Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

91

Jmenuju se Spencer Carlinová a... jsem rozmazlený fracek.

"Prozraď mi to."

"Spencer, nech toho, řekla jsem, že ne."

Dupnu si nohou. "Ashley!"

Zasměje se mé frustraci. "Jsi fracek."

Tak nějak.

"Musím to vědět, prosím, prozraď mi to," udělám na ni štěněčí oči.

"Lásko... buď se přestaneš ptát, nebo se nikdy nedozvíš, co ten dárek byl. Můžu ho vrátit."

Trochu nakloním hlavu na stranu. "To bys neudělala," prohlásím nejistě.

Vidím, že její rozhodnost polevila. "Dobře, neudělala, ale nechám tě čekat další týden."

Tentokrát jsem sebejistá. "To bys neudělala."

"Víš, že udělala."

Přistoupím k ní blíž a dám ruce kolem jejího drobného těla. "Už jsem ti dneska řekla, jak moc tě miluju?"

"Už třicetkrát a to je půl osmý ráno."

Mé rty dokončí útok na její krk. "Prosím, prozraď mi to, broučku."

"Spencer," pronese varovně.

Povzdechnu si a pro teď to vzdávám. "Ještě jsem neviděla ty víš koho..."

"Myslím, že je v kuchyni."

"Myslíš?"

"Jo, včera jsem dostala po sprše hlad, tak jsem si šla pro něco na zub... a byl tam..."

"Aha," hlesnu při myšlence na to, jak málo toho na sobě mívá, když si jde dolů pro něco na zub.

"Co jsi tím chtěla říct?"

Pořád ji svírám rukama za pas a držím ji u sebe. "Nic jsem neřekla."

"Použila jsi tón."

"Tón lásky," zazubím se.

"Ne, tón."

Znovu si povzdechnu. "Ash, proč ho tak bráníš?"

Hladí mi prsty kůži tam, kde mi tričko nedosahuje k sukni. "Nebráním ho."

"Jsi jako... jeho čubka nebo tak něco."

"Nejsem jeho čubka, jsem tvoje čubka."

Udělám 'jé' obličej. "A jako má čubka máš svý povinnosti. Myslím, že bych ti je měla připomenout, protože to flákáš."

"Tak schválně," usměje se.

"Za prvý, splníš každý mý přání. Za druhý, uvaříš, když si řeknu. Za třetí, mám u tebe přednost před vším s osmi chlupatýma nohama. Za čtvrtý, prozradíš mi, co je můj měsíční dárek. Za pátý, budeš mi dávat dárek každej měsíc, já budu dělat to samý. Za šestý, smím ty povinnosti změnit a ty se musíš podřídit." Odmlčím se. "A za sedmý a to nejdůležitější... nespustíš ze mě ruce, žádný výmluvy."

Přitáhne si mě dlaněmi za mými zády blíž k sobě. "Vlastně ti stačilo říct jenom to první... ale sepiš je pro případ, že bych je zapomněla."

"Nemůžeš je zapomenout, je to zkouška toho, jak moc mě miluješ."

"Ale co když zapomenu? Jsi náročná žena."

"Když zapomeneš, tak ti tři měsíce nedám."

Rozesměje se. "Tak to bych chtěla vidět."

Dobře, dostala mě.

"Tři dni ti nedám," opravím se. "Ale jdi, nevydržela bys to ani tři hodiny."

Vyzývavě pozvednu obočí. "Chceš se vsadit?"

"Když jsme se vsadily naposled, vyhrála jsem," odmlčí se, "pořád musím vymyslet, jak si to vybrat..."

"Zapomeň, to bylo před měsícema."

"Nezájem, vyhrála jsem..."

Neslyším, co říká, protože vypadá úžasně a já na ni bez obalu zírám.

Postel je blízko.

Zeď je blíž.

"Ten pohled si nech od cesty, musíme jít do školy," slyším ji říct.

Pohlédnu jí do očí a vypadá pobaveně.

Předstírám nevinnou. "Jakej pohled?"

"Máš v očích pohled 'chci šukat'."

"Nemám ho vždycky?"

Než odpoví, skousne si spodní ret. "V podstatě."

Navzdory svému odmítnutí posune ruce výš, trochu mi nadzvedne tričko a začne mi hladit odhalenou pokožku. "Jsi tak hebká." Hlas se jí od poslední poznámky změnil, má ho zastřenější.

Sevřu ji a jemně si ji přitáhnu těsně k sobě. "Ty taky," odvětím tiše.

Nakloní se a já se drobně odtáhnu. Její rty nechávám kousíček od mých.

Pohlédne přivřenýma očima do mých. "Chci tě políbit," vydechne a znovu se ke mně nakloní.

To jí nedokážu odepřít. Zvednu ruku k jejími týlu a hladím jemnou pokožku po svými prsty. "Přístup hobitům k mým rtům udělen," zašeptám.

"Přístup dinosaurům k mým rovněž udělen," zašeptá a přitiskne rty k mým.

A já se odtáhnu.

Vypadá zmateně. "Co děláš?"

Usměju se a políbím ji na nos. "Odepírám ti sex," prohlásím a pak ji plácnu přes zadek. "Musíme do školy."

V Ashleyině skříňce spatřím svou novou fotku... je roztomilá.

Podepíšu ji pro ni.

"Proč jsi podepsala vlastní fotku?"

"Portrétovka. Pokud bychom jednoho dne byly chudý, prodej ji a postará se nám o střechu nad hlavou."

Ušklíbne se. "Není to portrétovka, když jsem na ní taky."

Podívám se na tu fotku a spatřím Ashleyinu roztomilou zubící se tvář. "Můžu ti začernit zub?"

"Pokud ti můžu namalovat knírek."

Usměju se. "Jedině pokud ti můžu namalovat srostlý obočí."

Natáhne ruku k potřesení. "Dohodnuto."

Právě skončila třetí hodina a chodby jsou plné, ale stejně se mi podaří spatřit rozkošně vypadající Ashley, jak kráčí na následující hodinu.

Zajímalo by mě, jestli by to udělala na záchodcích...

Ne. Odepírám jí sex. Pořád na to zapomínám.

Dohoním ji a zaháknu jí nohu za kotník. Málem sebou plácne na podlahu, ale než může spadnout, pevně ji chytnu. "Opatrně, broučku."

Zamračí se. "Spence..."

Hlasitě ji políbím na tvář. "Promiň, miluju tě."

Její zamračení zmizí a na dokonalé tváři se jí objeví úsměv.

"Ashley?"

"Hmm?"

"Co jsi mi koupila?" zeptám se sladce.

Otočí se v mém náručí, aby ke mně byla čelem. "Hezkej pokus, matkomrdko."

Obrátím oči v sloup. "Přestaň mi tak říkat."

"Nebo co?"

Nemám jí čím vyhrožovat, už si myslí, že jí odepírám sex.

Usměje se tomu, že na to nemám odpověď, a dá mi ruce kolem krku. Dovede nás ke zdi a přitiskne mě k ní.

Tři dny?

Nevydržím to ani tři minuty.

Hrudí se tiskne k mé a cítím každý její výdech. "Spencer."

Pohlédnu jí do očí. "Jo?"

Sklopí zrak k mým rtům a chvilku ho tam nechává. Pak opět vzhlédne. "Přijdeme pozdě na hodinu."

Na hodině angličtiny nevnímám nikoho kromě Ashley.

Je jak namyšlený chlap.

...Nebo ne, víte, jak to myslím.

"Spence, jaká je odpověď na devátou otázku?"

Zatímco jí podávám svůj list papíru, nespouštím z ní zrak.

Vykouzlí ten nejroztomilejší drobný úsměv a podívá se do mých poznámek, aniž by se uvědomovala, jak sexy je.

Měla bych jí to ukázat pod stolem?

Protáhnu se, zvednu ruce nad hlavu a náhodou mi upadne propiska. "Jejda," hlesnu a pohlédnu na Ashley, která ke mě vzhlédla a předvedla další roztomilý, ale zatraceně sexy drobný úsměv.

Vyklouznu ze své lavice, přidřepnu si vedle Ashleyiny a spatřím její nekonečně dlouhé nohy.

Propiska... jaká propiska?

Položím ruku na Ashleyino hebké lýtko a vyjedu s ní nahoru, když vtom dostanu kopanec do obličeje.

Přiložím si dlaň na tvář. "Au!" zašeptám hlasitě.

Ashley si přidřepne vedle mě a pod lavicí se najednou objeví její obličej. "Spence? Co to sakra děláš?"

"Snažím se nebrečet," zaskuhrám.

Zatváří se omluvně. "Ukaž mi to." Jemně mi dá ruku z tváře a prohlédne si místo, které mě bolí.

Přitiskne na něj rty, odtáhne se a nejspíš zarudlé místo pohladí palcem. "Promiň."

"Nezájem," řeknu v naději, že ji ošálím, aby si myslela, že jsem naštvaná, ale prozradí mě můj pitomý přihlouplý úsměv.

"Až mě příště budeš chtít při hodině ošahávat, dej mi nejdřív vědět."

Příště?

Široký úsměv.

"Jasně, Ash."

Nevím, na jaké jsem hodině... jen sedím v lavici a píšu Ashley, víc nevím.

**Chci tě.**

Odpověď jí nezabere dlouho. **Kde?**

Další široký úsměv.

**Ve třídě.**

Měla bych být konkrétnější, nemyslela jsem na malé lavici, myslela jsem na katedře.

**Pokud myslíš na katedře, jsem celá tvoje.**

**Cokoliv je libo, broučku.**

Odešlu textovku a podívám se na hodiny. Do konce vyučování, kdy mi Ashley dá dárek, zbývá deset minut.

Jsem teď trochu nervózní... vím, že jsem u ní předtím škemrala, ale teď, když už nemusím čekat... jsem nervozní.

Ale mohla by mi koupit ponožky a já bych je zbožňovala.

**Může nám k tomu hrát hudba?**

Okamžitě odpovím... teď si poznámky psát nezačnu. **Už mám nastavený 'Neřežu svý čubce'.**

**Jsi neodolatelná, Spence.**

Škola skončila, skončila před hodinou.

Pořád jsem nervózní.

Ashley mi říká, abych otevřela oči.

Na tři?

92

Myslím, že už tak deset minut mlčím. Dokázala jsem zamrkat, to je všechno.

"Ashley..."

Koutkem oka vidím, jak se na mě otočí. "Ano, Spence?"

Neotočím se na ni, oči pořád upírám na ten dárek. "Co to sakra je?"

"Je to opice," odvětí sarkasticky.

Dokážu zvednout ruku a snad ukázat správným směrem. "Ne, co to je?" zeptám se hloupě.

Zasměje se. "Co to podle tebe asi tak je?"

Znovu se odmlčím a teď dokážu zavrtět hlavou. "Ne, ty jsi idiot. Nechci ho."

Stoupne si přede mě. "Nemůžu uvěřit, žes mi řekla, že jsem idiot, když jsem ti koupila-"

Přeruším ji. "Právě proto ti říkám, že jsi idiot!"

Pozvedne obočí. "Jsi blázen."

"Ty jsi blázen, jestli si myslíš, že si ho nechám."

"Necháš si ho."

"Ne, nenechám," oponuju jí.

"Ano, necháš," oplácí mi stejnou mincí.

"Řekla jsem, že nenechám, Ashley."

"A já řekla, že necháš."

Otevřu pusu, abych reagovala, ale Ashley znovu promluví. "Nemůžu uvěřit, že se takhle chováš..."

"Jak jako?"

"Takhle."

"Jak?" zjemním hlas. "Jako někdo, kdo nechce, aby její holka utratila milion dolarů za dárek?"

Odhrne mi pramen vlasů za ucho. "Rozhodně to nebylo milion dolarů, Spencer."

"Nechci, aby sis myslela, že se mi nelíbí, protože líbí, strašně moc. Ale..." Zvednu ramena a nechám je chvilku zvednutá, než je opět svěsím. "Proč jsi ho koupila?" zeptám se tiše.

Usměje se mému klidnějšímu stavu. "Protože jsi Spencer."

Taky se usměju. "A to znamená jako co?"

"Znamená to, že jsi potvora, ale jsi potvora, kterou miluju."

Snažím se úsměv potlačit, ale myslím, že se ještě rozšířil. "Měla bych ti dát za uši..."

"Ne, měla bys mi dát pusu."

Nakloním se a dám jí cudnou dlouhou pusu. Když se odtáhnu, vidím, že se snaží netvářit zmateně.

"Pořád se snažím odbírat ti sex...," vysvětluju.

Tentokrát se zmatek skrýt nesnaží. "Proč? Nechci znít jako ty nebo tak, ale myslela jsem, že za tohle mi dáš každej den minimálně měsíc," zazubí se.

V zamyšlení si skousnu ret, moc jí chci 'poděkovat' v posteli, ale chci jí dokázat, že to taky vydržím a tři dny nemůžou být tak těžké. Nebo ano?

Natáhnu ruku, vyškubnu jí propisku z ruky a odhodím ji stranou.

Ano. Můžou.

Zítra touhle dobou bude po mně.

Ležím na Ashleyině posteli a hraju si s lemem jejího tílka, které si právě sundala a hodila ho po mně. "Nepůjdeš tam," prohlásím.

"Musím, Spence. Promiň."

"Říkala jsi, že jsi tam skončila."

Otočí se, aby mě viděla pořádně a ne v zrcadle. "Říkala jsem, že tam brzy skončím, jenom slyšíš to, co chceš slyšet, miláčku."

Povzdechnu si a dětinsky se zamračím.

"Můžeš za mnou večer přijít, jestli chceš, řeknu Mikovi, aby ti připravil obvyklou objednávku na... sedmou?"

To by šlo...

"A přestávku strávíš se mnou?"

Zapíná si bílou halenku.

K čertu s tebou, krutý světe.

Vzhlédne a vykouzlí rozkošný drobný úsměv. "Ano, závislačko, přestávku strávím s tebou."

Otevřu pusu, ale předběhne mě. "Kravatu si nechám."

Usměju se a skousnu si při té představě ret. "Hodná holka."

Jsem ve svém pokoji a chystám se na patnáctiminutovou schůzku s Ashley. Vzpomenu si na svůj dárek a jsem si poměrně jistá, že mám na tváři přihlouplý široký úsměv.

"Chystáš se na rande s Ashley, Spence?" zeptá se mě Clay ze dveří.

Pozvednu jedno obočí. "S kým jiným bych asi šla na rande?"

Ze rtů mu unikne uchechtnutí. "To je fakt," odmlčí se, "máš dost peněz?"

Obvykle bych řekla, že ne... nemám ani vindru, ale dneska?

"Mám dost, ale děkuju."

Usměje se a chystá se odejít, když mě něco napadne. "Clayi?"

Otočí se. "Jo?"

"Mohl bys pro mě příští týden něco udělat?"

"Ehm... pokusím se?" zasměje se. "O co jde?"

Vejdu do restaurace a vidím, že Ashley mluví se zákazníkem, přesněji zákaznicí.

Když přijdu blíž, uslyším, o čem mluví, ta kočka mluví o třešních.

"Máš ráda třešně, Ashley?" zeptá se 'K'.

"Já-" Ashley mě spatří a široce se usměje, na 'K' úplně zapomíná. "Ahoj, broučku."

Usměju se na ni a dojdu k ní. "Taky ahoj." Otočím se na tu druhou holku. "Ashley třešně moc nemusím, má radši... melouny, že jo, Ash?"

Hledí mi do očí. "Zbožňuju melouny."

"A melouny zbožnujou tebe... hrozně moc."

'K' odejde se zamračením na tváři.

Zapomněla jsem se s ní rozloučit.

Ashley se opět usměje a sklopí zrak na mou ruku. "Ráda bych věděla, co melouny skrývají za zádama."

"Věř mi, zepředu je na ně mnohem lepší pohled."

"Myslela jsem to vážně..."

"Aha," řeknu trochu hloupě, vyndám ruku zpoza zad a odhalím růži, kterou jsem po cestě sem ukradla z jedné zahrádky. "Pro tebe, miláčku."

Vezme si ode mě čerstvě utrženou růži, pobaveně na ni hledí a pozvedne obočí. "Ehm... děkuju?" zasměje se.

"Zítra ti nějakou koupím, slibuju."

"Šlohla jsi ji ze zahrádky tý tichý starý paní, že jo?"

Šokovaně otevřu pusu. "Je to mrcha."

"Jenom je tichá, přestaň být tak zlá."

"Kdykoliv jdu kolem, zapíná rozstřikovače. Je to mrcha."

Ashley znovu sklopí zrak k mé ruce. "Spouštějí se automaticky a stalo se to jenom jedn-" zarazí se a zvedne mou ruku. "Co se ti stalo s rukou?"

Podívám se na drobnou ranku. "No, přehlídla jsem trn..."

"Jéé, ty má hloupá chudinko," políbí mi ruku.

Usměju se, ale než ji můžu začít svlékat očima, někdo nás přeruší.

"Nazdar, Spencer!"

Rozhodnu se být zdvořilá. "Ahoj, Jakeu," řeknu roztržitě.

Ashley do mě dloubne a zašeptá: "Johne."

"Johne," opravím se.

John se usměje a odejde, ale než můžu oslovit Ashley, znovu uslyším své jméno, hlasitěji než předtím.

Podívám se přes místnost a spatřím skupinu lidí, co tu pracují, jak na mě mávají a zdraví mě.

Usměju se a taky jim zamávám. Úsměv mi z tváře zmizí, jakmile se otočím, abych měla s Ashley nějaké soukromí. "Proč na mě pořád všichni mluví?"

"Protože tě tu často vidí, jsou milí."

"Když mě často vidí, tak proč nevím, co jsou zač?"

Usměje se. "Musíš přestat mít oči jenom pro mě, aby sis všimla druhých lidí."

"Všímám si druhých lidí, věděla jsem, kdo je John," poznamenám.

"Jasně a říkala jsi mu Jakeu."

"To je to samý."

Neodpoví, místo toho se mnou provozuje nejžhavější oční sex mého života.

"Ashley?"

"Hmm?"

"Vem si přestávku dřív."

"Tak jo."

Když zabouchnu dveře od kabinky, jsem přitištěna zády na tvrdý povrch a Ashley zaútočí rty na mé.

Ruce mám na Ashleyiných tvářích, přitahuju si ji k sobě a líbám ji tvrději.

Polibek chce prohloubit jako první a já jí nechávám. Okamžitě uvítám její jazyk svým a vychutnává si jedinečnou chuť, kterou má jen Ashley.

Uplyne pět minut a změnilo se jen to, že Ashley má povolenou kravatu, ztěžka oddychujeme a Ashley mi dělá cucflek číslo 2.

"Ježíši," vydechnu.

Přijede jazykem přes rodící se cucflek a než můžu říct 'ano, prosím', mám její jazyk zpátky v dychtivých ústech.

Budu muset hodit řeč se svým sebeovládáním.

S mlasknutím oddělí rty od mých. Otevřu oči a vidím, že se na mě dívá způsobem, jakým by se dívat neměla.

Ne tady, možná doma, ale ne, když musí brzy odejít. Tohle bychom měly protáhnout na celou noc. Alespoň bych to chtěla.

Nemám jí to příležitost říct, protože opět přitiskne tělo k mému. Ruku má na mém pase a ústa přisátá k mému krku. Musím se snažit, abych nezavřela oči. "Ash..."

Na okamžik ústa odtáhne. "Ano, broučku?" Pak se vrátí k předchozí činnosti.

"Jsme-" Zarazím se, když opět zapojí svůj šikovný jazyk.

"Co jsme?"

Nadechnu se, už jsem to potřebovala. "Jsme na toaletách..."

Odtáhne rty od mého krku a políbí mě na bradu. "Týdny škemráš, abychom to tu 'rozjely'."

"Já vím, ale nechci rychlovku, spi dneska u mě."

"Co kdybys ty spala u mě? Větší postel," vtiskne mi další polibek na bradu.

"Nechci u toho diváky," vysvětluju.

"Nestáčej to na něj, Spencer."

Snažím se neobrátit oči v sloup. "Někdy přemýšlím, jestli ti nemám připomínat, s kým chodíš."

Usměje se tomu. "Nemusíš mi to připomínat," odvětí a pak mě políbí pod spodní ret. Z jednoho polibku se vyklubou dva, pak tři, čtyři a pak pět, až se její rty posunou výš a opět se vášnivě líbáme.

Za to může ta kravata.

Zasténám jí do úst a přitáhnu si ji k sobě. Ucítím, jak mi vsune ruku mezi nohy a přejede mi celými prsty přes kalhotky.

Přeruším polibek, abych dostala do hladových plic vzduch, a zasténám.

Opírá se tváří o mou. "Zůstaň potichu," zašeptá mi do ucha. Políbí mě na tvář těsně u pusy, roztáhne mi víc nohy a vklouzne mi rukou do kalhotek.

Nevnikne do mě hned, chvíli mě zkoumá a já propnu na dveřích záda a přirazím víc k její ruce.

"Panebože...," zasténám.

Obě ztěžka dýcháme, ale uslyším otevření dveří toalety.

"Řekla jsem mu, ať mi políbí zadek. Jestli se chce ochomejtat kolem svý děvkařský bejvalky, tak jsem s ním skončila, skončili jsme," slyším jednu říct.

Ashley nepřestala.

Ashley mě pořád šuká v záchodové kabince, i když ví, že jsou tu lidi.

Jsem blízko.

"Udělala jsi správně, je to debil, je to takovej debil."

Když do mě Ashley vnikne, zároveň přiloží ústa na má. Okamžitě se odtáhnu a vydám jí do úst náhlé překvapivé zajíknutí. Jedna má noha dostane svůj vlastní rozum, prakticky vykopne a vydá o podlahu nešťastný zvuk.

"Trisho, ty sis právě uprdla?"

Přitisknu ústa zpátky na její, okamžitě polibek prohloubím a zpevním sevření jejího zátylku, zatímco zrychluje tempo.

Sex vestoje je jiný. Zvlášť když jsou necelé dva metry od vás lidi.

"Ne!"

Laská mi palcem klitoris a já hodím hlavou dozadu. Stěží se mi podaří zadržet v krku hlasité zaténání a znovu přirazím k její ruce, nastaluju stálé tempo.

"Slyšela jsem tě, Trisho."

Má ústa zpátky na mém krku. Zarývám jí nehty do halenkou zahalené kůže a snaží se jí přitáhnout blíž k sobě.

Když ze mě vyndá prsty, zachvěju se.

A umírám, když po mně s oběma začne kroužit.

"To jsem nebyla já!"

"Kurva," zašeptám k Ashley přiškrceným hlasem.

Opět mi pošeptá, abych zůstala zticha, a znovu do mě vnikne. Hodím hlavou dozadu a ozve se hlasitá rána.

O sekundu později.

"Ježíši, kdo je tam?!" slyším se zeptat 'Trishu'.

Ashley pořád nepřestala a já ji znovu políbím. Okamžitě polibek prohloubím a cítím, že její prsty zrychlí, z čehož jí zanaříkám do úst.

"Nedala sis včera něco v Mekáči? Protože můj kluk jo a od tý doby nevylez ze záchoda."

Ashley mě opět intenzivně laská a já dost hlasitě sténám, když vezmu do úvahy, že na mě přes dveře někdo mluví.

"Bože, Trish, myslím, že exploduje, radši půjdeme."

Taky myslím, že exploduju.

Dveře se zavřou a Ashley se se smíchem odtáhne. "Blbky."

Chytnu ji za obličej a přitáhne si ho a tím i ji k sobě. Druhou rukou se opírám o dveře vedle sebe. Když opět začne pohybovat prsty, zasténám a dám jí ruku kolem krku. Hlavou se jí téměř opírám o rameno, ale ne úplně.

"Nemůžu se tě nabažit," vydechne.

Zavřu oči a soustředím se na to, abych se udržela na nohách. Chci jí říct, aby zrychlila, ale nedokážu mluvit; rozhodnu se přirážet k jejím ruce v rychlejším tempu a zasténám, když to pochopí a zrychlí.

Nejspíš venku mé sténání slyší, ale je mi to fuk.

Vím, že mám červené tváře, cítím, jak sálají.

Bylo to úžasné, ale teď je to neuvěřitelné a dávám jí to vědět, slovně i tělesně.

Mé rychlé dýchání se ještě zrychlí a opět k ní přirážím. Vnikne do mě o něco hlouběji a já zakleju.

"Nepřestávej," téměř škemrám.

"Nepřestanu."

Cítím přicházet orgasmus a vyšlu rychlou modlitbu tomu, kdo je nahoře, aby nepřestala.

Těsně, než přijde, Ashley ustane ve svých pohybech a drží mě na pokraji vyvrcholení.

"Říkala jsi, že nepřestaneš," dokážu ze sebe dostat mezi hlubokými nádechy.

Neodpoví, opět začne pohybovat rukou, její prsty nepolevují v tempu. Její laskající palec mě rychle pošle přes okraj; téměř mi podklesnou nohy, ale Ashley mě chytne rukou kolem pasu a udrží mě na nich. Mé méně než nenápadné zasténání nejspíš dává vědět celému státu, co jsem tu dělala.

Ash mi dopřeje minutu na vzpamatování, jen mě objímá.

Políbí mě na ruku. "Už jsi v pohodě?"

Hlesnu, že jsem, a posléze dodám: "Nemůžu uvěřit, žes mě zneužila v práci, Ashley."

"Já nemůžu uvěřit, že jsem to neudělala už dřív."

"Zítra jsem tu zas, miláčku."

Začne se usmívat a já se jí zeptám, proč se usmívá.

"Nevydržela jsi to ani den, Spence."

Zamračím se na ni, ale pak mi dojde, že nemá pravdu. "Nedotkla jsem se tě, neudělala jsem nic, co jsem si ještě na následující dva dny zakázala."

Na tváři se jí objeví téměř neodolatelný sexy úšklebek. "Dostanu tě."

Pořád má tělo na mém a já ji chci. Chci ji tak moc, že vím, že se nebude muset ani snažit a dostane mě.

Pozvednu na ni jedno obočí. Usměje se, pak se nakloní pro letmý polibek a řekne mi, že by se měla vrátit do práce.

Chtěla bych pokřtít své nové auto. Dobrý nápad?

93

Umírám pomalou a bolestivou smrtí.

Důvod? Ashley, samozřejmě. Je pevně odhodlaná donutit mě se toho 'odpíracího' plánu zříct.

Ale byla jsem hodná holka, jako vždycky.

Včera jsem držela ruce daleko od všech jejích tělesných partií, které by mě mohly kompromitovat, a den předtím jsem technicky vzato neudělala nic, co jsem si zakázala.

Nevím, proč z toho dělá takovou vědu, zítra má narozeniny a na ty jí samozřejmě na suchu nenechám. Přivedu ji do nebe.

Co je? Přivedu. Vy to víte, já to vím a ona to ví.

...nebo se o to alespoň pokusím.

Část zítřka mám naplánovanou, ale ne celý den, nemůžu se rozhodnout, co ještě podniknout. Dárky mám koupené a musím vám říct, že v porovnání s naprosto nečekaným autem, které mi koupila ona, nestojí za nic. Věřili byste jí? Alespoň mohla týden počkat, než mě tím šokovala, ale ne, opět mě trumfla, co se dárků týče.

Ale je dokonalá. Auto?

Není to nové auto, ale není to ani rezavá ojetina, je to něco mezi. A kromě toho mi dala zatracený auto!

Mám auto. Já. Jednou to vstřebám.

"Spencer, vylez ven."

To je matkomrdka číslo jedna, hlas má tlumený, protože na mě mluví zvenku.

Zamknu dveře, aby nemohla dovnitř, a pak se ušklíbnu jejímu zvedlému obočí. "Sbližujeme se, neruš mě," řeknu o něco hlasitěji, aby mě slyšela.

"Jak se člověk může sbližovat s autem?"

"Budu tu sedět a řídit?"

Usměje se a zvedne klíčky. "Pokud neumíš nastartovat bez klíčků, tak nikam nepojedeš."

Zapomněla jsem se zmínit, že klíčky drží pod celodenní kontrolou, kdykoliv je nemá ona, sedí na nich José jako nějaká kvočna.

Debilní kvočna.

"Proč mi ty klíčky nedáš?"

"Protože neumíš řídit," prohlásí s úsměvem.

"To nemůže být těžký. Když to zvládneš ty, tak já určitě taky."

Krátce se zamračí. "Tohle je vážná věc, Spence. Není to jako jízda na kole a odření kolena. Máš představu, jak nebezpečný může být sednout si za volant? Můžeš být nejlepší řidička na světě a stačí jeden opilej řidič, abys-"

Zastavím ji. "Mluvíš jako matka, Ashley."

"Jenom nechci, aby se ti něco stalo," vysvětlí.

Jéé.

"Nic se mi nestane, Ash, nebudu se účastnit silničních závodů ani nic takovýho."

"Bylo by lepší, kdybych tam byla s tebou," ukáže na zadní sedadlo.

Pokouší se mě zabít.

Ale zůstávám silná.

"Ne, vím, o co se snažíš, a nepovede se ti to."

Tváří se trochu zklamaně, ale nakonec se usměje. "Povede," prohlásí odhodlaně.

"Sni dál, miláčku."

Dopřála jsem si příjemnou, i když osamělou sprchu. Dveře od koupelny jsem zamkla, aby se Ashley nemohla o nic pokusit.

Slyšela jsem ji, jak se snaží dveře otevřít.

Sprchu jsem málem skončila dřív, ale zvládla jsem to a odolala nutkání zatáhnout Ashley k sobě.

Momentálně se oblékám, do ničeho zvláštního... nejdu nikam, kde bych musela být vyfintěná.

Ashley leží na mé posteli a sleduje mě. Vím, že to asi bude znít zvláštně, ale nejde o divné zírání, jen se na mě dívá, ani se neusmívá.

Neusušila jsem si pořádně nohy a díkybohu, že tam byla zeď, jinak bych se při snaze nasoukat se do džín skončila obličejem napřed na podlaze.

Odkašlu si a otočím se, aby neviděla, jak se kvůli své nemotornosti červenám.

Pohledu Ashley ale neuniknu, podívám se do zrcadla a ponořím se do jejích očí, které se už předtím upínaly na můj odraz. Pořád se neusmívá.

"Miluju tě," řekne prostě.

Otočím se a dojdu k posteli, abych si mohla lehnout vedle ní. Hlavu si podepřu rukou. Ashley leží na zádech a vzhlíží ke mně.

Volnou ruku jí položím na tvář, hladím ji palcem a řeknu jí, že ji taky miluju, což na jejím nádherném obličeji vykouzlí úsměv.

"Těšíš se na zítra?" zeptám se jí.

Napůl pokrčí rameny. "Jenom budu zase o rok starší..."

Vstřebám, co řekla, a chvíli čekám, než seberu odvahu zeptat se jí na něco, na co jsem se chtěla zeptat celý den.

"Budeš myslet na něj, že jo?" zeptám se. Pak jí zvednu ruku z tváře a položím ji místo toho na její břicho.

Krátce přikývne. "Jo."

Na znamení pochopení stisknu rty a Ashley pokračuje. "Sice si nikdy nepamatoval, kolik mi je, a na dárcích byly jeho jmenovky, ale o když o pár dní později dárek uviděl, zeptal se mě, od koho je, ale teď je to... divný. Vím, že ti to nejspíš nedává smysl, ale mně jo."

"Chápu to, Ash," řeknu jí.

A rozumím tomu. Svým způsobem byla ráda, že ví, že tam někde je, přestože si nejspíš nepamatoval, kdy má narozeniny, existovala možnost, že si vzpomene a bude na ni myslet, ale letos už nemyslí na nic, a proto je to pro ni divné.

Opět se mě pokusí zabít roztomilým úsměvem a položí jednu ruku na mou. "Cos mi koupila?"

Hravě obrátím oči v sloup. "Přestaň se mě ptát, víš, že ti to neřeknu."

"Ale prosím tě, už ani nevím, kolikrát ses zeptala ty mě, co jsem ti koupila."

"Nezájem," taky se usměju.

"Řekni mi to. Prosím."

Vzdychnu. "Koupila jsem ti pastelky a omalovánky."

Přisune se ke mně blíž, až ucítím teplo její kůže. "Rozmazluješ mě, Carlinová."

Ashley odjela domů, Christine měla naplánovanou nějakou přednarozeninou večeři. Řekla mi, že jsem více než vítaná, ale usoudila jsem, že ji nechám strávit nějaký čas s Ashley o samotě vzhledem k tomu, že zítra bude skoro celý den se mnou.

Alespoň tedy doufám.

To mi připomíná, že musím mluvit s Paulou.

Je v ložnici, tak tam vyrazím.

"Mami?" ozvu se při vstupu do místnosti.

Sedí u laptopu, ale otočí se na mě. "Ahoj, Spence, stalo se něco?"

Posadím se na kraj postele čelem k ní. "Ne, nic se nestalo," odmlčím se, "jenom mě napadlo, jestli bys nemohla zítra večer vytáhnout všechny ven, protože Ashley má narozky, a než řekneš něco, co od svý mámy slyšet nechci, půjde jenom o večeři... prostě s ní chci být sama."

Zdá se, že o tom přemýšlí...

"Myslím, že to půjde zařídit. Budeš objednávat jídlo, protože Carla z práce mi říkalo o nové-"

"Ne," přeruším ji. "Já... uvařím."

Zasměje se. "Potřebuješ pomoct?"

Zamyšleně si zatáhnu spodní ret do pusy. "Vlastně... myslím, že to zvládnu. Vstanu dřív, abych si to vyzkoušela, a napodruhý a napotřetí už by to měla být hračka, ne? Hasící přístroj budu mít po ruce," zasměju se.

"Dobře, ale kdyby sis to rozmyslela, dej mi vědět."

"Jasně, díky."

Dopoledne máme školu, ale jen do oběda, a měla bych spát, ale nemůžu. Myslím na Ashley a přeju se, aby sebou půlnoc pohla, protože potřebuju těch pět hodin spánku, které jsem si naplánovala.

Čekám do půlnoci, abych mohla Ashley zavolat. Vím, že ji možná vzbudím, ale chci být první, kdo jí popřeje k narozeninám všechno nejlepší.

Doufám, že se jí bude líbit, co jsem pro ni naplánovala. Bojím se, že v porovnání s tím, co pro mě udělala před pár dny a co pro mě dělala v uplynulých měsících, to neobstojí.

Pevně doufám, že následující rok bude klidnější. Některé věci, které se tenhle rok staly, se už opakovat nemůžou, takže se tím tolik trápit nemusím... ale stejně.

Zvednu telefon a vidím, že je teprve 23:40. Musím zabít ještě dvacet minut. Rozhodnu se zabalit jeden z Ashleiných dárků, pro který jsem zaběhla, když předtím odjela. Není to hlavní dárek, je to jen taková blbůstka, ale vím, že jí vykouzlí na tváři úsměv.

Při balení dárků vždycky používám nadměrné množství izolepy, aby bylo hodně těžké se dostat dovnitř a nakonec jste museli sáhnout po nůžkách nebo tak něco.

Každý roh papíru jsem přelepila čtyřikrát, dovnitř tohohle se rozhodně snadno nedostane.

Ale není to tak hrozné jako u jiných drobných dárků, jeden z nich jsem oblepila tak... dvacetkrát. A použila jsem navíc 18 vrstev balícího papíru, aby vypadal větší a hlavně kvůli tomu, že vím, že pokaždé, když spatří další vrstvu, se zasměje nebo usměje.

Je 23:50 a už nemám, co bych zabalila, pokud nechce napůl sežvýkanou žvýkačku... k narozeninám nemůže člověk dostat nic lepšího než svěží dech.

Rozhodnu se vrátit se do postele a poslouchat deset minut hudbu.

Naštěstí při poslouchání vašich oblíbených písniček čas přímo letí a než se naděju, je 23:59.

Lehnu si na postel a chvilku si dělám pohodlí. Pak rychlou volbou vytočím Ash.

Zvoní to dlouho, ale nakonec to zvedne. Hlas má zastřený ze spánku. "Ano?"

Koutky úst se mi zvednou v úsměvu a vím, že nemusím mluvit nahlas, aby mě slyšela, tak zašeptám: "Všechno nejlepší, hobite."

Nic neříká, ale vím, že se usmívá, a můj úsměv se rozšíří.

"Děkuju," odmlčí se, "kolik je hodin?"

"Dost na to, abys měla narozky," odpovím.

"Neměla jsi zůstávat tak dlouho vzhůru, zítra s tebou nebude k vydržení," zasměje se, taky ospale.

Je to roztomilé.

"Budu hodná jak nikdy, fakticky. Budu hodná Sandy ve dne a zlobivá Sandy v no-"

"Panebože," přeruší mě zasmáním, "sklapni."

Usměju se a spokojeně naslouchám jejímu dýchání.

"Všechno nejlepší, miláčku," řeknu jí vážně.

Zastřelte mě někdo. Pět hodin ráno, co mě to proboha napadlo? Blbko blbá.

Než se má vnitřní blbka blbá rozhodne opět usnout, skopnu ze sebe přikrývku a napůl se vyvalím z postele. Hlavu mám pořád na polštáři a jednu ruku si mačkám pod sebou.

Cítím, jak mě láká zpátky vidina dalších dvou slastných hodin spánku, ale odolám a vstanu. Chvíli hledám rovnováhu a snažím se otevřít těžká oční víčka.

Ráda se mučím, tak rozsvítím a prakticky se oslepím, ale mám tak jistotu, že znovu neusnu ve stoje nebo tak něco.

Dneska budu potřebovat kapačku s kofeinem.

Matko, připoj mě.

Stojím a minimálně deset sekund nepřerušeně zívám. Myslela jsem, že něco spolknu.

Rychle zamrkám a protáhnu se způsobem, který mě rozesměje. Mívám takovéhle divné chvíle... když jsem například hodně unavená a vlezu si do postele, tak se z té unavenosti a pohodlí postele rozesměju, protože je mi moc dobře. Někdy se protáhnu a je to tak příjemné, že se musím zasmát... je toho víc, ale nejspíš si říkáte, že jsem na hlavu...

Ashley to ale přijde roztomilé.

Voda padající mi na záda je příjemná a dá se říct, že mě trochu probere. Někdy mě sprcha po ránu ještě před snídaní znova unaví.

Stojím před troubou, rychle mrkám a snažím se zastavit příval zívnutí, která neustávají.

Nezabírá to a tak si rozhodnu dát čtvrtý hrnek kafe během hodiny.

Realisticky není těžké hodit maso do trouby, ale takhle brzy ráno mi nic nedává smysl, jako bych četla hádanku.

Ale určitě to zvládnu, je to jenom pečení.

Táta odtáhne hasící přístroj od trouby. "Jsi v pořádku, zlatíčko?"

Stojím tam v šoku. "Nechápu, co se stalo..."

"Nastavila jsi moc vysokou teplotu a usnu-"

Přeruším ho. "Jak to mohlo jen tak chytnout? Zatracenej krám jeden," mírně troubu nakopnu.

"Příště to bude lepší, Spence, určitě."

Slabě se jeho pokusu mě uklidnit usměju, ale neuklidním se. Nedokážu Ashley udělat ani jednoduchou večeři, aniž bych všechny málem nepřizabila.

Vzhledem k dýmu a spálenému masu se rozhodnu nechat to být a zkusit to později.

Dala jsem Clayovi dvacet dolarů, aby připravil pro Ashley jedno z malých překvapení. Deset bylo za to a deset za něco, co pro mě udělá příští týden.

Snad to nezvorá, nebo mu rozvorám obličej.

Dobře, nerozvorám. Trvalo to dlouho, ale zjistila jsem, že Clay je zlatíčko. I když mě štve a vyvolává ve mně násilnické sklony, mám ho ráda.

Táta mě po cestě do práce vysadil před Ashleyiným domem. Ashley bude zrovna zalézat do sprchy, což je čirá náhoda, prostě jsem přijela v dokonalou dobu.

Tentokrát vejdu bez zaklepání dovnitř a s taškou v ruce si pospíším nahoru do jejího pokoje.

Přesně jak jsem si myslela, sprcha je puštěná a Ashleyiny trenýrky na spaní a tílko jsou na podlaze před postelí.

Momentálně mám své sebeovládání pod kontrolou, ale lhala bych, kdybych řekla, že nebylo třeba každého kousku sebeovládání tam nenaběhnout a nedopřát jí první narozeninový dárek.

Povzdechnu si nad tím a rychle jí ustelu postel. Rozprostřu deku, kterou jsem přinesla, a položím na ni snídani a dortík se svíčkou.

Voda přestane po mimozemsky krátké době téct a uslyším zavrzat dveře od sprchy... což je znamení, že její mokré tělo... ve vší své kráse... vychází ven.

Nechci, aby mě hned viděla, tak se schovám do skříně.

Vtipy si nechte od cesty.

Koukám ven malou mezerou a Ashley má bohužel na sobě osušku, ale okamžitě spatří snídani a zazubí se.

"Vylez odtamtud, blbko!"

Usměju se, vyjdu ze skříně, a když k ní přistoupím, ukloním se jako džentlmen. "Všechno nejlepší, slečno."

Strčí mi jazyk do krku.

Jsem nadšená.

A taky to druhé slovo na 'n'.

Odtáhne se a téměř vykřikne 'děkuju'.

Vykoktám, že nemá zač.

Ashley se posadí na deku. "Spence, to jsi nemusela..."

Následuju jejího příkladu. "Já vím, ale chtěla jsem." Zvednu k ní dortík. "Pro tebe," usměju se.

Téměř si ho vezme, ale já ruku najednou stáhnu. "Promiň... vteřinku." Podívám se do své kabelky po zapalovači, ale je pryč.

José!

Ne... mám ho.

Zapálím svíčku na dortíku a podám jí ho. "Ehm... všechno nejlepší," zopakuju.

Usměje se a vezme si ode mě dortík. "Znova děkuju," řekne. Pak zavře oči a svíčku sfoukne.

Otevře oči a svíčka se opět rozhoří. Zasměje se a já se na ni usměju.

"Spence, tyhle nesnáším."

"Já vím, že to tvrdíš... ale tajně je zbožňuješ."

Vyzývavě pozvedne jedno obočí, ale pak obměkne. "Dobře, máš pravdu," odvětí a znovu svíčku sfoukne.

A usměje se, když se znovu rozhoří.

Veze nás do školy. Jednou nás povezu já.

"Dneska jsi nepřepnula rádio, jsi v pořádku?" zeptá se mě škádlivě.

S úsměvem se k ní otočím. "To platí jenom pro dnešek, lásko."

Věnuje mi další úsměv a přepne rádio na stanici, o které ví, že ji ráda poslouchám.

Ashley se nějak zaháknul školní batoh za sedačku.

Přesněji řečeno jsem já nějak zahákla její batoh za sedačku.

Co je? Musím probrat důležité věci a nechci, aby mě slyšela.

"Clayi?" ozvu se do telefonu.

"Spencer?" zeptá se.

Obrátím oči v sloup. "Když na telefonu vidíš, že volá Spencer, jsem to já." Odmlčím se. "Zvládnul jsi všechno?"

"Jo, udělal jsem všechno, co jsi chtěla."

Krátce přikývnu. "Dobře, fajn. Díky, máš to u mě." Opět se omlčím. "Vlastně ne, nemáš, dostal jsi deset babek," zasměju se.

Taky se zasměje. "Zatím, Spence."

"Čau," řeknu a zavěsím.

"Bože, byla jsem v pokušení nosit celej den učebnice v ruce. Musela jsem si na tu sedačku sednout obkročmo, abych-" Zarazí se, když spatří můj výraz. "Ty budeš navěky ta největší úchylačka, co znám, Spencer."

"Na tohle sis naběhla, Ash," odvětím a pak vykročím směrem k její skříňce.

Není to nic neobvyklého... balónky a transparent zabírající skříňky tří studentů, ale jsou dost chytří, aby si nestěžovali.

Sleduju, jak Ashley vykulí oči a otevře pusu. "Spencer!"

Podívám se na velký transparent, na kterém stojí 'Všechno nejlepší, matkomrdko', a pak se otočím zpátky na Ashley. "Ano?"

Ashley mě přitiskne zády k výše zmíněným skříňkám a zakryje mi ústa svými.

Řekla bych, že si její narozeniny užívám úplně stejně jako ona.

Když na mě nějaký kretén houkne, abych z ní strhala oblečení, odtáhnu se od ní a chystám se za ním vyrazit. Ashley mě ale přitáhne zpátky a znovu mě políbí, tentokrát bez jazyka.

"Zapomeň na něj," zašeptá.

A já to udělám.

"Otevři si skříňku," řeknu jí s potlačovaným úsměvem.

Taky se snaží neusmát, ale stejně její úsměv vidím. "Dobře."

Dala jsem tam jednu z nedůležitých blbůstek. Nechtěla bych, aby ve škole otvírala nějaký důležitý dárek.

Udělá to, co nemám ráda. Zeptám se mě, co to je.

No tak, lidi, když dostanete dárek, máte z něj strhat papír a ne ztrácet čas ptaním.

Ale nenaštve mě to, ne když se ptá Ashley.

"Je to balící papír, roztrhej ho," řeknu s hravým obrácením očí v sloup a stálým úsměvem na tváři.

Zatímco dárek otvírá, skousne si spodní ret a já odolávám nutkání na ni skočit.

Rozzáří se jí oči a rychle ke mně otočí hlavu. "Ty jsi mi fakt koupila omalovánky a pastelky?! Spence!"

Zazubím se na ni. "Koupila jsem nám stejný omalovánky a o pastelky se můžeme podělit."

"Ráda se s tebou podělím o pastelky."

Přistoupím k ní blíž. "Večer tě omaluju."

"Pořádně nebo budeš přetahovat?"

"Ještě jsem se nerozhodla," odvětím a pak ji odvedu do třídy.

Celý den posílám Ashley textovky. Nahodilé vzkazy, aby věděla, že na ni myslím.

Například: dneska vypadáš zatraceně sexy, moc ti to sluší, líbí se mi tvůj účes, nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím, jak tě pánbůh stvořil...

Takové věci.

Dneska nemám s Ashley žádnou společnou hodinu, ale zbytek dne strávím s ní, takže mi to moc nevadí.

"Tak kam teď, lásko? K tobě?"

Přikývnu. "Jo, ale nemůžeš dovnitř."

Věnuje mi 'jo, jasně' pohled. "Ehm… proč?"

"Protože jsem to řekla. Chci, abys teď jela domů a přesně za dvě hodiny a třicet šest se sejdeme v KFC."

Tentokrát je to 'přeskočilo ti' pohled. "Strávíme mý narozky v KFC?"

Nechci, aby se netěšila, ale zároveň ji zatím nechci nic prozradit.

"Sejdeme se v KFC," odvětím.

"Dobře," řekne mi a zní trochu zklamaně.

Cítím se špatně.

Nakloním se a letmo ji políbím, pak se odtáhnu. "Nezapomeň, ano? Za dvě hodiny a teď... třicet pět minut."

"Proč tak přesně?"

"Věř mi," řeknu jí. Letmo ji políbím na tvář, vystoupím z auta a vejdu do domu.

Znova jsem se pokusila o pečení, byla to katastrofa.

Byla jsem sprostá jak námořník.

Paula mě slyšela a zase mě vyplísnila, že při klení používám sprostá slova. Pak mi řekla, ať se jdu nachystat, že mi uvaří.

Mám ji ráda.

Taky pro ni brzy udělám něco hezkého.

Čekám na Ashley, upíjím ze šálku a koukám na hodiny. Jestli Ashley přijde včas, a to bych si prosila, měla by tu být za minutu. Ne že bych to počítala.

Potlačím zívnutí z toho, že jsem tak brzy vstávala, a spatřím jít Ashley kolem.

Nepotlačuju zazubení, vyběhnu ven a chytnu ji.

Tentokrát ji vidím celou a vidím její překvapený výraz, než ji zatáhnu do kavárny, kde jsme se přesně před rokem potkaly.

Postarala jsem se, abychom seděly u stejného stolu a dneska tu není žádné pokaděné dítě, aby zničilo atmosféru.

Zvláštně na mě hledí, ale usmívá se. "Spence, proč jsi..." Zarazí se a otevře pusu. "To ne..."

"To jo."

"Spencer!" vykřikne a pak mě málem srazí ze židle, zatímco mi drtí kosti v objetí a pokrývá mi obličej polibky.

Když se vrátí na své místo, pořádně se na ni podívám. "Stálo to čekání za to?"

"Rozhodně stálo," řekne mi.

Chvíli jí jen hledím do očí a usmívám se jako idiot.

"Všechno nejlepší, miláčku."

Doufám, že se ti bude líbit i zbytek dne.

94

Za poslední půl hodinu jsme se s Ashley nepohnuly, hlavně jsme si povídaly, což samo o sobě zní trochu nudně, a kdyby šlo o někoho jiného, nejspíš bych s vámi souhlasila, ale Ashleyiny rty se pohybují.

Víc snad říkat nemusím.

"Spencer?" vidím ji se zeptat.

Pomalu zvednu zrak zpátky k jejím očím. "Hmm?"

"Nechceš odsud vypadnout?"

Neusměju se té otázce, přestože chci. "Hm," přisvědčím, pak ji chytnu za ruku a vedu nás ven z budovy.

Nemám v úmyslu vzít ji domů a milovat se s ní, zatím, jen s ní chci být sama.

Vyjdeme na chodník, když vtom mě prudce zastaví. "Spencer!"

Sklopím zrak na své ruce, které se jí nedotýkají nikde, za co by mě mohli zatknout, a vzhlédnu k její tváři. "Ano?"

"Nezaplatily jsme, musíme se vrátit," začne mě tahat za ruku ve snaze odvést nás zpátky dovnitř.

"Teď už je pozdě, zapomeň na to," odvětím a užívám si, jak v šoku vykulí oči.

"Kleptomanko Carlinová, koukej se tam vrátit a zaplatit."

Usměju se a táhnu ji dál od kavárny, ve které jsme se potkaly. "Sklapni," řeknu hravě. "Jdeme."

Myslí si, že jsem za naše čtyři kafe, která jsme měly, nezaplatila, ale asi jí do nich něco daly, protože jsem zaplatila u pultu, když jsem je objednávala, stejně jako všichni ostatní.

"Neodejdu, dokud nezaplatíš, Spencer."

"Dokud já nezaplatím?" zeptám se pobaveně.

"No," usměje se, "mám narozky."

"Zaplatila jsem u pultu, když jsem objednávala, Ash," řeknu, vykulím oči a pohlédnu stranou, jako by byla blázen.

"Aha...," zasměje se svému omylu. "Promiň, že jsem řekla, že jsi kleptomanka."

"Promiň, že jsem si myslela, že jsi idiot," připojím se ostýchavě.

Téměř se na mě krátce usměje, ale pak obrátí oči v sloup. "To člověk na svý narozeniny rád slyší."

"Mám v zásobě spoustu lichotek."

Po chvilce ticha zvedne jedno obočí. "No? Mladší už nebudu."

Uculím se a sotva stihnu otevřít pusu, když mi řekne, abych sklapla.

"Řekla jsem něco?"

"Chystala ses říct něco, co nechci, abys říkala, když jsme na veřejnosti."

Zvednu rty v úsměvu. "Pojď, půjdeme ke mně domů."

"Budeme omalovávat?"

"Omalovávání přijde na řadu až s dezertem... takže ne, ještě ne."

Usměje se a nenápadně se rozhlédne. Pak se ke mně nakloní. "Co když se mi nebude líbit barva mý pastelky?"

Dám jí ruce kolem pasu a něžně si ji přitáhnu k sobě. "Tak tu barvu změním. Dostaneš všechno, co budeš chtít."

"Slibuješ?"

Souhlasně přikývnu. "Přísahám."

"Přísaháš na Pepsi?"

"Přísahám na Pepsi."

Zdá se být téměř přesvědčená. "A co na Barneyho děvku? Přísaháš i na ni?"

Zbožňuju toho děvkařského medvídka.

"Přísahám na Barneyho děvku."

Přesvědčila jsem ji, poznám to na ní. A kromě toho mi zrovna řekla, že mi věří.

Přejede mi očima po těle. "Sluší ti to," řekne mi.

"Já vím."

Vím to, už mi to řekla dvakrát.

"Moc sluší."

Usměju se a odtáhnu se. Vezmu ji za ruku a vydám se k jejímu autu, které stojí nedaleko. "Pokud mi chceš před lidma říct, že vypadám šukézně, jen do toho. Nebude mi to vadit."

Kromě poslední části jsem žertovala. To by nikdy neudělala.

Blíží se k nám starší pár s vnučkou, alespoň doufám, že je to jejich vnučka. Ashley si jich všimne a opět si mě k sobě přitáhne. Ruce mi dá do zadních kapes džín. "Vypadáš šukézně," řekne mi zřetelně.

Nebo možná udělala. Koho by to napadlo?

Mě ne, to je jisté. A kromě toho, co se stalo s 'ne na veřejnosti'?

CHSO (chátrající starší občané) nám věnují zlé pohledy, zatímco holčička ke svým prarodičům vzhlédne. "Co je to šukézně?"

Ashley otevře pusu, aby jí odpověděla, ale já jí přes ní dám ruku. "Dneska jsi plná překvapení, co?"

Proti mé ruce přikývne.

"Musela jsem se ti dostat pod kůži," řeknu jí.

Nerozumím její odpovědi, tak opatrně ruku odtáhnu a zeptám se, co říkala.

Sklopí zrak k mým rtům a pak se nakloní, mine má ústa a pošeptá mi do ucha: "Ne tak, jak chci, aby ses dostala." Nakrátko vezme můj ušní lalůček mezi zuby a vzápětí ho zase pustí.

Ale, ale. Ashley.

Opět najdu svůj hlas. "Co to do tebe dneska vjelo?" zeptám se tiše a myslím to vážně.

Přitiskne tvář víc k mé a znovu nakloní ústa přes tu krátkou vzdálenost k mému uchu: "Bohužel ne ty." Pauza. "Změňme to."

Málem se udusím vlastním jazykem.

"Spencer," osloví mě klidně.

Vydám zvuk, který měl být původně 'co?'.

Cítím, jak se na mé tváři usměje, a pak mě na ni políbí. "Fakt chci mukat."

"Jsme na veřejnosti," dokážu téměř neslyšitelně říct.

"Dopřejeme jim představení."

Nedožiju se svých narozenin, jestli v tom bude pokračovat.

"Já, ehm, nemyslím, že bychom měly..."

Můj pokusem o klidnou odpověď zoufale nevyšel.

Víc se ke mně přitiskne. "Já myslím, že jo. Několikrát za sebou."

"Přestaň s tím," hlesnu slabě.

"Proč?" zeptá se a vidím na ní, že se baví.

Napadne mě, že když se ke mně nebude její tělo tisknout, budu mít lepší šanci zformulovat souvislou větu, tak jí jemně sundám ruce ze svého pasu a o krok od ní odstoupím. "Ehm... musíme se vrátit ke mně domů."

Udělá krok dopředu. "Souhlasím," přisvědčí nadšeně.

Opět poodstoupím. "Musíme něco udělat, než budeme... něco dělat."

Zatváří se mírně zklamaně. "Spencer, jediný, co chci udělat, jsi ty."

"Nápodobně, ale," nadechnu se, už jsem to potřebovala, "nemůžeme, dokud neuděláme... to druhý."

"Co je důležitější než tolik potřebnej a žhavej sex?"

Když se mi podaří zahnat tu představu, pokusím se promluvit pevným hlasem. "Musíme si udělat dobře." Vzápětí si uvědomím, jak jsem to formulovala. "Myslím dobrým jídlem," dodám rychle.

V očích jí zajiskří pobavení a opět mě vezme za ruku. "Dobře, budu hodná, dokud si neuděláme dobře dobrým jídlem."

Mým kolenům se neskutečně uleví, když ji to slyším říct.

Jo... začala se trochu podlamovat.

"Dobře," řeknu jemně.

"Ale po večeři se neznám."

Nevím, jestli se na to mám dychtivě těšit, nebo jestli mám poslední sousto toho, co nám Paula uvařila, spolknout v obavách.

Možná bych mohla předstírat zablokovanou čelist.

Nebo jí podstrčit prášek na spaní; nic neříká 'miluju tě' jako úmyslné zdrogování.

"Jdeš?" zeptá se mě Ashley od auta. Výraz její tváře mi dává vědět, že mám pořád před sebou smělou Ashley.

Nebo nadrženou Ashley, vyberte si.

Nemůžu se dočkat, až to zítra nadhodím. Vždycky se trochu stydí, když jí připomenu, jak sexy je, když je smělá. To mi přijde ještě víc sexy.

Pouze přikývnu a pospíším si k autu. Když zamkne dveře, než mám šanci je otevřít, potlačím zamračení.

Nahodím zmatený obličej a Ashley se uculí. Pak zmáčkne tlačítko pro stáhnutí střechy auta. Obrátím oči v sloup.

"Ne," řeknu jí.

"Udělej to nebo tvůj sexy zadek půjde domů pěšky," odvětí stále s uculením na tváři.

"Jsem pro tebe jenom sexy tělo?" zeptám se.

Slovní odpovědi se nedočkám, tak si povzdechnu, opřu se rukama o auto a pak skočím dovnitř. Ashley má celou dobu oči přilepené na mých ňadrech.

Nemůžu si pomoct a mírně se zasměju. "Jsi jako kluk," řeknu jí a pak odvrátím zrak. Musím zamrkat, když si spletu figurínu ve výloze s bledou striptérkou.

Vím, že nikdo není doma, protože mám oči a vidím, že Paulino auto už na příjezdové cestě nestojí. Říkala, že svým autem vezme všechny ven.

Otevřu dveře od domu a stojíme ve dveřích jako idiotky.

"Takže...," řeknu a pak nervózně vkročím do domu.

Ani nevím, proč jsem nervózní. Skákáme na sebe pořád a večeři už jsme spolu taky měly.

Ta nervozita se mi musí zračit ve tváři, protože Ashley sebejistě vykročí dopředu, ale pak jí imaginární síla náhle zabrání ve vstupu do domu a přiměje ji trochu ustoupit. Usměju se tomu.

"Pozveš mě dál?" zeptá se s rozpustilým úsměvem.

Obrátím oči v sloup, vezmu ji za ruku a zatáhnu 'upírskou Ashley' do domu.

Jakmile zavřu dveře, opět mě přepadne nervozita, jako by to bylo poprvé, co jsem s někým doma sama. Ruce mi vklouznou do kapes a pohlédnu na Ashley. Když spatřím, že se na mě dívá, zrak rychle odvrátím.

"Proč jsi nervózní?" zeptá se mě Ashley vážně.

Konečně na ni opět pohlédnu. "Mám doma holku," odvětím, ale k důvodu, proč jsem nervózní, to má daleko.

Přistoupí ke mně a dá mi své dokonalé ruce kolem pase. "Ženu," opraví mě.

Její objetí mě překvapivě uklidní. Myslela jsem, že omdlím. "A jo, pořád zapomínám, že teď už jsi žena."

"Chodím s nezletilou," zazubí se.

Taky se zazubím. "Strážníku!" zvolám.

"Řekni mu o pouta."

Nervozita je zpátky.

Mírně se zasměju a sklopím zrak, abych zakryla své drobné a zahanbující zrudnutí. "Ehm..."

Ashley si toho samozřejmě všimne, dá mi prsty pod bradu a opět mi hlavu zvedne. Jemně mě políbí na tvář a palcem mi hladí druhou. "Jsem to jenom já," řekne prostě.

Rychlé přikývnutí. "Já vím."

"Tak... co chceš dělat?"

Řeknu jí, aby se posadila na gauč a že se hned vrátím.

Paula mi nechala vzkaz s návodem, jaké knoflíky na mikrovlnce zmáčknout, abych ohřála večeři, a jak dlouho a jak držet solničku, abychom se neutopily v soli, protože se odpoledne rozbila.

Ehm... dobře?

Při bližším pohledu spatřím její ''P.S''...

Víno je v ledničce.

Ehm... bomba!

Víno moc ráda nemám. Vlastně vůbec, ale vím, že si ho Ashley dává, když příležitostně pije, takže Paulu momentálně zbožňuju.

Kromě toho je po něm Ashley... však víte.

Vrátím se do obýváku a dám jí fotoalbum, které jsem před ní schovávala. Je plné zahanbujících fotek, o kterých vím, že se jí budou líbit. "Zabav se a zůstaň tady."

"Dobře, mami."

"Myslím to vážně, nechci být rušená," řeknu a snažím se neusmívat.

"Tak si pospěš, dneska nemám trpělivosti na rozdávání."

Slyším ji vybuchnout smíchy nad nějakou fotkou a následně opakovaně vykřikovat, že jsem 'tak zatraceně roztomilá!'.

Pospíšila jsem si. Stůl venku je nachystaný. Roztomilé svíčky, hezký ubrus a samozřejmě víno.

A... dárky.

"Tohle později použijeme," ozve se Ashley za mnou.

Přes oči má pásku.

"Dobře," řeknu jí roztržitě.

"V kabelce mám i želízka."

Slyšela jsem, co řekla, ale všechno ještě jednou kontroluju, tak nemám čas se na to soustředit. "Jasně, Ash," odvětím stejně jako předtím, roztržitě.

"A sundavám si tu pásku."

Najednou už roztržitá nejsem.

Přiskočím k ní a přidržím pásku na místě. "Neopovažuj se," málem se zachichotám.

"Panebože, ona mě poslouchá!"

"Vždycky tě poslouchám, Ash... ale má docela dost práce, takže pokud by ti nevadilo být ještě vteřinku zticha, bylo by to fajn," krátce ji políbím a opět se otočím.

"No, to je super, mám narozky a ty mi říkáš, abych sklapla, a útočíš na mě. Nějak mě to nepřekvapuje...," žertuje, díky čemuž se usměju a uvolním.

"Vynahradím si to."

"Tak to bych si prosila."

Usměju se a zhluboka se nadechnu. Pak se k ní otočím čelem. "Dobře, Ash, už se můžeš podívat."

"Není to nějakej trik, že ne? Protože očekávám omalovávání, ať už se dneska večer chovám jakkoliv," zazubí se.

"Není to trik a zkazíš to, jestli nepřestaneš otálet."

"Neotálím, pouze pokládám jednoduchou otázku," odvětí a pak zvedne ruku, aby si sundala pásku z očí.

Doufám, že dneska bude jíst opatrně.

95

Sundá si pásku z očí, rozhlédne se po terase a usměje se snad roztomilým bílým žárovičkám, které jsou kolem nás rozvěšené. Nebudu jí říkat, jak nervní jsem byla při jejich rozmotávání ani kolikrát jsem sprostě nadávala.

Večeře na stole ještě není. Napadlo mě, že než skončí s rozbalováním dárků, jídlo by vystydlo.

Ashley tam jen stojí a dívá se na mě. Nervózně odvrátím zrak. "Ehm, můžeš se posadit, jestli chceš, nedala jsem ti na židli prdící pytlík," řeknu při vzpomínce, jak jsem to udělala naposledy.

Bylo to téměř před měsícem. Vzbudila jsem se s hodně divnou náladou a nedokázala jsem se celý den přestat chovat dětinsky. Dokonce jsem dostala hihňací záchvat, který byl zřejmě nakažlivý, protože se ke mně Ashley vzápětí připojila.

Byl to zábavný den.

Opět vzhlédnu a vidím, že Ashley pohlédne na židli a pak zpátky na mě, z čehož si tiše odkašlu. Vím, na co myslí. Přesunu se do bezpečí k vlastní židli a postavím se za ni.

Nechci působit nezdvořile, že bych si hned sedla. Dělávala jsem to, ale změnilo se to, když mi bylo jedenáct. Byla jsem donucená chodit na hudebku, a když jsem viděla, jak všichni žáci stojí za svými židlemi a čekají, až jim učitel dovolí, aby se posadily, nenapadlo mě nic lepšího, než se posadit rovnou.

Nikdy víc. Byl to nejhorší učitel na škole. Seřval mě a vzhledem k tomu, že jsem byla ještě malá a navíc jsem byla na škole nová... nikdy jsem na to nezapomněla.

Kromě toho byl hrozně háklivý na své partitury. Pamatuju si, že jsem jen trochu ohnula roh a pak ho zase narovnala. Viděl to. Zeptal se mě, co chci mít napsané na náhrobku.

Vytrhnu se z nahodilých myšlenek a dojdu k Ashley, která se na mě usmívá, jako by mé myšlenky slyšela.

Stoupnu si za její židli a odsunu ji pro ni. Víc než mě překvapí, když si mě přitáhne před židli a zatlačí mě na ni. Dá si nohy přes mé, posadí se na ně a ústa přibližuje nebezpečně blízko k mým.

"Počkej," cuknu hlavou dozadu a ošiju si, když si málem zlomím vaz.

"Nechci čekat," vydechne.

"Nebude to trvat dlouho."

Doufám, že to přijme. Když je takováhle, stačí, aby mě byť políbila, a bude k nezastavení. To jsem zjistila už dávno.

To byl taky zábavný den.

Jemně si skousne spodní ret a hladí palcem můj. "Fakt, ale fakt tě chci, Spence."

Taky ji chci, strašně moc, a kdyby mi v žaludku neřádili netopýři, nejspíš bych už nám dávno udělala místo na stole.

"Brzy, slibuju," odvětím a pak jí položím ruce na stehna.

Sklopí na ně zrak a pak pomalu zvedne oči zpátky ke mně. Okamžitě dám ruce zase pryč. "Promiň."

"Neomlouvej se," zašeptá a dá si mé ruce zpátky na nohy.

Zavrtím se. Jsem odhodlaná být silná. "Ashley..."

Opět má ten rozpustilý úšklebek a hravě obrátí oči v sloup. Pak se zvedne z mého klína. "Nechám tě jít," pokyne k mé židli.

Polknu, zhluboka se nadechnu a při cestě na své místo si dávám pozor, abych se o ni neotřela.

Obě se usadíme, každá bezpečně na svou vlastní židli, takže momentálně nehrozí, že by mě odsud odnesli v pytli na mrtvoly. Příčina smrti: Ashley Daviesová. Opět mi věnuje ten svůj pohled... vždycky se mu musím usmát nebo zasmát a ona se mě pak zeptá, čemu se směju. Udělala to při poslední písemce z angličtiny, musela jsem ji psát znovu.

Bez ohledu na vše se usměju. "Nech toho."

"A čeho?" zeptá se mě se škádlivým úsměvem a mírně rozšířenýma očima.

Stále s úsměvem obrátím oči v sloup. "Ehm...," pronesu, pak se chytnu rukou za okraj stolu a nakloním se, abych zvedla jeden z jejích dárků; málem spadnu ze židle, když mi Ashleyina ruka přejede po stehnu a rychle se blíží k mému rozkroku.

Nemůžu se pustit stolu, nebo spadnu.

"Ne!" vykřiknu se smíchem. Ashley přeskočilo.

Dá ruku pryč a slyším její zasmání. Natáhnu se pro dárek, který mi upadl, když na mně měla ruku. Sice ho držím, ale opravdu padám. "Ash, rychle. Padám."

"A co já s tím?" zeptá se.

"Ashley!" vykřiknu, pustím se spolu a zašmátrám rukou ve vzduchu.

Chytne mě za ruku a hrubě mě přitáhne zpátky.

Odhrnu si vlasy z tváře. "To od tebe nebylo moc hezký," žertuju.

"To, že jsi měla hlavu pod stolem a zasténala jsi, když jsi nemohla na něco dosáhnout, nebylo zase moc hezký od tebe."

"Úchylačko."

"Jsem pořád s tebou, jak bych mohla nebýt?"

Usměju se na ni a v duchu si vynadám, když nechám sklouznout oči na její dokonalé rty. Pak zvednu druhou ruku a položím ji na stůl. V prstech svírám malou krabičku.

Ke každému dárku jsem měla připravenou řeč, něco, o čem vím, že by ji rozesmálo... ale teď si na žádnou nevzpomínám.

Dokážu jí k tomu drobnému dárku říct jen všechno nejlepší a políbit ji na tvář.

Zubí se. "Co je to?"

Proč to lidi pořád dělají? Prostě dárek otevřete, je to mnohem rychlejší.

"Prostě to otevři."

Roztomile se přihlouple zašklebí a pak roztrhne balící papír. Když pod ním spatří další vrstvu, usměje se.

Když se dostane k sedmnácté vrstvě, směje se a hlesne: "Panebože."

Vykouzlí mi to na tváři úsměv. Ona mi vykouzlí na tváři úsměv.

Poslední vrstva je pryč a Ashley se smíchem zopakuje svou poslední reakci. "Panebože."

"Nemohla jsem tě nechat mě zase v dárkách trumfnout," řeknu jí pořád s úsměvem.

Koupila jsem jí letadlo.

Tedy hračku, netopím se v penězích.

"Děkuju," řekne mi upřímně. O vteřinu později: "Díky takovýmhle věcem je pro mě fakt těžký držet od tebe ruce dál."

Myslím, že jsem prokletá, protože opět zčervenám. Zvednu si ruku k zátylku a podrbám se tam, i když mě nic nesvědí. "Nebylo drahý..."

A opravdu nebylo. Někdy jí závidím, že má o tolik víc peněz než já, nemůžu jí koupit všechno, co chci kdykoliv chci.

Dá mi ruku dolů, ví, že se škrábu, když jsem nervózní, a nepustí ji. "Právě," řekne mi jemně. "Kdyby mi dal někdo k narozeninám omalovánky a letadýlko, v duchu bych přemýšlela, jak je napadlo dát něco takovýho osmáctiletý holce, ale u tebe...?" odmlčí se a já vím, co tím myslí.

Dokážu jí pouze říct, že nemá zač.

To není všechno, co pro ni mám. Na zemi vedle sebe mám další blbůstky.

Jo a v dortu zásnubní prsten.

Myslím, že o tom jsem se nezmínila.

Nikdy jsem neutratila všechny peníze, co jsem dostala k narozeninám a Vánocům, měla jsem spořící účet... a teď už ho nemám. Teda mám, ale v podstatě nic na něm není.

Chtěla jsem jí ho dát do vína, ale pak mě napadlo, že to je moc ohrané. Kromě toho by bylo vyšší riziko, že jí zaskočí.

Tohle je takový trapas. Než jsem sem přišla, pustila jsem nějakou hudbu, a už vůbec netuším, co hraje, srdce mi buší tak hlasitě, že se divím, že ho Ashley neslyší. Netuším, jak zvládnu večeři bez toho, abych minimálně jednou zvracela. Kéž bychom měli psa, podstrčila bych všechno jemu... nebo jí.

Předání dárků máme za sebou. Pokaždé, když Ashley otevřela další dárek, musela jsem ji od sebe odstrkovat, díky čemuž jsem na pár minut na ten prsten úplně zapomněla.

Teď jsem v kuchyni a chystám večeři. Vyprávěla jsem jí o své ranní katastrofě. Smála se a opět se pokusila iniciovat sex.

Pohlédnu k oknu a vidím, že si hraje se svým letadýlkem. Vypadá, jako by jí bylo osm. Snad po milionté tenhle večer se na ni usměju, pak se zhluboka nadechnu a otevřu malou fialovou krabičku. Chvějícími se prsty z ní vyndám prstýnek a pokusím se ho vložit do kusu dortu, aniž bych ho, lepší výraz mě nenapadá, nerozprstovala k smrti. Buďme upřímní, kdo chce, aby se v jeho zákusku hrabaly cizí prsty, než ho sní?

Taky jsem se ukrojila kus dortu, ale mnohem menší, abych poznala, který je který, a protože vím, že stěží dokážu sníst i ten malý.

Vrátím dort zpátky do ledničky a zvednu večeři. V duchu Paule znovu poděkuju. V tomhle stavu bych nic uvařit nedokázala.

Nejdřív položím na stůl svůj talíř, protože mé místo je blíž, a pak dojdu k Ashley a zakopnu si o nohu, když si propne záda a slabě zasténá.

Naštěstí je tam její věrné rameno, abych se ho chytla, a tak jí večeře neskončila v klíně nebo na zemi.

Vesmír - 869547 - Spencer - 1

"Promiň," rychle se omlouvám.

Otočí se a zvědavě si mě prohlíží. "Spence, jsi v pořádku? Jako bychom si vyměnily role, je to jak v Mezi námi děvčaty až na to, že nejsme nijak příbuzný."

"Jo, jsem-jsem v pořádku, jenom jsem se moc nevyspala."

Nepřesvědčím ji. "Určitě?" zeptá se a něžně mě rukou hladí bok.

Přikývnu a usměju se, snad ji to přesvědčí. Pak konečně opatrně položím talíř na stůl.

Když si sednu na nejbližší židli k její, naleju nám víno a snažím se neusmívat zvuku, který vydává. Doufám, že zase nedostanu hihňací záchvat. Svatba a hihňání se zvuku nalévaného pití do skleničky k sobě moc nepasují. Spíš to připomíná malá kluky smějící se slovu kozy.

Já se smála slovu kozy.

Momentálně netuším už ani to, jak zvládám dýchat, ale mé bušící srdce mě ujišťuje, že jsem pořád mezi živými.

Předtím jsem říkala, že nemám víno ráda, a to pořád platí, ale je mi to fuk, Ashley bude moc mluvit o štěstí, jestli dostane půlku skleničky, ta flaška je moje.

Víte, co nesnáším? Když při rodinných oslavách narozenin začnou během krájení dortu nebo předávání dárků lidi skandovat proslov!

Clay to udělal při mých patnáctinách, přestože jsem všem výslovně řekla, aby po mně proslov nechtěli, protože nic říkat nehodlám.

Má stará pomsta proti Clayovi nebyla úplně nezasloužená, mohl si za to sám.

Zvednu sklenici a Ashley udělá totéž.

Nakloním sklenici k její. "Ehm... na pití pod zákonem?"

Usměje se a já sakra taky.

"Všechno nejlepší, lásko," řeknu vážně a snažím se uklidnit a nerozbít skleničky o sebe příliš silným přiťuknutím, což si dneska večer dokážu živě představit.

Dramaticky odvětí 'děkuju' a usrkne si vína.

Já mám prázdnou skleničku.

Mlasknu rty, libuju si v chuti alkoholu, která mě trochu uklidnila, a naleju si další skleničku.

Pohlédnu na sexy kočku vedle sebe a ukážu na její skleničku. "Dáš si ještě?"

Má v očích pohled, kterým mi dává vědět, co přesně by si dala, ale když spatří mnohem prázdnější láhev, zarazí se. "Ehm, ne, děkuju?"

Pokrčím rameny a položím láhev zpátky na stůl.

Taky nesnáším, když lidi před jídlem říkají 'vrhněte se na to'. Představím si šílené lidi jedící rukama, jak si házejí do pusy plné hrsti rozmačkaných brambor, plné hrsti omáčky, plné hrsti hrášku a rozmazávají si to po obličeji. Je to nechutné.

"Dneska máš samý zajímavý myšlenky, Spence," řekne mi náhle Ashley.

"Cože?"

Roztomile kouše a udělá vidličkou ve vzduchu kruh, aby mi dala vědět, ať chvilku počkám.

Čekám.

Polkne. "Jsi hrozně hovorná a vidím na tobě, že myslíš na něco úplně nahodilýho. Co to bylo?"

"Šílený lidi."

Usměje se a řekne mi, že já jsem šílená.

Při večeři nepanuje napětí ani nic podobného, ale je... jiná. Nevím, jestli to tak vnímám jen já kvůli tomu, co je v jejím dortu, ale jsem jako na trní.

Mám skoro vypitou už druhou sklenici vína a měla bych se držet zpátky, nemusím si její odpověď ani pamatovat. Budu špatný manžel, ještě než se vezmeme. Nebo manželka, to je fuk.

Opět na Ashley pohlédnu. Jednu ruku má položenou na stole před sebou, v druhé drží vidličku, kterou nebere něco s něčím jiným, zvedne si ji k ústům a kouše tak, že ji mám chuť políbit. Rychle odvrátím zrak, nechci, aby mě přistihla a poskytla jsem jí tak něco dalšího, čím mě škádlit.

Ashley začne mluvit a já se k ní připojím. Jsem ráda, že víc než dvě minuty mluvíme o něčem jiném než dnešku, zmínila každé téma pod sluncem, včetně toho, že si zabaví fotoalbum, které jsem jí předtím dala na prohlížení.

Jsem v kuchyni. Během hodiny jsem musela jít čtyřikrát čůrat a mám pocit, že v žaludku se mi usídlili skřeti, na netopýry zapomeňte. Víno jsem dopila, jsem v půlce láhve jednoho z tátových piv. Hlasitě oddělím rty od láhve a chvíli dýchám, abych se uklidnila. Ne že by to pomohlo, ale znáte mě, musím to zkusit.

Dort je na lince vedle mě. Ruce se mi už teď třesou tak, že bych to nejspíš měla vzít zpátky ke stolu během, abych ho neupustila na zem.

Poslední roztřesený nádech a vyjdu ven. Už se setmělo, žárovičky krásně svítí.

Mám strach.

Mám hrozný strach.

Vím, že už jsme o tom mluvily, vím, že už jsme si řekly 'ano', ale to nebylo myšlené vážně, bylo to jen tak. Tohle není jen tak, tohle je vážné a já jsem k smrti vyděšená.

Když mě Ashley spatří, usměje se. Srdce se mi z toho rozbuší tak rychle, že ho cítím v krku.

Když se posadím, přisunu si židli blíž k její, abychom se dotýkaly nohama. Potřebuju ji cítit.

Myslím, že jsem jí řekla 'dobrou chuť', než zvedla malou vidličku, ale nejsem si jistá. Sotva si vybavuju, jak se jmenuju.

Přestane kousat a podívá se na mě, pak sousto spolkne.

Nedusí se, byl to dobrý kousek.

Znepokojeně na mě hledí. "Jsi v pořádku, Spencer? Vypadáš, jako bys měla zvracet."

Myslím, že budu.

Zavrtím hlavou. "Jenom jsem plná, nic mi není," ujistím ji tišeji, než jsem měla v úmyslu.

Myslela jsem, že mi věnuje 'tak jo' pohled a vrátí se k dortu, ale neudělá to. Posune se na židli a začne mi jednou rukou hladit paži. "Broučku, ty se třeseš."

Netušila jsem, že se střesu.

Vydechnu a řeknu jí, že je mi jen zima.

"Hned jsem zpátky," řekne mi a pak zaběhne do domu. O chvíli později se objeví se svou bundou a dá mi ji kolem ramen.

Cítím se jako úplný idiot, vůbec mě nenapadlo, že se budu chovat takhle.

"Ash?" zeptám se, když se opět posadí.

"Jo?"

Téměř se dusím.

"Můžeme si vyměnit dorty?"

"Jasně."

Sklopím zrak a potlačí své zklamání, zlost a slzy. Udělám to, zeptám se jí; ale teď to prostě nedokážu.

Noc je ještě mladá.

96

Chtěla jsem se jí zeptat, chtěla jsem, aby řekla ano.

Není to něco, o čem jsem nepřemýšlela a neprobírala to v duchu milionkrát. Prsten už mám nějakou dobu, jenom jsem čekala na správnou chvíli.

Paula o tom neví. A i když svou mámu zbožňuju, vím, že by se dřív zeptala Ashley za mě, než aby čekala tak dlouho, jak jsem zatím čekala.

Překvapivě je jediný člověk, který o tom ví, má babička.

Řekla jsem jí to před dvěma týdny, když jsme spolu telefonovaly. Zřejmě nebyly mé otázky ohledně dědečkovy žádosti o ruku a jejího souhlasu moc nenápadné. Ale je to divné, protože jinak bych mohla klidně dělat tajnou agentku.

Měla ze mě radost a poradila mi, která slova vynechat, tj. neslušná slova. Zná mě hodně dobře. Taky mě varovala. Řekla mi, že to nemusí vždy dopadnout tak, jak si člověk představuje, a abych byla opatrná.

Neurazilo mě to. Vím, že si nemyslí, že by Ashley přímo řekla ne, jenom má o mě starost.

Víc než polovina světové populace by řekla, že jsem na to ještě mladá, dokonce o tom byť přemýšlet. Souhlasila bych s nimi, kdyby nešlo o mě. Přestože to může vyznít sebestředně, je to tak. Vím, že můj vztah s Ashley je občas zvláštní, vím, že jí při každé příležitosti říkám matkomrdko, vím, že si dělám srandu z toho, že je o dva centimetry menší, a vím, že si každé ráno, kdy se probudíme vedle sebe, dělám srandu z jejích rozcuchaných vlasů, ale miluju ji. Miluju na ní všechno, z čeho si dělám srandu, a někdy, když jsem naměkko, jí přesně to říkám. Odpovídá, že to ví.

Nikdy jsem ji nepodvedla, nikdy jsem nepomyslela na to, že bych ji podvedla.

Chci pouze ji. Nic víc nepotřebuju.

Nezaskočila nás nějaká hloupá situace, nežádám ji o ruku, protože jsem zjistily, že je těhotná, a odchází ze školy, aby vychovala dítě, je to prostě... opravdové.

Alespoň pro mě.

Můžeme se bavit, hádat a dobírat se hodiny, ale nejraději mám chvíle, kdy neříkáme vůbec nic, kdy je ticho. Chvíle, kdy vedle mě usíná.

Líbí se mi, že to dokáže, že se vedle mě cítí dostatečně bezpečně.

A samozřejmě nejde o to, že bych ji snad někdy zamordovala sekerou nebo ji udusila polštářem, ale je to prostě něco, co se mi líbí, strašně moc. Že v mé přítomnosti může být úplně zranitelná a otevřená.

Pár dní po tom, co jsme se vrátily z pohřbu jejího táty, jsem se vzbudila uprostřed noci. Ashley ztěžka dýchala a já se chystala natáhnout ruku, abych ji vzbudila, ale ona ke mně svou natáhla dřív.

Když se jí zdá něco ošklivého, skoro nikdy nefňuká ani nestáná, obvykle začne ztěžka dýchat a napne se jí celé tělo.

Tak jsem poznala, že pořád spí, ještě než jsem viděla, že má zavřené oči.

Chytla mě za sevřenou dlaň a já se k ní přisunula blíž, abych ji mohla obejmout. Uvolnila se téměř okamžitě, víc se ke mně otočila a položila mi hlavu na hruď.

Pořád cítím na kůži jemný dotek jejích rtů.

Tu noc jsem věděla, že ji chci požádat o ruku.

"Země volá Spencer."

Vymaním se ze zamyšlení a opět se soustředím na Ashley. "Omlouvám se."

"To bys měla," dobírá si mě.

Pořád mám její dort, Ashley se mě nezeptala, proč jsem ho ještě nesnědla, ale řekla mi, že v tomhle životě už nikdy jíst nebude.

Usměju se na ni a opřu se o opěradlo. Ruce mám položené na nohách. "Měla bych začít uklízet..."

"To počká."

Má pravdu, ale nechci riskovat, že se Paula vrátí a ten nedojezený dort vyhodí nebo hůř, někdo ho sní.

"Nech mě aspoň odnést nádobí do kuchyně," řeknu a vstanu.

"Dám ti deset sekund."

Málem talíře upustím, když mě Ashley při cestě kolem ní šáhne na zadek.

Dort vrátím do ledničky a přidám k němu vzkaz. 'Jestli ho sníte, přísahám bohu, že vás zabiju. Vaše milovaná Spencer'.

Když se vrátím ven a sedám si zpátky na své místo, Ashley nespouští oči z mých.

Na uchu ucítím její teplý dech, když zašeptá: "Myslím, že je čas spálit všechny ty kalorie."

Otočím se k ní a uhnu před jejíma očima pohledem, když spatřím, jak jsou pronikavé. "Já, ehm... mohly bychom nejdřív zkouknout Hokus pokus, jestli chceš..."

Krátce mi vezme do zubů ušní lalůček. "Jediný, na co se chci koukat, je, jak se svlíkáš."

Pokusím se odtáhnout. "Já-já mám dojem, že jsem nechala puštěnou troubu," vyhrknu.

Ale nepustí mě, rukama mi brání v odchodu. "A taky myslím, že se tu udělalo horko," přitiskne mi rty na tvář, "měly bychom se svléct."

"Mně je zima," zašeptám.

"Zahřeju tě."

"Mám svý dny," znova zašeptám.

"Ne, nemáš."

Rty má téměř na mých. "Jsem panna," špitnu téměř zoufale.

Pohlédne mi do očí a je vidět, že se baví. "Zdá se, že tě mám co učit."

"Mně učení nejde," vydechnu a sleduju, jak se její obličej přibližuje k mému.

"Máme na to celou noc."

Mé protesty ustanou, když se Ashley zmocní rty mých, cítím na nich čokoládu. Ona na mých nejspíš cítí alkohol.

"Lahodný," uslyším ji říct, když se odtáhne.

"V-víno?"

"Ty."

Musela jsem chvíli nevnímat, protože zip bundy, kterou mi předtím Ashley oblékla, je napůl rozepnutý. "Já-" začnu.

"Máš na sobě moc oblečení," řekne mi a pak bundu úplně rozepne a sundá mi ji z ramen.

Tyhle věci bych měla říkat já jí, ona má narozeniny a dělá z nich mé narozeniny a Vánoce v jednom. Zdálo by se, že s ní dneska nechci být, ale to není úplně pravda, jedna má část se s ním moc chce milovat.

A další ji chci prostě šukat.

A další chce vykřiknout 'vem si mě'.

Doufám, že to ze mě nevypadne při sexu, opravdu doufám, že ne.

Pro teď na to zapomenu. Celý večer se chovám divně a nezničím jí narozeniny.

Pohlédnu jí do očí a neuhýbám pohledem. Její oči mi výmluvně říkají, co se mnou chce dělat. Doufám, že moje taky.

Tentokrát se k ní nakloním já a Ashley mi vyjde víc než vstříc. Působí, jako by mi chtěla skočit do klína.

Myslím, že to víno zabralo.

Položí mi ruku na koleno, druhou si mě za zátylek přitáhne blíž k sobě a přitiskne své stále po čokoládě chutnající rty na mé stále po víně chutnající rty.

Když mi olízne jazykem spodní ret, nenechám ji čekat, okamžitě jí poskytnu přístup a přivítám její jazyk svým.

Takhle alespoň nemám čas zformulovat ta tři slova.

Ruku na mém koleni začne posunovat výš. Naslepo po ní sáhnu a zabráním jí, aby se mě dotýkala výš, když vím, že máme zvědavé sousedy.

V důsledku toho úplně přeruší něžný, pomalý a hluboký polibek a ještě jednou otře rty o mé, než se odtáhne tak daleko, že necítím teplo jejího těla.

Vím, že dýchám víc zhluboka, než bych měla, a vím, že jsem nadrženější, než bych měla, ale to musí být něčím v tom víně.

Nebo je to možná Ashleyinými polibky a jejím sváděním v uplynulých šesti hodinách.

Víno na mě taky působí, jsem fakt, fakt namázlá.

Přivřenýma očima pohlédnu na Ashley, která slabě zasténá. Pak vstane ze židle a udělá půlkrok k mé.

Zaháknu jí ruku za stehno, které zvedla, aby se mi posadila do klína, a hrubě si ji přitáhnu na sebe. Zapomenu, kde jsme, ponořím jí prsty do vlasů, přitáhnu si ji blíž a opět spojím naše rty.

Z toho, jak mě líbá, vím, že v nejbližší době nepřestane. Vyjedu jí rukou na bok a druhou sjedu po křivce jejích zad dolů.

Zasténá a přitiskne se ke mně tak silně, že se židle převáží.

Díky tomu, že jsem pod ní, zmírním její pád, a zasténám, když mé tělo dopadne na zem.

Ashley zamrká a v obličeji se jí zračí náhlé uvědomění, že jsme spadly. "Panebože... promiň."

Myslím, že se chci smát.

Hledí na mě znepokojeně a taky tak, jako by mi chtěla vyšukat mozek z hlavy. "Jsi v pořádku?" zeptá se.

Myslím, že chci mít sex tady.

"Ehm," hlesnu, natáhnu ruku a odhrnu jí rovné vlasy z tváře.

"Ale právě jsi-"

"Ehm," přeruším ji.

"A víš jistě, že jsi-"

"Zvedni ruce," řeknu jí.

Vyhoví mé žádosti a já chytnu lem jejího trička, vytáhnu ho po jejím pevném těle nahoru a odhodím ho za nás.

Myslím, že přistálo na záhonu.

Vzhledem k tomu pádu může Ashley zůstat, kde je, už spočívá mezi mýma nohama.

Nelíbáme se a Ashley je pořád narovnaná, ale hledíme si do očí. Začne třít pánví o mou. Zavřu oči a silně přitisknu hlavu k pevnému povrchu pod sebou.

Cítím, jak se Ashley trochu skloní. Ruce má po stranách mé hlavy. Otevřu oči a vidím, že na mě upírá zrak, hltá mě.

Skloní hlavu a já zvednu svou, protože ji chci líbat dřív, chci cítit její jazyk na svém dřív.

Zvedne svou něžnou ruku, kterou měla u mé hlavy, a mírně mi zatlačí na hruď, takže opět položím tělo na zem.

Vidím, jak se na mě dívá a s jejími rty si pohrává úsměv. Dívá se na mě, jako bych byla to nejdrahocennější na celém světě.

Přesune ruku z mé hrudi k mým rtům a opakovaně po nich přejede prsty. "Jsi nádherná," vyjde šeptem z jejích rtů.

Zvednu se na lokty a přiblížím tvář mnohem blíže k její, ale než mám možnost něco říct; zeptat se jí na něco, políbí mě a zažene slova, která se mi drala na jazyk.

Během polibku vzdychá a opět začne pohybovat pánví. Zvednu svou k její a rychle nastolím tempo.

Jemně přitiskne trup na mé tělo, jednu ruku má položenou vedle mé hlavy a druhou na mé hrudi, dlaň má na mé klíční kosti. Posune se, aby mě mohla snadněji líbat.

Vtisknu nehty do kůže na jejích zádech a z jejích úst vyjde hluboký sten.

Přestože si to užívám, chci, aby dnešní večer byl pouze o ní. Nebo alespoň nejdřív o ní.

Zpomalím naše chvatné polibky a pomalu se odtáhnu ve snaze uklidnit své bušící srdce.

Ashley udělá totéž. Přiloží hlavu k mému krku a oddechuje na něm.

Změnila jsem názor, nechci, aby to úchylní sousedi viděli.

Vtiskne mi jemný polibek na krk a já se jí chci opět zeptat.

"Ash?"

Srdce mi buší.

Nejspíš ho cítí, je blízko něho.

"Jo?" zašeptá, zatímco stále popadá dech.

"Vezmeš..."

Srdce mi přestalo bít.

"Copak je, broučku?" zeptá se a vtiskne další polibek na kůži pod svými rty.

Zkusím promluvit, znovu se jí zeptat, ale slova uvízlá v krku se promění ve zvuk připomínající zasténání a Ashley to tak pochopí. Cítím, jak se usměje a pak mě znovu políbí na krk.

Opět mám v očích slzy.

"Vezmeš mě za ruku a pomůžeš mi na nohy?" zavřu oči a zašeptám, svému hlasu vůbec nevěřím.

Zvedne hlavu a podívá se mi do očí. "Prosím tě, neříkej, že chceš přestat," pronese zklamaně.

Zavrtím hlavou. "Ne, nechci přestat, já... nechci, aby nás při tom někdo... viděl."

Jemně jí hladím rukama na zádech a čekám na odpověď. Přemýšlím, jestli bych byla takhle klidná, kdybych ji právě požádala o ruku.

Už slyším defibrilátor.

Když odpověď nedostanu, upřu pozornost zpátky na Ashley a vidím, že se mi dívá na rty a zrychleně dýchá.

Přestanu ji hladit, vím, že za její současný stav jsou odpovědné mé ruce. Chápu ji, někdy stačí, aby se o mě jen otřela, a já se na ni vrhnu.

"Pojďme dovnitř," řeknu jí.

Neodpoví mi, jen se ze mě zvedne a mě okamžitě její váha chybí. Rychle mi nabídne ruku a pomůže mi vstát.

Jakmile opět stojím, znovu jí odhrnu vlasy z obličeje, sjedu jí prsty na krk a položím je na její rameno.

Rychle mě nahne nad stůl a přitiskne rty k mému krku.

"Pojďme dovnitř," znovu hlesnu.

"Nedokážu přestat," odvětí a pak mě opět políbí.

Obejmu ji a užívám si teplo její kůže. "Nikam nejdu, Ash. Do mýho pokoje nám to bude trvat nanejvýš patnáct sekund."

Odtáhne se a dovolí mi odstoupit od stolu. "Dobře... počkám," řekne s pohledem do země.

Usměju se. "Dobře... super," dělám si z ní srandu.

Vzhlédne ke mně. "Dovnitř. Nejlíp před deseti sekundama."

Vezmu ji za ruku a vedu ji do domu. Stěží dojdeme do kuchyně, kde mě přitiskne k ledničce a začne mě hladit.

Ze rtů mi málem unikne zasmání, takhle nadržená ještě nikdy nebyla.

Ale líbí se mi to.

Když mi vklouzne rukou pod tričko, ztuhnu.

Ne kvůli tomu, že se mě dotýká, ale protože jsme v blízkosti kusu dortu se zásnubním prstenem uvnitř.

S jejím prstenem.

Zastaví ruku. "Co se děje?"

"Studí mi záda," řeknu a úplně nelžu.

O krok ustoupí a já s ní.

"Chci narozeninovou pusu," žádá.

Sjedu jí rukama dolů po zádech, krátce se zastavím u pasu jejích džín a pak škádlivě vklouznu jen nepatrně pod ně. Přitáhnu si ji blíž a přitisknu ústa na její. Začnu pomalu, až mi opět vklouzne rukou pod tričko a svými pohyby ho o něco zvedne.

Aniž bych přerušila polibek, vedu nás pryč z kuchyně, už se připozdilo a zjevení mé rodiny by mě rozhodilo.

Převrhneme několik barových stoliček, vydají hlasitý zvuk.

Nezvedneme je.

Prsty na její odhalené pokožce si ji přitahuju k sobě. Naše polibky jsou rychlejší, hlubší.

Už necítím čokoládu, cítím jen... nás.

Tentokrát jsem to já, kdo záměrně přeruší zdánlivě nekonečnou cestu do mého pokoje. Přitisknu ji ke zdi a uslyším spadnout na podlahu a rozbít se tu starou příšernou zarámovanou fotku Glena a Claye. Nezvednu ji, jen nás posunu dál od rozbitého skla a víc se k Ashley přitisknu. V puse cítím vibrace jejích stenů.

Zatahá prsty za lem mého trička a já jí bez váhání dovolím přetáhnout mi ho přes hlavu a odhodit stranou.

Opět se k ní přitisknu a z pocitu její pokožky na své zavřu oči. Otřu tvář o její a vstřebávám všechno, co představuje.

"Ash," hlesnu a nemám v úmyslu říct víc než to. Jenom jsem potřebovala říct její jméno.

Vklouznu nohou mezi její a k uším mi dolehne její mírné zajíknutí.

Vymaní se od zdi a vede nás ke schodům, ale já nedokážu čekat. Opět ji přitisknu k nejbližší zdi a narazím při tom do malého stolku, na kterém je domácí telefon. Obojí skončí převrácené na podlaze.

Ashley mi tahá zuby za spodní ret a o okamžik později mi utišuje neexistující bolest jazykem.

"Nahoru," zkusím přesvědčit především sama sebe.

Těch několik málo kroků, které nás oddělují od schodů, se nepřestaneme líbat a převrhneme stojan na deštníky.

Ty taky nezvedneme.

Zapomněla jsem, že do mého pokoje musíme vyjít po schodech, polonahá Ashley tohle s holkou dokáže, a zakopnu a Ashley vezmu s sebou.

Nebolelo to. Myslím, že hlavně zásluhou toho vína.

Zítra budu mít nejspíš modřinu.

Nadechnu se a vidím, že Ashley se na mě usmívá. "Čemu se usmíváš?"

"Pamatuješ, když se to stalo poprvý?"

Taky se usměju.

"Jak bych mohla zapomenout."

Sáhne mi za záda a já ji zarazím, vím, co chtěla udělat. "Ještě ne."

Jemně ji políbím. "Nahoře."

Zvedne se, vezme mě za ruku a vede mě nahoru.

Opět se líbáme, nedostaly jsme se na vrchol schodů, ale skoro, dva kroky a zvládly bychom to.

Nohy mám podél jejích boků a ruce na podlaze vedle jejího těla. Její jazyk zápasí s mým a já k ní toužím přirážet, napětí mezi nohama začíná být naléhavé. Ale ještě ne.

Chci být v ní.

Vymaním se z polibku, rty se nám mokře oddělí.

"Postel," je vše, co řeknu hlasem, který nepoznávám. Jednou rukou se opřu o zábradlí a druhou jí pomůžu na nohy.

Je celá rozcuchaná.

A já určitě taky.

Uděláme ty dva kroky na vrchol schodů a já jednou mrknu na Ashley, která se snaží upravit, a pak se na ni prakticky vrhnu a přitisknu ji ke zdi vedle dveří mého pokoje.

Dýchá zhluboka a nepřestává mi hledět do očí, zatímco jí rozepnu kalhoty, rychle jí je stáhnu dolů a cítím, jak je odkopne.

Když se nakloním pro další hluboký polibek, cítím na svém těle, jak se jí v očekávání napínají břišní svaly.

Chytne mě za ruku a vede ji k svému rozkroku, společně rychle vklouznou pod mokré kalhotky.

Opět rychle se pustí a jediný zvuk, který slyším, je naše pronikavé dýchání a mé bušící srdce.

Pořád se jí chci zeptat.

Nechávám ruku kroužit na jejím stehně a otevřu oči. Vidím, že má své zavřené a obočí svraštělé.

Skousla bych si jazyk, kdybych ho právě neměla v Ashleyiných ústech.

Nezeptám se jí, když se chystáme k sexu nebo během něj, tak ji o ruku požádat nechci.

Vyjedu rukou k jejímu rozkroku a Ashley mi k ní přirazí.

Když vklouznu prsty dovnitř, zakloní hlavu a propne na zdi záda. "Ježíši," zasténá, když se vymaní z polibku.

"Spencer," opravím ji a neustávám v pohybech prsty.

"Kriste," vzdychne.

"Carlinová."

Zvednu jí nohu a zaháknu si ji za pas.

Možná bych se jí mohla zeptat těsně před tím, než se udělá, tak by se její "Bože, ano!" dalo vykládat oběma způsoby.

Nestěžuju si, když mi zakryje ústa svými, zatímco mi přiráží k téměř nehybné ruce.

Vnikám do ní tvrději, hlouběji. Ale nezrychlím, tentokrát jí bude stačit málo.

Kromě toho je to dlouho, co jsem v ní byla, vzhledem k té sázce a tak.

Kterou jsem vyhrála.

Měla bych ji přinutit si mě vzít za trest... nebo něco.

Opustí má ústa a prázdnými chodbami se rozléhají její přiškrcená zasténání. Začne sténat hlasitěji, když se soustředím na její klitoris, díky krouživým pohybům mého palce se uvnitř stahuje.

"Spence," zašeptá zastřeně.

Pochopím to jako znamení, abych zrychlila tempo přirážení a udělám to. Bolestivě mi zaryje prsty do ramene.

Cítím, jak se víc stahuje, a slyším, jak překotně dýchá. Když se podívám na její obličej, musím iniciovat další polibek, je takhle strašně sexy.

Polibek mi oplácí. Klouže jazykem po mém a pak tempo jejího přirážení poleví, jak přichází vyvrcholení. Zalapá po dechu a povolí sevření mého ramena, pak se zachvěje, vykřikne a bolestivě mi rameno během svého orgasmu sevře.

Naše dýchání se společně zpomalí a oči otevřeme zároveň. Má zarudlé tváře a oči téměř černé.

Cítím, jak se jí srdce vrací k normálnímu rytmu.

Mé pořád buší.

"Postel," je vše, co mi řekne.

Téměř vyšlo slunce, Ashleyino dýchání se ustálilo před dvěma minutami.

Nezeptala jsem se jí při sexu, i když by bylo zábavné o tom vyprávět... tak ji o ruku požádat nechci.

I prostěradla jsou promočená. Měly jsme spoustu sexu během jedné noci už předtím, ale dnešní noc byla jiná. Opět, možná jenom pro mě.

Při spánku vypadá rozkošně, určitě jsem vám to už říkala a určitě vám to řeknu znovu.

Spatřím, kolik je hodin, a zasténám. Ostatní se brzy vrátí. Chci, aby to zůstalo takhle, jen Ashley a já.

Jednou to tak bude.

Naposledy se podívám na její spící tělo a jemně ji políbím na tvář, nechci ji vzbudit, a zašeptám jí do ucha: "Vezmeš si mě?" Dokončím tak otázku ze zahrady z před několika hodin. Pak se k ní přitulím a usnu s našimi chladnoucími těly přitisknutými k sobě.

97

"Vykradli nás!"

Pomalu opakovaně zamrkám, v citlivých uších mi zní Clayovo zapištění.

Na budíku stojí 7:48, spala jsem skoro tři hodiny. Myslela jsem, že to tolik nebude, myslela jsem, že se nedokážu uklidnit natolik, abych usnula, nebo že budu mít hodně snů.

Nic se mi nezdálo, nebo si alespoň teď na nic nevzpomínám.

"Panebože!" slyším vykřiknout Paulu o okamžik později. "Děvčata!"

Dunivé kroky po schodech mě přinutí natáhnout se k nohám postele a přikrýt Ashley a sebe prostěradlem.

Dveře mého pokoje málem vylétnou z pantů. "Děvčata!"

Ashley se s leknutím probudí a mě se na tváři objeví nepatrný úsměv, jednak kvůli Ashleyině výrazu a jednak kvůli Pauliným okamžitých obavám.

Trochu se před ní stydím, když mám nahé tělo zahalené pouze prostěradlem. "Ehm... ahoj, mami," pozdravím ji s mírným zamáváním a vyhýbám se jejímu pohledu.

"Spencer, díkybohu, že jste obě v pořádku." Sklopí ruku, kterou měla předtím na srdci, ale pořád dýchá rychleji než obvykle. "Měla jsem strach."

"Proč?" zeptám se bezmyšlenkovitě.

"Vykradli nás. Clay právě mluví s policií, neboj se. Chytneme ho."

"Bože," hlesne Ashley ospale vedle mě. "Málem mě kleplo."

"Promiň, Ashley, jen jsem měla strach," řekne jí Paula.

"Já vím, omlouvám se. Tak nějak... jste mě vyděsila k smrti."

Otočím se na Ashley. "Citlivko."

"Blbko."

Paula šťastně vzdychne. "Je úžasné vidět po ránu takovou lásku," úsměv pro nás obě, "zatím, děvčata."

"Ahoj," řeknu jemně a také se usměju.

Při vzpomínce na uplynulou noc můj úsměv povadne a nahradí ho zamračení.

Ashley se dotkne mé ruky. "Hej," řekne jemně a hladí mi palcem pokožku, "děje se něco?"

Poprvé tohle ráno jí pohlédnu do očí a poznám, že se probudila v dobré náladě. Dělá si starosti, ale má v očích jasně patrnou jiskru, kterou má, když je šťastná.

"Nic," ujistím ji a pak změním téma. "Co řekneme o... přízemí?"

Uculí se a předstírá zamyšlení. "Ehm, že jsme to nedokázaly vydržet patnáct sekund do tvýho pokoje?"

Usměju se a obrátím oči v sloup. "Jo, jasně," hravě to zamítnu.

"Mohly bychom jim říct, kolikrát jsme se milovaly," navrhne.

Možná je tohle nová Ashley, osmnáctiletá Ashley je jiná než sedmnáctiletá Ashley.

"Myslím, že ne," zasměju se.

"Pozice?" zeptá se s uculením a zvednutým obočím.

Zavrtím hlavou a pořád se na ni usmívám.

Chvíli tam ležíme v příjemném tichu a Ashley se mě neustále dotýká nějakou částí těla. Pokaždé, když se odsunu, si mě přitáhne zpátky.

"Měly bychom vstát," řekne mi.

"Proč?"

"Protože mám chuť na svůj kus dortu."

Budu zvracet.

"Cože? Ne. Ten je můj, na to zapomeň," vyhrknu.

"Ale já ho chci."

Z poslední odpovědi poznám, že ho ve skutečnosti jíst nebude, řekla to jen proto, že jsem ho prohlásila za svůj.

Nedůvěřivě na ni pohlédnu. "Ke snídani?"

Pouze pokrčí rameny.

Jsme už hodinu dole. Všichni kromě Pauly jsou mimo dům, což znamená, že jsme tu jen my tři.

Ashley má zvláštní náladu, pořád se na mě dívá.

Dokonce jsem jí řekla, aby toho nechala.

Jenom se zasmála.

"Hele, Spencer?" zeptá se mě ze svého místa na gauči.

Zrovna jsem šla pro pití, v ruce mám dvě skleničky.

"Jo?" odvětím a do obou skleniček naleju Pepsi, snad si toho nevšimne.

"Ehm..."

"Jo?" znovu se jemně ozvu a odhodím prázdnou plechovku do koše.

"Už nějakou dobu se tě chci na něco zeptat..."

Vykulím oči a srdce mi málem vyskočí z hrudi. "Jo?" vykviknu.

"Vezmeš..."

Napochoduju do obýváku a zlostně se postavím před gauč. "Cože?" dožaduju se.

Ať se mě neopováží požádat o ruku, já chtěla požádat jí!

Její výraz se změní v hravý. "Vezmeš mě s sebou do obchoďáku?" zeptá se nevinně a práskne žvýkačkovou bublinu.

Ta matkomrdka.

Kdo si sakra myslí, že je?

"No," pokračuje, "čekám na odpověď."

"Ano," udělám delší odmlku, "vezmu tě s sebou do obchoďáku."

Vypadá, že ji má odpověď potěšila, moc potěšila.

"Fajn."

Konečně odvrátím zrak z jejích očí a snažím se neusmát širokému úsměvu, o kterém vím, že ho má na tváři. Selžu, skoro ještě než začnu.

"Mami, jdeme ven!" zakřičím na Paulu při cestě ke dveřím, když jsem předtím vzala Ashley za ruku a zvedla ji z gauče. Pořád ji za ni držím.

"Dejte na sebe pozor, zlatíčko!"

Otočím se na Ashley a usměju se Pauliným slovům. Ashley se na mě zakření.

"Máš klíče, broučku?" zeptám se a zavřu dveře.

"Ano."

Můj úsměv povadne. "Ehm... to je super," řeknu, pak si odkašlu a zamířím k autu.

Zastaví mě její ruka na mém zápěstí a já se k ní otočím. Tváří se vážně. "Ty se mě znova nezeptáš?"

Buch... buch... buch............ buch buch buch buch.

"N-nezeptám?" vykoktám.

Usměje se. "Jo," mávne rukou k autu, "jestli můžeš řídit?"

"Aha," nervózně se zasměju, "jasně. Ehm, můžu řídit?" zeptám se, přestože znám odpověď.

Pohladí mě po ruce. "Jéé, miláčku, možná příště?"

Usměju se a poděkuju bohu, že jsem věděla, že si jenom dělá srandu. I kdyby mě dneska začala učit řídit, rozhodně bych to nezvládla, ne tohle ráno.

Nabouraly bychom, ještě než bych se dostala na konec příjezdové cesty.

Skočím do auta, nasadím si sluneční brýle a hlavu si podepřu rukou.

Mračím se.

Musím v sobě najít hypotetické koule a prostě se jí zeptat.

Vypadá sexy, jak tam sedí a chystá se nastartovat.

"Ashley?"

"Hmm?" odvětí, ale neotočí se ke mně.

"Vezmeš...," odmlčím se, "mě v pondělí do školy?"

Usměje se úsměvem, který se jí zračí v nádherných očích. "Na to se ani nemusíš ptát, Spence."

Jedna z Ashleyiných vlastností je, že umí nakupovat a přitom zařídit, abych všechny její tašky nesla já.

Nevím, jak se to stalo.

Potvora líná.

Miluju ji.

"Spence, můžeš sem položit mý tašky?"

Zamračím se. "Vypadám jako tvá otrokyně?"

Pohlédne na mé plné ruce, usměje se a pak mi dá pusu na rty, takže se zubím jako... matkomrdka.

Vyhovím její žádosti a položím tašky na stůl, na který je chtěla dát. Sednu si vedle nich a sleduju, jak se Ashley posadí naproti mě.

Pro okolní svět se zdá, že si zamilovaně hledíme do očí.

Pro mě?

Pomalu mi jezdí chodidlem po noze.

Oddáváme se očnímu sexu.

Přeruší ticho. "Víš, jak jsme venku viděly tu motorku?"

"Mmm..."

"Myslím, že bychom ji měly použít."

Svraštím obočí. "Ty máš řidičák na motorku?"

"Drž se mnou krok, Spence."

Vykulím oči a zčervenám. "Ashley!"

Usměje se mému rozhořčení. "Jsi k sežrání, když se červenáš, víš o tom?"

Nasypu před sebe malou hromádku soli a krouživým pohybem prstem ji roztírám. "Nečervenala jsem se."

"Ale červenala."

"Jenom je mi horko. Nosit všechny ty tašky není jenom tak. Všichni nemáme ruce z oceli jako ty." Vzhlédnu k ní. "Zrůdo."

Dlouho na mě hledí a jemně se usmívá.

"Co je?" zeptám se a zvednu si ruku k obličeji. "Mám něco na tváři?" zeptám se teatrálně. Nesnáším, když to lidi dělají.

Líbí se mi, když se na mě dívá tak, jak se na mě dívá teď.

"Ne, Spence, na tváři nic nemáš."

Sklopím zrak zpátky na sůl a snažím se skrýt další úsměv. Když nad sebou získám kontrolu, opět vzhlédnu. "Kam chceš jít, až ti objednáme obvyklých šest burgerů?"

Mou poslední poznámku ignoruje. "Mohly bychom zajít do zlatnictví, jestli chceš."

Zaskočí mi slina.

"P-proč?"

"Musím vyzvednout máminy hodinky, nechala si je opravit, vzpomínáš?"

Ne, na to si fakt nevzpomínám.

"Jo, aha," téměř se zasměju.

Myslím, že to znělo jako vzlyk.

"Spencer," přivítá mě Paula zdvořile... nebo nezdvořile, když zastavíme před domem.

Myslím, že se dívala z okna.

Vzhlédnu k ní, trochu mě překvapilo, že se sem dostala tak rychle, Ashley si ještě ani nerozepnula pás.

Široce se usmívá. "Ahoj, Ashley, moc ráda tě opět vidím."

"Také vás ráda vidím, Paulo," rovněž se usměje Ashley. "Poslyšte, co kdybychom spolu později povečeřely? Mohla bych objednat čínu nebo tak."

Co prosím?

"Cože?" vypísknu.

"Moc ráda, v kolik hodin by ti to vyhovovalo?"

"V sedm?" navrhne Ashley.

"V sedm je skvělé, uvidíme se pak," řekne Paula a pospíší si zpátky do domu.

Popadnu tašky u svých nohou a o jednu, kterou jsem přehlédla, při pokusu o vystoupení z auta zakopnu. Než můžu spadnout, chytím se. Pak prásknu dveřmi a taky vyrazím do domu.

Dětinsky prásknu dveřmi svého pokoje, ale je mi to úplně fuk.

Skoro jí požádám o ruku a ona jde na rande s mou mámou?!

Matkomrdka.

Otevřou se dveře, je to Ashley. "Co je to s tebou?" zeptá se mě.

"Jdeš na rande s mou mámou!" vyhrknu.

Nemám ráda, když se mi směje, když jsem naštvaná, jakkoli hloupě se chovám.

Ví to a nechá si smích pro sebe.

"Je to jenom večeře a budeme dole s tebou."

"S žádným rande s Paulou jsem nesouhlasila, Ashley," řeknu a hodím svou jednu malou tašku na postel.

Jsem k Ashley zády.

"Co tě tak naštvalo?"

Neměla bych být naštvaná, chovám se jako malá a měla bych s tím přestat, ale sakra, štve mě to.

"Nejsem naštvaná, promiň mi, když chci strávit jeden večer s tebou."

"Trávíme spolu skoro každej večer v týdnu a jak už jsem ti řekla," odmlčí se, "budeš tam taky."

"Neříkej mi, kde budu a nebudu," odvětím a začnu si vybalovat tašku. Nic výjimečného jsem si nekoupila, mám peníze tak na jedno balení žvýkaček, to je všechno.

"Fajn, dostala jsi mě, je to rande."

Otočím se s pozvednutým obočím.

"Mám rande s tvou mámou."

Odvrátím zrak a nevěřícně se zasměju. Ta si teda troufá...

"Budeme mít sex."

Rychle otočím hlavu zpátky k ní. "Fajn!"

"Budeme mít lepší sex, než jsme ty a já kdy měly."

"Určitě si nezapomenu vzít špunty do uší," dostanu přes zatnuté zuby.

Udělá ke mně krok a se rty si jí pohrává úšklebek. "Orální roušky?"

A dost.

Vykročím k ní. "Fakt si koleduješ, Ashley..." odmlčí se.

Pořád se culí. "O co si koleduju?"

Vyhodím ruku do vzduchu. "Bože!"

Nepřestává se culit.

"Nejspíš půjdeme do hotelu..."

"Do hotelu půjdeš jedině se mnou."

Pozvedne obočí. "Vážně? A kdy?"

"V nejbližší době ne, jestli budeš v tomhle pokračovat."

Obrátí oči v sloup. "Zase tři dni čekání? Jéé, miláčku, to je tak dlouhá doba."

Nevím, jestli je sarkastická nebo ne....

Doufám, že se na mě nezlobí.

Přistoupím k ní ještě blíž. "Nehádáme se, že ne?" zeptám se znepokojeně.

"Zlobíš," odmlčí se a usměje se na mě, "ale hádkou bych to nenazvala."

Náhle, ale ne překvapivě se ztratím v jejích očích.

"Ash..."

"Děvčata!" vyruší nás Paula.

Vzdychnu, odstoupím od Ashley a otevřu dveře. "Co je?!" zakřičím směrem k přízemí.

"Jdu na chvíli ven, na večeři jsem zpátky, Ashley!"

Po odchodu Pauly jsme se osprchovaly.

Společně.

Sprchovaly jsme se spolu bez sexu už dřív, ale dneska? Dneska to bylo jiné.

Líbala mě tak intenzivně, že mi vzala dech.

Líbala mě jen pro samotné líbání, ani jedna z nás nechtěla mít sex.

Neřekla bych ne... ale nebyl nutný.

Pocit jejích rtů na mých, jejího vlhkého těla na mém, jejího jazyka na mém. Víc nepotřebuju.

Sedíme na podlaze v obýváku okolo konferenčního stolku a chystám se natláskat nudlemi, jako bych týden nejedla.

Mám hlad, zastřelte mě.

Než mám příležitost začít, Paula mě zarazí.

"Spencer, řekla bys modlitbu?"

Dvě sekundy udržuje vážný výraz, ale pak vyprskne a začne se hystericky smát. "Nechápu, kam na to chodím."

Obrátím oči v sloup a podívám se na Ashley, nemohla jsem si pomoct. Vypadá rozkošně.

Snědla jsem toho moc. Prasknu.

Paula uklízí a Ashley a já jsme na podlaze, hlavu mám položenou na jejích nohách.

"Myslím, že prasknu."

Hraje si s prsty s mými vlasy. "To radši nedělej."

Mám zavřené oči. "Proč? Chyběla bych ti?"

"Ne, jenom by mi neměl kdo přinést můj dort."

Otevřu oči.

Doširoka.

Doufala jsem, že na něj zapomněla.

Neodpovím jí.

V zrcadle na mě zírá můj odraz, dvojče, které kopíruje každý můj pohyb.

Cítím se jinak, opravdu jinak.

Jsem z té nervozity a napětí, které jsem obzvlášť v posledních dvou dnech cítila, dost unavená a poslední noc mě pochopitelně hodně vyčerpala. Mám pocit, jako bych byla vzhůru týden.

Mým očím je do breku, ale nedovolím jim to. Ashley by poznala, že jsem brečela.

Vejdu do svého pokoje. Ashley právě skončila telefonát s Christine.

Řekne mi, abych si pospíšila do postele, a já to udělám. Než vlezu pod přikrývku, zhasnu.

Okamžitě si lehnu na Ashley.

Jenom kvůli tomu, že ji potřebuju cítit.

Ucho nám nad jejím srdcem, ráda poslouchám, jak tluče.

Nadzvednu hlavu a přitisknu rty na kůži nad jejím srdcem. "Miluju tě," vyjde mi šeptem ze rtů.

Opět si položím hlavu na její hruď a cítím a slyším, jak tlukot jejího srdce zrychlí. "Taky tě miluju," vyjde šeptem z jejích rtů.

Zavřu oči a nechám kolem nás rozhostit ticho, nechávám ho mluvit samo za sebe.

Myslela jsem, že Ashley každou chvíli usne, ale srdce jí buší, a než se jí můžu zeptat, jestli je v pořádku, jsem téměř oslepená lampou, kterou najednou rozsvítí.

Nechám oči si pomalu zvyknout na světlo a vzhlédnu k ní.

Dívá se přímo na mě.

Pořád cítím tlukot jejího srdce, je rychlejší, a cítím, že můj taky.

Mnohem rychlejší.

Vím, co to znamená. Ten pohled, to ticho, to bušící srdce.

Vím, že taky mé srdce cítí.

Ještě to nedokážu udělat, potřebuju, aby začala.

Pomalu zvedne ruku k mé tváři, přejede mi prsty přes rty a pohlédne mi do očí. "Zeptej se mě znova," unikne přinejlepším sotva slyšitelně z jejích rtů.

Ohluší mě to.

Dívám se jí do očí.

Hodně dlouhou dobu.

A zachrání mi život.

Skloním se a přitisknu rty na její, není to víc než jemné otření mých rtů o její.

Zhluboka se nadechnu.

A udělám krok do tmy.

"Vezmeš si mě?"

98

Skloním se a přitisknu rty na její, není to víc než jemné otření mých rtů o její.

Zhluboka se nadechnu.

A udělám krok do tmy.

"Vezmeš si mě?"

Myslím, že její oči tak zbožňuju, protože jsou neuvěřitelně vypovídající, říkají toho strašně moc, aniž by musela pronést slovo.

Proto se mi bušící srdce sevře, když je zavře.

Potřebuju, aby je otevřela, potřebuju, aby mi řekla, co si myslí.

Díky bušení jejího srdce vím, že teď není ani trochu unavená a já taky ne. Myslím, že za celý život jsem nebyla takhle bdělá.

Už nikdy nechci spát.

Zkoumám každý centimetr její tváře, hledám nějaké náznaky toho, co si myslí, co cítí a co mi řekne.

Svým mlčením mě mučí. Je mi jedno, jestli na mě bude řvát a řekne mi, že jsem blázen, a zeptá se, co mě to proboha napadlo.

S každou uplynulou sekundou mé srdce bije čím dál tím rychleji. Nevěděla jsem, že mi srdce může takhle bušit.

Nevěděla jsem, že se můžu cítit tak naživu.

Většina lidí si bezprostředně nevšimne nebo neuvědomí, že okamžiky, kdy vám buší srdce, kdy se vám třesou ruce a kdy strachy, vzrušením nebo obavami můžete sotva dýchat, jsou okamžiky, kdy žijete. Opravdu žijete.

Za normálních okolností srdce necítíte, cítíte ho díky okamžikům s jinými. Vynechá úder, zrychlí, roztluče se, buší.

S Ashley jsem zažila bezpočet takových okamžiků.

Ona je jediná, která ve mně tohle vzbuzuje.

Otevře oči. Bolestně pomalu.

Bezděčně zadržím dech, připravím plíce o pravidelný přísun tolik potřebného kyslíku a pohlédnu jí do očí.

Ponořím se hluboko do ní, tak hluboko, že nevím, jestli se někdy dokážu vymanit.

Zatímco na ní pořád ležím, posunu se. Položím ruce na postel po stranách jejího těla a vlasy mi spadnout do tváře. Pátrám v ní ještě hlouběji.

Sotva cítím pohyb jejích rukou a jemný dotek jejích dlaní, kterými mi odhrne spadlé vlasy za ucho a nechá je na mých tvářích.

"Zopakuj to," pošeptá mi.

Jsem vržena zpátky do reality.

Tentokrát jsem to já. Jsem to já, kdo zavře oči.

Tentokrát jsem to já, kdo chápe, proč Ashley předtím zavřela své.

Vychutnávám si tenhle okamžik, opatrně si ho ukládám do hlouby svých vzpomínek a nikdy na něj nezapomenu.

Znovu oči otevřu a upřu je do těch, které zbožnuju.

"Vem si mě," zašeptám, ale je to hlasitěji než naposledy.

S jejími rty si pohrává úsměv, který mě přivádí k šílenství. "Zopakuj to," zašeptá.

"Vem si mě," zopakuju tiše, pořád nervózní.

Vypadá, jako by si na něco vzpomněla, na něco důležitého.

Nepřeruším ji, nechám ji dělat, co potřebuje, a čekám. Na ni.

Myslím, že cítila, jak mi srdce vynechalo úder.

"Znovu," řekne jemně.

Nemůžu si pomoct a na rtech se mi objeví úsměv, i když jen drobný.

Ta holka bude má smrt.

Můj hlas nabírá jistotu, už není tak váhavý. "Vem si mě."

Neunikne jí to, nikdy jí nic neunikne.

Krátce si přiloží zuby na spodní ret a jemně je zaboří do dokonale plných rtů obklopených dokonalou pokožkou.

Plná vzrušení se zhluboka nadechne a vydechne. "Zopakuj to, Spencer."

Napodobí ji a dýchám, jen dýchám.

Znovu vyhledám svými rty její a přitiskneme je k sobě, ale nehýbáme s nimi. Právě teď to není třeba.

"Vezmeš si mě?" zeptám se zřetelně. Konečně bez známek nervozity.

Konečně se poddá zazubení, které se jí už nějakou dobu dralo na rty. Usmívá se od ucha k ucha.

A je to nádherné.

"Tak jo."

Žiju.

Mám pocit, jako bych měla dvě srdce. Sídlí na obou stranách mého hrudního koše, obě buší, obě jsou na vrcholu blaha.

Jedno patří tělu pode mnou.

Širokým úsměvem napodobím její. "Tak jo?"

Se zajiskřením v očích přikývne. "Jo," nadechne se a nepřestává mi hledět do očí. "Ano."

Můj úsměv mi málem rozpůlí tvář.

"Zopakuj to."

Jemně se zasměje. "Ano."

Jsem mučivě naživu.

"Zopakuj to."

"Ano."

Opět zavřu oči, chci to slyšet hlasitěji a zřetelněji a mám za to, že mi s tím pomůžou zavřené oči, vím, že je to určené pouze pro mé uši. "Znovu," řeknu jemně.

"Ano." Její hlas je zřetelnější a proniká do mě hlouběji.

Otevřu oči a vidím, že její jsou pronikavějším, než jsem je kdy viděla.

Poslední nádech.

Hledí mi do očí. "Kdyby nám nebylo sedmnáct, vzala bych si tě."

Zvednu jí ruku k tváři, prsty jí přejíždím po hebkých rtech. "Zopakuj to, Ashley."

"Ano, vezmu si tě," řekne mi a jsou to přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet.

Jsem tak naživu, že asi umřu.

Jsem tak naživu, že ani pořádně nevím, co si se sebou počít.

Ashley se na mě dívá jako minulý večer v zahradě, jako bych byla to nejdrahocennější na celém světě.

"Teď chci svůj dort," rozhodne se nahlas.

Ta výměna dortů a mé podráždění pokaždé, když se o něm zmínila, asi nebyly moc nenápadné.

Pořád mám na tváři široký úsměv, ale díky jejímu pohledu se mi těžko hledají slova. "Ehm..."

Přesune mi ruce na záda, sepne je tam a přitáhne si mě nemožně blízko k sobě, až mezi námi není vůbec žádná mezera.

"Pamatuješ, jak jsem ti jednou řekla, že nejsi taková, jaká jsem čekala?" zeptá se mě jemně.

Mlčky přikývnu a vybavím si tu krátkou vzpomínku.

"Kdybych to řekla teď, lhala bych."

Stále nic neříkám, nechávám ji pokračovat.

"Jsi přesně taková, jaká jsem čekala," prohlásí. "Jsi všechno. Nedokážu to ani vyjádřit, Spence..."

Jemně ji políbím, rty se nám krátce otřou o sebe a pak se odtáhnu. "Taky jsi moje všechno," zašeptám.

Znovu se skloním a letmo se políbíme. "Brzy," je vše, co řekne.

Pochopím to a přikývnu, aby to věděla. "Teď ti musím něco přinést."

Zbožně na ni hledím. "Hned jsem zpátky."

"Půjdu s tebou," řekne mi.

Usměju se na ni a začínám přemýšlet, jestli mi ten úsměv z tváře někdy zmizí. "Slibuju, že ti ho nesním."

Taky se usměje a myslím, že ji napadlo totéž. "O to strach nemám," znovu mě letmo políbí. Cítím ten polibek všude. "Obleč se, pojeďme odsud."

Na hodinách je jedenáct večer.

"A kam?"

"Někam."

"Někam," řekne prostě a pak vykročí ke svému autu.

Po cestě ze schodů se držíme za ruce, hihňáme se a děláme na sebe pššt.

Dovedu ji do kuchyně, dojdeme k ledničce a vyndám z ní dort.

Když na ni opět pohlédnu, vypadá pobaveně. "Co je?" zeptám se pořád s úsměvem.

"Jestli ho sníte, přísahám Bohu, že vás zabiju. Vaše milovaná Spencer. Vážně?"

Tiše se zasměju a pokrčím rameny.

"Kdybych tě už nemilovala..." odmlčí se a teatrálně vzdychne.

"Povídej mi o tom," žertuju.

Vystoupá mi rukou k zátylku a tancuje po něm prsty. "Pojďme, Spence."

"Dobře," odvětím a ztratím se v jejích dokonalých očích.

"Teď..."

"Dobře..."

"Až se políbíme..."

"Dobře..."

Na dort momentálně zapomínáme. Přitiskne své pevné tělo k mému, na odhalených rukách cítím jemný materiál její bundy.

Ještě nemá rty na mých a už se nemůžu dočkat, až tohle budu dělat po zbytek života.

Líbat se u linky v kuchyni, držet ji tak blízko sebe.

Jednou mi dojde, že se mi to děje.

Jednoho dne pochopím, proč se mi to děje.

Jednou to budu vědět.

Jednoho dne pochopí, k čemu se upsala.

Jednou zjistíme, jaké to je vracet se k sobě domů z práce.

Teď se nemůžu dočkat, až dnes naši cestu zahájíme.

Přinutily jsme se odejít z kuchyně, nechávaly jsme se unést a Ashley říkala, že s tím chce počkat na později.

Jen doufám, že tím nemyslela po svatbě, protože ji nechci uspěchat a stěží to dokážu vydržet tři dny, než mi to začne lézt na mozek.

Ty dva měsíce ryzích muk... myšlenka na ně, vzpomínka na ně, vybavení si jich; to bych znovu nezvládla, tak dlouho bych rozhodně vydržet nedokázala.

Pomohla bych si sama.

Ale radši bych to chtěla od Ashley...

Nechá rádio vypnuté a nemluvíme, rády sedíme v tichu a držíme se za ruce, kdykoliv můžeme.

Motor utichne a já okamžitě poznám, kde jsme.

"Pojď," řekne a táhne mě za ruku.

Můžu ji nenásledovat?

Chvíli trvá, než se dostaneme k tomu, čemu Ashley pořád říká má 'pevnost', ale dostaneme se tam, ruku v ruce.

Lezla jsem jako první a málem jsem spadla, protože Ashley prohlásila, že mě kousne do zadku.

Z kopce jsem slezla první a Ashley ten poslední kus skočila, přímo do mé připravené náruče.

Vyprázdní malou tašku, kterou jsme si s sebou vzaly a ve které byla nejdůležitější položka ze všech - dort. Kromě něj deka a Cola pro Ashley, Pepsi pro mě.

Chtěla jsem vzít víno, ale s Ash jsme se shodly, že si z dneška chceme všechno pamatovat.

Rozloží deku a posadí se. Netrpělivě si poklepá po nohách a v očekávání ke mně vzhlédne.

Láskyplně a zbožně na ni hledím a pak se se zkříženýma nohama posadí před ní.

Nejsme dost blízko sebe.

Rozbalím nohy, Ashleyiny roztáhnu a posunu si tak blízko k ní, aby mi mohla dát ruce na záda a pomoct mi dostat se k ní blíž.

Posunu se mezi její nohy a zaháknu své kolem jejího štíhlého pasu, její ruce mi zůstanou na zádech.

Sáhnu za ni a vyndám dort. "Drahá Ashley, domnívám se, že toto patří tobě," řeknu s přízvukem, který sama nedokážu zařadit.

Usměje se úsměvem, který zbožňuju, úsměvem, který byste cítili i na tisíc kilometrů daleko.

Můj úsměv povadne. "A kurva..."

Její úsměv se rozšíří. "Spencer, teď sprostě nemluv."

"Zapomněla jsem vidličku," zasměju se.

Hravě obrátí oči v sloup, ale nevypadá vůbec překvapeně.

Zvednu dva prsty. "Čistý prsty?" zeptám se.

"Já je čistý mám," pokrčí rameny.

"Takže ten dort roz-" Ashley mou brzy neslušnou poznámku přeruší.

"Nenič to něčím takovým," zasměje se, "budeme hledat prstama."

Zasměju se. "Aha a to je lepší?" Pohlédnu jí do tváře. "Na tři?"

Přikývnutí. "Jo jo. Raz..."

"Dva..."

Za dva se nedostaneme, máme dort všude. Ashley mi jím pomazala obličej.

Ona ho má v oku.

Téměř doslova jí stéká dort z očí.

Ucítím ho. Široce se usměju a vytáhnu v dortem pokrytých prstech dortem pokrytý prstem.

"Zdá se, že ho někdo bude muset olíznut," hravě pozvednu obočí.

Ashley se drobně se zasměje a já si opatrně otřu prsty do kalhot. Pak obalím prsten lemem trička a očistím ho, jak nejlépe v těchto podmínkách dokážu.

Ten prsten není nic extra, nejspíš se bude divit, kdy do něj zasadí kámen.

Ale víc jsem si dovolit nemohla, přestože jsem jí chtěla koupit lepší.

Vyndám ho z lemu svého trička, prohlédnu ho a v duchu odsouhlasím, že je bez dortové poskvrnky.

Ashley se snaží neusmívat a já taky.

Moc nám to nejde.

Tak se prostě rozesmějeme.

"Bože, nech toho, snažím se být romantická," řeknu jí.

Zvedne ruku na znamení předstírané kapitulace.

Znovu se zhluboka nadechnu. "Chceš do toho praštit, hobite?"

Jiskřícíma očima pořád hledí do mých. "Jasně, Barney."

Mírně se zakloním, sáhnu pro Ashleyinu ruku a pak se opět narovnám, abychom byly tváří v tvář. Její prsteníček překvapivě nenese známky dortu.

Políbím ji.

A společně uděláme krok do tmy, zatímco jí na štíhlý prst nasazuju prsten z bílého zlata.

Jen na něj hledím. Rukou pořád držím její, prsty druhé přejíždím po prstenu.

Jejím prstenu ode mě.

Další způsob, jak jí trvale připomínat, že ji miluju.

Kurva, já jsem zasnoubená!

99

"Myslím, že tu chci zůstat už napořád."

Ashleyin tichý hlas mě vytrhne z dřímoty, která se více než hlásí o slovo. "Co když budeš potřebovat čůrat?" zamumlám.

"Vyčůrám se na tebe."

Pomalu otevřu oči a pohlédnu na Ashleyino tělo vedle sebe. "Jsem chlap," zavrčím trochu zklamaně.

Zdá se, že je úplně vzhůru, zatímco vážně odvětí: "Už zase mluvíš ze spaní?"

Krátce jí sevřu předloktí. "Ne, to jenom... sex mě uspává a ty jsi úplně vzhůru a chceš si povídat."

Opět zavřu oči, ale pořád ji poslouchám.

"Pořád nevím, jak popsat, jak se cítím." Cítím, že Ashley otočí hlavu, aby mě pořádně viděla. "Co ty?"

Otevřu oči a mlčky ji chvíli zkoumám. "Cítím se jinak."

"Jo, já taky," zašeptá, což mi vykouzlí na tváři lenivý úsměv. "Už bude skoro sedm...," odmlčí se Ashley.

"Mmm..?" zamumlám opět se zavřenýma očima.

"Je čas na snídani," naznačí.

Opět se usměju a přisunu se k ní blíž. Hlavu si jí položím na rameno a ruku jí dám na břicho. "Mmm," souhlasím.

"Víš, co bych si fakt dala?"

Znovu usínám.

"Mmm?"

"Palačinky."

"Mmm."

"Spencer?"

"Mmm?"

"Usínáš, viď?"

Nevzpomínám si, že bych jí odpověděla, pamatuju si jenom na probuzení Ashleyinými polibky.

Moc jsem se nevyspala, ale nemůžu říct, že by mi to úplně vadilo, rozhodly jsme se dopřát si dneska lenošivý den.

"Za co ses oblíkala na Halloween, když jsi byla malá?" zeptá se Ashley, která mě nechává hrát si s jejími prsty, zatímco se o ni na gauči opírám zády.

"Nevzpomínám si," lžu, "za co se oblíkala Ashley Daviesová na Halloween, když byla malá?"

"Jednou jsem šla za upírku."

Při představě Ashley jako malého krvežíznivého monstra se usměju. "Jéé, proč jsem ještě neviděla fotky?"

"Protože sis o ně neřekla."

"Říkám si o ně."

"Ukážu ti je, když mi ukážeš svý," smlouvá.

"Jak víš, že nějaký mám?"

Než odpoví, ucítím, jak se usměje. "Myslím, že to má něco společnýho s tím, že neumíš vůbec lhát."

Šokovaně otevřu pusu. "Uráží mě, že si to myslíš."

"Nepopíráš to," poznamená a zní napůl pobaveně.

"Co nepopíráš?" zeptám se Paula, která se tu zčistajasna zjevila. Neslyšela jsem přijet auto.

Zmáčknu špičku Ashleyina prostředníčku, abych jí dala vědět, že nemá odpovídat.

"Že neumí vůbec lhát. Zeptala jsem se jí na Halloweenský kostýmy, když byla malá, ale říkala, že si na ně nepamatuje."

Se zamračením k ní vzhlédnu.

"Viď, miláčku?" obrátí se na mě s úsměvem.

"To zmáčknutí byla narážka."

Paula mě lehce plácne přes nohy a pak je dá stranou, aby se mohla posadit. Jakmile sedí, dá si je na klín. "Spencer, pamatuješ si, jak jsi škemrala, abych ti ušila kostým princezny, ne?"

V odpověď pokrčím rameny, vzpomínám si na to dokonale.

"Jéé," ozve se Ashley a dloubne do mě, "princeznička."

Její výraz mě přinutí k úsměvu a Ashley mi začne palcem hladit klouby prstů.

"Zapomínám, jak rychle čas letí," řekne nám Paula.

"Včera v noci čas letěl," řeknu pro sebe.

"Brzy půjdeš na vysokou," dodá Paula a tváří se pyšně.

Už dávno jsem se rozhodla, že na vysokou nepůjdu, a to se nezměnilo. Podobným diskuzím o s rodiči se mi vždy dařilo vyhnout. To rozhodnutí nemusí platit napořád, vysoká je prostě něco, co chci podniknout, až budu dospělejší, až budu vědět, co chci dělat.

"A nastoupíš do práce, odstěhuješ se. Nevím, co si tu bez tebe počnu."

Tomu se usměju.

"Mlčíš," poznamená Paula.

"Jsem v pohodě, " ujistím ji.

"Něco není..."

Ashley během té slovní výměny nic neříká a já se jí nedivím, taky bych mlčela.

"Mami, jsem v pohodě, fakticky."

"Jak to, že nikdy nemluvíme o tvých plánech na vysokou, Spence?"

Zavřu oči a položím si hlavu na Ashleyin bok. Neodpovím jí, musím si rozmyslet, co řeknu.

Znovu oči otevřu a pohlédnu jí přímo do očí. "Vysoká... se mě v blízký budoucnosti netýká."

"Samozřejmě, že týká, nebuď hloupá."

Mírně zavrtím hlavou. "Nejsem hloupá, je to mý rozhodnutí."

"Tvé rozhodnutí? Spencer, o tomhle diskutovat nebudeme, na vysokou půjdeš."

"Slyším zvonit telefon," oznámí Ashley a bleskurychle odsud zmizí.

Když mi teď Ashley nepodpírá tělo, musím se posadit, a střetnu se s Naštvanou Paulou.

Naštvanou Paulu vídávám jen zřídka.

Nelíbí se mi to.

"Tohle nemůžeš rozhodnout za mě, mami. Řekla jsem v blízký budoucnosti, neřekla jsem, že nikdy."

"Pokud nepůjdeš na vysokou příští rok, Spencer, nepůjdeš na ni nikdy, a já nebudu nečinně přihlížet, jak si kazíš život."

Těm slovům se zamračím. "Proč z toho děláš takovou vědu, mami? V minulosti jsem ti řekla věci, co byly mnohem závažnější než tohle, a zvládla jsi je skvěle, al-"

Přeruší mě. "Chci pro tebe to nejlepší, proto z toho dělám vědu. Vysoká je důležitá."

"Já vím, že je."

"A co Ashley? Ashley na vysokou půjde?"

"Zdravím, dům Carlinových," slyším Ashley říct, i když je jasné, že s nikým netelefonuje.

"Nedělej to, mami," řeknu jí a dloubu prsty do díry v džínách.

"Co nemám dělat? Starat se?"

Zavrtím hlavou a znovu k ní vzhlédnu. "Ne, jenom... do Ashleyiných plánů ti nic není."

Zatváří se trochu uraženě. "V poslední době mi do ničeho nic není."

"Co tím myslíš?"

"Poslední týden jste se mi vyhýbaly, Spencer. Obě dvě," řekne a zní mírně ublíženě.

Vyhýbaly jsme se jí, vyhýbaly jsme se většině lidí. Chtěly jsme si tu novinku nechat chvíli pro sebe, než budeme čelit přespříliš nadšeným matkám.

"Omlouvám se," řeknu jí upřímně.

"Co se děje?" zeptá se jemně a rozhodne se nechat téma vysoké prozatím být.

Na okamžik zvažuju, že jí řeknu pravdu, ale teď na to není vhodná chvíle. Nechci jí říct o mém a Ashleyině vztahu něco tak velkého, jen abych si ji usmířila.

"Nic," zavrtím hlavou.

Chvíli zkoumá mou tvář a já jsem z toho nesvá.

"Lžeš."

Nedokážu zařadit její výraz, ale neurazím ji další lhaním. "Je to... není to něco, o co se chci podělit. Zatím ne," odvětím jemně.

Vypadá zklamaně. "Proč ne?"

"Mám pocit, že teď na to není vhodná chvíle."

"Jsi má nejlepší kamarádka, Spencer, víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoliv."

Ta slova mě překvapí. Přisunu se k ní blíž a položím jí ruku na paži. "Mami...," začnu jemně.

Odtáhne se. "Ne. Ne... to je v pořádku, nic se neděje. Zapomeň, že jsem něco řekla, Spencer," řekne mi. Pak vstane a projde těsně kolem Ashley, která má pořád sluchátko u ucha a předstírá, že telefonuje.

Vzdychnu a zoufale padnu zády na gauč.

Nesnáším, když se s mámou hádáme, nesnáším, když jí ubližuju.

"Jsi v pohodě?" zeptá se Ashley, která teď sedí na Paulině místě. Vezme si do rukou mou nohu a jemně ji masíruje.

"Ne."

"Jenom jste se chytly, usmíříte se, Spence."

"Nesnáším, když se hádáme."

"Já vím."

"Nesnáším, když ji rozesmutňuju a ubližuji jí."

"To taky vím."

V poslední době se toho hodně změnilo a já z toho měla radost, ale mám pocit, že změny v nejbližší době neustanou. Doufám, že jsem na ně připravená.

Ashley mi zvedne nohu a vtiskne na ní polibek. "Smrdí ti nohy, princezničko."

Nejhorší na naší hádce bylo, že jsme na sebe nekřičely, měly jsme trochu zvednuté hlasy, ale nepřeřvávaly jsme se, ani trochu, takže při večeři panuje u stolu neskutečné napětí. Glen se mě dokonce zeptat, jestli mámě něco není.

Neodpověděla jsem mu.

"Spencer, podej mi svou skleničku, prosím," řekne Paula bez emocí v hlase.

Beze slov jí skleničku podám a čekám, až do ní nalije vodu. Pak si ji vezmu zpátky. "Díky."

Reakce se nedočkám.

Všichni u stolu, včetně mé malé upírky, vypadají stejně nesví.

Paula nám dokonce ani nepopřeje dobrou chuť, prostě začne jíst. Pohlédnu na Ashley. Nejsem si jistá, co mám dělat, jestli mám něco říct.

Pokrčí rameny, taky neví.

Rozhodnu se chvilku počkat a pustit se do jídla. Bylo by nesmyslné nechat přijít nazmar jídlo, které později zaručeně spálím. Ashley je v poslední době nenasytná.

Doufám, že si nemyslíte, že mi to vadí.

Ashley si odkašle a pohlédne na Claye. "Hele, před pár dny jsem o tebe měla strašně divnej sen, měl jsi vlasy až po zadek."

Clay se zasměje a poplácá si svou holou hlavu.

Zamračím se. "Zdá se ti o zadku mýho bráchy často?"

"No jasně."

"Když je řeč o zadcích," vyhrknu, "dneska v noci se mi zdál divnej sen o zadku Mellissy z těláku."

"Tobě se zdálo o Mellissině zadku?" zeptá se mě Glen.

Otočím se k němu. "Jenom jednou, byla-" Vzhledem k jeho výrazu se zarazím. "Co je?"

"Mellissa je sexy, má hezkej zadek?"

Otevřu pusu a cítím, že mě Ashley propaluje očima. "Ashley má hezčí," pokrčím rameny a pohlédnu na ni.

Usměje se a já se přihloupě zakřením.

"No...," začne táta, "já měl minulý týden velmi živý sen o zadku George Bushe, vůbec jsem pak neměl chuť na snídani."

Ashley se tomu zasměje a on se na ni usměje.

Pokračuje: "Byl tak tlus-", ale přeruší ho Paula.

"Arthure, to by stačilo," vstoupí do toho s povzdechem a napíchne na vidličku brokolici, "řeči o zadcích si necháme od cesty, když se snažíme navečeřet. Spencer, podej mi omáčku."

Zatímco se usilovně snažím potlačit smích, natáhnu ruku k míse s omáčkou před sebou a mlčky ji podám přes stůl Paule.

Dívá se přímo na mě a vidí, že se usilovně snažím neusmát. Pak se na mě usměje.

"O jeho zadku by se mi tedy zdát nechtělo," přidá se.

Zatvářím se znechuceně a přikývnu.

"Mně se jednou zdálo o zadku Freddie Prinze Jr.," pronese Clay.

Otočím se jeho směrem. "Cože?"

"Byl obrovskej!"

"Tobě se zdálo o zadku jinýho kluka?"

"Nech ho být," řekne mi Ashley se smíchem.

Rozhodnu se nechat Claye pro teď být a vrátím pozornost ke své bohyni. "Tak dobře, Ashley, o čím zadku se ti ještě zdálo?" zeptám se.

"Ničím," odpoví mi. Až příliš rychle.

S úšklebkem zvednu obočí. "A pak kdo tu neumí lhát."

Tiše se zasměje a věnuje se večeři v pokusu vyhnout se hovoru.

"Čí zadek to byl?" zeptám se znovu.

Zavrtí hlavou. "Nevím, ničí, jenom Clayův a byl zakrytej, měl džíny, ale měl fakticky dlouhatánský vlasy..."

Naberu si plnou vidličku brambor a pak odpovím: "Lásko, lžeš... a moc ti to nejde," zasměju se.

Taky se tiše zasměje a krátce pohlédne na Paulu.

Začnu se dusit brambory.

Glen mě poplácá po zádech, a když se rychle napiju vody, můžu konečně zareagovat. "Ashley Daviesová!"

"Omlouvám se?" špitne nesměle.

"Proč se omlouváš?" zeptá se jí Clay.

Usměju se té otázce a opřu se o opěradlo židle. Čekám na její odpověď.

"Já... nevím," dokončí.

Trapné.

"Zdál se jí neslušnej sen, viď, Ash?"

Věnuju mi pohled, kterým mě varuje, abych toho nechala.

"O kom?" zeptá se Glen nahlas.

Ashley se ke mně přes stůl nakloní. "Je to tvá vina!" zašeptá mi hlasitě, i když jsem si jistá, že to všichni slyšeli, máme malý stůl.

"A na to jsi přišla jak?"

"Pořád mi říkáš matkomrdko, měla jsem to v podvědomí!"

Usměju se jejímu rozčilení. "Líbilo se ti to?" dobírám si ji.

"Nech toho," řekne a zapadne zpátky do židle.

"Spencer, přestaň ji škádlit," řekne mi máma.

Opřu se v židli a napíchnu si na vidličku baby karotku. "Myslím, že by se jí víc líbilo škádlení od tebe."

"Spencer," varuje mě Ashley.

"Co je?" zasměju se. "Jedna věc je snít o zadku George Bushe, ale snít o zadku svý nastávající tchýně?" zavrtím hlavou a strčím si mrkev do pusy.

Pečlivě koušu, dokud najednou nemám pocit, jako bych byla pod světly reflektorů. Nahá.

Zvednu hlavu a spatřím čtyři lidi se spadlými bradami.

Jeden má obličej v talíři.

Někdo by měl probrat Paulu, zatímco mě Ashley zabije.

Jejda?

100

"Spencer, do tvýho pokoje. Hned."

Nepodívám se Ashley do očí, mé napůl snězené jídlo je najednou mnohem zajímavější. "Jo, myslím, že radši zůstanu tady."

Glen do mě překvapivou silou šťouchne. "Ty vole, ty jsi těhotná?"

Než mu můžu odpovědět, Ashley vstane od stolu a rychlým krokem zmizí směrem ke schodům.

Už míříme k rozvodu.

Podívám se na tátu a ukážu ke schodům. "Je půjdu...," odmlčím se kvůli jeho mírně pobavenému výrazu.

"Jistě, zlatíčko."

"Myslíš, že bude máma v pořádku?" zeptám se ho, když si vzpomenu, že je Paula momentálně mimo.

"Víc než to," ujistí mě.

Zavrtím hlavou, najednou jsem trochu zmatená. "Tak jo," zamumlám, vstanu ze židle a rychle vyrazím ke schodům.

"Spence?" zavolá za mnou Clay a já se na něj otočím.

"Jo?" zeptám se mírným hlasem.

"Nezabíjej mě," prohlásí nejistě.

"Vem si Pepsi, Clayi, je mi to jedno."

Přistoupí ke mně, neobratně kolem mě dá v objetí ruce a jemně mě poplácá po zádech. "Gratuluju," je vše, co řekne. Pak mě pustí a poodstoupí.

Čekám, až mi pohlédne do očí, a pak se upřímně usměju. "Děkuju," řeknu a nasadím vážný výraz. "Ohledně toho, cos zrovna udělal..."

"Už se to nebude opakovat?" navrhne.

"Ne," znovu se usměju, "neudělal jsi to pořádně," informuju ho, udělám krok dopředu, trochu si stoupnu na špičky a obejmu ho.

"Jde o ty Halloweenský kostýmy? Protože už jsem ti říkala, že jsem taky šla za upírku," řeknu Ashley, která sedí na kraji mé postele.

Už jsem v maléru, nevím, proč jsem se rozhodla dělat hloupou a ještě to zhoršit.

Vzhlédne ke mně a díky jejímu nepobavenému výrazu poznám, že má slova nepadla na úrodnou půdu.

Dojdu k posteli a posadím se vedle Ashley. "Omlouvám se," řeknu jí upřímně, "nechtěla jsem se takhle prořeknout."

Proplete prsty s mými. "Bože, tvoje máma mě zabije."

"Děláš si srandu?"

"Omdlela, Spencer."

Konejšivě jí stisknu ruku. "Jenom byla ospalá."

"Spence..."

"Ne, vážně, kdykoliv někdo zmíní George Bushe, tak usíná, nemůže toho chlapa vystát."

"Tak proč čekala pět minut?"

"Opožděná reakce."

Zdá se, že to přijala, a já mám chvilku, abych se vzpamatovala z posledních událostí.

"Budou vědět, že spolu spíme," vzdychne Ashley.

"Pokud nejsou hluchý, tak nás včera v noci slyšely."

"Klidně si mohli myslet, že to byly špatný sny."

Obrátím oči v sloup. "Ty nejhorší."

"Jsi si s Paulou jistá?" zeptá se mě Ashley po chvíli.

"Rozhodně. Nejhorší, co udělá, je, že mi nabídne, že mě vezme na nákup prádla na svatební noc."

Ashley se usměje. "Děsí mě, že si to umím představit." Pauza. "Nechci, abys pod šatama něco měla, Spencer."

"Taky to nemám v plánu," ujistím ji.

"Já taky ne."

Představím si to. Přinutím se vstát a zvednu ji s sebou. "Pojď, broučku," něžně ji políbím, "když budeme tady, bude to jenom těžší."

Vyjdeme z pokoje a Ashley se zastaví. "Já mám strach," zašeptá s úsměvem, ale poznám, že si nedělá úplnou srandu.

"To nejhorší máme za sebou, Ash," řeknu jí a hladím jí palcem dlaň. "Nejspíš k tomu stejně moc neřeknou."

"K tomu, že se jejich jediná dcera bude vdávat? Něco sis šlehla, posadí si nás na vážný rozhovor."

"Neposadí." Zatahám ji za ruku. "Pojď, nechci prošvihnout, jak se máma probere."

Prošvihly jsme to.

Musela jsem Ashley po schodech postrkovat a než jsme se vrátily do obýváku, Clay pomáhal tátovi otřít Paulin obličej.

Ani se na mě nepodívala.

Ale to bylo předtím, teď se na Ashley a mě upřeně dívá a obě jsme z toho trochu nesvé.

Clay a Glen se ztratí z dohledu a nechají nás čtyři sedět v napjatém tichu v obýváku.

Usměju se na Paulu. "Ahoj."

Ashley šťouchne nohou do mé a já se odmlčím.

"Takže, ehm, máte to tu moc hezké, najímáte si někoho na úklid, nebo-" Umlčím ji šťouchnutím loktem do boku.

Slyším tikat hodiny. Nikdy je neslyším, jen když tu dole občas spím.

Zvednu si z rukávu smítko a odcvrknu ho na podlahu. Ashley každý můj pohyb se zájmem sleduje.

"Nespíme spolu," vyhrkne zčistajasna Ashley.

Nevěřícně na ni pohlédnu. Moji rodiče nejsou hloupí.

"To určitě!" ozve se ze schodů.

"Glene! Ztrať se!" křiknu.

"Trapný!" křikne zpět a vyjde po schodech nahoru.

"Skoro vůbec," opraví se hloupě Ashley.

Ukážu na ni palce. "Puritánka."

Pobaví ji to. "Já? A co včera v noci, když jsem chtěla, abys-"

Svraštím obočí a zavrtím hlavou, abych jí naznačila, že tohle by teď rozebírat neměla.

Odkašle si. "Máte to tu opravdu moc hezké."

Usměju se na ni. "Přestaň s tím."

"S čím?"

"S podlézáním. Jsou to jenom mý rodiče, nemusíš na ně dělat dojem."

"Já nikomu nepodlézám, Spencer."

Obrátím oči v sloup a sleduju, jak zvedne sklenici s ledovým čajem, na spodku sklenice se houpe kondenzovaná kapka vody. Natáhnu ruku právě včas, abych ji chytla, než jí může spadnout na tričko.

Když na mě zvědavě pohlédne, ukážu jí kapku na dlani a ona se usměje.

"Chceš napít?" nabídne mi napůl plnou sklenici.

"Díky," odvětím tiše a začnu se na ni usmívat.

Táta přestane mlčet. "Kdy jste se k tomu rozhodly?"

"Nic jsme neskrývaly, je to čerstvý, že jo?" otočím se na Ashley.

"Spencer požádala o ruku mě," vyhrkne.

"Co to má s čímkoliv společnýho? Nezabijou nás, lásko. Klid."

"Spencer má pravdu," začne táta, "jen máme pár otázek, to je pochopitelné, ne?"

S Ashley pohlédneme na Paulu, která si něco píše, na zbytek nás zapomíná.

"Ptej se," řeknu tátovi.

"Jste mladé."

"To není otázka."

Krátce si promne bradu. "Svatby jsou drahé."

"To taky není otázka."

"Stresující...," odmlčí se.

"Tati," zkusím to.

"Ze zasedacího pořádku se zblázníte."

Ashley už toho taky měla dost. "Spíme spolu v jednom kuse."

"Hudba..."

Uculím se na Ashley, protože je to pravda.

"Pozvánky..."

"Spencer sotva mívá čas se nadechnout," prohlásí Ashley naprosto zřetelně.

Vyprsknu smíchy, úplně v šoku, že řekla něco takového před mými rodiči, zvlášť po tom, jak byla nervózní.

Táta otevře pusu, aby řekl něco dalšího, ale Paula ho plácne přes hruď. "Arthure, sklapni."

Všechen smích utichne a přemýšlím, jestli slyšela Ashleyinu poslední poznámku.

"Doufám, že jsem neviděla tvou ruku, Glene!" křiknu k vrcholu schodů, kde jsem ho viděla, jak se snaží schovávat.

Ashley mě plácne přes hruď. "Spencer, sklapni."

"Polib si, ženo."

"Ashley," začne Paula.

"Paulo."

"Sbal si věci," řekne klidně.

Skočím do toho. "Proč? Nikam nejde."

Paula složí papír, na který si psala, a strčí si ho do kapsy.

"Všichni si sbalte," řekne energicky.

"A proč?" zeptám se nejistě.

"Jede se na výlet!" vykřikne Paula.

"Ale zítra máme školu...," začne Ashley.

"Nebuď šprtka," prohlásím mile.

"Super!" zvolá Glen.

"To bude úplná paráda, Ash." Nakloním se k jejímu uchu. "Motely."

Usměju se pro sebe, už si představuju postel.

"Kam pojedeme?" ozve se Clay a mně dojde, že to taky nevím.

"Do Ohia," dostane se nám odpovědi.

"Ty jsi taky poslouchal?" zeptám se Claye vzhledem k tomu, jak rychle se dostal dolů.

"Jupí!" vykřikne Paula a vyleká mě.

S Ashley nedostaneme šanci se hnout, protože si nás přitáhne do pevného objetí.

Měla by to být zábava.