Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

101

"Co sis vzala na sebe?"

Usměju se, nový směr, který náš telefonát nabral, mě příjemně překvapil. "Svádíš mě?" zeptám se hlubším hlasem.

"Myslím na cestu," vysvětlí.

"Měla jsi zůstat tady," řeknu jí a její dotaz ignoruju.

"Jak bych si sbalila, když bych byla u tebe? Kromě toho si myslím, že jednu noc od sebe zvládneme."

"Mluv za sebe, mě mrznou nohy."

"Jéé, chudinko. Ale já na druhou stranu budu mít dneska deku."

Usměju si při vzpomínce na včerejší ráno, když jsem se vzbudila s dekami kolem sebe a pod sebou, zatímco Ashley se vedle mě choulila bez deky.

"Jak je na tom Paula?" zeptá se mě po chvilce příjemného ticha.

"Táta jí musel dát sedativa."

"Cože?"

Dělala jsem si srandu. "Když se nad námi a tvým odchodem vybrečela, šla nahoru zavolat mý babičce a zabalit. Myslím, že vyrážíme v sedm ráno nebo tak nějak pitomě."

"To je brzy."

"Já vím. Buď tu v pět."

"Proč mám přijet tak brzy?"

"Chci hezkej budíček."

"Na to zapomeň, budu dohánět spánkovej deficit z posledních pár dní."

Po šesti marných pokusech změnit to v nezapomenutelný telefonát, jsme si řekly dobrou noc a zavěsily jsme.

Ashley mi zavolala zpátky, aby mi řekla, že na sobě nemá spodní prádlo.

Je to začátek.

"Spencer, máš své tašky?" zeptá se mě táta, který dává zavazadla do kufru.

Přikývnou a šoupám je nohou, takhle brzy ráno se je ani nesnažím zvednout, nejspíš bych s nimi někoho praštila.

"Dobré ráno, rodino," pozdraví Clay vesele vespolek a dá mi ruku kolem ramen.

Jsem příliš unavená, než abych uhnula.

"Jak se daří mý neteři nebo synovci?" zeptá se Glen, který se přede mnou zčistajasna zjevil, a píchne mě do břicha.

"Nejsem těhotná, Glene," odpovím mu unaveně.

"Jak myslíš," pokrčí rameny. "Co je k snídani?" zahuláká a vrátí se s Clayem zpátky do domu.

Rozhlédnu se a všimnu si, že táta dává nějaká zavazadla do Clayova auta. "Proč tam dáváš ty tašky?"

Otočí se ke mně. "Necháme je tam jet vlastním autem."

Jsem v šoku. "Necháte Glena řídit až do Ohia?"

"Clay bude taky řídit," odvětí.

"Nevěříte jim, že dojedou do obchodu, ale věříte jim při cestě přes celou zemi?" zeptám se a mírně se zmateně zamračím.

"Všichni máme mobily, každých pár hodin si zavoláme a budeme spát ve stejných motelech."

Zavrtím hlavou, do toho bych se plést neměla, a jakmile sem Ashley dopraví svůj roztomilý zadeček, nebudu si muset dělat s ničím starosti.

"Měly byste volat na Ashleyin mobil, když nás budete potřebovat, myslím, že můj je vybitej, nabiju si ho pozdějc nebo tak."

Táta pohlédne k domu, pak zpátky na mě a nervózně polkne. "Tvá matka ti chce něco říct..."

"Máma má práci, řekni mi to ty."

"Spence, máma nechce, abyste tam všichni jeli sami, takže..."

"Takže?" zeptám unaveně.

"Takže ty a Ashley pojedete s mámou a mnou."

Zasměju se. Tohle je sen, musí být.

"Štípni mě."

Vypadá nejistě. "Spencer, nenuť mě vzepřít se tvé matce. Prosím."

Ležím na gauči, čekám na Ashley a přemýšlím, jak přijme zprávu, že budeme trčet v autě s Paulou a to několik dní.

Možná budeme moc jet samy zpátky.

Nebo třeba Claye zastaví policajti.

"Dobré ráno!" slyším Paulu někoho hlasitě pozdravit.

Zavřu oči, dostane nás všechny do pořádného průšvihu, cítím to v kostech.

"Dobrý ráno, krásko," řekne mi Ashley a přiměje mě k úsměvu.

"Dobrý, blbko," řeknu s pořád zavřenýma očima.

"Chystáš se v brzký době vstát z toho gauče?"

Zavrtím hlavou a rozevřu ruce. Nechám ji si na mě vlézt a opět ruce kolem jejího drobného těla sevřu.

Dá mi pusu na tvář. "Tvá máma mluví s mou."

"Tvá máma je tu?" zeptám se jí a otevřu oči.

Působí živě, je to roztomilé.

"Jo, přivezla mě."

Zamyslím se nad tím.

"Tys to věděla, že jo?"

"Ne," řekne mi a v obličeji se jí zračí vina.

"Jsi nejhorší lhářka na světě, Ash, a víš to. Proč jsi mi to neřekla?"

Opět mi dá pusu na tvář. "Promiň, broučku, nechtěla jsem tě zklamat, věděla jsem, jak moc jsi chtěla, abychom jely samy."

"To nevadí," řeknu jí. Vím, že jí nemůžu mít za zlé, že je dokonalá.

"Krásně se na tobě leží," zašeptá Ashley a položí mi hlavu na rameno.

"Je to hezký," souhlasím a přitáhnu si ji blíž, užívám si na sobě její malou váhu.

Netrvá dlouho, než zavřu oči a pohltí mě spánek.

"Spencer," nejasně zaslechnu a vejedu rukou po Ashleyiných zádech nahoru.

"Pššt, tady se spí."

"Tvý rodiče se muchlujou, řekni jim, ať toho nechají."

Pomalu otevřu oči. "Mý rodiče neprovozujou nic intimního ani sexuálního rázu, Ashley. Jsou neposkvrněný."

"Strkají si jazyky do krku."

"Jsi cvok."

Usměje se a uhne doprava, abych měla výhled na své rodiče.

"Nechte toho!" křiknu na ně a oni se od sebe oddělí. "Ashley měla zrovna snídani, byla bych ráda, kdyby zůstala v ní."

Paula se jen zasměje, věnuje tátovi zvláštní úsměv a plácne ho po zadku.

Otočím se na Ashley. "Nemůžu uvěřit, že jsi mě na to vzbudila."

"Jsou to tvý rodiče," prohlásím a pak se skloní a dá mi pusu na nos. "Je čas vyrazit, princezničko."

Zašklebím se. "V kabelce mám aspirin, řekni si, až ho budeš při cestě potřebovat, já je do sebe budu házet po hrstech."

"Nebude to tak zlý."

Soucitně se usměju, ta chudinka opravdu netuší, čeho je Paula schopná.

Brzy to zjistí.

"Pojďme, ať to máme za sebou," vzdychnu a toužebně se rozhlédnu po obýváku.

"Volejte nám každou hodinu, máme vás rádi."

Rodiče se loučí s Clayem a Glenem.

Zamávala jsem jim.

Zahlédnu Ashleyin pohled, zatímco otvírá dveře, aby si vlezle do auta, směje se. "Vypadáš, jako bys šla na popravu."

Obrátím oči v sloup a rychle si zapnu bezpečnostní pás. "Vítej na výletě v Carlinovic stylu."

"Co to znamená?"

Zvednu ruku a odpočítávám prsty sekundy až do radostného výkřiku Pauly, která při nastupování do auta málem vyrve dveře z pantů.

"Jupí!""

Zasměju se napůl vyděšenému výrazu Ashley a pohlédnu z okénka.

Když do auta nasedne táta, poděkuju Bohu, snad Paulu následujících pár dní zvládne.

Paula pustí CD Bon Jovi a rozdává po autě mentolky, ty, co jsou zabalené v papíru.

V papíru, který mi takhle po ránu leze na nervy.

"Ohio, už jedeme!" zvolá Paula.

Zaháknu si ruku za Ashleyinu a opřu si hlavu o její rameno. "Vzbuď mě, až tam budeme."

Je parný den a musela jsem se přesunout k okénku, na Ashley jsem tála.

Jedeme skoro tři hodiny, Paula pořád řídí a hudba hraje příliš nahlas, poslouchá Peaches.

Táta vypadá unaveně.

Ashley vypadá roztomile, pohupuje si hlavou do rytmu písničky, co jí hraje v iPodu.

Začnu pomalu sunout ruku k Ashleyině sedadlu a nevěnuju pozornost svému okolí, když náhle zaslechnu zabzučení a ucítím něco na uchu.

Vytřeštím oči tak, že mi málem vypadnou z důlků, rozepnu si pás a rychle skočím Ashley do klína. "Vosa!"

"Nesnaž se ji zabít, Spence, bodne tě," radí mi táta.

Zabít? Nechci ji vidět, natož se jí dotknout.

Ashley si vyndá z uší sluchátka. "Co je?"

V panice se rozhlížím po autě, abych zjistila, kam se ta vosa poděla. "Útočí na nás."

"A kdo?"

"Spencer se bojí malé vosičky," směje se máma.

Ashley se zatváří, jako by slyšela tu nejroztomilejší věc pod sluncem a otočí se ke mně. "Jéé."

"Pššt!" okřiknu ostatní, protože se snažím poslouchat.

Ashley se otočí. "Hele, Clay nás konečně dojel," pohlédne na mě, "zamáváme mu."

"Nezamáváme."

Usměje se. "Jsi tak zlá."

Ignoruju ji, spatřila jsem vosu na kraji otevřeného okénka. Vezmu Ashleyin časopis, sroluju to, praštím vosu a vrhnu se ke dveřím, abych zavřela okénko.

"Panebože," řekne Ashley a já se k ní otočím.

"Co je?"

"Hele," ukáže na zadní okno. Clay zápasí s naštvanou vosou.

Moje chyba.

Spolknu prášky, zapiju je vodou a nabídnu dva Ashley, která je zdvořile odmítne.

Následujících pět minut se táhne, Ashley pomalu přibližuje prsty k mým.

Doufám, že brzy zastavíme na oběd, umírám hlady.

Blíží se k nám policejní siréna a Paula vypne hudbu. "Jsou blízko?"

Otočím krk a pohlédnu z okna. "Jo."

"Zajímalo by mě, kam jedou," řekne.

"Jo…"

Auto se prožene kolem nás a já se na ni zasměju. "Udělej to."

"A co?" zeptá se mě Ashley a opět si vyndá z uší sluchátka.

Ujistím se, že má zapnutý pás, a Paula šlápne na plyn a vyrazí za policejním autem.

"Paulo, to je směšné," ozve se táta.

Paula zrychlí a já se zasměju, doháníme je.

"Možná jde o drogovej zátah," navrhnu.

Ashley přikývne. "Nebo vraždu."

"Nebo nehodu."

Ashley otevřu pusu, když vtom se opět ozve siréna a pokyn, abychom zastavili.

"Postarám se o to," oznámí Paula, zpomalí a zajede ke kraji.

K okénku přijde policista středního věku a žádá si řidičák a techničák, obvyklá rutina.

"Paní Carlinová, jste si vědoma, že jste o 45 km/h překročila povolenou rychlost?"

Dělá šokovanou. "Ne, strážníku, to nejsem," usměje se, "víte, má dcera se zasnoubila, jsem trochu-" huláká a zasměje se.

Z jeho kamennému výrazu poznám, že je mu to fuk.

Stáhnu si tričko o něco dolů a s odhalenou částí hrudi se nakloním k Paulině okénku. "Strážníku, moc nás to mrzí, už se to nesta-"

Ashley mě silou stáhne zpátky a zakryje mě.

"Co je?" zeptám se jí.

"Obě se chováte jak zhulený," řekne bez přemýšlení.

Slyšel to. "Madam?" obrátí se policista na mou matku.

"Ne, já ne, pane. Ne. Byla jsem hodná holka," směje se.

Pohlédnu na Ashley, která před mým pohledem rychle uhne. "Pane C?"

"Postarám se o to," ujistí ji táta a vystoupí z auta, aby si s policisty promluvil.

Myslím, že teď se prospím.

102

Myslím, že v tomhle autě umřu. Určitě jsme na cestě už týdny. Nevím, jak dlouho ještě vydržím být v omezeném prostoru s Ashley a nemoct s tím nic dělat. Sledování, jak tam celá sexy a úžasná sedí a čte si časopis, mě dovádí k šílenství.

"Mami?"

Paula, která si před nějakou dobou přesedla na místo spolujezdce, se ke mně natočí. "Ano, Spence?"

"Nemůžeme v dohledný době udělat další přestávku na záchod? Praskne mi močák."

"Samozřejmě, že můžeme," ujistí mě a otočí se zpátky, aby se vrátila k... čemukoliv, co předtím dělala.

Před obličejem se mi v Ashleyině natažené ruce objeví prázdná láhev od Coca Coly. "Co s ní mám jako dělat?"

"Potřebuješ čůrat, láhev je prázdná. Co myslíš?"

Prohlédnu si ji a vidím, že si nedělá srandu. "Ty vážně čekáš, že se vyčůrám do láhve?"

"Darovanýmu koni na zuby nekoukej, Spencer."

"O žádnýho koně jsem se neprosila."

Strčí mi láhev k rukám. "Spence, no tak, viděla jsem to v Blbým a blbějším."

"Čekáš, že napodobím cokoliv z toto filmu? A kromě toho, pokud sis nevšimla, chybí mi k tomu jedna podstatná tělesná část, abych nepočůrala celou sedačku."

"Fajn. Bože, zapomeň, že jsem něco řekla," štěkne Ashley a vrátí prázdnou láhev do držáku ve dveřích.

"Ačkoli by to bylo to nejlepší, co uvnitř tý láhve kdy bylo," zamumlám.

"Cože?"

"Nic."

"Nezájem."

Musíme z toho auta vypadnout, obě začínáme být protivné.

Ashley si naštvaně listuje v časopise a pokaždé stránku téměř vytrhne.

Nenápadně mrknu na její obličej, na její dokonale dokonalý obličej. "Sluší ti to," řeknu nesměle a doufám, že si ji udobřím.

"Sklapni."

Asi ne.

"Jenom říkám..."

"Tak to neříkej," přeruší mě.

Fajn, nebudu.

Odolám nutkání políbit zem, když se jí po zdánlivě nekonečné době mé vratké nohy opět dotknou, a zhluboka se nadechnu. Čerstvý vzduch bez milionu znečisťujících aut.

"Spence?" zavolá na mě táta.

"Jo?"

Kývne hlavou k motorestu. "Sejdeme se tam, ano? Glen a Clay tu budou každou chvíli, máma právě telefonovala s Clayem."

"Super," hlesnu, zatímco odchází.

Mám žízeň.

Zajímalo by mě, jestli Ashley v blízké době přejde ta protivnost.

Mou pozornost přitáhne zvuk Ashleyiných bot a tak se otočím k autu, ale najednou se ocitnu ve vzduchu v Glenově objetí. "Sestřičko! Stýskalo se mi!"

"Postav mě na zem!" křičím a kroutím se.

"Ne, stýskalo se mi."

Na důkaz mě sevře ještě silněji.

"Glene!" buším mu do zad a připojím se k jeho smíchu.

"Mlátíš jako holka," řekne a začne mnou točit. Ví, že to nesnáším.

Povede se mi ho chytnou za vlasy a silně zatáhnout, díky čemuž toho okamžitě nechá. "Au!""

Podaří se mi vymanit z jeho náručí a znovu stanout nohama na pevné zemi, za což jsem vděčná.

Když se otočím k Ashley, z tváře jí rychle zmizí úsměv. "Potřebuješ na záchod?" zeptám se jí.

"Ne."

"Fajn," odvětím a chytnu ji za ruku. Clayovi řeknu: "Jdeme čůrat, ráda jsem vás viděla, nenabourejte auto."

"Řekla jsem ti, že na záchod nepotřebuju."

Jakmile se zavřou dveře od záchodků a ujistím se, že jsem k nim blíž než Ashley, pustím jí ruku. "Proč jsi taková? Ani jsem nepotřebovala čůrat, jenom jsem chtěla být s tebou, byla to zástěrka."

"Nevím, promiň. Bolí mě hlava, asi z toho auta."

Nakloním se a přitáhnu si ji k sobě. Držím ji za pas. "Co jsi říkala? Neslyšela jsem tě," řeknu, našpulím rty a zavřu oči.

Přitiskne rty na mé, ale než mám možnost jí polibek oplatit, odstrčí nás stranou žena, která proletí dveřmi a chvatně zapadne do kabinky.

Že by špatné buritto?

Nezůstanu tu, abych to zjistila.

Rozhlížíme se po lidech v restauraci a Ashley mě zatahá za ruku, když spatří Paulu, jak na nás ve stoje mává, aby upoutala naši pozornost.

Spatřila bych ji kdekoliv, nemusí nutit lidi, aby zírali.

"Budeme spolu pozdějc?" zeptám se Ashley a dočkám se souhlasného přikývnutí.

"Spencer, tady!" volá Paula a upoutá pozornost nejmíň dvaceti lidí.

"Pro rány boží," zamumlám si pro sebe a zamířím k ní.

Paula zapadne zpátky na své místo a měla bych na stole udělat místo pro její prsa.

V porovnání s jejími jsou moje komáří štípnutí, jsem z toho smutná. Někdy.

Už mě to přešlo.

"Posadíš se?" zeptá se mě Ashley, která si už sedla.

Nezbyla na mě židle, a přestože bych si snadno mohla vzít jednu od vedlejšího stolu, rozhodnu se posadit se Ashley na klín. Dávám si to jako předčasný vánoční dárek.

"Sedí se ti pohodlně?" vyzvídá s pozvednutým obočím.

Uvelebím se celou vahou na jejích nohách. "Teď už ano."

"Bezva," odvětí a dá mi ruku kolem břicha.

Snaží se mě zabít.

"Co si objednáme, Spence?"

"Hotelovej pokoj."

"Cože?"

Zavrtím hlavou. Nechtěla jsem to říct nahlas a už vůbec ne před Paulou, ztrapňuje mě i bez mé pomoci. "Lžičku."

"Na co chceš proboha lžičku?" zeptá se mě Glen.

"Na svůj pudink."

Ashley je můj pudink.

"No, 'pudink' si můžeš dát pozdějc, broučku. Dej si zatím něco jinýho."

Ale já chci svůj pudink.

Upřímně, momentálně na nic jiného myslet nedokážu. "Překvap mě."

"Určitě?"

Přikývnu a opřu se o ni.

"Ale žádný mořský potvory a ať je to burger a hranolky."

Cítím, jak se mi na rameni usměje. "Á, to napětí, jak zvládneš to čekání?"

"Je mi dobře s mýma myšlenkama, vlastně fantasticky."

"Tím jsem si jistá, Spence. Tím jsem si jistá."

Nemá zdání.

Vzpomenu si, jak jsem byla na návštěvě u babiččiny kamarádky, když mi bylo patnáct. Paula, má babička a... Edna? Ethel? Maud... Její kamarádka mluvila o tom, kdo na co umírá a kolikrát kdo byl u doktora, víte, jak to chodí, přestala jsem poslouchat a myslela na lesbický sex.

Vytrhla jsem se z toho, až když mi Edna/Ethel/Maud zamávala před obličejem banánem.

Ta ironie.

Clay má na obličeji malou nateklou bouli.

"Clay, co to máš na obličeji?"

"Vosa!" vypískne. "Objevila se zničehonic a štípla mě."

Zasměju se a zamaskuju to zakašláním.

"Viděli jsme ve vašem autě nějaký rozruch, co se stalo?"

Mávnu nad tím rukou. "Znáš Ashley, jedna malá vosa a hned ječí a hysterčí. Asi vylétla ven a vlétla k vám, moc mě to mrzí, Clayi."

"Jsem rád, že to ostatní přestáli bez úhony."

Chápavě přikyvuju.

Paula stojí ve frontě minimálně šest metrů daleko a přesto slyším její hlasitý smích, jako by seděla vedle mě. Ashley jí vypráví nějakou zábavnou historku.

Ať si neopováží sdělovat zahanbující historky.

"Tak jak se vám zatím jede?" zeptám se Claye.

"Je to bezvadný, je fajn, že nám věří a nechali nás jet samotný, víš?"

Ne, nevím. Mě nikdo nikam jet nenechá, dokonce mě odmítají naučit řídit.

"Spencer!" zavolá Paula z fronty. Otočím hlavu jejím směrem a vidím, že na mě zavolala, aby mi mohla zamávat.

Oplatím jí zamávání a zasměju se, když spatřím, jak se Ashley za Paulinými zády směje.

Potvora jedna.

Doufám, že jí to vydrží.

103

"Víte, co si myslím?" zeptám se náhle z Ashleyina velmi pohodlného klína.

"Co?" zeptá se Paula naproti mě, která pije Pepsi. Bod pro Paulu.

"Myslím, že my," ukážu na sebe a Ashley, "si zasloužíme jet celý zítřek samy," obdařím ji vítězným úsměvem.

"Na to zapomeň."

Těm matčiným slovům se zamračím. "Mami," kňourám. "No tak, prosím."

"Je mi líto, Spencer, ale řekla jsem, že ne."

Ukážu prstem na své bratry. "Necháte řídit tyhle dva trouby, ale Ashley ne?" namítnu nevěřícně.

"Hele!" zvolá Glen a hodí po mě napůl snězený hranolek.

"Nejde o to, komu víc věříme, Spencer, prostě si chci vás dvě užít," řekne mi Paula.

Nutí mě cítit se špatně. "Ale..."

Ashley mě přeruší. "Spencer, možná bys to měla nechat-"

Paula do toho Ashley vstoupí. "V Ohiu budeme, než se naděješ. Dokonce jsem zavolala tetě Sashe, aby tam byla, až dorazíme."

Teta Sasha je jedna z matčiných kamarádek z vysoké, vůbec není příbuzná. Co si pamatuju, bývala zábavná a neustále zhulená. Roky jsem ji neviděla. Podle Glena má obličej, který může milovat jen matka, ale je hodně milá.

Trucovitě se opřu o Ashleyino hřejivé tělo. "Zpátky pojedeme samy my."

Táta se na mě usměje a já se usilovně snažím se na něj pořádně nepodívat, protože vím, že bych se usmála taky.

Ashley mě nešikovně políbí na stranu hlavy a já se k ní přitulím a usměju se, když zašeptá: "Miluju tě."

Clay a Glen nasedají do svého auta, aby dojely do nedalekého hotelu. Když říkám nedalekého, myslím vzdáleného minimálně půl hodiny jízdy.

Moji rodiče jim říkají, kudy mají jet, a já od nich nenápadně poodejdu k Ashley, která něco hledá v kufru.

Kdyby mé ruce mohly vydávat zvuky, vzdychly by potěšením při kontaktu s Ashleyiným nadpozemským tělem.

Když říkám tělem, myslím zadkem.

O kontakt rychle přijdou, když se Ashley otočí, aby se podívala, kdo ji osahává na parkovišti. "Spencer! Bože, vyděsila jsi mě."

Položím jí ruku na paži a nakouknu do kufru. "Promiň. Co jsi hledala?"

"Deku, začíná být zima."

Vím, kde je, je pod jednou z mých tašek.

"Není v kufru, dala jsem ji předtím na zadní sedačku, kdyby ti byla zima."

Nejrozkošněji se na mě usměje a pokyne mi, ať ustoupím, aby mohla zavřít kufr a neurazit mi při tom hlavu.

Když otevře dveře od auta a leze dovnitř, zubím se. Stojím přímo za ní a mám dokonalý výhled.

"Spence, žádnou deku tu nevidím."

"Fakt?" dělám zmatenou. "Přísahala bych, že jsem tam viděla něco, co tě zahřeje."

Začne se přehrabovat věcmi na zadní sedačce. "No, možná je schovaná..."

"Posuň se trochu dál a já ti pomůžu hledat, jo?" navrhnu.

Jakmile se posune, skočím do auta, okamžitě zavřu dveře a zalehnu ji.

Směje se. "Slez ze mě, idiotko, tvý rodiče tu budou každou chvíli."

Zavrtím se, abych si udělala pohodlí, a usměju se na ni. "Nemůžu se dočkat toho motelu."

Nemá smysl lhát.

"Já taky," přisvědčí a pohladí mě po stehnech.

"Chceš se líbat?" zazubím se.

Ashley mě políbí na nos. "Ty jsi taková blbka."

"Nerozpohybujeme auto? Paula si bude myslet, že to děláme."

"Jestli to auto rozhoupáš, nikdy ti neodpustím," řekne s úsměvem na tváři, díky němuž je těžké jí věřit.

"Slibuješ?" pozvednu obočí.

"Kdyby to bylo opačně, víš, že by se ti to nelíbilo. Kdyby nás moje máma načapala, jak na tobě ležím."

Je roztomilá, když se strachuje.

Vezmu ji rukama za tváře, dívám se na ni a obdivuju její dokonalou pleť. Když mi přejede prsty po tváři a zastaví je na mých rtech, málem zapomenu dýchat. Vtisknu polibek na konečky dvou nejbližších prstů a dívám se, jak upírá zrak na má ústa.

Přesune mi ruce na zátylek a bříšky prstů mi tam jemně hladí pokožku.

Při zvuku blížícího se Paulina hlasitého hlasu se Ashleyiny prsty náhle zastaví. Pochopím to, dám jí pusu na tvář, pak s ní slezu a narovnám se.

"Třicet minut," řekne mi Ashley a já v odpověď souhlasně přikývnu.

"Nerušíme?" zeptá se Paula, když si sedá.

Chystám se říct, že ano, ale Ashley se zasměje, jako by Paula žertovala. Nežertovala, Ashley, kolikrát ti mám říkat, že Paula nikdy nepřestane vyzvídat?

Táta nastartuje auto. Ashley posune ruku přes prázdné sedadlo k mé a proplety prsty s mými. Má je studené.

"Zastav na chvilku," řeknu tátovi, který jede přes parkoviště nanejvýš 15 km/h.

Paula se mě zeptá, proč chci zastavit.

"Jenom pro něco skočím."

Otevřu kufr a popadnu roh deky, kterou vidím pod svou taškou. Kufr zavřu tak rychle, jak jsem ho otevřela, a vrátím se do auta.

Zavřu dveře, rozložím velkou deku a přihodím ji přes Ashley, přičemž dbám, aby měla přikryté ruce.

"Lepší?" zeptám se.

"Jsi děsně roztomilá," prohlásí.

"Ehm... už můžeme jet," řeknu svým rodičům. Ashleyinu absurdní poznámku ignoruju.

"Přestaň na mě koukat," žádám Ashley, když koutkem oka spatřím, jak ze mě nespouští zrak.

Nestěžuju si, když se přesune na sedadlo vedle mě, zahákne ruku za mnou a použije ji jako polštář, přičemž nás obě přikryje výše zmíněnou dekou.

Přemýšlím, jestli bych nedráždila hada bosou nohou, kdybych jí pod dekou začala ošahávat.

Když přejedu prsty po prstenu na její levé ruce, usměju se, políbím ji na vlasy a zašeptám jí do ucha: "Miluju tě."

"Broučku?" zkusím to.

Žádná reakce.

"Ashley."

Ozve se jakýsi vzdech.

"Probudíš se?" zeptám se a hladím ji palcem zápěstí.

"Ne."

"Jsme dvě minuty od motelu."

"Tak mě vzbuď za dvě minuty," zamumlá tiše a posune hlavu, aby si znovu udělala pohodlí.

K tomu motelu jsme dorazili před pěti minutami, snaha vzbudit Ashley někdy připomíná snahu vzbudit mrtvolu.

"Ashley," řeknu podvanácté.

Dočkám se zamručení.

Obrátím oči v sloup, nakloním se a otevřu okénko.

"Mohla by ses odsunout?" zeptám se jí a usměju se, když zavrtí hlavou a přitulí se ještě víc.

"Prosím?"

Se svraštělým obočím vyhoví mé žádosti a přesune se na vlastní sedadlo. Loktem se opírá o otevřené okénko a hlavu si podepírá dlaní.

Vystoupím z auta a dveře nechám otevřené, nechci ji tím hlasitým zvukem vzbudit.

U jejích dveří se uculím. Vypadá hrozně roztomile, jak spí s mírně otevřenou pusou.

Přitisknu tělo ke dveřím a opatrně natáhnu ruku, abych je otevřela. Když uslyším cvaknout zámek, nakrčím se.

Když vidím, že Ashley pořád spí, oddechnu si. Odstoupím od dveří, zatáhnu za rám okénka a Ashleyino tělo vypadne z otevřených dveří.

Než spadne na zem, chytnu ji a směju se jejím vykuleným očím. "Budíček, krásko."

Její šokovaný výraz je více než roztomilý a musím odolat pokušení sklonit se pro polibek. Nevím, jestli mě nechce zabít.

Zem pode mnou studí, zavrtím se a pusunu si Ashley víc do klína.

"Spence."

"Jo?" zeptám se a odhrnu jí z ospalých očí pramen vlasů.

Tohle nejsou tak úplně ospalé oči.

"Zdrhej."

"Neubližuj mi, miláčku, jenom jsem se tě snažila vzbudit," bráním se.

"Mohla jsem si poranit lebku."

Políbím ji do vlasů. "Stejně v ní nic nemáš."

"Jsem strašně unavená," téměř se zamračí.

"Tak ti koupíme kafe, ostatní objednávají pokoje."

Ashley začne vstávat, pomůžu ji se zvednout a přijmu její ruku, když pomůže na nohy mě.

Při cestě dovnitř slyším, jak Paula pro Ashley a mě objednává pokoj s dvojitou postelí.

Musím jí koupit kytky nebo tak něco, že je tak hodná.

Ashley pomalu mrká a snaží se najít správné drobné na kafe, vypadá vyčerpaně.

"Přinesu ti kafe ráno, Ash, pojďme si lehnout."

Odmění mě pusou na rty.

Neřeknu jí, že sama nejsem unavená ani trochu.

Vstanu za svítání, abych jí přinesla to kafe.

104

Když jsme se dostaly do našeho pokoje a převlékly se na spaní, Ashley byla připravená odpadnout. Myslím, že usnula ještě předtím, než složila hlavu na polštář. Já takové štěstí neměla, přepadl mě zvláštní záchvat nespavosti a bez ohledu na veškeré mé úsilí by Ashley neprobudilo nic na světě. Pořád mám citlivý ret, v noci mě praštila. Nevědomky.

Nebolelo to, ale to je jen mezi námi. Ashley se mi pořád omlouvá a dává mi něžné pusy, kdykoliv se moji rodiče nedívají, nebo když jsou v benzínce. Ten ret není ani rozseklý.

Usnula jsem kolem páté a vzbudil mě krátce po půl sedmé zbytečně hlasitým klepáním na dveře Glen. Že prý je čas vstávat.

Chtělo se mi brečet, byla jsem úplně mrtvá. Ashley mi dala pusu na tvář a řekla mi, že se rychle osprcuje. Nedokázala bych otevřít oči, ani kdybych chtěla, ale Ahleyiny kroky byly svižné, zdála se být v dobrém rozmaru.

Další souvislý okamžik jsem měla před hodinou, když jsem si uvědomila, že jsem opět v autě se svými rodiči.

"Jsi nějaká bledá."

Podívám se na zdroj toho hlasu. "Jsem víc než čtyřiadvacet hodin zavřená v inkubátoru, samozřejmě, že jsem bledá." Pohladím rukou Ashleyinu. "V Ashleyině autě nikdy bledá nejsem, jezdí nahoře bez. Se staženou střechou," dodám pro jistotu.

"Ashleyino auto je v jiném státě, Spence."

Nechám toho, nemá to cenu.

Paula se náhle otočí a táta kvůli tomu mírně trhne volantem. "Vzala sis ráno vitamíny?"

"Tohle ráno jsem musela Spencer pomoct vyčistit si zuby, Paulo," odpoví Ashley s téměř ušklíbnutím. "Pochybuju, že do sebe něco dostala, jedině, že bych jí podržela u pusy sklenici s vodou."

"Nepomáhala mi," mírně se přu.

"Jasně," otočí se na mě Ashley. "Stačily dvě sekundy a udusila by ses kartáčkem. Zachránila jsem ti život," dodá.

Nad tím přehnaným popisem událostí, které si nevybavuju, obrátím oči v sloup.

Paula se na Ashley usměje a otočí se zpátky. Na vitamínovou tabletku, kterou jsem si ráno zapomněla vzít, zapomíná.

Nakloním se k Ashley. "Dovol mi ti poděkovat."

Ze rtů jí vyjde rozkošné zasmání. "Ne když máme společnost," zašeptá, čímž myslí mé rodiče.

Nenápadný pohled na oba rodiče mi vykouzlí na tváři úsměv. "Nedívají se."

Paula si čte nějaký časopis a táta se soustředí na řízení.

Naposledy mě Ashley políbila před hodinou, když jsem se probudila. Slyšela jsem ji vzdychnout 'konečně' a sotva jsem stihla zamrkat a všimnout si, že jsou obě sedadla rodičů prázdná, když zaútočila na mé rty. Její ruka studila, když mi s ní vklouzla pod tričko.

Po dvou minutách se najednou odtáhla, otevřela knížku, upřela zrak z okénka a nechala mě bez dechu a víc než zmatenou. Odpustila jsem jí až o pět sekund později, když se do auta vrátili rodiče.

Ashley pohlédne k předním sedadlům, sama se přesvědčí, že nám ani jeden dospělý nevěnuje pozornost, a nezastaví mě, když se k ní přisunu blíž. "Kde mám začít?" pošeptám jí rozjařeně.

Bundou, která byla předtím vedle mě, si zakryje nohy a rychle si položím mou ruku na své stehno. "Třeba tady."

Pozvednu obočí, ale ruku pryč nedám. Zvednu volnou ruku, přiložím prst k pokožce jejího krku a bloudím s ním po něm, hledím jí však při tom na ústa. Nezmiňuju se, jak nepohodlná je to pozice pro má záda.

Ashley se ke mně nakloní a já se usměju, když zavře oči. Chystám se ji napodobit, když koutkem oka zahlédnu něco, co mě přinutí se odtáhnout.

"Tak to nemyslíš vážně," vypěním.

"Cože?" zeptá se mě zmatená Ashley.

"Ty ne." Ukážu za ni.

José.

"Spence, to-" začne Ashley.

"Ne. Už stačilo, že máma včera málem zastavila stopaři, teď tu máme úchylnýho kazišuka?"

"Nic nám neudělá," snaží se argumentovat.

"To je mi fuk, už ho mám po krk, Ashley."

Jose se vydá směrem k Ashley a já stáhnu její okénko a popadnu knížku, kterou si předtím četla, abych ho odpálkovala z auta. Ashley mi ji vytrhne z rukou. "Jestli skončí na silnici, Spencer..." odmlčí se.

"Proč sis ho s sebou brala?"

"A proč ne?"

Pohlédnu na ni, jako by byla blázen. "Z fleku mě napadá sedmnáct důvodů, proč jsi ho neměla brát s sebou. Mám ti je vyjmenovat?"

"Ne." Vzdychne, otočí se a vezme Josého do rukou.

Spadne mi brada a hrabu se od ní pryč. "Dej ho ode mě, Ashley."

"Proč? Bojíš se?" ptá se posměšně.

"Tý brzký pavoučí placky na silnici?"

Ashley ke mně přiblíží ruce a já se snažím sebou netrhnout. "Ne, tohohle roztomilýho přátelskýho pavoučka."

Víc se opřu zády o dveře. "Přísahám, že jestli ho nedáš ode mě pryč, tak ho na příští benzínce utopím v protihmyzím spreji."

Zamračím se ušklíbnutí, které se jí objeví na rtech, zatímco vrací Josého zpátky, odkud ho vzala. Pak se otočí zpátky s prázdnýma rukama a natáhne se pro mou ruku, jako by se nic nestalo.

Bleskurychle si stáhnu ruku k hrudi, čemuž se zamračí.

"Právě jsi držela v rukách tarantuly, Ashley, umyj si je a pak si promluvíme."

Usměje se na mě a znovu se natáhne pro mou ruku. Uhýbám s ní, až mě oběma poskvrněnýma rukama chytne za tváře. Odvrátím od ní hlavu a vlasy mi spadnou na její zápěstí a předloktí. "Ashley, nech toho," zvýším hlas, ale zasměju se, když se zasměje ona.

Rychle se zarazím. "Myslím to vážně!"

Začne přibližovat ústa k mým a já se znechuceně zašklebím a ošiju se při myšlence na blízkost toho chlupatého netvora. Krátce ucítím její rty na svých a pak rty i ruce odtáhne.

Narovnám se, odkašlu si a upravím si vlasy. "Za tohle zaplatíš," řeknu tiše.

Paula se nás zeptá, jestli je všechno v pořádku, a když ji rychle ujistím, že ano, vrátí zrak k listu papíru, který drží před sebou.

"Mami, proč máš pořád ten papír?"

Zvedne ho a ukáže nám, že jsou obě strany popsané jejím drobným písmem. Ze zadního sedadlo nic nepřečtu. "Co na něm je?"

"Je na něm seznam hostů na zítřejší oslavu."

Znepokojeně pohlédnu na Ashley a pak zpátky na zátylek své matky. "Oslavu?"

"Nebude to oficiální zásnubní oslava, tu nechám na vás, ale napadlo mě, že by bylo fajn uspořádat malé setkání našich starých přátel a rodiny, abychom se pochlubili."

"Mami," zasténám. "Zruš to, chceme to říct jenom babičce a ta to pak může rozhlásit po okolí."

"Podívej se na Ashley, Spencer. Kdo by se s ní nechtěl pochlubit?"

Pohlédnu na Ashley a okamžitě s Paulou souhlasím. "Možná jenom malá... sešlost."

To přežijeme, ne?

105

Pozdní odpoledne zahaluje tenhle stát do šera, zatímco po známých silnicích projíždíme známou krajinou. Stáhnu si okénko, abych zmírnila bolest hlavy, která mě už den a půl trápí. Ironicky od té doby, co se mě Ashley dotkla těma pavoučíma rukama. Náhoda? Uvidíme.

Jakmile dám ruku pryč, Ashley se ke mně nakloní a okénko zavře. "Je tu zima, Spence."

Zavřu oči a nechám okénko zavřené. Nechci, aby Ashley nastydla, a nemám náladu začít malichernou hádku, která by stejně skončila zavřeným okénkem, a k tomu bych si ještě na pár hodin vykoledovala tichou domácnost.

Když dojedeme na ulici, kde bydlí má babička, máma vypne CD, které si pouštěla, a já v duchu poděkuju bohu.

"Panebože," zamumlá Ashley.

Letargicky otočím hlavu na stranu, otevřu oči a vidím, že má Ashley zvedlá obočí. "Co je?" zeptám se tiše.

Sklopí oči k mým a řekne mi, abych se podívala na dům, který se dostal do výhledu.

Na dveřích je transparent s balónky. Stojí na něm pouze 'Gratulujeme', naše jména tam díkybohu nejsou.

Rozepnu si pás, předkloním se a opřu si ruku o mámino rameno. "Proč mám najednou pocit, že ta tvá malá sešlost bude největší událost, co od přelomu tisíciletí tohle město zažilo?"

"Paranoia, tu máš po otci," odvětí.

Vezmu si její obličej do dlaní a bubnují jí prsty o tváře. "Hlavně ať se neobjeví poldové jako posledně," řeknu zlehka a pak ji políbím na vlasy a znovu se opřu.

Zaskřípání pneumatik mě přinutí vyhlédnout z okénka, kolem nás se prožene Clayovo auto a dorazí k domu babičky první. Glen z auta vystoupí a tváří se samolibě.

"Dostal jsem tě hezky v cílový rovince, tati."

Táta se na mě podívá ve zpětném zrcátku, usmívá se.

Zastavíme za Clayovým autem a já rychle z vozu vystoupím, vůbec necítím nohy. Pro oporu se chytím auta. "Nechala jsem nohy v LA," řeknu nikomu konkrétnímu.

Všichni kromě Ashley vystoupili z auta a protahují si nohy. "Ash," nakloním se trochu do auta, "jsi v pohodě?"

Zapíná si bundu. "Teď už jo."

Usměju se na ni, dojdu k její straně auta a otevřu jí dveře. "Vylez, dostaneme tě dovnitř a dáme ti přes kolena deku," žertuju.

Obrátí oči v sloup a vystoupí z auta. Když zavrávorá, chytnu ji.

"Vůbec necítím nohy."

"Já taky ne. Ukaž, zkus tohle..." Opatrně jí bouchnu sevřenýma rukama do strany stehen, "ale silnějc, nechci ti udělat modřiny."

Pozvedne obočí. "Jako bys mohla."

"Chceš si šáhnout na můj biceps?" zeptám se vážně, abych potvrdila svá slova.

Věnuje mi drzý úsměv. "Ne díky."

Obě vzhlédneme, když z domu uslyšíme zapištění. "Zdá se, že teta Sasha už je tu."

Ashley vypadá, že se jí dovnitř moc nechce.

"Je v pohodě, Ash, možná bývá trochu víc nadšená, ale je hodná."

"Já vím, ale...," zhluboka se nadechne, "dvě Pauly?"

Zašklebím se. "Přinejmenším to bude... nezapomenutelný."

"To je jeden způsob, jak to popsat." Usměje se a vyndá si z auta kabelku. "Pojďme."

Přikývnu a vydám se k domu. Slyším další výkřiky a smích. "Co mý vlasy?" projedu si jimi prsty. "Mám je rovný? Mám cestovní vlasy?"

"Co jsou cestovní vlasy?"

"Zapomeň na to." Zkusím je trochu načechrat. "Máš můj lesk na rty?"

"Spencer," zastaví se. "Vypadáš úžasně, přestaň se strachovat a jdi dovnitř."

"Víš to jistě?" zeptám se.

"Stoprocentně."

Jakmile vejdeme do domu, uslyším z pěti metrů zakřičet své jméno. Snažím se nenakrčit. "Teto Sasho, ahoj." Uchechtnu se, protože už se ke mně nadšeně žene.

"Podívej se na sebe! Jsi nádherná. Paulo, já nádherná!"

"To má po své matce," zazní klišovitá odpověď od mé matky.

Sasha je oblečená jako hipísačka, je zvláštně uklidňující vědět, že některé věci se nikdy nezmění. "Pojď sem a obejmi mě!"

Nemám šanci se pohnout, protože mě okamžitě zvedne a vymačkává ze mě život. "Chyběla jsi mi, drahoušku."

"Ty mě taky," přisvědčím a myslím to vážně.

Nohy se mi ocitnou zpátky na podlaze. "Pořád kouříš trávu?" zeptám se nesměle, čemuž se zasměje a plácne mě do ramena, až o krok ustoupím. "Nekouřila jsem věky."

"A chceš?" zeptám se v žertu.

"Žena podle mého gusta," odvětí. "Ale musím odmítnout," dodá nahlas pro ostatní a nakloní se pro další objetí. "Možná později," zašeptá.

Pořád se usmívám, když mě odstrčí stranou. "A kdo je tahle překrásná mladá dáma?!"

Málem se zasměju Ashleyině ustupování ke dveřím.

"Jmenuje se Ashley, je to Spenceřina snoubenka," odpoví Paula za mě a zní potěšená sama sebou.

Narozdíl ode mě s Ashley Sasha zatočí ve vzduchu. "Strašně ráda tě poznávám, zlato, budeme si muset vyměnit historky, o těhlech dvou jich mám spoustu," pohlédne na Paulu a mě.

Ashleyiny nohy klátící se ve vzduchu jsou roztomilé. "Také vás ráda poznávám," celá nesvá jí poplácá po zádech a trochu se zakymácí, když ji Sasha postaví zpátky na nohy.

Sasha má skoro metr osmdesát, takže když mě zvedne, pokaždé se mi ocitnou nohy ve vzduchu.

Slyším Claye a babičku, jak se spolu baví v kuchyni, a jakmile se Paula a Sasha posadí na gauč, aby si popovídaly, vezmu Ashley za ruku a vedu nás do kuchyně. Při tom vytrhnu Glenovi z rukou napůl snězenou tyčinku Snickers a rychle si ukousnu.

"Mmm, děkuju," řeknu mu sarkasticky.

"Hej!" vykřikne.

"Když jsme tu byli posledně, ukradnul jsi mi mou," připomenu mu. Nikdy nezapomínám nic, co se jídla týče.

"Nezájem," rozmrzele odejde.

Zbytek dám Ashley a spolknu své sousto. Pak vejdeme do kuchyně, která je plná výzdoby na rozvěšení. Babička je k nám zády.

Dojdu za ní a přikryju jí rukama oči. "Když uhodneš, kdo to je," vytrhnu Ashley poslední zbytek tyčinky z ruky, "dám ti kousnout svý Snickers."

"Zlatíčko, vždyť víš, že Snickers nemůžu, oříšky by se mi dostaly pod pro-"

"Zapomněla jsem," přeruším ji s úsměvem. "No tak, kdo je to?"

"Nebuď hloupá a obejmi mě." Poznám, že se usmívá.

Dám ruce pryč a nechám ji se otočit, pak ji opatrně obejmu a vdechnu známou vůni, která patří jen jí. "Strašně se mi stýskalo," zašeptám.

"Mně taky, drahoušku," odvětí vřele.

Dám jí pusu na tvář a ustoupím, aby viděla Ashley.

"Ashley," trochu protáhne její jméno a otevře náruč.

"Zdravím," usměje se Ashley a obejme drobné tělo před sebou. "Vypadáte úžasně, víte jistě, že jste babička?"

K uším mi dolehne stařecké zasmání. "Ale no tak, nech toho," žertuje. "Jsi zadaná."

Konečně si všimnu, že u stolu sedí Clay. "Čau."

Zaklapne telefon. "Čau, Spence," usměje se. "Jakej byl zbytek cesty?"

"Dlouhej."

"Glen řídí jako šílenec!" stěžuje si.

Otevřu pusu, abych na to zareagovala, ale přeruší mě Paula. "Spencer, pojď sem, budeme se fotit! Přiveď Ashley!"

Jsme s Ashley v pokoji pro hosty, vzpamatováváme se z cesty a připravujeme se na pozdější sešlost. Jsem úplně vyřízená, oslava je to poslední, čeho bych se chtěla účastnit.

"Jde jenom o mě..." začnu.

"Taky jsem polomrtvá," dokončí Ashley.

"Děsíš mě a bože, jak bych si lehla a spala."

"Já vím." Otočí se. "Chceš si zdřímnout?"

Má zdřímnutí trvají minimálně dvě hodiny, tolik času nazbyt nemáme. "Ne," odvětím neochotně, "už bych nevstala."

Otočí se a soustředí se na nohu, kterou má napnutou přes okraj postele a potírá si ji pleťovým mlékem.

"Chceš pomoct?" nabídnu se nesměle.

Pohled, který mi věnuje, mi dává vědět, že přesně ví, co jsem nabízela. "Už jsem hotová." Vstane, na sobě má pouze spodní prádlo. "Ale pomoz mi najít něco na sebe."

"Vem si cokoliv, v čem se budeš cítit pohodlně, Ash, já si vezmu tepláky."

"Nevezmeš si tepláky, Spencer."

"Proč ne?"

Mluví lehkým tónem. "Vážně ti na to mám odpovídat?"

Prázdně se zahledím na svůj kufr, nechce si probírat oblečením, které jsem si zabalila. Ashley mi přijede hřbetem ruky přes břicho. "Pojď, ty pomůžeš mně a já pomůžu tobě."

O hodinu a půl později vyjdeme vyparáděné z pokoje, postavíme se na vrchol schodů a podíváme se dolů. Nikdy v životě jsem v tom obýváku neviděla tolik lidí. Ashley formuluje své výmluvné myšlenky. "Ježíši."

Spatřím Sashu, která se tyčí nad zbytkem žen, už vypadá více než přiopile.

"Až po tobě," postavím se vedle Ashley, aby šla první.

"Já tam první nepůjdu, Spencer. Jdi ty," strčí do mě.

"Stojím na kraji schodů, Eisteine," řeknu po té, co jsem mezi ně málem zahučela hlavou napřed.

Ashley naznačí pusou 'promiň' a já se zhluboka nadechnu, pak ji pevně sevřu ruku a po špičkách vyrazím po schodech dolů.

"Nezvedej hlavu," je vše, co slyším sama sebe říct, než hluk z obýváku přihluší můj hlas.

Dokonalá chvíle pro skleničku, řekla bych.

106

"Spence, tady celej večer zůstat nemůžeme," slyším říct Ashley. Ve tmě, která nás obklopuje, ji nevidím. "Proč ne? Je tu Clayova bunda, vždycky má tic tacy."

Ashley nezřetelně zabrblá a pokusí se v malé skříni pod schody, ve které se schováváme, zaujmout pohodlnější pozici. "Dostávám křeče a na co bych potřebovala tic tacy? Zuby jsem si čistila před dvaceti minutama."

Poslepu sáhnu pro Clayovu bundu a vytáhnu z ní malou krabičku tic taců, vím, že nic jiného nemívá. "Pro případ, že bys dostala hlad."

Chytne mě za zápěstí a přisune se blíž ke mně. "Je to tu nepohodlný."

"Na co si stěžuješ? Strávíme nejbližší dobu v omezeným tmavým prostoru, kde je problém?"

Cítím pohled, který mi věnuje. "Že je to tu nepohodlný," prohlásí.

"S tvýma malýma nožkama? Ale jdi."

Do napjatého ticha otevřu krabičku tic taců. "Tic tac, má paní?" nabídnu.

"To na mě nezkoušej."

Dotknu se její ruky. "Víš, že si dělám srandu, že jo? A že jsem to tvých malých nožek tak zamilovaná, že je prostě... miluju," dokončím.

"Já vím, jenom jsem si dělala srandu," políbí mě na tvář. "Ale obě vypadáme k sežrání, proč se schováváme, když bychom mohly být venku a vzbuzovat v lidech žárlivost?"

"Viděla jsi, kolik je tam lidí, že jo?" zeptám se jí.

"Nejde je přehlédnout, Spence."

"A já z nich úplně každýho znám a všichni se budou vyptávat."

"Ať se ptají, kdyby šlo fakt do tuhýho, můžeme si vymyslet nějakou výmluvu a odejít."

Ve tmě přikývnu. "Neříkej, že jsem tě nevarovala," řeknu jí lehkých tónem, pak opatrně otevřu dveře a vykouknu z nich. Okamžitě spatřím Sashu, která se usměje a pozvedne ke mně sklenici. Nenápadně se otočím k Ashley. "Dělej, zaměřili nás."

Ashley se rychle vymaní ze skříně, a když ji Sasha vidí vylézat, pozvedne obočí. Než se na nás může spustit lavina jistých otázek, Ashley mě vezme za ruku a vede nás pomocí mírného rozrážení davu do kuchyně.

V davu snadno spatřím Claye. "Ashley, na dvou hodinách," zamumlám.

"Na mých dvou hodinách nebo na tvých dvou hodinách?"

Svraštím čelo. "Na našich dvou hodinách," pronesu zřetelně.

"Jé, vidím Claye!" ukáže.

Tou poznámkou s křížkem po funuse si ode mě vyslouží křivý úsměv. "Pojďme ho pozdravit."

Zdá se, že jsme s Ashley uvízly, v kuchyni je příliš lidí najednou. "Clayi!" zakřičím a doufám, že si mě všimne.

Nefunguje to.

Zatahám Ashley za ruku. "Vem mě na ramena."

"Na to ti už znova neskočím," odvětí.

"Jenom se snažím upoutat jeho pozornost, ale jak chceš, uděláme to po tvým." Naberu si hrst buráků a hodím jeden po Clayovi. Žbluňkne do mísy s punčem. Na třetí pokus mu proletí kolem hlavy, ale vzbudí jeho pozornost, stočí zrak naších směrem a já v duchu zanadávám, že stojíme za vysokými lidmi.

"Nekřič," řeknu Ashley, pak ji rychle chytnu rukama za pas a zvednu ji do vzduchu.

"Hlavně mě nepusť, Spencer," varuje mě jemně a zvedne ruku. "Clayi... tady nahoře," žertuje.

Po chvíli zastřeně uslyším, že se zasměje, nespíš něčemu, co Clay řekl. "Začínáš bejt těžká, můžu tě už dát dolů?"

"Ještě vteřinku, Spence."

"Minimálně čtyři hodiny jsem neměla cukr, ztrácím energii," informuju ji smutně.

"Líbí se mi, když mě neseš."

Unaveně skloním hlavu na její hruď. Usměju se proti její pokožce a políbím místečko pod svými rty. Když mě nezastaví, políbím ji znovu a olíznu jazykem jemnou pokožku.

O okamžik později se odtáhnu a šklebím se. "Fuj," mlaskám rty z chuti parfému.

Ashley mi jemně pohladí rameno, aby mi dala vědět, že ji můžu postavit, čemuž velmi ráda vyhovím.

"Spencer Carlinová," zvolá a vyděsí mě ženský hlas. "Ty čertice. Kde ses schovávala?!"

"Pod schodama," odvětím trochu zmateně.

Ashley mě jemně šťouchne loktem. "Tak kolem," opravím se a zním vesele.

"Já jsem Ashley," natáhne Ashley ruku k Jean, staré kamarádce Pauly, ale místo toho je přitažena k objetí.

"Moc ráda tě poznávám Ashley, já jsem Jean."

Po pár minutách se zdvořile rozloučíme a slíbíme si, že si později popovídáme. Clay nám udělá cestičku, abychom se dostaly z kuchyně a mohly jít ven nadýchat se tolik potřebného čerstvého vzduchu.

Jakmile se posadíme k překvapivě neobsazenému stolu, Ashley mi znovu řekne, že mrzne.

Všimnu si jejího výmluvného pohledu k mé ruce. Zvednu ji, dám ji Ashley kolem ramen a přitáhnu si její tělo k svému. "Lepší, ledová kostko?"

"Mnohem, rožhvavená peci."

Užíváme si příjemného ticha a Ashley mi občas dá drobnou pusu na čelist.

Zavibruje jí telefon a Ashley sebou trhne. Nemůžu si pomoct a zasměju se jí. Netrvá dlouho, než mi zlehka řekne, abych sklapla, a přečte si smsku.

"Píše mi máma."

"Je všechno v pořádku?" zeptám se.

"Jo, jenom mi předávala vzkaz," mávne nad tím rukou.

"A jakej?"

"Nic důležitýho."

"Ash," usměju se.

"Vzpomínáš si na Krise, to, ehm, to roztomilý dítě mých příbuzných, a jak moc jsme se bavily, když jsme ho tenkrát hlída-"

"Ne," přeruším ji, "zničil mi oblíbený tričko."

"Prosím, pomoz mi ho hlídat, až se vrátíme."

Neuniknr mi mučivě rozkošný pohled, který mi právě věnuje. "Tak jo," podvolím se neochotně, "ale půjde brzo spát a my taky."

"Fakt?" tváří se radostně.

"Jo, v sedm a chůvička bude vypnu-"

"Chůvička se nevypíná, Spence."

"Ztlumená," opravím se podruhé ten večer.

"Obě noci?"

Zamračím se. "Cože?"

"No, sranda je, že je to na víkend," zasměje se neupřímně.

"Jenom přes mou mrtvolu."

Ashley se otočí, aby na mě viděla. "No tak, Spencer, nebuď taková. Je to rodina."

"Rodina, která mě pozvracela," poznamenám.

"Promluvíme si o tom pozdějc," řekne a v hlase nemá ani stopu obav ohledně výsledku toho rozhovoru.

Nechám to být. "Chceš něco k pití?"

"Hmm," zamyslí se na okamžik, "jasně."

"Super. Já si dám Pepsi, když už jsi vstala."

Usměje se, nazve mě blbkou a vstane, aby nám do přeplněné kuchyně zašla pro pití.

Doufám, že ji neušlapou.

"Už jsem myslela, že tě nikdy nenajdu," uslyším někoho říct vedle sebe a rychle se otočím.

"Rachel," řeknu překvapená, že ji opět vidím.

"Jak ses měla?"

"Vlastně dobře. A ty?"

"Ále super, neboj," řekne a posadí se vedle mě.

Ukážu na židli, na kterou si sedla. "Ta židle je obsazená."

"Nikoho pod sebou necítím."

Její arogantní chování mi rychle začne lézt na nervy. "Chtěla jsi něco?"

"Popovídat si." Rozhlédne se. "Nemůžu uvěřit, že mě sem brácha dotáhnul, říkal, že se Glen bude ženit a že to musí vidět."

"Glen, hm?"

"Jo. Tak jaká je? Je sexy?"

"Je nádherná," odpovím upřímně.

"Nemůžu uvěřit, že se zrovna Glen bude ženit, teda bez urážky, vím, že je to tvůj brácha, ale... upřímně?" zasměje se.

"Na Glenovi není nic špatnýho," bráním ho.

Pozvedne obočí, ale neodváží se mi v tom odporovat.

"Nechceš hodit řeč?" zeptá se mě náhle.

"Neděláme to právě teď?" odvětím trochu sarkasticky.

"Ne." Nakloní se trochu blíž. "Myslím hodit řeč."

"Hodit řeč," zopakuju a pomalu vrtím hlavou. "Vidím tě poprvý po víc než roce a to je jedna z prvních věcí, který ti vypadnou z pusy?"

"Vypadáš dobře," pokrčí rameny a přijde jí to jako oprávněný důvod, tím jsem si jistá, "já vypadám dobře, nevidím problém."

"Ashley vypadá líp."

Rachel se zatváří zmateně. "A to je kdo?"

"Snoubenka."

"Ty jedeš po Glenově druhý polovičce? Páni, Spence."

"Neříkej mi Spence a není to Glenova snoubenka." Vzhlédnu a spatřím Ashley, jak se se skleničkami v rukách prodírá menší skupinkou lidí u dveří. Když se na mě podívá, usměju se, a když mi pak podá skleničku, zlehka ji políbím.

Otočím se k Rachel. "Je moje."

Její výraz trochu povadne, je upřímně v šoku. "Páni," je vše, co řekne.

"Ehm, ahoj," řekne Ashley a natáhne ruku. "Ashley."

Rachel si s ní potřese rukou. "Rachel. Jsem... blízká kamarádka Spencer."

Ashley se ke mně otočí a věnuje mi pohled, který poznávám. "...Jo, Spencer mi o tobě hodně vyprávěla."

"Dobrý věci, doufám," snaží se Rachel žertovat.

Ashley z ní nespouští oči, zatímco si zvedne skleničku ke rtů a napije se.

Neviděla jsem Rachel od doby, co jsme se odsud odstěhovali. Byla to první holka, se kterou jsem se vyspala. Stalo se to jenom jednou, byla to chyba. Ashley o ní samozřejmě ví a ví, co je zač.

Rachel se zdá být trochu nesvá, že Ashley nic neříká. "Užíváš si oslavu?" zeptá se jí Rachel.

"Jo," přikývne Ashley. "Doteď."

Cítím napětí kolem nás, napětí, které může vzniknout pouze mezi skupinou lidí bez testosteronu.

"Pozdějc si tě najdu, Spence," řekne mi Rachel a vstane.

"Ráda jsem tě poznala, Ashley," dodá nepřesvědčivě.

"Já taky," odvětí Ashley stejným způsobem.

Obě sledujeme, jak Rachel zajde do domu, a Ashley se posadí vedle mě. "Jaký je tvý pití?"

Napiju se. "Dokonalý."

"Fajn."

"Jo…"

"Takže to byla Rachel, hm?" řekne.

Ušklíbnu se. "Jo, to byla ona."

Ashley přikývne. "Neber si to osobně..." odmlčí se.

"Dobrá."

"Je to tak trochu kráva."

Zasměju se. "Já vím."

"A mám tak trochu chuť jí jednu vrazit."

"Postav se do řady," odvětím.

Po deseti minutách se divím, že jsme pořád samy a že nás Paula ještě nepřišla hledat. Ashley byla zamlklá.

"Jsi v pohodě?"

"Jo."

"Nemyslíš na ni, že ne?"

Nedočkám se slovní odpovědi, jen pohledu.

"Ash, ty a má rodina pro mě znamenáte všechno. Nikdy by nemohl být nikdo jiný, ano? Jsi to ty." Zvednu ruku a dotknu se jemné pokožky na její tváři. "Vždycky jsi to byla ty."

Když ucítím její rty na svých, zavřu oči.

"Já vím," řekne jemně. "Ale nebyla jsem zamlklá kvůli Rachel." Zatvářím se zmateně a Ashley pokračuje. "Paula chce, abys v obýváku něco řekla, nebo bude mít proslov sama. Pořádně jsem ji neslyšela, ale každopádně mi bylo jasný, že to nebudeš chtít udělat."

Tentokrát nezareaguju slovy, ale jen pohledem, já.

"Miluju tě," prohlásí Ashley ostýchavě.

Trucovité mlčení mi vydrží jen půl minuty. "Taky tě miluju, ale zpátky do toho domu mě nic nedostane. Díkybohu, že tady nás nenajde." Zvednu si sleničku k rtům.

"Tady jste!" zvolá Paula od dveří.

Pomalu stočím zrak k Ashleyině provinilé tváři.

"Pokud jí ovšem někdo neřekl, kde jsme, když nám šel pro pití."

Myslím, že je čas na něco trochu silnějšího.

107

S Ashley se navzájem známe dost dobře na to, abychom byly schopné komunikovat prostřednictvím výrazů a nenápadným rozšíření očí, jako to dělá právě teď.

Nejsem nechápavá, vím přesně, co tím myslí. Přitisknu si dlaň na břicho, pohlédnu na Paulu a zašklebím se bolestí.

"Mami," začnu slabě, "bolí mě břicho."

Nevypadá přesvědčeně. "Lžeš."

Udržuju bolestivý výraz. "Nelžu, fakt mě bolí."

"Přísahej," řekne a přistoupí blíž.

"Cože?" dám ruku pryč. "Ne, nemůžu uvěřit, že si myslíš, že ti lžu."

"Já nemůžu uvěřit, že to pořád děláš." V její tváři není patrná žádná známka hněvu.

"Promiň." Na okamžik se odmlčím, vezmu ji za ruku a dbám na to, abych dál mluvila jemným tónem. "Ale prosím nenuť Ashley tam jít, když jsou tam všichni ti lidi, děsí ji."

Nejsem k Ashley čelem, ale vidím, že se na mě otočí a neodvrací zrak. "Mě, děsí mě," opravím se.

Paula mi pro povzbuzení sevře ruku. "Nebuď hloupá, všichni uvnitř tě mají rádi a chtějí to oslavit."

"Přesně," rychle zareaguju. "Tohle je Ohio, ne San Francisco, víš o tom?"

"Spence," začne.

"Paní Bakerová!" přeruším ji. "Je tu paní Bakerová, nehlídala kdysi babičku?"

"Přestaň to dramatizovat," zavrtí hlavou. "A pojď dovnitř, šup šup," zatahá mě za ruku. "Vstávat, obě dvě."

Matka mě táhne do domu a Ashley nás následuje s pobaveným úšklebkem, tím jsem si jistá. Chvatně mluvím. "Ale já nesnáším proslovy, mami, prosím nenuť mě mluvit, udělám ti snídani do postele. Cokoliv."

Zastaví se a sklopí ke mně zrak. "Auto potřebuje umýt," naznačí.

Energicky přikyvuju. "Hned zítra odpoledne, spolehni se."

"Odpoledne?"

"Ráno?" zkusím to.

Přikývne a téměř se usměje. "To je lepší."

"Děkuju, děkuju, děkuju," opakuju. "Už jsem ti dneska řekla, že tě mám ráda?"

"Můžeš mi to říct znovu."

Nakloním se a dám jí pusu na tvář. "Mám tě ráda. A při tom proslovu mě prosím neztrapni."

"Jak tě to napadlo?"

"Mami," věnuju jí pohled.

"Jsem matka, je to má práce."

Usměju se, hravě obrátím oči v sloup a zahlédnu Ashley, jak se podle všeho účastní souboje v zírání s Rachel, která je na druhém konci zahrady.

"Ash," řeknu.

"Proč je pořád tady?" zeptám se mě Ashley a zní naštvaně.

Paula to uslyší. "Proč je kdo pořád tady?" rozhlédne se.

"Rachel," procedím mezi zuby.

"Rachel?" zopakuje a zní překvapeně.

Pak konečně Rachel spatří a zúží oči. "Vadí ti tu, Ashley?"

"Je to kráva," odpoví Ashley.

Paula vyrazí směrem k Rachel a já konečně pustím její ruku. "Mami," volám za ní, nechci, aby došlo k nějaké velké scéně.

Nezareaguje a dojde k ní. Neslyším, co říkají, ale vidím, jak Paula řekne 'Je mi líto' a o deset sekund později doprovodí Rachel k brance na druhé straně zahrady a zajistí ji za ní.

S Ashley sledujeme, jak se k nám Paula vrací. Když k nám přijde, dá ruku Ashley kolem ramen. "Pokud ti tu bude kdokoliv vadit, řekni mi to a já se o to postarám."

"Co jsi jí řekla?" zeptám se.

"Že je mi líto, ale není tu vítaná a nemáme místa nazbyt."

Znělo to spíš jako otázka a z nějakého zvláštního důvodu nevěřím, že je to všechno, co řekla člověku, který obtěžoval Ashley.

Vzhledem k tomu, že nic neříkám, pokračuje a rychle sevře Ashley rameno. "Za pět minut proslov, děvčata." Pak zapadne do přecpaného domu.

Ashley hledí na branku.

"Provedla jsem něco?" zeptám se.

"Proč se ptáš?"

"Mám z tebe ten pocit."

"Jakej pocit?"

"Pocit 'Naštvala jsi mě, ale nic neřeknu, počkám, až se mě zeptáš a budeš tak působit provinile'."

Ashley se zamračí. "Proč jsi jí neřekla, ať odejde, hned jak jsi ji uviděla?"

"K čemu by to bylo? Vím, že je to kráva, ale neohrožuje mě a neměla by ohrožovat ani tebe."

"Nelíbí se mi vidět holku, se kterou jsi přišla o panenství, jak s tebou přede mnou flirtuje, Spencer," odmlčí se a zašklebí se. "Ó, já jsem Spenceřina blízká kamarádka," napodobuje Rachel a třepe u toho řasami.

"Dáš mi svý číslo?" přidám se k ní směšným hlasem.

"Cože?"

"Ta holka na letišti, když jsme odsud naposled odlítali," připomenu jí, "a jak Paula řekla, že jsem znetvořená..."

"Neznala jsem ji, to je jiný."

Zavrtím hlavou. "Musíme o tom mluvit?" Ukážu na její levou ruku. "Co máš na prstu?"

"Prsten," odpoví.

"Jakej prsten?"

Chvilku čeká. "Zásnubní prsten."

"A zásnubní prsten říká co?"

Ashley mi neodpoví, tak odpovím za ni. "Říká, že tě někdo miluje a plánuje s tebou zůstat, až nebude moct jíst tuhou stravu."

"Já to vím, ale-"

"Žádné ale, miluju tě a nechci se hloupě hádat na naší zásnubní oslavě. Nezní to směšně?"

"Jo, zní to dost hloupě," souhlasí.

"Spencer!" zavolá hlas, který poznávám jako Sashin. "Tvá matka chce, abyste s Ashley byly za dvě minuty v obýváku, ano?"

Kývnu na ni.

Ashley mě vezme za ruku. "Tak dlouho nám bude trvat, než se tam prodereme, takže bychom měly vyrazit..."

Má pravdu, myslím, že přišli ještě další lidi.

Glen a Clay nejsou daleko. "Glene!" zakřičím a on se ke mně otočí.

Naznačí ke mně ústy 'Co je?'.

"Pojď sem a vezmi s sebou Claye!" Na okamžik se zamyslím. "A pivo!"

Glen se nezdvořile prodírá davem a Clay za ním věnuje omluvné pohledy těm, kterým nezůstalo pití ve skleničkách.

"Jo?" zeptá se Glen a podá mi pivo.

"Máma chce, abychom přišly do obýváku."

"No a?"

"A vidíš, jak to tam vypadá. Odneste nás."

"Já tě neponesu, za koho mě máš?"

"Já tě ponesu, Spence," řekne Clay.

Usměju se na Claye a pak se podívám zpátky na Glena. "Proč nemůžeš bejt milej?"

"Fajn," podvolí se. "Ponesu Ashley."

"Poneseš mě, Ashley ponese Clay."

Udělá obličej. "Proč ji nemůžu nést já?"

"Protože se na ní díváš, jako by byla kus masa, a Ashley je moje maso."

"Maso sem, maso tam, pojďme." Ashley rozevře pro Claye náruč a usměje se, když ji snadno zvedne ze země.

"Nespouštím oči z tvých rukou, bratře," varuju ho v žertu a pak pohlédnu na Glena. "Doufám, že jsi použil deodorant."

"Já doufám, že zblízka nevypadáš ještě hnusnějš," odvětí, jednu ruku mi dá pod nohy, druhou kolem zad a zvedne mě do náruče.

Líbí se mi, jak lidi uhýbají, když mě nese domem.

Nesmrdí, přiznávám.

"Díky," dám mu letmou pusu na tvář, když mě postaví na podlahu. V poslední době jsem celá rozněžnělá. Všimnu si, že nemá strniště. "Jéé, ty se konečně holíš?"

"Polib mi zadek."

Oba víme, že si jen děláme srandu.

Přejedu pohledem Ashley a pohlédnu na Claye. "Vidím, že je pořád celá, dobrá práce."

Všechny přítomné včetně mě umlčí poklepání lžičkou o skleničku.

S Ashley k sobě přistoupíme blíž. "Myslíš, že to zvládneme, aniž bychom se chtěly propadnout do země?" zašeptá.

"Rodino a přátelé," začne Paula.

"Ani náhodou," zašeptám Ashley.

"Ráda bych vám všem poděkovala, že jste dnes přišli. Moc pro nás znamená, že tu jste." Odmlčí se a rozhlédne se. "Jak víte, má nádherná dcera našla svou životní lásku." Sborové 'jéé' přinutí Paulu udělat pauzu. "A my se o to chtěli s vámi podělit, s lidmi, kteří jsou blízcí našim srdcím."

Pohlédnu na Ashley a ušklíbnu se. Mlčky mi s úsměvem na tváři naznačí, abych sklapla.

Rychle uplynulo deset minut, Paula všem řekla o hádce, kterou jsme s Ashley tenhle týden měly kvůli tomu, že jsem jí ukradla ponožku. Bylo to tak směšné, jak to zní.

"Myslíš, že nechá nějaký historky tátovi na svatební hostinu?" žertuju k Ashley.

"Pochybuju."

Paula se na mě podívá. "Nevím, jestli se to v této chvíli hodí zmiňovat, ale chci, abys věděla, že jsem poslouchala, i když sis myslela, že neposlouchám."

Nevím, o čem to mluví, ale výraz na její tváři mi víc než stačí, abych se v téhle chvíli na nic neptala, jen jí oplatím úsměv.

"A že bych tě nemohla mít raději, než tě už mám. Ashley, totéž platí pro tebe. Nedovedla bych si představit ani jednu z vás s někým jiným a teď vím proč."

Pozvedne skleničku. "Doufám, že to nemusím říkat nahlas, ale pro případ, že by pořád nebylo jasno, vítej v rodině, Ashley."

"Mami, tohle není svatební hostina," žertuju.

"Zbytek je jen papírování a líbánky, zlatíčko," odvětí se smíchem.

"V jejím podání to zní hrozně přitažlivě," žertuje Ashley vedle mě, tak hlasitě, abych to slyšela pouze já.

Tiše se zasměju. "Já vím, že jo?"

Paule se objeví v očích slzy. "Pozvedněte prosím skleničky, ráda bych pronesla přípitek."

Cítím se trochu hloupě, protože skleničku nemám, ale pak mě napadne, jestli ji vůbec potřebuju, připíjí člověk sám na sebe?

"Na Spencer a Ashley."

"Doufám, že v LA nebude další oslava," řeknu napůl v žertu Ashley o něco později.

"Já ti nevím, Spence, myslím, že Paula s něčím dokonale nezapomenutelným počká až do svatby."

"Máš pravdu," souhlasím. "Snažila jsem se ji najít, když jsi byla na záchodě, ale nikde jsem ji neviděla. Nejspíš někde se Sashou hulí trávu."

"Paula by trávu nikdy nekouřila, Spencer."

To je fakt, nekouřila.

"Nevadilo by ti, kdybych se po ní znovu poohlídla? Chtěl jsem s ní na chvíli mluvit," zeptám se.

"Nemusíš se ptát."

Přitáhnu si ji k sobě a políbím ji na spánek.

"Nemůžu se dočkat, až bude to papírování za náma," řeknu v legraci při vzpomínce na Paulina slova.

"Já se nemůžu dočkat líbánek."

Odvrátím od ní zrak. "Pokud je budeme mít," žertuju.

"Věř mi, Spencer, líbánky rozhodně mít budeme."

Vydržím to? Co myslíte?

108

Paulina 'malá sešlost' skončila přibližně v 1:18 tohle ráno. Kolem jedenácté začali první lidé odcházet a další je následovali. Na gauči tak vznikl velký prostor, do kterého jsme s Ashley zapadly a pár minut odpočívaly. Únavou se mi pomalu začaly klížit oči, ale Ashley mi mírně proplácla tvář a řekla mi, abych neusínala.

Teď je půl druhé a hosté, určitě i se suvenýry, jsou pryč. Glen někomu říká, aby sebou hnul a vypadnul z obýváku. S Clayem se musejí střídat ve spaní na gauči a na podlaze.

"Tady je," zašeptám Ashley, když vejdu do naší ložnice pro následujících několik dní.

Zasměje se mému přihlouplému výrazu a zvedne nohu, aby si ji promasírovala. "Připomeň mi, abych si tyhle lodičky už nikdy nebrala."

Posadím se vedle ní a prohlídnu jí nohu. Vidím, kde ji to bolí. Ještě tam nemá puchýř, ale kůže vypadá citlivě. "Otoč se," zvednu do vzduchu ukazováček a zatočím jím.

Otočí se a já zvednu její nohu do čekajících rukou. Jakmile se dotknu její podrážděné pokožky, vděčně zasténá. "Máš ledový ruce."

Na znamení, že jsem ji slyšela, přikývnu.

"Ale je to tak skvělej pocit," vydechne Ashley.

S koutkem mých rtů si pohrává drobný úsměv, a když usoudím, že už nemám ruce studené, posunu je výš, chytnu ji za kotník a vtisknu jí polibek na stále zarudlé místo na noze. "Už je to lepší?"

"Prozatím."

Poklepám kůži pod svými prsty. "Myslíš-" Všimnu si jejího uculení. "Co je?"

"Políbila jsi mi nohu."

"Já vím," odvětím. "Mám ti políbit i druhou?" zeptám se trochu zmateně.

Zavrtí hlavou a zatahá mě za ruku. "Pojď sem."

Pustím jí nohu a skloním se k ní. Přitáhne si mě k sobě a obě nás položí na postel. Já jsem nahoře. Trochu se zapřu rukama a zvednu trup, abych na ni viděla. Ashley mě přitáhne zpátky dolů a položí mi ruku na zátylek, abych nechala hlavu u jejího krku a jemně mi ji škrábe nehty.

Vím, že se nesnažila nic začít. Vím, že je unavená a měla více než své obvyklé množství šampaňského. Sasha, Paula a má babička do té kategorie rovněž spadají. Jsou na mol.

Přitisknu rty na její rychle pulzující krční tepnu. "Jsi unavená, broučku."

Ashley se zhluboka nadechne. "Jsi tak hezká."

Usměju se a znovu ji políbím. "A ty jsi tak opilá."

"Jsem na šrot," zasměje se trochu. "Ale vždycky si myslím, že jsi... nejkrásnější holka na světě, víš?"

Usměju se jí do vlasů, pak zvednu hlavu, abych se na ni podívala, a zjistím, že pokojně spí. O chvíli později mě z myšlenek vytrhne Paulin hysterický smích. Přikryju Ashley dekou, chci ji nechat si trošku odpočinout, než ji vzbudím, aby si zalezla pod peřinu.

Nemůžu si pomoct a musím se odpadlé Ashley a kocovině, kterou bude zítra ráno mít, usmát. Sejít po schodech dolů mi netrvá dlouho, a když jsem dole, rozhlédnu se po současném stavu domu.

Sasha, Paula a babička jsou v obýváku a hlasitě se smějí.

Jsem jediný střízlivý člověk v okruhu deseti kilometrů.

"Ahoj, Spence."

Po mé pravici se objeví Clay s napůl plným odpadkovým košem.

Oprava, jeden ze dvou střízlivých lidí v okruhu deseti kilometrů.

Když se skloní, aby zvedl prázdnou plechovku od piva, vezmu mu koš z ruky. "To nemusíš dělat, Clayi, jdi spát."

"Nemůžu, jsou na mý posteli," ukáže na gauč.

"Kde je Glen?" zeptám se.

Clay se usměje a opět ukáže ke gauči. Už se chystám svou otázku zopakovat, ale pak ho spatřím, jak spí na podlaze.

"On při tom dokáže spát?" zeptám se a myslím tím hluk, který Paula a Sasha dělají.

"Je to blázen."

Souhlasně přikývnu a společně vejdeme do obýváku. Zvednu obočí, když spatřím tátu, jak v sedě na gauči spí. Má otevřenou pusu.

"Ne, ty to udělej!" zvedne Paula hlas k Sashe, i když jsem si jistá, že si toho není vědomá.

"Paulo, to nemůžu!"

"Nebuď hloupá." Paula vezme Sashe z ruky fixu. "Dej mi ji," řekne zbytečně.

"Mami," chystá se do toho vložit Clay.

Jemně ho šťouchnu loktem a dál se dívám, jak se Paula nemotorně nakloní na tátu. Nechápu, že ho to nevzbudilo.

Babička a Sasha se o sebe opírají a už se smějí a já se směju, protože je ten smích nakažlivý.

Hlasité zaryčení smíchy přinutí Paulu svěsit hlavu na tátovo rameno a oba se díky jejímu smíchu otřásají.

Nakreslila mu na tvář penis.

Když znovu zvedne fixu k jeho tváři, vykulím oči. "Dobrá, dobrá," vyrazím dopředu, zatímco v sobě pro teď potlačím smích, a vezmu jí fixu z ruky. "Myslím, že to stačilo."

Utiším jejich hlasitý smích. "Myslím, že je čas jít na kutě," řeknu a zvednu jí na nohy.

Přitáhne si mě do pevného objetí, a když se vzpamatuju, oplatím jí ho. Ruce jí dám na záda a příležitostně ji konejšivě hladím. "Pojď, přinesu ti sklenici vody."

Paula se začne pohupovat a otáčet se mnou. "Přestaň," zasměju se pohledu v jejích očích, bude jí hrozně zle. "Díky za dnešek," řeknu jí upřímně.

Zdá se, že na okamžik vystřízliví. "Nemáš zač."

Vím, že nevystřízlivěla, když se opět pokusí zmocnit fixy. Zachráním fixu, než se k ní dostane, hodem Clayovi, který ji jen tak tak chytí.

"Tady," nasměruju matku ke Clayovi. "Ujisti se, že nikam nepůjde."

Po půl hodině byli už všichni ve svých postelích a já roznesla láhve vody vedle těch, u kterých jsem si byla jistá, že ji budou ráno potřebovat.

Když vejdu do naší ložnice, Ashley sedí na kraji postele. S pevně zavřenýma očima rychle oddechuje a třesoucíma se rukama se drží v sedě. Když přijdu blíž, všimnu si, že je bílá jako stěna.

"Ash?" zašeptám.

Otevře oči a má je skelné. Neodpoví mi, ale ani nemusí, vím, že jí není dobře. Zase je rychle zavře.

Zvažuju, že skočím pro kýbl, ale zvuk jejího pláče mi nedovolí se od ní vzdálit.

Nechává svěšenou hlavu. "Nebudu zvracet, nebudu zvracet, nebudu zvracet," šeptá opakovaně.

Posadím se vedle ní a dám jí ruku na záda. "To bude dobrý, neplakej," šeptám jí.

Říká mi, že jsem jako malá, když je mi špatně a fňukám, ale ona je úplně stejná. Říkám to, jako by se mi nelíbilo se o ni starat.

Minutu je slyšet pouze její hluboké dýchání a mé konejšivé hlazení po jejích zádech. Rychle vstane a vidím, že polkne. "Myslím, že budu..." Znovu polkne a opět se zhluboka nadechne.

Jo, bude.

Okamžitě s ní rychle vyrazím do koupelny a zvednu sedátko záchodové mísy, zatímco si Ashley klekne na podlahu.

Nakrčím se a odvrátím zrak, když ji vidím zvracet, ale dál jí držím vlasy a druhou ruku nechávám na jejích zádech, aby věděla, že jsem pořád s ní.

Když vidím nebo slyším jiné lidi zvracet, vždycky je mi taky na zvracení.

Risknu rychlý pohled na Ashley, která si opírá hlavu o předloktí a snaží si odkašlat. "Jsi v pořádku?" zeptám se soucitně.

Přikývne, ale vím, že to není úplná pravda.

"Pojď, vyčistíme ti zuby a půjdeme do postele, ano? Vyspíš se z toho," navrhnu.

Dostane se mi přikývnutí a Ashley mi dovolí pomoct jí na nohy. Tvář má bílou a okolí očí má vlhké. Utřu jí slzy, a zatímco si čistí zuby, spláchnu toaletu.

Dostanu jí do postele a ignoruju její úsměv, když jí během toho zalechtám na bocích. "Bože, už je mi líp," poznamená.

Stačí jeden pohled na její bledý obličej s opileckým úsměvem a vím, že dneska v noci se hodně skamarádí s toaletou.

Nemůžu si pomoct a oplatím jí úsměv. Skloním se a dám jí pusu na tvář. "Fajn," odvětím jemně.

Ashley pohlédne na prázdné místo vedle sebe a pokusí se zvednout obočí. "Připojíš se ke mně?"

Chystám se na to, když vtom uslyším Paulin tichý, ale nedaleký smích. "Matko, doufám, že jsi v posteli!" zvednu hlas.

"Pššt!" ozve se nahlas Ashley a usmívá se jako idiot.

Obrátím oči v sloup, otočím se a usměju se.

Zavrže prkno na chodbě.

"Hned jsem zpátky, Ashley. Má máma se chová jako puberťačka."

"Budu čekat, ty moje prdelko!"

Otevřu dveře od ložnice a spatřím, jak se Paula snaží proplížit dolů. "Mami," řeknu přísně.

Paula se zastaví a přiloží si ruku k hrudi. "Spencer, vyděsila jsi mě."

Ukážu k jejímu pokoji. "Jdi do svýho pokoje, máš zaracha," dobírám si ji.

Sestoupí na první schod. "Jenom chci říct tetě Sasha, jak-"

Přistoupím k ní blíž a přeruším ji. "To počká do rána. Dělej, mazej do postele. Když sejdeš dolů, otevřeš další láhev ginu a Clay se snaží spát. Ráno mi poděkuješ," dodám.

"Dobře. Ale zítra? Zítra budeme mít další oslavu a..."

Neposlouchám, co říká, ale nadšeně přikyvuju, zatímco ji vedu zpátky do její ložnice.

"Dobrou, mami."

"Dobrou noc, zlatíčko."

Když uslyším, že se dveře znovu otevřou, otočím se. "Řekni Ashley, že jí přeju dobrou noc."

Usměv. "Řeknu, teď jdi spát."

Když se ujistím, že v ložnici zůstala, vrátím se do našeho pokoje a jsem doslova sražena na zem běžící Ashley. Dá si ruku od pusy dost dlouho na to, aby zamumlala omluvu, a pak zapadne do koupelny.

Promnu si zády a nakrčím se bolestí, která bez pochyby během pár minut ustane.

Unaveně zívnu a Ashley začne zvracet. Rychle vstanu, abych jí přidržela vlasy.

Mezi Ashleyiným dávením na sucho slyším, jak si Paula pro sebe zpívá.

Už nikdy víc.

109

Otevřu zevnitř dveře od koupelny a ven okamžitě unikne pára nahromaděná během mého sprchování. Opatrně zkontroluju oba konce chodby, a když si ověřím, že jsem sama, vyjdu ven.

Na tyhle věci si člověk musí dávat pozor. Minulý týden jsem se u Ashley doma vracela do jejího pokoje a měla jsem na sobě po horké sprše jen osušku, když vtom mi ji někdo strhl z těla.

Stála jsem tam s holým zadkem na odiv celému světu.

Díkybohu, že to byla jenom blbnoucí Ashley.

Jakmile jsem v bezpečí našeho pokoje, sundám si z těla osušku a odhodím ji na svou stranu postele. Pak se ponořím do kufru pro čisté oblečení.

O deset minut později stojím vedle postele, suším si ručníkem vlasy a musím se usmívat stále spící Ashley. V šest ráno pořád ještě zvracela.

Kocovina u ní naštěstí trvá jen pár hodin, takže jí nebude špatně celý den. To samé platí pro Paulu a můj táta? Ten by vás dokázal zpít do bezvědomí a druhý den ráno se probudit čilý.

Kleknu si na postel, skloním se a dám Ashley pusu na tvář. "Miluju tě."

Dům je tichý, takže vím, že má matka musí ještě spát. Myslím, že jsem se vzbudila jako první.

Rychle sejdu po schodech dolů, a když zahnu za roh do kuchyně, spatřím Claye, který si u stolu čte noviny a jí jablko.

Když si všimne, že je vzhůru někdo další, zatváří se překvapeně. "Páni, čekal jsem, že tě uvidím až odpoledne."

Pozdravím ho úsměvem. "Co mám říct? Jsem samý překvapení."

"Jako vždycky."

Když se rozhlédnu, všimnu si, že je to tam mnohem uklizenější než včera v noci. Nepoznali byste, že se tu před méně než deseti hodinami konala oslava. "To ty?" ukážu rukou kolem.

Pokrčí rameny. "Byl jsem vzhůru, byl tu nepořádek."

"Říkala jsem ti, že to uklízet nemusíš, Clayi, ale děkuju."

V odpověď se usměje a ukousne si pořádný kus jablka. Já takhle jablka jíst nedokážu, musím používat nůž.

Kabelku mám na druhé straně stolu, nakloním se pro ni a prohlédnu svou peněženku. "Clayi?"

Zvedne zrak z novin zpátky ke mně.

"Když ti dám," počítám bankovky, "šest dolarů, odvezeš mě do myčky? Musím dneska umít mámino auto, ale nechce se mi to dělat ručně." Proč k němu nebýt upřímná?

Zdá se, že na okamžik přemýšlí. "Samozřejmě. Nechceš nejdřív něco sníst?"

Zavrtím hlavou. "Celou noc mi dělaly společnost zvratky, pořád nemám chuť na jídlo."

Složí noviny a začne vstávat. "Jo, slyšel jsem v noci Ashley, bude v pořádku?"

"Ash? Jasně. Má kořínek tuhej jak podrážku... nebo tak něco."

Procházíme domem a Clay čeká, až si vzpomenu, kam jsem dala boty. Při cestě ven si všimnu Glena v obýváku, který pořád spí jako nemluvně, a tety Sashy s rozmazaným makeupem dřímající na druhém gauči.

Když dojdeme k autu, odemknu dveře a hodím klíčky řidiči. "Sedím vpředu," zkusím zavtipkovat a nastoupím do auta.

Shlédnu na svůj prázdný klín. "Jé, počkej," řeknu rychle a položím ruku na Clayovu paži. "Zapomněla jsem kabelku."

Usměje se. "Těch šest dolarů si nech, Spencer."

"Víš to jistě?" zeptám se vážně.

Nastartuje auto a rozjede se, peníze jsou mu zřejmě ukradené.

Moc nemluvíme, ale ke spokojenosti mi stačí dívat se z okénka a vzpomínat, jak jsem po téhle silnici nepočítaněkrát jela k benzínce a jak to jediné, co se změnilo, je tamní obsluha.

Clayovi neunikl můj úsměv, když začala hrát písnička, díky které jsem si vzpomněla na Ashley a na to, jak jednou vybuchla smíchy, když jsem si ji bez varování začala zpívat.

Zastavíme u volného stojanu a Clay se rozhodne natankovat, když už jsme tu. Čekám v autě, mé pomoci při tom není třeba.

Rozepnu si pás, nakloním se k prázdnému sedadlu řidiče a vyhlédnu z okénka. "Mám jít dovnitř a zaplatit?"

"Jo, jasně, díky. Peníze mám v peněžence, vem si odtamtud, kolik budeš potřebovat."

Nechci jeho peníze, místo toho se ho zeptám, kolik toho natankuje.

Ten hodný parchant mi vnutil dvacku, i když jsem trvala na tom, že od něj peníze nechci. Řekl mi, že neodjedeme, dokud si je nevezmu.

Koupila jsem kytky pro mé tři nejoblíbenější dámy, Pepsi pro sebe a Twix pro Claye.

Při cestě domů nablýskaným autem jsme se rozhodli koupit koblihy a zastavit na chvíli u parku a povídat si, doma stejně nebude nikdo vzhůru.

"Takže," začnu a napiju se Pepsi, "bavil ses včera večer?"

Ušklíbne se. "Když kamarádky babičky nebásnily o tom, jak jsem roztomilej, tak jo."

Usměju se a soucitně nakloním hlavu na stranu. "Chudáčku brácho."

"A ty?" zeptá se.

Chvilku o tom přemýšlím. "Jo, bavila. Viděl jsi, jak se Ashley snažila tancovat?" usměju se při té vzpomínce. "Nevěděla o světě."

Sedíme tam skoro hodinu, mluvíme a vzpomínáme na staré časy, a i když bych na svém dětství nic neměnila, nemůžu si pomoct, přestěhování bylo to nejlepší, co se naší rodině přihodilo.

Clay vyndá klíček ze zapalování a podívá se na mě, mlčky se ptá, jestli jsem připravená čelit kocovinovému klubu.

Jsem vyzbrojená květinami, jsem víc než připravená.

Vystoupíme z auta, a když ke mně přijde, postavím se před něj. "Obejmi mě," téměř přikazuju. Pořád nejsem zvyklá ho objímat, ale po tomhle ránu ho chci obejmout. "Díky za tohle ráno," mluvím do jeho pevné hrudi.

"Nemáš zač," odvětí upřímně a o chvíli později mě pustí.

"Ne, vážně, máš to u mě," ukážu na květiny a zatřesu téměř prázdnou lahví Pepsi.

Do domu vejdu jako první a nepřekvapí mě, když spatřím Paulu, jak s kruhy pod sotva otevřenýma očima hýčká hrnek kafe. Na hodinách je 12:24.

"Dobré odpoledne, mami," zvednu mírně hlas a pobaví mě, jak sebou trhne.

"Ne tak nahlas," zašeptá s rukou přiloženou k čelu.

Ještě se mým směrem nepodívala, tak vykročím vpřed s květinami, které jsem jí koupila. "Pro tebe," řeknu tiše kvůli její třeštící hlavě.

Paula se zatváří překvapeně, ale potěšeně. "To jsi nemusela..."

"Chtěla jsem," pokrčím rameny.

Jak jsem čekala, od babičky se mi dostalo objetí a pusy na tvář za to, že jsem 'andílek'.

Paula mi řekla, že se Ashley deset minut předtím, než jsem se vrátila, dosprchovala, tak zamířím nahoru.

Zaklepu na dveře. "To jsem jenom já," řeknu, než vstoupím dovnitř. Věděla jsem, že kdybych vešla rovnou, když by se převlíkala, dostala by infarkt při představě, že by to byl Glen nebo jiný člen mé rodiny.

Ashley sedí se zavřenýma očima na posteli, na sobě má jen džíny a podprsenku, a ruku si drží na břiše. Vím, že nespí.

"Bolí tě hlava?" zašeptám.

Se zavřenýma očima přikývne. Dojdu k ní, odhrnu jí vlasy z obličeje a našpulím rty. "Jéé, chudinko."

"Nemůžu uvěřit, že jsi mě toho nechala tolik vypít."

"Jasně, jasně," krátce přikývnu. "Sveď to na mě," řeknu lehkých tónem.

"To mám v plánu," odvětí se stopou úsměvu.

"Á," hlesnu hravě, nakloním se a přitisknu své rty na její. "Roztomilej ranní úsměv kombinovanej s 'ty krávo, mám kocovinu jak z praku' úsměvem, neodolatelný."

Po tom se Ashley usměje úplně a otevře oči, zatímco se k ní pořád nakláním. "Co tam vzadu máš?"

Vyndám zpoza zad květiny. "Aha, jo..." Podám jí je. "Pro tebe," letmo ji políbím. "Ať je ti líp."

Poděkuje mi tím, že si mě přitáhne na sebe pro něco víc než letmý polibek. Po pár minutách se trochu omámená odtáhnu a ztěžka oddechuju. "Nemáš zač," hlesnu. Jednu ruku mám pořád ponořenou v jejích vlasech a druhou na jejích žebrech.

Ozve se hlasité zaklepání na dveře a Ashley vyskočí z postele, aby si našla nějaké tričko, kterým by se zahalila.

"Kdo je to?" zeptám se.

"To jsem já."

Je to Glen.

Pohlédnu na Ashley a vidím, že je oblečená. "Pojď dál."

"Čau," pozdraví mě s mdlým úsměvem a pohlédne na Ashley. "Čau, Ash."

"Ahoj," pozdraví ho vřele. "Co se děje?"

Poškrabe se vzadu na krku. "Ehm, máma říkala, že večer půjdeme ven-"

"Ne," přeruší ho Ashley. "Už žádnej alkohol. Prosím."

S jeho rty si pohrává uculení. "Ne, bude to jenom večeře nebo něco takovýho," zavrtí hlavou.

Svraštím obočí. "Jsi v pohodě?"

"Jo, jenom mám pocit, jako by mě přejel parní válec."

"Dej si horkou sprchu," navrhnu. "Mámě už je líp, co?"

Potvrdí mé podezření. "Už nám rezervovala místa. Tak buďte uchystaný na sedmou."

Jdeme s Ashley dolů a já se zastavím uprostřed schodů. "Chceš se jít mrknout na svůj dům?"

Ví, o kterém domě mluvím. "Jo, do tý večeře je ještě daleko."

"Čerstvej vzduch ti stejně udělá dobře."

Málem spadnu, když mě Ashley náhle štípne do zadku, naštěstí mě dobře držela.

Když dojdeme dolů, chytnu ji za ruce a přitáhnu si ji na záda. Její ruce si dám kolem pasu. "Budeš má smrt."

S hlavou na mém rameni souhlasně zamumlá.

Jakmile mě Paula a babička spatří, zmlknou, na což zareaguju pozvednutým obočím. "Ruším?"

"Samozřejmě, že ne," opáčí Paula. "Jdete ven?" zeptá se.

Přizpůsobím se změně tématu. "Jo, uvidíme se pozdějc, ano?"

Paula zvedne časopis a začne jím listovat, zatímco jí její matka věnuje ještě jeden pohled a pak odejde z místnosti. Pohlédnu na Ashley a zvednu obočí, mlčky se divím 'co to bylo?'. Drobně se usměje a pokrčí rameny na znamení 'mě se neptej'.

S Ashley jsme rychle opustily dům, nechtěly jsme se dostat doprostřed nedorozumění mezi mou matkou a babičkou.

Pár minut jsme se dívaly na Ashleyin hobití dům a teď ležíme na mé bundě, Ashley má trup položený na mém.

Trhnu sebou, když mi pokropí čelo stébly trávy, se kterými si hrála.

"Ale fuj," zabručím.

"Nebuď jak malá," odvětí s úsměvem a začne ze mě stébla po jednom sundavat. Upírá mi zrak na čelo a občas ho otře palcem. "Tak, už je to dobrý."

"Skoro."

Když mi přitiskne rty na kůži, krátce zavřu oči. "Teď už je to dobrý."

S úsměvem souhlasím. "Víc se nakloň a zavři oči," požádám tiše.

Ashley mi vyhoví a našpulí rty blízko mých. Dám jí krátkou pusu, pak se přesunu k jejím víčkům a jemně ji na ně políbím.

Položím si hlavu na provizorní deku pod svým tělem a Ashley si položí hlavu na mou hruď. Zvednu obě ruce, dám je kolem jejího drobného těla a spojím je, abych jí pořád držela.

Po tom už moc nemluvíme, není to třeba.

Do restaurace jsme přišli před chvilkou a ráda oznamuju, že to není ta z posledně, žádná dětská oslava rovná se žádný klaun a žádný klaun rovná se šťastná Spencer, což se na oplátku bude rovnat velmi spokojené Ashley později večer.

A to lidi říkají, že nikdy nemyslím dopředu...

Objednali jsme si jídlo. Po cestě sem jsem našla pětidolarovou bankovku a dloubám do Ashley slanou tyčinkou, život nemůže být lepší.

"Spence," začne Paula nervózně a pro podporu pohlédne na mou babičku. "Musíme s tebou o něčem mluvit."

"O rozbitým okně?"

"Ne, nejde o rozbité okno," připojí se můj otec.

Skryju mírné obavy. "Dobře. Tak co se děje?"

"No, blíží se tvé narozeniny," začne Paula a okamžitě mě nervozity zbaví, "a budou to tvé osmnáctiny, jak víš."

"Jo... vzpomínám si," řeknu s drobným úsměvem.

Babička vezme mou ruku do svých. "Víš, zlatíčko..."

"Kristova noho," vstoupí do toho Glen, "abych to zkrátil: Spencer, děda nám odkázal balík peněz, dostaneš je na narozeniny," dokončí a pozvedne ke mně svou sklenici Dr. Peppera.

Slaná tyčinka, kterou jsem držela, je najednou na dvě půlky.

Co prosím?

110

Pořád pevně svírám polovinu slané tyčinky a pořád přemýšlím, jestli jsem Glena dobře slyšela, konec konců se mi ráno při sprše dostala voda do ucha.

Ucítím, jak mi Ashley svou jemnou rukou vytáhne slanou tyčinku z ruky, položí ji na na ubrousek a o chvíli později mě za ruku chytne a podpůrně ji sevře. "Aspoň teď máme jiný téma k diskuzi," pronese nesměle v pokusu prolomit napětí.

"Ehm," začnu a hledím na Paulu. "Myslím, že jsem něco nechala... v autě. Dojdu si pro to," odsunu se od stolu.

Vidím, že Ashley vstane, aby šla za mnou, ale nečekám na ni. Ví, kde budu.

Vyjdu z restaurace a zahnu za roh k parkovišti, když ucítím silné sevření ruky kolem svého bicepsu, které mě zastaví. "Kam to jdeš?"

"Glene," zamračím se, "k smrti jsi mě vyděsil. Večer se lidi na parkovišti bez varování za ruku nechytaj."

Pustí mě, trochu poodstoupí a nechá mezi námi projít nějaký pár. Čeká, dokud nejsou z doslechu. "Proč jsi vůbec utekla? Tý zprávě, co jsi slyšela, se říká dobrá zpráva, Spence."

"Neutekla jsem, jenom jsem potřebovala na vzduch," opravím ho.

"Pr-"

Přeruším ho. "Protože jsem ráno měla v peněžence šest babek a teď mám najednou tajnej bankovní účet?"

Zvláštně na mě pohlédne. "Tak úplně to není, Spence."

"Přestaň se na mě tak dívat, Glene. Nejsem naštvaná, jenom jsem trochu v šoku, jasný? Myslím, že na to mám právo."

Vstřebá moje slova a pomalu přikývne. "Jo... Víš, když jsem to zjistil já, šel jsem koupit tyhle." Vytáhne krabičku cigaret. "A řek jsem si, že počkám na tebe. Myslel jsem, že ti cigareta bodne."

Usměju se na něj. "Vážně mi chceš tvrdit, že jsi čekal... jakkoli dlouho to víš, jenom aby sis mohl se mnou zakouřit?"

Jeho úšklebek mi napovídá, že nečekal.

"Chceš jednu?" nabídne mi krabičku.

Chvilku o tom přemýšlím a nakonec zavrtím hlavou. "Ashley by se ke mně nepřiblížila, kdyby věděla, že jsem kouřila."

"Jednu ti stejně radši schovám."

Opřu se o cizí auto. "Odkdy vůbec kouříš?"

"Nekouřím, koupil jsem je tobě. Kromě toho nikdy nevíš, kdy se ti šikne úplatek."

Mírně obrátím oči v sloup. "Trapný," žertuju.

"Co?" zeptá se.

Otevřu pusu, abych mu odpověděla, ale najednou se kolem Glenových ramen objeví něčí ruka. "Glene Carline," protáhne dotyčný Glenovo jméno. Nekomentuju Glenovo leknutí, než zjistil, kdo to je.

"Scotte," obrátí na mě oči v sloup Glen a snaží se Scottovu ruku setřást.

Scott je Rachelin starší bratr...

"Spencer." Přejede očima po mém těle a nakonec je zastaví na mých ňadrech. "Ale, ale, vyrostla jsi."

...a je to prase.

Čekám, dokud mi nepohlédne do očí, a pak sklopím zrak k jeho rozkroku. "Koukám, že ty ne." S milým úsměvem opět vzhlédnu a vidím, že zuří.

Dá ruku pryč z Glenových ramen a popojde dopředu. "Co jsi říkala, mrcho?"

Udělal ještě krok, než ho Glen srazil na zem. "Být tebou, znova bych to nezkoušela," radím mu. "Mám ochranářský bratry, tomu jistě rozumíš."

Scott se zvedne na nohy a ještě jednou mě probodne pohledem. Pak odejde a mumlá si při tom obscénnosti.

"Děkuju," řeknu bratrovi.

Mávne nad tím rukou.

"Nechtěla jít Ashley za mnou?"

"Jo," potvrdí, "ŕek jsem jí, že půjdu já..."

Zavěsím si ruku za jeho. "Měly bychom se tam vrátit, umírám hlady."

Když nás Paula uslyší přicházet ke stolu, otočí k nám hlavu. "Je všechno v pořádku?"

"Víc než to," ujistím ji, posadím se vedle Ashley a napiju se vody. "Dneska platím já?" navrhnu s drobným úsměvem.

"Ještě ne, Spence," odvětí táta, "narozeniny máš až za měsíc."

"Tak příští měsíc," odvětím. "Všichni dostanete happy meal a ne neberu jako odpověď."

"Ježíš, Spence, jak bysme mohli odmítnout?" odvětí Glen poněkud sarkasticky.

Obrátím na něj oči v sloup a snažím se neusmívat, zatímco se nakloním k Ashley. "Nechtěj ani vědět, co koupím tobě," zašeptám jí do ucha a pak pusu odtáhnu.

Cítím sebeuspokojení, když jí obličej polije mírný ruměnec.

Později večer sedím sama na verandě, držím teď už vlažný hrnek kafe a snažím se přestat třást, je chladný večer.

"Doufám, že si nepěstuješ zvyk vysedávat venku v polárním počasí, Spencer," řekne Ashley za mnou.

Vidím, že s sebou vzala deku, a sleduju, jak se posadí vedle mě, dá přes nás deku a opře si hlavu o mé rameno.

Když položím hrnek na zem do bezpečné vzdálenosti, opřu si hlavu o její a zavřu oči.

"Je to tu jiný, že jo?" zeptá se tiše.

"Hodně," odpovím upřímně.

"Chtěla by ses sem někdy v budoucnosti vrátit?"

"Nevím," odvětím se zavřenýma očima. "Asi to nemůžu vyloučit."

"Jo, mimochodem, Glen chtěl, abych se tě zeptala, jestli zítra půjdeme s ním a Clayem na mejdan nějakýho kluka. Myslím, že říkal, že se jmenuje Aaron nebo tak nějak."

"Chceš tam jít?" zamumlám jí do vlasů.

"Jestli chceš ty, tak jasně."

"Půjdu, jestli chceš jít ty, Ash."

Cítím, že se usměje. "Abych nám ušetřila hromadu času, půjdeme."

"Chceš tam jít jenom proto, že mě chceš opít a dostat do postele."

"Jsem tak průhledná," předstírá smutnou.

"Jo jo." Zvednu hlavu. "Měla by ses stydět."

Odtáhne se a strčí ramenem do mého. "Nezájem."

Oplatím jí strčení. "Jo, nezájem."

Tentokrát do mě strčí tvrději. "Bohatej fracku."

Taky ji strčím silněji. "Rozmazlenej fracku."

Ashley se ke mně rychle nakloní, chytne mě za obě zápěstí, povalí mě na záda a přitiskne tělo k mému. "Dej mi pusu, blbko," dožaduje se s úsměvem.

Můžu jí nevyhovět?

Po celém dni stráveném především v posteli s Ashley, jsme se rozhodly vstát a uchystat se na to, co bude téměř jistě nudný večer.

Vzhledem k tomu, že jsou všichni ostatní dole, neváhám vejít do koupelny, kde si Ashley dopřává pěnovou koupel. Na okamžik ztuhne, ale pak spatří, že jsem to jen já.

Usměju se jejím směrem. "Nevšímej si mě, jenom si musím oholit nohy."

Ashley obrátí oči v sloup. Dojdu k vaně a přidřepnu si, rukama se opírám o kraj. "Chceš společnost?" zeptám se.

"Ne." Rychle zvedne ruku z vody a potře mi obličej pěnou. "Jsem spokojená."

"Ashley," zabručím, zatímco si otírám obličej. "Víš, že mi z pěny svědí obličej."

"A ty víš, že nemám ráda, když vpadáváš do koupelny bez upozornění," odvětí.

Ponořím prst do vody a trochu s ním kroužím. "Co kdybych ti to vynahradila?"

Chytne mě za špičku prstu a navede ho ke svého břichu. "Sni dál," prohlásí o okamžik později a pustí mě.

"Ash," trucovitě vyšpulím ret.

"Ne, myslela jsem, že jsi Paula," mračí se.

"Jéé," usměju se. "Ale všechny zajímavý části máš zakrytý," ukážu na pěnu.

"Pod tím jsem ale pořád nahá, chceš se koupat s mou mámou v místnosti?"

"Ani ne," mírně zavrtím hlavou.

Víc se ponoří do vody a zavře oči. "Tak vidíš."

Dám jí hlasitou pusu na nos a vrátím se k umyvadlu. Ještě spatřím, jak se snaží neusmívat.

"Glene, kámo! Jak je?!" huláká Aaron přes hudbu, jakmile spatří, že jsme přišli.

Komplikovaně si potřesou rukama a pak se klukovsky obejmou s poplácáním po zádech.

Představíme mu Ashley a nesnaží se ji svlíkat očima. Aaron je moc slušný kluk, co si vzpomínám.

"Kde máš rodiče?" zeptá se Clay.

Aaron do sebe hodí hlt levného piva. "V Coloradu na rodinný návštěvě."

Ashley sleduje partu lidí, kteří si podávají joint.

"Hezkej mejdan," řeknu hostiteli.

Nevšimne si stopy sarkasmu. "Díky, hele, musím ještě chvíli dělat hostitele, ale pak pokecáme, jo?"

Myslím, že nikdo z nás přesně neví, komu to říká, tak odpovíme všichni. "Jasně."

Rychle se ztratí v moři lidí, kteří se po sobě plazí a snaží se nerozlít své sklenice.

Clay a Glen nás rychle nechají s Ashley samotnou, řeknou nám, že budou poblíž a ať si to užijeme.

"Chceš pivo nebo něco silnějšího?" zeptá se mě Ashley.

"Něco silnějšího," odvětím a rozhlédnu se, jestli tu někoho znám.

"Mnohem silnějšího," opravím se, když spatřím, že přišli Rachel a Scott.

Ashley mi podá panáka a řekne mi, abych ho do sebe kopla. Okamžitě jí vyhovím.

Alkohol mí pálí v krku, ale je to příjemné.

Vezme si ode mě skleničku a znovu mi nalije, pak nás vede do obýváku, zřejmě chce tancovat.

O tři panáky později, když už je Ashley v náladě, se ke mně nakloní se ke mně a řekne mi, že se hned vrátí.

Dívám se, jak odchází, pak se otočím a dojdu ke gauči. O minutu nebo tak později spatřím, jak se Glen snaží balit atraktivní brunetu, a zasměju se, když se ta holka najednou zatváří zhnuseně, ubalí mu pořádnou facku a naštvaně odejde. Glen mě vyhledá pohledem a pokrčí rameny, zřejmě netuší, co udělal špatně.

"Musíme se přestat takhle potkávat."

Vzhlédnu k Rachel a ani se neobtěžuju obrátit oči v sloup. Pochopí to jako dobré znamení a vmáčkne se vedle mě. "Užíváš si mejdan?"

"Doteď jo," napodobím Ashleyinu odpověď z oslavy.

"Jsi ostrá jak břitva, Carlinová."

"Hele," otočím se k ní, "nechci být nepříjemná, ale proč se mnou mluvíš? To máš tak dlouhý vedení?"

"Nejsem tu kvůli sobě."

"No, kvůli mně tu taky nejsi, Rachel."

Stočí pohled tam, kde vím, že stojí můj bratr se zraněným egem. "Záleží ti na bráchovi, že jo? Je pro tebe rodina důležitá?"

Zmateně se zamračím. "Jo, samozřejmě."

"No, o to jde, moje pro mě taky."

Nudím se. "Proč mi to říkáš?"

"Protože tuhle jsi byla hnusná na bráchu a on mě dneska požádal o pomoc."

Nakloním se a otočí se k ní. "O čem to mluvíš?"

"Scott říkal, že ti nemůže ublížit přímo kvůli tvým bráchům...," odmlčí se.

Rychle ztrácím trpělivost. "Ať už chceš říct cokoliv, ven s tím."

"Zřejmě si myslí, že tvá roztomilá snoubenka je nejsnadnější způsob, jak tě dostat," pokrčí rameny. "Kluci, co?" řekne znechuceně.

Cítím, jak se mi rozbuší srdce. "Cos to řekla?"

Zakryje si pusu rukou. "Ach ne, už jsem toho řekla příliš."

Už jsem u paty schodů. "Glene!" zakřičím a běžím po schodech nahoru.

Znovu neváhám vpadnout do koupelny, ale zamčené dveře mě odpálkují o krok zpátky.

Glen je vedle mě. "Co se proboha děje?"

"Vykopni ty dveře." Uhnu z cesty.

"Co? Proč?"

"Vykopni ty dveře!"

O tři pokusy později dveře narazí do zdí za nimi a odhalí zaskočeného Scotta, který se otočí, aby se podíval, kdo to je, a Ashley urovnávající si tričko.

Po jednom pohledu na nás k nám rychle přijde.

Hladím jí rukou paži a odolávám nutkáním Scotta uškrtit. "Není ti nic?"

Než může odpovědět, Glen dá pravým hákem Scottovi do brady a tvrdě ho přitiskne ke zdi.

"Jste v pohodě, lidi?" ptá se Clay za námi. "Co se...," spatří Glena mlátícího Scotta, "děje?"

"Glene!" prožene se Clay kolem nás, zablokuje další Glenovu ránu a drží mu ruku na místě. "Co to sakra vyvádíš?"

"Viděl jsi, jak na ni šahal?!"

Clay pohlédne na Ashley a pomalu se otočí zpátky. "Glene, jdi od něj," řekne klidně.

"Děláš si srandu?" zeptá se zaraženě.

Clay odstrčí Glena stranou a hodí Scotta zpátky na zeď, prsty ho bolestivě drží pod krkem. Mluví klidným hlasem. "Ještě jednou se přiblížíš k mý rodině a přisahám, že toho budeš litovat, rozumíš?"

Pak Scotta pustí, aby mohl odpovědět, předpokládám.

"Myslíš, že se tě bojím?" odvětí a tváří se samolibě, jak jen člověk se zkrvaveným obličejem může.

Než může Clay zareagovat, spadne ze stropu Scottovi na obličej José a z krku mu vyjde hlasité zařvání. Smete si ho z obličeje a já si uložím jeho vyděšený výraz do pěměti.

"Vypadni z tohohle domu," řekne Glen a už ho strká ven z koupelny, přičemž dává pozor, aby se nepřiblížil k Ashley a mně.

"Jsi v pořádku?" zeptám se znovu Ashley.

Přikývne. "Jo, nic mi není."

Dám jí ruce kolem ramen a přitáhnu si ji k sobě. "Vymlátím z něj duši," procedím přes zatnuté zuby.

"Spencer…"

"Až s ním skončím, nikdo se k němu ani nepřiblíží, myslím to vážně. Co si o sobě sakra myslí? A ona?" cynicky se zasměju. "No, odnesou si to."

"Myslím, že se o to už postarali tvý bráchové," téměř se zasměje.

Hladí mi rukama záda a já přemýšlím, proč se ona snaží uklidnit mě a proč to není naopak. "Určitě ti nic není?" zeptám se starostlivě.

"Jsem v pořádku, Spence," ujistí mě.

"Fajn," zašeptám a hladím ji po zádech.

"Mimochodem, tvý bráchové jsou od teď mý hrdinové," poznamená.

Usměju se a mlčky s ní souhlasím, dokud si nevzpomenu na někoho dalšího.

Co je vhodný dárek pro pavouka? Myší vnitřnosti?