Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

111

Když se Ashleyino dýchání vedle mého ucha začne vyrovnávat, zpevním své objetí. "Ash?" ozvu se jemně.

"Co je?" vzdychne.

"Jsi opilá?"

"Jo," odvětí prostě.

"Tak jo," řeknu tiše, hlavně pro sebe. Přijde k nám Clay a položí ruku na Ashleyino rameno. "Jsi v pořádku?" zeptá se jí.

Ashley na mém rameni v odpověď přikývne.

Pohlédnu Clayovi do očí. "Pohlídáš ji? Za pět minut jsem zpátky, jo?"

"Jasně," ujistí mě a převezme si ji. "Budeme v autě."

Když ji Clay začne vést opačným směrem, pevně mě chytne za ruku a přitáhne si mě k sobě.

"Jenom ti dojdu pro kabelku," lžu, "José se v ní nejspíš nejspíš schovává."

Ashley uvolní sevření, až mě úplně pustí, a dovolí Clayovi, aby s ní pokračoval v chůzi. Čekám, dokud si nejsem úplně jistá, že vyšli z domu, a pak se konečně zhluboka nadechnu, abych uklidnila své nervy a zpomalila bušící srdce.

Když sejdu po schodech dolů, musím se po Rachel rozhlédnout, ale nakonec ji spatřím zády ke mně v kuchyni u soudku s pivem.

Když k ní přijdu, chytnu ji za vlasy, silou za ně zatáhnu a nakloním se k jejímu uchu. "Máš poslední přání?" zeptám se tiše.

"Máš pěknou sílu," řekne a zvedne si ruku k hlavě, aby rozevřela mé prsty.

Víc zatáhnu. "Na něco jsem se tě ptala."

"A já se vyhýbala odpovědi."

Nelíbí se mi její tón, tak zatáhnu ještě víc. Líbí se mi její bolestivé zajíknutí. "Duši z tebe právě teď nevymlacuju jenom proto, že Ashley by to nechtěla. A víš proč? Protože Ashley je dobrej člověk." Povolím sevření jejích vlasů. "Ráda bych si myslela, že jsem taky dobrej člověk, Rachel." Zpevním sevření natolik, až mi zbělají klouby, a vidím, jak se jí bolestí zkroutí obličej. "Ale přísahám, že jestli se na ni ještě jednou byť podíváš, nikdy nenajdou tvý tělo. To samý platí pro Scotta. Opravdu doufám, že mi rozumíš."

Odpovědí mi je její ticho. Opět se nakloním k jejímu uchu. "Předej tohle za mě svýmu bráchovi," zašeptám.

"C-"

Než má šanci dokončit otázku, praštím jí hlavou o pivní soudek dost silně na to, aby viděla hvězdičky.

Při cestě ven vezmu Ashleyinu kabelku, zavřu za sebou dveře od domu a znovu se zhluboka nadechnu. Clay zrovna zastaví u chodníku. Glen sedí vedle něj a drží si na ruce led. Ashley sedí vzadu a vypadá trochu střízlivěji.

Nastoupím do auta, a jakmile zavřu dveře, Ashley vyhledá rukou mou.

Glen vejde do domu jako první a smůla se nám dál lepí na paty, protože Paula je pořád vzhůru a okamžitě si všimne pytlíku s ledem, který si Glen drží na ruce.

Opatrně vezme jeho ruku do obou svých. "Glene, co se stalo?"

"Nic, to je dobrý," vymlouvá se.

"To je dobrý?" zeptá Paula. "To tedy určitě není. S kým ses popral?" vyptává se.

"Pil jsem a jeden kluk měl blbý kecy," pokrčí rameny. "Vymklo se to."

Paula se zamračí a vypadá naštvaně. "Lidi se nemlátí jen proto, že řeknou něco, co se ti nelíbí."

"Vlastně," vstoupím do toho, "Glen se mě jenom zastal."

Paula se tváří skepticky. "Je to tak?" obrátí se s otázkou na Glena.

Na okamžik vypadá Glen nejistě, ale nenápadné zvednutí mého obočí mu říká, že je to v pořádku. "Jo..."

Paula mírně obměkne. "Aha. No, ať už se to neopakuje, ano? Jsem ráda, že ses zastal sestry, ale stejně bys neměl mlátit lidi."

"Jasně," odvětí Glen tiše, evidentně chce, aby už ten rozhovor skončil.

"Jsme úplně zbitý," řeknu a o okamžik později zvažuju, jestli jsem neměla použít jiné slovo. "Takže asi půjdeme nahoru, nevadí?"

Paula si nás všechny ostražitě prohlédne. "Samozřejmě, že ne... Nemusíš se ptát." Upře zrak na Ashley. "Jsi v pořádku, zlatíčko?"

"Já, ehm," stiskne mi ruku pevněji. "Já jsem trochu opilá, abych k vám byla upřímná, Paulo," téměř vyhrkne.

"No... doufám, že se dobře vyspíš," řekne jí Paula a zní upřímně. "Spencer, zítra si promluvíme, ano?"

Vzhledem k jejímu tónu se neodvážím odporovat. "Hned ráno," přisvědčím.

"Pojď," řeknu Ashley a začnu stoupat po schodem nahoru s ještě jedním pohledem na Glena, abych mu poděkovala, že nás kryl.

Ashley vejde do pokoje první, dojde k oknu a začne klepat špičkou prstu na okenní římsu. Zavřu dveře, rozsvítím a dojdu k ní.

"Hodně tu prší," poznamená a sleduje, jak po okně sjíždění dešťové kapky.

"Chceš kafe nebo vodu nebo něco?" zeptám se místo zareagování na tu poznámku.

Otočí se ke mně a zavrtí hlavou. "Chtěla bych si lehnout, Spencer."

"Dobře," řeknu jemně, "žádný problém."

Dívám se, jak dojde doprostřed místnosti, sundá si lodičky a nohou je šoupne pod postel. Čekám, až si sundá přívěšek, a přejdu za ní. Když ucítí mou ruku na svých zádech, otočí se.

Vklouznu prsty pod lem jejího trička a Ashley zvedne ruce, aby mi umožnila přetáhnout jí ho přes hlavu. Když odhazuju ten kus oblečení do koše na prádlo, má zavřené oči. "Ash?" položím jí ruku na bok.

Trhne sebou a já ruku okamžitě stáhnu. "Promiň."

"Máš ledový ruce."

"Promiň," zopakuju a prohlížím si její trup. Na kůži nad její klíční kostí spatřím slabě fialovou modřinu, kterou jsem předtím musela přehlédnout.

Vtisknu něžný polibek na pohmožděnou pokožku a cítím z ní sálat žár, pak sjedu rukama ke knoflíku jejích kalhot a rozepnu jí zip. Trochu se skloním a stáhnu jí je. Nemusím jí říkat, aby z nich vystoupila.

Když jsem skloněná, všimnu si její ruky.

"Ash, za nehty máš krev."

"Ten debil mi chtěl dát ruku pod tričko, neřekla jsem, že smí."

"Takže jsi ho... škrábla?" zeptám se, abych tomu porozuměla.

"Řekla bych, že bude mít jizvu," řekne s nadějí v hlase.

Doufejme.

"Jediná ruka, kterou chci pod svým tričkem, je tvoje," pokračuje Ashley. "Přísahám."

Opět si stoupnu a pohlédnu jí do očí. "To vím, nemusíš mi to říkat," ujistím ji.

"Ty budeš spát oblečená?" zeptá se mě po chvíli.

"Ne," zavrtím hlavou a začnu si sundavat tričko. Ashley mi nepomůže, jen se na mě upřeně dívá, zatímco si sundavám všechny kusy oblečení, až tam stojím pouze ve spodním prádle, podobně jako ona.

Než se můžu rozhodnout, v čem budu spát, Ashley si vleze do postele a odkryje deku na mé straně postele. "Chci cítit tvý tělo," je vše, co řekne.

Posadím se na postel, vezmu ji za ruku a vlhkým ubrouskem, který jsem včera vzala v restauraci, jí zbavím té krve. Zatímco se zakloním, abych vyhodila použitý ubrousek do koše, držím jí pořád za palec.

Posuneme se, lehneme si a Ashley se přitulí. Horní polovinu těla si položí na mou a hlavu mi dá na rameno. Její tělo hřeje.

Vím, že už není opilá.

Přikryju ji dekou a obejmu ji.

"Vyděsil mě," zašeptá po chvíli.

"Já vím," rovněž šeptám a cítím rychlý tlukot jejího srdce. Dám jí pusu na vlasy, abych jí dala vědět, že už je to v pořádku.

Na hruď mi sjedou její slzy. Zpevním své objetí, přitáhnu si ji ještě blíž a snad jí utěšuju jen svým dotykem.

Nakonec její slzy ustanou a já palcem hladím pokožku pod nimi. Snažím se ji konejšit, dokud neusne. Když jsem se jí předtím omlouvala, omlouvala jsem se, že jsem to způsobila, že jsem si nedala pozor na pusu, když jsem asi měla.

Ashley mě vytrhne z provinilých myšlenek posunutím se po mém těle výš a pohledem do očí. Nic neříká a já rovněž ne, stačí mi hladit ji po zádech.

Beze slova se skloní a přitiskne rty na mé. Krátký okamžik váhám, ale pak plně zareaguju a posunu jí ruku na zátylek. Polibek prohloubí Ashley, přejíždí mi jazykem přes rty, až nakloním hlavu a poskytnu jí přístup. Rychle vyhledám jazykem její a přesunu ruku z jejího zátylku na její tvář.

O několik minut později se konečně odtáhne dost dlouho na to, abychom se mohly pořádně nadechnout. Vzduch kolem nás naplňuje naše namáhavé dýchání. Ashley se skloní kvůli sérii letmých něžných polibků a pak mi přiloží hlavu ke krku a hřeje mě tam.

"Strašně tě miluju," zašeptá.

Znovu ji obejmu. "Taky tě miluju," odvětím prostě.

Pořád je rozsvíceno, ale nejdu zhasnout, nechci se ze své současné polohy hnout.

"Spi," řeknu tiše, nakloním hlavu a dám jí pusu na spánek.

Ashley zaujme pohodlnější pozici na spaní, takovou, aby jí neztuhl krk, a položí mi ruku na bránici, drží nás tak u sebe.

Přestože jsem unavená, hlavou se mi honí spousta myšlenek a nic, co jsem v posledních dvou hodinách udělala, mi nepomohlo uklidnit se a usnout. Ani tikání hodin na zdi nepomohlo, jsem si skoro jistá, že to jen zhoršilo.

Jedna má část chce vstát z postele a jít si to se Scottem vyřídit. Mám dost peněz na dobrýho právníka, mohla bych mu udělat cokoliv.

Ale neudělám to, ne proto, že nechci, ale protože Ashley by to nechtěla.

Když se Ashley otočí čelem ode mě, využiju toho. Vstanu z postele, s županem na sobě vyjdu z pokoje a zhasnu při tom. Vím, že by ji nakonec světlo probudilo.

Po cestě dolů se držím u zdi, abych minimalizovala vrzání schodů.

"...Ježíši!" zašeptám hlasitě v opožděné reakci, když spatřím u kuchyňského stolu po tmě sedět Paulu. "Mami, vyděsila jsi mě."

Tiše se omluví, nechce vzbudit Glena a Clay. Posadím se na vedlejší židli, dám ruku na stůl, položím si na ni hlavu a o okamžik později zavřu oči. Vzhledem k tomu, že je v kuchyni tma, jsem čelem od matky, nevidím důvod k ní být otočená, když bych ji stejně pořádně neviděla.

"Když jsi unavená, proč nejsi v posteli?"

"Nemůžu spát," odvětím stručně. "Proč jsi vzhůru ty?"

"Nemůžu spát," zopakuje po mně a napodobí mou polohu.

O chvíli později mám za to, že usnula, ale znovu promluví. "Něco tě trápí," prohlásí.

"Jak to víš?" zeptám se pořád se zavřenýma očima.

"Protože nemluvíš."

"Jenom jsem unavená," zašeptám a cítím, že se mi začíná stahovat hrdlo.

Paula se nepokusí se mnou přít, tiše posune svou židli blíž k mé a položí svou ruku a hlavu k mé. Cítím se díky ní líp, aniž by se snažila.

Oči se odvážím znovu otevřít, až když slyším její vyrovnané dýchání, díky úplňku v okně teď už vidím mnohem líp.

Zůstala jsem vzhůru dost dlouho na to, aby mě rozbolela hlava, a než jsem se vrátila nahoru, vzala jsem v obýváku volnou deku a přikryla ji s ní.

Ashley leží na straně postele, odkud jsem předtím vstala. Zvednu z ní teplou deku, tiše si pod ní vklouznu a přitisknu se k její zádům. Vím, že mě spánek pohltí během sekund.

Už abychom jeli domů.

112

"Chybí mi tvůj obličej," řeknu zčistajasna, zatímco nejistě stojm na jedné noze, přidržuju si telefon o ucha a snažím si sundat ponožku.

Následuje krátká pauza. "Ehm, díky?"

"Nemáš zač," zacvrlikám a konečně se mi povede nohu od těsné ponožky osvobodit.

"Jak jsem říkala-"

Lehce si poškrábu nehty malé místečko vzadu na krku a přeruším ji. "Ale začínám zapomínat, jak vypadáš, víš?"

Ashley se zasměje. "Kecko, v telefonu máš stovky mých fotek a víc než půlka z nich je neslušných."

"To jsou ty slušný," jen napůl žertuju s úsměvem.

Ashley jsem neviděla od návratu z Ohia.

To bylo včera ráno.

Paula nás nechala jet domů samotné a Clayovo staré auto bylo úplně něco jiného než Ashleyino Porsche, ale moc mi to nevadilo, protože jsme mohly být spolu samy. I když jsem byla z toho věčného sezení ztuhlá, stejně jsem si to moc užila. Vždycky jsem v sedmém nebi, když jsme spolu samy. Když jsme byly unavené, udržovaly jsme se navzájem bdělé, každá jsme samozřejmě používala jiné metody a většina jich byla nevinných. Jednou jsem jí vyprávěla, jak jsem poprvé skočila do vody placáka a jak to bolelo, a jindy mi v nechutných detailech popisovala, jak mívala radši lamy než štěňátka.

Řekla jsem jí, že je blázen, a tím to skončilo.

"Když je řeč o fotkách, vyčenžovala jsem asi tak... celý album s tvou babičkou, než jsme odjely," prohlásí Ashley prostořece.

"Jasně," obrátím oči ke stropu.

"Vydrž," zamumlá a zní tlumeně.

Zabrblám do telefonu zdvořilou odpověď a rozhlédnu se po svém pokoji. Mírně se zamračím, když spatřím na skříňce rodinnou fotku. O sekundu později, když mi dojde, že mě nikdo nevidí, se na tu fotku usměju a připomenu si, jak jsme ji před dvěma měsíci fotili. Trvala jsem na tom, že budu fotit, abych nemusela na fotce být, a vyfotila jsem fotku se svým prstem před objektivem přes Clayovu hlavu.

Přestože jsem technicky vzato na té fotce byla, Paule mě přinutila přepnout foťák na automat a postavit se vedle Glena.

"Tak jo," promluví Ashley na druhém konci. "Držím v ruce tvou fotku ve vaně."

"Ale?" zeptám se svůdně. "Kdypak jsi mě špehovala při koupání?"

"A na bradě máš pěnu," pokračuje.

Teď vím, že to není fotka z poslední doby, od chvíle, co mi narostla prsa, mám nějakou divnou reakci, kdykoliv se mě někde na těle dotkne koupelová pěna, hlavně je to vidět na obličeji.

"A vypadám roztomile?" zeptám se upřímně zvědavě.

"Malá Spencer je rozkošná, ano."

Téměř se zamračím. "Jak přesně rozkošná?" Existuje i ošklivá rozkošnost. Koukněte na Seana Spearse.

"Rozkošná ve smyslu 'chci tě celou opusinkovat'."

"Tak se mi to líbí," odvětím vesele. "Tak přijedeš sem?" změním téma.

"Nemůžu, mám plány."

"Beze mě?" dělám šokovanou.

"Dám si neskutečně horkou sprchu a půjdu dřív spát," odvětí.

"Proč to nemůžeš udělat tady?"

"Dřív spát v jiným smyslu," objasní. "A víš, že kdybych přijela k tobě, daly bychom si horkou sprchu v jiným smyslu a šly dřív spát v jiným smyslu."

"Nechápu, v čem je problém," odvětím upřímně.

"Spencer."

Z jejího hlasu poznám, že se usmívá.

"Prosím? Můžeme se tulit," zazubím se, i když vím, že mě nevidí.

"A tvý prsty mi začnou nenápadně postupovat po břiše a než se naděju, budeš ležet na mě..." odmlčí se, očividně pořád s úsměvem.

Zasměju se, má pravdu. "Tak dobře," kapituluju.

Po chvilce příjemného ticha. "Měla bych zavěsit, moje tělo se samo nesvlíkne a nenamočí."

"Moje taky ne." Předstírám povzdech. "Tak jo, zavolám ti, až se mi bude chtít..."

"A já to zvednu, až se mi bude chtít..."

"Pusu?" žádám.

Ashley do telefonu mlaskne a já si nemůžu pomoct a usměju se.

"Neslyším pusu od tebe, Barney."

"Jo, no, já neslyším, že bys říkala, že sem dneska přijedeš," odvětím lehkým tónem.

"Dobrou, Spence," řekne mi vzápětí.

"Miluju tě," odpovím.

V téměř jedenáct dopoledne se ploužím do přízemí, vstala bych přinejmenším o hodinu dřív, kdyby mě Ashley nevzbudila skoro ve tři, aby mi řekla o snu, který se jí zdál. Byl to jeden z jejích bláznivých snů, Clay byl transsexuál. Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se, přestože mě probudila z hlubokého spánku.

"Dobrý ráno," pozdravím směrem do obýváku, když jdu okolo, aniž bych se podívala, jestli tam někdo je.

"Je skoro poledne."

To byla Paula.

Vrátím se, vejdu do obýváku a padnu na gauč. "Kde jsou všichni?"

"Myslím, že šli do kina."

"Jdeš ven?" ukážu na kabelku, kterou má vedle sebe. Vždy ji tak mívá, když čeká, až ji vyzvednou kamarádky.

Potvrdí můj odhad a o deset minut později odejde z domu.

O hodinu později jsem skoro hotová s domácími pracemi, do kterých se mi chtělo, a talíř, který jsem použila na snídani, je zářivě čistý. Když ucítím nad zadkem něčí ruku, upustím talíř zpátky do vody ve dřezu a s určitě vyděšeným výrazem se rychle otočím.

Viditelně se uvolním, když spatřím, že je to jen Ashley.

Dám si ruku na srdce. "K smrti jsi mě vyděsila, blbko."

Pozvedne obočí a zdá se, že ji má reakce mírně pobavila.

"Ahoj," řeknu. Na své leknutí úplně zapomínám a nakloním se pro letmý zdravící polibek, který mi Ashley oplatí víc, než jsem čekala.

"Má vlastní hospodyňka, moc roztomilý. Kde máš zástěru?" zeptá se a zatahá mě za bílé triko bez rukávů.

Věnuju jí pohled, který už viděla milionkrát, a Ashley zvedne ruce do vzduchu, aby mi dala najevo, že k tomu nic dalšího neřekne.

"Ne že bych neměla radost, že tě vidím, ale co tady děláš?" zeptám se, zatímco mě Ashley palcem a ukazováčkem mírně tahá za ušní lalůček.

"Napadlo mě, že tě vezmu na pláž a zahrabu tě tam po krk do písku," prohlásí sladce a přitáhne si mě k objetí.

Šmátrajícíma rukama cítím, že má pod tričkem bikini. "Na to zapomeň."

"A pak si můžeme dát tu sprchu, o který jsi básnila včera večer," přemlouvá mě.

"Já nevím...," předstíraně se zdráhám. Už mě přemluvila.

"Prosím?" políbí mě na krk.

"Jestli to fakt chceš... tak jo," vzdám to a říkám to, jako bych z toho nic neměla.

Cítím, jak se na mém krku usměje. "Převleč se, já to tu dodělám."

Ashley už několik minut hrabe díru v písku a nevšímá si, že se na ni dívám jako na rozkošnou bláznivku, kterou je. "Ash, co kdybys mě jenom namazala krémem a pak na mě naházela trochu písku? Do toho si nevlezu," poukazuju na studený písek, o kterém vím, že mě čeká.

Neotočí se na mě. "Proč ne?"

"Je tam studenej písek a lidi začínají zírat," tentokrát poukazuju na její umělohmotnou lopatičku. "Proč ji vůbec máš?" Nakloním se a dám jí pusu na opálené rameno, pak i druhou.

"Ale už to mám skoro hotový," odvětí a odhodí lopatičkou mokrý písek přes rameno na roztleskávačky, které se kousek od nás opalují.

Zasměju se jejich šokovaným a pak naštvaným výrazům a zamávám ji, když se na mě otočí.

"Tak si tam vlez ty."

"Spence," kňourá, "tvrdila jsi, že to uděláš."

Na svou obranu musím říct, že jsem netušila, že toho bude svědkem půlka školy. "Zítra," znovu jí dám pusu na rameno a nechám rty dlít na její pokožce. "Až tu nikdo nebude," zamumlám jí na rameni.

"Slibuješ?" zeptá se vážně.

"Přísahám."

Ashley leží vedle mě na osušce, kterou si přinesla. Moc nemluvíme, ale přestože mám zavřené oči, cítím, že se usměje, když jí přejedu prsty po stehně, a slyším to v jejím hlase, když mi řekne, abych 'vychladla'.

Ale nechá mě užít si s opalovacím krémem, takže pohoda.

"Chceš něco k pití?" zeptám se jí.

"Ne, to je dobrý."

Otočím k ní hlavu a čekám, až si mi oči opět přivyknout jasnému světlu, všechno vypadá jinak. "Nechceš jít domů a dát si tu sprchu?" zeptám se s nadějí v hlase.

"Ne, to je dobrý." Pukne mi srdce.

"Nedodržela jsi svou část dohody, tak já nedodržím svou."

Chtěla jsem trucovat, ale začala si hrát s mou rukou.

"Nechtěla by sis se mnou někdy vyjít?" zeptám se po chvíli.

K uším mi dolehne drobné zasmání. "Cože?"

"Nesměj se mi," zamračím se, "snažím se být romantická."

Znovu se zasměje. "Spencer, přestaň blbnout."

"Hele," bráním se, ačkoli se směju spolu s ní. "Snažila jsem se tě pozvat na večeři, než jsi mě nezdvořile přerušila."

"Jen my?" zeptá se vážně.

"Jo," sevřu jí palec, který držím. "Moc často na večeře nechodíme, myslím samy dvě. A mohly bychom se pro sebe navzájem vyparádit a pak si vyzkoušet dělání malých Ashley."

"Kdy?"

"Ve středu?" navrhnu.

"Tak jo," bez problémů souhlasí.

"Dokonce si kvůli tobě oholím nohy."

"Já si možná umyju vlasy."

Propletu prsty s jejími. "Já se možná nalíčím."

"Já si možná vyčistím zuby."

Možná se nakloním a políbím ji.

113

"Pokud bys cokoliv potřebovala, zavolej mi, Spence," slyším při vystupování z auta.

Tátovým známým slovům se usměju a nakloním se do otevřeného okénka. "Cokoliv ve smyslu 'Mám hlad a pizza je dole', nebo cokoliv ve smyslu 'Nikdo mě nechce naučit řídit, můžeš pro mě přijet'?"

Zvednou se mu koutky úst. "Proč jsou všechny mé děti tak líné, hm?" žertuje. "Proč nikdy neudělají nic hezkého pro svého taťku?"

Otevřu kabelku, vyndám z ní žvýkačku a podám mu ji okénkem. "Neříkej, že pro tebe nikdy nic hezkýho nedělám, taťko."

"Jak bych mohl," ujistí mě.

Usměju se. "Ahoj zítra, díky za odvoz." Krátce sklopím zrak a zavřu kabelku. "Mám tě ráda."

Zopakuje má poslední tři slova a nakonec odjede po příjezdové cestě pryč.

Při cestě ke dveřím domu narazím na paní Daviesovou, málem doslova. Během tří sekund poznám, že ji něco trápí nebo je rozzlobená. Pravděpodobně obojí. "Jste v pořádku?" zeptám se.

Naštvaně vzdychne. "Díkybohu, že jsi tu."

"A to proč?"

"Ashley. Bůh ví, že ji mám ráda, ale dneska bych ji nejradši uškrtila."

Mé zklamání je zjevné. "Má špatnou náladu?"

"Řeknu to takhle, drahá, jestli jí to do zítřka nepřejde, volám kněze."

Těm slovům se zasměju a pak trochu zvážním. "Jsem si jistá, že vás nechtěla naštvat."

"Já vím," ujistím mě a ztlumí si jasné denní světlo slunečními brýlemi, které si stáhne z vršku hlavy. "Musím jít, ale zůstaň dneska na večeři, drahá, popovídáme si."

"Uvidíme se u stolu," přikývnu, a když se usměje, napodobím ji.

"Hodně štěstí," jsou její slova na rozloučenou.

Okamžik sbírám odvahu, pak vejdu do domu a zavřu za sebou dveře. "Zlato," zvednu trochu hlas a nakrčím se, když uslyším hlasité zařinčení příborů o plechový dřez. "Jsem doma," dodám.

Reakce od Ashley se nedočkám. Dojdu do kuchyně a najdu ji tam stát zády ke mně. Zrovna zasune šuplík větší silou, než by bylo nutné. Při tom zvuku se ošiju. "Ahoj," odvážím se říct.

Ashley se ke mně otočí. "Ahoj," hlesne a zní trochu smutně.

Přistoupím k ní a pozdravím ji letmou pusou. "Jsi v pořádku?"

"Ne," odvětí ostře.

"Co se děje?" zeptám se mírným tónem s nadějí, že je moje dobré rozpoložení nakažlivé.

"Moje máma," zdůrazní druhé slovo. "Dneska ji mám sto chutí uškrtit."

Skryju úsměv nad tím, že Christine použila tatáž slova.

"Má blbou náladu?"

Nad tou otázkou si Ashley odfrkne, otočí se a dá hrnek do skříňky. "Odpoledne zavolám kněze."

Vzhledem k tomu, že je ke mně zády, se můžu bez obav usmát a přesně to udělám. Ashley práskne dvířky skříňky a otočí se. Úsměv mi z tváře okamžitě zmizí. "Jsem si jistá, že tě nechtěla naštvat," opakuju svá slova mladší Daviesové.

"Nezájem," vzdychne. "Je mi to fuk."

Teď už je mi jasné, že Christine ráno žádný problém neměla, to Ashley.

Vím, jak moc má svou matku ráda a jak jí na ní záleží a že je tohle jen důsledek hodně špatného rozpoložení. Položím jí ruce na boky. "No, myslím, že tvý mámě to fuk není, zavolej jí a-"

"Co?" zeptá se ostře.

"Co co?" odvětím rychle a rozhlédnu se.

"Ty jsi s ní mluvila?" vyptává se, tvář mírně brunátnou, evidentně je pořád rozpálená z hádky s Christine. Kdybych chtěla dostat facku, řekla bych jí, jak přitažlivě právě vypadá.

"Ona mě... pozdravila?"

"To je super."

Ignoruju její tón. "Cože?"

"Má máma si na mě stěžuje mý přítelkyni."

"Nestěžovala si, Ashley," bráním ji. "Proč jsi taková?" zeptám se a sundám jí ruce z boků.

"Jaká?"

V odpověď pozvednu obočí.

"Tak jaká?" trochu zvýší hlas.

"Proč máš blbou náladu?" zeptám se jemně, nechci, aby byla dál taková.

Její výraz mírně zjemní a já pokračuju. "Měsíčky máš až za dva týdny..." Když vidím její ostrý pohled, odmlčím se.

"Takže musí jít o hormonální nerovnováhu, abych měla blbou náladu?" zeptá se hlasitě.

"Ne, samozřejmě že ne, ale obvykle je to důvod... barvitých změn nálad," opatrně volím slova.

"A bůh ví, že ty máš pro svý 'barvitý změny' vždycky důvod, že jo?" udělá ve vzduchu uvozovky a probodne mě pohledem. "Proč se mě snažíš naštvat?"

Chvíli jí pohled oplácím a pak zvednu ruce. "Víš, co udělám? Na nějakou dobu se ti uklidím z cesty, dokud nevychladneš, protože jsem se sem fakt nepřišla hádat, Ashley."

Pořád se na mě mračí, tak se otočím se a vrátím se kuchyní a jídelnou do obýváku.

Jakmile si udělám pohodlí na Ashleyině gauči, uslyším ji vzdychnout a naštvaně zmizet nahoru. Potlačím obrácení očí v sloup kvůli její dětinskosti a pak si vzpomenu na některé věci, které jsem vyváděla, když jsem byla ve špatném rozpoložení já, a snažím se neošít.

Během čekání na Ashley jsem si zapnula televizi a proklikala bezpočet kanálů, nakonec jsem zastavila na nějakém pořadu o záchraně domácích mazlíčků. Byla jsem vděčná, že žádné zvíře nemám.

Když mi slzy do očí vehnalo něco v televizi, nechci pomyslet na to, co bych dělala, kdybych měla psa a něco se mu stalo.

Napiju se vody a přemýšlím, co Ashley nahoře dělá. Už je tam zhruba dvě hodiny, ne že bych pořád kontrolovala čas. V pokusu zůstat v klidu si bubnuju prsty o stehna.

Trpělivost není zrovna má silná stránka a tak vstanu a vydám se ke schodům. Vyjdu do jejich poloviny, když zaslechnu otevřít se dveře Ashleyina pokoje. Ztuhnu, pak se otočím a spěchám zpátky. Padnu na gauč, zvednu nahodilý časopis a předstírám zájem o článek o botoxu.

Ashley sestupující dolů spíše slyším, než vidím, ale netrvá dlouho a stojí vedle mě. Skloní se a dá mi pusu na tvář. Pak přeskočí opěradlo gauče a sedne si na místo, které mé obzlášť natažené nohy nezabírají.

Zvedne mi nohy a dá si je na klín. Prsty mi jemně masíruje kotník. Ví, jak to mám ráda.

"Hej," řekne jemně po pár minutách.

Čekám několik sekund, pak vzhlédnu od časopisu a vidím, že má na čele napsané 'Blbka'. "Ano, to jsi," souhlasím a znovu sklopím zrak.

Třikrát si přečtu jeden odstavec a pak po Ashleyině odkašlání vzhlédnu. Má před obličejem ruce dlaněmi ke mně, stojí na nich 'Omlouvám se'.

Odfrknu si a vrátím se k čtení. Začínám si myslet, že je trochu roztomilá.

Ashley mě krátce dloubne kolenem do nohy, aby znovu získala mou pozornost. Dlaně otočila, takže vidím jejich hřbety. Na kůži má napsané 'Moc se omlouvám'.

Zavrtím hlavou a vrátím zrak k článku před sebou.

Ashley vzdychne, dá si mé nohy z klína, aby vzbudila mou pozornost, a postaví se přede mě. V očekávání vzhlédnu a Ashley si sundá tričko. Přes křivku ňader a bílou gázu zakrývající jí srdce má napsané 'Strašně moc se omlouvám'.

Sklopím zrak, abych skryla úsměv, a hrubě obracím stránky časopisu.

Zvuk rozepínaného zipu mě opět přinutí k ní vzhlédnout a sleduju, jak si stáhne kalhoty, vystoupí z nich a odkopne je od sebe. Na obou nohách má napsané jedno 'Moc' za druhých.

Dovolím si chvilku pást se očima na jejích nohách, ale pak předstírám nezájem a zvednu si před obličej časopis.

Ashley mi ho vytrhne a zvedne levou nohu. Na chodidle má napsané 'MOC'.

Pozvednu obočí. Ashley položí nohu zpátky na podlahu, pak zvedne pravou nohu a ukáže mi roztřeseným rukopisem napsané 'SE OMLOUVÁM'.

Párkrát ta slova přejedu pohledem a pak oči pomalu zvednu k jejímu neuvěřitelnému tělu. Zastavím je na její vážné tváři a pak si Ashley sundá gázu. Červenou fixou si tam napsala 'Miluju tě' s malinkým smajlíkem.

Zvednu oči k Ashleyiným a tentokrát se neubráním úsměvu, který se mi prodere na tvář, úsměvu, který mi okamžitě oplatí.

Po chvilce, kdy jsem si dovolila usmívat, nechám úsměv zmizet a vidím, jak Ashleyin taky povadne.

Když od ní odvrátím zrak, uslyším zklamaný vzdech a Ashley se vydá zpátky nahoru.

Trvá mi jen minutu nebo tak najít fixu a použít ji. Předem jsem věděla, co chci napsat, a doufám, že to pro Ashley bude dokonale porozumitelné.

Pomalu vyjdu po schodech nahoru a zbytečně zaklepu na dveře jejího pokope.

"Nemusíš klepat," zní její odpověď.

Otevřu dveře, zůstanu v nich stát a dívám se na Ashley, která sedí na posteli a má na sobě to, co měla, když odešla z přízemí, kalhotky. Naštěstí si umyla ten nápis z čela, protože myslím, že bych jinak nedokázala udržet vážnou tvář.

Když k ní dojdu, vzhlédne a přečte si lístek na mé tváři, na kterém je 'Polib je' a šipka směřující k mým rtům. Vzhledem k tomu, že se na sebe při pohledu do zrcadla špatně píše, rozhodla jsem se pro praktičtější řešení.

Ve tváři se jí objeví úleva. Přistoupím blíž, dám jí ruce na ramena a položím nás na postel. Pak se opřu o jednu ruku a poklepu si na lístek.

"Už se na mě nezlobíš?" zeptá se.

"Zuřím," informuju ji s úsměvem.

"Díkybohu. Myslela jsem, že budeš trucovat celej den," přihloupě se zubí.

Pozvednu obočí a Ashley to pochopí. Zvedne ruku k mému zátylku, přitáhne si mě na své napůl nahé tělo a přitiskne rty na mé.

Po nic víc než pár letmých pusách mě jemně kousne do spodního rtu a zatahá za něj. Pak ho uvolní a přejede jazykem přes místo, které měla mezi zuby.

Uplynou minuty a pořád se líbáme, srdce mi divoce buší. Laská jazykem můj a uslyším jí vydat zvuk naznačující, že si to užívá.

Vezmu jí dlaněmi za tváře a líbám ji vášnivěji, líbí se mi pocit hebké pokožky pod mými prsty.

Ruce pod mým tričkem zpevňují své sevření.

Naše rty se hlasitě oddělí a lapáme po dechu. Ashley mi sjede nehty dolů po zádech, až dojede k lemu trička a zatahá za něj.

Pochopím to a posadím se. Sundám si tričko a odhalím Ashley, která konečně otevřela oči, svůj trup. Spatří slova napsaná na mé bránici: 'Se zbytkem mě si dělej, co je ti libo', doplněná šipkami směřujícími k různým částem mého těla, o kterých ví, že mám ráda, když se jim věnuje.

Zasměje se a nezřetelně slyším, jak mě nazve idiotkou, pak si mě přitáhne k sobě a obrátí mě, aby byla nahoře ona.

Dlouhé odpoledne? To bych řekla.

114

Ozve se zazvonění oznamující konec hodiny, kterou jsem zabila s Asheyiným iPodem. Sklidím si své zavřené učebnice a vyrazím ze třídy, abych se s Ashley sešla před další hodinou. Mám matiku a Ashley má tělocvik, chci si od ní opsat úkol na angličtinu, kterou máme hned potom.

Když o něco později u skříněk ucítím jemné přejetí nehtem přes svá bedra, usměju se a otočím se čelem k člověku, který si mi dovolil sáhnout na záda. "Čau," pozdravím vesele.

"Díkybohu," vyhrkne náhle Ashley a vytrhne mi svůj iPod z prstů. "Myslela jsem, že mi ho ukradli."

"Promiň, nenapadlo mě, že ti to bude vadit." Zaháknu jí prsty za poutka na džínách a přitáhnu si ji k sobě. "Kromě toho co je tvý, je i mý, a co je mý, je i tvý. Že jo?"

"Nenahrála jsi tam další svou hudbu, že ne?"

"Jak jsem řekla, co je mý, je i tvý," letmo ji políbím na tvář, prostě proto, že můžu.

"Aha," usměje se, otočí hlavu a políbí mě na rty.

"Když je řeč o úkolu na anglinu," zamumlám proti jejím rtům a odtáhnu se. "Pamatuješ, jak jsme spolu včera večer telefonovaly a ty jsi mi komentovala nějakej film s Katherine Hepburnovou, na kterej ses dívala?"

Ashley pozvedne obočí. "Ano?"

"A víš, jak máš vždycky mou plnou pozornost a jak nedokážu poslouchat tvůj hlas a zároveň dělat něco jinýho?"

Uchechtne se. "Od kdy?"

"Od vždycky."

"Pokračuj," řekne mi.

"Zapomněla jsem na úkol na anglinu," ušklíbnu se pro efekt. "Prosím, nech mě se kouknout na tvůj, změním slova a udělám plno překlepů, přísahám."

"Co z toho budu mít?"

"Eskymáckou pusu?" nabídnu.

Přendá papíry ze svého batohu do mé ruky a já okamžitě spatřím její roztomilý rukopis. "Děkuju." Obejmu ji a vtisknu jí hlasitou pusu na krk. "Jsi má nejoblíbenější snoubenka."

Když jsem zjistila, že nám do následující hodiny ještě pár minut zbývá, rozhodla jsem se doprovodit Ashley k šatnám. Po cestě se rozpovídá o Amber, své kamarádce. Ve vzduchu visí další zbytečná hádka.

Tiše vzdychnu. "Říkám jenom, že když je dost stará na sex, měla by být dost stará na to, aby se postarala o dítě."

"Podle tebe je to takhle jednoduchý?"

"Podle mě je od ní sobecký a nezodpovědný byť uvažovat o potratu jako možnosti. Víš, co se přece říká, bez ochrany ani ránu."

"Takže tvrdíš, že bys radši měla vyšší počet těhotenství náctiletých, než zničila něco, co má teď velikost hrášku a ani neví, co se děje?"

"No... jo."

Zastaví se a zlehka mě chytne za ruku, abych se taky zastavila. "A kdybych měla penis? Co pak?"

Potlačím drobné uchechtnutí. "Co myslíš tím 'co pak'? Na takovou otázku nebudu odpovídat."

"Dobře, řekněme, že bych byla kluk a byl by to jeden z těch dní, co bych z tebe nedokázala sundat ruce a skončily bychom v posteli, aniž bychom pomyslely na kondom, a pak bys zjistila, že jsi těhotná. Co pak?"

"Proč se o tom bavíme? Já chtěla navázat hezkou prostou konverzaci, abych zjistila, jestli mi dáš opsat úkol na anglinu, a pak tě doprovodit k-"

"Odpověz na otázku, Spencer."

Pozvednu obočí. "Myslím, že i mý povlečení je lesbický, v tomhle světě není možný, aby se ta tvá hypotetická situace stala."

"Předstírej, že jsme v kouzelný lesbický zemi a mohla bych ti udělat dítě, aniž bych potřebovala přídavný tělesný části, který tě nepřitahujou, byla bych to jen já."

"Ty víš, že bych si ho nechala."

To ji trochu obměkčí. "Vážně?"

Využiju té krátké příležitosti, vezmu ji za ruku a propletu prsty s jejími. "Ano. Ale aby bylo jasno, nejsem coura."

"A je to tu zase," zamumlá popuzeně, i když mě pořád drží za ruku.

"A co?" zeptám se zmateně.

"Plácáš kraviny o věcech, kterým očividně nerozumíš."

"Vím, že nemusíš být coura, aby ses nechala zbouchnout, tak jsem to vůbec nemyslela." Když uslyším kroky, ztiším hlas. "Proč tě to tak žere? Vídáš tu holku tak jednou za měsíc."

Ashley mi pustí ruku a probodne mě pohledem. "Mám názor na něco, co se týká mý kamarádky, promiň, že mě to trochu žere."

"Bože... proč se o tom chceš bavit zrovna teď?" zeptám se hlasitě, ten rozhovor mě už unavuje.

"Jé," vzdychne za námi náhle Madison. "Lesbickej rozchod v přímým přenosu, to je vzrůšo," široce se usměje a pak upře zrak na Ashley. "Tak co? Už tě ta chudinka konečně přestala bavit?"

Na ten Madisonin pokus mě naštvat zareaguju drobným povzdechem.

"Co jsi to řekla?" zeptá se náhle a nahlas Ashley a otočí se čelem k Madison.

"Co prosím?" odvětí klidná Madison s rukou na boku.

Ashley k ní přistoupí o krok blíž. "Mluvit takhle přede mnou o Spencer je moc špatnej nápad, zvlášť vzhledem k mýmu momentálnímu rozpoložení, takže nám všem prokaž laskavost a-"

Rozhodnu se do toho vstoupit. "Ash, pojď," přeruším ji. "Zapomeň na ni, nestojí ti za to."

"Nechápu, co ti tak vadí, Ashley. Slyšela jsem tě s ní mluvit mnohem hůř."

"Haló," zvedne Ashley do vzduchu levou ruku a ukáže jí svůj prstem. "Sice si občas na sebe otevřeme pusy, ale pak se vždycky dokonale udobříme, to páry dělají. Když je řeč o párech, slyšela jsem, že Anthony je zase k mání, co se stalo? Nelíbily se mu tyhle plováky?" ukáže na její prsa.

"Ty jsou pravý!" vykřikne Madison.

Ashley otevře pusu, aby jí řekla svůj názor, ale dám jí přes rty dlaň. "Přijdeš pozdě na tělák," zašeptám jí do ucha." Vím, že kvůli tomu té slovní přestřelky nechá. "A já si musím opsat úkol, nemůžu promrhat drahocennej čas vytíráním krve, takže prosím..." Dám jí pusu na spánek. "...nenasazuj si rukavice."

Cítím, že se usměje, a jen to stačí, abych se taky usmála.

"Co si o mně špitáte, úchylačky?" vyptává se popuzená Madison.

Sladce se jejím směrem usměju, pak zaháknu ruku za Ashleyinu a pokračujeme v cestě k šatnám.

Když tam dojdeme, vezmu jí iPod z otevřeného batohu a strčím si ho do kapsy, aniž by si toho všimla. Jen na tohle dopoledne. "Zatím, Rocky," věnuju jí krátké přikývnutí.

Ashley obrátí oči v sloup. "Chtěla jsem jí usadit jenom slovně, konec konců to s tebou trénuju už rok."

"Roztomilý," žertuju a nakloním se pro pusu na rozloučenou.

Než ji můžu políbit, odtáhne se. "Na to ani nemysli, Spencer. Pořád jsem na tebe naštvaná."

"Cože?" zeptám se nevěřícně. "To nemyslíš vážně."

"Jo, myslím. A budu na tebe naštvaná, dokud se nevrátíme do mýho prázdnýho domu."

Pochopím, kam to směřuje a potlačím nutkání se zazubit. "Uvidíme se na anglině, princezno bojovnice," řeknu a mírně se otočím.

"Drž mi místo, královno zlodějů," sklopí zrak tam, kam jsem si strčila její iPod, a pak hlavu opět zvedne.

Rozmrzele si povzdechnu a snažím se psát rychleji. Při uplynulé vyučovací hodině jsem myslela na jednu Ashleyinu větu, která zazněla během našeho rozloučení, a teď musím dopsat esej, než je budeme odevzdávat. Když se mi už poněkolikáté zlomí tuha, frustrovaně tužku upustím.

Ashley se nakloní nad lavici. "Bolí mě se na to dívat. Ježíši. Tu máš," podá mi propisku. "Když se budeš ovládat, tak ji nezlomíš. A proč to vůbec píšeš tužkou? Myslela jsem, že to naťukáš na notebooku."

"Chtěla jsem. Já...," zavrtím hlavou. "Měla jsem jiný myšlenky."

Podá mi tužku. "Tu máš, ze všech známkovanejch věcí tenhle rok jsem s ní dostala nejhůř 2+."

Podívám se na 'šťastnou tužku'. "Proboha. Má jméno?"

"Řekla bych, že nevděčná..."

"Promiň," rychle se omlouvám. "Děkuju."

Po náročném úterku míříme na parkoviště a já si poklepávám tužkou, kterou mi půjčila, o dlaň. "Tipuju 1-."

Ashley pozvedne obočí. "Za mou esej?" zdůrazní druhé slovo.

"Jo...," přiznám provinile. "Příští týden bude úkol na mně," nabídnu se.

"To je dobrý."

"Fajn, co dneska večer, ty, já a tmavá místnost?"

"Kino?" zeptá se.

"Přesně tak," potvrdím. "Můžeme jít, na co budeš chtít, pokud to bude Jumper."

Udělá obličej, z kterého poznám, že místo toho půjdeme na film podle jejího výběru.

Když dojdeme k Ashleyině autu, vezmu jí z ramene batoh, položím ho dozadu na podlahu a následně do něj vrátím její iPod, který jsem jí dočasně zabavila.

Vidím, že se Ashley chystá odemknout dveře a rychle zvednu ruku. Ashley se zarazí a dovolí mi do drahého auta naskočit. Lehce zapadnu do koženého sedadla a zapnu si pás. "Podruhý tenhle týden, co jsem se nepřerazila," informuju hrdě Ashley, zatímco odemkne své dveře a nastoupí do auta normálně.

"Šikovná," odvětí a zní mírně pobaveně.

"Takže kino teď nebo večer?" rychle změním téma.

Po cestě do kina se stavíme u mě doma, kde si vezmu kabelku. Chci zaplatit Ashley lístek a všechno ostatní, co bude chtít. Zapadnu a vypadnu z domu během minuty. Naskočím do auta, aniž bych si ublížila, a řeknu Ashley, aby zatáhla střechu, nechci si zničit účes.

"Řekla jsem ti, že to platím, Spencer, o nic nejde."

"Já vím, že jsi to říkala, ale chci to zaplatit. Chci využít týhle vzácný příležitosti," odvětím a zapnu rádio.

Obě na něj sklopíme zrak, když se z reproduktorů ozve písnička, kterou nesnášíme.

"Už by s ní měli dát pokoj."

"Já vím, že jo? Ani si nezaslouží, aby ji hráli v rádiu," přidám svůj názor.

"Stojí za starou bačkoru."

Přikývnu na souhlas.

"Vyndej z mýho báglu iPod, Spence, pustímw si nějakou skutečnou muziku."

"Vybírám jako první," řeknu jí, pak si odepnu pás, dám jí na odhalené rameno letmou pusu a zalovím po tom malém přehrávači. "Na co mám tak náladu?" zeptám se sama sebe nahlas a otočím se na sedadle zpátky. "Olivia, stará dobrá Celine..."

Ashley se ušklíbne. "Jestli musíš něco z toho pustit, tak Celine, myslím, že ti nemusím přepomínat, kolikrát už jsi pouštěla tu první."

"Tak teda Celine," oznámím a nakloním se k přístrojové desce.

"Co to do háje dělá?" zeptá se náhle Ashley, čímž mě přinutí se narovnat.

"Kdo?" zeptám se a vidím, že se dívá do zpětného zrcátka. Otočím se a spatřím, jak se auto za námi s mužem středního věku za volantem motá po silnici. Ten chlap má očividně upito.

"To je debil," otočím se zpátky na Ashley. "Měly bychom zavolat na toho idiotskýho ožralu poldy. Kde máš telefon?" natáhnu ruku.

Ashley zvedne ruku, chytne mě za ukazováček a stáhne mi ruku zase dolů. Oči při tom upírá do mých. "Nedělej nic, dokud nezmizí. Dívej se na mě nebo před sebe."

"Proč? Nejspíš nás ani nevidí."

"Dívá se přímo na nás," odvětí podivně klidným hlasem. "Nedívej se na něj, bude to v pohodě."

Černý Mercedes, který si pamatuju, že řídí, zrychlí a skoro nás předjede. Úlevou vydechnu, dokud mu náhodou nepohlédnu do očí. Přestane zrychlovat a zařadí se vedle nás.

Ukáže mi, abych stáhla okénko.

Ztuhnu. "Heineken chce, abych stáhla okýnko."

Ashley odvrátí zrak ze silnice a upře je na mé tělo. "Zapni si pás, Spencer. Bože."

Splním její pokyn. "Úplně nám to zkazil. Hleděly jsme si svýho a chystaly se poslouchat klasiku, když-"

"Ticho," vyštěkne Ashley se zamračením.

"Kde máš tu svou vodní pistolku? Stáhnu okýnko a řeknu mu, aby zastavil."

"Spencer, Ježíši. Teď na to fakt není vhodná chvíle, ber to vážně."

Ignoruju její tón. "Nemá zrovna čistou hlavu, Ash. Zastav."

"Zbláznila ses? Nezastavím," vykulí z mé žádosti oči.

"Zastav, a až vystoupí z auta, šlápni na plyn. Vím, jak rychle tohle auto umí jet, snadno mu pláchneme."

Když Heineken opakovaně zatroubí, Ashley na okamžik spustí zrak ze silnice. "Já vím, ale-"

"Žádný ale, věřím ti," ujistím ji.

Mercedes vjede do našeho pruhu a Ashley musí rychle uhnout, aby do nás nenarazil.

Zdá se, že má o mém návrhu pochybnosti.

"Víš, nebyl by to problém, kdybys mě naučila řídit, místo abys to pořád odkládala."

Ashley náhled zabrzdí a s obě nás to hodí trochu dopředu, pásy nás ale udrží na místě. Oči upírá do zpětného zrcátka. Pan Mercedes zastavil celkem daleko za námi. Vystoupí z auta, ušklíbne se a urovnává si flanelovou košili.

"Jde jako tučňák," poznamená Ashley.

Ještě víc otočím hlavu, znovu pohlédnu do postranního zrcátka a vidím ho mezi našimi auty.

"Teď?" zeptám se.

Ashley ještě sekundu čeká, pak se náhle rozjede a já zapadnu zpátky do sedadla. Jsme už daleko vpředu, když si vůbec všimne, že jsme pryč. Po pár minutách, když Ashley zastaví na červenou, si rychle rozepnu pás, vrhnu se k ní a obejmu ji. "Moje malá rádoby Paule Walkere z Rychle a zběsile, ty jsi génius!"

115

Tou mimořádnou událostí na silnici jsme si nenechaly zkazit zbytek odpoledne a šly jsme podle plánu do kina. Ashley nechtěla vidět Jumpera, ale slíbila mi, že na něj můžeme jít příští týden, a než jsem se nadála, dívala jsem se na úvodní scénu Let's Dance 2.

Když jsme dojely k Ashley domů, stálo na příjezdové cestě Christinino auto, což znamenalo konec podvečerních aktivit, které jsme si naplánovaly. Z Ashleyina sklíčeného obličeje jsem poznala, že čekala, že se její matka vrátí až později.

Navečeřely jsme se spolu s Christine, která už s večeří začínala, když jsme se přinutily vejít do domu. Pak jsem zavolala mámě, jak se má, ráno jsem ji neviděla, protože měla ranní směnu.

Těšila jsem se na večer, ale Ashley mi řekla, abych počkala, až půjde její matka spát, abychom se mohly usmířit pořádně.

Usnula, ještě než Christine vyšla po schodech nahoru.

Uplynula hodina a já jsem pořád vzhůru se svými myšlenkami, proč by člověk, co řídí Mercedes, nosil flanelovou košili jinam než na zahradu.

Když Ashleyina chladná ruku vklouzne pod deku a dotkne se na bránici mé teplé kůže, potlačím zajíknutí. Přitulila se ke mně před chvílí. Na okamžik jsem si myslela, že se vzbudila a vzpomněla si, co jsme chtěly dělat, ale jen si dělala pohodlí a prakticky mě při tom zalehla.

Položím dlaň na Ashleyinu a čekám, až ji dostatečně zahřeju, pak se zpod ní opatrně vymaním, nechci ji probudit. Jakmile vylezu z postele, Ashley se zavrtí a nakonec skončí v nepohodlně vypadající poloze na zádech.

Kuchyňské dlaždice mě pod nohama zebou. Vyskočím si na linku, naberu si z krabice hrst cereálií a začnu dumat, za co bych mohla utratit své zděděné peníze.

Glen a Clay se rozhodli si po maturitě udělat volný rok a cestovat, napadlo mě, že bychom se k nim mohly s Ashley na pár týdnů připojit. Nadhodím to.

Naberu si poslední hrst medových kroužků a seskočím z linky. Krabici vrátím, kde jsem ji našla, a vyrazím nahoru.

Co nejtišeji otevřu dveře a spatřím Ashley v pořád stejné poloze. S koutky mých úst si pohrává úsměv.

Stejně tiše dveře zavřu a dojdu k nohám postele. Pak si kleknu na matraci, vylezu k Ashley a s roztaženýma nohama si na ni lehnu.

Položím hrst medových kroužků na prázdnou stranu postele, jeden zvednu a položím ho na Ashleyinu zavřenou pusu. Chvilku si vychutnávám, jak rozkošně vypadá, a pak se opřu o ruce, které mám po stranách její hlavy.

Skloním hlavu a dám jí nejdřív pusu na bradu, pak se špičkou jazyka dotknu medového kroužku a zatímco si ho beru do pusy, jemně Ashley políbím.

S každým medovým kroužkem až do posledního zopakuju totéž a v zamyšlení se mírně odtáhnu.

Přemýšlím, že Ashley koupím ponorku.

"Existuje důvod, proč na mě ležíš a jíš, cokoliv to jíš?" zamumlá unaveně Ashley.

Usměju se, skloním se a zmocním se jejích rtů.

"Hmm," přejede si Ashley jazykem přes rty. "Medový kroužky?"

Posadím se a uvelebím se jí v pase. "Na první pokus, hezký."

"Proč na mě ležíš a jíš uprostřed noci cereálie?"

"Je sotva půlnoc a chceš říct, že jsem trhlá?" zeptám se, zatímco Ashley vyhledá rukou mou a začne si hrát s mými prsty.

"Přesně tak."

V odpověď stisknu špičku jednoho z jejích prstů. "Chtěla bys koupit ponorku?" zeptám se zčistajasna.

"Ponorku?"

"Jo, takovou tu věc, co jezdí pod vodou," vysvětlím.

"Já vím, co je ponorka, Spencer. K čemu by mi byla?"

"Já nevím," pokrčím rameny.

"Máš vůbec představu, kolik taková ponorka stojí? To není jako koupit auto."

Vzdychnu a nechám to být. "Chtěla bys vidět hvězdy?"

Té otázce se usměje. "Snažíš se začít sex?"

"Ne," odpovím upřímně, ačkoli se uculím. "Mohly bychom letět do vesmíru a dělat to na Měsíci."

"Ve skafandrech?"

"Nějak bychom si poradily"," pokrčím rameny. "V nejhorším případě bychom se třením dostaly-"

"Neříkej do nebe," vstoupí do toho Ashley.

"Zpátky na Zemi," dokončím.

Ashley hravě obrátí oči v sloup. "Není ti zima?" zeptá se najednou.

"Hrozná," odvětím a vím, jaké pro to bude mít řešení.

"Vlez si ke mně pod deku," zvedne deku až k mým kolenům a čeká, až se nadzvednu. Nakonec se uvelebím ve stejné poloze, v jakém jsem byla, ale teď cítím teplo jejího těla a deku kolem sebe.

"Lepší?"

"Dokonalý."

Vyhledá rukama má stehna a zvnějšku je na ně položí. "No, je půlnoc, obě jsme vzhůru a ty jsi na mně... co tak budeme dělat?" předstírá nevědomost.

"Vystřelíme si z Claye?" zeptám se v žertu.

Zatváří se rozpačitě. "Zase?"

"Nebo bys nám mohla ušetřit spoustu času a políbit mě. Pustit se konečně do díla, víš?"

Vzhlédne ke mně. "To ty jsi nahoře."

Dál se na ni dívám. "To ty jsi dole..."

Mírně mě škrábe nehty na kůži. "Pojď sem."

Zavrtím hlavou. "Ty pojď sem."

Ashley ví, že by nevyhrála, tak se posadí a chytne mě rukama za pas. Tváří v tvář na sebe hledíme a čekáme, která to vzdá první.

Přiložím čelo k jejímu. "Právě se ti změnil obličej," prohlásím tiše a zasměju se.

"Změnil? Jak?" zareaguje trochu pobaveně.

"Jo, no, víš, jak když se na někoho díváš, když je skoro tma, tak se mu změní obličej?" začnu vysvětlovat.

"Trochu... asi. Možná."

"Zlobíš," prohlásím.

"Líbej mě," odvětí a nakloní se.

Zavřu pusu a nechám se od ní líbat na nereagující rty.

"Hele, líbej mě," zopakuje, zatímco se odtáhne. "Je čas, abych předstírala nějakej ten orgasmus."

"Blbko," zasměju se.

S úsměvem zvedne ruku, odhrne mi vlasy z obličeje a na okamžik mi mezi ukazováček a palec vezme ušní lalůček, určitě se moc dobře baví. Vyhledám rukou její, dovedu ji k svým ústům a něžně ji políbím na dlaň.

Ashley zvedne druhou ruku k mému zátylku, aby si mě přidržela na místě a opět přitiskne rty na mé. Téměř okamžitě zavřu oči, dám jí ruce kolem krku a přitáhnu si ji k sobě.

Polibek prohloubím jako první a vychutnávám si jedinečnou Ashleyinu chuť. Zpevní své sevření a líbá mě vášnivěji.

Po několika minutách se konečně odtáhneme na víc než pár sekund, abychom dopřály hladovým plicím vzduch, a pak mi Ashley přitiskne rty ke krku. Občas mě kousne, dost na to, aby to bolelo, ale dost jemně na to, aby to bylo příjemné.

Vím, že blízko krční tepny cítí můj rychlý tep. Vtiskne mi na ni polibek a opět spojí naše rty, jemně, ale pevně na mě zatlačí, až mě položí na záda a lehne si na mě.

"Počkej," zastavím ji, zvednu se na lokty a vzhlédnu k jejím plným rtů z líbání.

"Co se děje?"

"Máš kondom?"

"Sklapni," zabručí popuzeně, ale přesto láskyplně. To jsem viděla jen u Ashley.

Přitáhnu si ji zpátky na sebe a dovolím jí prohloubit polibek, který začala. Okamžitě vyhledá jazykem můj a brzy na to ucítím z jejího hrdla vyjít zasténání.

Sjedu jí rukama dolů po zádech a vklouznu prsty pod lem jejího tílka. Vytáhnu jí ho nahoru a na chvíli se odtáhnu, abych jí ho mohla přetáhnout přes hlavu a následně odhodit stranou.

Ashley se opět rychle zmocní mých rtů a okamžitě polibek prohloubí. Zatlačím na ni a položím ji na záda. Přesunuju rty k její čelisti a po cestě jí na hebkou kůži vtiskávám polibky.

Když nakonec dojdu k její krční tepně, cítím, jak rychle pulzuje, a přitisknu k ní rozevřené rty. Tiché zasténání mi dává vědět, abych to zopakovala.

Dlouhé minuty se věnuju jejímu krku, pak jí jemně vezmu mezi zuby ušní lalůček a zatahám za něj. Potenciální podráždění tiším přejetím jazykem.

Pomalu se prolíbávám zpátky k jejím rtů, když mi Ashley ponoří ruce do vlasů a otočí mi hlavu, aby opět přitiskla rty na mé.

Posuneme se a musím potlačit zasténání, když se ocitnu mezi jejíma nohama. Nemůžu si pomoct a přirazím k ní. Ashley zalapá po dechu a pak začne sama přirážet.

"Pryč s ním," vydechne a svírá v pěsti mé tričko.

Rychle si ho svleču a zbavím se ho stejně jako jejího.

Posunuju se po jejím těle dolů a věnuju zvláštní pozornost místečkům, o kterých jsem se naučila, že u nich touží po pozornosti nejvíc, místečkům, která jí maximálně vzruší.

Když jí přejedu jazykem přes kyčel, zvedne se, chytne mě za tvář a líbá mě nejvášnivěji od chvíle, co jsme začaly. Jednu ruku mi přesune za záda a přitáhne si mě blíž k sobě, až cítím její bušící srdce.

Když jí položí zády na postel, pomůžu jí sundat kalhotky a vklouznu nohou mezi naše těla. Cítím, jak je vlhká, a slyší ji zasténat, zatímco zaboří hlavu do matrace a odhalí mi krk.

Vezmu ji za tvář a rozprostřu jí prsty po pokožce. Rty a jazyk přesunu na její krk.

Nakonec se posunu po jejím těle dolů. Škrábu jí nehty po straně jednoho stehna, zatímco jí vtiskávám polibky s otevřenou pusou na druhé, a cítím, jak se pode mnou svíjí.

"Spence," zasténá.

Přestanu se škádlením, zakloním se a kleknu si. Štíhlými prsty vyjedu od jejího štíhlého kotníku po jejích hebkých stehnech k jejím téměř chvějícím se stehnům až do jejího žhnoucího klína, a cítím, jak pulzuje. Přejedu přes ní dvěma prsty a okamžitě na nich ucítím další vlhkost.

Ashley zasténá, prohne záda a přiráží proti záměrně pomalým pohybům mé ruky.

Pokračuju v laskání, dokud mě náhle nechytne za ruku. Ustanu v pohybech.

Než můžu otevřít pusu, posune mou ruku více dolů, a když k ní vzhlédnu a vidím, že má pevně zavřené oči, namáhavě oddechuje a obklopuje ji jemná záře potu, pochopím její tichý vzkaz.

Snadno do ní vniknu a ucítím, jak se mi její stěny sevřou kolem prstů. Zároveň mi k uším dolehne krátké, ale spokojené zalapání po dechu.

Nastolím prsty stálé tempo, které dokonale odpovídá jejím přírazům. Dýchá čím dál překotněji a je čím dál hlasitější.

Když se skloním a vezmu její klitoris do úst, vydá hrdelní zasténání.

Cítím, jak se stahuje a významně zpomalím své pohyby, abych oddálila její blížící se vyvrcholení.

Rukama mi bloudí ve vlasech a zarývá krátké nehty do mé kůže. "Ne," zašeptá mezi překotnými dechy.

Zrychlím tempo svým prstů a třu jí klitoris zadní částí dlaně. Pak se díky mému palci Ashleyino přirážení zrychlí a její dýchání se zkrátí a roztřese.

Napne se jí tělo a pak během orgasmu propne záda, hlasitě zasténá a rozstřese se.

Po chvíli vylezu po její těle nahoru a lehnu si na ni. Cítím bušit své srdce stejně jako její a minuty jí líně líbám na obdobně naběhlé rty.

Miluju tu holku.

116

"Ashley, no tak! Tvrdila jsi, že budeš vstávat před desátou," zakřičím pod schody. Když se nedočkám odpovědi, znovu zavolám její jméno v naději, že ji proberu z hlubokého spánku, kterému se podle všeho oddává.

Takhle brzy vzhůru o víkendu jsem jen proto, že mi Paula zavolala na mobil, aby mi připomněla, že jedou s tátou na víkend do Santa Barbary a abych jí zavolala, kdyby byl nějaký problém.

Čekání na Ashley mě už znudilo, tak vyjdu nahoru a vidím, že pořád spí. Leží úhlopříčně přes postel a z deky jí kouká jedna noha. Zalechtám jí na chodidle a málem při tom přijdu o oko. Už dávno jsem si pro budoucí účely uložila do své 'Ashleyiny paměti', že nemá brzy po ránu ráda lechtání na noze, a často toho využívám.

"Miláčku," řeknu pevným hlasem. "Vstávej."

"Ne," zabručí v odpověď.

"Je tři čtvrtě na devět," odvětím a zním jako někdo, kdo nikdy nespal do tří odpoledne.

"No a?" hlesne.

"Tak vstaň a bav mě. Obvykle už býváš vzhůru."

"Jo, no, většinou mě neprobudíš ve čtyři ráno a neptáš se na slova 'Just a Girl'." Pomalu otevře oči. "Nemohla jsem pak znova usnout."

"Nemůžu za to, co se mi zdá," bráním se.

V noci se mi zdálo, že nakupuju s Gwen Stefani v supermarketu a v oddělení drůbeže mi začala zpívat. Brzy na to jsem se probudila a zaboha jsem nevěděla, co to bylo za písničku. Tak jsem vzbudila Ashley.

Hlesne neurčitou odpověď a znovu zavře oči.

"Už nespi, Ash," zakňourám, lehnu si k ní na postel a hlavu si položím na její dokonalé břicho. "Zaprdím ti do pupíku," varuju ji.

O dvě minuty později se bavím naplněním svého varování a vydávám jí na břiše naprosto dokonalé prdící zvuky. Ashley se ani neusmála, koukla jsem se, když jsem se smíchem vzhlédla.

"Vstávej," mumlám jí na kůži, vím, že spánek nepředstírá. "Matkomrdko," zašeptám smutně v pokusu ji probrat.

Uběhlo deset minut a Šípková Růženka pořád neví o světě. Slezu z postele, chytnu ji za kotníky a přitáhnu si ji po matraci k sobě na kraj postele.

"Spence, ne," stěžuje si Ashley tiše s rozkošně nakrabatěným čelem signalizujícím, že začíná být podrážděná.

"Tak zůstaň vzhůru."

"Ne," odvětí se zavřenýma očima, otočí se ode mě a snaží se znovu dostat pod deku.

Dám jí ruce na boky, přitisknu ji zády na matraci a pak si ji znovu přitáhne k sobě na kraj postele. "Kam si myslíš, že jdeš, hm?" zeptám se lehkým tónem a dostane se mi úsměvu.

"Zase spát."

"Nechci zavřít oči, nechci usnout, protože bys mi chyběla, lásko," zpívám tiše a falešně.

Ashley se zašklebí. "Á, hlas anděla."

"Správná odpověď," usměju se a skloním se k ní. Dám ruce pod její, strčím jí je pod záda a pak ji zvednu z postele.

"Nebudu ti pomáhat," informuje mě a snaží se dělat, jako by si neužívala, že má tělo přitisknuté k mému.

Co můžu říct? Je jako otevřená kniha.

"Ty jsi takový-" spadnu s ní zpátky na matraci, "prase."

Ashley mě volně obejme rukama. Oplatím jí objetí a chvilku si ho užívám. Pak seberu síly a znovu ji zvednu. Skoro stojíme, když skočí zpátky na postel a stáhne mě s sebou.

Nakonec jsem jí z postele vytáhla a řekla jsem jí, že je cítit jako velbloud.

Nebyla to pravda, ale chtěla jsem, aby se osprchovala, abych mohla udělat snídani.

Ashley vejde do kuchyně a zatváří se mírně překvapeně. "Tys vařila?"

"Vařila."

"Jídlo?"

"Ne, gauč," odvětím s kamennou tváří. "Samozřejmě, že jídlo."

Pozorně si prohlédne slaninu a vajíčka, která jsem předtím hrdě vyklopila na její talíř. "Ale nic není spálený na uhel."

"Táta mě už nějakou dobu učí," vysvětlím. "Kdo se za dva týdny naučil udělat míchaný vajíčka?" zvednu ruku.

"Jsem na tebe hrdá," odvětí a zní velmi pobaveně.

"Já vím, že jo?"

Řeknu jí, aby se posadila a ochutnala před slaninou vajíčka.

"No?" zeptám se jí, zatímco sleduju, jak žvýká, a doufám, že jsem v nich nenechala žádnou skořápku.

Pro sebe pokrčí rameny a naberu si vidličkou další sousto. "Nepředpovídám žádný žaludeční křeče," usměje se a zvedne obočí v připomínce minulého měsíce, kdy jsem udělala v receptu menší chybu.

S úlevou se opřu v židli a cítím na sobě Ashleyin pohled.

"Bože, jsi nechutně nádherná."

"Ty taky, cvoku," odvětím, z její náhlé lichotky mi mírně zrudnul obličej.

S Ashley jsme soupeřily v páce, abychom určily, na čí film se budeme dívat. Ashley vyhrála; nefér. V pravý ruce má sílu deseti hobitů, neměla jsem proti ní šanci.

"Když jsem byla malá, byla jsem do Allison úplně zblázněná," řekne mi Ashley. Říká to skoro pokaždé, když se na ten film díváme.

Obrátím oči v sloup. "Já měla zálusk na čarodějku."

Přestane mi vtírat pleťové mléko do dlaně a odvrátí zrak z televizní obrazovky. "Jakou čarodějku?" zeptá se rychle.

Volnou rukou ukážu na televizi. "Jé, hele, tvá oblíbená scéna."

Binxe právě přejel autobus; tu scénu nesnáší.

Od té poznámky o čarodějce Ashley trénuje jednoduché kouzelnické triky, mám teď skoro dvacet dolarů v čtvrťácích, co jsem měla za uchem.

Kdo by to byl tušil?

"Jsi vzhůru?" zeptá se mě u bazénu Ashley ze svého lehátka.

"Jo," otevřu oči a otočí k ní hlavu.

"Víš, jak mý prarodiče bydlí na druhý straně země?"

"Jo."

"A víš, jak vždycky plánujeme, že za nima pojedeme, ale nikdy nám to nevyjde?"

"Jo."

"Máma je pozvala, aby na příští víkend přijeli k nám," radostně se usměje, "konečně se s nima setkáš, nemůžu uvěřit, že jsi je ještě neviděla."

Snažím se nezatvářit. "Ví, jak vypadám. A kromě toho jsem hodněkrát mluvila s tvým dědou po telefonu," podotknu a pohlédnu na modrou oblohu.

Ashley si odfrkne. "Dvakrát a poprvý jsi mu v šoku zavěsila."

"Byla jsem nervózní, bože, dej mi svátek. Všichni nejsme v podlézání tak sběhlý jako ty," krátce na ni pohlédnu, aby věděla, že si dělám srandu. "Podruhý jsem mluvila."

"Řekla jsi mu, že jsi má služka a ať znovu zavolá, až dopereš prádlo."

Modlím se, aby si nepamatoval můj hlas. "Těším se, až se s nima setkám," zastavím její další poznámky.

Už teď z toho mám hrůzu.

"Chceš něco k pití?" zeptám se Ashley po chvíli.

"Vodu."

"Já taky," zapřemýšlím nahlas s pevně zavřenýma očima, zatímco se dál peču na sluníčku.

"Jsi hrozná blbka," odvětí Ashley vesele.

"Chceš přinést vodu?"

"Ano."

Usměju se jejímu tónu a dojdu jí do kuchyně pro láhev vody. Na okamžik se zastavím a napiju se z ní. Stejně má malý močák, dělám jí laskavost.

Když se vrátím ven, Ashley se naklání za lehátko pro něco, co nevidím. Když mě slyší přicházet, rychle se ke mně otočí.

"Tady máš tu vodu, Ariel."

Vezme si ode mě láhev. "Díky, cvoku."

Obejdu ji ke svému lehátku a najednou se ocitnu pod vodou. O chvilku později vylezu z Ashleyina bazénu a zhluboka se nadechnu. "Ashley, ty mrcho," vrčím. Štve mě, že mám mokré vlasy. Dneska jsem měla dokonalý účes.

"Pozor na jazyk," odvětí Ashleyin hlas za mou. V očích jí planou radostné plamínky z toho, že mě strčila do bazénu. Snažila se o to celý minulý týden, když jsem ji tam nešťastnou náhodou shodila.

Pozvednu obočí a otočím se, abych od ní odplavala pryč, ale jemně mě chytne za zápěstí a otočí mě zpátky. "Je mi to líto, nemohla jsem odolat." Netváří se omluvně.

"Ještě ti to bude líto," řeknu jí vážně. Už jí plánuju udělat pěnovou bradku, až si ode mě příště nechá oholit nohy.

Ashley stočí zrak na mé pravé ucho a její výraz zvážní. "Spencer, máš něco za uchem."

Pořád jí říkám, že se podle mě ten trik takhle nedělá, ale nechávám ji při tom.

Natáhne mi ruku v uchu a mírně překvapeně zalapá po dechu. "Copak to tu máme?" zeptá se, jako by bych byla dítě.

Přizpůsobím se. "Co by to tak mohlo být?!" zeptám se hlasitým šeptem.

Pohlédne mi do očí a usměje se, zatímco ruku pomalu stáhne zpátky.

"Za všechny ty čtvrťáky nám zaplatím večeři."

Ashley ze mě na okamžik odvrátí zrak a pohlédne na předmět, který drží mezi svými štíhlými prsty.

Je to draze vypadající prsten.

Vykulím na něj oči, čekala jsem další čtvrťák. "Panebože," zamumlám. "Ashley," protáhnu nazlobeně její jméno, v obličeji se mi ale zračí radost.

"Napadlo mě , že si taky zasloužíš prsten."

"Ty romantická blbko," mumlám jí na rtech.

Odtáhne se jako první. "Jo, takže když jsem ho našla na chodníku-"

"Mlč," varuju ji a přitáhnu si ji ještě víc k sobě. "Zeptej se mě." Projedu si prsty mokré vlasy, abych vypadala trochu reprezentativněji.

"Už jsme přece zasnoubený."

"No tak," šťouchnu ji patou zezadu do lýtka.

"Chceš se mnou zešedivět a seschnout?"

Dám jí jedinou možnou odpověď a nechám ji nasadit mi prsten na prst.

117

"Už to máš hotový?" zeptám se do sluchátka, které si přidržuju u ucha ramenem, protože si zároveň loupu pomeranč.

Je pátek večer a Ashleyini prarodiče přijedou zítra brzy ráno, proto dělá úkol do školy už teď, aby měla volný víkend pro své blízké.

"Jsem pořád u toho samýho odstavce jako naposled, když jsi volala a přerušila můj myšlenkový proud," odvětí.

"Nějaká naježená," poznamenám s pozvednutým obočím, zatímco stále loupu pomeranč. "Počkej, ten samej odstavec? Vždyť jsou to tři hodiny."

"Není to ani pět minut." Odmlčí se a zlehka si povzdechne. "Ta esej mě ubíjí."

"Chceš pomoct?"

"Ne, to je dobrý." Slyším v jejím hlase pobavení.

"Všimla sis, jak divně pomeranče vypadají, když je oloupeš?" změním rychle téma a zahledím se na oloupaný pomeranč.

"Ehm, ne, nemůžu říct, že bych si toho všimla..."

"Jeden ti pozdějc oloupu," prohlásím a zní to, jako bych jí prokazovala velkou laskavost. "A pak ti ho ohřeju," dodám, dám si do pusy plátek oloupaného pomeranče a čekám na její reakci.

"Moc vtipný," suše poznamená.

"K popukání. Tak kdy to budeš mít hotový?"

"Nevím, za hodinu nebo dvě, možná?"

"Ty mě podvádíš?" zeptám se. Zlobím ji, dobře vím, jak bude znít odpověď.

"Cože?"

"Jednoduchá otázka, Daviesová."

"Momentálně jsi dole v obýváku..."

Usměju se a utrhnu si další plátek pomeranče. "Ehm."

"A já jsem momentálně ve svým pokoji, mám otevřený dveře a slyším, jak máš potichu puštěný Kačeří příběhy, abych tě neslyšela. Kdyby mi vyměnili osobnost a nějakou náhodou jsem tě podváděla, myslíš, že bych to dělala s otevřenýma dveřma?"

Potlačím pobavené uchechtnutí. "Nedívám se na Kačeří příběhy," téměř znechuceně si odfrknu. "Je to Rychlá rota."

Vím, že se usmívá. "Moje chyba."

"Jo, ještě, že to uznáš," žertuju.

"A přestaň mi volat, jo? Křič, je to levnější."

Zavěsím.

"Hni sebou!" zakřičím na ni nahoru.

Esej je dopsaná a Ashley má teď volný víkend, měla bych z toho radost, kdyby mě nečekal zítřek. Jsem z toho velkého setkání neskutečně nervózní.

Potlačím ty myšlenky a otočím se na Ashley, která si právě odzátkovala láhev Coca Coly.

Natáhnu se, vezmu jí láhev z rukou a nahradím ji Pepsi. "Nezačínej, co nechceš dokončit."

Ashley mi strčí Pepsi zpátky a vezme si zpět svůj nápoj. "Tak jo."

Zvednou se mi koutky úst, protože Ashley je má zvednuté. "Jednou změníš názor."

"Jsi si jistá?"

"Stoprocentně."

Na Ashleyinu žádost sedíme v jejím pokoji na podlaze místo na posteli, už mi s pizzou a svým drahým povlečením nevěří.

Vybírám z pizzy všechny kousky ananasu, po najezení s nimi budu Ashley krmit, ať máme co dělat.

Sáhnu pod postel a vytáhnu fotoalbum, o kterém mi říkala při obědě. Je nové.

"Máš čistý ruce?" zeptá se mě rychle Ashley.

"Já... nehrála jsem si v blátě?"

Věnuje mi pohled a tak si otřu ruce o kalhoty. "Spokojená?"

"Jestli je nemáš mastný, tak jo."

Odsunu od sebe krabici s pizzou, zatímco se Ashley natáhne pro další kousek. Těsně na něj nedosáhne.

"Budeme ti muset pořídit delší ruce," žertuju zlehka a přisunu krabici blíž k jejím roztomilým rukám.

Když nic neřekne, nakloním se a dám jí pusu na tvář. Pak otevřu fotoalbum. Pokud mě paměť neklame, jsou tam většinou naše fotky.

Láskyplně se usměju, když spatřím fotku Ashley z minulého měsíce, kdy jsem ji nečekaně vyfotila při opalování na pláži.

"Jsi k pomilování," řeknu nahlas.

Když spatřím další Ashleyinu fotku, tentokrát z doby, kdy jsme spolu začaly chodit, vykulím oči. "Vypadáš tak na... čtrnáct," vykviknu.

Ashley se nakloní, aby se na tu fotku podívala, a pak ke mně s úsměvem vzhlédne. "Ne úplně."

"Jsem pedofilka."

"Jsem starší než ty."

Otočím stránku a spatřím fotku Ashley z minulého roku, na které ji objímám. "Jsme tak mladý," téměř se zasměju.

"Na jedný fotce máš hrozně roztomilý dětský tvářičky, počkej," vezme mi album a položí si ho na klín.

Ashley mě vzbudila za rozbřesku, abychom se připravily na příjezd jejích prarodičů. Nedokázala jsem ani sníst snídani, byla jsem strašně nervózní.

"Ashley!" zavolá Christine z přízemí. "Budou tu za dvě minuty."

Ashley na ni zavolá, že budeme hned dole.

"Nemůžu tam jít, Ash."

"Vždyť víš, že si tě zamilujou."

"Vím, že budu zvracet." Dám si ruku na břicho a zhluboka se nadechnu. "Jsem takhle blízko k dobrovolnýmu trávení času s Clayem," těsně k sobě přiblížím palec a ukazováček.

"Čeho se bojíš? Dokázala bys okouzlit kohokoliv, mý prarodiče pro tebe nebudou problém." Dá mi cudnou pusu. "Zvládneš to."

Motýlci v mém břiše mají jiný názor. "Jsem hrozně nervózní," přiznám.

"Chceš rozesmát?"

"To bych chtěla vidět," odvětím pochybovačně.

"Ashley, jsou tu!" zavolá Christine z přízemí.

Chytnu ji za ruku. "Řekni jim, že jsem měla mrtvici."

"Co? Ne."

"Ashley," kňourám. "Prosím."

"Ne."

Povzdechnu se. "Rozesměj mě."

Strká mě dolů po schodech. "Teď se s tvou babičkou setkat nemůžu, Ashley. Budu se jí smát."

"Udělá jí to radost."

"Přísahám, že se tě měsíc nedotknu, jestli mě k tomu přinutíš."

Mé prázdné výhružce se tiše zasměje. "Chtěla jsi, abych tě rozesmála."

"Jo, ale nenapadlo mě, že to vážně uděláš!" odvětím hlasitým šeptem a bráním se jejímu postrkování.

"Jak to? Vždyť víš, že tě vždycky dokážu rozesmát."

Neodpovím jí, právě teď nechci rozebírat, jak mě dokáže rozesmát, kdykoliv si usmyslí. "Před očima mi běží můj život."

"Už jsi u dobrých částí?"

"Sexujeme."

"Mazej dolů, Spencer. Jestli tě uvidí, jak tě postrkuju, budeš se stydět."

Má pravdu.

"Vypadám dobře?" nervózně si urovnávám oblečení. "Měla bych se převlíct, že jo?"

"Vypadáš úžasně, ano? Věř mi."

"Jsi doktorka?"

"Ne, jenom zaujatá."

Vzdychnu. "Ashley," zakňourám.

"Moc ti to sluší, Spencer, uklidni se, ano? Budu hned vedle tebe."

Přestanu se bránit jejímu postrkávání a přitáhnu si ji na stejný schod. "Půjdeš první, ano?"

Natáhne ruku, abych nemohla utéct zpátky nahoru, a já ji bez váhání sevřu.

Srdce mi buší a potí se mi dlaně. Vím, že pokud se její prarodiče podobají Ashley, hned si je zamiluju, ale z možnosti, že to tak nebude, jsem neskutečně nervózní.

Christine je venku a pomáhá jim s taškami. Já stále pevně svírám Ashleyinu ruku, zatímco čekáme v obýváku. Chce mě představit pořádně.

"Nějaký rady?" zeptám se rychle.

"Jak už jsem říkala, buď sama sebou."

"Co když zapomenu, jak se jmenuju?" zašeptám zoufale.

"Nezapomeneš."

"Co když se mě tvá babička zeptá, jestli jsem sexuálně aktivní?"

Ashley se zasměje. "Na to se tě ptát nebude, Spencer."

Než mám možnost odpovědět, vejde do domu Christine s malým kufrem v ruce. Sevřu Ashleyinu ruku na znamení 'Do háje, je to tu'.

Těsně předtím, než se otočím, abych uprchla nahoru, se ke mně Ashley nakloní.

"Nemáš představu, jak mě vzrušuje, když jsi takhle nervózní," pošeptá mi do ucha.

Můj široký úsměv rychle zmizí, když do domu konečně vejdou dva staří lidé. Cítím bušit své srdce.

Ashley je oba pevně obejme a já se uvnitř usměju tomu, jak šťastně působí, ale zvnějšku určitě vypadám jako někdo, koho předhodili lvům.

"Tak jo," začne Ashley po chvíli a trochu od nich poodstoupí. "Nenechte se ošálit jejím okouzlujícím zjevem a nádherným úsměvem." Tomu se její prarodiče zdvořile zasmějí a Ashley ustoupí stranou, aby mě viděli. "Tohle je Spencer."

Rychle jí pohlédnu do očí, abych se uklidnila.

"Moc ráda tě poznávám, drahá," řekne její babička. "Hodně jsme toho o tobě slyšeli."

"Samé lži, přísahám," pokusím se o žert a prolomení ledů, jak se říká.

Opět se zdvořile zasmějí a já zavrtím hlavou. "Promiňte, také vás ráda poznávám," vzpomenu si na dobré vychování.

Následuje trochu trapné, ale nevyhnutelné první objetí. První objetí vždycky bývají trochu divná.

Ashleyin dědeček mi podá svá zavazadla. "Mohla bys je odnést do mého pokoje?"

Chvilku váhám a pak se pro ně natáhnu, ale Ashleyin pobavený hlas pronese mé jméno a já na ni pohlédnu.

"Dělá si srandu."

"Aha," nervózně se zasměju a poškrábu se pod uchem. "Nezapomněl jste, co?" zeptám se. Mluvím o našem telefonátu, kdy jsem mu řekla, že jsem služka.

Vřele se usměje. "Může se to zdá být divné, ale paměť mi ještě pořád slouží."

"Byl to Ashleyin nápad..."

"Jasně," protáhne hravě Ashley a pohlédne na svého dědečka. "Řeknu jen, že tohle je Spencer."

Mé obavy začnou mizet a hravě na Ashley pozvednu obočí. Pak pohlédnu na její babičku, která je o několik centimetrů menší než Ashley, a připomenu si říct o tom Ash něco později.

Christine vaří se svým otcem večeři. Ashley a já jsme s Audrey, její babičkou. Po třech hodinách jsem se značně uvolnila a zjistila, že oba její rodiče se prozatím zdají být dokonale neškodní.

"Pepsi nebo Coca Cola?" zeptám se Audrey.

"Ehm," zarazí se a na okamžik se zamyslí. "Limonády už moc nepiji, drahá..."

"Ale schválně," zkusím to.

"Pepsi?"

Široce se usměju a hodím významný pohled na Ashley. "Máš se od téhle ženy co učit, Ashley."

Ashley se roztomile usměje. "Dědo!" zavolá.

O chvilku později se její dědeček objeví ve dveřích. "Ano?"

"Pepsi nebo Coca Cola?"

"Coca Cola, bezpochyby."

Ashley se otočí a oplatí mi významný pohled.

"To jsi naplánovala," obviním ji.

"Když myslíš," zamluví to a se rty jí pohrává drobný úsměv.

Vrátím pozornost k její drobné babičce a snažím si vzpomenout na všechny dobré způsoby, které se mi Paula jako malé snažila vštípit.

Zatím žádné osobní otázky. Díkybohu.

118

Když jsme se usadili k brzké večeři, rozběhla se u stolu plynulá konverzace. Na Ashleyiných prarodičích mě zaujalo, jak jsou dokonale naladění na jednu vlnu. Viděla jsem pohledy přes plný stůl a sotva patrné uzardění, které se rozlilo po Audreyiných tvářích o chvilku později. Viděla jsem, jak bez váhání chtěli jeden druhému pomoct odnést prázdný talíř do dřezu na umytí, přičemž se lehce pohádali, že by ten druhý toho neměl tolik nosit a aby si nechal talíř odnést.

Vzhledem k tomu, že Ashley seděla tak blízko vedle mě, cítila jsem její vůni, a musela jsem ji vzít za ruku. O okamžik později jsem jí už hladila hebkou pokožku.

Občas mi přišlo, že do ponoření do svého světa jsem si vybírala ty nejhorší okamžiky, ale po celém dnu sledování a pozorném poslouchání jejích prarodičů, obzvlášť když mluvili o Ashley, jsem si nemohla pomoct. Zjistila jsem o ní pár nových věcí a viděla jí v očích nový druh štěstí, očividně měla radost, že je po tak dlouhé době opět vidí.

Nevšimla si, jak se Audrey podívala na její prsten, zatímco pila vodu, a nevšimla si, jak Audrey nic neřekla, než odvrátila oči.

"Tady jsi, myslela jsem, že jsi odešla bez rozloučení," pozdraví mě Ashley.

Už nějakou dobu sedím u bazénu, nechala jsem Christine a Ashley s Audrey a Johnem o samotě, aby mohli trochu lépe dohnat ztracený čas.

Sleduju, jak si Ashley sundá botu, posadí se vedle mě a ponoří nohu do studené vody v bazénu. "To nikdy," odvětím upřímně.

"Je všechno v pořádku?"

"Jo," odvětím a bezmyšlenkovitě ji vezmu za ruku.

"Tak jakej je verdikt?"

Drobně se usměju, protože vypadá nádherně, jak tam jen sedí a drží mě za ruku. "Jsou milý."

"Fakt?" zní nejistě.

"Fakt," ujistím ji. Nebyli ke mně nezdvořilí a poznala jsem, že se snaží, abych se cítila méně nesvá a nervózní.

Ještě si nejsem jistá ohledně mlčení její babičky. "Tvůj děda se mi vlastně zamlouvá víc než ty," dodám nenuceně.

"Vážně?"

"Jo, tak se snaž."

K uším mi dolehne její tiché zasmání a krátce mi sevře ruku. "Nezájem."

Zavířím nohou ve vodě, přesunu ji pod Ashleyinu a zvednu jí nohu výš. "Zbožňujou mě?" zeptám se.

"Nezaznělo jediný špatný slovo," ujistí mě.

"Fakt?"

"Fakt."

"Přísaháš na Josého?"

"Přísahám na Josého."

Po pár minutách příjemného ticha Christine zavolá Ashley kvůli něčemu dovnitř a já se rozhodnu zůstat tady venku a užít si na kůži teplo slunečních paprsků, než po nich nastoupí Měsíc.

Setkání s Ashleyiným dědečkem mě přirozeně přimělo myslet na svého a přehrávám si v hlavě vzpomínky na něj, většině z nich se usmívám.

O něco později vyndám nohy z bazénu a zatímco si je suším, všimnu si Audrey sedící na zahradním křesle. "Zdravím?" řeknu překvapená její přítomností. "Je všechno v pořádku?" dodám a začíná se mě zmocňovat nervozita, když vedle mě není Ashley.

"Všechno je v pořádku, jen se dívám, jak moc to tu změnily od doby, co jsem tu byla naposledy."

Ze zdvořilosti se usměju. "A změnilo se toho tady hodně?"

"Změnilo se hodně," odvětí.

"A je to dobře?"

"To ještě nevím jistě."

Nevím, co jiného říct, tak se zeptám: "Kdy jste tu byla naposledy?"

"Před rokem a půl, přijeli jsme na Christininy narozeniny."

"To je milé," poznamenám.

Tak bedlivě zkoumá mou tvář, až se asi červenám. "Co víš o naší rodině?" zeptá se zčistajasna.

Jedna má část přemýšlí, jestli to myslí vážně, nebo jestli očekává vtipnou odpověď. Poslechnu svůj instinkt. "Ráda bych si myslela, že vím všechno."

"Ráda by sis to myslela nebo si to myslíš?"

"Ehm...," začnu v rozpacích.

"Jen se ptám, drahá," řekne mi tónem beze stopy zášti.

Snažím se udržet přátelský tón, nechci být nezdvořilá k členovi Ashleyiny rodiny. "Vím to, co mi Ashley řekla. Občas se zeptám, občas nemusím."

"Víš o jejím otci?"

"O tom člověku vím všechno." Při představa jeho tváře mě chytne menší vztek a určitě je to patrné v tónu mého hlasu.

"Ano, no, má dcera nikdy neměla dobrý vkus, co se mužů týkalo."

Nevím jistě, jestli bych k tomu měla něco říct, myslím, že mi do toho nic není. Sepnu ruce, ona k nim sklopí zrak a spatří prstem, který mi Ashley před týdnem dala.

Nic na něj neřekne.

"Chcete si ho lépe prohlédnout?" zeptám se v pokusu být přátelská a vydám se k ní.

"Je velmi hezký," řekne po dlouhé pohledu na ten šperk.

Přejedu přes prsten prsty pravé ruky a nejasně si uvědomuju, že se usmívám. "Viděla jste Ashleyin?"

"Zahlédla jsem ho, ano."

Když Audrey nerozvede, jestli se jí líbil nebo ne, ucítím zvláštní potřebu to vysvětlit. "Já vím, že není tak hezký jako můj, ale... neměla jsem někde stranou balík peněz, takže jsem vzala ten nejhezčí, jaký jsem si mohla dovolit. Koupím jí lepší, ještě to neví, ale..."

"Kdy máš narozeniny, Spencer?"

"Příští měsíc."

Přikývne. "A kolik ti bude?"

"Bude mi osmnáct."

Audrey znovu přikývne. "Mohu se zeptat, kdo požádal koho?"

Ta otázka mě trochu zaskočí, vím jistě, že jí o tom Ashley vyprávěla.

"Já požádala Ashley. Nakonec," dodám a se rty si mi pohrává úsměv kvůli tomu, jak dlouho mi trvalo se jí zeptat.

"Jsi velmi mladá, Spencer."

"To vím," odvětím vážně.

"A možná trochu naivní?"

"Prosím?"

Audrey zvedne ruku, zřejmě ode mě čeká slovní výbuch. "Nechci být nezdvořilá, přijdeš mi jako hodná dívka."

"Ale?" přeruším ji.

"Ale jsi mladá. Příliš mladá, abys o něčem tak vážném jako manželství uvažovala, nevíš, kolik manželství vyžaduje úsilí."

Pozvednu obočí, nevěřícně se uchechtnu a zavrtím hlavou. "Vím, co dělám," prohlásím hlasitě. "Víme, co děláme," opravím se následně. "Nejsme hloupé. Víme, že jsme mladé a datum jsme zatím nestanovily. Ještě nějaký rok to nebude."

"A co až vám skončí líbánkové období? Není to pořád procházka růžovou zahradou, drahá."

"Vím, co s Ashley dokážeme," odvětím odhodlaně.

"Víš to jistě? Víš o mé vnučce všechno?"

"Co je to za otázku?" odvětím tak přátelsky, jak to v téhle chvíli dokážu, pořád mám ale obranný tón. "Samozřejmě že ji znám, znám ji líp než kdokoliv jiný."

"Opravdu?"

"Ano," mírně zvednu hlas a hned toho lituju. Ztiším se. "A líbánkové období? Už jsme spolu dlouho, věřte mi, že to už máme za sebou."

Audrey mi pohledem naznačí: 'Říkala jsem to'.

"To, co máme teď, je lepší. Jsme šťastné, chápete? Miluju ji, to chcete slyšet, abyste mi věřila? Protože ji miluju, moc ji miluju."

Otevře pusu, aby na to reagovala, ale předběhnu ji.

"A také nechci být nezdvořilá, ale nelíbí se mi, že děláte o mně a mém vztahu s Ashley neopodstatnělé závěry. Nevíte, co bych pro ni udělala." Na okamžik se odmlčím. "Jsem s ní šťastná a vím, že ona je šťastná se mnou, to by vám mělo stačit."

Nedokážu jí číst v očích, ale než má možnost něco říct, opět promluvím. "Zeptejte se mě o Ashley na cokoliv," napůl pokrčím rameny, "na cokoliv chcete, vím s absolutní jistotou, že na to dokážu odpovědět." Když se žádné takové otázky nedočkám, pokračuju. "Znám její první vzpomínku, vím, jak spí a jak mě občas uprostřed noci vyděsí mluvením ze spaní, vím, kterou část města má nejradši, vím, že chce procestovat Evropu. Vím, že by radši strčila hlavu do záchodu, než by se přiblížila k huse, štítí se jejich peř-"

"Tyhle věci ví plno lidí, žádají ji o roku?" přeruší mě.

"Vím, že když ji otec dostal do nemocnice, když jí bylo čtrnáct, nevznesla obvinění, a vím, že když umřel, zlobila se víc na sebe, protože jí na něm pořád záleželo."

Audrey do toho vstoupí. "To je přirozené, k rodičům člověk navždy chová náklonnost, ať si to zaslouží nebo ne."

Pokrčím rameny, žádné zkušenosti se špatnými rodiči nemám, naštěstí mám skvělé rodiče. "Zasloužil si, co se mu stalo," řeknu svůj názor. "Nebyl to ani chlap, o otci nemluvě."

"Ashley ti o něm všechno řekla, předpokládám?"

"Něco jsem zjistila na vlastní kůži, ale ano."

Vypadá zaskočeně. "Co myslíš tím na vlastní kůži?"

"Nic," zamluvím to, nikdo kromě Ashley a mě neví, co se stalo. Paula si pořádá myslí, že to byl gang.

"Znám ji, ano? Chcete, abych pokračovala a řekla vám, co ještě vím? Protože jsem ještě ani nezačala."

"Ne," zavrtí hlavou, "víc už říkat nemusíš."

"Ne? Už mi věříte?"

"Ne," odvětí prostě.

"Cože?" zeptám se hlasitě. "Proč mi-"

Zarazím se, když uslyším Ashley zavolat na svou babičku, aby šla na chvíli dovnitř. Audrey se nerozloučí, jen na mě pohlédne a je poznat, že bude chtít v té diskuzi pokračovat později.

Když je z doslechu, zhluboka vydechnu a zavřu oči. Bolí mě, že mi nevěří. Ještě s ní nechci být v jedné místnosti, tak vyndám z kapsy telefon a po cestě zadem ven napíšu Ashley, kde budu a že jsem jim chtěla dopřát nějaký čas o samotě, aby si mohli pořádně popovídat. Lžu jen napůl.

Mám zavřené oči, poslouchám blízké vlny oceánu a prsty jen tak čmárám do písku.

I se zavřenýma očima vnímám západ slunce.

Když si za mě někdo sedne a dá nohy podél mých, okamžitě vím, kdo to je. Poslepu se natáhnu pro Ashleyiny ruce, dám si je kolem těla a cítím, jak se přisune blíž.

"Jsi v pořádku?" zeptá se, položí mi hlavu na rameno a dá mi pusu na tvář.

"Teď už jo, když jsi tu," odvětím upřímně.

Dá mi další pusu na tvář a nechá tvář na mé. "Moc tě miluju," zamumlá tiše.

119

"Dobrý ráno, Spencer."

Vejdu do obýváku a najdu tam Claye, jak se přehrabuje časopisy na konferenčním stolku. "Jak jsi poznal, že jsem to já?"

"Protože máma a táta jsou venku, takže zbýváte jen ty a Glen a ty po schodech nedupeš."

Jeho vysvětlení přijmu nepřítomným přikývnutím. "Co hledáš?"

"Svou peněženku, už jsem se díval všude a pořád ji nemůžu najít."

Zvednu nejbližší časopis a najdu pod ním jeho peněženku. "Proč se chlapi nikdy pořádně nepodívaj?" jemně popichuju a podám mu ji. Před rokem bych mu z ní napřed vzala dvacku.

Tváří se ostýchavě. "Předtím tam nebyla."

"Samozřejmě že ne," odvětím blahosklonně. "Kéž bys měl vlasy, abych ti je mohla pocuchat."

Pozvedne obočí a snaží se neusmát.

"Na co jsi potřeboval peněženku?" zeptám se.

"V Luxoru mají výprodej knížek," odpoví radostně.

"Super." Rozhlédnu se po pokoji a pak pohlédnu Clayovi do očí. "A vzhledem k tomu, že je Luxor na opačnou stranu než Ashleyin dům... mohl bys mě odvést?" zeptám se s nadějí v hlase.

"Včera ses setkala s někým z Ashleyiny rodiny, že jo?" zeptá se mě Clay, když zastavíme na červenou.

"S jejíma prarodičema, jo."

"Byla jsi nervózní?"

"Klidná jak skála," trochu upravím pravdu.

"Jsou milý?"

Pokrčím rameny. "Nemůžu říct, že by nebyli," odvětím popravdě. "Jsem přesvědčená, že její babička je prezidentkou Ashleyina hobitího klubu, měl bys vidět, jak je malinká."

"Jsi sotva o tři cenťáky vyšší než ona, Spencer," připomene mi, zatímco vjedeme na Ashleyinu ulici.

Jeho nesmyslnou poznámku se rozhodnu ignorovat.

"Bude vzhůru?"

Zlehka ho chytím za zápěstí a vzhůru nohama zkoumám jeho hodinky. "Měla by, vždycky se probouzí přede mnou..."

"Zavolej jí a zjisti to."

Normálně bych jí vzbudila osobně, ale ještě nechci riskovat, že bych narazila na Audrey. Vzhledem k její výšce z ní jde překvapivě velký strach.

Zatímco volám Ashley na mobil, Clay vjede na její příjezdovou cestu.

"Nezvedá to," zklamaně téměř vyšpulím spodní ret.

Auto zastaví nedaleko vchodových dveří. Zůstanu sedět na místě a přemítám, jestli mám nebo nemám jít dovnitř.

"Možná je ve sprše," poznamená Clay.

"Možná," souhlasím, "ráda hezky voní..."

Najednou si všimnu otvíraných dveří a na okamžik se mi rozbuší srdce při myšlence, že je to Ashley.

"Matko boží," zasténám přidušeně, v otevřených dveřích stojí Audrey. "Myslíš, že si nás všimla?" zeptám se v žertu Claye.

"Vypadá moc mile," odvětí.

Vzhled může klamat, brácho.

"Je... k sežrání."

Clay zmáčkne příslušné tlačítko a jeho okénko sjede dolů. "Zdravím, já jsem Clay, Spenceřin bratr," pozdraví ji mile. "Rád vás poznávám, madam."

"Jsi hroznej podlézavec, nevím, kde jsi k tomu přišel," pošeptám mu tak, aby to Audrey neslyšela.

Dojdu k závěru, že když tu takhle bez řeči či hnutí sedím, vypadám trochu hloupě, tak přes Claye na tu starou dámu pohlédnu. "Zdravím," začnu trochu nesvá a vyhýbám se pohledu do jejích očí, "je Ashley doma?"

Nejdřív pohlédne na Claye. "Také tě ráda poznávám," odvětí a pak se obrátí na mě. "Jela s Chrissy a svým dědečkem nakoupit."

"Aha, ehm...," odkašlu si, "víte, kdy se vrátí?"

"Kolem jedné."

Znovu pohlédnu na Clayovy hodinky. Je teprve půl dvanácté.

"Aha... Děkuju."

V odpověď přikývne a vrátí se do domu.

Clay do mě šťouchne loktem.

"Co je?"

"Ty nepůjdeš dál?"

"Sama?"

"Nebudeš sama," odvětí a evidentně tím myslí Audrey.

Promýšlím to a dumání ukončím povzdechnutím. "Nejspíš bych měla jít dovnitř, bude působit nezdvořile, když nepůjdu," předstírám, že je to jediný důvod.

"Měj se hezky," řekne mi Clay, zatímco vystoupím z auta.

"Užij si ty knížky," usměju se. "Díky za odvoz, génie."

Čekám, až Clay zmizí z dohledu, a pak dojdu těch pár kroků k hlavnímu vchodu. Obvykle bych šla rovnou dál, ale když je tu jen Audrey, nevím, jestli bych neměla nejdřív zaklepat.

Když půjdu dál rovnou, mohlo by to působit nezdvořile, ale když zaklepu, mohlo by to působit, že Audrey považuju za nadřazenější.

Z myšlenek mě vytrhne odkašlání a zjistím, že Audrey mezitím otevřela dveře a dívá se na mě s výrazem, o kterém nevím jistě, kam ho zařadit.

"Zdravím... znovu. Nebyla jsem si jistá, jestli mám zaklepat nebo..."

"Obyčejně klepáš?"

"Ne."

"Tak bys měla jít rovnou dál," prohlásí neutrálně, pak se otočí a vrátí se na gauč.

Zmatená jejím chováním se zamračím.

Chvilku mi trvá, než vejdu do domu a zavřu za sebou dveře. Rozhodnu se posadit do křesla a vyhýbat se očnímu kontaktu s Ashleyinou babičkou. Otravné hodiny na zdi hlasitě tikají.

"Ty hodiny nesnáším," poznamenám. Chtěla jsem té ženě prostě něco říct, nesnáším trapná ticha.

"Ty hodiny jsem Christine dala já."

"Omlouvám se," odvětím upřímně.

Pokrčí rameny. "Je to tvůj názor."

Ukážu na krbovou římsu, kde vidím i Ashleyin mobil. "Líbí se mi ta váza, ta je také od vás?"

"Ne."

Opět se rozhostí trapné ticho a jsem si dost jistá, že bych dokázala Ashley v živých detailech popsat každý kus nábytku, který má v obýváku, a jak ten, kdo tu naposledy utíral prach, odvedl dost dobrou práci, ale vynechal roh konferenčního stolku.

"Takže...," začnu. "Včerejšek byl fajn, hm?" jdu rovnou k věci.

"Řekla bych, že mě nesnášíš."

"Ne," nesouhlasím. "Jen tomu nerozumím."

"Spencer-"

"Ne, to... ani mě neznáte." Dál mluvím mírným tónem. "A útočila jste na mě. Byla jsem k vám celý den zdvořilá, tak nechápu, proč byste to dělala. Nesnažím se o konfrontaci a nechci, abyste se cítila nesvá, ani začít hádku, jen bych chtěla vysvětlení."

"Už jsem ti včera řekla, že proti tobě nic nemám, zdáš se být velmi milá dívka. Mám své důvody, proč jsem opatrná ohledně tvého vztahu s mou vnučkou," dokončí.

"A to jaké?"

"To je osobní."

"Jde o to, že jsem holka?" zeptám se.

Zatváří se dotčeně. "Doufala bych, že máš o mně lepší mínění."

"Jak mám mít, pokud mi to nevysvětlíte?"

Audrey nic neřekne, tak pokračuju. "Prosím?"

"Zůstane to jen mezi námi, ano? Ashley to neví."

"Dobře," souhlasím.

"Raife nebyl první manžel mé dcery."

Pozvednu obočí. "Vážně?"

Přikývne. "Vincenta potkala v třetím ročníku na střední a hned po maturitě se vzali."

"A co se stalo?"

"Vince měl poměr a zlomil mé dceři srdce. V době, kdy skončilo rozvodové řízení, to už byla úplně jiná žena, a tehdy potkala Ashleyina otce."

Hledím jí do očí. "Co to má společného s Ashley a mnou?"

"Vince působil jako velmi hodný hoch... a koukni, jak to dopadlo. Pokud víš o Raifovi, víš o jeho náladovosti, ale nevíš, co udělal Christine Vincent. Úplně ji zlomil."

"Nikdy bych Ashley nepodvedla. Nikdy. Kdybyste věděla, jak často na ni během dne myslím, myslela byste si, že jsem blázen. Neunaví mě s ní mluvit nebo se na ni dívat, když neví, že se dívám," snažím se slovy vyjádřit své city.

"Když jsi s někým dlouho, objeví se jiní lidé, Spencer, a přimějí tě přemýšlet. Je to přirozené."

"To, že je Ashley člověk, kterému nejvíc věřím, je přirozené, to se nikdy nezmění, bez ohledu na to, kdo se může objevit během čeho? Pár let?" Nad tou absurdní myšlenkou zavrtím hlavou. "Udělala bych pro ni cokoliv, doufám, že to víte. Umřela bych pro ni a zabila bych kohokoliv, kdo by jí ublížil."

"Jsem si jistá, že lidé neplánují ublížit těm, které nejvíce milují, ale stává se to."

Dál mluvím klidným hlasem. "No, možná byste mě neměla soudit, dokud neudělám něco špatného. Neudělal jsem nic, za co bych se měla stydět, a vy děláte, jako byste mě nachytala při činu."

Otevře pusu, aby na to zareagovala, ale vstoupím jí do toho. "Christine o tom už musela přemýšlet, kdyby si myslela, že se podobám jejímu prvnímu manželovi, nemyslíte, že by Ashley něco řekla? Věří mi a já bych chtěla, abyste mi taky věřila."

"Raife," začne.

"Byl hajzl," přeruším ji, "promiňte mi ten výraz, ale budu předpokládat, že se na tom shodneme." Odmlčím se a čekám na její reakci. Krátce na to se mi dostane souhlasného přikývnutí. "Řekla jste mi něco, co by Christine asi nechtěla, abych věděla, tak vám řeknu něco, co by Ashley asi nechtěla, abyste věděla by, je to fér?"

Svraští obočí, nejspíš přemýšlí, co bych jí tak mohla říct.

"Nevadí mi, jestli o tom budete mluvit s Ashley, ale Christine to neříkejte, ze zřejmých důvodů."

"Máš mé slovo."

"Nemám vám za zlé, že nechcete, aby Ashley dopadla jako její máma, ale ujišťuju vás, že nejsem jako Vince. Nikdy bych Ashley tak nezradila," prohlásím přesvědčeně.

Audrey mírně přikývne, abych pokračovala.

"Jednou jsem se s ním setkala," řeknu po chvíli. "Ví o tom jenom Ashley a, no, teď i vy."

"Setkala ses s jejím otcem?" zeptá se šokovaně. "Kdy? Proč?"

"Jo." Odkašlu si. "Já, ehm, zjistila jsem, co byl zač a co dělal. Ash o něm mluvila celý den," znovu jí pohlédnu do očí. "Celý den jsem ji objímala a pokaždé, když mi řekla něco nového, jsem ji sevřela pevněji... Nevím, jak byla schopná pořád dýchat..."

Věnuje mi soucitný úsměv.

"Cítila jsem k němu hroznou nenávist." Zhluboka se nadechnu. "Vzpomínám si, jak jsem si šla ten večer lehnout a jako většinou Ashley usnula přede mnou. Byla jsem hodiny vzhůru a jen se na ni dívala a myslela na to, co mi vyprávěla. Napadlo mě, že ji vzbudím, protože jsem se strašně třásla a nemohla jsem to zastavit. Týdny jsem se to snažila překousnout, ale nešlo to, nedokázala jsem myslet na nic jiného."

"Neřekla jsi o tom Ashley?"

"Párkrát jsem to nadhodila, ale jen zběžně. Nepomohlo to. Chtěla jsem mu ublížit, tak jsem nasedla na letadlo a šla k němu domů," prohlásím prostě. "Nešlo, ehm... nešlo to tak, jak jsem čekala." Při vzpomínce na to, co se v tom domě stalo, stisknu rty. "Byla to hloupost, vím to. Měla jsem rudo před očima, chápete? Ublížil osobě, kterou nejvíc miluju, a já chtěla ublížit jemu."

Vstanu a posadím se vedle ní. Pak si odhrnu ze spánku vlasy a odhalím malou jizvu. "Dostala jsem od něj dárek."

"Drahá...," začne jemně a položí mi svou drobnou ruku na předloktí.

"To nebylo to nejhorší, on, ehm...," krátce si skousnu spodní ret, "zlomil mi nos, zápěstí a několik žeber a ležela jsem na podlaze a on byl na mně a já byla přesvědčená, že mě zabije. Pamatuju si, že jsem zavřela oči a myslela na Ashley. Doufala jsem, že mi odpustí, že jsem byla tak hloupá. Ale tehdy jsem uslyšela ránu a on spadl na podlahu." Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu. "Ash našla vzkaz, který jsem nechala u sebe v pokoji a můj bratr Clay... ten kluk, kterého jste předtím viděla, jí řekl, kde jsem, a ona si pro mě přijela. Jsem přesvědčená, že mi ten den zachránila život..."

Audrey mě konejšivě hladí po ruce.

Pokračuju. "Vstal a zíral na ni. Ashley na něho ani nepromluvila, neřvala ani nekřičela, jenom na něho hleděla s takovým výrazem v očích, který jsem u ní předtím nikdy neviděla a po tom už taky ne. Snažil se ji přimět, aby s ním mluvila, ale dál mlčela. Postoupil směrem k ní a tehdy vytáhla pistoli." Zarazím se, abych se usmála Audreyině šokovanému výrazu. "Měl řeči a ona vypálila naslepo, to ho umlčelo." Dokážu se mírně zasmát.

I když se o to Audrey pokusí, nedokáže se úplně usmát. Nedivím se jí, já se tomu nemohla usmívat dlouho.

"Takže... po tom všem nepochybujte o tom, jak moc ji miluju a co všechno bych pro ni udělala. Můžete se ke mně chovat jako k špíně, pokud někdy udělám něco, čím bych popřela, co jsem právě řekla, ale do té doby mě berte jako člověka, kterým jsem, člověka, který se o vaši vnučku vždycky postará."

Ashleyina babička zavrtí hlavou. "Moc se omlouvám, to jsem-"

"To je v pořádku," přeruším ji.

"Není, měla jsem-"

Tentokrát ji nepřeruším já, ale Ashley, která prakticky vpadne do dveří pod tíhou spousty nákupních tašek, co nese.

Když mě spatří, rozzáří se jí oči. "Ahoj," řekne překvapeně.

Jsem si jistá, že můj obličej taky ožil. "Ahoj." Chvíli na ni zamilovaně hledím, dokud do dveří nevpadne Christine a nenarazí do Ashley, která hleděla na mě.

Ashley nám řekne, že je za moment zpátky, a zmizí směrem, kterým odešla Christine. Otočím se na Audrey a než můžu otevřít pusu, položí ruku na mou. "Christine se to nikdy nedozví," ujistí mě.

Přikývnutím poděkuju a spatřím, že do domu vešel John s několika taškami. Jde přímo k Audrey a dá jí pusu na tvář. Pak se vedle své ženy posadí. "Rád tě vidím, Spencer."

"Já vás taky," odvětím. "Co vaše nohy? Ashley a Christine umějí nakupovat, co?"

Ušklíbne se. "Původně jsem jeli jen do samoobsluhy," zavrtí hlavou.

Usměju se, protože je milý.

"A zeptal jsem se Ashley 'Co má Spencer ráda?', protože jsem ti chtěl koupit nějakou maličkost-"

"Jé, to jste nemusel," vstoupím do toho.

"Chtěl jsem," odvětí mile. "Měj na paměti, že to vybrala Ashley..." Odmlčí se a vytáhne z tašky u nohou láhev Pepsi.

Ashley mě má dokonale přečtenou.

Usměju se a zdvořile si ji od něj vezmu. "Děkuju vám."

Ashley se vrátí do pokoje a zamíří rovnou ke gauči, na kterém s jejími prarodiči sedím. Vmáčkne se vedle mě a dá mi pusu na tvář. "Co nohy, vojáku?" obrátí se s otázkou na Johna.

Když Ashley vyhledá rukou mou, propletu naše prsty a cítím úlevu, že se problém s její babičkou vyřešil.

120

"Jestli toho nenecháš, Spencer, budeš toho litovat," hlesne Ashley slabě.

Shlédnu na její tělo uvězněné pode mnou, nohy mám kolem ní a držím ji na místě. "Nejsi v pozici, abys mi mohla vyhrožovat," poznamenám a vysypu si na dlaň další mastkový pudr.

Přehnaně otevřu pusu dokořán a zhluboka se nadechnu.

"Spencer, ne!" křičí Ashley. Zasměju se a stejně jí fouknu pudr do tváře.

Slabě hlesne, že jsem mrcha, a pak se pode mnou zase začne kroutit. Další marný pokus. "Bledule jsou teď v kurzu. Krásně zapadneš."

"Zkopu tě do kuličky, mrcho!"

"Zchladni!" zacituju Bravo Girls.

Ashley se pode mnou opět začne vrtět, ale já se jen vítězoslavně usměju. "Spencer," opět mě varuje.

"Jak dlouho tě takhle držím, hm? Jestli ti kroucení nepomohlo v posledních třiceti minutách, nepomůže ti ani teď," prohlásím. Pak se rozhlédnu po pokoji a vzpomenu si, že mám mobil v šuplíku nočního stolku.

O minutu později s namáhavě oddechující Ashley láskyplně konverzujeme.

"Jestli mě takhle vyfotíš, useknu ti všechny tři potřebný prsty!"

"Považuj se za šťastnou, že tě vůbec chci takhle vyfotit."

"Přestaň bejt taková mrcha!"

"Přestaň bejt taková holka."

"Vypiješ si to, Spencer, dobře to víš."

"Vážně?" zeptám se nepřesvědčeně vzhledem k tomu, kolikrát se během toho usmála.

"Spencer!" znovu zakřičí a já se rozesměju, zatímco se mě snaží ze sebe shodit. "Jestli mě vyfotíš, přísahám, že tě přinutím koukat na Pomádu 2!"

Můj úsměv povadne. "To bys neudělala."

"Že ne?" dobírá si mě.

"Ani ten film nemáš," poznamenám.

"Jak to víš?"

Usměju se na bílou tvář pod sebou. "Protože si ráda bez ptaní půjčuju tvý filmy, a kdybych mezi nima viděla tu ohavnost, něco bych řekla, než bych ji spálila."

"Máma ho má."

Chvilku zkoumám její pošetilou tvářičku, abych zjistila, jestli ji mám obvinit, že blafuje. "Au!" vykřiknu. Štípla mě do stehna. "Ty jsi mě štípla," hlesnu nevěřícně.

"A i když tě miluju, udělám to znova, jestli ze mě neslezeš."

Je těžké ji brát vážně, když je celá od mastkového pudru. "Ťuky, ťuk," začnu.

"Cože?"

"Ťuky, ťuk," zopakuju.

Obrátí oči v sloup. "Kdo je tam?"

"Hobit."

"Spencer," varuje mě.

"Nech mě to dokončit."

"Ne."

"Ashley."

"Spencer."

"Prosím," žádám.

Zašklebí se. "To jsem já!"

Zasměju se tomu, jak Ashleyin obličej vypadá, a pak si otřu ruce o její tričko. "Ještě se zaškleb," řeknu, zatímco jí co nejpečlivěji stírám pudr z tváře. "Nádhera!" prohlásím a pak jí dám pusu.

S Ashley sledujeme Mad TV a zatímco se směju jedné staré scénce, Ashley si myslí, že necítím, jak posunuje ruku po mém stehně nahoru. Pošetilka.

"Jsem doma!" ozve se od dveří a Ashley ruku okamžitě stáhne.

Usměju se Paulině hlasu. "V obýváku," zavolám.

Paula nás obě pozdraví pusou do vlasů. "Jak se mají má oblíbená děvčata?"

"Dobře," odvětí Ashley za nás obě. "Jak vy?"

"Jsem vyčerpaná," padne na druhý gauč. "Ale jinak dobře."

"Jo, vypadáš na to, že by ti bodlo kafe," řeknu. Napadlo mě, že je to zdvořilejší než říct 'vypadáš totálně příšerně'.

Ashley se ke mně otočí a vidím, že má svraštělé čelo.

'Co je?' naznačím jí pusou.

Zavrtí hlavou. "Chcete kafe, Paulo?" zeptá se s důrazem na chcete.

Když se nám dostane souhlasné odpovědi, následuju Ashley do kuchyně, a přestože s tím přišla Ashley, dělám kafe já.

"Miluju vůni kafe," řeknu Ashley, i když vím, že už jsem jí to říkala. Opakovaně.

"Já vím, že jo."

"Chceš taky?" zeptám se.

"Ne, to je dobrý."

Přijmu to přikývnutím. "Kdo bude hospodyňka?"

"Cože?"

"Myslím pozdějc, kdo bude hospodyňka?"

"V posteli nepoužíváme kostýmy," odvětí se zmateným výrazem.

"Ne. Mnohem pozdějc. Jako za deset let," objasním.

"Aha, jasně, takhle pozdějc," utahuje si ze mě s úsměvem. "Nevím, Spence. Asi já. Nebo možná ty... nevím."

"Nebo bychom si možná mohly najmout na výpomoc Madison," navrhnu.

"Pokud má v plánu se přestěhovat do jinýho státu, tak beze všeho."

"Ty nechceš zůstat v Kalifornii?" zeptám se vážně.

"Co?"

"Mluvila jsi o jiným státě. Kdo se stěhuje?"

Ashley zvedne hrnek kafe. "Teď to nebudeme probírat, je to ještě strašně daleko."

"A strašně daleko vždycky nastane mnohem rychlejš, než si člověk myslí. Nevěděla jsem, že se ti tu nelíbí," řeknu.

"Tak to není, líbí se mi tu, ale nechtěla bych, aby tu vyrůstaly mý děti. Za hodně let, až budeme umět pořádně vařit a ty budeš umět vyprat prádlo, aniž by se všechno srazilo nebo vybledlo."

Musím se usmát. "Už se zlepšuju, příští týden se budu učit vařit jednu italskou specialitu."

"Fakt?" zeptá se příjemně překvapená Ashley.

"Jo, jmenuje se to špagety nebo tak nějak," zavrtím hlavou v předstírané nevědomosti. "Měla by to být bomba."

"Přemýšlíš někdy o konci světa?" zeptá se mě zčistajasna Ashley, když hodím další učebnici do skříňky.

"Ne," odvětím.

"Ne, vážně. Myslím to vážně."

"Vážně?" dobírám si ji a dostane si mi od ní roztomilého úsměvu. "Asi jo, možná někdy, proč?"

"Myslíš, že bych ho přežila?"

Ozve se školní zvonek. Ujistím se, že Ashleyina krásná tvářička nestojí v cestě, pak zabouchnu skříňku a vyrazím s ní po boku na následující hodinu. "Buffyovskej konec světa s vyprávěním o žlutý pastelce?"

"Ne, vážně," pobídne mě, zatímco zápasím s plnou náručí učebnic.

"Myslím, že bys dokázala cokoliv, Ash," odvětím.

Tohle mě naučil táta.

"Jéé," vzdychne, přejde přede mě a jde pozadu. "Přesně kvůli tomu tě miluju."

Usměju se a zakopnu o prváka.

Během tří sekund jsem na kolenou a rukama jemně svírám Ashleyiny boky. Okamžik mi trvá najít hlas. "Má hrdinko," hlesnu.

Hlavu mám téměř na dokonalém místě.

Ashleyino přidušené zasmání mě přiměje vzhlédnout. "Jsi celá?" zeptá se.

"Jo," zamumlám a vstanu. Ashley se ohne, aby zvedla mé spadlé učebnice.

"Krávo, šlápla jsi mi na ruku," ztěžuje si s bolestivým výrazem vyžlovitý prvák.

"Tak se mi nepleť pod nohy," utrhnu se.

"Tu máš," podá mi Ashley část učebnic, zatímco sbírá zbytek.

"Děkuju," odvětím vděčně.

"Hele, jak se jmenuješ?" zeptá se Ashley vyžlovitého prváka.

"Malcolm," odpoví a probodne mě pohledem.

"Máš něco zlomenýho, Malcolme?" zeptá se ho Ashley.

Divnej Malcolm předvede bolestivou grimasu a drží si ruku u svého trapného hrudníku. "Asi jo," odpoví slabě.

Obrátím oči v sloup.

"Chtěl by sis mi šáhnout na prsa?" zeptá se ho Ashley zvesela.

Jeho oči ožijí a vystřelí ruku k její hrudi. Já ho naštěstí předběhnu a dokážu mu sevřít prsty stěží poraněnou ruku. Pevně stisknu. "Na to ani nemysli," pronáším pečlivě každé slovo.

Bolestivě zagrimasuje, a jakmile mu ruku pustím, odpeláší pryč.

"Nemůžu uvěřit, že jsme někdy byly takhle malý," poznamená Ashley.

"O moc jsi nevyrostla."

"Nezájem," odvětí výmluvně.

"A už svý prsa prvákům na šahání nenabízej."

"Věděla jsem, že lže, a věděla jsem, že budeš rychlejší. Vždycky jsi."

"To je pravda," odvětím a zvednu učebnici, kterou jsem upustila, když jsem bránila Ashleyina prsa.

Opět se narovnáme a všimnu si, že se Ashley rozhlíží po prázdných chodbách.

"Jdeme pozdě," poznamená.

"Vypadá to tak."

"Chceš se ulejt?"

Zvednu obočí. "Z následující hodiny?"

"Ne, blbko. Na zbytek dne," urazí mě a objasní to.

Stává se velmi zřídka, že by Ashley šla za školu, o tom, že by to navhrla, ani nemluvě. "Jsi na mě strašně hodná," spokojeně vzdychnu a pak zaháknu ruku za její.

Trochu natočí hlavu a věnuje mi roztomilé uculení.

"Víš, jak jsem tuhle říkala, že se učím vařit italskou kuchyni?" zeptám se Ashley s hlavou na jejím břiše.

"Myslíš špagety?"

"Ne, myslím italskou kuchyni," odvětím ospale.

"Vzpomínám si," odpoví, určitě s úsměvem.

"Jo, no, už mám tu specialitu skoro v malíku."

Sevře špičky mých prstů, které drží. "Co pro tebe mám udělat?"

"Cože?"

"No, ty se kvůli mně učíš vařit, tak bych měla udělat i já něco pro tebe."

Posunu se po jejím těle nahoru a letmo ji políbím. "Právě jsi udělala. Čtyřikrát."

"Něco, na co nestačí odpoledne," objasní a dá mi ruce za záda.

"Popřemýšlím o tom," řeknu a zavřu oči.

"Usínáš na mně, ženomuži?"

Ospale se usměju. "Mám tlustý víčka."

"Těžký."

"Jo, těžký."

Ashley nic neřekne, cítím jen, jak mi přitiskne rty na vlasy a přikryje mě dekou, abych byla v teple.