Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

41

Paulu si v nemocnici pár dní nechali, propustí ji dneska a nemohla bych být šťastnější, bez jejího neustálého štěbetání a 'vědoucích pohledů', které vždy vydají za tisíc slov, tu byl moc velký klid.

Vzhledem ke svým zraněním nemůže řídit, takže ji někdo bude muset vozit tam, kam bude potřebovat, a tenhle týden je na řadě Ashley. Řekla jsem jí, že to nemusí dělat, že to není jejPustíí starost, že ji mohou vozit Glen, Clay nebo táta... ale nechtěla o tom ani slyšet.

S Ash jsme u ní doma, v jejím pokoji. Ležím v normální poloze, hlava na polštáři, nohy v nohách postele. Ashley padla na postel napříč a vrazila mi loktem do břicha, což vyústilo v lechtací souboj, který následně vyústil v muchlovací chvilku. Teď má hlavu u mých nohou.

"Smrdí ti nohy, smraďoško."

Vím, že to není pravda. "Nezájem, blbko." Pokusím se jí šťouchnout do tváře palcem u nohy, ale chytne ho a ohne ho na stranu, což bolí. "Ashley, přestaň. Ubližuješ mi!" Ta poslední dvě slova doprovodilo zasmání, takže nečekávám, že by mě vzala vážně.

Pustí mi palec, zvedne ruku do vzduchu a předvede mi rychlé 'jazzové ručičky'. "Spencer, podívej, nemůžu ohnout prsty!"

Zasměju se jejímu sarkasmu a splácnu jí ruku dolů. "Sklapni."

Přetočí se, takže má hlavu u mé. Usmívá se a já se musím taky usmát.

Posunu nohy, aby se dotýkaly jejích, protože chci cítit její kůži. "Proč se usmíváš?"

Pokrčí rameny. "Jen tak."

Změním téma. "Ash?"

"Jo?"

"Vím, že to vzhledem ke všemu bude znít hloupě, ale... chci, abys věděla, jak moc pro mě posledních pár dní znamenalo. Nevím, jak dokážeš být tak klidná v situacích, které by normálně volaly po hysterickém záchvatu... ale prostě to dokážeš, a kdybys mě nenakopla, vím, že bych tam pořád omráčeně seděla, takže... díky," dokončím neoriginálně.

Na chvíli mám za to, že ji mé chabé 'díky' uspalo, ale pak ke mně vzhlédne a znovu promluví, hodně potichu. "Máš tušení, jak moc tě miluju, Spencer?"

Pohled v jejích očích... tón jejího hlasu... řekněme jen, že v téhle chvíli nedokážu mluvit, takže pouze přikývnu.

"Ne... nemáš, nemůžeš mít."

Co sakra máte odpovědět člověku, který vám řekne něco takového? 'Páni, díky'? Neřekla bych...

Vezmu ji za ruku a položím ji na své rychle bušící srdce. "Nikdo ho nedokáže takhle rozbušit, Ashley, jenom ty. Máš tušení, jak moc miluju já tebe? Jak moc tě budu navždycky milovat. Vím, že to lidí říkají, aniž by to tak mysleli, ale vážně... myslím to tak."

Přikývne a zašeptá 'já taky'.

Dál už čekat nevydržím, nakloním se přes tu krátkou vzdálenost a zahrnu její rty něžným polibkem, na který okamžitě zareaguje, prohloubí ho, přitlačí mě na postel a napůl na mě nalehne.

K nemocnici jsme se dostaly trochu dřív, než bylo v plánu, Ash si musela půjčit jedno z aut její mámy, abychom se tam všechny vešly, pochybuju, že bychom mohly Paulu s dvěma zlomenými žebry odvést v kufru. Chci zajít do nemocnice a koupit Paule něco laciného a kýčovitého na zvednutí nálady.

Vejdeme hlavním vchodem dovnitř a já vrhu vražedný pohled na ženu za pultem, které tuhle byla na Ashley ošklivá.

Ashley mi stiskne ruku a tlumeně se zasměje. "Nemysli si, že jsem to neviděla, Spencer. A ona to viděla taky."

Jejda, měla jsem za to, že jsem nenápadná... zřejmě ne, hm?

"Myslela jsem, že jsem nenápadná," zazubím se.

Obrátí oči v sloup. "Budu ti muset udělat přednášku o nenápadnosti."

Nemůžu si pomoct a také obrátím oči v sloup. "Protože ty ji máš v malíčku?" popichuju.

Vidím, že se snaží neusmát. "O čem to mluvíš?"

"Zvedla jsi oči až do nebe."

"Jakože teď?"

Pohlédnu na ni, jako by spadla z jahody naznak. "Ne, minulej tejden. Samozřejmě, že teď."

Usměje se. "Och."

"Och," napodobím ji.

Zastaví se a na prázdné chodbě se ke mně otočí. Snaží se vypadat nepobaveně, ale vůbec jí to nejde. "Och."

Zvednu jí ruce, pevně si je přiložím na prsa a pokusím se nezasmát jejímu šokovanému výrazu. "Och."

Snaží se je dát dolů, ale já je pevně držím, což ve mně vyvolává ještě příjemnější pocit a musím se znovu zasmát. "Nevěděla jsem, že máš divošskou stránku, Daviesová."

"Mám plno stránek, Carlinová. Převedu ti vražednou, pokud je nepustíš."

Její plané výhrůžce se zasměju a pořád jí držím ruce na místě. "Myslím, že mý kotníky snesou jeden nebo dva škrábance od tvých miniaturních mečíků."

Mé posměšné poznámce se zasměje a cudně mě políbí na ústa, pak se opět odtáhne. "Vážně nechci být načapaná, jak osahávám svou přítelkyni v nemocnici, Spencer."

Přikývnu, nakloním se a krátce ji políbím. Pak jí ruce pustím. "Spokojená?"

"Vždycky."

Teď jsme v nemocničním obchodě a vidím spoustu blbůstek, které chci Paule koupit.

"Panebože, Ash! Tenhle obchod je bombovej!"

Odtrhne zrak od knížky, kterou si prohlížela, a usměje se na mě. "Pochybuju, že by se něco z toho Paule líbilo."

Zvednu starého plyšového medvídka, který byl zřejmě špatně vypraný v ruce, je vybledlý a je úděsně sešitý. "Nevidíš, co se v panu Starém skrývá za potenciál, vedl naplněný a zajímavý život. Může vyprávět spoustu historek a má spoustu šrámů z bitev... a tak vůbec. Paula si ho zamiluje, věř mi."

"Pan Starý? To je hodně vynalézavý, Spencer."

Pozvednu obočí, znovu na medvídka upřu zrak a pak se podívám zpátky na Ashley. "No, a jak by mu teda říkala?"

Pokrčí rameny. "Nevím, ale pan Starý?"

"Je to můj dárek, já mu dám jméno."

Změní směřování hovoru. "Fajn, je Paulin. Co ještě?" Rozhlédne se po místnosti.

"Myslíš, že tu mají Wild Things 3?" Popichuju, ale napůl mě to vážně zajímá.

"Ty myslíš, že by na to Paula koukala?"

Znovu na ni pohlédnu, jako by spadla z jahody naznak.

"Jo, máš pravdu, moje chyba."

Pokračujeme v procházení obchodu, vybrala jsem pár věcí s potenciálem a Ashley jí koupila balónek.

"Nemůžu uvěřit, že jsi jí koupila balónek, Ashley." Usmívám se na ni, nemyslím to zle. "Je to dospělá ženská, nejsou balónky pro děti?"

Zavrtí zápěstím a balónek se ve vzduchu zhoupne a zakomíhá. "Bude se jí líbit, kdo by neměl rád balónky? Zvlášť tyhle, jsou plněné héliem, až pozdějc Paula kvůli lékům odpadne, můžeme jít nahoru a užít si s ním."

Snažím se nebýt nedospělá... ale prostě se musím zasmát.

Napodobí mě. "Jsi jako malá, Spencer."

Ukážu na její smějící se obličej. "To ty taky!"

Mírně změní téma. "A já balónky zbožňuju, pokud se někdy dostanu do nemocnice, tak mi koukej koupit plnej pokoj balónků, jinak ti ublížím."

"Jo, už vidím, jak bys mi dala nakládačku, byla bys v bezvědomí, nebo minimálně utrpěla nějakou újmu, a měříš metr."

"Jé, tenhle měsíc jsem o třicet cenťáků vyšší. Paráda."

Neodpovím jí, jen zpomalím krok a mírně ji kopnu do zadku.

Vpadnu dveřmi dovnitř, viděla jsem, že je oblečená, protože žaluzie v jejím pokoji byly zvednuté. "Ahoj, supermanko."

Paula se usměje, sedí na posteli. "Ahoj, srdíčko." Pohlédne na naše spojené ruce a věnuje nám široký úsměv. Samozřejmě jí úsměv oplatím, jsem ráda, že je stará dobrá Paula zpátky.

"Zdravím, Paulo."

"Ahoj, Ashley, pojď... posaď se sem." Poklepe na postel.

Co jsem vám říkala... Ashley má rozhodně radši.

"Já si teda sednu na tvrdý." S uraženým výrazem se posadím na židli vedle postele.

Ashley vypadá pobaveně a pak se obrátí na Paulu. "Ten je pro vás," řekne a pak ukáže na balónek, který musela Paula přehlédnout, když jsme vešly.

"Jé, děkuju. Miluju balónky!"

To jsem netušila, tak jak to sakra věděla Ashley? Hmmm...

"Věděla jsem to." Ashley na mě vrhne významný pohled, kterým mi říká 'já ti to říkala '.

"Já koupila něco, co se po pár dnech nevyfoukne." Oplatím Ashley významný pohled a pokusím se neusmát, když spatřím, jak se posměšně ošije.

Vytáhnu pana... Beze jména a položím ho na postel vedle Pauly.

"Á, ten je nádherný, Spence, a koukněte... teď máme maskota."

Jsem zmatená.

"Maskota? Jakýho?"

Pomalu ho postaví a přesune ho přede mě a Ashley. "Do toho, Spashley!"

Zasměju se, vstanu, nakloním se k posteli a přiložím jí dlaň na čelo. "Víš jistě, že už můžeš jít dneska domů, mami? Nepraštila ses do hlavy víc, než jsi mi říkala?" popichuju.

Usměje se a podle všeho bolestivě zavře oko s pořád viditelným monoklem. Nepamatuju si ani, kdy jsem naposledy udělala tohle, ale trochu se nakloním a políbím ji na tvář.

"Doktor přijde za chvíli, takže to nemusíte trčet celé odpoledne, jsem si jistá, že byste radši dělaly něco jiného."

Vezmu ji za bližší ruku. "Nebuď hloupá, chceme být tady."

Jsme doma, táta, Glen a Clay jsou dole s mámou a já jsem nahoře, sama. Asi hodinu po tom, co jsme přijely z nemocnice, volala Ashley Christine. Chtěla ji vidět, než bude muset zase odjet do práce, a nemohla jsem ji držet jako rukojmí, takže...

Ale šíleně se nudím a Christine už teď určitě do práce odjela... nebo brzy odjede. Zvednu telefon a namačkám známé Ashleyino číslo. Mám ho uložené a na rychlém vytáčení, ale ráda ho namačkávám.

Po pár zazvoněních to zvedne. "Haló?"

Předvedu svůj nejlepší 'eroticko linkový' hlas. "Kde mě chceš?"

Ví, že jsem to já, směje se. "Čau, blázne, co se děje?"

"Umírám nudou. Přijeď sem."

"A co když se mi nechce?" škádlí mě.

"Tak přijedu já k tobě, a než si tě dotáhnu zpátky sem, zmaluju ti zadek."

Slyším, jak se znovu zasměje, pak mi odpoví. "Hned jsem tam."

Než mám šanci odpovědět, zavěsí.

A já jí ihned volám zpátky.

"Říkala jsem, že jsem hned tam, Spence."

Vůbec se nezlobím, jenom popichuju. "To si nezasloužím rozloučení?"

"Cože?"

Usměju se jejímu zmatku. "Zavěsila jsi bez rozloučení, rozluč se."

"Zatím, Spencer."

Zazubím se. "Zatím, Ashley."

42

Paula se uzdravuje, hodně modřin už zmizelo a snížili jí dávky léků. Pořád na tom ovšem není úplně dobře, takže nemůže zajet nakoupit potraviny. Táta nemůže jet, protože zůstal trčet kvůli nějakému velkému případu v práci, Glen je na tréninku, nebo dělá to, cokoliv dělá, když tvrdí, že je na tréninku, a Clay... se musí 'učit'.

Fajn, už mlčím, pardon. Říkala jsem, že se k němu pokusím být milejší. Teprve si zvykám, ale už se to zlepšilo. Nebo se to alespoň nezhoršilo, což je vždycky dobré znamení.

Nicméně nákup spadl na Ashley a mě, tedy spíš na mě, ale beru Ashley s sebou, abych z toho alespoň něco měla, poděkuju jí později.

Jsem nahoře ve svém pokoji, přišla jsem sem najít ponožku, měla jsem každou jinou. Našla jsem ji a posadila se na postel, abych si ji navlékla, a víte, jak to chodí, lehnete si a pak se vám už nechce znovu vstát. Takže tu teď čekám a naslouchám, až uslyším přijet Ashleyino auto.

Zazvoní mi telefon. Mrknu se, kdo volá, abych věděla, jestli je to někdo, s kým chci mluvit, nebo někdo, koho budu ignorovat... je to Ashley.

Rozevřu telefon, ale neozvu se. Tohle miluju... člověk na druhém konci zní vždycky hrozně legračně, když zmateně pronese 'haló' a ptá se, jestli tam jste.

"Haló? Spence, jsi tam?"

Potlačím zasmání. "Jo, promiň. Špatnej signál."

"Lžeš, jako když tiskne, zase jsi byla schválně zticha, že jo?"

Přistižena.

"Bože, jak to děláš?"

"Je to dar." Slyším v jejím hlase úsměv a to mě taky přiměje k úsměvu.

"Takže... kde sakra vězíš? Už jsi tu měla dávno bejt."

"Jsem pět minut od vašeho domu a jedu o čtvrt hodiny dřív."

Přemýšlím nad tím, co řekla, když vtom mi něco dojde. "Ty telefonuješ za jízdy?"

"Cos myslela?"

"Víš, že to nemám ráda, promluvíme si až pak, Ash." Než má šanci odpovědět, zavěsím.

O pouhých několik vteřiny později telefon znovu zazvoní a vidím, že je to Ashley. "Říkala jsem, že si promluvíme, až sem přijedeš, Ashley."

"Nerozloučila ses."

Zvykly jsme si, že když se jedna z nás nerozloučí, ta druhá se s tím připomene.

"Zatím, hobite."

"Zatím, Barney."

Před chvilkou jsem uslyšela Ashleyino auto, přinutila jsem se vstát z postele a sešla jsem dolů, kde jsem spatřila spící Paulu na gauči. Došla jsem k ní, upravila jí deku, aby nenastydla, a políbila ji zlehka na tvář. Nechtěla jsem ji vzbudit, tak jsem pouze zašeptala: "Mám tě ráda." Před odchodem z domu jsem ještě z konferenčního stolku sebrala papír s nákupním seznamem.

Před domem spatřím sexy kočku v Porche, a když nastupuju do auta, téměř se uculím. Všimnu si, že má dneska rovné vlasy, vypadá jinak, dobře jinak. "Hezkej sestřih."

Zvednu ruku a rozcuchám jí vlasy.

"Spencer!"

Dělám, že mě její výbuch překvapil. "Co je? Tím ti říkám, že ti to moc sluší."

Prohlíží se v předním zrcátku. "Tím, že zničíš čtyřicet minut dřiny, co mi zabralo je narovnat?"

Účes má opět dokonalý, ale já si v mateřském stylu nasliním prsty. "Ukaž, ještě tady."

Chytne mě za zápěstí. "Nedělej to, Spencer."

"Tohle?" Olíznu si druhou ruku, zvednu jí, a než mi chytne i tu, přejedu jí s ní po vlasech.

"Tohle už ve vlastním zájmu znova nedělej."

Je sexy, když je přísná.

"Vážně nemám?" Teď se culím. Jsem hrozný kvítko.

"Ano, vážně."

Její stisk na zápěstích je příjemný, nesvírá je moc pevně, nebolí to... je to prostě příjemné. Vykroutím obě zápěstí z jejího sevření a chystám se jí znovu přejet teď už pouze vlhkými prsty po vlasech, když vtom sáhne pro něco dolů, což mě zarazí.

Vytáhne svou 'zbraň'.

"Nemůžu uvěřit, že sis vzala na nakupování vodní pistolku, Ashley."

Vidím, že ji má nabitou, tak zvednu na znamení kapitulace ruce a předstíraně se zachvěju. "Dobře... promluvme si o tom."

"Na to je už pozdě."

Natáhnu ruku ke zbrani. "Co kdybys mi ji podal, synku?"

"Synku?"?

Pokrčím rameny a opět rozechvěle pokračuju: "A co děti?"

"Ty sejmu taky."

Přikývnu a zavřu oči. "Ať je to rychlý."

Zhluboka se nadechnu a zakuckám se, protože když Ashley zmáčkla spoušť, měla zřejmě pistolku namířenou na mou pusu.

Vykašlávám vodu a plácnu ji po paži. "Ashley!"

Smála se, dokud nespatřila, že mám od toho náhlého kašle slzy v očích. "Jé, omlouvám se. Tu máš. Postříkej mě." Podá mi zbraň, zavře oči a opakuje mou poznámku, ať je to rychlé.

Zabije mě, jakože... mě doopravdy zabije, když tohle udělám.

Ale nemůžu si pomoct.

Přitisknu jí pistolku na čelo. "Jsi připravená zemřít, Daviesová?"

"Vždy připravená."

Dám jí zbraň z čela a namířím ji na Ashleyin klín. Vzhlédnu, abych viděla, jestli má pořád zavřené oči, a pak zmáčknu spoušť.

Při spatření její reakce vybuchnu smíchy.

"Spencer!"

"Nepotřebuješ na nočník?"

Plácne mě po paži. "Nemůžu uvěřit, cos udělala, vypadám, jako bych se počůrala."

Vypadá, že ji to fakt trápí, a mě to zamrzí. "Omlouvám se, miláčku, utřu ti to." Sáhnu pro balení papírových kapesníků, pár jich vyndám, rozložím je a s velkým potěšením ji začnu 'utírat'.

"Spencer! Bacha, kam dáváš ruce, nechci, aby si někdo myslel, že mi to tu za denního světla děláš."

Odfrknu si a dál se soustředím na to 'utírání'. "Prosím tebe, mohli by mluvit o štěstí, že mají místa v první řadě.''

Rozesměje se a já ji jen poslouchám, ráda poslouchám, když ji rozesměje něco, co jsem řekla.

"Fajn, víc už tě s těma kapesníkama osušit nedokážu, ale neboj se, než tam dojedeme, uschne to... stříkla jsem na tebe jenom dvakrát, víc ani kapku."

Šokovaně vykulí oči. "Já na tebe stříkla jenom jednou!"

"Neměla jsi na mě stříkat vůbec, tečka. Při odplatě se nikdy nedržím zkrátka, to dobře víš."

Zabručí, že to chápe, a pak si shlédne do klína. "Spence?"

"Ano?"

"Už můžeš dát tu ruku pryč."

Sklopím zrak a spatřím, že mi ruka stále spočívá na velmi příjemném místě. Zazubím se. "Jejda."

Zasměje se a obrátí oči sloup. Pak se rozjede směrem od domu.

Máme velký vozík, nemůžu uvěřit, že toho Paula sepsala tolik a že toho tolik vůbec potřebujeme.

Pohled na délku toho seznamu mě ještě víc rozhodil, tak jsem ho dala Ashley, aby mi říkala, co potřebujeme, a já se nemusela na ten nesmyslný papír dívat.

"Co je tohle? Moc dobře její rukopis nepřečtu."

Nakloním se k ní a sjedu očima k položce, na kterou ukazuje.

Fujtajbl. Kdo proboha píše na seznam potravin krém na hemeroidy? A kdo ho proboha vůbec potřebuje? Nejspíš Clay... už mlčím.

"Velkej popcorn, pojď."

Nevypadá, že by ji to přesvědčilo. "Jsi si jistá, že je to popcorn?"

"Jo, určitě. Po nějaký době si na její rukopis zvykneš, ale je to stoprocentně popcorn."

Vede mě směrem k popcornu. "Kecáš, ale to je fuk, koupíme teda popcorn."

Ve vozíku máme ten popcorn a víc než půlku obchodu, zlomí se mi páteř, ten nákup je strašně těžký. Zazubím se, protože spatřím, že jediná věc, pro kterou jsem přijela, je v akci.

"Nakládej, princezno."

Ukloní se. "Ano, madam." Pak dá do vozíku Pepsi.

Už máme ze seznamu všechno, jdu tam, kam mi určuje vozík... má divné kolečko.

"Nechceš něco, Ash?"

"Ehm... žvejku?"

Když chce Ashley žvýkačku, dostane žvýkačku. "Chytni ten vozík vepředu, Ash. Je to hajzl."

"Jak může být vozík hajzl?"

"Nevím, ale je to vychytralej hajzl, nejspíš se mi divně vozíkovsky směje, že ho nedokážu pořádně tlačit."

Rozesměje se a já se usměju taky. "Jsi horší než zbytek tvý rodiny."

Udělám obličej a pak si málem zlomím páteř, jak se s panem Vychytralým Hajzlem snažím zahnout za roh.

Vrátily jsme se domů a všechno vyložily.

Trvalo to věčnost.

Jsem utahaná.

A cpu se 'krémem na hemeroidy'... jinými slovy popcornem.

Paula je vzhůru a táta je dole s ní, jsou si mnohem bližší než obvykle, což je asi normální, a já taky, dobrovolně s Paulou trávím čas a dokonce si to užívám.

Zítra máme filmový večer, na který se těším, myslím, že Ash byla pozvaná taky.

Když je řeč o slečně Dokonalé, pohlédnu tam, kde na podlaze leží, a zamračím se, když spatřím, co dělá. "Ashley, přestaň čichat k tomu lepidlu. Škodí ti to."

Pořádně si přičichne a pak vydá slastné 'Ááá'. "Bože, nemůžu se toho nabažit."

"Nezájem. Až ti upadne nos, mě vinu nedávej."

"Člověku nemůžu upadnout nos z čichání k lepidlu." Odmlčí se a sáhne si na svůj roztomilý nosík. "Že ne?"

Usměju se tomu, jak je roztomilá. "Nevím... nejspíš ne, ale přestaň k němu čichat, škodí ti to."

"Dobře. Už žádný lepidlo, budu abstinovat."

"To ráda slyším, teď otevři pusu."

Je zmatená. "Proč?"

Pozvednu pytlík s popcornem. Ashley zavře oči a otevře široce pusu, abych jí tam mohla hodit zrnko popcornu.

Mám dobrou mušku, ale s popcornem se těžko hází.

Hodím zrnko a odrazí se jí od brady. Cukne sebou a zasměje se, což samozřejmě rozesměje i mě.

Pusu má pořád otevřenou a já to zkusím znovu. Tentokrát ji trefím do oka.

"Spence, co to sakra bylo?"

"Já za to nemůžu, to ten poprcorn, ne já."

Zavrtí hlavou a znovu otevře pusu a zavře oči. Zavřu pravé oko, pečlivě zamířím, zkusím si hod nanečisto a pak hodím doopravdy a trefím se přímo do 'brány'.

Ashley to překvapilo, málem se zakuckala, ale rychle se vzpamatovala. "Moc hezký, Spence."

Pokrčím rameny a předstírám nesmělost. "To nic nebylo."

Zasměje se, nakloní se a políbí mě. "Trumbero."

Usměju se na jejích rtech a pak se odtáhnu. "Trumbero trumberovitá."

Jo... takhle bych dokázala strávit věčnost.

43

Stalo se vám někdy, že se vám zdál ten nejlepší sen vůbec... a pak vás něco probudilo?

Právě se mi zdál sen, příjemný sen... o Ashley, ale pak zazvonil telefon a násilně mě z téměř blaženého stavu vytrhl.

Nemusím se koukat, kdo volá, pouze jedna osoba na světě by se mě opovážila vzbudit v sobotu před polednem.

Neotevřu oči, poslepu šáhnu pro telefon, o kterém vím, že ho mám vedle polštáře. Vždycky ho tam mám pro případ, že by ode mě Ash uprostřed noci něco potřebovala, a abych ho okamžitě uslyšela zvonit.

Ale stejně jsem skoro otrávená, že jsem v tuhle nekřesťanskou hodinu vzhůru.

Mám stále zavřené oči a vynechám pozdrav. "Ashley, chceš, abych umřela? O to ti jde? Protože dobře víš, že když nespím nejmíň deset hodin, jsem k nepoužití."

Také vynechá pozdrav. "To je přesně ono, Spence. Spíš moc dlouho, právě kvůli tomu jsi pořád unavená."

"Nejsem unavená pořád, jenom když se mě má šílená přítelkyně snaží dostat z postele. Měla bys naopak chtít, aby tu zůstala, a připojit se ke mně."

"Možná to pozdějš udělám." V hlase má flirtující tón. Líně se usměju, otevřu oči a vidím, že je teprve... půl desáté!

"Ashley! Je půl desátý!"

"Ano... a co má být?"

"Že je půl desátý. Co sakra děláš takhle brzo ráno vzhůru?"

"Fajn... ale nenaštvi se," varuje mě a já si odfrknu.

"Hezkej začátek."

Ignoruje to. "Tak trochu jsem slíbila, že mi dneska s něčím pomůžeš... a zapomněla jsem ti o tom říct."

Vzpomenu si, kdy to udělala naposledy. "Ashley, miluju tě. Moc tě miluju, ale zapomeň, že bych znova hlídala toho malýho démona."

Vím, že se usmívá a taky se usměju, pak se v posteli protáhnu, skopnu ze sebe deku a položím si nohy na ni.

"Nejde o nic takovýho, Mary Poppinsová."

"Tak o co jde?"'

Slyším, jak se nadechne. "No, mimojiný to vyžaduje, abychom se převlékly do něčeho trochu... pohodlnějšího."

Když uslyším její volbu slov, zazubím se. "Natočíme si domácí video?" zeptám se s velkou nadějí v hlase.

"Ne... ale můžeme to natočit, jestli chceš, nevím, proč bys to chtěla, ale jestli chceš, tak to klidně natočíme."

Už mě nebaví, jak je záhadná, jsem ospalá a netrpělivá. "Ash, prosím tě, řekni mi, o co jde." Udělám pauzu. "A srozumitelně."

"Dneska budeme malovat jeden z našich pokojů pro hosty."

Říká se, že má člověk počítat do deseti, že?

"Jo," slyším, jak Ashley bojácně hlesne.

"Víš jistě, že nejsi z jiný planety ty? Kdo by měl proboha rád malování? A navíc uprostřed noci."

"No tak, Spence, udělej to pro mě. Prosím?"

Vzpomenu si na přerušený sen a zamumlám si pro sebe: "Radši bych místo toho udělala tebe."

"Přestaň si mumlat, nikdy ti nerozumím."

Otočím se a znovu si udělám pohodlí. "Říkala jsem, že pro tebe udělám cokoliv, Ash."

"Jé, jsi tak hodná, Spencer." Udělá pauzu. "Fajn, tak dobře, vyzvednu tě za patnáct minut." Za patnáct... *minut*?

"Cože? Ne, za patnáct minut nebudu hotová ani náhodou. Když teď vstanu, budeš moct mluvit o štěstí, když budu hotová za šest hodin. Jsem děsně unavená," mírně zanaříkám pro dramatičnost.

"Musíš se jenom rychle osprchovat a pak na sebe hodit nějaký starý oblečení, to zabere dvacet minut, maximálně."

"Máš na mysli v alternativním vesmíru, kde máš průměrnou výšku?"

"Spencer."

Povzdechnu si, vím, že jsem prohrála. "Dobře, budu se snažit sebou hodit."

"Už jsem ti dneska řekla, že tě miluju?"

Usměju se. "Ne, jenom ses mě pokusila zabít. Nevybavuju si, že bych při tom slyšela 'Spencer, miluju těěě'."

"Spencer, miluju těěěě."

Jak se na ni mám dál *skoro* zlobit, když je takováhle?

Napodobím nadšenou fanynku. "Panebože, já... já tě taky miluju!"

Slyším, jak se rozesměje, a s úsměvem si skousnu ret. "Zatím, Ash."

"Zatím, Spence."

Jsem úplně vyřízená.

Osprchovala jsem se a myslím, že jsem oblečená. Čekám na Ash na lavičce před domem, má pár minut zpoždění a já mám zavřené oči a podpírám si hlavu rukou.

Myslím, že mám u koutku úst sliny.

Zajímá mě to?

Ne.

Musela jsem usnout, protože mě vylekalo zatroubení auta.

Hádejte, kdo to je... a vypadá úplně vzhůru... živě, vesele, radostně. Co za lidi jsou vlastně ranní ptáčata? To by mě vážně zajímalo.

Nejspíš vrahové.

V podstatě padnu do jejího auta a ona se natáhne, aby za mnou zavřela dveře, přičemž se ke mně přitiskne.

"No, taky dobrý ráno, kdyby věděla, že mě čeká tohle, urychlila bych to."

Usměje se a já smažu tu krátkou vzdálenost, která nás odděluje, a jemně ji políbím. Polibek rychle eskaluje, ale pak nás přeruší hlasité odkašlání.

Když vzhlédnu, spatřím, že někdo téměř visí z okna a dává o sobě vědět odkašláváním.

Je to Paula.

"Dobré ráno, děvčata!"

Bezva, *další* ranní ptáče.

Ashley odpověděla za nás, trochu zvedla hlas, aby ji Paula v okně ložnice slyšela. "Dobré ráno, Paulo, je vám lépe?"

"Mnohem lépe, děkuju. A vidím, že vy dvě jste zdravé jako rybičky!"

Usměju se na ni. "To si piš."

"Kam máte namířeno?"

"Jenom k Ashley, budeme malovat jeden z pokojů pro hosty."

"Á, chápu, tak si to malování užijte, děvčata." Při slově 'malování' se Paula usmála a mrkla.

"Ne, doopravdy budeme malovat, mami."

Zakloní se zpátky do domu. "Když to říkáš, srdíčko." Pak zavře okno a se širokým úsměvem na tváři nám zamává na rozloučenou.

Vejdu do pokoje, který máme malovat, a málem mě klepne.

"Ashley, tohle je podle tebe pokoj pro hosty? Vždyť je větší než celej náš dům, strávíme tu mládí."

Pochybuju, že by Ashley vystěhovávala nábytek sama, musela jí pomoct Christine, nebo si na to někoho najaly nebo tak něco.

"Nebude to trvat zase tak dlouho, Spencer, a máme na to celý den."

V rohu má hektolitry barvy, ale nevidím žádné štětce.

"Kde jsou štětce, Ash? Nebo budeme používat ruce?" popichuju.

"Á, na ty jsem zapomněla, promiň. Budeš tak hodná a skočíš pro ně do garáže? Měly by být na jedné z poliček na zadní stěně."

Sama v temný garáži.

"A co budeš dělat ty?"

Snaží se otevřít plechovku barvy. "Připravím to tu."

Přidřepnu si k ní. "Udělám to, co kdybys skočila pro ty štětce?"

"Ne, jen jdi, strašpytle."

Nemám tu garáž ráda, je velká a je tam tma.

Promluvím sama k sobě. "Fajn, Spencer, jen popadni ty štětce a pak můžeš zmizet. Vcukuletu budeš venku."

Zapnu malou baterku a přejedu s ní po garáži s nadějí, že ty štětce objevím takhle. Bez úspěchu.

Pomalu postoupím kupředu a poslouchám, jestli neuslyším nějaké 'divné' zvuky.

Zaslechnu nějaký šramot a rychle si otočím, přičemž bouchnu baterkou do něčeho, co znělo draze, a ten hlasitý zvuk mě znovu vyleká.

"Kurva."

Udělám další krok kupředu a potlačím zakřičení, když se mi něco otře o obličej, myslím, že je to pavučina nebo něco takového. Dám si to pryč z obličeje a ucítím, že to má jiný povrch.

Obvykle mám víc rozumu, viděla jsem Sám doma 2, věci visící ze stropu nikdy nevěští nic dobrého, ale jsem zvědavá, zatáhnu za to a najednou mě polije světlo.

Usměju se, že konečně vidím.

Úsměv mi vydrží pouze do okamžiku, kdy si všimnu, co byl předtím ten zvuk.

Přistoupím k Christeninu Aston Martin a přikrčím se. "Kurva."

Je na něm škrábanec.

Půjdu do vězení.

Rozhodnu se to zatím nechat být a možná se o tom zmínit Ashley později. Nebude se moc zlobit, že ne? Miluje mě.

Spatřím štětce, pospíším si k nim a zmizím pryč z té garáže a pryč od dalších drahých aut, která bych případně mohla poškodit.

Vstoupím do toho pokoje a Ashley sedí na podlaze a opírá se o zeď. "Byla jsi dlouho pryč, Spence."

Kurva... fajn, dělej jakoby nic.

"Jo, promiň, já... já se ztratila."

Trapas.

"Ty ses ztratila?"

Snažím se nevypadat provinile, ale jsem ji jistá, že mám na čele prakticky přilepenou cedulku 'Škrábla jsou čtvrtmilionový auto tvý mámy'.

Přikývnu. "Jo."

Vstane a ušklíbne se. Pořád vypadám provinile.

"Něco jsi rozbila, že jo?"

"Ne! Samozřejmě, že ne!"

Pozvedne obočí a já ji prakticky padnu k nohám a obejmu je rukama. "Strašně mě to mrzí."

"Co jsi rozbila?"

"Škrábla jsem auto tvý mámy." Zavřu oči a připravuju se na výbuch.

Ashley nic neříká a já k ní pomalu vzhlédnu.

"Udělala jsi to schválně?"

Nemůžu uvěřit, že se na to ptá. "Co? Ne!"

Pokrčí rameny. "Tak si s tím nedělej starosti."

Vstanu, abych s ní mohla normálně mluvit. "To už ti na mozek vlezly výpary z barvy? Otevřeme okno a promluvíme si za pár minut." Dojdu k oknu a otevřu ho. Když se otočím, vidím, že se Ashley usmívá.

"Ne, výpary mi na mozek nevlezly. Ale když jsi to neudělala schválně, tak proč bych se na tebe zlobila?"

"Chceš poškrábat moje auto?" nabídnu jí.

"Vždyť nemáš auto."

Má pravdu, nemám.

"Chceš poškrábat Clayovo auto?"

Zasměje se. "Ne, díky."

Netuším, jak může být pořád tak klidná. "Ashley, škrábla jsem auto tvý mámy," zopakuju jí s důrazem na tom škrábnutí.

Zvedne dva štětce a jeden mi podá. "To už jsi říkala."

"A ty na mě nekřičíš."

"Já vím."

"Je to pěkně velkej škrábanec."

"Dobře."

Opravdu musí být z jiný planety.

"Ashley..."

"Maluj, Spencer. Pak to mámě řeknu, ale věř mi, už jsem ho dřív škrábla a přirozeně neměla radost, ale nechtěla mě přizabít. A opravu si můžeme dovolit."

Pořád se cítím příšerně, ale přikývnu a začnu vedle osoby s nejchladnější hlavou na světě malovat.

Malujeme pokoj jinou barvou, než měl předtím. Na svou stranu zdi napíšu 'Miluju tě a omlouvám se' a usměju se, když Ashley napíše 'Taky tě miluju a já vím' a zakončí to roztomilým smajlíkem.

Obě se usmíváme jako idiotky, ale nic si neříkáme, jen dál malujeme.

Myslím, že až tu skončíme, uskutečním ten svůj 'sen'.

44

Vymalovat ten pokoj nám trvalo věčnost a dneska jsem se tam ještě musela vrátit na závěrečné dodělávky. Mohla za to Ashley, měla na tváři malou šmouhu od barvy, a když se ji chtěla setřít, náhodou jsem jí během toho sundala tričko a jedno vedlo k druhému a... však to znáte.

Taky na sebe vzala vinu za to auto.

Když se Christine včera večer vrátila domů, Ashley jí řekla, že nešťastnou náhodou zakopla a spadla s baterkou v ruce na to auto. Otevřela jsem pusu, abych se přiznala, ale Ashley mi věnovala pohled, který v podstatě říkal 'neopovažuj se'.

Ale Christine se nezlobila, řekla jen, že zase bude muset zavolat nějakému chlápkovi, a pak se zeptala, jak nám šlo to malování. Nemohla jsem uvěřit dvěma věcem: 1) že to Ashley vzala na sebe a 2) že Chris nevyvádí. Kdyby někdo škrábnul auto mně, ať už nešťastnou náhodou nebo úmyslně, rozpoutala bych peklo.

Když Christine odešla, zeptala jsem se Ashley, proč to udělala, sice to bylo moc milé a tak vůbec, ale bylo to zbytečné, byla to moje vina a přijala bych následky. Proběhlo to takhle:

Jsme v pokoji pro hosty rozvalené na podlaze, konečně skončené malování nás vyčerpalo. Vím, že se sem budu muset zítra vrátit, abychom dodělaly místa, která jsme vynechaly, ale celkově vzato... parádní práce, Spence.

Otočím hlavu doprava a pohlédnu na Ashley. Má zavřené oči.

Byly jsme tu pěkně dlouho, takže nevím, jestli spí, nebo ne, máme puštěné rádio, takže neslyším její dýchání tak dobře, jak bych chtěla.

"Ashley?" zašeptám. Pokud usnula, nechci ji probudit.

Otočí ke mně hlavu, ale oči nechává zavřené. "Jo?"

"Proč jsi mámě řekla, že jsi to auto škrábla ty?"

Napůl pokrčí rameny. "Nevím."

Nevěřím jí.

"Ale víš."

S tím ode mě hlavu odvrátí. "Nechtěla bych Paule říkat, že jsem jí škrábla auto, jenom jsem ti prokazovala laskavost."

Dál na ni tlačím. "O to ale nejde, přijala jsi plnou zodpovědnost za něco, u čeho jsi ani nebyla. Neber to špatně, bylo to od tebe moc hezký, Ash, ale přála bych si, abys aspoň řekla, že jsme tam byla s tebou a ne že jsem byla tady."

"Už se stalo, zapomeň na to."

Skousnu si jazyk a nic na to neřeknu, nechci začít hádku.

Ashley je občas učiněná hádanka. Pokaždé, když si myslím, že jsem ji rozlouskla, se změní.

Je to frustrující, protože bych ji měla znát, tedy znám ji, ale ona mě podle všeho zná líp. Když se jí mám zeptat na něco ohledně ní, znervózním, nevím proč, protože mi vždycky odpoví. Jasně, je to vždycky tajemné a v následujících dnech mi to nedává spát, ale odpoví mi. Ale když se na ni ohledně nějakého problému pokusím zatlačit v posledních pár týdnech, uzavře se přede mnou. Chci to pak nechat být a už se jí na to nikdy neptat. Vím ale, že to bych neměla, proto se na ni nadále tlačím.

V oblasti vztahů není zase o tolik zkušenější než já, takže jsem si plně vědomá, že taky bude dělat chyby, dělají je i lidi, kteří jsou spolu roky. Myslím, že ji ohledně toho brzo konfrontuju, není to nesnesitelné, že bychom spolu nemohly trávit čas, to vůbec ne. Jsem s ní moc ráda a obvykle se báječně bavíme úplným nicneděláním... ale pořád mě trápí, že má problémy se za sebe postavit. Nechci, aby se jí něco stalo, když s ní nebudu, jenom se to zhorší a já musím vědět, že se dokáže bránit.

Nedělá to, dokáže bránit mě, ale ne sebe, a právě o to mi včera šlo.

Tohle odpoledne jsem přišla ani ne na hodinu, abychom zamázly těch pár vynechaných míst, ale pak jsem já hloupá zase nadhodila to auto a Ashley se mnou přestala mluvit.

Napadlo mě, že se zase postavím za dveře, aby mě s nimi mohla praštit a pak mi to 'vynahradit'... ale nezabralo to a byla jsem unavená, tak jsem ji políbila na tvář a odešla. Věděla jsem, že kdybych tam zůstala, řekla bych něco, co bych tak nemyslela, a už ji nechci nikdy rozbrečet, pokud tedy nepůjde o šťastný pláč.

Po příchodu domů jsem měla v úmyslu spát, ale nejde to... přemýšlím o Ashley a nemůžu přestat.

Nejsem v pyžamu, jenom ležím na posteli v normálním oblečení a přemýšlím.

Tedy dokud mě z toho zahloubání nevytrhne zaklepání na dveře.

Chystám se říct, že mám práci, ale to zaklepání poznávám... je to Ashley.

"Je otevřeno."

Trochu otevře dveře a tou úzkou mezerou, kterou si vytvořila, prostrčí ruku a zamává s lahví Pepsi. "Přicházím v míru."

Nemůžu si pomoct a usměju se na ni. Vstanu, vezmu jí z natažené ruky Pepsi, vtáhnu ji do pokoje a zavřu dveře.

"Omlouvám se za to předtím, Spence."

Vím, že to myslí upřímně. Vidím jí to v očích.

"Já vím, já taky."

Připomenu si posledních pár dní. "Děláme to často, co?"

"A co?"

"Omlouváme se."

Teď sedíme na posteli, neležíme, sedíme se skříženýma nohama. Ashley mi odpoví: "Tím chceš říct, že to byla moje vina?"

Její tón se nepodobá tomu před minutou a cítím, že nás čeká ne zrovna příjemná 'debata'.

Pokusím se nedat v hlase znát podrážděnost. "A to jsem řekla kdy, Ash?"

"Nemusíš to říkat, máš to vepsaný v obličeji."

Nad tím obviněním zavrtím hlavou. "No, nevím, na čí obličej se díváš, Ashley, ale můj to není." Odmlčím se, vidím, že začíná být naštvaná. "A můžu se tě na něco zeptat?" Na odpověď nečekám. "Proč jsem jediná, komu se dokážeš postavit? A ne... ani mně se nedokážeš postavit, ne doopravdy. Jasně, občas se ozveš, ale většinou mi neodpovíš, nebo mi na to neskočíš, když tě chci rozčílit, a já chci vědět proč. Pokaždý, když jsem to v poslední době nadhodila, se z tebe stala slečna Vyhýbavá."

Vstane z postele. "Nepřišla jsem se s tebou hádat, Spencer."

Nakloním se dopředu, chytnu ji za zápěstí a stáhnu ji zpátky na postel. Hlas mám klidný, jemný. "No, jsi tu a mluvíme o tom."

Ona tak klidná není. "Ne, ty o tom mluvíš. Já ne."

Odfrknu si. "Zase budeš zticha? Budeš hodná holka?"

Vím, že bych s ní neměla takhle mluvit... ale nevím, jak jinak z ní dostat reakci, chci si tu hádku odbít, abychom mohly jít dál.

Naštvala jsem ji. "Mlč, Spencer."

Vidíte, i když je namíchnutá, nevyjadřuje to, a tak by to nemělo být, s jinými lidmi bych to pochopila, s cizími lidmi... ale u mě ne.

"Proč? Ty mlčíš dost za nás obě."

Jenom vzdechne a já jsem každou vteřinou frustrovanější. Předem se cítím špatně za to, co řeknu, a krátce zvažuju, že si to nechám pro sebe, ale vím, že pak začne mluvit, tak ta tvrdá slova pronesu.

"Jsi k pláči, Ashley. Necháváš sebou zametat, prakticky ještě poděkuješ, když s tebou někdo vymete. Víš, jak se to zhorší, když budeš pořád mlčet?" Tu otázku jsem položila mírným tónem, ale teď ho mám zase tvrdý. "Občas přemýšlím, co jsi to za člověka, že necháváš lidi, aby se k tobě chovali a mluvili na tebe jako k onuci."

Ztmavly jí oči. "Aspoň nejsem jako ty, Spencer."

"A já jsem podle tebe jaká, Ashley?" zeptám se, protože chci, aby to vyslovila.

"Děsná mrcha."

Poklepu si prstem na bradu. "Mrcha nebo otloukánek, hmm. Těžká volba." Chvíli předstírám, že přemýšlím. "Nic lepšího nemáš, Ashley? Protože pár slov proti tomu, když tě někdy srazí na zem nebo přitiskne k plotu... což se mimochodem jenom zhorší... nemá šanci. Proboha, nedokážeš oplácet, ani když na to máš právo!"

Zatne čelist a vrhne na mě pohled, ze kterého se mi chce umřít. Ranila jsem ji a je mi to upřímně líto, ale tohle už sakra musí přestat. Vstane z postele. Následuju ji a přejdu před ní.

"Uhni."

Z myšlenek na to, k čemu by to případně mohlo vést, se mi rozbušilo srdce a zrychlil se mi dech. Neodpovím jí, polknu a přinutím se do ní strčit.

Zaklopítá, ale než spadne na zem, dokáže zase získat rovnováhu. Jsem si jistá, že bušení mého srdce slyší celá čtvrť. Žaludek mám stažený a musím bojovat sama se sebou, abych se nezačala omlouvat. Ještě ne. Později.

"Tohle už nedělej, Spencer."

Odfrknu si. "Pročpak? Máš s sebou vodní pistolku?"

Dívá se na mě, jako by mě nenáviděla, a já to chápu, nejspíš bych to cítila stejně, ale chci, aby se alespoň jednou začala bránit, abych věděla, že to v sobě má.

Znovu do ní strčím, tentokrát trochu silněji a ona upadne na podlahu.

Zašla jsem příliš daleko. Chci ji zocelit, to ano, ale to neznamená, že jí chci fyzicky ublížit. Přispěchám k ní, abych já pomohla na nohy, když vtom se ožene a trefí mě do pusy a roztrhne mi ret.

Vypláznu jazyk, okusím kovovou chuť své krve a pak ho zase zatáhnu do pusy. Byla to pěkně silná rána. Vím, že se mi tam udělá modřina a chvíli to bude krvácet, teď cítím krev těsně pod rtem.

Ashley vypadá stejně šokovaná jako já. Teď se buď usmíříme a omluvíme se (hlavně já), nebo v tom můžu pokračovat, abychom tenhle rozhovor už znovu vést nemusely.

Zvolím to druhé.

Krvácím docela dost, ale tu krev si nesetřu. "Nebylo to zase tak těžký, že ne?"

Vstane a protlačí se kolem mě. "Jdi do hajzlu, Spencer. Bože... jdi do hajzlu."

Neotočím se, abych se dívala, jak ode mě odchází. Slyším, jak práskne dveřmi od mého pokoje a běží po schodech dolů.

Jsem si vědomá, že jsem to totálně zvorala, ale nechtěla jsem, aby to skončilo takhle... jenom jsem jí chtěla pomoct.

Rozhodnu se jít za ní, přiskočím ke dveřím a málem sama sebe uzemním, jak si je proti sobě otevřu. Seběhnu po schodech a spatřím vycházet z kuchyně Paulu. Musela si všimnou toho roztrženého rtu. "Trochu se vám to vymklo, Spencer?" uculí se.

Nezastavím se. "Teď ne, mami!"

Rychle otevřu dveře a spatřím, že Ashley sedí v autě a pláče. Poprvé v životě se rozbrečím pouze kvůli tomu, že brečí někdo jiný.

Dojdu k jejímu autu a vlezu si dovnitř. Vzpomenu si, jak jsem to udělala posledně, tehdy, když všechno vyznělo špatně a Ashley ode mě utekla.

Nic neříkám, jenom natáhnu ruku, abych se dotkla jejího ramene. Těsně nad její pokožkou se zastavím a zvažuju, jestli se jí můžu dotknout.

Během vzlykání vydá zvuk, který jsem jí nikdy vydat neslyšela a který jsem vyvolala já.

Měla jsem to líp promyslel, tomuhle jsem se mohla vyhnout.

Netuším, co si mám počít. Ashley leží na volantu a obě brečíme. Natočím se bokem, vtisknu jí roztřesený polibek na holé rameno a pořád dokola jí šeptám 'Omlouvám se'.

Po chvíli jsem s omluvami ustala, teď dlím ústy na její kůži a občas ji zlehka políbím. Bolí mě ten ret, ale na tom nesejde. Zvedne hlavu a já taky. Když vidím její výraz, téměř se opět rozpláču. Zvednu ruku, abych jí utřela slzy, a ona jen upřeně hledí na má ústa. Cítím zasychající krev a Ashley uvízne dech v krku, jako by se měla znovu rozbrečet. "To nic, už neplač, ano? Byla to moje vina, vím, že jsi to nechtěla." S rozechvělým spodním rtem přikývne.

"Moc se omlouvám, Ashley. Nechtěla jsem, abys upadla. Nechtěla jsem tě rozplakat." Snaží se znovu nerozbrečet, ale když se k ní přisunu a obejmu ji, opět se rozpláče. Nebrečí nahlas, jenom cítím, jak se jí každých pár vteřin stáhnou břišní svaly. Doufám, že ji ukonejším pokračujícím hlazením po zádech.

Začne se jí vyrovnávat dech a já ji dál držím. Ucítím, že trochu pohne hlavou a začne mi tisknou jemné, něžné polibky na krk. Postupně jsou delší, vlhčí; nemůžu si pomoct, zavřu oči, poddám se jí a nechávám se od ní líbat.

Pomalu postupuje k mým rtům, ale když se k nim dostane, se zamračením se zarazí. Krátce zapřemýšlím, proč to udělala, ale pak ucítím zaschlou krev. Než s tím můžu něco udělat, Ashley šáhne do kabelky, vytáhne vodní pistolku a postříká s ní kapesník. Pokud to není ta nejroztomilejší věc pod sluncem, tak nevím, co by jí mohlo být.

Vzhlédne ke mně a pohlédne mi do očí. Jemně mě vezme za tvář, zvedne mi ten navlhčený kapesník k puse a opatrně tu krev setře. Odtáhne ho a zadívá se na něj. Zdá se, že je jí z ní samotné špatně. Vezmu jí ho a zahodím ho, aby se na něj nemusela dívat, později ho zvednu.

Přejedu si jazykem přes ret a cítím, že mi začíná otékat, ale ta rána se asi zavřela, takže alespoň tak. Mírně vzhlédnu a setkám se s jejím pohledem. Ztmavnou jí oči a jsem si jistá, že mně taky. Po tom, co jsem dneska provedla, nechávám iniciativu na Ashley. Nevím, co chce dělat, ale nemám v úmyslu znovu překročit nějakou mez. Nemusím čekat dlouho, protože její chvějící se rty se vzápětí přitisknou na mé.

Polibek jí oplácím a prohloubím ho. Téměř bolestivě si ji k sobě přitáhnu a v okamžiku, kdy ucítím její jazyk na svém, zasténám. Dál to eskaluje. Její polibky jsou rychlé a drsné a pak opět pomalé a hluboké. Je to ale příliš, cítím, že se mi ta rána znovu otevřela, a zhluboka oddechující se musím odtáhnout.

Rychle přejedu jazykem přes purpurovou tekutinu. Nechci, aby ji Ashley viděla, chci, aby si myslela, že jsem se odtáhla, protože jsem se potřebovala nadechnout.

Očima propaluje mé a nemusí nic říkat, vím, co řekne. Zeptá se mě, jestli chci jet k ní, a to vážně, upřímně chci. Přikývnu a ona mě políbí vedle úst. Pak se vrátím zpátky na své sedadlo a dívám se, jak rozjede auto.

Omlouvám se, miláčku. Moc se omlouvám.

45

Právě jsme zastavily na prázdné příjezdové cestě, Christinino auto tu nestojí a v domě se nesvítí, což mi říká, že je někde venku a že budeme samy. Motor má sotva šanci utichnout, když mě Ashley znovu políbí. Polibek jí oplácím, ale ne tak náruživě, jak chci, ret mi dost bolí, ale musím ji líbat, musím ji dneska večer milovat, musím jí vynahradit, co jsem udělala, i když jsem byla přesvědčená, že jí pomáhám.

Přeruším polibek, opřu se čelem o její a poskytnu plicím kyslík, který si žádají. "Pojďme dovnitř." Hlas má nezvyklý, zastřenější. Neodpovím jí, nemůžu, pouze přikývnu a vystoupím z auta. Byla rychlejší a už je na mé straně, proplete naše prsty, zvedne si mou ruku k ústům a políbí ji. Pohlédneme si do očí a opět netrvá dlouho, než ucítím její rty na svých. Kromě auta tu není nic, co by mi poskytlo oporu, tak se opřu o ně a Ashley se ke mně přitiskne.

Nechci to dělat tady venku. Chci, abychom byly samy bez potenciálních diváků, tak ji od sebe jemně odstrčím, než to zajde příliš daleko a nebudu schopná přestat. "Pojďme dovnitř," opakuju její předchozí slova. Otevře oči a zhluboka se nadechne, pak přikývne a vede mě ke dveřím.

Má problémy s otevřením dveří, třesou se jí ruce a já si nejsem úplně jistá proč, už jsme to dělaly, mnohokrát a mnoha způsoby. Nemusí být nervózní. Ne se mnou. Položím ruku na její a vezmu si od ní klíče. Snadno to zvládnu a nechám dveře doširoka otevřít, zatímco před nimi dál nehybně stojíme.

Zvednu k ní ruce a vyjedu jí s nimi od ramen těsně pod ušní lalůčky. Nakloním se k ní a zmocním se jejích rtů dalším polibkem, který mě určitě bude bolet, ale potřebuju, aby cítila, že ji moc miluju a že bych nikdy neudělala úmyslně nic, co by jí ublížilo. Její polibek je vášnivý a naléhavý a bolí moc příjemně. Přitisknu se k ní a opřu ji rám dveří, zatímco zkoumáme známá ústa a z hrdel nám vycházejí známé zvuky rozkoše.

Krátce mě napadne, že bych ji položila na záda už tady, ale nejde to, musí jít pouze o nás. O ni. Přestanu ji líbat a ve rtu mi nesouhlasně pulzuje. "Nahoru," je vše, co dokážu říct, než nás Ashley zatlačí do domu a zabouchne za námi dveře. Pořád vidím její zaschlé slzy. Při myšlence na to, co se stalo, se mi sevře hruď, tak se na to pokusím na chvíli zapomenout, protože se nechci znovu rozrušit. Musela o něco zakopnout, protože na mě spadne a já se s ní v náručí skácím na podlahu.

"Omlouvám se," okamžitě se omlouvá.

"To nemusíš," rychle ji ujišťuju.

Zvedne ruku k mým ústům a přejede mi prstem těsně pod ránou. "Vypadá to dost zle, Spence."

Jemně jí ruku odstrčím. "Nic to není, Ash. Při rvačkám s Glenem jsem utržila větší rány, věř mi."

Zdá se, že ji ta slova uklidnila, tělo se jí trochu uvolnilo. Vstanu a natáhnu ruku, abych pomohla na nohy i jí. Když si přitáhnu její tělo těsně k svému, zrychlí se mi dech a ztmavnou mi oči. Zapomínám na bolest a líbám ji. Líbám ji, jako bych k tomu už nikdy neměla dostat příležitost a jako bych nikdy nechtěla přestat. Rty se nám hlasitě oddělí a vidím, že se znovu snaží nerozplakat. Nic neřeknu, jen ji vezmu za ruku a vedu nás do jejího pokoje.

Čekám, až ji budu moct líbat, až se jí budu moct dotýkat. Chci, aby se přestala chvět a vypadat tak křehce, chci ji milovat, jak si zaslouží... tak čekám. Když vyjdeme do pokoje, také rozsvítím. Dneska večer chci všechno vidět, chci, aby Ashley všechno viděla. Všechno cítila.

Dovedu nás k posteli, Ashley se posadí na okraj a svýma spalujícíma očima ke mně vzhlédne. Něžně ji políbím a pak spustím své mírně se třesoucí ruce k její blůzce, pomalu jí rozepínám knoflíky a kochám se odhalenou pokožkou jejího břicha. Když to dělám, cítím, jak se chvěje. Rozepínám jí jeden knoflík za druhým a ona tam s napuchlými rty jen sedí a upřeně na mě hledí. Blůzka se rozevře a objeví se podprsenka. Přejedu rukama po jejích ňadrech a od nich nahoru ke klíčním kostem. U ramenou s nimi zajedu pod blůzku a pak dolů po Ashleyiných pažích, abych jí blůzku úplně sundala.

Chvíli na ni hledím, hledám stopy toho, jak jsem ji strčila a ona spadla na podlahu. Žádné nevidím, ale nezbavuje mě to špatného pocitu.

Slyším a vidím, jak překotně jí buší srdce, dýchá v rychlém tempu a hruď se jí stejně rychle zvedá a klesá. Teď je mi horko, okolní vzduch by se dal krájet a nejspíš se s Ashley navzájem zapálíme.

Zaklesnu ruce pod její a zatlačím ji na postel. Vlezu si na ni a jsem tak blízko, že cítím její pokožku, ale to mi nestačí, tak si také sundám blůzu, nedokážu počkat, až mi ji svleče Ashley. Skloním se a zabořím hlavu do záhybu jejího krku, z toho, jak je její pokožka hebká, jak křehká se Ashley zdá být, zavřu oči. Neměla jsem předtím v úmyslu zatím tak daleko, jak jsem zašla, ale teď se o ni postarám. Nepotřebuje se umět bránit, budu tam, abych ji ochránila. Postarám se o ni, slibuju.

Hlasitě zaprotestuje, že nemám ústa na jejích, a já to rychle napravím. Znovu naše ústa pevně spojím a zasténám, když prostrčí jazyk mými rty a vyhledá můj. Iniciativu při tomhle polibku přenechávám jí a ona opět přešla k hlubokému, pomalé líbání. Zvedne nohu a vtiskne ji mezi mé, což mě přinutí se odtáhnout a ještě pevněji zavřít oči. "Bože."

Počkám, až se přesune do čela postele, takže teď máme víc než dost místa, a přilezu k ní. Dám si nohy podél ní, když se posadí, aby mě políbila, a prohodí naše pozice, takže je nyní nahoře ona a obepíná mě nohama. Skloní ke mně horní část těla a při tom se ke mně přitiskne, díky čemuž se nadzvednu se a přirazím k ní, chci tam cítit ještě větší tlak. Přestane se ke mně tisknout a sáhne rukou dolů, kde mě pár slastných vteřin dráždí přes džíny. Pak se skloní k mému uchu a zašeptá: "Strašně moc tě miluju."

Jazyk má teď na mém ušním lalůčku a já se tiše rozpláču. Znělo to strašně upřímně a hlas měla plný emocí. Trochu natočím hlavu, opřu si tvář o její a co nejblíže jejímu uchu zašeptám: "A já miluju tebe."

Nepochybu o tom, že bych pro ni umřela.

Po rozpálené pokožce mi sjíždějí studené slzy a zatímco mě znovu líbá, cítím na tvářich její slzy, a jak se naše polibky stávají hlubšími a vášnivějšími, dostanou se mi na rty a na jazyk.

Teď ke mně přiráží a to naše líbání změní, je živočišnější. Musím se odtáhnout, abych si v pokusu utišit bolest přejela jazykem přes ránu. Doufala jsem, že si toho nevšimne, ale spatří to a já ji rychle ujistím: "To je v pořádku, jenom jsem se nechala unést."

"Není v pořádku, že se nemůžeme líbat, aniž by tě to bolelo."

Svým způsobem má pravdu, ale s tím si poradíme, jenom si musíme dát ještě jeden poslední polibek. "Poslední polibek, ano?"

Přikývne a já se nadzvednu k polibku a sevřu její rty mezi svými. Nemyslím, že jsem ji někdy předtím líbala takhle pomalu, takhle hluboce. Chci, aby to nikdy neskončilo, ráda ji líbám. Obě nás napadne totéž a přitiskneme se k sobě, zatímco si během nikdy nekončícího polibku navzájem polykáme své steny.

Tenhle polibek nepřeruším, nebudu schopná se odtáhnout a už ji dneska večer znovu nepolíbit. Posadím se a sáhnu dolů. V duchu jí poděkuju, že si dneska před odchodem z domu převlékla do sukně. Chystala jsem se ji prostě zvednout, ale rozmyslím si to. Aniž bych přerušila polibek, rozepnu jí malý knoflík a ještě menší zip a pak jí dám kolem zad ruku, abych ji podepřela a mohla jí sukni sundat, aniž by mé rty opustily její. Pomáhá mi s tím a ruce nám do sebe narážejí, zatímco se zoufale snažíme s otevřenýma očima upřenýma dolů nepřerušit polibek.

Sukně je pryč a usmála bych se, ale mé rty mají jinou práci. Jak se dá čekat, těžce oddychujeme a musím se drobně odtáhnout, stejně jako Ashley. Nevzdálíme se od sebe moc, rty se nám stále dotýkají a navzájem si dýcháme do úst. "Omlouvám se," zopakuju a následně smažu ten neexistující prostor mezi námi a opět ji políbím.

Teď leží pouze ve spodním prádle na zádech a já mám jednu nohu vtištěnou mezi její, kde přitlačím a přiměju ji prohnout se a zasténat mi do úst. Při tom zvuku musím potlačit vlastní zasténání.

Nemůžu ji dráždit ústy, jak bych chtěla, nemůžu se naklonit a ochutnat jí ňadra. Jednou rukou ji držím za zátylek a mírně jí zvedám hlavu, druhou ruku mám položenou na jejím boku a snažím se ji ještě více přitisknout k mé noze. Pořád ji líbám, rty máme napuchlé. A mé nejen od té rány.

Ashley se pokusí zvednout nohu, ale hlasitě zaprotestuju, chci, aby dnes večer šlo pouze o ni.

Posadím se a zvednu ji s sebou. Aniž bych přerušila náš stále žhavý polibek, snadno jí sundám podprsenku a pak ji znovu položím zády na měkkou postel.

Přestane mě líbat, ale neodtáhne se, ústa má stále na mých, zatímco se snaží dostat do svých hladových plic vzduch. Jsem ráda, že se nakonec odtáhla, protože jsem si už myslela, že omdlím. Nedá mi moc času popadnout dech, než opět přitiskne své rty na mé. Přemýšlím, jestli se mě snaží zabít.

Tomu říkám 'poslední' polibek, co?

Když jsem popadala dech, posunula jsem se, takže teď už celá ležím mezi jejíma nohama, nejen jednou nohou. Ashley mi ve snaze přitáhnou si mě blíž k sobě zarývá prsty do kůže na hlavě. Zdá se, že jí to nestačí, jednu ruku mi přesune těsně nad zadek a přitiskne si mě k sobě ještě víc.

Beru to jako znamení, abych postoupila dál, a začnu k ní přirážet, tisknu se k ní tvrdě a pomalu, až mě přestane líbat a dlouze mi zasténá do úst, zatímco v rychlém tempu zvedá pánev proti mé.

Ránu mám otevřenou, ale nekrvácí, nebo minimálně necítím chuť krve, cítím pouze jedinečnou chuť Ashley. Tím nechci říct, že mě to nebolí, bolí to, můj miláček umí dát ránu, to je jisté.

A to mi momentálně přijde zvláštním způsobem sexy.

Znovu se zmocním jejích odpočívajících rtů, ale nepřerušuju rytmus svých pohybů. Mám pocit, že exploduju, takže vím, že ona to musí cítit taky. Zvednu ruku k jejím ňadrům a Ashley zasténá, ale vrátí mi ruku zpátky k nohám, kde ji potřebuje.

Nesundavám jí kalhotky, to by si vyžadovalo příliš úsilí na obou stranách a já ji nechci přestat líbat. Trochu se posunu, přiložím jí dlaň na břicho a pomalu zajedu za lem jejích kalhotek. Cítím hmatech i čichem, jak jsem ji rozvášnila, a stoprocentně cítím, jak ona rozvášnila pouhým líbáním mě.

Nevstoupím do ní okamžitě, dávám si na čas a pomalu třu místečko, o kterém vím, že ji přinutí se svíjet. Stehna se jí střídavě napínají a povolují a její polibky ustávají a znovu začínají. Rozhodnu se přestat ji dráždit a vstoupím do ní. Okamžitě nasadím rychlé tempo, dokud neucítím, že se jí stěny stahují. Ustanu ve všech pohybech a Ashley znovu přeruší líbání a ztěžka oddychuje na mých rtech. "Bože, Spence," je vše, co jí nechám říct, než opět spojím naše rty a znovu do ní vstoupím, tentokrát pomalu. Stěny se jí znovu začnou stahovat a já ustanu v pohybu prsty, ale nepřerušuju poněkud těžkopádný polibek, který momentálně sdílíme.

Ashley však ano. "Spence..." Byl to pouze šepot, ale já vím, že je zoufalá. Nasadím stálé tempo a pak náhle uvnitř Ashley zakroutím prsty, kvůli čemuž mi skousne spodní ret. Pak ho uvolní a vydá nejhlasitější a nejdelší zasténání, které jsem jí kdy slyšela vydat.

Byl to ten rozseknutý ret, ale naštěstí jiné místo.

Střídám laskání spodní částí dlaně a kroucení prsty uvnitř Ashley. Téměř okamžitě ucítím, jak vyvrcholí, a uvnitř úst ucítím vibrace jejího zasténání.

Vyndám prsty a dlaň z jejích kalhotek a zvednu se z ní. Lehnu si vedle ní na postel, dám jí nohu kolem pasu a ze zpocené tváře jí dám pryč několik pramínků vlasů, zatímco popadá dech. Neodvracím z ní zrak, obličej má schvácený, a když otevře oči, jsou plné skryté slasti. Jsou nádherné.

Rty má hodně opuchlé, stejně jako určitě i já. Ale nemůžu si pomoct a znovu se k ní nakloním pro něžný polibek.

Odtáhnu se a položím si čelo blízko jejího. Znovu si přejedu jazykem přes ret, a když otevřu oči, vidím, že na mě upřeně hledí, atmosféra je hustá, nevím, jestli kvůli milování nebo kvůli napětí, ale stejně jí řeknu, co se mi honí hlavou.

"Omlouvám se. Miluju tě."

46

Jak se dalo čekat, moc dobře jsem se uplynulou noc nevyspala. Pokaždé, když se ode mě Ashley ve spánku odsunula, jsem se vzbudila a musela si ji přitáhnout zpátky k sobě, potřebovala jsem ji blízko sebe - v bezpečí.

Škola dneska nepadá do úvahy, později tam zavolám, umím předvést úžasně 'nemocný' hlas. Ani jednou mě neodhalili, a pokud by to dneska mělo být poprvé... no... tak co, mám důležitější starosti.

Je hodně brzy, na mě příliš brzy. Obyčejně takhle brzy vzhůru nebývám, ale dnešek nebude obyčejný den, že?

Nemyslím, že včera večer šlo mezi námi o usmíření, jenom jsme opět navázaly kontakt po jedné z našich největších dosavadních hádek.

Slunce začalo vycházet před chvílí, ještě není celé nad obzorem, ale rozeznávám zbytek Ashleyina pokoje, je veliký. Musím na to myslet, protože jsme v obrovském pokoji, kde se vzdálenost mezi námi zvětší, až se Ashley probudí, kde bude mít víc místa k odtažení se. Přitáhnu si ji blíž k sobě, pohlédnu na ni a jemně jí přejedu palcem po stále mírně opuchlých rtech. Mračí se, nevím, jestli se jí zdá něco zlého, ale natáhnu ruku a začnu ji konejšivě hladit po čele.

Asi jsem musela moc přitlačit, protože najednou otevře oči. Nic neříkám, zkouším nový přístup, nejdřív myslet a až pak mluvit. Usměje se na mě, pak se otočí, dá si mou ruku kolem břicha a znovu usne.

Mám pocit, jako by mi na hrudi seděl slon, dusí mě nejistota. Nevím, co nám dnešek přinese, nevím, jestli mi řekne, abych vypadla, až se doopravdy probudí, ale ten prostý fakt, že se na mě v polospánku nevědomky usmála... Bože.

Abych se zbavila toho dusivého pocitu, zhluboka se nadechnu a přisunu se k ní blíž. Paži malinko posunu, abych ji dál měla kolem jejího břicha, a chytnu ji za ruku, kterou má ve spánku ochablou, přičemž ji příležitostně líbám na rameno.

Nepotřebuju zrcadlo, abych věděla, jak je na tom dneska můj ret, mám pocit, jako bych měla pod kůží golfový míček. Ale vím, že si za to můžu především sama, to já ji nedokázala přestat líbat, přestože jsem věděla, že se to jenom zhorší.

Cítím se nečistá, nerada spím v normálním oblečení a mám pocit, že rozhodně potřebuju sprchu, ale pochybuju, že by mě z tohohle místa dokázalo něco dostat, ani požár ne.

Ve vší té nejistotě a zmatku mě to, že jsem jí nablízko, že ji cítím, uklidňuju mnohem lépe než vlny oceánu a začnu usínat, přičemž doufám, že až se vzbudím, všechno bude samo zázračně vyřešené.

Bolí mě hlava, to byla má první myšlenka, když jsem se probudila, druhá byl pocit mírně pohmožděných zad, který jsem ucítila, když jsem se v Ashleyině posteli protáhla, a třetí patřila faktu, že tam Ashley není, není vedle mě.

Než jsem měla šanci začít panikařit, uslyšela jsem, že dole v kuchyni někdo dělá dost hlasitý hluk. Vím, že je to Ashley, nikdo jiný to v tuhle ranní hodinu být nemůže, je krátce po osmé.

Při tom náhlém odchodu z domu včera večer jsem neměla možnost vzít si telefon, tak se přesunu na Ashleyinu stranu postele a zvednu z nočního stolku její mobil, abych zavolala do školy a řekla jim, že nepřijdeme, protože máme střevní chřipku.

Spolkli to a ta obvykle chladná žena z kanceláři ředitele, se kterou mluvívám, mi řekla, ať se obě brzy uzdravíme. Snažím se to brát jako znamení, že dnešek bude nakonec fajn, a ne tak, že to byl vrcholný okamžik mého dne.

Vstanu a dojdu ke koupelně, vejdu tam a pustím sprchu, přičemž si okamžitě nastavím téměř nesnesitelně horkou vodu.

Pára ještě neměla šanci naplnit koupelnu, pohlédnu do zrcadla a při spatření svého rtu se zašklebím. Vypadá dost ošklivě, je na něm rána a je nateklý jako blázen. No jo no, s tím nic nesvedeme, musíme prostě počkat, až se zahojí. Není pravděpodobné, že by mi tam zůstala jizva.

Slovo jizva je ošklivé, že? Ale když si jizvy představím na správném člověku, mohou být sexy a krásné zároveň. Nemyslím tím pouze fyzické jizvy, myslím ty nejhlubší jizvy... emocionální jizvy. Jistý pohled v očích.

Když si čistím zuby, bolí to. Dávám si na čas, nechci si tu ránu ve spěchu znovu otevřít.

Po vypláchnutí pusy si sundám oblečení a vstoupím do sprchy. Jakmile mi dopadne na pokožku vařící voda, propnu záda. Zhluboka se nadechnu páry a bolestí zatínám zuby, ale potřebuju ji, potřebuju na chvíli cítit něco jiného.

Rozhlédnu se a spatřím Ashleyin šampón, který mám ráda, úžasně voní. Alespoň na ní.

Když si jím umyju vlasy a opláchnu je, umyju si i tělo a vypnu sprchu. Pro teď vynechávám kondicionér, ten počká na později. Chci vidět Ashley.

Vyjdu ze sprchy a otevřu okno. Při poklesu teploty se mírně zachvěju a ve velkých kruzích si otřu zrcadlo, abych se viděla. Kvůli otevřenému oknu se kapky vody rychle vytrácejí.

Pohlédnu na horní polovinu svého těla a na rameni mám otisk zubů. Nevzpomínám si, že by ho Ashley udělala, ale jelikož s nikým jiným nespím, musela to být ona.

Stoupnu si na špičky a trochu se otočím, až zahlédnu nezřetelnou modřinu těsně nad zadkem. Na to si vzpomínám, Ash se mě snažila přitáhnout blíž k sobě.

Kromě toho rtu, protože to bylo za jiných okolností, na sobě ráda vidím stopy, které zanechala Ashley, nevím proč, ale je to tak.

Zabalím se do směšně veliké osušky a vrátím se do jejího pokoje, abych si půjčila nějaké její oblečení.

Ráda nosím její oblečení, být celý den obklopena její vůní je uklidňující.

Právě jsem si dosušila vlasy a spatřím vejít do pokoje Ashley se snídaní. Nevím, jestli je to vhodné, ale stejně to řeknu. "A jéje, tys vařila?"

To na její tváři vykouzlí drobný úsměv. "Umím vařit líp než ty, slečno Spálím i toast."

Obě se mírně usmějeme, i když pořád cítíme totéž napětí. Vleze si i s tácem jídla na postel. "Fajn, pusťme se jídla."

Když jsme dojedly snídani, Ashley odložila tác někam vedle postele a teď se dělíme o jeden hrnek kafe, na tácu nebylo místo pro dva.

Několikrát se v pokusu uklidnit své bušící srdce nadechnu. "Ash, musíme si-"

Přeruší mě. "Já vím, Spence."

Krátce přikývnu. "Dobře."

Dívám se na ni, když vtom si na něco vzpomene a sáhne do šuplíku vedle sebe. "Ach, zapomněla jsem. Tady."

Je to divně páchnoucí antiseptická hojivá mast. Odšroubuje víčko, vymáčkne si něco masti na prst, nakloní se ke mně a opatrně mi ji rozetře kolem rány.

"Děkuju," poděkuju jí za její starostlivost.

"Nemáš zač."

To napětí je zpátky.

Vzhlédne a pohlédne mi do očí. "Nevím, jak začít, ty jo?"

Přemýšlím o její otázce a zavrtím hlavou. "Ne. Teda vím, že se chci znova omluvit za... všechno, ale kromě toho si nejsem jistá."

"Taky se omlouvám, nechtěla jsem tě praštit, jenom jsem ti chtěla odstrčit ruce."

Neříkám, že to je v pořádku, nemusím, jenom se na ni drobně usměju a přikývnu.

Krátkou chvíli je ticho, ale není ohlušující, je příjemné, nebo tak příjemné, jak je za téhle situace možné. Zatím se z ní nic dalšího dostat nesnažím.

Ashley to ticho přeruší jako první. "Vím, že si musíme promluvit, Spencer, vážně mi je to jasný a nesnažím se hrát si na slečnu Vyhýbavou, ale... nemohly bychom počkat? Nesnažím se před tebou nic zatajit, ale ještě o tom nechci mluvit, ano? Brzy... ale ne teď."

Musím přiznat, že mě to zklamalo, chci, aby měla pocit, že se mnou může mluvit o čemkoli, ale musím respektovat její přání a soustředit se na to, že mi to chce říct a brzy mi to řekne.

Podám jí kafe. "Kdy? Nesnažím se na tebe tlačit, Ash. Jenom chci vědět, kdy si myslíš, že budeš připravená."

"Můžeme si o tom promluvit pozdějc, teď jsem... unavená, však víš, ne fyzicky... a mluvení o všem bude samo o sobě vyčerpávající, takže... pozdějc."

Přijmu to a odpovím jí: "Mám ale jednu podmínku."

"Jakou?"

"Zatím po tobě nebudu chtít, abys mi to řekla, pokud nechceš... ale budu chtít, abys mi ukázala, co v tobě vězí."

Zmateně svraští obočí. "Cože?"

Vstane, chytnu ji za ruku a vyvedu ji z pokoje.

Rozhlédne se po pokoji, v jehož středu momentálně stojíme. "A tady jsme protože...?"

Jsme v její tělocvičně.

Ano, v její tělocvičně.

Navleču si velké chrániče předloktí, a když s nimi o sebe praštím, vydají hlasitý zvuk. "Nasaď si rukavice, Tysone."

"Proč?"'

"Protože z tebe udělám bojovnici."

Vypadá to, že se jí ten nápad moc nezdá, ale ujistím ji: "Vím, že nemáš ráda násilí, ale nemysli na to tak, ber to jako sebeobranu, ano?"

"Co když tě zraním?"'

Klepnu pevnými chrániči o sebe. "S těmahle nezraníš."

Udělá na mě obličej a pak si dojde pro rukavice a já se usměju. Jsem vděčná, že i když to mezi námi je... 'v nepořádku', tak na sebe alespoň neřveme.

Nasadí si rukavice a vypadá sexy. Potlačím tu nevhodnou myšlenku a pak zvednu ruce tak, aby mě to nebolelo, až do nich praští. "Fajn, Ash, začni pomalými údery, když se pokusíš dát hned uzemňovací ránu, netrefíš se nebo si zraníš zápěstí."

"Jak to víš?"

"Mám dva bratry. Jeden mě naučil, jak se prát, a druhej mě nutil, abych si na něm chtěla svý nový dovednosti vyzkoušet."

Ashley zvedne obočí. "Tys mlátila Claye?"'

Z větší části jsem to myslela vážně a občas mám chuť zbít oba dva... ale nikdy jsem to neudělala. Pokud mě samozřejmě Glen nepraštil jako první.

"Ne. Občas jsem chtěla, ale ne."

Usměje se, mírně přikývne a přistoupí ke mně.

Pohlédnu na její nohy. "Roztáhni nohy, Ashley."

Myslela jsem to úplně nevinně.

Věnuje mi sotva znatelný úšklebek a vyhoví mi, takže má teď nohy rozkročená do úrovně ramen.

"A teď co?"

"Teď mi ukaž, co v tobě je."

Pořád ještě si musíme promluvit, pořád se ještě musí otevřít, ale dokážu být trpělivá, nebude trvat dlouho, než se pustíme do hodně vážných věcí a určitě se do ní při tom ještě víc zamiluju.

Ale teď...

Je čas se zapotit.

47

Ashley si vedla docela dobře, má dobrou techniku a nemusela jsem jí skoro nic připomínat. Ovšem musela jsem jí často říkat, aby dávala větší rány, pořád se zdálo, že se bojí, že mi ublíží, ale to prostě nebylo možné. Je to stejné, jako když vám zdřevění nějaká část těla a štípnete se tam - cítíte tlak, ale necítíte bolest.

Moc jí nejdou hákové údery a to jsem před ní držela chrániče v odpovídající výšce, neměla jsem je vysoko ve vzduchu. Ale to nevadí, nechce se stát 'Maggie Fitzgeraldovou' a já to taky nechci, protože 1) podle mě ten film nestál za nic a 2) Ashley v nejbližší době neumře. Kromě toho šlo hlavně o zábavu a o to, abych jí ukázala, že přestože nechce nikomu ani v sebeobraně ublížit, dokázala by se bránit.

Pokud vám připadá, že se ji snažím změnit, že jsem jedna z těch přítelkyň, co chtějí mít nad svou partnerkou kontrolu... tak to tak není, nebo to alespoň nemám v úmyslu. Jenom chci, aby byla v bezpečí, když s ní nebudu. Tedy chci, aby věděla, že se může pořád spolehnout na to, že tam budu, ale jen to, že tam nejsem, neznamená, že musí být zranitelná. Místo abych stála před ní, jí chci stát po boku. Podporovat ji, ale nebojovat za ni. Je mnohem silnější, než za jakou se považuje.

Momentálně je ve sprše, já se vysprchovala před ní. Společná sprcha mi nepřišla jako dobrý nápad, alespoň ne do doby, než si promluvíme. Po tom budu svolná k čemukoliv.

Promluvíme si, až nahoře skončí, řekla mi, že to může chvíli trvat, a já jí odvětila, že to nevadí, že počkám. Když to říkala, vypadala dost nervózně, ruce měla v kapsách a nedívala se na mě. Doufám, že jI sprcha trochu uklidní.

Právě jsem zaslechla otevření dveří od koupelny a zavření dveří od jejího pokoje. Teď už by jí to nemělo trvat dlouho, už takhle je tam nahoře skoro dvě hodiny. Nešla do koupelny hned, předtím jsem slyšela v jejím pokoji nějaký šramot, myslím, že něco upustila. Každopádně se ozval hlasitý zvuk a já se chystala jít přesvědčit, že se jí nic nestalo, ale pak pustila nějakou hudbu, takže jsem věděla, že je v pořádku, nebo alespoň tak v pořádku, jak to jde.

Má strach, poznám to na ní. Kromě toho zřejmého visí ve vzduchu ještě něco a to trochu zneklidňuje mě. Vždycky vypne hudbu pár minut před tím, než odejde ze svého pokoje, a hudba právě ustala, tak vstanu a jdu jí do kuchyně udělat pití, místo kafe jí udělám čaj.

Spálila jsem se. Když jsem rozlévala čaj do šálků, měla jsem palec příliš blízko lžíci v konvici. Nesnáším spáleniny. Chovám se jako malá, vždycky se rozčiluju a právě to teď dělám.

Kleju jako správný námořník, když vtom málem vyskočím z kůže. Vedle mě se náhle zjeví Ashley, vezme mě za ruku a prohlíží si ten spálený prst. Přestanu nadávat a jen ji sleduju. Zvedne si mou ruku ke rtům a přitiskne je na ten červený flek. Na pokožce ucítím její jazyk, kterým se snaží utišit bolest, kterou teď sotva cítím.

"Broučku," je vše, co řekne.

Když tohle dělá, ztrácím schopnost souvisle mluvit. "Já... já jsem ti udělala čaj."

"Děkuju."

Zatímco se natahuje za mě pro mléko, trochu se ke mně přitiskne, a ačkoli to nedala znát na hlase, prozradila ji řeč těla. POřád je nervózní. Vzhledem k tomu, že je u mě takhle blízko, slyším její dech, dýchá rychleji, než by měla. Chytne mléko, nevidím, jak ho drží, ale vidím, jak se jí mírně napnou svaly na paži. Zarazí se, položí mléko zpátky na linku a teď jen stojí těsně u mě, hlavu má u mého ramene a já trochu nakloním svou, protože se chci přesvědčit, jestli je v pořádku. Má tvář se otře o její a já zavřu oči. Zůstávám tak a vychutnávám si teplo a hebkost její kůže.

Ještě víc se o mě opře a tváře se nám dostanou do většího kontaktu. Napodobím její pohyb, až se její rty ocitnou vedle mých. Otevřu oči a vidím, že Ashley je má pořád zavřené. Pořád na ni hledím, když je otevře, své hluboké, intenzivní oči, které mě spalují vždycky, když se na mě podívá. Vystoupá mi rukou k zátylku a já opět zavřu oči, zatímco znovu přitiskne své rty na mé, přičemž si dává pozor, aby moc netlačila na levou stranu mého spodního rtu. Dotkne se jazykem mých rtů a já trochu víc rozevřu ústa, abych ji pustila dovnitř. Jakmile se můj jazyk střetne s jejím, obě zasténáme.

Zvednu ruce, vezmu ji dlaněmi za tváře a líbám ji vášnivěji. Doufám, že jí dávám vědět, že ať už mi dneska poví cokoliv, nikam neodejdu.

Když se odtáhne, obě zhluboka oddechujeme. Opět oči otevřu jako první a vidím, že se Ashley snaží neplakat. Cítím v hrudi ten pocit, který máte, než se rozpláčete, nebo než se chcete rozplakat, to bolestivé sevření mě skoro dusí. Dám kolem ní ruce a říkám jí, že to bude v pořádku.

Je to předehra k něčemu, tipuju, že to bude mít hodně co dočinění se špatnými vzpomínkami, které musely dnes odpoledne opět vyplout na povrch.

Jsme v obýváku, dopily jsme čaj a teď už jen čekám, až Ashley sebere odvahu začít mluvit. Leží mezi mýma nohama, opírá se o mě zády a já si hraju s jejími vlasy. Teprve nyní jsem si všimla, že má ruce sevřené v pěst. Přikryju je oběma svýma, sevřu je a hladím je palci. Sevře mi dlaně, pak se zvedne, aby něco vytáhla z kapsy, a následně si opět si lehne.

Nedívám se hned, co to je, chci to vidět, až bude sama chtít, až mi to podá. Drží si to v klíně a upřeně na to hledí. Výraz v její tváři je téměř nečitelný. Téměř. Vidím směs lásky a opovržení.

Ucítím, jak se zhluboka nadechne a stejně vydechne, pak mi podá fotografii, na kterou hleděla.

Nepodívá se na mě, jenom ji zvedne, abych si je vzala, a jakmile to udělám, ještě více se ke mně přitiskne.

Podívám se na tu fotku a usměju se. Je na ní Ashley, která vypadá tak na pět let, sedí na klíně nějakého muže a oba se široce usmívají.

Ashleyin úsměv je upřímný, zračí se jí v očích a odráží se v něm dětské nadšení a nevinnost. Muž na fotce je jiný případ, jeho úsměv je téměř dokonalý, ale umím číst v lidech a ten úsměv není upřímný. Jeho oči narozdíl do Ashleyiných nezáří, je v nich něco jiného. Ruce má položené na jejích kolínkách a já na ty dva pouze hledím.

Ashley se o něj opírá a on se od ní odklání, neobjímá ji. Jeho ruce působí jistým dojmem, vím, že to zní divně, ale prostě vím, že to nebyly něžné ruce.

Pustím tu fotku a nechám ji dopadnout na podlahu. Nepotřebuju, aby Ashley něco řekla, už to vím. Nakloním se, dám kolem ní ruce a obejmu ji.

Neříkám žádná klišé, nechávám za sebe mluvit svůj dotek, dokud nebude připravená mi říct víc.

"Nechci, abys mě litovala, a nechci, aby ses ke mně chovala jinak, Spencer. Ten příběh není určený k pláči a nerada na to vzpomínám, ano?"

Dál ji držím. "Dobře."

"Ten muž na fotce je můj táta."

To mě vůbec nepřekvapilo, ale nic neřeknu, nechci ji přerušit.

"Nechci, abys ho úplně nenáviděla, protože byly i časy, kdy byl hodnej, jen prostě někdy neovládnul svůj hněv."

Přestože jsem to už věděla, je jiné to slyšet. Snažím se dýchat a nevyšilovat, protože vím, kolik jí to stálo úsilí se mi otevřít.

"Mám na něho dobrý vzpomínky a mám špatný. Občas dokážu myslet jenom na ty špatný a občas dokážu myslet jenom ty dobrý. Nikdy nevydržím u jedněch moc dlouho. Skoro čtyři roky jsem ho neviděla a jo, pořád nastávají chvíle, kdy bych si přála mít jeho číslo, abych mohla slyšet jeho hlas. Ale pak jsou chvíle, kdy mu chci ublížit tak, jak on ublížil mně a mámě. Asi bych ho měla nenávidět a vím, že máma ho nenávidí, ale nemůžu. Nechybí mi ale tak moc, abych ho vyhledala."

Místo toho, abych jí držela za ruce, svírá ona mé a občas přejede prstem po jednom z mých.

"Vzpomínáš si, jak jsem ti poprvý zavolala?"

Svraštím obočí. Divím se, proč se na to ptá, ale stejně jí odpovím. "Jo, vzpomínám si."

"Bylo to den před jeho narozeninama, v tu dobu se vždycky cítím divně, a proto jsem nebyla několik dní ve škole."

Skloním hlavu a krátce ji políbím na vlasy. "Proč jsi mi zavolala, když jsi věděla, že nepůjdeš do školy?"

"Protože jsem věděla, že mi zvedneš náladu."

Zamyslím se nad její odpovědí a nad tím, jak jsem bylo tu noc hrubá, a zavřu oči. Lituju, jak jsem se chovala. "Omlouvám se, že jsem na tebe byla ošklivá."

"Nebyla. Stačilo slyšet tvůj hlas, Spence..." Odmlčí se a já chápu, co tím myslí.

Znovu promluví a já na hrudi cítím vibrace jejího hlasu. "A tehdy, když jsi vyváděla v tom obchodě kvůli tomu, že jsem si vzala Colu... ten věčer jsem věděla, že na tebe nikdy nezapomenu, a že si budeme bližší, než jsem si kdy s někým byla."

Přisunu se k ní blíž, ale dál mlčím, nevím, co říct, a nechtěla bych ji případně přerušit.

"Když jsme se ve škole chytly kvůli tomu, že jsem nic neřekla tomu klukovi, a měly jsme na sebe vztek a já odešla... nemohla jsem dýchat. Myslela jsem, že je konec, že už mě máš dost, a začala jsem brečet tak moc, až jsem skoro zvracela. Nic z toho neříkám proto, aby ses cítila špatně, jen ti chci všechno vysvětlit."

Zašeptám: "Dobře" a čekám, až bude pokračovat.

"Mimo včerejšího večera jsem někoho uhodila jenom v ten den, kdy jsem svýho tátu viděla naposled. Byla jsem ve svým pokoji a slyšela jsem, že na něj máma kvůli něčemu křičí. Nepamatuju se, o co šlo, ale věděla jsem, že brzy nastane ticho. Vždycky byl nejdřív kravál a pak ticho. Ten den jsem strávila s mámou, byly jsme nakupovat a byla na mě moc hodná, víš? Nikdy nebyla zlá nebo odtažitá, ale toho dne byla obzvlášť hodná, takže když jsem je slyšela křičet, vstala jsem a šla dolů."

Nadechne se. "Našla jsem ji na podlaze, nikdy nekřičela ani neplakala, když ji mlátil, alespoň jsem ji při tom nikdy neviděla. Myslela jsem, že táta odešel, nikde jsem ho neviděla. Máma se držela za břicho a měla modrý rty, myslím, že jí zlomil žebra nebo tak něco. Hrozně jsem se bála, tak jsem se rozběhla k telefonu, abych zavolala záchranku."

Odkašle si a pokračuje. "Neodešel, byl se napít. Uviděl mě s telefonem v ruce a rozešel se ke mně. Máma to musela spatřit, protože se mu snažila podrazit nohy, a on ji kopal a kopal. Nevěděla jsem, co dělat. Přiběhla jsem k němu a začalo ho mlátit a zarývat mu nehty do rukou, aby začal místo ní mlátit mě."

Nejsem si jistá, jestli to vydržím dál poslouchat, ale zůstávám, kde jsem. Pořád ji držím a dávám jí vědět, že poslouchám.

"Zabralo to. Dal mi takovou ránu, že mě napadlo, že mi zlomil vaz. Ale nezlomil, jenom mi vykloubil čelist."

Mám na jazyku spoustu věcí, většina není vůbec hezká, ale nechci, aby litovala, že mi to řekla, tak držím jazyk za zuby a nechávám ji to dovyprávět.

"Nechci být člověk, u kterýho si musíš dávat pozor, jak se chováš. Včera večer, když jsem... nemohla jsem tomu uvěřit. Věděla jsem, že bys mě nikdy neuhodila, ale ublížila jsem ti a myslela jsem si, že už se mnou nikdy nepromluvíš."

"S tím si nemusíš dělat starosti, Ashley. Jsi nejlepší člověk, jakýho znám. Včerejší večer byl moje vina, moc jsem na tebe tlačila, a kdybych to tehdy věděla, nikdy bych to neudělala, miláčku. Vím, že jsem to neměla udělat ani tak, ale přísahám, že bych ti nikdy záměrně neublížila."

Cítím, jak přikývne. "Já vím."

Chci na ni pořádně vidět. "Otoč se, Ash."

Trvá vteřinu, než se mezi mýma nohama otočí a uvelebí se na nich. Teď je ke mně čelem.

Hned nic neříkám, jen jí přejedu prsty po čelisti a pak jí přitisknu rty na každé místečko, které jí muselo před těmi čtyřmi lety bolet.

Nevím přesně, co mám udělat nebo říct, takovéhle věci každý den neslyšíte... nebo alespoň já ne. Tohle je určitě poprvé a doufám, že naposled.

Dnešek byl vážný den a vím, že box asi nebyl nejlepší nápad, ale nešlo o násilný útok, šlo čistě o sebeobranu.

Vím, proč nechce nic říkat těm blbcům ze školy, bojí se, že ji uhodí. Nikdy bych to nedopustila, ale pokud se něčeho bojíte, povzbudivá slova někdy nestačí, hlasitěji mluví činy.

Pořád jí toho chci hodně říct k tomu, co mi vyprávěla, a pořád jsou věci, ohledně kterých se musí otevřít. Je mi špatně od žaludku, ale potlačím to v sobě, brečet nebo zvracet můžu později, nemusí mě při tom vidět, to by jí pouze odradilo od toho, aby mi řekla cokoliv dalšího, a nedivila bych se jí, zachovala bych se stejně.

Ale pro teď jen chci, aby se cítila v bezpečí a milovaná - se mnou.

Nakloním se, opřu si hlavu o její tvář a zašeptám jí do ucha: "Myslím, že jsem do tebe blázen."

Usmívá se, cítím to. "Miluju tě."

Zpevním své objetí. "Nemáš ani zdání, Ashley."

Přijdou další rozhovory a brzy se vynoří slova, která hledám.

Pane Daviesi, pokud se někdy potkáme... vyřídíme si to.

48

Mám pocit, že by mělo být později, je teprve šest. Mluvily jsme hodně dlouho, přesně pět hodin. Když mluvila, mlčela jsem, a tentokrát jsem se ujistila, že jí budu moct neustále hledět do obličeje, narozdíl od posledně, kdy jsem ji viděla pouze z boku. Už jí také nedělá takové potíže se na mě dívat. Občas sice odvrátila zrak, ale většinou mi hleděla do očí a neschovávala se přede mnou.

Myslím, že tak moc jako dneska jsem ji ještě nemilovala.

Zeptala jsem se jí, proč jí na něm záleží, přestože to je pouze občas. Nechápala jsem to a i po jejím vysvětlení mě to pořád mate. Říkala, že v nenávisti k němu jí brání hezké vzpomínky a že to není úplně zlý člověk.

Což asi já být musím, protože jsem slyšela její oblíbené vzpomínky, slyšela jsem, jak nechutně mile se choval, a vím, že to byla jenom přetvářka. Dosud jsem se dostala k číslu 328.

Tolika způsoby bych chtěla ublížit jeho násilnickému tělu.

Nikdy jsem se s ním nesetkala, ale musím v sobě potlačit nevěřící zasmání při pomyšlení na to, jak je mi odporný. K žádnému člověku jsem ještě nic takového necítila, trochu to nahání strach.

Zrovna odešla na záchod a já musela odolat nutkání jít s ní, momentálně bych se od ní nejradši vůbec nehnula. Líbilo se mi, jak se ke mně tohle odpoledne tiskla, a když je teď pryč... je mi zima.

456.

Ano, mám bujnou představivost.

Přestože mi Ashley vyprávěla o hodně nehezkých věcech, hrozných věcech, ani jednou neplakala. Občas se jí roztřásl hlas a mně taky, mísilo se v něm několik emocí. Občas jsem musela doslova držet jazyk za zuby, z věcí, které říkala, jsem měla zvláštní pocit v žaludku, a ne příjemný, ale hodně nepříjemný. Občas jsem se i uvnitř roztřásla, přepadla mě velká zima a začala jsem drkotat zuby, což byl důvod, proč jsem musela držet pusu zavřenou.

Bylo to, jako když zůstanete celou noc vzhůru a v půlce následující dne jste hrozně unavení a začne vám být zima. Alespoň u mě to tak je.

Ještě jsme neobědvaly a nejspíš obědvat nebudeme, jenom si dáme větší večeři než obvykle. Vejdu do kuchyně, abych se podívala, co by mohla sníst, než se rozhodneme, co si uděláme nebo objednáme.

Když skončím, Ashley je zpátky na gauči, a když mě spatří, široce se na mě usměje. Říct, že je ten úsměv nakažlivý, by bylo podcenění roku. Počkám, až se trochu nadzvedne, pak se posadím a položím si její hlavu na klín.

Obrátí se na záda a vzhlédne ke mně. "Co máš v tý míse, Spence?"

Jo, něco jsem jí připravila.

A když jsem u toho byla, vzala jsem i lžíci, nesmím zapomínat na lžíci. "Zavři oči."

Věnuje mi pohled, ale pak oči zavře a já se na okamžik usměju, zatímco obdivuju její dokonalé rysy.

572.

"Otevři pusu."

"Takže tam máš něco hnusnýho, že jo?"

Obvykle by to připadalo do úvahy... ale dneska ne.

Znovu se zasměju a pak jí odpovím. "Není to hnusný."

Neřekne ‘dobře’, jen mi vyhoví a otevře pusu.

Ponořím lžíci do mísy a naberu pořádnou porci její ‘svačiny’.

Udělám zvuk letícího letadla a pak jí vložím lžíci do úst, zatímco se Ashley snaží nerozesmát.

Kouše malé kousky, které ani moc kousat nevyžadují, a na tváři má ten nejširší úsměv, který téměř okamžitě napodobím.

"Ohřála jsi jahody a rozmixovala je?"

Znovu ponořím lžíci do mísy a přiložím ji Ashley k ústům, zvukový efekt si tentokrát nechávám od cesty. "Jo to tak."

"Proč?" zeptá se a dá rty kolem lžíce.

"Protože moje Akona, Coca Colu, Esmeraldu, lepidlo, horký ovoce milující přítelkyně neměla oběd a napadlo mě, že má asi hlad, a nevěděla jsem, co udělat k večeři."

Na lžíci už nic nezbylo, tak jí opět ponořím do mísy.

Jakmile ji vyndám ven, Ashley otevře pusu a já ji tam jemně strčím a zlehka jí ji otřu o spodní ret, na kterém měla kousek jahody.

S plnou pusou něco zamumlá, ale vím, co chce říct. "Jo, taky ochutnám."

Ponořím lžíci do mísy, ale Ashley mi ji vezme z ruky, trochu se posadí a odloží ji na konferenční stolek. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale Ashley se otočí, sedne si mi obkročmo na klín a přitiskne se ke mně.

Vzdychnu a pak mě chytne za tváře a nakloní se k hlubokému polibku, kterým mi dává ty rozmixované jahody ochutnat.

687.

Zápasím jazykem s jejím déle, než je třeba, ale nedokážu se odtáhnout, ztrácím se v ní, o čemž svědčí četná zasténání, která mi unikají z úst. Vjem jejího polibku, její chuti, to, jak se ke mně tiskne a polyká každý sten... to všechno mě vzrušuje. Zvlášť po včerejším večeru, kdy jsem se tak rozvášnila a nic z toho. No, ne nic, vím, že Ashley si to víc než užila a já taky, jenom bez toho příjemného závěru.

Pro teď zapomínám na rozseknutý ret a líbám ji vášnivěji. Předkloním hlavu k její, takže musí svou mírně zaklonit, až Ashley udělá totéž mně a týl se mi znovu dostane do kontaktu s gaučem. Opakujeme to, dokud mi Ashley nevklouzne rukama po tričko a nezačne třít místečko pod mými ňadry, které mě dohání k šílenství. Odtáhnu se a namáhavě oddechuju. "Musíme přestat."

Vyndá ruce a přitiskne se hrudí k mé, což znamená, že cítím každý její výdech a nádech, tiskne se ke mně ňadry a já si z toho užívám každou vteřinu.

"Proč?"

To je hodně dobrá otázka. Proč?

"Večeře," zní má chabá výmluva.

"Doprdele s večeří, Spencer."

Nebývá sprostá často, ale když už ano... Páni.

743.

Oči se mi málem protočí dokola, když znovu spojí naše rty a masíruje jazykem můj.

"Tvůj pokoj," dokážu říct mezi pokusy o nádech a opětovným Ashleyiným líbáním.

"Tady." Znovu mě políbí, tentokrát jemněji a já si vychutnávám její jedinečné aroma smíšené s jahodami.

Byl to určitě jeden z mých lepších nápadů.

Odtáhnu se a začnu jí tisknou polibky na čelist. "Pohodlná postel."

Přitiskne tvář k mé a já se začnu s polibky vracet k jejím rtům. Když se k nim dostanu, pevně k nim své přitisknu, už mi chyběla jejich chuť.

Po chvíli se opět mírně odtáhne. "Pohodlnej gauč."

Zaútočí mi ústy na krk, doufám, že mi neudělá cucflek. Pokud nějaký uvidím, oplatím jí to i s úroky.

"Víš jistě, že nechceš večeři? Chtěla jsem upéct kuře."

Do téhle chvíle jsem na kuře ani nepomyslela... nevím, jak mě to napadlo.

Přestane mě líbat na krku a nevěřícně ke mně vzhlédne. "Ježíši. Mlč už."

Ostýchavě se usměju a ona si sundá tričko. Při nádherném pohledu, který se mi naskytne, si musím olíznout rty.

"Vidíš něco, co se ti líbí?" škádlí mě.

"Myslela jsem, že si nechceš povídat," ušklíbnu se.

Dá ruce na mé tričko, vyjede mi s nimi po bocích vzhůru, přičemž mi naskáče mi husí kůže, a přetáhne mi tričko přes hlavu. "Máš pravdu, nechci."

Zvedne polštářky, které byly stištěné vedle nás, a položí je na druhý konec gauče, kde z nich udělá polštář.

Nemusí mi říkat, co mám dělat. Počkám, až se ze mě zvedne, posunu se na gauči a položím si hlavu na polštář, který mi Ashley udělala.

Trvá přibližně desetinu vteřiny, než si na mě vleze, uvelebí se mi na stehnech a vlastní vtiskne mezi mé nohy. Při tom zasténám a zvednu stehno směrem ní, abych vyvolala tutéž reakci.

Téměř sykne, prohne záda a zvedne ze mě horní polovinu těla. Nastolím pravidelné tempo a Ashley pevně zavře oči. Vzdychá mé jméno a já zasténám, když ke mně začne přirážet. Drobně vzdychnu a přitáhnu si jí dolů k polibku. Okamžitě ucítím, jak mi přejede jazykem přes rty. Měla jsem ten samý nápad a jsem si jistá, že z jiného pohledu to vypadá, jako bychom se chtěly navzájem spolknout.

Zajímalo by mě, proč mám vždycky kalhoty, když se milujeme, přála bych si, abych myslela dopředu a vzala si sukni... nebo možná vůbec nic, abych ušetřila čas a ušetřila se frustrace.

Přeruší ten žhavý polibek a prolíbává si cestičku na mou hruď, pak se přitiskne k mé noze, trochu mě nadzvedne a šáhne mi za záda, aby mi rozepnula podprsenku. Když se její ruce dotknou citlivé pokožky, prohnu záda.

Zvednu se, abych se znovu zmocnila jejích rtů. Na svůj ret vůbec nemyslím, Ashley ho může později ošetřit nějakou mastičkou.

Rty se nám hlasitě oddělí a já se zajíknu, když si náhle vezme do úst mou bradavku. Krouží jazykem kolem ní a pak ji něžně skousne. Když se odtáhne, zafouká na ni, a mně naskáče další husí kůže a jsem ještě vzrušenější.

Mít přítelkyně, která je takhle nádherná a takhle dobrá v posteli, má jednu nevýhodu, pokaždé je to prakticky má smrt. Viděla jsem bílé světlo... a není to hezký pohled.

868.

Přetočím nás a pokusím se ulevit tomu tlaku tvrdým a pomalým přirážením stehnem.

Zatímco pokračuju v přirážení, spojí naše rty a já znovu propnu záda, když ucítím slabý dotyk jejích prstů, kterými mi sjede dolů po krku.

Musím se zbavit těch kalhot. Okamžitě.

Zvednu se z ní, přičemž se k ní nezapomenu přitisknout, a snažím si rozepnout knoflík u kalhot. Nejde mi to a přísahám, že se už chystám frustrovaně vykřiknout, když vtom mi Ashley přispěchá na pomoc a snadno ten zdánlivě obtížný úkol zvládne.

Musím se na ni zvláštně dívat, protože zasténá, nadzvedne se a divoce mě políbí. Začnu se převracet a pro oporu se jí chytnu, což nebylo moc chytré, protože vím, že ji stejně stáhnu s sebou.

S mírným žuchnutím dopadneme na podlahu obýváku. Rozesměju se, ale Ashley mě umlčí agresivním strčením jazyka zpátky do mých dychtivých úst.

Líbá mě a líbá a líbá. Líbá mě, dokud nemůžu dýchat, ale pořád nemám dost.

Mírně se zvednu a padnu zády na gauč, abych si mohla sundat kalhoty.

Zlé kalhoty jsou konečně pryč a to jediné, co je tu kromě sundání kalhotek třeba udělat... jsem já.

Nevkusné, ano. Záleží mi na tom v téhle chvíli, když mám pod sebou sexy kočku? Ne.

942.

V podstatě padnu na podlahu a nestarám se o případné spáleniny od koberce. Je mi jasné, že je budu mít, ať budu jakkoli ‘opatrná’.

Vlezu si na ni a uvelebím se mezi jejíma nohama, líbí se mi pocit jejích těsných džín na kůži.

Tentokrát na její plné, něžné rty vášnivě zaútočím já a ona se pode mnou dál svíjí.

Otočí hlavu na stranu a ztěžka oddechuje. Všimnu si, jak má rty zarudlé, vypadají trochu zhmožděně. Nakloním se tam, kam otočila hlavu, a přejedu jí přes rty jazykem, aby nebolely, a pak se odtáhnu.

Líbilo se jí to, poznala jsem to díky jejímu hlasitému zasténání v jinak tichém pokoji.

Přetočí nás a já ucítím něco na vnější straně stehna, není to příjemný pocit, ve skutečnosti do zatraceně bolí.

Shlédnu dolů a natočím nohu, abych se podívala, co se stalo.

Je to spálenina od koberce. Sakra práce.

Zamračím se. "Au."

Ashley na chvíli vypadá rozhozeně, ale pak upne pozornost na tu bolavou kůži. Pokrývá okolí polibky a pak si prolíže cestičku na vnitřní stranu mého stehna.

Bolest je pryč a dostali jsme se za tisícovku. Co můžu říct, jste mrtvý muž, Daviesi.

Jsem teď tam dole pořádně vzrušená. Vlastně ‘vzrušení’ jsme už překonali… úplně taju. Pokusí se mi sundat kalhotky zubama, ale překazila jsem jí to. Nechápejte mě špatně, byl to úžasný pocit... ale byl příliš úžasný, nemohla jsem čekat, tak jsem jí jemně odstrčila, sundala si je sama a znovu spojila naše nateklé rty.

Teď mě velmi pomalu hladí na vnitřní straně stehen. Kdybych ji tolik nemilovala, zabila bych ji.

Vydám zvuk protestu a vydechnu: "Ashley..."

Pochopí to a s dráždivými pohyby na stehnech přestane. Laská mě prsty střídavě po směru a proti směru hodinových ručiček.

Vidím hvězdy.

Ucítím, jak do mě pomalu vnikne a pak nasadí stálé tempo. Sotva dokážu sténat... jsem v extázi.

Nebo jsem si to alespoň myslela... dokud nesklonila hlavu a nedotkla se jazykem jistého místečka, které před chvilkou třela prsty.

Hlasitě zalapám po dechu a stěží dokážu zvednou ruce k její tváře, jediné, co dokážu, je zvednou se k ní, toužím po větším kontaktu a chci, aby zrychlila.

Sevře se mi žaludek a tentokrát to naštěstí není kvůli něčemu špatnému, ale kvůli něčemu dobrému.

Zaručeně dobrému.

Odtáhne se a znovu do mě vnikne. Kroutí ve mně prsty, aby našla další místečko, které mě donutí křičet.

Okamžitě si mi ohnou prsty u nohou a od zdí se odrazí její jméno, které vykřiknu, když ve mně exploduje orgasmus.

Chvíli mi trvá, než se z té extáze vzpamatuju. Ashley zůstává u mě, lehne si na mě a pokrývá mi polibky rameno.

Musela jsem mlčet hodně dlouho, protože vypadá nejistě. "Jsi v pořádku?"

Jestli jsem v pořádku? Tak schválně... právě jsem zažila žhavej sex s ohromujícím orgasmem. Jo... jsem v pořádku.

"Mmm," je vše, co dokážu v téhle chvíli říct.

Nech mě popadnout dech, miláčku, a pak ti to oplatím.

49

Od chvíle, kdy se otevřela, uplynuly dva týdny. Vyprávěla mi o spoustě hezkých chvilek a vyprávěla mi o spoustě nehezkých chvilek. Nemluvíme o tom každý den, obvykle jde jen o nahodilé zmínky. A i já jsem jí vyprávěla o svých vzpomínkách.

Líbí se mi dozvídat se o ní maličkosti, jako třeba, které animáky sledovala před školou nebo jaké kolo měla, když jí bylo šest. Kdy se naučila plavat, její první vzpomínka - všechno.

Také jsem ji přiměla pokračovat v boxu a ne pouze ze sobeckých důvod, sice miluju pohled na Ashley v rukavicích a jak se vždycky celá zpotí... ale bylo to především kvůli tomu, abych dodržela dohodu sama se sebou, že zajistím, aby byla v bezpečí.

Právě teď v bezpečí není.

Je v kuchyni.

S Paulou.

Pozvala ji k nám na večeři a v žádném případě bych nenechala Ashley to pozvání odmítnout... ne, že by ho odmítla.

Myslím, že pečou kuře. Usměju se při vzpomínce, jak jsem se před dvěma týdny nabídla, že nám udělám večeři, než mě museli málem resuscitovat.

Něco jsem Ashley koupila, jenom abychom jí ukázala, jak moc ji miluju.

Paula se směje něčemu, co Ashley řekla, myslím, že šlo o strkání cibule do kuřecích zadků... nejsem si ale jistá, pohled na usmívající se Ashley mě okamžitě roztýlil.

Paula právě kývla na Ashley, aby šla za mnou do obýváku, a jakmile sem vejde, usměju se. Dneska má vlasy zvednuté do drdolu, volně jí visí jen pár pramínků, které si pořád dává za uši.

"Lenochu," pozdraví mě.

"Otroku," oplatím jí pozdrav.

Usměje se a pak se zatváří znepokojeně. "Jsi v pořádku, Spence?"

Ta podivná otázka mě mírně zmate. "Jo... jsem v pohodě."

"Víš to určitě? Protože vypadáš děsně unaveně, víš... z toho nicnedělání."

Uculím se, dneska jsem byla obzvlášť líná. "Hele, nabídla jsem se, že pomůžu."

Usměje se a pak si zatáhne spodní ret do úst. "Nabídla ses, že mě vezmeš nahoru a přinutíš mě křičet, o tom, že bys pomohla s tím, abychom si večeři užily, ses nezmínila."

Nad tou formulací pozvednu obočí a chystám se něco říct, ale Ashley se zasměje a řekne mi, abych sklapla.

Udělám na ni obličej a pak sáhnu za opěradlo gauče. "Něco jsem ti koupila."

Vypadá překvapeně, ale šťastně. "Fakt? To je divný, protože já ti taky něco koupila."

Sáhne do tašky na přespání, kterou si přinesla. Jo... dneska večer domů rozhodně nepůjde. Bude v mé posteli. V mé malé posteli. Přitisknuté k sobě. Vzdychající. Mmm.

Vytrhne mě z nemravných myšlenek. "Spence?"

"Hmm? Á! Jasně. Pro tebe, broučku." Oblažím ji vítězoslavným úsměvem a cudně ji políbím na její plné rty.

Když spatří láhev Coca Coly s mašličkou, zasměje se. "Panebože, vážně musíme začít trávit čas s jinýma lidma, Spencer."

Pořád se usmívám, když zvedne ruku a ukáže mi láhev Pepsi s mašličkou. Při tom pohledu se rozesměju. "Panebože." Vstanu. "Fajn, jdi. Zmiz z mýho domu. Zavolám Kat."

Zasměje se a pak mi zahákne nohu za koleno, až trochu poklesnu. "Ashley, ty mrcho," zasměju se. Skočím na ni, zachrochtám jí na krku a rozesměju ji.

Vyruší nás něčí odkašlání a já na Ashleyině krku obrátím oči v sloup. Ashley do mě dloubne, abych toho nechala, jako by viděla, že to dělám.

"Ahoj, mami."

"Zdravím, děvčata."

Jo... nevím, co říct.

"...Ahoj, mami."

"Ahoj, zlatíčko."

"Ahoj-"

Ashley mě přeruší a zachrání mě. "Tak, Paulo, jak to jde s panem Kuřetem? Myslíte, že už to má za sebou?" popichuje.

Paula se usměje. "Pracuje se na tom."

"Fajn, umírám hlady." Ukáže na mě. "Tahle holka mi nikdy nedává najíst, jenom mě k smrti unaví a čeká, že přežiju z rozmixovanýho ovoce."

Paula se široce usměje a jen se na nás dívá. Z toho pohledu začnu být trochu nesvá a nenápadně Ashley kopnu, abych jí řekla: 'Podívej se, cos způsobila.'

Oplatí mi kopnutí. 'Mě z toho vynech, je to tvoje máma.'

Zvednu Pepsi, kterou mi Ashley koupila. Sundám z ní mašličku, přilepím ji Ashley na tričko a odšroubuju víčko, abych se napila.

"Tak kdy ze mě uděláte babičku?"

Výše zmíněná Pepsi je teď všechna na mně.

"Cože?!" napůl vykřiknu a napůl vyjíknu.

Ashley vypadá, že jí konečně šokovalo něco, co Paula řekla.

Paula se usmívá. "Ale no tak, srdíčko, neslyšela jsi o tom novém lesbickém spermatu?"

Ježíši Kriste.

Znovu si mírně odkašlu, abychom se zbavila zaskočené Pepsi.

"Je mi sedmnáct, mami. Nechtěla bych, aby mi všech čas zabíral nějakej ubulenej spratek."

"Nechtěla bys vidět kolem pobíhat malinkou Spencer a Ashley?" zeptá se.

Pomyslím na malou Ashley a musím se proti své vůli usmát, jééé.

Paula nahodí úsměv, který vydá za tisíc slov. "Půjdu zkotrolovat večeři." Pak zmizí z pokoje.

Jakmile vidím, že je pryč, pomalu se s nevěřícím výrazem otočím k Ashley. "Co to sakra bylo? Zdálo se mi to, nebo to vážně řekla?"

Šok už překonala, teď je jen pobavená. "Skočím pro kuchyňskou pipetu."

"Zasměju se. "Fuj."

"Kolik bych jich měla vrhnout?"

Opět se usměju její volbě slov a zamyslím se nad tou otázkou. "No, vzhledem k tvý výšce a k tomu, že je rozhodně odnosíš ty, řekla bych sedm. Po střední můžeme odejít ne odpočinek a žít z peněz turistů, který nám budou platit, aby mohli spatřit skutečných sedm trpaslíků."

Obrátí oči v sloup a trucovitě našpulí spodní ret. Je to roztomilé.

"Jé, omlouvám se, miláčku. Miluju tě."

"Jo, já tebe taky," oplatí mi to posměšně.

Zasměju se odměřenosti její odpovědi. "Koupila jsem ti Coca Colu, Ashley."

"Já ti koupila Pepsi."

Snažím se vymyslet, čím to trumfnout, když přeruší řetěz mých myšlenek. "Taky tě miluju."

V žertu obrátím oči sloup. "Uf, konečně." Nakloním se k polibku a užívám si, že cítím její parfém. Miluju její parfém.

Nemohly jsme se mazlit... ne, když byla Paula ve vedlejší místnosti, takže jsem se po polibku odtáhla a na okamžik nechala zavřené oči. "Nechceš skočit nahoru dopřát Barneymu a Barneyho děvce plyšákovej sex?"

"Ne, ale po večeři můžeme mít sex my."

"Plyšákovej sex?" škádlím.

"Jasně." Pohlédne směrem ke kuchyni, pak se nakloní k mému uchu a pošeptá mi: "Ojedu tě tak, až z tebe vylítá všechna vycpávka."

Okamžik mi trvá, než mi ten pokus o oplzlou poznámku dojde, a pak se hystericky rozesměju.

"Už se těším."

Drobně se zasměje a pak ze své láhve Coca Coly sundá mašličku a přiloží mi ji na hruď, jako jsem to předtím udělala já jí.

Když je řeč o sexu... v poslední době jsme jako králíci. Přísahám, že jsem týden nemohla pořádně chodit. Co můžu říct? Ta holka je šíleně nadaná.

Musím se culit nebo tak něco, protože se na mně znovu otočí. "Na co myslíš?"

"Na králíky."

"Hezký."

Usměju se na ni, zatímco převaluje v puse colu a má díky tomu nafouklé tváře.

Neměla by to dělat, zkazí si zuby.

Zvednu ruku a píchnu jí prstem do tváře. Z pravého koutku úst jí vystříkne cola.

Trochu zakloní hlavu a pokusí se promluvit. "'Pe'er!"

Zasměju se jí. "A'ley," popichuju.

Spolkne zbytek pití. "Jsi mrtvá žena."

"Jsi hrozně roztomilá, když se mi snažím vyhrožovat, broučku." Nakloním se k polibku, ale odvrátí se ode mě a snaží se neusmívat.

Stejně ji políbím na tvář a vydám hodně dlouhý 'líbací' zvuk, až se Ashley se smíchem odtáhne. "To lechtá."

Usměju se, natočím hlavu a poklepu si na tvář, aby mě na ni taky políbila. Chci se přesvědčit, jestli to opravdu lechtá.

Chytne mě za bradu, aby mi podržela hlavu na místě, a přitiskne mi své hebké rty na tvář, přičemž vydá stejně dlouhý líbací zvuk jako předtím já. Opravdu to lechtá. Zasměju se a odtáhnu se. "Jo, lechtá to."

Jsem moc ráda, že jsme večeřely jen my tři, nedokázala bych se všemi udržovat hovor a zvlášť ne, když Paula téměř nezavřela pusu.

Udržovala nás v hovoru u stolu skoro dvě hodiny po večeři. Jsem momentálně úplně hotová a nemám moc chuť nechat si z těla vyrvat vycpávku.

Možná Ashley dopřeju ráno hezké probuzení.

Jsme teď v mém pokoji, začnu mu říkat 'náš' pokoj... protože je tady pořád a hlavně to zní dobře.

Ovšem naše postel zní ještě lépe.

Skončí v koupelně a teatrálně vkráčí do pokoje, čemuž se usměju. "Koupelna je tvoje, miláčku."

Vstanu z postele, plácnu ji po zadku a řeknu jí, aby zahřála postel.

V koupelně si pospíším, přestože jsem unavená. Chci už ležet vedle ní a cítit její tělo na svém.

Vejdu do pokoje a okamžitě poznám, že tu něco 'nesedí'.

"Jsi v pořádku?" zeptám se Ashley schoulené pod dekou.

"Jo, a ty?"

Zhasnu. "V pohodě." Vlezu si do postele vedle ní, okamžitě jí dám ruku kolem břicha, přitáhnu si ji blíž a propletu naše hebké nohy.

I když řekla, že je v pořádku... něco se děje.

Ucítím, jak pro něco sáhne pod polštář. Oči už mám přizpůsobené tmě, takže vidím, co drží.

Rozesměju se a odstrčím její ruku od sebe. "Fuj, Ashley. Dej to ode mě pryč."

Taky se směje. "Myslela jsem, že budeme dělat děti."

"Možná zítra. Bolí mě hlava," popichuju.

"Ale no tak, jdi do koupelny a nastříkej do toho, já tu počkám s roztaženýma nohama."

Je hrozně vtipná.

Znovu se rozesměju. "To bylo děsně nechutný."

"Jo." Opět se drobně zasměje. Nakloním se a políbím ji.

"Děti můžeme dělat zítra, Ash."

"Slibuješ?"

Usměju se a nakloním se k dalšímu polibku. "Slibuju."

"Připomenu ti to." Odhodí nechutnou pipetu někam pryč, aby byla daleko od postele. "Dobrou, Spence."

"Dobrou, miláčku."

Rychle usne a já ještě chvilku zůstávám vzhůru, dívám se ni a občas ji políbím na tvář.

Už uplynula nějaká doba a začínám z toho, jak naslouchám jejímu hlubokému a klidnému dýchání, rovněž usínat. Nakloním se k jejímu uchu. "Miluju tě."

Nemyslete si, že jsem na vás zapomněla, pane Daviesi, já se zášti snadno nezbavuju a měl byste si na mě dávat sakra pozor.

50

Dobře, tak děti jsme ještě nedělaly, ale zkoušely jsme ten akt víc než párkrát... jenom bez těch nechutných mužských částí.

Já... a s penisem?

Vtip roku.

Kromě toho miluju svá prsa. Nejspíš až nezdravě, ale nemůžu si pomoct, mám je a zbožňuju je.

Na fotky, kde je nemám nebo se mi teprve tvoří, se koukám nerada. Cítím se jako poloviční žena. Dobře, tak dívka. Vzhledem k tomu, že je mi teprve sedmnáct.

Vytrhnu se z těch nesourodých myšlenek a soustředím pozornost na obrazovku laptopu před sebou.

Severní Dakota, hm? Zajímavý.

Zazvoní domácí telefon v mém pokoji, ne můj mobil. Ignoruju ho a čekám, až se zapneí záznamník, protože se mi nechce z pohodlné židle vstávat. Ozve se strohá úvodní zpráva "Nejsem tu, mám život." a pak pípnutí.

"Ale prosím tebe, Spencer. Jedinej život, kterej máš, se točí kolem mě, a vzhledem k tomu, že tam nejsem... zvedni ten telefon, lenochu."

Zazubím se, odstrčím se od stolu a dojedu na židli až k uctivě vzdálenému telefonu. Když se po něm natáhnu, nejdřív ze židle málem spadnu, ale pak ho dokážu chytit. "Platí to i naopak, Ashley."

"To máš pravdu," přisvědčí.

Usměju se té odpovědi. "Tak proč voláš? Určitě ne kvůli dalšímu sexu po telefonu."

Sex po telefonu jsme neprováděly, trochu se stydí a mně to přijde děsně sexy. V posteli stydlivá rozhodně není, ale když o tom má mluvit místo toho to dělat, tak ji vždycky přistihnu, jak se snaží nečervenat. Roztomilost sama.

Nervózně se zasměje. "Ne."

Při představě, jak se červená, si skousnu ret. "Tak co se děje, broučku?"

"Nechceš si vyrazit?"

"Jasně, a kam?"

"Mohly bychom jít do kina nebo na bowling nebo tak."

Bowling nepřipadá v úvahu.

"Kino zní dobře, Ash."

"Co je špatnýho na bowlingu?"

Věděla jsem, že se mě na to zeptá.

"Co je na něm dobrýho? Úděsný jsou už třeba ty smradlavý, použitý boty."

"Dobře, mám tě vyzvednout, nebo zase přimáčkneš Claye ke zdi, aby tě sem vzal?"

Při té vzpomínce se usměju. "Mohla bys mě vyzvednout? Dneska nějak nemám bojovou náladu."

Kromě toho ho brzy budu muset požádat o obrovskou laskavost. A mimo to jsem toho dne nebyla sama sebou, když mám své dny, měním se ve zrůdu.

Zasměje se a souhlasí, že mě vyzvedne ‘cobydup’, takže mám sebou hodit.

Dojdu k laptopu a vymažu jistou část historie procházení pro případ, že by se Ashley později rozhodla v počítači slídit, pořád se tam snaží najít porno stránky. Nikdy žádnou nenajde. Proč bych stahovala nebo vyhledávala porno, když mám nejrajcovnější a nejnádhernější přítelkyně na světě?

Čekám venku na lavičce a tiše si prozpěvuju Enriqueho nový hit, není chytlavý?

Ashley zastaví auto, zvedne si z tváře sluneční brýle a nechá je nahoře. "Myslela jsem, že o zpívání na veřejnosti jsme už mluvily, Barney."

Krátce se usměju, pak vypláznu jazyk a začnu zpívat hlasitěji.

"Vlez si do auta, než na tebe začnou sousedi hulákat, abys sklapla."

Hravě obrátím oči v sloup a dojdu k autu. "S tebou není žádná zábava."

Nastoupím a zavřu dveře. Nakloním se k ní a pořádně ji ‘pozdravím’.