Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

71

Opatrně si na mě částečně lehne a přeruší polibek. "Je to v pořádku?"

To je. Je to víc než v pořádku.

Přikývnu na souhlas a sleduju, jak si mě prohlíží. Očima mi těká po obličeji, pravděpodobně vypadám jako utopená krysa.

Když mi pohladí tvář, nemůžu si pomoct, přitisknu se k její dlani a zavřu oči.

Znovu přiloží svou tvář k mé a zašeptá mi do ucha: "Pořád nemůžu uvěřit, že jsi má."

Já taky ne. Občas ji pozoruju při spánku nebo ji pozoruju, když vím, že se nedívá, a i po té dlouhé době nemůžu uvěřit, že ji mám, že se spokojí se mnou.

Než jí můžu odpovědět, přejede mi přes ušní lalůček jazykem a vezme ho do úst. Oči se mi samy od sebe otevřou a pak se opět v tiché rozkoši zavřou.

Trochu se posune a téměř okamžitě ucítím její ústa na své čelisti, kde mi vtiskávají něžné, ale mokré polibky. Postupně se prolíbá až na druhou stranu mého obličeje a přejede mi jazykem po druhém uchu. Vezme ho do úst a opakuje to, co dělala předtím. Hlavu nakláním na stranu, aby měla lepší přístup.

Místo, abych tam nehybně ležela, si vzpomenu, že se můžu hýbat. Zvednu k ní ruce, přitáhnu si ji blíž k sobě a líně jí kroužím prsty po odhalené kůži mezi tílkem a boxerkami na spaní.

Pustí mé ucho a vrátí se k mým ústům. Zpočátku jsou její polibky letmé, tak letmé, že je sotva cítím. Jemně mi otírá ústa o horní ret a následně spodní ret. Opakuje to, až jí málem řeknu, aby mě líbala vášnivěji, ale nemusím to říkat, protože to sama pochopí a silně přitiskne své rty na mé. Něžné polibky přejdou v téměř drsné.

Dám jí ruce kolem krku, abych ji držela blízko sebe, a přejedu jí jazykem přes rty. Přístup mi dopřeje téměř okamžitě a stejně tak rychle zasténá.

Sklouzne rukama dolů po mém těle a zastaví je na lemu košile pyžama. Vklouzne rukama pod látku a zkoumá pokožku, kterou svými dotyky rozžhavila už milionkrát a ani tentokrát tomu není jinak.

Když ke mně přitiskne stehno, ne úplně, ale dost, aby to bylo příjemné, drobně jí zasténám do úst.

Pomalu se odtáhne. Zhluboka oddechuje a cítím, jak mi propaluje zavřená víčka očima. Otevřu oči a potvrdím si podezření, že mě snaží zapálit tím vůbec nejlepším způsobem.

Hruď se mi zvedá a klesá v dost působivé tempu na to, že jsme se jen líbaly, ale vím, že je to způsobené hlavně tím, jak se na mě dívá. Chystám se jí zeptat, jestli se něco děje, ale předběhne mě. Hlas má tichý. "Můžu ti říct něco, co tě možná urazí?"

Nemůžu za to, že ječím jako holka... Ježíši.

Z mého mlčení usoudí, že může pokračovat. Opět se nakloní k mému uchu a zašeptá: "Jsi můj anděl."

Usměju se tomu, že si myslí, že by mě to mohlo urazit, a otevřu ústa, abych odporovala, ale opět se zdá, že mi čte myšlenky. "Nejsi vůbec žádná drsňačka. Jsi ten nejmilejší člověk na světě, ale i tak se s tebou cítím v bezpečí." Vtiskne mi polibek vedle ucha. "Moc tě miluju," další polibek, "a nikdy nepřestanu."

Momentálně nedokážu mluvit. Co pro mě znamená, jí řeknu pomilionté později.

Opět vyhledá ústy má. Líbá mě s obnovenou vášní a rychle ve mně znovu zapálí oheň.

Ruku, kterou mě držela za tvář, mi začne po těle posouvat dolů. Zastaví se na lemu flanelové košile a odtáhne ji. Hladí cíp košile mezi palcem a ukazováčkem. "Vypadáš v tom pyžamu hrozně sexy," prohlásí a mučivě pomalu začne jeden po druhém rozepínat knoflíky, přičemž mě málem zabíjí častými otřeními o mou citlivou pokožku, která mě rozechvívají.

Rozepne poslední knoflík a já se téměř usměju, dokud mi košili nerozhrne a neskloní hlavu, aby mě políbila na rameno způsobem, který mě vzruší víc než cokoliv jiného. Jenom Ashley mě tam dokáže políbit tak, abych zvlhla. Žádná jiná to nedokázala. Ani jednou.

Zvedne ústa z mého ramene a přejede mi po nich rukama, aby mi košili úplně svlékla. Pokyne mi, abych se trochu nadzvedla, aby mi ji mohla sundat.

Mysleli byste si, že když jsem právě absolvovala půlhodinovou cestu lijákem, že budu mrznout, že?

No, nemrznu, hořím.

A může za to Ashley.

Přitiskne horní polovinu těla zpátky na mé. "Ale ještě líp vypadáš bez něj."

Nápodobně.

Chytnu její tílko, vyhrnu ho nahoru a čekám, až zvedne ruce, abych jí ho mohla úplně sundat.

Ruka už mě nebolí a nejsem náchylná na modřiny, takže vím, že budu ráno celá a bez modřin.

Když je tílko svlečené, přitáhnu si ji zpátky na sebe, a když ucítím její hruď na své, zavřu oči.

Její jazyk mi vklouzne zpátky do dychtivých úst, hladí, škádlí, pátrá.

Ashley skloní hlavu a po cestě dolů mě líbá na bradu a krk, až se zastaví na mých ňadrech, kde si vezme do svých žhavých úst jednu bradavku. Hodím z toho hlavou dozadu na polštář, úplně odhalím krk a naplním místnost hlasitým zasténáním.

Už jsme to probírali. Když jsem několik týdnů bez sexu... neznám se. Zastřelte mě.

Ashley odtáhne ústa od mých ňader a ustane ve slastném počínání. "Pššt, vzbudíš mou mámu."

Je mi to fuk, nemůžu si pomoct. Buďte si zticha vy, až na vás bude ležet.

Fajn, ne, utíkejte jako o život, jestli na vás bude ležet. Najdu si vás.

Jsem si jistá, že máte rádi hlavu na svém místě, tak to tak nechme.

Ashley se skloní k mému druhému ňadru a téměř okamžitě mě přinutí se pod ní svíjet. Srdce už mi divoce buší do žeber.

Přitiskne mi rty k pokožce nad bušícím srdcem a letmo ji políbí. Pak se vrátí k mému krku a bezpochyby mi udělá cucflek.

Asi nakonec nebudu bez modřin...

Šeptem mi unikne z úst její jméno a Ashley nakrátko ustane v tom, co dělá, odtáhne se a zamumlá: "Copak?" Pak se zase hned vrátí k předchozí snaze mě zabít.

Snažím se něco říct, opravdu snažím... ale vzhledem k jejím rtům a jazyku na mém krku je to těžké. Tak se jen natáhnu, přejedu rukama po jejím hebkém stehnu, přitáhnu si ho tam, kde ho potřebuju, a pudově proti němu zvedám pánev, abych částečně uvolnila tlak v podbřišku.

S těmi kalhotami se musí brzo něco udělat... a se mnou rozhodně taky.

Napadne nás totéž, setkáme se rukama v mém pase a společně kalhoty rychle svlečeme.

Začne posouvat tělo mezi mé nohy, ale zastavím ji. Přejedu jí dlaněmi dolů po břiše, letmo se dotknu jejího žhavého klína a sundám jí boxerky. Chci ji cítit celou, bez překážek.

Ví, že je to vše, co jsem potřebovala udělat. Pohlédneme si do očí a Ashley skloní tělo na mé, což u mě okamžitě vyvolá vlnu rozkoše. Pevně zavřu oči a v uších mi zazní dvě zasténání.

Snažím se vzpomenout, jak se dýchá. Zvednu pánev, přirazím k ní a ona přirazí ke mně, přičemž hlesne "Kurva" a slyším, že nedýchá zrovna vyrovnaně.

Přitáhnu si její hlavu ke své, nesnažím se být zdvořilá a nepolíbím ji něžně, líbám ji hluboce, strašně hluboce.

Znovu k ní začnu přirážet. Polibek nepřerušuju, ale hlavu mám přeplněnou všemi těmi vjemy, které mé tělo díky ní momentálně zažívá.

Na okamžik přestanu přirážet a pak prudce zakloním hlavu, zatímco mi oči málem zapadnou do hlavy, když se její klitoris otře o můj.

Opět zakleje, říká Ježíšovi, aby ji ošukal. Ráno si o tom promluvíme.

Potřebuju, aby se mě dotýkala, už to moc dlouho nevydržím, umřu.

Ze rtů mi unikne její jméno v podobě zasténání, slabiky jsou téměř nerozeznatelné.

Ustane ve svých pohybech a skloní se k mému obličeji. "Copak, broučku?"

Je urážlivé říct někomu, aby vás bez zábran ošukal?

Co na tom sejde, nazvala mě andělem.

Bože, miluju ji.

Právě když se pokusím promluvit, znovu přiloží ústa na můj krk a mě uvíznou slova hluboko v krku.

Chytnu ji za ruku a posunu ji po svém těle dolů. Sděluju jí to takhle. Trochu se zavrtí, až ji v podstatě objímám stehny. Cítím, jak je rozpálená, a to mě vzruší ještě víc, ještě mnohem víc, nemáte představu.

Netrápí mě, rychle vyhledá prsty můj vlhký klín a začne mě pomalu hladit.

Tentokrát nabádám Ježíše já, aby mě ošukal.

Ale tím Ježíšem samozřejmě myslím Ashley a tím 'šukej mě' myslím tvrději.

Zvedám pánev proti její ruce, Ashley posunu ruku níž a vnikne do mě dvěma prsty. Prohnu na posteli záda a hlasitě sténám a sténám, kvůli čemuž mi zopakuje, abych byla potichu.

Uvidíme, jestli ty budeš potichu, až přijde řada na mě, abych tě přiměla křičet.

Stálým tempem do mě vniká prsty, zatímco mě pomalu laská palcem, z čehož se mé vzrušení stává téměř bolestivé.

Přestane.

Přestane a já z toho mám málem smrt.

Nedokážu mluvit, ale to teď není důležité. Důležité je, že se právě posunula, víc mi rozevřela nohy, sklonila hlavu a víří po mně jazykem.

Pokud si myslela, že jsem byla předtím hlasitá...

Vezme si do úst můj klitoris a opět cítím, jak má rozkoš stoupá, nekonečně stoupá. Prudce zakloním hlavu, silně ji zabořím do polštáře. Ucítím, že ode mě odtáhla rty, teď se soustředí na kroužení různými styly, s různým tlakem.

Cítím přicházet orgasmus, otevřu oči a zahledím se do stropu.

Vykulím oči, když mi Ashley náhle opět vezme do úst klitoris, vnikne do mě dvěma prsty a já spatřím na stropě přímo nad námi Josého.

To je ale úchy... Ááááá, Ashley, ty ztělesněná šikovnosti.

Kašlu na něj, nedokážu se soustředit, existuje pouze Ashley.

Pevně zavřu oči a začnu téměř divoce zvedat pánev. Cítím, jak se mě snaží volnou rukou uklidnit.

Když ucítím slast těsně před a během vyvrcholení, ze rtů mi vyjde nekonečný proud slov, která bych nikdy neopakovala v kostele. Sevřu se uvnitř kolem jejích prstů a nekontrolovaně se chvěju.

Přesouvá se po mé těle nahoru a po cestě líbá každý kousek kůže, který se jí naskytne. Pak padne napůl na mě a napůl vedle mě.

Chvíli mi trvá, než se opět vzpamatuju, ale nakonec mě proberou její něžné polibky na mém rameni.

Promluví jako první, já se stále snažím popadnout dech.

"Jsi v pořádku, nebolelo to, že ne?"

Bože ne.

Zavrtím hlavou a vzpomenu si na našeho hosta.

"Ashley?"

Opět mě líbá na rameno. "Hmm?"

"Vzpomínáš na toho chlapíka...?"

"Jakýho chlapíka...?"

"...chlapíka jméne Jos-"

Ashley vyskočí z postele, popadne baseballovou pálku a napřáhne ji k úderu. "Kde je?!"

Usměju se a ukážu na strop. Zvedne tam zrak a já ji následuju. Když ho tam nespatřím, vykulím oči.

A sakra.

Alespoň nás nevyrušil *před* mým orgasmem, to se mu musí připsat k dobru.

72

Nemusím říkat, že jakmile si všimnu, že José už nesleduje z přední řady naše představení, vyskočím z postele.

Vlastně prakticky vylétnu.

Doběhnu k Ashley a schovám se za ní a její baseballovou pálkou. Nebojím se, ani trochu. "Kde je?" šeptám.

Nevidím jí do obličeje, ale vím, že právě obrátila oči v sloup. "Kdybych to věděla, Spencer, nečinně bych tu nepostávala."

Počkat, je tma... může být kdekoliv, ach bože, může být na mně!

Posunu se blíž k Ashley. "Mohla by ses podívat, jestli není na mně?"

Dál pozorně prohlíží každou zeď. "Není na tobě, Spencer, cítila bys ho."

Chvilku ten argument zvažuju a pak se rozhodnu obléct si župan. Až a jestli bude se Ashley pustí do zabíjení Josého, rozhodně nebude zticha, a nechci, aby mě její máma viděla, jak mě pánbůh stvořil.

Vezmu jeden župan i Ashley. Přestože jsem si jistá, že Christine ví, že spolu spíme... nechci, aby viděla Ashley nahou. Alespoň dokud nebudu mít šanci dovést ji k extázi za řekněme půl sekundy.

Dojdu k ní a zezadu jí dám župan kolem ramen. Skloním se a políbím ji na krk. "Pojďme do tvýho pokoje."

Hlava mi odskočí, protože Ashley zvedne pálku, aby praštila zjevně právě nalezeného Josého. "Tamhle je!"

Snažím se jí svádět a jí víc zajímá klacek, co drží v ruce.

Špatné myšlenky.

"Ashley, zapomeň na něj, pojďme prostě někam jinam."

"Neodejdu z tohohle pokoje, dokud nebude po něm."

Dupnu a zamáčknu imaginárního pavouka do koberce. "Čvacht, je po něm. Pojďme sexo-"

"Asi ho zase vidím!"

Teď obrátím oči v sloup já. Potmě ho nenajde a vzhledem k tomu, že v LA nikdy nic pořádně nefunguje, proud pořád nejde.

Župan, který měla volně přehozený kolem ramen, jí spadne a já se usměju pohledu, který se mi díky blesku na okamžik naskytl. Když se ozve rána pálkou do zdi, nakrčím se.

Udělá tam díru, měly bychom odejít a-

"Ashley, to jsi ty?"

A zdrhat!

Doběhnu k Ashley a hlasitě šeptám: "Ash, to je tvoje máma! Kde máš ten župan?"

Zběsile potmě hledám, ale nikde ho nevidím.

"Ashley?" ozve se znovu.

Sundám si svůj župan a hodím ho na Ashley. Pak padnu na podlahu a odvalím se z dohledu pod postel.

Zpod postele poslouchám jejich rozhovor.

"Jo, mami, to jsem já, promiň, že jsem tě vzbudila."

"A co znamenal ten rámus?"

"Je tu pavouk."

Christine dojde k posteli a posadí se. Její podpatky se ocitnou nebezpečně blízko mému nahému tělu, tak se posunu trochu dál, zatímco stále poslouchám, jak se spolu baví.

"Snažíš se ho zabít už víc než hodinu, akorát si ublížíš, proč se nepřesuneš do jiného pokoje?"

Hodinu?

"Hodinu?"

"Slyšela jsem zvuky..."

Potlačím uchechtnutí a až sem cítím, jak Ashley zrudne. "Á... jo, promiň mi to."

"To nic, až se do něčeho takového pustíš příště, dej mi vědět, pomůžu ti."

Fuj.

Ashley je možná matkomrdka, ale já rozhodně ne.

"Ehm... dobře. Dobrou, promiň, že jsem tě vzbudila."

Slyším, jak Christine dá Ashley pusu na tvář. "To nic, hezky se vyspi."

Chystá se vstát, ale pak se znovu posadí. "Jak to vypadá mezi tebou a Spencer?"

"Všechno v pohodě."

"Vážně?"

"Všechno je v nejlepším pořádku."

Usměju se té odpovědi, když vtom ucítím, jak mi něco leze po noze. Můj úsměv okamžitě zmizí a vykřiknu tak hlasitě, že prakticky rozbiju okenní tabule.

"Mami, musím jít, díky za noční pokec, mám tě ráda."

Nejasně slyším zavření dveří a rozklepaná strachy se vyškrábu zpod postele. "Panebože, byl na mně!"

Přejedu si po noze rukou, abych se ujistila, že je pryč, ale pořád cítím, jak po mně lezl.

To mu nedaruju.

Téměř v slzách se držím Ashleyiny ruky. "Ash, lezl po mně."

"Já vím, broučku."

"Musíme ho zabít," prohlásím rozhodně.

"A taky zabijeme."

Odstoupím od ní. "Přinesu letlampu."

"Nebuď hloupá." "Jasně, protože to tobě lezl po noze, ty tys cítila jeho nohy na svý dokonalý pokožce, ty tys cítila, jak prakticky-"

"Nepřeháníš to trochu?"

Posměšně pozvednu obočí. "To říkáš ty s napřaženou baseballovou pálkou?"

"To říkáš ty s letlampou?"

"To říkáš ty s-"

Zasměje se. "Bože, sklapni. Nebudu se hádat kvůli Josému."

"Neříkej mi, abych sklapla."

Uculí se, přistoupí blíž a zašeptá "Sklapni", načež si mě přitáhne k polibku.

Třikrát hurá Josému!

... Nebo ne.

Stejně ho zabiju.

Vážně.

Jakmile Ashley vyndá jazyk z mé pusy.

Dovede nás zpátky k posteli, padne na mě a na okamžik polibek přeruší.

Stačilo to na to, abych koutkem oka spatřila nějaký pohyb.

Tamhle je ten úchyl. Vsadím se, že v pavoučích letech mu je devadesát nebo tak.

"Ashley?" zašeptám.

"Proč šeptáš?" odpoví rovněž šeptem.

Stále šeptám, pro případ, že má dobrý sluch. "Pomalu a tím myslí fakt pomalu ze mě slez a popadni pálku."

Nadále šeptá. "A pak co?"

Znovu pokračuju šeptem. "Pak si na mě zase vlez, trochu se se mnou mazli a potom, až to bude nejmíň čekat, ho zabij. Uraž mu všechny nohy a udělej z něj masnej flek."

Během toho se začne narovnávat. "On je tady? Zase?"

Chytnu ji za ruku a dám si ji na ňadro. "Jen se ujišťuju, aby si nemyslel, že se chystáme na něco jinýho než samy sebe..."

Obrátí oči v sloup a položí mi ruku na druhé ňadro, čemuž se zazubím. "Myslíš, že na to skočí?"

Přikývnu na souhlas a Ashley ze mě a postele pomalu sleze, přesně jak jsem jí řekla.

"Ashley, co to děláš?"

Otočí se a podívá na mě, jako bych byla zaostalá. "Přece jsi mi řekla, abych-"

Přeruším ji a mluvím velmi zřetelně. "Á, jdeš pro šlehačku, tak to jo, miláčku."

Naznačí mi ústy 'co blbněš?' a já zašeptám: "Pro případ, že by se divil, proč jsi vstala."

Zavrtí hlavou a i ve tmě poznám, že se snaží nerozesmát. "Ehm... jasně, miláčku, jedna šlehačka ve spreji už se nese."

Zvedne pálku a skrývá ji u boku. Cítím ji teď na svém boku, protože Ashley na mně opět leží a líbá mě. Tiskne ke mně koleno a já nechci přestat.

Nenávidím Josého.

Ten devadesátiletej panic.

Sjedu jí rukama dolů po těle, ale než se dostanu k zajímavým partiím, Ashley s pálkou ruce máchne po Josém.

Zaútočila.

Minula.

Zaútočil

Neminul.

Vzala nohy na ramena.

Běžel se za ní.

Teď jsme v jiném pokoji pro hosty, zapálila asi sto svíček, takže se roztékám jako ten vosk.

"Ashley, můžeš otevřít okno?"

Nemám na sobě žádné oblečení, takže to nemůžu svést na pyžamo nebo tak.

"Ne, vítr by ty svíčky sfouknul."

"Ale-"

Přeruší mě ne moc zdvořilým tónem. "Řekla jsem, že ne, Spencer."

"Ježíši, co ti přelítlo přes nos?"

"Prosím?"

"Ježíši, já... zbožňuju tvůj nos."

Viditelně se ošije. "Bože! Pořád cítím, jak po mně leze."

"Já vím, pořád ho cítím na noze."

"Aspoň jsi ho neměla ve výstřihu."

Zlostí zatnu čelist, ten hajzl si dneska užil s Ashley víc než já.

Najednou mě napadne nechutná myšlenka. Vstanu z postele a dojdu tam, kde právě zapaluje další čtyři svíčky. Jednu zvednu a přidržím jí ji u hrudi.

"Dej to pryč, to pálí, Spencer!"

Ignoruju ji, zkoumám jí ňadra s čistě... z většiny nevinnými úmysly.

Sfoukne mi svíčku. "Chceš mě spálit? Co to proboha děláš?"

"Hledala jsem pavoučí vajíčka..."

Poznám, že je pořád namíchnutá, prozrazuje ji svraštěné obočí, ale vidím i drobný úsměv. "Ty jsi hrozná blbka."

Láskyplně se usměju a pak sfouknu ty čtyři svíčky, které právě zapálila.

"Spencer, ty idiotko!"

Jasně, dál mě urážej.

Přesunu se a sfouknu další tři svíčky, pak do mě Ashley strčí, takže padnu na zeď.

Nebolelo to... ale to nemusí vědět.

Bolestivě zanaříkám a dám si ruku na temeno hlavy. Ashley ke mně okamžitě přiskočí. "Panebože, není ti nic? Moc se omlouvám, nechtěla jsem tě tak silně strčit, přísahám."

Předstírám, že jsou mi její více než starostlivý výraz a tón hlasu ukradené. "Nezájem."

"Spence, přece víš, že bych ti nikdy neubl-"

U toho ji přeruším, už to stačilo.

Myslím, že teď je řada na ní.

Tentokrát se od nás koukej držet dál, José, pokud víš, co je pro tebe dobrý.

73

Věřili byste mi, kdybych vám řekla, že jsme Josého pořád nezabily?

Jsou to tři týdny, co absolvoval představení zadarmo, a bez ohledu na to, co po něm hodíme, nebo kolikrát změníme pokoje, si nás vždycky zase najde.

Minulý týden ho Ashley praštila botou, skutečně ho trefila.

Ale byla nervózní a kvůli tomu ho síla jejího úderu ani nezpomalila, jen se smíchem odcupital pryč.

Nešklebte se, slyšela jsem ho.

Nevím, jestli je to kvůli tomu nezvanému hostu v domě, ale Ashley je trochu jiná, pořád je to ten nejroztomilejší, nejrajcovnější člověk pod sluncem a nechová se si jinak, jde spíš o můj pocit.

Nejspíš je to mnou, jsem vyřízená ze školy a množství práce, kterou jsem musela dohnat.

Škola byla peklo, ale to se rozumí samo sebou.

Madison se starala, aby každý špatný okamžik byl ještě o něco horší. Kat se zřejmě vrátila z cesty po Evropě, nevěděla jsem, že tam jela, ale nemůžu říct, že bych jí úplně věnovala pozornost, slyším tak každé její třetí slovo. Máme novou spolužačku, nevím, jak se jmenuje, ale nelíbí se mi.

Potkali jste někdy člověka, o kterém jste od prvního okamžiku věděli, že je to někdo, koho nechcete nikdy poznat? Je to jiné než nenávist, protože ji neznám tak dobře, abych ji nesnášela... ale je na ní něco, co se mi hodně nelíbí. Možná jsou to ty pohledy, co mi neustále věnuje.

Jako například právě teď.

Ucítím vklouznout Ashleyinu ruku do své a otočím se na ni. Čekala jsem, že se na mě bude dívat, ale nedívá, probodává pohledem tu holku.

Líbí se mi, že ji to štve, líbí se mi, když občas žárlí, protože obvykle jsem to já. Nemáte představu, kolik lidí se jí snaží balit, a vždycky jsou tak nápadní, že si Ashley ani neuvědomuje, že ji balí.

Ale já ano a jasně jim dávám nasrozuměnou, že je zadaná.

Cítím z Ashley zlost a napětí a je to trochu zvláštní. Obvykle je to ona, kdo uklidňuje situaci, ne přilévá olej do ohně.

Musím jí stisknout ruku, abych získala její pozornost. "Ash?"

Její vražedný pohled nepoleví. "Co je?"

"Ehm, jaká je odpověď na čtvrtou otázku?"

Nepodívá se na mě, strčí ke mně svůj test a já vidím, že na otázku, na kterou jsem odpověděla před deseti minutami, odpověděla špatně.

Opravím jí její odpověď a strčím jí test zpátky. "Díky, měla jsem to špatně."

"Jasně."

Musím ji pohladit po ruce, abych ji přiměla se na mě podívat. "Pořád chceš, abych dneska spala u tebe?"

To zabralo, s úsměvem mi pohlédne do očí. "Vždycky chci, abys spala u mě."

Vítězoslavně se usměju, že věnuje pozornost mě a ne té druhé holce. "Vezmeš si pyžamo s ovečkama?"

"Vezmu si pyžamo s ovečkama."

"Chceš, abych si vzala svý sexy pyžamo i já?"

Její úsměv se rozšíří. "To se štěňátkama?"

"Jo."

"Vem si ho."

Vezmu, ale nezůstane na mně dlouho.

Neodpovím jí, nedokážu z ní odvrátit zrak.

"Proč jsi tak unavená, Spence?"

Jsme v jejím pokoji na posteli a místo, abych splnila to, co jsem předtím v duchu slíbila, dokážu pouze nehybně ležet. "Škola," je všechno, co ze sebe dostanu.

"Ve škole jsi nic neděla, psala jsi mi asi stokrát."

"Jedenáctkrát a měly jsme společnou jenom jednu hodinu, pořád doháním látku v těch ostatních."

"Možná, že kdybys dávala pozor, zvládla bys to rychlejc."

Podaří se mi otevřít jedno oko. "Možná to zvládnu rychlejc, když sklapneš."

Na tváři se jí objeví úšklebek. "To jako fakt?"

"Jo, fakt."

"Stejně jako je fakt, že budeš pištět jako holka, když tě chytnu za ramena," škádlí.

Opět zavřu oči a snažím se na ni neusmát. "Když myslíš."

Chystá se mě dotknout, mám ten pocit, který předchází kontaktu, ten divný pocit, který vás nutí ucuknout. "Nedotýkej se mě," usměju se se zavřenýma očima.

Ignoruje mě a začne mi lechtivě masírovat ramena. Rychle se posadím a odstrčím ze sebe její ruce. "Dobře, omlouvám se, přestaň!" vykřiknu.

Její úsměv přinutí k úsměvu i mě. "Vidíš, říkala jsem to."

S tím se mé odstrkování změní ve vzájemný zápas na posteli, což mě zatraceně rychle probere, mírně řečeno.

Ležím na ní, ruce jí držím nad hlavu vedle polštáře a uculím se tomu, jak jí s rychlými dechy stoupá a klesá hruď. "Už ti spadnul hřebínek?"

"Ty spadneš, ty úchylný prase," zavrčí a zní víc jako prase, než já.

Její chabé urážce se zasměju. "Nezájem a neříkej mi úchylný prase ani prase úchyláku," odmlčím se, "a neříkej ani prase nebo úchylačko."

Pohlédne na mě s největším, nejrajcovnějším ušklíbnutím. "Prase."

"Hobite."

"Nulo."

"Děvko."

"Mrcho."

"Matkomrdko."

Osvobodí si ruce, dá mi je kolem krku a silou si mě přitáhne na sebe. "Bože, miluju tě, ty prase."

Stěží ze sebe dostanu, že jí možná taky tak trochu miluju, když mě políbí. Líbá mě tak, že zapomínám, jak se jmenuju.

Až na poslední chvíli mi dojde, že to udělala jen proto, aby mě shodila z postele. S vykulenýma očima přepadnu přes kraj, tvrdě přistanu na podlaze a ucítím něco divného.

Rychle vstanu a podívám se na podlahu. Oči se mi rozšíří ještě víc.

Ashley spatří můj pohled, překulí se na druhou stranu postele a nahne hlavu nad okraj, aby se podívala, na co zírám.

Netušila jsem, že dokáže tolik otevřít pusu...

"Sp... ty... já..."

Nedokáže mluvit?

Mám malér.

"Omlouvám se?"

Brečí. "Jak jsi to mohla udělat?"

"A co, miláčku?"

"Zabít ho!"

Z jejího jekotu se nakrčím a pohlédnu na rozpláclého Josého. "Shodila jsi mě," hlesnu tiše.

"Cože?"

Kopám si vlastní hrob.

Nemůžu nic dělat, slyšela mě. "No, shodila jsi mě."

"Takže říkáš, že je to moje vina?"

Nechci, aby se z toho stala hádka kvůli mrtvému pavoukovi. "Říkám, že to byl jenom pavouk."

"Takže jen kvůli tomu, že... že je to němá tvář, si nezasloužil slušný zacházení?"

Potlačím uchechtnutí. "Ashley, byl to pavouk, nebyl to pes nebo-"

Pořád brečí. "Nezájem, proč jsi na něj musela spadnout? Prase," poslední slovo řekla tak tiše a tak ublíženě, že jsem nedokázala potlačit úsměv a musela jsem se rychle podívat stranou.

"Je mi to líto, ale nejsi v tom nevinně, Ash, snažila ses ho zabít víckrát, než dokážu spočítat, a tohle byla nehoda. A navíc, všimla sis, že byl blízko postele, když to začalo být zajímavý?"

"Přestaň se vymlouvat, Spencer, nechci to slyšet," postrčí ke mně polštář a já potřetí ten večer vykulím oči.

"Vyhazuješ mě z postele?"

"Nejsi v posteli, ale jo, vyhazuju."

"To myslíš vážně?" zeptám se nevěřícně.

"Vypadám, že si dělám srandu?"

Její výraz to nenaznačuje a já si povzdechnu.

"Jen aby bylo jasno, myslím si, že je to od tebe hloupý."

Bože, i z hrobu mi José brání, abych si užila. Hajzl jeden.

Zajímalo by mě, jestli nemám na tričku pavoučí vnitřnosti...

Jsem na gauči v přízemí, nespím v žádné z pohodlných postelí v bezpočtu pokojů pro hosty, ne, přinutím ji, aby se cítila špatně, že mě vykopla z pokoje a že mě bolí záda.

Nemůžu ale spát, nemůžu uvěřit, že mě přinutila cítit se provinile, že jsem nešťastnou náhodou spadla na Josého a to jenom proto, že mě shodila z postele.

Teď si dělám v kuchyni horkou čokoládu, ani nemám horkou čokoládu ráda, ale říká se, že vám pomůže, když jste unavení. Takže míchám lžičkou čokoládu v hrnku a přemýšlím, jestli bych měla k těm třem vrchovatým lžičkám cukru, co už jsem tam nasypala, přidat ještě čtvrtou.

Přidává se do ní vůbec cukr, nebo už je slazená předem?

To je fuk.

Ťukám lžičkou o okraj hrnku a vydávám hlasitou, ale uspokojivou 'melodii'.

Zpátky na gauči si zkusmo usrknu a téměř okamžitě vyprsknu čokoládu zpátky do hrnku.

Ne, pořád tě nemusím.

Slyším jít někoho dolů a nesnažím se předstírat spánek.

Je to Christine.

Sakra, nechtěla jsem ji vzbudit.

"Spencer?"

"Zdravím, omlouvám se, že jsem vás vzbudila."

Přisedne si ke mně na gauč, působí trochu unaveně. "Tím se netrap, zlato."

Věnuju jí drobný úsměv, nevím, co říct.

"Proč spíš tady dole, Spencer?"

Při té vzpomínce vzdychnu. "Nešťastnou náhodou jsem spadla na Josého, Ashley jeblo a teď jsem tady," zamyslím se nad tím, co jsem řekla, "přeskočilo," opravím se.

Tvář jí rozzáří úsměv. "Vyhodila tě z pokoje?"

Usměju se tomu, jak je ta situace hloupá. "Tak nějak, jo."

Pořád s úsměvem vrtí hlavou. "Vrať se nahoru, Spencer, je vzhůru. Slyšela jsem, že má puštěnou televizi."

Jé! Ashley je vzhůru?

Počkat...

Ne, fajn. To jí patří.

Ta malá roztomilá... pořád se zlobím.

"Myslím, že mě nebude chtít vidět."

"Jsi jediný člověk, kterého chce vidět."

Pořád nejsem přesvědčená. "Ale rozmáčkla jsem Josého..."

Zvedne nohy na gauč, čímž nepříjemně napodobí to, co dělává Ashley. "Vzpomínáš, jak ses dostala do problémů s tím gangem? Tedy samozřejmě, že si to pamatuješ, ale jde mi o to, že když jste s Ashley byly ty tři dny rozhádané, neviděla jsi ji. Já ano."

Nalhaly jsme jí totéž, co Paule a zbytku mé rodiny, Ashley se o něm nechtěla před Christine zmiňovat a já taky ne.

"Neslyšela jsi některé věci, co mi říkala, ani jak moc brečela. Nemyslím, že by mrtvý pavouk mohl váš vztah nějak narušit," zasměje se.

Usměju se spolu s ní a hraju si s rohem polštáře vedle sebe. "Takže tam vejdu a řeknu...?"

"Vejdeš tam, vlezeš si do postele a řekneš 'Omlouvám se, nechtěla jsem mu ublížit. Byla to nehoda a nehodlám spát bez tebe'."

"Zabije mě, když tohle řeknu," zasměju se.

Christine se v obličeji zračí pobavení, ale zůstává vážná. "Ne, nezabije."

Zhluboka se nadechnu, zvednu svůj polštář a vstanu z gauče. "Dobře, ale jestli umřu, má krev je na vašich rukách."

Zasměje se. "Uvidíme se ráno, Spencer."

Usměju se na ni. "Dobrou noc."

Dojdu před Ashleyin pokoj a všimnu si, že televize už neběží. Pomalu otevřu dveře, vyjdu dovnitř a dveře za sebou zase zavřu.

Projdu kolem Josého, který je teď přikrytý šálou, a vlezu si do postele vedle ní, přičemž si v hlavě pořád dokola opakuju Christinina slova.

Leží čelem ode mě, ale je vzhůru, poznám to podle jejího dýchání. "Omlouvám se, nechtěla jsem mu ublížit. Byla to nehoda a nehodlám spát bez tebe," dokážu ze sebe dostat a připravuju se na její výbuch. Když žádný nepřijde, zamračím se.

Otočí se a obejme mě. "Taky se omlouvám."

Děkuju, Christine!

74

Ashley samozřejmě vystrojila Josému pohřeb. Musela jsem tam být, nechtěla jsem riskovat, že by mě opět vykázala z ložnice, ačkoli když vezmu v úvahu, jak mi to vynahradila...

Nebudu zacházet do detailů, podstatu určitě chápete.

Pohřbily jsme ho na její zahradě ve staré krabici na boty a upřímně, nemůžu uvěřit, že jsem se toho účastnila, pohřeb pro pavouka, kdo to kdy viděl.

"Ten včerejší pohřeb byl moc hezký, nemyslíš, Spence?"

"Bylo to dokonalé, broučku, velmi intimní."

Nemluvila jsem o pohřbu.

"Fajn, o to jsem se snažila."

Usměju se jejímu upřímně uklidněnému výrazu. "Vždycky všechno dotáhneš do konce, to je jistý."

Na stále nechápavé tváři má teď úsměv.

Je roztomilá.

Až na to, že nás veze do školy. Zase.

"Těšíš se dneska do školy, Spence?"

Dokončím zívnutí a pak vyhledám ospalýma očima její a věnuju jí pohled 'děláš si srandu?'.

"Máš pravdu, promiň."

Dokážu se na ni rovněž ospale usmát, pak vrátím pohled k silnici a opět zavřu oči.

Než jsem je zavřela, zahlédla jsem před námi červenou, takže když Ashley zpomalí a ucítím, jak se nakloní a dá mi pusu na tvář, nevykřiknu, že se nás snaží zabít, jen k ní nakloním hlavu.

"Krásně voníš," téměř zašeptá.

"Taky bys voněla, kdyby ses sprchovala víckrát než jednou za týden," odvětím škádlivě.

"Jsi zlá," směje se, "já jsem milá a ty mě pořád jenom urážíš."

Chystám se na to odpovědět, ale opět promluví. "A hej! Sprchuju se každej den, děkuju pěkně."

Mám pořád zavřené oči a snažím se neuculit tomu, jak snadno jsem se jí dostala pod kůži. "Když to říkáš, miláčku."

Jsme u její skříňky a je vidět dovnitř, já mám svou plnou... ani nevím čeho.

Spatřím tam i svou fotku a usměju se tomu. "Jé, dala sis tam další fotku? To je moc milý, Ash."

"Jsem milá."

"Občas."

"Pořád."

"Občas pořád."

Zasměje se. "To nedává smysl."

Vzdychnu. "Jsi milá pořád, bože, už jsi spokojená?" předstírám hněv.

"Vždycky."

Čekám, až řekne něco hezkého o mně, a zamračím se, když slyším jen blbé spolužáky okolo nás.

"Jsi na řadě," pobídnu ji.

Vezme si učebnice, zavře skříňku a věnuje mi drobný úsměv. Nic ale neřekne.

Nemůžu uvěřit, že nic neříká! Jsem dobrá přítelkyně, vlastně nejlepší, a opovažte se tvrdit něco jiného.

Rozhodnu se jí pomoct. "Spencer, jsi to ty? Páni, skoro jsem tě nepoznala, protože dneska vypadáš neuvěřitelně sexy a nádherně voníš, vraťme se domů a já se od tebe nechám připravit o hlas, protože jsi tak zatraceně úžasná v posteli."

Obrátí oči v sloup, ale vyhoví mi. "Spencer, jsi to ty? Páni, skoro jsem tě nepoznala, protože dneska vypadáš neuvěřitelně sexy a nádherně voníš, vraťme se domů a já se od tebe nechám připravit o hlas, protože jsi tak zatraceně úžasná v posteli."

Vezmu ji za ruku. "Veď mě, princezno."

"Dělala jsem si srandu, asi za dvě minuty nám začíná hodina."

Pardon, cože? Takhle mě pokouší a čeká, že zůstanu v klidu?

S prázdným výrazem na ni upřu zrak.

"Není ti nic? Vypadáš trochu... mimo."

Už dokážu mluvit.

"Jsem mimo, z tebe! Proč jsi říkala něco takovýho, když jsi to nemyslela vážně?!"

Zasměje se mému rozčarování. Usměju se a pak jí vyrazím učebnice z ruky.

"Proč jsi to sakra udělala?!"

Pozvednu obočí. Ashley to pochopí, ale také zvedne obočí. "Zvedni je."

Otočím hlavu na stranu. "Zapomeň."

"Spencer."

Pořád mám otočenou hlavu. "Tak se jmenuju, zakřič to."

"Zvedni ty učebnici, co jsi mi vyrazila z ruky."

"Ne."

Nic neřekne a já na ni zkusmo pohlédnu. Vidím, že učebnice sbírá sama, a cítím se jako idiot, tak se sehnu a pomůžu jí. "Promiň, odpuštěno?"

"Zapomeň."

Neobrátím oči v sloup, jak chci. "Ashley..."

Odvrátí ode mě zrak. "Tak se jmenuju, zakřič to."

Místo, abych řekla 'nechceš mi to dovolit', vstanu a zakřičím její jméno tak nahlas, až mě začne bolet v krku. To k nám přitáhne hodně pozornosti a zděšená Ashley mě chytne na ruku a táhne mě pryč.

Zahneme za roh a Ashley má pořád ve tváři patrný šok. "Nějak takhle, miláčku?"

"Před celou školou? Občas jsi neuvěřitelná, Spencer."

"Řekneš skoč, zeptám se, jak vysoko, řekneš křič... neptám se, jak nahlas."

Zmateně svraští obličej. "A co to proboha znamená?"

Taky nevím...

"Jde o to, že jsi mi řekla, abych křičela, poslechla jsem narozdíl od někoho v tomhle vztahu, koho nebudeme jmenovat, říkejme jí hobit."

"Taky poslouchám."

Dneska ne.

Vezmu ji za ruku a odvedu nás zpátky ke skříňkám, kde je pořád velká skupina lidí, rozebírající, jak mě Ashley v tak krátkém čase dokázala přimět křičet.

Otočím se na ni. "Zakřič."

"Cože?"

"Teď hned, zakřič."

"Na to zapomeň."

"Srabe."

Nepobaveně na mě hledí. "Srabe? To chodíme do druhý třídy?"

"Zakřič."

Zhluboka se nadechne a místo toho, aby zakřičela mé jméno, prostě zakřičí.

Ječí tak nahlas a vysoko, že se všichni zastaví a s vykulenýma očima na nás zírají.

Bože, pořád nepřestala. Nadechni se, ženská.

Pořád řve z plných plic, tak ji popadnu za paži a táhnu ji pryč. Nedostanu se moc daleko, protože mi cestu zastoupí pan Henderson. "Slečno Carlinová, pusťte ruku slečny Daviesové, prosím."

Ashley přestane křičet a já jí paži uvolním.

Pan Henderson mě jemně vezme za předloktí. "Pojďte se mnou, Spencer."

Jdu s ním, úplně oněmělá, a ohlédnu se na Ashley, která se snaží nerozesmát, když ústy naznačím 'Jen počkej, po škole si to vyřídíme', Okamžitě toho lituju, když si všimnu, že to pan Henderson viděl.

Čekám, až začne děják, píšu Ashley. **Kvůli tobě budu tejden po škole. Přísahám bohu, že jestli mě pozdějc nepřiměješ křičet, postarám se, abys byla po škole taky, a připravím tě tak o čistej rejstřík.**

Čekám na Ashleyinu odpověď, když najednou ucítím, že na mě někdo zírá. Otočím se a spatřím, že na mě upírá zrak ta holka, jejíž jméno pořád neznám.

Nikdy mě neoslovila, jenom na mě zírá a to mi - slušně řečeno - zatraceně leze na nervy.

Rychle obdržím odpověď. **Haha, dobře ti tak. Možná přiměju, možná ne. Co děláš?**

Usměju se a pak jí odepíšu. **Jsem na dějáku a zase na mě zírá ty víš kdo.**

Uplyne sotva půl minuty, kdy čekám na její odpověď, když vtom někdo vpadne do třídy a já z toho náhlého zvuku málem vyletím z kůže.

Je to Ashley.

Vypadá naštvaně... sexy... a očividně si sem nepřišla povídat.

Není daleko, když ji oslovím. "Stalo se něco? Proč jsi-"

Málem mi převrhne lavici, když mě náhle a tvrdě před celou třídou bez zábran políbí.

Ježíši Kriste.

Jazykem smyslně laská můj, ruce má ponořené v mých vlasech a přitahuje si mě blíž ke svému tělu, které si právě usadila na mé lavici.

Umřela jsem.

Jsem v nebi.

Pomalu se odtáhne. Nechá ústa dlít blízko mých a její hluboké nádechy se mísí s mými.

"Páni," hlesnu přes zastřené oči.

Přestože mě právě takhle políbila, nakloní se mi k uchu a pošeptá mi, že mě moc miluje. Udělám totéž a pak pan Henderson, který musel přijít během našeho představení, odvede Ashley pryč.

A má po čistém rejstříku.

Chtěla bych říct, že mě to mrzí... ale pořád jsem v sedmém nebi z toho polibku.

Důvod Ashleyina neobvyklého chování se posadí na prázdnou židli vedle mě. "Čau."

Překvapuje mě, že ji slyším mluvit.

"Páni, ono to mluví," odvětím chladně.

"Jen když je třeba," opáčí.

"A proč je to třeba teď?"

"Protože sedím vedle tebe."

Obdařím ji Ashleyiným pohledem, naznačujícím, že asi bude opožděná. "Jsi slepá?"

"Ne, vidím tě dokonale."

"Jak se jmenuješ?" zeptám se jenom proto, abych jí mohla říct, ať se jde bodnout.

"Jak ty?"

Zavrtím nad tou otázkou hlavou. "Do toho, jak se jmenuju, ti nic není, a možná by sis měla pořídit zrcadlo nebo něco jinýho, do čeho bys mohla celej den vejrat, nemůžu říct, že by mě to bavilo."

Trapně se usměje. "Takže se ti líbí, co vidíš?"

"Vidím někoho, kdo má dlouhý vedení, a takový lidi mě taky nebaví?"

"Takže tebe baví coury?"

To vzbudí mou pozornost víc než cokoliv, co jí zatím vyšlo z pusy. "Cože?"

K uším mi dolehne její stejně trapné zasmání. "Ale jdi, ta holka tě prakticky ojela na lavici."

Zatím přede mnou pouze jeden člověk mluvil o Ashley špatně a všichni si pamatujeme, jak to dopadlo, že?

Nemůžu si ale pomoct, neovládám se. Rychle vyklouznu z lavice, povalím ji na podlahu a chytnu jí za tvář tak silně, aby ji to bolelo. "Ta holka je moje přítelkyně, a jestli o ní ještě někdy budeš takhle mluvit, budeš toho zatraceně litovat."

Ušklíbne se pode mnou. "Tipovala jsem, že jsi ráda nahoře, jsem ráda, že jsem měla pravdu."

Zatnu čelist, pak jí pustím obličej a vypochoduju z místnosti, přičemž ignoruju, že na mě učitel křičí, abych se vrátila.

"Budu týden po škole," zopakuje Ashley asi posté od doby, co jsme se vrátily domů, a trucovitě na své straně postele špulí spodní ret.

Usměju se jejímu roztomilému chování a tomu, že bude kvůli mně, alespoň technicky vzato, poprvé po škole. "Jé, ty má chudinko."

"Ale budeme tam spolu, ne?"

"Měly bychom."

"Co se bude dít po škole, Spence?"

Bože, je zatraceně roztomilá.

"Něco takovýho jako dneska, ale bez přerušování."

Zasměje se. "Ne, vážně."

"Sejde na tom. Ale podle mých zkušeností je většinou klid. Sedíš tam a můžeš si čmárat nebo třeba dohnat zmeškanej spánek, nebo se mnou můžeš přes třídu provozovat oční sex."

"Myslím, že budu."

Zazubím se. "Paráda."

"…dohánět zmeškanej spánek."

"Dohánět zmeškenej spánek po třech kolech očního sexu, chceš říct?"

"Samozřejmě."

Usměju se a přikývnu. "Hodná holka."

Chvilku jsem ticho a pak se otočím, abych k ní byla čelem. "Ash?"

"Jo?"

"To, co se dneska stalo... i kdyži jsem si to náramně užila, nemusí se to opakovat, nemusíš nic dokazovat jí ani mně. Víš přece, že jsi jediná, koho chci."

Teď chvíli mlčí ona. "Já vím, ale ona... ona mě prostě štve, chápeš?"

"Já vím... ale jsi můj hobit, nechci nikoho kromě tebe, takže... si na to příště vzpomeň, než si vykoleduješ další trest, ano?"

S úsměvem na mě pohlédne a já se zašklebím, abych ji rozesmála. Když se zasměje, usměju se.

"Jsi hrozná idiotka."

Pokrčím rameny na znamení, že to vím a je mi to fuk.

"Ale já tě miluju."

"Taky jsi mi přirostla k srdci, jen je škoda, že jsi nevyrostla."

"Říkala jsem, že tě miluju, ne, že jsi mi přirostla k srdci."

"Taky tě miluju, Ash."

Tiše odvětí: "A dobře... budu na to pamatovat."

Přísahám, že jestli se kvůli té největší krávě pod sluncem bude ještě někdy Ashley cítit takhle, nenechám ji z toho vyváznout tak snadno.

75

Právě jsem strávila hodinu s Clayem.

Šedesát dlouhých minut čirých muk.

Kromě toho, když pištěl jako holka, samozřejmě.

Přiměla jsem ho chytil Ashley pavouka. Sama jsem to samozřejmě udělat nechtěla a určitě jsem nechtěla za pavouka zaplatit.

Jeho jméno nechám na ní.

Musí se jí bude líbit, nechci zase spát na gauči.

Taky přemýšlím, že bych ji požádala, aby mě naučila řídit auto.

Byla bych dobrá řidička, vždycky bych zapínala ta... blikací světla a nikdy bych nepřekračovala rychlost, pokud by nešlo o naléhavou situaci zahrnující Ashley, tj. když by byla doma sama a nahá. Co bych to byla za přítelkyni, kdybych tam nedorazila co nejrychleji?

Vstala jsem kvůli ní dneska dřív, i když máme školu, zdřímnu si při vyučování, abych po škole byla se svým miláčkem funkční.

Clay je momentálně v kuchyni, dělá mi snídani.

Co je? Neřekla jsem si o ni.

Sedím u stolu a čekám, až se ke mně přidá. Nemusím čekat vůbec dlouho.

"Můžu se tě na něco zeptat, Spencer?"

Dneska budu milá, protože technicky vzato mi nemusel pomáhat chytit velkého pavouka ani mi dělat snídani.

"Jasně."

"Na co jsi potřebovala toho pavouka?"

Usměju se při vzpomínce, jak mě Ashley vyhodila z pokoje. "Ashley měla doma asi měsíc pavouka, kterýho jsem před pár dny nešťastnou náhodou zabila, což ji naštvalo, tak mě napadlo, že když za něj seženu náhradu, Ashley mi dá."

K mému překvapení se zasměje. "O tom nechci nic slyšet! ...Ale je to od tebe milý. Vážně si myslíš, že chce novýho?"

Pokrčím rameny. "Brečela, takže mi buď poděkuje tím nejlepším možným způsobem, nebo jí poskytnu rameno na vyplakání a pak ji přivedu na jiný myšlenky," uculím se.

Clay znechuceně svraští obličej. Zasměju se a vstanu ze židle. "Chceš kafe nebo něco?"

"Čaj, prosím."

"Ale já budu dělat kafe..."

"Mám chuť na čaj."

Stojím tam a dívám se na něj, až se opět nesměle ozve. "Kafe bude fajn, díky."

Přikývnu a jdu nám udělat kafe. Budu ho rozhodně potřebovat.

Clay mi nabídl, že mě odveze k Ashley, a já si nemohla nechat ujít příležitost vidět ji dřív, než kdyby mě vyzvedla, jak jsme to plánovaly.

Vím, že Christine už odjela do práce, a vím, že Ashley je doma sama, tak se rozhodnu udělat jí před probuzením snídani.

Mám dát na tác i toho pavouka? Probrala by se rychleji.

Zapnu rádio, ale ne moc nahlas, abych nezkazila překvapení, a přidám se zpěvem k jedné písničce Shakiry. Zasměju se, že zní jako koza, a pak zpívat přestanu, protože si uvědomím, že můj hlas není na zpěv takhle po ránu vůbec připravený.

Potřebuje se na vajíčka obracečka?

A má Ashley vůbec obracečku?

Našla jsem obracečku a zjistila jsem, že na volská oka a slaninu se hodí.

Jeden malý problém.

Ta slanina na mě pořád prská.

Zní to jako kašel, který se zoufale snažíte potlačit, ale nejde to.

Mám na sobě tři malé rudé fleky. Jeden na zápěstí, jeden na předloktí a jeden na dlani.

Ashley mě na ně políbí a bude zase dobře.

Chystám tác se snídaní. Mám malou vázičku, ve které je papír, na němž stojí 'Dlužím ti jednu kytku', protože kytky po kapsách většinou nenosím.

Zatímco jsem chystala tác, zapomněla jsem na slaninu a uplyne minimálně pět minut, když se v místnosti rozlehne pískání detektoru kouře.

"Kurva." Popadnu utěrku a snažím se kouř rozehnat. Nešťastnou náhodou s ní zachytím o plamen na sporáku a jeden roh utěrky vzplane.

Jenom se snažím udělat snídani a stane se tohle?

Odhodím utěrku na podlahu, důkladně jako profík uhasím drobný oheň botou a vypnu sporák, než způsobím další škody.

Oddechnu si a pak se nakrčím, protože mi dojde, že detektor kouře pořád ječí. Otočím se a leknu se, protože spatřím více než rozespalou Ashley, jak se na mě ve dveřích mračí.

Ach bože.

Skočím na ni.

Držte mě někdo.

Párkrát zamrká, pomalu přejde po dlaždičkách a zmáčkne knoflík na alarmu. Přes jekot detektoru se ozve sotva slyšitelné pípnutí a o okamžik později detektor ztichne.

Ashley se ke mně pomalu došourá, rovněž ospale mě volně chytne za ruku a odvede mě nahoru do svého pokoje. Vleze si do postele, přitulí se ke mně a okamžitě opět usne.

To skákání si schovám na později, teď se budu jen dvacet minut dívat, jak spí, než budeme muset vstát.

Udělala jsem lupínky.

Usoudila jsem, že u cereálií nehrozí, že bych podpálila dům.

Zatímco je jíme, sedíme na kuchyňské podlaze. Nevím proč, ale skončily jsme tady.

"Spence?"

S plnou pusou zamumlám 'co?'.

"Proč ses mi ráno snažila podpálit barák?"

Rychle plnou pusu polknu a přeju si, abych to neudělala, když se mi v krku udělá boule. "Snažila jsem se ti udělat snídani, ne podpálit barák."

"Ale přece víš, že neumíš vařit..."

"Učení dělá mistra, mrcho."

Zasměje se. "Cože?"

Naberu si další lžíci. "Měla bys mě povzbuzovat a ne mi říkat, že to nedokážu."

"Fajn, dokážeš podpálit barák, kdykoliv si zamaneš."

Obrátím oči v sloup a pokračuju v hltání lupínků.

"A co tu vůbec děláš? Myslela jsem, že tě mám vyzvednout."

S plnou pusou se šibalsky uculím a sleduju, jak se snaží nevyprsknout mléko z pusy. "Jsi hrozná úchylačka."

Usměju se na ni. "Vstala jsem dřív, napadlo mě, že tě překvapím."

"Spálenou slaninou a volskými oky? Jé, broučku..."

"No, tím a... tímhle." Dojdu tam, kde jsme odložila krabici s nechutným obsahem a podám jí ji. Ashley začne nadzvedávat víko. "Počkej!"

Zarazí se. "Proč? Vybuchne to, že jo?"

"Ne, ale... nezůstane to uvnitř, jestli to otevřeš."

"Takže je to čertík v krabičce?"

"Ne tak úplně."

Zvedne obočí.

"Je to pavouk."

Vykulí oči. "Pavouk?!"

"Jo, José číslo dvě?"

"Spence..."

To je od tebe moc milý...

"To je od tebe moc milý, ale..."

Nechci ho.

"Nechci ho."

"Proč ne? Myslela bych, že teď už budeš mít pavoučí svatyni vzhledem k tomu, jak jsi vyváděla."

"José byl výjimečnej, nedá se nahradit jiným pavoukem."

Pokrčím rameny, vezmu zalepenou krabici a vyjdu z domu. Teprve teď mi dojde, že jsem do ní neudělala dýchací otvory. Hodím krabici přes plot k sousedům a vrátím se zpátky do domu.

"Zbavila jsem se ho a kde je má děkovací pusa? Vstala jsem o dvě hodiny dřív, abych ti toho zatracenýho pavouka pořídila, a udělala jsem ti snídani."

Našpulí rty a políbí vzduch.

"Páni, to byl ale hubanec," řeknu sarkasticky.

"Dám ti pusu ve škole."

Jestli to bude vypadat jako tuhle, jsem pro.

"Ne, nedáš," zkouším ji.

"Ale ano, dám."

"Bude to jedna z těch tvých trapných babičkovských pus nebo to bude jako tuhle při dějáku?"

"Babičkovských pus? O čem to proboha zase mluvíš?"

Vezmu si od ní prázdnou misku a zvednu ruce nad hlavu. Jen tak tak dosáhnu na linku a odšoupnu misku dál od okraje. "Ty víš, že zbožňuju všechny tvý pusy, miláčku, ale minulej týden jsi mě políbila a měla jsem pocit, jako bys neměla zuby."

"Ty nebudeš mít zuby, jestli to ještě někdy řekneš."

Té prázdné výhružce se usměju. "To určitě, zvládnu tě levou zadní."

"Myslíš?"

"Vím to."

"Uvidíme," ušklíbne se.

"Jo, uvidíme."

Zase stojíme u Ashleyiny skříňky. Bereme si učebnice nebo tak něco na následující hodinu, kterou máme společnou.

Když jsem se zmínila o fotkách v její skříňce naposledy, spatřila jsem tam jednu svou novou, ale dneska tam nevidím novou, vidím tam starou.

"Ashley."

Je zabraná do hledání správné učebnice, takže chvilku trvá, než mi odpoví. "Jo, Spence?"

"Proč máš ve škole tuhle fotku?" ukážu na fotku, kterou jsem jí dala v Ohiu. Tu, co jsem na ní celá oplácaná a pusu mám umazanou od čokolády. Víc říkat nebudu, určitě si na ni pamatujete.

"Je roztomilá."

"Musí se spálit."

"Ty se musíš spálit."

"Ty musíš sklapnout."

Zasměje se. "Už si dej oraz, Spencer, na nekonečný slovní přestřelky je příliš brzy."

Přísahám, že si mi čím dál tím víc podobá, už to není to ranní ptáče, jaké bývala. Jé.

Ponoříme se do zahřívání na pozdější oční sex, živě si představuju, jak jí to tady a teď dělám proti skříňkám.

Vytrhne mě z toho někdo, kdo do Ashley vrazí a vyrazí jí učebnice z ruky.

Je to ona.

Ani se neomluví, má na tváři trapný úšklebek.

Mrcha jedna.

Ashley se shýbne, aby učebnice sebrala, ale já ji narovnám a obrátím se na tu holku. "Zvedni je."

"Popros."

"Co máš sakra za problém?"

Pokrčí rameny. "Já nemám problém," podívá se na Ashley, "ale zdá se, že ty jo." Pak sklopí zrak na učebnice na podlaze.

Vidím, že se Ash chystá něco říct, ale přeběhnu ji. "Zvedni je," zopakuju o něco důrazněji.

Pořád se šklebí. "Popros."

"Nebudu to opakovat."

Pohlédne ze mě na Ashley. "Ty jsi ještě tady?"

Chystám se zasáhnout a bránit Ashley, ale podle všeho to není třeba.

Ashley k ní přistoupí blíž. "Ty jsi ještě tady?"

"Á, já jsem pořád tady, zlato, a myslím, že se tu zdržím." Při druhé půlce věty upře zrak na mě.

"Budeš potřebovat papírovej ručník," řekne jí Ashley.

"Proč bych potřebovala papírov-"

Když ji Ashley praští pěstí do nosu, vytřeštím oči. Pak se klidně otočí, vezme mě za ruku a vede nás do třídy.

V půlce cesty ji zastavím a odvedu nás na záchodky, kde si skupina prvaček upravuje makeup. "Padejte."

Rozutečou se a já se otočím na Ashley. "Ash, co to bylo?"

"Co co bylo?"

"Ehm, ta rána pěstí."

"Ta kráva si o ni říkala! Viděla jsi, co udělala? Jak s náma mluvila?"

Fajn, jo, budu první, kdo zvedne ruku, že jsem se nechala ovládnout zlostí a udělala něco hloupého, protože jsem nedokázala myslet na nic jiného, než jak tomu druhému ublížit... ale ne Ashley, to je nové.

"Já vím, ale tohle nejsi ty, ty lidi nemlátíš."

"Možná se měním."

Pohladím ji palcem po ruce. "Ashley..."

Ucukne. "Takhle mý jméno neříkej, Spencer, nelituju toho, co jsem udělala, a jestli ji budeš bránit, tak si posluž, ale drž se ode mě dál."

Cože? Kdy jsem ji bránila?

"Nebránila jsem ji."

"Ale ani jsi neřekla, že to bylo správný."

"Jenom jsem řekla, že se ti to nepodobá, neřekla jsem, že to nebylo správný."

"Takže si myslíš, že jsem udělala správnou věc?"

Zhluboka se nadechnu. "Ne, to si nemyslím, ale-"

"Zapomeň na to, bože, zapomeň na to."

Naštvaně vyrazí ze záchodků a já prokleju tu krávu, která mezi námi vyvolala hádku.

Chci cigaretu.

Snažím se vymyslet, jak Ashley vysvětlit, že si myslím, že neudělala správnou věc, když vtom uslyším otevřít se dveře. Čekám, že uvidím omluvnou Ashley.

Bohužel ne.

"Jé, má osobní sestřička." Dojde k boxu s papírovými ručníky, jeden si vezme a utře si mírně krvácející nos. "Nechceš mě na něj políbit, aby se mi rychlejš uzdravil?"

"Radši bych políbila orangutánní zadek."

"Ty máš ale fantazie." Rozhlédne se. "Tentokrát žádná tělesná stráž?"

"Dokážu se o sebe postarat sama."

Přejede mi očima po těle. "To se vsadím."

"Proč nejsi u školní sestry?"

"Prosím tě, kvůli tý trapný rádoby ráně, co mi ta coura dala?"

S úsměvem k ní přistoupím, silně ji praštím bříškem dlaně do nosu a hrubě ji chytnu za vlasy. "Ashley není coura."

Vejdu do třídy a spatřím tam sedět Ashley v očividně fantastické náladě.

Sarkasmus na maximu.

"Ahoj, broučku," řeknu a posadím se.

Tiše odpoví. "Ahoj."

Mlčí a já se k ní na židli otočím čelem. "Mám skvělý zprávy."

"Konečně ses naučila mít si před odchodem ze záchodu ruce?" popichuje.

Potlačím obrácení očí v sloup. "Ne, něco lepšího."

Usměje se. "Co by mohlo být lepšího?"

Jsem ráda, že to mezi námi není úplně divné.

"Zlomila jsi jí nos."

Vykulí oči a široce se usměje. "Vážně?"

"Jo a nebyli u toho žádní svědci, takže je to její slovo proti našemu, jestli něco řekne."

"Nemůžu uvěřit, že jsem jí zlomila nos, nikdy předtím jsem nikoho vědomě nepraštila, myslela jsem, že se mi to nepovedlo."

To sice úplně nepovedlo, ale nepřipravím ji o zásluhy.

"Povedlo."

Pořád se široce usmívá.

"Ash, nikoho dalšího už nemlať, ano?"

"Ale ji můžu?"

"Pokud si o to řekne, ale... zkus tomu odolat."

"Proč?"

Doufám, že to nepovede k další 'neshodě'.

"Protože si pořád myslím, že to nejsi ty, a dáváš jí vědět, že tě ohrožuje."

"Neohrožuje mě, štve mě."

"I tak..."

"Pokusím se."

Přikývnu. "Fajn."

Z tohohle nevzejde nic dobrého, cítím to.

76

Jsme před mým domem, právě jsme se vrátily z nejzajímavějšího trestu po škole, který jsme kdy absolvovala.

Paula nám nechala vzkaz, že je hrdá, že přijímáme následky svých činů jako dospělé... cokoliv to znamená, a že nám k večeři objednala pizzu.

Táta bude ještě pár hodin v práci, Glen je pravděpodobně pořád na tréninku a Clay je nahoře, před domem stojí jeho auto.

Ashley vejde do domu za mnou a já jí neudělám místo, aby kolem mě mohla projít, nechám ji se ke mně přitisknout a koketně se nakloním po polibek. Na poslední chvíli se stáhnu a zavřu dveře.

"Provokatérko."

"Učila jsem se od nejlepší," řeknu a sundám si bundu, přestože mi je trochu zima.

Můžu se přitulit k Ashley.

V obýváku Ashley sjede očima na mou hruď a pak s uculením pozvedne obočí. "Mám ti na ty kulky sehnat bouchačku?"

Sklopím zrak a páni, má pravdu, zdá se, že se chystám střílet.

Vyprsknu smíchy. "Ashley."

"Ano, kulková paní?"

Obrátím oči v sloup a dám si na prsa ruce, abych je zahřála. "Jenom mi je zima."

"To vidím."

"A přesto neležíš na mě, abys mě zahřála."

"To určitě, vypíchnou mi oči. Mám ráda svý oči takový, jaký jsou, děkuju pěkně."

Zavrtím hlavou a všimnu si její ruky. Dojdu k ní a jemně ji vezmu do své.

"Ash, tvá ruka..."

Podívá se na ni. "Jo, já vím, to je dobrý," prohlásí lhostejně, jako by o nic nešlo.

"To neříkej, jsi zraněná, tohle je vážný."

Chystá se něco říct, ale než se k tomu dostane, vstoupím do toho. "Bolí to?"

"Je to fialový."

Jo, to je, bože, samozřejmě, že to bolí.

"Sedni si, přinesu ti led," řeknu, zatímco si pořád prohlížím její pohmožděnou a nateklou ruku.

"Neříkala jsi, že je ti zima?"

Vzhlédnu k jejím očím. "Jsi zraněná, zahřát se není pro mě v týhle chvíli to hlavní."

Ukážu na gauč. "Sedni si, hned jsem zpátky."

Rychle popadnu led a utěrku a pospíším si zpátky k Ashley, která se posadila na gauč.

Posadím se těsně vedle ní a jemně ji vezmu za ruku, aby jí to nebolelo. Opatrně jí na ni dám utěrku a led a sleduju, jak se snaží nezkřivit obličej bolestí.

"Omlouvám se, miláčku."

"To je dobrý, nemůžeš za to. Je to její vina."

"Já vím, ale i tak mě to mrzí."

"Nemusí, až budu mít ruku zase v pořádku, vyřídím si to s ní."

Přesunu led na jinou část její ruky. "Nebuď hloupá."

"Nejsem, zaslouží si to."

"Ale nemusíš se bezdůvodně pouštět do rvačky, rychle se to vymkne kontrole."

"Pokud bude mít víc modřin než já, nevadí mi, že se to na chvíli trochu vymkne kontrole."

Zamračím se na ni. "Proč tak najednou fandíš násilí? Nesnášíš rvačky."

"Ona je výjimka."

"Ashley, chápu, že tě štve, mě štve taky, ale musíš se ji naučit ignorovat."

"Kdyby to bylo opačně, chtěla bych vidět, jak bys reagovala ty."

Znovu přesunu utěrku. "Lidi tě balí skoro každej den, zvládám to bez toho, abych jim dávala pěstí."

"Ona tě nebalí, ona s tebou hraje nějakou úchylnou hru, je to jiný než jenom flirtování nebo tak."

"A já ti řekla, že chci jenom tebe."

"Já vím."

"Takže pořád úplně nechápu, proč se chováš, jak se chováš."

"Co myslíš tím, jak se chovám?"

"Nic, zapomeň na to," zvednu utěrku, "ještě to bolí?"

"Je to trochu lepší a ne, jestli jsi měla odvahu to už jednou nadhodit, tak to zvládneš znova."

Zavrtím hlavou a nic neřeknu. Nechce se mi věřit, že se kvůli té holce zase hádáme.

Vstanu. "Jdu do sprchy."

Zdravou rukou mě chytne za mou. "Ne, nejdeš. Dokonči, co jsi načala."

"Jdu se ohřát do sprchy."

Odstrčí mi ruku. "Jak chceš, jdi."

Začíná z toho být otrávená.

A je to na mně znát. "Co je to s tebou?"

"Štveš mě, to je se mnou."

Nemůžu uvěřit, že z toho viní mě. "Víš co? Fajn. Zlom jí znova nos, zlom jí třeba nohy, mně je to fuk, ale nestěžuj si, až ti to přeroste přes hlavu."

"Podle tebe ji nezvládnu?"

O tohle tu ale vůbec nejde.

"Přemýšlej o tom, co jsem řekla, já si jdu dát sprchu a ty se opovaž odejít."

"Protože spolu tak skvěle vycházíme?"

Tu sarkastickou poznámku přejdu. "Pokračuj v ledování tý ruky, poznám, jestli ne," řeknu a vyrazím po schodech nahoru.

Ve sprše jsem měla hlavu plnou myšlenek na Ashley a ne v dobrém smyslu. Už mě tyhle hloupé hádky unavují, zhoršují se a pokaždé jsou o krapet vážnější.

Nejspíš bychom to měly nechat být, i když nechci, zvlášť když se zranila. Ruku má fakt hodně oteklou a pohmožděnou, takže vím, že ji to musí bolet.

Vypnu sprchu a zabalím se do osušky. Pak vyjdu z koupelny a vejdu do svého pokoje, abych si našla něco pohodlného a teplého na sebe.

Rozhodnu se pro džíny a můj oblíbený kus oblečení - Ashleyinu velkou mikinu s kapucí.

Sejdu dolů a vidím, že neodešla. Leduje si ruku, jak jsem jí řekla. Sednu si vedle ní a opět ji vezmu za ruku. "Co ruka?"

"Ledová."

Stejně jako tvůj hlas.

Natáhnu druhou ruka a opatrně ji položím na její, sevřu ji mezi svými a zahřívám ji.

"Brzy nebude."

Přejede mi pohledem po obličeji a vlasech. Vím, proč to dělá. Zbožňuje, jak vypadám, když vyjdu ze sprchy. Nejsem úplně osušená, spěchala jsem, abych se ujistila, že neodešla.

Sklopí zrak zpátky ke své ruce. "Sluší ti to."

"Já vím."

Koutky úst jí zacuká úsměv a já jí věnuju téměř plachý pohled. Pak se soustředím na zahřívání její ruky.

"Omlouvám se."

Neulehčím jí to. "Za co se omlouváš?"

"Ty víš za co."

"Vážně?"

"Ano, Spencer."

Trochu se na gauči zavrtím. "Fajn, vím, ale musíš to říct, protože jestli si představuješ omluvu takhle..."

Podívám se na ni a vidím, že to nechce říct. Opakovaně otvírá a zase zavírá pusu.

"To je dobrý..." ujistím ji v pokusu ji uklidnit.

"Ne, není... není to dobrý." Vypadá zmateně a frustrovaně.

"Objevila se sotva před dvěma týdny a už se ti takhle dostala pod kůži. Hádáme se kvůli ní a tohle nejsme my, Ashley. To, co se opakovaně děje, nejsme my, a já bych chtěla, aby tě to přešlo, protože jestli to takhle vypadá teď, jak na tom budeš za měsíc, za dva?"

"Tohle neříkej, nejsem nemocná, Spencer."

"Nemáš k tomu daleko."

Zatne čelist. "Sklapni."

"Dáš mi ránu, když ne?"

Nechtěla jsem to říct, ale nevím, co mám dělat, není zrovna sama sebou.

V očích se jí objeví zlost a bolest. "Za tohle tě nenávidím."

Ztěžka polknu a sevřu čelist, abych udržela emoce na uzdě. Tohle mi nikdy předtím neřekla, ani jednou, a bolelo to slyšet, hodně to bolelo.

"Á, ty nic neřekneš? Myslela jsem, že v tom jsi nejlepší, zdá se, že je to vyhýbání."

Po tom vybuchnu.

"To říkáš ty?! Od chvíle, co jsme se daly dohromady, jsi nedělala nic jinýho a jsi v tom pořád hodně dobrá. Stáčíš to na mě a já už mám dost toho cítit se takhle, mám dost toho cítit se provinile, když k tomu nemám důvod."

Otevře pusu, aby mě přerušila, ale nenechám ji. "Udělala jsem pro tebe všechno, Ashley. Přestala jsem kouřit, letěla jsem do Severní Dakoty a nechala ze sebe vymlátit duši, snažila jsem se nechávat Claye na pokoji, milovala tě. Změnila jsem se s tebou - ne pro tebe, s tebou, tím, že jsem s tebou. Udělám všechno, abys byla šťastná, a udělala jsem všechno, abys věděla, že chci jenom tebe, ale ty neposloucháš, nic z toho neslyšíš, máš jenom rudo před očima."

Brečí a mně je hrozně líto, že jsem ji rozbrečela, ale nemůžu ji obejmout, momentálně ani nechci.

Pokračuju. "Musíš se přestat takhle chovat, protože toho mám vážně po krk."

Čekala jsem, že na mě začne křičet.

Nečekala jsem, že se vydá ke dveřím, jako by z toho, co jsem říkala, neslyšela ani slovo.

Jdu za ní, jsem jí těsně v patách. "Přísahám bohu, Ashley, že jestli teď odejdeš..."

Zastaví se a vidím, že ztěžka polkne, ale pak pokračuje ke svému autu. Mě ignoruje a odjede větší rychlostí, než by měla.

Zavřu oči a ruce mám pevně sevřené v pěst. Nevěřím, že odjela.

Nemůžu uvěřit, že tohle je Ashley.

Šokovala mě a překvapila víckrát, než dokážu spočítat, ale ne takhle.

Nechci teď být venku, tak se vrátím do domu a prásknu za sebou dveřmi. Už nejsem schopná potlačit slzy.

Co se to sakra právě stalo? V jednu chvíli byla v pohodě...

Nevím, co teď bude. Obvykle jsou to já, kdo se omlouvá, ale teď je na řadě Ashley a ona to neudělá, občas je hrozně paličatá.

Nevěděla jsem, že brečím nahlas, ale Clay přiběhl dolů a ptá se mě, jestli jsem v pořádku. Nedokážu mu ani za tu hloupou otázku vynadat. Dojdu k němu a nechám se od něj obejmout. Říká mi, že to bude dobré, ale netuší, o co jde. Netuší, co se mezi námi s Ashley stalo, co s námi bude. Neví o posledních dvou týdnech s tou krávou ze školy, která je hlavní příčinou naší hádky.

Nechci být v Ashleyině blízkosti, ale zároveň potřebuju její objetí, potřebuju být s ní.

Měla jsem pravdu, rozhodně z toho nic dobrého nevzešlo.

77

Včera ani dneska jsem Ashley neviděla ve škole ani po škole. Nevím, jestli se ulila z naší jedné společné hodiny, nebo jestli se ulila na celé ty dva dny. Každopádně se jí to nepodobá. Za školu chodí, jen když ji podplatím nabídkou služeb sexuálnho charakteru.

A i tehdy musím být kreativní, aby se podvolila.

Svůj telefon jsem dala Clayovi svůj telefon a řekla mu, aby mi za žádných okolností nedovolil jí zavolat a vrátil mi ho pouze v případě, až Ashley zavolá mně. Pokud zavolá.

Nevzpomínám si, kdy mě naposledy viděl brečet. Myslím, že mě kromě té chvíle před dvěma dny mě neviděl brečet nikdy.

Vyděsily vás někdy zvuky, které jste vydávali při vzlykání? Jsou tak syrové a bolestné, že z nich jde strach.

I když to bude znít divně, byla jsem ráda, že tam byl. Byla jsem ráda, že mě drží a utišuje. Po své původní reakci jsem dospěla k názoru, že je vlastně dobře, že neví, co se děje. Začala jsem mu věřit.

Jedna hádka mezi námi nic nezmění, to se nestane. Potřebuje čas na přemýšlení a já jí ho dám, počkám si. Počkám si na její vysvětlení a omluvu, hlavně aby k nim došlo. Nikam nepůjdu.

Taky se musím omluvit, také na tom mám svůj podíl. Nespíš jsem na ni byla trochu tvrdá. Opět. Některé ty věci jsem jí nechtěla říct, ale prostě jsem nevěděla, co mám dělat, chápete?

Asi si myslíte, že k tomu přistupuju podivně klidně, ale věřte mi, že klidná rozhodně nejsem. Jen jsem měla uplynulé dvě noci, kdy jsem nespala, hodně času přemýšlet.

Předvádím na své posteli celkem povedené jazzové ručičky.

Snažím se nenapochodovat do Clayova pokoje pro svůj telefon.

Bože, jsou to dva dny a už jsem na tom takhle.

Nahnu se přes kraj postele, otevřu dvířka miniledničky, kterou mi Ashley koupila, a povzdechnu si nad jednou povolenou lahví Coca Coly, která tam neotevřená stojí.

V těch sekundách, kdy na ni nemyslím, na mě pořád vyskakují ty hloupé maličkosti, které se staly zvláštními součástmi našeho vztahu, a je to trochu frustrující.

Dokážu na ni čekat, ale nechci. Chci, aby to už bylo za námi a Ashley byla zase sama sebou.

Občas je zvláštní, jak se snažíte někomu pomoct se změnit, a když se změní, přejete si, abyste tu osobu bývali nechali být, protože vám došlo, že byla dokonalá taková, jaká byla.

Sakra, kde mám ten telefon?

Vstanu z postele a dojdu na práh Clayova pokoje, když vtom se Clay vynoří zpoza rohu a zablokuje mi cestu. Vypadá trochu... vyděšeně.

"Sp- Spencer..."

"Clayi, potřebuju svůj mobil, už je to dost dlouho."

"Řekla jsi mi, abych ti ho nedával."

To je pravda, to jsem mu řekla.

Podívám se mu přes rameno na psací stůl, ale můj telefon tam není. "Řekla jsem ti, abys mi ho nedával, neřekla jsem ti, že mi nemáš dovolit sem přijít a vzít si ho."

"Řekla si, že ti nemám za žádných okolností dovolit ten telefon použít."

Jeho dobrá paměť mě štve.

"Rozmyslela jsem si to."

"No, já ne, nepoužiješ ho."

Z tónu jeho hlasu mi vyskočila obočí až k vlasům. "Co prosím?"

"Já-já říkal, že ho nepoužiješ."

Přikývnu a rezignovaně vzdychnu. "Dobře, měj se, Clayi." Pak se vydám zpátky do svého pokoje.

Když jsem na jeho prahu, otočím se a vidím, že Clay už přístup do svého pokoje neblokuje. Co nejrychleji se rozběhnu zpátky.

Vrazila jsem do něj.

Ten blbec věděl, co mám v plánu.

Snažím se vymanit ruce z jeho pevného sevření a kopu nohama do vzduchu. "Pusť mě, Clayi! Potřebuju svůj mobil!"

"Ne, potřebuješ nechat Ashley přijít za tebou."

Uprostřed obrácení očí v sloup zahlédnu svůj telefon pod oknem.

Znovu začnu kopat nohama. "Clayi, pusť mě!"

"Ne!"

Předstírám pláč. "Bolí to."

Okamžitě mě pustí. Zazubím se a rozběhnu se k oknu. Popadnu svůj mobil, otočím se a spatřím, že na mě Clay šokovaně hledí.

"Dej mi ten telefon, Spencer."

"Kliď se mi z cesty."

"Hele, Spencer, já-já ti nechci ublížit."

Na tváři se mi objeví první úsměv za poslední dva dny. "Jako bys mohl."

Udělá ke mně krok a já mu uhnu na stranu.

"Tohle je hloupý."

Nebylo by, kdyby mě nechal odejít.

Nadšeně pronesu: "Četl jsi poslední číslo VTM?"

"Ano! Nebylo parádní?!"

Postoupím o něco dopředu. "Bože, totálně parádní. Fakt změnilo můj pohled na svět."

Zubí se. "Viděla jsi ten článek o-"

Zbytek jsem neslyšela. Vyrazila jsem a bez problému se dostala do svého pokoje. Zabouchnu dveře a posadím se před ně na podlahu, aby Clay nemohl dovnitř.

Bouchá na dveře. "Spencer!"

"Nejsem tu!"

Sklopím zrak na mobil a vyvolám její číslo.

Předtím jsem si myslela, že jí okamžitě zavolám, ale teď, když můžu... prst mi nejistě visí nad tlačítkem pro volání.

Tohle je tak hloupý.

Odložím telefon na podlahu a povzdechnu si nad tím, jak se cítím. Cítím se pod psa.

Minulou noc jsem spala nanejvýš hodinu a vím, že ani dneska nebudu schopná usnout, tak si vezmu něco, co mi pomůže, a zalezu si do postele v naději, že prášky brzy zaberou a já o sobě nebudu po zbytek noci vědět.

Byla tady.

A musela odejít před chvílí, místo vedle mě je pořád teplé a pořád cítím její parfém.

Pitomé prášky, už si je nikdy nevezmu.

Je o něco méně hodin, než bych normálně vstala, ale nevadí. Půjde do školy dřív a snad zastihnu Ashley.

Což mi připomíná, že budu muset u Claye škemrat o svezení do školy.

Nemusela jsem škemrat, svezl mě i bez toho.

Bylo to od něj milé.

Sedím na schodech se dvěma kafy a čekám na Ashley.

Vím, že jsem ji měla nechat, aby ona přišla za mnou, ale technicky vzato přišla. Ráno jsem si to nepředstavovala, vím, že tam byla, a kdybych si nevzala ty prášky na spaní, nejspíš už bychom si promluvily.

Má rodina nikdy nebyla nějak zvlášť nábožensky založená, ale když spatřím na parkovišti zastavit Ashleyino auto, v duchu poděkuju bohu.

Spatří mě a vypadá nervózně, zatímco tam sedí s vyndaným klíčkem ze zapalování v ruce.

Snažila jsem se potlačit zívnutí, kterým bych spolkla celou školu, ale nedokázala jsem to, a Ashley se usilovně snaží se na mě neusmát.

Nemůžu za to, prostě nejsem ranní ptáče. Ale zlepšuje se to, vzhledem k časté přítomnosti Ashley mívám po ránu mírně lepší náladu.

Zamávám kafem ve vzduchu a Ashley vystoupí z auta. Dojde ke mně a posadí se trochu dál, než by se posadila obvykle.

Nemluvíme a ve vzduchu je cítit napětí, na které pasuju úsloví 'dalo by se krájet nožem'.

Pokusím se ho prolomit. Otočím se k ní a trochu zvednu hlavu. "Tak jak se vede?"

Během usrknutí z kelímku se usměje a mně se hned o něco lépe dýchá.

Rozhostí se ticho a já nevím, co říct. Trochu jsem doufala, že to 'tak jak se vede' rozproudí konverzaci.

"Díky za to kafe, to jsi nemusela."

Ještě víc se k ní otočím. "Měli akci dvě za cenu jednoho."

Kecám.

Pozvedne obočí. "Dvě za cenu jednoho, hm?"

A Ashley to ví.

"Jo, neutratila jsem za tebe ani vindru."

Opět se usměje. "Děkuju."

"Nemáš zač."

Pohlédnu před sebe a uslyším, že se zajíkne, jako by chtěla něco říct, ale musela si to rozmyslet, protože žádná slova neslyším.

Jsem ráda, že vím, že je v pořádku, a že jsme zvládly dvě minuty ve své přítomnosti, aniž bychom si řekly něco ošklivého.

Chci se jí zeptat, co mi chtěla říct, když za mnou v noci přišla. Chci vědět, proč zůstala tak dlouho, že stihla zahřát postel. Chci vědět, jestli mě objímala.

"Spence, já-"

Přeruší ji školní zvonek a já kvůli tomu špatnému načasování v duchu pořádně zakleju.

Opět se na ni otočím. "Pozdějc?"

Potvrdí to přikývnutím. "Budeš na anglině?"

"A ty?"

"Pokud ty, tak já taky."

"Budu tam."

Vstane a odhodí prázdný kelímek do koše. "Tak se uvidíme pak."

Cítím se divně. Obvykle se obejmeme a políbíme a pak mě praští přes šmátrající ruce, ale dneska je mezi námi mezera, nedotýkáme se.

"Jo..."

Ta zírací holka dneska ve škole není, neukázala se od toho incidentu na záchodcích. Nejspíš schovává svůj pomlácený obličej.

Jsem na angličtině a držím Ashley místo. Právě jsem jí na lavici nalepila smajlíka... aby se usmála, samozřejmě.

Nebo mě spražila pohledem, pokud se její nálada změnila.

Dívka, jíž patří mé srdce, vejde do místnosti, okamžitě samolepku spatří a usměje se. "Držíš mi místo?"

Vím, že je má ráda.

"Jeden úsměv pro tebe."

"Ale když ho odlepím z lavice, nebude na mě držet."

Vezmu novou samolepku a zvednu ruku do vzduchu. Obvykle bych jí ho nalepila přes bradavku, ale dneska bych tím asi překročila jisté hranice, tak jí ho přilepím těsně pod rameno.

Dneska působí klidně, nevypadá, jako by se nemohla dočkat nástupu do ringu.

Neuniklo mi, že se rozhlédla po třídě, jestli má můj zátylek obdivovatelku, a že se viditelně ještě o něco víc uvolnila, když viděla, že ne.

Začne hodina a asi po deseti minutých se ke mně Ashley otočí. "Řekni něco."

Jsem zmatená, ale vyhovím jí. "Ehm... ahoj, já jsem Spencer Carlinová."

Usměje se a svraští obočí. "Proč to říkáš?"

"Protože jsi chtěla, abych něco řekla?""

"Nechtěla jsem, abys mi řekla, jak se jmenuješ, myslela jsem něco jinýho."

"Jako co?"

"Něco delšího."

"Ahoj, jsem Spencer Carlinová, mám homosexuálně heterosexuální mámu, adoptivního otravnýho, ale občas milýho bráchu, debila za druhýho bráchu, úžasnýho tátu, drobnou přítelkyni a jsem závislá na Pepsi." Uprostřed té dlouhé věty se zhluboka nadechnu. "První měsíčky jsem dostala týden před dvanáctýma narozeninama, když mi bylo sedm, šla jsem o Halloweenu za upírku, když mi bylo devět, omylem jsem zabila Clayovu zlatou rybičku, nesnáším narozeninový dorty a z tý židle, na který sedím, mi bolí zadek."

Ashley to už všechno ví, až na ten bolavý zadek, ale... co na tom sejde?

Usměje se na mě a já se jí chci zeptat, co se jí honí hlavou, nebo proč chtěla, abych něco řekla, ale nezeptám se, protože mě předběhne.

Promluví tichým hlas. "Strašně se mi po tvým hlase stýskalo."

Mně po jejím taky.

"Spence, moc se omlou-"

Přeruším ji. "Ne tady, ano? Po škole, abychom si mohly pořádně promluvit."

Přikývne a sklopí zrak na prázdný list v sešitě, který už měl být napůl zaplněný poznámkami. Chci ji vzít za ruku, ale neudělám to, nechci být první, kdo to udělá.

Začnu si nepřítomně škrábat nečitelné poznámky a ucítím, jak mě Ashley vezme za ruku a proplete naše prsty.

Pohlédnu na její lavici a vidím, že se snaží psát tou mírně pohmožděnou rukou, aby mě mohla druhou držet za ruku.

Je to... roztomilé.

Její písmo vypadá, jako by psala nohou.

"Hezkej rukopis."

Obrátí oči v sloup, ale vidím, že ji to pobavilo.

To šlo mnohem lépe, než jsem očekávala. Doufám, že to tak zůstane.

78

Díkybohu byl dneska trest po škole hned po angličtině. Nechtěla bych zase čekat, než s ní budu opět mluvit, ani čekat, než ji opět uvidím.

Moc jsme toho nenamluvily, je to pořád trochu divné, což se rozumí samo sebou, protože když nemluvím nebo... nejsem na zabití, tak se musí něco dít.

Právě jdeme k její skříňce. Kráčím vedle ní a pořád se nedotýkáme.

"K tobě nebo ke mně?" zeptá se mě téměř zčistajasna.

Na totéž se mě zeptala i minulý týden, ale nešlo o mluvení.

"Ke mně."

A skončily jsme u ní.

Na pět hodin.

"Jsi si jistá?"

"Jo, jestli ti to nevadí."

"Ne, v pohodě, jenom jsem chtěla vědět, jestli jsi si jistá..."

"Jsem."

Je to dost divné, jak tu jen stojíme. Než můžu něco říct, uslyším, jak jí zakručí v žaludku. Musím se zasmát a přejedu jí po břiše prstem. "Někdo tu má hlad."

Nervózně se zasměje. "Jo..."

Uvědomím si, že mám ruku pořád na jejím břiše a rychle ji odtáhnu. "Tak hurá na to... tím myslím jídlo."

Pobaveně pozvedne obočí. "Jídlo, hm?"

"Jídlo," potvrdím.

"Záleží, kam mě vezmeš."

"Kam já vezmu tebe? Ty máš auto, já nemám nic."

"Protože auto se dá použít jako kreditka?"

Hravě obrátím oči v sloup. "Bože. Fajn, zaplatím."

"Děkuju."

"...za sebe."

Neřekne mi, že jsem blbka, jako by to řekla obvykle, pouze se zasměje a vydá se ke svému autu.

Bože, jsem úplně plná. Mám pocit, jako by bylo Díkuvzdání, brzy prasknu.

Stěží vylezu z auta a pomalu dojdu k domu. Ashley je mi v patách.

Otočím se, abych na ni lépe viděla. "Myslela jsem, že půjdeme rovnou nahoru-"

"Ashley!"

Seznamte se s mou matkou, královnou dokonalého načasování.

Vyřítí se z domu a málem silným objetím srazí Ashley na zem. Mačká z ní duši a mírně s ní kolíbá.

"Moc ráda vidím, že jste to vyřešily, děvčata! Opravdu jsem přemýšlela, že-"

"Mami," přeruším ji.

"Srdíčko?"

"Můžeš nechat Ashley nadechnout?"

Otočí se zpátky na Ashley a vyprskne smíchy. Pak se odtáhne a dovolí Ashley zvednout z její hrudi hlavu.

Kdybych neviděla, že Paula objala ji, tak bych Ashley okamžitě opět nazvala matkomrdkou.

Ale teď na to není vhodná doba.

"Promiň, Ashley, jen jsem nadšená, že jste-"

Znovu ji přeruším. "My jsme taky nadšené, že, Ash?"

"Neskutečně."

"Fajn, jsme neskutečně nadšené a teď už půjdeme," ukážu k hornímu patru a myslím tím samozřejmě svůj pokoj.

Paula se usměje od ucha k uchu. "Pustím nějakou hudbu."

Věnuju Ashley omluvný pohled a pokračuju dál do domu. Ashley mě přiměřeně brzy následuje.

Rychle si ustelu postele, protože jsem na to ráno v tom spěchu, abych byla brzy ve škole, zapomněla. Když je postel ustlaná, pokynu Ashley, aby se posadila. Pak dojdu ke dveřím a zamknu je.

Nechci riskovat, že sem někdo během nějakého důležitého bodu vpadne.

Pak se posadím na postel vedle ní a čekám, až začne mluvit.

Když nepočítám řvoucího Barryho Whita z přízemí, je už asi pět minut ticho. Rozhodnu se, že trochu zmírním Ashleiynu nervozitu. Přejedu si dlaní po břiše. "Bože, jsem tak plná, že stačí jeden hlubokej nádech a prasknu. Kryj se."

Usměje se, ale spíše jen ze zdvořilosti.

"Nedělej to, Spence."

"Nemám prasknout?"

"Ne," úsměv, "neříkej to, nesnaž se mi to... je nevím, ulehčit? Nezasloužím si to."

"Proč si myslíš, že si to nezasloužíš?"

Vzdychne. "Kvůli tomu, jak jsem se ten den chovala. Jak se zdálo, že jsem se změnila. Jak jsem tě vyděsila."

Poslouchám ji, ale nepřerušuju ji, dokud nedomluví. "Nevyděsila jsi mě, proč sis to myslela?"

"Myslela sis, že tě chci... však víš."

Vím, o čem mluví. "Nemyslela jsem to tak, vím, že bys mi nikdy vědomě neublížila, Ash."

"Opravdu?"

"Samozřejmě, že ano."

"Protože přísahám, Spencer...," vezme mě za ruku, "...nemáš představu, co všechno bych udělala namísto toho."

"Já taky. Teda vím, že ti prakticky každej den vyhrožuju, že ti zmaluju zadek, ale víš, že bych se ho nikdy nedotkla... nezmalovala ho."

Po tom malém přeřeknutí se jí na vážné tváři objeví drobný úsměv, pak se změní v zamyšlený výraz.

"A ani nevím, proč jsem tak... vylítla. Teda vím, ale nemůžu uvěřit, že jsem někoho zranila. Nemůžu uvěřit, že jsem jí zlomila nos. Cítím se teď hrozně, i když je to podle mě kráva.""

"No... technicky vzato se nemusíš cítit zase tak hrozně."

"Technicky vzato?"

"Když jsi z těch záchodků odešla, přišla tam, aby si utřela krev. A víš, jaká jsem, když jde o tebe, tak jsem dokončila, co jsi začala."

"Ten nos jsi jí zlomila ty?"

Přikývnu.

"Proč?"

"Protože tě nezvala courou."

"No a?"

Svraštím obočí. "Jak 'no a'? Taky jsi ji praštila."

"Já vím a neříkám, že to nebylo správný, ale komu sejde na tom, jestli mě nazývá courou."

Ruku mám pořád v její. "Ehm... mně ano."

"Proč?"

"Protože tě miluju, a když slyším, jak ti někdo nadává, mívám pochopitelný sklon se naštvat."

"Dobře, ale příště to nech být, nemlať ji."

Poslechnu ji, ale zajímá mě, proč najednou změnila názor. "Změnila jsi názor, hm?"

Párkrát přikývne. "Měla jsem čas přemýšlet, přijít zase k rozumu."

"O čem jsi přemýšlela?"

"O tomhle, o tobě, o ní, o svým tátovi..."

"O 'tomhle'?"

Na chvilku se odmlčí a tentokrát nezmíním své břicho hrozící prasknutím. "O tobě."

"O mně? Myslela jsem, že mluvíme o 'tomhle'."

"Mluvíme."

Svraštím obličej. "Mateš mě."

"Mluvím o tobě a jak..."

Opět se odmlčí.

"Jak...," pobídnu ji.

"Jak se mě pořád snažíš chránit," vyhrkne.

"Před čím?"

"Před vším. Úplně vším, Spencer."

"A nemá to tak být? Patří to k tomu, že tě miluju..."

Přikývne. "Já vím a jsem ráda, že se snažíš, opravdu, ale nejsem z porcelánu, Spencer. Už se o sebe dokážu postarat a chci ti dokázat, že to zvládnu a že se nemusíš vždycky stavět přede mě."

Dávám se pozor, abych mluvila jemným tónem. "Aha..."

"Chápeš, co se snažím říct? Nechci tím říct, že tě nepotřebuju, protože víš, že tě vždycky potřebuju, ale vžij se do mý kůže, Spencer."

"Že tě vždycky chráním?"

Zavrtí hlavou. "Ne, myslím tím..."

Pohladím ji palcem po ruce. "Co tím myslíš?"

Sklopí zrak na postel. "Máš tušení, jak jsem se cítila, když jsem tě viděla u táty?" Roztřeseně vydechne. "Bože, Spencer, tušíš to?"

O tom už jsme mluvily. Myslela jsem, že už k tomu všechno řekla.

"Probraly jsme to, Ash."

"Ne, neprobraly, ne pořádně."

"Proč jsi čekala tak dlouho? Měla jsi mi o tom říct už dávno."

"Protože jsem nechtěla, aby ses cítila špatně. Vím, že ses jenom snažila pomoct, ale to s mým tátou... byla to minulost, bylo to za mnou. Je to za mnou."

Opravdu se pořád cítím děsně, že jsem ji do té situace dostala. "Mrzí mě to. Říkala jsem ti, že jsem se snažila to nechat být, ale nešlo to, pomyšlení na to, že ti ublížil...." Cítím, jak se ta nenávist opět dere na povrch, a potlačím ji. V téhle chvíli se nechci naštvat.

"Ale on ublížil tobě. To mě bolelo mnohem víc, než co kdy udělal mně."

"Mrzí mě to," zašeptám.

"Já vím, Spence, ale od teď mě musíš nechat, abych se o sebe starala sama, ano? Zvládnu to, slibuju, nemusíš mít o mě strach."

"K tomu v nejbližší době nedojde, Ashley."

"Tak mi věř."

"Věřím ti."

Na chvíli se rozhostí ticho. Jen vstřebáváme, co bylo řečeno a ukládáme si to do paměti.

"Nechceš napít?" zeptám se a chystám se vstát z postele.

Ashley zpevní sevření mé ruky. "Ne, nechoď. Co máš v ledničce?"

"To nejlepší a to nejhorší pití od vzniku světa," usměju se.

"Dám si to nejlepší."

"Mou Pepsi ti nedám."

Obrátí oči v sloup a já jí podám Coca Colu.

"Ty se nenapiješ?"

Zavrtím hlavou a vypláznu jazyk na znamení, že se pozvracím, jestli sním nebo vypiju ještě něco. Ashley jen vydechne chápavé 'á'.

Příjemné ticho tiše přeruší Ashley. "Omlouvám se."

"Za co?"

"Že jsem se chovala, jako bych považovala všechno, co děláš, za samozřejmý. Já vím, co pro mě děláš, Spencer. Věř mi, vím to. Nikdy jsem nepochybovala o tom, jak daleko bys kvůli mě zašla, jak moc se do tebe můžu zamilovat."

Nic neříkám, nechávám ji mluvit.

"Když jsem tě při našem poprvé políbila ve dveřích, věděla jsem, že jsi trochu v šoku, ale když jsem na tebe spadla, vím, že to zní divně, ale měla jsem pocit, že mě líbáš jinak, a cítila jsem, že ať se s námi děje cokoliv... však víš, kromě sexu... nepřestane to. Myslím, že předtím jsme měly jeden normální rozhovor, ale věděla jsem, že uvnitř jsi ten nejhodnější člověk, jakýho jsem v životě potkala, a nikdo by mě nemiloval tak, jako bys mohla ty. Vím, že to zní divně, ale tak jsem to cítila. Bylo to, jako když někoho potkáš a hned víš. Někdy nevíš, co víš, ale víš, že něco víš, takový to bylo... dává to smysl?"

Přikývnu, nechci ji přerušovat.

"Víš, že ti věřím jako nikomu, Spencer. Nezaklepala bych ten večer jen tak na něčí dveře." Zhluboka se nadechne. "Z tý holky ve škole jsem tak šílela, protože jsem si myslela, že je jako ty."

Nejsem si jistá, kam tím směřuje. "Co se snažíš říct?"

"Že jsem si myslela, že je jako ty. Jak má na všechno odpověď, jak je sebevědomá a vším si jistá."

Pořád jsem zmatená a její vysvětlení to ještě zhoršilo. "Takže co? Srovnávala jsi nás nebo tak něco?"

"Ne," zavrtí hlavou.

"Tak co?"

"Myslela jsem, že jste svým způsobem stejný, a někdy, i když se snažím být... statečná, nedokážu to... ale ona ano."

Už vím, o čem mluví, a nemůžu uvěřit, že si něco takového myslela.

Ale tiše pokračuje. "Nechtěla jsem, aby mi tě vzala," odmlčí se a nadechne se, "teď vím, že to byla hloupost, ale pořád hrála tu svou divnou hru a já se vyděsila. Idiocky jsem se vyděsila, protože teď vím, že by nás nikdy nedokázala rozdělit. Víš, jaká občas bývám..."

Souhlasím s ní. "Nedokázala, Ashley, nikdy. Nejsem jako ona a jsem ráda, že sis to uvědomila. Kromě toho, proč bych měla chtít chodit v podstatě sama se sebou? Nechci, aby ses změnila, pokud to nebude přirozenou cestou. Nenuť se k něčemu, o čem si myslíš, že u tebe chci vidět, protože všechno, co chci, jsi ty. Jsi dokonalá, aniž bys musela dávat lidem pěstí."

Tiše se zasměje a zhluboka se nadechne, aby dostala pod kontrolu své emoce. "Ty taky. Nemusíš lámat lidem nosy nebo se nechávat hospitalizovat, abych viděla, jak jsi úžasná, protože to stejně vidím. Nikdo jiný by pro mě neudělal ani půlku toho, co děláš ty."

"Pro tebe? Jsem si jistá, že jo, Ashley."

Zamilovaně na mě pohlédne. "Ne tak, jak to děláš ty."

Nic neřeknu, jen napodobím její pohled.

"Moc se omlouvám, že jsem ten den odešla, Spencer, já... šílela a potřebovala na vzduch. Nechtěla jsem zůstat a ještě to zhoršit."

Chápavě přikývnu. "To jsem potřebovala slyšet a vážně tomu rozumím, Ashley. Není to tak, že bychom doteď měly klidný vztah. Můžeš klidně šílet, ale už ode mě neodcházej. Ty uplynulý dva dny jsem se mohla zbláznit."

"Já taky," usměje se a ztiší hlas. "Včera v noci jsem tu byla. Nevěděla jsem, jestli budeš vzhůru, ale nemohla jsem to bez tebe tak moc vydržet, že mi bylo jedno, jestli jsme se pohádaly, musela jsem tě vidět a slyšet tvůj hlas."

Usměju se. "Já vím."

"Co víš?"

"Že jsi tu byla."

Trochu nakloní hlavu na stranu a věnuje mi zmatený úsměv. "Jak jsi to poznala?"

Pohled, který mi věnuje, mi vyloudí na tváři úsměv. "Postel byla pořád teplá."

Přikývne. "Fakt spíš jako zabitá. Měla jsem ruku na tvým břiše a víš, jak zrovna nemusím ten jeden parfém, co občas používáš, ten, co z něj vždycky kýchám?"

Přikývnu, vzpomínám si, že jsem se s ním před spaním navoněla.

"Předvedla jsem to největší kýchnutí vůbec, nemůžu uvěřit, že jsi ho prospala."

Zasměju se tomu, jak šíleně roztomilá je. "Fuj, ty jsi na mě kýchla?"

"Ne, málem jsem spadla z postele, jak jsem od tebe odvrátila hlavu."

"Jé, to od tebe bylo milý."

Zopakuje to, co řekla před pár dny. "Jsem milá."

Pohlédnu na její roztomilou tvář, na kterou jsem hleděla a myslela na ni už milionkrát. "Já vím." Zvednu si její pohmožděnou ruku ke rtům a jemně ji políbím, aby ji to nebolelo.

Vím, že toho musíme ještě hodně probrat, ale pro teď je to všechno, co potřebuju. Teď chci jen ležet vedle ní, strašně se mi po tom stýskalo.

Vezmu ji za zdravou ruku a položím ji zády na postel. Sama se lehnu vedle ní a dám si její hlavu na hruď. Nechám se od ní obejmout a naslouchám tlukotu jejího srdce, které jí buší v hrudi.

Když se za posledními týdny ohlédnu, je to až směšné, ta kráva nebeská by nás nikdy nedokázala rozdělit, ale může si to zkusit.

79

Paula je dneska obzvlášť divná. Upřímně si nevzpomínám, kdy naposledy se tolik usmívala.

Určitě víte proč.

Je to kvůli bohyni sedící naproti mě, která mi pod stolem přejíždí chodidlem nahoru a dolů po noze.

Zrovna jsme si sedli k večeři. Táta nese z kuchyně poslední talíř s jídlem, který je čirou náhodou můj. Vždycky doma dostávám jídlo jako poslední.

Usměju se, když spatřím, že musel vařit on, Paula v kuchyni vždycky všechno zkazí.

Nejspíš jsem to zdědila po ní...

Když je řeč o Paule, právě zvedla sklenici vína.

"Na Spencer a Ashley."

Panebože.

Šťouchnu Ashley pod stolem a ona se zasměje, takže si Paula myslí, že se smála jí.

"...a má budoucí nádherná vnoučata."

Když to uslyší, šťouchne Ashley chodidlem do nohy mě a teď jsem to já, kdo se zasměje, zatímco pozvedám sklenici, aby měla Paula radost, a vidím, že Ashley dělá totéž. Nepřestáváme si při tom hledět do očí.

"Na naše mrňavý děti."

"Na naše fialový děti."

Krátce pohlédnu na tátu a zdá se, že ho směr, který hovor nabral, dost pobavil.

"Spence, o čem tu mluvíte, jak mrňavé a fialové?"

Stočím zrak na mámu, která se tváří zmateně. "Ashley je mrň-" Větu utnu v polovině, protože Ashley posune své chodidlo výš.

Mnohem výš.

Vlastně o moc výš už nemůže... pokud mi nesundá kalhoty.

Tváří se nevinně, dokonale a úplně nevinně, a otočí se na Paulu. "Spencer má komplex ze svý výšky."

To Paulu přes sklenici rozesměje. "Vždycky jsem si myslela, že bude vyšší, vzhledem k tomu, že má za rodiče Arthura a mě, ale ne, je z ní trpaslík."

Z výrazu na Ashleyině sexy samolibé tváři je patrné, že se jí ta poznámka moc líbila.

Najdu svůj hlas... nebo hlas třináctiletého kluka. "Mami", vypísknu.

"Vždyť víš, že tě mám ráda, Spencer, neber si všechno tak osobně."

Posunu se na židli a o něco odsunu Ashleyinu nohu. "Takže nazvat mě trpaslíkem měla být láskyplná lichotka?"

"Nemyslela jsem to ve zlém, srdíčko."

"Jak myslíš. Obryně."

"Sněz si večeři, Spencer."

"Nemám hlad," lžu, umírám hlady.

Co je? Sice jsem před hodinou říkala, že prasknu, ale můžu změnit názor, když se mi chce.

Mluví mile. "Ashley, jak to s ní vydržíš?"

Otočím se na Ashley a pohledem ji varuju, aby o mě neříkala nic špatného. "Má dobrý stránky."

"A jaké? Co nejhezčího pro tebe zatím udělala?"

"To nemůžu říct," hlesne Ashley nervózně a zakončí to zdvořilým zasmáním.

Věnuju jí pohled, kterým říkám, že bych na tu otázku taky ráda slyšela odpověď.

Ashley má odpověď a opravdu bych ji moc ráda slyšela, ale vidím, že se před mými rodiči stydí. "Opravdu víš, jak přivést holku do rozpaků, mami."

"Omlouvám se, Ashley, probereme místo toho jména dětí? Myslím, že by se mi líbilo Paula jako prostřední jméno, pokud budete mít holčičku."

Hobit Jr. Paula DaCarlová.

Líbí se mi spojení našich příjmení.

Ashley na to reaguje úsměvem. "Paula jako prostřední jméno? To by bylo super, viď, Spencer?" věnuje mi pohled, který znám pouze já.

"Jo... super."

Paula se zazubí. "A pokud byste měly dvojčata, Summer Taylor Daviesová?"

V poslední době propadla O.C....

"Nebudu mít dítě s iniciálama jako je zkratka pro pohlavně přenosný nemoci, mami." Usměju se, protože se usmívá Ashley. "A mimoto... nebude to Daviesová."

Z Pauliny tváře zmizí úsměv. "S kým jiným bys měla děti? Lepší DNA, než má Ashley, nenajdeš." Natáhne ruce k vedle sedící Ashley a vezme do nich její tvář. Natáčí ji na strany a prohlíží si ji. "Vidíš, Spencer, dokonalá pleť, nádherné oči-"

"Mami," přeruším ji, "sundej ruce z mý přítelkyně."

"Bojíš se konkurence?" ušklíbne se.

Tenhle rozhovor míří směrem, který se mi vůbec nelíbí.

"Tos uhodla."

Táta vedle mě se zasměje.

Ashley vypadá mírně vyděšeně, zatímco ji Paula stále drží za tvář, a já jí ústy naznačím matkomrdko.

Paula to taky zachytí. "Nemluv s Ashley tak, Spencer."

"Nic jsem neřekla."

"Viděla jsem tě."

"Právě. Viděla, neslyšela."

Ashley mi málem přivodí infarkt, protože pohlédne Paule do očí. "Také máte krásnou pokožku, to musí být tím čerstvým vzduchem v Ohiu."

Má židle zavrže na podlaze a Ashley mě následuje ven z jídelny. Zastaví mě u dveří od domu. "Kam jdeš?"

"Jdu balit Christine. Uvidíme, jak se ti to bude líbit, matkomrdko."

"Dělala jsem si srandu, Spence."

"Protože jsi známá jako velká komička? To si nemyslím, Ashley."

Když jsem naštvaná a někdo se mi směje... nelíbí se mi to a Ashley není výjimka.

Až na to, že si pořád myslím, že je roztomilá.

"Ty žárlíš na svou mámu?"

"Prováděly jste oční sex."

"To myslíš vážně?"

"Vypadám, že si dělám srandu?"

Bedlivě mi přejede po obličeji očima. "Ne, vypadáš jako blázen. S Paulou jsem vtipkovala, oční sex jsem měla celou večeři s tebou a hej," ztiší hlas," necítila jsi mou nohu? Ty jsi to pochopila tak, že tě nechci, protože jsem tak něj doufala, že to pochopíš naopak?"

Před pár hodinami jsme spolu stěží mluvily a teď vedeme podivnou diskuzi o očním sexu.

Nemám k tomu co říct. Sundám si bundu, pověsím ji zpátky a věnuju Ashley plachý úsměv.

Víte co?

Před dneškem jsem s ní dva dny nemluvila, sotva jsem se jí dotkla, ani jsem ji nepolíbila...

To se musí změnit.

Čte mi myšlenky. Postoupí dopředu a přitiskne mě ke dveřím. Mluví tak tiše, abych ji slyšela jen já. "Od rána, když jsem tě uviděla s tím kafem, ti chci něco říct."

"A-ano?"

Nakloní se ke mně a zastaví ústa vedle mého ucha. "Vypadáš, že potřebuješ ojet."

Ano, prosím.

"U-usmiřovací sex?"

Pořád koktám.

"Usmiřovací sex jsme prošvihly, pohádaly jsme se, usmířily se a měly další drobný nedorozumění. Ten už jsme rozhodně prošvihly, miláčku."

Ráda se nechám ojet jako každá sexy holka, ale... usmiřovací sex?

"Nejdřív chci usmiřovací sex."

"Ale my už se usmířily... dvakrát.""

Usmiřovací sex si ujít nenechám.

"Mrcho."

Ashley pozvedne svá roztomilá obočí. "Krávo."

"Couro."

"Děvko."

Zní strašně roztomile, když to říká.

"Matkomrdko."

"Rádoby matkomrdko."

"Rádoby rádoby matkomrdko."

"Bláznivá blbko."

"Kundo."

Trochu se stáhne. "Víš, že to slovo nemám ráda, Spencer."

"Neomluvím se."

Mně se taky moc nelíbí, řekla jsem ho čistě proto, abych ji namíchla, abychom mohly mít usmiřovací sex.

Má na tváři mládeži nepřístupný úšklebek a já mám co dělat, abych se na ni nevrhla hned.

Věřte mi... její úšklebky nespadají do mládeži nepřístupné kategorie nadarmo.

Z jídelny se ozve Paulin hlas. "Spencer, už se pustíš do té večeře?"

Přejedu očima po Ashleyině těle.

"Rozhodně."

"Tak si pospěš."

Matku by měl člověk poslouchat, no ne?

Chytnu Ashley za ruku, tiše otevřu dveře, vystrčím ji ven a pošeptám jí, aby nastartovala auto.

Když se vrátím do jídelny, Paula se usměje, ale pak se zamračí. "Kde je Ashley?"

"Umřela jí rybička, tak musí odjet, doufám, že to nevadí."

Táta ví, že lžu... poznám to na něm. Ale Paula mě překvapí.

"To mě moc mrzí, Spencer, měly byste teď být spolu, potřebuje tě."

Obvykle se nedá takhle snadno ošálit.

"Budeme, jenom si vezmu tyhle," ukážu na malý košík s houskami.

Pořád mám chuť i na jídlo, to se nezměnilo.

"Dobře, Spence, uvidíme se ráno."

"Jo, čau, mami, dobrou, tati."

Vlezu do Ashleyina auta a usměju se, že jsme samy. "Na zámek, princezno."

"Cos řekla mámě?"

"Že ti umřela rybička."

Zavrtí hlavou. "Takovýhle věci bys neměla říkat, přivoláváš tím smůlu nebo špatnou karmu nebo tak něco."

"Už se stalo," pokrčím rameny.

"Asi máš pravdu... tak kde jsme to byly?"

"Hádaly jsme se."

"Jasně, jasně. Ehm... Coca Cola je stokrát lepší než Pepsi."

Co to má být, ona se fakt chce hádat?

"Pepsi je stokrát lepší než ty."

"Ta tvá Pepsi je taková břečka, že je stokrát lepší i dietní Dr. Pepper."

"Tvůj obličej je břečka."

Opět se svůdně ušklíbne. "Tvůj zadek je břečka."

Už to dál nevydržím. Ne moc jemně ji chytnu za tričko a přitáhnu si ji k polibku, ale ona mě od sebe rychle odstrčí a odtáhne se.

Jsem zmatená.

"Broučku, to byla jenom sranda, víš, že tvůj obličej zbožňuju."

"Ne, o to nejde, jenom s tím počkejme, než dojede ke mně."

"Proč?"

Zvedne ruku k mému obličeji a s upřeným pohledem na ústa mi přejede palcem přes spodní ret. "Protože nebudu schopná přestat."

Nepomáhá mému sebeovládání.

"Pořádně na to šlápni."

Snad budeme mít dům pro sebe.

80

Strčila mě do dveří a já si konečně uvědomila, že v domě kromě nás nikdo není. Nevšimla jsem si, že na příjezdové cestě nestojí žádné auto, protože jedna Ashleyina ruka nebyla na volantu, jestli víte, co myslím.

Dám jí ruce kolem pasu, přitáhnu si ji k sobě a přitisknu ji ke zdi. "Dneska vypadáš děsně," políbím ji na krk.

"Smrdíš."

Vrátím rty k jejím ústům a zamumlám: "Ty taky." Pak si přes tu krátkou vzdálenost přitáhne mou hlavu ke své a strčí mi jazyk do krku.

Bože, stýskalo se mi po našem líbání.

Rukou jí pod tričkem svírám neuvěřitelně hebkou pokožku. "Máš kůži jak smirglovej papír."

"Máš popraskaný rty."

Přejedu si jazykem po hladkých rtech a snažím se dýchat.

Pokračuje. Nakloní se ke mně a zašeptá: "Pojďme nahoru." Pak mi přitiskne ústa na rychle pulzující krční žílu.

"Bazén," hlesnu.

"Dobře."

"Auto," znovu vydechnu.

Odtáhne rty od mého krku a políbí mě na tvář. "Kde nejdřív?"

"Kulečníkovej stůl."

"Nebude to nepohodlný?"

"Už nás to někdy zastavilo?"

Neodpoví mi slovy. Odtáhne se ode mě, zavře dveře od domu, pak mě vezme za ruku a vede mě směrem k herně.

Zvednu kulečníkovou kouli a přejedu prstem po okraji stolu. "Mám připravit koule?"

Opře se o stůl a dívá se na mě, jako by mě chtěla sníst.

Asi jsem měla použít jiná slova...

"Ne."

Přistoupím k ní a podám jí kouli. "Chceš, abych ti ukázala, co se s nima dělá?"

"Ne, chci, abys udělala mě."

Umřela jsem a dostala se do nebe, že ano?

Předstírám znechucení. "Nedělám to s lidma, co smrdí, vypadají hrozně a mají děsnou kůži, promiň."

"Polib mě. Hned."

"Nebo co, na tvým škaredým obličeji se objeví úsměv?"

Široce se usměje. Zasměju se, vrátím kouli na místo a vstoupím do jejího osobního prostoru. Propletu naše prsty a zvednu jí ruce nad hlavu. "Nejsi nádherná, nedíváš se tak, že tě chci ojet, a rozhodně momentálně nepůsobíš neskutečně sexy."

Hledí mi do očí a mně se z toho trochu špatně dýchá.

"Lžeš?"

"Jako když tiskne."

"Proč lžeš, Spencer?"

Vzhledem k tomu, jak se ke mně tiskne, chvíli trvá, než mi dojde, co říká. "Abych tě naštvala."

"A proč mě chceš naštvat?"

"Sex... usmíření... stůl."

Vymaní jednu ruku z mého sevření, přejede mi s ní dolů po zádech a vklouzne mi pod tričko. "A proto nezvládáš formulovat celý věty?"

Přikývnu.

"Stýskalo se mi po tom být ti takhle nablízku, Spencer."

"Mně taky," hlesnu.

Přesune mi ústa k uchu. "Na tohle jsem myslela celej den."

"Že mi budeš šeptat do ucha?" dobírám si ji.

"Ne tak docela, miláčku."

"Tak na co?" zašeptám, přestože odpověď znám.

"Jak ti rozbuším srdce, jak tě přiměju se svíjet, jak tě udělám." Větu zakončí tím, že si vezme do úst můj ušní lalůček.

"Velký slova na malou holku."

"Velký koktání na dinosaura."

"Děsnej zadek na mrchu."

Přesune ruku pod mým tričkem nahoru a sevře mi ňadro. "Menší kozy než minulej tejden."

Chytnu ji za vlasy, důrazně spojím naše rty a ještě víc ji přitisknu na kulečníkový stůl. Po pár minutách se nakonec odtrhnu. "Jsi děsně sexy."

"Ve skutečnosti nemáš menší kozy."

"Já vím." Položím ruku na lem jejího trička a znovu ji políbím. Vytáhnu jí tričko nahoru a na chvilku musím polibek přerušit, abych ho mohla sundat.

Páni.

"Musíme se pohádat minimálně jednou týdně, Ash."

Zatahá za mé tričko a já nečekám, až mě požádá, abych zvedla ruce, udělám to hned a sleduju, jak si Ashley vychutnává pohled na napůl svlečenou Spencer.

"Dvakrát týdně."

Přikývnu a opět postoupím dopředu. Vklouznu nohou mezi její, ruce jí dám kolem krku a líbám ji tak, jak jsem chtěla v uplynulých osmačtyřiceti hodinách. Oplácí mi to stejnou mincí a mně se z toho podlamují kolena.

Po chvíli se odtáhnu, protože jsem se už potřebovala nadechnout. Chvilku zaostřuju zrak a všimnu si pohledu v Ashleyiných očích, pohledu, který mě bez ohledu na okolnosti vždycky vzruší.

Ví, že když se na mě takhle dívá, má mě v hrsti, ale snažím se předstírat opak.

"Potřebuješ, ehm, žebřík, abys vylezla na ten... kulečníkovej stůl?"

A vůbec se mi to nepodaří.

"Sklapni, Spence."

"Dobře."

Sleduju, jak se snadno zvedne na stůl a posune se dozadu, abych mohla udělat totéž... ovšem já se nedokážu pohnout.

Zatracená Ashley.

Mírně pobaveně na mě hledí. "Budeš tam stát celou noc?" Trochu se posune dopředu a vystrčí své 'přednosti'.

Prakticky vyskočím na stůl vedle ní.

Zasměje se mi, ale když mi z tváře odhrne vlasy, její výraz se změní. "Já vím, že od chvíle, co jsme sem přijely, si děláme srandu, ale chci, abys věděla, že mě pořád mrzí, jak jsem se chovala." Nakloní se a něžně mě políbí na rty. "Miluju tě, miláčku."

Zbožnuju, jak během okamžiku dokáže zvážnit.

Sjedu prstem k jejímu ušnímu lalůčku. "Taky tě miluju."

Ten stůl je nepohodlný. Věděla jsem, že bude, ale brzy stejně nebudu vědět, kde jsem, takže... všechno je v pořádku.

Nevzpomínám si, jestli jsem se já přisunula k ní nebo jestli se ona přisunula ke mně, ale tiskneme se k sobě, nohy propletené, ruce šmátrající, jazyky v krcích.

Zvednu ruku, odhrnu jí vlasy z tváře a nechávám dlaň tam. Držím ji za tvář a líbí se mi, jak se mi o ruku krátce opře, než na mě zatlačí a přinutí mě lehnout si na záda.

Sklání se nade mnou a tmavšíma očima než obvykle si prohlíží můj obličej. "Jsi nechutně nádherná."

"Taky jsi nechutná."

Usměje se a skousne si spodní ret... čímž mě přivádí k šílenství. "Jsem milá a ty takhle?"

"Taky jsem milá... snažím se o usmiřovací sex na kulečníkovým stole, takže jsem milá a vynalézavá. Zatímco ty? Jenom milá."

"Spencer?"

"Trapko?"

"Drž klapačku."

Nemám čas jí říct, aby udělala totéž, protože se skloní a přitiskne své hebké rty na mé. Polibky přejdou od téměř nevinných se zavřenými ústy k hlubokým s otevřenými ústy, které rozhodně nevinné nejsou, spalují mě.

Když vklouzne nohou mezi mé a přitlačí, prohnu na stole záda. Ústa přesune na můj krk a stará se, abych nechala oči pevně zavřené.

Zvednu nohu a na krku se mi dostane tlumeného zajíknutí. Zopakuju to, silněji, a Ashley mi do ucha tiše zasténá mé jméno.

Teď je pode mnou a já se k ní napůl skláním. Rukama hladím každý milimetr její odhalené kůže a cítím, jak se mi pod prsty, které sotva začaly, chvěje.

Vyjedu rukama k jejím tvářím a přejedu jí prsty přes rty. Cítím a vidím, jak si vezme jejich konečky do úst, víří po nich jazykem a vzápětí je pustí.

Krátce spojím ústa s jejími, pak je přesunu k jejímu krku a ucítím, jak mi pevně sevře boky. Na rtech mi vibrují její steny.

Nikdy to bez toho dlouho nevydržím a dnešek není výjimka, znovu ji políbím. Nedokážu si v tom zabránit a ani se o to nesnažím.

Během chvilky se její jazyk setká s mým a namáhavě dýcháme. Dám jí ruce za krk, jemně ji zvednu do sedu, aniž bych ji přestala líbat, a rozepnu jí podprsenku.

Na okamžik nechávám rozepnutou podprsenku být. Zatímco jí v podstatě sedím v klíně, dám jí jednu ruku kolem krku a přitáhnu si ji nemožně blízko k sobě. Druhou ruku, kterou jsem měla na jejích žebrech, jí přesunu na záda. Proklouznu kolem jejího úzkého pasu a držím ji na místě, zatímco se předkloním pro polibek. Setkáme se napůl cesty, ale než se naše rty dotknou, odtáhnu se. Usměju se tomu, jak rychle se ke mně opět nakloní.

"Provokatérko."

Znovu se usměju a už ji netrápím. Líbám ji, líbám ji strašně hluboce.

Tentokrát se odtáhne ona a strhne ze sebe podprsenku. Pak mi vklouzne rukou za záda, rychle rozepne mou podprsenku a sundá mi ji.

Položím ji na záda a z pocitu její kůže na své a jejího oddechujícího těla pode sebou zavřu oči. Ústa soustředím na její nově odhalená ňadra. Rty pracují na jednom, ruka pracuje na druhém. Během minut laskání vyjadřuje rozkoš vzdycháním.

"Spence," zasténá.

Neodpovím jí. Přestanu s tím, co dělám, a vzhlédnu. Vidím, že už otevřela pusu, aby pokračovala.

"Sundej mi kalhoty."

Skloním se k ní a přitisknu rty k jejím. Vychutnávám si je trošku déle, než je třeba, a pak se z ní mírně odsunu, abych jí rozepnula kalhoty, které jí následně stáhnu z nohou.

Neměla by nosit kalhoty, ne s takovýma nohama.

Pohlédne mi do očí a já vím, co chce. Pomůžu jí sundat mé kalhoty.

Jemně ji opět položím na záda, a když si koleny vklouzneme mezi nohy, obě zasténáme. Je to mnohem lepší, když nám nepřekáží džíny.

Přejíždí mi rukama po citlivých zádech, zarývá nehty do kůže a svírá, zatímco jí mé ruce hladí stehna a má ústa se věnují jejímu krku.

Když k ní opět přitisknu koleno, propne záda a téměř stejně rychle mi dolehne k uším její zasténání.

Při tom zvuku se mi rozbuší srdce a Ashley přesune ruce k mým nohám. Dokáže mi vymanit nohu, kterou měla mezi svýma, a zatahá mě za zadní část stehem.

Pochopím to. Trochu se nadzvednu, obejmu jí nohama boky a přirazím k ní, pořádně. Nastolím rytmus, o kterém vím, že ji s ním neskutečně potrápím, ale nakonec, až přijde správný čas... ji přivedu k neskutečnému vyvrcholení.

Její ruce, které mi opět přesunula na záda a svírala mi s nimi pokožku, téměř zvláční. Pouze namáhavě dýchá a vydává steny, které mě vzrušují.

Opět zasténá a vydechne: "Pryč."

Přestanu přirážet. "Pryč ze stolu?" zeptám se. Nejsem si úplně jistá, co tím myslí.

"Kalhotky, kalhotky pryč. Hned."

To mi mělo dojít...

Je roztomilé, jak o to téměř škemrá.

"Víš to jistě?" dobírám si ji.

"Zeptej se mě na to ještě jednou, Spencer, a...," hlesne, ale to už jí vklouznu rukama za lem kalhotek, čímž ji okamžitě připravím o řeč.

Rychle se jejích kalhotek zbavím a mé je následují ještě rychleji. Ani si nepamatuju, jak mi je sundala... je v tom hodně dobrá.

Zatímco na ní napůl ležím a podpírám se o ruku, na okamžik rychle zvažuju, čím bych měla začít, ale rozhodne to za mě. Chytne mě za zápěstí a strčí mi ruku dolů, kde ji nejvíc potřebuje.

Když vklouznu prsty dovnitř a ucítím, jak je vzrušená, obě zasténáme. Nedotýkám se jí tam, kde vím, že po tom zoufale touží, škádlím ji a čekám, až téměř zakňučí mé jméno. Pak po ní začnu kroužit dvěma prsty.

Nohu mám položenou na její a cítím, že se jí začínají chvět prsty, jako by se brzy chystaly ohnout.

Zatímco udržuju pomalé tempo, začne k mé ruce sama přirážet.

Když do ní úplně vniknu, vzhlédnu k jejímu obličeji. Sleduju, jak zakloní hlavu dozadu, vydá hrdelní zasténání a pevně sevře oční víčka.

Ruku mám čím dál tím mokřejší. Skloním se, políbím ji na bradu a mlčky jí sděluju, aby se uvolnila a opět hlavu narovnala.

Udělá to a já ji okamžitě políbím. Líbám ji na horní ret a pak spodní ret, zatímco bezděčně vzdycháme. Přejedu jí jazykem přes rty a ona mě okamžitě pustí dovnitř.

Stálým tempem do ní vnikám prsty a pak ji začnu laskat palcem. Na okamžik mi v ústech přestane pohybovat jazykem a místo toho mi do nich zasténá.

Přestanu ji líbat a přitisknu jí ústa ke krku. Soustředím se na to, abych ji přiměla křičet.

Stále po ní kroužím palcem tak pomalu, abych prodloužila rozkoš, ale ne tak rychle, abych ji přivedla k vyvrcholení. Téměř úplně z ní vyndám prsty, načež je pomalu vsunu zpátky. Náhle je ohnu a ucítím, jak mi na prsty zatlačí její už tak stažené stěny.

Posunu se po stole a jejím těle dolů a po cestě líbám pokožku, která se mým ústům naskytne. Skloním hlavu a zavířím po ní jazykem. Hlasitě zasténá, začne překotně dýchat a zvedat pánev.

Potřebuju o něco víc místa. Na chvilku přestanu, dám si její nohu na rameno a pak se s dvojnásobným úsilím vrátím k předchozí činnosti, čímž se zdvojnásobí i hlasitost a frekvence jejího sténání.

Stěny má teď neskutečně stažené a znovu a znovu opakuje 'nepřestávej' a 'panebože', takže vím, že už brzy bude.

Nepřestanu, přitisknu k ní rty, silně se přisaju a uvnitř ní ohnu prsty.

Její tělo se začne třást a soudě podle toho působivého zakřičení, které se rozlehne po místnosti, zatímco se prohne v zádech, ji bude ráno bolet v krku.

Trochu mi pohmoždila rameno, jak mi na něj při vyvrcholení tlačila nohou... ale nemohla si pomoct a nemíním se o tom zmiňovat.

Nadzvednu se a Ashley mě vezme za ruce, zvedne mě a položí mě na sebe. Hlavu jí okamžitě přitisknu ke krku a něžně ji líbám na jeho jemnou pokožku.

Cítím, jak ze mě její ruce sklouznou a bezvládně dopadnou na stůl.

"Zabilas mě," zašeptá.

Usměju se a jemně ji kousnu do krku. "Fajn, za dvě minuty mi to můžeš oplatit."

"Tak jo."

Na smrt jsem se nikdy tolik netěšila.