Strasti dospívání

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

121

"Já nechci jet," oznámím Paule upřímně, ačkoli trochu hrubě.

Posledních pár dní bylo skvělých, já byla skvělá, Ashley byla skvělá, televize byla skvělá, všechno bylo skvělé. Ale když jsem se tohle ráno probudila, měla jsem chuť někoho zabít. Nevím, proč jsem tak napružená.

Paula tomu nepomohla, když navrhla udělat si o víkendu krátký kempovací výlet. Upozornila jsem, že na zorganizování takových věcí je potřeba čas, tak se Clay a táta nabídli, že všechno naplánují, protože Clay měl volné odpoledne a táta měl v práci volno.

"Protivo," prohlásí Ashley tak tiše, abych to slyšela pouze já.

Neobtěžuju se s reakcí, odejdu z pokoje, abych našla svůj školní batoh, kterému musely přes noc narůst nožičky.

Ashley šla zřejmě za mnou, ty kroky znám.

Dojdu do svého pokoje před ní a začnu se rozhlížet po ztraceném batohu.

"Ahoj," řekne Ashley při vstupu.

"Ahoj," odvětím stroze a přestanu hledat.

"Proč jsme tady?" zeptá se a rozhlédne se po pokoji.

"Nevím, proč jsi tu ty, ale já hledám svůj batoh," vrátím se k hledání stále ztraceného batohu. Když vrátím pohled k mlčící Ashley, má zdvižené obočí. "Co je?" zeptám se úsečně. "Jenom hledám svůj batoh."

"Zkus být milejší, třeba se přestane schovávat."

"Cože?"

"Od rána nejsi ve svý kůži, možná ti noc nebo dvě mimo domov pomůžou," navrhne.

Řekla to mileji, než bych to na jejím místě dokázala já, ale já přecházím od napružení k vytočenosti a nejsem si jistá proč. "Já kempovat nepojedu, Ashley."

"Přestaň být tak nudná."

"Co prosím?"

"Chápu to, ano? Máš to dostat, ale přenes se přes to."

Tomu absurdnímu obvinění se cynicky zasměju. "Tak to se moc omlouvám, slečno Sluníčková."

"Myslím, že bychom měly jet. Po škole si sbalíme."

"Já se balit nebudu, protože nejedu. Proč se dneska tak usilovně snažíš vyvolat hádku?"

"Nesnažím," namítne. "Ale ty jsi dneska prozatím ohledně všeho na zabití."

Konečně svůj ztracený batoh objevím a jdu si pro něj. "Jenom proto, že nechci dostat malárii z komářího štípnutí?"

"Přestaň být tak melodramatická, Ježíši. Nastříkej se sprejem proti hmyzu."

"Á, já zapomněla, zaříkávačka pavouků se ničeho nebojí. Bůh odpusť, abych měla fóbii a vyjádřila obavu z nějaký nemoci."

Ashley mě zpraží pohledem. "Fajn, zůstaň si tady. Já budu o víkendu s tvou rodinou, kdybys mě potřebovala, užij si to tu," řekne a pak odejde z pokoje.

"Doufám, že tě sežere medvěd!" zavolám za ní.

Ashley nechce, aby má rodina věděla, když se hádáme, tak si za ní pospíším ze schodů a obě zavoláme do obýváku rozloučení, ať je tam kdokoliv. Nedívala jsem se.

Dojdeme k autu a Ashley si hodí tašku na spaní do kufru, který následně s přehnanou silou zabouchne.

Obrátím oči v sloup a pak sleduju, jak Ashley bez otevření dveří naskočí do auta. V očekávání tam stojím.

"Co je?" zeptá se a je vidět, že je na mě pořád naštvaná.

"Otevři dveře."

"Popros."

"Mám na sobě sukni," poznamenám. "Takže pokud nechceš, aby Larry odnaproti viděl, jaký mám spodní prádlo, přestaneš se chovat jako malá a otevřeš mi."

Ashley zvedne obočí a propíchne mě pohledem. To je její odpověď.

"Fajn," vyprsknu. "Otoč se," žádám.

"Nezájem, Spencer," odvětí Ashley naštvaně, ale stejně to udělá.

Co nejrychleji přelezu dveře, usadím se v pohodlné sedačce a Ashley nastartuje. Obrátím oči v sloup, když vytúruje motor na zbytečně vysoké obrátky, a vzdychnu, když začne z reproduktorů u mých nohou vyřvávat rádio.

Po patnácti minutách vyplněných nesnesitelnou mainstreamovou hudbou a všemožnými hlášeními o počasí si chystám vyškubat vlasy z hlavy.

Natáhnu ruku k rádiu, ale hodí mě to v sedadle dopředu, protože Ashley bez varování dupne na brzdu.

"Konečně ti došlo, jak směšně vypadáš v tom klobouku?" zeptám se, když se vzpamatuju ze šoku.

"Dotkni se mýho rádio nebo na mě ještě jednou promluv a půjdeš do školy pěšky."

Chvilku jí oplácím pevný pohled, ale pak mě to znudí, tak mávnu rukou a otočím hlavu k okénku. Nejasně ji slyším vzdychnout a vzápětí to hlasitěji napodobím.

Zastavíme na volném místě na parkovišti, Ashley vypne motor a já si mezitím ve zpětném zrcátku kontroluju svůj vzhled.

"Dělej," dožaduje se Ashley o minutu nebo tak později.

Vyhovím jí a sleduju, jak zamkne dveře a dá si klíče do kabelky. "No?" řekne.

"No?"

"Co takhle se omluvit?"

Obočí mi vystřelí nahoru. "Já? To kvůli tobě jsem málem měla otřes mozku, jak jsi rychle zabrzdila."

Ashley mi věnuje další naštvaný pohled a zavrtí hlavou. Pak se otočí a vydá se pryč.

"Uvidíme se na angličtině, drahá!" zavolám za ní sarkasticky a vidím, jak jen rychle zvedne ruku do vzduchu.

Ashley jsem během vyučování skoro neviděla, kromě oběda, kdy jsme seděly spolu a jedly v překvapivě hlasitém tichu. Nepožádala mě o půlku mé vody a já jí nepožádala o dojezení jejích vždycky nedojezených hranolků.

Při cestě z jídelny jsme zahlédly Malcolma, který se na Ashley stydlivě usmál. Když jsem ho zpražila pohledem a chytla Ashley za ruku, vytrhla se mi a bez byť jen pusy na rozloučenou odešla na další hodinu. Zřejmě jí to ještě nepřešlo.

Nezdá se, že jí to přešlo, ani když sedí vedle mě na angličtině.

"Zapomněla jsi, jak se mluví?" zeptám se jí.

"Zapomněla jsi, jak se omlouvá?"

"Za co?" téměř si odfrknu. "To ty jsi citlivá hormonální bomba, ne já."

Otočí hlavu směrem k učitelce. "Až se mi uráčíš omluvit, uráčím se s tebou mluvit."

Hlasitě vzdychnu. "Fajn," odvětím s kamennou tváří. "Omlouvám se," hlesnu během obrácení očí v sloup.

Ashley se na mě otočí s pozvednutým obočím.

"Co je?" zeptám se popuzeně. "Omluvila jsem se."

"Ehm, teď ještě jednou s citem."

Nebudu se omlouvat dvakrát za její problém.

"Zlatíčko, máš sbaleno?" zeptá se mě Paula z chodby u mého pokoje.

"Ano," procedím mezi zatnutými zuby, protože jsem právě šlápla na adaptér.

Rozhodla jsem se, že nechci být o víkendu sama a pojedu s ostatními na ten nudný výlet do přírody. Přes bolest uslyším zastavit před domem Ashleyino auto a dozapnu svou směšně narvanou krosnu. Stěží ji dokážu zvednout a dát si ji na záda. Její váha mě málem převáží dozadu.

Stejně jako při cestě do Ohia mají Clay a Glen dovolené jet sami a Ashley a já musíme jet s mými rodiči.

Během celé cesty Ashley nepromluvila ani slovo a občas mě zpražila pohledem.

"Je tam vzadu všechno v pořádku?" zeptá se znepokojená Paula.

Přisunu se těsně k Ashley a dám jí pusu na tvář; uklidněná Paula se usměje.

Jakmile se otočí, vrátím se na svou stranu.

Auto zastaví a já s opovržením přehlédnu okolí. Vidím, jak se Ashley ušklíbne.

"A tady je Glen," oznámí Paula zbytečně, protože jsme ho slyšeli opakovaně zatroubit, což jen prohloubilo mou bolest hlavy.

Glen zaparkuje těsně vedle nás a Ashley bude muset vystoupit z mé strany.

Když moji rodiče vystoupí z auta, znovu vzdychnu. "Jupí, jsme tu," prohlásím nenadšeně.

"Jupí, pořád ti fungujou oči," odvětí Ashley stejným tónem.

Paula, Clay a táta staví stany a my s Ashley máme na krku Glena, který je otravnější než obvykle. Pořád mele o sobě.

"Jo a, Spence, slyšela jsi o mým zápasu minulej tejden?"

"Tvůj zápas je mi ukradenej, Glene," odvětím, zatímco pořád přemýšlím, co má Ashley za problém.

"Bože, jsi nějaká nevrlá. Máš svý dny?" zeptá se s ušklíbnutím.

Hodím po něm svým nedotčeným jablkem a okamžitě toho zalituju, když ho trefím do oka a on vykřikne bolestí. Než se můžu omluvit, je u něj má matka a oko mu prohlíží.

"Mrcho," křikne po mně Glen. "Jestli se mi udělá monokl, postarám se, abys ho měla taky."

"Co je to dneska s tebou dneska, Spencer?" zeptá se Paula trochu stroze. Evidentně se na mě zlobí.

Všimnu si, že Ashley ještě nic neřekla, a otočím se k ní. "Proč nic neříkáš?"

"Proč bych měla?"

"Lidi mi vyhrožujou, obvykle něco říkáš."

"Jo, no, obvykle se mi nesnažíš při vystupování z auta podrazit nohy. Obvykle tě neuráží zvuk mýho dýchání. Obvykle-"

"Jak myslíš," vstoupím do toho. "Neobracej to na mě, jenom jsem ti položila otázku, ale zřejmě už nemůžu ani to."

Ashley vzdychne a Paula s Glenem odejdou.

"Dneska se mou ve stanu spát nebudeš," informuje mě Ashley.

Odfrknu si. "A kde teda jako budu spát?"

Neurčitě pokrčí rameny. "To je mi fuk. Pro mě za mě si spi tady," řekne, vstane a odejde za Paulou, předpokládám.

"To by se ti líbilo, co?" zavolám za ní. "Víš co? Radši budu spát tady venku než s tebou ve stanu, možná půjde kolem nějaká kočka a okamžitě se do mě zamiluje!"

Ashley si odfrkne. "Jo, tak to hodně štěstí přeju," zavolá na mě.

Uplynulé tři hodiny jsem od sebe odehnala bezpočet brouků a poslouchala konverzaci mezi příslušníky své rodiny při nudné večeři. Připozdívá se.

"Už je dost pozdě," přeruším hlasitě jejich debatu.

"Máš pravdu, zlatíčko," odvětí táta. "Už půjdeme na kutě."

Tiše zklamaně vzdychnu a pak jdu za Ashley vyčistit si zuby.

Když se vrátím, rodiče míří do svého stanu a ptají se, jestli někdo něco nepotřebuje. Nikdo nic. Hromadně si zamumláme dobrou noc.

"Dobrou noc, Spence," řekne Clay při cestě do stanu, ve kterém spí s Glenem.

"Dobrou," hlesnu, ale Glen mě ignoruje. "Hej," chytnu Ashley za paži, když jde kolem, a přitisknu se k ní. "To vážně čekáš, že zůstanu v noci po tmě venku, co budu jako dělat? Usnout nedokážu."

"Ne," povzdechne si.

Usměju se, trochu úlevou a trochu vítězoslavně, úsměv mi ale povadne, když mi Ashley podá knížku a baterku.

"Založila jsem svý oblíbený stránky, je to dobrá knížka."

"Ash," kňourám. "No tak."

"Omluvíš se a budeš to myslet upřímně?"

Mluví ze mě pýcha. "Nic jsem neudělala, byla to nehoda," řeknu a myslím tím Glenovo nateklé oko.

"Nemyslela jsem jenom to."

Mlčím.

Přestala jsem počítat, kolikrát jsem při sebemenším zvuku, které se tu ozývají, hrůzou nadskočila. Nedokážu se soustředit na tu pitomou knížku a jsem unavená a nevrlá.

Měli pravdu, dneska jsem děsná. Pohádala jsem se s každým, koho jsem potkala, a myslím, že mi učitelka matiky uložila trest po škole.

Když začne mrholit, vyskočím na nohy, napochoduju k Ashleyině stanu a zaškrábu na něj. "Hej," zašeptám hlasitě.

"Co je?" ozve se její ospalá odpověď.

"Ty jsi spala?" zeptám se v šoku. "Co kdyby mě chtěl někdo unést?"

"Chceš něco?"

"Prší," informuju ji.

Zip stanu se rozepne a já se šťastně usmívám, dokud mi Ashley nevrazí do ruky deštník.

"Tak jo," vzdám to. "Byla jsem dneska děsná, moc se omlouvám." Ta omluva byla upřímná.

Bedlivě si mě prohlíží. "Myslíš to vážně?"

"Myslím... miláčku," dodám ostýchavě.

"Netlač na pilu," varuje mě, ačkoliv ve tmě vidím její slabý úsměv.

"Promiň," zopakuju, vlezu si do stanu a zapnu ho za sebou. "Je to tu útulný," poznamenám.

"Ujde to," odvětí Ashley a vleze si zpátky do dvojspacáku.

Napodobím ji. "Spaní na zemi, přesně podle rady doktora," stěžuju si na nepohodlí.

"Buď potichu," snaží se usnout Ashley.

"Promiň," zopakuju, otočím se a přitáhnu si ji k sobě. Na odhalené rameno jí dám pusu. "Dobrou noc."

Zvedne si mou ruku ke rtům a vtiskne na ni polibek. "Dobrou noc."

Doufám, že Glen nebude mít zítra monokl.

122

"Spíš?" šeptá Ashley.

Nespím od chvíle, kdy začala s vytrvalým šeptáním, ale jsem příliš unavená, než abych otevřela oči, možná je mám dokonce slepené. U Ashley bych takový kanadský žertík nevylučovala.

Tiše vzdychne a dá mi nohu přes bok. "Strašně se nudím, nemůžu znova usnout."

Vím, že je venku pořád ještě tma, takže neexistuje logický důvod, proč by měla být vzhůru a mluvit. Na mě, která spí. Nebo se o to snaží.

Ashley mi dá pusu na tvář a jednou rukou mě obejme. "Zdálo se mi, že jsem během obrovskýho výbuchu přišla o ruce a nevěděla jsem to. Myslela jsem, že mi nic není, ale když jsem chtěla zvednout ruku, abych zavolala 'hej, osino v mým zadku, taky známá jako Spencer, tady jsem', byl tam jenom malej pahýl a já si říkala 'co to má bejt?', chápeš? Představ si, že zjistíš něco takovýho. Tak jsem chtěla zvednout druhou ruku, abych se štípla nebo tak něco, ale bylo to to samý. Byla jsem bezruká, doslova. A rozbrečela jsem se, protože co si počne lesbička bez rukou, a pomyslela jsem si, že mě opustíš, a pak jsem se rozbrečela ještě víc, protože mi došlo, že se nebudu moct udělat ani sama." Tam se na chvíli zarazí a přejede mi prsty po tváři. Potlačím úsměv. "Takže to je moje noc v kostce. Proto nemůžu spát. Měla jsem tu nejděsivější noční můru."

Způsoby, kterými se dá ta noční můra vyložit, nebudu ani vyjmenovávat.

"A vím, že nespíš, slyším, jak se snažíš nesmát," pokračuje Ashley.

Tentokrát se usměju, protože mi sjela rukou na krk. "Hmm?" předstírám, že jsem se právě probudila, a protáhnu se.

"Hmm?" napodobí mě a přiměje mě se opět usmát.

"Tvá noc v kostce?" odfrknu se. "Ty sis tu klidně spala, zatímco já trčela venku v džungli. Pokud tu někdo může mluvit o děsivý noci, jsem to já."

"Nezájem, Spence. Stěží jsem dokázala zamhouřit oči kvůli tomu tvýmu hlasitýmu vzdychání."

"Taky bys vzdychala, kdyby si na tvým těle hodoval hmyz."

"Jak myslíš."

"Takže," začnu a vezmu jí za prsty, "tyhle byly v tom snu pryč?"

"Nenazvala bych to snem."

"Tak v noční můře," opravím se.

"Jo, bylo to děsně divný."

Sjedu jí s rukou po svém těle dolů k nohám. "Měly bychom si ověřit, jestli jsou pořád tak talentovaný."

"To tak."

"No, tak proč jsi mě teda vzbudila?" zeptám se vážně.

"Nevím, mohly bychom si třeba povídat?"

"Naznačovala jsi sex, celý to vyprávění o tom, jak jsi při výbuchu přišla o prsty, byla evidentní narážka na orgasmus."

"To nebyla," odvětí pevně.

"Tak jo," podvolím se. "Nemůžeme předstírat, že byla?"

"Když je kolem tvá rodina? Nemůžeme," zmaří mé naděje. "Je divný spát takhle venku, co?"

Položím jí ruku na stehno, které má kolem mě. "Tak nějak. Ale líbí se mi tenhle dvojspacák, je dokonale pohodlnej." Je to tak, je. Pokaždý si nejdřív stěžuju, ale jakmile se někde uvelebím, je mi dobře.

"Spíš jako socha, všechno ti přijde pohodlný. Chybí mi má postel."

"Tak mi dovol," přitáhnu si ji na sebe, "dělat ti matraci."

Teď už mezi námi není žádná mezera, ani jí nemůžu dát ruku pod tričko.

"Starala by ses o mě, kdybych někdy fakt přišla o ruce?" zeptá se.

"Jo," odvětím upřímně. "To je hloupá otázka." Zadumám se. "Co kdybych přišla o nos?"

"Tak bych neslyšela, jak se každých deset vteřin ptáš, co to smrdí."

Ve tmě se té odpovědi usměju a Ashley si položí hlavu na mou hruď. "Co kdybych neměla řasy?"

"Koupila bych ti umělý, Medúzo."

"Co kdybych si omylem ustřelila malíček u nohy?"

"Ustřelila bych ti druhej."

Uplynula asi půl hodina a Ashley pořád leží na mně a prošly jsme ztrátu všech možných tělesných partií.

Teď mluvíme o penězích z pojistky a za co bychom je utratily.

"Dům na pláži, soukromej tryskáč, tvý školný za vejšku, osobní asistentka," náhodně deklamuju. Kdyby na to opravdu došlo, nejspíš bych zaplatila jen to třetí.

"Na charitu bys nic nedala?"

"Ne, dala," opravím se a dám jí pusu na její roztomilou tvářičku.

"Já-," začne Ashley, ale přeruší ji zahihňání ze stanu naproti nášemu. "Co to bylo?"

"Pššt." Nakloním hlavu od Ashley, abych lépe slyšela, kdo to je. "Přestaň dýchat," požádám.

"Sklapni."

Přítisknu jí hlavu k svému krku, držím ji tam a bedlivě naslouchám.

"Nemůžu dýchat, blbko," mumlá Ashley a snaží se odtáhnout.

Dál ji držím. "Ticho," téměř syknu.

Kousne mě a já ji nechám nadechnout.

"Pojď," zašeptá, odvalí se ze mě a vyleze ze spacáku.

"Co to děláš?" zeptám se. Ashley částečně rozepne stan a vystrčí ven hlavu.

Usměju se tomu, jak musí zvenku působit. "Idiotko," poznamenám zlehka a doplazím se k ní. "Uhni mi s tím svým velkým zadkem."

Když na mě vystrčí zadek, s tichým uchechtnutím ji odstrčím stranou, vmáčknu hlavu pod její ruku a vykouknu ze stanu. Hlavu mám těsně pod Ashleyinou. "Nic neslyším," řeknu záměrně poněkud hlasitě.

Zatlačí mi svou ocelovou bradou na hlavu, abych byla potichu.

Opět se ozve zahihňání a já vykulím oči. "Řekni něco, rychle."

"Cože?" ptá se šeptem Ashley.

"Mluv, řekni něco, ale hlavně nahlas."

"Proč?" znovu zašeptá.

Moji rodiče se chystají přijít o nevinnost. Sáhnu jednou rukou dozadu a štípnu Ashley do jejího dokonalého zadku.

"Au!"

Přihlouplé hihňání ustane a uslyším Paulu říct "dělej", hned po tom se začne otvírat zip jejich stanu. Bez přemýšlení vystrčím Ashley ven z našeho stanu.

"Co je to?" ptá se Paula šeptem.

Na náš stan se zaměří světlo baterky. "To je Ashley," odvětí táta zaskočeně. "Ashley, zlato, proč spíš venku?"

Konečně vystrčím hlavu ze stanu a upřu zrak na Ashley, která je stále roztažená na zemi. "Jenom mívá noční děsy," vysvětlím. "Už je to dobrý, Ash?" zeptám se a pomůžu jí na nohy.

"Ty zatracený děsy," věnuje mi pohled, kterým mi říká, že si to, co jsem udělala, vypiju. "Promiňte, že jsem vás vzbudila, pane C."

"To je v pořádku, Ashley, vůbec nic se nestalo," odvětí Paula, která je náhle u nás. "Stejně jsme nespali."

Znechuceně se zakřením. "No, je pozdě," začnu, "a všichni bychom se měli prospat, máme za sebou dlouhej den."

"To tedy ano," souhlasí Paula.

"Uvidíme se ráno," rozloučí se s námi oba a zamíří zpátky do svého stanu.

"Moc mě to mrzí," vyhrknu, jakmile moji rodiče zmizí.

"To ještě bude."

"Kolenní reflex?" zkusím to.

Dá mi pohlavek. "Dneska pokoušíš svý štěstí, Spencer. Celej den jsi byla náladová a teď jsi mě uprostřed noci strčila na zem."

"Já vím, omlouvám se," odvětím a prohlédnu jí, jestli na ní nejsou rozmáčklí brouci. "Nic ti není, pojď," kývnu směrem ke stanu, "přitulíme se."

"Přitul se sama, Romeo."

Ashley je ohledně odepření tulení tvrdohlavá, ale mám záda přitištěná k jejím, a jelikož jsem teď dokonale bdělá, čtu si knížku, kterou mi předtím dala.

"Děláš to naschvál."

"A co jako?" zeptám se, ta knížka mě opravdu chytla.

"Máš rozsvícenou tu pitomou baterku, abych nespala s tebou."

"Klid, jenom si snažím číst, nemám žádný postranní úmysly."

"Tak nečti, jsem unavená."

"Za hodinu bude svítat, to už klidně můžeš zůstat vzhůru," poznamenám.

"Neptala jsem se, kolik je hodin."

Je naježená, protože je unavená, a já se tomu musím mírně usmát. "Co kdyby sis dala na obličej polštář?" nadhodím škádlivě.

"Zhasni tu baterku, Spencer," zopakuje.

"Čtu si," odvětím a zatlačím na ni zády.

"Zhasni ji."

"Za chvilku."

Vzdychne, pak se otočí, aby mi baterku sebrala, a při tom se ke mně přitiskne. Odhodím knížku stranou a zhasnu baterku.

Ashley se neodtáhne.

123

"Mám děsnej hlad," zaskuhrám nahlas. "Přísahám, že bych snědla i balzám na rty."

Ashley vzhlédne od knížky. "Snídaly jsme tak před hodinou, jak můžeš mít hlad?"

"Prý před hodinou, tak před čtyřma. A nevím, možná je to hlady, ale začínám chápat ty šílený kanibaly z Pachu krve." Fakt bych snědla celou krávu. "Slyšíš?" zeptám se Ashley, která vzhlédne, ale neodpoví mi. Pokračuju. "Nakrm mě, blbko. Kručí mi v žaludku."

"Pro lásku Ellen Pageový," zamumlá tiše Ashley a natáhne se nalevo. "Tu máš, vem si banán."

"Z ovoce se mi zvedá žaludek," řeknu jí mile. "Menstruace mi tak klepe na dveře, až je to skoro depresivní."

"Říká holka, která to včera večer celou hodinu popírala?"

"To bylo tehdy, teď dokážu myslet jenom na jídlo a na to, až budeme zase samy."

"To si nějakou dobu počkáš."

"Cože?" zeptám se.

"No, dnešek nepřipadá v úvahu ze stejnýho důvodu jako včerejšek, zítra přijede domů v kolik? Tak v šest? Čekají mě úkoly. Ale v pondělí by to snad šlo," dokončí.

To nepůjde. "Do tý doby se zblázním."

Ashley obrátí oči v sloup. "Nezblázníš."

"Zblázním."

"Nezblázníš."

"Zblázním."

Zavrtí hlavou a rozhlédne se. "Udělej se o támhleten strom."

Zvednu svou štíhlou ruku k její roztomilé tvářičce. "Já se chci udělat o tebe."

"To máš blbý, princezničko."

"Ashley, tvou povinností jako mý milenky je postarat se, abych nikdy netrpěla nedostatkem sexu."

Ashley se usměje, ale nezvedne hlavu od knížky, do které je ponořená. "Proč se neprojdeš? Možná potkáš Alice Cullenovou a ta se o všechny tvý potřeby postará."

"A kdo má být ta Alice Cullenová?"

Ashley mi položí ruku na tvář a pak mě v žertu lehce plácne. "Vážně bys měla víc číst."

Za hodinu se vrátil zbytek mé rodiny z nějaké ranní aktivity, kterou si naplánovali, a já měla konečně příležitost vidět rozsah škody, kterou jsem včera Glenovu obličeji způsobila. Má tam nepochybnou modřinu, ale není to zdaleka tak zlé, jak jsem si myslela, což je dobře.

Teď jíme oběd a já sedím mezi Ashley a Clayem. Glen mluví o svých cestovních plánech na léto a Clay vypadá trochu znuděně.

"Je všechno v pořádku?" zeptám se ho.

"Jo, všechno je super," usměje se upřímně a jeho úsměv je nakažlivý.

"Dneska ses opálil, co?" zeptám se v žertu a šťouchnu do něj.

Zasměje se a já si vzpomenu, jak jsem mu něco takového poprvé řekla před Ashley, málem ji kleplo.

Když je řeč o Ashley, všimnu si, že na jejím talíři leží nedotčená půlka sendviče. "Budeš to jíst?" zeptám se a už po sendviči vystřelím ruku.

Než ho můžu chytnout, Ashley mi ruku odstrčí. "Ano."

"Nebuď takovej hamoun."

"To platí spíš pro tebe," odvětí s téměř úsměvem.

"Odepíráš mi sex i jídlo. Co s tebou jenom udělám?"

"V pondělí cokoliv chceš."

"No tak," kývnu směrem k sendviči, "vždyť víš, že mi ho chceš dát."

"Proč se tváříš tak samolibě?" zeptá se mě s uchechtnutím. "Nedostaneš ho."

Obrátím oči v sloup a otočím se na Claye. "Řekni Ashley, ať se rozdělí."

Ashley má Claye ráda, poslechne ho.

"Vynech mě z toho," odvětí Clay.

"Řekni to a vynechám."

"Spencer," vstoupí do toho Ashley. "Přestaň bráchu trápit, řekl, že ne."

Tváří se samolibě a já pozvednu obočí. "Promiň, Ashley, ale tebe se nikdo na nic neptal."

"Jsi blbka," řekne s úsměvem. "Tu máš, vem si ho," podá mi nesnězenou půlku sendviče, "hlavně už sklapni."

"Ne, nechci ho celej," nesouhlasím a rozlomím ho napůl. "Vem si půlku, nechci, abys umřela hlady."

"Samozřejmě že ho nechceš celej, jenom jsi ztropila scénu kvůli ničemu," odvětí sarkasticky.

"Cítila bych se špatně, kdybych ti nic nenechala."

To Ashley obměkčí, ale přijme to s mírně nevěřícným výrazem. "To je od tebe laskavý."

"Jsem velmi laskavý člověk."

Konečně jsem plná. Sedím na lavičce a dívám se, jak všichni včetně Ashley po obědě uklízejí. Kdyby už všechno neodnesli, nabídla bych se, že pomůžu. Zachytím část rozhovoru Glena a Ashley.

"Deset dolarů, že nedokážeš vykrkat abecedu do 'L'," řekne Glen a natáhne k Ashley ruku na potřesení.

"Právě teď netoužím krkat abecedu, Glene," odvětí Ashley a moc jí to sluší.

"No tak, Ash, Spence to dokáže."

To si pište, že dokážu.

"Proč mě to nepřekvapuje?" zeptá se Ashley Glena a vyšle mým směrem úsměv.

Ukloním se, což není jednoduché, když sedíte na lavičce. Moc se mi to nepovede. Ashley tam stojí, tváří se pobaveně a pak udělá rukou znechucené gesto, což mě rozesměje. "Jsi nechutná."

"Hele, nechcete jít odpoledne na túru?" zeptá se najednou Glen. "Stejně tu není co dělat, pokud nechcete zpívat táborový písně. Máma se těší na 'Teskně hučí Niagára'."

"Túra je skvělej nápad," odvětím nadšeně. "Zeptej se ostatních, jestli chtějí jít."

"Jste připravený, holky?" zeptá se Ashley a mě Glen. "Budeme pryč jenom dvě hoďky, tak si vemte jenom láhev vody nebo tak."

"Jenom si pro něco skončím, vydrž," odvětí Ashley a vstane.

Chytnu ji za zápěstí, abych ji zadržela. "Ashley bolí zlomená noha, řekni mámě a tátovi, že se uvidíme pak."

"Zlomená noha?" zeptá se zmatená Ashley.

"Na třech místech," potvrdím.

Mírně obrátí oči v sloup. "Tak to bych tu asi měla zůstat s tebou."

"Myslím, že to bude nejlepší." Podívám se na Glena. "Ale užijte si to. Nespěchejte. Dohlédnu, aby nám nikdo neodnesl stany."

"Kdo při smyslech by nám kradl stany? Nestojí za zlámanou grešli."

"Darovanýmu koni na zuby nekoukej," odvětím. "Že, Ash?" popichuju.

Ashley hravě nakloní hlavu na stranu. "Jak myslíš."

"Jo, jak myslíš," řekne Glen. "Takže Ashley má zlomenou nohu a ty jsi prostě líná jak veš?"

"Ne, já jsem fantastická přítelkyně."

"Jo, jasně."

"Co je? Jsem. A kdybych byla ještě lepší, asi bych si sama sebe vzala."

Glen vzdychne. "Tu pitomou výmluvu mámě říkat nebudu. Ashley bolí zlomená noha? S tím jdi někam. Řeknu jí, že si prostě chcete zašukat."

"Udělej to a řeknu jí, že ses vloni vyspal s tou svou děvkařskou holkou."

"To, že nejsem panic, je těžko překvapí."

"V jejich posteli," dokončím.

"To bys neudělala."

"Chceš se vsadit?"

Všichni odešli před čtvrt hodinou. Usoudím, že už uběhlo dost času pro případný návrat kvůli něčemu, co tu mohli zapomenout. Zvednu ruku, kterou mám dole na Ashleyiných zádech, na prsty a vystoupám s ní až na její zátylek. Tam ji nechám. "Co noha?" žertuju.

"Bolí jako čert."

"Ach ne," odvětím se stopou úsměvu a lehce jí přejedu krátkými nehty po kůži, při tom jí vždycky naskáče husí kůže. "Měla bys být v posteli."

"Já vím."

"Se mnou." Nakloním se na stranu a položím jí hlavu na rameno.

"Jak dlouho budou ostatní pryč?"

Krátce jí přitisknu rty na krk. "Tři, čtyři hodiny, minimálně."

"Víš to jistě?" zeptá se a otočí ke mně hlavu.

"Jsou dvě a dvě čtyři?" zeptám se, zatímco se začnu zvedat a jemně jí zatáhnu za pramínek vlasů. "Máš krásnej účes."

"Ty taky," odvětí Ashley. Pak vstane, posadí se na lavičku a natáhne ke mně ruce. "Pojďme si je rozcuchat."

"Zadřeme si třísky," řeknu jí ohledně lavičky. "Bezpečnější to bude uvnitř."

Za bezpečí stanu ale neručím.

124

"Hlavně ať sem zase nezaneseš špínu jako posledně," řeknu Ashley a padnu na náš spacák. Trochu to bolelo.

Ashley si před stanem skopne boty, skloní se a úhledně je srovná. "Říkáš to, jako by se ti to nestalo. Ráno jsem tu šlápla na kamínek."

Sladce se usměju. "Tak dávej pozor, kam šlapeš."

"Jednoho dne tě přinutím políbit mi zadek," odsekne, vleze do stanu a zapne zip.

"Na ten den se těším."

Ashley se neubrání nádhernému úsměvu a začne ke mně lézt. "Jo jasně."

"Těším. V týhle chvíli vypadá seznam věcí, kterých se nemůžu dočkat, takhle: zaprvý - líbání Ashleyina zadku, zadruhý - líbánky, zatřetí... ještě nevím."

"Nevíš, hm?"

"Nevím," potvrdím.

Ashley má teď ruce na mých kolenou a já netrpělivě čekám, až mě začne líbat. Zajímalo by mě, jestli si s sebou vzala brýle. Zbožňuju její brýle.

Ashleyinu pozornost zaujme něco v rohu stanu. "Jé, koukej, José je tu taky."

Lže, má vyšší hlas, vždycky ho má vyšší, když lže. Vezmu ji za bradu a otočím jí hlavu zpátky k sobě. "Jestli tu je, napíchnu ho na klacek a opeču ho jak buřt. Můžeš ho sníst, vypadáš jako typ, co jako dítě jedl pavouky."

"A pak já napíchnu na klacek tebe a opeču tebe jako buřt."

"Máš tu brýle?" zeptám se jí.

"Ne, ještě nejsou opravený. Předtím jsem musela do tý knížky šilhat."

Minulý týden si je vzala do postele, aby mi přečetla nějaký článek z časopisu. Stěží přečetla odstavec, když jsem na ni skočila a odhodila brýle stranou. Pak to mám zamlžený, vím jen, že jsem se probudila nahá a spokojená.

Usměju se. "Jé."

"Pošlu ti účet."

"Klidně," odvětím hravě. "A dělej, vrátí se, ještě než začneme," znovu padnu na spacák.

"Co z toho budu mít?"

"Radost, že to děláš."

Ashley sundá ruce z mých kolen a umožní mi natáhnout nohy. Pak se posune výš a dá mi nohy kolem pasu. "Co ještě?"

"Tanec na klíně."

Usměje se, skloní se a lehne si na mě. Neříkám jí, že mi lokty tlačí na břicho. "Jak bych mohla odolat?"

"Mý tancování na klíně se ti nelíbí, vždycky se směješ."

Její úsměv se rozšíří. Posune ruku a láskyplně mě pohladí po rameni. "Jo, ale... to neznamená, že bych si ho neužívala, akorát si ho užívám jinak."

Tvrdí mi, že se při tancování kolíbám jako tučňák.

To je schválně.

"I tak to zranilo mý ego, omluv se."

"Promiň."

"Teď doopravdy."

"Víš, že neříkám věci, který tak nemyslím," odvětí a posune se po mém těle nahoru, až má obličej nad mým. Zatímco si prohlíží mou tvář, nic neříkám. Nakonec se zastaví na koutku mého oka a pohladí mě jedním prstem. "Máš krásný vrásky od smíchu."

Zvednu ruku k druhému oku a zkoumám tamní kůži. "Jsem moc mladá na jakýkoliv vrásky, máš vidiny."

"Takže neležím na sexy přírodní blondýně?"

Učí se dobře. Jednou jsem jí řekla, aby nikdy nezapomněla dodat to přírodní, protože jinak se cítím jako jedna z Hefnerových playboyových cour. Nikdy nezapomíná.

"Ne, ležíš. Ale myslím, že nad její hlavou vidíš ceduli, na který stojí, abys používala pusu na mluvení."

"A co na ní stojí doopravdy?"

"Píše se na ní, že Spencer Carlinová je bohyně a že bys ji měla uctívat, nebo čelit strašlivým následkům."

Ashley se usměje. "Myslíš si, že jsi roztomilá, že jo?"

"Myslím si, že jsi roztomilejší. Dej mu pusu."

Skloní hlavu k mému uchu a zašeptá: "Kam?"

"Kamkoliv chceš."

S úsměvem se odtáhne a dám mi pusu na špičku nosu. "Sem?"

Pokrčím prameny a pobízím ji k pokračování.

Ashley se předkloní a já instinktivně zavřu oči, když se rty dotkne jednoho a pak i druhého mého očního víčka. "Co sem?"

"Co kdybys prostě pokračovala a já ti řeknu, až se trefíš... obrazně řečeno." Pochybuju, že jí to řeknu, má ústa budou zaměstnána jinak. Protože je tak roztomilá, trochu nadzvednu hlavu a vtisknu jí letmou pusu na bradu.

Přitiskne mi rty na čelo a já se neubráním úsměvu.

Odtáhne se a pohladí mě prstem po tváři, pak opět hlavu skloní a políbí mě tam, kde mě hladila. Při přesunu k mé druhé tváři, kdy mě následně taky políbí, se její rty mihnou nad mými.

Trpělivě čekám a užívám si pocitu jejích rtů na kůži. Pak se odtáhne a dá si ruce podél mé hlavy. Prsty mi vplete do vlasů, které mám rozhozené po polštáři, a přiblíží rty těsně k mým. "Uhodneš, na co myslím?"

"No," dám jí ruce na pas, "já si myslím, že tě miluju, takže má mysl hodná Mensy si nemůže odvodit nic jinýho, než že si myslíš to samý."

Konečně přitiskne rty na mé. "Fakt tě miluju, génie."

"Jak by taky ne," odvětím, zvednu jí ruce z pasu a s nimi i její tričko. Lehce jí přejíždím nehty po citlivých bocích a podle očekávání se Ashley zasměje a řekne mi, že to lechtá.

"Jsi nádherná," pronese tiše, pak trochu skloní hlavu a něžně mě políbí.

Sevřu jí trochu pevněji a polibek jí plně oplácím. Cítím příchuť jahodového bonbónu, který předtím měla. "Chutnáš dokonale," zamumlám na jejích rtech a dostane se mi drobného zvuku přisvědčení, pak se Ashley vrátí k líbání a přejede mi jazykem přes spodní ret.

Instinktivně otevřu víc ústa, abych jí umožnila polibek prohloubit, a Ashley o okamžik později zpevní sevření prstů v mých vlasech, dva různé příjemné pocity. Když jí zabořím nehty do kůže na bocích, začne mě líbat vášnivěji.

Když se odtáhne, aby se nadechla, zvednu nás obě do sedu. Ashley má nohy podél mého klína. Opře si čelo o mé a vidím, jak zavře oči a soustředí se na zpomalení tlukotu svého srdce.

Vyhledám její nadzdvižené tričko a vytahuju ho nahoru. Nakonec zvedne ruce, abych jí ho mohla sundat z těla.

Ashley mi vrátí ruce na zátylek, přitáhne si má ústa zpátky ke svým a polibek okamžitě prohloubí. Pak najednou ucítím pod tričkem její prsty a začne mi ho vytahovat nahoru.

Naše rty se na okamžik oddělí, pak jí opět chytnu za tváře a znovu se zmocním jejích rtů něžným polibkem.

Sotva vnímám, že mi Ashley rozepnula podprsenku, než štíhlými prsty sevře mé a dá mi ruce dolů, aby mi ji mohla úplně sundat.

Zavadí mi prsty o ňadra, pak se skloní a začne mě s otevřenou pusou líbat na krk. Začínám z toho dýchat mělčeji. Zakloním hlavu, aby měla lepší přístup, a ucítím, jak mi po citlivé kůži nad krční tepnou přejede jazykem.

Poslepu vyhledám zapínání Ashleyiny podprsenky. Neváhám s jejím rozepnutím a stáhnu ji po jejích opálených pažích.

Ashley na mě zatlačí a jemně nás znovu položí na zem, pak si začne prolíbávat cestičku k mé hrudi a vezme si do úst mou ztvrdlou bradavku.

Během zasténání ucítím, jak vklouzne nohou mezi mé a přitiskne ji tam, kde to potřebuju.

Přesune ruku k opomíjenému ňadru a vím, že cítí, jak mi buší srdce.

Přirazím k její noze a při tom pocitu pevně zavřu oči.

Po minutách slastných muk zatahám Ashley za vlasy a přitáhnu si její rty zpátky ke svým, chci opět cítit její jazyk. Ruku přesunu k mírně vlhkým vlasům na Ashleyině zátylku. Vím, že je mám taky vlhké.

"Sundej mi kalhoty," prohlásím zastřeně napůl šeptem.

Žádné další povzbuzení nepotřebuje, okamžitě se ze mě zvedne a pomůže mi stáhnout těsné kalhoty z nohou.

Když se na mě vrátí, rozevřu nohy, aby měla místo mezi nimi. Když se ke mně přitiskne, slabě zasténám.

Znovu skloní ústa k mému krku a s každým přitisknutím rtů a dotyku jazykem mi srdce buší rychleji.

Něžně mi přejede nehty po jemné pokožce na bocích a já ji chytnu za ruku. "Ash," zamumlám přes příval vzrušení a konečně se mi podaří otevřít oči.

Když její tmavé oči pohlédnou do mých, sevře se mi žaludek. Někdy mi přijde, že se z pohledu jejích očí vznítím.

"Ano?"

"Dotýkej se mě."

Když letmo přitiskne rty na mé a pak si začne prolíbávat cestičku k mému břichu, zase oči pomalu zavřu.

Když přes mě přejede celou délkou prstů, ucítím v podbřišku příval touhy. Zvednu pánev, abych jí pomohla sundat mi kalhotky. Ashley se posunu po mém těle víc dolů a olízne mi vnitřní stranu stehna, na což zareaguju hrdelním zasténáním.

Prsty pravé ruky mi hladí vnější stranu pravého stehna, pak mi zaboří nehty do kůže a sjedu rukou dolů. Po nehtech zůstává příjemně pálivý pocit.

Posune jazyk výš a vtiskne mi tam žhavý polibek.

Její prsty, které mi stále přejíždějí po stehně, se začnou propracovávat na jeho vnitřní stranu a hladit stejně citlivou kůži. "Ash," zasténám. Užívám si ty pocity, ale potřebuji ji uvnitř sebe.

Ashley to pochopí a u své štěrbinky ucítím dva její prsty. Když do mě pomalu vnikne, zajíknu se, pánev se mi sama od sebe zvedne a mé namáhavé dýchaní doplní hrdelní zasténání.

Ashley prsty vytáhne a přesune je na můj klitoris. Krouží po něm a zrychluje a zpomaluje, až téměř ztrácím dech.

Bez váhání do mě znovu vnikne a nastolí pravidelné tempo, které má pánev téměř dokonale napodobí.

Nakrátko otevřu oči a okamžitě je zase zavřu, ze slaného potu mi v nich píchá.

Zatímco do mě Ashley vniká prsty, přiloží ke mně ústa a já téměř spatřím hvězdičky. Nejdřív celou plochou jazyka a pak špičkou mě přivádí do nebe.

Bušení vlastního srdce mě začíná ohlušovat a hruď se mi zvedá v pokusu dostat do plic vzduch.

Ashleyina ruka zrychlí a já cítím, jak se uvnitř svírám, až Ashley prsty zastaví a zpomalí pohyby jazykem, aby mě udržela před vrcholem.

Kdyby se její jazyk pořád nepohyboval, dokázala bych zpomalit své dýchání.

Když si olíznu rty, tvář mi celá hoří a cítím, jak se mi s každým úderem srdce pohybuje hruď.

Když se Ashley nečekaně vrátí k rychlému pohyby prstů a výborně nacvičenému kroužení jazykem, zalapám po dechu. Rukama vyhledám její hlavu, zabořím prsty do jejích částečně mokrých vlasů a škrábu jí nehty po kůži na hlavě.

Když Ashley zrychlí, tělo se mi začne napínat a dýchám namáhavě. Zalapám po dechu a hlasitě zasténám, zatímco se roztřesu z blížícího orgasmu, který mi náhle rozvibruje každý nerv v těle.

O minutu později má Ashley položenou hlavu na mé hrudi a obě se soustředíme na přívod kyslíku do hladových plic.

Později jsme s Ashley vyšly ze stanu a šly se projít, abychom se vzpamatovaly, než se vrátí ostatní a najdou nás v kompromitujících pozicích. Teď se vracíme k tábořišti, Ashley se právě natáhla pro mou ruku a snadno propletla prsty s mými. Ruku jí zvednu a vtisknu jí letmý polibek na jeden kloub.

"Brzy se vrátí," prohlásí Ashley, jakmile si všimneme nepřítomnosti Pauly a ostatních.

"Jo," souhlasím. "Měly bychom pocákat náš stan kečupem a schovat se za strom nebo tak něco," prohlásím, a jakmile si sednu na lavičku, přitáhnu si Ashley na klín.

"A nechat na zemi nůž?" téměř si odfrkne. "Paula by tě zabila, kdybychom to udělaly."

"Zabila by nás obě."

"Zachránila bych tě," řekne mi a pak mě letmo políbí.

"Taky bych zachránila tvůj rozkošnej zadek."

"Fakt?"

"Rozhodně," potvrdím. "Tak nějak se mi tvá neustálá přítomnost líbí."

"Mně taky."

Usměju se a krátce jí stisknu v pase. "Fajn, protože tě nikam v nejbližší době nepustím."

Když uslyšíme zpěv, Ashleyin úsměv mírně povadne a zatváří se zmateně. Je to Paula, vracejí se.

Nakloním se pro rychlý polibek. "Jsou zpátky."

"To je Paula?" zeptá se Ashley a já na potvrzení přikývnu. "Co se to snaží zpívat?"

"Tegan a Saru, myslím, nevím. Pomoz mi najít kečup."

"Ne," zasměje se. "Jsem ráda naživu."

Obrátím oči v sloup, ale zase tolik mi to nevadí.

Ashley se ode mě odsune a já si položím její 'zraněnou' nohu na klín a něžně jí masíruju kotník. Rychle jí nohu zvednu, abych jí kotník políbila, a Ashley zalapá po dechu a chytne mě za paži, protože přepadne dozadu.

Chytnu ji právě včas.

"Promiň," rychle se omlouvám, "nepřemýšlela jsem."

Otevře pusu, aby odpověděla, když vtom zaslechneme zavolat naše jména.

Ashley se jako vždy na Paulu zasměje a šťouchne mě, abych se otočila a zamávala nebo jim oplatila nepříjemně hlasité zakřičení. Spokojím se se zamáváním a usměju se Pauliným sluncem spáleným tvářím.

"Tak jaké jste měly odpoledne, děvčata?"

Rychle se od Pauly otočím a pohlédnu na Ashley. "Úžasný, že jo?"

"Víc než úžasný," opraví mě. "Kromě toho, že mě nejdřív píchalo v noze," dodá rychle.

To odpoledne mě unavilo a potlačím zívnutí.

"Prosím tebe, to nikdo neřek od devadesátýhošestýho!" vyhrkne Glen na tátu.

"A co?" zeptám se vlezle.

"Cáklej."

Uchetnu se. "Má pravdu, tati."

Ashley šťouchne nohou do mé. "Ty víš všechno o používání zastaralých slov, viď, Spencer?"

"Nemyslím, že je zastaralý, jenom nemoderní," odvětím. "A ne, nevím. O čem to mluvíš?"

"Ty víš, o čem mluvím."

"O čem" zeptá se Glen hlasitě.

"O ničem," trvám si na svém a sleduju, jak se Ashley uculí. "Ashley pořád říká brutální místo boží," vyhrknu.

Tomu falešnému odvinění se zasměje. "To říkáš ty."

"Trapko," řekne Glen, nejsem si jistá komu. Řekněme, že Ashley.

"Sklapni," bráním ji.

"Ty sklapni."

"Glene," varovně do toho vstoupí Paula a já se svému vítězství nedospěle usměju.

"Za tohle zaplatíš," pošeptá mi Ashley do ucha a já se usměju.

Mám hlad.

125

"Proč máte otevřený stan? Stěžuješ si na hmyz, ale nic proti němu neděláš."

Odvrátím zrak z Ashley, která na opačné straně relativně malého tábořiště mluví s Clayem, a pohlédnu na svou matku. "Ashley... si ulevila. Větrá se."

Koutkem oka zahlédnu, jak Ashley rychle otočí hlavu mým směrem. "Cože?" mračí se. Omluví se Clayovi a rozejde se, až nakonec stojí vedle mě. "Doufám, že víte, že Spencer lže, Paulo."

"Je to normální tělesná funkce, Ashley, nemusíš se stydět."

Dělala jsem si legraci. Jen jsem stan za sebou zapomněla zapnout.

Oněmělá Ashley zamrká a jemně mě plácne přes ruku. "Řekni jí, že sis dělala srandu."

Uchechtnu se Ashleyině výrazu, dám jí ruku kolem pasu a přitáhnu si ji na klín. "Dělala jsem si srandu," potvrdím. "Musel mě zmást tvůj nádhernej zpěv," trochu poupravím pravdu.

"Americká Superstar 2009, už jdu," oznámí Paula nadšeně.

"Zazpíváme duet."

Ashley si odfrkne. "Za to bych zaplatila."

Paula se na ni usměje. "Přiznej to, Ashley. Zbožňuješ Spenceřin zpěv."

Ashley zvedne hlavu z mého ramene a pohlédne mi do tváře. Trochu se zakloním, abych na ni lépe viděla. Snaží se nesmát. "Je... ojedinělej."

Když táta zavolá, že potřebuje s něčím pomoct, máma odejde. Pevně obejmu oběma rukama Ashleyino drobné tělo, přiložím jí tvář ke krku a vdechnu její vůni. "Jsem ráda, že jsi tu."

Dá ruce na mé. "Já taky."

Mírně se skloním a dám jí pusu na rameno.

"Miluju tě, Spence."

Na její pokožce se usměju, dám jí na rameno další drobnou pusu a odtáhnu se. "Taky tě miluju."

Jsem sama ve stanu. Na hodinu a něco jsem si zdřímla, Ashley mě odpoledne vyčerpala. Poslepu nahmatám mobil a napíšu Ashley smsku, aby mi udělala kafe a přinesla ho sem, protože je mi příliš dobře, než abych vstala.

Když uslyším, jak jí telefon upozorní na přijatou smsku, otočím se a lehnu si na její stranu 'postele'.

Nedostane se mi masáže zad, ale to je mi jedno, Ashleyin polštář krásně voní. Venku se stmívá, což znamená, že sem brzy přijde. Musím se té myšlence usmát.

"Jsi hrozně líná," prohlásí Ashley a vytrhne mě ze spánku.

Dlouze si protáhnu záda a ospale se jejím směrem usměju. Přinesla mi kafe. "Anděle. Pojď sem," zvednu druhý konec spacáku, aby se ke mně přidala.

Ashley postaví kafe stranou a vleze se vedle mě. Je trochu studená. "Chceš si vyměnit místa? Tady je to teplejší."

Zavrtí hlavou a přitulí se ke mně. "Jenom mě drž."

Když si mi uvelebí v náručí, přitáhnu si polštář a opřu ho o Ashley, zahřeje ji. "Přišla jsem o něco?"

Mluví tichým hlasem a myslím, že má zavřené oči. "Jenom o pár historek, který už jsi určitě slyšela, a svlíkací poker."

"Vždycky přijdu o všechnu srandu," žertuju a lehce jí škrábu záda.

"Víš, že když to kafe vypiješ, tak už dneska neusneš, že jo?" zeptá se.

"Poradím si," ujistím ji s vědomím, že budu celou noc vzhůru. "Usínáš?"

"Ne," zamumlá.

"Víš to jistě?"

"Jo, jenom se mi pohodlně leží."

Používá jako polštář moje prsa, samozřejmě že se jí pohodlně leží.

"Fajn," zašeptám a nehty jí pořád mírně škrábu pod tílkem.

"Líbí se mi to," zašeptá Ashley o něco později.

"Co?"

"Být s tebou v tichu, ležet tu, cítit tě dýchat. Všechno."

Přestanu ji škrábat a položím jí dlaň na kůži. "Mně se to taky líbí," souhlasím. Tyhle chvíle si vždycky moc užívám.

Ashley trochu posune hlavu, zvedne volnou ruku a položí ji vedle svého obličeje na mou hruď. "Buší ti srdce."

"Myslela jsem na toho klauna z To," odvětím a cítím, jak se Ashley té zjevné lži usměje.

Ruku, kterou měla na mé hrudi, zvedne k mému obličeji a opakovaně mě po hebké tváři pohladí palcem. "Občas se nemůžu dočkat, až si tě vezmu."

"Občas?" popichuju.

"Víš, jak to myslím."

"Jo, vím."

Nechá mi ruku na tváři. "Nemůžu se dočkat, až se o tebe budu starat."

Natáhnu se, vyhledám Ashleyinu ruku a pak si ji zvednu k ústům a políbím ji na dlaň.

"Taky se nemůžu dočkat, až si pochutnám na dortu," dodá méně vážně.

"A na Spencer taky?"

"Zvlášť na Spencer."

Kafe zůstane nedotčené.

"Je to tu jak v Záhadě Blair Witch," prohlásím roztřeseným hlasem, chytnu Ashley za paži a sevřu jí dlaň, zatímco jdeme dál do lesa. Na cestu si svítíme Ashleyiným mobilem.

"Nebuď jak malá."

"Dvě sexy lesbičky v noci samy v lese. Nezní ti to jako hororovej film? Protože mně jo."

"Nebo hodně špatný porno."

Jdu opatrně dál a při každém zvuku okamžitě skáču Ashley na záda. Dokážu se ale usmát. "Nebo hodně dobrý porno."

Ashley se zastaví a dá kolem mě ruku. "Slyšela jsi to?"

"A co?" ptám se zastřeným šeptem. "Motorovou pilu?"

Panebože.

Chlápek z Texaského masakru motorovou pilou.

"Pšt," žádá Ashley, zatímco jí rukou pevně svírám tričko.

Ochotně ten jednoduchý pokyn vykonám a Ashley mi přiloží mobil k ruce, takže se rozhostí úplná tma.

"Ty jsi to neslyšela?" šeptá. "Blíží se to."

Zápolím s Ashleyinýma otravně silnýma rukama, abych mohla dát své kolem ní. "Přestaň," žádám tiše a snažím se ji obejmout, ale Ashley se brání.

"Co to děláš?"

"Pojď sem!" šeptem křiknu a začnu kolem Ashley kroužit v pokusu ji překvapit a chytnout ji. Točí se spolu se mnou a skoro mám pocit, jako bychom tancovaly. Kdybychom byly sjeté. Ashleyin mobilu vrhá s pohybem její ruky světlo do okolí. Dokážu jí chytnout obě ruce. Otočím se a upřu zrak do tmy kolem nás.

Ashley vykřikne.

S jekotem se otočím a zarazím se, když vidím, že Ashley nic není, zubí se na mě. "Ne, dělám si srandu, nic tu není. Pojď." Posune dlaň v mé, aby mě pořádně držela, a vyrazí vpřed.

"Ty blbko," plácnu ji volnou rukou. "Vyděsila jsi mě."

"Říkala jsem ti, že si to s tím 'brutální místo boží' vypiješ."

Vzdychnu a cítím, že se mi tep vrací k normálnějším hodnotám. "Proč mě vůbec táhneš v noci děsivým lesem? Říkala jsi, že se projdeme."

"Dokonalý místo na zakopání tvýho těla. A tohle je procházka."

Odfrknu si. "Prosím tebe. Zvládla bych tě levou zadní." O okamžik později vzdychnu, pořád mám nahnáno. "Proč jsi místo toho blbýho mobilu nevzala baterku?"

"Protože ten blbej mobil je lehčí."

"Chytrý," obrátím oči v sloup.

Ashley začne vzápětí zpomalovat. "Jsme tady."

Rozhlédnu se po téměř prázdném prostoru kolem nás. "To mluvíš se mnou?" zeptám se.

"S kým jiným bych mluvila?"

"Kde je... tady?""

"Podívej se nahoru."

Pořád ji držím za ruku. "Ne, stáhneš mi kalhoty nebo tak něco."

Usměje se zmateným úsměvem. "Proč bych to proboha dělala?"

Nenápadně si kalhoty přidržím pro případ, že by se Ashley pokusila o kanadský žertík, a pak vzhlédnu. V tábořišti jsem jí řekla, že jsem milovala pohled na hvězdy. Od odstěhování z Ohia je vídám jen málokdy. Tady je jich plné nebe.

"Ashley," protáhnu nadšeně a vrátím k ní zrak. "Jsi hrozně sladká." Nakloním se a políbím ji. "Děkuju. Promiň, že jsem tě předtím plácla."

Je pobavená. "Nemáš za co. A to je dobrý, taky bych tě plácla," popichuje.

"Podívej se nahoru," požádám.

Ashley zvedne hlavu k obloze. Ujistím se, že se díváme stejným směrem, a pak ukážu. "Vidíš támhletu hodně jasnou hvězdu?"

"Polárku?"

"Ne, tu modrou."

"Nevidím ji." Chvíli čekám. "Počkej, už ji vidím. Je hezká."

"To je tvoje hvězda," prohlásím. "No, nejbližší z nich, jakou asi kdy uvidíme. Jmenuje se bílý trpaslík."

Ashley se usměje. "Myslela jsem, že mluvíš vážně."

"Mluvím," trvám si na svém. "Hvězda, který se říká trpaslík, existuje."

Ashley zase vzhlédne. "To je dost dobrý jméno."

"Díky, že jsi mě sem vzala," zopakuju. Ashley mi na oplátku sevře ruku.

"Je to tvoje vina," odvětí Ashley.

"Jenom jsem chtěla mít na dnešek památku, nemůžu za to, že tvůj telefon stojí za starou bačkoru." Vybila jsem baterii při focení oblohy. Taky jsem mezi fotky oblohy vmáčknula pár s nečekaně oslepenou Ashley bleskem foťáku.

Zatímco se vracíme k tábořišti, Ashley mi na ujištění stiskne ruku. "Neboj, jsem tu."

"Pochybuju, že bys s chlápek z Texaskýho masakru něco zmohla, Ash."

"Spencer, sklapneš už o Texaským masakru?"

"Promiň," dokážu hlesnout, než si téměř ukousnu špičku jazyka. "Co to bylo?"

"To byla jenom sova."

"Nesnáším sovy."

Ashley se zastaví a díky tomu i já, pak se ke mně otočí. Vidím jen její obličej. "Zavři oči."

"Tady? Zapomeň."

"Spencer, no tak. Jsem tu s tebou."

Rozhlédnu se po známkách nějakého psychopata a pak se přiměju pomalu zavřít oči. "Proč mám zavřít oči?" zašeptám.

"Co slyšíš?"

"Děsivý sovy a tebe." Pozorně naslouchám. "Tebe," opravím se.

"A co vidíš?"

"Vnitřek svých víček?" odvětím.

"Spencer."

Usměju se. "Dobře." Zamyslím se. Kolem mě jsou jen stromy, tma a Ashley. "Tebe," odpovím nakonec.

Najednou se ke mně přitiskne. "Fajn. A teď už sklapni," zašeptám mi do ucha.

"Je tohle ta část, kdy mi řekneš, že poznám, jak chutnají mý vnitřnosti?"

"Ne. Buď zticha," řekne a pak mi dá ruce kolem krku.

Má odpověď je přerušena, když Ashleyina ústa vyhledají ve tmě má.

Chlápek z Texaského masakru neměl proti Ashley šanci.

126

"To snad ne," zamumlám si pro sebe. Nemůžu najít žádný ze svých strojků na holení na jedno použití a nohy mám pokryté pěnou. Pohlédnu na Glenův strojek a zamyšleně sevřu rty.

Když jsem jeho strojek použila naposledy, zjistil to a nakopal mi zadek.

Z té výměny názorů jsem si odnesla zlomeninu.

Pouze kvůli tomu, že jsem prudce škubla zápěstím, za které mě držel, a jako úplný idiot praštila rukou do zdi.

Paule jsem řekla, že to udělal Glen.

Použití Glenova strojku zamítnu. Vstanu z toalety, na které jsem seděla, a dojdu ke svým kalhotám, které leží rozhozené na podlaze. Trochu víc, než by se na dámu slušelo, se předkloním, tak abych nic neumazala od pěny a nezničila si vrstvu, kterou mám na nohách. Úlevou se usměju, když v kapse nahmatám svůj mobil.

Zmáčknu rychlé vytáčení pod jedničkou a trpělivě čekám, až to Ashley zvedne.

Neviděla jsem ji od školy. Tři dlouhé hodiny. Řekly jsme si, že po tom, co jsme celý víkend strávily spolu, potřebujeme nějaký čas od sebe. Tři hodiny stačily.

Trvá jí to déle, než jsem čekala, tak dojdu zpátky k toaletě a posadím se. "No tak," poháním ji netrpělivě.

"Haló?"

Cítím, jak se mi z jejího hlasu trapně rozzáří obličej. "Hola."

"Hola? To tu ještě nebylo," poznamená.

"Hádej, kde jsem."

"Ehm, u sebe doma?"

"Sedím na záchodě."

"To jsem fakt potřebovala vědět," odvětí sarkasticky.

"Nesedím jakože sedím, prkýnko je dole. Ale mám strašlivý dilema."

"Ano?" zeptá se Ashley po dlouhé pauze. Asi měla za to, že jí to řeknu rovnou.

"Došly mi strojky a už mám na sobě pěnu," informuju ji.

"A?"

"A nemůžeš přijet a přivést mi jeden svůj? Pokud možno nepoužitej."

"Nemůžeš použít Paulin?"

Nedívala jsem se v koupelně rodičů, ale nepůjdu tam. Máma používá vosk a tátův strojek použít nechci.

"Patří k těm voskovým šílencům, takže ne. Přijeď sem, Ash. Prosím."

"Dívám se na televizi."

Odfrknu si. "No a? Pospěš si, začínám okorávat jako tvoje... moje... někoho jinýho babička."

"Neokoráváš. Hezkej příměr a hezká záchrana, mimochodem."

To bych řekla. "Tak osychám. Záleží na tom, jaký slovo použiju? Prostě si pospěš, ano? Prosím."

"Jde o případ nouze?" zeptá se.

"Viděla jsi Školáka vlkodlaka?"

Tak chlupatá sice nejsem, ale nepodstoupila jsem to všechno pro nic za nic.

Ashley vydá do telefonu nevraživý tón a já se usměju. "Ten úsměv si nech od cesty. Budu tam za hodinu."

Můj úsměv povadne. To se zbláznila. "Za hodinu? Cože? Ne, za patnáct minut."

"Vždyť jsem říkala, že za patnáct minut."

"Baví tě mě trápit, že jo?"

"Vždycky."

Pohlédnu na své schnoucí nohy. "Nestihla bys to za deset minut?"

"Cože?"

Zavrtím hlavou. "Nic, to je jedno. Miluju tě, jeď opatrně."

"Budu tam za půl hodiny."

Smyla jsem starou pěnu, protože zaschla, a právě si nanesla novou vrstvu, když uslyším Ashley vejít do domu.

"Michaele J. Foxi, jsi doma?" zavolá a už jde po schodech nahoru.

"V koupelně!" zakřičím na ni zbytečně.

U dveří slyším zvuk Ashleyiných podpatků. "Můžu jít dovnitř?"

"Nevím, nemůžu ti slíbit, že tě nekousnu."

Ashley vpadne dovnitř a obě se na sebe přihlouple usmějeme. "Ahoj."

"Pozdrav mě trochu blíž."

Zavře dveře a dojde ke mně. Pak se skloní a dá mi nadšenou uvítací pusu.

"Mmm. Teď žerty stranou, máš ho?" zeptám se.

"Mám." Sáhne do kabelky a vyndá červený pendrek. "Chceš taky?" zeptá se a zakousne se do něj.

Krátce obrátím oči v sloup, pak jí pendrek vytrhnu z ruky a rychle si z něj ukousnu. "Ash."

Ashley mi před obličejem zamává život zachraňujícím strojkem na jedno použití. "Tadá."

Vezmu jí ho. "Fajn, díky. Teď už můžeš jít, nic dalšího od tebe nepotřebuju," popichuju.

Věnuje mi křivý úsměv a zase mi strojek vezme. Dívám se, jak sundá krytku a ponoří ho do umyvadla naplněného vodou. "Být tebou, byla bych na mě hodná. Pokud nechceš, abych ti schválně pořezala nohy."

Hlasitě žvýkám pendrek. "To bys neudělala, na to mě moc miluješ."

Zvednu nohu k okraji umyvadla a nebojácně sleduju, jak se Ashley skloní, chytne mě jednou rukou za stehno a přiloží mi strojek k noze pokryté pěnou.

"Chyběla jsem ti?" zeptá se Ashley a přejede mi po noze strojkem. Znovu si ukousnu kus červeného pendreku.

"Chyběla," potvrdím. "A já tobě?"

Ashley zakvrdlá strojkem v umyvadle. "Ani ne."

"Jo jasně," odfrknu si a sleduju, jak opět strojek zvedne.

Usměje se na mě, abych věděla, že si dělala srandu, a opět mi přejede strojkem po noze.

Dům jsem od příchodu ze školy měla sama pro sebe, Glen a Clay jsou bůh ví kde a rodiče pracují. Před půl hodinou volali, že půjdou na večeři a do kina a vrátí se až večer.

Poslala jsem Clayovi smsku, že mu dám dvacet dolarů, když se s Glenem venku zdrží.

Jeho odpověď mě přiměla k úsměvu.

"Michaele, jsem doma," ohlásí se Ashley z předsíně.

Poslala jsem ji pro jídlo a DVD.

Nakloní se přes opěradlo gauče a dá mi pusu na tvář. "Vzala jsem Záhadu Blair Witch."

Přitáhnu si ji k sobě. Přepadne přes opěradlo a spadne mi do klína. "Nevzala."

Usmívá se. "Vzala jsem japonskou verzi Nenávisti."

Super. Já tu verzi viděla a Ashley ne. Vím naprosto jistě, že ji vyděsí k smrti. Naštěstí pro ni mi nebude vadit, když se ke mně bude tisknout a zarývat do mě nehty. "Bezva. Co jsi vzala k večeři?" zeptám se a rozhlédnu se po tašce s jídlem, která musí někde blízko být. Nevidím ji, ale cítím ji.

"Dršťkovou polívku."

"S hodně držkama?" zeptám se se stěží potlačovaným nedospělým úsměvem.

"Dršťkama," zasměje se Ashley. "A ne, dělala jsem si srandu," zvedne Ashley papírový pytlík z KFC.

"Pepsi nebo voda?"

"Vzala jsem ti obojí."

"Úžasně se o mě staráš," nakloním se pro polibek.

"Přinesu talíře," nabídne se Ashley.

Zamítnu ten návrh zavrtěním hlavy. "Nemusíme předstírat, že jsme civilizovaný lidi."

Koutkem oka vidím, jak se Ashley mračí na obrazovku. Dveře nahoře se pomalu otvírají.

"Utíkej, ty blbá náno!"

"Neslyší tě, Ashley."

Ashley se ke mně neotočí, zvedne ruku k mému obličeji a zakryje mi pusu. "Pššt."

Dám jí ruku pryč a propletu naše prsty. Když mě okamžitě silně zmáčkne, zašklebím se.

Ze schodů schází ta šílená holka a vydává ten divný zvuk.

"A kurva," vykvikne Ashley a sevře mi ruku ještě silněji.

"Jo, kurva," znovu se zašklebím bolestí. "Hele, trochu to bo-"

"Proč neutíkáš?!" ječí Ashley na obrazovku.

Zvednu svou láhev vody. "Ash, mohla bys mě pustit?"

Ashley mě rychle pustí, pokusí se přisunout blíž a chytne mě za tričko. Pořádně se napiju a zašroubuju víčko.

Ta mrtvá holka pořád leze dolů po schodech, a zatímco spolknu chladnou tekutinu, vidím, že Ashley má zkroucený obličej, očividně je zhnusená.

"Panebože, to je šílený. Koukni na její oči!"

Nic na to neřeknu, jen se na ni dál dívám a usmívám se.

Ashley mi vsune ruku pod paži, nešikovně si mě přitáhne na klín a přes mé rameno sleduje obrazovku. Ruce má kolem mě a svírá mě.

"Přibližuje se k ní, ta ženská to má spočítaný."

Mačká mi žebra.

Najednou mě Ashley pustí a televizi vypne.

Otočím se na záda a vzhlédnu k ní s pozvednutým obočím.

"Co je? Měla jsi nahnáno."

"No jasně," obrátí oči v sloup.

Když mi ten film Glen poprvé pustil, vyryla jsem mu do ruky díry, jak jsem do něj zarývala nehty. Myslím, že tam pořád má jizvy. Pak se ho zeptám.

Natáhnu ruku a přiložím jí Ashley na srdce. Uhání jako o závod. "Padavko."

"Ještě se bojíš?" odtáhnu se a trochu udýchaně se zeptám Ashley pod sebou.

"Jo," odvětí, přitáhne si mě zpátky a vklouzne mi rukou pod tričko.

Polibek prohloubím, a aniž bych ho přerušila, natáhnu se ke knoflíku jejích těsných džín a neohrabaně se je snažím rozepnout.

Do mé ruky narazí Ashleyina a snadno knoflík rozepne.

Něco zaslechnu. Zamračím se a odtáhnu se. Vlasy mi padají na Ashleyin obličej. "Neslyšela jsi něco?"

"Zasténala jsem."

"Ne, to nebylo ono."

Sjede mi rukama dolů po zádech a přitáhne si mě víc k sobě. "Vážně nechci, abys něco říkala, pokud to nebude něco sprostýho," zašeptá, odhrne mi vlasy z tváře a pak si mě jemně přitáhne zpátky pro spalující polibek.

Ozve se odkašlání.

S Ashley uprostřed polibku ztuhneme a rychle se od sebe odtáhneme.

Zvednu horní polovinu těla a pohlédnu přes opěradlo za gauč. Stojí tam moji rodiče.

Vykulím oči, rychle z Ashley slezu a upravím si zvednuté tričko a rozcuchané vlasy. Pohlédnu na Ashley, která si zapíná kalhoty, a pak na Paulu, která má ve tváři tázavý výraz. "Ehm, Ashley se… dusila."

"Vzhledem k tomu, jak hluboko jsi měla jazyk v jejím krku, tak se vůbec nedivím."

Mravně se zardím a sklopím zrak zpátky na gauč, kde sedí Ashley, která si přejíždí přes rty palcem a vypadá, jako by se chtěla do gauče propadnout.

"Půjdeme na kutě," řekne táta pobaveně a vede usmívající se Paulu ke schodům. "Dobrou noc."

"Dobrou noc, Ashley," řekne Paula zvýšeným hlasem.

Ashley si skryje obličej do dlaně a já se usměju. "Dobrou," odvětím za nás obě.

Říkala jsem, že něco slyším.

127

Dneska zbývá přesně týden do mých osmnáctin.

Mám zhruba šest set hodin a čtyři tisíce osm set sekund na to, abych se bez následků chovala nezodpovědně.

Šest set tisíc sekund není nic.

"Spencer, to ses tam ztratila?" zavolá Ashley z přízemí.

Bere mě do kina.

"Pokaždý, když se mě na to zeptáš, tu zůstanu další půl minutu."

Snažím se najít náušnice, které mi loni dala. Našla jsem jen jednu, snažím se objevit tu druhou. Ztrácení náušnic je má slabost. Nevím, jak to dělám.

"A za každou sekundu, kterou tam zůstaneš navíc, si dám v kině další jídlo."

Ashley platí lístky a já platím všechno, co se jí vejde do té bezedné jámy, které říká žaludek.

Vstanu a dokážu si zároveň připnout tu jednu náušnici a vklouznout do bot. Vlasy si dám na levou stranu, abych ucho bez náušnice zakryla. Pochybuju, že si toho někdo všimne, ale pokud by si toho všimla Ashley, můžu takhle alespoň tvrdit, že jsem ji ztratila v kině. Pořád mě nabádá, abych si nechávala šperky na jednom místě.

Zabouchnu dveře a spěchám chodbou. Měla jsem pravdu, Ashley stojí pod schody a vypadá netrpělivě. A sexy. "Bože, už jdu."

"Co jsi tam dělala?"

Opatrně scházím po schodech dolů. "Snažila jsem se, abych vypadala tak krásně jako ty."

Dneska se držím na uzdě, protože Ashley má od rána náladu pod psa. Myslím, že jde o PMS. Ale nahlas to neřeknu. Pokud nechci vyvolat hádku.

Čekala jinou odpověď. "Prostě... sebou hni, ano? Určitě budeš skuhrat, když zmeškáme upoutávky."

Ten drobný úsměv mi neuniknul, Ashley. "Jenom si skočím pro kabelku a nechám se vyfotit a pak můžeme vyrazit." Všimnu si, že nemá kabát. "Proč nemáš kabát, venku je tak dvacet."

Když je míň než pětadvacet, Ashley mrzne.

Pokrčí rameny. "Je mi teplo."

Přiložím jí ruku na čelo, nezdá se být horké. Nejspíš je to jen tou menstruací.

"Říkala jsi něco o focení?"

Přikývnu. "Máma už dva dni nedala foťák z ruky, dělá nějaký fotoalbum z mýho posledního týdne jako dítěte." Nechápavě zavrtím hlavou. "I když technicky vzato to bude posledních devět dní. Každopádně říkala, že tě na těch fotkách mít, tak pojď se mnou," chytnu ji za zápěstí a vedu ji do kuchyně, kde Paula s někým mluví.

"Já se nechci fotit."

"Aspoň jsem tě varovala. Mě vzbudila v šest ráno. Jedna fotka s bleskem a jedna bez blesku." Při té vzpomínce se téměř zašklebím.

"Je to blázen."

"Myslím, že na první slintám ze spaní."

"Jak jinak."

Za tu poznámku jí sevřu zápěstí trochu silněji, a zatímco vejdeme do kuchyně, spatřím Paulu odložit telefon.

"Jdeme do kina, takže jestli mě chceš ještě vyfotit, měla bys to udělat hned, protože dneska spím u Ash."

Paula se na nás usměje a zvedne se ze židle, aby našla foťák. Najde ho bleskurychle a brzy stojí se stříbrným foťákem před námi. "Jedna s bleskem a jedna bez blesku?"

Ještě není úplná tma a v kuchyni se svítí, blesk není třeba. "Blesk nepotřebuješ, mami."

Ashley se ke mně otočí a přemýšlí, kam s rukama. Pořád se kvůli tomu, jak nás minulý týden načapali při líbání, stydí.

Stojí daleko ode mě a já se téměř usměju tomu, jak směšné to je, jde tu o Paulu. "Nemám vši, pojď sem." Přitáhnu si Ashley k sobě a pevně ji obejmu rukou kolem krku. "Otoč se na mou mámu a uvolni se."

Paula si odkašle.

"Otoč se na svou nastávající tchýni a uvolni se," opravím se.

Ashley to udělá a dokonce se dokáže přirozeně usmát. V okamžiku, kdy foťák cvakne, jí dám teatrální pusu na tvář.

"Jé, to je dokonalé!" zvolá Paula.

"Bylo nám potěšením. Ale měly bychom jít, nebo nestihneme film."

Paula nám zamává a začne si procházet ostatní fotky, které tenhle týden pořídila.

"Tvá máma je blázen, Spencer," prohlásí Ashley, když nastoupíme do jejího auta.

"To musí být, ani si nevšimla tvý blbý nálady." Uměju se, aby věděla, že částečně žertuju a v žádném případě se nesnažím vyvolat hádku. V těchto situacích vždycky vyhraje.

"Jaký blbý nálady?"

"Nespíš jsi jenom unavená, to nic. Zapomeň na to."

Před Ashley ta tři písmena nikdy nezmiňujte. Utrhla by vám hlavu.

Otočí se, aby na mě lépe viděla. "To mluvíš o obědě? Protože to sis zasloužila."

Dneska při obědě Ashley trvala na tom, abych si s ní dala makaróny se sýrem. Odmítla jsem. Došlo na slzy. Nechala jsem to být. Ashley ne.

Připravila mě o věneček.

To nebyl eufemismus, koupila jsem si žloutkový věneček a Ashley mi ho snědla.

"Jeďme," navrhnu.

"Usměj se."

"Proč?"

"Tvá máma stojí s foťákem ve dveřích."

Po deseti minutách jízdy se nakloním k Ashley a nakouknu za volant.

"Snažíš se nás obě zabít?" zeptá se Ashley.

Rychle se vrátím zpátky. "Dochází ti benzín."

"Pro dnešek to bude stačit. Jedeme jenom do kina."

"A co když bude zácpa nebo se něco stane?"

"Půjdeme pěšky."

"Ash," vzdychnu. "Natankuj, o co jde? A můžeme ti tam koupit i to jídlo. Ty směšný ceny v kině platit nehodlám."

"Bože, jsi jako můj děda."

Neřekla bych, že to byl kompliment.

"Dvě minuty odsud je benzínka. Na příští křižovatce zahni doprava a pak-"

Ashley mě hrubě přeruší. "Vím, kde je příští benzínka, Spencer."

Zírám jí na profil tak dlouho, aby cítila mou rozmrzelost. Pak hlavu odvrátím a upřu zrak z okénka.

Tolik k tomu, že se dneska budu ovládat.

Její špatná nálada se pokaždé nakonec přenese i na mě.

"Co je? Přišla jsi najednou o jazyk?"

Teď se snaží vyvolat hádku, a než se naděje, bude se omlouvat a přizná, že to byla její vina. Tak to obvykle je. "Proč tě to zajímá? Stejně na něj můžeš dneska zapomenout."

"To bych ho napřed musela chtít."

"Vždycky ho chceš."

Když dojedeme k benzínce, Ashley zbytečně prudce zabrzdí a obě nás to hodi dopředu. Pásy nás udrží na místě.

"Kdo že se nás to snaží zabít?" zamumlám.

"Nepřeháněj. Nikdy bych ti neublížila."

Její slova jsou milá, ale tón ne.

Během uplynulé minuty jsem se uklidnila, ale vím, že Ashley pořád není v nejlepším rozmaru. Taky vím, že za to nemůže. Chovala jsem se hnusně, když jsme byly kempovat, a Ashley to většinou zvládala v klidu. "Ash, jestli chceš jet domů a dopřát si horkou vanu nebo něco, tak klidně můžeme. Na ten film můžeme jít jindy."

"Už jsme tady," odvětí. Nezní to zatrpkle. Myslím, že pro teď jsem v bezpečí.

"Tak já půjdu dovnitř. Zaplatím a nakoupím hromadu nezdravýho jídla. Můžeme si u tebe udělat filmovej večer. Můžeš si vzít pohodlný oblečení a můžeme jít dřív spát."

Její oči jsou mnohem milejší. "Čekáš od toho něco?"

Zazubím se na ni. "Nic, jenom jiskrnej rozhovor, přísahám."

"A co když něco čekám já?"

"Když na mě budeš hodná, uvidím, co svedu."

Rozepne si pás. "Půjdu s tebou, jenom natankuju."

Zajímalo by mě, proč se vlastně říká natankovat. Nabenzínovat nebo nanaftovat by přece bylo přesnější. No ne?

"Jestli půjdeš dovnitř, platíš si Coca Colu."

Ashley vzhlédne a soustředí se na částku za benzín, kterou bude muset platit. "Tak jo."

Myslím, že mě pořádně neslyšela. Její chyba.

Mumlá si něco o absurditě současných cen pohonných hmot a já souhlasně přikyvuju, jako bych měla tušení, o čem to mluví. Nikdy za benzín neplatím, tak se mě to netýká.

"Tak jo," zabručí a znovu zkontroluje částku a číslo stojanu. Jsme dvojka. To je fajn číslo.

Vystoupím z auta a jako každý člověk s mozkem si rychle zkontroluju, že naším směrem nejedou žádná auta, pak vyrazíme dovnitř zaplatit.

Těsně před dveřmi mě Ashley chytne za ruku a zatlačí na dveře druhou volnou ruku. "Bude tě stát majlant, že jo?"

Z jejího těla byste to nepoznali, ale je fakt bezedná. Nejí za dvě, ale za dvanáct. "To vždycky," odvětím, vejdu dovnitř a jdu do vzdáleného rohu k automatu s Pepsi. Odšoupnu dveře a vezmu si láhev.

Zahneme za roh a Ashley se zastaví a zvedne ze stojánku ošklivé sluneční brýle. "Koupíš mi je?"

Protože mě drží za ruku, taky se zastavím. "Jasně. Ale to bych musela být slepá."

"Myslíš, že by tu po mně chtěli občanku?"

"Řekla bych, že po tobě budou pořád chtít občanku, i když ti bude pětadvacet."

"To je kompliment?" zeptá se nejistě.

"Jo."

Ashley se usměje. "Fajn. Hele, sluší mi?"

Nasadila si ty ošklivé sluneční brýle.

Zvednu jiné. Ještě ošklivější. "Ne. Zkus si tuhle."

Když si je nasadí, obě se rozesmějeme tomu, jak úplně idiocky vypadá. Její slova, ne má.

Když uslyším zvýšené hlasy, přestanu se smát a podívám se za roh. Můj úsměv rychle povadne. Spatřím záda dvou mužů, jeden míří pistolí na prodavače, zatímco druhý obejde pult a odstrčí ho stranou.

Ashley si zjevně zkusila další brýle a hlasitě se zasměje. "Tyhle si musím koupit."

Rychle se schovám za regál a zakryju Ashley pusu rukou. Nakloním se k jejímu uchu. "Pokud mě už nikdy neposlechneš, poslechni mě teď. Buď potichu, ano? Buď fakt, fakt potichu," šeptám.

Stáhnu nás obě k zemi, krčíme se a není nás tolik vidět. Kromě kluka, co tu pracuje, jsme tu nejspíš jediné.

Ashley se na mě dívá, jako bych se zbláznila.

"Otevři ji!"

Skrz mezeru mezi regály na ně celkem dobře vidím. Pokladna je zavřená a jeden z těch chlápků zezadu drží šlachovitého zaměstnance benzínky a míří mu pistolí na hruď. Zajímalo by mě, jestli stihnul zmáčknout tlačítko, které má být pod každým pultem. To, co přivolává policii.

A zajímalo by mě, jestli zamknuli dveře.

"Jsi hluchej, blbečku? Vystřelím ti mozek z hlavy. Otevři doprdele tu kasu!"

Ashley mě stáhne zpátky k sobě, vezme mě oběma rukama za obličej a nakloní se k mému uchu. "Moc se omlouvám, že jsem dneska byla hnusná," šeptá.

Zavrtím hlavou na znamení 's tím si nedělej starosti', protože na to teď opravdu nemyslím. Pevně mi stiskne ruku a začne dýchat rychleji.

Zatímco ji dál držím, rozhlédnu se. Jsme těsně vedle dveří do skladu, ale když je otevřeme, uvidí nás.

Vtom se hlasitě ozve vyzvánění, které mám nastavené pro Paulu. Zastaví se mi srdce a následně mi začne téměř bolestivě bušit do žeber.

Do hajzlu.

128

Telefon dál řve, ale nedokážu se pohnout, abych ho umlčela. Nemůžu dělat nic. Mám pocit, jako bych byla v jednom z těch snů, kdy stojíte uprostřed silnice a přímo na vás se říti auto, ale vy se nedokážete pohnout, nohy vám prostě vypověděly službu.

"Co to doprdele je?" uslyším jednoho z nich se zeptat.

"To je telefon, vole."

"Myslel jsem, že tu nikdo není!"

"No, evidentně máme společnost. Nestyď se."

"Já nechci společnost. Já chci, aby tenhle debil otevřel tu podělanou kasu."

Uslyším kroky. Vytrhnu ruku z Ashleyina pevného sevření a posunu Ashley dál. Naznačím jí ústy, aby tam zůstala, a rychle vstanu. Srdce mi buší tak, že ho cítím všude. Přemýšlím, jestli ho slyší i oni. "Jsem tu jenom já," vysoukám ze sebe stěží hlasitěji než šeptem.

Ani nemají nic přes obličeje. Mám radši, když s někým napřed alespoň navážu rozhovor, než zjistím, že nemá mozek.

"Ale podívejme se," pronese bližší z nich v předstíraném úžasu. "Máš jméno, kotě?"

Nechci, aby znal moje jméno.

Krátce se zasměje a přistoupí blíž. V ruce volně drží pistoli. "Nejsem typ chlapa, co se rád opakuje."

"Máš pistoli, kámo. Asi má nahnáno," řekne menší chlápek za kasou.

Jestli přijde blíž, spatří Ashley. Udělám krok dopředu. "Sarah," řeknu první jméno, co mě napadne.

"Nechceš to říct trochu blíž?"

Otevřu pusu, abych odpověděla.

"Ne, nechce." To byla Ashley. Je ze mnou. "A neříkej jí kotě."

Otočím se a nevěřícně na ni pohlédnu. Teď vážně není vhodná doba na to být majetnická a hádat se s tím milým pánem s pistolí.

Chlápek mě zpraží pohledem. "Jenom ty, hm?"

"Lee!" křikne menší chlápek. "Nechceš si nechat seznamování na jindy? Nejsme tu kvůli nim."

Namíří na nás pistoli a pokyne nám, abychom šly do rohu. Sám se pak vrátí k pokladně.

"Zbláznila ses?" zašeptám Ashley.

"Ty ses zbláznila, jestli si myslíš, že se budu schovávat, když by tě mohli zabít."

"Zavolala jsi poldy?"

"Ne."

"Byla jsi sama s mobilem a nezavolala jsi poldy?" zašeptám s vykulenýma očima.

"Zapomněla jsem, jasný? Nemůžu za to. Nemyslelo mi to, bála jsem se o tebe."

V takovéhle situaci se s ním nechci hádat. "To nevadí. Moje máma nás už určitě nechala hledat FBI. Bojí se, když nezvedám telefon."

"Kde jsou prachy?" křikne menší chlápek za pokladnou na prodavače. "Nic tu není."

Kasa je otevřená a on drží v ruce jen pár bankovek.

Vidím na jmenovku prodavače. Jmenuje se Rick. Vypadá stejně nervózně, jako se já cítím.

"Před tři čtvrtě hodinou jsme uzavřeli tržbu. Nic tam není."

S Glenem jsme tu byli dost často na to, abych věděla, že za pět minut zavírají. Proto jsem navrhla tuhle benzínku, myslela jsem, že tu nikdo nebude. Nesnáším fronty.

"Do banky si ale nešel. Tak kde ta tržba sakra je? Vzadu?" vyptává se menší chlap.

"Vemte si, co tu je, jo?" drmolí Rick.

Lee ho hrubě popadne, přetáhne ho přes pult a srazí ho na podlahu. Pak k Rickovi přidřepne, aby ho měl víceméně v úrovni očí, a přiloží mu hlaveň pistole k čelu. "Přestaň si ze mě dělat prdel, mladej. Nemám na to náladu."

"Možná byste s tou věcí měl mířit někam jinam," navrhne Ashley.

Lee rychle vstane a otočí se naším směrem. "A ty bys možná měla držet hubu! Pokud nechceš, abych-"

"Mrzí jí to," vstoupím do toho. "Neví, co říká, nevzala si svý léky."

Lee na mě zamává pistolí. "Radši dohlídni, ať je zticha."

Přikývnu. Jestli se jí něco stane, zabiju ji.

Chlápek za pokladnou si nacpe do kapes drobné, které v kase našel, a přeskočí pult k svému spolupachateli. "Nepřišel jsem si pro necelejch devadesát babek, Lee."

Lee zvedne ruku a ukáže dozadu, kde jsme s Ashley blbly se slunečními brýlemi. "Kancelář je tam, že jo?" Mlčení vezme jako kladnou odpověď. "Super. Jdeme. Jesse, postarej se o dámy," řekne menšímu chlápkovi.

Jesse a Lee. Určitě jsou to jejich pravá jména. Idioti. Pro policii to bude s popisy a křestními jmény hračka.

Jesse popadne Ricka a vede ho ke dveřím, aby zadal bezpečnostní kód. Lee dojde ke mně a Ashley. Jeho ruka se sotva dotkne mé, když vtom mě Ashley stáhne zpátky. "Nešahej na ni."

Jesse na Ashley dlouze a ostře pohlédne a pak si mě přitáhne k sobě. "Pojďte kurva se mnou," nařídí.

Minu svou kabelku a víc než cokoliv si přeju, abych ji mohla zvednout a vyndat mobil. Odteď už ho budu nosit v kapse. A taky zalepím Ashley pusu. Dneska jí nedokáže udržet zavřenou.

Jesse nás odvede do průměrně velké místnosti, která ani kancelář nepřipomíná. I když je to vlastně jen benzínka a ne banka. Lee za námi zavře a zamkne.

Trezor není moc velký. Je černý.

"Co se děje, Jesse?" zeptá se Lee, když vidí, jak Jesse a Rick před trezorem nečinně stojí. Rick se začíná potit.

Zvláštní, mně je zima.

"Nezná kód."

Lee zavrtí hlavou. "Blbost."

"Neznám ho, člověče. Přísahám. Tržbu tam dával vedoucí."

Lee namíří na Ricka pistoli. "Tak bys měl pořádně přemýšlet."

"Neznám ho!"

"Přemýšlej!"

"Lee?" řeknu tiše, abych získala jeho pozornost. "Nemyslíš, že by ho už otevřel, kdyby ten kód znal? Kasu vám přece otevřel."

"Cože?"

"Koukni na něj. Nezná ho," vstoupí do toho Ashley. "Co kdybyste zmizeli, než se tu ukážou poldové?"

"Poldové se tu neukážou, zlato."

Ashley pokrčí rameny. "Já ti nevím, vykrádáte benzínku..." Předstírá, že přemýšlí. "Jsem si dost jistá, že se to poldové dřív nebo pozdějc dozví."

Celý ztuhne. "Tý tvý drzý huby už začínám mít po krk!"

Ashley mi pohlédne do očí a já jí ústy naznačím, aby už mlčela.

S Ashley nás strčí na zem v nejvzdálenějším rohu od jediných dveřích. Jesse a Lee jsou mimo doslech u Rickyho, pořád se snaží otevřít trezor. Z nějakého důvodu bych řekla, že se jim to nepovede.

"Ztratila jsem náušnici," zašeptám Ashley vedle sebe. "Když jsem předtím byla ve svým pokoji a ty jsi pořád volala, abys zjistila, co dělám, hledala jsem ztracenou náušnici." Pustím Ashleyinu ruku a odhrnu si vlasy z tváře, abych na ni pořádně viděla.

"Koupím ti nový."

Znovu se natáhnu pro její ruku, máme je mezi sebou, aby to Jesse a Lee neviděli. Doufám, že prozatím nás mají jen za blízké kamarádky. Nechci, aby věděli, jakou nade mnou mají moc. Určitě to platí i pro ni, ale udělala bych cokoliv, abych ji ochránila.

"Ty nejspíš taky ztratím."

"Tak ti koupím další."

Vím, že cítí, jak se mi ruka třese, začala mi její hřbet konejšivě hladit palcem. "Ash, bojíš se?" zeptám se tiše.

"Cítila bych se mnohem líp, kdybys byla v bezpečí doma."

"Já vím, ale máš strach?"

"Ne."

"Mají zbraň, Ashley," připomenu jí.

"Nepoužijou ji. Kdyby ji chtěli použít, už by to udělali."

Nejistě vzdychnu. "Naposled jsem se takhle bála, když..." U toho se zarazím, nechci jí říkat, že jsem se naposledy takhle bála, když jsem byla u jejího otce.

"Hej," pronese Ashley pevně. "Nic ti neudělají, jasný? Slibuju."

Přikývnu, vím, že by udělala cokoliv, aby mě ochránila. "Cítila bych se mnohem líp, kdyby sebou Bonnie a Clyde pohli."

"Bonnie byla ženská."

To je fakt. "Tak Johnnie. Víš, jak to myslím."

"Sakra!" zařve Lee Rickovi do obličeje. "Už si doprdele vzpomeň!"

"Jak si mám vzpomenout?! Říkal jsem, že ten kód neznám!"

"Kecáš!"

"Proč bych proboha kecal?!"

Začíná se jich zmocňovat zlost. Někdo přijde k úrazu a z nějakého důvodu si nemyslím, že to bude Lee. Nechci, aby se Rickovi něco stalo, je v tom nevinně stejně jako my s Ashley.

Lee hrubě přitiskne hlaveň pistole k Rickově hrudi.

"Hej," vyhrknu a vstanu. Tlukot mého srdce je určitě hlasitější než můj hlas. "No tak, všichni se uklidníme."

Ashley je mi okamžitě po boku.

"Lee, kámo, má pravdu," souhlasí Jesse. "Přestaň se chovat jako debil. Nepřišli jsme sem nikoho zabít."

"Nepřišel jsme pro kolik, devadesát babek?! Ne, bude mluvit, jenom bude potřeba trochu přesvědčování."

"Přesvědčování?" ozve se Ashley. "Držíš mu pistoli u hrudníku a pořád nemluví. Evidentně tu kombinaci nezná, nech ho být."

"Co kdybys držela hubu?!" vybuchne Lee, odstrčí Ricka stranou a postoupí k nám. "Chceš, abych ti prohnal kulku tou tvou prázdnou makovicí?"

"Ne, ale chováš se, jako bychom za to mohli." Ashley ukáže rukou Rickovým směrem. "Jenom byl v práci. Jenom dělal svou práci a vy jste sem vpadli a přiložili mu k hrudníku tu pitomou pistoli Přijde ti to fér?"

"Ashley, sklapni," řeknu rychle. Srdce mi hrozí vyskočit každou chvíli z hrudi. Upřu na Leeho zrak. "Neví, co říká," vyhrknu.

Je téměř před námi. "Řek bych, že ví."

"Neví," trvám na svém. Udělám krok dopředu, dám mu ruku na předloktí a částečně mu zablokuju výhled na Ashley. "Je to blázen a mrzí ji to."

Lee sklopí zrak na mou ruku a pozvedne obočí. Je to má levá ruka. Rychle ruku z jeho předloktí stáhnu a on mě hrubě chytí a přitáhne si mě k sobě. Dívá se na můj prsten. Dotkne se diamantu, když vtom mě od něj Ashley odtáhne takovou silou, že málem upadnu.

"Říkala jsem ti, abys na ni nešahal."

Zatahám ji za paži, aby se na mě otočila, ale nepohne se. "Sakra, Ashley. Přestaň," hlesnu tiše, ale vím jistě, že to Lee slyšel.

Teď míří pistolí na ni. "Už se bojíš, Ashley?"

Ashley se ani nepohne, a kdybych ji neznala tak dobře, jako ji znám, myslela bych si, že je úplně klidná. Myslela bych si, že se vůbec nebojí.

"Ne?" zeptá se Lee a mírným pohybem zápěstí obrátí pistoli na mě. "A co teď?!

Snažím se na kovovou hlaveň, která mi míří na srdce, nedívat. Už je to dávno, co na mě někdo mířil zbraní, a byla to vodní pistolka. Ashleyina vodní pistolka.

"Jestli jí ublížíš, přísahám, že tě zabiju," zašeptá Ashley.

"Konečně!" zvolá Lee a svěsí pistoli. "Konečně ti něco zavřelo klapačku!"

"Jsi debil, Lee," prohlásí Jesse za stolem. "Nech je bejt, vypadneme odsud. Ten kluk nic neví."

Jakmile se Lee otočí, natáhnu se pro Ashleyinu třesoucí se ruku a pevně ji stisknu.

"To ty jsi po mně chtěl, abych do toho šel s tebou!" křičí Lee na Jesseho.

"Chtěl jsem snadný prachy, nechtěl jsem nikomu nic udělat! Zacházíš moc daleko. Nech toho."

"Nechám toho, až dostanu víc než podělanejch devadesát babek!"

"Hej," vstoupí do toho Ashley. "V černý kabelce za dveřma mám peníze. Vezměte si je, jo? A pak jděte."

Lee dojde ke dveřím a pistoli si strčí za kalhoty. Pak zvedne Ashleyinu kabelku a to, co z ní nechce, pouští na podlahu. Nakonec odhodí i prázdnou kabelku a v ruce drží peněženku. Strčí si do kapsy peníze a vyndá z peněženky Ashleyin řidičák.

"Omlouvám se," prohlásí Jesse zčistajasna. "Lee neví, kdy přestat. Mrzí mě, jestli jsme vás vystrašili, už půjdeme."

"Hej," zvedne Lee hlas a vrátí se do místnosti. Pistoli má opět v ruce. "To Porsche vepředu je tvý." Nebyla to otázka. "Naval klíče."

"Cože?"

Ashley své auto zbožňuju, jen tak mu klíčky nedá.

Jesse udělá krok dopředu a vrtí hlavou. "Ne, kámo, máme její peníze. Jdeme."

Spatřím pohled v Leeho očích, pak se mu napne tělo, a než můžu otevřít pusu, zvedne ruku, prudce se otočí a upře pohled na Jesseho.

Jesseho krev se rozstříkne po zdi, ještě než dokážu promluvit.

Pořád nic neslyším, když ucítím, jak mě Ashley zatáhne za sebe, a vidím, jak Rick spěchá pomoct Jessemu. Nic nezmůže, jeho nehybné tělo značí jistou smrt.

Rick vstane, obličej má postříkaný Jesseho krví. "Co kurva blbneš?!" spíše ho vidím, než slyším zakřičet, žílu na krku má naběhlou.

Kousek po kousku se mi vrací sluch. Teď slyším dunivý tlukot svého srdce. Myslím, že je hlasitější než ten výstřel.

"Ten posera si to zasloužil!" Lee se otočí ke mně a Ashley. "Klíče," žádá se šíleným výrazem v očích.

Ashley se třese ještě víc než já a já ho za to nenávidím.

Lee udělá krok dopředu a nepředstavitelnou silou švihne rukou. Ashley je na podlaze, než můžu byť mrknout.

Okamžitě jsem u ní. Krvácí z rány u spánku. "Ash, miláčku, vstávej," šeptám jejímu bezvládnému tělu. "Ashley," zkouším to znovu.

"Dej mi její klíče!"

"Co máš sakra za problém?!" okřiknu ho a rychle výhružně vstanu. Nezdá se, že by si z toho něco dělal. Třesu se a přeskakuje mi hlas. "Já mám metr šedesát tři a ty přes metr osmdesát, ale přísahám, že za tohle zaplatíš. Nemáš ponětí, co jsi právě udělal."

Rty mu zaškube úšklebek. Pak znovu pozvedne pistoli a mně se opět naskytne dokonalý výhled na kovovou hlaveň.

Srdce mi bije tak, až to skoro bolí.

Když se ozve další výstřel, cuknu sebou. Na Leeho hrudi spatřím krvavou skvrnu a v krku ucítím žluč. Nic neslyším, ani své srdce, které hrozí, že se zastaví. Lee spadne na podlahu a za ním stojí Rick s nataženou rukou. Drží kouřící pistoli.

129

Jak se jmenuješ?" zeptám se Ashley.

Sedí na pultu a u spánku má pytlík s ledem. Trvala jsem na tom, že ho budu držet.

"Spencer," zasténá tiše Ashley se zavřenýma očima.

"Tak se jmenuju já."

"Já vím. Vím, jak se jmenuju."

"Fajn, bezva. Tak mi to řekni," žádám ji jemně, zatímco stojím mezi jejíma nohama a ruku mám položenou na jejím stehně.

"Ashley."

Zvednu tři prsty. "Otevři oči. Kolik prstů vidíš?"

"Tipuju, že mi ukazuješ zvednutej prostředníček."

Usměju se a dám jí jemnou pusu na špičku nosu. "Otevři oči."

Otevře oči a po pár sekundách očního kontaktu pohlédne na mou ruku. "Tři."

Zbytečně přikývnu. "Kdo je prezident?"

"Idiot."

"Tři ze tří." Upravím pytlík s ledem. "Myslím, že budeš žít. Doporučuju hodně odpočinku, tekutin, špatných telenovel, nahý Spencer, Tylenol a pořádně velkou postel."

Ashley pomalu oči zavře a na rtech se jí objeví úsměv. "Děkuji vám, doktorko Carlinová."

Zvednu ruku a pohladím jí palcem nezraněný spánek. "Už je to lepší?"

"Ani ne."

Ještě než jsem stačila Ashley zvednout, vpadla do kanceláře policie. Někdo si všiml prázdné pokladny a otevřeného prázdného obchodu a Ashleyina auta před ním. Rick venku mluví s policií, nás s Ashley přijdou vyslechnout zítra.

Zavolali mým rodičům. Telefonát ukončili před pěti minutami a klidně se vsadím, že patnáctiminutová jízda od našeho domu bude podstatně kratší. Christine nevolali, Ashley nechtěla, aby její matce někdo cizí volal, že se její dcera připletla k loupeži. Je na dvoudenní pracovní cestě, myslím, že Ashley jí plánuje zítra zavolat, ale nejsem si jistá, točí se mi hlava.

Neměla jsem příležitost poděkovat Rickovi, nedokázala jsem vůbec mluvit. Nezeptala jsem se ho, kde přišel k té zbrani.

Jakmile přijedou moji rodiče, pojedeme do nemocnice. Ashley právě prohlédli zdravotníci ze sanitky a ještě ji musí prohlédnout nemocniční lékař. I čtyřletý by poznal, že má otřes mozku.

Až jí bude líp, promluvíme si o tom, co dneska udělala.

Zdravotníci právě zašli do kanceláře se dvěma nosítky, je tam s nimi jeden policista.

Zapištění brzd mě přinutí vyhlédnout ven. Auto mého otce smykem zastavuje, a ještě než zastaví úplně, rozlétnou se Pauliny dveře.

"Proboha," zamumlám s ohledem na Ashleyinu migrénu.

"Co se děje?""

"Hurikán Paula."

"Arthure, dělej!" slyším ji křičet přes zavřené dveře benzínky.

Málem je vyrve z pantů.

"Zlatíčko, jsi v pořádku?" zeptá se hlasitě a přitáhne si mě do medvědího objetí. Pytlík s ledem upustím na pult vedle našich kabelek. "Ublížili ti ty hajzlové?"

Nikdy nemluví sprostě, je namíchnutá.

Z toho mačkání se zašklebím, ale objetí jí i tak oplatím. "Jsem v pořádku, fakt." Alespoň tak v pořádku, jak v téhle chvíli můžu být.

"Určitě?" Odtáhne se a zkoumá mi obličej. "Pro jistotu tě zrentgenujeme, nejspíš jsi v šoku, momentálně jsi zmatená."

Přes její rameno pohlédnu na tátu, který se mě - klidně - zeptá, jestli jsem v pořádku. Upřímně přikývnu, ulevilo se mi, že jsou oba tady.

"Panebože!" zvolá Paula, rychle mě postrčí k tátovi a pak přistoupí k Ashley. "Ashley, drahá, tady Paula. Rozumíš mi?" zeptá se pomalu.

"Mami," napomenu ji. "Není zaostalá, jenom má otřes mozku."

Paula se jemně dotkne Ashleyiny tváře a vzhledem k tom, jak šíleně vysoká je, prakticky hledí Ashley do očí. "Jak se cítíš, drahá? Není ti nic?"

"Jenom se mi motá hlava a je mi na zvracení," odvětí Ashley. Paula zvedne spadlý pytlík s ledem a opatrně ho přiloží na ránu na Ashleyině spánku.

"Postarám se, aby tě prohlédli jako první, ano? Hned ti to ofáčujeme. Arthure, zlato, odnes Ashley do auta."

Než může Ashley protestovat, vyhrnou se z kanceláře zdravotníci s Leem na nosítkách, má kyslíkovou masku.

"On žije?" zeptám se překvapeně.

"Cože?" otočí Paula hlavu téměř o stoosmdesát stupňů. "Ty!" sykne, chytne nosítka a zastaví je. Pak začne Leeho fackovat. "Ty hajzle!"

"Paulo!" křikne táta, chytne jí napřaženou pěst do dlaně a odtáhne ji stranou.

"Modli se, aby mi tě zítra ráno nepřidělili!" křičí Paula na Leeho bezvědomé tělo, které opět nesou do sanitky.

Vrátím se k Ashley a pomůžu jí slézt z pultu. Už chci odsud vypadnout.

"Arthure, podej mi svůj mobil, slouží Sheila, dluží mi laskavost."

Sheila patří k nejlepším chirurgům v mámině nemocnici. A taky patří k jejím nejbližším kamarádkám.

"Postará se, aby už nikdy nechodil!"

"Paulo!" zvýší znovu hlas táta. "Uklidni se, to není řešení."

Paula začne pochodovat sem a tam a má krátký dech. "A co je řešení, Arthure? Ublížil našim dcerám!"

Pokaždé ji chci opravit. Nechci Ashley jako sestru.

Rozhodně ji nechci jako sestru.

Ale vím, že to Paula myslí dobře.

"Jestli přežije, dostane se před soud. Jak se patří."

"Ale prosím tě, Arthure. Policie v tomhle městě je banda pitomců! Spencer, zavolej svým bratrům. Ti si o něj postarají."

A který? Ten, co má předplacenou Vědu a techniku mládeži nebo ten, co slintá nad Michaelem Jordanem. Pardon, 'studuje' Michaela Jordana.

"Nejsme mafie, mami. S Ashley počkáme v autě, myslím, že oba musíte mluvit s policií."

"Jestli se mi ten chlap dostane do rukou, nebudu zodpovědná za své činy, prostě nebudu!"

Zavrtím hlavou. Už se jí dostal do rukou. "Nechceš něco na uklidnění?"

"Věděla jsem, že se něco stalo, když jsi nezvedala telefon. Věděla!"

Nechám ji při tom. "Až skončíte, můžete nám přinést kabelky? Jsou na pultu. Pojď, Ash."

Kdybych si nedělala starosti o Ashley, přidala bych se k rozlícené Paule.

"Leží se ti pohodlně?" zeptám se Ashley, která na velké nemocniční posteli vypadá hrozně drobně.

"Cítím se hloupě. Nechci tu zůstat přes noc."

Po jednom vyšetřením za druhým, která trvala hodiny, došli lékaři k závěru, že má Ashley střední otřes mozku. Paula nechala poslat pro kolečkové křeslo a všechno okolo a nehnula ani brvou, když Ashley zvracela. Mně se při pohledu na zvracející lidi dělá špatně.

"Já vím, ale tady budeš pod dohledem."

A byla jsem neústupná.

Paula mě stoprocentně podpořila.

"Doufám, že ten Tylenol brzy zabere."

Posunu se na posteli, abych neseděla na kraji, odhrnu jí vlasy z obličeje a dám jí pusu na čelo. "Neboj, zabere," ujistím ji a položím jí pravou dlaň na tvář. "Nepotřebuješ něco?"

Paula zařídila, aby kvůli většímu pohodlí měla Ashley pro sebe celé soukromé oddělení. Je v nové nemocniční přístavbě, má jen čtyři postele a vlastní slušně velkou a čistou koupelnu. Je to tu jak v hotelu.

"Lehni si ke mně."

Sundám si boty, odhrnu přikrývku a vklouznu vedle ní. Položí si hlavu na mé rameno. Ruku, kterou jí neobjímám, mám na přikrývce vedle její. Zatahám za klips, který má nasazený na konci prstu a který jí měří puls. "Nevadí ti?"

Mně ano. Když jsem tu byla minule, sundala jsem si ho. Paula se mohla zbláznit.

"Nevím."

Pořád šeptá. Asi jí ta hlava dost bolí.

"Nesmíš usnout, Ash," připomenu jí tiše.

"Jsem ospalá."

Na chvíli usnout může, ale nechci, aby spala. Chci dál slyšet její hlas, nechci se dívat na její nehybné tělo a zavřené oči. Dnešek mohl dopadnout mnohem hůř.

"V tom nemocničním hábitu ti to seklo," zašeptám a přitáhnu si ji blíž.

"Děkuju," zamumlá.

Pořád je trochu otřesená.

Dám jí pusu na vlasy, ujistím se, že má ruku pod přikrývkou, a pak jí přikrývku přitáhnu k ramenům. "Prospi se, za chvilku tě vzbudím."

"Tak jo."

"Miluju tě."

Už spí.

Chvíli jsem ležela vedle Ashley, jediné zvuky v pokoji byl nepříjemný tikot hodin, hučení přístrojů vedle nás a naše dýchání. Do okna svítil Měsíc a žaluzie vrhaly stíny na bílou přikrývku a mou odhalenou ruku.

Sestra otevřela dveře pokoje tak tiše, že kdyby z nich neproniklo do pokoje světlo z chodby, nevěděla bych, že vešla. Zašeptala jsem, že Ashley spí pouze čtyřicet minut. Sestra několik věcí překontrolovala a opět nás nechala samotné.

Nevím, proč mi neřekla, abych slezla z postele. Čekala jsem to.

Než moji rodiče na noc odjeli, vrátili se domů pro věci pro mně a Ashley na převlečení, a protože jsem věděla, že budeme mít soukromou koupelnu, požádala jsem je, aby mi přivezli věci na osprchování.

Věděla jsem, že Ashley do sprchy nemůže, ale říkala jsem si, že já třeba půjdu.

Byl to dobrý nápad. Horká sprcha zní momentálně božsky.

Opatrně slezu z postele, ujistím se, že je Ashley v pohodlí a teple, a pak dojdu k jedné z zbylých postelí, na které mám tašky.

Zajistím za sebou dveře a ujistím se, že se chystám rozsvítit a ne přivolat pomoc, pak zatáhnu a rozsvítí se ostré světlo. Chvíli mi trvá, než si na něj přivyknu.

Chvíli mi trvá, než se mi povede pustit sprchu, ale hádám, že mi to úplně jasně nemyslí vzhledem k tomu, že jsou skoro tři ráno, a tomu, co se dneska stalo.

Nebo včera, to je jedno.

Ujistím se, že je voda horká a téměř ucuknu, když ucítím na svým zádech horkou vodu. Po minutě si mé tělo na její teplotu přivykne a nechávám si vodou rozmasírovat uzlíky v krku a zádech, uvolnit mi svaly.

Se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima si vymývám šampon z vlasů a s každých nádechem cítím, jak mi pára a voda tvoří kolem těla obal a pomáhá mi to. Cítím, jak části dneška odtékají spolu s mýdlovou vodou odpadem.

"Dej mi její klíče!"

Rychle oči otevřu a rozhlédnu se po prázdné místnosti.

Dveře jsou pořád zajištěné a taška je pořád otevřená a je přes ni přehozené mé špinavé oblečení.

Ujistím se, že už ve vlasech nemám šampón a vodu vypnu. Až tehdy si uvědomím, že brečím.

Oblékla jsem se a co nejpečlivěji si vysušila vlasy, pak jsem se vrátila do postele k Ashley.

Pohodlně jsem si lehla a přitáhla si ji k sobě, takže má opět hlavu na mém rameni a ruku má položenou na mém břiše s mou na její, potřebovala jsem cítit její kůži.

Srdce mi pořád buší silněji než normálně a v duchu si vynadám, že se chovám tak hloupě. Jsem na sebe naštvaná, že jsem vyděšená.

Jemně pohladím hřbet Ashleyiny ruky palcem. "Ash?" zašeptám.

Vzbudit ji mám až za hodinu, ale to Ashley neví.

"Hmm?"

"Řekni mi, že mě miluješ."

"Miluju tě," zašeptá a pak znovu usne.

Já nespím.

130

Ashley pustili z nemocnice včera. Tu dobrou zprávu nám přišla do pokoje říct sestra skoro v deset dopoledne, říkala, že jen musí dát do pořádku dokumentaci. Téměř tři hodiny po tom jsme tam pořád byly. A jen čekaly. Byla jsem v pokušení sehnat matku, ale věděla jsem, že ostatní v nemocnici ji potřebují víc než já.

Nespala jsem. Ani minutu.

Pokaždé, když mi poklesla těžká víčka, jsem něco zaslechla. Křik, své bušící srdce.

Výstřel.

S Ashley nás obě vyslechli u mě doma, i když odděleně. Cítila jsem se líp, když byla nablízku. Můj policista byl fajn, moc na mě netlačil, dopřál mi čas a nevypadal podrážděně, když jsem si pořád vzpomínala na podrobnosti, takže se musel vracet a vmačkávat je do svých poznámek. Měl milý úsměv.

Ashley má modřinu. Přes spánek k obočí a pod něj se jí táhne modrá a fialová. Víčko má oteklé, ale jen trochu. Není to tak hrozné, jak jsem se celou noc děsila, když jsem ležela vedle ní v té hrbolaté nemocniční posteli. Ale dobré to taky není.

Namlouvala jsem si, že šlo jen o tohle, že jsem se bála o Ashley a postel byla děsná, a to byl důvod, proč jsem nemohla spát. A věděla jsem, že to není úplná lež.

Ale minulou noc ve vlastní posteli jsem totéž tvrdit nemohla. Jasně, pořád jsem se bála - a pořád se bojím - o Ashley a to, že jsme nespaly v jedné posteli, mi vadilo, ale to nebyl pádný důvod pro můj náhlý záchvat nespavosti.

Nedokázala jsem ani spočítat počet hodin, které jsem probděla, byla jsem strašně unavená.

Pořád žije. A podle všeho je ve stabilizovaném stavu.

Díky nahrávkám z bezpečnostní kamer a našim výpovědím vím, že se ke mně Lee hodně dlouho nedostane, alespoň ne fyzicky.

"Spencer," řekne Ashley a vytrhne mě z hlubokého zamyšlení.

Stočím k ní zrak, sedí na kraji gauče. "Promiň. Co jsi říkala?"

Včera jsme se neviděly, ale než šla spát, zavolala mi. Usnula s telefonem u ucha.

Ashley si mě pozorně prohlíží. Vloží ruku do mé a pak mírně vzdychne. "Zase jsi nespala, že jo?"

Úplná lež by neměla smysl, krví podlité oči mě prozrazují. Bojím si představit, jak musím vypadat.

"Pár hodin jsem spala."

"Nelži mi," odvětí jemně.

"Promiň," zašeptám, na víc nemám energii.

"Pojď sem."

Změníme pozice, až ležím na ní. Pod třeštící hlavou cítím silný tlukot jejího srdce a z naprostého vyčerpání se mi oči zaplní horkými slzami. Ashley mi vplete ruce do vlasů a bříšky prstů mi jemně masíruje kůži na hlavě. "Spi," zašeptá. "Jsem u tebe."

S trhnutím se probudím z hlubokého spánku a rychle kouknu na Ashley, která se začíná vrtět. Položím hlavu zpátky na její hruď a chvíli čekám, až jsem si jistá, že se opět ponořila do říše snů, doufám, že jsou lepší než mé. Pak se od ní opatrně vymaním.

Přejdu obývák k oknu a všimnu si, že ani jeden z mých rodičů není doma, a pokud mám soudit podle příjezdové cesty, tak ani bráchové.

Nohy mě odnesou do kuchyně. Pustím studenou vodu a pak se pomalu doploužím ke skříňce, ve které máme skleničky. Natočím si půlku sklenice a zvednu ji k žíznivým rtům.

Kuchyňské světlo osvětluje okno, ve kterém se odráží část našeho relativně velkého trávníku za domem a snídaňový pult za mnou.

V pravém rohu okna spatřím jeho. Vidím, jak mě propichuje zlostnýma očima.

Ucítím, jak mě střepy bouchnou do nohy, a stěží vnímám, že už nedržím sklenici. Prsty mám ohnuté, jako by se kolem ní pořád svíraly.

Vzhledem k tomu, že je mezi námi pouze skleněná tabule, se stěží dokážu pohnout. "Ash," dostanu ze sebe co nejhlasitěji.

Je to jen šepot.

Když pozvedne stříbrnou pistoli, kterou měl na benzínce, tep mi desetinásobně vzroste.

Otevřu pusu, abych zakřičela Ashleyino jméno, ale nic z ní nevyjde, ani šepot.

Lee se mému vyděšenému výrazu zašklebí a sleduju, jak přiloží prsty k spoušti. Rychle zavřu oči.

Nic se nestane.

Když oči otevřu, pořád tam bude stát s tím úšklebkem na rtech.

Když se je nakonec odvážím otevřít, nemíří na mě žádná zbraň a nikdo na mě oknem nezírá. Po Leeovi není ani památky.

Střepy nechám na podlaze a rychle se vrátím ke gauči. Okamžitě si lehnu na Ashley a ucítím, jak kolem mě dá ruku, objímá mě a zpomaluje můj tep.

Brzy ucítím na tváři vlhkost a zmateně zvednu hlavu, nebrečela jsem. Podívám se dolů a z hrůzou zalapám po dechu. Tvář mám pokrytou krví.

Pode mnou je Lee.

Snadno se přetočí, až je na mně a rukama mi bolestivě svírá krk.

Znovu se s trhnutím probudím a tentokrát Ashley nespí, je úplně vzhůru a hladí mě v kruzích po zádech. "To nic, to nic," opakuje.

Soustředím se na zpomalení překotného dýchání a cítím, jak se mi v očích tvoří zlostné slzy.

Ashley mě vezme do náruče a obě nás posadí. Pořád mě pevně objímá kolem zad. "Nic ti není. Klidně dýchej, jsi v bezpečí, slibuju."

Asi cítí mé srdce vedle svého, cítí ho bušit.

Stejně pevně ji obejmu kolem krku a přitáhnu si ji k sobě. Zatnu čelist a zavřu oči.

Do háje.

Do háje s ním.

Co mi to udělal?

O chvilku později jsem se od znepokojené Ashley trochu zahanbeně odtáhla. Řekla jsem jí, že se osprchuju.

Právě jsem vytáhla nějaké čisté oblečení, když ucítím v místnosti Ashleyinu přítomnost. Otočím se a vidím, že se opírá o rám dveří.

"Promluvíme si o tom?" zeptá se jemně.

"O mým oblečení?"

"Ty víš o čem, Spencer." Od Ashley zní mé jméno vždycky úplně jinak. Jsem unavená a z neznámého důvodu mě to její vyslovení mého jména přimělo zahnat mrkáním slzy.

Odkašlu si a pak promluvím. "Teď ne."

"Pokoušela jsem se tě vzbudit pět minut, Spence. Zdálo se ti o něm, že jo?"

"Nenazvala bych to snem."

Vidět ho byla noční můra.

Ashley postoupí do místnosti směrem ke mně. "Spencer…"

"Přestaň opakovat moje jméno," požádám unaveně. "Půjdu se osprchovat, takže..."

Projdu kolem ní a jdu do koupelny. Jde za mnou, zůstane stát v otevřených dveřích a sleduje mě. Čeká na odpovědi.

Vzhledem k tomu, že se nikdo nemá vrátit domů dřív než za hodinu, si sundám tričko a odhodím ho stranou. "Myslím, že klaun z To se tentokrát v odpadu neschovává, takže můžeš jít klidně dolů. Nebude mi to trvat dlouho." Rozepnu si podprsenku a přidám ji na hromádku, která se tvoří na podlaze.

"Proč to děláš?" zeptá se Ashley.

Vzdychnu. Mluví jemným hlasem. "Jsem unavená. Jsem strašně unavená, Ashley, netušíš jak. A nemůžu o tom mluvit... ne teď." Stáhnu si z nohou džíny, natáhnu ruku a pustím sprchu.

"Proč se mnou nechceš mluvit? Starala ses o mě a byla jsi kvůli mně vzhůru dlouho do noci u telefonu, ale nemluvíš se mnou, ne doopravdy. Řekni mi prosím, co se děje."

Na hromádce přistanou mé kalhotky. "Nejsi hloupá, Ash. Víš, co se děje."

"Pověz mi, jak ti můžu pomoct."

"Přejde to."

Ashley mi věnuje pohled, který mi občas věnuje Paula, a já si povzdechnu. "Přejde to," ujistím ji. "Nic mi není a... fakt potřebuju sprchu. Vypadám jak příšera."

"Vypadáš dobře, Spence."

Už jsem vypadala líp.

"Říkáš to z povinnosti," odvětím lehkým tónem, přestože se ani trochu neusmívám.

"Vypadáš dobře," zopakuje.

Nepožádám ji, aby odešla, zatímco vstoupím do relativně malého sprchového koutu pod proud horké vody. Už dny mě všechno bolí. Mám pocit, jako kdybych dostala nakládačku. Asi jsem jen napjatá.

Kvůli vodě neslyším, jak se Ashley svléká, ale vidím to. Tam, kde mi pára ještě nezamlžila výhled na zbytek koupelny, to vidím.

A neprotestuju, když Ashley vejde do sprchy ke mně a rychle se zmocní mých rtů něžným, milujícím polibkem. Uzdravujícím polibkem.

Cítím Ashleyiny hebké a vlkhké rty na svých. Aniž by přerušila něžný útok na mé rty, přitáhne si mě z proudu vody k sobě.

Jednu ruku mi dá na krk a druhou mi sjede po zádech dolů a zastaví ji na bedrech. Drží mě u sebe.

Ucítím poslední přejetí jazykem přes můj a pak Ashley líbání zpomalí v letmá líbnutí, při nichž se naše rty sotva dotýkají. Než má šanci polibek opět prohloubit, odtáhnu se.

Voda mi dopadá na záda a Ashley si opře čelo o mé. Má zavřené oči.

Ruce má dál na mně. "Dovol mi se o tebe postarat," mumlá.

Čekám, dokud nezvedne hlavu, a pak přikývnu a předkloním se. Chci opět cítit její rty. Jsem ráda, že je tady. Stěží dokážu sama stát, o sprše nemluvě.

Ashley si ještě nemá namočit stehy. Pohmatu sáhnu za sebe a snížím tlak vody, takže její proud má teď mnohem menší šanci se k ní dostat. Ashley mi strčí hlavu zpátky pod vodu.

"Leží se ti pohodlně?"

Přikývnu a ucítím na zádech uklidňující tlak Ashleyina těla a její ruku na pasu. Jsme v posteli a je sotva osm večer.

Není to jedno z našich obvyklých zalezení si dřív do postele. Opravdu budu spát. Už hodně brzo.

Dá mi pusu na odhalené rameno. "Spencer?"

"Mmm?" zamumlám se zavřenýma očima.

"Moc mě to mrzí."

To, na co naráží, není její vina. Tohle není její vina, ale jeho. "Nemůžeš za to, Ash. Neomlouvej se." K pronesení té dlouhé věty jsem musela sebrat všechny síly.

"Miluju tě."

Přitáhnu si její paži pevně k sobě a natáhnu ruku k její dlani. "Musím na to vůbec odpovídat?"

Myslím, že mi Ashley dala na oční víčka pytle s pískem. Nebo slona.

"Ne." V hlase jí slyším úsměv.

Vím, že to nemusím říkat, ale chci. "Taky tě miluju, Ash."

131

Do sluchátka se zasměju historce, kterou mi babička vypráví. Už jsem ji slyšela a to víckrát než dokážu spočítat. "U mě podporu nehledej, lamačko mužských srdcí."

Vypráví mi o tom, jak s dědečkem šli poprvé na večeři a on byl tak nervózní, že si polil kalhoty vínem. Řekla, že chlapům to v obleku vždycky sluší.

Od té události v benzínce uplynuly tři měsíce. Už celý měsíc nemám noční můry. Nemívala jsem je každou noc. Průměrně dvakrát týdně. Třikrát, když jsem se kvůli něčemu trápila. Přestaly, když ho zavřeli za mříže.

Na mé narozeniny mě Ashley vzala na večeři a koupila mi nové náušnice a šperkovnici.

A letenku.

Za týden pojedeme na letiště a strávíme dva týdny s Clayem a Glenem, kteří tou dobou budou v Amsterdamu. Vyrazili před měsícem a půl. Posílají vkusné pohledy. Vkusné ve smyslu, že jsou na nich polohané ženy. Tipuju, že je vybírá Glen, ale ráda bych si myslela, že to alespoň Clay v sobě má. Pokud ne, tak jsem jako sestra selhala.

Přiznávám, že mi oba chybí. Už se nemusím hádat o koupelnu a v domě je ticho. Tedy takové ticho, jaké tu může být, když tu s Paulou pořád obě bydlíme.

Babička se právě zeptala, jak se dnes má Ashley.

Sklopím zrak na postel, kde si nakrátko zdřímla. Vlasy má jak vrabčí hnízdo. Je to moc roztomilé. "Dobře. Lenoší," odvětím a mezi prsty si namotám Ashleyin pramínek vlasů.

"Pozdravuj ji ode mě," řekne babička a já se usměju.

"Spolehni se," ujistím ji. "Až se vrátím z Evropy, tak tu koukej být, jasný? Vem si Glenův pokoj."

Řekla jsem Glenův, protože je větší než Clayův.

Platím jí letenku. Nedokážete si představit, v jakém jsem teď balíku.

"Budu tam, zlatíčko. Jen se neboj."

"Až se vrátím, upeču ti čokoládovou buchtu." Speciální buchtu.

V poslední době jsem strávila spoustu času v kuchyni. Postupně se zlepšuju. Vždycky mám velkou radost, když jídlo nespálím na troud. Možná, že jednou ze mě bude kuchařka.

"Radši dort."

"Pokusím se něco vymyslet."

V telefonu se ozve její milý smích a já se zasměju s ní. "Mimochodem, zlatíčko, mám ty papíry, které jsi chtěla. Zítra ti je pošlu, ano?"

"To už přišly?"

"Mám je přímo před sebou."

"Vážně?" vypísknu.

Uchechtne se. "Ano."

Ashley spí už skoro dvě hodiny. Hezké zdřímnutí. Já mezitím stihla telefonát, svačinu a dlouhou sprchu.

Hodím vlhkou osušku do koše s prádlem, kleknu si v nohách postele na matraci a obdivuju Ashleyiny nohy. Má fantastické nohy. Přemýšlím, jestli jí to říkám dost často.

Vylezu po posteli nahoru a otočím Ashley na záda. Nezdálo se mi, že se jí na boku leží pohodlně. Dám si nohy podél jejích boků, skloním se a přitisknu jí rty na obě zavřená oční víčka. Netrvá dlouho a pomalu otevře oči, zamrká a zažene poslední zbytky spánku. Dám jí pusu na špičku nosu. "Ahoj."

Zvednu ruce k mým bokům. "Vzbudila jsi mě z hodně příjemnýho snu, abys věděla," zamumlá a protáhne se.

"Jo? Měla jsem v něm roličku?"

"Ne."

"Och," zklamaně vyšpulím spodní ret.

"Měla jsi hlavní roli."

"Jé," obdařím ji svým nejlepším úsměvem a políbím ji na tvář. "Takže zatímco jsi tu bezostyšně chrápala, měla jsem hodně důležitej telefonát."

"Objednala jsi pizzu?"

"Mluvila jsem se svou babičkou. Ráno pro nás vyzvedla něco moc důležitýho."

Ashley svraští obočí. "Aha... A co?"

"Papíry."

"Kancelářský papíry?"

Víc se na ni položím. "Jo, protože bych ji fakt požádala, aby mi sehnala ohajský kancelářský papíry." Jsem trošičku sarkastická. Ashley to ví.

S úsměvem sevře na mých bocích prsty. "Tak jaký papíry?"

"Pozdějc ti to povím."

A povím. Dokonce jí to i slíbím, pokud hezky poprosí.

Pokrčí rameny. "Jsem zvědavá."

Nakloním se pro letmý polibek. "To ty vždycky."

Ashley mi dá pusu na bradu. "To nepopírám."

Ucítím na kůži její jazyk a rychle se odtáhnu. Už mi tam předtím cucflek udělala. Skoro týden jsem musela přes bradu nosit šálu. "Na to ani nemysli," varuju ji s úsměvem.

Je to plané varování.

Stále ospalýma očima na mě pohlédne a usměje se tomu, že jsem ji odhalila. "Promiň."

Jednou jí udělám stejné cucfleky na obou stranách obličeje. Uvidíme, kdo se bude smát pak.

Ashley otočí hlavu, aby viděla na budík na nočním stolku, a já spatřím tepnu na jejím krku. Rychle na ni přitisknu rty. "Máš zrychlenej tep."

Otočí hlavu zpátky, má jí spočívá na rameni. " Protože na mě ležíš," odvětí a zvedne koleno.

Ucítím, jak se ke mně její koleno silně přitiskne, ale nepohnu se. "Právě jsem se sprchovala, nechci se sprchovat znova."

Samozřejmě si dělám srandu.

Ashley jedním pohledem pozná, že to nemyslím vážně. "Samozřejmě, že nechceš."

"Je středa, víš, že oba moji rodiče mají v práci poloviční směny. Přišli, když jsi spala."

Ashley mi přitiskne rty ke krku. "Viděli tě?"

Přikývnu. "Máma se mě zeptala, jestli se nechci dívat na Bravo Girls."

"Neptala se, proč nejsi ve škole?"

"Nezná můj rozvrh," pokrčím rameny. "O čem neví, to jí neublíží."

Ashley vyjede rukama po mém těle nahoru a zastrčí mi za ucho spadlý pramínek vlasů. "Chystáš se v nejbližší době přestat mluvit?" zamumlá mi na krku.

Usměju se, přestože mě nevidí. "Naši jsou doma," zopakuju. Obvykle chce čekat, dokud nejsme samy, aby mohla křičet tak hlasitě, jak je jí libo.

Nebo si to možná jen představuju.

"Jsou v tomhle pokoji?"

Předstírám zamyšlení. "Neřekla bych."

"Tak bys možná měla použít pusu k něčemu jinýmu."

"A k čemu jako?" dobírám si ji. Když ucítím její hebké rty na svých, usměju se. Nehýbám se. Rychle to vzdám a dám jí cudnou pusu. Odtáhnu se a pobaveně na ni shlédnu. Má blízko k frustraci.

Ashley mi přesune ruku do týla a zatlačí mi hlavu dolů, mé rty se ocitnou pouhé milimetry od jejích. Její pohled se změnil a přiměje mě viditelně polknout. "Ehm," začnu a rty se mi díky tomu otřou, jen nakrátko, o Ashleyiny. "Dveře... dveře nejsou zamčený." Prakticky z ní vyskočím, abych je zamkla, ale když se dostanu do půlky postele, chytne mě a položí mě na záda. Ruce mám nad hlavou a Ashley mi je tiskne k posteli.

"O dveře se postarám," zašeptá, skloní se a vezmu si můj nevinný ušní lalůček do svých vroucích úst.

Pomalu zavřu oči a hruď se mi trochu rychleji zvedá a klesá. Pochybuju, že dokážu být zticha.

Než si můj mozek stačí uvědomit, že Ashley vstala z postele, už je zpátky. Je u polštářů v hlavě postele. Zvednu se na lokty a pohlédnu na ni. Zrak má pevně upřený na má ústa a já si uvědomím, že si koušu spodní ret.

Ashley se ke mně začne přibližovat. Něžně mi rozevře nohy a lehne si mezi ně. Skloní mi ústa k uchu. "Spencer?"

"Co?" zašeptám s prsty pod bílých páskem, který má těsně upnutý kolem svého útlého pasu.

"Snaž se nekřičet."

Kdyby se opět nečinila ústy na mém ušním lalůčku, viděla by, že mi na pažích naskákala husí kůže.

Ashley přesune rty k mé čelisti, zlehka mi jimi přejede přes náhle citlivou kůži a pak je posune níž. Dotkne se jazykem mého krku a usadí se na rychle pulzující tepně.

Chci mít její ústa na svých, tak jí vpletu prsty do vlasů a otočím hlavu na stranu, abych zamezila dalšímu činění jejího talentovaného jazyka. Ashley to rychle pochopí a přitiskne ústa na má. Po chvíli něžných polibků přejde v líbání v hluboké a mokré, až z toho musím zvednout pánev a přitisknout ji k její.

Ashley se odtáhne a mezi hlubokými nádechy zatahá za lem mého trička. Zvednu k němu obě ruce, propnu záda a rychle si tričko sundám z těla a upustím ho na podlahu. Ashley mě vzápětí následuje a s tmavšími rty a přivřenýma očima na mě upře pohled.

Vezmu ji za ruce a přitáhnu si ji zpátky na sebe, její hřejivá kůže spočine na mé. Když mi přejede nehty po kůži pod ňadry a jazykem si proklestí cestičku od mého krku k ušnímu lalůčku, slabě zasténám. Vezme si lalůček do pusy, jemně ho skousne a pak za něj silně zatáhne. Když slabě syknu bolestí, rychle ji jazykem utiší.

Navedu její tvář zpátky k své a políbím ji způsobem, který by se rozhodně nedal popsat jako cudný. Jednu ruku jí nechám na obličeji, druhou jí dám kolem krku a obratně jí rozepnu podprsenku, už v tom mám praxi.

Po odstranění té překážky jí dám obě ruce pod paže, přiložím jí je na záda a přitáhnu si ji blíž. Cítím napnutí svalů, jak se ke mně přimáčkne a líbá mě vášnivěji. Slyším i cítím ji zasténat, když jí přejedu nehty po zádech a zastavím se na jejích pořád zakrytých bocích, kterými ke mně jemně přiráží, což vyvolá zasténání i u mě.

Musíme se od sebe odtáhnout, abychom se nadechly, a já využiju té příležitosti a úplně jí sundám podprsenku, kterou odhodím stranou.

Položím jí jednu ruku na předloktí a otočím nás. Lehnu si na ni, rychle jí ochutnám krk a pod svými naběhlými rty cítím její rychlý tep. Když usoudím, že už jsem se jejímu krku věnovala dostatečně, prolíbávám si cestičku k její hrudi. Po cestě jí přejedu jazykem přes důlek v dolní části krku.

Jako pokaždé ji políbím nad srdce a pokračuju kousek dolů k jejím ňadrům. Líbám jí hebkou pokožku, až jí sevřu rty kolem ztvrdlé bradavky a Ashley zasténá.

Cítím, jak mi rozepíná podprsenku, a najednou jsem opět na zádech a Ashley mi sundavá podprsenku z těla a pouští ji na podlahu vedle postele. Po mém stehně se posune dolů a pevně mi přitiskne koleno k rozkroku.

Naše rty po sobě rejdí a tisknou se k sobě, až mi její jazyk přejede přes horní patro. Přiráží ke mně v pokusu uvolnit trochu nashromážděného napětí. Když se naše rty oddělí, otevřu oči a vidím, že Ashley je má pevně zavřené. Při pohledu na její růžovou tvář a mírně pootevřené rty, se mi sevře žaludek. Na okamžik přestane mělce dýchat a z hrdla jí vyjde tiché zasténání.

Sjedu dlaněmi k jejímu vypracovanému břichu a začnu jí rozepínat pásek. Rychle otevře oči a vidím, že mají ještě tmavší odstín hnědé, a zachvěju se, když se zahledí hluboko do mých.

Přesunu ruce ke knoflíku jejích kalhot, ale Ashley zavrtí hlavou, posune se dozadu a položí mi ruce na kalhoty. Společně mi kalhoty během pár sekund sundáme a odhodíme.

Srdce v hrudi mi pod Ashleyinými rty buší. Vezme si do úst bradavku a přejíždí po ní celým jazykem, zatímco prsty přesune k opomíjenému ňadru. Držím jí hlavu na místě a zasténám. Přisunu si ji blíž a cítím pulzaci v klíně.

Políbí mě do mezery mezi ňadry a pokračuje k mým pevným břišním svalům. Když olízne jemnou a neuvěřitelně citlivou pokožku vedle mé kyčle, sevřu jí ramena, zabořím jí nehty do kůže a zasténám.

Ashley mi něco řekne, ale neslyším co přesně. Nejspíš říkala, abych byla potichu.

Bříšky prstů mi přejede po kůži na bocích a vklouzne mi pod kalhotky. Připojím ruce k jejím v překotné snaze mě zbavit posledního kousku oblečení, ale Ashley mě jemně, ale pevně chytne za obě zápěstí a opět si na mě lehne.

Chvatně spojíme naše ústa a něžné polibky jsou ty tam, nahradily je hluboké, mokré polibky, které mě přinutí vyhledat pánví její a naplní mi hlavu oplzlostmi.

Se zasténáním si osvobodím jednu ruku a navedu její mezi naše těla.

Tentokrát se Ashley nebrání. Kalhotky mi zmizí z těla ke kolenům. Ashley se musí posunout dozadu, až se opírá zády o čelo postele. Dám jí nohy kolem klína a rychle jí navedu ruku mezi ně, abych ulevila tlaku, který mi svírá žaludek, a pulzaci v klíně, která nepolevila.

Ashley mě jednou rukou podepře kolem beder a pak do mě dvěma celými prsty snadno vnikne.

S hlasitým zasténání k jejím prstům přirazím, pak se odtáhnu a celé to zopakuju. "Kurva," vydechnu s pevně zavřenýma očima, zatímco mě začne laskat palcem. Začínám dýchat namáhavěji.

Rychle přirážím k Ashleyině ruce a stěží si uvědomuju, že čelo postele naráží na zeď, až Ashley prsty úplně vytáhne. "Ne," zasténám. "Prosím ne."

Ashley se mlčky přesune kolem mě a netrvá mi dlouho, než to pochopím. Změním pozici, položím si hlavu na polštáře a na vnitřní straně stehna ucítím Ashleyinu hladící ruku.

Aniž stihnu něco říct, znovu do mě vnikne. Z krku mi vyjde hlasité zasténání a začnu k Ashleyině ruce rychle přirážet.

Hruď se mi s namáhavými dechy unikajícími z naběhlých rtů ztěžka zvedá. Ashley si dá mou pravou nohu na rameno a přiloží mi ústa na pulzující klitoris.

Chytnu nepoužitý polštář a přitáhnu si ho k sobě. Zakryju si jím obličej a hlasitě zasténám, zatímco k Ashley přirážím.

Ashley mě volnou rukou zastaví a začne mě lízat rychleji, střídá kruhové pohyby celým jazykem a pak špičkou, zatímco stále pokračuje ve vnikání prsty.

Namáhavě dýchám do polštáře, a když ve mně Ashley prsty ohne, vystřelí mi ruka a do něčeho narazí. V pokoji se rozlehne hlasitá rána a Ashley vzhlédne, upře zrak na něco na podlaze a přestane pohybovat rukou.

Zadržím dech a vzápětí uslyším Paulu, jak se ptá, jestli jsem v pořádku.

Odtáhnu si polštář od růžového obličeje a pokusím se v rychlosti najít svůj hlas. "Ano!" křiknu.

Odpovědi se nedočkám, ale jsem si jistá, že se vrátila ke sledování filmu.

Ashley mě políbí na kyčel. "Zakřič tak pro mě," zašeptá a znovu skloní hlavu.

Jakmile na sobě opět ucítím její jazyk, vrátím si polštář na obličej. Stehenní svaly se mi napínají a patu zarývám do Ashleyiných zad.

Když mě začne lízat a opět ohne prsty, oči mi zapadnou do hlavy. Hrdelní steny tlumí polštář, který si držím na obličeji. Zrychlím své pohyby a cítím, že se začínám svírat.

Ashley to taky cítí. Zrychlí tempo, a zatímco se blížím k vrcholu, začnu lapat po dechu. Jednu patu zarývám do matrace a druhou ještě silněji do Ashleyiných zad, všechny svaly napnuté, pracující na uvolnění.

Když přijde neskutečně silný orgasmus, třesoucí se k Ashley přitisknu, ohnou se mi prsty u nohou a zakřičím do polštáře.

Když dokážu víc než jen snažit se dýchat, líně si sundám polštář z lehce opoceného obličeje a letargicky ho upustím na podlahu. Ruku nechám bezvládně ležet na matraci.

Ashley mě líbá na břicho, které se mírně leskne potem.

"Zabila jsi mě," dokážu zašeptat.

Ucítím, jak se na mé pokožce usměje. "Promiň."

"To je to poslední, co bys měla říkat." Znovu se zhluboka nadechnu. "Bože," hlesnu.

"Rozbila jsi lampu."

Takže to byla ta rána.

"Hmm."

"Ty mi nevěříš?" zeptá se.

Věřím jí. Jen je mi to fuk.

Prohodím naše pozice a lehnu si na ni. Hluboce ji líbám a okamžitě ucítím sebe. Netrvá dlouho a společnými silami jí stahujeme těsné džíny z těla. Neztrácím čas, sundám jí vlhké kalhotky a pak skloním ústa k jejím chvějícím se stehnům. Škádlivě jí olíznu vnitřní stranu stehna a pak jazyk odtáhnu. Od jejích boků se přesunu ke kolenům a uslyším ji hlesnout mé jméno.

Nechám škádlení, je víc než připravená.

Mírně se posunu po Ashleyině těle nahoru a políbím ji na kůži u pravého kyčle, zatímco konečně prstů jedu nahoru až k vnitřní straně jejího stehna.

Ponořím jí prsty do vlhkého klína a s mírným zatlačením do ní vniknu. Je sevřená.

"Kurva."

Usměju se. "Pššt."

Začne přirážet k mým pohybujícím se prstům a cítím, jak se kolem nich její stěny stahují.

Zatímco prsty pohybuju stálým tempem, skloním hlavu a přiložím jazyk na Ashleyin pulzující klitoris.

Přes své namáhavé dýchání slyším její a zrychlím tempo jazyka. Užívám si, jak lapá po dechu. Prsty pohybuju stále stejně rychle a něžně.

"Spence," téměř se zajíkne. "Rychlejc."

Zapomenu na něžné tempo a významně zrychlím pohyb prstů. Zatímco jí lížu klitoris, vytáhnu prsty a nechám na ní dlít jejich konečky. Než Ashley stačí zakřičet nebo mi utrhnout hlavu, vniknu do ní třemi prsty, přičemž dbám na to, abych jí neublížila.

Její hluboké dýchání, to, jak teď zarývá paty do matrace, a to, jak ke mě ještě víc přiráží, mi dává vědět, že jí neubližuju.

Příval vlhka umožní mým prstům vnikat do ní snadněji a zrychlím tempo jazyka i prstů. Ashley nade mnou lapá po dechu a přiráží pánví rychleji.

Když přijde Ashleyin orgasmus, stěny se téměř bolestivě stáhnou kolem mých prstů. Ashley tiše zakřičí a její chvějící se tělo se na posteli propne.

Vyndám z ní prsty a Ashley krátce zalapá po dechu. Usměju se, posunu se na jejím těle nahoru a položím si hlavu na její hruď.

Nic neříkám, nechávám ji se vzpamatovat a poslouchám její pořád bušící srdce.

Když zpomalí do stálého, normálního tlukotu, zvednu hlavu, abych se na ni podívala. Vypadá nádherně.

Trochu se posunu nahoru a přitisknu rty na Ashleyiny v něžném polibku. "Miluju tě."

"Taky tě miluju." Její hlas je slabší než obvykle.

"Už se můžeš pohnout?" popichuju a vysloužím si od Ashley líný, ale upřímný úsměv.

"Zeptej se mě za minutu."

Přesně to udělám.

"Už se můžeš pohnout?" zeptám se po šedesáti sekundách.

"Sotva."

Posadím se a zvednu ji. "Fajn. Pojďme do sprchy."

Po naší postelové aktivitě jsme si s Ashley dopřály dlouhou sprchu, při které jsem si málem způsobila otřes mozku o kachličky, když jsem prudce zaklonila hlavu při třetím orgasmu.

Rodiče odjeli do obchodu pro něco k večeři a my s Ashley sedíme vedle sebe na gauči a koukáme na Pomádu. S pohledem na obrazovku napodobuju Dannyho pohyby. Ruku volně položím kolem Ashleyiných dokonalých ramen, roztáhnu prsty a posunu je k jejímu ňadru.

Ještě než se jí můžu dotknout, mě Ashley zároveň s filmem za ruku chytne a odstrčí ji za svá záda. "Spencer," zasténá a v očích se jí zračí pobavení.

Rozhodně jsem to neudělala poprvé.

"Ach, Ashley," skloním hlavu k jejímu krku a slyším i cítím ji se zasmát.

"Spencer, ale vážně, nech mě."

Žádné ‘vážně’ v tom neslyším.

Než můžu otevřít pusu, abych odpověděla, uslyším v zámku klíč. Odskočím od Ashley a spadnu na podlahu.

Než zahnou za roh, postavím se na nohy a v ruce držím náušnici, zatímco Ashley se narovná. "Mám ji."

"Ahoj holky," řekne nic netušící táta.

"Ashley, zůstaneš na večeři?"

"Jídlo zadarmo nikdy neodmítnu, Paulo."

Právě jsem vyměnila prostěradlo, když Ashley vejde do pokoje. Nakloní a dá mi pusu na tvář. Svěže voní. "Říkala jsem, že ti s tím pomůžu."

"To je dobrý," pokrčím rameny. "Unavila jsi mě," přiznám a potlačím zívnutí.

Zanedlouho jsme obě pod dekou a Ashley se ke mně tulí. Dá mi pusu na čelo.

"O čem jsi to předtím mluvila? Něco s papírama."

Usínám.

"Spence," pronese trochu hlasitěji.

"Koupila jsem ti ten hobití dům v Ohiu," odpovím šeptem.

Od stolu sleduju, jak nám Paula u pultu objednává kafe, a myslím na včerejší noc, když jsem po té šokující novince na Ashley usnula. Nemusím vám říkat, že mě okamžitě vzbudila s přívalem otázek pro můj unavený, zmatený mozek.

Nechci se po maturitě, do které zbývá už jen pár měsíců, odstěhovat, ale chci, abychom měly nějaké bydlení na léto. Babička se o tom domu zmínila, když jsme spolu telefonovaly, a když jsem to zvážila, požádala jsem ji, aby mi sehnala dokumenty ke koupi.

V měsících, kdy ho nebudeme využívat, ho budeme pronajímat. Sice jsem v balíku, ale nedovedete si představit, jaké částky tam v minulosti platili turisti za pronájem. Je to pěkná malá investice.

A nemusím vám říkat, že jsem se ráno dočkala příjemného probuzení.

Vidím, že se Paula vrací, a jakmile je v dosahu, vezmu si od ní svou ledovou kávu a na znamení díků se usměju. "Tak jakej jsi měla čtvrtek?" zeptám se jí.

"Krátká odpověď při setkání na ulici nebo skutečná konverzace nad kávou?"

Nechci znát podrobnosti pobodání nebo vážných zranění. "Ulice."

Paula ofoukne obyčejnou kávu, které si vždycky objednává, a usměje se. "Náročný, ale fajn."

"Bezva," přikývnu, napiju se kafe a koušu drobné kousky ledu. "Nechápu, jak dokážeš vůbec někdy jíst, když se celej den pohybuješ kolem krve."

"První týden na Pohotovosti jsem do sebe dokázala při večeři dostat jen pár soust. Oběd nepřicházel v úvahu. Když jsem měla štěstí, udržela jsem v sobě snídani. Ale člověk si zvykne."

Zašklebím se. Nemyslím, že bych si zvykla.

Paula se omluví kvůli telefonátu, a zrovna když se pořádně napiju svého nápoje, zavibruje mi na noze mobil. V šoku sebou mírně trhnu.

Šokující není, kdo volá.

"Hobite," ozvu se.

"Moc vtipný."

Usměju se. "Co se děje?"

"Co děláš zítra večer? Nemáš nic naplánovanýho, že ne?"

"Ehm..." Pátrám v hlavě, ale vůbec nic mě nenapadá. "Nic, z čeho se nemůžu vymluvit. Proč?"

"Protože půjdeme na večeři."

Usměju se. "K McDonaldovi?" popichuju.

"Fuj."

Tiše se uchechtnu. "To zní dobře. Takže v kolik se uvidíme? V šest?"

"Uvidíme se při první hodině," připomene mi.

Neplánovala jsem jít zítra do školy. Ale kvůli Ashley se tam ukázat můžu.

"Jasně," přisvědčím. "Tak zítra, Ash."

"Uvidíme se ve škole, Barney."

Když se Paula posadí zpátky ke stolu, pořád ještě se usmívám.