Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

91 – Poslední den roku

Odtáhla jsem se, ztěžka jsem dýchala a podepírala jsem se nad Ashleyiným svíjejícím se tělem. Zanaříkala jsem, když mi táhla nehty dolů po zádech. Ze rtů mi vyšla řada zbytečných slov.

Vytáhla jsem z ní prsty, zhroutila se a tiše se smála. „Dobré ráno.“ Zašeptala jsem a přitiskla jsem k jejímu krku rty.

Ashley přikývla a zasténala, když jsem si více uvelebila mezi jejími nohami. „Opravdu dobré,“ nakonec zašeptala. Krátce jsem zavřela oči, když mi zastrčila pramínky vlasů za ucho. „Pěkný způsob, jak se poslední dva dny v roce probouzet.“ Hihňala se.

„Souhlasím.“ S drzým úsměvem se vzdychla a znovu ji políbila.

„Bohužel nemůžeme celý den zůstat v posteli.“ Lehce Ashley zasténala, když si protáhla svaly. „Ale ráda bych.“ Její černé toužebné oči na mě líně zamrkaly.

„Tak co? Babičce a dědovi by nevadilo, kdyby trávili čas se svými vnučkami…“ nechala jsem větu nedokončenou a ona se mi jen smála. „Co je?“ Našpulila jsem rty.

„Spencer Dylan Carlinová,“ dloubla mě do boků svými štíhlými prsty, „snažíš se mi navrhnout, že se tu na celý den zavřeme a následně budeme mít ke konci roku neuvěřitelný sex?“

Posadila jsem se na ni rozkročmo a zcela vážně jsem se na ni dívala. „Proč ne, ano, přesně tohle jsem ti chtěla navrhnout.“

Couro.

Ashley se posadila a okamžitě mě objala kolem holého pasu a její rty se pomalu sunuly přes mou klíční kost ke krku. „To bych ráda,“ zavrněla mi do ucha a zuby zatahala za ušní lalůček, čímž si ode mě vysloužila zasténání, „ale nemůžeme.“

„Aaaash,“ dramaticky jsem zakňučela, zatlačila ji zpátky na postel a mé vlasy nám clonily, „prosím? Dokážu ti, že to stojí za to.“

Taktika.

„Vždycky to dokazuješ.“ Zašeptala chraplavě Ashley, zamotala své ruce do mých vlasů a stáhla si mě dolů pro přesvědčivý polibek.

A já se do ní ponořila.

Nemeškala jsem čas a dovolila jsem svým prstům, aby se vlekly stejnou cestou, jakou se vlekly před pár minutami. Ashley lapala po dechu a její nohy se stejně snadno oddělily.

Zása-

„MAMI!“ Na chodbě byl slyšet Lucasin hlas.

„Kurva.“ Zaklela Ashley z frustrace a přehodila si přes svůj vzrušený zarudlý obličej polštář.

„Myslím, že neuvěřitelný sex na konci roku bude muset počkat.“ Zašeptala jsem proti jejím rtům a odsunula se z ní.

„MAMINKO!“ Teď se Dylanin hlas přibližoval a brzy ruce bušily na dveře ložnice.

„Půjdu je svázat a dát do skříně.“ Ashley se zvedla z postele a projela si prsty svými JBF vlasy. Byla po čertech sexy, když byla nadržená a frustrovaná. „Tohle je tvoje vina.“

Zalapala jsem po dechu a hodila na sebe nějaké oblečení. „Jak to, že je to moje vina?“

„Musela jsi být tak sexy se svými našpulenými rty a fňukáním a neuvěřitelný sex na konci roku zněl opravdu dobře.“ Její oči zajiskřily a trochu se zasmála. „Páni, obrátila jsem to na tebe.“

„Hej!“ Jemně jsem ji plácla přes paži a políbila ji na tvář. „Měla bys být moc šťastná.“

„Jste vy dvě vzhůru nebo co?!“ Vzdychla Lucas a já přes dveře slyšela tiché zahihňání.

Jakmile jsem otevřela dveře ložnice a Ashley byla zcela oblečená, tak se na podlahu skutálely Lucas a Dylan. „To máte za to vaše odposlouchávání.“ Zvedla jsem hravě obočí a pomohla jim vstát.

„Lukey řekla, že bychom mohly proklouznout!“ Dylan vstala z podlahy a běžela k Ashley. „Je to pravda?“

„Je to tradice.“ Usmála se Lucas. „Carlinovi nikdy neporuší tradici.“

„To je pravda.“ Pokrčila jsem rameny, když na mě Ashley civěla. Byla jsem v průšvihu, že jsem ji nažhavila a nedokončila práci. „Kde je babi a děda?“ Zeptala jsem se Lucas.

„Připravují snídani. Strejda Glen se pokouší najít všechny věci na klouzání a teta Alex je v suterénu a hraje na svou kytaru.“ Hrdě se na mě usmála. Lucas vždycky byla tou, co věděla, kdo kde byl a co dělal.

Což mě tak trochu děsilo.

„Přijde teta Kyla se strejdou Aidenem?“ Zeptala se téměř nesměle Dylan. Zvykala si oslovovat všechny členy rodiny, stejně jako je oslovovala Lucas.

„Pravděpodobně.“ Pokrčila Lucas rameny a podívala se na Ashley. „Pěkný vlasy, mami.“ Zahihňala se a vzala Dylaninu ruku.“ Pojďme a zavoláme Antonovi. Rád přijde.“

Potom, co byly holky z dohledu, jsem se ocitla přistrčená na zeď. „Jsi v děsným průšvihu, Carlinová.“ Zašeptala Ashley.

„Jo?“ Ušklíbla jsem se. „Potrestáš mě?“

„Fuj.“ Se zavrčením se odtáhla. „Půjdu se vysprchovat a možná, když budeš mít štěstí, tak tě ušetřím detailů.“ Ashley přešla z ložnice do koupelny tak rychle, že jsem stěží měla čas stihnout zavrčet, že mě opustila.

Detaily. Ztrácela jsem se v té fantazii, než jsem se z ní vzpamatovala.

Taky jsem se potřebovala vysprchovat, ale musela jsem čekat, dokud nebude hotová.

K čertu s ní.

K čertu se mnou, že jsem byla tak nenasytná.

Seděla jsem na velkém mrazáku v suterénu a snažila se vychladnout. Poslouchala jsem Alexino brnkání na kytaru.

„Možná bys měla vynechat ten poslední akord.“ Nabídla jsem se s pokrčenými rameny, když jsem zjistila, že se lehce potýká se svým psaním.

Alex se na mě krátce podívala, než zapsala akord a zkusila to znovu. Zubila se, když zjistila, že to funguje. „Nechápu, proč ses vůbec nikdy nepokusila vstoupit do hudebního byznysu.“

„To je tvoje záležitost.“ Smála jsem se a zavrtěla hlavou. „Nebyla bych schopná si tím vydělat na živobytí.“

Alex položila svou kytaru a vyskočila ke mně na mrazák. Její šedé oči si prohlížely místnost. „Za všechno se omlouvám, Spence.“ Nakonec zašeptala.“ Vím, že jsi mi řekla, ať to nechám být, ale vážně potřebuju, aby mi věřila, že je mi to líto.“

Něžně jsem ji poplácala po zádech. „Vím, že je.“

Alex se hryzla do spodního rtu a otočila se směrem ke mně. „Já, ehm, musím se k něčemu přiznat.“

„K čemu?“ Zeptala jsem se váhavě, protože jsem si nebyla jistá, zda si mám dělat obavy či ne.

Trochu se zasmála, než zavrtěla hlavou. „Je to těžké, protože jakmile to řeknu, tak to nemohu vzít zpět. Nejsem si jistá, jestli už jsem na to připravená.“

„Aly, co je to?“ Zeptala jsem se jemně.

Zhluboka se nadechla. „Jsem zmatená.“

Lehce jsem naklonila hlavu na stranu. „Zmatená z čeho?“

„Sammy.“ Zašeptala Alex, zamračila se a těžce polkla. „Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsme tak dlouho od sebe a je skvělé být jí znovu nablízku, nebo jestli si začínám uvědomovat, že jsem udělala chybu… když jsem ji nechala jít.“

„Ježiš, Alex.“ Zašeptala jsem stejně tak tiše a otřela jí několik slz, co jí spadly z očí. Mohla jsem vidět zmatek v její tváři.

„Jsi jediná, která to ví.“ Nakonec po několika minutách ticha promluvila. „Stýská se mi po Trace, opravdu.“

„Vím.“ Přikývla jsem a dovolila jí stočit se mi v náruči.

„Jen nevím, co si mám myslet. Nikomu nechci zničit život, víš? Tracey se v poslední době nechovala hezky a potom, co mi slíbila, že tady bude na svátky, když si vezmu od turné volno, tak zakončila tím, že se vydala hrát do států.“ Vzdychla Alex. „Chci říct, že je to její kariéra, takže bych neměla být naštvaná.“

Pokrčila jsem rameny a zamotala prsty do jejích hedvábných vlasů. „Možná je to sváteční blues. Chci říct, že jestli o tom přemýšlíš, tak kromě Glena, jsi jediná, která od někoho nedostala vyznání. Možná ti Sam přivodila zpátky známý pocit.“

Alex se lehce usmála a přikývla. „Myslím, že ano.“

Trochu jsem si povzdechla. „Není to tak jednoduché, co?“

„Ne.“ Seskočila z mrazáku a vzala svou kytaru. „Jen bych si přála, aby Tracey přišla domů, i kdyby to bylo na pár dní.“ Zamrkala Alex. „Takhle se cítili, když jsem pryč, viď?“

„Nejspíš.“ Podařilo se mi jemně se usmát. „Hele, snaž se to všechno vystrnadit ze své hlavy. Potřebuješ energii, až přijde čas posunout se.“

Alex okamžitě ožila a křenila se. „Zapomněla jsem, že to bylo dneska! Do prdele, zapomněla jsem, co bylo dnes za den!“

„Očividně ne neuvěřitelný sex na konci roku.“ Zamumlala jsem a ona zvedla obočí. „Půjdu se podívat, jestli se Ash už vysprchovala.“

„Jasně.“ Ušklíbla se Alex, když jsme šly po schodech nahoru.

„Takže jsi natěšená, mami?“ Zeptala se mě Lucas, zatímco jsem utahovala pásky na jejím snowboardu.

Zubila jsem se a vstala jsem. Upravila jsem si své lyžařské brýle a rukavice. „Rozhodně.“

„Jsi nervózní?“ Tázala se klidnějším hlasem, zatímco Alex a Spence okolo nás prošly a za sebou táhly sáňky.

„To jsem.“ Vydechla jsem, stoupla jsem si na svůj vlastní snowboard a bezpečně se připoutala.

„Neboj se,“ Lucas mi stiskla ruku, „nemáš se čeho bát. Je jako láskou zasažené štěně.“

Smála jsem se a pomohla jí přes oči nasadit brýle. „Už jsi někdy jela na snowboardu?“

„Ne-é.“ Zubila se. „Ty mě to naučíš.“

„Buď na ni hodná,“ slyšela jsem, jak za námi řekla Spencer, „nechci, aby se tvoje maminka rozmlátila.“

„Á, ha ha, vtipný, mami.“ Protočila Lucas oči v sloup, ale pořád se usmívala. „Jsem Carlinová a tenhle kopec sjedu, i když je to napoprvé.“

„Páni, myslím, že tuhle výzvu otestujeme, ne?“ Upravila jsem se na kopci.

„Myslím to vážně, děvčata, buďte opatrné!“ Řekla Spencer trochu pevněji.

„Klídek, ségra,“ smála se Alex, „Ashley sjede Mount Everest ve srovnání s tímhle kopečkem.“

„Ash!“ Usmál se Anton, když se připoutal na snowboard, „pojďme se podívat, co umíš.“

„Čéče, tohle je závod? Možná jsem měla velké řeči, ale vím, že prohraju.“ Našpulila Lucas pusu a já se uchechtla.

„Á, nechte mě závodit!“ Postavila se Carmen do řady vedle Antona.

„Skvěle Ash, podívej, co jsi začala.“ Aiden a Kyla si sedli na kopec a hráli si s Cailyn a Dylan. Pomáhali jim stavět sněhuláky.

„Vsázím ne tebe peníze, malá Carlinová,“ přikývla Alex, „nakrmí vás tři sněhovýma hoblinama.“

„Musím souhlasit.“ Smála se Sammy.

Lucas a já jsme se na sebe podívaly, než jsme zapumpovaly pěstmi. „Když vyhraju, tak se k tobě a k mámě večer připojím.“ Zašeptala.

„Lucas…“ varovala jsem ji.

„Co je?“ Zašeptala. „Ber to jako… živé představení. Bude to dokonalé.“

Přemýšlela jsem o tom a s Glenovou a Aidenovou pomocí jsem si uvědomila, že bych mohla udělat živé představení. Mít tam Lucas, mi do mých plánů vložilo tlumič, takže jsem se kvůli tomu neznepokojovala.

„Promluvíme si o tom, až vyhraješ.“ Ušklíbla jsem se.

„Ano!“ Tiše jásala.

„Připraveni, snowboardisti?“ Stála před námi Sammy a mávla ve vzduchu šátkem.

Pohupovala jsem se dopředu a dozadu na svahu, než jsem se spustila, jakmile vyšlo ze Saminých úst 'teď'.

Lucas vystřelila přede mě a celou cestu z kopce pištěla. Všimla jsem si, že Carmen okolo té malé blondýnky projela, takže jsem jí odřízla a způsobila, že ztratila rovnováhu a nadávala, když spadla.

Anton byl sestřelen, když okolo mě projel a ve chvíli, kdy se ohlédl, se otíral a klel, když se kutálel z kopce dolů.

Lucas ze strmějšího kopce nabrala rychlost a já se na pár vteřin rozhodla zastavit, abych jí nechala větší náskok, a pak jsem pokračovala ve své cestě.

„Ach můj lesbický Bože!“ Triumfálně se smála a udělala malý taneček. „Vyhrála jsem! Vyhrála jsem!“

„Lukey!“ Zatáhla Dylan na svém GT brzdy a smykem zastavila ve hromadě sněhu, a potom běžela ke své sestře. „Vyhrála jsi! Co jsi vyhrála?“

„No, maminka to ví.“ Mrkla na mě Luc.

„Myslím, že je čas na horkou čokoládu.“ Promluvila Carmen a její ruka pevně držela Sammyinu. „Kdo pojede se mnou?“

„Já!“ Zakřičely Lucas a Dylan současně.

„Á, vidím jak to je.“ Škádlila jsem je a vzala jsem jejich prkna a GT. Čekala jsem na Spencer a Alex, až se dostanou na úpatí kopce.

„K Johnnymu?“ Navrhnul Aiden a držel svou dceru v náruči.

„To si piš, že jo!“ Ušklíbla se Kyla. „Jako za starých časů a navíc… celá rodina.“

„Mamí?“ Zatahala mě Lucas za rukáv, takže mi mohla šeptat do ucha. „Takže můžu?“

„Samozřejmě.“ Zašeptala jsem a políbila ji na studenou tvář. „Po tom závodě si zasloužíš se připojit.“

„Budeš toho litovat!“ Zpívala, zatímco běžela ke Carmenině pronajatému vozu.

„Bylo od tebe milé, nechat ji vyhrát.“ Přišla za mnou Spencer a vydechla. „Opravdu milé.“

„Ehm,“ podívala jsem se na ni s malým úsměvem, „nevíš, o čem mluvíš.“

„No tak, Ash, viděla jsem, jak jsi v půli kopce potom, co jsi srazila Antona, zastavila.“ Ušklíbla se Spencer.

„No, viděla jsi, jak byla nadšená, když vyhrála?“ Řekla jsem v úžasu. „Tvoje holka mě přiměla k úsměvu.“

„Naše holka.“ Opravila mě Spencer s polibkem na rty. „A ano, přiměla. Co jsi jí slíbila?“

„Cože?“ Zvedla jsem obočí. „Teď vážně nemám tušení, o čem to mluvíš. Alex, tvoje sestra zase blábolí.“

„Ehm, hm.“ Přikývla nepřítomně Alex, když sledovala, jak se Sammyino a Carmenino auto vytratilo. „Vydám se zpátky do domu. Uvidíme se lidi později.“ Rychle nás objala a posbírala své věci, a pak odešla.

„Co to mělo znamenat?“ Zeptala jsem se jemně, zatímco Spencer nesla ve tváři znepokojivý pohled.

„Alex je Alex.“ Vzdychla. „Nikdy jsem ti to neřekla, ale uvědomila si, že se nikdy nedostala přes svou ex přítelkyni.“

„Cože?“ Pousmála jsem se. „Jsou jako druhá Spencer a Ashley. Myslím, že by měly být.“

„Ashley,“ zavrtěla Spencer s úsměvem hlavou, „upřímně si myslím, že Alex neví, co chce.“

„Možná ne,“ pokrčila jsem rameny, „ale její srdce to ví. Je na ní, aby ho následovala. Tak či onak nám do toho nic není.“ „Jo, máš pravdu,“ Spencer otevřela kufr od tátova Fordu Pickap a naplnila ho zbytkem věcí na klouzání. „Tak co jsi Luc slíbila?“

„Nedělej si s tím starosti.“ Stiskla jsem jí bok, díky čemuž přenesla své chladné rty na mé. „Brzy se to dozvíš.“

„Ach Bože, měla bych se bát?“ Spencřiny oči se nezbedně zajiskřily.

„Vlez do auta a jeď, Carlinová.“ Smála jsem se.

92 – Prosím, ušetři mě

„Mami? Tati?“ Hodila jsem klíčky na kuchyňský stůl a zamračila se, protože místnost byla prázdná. Moji rodiče se k nám obvykle připojili v den, kdy jsme se šly klouzat, ale oba chtěli zůstat a nachystat novoroční oslavu, kterou připravovali pro rodinu.

Ne každý den konečně dostanete všechny své děti a vnoučata pod jednu střechu.

Zaslechla jsem nějaké šustění v obývacím pokoji a vydala jsem se tam. Přísahám lesbickému Bohu, že jestli se na to moji rodiče chystali a já jim do toho vstoupila, tak bych se proklínala.

„Mami? Tati?“ Znovu jsem zavolala trochu potišeji.

„Myslím, že šli do obchodu na rohu.“ Zaslechla jsem hlas a vyskočila jsem, když se ke mně z chodby přiblížil. „Dovolili mi jít dál, protože nemám klíčky od svého domu a ty jsi nebyla doma…“

„Tracey?“ Srdce se mi uklidnilo, když jsem k ní přišla blíž.

„Alex?“ Lehce mě škádlila, než přede mě přistoupila. „Páni, vypadáš vážně dobře.“

„Díky.“ Usmála jsem se téměř nesměle, a pak jsem vzala její ruce do svých. „Vypadáš úžasně.“ A vypadala. Její vlasy byly spuštěné a dokonale rámovaly její obličej. „Kdy ses sem dostala?“

„Asi před hodinou.“ Kousla se do rtu. „Snažila jsem se do domu vloupat, ale moc dobře to nešlo. Uvědomila jsem si, že budeš tady, ale nejdřív jsem se chtěla osprchovat a převléct. Musela jsem absolvovat dva lety, než jsem se sem dostala.“

„Ach, miláčku,“ zašeptala jsem s úsměvem a objala ji kolem pasu, „ani nemáš tušení, jak ráda tě znovu vidím.“

Tracey přikývla. „Myslím, že mám docela dobrou představu.“ Rozhlédla se kolem a zvedla obočí. „Kde jsou všichni?“

„U Johnnyho.“ Zamumlala jsem. „Opravdu jsem se necítila na to, sedět a jíst hranolky a cibulové kroužky.“

„Lhářko, za Johnnyho jídlo, když jsi doma, bys položila život.“ Usmála se Tracey a stiskla mou ruku.

„No, teď, když jsi tady, tak rozhodně nechci jít.“ Odstranila jsem zbloudilé kadeře z jejího obličeje. „Ráda bych šla domů.“

„To zní dobře.“ Usmála se a vzala tašky, kterých jsem si nevšimla, když jsem vstoupila do domu. Pomohla jsem je nastrkat do jeepu a mlčky jsme se vydaly k nám domů.

Uvědomila jsem si, že bude mít hlad, tak jsem se rozhodovala, co jí udělat k obědu, když jsem ucítila, jak mi pod tričko vklouzly studené ruce a na šíji mi byl jemně vtisknut polibek. „Myslím, že mě musíš následovat do ložnice,“ zašeptala Tracey a já ji radostně následovala.

O tři a půl hodiny později jsem si stoupla pod horkou sprchu. Usmála jsem se a vzdychla. Uvědomila jsem si, že jsem musela nechat ujít čas strávený o samotě se svou snoubenkou. Chybělo mi cítit ji a slyšet ji.

„Tvoje máma mi právě volala,“ řekla Tracey. Přišla za mnou a položila telefon na vanový pult, „chce vědět, jestli přijdeme na oslavu, protože tvůj táta udělal dost jídla, aby nakrmil celou armádu.“

„Vždycky udělá více než dost jídla.“ Uchechtla jsem se a rozčesala si poslední zamotané vlasy. Všimla jsem si, že už byla převlečená a připravená na odchod. „Hádám, že protože jsi mě rozptýlila od udělání ti oběda, tak máš hlad a rychle chceš jít?“

„Přesně tak.“ Mrkla Tracey a vzala si svou tašku s make-upem, než zamířila do ložnice.

Potom, co jsem se převlékla a nalíčila se, jsem si sedla do kuchyně a čekala, až Tracey dotelefonuje se svými rodiči.

„Tady jsi!“ Vlítla do domu Sammy a strčila si svazek klíčů do kapsy. „Paulu napadlo, že budeš tady. Stokrát jsem se ti snažila dovolat a ani jednou jsi to nezvedla, tak jsem si dělala starosti.“

„Hej, nedala jsem ti klíčky jen pro případ nutnosti?“ Prohnula jsem obočí a listovala časopisem.

„No, tohle je naléhavé. Je poslední den roku a ty chceš strávit čas sama v bytě. Řekla jsi, že je ti jedno, že trávíš čas sama!“ Zhluboka se Sam nadechla a pomalu vydechla. Klesla na místo vedle mě. „Co se děje?“

„No, jen jsem byla-“ začala jsem mluvit a Tracey se vynořila zpoza rohu.

„Sammy, ahoj, ani jsem neslyšela dveře.“ Moje snoubenka mi vtiskla polibek na spánek a vzala si svou kabelku a kabát.

„Vlastně jsem vůbec neklepala.“ Pokrčila Sammy rameny a vzala si náhradní klíč. „Promiňte, že jsem vyrušovala.“

Tracey na okamžik na ten klíč zírala, než se krátce podívala na mě. Kousla jsem se do rtu a lehce se usmála. „Co je? Myslela jsem, že by to nebylo na škodu, ne? S tím, že jsem tady úplně sama a…“

„Hm.“ Pomalu přikývla a zamířila ke dveřím.

Samantha mrkla a zašeptala omluvu. „Nevěděla jsem, že bylo tajemství, že mám klíč.“

„Není.“ Těžce jsem vzdychla a jemně ji vzala za paži. „Jen jsem vůbec neměla příležitost jí to říct, toť vše.“

Samantha ode mě ustoupila a prošla kolem Tracey. Řekla nám, že se sejdeme v domě mých rodičů.

„Opravdu Sam potřebuje klíčky od našeho bytu, Alex?“ Nakonec Tracey na půlce příjezdové cesty promluvila.

„Vezmu si ho zpátky, nedělej si starosti. Dala jsem jí ho jen na dobu, co jsi byla pryč.“ Pokrčila jsem rameny a přistoupila ke straně řidiče.

„Protože to zní mnohem lépe,“ trochu se smála a zavrtěla hlavou.

Ona skutečně žárlila?

„Omlouvám se, nechtěla jsem tě tím naštvat.“ Něžně jsem jí položila ruku na koleno. „Vážně.“

„To je v pohodě, chci říct, jak by ses cítila, kdybych dala klíč své ex přítelkyni?“ Tracey si odundala z očí vlasy.

Polkla jsem a zamračila se. Ta myšlenka mi opravdu moc nevadila. „Samantha není jen ex, ty to víš. Je moje nejlepší kamarádka, jen naše kamarádka.“

„Jo.“ Vzdychla a lehce se dívala z okna. „Omlouvám se, nevím, proč jsem cítila žárlivost,“ její hnědé oči se na mě podívaly, „to se mi nepodobá. Myslím, že být pryč déle, než obvykle, na mě působí víc, než jsem si myslela.“

„Pokud se budeš cítit lépe,“ zamumlala jsem, „tak to bylo poprvé, co ho použila.“

Tracey se trochu usmála. „Vážně?“

„Vážně.“

„Cítím se díky tomu trochu lépe.“ Nakonec se křenila a vzala mou ruku, která spočívala na řadící páce a trochu ji stiskla.

„Takže se můžu odvážit zeptat se, na jak dlouho ses vrátila?“ Zeptala jsem se a zahnula jsem na hlavní silnici. Mohla jsem před námi mlhavě vidět Samyino vypůjčené auto.

„Vlastně jsem si ve skutečnosti nevzala volno,“ rozpačitě se usmívala, „ale cítila jsem se špatně, že jsem tu na Vánoce nebyla s tebou, takže jsem přesvědčila trenéra, aby mi dal nějaké volno.“

„Děkuju.“ Jemně jsem ji políbila na ruku a plně jsem věnovala pozornost cestě. „Tak kdy mě zase opustíš?“ Našpulila jsem ret.

„Za dva dny.“ Vzdychla Tracey a zamračila se. „Vím, že je to na prd, ale je čas krize a-“

„Chápu to.“ Jemně jsem se usmála. „Ta poslední věc, co pro tebe chci, je, abys mi ospravedlňovala svou kariéru a svůj čas tu a tam, Trace. Vím, jak moc máš ráda hokej.“

„Vím, ale máš pravdu, měla jsem tu být, když jsem to byla já, co tě přesvědčila, aby sis vzala od turné volno.“

„No, tentokrát volno od turné bylo požehnáním.“ Ujistila jsem ji. „Nemusíš se cítit špatně. Chci říct, podívej se na Spencer a na mě? Podívej se na Ashley a na mě? Mám neteře a synovce, se kterými jsem trávila čas. Jsem tu chráněná od tisku. Fanouškové mi tady v Midtownu opravdu nevěnují pozornost. Skutečně mám možnost dýchat.“

„Je tohle poděkování?“ Tracey se nahnula přes ovládací panel a políbila mě na tvář.

„Děkuju.“ Smála jsem se a zahnula jsem do ulice mých rodičů.

„A ty a Sam se zdá, že jste urovnaly věci víc do pořádku.“ Trochu jsem podotkla. „Je pořád s Carmen?“

Polkla jsem a zaparkovala svůj jeep. „Jo.“ Přikývla jsem.

„To je pro ně dobře.“ Usmála se Tracey a já mohla cítit, jak si mě z profilu prohlíží. Odmítla jsem se na ni podívat. „Nebo je to špatně?“

„Ahoj!“ Otevřela Carmen Traceyiny dveře a vytáhla ji do objetí. „Svatá dobroto, chyběla jsi mi, Trace. Spencer a já jsme právě mluvily o tom, že bychom zítra večer daly dohromady pár hokejových hráčů. Co na to říkáš? Jdeš do toho?“

„Ježiš, Carm, právě dorazila. Nech ji dýchat, jo?“ Protočila jsem oči v sloup, zatímco ona se na mě ušklíbla a objala Tracey kolem pasu a táhla ji k domu.

„Chápu, že se jí nelíbí, že jsi mi dala klíč.“ Vystoupila ze svého auta Sammy, založila si ruce na prsou a opřela se o dveře.

„O nic nejde.“ Pokrčila jsem rameny. „Není to tak, že bys ho používala a plížila se v noci do mého pokoje, zatímco byla pryč.“

Sammy se ušklíbla a zvedla obočí. „Jo, protože to by byla škoda.“

Zavrtěla jsem hlavou a strkala ji směrem k domu.

93 – Taky jsem tvoje

Zíral na mě velký známý dům. Po milionté jsem vzdychla a podívala se na blondýnu na místě spolujezdce. „Musím?“

„Je to tvoje rodina.“ Spencer se podařilo pousmát. „Navíc si myslím, že by se rádi seznámili s Dylan a dohnali čas s tebou.“

Strýc Vic a teta Gréta byli na dovolené, když jsme poprvé přijeli do Midtownu, ale právě se vrátili zpátky a doslechli se, že jsem ve městě. Zdá se, že poprosili Aidena, aby mě přiměl je navštívit.

Seděla jsem na jejich příjezdové cestě a čekala, až vyběhnou ven, ale uvědomila jsem si, že čekali na mě, až udělám první krok.

Neviděla jsem je od pohřbu mých rodičů a jen ta samotná myšlenka mě ze všeho znovu přiměla být emocionální.

„Jen nevím, jestli zvládnu všechny ty slzy. Tak moc jsem neplakala od doby…“ zeslábla jsem a vzdychla jsem. Už jsem cítila, jak se můj silný zevnějšek hroutí.

Spencřina ruka byla na mém stehně a něžně ho třela, a poté chytila mou ruku a políbila mě na hřbet prstů. „Půjdu s tebou, jestli chceš.“

„Půjdeš?“ Zašeptala jsem jakoby vyděšeně.

„Pojď, vsadím se, že obrátí, až uvidí Dylan.“ Spencer otočila hlavu na odpadlou devítiletou sedící na zadní sedačce. „Ještě ani není čas večeře. Opravdu jsme ji museli utahat.“

Rozepnula jsem si pás a vystoupila z auta. Otevřela jsem zadní dveře a lehce zatřásla s Dylan. „Miláčku, Dyl,“ zašeptala jsem a ona zanaříkala a trochu našpulila pusu. Spencer otevřela zadní dveře na své straně a lehce se usmála. „Jak může být tak unavená?“

„Ta holka měla hodně vzrušení během naše pobytu, takže si myslím, že to na ni všechno dolehlo.“ Zašeptala Spencer tiše a zastrčila uvolněné pramínky vlnitých vlasů za Dylanino ucho. „Hej, Dylan, probuď se, prosím.“

O pár vteřin později se na mě dívaly hnědé ospalé oči. „Maminko? Kde jsme?“

„Jdeme na návštěvu k velmi výjimečným lidem.“ Políbila jsem ji na čelo. „Pojď, myslím, že si tě zamilují.“

„Kdo?“ Zeptala se, vyskočila vedle mě a zívla.

„Aidenovy rodiče.“ Spencer vzala její druhou ruku. „Teta Gréta a strýc Vic.“

„Aha.“ Dylan se trochu usmála a mlčela, když jsme šly známou cestou.

„Ozdobili ten velký strom pod oknem tvého pokoje.“ Zahloubala Spencer a vzhlédla.

„Ty jsi tady bydlela?“ Zeptala se překvapeně Dylan.

„Ano,“ usmála jsem se, „když babička a dědeček na chvíli odjeli pryč, zatímco jsem byla mladší, tak mě nechali u Aidena. V tom roce jsem potkala Spencer.“

„Á a zamilovala ses do mámy?“ Zašeptala Dylan a na její tváře se rozlila červeň, zatímco Spencer a já jsme na sebe s debilním úsměvem hleděly. „Pravda?“ Vypískla.

„Pravda,“ zašeptala jsem, „to bylo tehdy, kdy jsem se zamilovala do tvojí mámy.“

Spencer jí stiskla ruku a Dylan se viditelně uvolnila. Stále se červenala, ale věděla, že jsme byly více než šťastné, že konečně řekla Spencer 'mami' a ani nemrkla okem nebo nečekala, že na ni někdo bude křičet.

„Ach Bože, Spencer, nevím, jestli to dokážu.“ Panika se dostavila rychle a já měla sotva čas, abych na ni reagovala.

„Ano, dokážeš,“ stiskla mou ruku a políbila mě na tvář, „budou tak nadšení, že tě uvidí, miláčku. Slibuju.“

Nebylo to tak, že bych měla strach, že na mě budou naštvaní, že jsem byla tak dlouho pryč. Jen jsem měla strach, že ucítím staré známé pocity, které jsem měla, když byli rodiče naživu. Teta gréta byla tak moc Daviesová a já se bála, že se zhroutím.

Než jsem měla šanci reagovat na Spencer, tak Dylan stála na špičkách a stiskla zvonek.

Spenřina ruka na mých zádech mě trochu uklidnila, ale srdce mi v hrudi tlouklo jako splašené. Měla jsem pocit, jako bych v tu chvíli, kdy jsem slyšela rychle se blížící kroky, měla omdlít.

Na okamžik se zastavil čas, když teta Gréta prudce otevřela dveře. Stála jsem a zírala do známých hnědých očí a polkla jsem, ale okamžitě jsem se v tu chvíli, kdy jsem ucítila, jak mě její paže objaly, cítila klidně

Její vzlyk do mého krku mě vyvedl z míry a já stála venku v mrazu před jejími dveřmi a plakala. Avšak bylo příjemné plakat. Měla jsem pocit, jako by mi spadlo z hrudi závaží. Teta Gréta se odtáhla a otřela mi rukama obličej, a pak utřela svůj. „Bože, ty jsi tak dospěla!“

Přikývla jsem. Ještě jsem nebyla schopna najít svůj hlas.

„Ahoj Gréto,“ usmála se jemně Spencer a její ruka pevně držela Dylaninu.

„Ráda tě znovu vidím, Spencer.“ Objala tu blondýnu teta Gréta, a poté se její oči konečně přesunuly dolů na malou holčičku. „Ty jsi prostě ta nejkrásnější holička.“ Klekla si a přes slzy se usmívala. „Tvoje babička vždycky říkala, že jsi.“

Dylaniny oči se lehce zaleskly. „Ty jsi znala moji babičku?“ Zašeptala.

„Bože, Ashley,“ teta Gréta nás vtáhla do silného objetí, „nikdy nás už neopouštěj, dobře? Jsme tvoje rodina a uděláme pro tebe cokoliv.“

Mohla jsem přes rameno té starší ženy vidět Spencer. Usmívala se a v očích se jí formovaly slzy. Nemohla jsem si pomoc a úsměv jsem jí oplatila.

„Všechno, co říkám je, že nemůžu uvěřit, žes sbalila takovou kočku.“ Smál se strejda Glen a napil se svého piva.

„Strejdo, není moje a je jí sedmnáct, úchyláku.“ Nacpala jsem fotku Jaiden zpátky do tašky.

„Hej, nikdy jsem tam nezašel, ale musíš přiznat, že tvůj vkus na ženský je téměř stejně dobrý jako můj.“ Škádlivě se usmál, sjel po zdi a sednul si na chodbě vedle mě. „Tak proč tady sedíš úplně sama, zatímco tvůj bratranec a sestřenice si nakopávají zadek ve videohrách?“

Pokrčila jsem rameny. „Nevím a řekl jsi sprosté slovo.“ Za rty mi zatahal úsměv.

„Ani na to nemysli,“ zvednul obočí, „tvoji rodiče a Carmen ti nejspíš daly víc peněz, než jsem kdy měl, když jsem byl ve tvém věku.“

„Dobře, nechám to tentokrát plavat.“ Dloubla jsem ho prstem do jeho kudrnaté hlavy. „Myslíš, že se někdy znovu zamiluješ?“

Strejda Glen se zamračil a ještě trochu víc klesnul. „Možná? Nevím. Myslím, že právě teď je nejlepší soustředit se na Hannah.“

„Tahle rodina má až příliš moc holek.“ Vyjádřila jsem se hlasitě a on se smál a naprosto se mnou souhlasil.

„Myslím, že mít rád holky to vynahrazuje.“ Mrknul na mě a protáhnul se. Ještě jsem nechtěla, aby odešel. Vzala jsem ho za ruku a stáhla ho dolů. „Je všechno v pořádku?“

„Mám tajemství.“ Zašeptala jsem. „Není špatné, ale slíbila jsem, že ho nikomu neřeknu.“ Zadržela jsem dech.

„No, myslím, že jestli je to dobré tajemství, tak bys ho měla udržet. Nikomu to neublíží.“ Strejda Glen mi rozcuchal vlasy, nabral mě a nesl mě do obývacího pokoje k mému bratránkovi a sestřenicím.

Slyšela jsem, jak se otevřely hlavní dveře a ocitla jsem se na zádech a Dylan mě objímala. „Chyběla jsem ti?“ Chechtala se.

„Jsou moc bezva, Lukey! Strejda Vic a teta Gréta řekli, že je v pohodě, když u nich ne chvíli v létě zůstanu, až pojedu navštívit babičku a dědečka!“ Vykřikla radostně Dylan a poskakovala kolem.

Máma a maminka vešly do domu ruku v ruce se strejdou Vicem a tetou Grétou v patách. Nemohla jsem si pomoc a usmála se. Vyskočila jsem a věnovala každému obrovské objetí.

„Vicu, Gréto, pojďte dál! Je tu spousta jídla.“ Usmíval se vřele děda a poplácal mě na vršek hlavy.

„Myslím, že po všem, čím jsme si tenhle rok a roky předtím prošli, si tahle rodina zaslouží šanci uzdravit se společně.“ Usmála se babička a objala tetu Grétu.

„Hej, prcku, můžu si tě půjčit?“ Šťouchla mě maminka a já přikývla a následovala ji chodbou. Vyhýbala jsem se mámině zvědavému pohledu. „Jsi připravená na dnešní večer?“

„Vždycky!“ Zašeptala jsem vzrušeně. „Jak mě takhle pozdě dostaneš ven z domu?“

„Ach, zlatíčko, jsem Daviesová a mám své způsoby.“ Mrkla a políbila mě na čelo.

„Jsi nervózní?“ Poukázala jsem na třes jejích rukou, když uchopila ze stran můj obličej.

„A ty jsi pro své vlastní dobro příliš chytrá.“ Její hnědé oči mrkly. „Pojď, pojďme nakopat nějaký video herní zadek.“

„Maminko?“ Polkla jsem a dívala se dolů na své nohy v duhových ponožkách. „Potom, chci říct, myslíš, že možná… něco jsem zkoumala a přemýšlela jsem,“ zhluboka jsem se nadechla, „mohla bys mě adoptovat?“

„Luc…“ zašeptala jsem v úžasu a v očích se mi už tvořily slzy. Musela jsem polknout. Bála jsem se odpovědi. „Ty chceš, abych tě adoptovala?“

„Chci být Lucas Evelyn Carlinová-Daviesová.“ Prohlásila jsem se sebedůvěrou. „Taky chci být tvoje.“

„Ach, miláčku,“ její ruce se přehodily přese mě a přikývla, „taky jsem tvoje. Budu víc než šťastná, když tě budu adoptovat a taky tě udělám svojí.“

„Máma z toho bude mít šílenou radost.“ Zašeptala jsem s vykulenýma očima a usmívala se jako pitomá.

„Co kdybychom z toho udělaly jedno překvapení, ano?“ Maminka vstala a natáhla ruku.

94 – Vše, co jsem kdy potřebovala, jsi byla ty

„Co tě to posedlo, že jsi to udělala?“ Řekl podrážděně Aiden a vykládal z kufru své dodávky můj oblíbený kus nákladu.

„Lucas.“ Pokrčila jsem rameny a ona vyjekla.

„To vůbec není fér! Navíc víš, že je tohle ten nejlepší nápad všech dob!“ Upravila si malá blondýnka svého kulicha a usrkla si ze své horké čokolády.

„Víš, že tě moje sestra roztrhne jako hada,“ Glen si počínal obratně, takže mohl Aidenovi pomoc vyložit 'náklad'. „Ty ji necháš na Nový rok samotnou s puberťákama.“

„Klídek, bude to víc než vynahrazeno.“ Zaúpěl Aiden, když položil těžkou věc na zasněženou zem. „Musím říct, že myslím, že mi chyběl ten celý 'romantický' Davisovský gen.“

„Nezájem,“ pousmála jsem se, „nepřekvapil jsi Kylu s výletem na Maui?“

„Pravda.“ Jeho arogantní mužný úsměv byl zpět na místě. „Ale neudělal jsem nic takového, Ash.“

„Ne-é, není to moje zásluha.“ Usmála jsem se a šťouchla Lucas. „Ona byla mozkem celé operace.“

„Stejně jako její máma.“ Mrknul Glen.

„Dejte si pauzu, kluci, musím vymyslet osvětlení.“ Třela jsem si ruce o sebe, protože zima nakonec pronikla mým vzrušeným přesto nervózním zevnějškem. „Myslíš, že to přeženu se svíčkami?“ Zeptala jsem se Lucas, když hleděla na místo určení, kam jsem se vydala.

„Přehnat se svíčkami? Byla jsi v našem domě, viď? Máma má svíčky všude. Dostává jí to ze špatné nálady, když její ratolesti v koupelně vyběhnou s hořícím knotem.“ Její šedé oči se mírně protočily, ale ušklíbla se.

„Ach Bože, čas nezpomaluje.“ Zašeptala jsem a všimla si, že jsem měla méně než hodinu, abych připravila ledové svíčky před západem slunce. „Tady, hraj si s ohněm, ale nepodpal se.“ Hodila jsem Lucas zapalovač a poslala ji zapálit svíčky.

„Jsi připravená?“ Škádlil mě Aiden a hodil přese mě svou svalnatou paži. „Trochu se uvolni?“

„Jo,“ Glen si prokřupal krk, než chytil druhou stranu toho těžkého předmětu, „stejně už víš její odpověď. Řekla předtím ne?“

Trvalo to déle, než jsem čekala, ale po hodině a půl bylo vše dokonale připravené. Lucas se zahřívala v dodávce, zatímco jsem přehodila přes ten velký předmět deku a pak jsem to vyfotila svým foťákem. Jen jsem chtěla, aby bylo vše dokonalé.

„Tak co řekneš Spencer, až se vrátíme?“ Zeptal se Glen, který řídil a sledoval cestu.

„Že jsme byly venku na zmrzlině?“ Zvedla jsem obočí a pokrčila rameny. „Řeknu jí pravdu. Že jsme se jeli projet.“

„To je jen půlka pravdy.“ Podotkla Lucas. „Ale zbaští to a nechá to být.“

„Znáš svou matku docela dobře, co?“ Škádlila jsem tu blondýnku a ona se jen usmála.

„Vím, že řekne ano.“ Pokrčila Lucas rameny. „Miluje tě, maminko, nikdy by tě nenechala odejít.“

„Dobře,“ dala jsem okolo ní ruku a ona se ke mně přitulila, „protože ji taky tak trochu nechci znovu nechat jít.“

„Co se mezi vámi dvěma vlastně stalo?“ Zeptal se Glen a jeho pohled se přesměroval k Aidenovi, který mu řekl, aby mlčel.

„To je v pohodě, Aide,“ poplácala jsem ho po rameni z místa, kde seděl – na straně spolujezdce. „Měla jsem strach a utekla jsem.“

„Čeho ses bála?“ Zeptala se tiše Lucas.

„Že pro tvoji mámu nebudu dost. Možná jsem to zpackala nebo jsem nebyla schopna zvládnout vzdálenost mezi námi, když odešla na školu.“ Řekla jsem tak trochu provinile.

„Ale když by tě ta vzdálenost držela dál, tak by tě víc neranilo odejít na dobro?“ Zvedla malá blondýnka obočí k vlasové linii a pak se zmateně zamračila.

„Ano.“ Připustila jsem. „Myslela jsem, že jsem dělala správnou věc.“

Konečně jsem dojeli ke Carlinovic domu a vylezli z dodávky. Glen mi popřál štěstí, mrknul a rychle s Aidenem odešli.

„Opravdu si myslíš, že se bude tak zlobit?“ Zeptala se tiše Lucas.

„Ashley Avery!“ Křičela od dveří Spencer a netrpělivě poklepávala nohou. „Kde jste byly?“

„Promiň, jely jsme se projet.“ Pokrčila jsem rameny a blížila se k ní. Lucas vběhla do domu a zavřela za mnou dveře. Přivítal mě teplý vzduch, který udeřil mou tvář.

„Vy jste jely na projížďku? Byly jste pryč dvě hodiny! Řekla jsi, že si zajdete jen na nějakou zmrzlinu a pro něco k Aidenovi.“ Její jasně kobaltové oči se leskly a já bych mohla říct, že nebyla tak naštvaná.

Možná hluboko uvnitř věděla, že jsem dělala něco dobrého.

„Jak ti to můžu vynahradit?“ Zašeptala jsem a pomalu jsem rozepínala knoflíčky svého kabátu a sledovala, jak mi její oči klesly k hrudi.

„To není fér, ty to proti mě zcela využíváš.“ Zabrblala Spencer tiše a natáhla prsty, aby se dotkla pokožky, kterou vystavoval můj výstřih. Čekala jsem, že bude trucovat a vrčet, ale nečekala jsem, že se ocitnu silně přitisknutá ke zdi vedle šatníku se rty naplněnými Spencřinými.

Několik minut jsme se vášnivě líbaly, než se odtáhla a její obličej byl zarudlý a hruď se lehce zvedala. „Znovu mě nemůžeš nechat samotnou. Byla jsem podrážděná. Sam a Carmen se divoce muchlovaly a mně to přišlo rajcovní.“

„Fůj, Spence, Sam je jako sestra!“ Smála jsem se, ale ona byla vážná.

„Poslyš, Daviesová, jsem nadržená, a protože jsi mě dneska ráno obšťastnila, tak je to tvoje vina, že mi to přišlo rajcovní.“ Svraštila Spencer obočí.

„Moje vina?“ Zasyčela jsem. „Obšťastnila jsem tě, děkuju. Ve skutečnosti dvakrát!“

„Jo, ale pak jsi zmínila celodenní sex a teď mi tvoje nahé tělo prohýbající na posteli uvízlo v hlavě a stále se přehrává.“ Spencer mi přejela rty po tváři.

„Omlouvám se. Znovu 'celodenní' sex nezmíním.“ Potlačila jsem zahihňání nad jejími našpulenými rty. „Spence, miláčku, zítra se zeptám tvých rodičů, jestli by se do večeře nepostarali o holky. Souhlasili. Můžeme začít Nový rok v posteli.“

„Vážně?“ Zubila se Spencer. „Celý den?“

„Celý den.“ Zašeptala jsem chraplavě a mé prsty cestovaly nahoru po jejím krku, než se zamotaly v jejích dlouhých zlatých vlasech.

„Nebude nás nikdo rušit?“ Zeptala se.

„Budeme ve městě v jednom hotelovém apartmá v hotelu Fairmont Royal York.“ Olízla jsem si rty a zvědavě si ji prohlížela.

„Fairmont Royal York? Není to tak trochu drahé místo?“ Zvedla obočí.

„Ne pro tebe.“ Zašeptala jsem proti jejím rtům. „Teď už mi odpustíš, že jsem byla dvě hodiny pryč?“ Škádlila jsem ji, když se chystala prohloubit polibek.

„Odpouštím.“ Usmála se Spencer, vzdychla a odtáhla se ode mě. „Myslím, že bychom se měly přestat muchlovat na chodbě jako dvě puberťačky a měly bychom se podívat, co dělají naše dcery, co?“

Nakrčila jsem v úsměvu nos a souhlasila.

Nebyla jsem ohromená. S jakou další výmluvou by Ashley přišla, aby se vyplížila z domu. Domu plného hostů a rodiny. Domu, který se chystal popřát Šťastný nový rok a moje přítelkyně nebyla nikde k nalezení.

„Spence, kde je Luc?“ Přišla za mnou trochu s obavami Paula. „Dělám domácí vaječný koňak a ona je obvykle první, co vypije první dávku.“

„Viděla jsem ji, jak se vyplížila ven s maminkou,“ okusovala Dylan sušenku a její oči lehce klesly.

„Dyl, chceš, abych tě šla uložit?“ Zeptala jsem se a projela jí prsty vlasy.

„Ne, chci všem popřát 'Šťastný nový rok.“ Věnovala mi úsměv a já přikývla.

„Jasně, řekla mi, že zítra zůstaneme v podkrovním apartmá a vypaří se.“ Zareptala jsem a trochu jsem byla namíchnutá, že jsem neviděla Ashley víc než čtyři hodiny v den, ve který se zdálo, že se všichni znovu setkali.

„Podkrovní apartmá?“ Zvedla Alex od baru obočí a já se ušklíbla. „Vždycky přehání.“

„Jo, no, to dělá Ashley kvůli tobě.“ Posadila jsem se na barovou stoličku a podívala se na její vážný obličej. „Co se děje?“

„Nic.“ Usmála se Alex a lehce mávla rukou. „Jen přemýšlím.“

„To děláš v poslední době hodně.“ Šťouchla jsem ji do ramene svým. „Kde je Tracey?“

„Hraje s klukama v suterénu stolní hokej.“ Jemně se usmála. „Domnívala jsem se, že Carmen taky bude dole, ale ne, saje Samanthě obličej.“

„Zaznamenala jsem žárlivost?“ Zvedla jsem obočí a ona pokrčila rameny. „Alex, nech Sam na pokoji, dobře?“

„Cože?“ Zamračila se na mě a trochu zamíchala svým pitím. „Co to má znamenat?“

„To znamená, abys to na chvíli nechala být. Přivádíš se k šílenství z něčeho, co by ani nemělo být znovu otevřeno. Máš na pár dní zpět svou snoubenku, tak se na ni zaměř“ Stiskla jsem ji paži. „Vím, že jedna tvoje část nikdy nenechala Sam odejít, ale druhá ví, že to bylo nejlepší. Do té doby ta část, která je dole a bere jména, by měla získat tvou pozornost,“ podívala jsem se na Sam a Carmen, jak si s úsměvem šeptají, „ne ona.“

Alex sjela z barové stoličky a mlčky zamířila do suterénu. Pohlédla jsem na hodiny. 23:37.

„Ashley.“ Zakňučela jsem, a nicméně jsem přemýšlela, kde takhle pozdě, s jedenáctiletou, na Nový rok mohla být.

„Spence, volá ti Ashley.“ Glen mi podal telefon.

„Ash? Kde jsi? Jsi v pořádku?“ Cítila jsem, jak mě opouští vztek a naplňují mě obavy.

„Jsem v pohodě, miláčku, ale potřebuju, abys za námi přišla.“ Ashley zněla, jako by byla nervózní, nebo tak něco.

„Co se stalo?“ Lehce jsem panikařila. „Je Luc v pořádku?“

„Obě jsme v pohodě. Přišly jsme sem, abychom se dostaly na čerstvý vzduch. Chtěla si promluvit. Teď nestartuje auto.“ Její hlas zněl klidněji a pak mě to také trochu uvolnilo.

„Kde jste?“ Už jsem si brala svůj zimní kabát a hledala svazek klíčů. Podařilo se mi najít klíčky od Alexina jeepu a pevně jsem je držela ve svém sevření.

Potom, co mi Ashley řekla, kde je, jsem vykřikla, že se hned vrátím a rychle jsem odešla.

Dylan se ani neobtěžovala zeptat se mě, zda může se mnou, což mi přišlo trochu divné. Tak znovu, bylo milé vidět ji s ostatníma děckama a trochu příjemnější, nablízku puberťákům, které sotva znala. Nicméně, neměla důvod se obávat vlastní rodiny.

Zastavila jsem na úzké cestě a zamžourala jsem nad výjevem před sebou.

„Co to na světě…“ vystoupila jsem z vozu a pomalu jsem se vydala cestou, která mě vedla k rybníku.

Více než dvanáct tuctů hořících svíček obklopovalo břehy a střed zamrzlé vody. Všimla jsem si, jak na ledě bezchybně bruslí postava a druhá, co sedí u něčeho, co vypadalo jako klavírní křídlo. Tichá hudba naplnila vzduch a já v šoku a nevěřícně zavrtěla hlavou.

Přibližovala jsem se k rybníku a zastavila se, když Ashleyiny nádherné hnědé oči zachytily v záři svíček mé. Měla na sobě starý dres Rebelů, který jsem jí dala k maturitě. „Nestartuje auto?“ Byla jediná věc, která vyšla z mých úst.

Vedle mě bylo slyšet, jak se Lucas tiše smála a já se otočila a podívala na ni. Hrála na klavír, bezchybně. „Co jste to k čertu vy dvě zintrikovaly?“

„Líbí?“ Bruslila ke mně Ashley a zastavila těsně před mými kozačkami.

„Ash,“ nakonec jsem vydechla její jméno, jako by to bylo poprvé, co jsem ho řekla, „líbí.“

Nevěděla jsem, co se děje, ale když okolo nás začalo jemně sněžit, tak jsem měla pocit, jako by se můj život chystal změnit.

„Jen jsem se chtěla omluvit, že jsem tě dneska s tím mizejícím chováním naštvala,“ zašeptala tiše Ashley a její oči zářily takovou jemností, že mi z toho tálo srdce, „prosím, odpusť mi.“

Mohla jsem jen přikývnout. Již jsem nebyla schopna najít svůj hlas.

„Najednou jsem měla tenhle sen,“ začala okolo mě bruslit v pomalých kruzích, „potkala jsem na střední tuhle nádhernou blondýnu. Jednoduše mi vyrazila dech a já věděla, že od té chvíle, kdy jsem pohlédla do jejích hlubokých modrých očí, že jsem byla beznadějný případ. Hodně mě naučila o lásce a životě.“

Slyšela jsem známou řadu not, která přicházela od klavíru, kde Lucas dál hrála.

„Pak se můj sen proměnil v noční můru. Skončila jsem tím, že jsem odešla od nejúžasnější věci v mém životě, než jsem to zvážila.“ Znovu se přede mnou Ashley zastavila a její ruce něžně vzaly mé. „Znovu tu chybu neudělám, Spencer. Nebudu tou holkou, která tak snadno mohla zlomit tvé srdce.“

„Ash-“ začala jsem říkat její jméno, ale byla jsem zastavena jemným krátkým polibkem. S bruslemi na nohou byla o něco vyšší než já a mně to přišlo roztomilé.

„Nikdy jsem tě nepřestala milovat, Spencer. Nikdy jsem se od tebe neodmilovala a nebylo dne, kdy bych na tebe nemyslela. Chci tě u sebe mít navždy. Chci, abychom byly rodina – ty, já a naše holky. Chci tolik věcí na světě, ale všechno co jsem potřebovala, jsi byla ty.“ Její hnědé oči na mě s láskou hleděly a její slova připomněla můj vzkaz, který jsem jí s dresem před mnoha lety zanechala. „Spencer Dylan Carlinová, jsi pro mě ta pravá, jsi jediná. Vezmeš si mě?“

Zalapala jsem po dechu a sledovala, jak přede mnou padla na koleno a to bylo tehdy, kdy jsem to uviděla – dokonalý jednoduchý zásnubní prsten z bílého zlata s jedním diamantem ležícím na studeném ledě mezi námi. Její štíhlé prsty ho sebraly a pomalu na mě zamrkala a spodní ret schovala mezi zuby.

„Zariskovala jsem tímhle místem a způsobem, který jsem tě požádala, protože jsem nechtěla vyvolat žádné špatné pocity. Jsem si vědoma, jak moc jsem ti ten den ublížila a nemůžu to vzít zpět-“

„Ano.“ Zašeptala jsem a udělala jsem k ní krok blíž a naše boky se dotkly. „Na ničem z toho nesejde, Ash,“ polkla jsem a mé oči se krátce zadívaly na její rty, než se podívaly zpět do jejích očí, „záleží na tom, kam jsme se dostaly. Ano.“

„Ano?“ Vypustila dech, který se zdálo, že zadržovala a na její krásnou tvář se vplížil úsměv. „Ano, vezeš si mě?“

„Ano, vezmu si tě.“ Přikývla jsem a její prsty mi roztřeseně navlékly na prsteníček mé levé ruky prsten, a pak mě objala. Obě jsme padly, když jí uklouzly brusle a smály jsme se. „Miluju tě.“

„Ach Bože, miláčku, taky tě miluju.“ Vydechla Ashley a její rty našly mé a v pomalém tanci se pohybovaly s hudbou, která stále naplňovala vzduch.

„Jak jsi to sem dotáhla?“ Zeptala jsem se a opírala jsem čelo o její. „Muselo ti to zabrat hodně času.“

„To je důvod, proč jsem na to měla komplice.“ Ashley se podívala na Lucas, která na nás zírala s vykulenýma očima a obrovským úsměvem. Ashley cukla na naši dceru hlavou, aby se k nám do středu ledu připojila.

Lucas se sklouzla po ledu a přistála vedle nás a pevně mě objala kolem krku. „Děkuju,“ zašeptala.

„Za co?“ Odtáhla jsem se a mohla jsem vidět její zářivý úsměv.

„Že jsi dodržela svůj slib, když jsi řekla, že s námi Dylan zůstane a teď ji a maminku můžeme mít navždycky.“ Podívala se Lucas na mě a na Ashley, než nás obě políbila na tvář a vydala se ke klavíru.

„Podívej se na sebe, ty Romeo.“ Šťouchla jsem ji, vzala ji za ruku a stabilně ji vytáhla na brusle.

Ashley se plaše usmála. „Doufala jsem, že tě to nevyděsí, víš, s ohledem…“

„To ne, věř mi. Tohle je jedna z nejromantičtějších věcí, kterou jsi vytáhla.“ Ušklíbla jsem se, chytila límec jejího dresu a mačkala její tělo ke svému. „A zítra mám v plánu ti celý den ukazovat, jak jsem vděčná.“ Zašeptala jsem proti její chladné pokožce.

Ashley potlačila zasténání a přikývla. „Když o tom mluvíme,“ znovu sklonila hlavu a políbila mě a její prsty se mi zamotaly do vlasů, „Šťastný Nový rok, miláčku.“

Podívala jsem se na své hodinky a uvědomila si, že právě udeřila půlnoc.

Vážně byla dokonalá.

Šťastný Nový rok, miláčku.

95 – Noc v Apartmá

Postel poskočila a já se zamračila. Byla jsem naštvaná, že někde přerušil můj pěkný sen o zmrzlině a hokeji, co jsem měla. „Dylan…“ slyšela jsem své jméno a trhnutím jsem se probudila.

„Lukey?“ Mnula jsem si oči a posadila jsem se na postel. Byla oblečená ve svém pyžamu a vlezla si ke mně pod deku. „Kolik je hodin?“

„Skoro sedm hodin ráno.“ Zašeptala a opřela se o loket. „Hádej co?“ Lucas se zubila a já se na ni s očekáváním dívala. „Máma a maminka se budou brát!“

To mě probudilo.

„Nekecej!“ Vyjekla jsem. „Tak maminka ji požádala o ruku?“

Lucas přikývla. „Plán fungoval, Dylly. Bude z nás skutečná rodina!“

„Á, Lucas!“ Vyskočila jsem z postele a smála se, protože jsem byla moc šťastná. Věděla jsem, co měla moje sestra a maminka pro mámu v plánu, ale vědět, že se to vydařilo, bylo ohromující a vzrušující zároveň.

„Co se to tam děje?“ Do ložnice přišla babička. Měla rozcuchané vlasy a jako šílená si zívla. „Vy dvě vzbudíte celý dům.“

„Máš kocovinu, babi?“ Škádlila ji Lucas.

Babička přikývla a vlezla si do malé postele a její hlava dopadla na můj polštář. „Babi, hádej co?“ Sklonila jsem se a šeptala jí do ucha.

„Hm.“ Zamumlala a zavřely se jí oči.

„Naši rodiče se budou brát.“

„Cože?!“ Babička se posadila, chytila se za hlavu a tiše klela. „V žádném případě. Ne znovu! Znovu jim nedovolím držet to v tajemství.“ Vstala, opustila místnost a zavřela za sebou dveře.

„Nemyslím si, že jsme měli něco říkat,“ mrkla Lucas, ale ušklíbla se, „ach jo, proč tajit takovou skvělou zprávu?“

„Na co myslíš?“ Zašeptala mi Spencer tiše do ucha a její lehký dech mi ovíval chladnou pokožku. Ocitla jsem se přitisknutá do měkké matrace a její tělo se nade mnou podpíralo. Její namodralé šedé oči se od půlnoci neustále blýskaly.

„Hm,“ tiše jsem zabroukala a konečky prstů jsem vlekla po jejích jemných zádech. Tiše jsem se radovala z vědomí, že pořád dokážu způsobit tu husí kůži na její kůži. „Myslím na to, jak jsem právě teď neuvěřitelně šťastná.“

Spencer se jemně usmívala a její palec hladil mou tvář, a potom se její rty sklonily k mým v pomalém polibku.

Bylo těžké uvěřit, že jsem tam byla, ve Spencřině náruči a znovu jsem začala žít. Mohla bych říct, že i když bychom nikdy jedna druhou nenašly, tak bych nějaké to štěstí našla s Dylan, ale nebylo by to úplné.

Ale já to v tu chvíli měla všechno. Měla jsem práci, kterou jsem naprosto milovala, dvě velmi krásné dcery a jednu nádhernou snoubenku. Měla jsem rodinu, která mě přijala zpět do svých životů a vztah, který se každým dnem stával pevnějším.

Měla jsem z prdele kliku.

Každý den jsem tvrdě dřela, abych věci udržela zdravé a silné v každém vztahu, který jsem tvrdě vydřela – především Spencřin.

Chystala jsem si tu ženu vzít. Chystala jsem se sledovat, jak jde uličkou v šatech padnoucích na její sexy tělo a učiním ji hrozně moc šťastnou.

Byla jsem pevně rozhodnutá.

„Jsi zamyšlená.“ Hihňala se proti mým rtům Spencer, a pak se odtáhla. „Nudím tě?“

„Ne!“ Zalapala jsem po dechu a chytila její obnažené boky. „Zrovna jsem myslela na tebe ve svatebních šatech…“

Spencer zvedla obočí a naklonila hlavu na stranu. „Kdo říká, že na sobě budu mít šaty?“

Uculila jsem se. „Protože jsem si docela jistá, že chceš kolem mého krku tu kravatu…“

„Ach Bože,“ zanaříkala Spencer a její oči se okamžitě sklopily. Nemusela jsem říkat, kde byla její mysl – na zimní slavnosti.

„Samozřejmě, že to byla zábava, když jsi ji měla poprvé na krku.“ Zachraptěla a mé ruce se propletly jejími hedvábnými blond vlasy.

„Myslím, že si musím znovu prožít tu noc,“ úsměv se mi proměnil v uličnický. „Jen ty můžeš mít tu kravatu a já budu mít podpatky.“

„Máš to mít, brzy paní Daviesová.“ Zavrtěla jsem obočím a ona se křenila.

„Kdo řekl, že si vezmu tvoje jméno?“ Dodala hravě.

„Můžu si vzít tvoje jméno.“ Nabídla jsem vážně. „Je mi jedno, jestli si chceš nechat své jméno, prostě za tebe chci být vdaná.“

„Ash,“ zašeptala s úsměvem, „roky jsem snila o tom, že se stanu 'paní Ashley Daviesovou'. Věř mi, když říkám, že nemám problém vzít si tvé příjmení.“

Její hlava se znovu sklonila a rty se otíraly o mé.

Zazvonil budík, díky čemuž jsme obě vyskočily. „Prosím tě, řekni mi, že ještě není čas vstávat! Byla jsem s tebou v téhle posteli krátkou dobu.“

„Spencer, nespaly jsme od minulé noci a dokonce i pak jsem se stěží vyspala.“ Trochu jsem se smála a prsty jsem vlekla po jejích našpulených rtech.

„Ale, ale… máme to obrovský apartmá a já tady ani nemůžu strávit noc.“ Trucovala a omotala si deku kolem nahé hrudi.

„Zařídím nám na líbánky další obrovské apartmá, co ty na to?“ Usmála jsem se a ona se znovu zazubila. „Můžeme jít kamkoliv, kam chceš jít.“

„Musím si to promyslet a dám ti vědět.“ Mrkla jsem, vyklouzla jsem z postele a natáhla na sebe župan. „Půjdu zavolat mámě a uvidím, jak jsou na tom holky. Proč se nevysprchuješ a já se k tobě přidám…“

Jo, to mi nemusela říkat dvakrát.

Paula to vzala po druhém vyzvánění a já ji vesele pozdravila. „Ahoj mami!“

„Neříkej mi 'ahoj mami'.“ Zasyčela a já se zamračila. „Chystala ses nám říct, že se budeš vdávat?“

„Ach, mami,“ vzdychla jsem s úsměvem, „samozřejmě, že jsme se ti to chystaly říct. Je to něco, o čem chci, aby lidi věděli, věř mi.“

„Tak proč jsem se to nedoslechla?“ Jo, své dramatické vlastnosti jsme zdědily po naší matce, pokud jsem mohla říct. „Lucas a Dylan to uklouzlo. Myslím, že tvůj otec a já máme právo to vědět.“

„No, tak trochu jsem byla zaneprázdněná sexem s Ashley.“ Odpověděla jsem vážně a uchechtla se, když zalapala po dechu.

„Spencer Dylan!“

„Co je? Ptala ses!“ Smála jsem se.

„Ne, neptala!“ Paula zněla vynervovaně.

„Hej mami, jsou poblíž holky?“ Zeptala jsem se jí, než přišla s něčím, s čím jsem ji ještě víc mohla škádlit.

„Ano, Dylan je v kuchyni. Půjdu pro ni.“ Slyšela jsem šustivý zvuk předtím, než jsem znovu slyšela Paulin hlas. „Gratuluju, miláčku, věděla jsem, že vy dvě patříte k sobě.“

„Děkuju.“ Zašeptala jsem a lehce se začervenala. „Trvalo to více než pár let, ale ty roky čekání za to stály.“

„Á! Já vás dvě prostě miluju!“ Vyjekla a zavolala Dylanino jméno.

Podívala jsem se zpět k velkým koupelnovým dveřím a slyšela jsem, jak si Ashley začala ve sprše zpívat. Usmála jsem se z vědomí, že byla šťastná, my byly šťastné.

„Haló?“ Ozval se telefonním přijímačem Dalynin sladký hlas.

„Ahoj krásko.“ Odpověděla jsem stejně tak sladce, což způsobilo, že se trochu zahihňala. „Jak se má moje oblíbená mladá brunetka?“

„Dobře!“ Odpověděla vesele. „Bavíte se?“

„Rozhodně.“ Uniknul mi malý smích. „Chováte se ty a Luc k babičce a dědečkovi dobře?“

„Samozřejmě!“

Samozřejmě. Nic jiného jsem od mých dvou holek neočekávala.

„Mami, můžu jít s Lucas dneska večer ke strejdovi Aidenovi? Anton chce jít ráno s Luc na snowboard a teta Kyla řekla, že můžu jít s ní a Cailyn na dámskou snídani.“ Dylanin hlas zněl téměř nesměle, když se ptala.

„Pokud to Aidenovi a Kyle nevadí.“ Odpověděla jsem tiše. „Promluvím si s jedním z nich, a jestli řeknou, že je to v pohodě, tak v tom nevidím problém.“

Jásala a o několik minut později jsem byla na telefonu s Aidenem, který prohlašoval, že budou více než ochotni si u sebe nechat holky přes noc.

Desetkrát jsem mu poděkovala, protože jsem věděla, že zbytek večera budu trávit zatřásáním Ashlyina světa v předraženém apartmá.

Život byl zcela naprosto dokonalý.

96 – Eso skládá

Z jejích šedých očí, když jsme se poprvé setkaly, se mi podlomila kolena. Bylo to s ní jednoduché, takže jsem se prostě cítila bezstarostně a klidně. Alex Carlinová byla milá tichá holka, která byla uzavřená. Myslím, že se bála otevřít a nevěděla, co dělat, až svět zjistí, jak moc byla krásná a tvořivá.

Jednou se její křídla začala víc a víc roztahovat a stejně tak začala trochu uklouzávat. Bylo to, jako by se nikdy opravdu nenašla, než byla obklopena rojem fanynek a velmi podporující přítelkyní a nespočtem rádoby napodobovatelek.

Staly se z nás opravdu blízké kamarádky, když měla od turné pauzu a přijela mě navštívit. Chtěla utéct od reality. Navštěvovala všechny mé zápasy a tréninky a povzbuzovala mě až do jedné noci, hned potom, co jsem se převlékla, mě Alex vzala do teplého objetí a přede všemi spoluhráčky mě vášnivě políbila.

Samozřejmě to, že mě políbila ta Alex Carlinová, bylo něco, o čem se mluvilo měsíce. Ale byla moje a já se chystala udělat vše, co bylo v mých silách, aby to tak zůstalo.

Alex nerada mluvila o Samanthě Taylorové. Při interview se často vyhýbala jakémukoliv dotazu týkající se jí a rozhodně nevytáhla nic z našich rozhovorů. Myslela jsem, že měla trochu zlomené srdce z polo-veřejného rozchodu. Já bych taky měla. Sam byla její středoškolskou láskou a já měla strach, že jsem se jí nemohla vyrovnat.

Díky Alex jsem se cítila jinak, když jsme spolu začaly chodit. Podívala se na mě a já měla pocit, jako bych věděla, kam v jejím životě patřím. Usmála se a my byly vším, na čem záleželo.

Alespoň jsem si to myslela.

Jednoho dne jsem se ji rozhodla překvapit potom, co jsem jí řekla, že se nebudu moci dostat na jeden z jejích koncertu, zatímco byla ve městě. Chtěla jsem být tou, co jí pro jednou přivodí překvapivým gestem úsměv na tváři.

Ukázalo se, že jsem nebyla jediná, co měla otevřenou pusu dokořán a co jí vířila vlna emocí. Vidět svou přítelkyni nahou s její nahou ex přítelkyní na ní bylo opravdu těžké strávit.

Nikdy jsem si nemyslela, že jí budu schopna odpustit. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v její náruči a o pár dní v její posteli se přiznám, že pokud se to nestane znovu, tak se přes to dostaneme.

„Tak na jak dlouho jsi ve městě?“ Usmála se Spencer a vytrhla mě z mých myšlenek. Posadila se vedle mě a podala mi skleničku vína.

„Zítra vyrážím nazpět.“ Vděčně jsem se usmála, olízla si rty a napila se suchého červeného vína.

„To je škoda,“ tiše se smála, „jsem si jistá, že si Alex přeje, aby to bylo déle.“

Náhodou jsem se na tu krásnou Carlinovou s havraními vlasy podívala a trochu se hryzla do rtu. Lehce jsem pokrčila rameny a sledovala způsob, jak se její oči rozzářily pokaždé, kdy se na ni Sam usmála.

Spencer to zachytila a odkašlala si. „Vždycky měly silný příběh.“

„Jo.“ Zamumlala jsem tiše a stále jsem sledovala, jak Carmen táhla Sammy pryč, aby si uprostřed obývacího pokoje zatančila s Lucas a Dylan. Alex vůbec nespustila ze své ex přítelkyně oči, ale nakonec zachytila, že ji sleduju. Věnovala mi malé zamávání a nesměle se usmála, než jí její dlouhé nohy přinesly ke mně.

„To je můj popud, abych našla svou sexy snoubenku.“ Stiskla mi Spencer nohu a já ji jemně chytila za zápěstí.

„Gratuluju, Spence.“ Řekla jsem opravdovým úsměvem a ona se na mě na oplátku usmála, a pak se vydala do kuchyně.

„Pamatuju si, že jsi na těchto novoročních Carlinovských slavnostech byla mnohem víc 'večírková holka'.“ Usmála se Alex, když si uzmula Spencřino předešlé místo.

„Jo, promiň, jen se cítím trochu vyčerpaná.“ Věnovala jsem jí malý omluvný úsměv a ve svém klíně jsem propletla prsty dohromady. „Avšak si ode mě nenech kazit náladu, Alex.“

„Nekazíš mi ji.“ Mírně jsem se zamračila a její oči sjížděly každý centimetr mého obličeje. „Co se děje?“

„Jen jsem unavená.“ Řekla jednoduše a zhluboka se nadechla. Ohlédla jsem se tam, kde Sam a Alex společně ve svém světě tančily.

„Chceš, abych tě vzala domů? Můžeme si jen odpočinout, než budeš muset ráno odjet. Vím, že nerada cestuješ potom, co jsi dlouho vzhůru.“ Bez ohledu na to, jak jsem se cítila, byla Alex zlatíčko. Často jsem přemýšlela, jestli vůbec ví, jak se kvůli tomu všemu cítila.

„Můžeš tady zůstat.“ Vstala jsem a položila svou sklenici na konferenční stolek. „Vím, jak moc ráda se svou rodinou zůstáváš dlouho vzhůru, obzvlášť, když jsou tu dvě nová vydání.“ Ukázala jsem na Dylan a Spencer, které strkaly Spencer k provizornímu tanečnímu parketu.

„Ale ty jsi taky moje rodina.“ Zašeptala jsem příliš potichu.

„Alex, jak jsem řekla, nenech mě kazit ti náladu, dobře?“ Chytila jsem ji za tváře a políbila ji na čelo. „Uvidíme se, až dorazíš domů.“

„Trace,“ žadonila a chytila mě za ruku, „něco je špatně. Co jsi mi neřekla?“

„Právě teď a tady na to není vhodná doba.“ Zašeptala jsem tlumeným tónem, a pak jsem si mnula čelo. Snažila jsem se ignorovat zmatený a bolestný výraz v Alexině tváři. „Promluvíme si, až dorazíš domů.“ Popadla jsem svou sklenku a odnesla ji do kuchyně, potom jsem se s každým rozloučila a doufala, že zase brzy uvidíme.

Alex mě vyprovodila k autu a opřela se o studené okýnko. „Přijedu domů, jestli chceš.“

„Chci, abys udělala to, co chceš udělat.“ Otočila jsem klíčkem a nastartovala auto. „Můžeš mě svézt domů?“

Ohlédla se na Sammyino vypůjčené auto a přikývla. Polkla jsem a potom, co jsem jí krátce políbila, jsem zavřela dveře. „Trace…“

„Uvidíme se za chvíli.“ Trochu jsem se usmála a začala vytahovat okénko nahoru.

Ani ne pár hodin potom, co jsem dorazila domů, sem zaslechla, jak na příjezdové cestě zastavilo auto. Slyšela jsem Alexin hlas a pak neomylně Sammyin. O několik minut později se otevřely hlavní dveře a ona tam stála.

„Nečekala jsem tě doma tak brzy.“ Sedla jsem si ze své ležící pozice na gauči a vypnula jsem na televizi zvuk.

„Zklamala jsem tě?“ Zašeptala Alex a sundala si kabát. „Myslím, že ses mi v podstatě celou noc vyhýbala. Zítra se vracíš do New Yorku a já si prostě myslela, že budeš toužit strávit se mnou více času.“

Nemohla jsem si pomoc, ale trochu jsem se smála a vstala. „To myslíš vážně?“ Zavrtěla jsem hlavou a vzdychla jsem. Nechtěla jsem se dostat do ničeho závažného, ale pokud ne tehdy, tak kdy? „Posloucháš se Alexis? Vrátila jsem se, abych s tebou trávila čas. Chtěla jsem být s tebou. Ale zatímco jsem se na tebe dívala, tak ses dívala na ni.“ Polkla jsem a otřela si ruce o džíny. Přecházela jsem po koberci v obývacím pokoji. Nechtěla jsem, aby ta slova přetékala žárlivostí, ale už jsem to prostě nezvládla.

„Ty-ty žárlíš?“ Nesl se o několik minut později Alexin tichý hlas tichem. „Jsme jen kamarádky.“

„Nech toho. Nikdy jste nebyly jen kamarádky.“ Střelila jsem na ni pohledem a projela si rukama vlasy. V pokoji začínalo být trochu tepleji. Srdce mi bušilo rychleji a věděla jsem, že to, co jsem se chytala udělat, nás buď rozdělí nebo stmelí. „Chápu, že je pro tebe důležitá, vážně. Chápu to už dlouho, ale prostě jsem si myslela, že možná, prostě bychom měly dát věci mezi námi do pořádku. Dovolím si věřit, že jsi šťastná.“

„Jsem!“ Zvýšila Alex mírně hlas.

„Ale dělám tě šťastnou já?“ Zašeptala jsem a neodvážila se na ni podívat. Pár vteřin nebylo nic vyřčeno, než jsem se dovolila zády opřít o gauč. „Já, já měla vědět, že to přijde ten den ve tvém autobusu na turné.“

„Vracíme se tam?“ Vzdychla a trochu se zakousla do rtu.

„Ne, ale vím, že tam znovu míříme. A není to jen kvůli ní, Alex. Je to o nás. Někde na cestě jsme se rozdělily a ani jedna z nás si to nechce přiznat.“ Zamrkala jsem a nepřítomně jsem civěla na ztlumenou televizi.

„Tracey, cože?“ Alex přistoupila blíž a její jemné ruce něžně vyhledaly mou paži.

Snažila jsem se mrkáním zahnat slzy a polkla jsem knedlík v krku. Trochu jsem sebou cukla, když její ruce uchopily můj obličej a její zalité šedé oči na mě hleděly. Věděla to.

„Proč?“ Ta otázka opustila její rty zlomená a rozptýlila se.

„Nejsi v tom ze stejných důvodů, jako jsem byla já.“ Zašeptala jsem a můj pohled klesnul. Pravda byla mnohem těžší, když byla venku.

„Já-“ Alex spustila ruce k bokům, ustoupila a měla viditelné slzy. „Byla jsem se svými potřebami tak sobecká, vím. Snažila jsem se, Tracey, tak moc jsem se snažila být tím, kým jsi chtěla, abych byla.“

„Chtěla jsem tu Alex, kterou jsem potkala na zimním stadionu před dvanácti lety. Chtěla jsem tu Alex, která se se mnou poflakovala během volna od své hudební kariéry. Chtěla jsem tu Alex, která se zdála být ve svém životě šťastná.“ Tiše jsem promluvila. „Cestou ses ztratila a nevím, co udělat, abych tě přivedla zpět – i kdybych to udělala, tak jsme od sebe tak daleko.“

„Vážně to děláme?“

Z krku mi uniknul vzlyk, protože mě to uvnitř zabíjelo. Vlastně mě nepřekvapovalo, že se nedala více vtáhnout do boje, ale to mi právě ukázalo, že tak nějak byla na stejné straně.

„Nechtěla jsem do ní být zamilovaná.“ Viditelně Alex polkla a s proviněním ode mě odtrhla oči. Bolelo to mnohem víc, než jsem si myslela, že bude, když jsem ji slyšela to říct nahlas. „Avšak bych tě nikdy nepodvedla, přísahám.“

„Ne fyzicky.“ Zašeptala jsem a ustoupila od ní. „Už to nedokážu udělat. Už to nechci udělat. Nevrátím se, Alex a zítra, se vydáme svou cestou. Hrozně moc bolí být ti nablízku. Tak moc mi ubližuješ.“

„Ach Bože, omlouvám se.“ Sklouzla na gauč a nechala hlavu padnout do svých rukou. „Byla jsem tak zaslepená vlastními problémy, že jsem ani neuvážila, čím si procházíš.“

„Nikdy jsi to neuvážila.“ Nakonec jsem si sedla vedle ní. „Ačkoliv mi to nevadí, protože jsem věděla, že ti tvoje hudba hodně pomáhá. Snažila se přecházet všechno to, jak byla tvoje kariéra stresující, ale v hloubi duše jsem věděla-“

„-jen jsem chtěla být šťastná. Chtěla jsem ti dát ten šťastný život, ale místo toho jsem tě zavlekla do vztahu, který-“

„-byl roky rozvrácený.“ Dokončila jsem, olízla si rty a osušila si oči. „Zatímco jsem byla v New Yorku, jsem někoho potkala. Opravdu se zajímala o všechno, co jsem chtěla říct. Myslím, že to bylo tehdy, kdy jsem si uvědomila, že to bylo něco velmi důležitého a zásadního, co nám scházelo.“

„Snažíš se, abych žárlila?“ Zamračila se Alex a její pěsti se pevně sevřely.

„Ne.“ Lehce jsem vyštěkla, „ale bylo by milé, kdybys skutečně ukázala nějaké obavy. Ani to tak s ní nebylo, jasný? Byla někým, kdo mi naslouchal a chtěl se mnou strávit alespoň den.“

„Nikdy jsi ji nezmínila.“ Alex se na mě dívala.

„Nikdy ses neptala.“ Pokrčila jsem rameny. „Miluju tě, Alex Carlinová a vždycky budu. Pro mě to bylo skutečné a ano, bylo by skvělé, kdyby věci byly jiné a my měly Spashley navěky, ale ty nejsi moje Spencer k mé Ashley.“

„Nechci tě ztratit.“ Nakonec se Alex zhroutila a vypadala docela bolestně. Vzdychla jsem a přitáhla si ji k sobě a její pěsti svíraly mou halenku.

„Chtěla jsem tě nenávidět za to, že jsem si tím kvůli tobě prošla a chtěla jsem tě nenávidět za to, že sis tím prošla. Ačkoliv nemůžu a to mě dohání k šílenství – nicméně musím odejít, Alex. Musím říct sbohem a neohlížet se. Mé srdce je už roztříštěné.“

„Co můžu udělat, aby se to zlepšilo?“ Podívala se na mě Alex. „Prosím, Trace…“

Ta tvář, která byla tak nádherná, nikdy neměla být tak zdrcená. Avšak to byla její práce a já si to musela neustále připomínat. Palci jsem něžně hladila jemné, vlhké tváře a cítila se uchvácená. „Mohla bych tě milovat navždy, víš?“ Smutně jsem zašeptala proti její horké pleti. „Mohla bych ti ukázat svět.“ Rty jsem přitiskla na koutky jejích úst. „A myslím,“ odtáhla jsem se a její uslzené šedé oči vyhledaly mé hnědé, „jen pro dnešní noc, jen na jednu noc – bychom s tím vším měly počítat.“

Byla jsem jen člověk a taky jsem měla slabost. Udělala jsem chyby a v tu danou chvíli, to byla má nejoblíbenější.

Žádné jiné sbohem nebylo tak hořkosladké.

97 – Načmáraný vzkaz

Bušení v mé hlavě nebylo první věcí, které jsem si všimla, když jsem se probudila. Ne, levá strana postele byla prázdná. Hodiny na nočním stolku s tučnými zelenými číslicemi na mě zamrkaly 6:09.

Tracey nebyla se mnou v posteli a v celém domě bylo podivně ticho. Posadila jsem se a srdce mi v hrudi silně bušilo, a pak jsem si všimla dokořán otevřených dveří od šatníku a Traceyino oblečení bylo všechno pryč. Šuplíky prádelníku byly lehce vysunuté a dávalo mi tak vědět, že v nich také nic jejího nezůstalo.

Rychle jsem běžela do koupelny, jen abych zjistila, že její věci byly taky všechny pryč. Natáhla jsem na sebe tričko bez rukávů větší velikosti a vydala se po schodech dolů.

Všechno, co se tu noc nezdálo být tak skutečné, mě praštilo realitou přímo do očí. Na kredenci vedle kávovaru byl stříbrný diamantový zásnubní prsten, dva svazky klíčů – jeden od domu a druhý od jeepu a krátký načmáraný vzkaz.

Kéž bych to nemusela ukončit takhle. Najdi se a buď šťastná
- Trace

Zasloužila jsem si plakat? Měla jsem všechno, ne? Pěkný dům, milující snoubenku, kamarády a rodinu. Moje sestra se mnou zase mluvila a já získala zpátky svou náhradní neteř.

V prvé řadě jsem to všechno zpackala. Nejednalo se jen o lhaní Spencer a Ashley, to bylo jen třešničkou na dortu.

Byla jsem tak ztracená. Ani jsem nemyslela, než jsem jednala nebo promluvila. Bylo mi jedno, jak se věci vydaří, dokud se to netýkalo mě. Nezastavila jsem se, abych si uvědomila, že v procesu své obrany jsem ranila ty, kteří pro mě znamenali všechno.

Tracey a Sammy toho byly velkou součástí. Ashley toho byla součástí a nejhorší to bylo se Spencer, protože byla vlastní krev.

Rodina.

Sledovala jsem, jak se to mezi Ashley a Aidenem tak pokazilo, když se do toho poprvé zapojila Spencer. Přísahala jsem, že nedovolím, aby se to stalo, a přesto jsem to dovolila a sotva jsem si toho byla vědoma. Kdybych byla, tak bych se dost nestarala, abych si toho všimla.

Tracey byla dokonalá. Nebála se mi říct, kam jít, když jsem ji naštvala. Nebála se ranit mé city a to byl důvod, proč se moje srdce ještě víc zlomilo, když tu noc předtím byla se zlomeným srdcem.

Nedokázala být zlá a dokázala si stát za svým. Prostě nedokázala odejít a nikdy se nevrátit a zcela to dokázat. Přesto to všechno lehce nechala a plakala a pak mě vzala do postele, jako bych já byla tou se zlomeným srdcem.

Hodila jsem náhradní klíče přes pokoj a padla na kolena a plakala. Tak jsem si možná nezasloužila plakat – ale ty slzy nebyly pro mě.

Tracey byla nejlepší částí mého dosavadního života a já to podělala. Nechala jsem ji odejít a věděla jsem, že nebylo nic, co bych s tím mohla udělat.

Musela jsem ji nechat jít, protože nakonec, Tracey byla opravdu nádherná žena, která si zasloužila víc, než klíčovou roli štěstí v mém životě. Jen proto jsem nemohla mít toho, koho jsem chtěla a nezáleželo na tom, že měla zabrané druhé místo.

Potřebovala víc. Chtěla víc a já chtěla, aby to měla.

Věděla jsem, že mě to jednoho dne mnohem silněji porazí, až to na mě dolehne. Pořád jsem byla v šoku a stěží jsem si vzpomněla na sprchování nebo jízdu k mým rodičům. Ještě nebylo ani sedm hodin ráno a já slyšela přicházet z kuchyně tlumené hlasy.

„Ahoj, Alex,“ pozdravila mě s tichým úsměvem Spencer a její ruka se propletla s Ashleyinou, když si sedaly ke kuchyňskému stolu.

„Ahoj.“ Věnovala jsem jí malý úsměv a vzala jsem si hrnek kafe, než jsem se k nim připojila.

„Zmeškala jsi nejlepší část včerejšího večera,“ zubila se Ashley, „Spencer zpívala karaoke.“

„Byla jsem podplacená.“ Spencer obrátila oči v sloup. „Lucas slíbila, že po dobu příštího měsíce bude mít nádobí.“

„Máš myčku.“ Odpověděla jsem mírně pobaveně.

„Teď mám jednu lidskou a ušetřím za účet za elektřinu. Navíc bude Lucas dělat svou část hospodaření.“ Spencer vypadala samolibě.

„Uvědomuješ si, že až na tebe vypustí ty Carlinovic psí oči, tak ji pustíš?“ Ušklíbla se Ashley.

Opřela jsem se a sledovala, jak si vyměňovaly jemné pohledy a lehké doteky, zatímco mluvily. Bylo to jako jejich druhá přirozenost. Vsadím se, že si ani neuvědomovaly, že to dělaly.

Věděla jsem, že jsem to chtěla.

„Tak kde je tvoje krásná dáma?“ Podívala se na mě Ashley potom, co si usrkla kafe.

Cítila jsem, jak se mi zrychlilo srdce a pak jsem měla trochu mírnou závrať. „Ehm, už odjela,“ zlomil se mi hlas.

Spencer naklonila hlavu a zamračila se. „Myslela jsem, že si dáme velký snídaňo-oběd, než se zítra vydáme zpátky?“

„No, musela odjet.“ Odkašlala jsem si a nebyla jsem ochotná žádných nechtěných slz.

„Mrzí mě to. Ráda bych se znovu rozloučila.“ Ashley s trochu našpulenými rty vzdychla.

„Nevrátí se.“ Zašeptala jsem a jedna má část doufala, že to vůbec nezachytí.

„Cože?“ Slyšela jsem, jak se obě váhavě zeptaly. Neodvážila jsem se na ně podívat, protože jsem věděla, že bych neměla. Měla jsem se stydět.

„Trace je pryč.“ Kousla jsem se zevnitř tváře. „Skončila to minulou noc a nechala své klíčky a prsten na kredenci, když tohle ráno odešla.“

Nemyslím si, že potřebovaly vědět tu pikantnost o našem rozchodovém sexu.

„Panebože, Alex,“ zašeptala Spencer a její ruka se krátce dotkla mé, „to je mi líto.“

Nervózně jsem se zatahala za ucho. „Nemusí. Každý nejspíš viděl, že to přijde.“ Podívala jsem se na ně, abych viděla, že mi to jejich oči potvrzují. „Každý kromě mě.“

„Možná se to vyřeší samo.“ Promluvila tiše Ashley. „Stává se to,“ usmála se trochu ke Spencer.

„Tak jako tak mi včera večer Tracey zdůraznila, že nikdy nebudeme mít náš Spashley navěky.“ Vstala jsem od stolu a dala jsem svůj prázdný hrnek do dřezu. „Půjdu zjistit, jestli je někdo další vzhůru.“

„Tak hele,“ vstala Spencer a vzala mě za paži, „stojí to za to, Alex. Vidím na tobě nějaké pokroky. Vím, že není lehké, ztratit někoho, s kým jsi strávila velkou část svého života, ale znovu se najdeš a pak budeš žít, abys udělala šťastného někoho jiného.“

„Díky.“ Tiše jsem odvětila.

„Spencer a Carmen dneska večer dávají dohromady nějaké hokejové hráče. Budeme hrát na kluzišti v parku zápas, tak proč se k nám a holkám nepřidáš?“ Usmála se Ashley a zvedla obočí. „Jako za starých časů.“

Na chvíli jsem o tom uvažovala a nechtěla jsem být viděna, jak se sama trápím. Taky jsem tak klidně nechtěla odbýt rozchod – tak moc mi Tracey chyběla. Navzdory tomu, co si všichni mysleli.

„Dobře.“ Přikývla jsem. „To zní jako zábava.“

„Tak mi řekni podrobnosti!“ Zaječela Kyla a po bilionté vzala mou levou ruku a zírala na můj nový zásnubní prsten.

„Dobře,“ ušklíbla jsem se a sledovala šla Ashley, jak jde z herny s tácem čerstvé pizzy a míří k nám, „po celém rybníku bylo milion svíček.“

„Á!“ Kyla šťastně vzdychla.

„Neřekla bych milion,“ sedla si Ashley a zachytila poslední část našeho hovoru, „mnoho desítek možná.“

„Muselo být svinsky těžké to uklidit.“ Smála se Kyla a konečně pustila mou ruku.

„Což byl důvod, proč jsem zaplatila klukům.“ Mrkla na ni Ashley. „Aiden nemohl říct ne, ale Glen byl v tom oddělení trochu ukňouraný. Musela jsem hodit do auta klíčky, když mě navštívil a řekl, že dostane na jeden den můj mustang.“

„A ty jsi souhlasila?“ Zvedla jsem na ni obočí. „Zbláznila ses?“

„Co je?“ Ashley mi věnovala roztomilé pokrčení ramen, „je v pohodě, Spence. Líbí se mi ten kluk. Teď je to, jako bych měla dva starší bráchy. Glen je slaboch stejně tak jako ty.“

„Nejsem slaboch!“ Protestovala jsem. „Myslím, že jestli mě budeš chtít dostat, tak si buď jistá, že použiji všechny prostředky, abych tě odstrčila.

Kyla se uchechtla a zvedla kousek pizzy. „Někdy umíš být Spence, ne vždycky, ale někdy – zejména se svými dcerami.“

„Mami,“ plaše se ke mně přiblížila Dylan a její hnědé oči jiskřily životem, „nebude vadit, když si s Lucas půjdeme potom, co se najíme, hrát stolní hokej?“

Cítila jsem, jak mi Ashley pod stolem stiskla koleno a vyměnily jsme si úsměvy. „Jen když slíbíš, že jí nakopeš zadek,“ mrkla jsem na Dylan a ona se křenila a přikývla.

„Podporuješ sourozeneckou rivalitu.“ Hravě poznamenala Ashley.

„Ale prosím tě, ani jsme ještě nezačaly odhalovat tuhle část.“ Hodila jsem oči v sloup.

„Alex a Spencer byly ve věku těch dvou přesně stejné.“ Řekla Kyla Ashley.

„A co se stalo pak?“ Zvedla moje bruneta obočí.

„Spencer vyrostly prsa.“ Uchechtla se Kyla a usrkla si Pepsi. „Začala si toho všímat a pak pá pá, Alex.“

Ashley pomalu kývla hlavou, než ji otočila k našim dcerám. Sdílely box s Antonem, Hannah a Cailyn. „Kolik ti bylo, když se to všechno stalo?“

Sledovala jsem, jak se nervózně posunula a přimělo mě to k úsměvu. „Miláčku, Lucas a Dylan jsou jiné. Nepůjdou si jedna druhé po krku, věř mi. Kromě toho to, co rozdělilo mě a Alex bylo, že jsme neměly nic společného, co by nás sblížilo.“

„Má mě.“ Kývla Kyla. „Jen si myslím, že když jsme si namlouvaly určité roztomilé kluky, tak představovala jednu z jejich sester, nebo tak něco.“

„Hej!“ Smála jsem se s ní a Ashley.

„Mimochodem, jak je Alex?“ Zeptala se Kyla potom, co se smích utišil.

„Nevím.“ Mírně jsem pokrčila rameny. „Šla domů, než jí kdokoliv mohl klást otázky. Nemyslím si, že to Sammy ví.“

„Tracey udělala správnou věc.“ Řekla tiše moje nejlepší kamarádka. „Proč si tím vším procházet, když víš, že nejsi tou, na kterou myslí?“

„Musím souhlasit.“ Přikývla Ashley. „Dalo to hodně odvahy.“

„A dalo to hodně odvahy Alex, aby ji nechala odejít. Kdyby ve svém životě chtěla věci tak snadno, tak by ji mohla prosit, aby zůstala, nemyslíš?“ Zeptala jsem se tiše. „Místo toho si myslím, že věděla, že by to bylo špatné a dovolila, aby se to všechno stalo.“

„Na úvod se to nemělo stát.“ Přišla za námi k našemu stolu Alex. Usmívala se nad našimi šokovanými obličeji. „To je v pohodě, vím, že se o tom musí mluvit.“

Moje sestra vypadala trochu utahaně a rozrušeně, ale její oblečení a zevnějšek se snažily říct něco jiného. „Chceš pizzu?“

„Už jsem jedla.“ Vřele se usmála, ale stejně se k nám přidala. „Zmeškala jsem něco dobrého?“

„Ehm, ani ne.“ Pokrčila Ashley rameny. „Kyla mi řekla o tom, jak a kdy Spencer vyrostla prsa, když si byla odkopnutá stranou.“

„Ach ano.“ Přikývla Alex a přimhouřila na mě oči. „Chraň Bůh malé dvanáctileté sestře překazit plány koupit zkušební podprsenky.“

„Nezájem.“ Odfrkla jsem si.

Tak trochu bylo příjemné se znovu smát, ale ta chvíle byla hořkosladká. Alex musela cítit nějaký druh bolesti, ale mohla za mnou přijít a promluvit si, jestli chtěla. Nechtěla jsem vyzvídat.

„Hej, břídilové,“ zhoupla se Carmen se Sammy po boku do boxu, „připravena sledovat, jak převezmu Spencřino vedení jako královna kluziště?“

Všichni u stolu obrátili oči v sloup a smáli se. „Můžeš se snažit, super drsňačko, ale nikdy nevyhraješ. Moje špatný koleno mě v tom nezastaví.“

„Tvoje ego tě nemůže vůbec zastavit.“ Zamumlala Carmen a já se nad jejím trucováním ušklíbla.

„Konečně jsem dostala zprávu.“ Škádlila jsem ji.

„Stojíš za hovno, Carlinová.“ Vyplázla jazyk a přeskočila do boxu k děckám a vklouzla do něj.

Ashley se naklonila a já cítila na uchu její dech, „stojíš za hovno, Carlinová,“ zašeptala, „ale podle zvuku, který vydávám, když mě děláš, jsem si jistá, že jsi si vědomá, že mi to nevadí.“

To mě poser. Podělané utkání.

Chtěla jsem zpátky to apartmá.

Ložnici.

Postel.

Koberec.

Sprchový kout!

„Vychladni, holka.“ Ušklíbla se, protože věděla, že mě má svíjející se v mém sedadle.

98 – Na cestě domů

Na ledě byl slyšet smích. Aiden učil Cailyn, jak na malém kluzišti, kde pomáhala Lucas a Dylan, bruslit.

Carmen byla zaneprázdněná tím, že se snažila dokázat, že byla lepší než Spencer, ale nepodařilo se jí to, protože přímo tam, kde stála, ztratila rovnováhu.

Ashley mlčky seděla vedle mě a já věděla, že mi chtěla dát vědět, že tu pro mě je, kdybych si potřebovala promluvit. Bylo to dávno, co jsme si spolu sedly a povídaly.

Sammy byla vedle ní a sledovala utkání, které se odehrávalo mezi starými středoškolskými přáteli.

„Kdyby sis někdy potřebovala promluvit,“ nakonec Ashley zašeptala a její ruka v rukavici vzala mou, „tak máš pořád mě.“

„Děkuju.“ S drobným úsměvem jsem se na ni podívala.

„Hej,“ zamračila se Sammy, „jsi v pořádku?“ Její modry oči si ustaraně prohlížely můj obličej.

„Jo.“ Přikývla jsem a cítila jsem, jak Ashleyina ruka vyklouzla z mé. Ještě jsem Sammy nemohla říct o rozchodu, nemohla jsem to prostě z ničeho nic nadhodit. „Myslím, že je mi jen zima.“

„Myslíš?“ Prolomila Ashley ledy a poposedla si na lavičce. „Já mám na sobě tři vrstvy kalhot, nepočítaje zimní kalhoty a nohy mi mrznou.“

„Aha,“ Sammy vyskočila a zatleskala, „máme v autě nějakou horkou čokoládu a přinesly jsme deky. Hned se vrátím.“ Při své ledem pokryté cestě k parkovišti mě poplácala po hlavě.

„Maminko!“ Přibruslila ke mně jásající Lucas. „Začnou brzy hrát?“

„Začnou.“ Usmála se Ashley na tu malou blondýnku a sledovala, jak se s Dylan spolu schoulily pod deku a bez pochyb byly připravené křičet.

„Tady,“ přišla s termoskami horké čokolády a dekou, kterou nám přehodila přes nohy, Sammy. Rozhodla se, sednout si vedle mě, místo vedle Ashley a pro mě tak bylo ještě těžší se soustředit.

„Tak kam se po tomhle chystáš?“ Tiše jsem se zeptala.

„No, Carmen se na chvíli vrací do Minnesoty. Bude mít přípravu a já myslela, že bych se dívala.“ Sam se trochu usmála. „Myslela jsem, že odtamtud poletím do Austrálie a pak zpátky do práce.“

Mohla jsem jen přikývnout. Nevěděla jsem, co po tom říct.

„A co ty, Alexis?“ Tiše vydechla. „Plánuješ zamířit do New Yorku, aby ses viděla se svou holkou?“

Chystala jsem se otevřít pusu, když bylo oznámeno, že si hráči berou pauzu. Carmen byla bez mrknutí oka na lavičce a její chladná ústa na Sammyiných.

„Půjdu na holčičí místnost.“ Omluvila jsem se a Ashley mi věnovala jemný pohled.

Na záchodech bylo topení a u čistého umyvadla jsem se cítila příjemně, pohupovala jsem se dopředu a dozadu na nohách. Nebyla jsem si jista, jestli jsem chtěla jít domů, nebo se vrátit ke svým rodičům.

Domů byla pravděpodobně ta nejlepší volba.

„Tady je poměrně tepleji, co?“ Zaslechla jsem z chodby hlas. Carmeniny šedé oči se usmívaly a její rty byl zkroucené do úsměvu. „Zůstala bych tady, ale tvoje zatracená sestra, mi to na ledě nandává. Je škoda, že už nemůže hrát hokej.“

„Jo.“ Z celého srdce jsem souhlasila.

„Tak co se tady poflakuješ?“ Zeptala se a opřela svou hokejku o zeď. „Krom toho, že se trochu zahříváš.“

„Nevím.“ Pokrčila jsem rameny.

„Lhářko.“ Řekla Carmen přímočaře a sundala si čepici. „Co se děje?“

„Myslíš, že kdyby se něco dělo, tak bych ti to řekla?“ Zeptala jsem se a možná až moc drsně.

Carmen se zamračením zvedla ruce a ustoupila. „Promiň, že se zajímám.“ Chystala se otočit a já vzdychla a štípla se do kořene nosu.

„Carm,“ tentokrát jsem řekla její jméno jemněji, „omlouvám se. Jen jsem měla pár příšerných dnů.“

„Všimla jsem si.“ Znovu se ke mně otočila čelem a vyskočila na pult. „Ace odešla dřív než obvykle.“

„Jo, už odešla.“ Pokrčila jsem rameny. „Není to tak, že bys to neviděla přicházet.“

„Samozřejmě, že viděla.“ Zamračila se Carmen. „Ty ne?“

„Ne.“ Trpce jsem se zasmála. „Zřejmě jsem jediná, která to neviděla.“

„Žádné překvapení.“ Bouchla mě do ramene a na chvíli se utišila. „Tebe to překvapuje?“

„Co? To, že mě opustila?“

„No, jo.“ Přikývla Carmen.

„Ani ne,“ připustila jsem, „jen jsem nečekala, že to bude… takhle.“

Carmen tam seděla, a pak začala přecházet po vyhřáté malé umývárně. „Vím, že mě nemáš ráda,“ pomalu začala, jako by pečlivě vybírala slova, „ale já tě ráda mám.“

„Nikdy jsem neřekla, že tě nemám ráda.“ Mírně jsem se zamračila. „Ty jsi někdo, kdo to v tuhle chvíli lehce snáší.“

„Je těžké, nechat jít někoho, do koho jsi zamilovaná, viď?“ Carmen se trochu usmála. „To nejlepší na tom, někoho milovat je, nechat ho jít, aby byl šťastný.“

„Děláš ji šťastnou?“ Zeptala jsem se.

„Ráda bych si to myslela. Sam a já nejsme připraveny se vzít nebo něco podobného, Alex, ale je velkou součástí mého života. Chci ji u sebe mít dlouhou dobu.“ Pokrčila rameny. „A vím, že ty ji taky chceš.“

„Nechci.“ Řekla jsem rychle. „Chci říct, že nejsem… neudělala bych to.“

„Nikdy jsem se přes tvoji sestru nedostala a nikdy jsem si s ní dokonce nezačala,“ Carmen na mě hleděla, „takže si dokážu představit, čím si se Sammy procházíte. Vždycky jsem věděla, že Spencer patří k Ashley a že jedna druhou dělala šťastnou. Nechtěla jsem to svými pocity zničit.“

„Nechystala jsem se to udělat.“ Řekla jsem trochu naštvaně. „Ano, přiznala jsem, že Sammy je někdo, přes koho se nikdy nedostanu, ale neudělala bych jí to.“

„Což je důvod, proč tě mám ráda,“ protiřečila si se svým dřívějším výrokem. „Vzpomínáš, kdy jsme se poprvé potkaly? Ashley mě chtěla zmlátit a Spencer se mnou nechtěly mít nic společného. Ty jsi byla ta, co je přesvědčila, že nejsem špatná, Alex. Pomohla jsi jim vidět, že i když jsem byla neopětovaně do někoho, koho jsem nemohla mít, zamilovaná, tak jsem byla neškodná. V tomhle kruhu jsi byla první skutečnou kamarádkou.“

„Představila jsi mě Ise.“ Zamračila jsem se. „Ztratila jsem Sam.“

„Protože jsi sama sobě dovolila ji ztratit. Tehdy na tebe Isa netlačila, aby ses se Sammy rozešla a ani tě netlačila do postele.“ Uchechtla se Carmen. „Moje místo v tomhle všem je, že sis tím vším prošla. Zmatení, láska, milostný trojúhelník, zasnoubení a někde ses v tom ztratila.“

„Já vím.“

„Nedělám tyhle holčičí nesmysly, jasný? Tak to nikomu neříkej. Ale trochu jsi pokročila, nemyslíš? Chci říct, že venku je celý svět, který zná tvoje jméno. Měla by ses vrátit ke svojí muzice a na chvíli žít sama.“ Carmen trochu vzdychla. „Myslím, že se uháníš k smrti tím, jak chceš být středem pozornosti těch, co ti jsou blízcí, když se potřebuješ přesunout k lidem, kteří tě neznají.“

„Ty si myslíš, že ti chci Sammy přebrat?“ Zeptala jsem se po chvíli ticha.

„Ne.“ Carmen se trošku ušklíbla. „Kdyby tě Sammy chtěla, tak je to její volba. Jestli se vy dvě někdy v budoucnu potkáte a měly byste spolu být, pak s tím nic nezmůžu. Miluju ji, ví to a tak to v tuhle chvíli máme.“

„Carmen!“ Blížil se k umývárně Spencřin hlas, a potom její hlava nakoukla do dveří. „Zase jdeme na to!“

Carmen se na mě usmála a zandala mi pramínek vlasů za ucho. „Přestaň se litovat, dobře? Nesedí to k tobě a nikdy nebude. Už nejsme na střední. Právě ses rozešla s přítelkyní, Alex. Tracey tě opustila po letech, co jste byly spolu. Buď kvůli tomu naštvaná, plač kvůli tomu, ale netrap se tím, jako by nebylo nic, co bys nemohla udělat. Nikam by ses nepohnula, kdybys pořád přemýšlela, jak napravit chyby. Začni znovu, brouku.“ Vrazila mi do ramene a následovala Spencer ven ze dveří.

Nebyla jsem si jistá, zda mi její proslov měl pomoc cítit se líp, nebo hůře.

Ačkoliv měla pravdu. Na chvíli jsem potřebovala jít svojí vlastní cestou. Potřebovala jsem být sama a možná, doufejme, bych znovu byla schopna najít sama sebe.

Teta gréta mě k smrti svírala a její obličej byl zabořený do mého krku. „Slibuješ, že zavoláš?“

„Slibuju.“ Přikývla jsem, a jakmile se trochu odtáhla, tak jsem si otřela uslzené oči. „Neplač, nebo budu taky zase brečet.“

„Omlouvám se. Jen, že se nám po Tobě Ashley hrozně moc stýskalo.“ Zašeptala. „Už jsme si nemysleli, že tě znovu uvidíme.“

„Ale, nebuď blázen,“ se smíchem jsem odmávla její ruku pryč, „vždycky se vrátím domů ke své rodině.“

„Chovej se k ní hezky,“ konečně se teta Gréta přesunula ke Spencer, která zadržovala své vlastní slzy.

„Jo, budu.“ Přistoupila Spencer, aby tetu taky objala. „Bylo milé, znovu tě vidět, Gréto.“

„Takže ti nevadí, že nás v létě holky přijedou navštívit?“

Spencer se na mě podívala a já přikývla. „Samozřejmě, že nevadí. Dylan vás zbožňuje. Je nadšená, že jste jí ukázali fotky mámy a táty.“ Polkla jsem knedlík v krku. Ještě jsem se na ty fotky nemohla podívat, ale věděla jsem, kde byly, až bych k tomu dokázala najít sílu.

Spencřina ruka mi pomalu třela záda. „Zavoláme ti, hned jak se dostaneme domů.“

„Dobře.“ Přikývla teta Gréta. „Strýc Vic se cítí špatně, že tu není.“

„Vím, jak je to s prací.“ Usmála jsem se. „Chápu to. Řekni Aidenovi, že očekávám, že nás taky se svou rodinou v létě navštíví. Vy byste taky měli přijet.“

„Máme to v plánu.“ Teta Gréta si mě přitáhla do dalšího objetí, a když konečně zaznělo oznámení pro nastoupení na palubu letadla, tak jsme se odtáhly.

„Mami, maminko!“ Přiběhly Lucas a Dylan, aby si vzaly své tašky. „Chtějí odletět bez nás!“

S posledním objetím od každého z nás, jsme byli všichni za bránou a smutně mávali tetě Grétě.

„Na cestě domů!“ Jásala Lucas s Dylan, když si zabraly v letadle místa.

Spencer mě vzala za ruku potom, co jsme se připoutaly a já si nemohla pomoc a přitáhla si ji k pomalému polibku. „Za co to bylo?“ Zašeptala s roztomilým úsměvem a začervenala se.

„Děkuju, že jsi mě vzala s sebou. Hrozně moc jsem se bála navštívit svou rodinu, protože jsem nevěděla, co si o mně budou myslet.“ Statečně jsem se usmála. „Děláš pro mě víc, než si myslíš, Spence.“

„Žiju, abych dělala tebe a naši rodinu šťastnou.“ Odpověděla Spencer tichým hlasem. „Pořád tě chci u sebe, takže mi nemusíš děkovat. Jsi úžasná, Ash.“

„Ty jsi.“ Znovu jsem ji políbila. „A nemůžu se dočkat, až si tě vezmu.“

Spencer mi věnovala sexy úsměv. „A já se nemůžu dočkat, až budu tvojí nevěstou.“

Odtáhla jsem se. „Takže si vezmeš šaty?“

„Pro tebe bych si vzala cokoliv.“ Políbila mě Spencer a pak se opřela do sedačky. „Kromě toho,“ řekla o pár vteřin později, „nejsem to já, kdo musí být přemlouván, aby si vzal šaty.“

Zvedla jsem obočí a zjistila jsem, že na mě přes uličku zírá Lucas. Její oči byly lehce zúžené a vrtěla hlavou 'ne'.

„Hm,“ zamyšleně jsem se zamračila, „to vyřešíme.“

Tak či tak.

99 – Nechápu to

„Spencer řekla, že bych tu s ní mohla na pár dní zůstat,“ zlehka se na mě Alex usmála, když jsme po více než týdnu seděly o samotě na naší první snídani u Johnnyho.

Spencer, Ashley a holky před pár dny odletěly a zdálo se, že moje oblíbená Carlinová se potom stala nezvěstnou. Carmen mi řekla, že měla rušné dny, ale neodvážila se zabřednout do tématu a já na ni netlačila.

Bylo trochu zvláštní, proč Carmen věděla takové věci, ale neptala jsem se. Jen jsem mohla předpokládat, že Alex něco řekla Spencer a pak to bylo přetlumočeno té brunetě.

Přesto byla od Nového roku nálada fuč. Krom neustálých zamilovaných pohledů Spencer a Ashley od jejich zasnoubení, bylo všechno pryč.

„Takže míříš…“ zariskovala jsem, aby se mi Alex otevřela. Ve skutečnosti to bylo zvláštní.

„Do Vancouveru,“ vzdychla, „do studia. Po první půlce mého turné mě chtějí v New Yorku, abych nahrála nějaké skladby pro bonusové CD. Nahrávací společnost má smlouvu s další společností v New Yorku. Pracují na dobročinné propagaci. Těším se na to.“

„To je super.“ Odvětila jsem upřímně. „Byla strašná škoda, že jsi nemohla jet s Ace.“

Zavalilo nás ticho a to bylo nepříjemné a trapné. Sledovala jsem, jak Alexin obličej lehce klesnul a její prsty se škubaly. Její obočí se svraštilo k sobě, zatímco její zastřené šedé oči padly na talíř s palačinkami.

„Alexis?“ Tiše jsem vydechla a instinktivně jsem vzala přes stůl její ruku. „Omlouvám se. Řekla jsem něco špatně?“

V jejím obličeji byl viditelný smutek, ale nakonec se na mě podívala a pomalu zamrkala, zatímco tiše vydechla. „Ne, neřekla.“ Na tváři se jí objevil poloviční úsměv, ale nebyl upřímný.

„Měly jste další hádku?“ Zeptala jsem se a náhle jsem se cítila špatně. Potom, co Tracey zjistila, že mám klíč k jejich domu, se mi Alex trochu víc vzdálila.

Tak znovu, nechtěla jsem na ni tlačit. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem stejně měla Carmen. Byla mojí přítelkyní. Chtěla mou pozornost, toužila po ní a nebála se ji projevovat. Nebylo by hezké ji odmítnout, když jsem měla čas.

Byla jsem sama s Alex, protože Carmen na tom trvala a vrátila se do Kenory, aby vzala holky na zápas Leafs.

„Myslím, že bys to mohla říct.“ Zamrkala trochu Alex a vzdychla. Její vidlička dělala na její snídani velké vzory.

„Chceš si o tom promluvit?“ Jemně jsem se zeptala, a abych jí dala najevo svou plnou pozornost, tak jsem odložila svou vidličku. S Alex to nebylo těžké.

Zdálo se, že se na krátkou chvíli odmlčela, než si zandala pramínky černých vlasů za uši. Šedé oči se zaměřily na to, co se děje venku za oknem. Sledovaly sněhové vločky padající na zem. „Tracey je zpátky v New Yorku,“ zašeptala Alex roztřeseně, „a já pochybuju, že se vrátí.“

Zamračila jsem se a lehce naklonila hlavu. „Co tím myslíš?“ V hloubi duše jsem okamžitě věděla, co měla na mysli, ale z nějakého důvodu jsem se stejně zeptala.

Zlomilo se mi kvůli ní srdce, když jsme na sebe mlčky hleděly.

„Alex Carlinová je zase svobodná. Je to tak nejlepší,“ bolestně se usmála, než se zpříma posadila.

„Ach Bože, Alexis,“ přerývaně jsem vydechla, vzala její ruce a stiskla je.

Nevěděla jsem, co dál říct a nevěděla jsem, co cítit.

Znovu a znovu jsem říkala, že jsme skončily, že jsme už do budoucna neměly šanci, ale část mého já nikdy nechtěla věřit, že je to pravda. Část mého já, se stále pevně držela.

„Viděla jsi, že to přijde?“ Zeptala se mě tiše Alex. Prohlížela si můj obličej právě tak moc, jako jsem si prohlížela její.

Věděla jsem, že si procházely těžkým obdobím, ale vůbec jsem neviděla, že to nastane. Myslela jsem, že to Alex a Tracey dají do pořádku.

„Ne.“ Odpověděla jsem upřímně.

„Vážně?“ Vypadala lehce šokovaně a tón jejího hlasu mě přesvědčil, abych věřila, že si mou odpovědí byla jistá. „Všichni ostatní ano. Spencer, Ashley, Carmen!“ Její ruce lehce vyletěly do vzduchu. „Myslím, že všichni kromě mě… a tebe.“

„Přísahám, že jsem nikdy…“ polkla jsem a olízla si rty, než jsem pochopila, co právě řekla. „Všichni to věděli? Jak to, chci říct… kdy jste se rozešly?“

„Tu noc, co odešla,“ vzdychla těžce Alex a její oči se krátce zavřely.

„Jak to, že jsem to nevěděla?“ Zeptala jsem se trochu dotčeně. Jasně, možná jsem neměla právo to vědět, ale Alex mi většinou všechno říkala. Její pusa byla ráda otevřená pokaždé, když zaslechla novinku, hodnotné drby.

„Sam,“ její hlas byl nyní roztřesený a zatajila dech, „prosím, neptej se mě na to.“

Byla jsem mírně zmatená. „Ptát se na to, proč to všichni věděli a já se to dozvěděla jako poslední? Přemýšlela jsem, proč lidi poslední týden chodí po špičkách a proč ses ode mě tak odtáhla. Alexis, myslela jsem, že víš, že se mnou můžeš mluvit. O čemkoliv.“

„Chtěla jsem, jasný?“ Její hlava vystřelila vzhůru a zírala na mě. V očích měla viditelně neprolité slzy. „Ale nevěděla jsem jak. Nevěděla jsem, jak ti čelit po všem, co bylo s Tracey řečeno.“

„Cože?“ Zavrtěla jsem hlavou a obě jsme odstrčily naše talíře stranou. „To nechápu.“

„Ne, nemohla bys.“ Zašeptala Alex. „Nechápeš, jak se mi pokaždé, když se na mě podíváš, rozbuší srdce mnohem rychleji. Kdykoliv sním, tak je to jen proto, že jsi se mnou. Tak moc jsem se na tebe snažila zapomenout Samantho, vážně. Bojovala jsem, ale čím víc jsem bojovala, tím snadněji jsem padala zpět.“

Zadržovala jsem dech a vzduch se mi rychle hnal ušima, zatímco mi srdce bylo rychle. Přiznání, které bylo tak otevřené a naléhavé se nad námi drželo vysoko a silně, že jsem nevěděla, jak reagovat.

„Myslela jsem vážně, když jsem řekla, že nechci, abys někam šla, že mám ráda tvou společnost. Snažila jsem se uvěřit, že to bylo proto, že jsme byly nejlepší kamarádky a bylo příjemné tě mít na blízku. Nebylo to však,“ popotáhla a nemohla udržet slzy, „bylo to proto, že moje srdce chtělo, abys mě chtěla zpátky.“

„Alexis,“ nemohla jsem dýchat. Zavrtěla jsem hlavou, „já-“

„Tracey se se mnou rozešla, protože chtěla, abych byla šťastná. Věděla, jak jsem se cítila dříve, než jsem si to zcela uvědomila. Bože, muselo pro ni být těžké sledovat mě, jak se na tebe dívám.“

Vznášelo se nad námi ohlušující ticho a já myslela na Carmen. O tom všem věděla a neřekla mi to. Stále mi věnovala romantické květiny a pomalé něžné polibky, ale věděla, jak to mezi mnou a Alex bylo.

Carmen se ukázala ve zcela novém světle. Někdo, s kým jsem chtěla být, protože jsem s ním byla šťastná.

„Nežádám tě, abys opětovala city,“ nakonec řekla Alex smutně, „vím, že jsi právě teď šťastná. Znám ten úsměv, co máš, když ti poskočí srdce, a to dělá Carmen. Ale už s těmi pocity nemůžu bojovat, Sam, nemůžu předstírat, že nic necítím, když jsi vším, co cítím.“

„Víš, že tě miluju,“ zašeptala jsem a kousla se do rtu. „Víš, že tady pro tebe vždycky budu.“

„Nebuď.“ Nakonec si Alex otřela obličej a trochu se zasmála. „Prosím, jen…“ mírně se zamračila, než si stoupla. „…slíbíš mi něco?“

Taky jsem chtěla vstát. Chtěla jsem ji vzít za paži a říct jí, že všechno bude v pořádku. Takhle to u nás fungovalo a byly jsme to my, dokonalé.

Ale něco mě od toho zastavilo. Pohled v jejích očích, řeč těla, všechno to bylo tak vzdálené. Mohla jsem na její otázku jen přikývnout.

„Žij.“ Vydechla a dala si na obličej sluneční brýle tak tmavého odstínu, že jsem už ani nedokázala říct, zda se na mě dívala. „Uvidíme se, Samantho Taylorová.“

Snažila jsem se otevřít pusu a něco říct, cokoliv, abych ji zastavila. Nemohla jsem se ani pohnout.

Seděla jsem tam sama a mračila se. Nechápala jsem, co se právě stalo.

Nechápala jsem, proč se moje srdce cítilo, jako by bylo zlomené znovu a znovu pokaždé, když ode mě odešla.

Nechápala jsem, proč jsem ji nemohla vzít a říct jí, že to cítím stejně.

„Nechápu to.“ Tiše jsem zašeptala a volně mi stékaly slzy.

100 – Spiknutí

Zbývaly dva dny, než jsme se se Spencer musely vrátit do práce a holky do školy.

Zbývaly dva dny spalujícího nepřerušovaného štěstí v mojí posteli se ženou mých snů.

Carmen vzala holky do města na zápas Leafs a my měly volný víkend. Nově zasnoubený pár tak zůstal zcela o samotě.

Mohly jsme svobodně dělat cokoliv, co nás uspokojovalo.

A uspokojovaly jsme se.

Znovu a znovu.

„Zase myslíš na sex, že jo?“ Hihňala se Spencer a vzhlédla od své knížky na své straně postele.

„Rozhodně.“ Přestěhovala jsem se blíž k její straně a krátce jsem jí okusovala ucho. „Vím, že potřebujeme chvíli voraz.“

Spencer s lenivým úsměvem vzdychla. „Miláčku, dělaly jsme věci, které jsme nikdy předtím nedělaly. Jsem stále v orgasmické blaženosti.“

Kdo věděl, že Spencer byla tak ohebná?

„No, tu pozici budeme opakovat často.“ Zapředla jsem a vstala z postele. „Půjdu udělat večeři. Nějaké návrhy?“

Oblékla si dres a objala mě kolem pasu. „Cokoliv se rozhodneš udělat, tak sním.“

Změnila jsem názor. Večeřet o samotě a nahé, bylo příliš lákavé. Umírala jsem hlady, jestli to znamenalo zůstat s ní následující dva dny v posteli. „Chceš na chvíli vypadnout ven? Neviděly jsme Chase a Ephiny od Vánoc. Chybí mi jejich jídlo.“ Mnula jsem si břicho.

„Myslím, že čerstvý vzduch by nám prospěl,“ souhlasila Spencer a vzala si džíny a svetr. „Půjdu se vysprchovat, chceš se přidat?“

„Ehm, to si piš!“ Ušklíbla jsem se a následovala ji do koupelny.

„Tak jak dlouho jsi plánovala, že mě požádáš o ruku?“ Zeptala se Spencer a její rty se ovinuly okolo brčka jejího Dr. Peppera. Seděly jsme v našem pravidelném boxu v Rapture.

„Chvíli.“ Nesměle jsem se usmála. „Lucas a já jsme tu celou věc zosnovaly, ale musela jsem změnit místo konání, protože jsme jely strávit Vánoce do Midtownu. Dopadlo to mnohem lépe, než jsem si představovala.“

„Bylo to dokonalé.“ Zašeptala Spencer v úžasu. „Byla Lucas hrající na klavír toho součástí?“

„Ne naživo?“ Vypískla jsem a ona se uchechtla. „Chci říct, že jsem ji naučila tu skladbu, co jsi kdysi dávno napsala. Chtěly jsme ji nahrát a pak ji pustit přes bedny. Ale…“ sledovala jsem, jak se její oči třpytí, „protože jsem prohrála na sjezdovce sázku, tak to hrála naživo.“

„To byla ta sázka?“ Spencřin obličej byl plný překvapení, když jsem přikývla. „Páni, nelíbí se mi ta myšlenka, že jste se vy dvě proti mně spikly – především, až bude starší.“

„Jsem jen vděčná, že mě má ráda.“ Pokrčila jsem trochu rameny a uculila se. „Říká mi maminka a uvnitř je to úžasný pocit, Spence.“

Na její tváři byl taky vidět zasněný pohled. „Jo, vím, jak se cítíš. Dylan se ještě zahřívá, ale kdykoliv přiměje mé srdce bušit jako o závod.“

„Á!“ Přišla zezadu Ephiny a zatleskala. „Jste zpátky! Všechno mi vyprávějte!“

„Taky ahoj, Eph.“ Ušklíbla se Spencer a nechala se tou starší Wyntersovic ženou obejmout. „Myslím, že pro tebe máme nějaké dobré zprávy.“

„Alex bylo odpuštěno, takže v Carlinovic světě je hned vše v pořádku.“ Zachytila jsem pobavený úsměv. „Po více než deseti letech jsem prvně viděla svou rodinu a-“

„-Ashley a já se budeme brát.“ Spencer málem vzrušením vyskočila ze sedačky a levou ruku strčila před Ephinin obličej.

„Nekecej. Tentokrát skutečně?“ Ephiny po mně střelila úšklebek a prohlížela si prsten. „Je tak nádherný, kde jsi ho sehnala?“

„Chase mi ho pomohla vybrat.“ Mrkla jsem.

„Cože?“ Ta starší bruneta našpulila pusu. „Ale to pomohla naposled! Věděla to?“

„Věděla co?“ Chase si našla čas a přišla za námi s našimi jídly a zářila. „Extra sýrové nachos pro mé dvě oblíbené lesbičky.“

„Ty jsi věděla, že se Ashley chystá Spencer požádat o ruku?“ Ephiny se zadívala na svou ženu. „Ani jsi mi to neřekla?“

„Omlouvám se, broučku,“ Ephiny letmo políbila Chase. „Se vší poctivostí mi Ashley vyhrožovala, že mi zmaluje zadek, jestli to udělám.“

„Stejně jako jsi nemohla zlomit tu větvičku na dvě půlky?“

„Hej!“ Se Spencer jsme obě zakřičely.

„Vynahradím ti to. Mám spoustu tajemství, která za to stojí.“ Mrkla ta blondýna a šla zpět pracovat.

„Ženy.“ Zavrtěla Ephiny hlavou a vstala.

„Aspoň za to budeš mít sex. Řekla, že ti to vynahradí. Jsem si jistá, že měla na mysli jednu z mnoha představ.“ Nadhodila přirozeně Spencer.

Ephiny tam krátce stála s mírně otevřenou pusou. „Ehm,“ odkašlala si, „Chase! Je Jaiden dneska večer v práci?!“ A byla pryč.

„Myslíš, že budeme takové, až budeme starší?“ Zeptala jsem se a sledovala ten starší pár, jak se romanticky objímá, než se rozdělily, aby šla každé dělat svou práci.

„Samozřejmě. Budeme přesně takové, jako jsme teď.“ Spencer přikývla a zavrtěla obočím.

„Sexy, nadržené a zamilované?“ Ušklíbla jsem se na ni.

„Přesně tak.“ Pevně přikývla a začala odloubávat nachos.

Doufala jsem, že se holky ve Winnipegu s Carmen dobře baví.

Stýskalo se mi po mých dcerách, ale musela jsem přiznat, že bylo fajn, konečně trávit čas se Spencer o samotě.

Alex se měla během týdne zastavit, než zamíří do Vancouveru, pak do Austrálie, aby připravila své světové turné.

Spencer a Kyla si už emailovaly o svatebních plánech.

I když život směřoval rychle kupředu, tak jsem musela přiznat, že mi to nevadilo.

Dívala jsem se na Spencer, která mlčky s malým úsměvem zdobícím její tvář, jedla.

Jo, ani na chvilku mi to nevadilo.

Ta žena byla navždycky moje.