Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

1 – Prolog – Začít znovu

Cítila jsem na svém nose a na tváři teplý dech a snažila jsem se otevřít své unavené oči. Nakonec jsem přemohla těžkost svých očních víček a otevřela je. Usmála jsem se nad tím, co jsem před sebou viděla. Malý úsměv zdobil její rty, když tiše ve spánku vydechla. Na její bronzové pleti tančily světlé pihy a její dlouhé řasy se nehýbaly, jak tvrdě spala.

Pohlédla jsem na hodiny vedle své postele a nepatrně jsem se převalila. 6:29. Budík se chystal spustit, a když to udělal, tak tělo vedle mě mírně nadskočilo.

Otočila jsem se zpátky a uculila se. „Dobré ráno, krásko.“

Zabručela a hodila si přes hlavu polštář. Smála jsem se a ten polštář od ní vytáhla a rozcuchala jí vlasy. „Můžeme dneska zůstat doma?“

„Ne,“ zasmála jsem se a posadila se. Protáhla jsem si své bolavé svaly. „No tak, běž se přichystat, miláčku.“

„Ale,“ zamrkala na mě svýma šedýma očima a dokonale našpulila pusu. Bože, ta holka byla rozhodně celým mým světem, „mami, prosím, můžu prostě dneska nejít do školy?“

„Půjdeš do školy,“ odvedla jsem ji ze své postele a ona zabručela něco o tom, že být jedenáctiletá, není žádná legrace.

„A proč jsi byla zpátky v mojí posteli?“ Zeptala jsem se jí v koupelně, když jsme stály před zrcadlem a čistily si společně zuby.

Ranní rituál.

„Včera večer jsem se dívala na strašidelný film.“ Zamračila se Lucas. „Potřebovala jsem se cítit v bezpečí a u tebe se vždycky tak cítím.“

Uculila jsem se a obě jsme si ve stejnou dobu vypláchly ústa. Lucas se otočila a nechala mě vyčesat její dlouhé blonďaté vlasy do úhledného culíku. „Budu si o tom muset popovídat s tvojí chůvou,“ řekla jsem a plácla ji po zadku, „teď si běž vzít oblečení do školy a já dole udělám nějakou snídani.“

Byla jsem dole, když jsem uslyšela otevřít a zavřít vstupní dveře. Věděla jsem, kdo to byl a usmála jsem se, když za mnou zavlály její zrzavé vlasy. „Ahoj.“

„Ahoj, zlato!“ Zazubila se Ryn a položila svou kabelku na vrchní krbovou římsu. „Jsi brzo vzhůru.“

„Jo,“ hodila jsem oči v sloup a postavila vodu na kafe, „a ty taky.“

Moje nejlepší kamarádka se zazubila a pokrčila rameny. „Myslela jsem, že bych ti možná mohla pomoc přichystat Lucas do školy a pak dojít pro snídani, ale vypadá to, že už jsi ji udělala.“ Sledovala, jak rozbíjím na pánev vejce.

„Jsi víc než vítána, abys zůstala.“ Pousmála jsem se.

„Fajn!“ Usmála se Ryn a šla si umýt ruce. Pomohla mi připravit nějaký toust.

„Tetičko Ryn!“ Zahihňala se Lucas a tu ženu objala.

„Křikloune,“ usmála se zrzka a lechtala Lucas. „Jo, Spence?“ Podívala se na mě. „Nemyslím si, že dneska dokážu vyzvednout Lucas ze školy.“

„To je v pohodě!“ Usmála se Lucas a sedla si s blokem ke stolu. Jo, byla moc talentovaná. „Máma řekla, že půjde taky.“

„První hokejový trénink v sezóně.“ Uculila jsem se.

„Á, trenérko Carlinová, to už nastal ten čas v roce? Panebože, znovu ztratím kvůli hokeji svá dvě oblíbená děvčata, co?“ Ryn zalapala po dechu a znovu lechtala Lucas, takže ji přiměla ječet radostí.

Tolik se toho v posledních dvanácti letech stalo. Odešla jsem s Carmen do hokejového kempu a soustředila se hlavně na sport, protože jsem se snažila zapomenout na Ashley a své zlomené srdce. Přestože to nefungovalo. Prostě jsem se obrnila, když znovu došlo na lásku.

Potom, co jsem se vrátila do Midtownu, tak bylo na čase přejít na stáž a já byla víc než připravená začít nový školní rok hraním hokeje a specializací na dětskou psychologii. Využila jsem jakéhokoliv rozptýlení, které by mě přivedlo na jiné myšlenky.

Včetně večírků, ke kterým došlo, když jsem hrála nebo studovala, což byl můj první omyl na tom, být studentem na univerzitě.

„Fuj. Konečně jsme dokončily celý semestru bez toho, abychom si zlomily nohy.“ Sedla si Carmen na mou postel a podívala se na mě. „Jak bychom to měly oslavit?“

„Hem,“ pohrávala jsem si se svými palci a pokrčila rameny, „myslím, že bychom měly zamířit do Toronta na nějaké utkání…“

Do toho. Do toho Maple Leafs.

„Ne.“ Povzdechla si Carmen a vstala. Položila ruce na má ramena. „No tak, Spence, nebuď hloupá!“

„Já nevím!“ Našpulila jsem pusu a Carmen hodila oči v sloup a štípla mě do tváře.

„Vezmi si něco nedbalého. Jdeme na večírek. Bude v domě Tiffany Greenové a budou tam všechny sexy kočky.“ Otočila mě směrem ke skříni.

Přemýšlela jsem o tom a usmála se. Bude to jako před měsíci, kdy jsem si naposled vrzla.“

Vulgární, já vím, ale byla to pravda.

„Ashley byla poslední osoba, která se tě dotkla. Jsem překvapená, že si nespala s nikým dalším.“ Zavrtěla Carmen hlavou. „Ne kvůli nedostatku mé snahy.“

Carmen a já jsme k tomu měly blízko. Věřte mi. Bylo to, když jsme byly v Quebecu a po dlouhém těžkém dni a tréninku jsme popíjely. Polibek začal jako hravý, ale rychle se z něho vyvinula plnohodnotná muchlovačka. Ruce šátraly a některé části oblečení byly svlečené, ale já nemohla. Měla jsem pocit, jako bych podváděla Ashley, i když jsme se rozešly. Prostě jsem měla pocit, jako bych zradila každé slovo, co jsem jí slíbila.

„Běž se oblíknout. Sejdeme se ve společenské místnosti!“ Usmála se Carmen a vyběhla ze dveří. Stávala jsem se její nejbližší kamarádkou, když byla přijata na stejnou školu a hrála za stejný tým. Byly jsme si bližší než kdy předtím a víte, byla jako moje nejlepší kamarádka daleko od domova.

Kyla nikdy nemohla být nahrazena. Nikdy.

Večírek byl hlasitý a hlučný. Házela jsem do sebe panáky tequilly jako by to nebylo nic a tančila jsem v opilecké bouři na tanečním parketu. Carmen se vytratila se sexy zrzkou a nechala mě napospas při výběru potencionálních slečen.

Ačkoliv vzhledem k mému opilému stavu to nebyla slečna, která upoutala mou pozornost. Ne, v mém opilém stavu mi můj mozek řekl, že jestli nechám jinou ženu se mě tak důvěrně dotýkat, tak bych stejně zradila Ashley. Nemělo mě to zajímat. Pravděpodobně dělala tolik žen, kolik teď mohla. Byla znovu svobodná, ale já do ní byla zamilovaná a vždycky budu.

Bylo to prokletí.

Takže jsem odmítla Carrie. Sexy brunetu, která se na mě v podstatě vrhla.

Jmenoval se David. Vysoký a tmavovlasý a pohledný – mužská verze Ashley.

Po zbytek večera mezi námi bylo hodně flirtování. Pořád jsem pila a pořád jsme tenčili. Na konci večírku mi strčil jazyk do krku, a jak to bylo nechutné, tak jsem prostě chtěla cítit něco jiného a bylo mi to jedno.

Jasně si nic nepamatuju. Pamatuju si, jak jsem se vzbudila v posteli, která měla povlečení Sponge Boba. Měla jsem zabijáckou kocovinu. Jo a byla jsem nahá.

Pěkný.

Rychle jsem se posadila a ignorovala kladiva ve své hlavě a rozhlédla jsem se po čemkoliv známém. Nic jsem nenašla, jen vzkaz.

Moc jsem si to užil, Spencer.
Zavolej mi. David.

Fuj.

Přímo na místě jsem se vyzvracela. Oblékla se a vyběhla z cizího pokoje a zamířila si to domů, abych se osprchovala.

„Pa, mami!“ Lucas vyskočila z mého černého Chevy Blazeru a běžela přes školní pozemek, kde si hrála se svými kamarády.

Zastavila jsem u Rapture a vešla. „Drsný ráno?“ Zvedla jsem obočí na Ephiny, která se zívnutím mávla rukou.

„Počkej, až budeš mít sedmnáctiletou dceru, která se v noci ráda plíží z pokoje.“ Obrátila oči v sloup.

„Byla jsem ta sedmnáctiletá.“ Ušklíbla jsem se a položila své sluneční brýle na pult. „Znovu jsi zachytila Jaiden, jak visí z okna pokoje?“

„Uff.“ Zaúpěla Ephiny a nalila mi hrnek kafe. „Někoho minulou noc vpustila. Chase ještě nespala, tak Jaiden načapala. Našly jsme ji, jak klečí rozkročmo na té zpropadené holce z tetovacího salónu přes ulici.“

„Alespoň to tentokrát nebyl kluk.“ Pokrčila jsem rameny.

„Jo, teď se směj, Spence, ale jen počkej.“ Zavrtěla Ephiny hlavou a odešla dozadu. Zazněl zvonek a já se otočila. Uviděla jsem, jak rázným krokem vchází známá bruneta.

„Ahoj, trenérko.“ Sedla si vedle mě a odhodila svou brašnu na pult.

„Jaiden.“ Přikývla jsem a ušklíbla se. „Proč ten šťastný úsměv? Právě jsem slyšela, že tě minulý večer načapali.“

„Dospěláci a jejich drby.“ Jaiden obrátila své modré oči v sloup, ale usmála se. „Jo, Jyll byla přistižena v mém pokoji – zase.“

„Nebyl to minulý týden Steve?“ Zvedla jsem obočí.

„Ehm, jo, ale Steve a já jsme jen přátelé. Byla jsem tam, věř mi.“ Udělala obličej a pak se znovu usmála, „Jyll je mnohem lepší.“

Zavrtěla jsem hlavou a poplácala ji po ruce. „Takže, o včerejším večeru,“ pozorovala jsem ji, „opravdu musíš Lucas přestat dovolovat dívat se před spaním na strašidelné filmy.“

Jaiden se omluvně dívala dolů. „Omlouvám se. Prostě dělá tu věc s našpulenými rty a já nemohu odolat a vím, že to má ode mě. Uff, zatracené děti a jejich roztomilost.“

„Chápu tu věc s našpulenými rtíky. Vím, že je těžké odolat,“ smála jsem se, „ale zvláště ve školní den prosím vypusť horové filmy?“

„Slibuju.“ Slíbila Jaiden na svou čest a seskočila ze stoličky.

„Jai, zase jdeš pozdě.“ Přišla Chase zezadu a hodila své dceři svazek klíčů. „Dneska večer po tréninku máš práci, tak přijď prosím v čas!“

„Přijdu.“ Políbila Jaiden Chase na tvář a objala Ephiny. „Uvidíme se pozdějc, trenérko!“

„Musím do práce.“ Popadla jsem své sluneční brýle a hodila pár dolarů na pult. „Uvidíme se později vy dvě.“

Vešla jsem do své kanceláře a zkontrolovala si zprávy. Byla jsem pověřena chodem kanceláře dětských sociálních služeb. Táta mi to pomohl dohodit potom, co jsem zanechala hraní hokeje. Během tvrdého bodyčeku jsem si zpřetrhala koleno a nechtěla jsem riskovat, že by se to zhoršilo, tak jsem pokračovala ve studiu a odpromovala na Yorkské univerzitě a konečně jsem přijala fakt, že můj život už nebyl o hokeji.

Byla jsem matkou a potřebovala jsem se tak začít chovat. Po té jedné noci strávené s tím klukem Davidem jsem zjistila, že jsem těhotná a vyděšená.

Nervózně jsem seděla na sterilní posteli a rozhlížela se po malé chladné místnosti. Doma jsem si udělala tři těhotenské texty a všechny měly stejný výsledek.

Pozitivní.

Carmen mě povzbuzovala, ať jdu k doktorovi a já to udělala jen proto, že by mi moje mysl nedala pokoj.

Bylo mi devatenáct, rok do olympijských her ve Vancouveru, které se konaly v roce 2010. Kdybych věděla, že to takhle blízko svého snu podělám, tak bych víc bojovala za Ashley a prostě jí řekla, ať mlčí a vypořádaly bychom se s tím spolu.

Ale ne.

Obě jsme měly svou hrdost s tím, co nám stálo v naší cestě a tam jsem byla, seděla jsem sama v chladné místnosti a čekala, až se vrátí doktor a řekne mi, že ty tři testy, které jsem si udělala byly jen vtip a já budu volná a budu žít svůj běžný univerzitní život.

„Slečno Carlinová,“ usmála se svými perleťově bílými zuby doktorka Gibsonová a položila vedle mé nohy desky. „Vypadá to, že ty domácí těhotenské testy jsou-“

Lživé.

„-pravdivé. Jste asi deset týdnů těhotná.“

„Cože?“ Myslela jsem, že jsem zešílela.

Ta magorka doktorka mi řekla, že jsem těhotná.

Jak myslela.

„Jste deset týdnů těhotná. Budou to tři měsíce.“

„Cože?“ Zopakovala jsem a zavrtěla hlavou. Vyskočila jsem z postele a nevěřícně jsem se smála. „Pravděpodobně jste vzala špatné výsledky testu. Tohle je šílené!“

„Mohu provést test znovu.“ Usmála se doktorka Gibsonová drze a já se cítila poraženě. „Nechte mě hádat. Jste svobodná anebo máte přítele, který bude vyšilovat, až mu to řeknete?“

„Jsem lesba.“ Řekla jsem s kamennou tváří. „Proto se mýlíte. Nespím s klukama.“

Kromě toho, když jsem hloupě opilá.

„Je mi to líto, Spencer,“ podívala se na mě se soucitem, „Jste těhotná. Nevím, co mám říct.“

Hrubě jsem popadla své věci, odešla a zabouchla za sebou dveře. Cítila jsem se, jako bych ve svém životě opouštěla někoho dalšího. Cítila jsem se jako v ten den, kdy mě Ashley opustila.

Už jsem nevěděla, kdo jsem.

„Spencer, spis.“ Usmála se na mě Ryn a hodila mi na stůl béžovou složku. „Nový, právě přišel.“

Ryn a já jsme se poznaly hned potom, co jsem se přestěhovala do Kenory. Vím, co si myslíte. Proč jsem se přestěhovala na místo, na které jsem měla tak emoční vzpomínku? Nemohla bych vám říct, co přesně mě přimělo přestěhovat se do města, které mě neustále nutilo myslet na Ashley Daviesovou. Byla to uklidňující věc. Nic špatného se v tomhle městě nestalo a já si ho zamilovala v okamžiku, kdy jsem vkročila na jeho půdu.

Ryn byla jediná, která mi pomohla usadit se natrvalo. Najala jsem si ji. Její sestra a matka měly ve zvyku podnikat v péči o odložené děti a hledat jim dobré pěstouny. Kathryn, Ryn, jak jsem jí říkala, byla ve své práci a schopností pracovat s lidmi, úžasná. Vykouzlila na každé dětské tváři, která prošla dveřmi, úsměv, ať už tam byly kvůli tomu, aby našly domov, nebo kvůli poradenství. Věděla, jak je všechny přimět k úsměvu.

Lucas k Ryn rychle tíhla. Byly jí čtyři, když jsme se přestěhovali do Kenory. Právě jsem se dohodla s otcem, který mi zřídil kancelář, abych začala v centru. Dokonce si udělal cestu a zůstal, dokud jsem se neseznámila s lidmi, kteří pro mne pracovali a dokud jsme neudělali pevný základ, když se děti začaly hromadit. Udivilo mě, kolik bylo v tak pěkném městě nechtěních dětí. V tu chvíli jsem věděla, že se aspoň mohu pokusit to změnit.

Dokonce jsem sama měla v péči několik dětí, ale byly vráceny zpátky ke svým právoplatným rodičům nebo adoptovány. Lucas to zlomilo srdce, protože k lidem tak snadno přilnula.

Byla jsem novopečená matka, protože rodiče se o Lucas postarali, zatímco jsem pokračovala v hraní hokeje a studiu na škole. Nikdo nevěděl o dceři, kromě mojí rodiny a Carmen, která byla v podstatě mou rodinou daleko od domova.

Chase a Ephiny mi ten přechod také usnadnily. Pomohly mi najít si byt a dokonce se starali o Lucas, když jsem musela pracovat. Z počátku to bylo obtížné, ale všichni jsme to zvládli. Jednou jsem si musela najít čas navíc, když všechno zapadalo na své místo a jeden z hokejových trenérů si mě cenil jako hráčku týmu Kanady. Nabídl mi post trenéra několika hokejových týmů a já ani neváhala.

Zase jsem se našla. Byla jsem matkou, která bezpodmínečně milovala svou dceru. Byla jsem kamarádka, kdykoliv jsem chtěla a potřebovala. Byla jsem trenérka Carlinová uvědomující si, že mladí bruslaři se také mohou zlepšit.

Včetně Jaiden.

Bylo to dobrý pocit zase někam patřit.

Vypadalo to stejně. Město bylo malé a dokonalé. Někde, kde mohu začít žít život matky. Matky, kterou jsem měla, ve chvíli kdy se Lucas narodila, být.

„Maminko?“ Zatahala mě Lucas za ruku a zamrkala na mě svýma rozzářenýma čtyřletýma očima. „Co budeme děvat?“

„Máš hlad?“ Stiskla jsem její drobnou ruku a ona přikývla. „Tak si pojďme najít něco dobrého k jídlu.“

„Mám hvad.“ Lucas si třela své malé bříško a šla se mnou po chodníku. Měla jsem cíl a když jsem dorazila, tak jsem s úlevou zjistila, že Rapture byl stále otevřený.

Lucas si našla místo a mlčky si sedla. Poškrábala se na čele, a pak se rozhlédla. „Hodně knížek.“

„Jo,“ usmála jsem si a sedla si do boxu vedle ní, „na co máš hlad?“

„Hvanovky.“

„Jak se vy dvě dneska máte?“ Vzhlédla jsem na číšnici a na tváři se mi pomalu vytvořil úsměv.

„Hokejistka.“ Zahloubala se a poklepala si tužkou o rty. „Páni, nikdy jsem si nepomyslela, že tě znovu uvidím.“

„Malý svět.“ Pokrčila jsem rameny a mírně se usmála.

„Kdoe to?“ Zašeptala mi stydlivě Lucas do ucha.

„A kdopak je tohle za krásku?“ Chase vklouzla do boxu naproti nám a pozorovala mou dcerku. „Vypadáš přesně jako tvoje maminka,“ odmlčela se a podívala se na mě, „ehm, předpokládám…“

„Jo, matka.“ Odvětila jsem a políbila Lucas na spánek. „Lucas, tohle je moje stará kamarádka, Chase.“

„Ahoj.“ Uculila se Lucas a pokračovala v hraní si s jídelním lístkem.

„Tak kde je Ashley?“ Usmála se Chase, a když jsem se neusmála, tak dala zpátečku. „Ach, ehm, omlouvám se. To jsem celá já, zase předpokládám.“

„Od maturity jsem ji neviděla,“ tiše jsem odvětila a prsty jsem projela Lucas ve vlasech.

„To je mi líto Spencer. Zamračila se Chase a vstala. „No, poslyš, na jak dlouho jsi zpátky ve městě?“

„Napořád.“ Usmála jsem se. „Táta právě otevřel nové dětské vývojové centrum a já mu se vším pomáhám.“

„Páni.“ Zazubila se Chase. „Vy dvě jste se rozhodly, co chcete a bude to vaše.“

„Víbí se mi.“ Uculila se Lucas a já se usmála.

2 – Zlato

Dav šílel a mě v hrudi divoce bušilo srdce.

To bylo ono.

To byla přesně ta chvíle, pro kterou jsem žila.

Vhazování během utkání na Olympijský hrách v roce 2010, kdy jsme získali zlato.

„Carlinová, pořád budeš mojí kamarádkou, až utřu led tvým obličejem.“ Mandezové se přes mřížku uculila. Dotáhla to do týmu USA a před pěti minutami jsme spolu byly na vhazování. Skóre bylo těsné.

16 : 15

„Sni dál, mrcho,“ ušklíbla jsem se, „ten titul je náš.“

Rozhodčí zapískala a já strčila Carmen ramenem. Sledovala jsem, jak padá na led a jak jí okolo hlavy prošel puk a klouzal dál po ledě.

Dav povzbuzoval a to mi vždy dodávalo obrovskou dávku adrenalinu. Bodyčekovala jsem pár dalších hráčů, než jsem byla sama sražena.

Kurva.

Vstala jsem a odstrčila tu holku. Nevšimla jsem si, že to byla Mandezová. Zatřásla jsem hlavou a znovu ji strčila a projela kolem ní.

„Carlinová!“ Stáhnul si mě trenér Howard a věnoval mi nějaká další povzbudivá slova. „Prostě je roztrhej na cucky.“

Přikývla jsem se a vrátila se zpátky na led.

Zbývaly dvě minuty.

Znovu skórovali. Vyrovnali na 16 : 16.

„Pojď,“ ohlédla jsem se na Kendru, mou oblíbenou spoluhráčku, se kterou jsem se čas od času poflakovala, „prostě jim ukážeme tu Carlinovu silnou stránku.“ Mrkla na mě a já přikývla. Praštila jsem její zatnutou pěst, když jsme na ledě bruslily jako divé.

Dav začínal být hlasitější a já se letmo podívala na hodiny. Zbývala méně než minuta. Rychle jsem přejela kluziště na druhou stranu. Ukradla jsem puk a přihrála ho Kendře. Udělaly jsme pohyb vpřed, přihrávaly si sem a tam, dokud jsme nebyly u brankáře.

Před brankářem týmu USA jsem ostře zastavila a zvedla nad jejím samolibým úšklebkem obočí. „Užijte si stříbrnou medaili.“ Zakřenila jsem se a jakmile mi přistál puk na hokejce, tak jsem ho střelila mezi její nohy.

“GÓL!“ Zakřičela Kendra a objala mě. Všichni vyřvávali nadšením a hudba v pozadí ztichla, jak fanouškové začali být hlasitější.

Právě jsem prožila svůj sen.

Celý můj sen se právě stal skutečností.

Chtěla jsem získat na Olympijských hrách zlatou medaili a nemohla jsem být šťastnější.

Třela jsem si spánky a opřela se o židli. Čekala jsem, až zmizí bušení hlavy, potom, co jsem se setkala se dvěma rodiči, kteří chtěli svého syna zpátky. Neviděla jsem je jako vhodné rodiče, ale aspoň jsem vyposlechla jejich argumenty, než je právník bude předkládat u soudu.

„Spence, linka číslo jedna.“ Zazněl Rynin hlas interním telefonem. „Volá tvůj otec.“

Usmála jsem se a poděkovala, a pak jsem zvedla sluchátko k uchu. „Ahoj, tati.“

„Spencer, jak se má moje oblíbená nejstarší dcera?“ Jeho smích byl vždy uklidňující.

„Skvěle, jako vždycky.“ Usmála jsem se a podívala se na fotku na mém stolu. Byla to fotka Alex a Lucas z doby, kdy se naposled viděly, což bylo před více než rokem. „Jak se má můj oblíbený táta?“

„Naprosto skvěle.“ Skrze telefon jsem mohla zaslechnout úsměv a pak jsem uslyšela šustění. „Tohle je vlastně pracovní hovor. Dostala jsi dnes složku označenou naléhavé?“

Podívala jsem se na béžovou složku na svém stolu a všimla si červeného razítka 'naléhavé'. „Právě leží přede mnou. Ráno jsem měla schůzku, ale chystám se na ni podívat. O co jde?“

„Nový přesun.“

Otevřela jsem složku a všimla si černobílé fotografie malé usmívající se tmavovlasé holčičky. „Dylan Avery?“

„To je ona,“ zaslechla jsem vzdych a dokázala jsem si živě představit, jak si mne špičku nosu, „měla těžký život, Spence a nemyslím si, že zvládne další špatnou domácnost. Doporučil jsem ji našemu středisku, protože vím, že je to taková malá komunita, která si může mnohem blíže prověřovat rodiny než většina městských středisek.“

„Samozřejmě,“ odkašlala jsem si a prolistovala jsem zprávu. „Co je v pozadí?“

Střídání domovů od jejích sedmi let. Její matka pila a řídila, když nabourala s dcerkou v autě do stromu.“

Okamžitě jsem obrátila oči v sloup.

Někteří lidé si prostě nezaslouží mít děti.

„Dylan Avery byla okamžitě odebrána a dána do dětského domova, kde byla předávána z rodiny do rodiny. Prožila si toho na devítiletou až moc. Zneužívaná, opuštěná a zanedbaná. Jen potřebuje najít stabilní místo, tak aby konečně mohla být dítětem.“

„Jsem si jistá, že jí mohu najít opravdu dobrý domov.“ Slíbila jsem a prolistovala více z její složky. „Mám hodně rodin, které mají zájem a mají děti stejného věku.“

„Jako ty.“ Odvětil táta tiše.

„Já? Ehm, ne, tati. Nemám zájem.“ Řekla jsem a zjistila, že se mi vrací bolest hlavy.

„Spencer, jen o tom popřemýšlej. Jsi ten nejsilnější člověk s největším srdcem, které je stvořené pro lásku a pomoc, kterého znám.“

„Víš, čím jsme si s Luc musely projít s posledním chlapcem, kterého jsem měla v pěstounské péči. Nemůžu nechat Lucas k někomu přilnout a pak ho od ní odtrhnout, jako se to stalo. Možná máme hladší systém, tati, ale obojí to vyjde na stejno. Děti z pěstounské péče přichází a odchází…“ Sedla jsem si na svůj stůl a zavřela složku, ale nechala jsem vyndanou tu fotku a zírala na ni.

„Seznam se s ní, Spencer. Jen se s ní seznam a pak uvidíš, dobře?“

Povzdechla jsem si, ale souhlasila jsem. Nebylo to tak, že bych si nechtěla vzít další dítě. Bylo to tak, že jsem nemohla vydržet další Lucasino trápení. Měla ráda kamarády, a když odešli, tak s nimi odešel i kousek jí.

Ten pocit jsem také dobře znala.

Potom, co jsem zavěsila, mě zavolala Ryn. „Jsi obeznámena s Averyným případem?“

„Jo, vlastně právě dorazila.“ Pousmála se Ryn a ukázala směrem k chodbě. „Chceš, abych ji za tebou poslala?“

Přikývla jsem a usmála se. „Jo, pošli ji.“

„Dobře.“ Ryn rychle odešla pracovat a já se podívala zpět na fotku na mém stole. Nemohla jsem si pomoc, ale něco jsem viděla v jejím úsměvu. Nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem, že mě k té malé holčičce něco přitahuje.

Mírný hluk mě vytáhnul z myšlenek a já zjistila, že ve dveřích nesměle stála malá brunetka. Její hnědé oči byly plné života, ale její řeč těla byla cokoliv, jen ne to. Její vlasy byly špinavé a oblečení potrhané.

Odkud právě přišla? Jací pěstounští rodiče nebo dětský domov by dovolil, aby takhle dítě vypadalo?

„Dylan?“ Usmála jsem se a ona přikývla. Oči klopila dolů. „Nestyď se,“ vstala jsem a poplácala jsem na křeslo před svým stolem, „můžeš si sednout sem.“

Dylan pomalu šourala nohama a vlezla si do křesla. Její oči se dívaly z okna přímo před ní. „Jak se máte, slečno Carlinová?“ Nakonec promluvila a s úžasem se na mě podívala.

Měla vybrané chování.

„Velmi dobře, děkuju.“ Sedla jsem si na vršek stolu a naklonila se. „Jak se máš ty?“

„Smradlavě.“ Roztomile nakrčila nos, což způsobilo, že mě z toho píchlo u srdce.

„Víš, proč jsi tady?“

„Abyste mě dali do dalšího domova.“ Zašeptala smutně.

„Správně.“ Zašeptala jsem a seskočila ze stolu, což způsobilo, že taky vyskočila. Mírně jsem se zamračila a klekla si před ni. „V poslední době na tebe moc lidí nebylo hodných, viď?“ Odhrnula jsem jí malou kadeř z očí.

„Ne.“ Zavrtěla hlavou. „Moje maminka na mě byla vždycky hodná. Dovolila mi chodit do školy a každý večer mi četla. Pak moje babička a děda umřeli a já skončila v novém domově.“ Dylan popotáhla. „Nechápu, proč jsem tady. Proč nemůžu být s maminkou?“ Svýma hnědýma očima se na mě podívala a já zavrtěla hlavou a přitáhla si ji do obětí. Byla kost a kůže. Nebylo na ni žádné maso.

„Poslyš,“ odtáhla jsem se a otřela jí z očí slzy, „mám dceru ve tvém věku,“ zašeptala jsem a vzala ze stolu kapesník, aby se mohla vysmrkat, „myslím, že si tě zamiluje.“

„To je ona?“ Ukázala na 'poslední školní fotku' Lucas, která stála na polici. „Jak se jmenuje?“

„Lucas.“ Usmála jsem se a ona se zahihňala.

„Dostala klučičí jméno stejně jako já.“ Hnědé kadeře jí spadly, jak se zahihňala.

„Hm,“ zazubila jsem se, „zdá se, že my tři máme něco společného.“

„Spencer?“ Dylan sklopila hlavu. „Chci říct, slečno Carlinová.“

Zavrtěla jsem hlavou. Vzala jsem ji za její hubenou ruku a vytáhla ji zlehka na nohy. „Myslím, že mi musíš říkat Spencer. Slečna Carlinová mi zní děsně staře.“

„Aha.“ Uchechtla se znovu Dylan a vzdychla. „Nechci žít s další špatnou rodinou.“

„Nebudeš.“ Slíbila jsem jí a otevřela dveře od kanceláře. „Máš ráda zmrzlinu?“

Přikývla. „Neměla jsem ji hodně dlouho!“

Usmála jsem se a načechrala jí vlasy. „Proč si na chvíli najdeš přes chodbu hrát. Musím dokončit nějaké papírování a pak tě vezmu na nějakou zmrzlinu.“

Dylan vytřeštila v překvapení oči a roztomile se usmála. „Vážně?“

Přikývla jsem a ona vyjekla, jako by se dlouhou dobou nesměla smát.

„Beru ji s sebou domů.“ Zašeptala jsem Ryn, která se na mě usmála a poplácala mě po rameni. „Pomož mi s těmi papíry, abychom to urychlily.“

„No, protože jsi měla v minulosti v pěstounské péči tři děti, tak to bude snadné a rychlé.“ Mrkla Ryn a zamířila k recepci.

Ohlédla jsem se na tu malou holku, která seděla v koutu, zatímco si četla. Zdálo se, že je posedlá po vědomostech, přesto byla zároveň tak ztracená.

Znovu jsem otevřela složku a přečetla si ji. Leigh Avery byla její matka. Byla obviněna a podmínečně propuštěna za držení drog, proto prodloužili její slyšení, zda dostane Dylan zpět. Prošla několika odvykacími programy a v současné době bydlí v Thunder Bay v Ontariu.

Další hodinu jsem strávila vyplňováním papírů a pak jsem zavolala nazpátky otci, abych mu dala vědět, že si beru Dylan k sobě domů.

Riskovala jsem. Věděla jsem to, ale něco mě na Dylan přimělo, abych tu pro ni byla.

„Připravená, Dylan?“ Nakoukla jsem za roh a držela jsem v rukách rozevřenou její bundu.

„Na zmrzlinu?“ Podívala se na mě s úsměvem.

„Na zmrzlinu.“ Přikývla jsem. „Ale nejdřív tě umyjeme a pak vyzvedneme Lucas. Pak vás obě vezmu na zmrzlinu.“

„Chcete,“ Dylan si navlhčila rty a těžce vzdychla, „chcete si mě vzít k sobě domů, slečno Carlinová?“

Nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se a přikývla. Byla jsem šokovaná, když jsem zjistila, že mě svým malým tělíčkem objala kolem pasu a plakala. „Hej, šmudlinko,“ klekla jsem si a otřela jí slzy. „Co ty krokodýlí slzy?“

„Prosím, neposílejte mě zpátky, prosím?“ Vzlykala.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a přitiskla jí nos k vlasům, „budeš žít se mnou. To je v pořádku.“

Dylan si otřela obličej, vzala mě za ruku a stiskla ji. „Děkuju vám.“

Dvě slova a já věděla, že tahle Dylan Avery nebude jen dalším dítětem, které projde dalším domovem. Byla výjimečná.

Cítila jsem to

Jen jsem doufala, že jsem se správně rozhodla, když jsem si ji vzala k sobě.

3 – Něco známého

“Tým Kanady právě získal zlato! Rozhodující gól dala Spencer Carlinová, která v minulém týdnu skórovala více než 15 krát a měla nejméně 8 asistencí. Právě svému týmu vyhrála zlatou. Zůstaňte naladěni. Přepojíme se a přineseme bližší záběr té blonďaté sexbomby, která hraje od malička hokej.“

Ztišila jsem hlasitost televize a usmála se, když se na velké obrazovce v mém obývacím pokoji objevila Spencřina tvář.

Nádherná jako vždy.

„Myslím, že se mučíš.“ Skočila vedle mě na gauč Alex a podala mi Pepsi. „Už se na tu reprízu díváš dva dny. Ta hovadina se stala před rokem!“

„Když ona je tak nádherná.“ Zašeptala jsem.

„Jo?“ Alex obrátila oči v sloup a vzdychla. „No tak, Ash, máme seznam věcí, co budeme dělat a ty pořád svlékáš očima moji sestru.“

Vypnula jsem televizi a otočila se tváří ke své spolubydlící. „Já vím. Jsem ubohá.“

„Trochu.“ Alex se posměšně ušklíbla a hodila po mně pero. „Teď napiš, jaké jsi vybrala písničky.“

„Neměly bychom nechat udělat booklet?“ Zeptala jsem se, vstala a protáhla se.

„Ty jsi můj booklet,“ nejmladší C odložila zápisník a zkřížila si nohy. „Dobře, tak jsi moje manažerka, ale stejně. Ash, chci tuhle záležitost dokončit, než příští týden pošlu svoje demo.“

„Alex,“ usmála jsem se a poplácala ji po hlavě, „klídek, jo? Všechno bude v pohodě.“

„To se ti snadno říká.“ Zabručela Alex. „Proč jí prostě… nezavoláš?“

„Jasně. Neviděla jsem Spencer tři roky a ty očekáváš, že jí prostě zavolám?“

„Proč ne?“

„Proč to neuděláš ty?“ Hodila jsem zpátečku a ona ihned zmlkla.

Co se týče Alex a Spencer, tak spolu zrovna nemluvily. Osobně jsem si myslela, že je to všechno malicherné, ale to jsem prostě byla já.

„Hele, prostě budeme pracovat na těch písničkách pro nahrávání a pohneme se dál.“ Vzdychla Alex a odfoukla si vlasy z obličeje.

„Nebo,“ usmála jsem se a vzala od ní zápisník, „bychom se mohly trochu pobavit?“

„Nebudu s tebou spát.“ Smála se Alex a já hodila oči v sloup.

„Prosím tě, tohle tělo patří jedné Carlinové, pouze jedné jediné Carlinové.“ Vytáhla jsem ji a táhla ji pokojem pro hosty. „Pojďme tvořit muziku, ne válčit.“

Jo, udělala jsem z našeho pokoje pro hosty hudebnu. Všude byly nástroje a noty roztroušené v každém rohu. Alex Carlinová byla ta nejžhavější záležitost ve Viktorii, Britské Kolumbii. V jednom kuse měla koncerty a já jí rozvrhla její nové demo, které bude nahráno na nové desce 'Bláznivá hudba'.

„Měly bychom hrát 'Samantha Taylorová'.“ Prsty jsem přejela přes nějaké klávesy klavíru a podívala se na Alex. „Viděla ses s ní v poslední době?“

„Ten večer, co volala,“ usmála se Alex a kývla hlavou, „právě teď je v Austrálii.“

„Bezva.“ Přikývla jsem a usmála se, když se vzduchem rozezněla kytara a následoval ji zpěv.

Alex Carlinová bude hvězdou. Dělala se svou hudbou zázraky a já byla jen ráda, že si vybrala mě, abych jí s tím pomohla.

Pohlédla jsem se z okna, které bylo ve třetím patře. Přitiskla jsem ruku na chladné sklo. Na zemi byl ptáček a sbíral větvičky pro stavbu svého hnízda.

Obloha byla šedá a já poslouchala, jak kvílel vítr a silně foukal do větví stromů. Blýskalo se, ale ještě nepršelo.

„Ahoj,“ Přišel za mnou Matt, spolubydlící, „Jase a já si jdeme ven zakouřit, jdeš taky?“

Vzdychla jsem. „Říkala jsem ti, že nekouřím,“ zavrtěla jsem hlavou a přitiskla ji na sklo.

„Tak jako tak pojď s námi ven.“ Pokrčil Matt rameny a vzal mě za ruku. Setřásla jsem ho. „Už jsi v tomhle bytě pět měsíců a sotva jsi vyšla ven, pokud nepočítám, když to nebylo nezbytně nutné.“

„Tvůj názor?“ Odtáhla jsem se od něho a vydala se dlouhou chodbou ke svému pokoji.

Zavřela jsem dveře, přitiskla se na ně a zaklonila hlavu. Každodenní rutina. Nemohla jsem se dočkat, až prostě z tohohle místa vykročím a najdu cestu zpátky k ní.

Podívala jsem se na malý rámeček, který byl nedotčený na mém stolu. Její oči byly plné radosti. Její úsměv byl plný půvabu a její duše byla šťastná.

Chtěla jsem ji popadnout a držet ji v náruči.

Zavřela jsem oči a polkla. Připadalo mi to jako věčnost od doby, kdy jsem ji držela, viděla, slyšela její hlas.

Stýskalo se mi po ní víc než po komkoliv jiném.

Odtáhla jsem se od dveří a zapnula stereo. Vzala jsem krabičku s CD a poslouchala jsem, jak se hlas Alex Carlinové rozezněl pokojem. Zkoumala jsem obal, jako jsem to dělala už mnohokrát předtím.

Četla jsem texty, na kterých jsme před lety společně dělaly. Album, které jsme spolu vytvořily, pomohlo každé z nás k lepší a strhující nové kariéře.

Její oči na obalu jejího CD byly plné nezbednosti a vypadala tak nevinně. Bylo jí jednadvacet, když jsme uvedli její první debutové CD a nejmladší C na svém čtvrtém albu dělala sama.

Také mi chyběla. Přes rok jsem ji neviděla, a i když mi každou chvíli volá, tak jsme se nikam jinam za ty víc než čtyři roky neposunuly.

Ozvalo se zaklepání na dveře a já stiskla tlačítko pause, když menší podsaditá blondýna nakoukla dveřmi. „Máš návštěvu.“ Řekla Karen. Ona byla ta 'pomoc'.

„Dneska ne.“ Mávla jsem rukou a zavrtěla hlavou. Smutně se usmála a otevřela dveře dokořán.

„Ehm,“ přesunula se od dveří, „je to slečna Carlinová,“ zašeptala. Posadila se a uhlazovala mi oblečení a upravovala vlasy, které už od posledního stříhání hodně vyrostly.

„Pošli ji dál.“ Olízla jsem si rty a kousla se nervózně do rtu, jak vstoupila sama rocková hvězda. Naposled, co jsem viděla Alex, tak nosila vytahané džíny a vypasovaná trička. V tu chvíli bylo všechno napjaté. Tmavé rifle jí přiléhaly na kůži a tričko jí stěží zakrývalo břicho. Sluneční brýle měla na hlavě a tmavý make-up. „Ahoj,“ vstala jsem a okamžitě ji objala.

„Bože, Ash,“ vzdychla a objala mě pevněji, „byla to věčnost.

„Podívej se na sebe,“ odtáhla jsem se a otřela si slzy, které se mi tvořily v očích. Konečně v mém životě nějaká známost, „dospěla jsi.“

„Dospěla jsem už dávno.“ Usmála se Alex a položila si kytaru na postel. Rozhlédla se po mém prostorném pokoji. „Páni,“ sedla si a zamračila se, když spatřila zcela holé zdi s výjimkou plakátu jejího prvního vyprodaného koncertu, který mi podepsala, „jak nemůžeš být v depresi?“

Zvedla jsem na ni obočí a zakroutila hlavou. „Co tím chceš říct?“

„No,“ přiblížila se k mému stolu a ladně natáhla prst k dubovému rámečku, ve kterém byla nedočtená fotka a smutně se na mě zpátky podívala, „prostě to vypadá, že jsi posledních pět měsíců strávila svůj život tady, jinak by sis do svého pokoje pověsila další věci, aby byl víc… útulný?“

„Nepotřebuju pohodlí.“ Pokrčila jsem rameny a sedla si na postel. Usmála jsem se nad známým kytarovým pouzdrem. „Takže, dostanu soukromý koncert?“

Alex se uchechtla a otevřela pouzdro. Vytáhla svou úplně první kytaru, kterou mi ukázala před více než dvanácti lety. „Vlastně jsem ti ji jen chtěla dát.“

Zvedla jsem obočí. „Ehm, ale ta kytara pro tebe znamená všechno.“

„Někdy je milé podělit se o věci.“ Usmála se Alex a položila mi kytaru do rukou. „Vážně, vezmi si ji.“

„Jak jsi mě našla?“ Zeptala jsem se konečně a podívala se do jejích kouřově šedých očí.

„Jsem rocková hvězda,“ ušklíbla se a odhodila sluneční brýle na postel, „vlastně jsem dělala nějaký průzkum. Zjistila jsem, že jsi měla poslední rok stresující období. Dělala jsem si o tebe starosti, když jsi mi neodpovídala na e-maily a nebrala telefony.“

Dívala jsem se jinam. Sledovala jsem, jak se přibližují tmavé mraky. „Cítila jsem se tak ztraceně.“

„Já vím.“ Alex mě poplácala po noze a vzala si zpět kytaru z mých rukou, a pak mě zatlačila na postel a držela mě. „Ash,“ projela mi prsty vlasy, „na krátko jsem přerušila svoje turné, já-“

„Ty jsi ji našla?“ Zeptala jsem se a srdce mi bušilo jako o závod.

„Našla.“ Zadržela dech a políbila mě na spánek. „Nejdřív jsem se chtěla zastavit tady, protože,“ posadila se a položila mi ruce na ramena, „nevím, zda se vrátím.“

„Cože?“ Zamračila jsem se.

„Jestli mě potřebuje, tak s ní zůstanu a ty se musíš soustředit na to, aby ses dala do kupy.“ Vzdychla Alex. Zavrtěla hlavou a unikl jí smutný smích. „Potřebuje vědět, že jsi naprosto v pohodě, než ji znovu uvidíš.“

Měla pravdu. Potřebovala jsem pro sebe udělat to nejlepší a ne bojovat se systémem.

„Aspoň mi budeš dávat aktuální informace?“ Poprosila jsem tiše.

„Budu.“ Usmála se Alex a vstala. „Prosím, nech si tu kytaru. Ve chvíli, kdy mě zase uvidíš, mi ji můžeš vrátit, když budeš chtít. Je to záruka, že se zase znovu uvidíme.“

Alex zůstala o chvíli déle. Povídala mi o všech jejích koncertech, foceních a nahrávání ve studiu. Zmínila se, že jí chybím, jako manažerka, ale chápala, proč jsem se toho snu vzdala a nechala ji na vlastní pěst.

Podívala jsem se dovnitř obálky alba 'Midtownská mladá láska' a usmála se.

Zpěv, texty & složila: Alex Carlinová; Producentka, texty & složila: Ashley Daviesová

4 – Neohlížej se zpátky nahněvaně

„Hej!“ Zamračila jsem se na Spence, když vypnula hudbu, která hrála v obývacím pokoji. „Poslouchala jsem to.“

„A?“ Odsekla, zatímco zapnula televizi. „Běž si poslouchat hudbu do svého pokoje.“

„Páni,“ zírala jsem na ni a ona vrtěla hlavou, „chceš, abych ti vyndala tu podělanou hůl ze zadku nebo to uděláš sama?“

„Běž do háje.“ Odsekla a odfoukla si z očí vlasy.

Spencer se během léta po prvním roce vrátila z Yorku. Carmen trávila čas s rodinou, takže se rozhodla vrátit domů a dělat mi ze života peklo. Ne schválně.

Tak jako tak jsem to nemyslela.

Měla děsné výkyvy nálad a všechno si brala osobně. Začínala jsem z toho být unavená a věděla jsem, že si toho naši rodiče stejně všimnou.

„Proč ses tohle léto vůbec obtěžovala vrátit se domů? Chováš se jako mrcha.“ Zamračila jsem se a ona se otočila, aby se podívala na mě. Ve tváři měla provinění. „Co se stalo ve škole?“

„Nic.“ Okamžitě se znovu uzavřela a opět sledovala hokejové utkání. Aspoň, že se toho moc nezměnilo. „Jen jsem unavená.“

„Tak si zdřímni.“ Vzdychla jsem, vklouzla na gauč a nohy jsem si položila na stolek. „Viděla jsi tu pohlednici, co poslala Ashley?“ Zeptala jsem se nedbale.

Samozřejmě, že ji musela vidět. Máma ji dala na ledničku.

„Ne.“

„Vážně?“ Zvedla jsem obočí. „Odcestovala s rodiči na Aljašku a poslala nám docela pěknou pohlednici. Ty jsi ji neviděla?“

„Ne.“

„Co,“ ještě víc jsem se shrbila a vzala jsem ovladač a přepnula kanál, „zdá se, že tvoje hlava je v zadku hlouběji, než ta podělaná hůl.“

„Jak se s tebou sakra mohu snášet?“ Spencer vstala a hodila polštář zpátky na gauč.

„Otázka zní, jak se mohu snášet já s tebou?“ Vstala jsem a stála tváří v tvář k ní. Byla o něco vyšší, než já, ale ne o moc. „Vážně, Spence, o co sakra jde?“

„O nic!“ Spencer pochodovala směrem ke kuchyni a já ji následovala. Zastavila jsem se a všimla si, že si prohlíží pohlednici a prsty tančí po Ashleyině písmu. Svěsila hlavu a právě začala plakat a sklouzla na podlahu.

Rychle jsem k ní z boku přispěchala a vzala ji z rukou pohlednici a položila ji zpátky na lednici. „Hele,“ zašeptala jsem a přitáhla si ji do náruče, „proč pláčeš?“

„Protože,“ popotáhla a trochu jí klesla ramena, „je tak zatraceně hloupá!“

Rychle jsem se odtáhla a zavrtěla hlavou. „Cože?“

„Ashley mohla najít způsob, jak by to fungovalo! Nemusela se se mnou rozcházet. Nemusela být tak ušlechtilá. Bože,“ vykřikla Spencer a kroutila pěstmi do klubíčka a bušila do podlahy, „měla pravdu,“ vstala a prudce si otřela slzy, „nikdy se do mě neměla zamilovat.“

„Spence, to nemyslíš vážně!“ Zalapala jsem po dechu a znovu jsem vstala, abych byla tváří v tvář k ní. „Ashley udělala to, co musela. Tak moc jí záleželo na tvých snech, že ti nechtěla stát v cestě.“

„Jo?“ Smála se nevěřícně Spencer. „To je jedno.“

„Podívej, aspoň něco poslala. Co jsi udělala ty pro ni?“ Zvedla jsem obočí.

„Nic.“ Zašeptala Spencer. „Potřebuju být sama.“

„Nečekané, nečekané.“ Hodila jsem na svou sestru oči v sloup a zavrtěla hlavou. „Běž si zdřímnout. Přijď si se mnou promluvit, až nebudeš egoistická mrcha.“

„Můžeš mi přestat říkat mrcha?“ Zavrčela Spencer a odtáhla se. Otočila mě čelem k sobě.

„No tak jí přestaň být!“ Vykřikla jsem a mírně ji šťouchla do ramene. „Jsi tak náladová! Chybí mi moje sestřička.“

Spencer si povzdechla, jako by byla lehce poražená. „Jo, mě taky.“

„Spencer,“ řekla jsem tentokrát jemněji a starostlivě jsem se zamračila, „prosím, jen se mnou mluv,“ odmlčela jsem se a zavrtěla hlavou, „vyspala ses s Carmen?!“

„Ne!“ Zamračila se Spencer a rychle zavrtěla hlavou.

„Tak co se s tebou děje?“ Zeptala jsem se znovu.

Spencer nakonec sklopila hlavu a unikl jí ten nejbolestnější vzdych, než se na mě podívala. „Jsem těhotná.“

Byla jsem si jistá, že jsem ohluchla.

Spencer nemohla právě říct, že je těhotná.

„Dobře,“ smála jsem se a mírně do ní strčila, „sklapni a řekni mi pravdu.“

Spencer zavrčela. „Právě jsem ji řekla.“

Chytla jsem se pultu a držela se ho. Tak takhle se cítila máma, když jí Spencer řekla, že je lesba.

Lesba.

„Ach Bože,“ uchopila jsem její obličej, „jsi v pohodě? Chceš, abych někomu nakopala zadek?“

„Cože?“ Její zvídavý pohled mě zaskočil.

„Někdo tě-“

„Ne.“ Zašeptala Spencer. „Jen jsem byla tak blbá a chtěla jsem cítit něco, cokoliv a co jsem měla udělat? Čekat navždy na Ashley? V tu chvíli jsem byla na večírku a opilá.“

„Cože?!“ Zaječela jsem. Odstoupila jsem a zírala na ni. „Ty ses do prdele vyspala s klukem? Ty jsi idiot! To Ashley 'zabije'!“

„Ashley?“ Odsekla Spencer. „Já jsem těhotná a ty se zajímáš o to, jak se bude cítit 'Ashley'?“

„No, když si nedokážeš udržet kalhoty!“ Zavrtěla jsem hlavou. „Bože, to od tebe bylo hloupé.“

„Proč jsem ti to vůbec říkala?“ Vykřikla a prošla okolo mě.

„Kdyby byla Ashley mojí přítelkyní, tak bych ji nikdy nenechala odejít,“ snížila jsem hlas, „a nikdy bych se nerozhodla nechat se zbouchnout nějakým náhodným klukem na podělaným večírku.“

„Víš ti co, sestřičko?“ Spencer mě popadla za límeček a přimhouřila oči. „Jestli jsi do ní kurva zamilovaná, tak proč jí neuháníš?“ Spencer popadla kabelku a klíče od auta, a pak za sebou zavřela vstupní dveře.

Stála jsem tam a cítila jsem se otupěle, cítila jsem se vyděšeně, cítila jsem se… ztracená.

Ashley a Spencer k sobě měly najít cestu.

Obě se ztratily, ještě než ji vůbec začaly hledat..

Zaparkovala jsem v přední části velké budovy s nástěnnou hokejovou malbou na jejím boku.

Stále jsem si pamatovala ta bolestná slova, co jsem jí před mnoha lety musela říct. Nebylo to ode mě správné, ale byla jsem v tu chvíli ztracená a naštvaná. Nic se nedařilo tak, jak by mělo a to mě užíralo.

Tak jsem se jela podívat na Ashley do Britské Kolumbie. Přihlásila jsem se na Univerzitu of Victoria a oni mě přijali s plným stipendiem. Cítila jsem se špatně, že to pro mě bylo tak snadné, dostat se k Ashley, když Spencer tu šanci neměla.

Když jsem musela Spencer říct, že se stěhuju k její ex, tak mě téměř zavrhla. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo proto, že jsem ji v podstatě opustila, nebo proto, že žárlila. Neměla k žárlivosti důvod. Ashley měla všude Spencřiny fotky. Ashley nabyla dojmu, že Spencer a já jsme nemluvily o její tvrdohlavosti, ale já jí vůbec neřekla, co bylo ve skutečnosti řečeno a proč.

Byla jsem poctěna tím, že jsem udržovala velké tajemství – skutečnost, že láska jejího života porodila Lucas Evelyn Carlinovou. Snažila jsem si namlouvat, že to bylo to nejlepší, a že to není na mně, abych cokoliv řekla. Byla jsem unavená z toho, jak jsem mezi těma dvěma byla, tak jsem se ohledně toho všeho rozhodla držet jazyk za zuby.

„Vypadáš trochu ztraceně.“ Zaslechla jsem za sebou hlas a otočila se. Usmívala se na mě zrzka, která stála na parkovišti.

„Ahoj Ryn,“ Lehce jsem ji objala.

„Ne každý den se stává, že tu na kraji lesů vidíme celebritu,“ usmála se Ryn a ustoupila, „ráda tě znovu vidím, Alex.“

Ryn jsem byla představena před třemi lety, a i když jsem ji neznala tak dobře jako Spencer, tak jsem ji přesto považovala za dobrou kamarádku. „Já tebe taky. Vypadáš skvěle!“

„Ehm,“ pokrčila rameny a povytáhla si brašnu na rameno, „zrovna mám namířeno do Rec Centra, abych si zaplavala. Máš plavky?“

„Ehm, ne,“ smála jsem se, „jen jsem se přišla podívat, jestli tu není Spencer.“

Ryn zavrtěla hlavou. „Ne-e. Je v Rapturnu.“

„Aha,“ přikývla jsem a otevřela dveře od auta, „dík, Ryn.“

„Zdržíš se?“

„Na chvíli.“ Přikývla jsem a rozloučily jsem se, a pak jsem si povzdechla a sedla si zpátky do auta. Zavřela jsem oči a okamžitě jsem se usmála, když jsem uslyšela známou vyzváněcí melodii. „Ahoj, krásko,“ řekla jsem a vycouvávala jsem z parkoviště. „Chybíš mi.“

„Bože, taky mi chybíš,“ přišla smyslná odpověď, „takže, protože sis vzala malou pauzu od turné a můj tým odjel na malou dovolenou, tak jsem si myslela, zda bys nechtěla nějakou společnost?“

Zakřenila jsem se a silněji jsem sevřela v ruce telefon. „To si piš, že jo. Neviděla jsem tě dva měsíce. Jsem z toho trochu deprimovaná, broučku.“

Její smích byl pro moje uši hudbou. „Dobrá tedy. Chytím si let do Winnipegu. Můžeš mě vyzvednout?“

„Už jsem na cestě.“ Zazubila jsem se.

„Skvěle. Nejspíš příští možný let chytnu zítra. Večer ti zavolám.“ Usmívala se. Slyšela jsem její úsměv. „Miluju tě, Alex.“

Povzdechla jsem si a usmála se, přesto že mě nikdo nemohl vidět. „Nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím.“ Zašeptala jsem. „Taky tě miluju, Trace.“

5 – Po Carlinovsku

„Je hezká?“ Vítr rozevlál její jemné kadeře, když jsme čekaly na školním pozemku na Lucas.

„Moc.“ Usmála jsem se a napila se kafe. Umožnila jsem Dylan se rychle osprchovat a dala jsem jí nějaké Lucasino staré oblečené. Vypadala trochu zdravěji, když jí slunce svítilo na vlasy a tváře měla růžovější.

„Co ráda dělá?“ Zeptala se Dylan a pohupovala se na nohou sem a tam, zatímco jsme si v zápětí sedly na houpačky. Usrkla si ze svého ledového čaje a vděčně se na mě usmála to odpoledne už posté.

„Lucas ráda kreslí,“ usmála jsem se nad tím, jak jsou po celém jejím pokoji a na lednici obrázky, „a ráda hraje hokej.“

„Hokej?“ Dylaniny oči se rozzářily. Vyskočila z houpačky a dívala se na mě svýma hnědýma očima, „miluju hokej!“

„Opravdu?“ Ušklíbla jsem se a vstala, když zazvonil školní zvonek, který oznamoval, že dnes už končí škola.

„Kdysi jsem pořád bruslívala s maminkou a ona mi koupila malou síť a hokejku. Většinu času jsme se dívaly společně na hokej!“ Dylan poskakovala a pevně si držela ledový čaj u hrudi.

„V tom případě si ty a Luc budete rozumět.“ Usmála jsem se a omotala jsem kolem jejího malého ramene ruku.

„Mami!“ Přiběhla k nám Lucas a zastavila se. Naklonila hlavu na stranu, zatímco si prohlížela tu malou brunetku. „Ahoj!“ Pousmála se.

Dylan si odkašlala a přišourala se ke mně blíž. „Ahoj.“

„Luc,“ usmála jsem se a klekla si, „tohle je Dylan. Bude s námi bydlet.“

Lucas se na mě dívala trochu zmateně, a pak se jí rozzářily oči. „Opravdu?“

Přikývla jsem a usmála se, když Lucas vzala Dylan za ruku. „Zamiluješ si bydlet s námi. Máma je o dost klidnější než všechny ostatní mámy tady. Ráda se se mnou dívá na filmy a dokonce hraje hry. Jo a v létě odplouváme z našeho mola a máma bere ven loď, takže můžeme rybařit. Rybaříš ráda?“

Uchechtla jsem se, když jsem za těma dvěma šla a ony se držely za ruku. Dylan se zmínila, že nikdy předtím nerybařila a díky tomu Lucas vypískla vzrušením, že své nové kamarádce ukáže něco jiného.

„Tak kdo chce zmrzlinu?“ Usmála jsem se, když jsme si všichni sedli do Blazeru.

„Já, prosím!“ Usmála se Lucas a já na ni skrz vnitřní zpětné zrcátko mrkla. „Ty chceš zmrzlinu? Mohly bychom zajít do Diary Queen nebo do Raptura. Pracuje tam mámina nejlepší kamarádka. A moje chůva. Je úžasná.“

„Pojedeme do Raptura,“ nabídla jsem a dala jsem se na cestu do centra města.

Ephiny mě podezřele pozorovala, když sledovala Lucas a Dylan, jak si v rohu tiše čtou. „Jak to děláš?“ Zašeptala, když otírala stůl. „Lucas je ta nejvychovanější holčička, jakou znám a pak jdeš a přivedeš další stejně tak vychovanou holčičku?“

Usmála jsem se a pokrčila rameny. Přežvykovala jsem párátko. „Štěstí.“

„Jo,“ odfrkla si a zavrtěla hlavou, „Jaiden v tomhle věku takhle pěkně nechovala.“

„Ale no tak,“ uchechtla jsem se, „Jaiden měla nejvíc ten nejvytříbenější způsob chování, když jsem se sem nastěhovala. Jen si teď zvykáš na její vzpurné pubertální období, to je vše.“

„Prosím, nalij té holce do hlavy trochu rozumu.“ Poprosila mě Ephiny.

„Hej,“ zvedla jsem ruce a pousmála se, „Jai se o Luc velice dobře stará, když jí hlídá. Kromě toho, že ji nechává dívat se na hororové filmy,“ uchechtla jsem se, „ale nemáš se čeho bát.“

„Jaiden!“ Vykřikla vzrušeně Lucas a vběhla té sedmnáctileté do náruče.

„Uf,“ smála se Jaiden a objala tu blondýnku. „Fajn, prcku, mám z tebou nedořešený svár,“ pohrozila jí hravě prstem, „řekla jsi mamce o našem pozdně večerním filmovém festivalu.“

„Promiň.“ Pokrčila rameny Lucas. „Víš, že neumím lhát!“

Ušklíbla jsem se. „Dobře jsem ji vychovala.“ Mrkla jsem a Jaiden na mě hodila oči v sloup a zazubila se.

„A kdo je tahle fešanda?“ Podívala se na mě Jaiden, když mi Dylan přiběhla k boku a držela mi ruku. Sklonila se na úroveň té holčičky a usmála se. „Moc se mi líbí tvůj náramek.“ Ukázala na malý černý šperk, který si holčička odmítla sundat.

„Díky,“ usmála se stydlivě Dylan a natáhla ruku, „Dylan Avery.“

Jaiden se usmála a potřásla si s její ručkou. „Jaiden Wyntersová.“

„Lucas Carlinová.“ Uculila se moje dcera a Dylan se s ní smála.

„No, když už jsme se všichni seznámili, tak proč si nesedneme a nedáme si něco k jídlu.“ Chase přišla zezadu ke své ženě a objala ji kolem pasu.

„Co jsem vám říkala o těch PDA (veřejných projevech náklonnosti)?“ Jaiden vstala a zamračila se na rodiče. „Kazíte mi reputaci!“

„Reputaci?“ Zvedla jsem obočí. „To ty jsi byla minulý týden přistižená, jak se přímo přes ulici muchluješ s Jyll.“

„Ne tenhle druh PDA!“ Ušklíbla se Jaiden. „Rodičovský projev náklonnosti.“

„Aha.“ Pomalu jsem přikývla a obrátila oči v sloup.

„To je jedno,“ mávla Jaiden rukou a podívala se na Dylan, „pokud si někdy budeš chtít vyrazit s bezva lidmi, tak se stačí podívat na mě, prcku.“ Mrkla a odešla směrem dozadu a ztratila se z dohledu.

„Líbí se mi.“ Uculila se Dylan a rozhlédla se kolem. „Líbí se mi to tu.“

„Dobře,“ usmála se Lucas a vzala tu menší ruku vedle svých, „protože tě taky máme rádi, viď mami?“

„Přesně tak.“ Přikývla jsem a sdílela úsměv s Chase a Ephiny.

„Wyntersová! Makej!“ Zařvala jsem přes své desky a chodila jsem po kluzišti, když můj tým bojoval o puk. Byl to jen trénink, ale přesto bylo důležité se ujistit, že hráli co nejlépe. Foukla jsem do píšťalky a tým ke mně přibruslil. „Dobře. To by pro dnešek stačilo. Wyntersová, prosím, ujisti se, že jsi vždy v obraně.“

„Jasně, trenérko.“ Přikývla Jaiden bez dechu a sundala si helmu. „Jestli budeš potřebovat 'vrátit se večer do kanceláře', tak mohu holky v kavárně pohlídat.“ Nabídla se tiše.

„To nebude nutné,“ usmála jsem se a poplácala její upocenou hlavu, „je to Dylenin první večer u nás a já si nemyslím, že tě budu potřebovat.“

„Víš to jistě?“ Zazubila se Jaiden zvedla dokonale tvarované tmavé obočí. „Vím, že tvoje 'návštěvy v kanceláři' jsou trochu, ehm, aktivitou.“

„Jai,“ mírně jsme ji varovala a odtáhla ji stranou, „podívej, ty a tví rodiče jsou jediní, kteří vědí o mých 'návštěvách v kanceláři', tak prosím ztiš svůj hlas.“

„Dobře, ale nechápu, proč ty a Aimme tajíte svůj vztah,“ pokrčila rameny, „není to tak, jako že jste v tajnosti.“

„Nejsme ve vztahu,“ řekla jsem a sbírala jsem náhradní puky. Sledovala jsem, jak Dylan a Lucas běžely na led, aby pomohli sebrat kužele, „jen se bavíme. Nehledám vztah a ona taky ne.“

„Bezva,“ pokrčila Jaiden rameny a pousmála se, „no, je sexy, takže, jo, chápu to.“

„Wyntersová, běž do sprchy.“ Odstrčila jsem ji směrem k šatně a ona se jen uchechtla a odešla.

Aimee Smithová a já jsme se potkaly před pár měsíci v bazénu. Představila nám ji Ryn a přestože jsme si padly do oka, tak jsme se obě rozhodly, že vztah není to, co právě potřebujeme. Zrovna se dostávala ze svého pětiletého manželství a chtěla se trochu bavit a no, já si zrovna nestěžovala.

„Mami, kdy už budu mít trénink?“ Lucas sklouzla na nohy a zastavila se přede mnou jako profík.

„Za chvíli. Až starší děvčata vyjdou ze šatny. Chci, aby ses šla připravit.“ Usmála jsem se a klekla si na úroveň Dylaniných očí. „Chtěla bys tu zůstat se mnou nebo jít s Luc?“

„S Luc.“ Dylan ani neváhala s odpovědí. Usmála se a pohladila mě po tváři, než odešla za mou decrou a pokračovala se sbíráním kuželů.

„Vidíš, trenérko!“ Usmála se Jaiden a vykvikla, když k ní přijela Jyll a zatočila s ní. Jakmile zbytek dorosteneckého týmu skončil, tak Lucas dychtivě popadla Dylaninu tuku a vzala ji do své výstroje.

„Trenérka Carlinová. Jaké překvapení.“

Rychle jsem se otočila a upustila své desky. Podívala jsem se do známých šedých očí. Očí, které jsem neviděla přes rok.

„Co je? Budeš na mě takhle zírat celý večer?“ Chytračila Alex a sundala si sluneční brýle. „Věnuj své ségře trochu lásky, ženská!“

Usmála jsem se a objala ji a tiskla ji. Bože, chyběla mi. „Co sem k čertu přivádí velkou rockovou hvězdu, jako jsi ty?“

„Nemohu navštívit svou sestru a neteř?“ Zazubila se Alex a navlhčila si rty. „Je to divný pocit, být na stadionu.“

Zvedla jsem obočí. „Vážně? Nejsi tak trochu zasnoubená s hokejistkou?“ Uchechtla jsem se a ona se připitoměle usmála.

„Jo, ale stejně, Tracey jsem neviděla dva měsíce a v době, kdy jsme se viděly, jsme byly tak trochu v posteli.“ Pokrčila rameny.

„Juj,“ ušklíbla jsem se a přitáhla si ji do obětí a zhluboka jsem dýchala, „chyběla jsi mi.“

Alex se odtáhla a vzala můj obličej, „taky jsi mi chyběla. Omlouvám se, že jsem ti nezavolala, než jsem sem přijela.“

„Prosím tě,“ smála jsem se a usmála se, když začali rodiče přivádět své děti na trénink, „nepotřebuješ pozvánku.“

„Tetičko Alex?!“ Přiběhla ve výstroji Lucas a zeširoka se usmívala, když objímala mou sestru. „Zazpívej!“

Alex se smála a vrtěla hlavou. „Možná jindy. Páni,“ podívala se na malou blondýnku a pak zpátky na mě, „vypadáš přesně jako maminka, jen hezčí.“

„Tetičko.“ Smála se Lucas a ukázala na Dylan. „Hej! Tohle je Dylan Avery! Já a máma jsme si ji vzali.“

Mírně jsem naklonila hlavu, když se poprvé Dylan zamračila. Její obočí se prohnulo v mírně zmatený pohled.

Ve stejnou chvíli jsem si všimla, že stejný pohled měla ve tváři i Alex a teď jsem byla na řadě já, abych se zmateně zamračila. Nakonec moje sestra přistoupila a usmála se na tu hubenou brunetku, „pak tedy vítej v rodině.“

6 – Nebuď cizinka

„Leigh Avery.“ Spencer pohodila složku zpátky na svou postel. „Hledala jsem Leigh Avery a všechno co jsem získala, jsou jen články z její autonehody a obvinění z držení drog.“

„Proč vyšiluješ?“ Zeptala jsem se a sedla si vedle ní na postel.

„Protože,“ vzdychla Spencer a zavřela oči, „všimla sis, jak se Lucas a Dylan rychle staly kamarádkami? Netrvalo to ani minutu.“

„A?“ Usmála jsem se a poplácala sestru po ruce.

„Co když budu mít Dylan jen na měsíc? Co když se její matka před soudem očistí a vezme si ji?“

„Tak jí pogratulujeme.“ Zašeptala jsem. „No tak. Je tady týden. Myslím, že by sis kvůli tomu měla přestat dělat starosti, než vás to obě, tebe a Lucas pohltí.“

„Máš pravdu.“ Uložila složku zpět do kufříku. Sundala jsem si brýle a opatrně je položila na noční stolek. „Takže,“ usmála se na mě, „mohu se tě na něco zeptat?“

„Na cokoliv.“ Uculila jsem se a ona se posunula, aby vzala něco z knihovny. Hodila po mně krabičku s CD a já se podívala na své úplně první album, které jsem vytvořila, než po mně hodila druhé.

„Proč nepřestane?“ Zeptala se Spencer. Otevřela malý booklet a četla malý text.

„Kdo?“ Hrála jsem hloupou.

„Alex,“ varovala mě, ale já to nevzdávala. Chtěla jsem slyšet z jejích úst její jméno. Myslím, že Spencer nezmínila Ashleyino jméno roky. Vždycky to bylo 'ona' nebo 'její'. Zvedla jsem obočí a předstírala jsem, že nemám tušení, o kom mluví.

„Ty víš kdo,“ zašeptala Spencer a zamrkala. Její oči se soustředily na fotku Ashley na druhém albu. Byla to ta přirozená ze studia, kde jsme nahrávaly. Ashley udělala vokály k nějakým písničkám, ale odmítala během koncertů na pódiu zpívat.

„Kdo?“ Znovu jsem naléhala.

„Ashley.“ To jméno vylítlo z jejích úst, jako by to bylo to nejposvátnější jméno. Dívala se na mě a mírně jí zaškubal ret. „Šťastná?“

„Jsem.“ Zazubila jsem se a zvedla booklet, který upustila. „Měla nějaké problémy,“ podívala jsem se jinam, „myslím, že si potřebovala víc uspořádat život a na další alba mi dala plné rozhodování.“

„Kdy jsi ji viděla naposledy?“ Spencer vytáhla Ashley poprvé od doby své kariéry, kterou si vybrala. Po třech a půl letech jsme se smířily s tím, že spolu navzájem nemluví. Do té doby okolo ní pobíhala dvouletá Lucas a já se cítila špatně, že jsem tam pro ni nebyla, když se moje neteř narodila. Dokonce i Glen u toho byl, když přišla Lucas na svět.

„Asi před rokem,“ olízla jsem si rty, „byla jsem se za ní podívat potom, co jsem o loňských Vánocích viděla tebe a Lucas.“

„Jak, ehm, jak jí je?“ Spencer se kousla do rtu a smutně se na mě podívala. Už neudržela nenávist ke své ex přítelkyni. Mohla jsem říct, že jí chyběla, ale odmítala to přiznat nebo dokonce říct její jméno.

„Bylo jí líp,“ pokrčila jsem rameny, vstala jsem a poplácala ji po noze, „zítra jde Dylan první den do školy. Měla bych tě nechat se vyspat.“

Spencer přikývla a usmála se. „Na jak dlouho tady jsi, Alex?“

Usmála jsem se a poklepala prsty o futra, „tak dlouho, jak mě tu budeš chtít.“

Sedla jsem si na pódium vedle ní a pohupovala nohama dopředu a dozadu. Spojily jsme naše malíčky a ona mě šťouchla do ramene svým. „To byl vážně skvělý koncert, Alexis.“

Začervenala jsem se a sklonila hlavu. Právě jsem měla svůj první vyprodaný koncert vůbec a byla jsem radostí bez sebe. „Děkuju.“

S Ash jste vytvořily něco opravdu úžasného,“ otočila se, aby se na mě podívala a vzala mou tvář, „bude z tebe hvězda.“

„Sam,“ zazubila jsem se a nahnula se pro její dotek. „Děkuju, že sis našla při svém studiu čas, aby ses se mnou viděla.“

„Děláš si srandu?“ Zakřenila se Sammy a rozhlédla se po obrovském koncertním sále, „a nechat si tohle ujít?“

Vím, že věci mezi námi byly na tu dálku napjaté,“ vydechla jsem nakonec a dívala jsem se do jejích modrých očí. Našla jsem v nich druh smutku, „je to na nic, že věci nejsou tak, jak bývaly.“

„Hej,“ jemně se usmála a vtiskla mi letmý polibek na tvář, „byly jsme spolu čtyři roky a z toho tři roky od sebe a přesto jsme tady,“ stiskla mi ruku, „spolu.“

Přikývla jsem a usmála se. Seskočila jsem z pódia. „Tohle je šílené! Kdo by kdy řekl, že tu budu. Zpívat na pódiu a ve vyprodaném sále?“

Sammy se ušklíbla a sklouzla z pódia. Zastrčila mi nějaké vlasy za ucho. „Já ano. Ashley taky,“ její oči zachytily mé, „Spencer taky.“

„Pravda,“ hodila jsem oči v sloup a rozhlédla se kolem, zda neuvidím Ashley, „mluvila jsi s ní?“

Sammy přikývla a polkla. „Myslím, že bys jí měla zavolat, Alex. Chybíš jí. Snažila se ti několikrát během posledních dvou týdnů dovolat, ale ty jsi měla vypnutý telefon.“

„Ztratila jsem ho.“ Pokrčila jsem rameny a zvedla svůj nový telefon. „Je v pořádku?“

Sammy si ztěžka povzdechla a přikývla. „Jo, jen jí zavolej, dobře?“

„Vážně je v pořádku?“

„Rozmlátila si při utkání koleno,“ podívala se na mě Sammy a zavrtěla hlavou, „jsou toho plné časopisy. Jsem překvapená, že sis toho ještě nevšimla.“

„Neměla jsem čas.“

„Přesto,“ zamračila se Sam, „na léto je zpátky v Midtownu. Tráví čas s Lucas a se svými rodiči. Je dost zničená, že její kariéra náhle končí.“

„Aha.“ Zamračila jsem se a zhluboka se nadechla, „zavolám jí.“

„Slibuješ?“ Zvedla Sammy obočí. Vždycky tam byla, když se život obracel vzhůru nohama.

„Slibuju.“

„Kromě toho,“ propletla prsty s mými, „si myslím, že je na čase, abys jela na chvíli domů a seznámila se se svou neteří. Sakra, je to fešanda,“ zamrkala a usmála se, „má šedé oči, přesně jako ty.“

Nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se. „Dobře,“ přikývla jsem, „myslím, že příští pauzu se za ní pojedu podívat.“

Brzy ráno svítalo a já zúpěla. Snažila jsem se neproklínat toho, kdo vynalezl slunce. „Alex,“ zaslechla jsem, jak mi někdo šeptá do ucha a usmála jsem se. Otočila jsem se tváří k jejím hnědým očím a pihovatému obličeji, „ahoj.“ Usmála se rozpačitě.

„Ahoj,“ posadila jsem se a naklonila hlavu, když si Dylan sedla na kraj postele a hrála si se šňůrkou od svého pyžama. „Jsi v pohodě?“

Dylan přikývla, schoulila se pod deku a obličej zabořila do polštáře. „Nemohla jsem spát.“

Odstranila jsem jí nějaké vlasy z očí a přemýšlela jsem, čím si během posledních dvou let s jinými rodinami a s tím, že neměla poblíž matku, musela projít. „Běž spát.“ Zašeptala jsem.

„Ty odejdeš?“ Zeptala se Dylan se zoufalstvím v hlase a já zavrtěla hlavou.

„Neodejdu.“ Zašeptala jsem a cítila se špatně, že v tu chvíli Spencer ani nebyla doma. Musela vstát výjimečně brzy, aby trénovala 'Rapturské Havrany' na časném ranním tréninku.

„Spencer nebyla ve své posteli.“ Přitulila se blíž. „Měla jsem noční můru.“

Omotala jsem ruku kolem malého tělíčka a vzdychla jsem. „Neboj se. Teď jsem tady.“

„Alex?“ Zvedla hlavu a ospale zamrkala. Mlčky jsem se na ni podívala a kousla se do rtu. „Jak to, že jsem tě předtím už viděla?“ Zašeptala.

„Možná jsi viděla můj obličej v časopisech.“ Škádlila jsem ji a zároveň mě ranilo, že jsem jí lhala.

„Ne,“ zívla a olízla si rty, „myslím, že tě znám odněkud jinud.“

Srdce mi v hrudi bušilo, ale než jsem mohla něco říct, tak jsem slyšela, jak vydechuje a věděla jsem, že klidně spí.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela o spletitých sítích, do kterých jsem se dostala. Za posledních dvanáct let jsem zjistila, že bych dokázala udržet nejhlubší tajemství a vzít si ho do hrobu, když bude potřeba.

Ale ta tajemství, která jsem držela, mi rychle dávala znamení, že se rozplétají a já nevěděla, jak z nich.

„Leigh, buď na to radši připravená.“ Zašeptala jsem, než jsem zavřela oči.

Právě, když si myslíte, že je šílenství a drama u konce…

…tak se na vás vplíží – alespoň to tentokrát bylo vítanější.

Alespoň jsem si to myslela.

7 – Žena, která bojuje

„To bylo vynikající.“ Znovu jsem poděkovala za jídlo. Nahnula jsem se a odstranila jí z očí pramínek zlatých vlasů. „Nevím, jak je to možné,“ zašeptala jsem a prsty jsem jemně jela dolů po její tváři, „ale jsem do tebe každý dnem víc a víc zamilovaná.“

Spencer se uculila a ovinula mi prsty kolem zápěstí a přitáhla si mé prsty ke rtům, kde rty otřela přes jemné polštářky mé kůže. „Pojď se mnou,“ vstala a gantlementsky mi pomohla z vaku a vytáhla mě na nohy. „Vidíš, taky umím být dost staromódní,“ vedla mě do části stadionu, kde byl zavěšen přehrávač a stiskla tlačítko Play u CD, „slečno Daviesová,“ držela mi ruku, „mohu si s vámi zatančit?“

Zazněl známý jemný hlas Johna Mayera a já vzala Spencřiny ruce a položila si je na pas, zatímco své jsem omotala kolem jejího.

Here comes the cold
Break out the winter clothes
And find a love to call your own
You - enter you
Your cheeks a shade of pink
And the rest of you in powder blue

Sledovala jsem, jak se Spencřiny rty hýbaly do textu písně 'Den Svatého Patrika' a já pomalu tančila uchvácená talentem, který jí vycházel z hrdla a jak se cítila tak uvolněná.

Who knows what will be
But I'll make you this guarantee

No way November will see our goodbye
When it comes to December it's obvious why
No one wants to be alone at Christmas time

S úsměvem jsem si povzdechla a spojila jsem tělo s jejím. Položila jsem jí se zavřenýma očima ruku na rameno a poslouchala jsem každé slovo, které mi zpívala do ucha naplněná s větší láskou, než jsem si myslela, že je možné.

In the dark, on the phone
You tell me the names of your brothers
And your favorite colors
I'm learning you
And when it snows again
We'll take a walk outside
And search the sky
Like children do

No way November will see our goodbye
When it comes to December it's obvious why
No one wants to be alone at Christmas time
And come January we're frozen inside
Making new resolutions a hundred times
February, won't you be my valentine?

Zvedla jsem hlavu a podívala se do jejích modrých očí. Modrých očí, ve kterých jsem se tak snadno ztrácela. Slova z jejích rtů se vytratila, když jsem zamotala ruce do jejích vlasů a přitáhla si její rty k mým. Vdechovala jsem ji. Každou esenci jejího nádherného srdce a líbala ji s každou emocí, kterou jsem cítila.

Chvíli jsme takhle na ledě zůstaly a tančily a líbaly se. Nikdo se na nás nedíval. Připomnělo mi to ten večer, kdy mě vzala na rybník.

Tahle Spencer mi ukázala celou svou duši. Zanechala svou agresivní část a zcela mě do ní nechala vstoupit. Věřila mi celou svou bytostí a já to věděla, protože jsem to cítila a viděla.

Doufala jsem, že jí opravdu mohu stejným způsobem ukázat sebe celou. V ten mimořádný večer, co jsem se s ní pohupovala na ledě, jsem věděla, že mohu. Věděla jsem, že si mohu věřit a naopak ona mohla věřit mně se vším, co držela v ruce. Vlastnila mě.

Konečně jsem se našla, Ashley Daviesová, uvnitř žena…

…žena, která ve mně probudila část, o které jsem vůbec nevěděla, že existuje.

Po měsících jsem poprvé stála venku. Ne proto, že bych nemohla jít ven, ale protože jsem nechtěla. Ale teď jsem neměla na výběr. Seděla jsem na zadní sedačce taxíku a smutně jsem mávala Karen, která mi řekla, že budu ve skutečném světě v pořádku. To, že jsem se uzdravila a měla důvod bojovat s životem a žít ho.

Podívala jsem se na zarámovanou fotku, co jsem držela v ruce a usmála se. Konečně jsem byla na cestě k ní.

„Kam to bude?“ Zeptal se mě řidič a já si navlhčila rty. Svoboda byla velkým problémem.

„Red River Inn.“ Nakonec jsem našla hlas a opřela se o sedadlo taxíku. O Alex jsem neslyšela už přes měsíc a nemohla jsem si pomoc, ale přemýšlela jsem nad tím, co se vlastně děje.

Nakonec jsem se ocitla sama stojící v nejmenším hotelovém pokoji. Uchovala jsem si noviny v naději, že bych mohla najít malý byt, zatímco jsem trpělivě čekala, až tohle místo opustím. Ne že by mi vadilo být v Thunder Bay, ale nebyl to domov.

Prostě jsem chtěla domů.

Vybalila jsem si pár věcí, co jsem potřebovala a byla jsem šťastná, že mi vrátily všechny mé osobní věci. Vyndala jsem z kapsy fotku a položila ji na noční stolek. Prsty jsem po ní pár vteřin přejížděla, a pak jsem popadla klíče.

Díky lesbickému Bohu, můj bankovní účet nebyl zamrazen. Cítila jsem, jak mě píchlo v hrudi, když jsem uviděla současný stav, milionů dolarů, kterých jsem se ještě nedotkla. Nemyslím, že peníze byly důležité. Ponechávala jsem je tam pro budoucí použití.

Jediný nákup, který jsem v ten den udělala, byla koupě telefonu. Jakmile jsem se dostala zpátky, tak jsem do něj vložila telefonní čísla. Olízla jsem si rty, když jsem u jednoho stiskla tlačítko 'vytočit'.

Poslouchala jsem, jak to několikrát vyzvánělo, než to někdo zvednul. „Haló?“

„Dlouho jsme spolu nemluvily, holka.“ Vzdychla jsem a slyšela jsem na druhém konci zalapání po dechu.

„Ashley?“ Zašeptala Alex z nějakého důvodu a já slyšela nějaké přidušení, než se její hlas vrátil do normálu, „Odkud voláš?“

„Z mobilu.“ Usmála jsem se a svírala jsem telefon v ruce. „Neozvala ses a já začínala být neklidná.“

„Jo, já vím,“ vzdychla Alex a trochu se uchechtla, „bylo to hektické, víš? Ale, ehm, Tracey a já máme dobrou zprávu!“

„Už tě konečně zbouchla?“ Zasmála jsem se a ona udělala 'hů'.

„Ubohý.“ Zamumlala s pobaveným hlasem. „Letos v létě budeme mít venkovní svatbu!“

Pořád bylo těžké uvěřit, že moje malá Alex se bude vdávat. Opravdu. „Doufám, že jsem zvaná.“

Odfrkla si. „Jak jinak než samozřejmě! Takže to budeme mít v tom dvoře, který je obklopený tygrovanými liliemi. Trace chce po chodníku postavit nějaké svíčky a já si myslím, že je to skvělý nápad. Zajímalo by mě, jak-“

Někdy, když zavřu oči, zatímco ji poslouchám, vidím Spencer. Mají podobné hlasy a na střední jsem se je naučila rozeznat, ale přimělo mě to přemýšlet, jak zní Spencřin hlas teď. „Jak se jí vede?“ Zeptala jsem se a tím ji přerušila.

„Komu?“ Alexin hlas se změnil ve vážný.

„Spencer.“ Bože, byl to tak dobrý pocit slyšet z mých úst vycházet její jméno.

„Ash,“ protáhla moje jméno a těžce vzdychla, „má se dobře. Ona, hem, je úspěšná.“

„Jo?“ Usmála jsem se, „co dělá?“

„Ehm,“ mohu říct, že se snažila něco říct a já se z toho cítila špatně.

„Je vdaná.“ Odhadovala jsem a pohlédla jsem z malého okna ven.

„Ne!“ Vyhrkla Alex. „Spence není vdaná. Má toho tolik, že nemá čas se s nikým zaplést.“

„Aha.“ Zamračila jsem se. „Ví o mně?“

„Ptala se na tebe.“ Přiznala se Alex mírným tónem. „Ptala se, když jsem ji viděla posledně a já jí řekla, že jsem se s tebou viděla před rokem.“

„Alex!“ Zasyčela jsem. „Proč jsi jí lhala?“

„Pro Boha. Co jsem jí měla říct? 'Jo, není to tak dlouho, co jsem jí navštívila.' A pak by se mě zeptala, kde jsi byla. 'No, víš, na odvykačce.'“ Zakabonila se Alex, „to by šlo skutečně hladce.“

„Myslíš, že mě nenávidí?“

„Ne.“ Zmírnila se Alex a srdečně se smála, „ale nenáviděla tě. Dlouhou dobu v sobě držela zášť, ale dostala se přes to.“

Přes to.

Přese mě.

„Alex?“ Náhle jsem byla unavená.

„Hm?“ Zabroukala Alex.

„Jak se jí vede?“ Zeptala jsem se znovu.

„Skvěle.“ Zašeptala a přesně věděla, co mám na mysli.

8 – Moje hvězda

„Udělala jsem to. Udělala jsem něco, co by se ode mě neočekávalo a nemohla jsem se se svou volbou cítit šťastněji. Bylo mi jen dvacet jedna let a konečně se mi dostaly do rukou miliony, které pro mě rodiče uchovávali. Všechny jsem je uložila, ale aspoň třicet tisíc jsem dala stranou, takže bych je na nic nemohla použít.

„Ahoj,“ sedla si vedle mě na naše poschodí Alex a podala mi studenou vodu, „vypadáš zamyšleně.“

„Jsem.“ Usmála jsem se a pokrčila rameny. Trochu jsem se z láhve napila. „Když ve svém životě uděláš velké rozhodnutí, které všechno změní, cítíš se někdy přemožená?“

„Někdy.“ Usmála se Alex a zvedla na mě obočí. „Proč? Co se chystáš změnit?“

Zhluboka jsem se nadechla a podala jí složený list papíru. Zamrkala a zamračila se, a pak ho rozevřela, ale zarazila se, aby se na mě ještě jednou podívala. „Co je to?“

„Šla jsem k lékaři. Vlastně jsem to udělala už před měsíci, ale přišly výsledky a,“ polkla jsem, „čekám dítě.“

Alex na mě zírala s otevřenou pusou a pak jí mírně zčervenal obličej. „Cože?“

„Jo,“ usmála jsem se a vzala si ten papír, „jsem těhotná.“

„To mě poser.“ Vzdychla bolestně Alex a mnula si spánky. „Neznamená výraz 'lesba', nespi kurva z chlapama?!“

Páni.

Nejmladší C byla vytočená.

„Samozřejmě!“ Posadila jsem se zpříma a zamračila se.

„No proklatě!“ Vstala a mírně přecházela. „Spencer spala s klukem a je 'lesba', to je nějaký nový podělaný trend, kterýho si nejsem vědoma?“

„Alex!“ Popadla jsem její ruku a stáhla ji, aby si mi sedla do klína, „uklidni se. Nespala jsem s žádným klukem. To je hnus.“

Alex zavrtěla hlavou a dívala se na mě zmateně. „Cože?“

„Spencer…“ polkla jsem suše.

„Myslela jsem Aidena.“ Zašeptala rychle. Podívala se stranou a tak trochu s úlevou si povzdechla. „Takže, co?“ Zeptala se znovu a dívala se zmateněji, než kdy jindy.

„Zašla jsem do kryobanky,“ řekla jemně, „chvíli jsem o tom přemýšlela, víš? Chci rodinu. Někoho, o koho se mohu starat a milovat ho.“

„Ale Ash,“ zamračila se Alex, „máme před sebou celou kariéru, proč teď?“

„Nenechám ji zničit,“ ujistila jsem ji.

„No,“ zamračila se a slezla z mého klína, aby si klela čelem ke mně, „jsi díky tomu šťastná?“

„To si piš.“ Vtiskla jsem jí polibek na čelo. „Budu matkou.“ Poplácala jsem si ještě ploché břicho a Alex se nakonec uculila.

„Páni. Jak se k tomu staví tvoji rodiče?“

„Ještě jsem jim to neřekla. Jsi jediná, kdo to ví.“ Znovu jsem se napila vody. „Alex,“ vzala jsem ji za bradu, „slib mi, že pořád budeš nahrávat a zapíšeme se do dějin. Ty a já.“

„Alex s lehkým úsměvem přikývla. „Já vím. Věřím ti.“

Vzdychla jsem a opřela se v křesle. „Nikdy jsem se necítila tak naživu.“

Byla to lež. Jednou jsem se cítila naživu, když jsem byla na střední škole se svým zlatíčkem – svou snoubenkou. Bylo těžké uvěřit, že nebylo dne, který by byl bez myšlenky na ni, která mi proběhla hlavou. Udělala jsem si to tak těžké sama, když jsem ji po maturitě nikdy nenásledovala do Quebecu. Myslela jsem si, že dělám správnou věc. Myslela jsem, že až si splníme své vlastní sny, tak se nějak setkáme a vše bude zase dokonalé.

V den, kdy jsem porodila své nádherné miminko, jsem věděla, že jsem našla novou naději.

„Ach Bože. To nemůže být pravda!“ Vykřikla jsem a přežila bolest z další kontrakce.

Alex upustila tašku s věcmi na přespání a pomohla mi do mého mustangu. „Sakra, Ash, nemohla jsi počkat, až přestane sněžit?“

„To není moje chyba. Zkurvená matka příroda na dnešek objednala sníh!“ Vykřikla jsem a Alex hodila oči v sloup. Bylo zjevné, že se mi snažila zlepšit náladu a nebrala si nic, co jsem jí řekla, osobně. „To miminko mi v podstatě nedává na výběr!“

„Uklidni se,“ vzdychla Alex a otočila mustang, než vyjela z parkovacího místa. „Jsem ráda, že jsme si ve studiu vzaly volno, zatímco ona,“ vydechla a usmála se na mě, když se hnala směrem k nemocnici, „nenáviděla bych se za to, kdybych zmeškala narození tvého syna.“

Usmála jsem se, zatímco se kontrakce trochu zmírnily. „Já taky,“ vzala jsem ji za ruku, kterou mi nabídla a cítila jsem, jak mi ji něžně stiskla.

Konečně jsme se dostaly do nemocnice. Byla jsem odvezena na nejbližší pokoj, protože miminko nebylo ochotno čekat už ani vteřinu. Pravděpodobně to byl nejrychlejší porod v historii, ale bolelo to jak sviňa.“

„Ještě jednou zatlač. Ještě jednou zatlač!“ Křičela Alex a pevně mi tiskla ruku, a pak jsem tiskla já její.

„To je ono, slečno Daviesová,“ Dr. Nolte vzal nástroj a řekl mi, abych ještě jednou zatlačila. Křik miminka se rozléhl místností a mně se desetkrát zvětšilo srdce. V úžasu jsem skrze unavené oči sledovala, jak sestřičky utírají nový uzlíček radosti. „Pozdravte svou dceru.“

Dceru?

„Říkal jste, že budu mít chlapce?“ Vydechla jsem, ale nemohla jsem si pomoc a usmála jsem se nad těma sotva otevřenýma hnědýma očima v náruči. „Hej ty,“ zavrněla jsem radostně a plakala jsem štěstím.

„Domnívám se, že v cestě byla nožička,“ omlouval se Dr. Nolte s jemným úsměvem, když mi kontroloval krevní tlak, „doufám, že jste se nezaměřila jen na klučičí jména.“

Zírala jsem na jemné tvářičky a malý nosánek na tváři své dcery. „Myslím“, zašeptala jsem, „že Dylan bude to pravé.“

„Dylan?“ Zašeptala v úžasu Alex. Nahnula se a jemně zavrkala. „To je od tebe milé.“

Usmála jsem se a pokrčila rameny. „Dylan Marie Daviesová.“ Kývla jsem pevně a natáhla se, abych vzala Alex za ruku. Od doby, co jsem jí řekla o svém těhotenství, se mnou byla každou minutu. Stála při mně, i když jsem byla totální mrcha nebo si procházela hormonálními výkyvy.

„Vítej na světě, Dylan Marie Daviesová.“ Vykřikla šťastně Alex a políbila malou na čelíčko.

„Vítej na světě, holčičko.“ Zašeptala jsem a začala jsem tiše broukat, když jsem s ní něžně pohupovala sem a tam.

Narodila se nová hvězda.

Moje hvězda.

9 – Dvě sexy blondýnys s výhodami

Byly chvíle, jako tahle, kdy jsem cítila, jak všechno ostatní na tomhle světě mizí. Její vlasy byly hebké. Klouzaly mi mezi prsty a její rty byly nejjemnější, jaké jsem za dlouhou dobu cítila. Její prsty se mi zarývaly do boků, když jsem ji tlačila silněji proti zdi.

„Bože. Tohle bych s tebou mohla dělat celou noc,“ zasténala, když jsem ji lehce okusovala cestou dolů po krku a zase nazpět k jejím nasládlým ústům.

„Nemůžeš zůstat.“ Odtáhla jsem se od jejích rtů a ona se na mě zmateně dívala.

„Myslela jsem, že jsi řekla, že tvoje sestra vzala holky na večer ven?“ Zamračila se Aimee a já jí zastrčila vlasy za ucho.

„Alex a Tracey musí ráno brzy vstávat, aby chytily let do Ottawy,“ zavrtěla jsem hlavou, „hned co skončí film, tak přivedou holky nazpět.“

„Do hajzlu, Spence,“ zanaříkala, odstrčila se od zdi a zapínala si halenku, „já myslela, že budeme mít celou noc.“

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Odkdy to děláme celou noc?“

„Myslela jsem si, že jsi to měla na mysli, když jsi řekla, že máš dům pro sebe!“ Obhajovala se a flákla sebou do polohovacího křesla.

„To by tenhle,“ ukázala jsem na nás dvě, „vztah příliš zkomplikovalo.“

Aimee pokrčila rameny a vzhlédla na mě svýma zelenýma očima. „Asi jo.“

„Dohodly jsme se…“ zdůraznila jsem. Rychle jsem vstala a ona přikývla.

„Vím.“ Vzdychla a mnula si čelo.

„Přespávání není něco, co děláme,“ znovu jsem zdůraznila, „nemohu tě mít ráno v posteli. Holky by těm tam našly. Luc by měla hodně moc otázek.“

„Myslíš si, že to nevím?“ Zasmála se Aimee a třela si ruce. „Je to jako bych tě od doby, co se k tobě přistěhovala Dylan, vůbec neviděla.“

Teď jsem pro změnu vzdychla já, když jsem se posadila na gauč a hrála si s látkou. „Jsem si jistá, že máš další ženy, které jsou středem tvého zájmu.“ Řekla jsem jemně.

„Znamená to, že žárlíš?“ Zeptala se Aimee se zvednutým obočím.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a naklonila se, „jen říkám, že jsem ti tak moc nechyběla.“

„No, chyběla.“ Kývla pevně hlavou a podívala se na hodiny. „Měla bych jít. Jestli nechceš, aby o nás kdokoliv věděl, tak by bylo nejlepší, abych se vytratila, než dorazí rodina.“ Aimee si vzala kabát a klíčky ze stolku a otočila se čelem ke mně.

„Aimee,“ zvedla jsem jí hlavu a vtiskla jí polibek na tvář, který přetrvával několik vteřin, „nevrátí se dřív než za hodinu.“ Nečekala jsem na její reakci. Uvěznila jsem ji mezi sebe a zeď chodby a tvrdě jsem ji líbala. Uniklo jí dráždivé zavrčení a prohnula se proti mému tělu. „Ložnice.“ Zašeptala mi proti rtům a odtáhla se.

Její zelené oči byly zamlžené, když si olízla rty. „Veď mě.“ Zašeptala zastřeně a vzala mou ruku. Následovala mě směrem k ložnici.

Zaslechla jsem, jak se otevřely a zavřely dveře. Zaúpěla jsem, když jsem si protáhla bolavé svaly na zádech. Zamrkala jsem a zjistila, že druhá strana postele je prázdná. Posadila jsem se a podívala se na hodiny a uvědomila si, že byly teprve tři hodiny ráno. „Do prdele.“ Zamumlala jsem a uvnitř jsem se proklínala za to, že jsem si dovolila usnout s Aimee vedle sebe. „Do prdele.“ Znovu jsem zamumlala z vědomí, že byla možnost, že mě mohla Lucas nebo Dylan vidět.

Ve druhé místnosti jsem rozsvítila a stála tam s úšklebkem na tváři Alex. „Kdo k čertu byla ta blonďatá sexbomba?“

„Alex,“ zaúpěla jsem, „teď ne.“

„Vážně,“ přišla blíž a sedla si na konec postele, „kdo to byl? Vůbec jsem nevěděla, že máš ženskou!“

„To protože nemám.“ Natáhla jsem se přes postel s dekou omotanou kolem těla a vzala si tričko. Natáhla jsem ho na sebe, a pak jsem si vzala kalhoty, které byly pohozené stranou.

„Opravdu?“ Hodila Alex oči v sloup. „Vyplížila se s rozepnutou halenkou a džíny měl v podstatě u kotníků.“

„Usnuly jsme.“ Pokrčila jsem rameny a snažila jsem se vypadat, jako by mi to nevadilo. „A vůbec, neměla bys být v posteli se svou ženou, protože brzy ráno odlétáte?“

„Pff,“ usmála se a kývla směrem k polštáři vedle mě, „tak vážně, kdo je to?“

„Úleva od stresu.“ Ušklíbla jsem se a mrkla. „Škrábala jsem jí záda a ona mně – doslova.“

„Fuj.“ Odsekla Alex a tiše se smála. „Takže to není přítelkyně?“

„Od Katie jsem ještě neměla přítelkyni,“ podrbala jsem se na zátylku, „víš, ta sexy tmavovlasá krasobruslařka?“

„Vzpomínám si,“ přikývla Alex a pousmála se, „byla milá.“

„Strašná škoda, že to nevyšlo.“ Pokrčila jsem rameny.

„To bylo více než před čtyřmi lety.“ Zamračila se Alex a poškrábala se na hlavě. „Jak dlouho se vídáš s tou blondskou?“

„Pár měsíců,“ zašeptala jsem.

„Pár měsíců a já to vůbec nevěděla, až do teď?“ Zalapala po dechu Alex a věnovala mi ten 'nemohu tomu uvěřit' pohled.

„Protože spolu nejsme.“ Zamračila jsem se. „Nikdo to neví…kromě Jaiden a jejích rodičů.“

„Spence!“ Moje sestra zavrtěla hlavou a mírně se zasmála. „Nemůžu uvěřit, že ze všech lidí ty děláš tu 'přátelé s výhodami' věc s takovou nezbednou sexy blondýnou – a neřekla jsi mi o tom!“

„Můžeme od toho prosím upustit?“ Zvedla jsem obočí a ona trochu trucovitě přikývla. „A jmenuje se Aimee.“

„Jé,“ uchechtala se sestra, „takže vlastně znáš její jméno.“

„Vtipný.“ Řekla jsem s kamennou tváří a vzala Alex za ramena. „Teď zmizni z mého pokoje, než probudíš holky.“

„Já?“ Sykla. „Máš štěstí, že jsem nakoukla dřív, než ty dvě. Napůl nahá žena rozvalená na tvé dece…“

„Ven.“ Vystrkala jsem ji ze dveří, tiše jsem je zavřela a opřela se o ně. Někdy mi připadalo, že moje malá sestra nikdy nedospěje. Přišlo mi to poněkud roztomilé, přesto zároveň otravné.

10 – A je zpátky

„Maminko, bebí?“ Zamračila se Lucas a ukázala na mé obvazem omotané koleno. Její šedé oči rozzářily celou místnost, a i když jsem měla depresi kvůli své kariéře, která se chýlila ke konci, tak jsem se cítila spíš obdařeně, že budu moci trávit více času se svou dcerou.

„Budu v pořádku, zlatíčko,“ usmála jsem se a políbila ji na čelo.

„Vuc Vuc!“ Přiřítil se do kuchyně Anton a popadl Lucas za ruku. „Poť si hwát!“

„Páni,“ zakřenila jsem se, když Kyla položila tác sušenek a sýra. Aiden hned za ní přinesl ledový čaj, „tohle ráno je trochu hlučný, co?“

„Vždycky.“ Ušklíbl se Aiden a poplácal mě po zdravé noze. „Tak poslouchej, Kyla a já jsme si mysleli, že bychom tu uspořádali svatbu. Co si o tom myslíš?“

„U mých rodičů?“ Zvedla jsem obočí. „Není to trochu malé?“

„Bože, ne,“ zasmála se Kyla, „Antone! Nehraji si na schodech. Kolikrát ti to mám říkat!“

„Pwomiň, mamí!“ Anton se rychle matce omluvil, vzal Lucas za ruku a táhnul ji od schodů. Sedli si na hrací plochu a začali si stavět z kostek.

„Máme malý seznam hostů,“ bez váhání pokračovala Kyla v konverzaci, „uspořádali bychom to u jeho rodičů, ale oni se rozhodli v ten datum renovovat dům.“

„Nabídli se, že nám ho půjčí potom,“ pokrčil Aiden rameny, „ale už jsme s předstihem zarezervovali věci a někde chtějí za zrušení poplatek.“

„Navíc se chceme vzít dřív, správně zlatí?“ Usmála se Kyla a políbila Aidena na tvář.

„No už bylo zatraceně na čase,“ zamumlala jsem s úsměvem, „divím se, že jste vůbec nevytáhli Naley a neuprchli.“

„Prosím tě, tak romantické, jako to bylo,“ ušklíbla se Kyla, „máme větší vytříbenost.“

„Budete mít svatbu tady,“ mírně jsem se zamračila, „kdo je na seznamu?“

Při zmínce několika příbuzných z Aidenovy strany, jsem se kousla zevnitř tváře. Když jsem myslela na svou nejlepší kamarádku, tak jsem myslela na Kylu. Před pár lety, když jsem myslela na svou nejlepší kamarádku, tak jsem myslela na jeho nádhernou brunetu - sestřenici.

„Tví rodiče, Glen a jeho přítelkyni, samozřejmě Aidenovi rodiče,“ poklepala si Kyla na rty, „Alex a Sammy.“

„Alex?“ Polkla jsem.

„Jo,“ přikývla Kyla, „tvoje máma říkala, že ji pozvala. Hele,“ vzdychla, „vím, že vy dvě spolu moc nemluvíte, ale Alex je taky součástí rodiny a navzdory tomu, jak jsme se k sobě chovaly, když jsme vyrůstaly, je jako moje malá sestra.“

Přikývla jsem. „Já vím.“

„Ta pozvánka nejde rozšířit, jestli si děláš starosti kvůli tomuhle,“ odvětil tiše Aiden, „ona nepřijde.“

Ona jako Ashley.

„Lidičky,“ ztěžka jsem si povzdechla, „jestli ji tu chcete, tak je to v pohodě.“

„Nechci.“ Zamračil se Aiden.

„Ale je to tvoje sestřenka.“ Zamračila jsem se zmateně.

„A ty jsi moje nejlepší kamarádka, Spence.“ Pokračoval. „Vím, že jsem se k vám dvěma ve škole choval jako hajzl. Cítil jsem, že to ona mě zradila, ne ty. Pak jsem si uvědomil, že jsem byl stejný člověk jako ona. Ale ona ti ukradla srdce a byly jste šťastné a časem ti ho vrátila zlomené.“

„Aide,“ zaúpěla jsem a mnula si čelo, „nemyslíš, že držet v sobě zášť po čtyřech letech je malicherné?“

„Možná,“ řekla Kyla a vzala mou ruku, „ale stejně bychom mohli připustit, že je trochu sobecké říct, že dalším důvodem, proč nepřijede, je, že nechceme žádné drama.“

„Drama? Co by to bylo za života bez dramatu?“ Všichni jsme se otočili a uviděli ve dveřích stát Alex. Dlouhé černé vlasy jí vlály těsně pod hrudník a byla trochu vyšší, než si pamatuji. Zatraceně, tři a půl roku nevidět svou vlastní sestru změní váš pohled na věc.

„Alex!“ Kyla byla první, co k ní přiběhla a objala ji. „Myslela jsem, že nepřiletíš dříve než příští týden?“

„Taky jsem nechtěla,“ nespustila ze mě oči, „ale myslím, že bylo na čase.“

Zamrkala jsem a zamračila se, když odložila své tašky a přistoupila blíž. Dívala se na mě smutně a provinile. Přesto jsem ji chtěla nenávidět. Chtěla jsem, aby věděla, že ta slova, co mi posledně řekla, byla víc než bolestná, ale nemohla jsem. Byla to moje malá sestřička, a jak moc jsem na ni byla naštvaná, tak to byla Alex.

„Spencer,“ uniklo z jejích rtů mé jméno a začala ronit slzy, „Hrozně moc se omlouvám.“ Vykřikla a padla na kolena s hlavou do mého klína.

Polkla jsem a sledovala, jak Kyla a Aiden nahnali děti do kuchyně.

„Vím, že mě nejspíš nenávidíš-“ její šedé oči byly zamlžené slzami a já jí je okamžitě otřela.

„Nenávidět tě?“ Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. „Alex, já tě mám ráda.“

„Opustila jsem tě. Řekla jsem hrozné věci, které nemohu vzít zpátky!“

„Máš pravdu,“ navlhčila jsem si rty a vzala ji za hubenou tvář, „řekla jsi věci, které se zaryly hluboko, ale teď je to za námi.“

Chtěla jsem jí ukázat, že umím být lepším člověkem a prostě dovolím času, abychom se posunuly dál. Přebývat v minulosti bylo hloupé a nedávalo to prostor k tomu, aby se věci zlepšily. Chtěla jsem jí ukázat, že jsem to věděla. Že jsem to tak cítila.

„Chyběla jsi mi.“ Zafňukala Alex a vstala, „a proč jsi šla a udělala to?“

Uchechtla jsem se skrze slzy. Vzala jsem své berle a zvedla se. „Věci byly až příliš těžké.“

„Věci pro tebe nikdy nebyly příliš těžké.“ Usmála se Alex a otřela mé zatoulané slzy.

„Bože, podívej se na sebe,“ zašeptala úžasem, „hodně si dospěla.“

„Jsem sexy.“ Pokrčila Alex rameny a ušklíbla se. „Vím, žila jsem s Ash-“

„Jo.“ Přerušila jsem ji s nepřesvědčivým úsměvem. Chtěla jsem se jí zeptat, jak se jí daří. Opravdu jsem to chtěla vědět, ale nemohla jsem se přinutit se zeptat.

Ještě ne.

„Maminko?“ Přišla tiše do místnosti Lucas a její šedé oči se tázavě dívali na 'cizinku' stojící přede mnou.

Alex zalapala po dechu a držela si před pusou ruku, a pak se podívala na mě. „Je to…?“

„Lucas,“ opět jsem se posadila a opatrně si přitáhla svou tříletou dceru do klína, „to je moje sestra. Tvoje tetička Alex.“

„Ach, jsi nádherná.“ Opět si Alex klekla na kolena a prohlížela si drobnou blondýnku.

„Máš šedý oči.“ Zamumlala Lucas a ukázala na sebe. „Já taky.“

„Jo,“ zašeptala v úžasu Alex, „ach Bože, Spencer, moc mě mrzí, že jsem tady nebyla.“

Jen jsem zavrtěla hlavou a sledovala, jak Lucas přelezla z mého klína do Alexinýho a prohlížela si její obličej.

Někdy bylo snazší prostě odpustit, než žít ve vzpomínkách.