Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

31 – Hlas matky

Z obývacího pokoje bylo slyšet smích a mě to hřálo u srdce. Smích Daviesových dam.

Domyla jsem talíře a umyla si ruce. „Mami?“ Otočila jsem se a uviděla za sebou stát Lucas s utěrkou v ruce. „Potřebuješ pomoc?“

Usmála jsem se a ukročila vpřed. Vzala jsem z jejích rukou utěrku a posadila ji na stoličku před sebe. „Už sis udělala úkoly?“

Lucas přikývla a polkla. „Nemám ji ráda.“ Nakonec zašeptala a mrkáním zahnala slzy.

„Zlato,“ vzdychla jsem. Zastrčila jsem jí vlasy za uši a něžně jsem uchopila její tvář, „slyšíš Dylan. Slyšíš, jak je šťastná?“

„Já vím.“ Další šepot vyšel z jejích rtů a pokrčila rameny. „Ale s náma je taky šťastná.“

Opřela jsem si bradu o její malou nohu a vzhlédla k ní. Usmála jsem se, když mi prsty projela vlasy. „Ashley je skvělý člověk, Luc. Chci říct, že vždycky byla, když jsem ji znala.“

„Ale nebyla tady pro ni!“ Zvýšila Lucas hlas a pak jsem zaslechla, jak smích ustál.

„Lucas, ztiš se,“ vstala jsem a zavrtěla jsem hlavou, „nemusíš používat takový tón.“

„No,“ zlobila se a odtáhla se ze stoličky, „jsem unavená z toho, že jsem jediná, kdo si tady myslí, že to, že nás Dylan opustí, je špatný nápad!“ S tím vyběhla do svého pokoje a zabouchla dveře.

Odhodila jsem utěrku a vydala se ke schodišti. „Jestli ještě jednou bouchneš dveřmi Lucas Evelyn Carlinová, tak přísahám, že ti je vyndám z pantů!“ Zařvala jsem svým nejlepším 'Paula Carlinová' hlasem.

Čekala jsem, že je zabouchne znovu, ale věděla jsem, že by to neudělala, ale člověk si s ní nikdy nebyl jistý. Konec konců to byla Carlinová.

Můj pokoj byl bez dveří týden.

Celý ten týden jsem tam nemohla propašovat Ashley. A nemohla jsem se vyplížit.

Zkuste mít muchlovačku bez dveří. Dokonce jsem se pokusila zavěsit deku, ale byla stržena.

Zlá Paula. Přišla jsem tak o potencionální čas s Ashley.

„Měla bych jít?“ Řekla za mnou Ashley a já zavrtěla hlavou.

„Ne, ona jen… nevím.“ Zněla jsem poraženě.

Jak jsem měla říct své dceři, že mít Dylaninu matku zpátky v jejím životě byla dobrá věc? Ano, taky mě to bolelo. Cítila jsem to, co cítila Lucas, ale Dylan si ve svém životě Ashley zasloužila.

A i když jsem nevěděla celý příběh Ashleyiny nehody, která jí stála svou dceru, tak jsem v hloubi duše věřila, že za tím byla nějaká rozumná omluva. Během několika hodin, jsem byla svědkem štěstí, které měla malá Daviesová ve tváři, kdykoliv se podívala na svou matku a vidět jí jíst přímo vedle ní.

Kdyby matka opustila schválně svoje dítě a chovala se k němu špatně, tak byste neměli příliš nadšenou devítiletou holčičku hltající každé slovo, které vyšlo z dokonalých rtů Ashley.

„Mamí, kdy musíš odejít?“ Přišla za ní Dylan a vzala její ruku, zatímco se dívala na mě.

„Brzy, miláčku,“ zašeptala Ashley a klekla si. Projela prsty Dylaninými vlnitými vlasy, „ale vrátím se.“

Dylan přikývla, ale zamračila se. „Slibuješ?“

Usmála jsem se a klekla si vedle Ashley. „No, je to opravdu jen na Chelsea,“ řekla jsem tiše, „ale tvoje první utkání s týmem je za dva večery a já si myslím, že by tam tvoje matka měla být.“

Dylaniny oči se rozšířily a zazubila se. „Jo, mami, můžeš přijít? Konečně hraju hokej, přesně jak jsi řekla, že bych mohla!“

Ashley se rozzářila a v úžasu sledovala vzrušení své dcery. „Samozřejmě, že tam budu.“

„Hurá! Spencer říkala, že jí musím říkat trenérko, když budeme na ledě. Dokonce i Lucas jí říká trenérko, není to bezva?“ Usmála se Dylan a stiskla Ashleyinu ruku, a pak si zívla.

„Hej, Dyl,“ zašeptala jsem jí do ucha, „proč nenecháš maminku, aby ti připravila koupel a pak ti může přečíst příběh.“

Věděla jsem, že mě Ashley slyší a cítila jsem, že se na mě dívá. Cítila jsem, že jsem červená, jako bych zrudla.

Abych vám řekla pravdu, tak jsem si myslela, že to bude těžší, dovolit Ashley dělat s Dylan věci, které jsem musela dělat poslední čtyři měsíce. Ale pravda byla, že bylo přirozené se stáhnout a dovolit těm dvěma se znovu shledat. Nechtěla jsem jim stát v cestě.

Dylan přikývla a běžela nahoru po schodech, aby si vzala pyžamo.

„Děkuju.“ Vstala Ashley a otočila se čelem ke mně. „Myslím, za všechno, Spencer.“

Polkla jsem a trochu se zasmála. „Říkala jsem ti, že Dylan je hodné dítě…“ podívala jsem se na ni, „opravdu jsi ji vychovala dobře.“

Z Ashleyiných očí tekly slzy a ona si zakryla obličej. Plakala a já se okamžitě cítila špatně. Kvůli čemu jsem se cítila špatně, jsem si nebyla jistá. „Ashley?“ Bolelo to, vidět ji plakat.

„Ani nevíš, jak je to dlouho, co mi tohle někdo řekl,“ zašeptala skrze tiché vzlyky, „Bože, Spencer, tak moc jsem se snažila být dobrou mámou a pak, Bože.“

„Hej,“ zašeptala jsem a vedla jsem ji směrem do zadní místnosti, „podívej se na mě,“ vzala jsem ji za tvář a tiše jsem vzdychla, „Ashley, neznám celý příběh, ale jsem si jistá, že ať se stalo cokoliv, tak to nemá nic společného s tvým rodičovstvím. Sledovala jsem tě poslední hodinu s Dylan a musím říct, že jsi úžasná matka.“

Ashley přestala popotahovat a podívala se na mě. Natáhla jsem se přes malý stůl a vzala papírový kapesník. Podala jsem jí ho, zatímco jsem palci utírala slzy, které jí tekly po tvářích.

„Myslím, že je toho hodně, o čem si promluvit,“ zašeptala jsem, „a promluvíme si. Myslím, že chci vědě všechno, co se stalo a ne jen s Dylan, já jen- já“ podívala jsem se dolů a snažila se spolknout knedlík v krku.

Bože, proč tam bylo tak náhle horko? Neříkej to, Carlinová. Neopovažuj se to kurva říct. „-chyběla jsi mi.“

Kurva.

Zavřela jsem oči a snažila jsem se zarazit své srdce z vyskočení z mého těla. Opravdu jsem se snažila. Zavrtěla jsem hlavou, pustila Ashleyin obličej a ustoupila. Nechtěla jsem se na ni

podívat. Nechtěla.

Nemohla jsem.

Bála jsem se, že uvidím to, co se skrývalo za těma očima.

„Taky jsi mi chyběla.“ Slyšela jsem to. Stěží, ale slyšela jsem to. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že na mě zírá.

Nevěděla jsem, odkud se to vzalo.

„Myslím, že bychom měly najít Dylan,“ nakonec jsem zašeptala. „Ash,“ byla na odchodu a otočila se při zvuku svého jména. „Dylan o tobě nikdy neřekla ani jedno špatné slovo. Chyběla jsi jí a myslím,“ navlhčila jsem si suché rty, „myslím, že jsme rády, že jsi zpátky.“

Ashley se začervenala a to bylo poněkud roztomilé. Mlčky přikývla a chvíli se dávala dohromady, než zmizela z místnosti.

Vydala jsem se chodbou a všimla si, že Chelsea umyla všechno nádobí. „Panebože, to jsi nemusela!“ Přispěchala jsem k ní a ona se mi jen smála.

„Nevadilo mi to,“ pokrčila rameny, „každý si potřebuje promluvit a já nejsem ten, kdo jen sedí a nic nedělá.“

„Slyšela jsem vás tam.“ Přikývla jsem a pak byl někdo u dveří a hlasitě zaklepal. Pokrčila jsem rameny a vydala se směrem ke dveřím. Myslela jsem, že se možná Ryn rozhodla zastavit, nebo Carmen byla zvědavá.

„Hej, kočko,“ byla jsem vtažena do polibku a okamžitě jsem se odtáhla. „Co je kurva, Spence?“

„Aimee!“ Zasyčela jsem a rychle jsem zabouchla dveře a ujistila se, že se dovnitř nedostal všechen chladný vzduch. „Co tady děláš?“ Letmo jsem se podívala na Chelsea, která rychle odvrátila oči a vrátila se do kuchyně.

„No, je středa večer a chyběla jsi mi a obvykle,“ vydechla mi do ucha, „jsou holky s Jaiden na hokejovém utkání o těchto večerech.“

Vzala jsem ji za ramena a zavrtěla hlavou. „Musíš jít.“

„Spencer,“ vzdychla Aimee a vykroutila ramena z mého sevření, a pak se na mě intenzivně zadívala, „nechyběla jsem ti?“

Ne, vážně ne.

„Hele, Aimee. Teď na to není správný čas.“ Zdůraznila jsem a polkla. „Holky jsou tady.“

„Aha.“ Vypadala trochu zklamaně.

„Kromě toho jsem nevolala.“ Zašeptala jsem. Měly jsme pravidla. Zavolala bych jí a ona by se nečekaně objevila u mého prahu.

„Už mi vůbec nevoláš,“ Aimee máchla rukama ve vzduchu a zarazila se. „Kdo je to?“

„Co?“ Zvedla jsem obočí. Nemohla žárlit. Nesměla.

Další pravidlo.

„Na příjezdové cestě je úžasný mustang,“ přimhouřila mírně oči, „čí je?“

„Hej Spencer, máš náhra-“ Ashley se zarazila v chůzi, když si všimla, že blízko u mě stojí Aimee, „ručník.“

„Ehm,“ odkašlala jsem si a otřela si ruce o džíny, než jsem přikývla, „je jich pár ve skříňce vedle dveří koupelny.“

Aimee se usmála a olízla si rty. „Takže ty jsi nové hračka měsíce,“ sledovala jsem, jak její oči sjíždí tělo té brunety a rychle jsem střelila po Ashley omluvný pohled, „myslela jsem, že jsi řekla, že už nejsi na brunety, Spence?“

Ashley trochu spadla čelist a zadrmolila. „Já jen…“

Cítila jsem kolem svého pasu ruce a ztuhla jsem. Podívala jsem se na stranu a viděla jsem vedle sebe stát Chelsea s druhou rukou v bok dívající se na tu blondýnu. „Promiňte, ale máme tu nějaký problém?“

Ashley a já jsme si vyměnily zmatený pohled.

„Kdo jste?“ Zamračila se Aimee.

„Chelsea,“ zamumlala a zvedla obočí. „Opravdu se omlouvám, že vyrušuju tuhle dívčí hádku, ale miláčku,“ stočila ke mně pohled, „myslela jsem, že jsi říkala, že dneska večer budeme jen tři.“

Neznala jsem Chelsea.

Ale musela jsem jí poděkovat, myslím.

„Já vím?“ Trhla jsem sebou, když se rozletěly dveře a pak se znovu zabouchly.

Aimee byla pryč.

Chelsea se trochu usmála a pustila mě.

„Co to bylo?“ Zvedla Ashley obočí a já si těžce povzdechla.

„Omyl.“ Prošla jsem okolo ní a vydala se po schodech nahoru.

Potřebovala jsem čas pro sebe.

32 – No… gratuluju

„Máš ji ráda?“ Dylan si nakonec vlezla do postele a já ji políbila na čelo. Nesnášela jsem fakt, že jsem ji musela znovu opustit, ale zdálo se, že to bere docela dobře. „Maminko?“

„Hm?“ Zašeptala jsem a podívala se na její nádhernou tvář. „Mám Spencer ráda?“

Dylan dychtivě přikývla. „Říká, že tě má ráda.“

„Vážně?“ Usmála jsem se a lechtala Dylaniny boky, a pak jsem vylezla na postel a schoulila se vedle ní. „Spencer je výjimečná,“ zašeptala jsem a hrála si s jejími tenkými klavírními prstíky. „Kdysi jsem Spencer znala, Dyl.“

V Dylanině očích se ukázal zmatek. „Vážně?“

„Jo,“ vzdychla jsem, „ale ve škole.“

„Aha,“ pomalu přikývla, „vůbec neřekla, že tě znala.“

„Vím,“ políbila jsem ji na spánek a povzdechla si. Opřela jsem se o čelo postele, „věci jsou komplikované a až jednou vyrosteš, tak na to všechno přijdeš a pak ti pomůžeme tomu všemu porozumět, dobře?“

Dylan se usmála a pevněji si omotala mou ruku kolem svého těla. „Takže ji máš ráda?“ Zeptala se znovu a já se musela usmát.

Miluju ji.

„Ano.“ Odpověděla jsem a pohladila jí tvář, než jsem ji znovu políbila na čelo. „Měla by ses pokusit usnout, miláčku.“

„Nemůžu.“ Našpulila Dylan pusu. „Lucas mi ještě neřekla dobrou noc.“

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mladá Carlinová se stala velkou součástí Dylanina života. Velkou součástí. Právě když jsem se chystala něco říct, tak někdo lehce zaklepal na dveře.

Lucas vešla do místnosti ve svých flanelových kalhotách a roztrhaném starém hokejovém dresu. „Jen jsem chtěla říct dobrou noc.“ Zašeptala, aniž by se na mě podívala. Sledovala jsem, jak se přemístila na druhou stranu postele a přitiskla rty na Dylaninu tvář. „Dobrou, sestřičko.“

Srdce mi upadlo na podlahu.

Dylanin úsměv byl dost, aby tam zůstalo. „Dobrou, ségra.“

Lucas se na mě nakonec podívala a trochu vzdychla. „Za to předtím se omlouvám,“ zašeptala, „dobrou noc, slečno Daviesová.“

„Co udělala, maminko?“ Zeptala se Dylan ze široka otevřenýma očima. Přitulila jsem se blíž ke své dceři a přitiskla k její hlavě tvář. „Přejde jí to.“ Nakonec řekla, když jsem zůstala mlčky.

Nevím proč, ale tak nějak jsem jí věřila.

„Co jsem ti říkala o přecházení po mém koberci?“ Zvedla na mě Spencer obočí a já se zastavila uprostřed kroku a rozpačitě se na ni dívala. „Myslela jsem si to.“ Usmála se a ukázala na křeslo. „Ashley, nevím, proč se tak bojíš.“

„To já právě taky nevím.“ Vzdychla jsem a posadila se ne jako dáma, jako předtím. „Carter musel na téměř 45 minut s Chelsea odjet pryč a mě to tady zabíjí.“

Spencer se naklonila a mírně okusovala vršek svého pera. „Co tě víc děsí? Rozsudek nebo tvoje reakce?“

Zírala jsem na ni. Všechno to bylo zatraceně děsivé. Ale zároveň mě nejvíc děsila reakce Carlinové. Lucas už byla připravená, že si ji vezmu a mohla jsem říct, že se o Dylan Spencer opravdu starala, jako já. Byla k ní jako opravdová matka a já se ji chystala vytrhnout?

Znovu bych je nezvládla ranit. Nezvládla bych vidět tu bolest ve Spencřiných očích, jako jsem viděla v ten den, kdy jsem se s ní rozešla.

Umřela bych, než abych dovolila, aby se to stalo.

Ale Dylan byla moje dcera.

„Prostě mě to všechno děsí,“ přiznala jsem se tiše. „Jak budeš reagovat, jak bude reagovat Lucas …“

Opřela jsem se do křesla a Spencer si povzdechla a zavřela oči. „Ráda bych řekla, že to k nám není fér,“ nakonec oči otevřela a podívala se na mě s trochou smutku, „ale opravdu to není fér k tobě.“

Dívala jsem se na ni mírně zmateně. Vstala a zamířila ke mně. Sedla si vedle mě. „Cože?“

„Dylan s námi byla od doby, co začal školní rok a my si užívaly, že s námi je. Dokonale do naší rodiny zapadla a vím, že ji Lucas zbožňuje a že by Dylan chránila vlastním životem, když by musela.“ Cítila jsem její ruce na mých. Byla jsem si jistá, že je to jen pro uklidnění. Bože, Spencer mě uměla uklidnit od doby, co jsem se nečekaně ukázala v jejím životě. „Ale Ashley, ty sis toho taky prožila hodně. Prožila sis toho hodně a teď jsi tady a bereš si Dylan zpět do svého života,“ pousmála se a v koutku očí se jí tvořily slzy, „měla bys být hrdá.“

„Ale-“

„Ne,“ zavrtěla Spencer hlavou, „není fér, že tě to uvnitř ničí, když bys měla skákat radostí. Dylan je tvoje dcera a patří k tobě.“

Ztěžka jsem polkla a podíval se stranou. V očích se mi tvořily slzy. „Bože, Spencer, to prostě tak moc bolí.“ Nakonec jsem tiše zavzlykala.

„Já vím.“ Slyšela jsem ji zašeptat, když si mě přitáhla do objetí a jemně mi třela záda. Okamžitě jsem se cítila v bezpečí.

Zaklepání na dveře způsobilo, že jsme se od sebe odtrhly a čekaly, až Spencer řekne dále. Neřekla ta slova, dokud nebyla zpátky za svým stolem.

Osobní pocity se začaly zapojovat, ale aspoň mohla Spencer nasadit svůj profesionální úsměv a vykřiknout 'dále'.

Carter vstoupil za Chelsea a mrknul na mě.

Ach Bože.

Držela jsem se pevně loketních opěrek.

„Slečno Carlinová, myslím, že s jistotou mohu říci, že slečna Daviesová si smí vzít Dylan k sobě,“ hodil na Spencřin stůl několik složek a ona je zvedla a listovala jimi, „navíc, je do konce měsíce uvolněna z práce v Thunder Bay. To nám dá dostatek času, aby se dostala na slyšení.“

„Práce?“ Podívala se na mě Spencer a já polkla.

Nebylo to moc. Podařilo se mi získat částečný úvazek v základní škole jako učitelka hudební výchovy. V podstatě jsem zaskakovala tu tam, kde mě bylo potřeba. Kvůli tomu jsem chodila do školy a brala soukromé lekce, zatímco jsem zůstala 'v pozadí' při tvorbě Alexina alba. Vždycky je potřeba se 'stáhnout'.

„Slečna Daviesová učí hudební výchovu v základní škole Greenpoint,“ usmála se Chelsea, „kvůli tomuhle ji uvolnili.“

Spencer se na mě podívala a já si nebyla jistá, co její výraz znamenal. „Páni,“ vydechla s úsměvem a kousla se do spodního rtu, „takže, ehm,“ odkašlala si a odtáhla si vlasy na stranu a posadila si, „kdy je slyšení?“

„Za dva týdny.“ Usmál se na mě Carter. „Je to tak trochu povinné, ale obě víme, že to slečna Daviesová nepotřebuje.“

„Jo.“ Přikývla Spencer a zavřela složku a odstrčila ji na roh svého stolu. „No,“ podívala se na mě, „gratuluju.“

Měla bych skákat radostí.

Ale Bože, kdybyste byli svědkem toho, co jsem byla já, toho pohledu, co měla ve tváři, tak by vám to drásalo srdce. „Děkuju.“

„Po tom všem to vypadá, že vás nemusím doprovodit na to hokejové utkání.“ Šťouchla do mě Chelsea a já přikývla. Očima jsem zkoumala tu blondýnu za stolem.

Nedívala se na mě nebo nikdo, když na to přijde. Nakonec na mě její oči od stolu vzhlédly a ona si olízla rty. „Dylanino utkání je v půl sedmé. Většinou chodíme do Rapture na lehkou večeři kolem půl páté, jestli máš zájem.“

Přikývla jsem a vstala. Potřebovala jsem na vzduch a být chvilku o samotě. „Uvidíme se pak, Spencer.“

Přikývla a trochu se usmála.

Potřebovala jsem na záchod.

Byla jsem ráda, že jsem neměla ten pizza bochánek k brzkému obědu.

33 – Náladová Carlinová potřebuje jistou… věc

„Do toho, Wyntersová!“ Vykřikla jsem, když po páté během deseti minut ve třetí třetině přišla o puk. Vzdychla jsem a opřela se o mantinely. Sledovala jsem, jak můj tým trochu prohrává.

Nebylo to tak, jak jsem je trénovala a to mě frustrovalo.

Možná to bylo jen mnou.

Byla jsem rozrušená z toho, jak jsem se cítila kvůli tomu, jak se vyvíjela celá ta věc s Ashley a Dylan.

Ashley měla práci, která na ni čekala, byla další věcí, která mi stahovala smyčku. Nechápejte mě špatně. Byla jsem hrdá na to, že se snažila a měla dobrou práci. Vím, že v tom bude skvělá.

Ale stejně to znamenalo, že odejde.

S Dylan.

Opustí Kenoru.

Opustí mě.

Rozhodčí fouknul do píšťalky a to mě prudce vytrhlo z mých myšlenek. „Trest pro číslo jedenáct!“ Zařval a sledoval, jak Jaiden pokrčila rameny, když se dostala na trestnou lavici.

„Árgh!“ Odhodila jsem své desky. Prohrávali jsme o tři góly a to mě trochu štvalo.

Obvykle tyhle dívky hrají pro zábavu.

Obvykle.

Ale ten večer jsem nechtěla prohrát. Ne s mojí náladou.

Bouchla jsem do plexi u trestné lavice a ona vyskočila. Stáhla si své dlouhé vlasy do culíku. „Co to sakra bylo?!“

„Co, hákovala mě a já ji strčila a pak jsem ji podrazila.“ Pokrčila Jaiden rameny. „To nic. Vyhrajeme, trenérko.“

Ani jsem se neobtěžovala otevřít pusu. Jen jsem jí věnovala svůj nejnaštvanější pohled a dál jsem sledovala, jak se vyvíjí utkání.

„Uklidni se, trenérko.“ Zaslechla jsem za sebou hlas a otočila se. Stála tam s kafem navíc pro mě Carmen. „Jsi nervózní. Trochu se uklidni.“

„Sklapni, Mandezová.“ Zasyčela jsem a napila se kafe. Sledovala jsem, jak jedna z mých děvčat přejela kluziště a dala gól. „Ano!“ Vykřikla jsem. „Vidíte týme, ještě pár takových a budu šťastná.“

„Potřebuješ si vrznout, trenérko.“ Ušklíbla se Jaiden a já na ni zvedla obočí. Luskla jsem prsty a ukázala na její místo.

Poslechla.

„No, tak trochu ano.“ Zašeptala mi Carmen do ucha a já protočila oči v sloup.

„Nemám náladu,“ vzdychla jsem a odstrčila ji.

„Co? Ty sis myslela, že se ti nabízím?“ Uchechtla se a já ji strčila kafe zpátky do ruky. Bylo to moje tiché 'jdi do prdele'. „Zatraceně Carlinová, co je to s tebou?“

„Nic.“ Chodila jsem sem a tam a křičela jsem na Jaiden, zatímco opouštěla lavici. „Dostaň je, Wyntersová!“

„Jdu na to, trenérko.“ Ušklíbla se a nasadila si zpátky helmu.

Ach jo. Zbývalo pět minut a vedli o jeden gól.

Věděla jsem, že se mi z nějakého důvodu Jaiden líbila.

A vyhráli jsme.

„Skvělý utkání.“ Řekla jsem svému týmu a následovala ho, abych si potřásla rukou s trenérkou druhého týmu.

Poté jsem foukla do píšťalky a děvčata v šatně se na mě podívala. „Žádný nadávání?“ Usmála se Jaiden nevinně.

„Wyntersová,“ tiše jsem ji pokárala a ona se opřela a pousmála se. „Jen se chci umluvit za své chování,“ oslovila jsem tým, „nebylo to k vám všem fér a omlouvám se.“

Jaiden se na mě trochu smutně podívala. Vstala a poplácala mě po paži. „Chápu to.“

„Takže Kylie říká, že je lepší, než já, co se týče lakrosu. Řekla jsem jí, že by teď prostě měla začít ukazovat špínu ve svém obličeji, protože budu mít její hlavu tak daleko v-“

„Luc!“ Zalapala jsem po dechu a zvedla obočí. „Vážně už nesmíš trávit čas s tetou Carmen, tetou Sammy a Jaiden o samotě.“

„Ale proč?“ Našpulila Sammy pusu. Naklonila se přes kuchyňský pult, vzala kostku sýru a hodila si ji do pusy. „Je to taková zábava kazit nevinné špunty.“

„Ne mojeho špunta.“ Podívala jsem se na ni a ona se jen usmála a pokrčila rameny.

„Copak nemáš budík?“ Zívla Carmen a vyšla z ložnice pro hosty ve svém náhradním bílém tílku a flanelových kalhotách.

„Má,“ usmála se Sammy, „jen ho neumíš používat.“

„Mrcho.“ Zamračila se Carmen.

„Sprosté slovo!“ Zalapala po dechu Lucas a zahihňala se, když Carmen hubovala.

„Kde je Dylan?“ Podívala jsem se na svou dceru a ona jen pokrčila rameny.

„Myslím, že si ve svém pokoji dodělává úkol.“

„Prcku,“ vklouzla Sammy vedle Lucas a trochu jí rozcuchala vlasy, „myslím, že až odsud Jaiden odejde, tak bychom mohly vzít tebe a Dyl ven na horkou čokoládu.“

Lucasiny šedé oči se s úsměvem na tváři rozšířily. „Můžeme, mami?!“

Je jasné, že si nevzali mé předchozí prohlášení ohledně toho, že nemají být s Lucas o samotě, vážně. „Samozřejmě.“ Zdá se, že ani já ne.

„Anooo!“ Lucas máchala pěstmi ve vzduchu, když slézala ze své židle a běžela po schodech nahoru. „Dylan, oblíkni se. Půjdeme ven!“

„Páni,“ otočila se Sammy, aby na mě viděla, „taky chci jednu.“

„No, moji mít nemůžeš.“ Podívala jsem se na ni vážně.

„Jo, naši mít nemůžeš.“ Vyplázla na Sammy Carmen jazyk a já protočila oči v sloup.

Ty dvě by si měly zašukat a mít to už za sebou.

Vážně.

„Ahoj,“ otevřela Jaiden bez zaklepání dveře a skopla své zasněžené boty ke dveřím, „jsou malá dětská ouška v dohledu?“

„Chceš říct, kromě tvých?“ Ušklíbla se Sammy.

„Au.“ Zamračila se Jaiden a držela si ruku na srdci. „To mě ranilo, Taylorová. Dáš mi pusu, aby mi bylo líp?“ Zavrtěla obočím.

„Ve tvých snech.“ Uchechtla se Sam a já si všimla, že na mě Carmen zvedla obočí.

Pokrčila jsem rameny.

Příliš mnoho podělanýho sexuálního napětí v tomhle domě.

„Ach Bože, jo, ty jsi bez pochyb v mých snech.“ Puberťačka mrkla a sundala si čepici a stáhla si vlasy gumičkou dozadu. „Nebudete mi věřit, jaký jsem měla ráno! Probudila jsem se v půl páté, abych šla na trénink s touhle zlomyslnou potvorou ze severu, jen abych zjistila, že trenérka má horší náladu na utkání po škole.“

„Slyšela jsem, že si potřebuje vrznout.“ Přikývla Carmen a mrkla na mě.

„Vy tři z mého domu.“ Ukázala jsem směrem ke dveřím a hodila jsem po Jaiden její čepici.

„Fajn.“ Zvedla Sammy ruce. „Jen počkáme na tu nejmenší a zmizíme ti z dohledu.“

„Možná by ses měla uspokojit sama, zatímco budeme pryč, Spence.“ Zašeptala mi do ucha Carmen.

„Běž do prdele.“ Zašeptala jsem s úšklebkem.

„Sprostý slovo!“ Ukázala na mě Lucas. Vůbec jsem si neuvědomila, že tam stála.

„Ano MAMI, sprostý slovo!“ Hravě mi nadávala Jaiden, než vzala Lucasin obličej do rukou a vtiskla jí polibek na čelo.

Lucas se přihlouple usmívala a vzala ruku, co jí Jaiden nabídla.

„Budeme zpátky nejpozději před osmou.“ Usmála se Carmen a objala mě. „Dej si bublinkovou koupel nebo tak něco. Odpočívej.“

„Nebo zavolej Aimee.“ Pokrčila Sammy rameny.

Jasně.

…

Rozhodně ne.

„Bavte se!“

„Pa mami. Mám tě ráda!“

„Pa Spencer, mám tě ráda!“ Zakřičela Dylan a zahihňala se, když ji Sammy zvedla a pronesla dveřmi.

Konečně klid a ticho.

Prozatím.

Bezdůvodně jsem dodělala svou mísu se sýrem a krekry a dala ji do lednice.

Horká koupel zněla dobře.

To místo bylo bez poskvrny.

Potřebovala jsem něco dělat.

Zazvonil mi telefon a vytrhnul mě z myšlenek. „Haló?“

„Ahoj,“ slyšela jsem druhý hlas, „máš dneska večer čas?“

Rozhlédla jsem se po prázdném domě. „Ehm, jo,“ polkla jsem a opřela se o pult, „holky právě odešly s Jaiden.“

„Aha,“ vydechla, „můžu přijít?“

Ach Bože, to opravdu nebyl dobrý nápad. Nevěděla jsem, jestli bych měla…

„Jo,“ kousla jsem se do rtu. Byla jsem neklidná, „ano.“

Skvělý, Carlinová. Co jsi to právě udělala?

34 – Věci pod povrchem

„Jsi si jistá, že ti to nepřijde divné?“ Zeptala jsem se Spencer, když položila tác s horkým jablečným moštem na konferenční stolek.

„Ehm,“ pokrčila rameny a sedla si na křeslo proti mně, „trochu.“ Přiznala se s malým úsměvem. „Nečekala jsem telefonát od tebe, natož, že se zeptáš, zda můžeš přijít.“

Napila jsem se svého nápoje, potom co jsem do něj foukala a dívala jsem se směrem k ní. „Neurazila bych se, kdybys řekla, že to není v pohodě, Spencer.“ Zašeptala jsem. „Všechno je tak…“

„Neskutečné?“ Zeptala se Spencer a já přikývla. „Je všechno v pohodě?“ Zeptala se tak sladce a kousla si do jedné z mnoha nejrůznějších sušenek na talíři.

„Ne.“ Odpověděla jsem jednoduše. „Chci říct, tady jsem tak šťastná, že mám Dylan téměř zpátky ve svém životě, víš? Ale pak je tu skutečnost, že se stala hodně velkou součástí tvojí rodiny s Lucas. Byla jsem toho svědkem během těch dvou hodin, co jsem tady minulý večer byla a prostě cítím, jako bych to narušovala.“

Spencer se na mě dívala, a pak si odkašlala a odložila svůj hrnek. „Nejsi narušitel,“ olízla si rty a projevila zájem o svou knihovnu, než se podívala zpátky na mě, „Dylan je tvoje dcera, Ashley a navzdory tomu, co se stalo, patří k tobě. Cítím se docela poctěna, že jsem se o ni pro tebe starala.“

Tála jsem z jejího vřelého úsměvu.

Jak z toho může být tak klidná?

„Jsi tak klidná?“ Mírně jsem se zamračila. „Myslím ohledně tohohle a já musím běžet do koupelny nebo nejbližšího keře a vyzvracet své vnitřnosti.“

Páni, moc upřímnosti, Daviesová.

Spencer se s obavami zamračila. „Je to zdravé?“

„Nervy.“ Zašeptala jsem a hrála si s prsty. „Myslím, že jsem zlomená.“

„Zlomená?“ Usmála se Spencer a vstala. Panebože, ona se blíží ke mně. Cítila jsem, jak se gauč mírně probořil, když si vedle mě sedla. „Kde jsi zlomená?“

„Všude.“ Odpověděla jsem upřímně.

„Jsem klidná,“ zašeptala a její oči cestovaly po mém obličeji a dolů ke krku, než se znovu dívaly nahoru, „protože se nemá smysl rozrušovat nad něčím, co je nevyhnutelné.“

„Ty vůbec nejsi rozrušená?“ Zeptala jsem se a tentokrát jsem ji okukovala já. Měla nad pravým obočím jizvu a mírně se mračila. Vypadala, jako by byla dost hluboká na stehy, ale Spencer byla na stehy příliš paličatá.

„Samozřejmě, že jsem,“ opřela se a rozhlédla se po svém příjemně teplém vřelém obývacím pokoji, „je to pro mě těžké, nemysli si, že není. Mám dceru, která se chystá vyvádět a já ji nikdy předtím takhle rozrušenou neviděla a je to poněkud nervy drásající. Byla nám zamlčována tajemství od jedné osoby, o které jsme si obě myslely, že jí můžeme důvěřovat,“ ztěžka si povzdechla, „a pak jsem zjistila, že ta malá holčička, o kterou se starám, není nikdo jiný, než dcera Ashley Daviesové.“

Zírala jsem na ni, protože poprvé po letech, jsem byla svědkem emocionálního zhroucení té blondýny. Měla velmi silný štít, aby zakrývala své emoce, ale vypadala, jako že o něj přijde.

„Neříkám, že můj život byl po tobě těžký,“ nakonec jí tekly slzy, „ale Bože, bylo to téměř nesnesitelné, když jsem si uvědomila, že se nikdy nevrátíš.“

„Ale já se vrátila!“ Sedla jsem si a dívala se na ni. „Vrátila jsem se, Spencer a řekla jsem Alex, aby ti vyřídila, že jsem se zastavila.“

„No, tu zprávu jsem nedostala,“ vstala a začala sklízet tác ze stolku, „ale dostala jsem pohlednici, kterou jsi poslala celé mojí rodině, zatímco jsem byla ve škole.“

„Spencer, to není fér.“ Vymáčkla jsem ze sebe a následovala ji do kuchyně. „Byla… jsem hloupá.“

„To byla!“ Odsekla mírně Spencer. „Bože, Ashley, tehdy jsi byla tak zatraceně oslepená strachem, že jsi ani nemohla vidět, že bych se pro tebe vzdala všeho, abych byla s tebou.“

Svěsila jsem hlavu. Stejně, jako jsem nechtěla znovu prožít minulost, jsem věděla, že je to třeba udělat. Byla to součást 'uzdravovacího' procesu. „Nemůžu tu stát a říkat ti, že jsem jen chtěla, abys žila svůj sen, ale obě víme, že to je lež.“

„Přiznáváš to?“ Zvedla obočí a založila si na hrudi ruce. „Byla ta žádost o ruku jen přetvářka? Ty sliby, co jsi mi dala, byla to jen slova, řečená jen kvůli tomu, abych se cítila výjimečná? Protože v tu chvíli, kdy jsme byly zlomené, jsem se výjimečně necítila.“

Nechtěla jsem myslet iracionálně. Opravdu nechtěla. Ale ta vina na mých bedrech byla příliš těžká. „Proč jsi s ní odešla?“

„S ní?“ Mírně se zasmála. „S Carmen? Protože tam pro mě byla, když jsem ležela na kousky na podlaze. Protože jsem potřebovala někam, kam jsem chtěla a Bože, proč to otáčíš? Byla jsem raněná, Ashley.“

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. „Takhle to nemělo být. Vůbec jsem tě nechtěla naštvat.“

Spencer zamrkala. „Nejsem naštvaná,“ zašeptala, „jsem raněná. Jsem zmatená a stejně tak ztracená jako ty.“

„Zníš naštvaně.“

„Ne, neviděla jsi mě naštvanou.“ Řekla Spencer vážně. „Nepřináším minulost, aby věci byly nepříjemnější, ale potřebovala jsem odpovědi. Potřebovala jsem je už dávno a nechci si nechat ujít další šanci.“

„Odpovím na všechno.“ Zastrčila jsem si nějaké vlasy za uši a vzdychla. Promnula jsem si oči. Vypadala tak unaveně a vyčerpaně. „Ale jestli si unavená, tak to můžeme nechat na jindy…“

Spencer zavrtěla hlavou a odtáhla se od pultu. Vydala se zpátky do obývacího pokoje. „Tentokrát si musíme vážně promluvit.“

„Slíbila jsi, že mi nikdy nezlomíš srdce.“ Nakonec zašeptala. Už se mi nedívala do očí a já cítila, jak mi srdce spadlo na ledovou plochu k nohám. „Slíbila jsi mi to.“ Její tón byl zoufalý. Jen žadonila, abych se k ní vrátila. „Tak tady jsem,“ pomalu sundala z prstu prsten a já jsem mlhavě slyšela, jak mi dopadl k nohám, „zlomená.“

Otupěle jsem zírala dolů k nohám na kroužek z bílého zlata, který se třpytil v celé své kráse.

„Běž.“ Bez hnutí zašeptala.

„Cože?“ Zamrkala jsem a pomalu jsem zvedla prsten.

„Jen běž.“ Kývla Spencer směrem k východu. „Nebudu tě přemlouvat, jestli to znamená, že o nás musíš přemýšlet. Prostě odejdi.“ Řekla ostře a zabořila oči do mých.

„Spencer…“

„Hodně štěstí, zítra.“ Zašeptala Spencer, než se otočila a bruslila směrem k šatně. Slyšela jsem pláč, který se rozléhal chodbami a já se zhroutila na studeném povrchu a vlastní pláč mi třásl celým tělem.

„Vyděsila jsi mě,“ zašeptala jsem a klesla na gauč vedle ní, „bylo mi osmnáct. Byla jsem zasnoubená a měla jsem ve svém životě tu nejdokonalejší přítelkyni. Byla jsi tak dokonalá, Spencer. Pokaždé, když ses usmála, pokaždé, když ses na mě podívala nebo mluvila – tak jsi byla definicí dokonalosti. A já… ne.“

„Myslím, že jsi mě měla nechat to posoudit.“ Pokrčila Spencer rameny a vstala, aby rozsvítila pár svíček. „Myslela jsem, že jsi dokonalá – pro mě.“

„Omlouvám se.“ Emoce, které proběhly mým tělem, vyvolaly bouři v mém žaludku. Chtěla jsem plakat. Spencer byla raněná kvůli mně. Celou tu dobu to nesla a jen při pohledu na její smutné oči, se mi chtělo držet ji a říct jí, že bych udělala cokoliv, aby jí bylo lépe.

„Neomlouvej se.“ Vzdychla znovu Spencer. „Minulost je za námi. Nechci tu stát a hádat se s tebou o věcech, které prostě nemůžeme změnit. Jen to chci v tuhle chvíli pochopit.“ Trochu se začervenala.

„Jsi v tyto dny pěkně nespoutaná petarda.“ Pozorovala jsem ji s malým úsměvem a snažila jsem se odlehčit náladu. Stále jsem cítila to napjetí ve vzduchu, ale pomalu se vytrácelo a to byla dobrá věc.

Spencer se jen usmála a znovu se napila. „Milovala jsi mě, že jo?“

Zírala jsem na ni a zadržovala dech. Nečekala jsem tuhle otázku. Teda zatím ne. „Nikdy jsem nepřestala.“ Zašeptala jsem a nedívala jsem se jí do očí.

Přikývla a odložila svůj hrnek, a pak si stočila nohy pod sebe. Otočila se ke mně čelem a prohlížela si mou tvář. „Co se stalo, Ash?“ Její hlas byl tak plný obav, že mi to lámalo srdce.

Co když si o mně myslela míň?

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se tiše. Stalo se toho hodně. Potřebovala jsem vědět, co má na mysli.

„Myslím všechno, co se stalo? Vím, že Dylan byla tvoje volba,“ mírně se usmála a trochu pokrčila rameny, „Sammy to vyklouzlo.“

„Jo, jen jsem se cítila připravená. Nebylo to tak, že bych chtěla někoho, koho bych milovala a o koho se starala. Jen jsem cítila, že je na čase.“ Cítila jsem, jak se trochu uvolňuji. „Pokoušela jsem se měsíce, než se to povedlo. Alex mě děsila.“ Řekla jsem a protočila oči v sloup a všimla si, že se Spencer okamžitě ode mě podívala jinam.

„Když Alex zjistila, že jsem těhotná, tak odešla. No, technicky jsem odešla já, protože na mě byla naštvaná.“ Spencer vzala mou ruku, aby mě zastavila od přecházení a stáhla mě dolů na gauč. „Neplánovala jsem Lucas.“ Řekla vážně. „Jeden večer jsem šla s Carmen na večírek a následující ráno jsem se vzbudila v cizí posteli. O devět měsíců později přišla Luc.“

„Aha.“ Zamračila jsem se. Nebyla jsem si docela jista, jak tuhle informaci pobrat. „Kolik je Lucas?“

Spencer polkla a vydechla, „jedenáct.“

„Aha.“ Dobře. Dýchej. Nemáš právo být… „Netrvalo ti to dlouho, co?“ Některé věci se vůbec nemění. Stále jsem nedokázala udržet pusu zavřenou.

„Nedělej to.“ Řekla Spencer příkře a ukázala na mě prstem. „Neopovažuj se komentovat mý tehdejší činy.“

„Nebudu.“ Pokrčila jsem rameny a otočila se čelem ke krbu. „Má v životě Lucas nějakou roli?“

„Ne.“ Spencer vstala, vzala svetr a hodila ho na sebe. „Sotva si pamatuju jeho jméno a jediný důvod, proč si jeho jméno pamatuju je, že mi to ráno potom zanechal vzkaz.“

„Jako gentleman.“ Posmívala jsem se s větší žárlivostí, než jsem chtěla. Slyšela jsem, jak si Spencer odfrkla a zírala na mě. „Mám právo být tomu trochu naštvaná.“ Řekla vážným tónem.

„Ne, to opravdu nemáš. Kromě toho jsem řekla, že se nebudu hádat kvůli těmhle věcem z minulosti.“

„Trvá devět měsíců mít dítě a ty jsi byla v posteli s někým tři měsíce potom, co jsem tě opustila.“ Páni. Přeformuluj příště svoje slova, Daviesová. Trhla jsem sebou, když jsem si všimla, jak jí zčervenaly uši.

„Přesně tak. Opustila jsi mě.“ Vzala hrnek a málem ho hodila do dřezu. „Měla jsem se jednoduše vyspat s Carmen, když jsem měla šanci. Možná by ti to dalo skutečný důvod, abys tak žárlila.“ Slyšela jsem, jak mumlá polohlasně.

„Ty jsi s ní nespala?“ Trochu jsem se zamračila. „Opravdu?“

„Zníš téměř, jako bys z toho měla radost.“ Zavrtěla Spencer hlavou. „Legrační je, že jsem s ní nemohla spát a jednou jsme tomu byly hodně blízko. Tak blízko, ale nemohla jsem to udělat, protože jsem prostě cítila, jako bych tě podváděla. Protože jsem ti řekla, že bych se jí nikdy nedotkla a prostě by to bylo jako zrada.“

Nevěděla jsem, co na to říct. Myslím, že to byl ten večer, kdy jsme na sebe všechno řekly. Možná to nebyla dobrá věc. „Po tobě jsem s nikým nespala, až něco málo před rokem.“

Spencer se na mě dívala, jako by mi právě narostla druhá hlava. „Vážně?“ Zašeptala s dokořán otevřenýma očima.

Nevěděla jsem, jestli se mám urazit nebo ne.

„Vážně.“ Trochu jsem přikývla a odvrátila zrak. „Proč je tak těžké tomu uvěřit?“ Zeptala jsem se v rozpacích.

Spencer pokrčila rameny a kousla se do rtu. „To nevím? Myslím, že jsem to možná předpokládala, abych se cítila lépe, že nedělám totéž?“ Zašeptala a hrála si se svými prsty v klíně.

„Katie byla poslední přítelkyně, o které jsem se dočetla.“ Řekla jsem tiše a podrbala se na zátylku. Její oči se na mě rychle podívaly a já jen trochu pokrčila rameny. „Četla jsem o tvém rozchodu v jednom sportovním časopise.“

„Aha.“ Zašeptala a zastrčila si nějaké vlasy za uši.

Takže, protože příští týden musím být v Německu, tak jsem doufala, že bychom strávily víkend o samotě.“ Usmála se na mě Katie a dala mi polibek na koutek úst.

„Kate,“ trochu jsem se usmála, „už jsem slíbila rodičům, že budu na víkend doma, aby strávili čas s Lucas.“

„Celý víkend?“ Zvedla Katie obočí a mírně se ode mě odtáhla. „Spencer, vidíme se tak patnáct dní v měsíci a chybíš mi. Moje partnerka začíná nedodržovat svou část dohody s mou sexuální frustrací!“

Ušklíbla jsem se na ni trochu. Katie byla nejlepší krasobruslařka na stadionu a já musela přiznat, že na ledě byla rajcovní. Oblečená v sexy oblečcích a byla tak ohebná, že to bylo hodně rajcovní. Připomínala mi určitou brunetou, která neuměla bruslit, ale její jméno nebylo zmíněno. „Á, chudáčku,“ zašeptala jsem proti jejím rtům a jemně ji políbila, „rodiče tě mají rádi, tak proč se ke mně nepřipojíš?“

Katie vzdychla a pokrčila rameny. „Tohle je… vždycky je to tak a ty víš, že mám ráda Lucas, Spence, ale sotva jsem s tebou o samotě.“

„Co chceš, abych udělala?“ Zamračila jsem se. „Jsem matka, Katie, a ty jsi to věděla, než jsi se mnou začala chodit. Mám odpovědnost a mám v úmyslu být tou nejlepší matkou, jakou můžu s ohledem na to, jak málokdy jsem doma.“

„To chápu,“ stáhla si Katie své hnědé vlasy do malého culíku, a pak sevřela svou tašku na bruslení, „někdy si říkám, jestli to vůbec stojí za tu námahu.“ Zamumlala.

Zavrtěla jsem hlavou a vzdychla jsem. Sevřela jsem svou hokejovou tašku. Byla jsem unavené z těch stále se opakujících argumentů. „Možná máš pravdu.“ Řekla jsem a podívala se na ni vážně. „Chápu, odkud se to vzalo, ale nehodlám zlomit Lucasino srdce, když jí její prarodiče řekli, že její matka se za ní nepřijede podívat.“

„Vypadá to, že ses rozhodla.“ Řekla smutně a já pokrčila rameny.

„Nebylo o čem se rozhodovat.“ Utáhla jsem popruh na tašce a věnovala jí poslední pohled.

„Jen běž, Spencer,“ odpověděla Katie a odešla ode mě.

Jen jsem přikývla a vyhověla.

Vůbec jsem se neohlédla.

„Myslím, že nezvládla, že jsem chtěla být s Lucas.“ Pokrčila jsem rameny a Ashley trochu přikývla. „Doopravdy to nebyl rozchod na veřejnosti, ale pár lidí bylo v Torontu před stadionem.“

„To je mi líto?“ Zvedla Ashley s mírným nervózním úsměvem obočí.

„Proč?“ Naklonila jsem hlavu. „Rok byla mojí přítelkyní a z toho jsem ji viděla celkem pět měsíců. Stejně by to nefungovalo – zřejmě.“

„Já vím, ale měla respektovat to, že jsi matkou.“ Zašeptala Ashley.

Trochu jsem přikývla a opřela se o gauč. Nevěděla jsem, co si v tu chvíli mám myslet nebo co cítit. Cítila jsem, jak se všechna ta bolest vrací, ale pak jsem cítila úlevu, že jsme tam byly, spolu a o všem mluvily. Bez ohledu na to, jak lehké nebo těžké to bylo, jsme tam o všem mluvily.

„Jak se sem Dylan dostala?“ Zašeptala jsem tiše, dala jí ruce na kolena a ona se na mě podívala. „Co se stalo?“

Mohla bych říct, že to téma pro ni bylo ještě čerstvé a bolestné. Nečekala jsem, že řekne všechno, když jí to bolelo. Ale zhluboka se nadechla a promnula si obličej, než otevřela pusu, aby promluvila. „Ten den, co jsem zjistila, že moji rodiče zemřeli při nehodě, jsem nemohla být sama. Dylan byla v mém životě skálou, víš? Byla pro mě vším. Ale ten den, jsem měla jedno pití, jen jedno pití, zatímco jsem ji vyzvedávala z narozeninové oslavy a víš, ta jediná věc, která způsobila, že jsem měla nehodu, byly slzy, které prostě,“ naklonila se a držela si žaludek. Zamračila jsem a přisunula se blíž, abych jí třela záda.

„Nemusíš mi to říkat,“ zašeptala jsem a ona zavrtěla hlavou.

„Musím,“ podívala se na mě se slzami, které jí tekly z jejích nádherných očí, „musíš to slyšet a já to znovu musím říct nahlas.“

Jen jsem přikývla a trpělivě čekala, zatímco se dávala dohromady.

„Na místě nehody mi vzali krev a udělali dechovou zkoušku. Měla jsem jen jedno pivo, Spence, jen jedno a oni mi vzali Dylan, protože byla v autě se mnou, zatímco jsem měla v oběhu alkohol,“ popotáhla a snažila se mezi slovy zhluboka dýchat, „slíbila jsem jí, že se vrátím a nevrátila jsem se.“

„Ach, Ashley,“ vzdychla jsem a nakonec jsem se posunula blízko, jak jen to šlo a dala jí ruku okolo ramen a přitáhla si ji k sobě.

„Kdybych jí tam jen nechala nebo si nedala to pití.“ Tiše vzlykala a já jí stále lehce třela záda. „Nevím, co se stalo potom, Bože, sotva si to pamatuju. Z počátku jsem se nesnažila, Spence, jak hrozná jsem byla? Obrátila jsem se k alkoholu a drogám, než jsem vůbec zvážila, jak se z toho dostat. Prostě jsem myslela, že je navždy pryč.“

Zavřela jsem oči. Slyšela jsem každý příběh ve své branži. Prošla jsem si všemi fázemi sociálního pracovníka. Dokonce jsem byla způsobilá k tomu, abych odebírala děti z jejich domovů uprostřed noci, když přišel telefonát. Všechno jsem to slyšela. Viděla jsem to – a bylo to bolestné. Ale mít v náručí Ashleyino slzami se třesoucí tělo, které mi všechno řeklo, bylo pro mě nejspíš víc osobní. A myslím, že jsem tomu svým způsobem rozuměla. Reagovala jako většina matek a vzácně i otců. Obrátili se k něčemu, co pro ně bylo míň bolestné než realita.

„To bylo, dokud mě Aiden nezachránil.“ Zašeptala Ashley a já se zamračila a odtáhla.

Aiden? Mluvila jsem s Aidenem a Kylou nejméně dvakrát v měsíci a oni plánovali výlet, aby nás nadcházející vánoce navštívili.

„Aiden?“ Zašeptala jsem a ona jen přikývla. I přes slzy byla krásná.

„Myslím, že se mu s tím vším Alex svěřila, protože si o mě dělala starosti.“ Podívala se Ashley omluvně. „Vlastně jsem docela překvapená, že ti to vůbec neřekla.“

Tak to jsme dvě.

„Páni, takže jsem o tom všem vážně neměla ani tušení.“ Přikývla jsem pomalu.

„Kyla to neví, pokud vím.“ Zamrkala Ashley. „Aiden řekl, že nikomu neřekne ani slovo.“

„Ashley,“ nemohla jsem si pomoc, ale přitiskla jsem čelo k jejímu a pevně jsem zavřela oči, „je důležité, abys věděla, že se na tebe nezlobím,“ zašeptala jsem, „je důležité, abys věděla, že tomu rozumím a ty si musíš uvědomit, že jsi ušla kus cesty. Musím Aidenovi poděkovat.“

Ashley se odtáhla a otřela si slzy. Její oči byly tak plné bolesti z minulosti a strachu z přítomnosti. „Vůbec jsem nechtěla, aby si o mně kdokoliv myslel něco špatného, především ty…“

„To si nemyslím.“ Zašeptala jsem upřímně. „Bože, neumím si představit, čím sis musela projít, když jsi ztratila své rodiče a dceru v jeden den,“ paži jsem měla stále okolo jejího ramene a obě jsme si uvědomily, že tiše pláčeme, „kéž bych tam pro tebe mohla být.“

„Opravdu?“ Vysoukala ze sebe.

„Ano.“ Vydechla jsem. „Řekla jsem ti, že všechno, co potřebuji, jsi ty.“

„Jak jsme se sem dostaly?“ Opřela se Ashley a já ji následovala. Znovu jsem si dala nohy pod sebe. „Myslím, že kdybych nebyla tak hloupá, tak bychom tu byly spolu, viď?“

„Jsme tu spolu.“ Zašeptala jsem a věnovala jí jemný úsměv.

Věděla jsem, co tím myslí, ale ona mě vůbec neopravila.

Opravdu jsem začínala být emocionálně unavená. Být hokejovou mámou lomeno trenérkou lomeno zaměstnancem na plný úvazek stačilo, abych se brzy zhroutila, ale přes emocionální horskou dráhu s láskou života, jsem nemohla do víkendu spát.

„Takže,“ posunula se Ashley a dívala se na mě, „už nejsi na brunetky?“

Nepřekvapilo mě, že náš rozhovor byl někde jinde. Myslím, že nám to pomohlo dostat se přes to všechno. Dokazuje to, jak ztracené jsme byla jedna bez druhé.

„Aha,“ trochu jsem se začervenala a pokrčila rameny, „poslední bruneta, se kterou jsem byla, byla Katie a to bylo téměř před deseti lety.

„Kdo byla ta žena včera večer?“

„Aimee Smithová.“ Znovu jsem se posadila a moc dobře jsem se v tu chvíli necítila, že mluvím o svých nezávazných vztazích s Ashley.

„Přítelkyně?“ Zašeptala a žvýkala si spodní ret.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a pousmála se, „už nemám přítelkyně.“

„Myslím, že některé věci se mění.“ Podívala se na mě Ashley. „Vypadala, že je do tebe poblázněná.“

Jako bych to nevěděla.

„Měly jsme pravidla a ona je porušila.“ Vstala jsem a protáhla se. „Jakýmkoliv způsobem nejsem dokonalá. Nikdy jsem si nevzala oddechový čas, abych si našla další ženu a přivedla ji domů a seznámila ji s Lucas. Už bylo dost zármutku a nepotřebuje se sblížit s nikým, s kým to nemyslím úplně vážně.“

Ashley vstala a také se protáhla. „Nemá mě ráda.“ Řekla vážně.

„Nezná tě,“ odvětila jsem, „Luc je jedenáct a nerozumí tomu, co se děje. Jediné co ví je, že se matka její nejlepší kamarádky vrátila do města a je pro ni těžké vědět, že Dylan za dva týdny odejde z našeho domu.“

Chystala jsem se promluvit si Lucas potom, co se vrátili z Rapture. Potřebovala jsem, aby si sedla a každičký detail o tom všem jsem jí vysvětlila. Byla chytrá, ale emocionální a temperamentní – věřila tomu, čemu chtěla věřit.

„Spencer?“ Zahnala Ashley mrkáním slzy a šla si pro klíčky. Stiskla tlačítko pro spuštění zahřátí auta. „Nebudu žádat o odpuštění, protože by to ode mě nebylo správné,“ těžce vzdychla, „ale tvý pochopení pro mě moc znamená.“

„Není co odpouštět.“ Mírně jsem pokrčila rameny, šla jsem pro kabát a opatrně jí ho položila. „Jestli teď víš, co chceš ve svém životě,“ zhluboka jsem se nadechla, „tak si za tím běž, Ash. Nedovol nikomu ovlivňovat tvé rozhodnutí, protože už víš, jaké to je, přijít o věci, které jsou pro tebe důležité.“

Ashley tam přede mnou stála a jen na mě zírala. „Chtěla bych se zítra večer k vám děvčatům připojit,“ zašeptala.

„To bychom byly rády.“ Přikývla jsem s jemným úsměvem. Až do téhle chvíle jsem byla já ta, co šla kupředu a dávala utěšující objetí. Ale právě teď měla tak lehce Ashley své rty přitisknuté ne mé tváři, že jsem to stěží cítila. Ale věděla jsem, že tam byla.

Zažily jsme toho tolik.

„Děkuju.“ Zamumlala proti mé tváři a stiskla mi ruku, a pak jsem slyšela otevřít vstupní dveře.

Slyšela jsem je zavřít, zatímco proklouzla ven a zasunula svůj spodní ret mezi zuby.

V tu chvíli to na mě všechno dolehlo. Zármutek, smích, hezké vzpomínky, plížení do sprch v šatnách, malé drobné hádky, úsměvy a polibky a doteky – všechno to tam bylo. Pod povrchem našeho vybudovaného vztahu, ať už jsme byly spolu nebo ne, tak to bylo přímo přede mnou.

A já si uvědomila něco, co za mnou přispěchalo zpátky a skrze mě…

…znovu jsem se zamilovávala.

35 – Kvůli Dylan

Sledovala jsem, jak Lucas fouká na skicák a stírá drobky od gumy. Jazyk jí vyklouzl mezi zuby, jak svraštila čelo soustředním na své kreslení. Nakoukla jsem přes její rameno a všimla si, že to byla kresba dospívajícího děvčete v hokejové výstroji s číslem jedenáct dokonale umístěné na předku nakresleného dresu.

„Pěkná kresba.“ Usmála jsem se a vklouzla u snídaňového pultu na stoličku vedle ní.

„Mami!“ Zaječela, rychle odsunula skicák pryč a zamračila se. „Neměla jsi to vidět.“

„Aha,“ pomalu jsem přikývla a políbila ji na tvář, „no, stejně je hezká.“

Začervenala se. „Děkuju.“

„Takže,“ podívala jsem se na hodiny, „je půl šesté ráno a ty jsi vzhůru… ve školní den.“

„Nemohla jsem spát.“ Pokrčila rameny a dívala se na mě svýma šedýma očima. „Zlobíš se?“

„Ne.“ Usmála jsem se a projela jí prsty rozcuchanými vlasy. „Jen překvapená.“

„Dylan se moc těší na dnešní večer.“ Usmála se na mě Lucas. „Myslím, že bude hrát opravdu dobře.“

„Také si to myslím.“ Šla jsem jí nalít nějaký pomerančový džus. „A myslím, že tam taky bude mít svou matku.“ Nemělo smysl chodit kolem horké kaše. Večer předtím, když vešla Jaiden se spící Dylan přehozenou přes rameno a Carmen měla spící Lucas, jsem nebyla schopna si s ní promluvit o Ashley.

„Blbost.“ Vzdychla Lucas, hodila hlavou dopředu a udeřila do povrch pultu. Nezamumlala au. Jen tam tak seděla a zírala na své v ponožkách oděné nohy.

„Miláčku,“ naklonila jsem se a lehce jsem jí vrazila do ramene, „vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš pochopit, že s tím nic nesvedu a kdyby ano,“ kousla jsem se trochu do rtu, „tak si stejně myslím, že si Dylan zaslouží mít svou mámu.“

Pak přenesla své zeširoka otevřené šedé oči na mé a hluboce se zamračila. „Říkala jsi, že tu zůstane!“

Moje chyba. Nechala jsem se unést okamžikem a teď jsem za to měla zaplatit.

„Mami!“ Seskočila ze stoličky. „Nemůžeš jí dovolit vzít si ji! Vím, že udělala něco špatného!“

„Luc, ty tomu nerozumíš“, otočila jsem se k ní čelem, „Ashley je skvělý člověk. Vždycky byla skvělá a stalo se něco, co způsobilo, že ztratila Dylan. Byla kvůli tomu velice rozrušená a smutná. Má dokonalou příležitost, aby si znovu vybudovala život se svou dcerou a víš ty co?“ Chtělo se mi plakat nad neprolitými slzami v Lucasiných očích, ale ona tam stála a čekala, až budu pokračovat. „Včerejší večer jsem strávila s Ashley a víš co řekla? Že se bojí vzít ti Dylan.“

Sledovala jsem, jak jí proběhlo po tváři několik emocí, jakoby nevěděla, co na to má říct. Nakonec se jí na tváři objevilo zamračení a našpulení rtů. „Dobře.“ Řekla tiše a vyběhla nahoru do svého pokoje.

Tentokrát zavřela dveře tiše.

Povzdechla jsem si a protáhla si krk. Zaúpěla jsem, když zakřupal.

„Drsné ráno?“ Řekla za mnou Carmen, dala mi pusu na tvář a pak si šla vzít hrnek kafe.

„Uf.“ Zabrblala jsem. „Nevím, co mám dělat.“

Carmen pokrčila rameny a věnovala mi soucitný pohled. „Možná bys neměla dělat nic, Spencey. Mluvila si o té situaci a ona jen chce, aby její nejlepší kamarádka zůstala tady. Uslyší to, co slyšet chce.“

Jak zvládat dobře tyhle rodičovské záležitosti?

„Jsem tak vděčná, že jsi se mnou.“ Objala jsem ji. Kromě Ryn, byla Carmen mou oporou a byla tu od chvíle, kdy se narodila Lucas.

„Á, já taky.“ Vzdychla Carmen. Uměla být citlivá a milá, když chtěla. „Mám tě ráda, Spence.“

Odtáhla jsem se s úsměvem. „Taky tě mám ráda.“

„Dobře, dost tohohle sbližování,“ ušklíbla se a prohlédla si mě od hlavy k patě, „kdy to budeme dělat?“

„Vždycky to děláme, Carm,“ smála jsem se, „ve tvých snech.“

„Blbost,“ udělala obličej, „v mých snech mě škádlíš. Děsně mě nažhavíš a pak, když se vzbudím, jsem naprosto frustrovaná…“

„Jak to, že nemáš přítelkyni?“ Zamračila jsem se s úšklebkem. „Není to tak, že bys byla ošklivá nebo neměla šarm vyzařující z tvého zadku.“

„Vím.“ Protočila Carmen oči v sloup. „Přitahuju všechny mladice, ale nikdy Carlinovou.“

„Ha ha.“ Zasmála jsem se. „A cooo Sammy?“

Carmen se rychle otočila a podívala se na mě. „To myslíš vážně, Carlinová? Sammy? Alexina Sammy?“

„Už není Alexina Sammy roky, Mandezová.“ Pokrčila jsem rameny. „Kromě toho byste vy dvě byly sexy pár…“

„Mám konkurenci.“ Uchechtla se Carmen. „Jaiden je právě teď celá do Taylor.“

Znovu jsem pokrčila rameny a jen zavrtěla hlavou.

Nic mi nebylo do toho, kdo s kým chodí.

Pokud nechají být Ashley.

Kopala jsem nohou do sněhu a rozhlížela se po celém školním pozemku. Jen jsem chtěla být sama. Nevěděla jsem proč, ale chtěla jsem být sama.

Zmrzlými prsty jsem sevřela tužku a vytála před sebe skicák. Samozřejmě jsem nemohla kreslit, protože byla přílišná zima. Ale cítila jsem se s tužkou v ruce lépe. Bylo to příjemné.

„Hej, Lukey!“ Svalila se vedle mě Dylan a svalila se na hromadu sněhu, na kterém jsem seděla. „Proč si nehraješ?“

Pokrčila jsem rameny a podívala se na ni. Lámalo mi to srdce, vidět ji a myslet na to, že už se mnou dlouho nebude, když se Ashley rozhodla si ji vzít. „A proč ty?“ Zeptala jsem se tiše.

„Protože si ráda hraju s tebou.“ Mírně se Dylan zamračila. „Co se děje?“

„Nic.“ Zavřela jsem skicák a zírala jsem před sebe na ostatní děti, co si hrály na houpačkách.

„Lhářko.“ Usmála se a vzdychla. Urovnala si svou modrou čepici.

„Máš nás ráda?“ Zeptala jsem se tiše a ona vypadala zmateně.

„Jo.“

„Chceš nás opustit?“ Znovu jsem se zeptala a patu jsem zabořila hlouběji do měkkého sněhu.

„Ne.“ Zašeptala Dylan a nakonec se na mě podívala. „Ale mám maminku ráda.“

Snažila jsem se tomu porozumět, opravdu snažila. Všichni okolo mě si mysleli, že to, že se Ashley vrátila, je dobrá věc.

Já si to nemyslela.

Dylan si žvýkala spodní ret a oprášila mi z nosu sněhovou vločku. „Lucas?“ Odkašlala si a na pár vteřin se dívala dolů na své chlupaté rukavice a pak se podívala na mě. „Budeš mě nenávidět?“

„Cože?“ Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou.

„Až odejdu s mojí maminkou, budeš mě nenávidět?“ Začala plakat a chvěl se jí spodní ret.

„Dyl,“ přispěchala jsem k ní blíž a objala ji, zatímco ona zabořila svou studenou tvář do mého krku, „nikdy bych tě nemohla nenávidět.“

„Ale nenávidíš moji mámu.“ Popotáhla. Zavřela jsem oči a stiskla ji pevněji.

„Nemám ji ráda.“ Přiznala jsem tiše. „Jsi moje nejlepší kamarádka a já nemohu ustát myšlenku, že tě ztratím. Ne teď a ne jindy.“

„Ale ty mě neztratíš, Luc. Pořád tady budu.“ Vykřikla tiše Dylan. „Prosím, měj moji maminku ráda. Je moc hodná…“ podívala se na mě, „připomíná mi Spencer.“

Polkla jsem. Moje nejlepší kamarádka plakala kvůli mně a mně se to nelíbilo. Poprvé jsem se neměla ráda, protože možná poprvé jsem si uvědomila, že jsem byla sobecká.

Něco, co mě maminka učila, abych nebyla.

„Má ráda hokej, jako my?“ Zeptala jsem se tiše a Dylanina tvář se rozzářila a dychtivě přikývla hlavou. „Umí bruslit?“ „Ne moc dobře.“ Dylan nakrčila nos. „Ale pořád se snažila a pak jsem jí začala pomáhat.“

Musela jsem se trochu zazubit a pak jsem zvážněla. „Nemám ráda, když tě vidím plakat, Dylan, zraňuje to mé srdce.“

„Mě se nelíbí, vidět tě smutnou,“ zašeptala a v rukách válela sněhovou kouli, „taky mě to bolí.“

„Těšíš se na dnešní večerní utkání?“ Zeptala jsem se s úsměvem.

„Ano!“ Odrazila se a začala poskakovat. „Taky přijde moje máma na večeři, věděla jsi to?“

Moje máma měla pravdu. Tahle Ashley dělala Dylan šťastnou a já se snažila vystrkat všechny smutné a žárlivé pocity, abych jí ukázala, že jsem za ni šťastná. „Vím. Možná ji Ephiny a Chase nechají zahrát na klavír.“

„Ráda hraje na klavír.“ Znovu Dylan přikývla, než si uvelebila na studené hromadě sněhu vedle mě.

Jen jsem se usmála a vzala její ruku v rukavici a stiskla ji ve své.

Zhluboka jsem se nadechla.

Dokážu to.

Kvůli Dylan.

36 – Hokejové mámy

Venku padaly velké sněhové vločky a já sledovala, jak dopadaly na zem a dělaly zem na pohled 'čistější'. Zamkla jsem dveře u auta a kousla se do rtu. Strčila jsem si ruce do kapes a zamířila ke vchodu kavárny.

Všimla jsem si, že už byly uvnitř. Viděla jsem Spencřin úsměv na kilometry daleko, když holkám vyprávěla příběh. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. V duchu jsem se zachvěla, když zacinkal zvonek.

Všechny oči se upíraly na mě.

„Maminko!“ Utíkala za mnou z boxu Dylan a hodila mi ruce okolo krku, když jsem se sehnula, abych ji zvedla. Omotala mi nohy kolem pasu a já zavřela oči nad tím, jak jsem byla okamžitě spokojená.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a ona se odtáhla a zazubila se jako velká holka, „jak ses dneska měla?“

„Dobře,“ přikývla, „už mám hotové úkoly a Spencer mi před večeří dovolila zmrzlinu.“

„Hele,“ Spencer najednou stála za mnou, „to mělo být naše tajemství.“

Zvedla jsem obočí a trochu se ušklíbla, když se Dylan začervenala. „Aha, neber to osobně, Spencer. Dylan přede mnou nikdy nic netajila.“

„Promiň, Spencer.“ Zamumlala moje dcera roztomile a usmála se, když ji Spencer políbila na tvář.

„Drželi jsme ti místo,“ vedla nás Spencer k boxu, „objednala jsem ti kolu. Doufám, že to nevadí.“

Zavrtěla jsem hlavou a tiše jsem poděkovala. Vklouzla jsem do boxu vedle Dylan a seděla jsem naproti Lucas, která se na mě dívala s úsměvem. „Ahoj, slečno Daviesová,“ zašeptala.

Usmála jsem se. „Ahoj, slečno Carlinová.“

Lucas se usmála ještě víc a kousla se do rtu. „Dylan se těší na naše utkání.“

„Jo, těším.“ Souhlasila Dylan a napila se ze svého jahodovo-kiwového džusu.

„No to já taky.“ Řekla jsem tiše a vyměnila si se Spencer pohled.

„Dobře, takže vím, že bych se tě právě teď neměla ptát, ale myslíš, že bych zítra mohla vynechat trénink, Spencer?“ Slyšela jsem ten známý puberťácký hlas přicházet z přední části kavárny. Blížila se ke stolu a okamžitě se zarazila a dívala se na mě a na Spencer. „Zatraceně. Vždycky přeruším tyhle důležité okamžiky.“

„Sprosté slovo.“ Zvedla Dylan obočí a zazubila se na Lucas, která si s ní plácla. Hodila dolarovou minci a vyjekla.

„Pokaždé, když jedna z nás řekne sprosté slovo, tak holkám dlužíme dolar.“ Vysvětlila Spencer a já pomalu přikývla a usmála se. „Takže Jai, proč chceš zítra vynechat trénink?“

„Ehm,“ odkašlala si, „protože přemýšlím nad vyspáním se?“

Znělo to, jako Spencer, když byla ve škole.

„Ach Bože, trenérko!“ Zakňučela Jaiden a padla na kolena. Věnovala Spencer našpulení rtů. „Zítra mám velkou písemku ze sociologie a už jsem na propadnutí. Jen jsem se chtěla učit přes noc.“

„Hej, Wyntersová!“ Slyšela jsem od vchodu hlas. „Stále platí, že jdeš dneska večer na večírek?“

Jaidenin obličej zblednul.

„Uvidíme se zítra na tréninku.“ Řekla Spencer vážně.

„Kurvadrát!“ Vykřikla Jaiden mírně. „Jyll! Řekla jsem ti, že mě máš krýt!“

„Sprosté slovo.“ Zašeptala Lucas, usmála se na tu puberťačku a zamrkala svými dlouhými řasy.

„Máš štěstí, že jsi malá a roztomilá,“ zamumlala Jaiden a hodila z kapsy další minci.

„A ty budeš po zbytek večera pracovat.“ Ehpiny hodila po Jaiden utěrku, když prošla kolem nás, aby obsloužila další stůl se zákazníky.

Jaiden se silně kousla do rtu a těžce vzdychla. „No tak na ten večírek jít nemůžu. Teď musím pracovat a ráno stejně musím na trénink,“ podívala se na děvčata, „chcete vědět ponaučení tohohle příběhu?“

„Nelhat.“ Pokrčila Lucas rameny.

Spencer a já jsme se tiše uchechtly. Lucas byla chytrá a se svými slovy rychlá – stejně jako její matka.

„Správně.“ Přikývla Jaiden a ztěžka si pozvdechla. Mávla na svou přítelkyni, aby odešla. „Tak co vám mohu lidičkové donést?“ Sundala si kabát a odfoukla si vlasy z obličeje.

„Nachos, prosím!“ Uculila se Lucas a podívala se na Dylan, „se zakysanou smetanou navíc, viď, Dyl?“

„Ano prosím.“ Zakřenila se na mě Dylan. Páni. Ty holky měly vychování. Povzdychla jsem si a podívala se na Spencer. Zatraceně, stále to byla žena mých snů. Dokonalá ve všech směrech.

I její nedostatky.

Protože lesbický Bůh věděl, že jsem taky nebyla dokonalá.

„Měla bys zkusit nachos,“ podívala se na mě Lucas, „tady ho mají moc dobré.“

Spencer souhlasně přikývla. „Dám si ho taky.“

To bylo tehdy.

„Udělej čtyři.“ Usmála jsem se na Jaiden a ona si to poznamenala, a poté něco u vchodu upoutalo její pozornost.

„Á, jestli to není Davies-Carlin rodina!“ Líbilo se mi, jak to znělo. Carmen se zakřenila a blížila se se Sammy k nám. „A malá Jai.“

„Polib mi.“ Vzdychla Jaiden, jako by byla znuděná. „Ahoj Taylor,“ zazubila se a dívala se na tu starší ženu, „chceš se mnou chodit?“

„Jasně,“ pousmála se Sammy, „přečtu ti pohádku na dobrou noc.“

Dylan se vedle mě uchechtla a schoulila se k mému boku s rukama na mých nohách.

Jaiden se jen usmála a odešla.

„Nejsme tu proto, abychom vás vyrušily,“ podívala se na mě Carmen, než to řekla, „jen jsme se chtěly přijít zeptat, zda nevadí, když se půjdeme podívat na Dylanino první utkání.“

„Proč by to mělo vadit?“ Zeptala se Spencer a dívala se na svou nejlepší kamarádku. Jejich přátelství a to, jak si byly blízké, nebylo žádné překvapení. Carmen tam byla pro Spencer od samého začátku, i když jsem byla v dění ještě na střední škole. Měla k ní smysl pro loajalitu, kterou jsem předtím byla posedlá. Doufala jsem, že bych to mohla změnit.

„No, protože jsem si nebyla jista, jestli Ashley-“

„Můžeš jít,“ tiše jsem ji přerušila, „taky jsi součástí Dylanina života.“

Byla.

„Teta Carmen učila Dylan pár brankářských pohybů.“ Uculila se pyšně Lucas.

„No,“ šťouchla mě Carmen do ramene, „tvoje dítě je přirozený hokejista. Sotva jsem ji mohla něco naučit.“

Dylan se začervenala a hrdě se na mě rozzářila. Políbila jsem ji na čelo. „Nemůžu se dočkat, až tě uvidím hrát.“

„To není fér,“ Jaiden položila na stůl nějaké ubrousky a zakysanou smetanu navíc, „musím pracovat a ani nemůžu vidět mé dvě oblíbené hokejistky hrát.“

„Tak jsi neměla lhát.“ Připomněla jí Lucas.

Spencer se usmála a napila se Dr. Peppera. „Takže, Ashley, jak ses dneska měla?“

Trochu jsem se začervenala a odkašlala si. Zeptala se mě, jak jsem se měla a z toho jsem se cítila… naživu a výjimečná. Pocity, které jsem dlouho necítila. Přesto mě nějak Spencer mohla přimět tohle všechno cítit a víc než jen jedním pohledem.

Ale jedna věc, kterou jsem nedokázala říct, se mi pořád opakovala v hlavě.

Osamělá bez tebe.

„Teď je to mnohem lepší. Děkuju.“

A sdílely jsme další úsměv.

„Pojď.“ Šťouchla mě Spencer do ramene a táhla mě směrem k týmovému boxu. „Myslím, že to musíš zažít zblízka a osobně.“

„Ach Bože,“ vydechla jsem, „jsem tak nervózní. Co když se Dyl zraní?“

Spencer na mě zvedla obočí. „Tak zjevně neznáš její strategii v tomhle sportu.“

„Jaká je přesně její strategie?“ Zeptala jsem se skepticky.

„Zab je laskavostí.“ Zasmála se Spencer a foukla do píšťalky. „Dobře, týme, shromážděte se!“ Stála jsem tam uprostřed těch dětí a poslouchala všechno, co trenérka musela říct.

A já musela říct, že celá ta trenérská stránka Spencer byla opravdu rajcovní. Její vlasy byly rozpuštěné a mírně vlnité. Její černá 'trenérská' bunda byla rozepnutá a odhalovala její černý svetr, který byl pod ní.

„Daviesová, uklidni se tam,“ škádlila, „nechceme přivodit tvojí mámě infarkt.“

Dylan a Lucas vybuchly smíchy.

„Díky.“ Zamumlala jsem a Spencer se na mě jen usmála. Dylan si nasadila helmu a poklepala mě na nohu. Klekla jsem si a ona mi přesunula rty k uchu, aby mi něco zašeptala, „polib ji.“ A odbruslila s Lucas a zbytkem týmu.

Myslím, že jsem se červenala. Byla jsem ráda, že nikdo jiný Dylan neslyšel.

„Vítej ve světě hokejových matek.“ Zazubila se trenérka Carlinová, než foukla do píšťalky a děvčata se začala připravovat na zahřátí.

Spokojeně jsem vzdychla. Nebyla jsem jen matka. Byla jsem hokejová máma.

Konečně jsem se cítila, že bych se mohla usadit.

Možná pro mě byla tím pravým místem Kenora.

37 – Muzikantka vs. Rocková hvězda

Těžké dýchání pronikalo vzduchem a já vydala dlouhé zasténání, když se na mě zhroutila. Už to byl rok od doby, kdy jsem ji naposled viděla. Bože, byl to krásný pocit, znovu ji 'vidět'. Její rty mě líbaly na tvář a pak se zarazily, když se dostaly k mým ústům. „Chyběla jsi mi,“ zašeptala tak tiše, než se zmocnila mých rtů v hlubokém polibku.

Podruhé a naposled.

„Na co myslíš?“ Zeptala se Tracey tiše a třela mi temeno hlavy, když jsme byly na cestě do Montrealu na další koncert.

„Na všechno.“ Odpověděla jsem upřímně.

„Tenhle svět je plný 'všeho', miláčku.“ Uchechtla se a políbila mě na spánek, zatímco se dívala z okna autobusu a sledovala míhající se scenérii.

„Myslíš, že mi odpustí?“ Zeptala jsem se tiše a lehce jsem si okusovala nehty. Zavřela jsem oči, když jsem slyšela, jak pomalu vydechla.

„To nevím,“ odpověděla upřímně, „ale to nejlepší, co můžeš udělat, je, jen se plazit a říct jim, jak moc se omlouváš,“ kousla se do rtu a podívala se na mě, „já jsem ti odpustila.“

Nepřipomínej mi to.

„Vím.“ Vzdychla jsem. „Nenávidím se.“

„Jednou se znovu musíš naučit milovat sama sebe, pokud jednou přestaneš myslet sama na sebe.“

Sedla jsem si a podívala se na ni. Bylo těžké být na Tracey naštvaná, když se na mě usmála. Usmála se, protože věděla, že vím, že měla pravdu.

„Je to, jako bys toho ještě měla plnou hlavu.“ Pokrčila Tracey rameny a zvedla obočí. „Vsadím se, že sis nemyslela, že cokoliv z tohohle, by se proti tobě neobrátilo, když by to prasklo.“

„Ale můj táta mi řekl, že nemám nic říkat.“ Odůvodnila jsem.

„Alex,“ vzdychla a věnovala mi ten 'to nemůžeš myslet vážně' pohled, „mohla jsi něco říct, ještě než se Ashley stala ta nehoda. Mohla jsi něco říct, ještě než se narodila Dylan – víš, o Lucas. Snažila jsem se pochopit tvé důvody, proč jsi cítila potřebu to držet jako tajemství, ale nemůžu. Rozhodně ne zcela.“

„Jen jsem si myslela, že to bude snazší.“ Zamračila jsem se a najednou byla moje hlava zastřená. Vůbec jsem sobě nerozuměla.

„Pro koho? Pro tebe nebo pro ně?“ Poplácala mě Tracey po noze a vstala. Zamířila k malé ledničce a vyndala pivo.

„Co to má znamenat?“ Obranně jsem se zamračila.

„Možná jsi ta, která se nechtěla spojit svůj dokonalý denní život se svým dokonalým nočním životem. Oběma jsi byla na blízku a věděla jsi, kdyby se znovu daly dohromady, tak bys byla opuštěná,“ rozhlédla se po jedoucím autobuse, „tak trochu jako teď.“

Zamrkala jsem a vstala. Zavrtěla jsem hlavou. „Tak to vůbec není!“

„Hej,“ její hnědé oči se na mě jemně podívaly, „nesoudím tě, Al. Jen vím víc, než by se ti líbilo.“

„Proč bych je měla držet od sebe?“ Založila jsem si ruce na hrudi a zvědavě se na ni dívala.

„Je to jednoduché,“ zkušeně otevřela zátku od své láhve piva a napila se, „potřebovala jsi obě dvě, a kdyby se znovu daly dohromady, tak už by tě nebylo zapotřebí.“

Cože?

Vážně?

„Ne.“ Poškrábala jsem se na čele a zavrtěla hlavou. „Ne, tak to není.“

Tracey pokrčila rameny a sedla si zpátky na plyšovou pohovku. „Je to něco, jako co se stalo s tebou a Sam,“ promluvila tiše, „chtěla jsi nás obě. Chtěla jsi věci, které nemůžeš mít, Alex, a dělala jsi všechno, co bylo v tvých silách, abys je získala. Neměla jsi v úmyslu při té cestě lidem ublížit, ale řešila jsi věci ledabyle.“

Zírala jsem na ni. „To, co se stalo mezi tebou, mnou a Sammy nemá nic společného se Spencer a Ashley.“

„Pravda, ale ty jsi chtěla Sammy zpátky ve svém životě a mě taky. Chtěla jsi ve svém životě Ashley a také Spencer. Držela jsi odděleně tolik rozdílných světů, aby ses necítila… nežádoucí.“

Odfrkla jsem si a otevřela jsem svou láhev piva. „Změnila jsem se.“

Myslím, že jsem se změnila.

Chtěla jsem se změnit.

Nechtěla jsem být tou osobou, o které každý mluvil za zády.

Chtěla jsem být Alex Carlinová – Muzikantka.

Ne Alex Carlinová – Rocková hvězda.

„Jdu do postele.“ Řekla jsem a rychle jsem dopila pivo, a potom jsem vyhodila láhev do odpadků.

„Nechtěla jsem tě naštvat,“ odsekla Tracey a vzala mě za paži. Položila mi ruce okolo krku, „omlouvám se.“

Přitiskla jsem čelo o její a zavřela oči. „Nenaštvala, miláčku,“ zašeptala jsem upřímně, „jen jsi mě přiměla vidět věci, kterým jsem se snažila vyhýbat.“ Jemně jsem ji políbila, a pak jsem se rozmotala z jejího náručí.

Znovu jsem musela dát věci do pořádku.

38 – Jen to trochu pošimralo

„Jeď, Dylan!“ Vykřikla Ashley, když její dcera ukradla puk jiné hráčce a pádila na druhou stranu kluziště. Usmála jsem se té situaci. Vzpomínám, kdy takhle chodila na mé utkání – jen mě to přimělo víc se předvádět.

Pravidla v mladších skupinách se lišila. Nebylo dovoleno dotýkat se ostatních spoluhráčů, takže když byla Dylan strčena na mantinely o trochu větší hráčkou, tak Ashley přepnula. Byla rudá a připravená zmalovat něčí zadek.

„Ash,“ stáhla jsem ji zpět a sevřela jí rameno, „uklidni se.“ Zašeptala jsem, jakmile se Dylan vydala do týmového boxu. „Hej, moje holčičko, jsi v pořádku?“ Klekla jsem si a ona se zazubila a přikývla.

„Jen to trochu pošimralo.“ Pokrčila Dylan rameny a sundala si helmu. Ashley byla vedle mě a otírala zpocené kadeře z obličeje malé holčičky. „Maminko, jsem v pohodě.“ Zahihňala se, když ji Ashley důkladně, jak jen mohla, kontrolovala.

„Dyl! Jsi v pořádku?“ Přibruslila k nám Lucas bez dechu a stáhla si masku. Dostala od mladé Daviesové palec nahoru a pak si obě plácly, než se Lucas vydala na led.

„Můžu se tam vrátit?“ Zeptala se Dylan s našpulenými rty. Podívala jsem se na Ashley, která se kousla do rtu.

„Jen si na pár minut sedni,“ pousmála jsem se a poplácala ji po hlavě.

Ashley mi pusou naznačila 'děkuju' a já přikývla. Vrátila jsem se ke sledování utkání. O tři minuty později byl bruslař z druhého týmu, který strčil Dylan, stažen z ledu společně s Dylan.

„Carlinová!“ Slyšela jsem, jak zařval rozhodčí a pevně jsem zavřela oči. Věděla jsem, co přesně se stalo. Lucas byla odvedena na trestnou lavici.

„Právě toho hráče podrazila.“ Řekla Ashley s vykulenýma očima.

„Dylan má ochranku.“ Pokrčila jsem rameny a zavrtěla na svou dceru hlavou a ta se začervenala a svěsila hlavu.

Tajně jsem z těchto chvílí byla pyšná, ale lidem by to přišlo poněkud zvláštní. Jediný důvod, proč jsem se cítila pyšná, byl, že Lucas jen měla Dylanino dobro u srdce. Ale stejně jsem dala najevo, že je to špatné – bez ohledu na to, jak jsem byla pyšná.

Můj tým vedl o dva góly. Bylo to 4:2. Jeden z těch gólů dala Dylan a dva byly od Lucas. Byla jsem pyšná a podle pohledu v Ashleyině tváři byla také pyšná.

Konečně utkání končilo a tým byl nadšený, že znovu vyhrál. „Tak a teď kdo je nejlepším týmem v Kenoře?“ Rozzářila jsem se, když se smály celou cestu k šatnám, potom, co jsme si potřásli rukou s druhým týmem.

Ashley zastavila před dveřmi do šatny a já zvedla obočí, zatímco ostatní rodiče se okolo nás prodírali, aby pomohli svým dětem přichystat se na cestu domů. „Můžeš vejít.“ Usmála jsem se a otevřela dveře dokořán.

„Spencer,“ Ashley vzala mou ruku a zírala na mě, „děkuju.“

„Neděkuj mi.“ Řekla jsem vážně s náznakem úsměvu. „Prosím.“

„Slečno Daviesová, viděla jste tu střelu s příklepem?!“ Vyjekla Lucas a servala ze sebe dres a hodila ho do malé sportovní tašky. „Páni. To bylo úžasný!“

Ashleyiny oči zářily úžasem, když k ní moje dcera promluvila. Říkala jsem jí, že začne spolupracovat. A stejně tak Dylan, když na to přijde.

„To jsi ji naučila ty?“ Zeptala se Ashley s úsměvem.

„Ano!“ Rozzářila se Lucas a objala Dylan okolo ramen. „Můžeme jít na zmrzku?“

„Ehm,“ odkašlala jsem si, „no, zlato,“ odtáhla jsem Lucas stranou a otřela rty o její čelo, „ty a já můžeme jít na zmrzlinu, ale myslím, že Ashley a Dylan by měly být chvíli samy.“

Lucas se přestala usmívat a zkroutila tvář. „Co?“

„Jenom na chvilku a pak se Dylan vrátí domů.“ Projela jsem jí prsty vlasy a ona se zamračila, ale poraženě vzdychla.

„Slibuješ, že tam Dyl bude, až se ráno probudím?“ Její šedé oči zamrkaly a našpulila pusu.

„Slibuju, miláčku.“ Zašeptala jsem a ona mě objala kolem pasu.

„Můžeme jít do Rapture?“ Lucas se znovu usmála. „Chci, aby mi Jaiden udělala její proslulý Lucasin-pohár!“

Zasmála jsem se a přikývla. „Teď se běž převléknout a umýt.“

Otočila jsem se a uviděla jsem, že za mnou stojí Ashley s nakloněnou hlavou a s malým úsměvem, který si pohrával s jejími rty.

„Co je?“ Začervenala jsem se a ona jen zavrtěla hlavou a tiše se zasmála. „Ashley, co je?“ Ušklíbla jsem se.

„Opravdu jsi dobrá máma.“ Nakonec řekla a olízla si rty. „Jsem moc ráda, že Dylan byla umístěna do tvé péče, Spencer.“

„To já taky.“ Souhlasila jsem a musela jsem poděkovat tátovi potom, co jsem vychladla ze vzteku na něho a mou sestru. „Tak si myslím, že tohle si žádá oslavu,“ strčila jsem ruce do kapes, „proč nevezmeš Dylan na chvíli. Nestrávíš s ní čas o samotě bez někoho, kdo by vyzvídal.“

Přes její rysy přeběhl šokovaný pohled. „Opravdu?“

„Ano,“ přikývla jsem a zamávala několika rodičům, kteří sunuly své dcery z místnosti, „Luc a já půjdeme na chvíli do Rapture a pak ji dotáhnu domů, aby se mohla vykoupat, než půjde do postele.“

„Ach Bože, Spencer,“ vydechla Ashley a držela si ruku na hrudi, „tolik to pro mě znamená.“

Ráda vidím Ash šťastnou.

„Ale potřebuju jí zpátky do devíti. Zítra je školní den.“ Hravě jsem ji pokárala a Ashley kývla hlavou.

„Devátá je fajn.“

„Maminko!“ Přiběhla Dylan z převlékací kabinky ve svém svetru a černých kalhotách. „Musíš teď jít?“

„Ne,“ usmála se Ashley a stiskla svou dceru, „chystám se tě vzít ven a pozvat tě na něco.“

Dalyniny oči se rozzářily a zatleskala rukama.

Lucas vyšla z jiné kabinky ve svých riflích a mikině. „Připravená, mami?“ Zeptala se mě a vzala mou ruku. Bože, tak moc se snažila, aby byla Dylan šťastná.

Na stadionu jsme byly poslední a já vzala Lucas a Dylaninu hokejovou výstroj. „Bavte se, vy dvě.“ Usmála jsem se na obě brunetky.

„Uvidíme se doma, Lukey!“ Zaječela Dylan přes parkoviště a smála se, když ji Ashley zvedla a trochu ji zatočila.

My dvě blondýnky jsme vzdychly, když vlezla do auta.

Náš večer musel být poměrně tichý bez Dylaniných šíleně roztomilých příběhů.

A spíš bez kontroly krásné brunety.

„Rapture?“ Zeptala jsem se jí a stiskla její malou studenou ruku v mé.

„Rapture.“ Lucas přikývla a usmála se, když jsme vyjely z parkoviště.

39 – Tolik otázek – tak málo odpovědí

Nebyla jsem fast foodový typ, ale ukázalo se, že Dylan ano a u McDonalds měla ráda Happy Meal. Brávala jsem ji tam alespoň jednou týdně na snídani, ale ne na večeři. Ráda jsem vařila a ona měla mé vaření ráda.

Ale vzhledem k příležitosti to byla výjimka. „Jaké jsou nuggetky?“ Zeptala jsem se. Popíjela jsem kafe a okusovala hranolky.

„Dobrý.“ Zazubila se Dylan a jednu mi podala. „Chceš taky?“

Kousla jsem si, jen abych sledovala, jak se její oči rozjasnily. Ráda se dělila. „Děkuju,“ usmála jsem se, potom, co jsem ji rozžvýkala. „Tak jak bylo dneska ve škole?“

„Moc dobře,“ usmála se a napila se jablečného džusu, „učili jsme se nové násobení a příští týden mám soutěž v hláskování. Paní Bechardová řekla, že se dostanu do vítězného kola.“

„Jé, Dyl, to je úžasné.“ Zazubila jsem se a ona se rozzářila ještě víc. „Jsem na tebe tak pyšná.“

„S Lucas si o přestávkách hrajeme,“ změnila téma a slušně si otřela pusu potom, co otřela stůl pocintaný omáčkou, „mami?“

„Hm?“ Naklonila jsem se a zcela jsem se soustředila na její ustaraný pohled.

„Kdy budu žít s tebou?“ Její malé zamračení se proměnilo ve vyděšenější výraz.

„Brzy, miláčku,“ zašeptala jsem, „jen za pár týdnů.“

Přikývla a její kadeře poskakovaly okolo hlavy. „Mami?“ Znovu se na mě podívala.

„Copak?“ Zeptala jsem se tiše.

„Nechci to tu opustit.“ Zašeptala Dylan a těžce polkla. „Líbí se mi tady s Lucas a Spencer. Nechci je opustit.“

Několik vteřin jsem na ni zírala, než jsem upustila hranolku, co jsem měla v ruce na tác. „Dylan,“ kousla jsem se do rtu, „teď je neopouštíme.“

„Ani jindy.“ Zamračila se a poprvé jsem si všimla, že jí z očí vyzařovala bolest. „Jsou rodina.“

„Já vím.“ Musela jsem souhlasit. „Jsou skvělí.“

„Jo.“ Vzdychla Dylan a začala znovu pomalu jíst. „Mami?“

Ano, chyběla mi Dylan. Vždycky mi kladla otázky, ale nikdy se nezlobila, když jsem nevěděla odpovědi.

„Dyl?“ Usmála jsem se a ona se zahihňala.

„Mám tě ráda.“

Přesunula jsem se, abych ji objala. „Taky tě mám ráda.“

„Věř mi, že můžeš sejít z cesty, pokud se cítíš sama, ale kdybych byla tvoje…“ zpívala Lucas, když si čárala do svého bloku, zatímco jsme seděli v Rapture. „Proč tetička Alex píše vždycky tak smutné písničky?“ Zvedla hlavu a zvědavě se na mě podívala.

„To nevím.“ Zamumlala jsem a dál jsem četla článek ve Sports Illustrated.

„Kde je?“ Zeptala se a zavřela svůj skicák. Cítila jsem, jak mě propaluje svýma očima. „Proč se vlastně nevrátila na turné?“

„Miluje hudbu.“ Vzdychla jsem. Vůbec jsem se se svou dcerou nechtěla do toho, s její tetou Alex.

„Zlobíš se na ni, viď? Zrudly ti uši.“ Podotkla Lucas a já se ušklíbla.

„Proč nedojíš svůj pohár, abychom mohly jít domů a do postele.“ Poklepala jsem na stůl a on se rozzlobila. „Co je, Luc?“ Vzdychla jsem.

„Zlobíš se. Proč?“

„Nechci o tom mluvit.“ Řekla jsem rázně a odložila jsem časopis, který jsem četla, stranou. „Teď na to není vhodná doba.“

Lucas na mě svýma šedýma očima zírala, než se nakonec podívala jinam a pokrčila rameny. „Můžeme Dylan a já jít příští týden na Jasonovu oslavu narozenin?“

„Dostala jsi pozvánku?“ Zeptala jsem se lehce a ona přikývla. Řekla mi, že ji má doma v tašce. „Zavolám jeho rodičům a zjistím podrobnosti.“

„Dobře.“ Usmála se Lucas a rty se proměnily ve větší úsměv, když vedle ní vklouzla Jaiden.

„Zachraň mě, Lucas! Mí rodiče jsou otrokáři!“ Našpulila Jaiden na mou dceru pusu.

„Chase! Ephiny!“ Zavolala Lucas a manželský pár se na ni podíval. „Jai si bere pět minut pauzu!“

Uchechtla jsem se, když se zasmály a přikývly.

„Miluju tě!“ Zakřenila se Jaiden a políbila tu malou blondýnku na tvář.

Lucas se začervenala a lehce se podívala stranou.

„Vidíš? To se stane, když lžeš.“ Zvedla jsem obočí a napila se Dr. Peppera.

Sakra, Dr. Pepper byl mou slabostí.

Kromě Ashley, samozřejmě. Pila bych ji každý den.

Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou, co mi proběhla hlavou a brzy to začalo být mládeži nepřístupné, tak jsme se musela přinutit na ni přestat myslet.

„Tak, Spence,“ Jaiden hleděla dolů, než znovu zachytila můj pohled, „jak se rozejít s holkou?“

Cože?

„Ehm, cože?“ Naklonila jsem se a zamračila. „Jyll je nádherná.“

„Jo,“ vzdychla a usmála se, „je nádherná a skvělá mezi peři-jaj!“ Jaiden se zamračila, když ji moje noha kopla do holeně. Vytřeštila oči, když na ni Lucas zírala. „Ach, Spence, omlouvám se.“ Zašeptala.

„Mezi čím?“ Trvala Lucas se zmateným výrazem na odpověď.

„Je skvělá mezi veškerým mým volným časem?“ Zamaskovala to Jayden špatně.

Lucas pokrčila rameny a vrátila se ke svému skicáku.

„Jen že v poslední době to necítím, víš? Jyll je skvělá, ale přistihla jsem se, že se mi líbí někdo jiný.“ Vzdychla puberťačka. „Tak jak se rozejít s holkou?“

To se ptala mě? Já dostala kopačky před maturitou. Bylo mi řečeno, abych odešla, potom, co jsem měla dceru. Už jsem nebyla ten typ ženy na závazky. Aimee to nemohla pochopit.

„Ptáš se špatné osoby.“ Kousla jsem se do rtu a se soucitem jsem pokrčila rameny.

„No,“ narovnala se Lucas a podívala se na svou 'hrdinku',svůj 'idol', svou pětiletou 'zamilovanost', „možná bys měla prostě říct pravdu. Viď, mami?“

Uchechtla jsem se a přikývla. „Jo, přesně, jak jsem řekla.“

„No jak myslíš. Začínám rozchod na radu jedenáctileté.“ Usmála se Jaiden a podívala se na děvče vedle sebe. „Ty myslíš, že bych měla?“

„Jo-o.“

„Tak dobře.“ Přikývla Jaiden pevně se zazubením.

„Kdo je ta druhá holka?“ Zeptala jsem se s utahujícím si úsměvem.

„Je tvůj pohár dobrý?“ Ignorovala mě a promluvila k Lucas.

He. Zajímavé.

Jaiden mi tu informaci vůbec nesdělila. Byla jsem jako její jediná přesto bezva starší sestra. Svěřovala se mi.

Ztratila své panenství s dívkou jménem Heidi, když jí bylo patnáct. Také měla minulý rok strach z těhotenství s klukem jménem Justin nebo Jake nebo Jude, na jeho jméně nezáleží – všechno, co jsem věděla, bylo, že jsem mu chtěla utrhnout koule za to, že opustil město, když mu o tom řekla.

Jaiden byla víc než jen rodina s Luc a se mnou. Byla zachránce. Pomáhala Lucas projít jejími mladými léty a brala ji pod svá křídla. Slíbila, že by Luc ochránila před všema a před vším špatným.

Možná to jen nechtěla říct před Lucas.

„Musím na záchod.“ Posunula se Lucas přes Jadin klín a vydala se dozadu do chodby.

„Kdo je to?“ Znovu jsem zašeptala, přesto dál mlčela. „Ach Bože, je to kluk?“ Opřela jsem se a zírala na ni.

„Hnus. Ne.“ Zavrtěla hlavou a těžce si povzdechla. „Nemůžu to říct.“

„Už se s ní vídáš a ona se nevyoutovala?“

Milovala jsem hádanky.

„Určitě je vyoutovaná,“ uchechtla se Jaiden.

„Hm,“ poklepala jsem se prsty o bradu.

„Sammy.“ Zašeptala a silně se začervenala.

„Aha.“ Vydechla jsem a vklouzla na své místo. „Aha.“

„To už jsi řekla.“ Nervózně se Jaiden zasmála.

„Sammy? Samantha Taylorová?“ Zeptala jsem se a ona přikývla. „Aha.“

„Zapomeň na to.“ Vzdychla Jaiden a vstala. „Vím, že k čertu není žádná šance, když je o hodně starší než já, ale jen si nemyslím, že by to bylo k Jyll fér.“

Sledovala jsem, jak odchází.

Páni.

Carmen měla pravdu.

Zajímavé.

40 – Hloupá ano – kráva ne

„Co ti trvalo tak dlouho?“ Vydechla jsem a nečekala na odpověď. Moje ruce se pevně zmocnily jejích vlasů, když jsem ucítila její jazyk nesměle přejet proti mému spodnímu rtu. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo dlouhé zasténání, když jsem jí poskytla přístup. Chutnala po vanilce. Sladce. Krátce jsem sála její jazyk předtím, než jsem jí dovolila prozkoumat ten můj. Škrábala mi přes tričko záda nahoru a dolů a chytila mě za zadek.

Zalapala jsem po dechu proti jejím ústům a ucítila v jejím polibku úsměv, když jsem instinktivně omotala nohy kolem jejího pasu.

Spencer nepřerušila kontakt našich rtů, když mě uchopila za zadek, zvedla mě ze stolu a odnesla mě tu krátkou vzdálenost na postel. Kurva, byla silná.

Cítila jsem, jak se mi záda zabořila do měkké matrace a její tělo se ihned přitisklo k mému. Její rty nyní putovaly dolů po mé čelisti, levou rukou držela mou kyčel. „Jsem na tobě tak závislá,“ vydechla mi horce do ucha a to mě uvnitř rozehřálo. Kousla jsem se do rtu, zavrněla jsem, když uchopila do svých rtů můj ušní lalůček a jemně ho sála.

Moje ruce sjely pod její tričko, její záda byla tak jemná. Cítila jsem, jak se nepatrně chvěje, když jsem jí prsty škrábala přes boky. Přitiskla své rty k mým a její jazyk naléhal o vstup.

Ježiš, Spencer uměla líbat.

Políbila jsem ji na čelo a přitáhla jí přikrývku k bradě. Sledovala jsem ji ještě pár vteřin, než jsem vstala. „Dobrou, miláčku, Dyl.“ Usmála jsem se, když vzdychla a otočila se na druhý bok, aby si udělala na spaní pohodlí.

Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Zahlédla jsem, jak Lucas spí ve své posteli. Přála jsem si tam být. Přála jsem si také jí popřát dobrou noc.

Jen jsem si nebyla jistá, zda by to bylo nebo nebylo trapné. Nebyla to moje dcera.

„Hej,“ ozval se Spencřin tichý hlas z vršku schodů, „je všechno v pořádku?“

Přikývla jsem s velkým úsměvem. Strávila jsem večer s Dylan o samotě a bylo to úžasné. „Všechno je dokonalé.“

„Chceš ještě chvíli zůstat?“ Zeptala se mě, když jsme šly tiše ze schodů.

„Vlastně,“ vdychla jsem a kousla se do rtu, „jsem slíbila Chelsea, že si s ní vyrazím dřív, než odjede na víkend pryč.“

„Jo, jasně.“ Přikývla Spencer s malým úsměvem. „Pátek je velký den.“

V pátek dostanu Dylan oficiálně do své péče. Byla jsem natěšená a zdálo se, že Lucas při tom nápadu rozehřála, když jsem jim slíbila, že do konce měsíce nikam nepůjdu. Moje práce v Thunder Bay byla pozastavena, dokud jsem si nebyla jistá, že dělám správnou věc.

A každý večer po dobu týdne a půl od Dylanina hokejového utkáni, jsem byla u Spencer. Čtyři večery z osmi Jaiden hlídala Lucas, zatímco musela Spencer pracovat. Bylo zklamáním zjistit, že ta blondýna odešla, když jsem v ty večery Dylan vracela.

„Možná zítra?“ Zeptala jsem se a kousla se do rtu.

„Mají hokej a pak musím trénovat Jaidin tým.“ Podívala se Spencer dolů a spráskla ruce k sobě. „No tak,“ tiše vzdychla, „jen zůstaň ještě dalších deset minut,“ její rty se změnily v roztomilé našpulení, „prosím?“

„Á,“ škádlila jsem ji a obrátila jsem oči v sloup, „ty a tvá roztomilost.“

Spencer se rozzářila, když jsem vklouzla na gauč s výhledem na oheň, který plápolal v krbu. „Nikdy jsi nemohla odolat takovému našpulení.“

„Jo,“ ušklíbla jsem se, „Lucas je v tom dokonalá, tak jako ty.“

„Ach, Bože. Já vím.“ Smála se Spencer. „Tak moc toho zneužívá, když tu nejsem. Jaiden se dá tak snadno, když přijde na Carlinovic našpulení rtíků.“

„Nemohu říct, že bych jí to měla za zlé.“ Uchechtla jsem se a podívala se na Spencer z profilu. Nemohla jsem odolat nutkání natáhnout se a dotknout se jí. Můj palec se mírně třásl nad jizvou, kterou měla nad obočím. Trochu povyskočila a pak se na mě podívala. Upřeně jsme na sebe hleděly a tak jsme zůstaly několik minut, jen se… dívaly. „Co se stalo?“ Zašeptala jsem. Můj palec něžně mapoval její jizvu, aniž bych opustila její oči.

„Bitka.“ Začervenala se Spencer. „Vlastně jsem se tenkrát na koleji snažila odtrhnout Carmen a tu holku z týmu.“

„Aha.“ Zamračila jsem se a táhla jsem prsty dolů k jejímu spánku, ke tváři a dolů ke krku. „Chyběla jsi mi.“ Nemohla jsem si pomoc. Řekla jsem to. Chtěla jsem, aby to věděla.

Spencer zavřela oči a zhluboka se nadechla předtím, než je otevřela. „Ani nemáš tušení,“ vydechla. Natáhla ruku k mé, která zlehka odpočívala na jejím rameni a políbila její hřbet, „někdy si myslím, že je to opravdu šílené. Ty a já. Tady znovu spolu. Ráda bych si myslela, že jsem se přes tebe dostala,“ rukama chytila můj obličej, když jsem sklonila hlavu a přenesla oči zpátky do úrovně jejích, „ale zjevně jsem se nedostala, protože pokaždé, když se na tebe podívám, tě chci prostě políbit a ulevit si tak od bolesti.

„Spencer, to je mi líto.“ Nakonec ta konečná vlna emocí ze mě spadla a já propukla v pláč. „Nechtěla jsem ti způsobit tolik bolesti. Přísahám. Jsem taková kráva.“ Zírala jsem na ni, jak se smála, kroutila hlavou a otírala mi slzy.

„Nejsi kráva,“ zašeptala a zasunula spodní ret mezi zuby, „hloupá ano, kráva ne.“

Usmála jsem se a promnula si obličej. Nenáviděla jsem se za to malé zhroucení. „Dylan to tu má ráda,“ řekla jsem tichým hlasem, „nechce odejít. Nemůže překousnout myšlenku, že by opustila Kenoru.“

„Ash,“ opřela se Spencer a naklonila hlavu na stranu, „každý si myslí, že tuhle celou záležitost zvládám moc dobře, když ve skutečnosti jediné, co chci dělat, je zhroutit se a jen celé dny plakat. Dyl se stala velkou součástí nás a Lucas je do tvojí dcery tak zamilovaná. A nemyslím zamilovaná, jen myslím, že si jsou tak blízké. Bližší než blízké.“ Trochu se pohnula čelem ke mně. „Lhala bych, kdybych řekla, že vidět ji odcházet, mě uvnitř nezabíjí, ale hřeje mě vědomí, že vím s kým jde domů.“

Tála jsem, když na mě hleděla a rukou mě lehce hladila. „Nevím, co mám dělat.“

„Cokoliv, co musíš,“ odpověděla a odfoukla si pramínek vlasů z obličeje, „ale musíš to udělat pro sebe.“

Přikývla jsem a polkla.

Opustila bych toho tolik, kdybych se rozhodla vrátit do Thunder Bay. Vlastně jsem měla v plánu vrátit se do Britské Kolumbie a postarat se o pozůstalost mých rodičů. Jejich dům byl napsán na mé jméno společně s jejich penězi – pro nový začátek to bylo ideální. Nicméně vědomí, koho vlastně za sebou nechávám, bylo v rozporu se vším, o čem jsem kdy snila.

Samozřejmě mít Spencer zpátky ve svém životě, bylo víc, než o čem jsem kdy snila. To, že se mnou mluvila, dotýkala se mě, dívala se na mě těma modrošedýma očima, které v sobě měly tolik emocí, jsem to všechno zase nechtěla opustit.

A naše dcery!

Naše dcery jsou nejlepší kamarádky. Jsou sestry a víte, myslela jsem si, že to byla jen náhoda, ale nebyla. Dylan mě sem zavedla. Zavedla mě ke Spencer a vidět, jak hluboký vztah si vytvořila k Lucas mi ukázalo, že toho bylo víc do příběhu, který se před námi vytvářel.

„Už je to deset minut.“ Usmála se Spencer. Pustila mou ruku a vstala. „Měla bych tě nechat jít zpátky k Chelsea.“

Našpulila jsem pusu, ale vstala jsem a vzala si kabát. Byla jsem v pokušení Chelsea zavolat a říct jí, že jsem změnila plány – ale nemohla jsem. Byla mi s tím vším tak moc nápomocná. Od samého začátku byla mým duševním zdravím.

„Takže stále platí, že jdeš zítra na lehkou večeři do Rapture?“ Zeptala jsem se nesměle.

„Samozřejmě. Je to tradice a ty víš, že bych nikdy neporušila tradici.“ Spencřiny oči zajiskřily a já se uchechtla. „Zavolej mi, jestli se zítra budeš nudit. Mám volno.“

„Jako by se stalo.“ Usmála jsem se.

Měla jsem ruku na klice dveří, když jsem si nazouvala boty. Uvažovala jsem o tom.

Víte o čem.

Dylanině žádosti.

„Jeď opatrně. Venku to klouže.“ Zašeptala Spencer, když mě objala.

„Budu. Slibuju.“ Odtáhla jsem se a olízla si rty. Tiše vzdychla, když mě vzala za tvář a plynule palcem přejela přes mou pleť. „Spence,“ Zašeptala jsem její jméno a zavřela oči. Nebyla jsem schopna bojovat s pokušením.

Cítila jsem, jak lehce zavzdychala nad něžným tlakem mých rtů na jejích. Její ruce pěstmi pevně držely mou bundu, když jsem se ocitla přitisknutá ke dveřím a její rty konečně spočinuly na mých.

Tiše jsem zasténala a snažila se potlačit silné bušení v hrudi.

Líbala jsem Spencer Carlinovou.

Líbala jsem Spencer Carlinovou.

Já jsem kurva líbala Spencer Carlinovou.

„Ach, Bože,“ odtrhla Spencer rty od mých a dívala se na mě s intenzitou, kterou jsem ani nemohla popsat. Najednou sklopila hlavu a její ruce byly zamotány v mých vlasech a její rty opět na mých, když mě její tělo silněji připnulo na dveře.

Rty laskaly s takovou ladností a jazyky zůstaly ve svých příslušných ústech. Dál se to neprohloubilo. Pak její spodní ret byl uvězněn mezi mými a naopak.

Nakonec jsem se z nedostatku kyslíku odtáhla a na svém krku jsem cítila její horký dech. Něžné polibky mi rozsévala směrem k uchu. „Co ti trvalo tak dlouho?“ Zašeptala.

Byla jsem hloupá.

Ale líbat ji byla rozhodně správná věc.