Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

101 – A oni to nazvali dětskou láskou

Škola byla zase v plném proudu a já neměla náladu poslouchat svou učitelku.

Leafs prohráli svůj zápas a já byla deprimovaná.

„Máš oranžový zvýrazňovač?“ Blake, vyšší kluk, se mě zeptal. Jeho vlasy byly téměř po ramena a na svůj věk byl dost velký, ale byl hezký.

Mlčky jsem mu podala svůj zvýrazňovač a on mi poděkoval.

„Tak co jsi dělala o prázdninách?“ Vzal svůj umělecký blok a sedl si k mojí lavici. „S mým bráchou jsme jeli do Winnipegu navštívit mýho tátu.“

„Bezva.“ Zamumlala jsem a sledovala ho koutkem oka. Civěl na mě a v jeho očích byl pohled, který mi říkal…že jsem se mu líbila. „Já jela do Midtownu navštívit svoje prarodiče.“

„Kde to je?“ Usmála se Blake a opravdu byl ochoten mi naslouchat.

„Blízko Toronta.“ Zvedla jsem modrou pastelku a začala tónovat papír.

„To je super.“ Přikývnul a vrátil se ke svému bloku.

Na vteřinu jsem si myslela, že bude tiše, ale pak jsem znovu ucítila, že se na mě dívá. „Co je?“ Vzdychla jsem a moje blond vlasy mi spadly přes ramena, jak jsem se naklonila.

„Nic.“ Začervenal se Blake a trošku se usmál. „Takže, ehm, ty hraješ hokej, viď?“

„Ano,“ přikývla jsem, odložila svou pastelku a dala jsem mu naději tím, že jsem si dala pauzu od kreslení, „proč?“

„Rád bych tě viděl hrát.“ Pokrčil Blake rameny. „Nikdy jsem neviděl holčičí hokej.“

„Tak bys měl.“ Protočila jsem oči. „Moje máma hrála za tým Kanady a v roce 2010 vyhrála zlato. Byla nejlepší hráčkou, než se zranila.“

„Tvoje máma hrála hokej?“ Blake vypadala naprosto v šoku. „Tak to je fakt skvělý!“

Musela jsem se usmát a souhlasit. „Luc?“ Zaslechla jsem za sebou hlas a všimla si, že za mnou stojí se svou oblíbenou psací potřebou Hadley. „Mám problém se stínováním toho jablka, pomůžeš mi?“

Rychle jsem zavřela svůj blok a letmo se podívala na Blakea a věnovala mu omluvný pohled. „Promluvíme si později, Blakeu.“

Jen mávnul a vzdychnul. Vrátil se zpět na své přidělené místo.

„Vypadala jsi, že ti to bylo trochu nepříjemné.“ Tiše se zahihňala a dala mi svou tužku a lehce ke mně přistrčila svůj blok. „Navíc opravdu potřebuju pomoc.“

Podívala jsem se na papír a pak zpátky na ni. „To není jablko, Had.“

Chceš tento víkend přespat?

Drobná písmena byla načmáraná přes stránku s 'ano' nebo 'ne' políčkem pro zaškrtnutí.

„U nás nebo u tebe?“ Zubila jsem se na ni a automaticky jsem zaškrtla ano.

„U mě! Moje teta Tori mě bude znovu hlídat a líbíš se jí. Řekla, že jestli budeš muset na trénink, tak bude víc než ráda a probudí tě a vezme tě tam.“ Hadley se zdála být nadšená a já věděla, že moje máma s tím nebude mít žádný problém.

„Jo, hej!“ Usmála jsem se a položila si ruce na lavici před ní. „Dylan a já se oficiálně staneme sestrami!“

„Vážně?“ Křenila se Hadley, když jsem přikývla. „Takže ji Ashley požádala o ruku?“

Dobře, tak to mělo být tajemství, ale já to Hadley musela říct. Přistihla jsem se, že jí říkám všechno.

„Jsem tak natěšená.“ Zašeptala jsem.

Zazvonil zvonek a byl čas na přestávku. Den byl dost slunečný a nebyla zima. Ve skutečnosti byl první nejteplejší den v roce.

„Dylan!“ Zakřičela jsem, když jsem s Hadley běžela na naše oblíbené místo na školním pozemku. „Čau!“

„Ahoj!“ Smála se, když jsme trochu sklouzly dolů z kopce potom, co jsem ji srazila do objetí. „Hádej co? Řeknu ti to! Jason řekl, že každá holka je kočka kromě mě!“

„Á,“ hihňala se Hadley, „no, Blakeovi se tvoje sestra líbí.“

„Myslela jsem, že ji máš ráda?“ Svraštila Dylan obličej a já se začervenala a strčila Dylan do sněhu. „Co je?“ Posmívala se a otírala se.

„Mám.“ Zašeptala Hadley a lehce se na mě usmála.

Eliza se bez dechu odtáhla, urovnala si límeček od košile a odkašlala si. „Opravdu musím jít, Jai.“

„Opravdu?“ Našpulila jsem pusu a přitáhla si ji k dalšímu polibku a objala ji pažemi kolem jejího útlého pasu.

„Jsme v zadní části kavárny tvých rodičů a vážně si nemyslím, že je to vhodné.“ Smála se a odtlačila mě.

„Dobře,“ vzdychla jsem, vstala z máminy kancelářské židle a narovnala si svou košili, „není s tebou žádná zábava.“

„Ne,“ otočila se kolem dokola a jemně mě políbila, „nebude to žádná zábava, pokud nedovolím tvým rukám bloudit tím způsobem, jakým to dělají.“

„Zabíjíš mě, Lize, opravdu.“ Zaúpěla jsem a následovala ji dopředu.

Zjistila jsem, že u pultu stojí, s kávou na cestu v ruce, Ashley. Všimla si mě a usmála se, „ahoj Jai, Elizo.“

„Zdravím, slečno Daviesová.“ Usmála se zdvořile Eliza a vklouzla na stoličku vedle mě.

„Elizo, prosím, říkej mi Ashley, když nejsme ve škole.“ Smála se ta učitelka hudby.

„Tak kde jsou mrňousové? Neviděla jsem je, co jste se vrátily.“ Vzdychla jsem a trošku našpulila pusu. „Tak trochu mi chybí dávat jim mé těžce vydělané peníze.“

„Když přestaneš klít jako námořník…“ zubila se Eliza a stiskla mi ruku.

„Spencer je má zpátky u sebe. Měla jsem pozdní schůzi a pak mě zdržela slečna Templová,“ obrátila oči v sloup, „vyřadila můj gaydar.“

„Ha!“ Plácla jsem rukou do pultu. „Já to věděla!“

Ashley a Eliza se mému výbuchu smály a já pokrčila rameny.

„Mimochodem, kam vy dvě hrdličky máte namířeno?“ Zeptala se, zatímco položila pětidolarovou bankovku do nádoby a vzala své klíčky.

„Jen odvezu Elizu domů. Její rodiče jsou opravdu přísní, když vědí, že je se mnou.“ Řekla jsem hrdě. Měla jsem ráda, když se rodiče kroutili ve svých sedadlech.

Byla jsem naprostá pohodářka.

Tak trochu.

„Jo, to musí být na houby.“ Zamračila se soucitně Ashley. „Nebojte se později zastavit, Jai, jsem si jistá, že tě holky rády uvidí. Myslím, že si prochází Jaidiným absťákem.“

„Vím, jaký to je.“ Vzdychla Eliza a políbila mou tvář.

Zčervenala jsem.

Já... drsňák.

„Určitě tam budu.“ Přikývla jsem a šla ven za tou brunetou s Elizou hned vedle mě.

Všichni tři jsme se rozloučily a vydaly se po svém.

„Děkuju za další úžasný večer,“ Eliza se pousmála, když vyjela na hlavní silnici.

„Právě jsme měly tacos a udělaly si domácí úkol,“ prohnula jsem rty v úsměv a ona hravě zvedla obočí, „dobře a rozhodně jsme se muchlovaly.“

„Jo, muchlovaly,“ zašeptala a naklonila se ke mně a chytila mě za bundu. „Tenhle víkend bez tebe bude stát za houby. Vážně nechci zpátky do Thunder Bay a navštívit své staré kamarády.“

„Proč ne?“ Zeptala jsem se lehce a dotýkala se jejího chladného obličeje svými konečky prstů. „Myslela jsem, že budeš nadšená.“

Eliza pokrčila rameny a políbila mě, než se odtáhla. „Jen vím, že mi budou klást otázky a já-“

„-nevím, co jim říct?“ Jemně se vyjádřila.

„Tady je jednodušší být sama sebou, víš? I když jsem tam vyrůstala, tak hodně mých kamarádů bylo z Church camp.“ Usmála se trochu Eliz.

„Neexistuje žádný nátlak, Lizo, přísahám. Tady můžu být jen tvou nejlepší kamarádkou. Vím, co pro mě jsi a jedině na tom záleží.“ Snažila jsem se ze všech sil, aby uvěřila, že jsem každé slovo myslela vážně.

„Nejlepší kamarádka, co tak dobře líbá,“ začervenala se a sáhla po klice dveří. „Zítra ti zavolám, až se tam dostanu, ju?“

Přikývla jsem, stáhla ji zpátky k sobě a věnovala jí poslední polibek. „Prosím, budeš opatrná? Pokud se nakonec opiješ a budeš na večírku svádět nějakou sexy kočku, tak to aspoň prosím natočíš?“ Mrkla jsem a ona mě se smíchem odstrčila.

„Jednou úchylačka, pořád úchylačka, co, Wyntersová?“ Vystoupila do zimy. „Budu v pořádku, a pokud skončíš muchlováním s nějakou sexy kočkou, tak se zmíníš, že jí zmaluju ciferník?“ Mrkla jsem nazpět a ona zavřela dveře, roztomile mávla, a pak vyběhla k domu.

102 – Odvážní před-puberťáci

Bylo těžko uvěřitelné, že od ledna uplynuly tři měsíce. Tři krátké měsíce a všechno se událo tak rychle.

Pro dívky byl poslední zápas sezóny a já ještě dva další týdny trénovala Jaidenin tým. Pak jsem se chystala přesunout všechnu svou pozornost na plánování svatby a práci.

„Jste připravená, trenérko?“ Ashley narazila do mého boku svým, když mi pomáhala týmu naplnit láhve vodou. Skutečně byla skvělou pomocnicí a já ji dokonce přenechala povinnost fouknout do píšťalky, až holky budou muset udělat změnu.

Moje pyšná pomocnice.

Nemohla jsem se dočkat, až si tu ženu vezmu, až si řekneme své sliby a budeme úplně spolu.

„Připravená.“ Zubila jsem se od ucha k uchu. Věděla jsem, že jsem byla připravená na všechno, co mi život přinese do cesty.

Ashley strčila své studené ruce do kapes bundy, když pozorovala holky, jak se na ledě zahřívají. „není divný, že tady je chladněji než venku?“

„Dubnový déšť v květnu květiny přináší.“ Zacvrlikala jsem a dala jí pokyn, aby zapískala.

Tým přijel dopředu a obklopil mě a Ashley. „Dobře, tak je to tu, váš poslední turnajový zápas a všichni na nás sází, že třetí rok v řadě vyhrajeme mistrovství!“

Tým zajásal a já mohla říct, že byli stejně tak napumpovaní, jako jsem byla já během každého velkého utkání.

„Vedeme o jeden gól a do konce zbývá méně než jedna minuta. Teď musím říct, že vítězství není všechno, dobře? Jsem na vás na všechny pyšná. Jen chci, abyste hrály, jak nejlépe umíte, bavily se a ukázaly jim, kdo je pánem tohohle ledu!“

„Uá!“ Lucas jásala nejhlasitěji a mávala svou hokejkou ve vzduchu.

„Až napočítám do tří,“ jako první jsem nastavila zápěstí a tým mě následoval, pak Ashleyina studená ruka, „jedna, dvě, tři, uagr!!“

„Uagr!!“ Zakřičeli a zaujaly na ledě svá postavení.

„Budeš trénovat příští hokejovou sezónu?“ Zeptala se mě Ashley a očekáváním si okusovala nehty, když puk spadl před Dylan a její protihráčku.

„Uvidíme.“ Usmála jsem se a dál jsem povzbuzovala svůj oblíbený hokejový tým.

Lucas se musela zmínit, že chce hrát po zbytek svého životě, ale taky se chtěla zabývat svým uměním. Větší zájem prokazovala o svůj výtvarný kroužek, hodiny výtvarky a kreslila téměř všechno, co měla v dohledu.

Dylan taky chtěla po zbytek svého života hrát hokej. Její hnací síla na to byla velmi silná, že se zeptala, jestli by mohla během léta na třídenní hokejový tábor. Ashley se jí ani neptala, jen přikývla a zeptala se, kde má podepsat rodičovský souhlas.

„Trest pro číslo 5!“ Zapískal rozhodčí a ukázal Lucas směrem k trestné lavici. Zvedla jsem na ni ruce do vzduchu a zamračila se.

Jen vypadala samolibě.

Ani jsem se na ni nemohla utrhnout, protože jsem hrála úplně stejně.

„Nemohla jsi něco udělat, než jsme vstoupili do dvou minut třetí třetiny?“ Slyšela jsem, jak se jí Ashley zeptala se zvednutým obočím.

„Klídek, maminko,“ sundala si Lucas helmu a odhodila hokejku směrem ke mně, „Dyl to má v kapse.“

Ashley se na mě otočila a pokrčila rameny. Obrátila svou pozornost zpátky na hru.

Lucas bouchala na sklo a hulákala na Dylan, aby se stáhla. Měly svůj vlastní jazyk, když přišel čas hry. Mluvily v hádankách, aby rozhodily ostatní hráče.

Carmen a já jsme je to naučily. Z 99 % to fungovalo.

„Brusli! Rychleji!“ Zaječela Ashley, když se Dylanina malá postava vydala přes kluziště rychleji, než byste mrkli.

Zastavila se přímo před soupeřem a podívala se dolů, kde jí byl dalším spoluhráčem přihrán puk. Dylan se uculila a rychle prohodila puk mezi nohy, a pak znovu máchla hokejkou. Puk se odrazil o roh tyčky a spadl přes brankovou čáru přímo do sítě.

Spustil se bzučák.

Legion Lions vyhráli!

Tým se objímal a jeden druhému blahopřál, a potom se vydali zpět na led, aby si potřásli s rukama svých protihráčů. Byla jsem přímo za nimi, a když jsem se dostala k trenérovi, tak mě zastavil, než jsem se otočila.

„Trenérko Carlinová, jen jsem vám chtěl poblahopřát k tak velkému úspěchu. Jaké je vaše tajemství?“ Ten starší muž mi věnoval jemné uculení.

„Trpělivost, trenére Perchi, hodně trpělivosti.“ Opětovala jsem mu jemné uculení a vydala se zpátky k týmu. Ve svých rukách drželi vysoko trofej, jásali a smáli se.

Potom, co se postavili do řady, aby obdrželi zlatou medaili, tak byly šatny plné hyperaktivních 9 až 11 letých.

„Bude se mi stýskat po tobě v téhle bundě,“ otřela mi Ashley rty o tvář, když se její prsty vlekly přes výšivku 'trenérka Carlinová'.

Odstrčila jsem se od zdi u vodní fontány, usmála se a chytila ji za poutka opasku. „Předvedu se ti v ní kdykoliv budeš chtít.“ Zavrtěla jsem obočím a ona se zeširoka uculila a přikývla.

„Vážně přemýšlíš o tom, že pověsíš píšťalku na hřebík?“ Zeptala se s očima plnýma zájmu. Sledovala jsem, jak si dala píšťalku do dlaně své ruky.

„Myslím, že uvidíme, jak se v říjnu zdaří práce,“ trochu jsem pokrčila rameny se skutečným úsměvem. „Něco mi říká, že na pár let nechci přestat trénovat Legion Lions, ne, dokud Dylan nebude dost stará na to, aby postoupila do další věkové skupiny.“

„Zdravím slečno Carlinová, slečno Daviesová!“ Jason, Dylanin nejlepší kamarád, k nám přihopsal chodbou.

„Ahoj, Jase,“ odpověděla Ashley laskavě. Zbožňovala toho malého blonďatého chlapce, nikdy nevěděla, kdy Dylan říct ne, když se zeptala, jestli si k nim domů nebo k nám může jít hrát.

„Může Dylan přijít na večeři? Moje máma říkala, že by to bylo bezva a nevadilo by jí popovídat si s jednou z vás, jestli chcete.“ Jeho pronikavé modré oči přistály na mně a já se podívala na Ashley.

„Samozřejmě, dovol mi jít si s ní promluvit.“ Usmála se Ashley a omluvila se. Nechala mě s tím chlapcem, který v dlani držel srdce naší devítileté dcery.

„Tak jaké jsou tvoje záměry s Dylan?“ Zeptala jsem se a poškrábala se za uchem.

„Cože?“ Zamrkal na mě zmateně a já zaúpěla, protože jsem si uvědomila, že jsem měla počkat pár let, než budu vyzvídat jakékoliv holky nebo kluky, které nám přijdou zaklepat na dveře.

„Zapomeň na to.“ Málem jsem našpulila pusu a byla jsem vyrušena Dylan a Lucas, které se vynořily zpoza rohu a šinuly si to ke mně.

„Jase!“ Rozzářila se Dylan a její hnědé oči zajiskřily jako obvykle, když byl Jason poblíž.

„Úžasnej gól, Dyl!“ Jason objal tu malou brunetu a já se silně hryzla do rtu.

„Nebylo to zlý? Naprosto jsem věděla, že mohla dát další gól.“ Zářila hrdě Lucas a točila svou hokejkou dokola. „Kde je maminka?“

„Šla si promluvit s Jasonovými. Pozvali nás k nim na večeři.“ Usmála jsem se a hrála si s jejím blond dlouhým culíkem.

Potkaly jsme se s Ashley v bufetu, kde jsme ji našly v rozhovoru s jinou ženou, která byla Jasonova matka.

Blondýnu vytrhnul smích, když svou rukou přejela přes Ashleyinu paži.

Lucas prudce otočila hlavou mým směrem a tiše se mě zeptala, jestli jsem právě viděla to, co ona. Její šedé oči se zúžily a pohodila svou hokejovou výstroj na prázdné sedadlo, než si zabrala místo vedle své druhé matky.

„Ahoj Luc,“ Ashleiny vřelé hnědé oči ji přivítaly a ona ovinula svou paži okolo jejího ramene, „připravena jít?“

Lucas zírala na tu druhou ženu, která se dotkla mé ženy. „Ano, tvojí snoubence se po tobě stýská, umírám hlady a sledovat tenhle rozhovor je trochu nuda.“

„Lucas!“ Sykla jsem a smála se. Přistoupila jsem k těm třem starším ženám. „Promiňte, když má hlad, tak je dost kurážná.“

Ashley zavrtěla hlavou a trochu se ušklíbla. „To je v pohodě, Spence, taky jsem se trochu nudila.“

Ta blondýna vypadala víc než uraženě a otočila se k odchodu. „Co to mělo všechno znamenat?“ Zeptala jsem se víc než zvědavě. Bylo by potřeba víc, než nějaké blondýny, abych žárlila.

„Zaslechla mě, jak se ptám Patricie, zda nevadí, když u nich Dylan zůstane na večeři. Chtěla vědět, jestli má Dylan otce a jestli jsem vdaná, nudný.“ Obrátila Ashley oči v sloup a podívala se na Lucas, „díky, že jsi mě zachránila.“

Lucas pokrčila rameny a ušklíbla se. „Žádný problém, mami, vždycky ti budu krýt záda.“

103 – Nečekané rozhodnutí

„Jen říkám, že ses opravdu měla zeptat, než si z mého kabinetu udělala místo určené pro muchlování, Jai.“ Přísně jsem se na ni podívala a všimla si, jak se na Elizin krk plíží ruměnec.

„Omlouvám se, jen jsem si myslela, že to tady bude bezpečnější, než v úklidové komoře. Myslím to vážně, kdo si myslí, že dělat to v šatníku je sexy?“ Obrátila své modré oči v sloup a odfrkla si, když jsem si odkašlala. „Ty a Spence jste byly kdysi na střední škole po sobě dost toužily, ne?“

„Jaiden!“ Uchechtla se Eliza a plácla svou přítelkyni přes nohu. „Vůbec jsme to nedělaly, slečno Daviesová, přísahám. Z mnoha důvodů by to bylo divné.“

„Můžeme si z toho udělat naše místo?“ Usmála se nevinně Jaiden.

„Ne.“ Sbalila jsem si kufřík a vzala si kabát.

„Ale ty jsi prostě… ale… to vůbec není fér!“ Rozzlobila se na mě ta dospívající bruneta a následovala mě z kabinetu. „Je po vyučování a nechápu, v čem je tak velký problém.“

„Problém je, že sem nechci vejít a dívat se na tebe a Lizu, jak na to jdete, když mám práci.“ Lehce jsem zanadávala.

„Zníš jako moje máma.“ Posmívala se Jaiden a popadla svůj batoh.

„Která?“ Zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

„Která, co?“

„Jako která máma zním?“ Zeptala jsem se mírně pobaveně, ne že by záleželo na její odpovědi.

„Chase.“ Jaiden obrátila oči v sloup. „Vždycky do všeho šťourá a Ephiny se vždycky snaží vidět věci mýma očima, než se pohádají a pak mají usmiřovací sex.“ Zarazila se nad svou poslední větou a já s Elizou jsme se rozesmály. „Nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekla s vážnou tváří.“

„Pokud jsi zářným příkladem, kterým chtějí Luc a Dyl být, až budou ve tvém věku, tak nemůžu říct, že jsem příliš nadšená.“ Zamkla jsem za námi hudebnu a vyšly jsme ze školy.

„Co přesně se snažíš říct?“ Zastavila se a zírala na mě.

„Jsi hormonama poblázněný puberťák a já se právě teď ještě netěším na rozhovor o ptáčcích a včeličkách.“ Odemkla jsem dveře mustangu a slyšela, jak si Jaiden se smíchem rozepnula pás, než vyběhla, aby mě dohnala.

„Promiň Ash, ale Luc už ví o ptáčcích a včeličkách. Je opravdu chytrá.“ Její modré oči se zajiskřily a vlezla si se svou přítelkyní na zadní sedadlo. „Zkus se nad to povznést s čistou myslí s mými rodiči, Spencer a Carmen, které jsou poblíž. To není možné. A když se nad tím zamyslíš, tak Lucas je pohodová velká ségra. Všechno sama Dylan vysvětlí. Nebudeš muset hlesnout ani slovo.“

Dobře, tak jsem si možná dělala o Lucas přílišné starosti. Byla lesbička tak jako my ostatní, ale moje malá Dylan byla jiná. Mohla jsem o tom přemýšlet, protože před sebou ještě měla roky…

Jo… prostě jsem na to neměla myslet.

Zastavily jsme u Rapture a já našla svou rodinu v našem boxu tak, jako každý páteční večer.

„Nazdar krásky,“ vklouzla Jaiden vedle Lucas a vrazila ji pusu na vršek hlavy, „už jsi u Had zabodovala?“

„Jaiden,“ naklonila Spencer hlavu a kopla tu puberťačku pod stolem do holeně, „prosím, nemluv s ní takhle.“

„Jestli tím zabodováním myslíš líbání, tak ano.“ Odsekla Lucas a zavrtěla obočím.

„Cože?!“ Spencer a já jsme se obě podívaly směrem na menší blondýnku.

„Ale prosím vás,“ obrátila Lucas oči v sloup, „muselo se to stát. Kromě toho, ona políbila mě a bylo neslušné tam jen stát a nic nedělat.“

„Ach Bože, nechci to slyšet!“ Prosebně se na mě Spencer podívala.

„Myslím, že své rodiče děsíš,“ Jaiden si s tou blondýnkou bouchla pěstí, „pěkný.“ Vstala a mávla k našemu stolu na rozloučenou, zatímco táhla Elizu směrem do zadu.

„Jaký jsi měla den?“ Zeptala jsem se své snoubenky a naklonila se přes stůl, abych ji políbila.

„Fuj,“ podívala se Spencer dolů na svého Dr. Peppera, „měla jsem pár rozrušených dětí, které dnes přišly. Srdcervoucí.“

Spencer o své práci nikdy skutečně nemluvila, a když ano, tak to bylo obvykle v krátkých větách a ne, když byly kolem holky.

Když měla opravdu dlouhý a náročný den, tak jsem ji napustila vanu a obě jsme se v ní smočily, potom, co holky byly v posteli. Obvykle všechno vysypala. Věřila mi, že to udržím v tajnosti.

Měla jsem pocit, že tenhle večer bude jedním z těch večerů.

Spencer a já jsme se stále nerozhodly, kam se nastěhujeme. Oba naše domy byly dokonalé. Měla jsem dokonalý výhled na jezero a u mě jsme před jezerem mohly udělat kluziště. Nicméně ona měla víc místa, víc vzpomínek a lepší úkryt před veřejnou dopravou.

„Jak ses dnes měla, maminko?“ Zeptala se tiše s malým úsměvem Dylan.

„Dobře,“ přikývla jsem, „a ty?“

„Jason mě na příští víkend znovu pozval k sobě. Řekl, že Lukey a Hadley taky můžou přijít.“ Její hnědé oči zářily radostí.

„Výborně, už začaly s dvojitým randěním.“ Začala se Spencer usmívat a mrkla na Dylan, která se začervenala a zeširoka zavrtěla hlavou.

Vklouzla sem vedle Spencer. Obě jsme tiše zasténaly, když naše vlhká pokožka spolu klouzala. Vůně pěny do koupele zvýraznila klidné prostředí. Obě jsme měly vlasy vyčesané ve volných culících a mohla bych říct, že se už víc a víc uvolňovala.

„Jsi v pořádku, miláčku?“ Zašeptala jsem a mé rty se jemně vlekly přes její ramena a paže ji pevně objímaly kolem pasu.

„Ano,“ vzdychla a opřela se o mě zády a já si opřela bradu o její rameno. „Mohla bys mě jen navždy držet?“

Usmála jsem se proti její mokré pokožce a přikývla. „Na věky věků.“

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Skoro zašeptala Spencer a její mokré prsty se propletly s mými, když se opíraly o její ploché břicho.

„Na cokoliv.“ Políbila jsem ji na spánek. „Co máš na mysli, Spence?“

Zhluboka se nadechla a přenesla své prsty k mým rtům. „Jaké byly tvé myšlenky, když jsi věděla, že Dylan byla v systému?“

Mohla jsem lehce cítit, jak se mi zvedla do krku žluč, když jsem si představila její zničenou tvář, zatímco mi vyprávěla o svých domovech. Srdce se mi rozbilo o trochu víc a já věděla, že to v dohledné době nezmizí. Věděla jsem, že to budu cítit navždy, vinu, která mě pohlcovala, ale silně jsem bojovala, aby to přebily na to, co jsem v tu chvíli měla.

„Cítila jsem se provinile, že jsem vůbec dovolila, aby se to stalo.“ Nakonec jsem promluvila potom, co jsem si odkašlala. „Byla jsem na sebe tak naštvaná a pak jsem uvěřila, že si nezasloužím být znovu šťastná. Poprvé, když jsem ji získala zpátky, tak jsem zklamala.

„Neměla jsem v úmyslu připomenout ti tak bolestné vzpomínky.“ Řekla tiše Spencer, zatímco opatrně otočila své tělo. Byla ke mně čelem a vklouzla svýma nohama přes mé boky, čímž vystříkla trocha vody na dlažbu koupelny. „Minulý týden za mnou přišel otec,“ nadechla se a zavřela oči, „vzdal se, protože řekl, že mu jeho tříletý syn nevěřil. Byl duševně labilní a matka se vypařila s někým jiným uprostřed noci.“

Zamračila jsem se a rukama jsem jí něžně mnula paže nahoru a dolů. Bolelo mě vidět ji v takové bolesti.

„Matthew pořád potřebuje domov a zdá se, že zatím jediným místem je dětský domov.“ Zachvěla se Spencer a klesla jí hlava. „Ta místa nejsou tak bezpečná, víš?“

„To je mi líto, Spencer.“ Přitáhla jsem si ji blíž a ona se ke mně dokonale ponořila.

„Takovéhle věci mi prostě lámou srdce. Tříleté dítě je prostě příliš malé na to, aby bylo v takovém typu prostředí. Jakékoliv dítě, bez ohledu na věk, by nikdy nemělo pocítit, jaké to je. “

Znovu jsem polkla a zavřela oči. „Vím, že jsem udělala chyby-“

Její prsty se přitiskly proti mým rtům a s lehkým úsměvem zavrtěla hlavou. „Ash, mnoho dětí si prošly stejnou situací, jako ty. Jsi velmi zodpovědný dospělák a ano kvůli jednomu pití jsi málem přišla o všechno, ale držela ses. Držela ses, i po prvním pádu. Víš, kolik rodičů může říct totéž? Méně než tři z deseti.“

Nic jsem neřekla, protože jsem nevěděla, co říct. Věděla jsem, že měla pravdu, ale stejně bylo těžké věřit sama sobě. Někdy.

„Jen bych mu chtěla najít hezký domov.“ Nakonec po chvíli tich řekla Spencer. „Kdybych mohla mít dům dost velký pro všechny ty děti, tak bych to udělala.“

Usmála jsem se a políbila ji na čelo. „Máš velké měkké srdce, Carlinová, víš to?“

„Nevím, co mám dělat.“ Pokrčila Spencer rameny. „Dětské domovy jsou stále plnější a poslední potenciální pěstoun, se kterým jsem hovořila, měl obavy z plateb, které by dostal. Nemůžu to snést.“

„Tak…“ kousla jsem se do rtu, objala ji pažemi kolem krku a hrála si s uvolněnými blond pramínky, které spadly.

„Tak?“ Podívala se na mě svýma třpytivýma očima Spencer.

„Proč mu nenajdeme opravdu dobrý domov,“ pousmála jsem se, „a do té doby si ho nenecháme u nás?“

Spencer se opřela s vykulenýma očima a zavrtěla hlavou, než znovu zamrkala. „Chceš Matthewa vzít do pěstounské péče?“

„Vždycky jsem chtěla chlapce.“ Trochu jsem se zubila a lehce ji tiskla. „Vím, že to bude dočasné a vím, jaké má Lucas problémy s náklonností, ale přemýšlej o tom. Dokud mu nemůžeš poskytnout bezpečný domov, můžeme být jeho bezpečným domovem.“

„Uvědomuješ si, že tohle nemůžu udělat s každým dítětem, které přijde a láme mi srdce, že jo?“

Zašeptala Spencer s roztomilým zamračením ve tváři.

„Vím, ale také vím, že můžeš pomoc tam, kde můžeš dát ostatním naději. Je to jen nápad, Spencer,“ nabídla jsem zdvořile, „ale viděla jsem ten pohled ve tvých očích, když jsem to zmínila.“

„Je to hodně zodpovědnosti.“ Řekla pomalu Spencer a její čelo se na krátkou chvíli přitisklo k mému rameni. „Trochu mi připomínal Dylan, když jsem ji poprvé spatřila,“ řekla váhavě, „tak zničený a ztracený.“

Nemohla jsem si pomoc a cítila jsem ve své hrudi bodnutí a tiskla jsem ji k sobě blíž. „Možná je to další důvod, proč bys měla zvážit můj názor.“ Zašeptala jsem tiše. „Ten chlapec se zdá, že potřebuje odborné vedení a vím, že pro něho budeš ta nejlepší v hledání skvělého domova. Ty a tvůj táta jste si hodně podobní.“

Spencřiny modré oči vyhledaly mé a trochu se usmála. „Opravdu to chceš se mnou podniknout?“

„Miláčku, s tebou bych udělala cokoliv.“ Políbila jsem ji na špičku nosu. „Taky mám tvou nerozhodnost, takže s tím neměj pocit nátlaku. Jen jsem chtěla, abys věděla, že jsem tu pro tebe.“

Zdálo se, že se Spencřina nálada okamžitě zlepšila. Její ruce se sepnuly za mým krkem k sobě, když si mě přitáhla k sobě blíž. Její rty se setkaly s mými v jemném, dlouhém a smyslném polibku. Ačkoliv jakékoliv z jejích polibků mě dokázaly rozpálit, tak tentokrát to bylo jiné. Líbaly jsme se jen kvůli pocitu blízkosti, a že jsme spolu.

Nedlouho na to se vypouštěla voda z vany a my jsme se osoušely a zamířily v našem domě k naší ložnici. Jako každý jiný večer, jsme se zastavily v pokojích holek, abychom se ujistily, že jsou v pořádku. A stejně jako každý jiný večer, mě Spencer objala kolem pasu a vedla mě k naší ložnici bez ohledu na tom, ve kterém domě jsme byly.

Potom, co jsme obě vklouzly pod deku, jsem cítila, jak se nade mnou opírá o lokty a její modré oči byly tak zářivé, že jsem v té tmě mohla vidět, jak se na mě dívá. „Musíme něco vymyslet,“ zašeptala.

„Co?“ Zastrčila jsem nějaké vlhké pramínky vlasů za její ucho.

„Musíme vymyslet, kde budeme bydlet.“ Rozpačitě se usmála. „Je mi jedno, kde se rozhodneme bydlet, Ash. Jen si myslím, že musíme začít probírat naše názory. Nevezmu si tě, když budeme pořád žít odděleně ve dvou domech.

Tiše jsem se zasmála, něžně ji políbila a přitáhla si ji k sobě blíž. Její hlava jemně spočívala na mém rameni, zatímco jsem hladila její rameno a holá záda. „Přemýšlela jsem o tom…“

„Nechci na tebe tlačit,“ přejela Spencer pomyslnou čáru podél mé klíční kosti, „protože vím, že jsi na tom dřela.“

„Dřela.“ Přikývla jsem a jednou ji stiskla. „Taky jsi na tom tvrdě dřela.“

„Dřela.“ Uchechtla jsem se proti její pokožce a ponořila ji hlouběji do svého těla a ona se sama uvelebila na noc. „Kdykoliv budeš připravená nebo kdykoliv se rozhodneš, tak řekni jen slovo a stěhování může začít.“ Zívla a já věděla, že se její oči ve chvíli, kdy se mé ruce dotkly její holé kůže, zavřely.

„Miluju tě, Spencer.“ Políbila jsem ji na vršek hlavy a vzdychla jsem. Zamumlala mi ta slova nazpět.

104 – Spencer, hrdinka

Počasí se začalo rychle oteplovat a já musela prohlásit, že už nebylo bezpečné, aby si holky hrály blízko doků nebo na ledě. Lucas našpulila pusu, ale Dylan jí pomohla postavit branky na příjezdovou cestu, kde trávily většinu svého volného času, když nebyly ve škole.

Lucas shledala svůj výtvarný kroužek fascinujícím a řekla, že tak dlouho, jak do něj bude chodit, tak dokáže přežít celé léto bez hraní hokeje. Její umění pro ni bylo důležité.

Dylan se ve škole stala docela populární dívkou a téměř každý druhý víkend byla zvána na narozeninovou oslavu. Samozřejmě se ujistila, že její sestra byla také pozvána, protože se v blízkosti Lucas pořád cítila v bezpečí.

Ashley byla zaneprázdněna svou prací a hodinami. Byla informována, že školní rada by ráda, aby si vzala na starost představení závěru školního roku a Ashley se na chvíli předtím, než zjistila, že se do toho dostává víc a víc, vyděsila. Výhodou bylo, že měla Jaiden, se kterou procházely různou hudbu, která byla dostatečně vhodná k tomu, aby se hrála ve škole.

„Přináší mi to vzpomínky na mě a Alex, jak jsme zůstávaly dlouho vzhůru, abychom prošly různé volby písní.“ Usmála se trochu Ashley, když si sedla ke snídaňovému baru. Vlasy měla sepnuté v culíku a na sobě měla staré volné džíny a těsné tričko.

Usmála jsem se a položila kávovou lžičku do dřezu, než jsem si sedla vedle ní. „Vsadím se, že jsi byla šťastná.“

„Byla.“ Kousla se Ashley do rtu a pohlédla na mě. „Ačkoliv je to zcela jiná radost, Spence.“

„Jo, já vím.“ Přikývla jsem a políbila ji na tvář. „Je to stejné, jako když jsem byla na cestách a téměř každý večer hrála na nových stadionech. Další tým byl tvrdší, než ten první a můj adrenalin silně pumpoval, ale žila jsem pro ten pocit víc, než pro cokoliv jiného.“ Položila ruku na spodní část mých zad a nakoukla mi přes rameno. „Co je to?“ Zeptala jsem se, když označila starý kousek papíru.

Ashley se hryzla do rtu a pokrčila rameny. „Nechala jsem si všechny věci, které jsme s Alex nepoužily na její alba. Myslela jsem, že bychom tyhle mohly začlenit do našich koncertů na konci školního roku.“

„Kéž bych mohla vidět tvou práci.“ Padla jsem na stoličku naproti ní. „Není fér, že mě vidíš hrát a já tě nevidím pracovat.“

„Jasně, že vidíš.“ Ashley mi věnovala pomalý nesmělý úsměv. „V ten den, když jsi mě našla, jak hraji u svých rodičů na klavír.“ Smutek dosáhnul konce její věty, ale mohla bych říct, že ho spolkla. „Hrála jsem něco, co jsem napsala pro tebe.“

„Opravdu?“ Zeptala jsem se jemně a zubila se. „Úplně jsem tě přiměla ztratit koncentraci, viď?“

„No, žebrala jsi, aby sprostá Daviesová vyšla a hrála.“ Ashley lehce zavrněla a mrkla. Znovu se dívala na staré noty. „To byl jeden z nejlepších sexuálních zážitků, které jsem kdy měla.“ Zamumlala s lehkým ruměncem na tváři.

„Váááážně?“ Naklonila jsem se přes pult, aby se na mě podívala. „Chceš si to ráno zopakovat?“

Ashley zvedla obočí, upustila své pero a svýma jemnýma rukama uchopila mou tvář. „Čas a místo, miláčku.“

Hihňala jsem se. Došla jsem k závěru, že to hihňání už nebylo trapné, když jsem se nacházela v blízkosti Ashley. Shledala to roztomilým a často mi to vysloužilo polibky.

„Budu si to pamatovat.“ Přikývla jsem, opřela se a napila se své kávy. „Takže, protože je P.D. den, tak holky budou přespávat u Hadley. Kdy budeš pryč?“

„Jo, ehm,“ poškrábala se Ashley na zátylku a mírně se smála. „Vlastně dnes nejdu do práce.“

Pozvedla jsem obočí. „Jen protože děcka nemají školu, to neznamená, že se taky musíš ulít z práce.“ Lehce jsem ji zlobila.

„No tak, nikdy se už neuleju!“ Našpulila Ashley rty a nezahrávala si. „Kromě toho mě nemůžou propustit. Jsem nejlepší, koho mají na fakultě, co umí dělat muziku.“

„Trochu namyšlená?“ Uchechtla jsem se a vstala, abych opláchla svůj hrnek od kafe. „Jen nedovol, aby si holky myslely, že je v pořádku ulejvat se z práce.“ Políbila jsem ji na vršek hlavy.

„Děkuju.“ Ušklíbla se Ashley, přitáhla si mě do klína a lísala se o můj krk. „Ale holky pořád můžou jít k Hadley a my můžeme strávit celý den v posteli…“

Kousla jsem se do rtu a zachvěla se, když mi její ruce začaly rozepínat halenku. Těsně předtím, než jsem dovolila jejím rukám sklouznout dál, tak jsem je dostala ven. „Ne!“ Vyskočila jsem z jejího klína a pohrozila jí ukazováčkem. „Ráda bych, ale dneska mám schůzku s Matthewem a jeho sociálním pracovníkem.“

„Aha.“ Ashley najednou zvážněla, když odstrčila své noty pryč. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Vím!“ Okamžitě jsem se cítila hrozně. „Bojovala jsem s tím rozhodnutím od doby, kdy bylo před několika večery vzneseno. Nebyla jsem si jistá, jaké by bylo nejlepší řešení.“ Ashley vstala a objala mě kolem pasu. „Nechtěla jsem si to ponechat jako tajemství, omlouvám se.“

V kolik hodin je ta schůzka?“ Zašeptala a její prsty lehce kreslily kruhy na mých zádech.

„Po obědě, kolem jedné.“ Řekla jsem tiše.

„Dovol mi, abych se nachystala.“ Ashley mě políbila na tvář a já ji zastavila, než mohla vystoupat schody. „Spence, půjdu s tebou.“

„Nemusíš.“ Nebyla jsem si jistá, jaký druh reakce u ní to prostředí vyvolá. Bylo pro ni těžké, vstoupit do místa mého zaměstnání bez vzpomínek na to, že tam byla Dylan bez ní.

„Je tahle schůzka konečným rozhodnutím o tom, zda si ho můžeme vzít do pěstounské péče?“ Ashley promluvila rozvážně a stabilně. Její hnědé oči ukázaly smysl pro rozhodnost a já věděla, že to rozhodnutí vyhrála. Mlčky jsem přikývla a stejně tak ona, a pak se něžně vyprostila z mého sevření a vydala se do svého pokoje, aby se převlékla.

Ashley se zhora vynořila v jednoduchém obleku. Její černé kalhoty dokonale ladily se světle modrou halenkou. Její outfit se hodil k mým šedým kalhotám s bílou halenkou. Měla rozpuštěné vlasy ve volných vlnách s lehkým make-upem. Mlčky okolo mě prošla, vzala si svůj svazek klíčů a s očekáváním se na mě podívala.

„Ash, ta schůzka je za čtyři hodiny.“ Řekla jsem, když jsem se k ní blížila.

„Vím, ale musíme ukázat, že jsme zodpovědní, ne?“ Kousla se Ashley do rtu a koukla se dolů na své klíčky těsně předtím, než její pohled zachytil můj. „Takže půjdu do práce a do oběda se účastním nudných schůzek. Uvidíme se a můžeme přivést Matthewa domů,“ vzala mou ruku, „společně.“

Jen tahle žena mi uměla svými sladkými slovy a milujícím dotykem ukrást vzduch z plic. „Dobře,“ jednoduše jsem přikývla, dala si její ruku ke rtům a jemně jsem políbila její klouby.

„Pojď, už jdu pozdě.“ Podařilo se Ashley usmát, když popadla naše kabelky a klíčky a zabouchla za námi dveře.

Právě, když jsme vstoupily na příjezdovou cestu, tak zastavilo bílé auto.

„Tori je tady!“ Usmívala se Dylan a pomohla Lucas dát branky a hokejky zpátky na travnatou plochu dvora. Místy byl ještě sníh, ale většina ho už roztála pod teplem sluníčka.

Sledovaly jsme tu mladou dospívající brunetu, jak vystoupila s auta a šla k nám. „Promiňte, že jedu pozdě,“ omluvila se, když si vytáhla sluneční brýle na vršek hlavy.

„Moje chyba!“ Zubila se rozpačitě Hadley, když rychle pomáhala holkám s úklidem, než nás ty tři obklopily.

„Děkuju, že si dneska necháš holky.“ Ashley projela prsty Dalyninými vlasy, zatímco se usmála. „Jsem si jistá, že by se o ně Jaiden postarala, když byste měly plné ruce práce.“

„Prosím tě,“ mávla Tori rukou a projela si rukou svými dlouhými hnědými vlasy a zamrkala ze slunečního světla, „stejně jsem Hadley slíbila hraní.“

Zachytila jsem, jak Lucas a Hadley s úsměvem obrátily oči v sloup. „Teto Tori, jsme trochu dost staré na to, abys tomu říkala hraní.“

„Pravda, promiň.“ Smála se Tori a lehce svou neteř bouchla do ramene. „Nerada mi říkala chůvo, když jí bylo pět, protože už nebyla dítě.“

„Hej!“ Našpulila Hadley pusu a pohodila své blond kadeře, když táhla své dvě kamarádky k autu.

„Vyzvedneme je před večeří.“ Nabídla jsem se.

„Žádnej spěch.“ Zubila se ta bruneta a položila si sluneční brýle zpátky na hlavu. „Budu tady s Hadley celý víkend, takže jsem si jistá, že je bude chtít mít nablízku, jak jen to bude možné. Jsem nudná teta, to jste nevěděly? Smála se. „Vážně, kdykoliv vy dvě budete připraveni si je vyzvednout, tak se stavte. Ačkoliv nemůžu zaručit, že budou přichystané.“ S úsměvem pokrčila rameny.

Vždycky jsem měla Tori ráda, zdálo se, že byla rozumná. Byla jsem trochu víc v šoku, že se do ní Jaiden nezamilovala.

Ashley se nabídla, že mě vysadí v práci, i když to bylo víc než pět minut cesty. Jemně mě políbila, než jsem vyskočila z auta a sledovala, jak odjíždí.

„Dobré ráno, slečno Carlinová.“ Šklebila se na mě od stolu Ryn a podala mi zprávy a několik složek.

„Dobré ráno, Ryn.“ Hodila jsem oči v sloup a opřela se o přední část jejího stolu. „Promiň, že jdu pozdě.“

„To je v pohodě. Tak jako tak byl konferenční hovor s radou zrušen.“ Pokrčila Ryn rameny.

„Není to tak vždycky?“ Zabrblala jsem a vzala ze stolu za sebou hrnek na kafe, zatímco jsem si nalévala další horký šálek tekutého kofeinu. „Vyřídila jsi ty papíry na později?“

Ryniny zelené oči se rozjasnily, když pohodila své zrzavé vlasy dozadu a přikývla. „Nemůžu uvěřit, že se vy dvě chystáte vzít si domů další dítě.“

„Jo,“ přikývla jsem, „Ashley je docela nadšená.“

„A holky?“ Následovala mě ta zrzka zpět k mé kanceláři.

Ashley a já jsme s holkami mluvily o tom, že by s námi případně Matthew bydlel a ony ani nehnuly brvou. Lucas řekla, že dokud Dylan nikam nepůjde, že bude tak jako tak šťastná. Zdálo se, že Dylan měla trochu víc obavy a rozpačitě přiznala, že ten kluk vezme od ní a Lucas pozornost.

Tak jako tak jsme je ujistily.

„Nadšené.“ Upřímně jsem odpověděla. „Luc je vždy srdečná, ale myslím si, že blízkým vztahem, který má s Dylan, si nemyslím, že k tomuhle přilne.“

„Četla jsem jeho minulost.“ Sedla si Ryn na roh stolu a sledovala, jak si trochu uklízím kancelář. „Myslím, že mu lidičky uděláte velkou laskavost.“

„Vím.“ Vzdychla jsem a otočila se k ní čelem. „Vím jen, že to nemůžu udělat s každým dítětem, které projde mou kanceláří.“

„To víme obě,“ Rynin obličej trochu změknul, „ale začíná to tu a tam pomáhat, víš? Může se ohlédnout zpátky a říct, že jeho rodina mu změnila život. Až bude starší a lidé se ho budou ptát na jeho dětství, tak může říct, že si ho vzal úžasný pár, našel mu dokonalý domov a vím to, protože jsi dobro srdečná a velkorysá.“ Odmlčela se a podívala se směrem na fotky Dylan a Lucas zaneřáďující mou kancelář. „Stejně jako Dylan. Dala jsi jí pocit, že je milovaná, ještě předtím, než jsi věděla, kdo je její matka. Už se na tebe dívala, jako bys byla jejím největším hrdinou.“

Kousla jsem se do rtu a zvedla Dylaninu první fotografii s námi. Byla tak hubená a stydlivá, ale vypadala šťastně, když jí Lucas objímala okolo ramene a byla usazená mezi mýma nohama. „Máš pravdu.“ Přikývla jsem a položila ten rámeček zpátky.

„Slečno úžasná!“ Zajásala tiše Ryn a vydala se ke dveřím. „Brzo bude deset hodin. Chceš, abych jim to teď poslala?“

A tak začal můj den.

105 – Láska na první pohled

Ruka se mi usadila na vršku Ashleyiny nohy. Pořád nedokázala sedět, když jsme byly v kanceláři samy. „Ash,“ vzala jsem její ruku, když si začala okusovat nehty, „přestaň. Je v pořádku, být nervózní, ale ty si ukoušeš celé nehty.“ Mírně jsem otočila svůj obličej a ona vzdychla a dala si ruce zpátky do klína.

„Co jim trvá tak dlouho? Myslela jsem, že tady máš nějakou autoritu.“ Zamumlala roztomile Ashley a vstala ze svého křesla a začala mírně přecházet po podlaze.

„To samé jsem musela udělat s Dylan, víš. Všechno nebylo duhové a slunečné. Vzala jsem si ji k sobě první večer, ale stejně jsem musela projít pohovorem.“ Řekla jsem něžně, jemně jsem vzala její ruku a přitáhla si ji k sobě. „Budeme v pohodě, slibuju.“

„Vím.“ Řekla Ashley nervózně. „Jen pořád myslím na tu bolest, kterou si musel projít. Matka od něho utekla a jeho otec byl tak daleko, když nad ním měl držet ochrannou ruku…“ odmlčela se a její oči se začaly zalévat vodou. „Musel se cítit tak zmateně.“

Přitáhla jsem si ji blíž a ona mi zabořila tvář do krku. Mohla jsem cítit, jak se její tělo začalo trochu třást a já věděla, že musela ronit slzy, které potřebovala. „Vím, miláčku,“ lehce jsem jí třela záda.

„Jak se s tím můžeš vypořádat?“ Odtáhla se Ashley a rukama si otřela obličej. Podala jsem jí nějaké kapesníky z mého stolu a ona mi poděkovala.

„Není to lehké.“ Řekla jsem upřímně. „Řekla jsi, že to byla nejlepší myšlenka,“ zastrčila jsem jí vlasy za ucho, „tyhle děti sem můžou přijít a odejít s vědomím, že jim najdeme ten nejlepší domov, jaký můžeme. Ashley, snažím se tady vytvořit velmi čisté a přísné prostředí. Opravdu důkladně do hloubky prověřujeme rodiče, kteří chtějí dítě do pěstounské péče a procházíme každý detail jejich životů a životních návyků. Kenora je malá ve srovnání s jinými městy, takže je pro nás snazší kontrolovat domy a všechny zúčastněné strany. Dylan byla ve větším městě, kde některá oddělení a sociální služby nejsou tak důsledné.“

„Opravdu mám tvýho tátu ráda,“ zašeptala. „Vážně jsem mu vděčná za to, co pro nás udělal.“

Přikývla jsem a pomohla ji trochu se uklidnit, než se ozvalo zaklepání na dveře. „Dále.“

Ryn otevřela dveře a pousmála se, když si s námi sociální pracovník potřásl rukou a podal nám nějaké dokumenty na vyplnění. Také nám dal seznam věcí, které bude Mattew potřebovat, měsíční rozpočet a první návštěva u nás doma se měla konat v příštích několika týdnech.

„Jsem si jist, že odvedete dobrou práci, slečno Carlinová.“ Přikývl s jistotou pan Jenkins. „Jako vždy je mi potěšením s vámi pracovat.“

Pan Jenkins byl dobrý sociální pracovník pro děti. Byl jedním z nejlepší, kterého jsme měli a já bych litovala dne, kdy by odešel, pokud by ten den nastal.

Ryn přešla do haly, umožnila tomu muži vyjít a pak se vrátila s tříletým Matthewem, který jí byl nesměle v patách.

„Jé, to je drahoušek.“ Ashley pouze zašeptala, když se držel Ryniných nohou jako o život.

Matthew Aaron Rule měl hlavu pokrytou nejtmavějšími hnědými kadeřemi a spalující vykulené zelené oči. Byl tak tichý a malý, ale ve chvíli, kdy se jeho oči zahleděly do Ashleyiných, jsem si všimla záblesku něčeho, co se za těma nevinnýma očima stalo.

„Ahoj Metthew.“ Poklekla Ashley a jen tam mlčky zůstala a sledovala ho, jak na ni s jakýmsi úžasem zírá. „Jmenuju se Ashley.“

Matthew naklonil svou malou hlavu a ustoupil od Ryn trochu blíž k Ashley. „Mattew.“

S Ryn jsme si vyměnily úsměv, když jsem si klekla vedle Ashley a sledovala ty zvědavé zelené oči zaměřující se na mě. „Jmenuju se Spencer, pamatuješ si na mě?“

Matthew tiše kývnul hlavou, než znovu přesunul zájem na mou snoubenku. „Ashy.“ Ukázal na ni a pak Ashley přikývla, on se culil a ukazoval své dětské zoubky.

Pomalu se ten chlapec vydal do Ashleyiny otevřené náruče, kde přitisknul svůj obličej pevně k jejímu krku. Jeho drobné prstíky svíraly její halenku, zatímco se tulil. Ashley se otočila, aby se na mě se slzami v očích podívala, zatímco její ruka mu začala projíždět kadeřemi a opřela si tvář o jeho hlavu.

Právě jsem byla svědkem toho, co většina snílků nazývá láskou na první pohled.

Věděla jsem, že Lucas nebyla tou, o které jsem se měla bát, že přilne k tomuto krásnému chlapečkovi, ale hnědooká žena přede mnou vypadala, že ho v dohledné době nenechá odejít.

S Ashley jsme měly v autě připravenou autosedačku již zajištěnou v zadní části jejího mustangu. Koupila ji před schůzkou a udělaly jsme si plány, že půjdeme koupit všechno, co bude v naší péči Matthew potřebovat.

Ashley držela tříletého chlapce v náruči, když si stoupla a jeho plachý obličej se mačkal k jejímu krku. „Není sladký?“

„Ano, je.“ Jemně jsem se usmála a projela mu prsty kadeřemi, zatímco ho Ashley políbila na tvář.

„Á.“ Stála tam s rukou na hrudi Ryn. „Obvykle je bolestně plachý, když ho drží cizí lidé.“

Ashleyin úsměv rozjasnil pokoj hrdostí. „Jsem opravdu ráda, že mě to napadlo.“

„Mě taky.“ Upřímně jsem zašeptala a sebrala papíry ze svého stolu. „Půjdu je vyplnit a pak ti je dám podepsat, ju?“

Ashley přikývla a ukázala ke dveřím do chodby. „Matthew a já budeme v dětském koutku.“

Ryn se křenila a sledovala, jak ti dva mizí. Ashley tomu malému chlapci šeptala něco do ucha. „Páni, nemyslím, že je to Luc, o kterou bych si měla dělat starosti.“

„Přesně jak jsem si myslela.“ Uchechtla jsem se a zasedla do svého křesla. Viděla jsem, jak se Ashleyiny oči rozzářily tolikrát, ale tohle bylo jiné. Bylo to skoro jako by držela poprvé své vlastní dítě.“ Dokážu si představit její obličej, když se narodila Dylan a ona z toho měla radost.

Ashley dávala nějaké své střípky minulosti dohromady a pomalu je slepovala dohromady. Matthew jí pomáhal stejně tak, jako ona pomáhala jemu.

„No, až tu budeš hotová, tak mi je dej a já odvedu svou část práce.“ Usmívala se Ryn a sedla si naproti mně, když jsem vyplňovala až příliš známé formuláře. „Matthew má astma, ale z toho, co mi bylo řečeno, nemá nic, co by mu s tím pomohlo.“

Koukla jsem na ni a kývla, „Vezmeme ho na lékařskou prohlídku. Chci se ujistit, že je zdravý.“

Zbytek dne šel poměrně hladce. Domluvila jsem Matthewovi prohlídku na následující ráno. Ashley byla trochu naštvaná, že s námi nemohla jít, ale já ji ujistila, že se zastavíme a uvidíme se s ní na obědě. Zdála se být víc než nadšená.

Na Matthewa konečně dopadl náročný den a odpadnul na zadním sedadle auta na parkovišti ve Walmartu.

„Myslíš, že máme všechno, co potřebuje?“ Zeptala se ustaraně Ashley a ohlédla se na spící tělíčko.

„Všechno a ještě víc.“ Trochu jsem obrátila oči v sloup a usmála se, když se začervenala. „S Dylan ses moc snažila, viď?“

Ashley přikývla. „S ní to bylo o dost horší, Spence,“ začervenala se, „neměla jsem nikoho, kdo by mi řekl, ať přestanu. Skončila jsem rozprodáváním většiny věcí, kterých jsem si uvědomila, že jich nebude potřeba nebo o ně nebude zájem.“

„No,“ zvedla jsem několik tašek z našich vozíků, „myslím, že je bezpečné říct, že se tohle dítě nikdy nebude nudit.“

„Jsi si jistá, že máš pořád Lucasinu starou postel?“ Otočila se, aby se na mě podívala. Prostě byla s Matthewem tak pekelně roztomilá.

„Ano, miláčku, slibuju. Vše je pěkně zabalené v suterénu. Necháme to vyvětrat a do té doby mu dáme přistýlku, zatímco dřímá.“

Ashley přikývla a nasedla do auta potom, co byly poslední tašky naplněné a uložené v autě. „Přehnala jsem to, co?“

Nemohla jsem si pomoc a přenesla jsem její ruku ke rtům a jemně ji políbila. „Ne, miláčku. Udělal jsi všechno perfektně.“

Její oči zajiskřily, když vyjela z parkoviště.

106 – Stará kytara

Oslepily mě záblesky, když jsem vystoupila z autobusu na turné a zjistila, že mě bombardují fanoušci a paparaciové.

„Alex!“

„Alex! Tady!“

„Alex! Vezmi si mě!“

„Alex, miluju tě!“

„Chci mít tvoje dítě!“

Křik za křikem a pláč za pláčem se nesl dlouhou ulicí k zadnímu vchodu arény v New Yorku.

Posledních pár měsíců byly tak natřískané, že jsem stěží měla nějaký čas na rozmyšlenou. Ačkoliv to bylo milé, musela jsem přiznat. Cítila jsem se méně pod tlakem s vědomím, že si nemusím dělat starosti s pozdními večerními telefonáty nebo lámáním srdce, když jsem řekla, že nepřijedu domů, protože došlo ke zdržení.

„Alex!“ Zaslechla jsem známý hlas, otočila jsem se a uviděla Marissu, mou osobní asistentku, jak jde za mnou s rukama plnýma mých osobních věcí z šatny.

„Risso!“ Smála jsem se a okamžitě jsem jí pomohla vzít polovinu, která ji zatěžovala. „Řekla jsem ti, ať počkáš. Po zkoušce bych ti pomohla.“

Její blond vlasy jí spadly přes oči, když se začervenala. „Myslím, že jsem to přes ten řev nemohla slyšet.“

Uchechtla jsem se a pro příští dvě noci jsme byla vedena ochrankou do mé šatny. Bylo na ní nalepené mé jméno a všechno, o co jsem si požádala, tam bylo. Věci jako láhve s vodou, gumoví medvídci a zmrzlina. Všimla jsem si spousty květin zaplňujících místnost, většina z nich od fanoušku a některé od podnikatelů z města přejíc mi štěstí.

„Á!“ Zavrněla Marissa, když si všimla modrého medvídka sedícího na mé židli u zrcadla. „Jak roztomilé!“

Zubila jsem se, vzala ho a vzala jsem malou kartičku z jeho límečku a otočila ji.

Přeju ti hodně štěstí na tvém posledním úseku cesty. Hodně lásky, Tracey.

Kousla jsem se do rtu a zastrčila tu malou kartičku do kapsy, a pak jsem medvídka položila na pult před zrcadly.

„Tyhle jsou od tvých rodičů!“ Zapištěla Marissa na masivní kytici orchidejí a lilií. Vždycky mi posílali víc, než by měli, když jsem byla na turné. S tím, že tenhle koncert byl v tomhle roce mým prvním ve spojených státech, se zdálo, že je po všem, mě přivítaly zpátky na svém kontinentu.

Letmo jsem se podívala na gauč a všimla si své oblíbené deky od Spencer jemně přehozenou přes opěradlo. „Ach lidi!“ Řekla jsem pro nikoho s velkým úsměvem na tváři, než jsem padla hlavou do gauče a přivoněla si k vůni mojí sestry a její rodiny. Tak moc mi to připomnělo, že mi chyběl domov.

„Alex?“ Marrisa zvedla ruku a ukázala ke stěně, kde byla opatrně na stojánku postavená moje stará kytara.

Zamračila jsem se, vstala jsem a pomalu šla k tomu nástroji. Zírala jsem na něho, a potom jsem ho zvedla. Otočila jsem ji a bylo tam na zadní straně mé vlastní vyrytí 'Samantha Taylorová'. Ta kytara napsala můj první hit. Ta kytara, na kterou jsem učila Sammy hrát. Ta kytara, kterou jsem jí před lety věnovala.

Nebyla tam žádná kartička, žádná cedulka, žádný vzkaz, nic. Nepamatuju si, jak dlouho jsem tu kytaru držela v ruce, ale Marissa ji něžně vzala z mého sevření a položila ji jemně zpátky.

„Neber mě špatně,“ začala, když si sedla na gauč, „ale zdá se, že máš víc zlomené srdce tvým ne-rozchodem se Sam, než se skutečným rozchodem s Tracey.“

Mé oči se na ni prudce podívaly a ona jen pokrčila rameny. Věděla jsem, že to nemyslela špatně, ale ta skutečnost, že měla pravdu, mě přiměla se na sebe zlobit. „Měla bych ji jít vyzkoušet.“

Marissa se mě nesnažila zastavit. Prostě mě nechala jít a udělat své.

Než jsem si to uvědomila, tak byl den pryč a já vyšla na pódium, abych měla za 90 minut koncert. Zahájila jsem na svém turné svůj první koncert ve státech. Opravdu jsem si to na pódiu užívala a byla jsem ráda, že fanoušci byli tak živí, jako já. Nechtěla jsem turné ukončit, protože jsem si uvědomila, že by mi chyběl ten pocit svobody. Dělat něco, co jsem měla ráda a zapomenout na realitu po většinu večera.

Osprchovala jsem se ve své šatně a byla jsem pozdravena několika fanynkami, které vyhrály možnost jít do zákulisí.

„Ahoj všichni!“ Usmála jsem se a sedla si v šatně naproti nim. Mávnutím jsem odehnala, velkou strach nahánějící, ochranku pryč a viděla jsem tři mladé viditelně uvolněné samice. „Myslím, že musí předstírat, že nějací fanoušci šílí.“

Smály se a usadily se na gauč.

„Takže tohle bude součástí tvého dokumentu z turné,“ řekla Marissa, když kameraman začal natáčet záběr, „chovej se přirozeně.“

„Jestli máte žízeň, tak si vezměte něco k pití z mini ledničky.“ Zdvořile jsem nabídla a usmála se, když všechny zavrtěly hlavou. „Prosím, chovejte se jako doma.“

„Jste smutná, že vaše turné končí?“ Zeptala se blond dívka. Krátce jsem se podívala dolů na její cedulku, než jsem si sedla zpátky do křesla.

„No, Jill, téměř pláču, jen když na to pomyslím. Myslím, že je to jedno z mých nejlepších turné…“

Takže další dlouhé turné končilo a já musela říct, že poprvé od doby, co jsem začala hrát, jsem si to všechno skutečně užívala. Byla jsem schopna najít smysl své budoucnosti a to pomohlo k tomu, že si toho ostatní lidé také všimli.

Byla jsem odhodlaná dokončit tenhle úsek se vším, co jsem mohla nabídnout. Nechystala jsem se držet zpátky, protože to bylo všechno, co jsem za posledních dvanáct let měla.

Hrála jsem věci, které jsem si myslela, že už znovu hrát nebudu… Hrála jsem na svou akustickou 'Samantha Taylorová' kytaru.

Možná… jsem dokonce hrála pro ni.

107 – Výběrový postoj

„Matthew!“ Hodila jsem svou tašku na schody a honila ho, když pevně držel jednu z mých hokejových sběratelských kartiček. „Říkala jsem ti, že na ně nemáš sahat!“

„Ukus!“ Sedl si na podlahu doprostřed kuchyně a začal trucovat. Všimla jsem si, jak se mu začínají zalévat oči slzami a než jsem mohla cokoliv říct, vydal hlasitý nářek a odhodil kartičku přes místnost.

„Ššš!“ Panikařila jsem a klekla si vedle něho. „Omlouvám se! Prosím, neplakej?“ Rozhlédla jsem se po obývacím pokoji, když jsem uslyšela, jak se blíží kroky. „Prosím?“

„Co se stalo?“ Maminka odložila prádelní koš u snídaňového baru a zamračila se.

„Ashy!“ Matthew okamžitě přestal plakat a zubil se na maminku. „Ashy!“ Řekl znovu a rozevřel ruce, zatímco k ní běžel.

Maminka mi věnovala zmatený pohled. „Proč plakal, Lucas?“

„Křičela jsem na něho.“ Vstala jsem z podlahy potom, co jsem sebrala svou kartičku a zvedla ji. „Chystal si z ní udělat sváču.“

Rukama projela jeho kadeřemi a podívala se na něho. „Rád na všechno šaháš, viď?“

„V prvé řadě to neměl mít.“ Řekla jsem tónem, který ji zrovna nepřiměl k úsměvu.

„No, máme zavřenou branku, takže nemohl vylézt schody, což znamená, že musely být nechané tady.“ Posadila Matthewa a obě jsme sledovaly, jak běží do obývacího pokoje a napodobuje zvuk svého nákladního auta.

„Takže je to moje chyba?“ Zvedla jsem obočí a ona vzdychla.

„Lucas, nevím, proč poslední dobou trváš na tom, že si myslím, že je všechno tvoje chyba.“ Maminka začala skládat prádlo a pozorovala mě, když jsem neudělala krok k odchodu. „Měla bych se na tebe zlobit?“

Cítila jsem se mnohem jinak, když se rychle blížilo léto. Chtěla jsem být sama a odtáhla jsem se od svých starých kamarádů – kromě Hadley a Jaiden. Chtěla jsem s ní být po celou dobu. Měly jsme uznávaný malý vztah, a ačkoliv to bylo čistě nevinné, tak jsem se cítila fajn, když jsem to všechno držela v tajnosti. Dylan to věděla, ale byla hodna důvěry.

Kromě těch tří mi všichni ostatní lezli na nervy. Holky chtěly na hodinu plavání nosit krátké sukně nebo plavky. Máma by mě zabila, kdyby mě načapala v krátké sukni, ne že bych nějakou nosila. Každý se snažil někam zapadnout před svými dvanáctými nebo třináctými narozeninami.

Nechtěla jsem nic změnit.

Dokonce i mé domácí prostředí se změnilo. Všechno bylo tak jiné od toho, jak to bývalo. Moji rodiče vyčerpaly všechny sick daye, aby se Matthew cítil u nás doma tak příjemně, jak jen mohly. Když se vrátily do práce, tak dělaly malé pohovory pro někoho, kdo o něj pečoval, zatímco všichni byli v práci nebo ve škole. Myslím, že ta denní péče byla trochu přehnaná.

Hlavní věc, která mě frustrovala, bylo to z jednoho do druhého domu. Nebyla jsem si jistá, jaké bude konečné rozhodnutí, kdo kde bude žít, ale neměla jsem pocit, že opouštím svůj dům. Dům, ve kterém jsem v podstatě vyrostla, dům, na který jsem měla tolik vzpomínek na své dětství.

Ačkoliv se nezdálo, že by někdo poslouchal, co jsem chtěla. Máma vždycky řekla, že si o tom promluvíme později a maminka řekla totéž.

Dylan nebyla tak frustrovaná jako já. Líbilo se jí přecházet tam a zpět.

„Můžeš se prosím jen ujistit, že přestane šahat na moje věci?“ Zavrčela jsem a chystala jsem se vydat ke schodům, ale ona mě zadržela. „Mám domácí úkol, který si musím udělat.“

„Nevím, odkud tenhle postoj pochází, ale navrhuju, aby ses trochu přizpůsobila.“ Řekla maminka tiše, ale vážně. „Jestli si chceš o něčem promluvit, prosím Luc, neváhej, ale nebuď odsekavá, když nemáme ponětí, co se ve tvé hlavě děje.“

Pár vteřin jsem na ni zírala, sledovala jsem, jak se jí očima přehnalo znepokojení. Rychle jsem to zamítla, protože jsem právě neměla náladu. „Jako by tě to stejně zajímalo.“

„Lucas!“ Slyšela jsem, jak na mě křičí, zatímco jsem přeskočila branku a zabouchla dveře od svého pokoje. Pár minut jsem čekala, a když jsem neslyšela žádné kroky, tak jsem padla na postel.

Byla jsem dost stará na to, abych věděla, že jsem se chovala trochu dětinsky. Byla jsem dost stará na to, abych věděla, že jsem procházela změnami a nikomu jsem o nich nechtěla říct. Všechno se měnilo a já nad tím neměla žádnou kontrolu.

Zvedla jsem telefon ve svém pokoji, se kterým rodiče souhlasili, že jsem na něj dost velká a vytočila jsem číslo mé oblíbené osoby.

„Tluče mi srdce, malá kočka mi volá!“ Odpověděla do telefonu Jaiden a já se zazubila a kousla se do rtu. „Ahoj Luc.“

„Čau.“ Zatočila jsem v ruce telefonním kabelem a pohlédla z okna. Sledovala jsem, jak mámino auto vyjelo. „Můžeš pro mě přijet?“

Slyšela jsem z druhé strany přijímače ohlušující ticho. „Jasně,“ trochu vzdychla, „je všechno v pořádku?“

„Žádné otázky, Jai.“ Vdychla jsem trochu těžce a snažila se ovládnout své emoce. Ulehčovala mi, zhroutit se, protože jsem věděla, že jsem s ní tak v bezpečí.

„Dobře, dobře, vyhodím Lizu doma a budu u tebe za asi půl hodiny, ju? Vezmi si své učení.“

Potom, co jsem jí poděkovala, jsem zavěsila, sedla si a opřela se o čelo postele. Poslouchala jsem tlumené hlasy přicházející ze zdola a slyšela jsem, jak se přibližují kroky.

Byla jsem v pěkným průšvihu a věděla jsem to.

Připravila jsem se, když se máma objevila v mém pokoji a tiše za sebou zavřela dveře. Věnovala mi pohled, který jsem skutečně nemohla popsat, ale nebyl to jeden z těch, které jsem měla ráda. Musela jsem mamince ublížit a to zase ublížilo jí.

„Musíme si popovídat.“ Sedla si na můj stůl a zírala na mě svýma ocelově modrýma očima. „Už nejsi dítě, Lucas. Jsi víc vyspělá, než kterékoliv děcko ve tvé škole, takže vím, že umíš rozeznat dobré od špatného. Vím, že víš, že odmlouvání a bouchání dveří v tomhle domě není přijatelné.“

„Byla jsem naštvaná.“ Hrála jsem si se svým šidítkem. „Matthew by měl vědět, že nemá šahat na to, co není jeho.“

„Jsou mu tři.“ Zalapala máma po dechu, vstala a vydala se ke mně. „Když ti byly tři, tak si schovala mé zlaté medaile a spláchla mé oblíbené náušnice do záchodu. Nerozzlobila jsem se. Mávla jsem nad tím rukou, protože jsem věděla, že ses pořád učila, že jsi nevěděla, že to bylo špatné.“

„Omlouvám se.“ Vzdychla jsem.

„Nejsem ta, které by ses měla omlouvat. Ashley je opravdu naštvaná, Lucas. Čím si to zasloužila?“ Máma mě svým způsobem uklidňovala. Nikdy na nás nebyla zlá a především proto, že jsme jí k tomu nikdy nedaly důvod. Řídily jsme se domácími pravidly a respektovaly jsme se navzájem.

Kdy jsem to všechno změnila?

„Ničím,“ odpověděla jsem po pravdě, „měla jsem jen špatnou náladu.“

„Posledních pár dní jsi byla náladová,“ položila mi jemně ruku na rameno, „je něco, o čem si chceš promluvit?“

„Ne.“ Pohnula jsem se a otočila se k ní čelem. „Půjdu dolů a omluvím se.“

Máma přikývla a políbila mě na čelo. „Už o tom znovu nechci slyšet, Luc, sama to víš.“

„Jo.“ Spěchala jsem z postele a rychle jsem vešla do kuchyně, kde maminka právě dokončila skládání prádla. „Ahoj,“ řekla jsem tiše.

Koukla se na mě a položila složený ručník předtím, než mi věnovala plně pozornost. „Ahoj,“ lehce se usmála.

„Omlouvám se.“ Vyskočila jsem na stoličku. „Poslední dobou se cítím velmi náladová a Matthew to dneska ještě zhoršil.“ Aspoň jsem byla upřímná.

„Co kdybys,“ naklonila se ke mně maminka blíž, „co kdybys mi slíbila, že si necháš své cenné věci ve svém pokojíčku a slíbíš mi, že se ujistíš, že nejsou tvoje věci poblíž Matthewa. Platí?“

Letmo jsem se podívala na Matthewa, který nám vlastně věnoval zvláštní pozornost. Mlčky jsem přikývla, objala ji a políbila ji na tvář. „Nezasloužila sis můj výlev. Vím, že ti na mně záleží.“

„Ukus, poď si hvát!“ Mávl Matthew kamionem ve vzduchu, než ke mně přiběhl a položil mi ho do klína. Usmál se a jeho oči zajiskřily, zřejmě na něho neměl vliv můj dřívější výstup.

„Běž,“ přikývla maminka a poplácala mě po noze, „omluva přijata.“

Chtěla jsem si s ní promluvit o všem ostatním, co mi běželo v hlavě, ale uvědomila jsem si, že ji tím nemůžu obtěžovat.

Jaiden se mě chystala vyzvednout a jí jsem mohla říct všechno.

Možná by pro mě měla nějaké odpovědi.

108 – Odloučení

Během víkendu se zdálo, že se věci s Lucas zlepšily. Většinu svého času po škole strávila s Jaiden, ale na večeři přišla v lepší náladě a byla ochotna se trochu víc otevřít.

Pověděla nám, že se ve škole, s tím, že je léto za rohem, cítila pod tlakem. Všechna děvčata v její škole se více zajímala o módu a ona se více zabrala do svého umění, díky kterému se podle jejích spolužaček stala trochu břídilem. Pokud bych měla být upřímná, tak jsem byla překvapená, že ještě nějakou nesbalila.

Ale na druhou stranu jsem za to byla vděčná. Nerada bych, aby měla zaracha a nejhorším trestem pro Lucas byl žádný 'Jaiden' čas.

Se Spencer jsme dělaly pohovory pro chůvu, zatímco jsme byly v práci, ale když jsme zjistily, že hodní lidé jsou vzácní, tak jsem se duševně a fyzicky plácla do čela, když jsem přemýšlela o školce. Proč nás nenapadla školka? Byla to jedna ze Spencřiných budov!

„Nemůžu uvěřit, že jsme na to nepomyslely.“ Řekla Spencer, když zapnula Matthewovi v autě sedačku. Její hlas byl na pokraji sebe-zlosti.

„Vím.“ Musela jsem se té situaci smát, ale brzy jsem na sebe kvůli tomu byla naštvaná. Promarnily jsme sobotní ráno bez holek a spícího kloučka.

„Myslíš, že bude v pořádku?“ Zeptala se s obavami Lucas, když si zapínala svůj vlastní pás.

„Bude v pohodě.“ Usmála se na nás všechny Spencer a pak ho polechtala na bříšku. „Jsi velký kluk, viď?“ Zubila se, když se hihňal.

„Půjdu do školky?“ Zeptala se Dylan a hrabala se ve svém sáčku s obědem. Byl to její každodenní ranní rituál. Musela se pohrabat ve svém sáčku, aby zjistila, zda v něm bylo něco dobrého.

„Na chvilku.“ Poplácala jsem ji po noze a ona mi věnovala zvědavý pohled. „Když jsem pracovala s tetou Alex, tak jsem tě ve studiu mohla mít pořád u sebe. V budově pod námi byla tři patra.“

Spencer se culila a podívala se na Lucas. „Ty taky. Babi a děda museli ještě do práce, tak jsme tě v jedněch nechávali.“

„Ale zapomněla jsi na Matthewa?“ Uchechtla se Dylan a v jejím hlase byla kapka sarkasmu. Holky to začaly přenášet jedna na druhou.

„Není ve tvé práci školka, mami?“ Zeptala se Lucas, když jsme všichni nasedly do auta a Spencer lehce zařadila zpátečku.

„Ano a to je místo, kam půjde a ano, než něco řekneš, byly jsme trochu hloupé, že jsme na to zapomněly.“ Kousla se do rtu a začala vyjíždět od domu. Dávala jsem jí za vinu, jak rychle se naše životy změnily. Byly jsme zaměstnány tím, že jsme chtěly pro děti to nejlepší, taková prostá věc, která nám zamlžila mysl.

„To jsi řekla ty, ne já.“ Smála se Lucas a já slyšela, jak si s Dylan plácla.

Když jsme zastavily před školou holek, tak byly z auta venku v podstatě, než auto dokonce zastavilo. Rychle nám zamávaly a byly fuč.

„Myslím, že mám možná obavy.“ Připustila s jemným výrazem ve tváři. „Nejsem připravena na to, že bude Lucas ještě starší, než už je.“

„Tohle bude znít jako klišé, ale prochází běžnou fází. Začíná cítit tlak vrstevníků a my jen sklízíme negativní přínos.“ Pokrčila jsem rameny a natáhla se, abych ji rukou třela nohu. „Odvádíš opravdu skvělou práci, Spencer, nepodceňuj se.“

Její modré oči vrhly mým směrem vděčný pohled a stiskla ruku, kterou měla na svém stehně. „Jsem do tebe tak zamilovaná.“

„A já do tebe.“ Zašeptala jsem nazpět a pořád jsem cítila ten mráz, co mi proběhnul tělem, když ta slova vyšla z jejích úst.

Zajela jsem na Spencřino parkovací místo u její práce. Vzaly jsme Matthewa a jeho malý batůžek. Za více než měsíc, co byl s námi, to byl jeho první den bez nás a já si nebyla jistá, jak bude reagovat. Šel s jednou rukou v jedné z našich, pevně ji svíral, když jsme ho lehce houpaly.

Školka byla poněkud prostá. Děti ve věku Matthewa pobíhaly a hrály si s hračkami na druhém konci místnosti.

Klekla jsem si do úrovně jeho očí a táhla jsem prsty jeho kadeřemi, které byly delší, než předtím. Zatím jsme neměly to srdce, nechat ho ostříhat. „Ahoj chlapáku, jsi připraven udělat si nové kamarády?“

Nakouknul přes moje rameno a zvědavě ostatní pozoroval. Svíral svůj náklaďák blíže k hrudi. „Hvát?“ Matthew zvednul obočí a ukázal směrem k hračkám.

Spencer si klekla vedle mě a políbila ho na spánek. „Když mě budeš potřebovat, tak stačí říct slečně Duncanové a ona pro mě přijde, dobře?“

Matthew lehce naklonil hlavu, a pak přikývnul. Sotva promluvil, ale když se to stalo, tak se slova začala chrlit z jeho úst. Jen měl problém vyslovovat 'L' a to bylo docela roztomilé.

„Hrát.“ Přikývla jsem a držela jeho ruku, když mě vedl ke stolu s hračkami. Usmála jsem se z vědomí, že často viděl Lucas s vyndaným náčiním.

„Půjdu najít slečnu Duncanovou. Hned budu zpátky.“ Spencer odešla a já si sedla na malou židličku, zatímco Matthew popadl starý papír a pastelku.

„Ukus nakweslila obwázek?“ Usmál se a začal dělat náhodné jasně červené kruhy.

„Ahoj!“ Přihopsal malý blonďák a zářivě se díval na Matthewův náklaďák. „Můžu se podívat, prosím?“ Zeptal se zdvořile.

Matthew se zamračil, ale pak k němu přistrčil náklaďák a smál se, když ten bloňďáček začal vydávat zvuky, zatímco jel po stole.

Otočila jsem se a zakroutila hlavou. Ohlédla jsem se po Spencer, té učitelce a další matně povědomé blondýnce. „Budu támhle, dobře?“ Řekla jsem malému chlapci, ale byl příliš zabraný do hraní se svým novým kamarádem, že ani nevnímal.

Pomalu jsem přistoupila, jen tak blízko, abych zachytila něco z rozhovoru.

„Pořád vypadáš dobře,“ usmívala se ta blondýna a její oči si pomalu prohlížely Spencřino tělo od hlavy k patě. Můj pohled sklouznul ke Spencřině reakci a ona se jen usmála, aniž by se té ženě podívala do očí. „Tak proč jsi tady?“

„Vysadit Matthewa Rule,“ Spencřina odpověď byla směrovaná slečně Duncanové, které ten okamžik mezi těmi dvěma blondýnkama byla očividně nepříjemný. „A ty?“

V tu chvíli okolo mě prošla slečna Duncanová a vydala se ke stolu, kde byl Matthew. Pravděpodobně se šla představit, aby se cítil příjemně.

„Asistovala jsem. Na chvíli jsem vypomáhala.“ Modré oči pořád příliš dlouho setrvávaly na Spencřině hrudníku a mně se z toho trochu vařila krev. Věděla jsem to, že tahle žena přesně věděla, jak Spencer vypadala pod vším tím oblečením. „Takže, jak ses měla, Spence?“

V tu chvíli se Spencřina hlava konečně otočila ke mně a na tváři se ji objevil úsměv. „Měla jsem se skvěle.“ Mávla, abych přišla a já vklouzla rukou kolem jejího pasu a pevně si ji k sobě přitáhla. „Aimee, pamatuješ si Ashley, viď?“

„Matně.“ Odpověděla Aimee a její oči krátce zachytily mé. „Takže vidím, že ses konečně usadila.“

Spencer se rozhlédla po místnosti plném dětí a zakroutila hlavou. „Tady ne.“

Odhadovala jsem, že Aimee byla tou, co způsobí scénu, protože nás Spencer okamžitě zatáhla do haly a stiskla na tu druhou blondýnu čelist. „Ano, Aimee, usadila jsem se.“

„Dobře.“ Aimee se na mě podívala a smutně se usmála. „Získala jsi krásnou ženu.“

„Vím.“ Přikývla jsem, tiskla Spencer a usmála se na ni.

„No, Matthew bude v dobré péči, slibuju.“ Otočila se k odchodu, což Spencer šokovalo, ale otočila se a olízla si rty. „Vážně jsem si myslela, že pro mě budeš znamenat víc, Spencer, ale opravdu ti to přeju.“

„Aim,“ Spencer ji jemně chytila za paži a zandala vlasy za ucho té blondýnky, „byla jsi jen ty, jasný? Když jsme byly 'spolu', přísahám, že jsi byla jen ty.“

Ten úsměv, který se vytvořil na tváři Aimee, byl oslňující. „Děkuju, ale nemusíš to říkat.“

„Je to pravda.“ Kousla se Spencer do rtu a spustila z tváře Aimee ruku.

Aimee přikývla a ubírala se opačným směrem. „Moc to pro mě znamená, Spencer. Ještě se uvidíme.“ Mohla bych říct, že jí rozveselilo den to, že se dozvěděla, že si s ní jen nezahrávala, i když měla Spencer nastavená základní pravidla.

Spencer sledovala, jak odchází, dokud nebyla z dohledu a pak se na mě koukla provinilým pohledem.

„Nezlobím se.“ Zašeptala jsem upřímně a políbila ji na tvář. „Myslím, že to od tebe bylo odvážné, přiznat to.“

„Jo?“ Věnovala mi ustaraný pohled.

Pokrčila jsem trochu rameny a propletla prsty s jejími. „Aimee je opravdu roztomilá, viď?“

„Jo.“ Pousmála se Spencer. „Byla jiná. Faktem zůstává, že jsem nehledala nic vážného.“

„No, že se Aimee dozvěděla, že byla jen s tebou, jí muselo dát trochu klidu.“ Přitáhla jsem si ji blíž a uchopila její tvář. „Vím, že jsi moje. Nemám žádné obavy nebo žárlivé nejistoty,“ táhla jsem ji ke dveřím, „pojď, pojďme Matthewovi popřát hezký den a dostaňme naše zadky do práce.“

Matthew byl se svými kamarády spokojený a s obrovským úsměvem nám zamával na rozloučenou.

„Tak Matthewa a tebe po práci vyzvednu.“ Vyprovodila jsem Spencer na její stranu budovy. „Zavolám do školy a dám holkám vědět, že je vyzvedneme se zpožděním.“

Spencer přikývla a objala mě kolem krku. „Víš,“ zašeptala a její modré oči si prohlížely mé, „nemůžu se dočkat, až se stanu paní Daviesovou.“

Zubila jsem se, přitiskla čelo k jejímu a stále jsme si hleděly z očí do očí. „Taky se nemůžu dočkat, miláčku.“

Koukla jsem na hodiny a uvědomila si, že je čas oběda. Odložila jsem nějaké složky stranou a šla jsem do průčelí, abych se podívala, jestli má Ryn čas.

K mému překvapení, když jsem tam došla, tak jsem rozpoznala u stolu malého plešatého muže, který se smál s Ryn. Pomalu jsem se k nim blížila a mé obočí se zamračilo, ale okamžitě jsem se přiměla k úsměvu, když se jeho hnědé oči zadívaly do mých. „Slečno Carlinová, jak se máte?“ Natáhl ruku a já si s ní potřásla a zdvořile jsem na něj kývla.

„Dobré odpoledne, pane Shapiro, co vás přivádí do našeho kraje?“

Pan George Shapiro byl hlavní šéf Oddělení péče o děti v celém Ontariu. Dohlížel na mnoho oddělení, jako na mé a i když jsme ho s otcem založili, tak pan Shapiro byl odpovědný za všechno, co se řeklo a udělalo.

„Jsem si jist, že jste dostala můj mail.“ Zvědavě se na mě díval a já pokrčila rameny.

„Ne, nedostala. Musel spadnout do spamu. Víte, jak to chodí.“ Omluvně jsem se usmála. „Ale dovolte mi říct, že je příjemným překvapením vás vidět.“

„Dokud to jsou všechno poklony, slečno Carlinová.“ Zubil se pan Shapiro a otočil se, aby si povídal s Ryn, vrátím se a zkontroluju to. Půjdu se tady se slečnou Carlinovou projít.“

Ryn přikývla a její oči vyhledaly mé, téměř soucitně. Pan Shapiro byl milý muž, ale někdy až moc přehnaně.

„Prosím, říkejte mi Spencer.“ Následovala jsem ho z kanceláře do vestibulu, kde se díval směrem ke školce.

„Chápu, že jste si vzala do péče další dítě.“ Vedl mě ke dveřím, otevřel je a dovolil mi vejít do chodby. Zastavili jsme u školky a já pohlédla skrz skleněné dveře, abych viděla děti sedět na svých místech jíst oběd. Matthew s čokoládovým pudinkem, který mu Ashley zabalila, vypadal šťastně.

„Ten malý chlapec v modrém tričku.“ Ukázala jsem na něho a usmála se. Cítila jsem, jak mě píchlo u srdce.

„Jste velmi starostlivá žena, Spencer. Tohle oddělení má štěstí, že vás má, nejen jako velkou součást chodu, ale že se zapojujete tím, že si tyhle děti berete k sobě, dokud nejsou uspokojeny její potřeby.“ Pan Shapiro si upravil brýle, sepjal před sebou ruce a prohlížel si mě. „Což je důvod, který mě sem přivádí.“

Dívala jsem se na něho trochu nervózně. Pomyslela jsem si, že jestli nic, tak by mi můj táta dal echo, že se ten chlápek chystal objevit.

„Tan mladý hoch, kterého jste si vzala do péče,“ krátce se odmlčel, „je někdo další, kdo se o něj může postarat?“

„Ptáte se mě, jestli jsem se s někým zapletla?“ Zvedla jsem obočí, mírně zmatená nad otázkou.

„Potřeboval bych vědět, jestli je někdo, kdo ho pohlídá, zatímco budete v Torontu na ročním zasedání správní rady.“ Jeho hlas zůstal chladný, jako by myslel, že bych jednala nad náhlou změnou událostí.

„Cože?!“ Zasyčela jsem a zakroutila hlavou. „Ne, je mi líto, ale nemůžu.“

„To není otázka, slečno Carlinová. Protože máte k tomuto oddělení povinnost, vyžaduje se, abyste tam byla. Celý týden máme schůzi, co se týče změn v odděleních a já nemám nikoho, kdo by vás zastal, když vidím, jak je tohle místo pod vaší péčí v chodu.“ Pokrčil pan Shapiro rameny a vzdychl.

„Mám tady rodinu. Nemůžu se jen tak sebrat a odjet na celý týden.“ Zavrtěla jsem hlavou nad jeho absurditou.

„Všichni máme rodiny.“ Byla jeho jediná odpověď.

Ashley se tahle nová informace ani trochu nebude líbit, ani holkám nebo Matthewovi. Poškrábala jsem se na čele a ohlédla se zpátky do místnosti, kde byl malý chlapec stále zabraný do svého oběda. „O Matthewa se se mnou stará moje polovička“ kousla jsem se do rtu a znovu zavrtěla hlavou, zatímco jsem se dívala na toho plešatého muže, „pořád si myslím, že je to špatné, že se jim to nebude líbit.“

„Moje žena nesnáší, když odjedu na celý týden, abych navštívil každé oddělení a na schůzi budu další týden pryč.“ V jeho očích se ukázal smutek. „Takový je život, Spencer, všichni máme odpovědnost k životu. Avšak k vám budu upřímný, jsem opravdu nadšený, že tam s námi budete. Nikdo by nebyl schopný říct radě, jaké změny by fungovaly a jaké ne. Spuštěním tohohle centra v malém městě vám umožňuje pocítit, co ty děti opravdu potřebují. Váš výstup bude zapotřebí ve větších městech, aby pochopili, jak mohou tak hladce provozovat oddělení.

No, když to podal takhle, tak jsem musela přiznat, že jsem se cítila pyšná. Tvrdě jsem dřela a vždycky jsem se cítila trochu nedoceněně.

„Kdy mám odjet?“ Zeptala jsem se poraženě. Nebyl způsob, jak bych mohla sama sebe přemluvit.

„Let máme zarezervovaný na nedělní večer. Budete pobývat ve čtyř-hvězdičkovém hotelu, kde budeme mít schůzi v průběhu týdne. Vše bude hrazeno a váš návrat bude příští sobotu.“ Pan Shapiro se natáhnul pro svůj kabát a podal mi letenku s obchodní kreditní kartou. „Pokud tu kartu použijete na cokoliv jiného, než na jídlo a pití, tak vám to bude účtováno.“

Jen jsem přikývla a podívala se na věci, které mi podal.

„Opravdu je mi líto, že jsem sem přišel takhle. Myslím, že kdybyste dostala ten email, tak byste byla více připravená.“ Tiše se zasmál a poplácal mě po paži, než si odkašlal. „Prosím, řekněte svému snoubenci, že je šťastný muž, že má tak silnou ochotnou ženu, jako jste vy.“

Zamrkala jsem a zamračila se, než se mi rty zkroutily v úsměv. Už to bylo tak dlouho, co někdo udělal takovou chybu. „Jo, Georgi, určitě jí to řeknu.“

Mírně vykulil oči, než se uchechtnul. „Samozřejmě, odpusťte mi. Řekněte své snoubence, že má štěstí.“

S tím se naše zdvořilost zmenšila a on se bez pochyb vydal zpátky k Ryn, aby čmuchal v našich záznamech.

Pohlédla jsem na zpáteční letenku a zlatou kreditku ve své ruce. „No, je to na prd.“

109 – Pohnout se dál

Atmosféra byla klidná, když jsme dorazili domů. Holky spěchaly nahoru udělat si své domácí úkoly a Matthew seděl v obývacím pokoji a hrál si se svým náklaďákem.

Spencer postavila konvici na plotýnku a z kredence vzala dva hrnky. Studovala jsem její pohyb a mohla bych říct, že se jí něco honilo hlavou. „Všechno v pořádku?“

Spencer se na mě podívala s omluvným úsměvem a přikývla. Pak se odmlčela, než pokrčila rameny. „Pan Shapiro byl dneska ve městě.“

Pan Shapiro byl někdo, o kom se Spencer, pokud opravdu nemusela, nerada zmiňovala. Podle pohledu, který mi v tu chvíli věnovala, to nebyla příjemná návštěva. „Nevěděla jsi, že přijde?“

Odfrkla si, nahnula se přes pult a přitiskla čelo proti mému. „Zdá se, že mi poslal email, ale já ho nedostala. Přivezl nějaké zprávy, které byly obě dobré i špatné.“

„Má to co dočinění s Matthewem?“ Zašeptala jsem a ona rychle zavrtěla hlavou. Bylo to nevyřčené, ale ani Spencer a ani já jsme pro něj nehledaly dobrý domov… myslím, že bych byla zničená, kdyby Matthew opustil rodinu.

Mohla bych teď říct, že jsem pochopila, jak těžké pro Spencer bylo přivítat tyhle děti ve svém domě, jen aby se dozvěděla, že znovu odejdou. Matthew se zdál být šťastný tam, kde byl a my věděli, že holky nemají žádné problémy, jen dokud Lucas udržela své cennosti ve svém pokoji.

„Proč ten protáhlý obličej?“ Jemně jsem ji pohladila po tváři a ona jen zavřela oči a mírně se usmála.

„Ta dobrá zpráva je, že jsem dost hodna, abych byla mezi představitelstvem týdenní schůze,“ blondýnce spadly vlasy přes oči a já je dala stranou, „špatná zpráva je, že na té schůzi musím příští týden být.“

„Dobře,“ věnovala jsem jí povzbudivý úsměv a naklonila hlavu na stranu, „proč je to špatná zpráva?“

„Je to v Torontu.“ Vydechla Spencer, přesunula se ke sporáku a vzala pískající konvici z plotny. „Odjíždím v neděli a vrátím se v sobotu.“

„Aha.“ Zamračila jsem se a okamžitě se mi ta představa nelíbila. „Hádám, že není jiná možnost, co?“

„Ne tak docela. Zní to jako velká věc. Dělají nějaké změny a on si myslí, že by bylo prospěšné, když tam vyjádřím, jak dobře to tady běží. Doufá, že mohu přihodit nějaké nápady, abych umožnila oddělením ve větších městech být stejně tak úspěšnými jako v malých městech.“ Spencer okolo mě opatrně prošla s šálkem čaje a sedla si naproti mě ke snídaňovému baru.

Samozřejmě, že budu smutná, že moje holka bude na týden pryč a bude se mi po ní šíleně stýskat, ale obchodní příležitost je důležitá. Přede mnou, před tím, než jsem se znovu zjevila, se Spencer snažila dostat ve své kariéře tam, kde je. Nechtěla jsem ji zastavit od úspěchu. Chtěla jsem, aby dál se svými úspěchy pokračovala.

„No, budeš mi chybět a tak moc, tak moc, jak bych ráda hodila lítost a prosila tě, abys našla způsob, jak z toho ven, tak si myslím, že je tohle velká příležitost, Spence.“ Vzala jsem přes pult její ruku a stiskla ji. „Věř mi, nejsem šťastná, že strávím celý týden bez Tebe.“

Spencer se kousla do rtu a jemně se usmála. Přesunula se na mou stranu pultu a svalila se mi do klína. „Jsi úžasná, víš to? Chce se mi kopat a křičet, protože nechci být tou, co odjíždí a abys byla za všechno zodpovědná.“

„To všechno je součástí dospívání.“ Mrkla jsem a přenesla rty, abych ji něžně políbila. Pevně jsem ji u sebe držela, když ten polibek pomalu a láskyplně pokračoval.

„Ehm, ne před klučinou?“ Odkašlala si Lucas a zubila se, když jsme se se Spencer oddělily. „Jen jsem chtěla, abyste se mi podívaly na domácí úkol,“ položila před nás svůj sešit a šla si vzít z lednice jablko.

Spencer pohlédla na úhledné písmo naší nejstarší dcery a usmála se. „To není domácí úkol,“ řekla pomalu.

„Je to omluvný dopis.“ Začervenala se Lucas. „Vím, že jsem byla poslední dobou trochu ošklivá a omlouvám se. Někdy je snazší to napsat, než všechno vysvětlovat, tak tady to máte.“

Spencer slezla z mého klína a přitáhla si Lucas do pevného objetí a mírně si přidřepla. „Chápu to, holčičko, byla jsem tam. Je matoucí procházet si ve tvém věku změnami. Jen jsem ráda, že za námi dokážeš přijít, když si připravená a promluvit si o tom s námi.“

„Jaid je úžasná.“ Usmála se Lucas a trochu zčervenala. „Nechtěla jsem jí to říct jako první, ale-“

„Není potřeba to vysvětlovat.“ Tiše jsem ji přerušila a ona mě objala, její paže se volně omotala kolem mě, když si mě vtáhla do objetí.

„Ukas!“ Vzhlédl Matthew a všimnul si starší blondýnky, která mě objímala. „Moje.“ Našpulil pusu a vydal se k mé noze a pověsil se na ni. „Správně?“ Vzhlédnul na mě a mé srdce znovu ještě jednou roztálo.

„Matthew,“ namáhavě ho Lucas zvedla a on přehodil ruce kolem jejího krku a smál se, „maminka je naše, že? Máme ji spolu.“

Matthewovy oči se spojily s mými. „Maminko.“

Spencer málem vyplivla čaj a vykulila oči.

Téměř jsem cítila, jak mi srdce spadlo k zemi.

„Ano, maminka.“ Hrdě se Lucas rozzářila a tiskla toho malého chlapce. „Dylan!“ Zařvala a ze schodů přidupaly kroky. „Matthew právě řekl maminka, maminka!“

„Á!“ Zavrkala Dylan a natáhla se pro toho chlapce. Byl trochu velký, aby ho nesla, ale objetím z něho vymačkala duši, než ho Lucas znovu postavila na zem.

Spencer se naklonila a znovu mě s jemným úsměvem políbila. Odtáhla se, když jsme sledovaly ty tři spolu, jako by to dělaly běžně.

Matthew byl rád středem pozornosti a byl holkám na blízku.

„Kdy mu řekneme, že v neděli odjíždím?“ Zašeptala Spencer, přistoupila ke mně ze zadu a položila si bradu na mé rameno.

„Později,“ vzdychla jsem a opřela se o ni zády, „chci si užít tuhle chvíli.“

„Já taky,“ zašeptala a políbila mě přímo pod ucho, „maminko.“ Zubila se a přitáhla si mě k sobě pevněji.

Holky tak dobře Spencřin odjezd nevzaly. Ukázalo se, že Lucas nikdy skutečně nestrávila tak dlouhou dobu od své mámy a já jí nemohla mít za zlé, že byla trochu víc, než naštvaná. Otevřeně nebrečela, ale několikrát jsem ji slyšela v jejím pokoji. Nakonec za mnou ten večer, kdy Spencer odjela, přišla a přiznala se, že se jen bála, že ji ztratí na dobro.

Měla jsem stejný strach, ale věděla jsem, že Spencer bude tak v bezpečí, jak jen může být.

Spencer mě ujistila, že každičký večer bude volat a alespoň s jednou z nás bude mluvit. Matthew by mluvil o svých obrázkách malovaných prstem, Lucas by mluvila o svém hokejovém letním táboře a Dylan by mluvila o svých domácích úkolech. Já bych mluvila o svém dni a zeptala bych se na její, ale až potom, co by šly děti spát, by mi zavolala nazpátek a měly bychom sex po telefonu.

Někdy mě tyhle věci vrací zpátky na střední.

Bylo středeční odpoledne, když jsem musela vyzvednout holky ze školy a Matthewa ze školky.

„Může Jason o víkendu přespat?“ Zeptala se Dylan, jakmile nasedla do Blazeru.

„Nevidím důvod, proč ne.“ Usmála jsem se a čekala, až si zapnou pásy.

„Můžu jít k Jaiden?“ Zeptala se ze zadní sedačky Lucas a usmívala se na mě.

„Nevidím důvod, proč ne.“ Zopakovala jsem s uculením a podívala se zpět na Matthewa, „je něco, co bys chtěl udělat, malý muži?“

Vypadalo to, jako že o tom přemýšlel a pak se usmál. „Chci filmy.“

„Tak filmy.“ Smála jsem se a vyrazila jsem z parkoviště a zamířila k Rapture.

„Odvádíš opravdu dobrou práci, maminko.“ Usmívala se Lucas a poplácala mě po ruce, která byla na řadicí páce. „Mám štěstí, že tě mám za svého druhého rodiče.“

„Díky, Luc.“ Trochu jsem se začervenala.

„Ne, já mám štěstí, že mám mámu jako druhého rodiče. Děda byl tak hodný, že mě tu nechal žít, viď maminko?“ Promluvila ze zadní sedačky Dylan.

„Správně.“ Přikývla jsem a ta malá konverzace pokračovala, dokud jsme nedorazily na místo.

Došly jsme ke vchodu, vzala jsem Matthewovu drobnou ruku a otevřela dveře.

„Á, moje oblíbená rodinka.“ Uvítala nás Chase a zvedla Matthewa a stiskla ho. „Jsi tak zatraceně roztomilý!“ Políbila ho na tvář, když se hihňal a snažil se odstrčit její tvář.

„Á, tady je ten pravý muž!“ Zavrkala za svou matkou Jaiden a jemně ho štípla do tváře, než se na nás dvě podívala a viděla, že Lucas a Dylan si už četly jídelní lístek. „A tohle je moje hlavní vmáčknutí.“ Zubila se a vklouzla vedle Lucas do boxu.

„Můžu si číst?“ Zeptal se Matthew a ukázal směrem k čítárně. „Prosím?“

„Už vím, co chci,“ Usmála se na nás Dylan a vzala Matthewa za ruku, „půjdeme si číst, dokud nebude jídlo na stole.“

Vděčně jsem se na svou dcerku usmála a kývla na ně, aby v klidu odešli. Chase převzala naše objednávky, než se znovu vynořila zezadu.

„Jak bylo ve škole,“ Zeptala jsem se Lucas, když si hrála s náramkem na Jaidenině zápěstí.

„Dobře.“ Její šedé oči na mé vzhlédly a zubila se. „Dostala jsem jedničku z písemky z pravopisu.“

„Vždycky máš z písemek z pravopisu jedničky.“ Křenila se Jaiden a lehce do ní šťouchla. „Já dostala jedničku z písemky z hudebky, že slečno Daviesová?“

„Maminko, až půjdu na Beaver Brae, tak ti budu muset říkat slečno Daviesová?“ Lukas se lehce mračila a trochu se ušklíbla.

„Pravděpodobně.“ Kývla jsem jejím směrem, než jsem se podívala na tu náctiletou naproti mně. „Zvládla jsi to, Jai.“

„To je všechno? 'Zvládla jsi to, Jai'? Nemůžeš být víc konkrétní?“ Našpulila pusu a koukla na své hodinky. „Hej, nebude ti vadit, když si jednu později uzmu?“ Poplácala lehce Lucasinu hlavu.

Zvedla jsem obočí. „Proč?“

„Máme rande.“ Mrkla Jaiden a vstala z místa. „Po svojí směně ji vyzvednu, neva?“

Lucas se zubila a dívala se do jídelního lístku. Kousla se do rtu, když jsem jim řekla, že je to v pohodě. „Díky,“ pokrčila rameny, „vím, že ty a máma si musíte myslet, že se ji od vás snažím dostat pryč.“

„Vůbec ne.“ S úsměvem jsem vzdychla. „Jen mi slib, že si uděláš svoje domácí úkoly? Až se tvoje matka vrátí a zjistí, že se tvoje známky během několika dnů zhoršily, tak jsem nahraná.“

Lucas se smála a zavrtěla hlavou. „Žádný strachy, slibuju. Jaiden mě stejně nenechá nic dělat, dokud nebudou oba úkoly hotové.“ Obrátila oči v sloup a napila se koly, kterou měla před sebou.

„Luc,“ uzmula jsem její pozornost a ona naklonila hlavu na stranu, stejně tak jako Spencer, „myslíš, že bys mi s něčím mohla pomoc?“

„Pomohla jsem ti se žádostí o ruku, kámo, můžu udělat cokoliv.“ Její oči zajiskřily, naklonila se a čekala na to, co řeknu.

Byla jsem ráda, že se k nám Dylan a Matthew s několika knížkami přidali a uvelebili si v boxu.

„No, myslím, že je na čase, abychom všichni bydleli pod jednou střechou, nemyslíš?“ Usmála jsem se, když se Dylanina hlava prudce otočila k Lucasině. „Takže od vás děvčata potřebuju, abyste s Jaiden v sobotu ráno dali pozor na Matthewa, abych mohla všechny své věci nastěhovat do domu.“

Ozvalo se několik vysokých zapištění, když děvčata začala poskakovat a u toho objímat zmateného Matthewa. „Vážně?“ Nemohla Lucas smazat úsměv z tváře.

„Jo, kromě toho se mi tak trochu víc líbí dům, který vaše máma koupila. Je teplejší a rozhodně je pro nás pět prostornější, nemyslíš?“ Projela jsem prsty Mattheowými kadeřemi a on přikývl a pořád vypadal trochu zmateně, přesto z toho veškerého rozruchu radostně.

„Máma to ví?“ Zeptala se Dylan s vykulenýma očima.

„Ne, takže až se v sobotu večer dostane domů, tak se vrátí do plného domu a vsadím se, že se jí to překvapení bude líbit.“ Smála jsem se, jak poskakovaly nahoru a dolu.

„Co ten povyk?“ Usmívala se Chase, když k nám zamířila s našimi objednávkami.

„No, v sobotu se budeme natrvalo stěhovat ke Spencer domů.“ Radostně jsem zabroukala.

„La la la.“ Pomalu jsem zpívala, když Matthew svraštil obličej a zvědavě na mě zíral. „No tak, Matthew, dokážeš to zazpívat.“

„Ach!“ Zubil se a zatleskal rukama, tancoval okolo, než jsem ho popadla a posadila ho zpátky na gauč.

„L-l-l-a.“ Znovu jsem zazpívala a on se rozzlobil. „Zvládneš to, stačí si dát jazyk takhle, dívej.“ Přiložila jsem jazyk na patro a čekala, až mě napodobí. „La.“ Udělala jsem to rychle a dívala se na něho, zatím co udělal několik obličejů.

„La.“ Nezdálo se, že by byl svými úspěchy vyveden z míry. Snažila jsem se mu pomoc říct 'L' a až do dneška bez úspěchu.

„Matthew! Dokázal jsi to!“ Objala jsem ho a křenila se, když mě objal svýma malýma rukama.

„La la la la!“ Smál se a tleskal rukama, nakonec si uvědomil, co právě řekl.

„Dokážeš říct Lucas?“

Opravdu hodně o tom přemýšlel, než dal jazyk na patro svých úst a soustředěním se zamračil. „L-lucas!“

Vyjekla jsem a chytila jeho ruku. „Maminko!“ Našla jsem ji ve svém pokoji, jak balí všechny mé cetky, které měly být přestěhovány do druhého domu. „Maminko, poslouchej!“

Maminka se na nás dva podívala a přestala dělat to, co dělala, než si sedla s pobaveným úsměvem na tváři na postel.

„Připraven, Matthew?“ Zubila jsem se a on přikývl, téměř tančil, zatímco byl pořád na místě. „Řekni Lucas.“

Znovu se soustředil, než mírně vykoktal jméno. „L-lucas!“

Maminčiny oči se rozzářily a zatleskala. „Můj malý chlapík!“ Plácla si s ním, zatímco pořád dokola říkal Lucasino jméno. „To jsi ho naučila ty?“

„Jo.“ Zářila jsem hrdostí. „Tak trochu jsem byla unavená z toho, že mi říkal Dian místo Dylan.“ Začervenala jsem se a jí to přimělo ještě víc se smát. Oba si nás přitáhla do objetí.

„Jsem na tebe tak pyšná, miláčku, Dyl.“ Políbila mě na tvář, než načechrala Matthewovy kadeře. „Dokážeš říct Dylan?“

Matthew se na mě díval se zvědavým pohledem a já mu ukázala, jak říct moje jméno.

„Dylan.“ Nesměle se kousnul do rtu, než se schoulil do maminčina náručí, zatímco jsme všichni tři tančili v mém brzy starém pokoji.

„Tvoje máma z toho bude mít radost.“ Culila se maminka a políbila ho na tvář. „Co kdybyste vy dva pokračovali v nacvičování, zatímco já to tady dodělám. Měli bychom se vrátit do druhé domu, než Jaiden přiveze Lucas.“

„Pojď Matthew, pojďme se podívat, jaká další slova tě můžu naučit.“ Dychtivě omotal ruku kolem mé a pevně ji držel.

Začínala jsem si zvykat cítit se jako starší sestra. Zdálo se, že Matthew byl mé v blízkosti rád a já si užívala jeho společnost, navíc měl docela dobrý hračky na hraní.

Přemýšlela jsem, zda až si maminka bude adoptovat Lucas, jestli by taky neadoptovala Matthewa?

110 – Holčičí záležitosti

„Rocková hvězda Alex Carlinová se v příštím týdnu představí na svém prvním veřejném vystoupení v RJ Live. RJ Live je nový zdroj zábavy, který je nadupaný živou hudbou, rozhovory s dnešními nejaktuálnějšími celebritami a vašim prostorem pro všechno, co má co dočinění s hudbou.

Alex, která právě dokončuje své světové turné, bude po vystoupení rozdávat autogramy.

RJ, newyorkská nejžádanější DJka, která byla vybrána, aby byla průvodkyní novým pořadem RJ Live, právě řekla, že si neumí představit lepšího umělce, který začne její pořad, než kanadská senzace.

Lístky už jsou delší dobu vyprodány, ale jestli jeden chcete získat, tak není pozdě! Pokud jste fandou hudby, živé zábavy a Alex Carlinové, tak prosím navštivte naše webové stránky s popisem, jak můžete v našem studiu vyhrát posledních pár lístků.“

„Určitě se vrátí.“ Usmála se Carmen a vstala z gauče v mém malém podkrovním bytě.

„Jo.“ Mírně jsem se zasmála a vypnula televizi. „Od doby, kdy se vrátila do Severní Ameriky, tak je v každém časopise. Rozhodně sama zapůsobila.“

„Myslím, že se právě znovu našla.“ Pohlédla na mě s malým úsměvem Carmen. „Sledovala jsem pár rozhovorů s ní a zdá se, že je opravdu šťastná, Sam, což je úžasné.“

Přikývla jsem a následovala ji do malé kuchyňky. „Nechystáš se příští týden odjet do New Yorku?“

Carmen po mě před otevřením lednice vrhla postranní pohled. „Chceš vpadnout do mého hotelu, aby ses viděla se svou ex přítelkyní?“ Zeptala se, zatímco si brala pivo a jedno mi hodila.

„Ne.“ Smála jsem se a pokrčila jsem rameny. „Alex mi dala jasně najevo, že na nic z toho ještě není připravená, především ne na mě.“

Carmen se uchechtla a hodila svoje pivo zpátky, a potom sevřela rty. „Dobře, takže ji nechceš vidět, ale mě ano?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a šla za ní zpět na gauč, svalila jsem se na něj s nohami přehozenými přes opěradlo a hlava mi téměř spadla přes okraj.

„No tak, broučku, jsi čitelná. Vždycky jsi čitelná, když dojde na tvé city a Alex.“ Carmen se usadila čelem ke mně.

„Jsem k ničemu.“ Zamumlala jsem a ona se připlazila přes mé tělo a snížila se k němu.

„Jsi obětí lásky. Nejsi k ničemu.“ Zašeptala a lehce mě políbila na krk. „A já vím, že tvoje srdce mi nepatří,“ zvedla mě a já se jí usadila v klíně, „ale jsem sobecká. Jsi zatraceně sexy a já tě chci.“

„Už bych to s tebou vůbec neměla dělat, Carmen,“ zanaříkala jsem s pocitem viny, když mi konečky prstů přejížděla přes šíji. „Rozešly jsme se před několika týdny.“

„Milostné hrátky jsou mojí specialitou.“ Řekla klidně a něžně si vyžádala mé rty, a pak se odtáhla. „Nevidím nic špatného na hledání duševní pohody a chtíče navzájem, dokud nenajdeme cestu.“

Carmen to vždycky uměla se slovy. Ten rozchod byl víc než vzájemný a rozhodně skončil v dobrém. Obě jsme byly tak osamělé, že rozchod nastal po několika dlouhých žhavých nocích.

„Víš,“ vzdychla Carmen, když jsem jí sklouzla z klína a otočila se k ní čelem, „tahle celá záležitost mi pomohla uvědomit si, že se nehodím na dlouhodobý vztah. Ačkoliv jsi to dělala kvůli mým penězům, Sam.“ Jemně se usmála a sjela prsty po mé tváři. Pak zvedla pivo a znovu se napila.

Dala jsem jí rychlý polibek na tvář a potom, co jsem dopila pivo, jsem vstala. „Jdu do postele,“ odmlčela jsem se a zmínila se, aby šla za mnou.

Nestyděla jsem se za to, že jsem s Carmen byla po sexuální stránce. Musely jsme uznat, že to byla polovina našeho vztahu. Sex byl neuvěřitelný a ano, byla milá a ohleduplná a velmi romantická, ale nakonec nás to všechno svedlo k sexu.

Děkuju, sexe.

Chybíš mi, sexe.

Právě teď se nudím, takže pojďme souložit, sexovat!

Carmen milovala sex.

Vrhla se na svou stranu postele a lehce mě šťouchla do žeber. „Mám tě ráda, Sam, víš to, viď?“

Otočila jsem se k ní čelem a opřela se o lokty. „Vím a ty víš, že je ten cit vzájemný.“

„Až se Alex vrátí a dostane rozum, tak budete vy dvě neoddělitelné.“ Mohla jsem vidět, jak se neznatelně usmívala a její oči v té tmě zajiskřily. „Ale zatraceně, Taylorová, bude mi v posteli chybět tvoje prdelka.“

Ušklíbla jsem se a zlehka jsem ji políbila na rty. „Dobrou noc, Carm.“

„Co je to poslední dobou s tou depresivní hudbou?“ Zeptala se od mého stolu Lucas. Listovala mou hudbou a pak se podívala zpátky na mě na postel.

Pokrčila jsem rameny a okusovala konec tužky. „Prostě to cítím.“

„Aha,“ zamračila se a pak se otočila na židli čelem ke mně, „proč? Moc jsem si stěžovala na svoje rodiče?“

Jemně jsem se smála, posadila se a zavřela učebnici matiky. „Ne, Luc, byla jsi bezvadným rozptýlením. Kromě toho jsem ráda, že se mnou trávíš všechen svůj volný čas.“

„Jo?“ Zubila se a sedla si do tureckého sedu. „No, tak budeš ráda, až se dozvíš, že si dneska nemám na co stěžovat. Až na to, že se mi stýská po mámě.“

„Ále, zítra večer bude zpátky. Myslím, že jí chybíte stejně tak, ne-li víc. Chybí ji čtyři lidé, tobě jeden.“ Jemně jsem se usmála. „Opravdu bude překvapená, až se dozví, že má Ashley všechny své věci ve vašem sklepě.“

Lucas se smála. „Je to jen do doby, než vymyslí, kam dají zbytek jejích věcí. Dylan už má postel a Matthew ještě velkou postel nepotřebuje. Myslím, že je opravdu bezvadné, že lidi, co jsou u maminky v podnájmu, nedělají žádnou vědu z mých maleb, co jsou na zdi mého pokoje.“

„Sundala bych je, kdyby tu zeď oškrábali.“ Řekla jsem vážně a to ji přimělo znovu se smát. „Tak se blíží naše narozeniny, co myslíš, že bychom měly podniknout?“

Na chvíli o tom přemýšlela a pak pokrčila rameny. „Nejsem si jistá. Jaký to je, když je ti dvanáct?“

„Rozhodně se budeš cítit starší,“ mrkla jsem a hodila po ní polštář, „ale tak trochu je to taky velká věc, především protože budeš v šesté třídě.“

„Myslím, že chci jít jen do kina. S rodinou, tebou a Hadley.“ Kývla Lucas pevně, jako by o tom už byla pevně rozhodnutá.

„Vážně?“ Pozvedla jsem obočí. „Nebudeš chtít uspořádat nějakou oslavu?“

„Neé.“ Zavrtěla hlavou. „Možná bude moct Had přespat, ale to je tak vše.“

Trochu jsem se ušklíbla. Její 'přítelkyně' Hadley byla na jejím seznamu oblíbenosti pěkně vysoko. Měla jsem tu čest je vzít do kina na jeden nebo dva filmy, zatímco jsem seděla o pár řad vzadu s Elizou.

„Kéž by mohla na mé narozeniny přespat Lize.“ Zamumlala jsem a projela si rukou vlasy. Zachytila jsem, jak se na mě zubila. „Co je?“

„To je poprvé, co jsi ji po více než týdnu zmínila.“ Řekla zlehka Lucas. „Jste vy dvě v pohodě?“

Eliza měla problémy s rodiči. Začínali být ráznější a přísnější, co se týkalo jejího času tráveného se mnou. Ukázalo se, že si uvědomili, že jsem nebyla jen experiment jejich dcery, když se k nim dostaly zvěsti, že v minulosti jejich dcery byla ex přítelkyně.

Mohla jsem se s nívidět ve škole a byly chvíle, kdy se tak ráda chtěla mazlit, ale pak byly chvíle, kdy jsem se jí dotkla a ona se chovala tak, jako bych ji popálila. Byla jsem trochu unavená z těch odstrkujících výletů, kterými mě vláčela, ale tak moc mi na ní záleželo, že jsem doufala, že mě jednou nechá tady pro ni být.

„Její rodiče mě nemají rádi. Nemají rádi moje rodiče a nemají rádi tvoje.“ Uvedla jsem upřímně. Nikdy jsem se před Lucas nedržela zpátky. Byla na svůj věk mnohem vyspělejší, než ostatní děti, se kterými jsem chodila do školy.

„Protože se nám líbí holky?“ Nevinně zamrkala a pak se rozvalila na břiše vedle mě. „To je mi líto.“

„Nemusí,“ vzdychla jsem a zavřela oči, „nejsi ta, co mi zakázala se s ní vídat.“

„Liza přijde, má tě moc ráda.“ Ujistila mě Lucas s proslulým Carlinovským nakloněním hlavy. „Hej, Jai, jedeš v srpnu kvůli škole pryč?“

„Nejspíš, ačkoliv si nejsem jistá kam. Přemýšlela jsem o U z M, pobyt dvě hodiny odsud, takže se k tobě můžu přijít vyplakat, až mi další holka zlomí srdce.“ Lehce jsem ji s uculením šťouchla.

„Nakopala bych jí zadek.“ Posadila se Lucas s vážným výrazem ve tváři.

„Takže bys mi měla zaplatit za nadávání?“ Škádlila jsem ji a ona se hihňala. „Fajn, dám ti volňásek, ale nenechávej tu potrhlou pusu v blízkosti tvých rodičů mimo kontrolu.“

„Jasnačka!“ Zasalutovala a odešla zpátky k počítači. „Slibuješ, že jestli někdy odejdeš daleko, tak mi budeš každý den psát?“

„Budu ti volat každičký večer.“ Vstala jsem a políbila ji na čelo. „Věř mi, Lucas, jsi jediná opravdová kamarádka, kterou mám a já bych to nechtěla podělat, nikdy.“