Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

11 – Pláč, který není slyšet

Nemyslím si, že bych mohla cítit své nohy nebo jakékoliv jiné části těla, když na to přijde. Byla jsem přilepená v sedačce s otevřenou pusou a hrozilo, že se mi rozlijí slzy, když policista přede mnou chodil sem a tam. Neslyšela jsem, co říkal. Vytěsnila jsem ho. Srdce mi divoce bušilo. Olízla jsem si rty a modlila se k Bohu, abych se znovu dokázala najít. „Lžete.“ Podařilo se mi zašeptat.

„Je mi to líto, slečno. Kéž bych lhal.“ Kleknul si a podal mi kapesník.

Policista mi položil ruku na rameno. „Co se stalo?“ Stěží jsem ta slova mohla vyslovit.

„Čelní náraz.“ Kousl se do rtu a třel si rukou vlasy, a pak vstal. „Měli jsme potíže vás zastihnout.“

„Kdy se to stalo?“ Vstala jsem a pevně jsem zaťala pěsti. „Jak dlouho to je, co zemřeli?“

„Včera.“ Policista Lucky svěsil hlavu. „Slečno Aver-“

„Daviesová.“ Vyštěkla jsem a proběhla okolo něho. „Moji rodiče včera zemřeli a vy mi to říkáte až teď?!“

„Omlouvám se, slečno, ale jméno jejich dcery bylo Ashley Daviesová. Chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, že jste si změnila jméno.“ Odvětil policista Lucky klidně.

„Ach Bože,“ sjela jsem zády po zdi a snažila se držet futra.

„Identifikovali jsme je, ale stejně potřebujeme, abyste šla dolů a potvrdila to.“

Celou cestu tam jsem se cítila ochromená. Vidět své rodiče na chladných a bílých deskách bylo víc než dost, abych se vyzvracela na podlahu. Jednou nebo dvakrát jsem omdlela. Nemohla to být pravda. Právě jsem mluvila s otcem, který byl ve Švýcarsku a řekl, že jsou na cestě domů, aby navštívili svou vnučku.

Vyběhla jsem z márnice, a když jsem doběhla ven, tak jsem se zhroutila na zem. Přemýšlela jsem, proč mi to život dělá. Snažila jsem se dovolat Alex, ale byla na cestách a věděla jsem, že nebude šance, aby zvedla telefon. Neviděla jsem ji od doby, co byly Dylan čtyři roky. Na chvíli jsem ji nechala na vlastních nohách. Pořád pracovala v zákulisí, ale vzala svou kariéru za pačesy a nasměrovala ji správným směrem.

Policista mě odvezl domů a já seděla sama v domě. Jen jsem tam seděla. Okusovala jsem si nehet na palci a pomalu upíjela Budvar. Z té informace jsem stále byla v šoku. Dylan to zničí, až to zjistí. Její ubohé sedmileté srdíčko to roztříští.

Prázdnou láhev od piva jsem hodila do dřezu a popadla klíčky od mustangu. Strčila jsem si do kapsy telefon potom, co jsem rychle zavolala matce Dylaniny kamarádky. Byla na oslavě narozenin, ale potřebovala jsem ji u sebe.

Hodně.

12 – Změna k lepšímu

„Pa!“ Zamávala mi nadšeně Dylan a já si nemohla pomoc, ale usmála jsem se na ni.

„Alex Carlinová, mohu dostat váš autogram?“ Ušklíbla se Jaiden. Sedla si v kuchyni na stůl a ze spánku si mnula oči.

„Dospěješ ty vůbec někdy?“ Zeptala jsem se. Nalila jsem si kafe a posunula jsem se před ni.

„Ne-e,“ pokrčila rameny. Napila se a podívala se na mě, „tak kde je tvoje hokej hrající snoubenka?“

„Hraje hokej.“ Ušklíbla jsem se a ukázala na její oblečení. „Znovu jsi přespala?“

„Jo. Aimee a Spencer měly 'rande', jen to nebylo definováno jako 'rande'.“ Hodila Jaiden oči v sloup a já si nemohla pomoc a uchechtla se. „Jak to s těma dvěma vlastně je?“

„Jen přátelé s výhodami.“ Pokrčila jsem rameny.

„To nikdy nefunguje,“ vzdychla puberťačka a protáhla se, „já vím.“

„Takhle to máš s Jyll?“ Zeptala jsem se a zvedla obočí.

„Ne. Jyll byla kamarádka s výhodami. Teď je víc než to.“ Pokrčila rameny a znovu se napila kafe.

„Tetičko Alex,“ Lucas vylezla na stoličku a usmála se na mě, „kde je máma?“

„No,“ zamračila jsem se a podívala se na Jaiden, aby mi pomohla.

„Dneska ráno musela zaběhnout do kanceláře,“ usmála se Jaiden a vstala. Vzala pro tu malou blondýnku krabici kukuřičných lupínků a misku, „do oběda bude zpátky.“

„Jo.“ Řekla jsem ledabyle a cítila se hloupě, že ani nemohu na nepřítomnost své sestry vymyslet dobrou výmluvu.

„Dobrý ráno!“ Přišla Dylan oblečená v riflích a malém svetru. Vylezla na stoličku vedle Lucas.

„Dobrý ráno, šmudlo.“ Uculila se Jaiden a vzala druhou misku. „Jak ses vyspala?“

„Lépe.“ Mírně se zamračila Dylan. „Lucas si vlezla ke mně do postele.“

„Bála jsem se o tebe.“ Začervenala se Lucas a položila si hlavu.

„Á,“ usmála se Jaiden a rozcuchala té malé blondýnce vlasy, „kdybys nebyla sedmileté děcko, tak bys byla mojí přítelkyní.“

Lucas se ještě víc začervenala a já si povšimla, jak se vytváří malá zamilovanost.

„No,“ odkašlala jsem si a prošla kolem té dospívající, „půjdu se osprchovat. Vy tři se chovejte slušně.“ Ušklíbla jsem se a políbila Lucas a Dylan na čelo.

„Kde je moje pusa?“ Zalapala po dechu Jaiden a já zavrtěla hlavou a hodila oči v sloup, když jsem odcházela z kuchyně.

Slyšela jsem, jak z kuchyně vychází zvuk líbání a pak Jaiden řekla, „Lucas Carlinová! To byla ta nejlepší pusa, kterou kdy někdo mohl dostat na čelo!“ A pak ty tři dámy v kuchyni vybuchly smíchy.

Ashley by byla šťastná, kdyby věděla, že její dcera je teď v dobrých rukách. Nejlepších rukách.

V rukách Spencer Carlinové.

„Co se děje?“ Zamrkala jsem, když jsem se podívala na křehkou Ashley, která se pohupovala dopředu a dozadu, zatímco si okusovala nehet na palci a seděla sama v domě.

„Přišla jsem ji o ni.“ Zaskřehotala Ashley a kroutila hlavou. Zírala na zeď před sebou. „Měla jsem jedno podělaný pivo a stálo mě to všechno!“ Najednou na zeď mrštila ozdobný talíř a smála se, když se rozbil o zem. Otočila se ke mně a kousla se do rtu, „Dylan je pryč a já se ti snažila dovolat. Snažila jsem se tě zastihnout a ty jsi kurva byla příliš zaneprázdněná, než abys mi odpověděla na zprávu.“

„Ash,“ zamračila jsem se a ona mě odstrčila z cesty, a pak kopnutím otevřela dveře Dylanina pokoje. Její šatník byl téměř prázdný a já se zamračila, „kde je?“

„Pryč!“ Vykřikla bruneta a po tváři jí tekly slzy. „Kde jsi byla, Alex? Tak zatraceně zaneprázdněná, že jsi mi nezavolala zpátky? Tak zatraceně zaneprázdněná flirtováním se svými fanynkami? Není divu, že se s tebou Sammy rozešla.“

Dala jsem jí facku a ona na mě zírala. Ruku držela na místě, kde jsem měla svou. „Omlouvám se.“ Vykoktala jsem v úžasu nad svými činy.

„Vypadni.“ Zašeptala Ashley. „Teď hned vypadni. Nepotřebuju tě, kurva.“

„Přišla jsem hned, jak jsem mohla! Dostala jsem tvou zprávu a přišla jsem hned, jak jsem mohla!“ Žadonila jsem a pokusila jsem se ji chytit, ale ona mě odstrčila.

„Dylan je pryč. Dylan je pryč a já nevím, jak ji dostat zpět.“ Vykřikla Ashley a celá sklesla, když se její tělo třáslo s nekontrolovatelnými slzami. „Je celým mým světem, Alex.“

„Já vím.“ Zamračila jsem se a kousla se do rtu. Vzdychla jsem, když mě nechala k ní přiběhnout a utišit ji. „Co se stalo?“ Zašeptala jsem.

„Mí rodiče jsou mrtví.“ Řekla Ashley s kamennou tváří a zírala na mě, a pak svěsila hlavu.

„Cože?!“ Vykřikla jsem a vrtěla hlavou. „Ne!“

„Ano!“ Vykřikla hystericky. „Jela jsem Dylan vyzvednout z narozeninové oslavy a předtím jsem měla jedno pivo. Byla v autě se mnou, když zmínila její prarodiče a já to už nemohla zvládnout. Plakala jsem a slzy mi zamlžily oči, díky čemuž jsem přehlédla červenou a bum,“ chraplavě zašeptala, „byla pryč.“

Zaklopýtala jsem dozadu a sedla si na křeslo, které bylo uprostřed obývacího pokoje. „On je-ona je pryč?“

„Vzali mi ji. Nebyla jsem špatný rodič! Nebyla jsem…“ vzlykala Ashley a ještě víc upadala. Nemohla jsem si pomoc, ale padla jsem na kolena a přitáhla ji k sobě. Plakala jsem s ní. Srdce se mi trochu uklidnilo z vědomí, že 'pryč' neznamenalo 'mrtvá'.

Ashley byla, kromě Spencer, zdaleka ta nejlepší matka, jakou jsem znala. Ujišťovala se, že je o Dylan dobře postaráno. Přiměla tu brunetu jíst zeleninu, sledovala s ní Barbie filmy, četla jí před spaním pohádky a pomáhala jí s úkoly. Neviděla jsem Dylan od jejích čtyř let, ale dostala jsem školní fotku, která visela vedle fotky Lucas v mém autobusu na turné.

„To s tvými rodiči mě mrzí.“ Plakala jsem a její tělo se třáslo silněji.

Chvíli mi trvalo, než jsem Ashley uklidnila a nakonec se mi to podařilo. Seděla jsem tam ve tmě a sledovala, jak její neklidné tělo sebou zmítá a obrací se. Lidi by mysleli, že jsem do té ženy byla bláznivě zamilovaná. Milovala jsem Ashley. Byla moji nejlepší kamarádkou, ale nebyla jsem do ní zamilovaná. Litovala jsem věcí, které jsem na střední škole udělala a opustit sestru byla ta největší. Věděla jsem, že to ze mě udělalo mizernou sestru, ale byla jsem Carlinová a byla jsem tvrdohlavá, jako zbytek mojí rodiny.

Potom, co jsem zjistila, že je Ashley těhotná, jsem ji nemohla jen tak opustit. Byl to dobrý pocit vědět, že jsem tam pro ni byla.

Pomalu jsem vstala a zamířila do obývacího pokoje, abych zvedla telefon. Zavolala jsem svému otci a řekla mu celý příběh. Byl zrovna tak mimo, jak jsem očekávala a přijal skutečnost, že Ashley i Spencer měly obě dcery. Co ho víc udivilo, bylo, že jsem to všechno držela v tajnosti.

Můj táta mi nastínil plán a řekl mi, abych na Ashley, jak jen můžu, dávala pozor. Hodně se zabýval těmito druhy situací a někdy to rodiče ukončili, bez ohledu na to, zda byli poprvé vinni nebo ne.

Zkřížila jsem prsty v naději, že můj táta, hrdina, mohl nějak najít způsob, jak Dylan dostat bezpečně zpátky k její matce. Mojí jedinou prací bylo udržet věci hladce kvůli Ashley.

Doufala jsem, že to zvládnu.

13 – Pro sebe stvořené

„Mami?“ Přišla Lucas z pracovny s fotoalbem v rukách. Sedla si vedle mě na gauč, kde spala Dylan hlavou v mém klíně. „Ty jsou tvoje?“

Usmála jsem se a jemně jsem si album vzala. Prsty jsem přejela přes modrý kostkovaný vzor. „Jo, moje fotky z dob, kdy jsem byla teenager.“

„Aha,“ svraštila obočí a navlhčila si rty, a pak album otevřela. Leželo na mé polici roky, ale já se na něj nepodívala od doby, co se narodila Lucas. „Můžu se tě na něco zeptat?“

Přikývla jsem a ztlumila hlasitost na televizi. „Můžeš se mě zeptat na cokoliv.“

Lucas přikývla a otočila na zadní stranu alba, kde bylo pár fotek ze střední školy. „Kdo je to?“ Zašeptala a prstem ukázala na brunetu, která mě držela blízko u sebe a zářivě jsme se smály do objektivu.

„Ehm, kamarádka.“ Podařilo se mi říct a trochu jsem se posunula. Prsty jsem projela jemnými kadeřemi Dylaniných vlasů.

Lucas se zeptala a zvědavě zvedla obočí. „Co se s ní stalo?“

„Ehm,“ zamračila jsem se a polkla. Skutečně jsem nevěděla, co se s Ashley po těch všech letech stalo, „to opravdu nevím, zlatíčko.“ Podívala jsem se do jejích šedých očí a ona naklonila hlavou a podívala se dolů na Dylan, „Proč?“

„No, pořád ses bavila s tetou Kylou a strýčkem Aidenem… a pořád ses vídala s tetou Carmen, která nehrála hokej a já jen přemýšlela, proč se s nimi pořád kamarádíš a s ní ne?“ Znovu poklepala na tu fotku, „vypadáte, že jste si blízké.“

Lucas Carlinová byla chytrá. Nejchytřejší ve třídě, abych byla přesná. Samozřejmě jsem byla hrdým rodičem, ale někdy pro své dobro byla až moc chytrá.

„To jsme byly,“ usmála jsem se nad vzpomínkami, „Ashley a já jsme si byly velmi blízké.“

„Tak se jmenuje?“ Pousmála se Lucas a pak se podívala zpátky na Dylan a zastrčila jí pramínek vlasů za ucho. „Mami?“ Zašeptala a podívala se zpátky na mě, „Dylan vypadá jako ona.“

Myslím, že moje mysl se dočasně vyprázdnila a hluk, který se mi hrnul do uší, byl ohlušující. Zamračila jsem se a pohlédla dolů na spící tělíčko a rty stočené do tenké linie. Několikrát mě to napadlo, ale nemohla jsem opravdu uvěřit, že by Ashley nechala svou dceru v takovém neuspořádaném systému.

„Dylan Avery.“ Zašeptala jsem a to jméno k sobě pasovalo. Dvě prostřední jména dohromady a já se zamračila ještě víc. Sledovala jsem, jak se to malé tělíčko pohnulo a z úst jí vyšlo zívnutí. Zavrtěla jsem hlavou. Byla to jen náhoda.

Musela být.

Správně?

Ta Ashley, kterou jsem znala, by nikdy nespala s mužem a ta Ashley, kterou jsem znala, by nikdy nedovolila, aby její dítě vyrůstalo v nemilujícím prostředí.

„Vypadá.“ Podívala jsem se na Lucas a políbila ji na čelo. „Ale necháme si tohle album jako tajemství, dobře?“

Lucas přikývla a zavřela ho, a potom seskočila z gauče. „Mami?“ Říkala 'mami' takovým způsobem, že mi z toho tálo srdce. „Myslíš si, že Dylan s námi zůstane?“

Prsty jsem znovu přejela jemnými hnědými kadeřemi a pak ospale otevřela své hnědé oči. Kůži měla stejné barvy jako Lucas – bronzovou. „Jo,“ zašeptala jsem, když se lenivé oči znovu zavřely a její tělo se schoulilo hlouběji do mého klína, „zůstane.“

„Hej,“ naklonila jsem se a zašeptala do Ashleyina ucha, „myslíš, že bude taky takhle šťastná, až jí řekneme, že jsi zbouchnutá?“

Zaslechla jsem Raifův smích. Neuvědomila jsem si, že tam stále stojí.

„Plánování přivedení mé holčičky do jiného stavu?“ Zachechtal se mi.

„Co když už je?“ Zvedla jsem obočí a ušklíbla se.

„Nazval bych tě výjimečnou,“ usmál se Raife. Díky tomu se Ashley nádherně usmála. Dobře. Její otec se mi líbil.

„Jsem výjimečná,“ usmála jsem se, podívala se na Ashley a stiskla jí ruku.

„Líbíš se mi,“ ukázal na mě prstem, „jsi lepší, než ta Ashleyina poslední přítelkyně, víš, ta kočka Beck? Jsi víc upovídaná a jsi víc sebejistá.“

„Beth,“ obrátila Ashley oči v sloup a vzdychla, ale stále měla na tváři úsměv. Mohla jsem říct, že byla šťastná, že mě její táta přijal, že přijal nás.

„Kdo je Beth?“ Zvednul Raife obočí.

„Řekl jsi Beck, ale moje poslední přítelkyně se jmenovala Beth.“ Řekla Ashley tentokrát trochu víc vážně.

„Ehm,“ nakonec jsem si odkašlala a usmála se, „děkuju.“

„Tak jak se ti podařilo ulovit přítelkyni tvého bratrance?“ Obešel stůl a zezadu objal Ashley.

„To opravdu nevím,“ upřeně jsme si hleděli do očí. „Myslím, že se to tak nějak všechno stalo.“

„Políbila jsem ji,“ dodala jsem a kousla se do vrchního rtu, když jsem se krátce podívala na toho muže, „pořád tam byla, vypadala tak dobře a já už to nezvládla, takže,“ usmála jsem se, „jsem ji políbila.“

Raife měl ve tváři samolibý úsměv. „Nemohla jsi odolat Daviesově šarmu, že?“

Ashley se uchechtla, „ehm, ve skutečnosti náš šarm bledne v porovnání s Carlinovic šarmem,“ vrhla po mně srdečný úsměv, „věř mi.“

„Aha, jsem věřící,“ poplácal Ashley po rameni a políbil ji na vršek hlavy, „je ta pravá, dítě,“ zaslechla jsem, jak jí zašeptal do ucha.

„Slyšela jsi to, Carlinová?“ Ashley mě zatlačila dopředu, když jsme byly samy ve větší než velké jídelně, „jsi ta pravá.“

„Mmm.“ zamumlala jsem proti jejím rtům a s láskou jsem vzala její obličej, „dobře.“

Přesně tak by to mělo být.

„Můžu si jít hrát ven?“ Zeptala se Dylan a nasadila si holínky. „Lucas říkala, že si se mnou bude hrát, až dodělá domácí úkol.“

Usmála jsem se, zatímco jsem dokrajovala zbytek zeleniny na orestování. „Už sis udělala úkol?“ Zeptala jsem se a ona dychtivě přikývla.

„Chceš ho vidět? Je hotový.“

„Věřím ti.“ Usmála jsem se a vzala její pláštěnku. „Neušpiň se, dobře? Přijdou hosté a opravdu si nemyslím, že chceš být v koupelně, až dorazí.“

Dylan zavrtěla hlavou a zahihňala se. „A nechoď dolů k dokům, jasný?“ Zářila radostí, když přikývla. Předtím, než prošla Dylan dveřmi, tak se ke mně vzdušnou čarou přihnala a políbila mě na tvář. „Mám tě ráda, Spencer.“ Začervenala se a vyběhla ze dveří.

Těžce jsem polkla a zavřela oči. Žádné jiné dítě mě tak neovlivnilo. Měla jsem jich v pěstounské péči několik, ale ze žádného jsem neměla tak příjemný pocit. Bylo to tak, jako by opravdu byla ta pravá.

Mít Dylan u sebe tři měsíce, u nás doma, bylo požehnáním. Prostě dokonale zapadla a její vazba k Alex byla silnější, než jsem si uměla představit. Lucas k ní oficiálně přilnula a mladá bruneta byla její nejlepší kamarádkou. Zbila by každého, kdo by jí dělal potíže a mně to přišlo roztomilé. Ty dvě se už navzájem považovaly za sestry.

Vím, že bylo nebezpečné riziko vidět, jak Lucas byla nepřetržitě s Dylan. Ráda přiměla mladší dívku usmívat se a smát se.

„Ťuk, ťuk!“ Přinesla Ryn tašku. „Čéče, venku je tak mokro!“

„Vím.“ Ušklíbla jsem se. Podívala jsem se z okna a viděla jsem, jak Dylan střílí puk do hokejové sítě a křičí, jako by vyhrála svou vlastní zlatou medaili. „Jsi tu brzy.“

„Ach, Spence,“ ušklíbla se, „už bys mě měla znát. Vždycky chodím brzy!“

Přikývla jsem. Byla to pravda.

„Jídlo navíc?“ Zvedla jsem obočí a podívala se na ni.

„No,“ věnovala mi potutelný úšklebek a ukročila stranou, aby odkryla blondýnu stojící vedle ní, „Aimee tak moc mluvila o tobě, že jsem si myslela, že by bylo skvělé, kdybychom měli jednoho hosta navíc!“

Odkašlala jsem si, když mi Aimee věnovala stydlivý úsměv s pokrčenými rameni. Ryn nevěděla, co jsme prováděly za jejími zády. Byla mou nejlepší kamarádkou a neměla tucha, že Aimme a já jsme spolu trávily čas – hodně času.

„No,“ nakonec jsem promluvila a ukázala na stoličku, „pojď dál.“

„Právě jsem se chystala jít na toaletu,“ mrkla Ryn a vydala se chodbou dál.

„Promiň,“ zašeptala Aimee, když se přesunula vedle mě, „Ryn říkala dům 'kamarádky'.“

Mlčky jsem přikývla, odstoupila od té blondýny a hodila zeleninu na pánev.

„No tak, miláčku, nezlob se.“ Zašeptala a vtiskla mi polibek na tvář. Aimee vyskočila, když jsem ji něžně odstrčila. „Co je?“

„Ne tady, ne teď.“ Zasyčela jsem a otřela si ruce do utěrky. Zaslechla jsem Lucas vyběhnout ze svého pokoje a sklouznout se do šatníku v předsíni. S dřevěnými podlahami se stává mnoho, ale myslím, že jí to prostě přijde zábavné. „Luc, říkala jsem ti, abys s těmi podlahami byla opatrná.“

Zahihňala se a pokrčila rameny. Vzala si holínky a pláštěnku. „Promiň, mami.“

„Je roztomilá.“ Přišla za mnou Aimee a dívala se na mou jedenáctiletou holčičku.

Lucas zvedla obočí a ukázala na Aimee. „Kdo je ta kočka?“

Aha, rozhodně zdědila Carlinovic geny

„To jsou způsoby.“ Zamračila jsem se a ona zamumlala omluvu. „Tohle je Aimee, kamarádka Ryn.“

Lucasiny oči se rozzářily. „Ryn je tady?“ Zrzka byla jako její druhá máma.

„Přímo tady, dítko!“ Usmívala se Ryn a objala tu malou blondýnku.

„Chceš jít ven podívat se na mě a Dyl, jak hrajeme hokej? Jde jí moc dobře střelba golfem. Posledně mi málem vystřelila oko!“ Lucas zatahala za Rynin rukáv a obě se vydaly ven z domu.

Otočila jsem se čelem k Aimee a dala jsem dva prsty na její rty. „Ani když jsme samy, nebude žádné líbání nebo dotýkání. Žádné nepříjemné ticho a smysluplné pohledy. Jsi tady jako Rynina kamarádka a já jsem matka, která dává pozor na své dcery.“

Mohlo to znít hrubě, ale nebylo tomu tak. S Lucasinou náklonností jsem věděla, že by dokázala k Aimee silně propadnout. Nebylo to těžké. Byla krásná a hodná.

Ale nebyla můj typ.

Všechno to bylo kvůli zábavě.

„Dobře.“ Bylo vše, co Aimee řekla, a pak se okolo mě protřela a vydala se do kuchyně.

„Dobře.“ Zašeptala jsem a odfoukla si vlasy z očí.

Rozhodně to bude zajímavý večer.

14 – Vítej zpátky, Ashley Daviesová

Stála jsem před soudem a bylo mi dopřáno to, na co jsem tak dlouho čekala.

Šance.

„Leigh Avery, vaše jméno bylo změněno zpět na Ashley Daviesová. Od teď budete známa jako Ashley Daviesová a každý poplatek, který byl učiněn, nebude mít efekt na současné jméno.“ Dobře oděný chlápek řekl formálním tónem, pak se posadil a já byla vyvedena z místnosti do menší.

„Lei-Ashley,“ Carter, můj právník, se opravil, „našli jsme Dylan.“

Seděla jsem zpříma na židli a hltala každé slovo, které říkal.

„Je asi šest hodin západně odtud a je v pěstounské péči.“ Vzdychnul. Nasadil si brýle a promnul si obličej. „Pořád máme ještě jednu schůzku na projití spisu, abychom získali vaše návštěvní práva, ale vzhledem k vaší minulosti to zabere trochu času.“

Navlhčila jsem si rty. „Ale potom ji můžu vidět, že? Budu se moci jít podívat na svou dceru?“

„Jo,“ usmál se vřele a poplácal mě po ruce, „ale do té doby doporučuju, abyste si našla práci, která přivede na jiné myšlenky. Je dobrým začátkem, že jste konečně získala byt, ale ukážete silnější charakter, když si najdete práci a ukážete, že tvrdě dřete.“

Přikývla jsem a ukázala na něho prstem. „To je velmi dobrý nápad.“

„Vím, že máte miliony, a i když bude Dylan finančně zajištěná, tak vzhledem k vaší jízdě, máte větší šanci k rychlejšímu slyšení.“ Carter vstal a zavrtěl hlavou. „Budu s vámi do příštího stání v kontaktu a přidělíme vám sociálního pracovníka. Mělo by to zabrat jen pár týdnů.“

Přikývla jsem a vřele se na něho usmála. „Děkuji Vám, Cartere.“

„Kdykoliv, slečno Daviesová.“ Poklonil se hlavou a vyklouznul ze dveří.

Protáhla jsem se a poprvé po dlouhé době se na rtech vytvořil nefalšovaný usměv. Pohlédla jsem s okna na chladný říjnový den a sledovala jsem déšť stékající po silnici.

„Takže to vypadá, že se ti daří opravdu dobře.“

Otočila jsem se a uviděla, jak tam s úsměvem na tváři stojí Alex. Neviděla jsem ji od doby, co jsem ještě byla na odvykačce. „Ráda mě překvapuješ, viď?“

Alex přikývla a odtáhla se z našeho objetí. „Trace by tu ráda byla, ale má v Otavě utkání, na kterém nesmí chybět.“

Přikývla jsem a stiskla jí ruku. „Tak jak jde kariéra?“ Zeptala jsem se, když si sedala vedle mě.

„Poslední dobou nic moc,“ začervenala se Alex a sklopila hlavu, „zažádala jsem si o volno, ale znovu se dívám na datum, abych zjistila, kdy znovu začnu svoje turné.“

„A co nahrávání?“ Zamračila jsem se. „Chtěla jsi svoje další album na Vánoce.“

„Odsunula jsem ho na březen,“ pokrčila rameny a pousmála se, „nedělej si o mě starosti, Ash.“

Alex mi nikdy neříkala Leigh. Řekla, že jí to připadá divné, ale kdykoliv mi poslala pohlednici, tak v zájmu Dylan napsala Leigh.

„Dylan je v nejlepších rukách.“ Mrkla na mě Alex. Dívala se na mě a četla mi myšlenky. „Na svůj věk je dost malá.“

„Je to moje princezna.“ Usmála jsem se smutně a natáhla se pro její fotku, kterou jsem všude nosila s sebou. „Bože, Alex, hrozně moc mi chybí.“

„Já vím.“ Vzdychla Alex a poplácala mě po ruce. „Ale je v jednom z nejlepších domovů vůbec.“

„Jak vypadá?“ Zeptala jsem se a nemohla jsem uvěřit, že během měsíce budu mít možnost svou dceru vidět.

„No,“ rocková hvězda se nadšeně uculila, „má dlouhé, kudrnaté a vlnité vlasy jako ty. Je jisté, že je to zmenšená verze Ashley.“ Uchechtla se a pohlédla z okna. „Je ve čtvrté třídě. Spenc-ehm, tráví hodně času ve svých učebnicích, což jí umožnilo přeskočit třídu. Myslím, že ostatní domovy jí to ve škole neumožnily.“

Zamračila jsem se a pak se rozhněvala. „Cože?!“

„Ehm,“ vzdychla Alex a odkašlala si, „Dylan si prošla za ten rok a půl těžkým obdobím. V domovech, které ji opravdu nechtěli. Chtěli jen peníze.“

„Řekla jsi, že to tvůj táta všechno vyřešil! Řekla jsi, že bude v bezpečí!“ Padla jsem zpátky do křesla a kousla se silně do jazyku. Snažila jsem se zbavit hněvu.

„Hele,“ zamračila se Alex a otočila mě, „možná pracuje v systému, ale někdy nemůže pomoc všem! Snažil se, jak nejlépe mohl a není to moje chyba, že tolik domovů pro děti je na nic. Můj táta pro tebe a Dylan a všechno, na čem teď záleží, nastavil krk. Opravdu je v dobrém domově.“

Polkla jsem a stiskla čelist. Podívala jsem se na ni. „Jací jsou?“ Zeptala jsem se opatrně. Nikdy jsem neměla zkušenost s pěstounskou péčí, ale slyšela jsem o tom hororové příběhy. Rozbilo by mi srdce, vědět, že Dylan možná byla objetí takových příběhů.

„Kdo?“ Zavrtěla Alex hlavou.

„Ti lidé, co se starají o Dylan. Jací jsou?“ Sledovala jsem, jak Alex otevřela pusu a pak ji znovu rychle zavřela, načež si navlhčila rty.

„No, je, ehm, svobodná? I když tvrdě dře, tak Dylan je pro ni rozhodně na prvním místě.“ Vykvikla Alex a polkla. Znovu zírala z okna. Mračila jsem se a žvýkala si spodní ret. Přistoupila jsem k ní.

„Je na mou holčičku hodná?“ Zeptala jsem se znovu.

„Ano,“ vydechla Alex a její šedé oči se na mě dívaly. „Dylan se tam líbí.“

„Ona, ona tě nepoznala?“ Zvedla jsem obočí.

„Jo, poznala.“ Kývla Alex s náznakem úsměvu, a pak se zamračila. „Nepamatuje si, kdo jsem, ale řekla, že mě odněkud zná. Myslím, že je to pět let od doby, co mě naposled viděla.“

Přikývla jsem. „Já vím.“

Alex v tu chvíli přestala chodit kolem a já jí řekla, že jsem zůstala s její hudbou v pozadí. Řekla mi, že to bylo, protože nechtěla riskovat, že se odhalí moje pravá identita. Když jsem si poprvé změnila jméno, tak jsem přesto šla do studia, ale Dylan jsem nechala u mých rodičů. Po pozdních příchodech v noci jsem přicházela o vzácné chvíle s ní, takže jsem se rozhodla úplně si ji vzít a být jen 'vzdálená pomocnice' nebo 'editorka'.

Nejmladší C byla trochu naštvaná, když jsem se vytratila z pozornosti veřejnosti, ale rovněž podporovala mé rozhodnutí.

„Příští měsíc ji možná budu moci vidět. Snažím se získat nějaká návštěvní práva a pak, až u soudu uvidí, že jsem způsobilá, tak si budu moci vzít Dylan k sobě domů.“ Ve svém hlase jsem nemohla vystihnout svou radost, ale také jsem nemohla ignorovat smutný a ještě k tomu zklamaný pohled v Alexině tváři. „Alex. To je dobrá zpráva! Konečně mohu být pro Dylan matkou.“

„Já vím,“ zašeptala a nahnula se troch ke stolu, a pak se na mě podívala, „já jen, že si Dylan zvykla tam kde je, víš? Konečně je v domově, kde ji chtějí. V domově, kde ji milují a nechají ji dělat všechny ty bláznivé věci, které devítileté děti dělají.“

„Ale ona je mým domovem.“ Zamračila jsem se a svraštila obočí. Bylo to, jako by Alex něco tajila, ale neměla jsem tušení, co by to mohlo být. „Je to moje dcera.“

„Jen říkám,“ pokrčila Alex rameny, „chci říct, že mám za tebe radost, Ash. Ty víš, že mám. Potom, co jsi mi před rokem řekla o tvrdých drogách, tak jsem se bála, že si nikdy neuvědomíš, že bys mohla zlepšit svůj život a bojovat o Dylan. Teď jsi tady, čistá z odvykačky, střízlivá a-“

„-bojuju, abych dostala svou dceru zpátky.“ Řekla jsem ostře. Z nějakého důvodu jsem k mladé Carlinové cítila trochu vztek. Držela nějaký odpor a potom, co jsem byla její nejlepší kamarádkou, jsem věděla, že to neuměla dobře skrývat. Ukrývala tajemství, které se chystalo vyplout na povrch a až se to stane, tak se Alex dostane na ostří nože.

Potřetí jsem tu holku odstrčila a sledovala, jak se svalila na podlahu. Vykopla jsem její oblečení z ložnice a sledovala, jak vypadala a stěží byla schopna jít po vlastních nohách.

Sáhla jsem k nočnímu stolku pro lahvičku prášků a hlasitě jsem zaklela, když jsem zjistila, že byla prázdná. Zkurvená děvka si musela vzít prášky na spaní, zatímco jsem ztratila vědomí.

Pomalu jsem zamířila do koupelny a vzala malé zrcátko, které bylo na kraji. Byly na něm stopy bílého prášku. Odfrkla jsem a otřela ho. Nezajímala jsem se, že se to zrcátko rozbilo o podlahu. Trhnutím jsem otevřela svou lékárničku.

Konečně droga, která způsobila, že jsem se uvolnila nebo něco v tom smyslu.

Doklopýtala jsem zpátky do ložnice a zhroutila se na postel. Smála jsem se sobě, zatímco sáček s bílým práškem dopadal na podlahu. Zvedla jsem ho a hlavou jsem se bouchla o noční stolek, což způsobilo, že spadl malý rámeček a já viděla její tvář. Vyškrábala jsem se na postel, jako by mě pálila a podívala se na malé zrcátko s nejnebezpečnější drogou, kterou jsem měla v ruce a o které mě vždycky moji rodiče varovali.

Kokain.

Kdyby mě všichni chtěli obvinit z toho, že jsem drogově závislá a neopatrná, tak to tak bylo. Stávala jsem se takovou, jakou mě město vidělo. Matka, která nechala odebrat svou dceru kvůli své neopatrnosti.

Ten, co se pro pomoc obrátil k drogám, místo toho, aby udělal správnou věc a bojoval za to, aby dostal svou dceru zpět.

Podělalo se to.

Začala jsem pevně stáčet dvacetidolarovou bankovku, když jsem zaslechla zalapání po dechu. Zamrkala jsem na rozmazanou postavu přede mnou a zamračila se. „Běž pryč. Nemám kurva náladu.“

Než jsem si mohla šňupnout drogu do systému, tak my byla vytržena. Postavila jsem se a odstrčila tu osobu. „Kdo si kurva myslíš, že seš?“ Zakřičela jsem.

„Přítel.“ Jeho hlas byl tak povědomý, že mě to šokovalo. „Obleč si na sebe něco.“

Ta postava vzala sáček a nezbytné věci a zabouchla za sebou dveře od ložnice. Vytáhla jsem známý černý dres a potrhané džíny. Kousala jsem si nehty, když jsem šla do obývacího pokoje.

Nechtěl jsem jí věřit.“ Zašeptal Aiden. „Nechtěl jsem, aby o tobě měla Alex pravdu.“

„O čem to mluvíš?“ Zeptala jsem. Vzala jsem nějakou vodu a vypila ji na ex. Cítila jsem se dehydrovaná. Byly to roky od doby, co jsem viděla svého bratránka.

„Proč jsi nám neřekla, že máš dceru?“ Naklonil se a zíral na mě. „Přiměla jsi naše rodiče držet to v tajnosti. Proč?“

„To bys nepochopil.“ Vyštěkla jsem a šla jsem si vzít nějakou další vodu.

„Tak mě pouč, Ash,“ vstal z gauče, „jsi moje sestřenka a ani jsi mi nemohla říct, že máš dítě?“

„Jsme příbuzní? Jsme rodina?“ Smála jsem se, hodila po něm lahví a on přimhouřil oči. „Co to má kurva znamenat! Byla jsem pozvaná před šesti lety na tvou svatbu?“

Aiden polknul a vzdychnul. „Jen jsme nechtěli žádné drama, a protože jsme ji měli u Carlinových…“

„Tak ses rozhodnul mě odříznout.“ Odfrkla jsem a rozhlížela jsem se po čisté sklenici. „To tu kurva nikdo nemeje nádobí?“

„Nikdo jiný tu nežije, jen ty,“ pokrčil rameny, „a tvoje děvky.“

„Běž do prdele.“ Sarkasticky jsem se zasmála a podívala se na něj přímo. „Proč jsi tady. Obtěžovala se Alex, aby mě zachránila?“

„Alex řeší vlastní rodinnou krizi,“ vyštěkl neoblomně a podal mi zpátky láhev s vodou, kterou jsem po něm hodila, „a já si o tebe dělal starosti. Doslechl jsem se o tetě Christine a strýčkovi Raifovi. Mrzí mě, že jsem nemohl jít na pohřeb.“

„Nezájem.“ Pokrčila jsem rameny a znovu si sedla na gauč. „Bylo to před šesti měsíci.“

„Vím. Trvalo mi chvíli, než jsem to zjistil, protože sis změnila jméno. Alex se zhroutila a řekla mi to.“ Aiden si sedl vedle mě a smutně se na mě podíval. „Kolik jí je?“

„Osm,“ zamumlala jsem a cítila jsem těžký tlak na hrudi. „Za pět měsíců jí bude devět.“

„Jak se jmenuje?“ Zeptal se jemně.

„Dylan.“ Zašeptala jsem a cítila jsem, jak mi narůstá bušení v hlavě. „Dylan Marie.“

Aiden si mě přitáhnul do náruče a objal mě. Houpal se mnou sem a tam. „No, Kyla a já máma další dítě,“ podívala jsem se na něj s malým úsměvem, „jsou jí tři. Jmenuje se Cailyn.“

„Blahopřeju.“ Zamumlala jsem poněkud ospale. „Někdy bych ráda tvou rodinu viděla.“

„Já tvou taky.“ Usmál se Aiden a držel mě za ramena. „Pojď. Měla by ses umýt.“ Poplácal mě po noze.

„Nikam nepůjdu.“ Zamračila jsem se.

„Ano, půjdeš.“ Táhnul mě směrem ke koupelně a hodil po mě jiné tričko, abych si ho oblékla. „Vypadáš ve starým Spencřiným dresu skvěle, ale nemyslím si, že chceš na sebe připoutat pozornost.“

To byl můj první krok k získání pomoci. Přijetí Aidenovi pomoci, kterou mi nabídnul. Od maturity jsem ho neviděla, ale byl dobrý pocit vědět, že tam po tom všem byl.

Řekl mi, že jestli si nedokážu pomoc sama, tak bych to měla udělat kvůli Dylan. Vzal fotku, která ležela na podlaze a strčil mi ji do kapsy, takže jsem u sebe měla důvod, abych se dala správnou cestou. „Ash,“ zašeptal, „je krásná.“

Aiden slíbil, že o mně neřekne živáčkovi. Slíbil, že zmizí a bude předstírat, že mě vůbec nenašel. Řekla jsem mu, že nemusí, ale on navrhnul, že to bude nejlepší, zatím co se dám do kupy. Bylo tak méně rozptýlení.

Slíbila jsem mu, že získám pomoc. Slíbila jsem mu, že zařízení, ve kterém mě vysadil, bude mým domovem, dokud nebudu připravená čelist znovu střízlivá světu.

Dokud jsem nebyla připravená získat Dylan Daviesovou zpátky.

I když mě pustili, tak jsem přesto čekala, dokud jsem nevěděla jistě, že jsem připravená.

Podívala jsem se na fotku v ruce a usmála se Alex. „Děkuji, že jsi to řekla Aidenovi.“

Alex vypadala šokovaně, přesto vypadala, že se jí ulevilo. „Řekl, že tě vůbec nenašel.“

„Našel.“ Kývla jsem a přehodila ruku skrz její. „Zachránil mě.“

Košile je bližší než kabát, že?

15 – Možná jsem to jenom já

Hodila jsem hlavou vzad a smála se, když se ta roztomilá bruneta dotkla mé ruky. Smála jsem se tomu vtipu, který zazněl od nějaké jiné fanynky.

„Takže, Alex, je autobus na turné připraven?“ Roztomilá bruneta na mě zamrkala svými dlouhými řasami a já se usmála. Pohladila jsem ji po tváři a přitiskla jí rty k uchu.

„Ne pro tebe, zlatíčko.“ Zamumlala jsem a odtáhla se. Vypadala poněkud poraženě.

„Alexis Marie Carlinová.“ Zahřměl Sammyin hlas hloučkem dam, které mě obklopovaly. Vypadala trochu naštvaně a já jí to nemohla mít za zlé. Měla jsem se s ní vzadu sejít a místo toho jsem byla zaměstnána v moři žen.

„Samantho,“ usmála jsem se a snažila se, aby neudělala scénu, „zrovna jsem šla za tebou.“

Sammy obrátila oči v sloup a poklepala si na hodinky. „Uvědomuješ si, že musím za pár hodin stihnout let? Doufala jsem, že aspoň strávím o samotě čas se svou přítelkyní“. Poslední slovo zdůraznila a dívala se na ostatní ženy okolo mě. „Ale zdá se, že máš plné ruce práce.“

„Ne!“ Vyhrkla jsem a chytila ji za zápěstí. „Omlouvám se. Jsou to fanynky, které chtějí pozornost.“ Zašeptala jsem.

Sammy povytáhla obočí a zavrtěla hlavou. Lehce se zasmála. „Jsem tvoje přítelkyně a ta chce tvou pozornost. Zdá se, že tvoje priority jsou někde jinde.“ Odcházela a já polkla. Následovala jsem ji jako zatoulané štěně, které právě odkopli. „Běž pryč, Alex.“ Řekla ve spěchu, když otevřela velké plechové dveře. Obě jsme se zhluboka nadechly čerstvého vzduchu.

„Prosím,“ tiše jsem žadonila a ona se otočila a zírala na mě, „chyběla jsi mi.“

„Mohla bych říct.“ Vzdychla Sammy a tak nějak se přemohla a kousla se do rtu. „Vynechala jsem dvě zkoušky, abych za tebou tenhle víkend přijela a vidím tě celkem deset hodin. Pět z toho jsi spala a dvě z toho jsem tě sledovala na koncertě.

Polkla jsem a všimla si, že se jí oči plní slzami. „Sam,“ znovu jsem zašeptala a přistoupila k ní blíž, „pojď sem.“

„Ne.“ Zavrtěla Sammy hlavou a ustoupila. Nasadila si na oči sluneční brýle. „Jsem na tebe pyšná, Alex, jsem,“ zašeptala, „sledovala jsem, jak jsi vyzrála ve skvělou muzikantku, která bere talent vážně.“ Oči měla zakryté a já je nemohla vidět. Trápilo mě to, ale pokaždé, když jsem k ní přistoupila, tak ustoupila vzad. „tohle léto pojedu do Řecka a budu tam pracovat a dělat nějaký výzkum,“ popotáhla a podívala se jinam, než měla oči znovu čisté. Dala si sluneční brýle na vrch hlavy, „tohle už nemůžu dělat.“

„Co?“ Zeptala jsem se a zamračila se.

„Tohle!“ Řekla Sammy hlasitě a vítr jí vlál vlasy dozadu. „Bože, Alex, ty ses v tom všem úplně ztratila.“

„Jsem přímo tady.“ Vzala jsem ji něžně za ramena a ona se přestala hýbat. Zírala na mě. „Vidíš? Jsem přímo tady.“

„Proč si nevezmeš volno?“ Řekla nakonec a dívala se téměř nesměle dolů.

„Volno. Nemůžu si vzít volno. Jsem uprostřed velkého turné a příští týden odlétám do Japonska!“ Vytřeštila jsem nad myšlenkou milionů zklamaných fanoušků oči.

„Radši odjedeš, než bys byla se mnou?“ Její hlas zněl ublíženě.

„Sam, nemůžeš mě žádat, abych si vybrala mezi tímhle a tebou. Právě jsi řekla, že jsi na mě pyšná.“ Založila jsem si ruce.

„No, tak se omlouvám, dobře?“ Zařvala Sammy a smála se, jako by to byla ta nejvtipnější věc na světě. „Jsem jen člověk. Chybí mi moje přítelkyně a všechno, co jsem chtěla dělat, bylo být jen s ní. Je toho tak moc, žádat od své přítelkyně?“

„Ne,“ zašeptala jsem a svěsila jsem hlavu, „vážně jsi mi chyběla.“

Modré oči mě vyzývaly. „Tak to dokaž.“

Ustoupila jsem a zamračila se. Zavrtěla jsem hlavou. „Tohle turné neopustím! Dřela jsem tak zatraceně moc, abych byla tam, kde jsem!“

„Jasně a všechno, co jsem kdy pro tebe udělala, pro nás, byly jen hovadiny? To se nepočítá? My se nepočítáme?“ Zařvala Sammy vztekle a zírala na mě. „Fajn. Takže ty nechceš opustit tohle turné. Chápu to. Tak si vezmi kurva volno potom.“

Polkla jsem. „Měla jsem v plánu začít dělat na dalším alb-“

„Tohle nemůžu dělat.“ Řekla nakonec klidnějším tónem. „Tohle s tebou nemůžu už dělat, Alexis. Teď žijeme dva oddělené životy a opravdu nevím, jak to všechno spojit v jeden.“

„Neopovažuj se říct, že jsme skončily.“ Zasyčela jsem uraženým tónem a hrozilo, že se rozpláču.

„Pamatuješ si vůbec, co je dneska za den?“ Mrkáním Sammy zahnala své vlastní slzy. Zírala jsem na ni a ona jen zavrtěla hlavou a vzala si svou peněženku a hodila po mně mou hotelovou kartu od pokoje. „Chceš žít život rockové hvězdy? Fajn. Bav se. Užij si to, Alexis, opravdu, protože až se ohlédneš a uvědomíš si, že ta cesta, kterou sis vybrala, není pro tebe správná,“ naposledy se na mě podívala, než si nandala sluneční brýle, „už tu nebudu.“

Dívala jsem se, jak odchází, zatímco jsem křičela její jméno, ale ona mě neposlouchala. Nechtěla mě. Možná, kdybych jí dala čas, tak by se vrátila.

„Pamatuješ si vůbec, co je dneska za den?“ Mrkáním Sammy zahnala své vlastní slzy.

Jak jsem ji sledovala odcházet, tak jsem slyšela, jak pláče a uvědomila jsem si, co bylo za den.

Její narozeniny.

Nemusela jsem za své činy platit. Ještě jsem ani nezačala napravovat chyby, které jsem udělala v minulosti. Můj vztah se Sammy skončil děsně rychle a já udělala co, přísahala jsem – že se nebudu dívat, jak odchází.

Znovu jsem ve svém životě musela Sammy najít. Úspěšná novinářka, která cestovala po světě a psala články pro National Geographic. Přidala si mě na 'Facebooku' do přátel a zeptala se, jestli bychom se někdy mohly sejít. Bylo to samotné nebe, ale nemohla jsem využít šance, dokud jsem si nepromluvila s Tracey.

Vzhledem k historii.

„Opravdu to nebude vadit?“ Zeptala jsem se Tracey, když si sedla zpátky na postel a stočila si pod sebe nohy.

„Proč by mi to vadilo?“ Pousmála se Tracey a poklepala na místo vedle sebe. „Nebo bych si snad měla dělat starosti?“

„Ne!“ Skočila jsem na postel a zatlačila ji dozadu. Hrála jsem si s límečkem jejího trička. „Já si jen nebyla jistá, jak bys reagovala.“

„Alex, já nejsem taková.“ Vzdychla a zastrčila mi nějaké vlasy za ucho. „Můžeš se kamarádit se svou ex bez toho, abych žárlila,“ ruku měla roztaženou na mém srdci, „vím, že tě mám.“

Usmála jsem se a přikývla. Pohnula jsem se, abych ji jemně políbila.

„Kdy bude ve městě?“ Zeptala se Tracey a prsty propletla do mých vlasů.

„Je ve městě.“ Kousla jsem se do rtu a hnědé oči na mě zvědavě hleděly. „Nechtěla jsem to před tebou tajit. Právě mi to dala dneska ráno vědět e-mailem.“

Tracey přikývla a podívala se na hodiny. „No, za tři hodiny zase odjíždím, takže jestli to můžeš udělat až pak, tak bych to ocenila.“

Zazubila jsem se a mrkla. „Jsem tvoje na tak dlouho, jak mě potřebuješ nebo chceš.“

„Zkusme to navždy.“ Uculila se Tracey a přitáhla si mě zpátky na sebe.

Neztrácela jsem s ní čas jako v minulosti. Tracey Philipsová nebyla Samantha Taylorová, ale právě o to šlo. Byly odlišné a já mohla udělat Tracey šťastnou. Mohla jsem s ní žít svůj život a vzít si volno, když mě o to požádala.

Navzdory tomu, jak jsem byla v minulosti do Sammy zamilovaná, se to nedalo srovnat s tím, jak jsem se cítila, když jsem tu ženu měla v náruči.

„No,“ její hlas byl silný a já se na ni usmála, když se blížila k mému boxu v 'Rapturovi', „vypadáš dobře jako vždycky.“

„Ty taky,“ vstala jsem a čekala, než vklouzne na své místo, „jak se máš, Sam?“

Sammy přikývla a napila se ledové vody, kterou jsem jí předem objednala. „Není to tak špatné. Právě se chystám odletět zpátky na Nový Zéland a udělat nějaký výzkum.“

Sammy ráda cestovala. Byla to chvíle od doby, kdy jsme spolu mluvily, a i když jsme se po našem rozchodu udobřily, tak už to nebylo stejné. Ani status nejlepší kamarádek v našem vztahu, který jsme sdílely, nebyl stejný.

Zcela jsme se posunuly. „Jak se máš?“ Zeptala se a prohnula obočí. „Gratuluju k zasnoubení.“

„Díky.“ Usmála jsem se. „Na chvíli jsem přestala jezdit po turné, ale doufám, že v březnu bude vše ve starých kolejích.“

Sammy přikývla a rozhlédla se po místě, kde jsme seděly. „Nelhala jsi, když si řekla, že je tohle místo naprosto úžasné.“

„Vím,“ rozzářila jsem se a ona se uchechtla, „počkej, až se seznámíš s vlastníky.“

Jako na povel přišla Chase a vytáhla svůj bloček. Podívala se na nás a usmála se. „Co mohu tobě, Alex a tvé kamarádce donést?“

Sammy si tu ženu shlédla od hlavy k patě a usmála se na mě. „Teď chápu, proč sem chodíš.“

Chase zvedla pobaveně obočí a naklonila se. „A to proč?“

„Fuj,“ přišla odnikud Jaiden a odstrčila matku z cesty, „proč tě musí ženy balit, zatímco jsem tady?!“ Prohlížela si Sammy a naklonila hlavu. Za rty jí zatahal malý úšklebek. „Jé, teď chápu proč.“

„Nemáš přítelkyni, nad kterou bys slintala?“ Zeptala jsem se a Sammy se uchechtla, když Jaiden přikývla, ale přiřítila se k nám do boxu.

„Jaiden,“ Chase poklepala prsty do stolu, „máš práci.“

„Beru si patnáct minut pauzu,“ zírala na Sammy a rty se jí zkroutily do většího úsměvu, „možná moji pauzu na oběd, kdo ví.“

„Jai, co jsem ti říkala o balení žen přede mnou.“ Zamračila se Chase a puberťačka tak nějak protočila oči v sloup, zatímco se na mě dívala.

„Nech ji tu na chvíli,“ zašeptala mi do ucha s odkazem na Sammy.

„Jaiden.“ Zamračila se Chase podruhé.

„Dobře, dobře!“ Dospívající bruneta vstala a hravě se na svou matku podívala. „Příště se rozhodneš přede mnou s mámou muchlovat. Promysli si druhy flirtování, které před tebou mohu dělat.“ A byla fuč.

Sammy zvedla obočí a vzhlédla na Chase. „To je tvoje dcera?“

„Myslím, že jo… když jsem si ji prosadila.“ Zazubila se Chase a podívala se na mě. „Tak co si dáte?“

„Jen se podělíme o talíř hranolek.“ Odvětila Sammy a usmála se na mě. „Ocet navíc.“

Ach, pořád mě znala.

„Páni, rodinná restaurace.“ Uchechtla se Sammy a znovu se rozhlédla. „Tak tohle je to místo, o kterém Spencer a Ashley před lety básnily?“

Přikývla jsem. „Jo, divný, co?“

„Poněkud.“ Pokrčila rameny. „Kdo by si pomyslel, že sem Spencer po těch všech letech najde cestu zpátky.“

„Vím.“ Usmála jsem se a ona zachytila můj pohled.

„Jak se má Tracey?“ Zeptala se jemně. Opravdu to chtěla vědět.

„Dobře,“ usmála jsem se, „vlastně právě odlétá do Toronta. Nikdy ji u sebe nemám dost dlouho.“

„Znám ten pocit.“ Zašeptala Sammy a znovu se napila vody. „Ale vám dvěma to klape?“

„Dokonale.“ Snažila jsem se neusmát tak moc, jak jsem se usmála, ale nemohla jsem si pomoc. „A co ty? Něco zvláštního ve tvém životě?“

„Právě jsme se rozešly,“ pokrčila Sammy rameny, „Teresa potkala na netu nějakou ženu a bylo to. Jsem víceméně sama a poměrně se mi to líbí.“

„Hranolky pro krásnou dámu,“ přišla Jaiden s talířem hranolek a lahví octa, „a Alex.“

Ušklíbla jsem se. „Dávej pozor, nebo nedostaneš žádné rady.“

Jaiden povadla tvář a našpulila pusu. Na sedmnáctiletou to byl rozhodně úlovek. Nebylo divu, že její rodiče to měly těžké krotit ji. Využívala svého pěkného vzhledu ve svůj prospěch.

„Buď hodná.“ Pokárala mě Sammy a podívala se na tu brunetu. „Tady je rada, ignoruj Alex. Je rozmrzelá, když není najezená.“

Jaiden se zakřenila a přikývla. „Líbíš se mi.“ Ukázala na Sammy a odešla.

„Opatrně.“ Zvedla jsem obočí a ukázala ven. Sledovala můj prst, který ukazoval přes ulici na tetovací salón. „Její přítelkyně pracuje támhle a vypadá dost drsně.“

Sammyin pohled se vůbec neodvážil podívat na brunetu, která se vynořila ze salónu. Vyšňořená v černém s grunge vzhledem, „no, její šatník nestojí za nic, ale vážně mi může zmalovat zadek?“

Zalapala jsem po dechu. „Jaiden je sedmnáct!“

„A já nemám zájem.“ Zasmála se Sammy. „Člověče, chybíš mi, Carlinová.“

Carlinová.

Nikdy předtím mi neřekla Carlinová.

Rozhodně se toho dost změnilo.

16 – Poslouchej, co neříkáš

Lucas přišla do obývacího pokoje a dívala se na mě smutnýma očima. „Co se děje?“ Zašeptala jsem a ona ukázala na schodiště.

„Dylan zase pláče.“ Zašeptala smutně. „Chce tě.“

Přikývla jsem a políbila tu malou blondýnku na čelo, pak jsem vzala její ruku a mlčky jsme šly ke schodišti. Zatlačila jsem na Dyleniny otevřené dveře a našla její stočené tělíčko do malé kuličky, které se třáslo slzami. „Ach, holčičko,“ utěšovala jsem ji a nabrala ji do náruče. Vtiskla jsem jí polibek na čelo, „co se děje?“

Dylan mě držela pevněji, ale vůbec nic neřekla. Nechala jsem ji se z toho všeho vyplakat, než párkrát popotáhla a zamrkala. Její hnědé oči na mě intenzivně hleděly. „Chybí mi.“

„Chybí jí její maminka,“ připlazila se vedle nás Lucas a schoulila se do postele a držela Dylaninu ruku.

„Řekla jsem ti, že tě mám ráda,“ nakonec Dylan škytla a shlédla na své prsty, které jí Lucas hladila, „poslední člověk, kterému jsem řekla, že ho mám ráda, byla maminka a pak už jsem ji nikdy neviděla.

Zlomilo se mi srdce, když se jí znovu nashromáždily slzy v očích. Třela jsem jí záda a uklidňovala ji, když to ze sebe dostávala. „Mám tě ráda, Dylan,“ zašeptala jsem a ona ještě víc plakala. „Je v pořádku říct někomu dalším kromě maminky, že ho máš ráda.“

„Ale co když se vůbec nevrátí?“ Zašeptala mi do krku Dylan a Lucas a já jsme společně sdílěly smutný pohled.

„Jestli se vrátí,“ promluvila jsem tiše, „tak budeš zase žít s ní a vytvoříš si víc vzpomínek.“ Podělila se o mnoho vzpomínek na svou matku a sebe a ani jedna z nich mě nevedla k tomu, abych věřila, že 'Leigh Avery' byla špatný rodič. „Ale vy mi budete chybět, když se vrátí.“

Lucas přikývla a její vlastní popotahování naplnilo pokoj. „Ty nám taky.“

„Taky bys mi chyběla.“ Dylan se podívala na mou dceru a slezla mi klína, aby silně objala Lucas.

Po tom, co se obě dívky zklidnily, jsem se vydala zpátky dolů a trochu jsem uklidila, a pak zhasla. Znovu jsem musela brzy ráno vstávat a protože jsem celý večer neviděla Alex, tak jsem si nebyla jistá, jestli se vrátila z návštěvy se Sammy.

Zaklepala jsem na dveře pokoje pro hosty a ty se lehce otevřely. Nikdo tam nebyl. Místnost byla víc než uklizená. Díky Lesbickému Bohu, že Tracey měla ráda uklizeno. Pokaždé, když přijela na návštěvu, tak mi vždycky pomáhala s uklízením domu.

Když jsem si všimla vyndaného černého fotoalba, tak jsem si nemohla pomoc, ale nakoukla jsem. Na přední straně bylo vyryto: *Alexiny oblíbené vzpomínky*. Prolistovala jsem pár stran a zazubila se, když jsem uviděla tři tváře Carlinových dětí, které byly přilepené přes celé stránky. Glen vždycky dělal vtipné obličeje. Nikdy nebral foťák vážně. Já měla vždycky v ruce puk a Alex měla vždycky v uších sluchátka.

Na prvních pár stránkách byly fotky z narozeninových oslav, tanečních vystoupení a mých hokejových utkání. Pak jsem se dostala k fotkám dívek a chlapců z prváku, které jsem stěží rozpoznala. Fotka kluka vyššího než a Aiden, který ji líbá na tvář, zatímco jiná holka ji líbá na druhou tvář. Alex měla šarm, i když si myslela, že nemá.

Možná bylo špatné slídit v jejím albu vzpomínek a já mohla přestat, ale když jsem položila album zpátky, tak z něho vypadnul na podlahu dopis a všechno, co jsem viděla, bylo 'S láskou, Ashley. '.

Ztěžka jsem polkla a zvedla dopis. Roztřeseně jsem ho rozevřela. Ashleyin a Alexin život byl posledních dvanáct let soukromý. Nikdo o něm nevěděl a nikdo se neptal z obav, že by zjistil, že byly víc než kamarádky.

Nezvládla bych to, ale věděla jsem, že se to pravděpodobně vůbec nestalo.

Sedla jsem si na ustlanou postel a přežvykovala si spodní ret, a pak jsem se zhluboka nadechla a přečetla si ho.

Nejdražší Alexis,

Nejprve jsem ti chtěla poblahopřát k tvé maturitě. Tvrdě jsi na ni dřela a jsem si jistá, že je na tebe rodina pyšná. Mrzí mě, že jsem tam nemohla být, ale nemyslím si, že by to byl nejbezpečnější nebo nejlepší nápad. Příliš hodně dramatu.

Je smutné, jak se věci stočily zpátky k dramatu, co? Nicméně jsem se právě vrátila ze států a v poště jsem našla tvůj dopis. Samozřejmě, že můžeš zůstat se mnou, jestli tě přijmou na Univerzitu of Victoria! Stejně jsem ti už udělala místo v pokoji pro hosty.

Mrzí mě, že slyším, že se svojí sestrou poslední dny moc dobře nevycházíš. Buď na ni hodná. Má před sebou těžkou kariéru a obě víme, jak moc se snaží, aby byla tam, kde je. Mezi jejími přednáškami a hraním hokeje je nejspíš jen unavená.

A ano, chybí mi. Chybí mi víc, než si myslíš. Už to bude rok a pořád je vším, na co myslím. Nebyl to jen nějaký středoškolský flirt, byla víc, ale nemohla jsem jí stát v cestě, víš? Možná mě za to nesnáší a možná mě nenávidí, ale Bože, jen jsem chtěla, aby byla šťastná. Poté, co mi dala můj maturitní dárek, její dres a vzkaz, který říkal, že jsem byla vším, co kdy chtěla – jsem se otočila. Věděla jsem, že ji chci. Věděla jsem, že musím udělat všechno proto, aby to fungovalo, ale když jsem tam dorazila, už byla pryč.

S Carmen.

Byla jsem trochu rozrušená a bála jsem se. Byla jsem hloupá, Byla jsem…

Byla jsem to já…

Polkla jsem a znovu jsem si přečetla tu část o tom, jak se vrátila, aby mě viděla. Znovu jsem si to přečetla a znovu, a častěji jsem to četla, tak jsem byla naštvaná. Neobtěžovala jsem se přečíst si zbytek a místo toho jsem si vzala album do klína a prolistovala náhodně naše fotografie ze střední školy.

Dech mi uvíznul v krku, když jsem zírala na jednu fotku. Dvě brunety a Alex s havraními vlasy v boxu, který vypadal podobně jako ten z herny.

Dva stejné úsměvy na mě zíraly s dvěma páry čokoládově hnědých očí.

Zavřela jsem oči a polkla žluč, která se mi drala do krku.

„Jé, ahoj Spence!“ Přišla do místnosti Alex a zastavila se v chůzi, když jsem náhle vstala. „Co se děje?“ Podívala se na album v mých rukách a zalapala po dechu.

Hlasitě.

„Nemůžu ti kurva věřit.“ Zasyčela jsem a vrazila jí dopis do rukou, a pak jsem jí strčila album do náruče. „Celou tu zkurvenou dobu jsi věděla, kdo je? Komu patří?“

„Spence,“ Alex se chvěl hlas a já zavrtěla hlavou a naznačila jí tím, aby byla zticha.

Teď jsem byla s mluvením na řadě já.

Vzhledem k tomu, že na to neměla koule.

„Dylan Avery!“ Řekla jsem znovu a zasmála se nad tím, jak jsem byla nevšímavá. „To mělo být první vodítko.“

„Můžu to vysvětlit.“

„Vysvětlit co? No?“ Zdárně jsem zůstala mlčky, protože jsem dávala pozor, abych nevzbudila holky. „Věděla jsem, že žiješ s Ashley, věděla. Věděla jsem, že vy dvě jste sdílely tajemství, o kterém nikdo další nevěděl, ale tohle, Alex? Byla jsi tady několik měsíců a dovolila jsi Dylan, aby k tobě přilnula a věděla jsi přesně, kdo je, ale neřekla jsi mi ani slovo?“

„Jen jsem nechtěla vyvolat žádné drama!“ Zamračila se Alex.

„Drama? Drama?“ Odfrkla jsem si a ve vzduchu jsem udělala uvozovky, „co by to bylo za život bez dramatu?“ Citovala jsem ji.

„Spencer…“

„Nechci to slyšet.“ Odešla jsem z pokoje a zjistila, že jde za mnou. „Alex, běž pryč.“

„Jsem unavená z toho, jak mi to lidi říkají!“ Zvedla Alex hlas a já ji strčila zpátky do pokoje a zavřela dveře.

„Mlč.“ Zasyčela jsem a šťouchla ji do ramene. „Víš, proč ti to lidi říkají? Protože jsi ještě nedospěla. Bože, Alex, byla jsi mnohem lepší, když ve tvém životě byla Tracey, ale stále máš ten postoj, že vlastní hovno nesmrdí!“

„To si vyprošuju!“ Odsekla Alex a hodila své album na postel a stoupla si čelem ke mně.

„Dylan je Ashleyina dcera. Něco trochu podstatného, co jsi mi nezmínila, nemyslíš?“ Zamračila jsem se.

„Fajn, tak jsem to zpackala!“ Vykřikla Alex a ustoupila, aby zablokovala dveře. „Chtěla jsem ti to říct, Spence, chtěla.“

„Kdy? Až by mi Ashley zaklepala na dveře připravená vzít Dylan pryč? Až jí soud shledá dost způsobilou na to, aby jí vrátil dceru a nechal mou vlastní dceru rozrušenou a sklíčenou?!“ Ukázala jsem směrem ke dveřím, abych svůj názor dala hlasitě a jasně najevo. „Můžeš odejít a dělat si své turné a ojíždět své malé fanynky, nebo co to na svých cestách děláš, jednou to všechno bylo vyřčeno a vykonáno,“ zúžila jsem na ni oči, „ale Lucas je moje dcera a až to zjistí, až Leigh přijde zaklepat na dveře připravená vzít Dylan pryč – já budu ta, co bude lepit všechny střípky. Ne ty.“

Sledovala jsem, jak Alex vnitřně bojovala sama se sebou a dřív, než mohla něco říct, jsem se znovu zasmála. „Víš, řekla jsem si, že bude lepší ti odpustit, než znovu prožít všechny ty bolestné věci, které jsi mi řekla. Opravdu jsem si myslela, že bych mohla,“ vzala jsem ji za zápěstí a odtáhla ji stranou. Otevřela jsem dveře od pokoje, „ale připadá mi to jako, že všechno mezi tehdy a teď byla naprostá lež. Věděla jsi, co cítím k Ashley, Alex. Věděla jsi, jak strašně mi chybí a-“

„Vyspala ses s náhodným klukem!“ Kousla se Alex do rtu.

„Vidíš? Pořád si nedospěla.“ Zašeptala jsem zklamaně, a pak jsem zcela odešla, tak jsem se otočila a ukázala na ten dopis, který měla stále v ruce. „Proč jsi mi neřekla, že se kvůli mně Ashley vrátila?“

„Nechtěla jsem tě ranit.“ Svěsila Alex hlavu.

„Podívej, jak se to otočilo.“ Řekla jsem ublíženým tónem, a potom jsem na chodbě zhasla a vydala se po schodech nahoru.

Otevřela jsem dveře Dylanina pokoje a uviděla, jak jsou k sobě obě holky přitulené. Tiše jsem vešla do pokoje a dala pryč pár blonďatých pramínků z Lucasina obličeje a jemně ji políbila na tvář.

Následně jsem udělala totéž s Dylan a chvíli jsem sledovala její našpulené oddělené rty, když tiše vydechla. Vtiskla jsem jí jemný polibek na čelo a usmála se, jak spokojeně vzdychla. Teď jsem věděla o Dylanině matce pravdu. Všimla jsem si, jak moc vypadá jako ona… ona… Ashley…

„Dobrou noc, moje holčičky.“ Zašeptala jsem, a pak jsem tiše zavřela dveře a opřela se o ně. Srdce mi v hrudi silně bušilo, když jsem přemýšlela nad tím, že se prvně za více než deset let znovu rozběhnu k Ashley. Co na tom bylo ještě horší, byla skutečnost, že jsem se s tou ženou chtěla poprvé setkat tváří v tvář.

Chtěla jsem ji vidět a zeptat se proč?

Proč byla Dylan v systému? Proč byla tak hloupá, pila a řídila s dcerkou v autě? Co jí kurva trvalo tak dlouho, aby se otočila a viděla mě na konci maturity?

Prostě…

Proč?

17 – Hnědooké děvčátko

„Přidej!“ Vykřikla z ledu Dylan, když jí Lucas přihrála puk. „Ano!“ Vyjekla, když jí puk přistál na čepeli a ona bruslila na druhou stranu kluziště.

Ušklíbla jsem se, když vystřelila s příklepem směrem ke gólmance a dokonale přihrála Lucas, která se rozmáchla a střelila puk gólmance mezi nohy.

„Ano!“ Plácla si Dylan s blondýnkou a smála se, když po nich ta žena za gólmanskou maskou bruslila přes kluziště.

Konečně jsem měla všechny tři dámy po boku a Lucas mě zatahala za starý dres. „Můžeme s Dylan ještě chvíli bruslit?“ Přikývla jsem a zazubila se, když vzala Dylan za ruku. „Pojď, Dyl!“

Ta 'gólmanka' si sundala masku a smála se. „Páni, Spence, máš plnou náruč bruslařek.“

Bože, chyběla mi.

„Jsou skvělé.“ Usmála jsem se a poklepala ji po ruce. „Bylo od tebe opravdu milé, že sis našla čas a přišla.“

Carmen mě šťouchla a přehodila ruku přes mou. „Jsme nejlepší kamarádky. No, jsi moje nejlepší kamarádka a ty a Luc mi chybíš.“ Pokrčila s úsměvem rameny a odvrátila oči na ty dvě holky, co poblíž bruslily na ledě. „Ta malá je rozkošná,“ mírně se zamračila, „myslela jsem, že jsi řekla, že už si nebudeš brát žádné další dítě?“

Přikývla jsem a těžce jsem vzdychla. „Řekla jsem to, ale ona je výjimečná.“

Výjimečná, jako Ashleyina dcera.

Carmen pomalu přikývla, a pak si sundala výstroj a sedla si vedle mě. „Byla jsem hodně dlouho pryč, protože znám ten pohled ve tvých očích a neříkáš mi všechno.“

„Před pár měsíci mi volal táta,“ pomalu jsem začala a dívala se na ni, „řekl, že má důležitý případ a že Dylan potřebuje opravdu dobrý domov. V posledním roce byla v několika rodinách, které toho zneužívali a myslím, že jí tady bude bezpečněji.“

„Odkud pochází?“ Zeptala se jemně Carmen.

„Domnívám se, že z Britské Kolumbie, ale její složka říká, že žili v Brandonu, Manitobě, když Dylan odebrali.“ Sledovala jsem, jak Lucas učí Dylan ostře zastavit, aniž by spadla. Slyšela jsem, jak se jejich smích rozléhal po stadionu a to mě hřálo u srdce.

„Každé dítě je výjimečné,“ přikývla Carmen, „ale čím je tak výjimečná, že to zcela změnilo tvůj názor nevzít si další dítě do pěstounské péče?“

„Prostě jsem ji jednoho dne poznala a celkem jsem si ji zamilovala.“ Upřímně jsem to mohla uznat, ale teď jsem věděla proč.

Byla to Ashleyina dcera.

Stále jsem se dostávala z šoku a tak moc jsem chtěla odpovědi. Pořád jsem byla příliš naštvaná, abych si s Alex promluvila.

„Je, ehm,“ podrbala jsem se na bradě a nervózně se uchechtla, „vlastně je, ehm, dcera Leigh Avery.“

Carmen zvedla obočí a pomalu přikývla, ale já věděla, že nesledovala. „Neznám Leigh Avery. Znám Kim Avery a člověče, ty věci, které ta žena umí s jazykem-“

„Carmen!“ Smála jsem se a ona pokrčila rameny a ušklíbla se.

„No co? Mohla sis to užít, kdybys nebyla tak udělaná do Aimee.“ Zašeptala.

„Nejsem udělaná do Aimee,“ těžce jsem vzdychla a zavrtěla hlavou, „odběhly jsme od tématu. Stále se bavíme o Dylanině matce.“

„No, jak jsem řekla, neznám Leigh Avery.“ Znovu Carmen pokrčila rameny a sledovala, jak Dylan udělala další střelu s příklepem. „Do toho, Dylan!“ Zařvala na ni a já se zazubila. „Tak kdo to je?“

Odkašlala jsem si a čekala, až se mi trochu zpomalí srdce. „Ashley Daviesová.“

„Cože?!“ Zasyčela Carmen, když jsme obě seděly v boxu u 'Raptura'. „Děláš si ze mě prdel?“ Pořád vyšilovala ohledně té informace, kterou jsem jí sdělila.

„Sprosté slovo.“ Zazpívala Lucas, když proběhla, aby Dylan přinesla knížku ke stolu, kde seděla Jaiden a Jyll.

„Proč je 'Leigh Avery'?“ Přimhouřila Mandezová zmateně oči a všimla si, že mlčím. „Jak to vůbec víš? Chci říct, jo, podívej se na ni, je chodící a mluvící miniatura Ashley, ale stejně.“

„Alex to ví.“ Pokrčila jsem rameny. „Věděla o Ashleyině dceři celou dobu a že jsem se o ni starala.

Carmen se naklonila přes stůl a rozhlédla se obezřetně kolem nás. „Tohle bude ta nejnepříjemnější situace, ve které jsi kdy byla.“

Navzdory vážné chvíli jsem se uchechtla a zavrtěla hlavou. „Trapné bylo, být přistižená nahá v posteli.“

Carmen se uchechtla a přikývla. „Jo, na to nic nemá. Ráda bych tam byla, když tě Aiden našel v Ashleyině posteli.“

Ušklíbla jsem se. Pořád jsem se cítila špatně z toho, jak se věci otočily, a i když to bylo náročné období se čtyřmi zapletenými, tak se věci zdály, že se samy vyjasní. „To byla docela klasika.“

„Souhlasím.“ Kývla hlavou Carmen a pak na mě vzhlédla. „Tak jak zvládáš tu informaci?“

Ztěžka jsem si povzdechla. „Nevím, jak tu situaci zvládnout, víš? Chci říct, Dylan se stává součástí rodiny a je to tak úžasné dítě, že opravdu nevnímám, že to jednou přijde.“

Mandezová se kousla do rtu a naklonila hlavu na stranu. „Mluvila jsi od včerejšího večera s Alex?“

„Ne.“ Zamračila jsem se. „Jsem pořád naštvaná a víš, co je na tom nejhorší? Můj táta to taky věděl a neřekl mi to.“

„Aha.“ Zamračila se Carmen. „No, já to nevěděla, takže mi 'Mrcho Carlinová' nezmaluj zadek, jasný?“

Pousmála jsem se. „Nezmaluju.“

„Carmen, vůbec jsem nevěděla, že jsi ve městě.“ Připojila se Ephiny, zatímco odložila naše koly a sedla si do boxu vedle mě.

„Jsem svým způsobem záludná.“ Mrkla Carmen. „Kde je Chase?“

„Ve škole. Má schůzku s Jaideninou učitelkou. Zdá se, že byla znovu za školou a my na jejím boku spatřily pěkné tetování.“ Vzdychla Aphiny a podívala se na mě. „Seš si jistá, že jsi ji nechtěla adoptovat?“

Uchechtla jsem se a podívala se směrem ke čtyřem ženám ve druhém boxu. „Stejně je v podstatě pořád u mě doma,“ pokrčila jsem rameny, „holky ji mají rády, proč ne?“ Škádlila jsem ji.

„Skvěle. Dneska večer jí zabalím kufry.“ Uchechtla se Ephiny a odfoukla si vlasy z očí. „Ne-e, v poslední době prochází tímhle obdobím, ale pořád přichází do večerky, takže nemůžu být tak naštvaná. Jen nepomáhá, že rodiče její přítelkyně vlastní tetovací salón.“

Carmen se uchechtla a podívala se směrem k Jyll. „Není to ta holka, co si z ní utahovali, že nosí v šesté třídě růžovou?“

„Jo,“ tiše se zasmála Ephiny, „Jaiden ji jednoho dne přivedla domů a seznámila ji se světem 'černá je nová růžová'.“

„Roztomilý pár.“ Pokrčila jsem rameny. „Jyll je zlatíčko.“

„Jo, to jo,“ protočila bruneta oči v sloup a otočila se zpátky čelem ke Carmen, „tak jak dlouho budeš ve městě?“

Carmen se na mě podívala a navlhčila si rty. Její obličej vypadal zmateně a smutně se na mě usmála. „Tak dlouho, jak mě bude Spencey potřebovat.“

Ephiny se zakřenila. „Vy dvě byste byly velmi pohledný pár.“

„Souhlasím,“ natáhla se Carmen a pohladila mě po tváři, „ale ona miluje jinou.“

„Nemiluju Aimee!“ Rozzlobila jsem se a obě ženy se na mě podívaly.

„Nemluvila jsem o Aimee,“ usmála se Mandezová, ale neřekla nic dalšího.

Aha.

„Dobře, tak bych měla jít a obsloužit támhle ten stůl, než začne Jaiden vzpouru.“ Usmála se Ephiny a protočila oči v sloup. „Najdu si vás dvě později.“

„Strašná škoda, že je vdaná. Je naprosto MCBRO (mamča, co bych ráda ošukala).“ Uchechtla se Carmen.

„Nechutný.“ Zasmála jsem se. „Dobře, tak Eph je sexy, ale je jako moje sestra.“

Carmen pokrčila rameny a obě jsme otočily hlavu, když jsme uslyšely vysoký pronikavý smích přicházející od stolu Lucas. Dylan se silně hihňala.

„Zatraceně, osud, no ne?“

„Co?“ Podívala jsem se na ni zmateně.

„Kdo by si pomyslel, že jediná osoba, která by případně mohla dát tebe a Ashley znovu dohromady, by byla jistá nádherná hnědooká holčička.“ Zašeptala Carmen upřímně a stiskla mou ruku.

Znovu bylo slyšet Dylanin a Lucasin smích a já se kousla do rtu.

Nebyla jsem si jistá, zda bych se měla bát dne, kdy si Ashley přijde pro svou holčičku nebo zda bych měla být nadšená a zároveň mírně zneklidněná.

Hnědooká holčička.

Moje oblíbená barva, která dobře pasovala k Daviesovým ženám.

18 – Trenérka… Kdo?

Vítězství.

Štěstí.

Nadšení.

Ohromení.

Tohle všechno jsem cítila, když jsem skočila do svého nového mustangu a vyrazila na dálnici. „Na tuhle chvíli jsem čekala tak dlouho.“

„Musíme se prokousat ještě jedním případem,“ usmála se na mě Chelsea Lewis. Byla mou novou sociální pracovnicí a byla mi přidělena, aby mi pomohla získat zpátky Dylan. „Až se dostaneme do Kenory, tak dostaneš víc informací o té mladé ženě, která má tvou dceru ve své péči.“

Přikývla jsem a sevřela volant. „Jsme tak natěšená.“ Nemohla jsem si pomoc, byla jsem ne své cestě, abych se viděla se svou dcerou. Neviděla jsem ji víc než rok a kdybych měla jedno přání, tak bych chtěla mít zpátky svůj bezpečný a milující život. Vůbec jsem v hlavě nezaregistrovala cíl cesty, který mi právě řekla. „Počkej. Cože?“ Zamrkala jsem. „Kam že jsi řekla, že jedeme?“

„Šest hodin západně.“ Naklonila Chelsea hlavu a podívala se na mě. „Vypadáš, jako bys viděla ducha.“

„Kenora?“ Odpověděla jsem a sevřela v ruce volant. „Páni.“

Vzpomínky na to místo zaplavily mou hlavu. Vzpomínky, na které jsem myslela každičký den.

„Jsi v pořádku, Ashley?“ Poklepala mě Chelsea po rameni a já pomalu přikývla. „Je ti Kenora blízká?“

Byla mi Kenora blízká?

Stal se tam největší okamžik mého života.

Mysleli byste, že to zahřmění se zvuky mého srdce, bylo způsobeno silným bušením v mé hrudi, což způsobilo, že se mi krev nespoutaně nahrnula do uší.

Její modré oči na mě upíraly zrak a její hruď se zvedala s očekáváním. Nepříjemně jsem tu chudinku překvapila svou otázkou, na kterou jsem se jí chtěla zeptat a vůbec to tak nebylo míněno, ale byla tam. Byla venku a opravdu jsem to tak cítila, ale nechtěla jsem ji vyplašit.

Vypadala, jako že se chystá plakat, ale nedokázala jsem říct, zda to bylo špatně nebo dobře. Začala jsem panikařit. Pomyslela jsem si, že jsem nejspíš právě zničila silný vztah, na jehož vytvoření jsme tvrdě dřely.

„Nemyslela jsem to tak,“ ztěžka jsem vzdychla a trochu sklopila hlavu, „jako právě teď nebo tak. Chci říct, že si tě samozřejmě chci v budoucnosti vzít. Ne právě teď, protože jsme mladé a máme jiné věci, o kterých přemýšlet a opravdu jsem to tak nemy-“

„Ano.“ Její hlas byl sotva slyšet, ale já to slyšela hlasitě a jasně. Mé hnědé oči se podívaly do jejích velkých šokovaných modrých. Olízla si rty. Zírala na mě a já polkla.

No jasně.

Čekala na mou reakci ohledně její odpovědi.

„Ano.“ Zopakovala Spencer trochu hlasitěji, ale tentokrát s oslepujícím úsměvem, který se jí objevil na tváři. Srdce se mi zastavilo.

Viděla jsem hvězdičky, ale zhluboka jsem se nadechla.

Byla jsem zasnoubená?

Jo, jasně.

Stále čekala na mou reakci. „Spencer,“ vydechla jsem a byla jsem zabalená v její náruči, když její rty vyhledaly mé.

Líbala mě pomalu. Pomalu bylo to pravé slovo. Táhla své dokonale tvarované rty proti mým, tempem, které bylo téměř nehybné. „Ano.“ Znovu zopakovala a přitiskla ruku proti mé velké mikině na mé srdce.

„Ach, Bože,“ Nemohla jsem si pomoc, ale také jsem se na ni usmála a po tváři mi stékaly slzy. „Opravdu?“

Spencer přikývla. Myslím si, že také nemohla mluvit. Obě jsme se naklonily, abychom se znovu a znovu políbily.

Není potřeba dodat, že jsem byla nejšťastnější sedmnáctiletá na celém světě.

Odtáhla jsem se a vydechovala na její rty horký dech, když jsem sáhla do kapsy svých džínsů, a pak roztřeseně vzala její ruku. „Vím, že to není moc,“ zašeptala jsem, když jsem navlékla proužek bílého zlata na její prsteníček a přitom si žvýkala rty, „ale když ses předtím zahřívala před utkáním, tak jsem se zeptala Chase, jestli zná dobré klenotnictví a no, tenhle se zdál prostě dokonalý.“

Spencer zírala na planinu ještě uhlazeně vypadající pruh, než mihla řasami nahoru a její oči se propalovaly do mých. „Je nádherný.“ Natáhla ruku a podívala se na prsten zblízka. „Nemusela jsi, Ash.“

Zvedla jsem obočí, jemně vzala její levou ruku a přitiskla si ji ke rtům. „Právě jsem tě požádala o ruku. Nemůžeš žádat o ruku bez prstenu, Spence.“ Mírně jsem se zasmála, když se zeširoka usmála. Byla spokojená, že jsem ten prsten měla.

Spencer se ušklíbla a znovu mě políbila. „Tenhle je dokonalý,“ odtáhla se a zatahala za šňůrky od mé mikiny, „ty jsi dokonalá.“

„Takže jsi tady požádala svou středoškolskou lásku o ruku?“ Usmála se Chelsea, jako by byla v úžasu.

Přikývla jsem a kousla se do spodního rtu. „Nechat ji odejít byla první chyba po zbytek mého života.“

„Byly jste mladé, Ash,“ řekla tiše, „kromě toho jsi ji vlastně nenechala jít. Jen jsi chtěla, aby žila svůj sen, ne?“

Znovu jsem přikývla a vjela na Trans Kanadskou dálnici. „Mohly jsme mít Dylan spolu,“ zašeptala jsem tiše a sledovala cestu.

„Možná.“ Pokrčila Chelsea rameny. „Takže to bude dvanáct let od doby, co ses s ní viděla naposled, že? Myslíš na ni ještě?“

„Celou tu dobu.“ Vzdychla jsem a letmo jsem se podívala na tu tmavou ženu vedle sebe. „Kromě Dylan byla ta, co mi neustále okupovala mysl.“

Chelsea se uculila a natáhla se, aby zapnula rádio. „No, nejdřív musíme v pondělí k soudu,“ řekla vzrušeně, „samozřejmě se tam s námi potká Carter a pak bude záležet na rozhodnutí. Máš velmi vysokou šanci získat navštěvovací práva. Vydáme se do Dětského rozvojového střediska, kde se setkáš s,“ prohledala pár papírů, „Kathryn Michaelsovou a ona ti vyjedná schůzky.“

„Jsem děsně nervózní,“ řekla jsem vážně a zhluboka jsem dýchala, „mohla bych příští týden vidět Dylan.“

Mohla bych říct, že se Chelsea uculila, když se opírala a zavřela oči. Poslední měsíc mi s Carterem pomáhala na mém případu. Sblížily jsme se a byla mou jedinou skutečnou kamarádkou. Po Alexině návštěvě před měsícem s ní už nejsem v kontaktu. Něco se s ní dělo, ale nemohla jsem se zaobírat tichým chováním, které mi věnovala. Musela jsem získat zpátky dceru a život, abych začala znovu žít.

K čertu s ní, jestli se chce takhle chovat.

Hleděla jsem se na tak známé zrcadlící se jezero. Voda vypadala hodně studeně a na krajích se začal tvořit led a to byla teprve polovina listopadu.

Byla jsem ve stejném městě, které drželo mou dceru. Byla jsem ve stejném městě, které drželo v dlani své ruky mé srdce. Byla jsem ve stejném městě, které drželo tolik krásných vzpomínek.

Cítila jsem se skoro jako doma.

Slunce téměř zašlo a já vzala svou hotelovou kartu, chtěla jsem jít na procházku a podívat se, jak moc se to tu od posledně změnilo.

„Chels,“ zaklepala jsem na hotelové dveře naproti sobě. Chelsea otevřela dveře a držela mísu popcornu a své zvířátkové pyžamo, „roztomilé.“

„Ha ha.“ Odfrkla si ospale a zívla. „Jdu se dívat na film a pak půjdu na kutě. Chceš se dívat se mnou?“

Rychle jsem zavrtěla hlavou. „Ne-e. Jdu se projít.“

„Ne.“ Popadla mě Chelsea za paži. „Nemůžeš se potulovat po okolí, Ashley. Znáš soudní pravidla.“

„Nejdu se na ni podívat,“ řekla jsem tiše a upřímně, „jen se jdu projít ulicí. Nevím, možná omrknout posilovnu.“

„Ash,“ řekla mé jméno, jako by mi nevěřila, „prosím, jen zůstaň uvnitř? V nejvyšším patře mají bazén. Běž si zaplavat!“

„Jdu se projít,“ trvala jsem na svém, „slibuju, že se vrátím do dvaceti minut,“ tiše jsem se zasmála a hodila jí sadu klíčků od mých aut, „bez nich nemůžu jít moc daleko, ne?“

„Dobře.“ Pozorovala mě Chelsea a vzdychla. „Dvacet minut!“

„Ano, mami.“ Hodila jsem oči v sloup a usmála se. „Hodně zábavy při sledování filmu.“

Večer byl chladný a já byla ráda, že jsem šla jen přes ulici do rekreačního centra. Zastavila jsem se u dveří, když parta dětí nesoucí své hokejové hole proběhla, aby se setkala se svými rodiči.

Pomalu jsem se vydala do budovy a zhluboka se nadechla, než jsem otevřela dveře do místa, které jsem neviděla roky.

Hokejové kluziště.

Vůně přivedla zpět víc vzpomínek a já se pod silou těch všech cítila oslabeně. Podívala jsem se na fotky, které byly před lety doposud na zdi a usmála jsem se. Vzpomněla jsem si na pohled ve Spencřině očích, když uviděla, co to malé město vyhrálo – Stanley Cup.

Spatřila jsem na ledě trénovat mladistvé a chvíli jsem je sledovala. Nahnula jsem se přes zábradlí. Nic moc se tam nezměnilo kromě pár renovací tu a tam.

Vydala jsem se dolů po betonových schodech, abych se blíže podívala na tým, který na ledě trénoval. Usmála jsem se nad myšlenkou, jak jsem to tolikrát dělávala na střední škole. Vstávala jsem před východem slunce, jen abych ji zahlédla bruslit na ledě.

Dokonce se mi stýskalo po zvuku bruslí.

Stýskalo se mi po všem.

„Nováček?“ Zaslechla jsem za mnou hrdelní smích a rychle jsem se otočila. Uviděla jsem poněkud přitažlivou brunetu v hokejové výstroji, jak na mě zírá.

„Promiňte?“

„No, vím, že nejste zrovna jako ze střední školy, ale vypadá to, že máte zájem o hru.“ Ušklíbla se, přistoupila blíž a držela svou hokejku.

„Aha,“ usmála jsem se, „jen jsem obdivovala to, co neumím.“

„Aha.“ Usmála se a pokrčila rameny. „No, neváhejte se k nám přidat, jestli chcete. Jsem si jistá, že by si vás trenérka Carlinová ráda vyzkoušela,“ mrkla, „jestli víte, co tím myslím.“

Cože?

Co?

Co?

Zamrkala jsem s otevřenou pusou. Neřekla právě trenérka Carlinová-

Řekla?

Myslím, že jsem tu sexy brunetu rozbila. Vypadala, jako by právě byla zasažena tunou…

…něčeho.

„Aha,“ řekla jsem s přikývnutím hlavy, „vy nejste lesba.“

„Co?“ Znovu zamrkala a olízla si rty. „Ne, počkat, cože? Jsem.“

Chudinka byla zmatená. Mám ráda, když jsou zmatené. Byla s nimi legrace, ale na ní bylo něco jiného. Něco se na ní zdálo být známého přesto vůbec.

A vypadala trochu bledě.

„Omlouvám se. Udělala jsem něco špatně?“ Zeptala jsem se s mírným zamračením.

„Ne.“ Vzdychla ta žena a mnula si čelo. „Ne, promiňte, já jen, přísahám, že jsem slyšela, že jste řekla něčí jméno.“

Pomalu jsem přikývla a strčila si přilbu do podpaží. „Jste tady nová, že?“ Usmála jsem se a ona se tázavě usmála. „Co mě prozradilo?“ Zeptala jsem se a ona přikývla. „Rozhodně bych si vás všimla.“

I když vypadala hrozně povědomě.

„Nejsi tak šestnáctiletá?“ Zeptala se pobaveným tónem.

„Pěkný pokus,“ smála jsem se a nasadila si helmu, „klidně se tu porozhlédněte. Možná vám to tu potom mohu ukázat.“ Mrkla jsem a měla ve tváři pobavený pohled.

„Wyntersová!“ Rychle jsem otočila hlavu a uviděla tu jako vždy netrpělivou trenérku Carlinovou. „Přestaň flirtovat s tou sexy brunetou a hni svým zadkem zpátky na led!“

„Čéče, je dobrá, co?“ Zasmála jsem se, „ví, že jsi sexy a to ještě neviděla tvůj obličej. To je trenérka Carlinová.“ Usmála jsem se a prošla kolem šokovaně vypadající brunety.

Určitě byla v šoku. Kousla jsem se do rtu a bruslila směrem k trenérce Carlinové. „Ehm, ta žena támhle se zdá být trochu v šoku. Měla bys ji okouknout.“ Zakřenila jsem se a vrátila se k týmu.

19 – A byla spatřena

Foukla jsem do píšťalky pro signalizaci, že trénink skončil.

Ta žena, se kterou Jaiden mluvila , rychle odešla ze stadionu a člověče, pohybovala se rychle. Zavrtěla jsem hlavou a následovala děvčata do šatny.

„Stejně si myslím, že bys za ní měla jít. Je to pěkná kočka!“ Zapěla Jaiden, když si začala sundávat výstroj.

„Běž se osprchovat.“ Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Jaiden byla tím nejzábavnějším teenagerem, se kterým jsem se kdy setkala.

„Trenérko Carlinová,“ prudce jsem otočila hlavu a uviděla Carmen stojící ve dveřích, „vypadáš dobře, jako vždy.“

„Bože,“ ušklíbla jsem se a šla k ní, „opravdu se musíš přestat snažit dostat se mi do kalhotek.“

„Nikdy.“ Mrkla Carmen a pokrčila rameny. „U tebe doma jsem se nudila, tak jsem se rozhodla přijít se na tebe podívat.“

„Kde jsou holky?“ Zeptala jsem se. Carmen je měla hlídat.

„S Ryn,“ usmála se, „řekla mi o pondělku.“

„Aha.“ Přikývla jsem a vytlačila ji ze šatny do chodby. „Jo, Ryn se má v pondělí setkat s Ashley.“

Carmen mírně zavrtěla hlavou, „člověče, to je mi líto, kámo.“

„Pokaždé, když o tom přemýšlím, tak se mi chce zvracet.“ Řekla jsem upřímně a opřela se o studenou betonovou zeď. „Umírám touhou se s ní vidět a zeptat se jí na tolik otázek, ale důvod, proč tady je, je…“

„Vím.“ Poplácala mě Mandezová po paži a vzdychla. Opřela se o zeď vedle mě. „Alex taky přijede do města.“

„Skvěle.“ Neohromilo mě to.

„Měla bys sis s ní prostě promluvit,“ podívala se na mě Carmen a zvedla obočí, „je to tvoje sestra.“

„Jo? To mi za těch posledních dvanáct let opravdu dokázala, ne?“ Vyštěkla jsem. „Prober se, Carmen. Alex celou tu dobu o Dylan věděla. Věděla to a neobtěžovala se mi to říct.“

„Ví Ashley o Lucas?“

Zajímavá otázka.

„Nevím.“ Zamračila jsem se a kousla se do rtu. „Myslím, že když si jsou Ashley a Alex tak blízké, jak každý říká, že jsou, tak bych řekla, že ano.“

„Nic mi do toho není, brouku,“ plácla mě Carmen přes koleno, „ale není to všechno jen na Alexiných bedrech. Myslím, že každý má na tom trochu vinu, nemyslíš?

Ne, nemyslím.

Co jsem věděla, bylo, že moje sestra tajila nějakou velmi důležitou informaci. Vůbec mi neřekla o Dylan. Tahle část mi nevadila, ale ten moment, kdy Dylan vstoupila do mého domova a stala se součástí mojí rodiny, mě do toho neměla zatáhnout.

Nezměnilo by to to, co jsem k té malé brunetce cítila. Ve skutečnosti, jsem tu informaci vůbec nevěděla, zatímco jsem se do ní ještě víc zamilovala. Chtěla jsem ji víc chránit.

„A řekni mi, prosím, že po tomhle nepůjdeš za Aimee?“ Orodovala Carmen tiše.

„Ne.“ Zamračila jsem se. Neviděla jsem Aimee pár týdnu a upřímně mi nechybí. Cítila jsem se špatně, ale ona věděla, k čemu se ubíráme, když jsme si poprvé začaly. „Půjdu domů. Schoulím se s holkama a budeme sledovat film a jíst nezdravé jídlo, dokud neomdlíme nebo nám nebude špatně.“

Mandezová se ušklíbla. „Sladký. Přidala bych se, ale myslím si, že bys měla využít času a možná si promluvit s Lucas o pondělku?“

Přikývla jsem. „Vím.“ Zašeptala jsem. Musela jsem říct Lucas o Dylan, než se její máma vrátí. Nebylo to tak snadné. Lucas se nikdy tak nesblížila s předešlými dětmi. Věděla jsem, proč byla Dylan jiná. Věděla jsem, co ji k ní táhne, protože její matka byla Ashley Daviesová.

„A možná, když se z toho budeš potom potřebovat dostat, tak by sis měla promluvit s Alex.“ Carmen mě vzala za tvář a vzdychla. „Vím, že jsi naštvaná, jasný? A vím, proč tomu tak je, ale opravdu chceš tenhle druh napětí v blízkosti holek na začátku týdne?“

„Běž do háje.“ Zamumlala jsem a trochu se usmála. Carmen měla soudnost, když chtěla. „Nechceš se po desáté stavit?“

„Budu tam.“ Carmen mi přejela rty o tvář a přitáhla si mě do objetí. Přitiskla jsem čelo k jejímu a usmála se.

„Děkuju, že jsi tu se mnou zůstala. Vím, že máš pravděpodobně jiné věci na práci, nebo ženy,“ ušklíbla jsem se a ona se jen uculila.

„Miluju tě, Spence. Ty víš, že bych kvůli tobě všeho nechala, jen abych tu byla s tebou. A rozhodně nemyslím tím 'jsem do tebe zamilovaná' způsobem,“ pokrčila rameny a zastrčila mi zbloudilé vlasy za ucho, „jsi moje rodina. Moje nejlepší kamarádka. Zabila bych toho, kdo by tobě nebo Luc… a Dylan ublížil,“ vtiskla mi další polibek na tvář a pak mě nechala jít. „Takže, se všemi těmi holčičími sentimentálnostmi, si půjdu pro něco na zub, půjčím si film a vydám se zpátky do hotelu.“

Zasmála jsem se a sledovala, jak se vydala směrem k hale.

„Máma měla naprostou pravdu,“ řekla Jaiden, když se opřela o stěnu vedle mě, „že vy dvě jste spolu sexy.“

„To se nestane.“ Zavrtěla jsem hlavou. Kdyby se to stalo, už by to bylo příliš. „Potřebuješ odvést domů, nebo…“

„Jo,“ usmála se Jaiden, „chtěla jsem jít do Rapture, ale teď k tomu není důvod, když Jyll není v salóně svých rodičů.“ Pokrčila rameny a olízla si rty. „Tak, ehm, máš v plánu se dnes večer vidět s Aimee?“

Neměla jsem v plánu vidět Aimee od doby, co jsem slyšela o Ashley.

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a pomohla Jaiden s hokejovou výstrojí. „Myslím, že moje dovádění skončilo.“

„Co?“ Našpulila Jaiden pusu. „Byla jsi mnohem šťastnější, když jsi něco měla. To vysvětluje, proč jsi byla v poslední době na trénincích tak nedočkavá.

„Sklapni.“ Hravě jsem do puberťačky strčila a obě jsme se smály. „Právě teď se toho děje moc, Jai a nemůžu se rozptylovat.“

„Člověče, měla jsi dneska vidět tu brunetu. Určitě by sis myslela, že je její zadek sexy, ale zatraceně, byla děsně rajcovní.“ Uchechtla se Jaiden a vydaly jsme se k autu. Náhle se zastavila a zamyšleně se zamračila. „To jsem neměla říkat,“ zavrtěla hlavou, „právě jsem si uvědomila, odkud ji znám.“

Zvedla jsem obočí a ona se zasmála. Hodila tašku do zadní části mého Chevy Blazeru, „kdo, tvoje máma?“

„Fuj!“ Našpulila Jaiden pusu a smála se. „Ne, vypadá jako Dylan, jen starší.“

Aha.

To mě poser.

Ten večer jsem nelítostně bruslila. Vylívala jsem si zlost a nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem se plná hněvu. Proč? Protože přísahám, že jsem viděla minulý večer na svém utkání ve Vancouveru v Britské Kolumbii Ashley. Přísahám, že jsem viděla ty nádherné oči, jak se na mě dívají a já se musila snažit soustředit na utkání, aniž bych se moc nedívala na tribunu.

Nebyla jsem naštvaná kvůli tomu, že jsem ji viděla, ale proto, že jsem se neobtěžovala po ní po utkání podívat. Co když tam byla? Co když se dívala, jak hraju a tajně doufala, že se s ní uvidím a budu s ní mluvit?

K čertu s tím.

Taky na mě mohla čekat poblíž, ne?

„Carlinová!“ Zasyčela Kendra a strčila mě na mantinely. „Nesoustředíš se a začíná mě to srát!“

„Nech si svoji sprostou hubu na později,“ oplatila jsem jí strčení a probruslila se kolem ní, „víš, že mám tvou sprostou hubu ráda jen v posteli.“

„Nezájem, jen kurva hraj, než ztratíme svou vítěznou sérii!“ Rozzlobila se Kendra a odstrčila mě stranou, aby si udělala cestu přímo do středu kluziště.

Bleskově jsem vzhlédla na výsledkovou tabuli a uvědomila si, že nám zbývá jen sedm minut, než skončí utkání a měli jsme jen dvougólový náskok. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem té brunetě dovolila obsadit mou mysl na celý den. Nemohla jsem si pomoc.

Chyběla mi.

„Bacha.“ Vyplivla jsem, když na mě protihráč mrknul a díval se na mě čelem. Čekal, až bude upuštěn puk.

Kendra poklepala hokejkou o led, aby mi naznačila, že chce přihrávku a tak jsem také učinila, hned jak se mi dostal puk na čepel. Rychle jsem prokličkovala mezi ostatními hráči a vydala se na druhou stranu kluziště. Bruslila jsem vzad, abych mohla nabrat puk a pohotově ho střelit z místa do sítě.

„ANO!“ Smála se Kendra,objala mě a pevně mě stiskla. „To bylo úžasný!“

Byl skvělý pocit vědět, že jsem ten vítězný gól dala já.

Pak jsem ucítila, jak mě někdo silně strčil na mantinely a já cítila, jako by moje koleno právě křuplo vejpůl. Padla jsem na led a křičela bolestí, když jsem si držela nohu a snažila se vydržet tu nesnesitelnou bolest.

Vzhlédla jsem, abych viděla té holce do obličeje. Smála se mi. Kurva, to bolelo. Srazila bych tu zkurvenou Buffy.

„Carlinová, jsi v pořádku?“ Vrhla se ke mně trenérka a já stěží mohla myslet, natož se hýbat nebo mluvit.

„Spence, budeš v pohodě?“ Kendra se sehnula a sundala mi helmu. Přejela mi prsty přes obličej.

Zavřela jsem oči a cítila, jak mě zvedají z ledu.

Ukázalo se, že moje kolenní čéška byla zlomená a já se co nejdříve musela připravit na operaci.

Ukázalo se, že moje kariéra se chýlí ke konci.

Ukázalo se, že teď kromě Lucas, jsem neměla nic, o čem bych snila.

Kromě té hnědooké ženy ten večer na tribuně.

Určitě budu snít o ní.

20 – Nemůžeš mi to mít za zlé, ne?

„Zatraceně!“ Hodila jsem telefon přes pokoj a přecházel sem a tam. Od doby, kdy Spencer odhalila to velké tajemství, které jsem tajila, jsem se snažila zastihnout Ashley. Nechtěla jsem, aby šla Ashley do něčeho naslepo, ale zdálo se, že ignorovala mé telefonáty nebo si změnila telefonní číslo, aniž by mi to řekla.

„Uklidni se,“ vzdychla Sammy a protáhla se na posteli. Tracey pohodila časopis, „přečti si tenhle článek,“ ukázala na nějaký porno časopis a Tracey se smála a listovala stránkami.

„No, je milé, vidět vás dvě, jak se bavíte, zatímco já tady šílím.“ Zamračila jsem se a Tracey odhodila časopis na podlahu a zamířila ke mně.

„Alex, sama si to zhoršuješ, když si nedáš pauzu, jasný? Jen si odpočiň.“ Svýma teplýma rukama mi uchopila obličej a jemně přitiskla rty na mé.

„Na téhle jsem s Ace.“ Pokrčila Sammy rameny a já se otočila, abych se na ni podívala. „Chci říct, že se cítím už dost špatně, když říkám slovo Spence nebo Ash, víš? Dovedu si představit, jak se cítíš.“

„To pomáhá.“ Řekla jsem s kamennou tváří a ona těžce vzdychla a vstala z postele.

„Alexis,“ kousla se do rtu, „někdy opravdu nevíš, co je správné. Šílíš, to je v pohodě, ale zároveň má Spencer naprosté právo být naštvaná. Chci říct, že jsi její sestra a straníš jí od toho. Jedna věc nebyla řečena, když Dylan nebyla v její péči, ale v tu chvíli byla-“

„Vím.“ Přerušila jsem ji. „Kurva, já vím!“

„Ashley tě pravděpodobně neignoruje schválně.“ Odvážila se Sammy pokračovat. „Právě teď se na tebe nesoustředí. Soustředí se na to, jak získat svou dceru zpět a ty to víš? Dobře pro ni. Ráda bych viděla Dylan zpátky v matčině náruči. Ashley udělala chybu, za kterou zaplatila a jasně, nevydala se správnou cestou, ale nakonec vyhledala pomoc.“

Tracey se na mě podívala a přikývla. „Myslím, že to bude velmi silné setkání,“ její oči shlédly dolů, než se na mě opět podívala, „a nerada to přiznávám, miláčku, ale budeš v křížové palbě obvinění.“

„Odkdy jste se vy dvě proti mně spolčily?“ Zamračila jsem se a obě mě objaly.

„Nespolčily jsme se proti tobě,“ zašeptala Sammy, „jen ti nechceme dávat velké naděje, že bude vše jen tak odpuštěno potom, co jsi některé věci tajila.“

„Ale bez ohledu na to,“ usmála se Tracey, „celou dobu budu po tvém boku.“

„A myslím, že já můžu také.“ Hodila Sammy hravě oči v sloup a přistoupila. „Ale jsem unavená z toho, že přerušuji váš čas o samotě, takže si půjdu najít nějakou nezadanou, se kterou budu flirtovat.“

„Vlastně mám hlad,“ propletla Tracey prsty s mými, „proč si nezajdeme ven na jídlo. Vážně mi chybí Ephininy domácí hranolky.“

„Uf, mně taky.“ Zanaříkala Sammy a vzala mou druhou ruku.

Mysleli byste si, že to bude trapná situace, ve které jsem se ocitla. V hotelovém pokoji s mou současnou snoubenkou a ex přítelkyní, ale vlastně se snášely velice dobře a mě to dokázalo, že se Sammy posunula dál.

„Myslím, že půjdeme do Raptura.“ Rozzářila se Tracey a byly jsme pryč.

„Ach ne.“ Vzdychla jsem, když jsme vešly do kavárny. Všimla jsem si, že tam v boxu sedí Spencer s Carmen a s holkama.

„Tetičko Alex!“ První mě spatřila Lucas a přiběhla ke mně. Objala mé nohy. „Stýskalo se mi!“

„Mně taky.“ Usmála jsem se a políbila ji na čelo.

„Ahoj!“ Objala mě z druhé strany Dylan a rozzářila se na mě svýma hnědýma očima. „Půjdete se s námi najíst?“

„Ehm,“ odkašlala jsem si a Tracey zesílila sevření mé ruky, „myslím, že si půjdeme sednout sem.“

„Á, s tebou není zábava.“ Našpulila Lucas pusu.

Letmo jsem vzhlédla na Spencer, která se na mě dívala a pak se rychle vrátila ke své konverzaci s Carmen. „Mám nápad,“ klekla jsem si a usmála se na ty dvě děvčata přede mnou, „co kdybychom vás zítra večer Tracey a já vzali do kina?“

Lucas a Dylan vzrušeně zatleskaly a kývly hlavou.

„Později zavolám tvojí mámě a zeptám se jí, zda by jí to nevadilo.“ Kývla jsem a obě souhlasily. Šly si sednout zpátky na svá místa.

„Nemyslíš, že by sis s ní měla promluvit?“ Zeptala se Sammy, když vklouzla do boxu. „Ne právě teď nebo tak, ale později?“

„Nebude chtít.“ Vzdychla jsem. „Snažila jsem se jí dovolat a ona prostě ignorovala všechny moje telefonáty. I když jsem volala z telefonní budky, tak prostě zavěsila hned, jak uslyšela můj hlas.“

„Nemůžeš mi to mít za zlé, ne?“ Řekla Spencer za námi a já se rychle otočila a podívala se na ni. „Pořád jsem naštvaná, Alex. Víc než si vůbec myslíš, ale právě teď nejde o mě. Jde o Dylan. Takže pro její dobro, nás do toho nebudu zatahovat. Užij si je zítra večer.“

A byla zpátky ve svém boxu.

Sammy hvízdla a podívala se na mě. „No, aspoň ti nechrstla Dr. Peppera do tváře, ne?“