Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

61 – Dokonalost sama

Spencer se mě zeptala, jak se vydařil můj pohovor ve škole a já se statečně vyhnula všech detailům tím, že jsem změnila téma.

Pravdou bylo, že jsem si v tu chvíli nebyla jistá, jaký byl můj pohovor. Zdálo se, že ředitel a učitelský sbor se dost zajímal. V rukávu jsem měla ocenění Grammy za nejlepšího textaře, skladatele a instrumentalistu. Stejně jako jsem měla desítky dalších z hudební výchovy ze střední, ale na tom na konci dne nezáleželo. Na čem záleželo, byl druh kreativity a hudby, kterou jsem mohla předat středoškolským studentům.

Udělali mi pár testů, zatímco jsem tam byla, a i když jsem věděla, že jimi projdu, tak jsem byla na vážkách. Získat tu práci pro mě byla velká věc. Chtěla jsem ji.

Nepotřebovala jsem ji, ale chtěla jsem ji.

Právě jsem měla telefonát s vedoucím učitelem.

Získala jsem tu práci a nastoupit jsem měla následující den.

Bylo to pro mě potěšující začít dávat kousky dohromady, potom, co jsem žila život, který jsem víc jak půl roku nenáviděla. Bylo to jako bych se opravdu hnula a stála se svou dcerou na vlastních a nadějně budovala se Spencer a Lucas věci zpátky.

„Země volá Ashley Daviesovou!“ Rozhlédla jsem se a uviděla jsem, jak mi Lucas mává hranolkou před obličejem. „Kam jsi šla?“

Bylo úterý odpoledne a já konala svou 'vyzvedávací' povinnost holek. Dylan byla u klavíru v Rapture a čekala na Spencer. Zdálo se, že za těch pár posledních dnů jsme si se Spencer prohodily role.

„Promiň,“ tiše jsem se zasmála a zavrtěla hlavou, „zamyslela jsem se.“

„Hm,“ její šedé oči si mě prohlížely a pak zvedla obočí, „děláš to často?“

S úsměvem jsem pokrčila rameny.

„Takže tohle má Dylan po tobě.“ Chechtala se Lucas a napila se svého jahodového koktejlu. „Takže, máma říkala, že jste si vy dvě večer vyrazíte ven.“

„Ano.“ Přikývla jsem a snažila se co nejlépe skrýt dětinský úsměv, který se mi plížil do tváře.

„Kam?“ Její křenění mi vůbec nepomáhalo a já se tomu dětinskému úsměvem musela usmát. „Á, ty se červenáš?“

Na Lucas Carlinové bylo to, že byla stejná jako její matka. Neměla tu ne-vážnou stránku, přesto uměla udržet konverzaci s dospělým.

„Nemáš dovoleno to vědět.“ Hravě jsem přimhouřila oči a Lucas se zahihňala a vytáhla svůj skicák.

„Můžu ti něco ukázat?“ Zeptala se a její hlas se okamžitě ztišil. Přikývla jsem a ona se zhluboka nadechla. „Tohle jsem ukázala mojí učitelce a ona si myslí, že bych příští rok měla chodit na výtvarku nebo se po Vánocích přidat do uměleckého kroužku.“ Otevřela svůj blok a prolistovala polovinu, než se zastavila u jednoho obrázku, který mi chtěla ukázat. Páni.

Dvě slova.

Zatraceně talentovaná.

„Nemohla jsem přijít na stínování, ale snažila jsem se.“ Lucas se začervenala a pokrčila rameny, když se upřeně dívala na ten tužkou namalovaný obrázek, který by slovo 'dokonalý' zahanbil. Byl to náčrt mě, jak hraji na klavír. Jak k té fotce přišla? „Máma má z mládí schovanou hromadu fotek,“ řekla rychle, jako by mi četla myšlenky, „neví, že jsem si ji vzala, tak jí to prosím neříkej?“

„Páni, Lucas,“ vydechla jsem v úžasu a nezajímala se tématem jejího kreslení, ale skutečným talentem, který se za ním skrýval, „tohle je naprosto nádherné a úžasné.“

„Aha.“ Začervenala se Lucas ještě víc a spustila oči dolů na stůl. „Nezlobíš se, že jsem tě nakreslila?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a věnovala jí lehký úsměv. „Vlastně jsem polichocena.“

„Vážně?“ Její oči ožily a já přikývla. „Děkuju.“

„No, stojí za to,“ zavřela jsem blok a přisunula ho zpátky k ní, „opravdu by ses měla přidat do výtvarného kroužku.“

Lucas se zazubila. "Myslím, že se přidám."

„Spencer je tady!“ Přiběhla k našemu boxu Dylan, vyjekla a běžela zpátky ke dveřím.

„Proč jsi nás vůbec vyzvedla ze školy? Ne, že by to vadilo,“ uchechtla se Lucas, „tvůj mustang je docela hezký.“

Smála jsem se a pokrčila jsem rameny. „Tvoje máma měla schůzku, na kterou šla pozdě. Zavolala mi a zeptala se mě, zda by mi to nevadilo.“

„Bezva.“ Přikývla, kousla se do rtu a podívala se na mě. „Ash?“ Měla jsem ráda, když zkracovala mé jméno. Byla jsem tak nervózní z toho, že mě nebude mít ráda, ale všechno se to změnilo, když si se mnou začala povídat a nejen se mnou.

„Hm?“ Usmíla jsem se, když trochu polkla.

„Jen jsem se ti chtěla ještě jednou omluvit, že jsem byla hnusná a zabouchla ti dveře před obličejem.“ Zašeptala Lucas. „A poděkovat ti, že jsi tu zůstala. Nevím, co bych dělala, kdybych Dylan ztratila.“

„No, já taky nevím, co bych si bez vás lidičky počala.“ Zašeptala jsem, jako by to bylo tajemství. Lucas se zubila, začervenala se a mírně sklonila hlavu. „Ale zůstane to mezi námi.“

Byla pravda, že ty dvě blonďaté Carlinové mi pomohly uzdravit se víc, než si uvědomovaly.

„Hm,“ slyšela jsem přes kavárnu hedvábný smyslný hlas, „moje tři oblíbené dámy jsou tu a čekají na mě. Jak sladké.“ Otočila jsem se a uviděla, jak k nám šla Spencer s Dylaninou rukou ve své.

„Právě jsem říkala Ashley, že jediným důvodem, proč se s ní kamarádím, je, kvůli jejímu mustangu.“ Kývla Lucas a mrkla na mě.

Smála jsem se a přikývla jsem. „Pravda. Jsem využívána kvůli mému autu.“

„Ech,“ přikývla Spencer se škádlivou jiskrou v oku, když vklouzla vedle mě a její ruka okamžitě pod stolem vyhledala mou nohu a krátce ji stiskla, „vzpomínám si na to ze střední školy.“

„Spencer!“ Smála jsem se a ona se zazubila, podívala se zpátky na holky a mrkla.

„Spencer!“ Posmívala se mi Jaiden, když přinesla horkou čokoládu. "Jak se má moje oblíbená blondýna?" Její oči se dívaly do Spencřiných.

"Hej!" Našpulila Lucas rty.

„A tou oblíbenou blondýnou mám na mysli mou druhou oblíbenou blondýnu.“ Křenila se Jaiden. „Ty víš, že jsi po celou dobu mojí nejoblíbenější holkou, Luc.“

Lucas se křenila a rychle střelila po Dylan 'sklapni' pohled. Obě mladá děvčata vybuchla smíchy.

„Dobře, Jai,“ přikývla Spencer, „děkuju, že si dneska večer bereš holky. Vím, že to bylo narychlo.“

„Prosím tě,“ smála se Jaiden, „už jsem si na to u tebe zvykla.“

Zvedla jsem obočí a Spencer se nervózně zasmála, než do té puberťačky šťouchla loktem. „Děkuju.“ Řekla skrze zaťaté zuby.

Puberťačka s havraními vlasy sebou trhla a pusou naznačila omluvu. „Žádný problém.“ Pokrčila rameny.

„Tak co vy tři máte v plánu?“ Zeptala jsem se. Chtěla jsem změnit téma.

„No víš,“ vzdychla škádlivě Jaiden, „jako obvykle.“

Lucas a Dylan se chechtaly.

„Což bude…“ Zírala jsem na tu puberťačku.

„Luc a já obvykle zamíříme do Haps, abychom vzaly pár holek na pár drinků a vzaly je zpátky k ní a trochu se pobavily…“ předstíraně se Jaiden zamračila, „ale Dylan obvykle získá pozornost roztomilého vyhazovače a táhne ho s sebou…“

„Jaiden Wyntersová.“ Pokárala ji Spencer varovným tónem.

„Protože jsem si uvědomila, že je zítra škola,“ vzdychla poraženě Jaiden, „tak se ujistím, že mají své domácí úkoly hotové a vezmu je po své směně na chvíli bruslit do Central Parku.“

„HURÁ!“ Zatleskala Dylan a její hnědé oči se úžasem rozšířily. Moje holka milovala bruslení.

„Můžeme hrát hokej?“ Zeptala se Lucas a usmívala se. „Dyl a já proti tobě.“ Podívala se na tu puberťačku.

„V žádném případě!“ Smála se Jaiden. „Jste mnohem lepší, než já a já odmítám být poražena Carlinovýma.“

„Tak neprohraj.“ Zamumlala s mrknutím Spencer.

Chechtala jsem se. „Dobře, jen buďte opatrné a bavte se.“

„Vždycky mamčo Daviesová.“ Mrkla Jaiden. „Musím to douklidit, ale vrátím se.“ Nahnula se, aby holkám rozcuchala vlasy a odešla.

„Mami, můžeme si jít číst?“ Zeptala se Lucas Spencer a už jemně vystrkávala Dylan z boxu.

Spencer přikývla a čekala, dokud holky nebyly na druhé straně kavárny, a pak se otočila, aby se na mě podívala. „Chyběla jsi mi.“ Zašeptala. „Všechno na co myslím, je líbat tě. Bože, celý den jsem nemohla přestat myslet na líbání tě.“ Přiznala se, když její oči klesly na mé rty.

Polkla jsem a přikývla, protože jsem přesně věděla, jak se cítila. Zdálo se, že od doby, co jsme se tak nějak hnuly kupředu, tak fyzický aspekt se z nějakého zvláštního důvodu zastavil. Nesnášela jsem to, že jsem ji prostě nemohla popadnout kdykoliv jsem chtěla, ale dohodly jsme, že si o tom promluvíme, až přijdeme na to, kam směřujeme.

Obě jsme věděly, kam směřujeme, ale zároveň jsme obě nebyly připravené to vyslovit.

„Tak jaké máš na dnešní večer plány?“ Zeptala jsem se, odkašlala si a přerušila tak silný trans, ve kterém jsme obě byly.

„Mm,“ zavrněla a rychle mě políbila na tvář předtím, než skočila do jiného boxu, čelem ke mně, „to je překvapení.“

Uculila jsem se. „Mám ráda překvapení.“

„Nesnášíš je.“ Zvedla Spencer obočí.

„Fajn, nesnáším je,“ vzdychla, „ale díky tvým překvapením se vždycky usmívám.“

„A doufejme, že dnes večer to nebude jinak.“ Přikývla Spencer tak nějak ostýchavě. „Není to nic velkého,“ pokrčila rameny, „jen jsem chtěla, abychom spolu strávily nějaký ničím nerušeným čas.“

„A to je bezvadné.“ Zašeptala jsem se vší upřímností.

62 – Domov

Vzhledem k tomu, že šla Spencer hned po práci do kavárny, tak chtěla zajít domů a rychle se převléknout. Nevadilo mi, co měla na sobě, ale to byla jedna z 'dívčích' stránek Spencer. Ráda vypadala dobře.

Pro mě.

Co je? Byla to pravda. Přiznala to a já na tom byla stejně tak.

Trpělivě jsem čekala ve svém hotelovém pokoji, protože trvala na tom, že mě vyzvedne. Dobře, tak jsem se převlékla a taky se naparádila. Venku mrzlo, ale přesto jsem se odvážila vzít si na sebe bílý vypasovaný svetr a tenké džíny. Spencer pochválila můj černý pásek se cvočky, tak jsem si ho také pro jistotu vzala. Vlasy jsem si trochu stáhla dozadu, ale nechala jsem volné kadeře po stranách obličeje, přesto jsem zároveň měla odhalený krk.

Konečně zaklepání na dveře. Zubila jsem se a snažila jsem se chovat přirozeně, když jsem otevírala dveře, abych tam objevila dech beroucí blondýnu s malou kyticí orchidejí. Spencer byla vyšňořená v černém, díky čemuž vypadala štíhlejší a tmavá barva dokonale kontrastovala s jejími růžovými tvářemi a jasně namodralýma šedýma očima. „Páni“ vydechla jsem a Spencer si olízla rty a na souhlas přikývla.

„Vypadáš úžasně.“ Zašeptala a podala mi květiny.

„Děkuju,“ trochu jsem se začervenala a ukročila stranou, abych jí umožnila vejít, zatímco jsem si brala kabát, „nemyslela jsem, že bys mohla být ještě krásnější.“

„Vážně?“ Naklonila Spencer s plachým úsměvem hlavu. „Měla bys mě vidět v šatech.“

Jednoho dne, Spence.

Jednoho dne.

Jen jsem se tiše zasmála a dala orchideje do vázy. Vklouzla jsem do kabátu a ujistila se, že mám klíčky a brzy jsem kráčela dlouhou chodbou ruku v ruce s ní.

„Tak jsem myslela, že bychom mohly jít na večeři,“ usmívala se Spencer a tiskla mi ruku, „vím, že po škole holky jedly, ale před tebou jsem žádné jídlo neviděla.“

„Neměla jsem hlad.“ Pokrčila jsem rameny a zachvěla se, jakmile mou pokožku udeřil chladný vzduch. „Ale teď mám.“

„Musíš jíst.“ Žertovala lehce Spencer, když šťouchla do mého hubeného břicha. „Staráš se o sebe, viď?“

„Ano, matko.“ Protočila jsem oči v sloup a všimla si, že zastavila a vážně na mě zírala. „Ano, miláčku,“ zašeptala jsem a něžně jsem uchopila její tvář, „starám se o sebe.“

„To je dobře.“ Přikývla Spencer a okamžitě mi věřila. Díky tomu samotnému pocitu jsem se vznášela ještě výš. „Nerada bych musela zmalovat tvůj zadek, kdyby ne.“

„Žádné bití není nutné.“ Uchechtla jsem se a poděkovala jí, když mi otevřela dveře od svého Blazeru.

„Není to mustang,“ vtipkovala s mrknutím, „ale víš, co se říká, že nezáleží na druhu auta, které řídíš – ale na tom, kdo je za volantem.“

„Hm,“ posměšně jsem se zamračila, „nemyslím, že jsem to někdy předtím slyšela.“

Slyšela jsem, jak se Spencer pohodově smála a zamířila z parkoviště.

Cesta byla příjemně tichá. Sledovala jsem budovy na hlavní silnici, okolo kterých jsme jely, které měly už namontovanou vánoční výzdobu. „Tak kam jedeme?“ Zeptala jsem se, když jsme jely směrem do Keewatinu.

„Domů.“ Pokrčila Spencer s jemným úsměvem rameny.

„K tobě?“ Zvedla jsem obočí. „Ty jsi chtěla jet domů se převléct, aby ses tam zase vrátila?“

Spencer se smála a zavrtěla hlavou. „Ne,“ zubila se, „Domov je malá restaurace v Keewatinu. Mají nejlepší těstoviny s parmezánem a kuřecím.“

„Aha.“ Začervenala jsem se a cítila se trochu víc v rozpacích. „Takový název pro restauraci.“

„Nestyď se, broučku,“ smála se Spencer, „většina lidí má stejnou reakci.“

Zvedla jsem obočí a trochu se k ní posunula čelem. „Vážně?“

„Samozřejmě.“ Legračně se na mě podívala. „Co je s tím proslulým 'Ashley Daviesovým zvednutým obočím'pohledem?“

Váhala jsem se svým tvrdým zevnějškem a usmála se. „Takže, ty, ehm, bereš Domů holky často?“

„Jasně, že jsem domů brala holky, ale nikdy ne tvoji.“ Ušklíbla se Spencer.

„Co?“ Zmateně jsem se zamračila, než se zvuk jejího smíchu rozezněl autem. „Spencer!“ Plácla jsem ji přes stehno a rozzlobila se. Dívala jsem se zpět na cestu před námi.

„Ne.“ Usmála se Spencer, když také pozorovala cestu. „Nikdy jsem nikoho Domů nevzala.“

„Jaj.“ Uchechtla jsem se. Protáhla jsem si krk a odfrkla si, „začíná to být příliš matoucí.“

„Domů, do restaurace, tě beru jako první.“ Cítila jsem její ruku na noze a její oči stále sledovaly cestu. „Slibuju.“ Řekla tiše a krátce se na mě s úsměvem podívala. „Vlastně jsem tam jednou byla s Luc a Carmen.“

„Takže tam byla holka.“

„Dvě, jestli musíš být přesná.“ Sledovala jsem, jak hodila oči v sloup a stiskla mi nohu. „Kromě toho nemůžeš vážně počítat Carmen jako holku, nebo dámu…nebo ženu…“

Obě jsme si odfrkly a já se usmála a přenesla si její chladnou ruku ke rtům a jemně políbila její prsty. „Jen jsem šťastná, že jsme dnes večer spolu.“

„Bez vyrušování.“ Moje blonďatá kráska se zazubila a zavrtěla obočím.

„Abychom si promluvily, samozřejmě.“ Řekla jsem příliš vážně, a pak jsem se zase smála jako idiotka.

Ahoj, kdysi? Ashley Daviesová tady, jsi si jistá, že jsme se vůbec nedopravily zpátky na střední školu?

Ne?

Zatraceně, připadalo mi to tak, s tím vším nervózním hihňáním a kravinami.

„Ale samozřejmě.“ Přikývla Spencer s vážnou tváří. „Mluvení a léčení,“ zahnula doprava a pak zastavila v malé Keewatinské obci, „pokud to zahrnuje sexuální léčení, tak to může být.“ Pokrčila rameny.

Smála jsem se a ona si svůdně olízla rty.

Dobře, tak to nebyl vtip.

Zvládla bych to.

„Kolik, ehm, kolik času máme?“ Zeptala jsem se a rozepnula si bezpečnostní pás, když Spencer zaparkovala před velmi malou restaurací, nad níž byl kurzívou nápis 'Domov'.

„Lucas se většinou ráda stočí na gauči s Jaiden, zatímco dodělává úkoly a pak se dívají na film předtím, než je čas jít spát. Pak je Jaiden na laptopu, nebo na telefonu nebo slídí v mé kanceláři kvůli vydírání pro případ, že se rozhodne nudit se a pozvat jednu ze svých přítelkyň na přespání.“ Vzdychla Spencer, jako by to byla vážná věc a pak se usmála, „ale s Dylan je většinou obě unaví hraním hokeje nebo stolním hokejem v suterénu nebo tak, takže skončí zhroucené na gauči do doby, než se dostanu domů.“

Pomalu jsem přikývla a vyskočila z teplého auta, ve kterém jsme právě byly, ven do zimy. „Takže Dylan se k Jaiden chová slušně?“

„Ash,“ usmála se na mě Spencer a objala mě kolem pasu, „holky jsou do Jaiden zblázněné a nikdy by neudělaly nic, čím by ji naštvaly. Dylan je z daleka to nejlaskavější zdvořilé mladé děvče jaké jsem kdy viděla. Lucas je zatraceně sladká, ale nedrží jazyk za zuby.“

„Stejně jako ty.“ Pozorovala jsem ji s úsměvem a nakrčeným nosem.

„Přesně.“ Přikývla Spencer a otevřela mi dveře. To místo bylo naprosto dech beroucí. Bylo malé a útulné. Každý stůl měl uprostřed vlastní svíčku a na podlahách byly leštěné parkety a bar, který byl celý černý. Ta barva se ke všemu tak dobře hodila.

„Dobrý večer, dámy,“ usmívala se mladá číšnice, která nás oslovila, „jak se dnes večer máte?“

„Dobře, děkujeme.“ Usmála se Spencer zdvořile a účelně vklouzla rukou do mé. „Máme rezervaci pro dvě osoby na jméno Carlinová.“

„Přesně tak,“ obeznámila nás s lehkým úsměvem a přivedla nás k našemu stolu v rohu. „Jmenuji se Natasha a budu vaší číšnicí. Mohu začít tím, že vám nabídnu něco k pití?“

„Ehm,“ Spencer se rychle podívala do nápojového lístku a usmála se na tu blond číšnici, „začnu s vodou s ledem.“

Ale Spencer, ty si objednáš Dr. Peppera, než skončí večer.

„Totéž.“ Usmála jsem se, když se Spencer zazubila. „Vodu? Romantické.“

„Ber, nebo nech být, miláčku.“ Uchechtla se a sundala si kabát.

„Rozhodně beru.“ Zamumlala jsem a setřásla svůj kabát. Zachytila jsem, jak se na mě dívá a jen jsem se usmála. Nemělo smysl se červenat. Věděla jsem, co jsem chtěla.

Byla přímo přede mnou.

„Takže, řekni, když tenhle večer skončí dobře, předpokládám, že se bude opakovat?“ Prohnula Spencer obočí a poděkovala číšnici, když nám donesla naše pití.

„Tolik v to doufám.“ Usmála jsem se nevinně a zaměstnala jsem se prohlížením jídelního lístku.

„Máš to.“ Řekla z ničeho nic Spencer a já se na ni zmateně podívala. Měla s mírným chápavým pohledem malý úšklebek na tváři.

„Mám co?“ Zeptala jsem se.

„Tu práci.“ Řekla, hodila oči v sloup a trochu se naklonila. „Nevyšilovala jsi kvůli tomu pohovoru. Nejspíš proto, že když jsem se tě včera zeptala, tak jsi neměla ponětí, o co jde. Teď? Jsi v klidu.“

„To není pravda,“ stiskla jsem s výzvou čelist, „co když jsem nechtěla zničit naše rande depresivní novinou?“

„Lžeš, jako když tiskne, Daviesová.“ Zanadávala Spencer hravě. Zvedla sklenici vody a zeširoka se usmála svým nefalšovaným úsměvem, „tak ti blahopřeju, miláčku, jsem tak šťastná a jsem na tebe pyšná.“

A znovu jsem tála.

A znovu, když se posunula se svou židlí vzad a přiblížila se ke mně, vzala můj obličej do svých teplých rukou a pocit jemného tlaku jejích hebkých rtů proti mým. „Opravdu jsem na tebe pyšná.“

„Děkuju.“ Zašeptala jsem. Mé oči byly stále zavřené z emoce, která proběhla mým tělem, že jsem si vůbec nevšimla, že byla zpět ve své židli a číšnice byla zpět u našeho stolu a byla připravená přijmout naše objednávky.

„Co tu máte dobrého?“ Usmála se Spencer na Natashu svým zdvořilým úsměvem.

„No,“ mladá blondýna si odkašlala, odtrhla oči od Spencer a vzala jídelní lístek a rychle ho pročetla, „mám ráda thajské kuřecí kuličky s fettuccini s naší domácí alfredo houbovou omáčkou.“

Mmm, to znělo dobře.

„To si dám.“ Usmála jsem se a podívala se na Spencer, která se ještě dívala do jídelního lístku.

„Dám si kuřecí paličky s míchaným salátem místo hranolků.“ Vrátila zpátky jídelní lístek a nespustila ze mě oči. „A Dr. Peppera.“

Říkala jsem vám to.

„Nemůžeš jít nikam bez toho, aby sis ho objednala, viď?“ Uchechtla jsem se.

„Nemůžu si ho dát u Timmiho.“ Její blond vlasy jí trochu spadly dopředu, jak našpulila pusu.

„Á.“ Smála jsem se a vzala její ruku. „Co kdybych jich prostě koupila tucet krabic a pak bys měla pokoj zhruba na týden.“

„Ha, ha.“ Odfrkla si Spencer hravě a pak o tom přemýšlela. „Pro mě na dva týdny. Moc děkuju.“

Smála jsem se.

63 – U ní

Úspěch!

S Ashley jsme si v restauraci Domov během našeho jídla povídaly o maličkostech.

Chtěla jsem, aby pro ni získat práci byla velká věc, ale když jsem jí řekla, jak jsem šťastná a jak jsem na ni pyšná, ji poslalo na měsíc a zpět, takže jsem si pomyslela, že to byla velká věc. Slíbila, že mi o tom řekne víc, až bude mít první krok za sebou.

S tím jsem neměla žádný problém.

Ashley mi dala instrukce k místu, kam mě chtěla zavést. Řekla mi, abych nebyla zklamaná a v tu chvíli, kdy mi to řekla, zahnula do McLean Avenue a já věděla, kam jedeme.

K ní domů.

„Vítej v mém skromném příbytku.“ Zubila se Ashley, když otevírala dveře a zkopnula si boty. Zapnula baterku, kterou vzala z auta a hledala na chodbě krabici. „Aha!“ Zamávala přede mnou svíčkami a zavrtěla obočím. „I Daviesová má nějaké kouzlo.“

„Je to romantické.“ Ušklíbla jsem se, objala ji zezadu kolem pasu a políbila ji na šíji. Vzhlédla jsem a všimla si výhledu, který měla Ashley ze svého obývacího pokoje.

Můj dům.

„Tak to je krásný výhled.“ Zamumlala jsem proti jejímu krku.

„Jo,“ usmála se Ashley a naklonila se ke mně. „Dylan byla mimořádně nadšená, když se dozvěděla, že pořád budeme na dohled tvého domu.“

„Jsem si jistá, že Lucas taky.“ Dodala jsem.

Povídaly jsme si o nadcházejících utkání holek a jejich školních známkách. Sdílely jsme historky o Dylan, zatímco byla v mé péči předtím, než jsem věděla, že je Daviesová. Ashley mi povídala mladší historky o své dceři a obě jsme si uvědomily, že se ani o fous nezměnila.

Varovala jsem ji, že by se to změnilo, když by poznala Lucas, že by kazila svou dceru k 'temné' stránce.

Víte, přespávání, když se druhý den vstává do školy.

Nejít do postele hned, když se řekne.

Hodiny mluvit po telefonu.

„Jé,“ smála se Ashley a šťouchla mě, když jsme seděly uprostřed prázdného obývacího pokoje jejího nového domu. Místnost byla osvětlená svíčkami a Ashley si děkovala, že zapnula topení tak brzy, takže na tom mohla po večerech pracovat, než se Dylan nastěhovala. „Zníš jako moje dcera, když dosáhne dvanácti let.“

„Což,“ pokrčila jsem rameny a rozhlédla se po tmavé malé přesto prostorné místnosti, „jak jsem řekla, nevidím, že by Dylan dělala problémy. Zatraceně, Luc není problém, jen je víc hlučná.“

„Přesto jí stěží můžeš dokopat do školy?“ Dokonale jsem tázavě zvedla obočí.

„Švindluju.“ Řekla jsem vážně. „Žádná škola, žádný hokej. Žádný hokej, žádná šťastná Luc.“

„A šťastná Luc dělá šťastnou Spencer, že?“ Zazubila se Ashley a došla pro další láhev Dr. Peppera do její mini ledničky.

„Přesně tak.“ Přikývla jsem a zamračila se, „počkat, mám pocit, že na sebe používám obrácenou psychologii?“

„Musíš přestat pít všechen tenhle kofein.“ Smála se Ashley, ale přesto mi podala Dr. Peppera.

„Ty musíš přestat pít kofein,“ řekla jsem vážně, „malá Ashley má zítra školu!“

„Spence,“ chechtala se Ashley a podívala se na hodiny, „je teprve po desáté.“

„Fuj, to je pozdě.“ Zaúpěla jsem a ona se mi nepřestala smát. „Co je? Zítra mám tři schůzky a jedna z nich nebude ta šťastná.“

„To mě mrzí.“ Zamračila se Ashley znepokojeně, jako by si znovu vzpomněla, co přesně moje práce zahrnuje. „Chceš jít?“

„Ne.“ Zašeptala jsem upřímně a dala jsem pití stranou, než jsem se přeplazila přes čerstvě umytou podlahu a sedla si té brunetě do klína s ústy mlčky na jejích.

Ashley byla tak neskutečně návyková.

Prsty přejížděly přes lícní kosti, když ústa zůstala spojená v jemných a hlubokých polibcích. Posunula jsem se, abych si více uvelebila v jejím klíně a vydala jsem sípavé zasténání, když mi rukama sklouzla z obličeje dolů k bokům a pevněji sevřela kyčle.

Polibky se změnily ve vášnivější a potřebnějšími.

„Bože, Spencer.“ Nakonec se Ashley mírně odtáhla a její oči byly tmavé a zeširoka otevřené. „Ty věci, co mi děláš.“

„Máš zájem se podělit?“ Zašeptala jsem a uculila se, když se hrdelně uchechtla a kousla do mého spodního rtu předtím, než jsme znovu upadly do dalšího kola polibků.

Nemohla bych vám říct, jak přesně to byl hezký pocit být tam s Ashley. Líbání a držení jí bez jakéhokoliv přerušení. Jen my dvě znovu spojené způsoby, které jsme cítily jako správné.

Žádná slova nemohla skutečně popsat, jak jsem se cítila, jak každý den od doby, kdy se Ashley vrátila, jsem se probouzela šťastnější, než kdy předtím. Měla jsem pocit, že bych mohla zažít krušný den s vědomím, že ji budu smět vidět. Vědomí, že v nějakém kosmickém způsobu nás osud přivedl v tu chvíli, kdy mi byla Dylan dána do péče, dohromady.

Děkuju, tati.

Byla jsem vděčná, nechápejte mě špatně. Byl to způsob, jak mě každý okolo mě tak štval.

Ashley byla stejně tak jako já v ponuré době, ale z nějakého důvodu se nezdála být tak naštvaná jako já. Víc než cokoliv jiného ji to zarmoutilo.

Třebaže jsem byla Carlinová a hněv mi koloval v žilách. Byl to dobrý adrenalinový nával pro hokej.

Zasténání mě přivedlo zpět z mých myšlenek a Ashleyino sevření kolem mých kyčlí se zdálo být zoufalejší. Bylo úžasné, jak snadno jsme spadly zpět jedna do druhé. Byl to ten druh spojení, po kterých většina lidí touží.

A já ho neměla po dobu dvanácti let, přesto jsem tam byla, rozkročmo seděla na té ženě, která mě před lety opustila – s veškerou tou vášní a spojením zpět na místě, jako bychom se nikdy nevzdálily.

Najednou vše, co jsem chtěla, bylo promluvit si. Tak dobrý pocit to byl, když mě líbala a naopak, bylo tam pro nás mnohem víc, než potřeba být fyzicky spojené. Chyběla mi její kůže, její rty, její doteky, zvuky, které vydávala…

…ale chybělo mi slyšet její hlas, když ke mně mluvila, když mluvila se mnou.

Otřela jsem rty o její, tentokrát jemněji a usmála jsem se, než vylezla do jejího klína. Nedokázala bych říct, jak dlouho racionální strana mého mozku bude pracovat, takže jsem myslela, že by bylo nejlepší oddělit se, než můj 'mozeček' znovu převezme nadvládu.

„Je všechno v pohodě?“ Zeptala se udýchaně Ashley, natáhla palec a krátce mi s ním přejela přes spodní ret.

„Naprosto.“ Přikývla jsem a políbila ji, abych jí dala vědět, že jsem nelhala. „Jen jsem na něco myslela.“

Ashley se kousla do rtu, opřela se a zvědavě se na mě dívala.

„Měly bychom si promluvit.“ Zašeptala jsem a sledovala, jak jí tančily po tváři s ladností stíny. „Chybělo mi slyšet tvůj hlas.“

Lehce sklonila hlavu a usmála se, než se na mě opět podívala. „O čem sis chtěla promluvit?“

„O všem.“ Pokrčila jsem rameny a udělala si pohodlí tak, že jsem si sedla se do tureckého sedu před ní, takže se naše kolena dotýkala. „Jako,“ poklepala jsem prsty o plastovou láhev, kterou jsem rychle vzala, „řekni mi jednu věc, kterou jsi udělala, o které sis myslela, že bys ji nikdy v posledních dvanácti letech neudělala.“

Opřela se o ruce vzad a zírala do strovu, jako by opravdu těžce vymýšlela dobrou odpověď. „Nejspíš mít Dylan.“ Její oči se setkaly s mými. „Život s Alex byl skvělý,“ polkla a já se jen usmála, abych jí dala najvo, že rozumím jejímu tehdejšímu vztahu a že se nenaštvu kvůli ničemu, co řekla, „vytvořila jsem hodně hudby a na chvíli to bylo opravdu úžasné. Pak jsem chtěla vypadnout. Už jsem ten život nechtěla a brzy jsem zjistila, že čekám rodinu. Dítě. Někoho, o koho jsem se mohla starat a prostě… jsem o tom uvažovala přes rok, než jsem se rozhodla jít a projít si tím.“

„Projít si tím sama?“ Zeptala jsem se tiše.

„Ano.“ Přikývla Ashley. Usmála se a trochu pokrčila rameny. „Byla to moje věc. Něco pro mě. Věděla jsem, že kdybych o tom před tím, než jsem to udělala, řekla, tak by mi to vymluvila.“

„Takže tě nikdy nenapadlo, že budeš mít děti?“ Zeptala jsem se zvědavě.

„To ano,“ začervenala se, „na střední. Pamatuješ, jak jsem se snažila přijít na to, jak udělat 'Spencer' děti?“

„Dělám.“ Zašeptala Ashley a ukázala na svůj sešit. Naklonila jsem se, když ukázala na to, co napsala: Jak udělat Spencer děti.

Vybouchla jsem smíchy a ihned na to jsem byla oslovena učitelkou. „Slečno Carlinová.“

„Promiňte,“ zamumlala jsem mezi hihňáním a podívala se na Ashley, která se zeširoka usmívala.

„No, je to rodinná výchova, rodičovství. Ráda bych věděla, jak udělat Spencer děti.“ Řekla vážně a pokračovala ve čmárání srdíček okolo mýho jména.

Aha.

Jo.

Zazubila jsem se a přikývla.

„Teď mám 'Spencer' před dospíváním.“ Lehce do mě Ashley dloubla a já se začervenala. „Skutečně jsi spala s klukem?“

„Nepřipomínej mi to.“ Zaúpěla jsem.

„Myslím, že jsem to řekla už trilionkrát, ale Lucas je krásná, Spence.“ Zašeptala Ashley. „Myslela bys, že jsi ji měla na svou vlastní pěst. Je to tvou věrnou kopií.“

„Mohla bych říct totéž o Dylan.“ Zubila jsem se a ona vzdychla a usmála se nad zmínkou jména její dcery. „Proč Dylan?“

„Co?“ Dívala se na mě mírně zmateně.

„Proč jsi ji pojmenovala Dylan?“ Znovu jsem se zeptala a tentokrát jsem si olízla své vlastní rty.

„Byla to moje holčička,“ Ashleyiny hnědé oči se na mě zadívaly s intenzivní emocí, „a v tu chvíli, kdy na ní spočinul můj zrak, jsem viděla tebe.“

„Mě?“ Zašeptala jsem v úžasu.

„Jak jinak, Spence,“ tiše se Ashley zahihňala, „vybrala jsem si to jméno bez ohledu, zda to bude holka nebo kluk, takže jsem ji pojmenovala Dylan Marie Daviesová.“

„Marie kvůli Alex?“ Zeptala jsem se tiše.

„Byla tam pro mě.“ Vzdychla Ashley a náš oční kontakt se nakonec prolomil. „Nenávidím to, že tam nebyla pro tebe, a kdybych to věděla, tak bych si o tom s ní alespoň promluvila. To, že tě Alex nadhodila, pro ni nebyla velká věc. Vůbec mi neřekla, proč jste vy dvě spolu tak dlouho nemluvily a upřímně řečeno mi do toho nic nebylo. Prostě jsem si myslela, že kdyby mi o tom chtěla říct, tak by to udělala. Netlačila bych.“

Přikývla jsem a rozuměla jsem tomu – do jisté míry. „Nikdy ses o mně nezmínila?“

„Zmínila.“ Polkla Ashley. „Vzpomínám si,“ tiše se pro sebe zasmála, „jak se mě Dylan ptávala, kdo byla ta blonďatá hokejistka, která byla v zásuvce mého prádelníku.“

„V zásuvce se spodním prádlem?“ Ušklíbla jsem se a ona se zasmála. „Ty jsi měla mou fotku?“

„Tu sběratelskou kartičku z olympijských her z Vencouveru z roku 2010. Byla to fotka, na které jsi dávala vítězný gól.“ Začervenala se Ashley a odkašlala si. „Dylan byly teprve tři, když ji objevila položenou na mé posteli. Připravovaly jsme se do města, takže jsem mohla zamířit do školy a všechno své oblečení jsem měla rozházené po posteli. Milovala mé oblečení a nosila moje trička jako nadměrné dresy, když byla mladší.“

„Á.“ Zahihňala jsem se. Mohla bych si představit miniaturu Ashley běhající po pokoji v mámině oblečení.

„Tak ji sebrala a zeptala se, kdo je 'ta sexy hráčka'.“ Napodobovala hlas tříleté. „A já jí řekla, že ta hokejistka byla někým, s kým jsem si byla velmi blízká a která mi moc chyběla.“

Dívala jsem se na ni a cítila jsem, jak mi v hrdi bije srdce. „Lucas o tobě věděla jako o kamarádce. Chci říct, ráda slídila a v tom to bylo, když kladla otázka a já nerada před ní věci tajila. To bylo do doby, kdy jsme měly Dylan, která si dala dvě a dvě dohromady a spojila mou minulost s přítomností.“

„Páni,“ vydechla Ashley, „chytrolínka.“

„Vskutku.“ Přikývla jsem s úsměvem. „Takže jsi říkala, že jsi chodila po celou dobu na má utkání?“

„Na všechna.“ Začervenala se Ashley. „Ne, aby to znělo, že jsem byla příšerný fanatický fanoušek, ale byla to jediná tvoje část, kterou jsem měla. Pro Dylan se stal hokej záležitostí. Nikdy jsem ji nenechala hrát, ale ona ho neustále sledovala.“

„Každé utkání?“ Zeptala jsem se.

„Včetně těch po celém světě.“ Přisunula se Ashley blíž a její rty šeptaly proti mým. „Nikdy jsem tě neměla opustit, Spencer. Nikdy jsem se neměla vyděsit a utéct tak, jak jsem to udělala. Měla jsem být vyzrálejší a mluvit s tebou o tom, co jsem cítila. Vím, že by to fungovalo.“

„Ash.“ Vydechla jsem bolestně a zavřela jsem oči. Minulost mě stále trochu zraňovala, ale věděla jsem, že ty věci musí říct. Věděla jsem, že to nedělá, aby nám ublížila znovu bolestnými událostmi. Byla to jen součást našeho uzdravování. „Možná jsem neměla být tak průbojná nebo do sebe zahleděná.“

„Do sebe zahleděná?“ Opřela jsem se a zírala na ni. „Spencer, byla jsi puberťačka, která opravdu věděla, co ve svém životě chce. Měla jsi sen a chystala ses ho uskutečnit bez ohledu na cokoliv. K tomu je potřeba hodně odvahy, nemyslíš?“

„Stálo mě to tebe.“ Zamrkala jsem a zjistila, že trochu šeptám.

„Ne, já byla ta, která si vybrala snadnou cestu.“ Řekla Ashley pevně a já zjistila, že mám obličej v jejích rukou. „Byla jsi tak zatraceně dokonalá, Carlinová. Byla jsi ta nejkrásnější holka a chtěla jsi mě. Byla jsi kvůli mně ochotná všeho se vzdát. Byla jsi prostě tak dokonalá a bezpodmínečně jsi mě milovala a,“ přitiskla čelo k mému, „jsem tak šťastná, že tu právě se mnou teď jsi. Dýcháš stejný vzduch, sdílíš ty sladké polibky, jen – se mnou mluvíš.“

„Ashley…“

„Měla jsem být lepší. Měla jsem to vědět líp, víš?“ Nakonec se Ashley zarazila a zavřela oči. „Měla jsem tě víc milovat.“

„A miluješ?“ Zeptala jsem se a zavřela jsem své vlastní oči. „Miluješ mě teď víc?“

„Nikdy jsem nepřestala.“ Zašeptala Ashley proti mým rtům. „Nikdy, Spencer. I když jsme byly od sebe, tak jsem se do tebe zamilovávala ještě víc.“

Usmívala jsem se a cítila jsem, jak se mi oči plní slzami. „Řekni to.“

„Miluju tě.“ Otevřela Ashley své vlastní uslzené oči. „Tak moc tě miluju. Jsem do tebe tak zamilovaná, že mě to pořád děsí, ale tentokrát neuteču. Nikam neodejdu.“

Olízla jsem si rty, naklonila se a konečně jsem spojila své rty něžně s jejími. „Miluju tě, Ashley.“ Zašeptala jsem.

Nezáleželo na tom, kdy jsme s Ashley znovu přiznaly ta dvě slova, protože bez ohledu na cokoliv to bylo to, co jsme cítily a co jsme cítily celou tu dobu.

„Pověz mi,“ odtáhla se a lehce si otřela oči, „co si myslíš, že bylo nejlepším krokem, který si v posledních dvanácti letech udělala?“

„Návrat domů.“ Povzdechla jsem si a rozhlédla se po prázdném domě. „Kenora byla jediným místem, kde jsi mi slíbila štěstí a já ho našla – i když bez tebe. Ne jakože 'ou, já jsem tak šťastná a nepotřebuju nikoho' způsobem. Prostě tak, že jsem věděla, že to mohlo fungovat jen s Luc a se mnou.“

„Dobře.“ Usmála se Ashley. Vstala, vzala mou ruku do svých a také mě vytáhla. Její ruce byly za mým krkem a pak její hlava ležela na mém ramenu. „Tahle vůně mi chyběla.“ Její nos se mi lehce otřel o krk, když si přivoněla. „Vzpomínám si, jak byla trochu sladší potom, co jsi hrála hokej.“

„Ach, pot, kterým jsi byla posedlá.“ Škádlila jsem ji a držela ji u sebě těsněji.

„Nebyla jsem posedlá!“ Smála se Ashley a plácla mě po hrudi, a pak se na mě podívala. Byla tak krásná. „Jen jsem měla slabost.“

„Aha, slabost.“ Přikývla jsem se srdečným smíchem. „No, chybělo mi to,“ naklonila jsem se a přitiskla své rty na špičku jejího nosu, „jsi roztomilá.“

„Chceš odsud vypadnout?“ Zamrkala Ashley a projela mi prsty vlasy.

„Nudím tě?“ Našpulila jsem rty.

„Ne, ty trdlo,“ zavrtěla Ashley s uchechtnutím hlavou, „jen jsem myslela, že máš jiné plány a já si tě nechtěla zabrat jen pro sebe.“

Rozhlédla jsem se po tom místě a přikývla. „Ačkoliv bychom se měly projít.“

„Projít?“ Její oči se rozšířily jako talíře. „Spencer, bydlíš-“

„Přímo přes jezero. Zamrzlé jezero.“ Přikývla jsem s uculením a šla jsem si obout boty.

„Co je?“ Smála se mi, jako bych se zbláznila. „Spencer!“

„Hej,“ otočila jsem se a táhla ji ke dveřím potom, co sfoukla všechny svíčky, „nepojedeme. Teď pojď a vezmi si kabát. Na ledě není cesta, takže to bude mírně hluboké.“

„Také my chybělo tvé převzetí velení.“ Zavrčela potichu Ashley a plácla mě po zadku, a pak si vzala kabát a boty.

Na to jsme byly venku a já cítila, jak mi rukou vklouzla do mé, když jsme začaly slézat dolů nekrytou cestou k její plošině. Do bot mi napadalo hodně sněhu a věděla jsem, že Ashley ho má v botách také.

„Jsi si jistá, že ten led je bezpečný?“ Její hnědé oči se na mě ustaraně podívaly.

„Žiju na téhle řece roky, Ash. S Lucas někdy chodíme přímo přes něj jen proto, abychom pod ledem rybařily s Eph a Chase. Je to bezpečné.“ Stiskla jsem jí ruku. „Věř mi.“

„Věřím.“ Usmála se a to byl konec konverzace.

Bezpečně jsme došly na konec jezera a vzdychly úlevou, když jsme nakonec objevily odklizenou cestu, po které se dalo jít. „Nohy mám neskutečně zmrzlé!“

„Nekecej, Sherlocku.“ Ashley cvakaly zuby a já ji pustila po schodech nahoru před sebe. „Zabírám si sprchu jako první.“

64 – Kámo, na tom něco je

„Tak ty říkáš, že k získání její pozornosti s ní musím mluvit?“ Zeptala jsem se s rukou na bradě.

„Jak jinak.“ Chechtala se Lucas a přitáhla svou deku zpět přes Dylan.

Z Thunder Bay právě přestoupila na školu nová holka. Ani nemáte tušení, jak byla krásná. Oříškově hnědé oči, všude pihy, dlouhé vlnité vlasy, které ve skutečnosti dělaly prstýnky. Byla tak tichá a stydlivá, ale na hudebce po mně občas házely úsměvy.

Ve škole jsem byla v nebi.

Vlastně jsem se do ní těšila.

Nicméně jsem neznala její příjmení, ale díky seznamu rolí jsem znala její křestní.

Eliza.

„Přestaň slintat.“ Dloubla mě Dylan do tváře, když si čmárala do svého sešitu matematiky kreslenou postavičku. „Není to přitažlivé.“

„Kámo, na tom něco je.“ Pokrčila Lucas rameny a kreslila obrázek nějaké scenérie z časopisu. „Jestli se ti tak moc líbí, tak ji pozvi ven.“

Vždycky se mi zdálo, že ze všech holek dostávám radu od dvou, které jsou o pět a sedm let mladší než já. Měla bych se cítit ohrožená, ale necítila jsem se tak.

Byla jsem vděčná.

Proč? Protože to nemohou s ničím srovnat. Bez lhaní mi řekly, co si myslely, protože nevěděly nic lepšího.

A to mi dodalo sebedůvěru.

Samantha Taylorová byla jen zamilovaností a víte, vlastně jsem byla za ni a Carmen šťastná. Myslela jsem, že budu cítit zlomené srdce, ale nebylo tomu tak.

Eliza.

„Eliza?“ Zamračila se Lucas a podívala se na mě svýma velkýma šedýma Carlinovskýma očima. Myslím, že jsem právě řekla nahlas 'Eliza'.

„Ehm, víte, už je pozdě a vy dvě musíte do postele, takže si budu moci dodělat úkol z trigonometrie.“ Zasmála jsem se a vzala si své učebnice.

„Stejně se potřebuju vyspat do krásy.“ Pokrčila Lucas rameny a zahihňala se, když Dylan souhlasila, což přimělo tu blondýnu hodit po své mladší sestře polštář.

Doufala jsem, že mezi Spencer a Ashley šlo vše hladce. Znala jsem Spencer roky a jediný důvod, proč jsem věděla o jejích schůzkách s Aimee bylo, protože jsem zaslechla rozhovor mezi Spencer a mou mámou, Chase. Pak jsem se rozhodla být nad věcí a starat se o Luc, zatímco si Spencer užívala s čerstvě rozvedenou sexy blonckou.

Přesto jsem je nikdy neviděla spolu. Vůbec. Žádné randění, žádné mluvení o Aimee a žádné povídání Lucas o maminčině nové hračce.

Avšak s Ashley měly historii. Byla jsem součástí té historie. Rodiče mi řekli, že Ashley v Kenoře požádala Spencer o ruku, když byly v mém věku. Řekli mi, že Spencer byla chvíli mým idolem, i když byla jen dítě, které prošlo městem – ale protože hrála hokej, tak mi přišla fascinující.

Takže její návrat po letech se čtyřletou Lucas byl jako osud.

Není jisté, jaký osud, ale osud to byl.

Přišla jsem na to později ve svém životě.

Spencer zářila jako trenérka. Byla nejlepší a ke každému byla upřímná. Tlačila na nás, ale ne do bodu, kdy bychom ji nenáviděly. Dovolovala nám přestávky, a i když jsme prohrály utkání, tak nám to nepředhazovala pod nos.

„Přespíš?“ Slyšela jsem, jak si Lucas zívnula a vysvobodila mě z myšlenek.

„Ne,“ usmála jsem se, vstala jsem z postele, zavřela svou učebnici matiky a vzala tužku. Dylan už odpadla a já se tiše uchechtla a chystala jsem se ji zvednout.

„Ne,“ zavrtěla Lucas hlavou a přejela prsty Dylaninými vlasy, „je jí tu dobře.“

Přikývla jsem. „Dobře.“ Předklonila jsme se, abych políbila Lucas na tvář a pak Dylan na čelo. „Sladké sny,“ zašeptala jsem, „Luc,“ opět se na mě dívala, „děkuju za všechno.“

Lucas se trochu začervenala a pokrčila rameny. „Od čeho jsou nejlepší kamarádi?“

Bože, určitě byla ta pravá.

Šla jsem po schodech dolů, potom co jsem si posbírala učebnice a jakmile jsem dorazila k úpatí schodiště, tak jsem slyšela puštěnou sprchu.

Co?

„Haló?“ Zavolala jsem a poskočila jsem, když Spencer vystrčila z kuchyně hlavu. „Do prdele. K smrti jsi mě vyděsila!“

„Pozor na jazyk.“ Škádlila mě Spencer a pokrčila rameny. „Promiň, že jsem tě vyděsila.“

„To je v pohodě,“ chvíli mi trvalo, než se mi znovu ustálil srdeční rytmus, „kdy ses sem dostala a proč jsi mokrá?“

Spencer se ušklíbla a protočila oči v sloup.

Perverzní myšlenky uvažují podobně.

„Dorazily jsme asi před pěti minutami. Šly jsme z jejího domu.“ Spencer ukázala oknem tím směrem, kde byl její dům, ale venku byla taková tma, že jsem ho nemohla vidět.

„Pěkný,“ uculila jsem se.

„Ashley rozmrzá ve sprše.“ Uchechtla se, sundala si svetr a hodila ho směrem k prádelně na konci chodby.

„Myslela jsem, že jí s tím pomůžeš.“ Mrkla jsem a popadlá jsem svou školní tašku.

„Ach maličká, máš se ještě co učit.“ Chechtala se Spencer a sedla si hrnkem čokolády na gauč. „Odcházíš?“

„Měla bych.“ Zívla jsem a protáhla se. „Holky dodělaly své úkoly a pomohly mi s mým stejně jako se starostmi s mou holkou. Lucas šla právě spát, moje chyba, držela jsem ji vzhůru.“

„To mě nepřekvapuje.“ Pokrčila Spencer rameny a vstala, aby mě objala. „Jeď opatrně, prosím?“

Přikývla jsem a děkovala tomu, kdo nade mnou stál, že jsem v životě měla někoho takového jako Spencer. Byla nejlepší starší sestrou, jakou jsem si mohla přát. Ne, že by byla opravdovou starší sestrou, ale nikdy se ke mně nechovala jinak, než jako k mladšímu sourozenci a nejlepší kamarádce – sestra, která byla o dvanáct let starší než já.

„Fajn, Spence,“ přišla ze Sprchy v tričku bez rukávu a flanelových kalhotech Ashley, „sprcha je celá tvoje.“ Podívala se na mě a usmála se. Zastavila se u gauče. „Byly na tebe holky hodné?“

Á, ona si dělala starosti s chováním holek. „Byli to naprostí andílci.“ Řekla jsem upřímně a uculila se. „Někdy mám pocit, že hlídají mě.“

„Tak to je děsivá představa.“ Uchechtla se Spencer a pomalu se vydala do ložnice. „Hej, Jai,“ jemně se usmála, „zítřejší trénink je nepovinný.“

Nepovinný?

„Odkdy je trénink nepovinný?“ Zvedla jsem obočí a zírala na ni a na Ashley.

„Jsem trenérka a takhle jsem to rozhodla. Můžeš se ukázat, nebo spát. Tvoje volba.“ Pokrčila Spencer bezstarostně rameny.

Cože?

V hlavě se mi rozsvítilo. Ušklíbla jsem se a pomalu přikývla, když jsem ukázala na ty dvě. „Vy dvě si užijte zbytek večer.“

Rychle jsem z příjemného teplého domu odešla ven. Tiše jsem se smála a opřela se o dveře, a pak jsem se smála trochu hlasitěji.

Spencer si vrzne.

65 – Bez spánku ve Spencřině posteli

Mlčky tam seděla a sledovala oheň, který ji ozařoval. Usmála jsem se a dosušila si vlhké vlasy, a pak jsem hodila ručník směrem k prádelně. Sedla jsem si a odundala jí téměř suché kadeře z obličeje. „Na co myslíš?“ Zašeptala jsem a její hnědé oči vyhledaly mé.

„Na tebe.“ Odpověděla tiše a olízla si rty. „Děkuju ti za večer, Spencer. Opravdu jsem se bavila.“

Usmála jsem se a cítila jsem, jak se trochu červenám. „Byla to jen večeře.“

„Jen večeře?“ Nevěřícně vykulila oči. „Ať už to byla jen večeře nebo ne, tak to bylo úžasné.“

Bože, musela se na mě přestat takhle dívat. Seděla tam a vypadala tak klidně a stejně krásná tak, jak si ji pamatuju – ne-li víc.

„No, nemáš zač.“ Usmála jsem se. Vstala jsem a natáhla ruku. „Co kdybychom uhasily oheň a vydaly se nahoru.“ Ashley se na mě podívala se zvednutým obočím a chystala se otevřít pusu, když jsem přitiskla na její rty prst. „Holky spí a Ryn tady bude, než se probudí. Dovezu tě ráno před svítáním do tvého hotelu, když je stadion přímo vedle něj.“

„Ryn tady bude?“ Svraštila Ashley obočí.

„Jo, když trénuju, tak brává holky ráno do školy.“ Usmála jsem se a dál jsem hasila oheň.

„Myslela jsem, že půjdou s tebou.“ Pousmála se. „Chci říct, že vím, že já bych šla.“

„Aha,“ smála jsem se, „ale ty nejsi náctiletá. Spánek je pro Lucas vším, když může dospávat.

„Hej, já jsem byla přesně taková.“ Namítala Ashley, zatímco vstávala a následovala mě do kuchyně, aby si vzala vodu. „To bylo do té doby, než jsem se rozhodla, že časná rána jsou docela slušný.“

„Hm.“ Kopnutím jsem zavřela dveře od lednice a zvedla jsem obočí. „Tak to je důvod, proč si stěžuješ, že tě o sobotách ráno budím brzy?“

„Ale no tak,“ našpulila Ashley pusu a kousla se do rtu. „to byla většinou rána, kdy jsme usnuly asi ve čtyři hodiny ráno kvůli žhavému vášnivému sexu.“

Začervenala jsem se a olízla si spodní ret, než jsem se do něj krátce zakousla. Prohlížela jsem si ji od hlavy k patě, a pak jsem zhasnula světlo, položila ruku na spodní část jejích zad a něžně ji vedla k točitému schodišti. „Pokud si dobře vzpomínám,“ zašeptala jsem, když jsme šly tmavou chodbou ke schodišti, „to ty jsi byla ta, co se ujišťovala, že zůstaneme dlouho vzhůru.“

„Nikdy!“ Zalapala po dechu Ashley a škádlivě se na mě podívala, a potom povolila a pokrčila rameny. „Co mohu říct, Carlinová, jsi tak nějak mou viagrou.“

„Ach Bože.“ Zamračila jsem se a zaúpěla jsem. „To vůbec nebylo sexy.“

„Jen to říkám.“ Uchechtla se Ashley a my se ocitly v Dylanině pokoji. Tiše jsme otevřely dveře a uviděly její postel prázdnou a ustlanou.

„Lucas si ji zase nechala u sebe v posteli.“ Zašeptala jsem a věděla jsem, že se to stávalo často.

Ashley otevřela dveře od pokoje blondýnky a její úsměv byl rozplývající se. Dylan měla hlavu na Lucasině rameni a obě spokojeně spaly. „Je to jako by chtěly být sestry.“ Zašeptala v úžasu.

Podívala jsem se na Ashley z profilu a usmála se. „Jsou.“

Hnědé oči na mě zíraly a pak změkly a její rty zdobil nejnesmělejší úsměv.

Obě dívky jsem něžně políbila a sledovala jsem, jak Ashley udělala totéž. Tiše jsme za sebou zavřely dveře a vydaly se do ložnice. „Víš,“ zamumlala jsem, otočila jsem se a objala ji kolem pasu, „jen proto, že jsi měla Dylan dva roky potom, co jsem měla Lucas a nebyly jsme spolu to neznamená, že nemají být sestry.“ Náznakem v mém tónu byla statečnost a otevřenost. Musela se dozvědět, že jsem o nás přemýšlela jako o rodině, stejně tak jak o tom přemýšlela ona.

„Jen bych si přála, aby se věci udály jinak, víš?“ Věnovala mi napůl úsměv a pokrčila rameny. „Ale jsem ráda, že jsme tady – spolu.“

„A na tom záleží.“ Přikývla jsem a jemně ji políbila, než jsem došla k posteli. Sedla jsem si na kraj a sledovala jsem, jak Ashley stojí uprostřed místnosti a vypadá lehce nervózně. „Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se tiše.

„Jo.“ Vypustila povzdech a usmála se. „Jen nevím, jestli si mohu vlézt k tobě na postel a dotýkat se tě.“

Její přístup mě přiměl se usmívat a tiše se uchechtnout. Normálně bych k tomu řekla nějaký chytrácký komentář, ale z nějakého důvodu jsem nemohla.

Možná to byla řeč jejího těla, co vypadala tak křehce.

Možná věděla, že jestli řeknu něco jako obvykle, tak by to zničilo intenzivní chvíli, která okolo nás kroužila.

Měla jsem pocit, jako by všechno zamrzlo v čase. Připadalo mi, jak tam Ashley stála a dívala se na mě s takovou láskou a nervozitou, že jsem měla něco, co jsem musela udělat. Musela jsem jí dát pocit bezpečí. Musela jsem jí dát pocit lásky.

Musela jsem jí dát pocit, že ta chvíle, každá chvíle, kterou jsme spolu sdílely, byla skutečná.

Namísto toho, abych dělala chytrácké komentáře, jsem pomalu vstala. Mé oči byly jejími drženy v zajetí, když jsem sevřela lem svého trička a jedním pohybem jsem ho hodila přes celou místnost.

„Spencer.“ S potížemi Ashley vydechla, její oči ztěžkly a z mléčně čokoládové barvy ztmavly. Nemeškala a udělala ke mně pár kroků a zastavila se přímo přede mnou. „Jsi tak nádherná,“ zachraptěla, z čehož jsem zčervenala ještě víc.

Jen Ashley mě uměla přimět červenat se.

Bez ohledu na chvíli, ve které jsme byly.

Zadívala jsem se na ni a vůbec jsem nepřerušila oční kontakt. Spustila jsem jemné flanelové kalhoty, které jsem na sebe hodila, když jsem vylezla ze sprchy.

Polkla jsem, když se její hnědé oči pomalu vlekly po mém nahém těle a její rty se mírně oddělily. Polkla stejně tak, jako když vrátila svůj pohled nahoru a znovu zachytila můj pohled.

Zvedla jsem ruku a chytila ji něžně za tvář. Pár vteřin jsme tam stály, než moje rty nakonec jemně vyhledaly její. Tiše zasténala a pak hlasitěji, když jsem si ji k sobě přitáhla pevněji. Zachvěla jsem se, když mě rukama sevřela boky a pevně je stiskla. „Ashley,“ vydechla jsem a slastí jsem zavřela oči, „dotýkej se mě.“

Ze rtů jí uniklo zakňučení a já se ocitla zatlačená zády na postel. Sama se začala zbavovat oblečení.

„Nech mě to udělat.“ Tiše jsem poprosila a přitáhla si ji za lem jejího trička blíž. Stála mezi mýma nohama a její prsty se přesunuly do mých vlasů, když jsem jí trochu zvedla tričko a odhalila její břicho. Něžně jsem přitiskla nos k její hebké kůži a přivoněla si. „Chybělo mi to,“ zdůraznila jsem a znovu jsem si přivoněla a jemně jí políbila břicho, „a tohle,“ znovu jsem to udělala, jen abych slyšela, jak jí unikne tichý sten.

Její tričko bylo dole a já se činila na jejích flanelových kalhotách. Avšak jsem se zarazila, abych obdivovala tetování, které hrdě vynikalo. Přejela jsem přes něj bříškem palce, a poté jsem udělala totéž se rty. Její kalhoty spadly na podlahu a já přitiskla na její spodní část břicha čelo. Zavřela jsem oči a snažila se zklidnit své dýchání.

Ta chvíle byla také velmi ohromující.

Vystoupila z nich a navedla mou tvář, abych se na ni podívala. „Jsi v pohodě?“

Usmála jsem se a přikývla. Vstala jsem, abych se zmocnila jejích rtů ve vášnivém polibku. Zanaříkala a podruhé za dvanáct let bylo její vzrušené tělo proti mému. Zasténala jsem, chytila ji za zátylek a na krátký moment jsem polibek prohloubila, a pak jsem mírně ustoupila. „Mám se báječně.“ Odpověděla jsem tichým zastřeným hlasem a otočila nás.

Vedla jsem Ashley na postel. Její záda jemně narazila na matraci a naše těla se spolu pevně spojila. Navlhčila jsem si rty a sledovala jsem, jak jsou její oči jimi uneseny a znovu jsem ji políbila. Oddělila jsem naše nohy, aby do sebe lépe zapadly. Naše dechy byly přerývané z pocitu, že se naše těla k sobě přitiskla takovým způsobem, že se to dalo popsat jen jako 'neuvěřitelně úžasné'.

„Bože, Spencer,“ Ashleyin hlas se zlomil, když jsem se pohnula, abych ji políbila na krk a pomalu a opatrně jsem se sunula po jejím krku dolů.

„Zdálo se mi o tobě,“ zašeptala jsem proti její zarudlé pokožce, „zdálo se mi o tvém hlase, o tvých dotecích…“ sunula jsem se níž a s těžkými očními víčky jsem sledovala, jak se jí zvedala hruď. Milovala jsem způsob, jakým zamotala prsty do mých vlasů, aby si mě přitáhla zpět, abych ji políbila.

Zdálo se mi o ní.

Žhavé a mokré polibky s otevřenou pusou jsme sdílely delší dobu. Boky jsme proti sobě pohybovaly a já zavrčela, když se její nehty začaly po mých zádech výrazněji táhnout. Chtěla jsem jí ochutnat všude.

Chtěla jsem celé její tělo tetovat polibky, olizováním a okusováním. Chtěla jsem si ji označkovat.

Byla moje.

Posunula jsem její tělo níž a zastavila se na její hrudi. Jazykem jsem hladila její ztvrdlou bradavku. „Miláčku,“ zakňučela a to mi dodalo více sebedůvěry, abych ji nasála do úst. Okamžitě se zvětšila a já proti jejímu citlivému tělu zabručela. „Ach, Spencer…“

Někdo byl opravdu nažhavený.

Její boky se začaly proti mému stehnu pohybovat trochu rychleji a tvrději a rozmazávaly po mně její touhu. Ach Bože, chystala jsem se brzy explodovat.

Zdálo se, že v pokoji je desetkrát tepleji a to byla jedna z nejchladnějších nocí roku. Okna se dokonce začala zamlžovat, a že to nebylo zveličované.

Potom, co jsem strávila dostatečné množství času na jejích ňadrech, jsem se sunula k jejímu hrudnímu koši a tu a tam jsem si označila její dokonalou kůži. Její sténání začínalo být hlasitější, čím více se mé rty přibližovaly k jejímu břichu.

Do háje, byla sexy.

Cítila jsem pot pokrývající tenkou vrstvou její kůži.

Znovu jsem si přivoněla, jen abych si libovala v její nasládlosti. Polibky jsem přesunula níž a rty jsem narážela proti jejím chvějícím se svalům. Prsty jsem kroutila jejími bradavkami, díky čemuž se propnula a zalapala po dechu.

„Ashley,“ zašeptala jsem hlubokým vzrušeným hlasem. Rychle jsem přesunula své oči k jejím a ona vypadala s tím spojeným obočím v očekávání a jejím spodním rtem schovaným mezi dokonalými zuby, tak bolestně nádherně, „musíš být potichu, jasný?“

Nedala jsem jí šanci zareagovat. Její nohy byly položené přes má ramena a já se potopila do nejsladšího roztátého dezertu, jaký jste si kdy mohly přát…

…Ashley Daviesové.

Obloha byla tmavě modrá, což znamenalo, že se rychle blíží ráno. Usmála jsem se, jak si Ashleyiny prsty hrály s mými vlasy, zatímco moje brada spočívala na jejím břichu a já se na ni dívala.

Následovalo nejméně pět orgasmů…

…každá.

„Mmm,“ zašeptala jsem ospale, „to je příjemné.“

„Jo?“ Jejímu chraplavému hlasu se stále dařilo přivádět mě do varu. „Cítím se kvůli tobě tak dobře, Carlinová.“

„Jo?“ Zazubila jsem se a s tou trochou energií, která mi zbyla, jsem se opřela o ruce. „Jsem si jistá, že máme čas ještě na jedno kolo.“ Přitulila jsem se k jejímu břichu a hrdelně se zahihňala.

„Dneska musím začít učit.“ Vzdychla Ashley ospale.

Aha.

Jasně.

„Sakra,“ nemohla jsem si pomoc a usmála jsem se, „pořád se ocitáme v těchto nepříjemných situacích.“

„No, rozhodně si nestěžuju.“ Zanaříkala Ashley, protáhla si tělo a zakřupala jí záda. Její prsa byla v mém zorném poli dokonalá. „Přestaň na mě tak zírat,“ zašeptala a křenila se, když jsem vylezla na její tělo a sehnula jsem se, abych ukradla jemný hluboký polibek.

Ještě víc rozvášnilo chvíli to, když jsem si obkročmo lehla na její dokonalé boky a stiskla je svými stehny a ještě víc jsem polibek prohloubila.

„Kurva, ty umíš líbat,“ zamumlala a vlekla své konečky prstů dolů po mé páteři, díky čemuž jsem se prohnula a pak jsem ji zatlačila ještě víc do matrace, „to mě pojeb, Spencer.“

„Dobře, když na tom trváš.“ Horce jsem zasténala proti jejím rtům a položila ruku mezi její nohy a zanaříkala jsem, když její prsty vklouzly tak hluboko, tak snadno. „Ach, kurv-“ moje slova byla uvězněna jejím jazykem, který mi vklouznul do pusy a umlčoval mě, když jsem bokama začala přirážet proti jejím prstům.

„Ach ano, jsi tak vlhká.“ Vydechla Ashley a její nezaměstnaná ruka uchopila mou tvář a držela naše čela přitisknutá k sobě. „Kurva, jo.“ Znovu jsem vydechla a její jazyk mi olíznul spodní ret, než zajel zpátky do teplé jeskyně mých úst. „Kurva, ano.“ Zanaříkala, když jsem boky proti ní začala přirážet silněji.

Hlasitá Ashley byla kurevsky sexy.

Už téměř byla jen z pocitu, jak mé svaly těsně svíraly její prsty. Udělala se hned na to, co udělala mě. A to nemohlo být rajcovnější.

Spojila jsem rty s jejími, podepřela jsem jí rukou hlavu a cítila jsem, jak jsem se rychle napnula. Její prsty se s každým přírazem ohnuly a já si nemohla pomoc, ale chtěla jsem, aby ten pocit nepřestal. Chtěla jsem, aby mě vynesla výš a výš.

„Nepřestávej, Ash.“ Zakňučela jsem proti jejímu upocenému krku a v tu chvíli ruka, která držela mou tvář, padla na mou kyčel a stiskla ji, když jsem silněji jezdila na její ruce. Její boky se pohybovaly s mými, jen s takovou silou, aby nás to obě přivedlo přes vrchol – společně.

„Kurva, miluju, když se na mně uděláš.“ Ztěžka Ashley polkla a já přenesla své prsty k ústům a každý jsem svůdně olízla. Padla jsem do její náruče s množstvím vzdechů z potěšení, jak se mé tělo lehce třáslo.

Mlčky jsme se navzájem držely. Hlavou jsem spočívala na jejím rameni, když jsem pokračovala s kreslením obrazců na jejím břiše. „Musíme se osprchovat.“

„Odděleně.“ Podotkla Ashley s hihňáním.

S tím jsem s ní musela souhlasit. „Běž první.“ Zívla jsem a vůbec jsem nečekala, až se pohne.

„Ty běž první.“ Zívla stejně tak.

Musela jsem trénovat tým na tréninku za méně než hodinu a ona musela být na střední škole za méně než tři.

Byly jsme dokonalý pár.

Ona a já.

Já a ona.

My.

„Ty.“ Řekla jsem duchem nepřítomná a líně jsem hladila její pokožku. Bylo to jako za starých časů. Bylo to jako školní den a já musela být to ráno na časném tréninku. Culila jsem se a zavřela jsem oči. Ztrácela jsem se v minulosti, ale přesto jsem cítila přítomnost. „Ash?“ Zašeptala jsem a podívala jsem se na její zavřené oči. Tvář jí zdobil úsměv.

„Mmm?“

„Pořád jezdíš na snowboardu?“ Zeptala jsem se a prsty jsem vlekla dolů po svahu jejích prsou, jako by také jezdily na snowboardu.

„Mmm, na to vsaď svůj sladký zadeček, Carlinová.“ Zašeptala Ashley chraplavě a tiskla mě k sobě blíž. „Jezdívala jsem každou zimu do Whistleru, ale nebyla jsem tam pár let. Víš, kvůli té situaci a tak.“

„Jo.“ Podívala jsem se přes pokoj a všimla si, že se trochu začíná rozednívat. Čas se to ráno pro nás vůbec nezastavil.

Zatraceně.

„Přesto mi to chybí,“ její hlas se rozléhal tichou místností, „ale tak jako mi to chybí, ty jsi mi chyběla rozhodně víc.“

Vzhlédla jsem a balancovala nad jejím nahým tělem. „Hokej byl bez tebe ničím.“

„Spencer…“

„Myslím to vážně,“ zašeptala jsem, usmála se a jemně uchopila její obličej, „mám ten sport ráda a ráda ho hraju, nechápej mě špatně, ale bez možnosti ho s tebou sdílet,“ pokrčila jsem rameny, „opravdu neznamenal nic. Každé utkání jsem hrála pro tebe.“

„Spence.“ Vydechla Ashley, projela prsty mými vlasy a nehty mi něžně škrábala ve vlasech.

Začervenala jsem se, jak na mě upřeně hleděla. Netrvalo dlouho a můj budík se spustil a obě jsme se podívaly na hodiny. 4:30.

„Kurva.“ Našpulila jsem pusu a sedla si rozkročmo na svou nádhernou brunetu. „Musíš jít do školy?“

Ashley se chechtala, posadila se a objala mě kolem krku. Její rty se krátce otřely o mé. „Jestli si chci udržet zaměstnání, ve kterém jsem právě začala, tak ano.“

Zakňučela jsem.

„Prospi se, až se dostaneš z práce domů, ju?“ Zubila se Ashley a poklepala na mé boky, abych uhnula a ona si mohla vzít oblečení.

„A co ty?“ Zeptala jsem se tiše.

„Vezmu holky na večeři, zatímco budeš odpočívat, a pak se prohodíme.“ Usmíla se Ashley a přetáhla si tričko přes hlavu. „Teď se běž rychle osprchovat a než se holky vzbudí, tak mě doprovoď k mému autu, které jsi geniálně nechala na druhé straně jezera.“

Uchechtla jsem se a přikývla. Vzala jsem si čisté oblečení. Rychle jsem políbila Ashley, než jsem se vydala do sprchy.

Právě jsem měla celou noc úžasný sex s ženou svých snů.

Kdo by potřeboval spát?

Bylo to jako bychom strávily celý den bez odpočinku po dlouhé promilované noci.

Pff.

Nepotřebovala jsem spát.

66 – Lucas zjišťuje – Ashley vyučuje

Zívla jsem, když jsem zaslechla, jak v mámině ložnici dozněl budík. Vzdychla jsem, když jsem slyšela rychle zavřít dveře. Bylo příliš brzy pro dítě jako já, aby bylo vzhůru. Slunce ještě ani nesvítilo.

Otočila jsem se, abych se podívala na Dylan schoulenou a objímající polštář čelem ke zdi.

Musela jsem jít čůrat.

Dokázala bych to vydržet.

Zapnula se sprcha a já věděla, že se připravuje, protože půjde trénovat svůj tým. Tetička Alex řekla, že máma doopravdy nespala, protože vstává brzy ráno.

Nevadilo mi vstávat brzy, pokud jsem šla hrát hokej, ale jinak jsem si ráda přispala.

Což byl důvod, proč jsem byla mrzutá, protože jsem věděla, že bych tak snadno znovu neusnula.

„Lukey, přestaň se vrtět.“ Zabrblala Dylan v ospalosti a já se cítila provinile, že jsem sebou tak moc házela a otáčela se.

„Promiň, Dyl.“ Zašeptala jsem a nahnula se, abych ji políbila na tvář, a pak jsem vstala z postele a znovu ji přikryla. Natáhla jsem na sebe svůj modrý župan a vzala si skicák. Zapnula jsem lampičku na svém stole a dodělávala jsem ve svém skicáku scenérii. Víc mě bavilo kreslit lidi, protože to bylo, jako bych cítila jejich emoce a výrazy a zachytila tak okamžik.

Měla jsem ráda umění.

Necítila jsem, že mi těžknou oči, ale než jsem si to uvědomila, tak jsem slyšela zavřít vstupní dveře a pak si Ryn pískala svou pravidelnou ranní melodii. Táhlo na pět třicet a já usnula u svého stolu něco málo před hodinou.

Všimla jsem si, že Dylan využila jedinečné příležitosti prázdné postele a rozvalila se našikmo. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. Potlačila jsem zívnutí, a potom jsem prohrála bitvu se svým močovým měchýřem.

Potom, co jsem využila toalety, jsem se vydala chodbou a zastavila se u obrovského okna, které zdobilo schodiště. Mé oko zachytilo pohyb a tak jsem se podívala ven a mé šedé oči se vytřeštily nad tím pohledem a tak jsem naklonila hlavu.

Máma a Ashley.

Jejich ruce v rukavicích byly spolu sepjaté, když šly dolů po kluzkém svahu směrem ke schodům, které vedly k doku. „Co to kruci je?“ Zašeptala jsem a především jsem přemýšlela, proč tam jdou.

Zasmála jsem se nahlas, když Ashley jako první upadla a zadkem přistála na zemi. Moje máma vypadala, jako by se hodně smála, dřepla si, aby se podívala, jestli je bruneta v pořádku. Ještě víc jsem se smála, když Ashley stáhla mámu s sebou a vysmívala se jí.

Ten pohled byl k smíchu.

Byla jsem vzhůru.

Chystala jsem se odvrátit, když mi něco došlo.

Bylo časně ráno.

Ashley opouštěla dům s mámou.

...

Zalapala jsem po dechu a pevně jsem zavřela oči, když jsem se náhodou podívala zpět na ten pár, který se… líbal.

„Panebože!“ Vykřikla jsem hrůzou z vědomí, proč u nás Ashley strávila noc.

Co je?

Bylo mi jedenáct. Nebyla jsem hloupá!

S tetou jako byla Carmen a mámou jako Spencer jsem věděla, co to je sex.

„Hnus!!!“ Zaječela jsem hlasitě a vběhla jsem do svého pokoje. Úspěšně jsem vzbudila svou sestru a schovala se pod deku. Mnula jsem si oči, jako bych čistila myšlenky a obrazy z nevinné hlavy.

„Co se děje?“ Zeptala se Dylan s vytřeštěnýma očima a civěla na mě.

To bylo, když jsem se musela smát.

Smála jsem se, protože to bylo trochu k smíchu.

Máma a Ashley…

… spolu.

Pak jsem cítila úlevu.

Úlevu, protože jsem zírala na Dylan a její ustaranou tvář a uvědomila jsem si, že ve chvíli, kdy konečně dorazila, jsme byly rodina.

Já, Lucas Evelyn Carlinová, jsem měla skutečnou rodinu.

Ale co bylo důležitější, že moje máma byla šťastná.

Škola byla obrovská. Samozřejmě ne tak obrovská jako v Southview, ale stejně. Katolická škola vzdálená pár bloků byla ještě menší, než Beaver Brae. Bylo smutné, že mě na učitelské místo v Saint Thomas Aquinas odmítli vzít, protože jsem byla 'lesbička', a tudíž jsem 'hřešila'.

Jo, to město bylo docela povrchní, ale na druhou stranu, to taky bylo skutečně velké město.

Tak jsem stála v zimě a zírala na svůj nový život. Můj nový začátek.

Na ten, na který jsem se nemohla dočkat, až do něj vstoupím.

„Ashley?!“ Otočila jsem se a uviděla, jak se na mě zubí Jaiden, která měla přes rameno přehozenou brašnu. „Co tady děláš?“

„Ehm, pracuju?“ Culila jsem se. Vydaly jsme se k velkým vstupním dveřím a vystoupaly jsme několik schodů. „Tak co? Šla jsi tohle ráno na trénink?“

Spencer mě musela vyklopit u hotelu, kde jsem se rychle osprchovala a převlékla. Chtěla jít do mého pokoje, ale rozhodně byla jedna věc, která se na té ženě nezměnila – její sexuální touha a nenasytnost.

Milovala jsem oboje.

Ale musela jsem někde, i když nerada, nakreslit čáru.

„Samozřejmě.“ Dívala se na mě Jaiden, jako bych měla dvě hlavy. „Hokej je moje prostřední jméno.“

„Myslím, že to půjde dobře s 'Wyntersovou'.“ Ušklíbla jsem se a ona po mě střelila posměšný pohled.

„Ha ha.“ Zastavila se a nahnula se blíž. „Ať už se mezi tebou a Spencer včera večer stalo cokoliv, děkuju.“

Začervenala jsem se.

Myslím, že jsem pyšná na věci, které jsem pro Spencer mohla udělat – ve všech směrech, ale být k tomu vyzvána sedmnáctiletou bylo trochu trapné.

„Na tréninku nás brzy opustila a my vlastně měly krátkou hru bez jejího ustavičného kritizování každého našeho pohybu.“ Upravila si Jaiden na rameni tašku a poplácala mě po zádech. „Děkuju.“

„No, ehm,“ usmála jsem se a pokrčila rameny, „nemáš zač?“

„Slečno Daviesová!“ Otočila jsem se v dlouhé chodbě a uviděla jsem muže středního věku, jak vyrovnaně kráčí. Byl to ten, co mě krátce vyzpovídal, než prošel můj životopis a žádost do školního sboru.

„Pan Treadway.“ Usmála jsem se zdvořile.

„Dobré ráno, Jaiden,“ kývnul směrem k náctileté.

„Řediteli Treadway.“ Přikývla Jaiden a kousla se do spodního rtu. „No, půjdu si najít nějaké bezva lidi do jídelny.“ A byla pryč.

„Jsme rádi, že vás máme v učitelském sboru a prosím, říkejte mi Wille.“ Pokynul, abych ho následovala. „Protože je tohle střední škola a máme čtyři různé stupně výuky, tak máte před sebou celý den hudby. Ukážu vám hudebnu.“

Od prvního patra to nebylo daleko. Vybudovaly hudebnu v suterénu na druhé straně budovy, kde byla tělocvična. Byla obrovská a všude bylo uspořádané vybavení. Piano trčelo z horní části pódia a kytary byly úhledně umístěné na policích stejně tak jako všechny dřevěné a žesťové nástroje.

„O tuto místnost se čas od času dělí s dramatickým kroužkem, pokud mají zkoušky kvůli představení. Což tak nastane, když jsou Vánoce za dveřmi. Do značné míry mají tohle místo obsazené.“ Byl velmi přátelský a připomněl mého středoškolského ředitele ze Southview.

„Pokud nebudete mít žádný předmět, tak jsem si jistý, že využijete volného času, abyste pracovala na notách. Máme zde směrnice k zájmovým útvarům, kterými se budete muset řídit, ale co je na hudbě hlavní, je to, že je víceméně volná.“ Will Treadway mi podal nějaké obálky. „Tohle jsou zaměstnanecké výhody. Můžete je vyplnit, až budete mít čas. Až je budete mít vyplněné, tak je můžete předat paní Fillionové, naší školní sekretářce. Jo a,“ podal mi další zalepenou obálku, „tohle je vaše smlouva. Je tam napsaný plat, ale neděste se, zvýší se, když u nás zůstanete delší dobu.“

Ušklíbla jsem se. Nepotřebovala jsem peníze.

Měla jsem Kenoru.

Se Spencer, Dylan a Lucas.

Měla jsem všechno.

„Díky.“ Odpověděla jsem zdvořile.

„Nějaké otázky?“ Zvedl obočí.

Docela dost jsem si nastudovala plán třídy a věděla jsem, jaké ročníky následují a v kolik hodin. „Kdybych nějaké měla, tak budete první, na koho se obrátím.“ Uculila jsem se a on přikývl.

„Támhle ta místnost je vaše,“ ukázal k malé místnosti a podal mi pár klíčů. Vysvětlil mi, který klíč je ke kterým dveřím, „je to váš kabinet.“

„Aha.“ Měla jsem kabinet.

Zubila jsem se.

Začal zvonit zvonek a on mi řekl, že je to první ranní zvonění. Další bude následovat za patnáct minut a studenti by měli být ve třídě. Další zvonění bude pět minut nato a bude naznačovat přípravu na hodinu a všichni studenti by měli dorazit.

„Hodně štěstí, slečno Daviesová.“ Vřele se usmál.

„Ashley a děkuju.“ Otočila jsem se a zběžně si prohlédla místnost.

Rozhodně jsem si na to místo dokázala zvyknout.

Po dvaceti minutách jsem stála před třídou třiceti dychtivých studentů, kteří na mě zírali s vykulenýma očima.

„Ahoj.“ Usmála jsem se, mávla jsem a odkašlala si. „Jsem slečna Daviesová a budu vaší učitelkou po zbytek semestru.“

Mlčeli.

„A protože jsem tu nová a ještě všechny neznám, tak co kdybychom si udělali kolečko a vy mi řeknete, na jaké nástroje hrajete.“ Pobídla jsem je a slyšela jsem pár zabrblání, ale nějaká dívka s vlnitými vlasy se zdvořile přihlásila.

„Ehm, hraju na bicí.“ Usmála se a trochu pokrčila rameny. „Jo a jmenuju se Eliza.“

Přikývla jsem a usmála se. Tiše jsem ji poděkovala, že začala, protože se celá třída podělila o své hudební nástroje a jména.

„Uf, promiňte, že jdu pozdě!“ Slyšela jsem zabouchnout dveře a stála tam Jaiden Wyntersová. „Slečno Daviesová…“ ušklíbla se a loudala se k prázdné židli v přední řadě. „Měla jsem vědět, že vyučujete tenhle předmět.“

„Hm,“ zvedla jsem obočí, „proč jdete tak pozdě? Hodina začala před deseti minutami.“

„No,“ opřela se o židli a dala si nohu přes nohu. Její oči doputovaly k té plaché dívce, „ehm, jen jsem si musela něco zařídit.“

„Ve svém volném čase, Jaiden.“ Varovala jsem ji a trochu se usmála, když se na Jaiden podívala Eliza a pak znovu dolů.

„Jistě.“ Přikývla Jaiden a opět se na mě dívala s vítězoslavným úsměvem. „O co jsem přišla?“

„Na jaký hraješ nástroj?“ Zeptala jsem se.

„Na kytaru,“ sedla si Jaiden zpříma a vytáhla svou složku se skladbou, kterou už měli ostatní vyndanou, hned když vstoupili do třídy, „vážně budeme hrát? Slečna Hebertová nás učila jen stupnice. Nemyslím si, že jsme někdy předtím hráli celou skladbu.“

„Jai má pravdu.“ Myslím, že jeho jméno bylo Michael. „Ta učitelka byla krutá.“

„Vím to, jasný?“ Otočila se Jaiden a podívala se na toho kluka, co se na ni klidně smál.

„No, opravdu si něco zahrajeme,“ nabídla jsem a prohrabala jsem se starými učitelskými notami. „Páni, to teda byla.“ Zamumlala jsem a zjistila jsem, že nic z toho není hratelné. „Dobře, vezměte si nástroje a začneme odsud.“

Hlasité zahučení a řvaní mě přimělo se usmát. „Jste úžasná, slečno D!“

Byla jsem jim sympatická.

Dobře já.

Den byl u konce a já si ve svém kabinetu balila věci do svého kufříku. Během dne jsem učila čtyři třídy a přišlo mi, že to uteklo rychle. Rozhodně jsem si svůj první den užila a byla jsem šťastnější, že mě mí studenti měli rádi a že mě respektovali.

„Slečno Daviesová?“

Otočila jsem se a uviděla jsem, jak se na mě stydlivě usmívá Eliza. „Ahoj, Elizo,“ zubila jsem se a přestala jsem ve své činnosti. „Pojď dál,“ vstoupila dovnitř a chytila se své tašky, „je všechno v pořádku?“

„Co? Á, jo…“ trochu se zasmála a odkašlala si, „jen jsem přemýšlela, jestli byste mi mohla dát soukromou lekci kytary?“

„Jistě.“ Usmála jsem se. Vyšla jsem z kabinetu a sbírala jsem podepsané notové papíry. „Podepiš je tady a ujisti se, že mi je zítra vrátíš.“

„Dobře.“ Usmála se a načmárala na noty své jméno. „Díky.“ Chystala se otočit, když dovnitř vběhnul někdo další.

„A do prdele,“ vydechla Jaiden se zamračením a klekla si k Elize, „O-O Omlouvám se. Nedívala jsem se na cestu.“ Začervenala se. Vzhlédla ke mně a zamračila se, když jsem se ušklíbla.

„To je v pohodě. Nic mi není.“ Jemně se Eliza usmála, vstala a otřela si zadní část džínsů.

„Ty hraješ na kytaru?“ Zeptala se Jaiden s náznakem překvapení v hlase.

Eliza se kousla do rtu a pokrčila rameny. „Ne tak docela.“

„To neznamená, že si nemůže jednu vzít domů a zahrát si.“ Nabídla jsem.

„Jestli, ehm,“ usmívala se Jaiden na náctiletou s havraními vlasy, „jestli někdy budeš potřebovat pomoc, tak mi můžeš zavolat?“

Eliza se zazubila. „Děkuju,“ popotáhla si brašnu, „musím stihnout autobus, ale díky, Jaiden.“

Jaiden a já jsme obě sledovaly, jak odchází s kytarou v ruce. „Páni,“ vydechla, „řekla moje jméno.“

„Jo.“ Přikývla jsem a vrátila se zpátky do kabinetu pro kufřík. „Jaiden se nám zamilovala? Co se stalo se Samanthou Taylorovou?“

„To je staré, drž krok.“ Mávla Jaiden rukou. „Hej, moji rodiče by mi tohle ráno dali auto. Jdeš do Rapture?“

„Jedu vyzvednout ke Spencer domů holky. Potřebuješ svézt?“ Zeptala jsem se.

„Když by ti to nevadilo.“ Uculila se Jaiden. „Jste nejlepší, slečno Daviesová.“

67 – Carlinová, skvělý detektiv

„Mami, budeme mít možnost vidět se letos o Vánocích se strejdou Aidenem a tetou Kylou?“ Zeptala se Lucas, která jedla na zadním sedadlo jablko.

„Samozřejmě,“ usmála jsem se a zaparkovala na příjezdové cestě.

„Kdo jsou strejda Aiden a teta kyla?“ Zeptala se Dylan, když jsme vylézaly z Blazeru.

„Teta Kyla je mámina nejlepší kamarádka.“ Křenila se Lucas, „a strejda Aiden je její manžel.“

„Aha,“ pokrčila Dylan rameny a vzala si svůj malý batůžek. „Mám domácí úkol, Spencer. Pomůžeš mi?“

„Samozřejmě, zlatíčko.“ Usmála jsem se a všechny tři jsme se vydaly do domu. Pověsila jsem si kabát a pomalu se vydala do své ložnice. Zastavila jsem se ve dveřích a uculila se, když postel, která byla obvykle každé ráno ustlaná, dnes nebyla.

Dvě upocená zamotaná těla se minulou noc v téhle posteli milovala. Zavřela jsem oči a zachvěla se.

„Mami?“ Šťouchla mě Lucas do boku a zubila se, když jsem vyjekla. „Ty sis dneska ráno zapomněla ustlat postel?“ Zvedla obočí.

„Co?“ Smála jsem se a rychle jsem hodila přes postel přehoz a naklepala polštáře. „No, ehm, jo, přeslechla jsem budík.“

„Aha,“ její šedé oči se na mě uličnicky dívaly, „já ho slyšela.“ Díky mému hroznému výrazu potlačila chichotání.

„No jo, ale pak jsem zase usnula.“ Odkašlala jsem si a odfoukla si pár pramínků z očí. „Jdu se převléknout, Lucas. Začni si prosím dělat domácí úkoly.“

Lucas zasalutovala, odhopsala z mého pokoje a zavřela za sebou dveře.

Vrhla jsem se zády na neustlanou postel a dlouze jsem vzdychla. Události z předešlé noci a toho dne, na mě dolehly. Zavřela jsem oči a brzy jsem se ztratila ve světě plném snů o Ashley.

Vzbudila jsem se ve tmě. „Do prdele,“ zamumlala jsem a rychle se převlékla. V domě bylo podivně ticho a já zjistila, že oba pokoje holek jsou prázdné a nedotčené. Dole víceméně to samé.

Našla jsem na snídaňovém baru úhledně položený vzkaz.

Spence,
říkala jsem ti, že si potřebuješ zdřímnout. Vzala jsem holky do Rapture a nedělej si starosti, přiměla jsem je, aby si udělaly své úkoly – i když hodně fňukaly.
Uvidíme se později, krásko.
xo Ash

Zmínila jsem se, jak jsem byla neskutečně zamilovaná?

Přitiskla jsem si vzkaz ke hrudi a usmála se.

Zaklepání na dveře mě přimělo povyskočit a já spěchala otevřít. „Ahoj Carmen.“

„Ahoj.“ Její úsměv byl jako obvykle oslnivý.

„Co se děje?“ Zamračila jsem se.

„Sam mě opustila.“ Svěsila Carmen hlavu a já zvedla obočí.

„Do prčic. To je mi líto.“ Přitáhla jsem si ji do objetí.

„Jo, jela na týden na Nový Zéland a já ji ani nemohla přesvědčit, aby zůstala.“ Zamumlala mi do krku.

„Takže ona tě neopustila, jakože opustila?“ Odtáhla jsem se a svraštila obočí.

„Cože?“ Nakonec se Carmen rozesmála. „Holka, kdybych měla šanci ti ukázat, jak jsem dobrá v posteli, tak bys věděla, proč by mě Sam neopustila.“

„Potvoro.“ Odstrčila jsem ji. „A to jsem si myslela, že se s tebou rozešla!“

„Ha ha.“ Ušklíbla se Carmen a pokrčila rameny. „Stejně jsem smutná, Carlinová. Rozvesel mě.“

„Běž někam.“ Zubila jsem se, zakroutila jsem hlavou a vzala si kabát. „Máš hlad? Mám rande se třemi kráskami, co na mě čekají v Rapture.“

„Už jsem jedla, ale nebude mi vadit dělat ti společnost.“ Křenila se Mandezová a vykročila ven. „Tak co jsi včera večer na svém rande dělala?“

„Šly jsme Domů.“ Usmála jsem se, nastartovala jsem Blazera a nechala ho zahřát. „Pak mě vzala k ní a pak jsme se vrátily zpátky ke mně…“ zarazila jsem se, když se zmateně zamračila. „Ztratila ses?“

„Takže jste šly k tobě, pak k ní a pak zpátky k tobě?“ Carmen vypadala tak ztraceně.

Smála jsem se a zavrtěla hlavou. „Domov, je restaurace.“

„Aha!“ Plácla se do hlavy a zavrtěla s ní. „Páni, zdá se, že můj mozek opustil hlavu a zůstal na hotelovém pokoji mezi Saminýma nohama.“

„Ach Bože.“ Uchechtla jsem se a zamračila se. „Prosím tě, nepotřebuju mít v hlavě tyhle představy.“

„Ale no tak přiznej, že to jsou naprosto sexy představy.“ Ušklíbla se pomalu Carmen a zavrtěla obočím.

„Rozhodně ne tak sexy, jako včera večer moje hlava mezi Ashleyinými nohami.“ Olízla jsem si rty.

Carmen se odmlčela a přemýšlela o tom. „Jo, to by bylo dost sexy.“ Smála se a šťouchla mě. „Starej se o řízení, Carlinová.“

„Mami!“ Usmívala se Lucas, když vešla do kavárny Spencer po boku s Carmen. „Už mám všechny úkoly hotové.“

„Hodná holka.“ Zubila se Spencer a naklonila se, aby svou dceru políbila na tvář. Její oči vyhledaly mé a ona se usmála a pomalu mrkla. „Rozdala jsi dnes hodně domácích úkolů?“ Zeptala se mě.

„Ne.“ Sedla si vedle mě Jaiden a ovívala se. Vypadala trochu zarudle. „Tenhle vánoční shon je běs, víte? Myslím, že všichni jsou tak líný, aby si zašli domů a uvařili si večeři sami, než aby si ji koupili?“

„Promiň, chceš, abychom odešly?“ Zvedla Carmen obočí.

„Ne.“ Zamumlala Jaiden.

„Jaký byl tvůj první den?“ Sedla si vedle mě Spencer a pod stolem její prsty vyhledaly mé a krátce je stiskly.

„Dobře.“ S přikývnutím jsem se usmála. „Vím, že si to zamiluju.“

„Víš, co ještě není fair?“ Znovu se ozvala Jaiden a naklonila se, „už je dost špatné, že Spencer musí být 'trenérka Carlinová', ale teď ještě ke všemu musí být Ashley 'slečna Daviesová', co to je sakra za sračky?“

„Díky tobě naše holky zbohatnou.“ Zašeptala jsem, když tam Lucas a Dylan seděly s otevřenýma rukama a čekaly.

„Na,“ strčila Jaiden deseti dolarovou bankovku do Lucasiny ruky, „teď můžu říct ještě osmkrát sprosté slovo.“

„Ne,“ zamračila se Lucas, “můžeš jen čtyřikrát.“

„To ani náhodou. Dala jsem ti deset dolarů!“ Hádala se dospívající.

„Jo, ale my jsme dvě,“ křenila se Lucas a zvedla obočí, „osm děleno dvěma jsou čtyři, proto musíš dát každé dolar, ne?“

Spencer se šklebila a mrkla na Lucas, která hrdě zářila. „Má mozek po mně.“

„Jo no, vaše mozky jsou sračky. Sračky. Sračky. Sračky.“ Zamumlala Jaiden a vstala. „Bylo to čtyřikrát a jsme si kvit.“

„Doufám, že budou dobře utracené.“ Uchechtla se hlasitě Lucas a sledovala jak Jaiden odchází a podává Dylan peníze. „Kup si něco pěkného.“

„Á, děkuju, Lukey!“ Culila se moje dcera a podala mi peníze. „Nechci je utratit.“

Strčila jsem je do kapsy a poplácala na ni. „Jsou v bezpečí.“

„Lidi, jste tu dlouho?“ Zeptala se Carmen a natáhla ruku, aby mi z talíře ukradla hranolku. Podívala se na mě, pokrčila rameny a mrkla.

„Ani ne.“ Odpověděla jí Dylan. „Nejdřív jsme šly do Walmartu a maminka se naštvala, protože tam bylo přeplněno a lidi byli hloupí.“

„Jo, řekla, že z toho místa lidi hloupnou.“ Uchechtla se Lucas.

Spencer otočila hlavu, aby se na mě podívala s pobaveným úsměvem a trochu se začervenala.

„No jo, řekla.“ Jaký to návrat, Daviesová.

„Někdo je trochu podrážděný?“ Zvedla Spencer obočí, stiskla mi stehno a kousla se do rtu.

„Někdo se včera večer moc nevyspal.“ Zamumlala jsem.

„Někdo se o to měl postarat.“ Zamumlala Spencer.

„Někdo dneska ráno přeslechnul budík.“ Nadhodila Lucas a já i Spencer jsme si vyměnily pohled. „Viď, mami? Jsi mi to říkala.“ Lucasiny šedé oči ve smyslu výzvy provrtávaly mé.

„Jo, to jsem řekla.“ Zasmála se nervózně Spencer a Carmen se ušklíbla.

„Proklaté budíky, všechno zničí.“ Chechtala se Carmen.

„Hej, Ash,“ pořád se na mě Lucas soustředila, „umíš bruslit?“

„Ehm,“ zamračila jsem se, „umím stát v bruslích na dvou nohách.“

Lucasin úsměv se změnil v naprosto uličnický Spencřin úsměv. „Skvěle, tak si se mnou můžeš v sobotu ráno zabruslit.“

Spencer se na mě podívala a pokrčila rameny, protože nerozuměla, o co její dceři jde.

„Co budeš chtít, Luc.“ Přikývla jsem a tak nějak jsem byla ze sledu událostí zmatená.

„Dobře.“ Odmlčela se Lucas a ušklíbla se. „Jsme domluvené.“

68 – Deset stop nad zemí

Byl pátek odpoledne a já na večer neměla žádné plány. Zabouchla jsem svou skříňku a zamířila do hudebny v naději, že zastihnu Ashley před odchodem. Doufala jsem, že měla se Spencer plány, protože bych mohla využít společnosti holek.

„Ahoj Jaiden.“ Otočila jsem se a uviděla před dveřmi hudebny stát Elizu, která si v ruce točila paličkou od bicích. „Čekáš na slečnu Daviesovou?“

„Jo.“ Vydechla jsem a kousla se do rtu. Snažila jsem se nedívat na tu dokonalou pihovatou tvář a krásné oči.

Jé.

Tála jsem na kaši.

No, technicky to byla její vina.

Protože tam stála a vypadala tak, jak vypadala.

„Zrovna telefonuje,“ moje kráska s havraními vlasy se stydlivě usmála, spustila brašnu na podlahu a více se opřela o zeď, „byla jsem, ehm, jen pro kytaru.“

„Aha. Já taky.“ Usmála jsem se a opřela se od protější zeď.

Lhářka. Už jsem jednu měla.

Byl to dárek od Spencer a Lucas.

„Myslela jsem, že jsi slečně Daviesové řekla, že si můžeš přinést svou vlastní, pokud bude zaneprázdněná?“ Škádlivě prohnula obočí a nevinně se usmála, když jsem se zbaběle obrátila.

„Jasně.“ Polkla jsem a přikývla. „Takže dáváš ve třídě pozor.“

„S učitelkou jako je slečna Daviesová nedávat pozor?“ Eliza se mírně začervenala a dívala se jinam.

Takže jsem měla šanci.

„Rozhodně.“ Přikývla jsem a smála se ve snaze zmírnit napětí z rozpaků.

Mlčky jsme tam několik minut stály, než Ashley otevřela dveře od hudebny. Byla překvapená, že nás tam obě vidí stát. „Jé, holky, pojďte dál.“ Následovala nás do velké místnosti a usmívala se.

„Doufala jsem, že bych si mohla na víkend půjčit kytaru.“ Kousla se Eliza do rtu.

„Samozřejmě.“ Tiše se Ashley zasmála a pak odvrátila zrak ke mně. A nech mě hádat. Chceš odvézt do Rapture?“

„Vlastně máma byla dneska ráno docela v pohodě. Nechala mě vysadit ji v práci, takže jsem si mohla vzít auto.“ Zubila jsem se. „Doufala jsem, že budou dnes večer Lucas a Dylan k mání.“

Ashley měla ve tváři překvapivý výraz. „Myslím, že ano, proč?“

„Chybí mi ti mrňousové.“ Pokrčila jsem rameny a sedla si na židli. Rafinovaně jsem očumovala Elizu, když se sklonila, aby sebrala paličku, co jí upadla.

„No, myslím, že dneska večer Spencer koučuje jejich zápas.“ Ashley zavřela složky a strčila je do kufříku. „Ale jsi víc než vítána, abys přišla na zápas a pak se s nimi poflakovala.

„Ty a Spence nemáte na potom žádné plány?“ Zeptala jsem se a sugestivně jsem zavrtěla obočím.

„Jai,“ vzdychla a protočila oči v sloup, „ne všechno kolem nás se točí kolem sexu.“

„Ne,“ souhlasila jsem, „ale většina věcí se Spencer je o sexu, když se jedná o tebe.“ Pokrčila jsem rameny. „Jen protože to nevidím, neznamená, že to neslyším. Mám za rodiče dvě lesbičky a je fakt, že ty tři, vlastně čtyři včetně Carmen, v podstatě mluví jen o sexu.“

„Vážně?“ Zvědavost na ní byla to nejlepší. Sedla si vedle mě, nahnula se a čekala, až budu pokračovat.

„Nechutný. Nebudu ti říkat, co si povídají.“ Lehce jsem ji odstrčila a zasmála se.

„Jo, tak nechutný, že v podstatě odposloucháváš svoje rodiče.“ Usmála se Ashley a vstala.

„Vzala jsem si tu stejnou kytaru,“ tiše nás přerušila Eliza, „musím běžet, než mi ujede autobus a kdyby mi ujel, tak bych domů došla až po setmění.“

„Kde bydlíš?“ Zeptala jsem se jen ze zvědavosti, samozřejmě.

„U věznice.“ Pokrčila Eliza rameny a vzala si své věci blíž, než se podívala na hodinky a rychle odešla potom, co prohodila rychle 'zatím'.

Ashley se na mě podívala a já se podívala zpátky ke dveřím.

„Uvidíme se pozdějc.“ Zakřičela jsem, než jsem se rozeběhla chodbou, abych dohonila Elizu.

„Hej,“ řekla jsem a vzala ji jemně za paži. Hleděla jsem na ni a ona polkla. „Hele, mohla jsem si vymyslet totální lež a říct, že tam bydlím nebo, že tam mám cestu, ale to bych pak ze sebe udělala trapku, jako jsem to udělala s kytarovou linkou-“

„Chceš mě učit, jak na tuhle věc hrát?“ Přerušila mě Eliza s hloupým úsměvem, přesto mě to zaskočilo nepřipravenou. „Chci říct, že umím základní akordy, ale nevím, jestli jsem vhodná pro hraní na 'kytaru' potom, co jsem celý život hrála na bicí.“

„Ehm, jo…“ usmála jsem se a přikývla, „jasně.“

„Bezva.“ Usmála se a kousla se do rtu a její oči sledovaly, jak jí ujíždí autobus.

„Takže máš na dnešní večer plány?“ Povzdechla jsem si a nervózně se poškrábala na zátylku.

„Ne.“ Odvětila tiše.

„Máš ráda hokej?“ Zeptala jsem se znovu.

„Nikdy jsem ho nehrála, ale sledovat zápas je docela fajn.“

„Chceš se dneska večer ke mně přidat a sledovat devítileté až jedenáctileté děti válet se na ledě?“ Zubila jsem se, když se zeširoka usmála a přikývla. „Dobře, tak pak tě mohu hodit domů.“

„Nevadí ti to?“ Zeptala se nejistě.

„Nenabízela bych to.“ Usmála jsem se a vzala si od ní její batoh.

„Jaiden?“ Uchechtla se Eliza. „Ta kytarová linka byla dost mimo.“

Obrátila jsem oči v sloup a rozpačitě jsem zaúpěla. „Já vím.“

„Mělo by být zcela nezákonné, abys učila na střední škole plné pře-hormonovaných puberťáků.“ Našpulila jsem ret, když si Ashley dovybalila poslední krabici s oblečením. Kromě nějakých základních spotřebičů a několika dalších krabic se nastěhovala do svého nového domu a vypadalo to tam trochu víc jako… doma.

„Není to, jako že bych chodila do školy oblečená v mini sukních a upnutých svetrech.“ Protočila oči v sloup a hodila mi na hlavu pár ponožek.

„Jo, jasně, to jsi nosila před dvanácti lety.“ Škádlila jsem ji a pohodila jsem ponožky do jejího šuplíku.

„Nestěžovala sis.“ Její oči se zaleskly a já se uchechtla. „Kromě toho jsi ty sukně náhodou milovala.“

„To ano.“ Bez oponování jsem přikývla.

„Hej,“ otočila se, vzala mou ruku a táhla mě směrem k chodbě, „chtěla jsem počkat, dokud nebudu mít vše hotové, ale protože jsi tady teď, tak jsem si pomyslela, že nebude na škodu, když ti to ukážu.“ Zastavily jsme se u zavřených dveří a já naklonila hlavu na stranu a přemýšlela, jak mi to předtím mohlo uniknout. Na dřevěné destičce byly vyryty iniciály 'L.E.C.'

„Ash…“ řekla jsem v úžasu a ona se jen usmívala. Otočila klikou a otevřela dveře do malé místnosti. Rozsvítilo se světlo a já stála uprostřed prázdného pokoje se stěnami, které byly od podlahy ke stropu celé pokryté náčrtky Lucasiny tvorby. „Ashley…“ otočila jsem se, abych se na ni podívala v ještě větším úžasu. Stála červenajíc se ve dveřích a chovala se stydlivě a nervózně. „Tohle je…“ ani jsem nebyla schopna nalézt slova.

Oněměla jsem.

„Myslíš, že se jí to bude líbit?“ Zašeptala Ashley, rozhlédla se po pokoji a popošla.

„Zblázní se.“ Usmála jsem se s přikývnutím, nadšeným přikývnutím.

„Zblázní?“ V jejích očích se zračily obavy a já uchopila její obličej.

„Dobře zblázní.“ Přejela jsem palcem přes její hebkou tvář. „Jak jsi to udělala?“

„Ehm,“ trochu se zasmála a spráskla ruce k sobě, „legrační, narazila jsem, ehm, na Carmen, zatímco mi hlavou běžely myšlenky, jak bych tenhle pokoj chtěla udělat.“

„To udělala Carmen?“ Zašeptala jsem. „Kdy?“

„Posledních pár dnů. Myslím, že neměla nic lepšího na práci, když byla Sammy pryč, takže jsem si pomyslela, proč ne?“ Usmála se Ashley, položila ruku na vzdálenější ruku a nastínila dokonalý koncept. „Vzpomínám si, že tenkrát na střední ses zmínila, jak Carmen ráda maluje, takže…“

„Ou, páni.“ Znovu jsem se rozhlédla po místnosti. „Ash, miláčku, Lucas si to zamiluje!“

„V to doufám,“ křenila se Ashley a pokrčila rameny, „Dylan mi slíbila, že nebude zlobit a dá mi skicy, které si myslí, že jsou Lucasiny oblíbené.“

Zakroutila jsem hlavou, zahákla svůj malíček za poutko jejích kalhot a přitáhla si ji blíž. „Jsi neuvěřitelná, víš to?“

Ušklíbla se a zvedla obočí. „Tak to musíš vykřičet.“ Hravě zamrkala řasami a ušklíbila se, a potom jsem ji jemně políbila.

„Proč se domnívám, že ze mě děláte sprostou, slečno Daviesová.“ Mrkla jsem a tentokrát jsem ji políbila vášnivěji.

„Ale ne!“ Odtáhla se Ashley a zavrtěla hlavou. „Nechystám se v téhle místnosti milovat.“

„Cože?“ Smála jsem se a zvedla na ni obočí. „Ty si myslíš, že se s tebou chystám milovat?“

Ano.

Zcela mě to napadlo.

„No, znám tvoje polibky, Spencer!“ Vyzvala mě Ashley a odstoupila ode mě. „Žádné rychlovky v tomhle pokoji.“

„Fajn,“ dramaticky jsem vzdychla, „vezmi mě do své postele.“

„Ne.“ Smála se Ashley a já zalapala po dechu. „Cože? Holky jsou na hodinu pryč a-“

„Fajn.“ Našpulila jsem spodní ret a pak jsem rozjasnila místnost svým oslňujícím úsměvem. „Tohle je opravdu moc milé gesto, co jsi pro Luc udělala, miláčku.“

Ashley si odkašlala a začervenala se. „Opravdu? Opravdu si to myslíš?“

„Ano.“ Propletla jsem prsty s jejími a něžně ji objala. „Děkuju.“

„Za co?“ Zašeptala a odtáhla se.

„Prostě za… tohle všechno.“ Usmála jsem se a stiskla její ruku. „Pojď, půjdeme vybalit další krabice.“

V neděli se měla Dylan oficiálně nastěhovat k Ashley.

„Opravdu si myslíš, že se jí-“

„Bude se jí to líbit.“ Potvrdila jsem s přikývnutím.

Ashley se zhluboka nadechla, naposled se podívala do pokoje a hrdě se usmála. „Dobře,“ zašeptala s přikývnutím, zhasnula a zavřela za námi dveře.

Její nejistota byla roztomilá.

Opravdu se mi nadmulo srdce z vědomí, že Ashley na Lucas myslela a na to, co by se jí líbilo. Opravdu se snažila a co bylo výjimečné, bylo, že se nemusela snažit – všechno to bylo pro ni přirozené.

Začínala jsem myslet na to, čím si Ashley za posledních pár let musela projít. Jak se cítila? Co si myslela? Jak se vyrovnala s bolestí nad ztrátou své dcery?

Nebyla správná doba se na to ptát, ale jednu věc jsem věděla jistě, že Ashley byla mnohem silnější, než dávala najevo ostatním. Musela být skvělou matkou, než jí Dylan odebrali. Vůbec jsem o tom nepochybovala.

„Jsem na tebe pyšná.“ Řekla jsem z ničeho nic a to ji přimělo zarazit se v chůzi. Její tělo se pomalu otočilo tak, aby na mě mohla vidět. Ve tváři měla náznak překvapení.

„Co?“ Zašeptala Ashley.

Vzala jsem její ruku a přitáhla si ji k sobě. Mé rty se jemně otřely o její. „Jsem na tebe pyšná, Ashley Avery Daviesová.“

Její oči se střetly s podlahou mezi jejími chodidly a její ramena trochu klesla. „Nevím, co jsem udělala, ale děkuju.“

Lehce jsem se zasmála a zandala jí pramínek vlasů za ucho. „Jsi opravdu úžasná, víš to? Tak skromná, přitom by ses měla chlubit vším, čeho jsi dosáhla. Úžasným zaměstnáním, krásnou dcerkou a šancí začít znovu.“

„Nemyslím si, že bych dokázala být takhle silná bez tebe po boku, Spencer.“ Přiznala se Ashley tichým šepotem. „Po celou dobu jsi víceméně byla mou oporou.“

„V pohodě jsi beze mě prošla programem,“ tiše jsem odvětila, „jsi silnější, než by sis přiznala.“

Ashley se usmála, uchopila mou tvář a její prsty mi tančily po uších. „Přestaň mě přimět se červenat, Spencer Dylan Carlinová.“

Zubila jsem se a políbila ji na špičku nosu. „Nikdy.“

69 – Chvějící se srdce

Bylo časně ráno a slunce, jak se pomalu zvedalo nad obzorem, právě začínalo celému světu říkat dobré ráno. Venku byla zima, ale hezky. Stála jsem na Spencřině doku a kochala jsem se mlhavými obláčky proudícími nad zledovatělou řekou.

Usrkla jsem horké čokolády a uculila se nad myšlenkou, až řeknu Spencer, že jsem byla brzy vzhůru a dobrovolně vstala z postele, aniž bych měla celou noc sex. Nevěřila by mi nebo by byla paličatá, aby uvěřila. Spencer nejspíš právě začala vylézat z teplé postele, zatímco já z ní vstala už před hodinou.

Hladce jsem zakončila školní týden a úspěšně jsem, mezi studenty a ve zbytku zaměstnanců, získala přátele. Pomalu jsem se začínala dávat dohromady a nemohla jsem být šťastnější. A pokud bych k sobě byla upřímná, tak jsem si nemohla pomoc, ale byla jsem taky pyšná.

Dylan se dostala do velmi dobrého domova a i když jsem měla na pana C otázky, tak jsem mu musela poděkovat, že dodržel slib, který dal Alex, že dostane mou dceru do dobrého domova. Dylan neměla potřebu mluvit o špatných domovech, ve kterých byla, než byla přesunuta do Spencřiny péče a já na ni nechtěla naléhat, aby mi to řekla. Jen jsem ji ujišťovala, že až si o tom bude chtít popovídat, tak se nemusí bát, protože budu poslouchat každičké slovo, které bude mít na srdci. Usmála se a poděkovala mi.

Zaslechla jsem po zasněžených schodech k dokům přicházet kroky. Očekávala jsem, že až se otočím, tak uvidím blondýnku, která mě vyzve zvednutím obočím kvůli tomu, proč jsem tak brzy venku, když bylo -32 °C, ale místo toho jsem se otočila a uviděla menší verzi Spencer, která se na mě usmívala a v podpaží měla zastrčené brusle.

„Chystala jsem se jít do koupelny, když jsem si všimla, že tady dole sedíš,“ usmála se Lucas a její nos už byl od studeného větru červený.

„Lucas, měla bys být v teple postýlky.“ Tiše jsem se zasmála a ona pokrčila rameny. Upustila brusle a sedla si do sněhu.

„Stejně jsem nemohla spát.“ Její šedé oči zářily a její úsměv zářil široko daleko. „Když se na něco moc těším, tak mně to udržuje vzhůru. Máma říká, že se musím pokusit toho zlozvyku zbavit, než budu starší a zhorší se to.“

Přikývla jsem a nabídla Lucas doušek mé horké čokolády, kterou zdvořile přijala a ze slušnosti mi poděkovala. „Jsem na tom stejně.“

„Nemohla jsi spát?“ Její oči tančily zvědavostí.

„Spala jsem.“ Pokrčila jsem rameny a zadívala se na slunce, které krok za krokem pomalu stoupalo výš nad obzor zamrzlého jezera. „Proč jsi dnes natěšená?“

„Chtěla jsem si s tebou zabruslit.“ Začervenala se Lucas a stáhla si svého kulicha pevněji přes uši. „Vzala jsem máminy brusle, protože jsem si myslela, že vy dvě máte stejnou velikost.“

Máme.

„Díky, Luc.“ Usmála jsem se, sebrala jsem brusle a podívala se na ně. „Jak jsou staré?“

„Dost,“ pokrčila rameny a uchechtla se, „ale pořád je nosí, když si sem jde zabruslit. Jsou nabroušené a máma by mě zabila, kdybych se dotkla těch, které má na tréninky. Nikdo se jich nesmí dotknout, ani teta Carmen.“

To poslední prohlášení řeklo dost o vztahu Carmen a Spencer. Byly si velmi blízké, možná dokonce bližší, než Spencer a Kyla, ale stále soutěžily, když došlo na hokej.

Sledovala jsem, jak si Lucas rychle strhla boty a začala si nazouvat brusle. Pořád mě udivovalo, jak moc se podobala Spencer – malý klon. Byla hotová za třicet vteřin a pak vstala a zkoušela, zda jsou dostatečně utažené. „Ash!“ Chechtala se a dívala se na mě, „nezuješ si je nebo co?“

Smála jsem se a zavrtěla hlavou. Sundala jsem si rukavice a skopla si své kozačky. Neobratně jsem vklouzla do bruslí. Mé prsty začaly rychle mrznout. Cítila jsem, jak se Lucas posunula a klekla si přede mě. Kousla do rukavic a sundala si je. Zavazovala mi brusle a s uculením je pevně zašněrovala. „Ehm, díky.“ Začervenala jsem se.

„V pohodě, zelenáči.“ Zahihňala se Lucas a nandala si rukavice.

Nejistě jsem si stoupla a ze všech sil jsem se snažila nevypadat na bruslích jako úplný nemotora – především před jedenáctiletou.

Lucas na ledě začala bruslit a její oči těkaly přes jezero, když udělala několik rychlých brzd. Polkla jsem a opatrně se vydala do středu ledu a ona se na mě konečně podívala a usmála. „Nevadí, že neumíš bruslit. Jen by mě zajímalo, jak to že je Dylan tak zkušená.“

To by mě také zajímalo. Zdálo se, že to měla v krvi nebo tak, ale učila se bruslit sama, a když byla mladší, tak jsem byla tím, kdo jí tu a tam pomáhal s rovnováhou. „Je přirozený talent.“

„Aha,“ přikývla s úsměvem, „vlastně ten nejlepší.“ Zamířila Lucas pomalu ke mně, když jsem pořád stála na bruslích a nevěřila jsem, že bych nespadla, kdybych se hnula. „Víš, nikdy předtím jsem mámu neviděla takhle šťastnou.“

Podezřívavě jsem ji pozorovala, když okolo mě začala bruslit v kruzích. Její oči tančily mezi malými sněhovými vločkami, které okolo nás začaly lehce padat. „Nikdy?“

Pokrčila rameny, otočila směr bruslení ke mně a její oči přitom nespustily mé. „Katie nikdy nebyla dobrá na to, aby ji přiměla k úsměvu, víš? Katie byla ex přítelkyně mojí mámy a nemyslím si, že mě vůbec někdy měla ráda. Sotva si ji pamatuji, ale to nevadí.“

„Luc,“ svraštila jsem obočí, ale ona se uchechtla a zavrtěla hlavou.

„Vím to, Ashley.“ Nakonec okolo mě přestala bruslit a jen tam stála krok přede mnou. Shlédla jsem na ni a ona trochu přimhouřila oči a její dlouhé řasy zachytávaly malé sněhové vločky. „To ráno jsem vás dvě viděla. Líbaly jste se.“

„Aha.“ Polkla jsem a nervózně se usmála. Připadala jsem si, jako by mě přistihla Paula, že líbám její dceru.

Lucas mi zatahala za kabát a já si dřepla, abych byla v úrovni jejích očí. Položila mi ruku na rameno a jemně ho stiskla. „Co řekneš na svou obhajobu?“ Zeptala se vážně, ale její oči se hravě zaleskly.

„Miluju ji, Luc.“ Řekla jsem tiše, protože jsem věděla, že to myslí škádlivě, ale cítila jsem, že musím být upřímná. Už nemělo smysl to popírat.

„Aha.“ Přežvykovala si Lucas spodní ret. „To jsem nečekala.“ Ačkoliv se její drobný úsměv přeměnil ve velký. „Hodně ji miluješ?“

„Jo,“ vydechla jsem a s plachým úsměvem jsem uvolněně vzdychla. Právě jsem si třemi slovy vylila před Spencřinou dcerou svoje srdce. Tři slova, která jsem nemohla vzít zpět a ani jsem nechtěla.

„Zlomíš jí srdce a já ti zlomím nos.“ Zašeptala tiše Lucas. „Pošlu na tebe tetu Carmen, jasný?“

„Jasný.“ Usmála jsem se a přitáhla si ji do obětí.

„Můžu to říct Dylan?“ Odtáhla se s vykulenýma očima.

„Co kdybychom ještě chvíli počkaly, dobře? Nejprve se chci ujistit, že tvoje máma a já míříme správným směrem.“ Kývla jsem a ona mi na porozumění zasalutovala. „Můžu si teď sundat ty brusle?“

„Ne.“ Smála se Lucas a já si stoupla a kvůli rovnováze jsem se držela jejích ramen. „Jestli hodláš být s mojí mamkou, tak se musíš naučit bruslit.“

„Umím bruslit.“ Řekla jsem pevně a samozřejmě jsem naprosto lhala. Uměla jsem… ale ne tak docela.

„Vážně?“ Zvedla obočí a bruslila vzad, aby mi udělala prostor. „Tak to dokaž.“

V okamžiku, kdy jsem dala nohu před nohu, jsem se ocitla na zadku.

„To jsem si myslela.“ Hihňala se Lucas a pomohla mi vstát.

„Umíš hrát na klavír?“ Zeptala jsem se a otírala jsem si zezadu sníh.

„Ne.“ Lucas zavrtěla hlavou a zamračila se. „Ale byla by paráda se to naučit.“

Ta představa mě napadla a já se uchechtla. „Mám nápad,“ narovnala jsem si čepici a plácla rukavicemi o sebe, „co kdybych tě učila hrát na klavír a ty bys mě učila bruslit.“

„Vážně?“ Její oči se rozzářily. „To by bylo skvělé! Ano!“

„Má to jeden háček.“ Ušklíbla jsem se. „Neřekneme to tvojí mámě.“

„Chceš říct, že mám před ní mít tajemství?“ Zalapala po dechu a položila si ruku v rukavici na srdce.

„Jen jedno neškodné.“ Přikývla jsem. „Věř mi, dozví se to, ale teď ještě ne.“

Lucas mě pozorovala, než natáhla ruku. „Dohodnuto…“ ušklíbla se a olízla si rty, „…mami.“

A mně se zachvělo srdce.

Spencer domyla ranní nádobí a s vřelým ospalým úsměvem si sedla ke mně ke stolu. „Ještě bych mohla spát několik hodin.“ Sevřela hrnek s kávou blíž k hrudi.

Smála jsem se a poplácala ji po hlavě. Její modré oči vyhledaly mé. „Tak se vrať do postele. Věřím, že se se mnou holky spokojí.“

„Jo, vím,“ pokrčila rameny a mírně si rukama promnula obličej, „jen bych se nespokojila bez tebe.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi spala tak dlouho.“ Ušklíbla jsem se a podívala se na hodiny na troubě. Bylo 9:07.

„Měla jsem nemravné sny.“ Zubila se Spencer a zavřela oči. „Byla jsi všude.“ Zašeptala.

„Spence,“ tiše jsem se zasmála a rozhlédla se kolem, zda nebyly poblíž dětská ouška, „přestaň s tím.“

Pokrčila rameny, mrkla a znovu upila kafe. Trhla hlavou, aby se podívala na Lucas, která tam stála v zimní bundě a lyžařských kalhotách. Držela hokejku a sledovala, jak si Dylan utahuje boty. „Chci, abys byla zpátky před polednem na oběd.“

„Ano madam.“ Odpověděla a spěchala ze dveří ven, ale ne dřív, než ke mně Lucas přiběhla a políbila mě na tvář.

Spencer zvedla obočí a nahnula se ke mně. „Co to bylo?“

„Co?“ Uchechtla jsem se.

„Lucas tě právě políbila na tvář.“ Její modré oči zajiskřily.

„Jo aha,“ přikývla jsem, popadla jsem kafe a napila se, „tohle…“ polkla jsem a rozhlédla se po místnosti, „ví to.“

„Ví to?“ Naklonila hlavu na stranu a mírně se zamračila.

„O nás, Spencer. Ví to… no… a já jí řekla, že tě miluju.“ Pokrčila jsem rameny, vstala a odnesla jsem svůj hrnek na kuchyňskou linku.

„Počkat, co že jsi?“ Spencer mě jemně chytila za zápěstí a otočila si mě, abych se jí dívala do očí. „Ona o nás ví? Ty jsi jí řekla, že mě miluješ?“

Pomalu jsem přikývla a zkoumala její obličej. Nevypadala naštvaně, ale také se neusmívala. „Viděla nás to ráno, jak jsme se líbaly,“ krátce jsem se podívala stranou, „prostě jsem jí řekla první věc, která mi přišla na mysl, když jsem jí tohle ráno čelila.“

„Že mě miluješ?“ Zeptala se tiše Spencer a já mohla vidět, jak se jí úsměv stáčí od ucha k uchu.

„Ano.“ Přikývla jsem.

„Ona… ona nevyváděla?“ Zašeptala a přitáhla si mě k sobě blíž. Oči jí těkaly k mým rtům a pak pomalu zpátky k mým očím, a poté mě políbila tak jemně, že jsem to stěží cítila.

„Vyhrožovala mi, že mi zlomí nos, když ti zlomím srdce.“ Zamumlala jsem proti jejím rtům, když se jemně přitiskly k mým.

„Poslala bych na tebe Carmen.“ Jaká matka, taková dcera. Spencer se tiše zahihňala a já jsem se ocitla vyzvednutá na pult s jejími rty tvrději na mých. Její ruce mi stiskly stehna, když si stoupla mezi mé nohy a jazykem se pásla na mém spodním rtu, a poté se odtáhla. „Taky tě miluju,“ zašeptala a dýchala víc ztěžka, než přes pár vteřinami.

A srdce se víc zachvělo.

Zatraceně, ty Carlinovy ženy.

70 – Podává se překvapení

Nerada jsem chodila k jiným lidem na večeři. Jen pokud to bylo k Chase a Ephiny, tak mi to nevadilo.

Jednou měla moje máma důležité obchodní jednání a chtěla zapůsobit, takže jsem si na sebe musela vzít něco 'pěkného'. Pěkného pro mě znamenalo vzít si otrhané džíny a dres. Nebylo to 'dost' pěkné, tak mi máma vybrala oblečení sama. Byla jsem desetiletá a byla jsem dost schopná na to, abych si sama vybrala své oblečení!

Ale ona měla vkus.

Mohla jsem si vzít džíny, pokud nebyly odrbané nebo s dírami a já si vzala pěkný modrý svetr, který mi musela vyžehlit. Mé vlasy byly úhledně vyčesané do culíku a na tvář jsem nahodila 'pěkný' úsměv. Šly jsme do domu staršího manželského páru. Neměli žádné hračky, aby mě zabavili. Byla jsem hodnou dcerou a zůstala jsem u stolu, zatímco se ti staříci stále dokola bavili o mámině zaměstnání.

Bylo to pro mě všechno francouzské. A já byla v hodinách francouzštiny chytrá – moje máma mi vyhrožovala, že mě dá na základní katolickou školu Saint Marguerite Bourgeois na konci města. Řekla jsem jí, že s ní už nikdy nepromluvím, jestli to udělá.

Nikdy to neudělala.

Zaprvé jsem nesnášela francouzštinu.

Zadruhé jsem nevěřila v katolického Boha.

Zatřetí bych se tam nemohla starat o Dylan.

„Přestaň kopat do palubní desky, Luc.“ Podívala se na mě máma, když jsme vyjely z vedlejší silnice na hlavní. „Nevidím důvod, proč z toho děláš takovou vědu.“

Velký problém byl, že máma řekla, že má další důležitou večeři, na kterou taky musí jít. Táhla mě s sebou a nedovolila mi zůstat s Jaiden nebo u Hadley doma. Ani mi neřekla, kam půjdeme. „Proč mi nechceš říct, kam jdeme?“ Vyzvala jsem ji a seděla jsem s rukama zkříženýma na hrudi, jako typická jedenáctiletá.

„Lucas.“ Její hlas byl přísný a já se zamračila. „Chtěla jsem, aby to bylo překvapení,“ nakonec vzdychla, když jsme jely přes Darlington Bay most a zahnuly do další ulice, „Ashley a Dylan nás pozvaly na večeři.“

Okamžitě jsem se posadila. Už to byly dvě celé noci, co se Dylan přestěhovala k Ashley, avšak jsem ji viděla ve škole a během hokejového tréninku. „Vážně?“

Máma mi vůbec slovně neodpověděla. Jen přikývla a dívala se přímo před sebe.

Nikdy jsem nebyla u Ashley, takže jsem byla vzrušená. Pak jsem si uvědomila, že jsem nikdy v Ashleyině domě nebyla a to byl důvod, proč mě máma chtěla překvapit.

Udělat mi radost.

Ráda dělala radost a ráda viděla můj úsměv.

Někdy jsem byla takový ego-centrický spratek.

„Aha,“ zašeptala jsem a žvýkala si spodní ret, „omlouvám se.“

„To je v pohodě.“ Zauvažovala a stiskla mi ruku. „Prosím, chovej se slušně.“

„Mami,“ smála jsem se, „Ashley viděla mou špatnou stránku, když jsem jí zavřela dveře před nosem,“ a soudě podle jejího pohledu, který na mě vrhla, tak mi to ještě nebylo odpuštěno, „promiň.“

„Vím, že jsi geniální dítě a máš vybrané chování. Jen ho prosím použij.“ Usmála se a zaparkovala auto.

„Proč jsi tak nervózní?“ Zeptala se potměšilým úsměvem.

„Nejsem.“ Máma se lehce zasmála a neklidně si prohlížela ve zpětném zrcátku vlasy, ale ne dřív, než zapnula vnitřní světlo, takže na sebe mohla lépe vidět. „Prostě jsem ve spěchu opustila dům.“

Protočila jsem oči v sloup. Nikdy se kvůli ničemu nebo nikomu nevyfikla.

Vaše jméno by muselo začínat písmenem 'A' a příjmení by začínalo písmenem 'D', aby se to stalo.

Počkat.

Strýček Aiden s ní kdysi randil.

Přeformulování prohlášení:

Vaše jméno by muselo začít písmenem 'A' a příjmení by začínalo písmenem 'D', aby se to stalo a musely byste mít prsa.

„Když to říkáš, mami.“ Předstírala jsem mrzutost, ale tajně jsem to zbožňovala.

Ashley byla moje nevlastní máma!

Dobře, ne oficiálně, ale přesto byla!

„Ježíšku na křížku!“ Zalapala jsem po dechu, když jsem vystupovala z Blazeru a všimla jsem si, že Ashleyin dům byl vyzdoben vánočními světýlky a výzdobou.

Moje máma se křenila a vzala mě za ruku, když jsme se vydaly ke vstupním dveřím. Vzrušeně jsem stiskla tlačítko zvonku a slyšela jsem, jak Dylan zakřičela „už běžím!“

„Tohle je způsob, jakým se otvírají dveře?“ Škádlivě se Spencer zahihňala a objala Dylan.

„Promiň.“ Zamumlala Dylan s rozpačitým úsměvem. „Lucas, pojď! Musíš vidět můj pokojíček!“

Zubila jsem se, shodila jsem ze sebe všechno zimní oblečení a úhledně ho nakupila ke dveřím šatníku, než jsem se vydala za Dylaniným hihňáním. Zastavila jsem se v cestě, když byl její pokoj vyzdobený většinou hokejových věcí, včetně velkého plakátu mojí mámy visící nad postelí. „Páni!“

„Vím!“ Poskakovala Dylan na své nové posteli. „Máma to udělala jako překvapení a podívej,“ ukázala na podpis na plakátu, „Spencer ho podepsala!“

Uchechtla jsem se a podívala se na všechny její plakáty, které byly na zdi. „Tady je hodně věcí se snowboardingem.“

„Ach tak,“ přikývla Dylan, „mamka hodně jezdí na snowboardu.“

„Vážně?“ Byla jsem v úžasu. Zdálo se, že Ashley je schopna dělat všechno – kromě bruslení.

„Jo, dřív mě brávala.“ Rozhlížela se Dylan po pokoji a ztišila hlas. „Tady v tom srubu jsme byly na horách. Rozdělala by oheň a opékaly bychom si marshmallouny a zpívaly písničky, které napsala Alex Carlinová.“

„Je divné, že jsi věděla, kdo byla teta Alex předtím, než jsme o tobě věděli.“ Zamumlala jsem.

Dylan se usmála, ale jen pokrčila rameny. Byly jsme příliš mladé na to, abychom se na to všechno ptaly a protože jsme to nechápaly, tak to neznamenalo, že nestálo za to se na to zeptat.

„Ťuk, ťuk.“ Ashley a máma stály u dveří. „Doufám, že jsme nic nepřerušily.“

„Ne!“ Zubila se Dylan a vstala z postele. „Líbí se ti můj pokojíček, Spencer?“

Moje máma vypadala stejně tak šokovaná jako já. Její oči byly na plakátu a pak zírala na Ashley. „Jak?“

„Vydražila jsem ho na tvých oficiálních stránkách.“ Zašeptala Ashley.

„Jo, prodal se za více než dva litry!“ Zalapala máma po dechu.

„No, byl podepsaný.“ Lehce se Ashley usmála a vzdychla. „Dva nejlepší tácy, které jsem kdy utratila.“

„Ty jsi ho koupila?!“ Vypískla jsem s úsměvem.

„Přesně to jsem udělala.“ Foukala si Ashley na nehty a mrkla nad otevřenou pusou mámy. „Nedívej se tak překvapeně, Spence,“ šťouchla do ní, „říkala jsem ti, že jsem sledovala tvou kariéru.“

„Ale-já…“ zavrtěla máma hlavou a věnovala Ashley velký úsměv a pak se podívala na Dylan, „máš opravdu úžasný pokojíček, Dyl. Kéž by byl můj!“

„Můžeš ho se mnou sdílet.“ Hihňala se Dylan a smála se ještě víc, když jí máma rozcuchala vlasy. „Maminko, můžeme teď Lucas ukázat překvapení?“

Zvedla jsem obočí a podívala se na ty dva dospěláky. „Překvapení? Pro mě? Vždyť Vánoce jsou za dva týdny!“

„Pojď, prcku.“ Smála se Ashley a vzala mě za ruku.

Ashley mě vzala za ruku!

Spencer na mě mrkla a řekla mi tím, že ví, jaké je moje překvapení.

„Připravená?“ Ashley si klekla a já se jí dívala do očí. Byly tak vroucí a přitažlivé a na krátkou chvíli jsem mohla věřit, jak moc jsem pro ni znamenala. I když jsem se jí omluvila, tak jsem se přesto cítila špatně.

„Připravená, Luc?!“ Drcla do mě vzrušeně z druhé strany Dylan a já přikývla a dívala se na dveře přede mnou. Byly zavřené.

Mé oči putovaly po dveřích a já si všimla 'L.E.C' vyrytého do modré dřevěné tabulky. „To jsem já.“ Zašeptala jsem a natěšeně jsem ve spěchu otevřela dveře. Zarazila jsem se, když už bylo rozsvíceno a uvnitř byl svět výkresů…

…mých uměleckých prací.

„Cože?“ Zašeptala jsem a vytřeštila jsem oči nad svými kresbami roztažených do velikosti plakátu. Cítila jsem, že se se mnou něco děje a než jsem si to uvědomila, tak jsem plakala. „Ashley!“ Otočila jsem se a přitiskla se k jejímu pasu a plakala jsem štěstím, protože nikdo, nikdo pro mě nikdy nevyvinul tolik úsilí, aby přijal a uznával mé umění natolik, aby si ho opravdu vážil. „Děkuju.“

Její prsty si hrály s mým copem a já cítila, jak poklesla na kolena. „Není zač.“

Věnovala mi ve svém domě pokoj.

V jejím domě.

„Je tak úžasný.“ Popotáhla jsem a pevněji jsem se na ni pověsila. „Jsi ta nejlepší nevlastní máma na světě.“ Zašeptala jsem jí do ucha, než jsem se rozhlédla po dalších malých plakátech, na kterých byly hudební noty, hokejové věci a-

„Ashley!“ Zalapala moje máma po dechu a vzala ze zdi kalendář plný sexy žen a aut. „Je jí jedenáct!“

„Ale prosím tě, Spencer,“ vstala Ashley a ruku měla stále na mém rameni, „umí ocenit pěkné umění žen – konec konců je to vynikající umělkyně!“

Zubila jsem se.

Vážně jsem měla Ashley ráda.

„Promluvíme si o tom později.“ Usmála se máma, ale její hlas byl přísný. Zavrčela jsem, když můj pokoj opustily s kalendářem.

Dylan protočila oči v sloup a sedla si na postel. Natáhla se na fotku v rámečku, která stála na nočním stolku. „Jé, to jsme já a ty!“

„Nejlepší kamarádky navždycky,“ vylezla jsem na postel a objala ji. „tvoje máma je nejlepší.“

„Ne, tvoje máma.“ Zubila se a odložila rámeček dolů. „Luc? Myslíš, že budeme bydlet spolu?“

„Co tím myslíš?“

„Ty, já, maminka a Spencer…“ kousla se do rtu a doufala v to.

Uchechtla jsem se a přitáhla si ji do objetí. „Jo, Dyl,“ zašeptala, „opravdu si to myslím.“