Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

81 – V domácnosti Carlinových

„Nemůžu uvěřit, že jsi byla požádána o autogram, Spencer!“ Zubila se na mě Dylan, když jsem ji pevně držela za ruku a šly jsem skrz přecpané letiště v Torontu. Byl Boží hod vánoční a lidi šíleli.

„Pořád ho mám.“ Mrkla jsem a ona se zahihňala. Zastavily jsme se u toalet, kde Lucas a Ashley udělaly zastávku.

„Maminko!“ Odskočila Dylan a zatahala Ashley za bundu. „Spencer byla právě požádána o autogram!“

Ashleyny oči zablikaly na mé a na tváři se jí objevil úsměv. „Vážně? Myslíš, že chodím se slavnou osobou?“

„Si piš, že jo,“ pevně přikývla a Lucas obrátila oči v sloup, „tak se ke mně chovej dobře.“

„Hm,“ smála se Ashley, „myslím, že by to mělo být naopak.“

„Tetičko Alex!“ Vykřikla vzrušeně Lucas, což způsobilo, že všechny hlavy se otočily směrem k mé sestře v blond paruce a slunečních brýlích.

„Ahoj prcku!“ Padla Alex na kolena a objala svou neteř. „Ty jsi tak vyrostla.“

„Je to jenom měsíc,“ smála se Lucas a pokynula rukou směrem k nám, „pamatuješ si na Spencer, viď? Tvou sestru?“

„Luc.“ Zamračila jsem se a ona jen pokrčila rameny a její paže byla stále pevně omotaná kolem Alexina krku.

„Ahoj,“ stoupla si Alex a dívala se na nás, zatímco držela Lucasinu ruku, „opravdu je milé vás znovu vidět.“

Usmála jsem se a vzdychla. Objala jsem ji. Cítila jsem, jak se obě její ruce kolem mě omotaly a trochu pevněji mě tiskly. Myslím, že v takové situaci je běžné, že tečou slzy. Držely jsme se, když lidé pospíchali okolo nás, aby se domáhaly svých zavazadel nebo svých blízkých.

„Je mi to líto.“ Alexin hlas se zlomil a já vzdychla a odtáhla se. Uchopila jsem její obličej a otřela jí slzy z tváří. „Spence, je mi to líto.“

„Já vím.“ Zašeptala jsem a trochu jsem ustoupila. Podívala jsem se na Ashley a zjistila jsem, že má také zamlžený pohled. „Ach, miláčku,“ jemně jsem se usmála a přitáhla ji k nám a než jsem si to uvědomila, tak se Ashley a Alex pevně objaly a plakaly stejně tak moc, jako my.

„Už žádné hádky,“ zašeptala Lucas, „hrozně moc to bolí.“

„Jo.“ Přikývla Dylan s pochmurným výrazem. „Stýskalo se mi po tobě, tetičko Alex.“ Její tváře zrůžověly, když zčervenala nad jménem mé sestry.

„Taky se mi po tobě stýskalo.“ Alex si otřela oči, otočila Dylan a objala ji.

„Dobře,“ hodila jsem ruce do vzduchu a vzala Dylaninu ruku do své a Ashleyinu do druhé, „pojďme odsud, abychom mohly překvapit babičku a dědečka.“

Vítejte v Midtownu – Počet obyvatel 10,837

S Ashley jsme si vyměnily pohled nad stejnou starou ošuntělou cedulí visící vysoko na stožárech. Právě jsme si půjčily ve městě auto a vydaly se na hodinovou jízdu zpět do mého rodného města pomalou rychlostí, protože cesty byly zledovatělé. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a zjistila jsem, že Alex byla za námi a její malá spolujezdkyně ji bavila.

„Vypadá dobře.“ Řekla radostným tónem Ashley a sledovala zasněženou scenérii, kterou jsme míjely. „Alex vypadá, jako by získala nějakou zdravou váhu. Byla pořád příliš hubená jako každá jiná osobnost v podnikání.“

„Souhlasím.“ Usmála jsem se a trochu víc jsem zapnula topení. „Možná jsem jí opravdu zcela neodpustila, Ash. Když jsem byla těhotná s Lucas, tak mě prostě opustila, víš? Mohu pochopit, proč byla naštvaná, ale prostě odešla a nechápej mě špatně, jsem ráda, že se o tebe starala, ale jsem její sestra.“

„Věř mi, vím to.“ Dívala se na mě Ashley. „Taky z toho nemám zrovna radost.“ Vzdychla a vzala mou ruku, „ale možná se můžeme pokusit přes to přejít? Vám dvěma se po sobě evidentně stýskalo. Prožila jsi toho až příliš, abys to zahodila. Pomohla mi, dostat se k tobě.“

Podívala jsem se na ni koutkem oka s mírným nakloněním hlavy, „Ash, dokážu odpustit a zapomenout. Ty to víš. Ale neznamená to, že na ni pořád nejsem trochu naštvaná. Opravdu byla sobecká a,“ hlasitě jsem vydechla, „uvidíme, jak se tenhle týden vydaří?“

Ashley přikývla a lehce se usmála. „Promiň, nechtěla jsem být vlezlá.“

„Nejsi. Máš velké srdce a tahle dospělá verze tebe nenávidí konfrontace,“ zahihňala jsem se, když mě lehce plácla přes paži, „a pořád mi bereš dech.“

„Po telefonu jsi jí řekla, že bylo všechno v pořádku,“ stiskla mi ruku, „nedávej jí smíšené signály. Slib mi, že si rozumně promluvíte.“

Poposedla jsem si v sedačce a zahnula jsem do známé ulice. „Pro tebe cokoliv.“

„Páni,“ zubila se Ashley a pevně držela mou ruku ve svých, „vůbec se to tady nezměnilo.“

„Je to Midtown,“ smála jsem se, „co jsi čekala?“

Jely jsme ulicí, kde bydleli Aidenovi rodiče a já lehce Ashley šťouchla, „pořád tady žijí.“

Ashley nemohla z toho domu, které mu říkala domov, spustit oči.

„Chceš, abych zastavila?“ Lehce jsem zpomalila.

„Ne.“ Ashley vypadala vyděšeně a opakovaně zavrtěla hlavou. „Jsem jen… jedno po druhém, prosím?“ Zašeptala.

Sešlápla jsem pedál plynu, abych zrychlila a přikývla jsem. „Kdykoliv budeš připravena.“ Přikývla jsem a zbytek cesty do mého rodného domu jsem mlčela.

Zajela jsem na známou příjezdovou cestu a byla jsem překvapená, když nás nikdo zevnitř oknem nevyhlížel.

„Mami!“ Běžela ke mně Lucas a sklouzla se po ledové ploše přede mnou. Smála se, vstala a otřela se. „Nemůžu uvěřit, že jsme tu!“

„Někdo je natěšený.“ Zubila se Ashley.

Moje rodina se chystala dostat pěkné překvapení.

Vzala jsem dceřinu ruku a táhla jsem ji směrem k hlavním dveřím. Na dveřích v tomto slavnostním ročním období visel věnec, který jsme s Alex vyrobily, když jsme byly mladší. Ohlédla jsem se a uviděla jsem, že Alex a Ashley si povídaly, zatímco si Dylan zavazovala botu, vyhýbali se tomu, kdo se chystal otevřít dveře.

„Babička neví, že jsme tady?“ Zeptala se Lucas a upravila si na hlavě kulicha. „Ví, že jste ty a Ashley zase spolu?“

Hm.

No, párkrát jsem se o tom zmínila, ale nebude to skutečné, dokud to mí rodiče neuvidí na vlastní oči.

„Ví to.“ Usmála jsem se a Lucas stiskla tlačítko zvonku.

„Glene!“ Slyšely jsme vykřiknout odněkud v domě Paulu. „Glene, můžeš tam prosím jít?“

Ticho.

Slyšela jsem někoho dupat a myslela jsem si, že Glen uposlechl Paulu. Několik vybraných slov bylo zabrbláno, než se dveře otevřely.

Stála jsem přímo před starší ženu s laciným úsměvem. „Překvapení!“

„Moje děvčata!“ Velice příjemně vykřikla a přitáhla si mě do pevného objetí. „Ach,“ vydechla a přešla ke své vnučce, aby ji objala. „Ahoj.“

„Babičko!“ Hihňala se Lucas a držela pevně Paulinu ruku. „Je tady strejda Glen?“

„Někde jo.“ Protočila Paula oči a mávla nám s velkým úsměvem, abychom vstoupily do domu. „Ach, páni, jsem tak překvapená. S tvým otcem jsme právě mluvili, co budeme dělat k večeři a teď víme, že musíme přidat ještě dva další talíře.“

Lucas se uchechtla a sundala si kabát.

„Mami,“ usmála jsem se a kousla se do rtu, „možná jich bude zapotřebí pět.“

„Pět?“ Vypadala opravdu zmateně.

„No, my jsme jen polovina překvapení,“ znovu jsem otevřela dveře a mávla jsem na Ashley a Dylan.

Obě vypadaly vyděšeně a nervózně.

„Ráda bych tě seznámila s Dylan,“ vzala jsem tu malou brunetku za ruku a moje máma si okamžitě klekla na kolena. Její oči si prohlížely každý její rys obličeje a z očí jí tekly slzy. „Dylan, tohle je moje máma.“

„Zdravím, paní Carlinová,“ zašeptala Dylan a tváře jí hořely z pohledu Pauly.

„Prosím, říkej mi babičko.“ Zašeptala a nahnula se k malé hubené tváři, „tak moc se podobáš svojí matce.“

„Má toho hodně.“ Promluvila Ashley a konečně se objevila zpoza dveří. Nesměle mávla rukou a usmála se, „zdravím paní C.“

Paula vstala a v šoku vytřeštila oči a já za ní přiběhla pro případ, že by znovu omdlela. Místo toho se vrhla dopředu a přitáhla si Ashley do objetí.

Ashley na mě hleděla s výrazem překvapení, než padla do objetí a zavřela oči. Kromě mě a Dylan byly moji rodiče velkou součástí Ashleyiny minulosti, která jí nesmírně chyběla.

„Vypadáš tak dospěle.“ Odtáhla se Paula a měla na tváři velký úsměv.

„A vy vypadáte jako vždy báječně, paní C.“ Usmála se Ashley nervózně a její hlas se lehce zachvěl.

„Prosím, říkej mi Paulo, Ashley.“ Lehce se zamračila. „Tím už jsme si prošly.“

„Babičko, kde je dědeček?“ Zamračila se Lucas a vzala Dylaninu ruku. „Chci ho seznámit se svou sestrou.“

Všimla jsem si, jak se máminy oči rozzářily a na Dylanin obličej se vkradl ruměnec. „Jo, kde je děda?“ Naklonila jsem hlavu a přistoupila jsem k Ashley, abych ji jemně vzala za ruku. „Chci ho seznámit se svou přítelkyní.“

„Ach!“ Paula byla v hysterickém záchvatu, když nás obě popadla a poskakovala nahoru a dolů. „To je ten nejlepší vánoční dárek všech dob!“

„Mám tvůj kufr, Spence.“ Vešla nakonec do dveří Alex a byla ověnčená kufry.

Máma se podívala na nás, dvě sestry a usmála se. „Víš, zavolala bych Riplyům o tomhle zázraku, ale nevěřili by mi.“ Vzala Lucasinu ruku. „Pojďte, děvčata, dědeček je v kuchyni.“

„Díky.“ Usmála jsem se na svou sestru a ona pokrčila rameny, jako by o nic nešlo. „Alex,“ vzala jsem ji za ruku a otřela jí z límce kabátu nějaký sníh, „možná bychom si mohly všichni večer zajít na kafe a dohnat čas. Všechny drápy zůstanou zatažené a nevytáhneme ani zub.“

„Myslím, že to je opravdu skvělý nápad.“ Zašeptala s úsměvem Ashley.

„Jo.“ Zubila se Alex a pokývla hlavou nahoru a dolů. „Naprosto.“

„Bezva.“ Přikývla jsem a popadla jsem své věci.

„Jsi si jistá, že je v pohodě, že jsme sem vpadly?“ Ušklíbla se Ashley a přitáhla si mě za sponu mého opasku k sobě blíž, „pořád si můžeme vzít hotelový pokoj se dvěma ložnicemi a holky budou spát…“

Tiše jsem zaúpěla nad doutnajícím pohledem, který mi věnovala.

„Odporný.“ Rozkašlala se Alex. „Ashley a Spencer na stromě – š-u-k-a-j-í-„

„Sprosté slovo!“ Zvolala z kuchyně Lucas.

„Zaplať, ségra.“ Zubila jsem se a zavrtěla jsem hlavou. Nechala mě a Ashley samotnou.

„Takže, kde jsme skončily?“ Zašeptala jsem v pomalém vášnivém polibku a tiskla jsem ji ke schodišťovému zábradlí.

„Ježiš.“ Zašeptala jsem, když se její rty přemístily na krk a okusovaly mé pulzující místo. „Ash, přestaň.“

„Proč?“ Zanaříkala.

„Protože z tebe vlhnu.“ Zachraptěla jsem jí do ucha a ona se odtáhla a zajiskřily jí oči. „Dej si na to do večera led,“ jemně se usmála a uchopila mou tvář, „je na čase, abychom udělaly pod střechou Carlinovy domácnosti znovu nějaký hluk.“

Zavrtěla jsem obočím a ona se ďábelsky usmála.

Tak zamilovaná.

82 – Proč je to tak trapné?

Nevím, co to do mě vjelo, když jsme poprvé dorazily do domu Spencřiných rodičů. Byla jsem ohromena uvítáním a pak tam Spencer stála a vypadala tak laskavě a pozorně. Pak se proměnila v lahodný dezert a já ji chtěla sníst a nedokázala jsem se ovládat.

Přísahám, že ten dům měl v sobě nějaký druh afrodiziaka, protože nebylo jediné vzpomínky, kterou jsem měla bez smyslného děje.

Nemohla jsem se dočkat, až skončí den a nechápejte mě špatně, užívala jsem si dohánění času s mými oblíbenými staršími Carlinovými a dokonce i strávený čas s Glenem. Moc jsem ho neznala, protože jsme se potkaly jednou, když jsem poprvé přijela do Midtownu a pak podruhé, když jsme já a Spencer maturovaly.

V obou případech jsem se soustředila na jeho sexy sestru.

V tu chvíli, co seděl u baru a usmíval se na mě, zatímco mi povídal něco málo o sobě, jsem ho chtěla poznat lépe.

Konec konců by byl mým švagrem.

„Takže jsi složila a napsala Alexiny první dvě alba?“ Usmíval se na mě Glen a napil se ze svého piva, „to je bezva. Myslím, že jsem jediný, kdo neskončil s muzikálním genem.“

„Měl bys vidět Lucas, jak válí na klavír.“ Ušklíbla jsem se a on jen se smíchem zakroutil hlavou. „A ano, Alex a já jsme byly v raných fázích její kariéry tým.“

„Vím, že jsi pro ni znamenala všechno.“ Zubil se jemně Glen a krčil rameny. „Obě dvě.“

„No, ten pocit byl vzájemný.“ Odvětila jsem jemně a mé oči přistály na Spencer, která byla u stolu s Alex a jejím otcem a povídali si.

„Je škoda, že jsme se nikdy předtím navzájem nepoznali,“ vzdychnul, „mám pocit, že bychom byli skvělí přátelé.“

„Na to není příliš pozdě.“ Zvedla jsem obočí. „Smiř se Glene s tím, že tady budu dlouho.“ Usmála jsem se a on se smál a přikývnul.

„Glene!“ Potom, co zazvonil telefon, přišla z kuchyně Paula. „To je Sarah.“

Glen vykulil oči, rychle se omluvil a přenechal Paule místo, na kterém seděl.

„Doufám, že ta mrcha má nějakou dobrou zprávu.“ Zabrblala si pro sebe a pohlédla zpátky ke kuchyni, kde zněl tlumeně Glenův hlas. „Straní Glenovi jeho dceru.“

„Cože?“ Zamračila jsem se. „Proč?“

„Bezdůvodně. Jen protože je to kráva.“ Odplivla nenávistně Paula a já byla vděčnější o to, že mi Carlinova rodina odpustila mé hloupé jednání, které jsem provedla v minulosti.

Glen přiběhnul s telefonem do místnosti, držel si telefon na hrudi a na tváři měl velký uslzený úsměv. „Sarah mi dovolila vzít si na týden Hannah!“

Alex byla první, která vstala a objala svého velkého brášku. Smála se a sdílela s ním slzy štěstí. Spencer ji následovala a brzy spolu byli všichni sourozenci zamotaní na podlaze. Mysleli byste si, že byli puberťáci a ne na prahu třicítky nebo starší – ale bylo fajn je vidět, protože co jsme dorazily do Midtownu, tak dosud tekly jen slzy a byly to slzy štěstí.

Protože měl Glen víc než potěšující dobrou zprávu, tak kafe, na které jsme Ashley, Spencer a já měly jít, bylo odloženo na následující den. Všichni jsme místo toho šli na večeři a pak jsme Lucas a Dylan uložili do postele a potom se dospěláci sešli u stolu a ještě trochu mluvili.

Bylo to těžké, když moje starší sestra provozovala s Ashley přes stůl oční sex. Dokonce i moje máma věděla, že se svlékají očima a tak je omluvila a jako puberťačky s hihňáním odešly do Spencřina starého pokoje a držely se za ruce.

„Je to jako vrácení se časem.“ Protočila jsem oči, ale zazubila jsem se.

„Věděl jsem to.“ Usmál se hrdě můj táta, přikývnul a díval se na mě. „Udělala jsi správnou věc, že jsi dala vědět o Dylan, Alex.“

Věděla jsem to. Věděla jsem, že říct to tátovi, tak se nenaštve, jako ostatní. Bylo to tak, jak jsem to udělala a všechno jsem tajila.

„Ashley je zatraceně sexy.“ Zvedl Glen ruce. „Jen konstatuju.“

Přikývla jsem a chystala jsem se něco říct, když zazvonil telefon. „Ahoj.“ Jemně jsem se usmála a omluvila se od stolu.

„Taky ahoj,“ vzdychla tiše Tracey do telefonu.

„Jak se máš?“ Zeptala jsem se a zabořila se do gauče.

„K smrti unavená.“ Smála se a já slyšela nějaké šustění, a pak mi tiše vydechla do ucha. „Pokoušela jsem se ti dovolat na pevnou. Ty nejsi doma?“

Začervenala jsem se, i když mě nemohla vidět. Měla jsem problém s tím, být sama. „Jsem u rodičů.“

„Myslela jsem si to.“ Smála se Tracey. „Omlouvám se, že jsme musely trávit Vánoce odděleně. Vím, že jsem ti slíbila, že jestli na prázdniny přerušíš své turné, tak nepojedu na žádný zápas.“

Co to v dnešní době bylo s tím slibováním?

„To je v pohodě, Trace,“ usmála jsem se a hrála jsem si s rohem odhozeného polštáře, „není to tak zlé. Chybíš mi, ale zároveň to rodina vynahrazuje.“

„Rodina?“ Mohla bych říct, že byla zmatená a zvědavá.

„Spencer, Ashley a holky,“ nemohla jsem ve svém hlase skrýt vzrušení, „právě teď jsou tady. Přijely na překvapivou návštěvu, není to bezva?“

„Jo, samozřejmě, že je.“ Tracey znovu posunula a já přidržela telefon blíže k uchu.

„Kdy přijedeš domů?“ Zeptala jsem se tiše. Bylo to jako týdne od doby, kdy jsem ji viděla, chyběla mi.

„Nejsem si jistá. Blíží se velký turnaj a trenér z nás chce sedřít kůži. Myslíš, že je Spencer v trénování špatná? Ten chlap zatím vyhrává.“ Slyšela jsem, jak unaveně zívla.

„Sammy říkala, že Carmen si dala od hokeje pokoj, aby strávila čas se všemi. Přála bych si, kdybys mohla říct svému týmu, že ses musela vrátit ke své holce.“ Našpulila jsem rty.

„Sammy a ty jste si v poslední době často vyrážely, viď?“

Nemyslím, že to mělo vyznít žárlivě, ale mohla jsem najít v jejím hlase náznak. Tracey nebyla ta, co na mě žárlila, ale když došlo na Samanthu Taylorovou, měla své důvody. Ačkoliv jsem jí to nemohla zazlívat. Chci říct, že jsem Tracey se Sam podváděla na začátku našeho vztahu.

Navzdory tomu, jak blízké si ty dvě byly, tak se napětí dalo krájet, když jsem byla sama v blízkosti Sam.

„Jo,“ vydechla jsem, „dělala mi společnost, když jela navštívit svou rodinu.“

„To je milé.“

„Ty se zlobíš?“ Kousla jsem se do rtu a slyšela jsem, jak se rodiče a bratr vydaly do postele. Bylo trochu pozdě.

„Ne, Alex,“ odkašlala si, „jen se mi po tobě stýská.“

„Tak přijeď domů.“ Zašeptala jsem zoufale.

„Kolikrát jsem já tebe prosila, abys přijela domů?“ Dobírala si mě Tracey, ale zabolelo to.

Dostávala jsem to od obou žen.

„No, teď jsem tady, jak jsi mě požádala a ty jsi tam – tam, kde nejsem.“ Ztěžka jsem vzdychla.

„Zlobíš se?“ Otočila to v otázku.

„Jsem jen unavená. Byl to dlouhý den.“ Kousla jsem se do rtu a bojovala jsem s frustrací, která mě uháněla. „Předpokládám, že se zítra uslyšíme?“

„Jo,“ zašeptala Tracey, „všechny ode mě pozdravuj. Pokusím se brzy dorazit domů.“

Přikývla jsem a to byl konec telefonátu.

Trapného telefonátu.

Zavřela jsem pevně oči a zády jsem padla na gauč. O několik minut později jsem obdržela smsku a ze všech sil jsem se ji snažila ignorovat, ale byla jsem zvědavá.

Víš o někom, kdo dává lekce hry na kytaru?

Mé prsty klouzaly po její hebké pokožce přes její bříško. Oči se v opojném tanci vzrušení dívaly do jejích. Její rty byly z hlubokého a vášnivého líbání tak plné a naběhlé. Její modré oči se přesunuly a pak byly zpátky na mých. Ruce byly v mých vlasech a svíraly pokožku, když se její jazyk vlídně ponořil laskavě do mých úst.

Zasténala jsem a zabořila jsem prsty za její pásek džínsů. Konečky prstů jsem zarývala do její jemné kůže na bocích, když mě na posteli obkročila. V hloubi duše jsem věděla, že bych to v tu chvíli neměla dělat. I když mě Spencer kryla a řekla mi, abych zavřela dveře, zatímco ona a Ashley budou rozptylovat moji mámu a tátu, věděla jsem, že když se Sammy zajdeme dál, bude těžké přestat – znovu.

„Alex,“ zasténala a přenesla své rty dolů k mému krku a boky tlačila víc na mé pátrajících, stále klidné prsty, „už to nemohu vydržet,“ odtáhla se, její bledá kůže zrůžověla a zčervenala.

„Omlouvám se,“ vydechla jsem a stáhla jsem své ruce ze svého místa na její pružné boky, ale ona mě zastavila. Tázavě jsem se na ni podívala. „Co se děje?“

„Chci tě,“ její oči těkaly potemnělou místností, než přistály zpět na mé, „a můžu na tebe čekat, ale právě teď, tě opravdu,“ její hlas se ztišil, když právě přitiskla rty pod moje ucho, „tě vázně chci.“

Kousla jsem se do rtu, sevřela jsem oční víčka a zadržela jsem dech. „Sam,“ znovu jsem se zmocnila jejich rtů a přitlačila jsem ji dozadu, takže teď se moje tělo opíralo o její ležící přes mou postel. Sdílely jsme další vášnivý polibek a moje ruce začaly znovu putovat. Dotýkala jsem se pokožky pod jejím tričkem, než jsem posunula ruku nahoru k její hrudi, milovala jsem, jak jí na těle naskočila husí kůže a uchopila jsem její v krajce oděné prso. Dýchala ostře a brala mi dech.

„Hej!“ Spencer hlasitě zaklepala na dveře a odkašlala si. Signál říkající, že Paula je na cestě nahoru.

„Do prdele,“ vyskočila jsem ze své přítelkyně a ignorovala jsem její frustrované zanařákání a rozsvítila jsem. Urovnávala jsem si oblečení a čekala jsem, až Sammy udělá totéž. Trhnutím jsem otevřela dveře, abych uviděla Ashley a Spencer, jak se mi se stupidním úšklebkem smějí. „Co je?“

„Škoda, že jste vy dvě byly včera přistiženy, jak se líbáte,“ Spencer pokrčila rameny, „nemusely jste mít tuhle celou věc se signálem a vy dvě byste dělaly, ehm, cokoliv jste vy dvě dělaly.“

Mračila jsem se a vydala jsem se zpátky do postele, sedla jsem si vedle Sammy, když jsem mezi nás vytáhla učebnici matiky. „Učily jsme se.“

„Pro vaše dobro, holky,“ zazněl chodbou mámin hlas, „vidíš Spence? Proč se nemůžeš ty a Ash učit? Vypadá to, že každý roh, za který zahnu, najdu vás dvě, jak jste uvězněné ve svém vlastním malém světě.“

Smála jsem se. „Tss, tss, Spencey,“ ušklíbla jsem se.

„Sklapni,“ vyplivla Spencer a zatahala Ashley za ruku, „pojď, půjdeme se muchlovat na gauč.“

Ashley se začervenala a vyhýbala se očnímu kontaktu s mojí mámou. Její hnědé oči upřeně hleděly do mých a ona mrkla. „Bavte se 'studováním'.“

„Hej vy dvě!“ Máma zavolala na mou sestru. „Žádné ruce pod oblečením!“ Obrátila svou pozornost zpět ke mně a usmála se. „Omlouvám se, že vyrušily vaše 'studijní' sezení,“ usmála se a znovu zavřela dveře.

Sammy se na mě zmateně dívala. „Co se to právě stalo?“

„Právě zavřela dveře?“ Zeptala jsem se, zeširoka jsem otevřela oči a sledovala jsem, jak Sammy pomalu přikývla. „Možná ví, že teď nezajdu, ehm, dál, když ví, že jsme byly přistiženy, jak 'studujeme'.“

Sammy si nemohla pomoc, ale usmála se a něžně přitiskla rty na mé, „tak co kdybys mi pak dala další 'lekci hry na kytaru'?“

Samantho Taylorová!

Uchechtla jsem se a přikývla jsem. Vzala jsem jí za zátylek, když jsem si ji stáhla zpátky na sebe. Učebnice matematiky sklouzla po povrchu. „Miluji způsob, jakým uvažuješ,“ vydechla jsem, než jsme se ocitly v další vášnivé chvíli.

Ušklíbla jsem se a zavrtěla jsem hlavou, než jsem vytočila číslo. Zastřený hlas mi odpověděla a já vstala, vzala svůj zimní kabát a zhasla jsem v obývacím pokoji. „Právě mířím domů. Proč se nesejdeme tam?“

83 – Jen na chvíli

Ashley ze mě v podstatě ve chvíli, kdy jsme vstoupily do mého bývalého dětského pokoje, servala oblečení. Neměla jsem páru, co to do ní vjelo, ale nestěžovala jsem si. Už jsem byla nahoře bez a její ruce mi hladily prsa.

„Vzpomínáš na ten okamžik?“ Vydechla horce a okusovala mé pulsující místo, zatímco její ruce se sunuly k mému břichu a pilně se činily na mé sponě od opasku.

„Vzpomínám si na hodně věcí.“ Zašeptala jsem, zatahala jsem za lem jejího trička a přetáhla jí ho přes hlavu.

„Bože, to, jak ses na moje osmnáctiny vplížila do mého pokoje a na sobě jsi neměla nic, jen kabát,“ zavrčel a okusovala každý obnažený kousek kůže, který našla a pomohla mi zbavit se džínsů z mých nohou.

„Jak bych mohla zapomenout?“ Zalapala jsem po dechu, když si klekla a její rty se okamžitě přitiskly na mé břicho.

„Kurva a ta kravata,“ vydechla a nehty mě škrábala dolů po horní části mých stehen, když mi zuby stáhla spodní prádlo. Zasténala, když se mé ruce vpletly do jejích vlasů a přitlačily ji ke mně blíž.

Ashley mi pomalu kousek po kousku stáhla spodní prádlo a já tam byla proti dveřím zcela nahá a ztěžka jsem oddychovala. „Ashley.“ Její jméno se odráželo od stěn, když jsem ucítila, jak její talentovaný jazyk vlídně vklouznul mezi mé hladké záhyby a její ruka pomalu dala mou nohu přes její rameno.

„Bože.“ Hlasitě zasténala. Jedna z jejích rukou se sunula nahoru k mému napnutému bříšku a uchopila mé prso, zatímco jemně pracovala jazykem na mém klitorisu. „Kurva, toužím po tobě.“ Vydechla.

Zatahala jsem ji za vlasy, vytáhla ji nahoru a spojila jsem naše rty dohromady. Tak zábavné, jak to bylo, být uvězněná proti dveřím, si nemyslím, že to bylo tak tiché – ne s tím způsobem, jakým mě přiměla sebou mlátit.

Podařilo se mi z Ashley servat všechno její oblečení a brzy jsme byly na mém dvojlůžku a naše těla se pohybovala jako jedno. Její rty ovinuly můj ušní lalůček a zatahaly za něj, zatímco jsem ji nehty škrábala dolů po zádech a její tělo se víc prohýbalo.

Kurva, byla jsem rozpálená.

Sykla jsem rozkoší, když mě Ashley něžně kousla do mé ztvrdlé bradavky. Její jazyk ji laskal a utěšoval můj chtíč lehkými tahy a kmitáním přes napjatou pokožku.

Ashley se do mého prsu usmála, protože věděla, že by to tu noc mohla dělat do nekonečna, když by chtěla. Měla mě tam, kde mě chtěla, kroutící se, svíjející se, kňučící a… vlhkou.

Hlasitě jsem zalapala po dechu, když do mě Ashley bez jakéhokoliv varování vnikla dvěma prsty. Mé boky se prudce zvedly a plně přijaly její prsty. „Tak vlhká…“ slyšela jsem, jak Ashley zašeptala proti mé kůži.

Pásla se na mém klitorisu a její prsty se plně soustředily a poznávaly mou měkkost a teplost. Pomocí dlouhých jemných tahů a přírazů jsem cítila, jak se mé vnitřní stěny kolem jejích prstů stahují. Olizovala krůpěje potu, které se mi tvořily na těle a činila se mezi prsy a táhla jazyk dolů přes chvějící se bříško. „Tak sladká…“ zafňukala a tu a tam zuby okusovala mé tělo, čímž mě přiměla syčet rozkoší.

Mé ruce vletěly do Ashleyiných vlasů a mé dýchání bylo chraplavé a všechny mé myšlenky v hlavě byly nahrazeny tančícími barvami a záblesky světel za mými očními víčky. Mé boky se pohybovaly současně s Ashleyinými dokonalými přírazy, ale bezvýsledně jsem bojovala s její hlavou, aby se posunula níž. Cítila jsem proti své citlivé pokožce vibrace jejího smíchu.

Jemná pokožka se pohybovala proti jemné pokožce a dýchání se stávalo synchronním a vysoké tóny a hluboké naříkání a sténání naplnilo malou prostornou ložnici Carlinů.

Její ústa vpíjela má a polykala jakýkoliv zvuk, který jsem vydávala, když námi oběma projela silná smršť. Ashleyiny prsty uvnitř mě trochu zpomalily. Zcela nevědomě jsem ji v sobě k smrti svírala.

Moje tělo se chvělo a divoce třáslo, když Ashley uvnitř pokračovala s hlubokými přírazy a tlačila na můj klitoris a jemně ho masírovala. Prorazil mnou, s ní po boku, orgasmus. Pevně jsem ji držela a rychle jsem dýchala Ashleyinými ústy. Moje mysl křičela. V tu chvíli mi mé hlasivky nedovolily vydat žádný zvuk.

„Miluju tě.“ Zamumlala Ashley a vtiskávala mi jemné polibky po mém obličeji. Uklidňovala mě a pomalu ze mě vyklouzla.

Zakňučela jsem a přitiskla jsem se k ní blíž, protože jsem nechtěla, aby mě už opustil pocit tepla a úplnosti. „Jen na chvíli.“ Můj hlas byl stěží slyšitelný. Z naprosté spokojenosti jsem si povzdechla, když Ashleyina ruka zůstala v měkké teplé prohlubni. „Taky tě miluju, miláčku.“

Společně jsme se stočily a popadaly dech.

Myslím, že jsem musela usnout, protože jsem se vzbudila se rty bloudícími dolů po mém krku a prsty pasoucími se po vnitřní straně mého stehna. Ashley byla prostě tak nadržená a já potlačila smích, když po mě střílela dýky, které mi říkaly, abych mlčela a ošukala ji.

Tak dobře.

Zavrčela jsem a přetočila jsem Ashley na záda a tvrdě a hluboce jsem ji líbala.

V tu chvíli, co jsem uchopila její rozpálené, vlhké místo a pomalu do ní vklouzla dvěma prsty, se její záda prohnula. „Kurva, Ash.“

Mezi Ashlyinými ňadry se ploužil pot. Zanaříkala jsem, jak se její svaly sevřely, když jsem do hedvábné vlhkosti přidala třetí prst.

Obě jsme zasténaly, když jsem svými rty nalezla její silně vztyčený klitoris a něžně jsem ho sála a škádlila.

Cítit, jak se Ashley kroutí, bylo čisté potěšení a nebe.

Prohnula záda a hlavou zmítala ze strany na stranu, když jsem přidala trochu víc na tlaku na jejím klitorisu. Ze rtů jí uniklo tiché zakňučení, když jsem se stejně rychle odtáhla. „Spencer…“ její hlas byl plný vzrušení, potřeby a spousty varování. Věděla jsem, že pokud se brzy nepohnu, tak mě Ashley přetočí a pomalost bude ta tam.

Podívala jsem se nahoru a zazubila jsem se, když jsem uviděla, jak se vrásky na jejím čele proměnily v zamračení. Ustálila jsem prsty v hladké vřelosti a čekala jsem od Ashley reakci a tu jsem dostala.

Ashley zvedla ze svého vlhkého polštáře hlavu a dívala se na mě. Její hlas byl tak chraplavý a temný. „Proč jsi kurva tak zlá-kurva.“ Ohnula jsem uvnitř prsty a začala jsem pomalu přirážet na citlivé místo.

Rty jsem znovu uchopila její klitoris a Ashley mi hrubě tahala za vlasy a přirážela si mě k sobě.

Předehra byla určitě u konce.

Její dýchání se zadrželo, když jsem uvnitř ní v pravidelném rytmu pohybovala rychleji a tvrději a zvýšila jsem tlak na jejím klitorisu, když se palec tisknul dolů. Nechala jsem vůbec největší zákusek a vznášela se nad ní a sledovala jsem, jak tiskla zavřené oči a z úst ji unikala opravdu sprostá slova, ze kterých jsem se červenala.

Byla zatraceně sexy.

Hluboce jsem ji políbila, což způsobilo, že jsme obě zasténaly. Moje volná ruka se nad ní opírala. Olizovala jsem její horní ret a pak jsem okusovala spodní. Cítila jsem Ashleyiny ruce táhnout své nehty po mých bocích, což přimělo mé tělo se proti jejím rychlým přírazům boků třást. Pak uchopila má prsa a malou silou je tiskla. Zakňučela jsem jí do pusy, když si její prsty vzaly obě mé bradavky a tiskly je větší silou. Bolest se proměnila v potěšení a mé prsty uvnitř Ashley zajížděly hlouběji a já cítila napětí a ztuhnutí.

Bože, milovala jsem, když jsem ji přiměla zcela ztratit kontrolu.

Navzdory tomu, kdy jsme byly, mé jméno uniklo z jejích rtů v hlasitém dlouhém zasténání.

Zhroutila jsem se na ni a ona mě k sobě pevně tiskla a zabořila obličej do mého krku, zatímco můj byl bezpečně zastrčen v jejím.

Věděla jsem, že noc nebyla zdaleka u konce a věděla jsem, že jakmile popadne dech, tak bude připravena být znovu.

Jak jsem to věděla?

Její boky sebou ještě trochu škubaly a šeptala mi do ucha, abych neusnula.

Zubila jsem se a přivoněla si k její sladké vůni.

Nebylo nic nad to mít sex pod střechou svých rodičů.

84 – Ztracení milenci – navždy přátelé

„Dobře, naposled, tvoje prsty se po pražci nepohybují.“ Ušklíbla se Alex a sedla si zpět na gauč ve svém domácím studiu. „Opravdu ti to jde děsně, víš?“

Smála jsem se, odložila jsem kytaru a zvedla jsem ruce do vzduchu. „Jsem děsná, přiznávám.“ Vzala jsem kafe, napila jsem se a zpoza hrnku jsem vykukovala na ženu naproti sobě. „Tak co se děje?“ Zeptala jsem se tiše, protože jsem moc dobře znala řeč jejího těla.

Alex vzdychla a přejela si rukou po vlasech. „Jen jsem měla s Tracey malé neshody, než jsem sem přišla.“

Znepokojením jsem se zamračila. „Kvůli čemu?“

„To fakt nevím,“ smála se, posadila si na gauč a zastrčila si nohy pod sebe, „především kvůli nám.“

„Nám?“ Zvedla jsem obočí a ukázala jsem na ni a na sebe a ona přikývla. „Není žádné 'my'.“

„Já vím.“ Vydechla Alex a okousávala si nehty. „Myslím si, že je to proto, že jsme spolu trávily hodně času a hádám, že si myslí, že existuje 'my'.“

„No, to neexistuje.“ Tiše jsem na tom trvala a sedla jsem si na gauč vedle Alex. „Opravdu se nemá čeho obávat.“

„Vážně?“ Zeptala se tiše Alex a její šedé oči se nakonec podívaly poprvé od doby, kdy jsme začaly konverzaci, do mých.

Vzala jsem její ruku a něžně ji stiskla. „Alexis, ty víš, že pro mě budeš na prvním místě, viď? Chci říct, že víš, že vždycky budeš mou součástí, která tě nikdy nepřestane milovat.“

Alex držela můj pohled a přikývla. „Nápodobně.“

„Pamatuješ, když jsem se poprvé vrátila, co jsi mě opustila a my to ukončily tak, že jsme spolu skočily bez mluvení přímo do postele?“ Nesnášela jsem tu vzpomínku, protože to byl jeden z nejlepších časů v posteli, přesto bylo poznamenané vědomím, že byla s někým jiným.

„Jak bych mohla zapomenout?“ Zavrtěla Alex hlavou.

„Nemůžeme to udělat znovu,“ olízla jsem si rty, „myslím, že ty jsi zasnoubená s úžasnou ženou a já chodím s Carmen.“

„Vím.“ Zamračila se Alex, pustila mou ruku a vstala. „Nikdy jsem neřekla, že se to hodlám udělat znovu,“ na vteřinu vypadala dotčeně, „opravdu si myslíš, že bych ti to znovu udělala?“

„No, ne, já-“

„Trace byla jediná, která mi řekla, když jsem se chovala jako naprostá kráva, přesto to všechno chápu. Byla mou oporou v posledních pár měsících.“ Alex začala přecházet po místnosti.

„Alex… já to vím…“

„Byla skoro jediná, která mi řekla, že budu v pořádku a já neměla na výběr, ale věřila jsem ji, protože byla jediná…“ odmlčela se a podívala se z okna.

„Kéž bych tam mohla být,“ přešla jsem k ní a mé ruce se natáhly a dotkly se jejích ramen, jen aby ji odtáhly, „Alex?“

„Přesto jsem tady a po celou dobu si přeju, abych byla s tebou!“ Smála se a vrtěla hlavou. „Věřila bys tomu? Chci říct, že jsem o tobě neslyšela měsíce a najednou se spolu scházíme každý den. Přesto pořád přemýšlím o tom 'co kdyby'.“

Ustoupila jsem a naklonila jsem lehce hlavu. „Vždycky přemýšlíme o našich prvních láskách,“ zašeptala jsem, „to je normální.“

„Není, když jsi zasnoubená a pořád přemýšlíš, zda ses správně rozhodla.“ Vyplivla Alex a silně si rukama mnula obličej. „Bože, já to tak strašně podělala.“

Polkla jsem a úspěšně jsem ji vzala za ruce a přitáhla ji do objetí. „Bylo lepší, když jsem se od tebe držela dál?“

„Ne.“ Její hlas byl přes mé tričko tlumený. „Bolí to.“

„Alexis,“ vzdychla jsem a opřela si čelo o její, „nemůžeme to udělat.“

Začaly jí padat slzy a prsty je něžně otíraly. Soucítila jsem s ní, protože jsem přesně věděla, o čem mluví. Kdybych ten den nikdy neodešla, byla by pořád mou? Kdybych se vrátila, než se objevila Tracey, byla bych to já, která by ji požádala v národní televizi o ruku?

Ptala jsem se na hodně věcí. Konec konců jsem byla jen člověk. Přiznávám, že jsem se nikdy nedostala přes Alexis Carlinovou. Bylo to těžké. Taky jsem věděla, že zůstat přáteli pro nás bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Měla jsem Carmen ráda a zajímalo mě, kam věci povedou, ale zároveň, hodně času tráveného s Alex bylo mým snem.

Chtěla jsem ji políbit? Ano.

Měla bych? Ne.

Stejně tak, jak jsme se změnily, tak jsme se Alex a já změnily ještě víc, když jsme dospěly.

Chyběla mi a já ji ve svém životě chtěla zpátky, ale do té doby být její kamarádkou bylo jediné, co jsem jí mohla nabídnout.

„Vím.“ Popotáhla a odtáhla se ode mě. „Jen jsem tak zmatená, Sammy. Miluju jí, vážně. Nechci jí ublížit, protože si to tak moc zaslouží, víš?“

Jen jsem přikývla a upřeně na ni hleděla.

„Ale přesto, když na tebe pořád myslím tímto způsobem – jak je to k ní fér?“ Zastřeně zašeptala a znovu si otřela slzy. „Snažím se být lepším člověkem a zdá se, že dokážu být jen sama sebou, když jsem s tebou a omlouvám se, že jsem nám to před lety pokazila.“

„Přestaň.“ Omotala jsem paže kolem jejích ramen a projela jí rukou vlasy. „Nemůžeš žít tím, že se budeš užírat věcmi, které se staly před mnoha lety. Obě víme, že se nezmění. Nicméně můžeš dál žít život, který máš a začít se rozhodovat, než překročíš tu mez a znovu toho začneš litovat.“

„Jo?“ Její havraní vlasy jí spadly do očí a já jí je zandala za ucho.

„Jo.“

„Sam, myslíš na mě pořád?“ Zeptala se tiše a její prsty si hrály s rukávem mého trička.

„Neustále.“ Usmála jsem se a vtiskla jí polibek na čelo.

Nebyla jsem si jistá, kam jsme se to dostaly a abych byla upřímná, tak to všechno bylo zmatené.

Začal mi vyzvánět telefon a já se lehce usmála, protože jsem věděla, kdo mi tak pozdě volá. „Omluv mě,“ odtáhla jsem se od Alex navzdory jejímu protestu a vzala jsem telefon. „Bylo na čase, abys zavolala,“ smála jsem se a odvrátila jsem oči od těch šedých, co na mě zíraly.

„Jsem oblíbená kočka, co mohu říct?“ Smála se Carmen. „Už jsi viděla Carlinovo-Daviesův klan?“

„Ne-e. Potřebují trávit čas s rodinou, než do toho strčím nos.“ Kousla jsem se do rtu.

„O čem to mluvíš, Taylorová? Jsi součástí rodiny. Roky jsi spala s nejmladší z rodiny.“ Odpověděla s uculením.

„Carmen!“ Zasyčela jsem a začervenala se, když se ze mě Alexiny oči vůbec nespustily. „No a co? To neznamená, že můžu přerušit vzácnou chvíli, víš. Ashley se vidí s Paulou a Arthurem znovu poprvé od maturity.“

„To je fuk. Stejně jsi nejspíš příliš zaneprázdněná tím, že se poflakuješ s Alex.“ Škádlivý tón v jejím hlase mě potěšil, protože jsem věděla, že ona nebyla ta, co na nás žárlila. V tu chvíli nebyla největším fanouškem Alex, ale respektovala mé přátelství k ní.

„Ach ano, měly jsme pár žhavých rande.“ Mrkla jsem na Alex a Carmenin chraplavý smích se mi rozléhal do ucha.

„Tak doufám, že máš video nahrávku.“

„Perverzačko.“ Zalapala jsem po dechu a sedla si na podlahu vedle krbu. „Tvoje mysl je pořád tak perverzní.“

„Můžu ti říct, kde všude chci být.“ Zapředla a já polkla a kousla se do rtu. „Samozřejmě pokud nemáš společnost.“

„S Alex jsme si jen povídaly.“ Podívala jsem se, abych uviděla tu hudebnici na odchodu z místnosti po schodech na horu. „Ale myslím si, že se právě vydala do postele.“

„Taky bych měla,“ zívla Carmen, „ráno brzy odlétám.“

„Kam?“

„Do Midtownu. Dobrou noc, broučku.“ Poslala mi vzdušný polibek a zavěsila.

Vydala jsem se nahoru a všimla si, že Alex sedí na posteli a v ruce má fotku Tracey. „Hej,“ řekla jsem tiše a nevstoupila jsem do místnosti, „myslím, že se vydám domů.“

Alex se otočila a přikývla. „Díky, že jsi mi dělala společnost.“

„Brzy bude doma,“ pousmála jsem se, „ze všech na světě, Alexis, jsi ta, od které je pro všechny velmi těžké držet se dál.“

„Díky.“ Usmála se, zamířila ke mně a přitáhla si mě do objetí. „Jsi úžasná, Samantho Taylorová.“

„Vždycky přijdu, broučku.“ Mrkla jsem a poplácala ji po zádech.

Už jsme nebyly na střední škole a nebylo pro mne důvodu, dávat Alex matoucí signály. Potřebovala být s tou, kterou milovala a já ji nechtěla pomáhat v jejím rozhodnutí – musela ho udělat sama.

Avšak jsem se nemohla dočkat, až uvidím Carmen a doufala jsem, že se Tracey brzy vrátí.

Možná se pak kousky nepovedené skládačky konečně dají dohromady.

Možná.

85 – Ospalec Daviesová

Měla mou paži ve smrtelném sevření a její oči byly černé, jako ďáblovy. Tlustá kovová lžíce byla přitisknuta k mé ruce, když mi křičela do obličeje. „Ty nevděčný spratku! Tvoje maminka tě nemiluje nebo by tu byla, zatímco dělá Bůh ví co.“*

Smích byl slyšet ze všech stran a já se vzpírala a napínala, když mi ta stará křehká žena řekla, abych nespustila zrak z jejích očí. Udělala by mi k obědu další maso, kdybych to udělala. „Ty si myslíš, že ta děvka Spencer tě chce? Chce jen to, co jí tvoje maminka nabízí.“

Nemohla jsem se hnout a to mě zabíjelo. Bolestné sevření mé paže a hrozné pohledy, kterých se mi dostávalo – bylo to příliš.

Probudila jsem se v cizím pokoji v cizí posteli a mírně jsem panikařila, naříkala jsem a potila se. Měla jsem další noční můru.

Zamrkala jsem, abych odehnala ospalost z očí a chytila jsem polštář, když mi přeběhnul po těle mráz.

Kde byla Lucas?

„Dylan?“ Slyšela jsem tiché zaklepání na dveře a rychle jsem se posadila. Snažila jsem si otřít neznámé slzy z tváří. Spencřina hlava nakoukla dveřmi a naklonila hlavou, oblečená v černém županu a vypadala, jako by se právě sprchovala. „Hej, zlatíčko,“ vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře, a pak se schoulila ke mně pod deku, „jsi v pořádku?“

Polkla jsem a zavrtěla hlavou.

„Co se děje?“ Přitáhla si mě do klína, prsty mi projela vlasy a jemně mě houpala. „Prosím, neplač, miláčku Dyl, láme mi to srdce.“

Stočila jsem se do jejího teplého těla a krátce jsem si všimla, že voní stejně jako maminka. Okamžitě jsem se v její náruči cítila bezpečně, ale nemohla jsem z hlavy setřást ten sen.

„Měla jsi zlý sen?“ Zašeptala Spencer a já si všimla, že se podívala na hodiny. Bylo po čtvrté hodině ranní. Přikývla jsem a dovolila jsem jí držet mě pevněji. „Chceš si o tom promluvit?“

„Ne.“ Zašeptala jsem a zírala jsem na zeď před sebou. „Kde je Lukey?“

Spencer se usmála a třela mi záda. „Hádám, že odešla spát k babičce a dědovi. Je to její zvyk.“

„Aha.“ Ztěžka jsem vzdychla a pořád jsem zírala na zeď. „Máš mě ráda?“

Cítila jsem, jak se posunula a přemístila mě, takže jsem byla na úrovni jejích očí. „Cože?“ Zeptala se zmateně a já litovala toho, že jsem tu otázku položila. „Samozřejmě, že mám.“

„Promiň.“ Zamumlala jsem. „Měla jsem sen, že jsi byla se mnou jen proto, že ti maminka něco dává.“ Nebyla jsem si zcela jistá, co ten sen znamenal, ale věděla jsem, že to nebyla dobrá věc.

„Jsem s vámi, protože vás obě mám moc ráda, Dylan.“ Spencer mi vtiskla polibek na čelo. „Jsi moje dcera a já bych to jinak nechtěla.“

Nemohla jsem si pomoc, ale zazubila jsem se a z těch slov jsem se začervenala. Uběhla chvíle ticha a já zívla a pohodlněji jsem se přitulila ke Spencřině tělu. „Jak jsi věděla, že jsem vzhůru?“

„Slyšela jsem tvoje fňukání,“ řekla tiše, „právě jsem se vracela z koupelny.“

„Můžeš zůstat?“ Zeptala jsem se tiše. Spencer se usmála, přikývla a políbila mě na vršek hlavy.

„Hned se vrátím, slibuju.“ Zamířila ke dveřím a nechala je otevřené, zatímco jsem sledovala, jak se vplížila do pokoje, který sdílela s mámou. O pár minut později se vrátila ve flanelových kalhotách a dresu a vlezla si ke mně. „Vidíš? Vrátila jsem se.“

Usmála jsem se a omotala jsem svou malou paži okolo jejího ramene a zabořila tvář do jejího krku.

Tentokrát přišel spánek snadno.

Bylo to jiné probuzení, když jsem se převalila a uviděla za mými zády schoulenou klidně spící miniaturu Ashley. Odstranila jsem jí nějaké kadeře z obličeje a políbila ji na špičku tmavě pihovatého nosu. „Ospalče,“ zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, že bylo po deváté a nikdo se neobtěžoval nás vzbudit.

Ashley bez pochyb nejspíš ještě spala. Rozhodně jsem ji utahala – jo, byla jsem v tom dobrá.

Dylan se protáhla a vypustila tiché zakňourání, než otevřela oči a na vteřinu vypadala zmateně, a pak její tmavě hnědé oči přistály na mě. Bože, z jejího úsměvu jsem vždycky tála. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ zubila jsem se, sedla si a protáhla si své vlastní unavené svaly, „jak se cítíš?“

„Lépe.“ Přikývla Dylan a olízla si rty. „Promiň, že jsi přišla o ranní tulení s maminkou.“

„Ále,“ mávla jsem, podebrala ji a políbila ji na tvář, „mám celoživotní zásobu maminčina tulení.“

Dylan se radostně hihňala a já cítila, že má jinou náladu, než to ráno dříve. Nechtěla jsem na ni tlačit, takže jsem jí třela koleno a vstala z postele. „Věřím, že nám babička s dědečkem udělali obrovskou 'přivítací' snídani, chceš se jít přesvědčit?“

Přikývla a stáhla ze svého malého těla a rozcuchaných vlasů, přikrývku. „Jak vypadám?“

„Roztomile.“ Ušklíbla jsem se, popadla jsem tašku na přespání a vyhrabala z ní několik kusů oblečení.

„Spence?“ Dylanina ruka byla na mé a já se na ni podívala. „Mám trochu strach.“

„Z čeho, miláčku?“ Klekla jsem si do úrovně jejích očí.

„Budou mě mít rádi?“ Zeptala se roztřeseným hlasem. „Anton a Cailyn, budou mě mít rádi?“

„Budou tě milovat.“ Usmála jsem se a pak jsem se zamračila a uchopila její tvář. „Co se děje, Dyl?“

„Měla jsem sen, že mě nikdo neměl rád.“ Její malé ruce se zhroutily do mého klína, když svěsila hlavu. „Bylo to skutečné, bylo to, jako bych byla zpátky u paní Hotkinsové, kde měla pět dalších dětí a já byla jediná, která nešla do školy a musela zůstat doma a uklízet.“

Zamračila jsem se a pomalu jsem vstala. „Paní Hotkinsová?“ Domnívala jsem se, že ona byla její pěstounkou.

„Pořád si dělala z mojí maminky legraci, a proto se pro mě nikdy nevrátila. Nikdy jsem nepochopila, co to sprosté slovo na 'C' znamená, dokud mi to nevysvětlila.“ Dylaniny ramena se svěsila a to mi lámalo srdce.

Nikdo v jejím věku by neměl vědět, co to slovo 'coura' znamená. Velmi jsem pochybovala, že Lucas věděla, co to znamená, a i když sprostých slov bylo kolem hodně, tohle bylo to slovo, které nebylo nikdy řečeno.

„Ach, miláčku,“ sedla jsem si vedle ní na postel, „víš, kdo právě přes chodbu chrápe? Tvoje máma.“

Dylan se lehce zakřenila a podívala se směrem ke dveřím, které byly pootevřené. „Je děda,“ začervenala se z těch slov, ale pokračovala ve větě, „je děda ten, kdo mi pomohl dostat se k tobě domů?“

Usmála jsem se. „Jo, teta Alex také pomohla.“

„Spencer?“ Její hlas se opět utišil. „Když jsem byla u paní Hotkinsové, tak mi nikdy nedovolila mluvit při večeři u stolu. Pamatuju si, jak jsem se jednou chtěla podělit o historku, protože tam byly ostatní děti a ona mě silně bouchla vařečkou do ruky. Řekla mi, že jestli budu brečet, tak to bude ještě horší.“

Ach Bože.

Mírný hluk mě vytáhnul z myšlenek a já zjistila, že ve dveřích nesměle stála malá brunetka. Její hnědé oči byly plné života, ale její řeč těla byla cokoliv, jen ne to. Její vlasy byly špinavé a oblečení potrhané.

Odkud právě přišla? Jací pěstounští rodiče nebo dětský domov by dovolil, aby takhle dítě vypadalo?

„Dylan?“ Usmála jsem se a ona přikývla. Oči klopila dolů. „Nestyď se,“ vstala jsem a poplácala jsem na křeslo před svým stolem, „můžeš si sednout sem.“

Dylan pomalu šourala nohama a vlezla si do křesla. Její oči se dívaly z okna přímo před ní. „Jak se máte, slečno Carlinová?“ Nakonec promluvila a s úžasem se na mě podívala.

Měla vybrané chování.

„Velmi dobře, děkuju.“ Sedla jsem si na vršek stolu a naklonila se. „Jak se máš ty?“

„Smradlavě.“ Roztomile nakrčila nos, což způsobilo, že mě z toho píchlo u srdce.

Vše, co jsem si dokázala v hlavě představit, byla malá zlomená devítiletá holčička stojící ve dveřích mé kanceláře špinavá a stydlivá. Není divu, že pro ni bylo těžké otevřít se lidem.

„Bylo to poprvé, kdy se to stalo?“ Zeptala jsem se tiše.

„Ne, stalo se to hodně krát.“ Zamumlala Dylan. „Před spaním jsem hodně plakala. Doufala jsem, že všechny ty slzy, až se následující ráno probudím, budou pryč.“

Zavřela jsem oči a přitiskla ji k sobě blíž. „Ty se bojíš, že se stane něco špatného, viď?“

„Jen mám strach.“

„No,“ vstala jsem a uhladila jí prsty vlasy, „teď máš tady mě. Jsi v domácnosti Carlinů a já ti zaručuju, že u stolu můžeš říct každou úžasnou historku o své mámě a všichni budeme poslouchat každičké slovo.“

Mohla bych říct, že se díky tomu cítila trochu lépe. Přikývla, vzala si své oblečení a běžela směrem ke dveřím. „Neříkej to mojí mámě, dobře?“

Nebylo to na mně, abych to řekla, ale povzbuzovala jsem Dylan, aby k sobě Ashley pustila blíž. „Opravdu tu bude, aby ti naslouchala, když si s někým budeš potřebovat promluvit.“

„Jen nechci, aby byla smutná.“ Zašeptala se zamračením Dylan.

„Řeknu ti malé tajemství,“ jemně jsem se usmála, „maminky poznají, když jsou jejich děti smutné. Slibuju, že jestli jí to řekneš, tak se budeš cítit mnohem lépe. Obě se budete cítit lépe.“

Dylan o tom chvíli přemýšlela. „Dobře, mám tě ráda!“

Uchechtla jsem se, doklopýtala jsem do svého bývalého dětského pokoje a zjistila jsem, že postel je pořád obsazená jednou krásnou brunetou. Vlezla jsem si do postele a vklouzla vedle jejího spícího těla. „Ospalče,“ zopakovala jsem stejnou věc, kterou jsem použila na její dceru, zatímco jsem zandávala dlouhé kadeře za dokonalé ucho.

Ashley se pohnula a několikrát zamrkala, než se usmála a přitáhla si mě pro polibek. „Dobré ráno, miláčku.“

„Dobré ráno.“ Zašeptala jsem a tentokrát jsem ji políbila jemněji. „Je čas vstávat. Ještě v domě neslyším pohyb, takže možná máme štěstí s tím, že nás včera večer neslyšeli.“

„Prosím tě,“ zaúpěla, zatímco se protahovala, „několikrát jsi jasně křičela moje jméno.“

„Ehm,“ přikývla jsem – jako bych to mohla popřít, „no jo, možná všichni spali jako mrtví.“

„Možná.“ Ušklíbla se Ashley, ale nevěřila tomu. Vstala a vzala si své oblečení, které si strčila pod paži, potom, co si na sebe natáhla župan. „Jdu se osprchovat. Sejdeme se dole.“

„Co když se chci osprchovat první?“ Našpulila jsem pusu, když otevřela dveře.

„Smůla. Zamluvila jsem si ji.“ Strčila do mě Ashley hravě.

„Ale já-“

„Co kdybych dole zaměstnala holky a vy dvě můžete pokračovat tam, kde jste tohle ráno skončily.“ Řekla klidně Paula, když prošla a zvedla na nás palce.

„Říkala jsem ti to.“ Uchechtla se s lehkým začervenáním Ashley a obrátila oči v sloup. „Sejdeme se dole, Carlinová.“

„Sejdeme se dole, Carlinová.“ Posmívala jsem se, ale stejně jsem ji políbila. „Pospěš si a neplýtvej horkou vodou.“

„Běž, už sis dřív uzmula sprchu.“ Škádlivě se usmívala a zavřela za sebou dveře.

„Není mojí chybou, že jsi odmítla ranní sprchu se mnou!“ Narazila jsem na dveře, které mi zavřela před nosem. „Bývala jsi ráda!“

86 – Moje máma – moje hrdinka hrající na klavír

„I když ne teď,“ přerušila nás Paula a poplácala mě po hlavě, „uvědomí si to.“

Seděla jsem dole u jídelního stolu, zatímco Spencer venku na ulici hrála s holkami hokej. „Pořád děláš nejlepší kafe, Paulo.“ Usmála jsem se na blondýnu naproti sobě.

„Jé, díky.“ Usmála se a opět se dívala na své ranní noviny.

„Jsi si jistá, že nechceš druhou?“ Usmíval se na mě od kuchyňských dveří s malou hromadou palačinek Arthur.

„Díky, ale jsem poměrně nacpaná.“ Smála jsem se a on přikývnul a zmizel v místnosti. Podívala jsem se a všimla si, že se na mě Paula dívala s něžným výrazem. „Co je?“

„Je to, jako by ses nikdy opravdu nezměnila,“ naklonila hlavu stejně jako by to dělala Spencer a přisunula si židli blíže k mé, „pořád jsi moje dcera, Ashley.“

Začervenala jsem se, odkašlala si a tiše jí poděkovala.

„Přesto se zdá, že sis toho prožila mnohem víc,“ zašeptala smutným hlasem a její ruka se natáhla, aby se dotkla mé. „Jak ti je, Ashley?“

Myslím, že si všimla šokovaného pohledu se smutkem, který se mi objevil na tváři a pevně mi stiskla ruku. „Teď je mi mnohem lépe, děkuju.“ Podařilo se mi po několika vteřinách nashromažďování myšlenek z minulosti, říct. Pořád jsem cítila, jako bych byla ta sedmnáctiletá, která přišla na návštěvu a vedla s panem a paní C rozhovor, zatímco čekala na Spencer.

Jen jsem tentokrát nemusela na Spencer čekat. Byla jsem to jen já, dospělá s rodiči své přítelkyně, abych si s nimi kdykoliv popovídala.

„Dylan je zlatíčko,“ rozplývala se s velkým úsměvem, „několikrát se mnou po telefonu mluvila, ale skutečně ji vidět a poznat. Je prostě úžasná.“

„Děkuju.“ Krátce jsem se začervenala a všimla si, že v kuchyňských dveřích stojí s jemným pohledem Arthur. Měla jsem pocit, že čekal na vhodnou chvíli, aby nás přerušil, takže jsem se rozhodla převzít iniciativu. „A děkuju, že jste dostal Dylan do skvělého domova.“

Arthur s malým úsměvem sklonil hlavu, a pak šel a sednul si vedle mě. „Jen chci, abys věděla, že to nebyl můj záměr, držet Dylan před Spencer jako tajemství nebo ti neříct, kde přesně je.“

„Vím.“ Zašeptala jsem tiše.

„Důvod, proč jsem tak dlouho čekal, zatímco jsi byla v programu, byl proto, že jsem slyšel, že děláš pokroky, Ashley. Že jsi bojovala se systémem, se vším, co jsi měla, jsi hrála podle pravidel a pak ses dala do kupy.“

Zněl, jako by na mě byl hrdý.

Zněl jako můj otec, když jsem mu řekla, že Alex a já jsme samostatně vydaly její první desku. Raife byl vždycky tím, kdo dělal věci sám, takže, když jsem se vydala v jeho šlépějích, tak na mě byl pyšný.

„A tak moc, jak pro tebe byla Spencer silou, vím, že by také mohla být tvou největší slabostí. Kdybys věděla, kam byla Dylan dána, tak bych nechtěl, aby ses cítila nepotřebná nebo vinná a abys couvla, když si tak tvrdě bojovala, abys byla tam, kde jsi teď. Zajímala ses, co si Spencer o tobě myslí a dělala by sis starosti, co si o tobě myslela.“

Měl pravdu. Přiznávám. Myslím, že kdybych věděla, o co jde, tak bych se ještě víc vyděsila, protože jsem se zajímala o to, co si o mně Spencer myslela. Měla bych strach, že by si myslela, že jsem neselhala jako milenka, ale i jako matka. Mohla být mým hlavním důvodem pádu, i když každodenní myšlenky na ni mě dělaly silnější.

„Chápu to, pane C,“ pomalu jsem přikývla, „nechovám vůči nikomu zášť. Mám svoji malou holčičku zpátky a s ní jsem získala zpátky svou rodinu. Jestli nic jiného,“ nemohla jsem si pomoc, ale měla jsem pocit, že se dusím, „cítím se zatraceně šťastně a tak zatraceně vděčná, že jsem udělala to, co jsem udělala.“

„Potřebuju, abys něco pochopila,“ poškrábal se Arthur na bradě a pohlédl na svou ženu, aby ho podpořila, než jeho pohled opět spočinul na mně. „Když po tvé nehodě přišla Alex a já se dozvěděl, že ti vzali Dylan, tak jsem se snažil zvážit pro a proti, zda to říct Spencer. Nechtěl jsem ji do toho zapojit, protože jsem si nebyl jistý, jak by ses cítila. Měl jsem možnost zatahat za nějaké nitky, co byla její poslední pěstounská péče přesunuta z okresu a okamžitě jsem šel za Spencer. Bylo to obrovské riziko.“

Arthur přestal mluvit, když přišla s růžovými tvářemi Spencer. „Bavíte se?“

„Parádně.“ Zubila se a vklouzla na židli vedle mě. „Alex, Carmen a Sammy si na chvíli vzaly holky. Doufám, že ti to nevadí.“ Vrhla na mě jemný pohled.

„Ne, vůbec ne.“ Natáhla jsem se a stiskla jí ruku.

„Spence, nemáš žízeň? Chceš kafe?“ Usmála se na svou dceru Paula a vstala ze své židle a čekala, že ji Spencer bude následovat.

„Jasně. Díky mami.“

Paula pozorovala svého manžela, a když pokrčil rameny, tak se jen usmála a odešla do kuchyně sama.

„Takže jsem něco přerušila?“ Kousla se Spencer do rtu, když si všimla intenzivního pohledu na tváři pana C. „Chceš, abych odešla?“ Chystala se vstát ze židle, když její táta zavrtěl hlavou.

„Právě jsem vysvětloval Ashley, jak se Dylan dostala do tvé péče.“ Arthur se podrbal palcem na čele a otec s dcerou se na sebe upřeně dívali. „Udělal jsem všechno, co jsem mohl, abych ji k tobě dostal co nejdříve, Spencer.“

Spencer se lehce zamračila a polkla. „Přísaháš?“ Zněla trochu naštvaně a sedla si zpříma. „Jsem vděčná tati, opravdu. Budu ti celý život posílat děkovné pohledy, když budeš chtít, ale přísahej, že jsi udělal vše, co bylo ve tvých silách, abys ke mně dostal Dylan tak rychle, jak jsi mohl.“

„Spencer, ty víš, že nelžu. Byla mimo dosah mého systému, zatímco byli v Edmontonu. Víš, že mám na starosti jen některé části Ontaria a snažil jsem se ze všech sil udržet kontakt s jakoukoliv agenturou, kterou prošla.“ Zdůraznil jemně Arthur a z toho mě zabolelo u srdce.

Celý rozhovor mě přiměl si uvědomit to, čím si Dylan prošla, zatímco jsem jí nebyla na blízku. Jak jsem sakra mohla dovolit nechat dát svou dceru do takového systému?

Proč jsem nemohla myslet racionálně, potom, co jsem se dozvěděla o smrti svých rodičů a neumožnila jsem jednomu z ostatních rodičů, odvézt ji domů? Nebo si vzít taxíka?

Proč?

„Nevíš, čím si musela v těch domovech Dylan projít.“ Zašeptala smutně Spencer a krátce zachytila můj pohled. „Bože, tati, nebyl jsi tam, když se ukázala v mé kanceláři a vypadala tak, jak vypadala! Jak s ní někdo sakra mohl takhle zacházet?“

Věděla jsem, že si Dylan prošla opravdu těžkým obdobím, ale nikdo skutečně nevyslovil, co se jí stalo. Slíbila jsem jí, že mi to může říct, až bude připravená – a respektovala jsem Spencer, že jí umožnila totéž. Zároveň jsem si přála, aby mi něco řekla.

„Cože?“ Sotva jsem rozpoznala svůj vlastní hlas. Aniž bych si uvědomila, jak zněl zlomeně z myšlenky, že byla moje dcera jakýmkoliv způsobem raněná – kvůli mně.

Spencer prudce trhla hlavou, aby se na mě podívala a rychle mě chytila za ruku a její druhá ruka uchopila mou tvář. „Byla krásná, Ash, jen byla uvnitř trochu zlomená.“ Cítila jsem, jak její pohled putoval směrem k jejímu otci, „děkuju za všechno, co jsi udělal, abys ji ke mně dostal,“ její rty se tiskly k ruce, kterou držela, „k nám.“

Paula si tu chvíli vybrala, aby nás přerušila s další kávou. Na nás obě se usmála, vzdychla a sedla si vedle Spencer. „Neříkali jsme já s otcem, že se jednoho dne znovu najdete?“

„Jo,“ dívala se na mě Spencer s úsměvem a přejela palcem po mém spodním rtu, „a měli jste pravdu.“

Nemohla jsem si pomoc a uculení jsem oplatila a zčervenala jsem, zatímco si mě před svými rodiči Spencer prohlížela.

„No,“ Arthur vstal a obě nás objal, „jsem rád, že vás dvě vidím šťastně zamilované a opět spolu. Chyběla jsi nám, Ash. Nebylo dne, kdy bychom na tebe nepomysleli.“

„Jo,“ položila mi Paula ruku na rameno, „udělala jsi na nás Carlinovi velký dojem a zdá se, že jsi rychle převzala roli pro Luc.“

Spencer naklonila hlavu na stranu a vyměnily jsme si zmatený pohled.

„Cože?“ Usmála se Spencer nejistě.

Paula se zubila a šla pro krabici s fotkami, která byla umístněna ve skříni na chodbě. Pohodila dokonale bílou obálku na stůl, zvedla obočí a přistrčila ji ke mně.

Pomalu jsem z ní vyndala složený kus papíru a rozevřela ho. Spencer se mi nahnula přes rameno, aby lépe viděla a slyšela jsem její zalapání po dechu, zatímco mé oči se vytřeštily.

Byl tam další náčrt mě, sedící u klavíru, který byl uložen v mém sklepě. Nebyla jako její další črty. Tahle byla podrobnější, výraznější a na levé straně jsem mohla vidět dokonalou podobu Spencer, která byla na horní části lesklého černého povrchu.

„Musela ji nakreslit nějaké ráno, když tu přespávala.“ Zašeptala Spencer a její prst přejížděl přes náčrt mé osoby. „Páni.“

„Spence…“ přemístila jsem ruce a všimla si malého titulku v dolní části Lucasina úhledného písma. „Moje máma, moje hrdinka hrající na klavír“

Ach Bože, měla jsem v očích slzy a mohla bych říct, že Spencer také slzely.

„Poslala mi ji minulý týden. Ukázala bych vám dopis, který mi napsala, ale je poněkud osobní a měl by zůstat mezi babičkou a vnučkou.“ Mrkla Paula a jemně převzala kresbu.

Lucas mě opravdu milovala. Viděla mě jako svou matku.

Tak šíleně jsem byla zamilovaná do své rodiny.

87 – Jsme rodina

Dokončila jsem hromadu dárků, na kterých Ashley trvala, že je přineseme rodině. Nebylo jich moc, ale přesto. Glen se právě vrátil, byl vyzvednout svou dceru a na chvíli jsme si mysleli, že Sarah změnila svůj názor, protože Glen o ní neslyšel.

Ukázalo se, že přítel Sarah ji pozdě vyzvednul a její rodiče Sarah nemohli vidět. To byl jediný důvod, proč měl Glen kliku.

„Teto Spencer!“ Otočila jsem se a byla jsem objatá malýma rukama okolo svých nohou a roztomilá hnědooká blonďatá holčička se na mě usmívala. „Ahoj!“ Poskakovala nahoru a dolu a já ji zvedla.

„Hannah!“ Dala jsem jí velkou pusu na tvář a ona se zahihňala. „Páni, ty jsi tak rychle vyrostla. Kolik ti teď je?“

„Pět!“ Zubila se Hannah a její paže se přesunuly okolo mého krku. „Kde je Lucas?!“

„Lucas je venku s tetou Alex.“ Postavila jsem ji na zem a ona mě držela za ruku, zatímco jsme šly do kuchyně, kde Glen hovořil se svou milovanou přítelkyní.

„A tady je.“ Řekl hrdě Glen, když mě Hannah pustila a běžela do jeho náruče. Obličej pevně přitiskla k jeho hrudi.

Kromě Aidena a mého otce, byl Glen nejlepší v tom, že se jeho dítě cítilo milované a chtěné. Věděl, co říct, co dělat a vychovával dokonale holčičku pro někoho, kdo se o jeho život nezajímal, dokud nepotkal tu mrchu, svou manželku Sarah a nezbouchnul ji.

„Hannah, chci tě seznámit tady s tou úžasnou ženou.“ Přistoupila jsem k Ashley a sledovala, jak si Hannah tu brunetu prohlížela. „Jmenuje se Ashley.“

„Ashley?“ Hannino roztomilé obočí se svraštilo a ona se usmála. „Jsi moje nová maminka?“

Nemohla jsem si pomoc nad tím roztomilým pohledem v Hannině tváři, který ztrapnil mého bratra a Ashley.

„Ne, zlatíčko,“ Glen se nervózně uchechtnul, „Ashley je přítelkyně tety Spencer.“

„Maminka říkala, že dvě holky se nemůžou milovat.“ Zamračila se ta blondýnka.

Ashley si olízla rty a podívala se na mě.

„Maminka by neměla takové věci říkat,“ můj bratr posadil Hannah na kuchyňskou desku, „víš proč?“ Když zavrtěla hlavou, tak pokračoval. „Nikdo nemá říkat, koho milovat a do koho se zamilovat. Teta Spencer a Ashley se milují už skoro třináct let.“ Povolil na svou dceru čelist a usmál se, když se zahihňala. „Pokud se někdy zamiluješ do jiné dívky, tak víš, že tě budu milovat bez ohledu na cokoliv.“ Políbil ji na nos a pomohl jí dolů z pultu a sledoval, jak běžela do obývacího pokoje a znovu se dívala na kreslené pohádky.

„Páni,“ vydechla Ashley, „umíš to s ní, Glene.“

Začervenal se a pokrčil rameny a pak se vrátil, aby si udělal džus. „Vím, že jsem dobrý otec, jen bych si přál, abych byl dost dobrý na to, aby to u soudu viděli.“

„Máš svědky,“ povzbudivě jsem se usmála, „budeme za tebe ručit. Zasloužíš cenu za 'otce roku'.“

„Díky,“ smál se tiše Glen, „vy dvě nejste tak špatné. Dnes ráno jsem vás viděl s Lucas a Dylan. Vždycky jsem si myslel, že Ashley bude nosit kalhoty.“

„Blbečku.“ Praštila jsem ho se smíchem do paže.

Zazvonil zvonek a Paula byla u dveří rychleji než kdokoliv. „Kylo! Aidene! Děti!“ Slyšela jsem výkřik radosti a obrátila jsem oči v sloup. Bylo to, jako by je neviděla každý den. Kyla byla technicky vzato mojí sestrou.

„BABI!“ Slyšela jsem roztomilý hlásek rozléhat se domem.

Okamžitě jsem se soustředila na Ashley, když jsem si všimla, že se její tělo napnulo. „Hej,“ objala jsem ji kolem pasu, „je všechno v pořádku?“

„Ne.“ Zamračila se Ashley a zavrtěla hlavou. „Bože, jak jim mohu čelit?“

Projela jsem prsty jejími hustými kadeřemi a políbila ji na čelo. „Miláčku, Aiden a Kyla budou víc než nadšeni, že tě uvidí. Nemáš se čeho obávat.“

„Co když mě uvidí jinak?“ Zeptala se téměř se slzami. „Ach Bože, Spence, budu zvracet.“

Glen byl ve vteřině přímo vedle Ashley a podal jí nějakou studenou vodu. „Tady, pomalu to vypij, mělo by to pomoc.“

Vděčně jsem se na něho usmála a mrkla. „Díky.“

„Od čeho jsou velcí bráchové?“ Glen pokrčil rameny a zamířil do obývacího pokoje, aby se připojil ke své dceři.

Ashley chytila moje tričko, když jsme slyšely kroky blížící se ke kuchyni. Slyšela jsem, jak se zvýšil Aidenův hlas. „To bude v pořádku. Je to Aiden. Rodina. Tvůj nejlepší přítel.“

„Ashley.“ Zastavil se ve dveřích Aiden a já sledovala, jak si ti dva mlčky vyměnili pohled. „Pojď sem.“ Nakonec přistoupil a objal svými více než svalnatými pažemi její štíhlé tělo.

Slyšela jsem, jak mu Ashley začala vzlykat do krku a všimnula jsem si, že zpevnila okolo Aidena paže.

Vzala jsem to jako pobídku, abych odešla.

Kyla na mě čekala u dveří kuchyně se slzami v očích nad jejich usmířením. „Vypadá vážně dobře.“ Zašeptala.

„Jo, vypadá.“ Přikývla jsem a cítila jsem jak Kyla sjela svou rukou do mé.

„Kde jsou holky?“ Otřela si oči a rozhlédla se po velkém obývacím pokoji.

„Aha,“ usmála jsem se, když jsme odcházely od Ashley a Aidena, „jsou se svými tetami. Se všemi třemi.“

„Třemi?“ Zvedla obočí.

„Alex, Sammy a Carmen.“ Sedla jsem si na gauč a rozsvítily se mi oči, když jsem si všimla vysokého puberťáka stojícího před stromkem a zírajícího na mě. „Antone!“ Povyskočila jsem a on mě rozdrtil. Kurva, byl vysoký.

„Teto Spencer.“ Usmál se Anton a políbil mě na tvář. „Veselé Vánoce.“

„Tobě taky, kámo,“ zubila jsem se a cítila jsem, jak mi nohy objaly paže, „kamarádi.“ Opravila jsem se, když ze mě slezly Cailyn a Hannah.

„A to jsi říkala, že nikdy nechceš děti.“ Uchechtla se Paula a následovala mého Otce po schodech nahoru.

Voněl stejně.

Byl na tom stejně.

Ten pocit bezpečí, který mi vždy dával, byl v jeho objetí, když mě nechal zhroutit se a plakat. Zhroutila jsem se nespočetněkrát a plakala se Spencer, ale poprvé po letech jsem čelila své rodině, nepočítaje Dylan. Dejme tomu, že Aiden byl tím, kdo mě našel a povzbudil mě, abych šla na odvykačku a já to setkání opravdu nemohla počítat, protože jsem byla děsně sjetá.

Aiden mě sevřel pevněji a já cítila, jak se jeho horké slzy setkaly s mou pokožkou. Taky plakal. Nedokázala bych říct, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale bylo to zapotřebí. Čas nás pomalu léčil a bylo to, jako by mi z hrudi spadla malá zátěž.

„Strašně jsi mi chyběla, Ashley.“ Odtáhnul se Aiden a položil na mé tváře své studené ruce a otíral mi slzy. „Bože, podívej se na sebe! Vypadáš moc dobře.“

Popotáhla jsem a poplácala ho po hrudi. „Stejně jako ty, Aide,“ sledovala jsem, jak si mě velmi pozorně prohlíží, „co je?“

„Jen si rozpomínám.“ Jemně se usmál a přitáhnul si mě do dalšího objetí. „Už nenech svého bratránka samotného s těmi šílenými Carlinovic ženami, slyšíš?“

Nemohla jsem si pomoc a zasmála jsem se a přikývla do jeho hrudi. „Slibuju.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi tu. Chci říct, že nemůžu uvěřit, že jsi tu se Spencer.“ Aidenovy zelené oči zazářily, „je to jako znovu na střední škole, co?“

„Jako všechno.“ Přikývla jsem a zazubila se. „Takže se nezlobíš?“

„Nezlobím se.“ Zašeptal a těžce vzdychnul. „Každý den jsem si o tebe dělal starosti, ale věděl jsem, že jestli bych se s tebou zkontaktoval, tak by na to někdo nakonec přišel a ty jsi mě požádala, abych neřekl ani slovo…“

„Děkuju.“ Věnovala jsem mu jemný úsměv a nakoukla jsem za roh. „To je Anton?“ Ten puberťák byl nejspíš o stopu nižší než Aiden. Docela vysoký na svůj věk.

„To je můj kluk.“ Smál se a poplácal mě po zádech. „Ta slečna v bílých šatičkách je Cailyn. Je jí pět a je živá.“

„Ky je odvážná?“ Zvedla jsem obočí a Aiden se uchechtl. „Bože, Aide, je krásná.“

„Naprosto,“ znovu mě objal, „vím, že je toho hodně, o čem si promluvit, Ash, ale teď na to máme věčnost, dobře? Pojďme si jen užít vaši návštěvu.“ Aiden se odtáhnul a mrknul, „kromě toho, důležité je, že jsi znovu spolu s tou blondýnou, která proti nám bojovala, když ses sem poprvé přistěhovala do školy.

„Jo,“ přikývla jsem a Spencer zachytila můj pohled, zvedla ruku a trochu s úsměvem zamávala. „Je téměř dokonalá a chovala se tak hezky k Dylan.“

„Je perfektní matka,“ vzdychnul Aiden a usmíval se, „kdysi jsem si myslel, že ona bude tou, kterou si vezmu, víš? Je to jako bych to měl promyšlené a nikdo nebo nic mi nemohlo stát v cestě-“

„Pak jsem přišla do města a zničila vám to?“ Ušklíbla jsem se a on se smál.

„Jo a začal jsem se víc poflakovat s Kylou. Nakonec se to vyřešilo dokonale, protože oba máme svou vlastní nádhernou rodinu a pořád jsme spolu propojeni.“ Aiden mě objal kolem ramen. „Když o tom mluvíme, pojď se seznámit s mými dětmi.“

„Ashley,“ přispěchala ke mně Kyla a objala mě, „stýskalo se mi po tobě.“

„Taky se mi po tobě stýskalo, Ky.“ Zašeptala jsem a oddělila se od ní. Spencer po mém boku měla pravdu a já si všimla, jak se na mě Cailyn zvědavě dívá. „Ahoj, krásko.“ Klekla jsem na její úroveň a ona přistoupila a svými drobnými prstíky mi přejela přes tváře.

„Pláčeš?“ Zamračila se obavami. „Maminko, je smutná?“

„Je šťastná, miláčku,“ klekla si mezi nás Kyla, „tohle je Ashley, tvoje teta.“

„A Spencřina přítelkyně.“ Přihodila Hannah se širokým úsměvem.

„Ahoj.“ Usmála se Cailyn a podobala se malé Kyla se zelenýma očima.

„Ashley?“ Vstala jsem, abych zjistila, že u stromku stojí Anton. „Pořád děláš na svazích se svým prknem otočky?“

„Ach Bože,“ začervenala jsem se, „chvíli jsem to nedělala.“

„Páni.“ Usmál se Anton a olíznul si rty. „Moji prarodiče o tom hodně mluvili a ukázali mi fotky některých soutěží. Slyšel jsem, že jsi dobrá, je to pravda?“ Věnoval mi chlapecký úsměv.

„Je.“ Mrkla jsem a ušklíbla se. „Antone Spencere Dennisone, od posledně, co jsem tě viděla, jsi byl novorozenec.“

Nevěděla jsem, co očekávat, když jsem znovu čelila části rodině. Nebyla jsem si jistá, jak se chovat, ale všechno se zdálo být dokonalé.

Ten den se zdálo, že vše do sebe dokonale zapadá. Glen a Aiden pomáhali Antonovi nastavit jeho novou herní konzoli od Pauly a Arthura. Hannah a Cailyn si hrály v obývacím pokoji u stolku s barbínami. Paula a Arthur připravovali jednohubky a já byla v ložnici ve Spencřině Klíně s Kylou, která se opírala o pelest postele.

„Jsem tak nadšená, že jsem se setkala Dylan,“ zubila se Kyla, „po telefonu se zdála být opravdu roztomilá.“

„Je Daviesová,“ políbila mě Spencer na bradu a hrála si s mými prsty, „je přesně taková jako Ashley, jen opravdu malá.“

„Á,“ rozplývala se Kyla, „děsím se toho, až Cailyn vyroste. Po dobu pěti let byla moji panenkou.“

„Anton je opravdu vysoký.“ Řekla jsem s rozšířenýma očima. „Po kom je tak vysoký?“

„Nejspíš ze strany mého táty.“ Pokrčila Kyla rameny. „Už je ve středoškolském basketbalovém týmu.“

„Páni,“ usmála jsem se, „to je úžasné, Kylo.“

„Aiden z toho má radost, ale ujišťuje Antona, že jestli už nechce hrát, že stačí říct. Myslím si, že má strach, protože nikdy neuskutečnil svůj sen stát se basketbalovou hvězdou, tak přišel na to, že působí jako 'rodičovský nátlak' nebo tak něco.“ Pousmála se Kyla. „Vážně je skvělý táta.“

Spencer mě zasvětila do skutečnosti, že pan a paní Woodsovi nikdy nepřišli za svou vlastní dcerou. Ne, dokud se nenarodila Cailyn a to bylo tehdy, kdy se snažili vnutit do Dennisonova života, ale jedinou věc, kterou jim Kyla ukázala, byly dveře, které jim zabouchla před nosem.

Doufala jsem, že alespoň budou na blízku, protože tu rodiče nejsou věčně. Ani děti nebo kdokoliv a já se to dozvěděla po zlém. Přidělávala jsem rodičům tolik starostí, když jsem byla mladší, ale naštěstí jsem to vyřešila, než zemřeli.

Povzdechla jsem si a zavřela oči. To téma se mě moc dotýkalo, ale bylo příjemné vědět, že jsem měla Spencřinu podporu. Už nespočetněkrát mě podržela, když jsem plakala nad jejich ztrátou a nad ztrátou Dylan a jí. Nechtěla jsem, aby se znovu stalo něco takového.

Což byl důvod, proč jsem se nedotkla kapky alkoholu od doby, kdy jsem vkročila do rehabilitačního centra.

Aspoň jsem na sebe byla hrdá.

„Děvčata?“ Strčila Paula hlavu do dveří. „Dorazila mini Spencer a mini Ashley.“

Kyla se smála a vyskočila z postele. „Jsem natěšená!“

Vstala jsem ze Spencřina klína a ona mě něžně zarazila tím, že přitiskla své čelo o mé. „Miluju tě, Ashley Daviesová. Hrozně moc tě miluju a ani nemáš tušení, jak jsem na tebe pyšná.“

Začervenala jsem se a místo toho, abych něco řekla, jsem se zmocnila jejích rtů v jemném a pomalém polibku. „Děkuju.“

„Maminky!!!!“ Rozrazila Lucas dveře a smykem zastavila, když uviděla, jak se líbáme. „Moje oči!“ Zabouchla dveře a běžela dolů po schodech.

Spencer se smála a propletla prsty s mými. „Myslím, že to byla pobídka, abychom se vydaly dolů.“

Přikývla jsem.

Taky to byla pobídka, abych sebrala Lucas a začala pracovat na svém plánu.

Na mém plánu navždy změnit Carlinovu rodinu.

88 – Potřeba vychladnout

Aiden byl se mnou a Dylan opravdu v pohodě. Jeho dcera Cailyn Dylan zbožňovala a chodila za ní jako ztracené štěně. Přišlo nám to roztomilé a mojí dceři to nevadilo. Hrozně se bála, že ji Anton a Cailyn nebudou mít rádi, ale bylo tomu naopak.

Anton byl zaujatý hokejovými dovednostmi holek. Hrál s kamarády pro zábavu, ale nikdy se nepřidal do týmu. Zaslechla jsem, že se Lucas podařilo ho porazit ve hře jeden na jednoho, takže když se přidala do hry Dylan, tak byl téměř poražený.

„Dokážeš si představit, jaké by to bylo, kdyby vyrůstali spolu?“ Sedla si Spencer vedle mě na gauč, když jsme sledovaly Dylan, Hannah a Cailyn malovat, zatímco Lucas a Anton hráli hru na herní konzoli.

„Bože, bylo by to znovu jako naše parta.“ Odfrkla si Kyla ze své strany gauče. „Samozřejmě s méně drama, protože jsou všichni příbuzní.“

Aiden se uchechtl. „Jo, to je pravda.“

„Ne že by to poprvé drama zastavilo.“ Zvedla na mě a na Aidena Spencer obočí.

„Hej, to byla tvoje vina.“ Zamračila jsem se a podívala se pro podporu na Aidena.

„Nebyla!“ Spencer vypadala šokovaně, když se mnou Aiden souhlasil. „Jak to mohla být moje vina?“

„Jsi sexy?“ Zvednul Aiden obočí a byl Kylou udeřen do břicha. „Chtěl jsem říct, že jsi byla sexy?“

„Tak jestli mi chceš dávat vinu za to, jak vypadám, tak běž za mými rodiči.“ Kývla Spencer pevně a propletla prsty s mými. „Viď, miláčku?“

Jen jsem se taky usmála a políbila ji na tvář. „Takže, vadilo by ti, kdybych ti později na chvíli ukradla Lucas?“

Lucas zaslechla své jméno a okamžitě si přestala hrát, zatímco lezla na gauč. Položila jsem ruku na její rameno a stiskla ji. Sdíleli jsme významný úsměv.

„Jo mami, prosím?“ Našpulila Lucas pusu a já si všimla zvědavého pohledu na Spencřině tváři. „Slíbila mi, že mě vezme ven na jídlo. Jen my dvě a pak skončíme tady, takže prosím?“

Spencer se kousala do spodního rtu a ušklíbla se. „Nevím, proč se musíš ptát, zda někam můžeš vzít svou vlastní dceru.“

„Áááá!“ Kyla a Aiden vzdychli a chytili se za srdce.

Lucas se právě rozzářila, vstala a hodila zezadu na hlavu Antonovi polštář. „Promiň, smolaři, jdu na chvíli s maminkou ven. Nakopu ti zadek později.“

Anton si odfrknul a restartoval hru. „To je jedno, Carlinová, jednou ti nakopu zadek já.“

Srdce mi přetékalo láskou nad tou částí 'maminka' a Spencer si mě přitáhla k polibku.

„Máme vás čekat zpátky na večeři?“

„Rozhodně.“ Přikývla jsem a byla jsem tažena hyperaktivní jedenáctiletou.

„Můžu jít s vámi?“ Dylan přestala vybarvovat a vstala, aby chytila Lucasinu ruku. „Prosím?“

Lucas a já jsme sdílely pohled, než jsme s miniaturní Spencer přikývly a zašeptaly něco Dylan do ucha. Sledovala jsem, jak se Dylaniny oči vykulily a malíčkem slíbila své sestře tichou dohodu a běžela ke dveřím, aby si vzala kabát a boty.

„Takže všichni jdou jen já ne?“ Přišla za mnou Spencer, přitiskla se mi na krk a vtiskla mi tam jemný polibek.

Usmála jsem se, otočila se, něžně uchopila její tváře a lehce ji políbila. „Holky a já potřebujeme nějaký čas, abychom se navzájem poznaly bez hlavy Carlinové, která by shrábla pozornost.“

Spencer se předstíravě-uraženě zamračila a pak se zazubila. „Bavte se a jeďte opatrně.“

„Vždycky, broučku.“ Rychle jsem ji políbila a pak jsem se připojila k holkám u dveří. „Budeme pryč nejspíš hodinu nebo tak nějak.“

„Večeře bude v pět, tak přijďte včas!“ Slyšela jsem z kuchyně zakřičet Paulu. Spencer a já jsme se smály, zatímco ona obrátila oči v sloup.

„Brzy se uvidíme.“

„Brzy.“ Vzdychla Spencer a stiskla mé ruce, než je pustila.

„Fuj, pojď mami!“ Tahala mě znovu Lucas a Dylan zamávala Spencer na rozloučenou.

„Co tě přimělo přijet na návštěvu?“ Zeptala jsem se Carmen, když jsem si sedla ke svému kuchyňskému stolu s pivem v ruce.

„Všechny, které v Kenoře podstatě znám, jsou tady.“ Ušklíbla se. „Mohla jsem si vyrazit s Chase a Eph, ale jsou vdané, tak jak moc by to bylo zábavné?“

„Nevím,“ přerušila nás Sammy s nesmělým úsměvem zdobící její tvář, „máš pro ně slabost. Tak nějak pochybuju, že by sis s nimi vyrazila, protože by se jim stejně nechtělo.“

„Pravda,“ Carmen vzala Sammyinu ruku a stiskla ji, „dostala jsi mě. Prostě jsem chtěla výmluvu, abych mohla přijet a vidět se s tebou.“

Musela jsem přiznat, že i když Carmen a Sammy spolu chodily, tak jsem byla první, kdo se Sam trávil čas od doby, kdy se vrátila z Nového Zélandu – bylo to víc než lichotivý pocit. Sledovala jsem ty dvě, jak sdílely pohled a odvrátila jsem oči, zatímco jsem spolkla zbytek piva, a pak jsem si šla pro další.

„Ty jsi tak ohraná.“ Vzdychla Sam a já slyšela zvuk líbání a obrátila jsem oči v sloup.

Nebylo to tak, že Sammy byla moje, abych žárlila, ne? Ale tu noc předtím se přiznala ke všemu, co ke mně cítila a teď se pod mou střechou muchlovala se svou přítelkyní.

Ano, byla jsem si vědoma toho, že jsem potřebovala dospět, ale připadalo mi to všechno nespravedlivé.

Kdyby nic, tak bych si přála, aby byla Tracey na blízku, abych se necítila tak sama.

„Tak kdy vyrazíš znovu do práce?“ Zeptala jsem se mile Carmen s odkazem na její hokejovou kariéru.

„Asi za tři týdny.“ Pousmála se Carmen. „Je hezké mít nějaký čas volna a nemyslet na tu těžkou dřinu a cestování, ale myslím, že mi to chybí.“

Věděla jsem, že to Spencer chybělo ještě víc. Její nehoda, která způsobila, že se jí zlomilo koleno, stála celou její hokejovou kariéru, ale ona se vrátila a rozhodla se trénovat a zůstat v tom.

„A kdy budeš mít zase turné?“ Zeptala se mě Carmen a její dokonalé obočí se lehce zvedlo.

„V únoru.“ Přesunula jsem pohled na Sammy. „Pojedu do Austrálie, abych nastartovala světové turné.“

„Jé, vážně?“ Usmála se skutečně Sammy a olízla si rty, a potom si usrkla ze svého drinku s vodkou, „do které oblasti? V únoru budu mít nějakou štaci v Melbourne a Sydney.“

Věděla jsem to už jen proto, že mi řekla, že je to něco, na co se strašně těší. „Sydney bude hlavním místem. Pravděpodobně tam budu mít tři koncerty, než rozjedu putovní část.“

„Bude s tebou Tracey?“ Zeptala se Sam.

Zavrtěla jsem hlavou a znovu se napila svého piva. „Ne-e, ráda by se mnou byla na turné, ale pokud to nebude v době, kdy bude mít volno, tak pochybuju, že by chtěla cestovat.“

„To je škoda,“ pokrčila Carmen mlčky rameny, „když na to přijde, tak vy dvě si budete s největší pravděpodobností navzájem chybět.

„Vždycky to takhle dopadne.“ Pomalu jsem přikývla a pak místnost utichla. Plácla jsem do stolu a přinutila se k malému úsměvu, „ale vždycky se nám nějak podaří trávit spolu čas.“

Sammyiny modré oči zachytily mé a já nemohla své od jejích odtrhnout. Pak jsem ucítila její ruku na koleni a něžně ho stiskla. „Bude to fungovat.“

Tupě se mi podařilo přikývnout a cítila jsem na sobě Carmeniny šedé oči. Krátce jsem zavřela oči, než jsem se hryzla do spodního rtu a vstala. „Je pozdě, myslím, že bych si měla trochu odpočinout. Nikdy nevím, kdy se Tracey vrátí a nechci být na uvítací část opilá nebo unavená.“

Carmen se konečně usmála a plácla si se mnou. „Jo, měla bych Sammy dostat z tvojí hlavy. Sebrala ti všechen tvůj čas o samotě.“

„Nevadilo mi to.“ Řekla jsem s jemným úsměvem. „Sam je skvělá společnice.“

„Nejlepší.“ Zubila se Sam, ale dovolila své ruce proplížit se kolem Carmenina pasu. „Běž si odpočinout. Nerada ti o těchto dnech říkám, že vypadáš příšerně.“

„To není možné,“ ušklíbla jsem se,“vždycky jsem pro tebe sexy.“

„Dobře,“ smála se Carmen a vedla Sammy k hlavním dveřím, „s teplotou, kterou jste v pokoji vy dvě vyvolaly, si začínám myslet, že tu o něco jde.“

„Ha ha, Samantha by si přála.“ Zavrtěla jsem obočím a opřela se o zeď v předsíni. „Nebo ne?“

„Ve tvých snech, Alexis.“ Na pár vteřin na mě Sammy zírala, než otevřela dveře a umožnila dovnitř vejít chladný vzduch. „Na chvíli vychladni.“ Mrkla a vzala Carmeninu ruku a táhla ji ven. „Zítra ti zavolám.“

„To zní dobře.“ Polkla jsem, a když se dveře zavřely, tak jsem k nim přitiskla čelo a snažila se zmírnit rychlost tlukotu mého srdce. Ani jsem si toho nebyla vědoma, dokud ten pár nebyl z dohledu.

„Pořiď si zkurvenou kazajku, Alex.“ Zašeptala jsem a zhasnula jsem na schodech světla.

Na řadě byla příjemná horká koupel. Možná bych byla schopna na něco přijít.

89 – Problémoví dospívající

„Ach, přestaň být královnou dramatu.“ Vzdychla moje máma a sedla si na mou postel. „Tak sis vymknula zápěstí a nemůžeš chvíli hrát hokej. Aspoň budeš mít méně výmluv, aby ses vyhnula domácím úkolům.“

Byla děsná.

„Jsi děsná.“ Zabrblala jsem a podívala se na svou chabou obvázanou ruku.

„Chase, dej tý holce pokoj.“ Další matka se svalila vedle mě a věnovala mi šibalský úsměv. „Ta věc s vymknutým zápěstím, si myslím, že ti dá větší příležitost, abys vídala Elizu.“

Dobře, Ephiny Wyntersová byla oficiálně nejúžasnější máma na světě. Nic proti blondýně, která věnovala zlostné pohledy na rodiče vedle mě.

„No, má pravdu.“ Posadila jsem se a najednou mi všechno znělo živě.

„Eph!“ Moje blond máma hodila ruce do vzduchu. „Ne všichni jako ty myslí na ženy a sex.“

„To není pravda,“ zamračila jsem se a skočila do řeči, „Carmen pořád myslí na ženy a sex.“

„Carmen se nepočítá, zlato. Teď nech maminky dokončit diskuzi.“ Zamračila se lehce máma.

„Jasně,“ vystrkala jsem tu brunetu ze své postele a ukázala ke dveřím, „tohle je můj pokoj, takže pokračujte někde jinde.“

„Vážně, Chase?“ Slyšela jsem, jak se moje matka posmívala. „Carmen je vážně člověk a tvůj typ. Vsadím se, že jsi do ní trochu poblázněná.“

„Ven.“ Smála jsem se, když moji rodiče vedli svou diskuzi na chodbě.

Někde budou mít brzy sex.

To mě poser, ta myšlenka byla nechutná.

Popadla jsem svou peněženku a klíčky. Potřebovala jsem vypadnout z domu, než nějaký… hluk by mě poškodil víc, než už jsem byla v uplynulých sedmnácti letech.

Moji rodiče byli vážně vyšinutí, ale já je přesto milovala. Byli hodně vážené podnikatelky a téměř v každém městě populární.

Zařvala jsem, že jdu na chvíli ven, a když se mi nedostalo odpovědi, tak jsem to vzala jako znamení, že mám jít, než se dům začne otřásat. Nechutný, co? Chci říct, že to byli moji rodiče, se kterými jsem o tom mluvila – ale kupodivu jsem na to byla zvyklá.

Přesto mi to nepomáhalo s 'fuj' faktorem.

Hodila jsem svou malou brašnu na zadní sedačku mámina starého Dodge Chargera a nastartovala. Začal mi vibrovat telefon a já si všimla, že je to 'neznámé' číslo.

No a co, tak jsem využila šance.

„Kdo je to?“ Odpověděla jsem ležérně.

Vřelý smích se nesl telefonní linkou a mé srdce vynechalo úder. „Taky ahoj, Jaiden.“

„Elizo!“ Vypískla jsem a zatřásla telefonem, protože jsem nevěřila, že to byla ona, která právě vytočila moje číslo – ne že by to předtím neudělala. „Ahoj, co se děje?“ Jo, to bylo moje 'pohodové' jednání.

„Je šílená zima.“ Zamumlala a její přátelský hlas byl fuč. „Jsi zaneprázdněná? Neměla jsem volat?“

„Ne, ne,“ řekla jsem rychle, „vlastně jsem se právě vydala na vyjížďku. Víš, moji rodiče jsou tak… nechutní.“

„Hm,“ zamumlala Eliza a pak jsem slyšela hlasitý zvuk. Znělo to jako polo jízda nebo tak něco.

„Kde jsi?“ Zeptala jsem se s obavami.

„V Redden?“ Odpověděla tiše. To byl malý výhodný obchod patnáct minut cesty z města. Eliza bydlela jen deset minut. „Doufala jsem, že to stihnu, než zavřou a teď mi mrzne zadek a mluvím pomocí tohohle mobilního křápu.“

„Aha,“ zamračila jsem se a vyjela jsem z příjezdové cesty, „no, drž se, jedu pro tebe.“

„Ne, nemusíš.“ Vydechla Eliza. „Jen jsem chtěla vědět, jak se máš.“

„Lize, proč jsi mi vlastně volala z budky? Naposled jsem kontrolovala, že jsi měla telefon doma.“

„Jo, tohle,“ nervózně se smála, „moje rodičovská jednotka a já spolu v tuhle chvíli zrovna nemluvíme a já potřebovala pauzu.“

„Takže,“ vzdychla jsem a pevně uchopila svůj telefon, „hned jsem tam a jestli si o tom chceš promluvit, tak můžeme. Umím hrát roli dobré kamarádky a posluchačky.“

„Děkuju.“ Řekla tiše Eliza.

Nenechala jsem ji se mnou přerušit telefonát, dokud jsem se nedostala blíž k Reddenu. To místo bylo uprostřed ničeho s ničím, jen stromy a vlky obklopující tu oblast. Nepřišlo mi bezpečné, když tamtudy procházela po setmění.

Zastavila jsem a ona přiběhla k mému autu a se cvakajícími zuby naskočila. Taky na sobě neměla zimní bundu. „Kde máš sakra bundu?“

„Doma!“ Pokrčila Eliza rameny a já si všimla, jak byly její oči smutné. „Hele, ani jsem si na ni nevzpomněla, než jsem utekla z domu, jasný? Dokonce jsem tam nechala i svůj mobil. Moje máma dneska večer moc dobře hrála roli mrchy a zamkla za mnou dveře, jakmile jsem je za sebou zabouchla.“

„Krutý.“ Zamračila jsem se a vyjela na hlavní silnici. „Co se stalo?“

Jedna věc, která se mi na Elize opravdu líbila, byla, že ke mně byla brutálně upřímná. Mohla se schovávat za jakoukoliv fasádu, kterou na sebe v ten den dala, ale se mnou ráda říkala pravdu. „Ty.“ Ostře se nadechla a uspěchaně vydechla a mnula si rukama tvář. „Moji rodiče si uvědomili, kdo jsou tví rodiče a zakázali mi se s tebou nebo s nimi stýkat.“

„Aha.“ Páni, ahoj srdce ležící na podlaze Dodge Chargeru. „Jo, to fakt naštve.“

„Nemyslíš si, že jim žeru jejich kecy, že ne?“ Krátce se na mě Eliza podívala, než jsme zahnuly na parkoviště u Tima Hortona. „Prosím tě, Jai, mám tě moc ráda a bylo by zapotřebí víc, než to, aby mi rodiče řekli, že ti nemůžu být na blízku, abych se s tebou přestala vídat.“

Začervenala jsem se a cítila se jako úplná kráva. Říkala jsem vám, že ke mně vždycky byla upřímná. „No, taky tě mám moc ráda.“

„Vím,“ ušklíbla se, „moc dobře to neumíš skrývat.“

Zvedla jsem obočí a začala se smát. „Dobře, to jsem tak průhledná?“

„Možná jsem tě jen pozorovala víc, než bych měla přiznat?“ Zubila se rozpačitě Eliza a obě jsme vylezly z auta.

Koupila jsem jí kafe a koblihu, zatímco jsme seděly a o všem si povídaly. Měla jsem pocit, že bylo dobře, vylíčit věci o mém životě a pro někoho, kdo se choval tak nesměle, když jsme se poprvé setkaly, mi pokládala docela osobní otázky – ne že by mi to vadilo.

„Byla jsi před tím s klukama?“ Dívala se na mě trochu šokovaně.

„Se dvěma.“ Pokrčila jsem rameny. „Avšak můj poslední přítel byl naprostý blbec. Měl by potěšení z toho, že se moji rodiče muchlujou.“

„Hnus.“ Eliza svraštila tvář a smála se. „No, já nebyla s klukem a ani to nemám v plánu.“

„To je dobře.“ Uchechtla jsem se a napila se kafe. „Proč dneska večer nezůstaneš u mě doma?“

„Jasně.“ Odfrkla si. „Jsem si jistá, že by se to mým rodičům líbilo.“

„No, budu spát na gauči a ty si můžeš vzít moji postel.“ Pokrčila jsem rameny a sledovala, jak fouká do svého kelímku s kafem.

„Moji rodiče mě také chtějí přesunout z hudební výchovy.“ Zamumlala těžce Eliza. „Nenávidím je, víš? Jediná vášeň, kterou mám a oni se mi ji snaží vzít.“

„Proč by tě chtěli vzít z hudební výchovy? Je hudba nějaký druh uctívání lesbického Boha?“ Zvedla jsem obočí.

„Viděli, jak se slečna Daviesová a Spencer před školou líbají. Včera večer se mě na ně ptali a já se zmínila, že je mojí učitelkou hudební výchovy a teď mě chtějí dát pryč.“ Liza se poškrábala na čele a setřásla ze sebe těžký kabát. „Řekla jsem jim, že to není nakažlivé, ale i kdyby bylo, tak bych nebyla napadená, protože jsem už 'jednou z nich'.“

„Opravdu si myslím, že bys dneska měla prostě strávit noc u mě. Moji rodiče to pochopí, když jim vysvětlíme situaci – a pak si budou brousit drábky a plánovat útok.“ Řekla jsem to, jako by to byla velká věc, ale jakmile by moji rodiče zjistili, proč u nás Eliza bude trávit noc, tak by nám klidně řekli, ať jdeme do postele a pak by plánovali něco vychytralého.

Věděla jsem, co by udělali a pak by do toho zapojili i Spencer a Ashley, jakmile by se vrátili z dovolené.

„Děkuju,“ Eliza vzala mou ruku a stiskla ji, „že tu pro mě jsi.“

„Opravdu mě nemůžeš držet stranou, protože už jsi mě proměnila na kaši.“ Usmála jsem se a uvnitř mě hřálo, když jsem znovu uviděla její úsměv. „Můžeš jít domů zítra a přes noc nechat věci vychladnout.“

„Tak co tě přimělo hrát hokej?“ Zeptala se mě, aby změnila téma.

„Chase, moje máma,“ zubila jsem se, „byla takový velký fanda. Nikdy skutečně nehrála, ale věděla o tom všechno.“

„Roztomilý.“ Křenila se Eliza a ukázala své dolíčky. „Vsadím se, že ti Spencer hodně pomohla dospět.“

„To ano,“ usmála jsem se nad vzpomínkou, jak mě Spencer učila různé techniky, „je jako moje starší sestra. Vždycky jsem chtěla starší a mladší sestru.“

„V podstatě máš, Jai,“ ukousla si malé sousto ze své koblihy, „Lucas a Dylan.“

„Ó,“ lehce jsem se zamračila a pak se usmála a trochu zavrtěla hlavou, „Dylan ano, Lucas ne.“

„Ne?“ Podívala se na mě zmateně. „Jak Dylan může být, ale Lucas ne?“

Pokrčila jsem rameny a cítila jsem se trochu hloupě, že to říkám, ale byla to pravda, „je víc, než sestra, je moje nelepší kamarádka. Jako, že ta holka umí dát nejúžasnější radu a prostě tu pro tebe být. Nevím, vždycky byla moji nejlepší kamarádkou.“

„Á, roztomilý.“ Rozplývala se Eliza a proti mému zamračení mě štípla do tváře.

Ustlala jsem si na gauči a vyběhla zpátky nahoru, abych si vzala nějaké další polštáře a přikrývky. Byla chladná noc a já mrzla. „Lizo, jsi se vším v pohodě?“ Zaklepala jsem na dveře svého pokoje a nechtěla jsem vejít pro případ, že by se převlékala nebo tak něco.

Dveře se otevřely a ona se kousla do spodního rtu. „Tvoji rodiče jsou milí,“ zašeptala, „už mě byli dvakrát zkontrolovat.“

„Trapný, co? Dělají mi to pořád.“ Smála jsem se a vstoupila do svého vlastního pokoje. „Jen jsem si ze šatníku chtěla vzít nějaké polštáře a deku.“

„Kdy se mě zeptáš?“ Sedla si Liza na kraj postele a zandala si vlnité vlasy za uši.

„Zeptám na co?“ Zastavila jsem, podívala se na ni čelem a svraštila obočí.

„Polib mě, Jaiden.“ Eliza vstala a přešla místnost ke mně.

Aha.

Neměla jsem šanci ji políbit, protože její rty už byly na mých.

90 – Slzy ze sebepodceňování

„Maminko?“ Slyšela jsem, jak Dylan tiše promluvila, když mlčky vešla do Spencřina bývalého dětského pokoje. Odložila jsem malou hromádku prádla na postel a vzala její smutnou tvář.

„Miláčku, co se děje?“ Klekla jsem si před ni a ona pokrčila rameny. Padla mi do klína a její malé paže mě objaly kolem krku. „Hej,“ tiše jsem zavrkala a přiměla jsem ji podívat se na mě, „je všechno v pořádku?“

„Stýskalo se mi po tobě.“ Nakonec Dylan zašeptala a já si všimla, jak se jí v očích začaly hromadit slzy. „Když jsi byla pryč, tak jsem nebyla moc šťastná.“

Zavřela jsem oči, pevně ji držela a mé vlastní oči se mírně zalily slzami. „Vím, miláčku, a je mi to moc líto.“

„To je v pořádku,“ rozhlédla se po pokoji, než se její oči vrhly do jejího klína, „musím ti něco říct a tobě se to nebude líbit.“

Zandala jsem jí pár zbloudilých pramínků za uši, „ty víš, že mi můžeš říct cokoliv.“

Dylan přikývla a kousla se do spodního rtu, než se zhluboka nadechla. „Posledních pár nocí, jsem měla hodně zlé noční můry. Myslím, že to bylo proto, že se ke mně v posledním domově chovali opravdu špatně.“

„Co?“ zašeptala jsem a zlomila se. Věděla jsem, že se Alex zmínila, že to měla Dylan těžké, ale jako matka, jsem opravdu nechtěla věřit, že by někdo ublížil mojí malé holčičce.

„Ubližovali mi a vůbec mě nenechali chodit do školy nebo povídat u večeře u stolu, zatímco ostatní děti mohly. Řekli, že jsi udělala něco hodně špatného a nejspíš sis zasloužila to všechno zpackat.“ Dylan se třásla a moje srdce se chvělo, jak se její tělíčko ničilo vzlyky.

„Ach Bože, Dylan.“ Plakala jsem a tiskla ji k sobě blíž. Byly jsme na podlaze ložnice kdoví jak dlouho a já se cítila provinilá a odpovědná za to, co si musela Dylan zažít.

Potřebovala jsem, aby se to zlepšilo, ale nevěděla jsem jak.

„Takže, když jsem potkala Spencer, tak jsem věděla, že se to zlepší,“ odtáhla se a otřela si slzy. „Ten den mě vzala na zmrzlinu a poznala jsem Lucas a spala jsem ve své vlastní posteli se skutečnou dekou a ne jen prostěradly.“

I když se usmívala, tak jsem nemohla zastavit miliony myšlenek, které útočily na můj mozek. Rodina, která ji měla v péči, by měla být vděčná za své životy, protože, jestli se někdy naše cesty zkříží… tak tam zajdeme.

„Je mi to tak líto, miláčku.“ Zašeptala jsem do jejích vlasů.

„Dylan?“ Přišla do pokoje Lucas a okamžitě se zamračila, když si všimla, že jsme se slzami v očích na podlaze. „Co se děje?“ S ustaraným pohledem přispěchala k nám.

„Vyprávěla jsem mamince o těch zlých nočních můrách.“ Zašeptala Dylan.

„Aha.“ Klesla Lucas na podlahu a vzala Dylaninu ruku. „Chystala jsem se tě zeptat, jestli nechceš jít s Carmen a Sam do kina? Nevadí, maminko?“ Zamrkala na mě svýma šedýma očima. „Máma už řekla, že to nevadí, ale chtěla jsem vzít svoji sestru s sebou.“

Jemně jsem se usmála a políbila Lucas na čelo. „Běžte a bavte se.“

Dylan mi vylezla z klína a přehodila mi ruce kolem krku. „Děkuju, že jsi mě vyslechla.“

„Dyl,“ zašeptala jsem, „jsem tvoje matka. Budu naslouchat čemukoliv, co mi řekneš a nebudu tě soudit. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Lehce se zubila a pak byla s Lucas v patách v mžiku pryč z ložnice.

Vzdychla jsem a zavřela oči. Nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem, jak všechny ty emoce převzaly kontrolu. Nemohla jsem si pomoc, ale ty hrozné vzpomínky z mé nehody, mi navždy změnily život.

„Miláčku?“ Ani jsem ji neslyšela vejít do pokoje, natož, že si přede mě klekla. „Ash?“

Otevřela jsem oči, abych viděla, jak na mě upřeně hledí.

„Ty pláčeš.“ S obavami se zamračila a otřela mi slzy z tváří.

Mohla jsem jen přikývnout a snažila jsem se od ní odtrhnout oči, abych se mohla dát dohromady, ale ona můj obličej pevně držela v dlaních. Neměla jsem jinou možnost, než mluvit. „Dylan mi právě řekla o svých předešlých domovech.“ Roztřeseně jsem vzdychla.

„Aha.“ Spencer mi rukou projela vlasy, sjela vedle mě a svou ruku propletla s mou. „Jo, jen jsem opravdu doufala, že její noční můry odezní s vědomím, že ji budeš vnímat a chránit.“

Zamračila jsem se a zírala na ni. „Ty jsi to věděla?“ Zašeptala jsem.

„Ash…“ stiskla mou ruku, ale já ji nestiskla nazpět.

„Věděla jsi to a neřekla jsi mi, že moje dcera je uvnitř raněná?“ Vstala jsem. „Pro lásku boží, Spence! Měla jsi mi to říct. Mohla bych jí pomoc se těmi těžkými noci dostat. Bylo dost těžké, že jsem tady pro ni nebyla, když žila realitou.“ Můj hlas se mírně zachvěl a trochu se zvýšil.

Spencer zavrtěla hlavou a kousla se do rtu. „Nemohla jsem ti to říct.“

„A neopovažuj se vytáhnout 'Alex' a neříkej mi, že to nebylo na tobě! Jsi matka, měla bys to vědět!“ Trochu jsem od ní ustoupila a všimla si raněného pohledu v její tváři. Zavřela jsem oči a vydechla. „Promiň, nemyslela jsem to tak.“

„Nechtěla to říct.“ Řekla Spencer vážně a její hlas byl na pokraji zvýšení. „Chtěla jsem ti to říct, ale víš ty co? Dylan byla ta, co mě požádala, abych to neříkala, jasný? Chtěla to být ona, která ti to řekne, až bude připravena. Nechtěla jsem na ni tlačit. Na svůj věk je možná chytrá a hodně si toho zažila, ale je to jen malá holčička.“ Sedla si na roh postele a okusovala si nehty. „Věř mi, chtěla jsem ti to říct, Ash. Nikdy bych ti nic netajila především, když by se to týkalo našich dcer.“

No, cítila jsem se jako vůl. Vždycky jsem byla tou, co skočila po zbrani, než věděla, o co jde.

Byla to Daviesovic vlastnost, že jsem rychle opovrhovala, když jsem byla mladší. Dokonce víc, co jsem na střední škole potkala Spencer.

Trhla jsem sebou a mnula si spánky, než jsem k ní rychle přistoupila. „Kurva, Spence, omlouvám se.“

Spencer těžce vzdychla a pokrčila rameny. „Vím, že jsi na sebe ještě hodně naštvaná za to, co se stalo, Ash, ale nějakým způsobem se za to musíš přestat obviňovat. Máš Dylan zpátky ve svém životě, máš svou dceru a řekla ti to a to znamená, že ti věří, že ji uchráníš. Chyběla jsi jí a postrádala útěchu, tak ze všeho nesebepodceňuj sebe nebo nás, ne teď.“

„Celá ta věc s poradenstvím ti funguje.“ Zašeptala jsem a ohnula jsem rty v malý úsměv. „Omlouvám se, že jsem tě nechala… ve tvých sedmnácti. Asi jsem si myslela, že mi to tajíš, abys mě ochránila.“

„Nepotřebuješ ochranu.“ Zašeptala Spencer a její ruce si mě přitáhly blíž, když jsem si stoupla mezi její nohy a shlížela jsem na ni. „Jsi dospělá žena, která se poučila ze svých chyb. Dylan k tobě vzhlíží, miláčku, hodně. Myslím, že to, že ti to řekla, je pro vás obě velká věc. Odtud se obě společně začnete uzdravovat.“ Usmála jsem se na ni, vlezla si k ní do klína a nohama jsem ji objala kolem pasu.

„Jsem tak ráda, že tě mám,“ zašeptala jsem, „držíš mě při smyslech.“

„Vážně?“ Spencer zvedla obočí a trochu se opřela vzad. „Tak trochu jsi na mě byla hrubá.“

Mohla bych říct, že mě škádlila, ale přesto jsem se cítila špatně. „Vím a omlouvám se. Děkuju za to, že jsi mi to chtěla říct.“

Cítila jsem, jak její ruce cestovaly nahoru po mých zádech a její rty se setkaly ve sladkém přijetí. Tiše jsem zasténala, když její jazyk přejel přes můj spodní ret. Nemohla jsem si pomoc a udělila jsem jí svolení.

Ten polibek byl vášnivý a sladký.

„Fuj.“ Zaslechly jsme ze dveří vzdych. „Všechno je to jako znovu na střední škole.“ Ušklíbla se Alex a zamířila dovnitř.

Spencer a já jsme neudělaly nic, abychom se rozmotaly. „Co chceš?“ Zamumlala Spencer a rty vyhledala krátce mou bradu.

„No, říkala jsem si, jestli nechcete jít se mnou a Glenem do kina?“ Alex stála uprostřed pokoje a smála se. „Ale řekla bych, že jste trochu zaneprázdněné, takže mu prostě řeknu, že ne.“

„Počkej.“ Vstala jsem ze Spencřina klína a políbila roztomilou vrásku uprostřed jejího čela. „Myslím, že bychom mohly.“

„Vážně?“ Spencer byla vyvedená z míry a nevěřícně se dívala dolů do svého klína. „Vzdáš se vášnivého muchlovacího sexu a strávíš večer s mýma sourozencema?“

Alex si odfrkla a objala mě kolem pasu. „Nikdy mi nemohla neodolat.“

Napnula jsem se, protože jsem si myslela, že budu choulostivým tématem, ale k mému překvapení, se Spencer smála a obrátila oči v sloup. „Potvoro, prosím tě, rozhodně minulou noc křičela moje jméno.“

„Jo,“ Alex udělala obličej a ustoupila, „slyšela jsem.“

„Páni, celou cestu z tvého domu? Ty máš velké uši.“ Spencer prohrábla Alexiny vlasy, zatímco vzala mou ruku a vyšla ze své ložnice.

„Spencer!“ Vykřikla Alex a zezadu kopla sestřinu nohu. „Tohle už nedělej, slyšíš mě?“

„Slyšela jsem.“ Posmívala se jí Spencer. „Což neznamená, že poslechnu.“

„Budete se vy dvě znovu hádat?“ Pan C se smál, když šel do obývacího pokoje.

„Ona si začala.“ Spencer našpulila rty a zvedla Hannah. „Taky jdeš s námi do kina?“

„Ne,“ usmála se z gauče Paula, „Han zůstane s námi. Glen si myslí, že by bylo hezké, kdyby s námi byla o samotě.“

„Á,“ zavrkala jsem a polechtala ji na bříšku, „někdo je ospalý.“

„Není.“ Hannah bojovala s těžkými očními víčky.

„Pojď, princezno,“ vzal ji Glen do náruče, což způsobilo, že se hihňala, „pojďme tě umýt, aby ti babička s dědečkem mohli přečíst pohádku na dobrou noc.“

„Belle!“ Zubila se a zatleskala rukama.

„Á, Glene, není taky tvým oblíbeným Disney filmem Kráska a zvíře?“ Škádlila ho Spencer.

„Spencer, mlč.“ Řekl Glen, zatímco se usmíval a šel pryč.