Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

111 – Chybějící dílek

Víkend byl pro mě peklem. Schůze byly děsně dlouhé a stýskalo se mi po mé rodině. Naštěstí stačilo, že vedení zvážilo lepší a zdokonalené nápady, jak úspěšně vést dětská centra ve větších městech.

Ačkoliv jsem byla schopna strávit většinu času s mým tátou, když byl součástí představenstva. Kyla se vytratila z Midtownu, aby mě ve městě navštívila. Nechala pár dní Aidena s dětmi.

„Nemůžu uvěřit, že už odjíždíš!“ Zakňučela Kyla, když mi pomáhala balit kufr. „Je to, jako bys právě přijela.“

„Vím a ráda bych zůstala, ale zblázním se bez Ashley a dětí u sebe.“ Odvětila jsem upřímně a smutně si povzdechla.

„Panebože, Matthew vypadá tak roztomile.“ Rozplývala se Kyla po miliónté nad fotkami holek a Matthewa spolu v mé peněžence. „Zůstane s vámi?“

Pohlédla jsem na ni a zakousla se do rtu. „Slíbila jsem, že mu najdu opravdu skvělý domov.“

„A to jsi našla.“ Usmála se Kyla a mrkla.

„S Ashley jsme o tom mluvily, ale,“ odmlčela jsem se a vzala jsem svetr, který jsem měla v rukou, „neměla bych být v rozporu s adopcí.“

Kyla vykřikla a objala mě. „Lidi, je vám tak neskutečně souzeno být spolu. Přísahám, že kdybych nebyla tak sebe zaujatá a nesnažila se na střední škole udržet Aidena jako tajemství, tak bych to nakonec pochopila.“

„Stejně nemůžu uvěřit, že jsi spala s klukem, se kterým jsem chodila.“ Stáhla jsem obličej a ona mě praštila do paže. „Co je? Vím, že to bylo dávno bla bla. Ale stejně Ky, sebrat mýho bývalýho?“

„Ha ha.“ Odpověděla suše. „Kdy jste se vlastně s Ash začaly vídat?“

Ušklíbla jsem se. „Pamatuješ si, jak jsem jednoho dne měla dva zápasy s týmem a šla jsem se všemi na snídani, než zápasy začaly?“ Přikývla a bedlivě naslouchala, „no a vzpomínáš si, když nikdo nemohl najít Ashley a ty jsi mě přišla hledat do šaten?“

„Hm…“ zvedla Kyla obočí.

„No, to ráno jsem měla důvod tě poslat pro Alex. Tak trochu o nás věděla a v tu chvíli byla se mnou ve sprše Ashley nahá.“ Kdyby to bylo před dvanácti lety a já bych tuhle informaci vypustila před Kylu, tak bych byla po čertech nervózní, ale v tu chvíli jsem si nemohla pomoc a měla jsem na tváři spokojený a samolibý úsměv.

„Aha.“ Přikývla Kyla a pak vytřeštila oči. „Panebože!!“

Smála jsem se a hodila na ni kus oblečení. „Co je? Ptala ses.“

„Ne! Neptala jsem se na to, kdy jste vy dvě poprvé měly sex.“ Vyplázla jazyk, a pak si rukama otřela obličej. Nejspíš se snažila setřít nemravné představy z hlavy. „Avšak vážně? Tvoje poprvé bylo ve sprchovém koutu na stadionu?“

„Žhavé, Kylo. Bylo to tak zatraceně žhavé a dobré.“ Připomněla jsem jí.

„Dobře, jo, fuj.“ Smála se Kyla a nacpala do mého kufru víc oblečení. „Kdy jste se spolu zapletly romanticky?“

„Asi měsíc po tom, co se přestěhovala k Aidenovi. Pomáhala jsem jí s referátem a pak, než jsem si to uvědomila, byly mé rty zpečetěné jejími. Hodně rychle se to rozvášnilo, jak sexuálně, tak romanticky. Na chvíli mě ignorovala, protože si uvědomila, že si pohrávala s přítelkyní svého bratrance, ale pak byla jeden večer u mých dveří a řekla mi, že je do mě zamilovaná. Chvíli jsme se plížily kolem, dokud jsem už Aidena prostě nedokázala tahat za nos.“ Usmála jsem se nad krásnými vzpomínkami z našich dospívajících let.

„Á.“ Popotáhla Kyla a přitáhla si mě do objetí. „Kdysi jsem přemýšlela, jestli se mnou byl Aiden jen kvůli tomu, protože mě zbouchnul, ale je to ten nejhodnější manžel a dokonalý táta. Takže ti děkuju, že ses s ním rozešla.“

Smála jsem se a přikývla. „Rádo se stalo.“

„Tak velký den je hned za dveřmi!“ Nechala mě jít a vzala svatební časopis, který s sebou přinesla. „Myslela jsem, že bychom měly věci plánovat vážně, protože jsi o tom poslední dobou neřekla ani slovo. Nezačínáš mít pochyby, že ne?“

„Jo, jasně.“ Odfrkla jsem. „Nemohu se dočkat dne, kdy se zákonně budu podepisovat jako 'Spencer D. Daviesová'.“

„Dobře. Už ví Ashley, kde to chce?“

„Ne, ale o pár místech jsme mluvily. Vzhledem k tomu, že se Tracey a Alex nebudou brát, tak bychom si mohly vzít jejich volné místo u jezera.“ Navrhla jsem a představila si to. Ačkoliv mojí smůlou bylo, že kdyby pršelo, tak jsme musely mít záložní plán.

„No, já si s ní o tom pak promluvím. Do té doby musíme tuhle svatbu naplánovat do nejmenšího detailu. Tvoje šaty, moje šaty… ach, nemůžu se dočkat!“ Přísahám, že jestli by Kyla mohla mít svatbu každý rok, tak by ji měla. Už když jsme byly malé, tak plánovala vysněné svatby a dovolené. Bylo mi Cailyn líto, když si našla hodného mladíka na vdavky. Kyla bude jako matka nevěsty z pekla.

„Nech mě dobalit si a pak můžeme vyšilovat s plánováním až do doby mého odletu.“ Smála jsem se a ona radostně vyhověla.

O více než šest hodin později jsem vystupovala z letadla a mířila k výdeji zavazadel. Byl to poměrně krátký a klidný let, ale byla jsem nervózní z dvouhodinové jízdy autem domů, abych se mohla shledat se svou rodinou.

Týden není nejspíš tak dlouho, ale bylo to dost dlouhé. Potom, co jsem byla od Ashley dvanáct let, jsem nechtěla strávit další den bez ní po mém boku. Lucas ode mě nikdy nebyla od doby mého zranění kolena v hokeji, takže jsem věděla, že to taky bere těžce. Jen jsem byla ráda, že měla rodinu a Jaiden, aby jí dělaly společnost, dokud se nevrátím domů.

Vzala jsem zavazadlo z pásu a než jsem si to uvědomila, jsem zjistila, že mě někdo zezadu strhnul, mé tělo bylo drceno známou osobou. Srdce mi bušilo, a když jsem se otočila, tak jsem se setkala se vřelýma čokoládovýma očima, které se propalovaly do mé duše a úsměvem, ze kterého jsem tála. „Ashley!“

Ashley mi věnovala svůj úsměv s nakrčeným nosíkem a chytila mě ze stran obličeje, a potom si vzala mé rty do svých. Ten polibek byl tak vášnivý a spalující, že bychom mohly zapálit celé letiště. Věděla jsem, že jsou okolo nás lidé, někteří slintali, někteří nám věnovali posměšné pohledy, ale mě to bylo fuk. Všechno, na čem mi záleželo, byla ta žena v mé náruči, která mi brala dech.

„Bože, miláčku, chyběla jsi mi.“ Zašeptala Ashley proti mým rtům, než mě políbila znovu a znovu.

Nebyla jsem si jistá, kolik času uplynulo, ale brzy jsme se vydaly k autu. „Kde jsou děcka?“ Zeptala jsem se a hlava se mi ještě motala z toho mého 'vítej doma' polibku.

„Jaiden má holky a Ryn má Matthewa. Vím, že sis na cestu domů zapůjčila auto, ale nedokázala jsem odolat překvapit tě.“ Usmívala se Ashley a tiskla mou ruku. „Jak ses měla na výletě?“

Hodila jsem své zavazadlo do kufru jejího mustangu, vzdychla jsem a trochu jsem obrátila oči v sloup. „Byl dlouhý, nudný a osamělý. Ačkoliv Kyle se podařilo na pár dní udělat razii na mou malou ledničku. Což mi připomíná, že ti pozdějc bude volat ohledně detailů, kde chceš mít svatbu.“

Ashley s úsměvem zavrtěla hlavou. „Řeknu jí, aby si s místem konání nedělala starosti. Tvoje holky právě pracují na šatech a ostatních svatebních detailech, dobře?“

Padala jsem do mdlob a políbila ji na tvář. „Jsem tak šťastná, že jsi sem za mnou přijela.“

„Volala jsem tvojí mámě a ona mi řekla, že už jsi na letišti v Torontu. Myslela jsem, že mám dost času tě překvapit. Tenhle mustang umí dvě hodiny jízdy jako nic!“ Stiskla mi Ashley ruku.

„Byly na tebe děti hodné?“ Zeptala jsem se, když vyjížděla z letištního parkoviště.

„Nejhodnější.“ Přikývla s hrdým úsměvem. „Lucas hodně pomáhala. Pomáhala Dyl s jejími domácími úkoly, pomáhala s krmením Matthewa a neječela a ani jednou neměla svůj pre-pubertální výlev. Myslím, že cokoliv jí Jaiden řekla, hodně pomohlo.“

„Jaiden ví, jak ji zvládnout, vždycky to věděla. Je to, jako by ty dvě měly nepopiratelné spojení a ty ho vůbec nedokážeš prolomit. Když jsme se sem s Luc poprvé nastěhovaly, tak přilnula k desetileté Jaiden a nikdy ji nepustila.“ Smála jsem se a vzdychla jsem.

„Matthew už teď umí oficiálně říct 'L'. Dylan celý týden trávila svůj volný čas tím, že s ním mluvila.“ Zářila Ashley. „Ti dva si padli do oka.“

Trochu jsme spolu celou cestu zpátky do Kenory mluvily a slunce už zapadalo, když jsme se dostaly k domu. Bylo zhasnuto a já zvedla obočí. „Myslela, že jsi řekla, že Matthewa má Ryn?“

„Ale má,“ přikývla Ashley a popadla můj kufr z kufru auta a pak ho zavřela, „u sebe doma.“

Zamračila jsem se, ale ona jen vzala mou ruku a táhla mě k domu. Rozsvítily jsme a já nad tím, co mě obklopovalo, zvedla obočí. Ashleyino oblíbené křeslo bylo umístěno uprostřed obývacího pokoje. Náhradní kabáty a boty byly úhledně urovnané u dveří. Ashleyin oblíbený hrnek na kafe, který měla u sebe doma, byl na kuchyňském stole.

„Co?“ Otočila jsem se k ní čelem a ona mi jen věnovala úsměv od ucha k uchu.

„Překvapení!“ Vrhla se na mě, objala mě a tiskla se mi ke krku, kam mi vtiskávala jemné polibky. „Řekla jsi, že kdykoliv budu připravená rozhodnout se nastěhovat, tak se všechno zruší a uděláme to. Takže mi minulý týden Chase a Ephiny pomohly a jsme tady,“ zhluboka se nadechla a pak přitiskla rty k mému uchu, „domov, sladký domov.“

Zalapala jsem po dechu a pak se usmívala jako blázen. „Uvědomuješ si vůbec, jak jsi dokonalá?“ Vypískla jsem jako středoškolská roztleskávačka a objímala ji pevněji. „Počkat,“ zamračila jsem se a lehce ji odstrčila, „a co tvůj dům? Tak moc jsi na něm dřela, hlavně s pokoji holek.“

„S tím bych si nedělala starosti. Pronajímám ho nové rodince. Oba jsou právníci a mají čtyřletého syna. Pár měsíců jsou také v očekávání, takže budou používat Lucasin pokoj jako dětský. Podepsali jsme dohodu, která říká, že pokud cokoliv poničí, no, tak to budou muset zaplatit.“ Zářila Ashley hrdě a pokrčila rameny. „Nechci ten dům pustit, takže jsem si myslela, že bychom ho mohly pronajímat do doby, než budou holky dost staré na to, aby se postavily na své vlastní nohy, nebo možná Jaiden.“

„Á,“ culila se, mazlila se nosem o můj a přitáhla si mě pro krátký jemný polibek. „Tak kdy očekáváme holky doma?“

Ashley se odtáhla a krátce zavřela oči, než je otevřela a ukázala tmavší odstín hnědé. Pomalu zamrkala, pak se kousla do rtu a podívala se na hodiny nad krbovou římsou. „Za hodinu, možná dvě.“ Skousla si ret a culila se. Pak mě rukou objala kolem pasu a přitáhla si mě k sobě těsněji. „Myslím, že chceš jít se mnou a omrknout ložnici.“

„Vážně?“ Škádlila jsem ji a lehce ji kousla do spodního rtu. „Změnila jsi ji?“

Ashley mě ignorovala a táhla mě po schodech nahoru. Dveře od ložnice byly otevřené a já zjistila, že je stejná, jako když jsem odjela.

„Co je na ní jiného?“ Zeptala jsem se trochu zmateně.

Ashley vydala zastřené uchechtnutí, zavřela za sebou dveře a ujistila se, že jsou zamčené. Zvedla jsem na ni obočí a ona jen zavrtěla hlavou a tlačila mě zády na postel. Moje pozadí udeřilo do matrace a já na ni v šoku zírala. „Jedna věc tu celý týden chyběla,“ zašeptala, stáhla si přes hlavu bílou mikinu a hodila ji přes pokoj. Zjistila jsem, že mám na klíně brunetu nahoře bez a její rty byly právě u mého ucha. „Chceš vědět, jaká věc tu chybí?“

Polkla jsem a sevřela ji teplými, hbitými boky s pevně zavřenýma očima. „Ash,“ sykla jsem, když mi zuby zatahala za ušní lalůček

„Jsi nahá a ležíš na zádech.“ Zavrčela tiše Ashley a povalila mě, rychle mě začala svlékat.

Kurva. Ano.

Možná bych měla častěji opouštět město, pokud by tohle byla uvítací procedura, kterou bych dostala.

112 – Na místě

New York byl pravděpodobně mým oblíbeným městem k návštěvě. Davy byly vždy vstřícné a vždy toho bylo tolik k vidění. Celý den bych dokázala poznávat, a přesto bych stále objevovala další věci.

Bohužel jsem neměla čas, abych ho během svého pobytu skutečně prozkoumala. Byla jsem zaneprázdněná autogramiádami, tiskovými konferencemi, svým posledním koncertem ve Státech a pomáhala jsem se zahájením nového MTV pořadu – RJ Live. Byl to můj první živý rozhovor od doby, kdy jsem odstartovala své světové turné a byla jsem z něho dost rozrušená.

Zastavila jsem se, abych mimo studio RJ Live podepsala tolik autogramů, kolik jsem mohla, než mě ochranka uvedla do budovy. Bylo příjemné slyšet výkřiky přicházející z ulic New Yorku.

Byla jsem vedena do šatny a byla jsem nadšená, že jsem mohla mít chvilku pro sebe. Nevadila mi pozornost, ale jednou za čas bylo fajn, být ponořena v tichu.

„Alex?“ Zaslechla jsem zaklepání na dveře a brzy vstoupila s ospalým pohledem na tváři Rissa. „Nerada tě ruším, ale R. J. se s tebou před pořadem chce osobně sejít.“

Usmála jsem se a kývla hlavou signalizujíc jí, aby tu latinskou televizní moderátorku uvedla do místnosti.

„Zdravím, Alex.“ Přišla ke mně s úsměvem od ucha k uchu R. J. a natáhla ruku, aby si se mnou potřásla. „Jsem R. J. a jen vám chci poděkovat, že jste přijala pozvání do pořadu. Byla jsem více než nadšená, když jsem zjistila, že budete prvním hostem.“

„No, je mi ctí.“ Stiskla jsem jí jemně ruku. Urovnala si své zastaralé The Doors tričko a strčila si ruce do kapes džínsů. „Těšíte se? Zaslechla jsem ohledně tohohle pořadu hodně pozdvižení.“

R. J. se smála, pohodila si své hnědé vlasy přes rameno a pak si sedla na gauč. „Jsem nervózní. Roky jsem byla DJkou v rádiu a tak trochu mě to děsí.“

„Myslím, že je to úžasná příležitost.“ Zubila jsem se a posadila se naproti ní. „Děkuji, že jste mě pozvali.“

R. J. přikývla a naklonila se. „Takže,“ mnula si ruce, „snažím se skrýt své vzrušení ze setkání s vámi, protože vaše hudba je velmi inspirativní. Je těžké chovat se profesionálně.“

Musela jsem se smát a zdálo se, že se uvolila. „No, stejně tak jsem fanda té vaší. Myslím, že váš pořad v rádiu je nejlepší ve městě. Máte vážně skvělý hudební vkus.“

R. J. se usmála. „Moje přítelkyně je hlavní zpěvačkou Cery. Téměř do všeho mě zasvětila.“

Jméno té kapely jsem docela často ve městě slýchala, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem je už někdy předtím slyšela.

„Je to místní kapela. Dotáhli to daleko, ale tak trochu se to pro ně změnilo a zase jsou místní. Lia je tvojí velkou fanynkou. Její kapela hraje covery všech tvých písní.“

„No páni,“ lehce jsem se zasmála a kousla se do rtu, „to je bezva. Někdy bych se s ní ráda seznámila.“

„Myslím, že to lze domluvit. Je někde v budově.“ Uchechtla se a vstala. „Jeden z důvodů, proč jsem přišla před pořadem, je, abych vám podrobně vylíčila, co se bude dít. V podstatě půjde jen o prostý krátký rozhovor a máme hru, seznamujeme se, 'Pravda nebo lež'. Budou kladeny otázky bez ohledu na to, jak budou osobní a ty si zvolíš, zda chceš odpovědět. Jestli na všechny odpovíš, tak dáme peníze na charitu, kterou vybereš.“

Zadržela jsem dech a zvedla jsem obočí. „Páni, nemůžu zklamat charitu, že ne?“

R. J. s úsměvem zavrtěla hlavou. „V případě, že jsi připravená, vidím, že sis přinesla svou kytaru.“

Letmo jsem se podívala na 'Samanthu'. Brala jsem ji všude s sebou, co mi ji Sam vrátila. Pořád jsem si nebyla jistá, proč mi zaslala zpátky kytaru, kterou jsem ji dala. Zeptám se jí.

Jednoho dne.

„No, jsem připravena na zahrání písně.“ Přikývla jsem a podrbala se na zátylku.

„To bude skvělé, děkuji.“ R. J. lehce sklopila hlavu, a pak se vyplížila ze dveří.

Do začátku pořadu jsem měla hodinu.

„Prodala přes 12 milionů kopií svého posledního alba a nyní je na své poslední štaci svého turné. Vím, že se všichni těšíte tak, jako já. Prosím, přivítejte naši kanadskou rockovou princeznu Alex Carlinovou!“ R. J.in hlas byl téměř přehlušen řevem fanoušků ze vnitř i zvenčí studia. Vydala jsem se k pódiu a byla jsem uvítána jasnými světly a moderátorka mě uvedla k obrovské černé plyšové pohovce. „Zdravím,“ přivítala mě lehkým objetím a pak jsme se posadily.

Pohlédla jsem směrem k publiku a mávla jsem mu, čímž jsem vyvolala hlasitější výkřiky. R. J. se za mnou smála a podala mi mikrofon. „Páni,“ vzdychla jsem a opřela se, „co si o tomto přivítání myslíte?“

„Jsem velmi polichocena, děkuji.“ Znovu jsem se usmála směrem k fanouškům. „Zdravím!“

„Zaslechla jsem, že jste včera večer měla hodně vydařený koncert. Chtěla jsem na něj jít, ale už jsem měla jiné nabídky.“ Mohla bych říct, že se trochu uvolnila a to mi pomohlo také se uvolnit.

Už předtím jsem byla v živém pořadu. Nebylo to komerční, takže jsem měla nervy trochu na pochodu. „Víte, díky fanouškům to za to stálo. Minulý večer jsem měla tak úžasný koncert, bylo narváno a pravděpodobně to byl nejhlučnější dav.“

„Bereme naši hudbu velmi vážně.“ Mrkla R. J. „Takže, kdy máte své poslední vystoupení?“

„Tak dneska je ve spojených státech můj poslední koncert a zítra poletím do Vancouveru. Ještě mám pět dalších a právě dokončujeme turné v Midtownu, které je pro nás důležité.“ Řekla jsem hrdě. „Vzpomínám, jak jsem musela jet do Toronta, jen abych stihla koncert, takže je milé, že moje rodné město otevírá svou arénu.“

„Páni, to je významné. Vsadím se, že se těšíte, až se vrátíte domů. Je něco nového, co potom plánujete?“

Nad tou otázkou jsem se pozastavila a uculila se do blikajících kamer. „No, pár věcí mám v plánu, ale nic, o čem mohu mluvit.“ Dokončila jsem se smíchem.

„Dobře, teď jsem vážně zvědavá. Můžete nám napovědět?“ Zeptala se mě a její modré oči zajiskřily.

„Jen to, že se jedná o hudbu.“ Dala jsem si nohu přes nohu a krátce jsem si upravila své černé tílko, když jsem si dělala na gauči pohodlí. „Jakmile to bude stoprocentní, tak se mohu vrátit a vysypat to.“

„To je fér.“ Přikývla a letmo se podívala směrem k publiku. „Tak jak bylo na cestách kolem světa?“

„Víte, nemyslím si, že někdy můžete zestárnout. Jsou doby, kdy budu moci prozkoumat okolí, kde jsem na chvíli. Když jsem byla v Sydney, Austrálii během začátku mého turné, tak jsem si mohla omrknout galerie a muzea. Bylo to super.“

„Budete schopna si tak moc prohlédnout New York?“ Zeptala se mě.

„Ne, tentokrát ne. Podařilo se mi ho posledně, když jsem tu byla, trochu prozkoumat. Ráda bych si vzala na celý týden volno a jen to místo prozkoumala. Vyrostla jsem v malém městě a Toronto bylo jen čtyřicet minut vzdálené a jednou moje sestra získala řidičák a dovolila mi jet s ní a to bylo tehdy, když jsme se ztratily. Byla to legrace.“ Smála jsem se nad vzpomínkou Spencer, která se snažila najít cestu městem. Nakonec jsme znaly cestu určitými oblastmi.

„Aha, ta neslavná sestra. Jak skvělé je, že se vám dvěma podařilo splnit si své sny? Myslím tím, že ona hrála za kanadský tým a já se dočetla, že to pro ni bylo významné.“

„To jo,“ přikývla jsem, „moje sestra vždycky věděla, že bude v týmu. Byla moc dobrá! Jsem velmi pyšná na to, kam to se svou kariérou dotáhla. Vždycky jsem chtěla dělat hudbu a myslím, že jí za to musím poděkovat.“

„Jak to?“

„No, ona byla ta, co se začala zajímat o hudbu. Rodiče jí jeden rok koupily kytaru a ona psala písně s texty a někdy zpívala. I když nikdy nepřiznala, že v tom byla dobrá. Jednou byla na hokejovém tréninku a nechala svou kytaru vyndanou. Vzala jsem ji a v tu chvíli jsem věděla, že se mi ten pocit, když ji mám v rukách, bude líbit.“ V davu se trochu zvednul hluk a já na fanoušky mávla, že jsem mohla vidět až ven na ulice Time Square.

„A to bylo tehdy, kdy se zrodila Alex Carlinová.“ Zubila se R. J. a poplácala mě po noze.

Zbytek rozhovoru šel docela hladce. Stejné otázky, které už předtím byly položeny, ale mně to nevadilo.

„Fajn, takže se bohužel blížíme ke konci tohoto úchvatného rozhovoru. Vím, je to tragické.“ R. J. byla čelem ke kameramanovi, zatímco jsem seděla v modrém sedacím vaku, do kterého mě požádala, abych se posadila. „Máme na Alex pár dalších otázek a je to něco, co rádi nazýváme 'Pravda nebo lež'. V podstatě se stane to, že Alex bude položeno celkem pět otázek, a když se jí podaří na všechny odpovědět, tak věnujeme pět tisíc dolarů na charitu, kterou si vybere. Jste připravená?“ Otočila se ke mně, culila se a ruku měla v bok.

Byla jsem trochu nervózní, protože jsem věděla, jak moc se lidé chtěly dostat do vašeho osobního života. Připravila jsem se a nasadila jsem statečný úsměv. „Sem s tím!“

„Dobře, první otázka byla zaslána e-mailem z Kari v Massachusetts. Co je inspirací k napsání vašich písní. Co vás pohání je sdílet se světem?“

„No, páni, věcná.“ Uchechtla jsem se a ňoumala jsem díru na svých džínsech. „Ehm, no, mou inspirací jsou samozřejmě lidé v mém životě. Ze svých zkušeností si myslím, že byste tyhle chvíle měly brát vážně. Myslím, že je také důležité tyhle věci sdílet. Je to léčebné. Píši o nich a cítím se tak díky tomu tak nějak lehčí. Když jsou sdíleny se světem, tak mohu ostatním pomoc projít si bolestí nebo radostí a vím, že dělám svou práci.“

„Velmi dobře řečeno, Alex. Mohu říct, že jste si toho prožila hodně jen z poslechu nějakých textů, ve kterých jste moc dobrá.“ Řekla tiše R. J.

Usmála jsem se a tiše jsem řekla do mikrofonu 'děkuji'.

„Haló!“ Odpověděla žena na druhém konci. Musela jsem říct, že se mi její přízvuk líbil.

„Hádám, že vás to stojí hodně peněz?“ Smála se R. J.

„Stojí to za to.“

Dav se zasmál. Jak se jmenujete a jaká je vaše otázka?“ R. J. si hrála s prsteny na svých prstech.

„Jmenuji se Trace a mou otázkou je, kdybyste si měla vybrat píseň od libovolné kapely nebo interpreta, aby co nejlépe popsala váš život, jaká by to byla?“

„Všechny tyhle otázky jsou zatím milé,“ uchechtla jsem se a zastrčila si vlasy za ucho. „No, Trace, v prvé řadě se mi líbí váš přízvuk. Píseň, která by nejlépe popsala můj život? Musím říct…“ odmlčela jsem se a podrbala se na hlavě. „Hate Me by Blue October. Rozhodně je to stará píseň, ale zapůsobila na mě.“

„Mohu se vás zeptat proč?“

Dav utichnul, když se na mě R. J zvědavě podívala. Věnovala mi lehké přikývnutí a já si odkašlala. „Jsou věci, rozhodnutí, na které ve svém životě nejsem hrdá. Tahle píseň tak trochu popisuje, jak jsem ranila lidi a pochopím, jestli ke mně cítí nějaký druh odporu. Doufám, že nedojdou tak daleko, aby mě nenáviděli, ale je bezpečné říct, že nenávidím sama sebe.“

„Nemyslím si, že je možné, aby vás kdokoliv nenáviděl.“ Promluvila R. J a poděkovala Trace za hovor. „Dobře, máme otázku z publika.“ Mávla směrem ke středu publika a zastavila se u ženy se světle hnědými vlasy. „Jak se jmenujete a odkud jste?“

„Jmenuji se Tarah a jsem tady z New Yorku.“ Její ledově modré oči zachytily mé a ona si olízla rty. „Takže jsme slyšeli, že vaše starší sestra se vrátila ke své středoškolské lásce Ashley Daviesové, která vám pomohla s vašimi prvními dvěma alby. Během té doby se odcizily. Byla někdy vůbec doba, kdy jste toho využila, abyste zaplnila prázdnotu, kterou vaše sestra nechala v jejím srdci a její posteli?“

„Fíhá!“ Zasyčela R. J. do mikrofonu a dav zalapal po dechu, pískal a jásal.

Zachytila jsem pohled té ženy a sdílela se mnou arogantní úšklebek, jen čekala na mou reakci. Musela jsem zvednout obočí a trochu se usmát. Neměla bych tou otázkou být překvapená, zejména v živém pořadu, který sledují pravděpodobně miliony lidí.

„Chci zaslat své sestře a Ashley blahopřání k jejich nedávnému zasnoubení, zaslouží si to nejlepší. A ne, Tarah, nikdy jsem se nesnažila zaplnit jakoukoliv prázdnotu v Ashleyině životě během doby, kdy jsme spolu na albech pracovaly. Je po uši zamilovaná do Spencer, je to nechutné. Vím, že by to nikdy Ashley nedopustila a nikdy bych to své sestře neudělala. Jsme nejlepší kamarádky a to je vše, čím jsme byly.“

„Takže jste do ní jakýmkoliv způsobem nebyla zamilovaná?“ Zeptala se Tarah.

„Ne. Nikdy jsem do Ashley nebyla zamilovaná. Měla jsem tenkrát přítelkyni, do které jsem beztak byla poblázněná.“ Poslední část mé odpovědi mi trochu zvýšila srdeční tep. Vrátily se mi vzpomínky na rozchod se Sammy a jak to během několika hodin vyšlo na veřejnost. Na chvíli se musela schovávat, dokud to nevyšumí a já se kvůli ní cítila hodně špatně. Nemohla jsem jí zazlívat, že už mě nikdy nechtěla znovu vidět. Taky jsem věděla, že má odpověď na její otázku ji podnítí k novým nápadům. Jak jsem jí zlomila srdce. Jak se to všechno pokazilo.

„Docela odvážné odpovědět na tuto otázku.“ Smála se R. J. a pak mě představila dalšího vlajícího s otázkou. „Máme Erin z Londýna, Ontaria. Vítejte Erin. Jaká je vaše otázka pro Alex?“

„Kdybyste se mohla vrátit a něco důležitého, co se ve vašem životě stalo, změnit, co by to bylo?“

„Víte, že se říká, že byste měly žít bez výčitek, ale já tomu nevěřím. Jen se musíte ze svých chyb ponaučit a doufat v to nejlepší do budoucna. Nicméně si myslím, že by bylo něco, co bych ráda změnila. Jedna má část by s tím byla skeptická, protože bez ohledu, jakou cestu jsem si v minulosti vybrala, mi to pomohlo uvědomit si, že se mi nelíbilo to, kým jsem se stala. Udělala jsem hloupé chyby a jsem jen vděčná, že jsem tady a mluvím s těmi, které miluji a navzdory všemu jsem přijímána.“ Pousmála jsem se a položila si mikrofon jemně do klína, zatímco R. J. zmínila v mých odpovědích vážnost. Možná byla překvapená, že jsem byla otevřenější, než většina umělců, zejména v živém pořadu, který nebylo možné upravovat.

„Dobře, poslední otázka a budete z toho venku. Myslíte, že to zvládnete?“ Škádlila mě moderátorka a pak vyhledala někoho dalšího v davu. „Zdravím! Jak se jmenujete a odkud jste?“

„Zdravím, Alex,“ vřele se mladší žena usmála, „jmenuji se Whitney a jsem z Tennessee. Existuje zpráva, že jste se vy a Trace nedávno rozešly. Zajímalo by mě, jestli máte v hlavě nějaké nové milostné zájmy?“

„Věděla jsem, že tahle otázka přijde. Cítila jsem to.“ Smála jsem se a krátce se kousla do rtu, než jsem promyslela způsob, jak odpovědět. „Zaprvé, s Tracey to skončilo. Je úžasná žena s tak neuvěřitelným srdcem a zaslouží si toho na tomhle světě tolik. Ze srdce jí přeji jen to nejlepší. Co se týče mého milostného zájmu, počítá se moje kytara?“ Zlobila jsem a s úsměvem se nadechla. „Skutečně se zaměřuji na tuhle část svého života. Jsem svým turné zaneprázdněna a ta žena, se kterou chci být, si zaslouží každičký kousek mé pozornosti. Chtěla bych být schopna jí to nabídnout.“

„Takže existuje žena?“ R. J. zvedla obočí a vydala se zpátky ke mně na pódium.

„Možná.“ Odpověděla jsem s ruměncem na tváři a byla jsem ráda, že to byla poslední otázka. Být v horkém křesle nebylo až tak zábavné.

„No, ještě z toho nejste venku. Zmínila jste svou kytaru. Byla byste ochotná nám něco zahrát? Možná vaši píseň, kterou máte jako přídavek na koncertech?“ Podívala se na mě vědomě a já se ušklíbla a přikývla.

Pár chlapů pro mě na pódium rychle připravilo stoličku a mikrofon, zatímco jsem si brala svou kytaru a držela ji blízko u sebe.

Nebylo to dlouho, co jsem byla na téhle stoličce a ze zvyku jsem ladila svou kytaru. „Tak se vsadím, že všichni přemýšlíte, proč si vždycky vybíráme tuhle píseň jako svůj 'přídavek'. Byla se mnou už od střední školy a ze všeho, co se stalo, ve mě takhle neuvěřitelná žena nikdy neztratila důvěru. Tahle píseň mě drží na zemi, protože tak to dělá.“ Ohlédla jsem se na jednoho muže, který byl za bicími a přikývla jsem mu, aby mi to odpočítal.

White snowflakes all around
The sky is high, and with you the
Stars fall down

All day I've been dreaming,
Killer blue,
Raging red,
The things you do
The things you've said

So come lie with me in this bed
Of white snowflakes
Come and melt the world with me
I'll do whatever it takes
I'll expose my deepest layer
I'll show you how to breathe,
Samantha Taylor

Crystal raindrops touch the ground
Every ripple is another desire,
A part of me I have found

I can feel you within me
Your eyes so breathtaking
Your lips so tantalizing
In the things you do,
The things you've said

So come lie with me in this bed
of mellow raindrops
Come and soak up this love with me
Until my heart stops
I'll expose my deepest layer
I'll show you how to breathe,
Samantha Taylor

It doesn't hurt to want you this much
I can only think about your burning touch
The way your smile is the best part of you
And how you make it so easy to fall in love with you

Oh oh Samantha Taylor,
I'll expose my deepest layer
I'll treat you with so much desire
We'll have this love up in fire
Samantha Taylor

Come and lie with me in this bed
Of white snowflakes
Come and melt the world with me
I'll do whatever it takes
I'll expose myself in every layer
Because I'm so in love with
Samantha Taylor

Jakmile jsem dohrála, tak jsem byla ohromená jásotem a pískáním. Sklonila jsem hlavu na znamení díků a položila kytaru vedle sebe. Vstala jsem, abych se připojila k R. J. blízko obrovského okna.

„No, Alex Carlinová, byla jste úžasným hostem. Chci vám ještě znovu poděkovat, že jste přijala pozvání. Dokončím svou část dohody. Jsme více než rádi, že darujeme pět tisíc dolarů na jakoukoliv charitu dle vaší volby.“ Dala mi ruku kolem ramen a čekala na mou odpověď.

„Projet pro rozvoj dětí.“ Řekla jsem bez váhání. „Myslím, že je v jejich nejlepším zájmu, aby vybudovaly přátelštější prostředí pro všechny skupiny domovů, pěstounské domovy a centra, zatímco děti všeho věku čekají na tu jednu rodinu, aby jim poskytla lásku, bezpečí a jistotu.“ Vážně jsem přikývla a usmála se, když dav zajásal.

„Souhlasím.“ Přikývla R. J. a zatleskala. „No, přeji vám všechno nejlepší na zbytku vašeho turné a vašeho záhadného projektu a milostného života.“ Smála se a otočila se ke kamerám, které se vznášely kolem nás. „A děkuji vám divákům, kteří jste se vydrželi na nás dívat. Jsem R. J. a zítra si znovu na stejném místě a ve stejný čas nalaďte R. J. Live.“

Strávila jsem dvě hodiny v boxu rozdáváním autografů a pořizováním snímků s fanoušky. Byla jsem vyčerpaná, ale nemohla jsem obsáhnout, jak šťastná jsem byla z toho, jak se den vydařil.

Jeden dospívající hoch se mě zeptal, jestli mi chybí Sammy. Nemohla jsem mu, ani sobě, lhát, tak jsem mu řekla pravdu. Každým dnem mi chyběla víc a víc, ale věděla jsem, že když jsem naposled odešla, tak to pro nás obě byla ta nejlepší volba. Několikrát jsem jí zaslala email a ona mi mile odpověděla, ale všechno to souviselo s prací – nic moc osobního ze strachu, že by se to zhoršilo.

„Alex!“ Dohonila mě R. J. na malé po-setkání a podala mi pivo. „Myslím, že tě potřebuji mít ve svém pořadu každý den.“ Tiše se smála a usrkla si ze svého pití. „Nikdy jsem neviděla dav tak šílet, ani když měl Carson Daly svůj pořad.“

„Páni, ještě jsem ani nebyla na střední, když se vysílal.“ Uchechtla jsem se a vychutnávala si hořkou chuť ve své puse. „Myslím, že budeš se svým pořadem skvělá. Cítila jsem se díky tobě příjemně, děkuji.“

Lehce mávla rukou a s úsměvem zavrtěla hlavou. „Moje přítelkyně umírá touhou se s tebou setkat, nevadilo by ti to?“

„Samozřejmě, že ne.“ Smála jsem se a dovolila jí, aby mě táhla na druhou stranu šatny. Všimla jsem si ženy s dlouhými černými vlasy, která byla oblečená celá v černém a smála se s kytarou v ruce. Zdálo se, že vycítila, že jdeme k ní. Vyskočila a položila kytaru na kožený gauč.

„Ahoj miláčku,“ řekla tiše a přitáhla si R. J. pro polibek. Objala ji kolem pasu. Její oříškově hnědé oči zachytily mé a zeširoka se usmála. „Alex Carlinová. Konečně vás ráda poznávám. Jste jedna z mála talentovaných muzikantek.“ Natáhla ruku, abych si s ní potřásla. „Jsem Lia.“

„Víte, vaše holka je na vás nesmírně hrdá.“ Nabídla jsem a lehce jsem se začervenala.

„Má tendenci přehánět.“ Smála se a pohlédla na svou přítelkyni. Věděla jsem, že ten pohled, byl pohled čisté oddanosti a lásky. „Nenechte se jí oklamat.“

„Dobře,“ přikývla jsem a ukázala jsem směrem k její kytaře s lahví, než jsem si lokla, „zahrajte mi. Dokažte jí, že se mýlila.“ Zvedla jsem s výzvou obočí a zdálo se, že sebou trhla, než vzala svou kytaru do ruky.

„Fajn, ale vy jste to chtěla.“ Mrkla na mě. „Ačkoliv nehraji sólo, tak mi dovolte si vzít holky.“ Vyšla z místnosti. Netrvalo to dlouho a pak byly všechny čtyři ženy připravené v nejzazším rohu šatny.

Dovolte mi říct, že jestli Cera hledala štítek, aby je zaregistrovala, tak je nasměruju správným směrem.

„Zajímalo tě někdy, jestli do tebe byla zamilovaná?“ Podívala se na mě Spencer potom, co vypnula televizi. Pohodlně jsme se stočily na naší posteli. Právě jsme dodívaly Alexin rozhovor na R. J. Live, který byl později ten večer opakován.

Smála jsem se a sevřela ji k sobě blíž. „Ne, věděla jsem, že do mě nebyla zamilovaná.“ Políbila jsem ji na spánek a strčila jsem jí ruku pod dres, kde jsem ji hladila na pevném břiše. „Alex byla po uši zamilovaná do Sam a věděla, co jsem cítila k tobě.“

„Dávalo by to smysl.“ Natáhla krk, aby se na mě podívala. „Jsi neuvěřitelně sexy.“

„Ano, protože to by byl jediný důvod, proč by se do mě zamilovala.“ Hravě jsem hodila oči v sloup a lechtala ji, což způsobilo, že se lehce hihňala.

„Nemůžu uvěřit, že právě řekla Sammy, že je připravená.“ Posadila se Spencer a projela si rukou vlasy a rozmotala všechny spletence. „Ne tolika slovy, ale řekla to.“

„Jsem si jistá, že to Sam beztak ví.“ Řekla jsem tiše. „Jak je možné, že ne? Alexin celý život s Tracey skončil kvůli jejich vzájemné lásce. Jen hloupý by si myslel něco jiného.“

„Ne, já vím. Jen že Alex byla předtím tak blízko, víš? Myslím, že jí tohle turné pomohlo.“ Usmála se Spencer a rozhodla se schoulit se zpět ke mně. Její paže mě pevně objaly kolem pasu.

„Bože, ano za vykřiknuté blahopřání!“ Jásala jsem, což způsobilo, že se smála, protočila mě a obkročmo si sedla na mé boky. „Mohu říct, že ten velký den nemůže přijít dost brzy?“

Spencer se nesměle usmála a sklonila se k mému tělu, zandala mi pramínky vlasů za ucho a pak vlekla své prsty dolů po mém krku. „Jo? To kvůli tomu, že chceš všechno, co mám?“

„Máš jen jednu věc, o kterou mám zájem.“ Zlobila jsem ji a plácla ji přes zadek, což způsobilo, že vykřikla a hravě mě plácla. „Už si stěžuješ? Spencer, jsem v šoku.“

„Sklapni.“ Smála se a políbila mě na špičku brady. „Takže, o co máš zájem?“

„Jen o tebe.“ Upřímně jsem pokrčila rameny. Chtěla jsem vznést svůj nápad na svatbu a uvědomila jsem si, že je to dokonalé načasování. Ruce jsem vláčela pod jejím dresem k jejím bokům. „Hej, přemýšlela jsem o svatbě.“

Spencer zvedla hlavu a zvědavě se na mě dívala. „Jo?“ Vydechla a její oči se rozzářily.

„No, budeš muset dělat jednu krásnou nevěstu, miláčku, a chci, aby pro tebe všechno bylo dokonalé.“ Stiskla jsem jí jemně boky a zvedla jsem hlavu, abych se na krátko zmocnila jejích sladkých rtů.

„Víš, že nechci nic extravagantního, Ash.“ Odvětila Spencer lehce.

„To je dobře, protože nemluvím o extravagantnosti.“ Culila jsem se. „Mluvím o místě.“

Posadila se, znovu obkročmo. Její blond vlasy jí padly na ramena, když zvedla obočí. „Nemluvíme o dvorku?“

„Ne.“ Sedla jsem si a přitáhla si ji pevněji do klína. „Mluvím o tom, kde to všechno začalo,“ zašeptala jsem a mé rty něžně přejížděly přes její tvář, „mluvím o tvém rodném městě.“

„Ash…“ vydechla.

„Vážně, Spence,“ pomalu se odtáhla, „je to dokonalé místo. Žijí tam naši přátelé a rodina. Dává to smysl. Myslím, že to pomůže vyléčit maličkosti, které jsme tam zanechaly nedokončené. Midtown si zaslouží být znovu přepaden naši nehynoucí láskou.“ Mrkla jsem a ona se kousla do rtu. Zatáhla pažemi okolo mého krku a pak si mě přitáhla k dech beroucího polibku. Poté, co jsme se odtáhly, jsem nemohla z obličeje setřít ten přihlouplý úsměv. „Je to ano?“

Spencer jen přikývla, srazila mě zpátky na postel a s hlubší vášní mě líbala.

Hádám, že se mi dostane nezapomenutelného 'děkuji'.

113 – Láska na psacím stole

Věděla jsem, že jsme jedna pro druhou dokonalé. Věděla jsem to od okamžiku, kdy jsme se onoho soudného dne na oslavě mých sedmnáctin potkaly. Bylo to ve vzduchu a i po hrozném zármutku hned po maturitě, to jedna moje část nemohla nechat plavat, protože jsem cítila, že ten okamžitk je za obzorem. Naše pohádka nejspíš právě začala a na cestě budeme mít hodně výmolů, ale na čem záleželo, bylo, že si tím projdeme společně.

Jako rodina.

Ashley ten den dříve volala, že má schůzi školní rady a neví, v kolik se vrátí na večeři. Byla roztomilá a řekla mi, abych pokračovala a dětem něco připravila a slíbila mi, že mi to vynahradí lahodným dezertem pro dospělé.

Jako bych to mohla skutečně odmítnout.

Problém byl, že jsem neměla děti, protože jsem plánovala výjimečnou večeři jen pro nás dvě. Chase a Ephiny se nabídly s pomocí, ale já neměla to srdce, říct Ashley pravdu, protože jsem věděla, že by se cítila špatně a uspěchala by to, když by neměla. V zaměstnání jsem měla pořád schůzky na poslední chvíli, tekže jsem to chápala.

Ačkoliv jsem se tak nějak ocitla před školou, kde jsem si všimla Ashleyna mustangu zaparkovaného na jejím obvyklém místě. Pomyslela jsem si, že by nebylo na škodu jít a počkat v kabinetě její hudebny, dokud jí neskončí schůze.

Podpatky mi tiše klepaly o vyleštěnou podlahu, když jsem si to razila suterénem školy. Bylo podivné ticho a školník, okolo kterého jsem právě prošla, mi přikývnul hlavou a pokračoval s vysypáváním odpadků z koše.

Dveře hudebny byly odemčené a svítila jen poslední řada světel. Pomyslela jsem, že se zkusím podívat, jestli jsou zamčené dveře od jejího kabinetu, ale k mému překvapení, bylo rozsvíceno a já z druhé strany slyšela šustění papírů. Měla zatažené žaluzie, takže jsem ji nemohla vidět, když si začala pobroukávat melodii. Byla jsem si jistá, že je to ona.

Podívala jsem se na svoje džíny a mikinu Team Canada, uhladila jsem si oblečení a zastrčila si vlasy za uši, a pak jsem se zhluboka nadechla. Mé klouby udeřily na dveře v tichém zaklepání.

„Je otevřeno!“ Zvolala Ashley tiše z druhé strany.

Zatáhla jsem za kliku a otevřela dveře. Byla jsem pozdravena Ashleyinými zády, když se hrabala ve své kartotéce. „Náhodně tak hlasitě ječíš na kohokoliv?“ Zabouchla dvířka od kartotéky a rychle se ke mně otočila.

„Ježiš, Spence! Vyděsila jsi mě.“ Její rty zdobil úsměv, když hodila papíry na svůj stůl a přivítala mě polibkem. „Ne, vždycky takhle nahlas neječím,“ přejela mé tělo pohledem a zavrtěla obočím, „jen na ty sexy.“

„Dostala jsi mě.“ Rozzářila jsem se a ustoupila jsem, abych obdivovala její vlasy v chaotickém drdolu, brýle posazené na nose a její černou kravatu uvázanou kolem krku. „Vidím, že ses na tu schůzi oblékla?“ Prohlížela jsem si její tělo a vnitřně jsem zaúpěla, jak dokonale na jejím zadečku vypadají její černé kalhoty.

„Ne,“ smála se a zatahala za kravatu, „měla jsem ji na sobě, když jsem dneska ráno odcházela z domu.“

Ne, neměla. Všimla bych si té kravaty.

„Jen jsem ji neměla na sobě,“ konec kravaty vlekla podél mého krku a její oči hravě tančily, „protože jsem věděla, že bych včas neopustila dům.“

Dobrý postřeh.

„Moudré rozhodnutí, miláčku.“ Posunula jsem paže kolem jejího krku a přitáhla si její tělo k sobě. „Moc dobře mě znáš.“

Ashley nakrčila nosík v úsměv a znovu mě políbila, tentokrát trochu hlouběji. „Tak čím jsem si zasloužila tuhle milou překvapivou návštěvu?“ Zamumlala a trochu se zahihňala, když jsem táhla ruce dolů po jejích zádech, přes tenkou látku její bíle halenky.

„Nedělám to dost často.“ Našpulila jsem pusu a ona mě znovu políbila na rty.

„Kde jsou děti?“ Zeptala se a její rty se přesouvaly k mému uchu.

„Má je Chase a Eph.“ Vydechla jsem a přitiskla ruce ke spodní části jejích zad. „Jaká byla schůze?“

„Dlouhá.“ Zašeptala Ashley a zatahala zuby za můj ušní lalůček, čímž si ode mě vysloužila syknutí. „Nudná.“

„Jo.“ Nechala jsem bez dechu stáhnout její rty zpět k mým. Tlačila jsem ji pozpátku ke kartotéce vedle jejího stolu. Chcete-li, mé úmysly přijít sem, byly ve skutečnosti, svést ji, ale zdá se, že prohodila role.

„Chyběla jsi mi.“ Zašeptala Ashley proti mým ústům a pěstmi mi svírala mikinu. „Tyhle papíry můžu oznámkovat zítra ráno. Pojďme domů.“

„Myslela jsem, že přijdeš kvůli schůzi pozdě?“ Zeptala jsem se a mírně se odtáhla.

„Právě jsem se chystala, že ti zavolám, abych ti dala vědět, že jen dokončím známkování těhle písemek.“ Ukázala na nepořádek na svém stole a přitáhla si mě zpátky k sobě. „Kdybych věděla, že dneska večer budeš sama, tak bych se na to vykašlala a rovnou přišla domů.“

„Měla jsem v plánu večeři.“ Znovu jsem našpulila pusu a ona se tiše uchechtla a svýma očima mi řekla, že je víc než ochotna mi to vynahradit.

„Domů?“ Zeptala se a skousla si ret.

Prohlížela jsem si prostor v kabinetě a uvědomila si, že bych si mohla splnit sen. Představovala jsem si, jak si ji v téhle kanceláři beru, je pravda, že to bylo vždy během její přestávky na oběd, ale po několika hodinách také.

Musela jsem jí oplatit to, jak za mnou přišla jednou do práce a já si ji vzala na mém stole, než se vydala zpátky do práce.

„Tady.“ Kývla jsem a chytila ji za kravatu. Jemně jsem ji otočila, takže se mohla posadit na kraj stolu. Sundala jsem jí brýle a opatrně je položila na poličku vedle nás.

„Tady?“ Vypískla a pohlédla dolů na mé prsty, které pomalu rozepínaly konflíčky její halenky. „Spence-“

„Tady.“ Řekla jsem pevněji a stáhla si mikinu a odhalila Ashleyino staré tričko Southwoodské střední. Mé prsty se vrátily ke své činnosti a stáhly jí halenku, která jí sklouzla z ramen, zatímco mé rty se v toužebném polibku setkaly s jejími.

Naštěstí neprotestovala. Cítila jsem její prsty pracovat na knoflíku mých džínsů a strhla mi je z nohou. Zanaříkala mi do úst, když zjistila, že na sobě nemám spodní prádlo.

„Miluju prací den.“ Hrdelně zamumlala a dovolila mi, zbavit jí podprsenky, zatímco se opřela a položila se na stůl plný papírů.

„Prací den je zítra.“ Culila jsem se proti jejím rtům a mrkla jsem. Stoupla jsem si rovně, abych skopla své džínsy.

Ashley využila příležitosti, aby se za sebe natáhla a shodila všechny papíry ze svého stolu. Zalapala jsem po dechu a ona se na mě podívala s pokrčenými rameny a pak mi podala konec své kravaty. „Zavři pusu, Carlinová a použij ji.“ Téměř zavrčela, popadla mě za boky a naše těla narazila k sobě. Její ústa lehce vyhledala má.

Hluboce jsem zasténala a zamotala prsty do jejích svůdných vln. Uvolnila jsem jí vlasy z drdolů a pak jsem za ně zatahala jen tak moc, aby zanaříkala a zaklonila hlavu a tím umožnila mým ústům vtiskávat vášnivé polibky po jejím krku.

„Kurva.“ To slovo vyšlo z jejích rtů téměř přiškrceným šepotem, když můj jazyk vyhledal její levou bradavku. Nehty mi zabořila do zad a tlačila dopředu.

Neměla jsem v plánu, být zcela nahé na jejím stole, ale se způsobem, jak její ruce neustále hladily mé roztoužené tělo, mi to bylo úplně jedno.

Trochu jsem se posunula, takže jsem se nad ní vznášela a levou rukou jsem se dokonale vyvažovala. Její oči byly tak tmavé a její rty byly nateklé. Olízla jsem si své vlastní a ztěžka jsem zamrkala. Sledovala jsem její reakci, když jsem pravou ruku vlekla dolů po jejích bocích, přes její pevné bříško přímo k cíli. Zachvěla se a prohnula své tělo vzhůru. Hluboce zasténala, když mé prsty našly její vlhkost a neuspokojení.

„Prosím, při nejmenším mi řekni, že sis tuhle kravatu chtěla vzít dneska večer do postele.“ Škádlila jsem ji a ona mi věnovala smyslný úsměv, když přikývla. „Bože, Ash, jsi tak zatraceně sexy.“ Zastrčila jsem až po klouby hluboko dva prsty a zavrčela nad tím, jak byla teplá a těsná.

Ashleyiny boky nastolily tempo. Její ruce svíraly mé paže, má ramena, pak obličej, táhly mě dolů, abych ji políbila. Ztěžka dýchala, když jsem k ní silněji přirazila. Zalapala po dechu a s každým pohlazením mého palce přes její naběhlý klitoris kňourala .

„Kurva, Spencer,“ odtrhla rty od mých, trochu se posadila a pořád houpala boky. Chtěla vést, takže jsem jí to dovolila, zatímco jsem si dělala pohodlí, aby mi mohla vylézt do klína. Cítila jsem, jak se mé prsty ponořily hlouběji, když se pro mě víc rozevřela. Silné pulzování mezi mými nohami bylo téměř nesnesitelné, ale věděla jsem, že přivézt Ashley k jejímu orgasmu, pro mě bude více než uspokojivé.

Na chvíli.

Její krásné a sexy potetované boky se pohybovaly silněji, když pohodila hlavou vzad. S každým přírazem jsem cítila ukapávat její vlhkost a bojovala jsem s nutkáním povalit ji na záda a tvrdě ji ošukat.

Ashley měla někdy problém s ovládáním a já jí to nechtěla překazit. Ačkoliv jsem věděla, že si to naprosto užije.

„Spence…“ mé jméno vyšlo z jejích rtů a já využila té kravaty, chytila jsem ji levou rukou a s každým pohybem dolů, který dělala, jsem za ni tahala. Její oči dokázaly stěží zůstat otevřené, ale zůstaly. Polodrahokamové oči hleděly do mých každičkou vteřinu, kdy se začala hroutit. Byla tak pevně vzrušená, že její tělo nemohlo dělat nic než zpětně přirazit. Přitiskla jsem své rty k jejím ve snaze ztišit její hlasité výkřiky, jak jen to bylo možné bez toho, aniž bychom upozornily školníka.

Ashleyino rozvášněné tělo zpomalilo, když jsme se drsně líbaly. Dávaly jsme si na čas a zpomalily jsme tempo. Něžně jsem uvolnila své prsty a ona vzdychla. Prsty mi prohrábla vlasy, lehce mě kousla do spodního rtu a pak ho krátce sála. „Páni.“ Bylo vše, co řekla, když se odtáhla, její oční víčka ztěžkla a na tváři se jí rozprostřel uspokojivý úsměv. „Kde se to vzalo?“

Ušklíbla jsem se a znovu ji jemně políbila. „Vážně se musíš ptát? Jsi sexy učitelka hudby, MILF.“

Ashley se smála a posunula se, což způsobilo, že jsem sebou cukla. Z tvrdého povrchu stolu mě bolel zadek. „Promiň.“ Spěchala, aby ze mě slezla tak rychle, jak jen mohla. Jakmile se její noha dotkla podlahy, zanaříkala a našpulila pusu. „Jsem rozbolavělá.“

„Co kdybychom,“ zašeptala jsem zamyšleně a něžně jsem prsty obkreslovala její Maple leaf tetování, než jsem si ji za boky přitáhla blíž, „šly domů, napustily vanu horké vody a zapracovaly na těhle,“ sjela jsem její tělo pohledem nahoru a dolů, „perverznostech.“

Ashley se uličnicky culila a přikývla. Stáhla mě ze stolu a objala mě kolem krku. „Nejdříve zapracuju na tvých,“ napodobila mé jednání a pohledem mě sjela od hlavy k patě, „perverznostech.“

Pokrčila jsem rameny a předstírala rozhořčení. „Když musíš.“ Dramaticky jsem vzdychla.

Ona jen zavrtěla hlavou a ve chvíli, kdy jsem si všimla úšklebku na její tváři, si stáhla kravatu a dala mi ji kolem krku. V překvapení jsem zalapala po dechu, když má záda silně narazila na kartotéku a zuby zatahaly za mé ucho. „Ale trvám na tom, Carlinová.“ Zavrčela a pak všechen smysl pro realitu byl ten tam.

Jediná věc, na které ve skutečnosti záleželo, byla ona, klečící na kolenou s mou pravou nohou přehozenou přes rameno, když její jazyk pracoval na vyhřáté pokožce mezi mými stehny.

Kdyby tohle bylo nebe, tak bych tento okamžik chtěla zažít znovu a znovu.

Spencer měla na tváři, ve chvíli, kdy jsem mezi jejíma nohama vstala a políbila ji, nesmazatelný úsměv. Potom, co jsme se oblékly, mi pomohla z podlahy posbírat papíry a každých pět minut našla způsob, jak se mě dotknout.

„Nemůžu uvěřit, že jsi řekla Benovi, aby se ujistil, že důkladně umyl stůl a podlahu.“ Zírala jsem na ni, když jsme opouštěly školu. Ben, školník, byl hloupý. Viděla jsem ten hloupý úsměv na jeho tváři, když mě a Spencer sledoval odcházet z hudebny.

„No, pro jistotu, než pak litovat.“ Pokrčila Spencer rameny a zavrtěla obočím. „Až studenti vejdou do tvého kabinetu, tak se můžeš cítit uvolněně z vědomí, že důkaz pošpinění tvého pracovního prostoru byl vymazán.“

Zakroutila jsem hlavou a lehce jsem si omotala šátek kolem krku. Věděla jsem, že si následující den budu muset jeden na sebe vzít. Spencer ráda okusovala a já si nemohla stěžovat. Počasí během dne bylo teplé, ale noci byly pořád chladné, nicméně vánek proti mému zrudlému obličeji byl příjemný.

Po krátké muchlovačce o můj mustang, jsme se rozešly, abychom se rozešly a sešly doma.

Spencer se mě podařilo k našemu místu předjet, protože jsem musela zastavit, abych natankovala. Když jsem vstoupila do teplého domu, tak jsem slyšela napouštět vanu vodou.

Byla to spíš romantická koupel s jemnými doteky a laskavými polibky. Ruce se nedostaly dál než na boky a bedra. Nějak se nám podařilo celou tu koupel bez sexu, což by se mohlo stát, ale bylo to vzácné, především s tím, jak nenasytná Spencer umí být.

„Co kdyby sis vzala z kufříku písemky na oznámkování a já nám vezmu pití.“ Navrhla Spencer, zatímco si oblékala župan. Všimla si mého pozvednutého obočí a uchechtnutí.

„Daviesová, ještě jsem s tebou neskončila. S naší 'činností' budeme pokračovat později, slibuji.“

„Kdy přijdou děti domů?“ Zeptala jsem se, sedla si na konec postele a ručníkem jsem si vysoušela vlasy.

„Ani ne za hodinu.“ Kousla se Spencer do rtu. „Jakmile bude zhasnuto, tak tvé tělo bude celé mé.“ Uchechtla se a poslala mi vzdušný polibek, než opustila pokoj.

Popadala jsem kalhoty na jógu a tričko. Natáhla jsem si je a pak jsem rozložila písemky svých studentů na postel a udělala si pohodlí. Spencer se vrátila se dvěma plechovkami Dr. Peppera a dvěma talíři s večeří a přes rameno měla hozenou tašku se svými papíry do práce.

Chvíle, jako byla tato, jsem si užívala. Mlčky jsme bok po boku dělaly svou práci, často přerušené šmátrajícíma ručičkama dětí.

„Tak jsem,“ usmála se Spencer, odložila pero a s obdivem se na mě dívala, „přemýšlela.“

„Žádné překvapení.“ Škádlila jsem ji a nasadila víčko na svou červenou propisku a věnovala jí svou plnou pozornost. „Co se děje?“

„No, za tři měsíce se budeme brát.“ Její namodralé šedé oči nad tím pomyšlením krátce zajiskřily a mě z toho píchlo u srdce. „Myslela jsem, že bychom jednou mohly vzít holky ze školy a vydat se na výlet.“

„Na výlet?“ Zmateně jsem se zamračila, ale stále jsem měla na tváři lehký úsměv.

„Jo, vím, že to není na mně, ale myslela jsem, že by to bylo dobré.“ Spencer zněla trochu nervózně, když si odfoukla z tváře blond vlasy. Její tváře měly jemný nádech růžové a já si nemohla pomoc, ale zajímalo mě, co se jí odehrává v hlavě.

„Miláčku,“ zašeptala jsem a chytila ji za obličej. Palci jsme jemně hladila její jemné tváře, „napověz mi.“

„B. C.“ Vyhrkla a než polkla, tak pevně zavřela oči. Srdce mi zrychlilo a ona věděla, že jsem se chytla. „Ty víš, že bychom měly jít pro uzavření, požehnání… abychom na ně zavzpomínaly.“

Poprvé jsem se nechtěla zhroutit nad myšlenkou, že už nikdy znovu neuvidím své rodiče. Ne, chtěla jsem se zhroutit, protože jsem ve svém životě, dokud jsem měla svou rodinu, na všechno, co se mi postaví do cesty, byla připravená. Nikdy jsem se s nimi skutečně nerozloučila a Dylan také ne. Bylo to fér a načasování nemohlo být lepší. Musela jsem, nějakým způsobem, svému tátovi říct, že měl pravdu, že je Spencer ta pravá.

„To zní dobře.“ Zašeptala jsem a utřela si slzy, které mi unikly.

„Jo?“ Zamrkala a vzdychla úlevou. Přitáhla si mě do objetí. „Každičkou vteřinu budu

držet tvou ruku.“ Zašeptala mi Spencer do ucha.

„To je dobře, protože tě nemám v plánu nechat jít.“ Jemně jsem se usmála a v jejím náručí se zcela uvolnila.

Vypadalo to, že to bude nejlepší rok v historii.

Cítila jsem to.

114 – Prvně zlomené srdce

Letmo jsem se na ni přes místnost podívala. Zdálo se, že Eliza se mi snažila vyhýbat a já nechápala proč. Musela jsem přiznat, že věci byly krušné, zejména po tom, co se před svými rodiči vyoutovala aniž by mi to dala vědět. Zavolala mi a řekla, že potřebuje někde přespat a naštěstí byli mí rodiče dostatečně chápající, že ji nechali spát na gauči. To bylo více než před týdnem.

Nicméně od toho večera byla vzdálená, mnohem víc než obvykle. Její oblečení bylo u mě doma, její osobní věci byly u mě doma, bydlela se mnou, ale stěží jsem ji viděla. Se svými dalšími kamarády si udělala plány a pak byl čas jet ze školy domů, a když došlo na noc, tak tvrdila, že má domácí úkoly a že je unavená.

Bylo to víc než frustrující a mí rodiče se do toho vložili. Jejich snahy promluvit si s Elizou byly odmítnuty a všichni se zdáli na konci svých sil.

Klepala jsem tužkou o svůj notový stojánek, těžce jsem vzdychla a zaklonila hlavu. Byla jsem vyčerpaná. Nebylo lehké mít přítelkyni, která vás ignoruje. To mě krátce nechalo přemýšlet, jestli jsme ještě vůbec byly spolu.

„Wyntersová.“ Poklepala Ashley na můj stojánek a vytrhla mě z myšlenek. „Poslouchala jste, co jsem řekla?“

„Ne.“ Sedla jsem si zpříma a omluvně jsem se na ni dívala. „Promiňte, slečno Daviesová.“

Její pohled změknul a mohla jsem jen předpokládat, že si moji rodiče s ní a se Spencer promluvili o všem, co se stalo. „Snaž se prosím a soustřeď se.“ Řekla jemnějším tónem a ukázala směrem ke stupnici v mém notové sešitě. „Budeme pracovat na nové věci, ale co od vás lidi chci, je, abyste napsali vlastní kus hudby a příští pátek mi ho předložili.“

Třída zanaříkala a Ashley jim jen věnovala svůj okouzlující úsměv a vydala se dopředu třídy. „Nebudu zlá, nebudu po vás chtít, abyste hrály před třídou. Domluvíme si soukromé sezení, které bude pravděpodobně do příštího úterka. Nepovažujte to za důvod, abyste to odkládali. Studenty si budu vybírat náhodně, tak buďte připraveni.“

Zazvonil zvonek a většina třídy se rychle přesouvala, aby dali pryč své nástroje, zatímco ostatní si dávali na čas a nespěchali na oběd.

Byla jsem jednou z těch, co se snažili rychle si zabalit věci, takže jsem mohla zastihnout svou přítelkyni předtím, než znovu náhodně zmizí.

„Jaiden, na slovíčko?“ Přistoupila ke mně Ashley uprostřed rychlého pokusu dát svou kytaru do futrálu.

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem zachytila, jak Eliza rychle odchází. „Teď ne.“ Zabrblala jsem, upustila jsem vše, co jsem měla v rukách, abych dohonila dívku, která mi ukradla srdce. „Lize!“ Dohonila jsem ji a něžně ji otočila. Snažila jsem se nevypadat ublíženě, když při mém doteku ucukla. „Nač ten spěch?“ Zeptala jsem se překvapivě klidně.

„Mám plány, Jaiden.“ V jejím hlase byl jakýsi chlad a já ustoupila.

Zmatení, co jsem měla, se obracelo ve hněv, protože tak moc, jak jsem se to snažila pochopit, jsem to nedokázala. Ne v tu chvíli. „Jestli jsem udělala něco, čím jsem tě naštvala, tak mi to řekni.“ Zkřížila jsem si ruce na prsou.

„Musíme to dělat tady?“ Zeptala se, polkla a rozhlédla se po chodbě.

„Když ne tady, tak kde, Elizo? Doma se mnou mluvit nebudeš.“ Nemohla jsem si pomoc, ale trochu jsem zvýšila hlas.

„Jaiden, nech toho.“

„Nechat toho?“ Zeptala jsem se a hodila jsem ruce do vzduchu. „Není nic, co bych měla nechat. Nemám nic v rukách. Nevím, co se s tebou děje, nebo proč mě po celou zkurvenou dobu ignoruješ.“ Mé tělo dosáhlo bodu zlomu a přes obličej mi proběhnul záblesk obav. „Záleží mi na tobě. Proč nevidíš, že mi to ubližuje, že mi ubližuješ.“

Jemný a nesmělý pohled, který používala, byl zpět a těžce polkla. Vzala mou ruku, vedla mě k dívčím šatnám a zamkla je za námi a pak mě přitiskla na dveře a její rty byly na mých.

Polibek nebyl láskyplný. Byl strádající a drsný, téměř jako by si něco snažila dokázat. Avšak dokázat něco, o čem jsem neměla páru.

Ruce mi pěstmi nařasily tričko k bokům a pak přemístila obličej k mému krku a vydala tak srdceryvný vzlyk, že jsem si nemohla pomoc, ale objala jsem ji pažemi. „Hej,“ políbila jsem ji na hlavu a přenesla obličej ke svému. Slzy z očí nepřestaly téct a mě to lámalo srdce. „Co se děje?“

„Já-“ Liza se rychle vykroutila z mé náruče a téměř násilně si otřela tvář. „Promiň, nemůžu to udělat.“ Odemkla dveře, ale než je otevřela, tak jsem jí je zavřela a zablokovala jí cestu. „Jai, prosím?“ Ta prosba byla natolik zoufalá, že mě to téměř přimělo ustoupit. Téměř.

„Co se děje?“ Znovu jsem se zeptala a tentokrát trochu vlídnějším hlasem. „Elizo, prosím?“

Kudrnaté vlasy jí spadly přes obličej, když sklonila hlavu. „Nemůžu to udělat.“ Zašeptala a zavrtěla hlavou. „Prostě nemůžu.“

„Udělat co?“ Rostla ve mně panika a ani jsem nedokázala pochopit, co tím myslí. „Lize…“

„Nech toho!“ Vykřikla a zlostně se na mě podívala svýma červenýma opuchlýma očima. „Přestaň na mě být tak zatraceně hodná, když se k tobě nechovám jinak než jako pitomec.“

Zamračila jsem se a projela si rukou vlasy. „Kdybys mi řekla, co se uvnitř té tvé krásné hlavinky děje.“

„Jaiden.“ Varovala nebezpečně Eliza.

„Co?“ Vyštěkla jsem. „Očekáváš ode mě, že jen tak budu sedět, zatímco mě ignoruješ? Žiješ se mnou! Přes týden se snažím tě přimět, abys se mnou mluvila. Moje přítelkyně. Chybíš mi.“ Téměř jsem se nad tou poznámkou zachvěla a chtělo se mi zhroutit se. Pohled na její tváři mě děsil, byl to pohled bolesti, lítosti a soucitu.

„Také jsi mi chyběla.“ Její doznání bylo dost upřímné, ale řeč jejího těla rozhodně neznamenala, že jí je to příjemné.

Přistoupila jsem k ní blíž a ona nehnula stranou. Dovolila mým pažím vklouznout kolem jejího pasu a obejmout ji a přitáhnout si ji blíž. Dovolila mým rtům prodlévat na její uslzené tváři, než otočila hlavou, aby se jich zmocnila v něžném polibku. „Elizo, miluji tě.“ Vydechla jsem a cítila jsem, jak se mi krev hrne do uší, když se znovu zhroutila a místo toho, aby mě odstrčila, tak mě držela blízko u sebe.

„Neměla bys.“ Zašeptala a držela mě pevněji. „Je mi to tak líto, Jaiden.“ Pomalu se odtáhla. Liza mi vtiskla jemný polibek na čelo. „Já- víš, že tě miluji, ale nemůžu. Nemůžu.“

„Ano, můžeš.“ Zamračila jsem se.

„Ne, nemůžu. Chybí mi, chybí mi mí rodiče.“ Zavrtěla hlavou a posunula se k umyvadlu a sklonila nad něj hlavu.

Srdce mi silně tlouklo. Příliš silně. Nelíbilo se mi, takhle se cítit. Věděla jsem to, cítila jsem to, věděla jsem, co se chystá udělat. „Vracíš se zpátky, viď?“ Zůstala jsem na místě, najednou jsem se cítila příliš vyčerpaná, abych se pohnula.

Eliza jen přikývla a znovu se ke mně otočila čelem. „Je mi to líto.“ Bylo vše, co řekla, než se okolo mě protřela, aby opustila toaletu.

„Lizo?“ Zavolala jsem a ona se zastavila, ale vůbec se neotočila. „Když říkáš, že nemůžeš, znamená to, že už se mnou nemůžeš být?“

Ticho naplnilo místnost a pak jsem byla svědkem, jak se její rameny svěsila a bez odpovědi odešla.

Zřítila jsem se na špinavou podlahu – bylo to tam, kde mé srdce poprvé přistálo.

Škola brzy končila a my se těšily na náš výlet do Midtownu kvůli svatbě mých rodičů. Nemohla jsem se dočkat, ale maminka mi nedovolila nechat si pro sebe už žádná svatební tajemství.

„Proč musí pršet?“ Zavrčela vedle mě Dylan, když jsme čekaly na mámu, až nás po škole vyzvedne. „Chtěla jsem si hrát venku.“

„Pořád si můžeme hrát venku.“ Smála jsem se. Někdy byla jak malá holka. Vlastně měla ráda, když byla na ledě drsná, ale v poslední době Dylan nesnášela, když byla umazaná.

„Vážně?“ Zvedla tmavé obočí a zamžourala na mě. „Jé, tady je.“ Ukázala na černý Blazer, který zastavil na kraji vozovky.

Vzala jsem její ruku do své a přeběhly jsme ulici potom, co jsme se obě rozhlédly a mazaly jsme do vozu a otíraly si jarní déšť. „Ahoj, prcku.“ Pozdravila jsem Matthewa, když se zazubil a věnoval mi šťouchnutí pěstí.

„Čau, Matthew.“ Dylan se dostala na sedačku vedle něho a připoutala se. „Čau, mami.“ Zazubila se na starší blondýnu na sedačce řidiče.

„Děvčata.“ Usmála se máma a jakmile jsme se usadily, tak vyjela zpátky na silnici. „Jak bylo ve škole?“

„Dobře.“ Usmála jsem se a poplácala jsem svůj batoh. „Nemám žádné úkoly!“

„Mám úkol z matiky.“ Vzdychla na sedadle vedle mě Dylan. „Jak ses měla ty, mami?“

„Dobře.“ Vřele se usmála a zamířila domů. „Myslela jsem, že bychom si dnes večer mohly dát pizzu, co říkáte?“

„Pizza!“ Křičel Matthew a já se smála, když vzrušeně bušil pěstmi do vzduchu.

Máma se uchechtla. „Hádám, že jsou pro pizzu všichni.“

„Můžu jít tenhle víkend k Jasonovi?“ Zeptala se Dylan a podívala se zpět na ni. Střelila po mně pohledem, který říkal 'drž jazyk za zuby', tak jsem to udělala. Štvala jsem ji s tím, jak držela jeho ruku o přestávce na skluzavce, ale necítila jsem se na to, abych hrála tu sígerskou ségru.

„Nevím, Dyl,“ máma pokrčila rameny a dál sledovala cestu, „strávili jste spolu hodně víkendů. Začínám si myslet, že to vy dva myslíte vážně.“

Hihňala jsem se a Dlyna zezadu kopla do sedačky. „To řekla máma, ne já!“

„Nemyslíme to vážně!“ Našpulila pusu. „Jen s ním ráda trávím čas.“

Ustaraný pohled na mámině tváři byl k nezaplacení, ale já se ji rozhodla trochu uklidnit. „Bez obav, mamčo, slibuji, že z ní během přestávky nespouštím oči. Jsou nejlepší kamarádi.“

„Ano, stejně tak jako Hadley a Luc.“ Ušklíbla se Dylan.

„Jo, vidíš? To je to, co mě děsí.“ Krátce na mě máma střelila pohledem.

Jen jsem pokrčila rameny a sledovala stromy , které jsme míjely, když jsme zahnuly na silnici k našemu domu.

Maminčin mustang byl už zaparkovaný na příjezdové cestě a já z toho byla radostí bez sebe. Měla jsem ráda, když byla doma dřív, než my, protože pro nás už měla vždycky svačinu nebo nás přivítala mezi dveřmi objetím.

Vstoupili jsme do domu a já byla přivítána objetím a věděla jsem, že na to nikdy nebudu moc stará. Měla ta nejlepší objetí na světě. „Ahoj pípátka.“ Zubila se, když jsem obrátila oči v sloup.

„Maminko!“ Spěchal do domu Matthew a jeho boty dupaly po dřevěné podlaze, aby dostal své odpolední objetí.

Maminka ho zvedla a otočila se s ním a pak ho políbila na tvář a postavila ho na nohy. Radostně běžel ke svým hračkám a pak se zbavil bundy a bot.

Máma vzdychla, když maminku objala kolem pasu a políbila ji. Dylan a já jsme hodily oči v sloup.

„No, půjdu na chvíli ven, protože nemám žádné domácí úkoly.“ Pyšně jsem zářila, ale když jsem šla hodit svůj batoh na schody, jak jsem to dělala běžně, maminka zavrtěla hlavou.

„Proč nejdeš a nedáš si své věci do svého pokoje.“ Věnovala mi jemný úsměv a vypadal trochu smutně, ale nemohla jsem přijít na to, proč se na mě smutněusmívá . Avšak jsem se jí nezeptala a potom, co jsem sdílela zmatený pohled s mojí mámou, jsem vzala tašku a vyběhla schody.

Zatlačila jsem dveře, abych je otevřela a zcela jsem se ve své cestě zarazila, když jsem na své posteli našla překvapení. „Jaid?“ Zašeptala jsem na to schoulené tělo. Když si sedla, aby se na mě podívala, tak jsem si všimla, že její oči byly opuchlé a zarudlé.

Bylo to poprvé, co jsem cítila ve svém srdci bolest a spěchala jsem k ní. Zahalila mě objetím, zatímco plakala víc než předtím. Jen jsem ji pevně držela.

Jaiden byla nade všechno mou nejlepší kamarádkou a ubíjelo mě, vidět ji takhle rozrušenou.

„Promiň.“ Nakonec popotáhla a odtáhla se. Slzy jí stále padaly a kapaly do klína. „Já jen, nevěděla jsem, kam jinam mám jít.“ Její modré oči přistály na mně a já si nemohla pomoc, ale trochu jsem se usmála.

Trochu jsem pokrčila rameny a udělala si na posteli větší pohodlí. Sedla jsem si proti ní do tureckého sedu. „Vždycky jsem tu pro tebe.“ Řekla jsem upřímně a vzdychla jsem. „Chceš si o tom mluvit?“

Jaiden na mě pár vteřin zírala, než kývla hlavou, zatímco si otírala slzy. Zhluboka se nadechla a prostě to řekla na jeden dech, „Liza se se mnou rozešla.“

Když jsem si byla docela jistá, že si Jaiden prochází svým prvním zlomeným srdcem, tak jsem věděla, jak v jedenácti jednat, byla jsem tam s ní.

115 – Chce to čas

„Jacksone, mohl byste prosím přestat mluvit, když mluvím já?“ Zvedla jsem na mladého skejťáka obočí a posadila se na kraj stolu. „Hele, vím, že je na houby, že se pořád máte co učit, když je váš učitel pryč, ale jen protože supluji, neznamená, že vám všechno zbaštím.“

„Nemám problém s učením, slečno D,“ ušklíbl se Jeff a opřel se o svou židli a jeho oči mě sjely od shora dolů, „můžete učit cokoliv, co chcete. Rozhodně máte mou pozornost.“

„Jdi do prdele ty úchyláku.“ Trhla Jaiden hlavou směrem k Jeffovi a ukázala na něj vztyčený prostředníček.

„Jaiden, pozor na jazyk, prosím?“ Vzdychla jsem, ale trochu jsem se ušklíbla. Lucas jí už dávno přednesla svou 'dávej pozor na maminku' řeč. „Co se týče tebe, Jeffe, tak bych ocenila, kdybys udržel své oči nad oblastí mého hrudníku, nebo tě pošlu do kanceláře.“

Jaiden se ušklíbla.

Jeff se zhroutil do židle a jeho oči klesly k jeho sešitu.

„Kdo chce přijít a přečíst svou báseň?“ Rozhlédla jsem se po třídě po dobrovolnících.

Paní Georgeová byla nemocná, a protože jsem měla volnou hodinu, tak jsem byla požádána, abych tuhle hodinu odučila. Byly mi dány jednoduché pokyny ohledně studentů, aby přečetli své básně a udělali rozbor některých svých textů.

Vědět, jaká jsem kdysi byla na střední škole, tak se žádný učitel nechtěl ulívat, takže jsem nedostávala pozornosti, kterou jsem neočekávala.

„Půjdu.“ Pokrčila Jaiden rameny a vstala. Vydala se ke mně, sedla si na můj stůl a žvýkala žvýkačku. „Dobře, takže jsem tak trochu čmárala, ale paní Georgeová po nás chce, abychom napsali něco jedinečného přesto upřímného. Má to název 'duševní prvky'.“

„Dobře, až budeš připravená.“ Zůstala jsem tam, kde jsem byla a mé oči spočívaly na zbytku studentů ve třídě.

Černé listy se znovu otáčejí.
Jak dlouho ty pocit asi vytrvají.
Rudé kapky její bolesti padají.
Značí cestu, jež je nekonečná.

Modré blesky silně udeří.
Shora vše zabíjí.
Vše končí.
Na její rozum zapomnění padá.

Kam jde, již nevidí.
Co cítí, říct neumí.
Živly převzaly duši její.
A jen sama bude skutečná.

Jaiden se zarazila a rozhlédla se po tiché třídě a pak na mně. Pokrčila rameny, když jsem se lehce zamračila a poslala ji zpátky na místo.

„Děkuji, Jaiden, to bylo velmi hlubokomyslné.“ Usmála jsem se a spráskla jsem ruce k sobě. Předpokládala jsem otázku na téma jejich básní, ale někdy umění křičí 'soukromí'. To mě naučila Lucas.

„Nejspíš je během oběda na toaletách emo.“ Smál se Jeff.

Jaiden zaškubaly rty, ale držela oči soustředěné na svých rukách.

„Jeffe, do kanceláře. Hned.“ Ukázala jsem směrem ke dveřím.

„Cože?! Proč?“ Přel se.

„Hned.“ Stoupla jsem si zpříma. „Když chceš žvanit o věcech, které se tě netýkají, tak to běž dělat do kanceláře. Nebudu ve své třídě tolerovat takovýto druh chování nebo jakýkoliv jiný, když na tom sejde.“

Zamumlal omluvu a Jaiden se na mě vděčně usmála.

„Jestli někdo další hodlá rušit mou třídu, tak navrhuji, abyste se sbalili, odešli a očekávali, že budete po škole.“ Zkřížila jsem paže a přešlapovala jsem před svým stolem. Když se nikdo neměl k pohybu, tak jsem přikývla a vyzvala dalšího studenta, aby přečetl svou báseň.

Zazvonil zvonek a třída se ve spěchu začala hromadit. „Jai,“ zastavila jsem ji a ona upustila batoh a pak se na mě pověsila a plakala.

Chase mi nalila šálek kávy a vzdychla. „Je prostě moc samotářská.“

„Je to puberťačka, která má jen vyrvané srdce z hrudi a udupané.“ Ephiny foukala do své horké kávy a ucukla, když ji Chase lehce plácla po paži. „Za co to bylo?“

„Musíš být tak krutá?“ Blondýna zvedla obočí a pak se na mě letmo podívala. „Vůbec nic ti neřekla?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou a hrála si s ubrouskem vedle sebe. „Četla ve třídě básničku a potom, jen co zazvonil zvonek, se zhroutila. Eliza se před odchodem na Thunder Bay se svými rodiči minulý týden ani nerozloučila.“ Zamračila jsem se a vzpomněla si, že jsem se se Spencer nikdy vůbec 'náležitě' nerozloučila, když odjela kvůli hokeji do Quebecu.

Chasein výraz byl zamyšlený a odhodila své míchátko na stůl. „Nesnáším, že jsme se na to vůbec nepřipravily.“ Řekla své ženě.

„No, na tohle se v podstatě nemůžeš připravit, Chase.“ Odvětila tiše Ephiny a sevřela druhou ruku své ženy. „Všechna zlomená srdce jsou jiná. Nepamatuješ si své?“

Chase přikývla. „Mluvíme o Jai. Jasně, že umí být trochu náladová, ale nikdy není tichá. Chybí mi slyšet, jak na nás ječí, kvůli tomu, že jsme se muchlovaly na gauči, když byla jen o pokoj vedle.“

Smála jsem se a oni se na mě usmívaly. „Lucas je stejná.“

„Když mluvíme o ní,“ olízla si Ephiny rty, „myslíš, že ví o všem, co se děje s Jaiden?“

„Ano.“ Odfrkla jsem. „Ty dvě spolu sdílí všechno. Z čehož si já a Spence čas od času děláme starosti,“ dokončila jsem zamyšleně.

„Myslíš, že bychom z ní pár věcí mohly vytáhnout?“ Zvedla ta bruneta obočí a mírně se zavrtěla v židli.

Ušklíbla jsem se. „Pochybuju. Lucas nám ani nedá vědět, co se děje.“

„Sakra.“ Zamrmlala Chase.

„Dámy, jen dýchejte, jasný?Jaiden se z toho dostane a řeknu vám, že jsem ji několikrát zaslechla smát se s Lucas, takže vím, že bude v pořádku.“ Ujistila jsem je. „Až bude připravená si o tom promluvit, tak přijde.“

Zvonkohra nad vchodem do Rapture se rozezněla. Všichni jsme se prudce otočili a uviděli jsme, jak s dětmi před sebou vchází Spencer. Její oči zachytily mé, věnovala mi jemný úsměv a ukázala směrem k boxu.

„Myslím, že je to narážka na mě, abych se vrátila do práce.“ Ephiny trochu svraštila nos a zamířila k našemu obvyklému boxu.

„Ash?“ Chase položila ruku na mé rameno. „Děkuju, že kvůli nám dáváš pozor na Jai. Vím, že se z toho dostane, ale vím, že tu pro ni jsi, i když je to tak trochu v tichém způsobu, ale já a Eph se díky tomu cítíme mnohem lépe.“

„Je jako rodina. Vážně mi to nevadí.“ Věnovala jsem jí uklidňující úsměv a uchopila svůj šálek kafe. „Snažím se od Luc získat nějaké konkrétní informace, ale musíš slíbit, že to nikomu neřekneš.“

„Přísahám.“ Zubila se starší žena a zkřížila si prsty na hrudi. „Máš mé slovo.“

Přikývla jsem a připojila se ke stolu ke své rodině. „Jak bylo ve škole?“

„Děsně.“ Vzdychla s úšklebkem Lucas a praštila hlavou do stolu. „Mám na tenhle víkend domácí úkol.“

„Aspoň se nebudeš nudit.“ Mrkla Spencer a její blonďatá dcera se na ni špatně podívala. „No tak, máš ráda domácí úkoly.“

„Ne, když kvůli nim nemůžu být s Jaid.“ Obrátila Lucas oči v sloup, popadla svůj skicák a položila si ho před sebe.

„Mám domácí úkol.“ Pokrčila Dylan rameny. „Musím udělat projekt zvířete dle svého výběru.“

„Krávy dělaj bů.“ Rozzářil se Matthew ze své sedačky a já se smála a prohrábla mu kadeře.

„To je pravda.“ Zubila se Spencer a mrkla na něj.

„Myslela jsem třeba lvy? Mám ráda lvy. Jsou rychlí. Mám ráda rychlé věci.“ Kývla k sobě Dylan a naklonila se ke své sestře, „můžeš mi pro můj projekt nakreslit lva?“

Lucas se usmála od ucha k uchu a objala Dylan za rameno. „Pro tebe cokoliv, ségra.“

Všechny oči se obrátily ke dveřím, když někdo prošel a modré oči přistály na náš box. „Ach, je tu celá rodinka.“ Jemně se Jaiden usmívala a mířila si to k nám.

„Kde jinde by měla být?“ Ušklíbla se Spencer a podívala se na zdravou stranu jídelního lístku. „Je pátek a nechce se mi vařit.“

„Mně taky ne.“ Pokrčila jsem rameny a usmála se, když Matthew ukázal na své oblíbené jídlo – kuřecí nugety. „Tohle chceš?“

„Prosím.“ Jeho zelené oči byly prosebné a já rukou projela přes jeho husté kadeře a přikývla.

„Heleď,“ odkašlala si Jaiden a přešla k Lucas, „myslíš, že může dneska večer přespat?“

Lucas vykulila oči, když zírala na Spencřinu reakci a pak její pohled přistál na mně. Nežadonila jako obvykle. Seděla mlčky a čekala na odpověď.

„Nevím. Má domácí úkol.“ Spencer zvedla obočí a lehce se usmála.

„Prosím. Bude ho mít hotový dneska před osmou.“ Hodila Jaiden oči v sloup a našpulila pusu, ještě víc než Lucas. „Maminko, prosím?“

Spencer se na mě podívala a přikývla. „Dobře, ale vyzvedneme tě zítra kolem oběda. Půjdeme na rodinný oběd, který jsem naplánovala.“

Dylan vzala Matthewovu ruku a naklonila hlavu. „Vypadá to, že dneska večer budeme jen ty a já, prcku.“

Zdálo se, že to Matthewovi nevadí. Hihňal se a zopakoval několikrát Dylanino jméno a pak vzal jednu z pastelek, které před něj položila Ephiny.

„Skvěle!“ Políbila Jaiden Spencřino čelo a pak mé. „Stavím se později a vyzvednu ji.“

Chase a Ephiny pozorovaly svou dceru, jak běží s veselým úsměvem směrem dozadu a pak se otočily k nám.

„Děkuji.“ Usmála se vděčně Lucas. „Nerada se dívám, jak má zlomené srdce.“

„Víme, miláčku.“ Stiskla jí Spencer ruku. „Tak co by sis ráda dala k jídlu?“

Chvíli jsem sledovala, jak na sebe navzájem působí. Lucas se stočila na Spenceřinu stranu a znovu děkovala, Dylan předváděla Matthewovi, jak nakreslit srdíčka a jiné tvary, zatímco se společně smáli a já byla šťastná, že jsem tam a prožívám s nimi každý okamžik.

116 – O krok blíž

Odložila jsem matčino poslední nádobí. Otřela jsem si ruce o džíny a vydala se do obývacího pokoje, kde mí rodiče v televizi sledovali nějakou reality show. „No, nádobí je hotové, zbytky jsou utěsněné a dané do lednice a na zítřejší ráno jsem nastavila časovač na vašem kávovaru.“ Sedla jsem si na gauč a odfoukla si z očí havraní vlasy.

„Díky, zlato.“ Usmála se Paula a naklonila se, aby mi stiskla koleno. „Měli bychom tě tu mít na večeři každý sobotní večer.“

„Chcete mě tu jen proto, že potom uklízím.“ Utahovala jsem si.

Arthur si nepatrně odfrknul, „je to mnohem víc, než co jsi dělala jako náctiletá.“ Mrknul na mě.

„Tati!“ Smála jsem se a praštila ho do ramene. „Fajn, možná máš pravdu.“

Starší muž se culil a vrátil se ke sledování pořadu, co vysílali.

„Měla bych jít domů,“ vzdychla jsem a políbila mámu na tvář, a pak jsem zopakovala počínání mého táty.

Popadla jsem klíčky od auta a slyšela jsem, jak mě máma následuje ke dveřím. „Vážně jsme rádi, že tě tu máme zpátky, Alex,“ jemně se usmála. „Jsem na tebe moc pyšná. Opravdu ses za posledních pět měsíců změnila k lepšímu. Mám ráda Tracey a přeji jí to nejlepší, ale myslím si, že od tebe bylo moudré a statečné, že ses rozhodla jít a najít sama sebe.“

Začervenala jsem se a přitáhla si ji do objetí. „Dávno jsem něco ztratila a všichni si to uvědomili dřív než já. Jsem jen rád, že nebylo moc pozdě pokusit se to urovnat.“ Zvedla jsem svou mikinu ze zábradlí schodiště a omotala si ji kolem sebe. „Jsem šťastná, mami, jen bych si přála, abych mohla všechno dokončit.“

Lehce se zamračila, ale pochopila, co jsem tím myslela. Bylo jí to vidět na očích a přikývla. „Pořád na to není moc pozdě.“

Mohla jsem jen přikývnout, protože část mého já jí věřila. Požádala jsem osobu, kterou jsem kdy skutečně milovala, aby se držela dál a jak jsem věděla, že to udělá, tak mě Samantha Taylorová uposlechla. Neslyšela jsem od ní od toho večera u Johnnyho.

„Ještě jednou díky za večeři,“ rychle jsem změnila téma, „na oplátku budu mít přes příští víkend tebe a tátu. Můžeme se v suterénu dívat na promítačce na filmy.“

„Dobře!“ Máma byla vždycky nadšená, když došlo na sledování filmu dle jejího výběru na promítačce. „Jen nám dej vědět v kolik a my přineseme dezert.“

„Domluveno.“ Věnovala jsem jí další obětí.

„Jo, Alex, Glen se zítra, s Hannah a se svou novou přítelkyní, zastaví na pozdní oběd. Chceš se k nám připojit?“ Vrhla úsměv, který po ní zdědila pouze Spencer.

„Ráda bych se seznámila s tou novou ženou po boku mého bratra. Včera večer mi volal a nemohl o ní přestat mluvit.“ Smála jsem se.

„Skvěle, připravíme další talíř.“ Otevřela mi dveře a culila se. „Prosím, dojeď domů bezpečně.“

„Vždycky.“ Zasalutovala jsem jí a vydala se ke svému džípu.

Zastavila jsem na benzínce, abych natankovala, když jsem uslyšela, jak mi zvoní telefon. Vyhrabala jsem ho z kaslíku a usmála se nad jménem, které svítilo na displeji. „Ashley Daviesová, je na čase, že mi voláš nazpět.“

„Promiň, byla jsem zaneprázdněná spaním s tvou sestrou.“ Přišla odpověď a já kvůli tomu ani nemohla vyšilovat. Vždycky musela do rozhovoru nahodit něco sexuálního o mé sestře. „Mám pauzu. Myslela jsem, že se dozvím, jak se věci mají. Tvoje zpráva byla trochu záhadná.“

„Za to se omlouvám,“ ušklíbla jsem se a vzdychla, „vlastně jsem se chystala zavolat, abych se dozvěděla, kdy se Spencer zamíříte do B. C.“

Slyšela jsem z druhého konce zvuk a uvědomila si, že to je nejnovější člen (dočasně nebo ne) rodiny, se kterým jsem se ještě neseznámila.

„To Matthew zpívá abecedu?“ Zeptala jsem se dětským hláskem.

„Umí se dostat k L a od něj je to pak zpřeházené.“ Smála se Ashley a mě to vrátilo do časů, když učila Dylan abecedu. „Kdy sem sakra hodláš dotáhnout svůj zadek? Za uplynulý měsíc sis vzala volno a ještě jsme tě neviděli přiživovat se u své starší sestry.“

„Stěží jsem vyžírka,“ bránila jsem se, „prostě je výhodnější u ní být pro případ, že by potřebovala chůvu. Pokud nepočítáš dobu, kdy se mě snažila přemluvit, abych hlídala Lucas, když měla Jaiden chřipku, protože chtěla trávit čas s Aimee. Totálně jsem ti to sabotovala. Mimochodem, rádo se stalo.“

„Díky za tu živou představu.“ Ashley napůl zavrčela a napůl se uchechtla. „Aimee to se Spencer uzavřela, takže přes to můžeme jít dál. Proč jsi chtěla vědět, kdy zamíříme do B. C.?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Vím, že být tam je pro tebe citlivé, takže jsem ti to nechtěla připomenout. Teď, když o tom přemýšlím, je ode mě opravdu sobecké myslet na to, že by to byl dobrý nápad. Co kdybychom na to prostě zapomněly a já si s tebou o tom můžu promluvit někdy jindy?“ Narazila jsem hlavou do volantu.

Ashley si odkašlala a mohla bych říct, že se mě chystala požádat, ať jí to přesto řeknu. „Alex, nechovej se takhle, dobře? Důvod, proč jet, je těžký, ale je to třeba udělat. Nic, co se chystáš říct, to nezmění.“

„No, ve Vancouveru je jedna budova, kterou jsem si prohlédla. Je vybydlená a potřebuje trochu TLC (něžnou lásku a péči), ale uvažovala jsem nad koupí toho místa a že tam začnu se svou vlastní nahrávací společností. Ty máš v téhle oblasti zkušenosti a doufala jsem, že bychom se možná mohly setkat a ty bys mi mohla říct, co si myslíš?“ Zadržela jsem dech a pak jsem uslyšela její zakňučení.

„S nahrávací společností? Vážně, Alex?“ Zněla radostí bez sebe. „To bych s tebou ráda.“

„Vážně? Načasování není na hovno?“ Zeptala jsem se ve snaze udržet svou vlastní radost na uzdě.

„Myslím, že je to perfektní. Jsem si jistá, že holky stejně budou chtít udělat nějakou prohlídku, takže to uděláme na jedné z našich zastávek.“

„Páni,“ vydechla jsem lehce a sevřela jsem telefon pevněji v ruce, „to je skvělé, moc ti děkuju.“

„K čemu je sestra lomeno nejlepší kamarádka?“ Poznamenala s úsměvem v hlase.

„Jsi nejlepší, Ash.“ Vzdychla jsem. „Tak jak se mají moje krasotinky? Tak moc mi chybíte, lidičky.“

„Dobře, fakt dobře. Lucas a Jaiden jsou jak siamská dvojčata, ale se jim daří najít si čas, aby s nimi byla Dylan. Škola je docela flákanda, jak je konec roku…“ začala blábolit o tom, jak rodina připravuje plány, včetně svatebního překvapení, které pro Spencer kula. Zasvětila mě do tajemství, protože potřebovala další komplice.

Po trochu delším rozhovoru s ní jsem si uvědomila, že bylo pozdě a ulice se začaly vyprazdňovat. Jela jsem svou silnicí a všimla si, že venku bylo rozsvíceno. Většinou jsem nenechávala rozsvíceno, protože jsem běžně domů dorazila před setměním.

Můj dům se zdál o hodně větší, než když jsme ho s Tracey kupovaly, ale byl to domov. Byl to prázdný domov, protože si chvíli předtím vyklidila své věci. Vůbec jsem s Tracey nebojovala kvůli čemukoliv, co si chtěla vzít. Dokonce jsem jí nabídla dům, ale ona mě informovala, že žít v Midtownu pro ni není volba. Připravovala si život zpět u Niagarských vodopádů.

Pohodila jsem klíče na tácek u dveří, tašku jsem hodila na schodiště a pokračovala ve své běžné večerní rutině. Vzala jsem si studenou vodu, takže jsem mohla jít nahoru a napustit si vanu horké vody, abych si odpočinula.

Pobrukovala jsem si melodii, rozsvítila v jídelně, a kdybych byla někdo jiný, tak bych vyskočila a vykřikla jako malá holka, ale její pronikavé modré oči mě přiměly na chvíli zastavit dech. Její hnědé vlasy byly rozpuštěné, vlnité, když seděla na mém jídelním stole s rukama složenýma před sebou. Snažila jsem se promluvit, snažila, ale nemohla jsem vydat ani hlásku.

„Ahoj, Alexis.“ Usmála se jemně Sam a olízla si rty, „už je to nějakou dobu.“

117 – Nesním

Nemohla bych vám říct, co mě posedlo se vloupat do domu mé ex přítelkyně. Považovalo by se to za vloupání, když mi dala náhradní klíč? Dejme tomu, že to bylo dávno před zmatením a smíšenými signály. Opravdu to byly smíšené signály?

Snažila jsem se na ni nemyslet. Snažila jsem se soustředit na svou práci, cestování po světě a psaní neobvyklých článků o různých oblastech a zvířatech. Chvíli to fungovalo a tou chvílí myslím pár dní. S Carmen jsme se oficiálně přestaly scházet, když jsme se obě shodly na tom, že celá ta věc 'přátelé s výhodami' už prostě nefunguje.

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho jsem seděla na její jídelní židli. Myslela jsem, že nakonec přijde domů, a i když jsem svůj počin shledala jako mírně strašidelný, tak Alex měla ráda takový druh věcí. Kdysi jsem se do jejího turné autobusu vloupala neustále.

Vozidlo zastavující na příjezdové cestě zahodilo mé nervy stranou, aby je nahradilo čerstvou vlnou nových. Slyšela jsem její pobrukování, zatímco se odemykaly dveře a klíčky se hodily na tácek. Připravovala jsem se, když se kroky přibližovaly a nakonec jsme obě byly oslněny světlem, ale mým očím se přesto podařilo najít její.

Alex se zarazila ve své chůzi a její šedé oči byly vytřeštěné jak talíře. V jiné situaci bych se tomu smála, ale ne ten večer. Vzduch kolem nás zchladnul a já se posadila zpříma a ruce jsem složila na stůl před sebe. Tiše jsem si odkašlala a olízla si rty, „ahoj, Alexis, už je to nějakou dobu.“

Otevřela pusu, ale rychle ji zavřela a pak zavrtěla hlavou. „Sammy,“ vydechla a nakonec se její tělo trochu uvolnilo, „ahoj.“

Krátce jsem okusovala nehty, než jsem jí věnovala další pohled. Neskrývala jsem skutečnost, že jsem ji okukovala. Džíny s prodřenými dírami a upnuté bílé tílko zkrášlovalo její dokonalé tělo. Jedna věc, kterou jsem doufala, že nikdy nezmění, bylo její ležérní oblékání. Džíny a jednobarevný top – přesto se jí podařilo, že to na ní vypadalo tak módně. „Vypadáš dobře,“ zašeptala jsem a odvážila jsem se jí podívat do očí. Začervenala se a přikývla na znamení díky, a pak si žvýkala spodní ret.

Zandala si pramínky černých vlasů za uši, posunula se a ukázala směrem ke kuchyni. „Ehm, chceš, chceš kafe?“

Zavrtěla jsem hlavou a pomalu jsem vstala. Zamávala jsem náhradním klíčem ve své pravé ruce. „Doufám, že ti nevadí, že jsem ho použila.“

Alex zamrkala a pak krátce ukázala klidný úsměv, když si vzala klíč a položila ho zpátky do mé dlaně. „Vždycky jsi tu vítána, Sammy.“ Dotyk trval déle a já zavřela oči, zatímco jsem odtáhla ruku z její a strčila si klíč zpátky do kapsy.

„Vsadím se, že se divíš, proč jsem tady?“ Tiše jsem se tázala a ona jen naklonila hlavu s pobaveným pohledem ve tváři.

„Neviděla jsem tě měsíce, Sam,“ tiše se uchechtla, „samozřejmě, že jsem zvědavá.“

Polkla jsem a opřela jsem se o jídelní stůl. Mé oči se krátce přesunuly k podlaze, než vyhledaly ty šedé, se zájmem se na mě dívající. „Tak moc jsi mi chyběla,“ začal se mi chvět hlas, „a doslova jsem si sedla a mluvila o výhodách a nevýhodách všeho, co se chystám říct.“

„Měly bychom si sednout?“ Přerušila mě Alex jemně se zamračením. Ukázala směrem k obývacímu pokoji a já ji mlčky následovala. Ujistila jsem se, že je mezi námi nějaký prostor a ona na mě kývla, abych pokračovala ve svém mluvení.

„Přísahám, že jen jednou jsem byla takhle nervózní,“ smála jsem se. Třela jsem si ruce o džíny a navlhčila jsem si suché rty, než jsem se natáhla, abych vzala její ruku do své. Bylo to příjemné, a když se její prsty obtočily kolem mých, tak jsem se cítila téměř bezvadně.

„Mluvíš, jako by ses chystala dát kopačky, ale tím jsme si prošly.“ Alex škádlila a jiskření jejích očí tu vážnou chvíli, kterou jsem navodila, uvolnily.

„Pěkně jsi mě ranila,“ začala jsem a to setřelo úsměv z její tváře, ale já stiskla její ruce, abych jí dala vědět, že jde o víc než to. „Vím, že na střední to pro nás bylo snazší, protože jsme byly mladší a stěží jsme měly nějaké závazky. Bylo lehké být s tebou, i když jsem odešla na vysokou. Ty víkendové výlety zpátky k tobě stály za všechnu tu dřinu, kterou jsem snášela, zatímco jsem chodila do školy. Tenkrát jsi stála za všechno, a i když se to mezi námi začalo kazit, tak nebylo nic, co bych pro tebe neudělala. Nesnáším skutečnost, že jediná věc, která tě dělala šťastnou, byla jedinou věcí, která nás od sebe odtrhla,“ vzdychla jsem a všimla jsem si slz, které jí přetékaly z očí, „byla to moje chyba.“

„Cože?“ Zašeptala a otřela si mokré kapky z očí.

Pohodila jsem hlavou vzad, uniklo mi odfrknutí a pak jsem se smála. „Kdybych nebyla tak žárlivá, víš? Byla jsi slavná a já v porovnání s tebou nebyla nic. Holky a často kluci, by ti nabídli tolik, jen aby s tebou strávili večer. Já? Mohla jsem nabídnout jen jeden večer s brzkými ranními vzkazy, abych mohla chytit let zpátky domů.“

„Sam, o čem to mluvíš?“ Alex se se zamračením odtáhla, když zavrtěla hlavou. „Nebyla jsi nic. Kdyby nebylo tebe, tak bych nežila svůj sen a ty to víš. Ty jedno-večerní chvíle, které jsme spolu trávily, byly jedny chvíle, kvůli kterým stálo za to žít, zatímco jsem byla na cestách. Ano, musela jsi odjet stejně tak rychle, jako ses se mnou přijela vidět, ale také jsi měla život, který jsi musela žít. Žila jsi svůj vlastní sen a já to chápala. To já byla ta pořád na cestách a v jiné zemi, ne ty.“

„Ani si nemůžu vzpomenout na okamžik, kdy jsme se zcela rozešly.“ Pevně jsem zavřela oči a snažila se udržet zármutek na uzdě.

„Já ano.“ Její hlas zněl tak tiše a provinile, když na mě svými dlouhými řasami zamrkala. „V zadní uličce divadla v Chicagu. Byla jsem obklopena spoustou atraktivních a křičících žen a jediné, co jsi chtěla, bylo být se mnou, protože jsi měla jen pár hodin do svého odletu.“ Těžce dýchala a podívala se ode mě stranou. „Jak si to můžeš nepamatovat?“

Polkla jsem a stiskla čelist, pak jsem se podrbala palcem na čele. Všechno se to přihnalo zpátky a já se trochu ušklíbla. „Tak moc jsi toužila po pozornosti, víš to?“

„Možná ano, ale nemyslím si, že ten den ano.“ Alex si prsty prohrábla vlasy.

„Víš, že jsme odběhly od toho, proč jsem sem přišla.“ Odvětila jsem s lehkým úsměvem. Dala jsem jí vědět, že jsem po těch všech letech byla v pohodě. Alex musela vynahradit propásnuté narozeniny a je pravda, že to nezahrnovalo narozeninový sex, vynahradila mi to víc než tím.

„Stejně se cítím špatně a vím, že si ten den nikdy neodpustím.“ Alex se zostra nadechla a shrbila se, její ruce se složily do klína, když začala u krbu před sebou.

„Vidíš, o to jde,“ posunula jsem se trochu blíž a krátce jsem vlekla prsty podél její lícní kosti, než jsem stáhla ruku zpátky, „moc času jsme věnovaly soustředěním se na špatné věci, které se staly a ignorovaly jsme všechny ty dobré.“

Její šedé oči zamrkaly a kousla se do rtu. „Sammy? Proč jsi tady?“ Nakonec se mě zeptala a malý třes přeběhl skrz její tělo a všechno, co jsem chtěla udělat, bylo omotat okolo ní paže a držet ji tak, jako jsem to tenkrát dělala mnohokrát.

„Jsem tak unavená předstíráním, že už mezi námi nic není.“ Zašeptala jsem a vstala. Zandala jsem jí vlasy za uši. „Sledovala jsem, jak hodně jsi dospěla a stala se ženou, do které se tenkrát na střední škole každý zamiloval. Našla ses a je prostě krásné to vidět.“

„Sam…“ vydechla a stoupla si se mnou.

„Myslela jsi vážně, co jsi řekla v pořadu RJ?“ Zeptala jsem se v očekávání. Polkla jsem, když mi věnovala polovičatý úsměv a nacpala si ruce do kapes.

„Kterou část?“ Její hlas byl naplněn druhem provokování, které mě obyčejně k smrti frustrovalo. Přesto bylo příjemné být toho pro jednou znovu svědkem a bylo příjemné být na přijímací straně.

„Alexis.“ Vzdychla jsem a ona se zubila a přistoupila ke mně blíž. Její jemná, přesto silná ruka zatahala za mé zápěstí, aby si mě přitáhla ke svému tělu.

„Teď už můžu být tou osobou pro tebe.“ Bylo vše, co řekla, než si mě přitáhla do opožděného objetí. Její paže se mi omotaly kolem krku, zatímco já okamžitě omotala své kolem jejího drobného pasu.

Pokud by se čas mohla zastavit, tak bych to chtěla v tuhle chvíli, ve chvíli, kdy všechno, čeho jsem se s Alexis Carlinovou bála, z ničeho nic odpařilo. Ve chvíli, kdy jsem věděla, že to dopadne tak, jak to dopadlo, že bychom se mohly těšit na budoucnost, do které jsme se chystaly pustit.

Alex mi vzdychla do krku a její ruce mě hladily po zádech a přitáhly si mě blíž. Sevřela jsem ji stejnou silou a zabořila jí hlavu do ramene. Jediný zvuk, který bylo slyšet, byl tikot hodin na krbové římse a naše dýchání.

„Prosím, řekni mi, že nesním.“ Zašeptala Alex a odtáhla se. Její jemné prsty tančily podél mého krku a pak něžně uchopila můj obličej. „Prosím, řekni mi, že se to opravdu děje.“ Šedé oči hořely nadějí a touhou.

„Jinak bych to ani nechtěla.“ Objasnila jsem to tiše, stiskla jí boky a ona se uvolněně usmála. „Nejspíš je toho hodně, o čem si musíme promluvit a promluvíme si, ale-“

Její rty se poprvé po letech srazily s mými. Zoufalý sten uniknul z našich úst, když jsme se líbaly. Vroucí mokré polibky, které hrozily, že právě na tom místě roztajeme. Mé ruce se zamotaly do tmavých kadeří. Sklonila jsem ústa, takže jsem ji mohla zcela ochutnat. Její ruce stále přejížděly po mém obličeji, ale pomalu postupovaly dolů k mému krku a než jsem si to uvědomila, její tělo bylo na mém, zatímco jsem padla zády na gauč.

Alex se ode mě lehce odtáhla a odfoukla si vlasy z obličeje. Hleděla na mě a já jí nechala, dovolila jsem tichu, aby nás pohltilo. „Čekala jsem na to tak dlouho.“

„A mě nebaví čekat.“ Popadla jsem její límeček od košile a přitáhla jsem si ji zpátky. „Jen mě na chvíli líbej, dobře?“

Alex se kousla do rtu a uculila se. Zcela uposlechla mé žádosti.

Tiše jsem otevřela dveře od ložnice. Dokonale jsem balancovala se dvěma šálky kávy v ruce a šourala jsem se po dřevěné podlaze. Sluneční ráno lehce prosvítalo skrze závěsy a já se usmála nad tělem velikosti boule, které stále klidně spalo v mé posteli.

Odložila jsem horké hrnky na noční stolek, sedla si na kraj postele a odundala jsem hnědé kadeře ze Samina obličeje. Její tělo bylo stočené pod dekou, ale její ramena byla vystavena mému obdivu. Nahnula jsem se a otřela rty o teplou pokožku a ucítila jsem, že se lehce posunula. „Dobré ráno,“ zašeptala jsem, když se její oči mírně zatřepotaly a pak ty úžasné modré oči hleděly na mě.

„Dobré ráno.“ Zubila se Sammy a vtáhla si spodní ret do úst, a pak zabořila hlavu do polštáře a lehce se hihňala.

Vzpomínky na časná rána předtím, než ke mně přiběhla zpátky a trochu zrudla. Usmiřovaly jsme se hodiny, než jsme se pustily do jedné z nejžhavějších, opět spojených, muchlovaček vůbec. Ačkoliv jsem si byla jistá, že by Ashley a Spencer rády porovnaly poznámky, jen aby věděly, kdo je žhavější.

Se Sam jsme se dlouhou chvíli muchlovaly na gauči, než jsme odešly do ložnice. I když jsme byly v posteli, tak se polibky nezastavily a ruce se toulaly, ale vůbec jsme nezašly dál, ne napoprvé.

Ani jsem nemohla slovy popsat, jak jsem se ve chvíli, kdy se její pokožka tiskla k mé, cítila. Její tělo dokonale pasovalo k mému. Každé prohnutí, každé hlazení, každičké slovo bylo vryto do mé paměti a já přemýšlela, jak jsem bez ní tak dlouho vydržela? Jak jsem se ztratila a odstrčila ji, když byla jedinou věcí, která mě přiměla cítit se zevnitř i z venku jako skvělý člověk?

„Na co myslíš?“ Poklepala Sammy prstem lehce ze strany mé hlavy a věnovala mi křivácký úsměv. „Na pár vteřin jsem tě ztratila.“

Začervenala jsem se, naklonila se a krátce jsem otřela rty o její a pak jsem zasténala, „Bože, je to tak příjemné, znovu to moci dělat.“

„Tak se postaráme, aby to bylo častěji, jo?“ Znovu mě stáhla dolů a zatahala za tričko s potiskem, co jsem měla na sobě. „Proč jsi vůbec oblečená?“

„Neřekla bych tomu oblečená, jen mám tričko, Sam.“ Uchechtla jsem se a olízla si rty, a potom jsem ukázala na noční stolek. „Přinesla jsem ti kafe se třemi cukry.“

„Miluju tě.“ Sammy se posadila a svírala deku u hrudi. „Samo sebou, že ne jen za kafe a tři cukry, myslím to vážně,“ usmála se, „miluju tě, Alexis.“

Cítila jsem, jak mi srdce tluče o závod a v uších jsem slyšela bušení, které jsem se snažila ignorovat a přitiskla jsem své čelo o její. „Miluju tě, Samantho.“

Culila se a něžně šťouchla nosem do mého. „Pojď sem.“

Přitáhla si mě na sebe a zády padla na postel, její rty se spojily s mými. Stejně jsme v tu chvíli neměli o čem moc mluvit.

Pochybuji, že bude mým rodičům vadit, pokud k nim domů přijdu na pozdní snídani trochu pozdě. Po tom všem, jsem měla důležitější věci, kterým se věnovat.

118 – Dětské krůčky k uzdravení

Pod pneumatikami pronajatého bílého džípu chroupal štěrk, když jsem lehce sešlápla brzdu. Zezadu, kde ležel ve své auto sedačce spící Matthew, zatímco Lucas a Dylan měly svá sluchátka a poslouchaly film, který hrál pro jejich pobavení, se neozval žádný zvuk.

Ucítila jsem ruku sklouznout přes mou, zatímco druhá pevně sevřela volant. Jen dotek její teplé kůže mi pomohl trochu uvolnit sevření mého žaludku. Byly to roky od doby, kdy jsem byla před domem, ve kterém jsem vyrůstala.

„Můžeme si dát několik minut, jestli potřebuješ.“ Řekla tiše Spencer a pro příjemný pocit mi stiskla ruku.

Přikývla jsem a vděčně se usmála, nakonec jsem spustila ruku z volantu a prohrábla si vlasy. „Díky, Spence,“ vydechla jsem.

Mlčky jsme tam seděly, než mi Dylan poklepala na rameno a přisunula se, aby si položila bradu do záhybu mého krku. „Budu tě držet za ruku, maminko.“

Kousla jsem se do rtu, snažila jsem se udržet slzy tak dlouho, jak jen to šlo. Se Spencer jsem mluvila o svých rodičích a o tom, jak mi chybí a jak si přeju, abych mohla, předtím, než nás opustili, udělat spoustu věcí jinak. Téměř každý den jsme si povídaly, i když byly maličkosti, o kterých jsme tu a tam minuty diskutovaly. Pomalu jsem se uzdravovala, takže jsem mohla být silnější na chvíle, kdy se mě Dylan zeptala na své prarodiče. Měla hodně hezkých vzpomínek a já vím, že jí z toho taky bolelo u srdíčka.

Zhluboka jsem se nadechla a přikývla, otevřela jsem dveře na straně řidiče a poprvé jsem zaryla nohu do štěrku, což bylo jako věčnost. Měla jsem pocit houby pod nohami a nelíbil se mi pocit vratkosti v mém postoji. Opřela jsem své zpocené dlaně o džíp a zostra jsem se nadechla a zavřela oči. Slyšela jsem své rodiče, jak na mě křičí, že jsem zastavila na příjezdové cestě příliš rychle nebo že mi vyřvává hudba příliš nahlas. Viděla jsem svou mámu, jak se na mě ve chvíli, kdy jsem přivedla na návštěvu Dylan, ve dveřích usmívá. Cítila jsem vůni čerstvě posečené trávy, kterou každé sobotní ráno táta sekal. Všechny ty vzpomínky mě vrhly zpátky do reality, že už tu nejsou.

„Maminko?“ Lucas byla po mém boku a její ruka na mých bedrech, zatímco Spencer si mě přitáhla k sobě blíž. „Pojď, Dyl, pojďme dělat Matthewovi společnost, dokud nebude připravený vejít.“

Neuvědomila jsem si, že pláču, dokud Dylan nekopla nohou do hlíny a nepřitiskla si mě k sobě, její vlastní oči se leskly slzami. Znovu mi to lámalo srdce a já si klekla a umožnila jejím rukám pevně mě obejmout. „Tak moc mi chybí.“ Popotáhla.

Pohlédla jsem na Spencer a ta měla také neprolité slzy. Její ruka mě hladila na tváři a pak projela Dylaniny vlasy. Obě si nás přitáhla blíž a políbila nás na tvář. „Víš, že tví rodiče jsou právě teď na tebe pyšní, Ash. Tolik jsi toho dosáhla. Máš krásnou holčičku, která je tvým světlem a chystáš si získat ženu a dvě další děti, oficiálně, do své rodiny.

Podařilo se mi usmát se a přitiskla jsem rty něžně na její. „Děkuju, Spencer.“ Zašeptala jsem znovu. Otřela jsem Dylaniny slzy a přitiskla si ji k sobě, a poté jsem ji pustila a postavila se. „Vzala jsem ji za ruku a shlédla na ni. „Co myslíš, jsi připravená jít dovnitř?“

Všichni jsme se podívali na obrovský prázdný dům. Klíčky ke všem dveřím mě lehce pálily v kapse.

„Chceš, abychom šli dál?“ Zeptala se Spencer a ukázala na Lucas, která teď držela ospalého Matthewa za ruku.

„Samozřejmě.“ Pousmála jsem se a kývla jsem na ně hlavou, aby mě následovali po známé cestě.

Vevnitř se to moc nezměnilo. Všechno bylo pokryté prachem, protože mi trvalo dlouho nabrat kuráž a vstoupit. I když vůně mého domova z dětství byla dávno pryč, přesto jsem si ho dokázala vybavit, když jsme postupovali dál do vstupní haly.

„Ten je tvůj?“ Zeptala se Lucas a dívala se v úžasu po domě.

„Ze zákona ano.“ Přikývla jsem a vlekla jsem prst přes prach na mámině oblíbené knihovně. Pořád v ní byly všechny staré knihy, které četla, když byl její den neukvapený a klidný.

„Páni.“ Lucas se usmála a chytila Spencřinu ruku. „Už jsi tady někdy předtím byla?“

Spencer se culila, a jakmile se na mě usmála, tak všechny mé starosti a nervozita se zcela rozplynuly. „Byla. Jeden rok jsem tady měla hokejový zápas, a protože Ashley byla o jarních prázdninách navštívit svou rodinu, tak jsem se rozhodla ji překvapit.“

„Myslím, že moje čelist je pořád tam někde na zemi.“ Škádlila jsem a šťouchla jsem Dylan, která se tiše hihňala.

„Jé, vy dvě jste byly hloupé, když jste se rozešly.“ Lucas bezstarostně nadhodila a pokrčila rameny, když ji Spencer hubovala. „Co je? Vždyť je to pravda!“

„No, kdyby to byla pravda, myslíš, že bys tady právě teď byla?“ Zvedla Spencer obočí a zlehka svou dceru udeřila do ramene.

„Fůj. Jaiden říká 'dělání to' s klukama je hřích. Tak nevím, zda být vděčná nebo zhnusená.“ Rozzlobila se Lucas a Dylan hravě žertovala.

„Dobře, zaprvé si nemyslím, že by ses na chvíli neměla poflakovat s Jaiden, protože začínáš mluvit jako ona. A zadruhé? Jsi krásný dar bez ohledu na to jak nebo kdo tě sem dostal, takže to nechme tak.“ Rozcuchala jsem její blond vlasy, ale ona odstrčila mou hlavu pryč a trochu zavrčela.

„Nemůžeš mi zakázat vídat se s Jaiden.“ Zlobila se Lucas a pochodovala chodbou s Matthewem a Dylan v závěsu.

Spencer hvízdla a strčila ruku do kapsy. „Páni,“ vydechla, „začínám mít strach slyšet ji říct, že přivede domů holku, která se nám oběma nebude líbit.“

„Bylo by to jako když Alex přivedla domů Isu, nemyslíš?“ Hravě jsem zamrkala řasami a Spencer se zamračila a pak mě objala kolem pasu.

„Prosím, žádné připomínky. Isa byla fází. Sammy si konečně omotala mou tvrdohlavou sestru kolem prstu a jsem ráda, že noční můra jejich utnutého vztahu je u konce.“ Tulila se k mé tváři.

„Hm, a můžeme se všechny vzít a žít šťastně až na věky.“ Povzdechla jsem si a chytila ji za zátylek, čímž se naše rty tiše setkaly.

„Přesně tak.“ Vydechla a políbila mě trochu hlouběji.

Polibek netrval dlouho, protože jsme zaslechly krůčky běžící se k nám. Ještě jednou jsem ji letmo políbila a otočila se, abych uviděla, jak se zpoza rohu vynořil Matthew s baseballovou čepicí, která patřila mému tátovi.

„Hele!“ Poskakoval okolo pyšně s čepicí na hlavě a já se usmála a sklonila se, abych ho zvedla.

„Sluší ti, kámo.“ Stáhla jsem mu čepici přes oči, díky čemuž se hihňal.

„Promiň, nemohla jsem ho včas chytit. Vzal ji z háčku z kuchyně.“ Omluvila se s ustaraným pohledem ve tváři Lucas.

„To je v pořádku.“ Ujistila jsem ji. „Vy dva byste se měli jít kolem porozhlédnout. Dylan ti může ukázat svůj starý pokoj, když tu bydlela.“

Dylan se zastavila v cestě směrem ke schodišti se zmateným výrazem ve tváři a pak luskla a vykřikla, „vzpomínám si! Pojď, Lucas!“

Matthew ty dvě starší dívky, které šly bez něho, sledoval, ale vrhnul se ke Spencřině noze a nepokoušel se je dohonit. „Chceš chvilku pro sebe?“ Zeptala se mě tiše a já okamžitě zavrtěla hlavou. „Jsi si jistá?“

„Jsem si jistá, Spence, ale děkuju ti.“ Držela jsem její ruku ve své a přitáhla si ji blíž. „Pojďme se trochu porozhlédnout.“

„Dylan, ty máš obrovský pokoj!“ Zatočila se na světle fialovém koberci Lucas a pak padla zády na sedací vak. „Tvoji prarodiče tě musí rozmazlovat.“

Pokrčila jsem se smutným úsměvem rameny. Chyběli mi, ale musela jsem přiznat, že část vzpomínek na ně trochu vybledla a to mě vyděsilo. Pamatuju si na dědovo slavné vození na zádech po domě a každou sobotu, co mě měli, se jmenoval 'Den princezny Dylan'. Nenechali by mě nikam jít samotnou.

Babička mi ty rána dělala snídani do postele a pak se mě pokoušela naučit, jak dělat její ruční práci. I když jsem to zprvu nechápala, tak se mnou měla trpělivost.

„Z toho, co si pamatuju, byli úžasní.“ Usmála jsem se mé sestře a skočila jsem na svou starou postel. „Maminka tu ráda zůstávala na víkendy. Vzpomínám, jak téměř každou sobotu večer hrávala na piano, psala písničky pro svou práci.“

„Přála bych si, abychom se tenkrát znaly.“ Lucas se posadila a rozhlédla se po pokoji. „Je fajn, že se naši rodiče berou, co?“

„Ano.“ Rozzářila jsem se a seskočila z postele a pak jsem se vydala do svého starého šatníku. Měla jsem v něm plnou truhlu hraček a rozhodla jsem se ji vyhrabat. „Myslíš, že mi dovolí si vzít některé z těhle věcí s sebou domů?“

Lucas se té obrovské hnědé truhle smála a pomohla mi ji vytáhnout a oprášit ji. „Myslím, že bychom je měly přesvědčit, abychom s sebou vzaly sedací pytle.“

Smály jsme se a pak jsme se hrabaly hračkami, o kterých jsem věděla, že jsem na hraní s nimi už moc stará. Měla jsem jich pár, které by udržely Matthewa zaměstnaného, takže jsem mu je odsunula stranou. Lucas zvedla zabalený dárek s mým jménem napsaným úhledným písmem. Zmateně jsem se na něj podívala, protože jsem si nepamatovala, že jsem nějaké dárky schovala ve své truhle na hračky.

„Co je to?“ Zašeptala užasle Lucas a já pokrčila rameny a vzala si ho z jejích rukou. Položila jsem ho mezi nohy a prohlížela si ten nerozbalený, modrým papírem zabalený, s bílou mašlí kolem něho.

Odloupla jsem pásku a místy jsem roztrhala papír, až jsem konečně držela krabici od bot v klíně. Otevřela jsem tu krabici a zalapala jsem po dechu nad nedotčenými, zbrusu novými, černo-citrusově zelenými hokejovými bruslemi. Vzpomněla jsem si, jak jsem o ně mámu prosila, ale ona pořád říkala 'možná k Vánocům' a ten rok se to vůbec nestalo. Byla jsem v pěstounské péči a měla jsem štěstí, že jsem jedla cukroví, pokud jsem byla dost hodná.

„Páni, ty jsou úžasný!“ Usmívala se Lucas a táhla prst přes citrusově zelené tkaničky. „Proč jsi je nikdy dřív neotevřela?“

„Nevěděla jsem, že je mám.“ Zamumlala jsem a vzala jsem kousek přehnutého papíru, který byl vložen v levé brusli. Rozložila jsem ho a mé srdce z nějakého divného důvodu bilo jako o závod.

„Naše nejdražší Dylan,

Takže jsi našla svůj schovaný dárek! Tvoje máma si myslela, že je moc brzy na to mít tyhle brusle, ale my si byli jistí, že ne. Chybíš nám a budeš za námi muset někdy do Anglie zavítat. Užij si bruslení a nezapomeň nosit helmu.

S láskou, babička a děda.“

Otřela jsem si oči, neuvědomila jsem si, že brečím. Lucas mě objala a políbila na hlavu a pak vzala vzkaz z mé ruky a něžně nás vedla dolů po velkém schodišti.

Máma a maminka byly u kuchyňského stolu a prohlížely si nějaké papíry, když si všimly, že jdeme pomalu k nim. Tiskla jsem krabici pevně k hrudi, zatímco Luc podala mamince vzkaz.

Pomalu si ho četla a pak znovu, než její ruka zakryla pusu a klekla si přede mě, přitáhla si mě do drtícího objetí a vzlykala.

Máma vzala vzkaz a také si ho přečetla, než se k nám na podlahu přidala a obě nás objímala, jak jen mohla.

Ashley chvíli chodila sem a tam, zatímco vzkaz od jejích rodičů tiskla pevně k hrudi. „Měla jsem v úmyslu jí ten dárek dát, než přijdou domů. Avšak jsem na něj úplně zapomněla. Alexino album mi zabralo něco z mého volného času, a i když už jsem nebyla její manažerkou, tak stejně chtěla, abych měla, co se týče její hudby, poslední slovo. Bože, byla jsem vážně sobecká, co?“

„Ne.“ Řekla jsem rychle se zavrtěním hlavy. „Ash, měla jsi sen, pro který jsi žila. Měla jsi krásnou holčičku, o kterou ses starala a to, že jsi jí zapomněla dát dárek od svých rodičů, to v žádném případě nemění.“

Ashley si těžce povzdechla a rozrušeným způsobem si mnula čelo. „Je to jen další připomenutí toho…“ zhluboka se nadechla a těžce vzdychla, téměř poraženě. „Je to další připomenutí toho, jak jsem nejspíš své rodiče zklamala. Něco tak malého pro ně mohlo znamenat všechno.“

„Já vím, miláčku.“ Přejela jsem prsty po její paži. „Nezklamali se v tobě. I kdyby tu s námi dnes byli, tak by nebyli naštvaní, že jsi Dylan zapomněla dát její dárek. Kdyby ji vyhrabala ve své krabici s hračkami, tak by to možná bylo výjimečnější.“ Jemně jsem se na ni usmála, uchopila její obličej ve své ruce a přitiskla naše čela k sobě. „Už se nesmíš obviňovat. Nejsme tady proto, abychom zapomněly na tvé rodiče, protože to se nikdy nestane, ale jsme tu proto, abychom zavřely některé dveře ke tvé minulosti a s klidnou duší se posunuly dál.“

„Vím.“ Ashley popotáhla a dovolila mi, abych jí otřela slzy z očí. „Moc ti děkuju, Spencer. Jsi mou oporou od té doby, co jsem se vrátila do tvého života a nemohla jsem ti dostatečně poděkovat.“

„Miluju tě.“ Odpověděla jsem jednoduše a políbila ji. „Vždycky tu pro tebe budu. Nemusíš mi děkovat, jsem poctěna, že jsem tou osobou, která tu pro tebe je.“

„Jsi mnohem víc než to.“ Zašeptala Ashley.

„Pojď, vypadneme odtud a obdaříme tvé rodiče skutečnou návštěvou. Vsadím se, že tvůj táta tě poplácá po zádech, že jsi mě ulovila.“ Hravě jsem do ní šťouchla a ona se smála.

„Spíš mi nakope zadek za to, že jsem tě poprvé nechala jít. Vždycky mi říkal, že budu litovat toho, že jsem tě po maturitě nenásledovala.“ Obrátila oči v sloup, ale pak přikývla. „Musela jsem s ním souhlasit.“

Vyrazily jsme najít naše děti, abychom započaly další emocionální výlet na hřbitov, kde se mohly Daviesovic dívky poklonit a ještě víc napravit svá srdce.

119 – Obnažená

Scéna, která se přede mnou odehrála, byla téměř jako by převzata z knihy. Trochu se zvedal vítr, ale ve Vencouverském ovzduší byl stále lehký teplý vánek. Vlnky jezera nad námi se pod slunečními paprsky třpytily jako diamanty – jako by se nám snažilo dát vědět, že všechno je stále klidné. Lucas držela mou ruku, když jsme sledovaly Ashley a Dylan klečet před jedním z velkých náhrobků se jménem 'Daviesovi' vyrytých krásným písmem.

„Kéž bych se s nimi mohla setkat.“ Stěží zašeptala Lucas.

„Zamilovali by si tě.“ Usmála jsem se a objala ji kolem ramen. „A ty bys je taky měla ráda.“

Lucas se jen lehce usmála a kousla se do rtu, když se upřeně dívala na svou sestru a maminku.

Ashley byla schoulená do plačící Dylan, ale já na ni byla pyšná za to, že zůstala silná. Nebyla jsem tam pro ni, když zjistila, že její rodiče měli smrtelnou nehodu. Ani jsem si nedokázala představit, jakou ztrátou si procházela, nejen jejích rodičů, ale pak ji vzali i Dylan.

Později neudělala nejlepší volby, ale nemohla jsem ji za to odsuzovat. Ashley se nakonec poučila a jevila se silnější. Dylan s ní byla každý den a ona za to byla víc než vděčná.

„Měly bychom jít za nimi?“ Zeptala se Lucas, hryzla se do rtu a ustaraně pohlédla směrem k náhrobku.

Souhlasila jsem a pomalu jsme se vydaly k nim. Když se odtrhly ze svého objetí, tak mě Ashley objala kolem pasu a ohlédla se dolů na náhrobní kámen.

„Někdy si pořád myslím, že je to všechno jen zlá noční můra.“ Zašeptala a vysmrkala se. „Někdy mám pocit, jako bych právě mluvila s otcem po telefonu nebo tak podobně a přesto jsou tady…“ její ruka nejistě ukázala k místu před námi.

Přitáhla jsem si ji k sobě pevněji a políbila ji na spánek. „Jsem na tebe pyšná, že jsi tak silná, Ash.“

Trochu se usmála a pak pohladila mou ruku, kterou jsem ji držela. „Děkuju, že tu jsi a vím, že to pořád říkám, ale nikdy nevíš, jak moc silnou mi dovolíš být.“

„Myslím, že si všichni navzájem pomáháme být silný.“ Usmála jsem se a pak jsem cítila, jak se Dylan přesunula k mému boku a vzala mou ruku. „Uděláme z toho zvyk, že budeme udržovat tohle místo krásné, dobře?“

„S různými druhy květin?“ Zeptala se Dylan nadějným tónem.

„Podle tvého výběru.“ Prohrábla jí Ashley vlasy a pak se podívala dolů na kočárek, kde pokojně spal Matthew. „Měly bychom ho dostat do hotelu, aby se mohl prospat a holky najíst.“

Dylan a Ashley políbily vršek náhrobku, zatímco Lucas stála ochranitelsky vedle nich. Zaslechla jsem, jak něco zamumlala, políbila své prsty a přiložila je na žulový kámen, a pak vzala sestřinu ruku.

„Do hotelu?“ Ashley se uslzeně usmála a to mi trochu zlomilo srdce, ale mohla bych říct, že návštěva hrobu jejích rodičů jí pomohla posunout se trochu dál a vědomí, že se kdykoli mohla vrátit, aniž by se cítila sama, jí pomohlo ještě víc.

„Pak se sejdeme s Alex a poslechneme si tu obrovskou novinu, co má.“ Pozvedla jsem obočí a jemně Ashley políbila, zatímco jsem uchopila rukojetě kočárku.

„Přemýšlí nad založením nahrávací společnosti. Samozřejmě nezávislou, ale udělala hodně průzkumů.“ Ashley se usmála a stiskla mou ruku. „Požádala mě, abych jí s tím pomohla.“

Mé oči se rozšířily a já se zazubila nad svou krásnou brzy manželkou. „Ash! To je skvělá zpráva! Jsi v tom ve svém živlu.“

„Jo.“ Tiše se zasmála a zastrčila si zbloudilé vlasy za uši.

„Počkat,“ zpomalila jsem a zamračila se na ni. „Jak dlouho už to víš?“

„Pár týdnů?“ Rozpačitě se usmála. „S koncem školního roku a plánováním tohohle výletu, mi to tak nějak vypadlo z hlavy, abych ti to řekla. Avšak jsem myslela, že se ti o tom Alex určitě zmíní.“

„S Alex jsme v poslední době nebyly moc v kontaktu. Zaslechla jsem o ní jen jednou a to bylo, jen aby řekla, že přistála zpátky do Vancouveru a bude si zřizovat dočasný domov, dokud nebudeme schopni se s ní setkat.“ Zatřásla jsem hlavou a obrátila oči v sloup. „Měla jsem vědět, že má nějaké tajemství. Jen se drží zpátky, když si nevěří, aby vyklopila něco velkého.“

Ashley se smála. "To zní jako dramatická Alexis Carlinová.“

Dorazily jsme k autu a Ashley pomohla zapnout spícího Matthewa do autosedačky. Lucas si pobrukovala písničku, zatímco si upravovala své sluneční brýle a Dylan si sedla na její místo a vytáhla knížku, kterou četla při cestě na hřbitov.

Dopolední výlet sblížil moje Daviesovic holky, vydařil se. Další úspěch a já se cítila tak nějak pyšná, že jsem mohla být tou osobou, která pomůže Ashley se otevřít potom, co byla tak dlouho uzavřená ohledně smrti jejích rodičů.

„Maminko, už jsi slyšela o Jaiden?“ Zeptala se lucas a trochu se naklonila ze svého místa, když jsem uvedla vůz do pohybu. Jaiden někdy byla vázána na Vancouver, někdy to ráno trávila pár hodin s holkama. Všechno hradila.

„Ještě ne, Luc. Můžeš jí zavolat na mobil, až se dostaneme do hotelu, dobře?“ Ashley se na ni usmála, zatímco propletla prsty s mými.

Lucas zapumpovala pěstmi ve vzduchu, opřela se o svou sedačku a strčila si sluchátka do uší na hodinovou cestu zpátky do hotelu.

Stará skladištní budova byla dokonalá. Už jsem ji koupila a rekonstrukce už probíhala. Nemohla jsem být víc spokojená s rozhodnutím otevřít si svou nahrávací společnost. No, jestli bude Ashley na palubě, tak i její.

„Myslím, že slintáš.“ Objala mě Sammy zezadu kolem pasu a políbila mě na krk. „Zase přemýšlíš nad tou budovou, viď?“ Škádlila mě s tichým uchechtnutím.

Otočila jsem se v její náruči a zvedla jsem na tu napůl oblečenou brunetu obočí. „Musíme se za patnáct minut sejít s Ashley a Spencer a ty ještě ani nejsi oblečená.“

„Jo, no, někdo mi to znemožňuje.“ Mrkla a poťukala mi na rty, než zamířila do koupelny, zatímco se po cestě svlékala.

Zhluboka jsem se na uklidněnou nadechla a bojovala jsem s nutkáním ji následovat. Měla jsem plán a ten plán musel pokračovat. Ačkoliv jsem byla z jediného důvodu trochu nervózní.

A v současné době byla v mé sprše.

Nebylo to tak, že bych Samanthu před svou rodinou držela v tajnosti. Jen jsem měla pocit, že si ji na chvíli musím užít jako svoji, než se náš vztah zamotá tak jako sestřin na střední škole. Vše, co věděly, bylo, že jsme se usmířily a staly se z nás velmi blízké kamarádky. Vůbec jsem to nerozváděla dál.

Ještě jednou jsem zkontrolovala svou aktovku a ujistila se, že mám všechny plány a smlouvy s sebou. Hodně jsem jich už prošla se svým právníkem, ale věděla jsem, že když Ashley bude mít alespoň trochu zájem, tak si je také bude chtít vzít ke svému vlastnímu právníkovi.

Sprcha o deset minut později stále tekla, když se ozvalo zaklepání na dveře. Zamračila jsem se, protože jsem nečekala společnost. Nakoukla jsem kukátkem a lehce jsem zaklela. „Vážně?“ Vzdychla jsem a otevřela dveře právě včas, když se sprcha vypnula. „Co tady děláte?“

„Běž někam.“ Zamračila se Spencer a pak si mě vtáhla do objetí. „Myslela jsem, že tě překvapíme, ale očividně to není vítané.“ S trucem se odtáhla.

„Sklapni. Jsem radostí bez sebe, že vás lidi vidím.“ Upřímně jsem se usmála a objala Ashley. „Především tebe.“ Uchechtla jsem se.

„Některé věci se nikdy nezmění.“ Obrátila Spencer oči v sloup a hravě si mě od své ženy přitáhla.

„Chyběla jsi nám, nejmladší C.“ Ashley prohodila ruku skrz mou a vedla mě do mé vlastní kuchyně.

„Kde jsou děcka?“ Zeptala jsem se a nabídla jsem, že jim naliji kávu, ale obě odmítly.

„Jaiden je má zpátky na hotelu. Vzala si je na dnešní odpolední představení.“ Vysvětlila Spencer a pak její uši ožily ze zvuku přicházejícího z ložnice. „Ou… společnost?“

„Ehm, služka?“ Nervózně jsem se uchechtla, navlhčila si rty a pohlédla zpátky na zavřené dveře.

„Ty sis nabalila služku?“ Zašeptala nahlas Ashley a zavrtěla hlavou. „A co Sammy? Myslela jsem, že jste se vy dvě usmířily, teď se zdá, že to jsou měsíce od doby, co jsi ji v živém televizním vysílání vyznala svou, ne až tak tajnou, nehynoucí lásku.“

„Nesbalila jsem sakra služku.“ Rozzlobila jsem se. „Nejsem taková.“

„Hej, Alexis, vadilo by ti, kdybych si tvým krémem natřela sv- Ježiš, Spencer, Ashley!“ Vyjekla Samantha v šoku a zakryla si svou holou hruď tričkem, které držela v rukách. „Ahoj!“ Trapně zamávala jen ve svém spodním prádle.

Spence a Ashley si vyměnily nevěřícný pohled, než se na mě podívaly s vykulenýma očima a pak se podívaly zpátky na červenající se Sam, která si rychle na sebe natáhla triko.

„Služka, jo?“ Spencer zvedla obočí, ale nedokázala zakrýt hrozící úšklebek.

„A jsem si docela jistá, že jsi ji vojela.“ Škádlila Ashley.

„Ehm, překvapení?“ Uchechtla jsem se před svou sestrou a Ashley se smála a přitáhla Sam a mě do skupinového objetí.

„Pořád se tu cítím trochu obnažená.“ Zabrblala Samantha s tichým uchechtnutím, když jsme se všechny odtáhly. Rychle běžela zpátky do ložnice, aby si na sebe vzala kalhoty a podprsenku.

„Věděla jsem, že jste si vy dvě souzené!“ Ashley si se mnou plácla.

„Věděla jsem, že tajíš něco velkýho, když ses držela zpátky.“ Spencer zavrtěla hlavou a poplácala mou, ale nebylo k ničemu vyhnout se její ruce. Některé věci se vůbec nezměnily.

„Tvoji rodiče mě zabijou.“ Zabrblala jsem a chovala plačícího Matthewa na hrudi, zatímco se Lucas ze všech sil snažila svého bratra zklidnit .

„Neměla jsem v úmyslu ho podrazit.“ Popotáhla Dylan a já se na ni pousmála.

„Já vím, Dyl.“ Stiskla jsem jí ruku a pak jsem projela prsty hustými kadeřemi na Matthewově hlavě. „Jak to s ním vypadá, doktorko Luc?“

„No, má malý krvavý škrábanec na pravém koleni, který potřebuje vyčistit.“ Řekla Lucas vážně a políbila ho na ranku.

„Pojďme ho dostat zpátky na hotel, abychom to mohly vyčistit a dát na to náplast.“ Políbila jsem Metthewovo čelo a ona se na mě podíval svýma velkýma zelenýma uslzenýma očima.

„Au.“ Zamumlala a cucal si prst.

„Vím, chlapáku, ale jsi opravdu statečný.“ Usmála jsem se na něho a on se trochu uklidnil. „Zlepšíme ti náladu, budeš se cítit jako nový, dobře?“

Matthew na mě jen zíral, takže jsem ho nabrala do náruče a dala jsem ho do kočárku. Hotel byl vzdálený jen pár bloků, takže Lucas strkala kočárek vedle mě, zatímco já ve své volné ruce držela Dylan.

Hned na hotelu jsem položila Matthewa do postele a klekla si k němu. „Pořád to bolí?“

Přikývnul, ale už neplakal. Natáhnul prsty a přejel mi s nimi po tváři a pak se přihlouple usmál. „Kwásná dáma!“

„Á, ty lichotníku.“ Uchechtla jsem se a polechtala ho na bříšku. „Rozhodně jsi okouzlující Carlin.“

Lucas se zahihňala a odložila lékárničku, kterou našla v koupelně. „Taky má Daviesovu krev.“ Otočila se a mrkla na svou sestru, která se nakonec usmála.

Jakmile mi Lucas pomohla vyčistit Matthewovu ránu, tak jsem ho položila, aby si zdřímnul a pak jsem Dylan tiše odtáhla stranou. „Hej.“ Zašeptala jsem a sjela jsem na podlahu vedle ní. „Proč jsi tak potichu?“

„Rodiče se na mě budou zlobit, že jsem ho podrazila. Ne na tebe.“ Pokrčila Dylan rameny.

„Neudělala jsi to schválně, Dyl. Nehody se stávají a tvůj bráška si zažije ještě hodně faulů.“ Objala jsem ji kolem ramen. „Je v pořádku. Ty jsi v pořádku a tvoji rodiče na tebe nebudou naštvaní. Slibuju.“

„Myslím, že jo.“ Zamumlala. „Matthew je pro ně jako skleněné dítě. Pokud se rozbije, tak je to zabije.“

„Myslím, že to tak mají s vámi se všemi. Spencer a Ashley nechtějí vidět kohokoliv z vás se zranit, bez ohledu na to jako moc nebo málo.“ Trochu jsem do ní šťouchla. „Takže se přestaň obviňovat, dobře?“ Otřela jsem jí slzy z tváře.

„Ani jsme se nešly do kina.“ Těžce vzdychla Dylan.

„To nevadí. Můžeme zajít do kina, kdy budeme chtít. Myslela jsem, že jakmile se Matthew vzbudí, tak bychom mohly jít do zoo.“ Zašeptala jsem, jako by to bylo tajemství.

Její velké hnědé oči se rozšířily vzrušením a zazubila se. „Vážně?“

„Samozřejmě! Nejdřív bych musela zavolat a zeptat se tvých rodičů, ale nevidím důvod, proč by to zamítli. Jediné, co by mohli udělat je jít s námi.“ Vstala jsem a vytáhla jsem ji na nohy. „Teď se pojďme podívat na něco v telce, zatímco zavolám tvojí mamince.“

120 – Vzhůru do podnikání

Carlinová-Daviesová.

Bylo to oficiální. Tahle dvě jména byla na kusu papíru legálně spojena – a na velkém billboardu nad moderní nově vypadající budovou, která teď byla hlavní centrálou našeho podnikání v B. C.

„C&D Records.“ Alex na mě mrkla, pozvedla svou láhev piva a cinkla si s ní o mou sklenici koly.

Spencer hlasitě zajásala a vtáhla si mě do obrovského objetí. „Věděla jsem, že se vrátíš k podnikání.“

Dobře, tak jméno Carlinová-Daviesová nebylo určeno pro mě a Spencer. Alex a já jsme oficiálně začaly podnikat. Pravděpodobně by nám trvalo chvíli probrat společně každičký detail a pak kapely, které by se o nás mohly poprat, abychom si jich všimly.

„Znamená to, že se budeme stěhovat do B. C.“ Zeptala se Lucas s váhavostí v hlase.

„Ne.“ Usmála jsem se a políbila její hlavu. „Ale teta Alex ano a já budu mít na starosti hodně papírování z domova… v Kenoře.“ Ujistila jsem ji.

„To je dobře, protože nemůžu být bez Jaid.“ Usmála se a na oslavě si proskákala cestu davem, který jsme měli v našem obývacím pokoji.

„Gratuluju!“ Přišla ke mně Ryn a objala mě. „Ačkoliv tě škola bude pravděpodobně postrádat.“

„Neodcházím ze školy.“ Pozvedla jsem obočí.

„Aha, jen jsem si myslela, že budeš mít plné ruce práce se svým novým podnikáním.“ Ryn naklonila hlavu na stranu. „S tím a s tvou rodinou jsem si prostě…“

„Si to domyslela.“ Dokončím za ni s laskavým úsměvem. „Vím, že toho zprvu bude hodně, ale s pomocí Alex, se mi podařilo značku rozběhnout a vychovávat Dylan, když byla mladší. Bude známá.“ Mrkla jsem a poplácala ji po rameni. „Navíc, jestli se ukáže, že je toho příliš, tak vím, jaké jsou mé priority.“ Podívala jsem se na smějící se Spencer, která se držela Sammyiny paže, zatímco se bavily o několika nadcházejících jednatelích našeho budoucího podnikání.

Ryn se omluvila a já zůstala sama, opírala jsem se o snídaňový pult. Poklepávala jsem prsty o desku a pozorovala své okolí. Okolí, o kterém bych si nikdy nemyslela, že ho znovu spatřím.

Černé kravaty a upnuté černé oblečení bylo roztroušené po mém obývacím pokoji, vypadalo to, jakoby přišli přímo z Hollywoodského Boulevard street. Bylo neskutečné mít tolik vysoce postavených a důležitých lidí ve svém obývacím pokoji v malém městě, uprostřed ničeho. Alex rozhodně udělala něco správného a já ji musela pochválit za její vkus.

„Ahoj krásko, překvápko vidět tě v mé kuchyni.“ Spencer ke mně přistoupila a škádlivě sjela rukou po mé paži. Její našedlé oči zajiskřily a já se musela ušklíbnout.

„Ty jsi v rauši, že Carlinová?“ Sledovala jsem kravatu kolem jejího krku a ona se ďábelsky uculila.

„Možnááá.“ Flirtovně to slovo protáhla a mrkla. „Chase a Ephiny se nabídly, že si na noc vezmou děti. Jakmile se večírek rozpustí, tak můžeme mít svůj vlastní soukromý večírek.“

„Hm,“ zamručela jsem, uchopila jsem černou kravatu, přitáhla si ji k sobě. „Myslím, že je to výtečný nápad.“

„Vím, že je.“ Spencer se hravě smála a dívala se na mě lesklýma očima. „Myslela jsem si to.“

Uchechtla jsem se a políbila ji. Mé ruce se držely jejích blond vlasů, když se polibek trochu prohloubil více, než jsem měla v úmyslu. Tak znovu, Spencer Carlinová v rauši byla docela jako opilá Spencer Carlinová. V těchto chvílích to vždycky vedlo k něčemu hezkému, k něčemu hezkému, ale ne zatímco je dům plný profesionálních hostů. Něžně jsem ji odstrčila a ona na mě našpulila pusu.

„Nedívej se na mě tak. Už jsme těm lidem věnovaly píp šou zdarma. Ráda bych si ponechala skutečné sexy věci pro nás.“ Zašeptala jsem, stiskla jsem její bok a ještě jednou jsem umlčela její rty.

Alex se v tu chvíli, se Sammy po svém boku, rozhodla k nám připojit . „Tak jsem popřemýšlela, se kterou kapelou bych ráda začala.“

"Aha?" Odložila jsem kolu na pult, objala jsem Spencer kolem pasu a přitáhla si ji k sobě blíž. "Někdo z městské oblasti?"

"Ne." Alex zvedla ruce, čímž mi řekla, že musím být trpělivá, než to řekne. "Vlastně jsou z New Yorku. Setkala jse se s nimi, když jsem byla v RJ Live. Myslím, že jsou dokonalí a jestli je přimějeme zaslat nám demo..."

"Víc už neříkej." Usmála jsem se na ni. "Jestli je to kapela, kterou chceš, tak ti věřím."

"Jo?" Alexiny šedé oči se rozzářily, poskakovala a tleskala. "Dobře, skvěle. Zařídím s nimi schůzku, jakmile se domluvíme." Pevně mě objala a já se zakabonila, když ji Spencer odstrčila. "Je opilá?"

"Jo." Pokrčila jsem rameny a políbila Spenřinu tvář.

"Věnuj se svojí holce." Spencer setřela svou sestru a já zavrtěla hlavou, popadla ji za ruce a držela je ve svých.

"Spence, pamatuj, kdo jsou naši hosté." Zašeptala jsem a ona pokrčila rameny.

"Všichni vypadají zahloubaně. Pochybuji, že si budou pamatovat polovinu z toho, co se v průběhu večera stane." Spencer zvedla opočí a nasála zbytek mojí koly. Podívala se na prázdnou sklenici a pokřiveně se na mě usmála. "Dojdu ti pro další kolu, broučku."

Přikývla jsem a sledovala jsem, jak tančí směrem k ledničce.

"Ash!" Jaiden mě poklepala na rameno a zvedla dva batůžky. "Teď si s sebou k sobě domů beru dva spratky. Je ještě něco, co mohu udělat, než posbírám Matthewovy věci?"

"Neé." Usmála jsem se a ona šla za mnou do ložnice. Vyhrabala jsem svou peněženku a vytáhla z ní nějakou hotovost. "Mohu ti důvěřovat, že tyhle peníze dáš svým rodičům?" Ucukla jsem rukou zpět, přesně když se mi je chystala štípnout z ruky.

"Dostávám padesát procent." Jaden vyzývavě zvedla obočí. "Předpokládejme, že si dneska večer chamtivě zaberou mou postel, zatímco ty a Spencer na sebe skočíte."

"Hele, ty." Smála jsem se dala jí ty peníze. Věřila jsem, že je nejspíš Chase a Ephiny předá. Nejspíš. Možná.

"To je pravda." Jaiden pokrčila rameny, mrkla a vytáhla ze své kapsy účty. "Dostanou tohle, neměj strach. Stejně jim dlužím, že mi natankovali."

"Dobrá." Poplácala jsem ji po rameni, otočila jsem ji a hravě jsem ji vystrkala ze dveří. "Teď dostaň moje děti k tobě domů. Nerada je pozdně večer vystavuji opilým dospělákům."

Jaiden si odfrkla a zasalutovala, když rychle sebíhala schody, aby posbírala děcka.

Nahnula jsem se přes zábradlí na úpatí schodů a přijala jsem dům plný cizinců a brzy spolupracovníků. Doufala jsem, že budu schopna začít tam, kde jsem s prací v nahrávací společnosti skončila. Ryn měla tak nějak pravdu, bude to krušné. Jednou jsem se toho vzdala kvůli Dylan, věděla jsem, že bych toho byla schopna znovu, pokud by se ukázalo, že to bude moc práce.

"Je mi líto, právě je na druhé lince, mohu jí zanechat vzkaz?" Slyšela jsem Lucas odpovědět do telefonu a po několika mumláních a zdvořilostích, telefon zavěsila.

"Kdo to byl?" Zeptala jsem se, když jsem si navlékala náušnice a naposled si kontrolovala oblečení.

"Někdo pro maminku. Řekla mi, abych až do odvolání brala telefonáty. Myslím, že odpadla s migrénou, nebo tak něco." Lucas pokrčila rameny a prohlídla si mě od shora dolů. "Vypadáš opravdu skvěle, mami, jaká je příležitost?"

Ashley měla migrénu? Zamračila jsem se a prošla jsem kolem Lucas. "Dnes odpoledne mám v práci schůzku." Usmála jsem se a udělala jsem si cestu do naší ložnice. Otevřela jsem dveře a našla jsem Ashley schoulenou v posteli se škraboškou na spaní a polštářem přes hlavu.

"Spence?" Zamumlala, pozvedla hlavu a zamžourala. "Myslela jsem, že máš schůzku?"

"Za čtyricet pět minut." Zašeptala jsem, posadila se vedle ní a projela jsem jí prsty vlasy. Pohnula se tak, že měla hlavu na mém stehni. "Jak se cítíš? Luc říkala, že tě bolela hlava?"

"Takhle příšernou migrénu jsem neměla od svých prvních pár týdnů na odvykačce." Přiznala se Ashley, posadila se a v bolesti, kterou měla, zanaříkala.

Smutně jsem se na ni podívala a vtiskla jsem jí polibek na čelo. "No, Lucas je schopna postarat se o Dylan a Matthewa, zatímco budu pryč. Vrátím se do hodiny. Ryn by převzala schůzku, ale na tom případu jsem pracovala od začátku, takže..." zarazila mě dvěma prsty na mých rtech.

"Chápu." Jemně mě políbila. "Myslím, že jsem utahaná z nepřetržité práce. Nevím, co udělám, až začne škola." Ashly si ztěžka zývla a zavrtěla hlavou. "Myslím, že se budu muset něčeho vzdát."

Omotala jsem jí kolem krku ruku a přikývla jsem. "Ať zvolíš cokoliv, budu s tebou."

"Já vím." Připitoměle se usmála. "Přesně kvůli tomu tě miluji."

"Hm a to jsem si myslela, že je to kvůli žhavému úžasnému sexu." Mrkla jsem a ona se smála a znovu přikývla.

"To taky." Věnovala úsměv s nakrčeným nosíkem a v cudném polibku přitiskla rty na mé. "Nemůžu uvěřit, že si tě příští měsíc beru."

"Když o tom mluvíme," vstala jsem a urovnala jsem si oblečení, než jsem na ni vyčítavě ukázala, "ještě mi musíš říct, kde přesně se ta svatba plánuje."

Ashley zavrtěla hlavou. "Vše, o co si musíš dělat starosti, je, nejít si dokonalé šaty a ukázat se. Můj tým to má pod kontrolou."

"Tvůj tým? Ashley, tvůj tým? Kdo je v tom tvém týmu?" Zeptala jsem se s pozvednutým obočím. Ta ženská se smála a ještě víc vrtěla hlavou. Nehodlala mi nic o svém týmu říct. Což.

"Jen se ve svatební den ukaž. Nebudeš zklamaná." Ashley se uchechtla a znovu si lehla.

"Náš svatební den. Náš. Nemělo by to být zahrnuto v plánech?" Zeptala jsem se a pomalu jsem se posouvala ke dveřím.

"Jsi nevěsta. To nejhlavnější, broučku." Ashley mrkla a zamávala mi na rozloučenou. "Teď běž do práce, aby ses mohla vrátit a postarat se o mě."

"Daviesová, máš štěstí, že tě miluji." Ušklíbla jsem se a ona přikývla.

"Věř, že to vím." Poslala mi vzdušný polibek a pak se otočila a zavřela oči.

Moje schůzka trvala trochu déle, než jsem očekávala, ale bylo to ku prospěchu. Dvojčata Johnny a Jenny byla oficiálně převedena do adoptivní agentury, kde měli skvělé lidi, kteří čekali na to, až si je vezmou k sobě domů.

Přitáhl mě mléčný bar, a tak jsem vzala pohoštění pro každého. Ashley po bolesti hlavy prahla po zmrzlině, takže jsem věděla, že by jí udělalo radost vidět velké oreo zmrzlinu, které jsem pro ni vybrala.

Byla jsem přivítána pištěním děcek, když jsem jim držela karamelové zmrzlinové poháry a Matthew se ponořil do svého, jakoby nikdy předtím zmrzlinu neochutnal. "Neopouštějte kuchyň, dokud neumejete nádobí. Luc, prosím, pomož bratrovi s umýváním, pokud se nevrátím dolů, dobře?" S úsměvem přikývla a vystrkala mě pryč.

Jak jsem se přibližovala ke dveřím ložnice, tak jsem mohla slyšet jemnou hudbu přicházející zevnitř. Lehce jsem zaklepala, a pak jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

Ashley naprosto odpadlá stále s polštářem přes oči, ale s jemnou hudbou, která hrála z jejího laptopu. Usmála jsem se a jemně jsem zavřela víko, odsunula jsem laptop stranou a sedla jsem si vedle spícího těla. "Ashley." Odšťouchla jsem polštář stranou předtím, než jsem jí jemně přejela prsty po tváři. "Ash?"

Ashley se předtím, než se protáhla a ospale zamrkala, lehce zamračila. "Spence,"

"Mhm." Zamumlala jsem, naklonila jsem se a dala jsem jí cudný polibek na čelo. "Něco pro tebe mám."

"Poníka?" Vyjekla Ashley a já jí věnovala tázavý pohled. Uchechtla se a než zavrtěla hlavou, tak si mnula obličej. "Promiň, měla jsem zvláštní sen."

"To se vsadím." Šťouchla jsem jí, a pak jsem jí podala oreo zmrzlinu. "Myslela jsem, že by se ti jedna hodila."

"Panebože, jsi ta nejlepší snoubenka! Ashley se posadila, vzala si první sousto a zasténala, když pomalu vytáhla lžíci z úst. "Tak. Dobrá."

Odfrkla jsem si a olízla si rty. " No, myslím, že vás dvě nechám osamotě..." chystala jsem se, že vstanu z postele, když mě popadla za zápěstí a stáhla mě dolů. Krmila mě malou lžící zmrzliny a culila se, když jsem napodobila její dřívější zasténání.

"Víš, tenhle pokoj je pro nás tři." Cpala se a já si přelezla k ní k čelu postele.

"Jsi tak roztomilá." Uchechtla jsem se, políbila ji na tvář a pak jsem jí ukradla další sousto zmrzliny. "Jak se cítíš?"

Ashley se jemně usmála. "Mnohem lépe, děkuji. Lucas se pořád ujišťovala, že mám na čele studený obklad a Dylan udržovala Matthewa v tichosti. Všechno je téměř v normálu." Dokončila větu s našpulením.

"Co by to udělalo naprosto normální?" Zeptala jsem se jemně.

"Spencřiny polibky." Odpověděla s předstírající stydlivostí.

Vzala jsem zmrzku a položila ji na noční stolek, a pak jsem ji povalila na postel. "Spenřicny polibky, hm?" Lstivě jsem se zubila a snížila jsem tělo k jejímu. Bylo to šíleně rajcovní, když moje holka měla na sobě jen tílko a kraťasy, takže velká část její pokožky byla ve chvíli, kdy jsem vešla do ložnice, před schůzkou, lákavá.

"Ano, Spencřiny polibky." Vydechla, když jsem se nad ní rozkročila a zbavila se svého trička. Zasténala a přejela mi rukama od pasu nahoru. Její prsty mě lechtaly na hrudníku. Posadila se a sotva otřela rty o mé. "Polib mě," jemně zakňourala.

Nedokázala jsem odmítnout její sexy prosbu a přitiskla jsem rty na její v zoufalém polibku. V místnosti se rychle udělalo teplo, když její ruce vyhledaly zapínání mé podprsenky. "Ash." Zamumlala jsem a odtáhla se. Ztěžka jsem dýchaly a oči byly ztěžklé vzrušením. "Já- děti jsou dole a tak moc, jak tě miluji, bych ráda v tomhle pokračovala," přejela jsem prsty dolů po její hrudi a olízla své naběhlé rty, "budou každou vteřinu klepat na dveře."

Ashley byla podrážděná a padla zády na postel. Smála se, když přišlo zaklepání na dveře.

"Říkala jsem ti to." Zapěla jsem, slezla jsem z ní a svlékla jsem si zbytek svého pracovního oblečení. Hodila jsem na sebe džíny a volné tričko.

"Mami? Maminko?" Zavolala z chodby Dylan.

"Pojď dál." Ashley si prohrábla vlasy a popadla zmrzlinu z nočního stolku. "Budeme v tom pokračovat později, Carlinová." Zašeptala na mě, než Dylan otevřela dveře.

"Ahoj kočko." Pozdravila jsem Dylan a ona mi věnovala velké uculení.

"Můžeme se dneska večer dívat na filmy?" Zeptala se vzrušeně.

"Kdo my?" Zeptala se Ashley a poklepala na postel, aby pozvala Dylan a podělila se o své pohoštění.

"My!" Dylan rušně otočila hlavou okolo pokoje a ukázala dolů. "Rodina."

"Víš, co dávají, broučku?" Zeptala se Ashley.

"Já padouch!" Culila se Dylan a dívala se na mě svýma čokoládovýma očima a našpulenou pusou. "Prosím, mami?"

"Ano." Odpověděla jsem okamžitě a Ashley ke mně, lehce překvapená, rychle otočila hlavu. "Co?" Vykvikla jsem a ukázala jsem na brunetku sedící uprostřed postele a jedící matčinu zmrzlinu. "To je tvoje vina, že je zatraceně roztomilá a neodolatelná. A navíc nikdy o nic nežádá."

Ashley se ušklíbla a vydala slabé hvízdnutí. Dylan se na nás zmateně dívala a pak pokrčila rameny. Seskočila z postele a věnovala mi velké objetí, a pak křičela na své sourozence, takže jsme měli rodinné rande. Vzrušeně se vydala ze schodů, zatímco zpívala "jdeme sledovat filmy"!

"Omotala si mě devítiletá, ale ty jsi stejně tak omotaná všemi třemi." Našpulila jsem pusu a ona se zazubila. "Krom toho, je dnes večer bereme ven, takže můžeme mít nějaký ten nepřerušený čas dospělých." Mrkla jsem.

121 – Žádný odpočinek pro nenasytnou

Člověk by myslel, že jsem začínávala den velmi brzy. Na střední škole jsem měla ráno hokejové tréninky, a pak jsem měla zaplněný den školou. Na vysoké škole jsem to měla stejné, jen přísnější. Potom, co jsem si vyhodila koleno, skončila moje hokejová kariéra a brzké ranní tréninky. Avšak jsem pořád měla školu a tříletou dceru, o kterou jsem se starala. Takže pro mě brzká rána byla přirozená. Dokonce i po přestěhování do Kenory a získání práce trenérky, jsem pořád byla od úsvitu na nohou.

Můj život se točil kolem časného rána, tréninků, děcek a hokeje.

Ale to ráno jsem nebyla připravená vylézt z postele. Nemusela jsem se starat o děcka, protože všechny tři byly v Midtownu se svými prarodiči. Chase a Ephiny si vzaly Jaiden, aby omrkly Univerzitu v Yorku a nabídly se, že děcka doprovodí.

Ashley to jako první odsouhlasila. Od té doby to bylo několik dní a já doslova nedokázala hnoud tělem. Byla to fyzická únava ze všech těch nemyslitelých a nepředstavitelných věcí, co mi provedla moje snoubenka. Neměla jsem tucha, že by se moje tělo dokázalo takhle ohnou, nebo že by dokázala takové ty věci se svým jazykem.

"Ash, naprosto si mě zničila, mrcho." Zamumlala jsem s mírným zavrčením.

"Sklapni, užívala sis to." Ashley se smála, když jsem se loudla z koupelny nahá a čerstvě osprchovaná. "Měla bys raději dostat svůj sladký zadek z postele, než si přijdu pro přídavek."

"Ne!" Zakňučela jsem. "Moje tělo je pohmožděné a zlámené."

"Jé, přestaň se chovat jako dítě." Uchechtla se Ashley a něžně mě plácla po zadku. " Viděla jsem tě přijímat tvrdší rány a bodyčeky ve tvé hokejové kariéře a nikdy sis nestěžovala."

"Ale tohle je jiné. Nemusela jsem na tak dlouho dávat nohy za hlavu, zatímco jsem byla řádně píchána připínacím penisem." Posadila jsem se a protáhly si bolavé svaly.

"Aha, jasně, už tě takhle rádně nikdy znovu neošukám." Ashley přestala hledat své oblečení, otočila se a zírala na mě s tázavým obočím.

"Hele ty, nemusíš se dělat ukvapené závěry." Uchechtla jsem se, když na mě protočila oči. "Být takhle bolavá a ufňukaná, je kompliment, moje dámo."

"Tak zkousni, bárbínko. Dostaň svůj zadek z té postele, osprchuj se a pomož minaložit naše zavazadlo do auta, abychom mohly stihnout náš let za pár hodin." Ashley vyskočila z postele a obkročmo se na mě posadila, zapečetila má ústa svými v jedném, přesto vášnivém polibku. "Omlouvám se, jestli jsem na tebe byla hrubá."

"Nebylas'." Zašeptala jsem a vlekla jsem ruce k jejím bedrům. "Jen jsem se chovala jako mimino." Věnovala jsem jí pořivený úšklebek, zamotala jsem ruku do jejích vlasů a líbala jsem ji s větším tlakem. "Ačkoli oplátka bude zábava." Štípla jsem ji do spodního rtu a ona zalapala po dechu a rukama svírala přikrývky.

"Hej!" Vykřikla, když jsem ji přetočila a hluboce políbila. Ztlumila jsem její chabé protesty a nakonec mě začala líbání opláce stejně tak hluboce.

Musely jsme chytnout let a cesta na letiště trvá dvě hodiny, ale pokud jsem dokázala rychle rozjasnit její svět, tak nebylo ničeho, o čem bychom si měly dělat starosti.

Její rty byly všude a kdekoliv. Očekáváním se mi napnulo břicho, když sjela dolů moje telo. Spodním rtem pásla na mé pokožce, zatímco její namodrale šedé oči na mě upřeně hleděly a ještě jednou mě vyzývala k protestu.

Nedokázala jsem to.

Spencer na mě měla takový vliv a já bych to za nic nechtěla změnit. Byla jsem jako pojidlo mezi jejími prsty a užívala jsem si z toho každou vteřinu.

Mé ruce protkaly její hebké blonďaté vlasy zatímco mě štípala do kyčle, což mě přimělo prohnout se a zalapat po dechu. Ztěžka jsem polkla, měla jsem už sucho v ústech z toho všeho vzdychání, které mi způsobovala.

"Á," zašeptala proti vnitřku mého pravého stehna, "ty ses právě osprchovala a já tě znovu zaneřádila." Z krku mi vyšlo hluboké hrdelné uchechtnutí, když táhla prst proti mému vlhkému vstupu a zaskučela, když jsem jí neúmyslně zaškubla vlasy a svými boky jsem nadskočila z postele.

"Spence." Zasténala jsem a doufala jsem, že se mnou bude mít soucit. Měla. A taky měla.

Zadrhnul se mi dech, když vylezla na mé tělo, ale její prsty do mě tvrdě vklouzly a v rychlém rytmu se pohybovaly. Hluboce mě líbala, kradla mi kyslík, jak si ve mě narazila a hluboko uvnitř si mě označkovala.

Z pocitu jí a jejích rtů jsem se nedokázala soustředit na nic. Ostře vzdychala proti mému obličeji, což bylo dost, aby mě to přivedlo k orgasmu... znovu a znovu.

"Kurva." Zavrčela jsem a prohla dále k jejímu tělu, jak začala další kolo tím, že celým svým tělem proti mně znovu tlačila.

Šlo s jistotou říct, že asi zmeškáme náš let, když to bude takhle dál pokračovat.

Vdechovala jsem hustý smogový vzduch Toronta, když jsme Spencer a já vycházely z přeplněného letiště. Sluneční brýle jsme měly posazené na vršku hlavy od doby, co slunce začalo připravovat.

Nikdy jsme nezmeškaly let, ale kdybychom se zpozdily o dvacet minut, tak by se tak stalo. Bylo hezké využít výhody prázdného domu na celé tři dny. Celé tři dny děláním ničeho jiného než jedna druou.

Znovu to bylo jako na střední škole.

Nejspíš jsem měla přihlouplý úšklebek na tváři přesto, že jsem byla naprosto vyčerpaná. Spencer zívala, ale na tváři měla také nahozený přihlouplý úšklebek, takže se s jistotou dalo říct, že být vyčerpaná za to naprosto stálo.

Se všemi těmi fyzickými činnostmi, do kterých jsme se angažovaly, jsem zapomněla důvod, proč právě přistály v Torontu a mířily do Midtownu.

Já, Ashley Avery Daviesová, jsem si za dva dny měla brát Spencer Carlinovou.

Za dva dny.

"Carlinová-Daviesová?" Před nás si stoupnul muž, který držel nápis s našimi jmény. Zmateně jsem na něho podívala, ale přikývla jsem. "Přímo témhle na vás čeká limuzína."

Spencer se na mě podívala letmým pohledem, zatímco popadla madlo svého kufru na kolečkách a já pokrčila rameny. "Myslela jsem, že jsme si pronajaly auto?"

"Já taky." Zašeptala jsem, zatímco jsme následovaly mladíka oblečeného v černém. "Promiňte, ale my jsme si měly půjčit auto."

Mladík se usmál. "Pozornost rodiniy Dennisonových. Řekli, že jen chtěli, abyste si odpočinuly na dnešní večer, takže vás vezmu do Ritz-Carltonu." Otevřel dveře a sledoval, jak jsme se se zmatenými pohledy šouraly dovnitř.

"Cítím se jako bych byla v napínavém filmu Angeliny Jolie a Denzela Washingtona." Zamumlala jsem a zamračila se, když se Spencer uchechtla a stiskla mi ruku.

"Dost pochybuju, že je ten mladík sběračem kostí nebo tak něco, Ash." Políbila mě na tvář a přitáhla si mě k sobě blíž. "Ačkoliv tě ochráním."

Usmála jsem se na ni, přikývla a přitulila se blíže. "Proč by si mysleli, že potřebujeme více času na odpočinek?"

"Abych byla upřímná," Spencer naklonila hlavu na stranu a hrála si s mými prsty, které se rozevíraly v jejím klíně, "v podstatě jsme si neodpočinuly od doby, co jsou děti pryč."

Zalapala jsem po dechu a zvedla obočí. "Nedala jsem ti odpočinku, Carlinová?"

Smála se a pokrčila rameny. "Jasně, pokud si považuješ čínnosti, co jsme prováděly, za odpočinek. Myslela jsem, že bychom se možná dnes večer společně naložily do horké vany, pak se schoulily a sledovaly nudný film v telce, než bychom šly spát."

Prohlídla jsem si ji, kousla jsem se do rtu a usmála se nad jejím krásným obličejem. "Myslím, že to zní jako ta nejvíce odpočinkový nápad, který kdy byl."

"Bez sexu." Stanovila pevně.

"Spence!" Zakňučela jsem a ona zavrtěla hlavou. Nedala by mi šanci k odmluvě, takže jsem neměla šanci a rezignovala jsem. "Fajn, ale na našich líbánkách nebudeš rozhodovat o tom, co se stane."

Spencer vyštěkla smíchem a zavrtěla hlavou. "To ještě uvidíme."

Usmála jsem se a políbila ji na tvář. "Ty víš, že mě máš pod palcem, miláčku. To není fér. Aspoň mi můžeš dovolit si myslet, že mám šanci bojovat."

"Hm." Spencer otočila hlavu a opřela si čelo o mé. "O něčem tě nechám rozhodovat. Slibuji."

Ještě dva dny a pak tahle žena bude mojí manželkou.

"Jsi si jistá, že jsou připraveni?" Sammy přišla za mnou. Stála vzadu ve skladišti, kde nacvičovala první kapela, která se upsala na naše album.

"Samozřejmě, že jsou, brouku." Usmála jsem se a naklonila se do jejího objetí. "Přestaň vyšilovat, Cera je nejlepší, co jsem za dlouhou dobu slyšela a jsou založeni v New Yorku. Jsou připraveni."

"Jen chci, aby Davies-Carlinovic svatba byla dokonalá." Sammy našpulila pusu a než mě nechala jít, tak mě políbila na krku. "Kyla mě ohledně detailů, které songy budou hrát, přivádí k šílenství a Ashley se chtěla ujistit se naučí "She Is A Mystery' for the first dance."

"Dobře, s tímhle mi musí věřit a nedělat si s tím starosti. To je důvod, proč jsem pověřená hudbou, takže se můžou soustředit na ostatní detaily. Řekni jim, ať si přestou dělat starosti. Lia a její parťáci z kapely jsou dokonalí a rychle se učí. Dávám do nich více důvěry, než dávám do svého dalšího alba." Poznamenala jsem pozitivně a otočila se, abych jemně políbila Samanthu. "Taky si s tím musíš přestat dělat starosti? Věříš mi?"

"Věřím. Jen jsem hodně natěšená a nervózní." Sammy se téměř odrážela na špičky nohou, než vzhlédla nahoru na kapelu, když přestala hrát hudba.

"Je všechno v pohodě?" Zeptala jsem se, když Lia a Seth, baskytaristka, seskočily z provizorního pódia.

"V prvé řadě, jsme slyšeli každé slovo, co říkáš, ve sluchátkách." Lia s úsměvem zvedla obočí a hodila mi svoje sluchátka.

"Jo a jak víš, že nám není cizí, hrát na svatbách. Kamarádovu svatbu jsme rozjely tak moc, že potom byl téměř každý těhotný." Seth se ušklíbla a se svojí žvýkačkou udělala bublinu. "Tak moc jsme dobrý, princezno." Mrkla na Samanthu a já nad jejím neustálím flirtováním se svoji holkou obrátila oči v sloup

"Seth, prosím tě, nezačínej flirtovat. Sam je zadaná." Hannah, bubenice, objal Setha kolem pasu.

"Vím, ale je to zábava." Seth pokrčila rameny. "Víš že bych skutečně neudělala nic, víš to, že?" Zeptala se mě upřímným tónem.

"Vím. Věř mi, chápu to. Je sexy." Uchechtla jsem se a bokem jsem strřila do Sammyinýho.

"Tak jako tak jsme připraveni stihnout let do Midtownu a trochu si užít!" Lia si s úšklebkem na tváři mnula ruce.

"Všechna muzika je uložená v našich mozcích a jsme připraveni. Slibuji." Přísahala Hannah.

"Dobře, no svatba je za dva dny, takže si zabalte tašky. Jako první věc, ráno odlétáme. Zítra odpoledne se setkáme s Ashley, ale Spencer o tomhle nic neví, takže pokud ji uvidíte, prosím, nepřibližujte se k ní." Zdůraznila jsem. Moje sestra se setkala s kapelou několikrát a já nechci, aby měla podezření, pokud někoho z nich objeví.

"Pozvala nás na svou svatbu, šéfko. Jsem si jistá, že jí to nedojde." Seth mě plácla po zadku a mrkla.

Aha. Pravda.

"A ty mi říkáš, abych se přestala stresovat." Zašeptala mi do ucha Sammy a smála se. "Bude to v pohodě, Alexis. Máš pravdu, jsou připraveni, a tak můžu podat pozitivní zprávu."

"Vlastně jsem z toho vážně vzrušená. Mám pocit, jako bychom tuhle svatbu plánovaly od jejich sedmnáctin." Smála jsem se, když samy popadla moji ruku a vydaly jsme se na čerstvý Vancouverský vzduch. "Jsem si jistá, že by se tehdy stejně vdaly tajně."Sammy pokrčila ramny a opřela se o cihlovou zeď. Zamračila se a zavrtěla hlavou, když jsem zamumlala, "vlastně jsem překvapená, že to neudělaly."

Samantha Taylorová přesunula oči na mě a spojila naše ruce. "Myslíš," přenesla si mou ruku ke svým rtům, "jako my?"

"Přesně tak." Vydechla jsem s úsměvem, přenesla jsem její rty k mým a jemně a pomalu ji políbila.

"Vím, že jsme se domluvily, že nikomu nic neřekneme, ale jakmile Ash a Spence budou ve svatební blaženosti, tak jim to musíme říct." Řekla Sammy tiše s malým úsměvem. "Myslíš, že budou naštvané?"

"No," nervózně se svámla, "ano. Budou naštvaný, ale jakmile jim řekneme, že pořád plánujeme skutečnou svatbu, tak se přes to dostanou." Přitulila jsem si její teplé tělo k sobě. "Navíc, jakmile bude venku, že jsme svoji, tak to bude ve všech bulvárech a teď? Si chci jen užít klidný manželský život s tebou."

"Já taky" Zašeptala proti mým rtům, zastrčila si ruce do mých předních kapes a pošilhávala na mě svými doutnajícíma modrýma očima. "Chceš jít domů?"

"Prosím." V podstatě jsem zakňučela a běžely jsme zpátky do skladiště, abychom pomohly kapele zbalit věci tak rychle, jak jen je možné.

Samantha mě požádala o ruku více než před měsícem, a když jsem řekla ano, tak jsem nemyslela, že myslí právě hned. Nikdo kromě Lii a jejího snoubence, RJ, protože jsme potřebovaly svědky,to nevěděl. Bojovala jsem s tím, nikomu v naší rodině to neříct, protože jsem měla strach, že budu obviněna, že zase držím velké tajemství. Pak jsem si uvědomila, že to bylo moje tajemství, talže to rozhodnutí bylo mnohem snadnější.

Jo, Spencer a Ashley budou naštvané, nejspíš i Lucas a Dylan, ale Samantha Taylorová teď byla oficiálně mojí manželkou a proto jsem neměla žádné výčitky z rozhodnutí, které jsem udělala.

"Pojďme domů, superhvězdo." Zamumlala mi hluboce do ucha a táhla mě od zamčeného skladiště.

122 – Odpočítávání do svatby

"Kdo kupuje šaty dne před svoují svatbou?" Řekla podrážděně Kyla, když se zuřivě prohrabovala obchodem se svatebními potřebami. "Uvědomuješ si, že se zítra vdáváš, že jo, Spencer? Zítra! Myslíš, že si dokážeš najít něco, co se ti bude líbit a co ti dokonale padne, aniž by bylo potřeba něco zabrat? Myslíš?"

Smála bych se jí do obličeje, ale už tak zneklidnující bylo sledovat, jak vyšiluje, takže jsem se nedokázala smát. Místo toho jsem ji popadla za ramena a lehce s ní zatřásla. "Kylo, vykašli se sakra na to, jasný?" Sladce jsem se usmála. "Ty a Ashley máte jediný štěstí, že půjdu do šatů." Udělala jsem obličej, protože vážně šaty nenosím, ale slíbila jsem Ashley, že si jedny vezmu a skutečnost, že ji to udělá štěstnou, mě dělá také štastnou.

"Soustřeď se, Spencer. Od ledna Ashley říkám, že ti musíme sehnat šaty, které ti padnou, měsíc nebo dva předem. Poslechla by mě? Ne. Podělaná nezlomná Daviesovic krev." Kyla pohodila rukama do vzduchu, když jsem se v podstatě začala smát nahlas. "Co? Proč se směješ?"

"Protože mám pocit, že tohle je ta poslední věc na Ashleyině seznamu, co musí udělat a vím, že ty jsi ta, co jí s veškerým tajným plánováním pomáhá, takže se to ani nepokoušej popřít." Ukázala jsem na ni ukazováčkem a prohlížela jsem si další stojan se šaty.

"To neznamená, že bys měla chvátat se sháněním šatů, které ti padnou, Spencer!" Ta bruneta obrátila oči v sloup a zuřila.

"Jsou to jen šaty. Vezmu si je jen na jeden den a pak už ne." Pokrčila jsem rameny.

"Uh. Jsi neuvěřitelná." Kyla zavrtěla hlavou a pak se rozezněla zvonkohra na dveřích obchodu a zešiřoka se usmála. "Carmen! Zvládla jsi to!

"Jak jinak." Smála se Carmen a přehodila přese mě ruce a otočila mě kolem dokola. "Jako bych propásla, jak moje holka zkouší celý den, zatímco je mizerzně, šaty." Uchechtla se, postavila mě a prohlížla si mě od hlavy až k patě. "Jsi si jistá, že nechceš, abych tě otočila, než budeš napořád vdaná?"

"Sni dál." Smála jsem se a přitáhla si ji do dalšího objetí. Neviděla jsem ji mesíce a chyběla mi. "Chyběla jsi mi." Zašeptala jsem jí do krku.

"Taky jsi mi chyběla." Odtáhla se. "Nemůžu uvěřit, že se zítra vážně budeš vdávat. Chci říct, že to nejspíš už vypadá, jako že jste vy dvě vdané, když máte tři děti a tak."

"Spencer si ani neuvědomuje, jak velký je tenhle den pro jejich přátelství s Ashley." Moje nejlepší kamarádka z děství zavrtěla nesouhlasně hlavou.

"Víš jaká jsem byla před velkými svatbami.

"Víš, jak jsem na tom byla s velkými svatbami. Byla bych šťastná za malý obřad s blízkými přáteli a příbuznými." Pokrčila jsem rameny a zkoumala jsem jednoduché šaty, prsty jsem vláčela vzhůru po jejich hebkosti.

"Co tě přimělo si myslet, že to nebude malý obřad?" Zastavila mě Kyla a s rukama v bocích na mě zírala.

Zvedla jsem obočí a pak jsem se zatočila místností s rozevřenou náručí. "Nebyla bych v tomhle obchodě s maškarádou, kdyby to bylo něco malého. Řekni mi, že se pletu." Vyzvala jsem ji.

Ohledně mé vlastní svatby jsem naprosto tápala. Již dávno jsem vložila svou důvěru do Ashley, takže jsem si nedělala starosti, ale uklidňovalo to mé našponované nervy ze dne, který nám dýchá na krk.

"Kylo, neopovažuj se říct ani slovo." Zasyčela Carmen, nevinně se na mě usmála a z věšáku vybrala šaty, které jsem pozorovala.

Zamrkala jsem. "Ty víš, co přinese zítřak?!" Prakticky jsem na Carmen zakřičela a ona to odbyla, jako by to nebylo nic velkýho.

"Hm, ano... jsem na svatební oslavě." Carmen mě bouchla bokem do mého a mrkla. "Teď ti pojďme najít šaty, abychom odsud mohly vypadnout."

"Jsi mojí čestnou družičkou?" Zeptala jsem se, vážně zvláštní. Nelhala jsem, když jsem řekla, že co se týče plánování mé vlastní svatby, naprosto tápu.

"Ani náhodou." Odfrkla si Kyla. "Na to místo jsem si už udělala nárok. Carmen bude stát vedle mě jako družička."

"Ani jsi jí neuspořádala rozlučku se svobodou." Zamumlala Carmen a pokrčila na mě rameny. "Nevzala bych tě do nej gay klubu a strip klubu a Spencer, ty bys mi za to moc nepoděkovala. Ale né, slečna Sluníčková to musela přebrat a neudělala ani hovno."

"Počkat, kdo je Ashleyin svědek?" Zeptala jsem se trochu v obavách z odpovědi.

"Aiden." Uculila se Kyla a poplácala mě po hlavě. "Neboj, Ashley si už ujasnila, že nechce večírek nebo striptérky nebo cokoliv jiného a já řekla Aidenovi, že by byl rozvedený, kdyby šel proti tvým přáním."

"Kde je teď mimochodem Ashley?" Zeptala jsem se, zkontrolovala si hodinky a uvědomila si, že byl téměř čas oběda. "Možná by se k nám mohla přidat, až tady skončíme?"

"Nemůže." Řekly Carmen a Kyla zároveň. "Dneska nemá čas, Spence. Ačkoliv ji uvidíš večer."

Obrátila jsem oči v sloup a zavrtěla hlavou. "Jsem překvapená, že nás nedržíš do svatební noci odděleně."

"Přemýšlely jsme o tom, ale pak nám Lucas vyhrožovala a to nahání hrůzu, když vytáhne to chování Carlinovské mrchy." Carmen se otřásla a její šedé oči se rošířily jako talíře. "Mimochodem je příliš mladá na to, aby byla zasvěcena do takových věcí."

"Amen." Kyla se pomodlila rukama ve vzduchu. "Můžeme teď přestat tlachat a začít zkoušet nějaké šaty?"

Usmála jsem se nad svými nejelpšími kamarádkami a příkývla jsem.

Brzy budu vdaná a némohla jsem se dočkat. I když jsem zkoušela víc než tucet šatů, aby padly.

Alex přede mnou mávla rukou a já se zamrkáním ustoupila. "Jsi v pohodě, Ash?" Vypadala znepokojeně.

"Ano, promiň. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme tady. Chci říct, že jsem tu a zítra si budu brát Spencer za svou ženu." Usmála jsem se a letmo jsem se porozhlédla po Alexině prázdném domě. "Všechno se to zdá být tak neskutečné. Loni touhle dobou jsem vzala svůj život opět do svých rukou a teď? Mám všechno."

"Zaslouží si to." Zubila se Alex a mnula mi rameno. "Vypadáš trochu bledě. Nemáš zaječí úmysly?" V

"Ne." Smála jsem se projela jsem si rukou vlasy. "Jsem unavená a vzrušená a nevím. průběhu dvou měsíců si touhle svatbou procházíme společně, bez Spencer, kterou bych do toho mohla zasvětit a dělám si starosti, že se jít o nebude líbit."

Alex vyštěkla smíchy a opřela se o opěradlo gauče. "Děláš si ze mě srandu? Zblázní se. Tahle svatba se stane jednou z těch tvůrčích a srdečnou svatbou v historii."

"Myslíš?" Zeptala jsem se a nervózně se kousla do rtu. Tolik myšlenek a je na čase najít dokonalé místo, vzhledem k tomu, že je polovina srpna a venku je pekelný vedro.

"Ano. Myslím." Vřele se usmála a vtáhla si mě do objetí. "Strávily jsme měsíce tím, aby bylo všechno dokonalé a já vím, že až si zítra vy dvě řeknete ano, tak to bude stát za to."

"To doufám." Usmála jsem se a otočila se, když se otevřely vchodové dveře. Vešla Samantha se čtyřmi ženami vlecousí se za ní. "Zdravím, dámy."

"Ahoj, Ash." Objala mě Sammy a pak jsem padla do Alexina vřelého objetí. "Přivedla jsem kapelu. Chtějí si prohlídnout, kde budou přes noc."

"Jsi vzrušená?" Zeptala se mě Lia a svazovala si své dlouhé tmavé vlasy do culíku.

"Rozhodně." Uculila jsem se. "Máte všechno lidičky nachystaný?"

"Všechno je nachystaný. Zvuková zkouška byla provedena více než jednou a teď mám hlad. Vadilo by, kdybychom si objednali pizzu?" Zeptal se Seth a dělal si na gauči pohodlí.

"Jistě, že ne. Je to na mě." Vytáhla jsem svou peněženku a Lie jsem podala kolem dvaceti babek. "Vážně mám radost, že jste se zítra dámy rozhodly hrád. Vím, že to není tak vzrušující, jako dělat ve studiu svou nahrávku, ale slibuji, že až s tohle skončí, tak se Alex ujistí, abyste byli na cestě ke slávě."

"Prosím tě, Ash," pousmála se Lia, "nemám zájem být slavná. Jsem Dělám to kvůli představení a zkušenosti. Dokud bude hrát Cera společně, tak budu šťastná. Jsem si jistá, že mluvím i za holky."

"A tu a tam je možnost si vrznout." Pokrčil rameny Seth a usmál se na Hannah.

"Každopádně ti děkujeme." Uchechtla jsem se. "Uvidíme se lidi zítra."

Alex mě následovala ven a táhla mě za zápěstí. "Ohledně zítřka si z ničeho nedělej starosti, jasný? Slibuju, že se všechno podaří. Musí. Ty a Spencer si zasloužíte, aby to bylo dokonalé."

Přikývla jsem a v táhla si ji do objetí. "Ty a Sam musíte tyhle holky udržet pohromadě."

"Přestaň si dělat starosti. Tohle mám zajištěný. Běž se podívat na holku a svoje dítka a vyspi se na zítřek. Zítra je jen další den, kdy budeš oficiálně vdaná." Mrkla a strkala mě k mému pronajatému vozu. "Zavolej mi, kdybys něco potřebovala."

"Nápodobně, sestřičko." Usmála jsem se na ni a ona se trochu začervenala a odehnala mě.

"Nemůžu se dočkat, až se budu vdávat." Pozvdechla si zasněně Dylan a lžíce z její zmrzliny jí plandala z úst.

"Jsi příliš mladá, abys na tohle myslela!" Hravě do mé sestry strčila máma a ukradla jí trochu zmrzliny.

"Stejně nemůžu uvěřit, že jste se vy dvě zasnoubily v mém věku." Pozvedla Jaiden obočí a nohy táhla přes můj malý klín, když se se škádlivým uculením dívala na mou mámu. "Ve skutečnosti pořád nemůžu uvěřit, že jsem toho částečně součástí."

"A je to tu zase, částečně." Zazubila se máma.

Jaiden se posadila na gauč a mávala nohamap přes okraj, takže mohla být zcela obličejem naproti mně. Její modré oči zajiskřily. "Hej, Luc, věděla jsi, že je běžný přivést na svatbu partnera?"

"Jaiden." Varovala ji z druhé strany pokoje maminka. Hodila mámovský soustředěný pohled, ale já ji ignorovala a stejně tak Jaiden.

"Byla bys mou partnerkou?" Našpulila na mě Jaiden pusu a mě trochu poskočila srdce. Holka mých snů mě právě pozvala.

"Ehm" Vykvíkla jsem a ztěžka jsem polkla. Ruce se mi začaly potit a mohla jsem na sobě cítit pohledy mých rodičů a stejně tak Dylanin škádlivý úšklebek. "Já?"

"Ano, ty." Usmála se sladce Jaiden. "Můžeš být mým komplicem při krádeži svatebního dortu a tancováním do rána. Kdo ví, možná nám mohu propašovat jeden nebo dva drinky."

"Jaiden." Máma byla na řadě s vrtěním hlavy.

"Dělám si legraci!" Obrátila Jaiden oči v sloup a pak mě políbila na spánek. "S tou částí o pití, ale ne s tou částí o rande."

"Dobře." Zašeptala jsem stydlivě a ona nahlas zatleskala.

"Ano! Mám tu nejroztomilejší partnerku, promiňte dámy." Pokrčila na mé rodiče rameny a než vstala, tak si se mnou plácla. "Mohla bych se vrátit na hotel a vyspat se do růžova. Ráno tady budu se svými rodiči jako první, abychom ti pomohly s dětmi a Lucas." Mrkla na mě a šťouchla mě. "Dobrou, moje oblíbená rodinko."

"Lucas, jsi v pohodě?" Zeptala se mě s hlavou nakloněnou na stranu v soustředěném způsobu máma.

"Co si vezmu zítra na sebe," Zeptala jsem se tiše nervózně. Chci říct, Jaiden Wyntersová mě právě pozvala na rande. Jako dvanáctiletá pro ni musím vypadat dobře.

"Ty šaty, co ti vybrala maminka." Zavrtěla máma hlavou. "Promiň, dítko, ale nemáš na výběr, co si zítra vzít na sebe."

"Dobře, šaty. Dokážu zazářit v šatech, ne?" Zeptala jsem se lehce v panice Dylan a ona na mě udělala obličej.

"Nasnášíš šaty, Lukey!"

Porkčila jsem rameny a vyskočila jsem z místa, kde jsem seděla. "To je mi fuk, mám rande!" V podstatě jsem vykřikla a běžela k mámině koupelně.

Ranní slunce zářilo, jak prosívatlo skrze světlé záclony. Cítila jsem, jak se probořila postal a já se pokusila zachumlat hlouběji do svého polštáře.

"Tam ta da dá." Její udýchaný hlas mi zněl do ucha jemně a já se usmála od ucha k uchu, přesto jsem stále měla zabořený obličej do polštáře. "Hupky dupky z postele, moje krásná brzy manželko."

Lehce jsem se protáhla, a pak se otočila čelem k jejímu zářivému úsměvu a tmavým kouřově hnědým očím. "Brý ráno." Zamumlala jsem proti jejím jemným nedočkavým rtům. Když se odtáhla a uvelebila si přitisknutá ke mně, tak jsem spokojeně vzdychla. "Mám strach zeptat se, kolik je hodin."

"Není tak pozdě. Všichni už jsou vzhůru a děti dole jedí se svými rodiči snídani. Tvůj táta udělal své proslulé jahodové palačinky." Ashley mi políbila konečky prstů a pak bradu a rty až k nosu a očním víčkům. Odtáhla se s nakrabaceným nosíkem, "Jsi z dneška nervózní?"

Zamrkala jsem na ni, smála se a zavrtěla hlavou. "Děláš si ze mě legraci? Beru si tu nejvíc sexy na kytaru hrající mámu na světě. Jsem velmi povrchní, jestli sis toho nevšimla. Takže to, že si tě beru, je tak trochu výhra v loterii." Ušklíbla jsem se a ona se uchechtla a pak mě lechtala.

"Myslím to vážně!" Zabručela hravě a hodila mi nohu přes hrudník, aby si na mě rozkročmo sedla.

Uklidnila jsem se a zandala jsem pramínek jejích vlnitých vlasů za ucho. "Ne." Zašeptala jsem vyrovnaně. "Na tenhle den jsem čekala od svých sedmnácti, Ashley. Jsem děsně natěšená, že to bude oficiální a že budu paní Spencer Daviesová."

Ashley radostně vypískla, a pak mě pevně objala přimáčkla mě mezi její úžasné tělo a matraci. "Strašně moc tě miluju, Carlinová."

"Nápodobně, beruško." Políbila jsem ji, převrátila ji a civěla na ni dolů se škádlivým zábleskem. "Takže děcka jsou dole, což znamená, že koupelna je bez vyrušování volná. Máš zájem si dát se mnou sprchu?"

Ashgley se vykroutila z pod mého těla, popadla mě za ruku a táhla mě ke koupelně.

Chystala jsem si manželský život zamilovat.

123 – Ty mi za to stojíš

To ráno se zdálo být rozmazané. Všechen ten spěch a shon mezi oblékáním dětí, líčením, účesy na svatební hostinu a ujišťování se, že je vše včas. Nebylo to nic víc, než chaotická, přesto barevná čmouha.

Spencer byla s Paulou, Carmen, Kylou a Lucas, aby se u Kyly doma nachystala. Arthur, Aiden a Anton si vzali do péče Matthewa, aby mu pomohli dát nosič prstýnků na oblek. Dylan a Cailyn si škemraly, aby mohly jít s Alex a Sammy, když se šly ujistit, zda je kapela, Cera, nachystaná ap řipravená hrát. Slíbila jsem Alex, že dodržím harmonogram a nebudu holky krmit žádným cukrem. Cailyn podědila Aidenovu čokoládovou závislost a cukrem nabité dítě není nic, co bychom v tuhle chvíli chtěli mít v rukou. Až skončí svatba, tak jí dám všechnu čokoládu na světě.

Prozatím jsem se musela soustředit na svatbu, svatbu, která konala za pár hodin.

Uvnitř jsem byla nadšená a nedokázala jsem setřít úsměv z tváře.

"Vypadáš nádherně." Přistoupila za mě teta Gréta a zatahala mým šedým pruhovaným sakem, upravujíc mi límeček. "Tvoji rodiče ze shora pravděpodobně roní krokodýlí slzy. Jejich holčička si bere jedinou osobu, kterou kdy schválili." Uchechtla se s doznívajícím smíchem.

Polkla jsem knedlík v krku a rozmazala jsem si makeup. "Budu brečet, přestaň." Usmála jsem se, abych jí ukázala, že to myslím vážně jen napůl.

"No, to je pravda, moje neteřinko. Tvoji rodiče kvůli tobě běsnili, i když sis myslela, že se o tebe nezajímají. Jediné, co chtěli, bylo, to nejlepší pro tebe, ať to bylo cokoliv ohledně tvé školy nebo životní lásky. Poznamenali, jak ses zdála být nešťastná, když jste se ty a Spencer na střední rozešly." Teta Gréta mi upravila kravatu, a pak mě poplácala po ramenech, než si mě vtáhla do objetí. "Pro mě budeš vždycky dcerou. Vím, že je nemohu nahradit, ale tvůj strýc Vic a já tady vždycky pro tebe a tvou krásnou rodinu budeme."

Téměr jsem brečela a věděla jsem, že jsem si poničila makeup, ale stálo to zato. Stěží jsem měla možnost truchlit se svou rodinou nad tregédií, co se stala mým rodičům. V tu chvíli, obalená náručí tety Gréty, sestrou mého táty, to bylo, jako to poslední, co jsem potřebovala, abych skutečně pochopila, co se stalo, a abych šla dál.

Chystala jsem si vzít lásku svého života, svou nejlepší kamarádku. Měla jsem tři krásné děti. Dvě, ne jednu, ale dvě kariéry, které jsem dělala ráda a velkou rodinou, která nás zahrnovala větší láskou, než by si kdo někdy představil.

Mí rodiče by byli pyšní a radostí by skákali, když by věděli, že jsem si nakonec za tím šla a získala tu holku.

"Ach, Ashley, vypadáš naprosto nádherně." Přišla do místnosti strýček Vic, dal si ruku na srdce a v očích měl krokodýlí slzy. "Uněměl jsem."

"Strýčku Vicu, přiměješ mě znovu brečet a já si už potřebuji předělat makeup." Skrze smích jsem popotáhla, když mě objal a políbil na vršek hlavy.

"Jsem na tebe hrdý." Zašeptal a držel mě pevněji, a pak mě nechal jít a ještě jednou se na mě podíval. "Nyní, je tady auto, takže tě pojďme dostat k tvé nádherné Spencer a vdát tě." Mrknul na mě, a pak na tetu Grétu.

"Jsi na to připravená?" Škádlila mě teta Gréta a já přikývla.

"Celý svůj život, jsem nebyla na nic tak připravená jako na to, vzít si tuhle ženu."

"Dobře." Ustoupila z cesty, takže Liz, vizážistka, kterou Kyla vyžadovala, mi provedla úpravy s obličejem.

Než mi to došlo, tak auto zastavilo na místě, které jsem pečlivě vybrala. Měla jsem nějaké nitky, abych to místo zarezervovala, ale jakmile jsem vypustila jméno Spencer Carlinová, tak jsem byla pozlacená.

Vystoupila jsem z limuzíny a okamžitě jsem ucítila vlhké teplo. Nebyla jsem oblečená na horké letní počasí, takže dobrou věcí bylo, že se tak svatba nekonala venku.

Nejprve jsem chtěla plán svatby, aby byůa u jezera. Speciální místo, které v sobě mělo mnoho vzpomínek, které jsem sdílela se Spencer. Čím více jsem o tom přemýšlela, tím více jsem si uvědomovala, že to bylo místo, kde jsem sdílely intimní, romantické chvíle. Na Nový rok jsem ji tu požádala o ruku, takže jsem si myslela, že zvolit tohle místo bylo bezpečné.

Nemohla jsem stáhnout svatbu do kostela, protože se nám to vůbec nezdálo. Muslea jsem uváženě rozhodovat, aby to něco skutečně znamenalo a jak jsem zírala na to místo, co jsem vybrala, tak jsem si uvědomila, že to nemohlo potenciálně vymazat všechny špatné a bolestivé věci, které jsem řekla Spencer těsně před maturitou.

Chtěla jsem, aby byl tenhle den pro nás pro obě zvláštní, ale více pro ni. Zasloužila si svatbu svých snů, i když zpočátku ve svatbu nevěřila.

"Zvládáš to?" Postavil se přede mě Aiden a objal mě paží kolem ramen.

"Jo," vydechla jsem, "zvládám."

"Vypadáš tak nádherně, mami." Vydechla v úžasu Lucas, když jsem vystoupila z domu.

Moje máma měla v očích slzy a Kyla v souhlas přikývla. Carmen tam stála se spadlou bradou. "Carm, zavři pusu." Uchechtla jsem se, a ona se pak skutečně začervenala.

"Ashley má zpekla štěstí." Carmen mě popadla za ruku a musela mě otočila kolem dokola. "Myslím to vážě, skutečně má." Pousmála se.

"Vím, že to myslíš vážně a děkuji." Sdílela s ní úsměv, než se podívala na Lucas. "A nikdo nevypadá krásněji než ty, Luc." Opravdu trochu zčervenala, ale později tvrdila, že to bylo ze sluníčka.

Kyla zatleskala a na podpadkách poskočila, a pak upravila své černé jednoduché šaty. "Musíme se dostat na -au! Carmen!" Mnula si bok, kde ji Carmen šťouchla loktem a nevinně se na mě smála.

"Místo, to místo, kde se budete brát." Dokončila Carmen Kylyinu větu, a pak spráskla ruce a lákala mou druhou část svatby do limuzíny.

"Kam to jedeme?" Zeptala jsem se mámy, která pokrčila rameny a přehlížela mě, abych se podívala na všechny ty super předměty v autě. "Lucas?" Udělala jsem na ni štěněčí oči, ale ona zavrtěla hlavou. Stejně by mi nic neřekla.

"Uklidni se, v mžiku tam budeme." Mávla Kyla nonšalantně rukou a usmála se na Carmen, držela ji za ruku. Sledovala jsem, jak Carmen hrabe v kabelce a vytahuje hebký kus oblečení. "Teď se nehýbej."

"Cože? Vážně?" Zlostně jsem na ni hleděla a kroutila hlavou. "V žádným případě mě nezavážeš oči."

"Mami." Lucas na mě zvedla obočí. "Maminka se s tímhle překonává a pokud budeš vědět, kam jedeme, jakmile dáme znamení, tak to bude nazmar."

Zamrkala jsem na svou dceru. "Nazmar? Kde ses to vůbec naučila?"

"Jak jsem ti říkala, Jai mě nutí dělat domácí úkoly a při tom mě učí. Takže si to nandej." Řekla Lucas svým rozhodným Carlinovým hlasem.

Rozčilovala jsem se a dovolila jsem Kyla, aby mi dala přes oči černou látku. "Můžeš vidět?"

"Ne-e." Opřela jsem se o sedadlo a urovnala si své saténové šedé šaty.

Snažila jsem se z toho sezení poslepu udělat hru, hádala jsem, kam jedeme. Vyrůstala jsem v Midtownu a mohla bych levou zadní vykřikovat názvy ulic, ale neměla jsem tušení, kam nás řidič veze. Na chvíli jsem začala uvažovat, zda Ashley neudělala obřad u jezera. Pak jsem si uvědomila, co máme na sobě a nedala by Matthewovi černý smoking s dlouhým rukávem a holkám černé šaty v horký letní den, jako byl tento.

Když jsme zahnuly za poslední roh, jsem byla oficiálně zmatená, kde to jsme. Když auto zcela zastavilo a dveře se začaly otevírat, tak jsem cítila nervozitu.

Ne nervozitu zpocených rukou, jen to, zda Ashley měla všechny ty starosti, aby přede mnou udržela velké tajemství, muselo to být velké.

Stála jsem na chodníku a poslouchala, jak lidé opouští svá vozidla a děcka si hrajou kolem. "Fajn, jsi připravená?" Slyšela jsem, jak se mě máma ptá a jediné, čeho jsem se zmohla, bylo přikývnout.

Cítila jsem, jak mě Lucas vzala za ruku a jak jsme začaly jít po dlážděném chodníku. Výhýbala jsem se klopýtnutí nebo zakopnutí, a pak jsme zcela zastavily. Slyšela jsem pár šepotů, a pak poplácání po mých zádech. "Uvidíme se uvnitř, Spence." Zamumlala Carmen a plácla mě něženě po zadku, a pak jsem ucítila, že jsem zůstala sama.

Nebyla jsem si jistá, zda mám jít vpřed nebo čekat. Zrovna když jsem se rozhodla udělat další krok vpřed, vjela mi okolo pasu ruka a na ucho se mi přitiskly rty. "Pozor, kam šlapeš, krásko."

"Ashley." Vydechla jsem a snažila se si stáhnout pásku kolem očí, ale zarazila mě.

"Ještě ne." Zašeptala a posunula mě, takže jsem byla čelemk ní. Uchopila do dlaní můj obličej a hrozně jemně mě políbila, že jsem si myslela, že se naše rty spojily a roztály. "Miluji tě, Spencer Dylan Carlinová."

"Také tě miluji." Její hlas se změnil v šepot a já ji zatahala za klopy saka a ještě jednou políbila.

"Vypadáš ohromně. Ohromně." Ashley přesunula ruce dolů k mému pasu, aby mě sevřela za boky. "Už tě nikdy znovu nenechám odejít."

"To bys neměla." Přejela jsem jí rukama dolů po pažích, a pak jsem se zhluboka nadechla. "Takže se bereme tady nebo...?"

Ashley se smála a vzala mě za ruce. "Hodně jsem o tomhle přemýšlela, Spence. Prošla jsem si pro a proti a nemohla jsem nevyužít příležitosti spojit naše životy do tohohle místa, poněvadž pro nás too drží tolik." Cítila jsem stisknutí jejích rukou a hluboké nadechnutí. "Vážně, vážně doufám, že se ti líbí výběr, který jsem udělala." Dala mi prsty na rty, když jsem se chystala něco říct a krátce mě políbila.

Ashley mi pomohla vyjít čtyři schody a otevřela mi dveře. Pak mě praštil pach jako tuna cihel. Mé mysly vnímaly vůni studeného vzduchu a já lehce zavzlykala. Poté jsem ucítila její třesousí ce ruce odvazovat pásku z očí a pomalu mě udeřilo světlo.

Několikrát jsem zamrkala, abych se mé oči přizpůsobily, ale když jsem konečně zaostřila, uviděla jsem pruhy, kterými Ashley musela projít. Předsíň byla plná šedých, černých a bílých praporků s banerem nesoucí nápis: Hodně štěstí, Carlinová-Daviesová.

"Ash." Vydechla jsem, a pak byl můj zrak znovu rozmazaný, když každá vzpomínka, kterou jsem na tomto místě sdílely, přispěchala ke mně. Byla jsem jako v pohádkové knížce, která se stala v mé hlavě skutečností.

Jakmile jsme byly uvnitř zimního stadionu, tak mě Ashley znovu políbila. "Uvidíme se tam, Carlinová." Mrkla a sešla betonové schody k ledu. Málem jsem zaškobrtla, když jsem si všimly černého koberce, který pokrýval půlku ledové plochy a schody byly připravené pro hosty, aby si na ně sedli. Svatební hostina měla stoupačky, na kterých se mohlo stát a místo plné svíček. Svíčky rozmístěné přesně tak, jak jsem je měla já, když jsem tenkrát na střední překvapila na Valentýnskou večeři Ashley.

Stěží jsem si všimla mého táty, jak ke mně přistupuje a dává si mou ruku do jeho rámě. "Na tenhle den jsem čekal od tvých sedmnácti. Dovoli mi, říct ti, že jsem rád, že sis nevzala Aidena."

Tiše jsem se smála a přitáhla si ho blíž. "Já taky."

Hudba začala hrát a já byla vedená dolů po schodech až dolů. Na všech sedadlech, která byla připravená, někdo seděl. Všichni vstali a já polkla, když jsem si uvědomila, že se na mě všichni dívají. Člověk by si myslel, že jsem díky své dřívější kariéře byla na pozornost zvyklá, ale tohle bylo jiné. Byla jsem středem pozornosti a lidé brečeli a popotahovali a o některých jsem neměla tušení, co jsou zač. Někteří měli kameru, takže jsem věděla, že byli jakým si druhem tisku.

Pořád jsem nemohla uvěřit, že Ashley vytáhla tohle. Každý centimetr toho místa byl ozdoben a důkladně promyšlené.

S každým krokem se mi hlavou míchala vzpomínka za vzpomínkou. Jak se se mnou Ashley poprvé setkala s kávou v ruce. Zápasy, na které ji taha Alex, a pak ta, kdy mě uvěznila ve sprše. Tyhle druhy vzpomínek mě přiměly k úsměvu a hleděla jsem vpřed, abych viděla Ashley zírající za sebe na mě si vědoucím úsměvem patřící jen jí.

Všechno se zdálo být jako ve zpomaleném záběru. Noha se mi pohybovala plynule, ale nějak jsem pořád nemohla zpracovat zkušenost, že jsem si brala Ashley. Zvuky tichého zajíkání se, slz štěstí a zaostřující kamera do posvěcených zvuků. Můj zrak byl uvězněn a Ashley byla jeho středem pozornosti.

Ještě jeden krok a budu stát vepředu. Můj táta se sklonil a políbil mě na čelo, a pak totéž udělal totéž Ashley. Obě jsme měly v očích slzy. Ovědomovaly jsme si, jaký to byl okamžik.

Bylo to všechno.

Lucas mi stiskla ruku, Dylan na mě z místa vedle Aidena mrkla a konečně jsem ucítila Ashleyinu ruku vklouznout do mé. Něžně ji políbila a otočila nás čelem k reverendce Hillové. Byla blízkou přítelkyní obou mých rodičů a Dennisonových a byla poctěna, když ji Ashley požádala, jestli by nás oddala.

"Jste na to holky připravené?" Zašeptala s úsměvem reverendka Hillová a vzala nás obě za ruce.

"Od našich sedmnáctin." Odpověděly jsme obě zároveň, a pak jsme si od všech vysloužily uchechtnutí.

"Pojďme vás dvě oddat." Mrkla, ustoupila a odkašlala si. "Rodino a přátelé, dnes jsme se zde sešli, abychom sdíleli s Ashley Avery Daviesovou a Spencer Dylan Carlinovou velmi významnou chvíli v jejich životě. Prošly si zkouškou a chybou, přesto k sobě našly cestu zpět. Sdílely spolu spoustu prvních vzpomínek a mají celý život na to, aby sdílely a vytvořily mnoho dalších. Láska, jako jejich, je vzácná a osobně věřím, že dá hodně trpělivosti, aby vše fungovalo. S jejich rodinkou - krásnými dětmi a štěstím, nepochybuji, že jsou připraveny jít dál a nikdy se neohlédnout zpět."

Ashley přikývla a uniklo jí lehké uchechtnutí, než vzala mou ruku a stiskla ji.

"Jestli zná někdo skutečnosti, proč by se Ashley a Spencer neměly vzít, ať to řekne teď, nebo ať mlčí navždy." Reverendka Hillová se na krátkou chvíli zastavila, a pak hřejícím úsměvem pokračovala.

Zírala jsem do nekonečného bazénu modravě šedých očí. Z jejíh úsměvu jsem tála a věděla jsem, že jsem se do Spencer nepřestala zamilovávat. Bylo možné přestat se zamilovávat a já to nikdy nechtěla.

Taťka C a strýček Vic nás právě dali stranou a teď se reverendka Hillová vrátila k řeči a čtení toho, co vybrala. Nejspíš bylo špatné, že jsem ji nepatrně přestala vnímat, ale nemohla jsem si pomoci, ale prožívala jsem sledování Spencer, jak schází dolů uličkou znovu a znovu.

"Ashley," usmála se Spencer a já si uvědomila, že bylo na čase říct naše sliby. Stiskla mou ruku, kousla se do rtu a pak zvedla obočí. "Ty první." Zašeptala a první řada se zasmála mému tupému výrazu.

Tiše jsem zamumlala, a pak jsem si olízla rty a vzpřímila se. Vzala jsem obě její ruce do svých a pousmála jsem se. "Co mohu o tomto dni říci? Doposud to bylo magické a víc, než jsem si kdy dokázala představit. Udělalas mě celou, Spence. Jsi důvodem mé síly, jsi důvodem, proč jsem se stala tou osobou, kterou jsem dnes. Od prvního dne, co jsme se potkaly, jsi mě toho naučila tolik. Cítila jsem se tak silná a tak rychlá, že jsem nikdy neměla možnost se dohnat. To všechno s tebou bylo jako lusknutí. Miluji tě víc, než si myslíš a nemohu uvěřit, že jsme tu." Sledovala jsem, jak popotáhla a otřela si slzy z očí. "Ve svém životě jsem udělala spoustu chyb a té s tebou jsem litovala. Nechala jsem tě jít a přeji si, abycho to poprvé neudělala, ale zároveň jsem vděčná, že jsem to udělala. Měla jsem čas dospět a vážit si lásky, kterou jsme tehdy měly a kterou máme nyní. Jsme na stejné stránce a já jsem teď moc šťastná. I přísahám, slibuji, že tě budu činit šťastnou, že tě budu chránit a milovat po zbytek našich životů. Slibuji, že dostaneš vše, co chceš. Ty mi za to stojíš, Carlinová, jsi jediná." Dokončila jsem s lehce lámajícím se hlasem.

Spencer vzala kapesník, co nám Lucas nabídla a vděčně se na ni usmála. Zavrtěla hlavou a než se uchcechtla, tak si otřela oči. "Chyběla ti moje řasenka, blázne."

Smála jsem se, pevněji jsem stiskla její ruku a rostla jsem netrpělivostí, že ji ještě nemohu políbit.

Spencer se nadechovala a vydechovala pomalu, a pak zamrkala a třásla se jí ruka. Uklidňovala se, než se na mě podívala. "Jsi vše, co jsem kdy chtěla, Ash. Mám tě. O třináct let později a pořád jsem ta sedmnáctiletá , co je zamilovaná do sestřenice svého přítele. Dostala jsi mě. Říkali, že je nemožné být takhle mladá a najít toho pravého. No, dokázaly jsme jim, že se mýlili. Měly jsme krušné časy, ale nakonec jsme si našly cestu zpět jedna k druhé a ten plamen, který jsme měli na začátku jen vrostl a zesílel. Všem slibuji, že se o tebe postarám. Přísahám, že od téhle chvíle budu tvou silou, tvým srdcem, tvým vším. Miluji tě, Ashley a nemohu se dočkat, až spolu tuhle kapitolu začneme společně."

Bylo bezpečné říci, že jsme obě na konci přísahy brečely. Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že jsme nebyli jediní. Mamka C smrkala do ubrousku a obličej tety Gréty byl červený od všech těch slz. Taťka C si odkašlal ve snaze, aby nevypadal jako na pokraji slz a strýček Vic prohrál svůj boj, když si všimnul, že se na něj dívám. Byla jsem šťastná, že všichni plakali štěstím.

Jak by nemohli být štastní, když jsem uprostřed svatby s úžasnou ženou, jako je Spencer?

Sklonila jsem se k Matthewovi, když se k nám blížil s prstýnky a dala jsem mu pusu na čelo. "Vypadáš dobře, malý muži." Usmála jsem se na něho a jeho velké zelené oči zamrkaly, a pak zazářil bezzubým úsměvem.

Spencer té příležitosti využila a políbila ho na tvář, když vzala prstýnek a sevřela ho ve své ruce. Matthew tam před námi stál na špičkách, takže mohl vidět, jak si navlékáme prsteny. Každý si musel pomyslet, že to bylo rozkošné, protože stadion byl naplněn "áh".

Sdílely jsme tichou chvilku, zatímco jsme si roztřeseně měnily prstýnky a já stěžka polkla, protože ta chvíle byla o přítomnosti. Ta chvíle, kdy se všechno stal zpečetěné a oficiální:

"Z moci mi svěřené vás teď prohlašuji za paní Ashley a Spencer Davies." Všichni začali jásat tak nahlas, že si musela reverendka Hillová stoupnout na stupínek a zaječet tak nahlas, jak jen mohla, "nyní můžete políbit nevěstu!"

Uchopila jsem Spencřin obličej a jen chvíli se na ni dívala, než jsem sklonila hlavu a zmocnila se jejích rtu v krátkém vášnivém polibku.

Byla jsem vdaná.

Konečně jsem byla vdaná tu ženu, která mě přiměla chtít být lepší osobou.

"Udělaly jsme to." Zvolala radostně Spencer, a pak si mě přitáhla k dalšímu vášnivému polibku. Vtáhla mě a stadion byl naplněn ozvěnou jásotu a hvízdání. Přivedla mě zpátky a objala mě.

"Udělaly jsme to." Zašeptala jsem jí do krku, zavřela jsem oči a tenhle okamžik jsem si vryla do svých vzpomínek.

124 – Právě opouštíte Midtown

Hudba zněla vzduchem, když nad námi ztěžka zamrkaly hvězdy. Letní vzduch byl večer teplý, ale ne tak nepříjemně. Ashley a já jsme musely jít převléci se do vhodného oblečení na oslavu a teď se vychloubala svými břišáky v krátkém tričku a bokových džínách.

Sledovala jsem ji přes provizorní taneční parket. Oslavovali jsme ve velkém parku za stadionem. Aiden měl pár kamarádů, co mu pomohli postavit velký stan, který pronajali a samozřejmě se můj táta musel ujistit, že máme všechna povolení ke svatebnímu banketu, ale jakmile to nebylo držené vládou, tak jsme do toho mohly jít.

Klábosila s kapelou, když si dávali krátkou přestávku. Vypadala naprosto nadšeně a já si nemohla pomoci, ale usmála jsem se a z dálky jsem ji obdivovala.

"Víš, že na ni nemusíš zírat. Je tvojí ženou, tak ji popadni a prostě ji kurva polib." Přistoupila ke mě s paží omotanou kolem mých ramen.

"Políbím. Jen se v tuhle chvíli kochám." Usmála jsem se a lehce naklonila hlavu. "Podívej se na ni, Carm, tak spokojeně si povídá s kapelou. Patří k hudbě. Přeju si, aby vazala Alexinu nabídku a pracovala ve studiu s umělci."

Vsadím se, že by to udělala, ale miluje to tam, kde jsi ty, Spence. Vy dvě máte život v Kenoře a nemyslím si, že se toho chce v brzké době vzdát. Navíc se zdá si opravdu užívá být učitelkou hudby." Pokrčila Carmen Rameny. "Beztak nedělá obojí?"

"Dělá více rezervování a papírování. Věci, které může vzít na chvíli skutečně domů. Je jen pár chvil, kdy musí odletět, ale nanejvíš den dva cestuje." Usmála jsem se, když Ashley zaklonila hlavu ve smíchu nad něčím, co řekla hlavní zpěvačka.

"No, kdybych byla na jejím místě, tak bych tě stejně na tak dlouho neopustila." Mrkla a hravě do mě strčila bokem. "Dělám si srandu. Vím, že jste teď vdané a smím být spoustou věcí, ale rozvracečem rodin mezi to nepatří. Prostě se musíte dostat přes fakt, že jste se mnou propásly šanci." Ušklíbla se Carmen a políbila mě na tvář. "Mám z vás radost, vážně. Vždycky jsem věděla, že ty a Ash, jste pro sebe stvořené."

"Huso." Odstrčila jsem ji, ale držela jsem ji za ruku. "Byla nejlepší kamarádkou, jakou kdy holka může mít, děkuji." Doznala jsem upřímně. "Nemůžu se dočkat tvé svatby."

"Nebudu se vdávat." Zavrtěla Carmen hlavou. "Zabíjí to sexuální apetit."

"To je fuk." SMála jsem se. "Chybí ti chození?"

Carmen využila šance a vrhla pohled na Sammy, která tančila s Matthewem v náruči, když Hannah, Dylan a Cailyn tančili okolo ní. "Je šťastná, tak jako jsem já. Nechystala jsem se zeptat se jí, jestli si mě vezme nebo tak něco," koutkem úst jí zatahal úsměv, "krom toho s tím, jak tahle rodina funguje, by to bylo jako incest. V podstatě je tvojí sestrou a navzdory tomu, jako moc jsem se do tebe zbláznila, jsi moje rodina. Takže hnus."

"Obyčejně by stačilo ne, ale mám tebe. Malá Carmen Mandezová má city, kdo by to byl řekl?" Škádlila jsem ji a ona mě udeřila.

"Běž do prdele." Předstírala raněnou, ale usmála se, když jsem si mnula paži.

"Doufám, že se chováš slušně." Přistoupila k nám Alex a podala mi pití.

"Hádám, že jen tak, jak Carmen dokáže." Pokrčila jsem rameny.

"Tvoje holka vypadá na tanečním parketě vážně sexy, Al." Zavrětla Carmen obočím a mrkla.

"Ano, vypadá." Usmála se Alex zamilovaně. "Tak co si myslíte o Ceře?" Zeptala se mě vzrušeně.

"Jsou vážně dobří, Aly." Konstatovala jsem hrdě a dívala jsem se směrem k pódiu, kde Ashley pomáhala balit. "Měla bych si s nimi jít promluvit." Omluvila jsem se Carmen, ale Alex mě následovala. "Krásné dámy." Blížila jsem se k nim s úměvem a objala jsem Liu. "Lidi, děláte úžasnou práci. Myslím, že tyhle dámy mají štěstí, že vás mají na své obálce."

"Vyděláme jim kurevskou hromadu peněz, to je jisté." Mrknul Seth, šťouchnul Ashley loktem a přimněl ji tím ke smíchu.

"Nemyslím si, že jsem kdy byla tak nervózní při hraní, jako teď." Podotkla Lia. "Nejen v přítomnosti Alex Carlinové, výtečné hudebnice, ale ale kvůli hudební magnátce Ashley Daviesové a zlaté medailistce, Spencer Carlinové. To je šílené."

"Zvykneš si." Usmála se vřele Ashley. "Budeš hrát pro stovky a tisíce, jakmile dáme dohromady tvoje album."

Souhlasně jsem přikývla. "Měla bys na sebe být pyšná."

"Díky, paní D." Usmála se na mě zeširoka Lia a já se lehce z nového jména začervenala.

"Hm, líbí se mi, jak to zní. Paní Daviesová." Mrkla na mě Ashley a pevně si mě k sobě přitáhla.

Mazlila jsem se jí ke krku, a pak jsem se odtáhla. "Mně taky."

"Proč odsud vy dvě nevypadnete a nezatančíte si, oslavujte!" Vystrkala nás Alex směrem k tanečnímu parketu.

Ashley a já jsme vstoupily na taneční parket, právě když Lia začala hrát jemnou rockovou melodii. "Smím poprosit o tenhle tance?" Zeptala se mě se sladkým jemným úsměvem hrajícím si s jejími rty moje manželka.

"Vždycky." Mírně jsem sklonila hlavu a omotala ruce kolem jejího pasu, když jsme se pomalu s muzikou pohupovaly.

"Dámy a pánové, smím vám představit nejroztomilejší a nejdokonalejší pár, Paní Ashley a Spencer Daviesovou!" Promluvila do mikrofonu Alex a dav vybuchnul ve větší jásot. "Nechť spolu žijí dlouho na věky. Vy dvě jste důvodem, proč my všichni věříme v opravdovou lásku. Jsem vděčná a trochu zkažená, že mám oficiálně Ashley součástí naší rodiny. Mám vás moc ráda, dámy. Blahopřeji Vám!"

Přitáhla jsem si Ashley k sobě, když všichni začali znovu a znovu skandovat 'polib ji'. Otřela jsem rty o její a držela je sladce a krátce. Když jsem mírně ustoupila, Ashley měla stála zavřené oči, jako by si ten okamžik vychutnávala. "Nesníš, slibuji." Zašeptala jsem.

"To raději ne, protože pokud se vzbudím a nic z toho nebude skutečné, tak budu hrozně zdrcená." Hrály si s mým zátylkem a prsty mě lehce škádlila na šíji. "Tohle všechno se zdá být tak dokonalé. Mám strach, že to není skutečné."

"Je to skutečné." Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Je to navíc všechno, co jsem si kdy představovala, Ash. Udělala jsi to pro mě. Pro nás. Žádost o ruku, zimní stadion, banket... každičký detail, to všechno ty. Jsem v naprostém úžasu a prostě ti děkuju. Udělala jsi dnešek dokonalým." Něžně jsem ji políbila.

"Zasloužíš si dokonalost." Zamumlala Ashley a její oči zářily láskou. Mohla jsem cítit, jak to z ní vyzařuje a byl to moc nádherný pocit.

"Mámy!" Přiběhla k nám s Matthewem a Dylen těsně v závěsu Lucas. "Nemůžu uvěřit, jak jsou naši rodičové bazvadní!" Máchla pěstí ve vzduchu. "Matthewe, že máme ty nejbezvadnější mámy, viď?"

"Jasně!" Plácnul si s ní a jeho bezzubý úsměv to místo rozjasnil ještě víc.

"No, doufám, že si vždycky budeš myslet, že jsme bezvadné." Mrkla jsem na Lucas a ona obrátila oči v sloup, smála se a objala mě.

"Tak dlouho, doku budu moci hrát hokej, budeme v pohodě!" Zabrblala Luc a stiskla mě pevněji.

"Chceš si zatančit, chlapáku?" Zeptala se Ashley Matthewa, když nadšeně přikývnul. Zvedla ho a umístila ho mezi nás.

Dylan a Lucas popadly jedna druhou a začaly tancovat vedle nás.

"Tohle je dokonalá rodina." Zašeptala jsem, když jsem políbila Matthewovu tvář, což ho přiměro k úšklebku a hlasitému hihňání.

Bylo pozdě a lidé začaly mířit domů. Byla jsem příliš vzrušená, než abych se cítila jako mrtvola, ale podle pohledu na Ashley a Spencer, jsem mohla říct, že byly také připravené to zabalit. Vypadaly tak šťastně a spokojeně, jak spolu pomalu tančily a něco sladkého si šeptaly.

Jaiden byla pořád s Lucas a Antonem u jejich stolu a smáli se Bůh ví čemu. Glen se nabídnul Dylan, Matthewovi, Hannah a Cailyn, že je vezme k mámě a tátovi, takže si mohli zalézt do postele.

Aiden a Kyla byli pohřešovaní, ale nemohli být daleko, protože se Anton, zcela vzhůru, povaloval pořád kolem.

Cera musela sbalit jejich vybavení a poflakovali se u baru, kde bylo pití zdarma, pro pár drinků, než zamíří zpátky ke mně domů, aby padli.

Pár rodinných příslušníků stále navštěvovalo taneční parket, kde byla Carmen mixovala hudbu po zbytek noci, a oslavovalo na taneční a oslavovalo.

"Připravená brzy odejít?" Přišla za mnou Sammy a položila mi ruku na rameno. "Musíme být brzy ráno u tvých rodičů na jejich slavný brunch."

"Hodlám čekat, dokud neodejde Spencer a Ash. Možná budou chtít pomoci s úklidem. "Otočila jsem krk a políbila ji na ruku.

"Ashley zaplatila úklízečům, Alexis." Usmála se na mě Sammy a projely mi prsty vlasy.

"Na to jsem zapomněla." Tiše jsem vzdychla. "Přesto vlastně ještě nejsem připravená odejít. Jestli chceš, tak se můžeme sejít doma."

"Neé, budu držet se svou manželkou po celou noc." Zašeptala nesměle, sjela mi do klína a objala mě rukou kolem ramen. "Přála by sis takovouhle svadbu?"

"Ne." Bez rozmyšlení jsem zavrtěla hlavou. "Udělaly jsme to správně, bylo to pro nás správné. Souhlasíš?" Vzhlédla jsem k ní.

"Ani ne, ne. Nicméně jsem musela lhát a říct, že nemůžu počkat na oslavu se svými přátely a rodinou." Usmála se na mě Sam a zajiskřily jí oči.

"Oslavíme, neboj. Jen jim nech jejich den." Hlavou jsem zagestikulovala k novomanželům. Stále pomalu tancují v jejich vlastním malém světě.

"Vypadají absurdně šťastně, že?" Vzdychla toužebně Sam. "Jsem moc ráda, že jsem byla jejich součástí, když byli mladší."

"Já taky." Usmála jsem se vřele a přejela jsem rukama kolem jejích útlých hýždích dolů k nohám. "Přeci jenom bychom měly jít domů..."

Sam se naklonila a zašeptala mi do ucha, "vlastně jsem pro kapelu zarezervovala na dnešní noc hotel, takže můžeme jít bez vyrušování domů."

"Hm," poplácala jsem ji po nohách, ktakže mohla vstát a pak jsem se postavila a rychle jsem ji líbla. "Nech mě jim říct, že už pro dnešek končíme. Sejdeme se u auta."

"Pospěš!" Smála se Sam, popadla svou kabelku a razila si cestu malým davem přímo k baru, aby řekla Ceře detaily ohledně hotelu.

"Odcházíte tak brzy?" Zeptala se Jaiden, když jsem se zastavila u jejich stolu, abych políbila na vršek hlavy Lucas.

"Je skoro jedna v noci." Smála jsem se a rozcuchala jsem Antonovy vlasy. "Uvidíme se lidi zítra na brunchi."

"Dobrou, teto Alex!" Mávla na mě Lucas a stočila pozornost zpátky k dívce po své levici.

Mladá láska.

Jak jsem se blížila k páru na tanečním parketu, tak jsem si odkašlala, takže věděly, že k nim přicházím. Spencer se na mě podívala s povzbudivím úsměvem jako první. "Odcházíte?"

"Jo, Sam a já jsme utahané." Lhala jsem, ale to nepotřebovala vědět. "Chystáte se vy dvě jít brzy?"

"Ano, v hotelu se mi v pokoji chladí limonáda. Jen chci tuhle noc tady trochu protáhnout." Vysvětlila Ashley se vzrušením.

"Chceš, abych cestou vysadila Lucas u mámy?" Zeptala jsem se.

"Ne-e, její holka si ji bere domů. Odchází jakmile se vrátí Aiden a Kyla z... nevím, kam utekli." Zamračila se Ashley a Spencer udělala obličej.

"Nemyslím si, že to chcete vědět." Odpověděla a obrátila oči v sloup.

"Fajn, tak buďtě zítra na brunchi, jasný,"

"Samozřejmě. Máma a táta by to jinak nechtěli." Smála se Spencer. "Ty a Sammy jeďte domů opatrně."

"Pojedeme." Přikývla jsem.

"Neměla jste některá z vás pití?" Zeptala se Ashley a její oči byly plné obav.

"Nedotkla jsem se ani kapky alkoholu, co jsem měla víno u večeře. To bylo před hodinami." Položila jsem ruku na její rameno a vtáhla si ji do náruče. "Nedělej si starosti, ségra, jsem opatrná."

Jak jsem mířila k vozu, tak jsem si musela spočítat svá vlastní požehnání. Když loni přišlo na Ashley a Spencer, tak jsem byla na černé listině. Kdyby mi nedali tichou procedúru a kdyby se se mnou Tracey nerozešla, tak bych nikdy nenašla cestu tam, kde jsem.

Ta myšlenka osamělosty byla děsivá, protože jsem si nedokázala představit život bez lidí nebo manželky, co bych měla každou noc po boku.

Takže vám děkuji Spashley za to, že jste mi ukázaly cestu a ukázaly mi, že láska může překonat vše, tak dlouho, jak budete nejprve překonávat sebe.

"Páni, tys to zvládla!" Maminka C zařvala z jídelny, kde byl nachystán velký stůl s nespočetným množstvím jídla.

Zčervenala jsem a odložila si kabelku na spodek odpočívadla. "Promiň, že jdeme pozdě."

"To je v pohodě, ačkoliv už všichni jedí. Nemohli jsme počkat." Pkrčila Alex s vědoucím úšklebkem rameny. "Konec konců, branch je jídlo mezi snídaní a obědem, ne oběd mezi večeří."

Spencer na ni lehce zavrčela a poplácala se po břiše. "Mám hlad. Jídlo." Zabručela a než popadla talíř ze stolu, tak mě políbila na tvář. "Vy dvě jste právě vstaly?" Zeptala se Alex a opřela se o schodišťové zábradlí. "Jsou skoro dvě odpoledne!"

"Nemůžu si pomoc, šly jsme spát ani ne před šesti hodinami. Víš jaká je tvoje sestra, ale kurv-" plácla mi Alex ruku před pusu, a pak ukázala k obývacímu pokoji.

Děcka sledujou film a samozřejmě nám Lucas věnuje pozornost. Nakrčila nos na to, co slyšela a pak se na mě uculila a dala mi palec nahoru.

Byla jsem lehce ponížená.

"Od střední jste neztratily ani trochu energie, co?" Malá C si jako by v úžasu téměř sedla.

"Ani píď." Mrkla jsem a vydala jsem se k hromadě jídla. "Tohle by mě mělo na večer doplnit."

"Znovu?" Odfrkla si ta černovlasá žena vedle mě.

"Hej, v dohledné době kvůli škole, co začíná příští týden, nebudeme mít líbánky. Nech mě užít si chvíle, zatímco můžu." Lehce jsem Alex strčila a ona se smála.

Potom, co jsem si naplnila talíř jídlem, jsem šla do kuchyně, kde seděli u kávy všichni dospěláci. "Dobrý odpoledne, Ashley."

"Ahoj, teto Gréto, strýčku Vicu." Usmála jsem se a oba je políbila na tvář, a pak jsem se posadila vedle Spencer.

"Rád vidím, že vy dvě oslavujete běžným způsobem." Mrknul na nás taťka C.

Málem jsem se zakuckala jídlem, zatímco Spencer se vedle mě uchechtla.

"Kde je Kyla a Aiden?" Zeptala jsem se, abych rychle změnila téma.

"Dole s Carmen, Sam a Glenem. Dávají hokejový zápas-" Maminka C taktak odpověděla, a pak se Spencer ze svého místa vytratila a byla dole.

"Některé věci se nikdy nezmění." Zamumlala Alex, obrátila oči v sloup a já se uculila a rozcuchala jí vlasy, když vykvíkla překvapení. "Jak jsem řekla!" Vyštěkla a než šla za mnou do suterénu, tak popadla svůj hrnek s kafem.

S očima mé manželky přilepenými k televizi, zatímco běžel hokejový zápas jsem věděla, že se některé věci nikdy nezmění.

A za to jsem byla moc vděčná.

"Jste si jisté, že jste tu nic nenechaly?" Zeptala jsem se děcek, když stály venku na Alexině příjezdové cestě.

"Jsme si jisté!" Prohlásila hrdě Dlyan, Lucas rovněž přikývla a objala svou sestru kolem ramen.

Otočila jsem se směrem k hlavním dveřím, kde vycházela Spencer, Sammy a Alex a klábosily. "Nechci vás lidi obtěžovat, když musíte být ve Vancouveru." Zaslechla jsem říct Spencer, když se k nám blížily.

"Co se děje?" Zamračila jsem se a vzala Spencřinu ruku do své.

"Říkali, že vezmou děcka na zítřejší brzký let, takže můžeme být o samotě." Pokrčila Spencer rameny a prohrábla prsty Matthewovi tmavé vlny.

"Hele, máme plán, jasný?" Smála se Sammy a podržela nám pár klíčů. "Alex si koupila opravdu pěkný černý mustang z roku 1967."

"Ty krávo, vážně?!" Zvolala jsem a byla si nejasně vědoma toho, že se nastavily tři ruce čekající na svůj dolar.

"Vážně." Culila se zeširoka Alex a vzala si od Sammy klíčky a dala je do Spencřiných rukou. "Chci si ho vzít s sebou do Vancouveru, takže mě zajímalo, jestli mi ho vy dvě nechcete odvézt do Kenory? Nemám na tenhle výlet přes celou zem čas, takže byste mi ho spolehlivě dovezli na pl cesty."

"Alex..." Spencer vytřeštila trochu oči, a pak sevřela klíčky na hrudi.

"Jak jen to bude možné, musím být ve Vancouveru ve studiu, a pak musí kvůli nějakému svému nahrávání na víkend do Seattlu. Prosím?" Alex v podstatě žadonila a já mohla vidět Spencřino odhodlané podrobení.

"A nedělej si starosti o děcka," dodala Sammy, "tak trochu jsem se jich už zeptala na svolení, jestli jim mohu zítra odpoledne dělat v letadle společnost. Ve Winnipegu pronajmu auto a do večera budeš mít svoje dětičky doma. Vezmu si odtamtud následující den mustang a vy lidi můžete jednou pro vždy začít se svou rodinou manželský život."

Stála jsem tam v úžasu a zírala jsem na ten zářící pár.l

"Takže?" Zvedla Alex své dokonalé obočí a dala si ruku v bok.

"No tak, mami, maminko. Vezmi si to bomba auto na otočku napříč Ontariem!" Naléhala na nás Lucas.

Spencer a já jsme se na sebe dívaly, a pak padla do Alexiny náruče a pevně ji stiskla.

Bylo to domluvené. Spencer a já jsme si udělaly výlet napříč Ontariem a musela jsem připustit, že prožít znovu část našich dospívajících let bylo rozhodně fascinující. Vlastně jsem se pokoušela přimět děti sdílet tu zkušenost s námi, ale oni řekli, že někdy příště.

Daly jsme děckám pusu a objaly jsme je, než jsme vyjely z příjezdové cesty. "Mám ho vůbec řídit?" Zeptala jsem se Spencer, když jsem vyjela na hlavní silnici.

"Jestli jsi dobrá." Zlobila mě a dala rádio trochu víc nahlas. "Prozatím se jen opři a odpočívej, miláčku. Zvládám to."

Smála jsem se, lépe jsem si ovelebila na svém sedadle a podívala jsem se z okýnka, sledovala jsem svenérii, která nás míjela. Vzdalovaly jsme se od hranic města a já si všimla každého sloupu městského osvětlení, visely z nich šedé, černé a bílé fáborky. "Co to?" Zašeptala jsem, když jsem se posadila a trochu více se předklonila.

Spencer zpomalila stejně tak zmatená jako já, a pak jsem zcela zastavily přesně před výjezdový nápisem Midtownu. Podívala se na mne se zvednutým obočím, a pak vybuchla radostným smíchem a já v úžasu nad nápisem před námi zakroutila hlavou. Jeho část byla zakryta laminátovým nápisem v černé a šedé.

Právě opouštíte Midtown, doufáme, že jste si užily svůj svatební den!

Spencer se ještě trochu hihňala a projela kolem nápisu a dala mi ruku na koleno, zatímco jsme se opřely o sedadla v tichosti naší lásky.