Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

71 – Jen další telefonát

„Vím, že tohle není to, co jsi chtěla slyšet,“ vzdychla na druhém konci drátu Kyla, „Aiden nevěděl, že mu týden před Vánoci přiletí společnost.“

„Copak ti vadí, že je dobrý v tom, co dělá?“ Uchechtla jsem se, poklepala prsty o stůl a podívala se na hodiny. Bylo těsně po páté hodině a Lucas s Dylan měly ten večer své vánoční vystoupení. Zůstaly ve škole na zkoušku. Obě holky zpívaly a tancovaly v několika vstupech jako 'Santovi' elfové. Od večeře u Ashley a Dylan uběhly dva týdny.

Všechno bylo tak dokonalé. Ashley měla pozdní zkoušku hry na bicí a já učila, takže jsem byla matkou, která vyzvedne své děti ze školy, nakrmí je a pak se vrátí zpět za Ashley do školy, než začne koncert.

„Slib mi, že se nenaštveš, Spence. Cítím se hrozně špatně.“ Mohla jsem říct, že se cítila špatně.

„Slibuju. Lucas se těší, až o Vánocích uvidí Antona a Cailyn, ale není to tak, že bychom nemohly přijet jindy.“ Jako dospělák jsem chápala, jak rychle se mohou plány změnit. Chyběla mi Dennisonova rodina. Dokonce i pan a paní Dennisonovi. „Dylan je natěšená, že uvidí děti. Pořád o nich slýchává.“

Musela jsem Kyle a Aidenovi říct celý příběh o tom, jak k nám, do mé péče, Dylan přišla. Také jsem odhalila, kdo je jejím rodičem. Kyla začala šílet a omdlela. Avšak Aiden o Dylan věděl, ale Ashley ho požádala, aby nikomu nic neříkal o jejím stavu, ve kterém byla, dokud ji nenajde. Očividně si vážila jeho dodržení slibu, protože se nikdy nezmínil, že to Kyle řekl.

Dozvěděla se to ode mě.

„Pořád nemůžu uvěřit, že má Ashley dceru! Vím, že jsi mi to řekla před více než pár měsíci, ale přesto! Opravdu ji chci vidět.“ Vzdychla Kyla. „Ale z fotky, kterou jsi mi poslala, je věrnou kopií svojí matky.“

„Vím. Lamačka dívčích srdcí přes celý její krásný mini-Ashleyovský obličej.“ Usmála jsem se jako pyšná matka.

A také jsem jí byla.

„Také si bude namlouvat ženy stejně jako ona.“ Smála se moje nejlepší kamarádka.

„Pochybuju,“ ušklíbla jsem se, „Dylan je hodně zamilovaná do klučiny jménem Jason, toho roztomilého blonďáka ze třídy.“

„No tak to má po tobě,“ smála se, „v devíti letech ses zamilovala do Troye Minora.“

„Troy měl hedvábné dlouhé vlasy. Jenom jsem žárlila.“ Argumentovala jsem. Kromě toho, jsem děsná lesba. Jsem teplejší než Carmen.“

„Je to vůbec možný?“ Kylyin hlas zněl pobaveně. „Nakonec vzdala dostat se ti do kalhotek?“

Hlasitě jsem se smála. „Prosím tě, Ky, víš, že mě vždycky Carmen bude chtít,“ škádlila jsem ji a obě jsme se smály, „vlastně má přítelkyni.“

Slyšela jsem zalapání po dechu. „Myslíš, dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu holku?“

„No jo,“ vydechla jsem, „taky ji znáš.“

„Prosím, řekni mi, že ne tu couru Aimee, kterou jsi využívala pro uspokojení svých potřeb?“ Kyla udělala po telefonu dávivý zvuk.

Trhla jsem sebou. Kdy jsem přišla na to, že je v pořádku někoho využívat? Nakrátko jsem se stala tou osobou, kterou jsem na střední opravdu neměla ráda.

Co jsem si myslela?

Jen jsem měla štěstí, že to Ashley nevyužila proti mně.

„Vlastně ne,“ znovu jsem se podívala na hodiny a věděla jsem, že jsem měla jen pár minut, než jsem musela odejít na Keewatinskou státní, abych vyzvedla holky. „Samantu Taylorovou.“

„Ach. Můj. Bože!“ Vyjekla Kyla. „Věděla jsem to! Dokonce i na koleji, když byla Sam s Alex a chodily spolu na tvé zápasy. Mezi těma dvěma bylo zvláštní sexuální napjetí. Nemůžu uvěřit, že jí to trvalo až do teď.“

„Věř mi.“ Udělala jsem obličej. Už jen vidět zamilovanou Mandezovou bylo dost divné. „Ashley si myslí, že je to skvělý.“

„Spence! Já jsem takový idiot. Ani jsem se tě nezeptala, jak to mezi vámi dvěma je.“

Usmívala jsem se. Od doby, co se Ashley nastěhovala do svého nového domu, jsme spolu sotva strávily odděleně noc, nanejvýš čtyři. Přišlo mi zbytečné bydlet odděleně, ale víte, ta má dospělá stránka to chápala. Ashley to všechno potřebovala znovu zažít. Jen jsem byla šťastná, že jsem to prožívala s ní.

„Je úžasná.“ Ani jsem nemohla skrýt milující tón, kterým můj hlas přetékal.

„Nikdy jsi ji nepřestala milovat.“ Řekla jednoduše Kyla. „Dvoří se ti?“

„Ach Kylo, dělá víc, než že se mi 'dvoří'.“ Napůl jsem se uchechtla a napůl zaúpěla nad představou, jak se pod Ashley těžce a silně zmítám.

„Nechutný!“ Vykřikla se smíchem. „Vidím, že vy dvě jste zůstaly tam, kde jste skončily – jen se dvěma dětmi.“

„Jo,“ usmála jsem se a podívala se na fotku nás čtyř v boxu v Rapture, která ležela na mém stole, „stává se z nás téměř rodina.“

Kyla se tiše zasmála. „Ach, Spencer,“ cítila jsem její úsměv, „vždyť,“ zašeptala, „ty a Ash jste vždycky byly rodina – jen to trvalo více než desetiletí, než jste k sobě znovu našly cestu zpět.“

72 – Jaký tatínek?

Bylo pozdě. Byla jsem na Dylanině a Lucasině prvním vánočním vystoupení, které jsem si nechtěla nechat ujít. Nabídla jsem se, že po tréninku, který končil pozdě, hodím Elizu domů a nenapadlo mě, že bydlí při nejmenším dvacet minut cesty od školy holek.

Zaparkovala jsem, zabouchla jsem dveře a kabelka za mnou vlála. Byly tam se svými rodiči děti, které se shromaždovali ve vestibulu školy a já netrpělivě očekávala, že je rychle vyzvednu.

Pak jsem ji uviděla.

Vlasy měla sčesané napůl dozadu a její zlaté kadeře jí rámovaly obličej. Na rty se jí vloudil úsměv, když mluvila s jinou ženou. Její oči v přeplněném davu konečně potkaly mé a ona se zazubila a zdvořile se omluvila ze společnosti té ženy.

„Ahoj,“ usmála se a políbila mě na tvář, „vypadáš trochu zarudle, jsi v pořádku?“

„Jdu pozdě.“ Oznámila jsem nepřesvědčivě a našpulila jsem rty. „Zlobí se na mě Dylan?“

„Ne.“ Smála se tiše Spencer, stiskla mi ruku a pomáhala mi probojovat se menším davem. „A nejdeš pozdě.“

„Řekla jsi mi, že se s tebou mám sejít v sedm a je patnáct minut po!“ Zvedla jsem obočí.

„Ano, řekla jsem, že se se mou máš sejít v sedm. Holky mají ještě chvíli, než půjdou.“ Spencer otevřela dveře od třídy a já byla pozdravena vůní kávy a čerstvě upečených sušenek.

„Maminko!“ A Dylan.

„Ahoj dítě,“ Zahihňala jsem se, když ke mně dohopsala ve svém roztomilém malém zeleném elfím kostýmu, „vypadáš opravdu dobře.“

„Děkuju.“ Usmála se Dylan a objala mě. „Dneska moje třída upekla tyhle sušenky. Ochutnej jednu.“ Podala mi sladkou sušenku a usmála se, když jsem na souhlas přikývla potom, co jsem si ukousla.

„Umírám hlady.“ Přiznala jsem se, zatím co jsem si vzala další tři. Spencer se ušklíbla a zakroutila hlavou. „Co je? Mám hlad!“

„Zpomal s těmi sladkostmi. Po vystoupení si na něco zajdeme.“ Uchechtla se Spencer a lehce do mě vrazila bokem.

„Dylan!“ přiběhnul k mé dceři blond klučina a něco jí zašeptal do ucha, a potom ji popadl za ruku a odtáhnul ji směrem k polici s knihami, přičemž ruce neopustily jedna druhou.

„No, není holka,“ zabrblala Spencer, „ale alespoň má dobrý vkus na blonďáky,“ sladce na mě zamrkala, „stejně jako její matka.“

Uchechtla jsem se a přikývla. Ukázala jsem na ni. „To bylo dobrý.“

„Takže,“ opřela se o malý věšák na kabáty a prohlížela si mě od hlavy k patě, „jaký jsi měla den?“

„Dobrý.“ Přikývla jsem, potom, co jsem spolkla poslední lahodnou sušenku. „Ačkoliv se omlouvám, že jsem přišla trochu pozdě,“ trhla jsem sebou, „měla jsem v plánu, dorazit sem dřív, ale trénink končil pozdě a pak jsem nemohla nechat Elizu jít pěšky domů. Jaiden musela do práce, jinak bych si byla jistá, že by byla víc než šťastná, kdyby ji vzala-“

„Ash,“ Spencřin hlas byl hodně tichý, „to je v pohodě. Nemusíš se ospravedlňovat.“

Do třídy přišla Lucas oblečená podobně jako Dylan. „Ahoj Mami, ahoj Ashley,“ zubila se, zatímco pevně svírala Hadlyinu ruku.

„Zdravím, slečno Carlinová, zdravím slečno Daviesová,“ usmívala se Hadley a mlčky tam stála.

Sledovala jsem, jak Spencřiny oči putovaly z malého páru rukou, který byl sepjatý dohromady, na mě s pobaveným úsměvem. Úsměvem, který byl jedním z těch ustaraných.

Ano, i já jsem za těch pár měsíců, co jsem byla v Kenořa, mohla říct, že malá Lucas Carlinová začínala víc a víc dospívat.

Páni, vůbec se mi ta myšlenka nelíbila.

„Co vy děvčata?“ Zeptala se Spencer a naklonila se, aby upravila Lucasinu čepici.

„Zaslechly jsme, že tu jsou sušenky.“ Podívala se Lucas na mámu, jako by se zbláznila.

Spencer pomalu přikývla, kousla se do rtu a uhnula stranou, aby dovolila dceři a její kamarádce jednu si vzít. „Támhle je horká čokoláda,“ nabídla a její modré oči se rozzářily, když se Lucas a Hadley zubily a poděkovaly, a pak si šly pro horkou čokoládu.

„Nemůžu uvěřit, že tak rychle roste.“ Řekla rozmrzele Spencer. „Měla by navždycky zůstat malá a roztomilá.“

„Je malá a roztomilá.“ Usmála jsem se a stiskla jí ruku. „Ale roste hezky, Spence, buď hrdá.“

Spencer našpulila pusu a vzdychla. „Stejně si myslím, že musí zůstat v Dylanině věku.“

Obě jsme otočily hlavy a uviděly, jak Dylan upřeně zírá na chlapce, který stál před ní.

Vykulila jsem oči a podívala se zpět na Spencer, „Je jí devět!“

„Kdy jsi měla svou první pusu?“ Zeptala se mě z ničeho nic Spencer.

„Cože?!“ Zbláznila se? Dylan se nechystala toho Jasona líbat! Snažila se mi to tím naznačit? „Teď není čas na milion otázek, Spencer.“ Varovala jsem ji.

„David James,“ kývla Spencer, „byl mým prvním polibkem, když mi bylo osm. Samozřejmě to netrvalo víc než vteřinu, ale přesto.“

Zavrčela jsem a držela jsem zrak na Dylan. „Maria Foller,“ zašeptala jsem, „bylo mi devět.“

„Vidíš?“ Poplácala mě Spencer po rameni. „Jaká matka, taková dcera.“

Zvedla jsem obočí a odfrkla si. „Takže Luc už svou první pusu měla…“

Spencer přimhouřila oči a ukázala na mě prstem. „Řekla by mi to.“

„Ty jsi to svojí mámě řekla?“ Zeptala jsem se.

„Paula by mi začala dávat přednášku o sexu, ve věku Dylan, kdybych jí to řekla!“ Zalapala po dechu.

Fajn, jedna druhou jsme děsily.

Musely jsme s tím přestat.

„No,“ odmlčela se Spencer a z přemýšlení se zamračila, „když nad tím tak přemýšlím,“ poklepala si prsty o bradu, „David bylo jméno posledního kluka, kterého jsem políbila.“

He.

Legrační, co.

„Myslíš, že Lucasin ote-“ na rty mi byly přitlačeny prsty a Spencer se ke mně nahnula blíž.

„Nedokončuj to.“ Varovala mě a mírně se odtáhla. „Daviesová je jméno Lucasina otce.“

„Dobrá třído!“ Paní Houghtonová, Dylanina učitelka, spráskla ruce. „Začneme za deset minut! Kdo se těší?“

Lucas a Hadley se hihňaly, když se vykradly ze třídy se svou horkou čokoládou a zamířily do své vlastní místnosti.

Třída vybuchla smíchy a jásala, když se blízko dveří začala tvořit řada.

„Pojď,“ prohodila si Spencer ruku přes mou, „měly bychom si najít místo.“

Vydaly jsme se chodbou a vyhnuly se několika pohledům ostatních rodičů. „Tatínek Ashley,“ zabrblala jsem a Spencer se zastavila a za rty jí zatahal malý úsměv.

„Co je?“

„Tatínek Ashley,“ zopakovala a pokrčila rameny, „zní to docela dobře, nemyslíš?“

Spencer pohodila hlavou vzad a smála se. „Budeme se držet maminky, co říkáš?“

„To zní dobře.“ Propletla jsem prsty s jejími, zatímco jsme si vepředu našly místo.

73 – Až vyrostu…

„Mohla bys tu hovadinu vypnout?“ Slyšela jsem říct Glena, když se blížil v teplákách a v mikině do obývacího pokoje.

Dívala jsem se na film, ale brzy končil a já byla tak ztracená v myšlenkách, než abych si všimla, že přes dětský pokoj řvaly místní zprávy. „Promiň.“ Zamumlala jsem a televizi jsem vypnula.

„Dobře Al, co se děje?“ Sedl si na druhou pohovku Glen a díval se na mě. „Trucuješ?“

„Netrucuju.“ Zamračila jsem se a odfoukla si vlasy z očí. „Užívala jsem si ty zprávy, děkuju.“

„Jo? Mluvili o tom, jak Traceyin tým opět prohrál.“ Glenovy modré oči se na mě uličnicky dívaly.

„Cože?“ Zpříma jsem se posadila v panice a pak jsem zúžila oči, když se ten starší muž začal smát. Nahnula jsem se a silně ho praštila do nohy, z čehož ho chytila křeč.

„Au, potvoro!“ Vykřikl a začal si ten sval masírovat. „Máš své dny?“

„Glene,“ varoval ho táta, když procházel obývacím pokojem, „nedotýkej se toho tlačítka, když tu nejsem.“

„Jo, Glene,“ ušklíbla jsem se a poplácala ho po plešatějící hlavě. Na muže po třicítce ztratil docela dost vlasů.

„Kdy moje děti vyrostou.“ Zastavila se máma v klenuté chodbě. „Očividně jen Spencer.“

„Nezájem.“ Protočil Glen oči v sloup a já zírala na svou matku.

„Já vyrostla!“ Posmívala jsem se a následovala ji do kuchyně. „Ve skutečnosti poctivě pracuju a jsem zasnoubená!“

„Spencer na střední poctivě pracovala a také byla zasnoubená.“ Podotkla máma a já na ni zamžourala. „Jen říkám, že tě nehodlám srovnávat, Alexis. Mám třicetiletého syna, který spí na mém gauči, zatímco moje nádherná a talentovaná holčička je zalezlá ve svém starém pokoji. Co se děje?“

„Glenova žena ho vyhodila z domu a já nerada spím ve svém vlastním domě, když tam nikdo se mnou není.“ Našpulila jsem pusu.

Tracey byla ještě pryč. Její hokejové turné začalo před necelým týdnem a bez ní to bylo nesnesitelné.

„Alex,“ položila sekáček a přísně se na mě podívala, „žiješ na cestě pořádný kus daleko od své dospělosti, co je špatné na tom, být ve svém vlastním domě?“

„Ty mě tady nechceš?“ Zeptala jsem se a kupodivu jsem se cítila trochu dotčená.

„Ne, to neříkám. Víš, že jsi tu kdykoliv vítána, ale co tě skutečně táhne zpátky?“ Trochu se zamračila a snažila se to pochopit.

Máma dělala prostředníka mezi mnou a Spencer od doby, kdy se všechno rozpadlo. Chtěla nás dvě spolu, jak jsme bývávaly, ale chápala naše důvody.

Nevěděla jsem jak, protože moje vlastní uvažování bylo pro mě otázkou.

„To krásně voní,“ přišel do kuchyně Glen a převzal sekání červených papriček, „udělám to, máti.“

„Díky.“ Usmála se máma a mrkla na mě. „Dejte mi a vašemu otci vědět, až bude večeře hotová.“

Vytáhla jsem se na stoličku a sedla si na pult. Sledovala jsem, jak můj starší brácha dodělává papričky, než se přesunul k přípravě těstovin. „Jak je na tom Hannah?“ Tiše jsem se zeptala a on se nakrátko zarazil, ale nepodíval se na mě a ani neodpověděl. „Glene, vím, že o tom nerad mluvíš, ale jsem tu, kdybys mě potřeboval.“

„Hannah je v pohodě,“ vzdychnul nakonec Glen a zarazil se ve své činnosti, „ačkoliv tuhle celou záležitost s opatrovnictvím Sarah stěžuje. Ženský jsou tak manipulativní.“

Hannah byla Glenova pětiletá dcera a jeho ex manželka Sarah Glena využívala. Neměla k tomu žádný důvod, prostě to byla taková děsná kráva.

Chudinka Hannah kvůli tomu všemu trpěla.

„Kdy je opatrovnické slyšení?“ Zeptala jsem se tiše.

„Příští týden. Myslím, že všechno, co pro svou dceru opravdu chci, je, aby trávila čas se svými prarodiči, víš? Žádám toho příliš? Jsem skvělý otec, viď, Al?“ Díval se na mě trochu s obavami.

„Jo, čéče,“ přikývla jsem a naklonila se, abych ho jemně pohladila po paži, „jsi ten nejlepší táta. Vím to.“

Glen mi věnoval úsměv a pokrčil rameny. „Spence by mi řekla, abych k tomu soudu dostal svůj zadek dříve a zažádal si alespoň o víkendové návštěvy.

Spencer věděla, co říct v téměř každé situaci.

„Mluvil jsi s ní v poslední době?“ Zeptala jsem se tiše a znovu se zvedla na pult.

Glen mi věnoval soucitný pohled, který mi sdělil, že ano. „Volala před pár dny a já jí to zvednul. Řekla, že si našla práci jako učitelka hudební výchovy na střední škole a Dylan se s ní usadila v jejich vlastním domě.“

Usmívala jsem se. Byla jsem pyšná na Ashleyin pokrok. „Jsou ona a Spencer…“

„Šťastné. Moc šťastné.“ Glen v našich mladých letech nebyl poblíž. Celý svůj život trávil na vysoké a zůstal daleko od rodiny. Ačkoliv to byla škoda, protože on potkal Ashley na začátku pobytu v Midtownu před lety a byl jí znovu krátce seznámen během Spencřiny maturity – v tom trapném okamžiku. „Hele, Al, prostě jí zavolej. Vím, že řekla, že s tebou nechce mluvit, ale prosím, možná je to vlastně to, co chce, abys udělala.“

Přikývla jsem a dál jsem mlčela.

„Nechápu, jak všechni tři Carlinovi skončili tak, že mají rády ženy.“ Odfrknul si Glen.

„Čtyři.“ Zamumlala jsem. Pět, když byste počítali tátu.

„Čtyři?“ Zvednul obočí.

„Máma měla předtím, než potkala tátu, přítelkyni.“ Podívala jsem se na něj ohromeně. „Ty jsi to vůbec nevěděl?”

Glen vykulil oči. „Musím začít být doma častěji.“ Zakroutil hlavou a vrátil se k přípravě večeře.

Vytáhla jsem svůj drahý telefon, listovala jsem kontakty a zastavila se u 'S'.

Chybíš mi, kéž bychom si mohly promluvit. Poslala jsem smsku a seskočila ze stoličky.

Jen jsem potřebovala pocit známosti.

Políbila jsem svého staršího bratra na tvář a vydala se do svého dětského pokoje.

Zapípal mi telefon.

Taky mi chybíš, Alexis. Za několik dní budu ve městě. Pak se uvidíme.

Usmála jsem se, zavřela jsem telefon a položila ho vedle sebe na postel. Pár minut jsem čekala, než jsem ho znovu vytáhla a prolistovala kontakty a znovu se zastavila u 'S'. Zmáčkla jsem tlačítko hovoru a polkla jsem, když začalo vytáčení.

„Dovolali jste se do Carlinovic lomeno částečně Daviesovic domu. Zavolejte později, protože očividně máme lepší věci na práci.“

Zhluboka jsem se nadechla a olízla si rty. „Ahoj Spencer, to jsem já. Jen jsem chtěla vědět, jak se ty a všechny tvoje holky máte…“

74 – Dobyvatelka dívčích srdcí

Běžela jsem chodbou, odstrčila jsem několik studentů z cesty a prudce jsem otevřela dveře a snažila se popadnout dech.

Celá třída na mě stočila pohled, včetně Ashley a já si v duchu nadávala, když jsem si sedala a vytahovala svou hudební složku.

„Máš dvacet minut zpoždění,“ oslovila mě tiše Ashley, „Jaiden, vážně si mě a tuhle třídu, musíš naučit respektovat."

Zamrkala jsem a zamračila se. „Respektuju tě.“

„No, ukázat se ve třídě pozdě mi dokazuje něco jiného.“ Poklepala na můj notový stojan a krátce se na mě zadívala. „Pojď se mnou do kabinetu.“

Třída vydala hlasité 'ou' a bylo slyšet několik zašeptání. Kopla jsem do židle jednoho kluka, který se snažil zachytit Ashleyin zadek – mohla mi poděkovat později.

Šla jsem okolo Elizy a ta mi věnovala jemný úsměv – ach, jak jsem tála!

Ashley zavřela dveře, jakmile jsem byla uvnitř, opřela se a zavřela oči. „Opravdu mi nedáváš na vybranou.“ Zamumlala, než se na mě podívala.

„Cože?“ Zvedla jsem obočí.

„Musím zavolat tvým rodičům a dát jim vědět, že jestli se ještě jednou opozdíš, tak ti budu muset zapsat absenci.“ Pokrčila rameny.

„Ash!“ Zamračila jsem se.

„Slečno Daviesová.“ Podívala se na mě přísně. „Jaiden,“ vzdychla, „mimo školu můžu být tvojí kamarádkou. Můžeme chodit ven a dělit se se Spencer a holkami o zmrzlinu a absolutně nemám problém s tím, abys mi říkala Ashley, ale když jsme na půdě školy, musíš mě oslovovat slečno Daviesová a i když to nesnáším, protože si připadám stará, tak je to pravidlo. Máš s tím dost veliký problém.“

„Co to má znamenat?“ Sedla jsem si na stůl.

„To znamená, že pořád chodíš do mé třídy pozdě. Pokud čekáš, že se nad tím nepozastavím, tak jsi na omylu. Nevidíš, že ostatním studentům to vadí a abych byla upřímná, tak mám pocit, že využíváš toho, že se známe.“ Ashley vypadala trochu ublíženě a odvrátila ode mě oči, abych otevřela dveře. „Teď prosím pojď a začneme, protože čekali už dost dlouho.“

„Slečno Daviesová,“ zašeptala jsem, „omlouvám se.“

„Neomlouvej se,“ prošla okolo mě a věnovala mi malý úsměv, „jen do toho – prosím nezatahuj tvoje rodiče.“

Přikývla jsem, ona se vrátila do třídy a já odkráčela na své místo.

Než jsem si to uvědomila, tak hodina skončila a studenti spěchali pro své obědy.

Ashley mi cestou ven stiskla rameno a já klesla do své židle ještě hlouběji a skopla svůj notový stojan.

Přišla jsem pozdě jen proto, že se mi auto zastavilo na půl cesty do školy.

Opravdu jsem využívala Ashleyina přátelství?

„Čtvrťák za to, na co myslíš?“ Eliza klesla na židli vedle mě a natáhla ruku, ve které měla žvýkačky. „Vím, jak moc máš ráda růžové,“ zubila se.

„Moje myšlenky nestojí za moc,“ pokrčila jsem rameny, ale usmálajsem se a rozbalila jsem igelitový obal na žvýkačce, „a děkuju.“

„Dobře,“ vstala a hodila si paličky do tašky, „chci ti něco ukázat.“

„Mně?“ Zeptala jsem se a vzala jsem nabídnutou ruku, kterou pro mě natáhla.

„Jo,“ smála se a legračně se na mě podívala, „proč vypadáš tak překvapeně?“

No já nevím, sexy dáma mě bere za ruku a všechno je to tak svůdné.

„Nejsem.“ Zamračila jsem se.

„Ale jsi,“ zubila se a táhla mě s sebou třídou do tělocvičny.

Do prázdné tělocvičny.

„Lize…“ zvedla jsem obočí a ona po mně střelila pohledem, který mi říkal, abych sklapla a nechala ji dokončit to, co chtěla.

„Takže na začátku hodiny slečna Daviesová zmínila, že tu bude novoroční taneční zábava. Taky zmínila, že hledáme kapelu, která by hrála a nejlépe, aby dali kapelu dohromady studenti…“ její bláboly byly roztomilé.

„Chceš být v kapele?“ Zeptala jsem se a lehce se usmívala.

„A chci tě v ní.“ Elizin roztomilý pihovatý obličej zářil s nádechem začervenání. „Prosím.“

„Počkat. Cože?“Couvla jsem a podívala se na obrovské pódium v obrovské tělocvičně. „Čekáš, že budu hrát před lidmi?“

„Hraješ před lidmi hokej.“ Řekla s kamennou tváří a vzala mé ruce, přitáhla si je k hrudi a dívala se na mě psíma očima a její dokonale tvarované rty-

„Dobře.“ Zašeptala jsem a mé oči si stále prohlížely její krásně tvarovanou tvář.

„Dobře?“ Lehce překvapením ustoupila, ale na tváři měla obrovský úsměv. „Dobře?!“

Co?

Počkat, právě jsem souhlasila…

„Jsi prostě nejlepší, Jaid!“ Pověsila se mi okolo krku a já se sama pro sebe smála, protože jsem si uvědomila, že se staly právě dvě věci.

První – objímala mě tahle holka a voněla tak dobře.

Druhá – opravdu jsem nevěděla, do čeho jsem se to právě k čertu namočila.

Jo a třetí – objímala mě tahle holka a voněla tak dobře.

„Je mi potěšením.“ Ustoupila jsem s uculením a pokrčila jsem rameny.

Eliza na mě pár vteřin zírala a usmívala se se mnou. „Děkuju.“

Přikývla jsem a sebrala jsem její učebnice, které odhodila na podlahu, aby mě mohla obejmout a strčila jsem si je do podpaží.

To uděláte, když chcete zapůsobit na holku.

Vše, co jsem potřebovala, byla Lucas ve formě Carlinová, aby mi pomohla opravdu oprášit mé kytarové dovednosti.

Byla s tím nástrojem dobyvatelkou dívčích srdcí.

Věřte mi, dokonce i mé srdce trochu ukradla, když hrála.

„Oběd?“ Zeptala se Eliza, kývla a prohodila rukou skrz mou.

Já, Jaiden Wyntersová, jsem rychle podléhala.

75 – Vše, pro co žiju

Stromek byl postaven dokonale uprostřed velkého okna. Nemohla jsem se dočkat, až Ashley vyzvedne holky po Lucasině výtvarném kroužku a dorazí. Měla jsem den volno a bylo mi řečeno, abych zůstala doma a nedělala naprosto nic.

Tak jsem šla ven a vzala jsem ten nejlepší strom, který jsem dokázala najít. Ráda bych měla Ashley a holky u sebe, ale byla jsem příliš natěšená.

Kromě toho to překvapení v jejich obličejích za to všechno stálo.

Už se začaly ukazovat hvězdy a to bylo teprve po páté hodině.

Vánoce byly ve vzduchu.

Vánoce a překvapení.

Měla jsem pro Ashley obrovské překvapení a hodně jsem se ovládala, abych ho utajila.

Myslím, že jsem jí mohla dát jeden z mnoha vánočních dárků dříve.

Časovač na troubě zazvonil a já spěchala do kuchyně, abych vytáhla svoje domácí máslové sušenky. Milovala jsem, když se v zimě, ale zejména o Vánocích, domem linula vůně.

Připomnělo mi to domov a mé rodiče.

A myslím, že i mé sourozence.

Zamračila jsem se, kousla se do rtu a stiskla jsem blikající tlačítko na záznamníku, které tam blikalo už skoro týden.

„Ahoj Spencer, to jsem já. Jen jsem chtěla vědět, jak se ty a všechny tvoje holky máte. Vím, že jsem asi ten poslední člověk, od kterého bys to chtěla slyšet, ale chci, abys věděla, že mi chybí moje velká sestřička. Nechci toho moc říkat na záznamník, ale jo, mám tě ráda, Spence. Dej za mě Ashley a holkám pusu. Promluvíme si brzy.“

Musela jsem přiznat, že se mi po ní stýskalo. Možná to všechno vzala za špatný konec, ale přesto mi věnovala pozornost. Myslím, že to všechno je k jejímu prospěchu a bez ohledu na to přivedla Ashley zpátky ke mně.

Pořád jsem byla hodně zmatená tím, co cítit, ale chyběla mi moje malá sestřička. Mluvila jsem před pár týdny s Glenem a doslechla jsem se, že se jí se svou hudbou daří, ale že je poměrně v depresi.

Snažila jsem se kvůli tomu necítit špatně, ale jako starší sestra a někdo, kdo vlastně dospěl po střední škole – jsem věděla, že jsem to všechno mohla ukončit tím, že by se na všechno prostě zapomnělo a užívali bychom si života jako velká rodina.

Přesto jsem se na to musela vyspat.

Slyšela jsem, jak se otevřely vstupní dveře a doslova jsem vyjekla, když jsem vběhla do obývacího pokoje. Všechny tři moje holky měly vykulené oči a spadlé čelisti. „Takže?“ Párkrát jsem poskočila, než jsem zvedla Dylan.

„Spence,“ jako první promluvila Ashley, když upustila kufřík a skopla si boty, „to je nádherný stromek – kde jsi tak pěkný ke konci roku sehnala?“

Co? Pozdě? Obrátila jsem oči v sloup.

Ashley měla stromek už přes dva týdny. Koupila ho sama.

Já ho sama uřízla.

„Zajela jsem do Olsen Road v Pellatu.“ Pyšně jsem se usmívala a položila jsem Dylan.

„Ty jsi ho uřízla sama?“ Zeptala se nevěřícně. „Zabila jsi strom!“

Mračila jsem se. „Ty jsi zas zabitý strom koupila!“ Vyzvala jsem ji. „Způsob, jak zničit vzrušení z překvapení, ty stromkový zabijáku vzrušení.“ Našpulila jsem rty.

Ashley se tiše smála. „Á,“ vtáhla mě do tepla svého kabátu a vtiskla mi na tvář dlouhotrvající polibek, „vážně se mi ten stromek líbí, miláčku,“ zašeptala.

Lucas i Dylan si byly vědomy našeho vztahu. Bylo to tak před nimi prostě snazší, než se snažit kolem nich plížit. Přesto jsme měly tyhle výhody.

„Dlužíš mi hodně za to, že jsi zničila překvapení.“ Lehce jsem ji varovala a zazubila jsem se, když se s nakrčeným nosíkem usmála.

„Bože,“ protočila Lucas oči v sloup a stoupla si mezi nás, „tak už ji prostě polib.“ Vzala Dylaninu ruku a běžela do kuchyně potom, co vykřikla 'sušenky! '

„Radši ji poslechni.“ Zavrtěla Ashley obočím, uchopila můj obličej a nejprve rty otřela lehce přes mé, než polibek prohloubila. „Chyběla jsi mi.“ Řekla lehce udýchaně, když se odtáhla a její hnědé oči byly tmavšího odstínu.

„Ani nemáš ponětí.“ Zašeptala jsem proti jejím rtům a rukama jsem ji objala kolem pasu a přitáhla jsem si ji blíž.

Díky bohu byly holky na dalších pět minut zabrané sušenkami.

Políbila jsem ji ještě hlouběji než poprvé a když ji ze rtů unikl sten, tak jsme věděly, že jsme se musely odtáhnout, než by to zašlo příliš daleko.

„Voní to tu neuvěřitelně.“ Ustoupila, zatahala za límec a ovívala se, protože jí bylo teplo, které jsme snadno vytvořily.

„Pekla jsem.“ Zamumlala jsem, kousla jsem se do rtu a pozorovala její krk. Měla nádherný krk.

„Hm,“ mrkla na mě Ashley a pověsila si kabát, a pak uháněla do kuchyně.

Vzala jsem z lednice džbánek s mlékem a každé z nás jsem nalila sklenici. Chvíle jako tyto, byly drahé. Tiché chvíle mezi námi čtyřmi a jídlem byly nejlepší, protože příjemné ticho bylo po stresujícím dni odpočinkem.

Můžeme si jít ven hrát?“ Zeptala se Dylan potom, co si otřela obličej ubrouskem.

„Mám domácí úkol.“ Našpulila Lucas spodní ret a opláchla prázdnou sklenici.

„Běžte.“ Usmála jsem se a pokrčila jsem rameny. „Zítra máte poslední den školy, než začnou vánoční prázdniny a já pochybuju, že až tak moc budou kontrolovat úkoly.“

Cítila jsem, jak mě Ashleyiny oči propalují. „Ty jsi jim právě řekla, že se mají vykašlat na své domácí úkoly?“ Zašeptala a opřela se, když mě šťastná Lucas a Dylan objala, než si zpátky oblékly zimní oblečení.

„Vysloužila jsem si tak objetí.“ Odůvodnila jsem to a protočila jsem oči. „Hele, neopovažuj se na mě mluvit tím mateřským tónem,“ ušklíbla jsem se, „nedala jsem do pokojíčku své dcery kalendář polonahých žen.“

„To bolelo! Taky tam byly auta a nebyly napůl nahé, Spence, měly plavky.“ Mračila se Ashley. „Vytrhala jsem fotky a dám je Luc k jejím osmnáctým narozeninám.“

„Dobře, ani o rok dřív.“ Políbila jsem ji na nos, vzala ji za ruku a najednou jsem pocítila nutkání dát jí ten předčasný vánoční dárek, přesto jsem zároveň byla nervózní. „Něco pro tebe mám.“

S lehkým úsměvem mě následovala, když jsme šly velkou chodbou do mého brlohu. Opřela jsem se o velký dubový stůl a přivedla si ji blíž s mýma rukama na jejích bocích. „Jsi v pořádku?“ Zašeptala.

Jen trochu nervózní.

„Jo,“ vydechla jsem a pomalu ji políbila, a potom jsem se odtáhla a sáhla do šuplíku za sebou. Vytáhla jsem malou obálku, držela jsme ji na hrudi a zhluboka jsem se nadechla. „Tyhle Vánoce chci strávit s tebou a s holkama. Chci začít znovu a prostě nemít žádné další pochybnosti o tom, kde se nacházíme. Všechno chci s tebou sdílet, Ashley.“

Vsadím se, že si myslela, že se ji chystám požádat o ruku.

„Miláčku…“ ozval se její zastřený hlas a ani na okamžik nepřerušila oční kontakt.

„Chtěla jsem počkat do Štědrého dne, ale teď, když na to myslím, bych ti ho měla dát nyní.“ Otevřela jsem ruku a položila jsem zelenou obálku do její dlaně.

„Ano.“ Usmála se Ashley a mohla bych říct, že ji začala trhat očima.

Smála jsem se a zavrtěla jsem hlavou, „ani jsi ji neotevřela!“

„Je mi to fuk. Ať je to cokoliv, tak ano.“ Zašeptala, ustoupila a popotáhla, když sloupla pásku, kterou jsem přes ni dala, abych ji zavřela.

Nesnášela jsem olizování zadní strany obálek.

Kousla jsem se do rtu, když její prsty zevnitř vyndaly obdélníkovou brožuru. Její oči se trochu svraštily, a když brožuru otevřela, tak z ní vypadly k jejím nohám dvě letenky. „Spence?“ Dívala se na mě, jak sbírala letenky a prohlížela si je.

Polkla jsem. „Já, ehm, myslela jsem, že by ses možná ty a Dylan ráda připojila ke mně a Luc na Nový rok do Midtownu.“ Červenala jsem se.

Cítila jsem, jak se její paže pevně omotaly kolem mého krku, a pak plakala, tiché vzlyky jí unikaly z těla.

„Ash? Co se děje?“ Snažila jsem se od ní vypáčit, ale ona mě pevně držela. „Miláčku, mluv se mnou. Ty letenky jsou vratné, jestli-“

Nerada jsem ji viděla plakat.

„Přestala jsem všechno slavit potom, co jsem ztratila Dylan,“ nakonec zašeptala po několik minutách, „tenhle rok byl tak intenzivní a ohromující a prostě cítím, že si nezasloužím být šťastná.“

Odtáhla jsem se a jemně ji uchopila za tváře. „Zasloužíš si všechno štěstí, Daviesová,“ zamumlala jsem proti její vlhké uplakané pleti, „vážně si ho zasloužíš.“

„Bože.“ Vydala hlasitý vzdych a přitiskla se ke mně. „Ani nevíš, co pro mě ty letenky znamenají, Spencer.“

Zvědavostí jsem se zamračila. Dvě letenky do Midtownu, abychom strávily Nový rok s mými rodiči. Nebyla to ta nejromantičtější věc, ale pohled na Ashley právě teď a slyšet vděčný tón v jejím hlase, mě přiměl přemýšlet, proč to pro ni tolik znamenalo.

„To opravdu dokazuje, že jsi,“ polkla, „že jsi mi odpustila. Všechno.“

Vzdychla jsem s jemným úsměvem a projela jsem rukou jejími hustými kadeřemi, „řekla jsem ti, že není co odpouštět. Chápu to.“

Dívala se dolů na ty letenky a trochu se usmívala. „Myslela jsem, že všichni přijedou sem?“

Smála jsem se. „To měli. Aiden byl na tento týden odvolán a tak jsem Kyle řekla, aby si nedělala starosti. Taky jsem řekla svým rodičům, že sem taky nemusí letět. Proč si neudělat od života tady pauzu a nenavštívit rodinu?“ Pokrčila jsem rameny a křenila se. „Mimochodem,“ vstala jsem a uchopila její útlé boky, „Aiden a Kyla budou nadšení z toho, že tě znovu uvidí a že konečně uvidí Dylan. A navíc by bylo od tebe milé, kdyby ses přidala ke své rodině.“

Viděla jsem na jejím obličeji výraz smutku a vypustila dech, který zadržovala. „Už je to hodně dávno.“

„Tak co?“ Kousla jsem se v očekávání do rtu a už jsem znala odpověď, ale přesto.

„Miluju tě.“ Přikývla Ashley, dala mi ruku na zátylek a políbila mě tak, jako by nebylo zítřka.

Jo.

Vzala jsem to jako 'ano'.

Midtowne, jsme na cestě!

76 – Děcko dává ránu

Bylo zábavné bruslit na po domácku vyrobeném kluzišti, které udělala Spencer. Lucas a já jsme tam bruslily často.

Ale protože Spencer a moje máma měly 'rande', tak jsme byly s Jaiden a její kamarádkou Elizou na místním kluzišti ve městě.

Eliza neuměla bruslit, ale snažila se, takže to bylo bezva.

„Pojď, Lize, zapoj víc nohy. Děláš dětské krůčky!“ Smála se Jaiden a Lucas se hihňala.

Někdy se cítím divně, že nejsem jako holka. Moc se mi líbil Jason. Jason mi řekl historku o tom, jak moc byla poblázněná do Spencer, když byla v mém věku.

Vážně jsem měla Jasona ráda.

„Dyl!“ Popadla mě Lucas a zakroužila na ledě okolo mě, než mi dovolila jet a udělala zcela ostré zastavení, a pak narazila do mantinelů. Obě jsme se smály a zopakovaly si tu hru.

Byla to prča.

„Proč jste si nevzaly svoje hokejky?“ Zeptala jsem se Jaiden, když jsme bruslily kolem ní a Elizy, která se snažila stát na dvou nohách.

„Tvoje máma na poslední chvíli volala a já byla mimo.“ Pokrčila s úsměvem rameny. „Chceš zajít pro hokejku? Možná mám jednu v zadu v autě.“

„Půjdu se po ní podívat!“ První z ledu byla Lucas a já pokračovala s bruslením kolem své osy. Přejela jsem na druhou stranu kluziště a nevěnovala jsem pozornost ostatním kolem sebe.

Sněžilo a osvětlení domů kolem nás bylo jasně červené a zelené s modrou a nějakou zlatou. Vánoce byly za dva dny a tento rok to bylo jiné.

S mámou bychom často jezdily do srubu v horách a měly bychom svou vlastní malou večeři. Neměla žádné přátelé, když jsem na to tak pomyslela. Byla zaneprázdněna mou školou a mimoškolními aktivitami, ale nikdy neměla žádné přátelé.

Přesto se vždycky zdála být šťastná.

Ne tak šťastná, jako když byla se Spencer.

Spencer byla nejlepší. Vzala si mě k sobě a chovala se ke mně, jako bych byla její vlastní dcera a pak se zamilovala do mojí mámy.

Možná jsem nikdy předtím neměla opravdu dokonalé Vánoce.

Možná tyhle Vánoce budou tentokrát lepší.

Byla jsem vytržena z myšlenek, když mě něco zezadu zasáhlo a tak jsem se otočila a čekala, že uvidím, jak po mně hází Lucas sněhové koule.

Ale nebyla to ona.

Olivia Olsenová. Byla z jiného hokejového týmu, který pokaždé prohrál, když jsme s nimi hráli.

Nesnášela jsem ji.

Byla zlá.

„Co chceš?“ Zeptala jsem se a snažila jsem se projet okolo ní.

„Kde je tvoje malá přítelkyně?“ Oliviiny tmavé oči zajiskřily a já se zamračila.

„Běž pryč.“ Zkusila jsem to znovu a ona mě lehce odstrčila.

„Položila jsem ti otázku, blbečku.“ Olivia okolo mě začala kroužit a já se okolo ní snažila projet, ale zakopla jsem o její nohu.

„Hej!“ Zaslechla jsem ostrý pronikavý hlas a pak jsem uviděla, jak k nám s hokejkou v ruce bruslí Lucas. Jaiden a Eliza byla přímo za ní. „Odprejskni, Olsenová.“

„Jé, přítelkyně tě přišla zachránit.“ Olivia byla ve věku Lucas, jen o něco větší.

A tím větší mám na mysli trochu, ehm, tlustší.

„Drž hubu, blbko, je to moje sestra!“ Odhodila Lucas svou hokejku a šla na tu druhou holku, ale Jaiden ji vzala za paži. „Pusť mě, Jai.“

„Á, jestli to není další lesba, co tě přišla zachránit.“ Smála se ze široka Olivia. „A jak může být tvoje sestra? Dvě ženský nemůžou mít dítě.“

„Vyfič.“ Řekla přirozeně Jaiden a cítila, jak ji Eliza vzala za ruku. „Pojď, Dylan, půjdeme někam jinam.“

„Malá Dylan potřebuje, aby se jí její lesbičky zastávaly. Tvoje rodina trpí hnusnou nemocí.“

Stiskla jsem čelist, vytrhla jsem od Elizy svou ruku a bruslila jsem tak, že jsem byla krok od té holky, která se navážela do mě a mojí rodiny.

„Vezmi to zpátky!“ Zařvala Lucas a byla přímo vedle mě s pevně zaťatými pěstmi po bocích.

„Pojďme, holky,“ řekla Jaiden a snažila se nás odtáhnout, „nepotřebuju, aby na mě vaši rodičové řvali, pokud si ublížíte.“

Olivia se smála a šťouchla mě do ramene. „Malá lesba Daviesová. To zní dobře, nemyslíš?“

„Není lesba, ty krávo.“ Zasyčela Lucas.

„Vážně holky. Pojďme.“ Řekla přísně Jaiden. „Hned.“

„Radši ji poslechni, nakaženej blbečku.“ Odfrkla si Olivia.

„Co máš za problém? Jen jsem tady bruslila a vůbec jsem tě neobtěžovala!“ Křičela jsem a silněji, než jsem měla v plánu, jsem Olivii strčila. Ztratila rovnováhu a spadla na zadek. Lucas se smála a já těžce polkla, protože ta zlá holka vstala a zírala na mě s planoucíma očima.

„Za to zaplatíš, ty malá…“ vrhla se na mě a já viděla, jak se ji Lucas chystá bodyčekovat.

Místo toho, potom, co jsem zamrkala, jsem udeřila pronikavý vzduch a uvědomila jsem si, že moje pěst narazila do jejího obličeje a Olivia byla na zemi, brečela a držela si nos.

„Dylan!“ Dívala se na mě Lucas s vytřeštěnýma očima, ale s hrdým úsměvem ve tváři. „Naprosto jsi ji srazila na zem!“

Podívala jsem se na Jaiden, která se zhluboka nadechla a zavrtěla hlavou a snažila se zakrýt úsměv. „Pojďte,“ nahnula se, aby se pokusila pomoc Olivii vstát, ale její ruka byla odstrčena a ta holka byla z ledu dříve než kulka. „Dylan, nevěděla jsem, že to v tobě je.“

Začervenala jsem se, ale zamračila se.

Budu v děsným průšvihu, až se dostanu domů.

Aspoň jsem měla vražedný pravý hák.

Ze rtů jí vyšlo lehké zahihňání, když jsme se schoulily pod deku na gauči potom, co jsme zhlédly dva filmy. Tiskla jsem se k jejímu krku a kopírovala její pokožku pod jejím dresem, který na sebe hodila po dlouhé horké společné sprše.

„To lechtá,“ vydechla Spencer, když jsem po ní přejížděla konečky prstů.

„Myslím, že je to pěkné,“ zašeptala jsem a sledovala jsem, jak ztišila hlasitost televize, „ty a já válející se v teple při západu slunce.“

„Bez vyrušování, protože jak znám Jaiden, tak bude holky bavit hodiny.“ Zamyslela se Spencer a já přikývla.

„Už mám naše kufry sbalené.“ Přiznala jsem se. Zabalila jsem je před pár dny. „Jsem úzkostlivě natěšená.“

„Úzkostlivě natěšená, jo?“ Zvedla Spencer obočí a zubila se. Políbila mě na čelo a přitáhla si mě pažemi ke svému tělu. „Já taky.“

Všechno bylo tak klidné. Podívala jsem se na stromek, který jsme všechny ozdobily a dohodly se, že strávíme Vánoce u Spencer. I když jsem měla vlastní dům, tak u Spencer jsem se cítila víc jako doma.

Možná proto, že Spencer vždycky byla mým domovem.

Můj byt byl trochu prázdný. Zvláště o večerech, kdy Spencer nezůstala přes noc.

„Neřekla jsem, že to bylo správné!“ Rozletěly se hlavní dveře a vešly čtyři dívky. Jaiden zavřela dveře a setřásla ze sebe sněhové vločky. „Jé, ahoj lidi.“ Řekla rozpačitě, když si všimly, jak jsme schoulené na gauči.

„Bavily jste se?“ Zeptala se Spencer s úsměvem.

Lucas se svlékla ze zimního oblečení, hodila své brusle do šatníku a skočila mi do klína. „Dylan má průšvih, ale rooozhodně to stálo za to.“

Mé oči se dívaly směrem k mé dceři a ona polkla a její oči téměř přetékaly slzami. „Miláčku, Dyl, co se děje?“ Rozevřela jsem náruč a dovolila jí vlézt si mezi nás. Spencer jí otírala padající slzy z tváře.

„Mám domácí vězení.“ Zašeptala a popotáhla.

Podívala jsem se na Jaiden a Elizu kvůli vysvětlení a Wyntersová se pousmála, sedla si do křesla a popadla Elizu, aby si sedla s ní. „Dylan bránila Carlinovo-Daviesovo jméno,“ podívala se na mou zlomenou holčičku, „dobírala si ji nějaká holka, která jí nazvala lesbou.“

Zabolelo mě srdce, když mi Dylan zabořila obličej do krku. „Omlouvám se.“

„Co se stalo, miláčku?“ Zeptala jsem se a sledovala jsem, jak Spencer poklepala na Lucas, aby ze mě slezla. Hádala jsem, že nám chtěly dát prostor. Ostatní čtyři odešly do kuchyně a já se dívala na Dylan.

„Olivia Olsenová mě nechtěla nechat na pokoji. Podrazila mi nohu, když jsem se od ní snažila odbruslit. Nazvala Lucas mojí přítelkyní a pak mě nazvala 'malou lesbou Daviesovou' a nazvala mě nakaženou!“ Její hlas se zlomil a ona na mě zírala. „To není pravda, maminko!“

„Já vím, miláčku.“ Zašeptala jsem a zhluboka se nadechla. „Některé děti umí být zlé a kruté.“

„Praštila jsem ji.“ Přiznala se a já si sedla a zvedla obočí. „Lucas do ní chtěla vrazit, ale já ji tak trochu udeřila.“

„Kde byla Jaiden a Eliza?“ Zeptala jsem se trochu zmateně.

„Snažila se nás odtáhnout, ale Olivia nechtěla sklapnout! Ranila mé city.“ Mračila se Dylan a otírala si slzy. „Ale já ji udeřila a to je špatné. Takže jsem si dala domácí vězení.“

Musela jsem se usmát a projela jsem rukama jejími tmavými vlnitými vlasy. „To, co jsi udělala Dylan, je špatné, ale alespoň si toho jsi vědoma. Nezlobím se, ale měla jsi poslechnout Jaiden s tím, že máš odejít.“

„Já vím.“ Zamumlala, znovu si otřela oči a stírala čerstvé slzy, které se jí tvořily. Dylan zřídka kdy plakala, když byla mladší. Také bolelo to, že nikdy nechtěla mluvit o tom, co se stalo v předchozích domovech, ve kterých byla. Aspoň ne doposud. „Můžu jít?“ Zeptala se tiše a dívala se směrem ke svému pokoji v Carlinově domácnosti.

„Plakala kvůli tobě?“ Zeptala jsem se, obtočila jsem si kolem prstu její pramínek vlasů a dívala jsem se do jejích hlubokých hnědích očí.

Dylan přikývla a kousla se do rtu.

„Dobře,“ přikývla jsem a přitáhla si ji blíž a objala ji. „Už žádné bitky, dobře? Ustoupit je jediný způsob, jak dokázat, že jsi silnější. Každý může jednat impulzivně a někomu ublížit, ale je zapotřebí být silnější a odejít.“

„Dobře,“ přikývla Dylan, „slibuju.“

„Miluju tě, Dyl,“ usmála jsem se a ona se uculila. „Spencer a já jsme udělaly nějaké další sušenky, chceš?“

„Dobře!“ Vyskočila z mého klína a já vstala, jen abych uviděla Spencer, jak stojí u dveří a s milujícím pohledem na mě zírá.

„Ty jsi pozoruhodná.“ Zašeptala a jemně mě políbila.

„Učila jsem se od nejlepší.“ Pokrčila jsem rameny a vrazila jsem jí ramenem do ramene. Propletla jsem prsty s jejími a šly jsme do kuchyně.

77 – Potíže s láskou jsou…

Byl Štědrý den a já seděla v malé kavárně v centru města. Trochu jsem foukala do svého hrnku a otočila jsem hlavu, když zazvonil zvonek u dveří oznamující, že někdo vešel. Roztáhnul se mi úsměv, když jsem konečně spatřila, kdo to je.

Vstala jsem a Alex padla do mé otevřené náruče. Obličej mi zabořila do krku a držela mě jako o život. „Bože, chyběla jsi mi.“ Vydechla, přitiskla mi rty na tvář a stiskla mi ruku.

„Taky jsi mi chyběla.“ Lehce jsem se usmála a odstranila jí zatoulaný pramínek černých vlasů za uši. Vypadala tak dospěle, až to bylo neskutečné. Obě jsme se posadily naproti sobě ke stolu a líbezně jsme se na sebe dívaly. „Vypadáš opravdu dobře.“

Alex pokrčila rameny, ale zašeptala děkuju. „Ne tak dobře jako ty, Samantho Taylorová.“

„Vždycky.“ Zazubila jsem se a pokrčila jsem rameny. „Jak se máš? Už je to pár měsíců.“

Její šedé oči si prohlížely obchod, a pak přistály na mně. „Nevím. Cítím se jako pitomec.“

Vykulila jsem nad jejím doznáním oči a naklonila jsem hlavu. „Proč?“

„Proč myslíš?“ Věnovala mi pohled a vzdychla. „Chybí mi, Sam. Chybí mi všichni, a jak to všechno bývalo.“

Část mého srdce vždycky bude patřit mladé Carlinové, o tom nebylo pochyb. Také se mi stýskalo po spoustě věcí.

Jednou z nich byla ona.

„Je to, jako že každý dospěl a šel dál a já tak nějak zůstala tady.“

„O čem to mluvíš, Alexis?“ Zamračila jsem se. „Jsi rocková hvězda. Máš miliony žen a mužů, kteří ti padají k nohám a užíváš si svojí hudby. Žiješ svůj sen.“

Lehce si odfrkla, naklonila hlavu a olízla si rty. „Co kdybych ti řekla, že můj sen ze střední školy se obrátil v něco jiného, než jaký sen mám teď?“

„Jak to?“ Naklonila jsem se a přejela jsem palcem přes její ruku, a potom jsem upila doušek ze své kávy.

„Na střední škole jsem chtěla hrát hudbu. Chtěla jsem být slavná a chtěla jsem dosáhnout odlišnosti ve světě hudby. Chtěla jsem být Ashley. Udělala všechno a ani nebyla v záři reflektorů.“ Zavřela oči a zhluboka se nadechla. „Nechápej mě špatně, jsem do té ženy zamilovaná, chystám se vzít si ji, ale nebylo to tak, jak jsem si to představovala.“

„Ty a já?“ Zeptala jsem se opatrně a zvedla jsem obočí.

„Jo.“

„Stýská se mi po středoškolské Alex a Sammy. Stýská se mi po bezstarostné Alex, která dělala věci ze správných důvodů a ne jen proto, že si myslela, že je to správné. Chybí mi to všechno, ale z tebe se stal jiný člověk.“ Pokrčila rameny. „V žádném případ neříkám, že ta změna je ke špatnému, broučku, jen myslím, že jsme všichni dospěli, abychom naplnili naše očekávání a tvé bylo vrznout si a hrát roli rockové hvězdy.“

„Nečekala jsem, že si vrznu!“ Řekla uraženě Alex. „Jen jsem využila okamžiku, že jsem byla vyhledávaná.“

„Vždycky jsem tě chtěla.“ Zašeptala jsem.

„Vím,“ odvětila tiše a hrála si s cukřenkou, „a je mi to líto.“

„Je to minulost. Už jsme si řekly, že to necháme plavat.“ Usmála jsem se a kousla se do rtu. „Mám pocit, že to není o nás, že?“

„Chci s mou sestrou a Ash dát věci do pořádku.“ Polkla Alex a dívala se na mě. „Jen nevím, jak na to, víš? Prvotřídně jsem to podělala a uvědomila si to. Udělala jsem tolik chyb, že jim nemám za zlé, že se mnou nechtějí mluvit.“

„Chtějí.“ Kývla jsem a zírala jsem na svou kávu. „Carmen říkala, že Spencer pořád mluví o tom, že ti chce zavolat, ale že to musí udělat, až na to bude připravená. S Vánocemi a vším, jsem si jistá, že s tím přijde.“

Alex se usmála a natáhla se přes stůl, aby vzala mou ruku. „Miluju tě, Sammy, víš to, viď?

„Vím.“ Culila jsem se. „Taky tě miluju.“

„Bylo by nám spolu dobře.“ Přemítala Alex a její ruka byla stále něžně v mé. Přitáhla jsem si na svou stranu a ovinula ji objetím.

„Jo.“ Zašeptala jsem a podívala jsem se z okna, kde začal hustě padat sníh. „Pojď,“ zaplatila jsem za kávu a táhla ji ven. Okamžitě jsme se začaly třást, když do nás narazil chladný vzduch, „myslím, že bychom měly jít do Modest Pointu.“

Klub pouze pro nejžhavější retro lesbické 'páry' v celém jižním Ontáriu.

„Do Modest Pointu?“ Zubila se Alexis a zatleskala rukama. Pak se zarazila a zírala na mě. „To místo je pouze pro páry!“

„A?“ Prohodila jsem ruku skrz její. „Dvě kamarádky, které bývaly milenkami, nemůžou projít jako pár?“ Zvedla jsem obočí. „Pojď, Alexis!“ Našpulila jsem pusu. „Od doby, co jsme se rozešly, jsem tam byla jednou. Pojďme, bude to jako za starých časů.“

„Co by si pomyslela Carmen?“ Škádlila jsem ji, když jsme šly směrem k jejímu autu.

„Že jsem měla na večer žhavé rande?“ Zubila jsem se. „Bude to zábava.“

Sdílely jsme vřelý okamžik a ona přikývla a otevřela mi dveře u spolujezdce. „Jako za starých časů.“

Podala jsem Lucas zpod stromečku dárek. Všichni jsme na sobě měly pyžamo a tradičně jsme na Štědrý den otevřely jen jeden dárek.

„Je to…“ zatřásla krabicí a její tmavě šedé oči se zvědavě dívaly, „pes?“

Ashley se smála a políbila ji na vršek hlavy. „Myslím, že kdyby to byl pes, tak by ta krabice měla díry, aby mohl dýchat.“

„Jasně.“ Zamračila se Lucas. „To jsem věděla.“

„Otevři ho!“ Vyjekla Dylan a málem skočila do Lucasina klína.

Luc se smála a znovu jím zatřásla, než tu krabici trháním otevřela. „Jé!“ Vstala a poskakovala nahoru a dolů. Byly to staré sběratelské kartičky, které už byly vzácné.

Měla jsem konexe.

„MAMI!“ Skočila mi do klína a pevně mě stiskla. „Líbí se mi! Líbí se mi!“

„Nemáš zač.“ Usmívala jsem se a projela jsem prsty jejími vlasy. „Teď je budeš mít všechny pohromadě a nechci slyšet, že jsi nějakou ztratila.“

„Hele, Dyl,“ ukázala je Dylan a já se podívala na Ashley, která se prohrabávala dárky, než jeden zvedla.

„Dylly, chceš tenhle dát Spencer?“ Ashley vstala a podala krabičku do Dylaniných dychtivých malých rukou.

„Co je to?“ Usmála jsem se trochu překvapeně, že propašovaly dárek, aniž bych se o tom dozvěděla.

„Je to krabice, tak ji otevři.“ Dylan se na mě vážně dívala a její hnědé oči hleděly na mé prsty a znovu na tu krabici, když jsem ji vzala.

Ashley se usmívala, zamířila ke mně a vklouzla rukou okolo mých ramen. „Doufáme, že se ti bude líbit.“

Pomalu jsem trhala papír, a když jsem malou krabičku otevřela, tak jsem zalapala po dechu. „Ashley?“

„Tady,“ Dylan mi jemně vzala z prstů řetízek a vlezla si na pohovku vedle mě, aby mi ho nasadila. „Maminka říkala, že se ti bude líbit.“

Přívěsek na řetízku z bílého zlata měl čtyři do sebe zasazené měsíční kameny. Jeden představoval měsíce, kdy jsme se narodily.

My čtyři.

Jako rodina.

„Je nádherný,“ vysoukala jsem ze sebe a přitáhla si Dylan do klína, zatímco jsem vzala Ashley a vtáhla ji do stejně tak velkého objetí, „strašně moc vás dvě mám ráda.“

Dylan se odtáhla, otřela mi slzy s tváří a usmála se. „Taky tě mám ráda, Spence.“

„Taky tě mám ráda, Spence.“ Zopakovala Ashley se vřelým úsměvem.

„Kde je Lucasino vyznání?“ Lucas si udělala cestu skrz a brzy jsme byly všichni na gauči a smály se a objímaly se.

O chvíli později, co jsme vypily mléko a snědly sušenky, jsme s Ashley byly připraveny říct holkám o našem výletu do Midtownu.

Dylan seděla na podlaze a držela své nové hokejové brusle a Lucas se probírala svou novou sbírkou kartiček.

„Takže,“ vklouzla jsem rukou okolo Ashleyina pasu a čekala jsem, až se na nás holky budou dívat, „máme pro další překvapení.“

Lucas zvedla obočí a odkašlala si. „Je to ta část, kdy nám řekneš, že jsi těhotná?“

Dylan si zakryla pusu a uchechtla se.

Věnovala jsem Lucas přísný pohled a ona se usmála, zatímco zabrblala odpověď. „Chceš jim to říct, Ash?“

Ashley se usmála a přikývla. Zpevnila sevření na mém boku. „Byl to od Spencer předčasný dárek, ale je pro nás pro všechny. Dylan, jak by se ti líbilo letět na návštěvu k Lucasiným prarodičům a ke tvé druhé rodině?“

Lucas jako první vyskočila na nohy, zatímco Dylan zmateně zírala. „Ségra! To je úžasný! Seznámíš se s babičkou a dědečkem! Seznámíš se s Antonem a Cailyn! Ach můj lesbický Bože!“

Nakonec to Dylan pochopila. Objala mě a pak Ashley stejně tak vzrušeně, jako Lucas.

„To jsou ty nejlepší vánoce vůbec!“ Vzdychla šťastně Lucas.

Opravdu jsem nemohla nesouhlasit.

78 – Musí být

Probudila jsem se do tlumeného smíchu a teplého těla vedle svého. Zamrkala jsem, když jsem si uvědomila, že na mě zírají tři páry očí.

„Je vzhůru.“ Zašeptala Dylan, jako bych ji nemohla slyšet nebo vidět.

„Je čas vstávat, ospalče.“ Usmála se Lucas, sedla si mi na nohy a její šedé oči zajiskřily. „Jsou Vánoce!“

Zakřenila jsem se a protáhla se. Sedla jsem si a rozcuchala oběma holkám vlasy. Usmála jsem se na Spencer a přitáhla si ji pro krátký polibek. „Proč jste mě mrňousové nevzbudili dřív?“

„Protože jste s mámou nejspíš šly pozdě spát a já vás nechtěla rušit.“ Zamrkala Lucas svýma nevinnýma očima, než zaječela a Spencer ji vystrkala z mých nohou a lechtala ji.

„Má ten Carlinův důvtip.“ Zadumala jsem a zubila jsem se. Holky křičely radostí a vzdušnou čarou letěly ke dveřím a po schodech dolů.

„Vyspala ses dobře?“ Usmívala se Spencer, projela mi rukou vlasy a její prsty se pásly na mém rameni.

„Jo.“ Usmála jsem se a přehodila jsem nohy přes postel, jen abych si nazula své nové pantofle s mašlí.

Spencer se smála. „Vybraly je holky. Neměla jsem žádnou kontrolu nad tím, co chtěly pro svou mamku k Vánocům.“ Pokrčila nevinně rameny.

Mamku.

Jejich mamku.

„Někdy se musím štípnout, abych zjistila, zda je to skutečné.“ Zašeptala jsem. „Být tady s tebou a zakládat rodinu… prostě mi to připadá, že se to děje moc rychle. Příliš rychle.“

„Přesto nám to trvalo dvanáct let a dvě děti, než jsme se sem dostaly.“ Připomněla Spencer tichým káravým tónem. „Jsi šťastná?“ Kousla se do rtu a rukama mi kreslila na dlaních obrazce.

„Víc, než by sis kdy myslela.“ Naklonila jsem se, abych ji políbila.

„Pospěšte!!!“ Slyšely jsme ze zdola křičet holky.

„Jsou čiperný, co?“ Uchechtla se Spencer a pomohla mi vstát. „Jdi se osprchovat. Já udělám snídani a pak můžeme dát stranou dárky, než nám společnost začne klepat na dveře.“

Moje holka byla docela hostitelka. Milovala společnost a ráda ji bavila. „Budu dole za patnáct minut.“

„Nechoď moc nóbl oblečená.“ Podívala se na své kalhoty na jógu a vyplandaný svetr. „Tohle je naše vánoční oblečení.“

„A přesto v něm vypadáš moc sexy.“ Zašeptala jsem, vzala jsem ji kolem pasu a jemně ji políbila. „Teď mi běž udělat nějaké jídlo, ženo.“

Spencer mě plácla po zadku a vyrazila po schodech dolů.

Asi tak o tucet dárků později jsem byla skutečným modelem pro Lucasin nový náčrt se zbrusu novou sadou těch nejlepší dřevěných tužek, gum a skicových papírů, které jsem jí koupila k Vánocům.

Dovolte mi, abych vám řekla, že jsem pokročila v těch záležitostech 'nevlastní mámy'.

„Nehýbej se, Ash.“ Lucas použila svůj přísný 'Carlinovský' hlas a já zavřela pusu.

Ani jsem neměla možnost mluvit a i kdybych měla, tak bych ani nedýchala.

Zpoza rohu se vynořila Carmen a udělala legrační obličej, čímž mi úspěšně vysloužila lehké dloubnutí Lucasinou tužkou do nohy za to, že jsem se smála.

„Carmen, přestaň ji rozesmívat, nebo to řeknu mámě.“ Našpulila mladá Carlinová pusu.

„Carmen, chovej se slušně.“ Plácla ji Spencer ze shora hlavy a já se uchechtla.

„Á, jak můžu za těchto podmínek pracovat?“ Pohodila Lucas prudce rukama do vzduchu, vytrhla svůj papír a hodila ho za sebe. Vstala ze stoličky a zamířila ke mně, uchopila mou tvář a trochu ji naklonila. Prsty mi zastrčily nějaké vlasy za uši, usmála se a její šedé oči se rozsvítily. „Už chápu, proč tě máma tolik miluje.“

„Taktéž, miláčku.“ Zašeptala jsem, což způsobilo, že se začervenala.

Podařilo se mi vůbec se nehýbat po celou dobu jejího hrubého návrhu a dovolte mi říct, že Lucas mě namalovala nádherně. „Jen tomu teď musím přidat nějaké barvy,“ pokrčila rameny, jako by to nebyl velký problém.

„Je úžasný, Luc.“ Obdivovala jsem ho a zastrčila jsem si nohy pod kolena.

Můžeš ho mít, až ho dokončím.“ Usmála se Luc, vstala a běžela do svého pokoje pro další výtvarné potřeby.

„Zaslechly jsem, že Tě Spencer bere zpátky do Midtownu.“ Usrkla si Carmen ze své horké čokolády a s uculením mě pozorovala. „Těšíš se?“

„Jsem nervózní.“ Pokrčila jsem rameny. „Nebyla jsem tam od doby…“

Nedokončila jsem tu větu, ale ona ji znala.

„No, je to jako nový začátek,“ jemně se usmívala a poplácala mě po noze, „uvidíš svou rodinu a seznámíš se Aidenovými dětmi – budeš ta Ashley, kterou jsme všichni milovali.“

„Ani jsi mě nikdy neměla ráda.“ Zasmála jsem se a Carmen se zazubila.

„No, svedla jsi ženu mých snů,“ pokrčila rameny, „ale tak nějak, i kdybych Spencer získala první, tak ve chvíli, kdy by její zrak padnul na tebe…“ odmlčela se a podrbla se na bradě, „jo, stejně bych tu dneska seděla jako teta Carmen a ne jako máma.“

„Máš Spencer ráda?“ Otočila se na svém místě na zemi Dylan, zatímco malovala.

„Kdysi.“ Prohrábla Carmen Dylaniny kadeře. „Teď je mojí sestrou.“

Ušklíbla jsem se.

Sestra, která by se s ní vyspala, kdyby dostala šanci – neměla jsem jí to za zlé.

„Carmen! Dylan!“ Zavolal Spencřin hlas z kuchyně a obě jsme vyskočily, jako bychom měly malér a běžely jsme k milované blondýně.

„Mám barvy, které potřebuju!“ Vrátila se Lucas do obýváku a klesla na kolena před konferenčním stolkem a rozprostřela duhu barev. „Takže, můžu se tě na něco zeptat?“ Podívala se na mě s jemným výrazem.

„Můžeš se mě zeptat na cokoliv.“ Přikývla jsem, posadila jsem se dopředu a naslouchala jsem tomu, na co se musela zeptat.

„Proč po mně chceš, abych tě naučila bruslit?“ Její šedé oči se třpytily radostí.

Usmála jsem se a nervózně jsem se zasmála. „No,“ odkašlala jsem si, „mám nápad a upřímně řečeno jsem z něho hodně nervózní. Řekla bych ti ho, ale ještě to nemám všechno promyšlené.“

„Aha,“ zamračila se Lucas, a pak se zakřenila, „ale až to promyslíš, tak mi to řekneš?“

„Dozvíš se to jako první.“ Mrkla jsem a zandala jsem blondýně pramínek vlasů za ucho. „A musím říct, že se stáváš mistrem hraní na piano.“ Měla jsem Lucas na hodinách hudební výchovy u sebe po škole, abych ji naučila hrát. Byla velmi učenlivá.

„Mám nadání,“ pokrčila Lucas rameny a nadmula hruď, zatímco si foukala na nehty.

„Jo, musí to být ta zpropadená Carlinova krev.“ Mrkla jsem.

„Musí.“ Souhlasila.

79 – Telefonát

„Proč je ti to tak k smíchu? Tak jsem řekla 'orgasmus' míst 'organismus'. Stává se to.“ Protočila jsem oči a sedla si na gauč. Sledovala jsem jak Sammy vybrala další starou vinylovou nahrávku, aby si ji taky poslechla – nebo se o to snažila, ale já měla těžký případ hihňání.

„Byla jsi ve třídě plné osmiletých dětí,“ držela se za břicho, „a pak se tě začaly ptát, co to slovo 'orgasmus' znamená.“

„Dostala jsem se do pěknýho problému s rodiči. To není vtipný.“ Ušklíbla jsem se a hodila nějaký popcorn jejím směrem.

Sammy strávila na Štědrý den ráno nějaký čas s rodinou, ale pak přišla ke mně, abychom se dívaly na filmy, jako za starých časů.

„Tak v kolik hodin ti Trace volala?“ Narovnala se, zatímco upustila Janis Joplinovou na starý otočný stolek. „Bože, já tu ženu miluju.“

Na souhlas jsem přikývla a mrkla jsem nad krbovou římsu, abych zjistila, že bylo už dost pozdě. „Asi první věc po ránu,“ pokrčila jsem rameny, „vsadím se, že měla těžký den a teď je v posteli.“

Samantha se usmála a vzala láhev piva. „Carmen mi volala, než jsi sem přišla,“ nahodila s pokrčením ramen.

„Aha?“ Zvedla jsem obočí. „Ví, že jsi se mnou?“

„Samozřejmě jsem jí řekla, že s tebou budu trávit čas.“ Podívala se na mě Sammy s úsměvem. „Dokud po sobě nebudeme šmátrat, tak jsme v pohodě.“

„Trefná poznámka.“ Zasmála jsem se a vstala jsem, abych si vzala další vychlazené pivo. „Jak se daří tvým rodičům?“ Zavolala jsem z kuchyně a kopnutím jsem zavřela lednici. Zjistila jsem, že Sammy seděla na mém místě, zatímco poklepávala na místo vedle sebe.

„Dobře.“ Vzdychla jsem a postavila láhev na konferenční stolek. „Koupili mi vstupenku do posilovny,“ hodila oči v sloup, „buď jsem přibrala na váze a tohle je jemný způsob, jak mi to říct, nebo nedokázali vymyslet nic lepšího.“

„Ne-e,“ položila jsem teplou ruku na její svetrem zakryté břicho a mé oči zachytily její. „vypadáš, že jsi v dobré kondici.“

Sammy si odfrkla a obrátila oči v sloup. Odhodila mou ruku a vytáhla si svetr, aby se podívala na své břicho. Vystřelilo mi obočí nad propíchnutým pupíkem, o kterém jsem ani nevěděla.

„Kdy jsi k tomu přišla?“ Zeptala jsem se a přejela jsem prstem okolo černé perličky.

„Asi před dvěma lety,“ pokrčila rameny a poplácala si své bříško, „potřebovala jsem změnu, ale ne nic příliš drastického. Už jsem si nechala vytetovat tvoje jméno na spodní část zad a to bylo drastické.“

Začervenala jsem se. Udělala si to tetování kvůli mně jako dárek k maturitě na střední škole. Měla jsem její jméno kolem růže na svém kotníku.

Dohodly jsme se, že je nikdy nezakryjeme.

„Co lidi říkají, když to vidí?“ Zašeptala jsem.

„Lidi? Děláš ze mě děvku.“ Odfrkla si Sammy a zakroutila hlavou. „Ptají se mě, kdo je 'Alexis' a já jim říkám, že je to ta sexy zpěvačka a oni si myslí, že jsem jen posedlá fanynka. Potom, co se zmíním, že jsi moje ex přítelkyně, tak utečou.“

„Ha ha,“ smála jsem se a snažila se ho potlačit svou rukou, „myslím, že ses tak trochu se mnou zasekla.“

„Trochu.“ Pokrčila rameny a vzhlédla očima do mých. „Ale dokážu s tím žít.“

„Já taky.“ Vzdychla jsem a poposunula se k ní a otočila sek té novinářce čelem. „Jsem vážně ráda, že ses rozhodla si se mnou vyrazit. Nerada tu jsem sama.“ Zachvěla jsem se.

„Proč?“ Smála se Sammy a rozhlédla se po malé, přesto prostorné dvou ložnici v domě. „Jsi deset minut od bytu rodičů a hodně nocí trávíš na turné sama.“

„Tohle místo není jako doma, víš? S Tracey jsme to tu společně vyzdobily, ale prostě mi trvá trochu déle, než si tady nato zvyknu.“ Pokrčila jsem rameny. „Znamená to, že jsem příšerná?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou a rozhlédla se, „cítím se tu v bezpečí, pokud ti to pomůže. Přespím tu, jestli chceš.“

Polkla jsem, když mi alkohol, který jsem pila, začal kolovat žilami a já cítila, jak mi srdce bije silněji s každým zamrkáním Samininých řas. Bylo to, jako by jedna má část toužila po známosti, přesto jsem zároveň věděla, že jsem byla chycena emocemi z minulosti. „Nemusíš.“

Samantha pokrčila rameny, dopila zbytek piva a vstala. „Myslím, že by stejně nebylo moudré řídit, když jsem takhle opilá. Měla jsem toho moc.“ Mrkla a zamířila do koupelny.

Zhroutila jsem se na gauč a natáhla se po telefonu. „Divné,“ zašeptala jsem, když začal vyzvánět a já se zamračila nad neznámým číslem, které vyskočilo. „Haló?“

„Neměla bys být na pódiu a třást tou věcí, kterou ti máma dala?“

„Spencer?“ Stěží jsem zašeptala a slyšela jsem po telefonu lehký smích. „Co- chci říct- ahoj, jak se máš?“

„Mám se fantasticky, sestřičko,“ vzdychla Spencer a pak bylo ticho, „stýská se mi po tobě.“

Ani jsem nemohla zastavit tok slz, které mi padaly po tvářích. Posadila jsem se, přitiskla si čelo do ruky a usmívala jsem se, přesto jsem se zároveň zlomila. „Také se mi po tobě stýská.“

„Myslím, že to ticho po pěšině trvalo dost dlouho. Už nevíš o žádných dětech, které má Ashley, o kterých nevím, ne?“ Bylo příjemné slyšet v jejím hlase škádlení.

„Ne,“ tiše jsem se zasmála a pevněji jsem stiskla v ruce telefon, „opravdu je mi to líto, Spencer.“

„Přestaň,“ řekla tiše, „nikdy jsem tomu úplně nerozuměla, ale chápu to. Teď ti musím něco říct…“

„Ty a Ash jste spolu.“ Culila jsem se a kousala si nehty. „Sammy mi to řekla.“

„Sammy?“ Spencer zněla trochu překvapeně. „Kdy jsi s ní mluvila? Myslela jsem, že byla na Novém Zélandu?“

„Byla. Vrátila se na Vánoce a vlastně si právě bere další pivo z mojí ledničky.“ Protočila jsem oči, když si Sammy sedla vedle mě a prokousávala je větším množství vinylových desek.

„Ví to Carmen?“ Dobírala si mě.

„Ano. Sammy s ní nedávno mluvila a zmínila se, že je se mnou. Proč?“

„No…“ odmlčela se Spencer znovu a pak se smála, „jen se vy dvě nedostaňte do maléru.“

„Cože?“ Zamračila jsem se. „Jsme jen kamarádky.“

„Takže mám překvapení.“ Ignorovala mě Spencer. „Zítra na týden odlétáme. Nechci, aby to věděl někdo další.“

Zalapala jsem po dechu a nadšením jsem poskakovala. „Ty sem přijedeš?“ Trhla jsem sebou, když moje sestra použila moje jméno v káravém tónu, zatímco Sammy zvědavě zvedla obočí. „Promiň.“

„Fajn, tak to neříkej nikomu dalšímu,“ smála se Spencer, „stihneme brzký ranní let a měly bychom přistát před obědem. Napadlo mě, jestli bys pro nás nemohla zajet? V půjčovně na letišti nemají k dispozici žádná další volná auta, takže si najdu něco ve městě.“

„Panebože, samozřejmě Spencer!“ Vyjekla jsem a zatočila se jako malá holka. „Počkat, kdo my?“

„Rodina.“ Odpověděla Spencer tiše. „Uvidíme se zítra, Aly.“

Takže možná nebylo všechno, co se stalo, probráno, ale jestli se mnou Spencer bude mluvit, pak jsem to nechtěla pokazit. Mohly jsme si promluvit tváří v tvář, jak předtím řekla, že chce.

Hodila jsem telefon na stolek a s toužebným povzdechem jsem padla zády. Ze skutečnosti, že mi zavolala a věřila mi s velkým tajemstvím, jsem cítila, jak mi z hrudi spadla obrovská zátěž.

„Tvoje holka přijede domů dříve?“ Podívala se na mě zvědavě Sammy.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a chytila ji za ruce, „to byla Spencer, Sam. Volala mi! Ona… ona mi volala. Smála se a volala mi.“

Samantha měla na tváři velký úsměv a já cítila, jak se mi její ruce omotaly kolem krku a její tvář se přitiskla k mé. „To je úžasné, Alexis.“

80 – V bezpečí pod přikrývkou

V den, kdy jsme odjížděli na letiště, mělo být krásné ráno. „Kafe, prosím.“ Usmála jsem se na Chase, která s uculením přikývla.

„Kde jsou ty tři ostatní?“ Vklouzla do boxu naproti mně ta blondýna a nalila mi hrnek kafe.

„Spencer musela vyzvednout pár posledních věcí, než odletíme.“ Vdechla jsem sladkou vůni kofeinu a zasténala jsem nad hořkou chutí. To mě rozhodně probralo. „Jak to děláš?“ Řekla jsem, když hodiny nad velkým pultem zablikaly*5:30h*.

„Zapomínáš, že mám energetického puberťáka, který se těší na své brzké hokejové tréninky.“ Smála se Chase a odfoukla si nějaké vlasy z očí. „Doufám, že se teď na tvé hodině ukáže včas.“ Dívala se na mě se soucitným pohledem. „Omlouvám se za její chování.“

„To ne,“ vydechla jsem a zamračila jsem se, „Jaiden je jedna z nejlepších studentů, které mám. Je opravdu dobrá, Chase, a ano, vlastně přišla brzy. Stále pracuje na mém oslovování, ale nemohu jí to mít za zlé. Je to blízká kamarádka rodiny a chápu, že je téměř každý večer tady nebo na stadionu. Také by mě to mátlo.“

„Vzhlíží k tobě, Ash.“ Usmála se Chase. „Opravdu obdivuje tvůj vztah se Spencer a myslím, že vždycky obdivovala.“

„Spencer, Ashley,“ uvítala nás jako první Chase s úsměvem od ucha k uchu, „nemyslela jsem, že se ještě znovu uvidíme.“

„Spencewr, Ashwy!“ S přihlouplým úsměvem k nám přiběhla Jaiden. „Maminka říkala, že bwruslíš!“ Vytřeštila na Spencer oči.

Podívala jsem se na Chase, „má docela paměť.“

„Tu má po Eph. Zdá se, že nikdy nezapomenou na nic, či někoho, koho potkaly,“ ušklíbla se a naklonila se, „je to trochu děsivé.“

Smála jsem se sní, než jsem uviděla Spencer a Jaiden v hluboké konverzaci o hokeji. Povídaly si o svých oblíbených týmech, a když Spencer zmínila, že doufá v to, že bude hrát na olympijských hrách, tak se k ní ještě víc měla a vylezla jí na klín.

„Je Ephiny také hokejovým fanouškem?“ Zvedla jsem obočí.

Chase se ušklíbla, „ne, to má ode mě. Jai chce hrát hokej, ale je na to ještě hodně malá. Ale nakonec bude.“

„Už jsi někdy nawrazila na mantily?“ Zeptala se vzrušeně ta malá bruneta.

„Nesčetněkrát,“ usmála se Spencer a podívala se na mě a na tváři se jí vkrádal ruměnec.

Mohla bych říct, že si konverzaci a čtyřletou užívala, ale dělalo to z ní většího dobráka a já věděla, že ji to uvnitř zabíjelo.

Bylo to víc než rozkošné.

„Takže Večer talentů?“ Otočila jsem se zpátky k Chase, která na své klipové podložce proškrtávala nějaký seznam.

„Jo,“ usmála se, „už je to nějaká doba, kdy tohle město udělalo něco, čím se dospívající zabaví, bez toho, aniž by jim kvůli večírkům v barech muselo být devatenáct. S Ephiny jsme myslely, že by to byl dobrý nápad, udělat sobotní večery talentů. Zatím to funguje.“

Rozhlédla jsem se po obrovském místě a skutečně jsem zahlédla, kolik lidí čeká, až přijde na řadu, aby se podělili o svou hudbu nebo komediální schopnosti.

Ten večer byl pro mne a Spencer výjimečný. Chci říct, právě jsem ji požádala o ruku a chtěla jsem to zpečetit něčím dalším, na čem jsem pracovala. Ujišťovala jsem se, že mi nevěnovala pozornost a něco jsem zašeptala Chase do ucha a byla jsem šťastná, když přikývla a řekla mi, ať jdu za ní.

„Spence,“ zachytila jsem její pozornost a jemně jsem ji uchopila tvář, „hned budu zpátky. Chceš něco k pití?“

„Dr. Peppera.“ Zazubila se.

Jako bych se musela ptát.

„Mně taky!“ Zahihňala se Jaiden a sjela Spencer z klína, než vstala a sedla si vedle ní.

Ušklíbla jsem se a naklonila se, abych Spencer políbila na čelo. „Hned jsem zpátky,“ zašeptala jsem a ona přikývla.

Ohlédla jsem se od klavíru, kde jsem v rohu seděla před dvanácti lety a cítila jsem pocit tepla, který mnou projel. „Vadilo by, kdybych…“ ukázala jsem směrem k němu a Chase se jen usmála a zakroutila hlavou. Vstala jsem, pomalu jsem šla prázdnou kavárnou a sedla jsem si na leštěnou černou sedačku. Mé prsty běžely po klávesách a já zavřela oči.

Viděla jsem ji.

Ty nádherné dlouhé blond lokny vlající okolo jejího obličeje v zimním vánku. Její tváře, které byly pořád tak růžové, zatímco byla na ledě a trénovala svůj tým. Ten úsměv, který byl určen jen mně.

"You've been the blanket of security
Wrapped around dreams that haunt me
You're the heaven that I believe in
A world I want to live in
I can see that nothing's changed
We remain the same
A heart can no longer suffer
This absence that seemed to last forever…"

Byla jsem do hudby tak zabraná, že jsem si vůbec nevšimla, že vešla Spencer a holky.

Byla jsem do hudby tak zabraná, že jsem se vylekala, když jsem ucítila na stoličce pohyb a menší prsty převzaly spodní část na klavíru. Byla jsem šokovaná, když jsem zjistila, že Lucas sledovala mé prsty, zatímco tvořila svou vlastní hudbu.

Usmála jsem se a ona se zazubila, a pak se jsem se podívala na Spencer, která se naklonila na klavír s Dylan, která seděla nahoře. „Páni,“ vydechla.

Chtěla jsem přestat hrát, ale mé prsty nepřestaly a mé oči neopustily její.

„Tohle jsi to právě vymyslela?“ Lucas se zarazila a poškrábala se na nose.

„Ano.“ Usmála jsem se a zavřela jsem víko přes klávesy, a poté jsem vstala. „Nevěděla jsem, že se vrátíte tak rychle,“ vydala jsem se ke Spencer a propletla jsem prsty s jejími.

„Nevěděla jsem, že pořád hraješ.“ Kousla se Spencer do spodního rtu a pak pozorovala svou dceru se zvednutým úsměvem a působivým úsměvem, „vůbec jsem nevěděla, že hraješ.“

„Co je?“ Pokrčila Lucas rameny a odhrnula té blondýně z očí vlasy, „jsem Carlinová.“

Chase a Ephiny se smály, když přišly ze zadu. „To opravdu jsi, Lucas.“

Lucas a Dylan zamířily k boxu, když jejich horká čokoláda zdarma byla položená na stůl.

„Ty jsi jí učila?“ Zašeptala Spencer a její prsty se mi pásly na šíji.

„Učí se rychle,“ přikývla jsem a jemně jsem ji jen jednou políbila, „doufám, že se nezlobíš.“

„Cože? Ne!“ Odtáhla se Spencer a tiše se smála. „Je to opravdu milé, miláčku.“

Á! Líbilo se mi, když mi říkala miláčku.

Učila jsem hrát na klavír malou C, zatímco mě učila, jako dospělá žena, jak bruslit.

Měla jsem vychytralý plán.

Chtěla jsem, aby to bylo dokonalé a věděla jsem, že Lucas bude ta nejlepší osoba, která mi s tím vším pomůže.

Až samozřejmě nastane ten správný čas.

„Cítím se stará.“ Vzdychla unaveně Ephiny a podívala se na mě a Spencer. „Je to, jako být ve vzpomínce, jen jsem o tisíc let starší.“

„Ach, zlato,“ zamračila se Chase a lehce plácla svou manželku do břicha, „nejsi tak stará.“

„Na kolik vypadám?“ Zvedla Ephiny své dokonale tvarované obočí a pózovala pro Chase, což způsobilo, že se holky hihňaly.

„Eph…“ zavrtěla Chase hlavou a odcházela od té starší brunety.

„Ne, vážně Chase!“ Vyrazila Ephiny za ní. „Na kolik vypadám?“

Spencer se smála a objala mě kolem pasu a přitiskla si mě k sobě blíž. „Tak co kdybychom si daly snídani a vyrazily?“