Věci pod povrchem

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

51 – Vše v jednom dni – Část první

V následujících dvou měsících jsem měla poslední koncert. Brzy jsem mířila domů a jedna moje část byla ráda, že byla hudba dána k ledu.

Měla jsem to být já, kdo všechny zkontaktuje, protože jsem to byla já, kdo se měl za co omlouvat.

Frustrovaně jsem si povzdechla, když jsem netrefila jeden tón, který jsem zdokonalila hrozně dávno. Zkouška, na které jsem byla, nestála za nic.

„Co se děje?“ Zeptala se s obavami Tracey, když vyšla na pódium a vzala mi mikrofon. „Dneska večer nejsi ve své kůži.“

„Vím,“ zúpěla jsem, „jen jsem to necítila.“

„Broučku,“ vzdychla a položila mi starostlivě ruku na záda, „nikam nemusíme, jestli nechceš.“

„Nikam znamená do Kenory, viď?“ Podívala jsem se na ni a zavrtěla hlavou. „Vím, že se mi jen všichni budou stranit.“

„Možná.“ Pokrčila rameny a pomalu mě následovala, když jsem přecházela sem a tam. „Tvoji rodiče chtějí, aby ses vrátila domů. Možná by ses nejdřív mohla jet podívat za nimi?“

„Moje máma mě bude jen vyslýchat kvůli tomu, proč jsme spolu se Spencer nemluvily. Jsem si jistá, že se Spencer po celou dobu mluví.“

„Ale přestaň,“ zastavila se Trace a otočila mě, abych se na ni podívala, „ty si libuješ v téhle sebelítosti a já ti to nežeru. Tajilas ty věci před svou sestrou a svou nejlepší kamarádkou možná kvůli všem těm špatným důvodům, které jsi zároveň cítila jako správné, ale nedělej z toho omluvu.“

Zírala jsem na ni a ona se zamračila a lehce mě za paži táhla stranou. „Nelibuju si v sebelítosti.“

„Jo, libuješ.“ Zavrtěla Tracey hlavou a vůbec se mě znovu nepokusila přitáhnout blíž. „Alex, každý měl v tomhle celém tajemství možnost se vyjádřit. Spencer mohla najít způsob, jak to říct Ashley a Ashley mohla najít způsob, jak to říct Spencer. Nemůžeš to všechno brát na svá bedra, jako by to byla všechno tvoje vina.“

Zůstala jsem tam a jen zírala.

„Půjdu a nechám tě dokončit tuhle zkoušku,“ zašeptala tiše a prsty si mě přitáhla za poutka u kalhot blíž, „prosím, nezlob se na mě,“ její rty dopadly na koutek mých úst, „prosím?“

Trochu jsem se usmála a objala ji kolem silných boků. „Nezlobím,“ řekla jsem tiše, „jen jsem naštvaná sama na sebe.“

Tracey přikývla a tentokrát mě políbila přímo na rty. „Chápu.“

„Prosím, nechoď?“ Požádala jsem ji, když jsem se odtáhla od polibku. „Tentokrát to zvládnu.“

Zazubila se a přikývla. Podala mi zpátky mikrofon. „Pospěš si, protože mám hlad.“

Zavrtěla jsem hlavou a dala jsem si další šanci, trefit ten tón. Ani jednou jsem neminula.

„Tam ne,“ tiše jsem zasténala a pomalu vydechla, když přitiskla na má záda prsty, „ach Bože, přímo tam.“

Uchechtla se, pronikla hlouběji a lépe si na mě uvelebila. „Sakra. Jsi tak stažená.“

„Vím.“ Zavzdychala jsem a nechala jsem spadnout svou hlavu do polštáře pod sebou, když se znovu posunula.

„Vydechni,“ zašeptala a já to udělala. Přesně jsem věděla, co udělá. Pak jsem cítila, jak mi celá páteř zakřupala, jak použila více tlaku, „broučku, opravdu musíš zajít za chiropraktikem.“

Našpulila jsem pusu, protočila oči v sloup a vzhlédla ke Carmen. „Nechci.“

„Musíš.“ Zasmála se, vstala a podala mi sklenici vody.

„Ale oni mi ubližují.“

„To protože jsi vždycky tak stažená. Měla bys být na bolest zvyklá.“ V jejích šedých očích se mihotala neplecha.

Zamračila jsem se, popadla polštář z podlahy a hodila ho na gauč. „Proč jsi vlastně tady?“

„Je tohle díky za to, že jsem ti dala šanci mít na sobě,“ zamávala prsty ve vzduchu, „tyhle?“

Odfrkla jsem a lehce ji odstrčila z cesty. „Ve tvých snech.“

„Tímhle jsme si už pokaždé v mých snech prošly.“ Našpulila Carmen rty a sedla si na gauč. Nohy si opřela o konferenční stolek. „Tví smraďoši jsou pryč. Byla jsi tu sama… proč tu k čertu není Ashley?“

Zakřenila jsem se. „Přijde dneska na večeři.“

„No, ale když jsou holky pryč a ty tu jsi sama…“ Carmen zvedla obočí. „Kde je Ashley?“

„Kde je Sammy?“ Ušklíbla jsem se, když rychle zavřela pusu. „Lucas mi řekla, že tě s ní viděla včera večer v kině.“

„No a?“ Zavrtěla se a civěla na televizi, která byla vypnutá.

„Nic.“ Pokrčila jsem rameny.

„Je s Jaiden.“ Vzdychla Carmen. „Na brzkém odpoledním filmu.“

„Aha,“ přikývla jsem, „víš, že k Jaiden nic necítí, viď? Znepokojuješ se kvůli ničemu.“

„Nejsem znepokojená!“ Podívala se na mě Carmen zlostně. „Chci říct, nejsem znepokojená.“

„Jasně.“ Řekla jsem to slovo dlouze a pomalu přikývla. „Opravdu ji máš ráda.“

„No a?“ Zamumlala a hrála si s látkou gauče. „Co na ni nemůžu mít ráda?“

Zakřenila jsem se a sedla si vedle ní. „Měla bys ji přivézt dneska večer na večeři.“

„Vážně?“ Carmeniny oči se okamžitě rozzářily.

„Jo, Ashley mi pomůže připravit jídlo a zastaví se Ryn se svým novým přítelem. Stejně víš, jak moc ráda vařím. Nevadí mi uvařit něco navíc.“

„Jsi si jistá?“

„Carm,“ zasmála jsem se, „jsi moje nejlepší kamarádka a stejně tak Sammy. Obě dvě jste tu kdykoliv vítány.“

„Žádní puberťáci?“ Našpulila pusu. Nemohla jsem uvěřit, že byla tak žárlivá kvůli něčemu, co by se nikdy nestalo.

„Žádní.“ Přísahala jsem.

„Skvěle!“ Zajásala Carmen. Vstala a dívala se z okna. „Takže, venku je hezky, žádné děti poblíž…“ kousla se do rtu a přišla ke mně blíž. „Měly bychom si protáhnout a namáhat naše svaly, zatímco budeme sténat a naříkat…“

Vstala jsem a zdrženlivě se usmála. Zatahala jsem za límeček od halenky, čímž jsem přitáhla její ucho ke svým rtům. „Poslední na ledě musí odhazovat lopatou,“ zašeptala jsem a odstrčila ji, a pak jsem běžela pro hokejovou výstroj.

„Potvoro!“ Zasyčela Carmen a pospíchala, aby si taky vzala svou výstroj.

52 – Všechno v jednom dni – Druhá část

Sledovala jsem, jak ostatní děti hrály hry, které Jasonovy rodiče připravily. Necítila jsem se moc dobře. Možná to bylo tou ranní čokoládou. Bolelo mě břicho a bylo mi řečeno, abych si sedla a dívala se, dokud mi nebude líp.

„Jsi v pořádku?“ Otočila jsem se a uviděla Hadley, jak se na mě se svými blonďatými kadeřemi staženými v culíku, usmívá. „Dylan řekla, že je ti špatně.“

Usmála jsem se a přikývla. „Jsem v pohodě, jen myslím, že jsem měla příliš mnoho sladkého.“

„Nesnáším, když se takhle cítím.“ Zasmála se Hadley a přisunula se blíž. „Bavíš se?“

„Jo.“ Přikývla jsem a letmo se podívala zpátky na Dylan, která se smála něčemu, co jí Jason řekl do ucha.

„Vy dvě jste skutečné sestry?“ Zeptala se Hadley trochu zvědavě. „Slyšela jsem, jak nějaký kluk řekl, že jste.“

Trochu jsem se zasmála a pokrčila rameny. „Někdy to tak vypadá.“

„Jednou jsem měla kamarádku. Jmenovala se Lily,“ usmála se, i když se zdála být trochu smutná, „nakonec se přestěhovala se svou mámou k tetě do Oregonu. Byly jsme jako sestry. Chybí mi.“

„To je mi líto, Hadley,“ odvětila jsem tiše a krátce jí stiskla ruku ve své. „Dylanina máma se vrátila, ale naštěstí ji nebere pryč.“

„Dobře,“ její modré oči hleděly do mých, „protože tě nerada vidím smutnou. Byla jsi hodně smutná, když byla Dylan raněná nebo si ji někdo dobíral.“

„Mizerové.“ Pokrčila jsem rameny a vstala i s ní. „Chceš si hrát s ostatními děckama?“

Hadley se podívala na skupinku od Dylanina věku po můj, jak sedí v kruhu. „Půjdeš taky?“

Podívala jsem se na prázdný stůl, na kterém byl papír a pastelky. „Chtěla jsem si jít malovat.“

Usmála se. „Tak ti budu dělat společnost.“

Pár minut jsme mlčky seděly, než jsem na Hadley vzhlédla, zatímco si odfoukávala z očí několik vlnitých pramínků. Děsně se soustředila na to, co malovala, ať už malovala cokoliv a já se usmála. Cítila jsem, jak se červenám stejně tak, jako když jsem kdykoliv viděla Jaiden. „Had?“

„Hm?“ Vykoukla za od svého papíru s jemným úsměvem.

„Chceš si se mnou a s Dylan o přestávkách hrát?“ Zeptala jsem se jí a cítila jsem v břiše nervózní chvění.

„Opravdu?“ Usmála se Hadley ještě víc a já přikývla. „Ano!“

„Bezva.“ Přikývla jsem a olízla si rty. „Had?“

„Hm?“ Znovu se na mě zadívala.

„Mám tě ráda.“ Přiznala jsem se a cítila jsem, jak se mi do tváře řine hřejivý pocit.

Ale pak jsem si všimla, že byla stejně tak rudá, jako jsem se cítila já a její úsměv se změnil ve stydlivější. „Taky tě mám ráda, Luc.“

Naplno jsem zčervenala a vrátila se ke svému kreslení. Již to nebyla hokejistka s číslem '11' na dresu – byla to dívka s vlnitými vlasy kreslící na proti mně svůj obrázek.

Zastavila jsem na příjezdové cestě a slyšela jsem smích přicházející ze zdola ze zasněžených doků. Položila jsem tašku na verandu a všimla si Spencer a Carmen, jak hrají hru jeden na jednoho na domácky vytvořeném kluzišti na ledě.

Bylo to tak trochu jako za starých časů. Sledovat je hrát spolu a proti sobě ve svých utkáních. Spencer ji musela strčit do sněhové hromady, aby dala gól. Ke Carmen si nikdy nebrala servítky a to mi tak trochu dávalo nějaké uspokojení.

„To bylo kočičí strčení, Carlinová!“ Slyšela jsem zakřičet Carmen, když se pucovala.

„Nezájem, břídile,“ smála se Spencer, „znovu jsi dostala na zadek a jen se cítíš zahanbeně.“

„Zahanbeně?“ Smála se Carmen. „Nikdo tu není, aby viděl, že jsi vyhrála!“

Ušklíbla jsem se.

Měla jsem o sobě dát vědět?

„Lidi mi uvěří.“ Řekla Spencer vážně, když přestala bruslit okolo Carmen.

„Kdo? Ashley?“

„To si piš, že jo.“ Smála se Spencer a já se rozhodla mlčet o trochu déle.

„Pořád se divím, proč tu není.“ Slyšela jsem, jak se Carmen směje. „Vy dvě máte skvělou příležitost mít dům pro sebe na nějaký ten žhavý lesbický sex.“

„Když sis myslela, že tady je, proč ses stavila?“ Zeptala se Spencer.

„Možná jsem taky chtěla nějakou akci – au!“ Mlčky jsem sledovala, jak ji Spencer strčila zpátky do sněhu.

„Nebudu se dělit o Ashley. Děkuju.“ Klekla si Spencer vedle té druhé ženy. „Napapej se sněhu, mrcho.“ Smála se a hodila sníh za Carmenin dres, čím si vysloužila výkřik.

Smála jsem se a kroutila jsem hlavou nad tím, jak byly stále nedospělé, ale také jsem z toho byla šťastná, že jsem věděla, že Spencer mi byla věrná jako nikdy. Bezmezně.

„Naprosto jsi minula mou pusu a schválně jsi mi to hodila za dres!“ Zaječela Carmen. „Věděla jsem, že mě chceš!“

„Ve tvých snech!“ Zapěla ta blondýna a já si všimla, že si sundávají brusle.

Zůstala jsem v klidu a nezajímala jsem se, jestli mě uvidí stát na vrchu dlouhého schodiště.

Carmen ke mně přišla jako první a široce se usmála. „Ahoj sexy kočko.“

„Jaký je sníh?“ Zvedla jsem obočí a ona na mě vyplázla jazyk a prošla okolo mě. „Ahoj.“ Zazubila jsem se, když ke mně dorazila Spencer a zeširoka se usmívala. „Hezký puberťácký chování.“

„Hm, máš zájem o přídavek?“ Zavrtěla Spencer obočím a sundala si kulicha. „Jsem celá zpocená… mohla bych si dopřát příjemnou horkou sprchu…“

„Spence!“ Varovala jsem ji a ustoupila stranou. „Tvoje hormony se nikdy nezklidní, co?“

„Tvoje jo?“ Zvedla obočí.

„O to tu nejde.“ Smála jsem se a kroutila jsem hlavou. Následovala jsem ji do domu potom, co jsem vzala její hokejku a helmu. Stýskalo se mi potom, to pro ni dělat.

„Ne že bych tě nerada viděla, ale co tady děláš?“ Zeptala se mě Spencer a ruku přehodila přes mou.

„Doufala jsem, že bychom znovu mohly mít nějaký ten žhavý lesbický sex na podlaze tvého pokoje.“ Pokrčila jsem rameny a ona se ke mně otočila čelem a spadla jí čelist.

„Věděla jsem, že to bylo někde jinde, než v posteli!“ Smála se Carmen a zarazila se, jakmile se na ni Spencer zlostně podívala. „Tak dobře. Půjdu a, ehm, najdi mi sexy brunetu s modrýma očima, která je v současné době se sexy puberťačkou… jo, uvidíme se večer.“

Spencer se na mě znovu podívala a zvedla obočí. Její prsty popadly mé boky. „Takže, ohledně toho sexu…“

„Co kdybychom začaly večeří?“ Navrhla jsem a políbila ji na tvář.

„To zní perverzně, ale,“ pokrčila Spencer rameny, „sex zní lépe.“

Jakmile jsme byly v domě, tak Spencer zamířila rovnou do kuchyně a já ji následovala. Dostaly jsme se do jednoduché rutiny. Vzaly jsme věci, které jsme potřebovaly na přípravu večeře. Myslím, že nebyla žádná příležitost, jen důvod k návštěvě.

Podívala jsem se na hodiny a uvědomila si, že bylo na čase, aby Jasonovy rodiče přivezly holky.

„Jé,“ otočila se Spencer potom, co zamíchala salát a dala ho do ledničky, „myslím, že všechno, co musíme udělat, je hodit maso do trouby a oloupat brambory.“

„Dobře.“ Přikývla jsem a utřela si ruce do utěrky, potom, co jsem umyla několik kousků nádobí. Musela jsem připustit, že tahle stránka Spencer, matky a hospodyňky, byla fascinující. Pak se na mě podívala těma psíma modrošedýma očima a já se zasmála a zavrtěla hlavou, „dej pryč ten sexy pohled, Spence.“

„Tohle není sexy pohled, Ashley,“ zamrkala se stydlivým úsměvem Spencer. „Dobře, tak je.“

Věděla jsem to.

„Ale no tak,“ usmála jsem se, když jsem zaslechla otevřít vstupní dveře s holčičím smíchem znovu naplňujícím dům. „A Carmen mi říká sexy kočko.“ Zamumlala jsem.

„To fakt jsi.“ Zamumlala Spencer a zahalila Dylan v objetí.

Zdálo se, že všechno půjde hladce. Líbilo se mi to.

53 – Ztracená kapitola

Potom, co jsem vyklopila Jaiden v kavárně, jsem se vydala na hotel, abych se pokusila dopsat nějaký článek. Být v Kenoře mě rozhodně přimělo hodně lenošit, ale poprvé jsem uvítala rozptýlení.

Vydala jsem se na hotel a zastavila se, když jsem si všimla, že u mých dveří stojí Carmen s úsměvem na tváři a levou rukou za zády. „Ahoj,“ řekla jsem pomalu a zastavila před ní.

„Ahoj.“ Usmála se Carmen a uhnula stranou, takže jsem mohla odemknout dveře. „Tak, ehm, jak ses dneska s Jaiden měla?“

Trochu jsem si hrála s prsty a kousla se do rtu. „Bylo to fajn. Bylo super si s ní vyrazit.“

Pomalu přikývla a trochu se usmála. „Nejsem v tomhle moc dobrá,“ zamumlala polohlasně.

„V čem?“ Zeptala jsem se trochu pobaveně. Odemkla jsem dveře od hotelového pokoje a otevřela je, ale pořád jsem stála ve dveřích.

„Přinutit se zapůsobit na ženu.“ Vzdychla Carmen a trochu se začervenala. Zvedla jsem obočí a znovu se usmála. Carmen Mandezová, kterou jsem znala, neustále nadbíhala Spencer nebo si nabrnkla dámy a pak je během několika týdnů opustila.

„Jsi šarmantní, Mandezová,“ zasmála jsem se a ona se na mě jen podívala a zamračila. „Aha,“ přestala jsem se usmívat a přešlápla jsem z nohy na nohu, „ty to myslíš vážně.“

„Carmen se nenutí, aby na někoho zapůsobila.“ Podívala se na mě, jako bych byla šílená. „Jo, tohle je pro tebe.“ Vytáhla červenou růži, co měla za zády, „nepíchni se o trny.“ Zašeptala.

V šoku jsem se na ni dívala a opatrně jsem si od ní tu růži vzala. Naše prsty se krátce dotkly. „Carm, děkuju,“ vydechla jsem.

„Spencer dnes večer pořádá večeři a já jsem se chtěla zeptat, zda by ses k nám nechtěla připojit – chci říct, jako moje holka?“ Její šedé oči se rozhlížely po chodbě, než nervózně přistály na mě.

Musela jsem říct, že ta strana Carmen, kterou jsem pozorovala, byla trochu – zvláštní. Nebyla jsem na to zvyklá. Ráda mě urážela nebo se mnou flirtovala, ale nikdy nebyla nervózní nebo nesvá.

„Můžeš se mě zeptat víc jako 'Carmen'?“ Ušklíbla jsem se.

„Ježiš,“ zabrblala a hodila oči v sloup, „půjdeš se mnou na Spencřinu hloupou večeři?“

„Páni, vážně jsi šarmantní.“ Smála jsem se a ona na mě zírala. „Ano. Půjdu s tebou,“ řekla jsem tentokrát jemněji a ona se zakřenila.

„Ji vážně jedna z těch žen, co je nesnadné na ně zapůsobit.“ Zamračila se Carmen znovu. „Většinou mi padají k nohám, ale ty, Samantho Taylorová, jsi rozhodně něco jiného.“

„Jak jsem řekla.“ Pokrčila jsem s úsměvem rameny a ukročila stranou. „Chceš jít dál?“

„Vlastně jsem slíbila Spashley, že se stavím pro nějaký těstovinový salát a něco k pití. Chceš se přidat?“ Carmen se na mě stále dívala a já pomalu přikývla. „Nejdřív ji musíme dát do vody.“ Ukázala na růži a vzala si ji ode mě.

Sledovala jsem, jak vybraně odřízla spodek stonku růže a dala ji do kbelíku na led. „Romantické,“ zubila jsem se od dveří.

„Viď?“ Její šedé oči tančily a já cítila, že rudnu. Potom, co se ujistila, že růže byla dobře usazená, šla ke mně a vzala mou ruku. „Připravená?“

Naprosto.

54 – Plácáš blbosti

Ukázala se Ryn se svým novým cukroušem měsíce. Tristan byl moc milý a ukázalo se, že měl pět sestřenic a žádného synovce, takže věděl, jak poměrně snadno jednat se ženami. Nicméně ve chvíli, když řekl, že není hokejový fanda, tak všechny sázky byly zrušeny.

Pohled na Lucasinu tvář byl k nezaplacení a Dylan se s ním vytrvale bavila o sportech, které měl rád.

Tenis? Curling? Vážně?

„Seš si jistá, že není tak trochu gay?“ Zašeptala jsem Ryn do ucha.

„Spence!“ Sykla. „Buď milá.“

„Tvůj poslední přítel tě nechal kvůli chlapovi…“ pokrčila jsem rameny a ona našpulila pusu. Smály jsme se tomu, ale z počátku to pro ni bylo traumatizující. Mohla jsem si to jen představit.

„Myslím, že jsme téměř připravený si sednout,“ přišla za námi do obývacího pokoje Ashley a opřela se zády o gauč. Sledovala, jak se Dylan mračí na Tristanovo vysvětlení, jak se hraje tenis.

Pozorovala jsem ji, jako by byla nějaký druh erotické pochoutky. No co? Nemohla jsem si pomoc, zatímco jsem byla u ní. Její upnuté džíny a téměř neexistující svetr, který jí visel přes ramena, vůbec nepomáhaly nemít na ni myšlenky ve vyzývavých polohách. Vážně mě škádlila.

„Lucas, Dyl,“ šla jsem k nim a položila každé ruku na hlavu, „běžte si před večeří umýt ruce, prosím?“

Dylan vyskočila jako první a běžela do koupelny. Lucas těsně za ní.

„Děkuju, že tu můžu zůstat, Spencer.“ Usmál se Tristan a díval se na Ryn, která pomáhala Ashley prostřít stůl.

„Ale prosím tě,“ hravě jsem protočila oči v sloup, „Ryn o tobě neustále mluví. Musela jsem se s tebou seznámit.“

Ten vysoký brunet se zazubil a jeho zelené oči se usmívaly směrem k jeho přítelkyni.

„Nicméně,“ nahnula jsem se k němu, „jestli jí někdy ublížíš, tak slibuju, že ti to oplatím desetinásobně,“ poplácala jsem ho po hrudi, on přikývnul a nasadil úsměv, „máš hlad?“

„Nejdeme pozdě?!“ Vešla Carmen a hlavu měla zasypanou sněhem, stejně tak i Sammy. „Venku je tak kluzko. Jela jsem pomalu.“

„Pomalu jako hlemýžď.“ Poznamenala Sammy s úsměvem a získala si Carmenino protočení očí. „Voní to tu hezky.“

„Dík.“ Zazubila jsem se a otočila se k Ashley, „většinu práce odvedla Daviesová.“

Ashley vykulila oči a zavrtěla hlavou. „Ani náhodou. Jen jsem pomáhala.“

„Všimla jsem si.“ Přikývla jsem a jemně jsem Ashley zatahala za tvář. „Nestyď se, broučku, že jsi nadaná kuchařka.“

Zejména ty snídaně do postele, co mi na střední vařívala.

„To je!“ Vrátila se Dylan z koupelny a objala Carmen. „Sammy je tvoje přítelkyně?“

Ryn zadržovala smích a já na Carmen zvedla obočí. „Jo, je?“

„Spencer.“ Napomenula mě tiše Ashley, ale usmívala se tak, jako já.

„Ehm,“ zasmála se Sammy a její oči si prohlížely lidi v domě, zatímco čekali na odpověď, „myslím, že jsme se tak daleko ještě nedostaly.“

Carmen pomalu přikývla a kousla se do rtu. „Jo.“

A jako na zavolanou trapná chvíle.

„No, brambory jsou už hotové, takže všechno co musíme, je zabrat židle a připravit se!“ Ozvala se Ryn a všichni se začali hrnout do obývacího pokoje.

Sedla jsem si vedle Ashley, která seděla vedle Dylan. Sledovala jsem na proti sobě Lucas, která se zubila a ukradla z Carmenina talíře mrkev, když se nedívala. Večeře probíhala hladce a malá konverzace nebyla nepříjemná.

„Ryn mi řekla, že nejsi původem odsud,“ podíval se na mě s úsměvem Tristan. „Odkud pocházíš?“

„Z Midtownu, Ontaria.“ Odkašlala jsem si a usmála se, když mě Ashley šťouchla. „Ash je z Britské Kolumbie.“

Tristan vypadal pobaveně a přikývnul. „Tak co vás dvě sem přivádí?“

„Tris,“ zasmála se Ryn a mírně ho poklepala po ruce.

„Vlastně,“ usmívala se Ashley a poklepala si ubrouskem o koutek rtů, „Dylan mě sem přivedla, myslím teď. Díky tvé krásné přítelkyni a Spencer byla ve velmi dobrých rukou, zatímco jsem byla… pryč.“

Dylan se na svou mámu usmívala a vrátila se ke svému jídlu.

„Máma a Ashley bývaly přítelkyně.“ Pokrčila rameny Lucas. „Že jo?“ Její šedé oči si prohlížely mé a pak Ashleyiny.

„Ano.“ Přikývla jsem a Ashley se na svou dceru usmála.

„Zajímavé,“ zazubil se Tristan a napil se, a pak si odkašlal, „takže to je jako středoškolské znovusetkání? Vy čtyři jste spolu chodily do školy, ne?“

„No, když to bereš takhle,“ smála se Carmen, „vlastně jsem chodila do rivalské školy. Spencer jsem na ledě nakopala zadek.“

„Nezájem.“ Vzdychla jsem a sledovala jsem, jak Dylan tiše natáhla ruku a rozzářila se, když jí Carmen dala dolar. „Myslím, že tímhle tempem nás brzy holky budou živit.“ Zavrtěla jsem obočím na Ashley.

„Vtipný.“ Ušklíbla se Carmen, ale mrkla mým směrem. „Sammy s nimi chodila do školy. Bylo v partě jednom proto, že chodila s Alex.“

Alex.

Páni.

Bylo to poprvé po více než týdnu, co bylo její jméno vůbec zmíněno. V předešlém týdnu jsem mluvila s mámou a ta mi řekla, že se Alex chystá zabalit své turné. Paula věděla, že Alex a já spolu nemluvíme a když jsem jí řekla o Ashley a Dylan, tak… no, udělala to, co dělala v překvapujících situacích – omdlela.

Neboť se o tom Alex nezmínila.

„Aha, takže se ti líbili muži?“ Zvednul Tristan směrem k brunetě obočí.

„Ehm, ne,“ zamračila jsem se a hodila po Ryn pohledem, „ty jsi mu neřekla, že kromě tebe jsme všichny banda lesbiček?“

Ryn vytřeštila oči a odkašlala si. „Myslela jsem, že na to vůbec nedojde?“

„No, Alex je moje mladší sestra – Sam s ní chodila několik let.“ Pročistila jsem vzduch a Tristan pomalu kývnul hlavou, než se podíval na Ryn.

„Carlinová? Jako ta Alex Carlinová?“ Vypadal, jako by právě vyhrál velkou cenu.

„Ehm,“ zaúpěla Carmen, „prosím, řekni mi, že nejsi jeden z těch perverzních chlapů, kteří slintají nad sexy lesbou a fantazírujou?“

„Carmen!“ Zakabonila se Ryn.

„Co? Omlouvám se, ale Alex nepotřebuje, aby na ni bylo takhle nahlíženo. Je jako – malá sestra a já nepotřebuju a nechci, aby mi tyhle představy létaly hlavou.“ Zasyčela a pak se podívala na Sammy, „bez urážky.“

„Co se tohohle týče, tak jsem na straně Carmen.“ Pokrčila Ashley rameny a podívala se na Lucas, která se mračila. „Co se děje, Luc?“

„Kde je vlastně teta Alex?“ Podrbala se na hlavě. „Babi řekla, že dokončila turné. Neměla by být tady?“

S Ashley jsme se na sebe podívaly a nemohla jsem říct, co přesně její výraz znamenal, ale odpovídal mému.

„Omlouvám se,“ začervenal se Tristan a zavrtěl hlavou, „nechtěl jsem být neuvážený a ne, nikdy jsem na ni vůbec takhle nemyslel,“ odkašlal si, „jen, že moje neteře ji zbožňují a tohle je jen příjemné překvapení, toť vše.“

„Aha.“ Sklapla Carmen pusu a já udělala totéž.

„Dej sem nohu.“ Sammy s pousmáním poplácala Carmeniny rty a snažila se tak prolomit napjetí.

„Vážně,“ kopla mě Lucas pod stolem do kotníku, „vrátí se brzy?“

Já-

Vrátí se?

„Luc, to nevím.“ Vzdychla jsem a vrátila se ke svému salátu.

„Omlouvám se, že se tahle situace stala nepříjemnou.“ Zamračil se Tristan a věnoval nám všem omluvný pohled. „Kathryn nešla do podrobností, takže bez nich, jsem se jen, ehm, domníval.“

„To je v pohodě.“ Pokrčila jsem rameny a poplácala ho po ruce. „Ryn ráda vynechává šťavnaté detaily, protože je blázen do intenzivních dramatických trapných momentů.“

„Vina.“ Začervenala se Ryn, ale špatně se na mě podívala.

„Tak jaká byla narozeninová oslava?“ Zeptala se Ashley holek ve snaze vyhnout se dalšímu nepříjemnému rozhovoru.

„Super,“ jako první odpověděla Lucas, „bylo mi špatně, ale Hadley mi dělala společnost.“

„Ta roztomilá kudrnatá blondýnka?“ Zvedla jsem škádlivě obočí a její tváře trochu zčervenaly.

„Jason mi dal jeden ze svých dárků!“ Zubila se Dylan.

„Tak to od něho bylo milé,“ uculila se Ashley a rozcuchala dokonalé kadeře své dcery, „copak ti dal?“

„Hokejový puk kenorských Bodláků z limitované edice!“ Rozzářila se Dylan a slezla ze židle. Byla zastavena Ashleyinou jemnou rukou na paži. „Chci ti ho ukázat,“ našpulila malá verze Ashley pusu.

„A můžeš,“ usmála se jemně Ashley, „až se najíme.“

Sledovala jsem, jak Dylan zírala do matčiných očí, než se trochu začervenala a sedla si. „Promiň. Byla jsem natěšená.“

„To je docela hodnotný dárek, co ti dal,“ ozvala se Carmen, „myslím, že tě má rád.“

„Nemá!“ Podívala se na ni Dylan vytřeštěnýma očima.

„Ale má, Dylly.“ Zubila se Lucas a zavrtěla obočím.

„Lukey!“

„Děvčata.“ Řekla jsem přísným tónem, ale s úsměvem. „Prosím, ne před hosty?“

„Promiň, mami.“ Zamumlaly obě a moje srdce tak nějak – vynechalo pár úderů.

Dylan vypadala stejně tak v šoku, jako já. Její pusa se otevřela a zavřela, a pak se podívala na Ashley, která překvapivě vypadala pobaveně, ale stejně jí to trochu zaskočilo. Cítila jsem na sobě všechny páry očí a nemohla jsem si pomoc a vypískla jsem 'co'?

„Omlouvám se, Spencer.“ Dylan neměla daleko k pláči a já se zamračila a zavrtěla hlavou.

„Ne, miláčku,“ řekla jsem tiše a natáhla se přes Ashley, abych vzala Dylan za ruku, „prosím, neomlouvej se, není za co.“

Její hnědé oči se vrhly na zem, když přikývla. Cítila jsem na krku Ashleyin dech, když jsem se stále přes ni nakláněla, abych držela ruku její dcery.

Dylan mi poprvé řekla mami. Řekla mi mami před svou matkou. Srdce mi stále v hrudi divoce bušilo, když se na mě Ashley usmála. Ta chvíle byla zničena, když Dylan opět sklouzla ze židle, běžela do svého pokoje a tiše zavřela dveře.

Ashley mě zastavila, když jsem chtěla vstát. „Nech to na mně,“ zašeptala a zdvořile se omluvila.

Tristan a Ryn si mlčky vyměnily pohledy, zatímco Carmen a Sammy se navzájem ojížděly pohledem. Zavřela jsem oči, a když jsem je otevřela, zjistila jsem, že vedle mě stojí Dylan a pomalu mě objímá okolo ramen. „Jsi nejlepší, mami.“ Zašeptala a políbila mě na tvář.

Nevěděla jsem, čím jsem si to zasloužila, ale neptala jsem se. Usmála jsem se a poděkovala jí.

„Tak víš co, Luc?“ Promluvila Sammy a napila se.

„Co?“ Zazubila se moje dcera.

„Mám čtyři lístky na utkání Leafs a potřebuji ještě dva lidi, co by šli se mnou…“ její modré oči tančily, když se předklonila a nespoutaně se na Lucas usmála.

„LEAFS?!“ Zaječela Lucas a vyskočila ze své židle. „Nekecej!“

„Já určitě ne.“ Uchechtla se Sammy a vytáhla je z kabelky. „Takže, jestli tebe a Dylan tvoje máma a Ashley pustí, tak jsem doufala, že bychom vás Carmen a já mohly vzít?“

„Já?“ Zašeptala v úžasu Carmen.

„Kdo jiný.“ Pokrčila Sammy rameny a podívala se na mě. „Utkání je příští měsíc, a protože je to o vánočních prázdninách, tak holky vůbec nebudou chybět ve škole…“

„Mami! Prosím?!“ Podívala se na mě Lucas svýma šedýma psíma očima a našpulila pusu.

Á.

„Uvidíme.“ Přikývla jsem s úsměvem. A podívala jsem se směrem k točitému schodišti, kde se Ashley a Dylan vytratily.

„To rozhodně znamená ano.“ Vyjekla Lucas a sedla si zpátky na své místo, protože moc dobře věděla, že později mohla vyšilovat po večeři.

55 – Sněhové vločky nejsou jedinou věcí, která padá

„Ahoj, holčičko,“ jemně jsem zaklepala na dveře Dylanina pokoje a otevřela je. Obličej měla zabořený v polštáři, „mohu jít dál?“

Zabručela a já to vzala jako ano. „Omlouvám se.“

„Za co?“ Jemně jsem se usmála, když nakoukla prostorem mezi paží a polštářem.

„Že jsem jí řekla mami.“ Posadila se Dylan a svěsila hlavu.

„To jsi řekla,“ nemohla jsem si pomoc, trochu jsem se usmála, „a není na tom nic špatného.“

„Ale ona není ty!“ Zalapala po dechu a silně se zamračila.

„Ne,“ pokrčila jsem rameny. Spencer byla mnohem víc, než já, „ale poslyš,“ zandala jsem jí zbloudilou kadeř za ucho a přitáhla si ji do objetí, „předtím jsme o tom mluvily, Dyl a myslím, že když jí tak budeš říkat, tak bude moc šťastná.“

„Je příliš hodná, než aby řekla, že není.“ Popotáhla Dylan.

„Viděla jsi, jak se jí rozzářily oči?“ Odtáhla jsem se a uchopila její malou tvář. „Miluje tě stejně tak, jako já,“ zašeptala jsem, protože jsem věděla, že je to pravda, „takže říkat jí 'mami' je úplně v pořádku.“

„Ale-“

„-a nezlobím se.“ Podívala jsem se do jejích upřímných očí. „Pokud máš obavy, že se zlobím nebo žárlím, tak nemusíš, miláčku, dobře? Ve skutečnosti,“ zašeptala jsem, jako by to, co jsem se chystala říct, bylo velkým tajemství, „moc ráda slyším, že jí tak říkáš.“

„Opravdu?“ Začervenala se Dylan s malým úsměvem.

„Přikývla jsem a zlehka ji políbila na čelo. „Pojď,“ vytáhla jsem ji na nohy, „pojď si dojíst jídlo, abys mi mohla ukázat tvůj úžasný hokejový puk, co ti dal tvůj přítel.“

„MAMI!“ Zaječela, když jsme vstoupily do chodby, „není můj přítel!“

„ALE JE!“ Slyšela jsem, jak Lucas zakřičela pod schody a smála se.

„Pojď.“ Lehce jsem ji šťouchla a vzala ji za ruku.

Zbytek večeře proběhl hladce. Nikomu se už nepodařilo plácnout nějakou hloupost. Pomohla jsem Spencer sklidit stůl a ona mě odpálkovala z kuchyně a řekla mi, že už jsem za ten večer udělala dost a posadila můj krásný zadek na gauč. Ušklíbla jsem se.

Chtěla mě.

„Nic si z toho nedělej,“ pokrčila rameny, „chápu, odkud jsi přišla. Věř mi.“ Vstala, když k nám šla Spencer. „Chovej se k ní dobře Daviesová, jinak nic neslibuji.“

„Ahoj,“ Carmen si sedla vedle mě na gauč a usmívala se.

„Ahoj.“ Posadila jsem se a slyšela jsem, jak se Spencer v kuchyni směje se Sammy a Ryn. Tristan šel čelit sněhové vánici, aby si zakouřil.

„Takže poslyš,“ posunula se čelem ke mně, „nebyla jsem zrovna nejmilejší osobou, co se týče tebe a za něco z toho se ti chtěla omluvit.“

„Něco z toho?“ Zvedla jsem obočí.

„No, jo,“ pokrčila jsem rameny, ale stejně jsem se usmívala, „myslím, že to ostatní sis zasloužila. Jako o maturitě opustit krásnou blondýnu.“

Trochu defenzivně jsem přimhouřila oči. „V tu chvíli se nezdálo, že bys měla obavy, když jsi tam byla s její rodinou a všemi.“

„Ale prosím tě, Ashley, nech toho.“ Ušklíbla se posměšně Carmen. „To ráno, co jsi za ní přišla na stadion a úplně jsi ji zlomila, jsem byla v šatně. Musela jsem její pláč poslouchat roky. Ne dny, ne týdny, ani měsíce, ale roky.“

„Do toho-“

„-mi nic není. Vím.“ Odmávla to a pohodlněji si stočila své nohy. „Se Spencer jsem strávila v podstatě každičký den a ano, bylo to fajn, ale ona vypadala děsně. Snažila jsem se ji přimět posunout se dál a víš, ona prostě nechtěla.“

„Je tohle stezka provinění? Protože jsem si tím prošla. Žiju tím.“ Řekla jsem zostra a ona jen pokrčila rameny.

„Hele,“ vzdychla Carmen, „Spencer je šťastná. Je v sedmém nebi od doby, co ses vrátila a já ti jen musím poděkovat. Nerada jsem ji viděla smutnou nebo rozrušenou a využívat jiné ženy – není jako já.“

Krátce jsem si okusovala nehty a uvnitř jsem byla šťastná za to, že vím, že jsem nějakým způsobem změnila život té blondýny.

„Ale aby bylo jasno, Daviesová,“ nahnula se Carmen blíž a její hlas se poněkud ztišil, „jestli jí znovu zlomíš srdce, tak nebudu stát při ní,“ rychle se ohlédla, aby se podívala, zda někdo nejde, „půjdu ti po krku.“

Opřela jsem se a zamračila se.

„Jinak kromě toho, že jsi jí nechala se zlomeným srdcem, jsem některé věci o tobě řekla jen ze vzteku.“ Poplácala mě Carmen po koleni. „A za to se omlouvám.“

„To je v pohodě. Já jsem vlastně taky o tobě neříkala zrovna hezké věci.“ Pokrčila jsem rameny. „Taky se omlouvám.“

„No,“ kousla se do rtu, „nikdy jsem s ní nespala, což už teď asi víš. Jen jsem se o to pokusila.“

Musela jsem se smát, protože Carmen byla prostě – Carmen. Měla ráda pozornost a to, že si myslela, že je žhavým zbožím. Musela jsem přiznat, že na svých dvacet vypadala rajcovněji. Dlouhé havraní vlasy vždy zastrčené za ušima a šedé jiskrné oči.

„Ale dobře líbá, ne?“ Zvedla jsem obočí.

„Kurva. To ano.“ Přikývla Carmen z hihňáním.

„Pozor na jazyk!“ Vyšla Spencer zpoza rohu a svalila se mezi nás. Naštěstí pro Carmen byly holky nahoře připravené jít spát. „Takže co kurvujeme?“

Málem jsem vyplivla vodu a Spencer se smála.

„Měla bych to říct jinak.“ Řekla nevinně. „Vycházejí spolu mí dva nejoblíbenější lidé?“

„Vycházejí.“ Usmála jsem se a o něco víc se opřela.

„Dobře, protože soudě podle toho, jak venku sněží a silnice jsou zavřené, jsme tu dnes večer všichni tak nějak uvízli.“ Spencer mě poplácala po koleni a znovu vstala. „Ehm, mám dva další volné pokoje – pracovnu a rozkládací gauč, takže ho dám Ryn a Tristanovi. Ty a Sammy můžete být v Alexině pokoji.

Divné.

„Bezva,“ hodila Carmen oči v sloup, „dělit se o postel s Alexinou ex v Alexině posteli. To nebude trapné.“

„To je jedno. Chceš mou postel?“ Zvedla Spencer obočí.

„Ehm, ne,“ smála se Carmen a vstala, „náhradní je v pohodě.“ Přeskočila z obývacího pokoje do kuchyně.

Dívala jsem se na Spencer, jak se usmívá, „takže holky jsou přichystané jít spát?“

„Skoro. Jsou schoulené pod dekou a povídají si o utkání Maple Leafs, na které je chce Sam vzít.“ Zazubila se Spencer a pohnula se, aby byla čelem ke mně. „Nevadí, když Dyl půjde?“

Přikývla jsem. „Jen pokud budou silnice protažené.“

„Domluveno.“ Uculila se Spencer a chytila mě za zátylek, „tak doufám, že ti to nebude vadit, ale doufala jsem, že bys možná strávila noc v mé posteli? Se mnou?“

Naklonila jsem hlavu a skryla úsměv. „A co holky?“

Spencer se kousla do rtu. „Propašujeme tě, až budou spát. Než ráno vstanou, tak už budeme vzhůru.“

Přála jsem si, abychom jim o nás mohly říct, ale zároveň jsem vůbec nevěděla, co to my znamená. Nebylo to zrovna prodiskutováno a ano, jednou jsme spolu spaly, ale to neměnilo fakt, že jsme byly v choulostivé situaci.

'Nás' také zahrnovalo dvě holčičky.

Usmívala jsem se a stiskla jí ruku, „ty víš, že bych si mohla zabrat tenhle gauč.“

Spencer se ušklíbla a zamračila. „V žádném případě, Ash. Nedovolím ti spát na gauči,“ letmo se podívala do svého klína a svraštila obočí, „ty to nechceš?“

„Spence,“ jemně jsem se usmála, „ty víš, že chci. Jen přesně nevím- myslím… co jsme?“

Spencer se opřela a zvedla obočí. „Co tím myslíš?“

„Myslím,“ vzdychla jsem, „ty a já… co jsme?“

„Sexy?“ Usmála se Spencer a zarazila se, když jsem se na ní vážně podívala. Pořád měla problém brát některé věci vážně.

„Spencer.“ Povzdychla jsem si a ona si odkašlala.

„To opravdu nevím.“ Přiznala tichým šepotem.

Přikývla jsem a pohnula jsem se, abych vstala, ale ona mě popadla za ruku a stáhla si mě do klína a rukama mě objala kolem pasu. „Nemyslím, že jsem ti v poslední době řekla, jak jsi krásná,“ zašeptala a její oči se zavrtaly do mých, „protože mi vážně bereš dech pokaždé, když tě vidím.“

Některé věci neuměla brát vážně, ale stále to uměla se slovy.

Tála jsem.

„Spence,“ začervenala jsem se a ona mi stiskla boky a jemně mě políbila na tvář.

„Může vás dvě člověk nechat samotné?“ Přišla do místnosti Carmen s další lahví piva v jedné ruce a ve druhé měla Sammyinu ruku.

Myslím, že bylo bezpečné říct, že Carmen získala holku a pro nic za nic vyšilovala.

„Ehm,“ usmívala se Spencer a já vstala, „vlastně jsme se šly podívat na holky.“

„Drž mi fleka,“ zašeptala jsem Sammy, která se usmívala, když jsem byla tažená Spencer ke schodům. „Koukni na ten sníh,“ zalapala jsem po dechu, když jsme prošly chodbou okolo velkého okna mezi koupelnou a Dylaniným pokojem, „páni, ani není vidět jezero.“

Spencer se zastavila a stoupla si vedle mě. Její oči se rozsvítily, když uviděla venku z nebe padat husté a těžké sněhové vločky. Pár minut jsme tam mlčky stály a pak jsem ucítila, jak její ruka vyhledala mou a volně propletla prsty s mými. Krátce jsem na sobě cítila její pohled a trochu se usmála, když mi stiskla ruku. „Všechno.“ Zašeptala.

„Co?“ Zamrkala jsem a podívala se na ni.

„Ptala ses mě, co jsme,“ tiše odpověděla a její oči se opět soustředily na zasněžené jezero, „jsme všechno.“

Uběhlo pár dalších okamžiků a já se k ní otočila čelem. Uchopila jsem její tvář a jemně jsem přitiskla rty na její. „Všechno,“ vydechla jsem proti jejím rtům a cítila její úsměv.

Odtáhly jsme se od sebe, rychle jsme se vydaly do Dylanina pokoje a našly jsme prázdnou postel. Spencer se tiše uchechtla a šla přes chodbu a uviděla svou dceru odpadlou na jednom konci postele s dekou přes obličej, zatímco Dylanina hlava byla položená na břiše té blondýnky. Usnuly rychle.

„Měly náročný den,“ zašeptala Spencer a opatrně vešla do místnosti. Druhou dekou přikryla Dylan a rychle dala oběma pusu na čelo. Přizpůsobila jsem se a krátce jsem bez váhání políbila Lucas, ale do jisté míry jsem cítila, že to bylo přirozené.

Zavřely jsme dveře a Spencer se o ně opřela a dívala se na mě. „Dyl byla rozrušená kvůli tomu, jak jí uklouzlo 'mami', viď?“

„Trochu.“ Přikývla jsem. „Víc byla rozrušená kvůli tomu, že si myslela, že se na ni zlobím.“

„A zlobíš?“ Zeptala se Spencer a její oči přecházely z mých rtů k mým očím.

„Ne,“ tiše jsem se zasmála a olízla si rty, „vlastně mě to uvnitř potěšilo.“

„Mě taky.“ Začervenala se Spencer a táhla mě zpátky ke schodům.

Její vlasy byly stažené dozadu a její svetr, který měla na sobě, nedbale ležel na podlaze. Sledovala jsem, jak otočila stránku a začala si číst. Nohy jsem měla překřížené a slyšela jsem praskání ohně v obývacím pokoji s tichými hlasy, které patřily Spencer a Ashley. Byla jsem ráda, že se ty dvě daly zase dohromady – po tom všem, co se událo.

„Carm,“ zašeptala jsem a ona se trošku zamračila. Dala si knihu blíž k obličeji a pokračovala ve čtení. Povzdychla jsem si a podrbala si tváře, než jsem po kolenou vlezla na matraci a dívala se přímo na ni, „Carmen.“

Nic.

Muchlovaly jsme se delší dobu, než se odtáhla a řekla mi, že má žízeň. Carmen si šla pro pití a vrátila se místo toho se zajímavou knížkou.

Vážně?

Rovněž to byla lesbická erotická kniha. Víte, jedna z edice Nicole Foster? Ta dobrá.

Čemu jsem nerozuměla, bylo, že měla ve stejné posteli, ve které byla, sexy lesbičku, a přesto si o nich chtěla číst?

Naklonila jsem se trochu víc a snažila se o větší oční kontakt s ní. „Carmen,“ zašeptala jsem a odfoukla jsem si nějaké světle hnědé vlasy z očí.

Ani to s ní nehnulo.

Frustrovaně jsem vzdychla a chystala jsem se vzít jí knihu, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Místo toho jsem slezla z postele a stála tam a rukama jsem sevřela okraj mikiny a pomalu jsem ji táhla přes hruď, dokud jsem ji zcela nesvlékla.

Byla jsem nahoře úplně bez.

Pořád se nedívala.

„Pro rány boží, Carmen!“ Zasyčela jsem a ona vyskočila, vzhlédla a upustila knihu, co měla v ruce. Mračila jsem se, ale ona nevěděla, že to bylo, protože mi zírala na prsa. Předklonila jsem se a vzala si tričko. Chystala jsem si ho natáhnout zpátky, když jsem ucítila, jak vyskočila a hodila ho přes celou místnost. „Snažila jsem se získat tvou pozornost,“ zašeptala jsem, když její šedé oči náhle ztmavly. Dala jsem ruku k jejím vlasům a rozpustila jí culík. Její rovné vlasy jí sexy způsobem dopadly na ramena a jí se jen podařilo je stáhnout.

„Máš ji,“ zachraptěla tónem, který jsem nikdy předtím neslyšela, „celou.“ Její ruce byly na mém holém pasu a její palce pomalu kroužily po mé hrudi, ale tentokrát byly její oči na mých.

Cítila jsem, jak se jí napnuly svaly a než jsem si to uvědomila, tak jsem byla na zádech a její ústa byla na mých.

Ó ano. Rozhodně jsem získala její pozornost.

Cítila jsem její pozornost do té doby, co mi přitiskla své stehno mezi nohy.

A stejně tak, jak venku sněžilo, tak jsem padala do všeho, co mi nabídla.

Ospale jsem zívla, když jsme se vydaly do ložnice. Ashley mi usnula s hlavou v klíně, zatímco jsme sledovaly starý film a já věděla, že nakonec dostane křeč do krku, jestli takhle zůstane déle.

Bylo něco po půlnoci a já slyšela pohyby přicházející z pokoje, o který se dělily Carmen a Sammy. Nemusely jste být geniální, abyste se nedovtípili, co se tam dělo. Ryn a Tristan nechaly dveře od svého doupěte otevřené, takže jsem věděla, že když je tam zhasnuto, tak usnuly. Plus Ryn byla proti tomu, mít sex pod jednou střechou s dětmi – děsilo jí to.

Bylo dobře, že žádné neplánovala.

„Já usnula,“ zamumlala Ashley, když jsme dorazily k posteli. Padla téměř obličejem napřed a zívla. Skopnula kalhoty a zůstala v bílých nohavičkových kalhotkách.

Usmála jsem se, svlékla se a hodila jsem Ashley ze šatníku náhradní dres.

„Pořád mám ten, co jsi mi dala k maturitě,“ zašeptala tiše, zatímco si oblékala modrý dres. Nebyl to ten, který jsem nosila za tým, za který jsem hrála. Byl to ten, co mi dala Carmen, když si myslela, že budu mít chlapečka.

„Dobře,“ podařilo se mi odtáhnout deku bez toho, aniž bych si podkopla vlastní nohu, protože Ashley si přede mnou sundávala spodní prádlo. „Ehm,“ odkašlala jsem si a uvnitř jsem tančila radostí.

„Nerada spím ve spodním prádle,“ pokrčila rameny a její hnědé oči se usmívaly.

„Já taky ne.“ Přikývla jsem a rychle jsem se zbavila svého, než jsem vklouzla pod deku. „Co máš na zítřek v plánu?“

„Jé,“ plácla se Ashley rukou do čela a zamračila se, když si ho něžně mnula, „úplně jsem ti zapomněla říct, že jsem našla malý dokonalý domek.“

„Vážně?“ Zeptala jsem se nadšeně. „Kde?“

„Tady v Keewatinu, myslím,“ trošku se na posteli odrazila a krátce se posadila, „vlastně jsem jeden viděla v Lakeside, ale pro ten jsem se nerozhodla.“

Lakeside bylo sousedství nejméně dvacet minut odsud – kenorská největší komunita, která také měla rekreační centrum.

„Je to skvělé místo, i když, Ash,“ zamračila jsem se.

„Já vím,“ pokrčila rameny a opřela se o pelest, „ale dočetla jsem se o školských systémech a jak pracují,“ podívala se z okna, kde se sněžení trochu uklidnilo, „jestli se tam přestěhujeme, tak by Dylan musela chodit na King Gorge místo na státní Keewatin.“

Aha.

„Aha.“ Zamračila jsem se a kousala si spodní ret.

„Nechtěla jsem to být já, kdo ji a Luc od sebe oddělí, víš?“ Usmála se Ashley a pokrčila rameny. „Takže jsem našla tenhle pěkný dům, na který se zítra půjdu podívat. Je v McLean Avenue.“

„Jé!“ Trochu se mi zvedla nálada. „To odsud není ani deset minut jízdy!“

Ashley se tiše zasmála. „Vlastně,“ posunula se a ukázala směrem k oknu. Moje ložnice čelem k jezeru a se sněhem, který napadal, přes něj bylo trochu víc vidět, „je přímo támhle naproti. Ne zrovna za vodou, ale pořád z něho mohu vidět tvůj dům.“

Zubila jsem se ještě víc a stoupla jsem si za ni. Bradu jsem opřela o její rameno. „Doufám, že ho získáš,“ zašeptala jsem.

„Vím, že získám,“ ohlédla se na mě přes rameno a mírně se usmívala, „mám peníze, Spence, chci říct,“ hrála si s mými prsty, „mám všechny ty peníze z dědictví a pak mám ještě dostat podíl od Alex, protože jsme ty písničky napsaly spolu. Všechny.“

„Páni,“ vydechla jsem a usmívala se, „to je moc dobře, Ash.“

„A taky mám v pondělí pracovní pohovor.“ Tiše se zasmála a vrátila se do postele. „Byla to ta nejdivnější věc. Právě dnes jsem byla ve škole, kam holky chodí, na schůzce s Dylaninou učitelkou. Vím, že byste mě nikdy před dvanácti lety v sobotu ve škole nezastihli, co?“

„Jo.“ Uchechtla jsem se, vlezla si pod deku a čekala jsem, až bude pokračovat.

„Tak ředitelka, paní Toddová, se mě ptala, co budu dělat se svou kariérou a já jí řekla pravdu, víš? Chci říct, Dyl je teď starší a znovu se jmenuje Daviesová, takže jsem jí řekla o práci na Alexině albech na začátku a jak jsem brala lekce hudby a podnikala.“ Promluvila Ashley sebevědomým tónem, který jsem musela přiznat, jsem nikdy předtím skutečně neslyšela. Bylo to příjemné.

„Nabídla ti místo ve škole?“ Zněla jsem jako natěšená školačka.

„Ha ha,“ smála se a zavrtěla hlavou, „ne, ale říkala, že hledají učitelku hudební výchovy na státní střední škole. Přimluví se za mě, jakmile nashromáždím nějaké reference.“

„Ashley!“ Tiše jsem vyjekla a přitáhla si ji do objetí. „To je úžasný!“

Ashley se odtáhla a její oči propalovaly mé. „Tohle je úžasný pocit,“ zašeptala, „a pokaždé, když na to pomyslím, tak mám pocit, že si to nezasloužím.“

Zamračila jsem se a přitiskla čelo k jejímu. „I když,“ něžně jsem ji přejela palcem přes rty, „víc, než si myslíš.“

Byla jsem na ni pyšná.

Byla jsem šťastná, že jsem viděla, jak jí jiskří oči a že jsem viděla, jak ryzí byl její úsměv.

Byla jsem z toho šťastná.

Ona mě dělala šťastnou.

56 – Svítá

Bylo bílo – velmi bílo a jasno, když za chladným obzorem začalo zářit slunce. Několikrát jsem zamrkala a zívla. Protáhla jsem si nohy, jak jen to šlo, vzhledem k tomu, že jsem seděla na místě spolujezdce ve svém cihlově oranžovém Jeepu Wrangler Rubicon. Tracey svírala volant, když za něj zatáhla doprava. Navlhčila si rty a posadila se, když jsme míjely velké billboardy, které nás uváděly blíž ke Kenoře.

Včera večer hned po svém koncertě jsem ani nezůstala, abych vymetla after-turné večírek. Tracey a já jsme se sbalily a chytily nejbližší let do Winnipegu, kde jsme nechaly můj jeep na parkovišti. Naštěstí jsme přistály těsně předtím, než udeřila sněhová bouře.

„Víš jistě, že se tvoji rodiče nebudou zlobit, že se na ně nepřijedeme podívat?“ Zeptala se Tracey a zapnula trochu topení.

„Viděly jsme je před dvěma týdny,“ ospale jsem se usmála a podívala se z okna. Moje mysl se okamžitě zaměřila na Lucas, „kromě toho se mi stýská po neteři.“

Tracey přikývla a znovu ještě pevněji sevřela volant. Oči držela před sebou na cestu.

Zdálo se to jako nejkratší jízda mého života a jedna moje část nebyla připravena vidět dlouhou příjezdovou cestu, na kterou jsme mířily. Co a kdo byl za těmi pevnými zdmi, mě k smrti děsilo.

Necítila jsem se dobře.

„Alex,“ zastavila Tracey na půli cesty dlouhé silně zasněžené cesty, „teď hned to můžeme otočit a zajet na kafe nebo tak něco. Kdo ví, možná Spencer ještě spí.“

Spencer ještě spí? Tracey věděla, že Spencer vůbec nespí, pokud neměla předešlý večer sex.

Protočila jsem oči v sloup.

„Už jsme tady,“ vzdychla jsem. Jela pomalu a každou chvilku se na mě podívala, „broučku, jsem si jistá.“

„Dobře.“ Tracey si zandala svůj dlouhý pramen vlasů za ucho a přikývla. Dorazily jsme na obvykle prázdnou příjezdovou cestu. Byl tam zaparkovaný před hromadou sněhu povědomě vypadající mustang, SUV a Camero. „Páni, mejdan.“

„Jo,“ zvědavě jsem se zamračila a uvědomila si, že jediné auto, které jsem poznala, byl Rynino tmavě modré SUV.

„Seš si jis-“ Tracey utichla, když jsem ji krátce políbila.

„Přestaň se mě ptát.“ Zašeptala jsem a ona vypnula motor, nasadila si svou černou čepici a otevřela dveře. Naše dechy jsme mohly vidět ve vzduchu, protože byla zima.

Stýskalo se mi potom být tady.

Tracey vzala mou ruku a pomalu jsme zamířily k přední části domu a zanechávaly jsme ve sněhu čerstvé stopy.

Uvnitř jsme slyšela pohyby. Olízla jsem si rty, klouby jsem zaklepala na dveře a pak se trhnutí otevřely. Stála jsem tváří v tvář vysokému brunetovy se zelenýma očima a největšími ďolíčky. Zamračila jsem se.

Spencer. V duchu jsem ji proklela.

„Zdravím,“ řekla jsem nejistě a on vypadal trochu překvapeně.

„Zdravím.“ Zašeptal s kývnutím hlavy, vyklouzl ven a vytáhl z kapsy své bundy cigaretu.

„Kdo jste?“ Ještě víc jsem se zamračila.

„Jo, aha,“ tiše se zasmál a podal mi ruku, „jsem Tristan. Odpusťte mi mou neslušnost.“

„Tristane, tady js-“ zazněl za námi Rynin hlas a já se otočila čelem k zrzce. „Alex?!“ Vytřeštila oči a popadla kabát a boty. Spěchala ven, aby mě objala. „Páni, to už je nějaký čas.“

Usmála jsem se a také ji objala. „Jo…“

„Taky tě ráda vidím, Tracey,“ usmála se na mou snoubenku a pak prohodila ruku přes rámě vysokého muže, „vidím, že ses seznámila s mým přítelem, Tristanem.“

„Aha.“ Páni, byla jsem v rozpacích ze své domněnky a neslušnosti. „Jsem Alex a tohle je moje snoubenka Tracey. Odpusťte mi mou neslušnost.“ Nervózně jsem se zasmála a on se zazubil.

„Můžu dostat váš autogram?“ Zeptal se mě Tristan vzrušeně. „Moje neteře mi říkají nejbezvadnější strejda na planetě.“

„Jo,“ Smála jsem se a souhlasila. „Ráda vypomůžu.“

„Bezva.“ Usmíval se a zvedl svou cigaretu. „Nerad kouřím okolo lidí, takže půjdu na rychlou procházku.“ Naklonil se Tristan a políbil Ryn na tvář, a pak se brodil nedotčeným sněhem směrem k dokům.

Ryn se ke mně otočila čelem a vzala mě za ruce. „Tak jak se vydařilo turné?“

Ashley se celou noc vůbec nehnula ze své polohy. Ležela za mými zády a její sevření bylo pevnější než pěst.

Ne že bych si stěžovala.

To teda ne.

Tam kde byly naše dresy vyhrnuté, jsem cítila její teplou pokožku proti mé a to mě přivádělo k šílenství.

Dobře, byla jsem horší než puberťák nebo ehm, horší než já sama v pubertě – ale Ashley Daviesová spala v mé posteli jen v dresu.

Trochu jsem se protáhla a její sevření povolilo, což mi dalo šanci vyklouznout a otočit se k ní čelem. Její oči byly zavřené, ale oční víčka se trochu chvěla. Usmála jsem se, nahnula se a lehce jí přitiskla rty na tvář a ze rtů jí unikl tichý povzdech. Ashley se protáhla trochu víc a otevřela své ospalé oči, které ihned vyhledaly mé. „Dobrý ráno,“ zašeptala a já se usmála a odundala jí pramínek vlasů z očí.

„Dobrý ráno.“ Srdce se mi zachvělo, když nakrčila nos do většího úsměvu.

„Kolik je hodin?“ Zašeptala chraplavým hlasem, posadila se a rukou si projela kadeře.

„Hádej.“ Ušklíbla jsem se a sedla si s ní. Upravila jsem si dres a naklonila se, abych si ukradla rychlý polibek.

„Pět ráno?“ Prohnula Ashley obočí.

„Ehm, přihořívá,“ ukázala jsem na hodiny. Bylo sedm třicet, „jestli chceš, tak se můžeš jít vysprchovat. Já postavím vodu na kafe.“

„Hej, Spence,“ jemně se kousla do rtu a podívala se na mě, „napadlo mě, jestli by ti nevadilo, kdybych dneska vzala Dylan podívat se na ten dům?“

„Ash,“ tiše jsem se zasmála a zavrtěla hlavou, „ty víš, že je to tvoje dcera, ne? Opravdu nemusíš žádat o svolení, abys ji někam vzala. Mohly by být tři hodiny ráno, a přesto bys mohla přijít a vzít si ji.“ Znovu jsem se zasmála ve snaze odlehčit náladu. Ashley se červenala a dívala se dolů na černou prošívanou deku na posteli. „Hej,“ zvedla jsem jí prsty bradu a naklonila jsme hlavu, „může mi říkat mami, ale je srdcem tvé duše.“

„Spence,“ uchechtla se, zírala na mě a její hnědé oči zajiskřily, „ty jsi taková svůdnice.“

Zavrtěla jsem obočím, „tak mi říkají.“

„Kdo?“ Zeptala se a její roztomilé zamračení se vrátilo.

„Ehm,“ pokrčila jsem rameny, „hodně lidí? No tak, dokonce i ty si propadla Carlinovic šarmu. Dokonce tvoji rodiče…“ Zarazila jsem se, když zamrkala a klesla jí hlava a její oči se pevně zavřely, „do háje, Ash, omlouvám se.“

Hloupá Carlinová. Nakopala bych si. Zaťala jsem pěsti k sobě a trestala jsem sebe, že jsem nadhodila takové téma.

Bylo to téma, které jsem vůbec nikdy nenarazila.

„To je v pořádku.“ Vyšel z jejích rtů šepot.

„Ne,“ vzdychla jsem, posunula se blíž a přitáhla jsem si ji pevněji do své náruče a obličej jí přitiskla do svého krku, „omlouvám se.“

Cítila jsem, jak se jí třesou ramena a jak jí uniknul srdceryvný vzlyk. Plakala.

Hodně.

Vše, co jsem mohla dělat, bylo třít jí záda, líbat ji na vlasy a pevně ji držet. Nenacházela jsem slov, která by vrátila na její tvář úsměv. V tu chvíli jsem věděla, že Ashley nikdy skutečně nad smrtí svých rodičů netruchlila. Pohladila jsem ji jemně rukou po vlasech a jemně jsem jí otírala palci slzy. „Jsem tady, miláčku.“

Myslím, že ta slova pro ni znamenala hodně, protože zpevnila sevření mého dresu, přitáhla se blíž a slzy se jí valily po tváři.

Čas plynul a nakonec se jí dech uklidnil. Odtáhla se a otřela si obličej. Omlouvala se, že mě umokřila. Pousmála jsem se a vůbec jsem nepřemýšlela o tom hrubém komentáři. „Kdykoliv se mi můžeš vyplakat na rameni,“ zašeptala jsem a uchopila její tvář, „a kdykoliv budeš připravená si o tom promluvit, tak víš, že tu jsem.“

„Děkuju,“ usmála se Ashley, popotáhla a rozpačitě se zasmála.

„Pořád se chceš osprchovat?“ Zeptala jsem se a pohnula se, abych vstala z postele. Držela mě na míste, když mě políbila s takovou intenzitou, která vyšla z jejích rtů rovnou mými žilami přímo do srdce. Chyběly mi tyhle polibky a Ashley byla jediná, která mi je dávala. „Ehm, chceš, abych se k tobě ve sprše připojila?“

Ashleyin chraplavý smích probudil jiné části mého těla, ale rychle jsem to zamítla, když zavrtěla hlavou. „Tak moc bych ráda, ale mám pocit, že holky budou brzy vzhůru.“

Přikývla jsem.

Lucas a Dylan by spaly.

Věřte mi.

Avšak jsem jí to neřekla, protože jsem věděla, že bych se vůbec nechtěla znovu obléct, když bychom byly ve sprše.

„Běž,“ zamumlala jsem proti jejím jemným rtům, „půjdu dát vařit vodu na kafe.“

Ashley se culila a vstala z postele. Nezeptala se, jestli se může prohrabat mým šatníkem nebo prádelníkem, prostě to udělala. Vzala si potrhané džíny a malý padnoucí svetr. Poslala mi vzdušný polibek a zamířila do koupelny.

Usmívala jsem se a vyjekla, jakmile zavřela dveře.

Věřila jsem, že bylo bezpečné říct, že Ashley Daviesová byla moje.

Vždycky byla.

Vždycky bude.

57 – Střet

Venku byla zima navzdory sněžení, které právě měly předešlý večer. Ryn otevřela vchodové dveře, ale zastavila se, než jsem vkročila dovnitř. „Ehm,“ nervózně se na mě a na Tracey podívala a pak na obývací pokoj, „opravdu neznám celý příběh, ale nebuď překvapená, jestli Spencer nebude zrovna nadšená, že tě vidí.“

Dívala jsem se na tu zrzku s pozvednutým obočím. „Toho jsem si vědoma.“

Jen přikývla a pustila Tracey a mě do teplého pomezí domu mé sestry. Bylo tam uklizeno. Abnormálně uklizeno.

„Myslela jsem, že tu včera večer byl večírek.“ Otočila jsem se čelem k Ryn, která za sebou zavírala dveře.

„Měli jsme večeři, ale kvůli sněhu jsme všichni tak nějak byli zasněžení.“ Zubila se a přešla, aby se opřela o velkou knihovnu.

„Kdo tady ještě je?“ Tracey se usmívala a dělala si pohodlí na židli vedle dveří. Většinou je obsazená Lucasiným hokejovou výstrojí.

„No, ehm,“ kousla se Ryn do rtu a dívala se směrem k točitému schodišti a pak zpátky na konec chodby, kde byl můj pokoj, „Sammy je tu a-“

„Sam?“ Zvedla jsem obočí potěšená, že slyším její jméno. „Je v mém pokoji?“

Tracey na mě periferně vrhla pohledem a já zavrtěla hlavou. Chtěla jsem jen vidět kamarádku.

„Jo, ale opravdu si myslím, že spí…“ řekla Ryn s trochou zoufalství v hlase. Uchechtla jsem se a zamítla to mávnutím ruky. Skopla jsem si boty a vydala se na konec chodby, „opravdu Alex, myslím, že bys měla právě-“

„Vstávat a cvičit, Sa-“ otevřela jsem dveře a zalapala jsem po dechu, když jsem našla svou ex přítelkyni rozkročmo na někom jiném. Tváře mi zrudly, když se její svaly na zádech napnuly a otočila hlavu, aby se na mě podívala s hrozným pohledem. „Ach Bože, omlouvám se.“ Zamumlala jsem a pak jsem zahlédla osobu pod ní a polkla jsem. Oči se mi mírně přimhouřily. Rychle jsem zabouchla dveře a hleděla jsem na Ryn, která se hryzala do rtu.

„Snažila jsem se ti říct…“ řekla tiše a já pomalu zamířila k Tracey a Ryn stojících u dveří.

„Kdo k čertu prásknul dveřmi?“ Vzhlédla jsem a uviděla, jak k nám ze schodů přichází Spencer a stahuje si vlasy do culíku. Zastavila se ne úpatí schodiště a naše oči se poprvé střetly. Trvalo to jako věčnost.

Napětí by se dalo krájet.

„Ahoj Spencer,“ téměř nesměle jsem mávla, ale její oči ani nezamrkaly.

„Alex.“ Promluvila tak bezduchým hlasem. „Co tady děláš?“

„Chyběla jsi mi.“ Polkla jsem a ona si odfrkla. Zvedla jsem obočí a ona kroutila hlavou.

„Máš opravdu zábavný způsob, jak to dát najevo,“ zasyčela Spencer, když okolo mě procházela do obývacího pokoje směrem do kuchyně.

„Nevěděla jsem, jestli bys to ode mě chtěla slyšet.“ Následovala jsem ji a ona se prudce otočila a její modrošedé oči se přimhouřily ještě víc. „Co?“

„Máš pravdu,“ zašeptala, „nechtěla.“

„Spencer,“ vzdychla jsem na její vkus příliš nahlas a ona zvedla ruku.

„Neopovažuj se zvýšit hlas, nebo vzbudíš holky.“ Podívala se Spencer stranou, tiše otevřela skříň a vyndala hrnky. „Co tady děláš?“

„Alexis.“ Přišla do kuchyně plně oblečená Sammy. Její oči vypadaly trochu znepokojeně.

„Sam,“ přikývla jsem a odtrhla od ní oči.

„Hele, to co jsi viděla…“ Sammy umlkla, když do stejné místnosti pomalu přišla Carmen. Kousala se do strany své tváře, když moji sestru políbila na čelo a vyndala něco z ledničky.

„Nic mi do toho není.“ Odfrkla jsem. Carmen? Ze všech lidí Carmen Mandezová?

Ta, co se vykašle na ženy jako na zbytky z minulého večera, Mandezová? Ta co se opakovaně snažila dostat do Spencřiných kalhotek, Mandezová?

„Teď ne.“ Varovala mě Spencer a já bojovala s nutkáním protočit oči v sloup. „Vážně, jestli vzbudíš holky, nebudu nadšená.“

Na rozdíl…

…počkat, holky?

„Dylan?“ Zašeptala jsem. Zamračila jsem se, myslela jsem, že Ashley už bude mít svou dceru znovu v opatrovnictví. Nebo ne?

„Jo, Dylan a Lucas.“ Řekla Spencer normálním tónem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Zpřeházela jsem spletité sítě. V mysli jsem měla Sammy a Carmen a sestřinu chladnost a Dylan nebyla s Ashley. Zamračila jsem se a zhluboka se nadechla.

Pak jsem ji uviděla vejít do kuchyně. Její hnědé oči se střetly s mými a já polkla.

Ashley?

Chystala jsem se pozdravit, když se otočila a vyrazila po schodech nahoru. Spencer mi věnovala pohled a já se cítila poraženě.

Tracey měla pravdu. Měla jsem prostě jet za rodiči.

„Je zcela jasné, že tu nejsem chtěná,“ zapnula jsem si bundu a cítila jsem, jak jsem zatahána zpátky.

„A co jsi čekala?“ Zlostně se na mě Spencer dívala. „Vítej doma objetí? Slavnostní průvod?“

No, ne.

„Řekla jsem, že mě to mrzí,“ řekla jsem pevně, „něco velikého jsem tobě a Ashley tajila. Vím. Nepříslušelo mi nic říct.“

„A já to respektuju,“ hrubě se Spencer smála, „ale jakmile byla Dylan u mě, tak jsi mi to říct měla.“

„Ale-„

„Ne!“ Sykla Spencer. „Vidíš? Alex, snažíš se za vším, co jsi udělala špatně, hledat výmluvy a já už jsem z toho unavená.“

Svěsila jsem hlavu.

„Co se ti stalo?“ Zeptala se mě tentokrát jemněji. „Kam se poděla moje malá sestřička?“

Ztratila jsem ji.

Někde.

„Alex, ty víš, že jsem na tebe pyšná, jak daleko se dostala tvoje kariéra. Šla jsi za svými sny a já jsem šťastná, že jsi úspěšná. Vůbec si nemysli něco jiného,“ její hlas byl spíše šepot, „ale to neznamená, že mě to přiměje chtít ti odpustit.“

Chtěl jsem se zatahat za vlasy, protože ta situace byla frustrující. „Nežádám tě o odpuštění,“ řekla jsem nakonec a zírala na svou sestru, „jen tě žádám, abys vzala na vědomí, že to chápu.“

„Chápeš?“ Zvedla obočí.

Někdo si odkašlal a já spatřila, jak ke mně jde Sammy. „Spence,“ řekla klidně, „opravdu si tě nechci nevážit ve tvém vlastním domě a klidně mi řekni, jestli to přeháním, ale opravdu si myslím, že spolčit se takhle na Alex není fér.“

Zamrkala jsem.

Tracey zamrkala.

Carmeniny oči se zúžily.

A Ashley se vrátila do kuchyně. Očima se ani nepodívala mým směrem. Roky byla mou nejlepší kamarádkou a nemohla se na mě už ani podívat.

Spencřiny oči se přesunuly z mých a naklonila hlavu směrem k Sammy. „Jak?“

„No,“ usmívala se trochu Sammy, pokrčila rameny a podívala se na mě, „chováš se, jako by to byla všechno její chyba. Nechápej mě špatně,“ zvedla obočí, „opravdu umí věci podělat, udělat chyby a naštvat lidi,“ zamračila jsem se, když se její pozornost vrátila na mou sestru a Ashley, která teď rozhovor poslouchala, „ale ne všechno je její práce.“

Žvýkala jsem si spodní ret a pevně zavřela oči. Proč mě bránila? Sammy si vybudovala se Spencer a Ashley za ty roky skvělé přátelství. Nechtěla jsem, aby ho zničila. „Sam, to je v pořádku.“

„Ne,“ trvala Sammy na svém a odstoupila ode mě, ale já zachytila její ustaraný pohled, který sdílela s Carmen a věděla jsem, že mezi těma dvěma něco je, „znám Alex a vím, že umí přiznat své chyby. A řekla, že se omlouvá, že vám oběma tajila Lucas a Dylan, ale na její obranu, nabylo na ní, aby to vyžvanila.“ Než Spencer mohla říct ale, tak Sammy pokračovala. „Souhlasím, že jakmile byla Dylan ve tvé péči, tak měla něco říct.“

„Byly jsme nejlepší kamarádky,“ konečně se mi Ashley podívala do očí, „a upřímně se o tom nechci hádat, protože je to tak středoškolské a my jsme se na střední škole nikdy nehádaly, tak proč teď začínat?“ Její hnědé oči lehce zajiskřily, než se podívala stranou. „Chápu, proč jsem nebyla informována, že Spencer měla dítě. Vím, že sis myslela, že mě chráníš, ale je to tvoje sestra a měla mít přednost.“

„Já vím,“ zašeptala jsem.

„Opustila jsi mě,“ zamračila se Spencer, „když jsem ti řekla, že jsem těhotná, tak jsi mě opustila. Utekla jsi,“ řekla překvapivým tónem, „prostě ses vytratila a další věc, co jsem zjistila, byla, že žiješ s Ashley.“

Zavřela jsem oči a polkla jsem. Moje počínání bylo trochu dětinské.

„Jaká byla tvoje reakce, když Ashley řekla, že je těhotná?“ Zvedla obočí.

Podívala jsem se dolů a lehce si hrála se svými prsty. „S nikým se nevyspala.“

„Na tom nezáleží!“ Řekla Spencer a ustoupila. „Jsem tvoje sestra, Aly!“

„Někdy si myslím, že vy dvě jste trochu mladé na to, abyste říkaly to slovo 'sex', natož ho provozovaly,“ povzdechla si Paula a uhnula Spencer, která odcházela ze svého pokoje, z cesty. „Popovídáme si o tom později. Tvůj otec a já máme zpoždění.“ Než odešla po schodech dolů, tak mě políbila na čelo, „nerozcupujte se navzájem, zatímco budeme pryč? Počkejte, dokud alespoň nebudeme sedět a dívat se.“

Ha ha.

„Spencer!“ Vběhla jsem do jejího pokoje a zastavila se, když se taky ve své chůzi zastavila a rychle strčila svou hudbu a texty pod polštář. „Co to děláš?“

„Nic. Běž pryč.“ Spencer si z očí odfoukla několik pramínků vlasů.

„Proč schováváš svou hudbu?“ Zeptala jsem se a přistoupila blíž k posteli.

„Hej,“ podívala se na mě a stáhla mě dolů na postel, „víš, že tě zbožňuju, viď?“

Dobře. Vyhýbala se mé otázce. Budu hrát s ní. Prozatím.

Zvedla jsem obočí. „Určitě?“

„Za to předtím se omlouvám. Umím být osinou v zadku.“ Usmála se jemně Spencer.

„Nebyly bychom sestry, kdybychom neměly chvíle, jako tahle,“ přiznala jsem. Milovala jsem Spencer. Byla mou nejlepší kamarádkou. Obě jsme během posledních měsíců tak rychle dospěly a sblížily se. Někdy mi přijde těžké rozeznat u ní hranici mezi kamarádkou a sestrou. Ale jsem pyšná, že jsem její sestra, i když se chová jako kráva.

Alespoň se teď omluvila.

„Proč se ti nelíbí, když se ti říká Aly?“ Nakonec Spencer prolomila ticho v pokoji.

Moje přiznání a důvod by se zdály být hloupé. Jedním bylo to, že jsem si nebyla jistá, že jsem připravená se o to podělit, ale Spencer se mě zeptala a já jí nemohla lhát. „Budeš si myslet, že je to hloupý.“

„Alex,“ povzdechla si a věnovala mi uklidňující úsměv, „slibuju, že si to nebudu myslet.“

Zhluboka jsem se nadechla a trochu se uvolnila, když si před sebou sepjala ruce a trpělivě čekala. „Říkala jsi mi Aly, když jsme byly malé,“ podívala jsem se od ní stranou a všimla si jejího mírného zamračení, „Spency a Aly, vzpomínám, když jsme si spolu venku hrály a když ty jsi mi dovolil hrát si s tebou a Kylou.“ Zrak jsem stočila zpět k ní a kousla se do rtu, „pak, když začala škola, se z tebe stal jiný člověk. Ve škole ses ke mně neznala a všem jsi říkala, že jsem adoptovaná.“

„Alex,“ bolestně se zamračila, když si to uvědomila, „já-„

„Prosím,“ přerušila jsem ji, „nech mě to dokončit. Pak ses víc zabrala do hokeje.Byla jsi sebevědomá. Byla jsi skvělá velká sestra. Moji kamarádi tě měli rádi, i když tě vůbec neznali. Znali tě, protože jsi byla nejlepší hokejovou hráčkou v týmu jejich bratra nebo sestry. Chtěla jsem být tebou. Chtěla jsem být tou holkou, která má tu všechnu pozornost, i od neznámých lidí.“

„Al-„

Hodila jsem po ni polštář a varovala jsem jí pohledem, aby mě nepřerušovala. „Po čase se zdálo Aly jako příliš dívčí. Začala jsi mi říkat Alex a mně se to líbilo víc, protože, nevím, nebylo to tak dívčí. Cítila jsem se jako ty.“

„Mužatka?“ Nemohla si Spencer pomoc a já taky ne, ale protočila jsem oči v sloup a ušklíbla se.

„Myslím, že jo,“ pokrčila jsem rameny, „Spencer je bezva jméno, víš? Spencer Dylan. Já dostala Alexis Marie.“

„To proto, že si mysleli, že budu kluk,“ zasmála se Spencer. „Už měli vybrané jméno.“

„Stejně,“ začervenala jsem se, „díky Alex jsem si k tobě blíž. Aly byla někdo, koho jsi za sebou zanechala. Už jsem jí nikdy nechtěla být a stále nechci.“

Spencer přikývla. Zamračila se a sedla si vedle mě. „Pokud se budeš cítit lépe, tak ať jsi kdokoliv, nebo kdokoliv budeš, vždycky na tebe budu dávat pozor a budu tě milovat.“

Zazubila jsem se a poškrábala se na čele. Byla to taková dívčí chvíle.

Nic už nebylo tak jednoduché.

Aly.

„Omlouvám se.“ Byla jsem poražena.

Tak nějak se ten argument stáčel různými směry a Carmen se pohnula, aby si vzala kafe, které Spencer ani nezačala dělat.

„Jen chci, aby bylo vše v pořádku,“ nakonec jsem řekla po několika vteřinách, co všichni mlčeli.

„Jo, dobře,“ vysoukala ze sebe Spencer a pokrčila rameny, „jen jsem si přála, abys mi věřila natolik, abys mi všechno řekla.“

„Nebylo to-“

„Na tobě. Vím.“ Přerušila mě.

„Hej,“ přešla Sammy ke Spencer a položila jí ruku na rameno, „můžu něco prohodit a pak bychom si prostě možná měli jít každý po svém dokud věci nevychladnou?“ Sledovala, jak moje sestra přikývla, a pak se podívala na Ashley. „Vy dvě máte moc krásné dcery, které se mají moc rády. Vy dvě máte úžasné rodiče a nikdo neříká něco jiného. Můžu v tomhle jen souhlasit s Alex, protože jsem byla na stejné lodi. Věděla jsem o Lucas a věděla jsem o Dylan, protože jsem se s oběma kamarádila. Přesto jsem nic neřekla, protože to opravdu nebylo na mně.“

„To je něco jiného.“ Zamračila se Ashley.

„Ne,“ zavrtěla Sammy hlavou, „není, protože za ty roky jsme vždycky nás šest, včetně Kyly a Aidena, považovalo za rodinu. Držely jsme při sobě, a když se věci staly krušné, tak jsme vše urovnávaly – bez otázek.“

Ještě jednou ticho naplnilo místnost a já mohla vidět, jak se Spencer snaží trpělivě mlčet.

„Vy dvě se musíte probrat a vidět, že byly i jiné možnosti. Fakt, že jste ani jedna z vás, vůbec, nepožádaly Alex, aby vůbec zmínila to, že jste byly obě matky, jí možná řeklo, že by nic neměla říkat.“

Podívala jsem se na Sammy a cítila se trochu poctěna, že při mně stála. Náhodou jsem se podívala zpět na Tracey, která se zdála, že přikyvuje každému slovu, které říkala moje ex přítelkyni.

„Má pravdu,“ promluvila poprvé Carmen a věnovala Spencer omluvné pokrčení ramen, „chci říct, že jsem na tvojí straně Spence, ty to víš, ale mohla ses na Ashley zeptat. Možná by tě Alex překvapila a vyzvonila to, nebo jsi mohla říct 'hej ségra, možná by ses mohla zmínit Ashley, ať mi zavolá, jestli bude chtít. '.“

„Zavolala bych.“ Zašeptala Ashley a Spencer se otočila, aby se na ni podívala. „Myslím, že jsem měla zavolat i tak, ale asi jsme obě byly zaměstnané našimi životy, že nikdy… krátce se na mě podívala, „omlouvám se.“

„Miláčku,“ povzdechla si Spencer nad Ashley a moje uši škubly nad tím projevem náklonnosti. Snažila jsem se přijít na to, co přesně jsem v tu chvíli cítila.

Miláčku?

„Miláčku?“ Nakonec jsem zašeptala a zamračila se. Ano, v hloubi duše jsem byla šťastná a skákala bych radostí, ale něco mi v tom bránilo. „Vy jste spolu?“

„Alexis,“ tiše mě Sammy varovala, ale já zavrtěla hlavou.

„Ona tě na střední škole opustila se zlomeným srdcem. Tvoje srdce bylo rozbité na kusy a pravděpodobně pořád leží na stadionu, protože se s tebou rozešla. Kvůli Ashley si týdny po tom, co tě opustila, brečela a já tam pro tebe byla, Spencer. Byla jsem tam přímo vedle Carmen a proklínala jsem Ashleyino jméno kvůli zkurvené bolesti, kterou sis procházela…“ Mělo to pointu. Vážně. „Přišla po dvanácti letech do města a v tu chvíli upoutala tvou pozornost a ty jsi s ní skočila zpátky do vztahu?“

„Alex!“ Zasyčela Spencer a já zavrtěla hlavou.

„Ne, tentokrát mě neumlčuj. Teď jsem s mluvením na řadě já.“ Cítila jsem na své paži ruku a věděla jsem, že patří Tracey. Snažila jsem se uklidnit. „Zlomila ti srdce a nikdy se to vůbec nesnažila napravit, zatímco já tajila něco, co nebylo na mně, abych řekla, a vy na mě s dvojím metrem? Jak je to sakra fér?“

„Ty jsi takový pokrytec,“ zašeptala drsně Spencer a stejně tak, jako v mých očích, se i v jejích tvořily slzy, „Ashley se pro mě vrátila. Vrátila se v ten den, co jsem opustila Quebec a ty jsi mi to nikdy neřekla. Neměla jsem tušení, protože kdybych měla, tak ručím, že ty dvě holky, co spí nahoře, by byly nás obou. Tenhle dům by byl náš a my bychom se takhle nehádaly!“ Zhluboka se nadechla a Ashley sebou trhla, když její ruka byla setřesena ze Spencřina ramene. „Ashley a já toho máme hodně, o čem si promluvit. Hodně toho zvážit a děláme na tom. Není snadné se na ni podívat a nevzpomenout si, co přesně se stalo a máš pravdu, byla jsi tam pro mě, když jsem tě potřebovala, ale stejně jsi odešla,“ její oči těkaly směrem ke schodům, kde jsme zaslechly pohyb, „teď to řešit nemůžu.“ Řekla nakonec a protlačila se mezi Sammy a Carmen a vydala po schodech nahoru.

Nemohla jsem si pomoc, ale všimla jsem si raněného pohledu v Ashleyině tváři, když sledovala, jak Spencer odchází.

Dobře, šlo to dobře.

58 – Bolavé srdce

Potom, co Spencer odešla z vášnivé hádky mezi ní a Alex, bylo v domě Carlinových ticho. Ashley se pomalu vydala zpátky nahoru. Byla plně oblečená, mávla nám na rozloučenou a odešla s poskakující Dylan.

Alex a Tracey odešly hned potom, co Spencer opustila kuchyň. Ryn a Tristan také odešly, jednoduše proto, že Tristan musel později to ráno do práce a chtěl se nasnídat.

Stála jsem tam v kuchyni a sledovala, jak Carmen dělá kafe a vůbec se na mě nedívá. „Hej,“ zašeptala jsem a ona pomalu zamrkala. Její oči se dívaly do mých s jemným pohledem, „jestli jsem tě naštvala, tak jsem nechtěla.“

„Nenaštvala.“ Usmála se Carmen a pokrčila rameny. „Jen se cítím špatně, že tahle rodina byla roztrhána na kusy.“ Přikývla jsem a podívala se na své nohy. Cítila jsem, jak mi rukama uchopila obličej a usmála se. „Nelituješ minulé noci?“ Na tvář se jí vrátil hravý úsměv.

„Ne.“ Vydechla jsem a ona se přiblížila, aby mě jemně políbila, a pak ustoupila.

„Musím udělat pár důležitých telefonátů a pak jsem Spence slíbila, že s ní a Luc poobědvám. Chceš se k nám přidat?“ Její šedé oči zajiskřily a já jí oplatila úsměv a přikývla. „Chceš vysadit u hotelu, aby ses mohla převléknout?“

„Prosím.“ Culila jsem se a ona mě znovu políbila, než vyběhla po schodech nahoru, aby řekla Spencer, že odcházíme.

Trvalo to dobrých dvacet minut, než jsme se dostaly do hotelu, ve kterém jsem pobývala. Carmen mě vysadila a řekla, že se musí vrátit a promluvit se Spencer, než vyřídí její telefonáty. Přikývla jsem a usmála se, když mě políbila předtím, než jsem vyskočila z pronajatého Camera a šla do hotelové haly.

Myslela jsem, že bych možná mohla udělat aspoň nějaký průzkum, než se během měsíce vydám zpátky na Nový Zéland. Rychle jsem šla do svého pokoje. Zarazila jsem se v chůzi, když jsem si všimla další ženy s havraními vlasy stojící před mými dveřmi. „Alex,“ zamračila jsem se a měla jsem záblesk déja vu z předešlého dne, kdy Carmen stála právě na stejném místě.

„Ahoj,“ zamávala trochu nejistá sama sebou a já otevřela dveře od pokoje a pustila ji dál.

„Kde je Tracey?“

Alex se zastavila u kraje postele, a pak si sedla a pokrčila rameny. „Myslím, že potřebovala být sama, tak si šla pro něco k snědku.“

Pomalu jsem přikývla, upustila svou kartu od pokoje na stolek a usmála se, když jsem pohlédla na růži umístěnou v provizorní váze.

„Ty a Carmen…“ začala a zarazila se, když jsem se otočila, abych se na ni podívala a zvedla obočí. „Nežárlím,“ řekla vážně.

„To je dobře,“ trochu jsem se zamračila a sedla si na vzdálenější křeslo. Ruce jsem si složila do klína a pokrčila jsem rameny. „I kdybys žárlila…“

„Sam,“ vzdychla Alex, „Nežárlím. Mám větší starosti, než tohle.“

„Jsem velká holka.“ Usmála jsem se.

„Ale Carmen… já jen… nelíbí se mi, jak jedná s ženami. Co když tě podvede?“ Zvedla jsem znepokojeně obočí.

„Takže jednou podvodník, vždycky podvodník?“ Zvedla jsem obočí a podívala se na ni s nakloněnou hlavou. „Lidé se mění.“

„Omlouvám se.“ Vzdychla těžce Alex a promnula si obličej. „Kvůli tomu jsem sem nepřišla. Myslím, že dokud budeš šťastná a Carmen na tebe bude hodná, já jen… omlouvám se.“

„To je v pohodě.“ Zůstala jsem tam, kde jsem byla a trochu jsem se předklonila. „Tak kvůli čemu jsi sem přišla?“

„Proč ses mě zastávala?“ Zeptala se tiše. „Opravdu jsi to nemusela dělat, Sam. Chci říct, že jsem vděčná, že jsi to udělala, ale jaká z toho pro tebe plyne výhoda?“

„Jsi jedna z mých nejlepších kamarádek, Alexis,“ mírně jsem se zamračila, „a myslím, že jsem měla pádné argumenty.“

„Měla,“ smála se Alex sarkasticky a zavrtěla hlavou, „děkuju, ale nemysli si, že je to k něčemu dobré.“

„Co jsi vlastně očekávala?“ Zeptala jsem se a vstala jsem. „Tenkrát jsem byla tvou přítelkyní a ani já jsem nevěděla, že se Ashley pro Spencer vrátila.“

Byla to pravda.

„Byla jsi do ní zamilovaná?“ Zeptala jsem se konečně. Otázka, která musela být položena již delší dobu, ale nikdy jsem se k tomu neodvážila.

„Cože?“ Její zmatené oči na mě zíraly. „Do koho?“

„Do Ashley.“ Řekla jsem tiše. Vůbec jsem nebyla naštvaná. „Dává to smysl, víš, jestli jsi ji chtěla pro sebe…“

„Samantho!“ Alex rychle vstala a zamračila se. „Nikdy jsem do ní nebyla zamilovaná.“

„Tak proč? Myslím, proč ty všechny prolhané lži? Proč jsi neřekla Spencer, že se pro ni Ashley vrátila? Proč ses rozčilovala, když Spencer udělala stejnou chybu a vyspala se s mužem? Proč jsi držela na Ashleyině straně, když byla těhotná? Proč jsi běžela do Britské Kolumbie?“

„Ty chceš vědět, proč jsem držela na Ashleyině straně během jejího těhotenství?“ Alex zůstala klidná. „Protože jsem byla sobecká. Cítila jsem vinu za to, jak jsem se chovala ke Spencer a chtěla jsem to napravit tím, že jsem tam byla pro Ashley.“

Zamrkala jsem a zamračila se. „Alex, cože?“

„Já vím! Byl to hloupý a sobecký důvod. Já- já si nemohu pomoc, Sammy. Všechny tyhle situace se staly tak nepříjemný a já nevím, jak se z nich bez záchrany dostat. Hudba byla mým únikem, doslova a to prostě není správné.“ Viděla jsem v jejích očích smutek, ale necítila jsem žádnou jinou emoci.

„Vážně nevím, co říct.“ Zašeptala jsem. „Tohle všechno je teď mezi vámi třemi, ale opravdu musíš nejdřív dát věci se svou sestrou do pořádku.“ Zdůraznila jsem. „Podělala jsi to, Alexis, hodně. Nedivím se jí, že je na tebe tak rozzlobená.“

Alex tam jen stála a zírala na mě. Její pěsti byly trochu zaťaté než si navlhčila rty. „Vážně jsem tak hrozná?“

„Změnila ses. Bývala jsi holkou, za kterou se svými problémy běžel každý. Byla jsi první, která se snažila ze své vůle všechno urovnat a teď? Jsi žena, od které se každý snaží utéct a tvoje vůle nestojí za nic, protože nechceš věci správným způsobem urovnat.“ Tiše jsem vzdychla a popošla, abych jí poplácala po rameni. „Nejsem tady od toho, abych tě z toho vyhrabala. Tahle loď už dávno odplula a já jsem dnes ráno řekla to, co jsem musela. Tohle je na tobě.“

Alexiny šedé oči potemněly smutkem, přikývla a zavřela je, a pak sklonila hlavu a otočila se.

Ztěžka jsem si povzdechla a uvědomila si, že nemám náladu na to, dělat průzkum, tak jsem ho odložila. Místo toho jsem se rozhodla pro horkou sprchu.

Prohlížela jsem si kavárnu a pak jsem se zamračila, když mi máma koukala přes rameno. Dívala se na pochmurný chladný den. Dloubala jsem do svého salátu a pak jsem se kousla do rtu, nebyla jsem si jistá, jestli bych měla nahodit to, že jsem dříve to ráno slyšela křik. Máma se zdála být rozrušená víc než obvykle a ani jsem neměla šanci si dát s Dylan snídani, protože Ashley už měla plány.

„Ty nemáš hlad?“ Její hlas byl jemný, jako by se přede mnou snažila skrývat smutek. Avšak to nefungovalo, ale já jí to nedala najevo.

„Je dobrý, jen čekám na tetu Carm.“ Pokrčila jsem rameny a s povzdechnutím jsem zkousla se do křupavé mrkve a vzdychla jsem, když se její oči znovu dívaly směrem k oknu. „Mami?“ Nakonec jsem vzdychla a ona se starostlivě zamračila.

„Co se děje, Luc?“

„Chtěla jsem se tě zeptat na to samé.“ Zvedla jsem obočí a odložila vidličku. Někdy jsem se mohla chovat dětinsky, protože jsem pořád byla dítě, ale byla jsem chytrá. Většina mých učitelů chtěla, abych přeskočila ročník, ale mně by moc chyběli mí kamarádi – a každý mi říkal, že na jedenáctiletou jsem byla příliš malá na to, abych jiným zvedala náladu.

„Lucas Evelyn, co tím myslíš?“ Nakonec se její oči změnily v hravý pohled a já za to byla ráda. „Právě jsem měla krušné ráno.“

„Aha,“ zamračila jsem se, „s Ashley jste se pohádaly?“

Máma vykulila oči a rychle zavrtěla hlavou. „Ne, ne, miláčku, nic takového,“ chvíli si mě prohlížela a pak zavřela oči, „tvoje teta Alex je zpátky ve městě.“

Aha.

Moc mě nepřekvapilo, že se hádaly. Byla jsem příliš malá na to, abych přesně věděla, o co jde, ale byla jsem dost velká na to, abych pochopila, že moje máma nebyla moc šťastná – a nejspíš pro to měla dobrý důvod.

„Lucas,“ zašeptala a já se na ni podívala, „nedělala bych si z toho velkou hlavu, dobře?“

„Vyhodíš ji z města?“ Zeptala jsem se a zamračila se. Moje máma se usmála a zavrtěla hlavou ve znamení 'ne'. „A Ashley?“

„Ne, Alex nikam nepůjde.“

„Dobře.“ Přikývla jsem a pak jsem zaslechla zvonek od vstupních dveří. Přišel závan studeného vzduchu a já se otočila a uviděla tetu Carmen a Sammy, jak se smějí, zatímco se drží za ruce. Zubila jsem se. „Milenci!“

„Lucas!“ Sykla na mě moje máma a já jen pokrčila rameny.

„Tak kde je tvoje milenka? Nefunguje to?“ Poplácala mě teta Carmen studenou rukou po hlavě a já ji odplácla. „Tvrďačka, maličká, že?“

Nesnášela jsem, když to dělala!

„Nevšímej si jí,“ usmívala se Sammy a naklonila se, aby mě políbila na tvář, „jen je mrzutá, protože uklouzla a spadla na zamrzlé louži.“

Chechtala jsem se a Carmen po ní hodila varovný pohled a zavrtěla hlavou.

Tím ji umlčela.

Cítila jsem nepříjemný pocit, který nás začal obklopovat. Rychle jsem snědla svůj salát, zatímco si 'dospěláci' tiše mezi sebou povídaly a tak často se odmlčely, aby se podívaly, zda jsem jim věnovala pozornost. V podstatě jsem byla neviditelná a na dítě, které bylo rádo středem pozornosti, jsem byla ráda, že jsem jím v té chvíli nebyla.

Vůbec jsem nechtěla vyrůst.

Možná jen proto, abych políbila Jaiden…

Ještě jsem si tím nebyla jistá.

Zamračila jsem se, když jsem si všimla smutného pohledu v matčině tváři. Vzala jsem svou brašnu. „Mami?“ Řekla jsem tiše, opatrně, abych nerušila. Usmála se na mě a čekala, až budu pokračovat. „Mohla bych jít támhle a něco si kreslit?“ Ukázala jsem na prázdnou pohovku vedle černého klavíru.

„Jistě, miláčku,“ usmála se a políbila mě na čelo, když jsem vylézala z boxu.

Slyšela jsem je znovu si povídat. Na dvousedačce jsem se cítila pohodlně. Vytáhla jsem svůj skicák a tužku. Některé děti si ze mě ve škole dělaly srandu, protože jsem byla vybíravá na tužky, které jsem používala. Neznaly rozdíl, ale já jo a to bylo to, na čem záleželo.

Byla jsem tak zabraná do svého kreslení, že jsem ani neslyšela, že si vedle mě někdo sednul. Dokud jsem neucítila ruku na svém rameni, díky čemuž jsem vyskočila a udělala čmáranec napříč papírem. Chystala jsem se říct něco moc nehezkého, když jsem rychle otočila hlavu jejím směrem, ale slova padla, když jsem si všimla páru modrých očí, jak se mi zvědavě dívají přes rameno. „Hadley!“

„Lucas.“ Její úsměv byl okouzlující, když jí její blond kadeře spadly k ramenům, zatímco naklonila hlavu a ukázala na můj skicák. „Přestaneš vůbec někdy kreslit?“

Začervenala jsem se a pomalu zavřela skicák, aniž bych se jí podívala do očí.

„No,“ její ruka mě poplácala po rameni, „myslím, že je to roztomilé.“

„Roztomilé?“ Hihňala jsem se. Nebyla jsem roztomilá stejně jako moje teta Carmen a máma.

„Dobře,“ poposunula se Hadley a dívala se přes ulici z okna, kde bídně padal sníh, „připadá mi to,“ její obočí se svraštilo roztomilým způsobem, „rozkošné?“

Tála jsem.

„Ty jsi roztomilá.“ Lehce jsem ji strčila ramenem a ona vybuchla smíchy a natáhla se, aby vzala můj skicák.

„Smím?“

Ztěžka jsem polkla. Můj skicák byl tak jako deníček jakékoliv jiné holky – ve skutečnosti to bylo víc osobní, než můj vlastní deník, ale tak nějak jsem nemohla říct ne. „Ehm, jasně.“

Hadley si ten blok položila do klína a svýma modrýma očima si prohlížela každý obrázek a její dlouhé řasy občas zamrkaly. „Tyhle jsi nakreslila?“ Zašeptala užaslým tónem.

„Jo.“ Pokrčila jsem rameny.

„Páni,“ vydechla a podívala na mě s jemným úsměvem, „tohle jsem já?“

A do prdele.

Sprosté slovo.

Mohla jsem jen přikývnout. „V té místnosti jsi byla jedinou zajímavostí.“

Myslím, že se začervenala a kousla do rtu. „Moje teta Tori je ve městě a vezme mě do kina. Chceš jít taky?“

„No.“ Cítila jsem, jak mi srdce znovu silně škublo a mírně se mi začaly potit dlaně. „Ehm…“

„Dylan se může přidat taky, jestli si děláš starosti kvůli tomu.“ Zašeptala Hadley.

„Dyl je se svojí mámou.“ Usmívala jsem se a ona se taky usmívala. „Musím se zeptat mojí mámy…“

„Dělám na tom, dítě.“ Otočila jsem se a našla jsem tam stát vysokou brunetu s úsměvem, který odpovídal úsměvu Hadley. „Tvoje máma řekla, že je to v pohodě, jen si u ní nech tašku. Po cestě do Sunnyside tě vysadím doma.“

Hadley zapištěla a já vyskočila, jak jsem byla nadšená. Nechala jsem je čekat u dveří. Objala jsem mámu a zašeptala jí do ucha 'děkuju'.

„Není zač.“ Smála se a ujistila se, že mám nandanou čepici a rukavice, než vyjdu ven.

Bylo to oficiální. Moje máma byla nejlepší.

59 – Pokoj pro Carlinovy?

„Jak to můžeš jíst?“ Zeptala jsem se Dylan, když snědla pár hranolek se solí a namáčela si je do octu.

„Maminko,“ vzdychla s lehkým protočením očí a zazubením, „Kenora je těmito hranolkami proslulá!“

„Ale jsou velmi nezdravé.“ Ušklíbla jsem se a ona jen pokrčila rameny a snědla pár dalších. Nakonec jsme zastavily u malého modrého domku, který byl prodloužený o garáž. Prohlídla jsem si to místo a matně připomínal Spencřin dům. Zavřela jsem dveře a vypustila všechny špatné věci, které jsme dříve toho rána řekly – nechtěla jsem se jimi zabývat, zatímco jsem trávila čas se svou dcerou.

„Jen pro tebe je sůl špatná,“ přerušila Dylan moje myšlenky, „ocet je v malých dávkách dobrý.“ Pokrčila rameny, jako by to pro ni byla běžná novina.

Zírala jsem na ni a ušklíbla se. „A proč seš si tak jistá?“

Dylan kousla do hranolky, sežvýkala ji a spolkla, než znovu promluvila. „Když mi Spencer poprvé dala tyhle hranolky, tak jsem jí řekla, že by měla být znepokojená, protože jsou nezdravé. Řekla 'zlato, ta jediná věc, která je nezdravá je sůl a tuk, ocet ve skutečnosti tvému trávení pomáhá.“

Musela jsem se uchechtnout. Spencer.

Dylan měla pravdu. Nesouhlasila bych s tím vším, ale trvala na tom, že jsou dobré a bylo to to, co chtěla, takže jsem jí dovolila vzít si jedny malé. „Chutnají ti alespoň?“

„Velmi.“ Zubila se Dylan, dojedla zbytek a otřela si ruce do ubrousku. Očima stěží mohla vidět přes přístrojovou desku, ale všimla si domu a se zmateným pohledem na mě upřeně hleděla. „Co je to?“

„Tohle,“ ukázala jsem na to místo, otevřela jsem dveře a pokynula jí, aby udělala totéž, „je náš nový domov.“

Dylan vytřeštila oči, když rychle běžela sněhem na malou plošinu a dívala se přes jezero. „Támhle je Lucas!“

„Vím.“ Culila jsem se a vzala jsem ze sněhem zakrytého květináče klíč. „Chceš se podívat dovnitř?“

Dylan seskočila z plošiny a dychtivě mě následovala, když jsem otevřela vstupní dveře. Už jsem se na něj dívala a schválila ho. Ještě jsem ten dům chtěla zkontrolovat kvůli případným problémům, které možná měl, ale měla jsem na odstranění škod peníze. Vůbec jsem se neznepokojovala.

Jen pro bezpečnost mé rodiny.

„Páni!“ Zubila se Dylan, když obývací pokoj měl velké okno, které bylo nasměrováno k jezeru. „Kde je můj pokoj?“ Zeptala se a poskakovala kolem.

„No, můžeš si vybrat ze tří pokojů.“ Ukázala jsem na širokou chodbu a usmála se, když zatleskala rukama.

„Ze tří?“

„Samozřejmě ty nejhezčí holky mají vždy první volbu.“ Uchechtla jsem se a Dylan běžela chodbou a prohlížely si jednotlivé pokoje, šatníky a nakonec se usadila v prostředním pokoji se středně velkým šatníkem.

„Tenhle je ideální, aby se mi do něj vešla hokejová výstroj.“ Dylan otevřela dveře od šatníku a kousek vešla. „Líbí se mi.“ Kývla na potvrzení.

„Dobře.“ Přikývla jsem. „Teď pojďme vybrat můj pokoj.“

Dylan mě táhla do nejvzdálenějšího pokoje a kývla. „Tenhle bude stačit,“ s malými dolíčky se usmívala a v úsměvu nakrčila nosík, „pokud si dobře vzpomínám, tak máš hódně bot a oblečení, se který si nevíš rady.“

Zavrtěla jsem hlavou a krátce jsem se divila, jak stala chytrou. Ne že by předtím nebyla, ale prostě mi to připomnělo dobu, kdy jsem o ni přišla. Pak jsem si uvědomila, že byla ve Spencřině péči a dávalo mi to smysl. Lucas byla nejchytřejší ze třídy, stejně jako bývala na škole Spencer.

„To se pleteš,“ lechtala jsem ji a ona se hihňala. Obě jsme spadly na čerstvě vytepovaný koberec, „musíme některý den společně na nákupy, abychom naplnily naše šatníky.“

„Vážně?“ Vypadala překvapně a já přikývla. „Můžeme jít do města? Tam kde Spencer kupuje Lucas oblečení do školy!“

Olízla jsem si rty a políbila ji na čelo. „Samozřejmě, miláčku. Kamkoliv budeš chtít.“

„Maminko, pro koho bude ten další pokoj?“ Zeptala se Dylan a obočí jí vystřelilo až k vlasům.

Pokrčila jsem rameny, vstala jsem z podlahy a vytáhla ji s sebou. „Vlastně si nejsem jistá. Možná bychom do něj mohly dát počítač?“

Dylan měla zamyšlený pohled ve tváři, a pak si navlhčila rty a odkašlala si. „Můžu, chci říct, myslíš, že ho může mít Lucas?“

Kdybych na tu myšlenku pomyslela, tak bych ji vzala s sebou taky. Páni, měla jsem o tom přemýšlet. Absolutně jsem s tím neměla problém. Lucas byla v našem domě vítána, kdykoliv chtěla a stejně tak Spencer. Moje dveře byly otevřeny pro obě blondýnky, které silně zapůsobily na mé srdce a do našich životů.

„Myslím,“ klekla jsem si a narovnala jí límeček od kabátu, „že je to nejlepší nápad, jaký jsem dnes slyšela.“

Dylan vypadala s těma vytřeštěným očima a radostným úsměvem, který měla na tváři, jako by právě vyhrála v loterii. „Nemůžu se dočkat, až jí to řeknu!“

Uculila jsem se a vzala ji za ruku. Omrkly jsme zbytek domu a rozhodly se, že suterén by mohl být využit na jakákoliv velká setkání. Pomyslela jsem si, že bych tam mohla dát kulečník spolu s mini barem – bez alkoholu, samozřejmě. Dole to bylo obrovské a Dylan se bavila plánováním případné vánoční oslavy, kterou chtěla uspořádat pro své kamarády.

Zněla, jako by se z devítileté stala patnáctiletou.

Ubyla více než hodina a já Spencer slíbila, že jim jí vrátím zpátky v čas, aby se mohly připravit na Dylanin hokejový trénink. „Pojď, broučku,“ vystrkala jsem ze dveří a zamkla je, „nemůžu uvěřit, že už se stmívá.“

„Vím.“ Zamračila se Dylan, když se slunce začalo vytrácet za stromy. „Můžu strávit dnešní večer s tebou?“

Podívala jsem se na Dylan a pousmála jsem se. „Samozřejmě, miláčku. Zítra ráno mám pracovní pohovor, takže musíš brzy stávat do školy.“

„To nevadí.“ Zubila se Dylan a kousla se do rtu. „Vždycky je tam paní Wiseová, protože některé děti bydlí daleko a přijíždějí autobusem brzy.“

„Pokud jsi si jistá…“ byla jsem v časové tísni, zatímco jsem jela směrem k domu Spencer.

„Maminko,“ hihňala se Dylan, „jsem si jistá!“

„Dobře.“ Přikývla jsem a natáhla se, abych vzala její ruku v rukavici. „Dneska je noc Daviesových děvčat.“

„Domácí úkoly hotové?“ Zavolala jsem ze schodů, kde se Lucas a Hadley něčemu hihňaly.

„Ano!“ Lucas se přestala smát na tak dlouho, aby mi odpověděla, než se vrátila k tomu, co holky dělaly.

„Opravdu si vážím toho, že si berete Hadley, slečno Carlinová.“ Povzdechla si ustaraně Tori. „Nepomyslela jsem, že bych zavolala tak brzy, ale moje sestra ještě z města není zpátky.“

S lehkým úsměvem jsem mávla rukou. „Bude ráda,“ ujistila jsem ji, „a naslouchá jim a pochybuju, že budou nějaké stížnosti.“

Tori se smála a přikývla. Oblékla si silný kabát a odfoukla si z obličeje vlasy. Vstupní dveře se otevřely a vběhla Dylan a téměř převrhla tu vysokou tmavovlasou puberťačku. „Proč to nadšení?“ Tiše se uchechtla Tori a Dylan se na ni ospale podívala.

„Promiňte.“

„Dylan, zapomně-“ zarazila se Ashley ve dveřích.

Naše pohledy se ihned střetly a já cítila, jak moje srdce udělalo tu vrávorající věc. Vyměnily jsme si úsměvy a naše pohledy se vrátily k Tori a Dylan.

„Hadley!“ Zavolala Tori a ani ne za dvě vteřiny přišla dolů ta blondýna a dala své tetě pusu na tvář. „Chovej se slušně, dobře? Měj na mysli své vychování a já se s jistotou do města vrátím zítra.“

„Buď v pořádku.“ Usmála se Hadley a vyběhla nahoru, ale ne dřív, než s sebou táhla Dylan. „Dyl, průšvih je zpátky!“

„Hej!“ Dylanino hihňání se rozléhalo bytem.

„Ještě jednou děkuju,“ usmála se Tori vděčně a ustoupila od Ashley, „zavolám ti, jakmile se mi sestra ozve.“

„Nedělej si s tím starosti,“ usmála jsem se, „Hadley je víc než vítána, aby zůstala přes noc, když to bude potřeba. Ujistím se, že má všechno do školy.“

„Jaiden pořád říká, že jste nejlepší.“ Smála se Tori a zamávala, když vyběhla ze dveří. Pracovala 45 minut daleko v malém místě jako zdravotní sestra. Byla hodně na telefonu.

Pak tam byly dvě.

„Chovej se jako doma.“ Řekla jsem tiše. Přistoupila jsem a moje ruce našly cestu k Ashleyiné šále a jemně jsem ji stáhla. Prsty jsem pak vyhledala knoflíky jejího kabátu a jeden po druhém vyklouzl z dírek, zatímco jsem se jí dívala do očí. „Jak to dneska šlo?“

„Ráno bylo drsné,“ zašeptala Ashley a v jejích hnědých oči se mihotal nějaký smutek, „nicméně můj den s Dylan byl úžasný.“

Jemně jsem se usmála a přikývla. „To je dobře, vy dvě potřebujete trávit čas spolu.“

„Dneska večer zůstane se mnou.“ Kousla se Ashley do rtu, jako by se bála, že budu protestovat.

„Ujistím se, abych sbalila náhradní oblečení.“ Přikývla jsem a nenapadla jsem její plány. Myslím, že to, co jsem jí chtěla říct bylo, že nemusí žádat o svolení, aby si kdykoliv vzala Dylan. Nyní jsem jí udělala laskavost, že jsem se o Dylan starala. Ashley měla skutečné opatrovnictví a mohla od toho všeho se svou dcerou svobodně odejít, když by se jí zachtělo.

„Spencer.“ Její hlas prolomil ticho, kterého jsem si ani nebyla vědoma. Zamrkala jsem a podívala se na ni. Vypadala tak zlomeně a ztraceně a poprvé jsem netušila proč.

„Ash, co se děje?“ Znepokojeně jsem se zamračila.

„Co by se stalo, kdyby ti Alex řekla, že jsem se vrátila?“ Zašeptala.

Cítila jsem, jak mi srdce bylo rychleji, protože jsem věděla, že intenzivní rozhovory ještě neskončily. Což bylo dobře, protože se musely odehrát.

„Dohonila bych tě.“ Řekla jsem vážně po představě v mé hlavě.

Kdyby mi Alex zavolala a řekla mi, že Ashley stála na prahu našeho domu, tak bych Carmen přinutila, aby to obrátila. Vzala bych si Ashley zpátky do náručí a políbila ji tak, jako by nemělo být zítřka a pak bych jí obrazně zmalovala zadek za to, že mě především vyděsila. Plakaly bychom a pak by padla na kolena a znovu by mě požádala o ruku. Následovala bych jí do Britské Kolumbie nebo by šla se mnou do Yorku. Krátce na to bychom se vzaly a žily naše životy společně, než bychom měly malou Lucas a Dylan.

Ale to se nestalo.

Alex mi nikdy neřekla o tom, že za mnou přišla Ashley, aby se se mnou viděla. Ashley odešla do Britské Kolumbie, zatímco já šla do letního hokejového kempu a pak na vysokou. Vyspala jsem se s cizincem a o devět měsíců později jsem měla svou krásnou dceru. Ashley se věnovala své kariéře a měla svou vlastní krásnou holčičku.

Nadechla jsem se, když jsem si uvědomila, jak strašně moc jsem se chtěla zhroutit. „Kde jsme udělaly chybu?“ Zeptala jsem se a ustoupila od Ashley. „Bože, co se tenkrát stalo, že zapříčinilo tohle všechno?“

Ashley pohlédla dolů a polkla. Ani jsem nemyslela na to, že jsou holky nahoře, než jsem začala náš rozhovor. Srdce prostě potřebovalo více odpovědí. Něco.

Potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, kde jsem udělala chybu, že mě opustili dva lidé, kterým jsem nejvíc věřila, a které jsem milovala.

„Ashley,“ zašeptala jsem v zoufalé prosbě, „udělala jsem něco?“

„Ne!“ Vypadala zděšeně. „Spencer, ne. Ne. Ty,“ odmlčela se a zavřela oči, „byla jsi dokonalá.“

Už jsem se toho tématu s ní nechtěla více zabývat. Znovu jsem nechtěla otevřít ty rány, protože jsem byla jejich součástí.

„Tohle ráno,“ Ashleyin hlas se zlomil a to mě znepokojilo, „jsi řekla, že když se na mě podívaš…“

Kurva.

Těžce jsem si povzdychla a přitiskla tvář k její, když jsem si ji k sobě přitáhla blíž. „Nemyslela jsem to tak,“ zašeptala jsem upřímně, „jen jsem myslela, že ano, část ve mně je pořád raněná, ale to je to, co to dělá skutečným. Chtěla jsem, aby Alex věděla, že jsme prostě do ničeho neskočily.“

„Spence,“ podívala se na mě Ashley, „tak trochu jsme skočily. Chci říct, že jsem se sem dostala ani ne před měsícem a my se spolu vyspaly…“

„Na tom nezáleží,“ zašeptala jsem, „pro nás neexistuje správná chvíle, abychom byly spolu. Prostě jsme.“ Uvědomila jsem si, co jsem právě řekla a tak i ona. Mírně ustoupila, aby se na mě podívala.

„Spolu?“

Usmála jsem se, trochu se začervenala a polkla. „no, doufala jsem, že bychom možná, víš, šly na rande.“

„Páni,“ Ashley propukla ve smích. Smích, který jsem neslyšela roky a jen se na mě dívala a její ramena se třásla, protože se smála tak moc.

Páni, vskutku.

Uvidíme, jestli jí ještě někdy budu zvát na rande.

Pff.

„Strávila jsi až moc času s Carmen.“ Nakonec se uklidnila. „Vím, že Carlinovic kouzlo má navíc, než na tohle.“

Aha, tak ona chtěla hrát takhle.

„Fajn,“ pokrčila jsem rameny a narazila bokem do jejího, když jsem okolo procházela, abych vzala z lednice pár lahví s vodou a zabalila je holkám na trénink, „myslím, že můj úterní večer je právě volný. A ty víš, že mám tady v okolí pár obdivovatelek, které by rády mou společnost…“

„To bys neudělala.“Ashleyiny oči se zúžily a já věděla, že myslí na Aimee. Sexy blondýnu. Vražedně, ale ne tak vražedně, jako kurevsky sexy bruneta stojící uprostřed mé kuchyně s rukama v bok a s tázavě zvednutým obočím.

„Že bych neudělala? Myslím, že ta bruneta, kterou jsem chtěla vidět, právě sestřelila mou techniku a mám kvůli ní komplex.“ Našpulila jsem pusu a Ashley s uculením protočila oči v sloup. „Daviesová,“ přistoupila jsem k ní blíž a mé konečky prstů se setkaly s obnaženou pokožkou jejího krku, na které jsem lehce kreslila malé obrazce, „myslela jsem,“ zašeptala jsem a pohnula se dopředu a přinutila ji o krok ustoupit. Nespustily jsme ze sebe oči, „opravdu bych tě chtěla pozvat na dobrou večeři. Chci tě lépe poznat. Chci s tebou trávit čas.“ Nakonec jsem byla uvězněna mezi ní a snídaňovým ostrůvkem. „Prosím, udělej mi tu čest a doprovoď mě v úterý večer?“

Ashley zatajila dech a růžové zbarvení se jí plížilo na tváře, když polkla a olízla si rty.

Carlinovic kouzlo stále fungovalo!

„Prosím?“ Zašeptala jsem horce proti jejím rtům a mé ztmavlé modré oči těkaly z jejích tmavě hnědých dolů k jejím příliš lákavých ústům.

Ashley strčila ruce do mých vlasů a vášnivě mě políbila. Zasténala jsem a silněji jsem ji přitiskla na ostrůvek. Rukama jsem vyhledala její boky a pevně jsem nás držela. Jazyky se kultivovaně pozdravily a ústa se jemně hýbala.

Polibek skončil a obě jsme ztěžka dýchaly. Oči byly plné chtíče a kůže se zdála být ještě víc citlivější. „Pokaždé, když se na tebe podívám,“ řekla Ashley zastřeně, „padám mnohem hlouběji.“

Byla to šifra pro 'ano'?

Chtělo se mi plakat – ale z dobrého důvodu. Chtěla jsem zakřičet, že taky padám mnohem hlouběji.

„Nikdy jsem nepřestala.“ Zašeptala jsem a zmocnila se jejích rtů k něžnému krátkému polibku. Bože, znovu jsem ji chtěla celou.

Znovu jsem ji potřebovala cítit.

„Zůstaneš dnes večer?“ Zeptala jsem se a ustoupila stranou, když jsem zaslechla běžet ze schodů kroky.

„Už jsem to slíbila Dylan.“ Zašeptala Ashley a zamračila se.

Zazubila jsem se a chápavě jsem přikývla. Byla jsem sobecká. „Uvidím tě zítra?“ Připadala jsem si, jako bych byla znovu na střední škole. Víte, nedočkavá, až uvidím sexy sestřenici mého přítele kdykoliv jsem měla šanci.

„Na to nespoléhej.“ Přikývla Ashley a hlavu jsme otočily právě včas, abychom uviděly Dylan a Lucas oblékat si kabáty a brát si z šatníku na chodbě svou hokejovou výstroj.

„Pojď, trenérko!“ Ukázala Lucas na hodiny. „Přijdeme pozdě. Čas jsou peníze!“

„Jo!“ Následovala Dylan Lucas a Hadley ven.

Ashley se ušklíbla a zastrčila mi nějaké vlasy za ucho. „Radši hejbni, trenérko. Musíš jít příkladem a přijít pozdě k tomu nepatří.“ Mrkla na mě a vzala tašku, kterou jsem sbalila. Plácla mě po zadku a šla si obléct kabát a boty.

Zavřela jsem oči a usmívala se. Pro sebe jsem si šeptala, „právě jsem zpečetila dohodu o úterním večeru.“

60 – Rodina ve výstavbě

„Tak kdy se můžeme nastěhovat do našeho nového domu?“ Zeptala jsem se. Seděla jsem na kraji hotelové postele a sledovala jsem, jak máma vybaluje ještě několik kusů oblečení a strká je do šuplíku prádelníku.

„Příští týden,“ otočila se ke mně s úsměvem. Vrhla se na postel, chytila mě a lechtala. Přestala, položila si mou hlavu na rameno a já rukou svírala látku jejího dresu. Mělo na zádech Spencřino jméno. „Dodělala sis svůj domácí úkol nebo jsem byla špatná matka a odváděla tvou pozornost?“

Zubila jsem se. Sedla jsem si a chvatně jsem vzala svou školní tašku. „Dodělala jsem ho v pátek před večeří.“

Máma vzala malý sešit, který jsem jí podala a zvědavě se na mě dívala. „Co je to?“

„Můj úkol!“ Zdůraznila jsem se smíchem. „Měla jsem napsat o něčem šťastném.“

Psala jsem o jejím návratu, a jak jsem byla šťastná, že zůstala v Kenoře. Taky jsem psala, že jsem chtěla, aby Spencer byla mojí druhou mámou.

Doufala jsem, že bych se nedostala do potíží.

„Maminko?“ Zamračila jsem se s šepotem, když jsem si všimla, že jí z očí vyhrkly slzy. „Je to tak špatné?“

„Ne, miláčku!“ Rychle si otřela slzy a úsměv opět rozjasnil její tvář. „Ty jsi prostě dokonalá dcera, víš to?“

Holčičí chvíle.

Mívaly jsme jich hodně a po nich následovala zmrzlina a filmy a…

„Máš svou kytaru?“ Zeptala jsem se a strčila jsem sešit, co jsem jí dala, aby se na něj podívala, zpátky do tašky.

Máma mi věnovala jemný pohled a zaváhala, než přikývla a šla směrem ke dveřím šatníku. Tam byla. Její oblíbená kytara. Ta, se kterou po celou dobu psala písničky. „Co bys ráda slyšela?“ Zeptala se a vzala své trsátko a ladila ten nástroj.

„Ehm,“ poklepala jsem si prsty o bradu, a potom jsem se zeširoka usmála, „ty a Spencer jste bývaly přítelkyně. Psala jsi jí vůbec nějaké milostné písničky?“

„Dyl,“ její vzdych byl téměř bolestný, ale nezastavilo jí to od hraní několika tónů a oči nikdy nespustila z mých, „takže, když ti to zahraju, tak mi o sobě řekneš tajemství?“

Hihňala jsem se a přikývla. Usmívala se a mrkla.

Měla jsem ráda, když se mi říkalo, že vypadám hodně jako moje máma.

Byla nejkrásnější ženou na světě.

"Blue was never my favourite colour
But on you girl, it seems so right
To look into those orbs
To breathe your name
There isn't an obstacle I will not fight
To have you with me
To always hear your smile
Telling me to stay for
- awhile


Sometimes I wish she could fly me away
Back to yesterday
Where she first smiled at me
When I told her she was crazy…"

Páni. Chyběl mi maminčin hlas! Tuhle písničku napsala pro Spencer. „To je krásný, maminko.“ Zašeptala jsem a ona se usmála a odložila kytaru.

„Věděla jsi, že Spencer k tomu složila hudbu?“ Zeptala se mě a kývla, když jsem zavrtěla hlavou. „Jen jsem k ní přidala slova. Je naprostá skladatelka.“

„Jako její sestra?“ Zeptala jsem se. Alex byla nejbezvadnější. Mezi všema dospělýma jsem cítila hodně špatných pocitů, ale nestrkala jsem do toho nos.

„Přesně jako Alex, ano.“ Zdálo se, že se máma upřímně usmívá, zatímco říká její jméno. „Tak, teď jsi na řadě.“ Posunula se na posteli dozadu a já seděla před ní. Ihned vzala kartáč a začala mi rozčesávat zacuchané vlasy. Osprchovala jsem se hned, jak jsme se po hokejovém tréninku vrátily na pokoj. Cítila jsem, jak mi projíždí prsty skrz vlasy, když jsem přemýšlela, jaké tajemství jí říct.

„Nelíbí se mi holky.“ Pokrčila jsem rameny. Byla jsem vychována s vědomím, že nezáleží na tom, koho milujete, jen pokud jste šťastni. Ani si nepamatuji, že máma s někým byla šťastná. Opravdu si toho moc nepamatuju, než jsem byla odebrána. Spencer myslela, že to bylo proto, že jsem se podvědomě snažila blokovat vše, abych zapomněla na to špatné. Řekla, že až budu starší, tak si tu a tam začnu na věci vzpomínat. Už jsem si začala vzpomínat na maličkosti, které jsme s mámou dělávaly.

Moje máma se hihňala a objala mě. Bradu si opřela o mé rameno a políbila mě na tvář. „A to je v pořádku.“ Zašeptala.

„Myslíš to vážně?“ Zvedla jsem obočí a s mírným smíchem jsem se k ní na posteli otočila čelem. „Ephiny, Chase, Jaiden, Sammy, Carmen, Spencer, Lucas, Alex a ty, vám všem se holky líbí. Neznamená to, že jsem divná?“

„Miláčku,“ vzdychla a přitáhla si mou ruku do svých, „myslím, že tohle je tak malé město, že každý tak trochu tvoří svou 'vlastní partu'. Ryn a Tristan jsou pár a nejsou divní. Toho koho máš ráda, nedefinuje toho, kým jsi.“ Její hnědé oči mi přivodily pocit bezpečí. Přiměly mě věřit jí. „Až budeš dost stará na to, abys měla přítele, tak dokud se k tobě bude chovat s úctou a budeš šťastná, nebude mi to vadit.“

Při pomyšlení, že bych měla přítele, jsem se začervenala. Bylo mi teprve devět, ale Lucas mi řekla, že je zamilovaná do Jaiden od svých sedmi. Já měla ráda Jasona.

„Takže si nemyslíš, že jsem divná?“ Znovu jsem se zeptala.

„Ne,“ usmála se a zavrtěla hlavou, „vůbec, miláčku, Dyl.“

Uculila jsem se a přisunula se k ní blíž. Její paže mě znovu ovinuly a poprvé po roce a půl, nebo tak, jsem přímo tam usnula v její náruči.

„Dobré ráno, Ryn.“ Usmála jsem se a prošla kolem ní v hale, kde jsem pracovala.

„Vau,“ zastavila mě s úsměvem Ryn, „ty sis včera večer vrzla?“

Bohužel, ne

„Ne-e,“ zavrtěla jsem hlavou.

Jen jsem byla šťastná.

„Páni,“ uchechtla se zrzka a měla na tváři potěšený úsměv, „jsi v sedmém nebi.“

Byla jsem zamilovaná.

„Jen jsem šťastná.“ Přikývla jsem a zkontrolovala si počítač kvůli nečekaným schůzkám, které se mohly z nenadání objevit. „Dylan a Ashley spolu po roce a půl strávily poprvé noc.“

Ryn přikývla a vklouzla do svého kancelářského křesla. „Takže vážně zůstává.“ Podívala jsem se na ni a ona měla stále nasazený potěšený úsměv.

„Jo,“ posmutně jsem vydechla a umlčela Ryn, zatímco dělala 'vrkající' zvuky. „Tohle ráno má pohovor s Beaver Brae střední školou. Při mé smůle jsem trochu pozdě vysadila Luc u školy, takže jsem ji minula a nemohla jsem jí popřát hodně štěstí a pak jsem si uvědomila, že ani nemám její telefonní číslo, věřila bys tomu?“

Protože já ne.

Zavrtěla jsem hlavou, když mi spadl úsměv z tváře. Co když ode mě chtěla slyšet 'hodně štěstí, broučku'? Byla jsem si jistá, že by to pochopila, ale stejně!

„Klídek,“ zasmála se trochu Ryn, „jakékoliv novinky, které obdrží, víš, že bude sdílet jako první s tebou.“

„Vím.“ Znovu jsem se usmála a vyrazila do své kanceláře.

„Jo, předtím volal pan Carlin. Řekla jsem mu, že tu budeš až po obědě.“ Její zelené oči se trochu podívaly jinam a kousla se do rtu. „Nebyla jsem si jistá…“

„Díky.“ Kývla jsem a pokračovala do své kanceláře. Po otevření dveří jsem si všimla, že sedí v mém křesle. Její vlasy byly stažené dozadu a její oči vypadaly moc unaveně. „Ahoj,“ zašeptala jsem a najednou jsem se cítila bez energie, než jsem vůbec měla čas to zpracovat.

„Musím s tím přestat, co?“ Usmála se trochu Alex. „Zjevovat se bez ohlášení.“

„Jo, to jo.“ Vzdychla jsem a zabrala jsem si místo naproti ní. Vyvěsila jsem telefon, takže jsem nemohla dostat žádné příchozí hovory. „Tak čím jsem si tohle ráno zasloužila to potěšení tě vidět? A prosím, znovu se neomlouvej, Alex. Omlouvání u tebe trochu ztrácí na váze.“

Její oči se rozšířily, ale přikývla. „Hodně jsem o tom přemýšlela,“ vstala a přešla k oknu. Ráno bylo plné slunečního světla, ale vzduch byl chladný a větrný. Oslepil ji sníh, když přimhouřila oči a podívala se zpátky na mě, „nepřišla jsem sem, abych začala další hádku. Jen jsem tě opravdu chtěla požádat, zda bychom si nemohly promluvit později. Předpokládala jsem, že, když bych ti zavolala, tak bys zavěsila, tak jsem využila šance a prostě… sem přišla.“

Také jsem vstala a těžce si povzdechla. „Nemám z tebe radost,“ podívala jsem se jí do očí, „a nic ti nedlužím. Prosím, jen mi dej čas, který potřebuji, abych se uklidnila, a pak si můžeme promluvit.“

Alex přikývla, prošla okolo mě a vzala za kliku. „Zavolej mi.“

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit náhlý adrenalin, který mnou proudil. „Alex,“ vyslovila jsem její jméno téměř šepotem a dívaly jsme si do tváře, „myslím, že do té doby, bys měla navštívit mámu a tátu.“

Uvnitř mě lámalo vidět její zničenou tvář, ale přesto znovu přikývla a nevydala žádný zvuk. Sledovala jsem jak rychle odchází chodbou, odkud na mě zírala Ryn. Její pohled mi říkal, že neměla tušení, že Alex byla v mé kanceláři.

Ten den jsem potřebovala rychle odejít. A netěšila jsem se na telefonát s mým tátou.

Vrhla jsem se na spisy a během rána jsem si domlouvala schůzky rodičů s kontrolou. Táta vůbec nevolal, jak jsem očekávala, takže jsem hádala, že mu volala Alex a on změnil svůj názor. Věděl, že se mnou nebude pořízení, pokud budu mít proměnlivou náladu.

Když jsem se podívala na hodiny, tak jsem si všimla, že se blížila třetí odpoledne. Zaklepání na dveře mě upozornilo, že pozdě vyzvednu holky ze školy. „Je otevřeno!“ Řekla jsem uspěchaným hlasem, vypnula jsem svůj pracovní počítač a pak jsem hodila pár složek do kufříku, na kterých jsem měla v plánu pracovat doma.

„Tvoje třetí hodina je tady.“ Zubila se Ryn, když nakoukla hlavou do dveří.

Tři hodiny?! Cože?! Ne!

„Ryn, nesjednala jsem si schůzku, víš, že musím vyzvednout moje holky-“ věta zanikla, když zrzka otevřela dveře dokořán a já uviděla tři postavy, jak na mě zírají z druhé strany dveří.

Moje holky.

Všechny tři.

„Jak dopadl tvůj pracovní pohovor?“ Zeptala jsem se vzrušeně. Kromě líbání jí jsem se jí celý den chtěla zeptat, jak šel pracovní pohovor. Samozřejmě jsem jí nemohla políbit.

Zatraceně, zodpovídat dospěláckým povinnostem.

„Dobře.“ Přikývla Ashley a usmívala se, ale neposkytla žádnou další informaci. „Volali mi ze školy holek, že tě nemohli zastihnout a to bylo časně po dvou.“

Plácla jsem se do čela. „Do prdele.“ Zašeptala jsem, otevřela jsem oči a uviděla, jak všechny tři dámy mají otevřenou ruku a čekají na své 'špatné slovo' peníze. Pozorovala jsem Ashley, jak se zubí. „ty nemáš nárok dostat peníze,“ zavrtěla jsem na ni prstem a ona našpulila pusu.

„Proč ne?“

Lucas a Dylan se hihňaly a odešly chodbou potom, co jsem každé dala dolarovou minci.

„Protože,“ ušklíbla jsem se a natáhla jsem ruku, abych chytla její, „ráda používáš sprostá slova.“

V posteli.

Pode mnou nebo nade mnou.

„Jo?“ Její úšklebek rozhodně nebyl nevinný a já přikývla. „Pouč mě.“ Vyzvala mě a svůdně se opřela o rám dveří. Ryn si odkašlala a rychle se vydala dohonit holky.

„Jo, poučím,“ přikývla jsem vážně. Rychle jsem zavřela dveře a přitlačila ji na ně, „zítra večer na našem rande.“ Zašeptala jsem a můj nos se lehce táhnul po jejím chladném krku. Všude na ní jsem cítila svěžest chladného vzduchu. Líbilo se mi to.

„Slibuješ?“ Zašeptala Ashley zastřeným hlasem. Usmála jsem se a zmocnila se jejích rtů v jemný polibek. Moje ruce se pozdravily s jejími ohebnými boky a jemně je stiskly. Ten obyčejný kontakt způsobil, že se její tělo třáslo a já musela přiznat, že jsem se cítila zatraceně dobře, že jsem na ni stále měla takový vliv. „Co to děláš?“ Olízla jsem si ztlumeným hlasem rty, když jsem ji trochu silněji svým tělem přitiskla na dveře

„Děkuju ti.“ Zamumlala jsem mezi polibky a vypustila jsem nezvučný vzdech, když mi rukama projela vlasy a chytila mě za zátylek.

„Za co?“ Zalapala po dechu a odtáhla se. Její oči ztmavly a byla trochu udýchaná.

„Že jsi vyzvedla holky.“ Pousmála jsem se a přejela jemně palci přes její hedvábné nateklé rty. Políbila koneček palce a skoro stydlivě se usmála. „Děkuju.“

„Nevadilo mi to.“ Ashley si hrála s jemnými chloupky na mé šíji a její oční víčka se na mě smyslně přivřela. „Jestli za to budu dostávat zaplaceno polibky, tak je od nynějška budu vyzvedávat každý den.“

Uchechtla jsem se a ona se oslnivě usmála a nakrčila nos. „No, máš je tak jako tak.“ Řekla jsem trochu víc vážně a pohnula jsem se, abych ji znovu políbila. Odtáhla jsem se, když jsem slyšela přicházet malé kroky. Naposled jsem ji políbila a odsunula ji, abych otevřela dveře. Uviděla jsem Dylan a Lucas, jak si klepou na hodinky.

„Jak to sakra děláš?“ Zašeptala Ashley, když vzala můj kufřík a vyhnala holky směrem k hale.

„Dělám co?“ Zeptala jsem se se zvednutým obočím.

„Mohla bys být v nejžhavější muchlovačce svého života a slyšela bys kroky.“ Ashley se na mě podívala, jako bych se zbláznila a já si nemohla pomoc a smála jsem se. „To je k smíchu?“

„Tak trochu.“ Prohodila jsem ruku skrs její, zatímco vzala z věšáku kabát.

„Léta praxe?“ Zeptala se se zvednutým obočím a dívala se na mě tím známým bočním pohledem.

Á, vítej doma, Ashley Žárlivá Daviesová.

„Vlastně,“ zastavila jsem se na chodbě a ujistila se, že nejsou poblíž holky. Uvědomila jsem si, že si je přivlastnila Ryn a bavila je. „Nikdy bych to nevytáhla před Lucas. Myslím, že bys to mohla nazvat jen intuicí nebo tak. Mateřským instinktem.“

„Nikdy jsi nikoho nepřivedla domů, aby se s ním Lucas seznámila?“ Zeptala se mě tónem, který mi naznačoval, že nevěřila tomu, co jsem řekla.

„Ne.“ Zamračila jsem se. „Lucas je opravdu přilnavá a jak už víš, taky jsem nebyla zrovna s jednou osobou.“ Páni, Spence, mohla bys znít víc necudně? „Jen chci říct, že jsem nebyla na jeden závazek. Neměla jsem čas nebo trpělivost a opravdu jsem nechtěla-“

„Carlinová,“ ozval se její hlas tak tiše a prsty byly něžně přitisknuté na mých rtech. V jejích očích byl smysl pro porozumění a usmívala se. „Omlouvám se. Neměla jsem v úmyslu to takhle nadhodit.“

„Katie byla mou poslední přítelkyní a dokonce s Luc trávila hodně času.“ Zašeptala jsem. „Ale ty? Ty jsi jediná, která do nás vidí. Jsi jediná, která mě vidí zhroucenou a plačící. Jsi jediná, která zažije Carlinovic rituál jít na zmrzlinu v jeden z těch nejchladnějších dnů v roce. A,“ vydechla jsem, „jsi jediná, se kterou chci všechno sdílet.“

„Spencer.“ Vydechla a opřela si čelo o mé. Chystala se mě políbit, když se odtáhla a polkla. Čekala jsem, až jí to dojde a pustí mě a právě když to udělala, tak k nám přiběhly zpátky holky.

„Bože, vy staříci!“ Lucasiny ruce vyletěly do vzduchu. „Moje zmrzlina se začíná roztejkat za tu dobu, co odsud odcházíme!“

„Zklidni své hormony, Luc,“ ušklíbla jsem se a rozcuchala její blond vlasy.

Její šedé oči se roztančily a zubila se, „Jaiden by mi nenechala roztéct zmrzlinu.“

„Myslíš, že uvidíš Hadley?“ Zeptala se Dylan a její hnědé oči zářily stejně tak jako matčiny, když byla šťastná.

„Nevím.“ Pokrčila Lucas rameny a usmíla se. „Doufám, že jo.“

„Já taky.“ Dylan propletla prsty s Lucasinými a šly před námi do ostré zimy.

„Víš,“ usmívala se Ashley, když jsme následovaly holky ven a okamžitě si na obličej nasadily sluneční brýle, protože slunce oslepovalo, „vážně jsi odvedla dobrou práci s výchovou Lucas, Spence.“

Trochu jsem se začervenala a olízla si rty. „Jo, v ten okamžik, kdy se mé oči střetly s jejími ze široka otevřenými šedými, jsem věděla, že byla ta pravá a já byla beznadějný případ.“

„Chápu proč,“ přiznala Ashley zdvořile a rychle mi stiskla ruku, „takže se sejdeme v Rapture?“

„Pojedu s Ash!“ Zakřičela Lucas ze strany jejího mustangu. „Na sedačce spolujezdce!“

„Na sedačce spolujezdce Spencřina auta!“ Pustila Dylan Lucasinu ruku a běžela ke mně a pevně chytila mou.

„Poslední platí.“ Chechtala se Ashley, když Lucas skočila na přední sedačku a zapínala si bezpečnostní pás.

„Hm,“ přitáhla jsem Ashley do objetí, „radši si už připrav peněženku, broučku,“ zašeptala jsem jí do ucha.

Polkla a běžela na svou stranu auta a zaburácela motorem.

Zazubila jsem se, když nám Lucas zamávala a Ashley opatrně vyjela z parkoviště.

Dylan se na mě ušklíbla a zajiskřily jí oči. „Takže to vezmeš zkratkou, viď?“

Mrkla jsem na ni a otevřela dveře spolujezdce.

Žádná zkratka tam nebyla.

Platila bych tak či onak.

Byla to Carlinovic tradice.

Za mě a moje tři holky.