Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

121 – Konec hry

„Tohle je vaše poslední utkání v této sezóně,“ přecházel trenér Caron po šatně a mluvil hlasitě a jasně, „nebudu na vás křičet, abyste hráli dobře, protože vím, že budete. Tento tým mě ještě nezklamal a já vím, že dnes večer také nezklame. Budeme hrát proti Sršním a kromě porážky, kterou utržili od nás, ještě vůbec neprohráli.“

„Totálně jim otřeme ksichty o led,“ zašeptala jsem Carmen, která se vedle mě hihňala, když jsme si omotávaly hokejky novou páskou.

„Nemohu se dočkat.“ Zašeptala, a když trenér skončil se svou řečí, tak nám dal deset minut na to, abychom se dostali na led. „Jak se cítí Ashley?“

„Nemocně.“ Povzdechla jsem si a okamžitě jsem znovu ucítila pocit viny. Dovolila jsem jí, aby mě políbila, když neměla, ale nemohla jsem si pomoc. Být nahá s velmi sexy brunetou ve vaně, nemocná nebo ne, moje hormony mě měly pod kontrolou. „Pořád nudlí a kýchá a sotva se včera dotkla jídla.“ Ashley to vzalo trochu víc, než mně, ale když to na ni přišlo, tak byla chudinka v posteli.

Ashley byla poslední tři dny v posteli a od doby, co se Kyla v následujícím měsíci chystá prasknout, tak nesměla daleko od domu. Ani jsem jí na celý den nedovolila být Ashley na blízku. Stýskalo se mi po ní.

Carmen se zatvářila soucítěně. „Hádám, že sex je teď pro tebe vyloučený.“

„Ty si myslíš, že je to k smíchu?“ Našpulila jsem pusu a znovu jsem si zkontrolovala chrániče, než jsem přes ně přetáhla čistý dres. „Jen se směj, Mandezová. Příště, až tvoje přítelkyně dostane mononukleózu nebo tak něco, tak se budu smát, až se budu za břicho popadat.“

Carmen se ušklíbla. „To pochybuju, Carlinová.“ Natáhla si na hlavu přilbu a hokejkou mě poplácala po zadní straně stehna. „Poslední na ledě platí po zápase u Johnnyho rundu!“

Dala jsem Carmen ke dveřím náskok, než jsem ji odstrčila stranou a smála jsem se, když přepadla přes odpadkový koš. „Drž krok, Mandezová!“

Spustil se bzučák a já bruslila zpátky ke svému týmu, abych se napila vody. Zabouchání do plexi za mými zády způsobilo, že jsem se otočila a uviděla Ashley s obrovským úsměvem na tváři. Zvedla jsem obočí a ukázala na ni prstem, když přešla na druhou stranu. „Měla bys být doma a spát!“

„Chyběla jsi mi,“ Ashley našpulila rty a v rukou držela horkou čokoládu, „kromě toho jsem si nemohla nechat ujít poslední utkání své přítelkyně!“

Uculila jsem se a sundala jsem si helmu a políbila ji na čelo. „Dnes nemáš teplotu, to je dobře.“ Usmála jsem se.

„Cítím se mnohem líp. Teta Gréta si myslela, že by pro mě bylo dobré, kdybych šla na chvíli ven,“ odmlčela se, „takže jsem ji uškemrala. Spence, nechala jsem si ujít tvůj první zápas s Rebelama. V žádném případě si nenechám ujít tvůj poslední.“

Nad těmi slovy se mi rozbušilo srdce a já ji tak strašně moc chtěla políbit, ale věděla jsem, že bych neměla. „Sedíš s mámou a tátou?“

„Jo,“ zazubila se a ukázala do míst, kde rodiče seděli spolu s Kylou, Aidenem, Madison, Trixie a Sammy. „Máš tady svůj vlastní fan klub.“

Přikývla jsem, ale mírně jsem se zamračila. „Kde je Alex?“

Ashley se také zamračila. „To vlastně nevíme. Ty jsi ji neviděla?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“ Alex byla na mé poslední hře, když jsem hrála za střední a Rebelové pro mne opravdu znamenali všechno, ale neviděla jsem ji od včerejšího večera, když se proplížila ven, aby mohla být s Isou.

„Jsem si jistá, že se ukáže, hned jak začne druhá třetina.“ Odvětila mírně Ashley. Usmála se a něžně mě vzala za obličej.

Přikývla jsem. Alex nikdy nezmeškala utkání. Dokonce je nahrávala, zatímco jsem byla v Britské Kolumbii. Ráda zhodnocovala, co jsem udělala špatně, i když o tom sportu vůbec nic nevěděla. Přišlo mi to roztomilé. Z toho, že tam nebyla, jsem se cítila trochu ublíženě.

„Carlinová!“ Zavolal mě trenér Caron na týmovou poradu.

Ani jsem o tom nepřemýšlela a prostě jsem se naklonila a políbila Ashley na její sladké rty. „Miluju tě.“ Zašeptala jsem a usmála se, když jsem se blížila ke svému týmu.

Potom, co jsme si promluvili o našem nadcházejícím taktickém plánu, jsme se opět vrátili na led. Chystala jsem se na vhazování. Hokejku jsem měla připravenou. „Carlinová?“ Zpoza žluté helmy se na mě podívala soupeřka. Nejasně jsem ji rozpoznala, ale věděla jsem, kdo to je.

„Tracey Philipsová.“ Uchechtla jsem se.

„Raději si hlídej zadek. Studovala jsem tvoje pohyby.“ Dobírala si mě. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na Carmen, která se právě smála.

„Pojď si pro něj, mrcho.“ Hravě jsem zamumlala, když rozhodčí zapískal. Vůbec jsem nezaváhala Tracey bodyčekovat a vyrazit s pukem na druhou stranu kluziště.

Slyšela jsem skandování a řev, díky kterému jsem se cítila jako na vrcholu světa. „Mandezová!“ Zakřičela jsem a přihrála jí puk. Začínala jsem být v úzkých, když mě někdo napadl a srazil mě na mantinely.

Popadla jsem dech a zírala jsem, jak ke mně bruslí Tracey s namyšleným úsměvem ve tváři. Ta mrcha tak klesla.

„Iso.“ Zadýchaná jsem se odtáhla. Prsty objížděla obrysy mého propracovaného břicha. „Opravdu musíme jít. Už jsme téměř propásly utkání.“

Isa zaúpěla a hodila přes sebe přikrývku a zavrtěla hlavou. „No tak, Alex! V posteli můžeme zůstat celý den a jen se bavit. Carm se nebude zajímat, jestli jsem zmeškala její utkání.“

Zvedla jsem obočí a přetáhla jí přikrývku z hlavy. „Spencer mě zabije, když propásnu celé její utkání!“

Isa z našich těl skopla přikrývky a přemístila se, takže se teď nade mnou vznášela. Její ebenové oči byly plné chtíče. Její rty se zkroutily do širokého úsměvu a konečky prstů přejížděla po mém těle, které si ještě neodpočinulo ze včerejšího večera. „Alex,“ zašeptala, když své rty vlekla po mé klíční kosti, „ještě jedno kolo a slibuji, že můžeme udělat cokoliv, co budeš chtít,“ zachraptěla a kousla mě do ušního lalůčku, díky čemuž jsem zalapala po dechu.

Nevím, jak se to stalo. Já nahá a upocená v Isyině posteli. Večer předtím jsme šly na večírek a další věc, kterou si pamatuji, je, že jsme tancovaly na tanečním parketu a to nás zavedlo do jejího pokoje. Servaly jsme ze sebe oblečení a prsty jsme šmátraly po každém centimetru pokožky, kterou jsme našly.

Znovu a znovu.

Celou noc a celé ráno.

Opravdu mi uměla přivodit tak zatraceně dobrý pocit. Ani nemáte tušení. Právě jsem sledovala, jak se její tmavá pokožka začíná lesknout, když se mi podařilo dovézt ji k šílenství.

Ale to bylo zrovna po poledni a já se potřebovala dostat na Spencřino poslední hokejové utkání. Nikdy by mi zcela neodpustila, kdybych ho celé propásla.

Isyiny neodbytné ruce byly příliš příjemné, než aby se dalo odolat.

Zcela jsem se prohnula přes postel, když ke mně snížila své tělo.

Byla jsem v průšvihu. Ta žena byla průšvih.

A já jsem si z toho užívala každou vteřinu.

122 – V potížích

„Zatraceně, ta tvoje holka je na ledě rychlá.“ Smála se Carmen, když si za mě v bufetu sedala.

Jako bych to nevěděla.

„A sexy.“ Zamumlala jsem a usrkla si ze své, v ten den již třetí, horké čokolády.

„Měla bych být prozíravá a nereagovat na to?“ Zeptala se Carmen a uchechtla se, když jsem se na ni ušklíbla. „Né, Spencer tu hru miluje a projevuje to. Dospěla jsem k závěru, že si raději to hraní s ní užiju, než abych byla proti ní.“

Usmála jsem se a přikývla. Sledovala jsem Carmen ze strany, když se dívala dolů na kluziště, kde rolba upravovala led pro další utkání, které se mělo konat později v ten den. „Ahoj, Carm,“ její šedé oči se střetly s mými. Přežvykovala si spodní ret, zatímco si pohrávala se svým dresem, „za všechno se omlouvám.“

„Nic si z toho nedělej,“ pokrčila rameny, „chápu to. Věř mi.“ Vstala, když k nám šla Spencer. „Chovej se k ní dobře Daviesová, jinak nic neslibuji.“

„Ty jsi ji viděla?“ Zeptala se Spencer a přehodila si tašku přes rameno. „Alex tady byla?“

Ztěžka jsem si povzdechla a zavrtěla hlavou. „Je mi líto, Spence.“

Spencer hodila oči v sloup a poškrábala se na čele. „To je fuk.“ Popadla mou ruku a stiskla ji. „Půjdeš domů nebo s námi půjdeš k Johnnymu?“

„Kamkoliv půjdeš ty.“ Upřímně jsem se usmála.

„Ehm,“ Carmen mezi námi mávala svým telefonem, „právě mi napsala Isa, aby mi dala vědět, že už jsou na cestě sem.“

Spencer si odfrkla. „Trošku pozdě,“ mírně mě zatahala a skutečně se na mě usmála, „pojď Carm. Pojedeš s námi?“

Carmen se na mě podívala se zvednutým obočím. „Jestli to Ashley nevadí?“

Usmála jsem se. „Pojeď. Jen půjdeš před námi, protože nechci, abys jí okukovala zadek.“

Spencer mě plácla, ale smála se. „Pojď.“

Byl dobrý pocit skutečně se smát a usmívat v Carmenině společnosti. Vsadím se, že se Spencer cítila opravdu dobře.

Byla jsem ta nejhorší podělaná sestra na světě. Potom, co jsem běžela na stadion, jsem doběhla k Trixie a Madison a ony mi řekly, že utkání už skončilo, ale že Rebelové nad Sršněmi vyhráli 16:9.

Pěstí jsem bouchla do zábradlí a ztěžka si povzdechla. Zatímco jsem měla dech beroucí sex, tak moje sestra hrála své poslední utkání a já jí slíbila, že tam budu.

Ashley s ní kvůli tomu měla problémy, protože slíbila, že přijde na první utkání s Rebelama a pak se neukázala. Chtěla jsem za to Ashley ublížit a teď jsem udělala přesně to samé.

„No ahoj, cizinče.“ Řekl někdo za mnou a já se otočila a zírala na někoho, o kom jsem si nemyslela, že ho ještě uvidím. Sjela mě pohledem od hlavy k patě, a pak se usmála. „Je hezké vidět tě znovu.“

„Trace.“ Pousmála jsem se zrovna tak. Byla jsem zabraná do jejích vlnitých vlasů a pihovaté pleti. „Zaslechla jsem, že ti to zase nandali.“

„Opravdu? Ty jsi nebyla poblíž, abys to viděla?“ Škádlila mě. Odložila si na zem svou tašku a opřela se o zábradlí a dívala se na mě.

„Vlastně,“ hrála jsem si se svými prsty, než jsem zachytila její pohled, „jsem to propásla.“

Tracey přikývla a usmála se. „Sem tam se to podělá, Alex.“

„Myslím, že jo.“ Pokrčila jsem rameny a sehnula se, abych zvedla její tašku. Smála jsem se, když se snažila protestovat, ale na nic z toho jsem nereagovala. „Spenceřinu tašku nosím neustále.“

Šly jsme spolu po schodech dolů a já zjistila, že na mě na své motorce čeká Isa. „Ahoj, brouku,“ vstala a zvedla sluneční brýle na vrch hlavy. „Tohle není tvoje sestra.“

Usmála jsem se a Tracey se pousmála. „Ehm, ne, je to kamarádka, Tracey,“ upravila jsem si tašku, „Trace, tohle je-“

„Isa,“ vypískla vysoká bruneta a ušklíbla se. Byla zabraná do ruky té hokejistky, „také Alexina kamarádka.“

Otočila jsem prudce hlavu a zamračila se. Právě jsem strávila hodiny v její posteli a byla jsem nazvána kamarádkou?

„Ráda tě poznávám, Tracey.“ Isa si stáhla zpět své sluneční brýle na oči a vzala si svou černou helmu. „Pojedu najít Carmen. Nebude ti vadit, když budeš s ní?“

Tracey se na mě podívala a pokrčila rameny.

„Můžeš nás omluvit?“ Zeptala jsem se Tracey, než jsem zatahala Isu za černou koženou bundu.

„Co to sakra má být, Alex?“ Zamračila se, ale její pohled změknul, když viděla v mé tváři zmatený výraz. „Co se děje?“

„Myslela jsem, že včerejší večer a dnešní ráno tak trochu prokazuje, že jsme víc než kamarádky?“ Zašeptala jsem.

„Jsme,“ Isa se usmála a přejela mi konečky prstů přes obočí, „ale máš jedinečnou příležitost využít svého šarmu a podle mě to vážně chce.“

„Iso,“ povzdechla jsem si a mnula jsem si čelo, „já to takhle nedělám.“

Sevřela se mi nad tou myšlenkou, že je s jinými, zatímco je se mnou, hruď, ale ona naklonila mou hlavu, abych se na ni podívala. Nedokázala jsem se jí dívat do očí, ale věděla jsem, že na mě zírá. „Já taky ne, dobře? Podívej, rozhodně nedělám tyhle žárlivecké věci, a jestli chceš dostat šanci, tak si pro ni běž.“ Pokrčila rameny a lehce mě políbila. „Já jedu a ty zůstaň. Jestli budeš potřebovat hodit domů, tak mi zavolej,“ přitiskla mi rty k uchu, „vím, jak moc máš ráda mojí 'Jesse', když ti burácí mezi nohama.“

'Jesse' byla její motorka a ano, měla jsem to ráda.

„Ráda jsem tě zase potkala, Tracey,“ mrkla, než si nasadila helmu a nakopla svou motorku. Párkrát zatúrovala, než vyjela z parkoviště. Vlasy jí pod helmou vlály.

„Páni,“ vydechla Tracey a trochu se zasmála, „vypadá mile.“

„To je.“ Podařilo se mi pokrčit ramena a znovu zvednout její tašku. Tak čím pojedeme?“

Tracey ukázala na Cherokee Jeep a usmála se. „Myslela jsem, že bych sem přijela autem místo toho, abych jela busem.“ Vysvětlila a hodila si dozadu výstroj. „Jak ses měla, Alex?“

Usmála jsem se upřímnosti v jejím hlasu, „opravdu dobře, díky,“ odpověděla jsem a skočila jsem na sedačku spolujezdce. Shlodla jsem dolů, kde na sedačce ležela kniha 'April Raintree'. „Kolikrát jsi ji četla?“

„Hodně krát.“ Zazubila se Tracey a nastartovala auto. „Ale přinesla jsem ji tobě. Jsou v ní všechny moje poznámky a doufala jsem, že tě znovu uvidím,“ odmlčela se a vyměnily jsme si tiché pohledy, „jsem ráda, že tě znovu vidím.“

Potíže.

Rozhodně u mě byly doma.

Protože to bylo přesně to, v čem jsem byla.

V potížích.

123 – Považuj to za zkoušku

„Proč si každý myslí, že Kelly Clarkson je jako ďáblovo dítě nebo tak něco?“ Smála jsem se, když si ze mě Tracey utahovala kvůli mému výběru hudby.

„To jsem neřekla,“ řekla jednoduše s úšklebkem na tváři, „jen jsem řekla, že ne všechny její písničky stojí za poslech.“

„Aha a Céline Dion jo? Nebo Shania Twain?“ Zvedla jsem obočí a procházela jsem její iPod.

„Jejich dřívější věci nebyly špatné, Alex,“ uchechtla se Tracey, „a to si říkáš muzikantka?“

Zamračila jsem se a vyplázla jsem jazyk. Opravdu jsem se v tu chvíli nechtěla vracet. Prolistovala jsem pár dalších písniček, než jsem se usmála nad jejím 'KC' seznamem. „Myslím, že máš víc písniček od Kelly Clarkson než já, Ace.“

Vytrhla mi iPod z rukou a začervenala se. „Ty byly mojí ex.“

Pomalu jsem přikývla, avšak jsem jí nevěřila, přesto jsem mlčela pro případ, že mi říká pravdu. „Jé, ty tu máš i nějaké od Snow Patrol. Zapoj to!“

Tracey se smála a natáhla se k mé dokovací stanici pro iPod, která byl na stolku vedle postele. „Jakou písničku?“

„Same.“ Usmála jsem se, když zmáčkla play, a pak se pohodlně usadila do mého kancelářského křesla.

„Tak co je ve tvém životě nového?“ Zeptala se Tracey a prohlížela si každý plakát a předmět na mé zdi.

„Nic moc?“ Pokrčila jsem rameny a hrála si s přehozem. „V červnu budu hrát ve školním muzikálu. Hlavní ženskou roli.“

Tracey se zazubila. „To je skvělé, Alex, páni.“ Poplácala mě po koleni a posadila se zpátky. Dívala se na fotku Sammy a mě, která ležela vedle mé dokovací stanice pro iPod. „Vy dvě jste roztomilý pár,“ poznamenala.

„Jo, byly jsme.“ Souhlasila jsem a trochu jsem pokrčila rameny. „Avšak Sammy bude vždycky mojí nejlepší kamarádkou. Prožily jsme toho tolik, než abychom to jen ta zahodily.“

„A Isa? Nová známost?“

Nevěděla jsem, jak na to mám odpovědět. Nemyslím si, že na tu otázku byla odpověď. Ještě jsme si skutečně nestanovily, co přesně jsme. „Myslím, že si to všechno ještě ujasňujeme.“

„To je v pohodě. Také si projdu tím samým, až se vrátím domů,“ bruneta vstala z křesla a protáhla se. Podívala se na hodiny. Venku bylo ještě světlo a fakt, že mohla odejít, kdykoliv chtěla, usnadňoval to, že jsme mohly mluvit bez časového omezení. Nicméně jsem přemýšlela nad tím, zda mi Isa zavolá. „Ta holka je skvělá, ale zároveň tam něco schází.“

„Sex?“ Zavrtěla jsem obočím a ona po mně hodila polštářem. Obě jsme vybuchly smíchy.

„Je to pěkný.“ Nakonec Tracey vydechla a sedla si vedle mě. „Nemyslím si, že jsem se někdy předtím s někým cítila tak příjemně.“

Usmála jsem se. „Možná je to proto, že mě neznáš, nebo víš, že bych tě nikdy nesoudila.“

„Tím si projdu později.“ Usmála se a mírně se poplácala po břiše. „Mám trochu hlad. Nechceš si na něco skočit?“

Nemohla jsem si pomoc, ale zírala jsem do jejích hnědých očí, které byly vřelé a vlídné. „To bych ráda.“

Popadla jsem svůj kabát a následovala ji dolů po schodech.

Auto zastavilo na příjezdové cestě vedle Ashleyina mustangu. Vyrazit si s Tracey byl v mém životě ten nejbáječněji strávený čas a já si ho hodlala uchovat v srdci. Podala mi knihu April Raintree a usmála se na mě, „máš můj email a telefonní číslo,“ podotkla, „takže se nestyď je použít.“

Rozhodně jsem si z ní udělala kamarádku. „Použiju.“

„Slibuješ?“ Uculila se Tracey.

Přikývla jsem a naklonila se, abych ji objala. „Opravdu jsem tě znovu ráda viděla, Ace.“ Zašeptala jsem a vydechla jsem. „Opatruj se.“

„Ty taky.“ Usmála se a vykročila k vozu. To loučení bylo jako to před Vánocemi. Posledně odešla k autobusu, aniž by se na mě podívala, ale tentokrát se mi podívala do očí, když vycouvávala na silnici.

„Alex, ahoj.“ Přivítala mě svým zastřeným hlasem ve dveřích Ashley. Zvedla jsem obočí, když se podívala směrem do kuchyně a pak na mě. „Kdo to byl?“ Kývla směrem k příjezdové cestě, na které před pár vteřinami stál Jeep.

„Tracey, ty víš, ta hokejistka, kterou jsem potkala před pár měsíci?“ Skopla jsem si boty a než jsem mohla jít dál, tak mi dala Ashley ruku na hruď a mírně mě zatlačila zpátky. „Ash, co je sakra?“

„Je tam Spencer,“ zachraptěla a navlhčila si rty, „je pěkně naštvaná, Alex. Kde jsi byla?“

Zamračila jsem se a pokrčila rameny. „S Isou. Ztratily jsme pojem o čase.“

Proč lžeš, Alex, proč?!

„Výborně. Ztratila jsi pojem o čase. To se bude Spencer líbit.“ Ashley si ztěžka povzdechla a spustila ruku k boku.

„No, celý můj život se pořád netočí jen okolo vás.“ Ani jsem ten komentář, než vyšel z mých úst, nemohla zastavit.

„To je milé, Alex,“ zpoza zdi přistoupila Spencer a založila si na hrudi ruce, „opravdu milé.“

Polkla jsem a pevně zavřela oči, když Spencer popadla Ashley a táhla ji nahoru po schodech.

„Alex, co to do tebe vjelo?“ Sammy přistoupila z obývacího pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a mnula si spánky. Sundala jsem si mikinu a pohodila ji přes zábradlí. „Ty sis nikdy nenechala ujít Spencřino utkání.“

„Já vím,“ povzdechla jsem si, „já vím.“

„Broučku, nechápu to.“ Řekla mi Sammy tichým hlasem do ucha. Zastrčila mi nějaké vlasy za ucho, a pak svěsila ruce k bokům, protože si všimla kousance pod mým pravým uchem. „Možná to chápu.“

„Sam,“ protáhla jsem si ruce a zavřela oči, než jsem se zhroutila vzad na schody. „Právě teď chci být sama.“

„Fajn,“ vyhověla Sammy a vzala si kabát, „po práci si vyrazím s Lindley. Chceš, abych tě zítra po škole vyzvedla nebo…“

„Isa se nabídla.“ Řekla jsem tiše a sledovala jsem, jak Sammy odchází. Ze shora jsem slyšela hudbu a rozhodla jsem se tam jít a postavit se tomu čelem.

„Nepolíbím tě, dokud se neuklidníš,“ mračila se Ashley a já se zlobila. „Spence, musíš se uklidnit.“

„Co to do ní vjelo, že to řekla? Celý týden byl o ní a její přípravě, kdy jsme ji po škole podporovaly a najednou s tou ženskou spí a mě odhodí stranou? Bylo to moje poslední utkání a slíbila, že přijde.“ Tu poslední část zašeptala, jakoby to utkání zmeškal jeden z jejích rodičů a ne její sestra.

„Tak ztratila pojem o čase,“ zavrněla Ashley a strčila mě na postel, „pan C celé utkání nahrál. Pořád se na něj může podívat.“

Našpulila jsem rty a pak jsem frustrovaně zavrčela. Ashley se mi smála a vlezla si ke mně na postel a schoulila se okolo mého objímacího polštáře – samozřejmě já vedle ní.

„Spence?“ Zaklepala na dveře Alex a já čekala, zda nevejde dovnitř, ale nevešla. Znovu zaklepala. „Vím, že tam jsi. Slyším hudbu.“

Ashley mě vyhnala, abych otevřela dveře, i proti mému protestování jsem uchopila kliku a stála tam, s s vlasy v nedbalém culíku, moje sestra. „Co chceš? Nemám čas.“ Kývla jsem směrem na Ashley ležící na mé posteli.

„Bude, ehm,“ nervózně se Alex posunula, „bude to jen chvilka. Omlouvám se. Opravdu nemám za ten dřívějšek omluvu,“ odmlčela se a podrbala se na zátylku, „no, jednu ano, ale ta neodčiní můj prohřešek.“

Zavřela jsem oči a ztěžka jsem si povzdechla. Zatáhla jsem ji do pokoje a zavřela dveře. Všimla jsem si, že se Ashley chystá omluvit, ale já jí řekla, ať zůstane. Opravdu jsem nechtěla nic začít. „Alex, ty tu holku máš opravdu ráda, že?“

Přikývla a dívala se dolů na koberec. „Ale nebylo to tak, že bych to zmeškala schválně, chci říct, ne zprvu,“ polkla, „řekla jsem Ise, že nechci zmeškat tvoje utkání, ale, víš, myslím, já-“

„To je v pohodě.“ Zamumlala jsem. Proklouzla jsem kolem ní a podala jí mini DVD, na které táta nahrál to utkání. „Bylo to moje poslední utkání a přesto, že jsem tě tam chtěl mít, tak to chápu.“

„Ne,“ povzdechla si Alex, ale vzala si ten disk, „opravdu se omlouvám. Slíbila jsem to a vůbec jsem to nedodržela. Teď nebuď hodnou sestrou, Spence, křič na mě!“

Zvedla jsem obočí a začala se smát. Alex se trochu mračila a rozlobila. „Neraduj se. Stejně jsem na tebe pořád pěkně naštvaná.“

„Aha.“ Povadnul jí obličej. Otočila se a otevřela dveře.

„Alex, vím, že se tvůj svět celou dobu netočí kolem nás,“ povzdechla jsem si, „jen by se mi opravdu líbilo sdílet tu chvíli s nejlepší kamarádkou. S Tebou. Žádala jsem příliš? Jak by ses cítila, kdybych se vůbec neukázala na tvé premiéře, protože bych byla zaneprázdněná milováním se s Ashley?“

Ashley zalapala po dechu a hodila po mně varovný pohled. Ignorovala jsem ji a sledovala jsem, jak se Alex pomalu otočila. „Už tu chybu znovu neudělám.“ Řekla jednoduše. Odešla a zavřela za sebou dveře.

„Spencer, nemusela jsi to takhle přetáčet!“ Zasyčela Ashley a rychle vstala.

„Co je? Mělo to opodstatnění!“ Podotkla jsem a zapnula jsem notebook. Potřebovala jsem hudbu.

„Omluvila se a obě víme, že se cítí špatně. Obě víme, že ta premiéra je pro ni nervy drásající.“

„Právě teď do toho nejdu,“ řekla jsem vážně a podívala se na Ashley, „chápu, proč ji bráníš, ale co jsem řekla, jsem myslela vážně. Jen proto, že jsem hrála hodně hokejových utkání a protože po celou sezónu přišla na každé z nich, neznamená, že se mě to stejně nedotklo.“

Ashleyin pohled změknul. Přistoupila ke mně a přitáhla si mě do náručí. „Sama pověděla, že Ise o tom utkání řekla. Kdyby jí vůbec na Alex záleželo, tak by ji tam vzala dřív.“

Přikývla jsem.

V tu chvíli jsem si ujasnila jednu věc.

Isa Chicago rozhodně nevěstila nic dobrého.

124 – Ještě větší probuzení

Zaslechla jsem zaklepání na dveře a zařvala jsem na kohokoliv, kdo chtěl vstoupit. Přišourala se Kyla, nebo se spíš přikolébala a chabě se usmála, když se snažila uvelebit si na posteli. „Vsadím se, že jsi zase neměla sex, co?“ Uchechtla jsem se a zavřela jsem učebnici rodinné výchovy.

„Vtipný, Spence.“ Kyla vyplázla jazyk a složila si ruce na své zvětšené břicho. „Chyběla jsi mi.“ Přiznala se.

„Vím,“ svalila jsem se vedle ní a vyhrnula jsem jí tričko přes břicho a pozorovala, jak napnutá je kůže jejího těhotenského bříška, „je to jako, když žijeme ve stejném domě a přesto se vůbec nevídáme.“

Kyla se smála a přikývla hlavou. Vzala mou ruku a položila si ji na břicho. „Kope.“

S úžasem jsem vytřeštila oči, když jsem do dlaně ucítila slabé kopnutí. „Páni, to je tak krásný.“

„Krásný?“ Zamračila se Kyla a udělala obličej. „Dovádí mě k šílenství. Přála bych si, aby mi teď řekl, že je na čase jít ven.“

„Á,“ vstala jsem a přetáhla jí přes břicho tričko, „jsem na tebe pyšná, Ky.“ Věnovala mi tázavý pohled, takže jsem pokračovala. „Dostala ses tak daleko od doby, co jsi zjistila, že jsi těhotná. Nikdy jsi nedopustila, aby tě nepřítomnost rodičů srazila na kolena a že to nebylo snadné.“

Kyla mlčky kroutila hlavou a sdílela se mnou úsměv. „Ty jsi moje rodina, Spence. Ty a tví rodiče. Mí opravdoví rodiče si nezaslouží být součástí života svého vnoučka, jestli nedokážou přijmout skutečnost, že se s Aidenem a miminkem postavím na vlastní nohy.“ Pokrčila rameny, „bylo to ode mě tak bezcitné, to s tím sexem,“ poplácala jsem ji po noze a dala jí tak vědět, že nyní je to v pohodě, „ale teď jsme všichni rodina a to se mi líbí.“

„Takže jsi šťastná?“ Uculila jsem se.

„Nanejvýš.“ Přikývla a smála se, když jsem se nakláněla, abych na svém iTunes zmáčkla play.

„Je to jako za starých časů, co?“

„Pokud odečteš přerostlé břicho a fakt, že jsi… zasnoubená?“

Věděla jsem, že to téma dříve nebo později přijde. „Ehm, jo,“ uchechtla jsem se a projela si prsty vlasy.

„Před pár týdny jsi to ve hněvu vyhrkla. Mám pocit, že jste o tom nic nechtěly říct.“ Kyla zvedla obočí a sedla si trochu víc do polštářů za sebou.

„Nechtěly jsme nic říct až do maturity.“ Odůvodnila jsem, ale stiskla jsem jí stehno, „ačkoliv tobě bych to řekla.“

„Jo?“ Zeptala se nadějným tónem. Přikývla jsem a ona tleskla rukama. „Hurá!“

Zahihňala jsem se.

Nesnášela jsem hihňání, ale jen dvě ženy mně k tomu přiváděly.

Ashley a Kyla.

„Tak kdy jste to lidi všechno měli v plánu?“ Kyla si hrála s poslední zlatou medailí, kterou jsem měla ještě pověšenou na zdi.

„Co? Vdát se?“ Na její přikývnutí jsem zavrtěla hlavou. „Ještě jsme ani nevybraly datum. Nebude to dřív než za tři roky.“

„Páni.“ Řekla Kyla v úžasu, „takže je pro tebe tou jedinou?“

„To vážně je, Kylo.“ Usmála jsem se a šťastně jsem si povzdechla.

„Dobře. Vy dvě jste to dělaly jako králíci, nebo jste se hašteřily jako kočky na kokainu a mně se ani jedno nelíbí.“ Zabručela a mnula si bříško. „A ani miminku. Když jsem naštvaná, tak to cítí.“

„Moc se omlouvám, Ky,“ zamračila jsem se a znovu jsem jí mnula bříško a přitiskla k němu rty, „omlouvám se chlapečku.“ Ačkoliv měla pravdu. S Ashley jsme tu a tam měly pár rozepří a doby, co se celá ta záležitost s Carmen vyřešila. Myslím, že jsme obě byly napjaté z toho, že bude končit školní rok.

Lepšilo se to a já bych to za nic na světě nevyměnila.

„Spence?“ Kylyin hlas přivedl můj pohled k jejímu. „Jsi šťastná?“

Zazubila jsem se a přikývla jsem. „Víc, než by sis myslela.“

„Jestli ti to nevadí, tak tady zůstanu trochu dýl. Právě teď si nemyslím, že jsem dost silná na to, abych se dostala domů.“ Kyla se začervenala a zastrčila si své dlouhé vlasy za uši.

„No, jestli máš domácí úkol, tak ti ho mohu udělat, nebo ho můžeme udělat společně.“ Usmála jsem se a vstala jsem. Pomalu jsem zamířila ke dveřím.

„Vážně?“

Přikývla jsem. Vyjekla a já jsem hodila oči v sloup, když jsme se smály. Před pár měsíci by myšlenka poflakovat se během dělání domácího úkolu nikdy nezněla tak vzrušujíce. „Taky ti mohu dojít pro něco k pití nebo na zub?“

„Ach, Spence, ty jsi na mě tak hodná,“ řekla s potěšujícím úsměvem, „taky jsem se tě rozhodně měla zeptat, zda bys byla mou přítelkyní!“

Ušklíbla jsem se. „Promiň, broučku, rozhodně jsi ztratila svou šanci.“ Mrkla jsem a vyšla jsem z pokoje.

Stará Spencer se cítila jako oživlá a to se mi líbilo. Mám na mysli tu starou Spencer, která se věnovala staré Kyle.

Upřímně mi moje nejlepší kamarádka chyběla.

Aspoň jsem věděla, že ji vždy budu mít ve svém životě.

„Škola byla dneska víceméně ztráta času.“ Povzdechla jsem si. Pohodlně jsem si sedla na Spencřin gauč a podala jsem Kyla sušenku.

„Taky jsem slyšela.“ Kyla se ušklíbla směrem ke Spencer, která po telefonu ječela na svou sestru.

Alex vynechala dva dny školy a neobtěžovala se předešlou noc přijít domů. Isa ji pozvala k sobě domů na tak dlouho, jak bude chtít a Spencer nebyla nadšená.

A Paula a Arthur Carlinovi, kteří ještě nepoznali přítelkyni své mladší dcery, také ne.

„Právě teď jsi pěkně vytočená.“ Všimla jsem si, jak Spencer sevřela v ruce silněji telefon. „Pořád bych mohla-“

„Nikdo mi nic nebude nosit, dokud mohu sama.“ Kyla mě pevně přerušila a byla dost vážná. Myslím, že za to mohly hormony.

Podívala jsem se jí dolů na bříško, ve kterém nosila dítě mého bratrance a zpět na ni. „Neměl by to být důkaz, že jsi něco dostala?“

Zasloužila jsem si, aby mi byla hozena sušenka na hlavu. Smála jsem se, když Kyla trochu našpulila pusu.

„Nemůžu tomu malýmu spratkovi uvěřit!“ Spencer si ztěžka povzdechla. Sedla si mi do klína a omotala mi okolo krku ruce. „Isa tohle, Isa tamto!“ Zesměšňovala ji Alexiným tónem.

„Přijde dneska večer domů?“ Zeptala se Kyla a smetávala si drobky z oblečení.

Spencer pokrčila rameny a hrála si s konečky mých vlasů. „Isa musí pracovat, takže řekla, že bude doma. Máma a táta jsou právě teď naštvaní a já opravdu nechci být poblíž, až vybouchnou.“

„Nechceš zůstat poblíž a chránit svou malou sestřičku?“ Zvedla jsem obočí. Spencer obvykle skočila po příležitosti, aby Alex kryla, ale myslím, že i to má své meze.

„Můžu přijít k tobě?“ Spencer našpulila pusu a hrála si s mými prsty. „Prosím?“

„Tak já jdu,“ Kyla pomalu vstala, „Aiden bude šťastný, až mi bude masírovat nohy.“ Zazubila se na nás a odkolébala se směrem ke svému pokoji.

„Takže chceš přespat?“ Zvedla jsem obočí a přejela jsem prsty dolů po jejím půvabném krku.

„Chci.“ Spencer přikývla a sevřela mé ruce ve svých.

Uculila jsem se a uchopila jsem ji za šíji, abych si přitáhla její rty ke svým pro něžný polibek. Něžné polibky se proměnily v usmiřovací muchlovačku, při které jsem ležela na zádech a její tělo spočívalo na mém.

Paula se ušklíbla, sundala si kabát a položila ho na kraj gauče. „Pokaždé, když vás dvě vidím, tak si ocucáváte obličeje.“

„Mami.“ Spencer zanaříkala a sklouzla mi z klína. Položila se vedle mě s rukou na mém koleni. Musela jsem se uchechtnout.

Paula byla se svými emocemi nestabilní. Jednu minutu byla zcela mateřská a dávala svým dcerám domácí vězení a druhou se bavila o sexu, a jak bezpečný by pro dvě ženy měl být.

Myslím, že Paula Carlinová byla v minulosti se ženou, nebo se dvěma.

„Zůstáváš na večeři, Ashley?“ Optala se mě Paula se svým proslulým úsměvem.

„Vlastně, mami,“ usmála se Spencer a poklepala mi na ruku, „myslely jsme, že půjdeme s Kylou a Aidenem na večeři ven. Způsob, jak jim ještě jednou dát pocit volnosti, než zanechají dospívání a narodí se jim miminko.“

Spencer opravdu nechtěla být doma, až dorazí Alex. Neřekli byste?

„Dobře, no, tady Spence. Myslela jsem, že to budeš chtít otevřít.“ Starší Carlinová podala své dceři béžovou obálku. Ustoupila a na tváři se jí objevil úsměv.

Spencer si prohlížela obálku a vytřeštila oči. „Panebože!“ Otočila se ke mně a mávla mi před obličejem papírem, ale ne tak pomalu, abych mohla přečíst, od koho je. Na odpovědi z univerzit bylo ještě brzy, ale nikdy nevíte. „Ash! Otevři to za mě!“ Položila mi obálku do klína a natěšeně tleskala vedle mě a poskakovala jako pětiletá.

Láskyplně jsem se na ni usmála a krátce se moje oči setkaly s Paulinými, a pak jsem vzala obálku. Všimla jsem si, že je z programu Kanadského národního hokejového kempu a úlevou jsem sipovzdechla. Už jsem se připravovala nato, že budu tři měsíce bez Spencer. „Miláčku, přijmou tě.“

„Pšt. Otevři to, ženská!“ Vyjekla Spencer a padla na kolena a dychtivě mi lpěla na rameni.

Oparně jsem otevřela těsnící spoj a vytáhla jsem pečlivě složený kus papíru. Přečetla jsem první dvě věty a nemohla jsem si pomoc, ale uchechtla jsem se a stočila jsem pohled k jejím velkým nádherným modrým očím. „Spencer, vzali tě.“

„Cože?!“ Šťastně vykřikla a vzala mi papír z rukou a sama si ho přečetla. „Panebože, páni, to mě poser!“ Vstala a přímo tam jsem s ní byla ve velkém objetí.

„Gratuluju, miláčku!“ Smála jsem se, když do mě vrazila svou paží. „Zasloužíš si to.“ Odtáhla se a vzala mě za obličej a dlouze a tvrdě mě políbila.

Právě se mi podlomila kolena a já se ocitla zpátky na gauči s ní na klíně.

Opět platí, že jsme byly v pozici 'ocucávání obličejů'. Obě jsme se otočily a uviděly Paulu, která trpělivě čekala z roztaženou náručí.

Spencer se vyškrábala z mého klína a vrhla se do náručí své matky. Vryla jsem si to do paměti, protože to rozhodně neuvidíte každý den.

Spencer začal zvonit telefon a já se nahnula, abych ho zvedla z  konferenčního stolku.

Jméno volajícího bylo 'Mandezová'.

Podala jsem ho Spencer a ona ho otevřela. Sledovala jsem, jak mluví a dívá se dolů na papír, který měla stále v ruce. „Myslíš to vážně? Mě taky!“ Smála se. „To je úžasný! Budeme tohle léto hrát tři měsíce hokej,“ povzdechla si, „to máme štěstí, co?“

Hleděla jsem dolů na prkennou podlahu a pomalu jsem vydechla.

Carmen Mandezová bude celé tři měsíce s mou přítelkyní.

Skvělý.

125 – Malá sestra – velký průšvih

Uprostřed noci hlasitě zazvonil telefon a já zaúpěla a telefon vzala. Párkrát jsem zamrkala, abych zaostřila na čas na budíku vedle mě. *3:56h*. Kdo mi sakra volal v takovou hodinu ve školní den?

Otočila jsem se doleva a spatřila jsem Ashleyino spící tělo… spala. Otevřela jsem telefon a omámeně do něho zašeptala 'haló'.

„Spen'er?“ Z druhého konce se nezřetelně ozval sestřin hlas. Okamžitě jsem ucítila, jak se mi vaří krev. „Spen'er, jsi tam?“

„Doufám, že mi voláš ze zatraceně dobrýho důvodu, Alexis Carlinová.“ Zasyčela jsem a vstala. Snažila jsem se neznepokojit svou klidnou snoubenku.

„Nemůžu přestat zvracet,“ zašeptala přiškrceně a já si ztěžka povzdechla, „příliš mnoho pití.“

„Kde je tvoje přítelkyně?“ Zeptala jsem se a už jsem si na sebe brala nějaké věci.

„Spí.“

„Kde jsi?“ Sedla jsem si zpátky na kraj postele a natáhla jsem si přezůvky. Věděla jsem, že musím být zticha a rychle odejít.

„V Isyině posteli.“ Uchechtla se opile a s žuchnutím zalapala po dechu. Myslím, že spadla z postele. „Spen'er? Ty víš, že tě mám ráda, viď? Omlouvám se, že jsem zmeškala tvé utkání.“

Povzdechla jsem si a tak tiše, jak jen to šlo, jsem vzala klíčky od svého auta. „Teď ne, Alex. Jedu pro tebe.“

Na druhé straně jsem zaslechla nějaké šoupání a pak její dýchání. „Ne. Zůstanu tady.“

„Ne. Pojedeš domů, protože jestli ještě jednou budeš chybět ve škole, tak dostaneš zaracha.“ Zasyčela jsem trochu hlasitěji a pak jsem na boku ucítila ruku. Otočila jsem a spatřila jsem, jak se na mě Ashley ospale dívá. Pusou jsem jí naznačila 'Alex' a ukázala jsem na telefon. Přikývla, ale silně svraštila čelo.

„Budeš mě krýt.“ Řekla Alex ospalým tónem.

„Tentokrát ne, Alex. Jedu pro ten tvůj opilej zadek. Půjdeš do školy a až vystřízlivíš, tak si o tom všem popovídáme.“ Zavěsila jsem a zatočila jsem klíčky okolo prsty. „Jedu vyzvednout Alex. Vrátím se.“

„Půjdu s tebou.“ Ashley si rychle vzala své oblečení, které bylo pohozené po podlaze.

Líbilo se mi, když moji rodiče byli kvůli práci ve městě. Věděli, že tu Ashley přespí, ale pokud neměli svědky nebo to nezaslechli, tak jim to nevadilo.

Jednoduše protože by mě nemohli zastavit, kdyby to zkusili.

„Můžeš spát, miláčku,“ zašeptala jsem, když jsem otevřela dveře od pokoje. Budeme dávat pozor, abychom nevzbudily Kylu. Kvůli těhotenství měla problémy se spaním.

„Vím, ale raději bych byla s tebou.“

A tak se stalo.

Na Kylyině straně postele jsem nechala vzkaz, pro případ, že by se sama v domě vzbudila. Rychle a tiše jsme odešly.

„Dýchej zhluboka Carlinová,“ instruovala mě Ashley, když jsme zajely vedle Harley motorky.

„Dýchej zhluboka, to určitě, Daviesová. Moje malá sestra je v bytě a já ji odsud vytáhnu za její dokonalé havraní vlasy, jestli budu muset!“ Láteřila jsem a zabouchla dveře od auta. Ashley byla přímo vedle mě a prsty propletla do mých, když jsme zamířily chodbou vedoucí činžákem.

„Spen'er?“ Otevřela Alex dveře, ještě než jsem stihla zaklepat a měla kolem těla omotanou deku. „Přestaň dělat hluk. Vzbudíš ostatní.“

„A?“ Pěstí jsem sevřela její deku a strčila jsem ji zpátky do bytu. „Obleč se. Odcházíme.“

„Řekla jsem ne!“ Rozzlobila se Alex a odstrčila mě od sebe.

„Alex,“ zašeptala Ashley potichu, „proč nejdeš domů a nepokusíš se pár hodin prospat. Ve své vlastní posteli, která je pohodlná?“

„Ne.“ Zavrtěla Alex hlavou, a když jsme se chystaly otočit, tak zakopla o deku a upadla.

„Co se to tu kurva děje?“ Rozsvítilo se světlo a stála tam ve spodním prádle a tílku Isa. „Alex?“

Alex zabručela a dovolila své přítelkyni, aby jí pomohla vstát. „Alex, pojď.“ Přistoupila jsem k ní a Isa si stoupla mezi nás. „Opravdu ti nedoporučuji se hnout.“

„Jo?“ Zvedla Isa obočí. Přes rameno se dívala na mou sestru, „Alex, běž zpátky do postele. Postarám se o to.“

Zasmála jsem se. „Opravdu si myslíš, že můžeš říkat mojí sestře, co má dělat?“

„No tak, Spencer, jen se z toho potřebuje vyspat. Do školy ji odvezu včas.“ Isa si ztěžka povzdechla a prohrábla si své rozcuchané spletené vlasy.

„Ano, vyspí se z toho a do školy já odvezu v čas.“ Protáhla jsem se okolo tmavé holky a hodila jsem po Alex jejím oblečením. „Obleč se.“ Zašeptala jsem sestře do ucha. „Hned.“

„Spence,“ zašeptala Ashley a táhla mě zpátky. Třásla jsem se a věděla jsem, že když se ještě vytočím, tak bouchnu. Ashleyin hlas mě vrátil zpátky na zem. „Nech ji se obléknout,“ pak oslovila Alex, „sejdeme se v autě.“

„Nejdu.“ Alexin hlas zněl unaveně. „Nejsi moje matka!“

„Nechovej se nedospěle!“ Povzdechla jsem si a třela jsem si čelo. „Máma a táta mi s tebou věří a ty půjdeš domů.“

„Nechce jít domů. Bože, kdybych měla takovou protivnou sestru, jako jsi ty, také bych chtěla zůstat.“ Zamračila se Isa a založila si ruce na hrudi.

Začínala se mi vařit krev. Pomalu jsem přistoupila a vyrvala jsem svou ruku z Ashleyina sevření. Vůbec nic o mně nevíš,“ zašeptala jsem, „tak hoď zpátečku.“

„Iso,“ povzdechla si Alex, „prostě půjdu.“

Usmála bych se, ale když isa popadla sestru za zápěstí a mírně ji zatáhla zpátky, tak jsem bouchla.

Nikdo se nebude takhle mojí sestry dotýkat a všimla jsem si, že se mě Ashley ani vůbec nesnažila držet zpátky, když jsem tu couru vzala za tričko. „Ještě jednou na ni takhle vztáhni ruku a budeš toho litovat.“

„Ty mi takhle brzy ráno vtrhneš do bytu a vyhrožuješ mi?“ Isa zvýšila hlas a odstrčila mě – tvrdě. Klopýtala jsem vzad a Ashley mě chytila a potom mě odstrčila stranou. Vrhla se na Isu a drápala se jí po obličeji.

„Lidi, přestaňte!“ Zakřičela Alex a odhodila deku. Díky bohu, nebyla nahá. Odtáhla Ashley a zírala na nás tři. „Nejsem kurva dítě!“

„Jo?“ Zasyčela jsem a otřela jsem si ze rtu krev, který mi Isa natrhla rukou, když jsem se snažila odtáhnout Ashley stranou uprostřed bitky. „Tak se začni chovat jako zodpovědná osoba!“

„Odejděte.“ Řekla Isa a dala si ruku na svou vlastní ránu.

„Nezájem,“ zavrčela jsem a vzala jsem Ashley, „zavolala jsi mi, Alex. Vzbudila jsi mě a z jakého důvodu? Mluvila jsi o tom, že ti budu krýt zadek, no, to jsem já, snažím se tě zachránit.“

„Au, au,“ povzdechla si Ashley nad hlubokým škrábancem, co měla na tváři a zlostně zírala na Isu, která se zabývala svým vlastním.

Povídejte něco o kočičím boji.

„Pojď, miláčku,“ řekla jsem Ashley a vzala jsem ji za ruku, „se svým životem si dělej, co chceš, Alex,“ polkla jsem a otevřela jsem dveře od bytu, „ale neopovažuj se za mnou přijít, až se dostaneš do maléru. Končím s uklízením nepořádku, který za sebou necháváš.“

Alex povadnul obličej a to byla ta poslední věc, kterou jsem viděla předtím, než jsem za sebou a Ashley zabouchla dveře.

Byla jsem vyčerpaná a potřebovala jsem Ashley dostat domů, abych ji vyčistila ránu.

Nicméně mi ztěžklo srdce. Navzdory našemu dohadování jsem nikdy nenechala Alex samotnou, ale cítila jsem, že jsem bojovala bitvu, kterou už jsem stejně prohrála.

„Máma s tátou mě zabijou,“ povzdechla jsem si, než jsem nastartovala svoje CRV.

„Zkusila jsi to, Spence,“ pro podporu mě Ashley poplácala po noze a pak vzala moji bradu a prohlížela si mou ránu, „pojďme se o ně postarat a vypracujeme plán, jak dostat Alex zpátky, ju?“

Smutně jsem se usmála.

Ashley byla jediným člověkem, který mě dokázal uklidnit a přimět mě cítit se po jakékoliv situaci lépe.

Kéž bych mohla znovu získat tenhle pocit s mou sestrou.

126 – Odhalení

„Co chceš k narozeninám?“ Zeptala se mě Spencer, když jsme během pauzy na oběd ležely v zadní části školní knihovny.

„Tebe.“ Odpověděla jsem jednoduše a uculila se, když mě dloubla do boků.

„Vážně, Ash,“ zakňučela a sedla si. Zastrčila mi nějaké vlasy za uši, když na mě shlížela svýma nádhernýma modrýma očima, „je teprve prvního května a narozeniny jsou až za deset dní.“

„Tebe.“ Znovu jsem odpověděla s vážnou tváří a ona mě vytáhla s těžkým povzdechem. Políbila jsem její našpulenou pusu a zavrtěla hlavou. „Spence, nepotřebuji nic, dokud mám tebe. Možná můžeme zajít na večeři a potom mít nezapomenutelný sex?“

Spencer se zasmála a přikývla. Vzala mě za zátylek a přitiskla čelo k mému. „Stejně si myslím, že ti chci dát něco, co se otevírá.“

Pokrčila jsem rameny a ďábelsky se ušklíbla. „Budu tě mít zeširoka otevřenou…“ zavrněla jsem proti jejím svůdným rtíkům.

Páni, Daviesová, kontroluj se.

„Ashley!“ Vyjekla Spencer a zabořila mi do krku svůj obličej a tiše se smála. Uchechtla jsem se a objala ji, takže jsem ji držela u sebe pevně.

„Fajn,“ dramaticky jsem si povzdechla a zachvěla se, když mě rty políbila na krk a pak je přesunula nahoru, a potom se zmocnila mých v srdce zastavujícím polibku, „mmm,“ tiše jsem zasténala a umožnila jsem jejímu nedočkavému jazyku přístup a zamotala do něho svůj.

„Došlo mi, že se budete tady vzadu muchlovat.“ Ozval se hlas nad námi a já s přimhouřenýma očima poznala známou tvář, která na nás shlížela.

„Carmen, co tady děláš?“ Zeptala se Spencer, ale vůbec mě nepustila.

„Isa znovu usnula potom, co jsem jí volala,“ pokrčila rameny, „myslela jsem si, že potom všem, co se včera ráno stalo, byste rády viděly Alex, jak si od ní oddychne.“

Pomalu jsem vstala a letmo se podívala za ní na křehké tělo, které odpočívalo s hlavou na stole. „Co se jí sakra stalo?“

„Nevím,“ Carmen trochu ustoupila a následovala nás k Alexyině tělu. „Měla bych ji odtud odnést, ale nemám ji kam jinam vzít. Nevěděla jsem, jestli jsou Spencřiny rodiče doma a pak, moji rodiče by vyváděli, když bych ji tam přivedla, protože jsem už na jejich seznamu nepohodlných kvůli milionu dalších věcí.

„Alex.“ Poklepala jsem jí na čelo a ona zamrkala.

„Ashy?“ Zívla, a pak se posadila zpříma na židli a zmateně se rozhlížela. „Jak jsem se sem sakra dostala?“

„Carmen.“ Řekla zostra Spencer a projela jí prsty rozcuchanými havraními vlasy. „Vypadáš děsně.“

„Kdybych nebyla tak zaneprázdněná učením se na závěrečné zkoušky, které budou za pár týdnů, tak bych ti ji byla schopna ohlídat,“ řekla Carmen tiše Spencer a pak se podívala na mě, „vám oběma.“

„Není to tvoje chyba.“ Ujistila jsem ji.

„Pojď, Alex,“ povzdechla si Spencer a vytáhla svou sestru na nohy, „ve skříňce mám náhradní oblečení. Pojď se osprchovat.“

Spencer mě popadla a jemně mě políbila, a poté odtáhla neklidnou Alex pryč.

Carmen a já jsme sledovaly, jak mizí z dohledu. „Isa má průšvih,“ dívala se dolů, „a já jí říkala, aby se s Alex nezapletla. Přísahám.“

Pokrčila jsem rameny a pousmála se, „to není tvoje chyba, Carmen. Všichni jsme udělali, co jsme mohli, ne?“

„Já vím a Isa tu pro mě byla od mých dvanácti let a já bych ji nikdy neopustila, ale,“ kousla se do spodního rtu, „umí zkazit holky a pak od nich dát ruce pryč. Jakmile jsou jako ona. V podstatě je odhodí a jde pronásledovat svou další oběť.“

Nevěděla jsem, co říct. Alex nebyla moje pokrevní sestra, ale chránila bych tu holku vlastním životem, kdybych musela. „Můžeme s Alex promluvit, ale pokaždé, když to udělám, tak je zpátky v Isyině náruči. Spencer tak trochu cítí, jako by bojovala předem prohranou bitvu.“

„Kdybych věděla, že se věci dostanou takhle daleko,“ Carmen se dívala směrem dolů, „opravdu bych to zarazila.“

„Carmen, to není tvoje chyba a já nevím, proč biješ sama sebe.“ Tiše jsem se zasmála a vzala ji za paži. „Pojďme se podívat, jak na tom jsou. Pokud se nemusíš vrátit zpátky do školy.“

„Mám čas,“ odpověděla s malým úsměvem a my se vydaly do dívčí šatny.

„Jak je jí?“ Zeptala se Ashley tiše, když jsem vstoupila do chodby a zavřela dveře Alexina pokoje.

„Myslím, že právě vyzvracela všechen obchod s alkoholem.“ Vzdychla jsem vážně a opřela se o dveře a zavřela oči. „Chybí mi Sammy.“ S ní byly věci méně komplikované.

Ashley se tiše uchechtla a kývla hlavou. „Jo, mně taky.“

„Co musela Carmen říct?“ Zeptala jsem se, když jsme se držely za ruce a šly chodbou do mého pokoje.

„Šla si promluvit s Isou,“ Ashley se odmlčela a se pomalu posadila na postel, „Carmen tě má vážně ráda, ale co mě udivuje je, jak moc respektuje 'nás'.“

Usmála jsem se, protože jsem to už věděla. Byl příjemné vědět, že Ashley to cítila stejně. „Říkala jsem ti, že není tak špatná,“ skopnula jsem ji z postele a zabořila si tvář do jejího krku a spokojeně jsem vzdychla.

„Chci, abys mi napsala písničku a předvedla mi ji.“ Zamumlala z ničeho nic Ashley. Sedla jsem si na ni rozkročmo a smála se.

„Ehm, myslím, že už jsem to pro tebe udělala!“ Hrála jsem si s lemem její těsné mikiny a vyhrnula jsem ji, abych přejela po jemné kůži jejích břišních svalů.

„Mmm,“ zapředla Ashley a zavrněla pod mým dotekem, „jako bych řekla, že jsem v pohodě.“

Našpulila jsem rty a zastavila své pohyby. „Fajn, takže k narozeninám pro tebe žádné dárky k otevření, chápu.“

„Můžeš se omotat pěknou mašličkou a já budu víc než ochotna tě rozbalit?“ Sedla si a nakrčila nos do roztomilého úsměvu.

„Budu o tom přemýšlet.“ Zašeptala jsem a jemně ji políbila.

Ashley se odtáhla a plaše se usmála. Její prsty si začaly hrát s knoflíčky od mé halenky. „Spencer?“

Dívala jsem se na ni a s láskou jsem si povzdechla. Byla prostě úchvatná. „Ashley?“ Uculila jsem se. Zavrtěla jsem hlavou a uchechtla se.

„Přemýšlela jsem,“ zhluboka se nadechla, „možná bychom se někdy v budoucnu mohly přestěhovat?“

„Přestěhovat?“ Poposedla jsem si na ni pohodlněji a usmála se. „Jako kam?“

„No, dělala jsem nějaký průzkum a myslela jsem, že bychom se možná mohly přestěhovat tam, kde jsem tě požádala o ruku.“ Ashley sklopila nesměle hlavu a kousla se do spodního rtu.

To, že Ashley mluvila o budoucnosti, bylo rozhodně dobré znamení. „Samozřejmě.“ Zašeptala jsem a uchopila její tvář. „Kamkoliv chceš jít.“

„Báječný.“ Kývla hlavou a zahihňala se, než jí zazvonil telefon. „Á, to je teta Gréta. Měla bych se vrátit domů, než si budou myslet, že jsem se nastěhovala a snížit má práva na školkové dítě.“

Přikývla jsem a vstala z jejího klína. „Hej,“ popadla mě za ruku a vytáhla se ke mně, „přijdeš později? Můžeme si zahrát hru.“

Ashleyiny hnědé očí se zablýskaly neplechou. „Co je to za hru?“

Přitiskla jsem jí rty na ucho a jemně kousla do ušního lalůčku, čímž jsem si vysloužila mírné syknutí, „svlékací Spencer.“

Slyšela jsem, jek Ashley zasténala a rukama sevřela mou halenku. „Bože, prosím.“

„Chyběla jsi mi, „řekla jsem a okusovala jsem jí směrem dolů čelist, „takže o půlnoci neváhej proklouznout mým oknem. Víš, jak na to.“

Miluju slovíčkaření.

Ashley se na mě zazubila a přikývla. „Spence, miluju tě.“

Miluju tě, Ash.

127 – Pamatuješ si tu chvíli? Vrátila se

Ucítila jsem, jak mi byl na čelo položen studený obklad a mírně jsem se zamračila. Na okamžik jsem zapomněla, co se v posledním týdnu událo. „Iso?“Zamumlala jsem a snažila jsem se otevřít oči, ale byly rozostřené a těžké.

„Ne,“ ozval se tichý hlas a já polkla, protože jsem ten hlas moc dobře znala. „Jak se cítíš?“

Tiše jsem zaúpěla a pokusila se sednout si, ale ucítila jsem, jak se mi zamotala hlava. „Fuj.“

„Vážně s tím musíš přestat, Alex.“ Povzdechla si Sammy a odložila studený obklad.

Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou. „Co přesně dělám?“ Nechtěla jsem další přednášku.

„Nejsi sama sebou.“ Vstala a otřela si ruce o rifle a pak na mě zírala. „Chybíš mi, Alexis.“

Jestli jste si nevšimli, tak pokud jsem neměla neshody s matkou, tak Sammy byla jediná, která mě mohla oslovovat 'Alexis', aniž bych se kvůli tomu naštvala. Domáhala se toho jména a já za to byla ráda. „Jsem přímo tady.“ Zašeptala jsem.

Sammy si odfrkla a znovu si povzdechla. „Jestli tomu chceš vážně věřit, tak fajn,“ vzala deku a přikryla mě s ní, „trochu si odpočiň.“

„Zůstaň.“ Našpulila jsem pusu a pomalu jsem se posadila a promnula si oči. V ten den jsem se předtím osprchovala a pak se nade mnou Spencer slitovala a odvezla mě domů. Potom si toho už moc nepamatuju.

„Chybí mi moje Alexis. Až se vrátí, tak mi zavolej.“ Vydechla Sammy a odstranila si pár pramínků vlasů z očí. „Jasný?“

„Jsem zpátky,“ zašeptala jsem. Popadla jsem její prsty a přitáhla si ji s sebou na postel. Okamžitě mě objala kolem krku a přivoněla si k mé vůni.

„Bože, holka, co pro tebe vlastně Isa znamená?“ Sammy se odtáhla a studovala moje oči. „Stojí za to, abys kvůli ní chodila za školu? Ztratila své další přátelé? Svou sestru?“

„Díky ní cítím věci,“ řekla jsem upřímně a opřela jsem se vzad o své lokty. Vzhlédla jsem do modrých očí, „Isa mi říká, že jsem krásná a já se cítím jako bohyně.“

„Před nebo potom, co do tebe nacpe alkohol a drogy?“ Zeptala se mě s vážným výrazem. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale pak jsem ji zase rychle zavřela. „Ach Bože. Ty bereš drogy.“

„Nic vážnýho!“ Zamumlala jsem. „Opravdu.“ Jen trávu.

Sammy mě rukama uchopila můj obličej a přitiskla čelo k mému. „Poslouchej mě,“ zašeptala a palci jemně hladila mé tváře, „jsi krásná, Alexis Marie Carlinová. V mých očích jsi ta nejkrásnější mladá žena a pořád jsi ode dne, kdy jsem tě spatřila. Vždy, když tě vidím, mi vyrážíš dech,“ silně jsem polkla a zamrkala svými ztěžklými víčky. Bušilo mi v hrudi, což byla reakce na její slova. „Drogy a alkohol tě nepřimějou cítit se jakkoliv jinak, teď ano?“

„Samantho,“ vydechla jsem. Posadila jsem se a přitáhla si ji k sobě, „cítím se tak ztracená.“

„Tak nás nech, abychom ti pomohly tě najít, miláčku,“ zašeptala a jemně mi otřela rty o ucho, „Spencer si o tebe vážně dělá starosti. Nechce vidět, že máš potíže a stejně tak my ostatní.“

Cítila jsem se hrozně. Nebyla jsem to já a věděla jsem, že to bylo kvůli Ise. Díky ní jsem cítila věci, které jsem nikdy předtím necítila a bylo to dost návykové.

„Myslíš to vážně?“ Zeptala jsem se Sammy a odtáhla se, zatímco jsem si drsně otírala z očí slzy.

„Že jsi krásná?“ Tiše se usmála a přikývla, „opravdu jsi.“

„Potřebuju pomoct,“ zašeptala jsem smutně a přitáhla si kolena k hrudi, „prosím, Sammy, nedovol, aby mě Spencer odstrčila pryč.“

„Tak jí k tomu nedávej důvod.“ Řekla pevně a přitáhla si mě do dalšího objetí. „Víš, že tady pro tebe vždycky budu, Alex. Vždycky budeš moje holka.“

„Bože,“ vzlykala jsem a zatnula jsem okolo jejího límce pěsti a zabořila jsem jí tvář do krku, po které mi stékaly slzy, „proč to nemůžeš být ty, ke komu chovám takové city? Proč to musí být někdo jiný, kdo v mém životě všechno kazí?“ Teď jsem byla naštvaná. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem byla svázaná vlivem té krásky s tmavou pletí, Isou. Musela si mě omotat kolem prstu a já to nesnášela.

„Hej,“ pousmála se Sammy a políbila mě na čelo, „podívej se na mě,“ zachytila jsem pohled těch modrých očí a usmála jsem se, když mírně ztmavly, „vím, že to, co jsi ke mně cítila, nebylo nic víc, než skutečné a dokonalé,“ chytila mě za zátylek a já pevně zavřela oči, „ale ani na vteřinu nevěřím, že jsi do ní zamilovaná.“

Podívala jsem se na ni a mírně jsem se zamračila, a pak mi věnovala jeden s těch proslulých srdce tajících úsměvů a já přikývla.

„Schovej si část svého srdce pro někoho, kdo si ho zaslouží.“ Usmála se Sammy a otřela mi palci tváře. „Jen ji musíš najít.“

„Sam,“ třásl se mi hlas. Naklonila hlavu a zastrčila mi pár pramínků vlasů za uši, „prosím, buď jí ty, jen pro teď, prosím?“

V očích se jí objevila zmatenost, ale když jsem se na ni podívala, tak si navlhčila rty a bez sebemenšího zaváhání se naklonila a já se ocitla uvězněná pod jejím teplým tělem s jejími rty blízko ucha. „Sleduju tě,“ vydechla, „jak se směješ. Jak na pódiu zpíváš. Jak se červenáš, když jen já vím důvod, proč tomu tak je a vím jednu věc,“ cítila jsem na svém krku její dech a zachvěla jsem se. Okamžitě jsem našla pocit, který jsem postrádala, „jestli tě právě teď políbím, tak vím, že pro mě to nemůže být pouze polibek.“

Mírně jsem ji odstrčila a vzhlédla na ni. Měla výraz, který měla poprvé, když jsme se políbily. Její hnědé vlasy nás zakrývaly a prsty mi přejížděla přes rty až dolů ke krku.

„Zabíjí mě vědět, že jsi s ní, Alexis.“ Stěží Sammy zašeptala. „Vědět, že se tě dotýká způsoby, které jsem nejspíš nikdy nezažila.“

Zamrkala jsem a vzala ji za obličej. Nevím, kdy se ta chvíle stala vážnou a jak z jejích rtů zaznělo doznání, ale srdce mi bilo tak silně a rychle, že jsem ani nevěděla, co říct. Vůbec jsem nevěděla, že ke mně tohle cítí. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Protože jsi chtěla jít,“ pokrčila rameny a kousla se do rtu, „nechtěla jsem tě držet zpátky od zkušeností.“

„Sammy,“ zamumlala jsem a projela jí prsty vlasy.

„Myslím to vážně,“ opřela si čelo o mé, „jestli tě políbím, tak budu chtít, abys mi polibek oplatila,“ odmlčela se a krátce si přežvykovala ret, „na hodně dlouho. Jestli mám být 'jí', tak jí chci být déle než jen dnes večer.“

Musela jsem se usmát. V hrudi jsem cítila ten známý pocit znovu se chvějícího srdce. Zandala jsem si za ucho pramínek vlasů a rychle jsem přesunula pohled od jejích modrých očí k jejím rtům a pak nazpět, „nevadí mi to.“

„Jo?“ Usmála se zeširoka Sammy.

„Jo.“ Vydechla jsem.

Těsně předtím, než se mé rty setkaly s jejími, se odtáhla a pozorovala mě. „Rozejdi se s Isou a pak budeme pokračovat v tomhle polibku.“

„Jakoby se stalo.“ Usmála jsem se a vzala ji za zátylek, ale ona se bránila a tiše se zasmála nad mými našpulenými rty.

„Omluv se Spencer a Ashley a poděkuj jim za to, že se ti snažily pomoct?“

„Ano.“ Přikývla jsem vážně a než jsem mohla odpovědět, tak Sammyiny rty byly na mých.

Bylo úžasné, jak se věci mohly vyřešit.

Myslím, že jsem jen potřebovala nakopnout správným směrem, abych pro sebe našla tu správnou cestu, a když se teplé rty jemně otřely o mé, tak jsem věděla, že ta Alex, která dospěla k lásce, byla jediná Alex, se kterou jsem chtěla být.

Konec konců, ta chvíle, kdy mi Sammy řekla, že jsem krásná, jsem se necítila jen jako bohyně, ale byla jsem její bohyní.

128 – Narozeniny každý den

Jedenáctý květen už se blížil, a i když jsem věděla, co dát Ashley k narozeninám, tak jsem přesto byla nervózní kvůli dárku, který jsem jí chtěla dát, jakmile hodiny odbijí půlnoc.

„Klídek,“ zašeptala jsem si a otevřela jsem okno do Ashleyina pokoje. Všimla jsem si, že jediné světlo v pokoji, bylo od jejího notebooku, ze kterého se ozývala hudba.

Nohy mi pevně přistály na podlahu a já si tiše skopla boty. Usmála jsem se nad její spící polohou v posteli. Byla schoulená s medvídkem, který jsem jí dala. Deky měla skopnuté a já věděla, že usnula před chvílí. Řekla jsem jí, že se musím učit na písemku, protože jsem věděla, že kdybych si s ní celou noc povídala, tak by se můj plán zhroutil a já ji opravdu chtěla překvapit…

…mnou.

Utáhla jsem pásek svého kabátu a vzala jsem jí medvídka z uvolněného sevření, a pak jsem si vylezla na postel. Mírně se protáhla, převalila se na záda a tiše vzdychla. Uculila jsem se a zastrčila jsem si za ucho pramínek vlasů. „Aaash,“ zamumlala jsem do tiché místnosti.

11:59.

Přemístila jsem se rozkročmo na její boky stejně tak, jak jsem to udělala před měsíci v hotelu. Ashley se zamračila a někdo nade mnou to musel řídit, protože jakmile otevřela své ospalé hnědé oči, tak hodiny odbily půlnoc. „Všechno nejlepší, miláčku.“ Usmála jsem se na ni od ucha k uchu a ona se chraplavě zasmála.

„Myslím, že bych si na narozeniny mohla zvyknout, kdyby všechny byly takové.“ Zašeptala Ashley ospale a přemístila ruce k mým bokům a sevřela mi pas. Zvedla obočí. „Zima?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, jen jsem si myslela, že bys svůj dárek ráda teď.“

Ashley mi věnovala holčičí rozpačitý úsměv a sedla si, aby si mě mohla uvelebit v klíně. „Jo?“ Zašeptala a rty dopadly na můj krk, když rukama pomalu rozvázovala pásek mého kabátu. „Takže potom všem si tě rozbalím?“

Přikývla jsem. Uchopila jsem její obličej a mé rty se s jejími setkaly v hlubokém polibku. Jazykem přejela přes můj spodní ret, čímž si ode mě vysloužila tichý vzdych. „Musíš být potichu.“ Zašeptala jsem proti jejím rtům a ona jen přikývla a rukama sjela pod látku, která mi zakrývala tělo.

„Spencer!“ Ashley zalapala po dechu a stiskla můj obnažený pas. „Takhle jsi řídila?“ Odtáhla se s pobaveným pohledem ve tváři.

Byla jsem pod kabátem téměř nahá a ano, takhle jsem řídila. Ďábelsky jsem se ušklíbla a přenesla jsem rty k jejímu uchu. „Na co čekáš? Rozbal mě.“ Vzala jsem jemnou kůži jejího ušního lalůčku do úst a něžně ho sála. Ashley tiše zasténala a přetáhla mi kabát přes ramena a dlaněmi přejížděla přes mou holou pokožku.

„Páni,“ vydechla, když sundala pohoršující kabát a hodila ho přes místnost. Očima bloudila po mém těle, než uchopila kravatu, kterou jsem měla uvázanou kolem krku a přitáhla si mě k sobě, „myslím, že se mi líbí, být osmnáctiletá.“

Přikývla jsem a vzala jsem okraj jejího tílka a přetáhla jsem jí ho přes hlavu. „Líbí se ti ta kravata?“ Sledovala jsem, jak tu černou hedvábnou kravatu hladila rukama.

„Kurva, jo,“ zafňukala, když jsem si na jejích nohách dělala pohodlí a stáhla její spodní prádlo, a pak se položila zpět na ni. „Bože, Spence. Jsi tak nádherná.“ Zašeptala Ashley a prsty mi přejížděla mezi prsy, zatímco stále držela kravatu.

„Nic se ti nevyrovná, oslavenkyně.“ Zašeptala jsem a zatlačila jsem ji zpátky na postel a vášnivě jsem ji políbila. Hluboce zasténala, když se moje noha ocitla mezi jejími. Zavrčela jsem, když jsem ucítila, jak už je vlhká. „Buď jsi měla velmi pěkný sen, nebo jsem opravdu tak dobrá.“ Přitiskla jsem nohu víc k ní a ona zalapala po dechu. Její ruce upustily kravatu a našly si místo na mých zádech.

„Kurva, jsi tak úžasná.“ Vychrlila Ashley. Vtiskávala jsem jí polibky po celém krku a pomalu jsem začala sát její citlivé místo, díky čemuž se její tělo proti mému prohnulo. „Spence!“ Sykla nahlas, když jsem ji kousla do její dokonalé pokožky.

„Tiše.“ Umlčela jsem ji dalším žhavým a vášnivým polibkem a zavrčela jsem, když mi rukama sevřela boky. Věděla, jak jsem tam citlivá.

Začala jsem přemisťovat své rty níž. Jazykem jsem ochutnávala její nasládlou pokožku na hrudi. Nosem jsem krátce narazila do její bradavky a sevřela jsem ji ústy. Můj jazyk kmital přes ten ztvrdlý vrcholek. Ashley předla a já ucítila její ruce ve vlasech. Zatahala za ně a tahala za ně, zatímco jsem zahrnula její druhé prso stejnou pozorností.

„Spencer.“ Zašeptala do hustého vzduchu, který byl plný vzrušení, mé jméno. Její bradavka se něžně přitiskla k mému spodnímu rtu, když jsem na ni vzhlédla. „Prosím, zůstaň tady na hoře se mnou?“

Jemně jsem se na ni usmála a posunula se výš, abych ji hluboce políbila. Rukou jsem sjela po jejím citlivém břiše až do jejího rozpáleného klína. Zasténala jsem proti ní, když jsem prsty škádlivě přejela přes její vlhké slabiny a vyhnula jsem se naběhlému klitorisu. Hrdelně proti mým rtům šeptala mé jméno, když jsem do ní pomalu pronikla dvěma prsty. „Jsi úžasná a tak sexy,“ zachraptěla jsem a tiskla se k jejímu krku.

Ashleyiny boky se vyrovnaly s mými pohyby. S takovou něhou a péčí jsem do ní opakovaně přes její vzrušení vnikala. Sykla jsem, když mi zaryla nehty do ramen, jakmile jsem ji začala škádlit tím, že jsem po každém druhém přírazu ohnula prsty. „Jsi tak zatrace-“ zavrčela, když jsem zrychlila.

Synchronně jsme společně pohybovaly těly. Postel vrzala a vydávala nepatrný hluk, když jsem do Ashley přirážela hlouběji a rychleji. Pohlcovala jsem její sténání a výkřiky. Sledovala jsem, jak zavřela oči, když prohnula krk. Přirážela ke mně tvrději, jakoby mě potřebovala hlouběji. Jemný lesk od potu začínal pokrývat obě naše těla a já neztrácela čas a kousala jsem ji a sála na napnutém krku. „Spencer!“

Díky jejímu napjatému hlasu jsem zvlhla. Cítit, jak byla teplá, jak byla stažená, když se blížil její orgasmus. Posunula jsem se nahoru, ale prsty jsem měla stále v ní. Přitáhla jsem si ji do klína.

„Ach, kurva.“ Ashley hlasitě zasténala a odvrátila hlavu vzad. Napodobila jsem její zvuky, když se její stěny rozevřely a já tak do ní pronikla mnohem hlouběji.

„Kurva, Ashley.“ Přitiskla jsem čelo k její hrudi a ztěžka jsem dýchala. Druhou ruku jsem propletla s její a ona na mých prstech ucítila sebe. Boky pohybovala rychleji a její dýchání se zrychrylo. Dala do toho všechno. Volnou rukou vyhledala mou kravatu a přitáhla si mě k sobě a tak tvrdě mě políbila. Jazyky zápasily o nadvládu a nakonec jsem ucítila, jak jsem pohozena vzad. Tvrdě proti mně pohybovala boky a se škubnutím se napnula, a pak jí uniklo hlasité zavrčení mého jména v záhybu mého krku.

Přišla chvíle, kdy jsem přímo na svých stehnech ucítila příval jejího chtíče. Ashley byla tak zatraceně sexy, když vyvrcholila. Ty zvuky, co vydávala a jak mi svírala záda.

Ztěžka oddychovala a ležela na mě celou svou vahou ve snaze se trochu uklidnit. Škrábala jsem ji na upocených zádech, která teď byla chladná a šeptala jsem jí do ucha něžná slůvka.

„Páni.“ Uchechtla se Ashley chraplavě a lehla si na mě pohodlněji. Přitulila se tak blízko, jak jen to šlo. „Páni.“

„Všechno nejlepší,“ zašeptala jsem s uchechtnutím.

„Myslím, že chci narozeniny každý den.“ Řekla Ashley bez dechu a lenivě mi rozsévala po krku polibky. Vychutnávala jsem si její mokré vášnivé polibky. Věděla jsem, že se ještě zotavuje ze svého orgasmu.

„Myslíš, že nás slyšeli?“ Zeptala jsem se. Ne že by mě to zajímalo. Myslím, že každý byl zvyklý na naše vplížení se a jen se to naučili přehlížet. Ashley teď bylo osmnáct a cítila, že ji dospělí nemohli kontrolovat.

„Nejspíš.“ Protáhla se a slezla ze mě. Zívla si a šťastně vzdychla. „Mm, dej mi pět minut.“

Uchechtla jsem se a překulila se na ni. Jemně jsem ji políbila a zašeptala jsem proti jejím rtům, „chceš si tentokrát vzít kravatu ty?“

Ashley mě přetočila zpátky a zastřeně zašeptala do mého ucha. „Nanejvýš pět minut.“

Mm, také si myslím, že by Ashley měla mít narozeniny každý den.

129 – Je to taková lesba

Její nehty mě škrábaly po lopatkách a skrze mé vlasy, když vydala hlasité zasténání. Můj jazyk kmital přes vrcholek jejího naběhlého klitorisu, než jsem ten uzlíček nervů vzala mezi rty a sála a vířila po něm jazykem.

„Aaaaashley,“ vyšlo silné hrdelní zakňučení. Obě nohy měla přehozené přes moje ramena. Mé ruce ji držely za zadek, aby pomohly jejím bokům v pohybu. „Kurva, jo, miláčku,“ vzdychala, „to je tak pěkné-ach,Bože,“ tvrději přirážela k mému obličeji a já zanaříkala.

Zlehka jsem uvolnila její klitoris a jazykem jsem laskala její vlhké slabiny. Ponořila jsem ho do její vzrušené mokré touhy. Pokaždé, když jsem zasténala, tak byla mnohem blíž vyvrcholení. Trhla jsem sebou, když mě silněji zatahala za vlasy a boky přitiskla víc k mému obličeji.

„Řekla jsem ti, že bych tě mohl obšťastňovat celou noc.“ Zašeptala jsem chraplavě proti její rozpálené pokožce, a pak jsem jazykem škádlila její uzlíček nervů a pomalu jsem do ní vnikala dvěma prsty. Víc jsem posunula své upocené tělo k ní nahoru a zajela jsem do ní hlouběji a svými konečky prstů jsem v ní lehce třela hrbolek. Spencer měla ruce v mých vlasech a tak těžce proti mým rtům vzdychala. Znovu a znovu křičela mé jméno, když jsem do ní pronikala hlouběji.

Tvrději.

„Aaaaash!“ Pohodila hlavou vzad a prohnula celé tělo. Třásla se s takovou silou, jak jsem palcem třela její klitoris.

Spencer silně vyvrcholila a neprokazovala žádné známky, abych přestala. Trhla boky, když jsem ji políbila a jazykem vklouzla mezi její naběhlé rty, zatímco jsem do ní pronikala tvrději. Její svaly se mi stáhly kolem prstů a zuby zabořila do mého spodního rtu a kousla mě, a ptotom znovu vyvrcholila.

„Ashlumhhn“ zaúpěla a tichou místností se ozval další hlasitý sten.

Během hodiny se ukázalo slunce a my jsme stejně musely do školy, ale stálo za to, zůstat celou noc vzhůru.

Jediná věc, která byla v místnosti slyšet, bylo naše těžké oddychování. Uvolnila jsem své tělo na Spencřino a pokojně jsem vzdychla. Hlavu jsem měla přitisknutou k jejímu krku, když se snažila uvést své dýchání zpátky do normálu.

„Myslím, že musíme jít za školu,“ zašeptala chraplavě a já se nadzvedla a zahýbala jsem na ni obočím. Plácla mě a tiše se uchechtla, „myslím tím, že se tak můžeme prospat.“

„Jasně.“ Škádlivě jsem přikývla a obkročmo jsem si sedla na její boky. Prsty jsem přejížděla nahoru a dolů po jejích břišních svalech. Sledovala jsem, jak se pod každým dotykem chvějí. „Tak jako tak si nemyslím, že dnes můžeme chybět,“ našpulila jsem pusu, „máš písemku, vzpomínáš?“

Spencer zkroutila rty v úsměv, a pak mě zatahala za kravatu, kterou jsem měla kolem krku. „Lhala jsem.“ Zašeptala.

„Ty jsi lhala?“ Vypískla jsem se zvýšeným hlasem.

Spencer přikývla a posadila se. Prsty přejížděla přes mou rozpálenou pokožku. „Jen jsem potřebovala, aby sis myslela, že se učím na test, abych mohla tohle všechno připravit.“ Rozhlédla se po pokoji a pak od shora dolů po mém nahém těle.

„Carlinová,“ hravě jsem zasyčela, „jsi záludný ďábel.“ Zazubila se a přikývla a rty otřela o mou čelist.

„Pojďme se osprchovat,“ zachraptěla a vykroutila se mi z klína, aby ode mě odběhla. Seděla jsem tam a zírala na prázdnou postel a přemýšlela jsem, kam sakra její rajcovní nahé tělo odešlo. Náhle jsem ucítila, jak mě zatahala za kravatu a postavila na nohy. Vedla nás směrem ke koupelně a vášnivě mě líbala.

V duchu jsem si udělala poznámku, abych koupila celou sadu kravat.

„Všechno nejlepší, Ash!“ Přiběhla ke mně po travnatém nádvoří Alex a skočila mi do náruče. Přepadla jsem dozadu, protože jsem po tom celonočním nezapomenutelném narozeninovém sexu se svou přítelkyní, neměla sílu.

Zamrkala jsem a vzhlédla na nejmladší C, která mi stále před školou rozkročmo seděla okolo pasu. „Ehm, díky?“ Uchechtla jsem se.

„Fajn, teď vím, že jsou věci zpátky v normálu, když moje sestra ustavičně nahání moji přítelkyni.“ Smála se Spencer a vytáhla ze mě Alex a pak mi pomohla vstát.

„Vůbec si nestěžovala.“ Alex pokrčila rameny a zamračila se, když ji Spencer udeřila do temene hlavy.

„Kde je Sam?“ Zeptala jsem se a pucovala jsem si zadní část džínsů.

„Přijde,“ usmála se Alex přihlouple, „právě nám u Tima Hortona kupuje kafe.“

„Aha.“ Tleskla jsem rukama a zvedla jsem svou brašnu. Sevřela jsem Spencřiny ruce do svých. „Mám ráda dobrý narozeninový kafe.“

„Myslím, že by nám kofein bodnul,“ zamumlala Spencer a zastavila se před dveřmi, o jejichž rám se opřela, „dej mi pět minut.“

„Ale no tak, Spencer,“ smála se Alex, „s Ash jste spolu spaly přímo před tvým turnajem a na hraní hokeje jsi sílu našla!“

Spencer vyštěkla. „To je něco jinýho! Hokej mám ráda,“ pokrčila rameny a zívla si, „školu nesnáším.“

„Nazdar ženský,“ přišla Sammy s táckem kafe.

Sammy si za posledních pár týdnů u mě získala respekt. Dívala se, jak se jí Alex hroutí před očima a pak ji od všeho uchránila. Sammy se zdála být víc sebejistá od doby, kdy jsme se spolu začaly vídat. Byla ta tichá, co se při slově 'polibek' začervenala a teď se bez obav na chodbách s nejmladší C muchlovala.

Bylo bezpečné říct, že Sammy a Alex byly pro sebe stvořené.

„Kofein.“ Šťastně jsem si broukala a ona mi nabídla velké francouzské vanilkové kapučíno.

„Dlouho vzhůru?“ Sammy zavrtěla obočím a svou volnou rukou objala Alex kolem pasu.

„Vlastně,“ ušklíbla se Spencer a nahnula se k Sammy blíž, „ještě jsme nespaly.“

Sammy se uchechtla a zavrtěla hlavou. „Pěkný.“

Zazvonil zvonek na přípravu a my jsme se všechny rozešly a zamířily ke svým skříňkám.

„Kam bys chtěla jít na večeři?“ Zeptala se mě Spencer a opírala o skříňku, zatímco se na mě dívala.

„Hm,“ očima jsem přeběhla po jejím těle od hlavy k patě, „k jídlu mám ráda… pouze tebe.“

„Ashley!“ Dala mi ruku před pusu a zrudla. „Dobře, když nemáš dostatek spánku, tak přímočará se stává tvým prostředním jménem.“

Uchechtla jsem se a přitáhla si ji blíž a pomalu jsem se zmocnila jejích rtů. Přitiskla jsem ji ke skříňkám a hluboce ji políbila, čímž jsem si vysloužila tiché zasténání. Upustila učebnice a prsty zamotala do mých vlasů.

„Daviesová, Carlinová!“ Zabouchla vedle nás trenérka Litová skříňku a my se na ni podívaly. Ztěžka jsme oddychovaly. „Kde právě teď máte být?“

„Vlastně tam, kde chci být.“ Ďábelsky se Spencer na bývalou trenérku usmála, zatímco mi prsty svůdně kreslila na krku, a to vše, zatímco udržovala pohled s tou starší ženou.

„Do třídy. Hned.“ Trenérka si upravila límeček u trička a ukázala směrem do chodby.

„Vážně si potřebujete vrznout,“ zašklebila se Spencer a já vytřeštila oči. Nepotřebovala jsem, aby na mé narozeniny byla po škole.

„HA!“ Zasmála jsem se a mávla rukou. „Dělá si srandu paní Litová. Měla těžkou dlouhou noc a mozek jí díky tomu nepracuje, jak by měl.“ Přitáhla jsem ji k sobě a Spencer tam stála a zírala na mě.

„Vlastně jsem měla dlouhou těžkou noc,“ ďábelsky se ušklíbla a poklepala si prstem na rty, „měla jsem krásný dlouhý vášnivý sex-“

„Spencer!“ Vyjekla jsem a dala jsem jí ruku před pusu.

Říkejte něco o přímočarosti.

„Dostaňte ji do třídy, než ji zapíši a bude po škole.“ Řekla trenérka Litová nesouhlasným tónem.

„Potřebuje si vrznout.“ Zašeptala Spencer, když jsme okolo té starší ženy procházely.

„Přestaň s tím.“ Umlčela jsem ji a mlčky jsme zamířily do třídy. Otočila jsem se a ověřila si, zda nás trenérka Litová nesleduje.

Sledovala. Zachytila náš pohled, a jakmile se naše pohledy střetly, tak zrudla a odešla.

„Je to taková lesba.“ Zamumlala jsem a obě jsme se rozesmály.

Z.Daleka.Ty. Nejlepší. Narozeniny.

130 – Rozhodne obálka

Začala jsem otvírat obálku, kterou jsem měla před sebou a ztěžka jsem si povzdechla. Nevěděla jsem, co očekávat, co tam bude od UBC napsáno. Moje naděje byla velká, vzhledem k tomu, že mě každý povzbuzoval. Měla jsem strach, že se všechno zhatí, jestli mě nepřijmou.

„Ahoj,“ přišla za mnou do kuchyně Alex a vzala si z lednice džus, „jsi v pohodě?“

Usmála jsem se a odstrčila jsem obálku stranou. „Samozřejmě,“ byl to její velký večer. Měla premiéru muzikálu a já to nechtěla svou náladou pokazit. Rozhodla jsem se počkat a otevřít ji až potom.

„Kde je Ashley?“ Alex se posadila naproti mě a mračila se.

„Pan a paní Dennisonovi mají rodinnou večeři. Už je začátek června. Věřila bys tomu?“ Zavrtěla jsem hlavou a podívala se kuchyňským oknem ven, kde jasně svítilo sluníčko. Ještě to byl nejteplejší den léta.

„Vím,“ povzdechla si a okusovala si nehet, „kvůli dnešnímu večeru jsem děsně nervózní.“

„Nebuď, Alex. Opravdu to zvládneš a budou tě na jevišti milovat.“ Poplácala jsem ji po ruce. „Máma s tátou tam budou taky, takže to bude jako rodinná sešlost.“

„Ashley, Aiden a Kyla tam půjdou také?“ Zeptala se Alex a vrtěla se v židli jako nadšené pětileté dítě.

„Jak jinak.“ Hodila jsem oči v sloup a čajzla jsem jí džus a napila se. „Kde je Sam?“

„Pomáhá Lindley s přípravou,“ pousmála jsem se, „hej, Spence?“

„Hm?“ Naklonila jsem hlavu a sledovala, jak se moje sestra trošku nervózně ošívala. „Co se děje?“

„Omluvám se, že sis ty a Ashley musela minulý měsíc projít peklem. Vím, že jsme si promluvily a pročistily vzduch, ale jen jsem chtěla, abys věděla, že je mi to upřímně líto.“ Alex se smutně usmála a pokrčila rameny. „Sammy byla opravdu skvělá a já se s ní na poprvé neměla rozejít.“

„Jsi mladá,“ usmála jsem se a poplácala ji po rameni, „musela jsi ji nechat jít, abys dospěla k lásce, kterou spolu teď vy dvě sdílíte.“

„Podívej se na sebe. Jsi tak moudrá a podělaná strachy.“ Alex na mě mrkla a já ji praštila do ramene. „Kurva, pořád mlátíš jako chlap.“

Si piš, že jo.

„Dovol mi, abych ti řekla, jak byla máma šíleně šťastná, když tě minulý měsíc ráno našla se Sammy v posteli.“ Uchechtla jsem se.

„Spencer!“ Zalapala po dechu a přimhouřila na mě oči. „Slíbila jsi mi, že už se o tom znovu nezmíníš!“

Jo, bylo fajn vědět, že jsem nebyla jedinou Carlinovou, která byla přistižena v posteli – nahá.

Musela jsem to trochu připomenout.

„Hej, buď pyšná,“ pokrčila jsem rameny a ušklíbla se, „jsem v tom dokonalá.“

Alex se zahihňala a zavrtěla hlavou. „Co je to?“ Ukázala na obálku, kterou jsem předtím odstrčila stranou.

„Nic.“ Strčila jsem ji do kapsy a poklepala jsem jí na ruku, „opravdu. Nic to není. Tenhle večer je tvůj večer, takže se pojďme připravit.“

Alex mě podezřívavě pozorovala a v tu chvíli jsem ji nechala jít před sebou, protože jsem věděla, že by se mi pokusila tu obálku ukrást. Věděla, že se něco děje. Ačkoliv vůbec nenaléhala.

„Za dva týdny maturuješ, Spencer.“ Šťastně vzdychla Alex a posadila se na postel, zatímco jsem se hrabala v šatníku. „A vydáš se s Ashley do Britské Kolumbie a mě tady necháš úplně samotnou.“

Prohnula jsem obočí. „Nebudeš sama. Máš Sammy.“

Alex zavrtěla hlavou. „Půjde do školy v Montrealu. Po celou dobu ji nebudu moct vidět.“

Udělala jsem smutný obličej a sedla si vedle ní. „No, až budeš mít řidičák, tak ti rodiče koupí auto a budeš za ní moci občas jezdit na víkend.“

„Fuj, pět hodin řídit sama?!“Řekla Alex nevěřícně.

„Tak si sežeň kamaráda, co bude řídit s tebou.“ Zamračila jsem se.

„Nemám moc kamarádů kromě tebe, Ash a Kyly,“ zavrtěla hlavou, „a Kyla každým dnem porodí.“

Usmála jsem se. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy Kyla porodí. Slíbila mi, že tam s ní bude, bez ohledu na to, co se bude dít. Měla dovoleno mít v místnosti dva lidi, Aidena a mě.

Cítila jsem se poctěná.

„Až budeš starší, tak si uděláš víc kamarádů.“ Usmála jsem se a poplácala ji po hlavě, zatímco jsem držela sukni a bílou hedvábnou halenku.

„Proč útočíš na můj šatník, abys měla co na sebe? Není to obvykle naopak?“ Smála se Alex a já ji plácla.

„To je pro tebe, ty chytráku.“ Položila jsem ho na postel. „Tohle si vezmi na after-párty. Sammy to z tebe svlékne do třiceti minut po tvém příchodu.“ Mrkla jsem.

Alex zvedla zamyšleně obočí a přikývla „Dík, ségra.“

Prošla jsem chodbou do svého pokoje a hodila na sebe jiné tričko a džíny a vlasy jsem si stáhla do culíku. Zírala jsem na obálku, co mi ležela na stole a prsty jsem po ní krátce poklepala, než jsem ji váhavě zvedla. Kousla jsem se do rtu a rychle zavřela dveře. V hrudi mi bušilo srdce.

Na holku, která byla chytrá a snadno proplouvala předměty, jsem se přihlásila jen na dvě školy, které opravdu zastupovaly hokej s garancí, že pomohou hráčům stát se silnějšími a lepšími. UBC byla moji první volbou.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu obálku otevřela. Vytáhla jsem z ní list papíru. Rozevřela jsem ho se zavřenýma očima jako ve zpomaleném filmu. Odvážila jsem se otevřít oči.

Můj svět se zastavil, když jsem přečetla řádek, na kterém stálo, že 'nemám nárok na plné stipendium'. Můj svět se okamžitě zhroutil. Klesla jsem na kolena a dopadla na koberec.

Nabídli pouze polovinu toho, o co jsem zažádala a věděla jsem, že by rodiče sami zbytek neutáhli. Ne s Glenem, který už na univerzitě byl a s Alex, která tam příští rok zamíří.

Dala jsem si hlavu mezi kolena a mnohokrát jsem se zhluboka nadechla. Snažila jsem se udržet tíhu na hrudi, kvůli které hrozilo, že se mi spustí slzy. Prudce jsem zvedla hlavu, když mi zazvonil telefon. Zhluboka jsem se nadechla a všimla si, kdo mi volá. „Ahoj miláčku,“ usmála jsem se a věděla jsem, že až uslyším její hlas, tak se budu cítit lépe.

„Ahoj krásko,“ zavrněla a já se okamžitě usmála, „přišel mi dopis z Univerzity Victorie. Proč sem nevezmeš Alex a neotevřeme ho společně?“

Polkla jsem.

Ztěžka.

„Jasně, Ash,“ přinutila jsem se k úsměvu, i když jsem věděla, že mě nemůže vidět, „hned tam budeme.“

„Skvěle! Miluju tě, Spence!“ Poslala po telefonu vzdušný polibek a pak zavěsila.

Nebyla jsem si jistá, čí srdce se zlomí víc.

Kyla si prohlídla béžovou obálku, kterou mi vzala z ruky. Pokrčila rameny a zase mi ji vrátila. „Když ti řeknu, že tě vzali, dáš mi peníze?“

Odfrkla jsem si a Aiden se uchechtnul. „Myslím, že tvůj muž ti může dát peníze.“

„Jo, Ashley to má na hovno, když se peněz nemůže dotknout, dokud jí nebude jedna dvacet.“ Vypláznul na mě Aiden jazyk.

Možná jsem pocházela z bohaté rodiny a možná jsem měla úžasné drahé auto, ale nemohla jsem si zvolit, jakou sumu peněz mohu utratit. Rodiče na mě každý měsíc posílali mojí tetě a strýčkovi peníze a měli dobrou práci, takže mi dávali náležitou sumu, takže jsem mohla hostit Spencer nebo zaplatit benzín. Kromě toho si nechali zbytek na potraviny a mé týdenní kapesné.

Ale na peníze, které mi rodiče šetřili, jsem nesměla sáhnout, dokud mi nebude jedna dvacet. Ani se k nim v bance nemohli dostat, protože to tak nastavili. Nikdo se jich nemohl dotknout, takže nemohly být použity za nějaké hlouposti. Nemohla jsem říct, kolik na tom účtu bylo, ale moje máma říkala, že to bylo víc než půl milionu.

„Carlinovi sou tady!“ Řekla Kyla a nehnula se z gauče. Na svém těhotném břiše měla ovocnou mísu.

„Ahoj,“ jako první přišla Alex a objala mě, „Spencer právě narychlo volá rodičům, aby jim dala vědět, že se s nimi sejdeme po škole.“

Přikývla jsem a pohlédla ze dveří ven, jak měla Spencer ruku na čele a vypadala zoufale. Když mluvila, tak se mračila a když zavěsila, tak se mračila ještě víc. Dala si na čas, aby se uklidnila, než vylezla ze svého CRV a zamířila ke mně.

„Od doby, kdy skončila škola se chová trochu divně,“ zašeptala Alex, „nechtěla o tom se mnou mluvit.“

„Ahoj,“ popadla jsem Spenřinu ruku a přitáhla si ji do drtícího objetí. „Hej,“ utěšovala jsem ji a třela jsem jí záda. Přitiskla jsem tvář k její, „Spence, miláčku, co se děje?“

„Nic.“ Odtáhla se Spencer a usmála se na mě.“ Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Začervenala jsem se a věděla jsem, že se s mou nádhernou blondýnou něco děje, ale nemohla jsem do toho strkat nos a nebyl čas na to, abych na ni naléhala.

„Ahoj Spencer. Hádej, co mi řekl doktor?“ Usmála se na ni Kyla, nejlepší kamarádka, když jsme vešly do obývacího pokoje.

„Co řekl?“ Usmála se Spencer a políbila Kylu na čelo, než vklouzla na gauč vedle ní.

„Že za dva týdny budeme mít miminko!“ Vyjekla Kyla a Spencer se zazubila. „Nebudu šťastnější, až shodím pár kil a budu mít v náručí zdravé miminko.“

„Stále nemohu uvěřit, že můj bratranec bude mít mimčo.“ Řekla jsem a vklouzla jsem Spencer do klína a ta mě okamžitě objala kolem pasu.

„Mohlo být hůř,“ odfrknul si Aiden a Spencer po něm střelila smrtícím pohledem, „to je jedno.“

„Tyhle vtípky nejsou k smíchu, Aidene,“ zasyčela Spencer, „bylo to děsivé a nerada bych to připomínala.“

S Kylou jsme se na sebe podívaly a ta bruneta si odkašlala. „nevím, že jsi měla strach?“ Zašeptala.

Spencer polkla a zavrtěla hlavou. „Bylo to asi před deseti měsíci a řekla jsem to jen Aidenovi.“ Svěsila hlavu a já ji projela prsty vlasy.

Upřímně jsem zapomněla, že to jednu dobu bylo mezi Aidenem a Spencer vážné, než jsem do jejího života vstoupila já. Zapomněla jsem, že sdíleli důvěrná tajemství a byla do značné míry závažná. Vytěsnila jsem to ze své hlavy, protože to byla minulost, ještě přede mnou a věděla jsem, kam je jejich srdce zavedlo.

„Fuj. Byla bych tetou Dennisonova miminka,“ Alex svraštila tvář. Nikdy nebyla ta citlivá.

„Jo,“ souhlasila jsem a ušklíbla se, když na mě Spencer zvedla obočí, „to je fuk. Bylo by to tvoje miminko, takže by to bylo to nejkrásnější miminko na světě,“ podívala jsem se, jak se Aiden ušklíbl, „vzala bych si vás oba,“ zašeptala jsem Spencer, která se uculila.

„Jsem za vás moc šťastná,“ Spencer stiskla Kyle koleno a usmála se, „nemůžu se dočkat, až si pochovám svého synovce.“

„Takže Ash,“ vyskočila Alex z podlahy a vzala z konferenčního stolku obálku, „jaký je verdikt?“ Prohlížela si neotevřenou obálku a zamračila se, „ještě jsi ji ani neotevřela!“

„Čekala jsem na vás dvě,“ usmála jsem se a podala jsem tu obálku Spencer, „a chci ti přenechat tu čet otevřít ji.“

„Ash…“ vydechla Spencer a vzala ten papír, „proč ne ty?“

„Ne, chci, abys to udělala ty.“ Řekla jsem pošetilým hlasem a políbila ji na spánek. „Prosím?“ Zašeptala jsem jí do ucha.

Spencer se pousmála a přikývla. „Dobře. Připravená?“

Byla jsem tak nervózní.

Spencer půjde na UBC a já půjdu na Univerzitu Victorie. Byly bychom ve stejném kraji.

Pomalu jsem přikývla a sledovala jsem, jak její jemné prsty něžně otevírají okraj obálky a vyndávají papír. Zavřela jsem oči, protože jsem se nemohla dívat na její reakci. Měla jsem strach, že to bude to nejhorší.

„Páni,“ prolomila svým hlasem Spencer ohlušující ticho v místnosti, „Ash,“ povzdechla si a políbila mě na rameno, „hudební program ti dal plné stipendium do kurzu pro pokročilé.“

…

…

„Ash?“

Přemýšlela jsem, zda jsem slyšela správně.

„Ashley?“ Spencřiny prsty mě uchopily za bradu. Šťastně se usmívala a v očích měla slzy. „Miláčku, vzali tě do hudebního programu.“

„Ashley!“ Vyjekla Alex a přitáhla si mě do objetí. „Říkala jsem ti, že to demo zabere!“ Rozzářila se a narovnala si imaginární límeček. „To si žádá oslavu,“ popadla Aiden za jeho svalnatou paži, „pojď svalovče. Pojďme udělat nájezd na ledničku tvých rodičů. Vždycky v ní mají zašitou zmrzlinu.“

Ještě jsem moc nemohla zaměřit pozornost. Myslím, že jsem si nikdy opravdu nevěřila, že bych skutečně mohla dosáhnout něčeho tak velkého. Odejít na školu byla velká věc. Zejména v naší rodině. Bylo mi to ukradené – až doposud.

„Musím jít čůrat.“ Kyla se snažila vstát a odkolébat se.

„Hej, miláčku,“ Spencřin uklidňující hlase mě pomalu vrátil zpátky na zem, „jsi v pořádku?“

„Oněměla jsem.“ Upřímně jsem odvětila a posunula se v jejím klíně. Sedla jsem si na ni obkročmo. „Spence, to je úžasné. Sen se stal skutečností.“

Spencer si navlhčila rty a těžce polkla. „Jo,“ řekla třesoucím se hlasem. „Bože, miláčku, mám z tebe ohromnou radost. Tak moc si to zasloužíš. Tohle všechno a bez ohledu na cokoliv, to dotáhneš až do konce, dobře? Tvoje hudba pro tebe znamená všechno a ty se jí musíš držet.“

Blábolila

Byla nervózní.

Byla smutná.

„Co se děje, Spence?“ Zašeptala jsem. Věděla jsem, že z těch blábolů myslí vážně každé slovo a věděla jsem, že chce, abych šťastně prožila svůj sen a dělala hudbu. Věděla jsem, že byla opravdu šťastná, že mě přijali, ale nerozuměla jsem, proč zakrývala smutek. „Nejsi šťastná, že půjdeme na školu ve stejném kraji?“

Cítila jsem, jak přitiskla čelo na mé a jak jí unikl roztřesený výdech. „Nepůjdu na UBC.“

Tři slova.

Tři slova, kvůli kterým se všechno kolem mě zhroutilo

Tři slova, která jsem odmítla zopakovat.

„Nezískala jsem plné stipendium a moji rodiče si nemohou dovolit posílat mi tak velké množství peněz, které požadují.“ Uniknul jí srdcervoucí vzlyk. „Nepůjdu na UBC. Mrzí mě to.“

Šest slov a oficiálně jsem byla vytržena ze svého snu.

131 – Noční můra vs. realita

„Moc mě to mrzí,“ zašeptala jsem mezi malými vzlyky, když mě tiskla ke své hrudi. „Ash, mrzí mě to.“

„Ššš,“ sladce mě Ashley utěšovala a přitiskla mi tvář na čelo a třela mi záda, „to není tvoje vina. Možná se spletli. Jak to, že ti nemohli dát plné stipendium?“

Pokrčila jsem rameny a pevněji jsem se na posteli přitiskla k jejímu tělu. Ashley mě vzala do svého pokoje, zatímco ostatní dojídali svou zmrzlinu.

„Musí být způsob, jak tohle všechno vyřešit.“ Posadila jsem se a otřela si slzy. „Víš, prostě bychom mohly utéct?“

Ashley unikl tichý smích a přitáhla si mě zpátky k sobě. „Mohly bychom, ale nakonec by nám došly peníze. Ani nemám po dobu dalších tří let přístup ke svým penězům.“

Polkla jsem. „I kdybys měla, tak bych tvoje peníze nepřijala. Znám tě a ty bys mi tu školu zaplatila.“

Usmála se a přikývla. „Znáš mě dobře, Spence. Lépe, než se znám sama.“

Protáhla jsem si záda a podívala se na hodiny. „Alex a já už bychom měly jít. Nechceme zničit vaši rodinnou večeři.“

„Stejně to zrušili,“ odpověděla Ashley, „strýček Vic měl pozdní schůzku, na kterou zapomněl, takže se rodinná záležitost odkládá na zítřek.“ Rukou mi kreslila na břiše kruhy, „co kdybych tady zůstala?“

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se.

„No, co kdybych nešla na školu a zůstala tady? S tebou?“ Ashleyiny hnědé oči vyhledaly mé.

„Ash,“ ztěžka jsem si povzdechla a posadila se. Sedla jsem si do tureckého sedu, „ten hudební program je velká příležitost. Jsou to dveře, které jsou pro tebe otevřené a ty jimi musíš vstoupit.“

„Ale nemůžu bez tebe!“ Vykřikla Ashley a projela si prsty vlasy. „Spence, prosím.“

Žvýkala jsem si spodní ret a propletla jsem prsty s jejími. „Co kdybych šla s tebou a rok pracovala? Mohu použít to, co mi rodiče ušetřili a pak si zbytek vydělat. Plus, můžu brát kurzy navíc, abych si zvedla známky a zvýšila tak šance, že mě příští rok vezmou?“

„Nedopustím, aby ses takhle vytížila.“ Mračila se Ashley a zavrtěla hlavou. Ztěžka jsem si povzdechla a mírně jsem tahala za své vlasy.

„Co myslíš, že mám dělat?“ Zeptala jsem se. „Protože jsem si jistá, že vůbec není důvod, abys na univerzitě odmítla plné stipendium.“

„A já nebudu tím důvodem, kvůli kterému bys žila život jen prací, jen aby ses dostala na UBC?“ zašeptala Ashley, „nehodlám sedět a dívat se, jak se kvůli mně ničíš.“

„Přihlásila jsem se na York,“ odkašlala jsem si, „mám tam větší šanci uspět, ale kdyby mě přijali, tak je to stejně od tebe daleko.“

„Přihlásila jsem se na Brown,“ zašeptala, „ale nesplnila jsem jejich požadavky. Univerzita Victorie je všechno, co mám.“

Pomalu jsem přikývla. „Můžeme to všechno vyřešit,“ promluvila jsem tiše, „pojďme se prostě připojit k ostatním. Povzbudíme Alex, aby si užila svůj večer a v tom rozhovoru budeme pokračovat zítra.“

„Myslím, že to tak bude nejlepší.“ Ashley mi dovolila, abych jí pomohla z postele a tak pomalu a hluboce mě políbila. Prsty mi zarývala do zad a nepustila mě – i když jsem nemohla dýchat.

Snažily jsme se tak moc, abychom jedna pro druhou byly silné.

Cokoliv se nám podaří nebo ne, to ukáže jen čas.

„Jen dýchej, miláčku!“ Uchechtla se Sammy, když jsme šly do zákulisí. „Omdlíš, než vstoupíš na pódium.“

„Bože,“ zamumlala jsem a zavřela oči, „nemůžu to udělat, Samantho.“

„Ano,“ jemně otřela rty o mé, „můžeš a uděláš.“

„Nechápu, proč do mě vkládáš takovou důvěru,“ zabručela jsem.

„Prostě v tebe věřím.“ Usmála se Sam a znovu mě políbila.

A znovu.

Zamotala jsem prsty do jejích vlasů a těsněji si ji k sobě přitáhla. Oběma nám unikl tichý sten, když jsme se do sebe ponořily hlouběji.

„Ach, Bože,“ Slyšela jsem napodobení zvracení a odtáhla jsem se od své přítelkyně. Spatřila jsem Lindley, jak zavrtěla hlavou. „Sam, potřebuje se připravit. Mohla bys ji nerozptylovat?“

Zvedla jsem obočí a zlostně jsem se na Lindley podívala. Jak se opovažuje takhle mluvit s mou holkou. „Myslím, že já rozptyluju ji,“ řekla jsem a urovnala si tričko.

„To je fuk,“ mávla Lindley rukou, „jen se prosím připrav. Sammy, mohla bys mi prosím pomoc s osvětlením?“

„Aha,“ ukázala na mě Sammy, „už jsem slíbila, že Alex pomůžu s vlasy a make-upem.“

„Máme na to lidi,“ povzdechla si, „ale fajn. Prostě si najdu někoho jinýho.“

Lindley odešla. V ruce měla desky s klipem a zabouchla dveře. „Páni,“ hvízdla jsem, „jednoduše jsi ji nechala na holičkách, co?“

„Co tím myslíš?“ Pozorovala mě Sammy.

„Vím, že jste spolu něco měly, když jsme my dvě nebyly spolu,“ pousmála jsem se, „nemusíš se snažit to skrývat.“

„Měly jsme pár rande,“ pokrčila rameny, „nic vážnýho.“

„Pravda,“ přikývla jsem, „no, jestli ses s ní na jednom z těch rande vyspala, tak pak chápu, proč se takhle chová.“ Pokrčila jsem rameny a koutkem oka jsem ji pozorovala. Sledovala jsem, jak byla napjatá. Kousla jsem se do rtu a položila jí ruku na rameno, „nespala jsi s ní, že?“

„Alex…“

„Ne,“ zasmála jsem se a zakryla si pusu, „to je v pohodě. Nebyly jsme spolu a neměla jsem prostor si s tebou promluvit. Chápu to.“

„Dobře.“ Povzdechla si Sammy, ale pak mě uchopila za obličej. „Bylo to jednou a trvalo to tak tři minuty, protože ona nebyla ty. Omluvila jsem se, že musím domů a to bylo tehdy, když jsem přišla a pomohla Spencer a Ashley ti pomoc.“

„To je v pohodě,“ jemně jsem zašeptala, „Chápu to. Nebudu vyšilovat.“

„Já vím, ale bylo to tak špatné.“ Zamračila se Sammy.

„Vím. Věř mi. Byla jsem příliš zabraná do Isyinýho webu. Vůbec jsem se s tebou poprvé neměla rozejít.“ Povzdechla jsem si a vzala ji za ruku. „Poslyš, měla bys Lindley pomoc s těmi světly. Mohu si nechat upravit vlasy a udělat make-up od profesionálů. Bude daleko menší pravděpodobnost, že bych vypadala jako klaun.“

„Hej!“ Uchechtla se Sammy a políbila mě. „Budu v první řadě,“ usmála se, „jsem na tebe tak pyšná, Alexis.“

„Ještě to neříkej. Nic jsem neudělala.“

„Ale žádný strachy,“ přitiskla mi rty na ucho. „Odměním tě později,“ zavrčela a odešla.

„Mám ráda odměny!“ Byla jediná věc, co jsem vykřikla, která mě napadla. Zatraceně. Ztratila jsem svou techniku.

132 - Štastná novina

Smála jsem se, když Alex tancovala na jevišti. Byla to pěkná herečka, protože po první scéně z ní spadla všechna nervozita. Spencřina ruka dokonale zapadala do mé. Letmo jsem se podívala dolů na prsten, který měla na prsteníčku a pocítila jsem, jak se mi srdce plní smutkem.

„Jsi v pořádku?“ Zašeptal mi do ucha Aiden.

Přikývla jsem a otočila se čelem k němu. „Jen přemýšlím.“

Přikývnul a opět sledoval jeviště. Pohlédla jsem na Spencer, která se na mě zvědavě dívala. „Je všechno v pořádku?“ Zeptala se mě tiše.

„Jo,“ usmála jsem se a stiskla jí ruku. Lhala jsem a ona to věděla. Nic nebylo v pořádku. Pukalo mi srdce a vím, že jí také.

Obě jsme si udělaly jasno, že jedna druhé nedovolíme obětovat příležitost, která se nikdy znovu nebude opakovat.

„Lháři.“ Zašeptala a obě jsme pokrčily rameny. Nemusely jsme mluvit o tom, co se děje, protože jsme to obě věděly. Obě jsme to cítily.

„Co tady děláš?“ Řekla Alex na jevišti a zírala do modrých očí vysokého kluka.

„Myslel jsem, že bychom mohli začít znovu.“ Odpověděl a Alex živě zavrtěla hlavou, zatímco se smála.

„Ach, milý hochu, ty vážně nevíš, co holky chtějí, že?“ Přehodila si vlasy přes rameno a posadila se na lavičku a kontrolovala si své nehty. „Myslíš, že se přes to dostaneme právě takhle?“

Obecenstvo se smálo a Alex na ně mrkla.

„Jsi ten nejlaskavější a nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy poznal,“ řekl ten kluk a naklonil si kšiltovku, „ale pokud na tom trváš, tak odejdu…“

„Necháš mě být?“ Alex vstala a zalapala po dechu. „Opovážíš se opustit ženu a nechat ji v noci úplně samotnou?“

„Jistě. Bylo ti tu předtím beze mě fajn.“

„Zbláznil ses?“ Dloubla ho do hrudi. „Prostě neo-“

„Panebože!“ Všichni jsme se otočili na Kylu, která z ničeho nic vykřikla. „Myslím, že mi právě praskla voda.“

„Panebože!“ Spencer vstala a každý stočil svou pozornost od nejmladší C ke Kyle a Spencer. „Panebože.“

„Paní bude mít miminko!“ Zaječela Alex a protáhla se mezi svými hereckými kolegy a seskočila z pódia a zamířila k nám.

„Dobře, Kylo. Dýchej klidně,“ poučoval ji pan Carlin, když jsme ji vedli hledištěm.

„Alex!“ Vykřikla Kyla, když jsme vyrazili ven do teplého večer, „musíš dokončit hru!“

„Ne.“ Zamračila se Alex a vzala ji za ruku, „Jsme rodina a ta je na prvním místě.“

Spencer po celou tu dobu, kdy držela svou nejlepší kamarádku za ruku, nerozpletla prsty s mými. Dívala se na mě s nadšením a pak zpět na svou nejlepší kamarádku.

„Chceš, abych řídila?“ Zeptala jsem se své přítelkyně, která mě dychtivě táhla do svého auta, takže jsme mohly následovat auto, ve kterém byly její rodiče a dva nejlepší kamarádi.

„Jasně.“ Hodila mi klíčky od auta a vklouzla na sedačku spolujezdce a Alex se Sammy vlezly dozadu.

Bezpečně jsme dojaly do nemocnice a Kylu právě přijímali.

Kyla Woodsová bude mít miminko.

Sedmnáctiletá a stane se matkou.

Bylo mi sedmnáct, když jsem Spencer požádala o ruku.

Opravdu jsme si myslely, že jsme připravené vkročit do světa dospělých. Opravdu jsme si myslely, že bychom mohly vyřešit ty velké chyby, kterým jsme neustále čelily.

Ale pravdou je, že jsme nikdy nepomyslely, jak to všechno dopadne.

Vůbec ne.

„Á, Ježiš, do prdele!“ Zakřičela Kyla a bolestně mi drtila ruku, když znovu zatlačila. „Tohle je všechno tvoje vina, Dennisone! Po tomhle ti kurva uříznu ptáka!“

Uchechtla jsem se a podívala se na Aidenův zděšený výraz. Myslím, že to byla vážně pravda, že ta žena za bolest vždycky vinila toho muže. Ačkoliv Aidenův bledý obličej byl k nezaplacení.

„Dobře, Kylo. Ještě jednou zatlačte. Už vidím hlavičku.“ Řekl mezi jejíma nohama Dr. Phiney.

„Á, kurva do prdele…“ unikl Kyle další bolestný výkřik a já jsem sebou trhla, jak se její tělo zatřáslo.

„Pro rány boží. Kleješ jako námořník.“ Snažil se ji Aiden pozlobit.

„Drž kurva hubu!“ Lapala Kyla po dechu a dívala se na mě svýma hnědýma očima. „Prosím tě, připomeň mi, abych už nikdy znovu neměla sex!“

„Každopádně ne s mužem…“ Uchechtla jsem se a Aiden na mě zavrtěl hlavou. „Dobře, Ky, jen dýchej,“ začala jsem dýchat s ní.

Aiden se natahoval, aby zchladil své přítelkyni obličej studeným obkladem. Uskočil, když na něj Kyla doslova zavrčela. „Nechceš mou pomoc?“

„Chci, aby sis kurva sednul do rohu a přemýšlel, jak zkurveně pitomej jsi byl, když jsi mě zbouchnul!“ Řekla Kyla těžce mezi nádechy a pak zakňourala, „omlouvám se Aide. Prosím, pojď jsem?“

Aiden zaváhal, ale přistoupil a vzal ji za ruku. Trhl sebou bolestí, jak mu ji silně stiskla, zatímco vší silou zatlačila.

„To je ono, Kylo,“ řekl doktor, „neustále tlačte. Ještě jednou!“

„Ahhhhhh!“ Kyla pohodila hlavou vzad a zařvala předtím, než celá místnost ztichla.

O několik vteřin později jsme slyšely dětský pláč zdravého chlapečka. „Gratuluji,“ usmál se Dr. Phiney a pyšně držel miminko. Cítila jsem v očích slzy, když ten tmavovlasý chlapeček tiše plakal, zatímco ho sestřičky otíraly a čistily mu dýchací cesty, než ho podaly Kyle. „Už jste to věděly, ale máte chlapečka.“

„Ó, páni,“ Kyla plakala štěstím, když shlédla na svého syna. Podívala se do Aidenových zelených očí a přitáhla si ho dolů pro jemný polibek. „Podívej, tatínek je tady.“ Zavrněla a miminko se trochu utišilo v pláči.

„Blahopřeju,“ zašeptala jsem a políbila Kylu na spánek. „Je nádherný.“

„Ahoj chlapečku, řekni ahoj tetě Spencer,“ Kyla popotáhla a hrdě se na mě usmála. Podala ho Aidenovi, ale ten zavrtěl hlavou.

„Spencer, ty si ho pochovej,“ nabídnul se a já naklonila hlavu, „prosím. Byla jsi tu pro nás v dobrém i ve zlém, tak si ho zasloužíš pochovat.“

Kyla přikývla a podala mi tříkilové miminko do náručí. Očka mu zářila a zdálo se, že si je plně vědomo svého okolí. „Ahoj zlatíčko.“

„Vybrali jste mu jméno?“ Zeptal se Dr. Phiney.

Kyla přikývla a pohlédla na mě. „Anton Spencer Dennison.“

„Cože?“ Zvedla jsem obočí, ale nemohla jsem si pomoc a usmála jsem se. „Lidi…“

„Opravdu máš klučičí jméno, Spence,“ uchechtnul se Aiden.

„Ale je krásné, jako ty.“ Dokončila Kyla a já se začervenala a obrátila oči v sloup.

„Děkuju.“ Zašeptala jsem a opět jsem se podívala dolů na spící miminko. „Někdo se vyčerpal z toho všeho tlačení.“

„Jo. Povídej mi o tom.“ Kyla zívla a nakonec podala miminko jménem Anton svému otci.

„Půjdu oznámit tu skvělou novinku.“ Usmála jsem se a políbila Aidena a Kylu na tvář, než jsem jemně políbila Antona na čelíčko.

133 - Je to tu zase

O něco později se mi život, po kterém jsem toužila, rychle rozpadnul pod nohama. Když je vám sedmnáct, říkají vám, že jste moc mladí na to, abyste věděli, co je ztráta a láska.

Troufám si nesouhlasit. Poznala jsem oba pocity moc dobře, i to, jak mne ovlivnily.

„Ustupte od miminka a neublížím vám!“ Aiden pomalu přistoupil ke mně a Ashley, když se Anton tulil mezi námi na posteli.

„Tiše, přehnaně starostlivý tatínku. Spí.“ Usmála jsem se nad roztomilým zamračením, které se Antonovi vytvořilo na jeho čelíčku.

„Jestli mi tak před ním budeš říkat, až bude dost starý na to, aby to pochopil, tak přísahám, Spence,“ zlostně se na mě Aiden podíval.

„Uklidni se,“ zašeptala Ashley a sledovala, jak se Antonovi klidně zvedá hruď, „nepřeješ si, aby byl život takhle klidný?“ Podívala se na mě svýma hnědýma očima a já se smutně usmála a přikývla. „Na světě nezáleží, prostě… bude.“

„Teď má snadný život,“ zavrněl Aiden, když si sednul na kraj postele a položil si hlavu na moje lýtko, „jen doufejme, že ho bude mít tak snadný, až bude v našem věku.“

Antonovi Spencerovi Dennisonovi byl týden a přitahoval na sebe všechnu pozornost. Tak moc, že jsme si s Ashley vůbec nesedly a nepromluvily si o všem dalším, co se 'nás' týká. Zkouškové období se chýlilo ke konci a my jsme měly více času si vydechnout, ale stejně jsme cítily kolem sebe úzkost.

„Spence,“ Kyla přišla po špičkách do pokoje a zaklonila mi hlavu dozadu, takže jsem na ni vzhlížela, „právě volala tvoje máma, že tě teď hned potřebuje doma.“

„Cože?“ Tiše jsem zabrblala a našpulila pusu. „Je mi tu dobře.“

„Jen tě na chvilku potřebuje a pak se můžeš zase vrátit.“ Kyla se smála.

Kyla se oficiálně od Carlinových odstěhovala k Dennisonovým. Sdílela pokoj s Aidenem a Antonem, který měl postýlku tam, kde bývala posilovací lavice.

„Chceš, abych šla s tebou?“ Ashley se opatrně zvedla z postele a já přikývla. „Jsi si jistá?“

„Samozřejmě, že jsem si jistá,“ usmála jsem se a přitáhla si ji k sobě, „vždycky tě chci mít u sebe.“

Ashley se usmála, ale nebyl to její běžný tisíciwattový úsměv. Byl smutný a zmatený.

„Zavolej mi později, jestli budeš něco potřebovat!“ Kyla mě objala a políbila mého malého synovce na čelíčko.

Prošly jsme Dennisonovic domácností a rychle jsme jely ke mně domů. Pohlédla jsem na Ashley víc, než běžně a věřte mi, bylo toho spousta. Ve tváři měla zmatený výraz a já ji něžně položila ruku na koleno. „Je všechno v pořádku?“ Prolomila jsem ticho a zeptala se.

„Jo,“ řekla tiše a přikývla, „jen přemýšlím.“

„O čem?“ Zeptala jsem se a sledovala jsem cestu, jak to jen šlo. Někdy byl Ashleyin hlas klamavý, takže jsem běžně získala upřímnost z jejích očí a řeči těla. Bylo to těžké, když jsem udržovala pozornost na silnici.

Ashley si ztěžka povzdechla a pohlédla na mě, zatímco zavrtěla hlavou. „Mohly bychom to nechat na jindy, Spence?“

Zamračila jsem se a kousla se do rtu. „Co na jindy?“

„Rozebírání mých myšlenek.“ řekla zostra a já pomalu přikývla.

„D-dobře.“ Pustila jsem její koleno a položila ruku zpět na řadicí páku. Už jsem si nechtěla povídat.

„Omlouvám se,“ zamumlala Ashley a položila ruku na mou, „jen mám těžké období a snažím se přijít na to, co se stane.“ Její přiznání bylo něco, co jsem nečekala.

Polkla jsem.

Pravda byla, že jsem měla také problém, na který jsem přišla.

„Chci říct, že pořád říkám, že to vyřešíme, ale k čertu s tím, Spence. Příští týden maturujeme a za tři týdny odjedeš do hokejového kempu v Quebecu. Uvnitř šílím při pomyšlení, že budeš na tři měsíce pryč a že tě na celý školní rok opustím!“ Ashley se zhroutila a teď silně plakala do svých dlaní. Cítila jsem, jak mě to také ničí. Její pláč byl tak srdce rvoucí a já v tu chvíli věděla, že bych nikdy o její lásce ke mně nepochybovala. Nikde takhle nepláče, pokud tak moc nemiluje – nebo nemiluje vůbec.

Chystala jsem se něco říct, když někdo zaklepal na okénko a obě jsme si utřely slzy, než jsme uviděly mračící se Alex. „Ahoj,“ otevřela dveře a strčila dovnitř hlavu, „proč ty krokodýlí slzy?“

„Alex,“ povzdechla jsem si a začala jsem vylézat z auta, „teď ne.“

„Co?“ Zamračila se Alex ještě víc a šla k Ashleyině straně, aby jí pomohla vylézt. „Nic jsem neudělala, jen jsem se zeptala.“

„Jsme v pohodě,“ usmála se Ashley jemně na mou sestru a podívala se na mě, než následovala Alex dovnitř.

Na chvilku jsem se opřela o svoje CRV a třídila jsem si myšlenky. Neměla jsem ponětí, co dělat, aby se situace nějak zlepšila.

Mohla jsem poprosit Alex, aby zanechala celého svého po středoškolského studia, ale ona se na něj skutečně těšila. Mohla jsem říct Glenovi, aby vypadnul a vzít si zbytek jeho peněz.

Pomalu jsem se vydala do domu a našla jsem Ashley, jak sedí na schodech a vedle sebe má Alex. Odkašlala jsem si a Alex se na mě podívala. „Ehm, budu v kuchyni…“ vstala a odešla do další místnosti.

„Ash,“ vydechla jsem a sedla jsem si na volné místo vedle ní, „kéž bych nám teď mohla dát správné odpovědi,“ propletla jsem prsty s jejími a něžně jsem je stiskla, „Bože, Ashley, kéž bych to mohla napravit.“

„Není co napravovat,“ povzdechla si Ashley a podívala se na mě, „myslíš si, že možná,“ pustila mou ruku a vstala, „myslíš si, že jsme se do toho možná příliš hnaly?“

Zamračila jsem se a vstala s ní. Opřela jsem se o zábradlí u schodiště. „Toho?“

„Ty a já.“ Zamrkala a zavrtěla hlavou. „Jsme mladé, Spencer. Stále máme celý život, abychom-“

„Cože?“ Zasyčela jsem. Zvedla jsem obočí a zkřížila si ruce na hrudi, „myslela jsem, že jsme se přes to dostaly? Myslela jsem, že jsme se domluvily, že budeme žít život spolu?“

„Ale no tak, Spencer! Právě teď jsme na rozcestí a ani jedna z nás neví, co dělat nebo kam jít.“ Popotáhla Ashley.

„Ash,“ povzdechla jsem si, „jsme na rozcestí, ale ty se nesmíš nechat zahnat strachem.“

„Nemám strach.“

„Podívej se na sebe,“ zamračila jsem se, „jsi připravená obout si tenisky a utéct.“

„Ty mě vidíš utíkat?“ Vyštěkla Ashley a opřela se o zeď.

„Spencer, myslela jsem, že slyším tvůj hlas.“ Přišla ze schodů máma s širokým úsměvem na tváři. Bylo jasné, že si nevšimla skutečnosti, že nás vyrušila, ale podle pohledu na Ashleyině tváři, to pro jednou bylo vítané.

Nechtěla jsem se s tou brunetou hádat. Ne po tomhle. Potřebovaly jsme zůstat společně silné, nebo bychom se jinak určitě rozešly. „Ehm, Kyla řekla, že mě chceš doma.“

Paula se zazubila a poklepala mi na nos, než na svém stole prohrábla obrovské množství obálek. „Ha!“ Popadla jednu, kterou hledala a mávla mi s ní před obličejem.

„Mami, přestaň.“ Řekla jsem. Okamžitě jsem vstala a zamračila se. Nechtěla jsem být protivná, ale měla jsem špatnou náladu. Ashley mi v podstatě řekla, že si myslela, že jsme udělaly s tím zasnoubením, zamilováním se a čekáním, až budeme navždy spolu, chybu.

„Myslela jsem, že ji budeš chtít co nejdřív,“ podala mi Paula další obálku.

Nenáviděla jsem obálky.

To, co v ní bylo, se teď zdálo být ne bezvýznamné, když se mezi mnou a Ashley vyvinulo bolestné odloučení. Moje oči zachytily její hnědé, jak na mě zvědavě hledí. „Otevři to.“ Přistoupila blíž a lehce se usmála.

Nemohla jsem jí mít za zlé, že dávala najevo své emoce. Dělala jsem totéž.

Nevěděla jsem, co cítit.

Jemně jsem vzala z matčiny ruky obálku a povzdechla si nad tím, odkud je.

Yorkská Universita.

Řekla jsem si, že jestli se nedostanu na York, tak se vzdám všeho, abych byla s Ashley bez ohledu na to, co kdo řekne.

Trhnutím jsem otevřela obálku a nečekala jsem, že bude těžké přečíst si přijímací dopis.

Počkat…

„Panebože,“ zašeptala jsem a znovu jsem přečetla dopis, než jsem se podívala na Ashley.

„Co?“ Spráskla máma ruce v očekávání a snažila se mi ten dopis vyškubnout z rukou. „Spencer!“ Vyjekla, když jsem si ho držela na hrudi.

Ashley ve mně uměla číst jako v knize a podle mého mírného vyjeknutí 'Panebože', věděla, že mě přijali – s plným stipendiem.

„Páni,“ usmála se a myslela si, že to bylo skutečné, ale já v jejích očích viděla smutek, „gratuluju, Carlinová.“

Carlinová.

Carlinová?

„Carlinová?“ Zamračila jsem se a silně jsem polkla.

„Spencer, neměla bys skákat radostí?“ Řekla Paula s obavami.

Samozřejmě jsem měla skákat radostí. Právě jsem obdržela dopis z Yorku, ve kterém stálo, že jsem dostala na hokejový program plné stipendium. Jeden z mých snů se splnil. Takže ano, mělo následovat štěstí, ale s pohledem na mou zdrcenou snoubenku, se prostě nedostavilo.

„Proč jsi mi právě řekla Carlinová?“ Zašeptala jsem a ignorovala jsem mámu. Zavrtěla jsem hlavou a upustila dopis. „Nedělej to, Ashley.“

„Nedělej co?“ Zeptala se tiše a dívala se jinam, když nás Paula nechala o samotě.

„Nezačínej mi říkat Carlinová. Vůbec s tím nezačínej.“ Začala jsem se trochu bránit.

„Jsem za tebe šťastná.“ Vysoukala ze sebe.

„Děkuju.“ Zamračila jsem se a přistoupila k ní blíž. Ustoupila o tři korky. „Ne,“ varovala jsem ji. Rukou uchopila kliku od dveří a otevřela vstupní dveře. „Ashley, ne…“

„Musím přemýšlet.“ Vyhrkla Ashley ta slova, ale než stihla otevřít dveře, tak jsem před ně přiskočila. „Uhni.“

„Ne,“ zašeptala jsem, „řekla jsem ti, že se chystáš utéct.“

„Uhni,“ řekla znovu.

„NE!“ Zařvala jsem a mírně jsem ji odstrčila. „Nebudeš ta, která zase uteče. Tohle je děsivé, Ashley. Obě to víme, ale to, že odejdeme na školu, není napořád!“

„Věděla jsem, že zamilovat se je nebezpečné. Věděla jsem, že bych se s tebou neměla zaplést. Bože, Spencer,“ vykřikla Ashley a snažila se znovu dostat ke dveřím.

„Proboha, Ashley, požádala jsi mě o ruku!“ Vykřikla jsem a strčila jsem jí svou levou ruku před obličej. „Požádala jsi mě, abych s tebou byla navždy a teď,“ vydechla jsem se vzlykem, „to chceš vzít všechno zpátky?“

„Jen mi dej čas na přemýšlení.“ Zasyčela Ashley a přimhouřila oči.

„O čem?“

„O nás.“ Zašeptala a já ztuhla.

Srdce se mi v hrudi silně rozbušilo a ani jsem nezaregistrovala, že okolo mě prošla a vyšla ven ze dveří.

Otočila jsem se a pohlédla na papír, který ležel na podlaze. Pomalu jsem ho sebrala a znovu si ho přečetla. Úhledně jsem ho složila a položila na stůl a zamířila do kuchyně. Ve dveřích jsem se zarazila a všimla si, jak se Alex hrabe v kredenci. „Alex?“ Její jméno jsem sotva zašeptala, ale slyšela ho a otočila se. Upustila krabici sušenek a zírala na mě. „Potřebuju tě.“

134 - Vážně se to stalo?

Stále slyším její hlas. Vidím její úsměv. Cítím její dotek.

Bylo to nevyhnutelné. Carlinová a já jsme byly víc než jen kamarádky.

Ale zármutek způsobil, že všechno, co jsem řekla a udělala, změnilo navždy naše životy.

Vznášíš se nade mnou jako stín.
Je to tak překvapivě krásné.
Mluvíš se mnou, jako bych existovala jen já.
Ve tvém světě, miláčku.
Ale jak jsem se mohla zamilovat.
Jak jsem mohla být jen tvou.
Když všechno ostatní je tak těžké.
Proč nemůže být láska osamělá.
Dokázala bych se vypořádat s osaměním.

Brnkala jsem na kytaru a pozorovala rybník. Led roztál před pár měsíci, ale přesto sem chodím, když nejsem se Spencer. Sedávám s kytarou na lavičce a prostě jen spontánně píšu, zpívám nebo hraju. Stejně jak Spencer slíbila.

Myslela jsem na ten večer, když mě sem Spencer potom, co to Aiden o nás zjistil, vzala. Potom dramatu, co otřásl našim okruhem přátel.

„Co tě přimělo vzít mě sem?“ Zeptala jsem se, moje ruka zamířila k jejím vlasům, přejela jsem svými studenými prsty přes její hebké pramínky. Sněhové vločky jemně padaly okolo nás, a když na mě vzhlédla se svýma nádhernýma modrýma očima, musela zamrkat, aby odstranila nějaké měkké vločky, které jí přistály na řasách. Spencer byla nádherná. Byla moje.

Pokrčila rameny a kousla se do rtu, stydlivě se usmála, zatímco její prsty skončily s mými bruslemi. Nemohla jsem z ní spustit oči, když si nazouvala své vlastní brusle, sledovala jsem, jak její prsty pracovaly laskavě. „Je tu klid,“ vzhlédla k obloze a měla zrůžovělé táře, „myslím, že si ten klid zasloužíme, než začne škola.“

Kéž by tu v tuhle chvíli, kdy jasně svítilo slunce, ptáčci zpívali svou vlastní melodii, byla se mnou.

Znovu jsem od ní odešla. Nemohla jsem si pomoc. V tu chvíli toho na mě bylo hodně. Prostě jsem potřebovala čas na to, abych mohla přemýšlet o tom, co se děje. Čas na to, abych to všechno vstřebala.

Byla jsem do Spencer tak neuvěřitelně zamilovaná. Chtěla jsem jí snést modré z nebe. Chtěla jsem se vzdát všeho, jen abych byla s ní. Ačkoliv jsem nemohla.

V hloubi duše jsem věděla, že bych si nikdy neodpustila, kdybych ji odvedla od jejích snů. Spencer byla v jižním Ontariu výbornou hokejistkou. Jako jediná byla odměňována a uznávána. Přede mnou byl pro ni hokej vším. Hokej byl jejím cílem a měla šanci být tím, kým opravdu chtěla být a dělat to, co opravdu chtěla dělat.

Zabrnkala jsem ještě několik not, než jsem si povzdechla a odložila svůj sešit a kytaru stranou. Procházela jsem se po travnaté ploše okolo rybníka a hodila jsem pár kamínku do vody a pozorovala jsem ve vodě vlnky, jak mizí.

Na několik minut jsem jen chtěla zavřít dveře od reality, než se vydám zpět do šílenství.

Zavrtěla jsem pro sebe hlavou a hodila kytaru na zadní sedačku mustangu,a pak jsem se odtrhla od klidné krajiny.

To bylo naposledy, co jsem cítila klid.

Myslím, že vyhýbání se Spencer by bylo slabé označení. Byl večer před maturitou a já ji neviděla od doby, co jsem z kraje týdne z jejího domu odešla.

Byla jsem tak zaneprázdněná svými rodiči, kteří se vrátili, aby mě viděli maturovat, že jsem na Spencer sotva měla čas.

Nebo jsem si ho vůbec neudělala.

Časem jsem si připadala odloučená. Myslela jsem si, že bude snazší, když každá půjdeme svou cestou. Trochu jsem věděla, že když se od ní odtáhnu, tak se věci zhorší víc, než jsou.

„Ash,“ po sedmé si moje máma povzdechla, „proč musíš být lesbička?“

Obrátila jsem oči v sloup a ledovala, jak tiše vrká na svého nového úžasného synovce. „Mami, teď ne.“

„Ale vážně,“ podívala se na mě s intenzivním pohledem, „mohla bys mít tak krásné děti.“

Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla se od pultu uprostřed kuchyně. „Pořád mohu mít děti, víš. Nemusím být s mužem.“

„Aha a Spencer tě prostě nějakým zázrakem může přivést do jiného stavu?“ Povím vám, Christine byla chytrá.

„Proč mi musíš klást tak nepříjemné otázky?“ Zvedla jsem obočí.

„Ashley Avery.“ Vešel můj táta a pohrozil mi prstem. „Nemluv se svou matkou takovým tónem.“

„To je jedno.“ Vydechla jsem a chystala jsem se od svých rodičů odejít, když mě táta zatáhnul zpátky. „Co je?“

„Kde je vlastně Spencer?“ Zašeptal. „Jsme tady už tři dny a ještě jsem ji neviděl.“

Polkla jsem.

Vytřeštil své šedé oči a nechal mě jít. „Prosím, řekni mi, že jsi ji neopustila?“

„Ne,“ zašeptala jsem, „jen nemáme čas.“

„No pak bychom tedy,“ usmál se na Christine, „měli jít s jejími rodiči na večeři, než opustíme město. Rádi bychom je poznali.“

„To ano,“ pomalu jsem přikývla, než jsem vycouvala do Dennisonovic obývacího pokoje, „zítra během maturity.“

Zaparkovala jsem před stadionem. Všimla jsem si, že Spencřino CRV je zaparkované na svém obvyklém místě a olízla jsem si rty. Pomalu jsem se vydala známou budovou a podívala se dolů přes zábradlí. Slyšela jsem hlasy a všimla si, že se na bruslích opírá o mantinely a povídá si s Carmen. Pevně jsem zavřela oči a silně polkla. S těžkými kroky jsem se vydala dolů po betonových schodech, dokud jsem ji neměla v dohledu.

„Ash,“ řekla nevěřícně a přibruslila ke mně z druhé strany kluziště, „ahoj,“ zašeptala jemně.

„Ahoj,“ kousla jsem se do rtu a dívala se, jak Carmen mizí směrem k šatně, „nechtěla jsem rušit.“

Spencer zavrtěla hlavou. „Nevyrušila jsi. Jen jsme si povídaly. Nevěděla jsem, že tu bude.“

Usmála jsem se, protože mě znovu ujišťovala, že mezi nimi nic není. „Stejně,“ pokrčila rameny a rozhlédla se po chladném místě, „se mi bude chybět dívat se, jak tady hraješ.“ Přiznala jsem se.

Spencer mi hleděla do očí a přikývla. „Vím.“

Okolo nás se rozhostilo ticho a ona vykročila na gumou potaženou podlahu. Vyzdvihla se na mantinel a houpala nohama. „Takže,“ hrála si s nehty, než se na mě podívala, „chyběla jsi mi.“

„Za to se omlouvám,“ trochu jsem svěsila hlavu, „moji rodiče se mnou neustále chtějí trávit čas.“

Spencer přikývla, jako že rozumí a trochu pohodila vlasy vzad. „Ashley,“ polkla a natáhla ruku, aby vzala mou, „odmítla jsem York.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Cože?“ Uskočila jsem a to ji šokovalo. „Spencer, ne!“

„Musím být s tebou.“ Seskočila z rantlu a dokonale na bruslích držela rovnováhu. „Bože, tohle mě zabíjí.“

„Spencer,“ zavrtěla jsem hlavou, „takhle by neměla tvoje budoucnost vypadat.“

„Jak to víš?“ Naklonila se zamračením hlavu. „Snažíš se mě odstrčit?“

„NE!“ Plácla jsem do zábradlí a svěsila hlavu. „Ne, jen si myslím, že o tom už roky sníš a neměla bys to kvůli mně zahodit.“

„Je to můj život, Ashley.“ Spencer si založila ruce a vydala se zpátky na led. Bruslila v kruzích, než se zastavila a zírala na mě. „Jsi ochotna zříct se všeho kvůli tomuhle?“

„Spence-“

„Mohla bys se mnou být, i když budeme tisíce kilometrů od sebe?“ Spencer přibruslila blíž a její hlas byl zranitelnější.

„Nevím,“ zašeptala jsem.

„Byla bych ochotna vzdát se pro tebe všeho,“ pokračovala Spencer a trošku zvýšila hlas, „ihned jsem York odmítla.“

Zamrkala jsem. Ihned?

„Cože?“

„Mohla bych dřít dlouhé hodiny,“ přiznala se, „a chodit každý den domů za tebou a jít do školy v průběhu příštího roku, tam kde budeš ty, takže jsem York zamítla. Chtěla jsem být s tebou.“

„Ale-“

„Nabídli mi obratem místo ve vylučovacím utkání za tým Kanady pod podmínkou, že v nadcházejícím semestru nastoupím na jejich školu.“

„Tým Kanady?“ Vytřeštila jsem oči, protože jsem věděla, že je to velká věc.

„Byla jsem připravena jim říct, že ne,“ řekla raněným tónem, „byla jsem připravena jim říct, že mám něco jiného, za co mi stojí žít. Něco jiného, co bych právě nemohla opustit.“ Bruslila pryč zády ke mně.

„Musíš tam jít.“ Naléhala jsem. „Spencer, tým Kanady je tvým největším snem!“

„Já vím, že jo!“ Otočila se a bruslila plnou rychlostí a upřeně na mě hleděla. „Snila jsem o tom od svých čtyř let. Nikdy jsem si nepomyslela, že se to skutečně stane.“

Trochu jsem se usmála, ale pak se úsměv vytratil a moje srdce začalo být jako o závod. „Prosím, řekni jim, že to přijímáš.“

„To bys byla šťastná, viď?“ Vyštěkla Spencer. „Posloucháš se vůbec, Ashley? Nic neuděláš a prostě mě odstrčíš. Jestli mi neřekneš, abych z té školy odešla, tak na mě vůbec nemluv. Jako bych neexistovala – my neexistovaly.“

„Jen chci, abys byla šťastná.“

„Jsem!“ Vykřikla. „Jsem šťastná s tebou a víš, co si začínám myslet? Ty chceš být šťastná, protože tvůj život právě teď nebude tak naplněný jako můj. Být mi na blízku ti nestačí.“

„Jak si to vůbec můžeš myslet?“ Vyhledala jsem její oči a hluboce jsem se zamračila. „Spencer, jsi pro mě víc než to.“

„Tak přestaň řídit moje rozhodnutí.“ Zašeptala Spencer. „Přestaň mi říkat, co je pro mě dobré a co bych měla dělat. Nepotřebuju další matku. Už jednu mám. Potřebuju přítelkyni, snoubenku, která bude ochotna moje rozhodnutí podporovat.“

„To dělám.“ Řekla jsem tiše a mírně jsem svěsila hlavu. „Podporuju tě.“

„Já vím, že ano,“ otřela si obličej a pak svěsila ruce podél kalhot, „jen zcela nepodporuješ nás.“

Stála jsem tam ohromená, když bruslila na druhou stranu kluziště. Přiměla jsem nohy k pohybu a snažila se ji dohonit. „Spencer.“

„Jestli se mi chystáš zlomit srdce, tak to kurva udělej.“ Spencer se otočila a pomalu bruslila zpátky a oči měla zalité slzami. „Znovu s tebou tuhle hru Ashley hrát nebudu. Bože, chtěla jsi se mnou být, když jsi věděla, že jsem s Aidenem. Chtěla jsi, aby to fungovalo, když jsi věděla, že tohle léto odjíždím a požádala jsi mě o ruku! Požádala jsi mě, abych si tě vzala a budovala s tebou budoucnost a přesto všechno co děláš je, že mě strkáš do kouta, abys své city uchránila před ublížením.“ Zarazila se a svěsila ramena. „Jak fair si myslíš, že to ke mně je?“

„Tak to není.“

„Tak to je!“ Povzdechla si Spencer unaveně a její hlas byl váhavý.

„Myslím, že nejlepší bude, když ti nebudu stát v cestě. Myslím, že máš přes sebou opravdu skvělou budoucnost a já opravdu nechci vidět tvůj neúspěch.“

„Neuvidíš můj neúspěch, pokud nebudeš po mém boku, že?“ Zašeptala Spencer drsně a přimhouřila na mě oči. Vypadala tak zničeně. „Chci, abys šla na školu a dělala svou hudbu, Ash, ale to neznamená, že se musíme rozejít.“

„Jen si myslím, že by to bylo příliš těžké.“ Přiznala jsem se poprvé nahlas. „Někdy si přeju, abych se do tebe nezamilovala…“

Spencer zalapala po dechu a já zavrtěla hlavou. Ani mi nedovolila dokončit větu.

Bylo příliš pozdě.

„Skutečně milé,“ vysoukala ze sebe.

„Spencer-“

„Ne, nevyslovuj moje jméno.“ Vykřikla Spencer a podívala se na svou levou ruku. „Uvnitř mě jsi vybudovala tolik naděje a lásky a teď si to prostě vezmeš všechno zpět.“ To nebyla otázka. To vůbec nebyla otázka. Měla pravdu.

Dala jsem jí naděje a lásky víc, než jsem byla schopna zvládnout.

„Jsme mladé,“ řekla jsem roztřeseným hlasem, „a jednoho dne se můžeme vrátit a být spolu.“

„Život takhle nefunguje.“ Spencer zavrtěla hlavou. „Tohle není film. Tohle není příběh, který může být přepsán k lepšímu. Jsem to jen já a ty a ty víš, že tam, kde jsme se ocitly, jsme zcela zničené.“ Přibruslila blíž ke mně a její nádherné modré oči už nezářily.


Přikývla jsem, projela jsem prsty jejími blond kadeřemi a přitáhla si ji pro další krátký polibek. „Nikdy ti nezlomím srdce, Spencer.“

„Radši ne,“ varovala mě vážným tónem, „nevím, jak bych reagovala.“

Posadila jsem se a omotala si nohy kolem jejího pasu a přitáhla si ji blíž. „Slibuji,“ zašeptala jsem ji do ucha.

„Slíbila jsi, že mi nikdy nezlomíš srdce.“ Zašeptala nakonec. Už se mi nedívala do očí a já cítila, jak mi srdce spadlo na ledovou plochu k nohám. „Slíbila jsi mi to.“ Její tón byl zoufalý. Jen žadonila, abych se k ní vrátila. „Tak tady jsem,“ pomalu sundala z prstu prsten a já jsem mlhavě slyšela, jak mi dopadl k nohám, „zlomená.“

Otupěle jsem zírala dolů k nohám na kroužek z bílého zlata, který se třpytil v celé své kráse.

„Běž.“ Bez hnutí zašeptala.

„Co?“ Zamrkala jsem a pomalu jsem zvedla prsten.

„Prostě běž.“ Kývla Spencer směrem k východu. „Nebudu tě přemlouvat, jestli to znamená, že o nás musíš přemýšlet. Prostě odejdi.“ Řekla ostře a zabořila oči do mých.

„Spencer…“

„Hodně štěstí, zítra.“ Zašeptala Spencer, a pak se otočila a bruslila směrem k šatně. Slyšela jsem pláč, který se rozléhal chodbami a já se zhroutila na studeném povrchu a vlastní pláč mi třásl celým tělem.

Následující den byla maturita.

Bylo mi jedno, jestli odmaturuju nebo ne. Nemohla jsem stát a poslouchat a vidět ve Spenceřiných slovech a tváři tak zjevnou bolest. Pevně jsem sevřela kroužek v dlani, než jsem vstala a zamířila k východu.

135 – Naděje umírá poslední

Carmen se v šatně posadila naproti mě. Očima si prohlížela moje zhroucené tělo a pak si přede mě klekla. „Jsi v pořádku?“

„Mám se skvěle.“ Zamumlala jsem mezi slzami a vzlyky.

„Spencer,“ vydechla mé jméno a zastrčila mi pramínek vlasů za ucho, a potom rozvazovala tkaničky na mých bruslích, „co se stalo?“

„Jsem nezadaná.“ Zašeptala jsem a svěsila jsem hlavu.

„Cože?“ Zavrtěla Carmen hlavou a nevěřícně se na mě mračila. „Řekla jsi právě, že jsi nezadaná?“

„Oficiálně.“

Tahle tvoje stránka se mi nelíbí,“ Carmen se kousla do rtu, sundala mi brusli a rozvazovala druhou, „jsi monotónní.“

„A?“

„A je to děsivé.“ Uchechtla se a pomohla mi postavit se na mé vratké nohy. „Jak to, že jsi sakra nezadaná? Před pěti minutami jste se právě zasnou-“ zarazila se, když si všimla, že už nemám na prstě prsten. „Ježiš, Spence,“ přitáhla si mě do objetí a já si nemohla pomoc, ale slzy mi tekly znovu a znovu. „Chceš, abych ji zmlátila?“

„Ne,“ uniknul mi malý úsměv, a pak jsem se vydala směrem ke kabince, abych si vzala kapesník a vysmrkala se, „Bože, tak moc to bolí.“

Carmen přikývla a polkla. „Jednou jsem měla zlomené srdce,“ pokrčila rameny, „moje první přítelkyně mi slíbila celý svět a následně byla v posteli s mou sestřenicí.“

„Fuj,“ znovu jsem začala plakat. Příliš blízko domova.

„Omlouvám se, Spence,“ omluvila se a třela mi záda, „chceš, abych tě odvezla domů? Nemyslím si, že bys měla řídit.“

„Budu v pohodě.“ Pevně jsem zavřela oči a navlhčila si rty. Zhroutila jsem se zpátky na podlahu. „Jen potřebuji být chvilku sama.“

Carmen přikývla a vzala si svou tašku. „Budu venku v autě, kdybys mě potřebovala.“

Zabořila jsem obličej do dlaní a mé tělo se zmítalo z bolestného pláče, který třásl mým tělem. Nemohla Ashley najít lepší řešení? Proč někoho milovat bylo tak těžké?

Láska nestačí.

Nenáviděla jsem to slovní spojení, ale teď jsem věděla, že to je pravda.

Stačí láska?

Bože, byla jsem do Ashley tak zamilovaná. Ani jsem si nemyslela, že bych někdy dokázala jít dál.

Potom, co mě Carmen vyhodila doma, jsem se zamknula ve svém pokoji. Kyla a Aiden se nabídly, že mi vyzvednout auto, potom, co skončí s rodinnou večeří.

Seděla jsem s otevřeným oknem sama ve tmě a doufala jsem, že jím Ashley vyleze a řekne mi, že to byla chyba. Udělala chybu a mohla ji napravit.

Zírala jsem na budík. 20:29. Venku nebyla taková tma, ale slunce zapadalo a já slyšela, jak si děti dole na ulici v parku hrají softball. Vzpomněla jsem si na ty dny. Tak nevinné, volné a bezpečné od zlomení srdce.

„Spence?“ Zaslechla jsem, jak táta klepe na dveře a čeká, až mu odpovím. „Trochu tma, nemyslíš?“

Moje rodina ještě nevěděla o mém rozchodu.

„Přijde vhod.“ Pokrčila jsem rameny.

„Dobře,“ trochu se zasmál a sedl si vedle mě na postel. Položil můj mobil na stůl. „Proč ses k nám nepřipojila na večeři?“

„Nemám hlad.“ Podívala jsem se do jeho šedých očí a cítila jsem se trochu špatně. Můj táta byl jednou z nejlepší věcí na tom, být Carlinová. Byl mou největší inspirací a mít ho pro mne znamenalo moc. „Co jsi vařil?“

„Špagety s proslulou domácí omáčkou.“ Zazubil se a já našpulila pusu. Vařil mé nejoblíbenější jídlo. „Něco jsem ti schoval. Chceš, abych ti to ohřál?“

Zavrtěla jsem hlavou a podívala zpět z okna. „Kdy jste se ty a máma zamilovali?“

„Na střední,“ povzdechnul si a ještě víc otevřel okno a opřel se o římsu, a pak se otočil a podíval se na mě. „Byla hlavní roztleskávačkou a byla dalším děckem, co mělo dobrovolně rádo četbu a nebyla na žádný sport. Jen na hokej.“

„To není špatné.“ Usmála jsem se.

„Hlavní roztleskávačka randí s basketbalistou, nebo volejbalistou, s fotbalistou nebo kapitánem lakrosového týmu…“

„Chápu.“ Uchechtla jsem se nad tím, jak živě mluvil.

„Zeptala se mě jako první, „přiznal se s jiskrou v oku, „řekla mi, že mě sledovala od deváté třídy a já jsem málem v knihovně spadl ze židle.“

„Vážně?“ Usmála jsem se.

„Neměli jsme to lehké. Pocházeli jsme ze zcela odlišných rodin. Víš, její adoptivní rodiče byli zapřísáhlí katolíci stejně tak jako Woodsovi a moji byli v podstatě hipíci. Neměli mě rádi.“ Táta popocházel po místnosti. „Rozdělil jsem nás, ještě než jsme se vůbec dali dohromady.“

Posadila jsem se a objala svůj polštář. „Co se stalo?“

„Rozešli jsme se,“ na obličeji se mu objevil záblesk smutku, „nechala mě kvůli kapitánovi lakrosového týmu, protože jeho rodiče ho přiměli každou neděli chodit do kostela. Škola končila, maturovali jsme a o pár let později jsme na sebe narazili v místním klubu, kde jsem znovu sbalil.“

„Proto Glen.“ Obrátila jsem oči v sloup a ztichla jsem. Táta mě trochu šťouchnul do ramena a smál se. „Takže jste se vy dva vlastně na dva roky rozešli, a pak jste se k sobě vrátili?“

„Zprvu to bylo těžké, ale byli jsme o něco starší a mnohem rozumnější. Věděl jasem, že bych bez ní nemohl žít.“ Táta potlačoval smích a opřel se mi o koleno. „Chceš slyšet něco vtipnýho?“

„Ehm, jestli se to bude týkat příšerného rodičovského sexu, tak ne.“ Zachvěla jsem se a on hodil oči v sloup.

„Tvoje máma byla s někým, než jsem ji sbalil.“

„Cože?“ Zakřenila jsem se. „Ty jsi ji nechal zahýbat?“

„Když jsme se znovu dali dohromady, tak s někým byla asi tři měsíce.“

„Chudák kluk.“ Zavrtěla jsem s úšklebkem hlavou a táta na mě zvednul obočí. Tázavě jsem na něj také zvedla obočí.

„Chudák děvče.“

„Aha.“ Smála jsem se a pak jsem se zarazila. „Cože?!“ Vyjekla jsem a vyskočila z postele, „cože?“

„Co je to tady za rozruch?“ Sám ďábel vešel s rukou v bok. „Vy dva se vážně musíte ztišit. Kyla a Aiden jsou s miminkem dole a Spencer, proč se na mě tak díváš?“ Dívala se na mě, zatímco jsem se na ni ušklíbla a seskočila z postele. „Co je?“

„Spence…“ varoval mě táta a já se na jeho ženu lehce usmála.

„Ty malá děvko.“ Řekla jsem hravě a pohled ve tváři mojí matky byl k nezaplacení. Ignorovala jsem její 'Spencer!' a zavřela jsem dveře, takže oba moji rodiče byli uvězněni v mém pokoji. „Takže, ehm, táta a já jsme měli zajímavý rozhovor.“

„Měla bych chtít vědět o čem?“ Pozorovala svého manžela a pak se letmo podívala na mě. „Spencer, proč se na mě tak díváš?“

„Jak se jmenovala?“ Zeptala jsem se klidně a dívala se na své nehty.

„Kdo?“ Mračila se zmateně. „Bože, Spencer, zrovna teď nemám čas na tvoje psychologické hry.“

Psychologické hry.

Snažím se kurva dostat přes Ashley podělanou Daviesovou.

„Ta, co jsi ji kvůli tátovi opustila?“ Zeptala jsem se nevinně a zářivě jsem se na své rodiče usmívala, jako bych právě dostala jedničku z obtížné písemky.

„Arthure!“ Podívala se na něho Paula a kroutila hlavou.

„Není to tak vážná věc.“ Pokrčil s úsměvem rameny. „No tak. Obě naše dcery jsou lesby. Vážně si myslíš, že tě budou popichovat?“

„Ano.“ Odpověděla jsem za ni s uličnickým úsměvem.

„Rachel Hunterová.“ Řekla Paula tiše. „Potkaly jsme se první den na koleji. Nic vážnýho. Jednou se objevil tvůj otec-“

„-znovu…“

„Převyprávěl jsi jí celý náš milostný život?“ Prudce na mého tátu otočila hlavu a dívala se na něho.

Jé, moji rodiče byli skvělí v tom, že dokázali mou mysl odvézt od mého zármutku.

Zármutku.

„Ashley se se mnou dneska rozešla.“ Zašeptala jsem.

Nemyslím si, že ticho mohlo být tak ohlušující, ale dolehlo mi k uším, když na mě oba rodiče zírali.

„Jo, rozešla se se mnou a zrušila své zasnoubení.“

„Zasnoubení?!“ Vytřeštila máma oči.

„To je jedno. Teď už na tom nesejde.“ Otevřela jsem dveře a ukázala na chodbu. „Teď chci být sama.“

„Proto ses ptala na mě a matku?“ Přidřepnul se táta do úrovně mých očí a prsty mi zvednul bradu. Pomalu jsem přikývla a on mě políbil na spánek. „Nikdy jsem neviděl lásku, jako byla ta vaše. Vy dvě jste si souzené.“

„Nemyslím si, že to cítí stejně.“ Povzdechla jsem si a cítila jsem, jak mi znovu těžkne hruď.

„I když ne teď,“ přerušila nás Paula a poplácala mě po hlavě, „uvědomí si to.“

Pro nikoho jsem pokrčila rameny a zavřela za nimi dveře a zamkla je. Vrhla jsem se na postel a stočila se okolo svého polštáře.

Pořád jsem si říkala, že to všechno byla jen noční můra a že se probudím a uvidím Ashley ve své posteli, přímo vedle sebe, její krásné hnědé oči vyhledávající mou duši.

Zavřela jsem oči v naději, že budu mít pro jednou pravdu.

Jen pro jednou.

136 – Doufáme, že jste si užili svůj pobyt

Maturitní den měl být jedním z nejšťastnějších okamžiků mého života. Zanechat své mladistvé období a vkročit do nového světa. Část z toho byla pravda. Chystala jsem se na cestu do Quebecu, kde budu tři měsíce, a i když jsem se na to těšila, tak jsem se už netěšila na svou budoucí hokejovou kariéru.

Pohrávala jsem si se svou čepicí a talárem, když si vedle mě sedla Sammy. „Jak moc jsi nervózní?“

Pokrčila jsem rameny. Opravdu jsem toho neměla moc co říct.

Nemohla jsem si pomoc a naklonila jsem se, abych zachytila Ashleyin pohled. Nemohla jsem si pomoc, ale propukla jsem v pláč, když rychle uhnula pohledem.

Proč mě odstrkovala? Věděla jsem, že mě miluje. Věděla jsem, že chce být se mnou. Čeho se tak bála?

„Spence,“ přišla Alex a vmáčkla se mezi mě a Sammy, „to bude v pohodě.“

„Já,“ škytla jsem a zavrtěla hlavou. Vyběhla jsem ze školních pozemků do školy. Dost dobře jsem nemohla jít nahoru a pronést řeč a přijmout diplom, když jsem byla v obličeji zarudlá od pláče a měla jsem skelné oči.

Zatracená Ashley Daviesová.

Zaslechla jsem, jak se otevřely dveře od toalet a rychle jsem si otřela obličej, a pak jsem zachytila její pohled v zrcadle. „Ani se mě nesnaž uklidňovat, Daviesová.“ Otočila jsem se a věnovala jsem jí chladný pohled.

„Spencer,“ snažně prosila.

„Ne!“ Prošla jsem okolo ní a trhnutím jsem otevřela dveře, ale ona mě popadla a zablokovala mi dveře. „Uhni.“ Nařídila jsem jí.

„Jen mě vyslechni.“ Řekla Ashley a stála zpříma.

„Myslíš, že se přes tebe sama nepřenesu?“ Tiše jsem se přela a mračila se. „Nebojím se tě dotknout, jestli to znamená, že tě tím od sebe odstrčím zatraceně daleko. Nemáš žádné právo sem přijít a utěšovat mě potom, co jsi všechno zničila!“

Lehce svěsila hlavu a ztěžka si povzdechla. Srdce mi puklo, protože v tu chvíli všechno, co jsem chtěla udělat, bylo utěšit ji, i když já jsem byla ta raněná. Ale přemohla jsem to nutkání. „Vím, že jsem tě ranila Spencer a omlouvám se, jasný?“

„Pokud jsi tady, abys mi řekla, že jsi udělala chybu a že se chceš pokusit to s námi napravit, tak navrhuji, abys uhnula, Ashley,“ Znovu jsem vykročila a ona se ani nehnula. Neřekla ani slovo. „Uhni.“ Zašeptala jsem vážně.

Ashley si žvýkala ret a z očí jí tekly slzy, tak jako mně. Podařilo se mi s ní hnout a těsně jsem kolem ní prošla a běžela chodbou pryč.

Znovu jsem si našla své místo a Sammy mi stiskla ruku. Podívala jsem se zpět na své rodiče a uviděla jsem, jak tam s nimi sedí Carmen a usmívá se na mě. Mírně jsem se usmála a otočila se zpátky k řediteli, který se mě chystal zavolat na pódium.

Vydala jsem se nahoru, aniž bych věděla, jak se tam budu schopna dostat bez zvracení. Ne, protože bych se styděla, ale protože jsem se musela podívat do očí všem maturantům a měla jsem strach, že narazím na ty teplé čokoládové oči. Ale snažila jsem se být silná. Byl to taky můj den a nechtěla jsem, aby byl ještě bolestnější, než byl právě v tu chvíli.

Odkašlala jsem si a lehce jsem poklepala na mikrofon. „Dobré odpoledne, maturanti, učitelský sbore, rodiny a přátelé. Dnes je den, na který jsme se tak těšili. Někdo by řekl, že se na něj těšili, protože znamená pocit svobody. Jiní by se těšili, protože znamená pocit velkého úspěchu. Upřímně si myslím, že maturita je jen začátkem toho, co přijde,“ podívala jsem se dolů na papír, který jsem napsala a pak jsem ho zmuchlala a odhodila stranou, čímž jsem si vysloužila několik šepotů a zalapání po dechu, na čež jsem pokračovala ve své řeči, „myslím, že slova, která jsem napsala, se na tuto chvíli nevztahují,“ rychle jsem se podívala na Ashley, než jsem vyhledala jiné tváře, aby mě rozptýlily.

„Když jsem byla malá, tak všechno co jsem chtěla dělat, byl hokej a moc se toho nezměnilo,“ vysloužila jsem si smích, „nemyslím si, že mít přátele je nutné, s výjimkou Kyly,“ podívala jsem se na svou nejlepší kamarádku, která v náruči držela Antona, „v tomhle světě pro mě toho udělala tak moc, že bych za nic naše přátelství nevyměnila. A pak tu jsou moji rodiče, kteří mi víceméně dovolili, vybrat si svou budoucnost takovou, jakou chci. Mojí sestře Alex, která stojí za mnou, i když jsem na ni byla většinu času hnusná a mýmu velkýmu bráškovi, který během tohohle roku sotva ukázal svou tvář, děkuju, Glene.“ Mrkla jsem na něj a on na mě zvednul palec. „Aidenovi Dennisonovi, že mi dal příležitost otevřít své srdce. Vždycky jste tu pro mě byli bez ohledu na to, co se stalo. Děkuju.“

Zhluboka jsem se nadechla a navlhčila si rty, než jsem popadla dech. „Ashley,“ podívala jsem se na ni, jak prudce trhla hlavou, aby se na mě podívala, „díky tobě byl tenhle rok snesitelnější, než si vůbec umíš představit. Děkuji, že ses mi otevřela a dovolila vidět, kdo pod povrchem doopravdy jsi. Ty víš, že tě budu pořád milovat.“ Tiše jsem se zasmála a kousla se do rtu, a pak jsem zaregistrovala, že na mě zírají stovky lidí. Pokračovala jsem ve své řeči, jak střední škola změnila naše životy. Poděkovala jsem učitelskému sboru, že to s námi vydržel a poblahopřála jsem svým spolužákům a popřála jim hodně úspěchů v jejich budoucnosti.

Po mé řeči jsme se všichni seřadili, abychom dostali diplom. Byli jsme voláni jeden po druhém. Čelila jsem vědomí, že Ashley stojí přímo vedle mě. Mluvily jsme o tom, jak bychom šly rády na pódium a přijaly naše diplomy společně, ale to už nebylo možné. Otočila jsem se a podívala se na ni, „jsem na tebe pyšná bez ohledu na to, co se teď stane, Ash, jsem na tebe pyšná.“

„Spencer Carlinová.“ Bylo zavoláno mé jméno a já se vydala uličkou. Slyšela jsem hvízdání a 'hurá' přicházejících od mojí rodiny.

Převzala jsem ruličku papíru a trochu se usmála. Pohodila jsem střapec na druhou stranu čapky. Bylo zavoláno Ashleyino jméno a já sledovala, jak jde uličkou bez úsměvu, který by jí zdobil tvář, dokud se nestřetla s mým pohledem.

Uvnitř to tak moc bolelo, přesto jsem byla moc zamilovaná. Už se mnou nechtěla být. Po všem, co jsme si od doby, kdy jsme se seznámily, prožily. Chtěla utéct opačným směrem. Měla strach, že by stála v cestě mým snům. Nechtěla, abych ji následovala, i kdyby to znamenalo, že bych všechno obětovala a tvrdě dřela.

Rodiny byly roztroušeny po celém pozemku a blahopřáli ostatním studentům a kamarádům. Zůstala jsem v pozadí a opřela se o velký strom. Vzala jsem stuhu, která byla omotaná kolem diplomu. Ucítila jsem vedle sebe pohyb, ohlédla jsem se a podívala se na známou postavu.

„Taky jsem na tebe pyšná.“ Řekla tiše Ashley a podívala se na ostatní v davu. Na tváři měli úsměv.

Přikývla jsem, ale nic jsem neřekla. Znovu jsem zavřela oči.

„Za dva dny odjíždím.“

„Skvěle.“ Zašeptala jsem, ale znovu se mi lámalo srdce.

„Vím, že jsme se ty dva následující týdny chystaly strávit spolu, ale moji rodiče chtějí, abych s nimi na měsíc letěla zpátky do Švýcarska.“ Ashley se na mě podívala, ale já na ni vůbec.

„Pokaždé, když na mě mluvíš, tak to bolí mnohem víc. Víš to?“ Odpověděla jsem.

„To je mi líto.“

„Nemusí.“ Odtáhla jsem se od stromu a sklonila se, abych zvedla úhledně zabalenou krabičku. „Tohle je pro tebe.“

„Spencer…“ Ashley se zamračila a já se snažila vyhnout jejímu očnímu kontaktu.

„Není to moc, ale něco si zasloužíš.“ Začala jsem odcházet a ucítila jsem na zápěstí její ruku. „Ash, nedělej to ještě těžší.“ Zašeptala jsem a otočila se.

„Miluju tě.“ Ashley si odkašlala a otřela slzy z očí. „Spencer, miluju tě.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Také tě miluju, ale někdy prostě láska nestačí.“ Dovolila jsem svým prstům jemně přejet po její paži a pak jsem propletla prsty s jejími. „Sbohem, Ashley.“

Pustila jsem ji a utíkala jsem přes areál ke své rodině. Alex mě objala a šeptala, že všechno bude v pořádku.

Dobalila jsem si poslední kufr a sedla si na postel. Jakmile se dostanu zpátky z hokejového kempu, tak zamířím na Yorkskou univerzitu. Navzdory bolesti, kterou jsem cítila, jsem se těšila, že konečně budu mít něco, co navede mé myšlenky jinam, než na Ashley.

Takže jsem další týden a půl neodjela, ale byla jsem nedočkavá, až vypadnu z Midtownu, Ontaria. Potřebovala jsem dýchat a tohle místo bylo příliš plné vzpomínek. Dobrých i špatných, ale stále mě doháněly. Věděla jsem, že jsem si vůbec nedala načas na to, abych se z toho dostala, ale s láskou, kterou jsem chovala k Ashley, jsem si nebyla jistá, že bych se z toho někdy dostala, pokud vůbec.

„SPENCER!“ Vykřikla Alex pod schodištěm a já zamířila za jejím hlasem.

„Bože, ty vřískáš jako pištící orel.“ Uvažovala jsem a zazubila jsem se pro sebe, když se smála. „Co chceš? Jsem zaneprázdněná depresí.“

„Někdo by tě tady rád viděl.“ Alex mě vystrkala ze dveří a já zvedla obočí nad autem, které stálo na příjezdové cestě.“

Tmavě červený Dodge Charger R/T z roku 2006.

„Kde jsi ksakru vzala takovou káru?“ Zeptala jsem se tmavovlasé řidičky a ona se na mě potutelně ušklíbla.

„Rodiče si mysleli, že bych si ho na cestu do Quebecu mohla vzít,“ zazubila se Carmen a rozběhla se na stranu spolujezdce, „tak popadni svoje zavazadla, dostaň svůj zadek do auta a pojeďme.“

Zavrtěla jsem hlavou, ale usmála jsem se. „Nemůžu.“

„Proč ne?“ Zvedla Carmen obočí. „No tak, Spencer. Ashley tohle ráno beze slova odešla. Proč se tady potuluješ a užíráš se?“

„Ještě ani nemám zabaleno.“ Zalhala jsem.

„Lháři.“ Zavrtěla Alex hlavou a já se na ni zlostně podívala.

„Rodiče mě chtěli zastihnout.“

„Do příštího měsíce jsou v Torontu.“ Odsekla Alex znovu a já se na ni podívala ještě zlostněji.

„Nemůžu tu nechat Alex samotnou.“

„Stejně budu všechen svůj volný čas trávit se Sammy.“

„Došly výmluvy.“ Ušklíbla se Carmen a tlačila mě skrz vchodové dveře. „Pojďme vzít tvoje zavazadla a jednou provždy vyfičme z tohohle podělanýho města.“

Popadla jsem Alex a políbila ji na čelo. „Buď hodná a nedovol Sammy, aby tě přivedla do jiného stavu.“

„Ha ha.“ Alex obrátila oči v sloup, ale já věděla, že ji to pobavilo. „Jdi, ty bábovko,“ odstrčila mě a mou poslední tašku hodila do kufru. „Budeš mi chybět.“

„Ty mně taky.“ Rozcuchala jsem jí vlasy a ona mě pustila bez ječení. „Prosím, dávej na sebe pozor a napiš mi!“

„Provedu.“ Usmála se Alex a úplně se stáhla. „Pěkně jim to v hokeji nandej!“ Zajásala a Carmen se smála, když startovala auto.

„Alex?“

„Jo?“ Přitiskla ucho k mým rtům.

„Jestli budeš mluvit s Ashley, tak jí řekni,“ polkla jsem, „řekni jí, kdykoliv bude připravená – já taky.“

Alex se odtáhla a oči se jí zaplnily slzami. „Budu ti krýt záda, Spence.“

„Připravená?“ Usmála se na mě Carmen a já přikývla.

Vůbec jsem se neohlédla.

Právě opouštíte Midtown. Doufáme, že jste si užili svůj pobyt!

Ten nápis byl odvážný a krásný.

Otcův příběh o něm a mojí mámě, jak se o pár let později potkali, mi dal naději.

Naději, kterou jsem se chystala uchovat si, dokud nebudu vědět, že Ashley a já spolu nebudeme.

Jestli by každá noc po zbytek mého života byla taková, bylo by mi jedno, co nám během dne svět přichystá, pokud bych byla se Spencer, když bylo všechno řečeno a uděláno.

Nemohla bych bez ní náležitě přežít.

Zjistila bych to dříve, než by se mi to líbilo.

Někdy prostě musíte vzít svět do rukou bez ohledu na to, jak dokonalá by měla být vaše noc.

Dívala jsem se na balíček položený na sedadle spolujezdce. Byl zabalený v modrém papíře. Ležel tam týden a já ho ještě neotevřela. Bála jsem se, že bych se zhroutila a já věděla, že by se tak stalo.

Rodiče zastavili v Sault Ste Marie a já se opřela o svůj mustang. Měli tam nějaké přátelé, které chtěli navštívit a návštěvní den se proměnil v návštěvní týden. Nudila jsem se, ale nedovolili by mi se od nich vzdálit, tak jsem zůstala poblíž hotelu.

Otevřela jsem dveře u spolujezdce a lehce jsem přejela prsty po hladkém obalu, než jsem ho zvedla. Zatřásla jsem s ním a zachytila jsem slabou vůni Spencer.

Byla jsem zbabělec.

Věděla, že uteču.

Věděla to a snažila se mě zastavit.

Polkla jsem a zatáhla jsem za konec pásky na krabičce, a potom jsem totéž udělala na druhém konci. Úspěšně jsem ji rozbalila, aniž bych potrhala papír a úhledně jsem ho složila. Otevřela jsem krabičku a okamžitě se mi rozlily slzy, když moje oči zíraly na její černo-červený dres Rebelů. Vyskočila na mě velká bílá písmena CARLINOVÁ a já si nemohla pomoc, ale přejela jsem prsty přes nápis. Přiložila jsem si ho k nosu a přivoněla, a pak jsem do něj zabořila tvář a silně se rozplakala.

Zcela jsem ho vytáhla a na dně jsem našla malou kartičku.

Ash,
všechno, co jsem kdy potřebovala, jsi byla ty.
S láskou, Spencer.

Hodila jsem dres zpátky do krabice a rozběhla se na stranu řidiče. Nastartovala jsem a auto a vydala se na cestu. Vyjela jsem z drahého parkovacího místa hotelu a vydala se na hlavní silnici.

Zpátky k ní.

Zpátky domů.

Mohly jsme něco vymyslet. Byla jsem tak ubohá a sobecká. Spencer si rozhodně zasloužila víc než to.

Poslala jsem mámě textovku, ve které jsem jí napsala, že jí zavolám, až dorazím k tetě Grétě.

Ani si nepamatuju, kdy jsem vlastně dorazila do města. Jen si pamatuji, jak jsem parkovala před domem Carlinových a vypnula motor. Pevně jsem sevřela volant a pozorovala Spencřino CRV. Srdce se mi v hrudi rozbušilo. Vystoupila jsem a pomalu se vydala ke vstupním dveřím. Jednou jsem zazvonila na zvonek a urovnala si sukni.

Setkala jsem se s překvapenýma šedýma očima. „Ashley.“ Vydechla Alex a prohlížela si mě od hlavy k patě, a pak zamrkala. „Co tady děláš?“

„Ehm,“ odkašlala jsem si a nakoukla jí mírně dovnitř přes rameno. Vzpomněla jsem si na ten večer, co jsem přišla, abych viděla Spencer a vyznala ji svou nehynoucí lásku a Alex byla ochranářská, protože mi tak snadno nedovolila se sní vídat. „Je tady Spencer?“

Alex znovu zamrkala a pomalu zavrtěla hlavou. „Ne,“ navlhčila si rty, „ona je, ehm, ona je v Quebecu.“

Zamračila jsem se. „Ale,“ otočila jsem se, abych ukázala na její auto, „její auto.“

„Jo, to,“ polkla Alex a podívala se na své nohy, než zachytila můj smutný pohled, „ona, ehm, jela s Carmen.“

Celá země se mi propadala pod nohama. Byla připravena mě celou spolknout?

Ne. To by bylo příliš snadné.

„Aha.“

„Jo…“

„Ale neodjely brzy?“ Zašeptala jsem.

„Spencer potřebovala vypadnout.“ Pokrčila nejmladší C rameny a věnovala mi omluvný úsměv. „Už je to týden, Ash a nikdo z nás o tobě nic neslyšel.“

„Já vím.“ Svěsila jsem hlavu. „Musím jít.“

„Počkej,“ vzala mě Alex za ramena a pohlédla mi přes rameno, než se podívala zpátky na mě, „Spencer chtěla, abych ti něco řekla.“

Stála jsem tam a cítila se otupěle.

„Řekla, že až budeš připravená, tak ona bude taky.“

Ztěžka jsem si povzdechla a začala jsem ronit slzy. Spencer byla s Carmen a i když nebyla s Carmen, tak byla pryč.

„Jasně.“ Zašeptala jsem a naklonila se a políbila Alex na tvář. „Nebuď cizinec.“

Alex se zamračila. „Nápodobně.“

Vklouzla jsem do svého mustangu a vytáhla Spencřin dres do svého klína, a pak jsem se naposled dlouze podívala na dům Carlinových. Uložila jsem si do svého mozku každý detail s každou samostatnou vzpomínkou a bezpečně jsem je tam uzamkla.

Jela jsem po okraji města a zapnula si hudbu. Na nose jsem měla sluneční brýle, když mi do očí protivně svítilo slunce. Vysmívalo se mé bolesti. Vysmívalo se mé obrovské chybě, že jsem vůbec odešla.

Podívala jsem se na nápis, který jsem míjela a chtělo se mi odfrknout si a křičet zároveň.

Právě opouštíte Midtown. Doufáme, že jste si užili svůj pobyt!