Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

101 – Jarní prázdniny

„Carlinová, Mandezová,“ oslovil nás s obrovským úsměvem trenér, „odvedly jste tam skvělou týmovou práci. Myslím, že je bezpečné říct, že vy dvě nakonec umíte hrát společně přátelsky a dovézt nás do finále, že?“

Letmo jsem se podívala na Carmen, která se mnou sdílela chabý úsměv. „Samozřejmě, trenére.“

„Skvěle!“ Pokračoval s přecházením sem a tam, zatímco si poklepával papírem v ruce. „Jarní prázdniny jsou za rohem,“ letmo se podíval na nás tři, na nás tři, co jsme byli stále ve škole, já, Mandezová a ještě jeden kluk, který chodil na ViewBelle, „musel jsem vybrat dva učitele, jednoho pro Carlinovou a ten druhý bude s Mandezovou a Grantem. Uvidíme, jak v našich zápasech zazáříme. Musíme to brát vážně.“

Zvedla jsem ruku a on se na mě podívala, abych mluvila. „Soukromý učitel?“ Byla jsem zmatená.

„Pro středoškoláky,“ začal nám podávat nějaké papíry s konečným rozpisem turnaje. Vytřeštily se mi oči, když jsem se dozvěděla, že budeme cestovat značnou část měsíce. „Páni.“

„Nyní, máme formuláře pro ty, kterým není osmnáct let, bude potřeba, aby si to rodiče pročetli a podepsali. Všechny hotely jsou zaplacené, stejně tak doprava. Jen si budete muset vzít peníze na jídlo a nějaké kapesné na to, co budete chtít.“ Trenér Caron začal pročítat pravidla a předpisy ohledně cesty.

Cestu, kvůli které budu opouštět.

Opustím svou milovanou Ashley.

„Takže o jarních prázdninách budeme mít první zápas Play-Off , který budeme hrát tady a následující místo je ponecháno prázdné, protože bude záviset na tom, kdo další hru vyhraje, ale z toho, co mohu říci je, pojedeme buďto do Vancouveru nebo Edmontonu.“

„Páni,“ vydechla Carmen a já mohla jen přikývnout.

„Jakékoliv otázky, které máte, probereme po zítřejším ranním tréninku a pamatujte, že vás tady potřebujeme všechny.“ Trenér kývnul a opustil místnost. Nechal každého převléknout se a pokračovat v jejich víkendových činnostech.

„Takže o jarních prázdninách odjíždíme?“ Otočila jsem se k Mandezové a mračila jsem se. Chtěla jsem mít možnost strávit celý týden s Ashley a víte, sexovat.

Drsně Upřímná Carlinová, smiřte se s tím.

„Zdá se,“ usmála se Carmen a šťouchla mě do ramene, „nedělej si s tím starosti. Jsem si jistá, že s ní budeš každou volnou vteřinu na telefonu.“

Zvedla jsem obočí a přikývla jsem. „Naprostá pravda.“

Potom, co jsem se rychle osprchovala a oblékla, jsem zjistila, že na mě Carmen čeká u dveří. „Mám na tebe otázku,“ zeptala se a odvrátila oči od mých.

„Jasně,“ usmála jsem se a natáhla jsem si tašku přes rameno a opřela jsem se kvůli podpoře o skříňku.

„Každý ví, že jsem nahradila Bradyho,“ hrála si se svou taškou, a pak se na mě konečně podívala, „ale vědí proč?“

Zavrtěla jsem hlavou.

Směšné. Toho zatracenýho bastarda vykopli z týmu a já ani nepomyslela na to, abych se zeptala se proč.

Carmen jen kývla a já mohla říct, že toho bylo víc, na co se jí zeptat. Rychle jsem přistoupila a zablokovala jí cestu ke dveří. „To je všechno, co jsem chtěla vědět,“ zvedla obočí.

Založila jsem si ruce. „Lhářko.“

„Carlinová,“ povzdechla si a snažila se přese mě dostat, ale já ji mírně odstrčila a ona couvla. „Uhni, jasný?“

Zavrtěla jsem hlavou, ale pustila jsem ji a ještě víc jsem se znepokojivě zamračila. Její couvnutí mě překvapilo. „Co se děje?“

„Uhni.“

Šedé oči se na mě nebezpečně zúžily a já bych se nepohnula, ale pak jsem uviděla, jak se jí oči zaplavují. Chystala se Mandezová brečet?

Dobře, nebyla jsem mrcha s chladným srdcem. Pořád jsem měla o lidi zájem, takže neberte to, co jsem udělala jako čin, že se mi líbí: vzala jsem ji krátce za ruku a kousla se do rtu, zatímco jsem ji stiskla. „Zbila jsi Bradyho?“ Zašeptala jsem a pustila jsem její ruku. Myslela jsem, že bych nějak prolomila ledy.

Polkla a přikývla. „Spence, zasloužil si to. Je to děsný kretén.“

Zachechtala jsem se.

Děsný kretén. Dobrý.

„Co se stalo?“ Založila jsem si ruce přes hruď a zírala jsem na ni. V jejím postoji byla zjevná zranitelnost, velmi se nepodobající Mandezové. Věděla jsem, že není tou mrchou, co tvrdila, že je.

„Na tom nesejde. Co se stalo, se stalo a je to za mnou.“ Carmen se napřímila, svírala držadlo svojí tašky, a pak se na mě ještě jednou podívala a zanechala mě v šatně samotnou.

Spencer toho moc nenamluvila, co jsme zastavily u nich na příjezdové cestě. Nebylo to tak, že by byla odtažitá nebo chladná, jen mlčela. Usmívala se, ale byla mlčela.

„Jsi v pořádku?“ Otevřela jsem dveře, když přikývla a rozpačitě se na mě usmála.

„Jen přemýšlím.“ Stiskla mi ruku, dala si ji ke rtům a políbila ji.

„Chceš se svěřit?“ Zeptala jsem se váhavě. „Zlobíš se, protože jsme nešly se zbytkem týmu k Johnnymu?“ Hryzla jsem se do rtu a ona se jen pousmála a zavrtěla hlavou.

„Nechtěla jsem jít, vzpomínáš? Chtěla jsem trávit čas s tebou, jen ty a já.“

Následovala jsem ji dovnitř a tiše jsem zavřela dveře. Z kuchyně byly slyšet hlasy, a tak jsme tam ruku v ruce zamířily.

„Děvčata!“ Přivítala nás Paula čerstvou várkou domácích sušenek. „Nečekala jsem, že se vrátíte domů tak brzy. Jak se vydařilo utkání, Spence?“

Spencer se usmála a vzala si z talíře teplou sušenku. „Vyhráli jsme. Toť vše.“

Rovnou k věci. To je moje holka.

„Ty sou doré,“ řekla s plnou pusou.

Hihňala jsem se. „Fajn, můžeš to říct anglicky?“

„Řekla 'ty jsou dobré, '“ ušklíbla se Kyla, která přišla s Aidenem v závěsu z jídelny, „a jsou dobré, protože jsem je dělala já.“

„Aha,“ zazubila jsem se, vzala jsem si sušenku a trochu si do ní kousla. Rozmělnila jsem ji v puse. „mmmm,“ zasténala jsem a olízla jsem si rty, ale zarazila jsem se, když jsem uviděla, jak se změnil odstín Spencřiných modrých očí. Žvýkala jsem trochu pomaleji a silně jsem polkla. Vzala si krabičku džusu, kterou nám Paula dala a cucla si brčkem a mírně se jí stáhly tváře. Ten způsob, jakým zavřela oči, zatímco jí džus klouzal hrdlem a já si pomyslela 'kurva, proč to nemohu být já'.

Musela jsem udělat zvuk zaúpění, protože se na mě Spencer podívala se zvednutým obočím. „Broučku, jsi v pořádku?“

„Je mi fajne.“ Našpulila jsem pusu a koukala jsem se jinam, když znovu začala cucat brčkem. Prostě věděla, co udělat nebo říct, aby mě nažhavila. To není fér.

„Dneska večer jdeme do kina, přidáte se vy dvě?“ Zeptal se Aiden, když objal Kylu kolem pasu a něžně jí mnul bříško.

„Nemůžeme.“ Spencer pokrčila rameny.

Zamračila jsem se. „Proč ne?“

„Máme plány,“ Spencer znovu jen pokrčila rameny a cucala tím podělaným brčkem.

„Co budeme dělat?“ Zeptala jsem se a snažila jsem se vzpomenout si, jestli mi něco neuniklo.

„Sebe navzájem.“ Znovu pokrčila rameny, ale ta slova zaslechla máma C a nevypadala moc nadšeně.

„Spencer Dylan!“ Paula se rozzlobeně podívala na svou dceru a všechno, na co jsem mohla myslet, bylo dělání Spencer.

Pěkný, ne? Moje přítelkyně se dostala do potíží a já myslela na to, jak s ní souložím; myslela jsem na to, zatím co tam právě stála její matka.

„Fajn,“ smála se Kyla a odkašlala si, „ehm, Aiden a já máme velkou novinu.“

„Tvoji rodiče přichází k rozumu?“ Zeptala jsem se téměř smutně. Chtěla jsem, aby se Woodsovi vzchopili, místo toho, aby opustili své jediné dítě. Ale co jsem věděla, bylo, že jsem byla dalším lesbickým bláznem, který pomáhal zkazit jejich malou holčičku.

Kyla mi se smutným obličejem řekla, že z té myšlenky nebyli potěšení. „Ne,“ zavrtěla hlavou a pak položila ruce na své narostlé bříško, „známe pohlaví našeho dítěte.“

Spencer vykřikla radostí a vyskočila ze židle. „Panebože!“ Ušklíbla jsem se, když před padla před svou nejlepší kamarádku na kolena a přitiskla k jejímu bříšku ucho. „Co budu mít? Neteř? Synovce?“

„Budeme mít kluka.“ Řekl hrdě Aiden. V očích se mu zajiskřilo, když se na mě díval jako pyšný otec a já přiskočila a objala ho.

„Kluk?!“ Spencer se zazubila, vstala a oba objala. „Páni, naučím ho hrát hokej.“

„V žádném případě. Bude basketbalovou hvězdou, jako jeho táta,“ smál se Aiden.

„V žádném případě tatínku Aidene. Můj synoveček a já budeme zářit na ledě, uvidíš.“ Spencer zvedla obočí a uculila se na mě.

Objala jsem Spencer kolem pasu, „co kdybychom nejdříve zjistili, co vůbec ten maličký bude chtít dělat, že maminko Kylo?“ Usmála jsem se na Kylu, která přikývla.

„Paulo?“ Kyla se podívala na tu starší blondýnu. „Aiden a já jsme spolu mluvili a chtěli bychom vědět, jestli ti náš mrňous může říkat, nevím, babi nebo tak nějak? Vždycky si ke mně byla úžasná a byla jsi mou druhou mámou a k Aidenovi jsi se vždy chovala s respektem, zatímco randil se Spencer. My jen,“ polkla, „znamenalo by to pro nás moc, kdyby naše dítě mohlo ve svém životě mít dvě babičky a dva dědečky.“

Paula tam oněměle stála. „Páni,“ vydechla, „ráda budu kýmkoliv, čím chcete, abych byla pro vaše děťátko.“

Se Spencer jsme sdílely pohled a zahihňaly se. „Nemohu uvěřit, že budeš mít dalšího malého bratrance.“

„Já vím,“ ušklíbla jsem se a pokrčila jsem rameny, „nemám žádné sestřenice, víš to?“

Neměla jsem žádnou další sestřenici. Jen bratrance. Byla jsem jediná holka, která při rodinných příležitostech nosila růžovou. Po svých sedmých narozeninách jsem začala nosit modrou.

„Žádnou?“ Spencer zvedla obočí. „Kolik jich máš?“

„Deset,“ ušklíbla jsem se, „ s tímhle dalším.“ Ukázala jsem na Kylyino břicho.

„To tě musí štvát,“ Aiden si prohrábnul vlasy, když jsem ho šťouchla loktem.

„Tak trochu se mi líbí skutečnost, že jsi z Daviesových jediná žena,“ křenila se Spencer a přitáhla si mě blíž, „je to, jako bych měla rodinný klenot.“

„Páni,“ smála se Kyla, „Spencer se před lidmi chová k Ashley romanticky?“

Ušklíbla jsem se a políbila jsem Spencer na její červenající se tváře a zamračila jsem se rty.

Paula tleskla rukama, aby si získala naši pozornost. „Takže, je sobota a kromě Alex a Sam, které si plánují vyrazit, vy čtyři budete celý den doma? Venku je krásně. Měli byste si jít hrát nebo tak něco.“

„Mami,“ Spencer zvedla obočí, „je nám sedmnáct, ne sedm. Už si nechodíme ven 'hrát'. Kromě toho půjdu s Ashley nahoru a budeme se učit nebo poslouchat muziku.“

„S otevřenými dveřmi.“ Kývla Paula nekompromisně hlavou.

„Jasně.“ Spencer pokrčila rameny a propletla prsty s mými. „Pojďme se nahoru muchlovat.“

Stále jsem byla překvapená, že mě Paula pustila do jejího domu s vědomím, jak její dcera byla upřímná, co se týče toho, jak naložíme s naším volným časem. Ale to bylo to, co dělalo paní C bezvadnou. Měla mě ráda a už mě přijala do rodiny.

Spencer vzala svou hokejovou tašku a táhla ji po schodech. Vyletěl z ní papír a já ho sebrala a přečetla si, co na něm je.

Mračila jsem se.

Zamrkala jsem.

„Spence?“ Zavřela jsem za námi dveře a držela jsem papír nahoře. „Ty odjíždíš pryč?“

Otočila se s provinilým pohledem ve tváři a sebrala mi papír z ruky. „Chtěla jsem ti to říct.“

„Kdy?“ Založila jsem si ruce na hrudi. „Ty mě tu necháš na jarní prázdniny do dubna samotnou?“

„Ash,“ povzdechla si a sedla si na postel. „Právě jsem to zjistila, dnes ráno po utkání. Turnaj bude zahájen příští víkend a já budu muset odcestovat. Myslíš si, že jsem šťastná, že tě tu nechám?“

„No, ne,“ zamračila jsem se a žuchla jsem pozadu na postel, „je to prostě na houby, protože mi budeš šíleně chybět.“

Spencer se usmála a pohnula se, takže teď se podepírala nade mnou. „Víš, že mi chybíš už teď, viď?“

„Lichotnice,“ ušklíbla jsem se a stáhla jsem si ji zcela na sebe. „Žádné sdílení pokoje s Mandezovou.“

„Žádné přátelíčkování se s Alex,“ zvedla obočí a já hravě zalapala po dechu. Jemně se dotýkala svými rty mých. „Žádné sdílení pokoje s Mandezovou, slibuju. Tak jen zbude další holka, možná budu mít štěstí a budu mít pokoj sama pro sebe.“

„Jejda,“ sedla jsem si a sklepala jsem Spencer na podlahu. Věnovala mi 'co máš za problém' pohled. „Zavřela jsem dveře.“

„No a?“ Spencer se smála, vstala a zatlačila mě zpátky na postel. „Nechme se prostě nechat nachytat při činu, pro jednou nebezpečně,“ řekla zastřeně, než mě hluboce políbila.

Rozhodně jsem prohrála bitvu.

Ale nestěžovala jsem si.

102 – Ukaž mi svět jejím srdcem

Sledovala jsem, jak nohami houpe ve vzduchu, zatímco odpočívala na břiše na posteli a dělala si domácí úkol. Já jsem měla nohy opřené o stůl, zatímco co jsem měla učebnici rozevřenou v klíně.

Nebyla jsem si jistá, kdy se mezi námi věci změnily. Vůbec jsem si nebyla jistá, abych k vám byla upřímná. Sammy byla ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznala. Hrozně moc mi na ní záleželo. Díky ní jsem se cítila v bezpečí a ano, byla jsem s ní šťastná.

„Je všechno v pořádku?“ Zašeptala, teď už přede mnou, Sammy. Krátce jsem musela být mimo.

Přistihla jsem se, že to dělám často. Prostě jsem náhodně přemýšlela o různých věcech. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo normální nebo ne, vědět, když jsem byla ve společnosti velmi krásné ženy a moje mysl byla někde jinde. Poslední dobou jsem si všimla, že to dělá také. Shlédla jsem dolů na prstýnek, co mi dala před měsícem a tiše pousmála jsem se. Znamenal skutečně mnoho.

„Alex?“ Sammy se posunul, vzala mé ruce a přitáhla mě, abych si s ní lehla na postel. „Je všechno v pořádku?“

Zavřela jsem oči a cítila jsem teplo její ruky, kterou držela mou tvář. Když jsem je otevřela, tak její oči byla stále světle modré a její obličej byl plný obav. „Jsem v pohodě,“ zašeptala jsem namáhavě.

„Opravdu?“ Zvedla obočí a pousmála se. „Protože to zamračení ve tvém obličeji říká něco jiného.“

„Aha,“ rozpačitě jsem se usmála a pokrčila rameny. Lehla jsem si na bok a podepřela si hlavu rukou, „jen přemýšlím.“

„O čem?“

„O tobě.“ Řekla jsem upřímně. „Víš, jak moc mi na tobě záleží.“

Sammy se zazubila a sklonila se, aby se zmocnila mých rtů k jemnému polibku. „Nápodobně.“

Věnovala jsem jí chabý úsměv, žuchla jsem sebou zpátky na záda a zírala jsem do stropu. Ucítila jsem, jak se postel pohnula, a pak jsem na sobě ucítila váhu jejího těla obkročmo na mém pasu. Klesla dolů a znovu mě políbila, ale s větší vášní. Tiše jsem z toho pohybu zasténala a držela ji natěsno, když se naše ústa vzájemně prozkoumávala.

Spencer momentálně mířila do Britské Kolumbie, protože bude hrát se svým týmem v Play-Off. Ashley byla také v Britské Kolumbii, protože její mám a táta byli zpátky a chtěli s ní trávit čas. Kyla trávila týden s Aidenem a jeho rodinou a moji rodiče byli pořád v práci.

Přesto že tam se mnou byla Sammy, tak jsem se cítila sama.

Ocitly jsme se znovu na začátku, jelikož jsme začaly s fyzickou částí našeho vztahu. Během posledního měsíce jsme se milovaly několikrát, ale stěží jsme se dostaly tak daleko. Ocitli jsme se v bodě, kdy jsme se vášnivě muchlovaly a pak jsme přestaly, než věci postoupily dál. Ani jedna z nás o tom nemluvila. Vůbec jsme o tom nemluvily, jen jsme se vrátily ke sdílení příběhů, povídání si o škole nebo sledování aktuálního programu v televizi.

Náhle jsem ucítila na rtech chladný vzduch, když jsem si uvědomila, že se Sammy z našeho polibku odtáhla a zírala na mě. „Přemýšlela jsi,“ podotkla.

Polkla jsem, posadila jsem se a mlčky jsem přikývla.

„Já taky,“ také se posadila a projela si rukou vlasy.

Místností udeřilo ticho a obě jsme tam seděly a zíraly na dveře. Kdy se všechno kvůli nám změnilo?

„Alex,“ Sammy se otočila a popadla mou ruku. Její oči byly plné nezodpovězených otázek a stejně tak moje.

„Miluješ mě?“ Zeptala jsem se dřív, než měla šanci zeptat se první. Pohled na její tváři byl šokovaný, ale vůbec nezamrkala.

„Samozřejmě, že tě miluju,“ vydechla a pohnula se, aby mi zastrčila vlasy za uši. Na jejích rtech se formovalo 'ale' a já zavřela oči a připravovala se na to, to slyšet. „Jsi úžasná Alex, jsi krásná a tak strašně moc mi na tobě záleží. Víš, že bych pro tebe udělala cokoliv.“

Povzdechla jsem si a zhluboka jsem se nadechla. „Ale nejsi do mě zamilovaná,“ odvážila jsem se na ni podívat, „že?“

Nikdy předtím jsme si ta čtyři slova neřekly. Za což jsem svým způsobem byla vděčná. Věděla jsem, že by to mohla být lež. Lež, kterou by v dlouhém časovém horizontu bylo těžké odpustit.

Cítila jsem, jak se mi stahuje hruď. To proto, že bych mohla mít zlomené srdce, pokud mi řekne pravdu. Prostě jsem věděla, že z ničeho nic tenhle úžasný vztah skončí. Neřekla nic. Vzala jsem jí za ruku a držela ji u svých rtů. „To je v pořádku,“ zašeptala jsem chraplavě, „Sam, to je v pořádku.“

„Jak to může být v pořádku?“ Sammy vstala, kroutila hlavou a přecházela po pokoji. „Ježiš, Alexis, tak moc jsem se snažila. Tak moc jsem se snažila milovat tě, jak si zasloužíš být milovaná a já,“ roztřeseně dýchala a mírně se jí zlomil hlas, „znamenáš pro mne všechno. Musíš mi věřit.“

Věřila jsem.

„Věřím,“ vstala jsem a objala jsem ji kolem krku. „Opravdu věřím.“

„Chci tě,“ zašeptala, „chci tě takhle milovat, Alex, opravdu chci.“

„To my obě,“ odtáhla jsem se, „vážně v tom nejsi sama.“

Ticho.

Znovu jsem otřela rty o její a utřela jí slzy, které jí stékaly z tváře, když zrcadlila můj počin.

„Tak to je ono,“ zašeptala proti mým rtům a naše nosy do sebe narazily.

„Jo,“ vydechla jsem a pevně jsem zavřela oči.

Potom, co jsme se trochu zklidnily, Sam vzala svoje věci a odešla domů.

Opět jsem byla sama.

Ale u srdce mě hřálo to, že vím, že Samantha Taylorová byla první, kdo mi ukázal svět ve svých očích, svým srdcem.

103 – Byla jsem přítelkyní

„V žádném případě si tohle nemůžeš vzít na sebe!“ Zalapala po dechu Meghan, když se na mě koukala v odrazu zrcadla v mém pokoji. Zamračila jsem se a shlédla dolů na Spencřiny potrhané džíny a mou přiléhavou černou halenku.

Byla jsem neskutečně sexy.

„Nezájem, Maggie,“ povzdechla jsem si a zasmála se. „Jen žárlíš, že jsem zpátky a máš obavy, že tě zastíním.“

Meghan byla podrážděná a hodila po mně jiný top. „Mám na sobě černou, nemůžeš si na sebe vzít tohle.“

„To je velká škoda, protože si to vezmu.“ Pokrčila jsem rameny a přes zrcadlo jsem se na ni ušklíbla. Po našem posledním setkání o Vánocích jsme si jen zřídka zaslaly pár mailů a tak. Dokončila jsem nanášení rtěnky a očních linek, a pak jsem se otočila čelem k Meghan. „Takže, kdo bude na tom večírku?“

„Všichni.“ Culila se a poskakovala na mé posteli. „Bude tam Laura. Má novou přítelkyni nebo někoho, kvůli komu umírá touhou se pochlubit.“

Přikývla jsem. „Bezva.“

„Bude to úžasné,“ pokračovala, „jako než jsi odešla.“

O tom silně pochybuji. Šla jsem jen proto, abych nemusela být s rodiči. Potřebovala jsem uniknout a dýchat. Večer předtím mi volala Spencer a říkala, že byla v Albertě a pak by měla být na pár zápasů ve Vancouveru. Byla jsem nadšená, že byla ve stejném kraji, jako já, ale vůbec jsem si nebyla jistá, kde ve Vencouveru je. Nebylo to tak malé místo. To samo o sobě bolelo, protože jsem ji tak moc chtěla obejmout.

Tři dny bez mojí Spencer byly tak dlouhé a já se cítila hrozně. Pomyslela jsem si, že bych si vyrazila s Meghan a Laurou, abych se uvolnila a prostě se bavila. Nebo se o to alespoň pokusila.

„Připravená vyrazit?“ Zeptala jsem se, když jsem v pokoji zhasla, a pak jsem sešla dolů po velkém mramorovém schodišti našeho domu. Chyběl mi ten měkký koberec, který jsem cítila pod nohama u své tety a strýčka – nebo tvrdé prkenné schody u Spencer doma.

„Budeme ještě muset udělat malou zastávku,“ Maggie se na mě usmála a vyjely jsme na silnici.

Ocitla jsem se na příjezdové cestě své ex a obrátila jsem oči v sloup. „Už jsem se s ní rozloučila. Ví, že přijdu na ten blbej večírek?“

„Blbej?“ Meghan se mračila a znovu zatroubila. „Tohle není blbej večírek, Ash, je to největší večírek, který byl od začátku školního roku. Ten si pamatuješ, ne? Byla jsi přistižena s rukou v Jastininých kalho-“

„Sklapni.“ Trhla jsem hlavou dopředu a zatnula jsem čelist. Nesnášela jsem, když se mi připomínalo, kým jsem byla. „Už nejsem ona.“

„Prosím tě,“ smála se Meghan, „nejsi, dokud jsi. Myslím, že Justine má pro tebe slabost. Tu noc jsi jí šeptala do ucha všechny ty sliby a teď se jich drží spolu s polovinou holek z lakrosového týmu,“ cítila jsem, jak se na mě koutkem oka dívá, „alespoň budeš mít dneska večer z čeho vybírat.“

„Nemám zájem.“ Řekla jsem suše a mávla jsem rukou. „Jsem šťastná se Spencer, vzpomínáš?“

„Jasně,“ smála se Meghan, „právě teď je v hotelovém pokoji s tou kočkou o které jsi mi psala v mailu. Opravdu si myslíš, že jsou jen kamarádky?“ Zachvěla se a smála se, jako by mi nadávala. „Jestli ta kočka je jako ty, jak jsi říkala, tak má u Spencer vyhráno.“

„Mohla bys kurva držet hubu?“ Vykřikla jsem a opřela jsem se o okénko. „Znám Spencer. To by mi nikdy neudělala.“

„To je fuk,“ pokrčila rameny. V prvé řadě jsem se snažila, připomenou si, proč jsem se s ní přátelila. Naštvala mě a já se vážně začala zajímat, proč na ten večírek jdu. Samozřejmě jsem chtěla vypadnout, ale prostě jsem si nemohla zajít do kavárny nebo tak.

„Ashley?!“ Beth skočila dozadu auta a zezadu mě objala. „Jsi zpátky nadobro? Nikdo mi to neřekl!“

„Jsem tady jen na pár dní,“ povzdechla jsem si. „Kéž bych se mohla zítra vrátit.“

Meghan se smála a zamířila směrem k domu, kde se konal večírek.

„Jsi si jistá, že chceš jít ven?“ Ve dveřích hotelového pokoje stála Mandezová. Naštěstí jsem měla po celý výlet svůj vlastní pokoj, takže jsem se nemusela obávat, že bych naštvala svou přítelkyni, zatímco jsem nebyla s ní.

„Samozřejmě,“ usmála jsem se a dokončila jsem skládání džínů a náhradního dresu do své brašny.

„Chceš společnost?“ Trochu víc vstoupila do mého pokoje a prsty přejela po tapetě.

„Ne, nevadí mi, jít sama.“ Pokrčila jsem rameny a ujistila jsem se, že mám v brašně klíče od hotelu. „Do zítřejšího odpoledne nemáme trénink, vrátím se do oběda.“ Zavřela jsem za námi dveře a vydala jsem se z hotelu ven.

Byla jsem nervózní. Stála jsem venku před hotelem s rukama zastrčenýma v kapsách. Venku bylo hezky. Mraky vypadaly, jako by se chystaly vypustit sníh, ale mně to nevadilo. Vytáhla jsem z kapsy zmačkaný papírek a znovu jsem studovala adresu.

23. Morrow Avenue.

Taxík zastavil u chodníku, abych do něj naskočila. Zopakovala jsem tomu chlápkovi adresu a zeptala se ho, jestli se nepletu, že je to nanejvýš dvacet pět minut jízdy.

Byla jsem si jistá.

Sledovala jsem, jak jsme míjeli světla velkoměsta a pak se začalo stmívat, bylo méně světel. Připadalo mi, že jedeme věčnost, dokud nezastavil před velkým domem. Polkla jsem.

„Do prdele,“ vydechla jsem. Najednou moje chlapácká neústupná statečnost vyletěla oknem ven.

Takže Ashley věděla, že jsem ve Vancouveru. Co nevěděla, bylo, že jsem vyškemrala od svého věrného kámoše Aidena adresu a podařilo se mi přemluvit trenéra, aby mě nechal udělat malou zajížďku, když mi rodiče dali svolení.

Na tohle byli máma a táta úžasní. Věděli, že bych byla úplná troska, kdybych neviděla Ashley s vědomím, že byla tak blízko. Takže souhlasili jen na tak dlouho, dokud nepokazím zápas. Což, jak víte, bych nepokazila.

Ale teď jsem stála před monstrózním sídlem a moje srdce bušilo jako o závod a víte, Ashley se zmínila, že její rodiče mají peníze, ale vůbec jsem nevěděla, jak moc peněz. Něco, s čím se Ashley vůbec nepochlubila a díky tomu jsem ji ještě víc milovala.

Odhodlala jsem se a vydala jsem se po cestě, která byla osvětlená. Všimla jsem si několika aut na příjezdové cestě a jedno z nich byl černý mustang Mach 1 ze 71. Co je? Randila jsem s klukem, vzpomínáte? Aiden miloval klasická auta a když na to přijde, tak Ashley taky. Zkuste s nimi být v jednom pokoji a sledujte s nimi '60 sekund'.

Vážně.

Z druhé strany jsem slyšela hudbu a smích a kousla jsem se do rtu. Možná to nebyl tak dobrý nápad. Možná jsem měla nejdřív zavolat. Co když její rodiče měli přepychový večírek a já se jim ho chystala narušit? Shlédla jsem dolů na Ashleyiny černé džíny a svůj bílý svetr.

Právě jsem utratila šílené množství peněz na jídlo za taxíka. Tak bych byla blázen, kdybych je vyhodila zbytečně oknem. Navíc, jestli uvidím svou přítelkyni, i když jen na pár minut, tak to pro mě bude dostatečné. Natáhla jsem se a zazvonila jsem na zvonek u dveří.

Slyšela jsem, jak se hudba utišila a jak se k velkým dubovým dveřím blíží kroky. Hrála jsem si nervózně s brašnou. Dveře otevřela blondýna a věnovala mi zběžný pohled. „Zabloudila jste?“ Zeptala se.

„Ehm,“ podívala jsem se na číslo dveří, „ne-e. Tohle je dům, který jsem hledala,“ zamávala jsem kouskem papírku v ruce a ona si ho vzala.

Znovu se na mě podívala a já se hryzla do rtu. Kdyby byla trochu vyšší, tak bychom vypadaly jako sestry, téměř. „Někoho tady hledáte?“

„Promiňte, vy jste kdo?“ Zavrtěla jsem hlavou a začala jsem být trochu podrážděná. Kde byla Ashley?

Zevnitř jsem zaslechla smích a okamžitě mi poskočilo srdce. Její hlas se přibližoval. „Proč dovnitř pouštíš všechen ten studený vzduch. Kdo je to?“

A pak hnědé potkaly modré.

Ashley měla na tváři největší úsměv, když vyběhla bosá ven, kde byl stále na zemi sníh a okamžitě mi omotala nohy kolem pasu a zabořila tvář do mého krku. Cítila jsem z jejího dechu náznak alkoholu, ale nevadilo mi to, pokud byla šťastná, že mě vidí. „Panebože!“ Odtáhla se a mně se podařilo udržet rovnováhu, zatímco jsem úspěšně držela její váhu. „Jak ses sem dostala?“

„Taxíkem.“ Pokrčila jsem rameny a usmála jsem se, když mi věnovala ten největší úsměv. Políbila mě tak zatraceně tvrdě, že jsem málem spadla dozadu.

Znovu, nevadilo mi to.

„Ash,“ odtáhla jsem se, ignorovala jsem její protestování a dívala jsem se na tu blondýnu, která na nás v šoku nebo pobaveně zírala. Ještě jsem si nebyla jistá, „pojďme dovnitř. Není léto a ty nemáš žádné boty.“

Uvědomila jsem si, že má na sobě moje oblíbené potrhané džíny a velmi krátké tričko bez rukávů, které jí sotva zahalovalo hruď. Zatraceně, byla krásná.

Blondýna za námi zavřela dveře a Ashley mi sklouzla z pasu, ale nadále mě držela rukama za krkem. „Sním?“ Zašeptala a smála se.

„Ne,“ odložila jsem brašnu a všimla jsem si několik dalších párů očí, které se na nás dívaly, „nechtěla jsem vyrušovat.“

„Prosím tě,“ přišla za mnou bruneta a sjela mě od hlavy k patě pohledem, o které jsem opravdu nemohla říct, co znamenal, „večírek právě začal. Zrovna jsme se chystali zahrát si flašku. Ashley tu hru zbožňovala.“

Zdálo se, jako by Ashley vystřízlivěla a energicky vrtěla hlavou. „ne, nechystali jsme se hrát flašku. Oni se chystali hrát flašku a já se chystala, že zamířím do postele.“

„No tak,“ smála se bruneta, „vážně Nemravná D, tvoje přítelkyně je v nedohlednu, tak co neví, to jí neublíží.“

Bylo zřejmé, že nevěděla, že já byla její přítelkyně.

104 – Můžeš utéct – ale nemůžeš se schovat

A do prdele.

Prosím, řekněte mi, že to právě Maggie před Spencer neřekla. Prosím.

„Kromě toho,“ pokračovala Meghan „už oblejzáš tuhle blondýnu. Jsem si jistá, že bys ji ráda vzala na testovací jízdu. Tvoje přítelkyně by se to ani nedozvěděla.“

Sledovala jsem, jak Spencer mírně zčervenaly uši společně s tvářemi, které jí začaly rudnout. Zúžila oči a vykročila vpřed. „Být tebou, tak bych si dávala pozor.“

„Jo, proč?“ Megan nebyla tou, co ustupuje z boje. Zejména, když měla v krvi alkohol.

„Protože Ashleyina přítelkyně se chystá udeřit tvůj obličejíček, jestli nezavřeš hubu.“ Ve Spencer to vřelo a pro důraz zakřupala klouby. Strčila Meghan tak silně, že ta bruneta klopýtla a zády dopadla trochu omámená na gauč.

„Spence,“ popadla jsem ji za loket a hodila po Maggie zlý pohled.

„Spencer? Ta Spencer?“ Smála se Meghan a oklepávala se. Zvedla obočí a s ohromeným pohledem se na mě dívala. „Páni,“ vydechla, „konečně ráda poznávám tu kočku, která skutečně udržela Ashley na vodítku, i když byla stovky kilometrů daleko.“

„Jo,“ ozvala se Laura a kývla směrem k Beth, „tahle s ní byla rok a Ashley stejně šla a každý víkend ojela jinou ženskou.“

Cítila jsem, jak mi v hrudi divoce bylo srdce; ze strachu, že by Spencer nakonec utekla, kdyby se setkala tváří tvář s mou minulostí. Nemohla jsem ji ztratit.

„Bylo by moudré, kdybys držela klapačku,“ v blondýně to opět vřelo a otočila se k Lauře, a pak se podívala na mě, „tyhle dvě jsou vážně tvoje nejlepší kamarádky?“ Zvedla obočí a kroutila hlavou.

„Nejlepší a nejkrásnější,“ smála se Maggie a znovu se odvážila přistoupit ke Spencer blíž, ale tentokrát prokřupala své vlastní klouby. „A kdo ti kurva dal právo přijít do tohohle domu a strkat do mě?“

„Já.“ Spencer se pohrdavě usmívala. „Kdo ti dal kurva právo, jednat s tvou 'tak nazvanou' nejlepší kamarádkou jako s děvkou? Vážně, to jsi tak zakomplexovaná, že cítíš potřebu strhávat někoho, kdo se ve skutečnosti snaží změnit svůj život k lepšímu?“

Páni. Zamrkala jsem. Spencer mě bránila. Ne, že by mě to překvapilo, myslím, že jsem nečekala, že mě bude bránit slovy stejně tak moc, jako by mě bránila pěstmi.

„Prosím tě, Spencer,“ Laura se mírně zasmála, „žije v novém městě, s novými lidmi a poznává nové věci,“ vysmívala se, „ale spálí se. Spálí. Tvrdě narazíš, až to poznáš na vlastní kůži,“ letmo se podívala na Beth, „všichni to poznáme na vlastní kůži.“

„Nech to být,“ nakonec jsem do toho vstoupila a zatahala se za vlasy. Začínalo toho být trochu moc. „Chápu, že nemohu změnit to, kým jsem. A Beth jsem se omluvila, takže jí z toho vynechte.“

„Daviesová, ty víš, že nás máš ráda, stejně tak jako ráda měníš milenky jako ponožky.“ Maggie se na mě usmívala a z toho se mi udělalo špatně od žaludku. Proč jsem se s nimi znovu kamarádila?

„Tak si myslím, že tě nenávidím,“ vyplivla jsem. Nenáviděla jsem to, kým jsem byla, nenáviděla jsem skutečnost, že jsem střídala holky na jednu noc. Že jsem se nemohla dočkat, až budu sdílet jednu výjimečnou chvíli s někým, koho budu skutečně milovat a na kom mi bude záležet.

Spencer se ušklíbla a podívala se na Lauru a Maggie. Pak se podívala na tu blondýnu, která mlčky stála u lampy. „Takže, ty jsi Beth?“ Viděla jsem, jak trochu přimhouřila oči a studovala tu druhou blondýnu trochu víc do detailu. „Konečně tě ráda poznávám,“ natáhla ruku a překvapivě si s ní Beth potřásla.

Trapná chvíle.

„Ona, ehm,“ odkašlala si Beth, „o mně mluvila?“

„Jen, že jsi úžasná a že lituje toho, že ti ublížila,“ Spencer pokrčila rameny a podívala se zpět na mě a na ostatní. „Opravdu jsem nechtěla přerušit tvůj večírek, Ash, já jen,“ ztěžka si povzdechla a projela si rukou vlasy, „bylo to ode mě hloupé.“

„Proč?“ Zamračila jsem se. „Bylo hloupé přijít a překvapit svou přítelkyni návštěvou?“

„Tahle část není hloupá,“ zašeptala, „bylo hloupé skutečně předpokládat, že bych s tebou trávila čas o samotě. Chci říct, že vím, že máš kromě mě život.“

„Ach, prosím bloncko,“ Meghan popadla Spencřinu brašnu a vzala Spencer za paži. „Nestyď se, jsme Ashleyiny nejlepší kamarádky. Přece se zmínila, jaká je s námi zábava.“

Ne, nezmínila jsem se.

„Nedotýkej se mě ty sexuálními nemocemi prolezlá a ne, nezmínila se,“ Spencer stáhla svou ruku zpět a otočila se ke mně čelem a olízla si rty. „Chci zůstat,“ přiznala se tichým šeptem.

„Tak zůstaň,“ vzala jsem jí za ruce a stále jsem cítila trochu závrať ze skutečnosti, že by dostala strach a chtěla pauzu nebo tak něco. „Tihle můžou odejít.“

„Ani náhodou,“ Meghan vrtěla hlavou a smála se. Vzala láhev whisky a zvedla ji ke rtům, „večírek stál za prd, takže jsme se rozhodly přijít sem a dokončit to tady. V žádném případě neodejdu teď, když tvoje holka právě dorazila. Měly bychom si dát pár drinků a oslavit tvůj monogamní vztah, Ash.“

„Mohla by si zanechat těch podělaných žertů a uštěpačných poznámek o mé minulosti, Maggie?“ Zaťala jsem ruce v pěsti a ukradla jí láhev whisky z rukou. „A ano, odcházíte z mého domu, hned.“

„Co ti to sakra udělala, Ashley?“ Laura zvedla na Spencer obočí. „Jsi jako super děvka.“

„Běž do prdele,“ vyplivla jsem na Lauru a začala jsem sbírat všechny sklenky na panáky a alkohol, „žádám tě, abys odešla. Mnohem raději bych byla Spencřinou děvkou, než ty podělanou kurvou svého přítele. Nemravná Daviesová je mrtvá, takže se ji přestaň snažit oživit!“ Hodila jsem láhev, co jsem měla v ruce a byla jsem v šoku, když jsem uslyšela zvuk tříštícího se skla o zeď.

„Ash,“ zašeptala Spencer v šoku a byla okamžitě vedle mě. Ucítila jsem její ruku na zádech a ztěžka jsem polkla. „Myslím, že byste prostě měly jít,“ řekla Spencer těm třem ženám stojícím uprostřed obrovského obývacího pokoje.

Mohla jsem říct, že se chtěla Meghan trochu hádat, ale Laura jí řekla, že jí za to nestojíme.

Fajn.

Byla jsem ráda.

„Potřebuješ pomoct?“ Přišla k nám Beth a zvědavě pozorovala Spencer. „Můžu ti pomoct trochu uklidit.“

„To je v pohodě,“ odpověděla Spencer a skutečně se na Beth usmála, „ale děkuji.“

„Beth,“ povzdechla jsem si a objala ji, „děkuji.“

„Za co?“ Beth ustoupila trochu překvapená.

„Za to, že jsi nepředhazovala, kým jsem byla.“ Lehce jsem se usmála a ona jen pokrčila rameny.

„Zapomínáš, že jsem do tebe byla zamilovaná,“ zašeptala, otočila se a šla ke dveřím s těma dalšíma dvěma holkama.

„Opravdu jsi tu holku rozervala na kusy, co?“ Zašeptala Spencer a stále měla ruku na mých zádech. „Chci říct, že to chápu.“

Odfrkla jsem si. „Nechápeš.“

„Měla jsi potíže přizpůsobit se tomu, kým jsi byla,“ vysvětlila mi jemným tónem, „možná ses vydala špatnou cestou, Ashley, ale pořád ses snažila najít svou cestu.“

„Ty si nemyslíš, že jsem se jen snažila získat pozornost?“ Zvedla jsem obočí.

„Ne,“ Spencer se ušklíbla a začala mi sázet polibky na má odhalená ramena, „můžeš získat pozornost kdykoliv, kdy budeš chtít. Nemusíš pít, brát drogy nebo střídat ženy, prostě ji získáš.“ Uchechtla se a já cítila její prsty na bocích, než mě vzala za tváře. „Miluju tě celičkou, Ashley, vím, že si myslíš, že ne, kvůli tomu, co jsem řekla o Mandezové, ale to není ten případ. Ona chce pozornost. Ty jsi byla jen ztracená.“

A já ztracená byla. Dokud jsem nenašla ji.

„Nelíbí se mi, že jsi byla schopna odhodit svou ex přítelkyni stranou právě tak, ale všichni děláme chyby a já to chápu. Kdybych byla na jejím místě, tak bych pravděpodobně byla taky taková. Chci říct, že vlastně o sobě nemohu říct, že jsem svatá, ne? Spala jsem s tebou, zatímco jsem byla s tvým bratrancem.“

Obě jsme se lehce zasmály, než znovu zvážněla.

„Myslím to vážně,“ položila mi ruku na srdce a rty mě políbila na každé mé oční víčko. Něco, co mi dalo vědět, že tam je se mnou na sto procent, „jsem zamilovaná do celé Ashley Daviesové. Minulosti, přítomnosti a budoucnosti.“

„Ani netušíš, jak strašně jsem to potřebovala slyšet,“ řekla jsem a hlas se mi zlomil úlevou, když mi začaly z tváře padat slzy. „Bože, Spence,“ snažila jsem se ovládat emoce, ale já to prostě od ní opravdu potřebovala slyšet, „Já-“

„Ash,“ Spencer si mě přitáhla blíž a její studené prsty na mé holé pokožce byly příjemné, „chyběla jsi mi.“

„Jé, miláčku,“ povzdechla jsem si a přitiskla jsem čelo na její, „také jsi mi chyběla.“

„Takže, co kdybys mě tu provedla, až uklidíme ten nepořádek?“ Ukázala na rozbité sklo a dala se do pohybu.

„Neé,“ zazubila jsem se a táhla jsem ji ke schodišti, „služka to zítra uklidí. Myslím, že ti nejdřív chci ukázat svůj pokoj.“

„Fajn, ale zítra očekávám celou prohlídku!“ Spencer se uchechtla a držela mou ruku po celou dobu, co jsme šly do mého pokoje.

105 – Divoká jízda

Brzké ranní slunce mě udeřilo jako tuna cihel. Zamrkala jsem, když jsem si všimla času na budíku. 8:39.

Nespaly jsme ani tři hodiny. Zbytek noci jsme strávily krásným milováním. Ano, bylo krásné. Tak kurevsky krásné.

Otočila jsem se a sledovala jsem, jak Spencer klidně spí. Deka jí zakrývala hruď a záda měla odhalené, jak spala roztažená na břiše. Věděla jsem, že do dvou musí být na tréninku, takže jsem ji chtěla nechat trochu si odpočinout.

Já, nicméně, jsem byla kupodivu vzhůru. Políbila jsem Spencer na rameno a zašeptala jí do ucha, že ji miluji, a pak jsem si šla dát rychlou sprchu.

Myslela jsem, že až mě uslyší sprchovat se, tak přijde a přidá se, ale hádám, že spala příliš tvrdě. Když jsem se vrátila do svého pokoje, tak změnila polohu. Deku měla stále přetaženou přes boky, ale její přední část byla teď obnažená. Uchechtla jsem se nad značkami, které jsem na jejím těle večer předtím zanechala. Myslím, že moje zuby se nechaly příliš unést.

V denním světle byla její prsa dokonalá. Byla tak neskutečně nádherná a znovu a znovu mi ukazovala, jak moc mě miluje.

Chce mě.

Potřebuje mě celou.

Byla jsem šťastlivka Daviesová.

Potom, co jsem chvíli seděla na posteli a sledovala, jak spí, jsem vzala džíny a podprsenku a vydala se chodbou do hudebny mého otce. Popadla mě múza a ona v mé posteli přesvědčivě spala.

Sedla jsem si na stoličku od svého klavíru. Byl to narozeninový dárek k mým sladkým šestnáctinám. Prsty jsem lehce přejela přes klávesy. Nedotkla jsem se té věci téměř rok. Nejspíš bych potřebovala trénovat, než bych začala hrát před lidmi.

She is the mystery
Beneath the blanket of stars
That one that you can't unravel
Even though you try so hard

Našla jsem cestu domů. Klávesy mi plynuly pod prsty, když mi ze rtů vycházela slova.

„Zkus to o oktávu níž,“ řekl mi do ucha tichý hlas a já ztuhla.

„Spence,“ zhluboka jsem dýchala a olízal jsem si rty, když mi její prsty tančily po rameni. Obešla mě, aby si stoupla přede mě. Oči mi vylezly z důlků, když jsem si všimla, že má na sobě černý průsvitný župan a žádné spodní prádlo.

„Chyběla jsi mi,“ našpulila rty a prsty měla stále na mých ramenech. Prsty se dotýkala ramínek podprsenky. Ospalost v jejím hlase ho dělala chraplavějším a rajcovnějším. Nad jejím hlasem jsem se hryzla do rtu.

„Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila.“ Dovolila jsem rukám hýbat se. Uchopila jsem pásek od županu, který jí zakrýval tělo.

„Nevzbudila,“ Spencer se usmála a stoupla si mi mezi mé nohy. Prsty projela mými mírně mokrými vlasy. „Jen je mi líto, že jsem si s tebou nechala ujít sprchu,“ nos mi zabořila do vlasů a s mírným povzdechem si přivoněla, „voníš úžasně.“

Oči jsem měla na úrovni jejích prsou; okraje jejího županu se mírně rozevřely. „Opravdu bys na sobě měla mít víc, než tohle,“ zašeptala jsem.

„Na rozdíl od tvé podprsenky a džínsů?“ Opřela se Spencer a ušklíbla se.

„Nikdo nemůže vidět moje bradavky,“ zahudrovala jsem a našpulila jsem pusu. Zvedla jsem prsty, abych přes látku županu přejela přes její ztvrdlé bradavky. Kousla se do rtu a tiše zasténala. „Je to příjemné?“ Ušklíbla jsem se. A ona mlčky přikývla.

„Ash,“ podívala se na mě dolů svýma obláčkově modrýma očima a já věděla, kam se její mysl přesunula.

Rozvázala jsem jí župan a sjela jsem rukama dovnitř. Pod konečky prstů jsem ucítila teplo její pokožky. Sykla, když jsem jí přes župan zuby kousla do bradavky. Vstala a přitiskla se k pianu. Seděla na klávesách, což způsobilo, že shluk not zaplnil vzduch. Zavrčela jsem, když si omotala nohy kolem mého pasu a přezku mého pásku si nelítostně přitiskla ke svému místečku. „Ošukej mě, Ash,“ zasténala mi do ucha a já pevně zavřela oči a kontrolovala dýchání.

Věděla jsem, že bychom se měly přesunout do pokoje jen pro případ, že by rodiče přišli ze svého večírku, kterého se také zúčastnili, domů. Ale vůně Spencer, chuť Spencer, zvuk Spencer mě přiměli chtít to právě tam.

Zvedla jsem ji na vršek klavíru, líbala jsem ji dolů po krku a přitiskla jsem se k ní blíž. Ucítila jsem, jak její prsty pracovaly s mou sponou od opasku a potom, co uspěly, tak mi rozepnula džíny a rukama mi je stáhla pod boky, stiskla, když zavrčela.

Kurva.

Oprostila jsem se od jejích končetin a rychle jsem skopla džíny, a pak rozevřela župan, který okupoval tělo té nádherné blondýny. Naklonila jsem se a nosem jsem se dotýkala jejího břicha, kde její břišní svaly byly velmi dobře vyrýsované. Ano, hodně vypracované. Ruce jsem škádlivě vlekla po vnitřní straně jejích stehen. Cítila jsem, jak se chvěje a vzdychá, když jsem prsty postupovala k jejímu žhavému místu. Dala jsem si na čas, abych se rty a zuby věnovala každému z jejích prsou, což ji přimělo se kroutit.

Pod podprsenkou jsem ucítila její prsty a zaslechla jsem ji dopadnout na mé bicí, které jsem dostala ke svým třináctým narozeninám. Její ruce byly na mých prsou všude. Mačkala mi je a dělala je citlivějšími, protože věděla, jak moc to mám ráda. „Spencer,“ ozvalo se její jméno hrdelním šepotem, když jsem si vylezla k ní na klavír, což způsobilo, že trochu sjela zpátky, „řekni mi, kde se tě mám dotýkat,“ dala jsem jí jemnou pusu přímo pod ušní lalůček a ona se uchechtla, když sbírala dech.

„Mmhg,“ svíjela se, když se mé prsty lehce tlačily na její boky a ohnula jsem koleno, abych jí ho přitiskla na její místečko.

„Pověz mi, Carlinová,“ zachraptěla jsem a zuby jsem zatahala za její ušní lalůček a trochu víc jsem k ní přirazila. Věděla jsem, že jsem ji mohla přivézt k šílenství, kdy by nebyla vůbec schopná odpovědět. „Kde,“ zavrčela jsem a okusovala jsem ji na nataženém krku, „se tě mám,“ vzala jsem ji do dlaní a zanaříkala jsem nad vlhkostí, která mi natekla do dlaně, „dotýkat.“

„Všude.“ Zaúpěla Spencer a zvedla boky, jak nejlépe mohla, ale já jsem se na ni přitiskla, takže nemohla. „Kurva, Daviesová,“ zaúpěla ještě hlasitěji a hlavou pohodila dozadu, když jsem hřbetem ruky třela o její naběhlý klitoris.

„Vypadáš tak zatraceně sexy,“ vydechla jsem těžce a pak jsem se uchechtla a kousla do spodního rtu, když jsem do ní vklouzla dvěma prsty, „promiň, chci říct, že jsi,“ začala jsem pomalým rytmem a tiskla jsem otevřená ústa proti jejím vzdychajícím rtům, „tak zatraceně sexy.“

„Kurva!“ Když jsem trochu víc zrychlila rytmus, tak mi Spencer začala zarývat nehty do ramen. Vzdychala a přerývaně dýchala a sténala zároveň. Její dech byl na mé tváři horký, když jsem si přivykávala. Rukama vytrvale tahala za mé krajkové prádlo.

Ve vteřině bylo spodní prádlo fuč. Cítila jsem Spencřinu ruku vláčet se po mém boku, než s ní vklouzla mezi naše těla a okamžitě začala kroužit na mém klitorisu. „Ježiš, kurva,“ trhla jsem boky, když jsem ucítila, jak do mě vstoupila a převzala mé tempo.

Druhou rukou sjela po mém krku a přitiskla naše čela k sobě. Její tmavě modré oči do mě pronikaly, když přirazila silněji. Málem jsem přestala s vlastními pohyby, ale nepřestala jsem. Jazykem jsem kmitla přes její horní ret a přirážela jsem boky proti jejím prstům.

„Pří-íjemný?“ Spencer tiše zasténala a boky držela tempo se mnou. Odpověděla jsem jí zakňučením, když posunula palec na můj klitoris, zatímco ohnula koleno, takže jsem na ni mohla víc vylézt. Zavřela jsem pevně oči a pohybovala jsem trochu rychleji. „Ash,“ její hlas byl napjatý. Cítila jsem její teplé stažené svaly stáhnout se okolo mých prstů, táhly mě hlouběji. Její ústa byla na mých horká, její jazyk sondoval má svolná ústa a nosem jsme vydechovaly ostrý vzduch.

„Líbí se ti tohle?“ Snažila jsem se mluvit pevně, ale pocit v mém podbříšku způsobil, že jsem zalapal po dechu a zafňukala. „Já,“ kousla jsem jí ze strany krku, „když tě šukám na svém klavíru?“

„Ashley!“ Vykřikla Spencer a já cítila přicházet její orgasmus a přišel rychle. Prsty jsem nechala, tam kde byly, když mě silně chytila za zátylek a dívala se na mě. „Ukaž mi,“ žadonila chraplavým tónem, „ukaž mi, jak Nemravná Daviesová umí šukat.“

Zamrkala jsem a zpomalila jsem své pohyby. Moje oči vyhledaly její tvář pro jakýkoliv obličejový výraz. Byla tam jen naprostá touha a chtíč.

„Ne, Ash,“ vzala můj obličej, „jsi moje,“ ujistila mě a zuby mě trochu kousla do spodního rtu, zatímco znovu pohybovala boky, „jen mě ošukej, jako by to udělala ona.“

Ach Bože.

Nechala jsem spadnout svou hlavu mezi její záhyb krku a ramene a zasténala jsem z té touhy, kterou byl naplněný její hlas. „Spencer,“ vydechla jsem a pohybovala jsem proti ní prsty důrazněji, „jsi si jistá?“

„Udělej to,“ svírala mi vlasy, chytila mě za zápěstí a strčila mě do sebe hlouběji. Protočila oči a rozevřela rty.

Jak bych to mohla odmítnout?

Dostala jsem se na kolena a dělala jsem si pohodlí. Rozkročila jsem se na její stehna. Chybělo mi, mít ji v sobě, ale chtěla jsem, aby cítila všechno. Bylo to o ní. Mohla jsem ustoupit a poslouchat, jak křičí moje jméno a skutečnost, že se udělala na mém klavíru, bylo víc než předehra nebo cokoliv jiného.

Naklonila jsem se a něžně jsem ji políbila a pak jsem hrubě kousla její naběhlé rty. „Chceš hrát, hokejová hvězdo?“ Vydechla jsem proti její už začervenalé pokožce. Zatahala jsem ji za ušní lalůček, než jsem jí olízla ucho a přesunula rty dolů. Moje prsty se v ní vůbec nepohybovaly, ale cítila jsem její pulzaci a to oslabilo moji obranu. „Chceš to divoce?“ Zeptala jsem se zastřeně.

Spencer zalapala po dechu, když jsem ji kousla do klíční kosti a rty jsem sjížděla dolů, než jsem zuby zatahala za její levou bradavku. „Kurva, Ashley, prosím!“ Vykřikla potěšením, když jsem skousla její vrcholek. Hrdelně jsem se uchechtla a totéž jsem zopakovala na druhém prsu.

Boky jsem pohybovala proti jejímu velmi svalnatému stehnu a roztírala jsem po ní svou vlhkost a ona sebou škubala. Prsty jsem uvnitř ní začala pohybovat s rychlými krátkými přírazy.

Už byla prohnutá mimo klavír. Tahala mě za vlasy, svírala mi ramena a na celý dům křičela oplzlosti. Jen mě to přimělo pohybovat svižněji, rychleji a hlouběji. Vyplnila jsem ji třemi prsty a tvrdě jsem ji šukala.

„Ash-lekurva!“ Vykřikla Spencer, když jsem do ní pronikla trochu víc se čtyřmi prsty. Cítila jsem, jak mi stéká po zápěstí a sledovala jsem, jak kapky dopadaly na dokonale se lesknoucí černý povrch klavíru. Naše těla byla upocená a klouzala proti sobě. Cítila jsem, jak byla těsná, stěží jsem mohla proti ní pohybovat prsty.

„Jsi tak zatraceně těsná,“ zašeptala jsem proti jejímu upocenému krku a pohybovala jsem rukou silněji. Vykřikla jsem, když mi do zad zaryla nehty a silněji s nimi směrem dolů škrábala.

To bolelo.

Ale, ach, tak zatraceně dobře.

„Ach, kurva, do prdele, miláčku, já bu-“ Spencřino tělo začalo být silně v křeči, když jsem jí šukala tvrději. Použila jsem všechno, co jsem měla a dala jsem Spencer to, co chtěla, po čem toužila, co potřebovala.

Svými boky jsem pohybovala proti jejímu stehnu a zmírňovala jsem ustavičnou touhu po uvolnění. Cítila jsem, jak odkapávám a vlhnu. Potřebovala jsem vyvrcholit s ní. Potřebovala jsem to a chtěla jsem to. Výkřiky, které se draly skrz Spencřiny hlasivky zasáhly každičký můj nerv a já byla.

Naše těla se nekontrolovatelně chvěla a zuby jsme měly ponořené do pokožky, abychom utlumily další výkřiky a Spencer byla silněji, než kdy předtím. Viděla jsem hvězdičky, když jsem ji u sebe držela blízko.

Uběhlo několik minut, než jsem ucítila, jak uvolnila sevření. Odstranila jsem jí několik pramínků vlasů z vlhké tváře. „Hej,“ zašeptala jsem a otřela jsem jí rty o tvář, ochutnala jsem slanost jejích slz, které ronila, „jsi v pořádku? Neublížila jsem ti, že ne?“ Zašeptala jsem ustaraně.

„Mmm,“ Spencer se líně usmála a stejně tak pomalu zavrtěla hlavou. „nmysl,“ řekla nezřetelně ospale.

Uculila jsem se a přikývla jsem. Políbila jsem ji na špičku nosu. Zašklebila jsem se, když jsem ucítila, jak se má kolena přesunula z místa, kde pod námi byla přitisknuta na studený povrch. „Miluju tě, Spencer.“

„Mmhmm,“ pomalu se širokým úsměvem přikývla. Prsty přenesla k mým rtům a otřela je. „Rozpálené.“

Ušklíbla jsem se, znovu jsem se sklonila pro polibek a ona zalapala po dechu. „Klídek,“ vydechla jsem, když jsem se z ní pomalu uvolňovala. K mému překvapení Spencer znovu vzala moje tělo a já ucítila další škubnutí, které jí proběhlo s větší vlhkostí řinoucí se ven a skapávající na můj klavír. „Ježiši, Spence.“ Zaúpěla jsem, když zakňučela unaveněji.

„V-víc ne,“ zalapala po dechu Spencer a škubla sebou, když jsem snížila své tělo dolů k jejímu.

„Dobře, miláčku,“ zašeptala jsem a políbila jsem ji na tváře, čelist, krk.

Zůstaly jsme takhle, než jsem ucítila pohnout Spencřiny nohy a omotat je kolem mě. Podívala jsem se na velké sluneční hodiny a uvědomila jsem si, že mám 45 minut na to, abych dostala Spencer zpátky do hotelu.

„Ne,“ zakňučela na protest, ale já byla schopna ji dostat z klavíru. Ušklíbla jsem se nad mokrým povrchem. „Gumové nohy,“ našpulila rty, když jsem jí dala zpátky župan a rychle jsem se oblékla.

„Ááá, co se stalo se zkaženou Spencey?“ Hravě jsem zavrněla a ona se zamračila.

Kurva, byla tak zatraceně nádherná. Mohla bych ji zatlačit ke zdi a-

„Neměly bychom se osprchovat?“ Zeptala se Spencer, když jsem ji objala kolem pasu a sunula ji směrem k mému pokoji. Zamkla jsem dveře od hudebny a měla na paměti, abych vyčistila klavír, až se dostanu domů.

„Ty,“ políbila jsem ji jemně na krk a odvedla jsem ji směrem ke koupelně, „by ses měla osprchovat.“

„Ale-“ byla umlčena mými dvěma prsty. Dvěma ze čtyř, co jsem do ní měla tak hluboko zabořené.

Kurva.

Zaúpěla jsem a odtáhla jsem se, zatímco bych mohla, než jsem odolala pokušení následovat ji do sprchy.

„Běž.“ Plácla jsem ji po zadku a sledovala jsem, jak svlékala svůj – můj župan a vstupuje do sprchy.

Kurva.

Podívala jsem se na čas a proklela jsem ho. Musely jsme rychle hýbnout.

106 – Nedostala jsi vzkaz?

Rozhlédla jsem se po jídelně a povzdechla jsem si. Byla jsem skoro sama. Ashley byla ještě v Britské Kolumbii a Spencer cestovala a honila se za svými sny. Já první den po prázdninách trčela ve škole a to naštve.

Shlédla jsem na učebnici algebry a strčila jsem ji do batohu. Nemohla jsem se soustředit ani na vlastní myšlenky, natož na změť šílených písmen a čísel, která nedávala vůbec smysl. Sammy byla vždycky dobrá v tom, jak mi pomáhala soustředit se na školní práci.

„Ahoj,“ ucítila jsem na tváři hřejivý dech a zazubila jsem se, když se na mou pokožku přitiskly jemné rty. „Chyběla jsem ti?“

Sledovala jsem, jak si Sammy s obrovským úsměvem na tváři sedala vedle mě. „To víš, že jo.“ Uchechtla jsem se.

„Jo, tak trochu jsi mi taky chyběla,“ hravě pokrčila rameny, opřela si loket na stůl a dívala se na mě, „tak, jak se máš?“

Po našem rozchodu jsme se Sammy několikrát mluvily po telefonu. Obě jsme z toho rozhodnutí měly dobrý pocit, i když se to událo z ničeho nic. Ale proč předstírat být s někým, do koho nejste zamilovaní?

Od té doby to bylo poprvé, co jsem se s ní viděla tváří v tvář a byla stejně krásná jako vždy. „Dobře,“ usmála jsem se a kývla jsem směrem k ní, „a ty?“

„Znuděně.“ Odpověděla se smíchem. „Trávila jsem každou volnou minutu s tebou a teď prostě nevím, co si se sebou počít.“

„Tomu věřím.“ Zazubila jsem se. „Ale víš, vždycky se můžeme nudit spolu, jestli chceš.“

Sammy se usmála, přikývla a vyndala si oběd. „To bych ráda,“ povzdechla si.

„Já taky.“ Seděla jsem tam a rozhlížela se po jídelně, než můj pohled přistál zpět na Sammy. Usmívala se na mě. „Co je?“

„Ty jsi jim to ještě neřekla, že ne?“

Zmínit se o našem rozchodu Ashley a Spencer. „Ne, chci říct, proč je s tím právě teď obtěžovat?” Pokrčila jsem rameny a pozorovala jsem její ovoce, „Ashley má své zájmy a Spence hraje hokej,“ vzala jsem její jablko a kousla si do něj, a pak jsem jí ho podala zpátky, „prostě jim to řeknu, až se vrátí.“

Sammy souhlasila a začala jíst své citrónové želé. Nabídla mi sousto a já si ho vzala. „Ty sis nevzala oběd, Alexis?“ Uculila se.

„Mmm,“ pokrčila jsem rameny, „měla jsem snídani.“

„Aha,“ dívala se na mě s úsměvem.

Mlčky jsme tam seděly, než jsem získala odvahu, abych si s ní promluvila o tom maturitním prstenu. „Tady,“ stáhla jsem ho z prstu a ona se na mě zamračila, „co?“

„Ne,“ Sammy vzala prsten a nasadila mi ho zpět na prst, „nemůžeš mi ho vrátit.“

„Ale taky si ho moc dobře nemohu nechat!“ Zvedla jsem obočí a naklonila jsem hlavu. „Je to tvůj maturitní prsten, Samantho a měla by sis ho nechat pro sebe nebo pro někoho jiného, kdo tě naprosto srazí na kolena.“

Sammy rázně vrtěla hlavou a položila ruku na mou. „Dala jsem ti ten prsten z nějakého důvodu,“ zašeptala, „Alexis, jsi pro mě výjimečná a já chci, aby sis ho nechala.“

„Ty ho nechceš dát někomu, koho miluješ?“ Hrála jsem si s tím kouskem šperku, zatímco jsem se na ni dívala.

„Dala jsem,“ sbalila si tašku, vytáhla mě z místa a zamířily jsme do knihovny.

„Chci říct, někomu, do koho se zamiluješ.“ Zašeptala jsem, když jsme si sedaly.

„Chci, aby sis ho nechala,“ pousmála se – úsměv, který mě hřál u srdce. „Jen proto, že do tebe nejsem zamilovaná, neznamená, že tě přesto nemiluji. Alex,“ odstranila si vlasy z očí, „jsme nejlepší kamarádky. Znáš všechna má nejtemnější tajemství a já znám tvá. Jsme jako nejlepší kamarádky, spřízněné duše.“

Ach, jak bych si přála, abych se do ní mohla zamilovat.

„Jsi si jistá?“ Zeptala jsem se a žvýkala jsem si spodní ret.

„Naprosto. Žádná jiná holka si ten prsten nezaslouží tak moc, jako ty.“ Sammy otřela rty o mé čelo, než se odtáhla a usmála se na mě. „Takže,“ spráskla ruce k sobě, „potřebuješ pomoc s algebrou?“

„Jsem lesba?“ Zvedla jsem obočí a ona vybuchla smíchy.

Ve Vancouveru jsme byli tři dny a během těch tří dnů, kromě střelby puků do velké červené branky, jsem bodovala u své přítelkyně ve velké hotelové posteli nebo v její posteli u ní doma.

Díky čemuž jsme byly tam, kde jsme byly. Vyspávaly jsme se ze vší té únavy, kterou jsme si přivodily, když se dveře Ashleyina pokoje rozletěly.

„Mami!“ Ashley se posadila a ujistila se, že má kolem hrudi pevně omotanou deku. „Neumíš klepat?“

Ashleyina máma si mě prohlížela. „Kdo jsi a co vlastně děláš v posteli mé dcery?“

„Mami,“ povzdechla si Ashley a projela si rukou svými rozcuchanými JBF vlasy, „můžeš jít ven, abychom se aspoň mohly obléknout?“

„V prvé řadě bys neměla být nahá, Ashley.“ Paní Daviesová kroutila hlavou a dívala se na svou dceru, „s otcem jsme to probírali a nevadí, když pojedeš zpátky do Ontaria svým autem.

Vytřeštila jsem oči. A jó, ten mustang Mach 1 ze 71. co byl na příjezdové cestě? Ten byl Ashleyin. Černý zevnějšek s krvavě červeným interiérem. Nebyla jsem na auta, ale přesto se mi trochu zrychlil puls.

„Myslíš to vážně?“ Vypískla Ashley radostí. „Vyskočila bych z postele a objala tě, ale jsem tak trochu nahá.“ Dokončila rozpačitě a její matka se vůbec nečervenala.

„Prosím tě,“ povzdechla si starší žena, „obleč se a připoj se k nám na snídani. Náš let odlétá ve dvě a já se chci vyhnout zácpě, takže odjíždíme asi za hodinu.“

„Páni,“ vstala jsem z postele, když se dveře zavřely a rychle jsem na podlaze hledala svoje oblečení, „zdá se být…“ přemýšlela jsem nad tím správným slovem, „laskavá?“

Ashley si odfrkla a brala své vlastní oblečení. „Moje máma je hodná, jen nesnáší, když mě najde v posteli nah-“ zarazila se v tom, co říkala. Nemyslím si, že vůbec věděla, co řekne, než jí to vylítlo ze rtů.

Ze všech sil jsem se ten komentář snažila ignorovat a věřila jsem, že věci se změnily, co poznala mě. Ačkoliv vypadala tak smutně, když si uvědomila, co se právě chystala říct, ale neřekla to. „Ashley,“ přistoupila jsem k ní a zahákla jsem prst za lem jejího spodního prádla a přitáhla jsem si ji blíž, „chápu, co jsi chtěla říct.“

Ashley přikývla a uchopila můj obličej, „stejně se omlouvám.“

Následovala jsem její přikývnutí a políbila ji. „Pojďme se obléknout. Fakt se těším na první setkání s tvými rodiči.“

Tak jako tak jsem nechápala, proč Ashley musí jet zpátky domů. Její rodiče byli polovinu času pryč a tohle bylo poprvé, co jsem se setkala s její matkou.

Nahá.

V Ashleyině posteli.

Co jsem to kurva měla s tím, být přistižená v Ashleyině posteli nahá?

„Jsou hodní, Spence,“ smála se a přetahovala si přes hlavu tričko, „jen milují, když chodí do společnosti víc, než mě.“

Mračila jsem se, ale rozhodla jsem se nic neříkat. Zničit tu chvíli jinou chvílí by vedlo k další trapné chvíli, víte?

„No, jak budu vypadat v očích tvojí mámy potom, co mě viděla v posteli se svou dcerou?“ Zvedla jsem obočí.

„Podívej se na ně tak, jako bys právě měla ten nejlepší sex ve svém životě.“ Ashley mrkla a běžela do koupelny.

Trenér by byl pyšný. Rozhodně jsem držela své fyzické činnosti v bezpečí a nemohla jsem se zranit… strašná škoda.

„Mami,“ zaslechla jsem Ashleyin tlumený hlas, když jsem si sedala do jejich větší než velké jídelny, „není jen nějaká náhodná holka.“

Christine, jak mě zdvořile požádala, abych jí oslovovala, šla s dcerou v závěsu. „To jsme neřekla, Ashley, přestaň překrucovat moje slova.“ Hodila po mně omluvný pohled.

Nemyslím si, že mě měla paní Daviesová moc ráda.

Nelze říct, že by mě to nějak trápilo.

„Spencer je moje přítelkyně,“ Ashley si sedla a propletla prsty s mými, „a jsem do ní zamilovaná,“ podívala se na otce, který seděl naproti nám, „je výjimečná.“

Raife klepal prsty o stůl a trochu zamračeně se na mě díval, ale ne špatným způsobem. „Spencer,“ dovolil si říct mé jméno, „proč mi to jméno zní tak povědomě?“

Polkla jsem.

„Nerandil Aiden se Spencer?“ Podíval se na svou ženu. „Gréta se vždycky vychloubala, jak její chlapec našel dokonalou mladou ženu na vdavky,“ jeho pohled zachytil můj, „Spencer.“

„Ach Bože, Raife!“ Uchechtala se Christine a usrkla si kávy. „Pokud by měl Aiden nějaké děvče a ona by byla dost výjimečná, aby se s ní chlubil, tak by opravdu seděla s naší dcerou u našeho stolu?“

S Ashley jsme si vyměnily pohled, nervózní pohled, když jsme se kroutily v našich židlích. Obě jsme mlčely. Neměly jsme na výběr. V podstatě jsme to nemohly popřít, ne?

„No,“ ten chlap si rukou prohrábnul své husté platinově blonďaté vlasy a studoval Ashley a mě, „Aiden a Ashley žili pod stejnou střechou, ne?“

„Ach pro lásku lesbického Boha!“ Povzdechla si Ashley a hodila hlavu na stůl a trochu sebou škubla. „Spencer je teď moje přítelkyně. Ne Aidenova.“ Zamumlala do tvrdého dřeva.

„Ashley!“ Zasyčela jsem a lehce do ní šťouchla.

„Co je?“ Vzhlédla na mě přes své rozcuchané vlasy, „stejně by jim to došlo. Nejsou tak natvrdlý jako jeho rodiče.“

„Ashley!“ Christine nadávala své dceři a nesouhlasně se na ni mračila. „Spencer, jako budoucí manželka našeho synovce?“ Znovu mě pozorovala.

Ne-e.

Opravdu mě neměla ráda.

„Matko,“ Ashley si ztěžka povzdechla a vstala, „Spencer a Aiden to skončili. Jsem překvapená, že ti tu novinu teta Gréta vůbec neposlala ve tvém měsíčním 'Daviesovském sdělení'!“

Daviesovském sdělení? Vážně?

Uchechtla jsem se.

Christine se na mě zle podívala, a pak se podívala zpět na Ashley. „Ještě jsem se nedostala k tomu, abych si ho přečetla.“

Vážně existovalo sdělení?

Zahihňala jsem se hlasitěji a Ashley do mě dloubla, abych byla zticha.

„O čem to mluvíš?“ Zeptal se Raife, postavil se a protáhnul se.

„Aiden má novou přítelkyni, Kylu,“ Ashley pokrčila rameny, „a budou mít dítě.“

Kvapně jsem hodila oči vzhůru nad výkřikem Christinina vysokého hlasu. Doslova vyprskla kafe, když jí Ashley řekla tu novinu a zdálo se, že bude nesmírně…

Šťastná?

„Panebože!“ Zatleskala starší žena a běžela pro bezdrátový telefon, „musím zavolat Grétě!“

„Hej,“ naklonila jsem se a zašeptala Ashley do ucha, „myslíš, že bude taky takhle šťastná, až jí řekneme, že jsi zbouchnutá?“

Zaslechla jsem Raifův smích. Neuvědomila jsem si, že tam ještě stojí.

„Plánuješ, přivézt mou holčičku do jiného stavu?“ Smál se mi.

„Co když už je?“ Zvedla jsem obočí a ušklíbla se.

„Nazval bych tě hodně výjimečnou,“ usmál se Raife. Díky tomu se Ashley nádherně usmála. Fajn. Její otec se mi líbil.

„Jsem hodně výjimečná,“ usmála jsem se, podívala jsem se na Ashley a stiskla jsem jí ruku.

„Líbíš se mi,“ ukázal na mě prstem, „jsi lepší, než ta Ashleyina poslední přítelkyně, víš, ta kočka Beck? Jsi víc upovídaná a jsi víc sebejistá.“

„Beth,“ Ashley obrátila oči v sloup a povzdechla si, ale stále měla na tváři úsměv. Mohla bych říct, že byla šťastná, že mě její táta přijal, že přijal nás.

„Kdo je Beth?“ Raife zvednul obočí.

„Řekl jsi Beck, ale moje poslední přítelkyně se jmenovala Beth.“ Řekla Ashley tentokrát trochu víc vážně.

„Ehm,“ nakonec jsem si odkašlala a usmála se, „děkuju.“

„Tak jak se ti podařilo ulovit přítelkyni tvého bratrance?“ Obešel stůl a objal Ashley.

„To vážně nevím,“ upřeně jsme si hleděly do očí. „Myslím, že se to všechno tak nějak stalo.“

„Políbila jsem ji,“ dodala jsem a kousla jsem se do vrchního rtu, když jsem se krátce podívala na toho muže, „pořád tam byla, vypadala tak dobře a já už to nemohla vydržet, takže,“ usmála jsem se, „jsem ji políbila.“

Raife měl ve tváři samolibý úsměv. „Nemohla jsi odolat Daviesově šarmu, že?“

Ashley se uchechtla, „ehm, ve skutečnosti náš šarm bledne v porovnání s Carlinovic šarmem,“ vrhla po mně srdečný úsměv, „věř mi.“

„Aha, věřím,“ poplácal Ashley po rameni a políbil ji na vršek hlavy, „je ta pravá, dítě,“ zaslechla jsem, jak jí zašeptal do ucha.

„Slyšela jsi to, Carlinová?“ Ashley mě zatlačila dopředu, když jsme byly samy ve větší než velké jídelně, „jsi ta pravá.“

„Mmm.“ zamumlala jsem proti jejím rtům a s láskou jsem uchopila její obličej, „dobře.“

Přesně tak to mělo být.

107 – Kamkoliv půjdeš

Fajn.

Tak to zabralo trochu přesvědčování, ale podařilo se nám přemluvit Spencřiny rodiče, aby souhlasili s tím, že se mnou může jet do Kanady.

Pokud pojedeme za autobusem s jejím hokejovým týmem a zavoláme na každé zastávce.

Což nám nevadilo.

Můj táta taky volal do školy a řekl jim, že budu pozadu se svým učením, ale věděli, že jsem neměla v úmyslu se vrátit dřív než Spencer. Jen jsem se vážně musela vrhnout na své domácí úkoly, které jsem dostala, protože jsem si nemohla tento rok dovolit rupnout.

„Spence,“ sledovala jsem, jak pohupuje hlavou na nějakou hudbu, která vyřvávala v autě a smála jsem se, když hrála na své 'imaginární bicí', „musíš nechat těch svých Red Bullů.“

„Ale dávají ti křídla,“ zpívala a napila se ze svého třetího Red Bullu. Už tak bylo zlé, že její tým vyhrál každé utkání – to samo o sobě způsobilo, že byla hyperaktivní, nadržená a sexy.

Smála jsem se a zajela jsem k poslednímu hotelu, kde jsme v současném městě zůstaly. Táhlo na desátou večer a my jsme jely z Reginy, Saskatchewanu do malého městečka v Ontariu, mimo hranice Manitoba, nejméně osm hodin. Před asi dvěma hodinami jsme jednou zastavily ve městě Winnipeg a moje nohy už byly ztuhlé.

Zjistila jsem, že cestovat se Spencer a jejím hokejovým týmem bylo zajímavé a nakonec velmi milé překvapení. Myslela jsem, že na jarní prázdniny pojedu domů k Aidenovi bez Spencer, kterou bych otravovala.

„Fuj,“ zavřela jsem dveře od auta a dýchala čerstvý vzduch, „konečně se můžu protáhnout.“

„Panebože, Ashley,“ uchechtla se Spencer a vzala ze zadní sedačky tašku, „dvě hodiny jízdy nejsou nic vážného.“

„Jsou, když jsi mi asi polovinu cesty sem neslezla z klína!“ Ušklíbla jsem se. Spencer mi seděla v mém mustangu rozkročmo na klíně. Rozhodně byla zlatým hřebem mé tak daleké cesty. Fajn, skutečnost, že mé ruce byly v jejích kalhotkách, za to všechno stálo.

„Nestěžovala sis,“ zašeptala, když jsme se blížily k jejímu týmu a trenérovi. Stáli venku před hlavními hotelovými dveřmi a on všem rozdával karty od pokojů a čísla.

„Vidíte tu budovu přes ulici?“ Trenér Caron ukázal na velkou budovu se skleněnými okny, přes které byl vidět bazén a tělocvična. „Tam budeme tento týden hrát. Kluziště je na druhé straně budovy a já vás tady zítra chci mít v šest ráno. Máme prostor na hodinový trénink a zítra večer utkání,“ usmál se na svůj tým, zjevně hrdě nad těžkou prací, kterou odvedli, „co budete dělat v čase mezi, je na vás. Prozkoumávejte, jen se nedostaňte do žádných potíží.“

Carmen si prodrala cestu skrz tým a stoupla si před nás. „Ehm,“ odkašlala si, „Spence, trenér Caron nám dal stejný pokoj.“

Zvedla jsem obočí a vytrhla jsem jí obálku z rukou. Bylo na něm Carmenino a Spencřino jméno a stejné číslo hotelových dveří. „Tady,“ popadla jsem tu holku za paži a táhla ji k pěkně vypadajícímu hotelu a zastavila jsem na recepci. „Jednolůžkový, nekuřácký pokoj, prosím?“ Vylovila jsem svou kreditní kartu a podala ji poměrně pěkně vypadající ženě.

„Dobře,“ ta žena mi podala kreditku nazpět a podala mi dva klíče, „váš pokoj je v sedmém patře. Zahněte vpravo a měly by to být páté dveře nalevo.“

„Díky.“ Zazubila jsem se a otočila se. „Tak,“ podívala jsem se na Carmen, „problém vyřešen. Teď si můžeš užít svůj vlastní pokoj sama.“

Carmen se kousla do rtu a pokrčila rameny. „Tak jako tak jsem vám ten pokoj chtěla dát, ale to je fuk.“

„Nezájem.“ Vysmívala jsem se a slyšela jsem, jak se za mnou Spencer hihňá. „Co je?“

„Jsi roztomilá, když žárlíš.“ Kroutila hlavou a kývla směrem k proskleným výtahům. „Jsem ospalá, tak se pojďme milovat.“

Byla cokoliv, jen ne unavená.

Zasmála jsem se, když nám starší pár věnoval šokovaný pohled. „Jsi můj typ ženy, Carlinová.“

Můj typ ženy a já bych ráda strávila zbytek svého života milováním s ní.

„Věděla jsi, že tohle místo má hokejovou historii?“ Řekla Spencer poněkud pobaveně, když se dívala na hromadu starých obrázků visících na stadionu – Muži v našem věku před hodně dávnou dobou.

„Kenora Thistles,“ četla titulek. „Hej, v roce 1907 vyhráli Stanley Cup.“

Spencer se šťastně usmála a pročítala nějaké životopisy hráčů. „Opravdu to milovali,“ prohlížela si rámečky plné fotek a starého vybavení, které používali.

„Copak ty ne?“ Zeptala jsem se jemně a přejela jsem prsty po skle.

„Miluji na tom každý okamžik,“ vydechla a otočila se. Podívala se dolů na prázdné kluziště. „Je tady klid.“

„Je půl šesté ráno,“ zívla jsem a uchechtla jsem se, když mě hravě šťouchla. „Možná bys měla jít a obléct si výstroj.“

Spencer přikývla a jemně mě políbila. „Prosím, nepotuluj se sama, mohla bys zabloudit.“

Hodila jsem oči v sloup. „Prosím tě, Carlinová, běž.“

Sledovala jsem, jak jde moje blondýna po chodbě a dolů po schodech a nese svou hokejovou tašku. Uviděla jsem, jak se zastavila, když se přiblížila ke Carmen a vypadalo to, že se něčemu smějí. Bojovala jsem se žárlivým monstrem, otočila jsem se a dívala se zpátky na ty muže, kteří v tomhle městě vyhráli velmi neobyčejný šampionát.

Našla jsem si místo a sledovala jsem, jak Městští Rebelové započali trénink. Necítila jsem zadek, ale nevadilo mi sledovat, jak moje holka někomu na ledě nakope zadek. I když to byl jen trénink.

Nějak jsem vynechala skutečnost, že už nemohla nakopat Bradyho zadek.

A už nebyla hrubá ke Carmen.

Ale Spencer hrající hokej byla stále děsně sexy.

Konečně se tým chystal zamířit do šatny a místo toho, abych šla dolu za svou přítelkyní, jsem se rozhodla projít vestibulem a podívat se na to místo skrz druhou stranu dveří. Stála jsem v dalším vestibulu, v místě, kde za obrovským sklem byl bazén a velký tobogán s dětským bazénem na boku.

„Věřila byste tomu, že tohle město utratilo za ten tobogán majlant?“ Ozval se za mnou hlas.

Otočila jsem se a uviděla, jak se na mě usmívá blondýnka. „Ehm,“ svraštila jsem obočí.

„Promiňte. Nechtěla jsem vás vylekat.“ Usmála se ta blondýna; přes rameno měla tašku. „Chase,“ natáhla ruku a já s ní váhavě potřásla, „vypadáte, že jet trochu zabloudila.“

„Aha,“ začervenala jsem se a ukázala jsem směrem ke dveřím stadionu, „nejsem odtud. Jen čekám na svou přítelkyni a ehm, jsem Ashley.“

Chase přikývla a podívala se na své hodinky. Zaslechla jsem na chodbě tiché klapání bot. „Jaiden, máš pět vteřin zpoždění!“ Zazubila se na malou holčičku, která vlétla té ženě do náručí. „Dlužíš mi snídani.“ Políbila tu drobnou brunetu na tvář a pak se podívala zpátky na mě.

„Pomiň Maminko,“ ta holčička se zahihňala a dloubla mámu do tváře, „měla jsem poblém zavázat si boty,“ podívaly se na mě modré oči, „kdo je to?“ Tiše jsem se uchechtala, „Ashley.“

„Ahoj.“ Začervenala se a zabořila mámě obličej do záhybu krku.

„Tohle náročné dítko je Jaiden,“ usmála se Chase a lechtala malou holčičku na bříšku, díky čemuž se hihňala, „měly bychom jít,“ usmála se a položila dceru dolů, „po plavání sní tunu jídla.“

Usmála jsem se na tu holčičku, která na mě vykukovala z poza Chaseiných nohou. „Neboj, chodím sem takhle pokaždé. Také plavu.“

Jaiden se usmála a rozšířily se jí oči. „Vidíš? Nejsem jediná, maminko!“

„Mmm,“ Chase se ušklíbla a stiskla Jaiden ruku. „Hádám, že jste tu tento víkend kvůli hokejovému turnaji,“ usmála se, když jsem přikývla, „hodně štěstí.“

„Díky.“ Zamávala jsem, když jsem sledovala ty dvě dámy, jak se ztrácí z dohledu, když za mnou přišla Spencer. Zvedla obočí a s malým úsměvem se zamračila, „co je?“

„Kdo to byl?“ Škádlila Spencer.

„No, víš, moje druhá žena a dítě.“ Hravě jsem se zazubila a přitáhla si ji k sobě. Cítila jsem svěžest její mýdlové pokožky a projela jsem rukou jejími vlhkými vlasy. „Dala sis rychlou sprchu“

Spencer přikývla a našpulila pusu. „Chyběla jsi mi.“

„Á.“

„A mám hlad.“ Rozpačitě se uculila a kývla směrem k východu, abych ji následovala.

Samozřejmě bych ji následovala.

Následovala bych ji kamkoliv.

108 – Švestkově fialová

Přehodila jsem si nohy přes okraj pódia a rozhlížela jsem se po všech lidech, kteří se připravovali na první část konkurzu do školního muzikálu, který se bude konat na konci roku. Pohlédla jsem se do scénáře, jež jsem měla v rukách a obrátila jsem oči v sloup.

„Nevycouváš, že ne?“ Sammy si sedla vedle mě a položila mi do klína jablko. Vděčně jsem se na ni usmála a kousla si do něho.

„Nechápu, proč mě potřebuješ,“ povzdechla jsem si a položila jsem scénář vedle sebe, „víš, že nemám ráda tyhle veřejné věci.“

„Prosím, Alexis,“ ušklíbla se a odstranila si pár pramínků vlasů z očí, když se dívala, jak se seskupuje víc lidí, „tahle část byla napsaná pro tebe.“

„Jasně,“ zasmála jsem se a mnula jsme si hlavu, „nemyslím, že hraní je něco pro mě. Sama zpívat před celým studentským sborem plus rodiči.“ Jen z té myšlenky na to se mi potily dlaně.

„Nenutím tě.“ Sammy do mě šťouchla ramenem a hravě zvedla obočí. „Jen říkám, že bys pro to byla ideální, protože opravdu umíš zpívat, opravdu umíš tancovat a opravdu umíš líbat.“

Ušklíbla jsem se a trochu jsem se začervenala, a pak jsem znovu začala vyšilovat kvůli tomu muzikálu.

Ano, ta role, co jsem měla pro konkurz připravenou, byla hlavní role. Mladá žena se vydá za svými sny, aby zpívala a tancovala a no, víte, zamilovala se. Něco, co jsem ještě nezažila, takže jak jsem měla vědět, jak se chovat jako zamilovaná.

Podívala jsem se na svou nejlepší kamarádku – Samanthu Taylorovou. Byla vším, co jsem kdy chtěla a ještě víc, ale stejně jsem do ní nebyla zamilovaná. Byla jediná, která mě uměla zároveň rozesmát a rozplakat a přece mě držela blízko a v bezpečí.

Moje druhá nejlepší kamarádka, Ashley Daviesová, se prohání s mou sestrou a hokejovým týmem Kanadou. Já trčela ve škole a byla jsem natlačena do hry, v čemž jsem si nelibovala. I když tam Ashley nebyla a nepodporovala Sammy, tak vědomí, že by ji Ashley podporovala, znamenalo, že bych ten konkurz dělala tak jako tak.

Kvůli Sammy bych udělala všechno, co je v mých silách. Nemohla bych selhat jen proto, že jsem měla strach.

Udělala bych pro ni cokoliv.

„Kromě toho,“ promluvila, když jsem stejně jako ona pozorovala, jak se k nám blíží naše tmavovlasá kamarádka, „nechtěla bys zklamat Lindley, ne?“

„Dámy,“ Lindley sklonila hlavu. „Nemohu uvěřit, že jsi dostala Carlinovou na konkurz.“ Ta bruneta se dívala na Sammy a smála se.

Sammy pokrčila rameny, objala ji kolem ramen a přitiskla ji k sobě. „Mám své přesvědčovací způsoby,“ zvedla zelené jablko, které mi přinesla, „jablka a domácí hranolky po celý týden.“

Lindley se smála a její oči prodlévaly na Sammy déle, než pět vteřin, když jsem uprostřed ticha vstala. Ušklíbla jsem se a mnula jsem si ruce o sebe. „Dobře, tak,“ přerušila jsem jejich kontakt a smála jsem se především pro sebe, „právě se chystám jít a pročíst si znovu svůj text.“

„Aha,“ odkašlala si Lind a podala mi kytarové trsátko, „nejdřív tě budu muset slyšet.“

Zalapala jsem po dechu. Potřebovala jsem čas, abych se připravila na pěvecký konkurz. „Cože?“

„Jo,“ smála se Lindley a hryzla se do rtu, „potřebuji někoho s dobrým hlasem, a přestože věřím Samyině úsudku, že máš na zpět talent, tak to chci slyšet na vlastní uši.“

Zlostně jsem se na Sammy podívala a povzdechla jsem si. Usmála se a pokrčila rameny.

„Dlužíš mi.“ Zašeptala jsem, když jsem okolo ní procházela, abych si vzala kytaru opřenou o židli.

Tak moc mi dlužila.

„Á, co tenhle?“ Ukázala jsem na malý řemeslný krámek na hlavní ulici Kenory.

„Co přesně si chceš vyrobit?“ Škádlila mě Ashley, když jsme nakoukly skrze výlohu.

Pokrčila jsem rameny a propletla prsty s jejími, když jsme nadále nahlížely do krámku. Měly jsme čtyři další hodiny, které jsme musely zabít, než se vrátíme zpátky do Rec centra kvůli dalšímu zápasu a byly jsme unaveny procházením obchodního centra, které by v prvé řadě nemělo být nazýváno obchodním centrem.

Sedm obchodů v budově by nemělo být považováno za obchodní centrum.

„Mám hlad.“ Ashley se poplácala po břiše a vydaly jsme se zpátky k autu. Otevřela mi dveře a jemně mě políbila na tvář.

Á, byla tak sladká.

Jely jsme okolo místa, okolo kterého jsme jely předtím a zastavily jsme u Subway. „Jezte čerstvé?“ Zavrtěla jsem obočím a ona se uchechtala a vypnula motor.

„Páni, zatraceně pěkný auto.“ Sledovala jsem brunetu blížící se k Ashley, když obdivovala mustang.

„Díky,“ Ashley se usmála a podívala se na mě a mrkla.

„Krvavě červený interiér?“ Uchechtala se ta osoba ženského pohlaví, „to je rajcovní.“

„To jsem si taky myslela,“ poznamenala jsem a přehodila jsem ruku přes Ashleyinu.

Ta modrooká žena se zazubila a otočila se, aby se podívala přes silnici. „Přímo támhle je můj miláček,“ ukázala na švestkově fialového Dodge Charger ze 71., „jmenuje se Jazz.“

„Ty jsi pojmenovala auto?“ Ušklíbla jsem se.

„Jo.“ Zazubila se ta žena a znovu si prohlížela mustang.

Ashley pozorovala Charger přes ulici. „Chceš se na něj jít podívat, Ashley?“ Zašeptala jsem jí do ucha.

„Můžu?“ Zeptala se mě způsobem jako malé dítě.

„Jasně, ale nedotýkat se! Znič ho a koupíš si ho.“ Ušklíbla jsem se, když se vydala přes prázdnou silnici. Sledovala jsem, jak se pečlivě dívala skrz okénko a její tmavě hnědé oči se rozzářily nad originálními díly interiéru. „Někdy si myslím, že bys mohla být kluk,“ zamumlala jsem.

„Hm,“ ta žena mě překvapila. Zapomněla jsem, že tam stále je, „to je to, co mi moje žena říká pořád.“

Žena?

Můj gaydar musel být vypnutý.

„Spencer!“ Vykřikla šťastně Ashley a já se vydala k ní. Zasmála jsem se způsobu, jakým skákala. „Tohle je úžasný veterán!“

Přikývla jsem. „Já to vím, miláčku.“

„Všechno je v něm původní. Žádná věc není nová. To je parádní!“ Zazubila se Ashley a znovu pozorovala vnitřek.

„To je.“ Souhlasila jsem, podvolila jsem se jí a dívala jsem se na to auto vedle ní. Slyšela jsem, jak jí zakručelo v břiše, tak jsem jí ho jemně poplácala. „Měly bychom tě nakrmit, než se mi tu zhroutíš.“

„Jo,“ Ashley si povzdechla a neochotně mi dovolila odtáhnout ji od auta. „Víte, kde se tady dá dobře najíst?“ Zeptala se majitelky auta, které v podstatě ohmatávala.

„Jistě,“ usmála se ta žena. Nemohla být starší, než dvacet čtyři. „V Rapture mají nejúžasnější sendviče. Lepší než v Subway.“ Ušklíbla se. „Vlastně tam mám taky namířeno. Půjdu s vámi.“

S Ashley jsme se držely za ruce, když jsme šly s tou ženou, která stále zůstávala beze jména. Vešly jsme do velké budovy obklopené knihami od zdi ke zdi a na jedné celé straně byla část pro sezení, takže jste mohli sedět a číst. „Páni,“ vydechla jsem a dívala jsem se na všechny ty šílený graffiti na zdech, než jsem si všimla, že tam byla také malá restaurace. „Bezvadný místo.“

„Hodně bezvadný.“ S Ashley jsme našly stůl a prohlížely jsme si obědovou nabídku. „Domácí hranolky?“

„Domácí hranolky.“ Zazubila jsem se a olízla jsme si rty.

„Mohu vám donést něco k pití?“ Usmála se na nás ta žena, a když si všimla našich zvednutých obočí, tak se zasmála. „Jmenuju se Ephiny. Vlastníme to tu.“

„Aha,“ usmála se Ashley a podívala se na mě, „dva Dr. Peppery?“

„Jistě,“ odešla Ephiny směrem k zadní části místnosti a sundala si kabát, a pak jsem sledovala malou brunetu, jak ji objímá.

„Hej, není to vaše dítě?“ Uchechtla jsem se a ukázala jsem směrem k nim, když se Ashley smála, protože si všimla malé holčičky z Rec centra z dnešního rána.

Holčička se vydala směrem k našemu stolu se dvěma plechovkami Dr. Peppera v náruči. Rozpačitě se usmála, když je opatrně položila na stůl. Všimla jsem si jejího mrknutí, když se podívala na Ashley. „Ashwy?“

„Vy dvě jste se potkaly?“ Přistoupila k nám Ephiny a podala nějaké ubrousky a příbory.

„Tohle ráno v Rec centru,“ usmála se Ashley na tu holčičku, která si stydlivě hrála se svými prsty, „co jsi koupila mamince k snídani?“

„Máma vařila,“ zazubila se stydlivě Jaiden a dívala se na mě svýma modrýma očima, „kdo jsi?“

„Spencer,“ usmála jsem se a srdce se mi zvětšilo nad tou představou, že bychom měly s Ashley také dítě. Pro nás příliš brzy pomýšlet na takové věci, ale bylo dobré vědět, že je skvělá v udržování konverzace s tou malou holčičkou.

„Spencewr.“ Napodobila mě Jaiden, a pak zmizela za pultem.

„Máte tady dobré domácí hranolky?“ Zeptala jsem se té vysoké brunety.

„Vynikající a nejlevnější, Chase, moje žena, by je jinak neměla.“ Smála se Ephiny.

„Dáme si dvoje domácí hranolky.“ Usmála se Ashley a složila si před sebe ruce. Poté, co ta žena odešla, se nahnula a rychle mě políbila. „Je lesba.“

„A vdaná.“

„A má dítě.“

„A ty jsi zadaná.“ Věnovala jsem Ashley roztomilý úsměv.

„A zamilovaná.“ Toužebně si povzdechla, přičemž vzala moje ruce do svých a palci na jejich hřbetě třela do kruhu.

„Jo,“ zašeptala jsem a pousmála jsem se, „já taky.“

A to jsem tedy byla a jak.

109 – Šepot může změnit všechno

„Bože, Ash,“ Spencer se usmála, když přitiskla čelo proti sklu našeho hotelového pokoje, „ten výhled je úžasný.“

Podívala jsem se na ni a láskyplně jsem se usmála, „můj výhled je taky dost dokonalý.“

Ačkoliv okolí za hotelovým oknem bylo docela úžasné. I když jezero mělo nějaké ledové kry, tak pohled byl naprosto dech beroucí. Lake of the Woods byl rozhodně dominantou města, ve kterém jsme pobývaly. Město bylo obklopeno vodou a nádhernou scenérií.

Spencer byla stále mou dokonalou a oblíbenou osobou k dívání.

Spencer se na mě podívala a hodila oči v sloup, a pak zamířila na postel. Obkročmo si sedla na můj klín a přitiskla rty na mé v jemný pevný polibek. „Mohla bych tě líbat na věky.“

Odtáhla jsem se a usmála se. Sledovala jsem její rty, zatímco jsem se topila v moři modré přede mnou. „Mohla bys, co?“

Spencer přikývla a přitáhla se pro další polibek jen s tím, že ten poslední byl dlouhý a vášnivější. Jazykem olízla můj spodní ret, pak jsem naklonila hlavu a umožnila hlubší přístup.

Právě když věci začínaly být zajímavé, tak zazvonil telefon. Nahnula jsem se vzad, abych na něj dosáhla. „Doufám, že je to stav nouze,“ zbrblala jsem do přijímače, když mě Spencer dloubla do boku.

„Znovu souložíte?“ Smála se na druhém konci Alex.

„Jé, to jsi ty,“ hodila jsem hravě oči v sloup a uchechtla jsem se, „co se děje?“

„Chybíte mi lidičky. Kdy se vrátíte domů?“ Slyšela jsem její našpulení rtů.

„Budeme doma příští víkend,“ usmála jsem se a kousla jsem se do rtu, když mě Spencer začala líbat na krku. Zakryla jsem telefon a zašeptala jsem, „přestaň, to je Alex.“

Spencer pokrčila rameny a pokračovala se štědrým obdařováním polibků na můj krk.

„No, dobře, pospěšte si domů. Mám pro tebe a Spencer velkou novinu a nechci ji říkat po telefonu.“

„Alex, není to tak, že nevíme, že jsi už měla sex.“ Smála jsem se a ta slova, co jsem vypustila z pusy způsobila, že Spencer zavrčela a odtáhla se ode mě.

„Proč všechno s tebou musí být o sexu?“ Dělala si Alex legraci a věci na vteřinu utichly. „Jen si pospěšte domů a buďte v pořádku, jo? Máma by ti nikdy neodpustila, kdybys nabourala její auto,“ odmlčela se, „a kdyby se Spencer zranila, tak by se taky zlobila.“

„Buď na ni hodná,“ podívala jsem se na svou přítelkyni, která se převlékala z hokejového dresu lépe padnoucího svetru, „je sexy.“

„Jo, jo, zavolám ti později.“ Alex nám poslala vzdušnou pusu a rychle ukončila krátký hovor.

Pravděpodobně ze strachu, že bychom jí to podruhé zavěsily, protože bychom se oddaly dalším muchlovačce.

Opřela jsem se o lokty a sledovala jsem, jak si Spencer kartáčuje své blonďaté vlasy. Ta jejich hebkost byla mezi mými prsty tak jemná. Podívala se na sebe do zrcadla a v odrazu zachytila můj pohled. „Co je?“

Vyskočila jsem z postele a dala jí pryč kartáč z ruky, a pak jsem sehnula rty ke straně jejího krku a jemně tu teplou pokožku políbila. „Pojďme na chvíli ven.“

Spencer se otočila a usmála. Objala mě kolem krku. „Jo?“

Přikývla jsem. „Kenora není velké místo. Můžeme to místo prozkoumat pěšky. Když jsme jely přes hlavní silnici, tak jsem si všimla u Harbourfrontu chodníku. Pojďme se tam podívat.“

Spencer se znovu podívala z okna a já též. Slunce začalo zapadat za horizont jezera. Usmála se a přikývla, „pojďme.“

Slunce bylo v nedohlednu, ale bylo ještě docela brzy. Doma jsem to milovala, chození k rybníku, když počasí bylo teplé, ale ještě dost chladné, takže podél silnic zůstávaly malé hromádky sněhu.

Našla jsem si tohle podivně uklidňující místo. Bylo klidné a připomínalo mi domov. Setkání s Chase, Ephiny a jejich dcerou Jaiden nás přesvědčilo, že tohle město bylo právě takové akceptující, jako moje. Lidé byli přátelští a já zjistila, že hokej byl během zimy jejich největší pýchou a radostí.

Ashley mě držela za ruku, jak jsme se dostaly na pobřeží Harbourfront. Led byl ještě na krajích jezera, ale mohla jsem říct, že byl opravdu tenký. Nad námi svítily lampy a jen my dvě jsme šly po promenádě. Párkrát jsem si všimla, že se po mě dívala a pak se rychle podívala jinam, když jsem její pohled zachytila. „Je všechno v pořádku?“ Pohupovala jsem mezi námi našima rukama a usmívala jsem se na ni.

Ashley se začervenala a přikývla. „Vypadáš opravdu nádherně s těmi vlasy vyčesanými částečně nahoru, jak to máš teď.“

Usmála jsem se a vrazila jí do boku. „Děkuji.“

„A víš, pro mě jsi vždycky krásná, Spence.“ Ukončila spíše tiše.

„Znovu,“ tiše jsem se zachechtala, „děkuji.“

Sešly jsme z chodníku a šly jsme nahoru po dřevěných schodech. Stály jsme na vrcholu Thistles pavilonu a dívaly se na potemnělé jezero.

„Zatancuj si se mnou, Spencer.“ Zazubila se Ashley a vzala mou ruku a jednou mě otočila kolem, než si mě přitáhla blíž k sobě. Položila jsem jí okolo krku paže, když mě něžně chytila za boky a opřela si čelo o mé. „Jsi tak nádherná.“

Začervenala jsem se. Ten večer mi v mysli vybavil noc, kdy jsem ji vzala k rybníku, potom co to o nás Aiden zjistil. Chtěla jsem jí ukázat, co jsem k ní cítila a doupala jsem, že jsem ji ten večer zahrnula náklonností a komplimenty – podobně, jako to v tu chvíli udělala ona mně.

„Taky bych tě mohla líbat na věky, víš.“ Přitiskla rty něžně na mé a rukama mi vyjela po zádech, když jsme se pohupovaly v malém kruhu bez zbuk, jen s auty, která bylo slyšet nebo za zvuku mírného vánku přicházejícího od jezera.

Také jsem do ní byla zamilovaná.

Rozloučily jsme se a já se usmála, když jsem se otočila, abych si užila nádherný pohled na město s osobou, do které jsem byla zamilovaná.

Rukama jsem sevřela zábradlí a ucítila jsem, jak za mě přistoupila Ashley, položila si bradu na mé rameno a rukama sjela kolem mého pasu.

„Děkuji,“ zašeptala a s tím zvukem v jejím hlase jsem věděla, že bych ji neměla přerušovat, „za všechno, Spence. Možná sis vlastně nikdy opravdu neuvědomila, co jsi pro mě za těch pět měsíců udělala. Přiměla jsi mě cítit se naživu a milovat víc, než kdy předtím.“ Zvuk v jejím hlase byl tak tichý a zranitelný. Chtěla jsem se otočit a podívat se na ni, ale ona mě držela na místě. „Můžu zavřít oči a snažit se myslet na život bez tebe, ale pak mě bolí na hrudi, že se mi to opravdu nelíbí,“ přitáhla si mě k sobě těsněji, „jsi pro mě, jsi jediná,“ znovu mi přitiskla rty na krk, než mi jimi narazila na ucho a chraplavým šepotem mi řekla, „vezmeš si mě, Spencer Carlinová?“

Temnota jezera mě pohlcovala, ale ne špatným způsobem. Zastavil se mi dech a byl zachycen v krku, když ta otázka o pěti slovech byla vyřčena jejím nádherným hlasem.

Vezmeš si mě, Spencer Carlinová?

110 – Tajím dech

Mysleli byste, že to zahřmění se zvuky mého srdce, bylo způsobeno silným bušením v mé hrudi, což způsobilo, že se mi krev nespoutaně nahrnula do uší.

Její modré oči mě tížily pohledem a její hruď se zvedala očekáváním. Nepříjemně jsem tu chudinku překvapila svou otázkou, na kterou jsem se jí chtěla zeptat, nikdy neznamenala opravdu příliš, ale zazněla. Byla vyslovena a skutečně jsem to tak cítila, ale nechtěla jsem ji vyplašit.

Vypadala, jako že se chystá plakat, ale nemohla jsem říct, zda to byla špatná nebo dobrá věc. Začala jsem panikařit. Pomyslela jsem si, že jsem nejspíš právě zničila silný vztah, na jehož vytvoření jsme tvrdě dřely.

„Nemyslela jsem to tak,“ ztěžka jsem si vzdychla a trochu jsem sklopila hlavu, „jako právě teď nebo tak. Chci říct, že si tě samozřejmě chci v budoucnu vzít. Ne právě teď, protože jsme mladé a máme jiné věci, o kterých přemýšlet a opravdu jsem to tak nemy-“

„Ano.“ Její hlas byl sotva šepotem, ale já to slyšela hlasitě a jasně. Mé hnědé oči se dívaly do jejích velkých šokovaných modrých. Navlhčila si rty. Zírala na mě a já polkla.

Jo, jasně.

Čekala na mou reakci ohledně její odpovědi.

„Ano.“ Zopakovala Spencer trochu hlasitěji, ale tentokrát s oslepujícím úsměvem, který se jí objevil na tváři. Srdce se mi zastavilo.

Viděla jsem hvězdičky, ale zhluboka jsem se nadechla.

Byla jsem zasnoubená?

Jo, jasně.

Stále čekala na mou reakci. „Spencer,“ vydechla jsem a byla jsem zabalená v její náruči, když její rty vyhledaly mé.

Líbala mě pomalu. Pomalu bylo to pravé slovo. Táhla své dokonale tvarované rty proti mým tempem, které bylo téměř nehybné. „Ano.“ Znovu zopakovala a přitiskla ruku na mou velkou mikinu, přes mé srdce.

„Ach, Bože,“ Nemohla jsem si pomoc, ale také jsem se na ni usmívala a po tváři mi stékaly slzy. „Opravdu?“

Spencer přikývla. Nemyslím si, že také mohla mluvit. Obě jsme se naklonily, abychom se znovu a znovu políbily.

Není potřeba dodat, že jsem byla nejšťastnější sedmnáctiletá na celém světě.

Odtáhla jsem se a vydechovala jsem na její rty horký dech, když jsem sáhla do kapsy svých džínsů, a pak jsem roztřeseně vzala její ruku. „Vím, že to není moc,“ zašeptala jsem, když jsem navlékla proužek bílého zlata na její prsteníček a přitom jsem si žvýkala ret, „ale když ses předtím zahřívala před utkáním, tak jsem se zeptala Chase, jestli zná dobré klenotnictví a no, tenhle se zdál prostě dokonalý.“

Spencer zírala na pláň, která stále ještě vypadala uhlazeně, než mihla řasami nahoru a její oči se propalovaly do mých. „Je nádherný.“ Natáhla ruku a dívala se na prsten zblízka. „Nemusela jsi, Ash.“

Zvedla jsem obočí a jemně jsem vzala její levou ruku a přitiskla si ji ke rtům. „Právě jsem tě požádala o ruku. Nemůžeš žádat o ruku bez prstenu, Spence.“ Pousmála jsem se, když se zeširoka usmála. Byla spokojená, že jsem ten prsten měla.

Spencer se ušklíbla a znovu mě políbila. „Tenhle je dokonalý,“ odtáhla se a zatahala za šňůrky od mé mikiny, „ty jsi dokonalá.“

Po chvilce líbání a tance bez hudby, jsme nakonec šly znovu podél hlavní silnice. Měly jsme propletené ruce a volně jsme s nimi pohupovaly a hledaly jsme něco, co budeme dělat, než zamíříme zpátky do hotelu. Po posledním Spencřině utkání to místo opouštíme a já ho chtěla trochu víc prozkoumat.

„Můžeme zajít na film?“ Ukázala Spencer směrem ke kinu. Podívala jsem se přes silnici a všimla jsem si, že Rapture má Večer talentů.

„Nebo se můžeme mrknout, jaké má tohle místo talenty.“ Usmála jsem se a ona přikývla. Přešly jsme ulici a zamířily jsme do budovy, kde na nás zíralo pár lidí.

Bylo to, jako by věděli, že nejsme odsud.

„Spencer, Ashley,“ uvítala nás jako první Chase s úsměvem od ucha k uchu, „nemyslela jsem, že se ještě znovu uvidíme.“

„Spencewr, Ashwy!“ S přihlouplým úsměvem k nám přiběhla Jaiden. „Maminka říkala, že bwruslíš!“ Vytřeštila na Spencer oči.

Podívala jsem se na Chase, „má docela paměť.“

„Tu má po Eph. Zdá se, že nikdy nezapomenou na nic, či někoho, koho potkaly,“ ušklíbla se a naklonila se, „je to trochu děsivé.“

Smála jsem se s ní, než jsem uviděla Spencer a Jaiden v hluboké konverzaci o hokeji. Povídaly si o svých oblíbených týmech, a když Spencer zmínila, že doufá v to, že bude hrát na olympijských hrách, tak se k ní ještě víc měla a vylezla jí na klín.

„Je Ephiny také hokejovým fanouškem?“ Zvedla jsem obočí.

Chase se ušklíbla, „ne, to má po mně. Jai chce hrát hokej, ale je na to ještě hodně malá. Ale nakonec bude.“

„Už jsi někdy nawrazila na mantily?“ Zeptala se vzrušeně ta malá brunetka.

„Nesčetněkrát,“ usmála se Spencer, podívala se na mě a na tváři se jí vkrádal ruměnec.

Mohla bych říct, že si konverzaci s čtyřletou užívala, ale dělalo to z ní většího dobráka a já věděla, že ji to uvnitř zabíjelo.

Bylo to víc než rozkošné.

„Takže Večer talentů?“ Otočila jsem se zpátky k Chase, která na své klipové podložce proškrtávala nějaký seznam.

„Jo,“ usmála se, „už je to nějaká doba, kdy tohle město udělalo něco, čím se dospívající zabaví, bez toho, aniž by jim kvůli večírkům v barech muselo být devatenáct. S Ephiny jsme myslely, že by to byl dobrý nápad, udělat sobotní večery talentů. Zatím to funguje.“

Rozhlédla jsem se po obrovském místě a vážně jsem zahlédla, kolik lidí čeká, až přijde na řadu, aby se podělili o svou hudbu nebo komediální schopnosti.

Ten večer byl pro mne a Spencer výjimečný. Chci říct, právě jsem ji požádala o ruku a chtěla jsem to zpečetit něčím dalším, na čem jsem pracovala. Ujišťovala jsem se, že mi nevěnovala pozornost a něco jsem zašeptala Chase do ucha a byla jsem šťastná, když přikývla a řekla mi, ať jdu za ní.

„Spence,“ zachytila jsem její pozornost a jemně jsem ji uchopila za tváře, „hned budu zpátky. Chceš něco k pití?“

„Dr. Peppera.“ Zazubila se.

Jako bych se musela ptát.

„Mně taky!“ Zahihňala se Jaiden a sjela Spencer z klína, a pak vstala a sedla si vedle ní.

Ušklíbla jsem se a naklonila se, abych Spencer políbila na čelo. „Hned jsem zpátky,“ zašeptala jsem a ona přikývla.