Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

111 – Je záhadou

Zírala jsem na ten prsten, který mi na levou ruku dokonale padnul. Doopravdy jsem byla zasnoubená.

Spencer Carlinová, zasnoubená.

Tolik k mému názoru o svatbě, který jsem opakovaně dávala Aidenovi, když navrhoval společnou budoucnost.

Byla jsem zasnoubena s jeho sestřenicí.

Odfrkla jsem si a pomalu jsem s ním otáčela kolem prstu. Pak mě malé prstíky objaly kolem zápěstí a já zjistila, že se dívám do modrých očí plných údivu.

„Ty a Ashwy jste vdané?“ Jaiden se roztomile usmála. Chyběl jí jeden z předních zubů.

Uchechtla jsem se. „Ne, ještě ne.“

„Maminka nosí takový pwsten a je vdaná za mámu.“ Zamračila se, sáhla na ten prsten a zvědavě si ho prohlížela.

„Tady jsi prcku,“ přišla za námi Ephiny a hravě si přehodila Jaiden přes rameno, „je na čase tě uložit do postýlky.“

„Ne!“ Kopala Jaiden a hihňala se, když byla zlechtána. „Ještě ne!“

„Už ano,“ sledovala jsem, jak Ephiny svalila svou dcerku zpátky vedle mě, zatímco si před ni klekla, „zítra brzy ráno máš plavání, vzpomínáš? Naposled, co jsi po osmé zůstala vzhůru, jsi při plavání téměř usnula a to mě a maminku vyděsilo.“

Jaiden se mračila a špulila pusu. Byla tak roztomilá.

Také jsem jednu chtěla.

Samozřejmě ne teď.

„Prosím? Ještě chvilku?“ Její modré oči se dívaly do podobných modrých očí té ženy. Mohli byste říct, že byly biologická matka a dcera. „Chci hwrát hokej se Spencewr!“

Ušklíbla jsem se a Ephiny se na mě letmo usmála. „Vzhledem k jejímu nízkému věku jsme se rozhodly nedat ji ještě do týmu. Přestože bruslí velmi dobře, protože je to všechno, co kdy kromě plavání chtěla dělat,“ zazubila se na svou dcerku, „ale i hokejové hvězdy musí hodně spát, než jdou hrát, že, Spencer?“

„Přesně tak.“ Přikývla jsem a všimla jsem si, že Jaiden stále špulí pusu. „Ehm,“ odkašlala jsem si, „jestli by ti to nevadilo, tak na ni mohu dát pozor, dokud se Ashley nevrátí. Stejně jsem nerada sama.“

Zalhala jsem. Bylo mi fuk, jestli sedím sama, ale kdo mohl odolat čtyřleté holčičce, která takhle špulila pusu? A dívat se do jejích očí, které se rozšířily vzrušením, to za to stálo.

Ephiny se kousla do rtu, pak se usmála a pomalu přikývla. „Jasně, stejně musím připravit vybavení,“ políbila Jaiden na tvář, „chovej se slušně.“

Jaiden zasalutovala a přitulila se ke mně.

Bylo to nejméně 15 minut od doby, co Ashley s Chase odešly. Ohlédla jsem se a viděla jsem lidi, co si u pultu objednávali pití a něco na zub, ale Ashley tam nebyla. Zamračila jsem se, otočila jsem se zpět a sledovala jsem, jak Ephiny připravuje vybavení.

„Ashwy zpívá?“ Jaiden s poškrábala na čelíčku a ukázala na druhou stranu kavárny, kde Chase odkrývala černý klavír.

Polkla jsem.

Černé klavíry a Ashley byly teď mou novou oblíbenou kombinací.

„Jo,“ zašeptala jsem malé holčičce, ale pozorovala jsem Ashley, která se smála, zatímco se ostatní shromažďovali okolo těch dvou žen.

Co to sakra měla za lubem?

Ashley zašeptala něco Chase do ucha a pak na mě mrkla. Potom se posadila na stoličku a prsty rozmístila na klávesy v řadě not.

„To je pro tebe,“ přišla ke mně Chase a podala mi Dr. Peppera. Jaiden trucovala, ale neměla po sedmé večer dovolené žádné limonády. Místo toho dostala pitíčko.

Ta blondýna si sedla vedle mě a položila si Jaiden do klína, když si Ashley odkašlala a roztřeseně uchopila mikrofon. „Zdravím,“ řekla nervózně, když si získala od všech pozornost, „takže, ehm, obvykle to nedělám, ale právě dnes jsem požádala nejdůležitější osobu v mém životě, aby se mnou strávila zbytek svého života, a tohle jsem jí chtěla věnovat,“ odkašlala si.

„Gratuluji,“ zašeptala mi Chase do ucha a pak se otočila, aby poslouchala, jak Ashley začala hrát předehru.

„Spencer Carlinová, tahle je pro tebe.“

Všechny oči spočinuly na mně a já cítila, jak se rozpaky červenám. Jaiden se hihňala a tím trochu uvolnila mou nervozitu.

„Jsi čewrená!“ Šťouchla mě do tváře a Chase ji taktně umlčela.

Modrá nikdy nebyla mou oblíbenou barvou,
ale k tobě, se holka, tak hodí.
Podívat se do těch očí.
Vydechnout tvé jméno,
Není překážky, kterou bych nepřemohla.
Mít tě u sebe.
Stále slyšet tvůj smích
mi říká, abych zůstala
- na chvíli.
Někdy si přeji, aby mě odvála
zpátky ke včerejšku,
kdy se na mě poprvé usmála,
když jsem jí řekla, že je blázen…

Chvění mi proběhlo celým tělem, když její zastřený hlas naplnil místnost jejím hudebním nadáním. Nikdy předtím jsem ji neslyšela hrát. Nikdy jsem ji opravdu nepožádala, aby mi zahrála. Ale ty noty zněly tak povědomě. Pomalá melodie, která rozechvěla klavír přímo k mým uším.

Byla moje.

Hudbu, kterou jsem napsala, ale Ashley ji pozměnila svým vlastním textem.

Je záhadou
pod přikrývkou hvězd.
Ta, kterou nemůžete rozluštit,
i když se tak moc snažíte.
Stále září tak jasně,
tak, že ji mohu najít
- dnes večer.
Někdy si přeji, aby mě odvála
zpátky ke včerejšku,
kdy se na mě poprvé usmála,
když jsem jí řekla, že je blázen…
abych se do ní mohla znovu a znovu zamilovat.
Nikdy jsem nezapomněla, jak to začalo.
Ty a já.
Nikdy bychom neudělali nic špatného.
Takže se ptám, vezmeš si mě.
V písni.

Seděla jsem tam a zírala na tu nádhernou brunetu, která mně zpívala před všemi těmi lidmi a podruhé mě požádala přede všemi těmi lidmi o ruku.

Ucítila jsem, jak mi ruce zatlačily čelist a byla tam ona. Tvář měla milimetry daleko se všema těma očima upřenýma na nás. „Miluju tě.“ Zašeptala Ashley.

V šoku jsem na ni zírala. Nevěděla jsem, co říct nebo co bych měla říct. Ashley přesně věděla, jak mi vyrazit dech více než jedním způsobem. Uchopila jsem její obličej a hladila jsem ji palci přes chvějící se rty. Mými malíčky jsem cítila, jak mi pod nimi pulsuje, když spočívaly na jejím krku.

„Polib ji,“ zaslechla jsem zašeptat malou holčičku a nemohla jsem si pomoc, ale uculila jsem se a pak jsem si vzala Ashleyiny rty a jemně na ně zaútočila svými. Uniklo jí jemné zasténání, když jsme se oddělily.

„Myslím, že bychom měly jít,“ zašeptala jsem jí do ucha. Vstala jsem a její tmavé oči byly zaplavené vzrušením a očekáváním.

„Děkuji,“ kývla jsem směrem k Chase, Aphiny a Jaiden, „za všechno.“

„Užívejte si lásku!“ Zazubila se Ephiny, když jim Ashley podávala nějaké peníze jen proto, aby jí je zatlačila zpátky do dlaně. „Vaše peníze jsou tu k ničemu. Užívejte si života, dokud jste mladé.“

Chase šťouchla manželku loktem a Ashley a já jsme se zahihňaly. „Jeďte opatrně, děvčata.“

„Pa!“ Zamávala obtížně Jaiden a její modré oči byly stále na mých.

Měla jsem pro ni neustálou slabost.

Poté, co jsme vykročily ven, jsem vzala Ashley a přitáhla si ji do nejsrdečnějšího polibku, který jsem jí mohla kdy dát. Nezáleželo mi na tom, že na nás lidi zírají. Nezáleželo mi na tom, jestli se ze všech stran ozve hvízdání. Nezáleželo mi na tom, jestli jsem vypadala jako největší citlivka na světě.

Záleželo mi na Ashley Avery Daviesové.

Záleželo mi na naší budoucnosti.

Záleželo mi, že jsem ji chtěla dostat do hotelu a milovat se s ní znovu a znovu, dokud se nebude moct hýbat.

„Pojď,“ zašeptala jsem jí do ucha, „dovol mi ukázat ti, jak se cítím.“

Ashley si povzdechla a přikývla. Její oči ztmavly chtíčem jako ty mé.

Záleželo mi na tom, že jsem vůbec poprvé byla zamilovaná.

112 – Pozor na jazyk, Carlinová

„Carlinová, ty zkurvená píčo!“ Nějaká holka se na mě vrhla a srazila mě na led.

„Ne, nevěděla jsem, kdo byla ta mrcha zač.

„Běž do prdele!“ Zakřičela jsem a vstala jsem. Tvrdě jsem ji strčila na zadní stranu brankářské sítě. „Co máš kurva za problém?!“

„Hákovala jsi mě!“ Zakřičela a strčila mě vzad. Hokejkou mě silně udeřila do paže, když jsem ramenem narazila do mantinelu. Trhla jsem sebou, ale než se dostavila bolest, tak jsem odhodila hokejku na led společně s rukavicemi a popadla jsem ji za dres a strčila ji na místo, které jsem právě zaujímala.

Obličej jsem od ní měla centimetry, „to bolelo, ty mrcho.“

„To je dobře.“ Vřelo to v ní a já ji znovu strčila, a pak jsem ucítila, jak mě někdo od té mrchy hrubě tahá.

„Au!“ Vykřikla jsem, jak mi levé rameno pulsovalo bolestí, když mě ten člověk odtahoval. „Odprejskni!“ Zavrtěla jsem rameny, otočila jsem se a uviděla jsem, jak se na mě dívá Mandezová.

„Vychladni, Carlinová,“ řekla klidným hlasem, „musíme dokončit utkání a nemůžeme si dovolit o tebe přijít.“

„Nezájem.“ Zamumlala jsem a držela jsem si rameno, zatímco jsem zvedala své rukavice a hokejku a vydala jsem se zpátky k týmu. „Ten zkurvenej rozhodčí vůbec nezapískal.“

„Vypadáš, jako by tě něco bolelo.“ Podotkla Carmen, když jsem sebou znovu trhla ve snaze zvednout svou levou paži.

„Jsem v pohodě.“ Řekla jsem s kamennou tváří. Nechtěla jsem přiznat, že mé zraněné rameno bolelo, jako by bylo vykloubené.

„Opravdu?“ Zvedla Carmen obočí, když jsme bruslily blíž k týmu. Hodila po mně hokejkou, a když jsem zvedla ruku, abych ji chytila, tak jsem zakřičela větší bolestí. Hokejka s rachotem dopadla na led a ona mi ji zvedla, zatímco kroutila hlavou. „Jo-o, určitě jsi v pohodě, Spencer.“

Přímo tam bych ji praštila, ale bolest v mé ruce zabila motivaci ublížit jí.

„Carlinová, rád bych řekl, že tohle jednou nenastane, ale jsi to ty a hraješ tvrdě,“ trenér Caron se opatrně dotknul mého levého ramena a já se hryzla do rtu, abych sprostě nekřičela, „musíš si to nechat zkontrolovat.“

„Jsem kurva v pohodě,“ držela jsem si levou ruku blíž k tělu a Carmen do ní šťouchla svou hokejkou, a pak uskočila, když jsem na ni zařvala, že mě to bolí.

Byla jsem odvlečena trenérem a Brentem k šatnám. Seděla jsem tam s největším našpulením ve tváři, když mi doktor kontroloval ruku. Řekl mi, abych myslela na něco pěkného.

Ashley.

Nahá.

Klavír.

Nahá.

Ashley na klavíru, nah-

„Au! Odporný zkurvysynu! To bolí!“ Zakřičela jsem a cítila jsem, jak se mi hromadí v koutcích očí slzy. Pevně jsem je zavřela, když jsem v uších zaregistrovala ohavný zvuk mého ramene nahozeného zpátky na své místo. „Do prdele, ty zkurvy sy-“

Ruka mě plácla přes pusu, když jsem se zlostně podívala na doktora. Usmíval se a poplácal mě po hlavě a podal mi kapesník. „Jen seď a buď v klidu, dítě, budeš v pořádku.“ Dal mi nějaký Tylenol proti bolesti a pak mě tam nechal samotnou.

Chybělo mi poslední utkání našeho 'turné'. Byli jsme zpátky v našem rodném městě a mně scházelo 'Vítej' doma utkání. Byla jsem naštvaná. Ta zkurvená holka mnou nebyla hákována, ale z nějakého důvodu po mně šla po celou dobu zápasu.

S Ashley jsme se domluvily, že nikomu o našem zasnoubení neřekneme, dokud nebudeme obě připraveny. Celá cesta zpět z Kenory byla něco nezapomenutelného. Cítila jsem se jako jiný člověk od doby, co mě požádala, abych si ji vzala. Stejně jsem věděla, že se v dohledné době několika let nevezmeme, ale přesto jsem se cítila, jako že se tak stane.

Všechno bylo, jak má být.

I když byla moje ruka na ledě vykloubená psychopatickou mrchou.

Rukou jsem si projela vlasy a ušklíbla jsem se nad jejich vlhkostí. Chtěla jsem si dát sprchu, ale bylo mi řečeno, abych tu zůstala do konce utkání.

„Spencer, je tady nádherná bruneta, která by tě ráda viděla,“ doktor na mě mrknul a otevřel dveře.

Zeširoka jsem se usmála, když jsem uslyšela vejít někoho do šatny. Očekávala jsem, že uvidím Ashley. Úsměv okamžitě uvadnul, když se objevila Mandezina tvář. „Říkáte nádherná?“ Zvedla jsem na toho muže, který pokrčil rameny a odešel, obočí.

„To bylo trochu nemístné,“ rozzlobila se Carmen a položila si helmu vedle mě. „Jak se mimochodem máš?“

„Byla jsem v pohodě, než si sem přišla.“ Zamračila jsem se a ona obrátila oči v sloup.

„Carlinová, tohle odpoledne jsi mrcha, co? Daviesová tě před zápasem rozladila?“ Zavrtěla hlavou a znovu si vzala helmu a chystala se odejít.

Zasloužila jsem si to.

Kousla jsem se do rtu z vědomí, že jsem byla trochu hrubá. Byla jsem naštvaná, že jsem poslední třetinu nehrála a naštvanější jsem byla, že jsem nějaké cizí krávě dovolila, aby mě dostala. Vylila jsem si to na Carmen, protože byla snadným cílem.

Nemyslela jsem, že si to zasloužila.

„Mandezová,“ vydechla jsem a pevně jsem zavřela oči, „počkej,“ pomalu se otočila a svýma šedýma očima se dívala do mých, „omlouvám se, že jsem se chovala jako mrcha. Nezasloužila sis to.“

„Ne,“ pokrčila rameny, ale usmála se, „ale chápu to.“

Ztěžka jsem si povzdechla a vstala jsem, abych se trochu rozhýbala. „Proč nejsi tam?“

Carmen se ušklíbla. „Vykopli mě ze hry.“

„Cože?!“ Vykřikla jsem, „jsi pitomá?“

„Trochu,“ pokrčila rameny a začala si sundávat chrániče. Vzala si své věci do sprchy, „ale ta kráva si o to žádala, za to, že tě zranila – což se mimochodem omlouvám, že jsem tě dloubla do ramene.“

„Carm,“ zavrtěla jsem hlavou a začala jsem si sundávat své chrániče a výstroj. Nezajímalo mě, co by doktor řekl, kdybych se začala hýbat příliš brzy, „měla jsi to prostě nechat plavat.“

„Nezájem,“ rozzlobila se a zabouchla skříňku, „už se stalo.“

Z nějakého zvláštního důvodu se Carmen stávala obranářskou, když to na ni přišlo, porazit někoho jiného.

Jako například Bradyho. Který byl stále něco, na co jsem si nezvykla.

Pohodlně jsem se kroutila v Alexině posteli a objímala jsem polštář, zatímco jsem čekala, až si navzájem kvůli něčemu bezvýznamnému Carlinovy sestry přestanou nadávat. Zvedla jsem obočí na Sam, která pokrčila rameny a vrátila se ke čtení časopisu.

„Opravdu vás dvě budu muset oddělit?“ Zeptala jsem se a víc jsem si na posteli uvelebila. Zlostně jsem se dívala na Spencer a Alex.

„Neměla žádné právo používat moje věci, zatímco jsem byla pryč!“ Zamžourala Spencer na svou sestru.

„Prosím tě, Spencer, půjčila jsem si tvůj zpropadený dres. Neroztrhala jsem ho, ne?“ Alex zvedla obočí. „Bože, někdy umíš být tak dětinská,“ podívala se na mě, „jak to s ní vydržíš?“

Usmála jsem se a pokrčila jsem rameny. „To nemůžu vysvětlit,“ podívala jsem se na Spencer, „prostě je tak dokonalá.“

Sammy se uchechtla a odhodila časopis stranou. „Opravdu se budeme celý večer hádat nebo se budeme bavit?“ Podívala se zlostně na Alex.

Alex se stáhla ze Spencřina sevření a povzdechla si. „Hádám se s ní, protože ji mám ráda.“ Našpulila pusu a svalila se vedle mě hlavou napřed. „Vy dvě jste mě opustily na tři týdny. Tři týdny!“

„Jsem si jistá, že jsi byla v dobrých rukách,“ škádlila ji Spencer a šťouchla svou sestru, když jí seděla na klíně.

„No. Jo,“ Alex zvedla obočí a urovnala si vlasy. Podívala se na mě a na Spencer, a pak se letmo podívala na Sammy, „o tom,“ nervózně se zasmála, „Sam a já jsme se rozešly.“

„Kdybych už neseděla, tak bych přistála na zadku. Spencer bleskově otočila hlavou a podívala se na mě.

„Věděla jsi, že se to stane?“ Zeptala se s vytřeštěnýma očima.

„Cože? Počkat,“ mírně jsem se zasmála a podívala jsem se na Sammy a pak na malou C, „tohle je nějaký druh aprílového žertu, že?“

Alex jemně zavrtěla hlavou a sdílela se svou přítelkyní pohled. „Apríl byl před čtyřmi dny,“ ušklíbla se a pak se rychle podívala jinam, „dohodly jsme se, že budeme raději kamarádky.“

Spencer byla první, co plácla Alex polštářem. „Ty hlupačko, vy dvě jste byly na Southwoodu nejroztomilejší pár!“

Alex se začervenala, ale pokrčila rameny. „Se Sammy nemáme špatný vztah, že ne?“

„Neé,“ ušklíbla se Sammy a protáhla se, „vždycky tady pro ni budu bez ohledu na cokoliv.“

„No, to je šok a půl,“ zamumlala Spencer a zrcadlila zamračení, „vy dvě jste byly jako mladší verze nás.“

Sammy se ušklíbla, „jsem ve tvém věku, Spence.“

„Tak znovu, jsem jen o jedenáct měsíců mladší než ona,“ rozzlobila se Alex a strčila do mě, „řekni jim to, Ash!“

Smála jsem se a přitiskla jsem čelo Spencer o záda, když se mi přesunula do klína a dívala se Sammy do očí.

„Takže, protože není žádný špatný vztah a tak. Co teď budete lidi dělat?“ Spencer plácla rukama přes mé a hrála si s kroužkem, který jsem měla na levé ruce. Holky si toho ani nevšimly, a jestli by si všimly, tak jsme se domluvily, že je to prsten příslibu.

Ta poslední věc, kterou bychom chtěly slyšet je, že jsme příliš mladé na to, abychom se vdaly.

To už jsme věděly.

„Kyla a Aiden jsou u Johnnyho, můžeme je zastihnout.“ Navrhla jsem a vstala jsem, jen co Spencer vzala mou ruku.

„Jdu!“ Zaječela Alex a běžela si pro kabát. Vrátila se zpět do pokoje a objala Spencer, „opravdu jsi mi chyběla,“ řekla rychle, než popadla Sam a zamířily zpět ke dveřím.

„Nemůžu uvěřit, že mi Kyla vůbec neřekla o jejich rozchodu!“ Řekla Spencer dotčeným ublíženým hlasem.

„Bylo to na ní, zda to řekne,“ pokrčila jsem rameny a přitáhla jsem si ji blíž a jemně jsem jí políbila na tvář. „Alespoň si vyrazí, ne?“

Spencer přikývla a usmála se. „Jo.“ Odtáhla mě ze sestřina pokoje a setkaly jsme se s těma dvěma na prahu schodiště. „Nemám hlad, ale mohla bych si dát zmrzlinový pohár.“

„Mmm,“ Alex si olízla rty a poplácala si břicho. „Zmrzlina zní opravdu dobře.“

Ušklíbla jsem se, když Spencer a Alex vyšly společně ze dveří a byly zabrané do konverzace. Zavřela jsem za sebou a Sammy dveře a pak jsem ji strčila do ramene. „Takže je všechno v pohodě?“

Sammy přikývla. „Samozřejmě, Ash,“ vdechovala čerstvý vzduch a otočila se ke mně, zatímco šla pozpátku, „vím, že vy dvě jste si nás představovaly jako pár, ale opravdu jsme v pohodě. Promluvily jsme si o tom a jsme v pohodě s tím, kde teď jsme a kým jsme jedna pro druhou,“ pokrčila rameny a otočila se, aby se krátce podívala na Alex, než opět zachytila mou pozornost, „stále jsme ti dva stejní lidé, jen jsme se přestaly líbat a tak. Kromě toho,“ opět se otočila, aby si se mnou povídala, když mě šťouchla, „dovolila mi poslechnout si v soukromí, jak zpívá, zatímco jste byly pryč, není to bonus?“

Zvedla jsem obočí a strčila jsem si ruce do kapes. „To je skutečně bonus,“ usmála jsem se. Dobře pro Alex. Jak zvláštně jsem se cítila, když přišla Alex a jen se mnou se podělila o svou hudbu. Věděla jsem, že by bylo pro ni dobré, kdyby měla někoho jiného, kdo by to slyšel. Další názor, který by nezahrnoval její sestru nebo přítelkyni sestry.

„Jo, Carlinová,“ obtočila jsem kolem prstu klíčky a usmála jsem se, když zvedla obočí, zatímco se ke mně otočila čelem, „chytej.“

Vytřeštila oči, když jí klíčky přistály v dlani. Alex zaječela, když jsem si nárokovala přední sedačku a zatahala jsem Spencer za paži, abych ji dostala na sedačku řidiče.

Být schopna přimět Spencer Carlinovou oněmět mnohokrát v uplynulém týdnu byla určitě vzácná příležitost.

Rozhodně jsem se chystala láskou ji přimět oněmět po zbytek našeho života.

113 – Bez povšimnutí

Kyla se zdála být docela zklamaná, že se ji její rodiče, od doby co se odstěhovala, nesnažili kontaktovat. Ale byla opravdu ráda, že ví, že Aidenovi rodiče přijali fakt, že budou prarodiče a mně zjednodušilo život vědomí, že teď Kylu ještě víc zbožňovali.

„Člověk by si řekl, že ty jsi tou těhotnou.“ Uchechtla jsem se, když Aiden vymetl po Ashley a Kyle zmrzlinový pohár.

„Myslím, že mám něco jako symptom soucitu nebo tak něco,“ pokrčil rameny a olíznul lžíci a mrknul na mě.

Ashley se ušklíbla. „Poslední dobou opravdu záříš, Kylo. Odjely jsme na tři týdny, vrátíme se a ty záříš víc než kdy jindy.“

„Jestli tím zářením máte na mysli tlustá? Pak jo, zářím.“ Povzdechla si Kyla a hodila oči v sloup, když si rukou masírovala své naběhlé bříško. „Maličký Dannison maminku unavuje a vyčerpává.“ Zafňukala.

To je to, co s vámi udělá sedm měsíců těhotenství. Udělá z vás tlusté a podrážděné.

„Takže,“ Aiden dojedl Alexin zmrzlinový pohár a nadále něžně držel Kylu za ruku, „Ky a já jsme se bavily o budoucnosti a myslím, že místo na univerzitu půjdu na vyšší odbornou školu a najdu si práci.“

„Páni,“ jednoznačně ohromena jsem se usmála. Basketball pro něho znamenal všechno. „Žádné hraní?“

Pokrčil rameny a podíval se na Kylu, a pak se podíval zpátky na mě, „pořád mohu hrát pro zábavu a možná se k tomu vrátím později, ale teď mám rodinu, o kterou se musím postarat, a jestli obětuji hraní-“

„Řekla jsem mu, že se nemusí vzdát svého snu,“ Kyla se usmála a pohladila ho na noze, „ale je milé, že chce.“

Ashley se zazubila a naklonila se, aby rozcuchala svému bratranci vlasy. „Jsem na tebe pyšná, Aide.“

„Já taky.“ Připojila jsem se.

„Jo,“ Aiden pokrčil rameny, ale stydlivě se usmál, „až se dítě narodí, tak se ke mně Kyla nastěhuje, takže budu moci být s ní a se svým synem.“

„Kam se vy dva budete stěhovat?“ Zeptala se Ashley a usmála se na pár sedící naproti nám.

„Nikam, bude u nás,“ pomalu polknul, a pak se zhluboka nadechl, „myslím po maturitě. Během léta se nastěhuje a z tvého pokoje bude dětský pokojíček.“

„Z mého pokoje? Kde ksakru budu spát?“ Ashley se najednou zamračila a stejně tak já.

„Cože?“ Zvedla jsem obočí.

„No,“ Aiden si hrál s rukávem svého trička s dlouhými rukávy a nervózně se díval, „vždycky jsi plánovala, že se po maturitě přestěhuješ zpátky do Britské Kolumbie, ne? Máma s tátou chtěli, abychom se k nim nastěhovali, dokud se nepostavíme na vlastní nohy. Takže až odejdeš, tak z tvého pokoje bude dětský pokojíček.“

Myslím, že mi srdce právě spadlo na podlahu, jen čekalo na někoho, kdo na něj dupne, aby bylo po trápení.

„Já,“ Ashley mírně koktala a kousla se do rtu, „chci říct, já…“

Už jsem se obrátila na několik jiných univerzit a vysokých škol v Kanadě. Dokonce jsem se obrátila na Univerzitu Britské Kolumbie v naději, že bych mohla získat nějaký druh školního stipendia na Thunderbirds.

Je zřejmé, že Ashley nikdy tak daleko nemyslela.

Všimla jsem si paniky, která se jí rychle objevila v očích a lámalo mi srdce vědomí, že jsme vlastně vůbec nemluvily o tom, co se stane následující dva a půl měsíce. Léto se blížilo a kam odtud potom půjdeme?

Měla jsem šanci jet na dva měsíce letních prázdnin do letního hokejového kempu v Quebecu. Ashley se zdála být pro, ale vůbec jsme o tom víc nemluvily. Nechtěla jsem to zase vznést, dokud jsem nevěděla jistě, že mě přijmou.

Ashley nikdy nemluvila o tom, že se po maturitě vydá zpátky do Britské Kolumbie.

Nikdy jsme opravdu nemluvily o skutečné budoucnosti. Snažily jsme se tomu vyhýbat, jak jen to bylo možné, protože myšlenka na to, že bychom se oddělily, by mi zlomila srdce na miliony kousků.

„Vyřešíme to,“ zašeptala jsem jí do ucha.

Abych k vám byla upřímná, nechtěla jsem o tom přemýšlet.

„Jo,“ zamumlala se skloněnou hlavou, a pak Kyla plácla do stolu, aby si přitáhla pozornost.

„Na chvíli bychom měli jít do herny. Zahrát si nějakou DDR nebo tak něco. No,“ podívala se na své bříško, „já ne, ale vždycky byla zábava sledovat vás a Aidenovy schopnosti.“ Zazubila se a poplácala mě na ruce. „Bude to zábava…“

Ashley se na mě podívala a pokrčila rameny. Rty jí zatahal malý úsměv. „Jasně, pojďme.“

114 – Přátelská je tvoje druhé jméno

„Takže, řekni mi, proč kráska jako ty sedí sama ve tmavém rohu herny?“ Byla přede mě jemně přistrčena sklenice koly.

Podívala jsem se nahoru a zamrkala jsem, když na mě přes své tmavé vlasy mžourala známá tvář. Zamračila jsem se a odstrčila jsem kolu, kterou ke mně přisunula. „Ne, děkuju.“

„Ale no tak, jen protože mě tvoje sestra a její přítelkyně nenávidí, neznamená, že nemůžeme být kamarádky.“ Usmála se a sedla si vedle mě, ale držela si svůj odstup.

„Ani tě neznám,“ dívala jsem se skrze ní a sledovala jsem, jak to sestra nandává Aidenovi v DDR, zatímco Ashley a Sammy okupovaly další DDR.

„Jasně, že znáš,“ zamumlala, „jsem si jistá, že mě tvoje sestra nesnáší a vždycky na mě doráží, kdykoliv mě vidí.“

Obrátila jsem oči v sloup a podívala jsem se na ty šedé oči, které se dívaly do mých. „Carmen Mandezová, vím, kdo jsi, jen tě neznám osobně. Spencer není největší fanynkou, ale neříká mi toho moc, pokud se děje něco špatného.“

Způsob, jakým jí vystřelilo obočí, mě přimělo myslet si, že jsem řekla něco špatného. Bylo to nesprávné, protože kdyby z toho byla Carmen šťastná, tak by to znamenalo, že ji moje sestra zapojila do boje a já to docela hodně podělala.

Pěkně, Alex.

„Můžeš prostě zapomenout, co jsem řekla v té poslední části?“ Zvedla jsem obočí a ona se ušklíbla a znovu přede mě přistrčila kolu.

„Jasně,“ pokrčila rameny a pohodila vlasy stranou, zatímco se ohlédla za sebe. „Nerada bych způsobila nějaké další potíže s tvou přítelkyní, než už jsem způsobila.“

„Tak proč to pořád děláš?“ Zvedla jsem obočí a váhavě jsem se napila z koly, kterou mi dala.

„Držela jsem se od ní dál, protože mě o to požádala.“ Carmen se zamračila a vypadala uraženě. O téhle skutečnosti jsem netušila. Děkuju.

„Aha,“ pokrčila jsem rameny a hrála jsem si s brčkem, „to jsem nevěděla.“

„Carm, můžeme odsud vypadnout?“ Řekl jiný hlas z druhé strany boxu. Neznámý zastřený hlas, kvůli kterému jsem se otočila a viděla jsem poněkud vyšší tmavovlasou brunetu stojící vedle mého místa. Očima jsem sjížděla její tělo, abych zjistila, že na sobě měla sukni s černým svetrem, její nohy byly dlouhé a pokožka tmavšího tónu vypadající přirozeně, ne opáleně.

Ach Bože, očumovala jsem úplnou cizinku.

„Jasně, Iso,“ přikývla Carmen a vyklouzla z boxu, „tohle je Alex, Alex, tohle je moje nejlepší kamarádka Isa.“

Isa si mě svýma tmavě hnědýma očima prohlížela a rty jí zatahal malý úšklebek. „Ahoj,“ zavrněla a pak zvedla obočí na Carmen, „tak pojďme.“

„Měj se, Alex,“ řekla Carmen s úsměvem.

„Chceš jít s námi?“ Isa vzala můj kabát a držela ho.

Podívala jsem se zpět na ostatní, kteří byli zabraní do svého hraní a pak zpět na vysokou brunetu.

Lákavé.

„Měla bych tu s nimi zůstat.“ Kývla jsem směrem k partě.

Isa si povzdechla a pokrčila rameny a upustila můj kabát zpět na sedadlo. „Škoda, míříme do Huckles. Mohla ses bavit.“ Usmála se a přehodila Carmen ruku kolem ramen. „Možná příště.“

„Alex, co to sakra má být?“ Ashley zvedla obočí a naklonila se přes stůl s dlaněmi na povrchu a očima upřenýma na Carmen a tu sexy brunetu.

„Klídek,“ zavrtěla Carmen hlavou, „právě odcházíme.“

„Ash,“ povzdechla jsem si a vyklouzla jsem z boxu, „jen se mnou mluvila.“

„Jo, ráda hodně mluví.“ Ashley přimhouřila oči a kousla se do spodního rtu. „Co se děje, Mandezová, nemůžeš mít jednu Carlinovou, tak jdeš po druhé?“

„Běž do prdele, Ashley.“ Carmen setřásla Isyinu paži z ramene a přiblížila se k brunetě. „Byla jsem přátelská, nedělo se nic špatného.“

Držela jsem Ashley zpátky, když vykročila vpřed a setkala se ve středu s Carmen. „Přátelská je tvoje druhé jméno, že?“

„Ty jsi ta, co má co říkat.“ Zasyčela Carmen, olízla si rty a lehce se smála. „Prostě zmizni, Daviesová, nebudu tě otravovat.“

„Dobře, tak odejděte.“ Ashley si založila na hrudi ruce a civěla na tu holku.

„Pojď, Carm,“ Isa táhla kamarádku zpátky a dívala se na mě, „jestli k tobě patří, tak ti doporučuji, abys jí řekla, ať odprejskne. Carmen je docela kurážná.“

„Ash,“ zašeptala jsem a trochu víc jsem ji zatahala zpátky, „prostě to nech být. Nikomu neublížila.“

Ashley se na mě chvíli zlostně dívala a pak se kousla do rtu. „Prosím, řekni mi, že se nevkradla svými špinavými způsoby do tvého srdce.“ Vůbec si nedělala srandu.

Ashley tu brunetu tolerovala kvůli Spencer. Ujistila se, že si nechá své komentáře o tom, jak na Carmenino rychle vznikající přátelství s její sestrou žárlila, pro sebe, ale já si myslím, že by jí to trochu ranilo, kdybych se s ní kamarádila.

„Díky, že jsi ke mně byla zdvořilá, Alex,“ Carmen couvala a dívala se přes Ashleyino rameno, aby viděla Spencer pohodit hlavu vzad a smát se, „ty máš takový štěstí, že ses tam dostala jako první, chica.“

„Vážně nechceš jít s námi?“ Zeptala se mě ještě jednou Isa a já cítila, jak mě propalují Ashleyiny oči. Ta holka se zastřeně zasmála a jen zavrtěla hlavou.

Sledovala jsem, jak Carmen a Isa odešly, klábosily a smály se. Pomalu jsem se otočila a ocitla jsem se před Ashley, jejím naštvaným pohledem. „Co je?“

„Nic“ vydechla a pak si povzdechla a její hněv se vytratil, „prostě se mi dostala pod kůži a já vím, jak moc se jí líbí Spencer. Prostě bych nesnesla, když by ses s ní spřátelila a víc se s ní stýkala.“

„Ash,“ usmála jsem se, „ty víš, že se mohu přátelit s kýmkoliv, s kým budu chtít, ale tu holku sotva znám. Zjevně si se mnou chtěla jen povídat, aby se dostala blíž ke Spencer.“

„Jo,“ podívala se na Spencer, která byla zaneprázdněna nakopáváním Aidenova zadku, „to je to, čeho se bojím.“

115 – Před námi je na cestě zatáčka

„And I am flawed, but I am cleaning up so well; I am seeing in me now the things you swore you saw yourself - Slight hope, it dangles on a string, like slow spinning redemption...“ Měla jsem hlavu přepadlou přes Kylinu postel a zpívala jsem do jejích písniček, které hrály.

Čekala jsem, až dorazí Spencer ze svého hokejového tréninku. Měla jsem nějaké učení do školy, se kterým se mi Kyla nabídla, že mi pomůžeš dohnat a místo toho jsem se zaměřila na hudbu hrající jako kulisa s mými vlastními myšlenkami, které napadaly mé soustředění.

„Hej, Ash,“ Aiden mi lusknul před obličejem prsty a já na něj vzhlédla. Usmíval se a sednul si vedle mě na postel.

Posadila jsem se příliš rychle a zavřela jsem oči nad mírným překrvením hlavy, které jsem prožívala. Aiden se uchechtnul, zavřel mou učebnici fyziky a hodil ji vedle sebe na podlahu. „Kde je Ky?“ Zeptala jsem se ho, když si dělal na posteli pohodlí.

„Dole, šla si pro svačinu. Nabídnul jsem se, že jí něco přinesu, ale ona odmítla.“ Pokrčil rameny a naklonil hlavou. „Takže, co se ti honí hlavou?

Pokrčila jsem rameny a bezmyšlenkovitě jsem si hrála s trhlinou na mých džínech. „Myslím, že hodně věcí.“

„No tak, Ash, mluvívali jsme o všem, a jestli se nemůžeš dostat přes skutečnost, že jsi mi ukradla přítelkyni, tak se můžeme podělit rozhodně o něco jiného.“ Usmál se Aiden a zvednul obočí.

Musela jsem se usmát. Se Spencer jsme prožívaly těžké období, ale překonaly jsme ho a dokonce jsme o tom trochu žertovaly. „Myslím, že všechno,“ ztěžka jsem si povzdechla a unaveně jsem se na něj podívala, „požádala jsem Spencer o ruku.“

Aiden vytřeštil oči a trochu mu spadla čelist. „Odmítla? Odkopla tě a křičela na tebe, že jsi zmínila to slovo na „V“?“

Polkla jsem, ale trochu jsem se ušklíbla. „Ehm, ne, zůstala jsem celá bez škrábance,“ odmlčela jsem se, „mimochodem proti své vůli.“

„Pěkně.“ Chvilku se smál a potom se zamračil. „Co řekla?“

„Hmm?“ Byla jsem znovu ztracená ve svých myšlenkách.

„Spencer, co řekla, když jsi ji požádala o ruku?“ Jeho hlas byl teď trochu tišší, ale myslím, že hluboko uvnitř znal odpověď.

Vyhledala jsem jeho zelené oči a nemohla jsem mu lhát. Tolik lží už nakazilo naši rodinu a já bych nezvládla ztratit ho jako přítele nebo bratrance. „Řekla ano.“ Zašeptala jsem a nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se. Pomalu jsem se setkala s jeho pohledem a zjistila jsem, že se taky trochu usmíval.

„Blahopřeji.“ Přitáhnul si mě do objetí a poplácal mě po zádech. „Aspoň vím, že mě nenechala jen kvůli sexu.“

„Hej!“ Plácla jsem ho a smála jsem se, a pak jsme upadli do příjemného ticha. „Jsi s Kylou šťastný, že?“

Aiden se na posteli protáhnul a s úsměvem na tváři zíral do stropu. „Jo, opravdu jsem. Chci říct, se Spencer jsem byl taky šťastný. Hodně jsme chodili ven a dělali všechny ty věci, co dělají nejlepší přátelé,“ podíval se na mě, „a moji rodiče ji milovali. Myslím, že jsem byl unesen chvílí, víš? Byla první holka, do které jsem se zamiloval, ale s Kylou, ona je jediná holka, která mi lásku opravdu vrací.“

„Kyla tu věc s těhotenstvím zvládá mnohem lépe, než jsem si myslela.“ Letmo jsem se podívala na dveře a pak na něho. „Ale co je na tom báječné, že jsi tu s ní, po jejím boku. Jsi ochotný se toho tolik vzdát.“

„Ani ne,“ Aiden se uchechtnul a vstal. Sebral jedno Kylyino plyšové zvířátko a zkoumal ho, „myslím, že přivézt na tenhle svět dítě, je něco vážnějšího a důležitějšího, než basketbal.“

„Páni,“ povzdechla jsem si a usmála jsem se. Byla jsem na něho pyšná. Myslím, že ta celá situace pomohla Aidenovi trochu dospět. „Jsem na tebe pyšná.“

„To říkáš pořád.“ Hodil po mně uculení a pak po mě hodil tu hračku. „Takže jsi požádala Spencer o ruku a ona řekla ano a ty vypadáš, jako bys právě přišla o Lotto 649, proč?“

Zaúpěla jsem a položila jsem si hlavu do dlaní. „Myslím, že mě realita toho všeho nakonec udeřila. Chci říct, že budeme za dva měsíce maturovat a co pak? Spencer má velkou šanci se dostat na Quebec do hokejového kempu a kým jsem, abych ji držela zpátky?“

„Takže?“ Aiden pokrčil rameny. „Nech ji jít. Vrátí se a z toho, co mi Kyla řekla, se již přihlásila na Univerzitu Britské Kolumbie. Upřímně, v jakém vysokoškolském týmu by Spencer chtěla být?“ Šťouchnul mě a usmál se. „Kromě toho víme, že ji chceš následovat.“

„Co když se nedostane na UBC? Nebo co když nechce být tak daleko od domova?“ Zeptala jsem se ho a trochu jsem nakrčila nos. „Máme toho tolik, o čem si promluvit a přesto z toho mám strach.“

„Ash, všechno bude v pohodě. Nestresuj se tím. Podívej se na mě, já budu mít za dva měsíce dítě a myslíš, že jsem ohledně toho pořád klidný? I já mám své chvíle.“ Aiden se mírně zamračil, a pak mě poklepal na hlavě mou učebnicí fyziky. „Beztak jsem řekl panu Carlinovi, že mu pomůžu s večeří, pokud mě omluvíš, tak tě nechám vrátit se k tvému úkolu.“

Přikývla jsem a sledovala jsem, jak se můj bratranec vytratil z Kylyina pokoje. Padla jsem zády na postel a znovu jsem si pustila hudbu. Zavřela jsem oči a snažila jsem se oprostit od negativních myšlenek.

Usoudila jsem, že výhoda staré Ashley byla, že se prostě nezajímala. Já se však zajímala o všechno – zvláště když přijde na Spencer.

Někdy se ztratit v hudbě mi pomáhá vyrovnat se s pozdějšími situacemi.

Whenever something is too unpleasant, too shameful for us to entertain, we reject it. We erase it from our memories. But the imprint is always there…

116 – Nedotčená a… nezlomená?

„Ne, mami, řekla jsem ti, že jsem jsem v pořádku. Tvůj telefon pípá, protože má vybitou baterii? Jo, dobře, dám tátovi vědět, že přijdeš trochu později. Ne, nevím, že Aiden a Ashley byli pozváni na večeři. Dobře, ne, chápu to, tentokrát se u stolu budu chovat slušně. To byla Alexyina chyba! Jo, uvidíme se pak. Pa.“ Zaklapla jsem svůj telefon a opřela jsem se o rám dveří stadionu a pevně jsem sevřela svou tašku.

„Rodičovské záležitosti?“ Usmála se Mandezová, opřela se o rám dveří vedle mě a dívala se na kluziště, kde měl trénink jiný tým.

„Víš, jací jsou.“ Povzdechla jsem si a zastrčila jsem telefon zpátky do kapsy, než jsem si natáhla tašku zpět na rameno. „Nemůžu uvěřit, že potom, co skončí měsíc, nám skončí hokejová sezóna.“

„Přidáš se příští rok zase k Rebelům?“ Zeptala se mě.

„Nejspíš ne,“ povzdechla jsem si, ale musela jsem se usmát, „doufám, že budu na UBC Thunderbirds dobrá.“

„Aha,“ pomalu přikývla a já cítila, jak se na mě dívá, jako by se mě chtěla na něco zeptat.

„Co je?“ Zeptala jsem se a mírně jsem naklonila hlavu.

„Nic, já jen,“ sevřela rty k sobě a do očí jí částečně spadly vlasy, než ji zaklonila dozadu a povzdechla si, „je škoda, že ty a já jsme nikdy nedostaly šanci být kamarádky, Spencer.“

„Proč by?“ Prohnula jsem obočí.

„Protože bychom byly skvělé.“ Pokrčila rameny, otevřela dveře a zamířila do vstupní haly. Sledovala jsem, jak odchází a rozhlédla jsem se kolem, než jsem ji následovala ze dveří ven. Myslím, že měla trochu pravdu. Carmen byla někdo, s kým jsem nemohla být – pokud to nebylo kvůli jejímu neustálému napadání mě.

Hodila jsem tašku do zadní části svého CRV a skočila jsem na sedadlo řidiče. Otočila jsem klíčkem a nic se nestalo. Zamračila jsem se a zkusila jsem to znovu. Motor sotva zaprskal k životu. Plácla jsem do volantu a otevřela jsem kapotu, a pak jsem vylezla ven.

„Dneska odpoledne máš problémy, co?“ Carmen zvedla obočí, když jsem zavřela dveře od svého auta a zamířila k ní.

„Co to říkáš?“ Zeptala jsem se a ignorovala jsem skutečnost, že byla přímo vedle mě.

„No, já nevím?“ Pokrčila rameny a já se usmála a kroutila jsem hlavou.

„Tahle věc má od minulého týdne pár problémů. Měla jsem prostě Aidena nechat se na to podívat, místo toho, aby toho nechal.“ Zamračila jsem se a zabouchla jsem kapotu potom, co jsem si uvědomila, že stěží rozumím autům.

Carmen se zasmála a skočila do mého auta na místo řidiče a snažila se nastartovat. Nic se nestalo. Projela si prsty vlasy a pokrčila rameny, „no, mohu tě hodit domů?“

„Proč? Abys mě mohla pronásledovat?“ Zazubila jsem se a ona se ušklíbla.

„Jasně. To je přesně to, co chci se svým volným časem dělat. Pronásledovat Spencer Carlinovou.“

Pokrčila jsem rameny. „Jsem sexy, mohlo by se to stát.“ Mžourala jsem přes sluníčko, které mi bilo do očí a ona se jen usmála a ani neměla žádný komentář. „To je v pohodě,“ vytáhla jsem svůj telefon a začala jsem vytáčet Ashleyino číslo, „jen zavolám Ash, aby mě nabrala.“

Carmen přikývla a poustoupila. „Dobře.“

Telefon vyzváněl, ale dostala jsem se do hlasové schránky. „Ahoj Ash, to jsem já. Moje auto se podělalo, takže jestli tohle dostaneš, můžeš prosím přijet a vyzvednout mě? Jsem na místním stadionu. Miluju tě.“

„Opravdu ji miluješ, co?“ Zeptala se Carmen a zvědavě si mě prohlížela.

Usmála jsem se a přikývla jsem. Dívala jsem se dolů na mokrou vozovku. Sníh konečně na ulicích roztál a silnicemi z rozteklého sněhu tekly proudy vody. „Ano.“

Carmen se skutečně upřímně usmála a podrbala se na zátylku. „Vážně, Carlinová, mohu tě domů odvézt. Slibuji, že nebude žádné pronásledování.“ Držela si ruku na srdci a culila se.

„Dej mi vteřinku,“ řekla jsem a otočila jsem se. Vytočila jsem znovu Ashleyino číslo. „Ahoj, Ash, našla jsem si odvoz domů, nedělej si starosti. Uvidíme se za chvíli. Miluju tě.“

Vzala jsem si z auta věci a hodila je do Carmenina starého veteránu. Vyjela z parkoviště a zapnula hudbu. Zvedla jsem obočí a smála jsem se, „prosím, řekni mi, že neposloucháš Kelly Clarkson?“ Zavrtěla jsem hlavou a ona pokrčila rameny. „Ach Bože, Mandezová, ty jsi opravdu ztratila plusové body.“

„To je fuk,“ ušklíbla se a prolistovala několik písniček, než nechala jednu, „tady, je tahle pro tebe dost dobrá?“

Poslouchala jsem, jak hlas Amy Lee vyřvával z reproduktorů a ušklíbla jsem se. „Dobře, zasloužíš si dostat plusové body nazpět.“

„Takže, kde bydlíš?“ Zeptala se Carmen a zatočila na hlavní silnici směrem k centru města.

„West side, Cormack Drive.“ Sledovala jsem, jak kolem ubíhá scenérie, když jsme seděly mlčky s hudbou v pozadí. Byla jsem v autě, sama s Mandezovou a věděla jsem, že kvůli tomu bude Ashley vyvádět. Mohla jsem zavolat Aidenovi, aby mě vyzvednul, ale rozhodla jsem se, že ne. Teď byla moje šance, dostat se Carmen do hlavy a pochopit, jaká je. „Hej, Carmen, co se stalo Bradymu?“ Pozorovala jsem, jak rukou sevřela volant. Vůbec se na mě ani jednou nepodívala, mlčela.

„Nic.“ Povzdechla si a kousla se dortu. Zírala přímo vpřed. Zhluboka si povzdechla, než zamumlala 'sakra' a podívala se na mě. „Já jsem ten důvod, proč ho vyhodili z týmu.“

„No, to jsem si myslela.“ Pomalu jsem přikývla a trochu jsem se mračila. „Ale proč?“

„Podívej, když ti to řeknu, necháš už to prostě plavat?“ Mírně vyštěkla a zvedla obočí.

„To je jedno, nemusíš říct ani slovo. Omlouvám se.“ Zhroutila jsem se do sedačky a pak jsem na krátko na koleni ucítila její ruku. Dívaly jsme si do očí a ona si chvilku žvýkala ret, a pak promluvila.

„Omlouvám se, Spence, nechtěla jsem vyštěknout,“ hodila po mně omluvný pohled a pokračovala, „Brady se se mnou nechal jeden večer na večírku trochu unést. Bavili jsme se, tancovali a pak si myslel, že to byl kód pro 'vlez mi do kalhotek' a začal se mě dotýkat. Řekla jsem mu, aby odprejsknul, ale on se držel své příležitosti a pak ztratil nervy a zavedl mě do pokoje.“

Polkla jsem a tiše jsem jí zašeptala, aby zastavila. Nechtěla jsem, aby řídila, když byla takhle rozrušená. „To je v pořádku, Carm,“ tiše jsem promluvila, „nemusíš nic říkat.“

„Ne, to je v pohodě,“ povzdechla si a otočila se ke mně trochu čelem, „Isa tam byla a pomohla mi. Nechtěla jsem žádné opilecké konfrontace, takže jsem prostě odešla. Pak s tebou na večírku, když tě držel zpátky, způsobem, jakým to dělal, mě to trochu naštvalo. Neměl na to žádné právo, a když jsem k tobě přišla, tak bych tě takhle nikdy nenutila.“ Carmen pokrčila rameny a dívala se z okénka. Její tvář byla kamenná. Skrývala své emoce. Olízla jsem si rty a položila jsem jí ruku na rameno.

„Před několika týdny byl na jednom z našich tréninků. Potloukal se společně s kamarádem. Pomlouval tě a řekl jednomu z kluků, že ses s ním právě vyspala. Otočila jsem se a jednu jsem mu zasadila. Strčila jsem ho tvrdě na mantinel. Nebyla jsi tam, aby ses bránila, tak jsem to udělala já.“

Pevně jsem zavřela oči a pak je otevřela a zjistila jsem, že na mě zírá. „Děkuju.“ Rozdrtila bych kurva Bradymu obličej, když by se na mě někdy znovu podíval.

„Brady byl konfrontován trenérem mého školního týmu, a když jsem mu řekla, co se stalo, tak se rozhodnul, že to dá vědět trenérovi Caronovi a no, tady jsem. Na jeho místě… požádali mě, jestli chci proti němu kvůli té noci vznést obvinění.“

Obvinění? Zamračila jsem se a zavrtěla jsem hlavou ve snaze pochopit to všechno. „Brady ti opravdu ublížil?“

„Slíbila jsi, že neřekneš ani slovo, když ti to povím.“ Řekla Carmen vážně a já měla svou odpověď. Bylo toho víc k tomu příběhu, co řekla, ale nehodlala jsem být tím, kdo naléhá.

„I přesto, co jsme, přesto mi na tobě záleží v situaci, jako téhle.“ A to bylo vše, co jsem řekla, než jsme zajely zpět na silnici a jely jsme domů. Podívala jsem se dolů na svůj telefon a zamračila jsem se. Ashley mi ještě nezavolala zpátky.

„Takže, mezi tebou a Daviesovou je to docela vážné, co?“ Promluvila Carmen ve snaze prolomit napětí. Ukázala krátce na prsteníček mé levé ruky, než znovu sledovala silnici.

„Jo,“ usmála jsem se a točila jsem s ním okolo prstu, „docela je.“

„No,“ nadechla se a pak dala hudbu trochu víc nahlas, „jsem za vás šťastná.“

„Požádala mě o ruku.“ Plácla jsem si ruku před pusu. Byla jsem překvapená, že jsem tak snadno prozradila takovou věc – zvláště Carmen.

Carmen prudce otočila hlavou, aby se na mě podívala a vytřeštila oči. „To myslíš vážně?“

Přikývla jsem a odkašlala jsem si. „Mělo to být tajemství.“ Částečně jsem zašeptala.

Ušklíbla se a pokrčila rameny. „A u mě je to v bezpečí. Takže to myslíš vážně? Požádala tě o ruku? Kdy?“

„V Kenoře.“ Šťastně jsem si nad tou vzpomínkou povzdechla. „Bylo to romantické.“

Carmen se posunula v sedačce, ale usmála se. „Tak hádám, že jsi řekla ano.“

„Řekla, chci říct, že to nebylo jako, že půjdeme a hned se vezmeme, ale já chci,“ podívala jsem se dolů na kroužek z bílého zlata, „jednou.“

„Bože, ty jsi nechutně sladká,“ hravě zavtipkovala, „nikdy usazená Carlinová jako manželský typ. Aiden vždycky říkal, že to nemůže zmínit, jinak bys mu zmalovala zadek.“

Přikývla jsem. Měla do značné míry pravdu. „To je Aiden. Aiden oproti Ashley. S kým by ses rozhodla strávit zbytek svého života?“

„Upřednostňuji blondýnky.“ Carmen na mě mrkla a já jí věnovala varovný pohled. Zachechtala se a pokrčila rameny, „nevím, myslím, že Ashley je holka a i kdyby Aiden byl holka, vybrala bych si nafoukance.“

„Zahni vlevo,“ zdvořile jsem naváděla a ona zastavila za Ashleyiným mustangem a vypnula motor.

„Takže, měla bych tě doprovodit ke dveřím?“ Usmála se a otevřela víko kufru a pomohla mi vyndat tašku.

„Ne-é, narodila jsem se se dvěma nohama z nějakého důvodu. To zvládnu.“ Vděčně jsem se usmála. „Vážně děkuji za odvoz.“

„Spence?“ Carmen mě vzala za zápěstí a já naklonila hlavu a dívala jsem se na ni, jak se mračila. „Prosím, neříkej nikomu o Bradym, jasný? Nepotřebuji, aby to každý věděl.“

Pomalu jsem přikývla a pousmála jsem se. „Nevypustím ani slůvko.“

„Co to k čertu je?“ Od příjezdové cesty zazněl Ashleyin hlas a já se otočila a vyvlekla zápěstí z Carmenina sevření.

„Ash,“ vydechla jsem a upravila jsem si na rameni hokejovou tašku, „snažila jsem se ti dovolat.“

Zamračila se a její oči se propalovaly do očí té dívky, která stála za mnou. „Nechala jsem si telefon v autě. Jen jsem si pro něco přišla,“ ukázala na Carmen, „co tady děláš?“

„Nestartovalo mi auto,“ řekla jsem a položila jsem jí ruku na rameno, abych přiměla ty žárlivé hnědé oči zaměřit se na mě, „Carmen se nabídla, že mě hodí domů.“

Ashley jen odfrkla a projela si rukou vlasy. „Proč jsi nezkusila Aidena?“

„Nevím, Ash,“ povzdechla jsem si a stáhla jsem z ní ruku, „Carmen tam byla a nabídla se, že mě odveze domů. Nejdřív jsem se ti snažila dovolat, ale podívej, jsem teď tady.“

„Ehm,“ Carmen se za mnou posunula a poklepala mi na tašku, „půjdu. Uvidíme se ráno na tréninku, Spence.“

Otočila jsem se a přikývla jsem. „Ještě jednou děkuji.“

„Žádný problém.“ Usmála se a odešla k autu. Ani jednou se na mě nepodívala, když opouštěla příjezdovou cestu a silnici

Stála jsem tváří v tvář Ashley a trochu jsem zahvízdala. „Páni, cítíš to napětí, zbyl po ní jen vánek?“

Spencer Sarkastická Carlinová.

Ashley jen zavrtěla hlavou a zamračila se. „Ty víš, že by tě Aiden vyzvednul.“

„Jo, vím,“ prošla jsem okolo ní a otevřela jsem dveře. Zjistila jsem, že je jídelna plná lidí.

„Ahoj, Spence!“ Přivítala mě Alex, když jsem skopla boty a hodila hokejovou výstroj do šatníku. Dveře se za mnou zavřely a ruka mě táhla směrem ke kuchyni.

Alex mě podezřívavě pozorovala, když mě Ashley zatáhla do jiné místnosti. Jen jsem pokrčila rameny.

„Podívej, nevidím velký problém v tom, že jsem se od ní nechala hodit domů. Co jsem měla dělat? Cekat celé odpoledne? Mám hlad a jsem vyčerpaná.“ Trhnutím jsem otevřela dveře ledničky a vzala jsem si studenou láhev vody.

„Ze všech lidí Carmen, Spence!“ Vykřikla Ashley a hodila oči v sloup.

„Ta žárlivost je skutečně ohraná, miláčku,“ zašeptala jsem a podívala jsem se na ni. Všimla jsem si, že uvnitř byla trošku zlomená. Věděla jsem, kde stálo moje srdce.

Věděla jsem, kde stála moje loajalita

Ona zřejmě ne.

„No, když bys nebyla tak šíleně slepá a neviděla, co od tebe skutečně chce, nemusela bych se takhle chovat.“ Usoudila a byl to téměř rozkošný způsob, jakým stála, způsob, jakým se jí mírně zlomil hlas.

„Jdu se osprchovat.“ Položila jsem před ní dolů tu vodu. „Až vychladneš, tak se neváhej ke mně přidat.“

„To je vše? Nic víc neřekneš?“ Zeptala se Ashley.

„Co, Ash, co chceš, abych ti řekla?“ Otočila jsem se a zvedla jsem obočí.

Opravdu jsem se snažila mít s ní trpělivost.

Opravdu. Zatraceně. Moc.

„Víš, co k tobě cítí!“ Dala si Ashley ruce v bok a přísně se na mě podívala.

Zamrkala jsem a věnovala jsem jí 'jak se opovažuješ' pohled.

Rychle jsem ztratila svou chladnou hlavu.

„Víš ty vůbec, jak se kvůli tomu cítím?“ Zaječela jsem a zvedla jsem levou ruku. Zaslechla jsem přispěchat Sammy, Alex, Aidena a Kylu. Stáli tam, ale já byla příliš daleko, než abych mlčela. „Ty jsi mě požádala o ruku, Ashley! Řekla jsem ano! Kdybych tě tak zatraceně moc nemilovala, nebo by mi na tobě opravdu nezáleželo, ani bych na to nepomyslela.“

„Spence,“ vydechla, ale já zvedla ruku, abych ji zastavila v mluvení.

„Ne,“ řekla jsem ticho, „chápu to.“ Prošla jsem kolem ní a běžela jsem nahoru. Zabouchla jsem dveře od pokoje a zamknula jsem je za sebou. Sjela jsem po dveřích a zabořila jsem obličej do dlaní.

Odmítala jsem plakat.

Odmítala jsem přiznat slzy, které mi stékaly po tváři.

Odmítala jsem věřit, že mé srdce bylo blízko zlomení.

Opravdu náš život začal takhle?

117 – Probuzení

„Co se to k čertu právě stalo?“ Zeptala se Kyla a ohlížela se po schodišti, které právě Spencer vyběhla. Všichni jsme nadskočili, když se zabouchly dveře.

Ztěžka jsem polkla, když na mě dopadly všechny pohledy. Nemohla jsem mluvit.

Proč jsem celou tu dobu byla tak zatraceně hloupá? Nechala jsem se unést emocemi a nakonec jsem způsobila, že Spencer utekla. Tímhle tempem bych už měla blahopřát Carmen, protože tam Spencer zamíří, jestli se neudržím.

Fuj, Spencer v náruči Carmen.

„Ash, co se děje?“ Alex se mračila a pomalu se ke mně blížila, jako by byla nějaké divoké nespoutané zvíře.

„Slyšela jsem právě, že řekla, že se budete brát?“ Kyla vytřeštila oči a já uhnula pohledem.

„Ash.“ Aiden mi položil ruku na záda. „Měla by sis s ní jít promluvit.“

„Vdaná?!“ Vykřikla pár vteřin na to Alex. Ta informace ji konečně doputovala k mozku. Usmála jsem se nad její roztomilostí. Krátce. „Cože?!“

„Uklidni se,“ Sammy položila Alex na rameno ruku a podívala se na mě.

Pár vteřin jsem tam stála, protože moje nohy nebyly schopny pohybu. Pak jsem zachytila, jak se k nám od zadních dveří blíží pan C a utekla jsem.

Ocitla jsem se u dveří koupelny, které byly momentálně zamčené. Zavřela jsem oči a opřela jsem si o ně čelo. „Spencer,“ řekla jsem tiše. Věděla jsem, že mě slyší, „miláčku, prosím, otevři ty dveře.“

„Běž pryč, Ashley.“ Slyšela jsem tlumenou žádost.

„Prosím, Spence.“ Prosila jsem a trochu jsem lomcovala klikou, i když jsem věděla, že jsou zamčené.

„Jdu se sprchovat.“ A pak jsem slyšela zapnout sprchu a věděla jsem, že mě nepustí dál. Otočila jsem se a rozhodla se čekat na její posteli.

O asi patnáct minut později jsem uslyšela, jak se dveře otevřely. Prudce jsem otočila hlavou a viděla ji tam stát v ručníku. Pozorovala mě způsobem, který jsem nedokázala popsat.

„Spencer,“ povzdechla jsem si, když zavřela dveře a zamkla je. Šla ke mně a pak upustila ručník. Polkla jsem, když jsem si pomalu prohlížela její tělo, vlhké, celé nahé tělo. Ucítila jsem na sobě její váhu, když si na mě obkročmo sedla a hrubě mě líbala a rukama mě tahala za vlasy. Instinktivně jsem sevřela její útlé boky a zaryla jsem do nich nehty. Pak mi hlavou blesklo červené světlo, že něco není v pořádku. Právě jsme se hádaly a ona tam byla připravena začít něco důvěrného. V jiný den bych využila situace, ale nebylo by to správné.

„Spence,“ vzdychla jsem a odtáhla jsem se. Dívala jsem se jí do tváře. Vykazovala výraz smutku a bolesti s nádechem vzrušení. Ucítila jsem, jak mě vzala za ruku a táhla mé prsty po svých velmi vypracovaných břišních svalech až mezi nohy, kde byly mé prsty pokryty její touhou. „Kurva, Spencer,“ zavrčela jsem, když svými boky začala něžně přirážet na mé prsty.

„Tohle je to, co chceš, abych udělala, Ashley,“ vydechla a její hlas se zlomil, „není to to, co jsi chtěla? Po mně, abych ti to dokázala?“

Zastavila jsem ruku z dalšího prozkoumávání a zamračila jsem se. Ne, nechtěla jsem, aby si myslela, že jí nevěřím. „Ne,“ zašeptala jsem a odstranila jí vlhké vlasy z očí, „Spence, ne takhle.“

„Proč ne?“ Vyzvala mě a odtáhla se ode mě. Vzala jedno ze svých starých dresů a společně s džínsama si ho na sebe natáhla. „Jestli ti to budu muset dokázat, tak to udělám!“

Vstala jsem a následovala ji, když přecházela po místnosti. „Nechala jsem se trochu unést, Spence, omlouvám se.“

„Už jsem z toho unavená, Ash,“ otočila se, „jsem z toho unavená, jasný?“ Stěží tu poslední část zašeptala, ale slyšela jsem ji a přikývla jsem. „Nebudu se dál snažit obhajovat se, když jsem neudělal nic špatného.“

„Já vím,“ polkla jsem, „Spencer, omlouvám se.“

Zamrkala svýma modrýma očima a chytila mou ruku. „Ashley Daviesová, jsem do tebe šíleně zamilovaná. Den co den jsi v mé mysli jedinou věcí. Ta poslední věc, kterou vidím, než zavřu oči, je tvůj úsměv, ta první věc, kterou vidím, jsou tvé oči, když se vzbudíš,“ popotáhla a pomalu upustila mou ruku, „ale nemohu si pomoc, ale cítím, jako bys mi nevěřila nebo hůř,“ odmlčela se a mně se zastavilo srdce, „že mi nedůvěřuješ.“

„Bože, miláčku, ne, důvěřuju ti.“ Žadonila jsem.

Proč jsem musela mít potřebu jít a podělat to?

„Já jen,“ polkla jsem a pokrčila rameny, „nedůvěřuji jí.“

Spencer se na mě nevěřícně dívala a kroutila hlavou. „Kdyby opravdu chtěla jít a rozdělit nás, už by se jí to podařilo, nemyslíš? Posledních dvacet minut jsem strávila s ní a ani jednou mi nedala důvod se cítit nepříjemně nebo kvůli tobě se cítit ohroženě.“ Sedla si na kraj své postele a projela si rukou vlhké vlasy. Podívala se na mě a zhluboka se nadechla, „mám Carmen ráda, Ash. Nevadilo by mi poznat ji trochu víc,“ strnula jsem, když mi tohle řekla. Zrovna jsem to nečekala. Zavřela jsem oči a zaťala pěsti, „ale já se nechystám dát se s ní dohromady – vůbec ne. Nemám ji ráda tímhle způsobem, a kdybys jí jen dala šanci, tak vím, že bys ji měla taky ráda.“

„Znám její typ, Spence.“ povzdechla jsem si. Ta slova se vyvalila z mé pusy, než jsem je vůbec mohla zastavit. Narazila jsem na její pohled a ona hodila oči v sloup.

„Jaký je typ?“ Zvedla obočí.

„Sama jsi to řekla. Využívá ženy a je dobrá v hraní myšlenkových her, které tak nesnášíš a teď pro to všechno budeš její kamarádka?“ Podařilo se mi zůstat klidná.

Spencer se smála a stála a házela rukama do vzduchu. „Nemohu uvěřit, že se takhle hádáme. Jen řeknu ještě jednu věc a necháme toho,“ zasyčela a přistoupila ke mně blíž, „znáš Carmenin typ, protože jsi jí kdysi byla, je to tak?“

Kde na to vlastně přišla?

„Využívala jsi holky, zatímco jsi měla přítelkyni a neber to, jako že ti to házím do obličeje, Ash, protože to nedělám. Ale byla ti dána druhá šance změnit svůj život a jsem na tebe pyšná, že jsi zůstala tím, kým teď jsi. Vím, že to nebylo snadné…“

Ale mýlila se. Spencer mi to ulehčovala. Byla hodná a dala si načas, aby mě pochopila, místo toho, aby mě soudila…

Jé.

Chápu to.

„Opravdu na ni musíš přestat tak žárlit, protože to zrovna není vzrušující. Ve skutečnosti trochu bolí, že mi nedůvěřuješ.“ Spencer si založila ruce na hrudi a přistoupila blíž. „Takže prosím, mohla bys s tím přestat? Kvůli mně? Důvěřuj mi, dobře? Prosím tě, Ash, jen mi sakra důvěřuj.“

„Dobře.“ Zamumlala jsem a srdce se mi kvůli ní zlomilo. „Důvěřuju ti.“ Tiše jsem zašeptala a lehce nadskočila, když jsem ucítila okolo krku paže a rty přitisknuté na čele.

„Je toho víc, že?“ Zašeptala mi Spencer proti krku a držela mě těsně u sebe. „Nejde jen o Carmen, že ne?“

Snažila jsem se udržet slzy, u kterých nakonec hrozilo, že spadnou. Můj vlastní strach z toho, co se stane po maturitě, mě užíral a já se schovávala za něco, co mi usnadňovalo se s tím vypořádat – Spencřin rychle se budující vztah s Carmen.

„Kdykoliv si o tom budeš chtít promluvit,“ zašeptala, „jsem tady.“

Mlčky jsem přikývla.

Spencer tam stála a pár minut mě držela, než se mírně odtáhla, „nesnáším to, Ash,“ povzdechla si, „hádat se s tebou. Uvnitř mě to bolí a nesnáším to, ty ne?“

„Samozřejmě.“ Bylo vše, co jsem vypustila z pusy, než jsem vzala její obličej a podívala se hluboko do jejích očí, „Spence, důvěřuju ti.“

„Děkuju.“ Přikývla Spencer a ohlédla se po hodinách. „Měly bychom jít a podívat se, jestli můj táta nepotřebuje pomoc s večeří.“

Myslím, že jsem ji tam měla držet o něco déle. Říct jí o tom, co cítím. Popovídat si s ní o maturitě a co se stane potom.

Ale neudělala jsem to. Sledovala jsem, jak vychází z pokoje a mizí. Nenáviděla jsem ten pocit, že nic nebylo vyřešené.

118 – Nějaký průšvih

Večeře byla pro jednou poněkud trapná. Obvykle se všichni smáli a bavili. Moji rodiče dokonce měli problém dostat se ke slovu, ticho bylo ohlušující.

Spencer a Ashley byly mimořádně tiché a mluvily jen, když mluvili ostatní. Sammy a já jsme si měnily pohledy s Aidenem a Kylou, ale nikdo se nesnažil prolomit to napětí.

Sledovala jsem, jak Spencer něžně vzala Ashleyin obličej, nahnula se a tak něžně ji políbila, tak jemně. Způsob, jakým palci hladila Ashleyiny tváře mi řekl, že tekly slzy. Několik zašeptání, která jsem nemohla slyšet, byly řečeny, a pak jsem sledovala svou nejlepší kamarádku odejít ze dveří ven. Spencer se opřela o dveře s pevně zavřenýma očima a rychle zamířila do svého pokoje.

„Musím do práce,“ přerušila Sammy mé odposlouchávání a já se na ni podívala a přikývla, „chceš, abych tě zítra vyzvedla?“

„Jasně,“ usmála jsem se a ona mě políbila jemně na tvář, a pak si vzala kabát.

„Nezapomeň, že máš zítra po škole zkoušku!“ Zavolala a já zaúpěla. Pořád jsem si nebyla jistá, proč si procházím tou školní hrou.

„No, já si půjdu lehnout,“ zasténala Kyla a třela si naběhlé bříško, „maminka potřebuje spánek.“

Aiden se také omluvil, že pomůže přítelkyni do postele, než o chvíli později odešel.

Seděla jsem sama na gauči a přepínala jsem kanály, na kterých absolutně nic nedávali. Ztěžka jsem si povzdechla a podívala se na čas na hodinách nad televizí. *20:46h*.

Každý odešel před osmou, což bylo zvláštní, zejména pro Ashley.

Ashley požádala Spencer o ruku.

Spencer je zasnoubená.

Přesto to napětí mezi těma dvěma bylo silné. Rozhodně bylo nepříjemné a ani trochu se mi nelíbilo. Ta lásku, co Spencer a Ashley sdílely, byla tak jedinečná a zdálo se, že to berou jako samozřejmost. Kéž bych mohla takovou lásku najít, ale v hledání mi bránilo to, že jsem mladá a nezkušená.

Sammy byla jediný člověk, se kterým jsem byla důvěrně, a i když to bylo úžasné a nádherné, tak jsem přesto chtěla zkoumat hlouběji.

Zamilovat se bylo rozhodně na vrcholu mého seznamu věcí, která udělám.

Ale mezi mojí sestrou a Ashley to bylo opravdu skvělé. Každý si toho všimnul, a přesto se zdá, že se od sebe vzdalují. Povzdechla jsem si a pokrčila si pro sebe rameny. Vůbec jsem tomu všemu nerozuměla, přesto jsem cítila, jako by puklo mé vlastní srdce.

„Spencer!“ Zaječela jsem a běžela jsem nahoru po schodech. Zabouchala jsem jí na dveře. Byla jsem naštvaná a potřebovala jsem to dostat ven.

„Bože, co je? Ztiš se, Kyla spí.“ Spencer otevřela dveře, vtáhla mě dovnitř a zavřela je za mnou. „Co je?“

„Víš, ty a Ashley jste měly hádku, ne my, takže navrhuji, abys zklidnila hlas.“ Zamračila jsem se a vypnula jsem její hokejové utkání, které běželo v televizi. Protestovala, ale já hodila ovladač zpátky na postel a hodila její kabát zpátky do skříně. „Pojďme.“

Spencer na mě pár vteřin zírala a pak mi věnovala své proslulé zvednutí obočí. „Kam jdeme?“

„No, jdeš mě vzít do Huckles.“ Vzala jsem její peněženku a hodila ji po ní, a pak jsem popadla její klíčky od auta. „No tak, Spence, nikdy mě nikam nebereš!“ Našpulila jsem pusu.

„Proč chceš jít ven?“ Zeptala se, ale otevřela dveře od pokoje, zatímco mi z rukou brala klíčky.

Usmála jsem se.

Jo. Měla mě ráda.

„Musíme na chvíli ven. Pročistit si hlavy a strávit nějaký čas spolu.“ Pokrčila jsem rameny a následovala ji dolů ze schodů. „Kromě toho, kdybychom to dělaly tady, tak by ses se mnou možná začala nudit a vrátila se ke svýmu hokejovýmu utkání.“

„Alex, nejsi tak nudná.“ Usmála se.

Přesně jako před večeří, Aiden a můj táta jeli vyzvednout Spencřino auto. Její baterie byla vybitá, takže ji vyměnili a znovu dostali její CRV zpátky na silnici. Myslím, že Spencer byla vděčná.

Pořád měla k útěku auto.

Ačkoliv bych kvůli Ashleyinu autu umřela. Zatraceně. Ta ženská měla na auta vkus.

Cestou do města jsme zabředly do malého rozhovoru. Ne moc vážného, i když jsem se jí chtěla zeptat na její zasnoubení s Ashley.

Nějak jsem věděla, že to v tu chvíli bylo mimo téma, takže jsem to ani nezkusila.

„Běž zabrat box,“ řekla hned, co jsme vstoupily dovnitř. Ani mi nekontrolovali občanku, pěkný.

Spencer se vrátila se dvěma Dr. Peppery a usmívala se. „Páni, to je úsměv?“

„Jo, zcela zdarma jsem pro nás získala pití.“ Zasmála se a vklouzla vedle mě. „Tak, to je ten důvod, proč jsi mě vytáhla ven?“

„No, nevypadáš, že bys neměla čas,“ pokrčila jsem rameny, „Ashley je doma, Sammy v práci, Kyla je tak trochu omezená…“ rozhlédla jsem se kolem a kousla se do rtu, „myslela jsem, že bychom jen spolu mohly strávit příjemnou chvíli jako sestry.“

Spencer se usmála a přikývla. „jo, nejspíš dobrý nápad, abychom to dělaly častěji.“

„Teď, když se budeš vdávat.“ Škádlila jsem ji, a i když jsem si myslela, že řekne, ať to nevytahuji, byla jsem ráda, že jsem to udělala. Jen se podívala dolů na svůj prsten a usmála se. „Tak co se chystáš říct mámě a tátovi?“

Odkašlala si a rychle si usrkla ze svého pití. „Neřekneme,“ povzdechla si a podívala se na mě, „neřekneme to, dokud nebude po maturitě.“

„Aha?“ Zvedla jsem obočí a hrála si s brčkem. „Takže, ehm,“ zatočila jsem brčkem okolo sklenice, než jsem k ní naklonila hlavu, „nechceš si promluvit o tom, co se předtím stalo?“

„Ani ne.“ Zamumlala Spencer a projela si prsty vlasy, a pak se začala smát. „Jen ji nechápu, víš? Chci říct, že ji hrozně moc miluju, Alex. Má v dlani celé mé srdce a já jí ohledně toho důvěřuji, to ano, ale ten způsob, jakým se chová, já jen, mám strach, že vypadne z jejího sevření a já nejsem připravená na tento druh roztříštění.“

Zamračila jsem se a olízla si rty. „Je… nemyslíš si, že tě podvádí, že ne?“

Nevěřila jsem, že by Spencer řekla ano, protože moje sestra byla vším, co Ashley viděla. Každý to viděl.

„Bože, ne,“ vydechla a téměř vyděšeně se na mě dívala, „má problém s Carmen.“

Ach. Ano. Byla jsem tam, když měly své jedno malé zúčtování. Povídejte mi něco o tom, být uprostřed nepříjemné situace. Ashley dokonce žárlila, že se se mnou Carmen bavila.

Musela s tím přestat.

„Spence, možná bys ji pro teď prostě měla nechat být. Ashley je velká holka, a jestli ví, co je pro ni dobré, tak se zbaví své žárlivosti a dostane se přes to, než tě ztratí.“

Spencer se smutně usmála a přežvykovala si ret. „Navzdory tomu, že mě s tím vším přivádí k šílenství – zvládnu kvůli ní víc než to, než abych ji vyhnala ze svého života,“ šťouchla mě a usmála se, „jsem zamilovaná, Alex a Ashley mě dělá šťastnou. V žádném případě toho nenechám.“

„Vy dvě jen potřebujete trochu prostoru. Kvůli tomu šla domů?“ Zeptala jsem se tiše. „Vy dvě se rozcházíte, že? Protože když se poprvé mezi vámi dvěma začaly věci kazit, tak moje srdce bylo to, které se roztříštilo. Byly byste obě hloupé a slepé, když byste si neuvědomily, že jste si souzeny.“

„Páni,“ plácla mě Spencer, „přestaň mě poučovat.“ Pokrčila rameny a uculila se. „Ne, nerozcházíme se. Bože, ne, nepřežila bych ten žal. Poprvé to bylo dost těžké.“

„Alex a Spencer?“ Poněkud roztomilý barman po nás hodil úsměvem se dvěma dalšími nápoji na tácu.

„To budeme my.“ Spencer se mírně zamračila.

„Ty jsou pro vás dvě, dámy,“ ukázala směrem k dalším ženám, a já je ihned rozpoznala, „je to na ně.“

„Carmen?“ Spencer kroutila hlavou a usmála se.

„Isa?“ Měla jsem větší úsměv, když šly k nám.

„Viděly jsme vás dvě tady sedět a napadlo nás, že bychom se přidaly,“ Isy hlas byl návykový a to jsem ji sotva znala, „takže, nevadilo by vám to?“

Letmo jsem se podívala na svou sestru, která už uvolnila místo a schoulila se na nejvzdálenější stranu. Carmen si sedla naproti ní a ihned si začaly povídat.

„Proč jsem tě tady nikdy předtím neviděla?“ Zeptala se mě Isa jen milimetry od mého obličeje. Její hnědé oči byly spalující a já pevně sevřela oči ve snaze vymazat ten pocit, který ve mně zanechaly.

„Myslím, že mě sem dostane falešná občanka?“ Zvedla jsem obočí.

„Pěkný.“ Isa ode mě vzala občanku a prohlížela si fotku na ní. „To tě neospravedlňuje.“ Mrkla a sklouzla zpátky. Na každém prstu, včetně palce, měla prsten. Její ruce byly velmi sexy.

„Díky.“ Usmála jsem se, zasunula jsem občanku zpět do peněženky a napila se pití, které jsem dostala. Udělala jsem na to obličej a Isa se pousmála. „Co to k čertu je?“

„Říká se tomu Jack Daniels a kola, havranice.“ Zachraptěla a napila se ze svého pití.

Havranice. Nikdo předtím nepoužil tohle oslovení.

„Havranice?“ Podívala se na nás Spencer a zvedla obočí.

„Barva vlasů.“ Ušklíbla se Carmen.

„Aha,“ moje sestra přikývla, usmála se, a pak spolkla pití. Málem se udusila, když si uvědomila, co to bylo. „Radši nepij!“ Zasyčela na mě.

„Klídek, ségra,“ oslnila ji nádherným úsměvem Spenřina způsobu, „je to jen jeden drink. Neublíží jí to.“

Kousla jsem se do rtu a podívala se na ty dvě. „Jeden.“ Spencer na mě zvedla obočí, a pak se ponořila zpátky do sedačky a do další konverzace s Carmen.

„Tančíš?“ Zeptala se Isa a usmívala se, když si mě prohlížela od hlavy k patě.

„To záleží na tom, jestli mě vyzýváš?“ Tmavá bruneta vstala. Obdivovala jsem, jak jí džíny přiléhají k tělu a jak její tílko bylo trochu potrhané, takže dostatečně ukazovala svůj piercing v pupíku.

Vstala jsem a vzala ji za ruku. Táhla jsem ji vpřed a její ruce mi přistály kvůli rovnováze na bocích. „Nežádala jsem.“ Zachraptěla mi do ucha, když jsem ji táhla směrem k tanečnímu parketu. Zasténala. Přísahám, že jsem slyšela její zasténání.

Na rozdíl od Spencer jsem ráda tančila, když hrála dobrá muzika. Opravdu ohromný basový rytmus s mým tělem dělal divy.

Držela jsem Isynu pravou ruku nad našimi hlavami, když jsem našimi boky pohybovala do rytmu. Levou rukou mi držela bok a těsněji si mě přitáhla. Její prsty se ohýbaly proti tenké látce mého zastaralého Nirvana trička. Otočila mě dokola a obě ruce jsem měla uvězněné v jejím objetí, když se o mě zezadu začala otírat. Její rty se sotva pásly na kůži mého zátylku.

Uchechtla se mi do ucha a moje sebejistota vyletěla oknem. „Opravdu bych ráda viděla, jaké další pohyby tvoje tělo umí, Alex.“ Zašeptala hrdelně a otočila mě zpátky, takže jsem k ní byla tváří v tvář. „Možná, že někdy?“

„Proč, Iso, děláš mi návrhy?“ Zvedla jsem obočí a ona pomalu s tajícím úšklebkem přikývla. Naklonila se ke mně prsa na prsa a políbila mě na tvář, než její rty poletovaly dál k mé čelisti.

Rukama jsem jí držela za boky, když klubem hrála pomalejší a erotičtější píseň. Zasténala jsem nad teplem jejích rtů, které se pásly na mé citlivé pokožce, zatímco stehno si našlo cestu mezi nohy.

Kurva.

Nic tak erotického jsem nikdy ve svém životě nezažila.

„Řekni mi, Alex,“ vydechla vášnivě, když mi konečky prstů pomalu přejížděla po bocích, než je omotala kolem krku a pak přitiskla rty na mé.

Okamžitě jsem zasténala. Líbala jsem někoho, koho jsem sotva znala. Líbala jsem tuhle sexy vysokou brunetu a v podstatě byla celá na mně.

Máma by na mě byla tak pyšná.

Dobře, ne, nebyla.

„Ach, Bože,“ zasténala jsem, než jsem si uvědomila, že jsem přitisknutá proti tmavé zdi s jejím jazykem napadajícím vnitřek mých úst. Chutnala tak kurevsky sladce. Dokonale jsem do ní zapadala, když mi začala vyhrnovat tričko a lechtala mou teplou pokožku na břiše. Rty vlekla dolů po mém krku, než jsem ucítila, jak do mě zabořila zuby a něžně sála a její ruce mě škrábaly na hrudi.

„Iso.“ Vydechla jsem a trochu ji odtlačila, zatímco jsem se prohnula do jejích vytrvalých rukou. Užívala jsem si to, nechápejte mě špatně, ale nechystala jsem se dělat někomu v klubu zdarma píp šou.

Včetně Spencer.

„Čas a místo, miláčku,“ znovu mě políbila a její rty otekly, tak jako moje.

Olízla jsem si rty a polkla jsem. Byla jsem nažhavená, ale věděla jsem, že takhle nemůžu odejít. A Ashley by mi nikdy neodpustila, že jsem nechala Spencer s Carmen samotnou.

Záleží, na čí straně je pravda.

„Budeš hrát nedobytnou, že?“ Decentně mi přejela svými štíhlými prsty přes rty, než se nahnula a znovu mě, jen jemněji, políbila. „Užívám si nahánění.“ Mrkla, odtáhla se, a pak se otočila a odešla do davu.

Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnila a zamířila zpět ke Spencer a Carmen. Zjistila jsem, že tam sedí jen Spencer, sama a míchá s pitím, než se napila. „Kde je Carmen?“

Spencer pokrčila rameny. „Mandezová rychle odešla s tou její kamarádkou.“

„Isou.“ Pomalu jsem se usmála. Její jméno bylo dokonalé.

„Myslím, že jo.“ Spencřiny modré oči zazářily, když se na mě s úšklebkem podívala. „Na parketě jste vy dvě vypadaly přátelsky.“

Nemáš žádné tušení.

„Hej, je pozdě a ty máš zítra ráno trénink. Měly bychom jít.“ Usmála jsem se a vzala si kabát a úzkostlivě jsem se kousla do rtu.

Spencer si mě podezřele prohlížela. Vstala a krátce přitiskla tvář na mou. „Rozhodně si tě označkovala.“ Mrkla a odešla.

Prsty jsem přitiskla na kůži, kde mě Isa kousla a pomalu olízla.

Myslím, že se mi ta celá 'zkušenost' bude líbit.

119 – Odkrývání vrstvy po vrstvě

Stěží jsem dokázala ve třídě udržet hlavu a Ashley mě během dvaceti minut popáté šťouchla.

„Proč jsi tak unavená?“ Zašeptala a přišoupla si ke mně blíž židli.

„Není mi moc dobře.“ Zamumlala jsem ospale a zívla jsem si. Hlavou jsem opět plácla do lavice.

Poprvé během několika let mi bylo špatně od žaludku. Obvykle nebývám nemocná, ale když ano, tak to nedokážu skrývat, i kdybych chtěla.

„Miláčku, možná bys měla jít domů.“ Uklidňovala mě Ashley do ucha a já se omámeně usmála. Navzdory naší hádce, která se udála před týdnem, jsme si byly stále blízké. Musela jsem jí říct o tom, že jsem šla s Alex do Huckles a seděla s Carmen. Je pravdou, že se jí to nelíbilo, ale byla v pohodě a poplácala mě po ruce. Kousla se do rtu, ale snažila se a já si toho cenila.

„Jen, když půjdeš se mnou.“ Našpulila jsem pusu.

Přikývla a políbila mě na tvář. „Po téhle hodině zavoláme jednomu z tvých rodičů a omluvíme se, dobře?“

Přikývla jsem a snažila jsem se soustředit na poznámky na tabuli, ale bylo to k ničemu. Prostě jsem potřebovala zavřít oči a spát.

Většinu z toho dne si nepamatuji. Ashley mě odvezla domů a já usnula ve své posteli dříve, než moje hlava padla na polštář. O chvíli později jsem se probudila a zjistila jsem, že jsem ve tmavé místnosti. Zamrkala jsem a podívala se na hodiny. *19:43h*.

„Ahoj, ospalče.“ Ozval se za mnou Ashleyin hlas a já se přetočila na bok. Shlížela na mě a zády se opírala o pelest postele. Držela medvídka, co jsem jí dala a co měl na sobě hokejový dres. Projela mi prsty vlasy a nahnula se, aby si mě přitáhla do klína. Odstranila mi z upocené tváře pár přilepených pramínků. „Jak se cítíš?“ Její hnědé oči byly tak milující. Nesměle jsem se usmála a pokrčila rameny.

„Vždycky je mi dobře, když jsi tu se mnou.“ Zamumlala jsem a zavřela jsem oči, když mi přitiskla na čelo hřbet ruky.

„Pořád máš trochu teplotu, miláčku,“ promluvila Ashley tiše a posunula se, takže jsem znovu ležela na posteli a vstala. „Tvoje rodina odešla do kina. Myslím, ehm,“ nervózně se posunula, „myslím, že věděli, že potřebujeme být chvilku samy a já chtěla zůstat s tebou…“

Tiše jsem se usmála a stáhla jsem ji k sobě na postel, ale ona se usmála a zavrtěla hlavou. „Ash?“

„Chystám se využít příležitosti a svléknout tě do naha,“ ušklíbla se nad mým prohnutým obočím a zazubila se, „a vykoupat tě. Chtěla bys?“

Přikývla jsem a usmála se, když mě vytáhla, abych se posadila. Řekla mi, abych zůstala a odběhla do koupelny. Poslouchala jsem, jak začala téct voda a pak se vrátila a vytáhla mě na nohy. Pomalu mi stáhla tričko a rozepnula podprsenku, a pak mi stáhla kalhoty a spodní prádlo. Všechno to dělala s takovou opatrností, že moje srdce se chvělo nad skutečností, že se o mě starala.

„Dobře, miláčku,“ zašeptala Ashley a vedla mě chodbou do vany. Mírně jsem sykla, když byla voda teplejší, než moje tělo, ale byl to příjemný pocit. Pomohla mi sednout si. Vypnula vodu a políbila mě na čelo, „chceš, abych ti něco donesla?“

Zavřela jsem oči a tiše se usmála. Propletla jsem prsty s jejími. „Ash?“ Zašeptala jsem a ona zabručela v odpověď. „Drž mě pevně.“ Otevřela jsem je a stejně jako mi věnovala zmatený pohled, předtím, než jsem se k ní nahnula, jsem se smála, když vykřikla, protože celá oblečená spadla do vody. Její tělo leželo celou vahou na mém, když vana mírně přetekla.

„Spencer!“ Vykřikla, ale ušklíbla se, když na ni moje oči zajiskřily. „Vidím, že je ti lépe,“ zašeptala a uvolnila se. „Myslím, že tohle by nebylo poprvé, co jsi mě neuvěřitelně zmáchala, zatímco jsem zcela oblečená.“

Obě jsme se hrdelně zasmály a já jí zastrčila nějaké vlasy za uši. „Můžeš se svléknout a přidat se ke mně, jestli chceš?“

Ashley se zazubila a stáhla si mokré oblečení. Sedla si mi mezi nohy a hlavu opřela o mou hruď. Hrála jsem si s jejími prsty, které mě hladily po břiše. „Spence?“ Zašeptala, „musíme si promluvit.“

Přesunula jsem se mezi její nohy a tiše jsem zasténala, když sklouznula mokrá pokožka proti mé mokré pokožce. „O čem sis chtěla promluvit?“

Ztěžka si povzdechla a pohybovala mýma rukama nahoru a dolů po bocích svých stehen. Mírně jsem je stiskla, aby věděla, že ji poslouchám. „Zaprvé se ti chci omluvit za celou tu věc s Carmen,“ zašeptala, „nebylo to k tobě vůbec fér a i přes tu nejistotu, kterou mám, jsem to neměla nechat dojít takhle daleko.“

Usmála jsem se a zaklonila jsem hlavu vzad. Dívala jsem se na ni. „Znamená to pro mě hodně, Ash, děkuju.“

Stiskla mě a vzala lufa houbu a táhla ji po mé hrudi a jemně s ní otírala mou hruď. Věděla jsem, že to není sexuální počin, ale nemohla jsem si pomoc, přitom pocitu jsem se chvěla. „Co budeš dělat po maturitě?“ Zeptala se téměř šeptem, který jsem sotva slyšela.

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se stejně tak tiše.

„Přijmou tě do hokejového kempu v Quebecu, Spence,“ řekla Ashley tiše a přitiskla mi krátce rty na spánky, „a pak přijde podzim a ty zamíříš na univerzitu.“

„Ty ne?“ Zamračila jsem se a ona přestala s pohyby na mé pokožce, kde mě něžně myla.

Ashley si povzdechla. „Nevím.“

„No, Ash, přihlásila jsem se na Univerzitu Britské Kolumbie. Ty víš, jak by bylo báječné, kdybych hrála za Thunderbirds?“ Zeptala jsem se jí s trochou rozrušení v mém hlase. „Aspoň, až se vrátím z Quebecu, za tebou mohu přijet.“

„Co když se, náhodou, nedostaneš na UBC?“ Zlomil se jí hlas. Sedla jsem si a voda mírně kapala na podlahu, když jsem se k ní posunula tváří v tvář a vklouzla jí do klína. Podle jejího smutného pohledu v jejích hnědých očích, jsem mohla říct, že měla strach z toho, co přijde a chtěla po mně, abych jí řekla, že všechno bude v pořádku.

„Ash,“ povzdechla jsem si a přitiskla čelo k jejímu, „to je to, co tě trápí?“ Smutně přikývla, ale nepodívala se mi do očí. „Miláčku, máme před sebou celý život. Ty a já. Jakoukoliv cestu budoucnosti si zvolíme, bude to naše budoucnost.“

„Jo?“ Ashley se váhavě usmála a mokrými konečky prstů dráždila mé lícní kosti.

„Jo.“ Pevně a vážně jsem přikývla a políbila ji na špičku nosu. „Je ještě něco?“

„Jen opravdu chci, aby všechno fungovalo, víš?“ Ashley si olízla rty a otřela je o můj nos.

„A to bude.“

„Spencer,“ zabručel mi její zastřený hlas do ucha, když jsem pevně okolo jejího pasu omotala nohy, „tak moc tě miluju. Omlouvám se, jestli ti to neříkám dost často.“

Zavrtěla jsem hlavou a pousmála se. „Já vím, že miluješ, Ash. Ani na chvilku jsem o tom nepochybovala.“

Tmavě hnědé oči vyhledaly mé, a pak mě chytila za zátylek a svým dechem škádlila mé rty. „Smím tě políbit?“

Tak strašně moc jsem ji chtěla. „Ale jsem nemocná.“

Mlčky zavrtěla hlavou a pravou rukou mě vzala za tvář, když levou ruku ponořila do vody a stiskla mi bok. „To je mi fuk,“ vydechla, „musím tě políbit, Spencer.“ Žadonila, když její hlas klesnul o oktávu.

„Prosím.“ Bylo vše, co vyšlo z mých rtů, než mě jemně přitom vášnivě políbila. Její jazyk pomalu tančil s mým, když si ruce našly své místo v našich vlasech. Pára z koupele už způsobila, že se naše kůže leskla. Rty jsem pomalu sunula dolů po její čelisti až ke krku. Zasténala jsem nad chutí její lahodné pokožky. „Ash,“ zamumlala jsem udýchaně a přitiskla jsem ji zády na konec vany. Víc jsem se do ní ponořila, když potopila záda.

„Ježiš, Spence, chybělo mi to.“ Zasténala Ashley, když jsem přitiskla svá mokrá prsa na její a hluboce ji políbila.

„J-jak dlouho to je, co rodina odešla?“ Zašeptala jsem zastřeně a uculila se nad způsobem, jak se její propracované tělo chvělo pod mýma rukama na jejích prsou.

„Nev-kurva!“ Ashley se prohnula, když jsem se pohnula a vzala jsem do dlaní její rozpálené místo. „Sp-Spencer…“ zasípala, když jsem sjela prsty mezi její velmi mokré záhyby, které nebyly mokré od vody. „Neměly bychom.“ Z mého doteku zalapala po dechu a vytřeštila oči.

„Děláme to.“ Zašeptala jsem a znovu ji políbila. Příjemně jsem do ní vklouzla prsty a pomalu s nimi pohybovala dovnitř a ven. Hýbala proti mně boky a mírně tak naháněla vodu přes okraje vany. Avšak mi to bylo jedno. Chtěla jsem ji udělat. Udělat rychle.

Ashley hlasitě zasténala, když jsem přejela palcem přes její naběhlý klitoris a zároveň jsem ohnula prsty. Už jsem cítila, jak se její vnitřní vzrušené svaly stahují kolem mých prstů a táhnou mě hlouběji. Prsty mě škrábala na zádech a já sykla. Narazila jsem svými rty do jejích rozevřených a dusila jsem její hlasitý křik, když jsem pohybovala trochu rychleji a hlouběji.

„Chybělo mi to,“ tiše jsem jí zavrčela do ucha a třásla se potěšením, jak se Ashleyino tělo prohnulo a ztuhlo. Vyvrcholila na mě silně a rychle. Pevně jsem ji držela a poslouchala její horké a těžké chraplavé dýchání. „Kurva, miláčku, ty jsi tak nádherná.“ Zašeptala jsem. Nic než červený odstín, který zkrášloval její bronzovou pokožku.

„Páni.“ Zasténala Ashley a uvolnila své tělo do vlažné vody. „Odkud se to vzalo?“

Ušklíbla jsem se. „Chceš, abych ti to předvedla znovu?“

„Spence,“ hrdelně se zasmála a projela si prsty vlhkými vlasy, „jsi nenasytná, víš to?“

„Snažím se.“ Pokrčila jsem rameny a vyjekla jsem, když mě šťouchla do boků.

„Bože, bylo to velmi potřebné, děkuju,“ s uspokojením si povzdechla a mírně se přesunula, aby měla více místa a pustila horkou vodu. „Myslím, že bychom tě měly umýt a pak se přesunout do pokoje,“ zašeptala jsem proti jejímu krku, „co říkáš?“

„Mm, říkám pospěš si a umyj mě, protože mám v plánu být znovu nemravná, opravdu rychle.“ Řekla jsem nízkým hlasem a ušklíbla se, když si odkašlala a začala s mým tělem pracovat trochu rychleji.

120 – Znovu a procítěně

Tak jsme si trochu povídaly. Možná ne tak moc, jak bychom měly, ale v tu chvíli jsme ani nevěděly, kde budeme. Spencer si byla jistá, že na UBC dostane plné stipendium a Aiden mě přesvědčil, že by byli pěkně hloupí, kdyby ji nevzali.

Svou budoucnost jsem ještě neměla pevně rozhodnutou. Nebyla jsem si zcela jistá, co chci se svým životem po střední udělat. Před rokem jsem chtěla svůj život propařit, potom, co jsem byla 'volná'. Vůbec jsem neuvažovala o vysokoškolském vzdělání. Nicméně potom, co jsem strávila celý školní rok obklopena rozumnými lidmi, tak jsem chtěla ověřit své možnosti. Přihlásila jsem se na UBC, stejně tak jako na University of Victoria. Obě měly skvělé hudební programy, které upoutaly můj zájem a Spencer byla šťastná, že jsem se i uváženě rozhodla.

Myslím, že jsme byly ten typ, který se někam dostane. Chtěla jsem domů, protože mi chyběly svahy. Chybělo mi mé vlastní okolí a moje naděje, že Spencer měla možnost se přestěhovat se mnou, byla velká. I když by šla na UBC a já na University of Victoria, tak bychom byly ve stejném kraji a ne v jiných zemích.

Moje odvaha byla týden po našem polo-rozhovoru o naší budoucnosti trochu vyšší. Spencer mohla říct, že jsem byla trochu víc uvolněnější a ani jsem nezamrkala, když mi řekla, že se s Carmen po tréninku vydá k Johnnymu, protože jsem měla plné ruce práce s Alex a její hudbou pro školní muzikál.

„Vy dvě jste to vymyslely dobře.“ Alex žuchla vedle mě v aule školy. Každý z herců a osazenstva se shromažďoval na další den zkoušky. Sledovala, jak pozoruji Spencer, která mluvila se Sammy a Lindley o něčem, co mělo co dočinění s jevištním uspořádáním.

„Jo,“ usmála jsem se a ohlédla se za sebe. Pohladila jsem malé C ruku, „tak jsi to stihla. Má Isa jiné plány?“

Isa Chicago – byla v Alexině životě novým zájmem. Každou volnou minutu v životě mladé Carlinové, šla za tou ženou, která byla o rok a půl starší, než ona. Atraktivní žena, pokud jste na brunety, což se zdálo, že Alex je. Dlouhé tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči a její pleť byla už tmavě bronzová, vzhledem ke skutečnosti, že byla rodilá Američanka.

„Né,“ ušklíbla se Alex, „později za mnou přijde. Sammy je fuk, že jsem dvakrát za sebou přišla pozdě, takže jsem se cítila špatně.“

Přikývla jsem. „Takže si s ní už spala?“ Nemohla jsem si pomoc, ale smála jsem se, když vykulila oči, zatímco mě plácla a vykřikla mé jméno. „Co je? Je to jen otázka!“

„Ashley!“ Alex se sesunula ještě níž, když se na nás Sammy a Spencer krátce zadívaly a přemýšlely o tom, nač ten rozruch. „Je to vůbec podstatné?“

„Samozřejmě. Bezpečný sex nebo žádný sex, malá C.“ Ušklíbla jsem se a ona se rozzlobila, a pak se usmála.

„Ne,“ zavrtěla hlavou, „Toho jsem ještě nevyužila.“

Zalapala jsem po dechu. Vážně? Já ano. Myslela jsem, že jsem si byla jistá, že Isa měla Alex omotanou kolem prstu, no, víte, ne doslova nebo tak. „Vážně?“

Alex se uchichtla. „Nedívej se tak šokovaně, Ash. Podívej, jak dlouho mi trvalo, než jsem se vyspala se Sam.“

Zamračila jsem se. „Dobrý postřeh.“

„Ne, že bych nechtěla,“ přiznala se a mírně se začervenala, „chci říct, viděla jsi ji?“

„Tak co vy dvě vlastně děláte?“ Zvedla jsem obočí.

„Muchlujeme se.“ Alex se zazubila a vstala, když Lindley zavolala její jméno. „Ahoj,“ otočila jsem se a nervózně se kousla do rtu, „ehm, Isa se přijde podívat na zkoušku, ale pravděpodobně ji zdržela Carmen. Prosím, buď milá?“

Hodila jsem oči v sloup, ale přikývla jsem. Ano, dařilo se mi lépe zvládat celou tu věc s Carmen a důvěřovat ji, protože jí Spencer důvěřovala, ale když bych musela být poblíž ní, tak bych byla trochu nesvá. Myslím, že jsem to dobře skrývala. „Běž.“ Kývla jsem a odehnala ji.

Spencer hravě praštila Alex, když okolo sebe prošly, než si vedle mě sedla a propletla prsty s mými. „Chyběla jsem ti?“ Zavrtěla obočím.

„Cože?“ pokrčila jsem rameny a šibalsky jsem se na ni usmála, „Alex je skvělá společnice.“

Spencer pomalu přikývla, „a teď vážně.“

„Jo, jo.“ Předklonila jsem se a jemně ji políbila a povzdechla jsem si, když jí ze rtů uniklo lehké zasténání.

„Jsou tahle místa zabraná?“ Odtrhla jsem se od své snoubenky a podívala se na Isu a Carmen, které stály vedle naší řady. Isa měla na tváři úsměv, který byste, myslím, mohly popsat jako sexy.

„Ne,“ nabídla jsem a pohnula se, když se přes nás protahovaly.

„Ahoj,“ pozdravila Spencer svou novou kamarádku Mandezovou. Vyměnily si úsměv, než se na mě moje blondýnka podívala. „Stejně nemůžu uvěřit, že Alex opravdu vystoupí před školou a rodinami.“

„Pomůže jí to,“ pokrčila jsem rameny a usmála se na Spencer, „dostane se přes strach z vystupování před lidmi.“

„Pravda.“ Poznamenala Spencer.

Usmála jsem se, když po mě hodila velký úsměv od ucha k uchu a stiskla mi ruku. Lindley všechny okřikla, aby byli tiše a já sledovala, jak se Sammy nahnula blíž, aby mi něco zašeptala do ucha. Obě jsme se odtáhly a začervenaly.

Zdálo se, že Alex a Sammy to v naprosté pohodě přešly. Dobrá, chtěla jsem, aby obě byly šťastné.

Spencer se ode mě odtáhla. Ucho měla blíž ke Carmeniným rtům, když něco sdílely. Pak jsem cítila, jak se vrátila, „Carmen řekla, že ona, Isa a Alex půjdou k Johnnymu a chtějí vědět, zda bychom se k nim nechtěly přidat?“

Zvedla jsem obočí a Spencer se jen pousmála.

„Pojď. Carmen by byla páté kolo u vozu. Kdyby se měl někdo cítit nepříjemně, tak ona, nemyslíš?“ Zeptala se dokonale a obočí jí vystřelilo vysoko nahoru.

Musela jsem se pousmát a zakroutit hlavou.

Carmen a nepříjemně.

S tím jsem rozhodně mohla něco udělat. „Jasně, ráda.“ Naklonila jsem se a zachytila jsem Carmenin pohled. „Díky.“

„Žádný problém.“ Pokrčila rameny a opřela se o židli, když na jevišti zhasla světla.

Dokázala bych být s Carmen ve stejné místnosti.

Jen tak dlouho, dokud bych měla Spencer přímo vedle sebe.

Jeho jasně zelené oči se zaměřily na mě a já si nemohla pomoc a usmála jsem se, když se ke mně naklonil. Navlhčila jsem si rty. Byla jsem nervózní z toho, že se mě chystal políbit.

Pak se jeho rty dotkly mých a já pevně zavřela oči. Nebyly tak jemné, jak vypadaly. Vůbec ne.

„Fůj.“ Odtáhla jsem se z jeho polibku a hřbetem ruky jsem si otřela pusu.

Lindley zavolala střih a povzdechla si z frustrace, když se vydala na pódium. „Skylare, potřebujeme tě tady. Přestaň se snažit dusit Alex svým jazykem. Je to hnus.“

Vlastně ti děkuji, Lindley!

„Promiň. Jen nemám s tímhle druhem věcí moc zkušeností.“ Blonďatý kluk zavrtěl hlavou a prohrábnul si rukou svoje huňatý háro. „Odpusť, Alex.“

Mávla jsem rukou a trochu se na něj usmála. Ten kluk fakt uměl velmi dobře zpívat, ale opravdu potřeboval nějakou lekci v oblasti líbání.

„Zkusme to znovu.“ Zatleskala Lindley rukama a my zaujali své pozice.

Dívala jsem se, jak si Skylar otřel ruce o kalhoty, než se na mě podíval a chytil mi svýma obříma rukama obličej. Líbala jsem hodně kluků a někteří z nich nebyli ani z poloviny tak roztomilí, jako Skylar, ale líbat se každičký večer s někým, jako je Isa, už jsem nikdy nemohla pomyslet na kluky a líbání s nimi.

Cítila jsem na obličeji jeho dech a kousla jsem se do rtu, když mě políbil ještě tvrději, než naposled.

„Skylare!“ Zavolala Lindley a zavrtěla hlavou. „Je to romantický vášnivý procítěný polibek! Právě dozpívala píseň, ve které ti vylila své srdce a odhalená se před tebe položila. Cítíš se vděčný a poctěn a plný lásky a ne jako že ji chceš strčit na rekvizity a ojet ji!“

Smála jsem se, když měl Skyler ruměnec ve tváři a zastrčil si ruce do kapes.

„Dobře,“ přistoupila na pódium Sammy. Stoupla si vedle toho kluka a dívala se na mě. „Právě ti dala své srdce a místo toho, abys jí snědl obličej, se k ní pomalu přiblížíš a každý pohyb bude víc pozvolný. Uchopíš její obličej,“ přešla přede mě a dala na mě své teplé ruce, „takhle,“ zašeptala a pak mi palci začala hladit tváře, než ke mně nahnula blíž hlavu. Cítila jsem tu její známou vůni a usmála se, když zavřela své modré oči. Povzdechla jsem z pocitu, jak se její rty přitiskly na mé a já na ten polibek zareagovala. Líbala mě svými teplými rty, než se odtáhla a mrkla na mě. „Takhle,“ vydechla, „bys ji měl políbit.“

„Velmi pěkné, Sam,“ odkašlala si Lindley a kousla se do rtu. Zahlédla Isu, která šla k pódiu. „Ano?“ Sledovala, jak mě Isa vzala na zátylek a zapletla prsty do mých vlasů.

Isa přestala zírat do mých šedých očí, než se sehnula k mým rtům. Její pokožka sálala proti mé, jakoby se zastavil čas. Nasála můj spodní ret do svých úst a něžně o něj přejela jazykem a já tiše zasténala, než přesunula ruce a chytila můj obličej. Naklonila hlavu a s trochu větší vášní mě hluboce políbila.

Nesmírně se mi podlomila kolena, když polibek vůbec nenabral na rychlosti. Byl pomalý a vášnivý a zdálo se, že trvá věky. Trval do té doby, než si někdo odkašlal, takže jsme se sebe odtrhly a já se pro podporu držela za její pevné štíhlé boky.

„Takhle,“ zašeptala chraplavě a podívala se na Sammy, „bys ji měl políbit.“

Začervenala jsem se. Mrkla na mě a otočila se. Vydala se k ostatním.

„D-dobře, tak,“ Lindley se nervózně zasmála a tleskla rukama, „myslíš, že to můžeš napodobit?“ Podívala se na Skylara, který přešlapoval z nohy na nohu. „Potřebuješ pět minut přestávku?“ Zeptala jsem se ho a on přikývnul a odešel z pódia.

Sammy zachytila můj pohled a zvedla na mě obočí, než se nenápadně podívala na Isu. Jednoduše jsem pokrčila rameny a skryla jsem svůj úšklebek. Letmo jsem se podívala na Isu, která se smála něčemu, co jí řekla Carmen.

Byla jsem v jeden den označkovaná třemi lidmi. Moje rty se nikdy necítily tak milované.

Ale když jsem se podívala na Isu, nikdy jsem nechtěla tak moc zjistit, jaká taková láska je.