Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

21 – Sotva jsme překročily startovní čáru

Kousla jsem se do rtu, když se na mě zelené oči opět podívaly.

Nemohla jsem hodit zpátečku, že?

Madison se smála a zakláněla hlavu, když jsem jí plácla přes koleno. „Ach, Bože, to je úžasné!“

Zamrkala jsem. „Úžasné?

„No, jo, Spencer Carlinová je nejžhavější kočka, s kterou  Aiden kdy chodil, a ukázalo se, že je víc na ženský?“ Ještě víc se smála a já tam seděla úplně zmatená. Všechno to bylo zamotané.

„Madison, neřekla jsem, že je Spencer lesba,“ řekla jsem pevně. Snažila jsem se udržet oči na ledě. Všimla jsem si, že je Spencer zpátky na trestné lavici, a usmála jsem se, nebrala si na ledě servítky.

„To je fuk,“ Madison se uklidnila, „nehodlám nikomu vykládat o tobě a Spencer, když ty nikomu neřekneš o mně a Trixie,“ natáhla ke mně ruku na potřesení.

„Jak si přišla na to, že mezi mnou a Spencer něco je?“ vyzvala jsem ji.

Pokrčila rameny. „Trixie se zmínila o svém podezření.“

Věděla jsem, že ta holka byla problémová.

S povzdechem jsem vzala Madisoninu ruku a potřásla si s ní. Naklonila jsem se dopředu, zatímco jsem zesílila stisk ruky. „Pokud se to rozkřikne, budu vědět, komu nakopat zadek,“ rázně jsem zašeptala.

Odkašlaly jsme si a po vzájemné dohodě jsem si sedly zpět na sedačky. Jakmile bzučák oznámil konec hry, tak začal celý stadion jásat. Southwoodští Škorpióni vyhráli 14:3.

Vstala jsem a oblékla si kabát. Musela jsem se odtamtud dostat dřív, než mě zastihne Aiden. „No, ráda jsem tě poznala.“

Madison stála a přikývla. „Trixie se půjde před večerním tréninkem prospat, nechceš si na chvíli vyrazit?“

Na vteřinu jsem nad tím uvažovala. Lepší než jít domů. Potřebovala jsem čas. „Jistě,“ jemně jsem se usmála.

Madison se culila, když jsem si razily cestu davem ven z budovy.

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho to dokážu udržet pro sebe. Ta poslední věc, kterou bych chtěla, by bylo ublížit Spencer, zvláště po tom, co se stalo. Jen jsem se právě teď nemohla zabývat Aidenem. Od dětství jsme byli nejlepší kamarádi. Nemohla jsem tomu klukovi nic říct a věděla jsem, že to musím držet v tajnosti. Vždycky mě kryl, když jsem byla pryč, přestože jsem měla domácí vězení. Byl jako můj bratr.

Prostě jsem do jeho sestřenice byla moc zamilovaná a bolelo mě vědomí, že nejsou pouze její.

Bála jsem se. Nemohla jsem naši rodinu zničit.

Přesto jsem Spencer nemohla nechat tak snadno jít. Nejenže měla moje srdce, teď měla i mé tělo a mou duši.

Už byla neděle večer? Pohlédla jsem přes jídelní stůl, jak tam seděla, a zdvořile jedla hrášek. Řekla mi, že nesnáší hrášek, ale to byla moje holka, jedla ho ze zdvořilosti. Její oči se spojily s mými a já polkla a můj pohled klesnul.

„Takže, Ashley,“ napil se můj strýc Vik vody a s malým úsměvem se na mě podíval, „Spencer nám pověděla, že pomáháš její sestře s hudbou.“

Dožvýkala jsem kousek kuřete a přikývla jsem. „Jo, jen s textama.“

Aiden přistrčil svou židli blíž ke stolu a změnil téma. „Dneska ráno jsem viděl na tréninku Madison, říkala, že jste si po včerejším Spencřině zápasu vyšly,“ podíval se na mě a já přikývla.

„Jo, šly jsme na chvíli do obchoďáku,“ moje oči krátce doputovaly k blondýně, která upustila svou vidličku a pak ji rychle s mírnými rozpaky zvednula. Sklonila hlavu a zamumlala omluvu. Kutálela vidličkou hrášek. Zamračila jsem se, když jsem si všimla vrásky, která se jí tvořila na hlavě, jak byla zmatená, nebo raněná.

„Aidene,“ usmála se teta Gréta, aby prolomila to trapné ticho, „s tvým otcem budeme příští víkend v Torontu. Můžeme věřit v tvoje a Ashleyino dobré chování?“

Aiden se ušklíbnul. „Žádné divoké večírky, chápu.“ Dloubl do Spencer a mrknul.

Spencer se usmála, omluvila se, že jde umýt svůj talíř a sklenici, vstala ze židle a opustila pokoj.

„Vy dva jste nejroztomilejší,“ zazubil se strýc Vik na svého syna. Protočila jsem oči, hodila svůj ubrousek vedle talíře a napila se vody. „Myslím, že během několika následujících let můžeme očekávat naše první vnouče.“

Plivla jsem zpátky svou vodu a otřela pusu do ubrousku. Byla jsem vystavena třem párům očí, které se na mě dívaly. „Ale no tak,“ řekla jsem podrážděně, „Aidenovi a Spencer je sedmnáct, mají před sebou celý život, aby přemýšleli nad dětmi!“

„Tak či onak,“ ukrojila teta Gréta na svém talíři kousek kuřete a podívala se láskyplně na Aidena, „vám dvěma to vydrží.“

Aiden se spokojil s důvěrou své matky a zasmál se. „V to doufám.“

Dělalo se mi z toho špatně. Cítila jsem všechno, co jsem snědla, a začínalo se mi to vracet. Zastrčila jsem energicky svou židli zpět a zaslechla jsem ji za mnou spadnout, když jsem spěchala do koupelny. Jen myšlenka na Spencer a Aidena navždy spolu stačila, aby se mi zvednul žaludek. Sklonila jsem se nad mísu a snažila se znovu získat dech. Neměla jsem tušení, proč mi bylo tak špatně.

Spencer se od toho rána ze všech sil snažila upoutat mou pozornost a já ji držela na délku paže. Podělala jsem to tím, že jsem jámu, kterou jsme si kopaly, ještě prohloubila. Neovládla jsem se a 'vyspala' jsem se s ní.

Ale bylo to tak kurevsky dobrý. Možná nikdy předtím nebyla se ženou, ale zatraceně věděla, jak potěšit. Dobře, věděla, jak potěšit mě.

Lehké zaklepání na dveře mě vytrhlo z mých myšlenek. Vzhlédla jsem a uviděla Spencer, jak tam stojí se sklenicí studené vody. „Jsi v pohodě?“ zašeptala a žvýkala si spodní ret. Dělala to často.

Vlasy mi spadly do očí, když jsem přikývla a pomalu vstala. Vzala jsem svýma roztřesenýma rukama vodu, vzdychla jsem a napila se. „Jen se necítím moc dobře,“ zašeptala jsem zpět a podala jsem jí zpátky sklenici.

„Mohu něco udělat?“ Bože, vypadala tak rozkošně.

Rychle jsem zavrtěla hlavou a otevřela jsem dveře dokořán. „Ne-e, musím si jít jen lehnout.“

„Aha, dobře.“ Ustoupila stranou a já zastavila a věnovala jsem jí malý úsměv.

„Díky za tu vodu,“ políbila jsem ji na tvář a vyběhla schody nahoru. Zaslechla jsem, jak si těžce povzdechla, když se vracela do jídelny.

Nenáviděla jsem to! Moje srdce se sevřelo. Měla jsem pocit, jako bych jí ztrácela, ačkoli jsem to byla já, kdo ji od sebe odháněl. Co by se stalo, kdyby teta Gréta a strýček Vik zjistili, co se Spencer děláme? Zbožňovali Spencer, sakra, už ji považovali za svou snachu a nositele svých vnoučat. Byli by zdrceni, kdyby to někdy zjistili.

Nemluvě o skutečnosti, že jsem loni neodmaturovala. Jo, rovněž jsem se o tom nezmínila, co? Pokud se domů vrátím bez diplomu, tak budou mí rodiče naštvaní a pravděpodobně se mě zřeknou. Nic z toho nebyla lež. Nebylo to tak, že by se starali o mě, ne, to, o co se starali, bylo jejich společenské postavení, které by vypadalo špatně, pokud by jejich jediné dítě neprošlo posledním ročníkem.

Takže jsem hluboko uvnitř věděla, že sakra nebyla žádná šance, abych mohla zajít za Aidenem a říct mu 'Čau kámo, bratránku, sbalila jsem tvoji holku a muchlovala se s ní, ojížděla jsem ji při tancování, osahávala jsem ji a to všechno za tvými zády. Jsme v pohodě, viď? Nezlobíš se? Jo a neříkej to našim rodičům'.

Jasně, to by vyšlo.

Hned, jak by to zjistili, by byl můj zadek zpátky v Britské Kolumbii a nejenže neodmaturuju, ale navíc zahanbím celou rodinu. Všichni by se mě zřekli.

No dobře, proto mi bylo zle.

Byla jsem zamilovaná do holky, kterou jsem z více než jednoho důvodu nemohla mít. Přesto jsem tu holku, kterou jsem z několika zřejmých důvodů nemohla mít, chtěla.

Toužila jsem po Spencer. Potřebovala jsem ji víc, než kdykoliv jindy.

Zalezla jsem do své postele a zavřela oči. Bylo ještě brzy, ale potřebovala jsem nějak vypnout mozek. Spánek byla jediná věc, která mě držela v bezpečí.

Kdybych jen pokaždé, kdy jsem zavřela oči, neviděla její obličej.

Zasténala jsem do svého polštáře a tak jsem se snažila bojovat s představami, jak ji šukám proti zdi ve sprše. Představami, jak mi pod dekou drží ruku, zatímco mlčky sledujeme v obývacím pokoji jejích rodičů film. Představami jejích rtů zmocňujících se těch mých a způsobu, jak mi řekla, že to nebylo jen o sexu. Jak se mě její oči v mých ponurých dnech držely. Chtěla jsem jí ukázat, jak moc jsem ji milovala, aniž bych jí to řekla. Říct jí to, tím by to bylo víc skutečné a trvalé a to mě děsilo. Místo toho jsem své poprvé se Spencer měla v horkém zamlženém sprchovém koutu.

Nebylo to přesně tak, jak jsem naše poprvé chtěla, ale stalo se.

A navždy to bude v mém životě ta nejintenzivnější nejpříjemnější chvíle.

„Ženský jsou děsný!“ vykřikla jsem a zabouchla jsem dveře od svého pokoje, až málem vypadly z pantů.

„AMEN!“ zařval Glen a posmíval se, jak jsem zabouchla dveře. Takovej vůl. Neměl snad podělanou kolej, na kterou by šel? Samozřejmě měl, ale zůstal u maminky a tatínka, aby ho krmili.

„Chlapi jsou děsnější!“ zařvala jsem nazpět a hodila jsem přes pokoj svůj polštář. Povídejte něco o hysterickém záchvatu.

Proč se takhle Ashley chovala? Cítila jsem mezi ní a Aidenem napětí a to mě vyděsilo. Přišel na to? Ne. Určitě by mě s tím konfrontoval. Ale držel si odstup, věděl, že jsem trochu otrávená. Domníval se, že jsem unavená z  předešlého dne, ze dvou tréninků a jednoho zápasu.

Můj poslední trénink byl drsnější než ty dva předchozí. Městští Rebelové byli tvrdým týmem, který se snažil vyhrát každý zápas. Samozřejmě jsem byla vystrašená, když jsem s nimi byla poprvé na ledě, ale brzy jsem se uvolnila a poprvé od toho rána předtím, kdy jsem byla s Ashley, jsem se cítila uvolněně.

Bože.

Ashley podělaná Daviesová.

Vrhla jsem se na svou postel a frustrovaně jsem zavrčela. Moje srdce po ní toužilo. Pořád se odtahovala!

„Spence?“ zaslechla jsem, jak Alex zašeptala, nakoukla hlavou do mých dveří. „Jsi v pohodě?“

Sedla jsem si a promnula si tvář. Našla jsem ovladač od televize a zapnula jsem telku. Zůstala jsem mlčky, zatímco jsem si prohlížela televizní program.

„Spence?“ Alex byla v mém pokoji a stála vedle mě. Ucítila jsem, jak mi její prsty jemně projely vlasy, když si sedala vedle mě a už na mě netlačila s tím, zda jsem v pohodě.

Seděly jsme tam a sledovaly reprízu CSI, a když skončila, všimla jsem si, že se na mě Alex dívá. „Co je?“ zašeptala jsem.

Zakroutila hlavou a věnovala mi smutný úsměv. „Nic, je jen bolestivé se na tebe takhle dívat,“ zamračila se, „večeře se dnes nevydařila?“

Odfrkla jsem si a zpříma se posadila. Pohodila jsem si vlasy přes ramena, zatímco mě studoval můj sklíčený utěšitel. „Ashley se mi vyhýbá,“ vzdychla jsem. „Věci se teď dost pokazily a já vím, že to nejsem já, plížit se Aidenovi za zády, ale nemůžu si s tím pomoc,“ zhluboka jsem se nadechla a podívala se na mou sestru, „Ashley mě dostala. Myslím, že mi rozumí, a je roztomilá, krásná a já si nemohu pomoc, ale přistihla jsem se, že jsem-„

„Zamilovaná?“ usmála se jemně Alex. Přikývla jsem a oplatila jí úsměv. Bylo příjemné vědět, jaký ten pocit je. „Upřímně řečeno, velká ségro,“ stiskla mi ruku a vstala, „taky mám Ashley ráda a očividně ne takovým způsobem, jako ty, ale jestli kvůli ní budeš prolévat slzy, nakopu jí zadek.“

Zasmála jsem se. Moje mladší sestra mě chránila, když to obvykle bylo naopak.

„Vážně,“ Alex zvážnila, „požádala tě, abys od ní neutíkala, a to jsi neudělala od té doby, co tě o to požádala. Cokoliv se teď v sobotu ráno mezi vámi dvěma stalo, všechno očividně dramaticky změnilo a není fér, že tentokrát utekla ona. Je do toho teď zapojeno více pocitů a emocí a je to prostě,“ zatnula pěsti, „špatně!“

„Alex,“ vstala jsem a chytila její ramena, „uklidni se, ano?“ Přitiskla jsem jí na čelo pusu a odtáhla se. „Svým způsobem to chápu, myslím, že chápu, proč se odtáhla. Což neznamená, že se mi to líbí, ale máš pravdu, je do toho zapojeno víc pocitů a emocí. Včetně Aidena, který je stále mým přítelem. Takže to chápu.“

Alex zavrtěla hlavou a já si smutně povzdechla. „Stejně si s tebou o tom, co se stalo, měla alespoň promluvit.“

Přikývla jsem. „Jo, jen jí dávám čas.“

Myslím, že jsem mohla připustit, že chápu, proč se mi tak Ashley vyhýbala.

Ale to stejně nezmenšilo bolest.

A potom, co Alex odešla z mého pokoje, jsem plakala.

Plakala jsem, jako by mi puklo srdce.

22 - Význam 'Spencer'

Civěla jsem z okna. Pohlédla jsem na prázdnou lavici, která by měla být obsazená jednou báječnou blondýnou. Byla to naše první ranní hodina, občanská výchova. Povzdechla jsem si a sledovala jsem, jak začínají padat čerstvé sněhové vločky a pokrývají bezbarvý sníh, který už ležel na zemi.

Spencer nikdy nevynechala hodinu, bez ohledu na to, zda ji měla ráda nebo ne. Získat dobré známky bylo to, co chtěla, a i když byl tenhle předmět jeden z jejích nejméně oblíbených, tak na něj přesto chodila a měla hotové domácí úkoly.

Místo toho jsem zjistila, jak zírám na prázdnou lavici a vzdychám.

Možná jsem ji odstrčila moc daleko. Pravděpodobně byla v milující náruči svého přítele.

Během přestávky jsem se rozhodla porozhlédnout se k její skříňce.

Nebyla tam.

Povzdechla jsem si a šla chodbou směrem k hudebně. Když jsem vstoupila do třídy, tak jsem si všimla známé holky s havraními vlasy, jak sedí na svém běžném místě.

Alex byla ve škole, tak kde ksakru byla Spencer?

Mladší holka se na mě krátce podívala předtím, než se vrátila k čmárání do svého sešitu.

Vklouzla jsem na židli vedle ní a drcla ji do ramene. „Čau.“

Alex uznala mou přítomnost a pokývla hlavou.

Kousla jsem se do rtu a rozhlédla se po třídě, která se začala zaplňovat studenty. „Tak kde je Carlinová?“

„Doma.“ Zamračila jsem se a ona se trochu posunula. „Necítila se dobře nebo tak něco,“ pokrčila rameny.

Aha.

„Je v pořádku?“ Zabolelo mě u srdce, když Alex pokrčila rameny a vyhýbala se mému očnímu kontaktu. Cítila jsem se poraženě. Očividně ta holka nepřišla, protože se mnou nechtěla mluvit, takže jsem vzdychla a opřela se o židli. Nicméně jsem jí to nemohla mít za zlé.

Hodinu jsem strávila sněním a než jsem se nadála, tak skončila. Sebrala jsem si sešit a zabalila kytaru, kterou jsem umístila do učitelčinýho kabinetu.

Alex už odešla.

Sníh nepřestal padat a já stála sama ve velké otevřené hale. Pozorovala jsem, jak studenti odchází do svých aut pro rychlý oběd a ti odvážní řídí. Někteří šli jen ven na čerstvý vzduch, zatímco většina se vrátila do chodeb a sedla si před svoje skřínky.

Pak jsem si všimla, jak přijelo známé CRV a z něho vyskočila Spencer. Měla rozpuštěné vlasy a zimní čepici. Šla směrem ke mně a nesla učebnice. Moje srdce začalo bít rychleji, čím víc se ke mně přibližovala.

Právě když jsem se chystala říct její jméno, někdo řekl to moje. „Ashley!“

Podívala jsem se přes její rameno a byla tam Madison stojící s klíčky v ruce a mávala mi, abych ji viděla.

Spencer se na tu ženu otočila a pak se upřeně podívala na mě. Rychle zavrtěla hlavou a pokračovala ke své skříňce. Zaúpěla jsem a ohlédla se na latinoameričanku.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se jí, když konečně vešla do školy. Vlastně jsem na sobě neměla kabát, abych stála venku v zimě.

„Myslela jsem, že bychom si mohly dát oběd. Chtěla jsem překvapit Trixie, ale musí dodělávat domácí úkol. Nechtěla jsem, aby ta cesta byla zbytečná,“ usmívala se Madison a vzala mi tašku. „Běž,“ kývla směrem k chodbě, „vezmi si kabát a pojďme!“

Neochotně jsem vzdychla a zamířila jsem si to ke své skříňce, abych si vzala kabát.

„To má být odplata?“ zaslechla jsem za sebou hlas a povyskočila jsem.

„Carlinová!“ Držela jsem si ruku na hrudi a podívala se, jak si lehce poklepala nohou, aby mi věnovala tázavý pohled. „Odplata za co?“

„Nevím, to mi řekni ty,“ nevěřícně se zasmála, „ty jsi ta, co se mi vyhýbá.“

Povzdechla jsem si a zavřela svou skříňku, ze které jsem vyndala a oblékla si kabát. Nechtěla jsem to dělat před lidmi ve škole. O tom, co se dělo mezi ní a mnou, nemuseli vědět ostatní. „Mám plány,“ řekla jsem a vyndala jsem z kapes rukavice, „promluvíme si později?“

„Dobře,“ znovu se zasmála, jako by mi nevěřila, „promluvíme si později? Pamatuješ si vůbec poslední věc, kterou jsem ti řekla? Mám na mysli, zda si skutečně pamatuješ, co se mezi námi před dvěma dny vlastně stalo? A ty si chceš promluvit později?“ Nemohla jsem si v jejím hlase nevšimnout náznaku hněvu.

„Ashley!“ Poklepala se Madison na hodinky. „Přestávka na oběd už nebude trvat moc dlouho!“

Povzdechla jsem si a podívala se zpět na Spencer. „Hele, omlouvám se, už mám plány a nerada bych ji naštvala.“

Spencer se ohlédla na Madison a zavrtěla hlavou. „Jo, dobře, to je fuk,“ chystala se otočit a já ji popadla za rameno.

„Tohle není zrovna jednoduché ani pro jednu z nás,“ zašeptala jsem, „ale teď na to opravdu není vhodná doba.“ Cítila jsem, jak Spencer prudce trhla ramenem a setřásla mou ruku, aniž by řekla jediné slovo.

Spolkla jsem nutkání bouchnout pěstí do své skříňky, otočila jsem se a odešla od Spencer směrem k Madison.

„Milenecká hádka?“ zeptala se mě Madison a pozvedla obočí.

Slabé označení.

„Carlinová! Soustřeď se!“ Zaslechla jsem ječet trenéra Carona, když jsem minula Brentovu přihrávku.

Byla jsem mimo. Byla jsem ráda, že to byl jen trénink a ne zápas.

Dříve ten den ve škole se Ashley vrátila s Madison z oběda a sedla si na své pravidelné místo vedle mě. Byla jsem naštvaná. Věnovala mi jednu z těch 'drž se ode mě dál' vibrací a ačkoliv to jedna moje část chápala, tak na druhou stranu jsem nechápala, proč prostě nemohla říct, co musela, abychom se přes to už dostaly. Byla jsem při milování se s ní dobrá?

„Do prdele!“ odplivla jsem si, když jsem během tréninku minula třetí přihrávku. Hodila jsem hokejku na led a sledovala, jak po něm klouže.

„Udělal jsem chybu, Carlinová?“ zasyčel mi trenér do ucha, když jsem si klekla a sundala si helmu. „Mám tě vyrazit z týmu?“

Ztěžka jsem dýchala. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se do jeho starých modrých očí. „Ne, promiňte, nedovolím, aby se to stalo znovu.“ Vstala jsem a odbruslila ke své hokejce, zvedla ji a jela jsem zpět ke svému týmu.

„Myslel jsem, že jsi slečna machr,“ smál se mi jeden kluk. Pohrdavě jsem se usmála a tak tvrdě jsem ho strčila, že vletěl přes mantinel na lavičku.

Tým se smál a já ucítila, jak mě vzal trenér za rameno. K mému překvapení se smál se zbytkem týmu. „Tak tohle je přesně to, proč jsem tě chtěl, Carlinová, máš kuráž. Teď ji přenes do hry!“ Rozdělil tým na dvě skupiny, zapískal a my si zahráli přátelský cvičný zápas.

Tentokrát jsem hrála dobře. Dala jsem víc gólů než všichni dohromady a cítila jsem, jak napětí pomalu odchází.

„Běž domů a nezapomeň, že zítra večer máš další zápas. Carlinová, ve škole budeš omluvená, aby ses k nám místo toho připojila ráno na trénink. Buď tu přesně v pět,“ poplácal mě trenér po helmě a já přikývla a napila se ze své láhve s vodou.

Ten kluk, které jsem předtím strčila, se ušklíbnul a já k němu pomalu bruslila. Utíkal jako malé koťátko.

Zkurvenej retard.

Nezahrávejte si s naštvanou blondýnou.

Povzdechla jsem si a podívala se na hodiny. Bylo 6:30 a já musela být v 7 večer ve škole na basketbalovém zápase. Slíbila jsem Kyle, že jí budu sledovat, jak roztleskává, byl to náš rituál. Ona chodila na mé zápasy a já se chodila dívat na její roztleskávání.

Do školy jsem přijela o 20 minut později a všimla si, že tělocvična byla jako obvykle plná. Normálně bych šla s Ashley, ale ten večer to bylo jiné. Byla jsem sama. Našla jsem si místo na tribunách a přála si, aby Alex neměla na večer se svou nejlepší kamarádkou, Sammy, plány, u čehož určitě nechtěla mou společnost.

A pak jsem zaslechla ten smích. Ten, co přiměl moje srdce divoce a klidně tlouci zároveň. Natáhla jsem krk a zahlédla Ashley, jak se směje, když sledovala tancovat našeho Škorpiónského maskota po tělocvičně. Všimla jsem si, že byla s Madison a pocítila jsem záchvěv žárlivosti. Věděla jsem perličku, že ta roztleskávačka je lesbička, kvůli čemuž jsem trochu znervózněla. Nebylo to tak, že bych nebyla zadaná, že? Možná by bylo pro Ashley lehčí, kdyby byla s někým, kdo má ve všem jasno a s nikým nechodí.

Tehdejší život nestál za nic.

Nebylo to nic jiného než dramatické hovadiny, které to zkomplikovaly, zatímco se nám karma smála, když jsme se topily ve vlastních špatných rozhodnutích a chybách.

„Ahoj!“ Při tom veselém hlasu jsem vyskočila a otočila hlavu. Kyla byla udýchaná a zrudlá.

„Ahoj?“ Ušklíbla jsem se. „A kde jsi byla?“

„Ach,“ Kyla se začervenala a ovívala se rukou, „já, ehm, to nic… ty jsi to stihla!“

Ušklíbla jsem se a všimla si, že ten blondýn z klubupřed pár měsíci stál před dívčí šatnou a přikývla jsem. „Jo, stěží. Dneska jsem byla na tréninku totálně mimo.“

Zamračila se a poplácala mě po hlavě. „Omlouvám se, Spence,“ rozhlédla se, jako by někoho vyhledávala, „no, věděla jsem, jakou máš náladu, že jsi trochu mimo, a napodlo mě, že pozvu tvou oblíbenou osobu, mimo mě, aby ti na zápase dělala společnost. Věděla jsem, že Alex nemá čas, tak jsem pozvala Ashley,“ stoupla si na špičky a snažila se brunetu najít. Pozvala Ashley? Proč by to dělala?! „Přísahám, že jsem ji tady viděla-,“ zarazila se a otevřela pusu. „Proč je kurva s tou mrchou?!“ zasyčela mi do ucha, když jsem sledovala její pohled na Ashley a Madison.

Pokrčila jsem rameny. „Možná mají rande?“

Kyla mě plácla a řekla, abych nebyla blbá. Madison je hetero.

Očividně neměla gay radar a nebyla moc pozorná.

Po tom, co zápas skončil, jsem rychle běžela na záchodky. Když jsem si myla ruce, tak jsem náhodou v zrcadle uviděla odraz a všimla si, že se na mě dívá Ashley. Otočila jsem se a pozvedla obočí.

„Kyla mi řekla, že tu budeš,“ řekla tichým chraplavým hlasem a rukou se opřela o sušák na ruce.

„To je ten důvod, proč jsi přišla?“ zeptala jsem se stejným hlasem. Pro jednou jsem jen byla k Ashley upřímná.

„No,“ kousla se do rtu a podívala se na své nehty, „Kyla mě pozvala a ona je taky moje kamarádka. Myslela jsem, že by uvítala mou podporu.“

„Takže jsi přivedla Madison?“ zvedla jsem obočí. Fajn, začíná se ze mě tak moc stávat žárlivá přítelkyně?

Ashley zavrtěla hlavou a vzdychla. „Už tady byla, když jsem přišla. Sedla jsem si k ní, protože jsem si nebyla jistá, zda tady budeš.“

„Tak jsem tady… jsem tu,“ olízla jsem si rty a vzala si několik papírových ručníku ze zásobníku a nervózně jsem si otírala ruce.

„Carlinová,“ přistoupila a já se zamračila a zvedla ruku, abych ji zastavila. Tázavě se na mě podívala.

„Proč v těch nejintimnějších chvílích dokážeš říct Spencer a mimo ně vůbec?“ naklonila jsem hlavu.

Ashley viditelně polkla a ustoupila. „Proč je to pro tebe tak důležité?“

„Protože to pro mě hodně znamená, Ashley. Když říkáš moje křestní jméno, tak slyším ve tvém hlase něco jiného. Když mě oslovuješ příjmením, tak ten tón neslyším. Prostě se stává…“ Svraštila jsem obličej při přemýšlení nad tím správným slovem, „nijakým.“

„Nijakým?“ Odfrkla si. „Ten tón, co slyšíš, když říkám tvé křestní jméno, není nic jiného než sexuální chtíč.“ Au. To bolelo. Povzdechla si a otřela si čelo. „Víš ty co? Teď to právě nemůžu udělat.“

„Udělat co? Mluvit se mnou? Myslím, že je teď později, a ty jsi řekla, že si později promluvíme? Tak tady jsem,“ vykročila jsem vpřed a zastavile se půl metr od brunety, „mluv.“

Ashley zaťala čelist a konečně se mi podívala do očí. Viděla jsem to tam, chtěla něco říct. Nebyla dobrá ve skrývání svých emocí v očích a nemyslím si, že si to uvědomovala. „Hele, Carlinová, na něco jsi zapomněla. Chodíš s Aidenem, tak proč nejdeš a neděláš bláznivou přítelkyni jemu.“

Opravdu to právě řekla?

Cítila jsem, jak se mi bolestí sevřelo srdce. Po tom, co se mezi námi stalo, po tom, co mi řekla, že bych neměla utéct od toho, co se stalo. Má kurva odvahu říct mně, že se k ní chovám jako bláznivá přítelkyně?

„Opravdu jsi to právě řekla?“ zamračila jsem se a rozlily se mi slzy. Mohla bych podle řeči jejího těla říct, že to tak nemyslela, ale stejně to bolelo.

„Řekla jsem, že to právě teď nechci udělat, jasný?!“ Ashley zaječela a odešla z toalet.

Cítila jsem, jak se můj vztek zvyšuje, a udeřila jsem pěstí do pultu přede mnou. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zabrblala jsem 'nenávidím tě' a vyrazila pryč.

Neobtěžovala jsem se najít Kylu. Věděla jsem, že mě Ashley viděla, když jsem odcházela ze školní tělocvičny. Mohla jsem na sobě cítit její oči a poprvé jsem si přála, aby se ode mě držela.

Přála jsem si, abych nikdy nepoznala, jaký je to pocit, být zamilovaná.

Tak ztraceně moc to bolelo.

Od první chvíle, kdy Ashley přijela, jsem si přála být v Aidenově náruči. Ne sexuálně. Jen v náruči svého nejlepšího přítele.

Kde, i když to nebylo správné, mě stále držel v bezpečí. Na jednu stranu jsem chtěla jít k němu domů, ale věděla jsem, že nemohu. Byla jsem naštvaná a to by jen znamenalo katastrofu.

Místo toho jsem šla domů.

Sama.

23 - Alex a zabouchnuté skříňky

„Připomeň mi, abych se už nikdy znovu nezapletla s Ashley,“ řekla jsem poněkud hrubě. Sledovala jsem, jak Alex svraštila tvář, když se ke mně váhavě blížila a sedla na mou postel.

„Co se sakra stalo?“ zeptala se a její tvář se zkroutila do naštvaného pohledu.

„No, tak se podívejme,“ posadila jsem se na postel a zvedla prsty. Jeden jsem dala dolů ve chvíli, když jsme odrecitovala něco z toho, co se stalo, „podvádím svého přítele, vyspala jsem se s Ashley, ona mě ignoruje, v hokeji stojím za prd a ještě ke všemu,“ hořce jsem se zasmála, „je to všechno moje chyba.“

Alex mě plácla a zamračila se. „Všechno to není tvoje chyba, Spence! Jasně, že jsi udělala chybu, ale vážně se nemůžeš obviňovat.“

„Obviňuju a víš proč?“ Projela jsem si rukama vlasy. „V tu chvíli, kdy jsem na svých narozeninách spatřila Ashley, jsem věděla, že mezi námi něco je. V tu chvíli, kdy ke mně promluvila, jsem si byla jistá, že mezi námi něco je, a v tu chvíli, Bože, v tu úžasnou chvíli, kdy jsme se políbily, jsem věděla, že ji nemohu nechat odejít. A to je špatné.“

„Proč? Protože jsi s Aidenem?“ naklonila Alex hlavu.

„Proto a protože se věci neměly dostat tak daleko,“ zakňourala jsem a zabořila obličej do polštáře. Alex se mnou bojovala do té doby, než jsem to vzdala. Odfoukla jsem se z obličeje vlasy a zhluboka jsem vzdychla. „Prostě to tak moc bolí,“ zašeptala jsem.

„Co?“ Moje malá sestřička byla skvělou posluchačkou. Pravděpodobně nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla, a trvalo mi skoro 17 let, než jsem si to uvědomila. Třela mi rukou záda, když jsem ucítila, jak mi tělo skleslo a se vzlyky jsem se zhroutila.

„Být do ní tak zatraceně zamilovaná,“ plakala jsem a mezi tím jsem těžce vzlykala. „Bože, Alex, nemáš představu, co mi dělá. Přivádí mi pocit, že nemohu dělat nic, že nejsem nikdo. A tu noc, co mi řekla, že jsem Aidenova a že mám být jeho přítelkyní! Řekla mi, že jediný důvod, proč mi říká 'Spencer', je pouze čistě sexuální.“

Alex se náhle posadila a přimhouřila oči. „Kurva, to fakt řekla?“ pěnila.

Zamrkala jsem, abych se zbavila slz, přikývla jsem a dívala se na ni. „Nemyslela to tak, já to vím. Jen se mi snažila ublížit.“

„No to teda ne!“ Alex se drsně zasmála a začala chodit po pokoji. „Ty bláho, měla by raději doufat, aby se mi zítra ve škole nedostala pod ruku.“ Bušila pěstí do své dlaně. Vytřeštila jsem oči a uvědomila si, že tohle je poprvé, co vidím Alex opravdu naštvanou. Bylo to, jako bych se na sebe dívala do zrcadla.

„Hele,“ vstala jsem, zastavila ji a držela ji na místě. Byla jsem silnější, než si myslela. „Nevyšiluj, jo? Potřebujeme čas, abychom vychladly.“

Alex neochotně přikývla, vzdychla a napětí jejích svalů se uvolnilo. „Ačkoliv to, co jsem předtím řekla, jsem myslela vážně,“ zašeptala, „přiměla tě ronit slzy a to se mi moc nelíbí.“

„Alex,“ tiše jsem řekla jí jméno, „také jsem ji přiměla plakat. Já a ona jsme v tom společně a nejsme z toho jediná zlomená. Měla bys ji vidět. Takže prosím, nechovej se tak, jako bych byla oběť.“ Upřeně jsem na ni hleděla.

„Nemůžu si pomoc, Spence, jsi moje starší sestra a já tě mám ráda,“ vzdychla Alex a přitáhla si mě do objetí.

Polkla jsem, usmála se a tiskla ji pevněji.

Jak ráda bych ty všechny roky vzala zpět a všechno to s ní urovnala.

„Také tě mám ráda,“ zašeptala jsem.

„Zkurvená skříňka,“ zápasila jsem se zámkem a v jedné ruce jsem se snažila udržet učebnice. Nakonec se mi ji podařilo trhnutím otevřít. Podívala jsem se dovnitř. Při pohledu na fotku, kterou jsem opatrně odlepila, jsem si smutně povzdechla. Já se Spencer v jejím pokoji, jak ležíme na posteli, zatímco se učíme. Alex mi ji dala před čtyřmi dny.

Vyskočila jsem, když se moje skříňka zabouchla a málem jsem tam nechala ruku. „Co to-“ zamračila jsem se, a když jsem se otočila, uviděla jsem, jak tam stojí Alex a jednou rukou, kterou zavřela mou skříňku, se o ni opírá a druhou měla danou v bok s nasraným výrazem v obličeji. „Čau?“

„Slíbila jsem jí, že s tebou nebudu mluvit, protože nechtěla, abys věděla, že jí to zraňuje, ale k čertu s tím,“ zašeptala Alex a její tón byl naštvaný stejně tak, jako její pohled. „Víš, Ash, fakt tě mám ráda a vím, že to mezi tebou a Spence je právě teď těžké a uvědomuju si, že mi do toho nic není,“ před tím, než pokračovala, se rozhlédla po chodbách a já lehce ustoupila, „ale je to moje sestra a bolí mě, dívat se na ni, jak pláče. Co se děje?“

Skvěle. Carlinovic inkvizice. Přesně to, co můj den potřeboval.

„Alex,“ opřela jsem se zády o skřínku a kousla se do rtu, „chystám se, že si s ní promluvím.“

A chystala jsem se.

Až na to bude pro mě ten správný čas.

„Dneska nepřišla do školy,“ vzdychla jsem, „má omluvenku.“

Zamračila jsem se. „Je nemocná?“ Znepokojila jsem se.

Alex polkla a zavrtěla hlavou. „Ne, je v depresi a potřebuje den, aby to vydýchala a aniž bys jí byla na blízku.“

„Au?“ Zamračila jsem se a zatlačila jsem na svou skřínku a znovu ji otevřela. „Musím jít na hodinu.“

„Omlouvám se, nechtěla jsem na tebe být mrcha, ale podle toho, jak se chováš, se můžu zdát, že je to pro tebe jedna velká hra.“ Zvýšila Alex trochu hlas.

„Hra?“ Zavrtěla jsem hlavou a sama jsem zavřela dvířka od skřínky.

„Měl o tobě Aiden pravdu? Spaní s holkama, které ti ani nestojí za jediný den? Proč jsi šla a řekla Spencer, že oslovování jejím jménem bylo čistě sexuální?!“ křičela Alex a chodba utichla. Plácla jsem ji přes pusu a zatáhla ji do prázdné třídy. „Využíváš ji?“

Zalapala jsem po dechu. „Ne!“ Zavřela jsem dveře. „Poslyš, vůbec jsem to tak nemyslela, jasný? Byla jsem naštvaná a ona byla jen tou poslední kapkou. Není jediná raněná, Alex. Není jediná, která se takhle cítí.“ Byla jsem upřímná. Věřte mi, když říkám, že když z mé pusy vyšly slova 'čistě sexuální', sama sobě jsem si za to nadávala. Nechtěla jsem, aby si to myslela. Ani na vteřinu.

„Snaží se s tebou mluvit! Netlačí na tebe,“ vyprskla a zavrtěla hlavou. „Jen… si sní promluv, Ashley.“ Alex se na mě naposled podívala předtím, než se vydala zpátky na chodbu.

Věděla jsem, že dříve nebo později budu muset Spencer čelit. I když jsem nechtěla, tak jsem nemohla zapomenout, že minimálně dvakrát týdně chodí ke mně domů kvůli Aidenovi. Nakonec jí budu muset čelit.

Co řeknu? Jak vysvětlím své chování?

Přemýšlela jsem a rozhodla se, že budu prostě upřímná.

Navzdory čemukoliv.

Pokusím se neutéct. Bez ohledu na to, jak vyděšená jsem byla.

24 - Okamžik slabosti nebo prostá chyba?

Aiden se na mě usmál, když otvíral dveře od mého auta. Čekal venku v zimě, dokud jsem po tréninku nepřijela na jeho příjezdovou cestu. Bylo divné nejít do školy, ale moct jít po škole na trénink. Moji rodiče nebyli doma, takže jsem věděla, že to mě Alex nenapráší. Na dva nebo tři dny jsme byly v domě jen já a ona.

„Sluší ti to,“ pochválil mě Aiden. Podívala jsem se na svůj zimní kabát a modré džíny.

„Lichotníku,“ ušklíbla jsem se a vzala jeho ruku, když mě vedl dovnitř.

„Udělal jsem horkou čokoládu, jenom pro tebe.“ Usmál se a pomohl mi pověsit kabát.

„Proč, Aidene? Ráda bych věřila, že to není tvůj způsob, jak nás dostat do kompromitující situace,“ škádlila jsem ho. Zasmál se a zavrtěl hlavou.

„Tak moc bych chtěl, ale mám na dnešní večer plány.“ Zarazil se, když si všimnul mého zamračení. „Co je?“

Vzdychla jsem, usmála se a zavrtěla hlavou. Stejně to nebyl velký problém. Aiden měl plány se svými kamarády, zatímco já hrála na ledě svůj první zápas s novým týmem. Jen jsem tuhle chvíli chtěla sdílet s Ashley a nějak jsem věděla, že se to nestane. Bylo by prostě pěkné, kdyby si Aiden vzpomněl, co pro mě ten večer znamenal.

„Spence,“ přikrčil se do úrovně mých očí a zjemnil výraz,

„Nic, Aide,“ mávla jsem rukou, vzala jeho a pokračovali jsme v cestě do kuchyně. Teplota klesala a já se chtěla zahřát teplým nápojem. „Jen že dneska večer hraju svůj první zápas s Rebelama.“

Vykulil oči a zamumlal 'do prdele'. „Ach Bože, Spencer, já jsem vůl, omlouvám se.“ Vzal obě moje ruce a přitisknul si je ke své hrudi. „Zavolám Natovi a zruším to, dobře? Budu na tvém zápase.“

Zasmála jsem se. „Ne, měl bys jít a bavit se. Kromě toho,“ pokrčila jsem rameny, „bych mohla být nervózní, když bych věděla, že jsi na mém prvním zápase.“

Usmál se a přitáhnul si mě do objetí. „Snažíš se na svého muže zapůsobit?“

Tiše jsem odfrkla a žertovně jsem se rozhlédla. „Cože? Já mám muže? Nevidím muže.“

Vzal mě za ramena a připnul mě hravě proti ledničce a smích utichl. Bože, kdyby se tohle stalo před pár měsíci, políbila bych ho, ale neudělala jsem to. Bylo to jiné. Věci se teď změnily.

„Jé, dejte s tím kurva pokoj.“ Zaslechla jsem ze vstupní haly do kuchyně Ashleyin hlas a vyklouzla jsem z Aidenova sevření a ledničky. Vyhýbala se mému očnímu kontaktu, když šla k lednici, popadla vodu a z kredence vzala pár krekrů. Olízla jsem si rty až na kůži, jak se vystavovala, když se jí při natahování vyhrnulo tričko.

„Hej, Ash, můžeme si promluvit?“ Přistihla jsem se, že se k ní přibližuji. Ano, byla jsem zoufalá. Řekla pěkně zlé věci, ale pro své vlastní duševní zdraví jsem od ní potřebovala nějaké odpovědi.

Neotočila se, ale zarazila se a v ruce silněji sevřela láhev vody. „Právě jsem si běžela dát koupel,“ podívala se přes rameno, „ale sejdeme se za půl hodiny?“

Vděčně jsem se usmála a přikývla. Nenapodobila můj úsměv, ale také se nepohnula. Její oči hleděly do mých, až konečně zamrkala, odkašlala si a opustila místnost.

„Jste vy dvě v pohodě?“ zeptal se Aiden. Napil se své vlastní horké čokolády.

Povzdechla jsem si a přikývla. „Jen holčičí hádka.“

„Aha,“ přikývnul, jako by rozuměl. „Rozhodně se nechci mezi vás míchat. Ashleyina nálada byla posledních pár dnů blbá. Lze před ní stěží zmínit slovo manželství bez toho, aby nevyšilovala.“

Zamračila jsem se. „Mimochodem, proč před ní zmiňovat 'manželství'? Nespěchám do manželského svazku,“ pohlédla jsem na něj a zvedla obočí, „v podstatě v manželství nevidím smysl.“

„Cože?“ Aiden se šokovaně zeptal. „Je to způsob vyznání lásky, Spencer.“

„Kusem papíru a penězi, co vysolíš kvůli nějakému podpisu?“ překřížila jsem ruce a vyzvala ho.

„Myslím, že je to hlubší než to, nemyslíš?“

„Ehm, ne,“ zasmála jsem se a zavrtěla hlavou, „manželství je jen další škatulkou pro vztah.“

Zamračil se a podrbal se na zarostlé bradě. „Takže to znamená, že bych měl vrátit zásnubní prsten?“

Dělal si srandu, že jo? Ach, prosím, řekněte mi, že si dělal srandu.

„Spencer!“ krutě se zasmál a plácl do linky. „Měla bys vidět, jak jsi v obličeji zbledla,“ postavil se a držel se za břicho a rychle se přestal smát. „Počkat, měl bych se urazit? Nebudeš si mě chtít vzít, když tě o to požádám?“

Tvrdě jsem ho strčila k  lince. „Pako, nechci se vdávat!“

„Au,“ zakňučel a třel si spodní část zad, „nemusíš na mně používat všechny ženské svaly, zatraceně.“

„Promiň,“ věnovala jsem mu omluvný pohled a vrátila jsem se k mé horké čokoládě, „tak co dneska s Natem budete dělat?“ Zoufale jsem chtěla změnit téma.

„Pizza s nějakýma klukama z týmu a později pravděpodobně Huckles,“ Aiden se usmál a objal mě kolem pasu, „možná by ses ke mně po zápasu mohla připojit?“

Myslím, že to bude záviset na rozhovoru s Ashley, nebo jak se mi vydaří zápas. „Neřeknu ne,“ zašeptala jsem a hrála si s jeho límcem, „ale také neřeknu ano.“

Aiden mrknul a políbil mě na čelo. „Miluju tě.“

Ztuhla jsem. Myslím, že jsem doslovně cítila, jak mi žilami proběhnul chlad. Aiden nenaléhal na mou odpověď, místo toho mě nechal a začal mluvit o jeho výherním hodu v předešlém zápase. Jeho oči se rozzářily a to mě přimělo se usmát. Milovala jsem Aidena, opravdu. Znamenal pro mě celý svět. Jen jsem do něj nebyla zamilovaná. Nemohla jsem mu ubližovat, i když nevěděl, co se za jeho zády děje, přesto jsem mu ubližovala.

Moje srdce patřilo někomu jinému, a přesto jsem stále byla s ním.

„Aidene,“ přerušila jsem jeho blábolení a on se na mě s okouzlujícím úsměvem podíval a já mu ho oplatila.

„Co se děje, kotě?“

V té chvíli jsem to nemohla udělat. Musela jsem uvážlivě vybírat slova. Nemohla jsem mu říct, že miluji někoho jiného. Zatím ne. V hlavě jsem měla zmatek, což mě přivádělo k šílenství.

Zavrtěla jsem hlavou. „Na hřišti vypadáš opravdu dobře,“ jemně jsem se usmála.

„Díky,“ začervenal se a jemně mě políbil, „a ty vypadáš na ledě sexy,“ odtáhnul se a mrknul.

Pro jednou jsme stáli v kuchyni a vedli normální rozhovor. Už nedělal žádné sexuální nebo manželské narážky a já ho proti ničemu nestrkala. Podívala jsem se na hodiny a už to bylo 35 minut od doby, co jsem viděla Ashley. Naštěstí se Aiden omluvil, že je připraven vyrazit ven. Řekla jsem mu, že si jdu promluvit s Ashley a pak se půjdu před zápasem domů najíst.

Vkročila jsem do Ashleyina pokoje a všimla si, že jsou všude papíry. Stará akustická kytara, s diktafonem vedle ní, ležela na její posteli. Podívala jsem se na dveře její koupelny a všimla si, že jsou pootevřené. Předpokládala jsem, že je pořád ve vaně. Alexiny desky byly úhledně srovnané na stole. Ty papíry, co byly všude, vypadaly, jako Ashleynino psaní.

Texty.

Byla jsem v nějakém soukromém území. Bojovala jsem s pokušením so něco z toho na těch papírech přečíst. Odmítla jsem napochodovat do koupelny, stejně jako to udělala ona mě před pár dny a 'promluvit si'.

Místo toho jsem se opřela o zeď šatníku a vzpomínala jsem, jak mě více než před dvěma týdny políbila. Zaslechla jsem vytékat vodu z vany a jemné hučení přicházející z koupelny. Narovnala jsem se, když vešla Ashley v ručníku a uskočila vzad, když mě uviděla.

„Ehm, už je to 40 minut,“ řekla jsem nervózně a hrála si se svými prsty.

„Aha,“ zamračila se a pevněji si omotala ručník kolem těla. V tu chvíli byla moje mysl příliš zabraná do řeči jejího těla. Ani jsem nemyslela na sex nebo nahotu. „Omlouvám se, myslím, že jsem ztratila pojem o čase.“ Čímž se mi více způsoby než jedním rozhodně vyhnula.

„To je v pohodě,“ jemně jsem se usmála a odtáhla se od zdi, ale stále jsem stála. „Nechci chodit kolem horké kaše, Ash. Chci vyložit všechny karty na stůl,“ vydechla jsem a roztřeseně se nadechla. „Proč se mi vyhýbáš? Nenávidíš mě? Byla jsem jen nějaká časně ranní zábava?“

Ashley se ze šoku rozšířily oči. „Ne!“ vykřikla a těžce spustila ramena a stejně tak povadla v obličeji. „Necítím k tobě nenávist,“ zašeptala a její oči se setkaly s mými.

„Tak proč se mi od sobotního rána vyhýbáš, Ash?“ zeptala jsem se a puklo mi srdce. „Zjistila jsi, že to byla chyba?“

Její hnědé oči zachytily moje a tvořily se v nich neprolité slzy. „Neměla bys být s Aidenem?“

Zkurvenej podělanej Aiden!

„Proč se vyhýbáš všemu, co má co dočinění s námi?“ zatlačila jsem. Potřebovala jsem to vědět. Potřebovala jsem vědět, kde po tom všem rozruchu bylo její srdce. Prostě jsem potřebovala, aby ke mně byla upřímná. „Ashley?“

„Protože tě chci, Spencer! Více než jedním způsobem.“ Ashleyiny oči se mírně leskly a já ji chtěla vzít a držet, ale nemohla jsem. Nebyl na to správný čas. Poprvé řekla moje křestní jméno v nesexuálním okamžiku. Moje srdce tlouklo jako o závod. „A neměla bych tě chtít tímhle způsobem, jakým chci, ale nemohu si pomoc.“ Vypadala tak křehce a vyděšeně. Cítila jsem to stejným způsobem, ale nemohla jsem se jí vyhýbat poté, co mi řekla, že jestli se jí budu vyhýbat, tak odejde.

Opravdu jsem se snažila.

„Jsem ta nejhorší sestřenice na světě!“ V šoku se opřela o zeď, když náhle vystřelila přes ložnici, tak daleko ode mě, jak jen to šlo. „Aiden tě miluje, Spencer,“ znovu použila moje křestní jméno, „a já…“ slova se jí zadrhly, když chtěly vyjít z jejích úst.

„Ash,“ pokusila jsem se udělat krok vpřed, ale ona ustoupila o krok vzad. „Prosím.“ Sevřelo se mi hrdlo a cítila jsem v očích slzy. Méně než před týdnem jsem pro ni byla vším. Uvítala mé dotyky. Zachvěla se, kdykoliv jsem se na ni podívala. V tu chvíli v jejím pokoji, kde roztřeseně stála, nechtěla, abych ji utišila.

„Proč jsi tady, Carlinová?“ Ashleyin hlas se obrátil v chladný s nádechem rozpaků. Zase jsme se vrátily k mému příjmení.

Podívala jsem se na ni a svraštila obočí. „Abychom si promluvily! Myslela jsem, že si v tom konečně udělám jasno.“ Sedla jsem si na její postel a hrála si s nehty. „Proč se tak chováš?“

„Jak?“ Sledovala jsem, jak jde do svého šatníku a vrací se oblečená do šedého trička bez rukávů a černých tepláků.

„Vyhýbáš se mi.“ Byla jsem ublížená. Poznala, že jsem ublížená. Věděla jsem, že byla stejně tak ublížená. Jen jsem nechápala, proč si o tom nemůže promluvit. Ta holka za mnou to ráno přišla do sprchy. Stalo se něco neuvěřitelného. Ona to iniciovala, a přesto jsem cítila, jako bych udělala něco špatně, že jsem to nechala dojít tak daleko. Dobře, nechala jsem to zajít daleko. Zkurvený přítel. Jen jsem se přes to potřebovala dostat a pak toho chudáka nechat jít. Ať se mnou Ashley zůstane nebo ne. Ale to hlavní na tom bylo, že mi to všechno naložila na má bedra. „Přišla jsi za mnou, pamatuješ?“ Vstala jsem, překřížila si ruce na hrudi a cítila jsem se z jejího chování trochu naštvaná. „To ráno jsi za mnou přišla a to ty jsi-“ Sledovala jsem, jak rudne v obličeji a tiskne k sobě čelisti.

„Jo, udělala jsem to, jasný?! Okamžik slabosti,“ zašeptala chraplavě Ashley. „Nebyla jsem jediná, která se dotýkala. Dala jsem ti možnost říct ne.“ Šla směrem ke koupelnovým dveřím a trhnutím je otevřela. „Kromě toho, ty jsi to všechno začala. Ty jsi mě políbila první!“

V šoku jsem se na ni podívala. Opravdu to všechno otočila na mě, jako by to byla moje chyba. „Ty jsi mi ten polibek oplácela!“ zařvala jsem. Dobře, rozhovor nepokračoval tak, jak jsem si plánovala. Ashley to neulehčovala a já byla frustrovaná. Tak jsme sešly z cesty. Ano, políbila jsem ji. Udělal bych to znovu. Ano, 'spaly' jsme spolu. Udělala bych to znovu. Otázkou je, udělala by to ona? „Kurva, Daviesová, pro tebe to nic neznamenalo?“ Zlomil se mi hlas. Potřebovala jsem to vědět. Potřebovala jsem to tak moc vědět.

Ashleyniny oči se pomalu podívaly do mých. Nedokázala jsem přečíst její výraz, ale mlčela. Tiše jsem vzdychla. Možná to všechno, polibek a sex, možná to byl jen chtíč. Nebo chyba.

Prostá chyba.

Ale kdyby to byla chyba, proč se mé srdce v té chvíli v dlaních Ashley zlomilo?

„Jak chceš,“ bojovala jsem se slzy, které hrozily, že spadnou. Protáhla jsem se kolem ní a otevřela jsem dveře. Na chodbě vycházel ze svého pokoje Aiden.

„Spencer,“ usmál se na mě a podíval se mi přes rameno přímo na svou sestřenici. „Pojedeš teď domů?“

„Právě razím,“ zamumlala jsem. Potřebovala jsem se před zápasem najíst, ale ani jsem si nebyla jista, zda na ledě budu v tomhle stavu v kondici.

„No, Nate to právě zrušil, takže jdu na večeři a pak, jestli chceš, mohu přijít na tvůj zápas? Vím, že jsi řekla, že mě tam nechceš, ale chci vidět, jak jim nakopeš zadek.“ Aiden se usmál, objal mě a přitáhnul si mě do haly. „Prosím? Dovol mi být dobrý přítelem a povzbudit svou holku.“

„Moc ráda,“ nakonec jsem zašeptala. Zaslechla jsem, jak se zavřely dveře od koupelny. Tajně jsem doufala, že se na mě stejně Ashley přijde podívat. Slíbila mi to, ale nebyla jsem si jistá, jak pevný ten slib je, jelikož jsme v té chvíli nebyly zrovna kamarádky.

Aiden byl v sedmém nebi. Večer se mnou o samotě a pověděl mi, že je rád, že to Nate zrušil.

Stále jsem potřebovala najít ten správný čas, abych řekla Aidenovi, že by mu bylo lépe beze mě, jako přítelkyně. Pochybovala jsem, že to byla ta správná chvíle. Místo toho jsem se chystala Aidenovi dovolit, aby si užil svůj večer.

Zasloužil si být šťastný.

25 – Carlinová tlačí – Daviesová ztrácí nervy

Byla jsem tak zatraceně hloupá. Byla jsem přihlouple němá. Spencer chtěla vědět, co to pro mě znamenalo. Chtěla vědět, že jsem se nikdy necítila tak naživu, jako když jsem s ní. Ten sex pro mě nebyl jen sex. Bylo to mnohem víc. Nikdy jsem nebyla zamilovaná. Děsilo mě to. A ze všech těch lidí jsem se musela zamilovat zrovna do ní.

Přemýšlela jsem nad tím, že půjdu na Spenceřin hokejový zápas. Už jsem byla oblečená a tak. Těšila jsem se na to. Milovala svou hru. Pravidla tohohle týmu byla jiná. Nemohla se dočkat, až jim to ukáže.

Tak jsem tam byla, oblečená a připravená vyrazit. Jít a povzbudit tu holku, co měla moje srdce. Místo toho jsem se nacházela u svého stolu a dělala si domácí úkol z matematiky.

Pěkný tah, Daviesová.

Nevím, jak dlouho jsem u stolu seděla a dělala si domácí úkol. Měla jsem žízeň, tak jsem šla dolů a zastavila se, když jsem zaslechla, jak se teta směje – hodně.

„Ale, miláčku, vy dva byste se klidně mohli hned vzít a Vic a já bychom neprotestovali!“ Slyšela jsem, jak teta Gréta řekla, když jsem se otočila k pultu a uviděla ji zabranou do rozhovoru se Spencer. Když jsem šla jídelnou, tak jsem se snažila být potichu. Rozhodla jsem se neohrabaně otočit a nakopla jsem si o židli prst u nohy.

„Kurva,“ zamumlala jsem a ztuhla jsem, když se mě teta Gréta zeptala, jestli je všechno v pořádku. „Jen trochu bolesti, nic co bych nezvládla.“ Pokračovala jsem do kuchyně a vzala rychlovarnou konvici.

„Jsi si jistá, že sis nezlomila prst u nohy?“ Její hlas se rozlehl kuchyní. Část mého já se chtěla uvolnit, když se mnou stála ve stejném pokoji, vzhledem k tomu, kde jsme posledně skončily. Ta druhá část byla z téhle celé situace neklidná.

Přikývla jsem na znamení, že žádný prst není zlomený. „Takže vy jste se s Aidenem zasnoubili?“ zeptala jsem se a zapnula konvici potom, co jsem ji naplnila vodou.

„To by se ti líbilo, že?“ odsekla, opřela se o pult a pozvedla obočí.

To ne, to by se mi nelíbilo.

Všimla jsem si, že její vlasy byly ještě mírně vlhké a tváře zrůžovělé. Čas jistě letěl během toho, co jsem si dělala domácí úkol a vyhýbala se problému. Musela být pryč nejméně 3 hodiny.

Její komentář mě zasáhnul. Cítila jsem v krku žluč, když jsem pomyslela, jak si Spencer bere Aidena. Zavrtěla jsem hlavou. „Nezájem,“ vydechla jsem a sáhla jsem do skříně pro sáček čaje. „Jak se dařil zápas?“ zeptala jsem se a nedívala se přímo na ni. Nějak jsem věděla, že kdybych se na ni podívala, zavedlo by nás to k další intenzivní chvíli. Ale potřebovala jsem, aby věděla, že se o její zápas zajímám, i když jsem byla kráva, že jsem se tam neukázala.

„Dobře,“ mohla jsem v jejím hlase zaslechnout úsměv, „vlastně skvěle, dala jsem vítězný gól.“

Moje oči zachytily její a usmála jsem se. „To je super!“ Chtěla jsem ji obejmout, ale ona ustoupila. Stejně tak jako jsem to udělala předtím já. Zůstala jsem na svém místě a pozorovala ji. Nevrátila mi pohled, jen překřížila ruce a šla k lednici, kde si vzala krabici s džusem.

„Proč jsi tam nebyla?“ zeptala se mě. Její tón byl vážný. Jak jsem říkala, další intenzivní chvíle. „Myslím, že vím, že jsou právě teď věci trochu divné, ale slíbila jsi mi to.“ Zabolelo mě u srdce, když položila svou nedotknutou krabici džusu na pult a opustila kuchyň.

„Spence,“ jemně jsem ji chytila za zápěstí a otočila ji směrem k sobě.

„Byla jsi jediná osoba, se kterou jsem chtěla ten večer sdílet, Ash,“ v očích se jí tvořily slzy, „nechtěla jsem být s Aidenem!“

Polkla jsem. „Tak proč jsi byla?“ zeptala jsem se.

„S Aidenem?“ Spencer zvedla obočí a uronila pár slz. „Protože zadek mojí přítelkyně mě naprosto ignoroval! Bože, Ashley, ano, Aiden je můj přítel, ale není ten, koho chci, proč bych tě jinak náháněla!“ Její oči, které obvykle byly naplněné 'zápalem' se z toho všeho smutku změnily na chladné. „Jediné, co jsi měla udělat, bylo ukázat se. To je vše.“

Svěsila jsem hlavu. Měla pravdu. Ať už jsme byly v této situaci nebo ne, stejně jsem se měla ukázat a sledovat, jak hraje. Nemohla jsem říct, že bych nevěděla, jak moc to pro Spencer znamenalo. „Omlouvám se,“ promnula jsem si čelo a zašeptala jsem, „máš pravdu.“

„Vím, že mám pravdu,“ na patě se otočila a zamířila do haly. Popadla kabát a oblékla si ho. Po cestě se zastavila a zírala na mě, když jsem jí zoufale následovala. Vzdalovala se. Cítila jsem to. „Nebyla jsi to ty, kdo řekl mně, že nemám utíkat? Nebyla jsi to ty, kdo mi řekl, že pokud to udělám, nebudeš mít žádnou jinou volbu než odejít?“ pozvedla obočí a čekala na odpověď.

„Já…“ koktala jsem. Měla pravdu. Měla svaté právo být naštvaná a odejít od toho všeho pryč. Neměla bych jí to za zlé. „Já…“

Spenceřin hlas klesnul do nejistého šepotu a zachvěl se jí hlas. „Znamenala pro tebe něco ta sobota? Znamenám pro tebe něco?“

Cítila jsem, jak se mi zastavilo srdce. Pokud bych toho odhalila moc, věci by se ještě zhoršily. Věděla jsem, že nechci Spencer ztratit. Byla jsem do ní tak strašně zamilovaná.

Riskuji všechno, když jí to řeknu?

Spenceřin hlas prolomil moje tiché vnitřní nepokoje. „Nežádám tě, aby sis mě vzala, jen chci vědět, co pro tebe ta chvíle znamenala,“ podívala se na mě těma svýma nádhernýma modrýma očima a její spodní ret se chvěl. Otevřela dveře a ta krutá zima mě zasáhla, stejně jako její plačtivý hlas. „Protože pro mě to znamenalo všechno.“

Než jsem si to uvědomila, byla na půl cesty ke svému autu. „Spencer!“ zakřičela jsem, ale ona pokračovala v chůzi. Slyšela jsem vzlyky drásající její tělo. Neměla jsem ani čas nasadit si boty, než urychleně vyjela z příjezdové cesty.

Z frustrace jsem zabouchla dveře a nenáviděla se. Když jsem se otočila, byla jsem tváří v tvář tetě Grétě a Aidenovi. „Co je?!“ vyštěkla jsem a ani jsem si neuvědomila, že mi po obličeji tečou slzy. Prošla jsem okolo svého bratrance a rozběhla se do svého pokoje.

26 - Snažím se tě vymazat

Zaslechla jsem, jak bouchly dveře a okamžitě jsem běžela směrem ke zvuku. Zarazila jsem se, když jsem v jejím obličeji uviděla stopy slz. „Spence?“

Jen se na mě podívala a zavrtěla hlavou. Sundala si kabát a boty a pak okolo mě prošla. Svoji hokejovou výstroj hodila do šatníku a také tyhle dveře zabouchla. Přikrčila jsem se, když se vzápětí otevřely. Jemně jsem dveře zavřela a pak jsem ji následovala po schodech nahoru.

„Spencer?“ zkusila jsem to znovu. „Upekla jsem nějaké koláčky. Tvoje oblíbené…“ Usmála jsem se, když tam jen stála a zírala na mě. „Co se stalo?“ zeptala jsem se a ukročila vpřed.

„Běž pryč,“ odsekla trpce Spencer a zavřela mi dveře před nosem. Nebyla jsem vítána.

„Co se přihodilo?“ zeptala jsem se přes dveře. „Kyla volala. Chce vědět, jestli chceš jít později do kina?“

„Ztrať se,“ přišla hlasitá odpověď.

„Ne!“ Otočila jsem klikou a k mému překvapení nebylo zamčeno. Moje starší sestra mi někdy lezla na nervy. Měla velké výkyvy nálad, když se něco nepovedlo. To byl jeden z důvodů, proč jsme spolu nikdy nevycházely. „Mluv se mnou, Spence, prosím?“

„Už nemám co říct!“ zakřičela Spencer a vystrkala mě ze svého pokoje, zatímco znovu zabouchla dveře. Vzdychla jsem a kopla jsem do dveří. Pak jsem popadla telefon a vyhledala jistý kontakt.

Ona byla tím důvodem, proč se moje sestra vrátila k tomu, že je zlá. Také byla hlavním důvodem, proč jsem si já a Spencer všechno říkaly jako první. Chtěla jsem Ashley nenávidět, opravdu chtěla, ale nemohla jsem, protože jsem věděla, že Spencer má na té situace také svůj podíl vinny. Stále jsem byla naštvaná, že si Ashley se Spencer nepromluvila. Navíc nebyla špatný člověk. Byla skutečně sladká a věnovala čas, aby mě poznala.

Otevřela jsem textové pole a ucítila, jak se mi stáhnul obličej. Věci by se raději měly vrátit do normálu, protože pokud ztratím svou velkou sestřičku, zase budu osamělá. Nesnášela jsem být sama.

Co se stalo?! Spencer s nikym nemluvi! Naprav to. Hned.

Zaklapla jsem telefon a zavrtěla hlavou, když Spenceřina hudba vřískala přes zdi jejího pokoje.

S Glenem ve škole a našimi rodiči mimo město to bude dlouhá noc, pokud se mnou Spencer nezačne mluvit o svých pocitech.

Nechápejte mě špatně, věděla jsem, že Spenceřin vztah s Ashley za zády Aidena je špatný. Ale také jsem moc dobře věděla, jak Ashley dělá mou sestru šťastnou. Aiden byl milý kluk, opravdu. Bylo mi ho líto.

Nicméně jsem rozhodně byla fanynkou Spashley . Chtěla jsem, aby byly spolu.

Povzdechla jsem si a šla jsem po schodech dolů. Chvíli jsem čekala, dokud nebylo bezpečné znovu si se Spencer zkusit promluvit.

Možná to byl přesně ten důvod, proč jsem se snažila stranit svým přátelům a rodině.

Tak strašně moc jsem nesnášela dobrosrdečnost.

Už jsem z toho 'pojď sem, běž pryč' klopýtání, ve kterém jsme se s Ashley nacházely, byla tak unavená. Byla jsem tak unavená z pláče nad dívkou, která se mnou nic nechtěla mít. Byla jsem unavená z žití ve lži a že jsem do toho zatáhla Aidena. To si nezasloužil.

Dala jsem si dlouhou horkou sprchu, abych se pokusila vymazat všechno, co souviselo s Ashley. Vydrhla jsem každičký kousek kůže, kde se mě její rty a prsty dotýkaly. Snažila jsem se zapomenout na to, jak chutnaly její prsty, jak chutnaly její rty, její pohledy a slova. Sevřela jsem oči s přáním, aby vše zmizelo.

Nefungovalo to.

Ashley ve mně byla navždycky. Každičký otisk, co mi zanechala na kůži, když jsme se líbaly a hladily. Každičké slovo, které zašeptala uprostřed noci předtím, než se vyplížila. Každičký úsměv, který mi věnovala, když jsem jí složila kompliment.

Až do té chvíle bylo všechno dokonalé. Byla jsem to jen já a Ashley. Byly jsme šťastné.

Byla jsem šťastná.

Vystoupila jsem z vody a ani jsem se na sebe neobtěžovala podívat do zrcadla. Moje vlasy uschnou a zvlnily se. Nesnášela jsem to. Na druhou stranu mi to bylo fuk. Převlékla jsem se do tepláků a mého starého hokejového dresu. Sedla jsem si na postel a zapnula televizi.

Toronto Maple Leafs proti Buffalo Sabres.

To bylo to, o čem jsem mluvila. Starý dobrý hokejový zápas mi udržel rozpumpovaný adrenalin. Kdyby to byl teplý den na jaře nebo v létě, vypustila bych všechny svoje myšlenky při běhu. Bylo příliš chladno. Vlastně Vánoce už byly skoro za rohem.

Ztlumila jsem televizi, zapnula si hudbu a začala si dělat nějaký domácí úkol. Nerada bych, aby můj průměr klesl kvůli nějaké holce.

Ze všech sil jsem se právě snažila ignorovat, že jsem byla doma. Dokud mě někdo neobtěžoval, věděla jsem, že další den dokážu zvládnout pomocí falešného úsměvu a velké omluvy mé sestře.

Hodná Alex si nezasloužila, jak jsem na ní takhle štěkala. Opravdu jsem se vůči ní chovala jako kráva, co? Nebo to tak alespoň bývalo.

Za prvé: dokončím domácí úkol a pak najdu Alex, abych se jí omluvila.

Za druhé: nebudu snít o Ashley.

Za třetí: najdu správný čas, abych řekla Aidenovi, že už s ním být nemůžu.

A nakonec: nebudu snít o Ashley.

27 - Krvácející láska

Aiden zaklepal na mé dveře pár minut potom, co jsem je zabouchla. Zmateně se na mě díval, když jsem si otírala tvář horkým obkladem. „Co se děje? Slyšel jsem hádku.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nic.“

„Ash…“ Aiden udělal krok dopředu a naklonil hlavu na stranu. „Máma se zmínila, že jste se hádaly kvůli zápasu? Spence byla naštvaná, že jsi tam nebyla.“

Ztěžka jsem vzdychla a sedla si na postel. Rozlily se mi čerstvé slzy, nemohla jsem si pomoc. Přišly, ať už tam Aiden stál nebo ne. „Jo, nedodržela jsem svůj slib a ona mi neodpustí.“

Přikývnul a odkašlal si. „Jen z toho všeho byla nervózní. První utkání s Rebelama. Ráda by tam měla, kromě Kyly, svou nejlepší kamarádku.“

„Nemyslím, že mě můžeš nazývat nejlepší kamarádkou, Aidene,“ vyštěkla jsem a lehla si na postel. „Jen chci být sama.“

Aiden přikývnul, strčil si ruce do kapes a odešel z mého pokoje. „Dobrou.“ A dveře byly zavřené.

A vzlyky mi třásly tělem.

Myslím, že jsem se ubrečela ke spánku, protože, když jsem se vzbudila, bylo těsně po 11. hodině. Vstala jsem a otřela si oči. Podívala jsem se na telefon a všimla si textové zprávy. Doufala jsem, že je od Spencer, ale věděla jsem, že ne.

Co se stalo?! Spencer s nikym nemluvi! Naprav to. Hned.

Alex. Vystřelila jsem z postele a otevřela dveře. Všimla jsem si, že teta a strýček už šli spát. Tiše jsem se vyplížila ze schodů a nazula si boty. Možná bylo pozdě, ale lepší pozdě, než nikdy. Musela jsem to se Spencer urovnat.

„Kam jdeš?“ vyděsil mě Aiden. Přišel z kuchyně s přeplněným sendvičem v jedné ruce a sklenicí mléka ve druhé.

„Ven,“ odpověděla jsem a nasadila si šálu a čepici.

„Kam?“ zeptal se s plnou pusou. Jeho rozevřený župan ukazoval boxerky. Co na něm ta Spencer viděla?

„Do toho ti nic není.“ Otevřela jsem dveře a zavřela je za sebou. Věřila jsem Aidenovi dost na to, aby mě kryl. Nechtěl by, abych řekla jeho rodičům, že jejich milovaný syn bral steroidy, ne?

Zaparkovala jsem auto na rohu ulice a stála jsem před dveřmi ženy, kterou jsem milovala. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Věděla jsem, že tu noc byly doma jen dvě Carlinové, takže jsem byla o něco méně nervózní. Dveře se rozlétly a zíraly na mě šedé oči. „Co tady děláš?“ zasyčela Alex.

„Napravuju to,“ řekla jsem k smrti vyděšená a mávla jí před obličejem telefonem. „Je tu Spencer?“ Předem už jsem znala odpověď.

„Jo, ale nechce tě vidět.“ Její hlas byl poněkud chladný. Ublížila jsem její sestře, a přestože jsme byly s Alex dobré kamarádky, nemohla jsem ji vinit za ten tón, který použila. Spencer byla její sestra a pro Alex byla rodina na prvním místě.

„Vím, ale potřebuji ji vidět,“ prosila jsem. Spojila jsem ruce k sobě a prosila ji.

Mladší Carlinová si povzdechla a ustoupila stranou. „Je ve svém pokoji,“ kousla se do rtu a obezřetně se na mě podívala, „jestli se tě zeptá, vloupala ses sem. Nepustila jsem tě.“

Přikývla jsem a poděkovala jí. Vydala jsem se po schodech nahoru a v hlavě jsem si nacvičovala svou řeč. Věděla jsem, že v okamžiku, kdy ji uvidím, se mi to stejně vykouří z hlavy, ale musela jsem to zkusit. Slyšela jsem slabou hudbu přicházející z jejího pokoje. Zvedla jsem ruku a tiše zaklepala.

„Řekla jsem ti, Alex,“ zařvala zlomeným tónem, „nech mě na pokoji!“

„Ehm,“ opřela jsem čelo o dveře jejího pokoje, „to není Alex.“ Slyšela jsem, jak vypnula hudbu, a zadržela jsem dech, zatímco se ke mně blížily kroky.

Otevřela dveře a lehce ustoupila. Ten dres, co měla na sobě, jí sotva zakrýval břicho, byl tak onošený a potrhaný. Oči měla začervenalé a její rty byly plné a opuchlé. Takže takhle vypadala zlomená žena. Bylo to, jako bych stála před zrcadlem. Ta Spenceřina zranitelnost ji dělala ještě víc krásnější a já se do ní znovu zamilovala. Chabě jsem se usmála. „Ahoj,“ zašeptala jsem.

„Co chceš?“ Spenceřin tón byl pevný a hraničil s hněvem. Bylo jasné, že nebyla ráda, že mě vidí. Ani trochu. Doufala jsem, že nebylo příliš pozdě.

Prosím, ať není příliš pozdě.

Polkla jsem a pomalu jsem z plic vydechla vzduch. „Mohu, chci říct, smím vstoupit?“ zeptala jsem se jakoby dětským hlasem. Moje nervozita mě přemohla. Na vteřinu se na mě podívala, ve tváři trochu změkčila a ustoupila stranou.

Zavřela za námi dveře, přešla přes pokoj a vypnula televizi, ve které běžel hokejový zápas, ale s vypnutým zvukem. Krátce jsem se usmála. Moje holka a její hokej.

Sledovala jsem, jak šla k posteli a sedla si na konec. Ruce měla sepjaté v klíně a její oči se na ně soustředily. Byla jsem na řadě, abych začala mluvit. „Hele, Spencer,“ poklekla jsem před ní a ona se mi konečně podívala do očí. Vypadala stejně tak vyděšeně jako já. „Chceš vědět, co pro mě to ráno znamenalo? Co pro mě znamenáš?“ Přikývla a podívala se jinam. „Jsem taky vyděšená,“ přiznala jsem a její oči byly zpět na mně, „jsi pro mě ten nejdůležitější člověk,“ láskyplně jsem jí stiskla stehna, „a až to řeknu, tak musíš pochopit, že to nejde vzít zpět.“

To upoutalo její plnou pozornost. Byl to intenzivní okamžik, když na mě její oči začaly zírat. Čekala, až budu pokračovat. Třásly se mi ruce a nebyla jsem si jistá, zda to dokážu říct.

„Co řekneš?“ Její šepot vyvolal na mém těle husí kůži. Její tón byl nyní jemný a něžný. Její ruce zakryly mé třesoucí se.

Zhluboka jsem se nadechla. Bylo to buď teď anebo nikdy. „Jsem do tebe strašně zamilovaná, Spencer Dylan Carlinová.“ Vydechla jsem. Do uší se mi divoce nahrnula krev, když jsem konečně řekla pravdu. Netrpělivě jsem čekala na její reakci. Jen tam seděla, ponořená do velkého vyznání, které jsem jí právě řekla, a to mi dalo trochu času, abych sebrala kuráž a pokračovala. „Omlouvám se za utíkání. Omlouvám se, že tě nutím plakat. Neočekávám, že mi odpustíš, ale vím, že si zasloužíš pravdu. To, co se mezi námi v té sprše stalo,“ natáhla jsem se a dala jí pramínek vlasů za ucho, „pro mě také znamenalo všechno.“

Ucítila jsem na svých tvářích teplé ruce a na tváři palce stírající mé slzy. Stále jsem byla vyděšená. Nikdy jsem nebyla zamilovaná a ten pocit byl dost ohromující, zejména od chvíle, kdy jsem to řekla. „Zopakuj to,“ zašeptala.

Zamrkala jsem a popotáhla. Moje srdce z jejího nádherného úsměvu tálo. „Spencer,“ chraplavě jsem zašeptala, „jsem do tebe strašně zamilovaná.“ Mé rty byly okamžitě pohlceny jejími. Třásla se mi ústa, jak jsem plakala radostí a úlevou, která se dostavila.

Spencer se naklonila a já přistála zády na měkký koberec. Její polibky byly tak něžné, jako bych byla křehká. Ruce jsem zamotala do jejích hedvábných blonďatých vlasů a odevzdala jsem se. Pomalu vzala můj spodní ret mezi své a jemně ho sála, čímž si vysloužila můj tichý vzdech.

Chyběly mi Spenceřiny polibky.

Po pár minutách líbání se Spencer odtáhla, abychom obě popadly dech. „Ashley?“ Její hlas byl naplněn emocemi. Mé zamlžené oči upřeně hleděly do jejích světle modrých. Její rty se ke mně přitiskly a obdařily mě jemným polibkem předtím, než jsem na svém uchu ucítila teplý dech. Zašeptala tak tiše a já cítila, že se víc propadám, „Taky jsem do tebe zamilovaná.“

Přimáčkla jsem své tělo k jejímu v objetí a vdechovala jsem celou Spencer. Houpala jsem ji ve svém náručí, když jsem ucítila, že se znovu propadám. Byla jsem emocionální troska a tak neuvěřitelně šťastná, že cítila to samé, co já. „Omlouvám se, že jsem dnes večer nebyla na tvém zápasu.“ Plakala jsem.

„Ššš,“ tiše nás kolébala, „už o tom nemluvme,“ stiskla mě naposled předtím, než se postavila a natáhla ruce, aby vzala mé. Vtiskla mi další jemný polibek na mé slzami potřísněný tváře a já její otřela palci.

„Pojď si se mnou lehnout,“ zašeptala a něžně mě stáhla na měkkou postel pod námi. Tiskla jsem se k jejímu krku a jemně jsem jí hladila břicho a moje prsty tančily podél jejích pevných břišních svalů. „Ash?“ Pořád zněla křehce, přesto spokojeně. Slyšela jsem, že se její hlas ještě trochu chvěl. Vzhlédla jsem na ni a políbila ji na bradu. „Vím, že toho máme ještě hodně, o čem si musíme promluvit,“ ztěžka si povzdychla a prsty mi přejížděla přes rty předtím, než jsem cítila ty její na svých. Zavřely se mi oči. Ztratila jsem se v pocitu, který mé tělo zažívalo. Odtáhla jsem se a zjistila jsem, že Spenceřiny oči jsou zavřené a její ústa pootevřené, zatímco tiše promluvila, „Ale právě teď chci jen s tebou ležet. Nechat realitu za dveřmi a jen být s tebou."

Přikývla jsem a konečně jsem znovu našla vůj hlas. „Můžeme si promluvit zítra,“ zašeptala jsem, „kdykoliv budeš připravená.“

Ano. Uvědomovala jsem si, že jsme toho měly ještě hodně, o čem jsme si musely promluvit. Vyznání lásky byl jen začátek. Abych byla upřímná, nevěděla jsem, zda to věci ulehčí, nebo ztíží. Jen jsem věděla, že nemohu snést, aby Spencer trpěla, a věděla jsem, že jsem jí musela říct pravdu. Pravdu o tom, co jsem k ní cítila. Byla jsem víc než šťastná, že jsem slyšela, že cítí přesně to samé.

Aiden znovu nestál za rozhovor. Nechtěla jsem, aby v tu chvíli stál. Jen jsem tam v tu chvíli chtěla být se Spencer. S nikým dalším. Ale věděla jsem, že se o něm nakonec budu muset zmínit.

Spencer se jemně usmála a pohladila mě svými štíhlými prsty po vlasech a její rty se znovu zmocnily mých.

V tu chvíli jsme nepotřebovaly slova. Obávaly jsme se, že by zničily tu bezpečnou bublinu, která nás obklopovala.

Ne, v tu chvíli všechno, co jsme potřebovaly, bylo jedna druhou.

28 – Věděla jsem to

V ospalosti jsem vedle sebe ucítila pohyb. Otevřela jsem oči a přes moje břicho jsem cítila přehozenou ruku. Spletené hnědé vlasy byly rozprostřeny na mém druhém polštáři a hlavu měla přitisknutou k mému krku.

Páni.

Probudila jsem se vedle Ashley. Předtím jsem se nikdy neprobudila v něčí náruči. Ani v Aidenově. Emočně jsem se cítila vyčerpaně, po té horské dráze, na které jsme za posledních 96 hodin jely. Usnuly jsme po několika hodinách líbání a obě jsme věděly, že se později ocitneme v ještě větším zmatku. Věřte mi, dala bych cokoliv, abych znovu cítila Ashley, ale také jsem to nechtěla pokazit.

Prsty jsem jí projížděla hnědými kadeřemi. Milovala jsem pocit, jak mi hebké pramínky projíždí přes pokožku. Všimla jsem si jejich plných a oteklých rtů, když zamumlala něco ze spánku. Usmála jsem se a opatrně jsem se zpod ní vymanila, obrátila jsem pozice, takže jsem teď byla na straně a nakláněla jsem se přes její spící tělo.

„Spencer,“ omámeně zašeptala chraplavým hlasem a dívala se na mě.

Nahnula jsem se a políbila ji na čelo. „Řekni to ještě jednou.“ Nebyla to chyba. Její hlas byl protkán láskou, když řekla 'Spencer'. Nikdy to nebyl 'čistě sexuální chtíč'. Jen…

Láska.

Červenající Ashley zasténala do polštáře, schovávala svůj obličej.

Zastrčila jsem jí nějaké zatoulané vlasy za ucho. „Řekni to ještě jednou,“ zašeptala jsem a pomalu jsem jí ústy sála ušní lalůček.

„Ach, Spence,“ zachvěla se, když jsem se jemně zakousla níž do citlivého místa, než jsem se odtáhla a usmála se. „Přivádíš mě k šílenství, víš to?“ řekla zastřeným tónem. Bylo by špatné se hned po tom pomilovat?

Pokrčila jsem nevinně rameny a lehla si na záda, dala jsem ruce za hlavu a natáhla je. Zasténala jsem, když jsem propnula záda. Pak jsem ucítila, jak se na mě Ashley vrhla, sedla si mi rozkročmo na pas a její rty od mých právě zašeptaly. „Spencer.“ Tiše promluvila. „Spencer,“ znovu zašeptala a rty se jí pohybovaly podél mé brady a čelisti předtím, než spočinuly na mém uchu. Tělo se mi začínalo probouzet do plně vzrušeného stavu. Sotva jsem cítila její jazyk pást se na mém uchu. „Miluju tě, Spencer.“ Pak mě pomalu políbila a tak kurva hluboce, znovu jsem se propadala.

Byla jsem v nebi. Myslím, že jsem ten den oficiálně zemřela. Jak jsem věděla, že se stane.

Mé ruce se pohybovaly po jejích zádech nahoru a dolů. Pod jejím tílkem jsem cítila teplo její pokožky. Nemyslím si, že měla v úmyslu tu přespat, ale bylo na ni dost pozdě, aby jela domů, potom co jsme se podívaly na hodiny, zejména proto, že byla druhý den škola.

Nazvěte to pozdním večerním studováním, jestli chcete.

Znovu jsem zamotala prsty do jejích vlasů, oddělila jsem rty a zakňučela, když mi teplo jejích polibků projelo tělem. Odtáhla jsem se, trochu zalapala po dechu, její kůže vypadala trochu zarudle. Chytila jsem ji oběma rukama za šíji a jen se na ni dívala. Byla tak krásná. „Miluji tě, Ash,“ zašeptala jsem a mé rty naléhavě vyhledaly její k dalšímu pomalému vášnivému polibku.

Zaklepání na dveře způsobilo, že jsme ztuhly uprostřed polibku.

„Spencer?!“ zaječela Alex. Zahihňala jsem se a zabořila hlavu do Ashleyina krku. „Je 7.45 a nehodlám přijít pozdě do školy. Zvedni ten svůj šílenej lesbickej zadek z postele a hejbni sebou!“

Ashley se rozesmála a pak se smích proměnil v záchvat smíchu. „Lesbickej zadek,“ odtáhla se ode mě a dál se smála výběru slov mé sestry.

„Ashley je s tebou?“ Alex zavřeštěla a její tělo vpadlo do dveří. Oči se jí rozzářily, když mě spatřila balancovat na neklidné brunetě. Myslím, že Alex usnula brzy večer. Byla jsem překvapená, že mě nešla zkontrolovat a ještě víc jsem byla překvapená, když ani nevěděla, že tu Ashley zůstala celou noc. Po týdnu, co se to dozvěděla, jsem tajně propašovala brunetu do svého pokoje. Poslední noc byla nejintenzivnější chvílí mého života a ona si toho ani nevšimla? To se Alex nepodobalo.

„Klepej!“ Hravě jsem zalapala po dechu, posadila se a hodila přes sebe přikrývku. Alex se přikrčila v domnění, že jsme nahé nebo tak něco. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Překvapivě jsme byly obě oblečené.

„Takže jste se políbily a usmířily?“ Oči mé sestry se rozzářily, jako by přistihla své rodiče vrátit se k sobě. Ačkoli můj úsměv odpovídal jejímu.

„Jo,“ Ashley se taky usmála, vyhledala své džíny, které byly úhledně složené na mé kancelářské židli. „Stejně toho ještě máme hodně, o čem si musíme promluvit,“ nahnula se ke mně a přitiskla rty na mou tvář, „ale teď jsme v pohodě… úplně.“

Alex s úlevou vydechla. „Děkuju ti, lesbický Bože!“ Padla zády mezi nás na mou postel a rukou si zakrývala oči. „Myslela jsem, že si budu muset mezi vás dvě pečlivě naplánovat rozpis.“ Našpulila rty, když jsem jí vypáčila ruku od očí. Měla v nich slzy.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí, když se posadila, promnula si oči a smála se tomu.

„Nic, jen z vás dvou mám radost.“ Alex se usmála a krátce nás objala předtím, než mě plácla přes zadek, abych se šla přichystat. Opravdu nerada chodila pozdě, a když na to přijde, tak já taky ne. Věděla jsem, že je kvůli něčemu rozrušená, ale věděla jsem, kdy na svou sestru nemám tlačit. Zeptám se jí na to později.

Když nám byly nakopány zadky, vstaly jsme, ke snídani si daly ovoce a chystaly se vyrazit ze dveří. Normálně bych se osprchovala, ať už doma před školou nebo po brzkém tréninku, ale ležet s Ashley v posteli bylo zábavnější.

Zvonící zvonek u dveří přerušil dívčí hihňající seanci.

„Aiden!“ vyjekla Alex, otevřela dveře a objevila ho v černé zimní čepici, školní bundě a džínech.

„Čau,“ pozdravila jsem ho a on se podíval na svou sestřenici, které věnoval tázavý pohled.

„Ahojky.“ Dal mi pusu na čelo a podal mi kafe od Tima Hortona. To od něho bylo milé. „Chyběla jsi mi,“ řekl nesměle předtím, než se podíval zpět na Ashley. „Takže proto jsi včera v večer vyrazila pryč?“

„Ehm, jo.“ Nervózně se Ashley zasmála a upravila si límec u bundy. „Potřebovala jsem se Spencer dodělat třídní projekt a myslím, že jsem se do toho trochu zabrala.“ Skousla si ret a přešlápla z nohy na nohu.

Oči se mi z toho zvuku, kdy poprvé vyslovila moje jméno před ostatními lidmi, krátce rozšířily. Sama jsem si na to stále zvykala.

Aiden to rovněž zachytil. „Spencer? Od kdy používáš její křestní jméno?“ ušklíbnul se. Ashley zaťala pěsti.

Udeřila jsem Aidena do břicha. „Sklapni, Aidene.“ Ohlédla jsem se na Ashley, jemně se usmála a zachytila jsem její červenající se pohled. „Líbí se mi, když říká moje jméno.“ Sdílely jsme tajný úsměv.

Alex, která zůstala mlčky, si nakonec odkašlala. „Jo, fajn, opravdu už musíme jít, Spencer,“ popadla batoh a protáhla se vedle Aidena. „Promiň, že ti kradu krásná děvčata.“

Aiden šel ven za námi a zavřel dveře. Zastavila jsem se, když mě vtáhnul do objetí. „Pořád platí dnešní večer?“

Žaludek jsem měla svázaný do uzlů, ale přistihla jsem se, že přikyvuji. „Jasně.“

Aiden se zakřenil a mrknul na mě. Ashley se hryzla do rtu, ale úsměvem mi dala vědět, že rozumí situaci, ve kterém jsem byla.

„Hej, Ash, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ otočil se Aiden na svou sestřenici a v obličeji měl vážný výraz.

„Jasně.“ Otočila se ke mě a k Alex a na rtech se jí vytvořil malý úsměv. „Stejně tu mám auto, takže se prostě sejdeme ve škole?“

Usmála jsem se a přikývla. „Pospěš si,“ zašeptala jsem jen tak nahlas, aby to slyšela. Ucítila jsem, jak mě sestra zatahala za ruku.

Skočila jsem do svého vozu a Alex na mě koukala. „Co je?“

„Jsi v těžké situaci.“ Zamračila se a pohled v jejím obličeji byl vážný. „Co teď budeš dělat, Spence?“

Vzdychla jsem a zavřela oči. Sevřela jsem volant a pak nastartovala. Těžce jsem si povzdechla a přemýšlela. Byl jen jeden způsob, jak se z toho dostat. Zařadila jsem zpátečku a krátce jsem jukla na Alex. „Dneska večer se rozejdu s Aidenem.“

29 – Ze včerejška

„Myslel jsem, že tady budeš,“ nahnul se Aiden k mému Neonu.

„Jo?“ Hodila jsem si kabelku na sedačku řidiče a podívala se na něho. Vypadal děsně. Ten kluk se potřeboval víc vyspat a přestat brát steroidy. Začal s nimi hned poté, co před týdnem nedal vítězný koš. Řekl, že se mu kvůli tomu trenér vozil po zadku a on mu to nemohl odůvodnit.

„Jo,“ zasmál se a při pohledu na oblohu plnou sněhových mraků zakroutil hlavou. „Bože, víš, Ash, nikdy jsme ke stejné dívce necítili totéž. Ani jedinkrát.“

Zalapala jsem po dechu a v šoku jsem se na něho podívala. „Cože?“

„Ashley.“ Aiden si povzdechnul a upravil si svou zimní čepici. „Vím, že mi někdy dlouho trvá některé věci pochopit a trvalo mi to až do včerejšího večera, kdy jsem si uvědomil, že jsi do Spencer zamilovaná.“

Přísahám, že jsem si připadala, jako by mě něco srazilo. Ohromeně jsem na něj zírala. „Cože?“ zopakovala jsem.

„Já to chápu,“ rychle se usmál, „je úžasná a krásná. Byl jsem ohromen, když jsem se jí zeptal, zda si vyrazí, a ona řekla ano. Myslela jsem, že je mimo moji ligu, ale Kyla si myslela něco jiného, takže nás dala dohromady.“

Kyla je dala dohromady? To mi Spencer nikdy neřekla. Ačkoliv na tom nezáleželo.

Díval se na mě. Četl ve mně a já to nesnášela. Nesnášela jsem lidi, kteří ve mně četli. Odkašlala jsem si a trochu jsem uvnitř zpanikařila. „Nejsem,“ vyhrkla jsem.

„Jo,“ povzdechnul si a protáhnul si krk, „jsi.“ Aiden se rozhlédl a pal se na mě podíval. „Podívej, to je ten důvod, proč mě Spence odhání. Jsi super, Ash. Můžeš mít jakoukoliv holku, kterou chceš. Vidí, že jsi záhadná, že je s tebou sranda, a přitahuje jí to. A ty si užíváš její pozornosti, protože jsi do ní zamilovaná,“ usmál se jízlivým způsobem, pokud to šlo. „Znovu, dal jsem si dvě a dvě dohromady.“

„Aidene,“ chytila jsem ho za rukáv od bundy, „máš pravdu, ona je úžasná a krásná… ale já do ní nejsem zamilovaná.“ Ach Bože, bolelo to vyslovit.

Aiden si odfrknul a zavrtěl hlavou do stran. „To tvrdíš ty, Ash.“ Odešel směrem ke své dodávce předtím, než se ohlédnul, aby mě viděl. V obličeji pohled poznání. Moje lež na něj nezapůsobila. „Po sobotním zápasu jste si skákaly po krku a Spencer na tebe tlačila. Šílíš pokaždé, když zaslechneš slovo 'manželství'.“ Zděsila jsem se. „Plakala jsi, když minulou noc odešla naštvaná, a pak vás tady následující ráno najdu?“ Věnoval mi napůl zlý pohled. Je to tak smutné, že tomu parchantovi trvalo tak dlouho, než si to uvědomil. „Můžeš mi upřímně říct, že nejsi do mojí přítelkyně zamilovaná? Buď upřímná, Ashley, jsme pořád nejlepší přátelé, ne?“ Aiden si zkřížil ruce na hrudi a stál tam a čekal na mou odpověď.

Zatnula jsem čelist a napodobujíc svého bratránka jsem si překřížila ruce na hrudi. Byla jsem v těžké situaci. Lhát nebo nelhat? Vždycky, když jsem zůstala během takového typu otázek zticha, tak to smrdělo 'vinou'. Seru na to. „Fajn!“ řekla jsem frustrovaným tónem. „Ano, jsem do Spencer zamilovaná! Jsi šťastný?“ Nechtěla jsem se mu podívat do očí.

Ale udělala jsem to.

Ten hajzl měl na tváři úsměv. „Sundej z tváře ten zkurvenej arogantní pohled, Dennisone,“ ušklíbla jsem se.

„Musí tě to uvnitř žrát, že jsem ji měl první,“ mnul si Aiden tím nafoukaným způsobem sportovců ruce. Chtěla jsem ho praštit, když použil slova 'měl první'. Taková škoda, kámo, já ji rozhodně měla poslední. „Nechce mě opustit Ash. Jsem dokonalý džentlmen.“

Otevřela jsem dveře od svého auta a vzdychla. „Aidene,“ podívala jsem se na něho a mnula si studené ruce o sebe předtím, než jsem je strčila do kapes a opřela se o rám dveří.

„Jsi dokonalý džentlmen. Ta holka tě ani nenechá dostat se jí do kalhotek, a přesto jsi tady, s ocasem mezi nohama a naháníš ji.“

„Protože ji miluju,“ zamračil se Aiden. „U nás to není jen o sexu,“ ušklíbl se na mě a jeho oči se v trochu zlém způsobu zúžily, „ne, že bys věděla něco o lásce. Možná ses do ní zamilovala, ale ona rozhodně není zamilovaná do tebe. Nevíš, jaký to je, když ti někdo lásku oplácí. Tak se prostě stáhni, jasný?“

Stáhnout se? Stáhnout se a nebýt Spencer nablízku? To teda nasrat. Seru na něj. Věděla jsem jaké to je být zamilovaná s opětovanou láskou. Měla jsem to tak se Spencer. „Přijdu pozdě do školy.“ Zabouchla jsem dveře a odešla jsem od něho pryč tak rychle, jak jen to šlo. Odejít domů po škole byla otrava. Jít domů a vidět Aidena poflakovat se se Spencer, až přijede na jejich rande. Věděla jsem, že jediný důvod, proč se rozhodla 'vyzvednout Aidena' na jejich rande byl, aby mě mohla vidět.

Nevadilo mi to. Mohla jsem ji propašovat do svého pokoje, do svého šatníku, do suterénu, jen abych ji políbila.

No ale pak by nás načapali a můj život by se tady kvůli tetě a strýčkovi a mým rodičům, co by se vrátili, proměnil v peklo.

Realita mi klepala na dveře. Aiden věděl, že jsem do Spencer zamilovaná. Co ale nevěděl, bylo, že ona do mě byla taky zamilovaná.

Zastavila jsem na klidném parkovišti před školou. Vyučování už začalo a já věděla, že nejspíš budu kvůli své absenci po škole. Musela jsem se vrátit domů, abych si vzala svou školní práci a převléct se, díky čemuž jsem se neuvěřitelně zpozdila.

Vešla jsem do třídy, kde se na mě od tabule pan Handstead, náš učitel občanské výchovy, podíval. „Slečno Daviesová,“ usmál se, „je pěkné, že jste se k nám konečně přidala. Jaká bude tentokrát omluva, že jste přišla pozdě? A neříkejte mi, že vám domácí úkol snědla sestra,“ pokývl směrem k ostatním studentům, „to už použila slečna Carlinová.“

Ušklíbla jsem se na Spencer, která se culila a zčervenala. „Já, ehm, nemám sestru, ale pokud musíte znát pravdu,“ vklouzla jsem na svou židli a s malým úsměvem jsem pohlédla na svou holku, „včera večer jsem byla dlouho vzhůru, protože jsem se muchlovala s jednou nádhernou ženou a přeslechla jsem budík. Promiňte?“ uchechtla jsem se a mrkla jsem na Spencer. Třída vybuchla smíchy.

„Ještě jednou, Daviesová, a svou polední přestávku strávíte ve třídě,“ pokývnul pan Handstead a vrátil se ke své činnosti.

Cítila jsem na svém rameni zaklepání a na mém krku dech. „Nebyla jsi včera večer u Spencer?“ zašeptala Kyla a já obrátila oči v sloup. Je to tu zase.

„Dělala jsem si srandu, Ky,“ zašeptala jsem nazpět. „Jen jsem se snažila vytočit učitele,“ zalhala jsem.

Kyla se opřela o židli a já ji pozorovala. Už věděla, co ke Spencer cítím. Byla první, která se se mnou sblížila. Netrvalo dlouho, než zjistila pravdu. Byla Spencřinou nejlepší kamarádkou. Aiden věděl, co cítím, Alex věděla celou pravdu, Madison to věděla a Trixie to věděla.

Zavrtěla jsem hlavou a pak si ji položila na stůl a tiše vzdychla.

Byly jsme pěkně v prdeli.

30 – Ano. Ano, jsem.

Po tom, co jsme snědli oběd, jsem ji zastihla v knihovně, jak sedí na našem obvyklém místě. Odlehlém místě. Znáte to místo v knihovně, kam nikdo nechodí? Jo, tohle bylo ono. Překvapilo mě, když za mnou nešla na záchodky. Upřímně mě to vyděsilo. Nechtěla jsem ji znovu odehnat. „Ahoj,“ zašeptala jsem jí do ucha a krátce ji políbila na boltec u ucha.

„Spence!“ nadskočila Ashley, zčervenala a zachvěla se. „Vyděsila jsi mě.“ Tiše se zasmála.

Omluvila jsem se. „Byla jsem na záchodcích osamělá,“ našpulila jsem rty a vklouzla na sedadlo vedle ní. Ještě víc zčervenala.

„Jo, promiň, že jsem za tebou nešla, věř mi, že jsem moc chtěla.“ Zvedla učebnici matematiky a vzdychla. „Až po třech hodinách počítání nesmyslných rovnic jsem si uvědomila, že jsem zapomněla cvičení.“

Usmála jsem se a lehce jsem ji bouchla do ramene. „To je v pohodě,“ vyhrabala jsem svou učebnici dějepisu a položila ji před sebe. „Zasekla jsem se u svého dalšího domácího úkolu, než jsi přišla, a zapomněla jsem si udělat referát z dějáku,“ podívala jsem se na velké hodiny nad knihovním pultem, „zabralo mi to 30 minut.“ Sledovala jsem, jak našpulila pusu a věnovala mi žalostné „á“ a rychle mě políbila. Vrátila se zpět k matice a soustředila se na nějakou hatmatilku číselné rovnice. „Takže,“ otevřela jsem svou učebnici, hrábla po zápiscích a psala jsem svůj referát, „jak to jde s Aidenem?“

Podívala jsem se na ni a všimla si, jak je napjatá a jak se snažila pokrčit rameny. „Dobře.“ Vrátila se ke svému domácímu úkolu a ještě silněji svírala svou tužku.

Hryzla jsem se do rtu a opatrně jí vypáčila tužku z ruky, čímž jsem získala její plnou pozornost. „Ash,“ zašeptala jsem a ona se na mě podívala, její oči byly tak tmavé a krásné, „já vím, že je to matoucí,“ zhluboka jsem se nadechla, „ale já se rozhodla.“

„O čem?“ zašeptala a naklonila hlavu na stranu.

„Dneska večer se s Aidenem rozejdu.“ Bušilo mi srdce. Její oči se rozšířily, když lehce zalapala po dechu. To nebyla reakce, ve kterou jsem doufala.

„Ty co?“ zeptala se nevěřícně a opřela se zády o židli.

„Rozejdu se s Aidenem,“ zopakovala jsem pomaleji a trochu jsem se zamračila.

„To nemůžeš!“ zalapala Ashley po dechu a přiložila si ruce na oči.

Zavrtěla jsem hlavou a lehce se zasmála. „Můžu,“ řekla jsem pevně a vypáčila jsem jí ruce z obličeje. „A udělám to.“

„Spencer,“ její hnědé oči vypadaly tak vyděšeně a ustaraně. Stáhnul se mi žaludek. „To opravdu nemůžeš. Aiden tě miluje.“

Fááájn.

Co to sakra…?

„A já miluji tebe!“ Opřela jsem se o svou židli a ještě víc jsem se mračila. „Co se děje?“ Byla jsem tam a ptala se té dívky, do které jsem byla tak naprosto zamilovaná, chtěla jsem být jen její a ona mi to ztěžovala.

Ashley těžce vzdychla a promnula si spánky, pak praštila hlavou obličejem do své učebnice. „Aiden to ví.“ Zamumlala a podívala se na mě. „Ví, že jsem do tebe zamilovaná.“

V šoku jsem tam seděla. Oči mi nakonec bez mrkání vyschly. Srdce mi bilo jako o závod. Nakonec jsem zakroutila hlavou. Dobře, tak to Aiden věděl. Jak? „Jak-„

„Řekla jsem mu to!“ vyhrkla Ashley. „Ačkoliv to věděl. Pořád naléhal. Spence, když se s ním teď rozejdeš, tak se o nás dozví.“

„Ashley!“ s povzdechem jsem vydechla její jméno a rozhlédla se po prázdné knihovně. „Musím to udělat. Zaslouží si, abych ho nechala jít. Není to k němu fér!“

Ashley se přisunula blíž a vzala mou ruku. „Já vím, miláčku.“ Panebože. Moje srdce se zachvělo. Nazvala mě miláčkem. Byla jsem její miláček. Přesně kvůli tomu jsem se musela se svým přítelem rozejít. Byla jsem její, pouze její. Při svém projevu náklonnosti si všimla mého úsměvu, naklonila se a přejela svými rty přes můj krku. „Miláčku“ zopakovala s uculením. „Tak strašně tě miluju…“ odmlčela se a atmosféra se změnila ve vážnou. Frustrovaně zasténala. „Prostě se s ním nemůžeš rozejít. Zatím ne.“

„Proč ne?!“ Sykla jsem a zavrtěla hlavou, protože jsem ničemu z toho nerozuměla. Myslela jsem, že bude šťastná. Dokonce radostí bez sebe. Chtěla jsem být s ní. Ne s Aidenem.

Poznala jsem, že je víc než frustrovaná. Hrubě si prsty projela vlasy a pak dala ruku v pěst a přísně se na mě podívala. „Jen pomysli na to, jak by to bylo nepříjemné, Spence. Když teď Aidena odkopneš, umíš si představit, jak se bude cítil?“

Zavrtěla jsem hlavou, zabouchla svou učebnici dějepisu a strčila ji do batohu. Ztěžka jsem vzdychla a zarazila se. „Co tě přimělo si myslet, že to už tak není nepříjemné, Ash? Očekáváš ode mě, že budu s klukem, do kterého nejsem zamilovaná, zatímco chci být s tebou? To mi opravdu nedává smysl!“

Ashley mě popadla za ruce a zastavila mě v balení mých věcí. „Chápu, že tomu nerozumíš, ale prosím, prostě… zatím ne, dobře?“

Vyhledala jsem její oči. Byly vyděšené. Lámalo mi to srdce. S povzdechem jsem upustila z rukou své věci a přitáhla si ji do obětí. „Jen mi to pomoz pochopit, prosím?“

Ashley se odtáhla, přikývla a kousla se do spodního rtu. „Jestli to o nás strýček Vik a teta Gréta zjistí, budu prvním letadlem zpátky v Britské Kolumbii, což by rychle přerušilo krátký výlet rodičů. Neodmaturovala bych a oni by se mě zřekli. Potřebuju dokončit školu, Spencer, musím!“

Dobře. Panikařila. „Miláčku,“ zašeptala jsem a chytala její slzy stékající z tváře, „co ode mě chceš?“ Moje oči se přesunuly k jejím a snažily se novou informací najít pevnou půdu pod nohama. Nechtěla jsem být příčinou Ashleyina 'selhání', ale také jsem nadále nechtěla být 'lamačkou srdcí'.

„Dáš mi čas?“ popotáhla. „Prosím, jen ne dneska večer.“

Přikývla jsem, vzdychla a těžce polkla. „Víš, o co mě žádáš, že jo? Lhát tvému bratranci, klamat ho a stále s ním být jako jeho přítelkyně.“ Musela jsem se ušklíbnout tomu, jak vykulila oči a otevřela pusu.

„Nemůžeš s ním spát!“ zalapala po dechu a sevřela ruce v pěsti. „Spencer…“ varovala mě, když jsem se na ni ďábelsky usmála. „Spencer!“ Dobře, jen jsem ji tím mlčením trápila.

„Nespala jsem s ním od toho prvního týdne, co ses sem přistěhovala,“ řekla jsem a prohnula jsem obočí. „Ale Ash,“ zvážněla jsem a vzdychla, „nebude se mi to líbit. Zaslouží si mnohem… víc.“

Ashley přikývla, zvedla svou tužku a točila si na ni uvolněné pramínky vlasů předtím, než se na mě koukla. „Spence? Jestli je to moc těžké, pochopím to. Myslím, že pochopím, pokud s ním chceš raději zůstat…“

Kde ksakru byla poslední čtyři dny během naší konverzace?!

„Chci být s tebou, proto jsem se chtěla s Aidenem rozejít!“ zašeptala jsem poněkud hlasitě. „Poslyš,“ vzdychla jsem a přitáhla si ji k sobě blíž, „projdu si tím jenom proto, že jsi mě o to požádala a už v sobě nadále nemůžu držet své city k tobě. Jakmile tahle věc vypluje napovrch, což víš, že se stane, pokud budeme stále lhát, musíš mi slíbit, že v tom budeme společně.“

Ashley s úlevou vydechla a přikývla. „Společně.“

Zazubila jsem se a potom zašklebila. „Pořád s ním mám dneska večer rande… možná ho budu muset polííííbit…,“ možná ji moje mučení přiměje, abych se s ním rozešla.

Byla jsem zlá.

„Žádný jazyk, Carlinová,“ sykla Ashley. „Nebo tě už nikdy nepolíbím.“

Zalapala jsem po dechu. „Cože? Nemůžeš ode mě udržet jazyk!“

„Klučičí herpes, toho se nedotknu,“ posmívala se a překřížila si na hrudi ruce.

„Myslím, že to už se staklo,“ ušklíbla jsem se, naklonila se a kousla jsem ji do ucha předtím, než jsem zašeptala: „Ale je tu jiné místo, kterého se zatím nikdo nedotknul,“ vášnivě jsem hlesla. Zalapala po dechu.

Ano, byla to pravda. Možná jsem nebyla panna, ale zkušenost s pusou tam dole jsem neměla. Jak jsem říkala, Aiden raději chtěl, abych 'potěšila' jeho, než aby mi to oplatil. Zkusil to jen jednou a já vyšilovala. Mít něčí rty nad svou nejintimnější částí těla se mi prostě zdálo až příliš osobní. Ještě jsem to nebyla připravena sdílet.

Až do teď.

Představa Ashleyiných úst a jazyka vášnivě vnikajícího do-

„Spence?“ mávla přede mnou Ashley rukou. „Kde jsi byla?“

„Dole.“ zamumlala jsem a zčervenala. Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. Zbavila jsem se rozpaků, když laškovně pozvedla obočí.

„Hm,“ zavrněla mi do ucha, „to můžeme podniknout později.“ Vstala a zasunula svou židli. Tázavě se na mě dívala. „Jdeš? Zvoní, přestávka na oběd skončila.“

Do prdele.

Vytřeštila jsem oči. „Nedodělala jsem svůj referát!“

Ashley se ušklíbla. „No, tak řekni, že ti ho snědla sestra,“ mrkla, šťouchla mě do boku a pak odešla. „Uvidíme se na literatuře!“ řekla, když vešla do davu lidí dělajících si cestu do svých tříd.

Poprvé v životě jsem neudělala svůj domácí úkol. Bylo to zvláštní.

A to jsem si říkala, že si nenechám zhoršit prospěch kvůli holce.

Ach, ale ona za to rozhodně stála.