Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

61 – Eso v rukávu

Rána pro mě byla vždycky nejhorší. Nechápala jsem, jak byla Spencer schopna vstát ve 4:30 ráno a být plná energie. Myslím, že ta hra byla tím, co ji pohánělo. To a šance vidět Ashley.

Od chvíle, kdy ty dvě našly pevnou půdu pod nohama, byly nerozlučné. Ashley se prostě měla přestěhovat do našeho domu, protože tu byla každý večer. Samozřejmě s výjimkou posledního večera. Měla jsem tu výsadu utěšovat svoji sestru, která smutně bloumala po domě.

Ztroskotanec.

Sammy byla na prázdniny pryč a já ji neuvidím do doby, než začne škole. Byla jsem smutná, nechápejte mě špatně. Myslela jsem na ni a její telefonáty, které nikdy nerozvonily můj telefon. Nechtěla jsem si to brát k srdci, byla zaneprázdněna návštěvami přátel a rodiny, takže jsem věděla, že nemá čas. Naštěstí jsem měla Ashley a Spencer, které udržovaly mou mysl zaneprázdněnou.

„Alex!“ Spencer zabušila na mé dveře. Na rozdíl ode mě klepala, i když věděla, že jsem sama. Čekala na mou odpověď a otevřela dveře, plně oblečená a připravená vyrazit. Pořád jsem byla v posteli. „Pojď!“ plácla mě po zadku a šťouchla do mě. „Teď nemáš čas se vysprchovat, trubko, vstávej!“

„Spencer,“ zavrčela jsem, když ze mě strhla přikrývku. A teď vážně, co kdybych spala nahá? Ne, že bych spala, protože venku mrzlo, ale co kdyby. „Jsem vzhůru!“ vyštěkla jsem, posadila jsem se a promnula si oči. „Připomeň mi, proč jsem souhlasila, že vstanu tak brzy, abych šla s tebou?“

„To připomeň ty mně,“ ušklíbla se a zastrčila si vlasy za uši, „teď vážně, řekla jsem Kyle, že se s ní sejdu na staďáku kvůli brzké kávě, tak pojď.“

Povzdechla jsem si, ale usmála se na ni, popadla nějaké oblečení a rychle se převlékla. Bylo teprve 6:30 ráno a moje hlava byla stále na polštáři, kde se mi zdálo o, dobře, nezáleží na tom, o čem se mi zdálo.

Jakmile jsme byly na stadionu, tak šla Spencer k šatnám, kde si dala věci do skříňky. Já jsem nám šla objednat kafe a zabrat místo, dokud tu ještě nebyla Kyla. Všimla jsem si jí, jak sedí na jedné z těch židliček a čte si knihu. Jedna z těch stoliček, vedle které jsem musela stát, když jsem nám objednávala kafe.

Skvělý.

Bylo dost zlé, že jsem byla potácející se idiot, kdykoliv jsem byla blízko ní, ale zůstala jsem s ní sama, bez nikoho dalšího poblíž.

Ashley mi vysvětlila, co je nejlepší.

Víte, jak jste v mém věku poprvé objevili 'svět randění'? Někteří lidé zdá se upoutají vaši pozornost a vy si nemůžete pomoc a necháte se vtáhnout. Řekla, že bylo v pořádku mluvit s druhou ženou a flirtovat s ní, jen dokud jsem se jí nedotkla nebo se do ní nezamilovala.

Moje oči se na ni zaměřily, když jsem šla k pultu. Byla opravdu zabraná do své knihy a já naklonila hlavu, abych zachytila její název. Usmála jsem se. Četla jsem tu knížku, plakala jsem při ní a přečetla si ji znovu. Jedna z mých oblíbených.

„April Raintreeová,“ řekla jsem nahlas s úsměvem na tváři. Její hnědé oči se na mě podívaly, když se zasmála a zhoupla se na dvou zadních nožičkách židle, zatímco položila svou knihu před sebe na stůl. „Škola?“

„Volno,“ zazubila se a nechala židličku znovu dopadnout na zem a ukázala na prázdnou židli vedle ní. „Alex, ještě ani není 7 hodin a ty už jsi vzhůru a připravená?“

„Ehm,“ pokrčila jsem rameny a usmála se, „jen jsem se vyvalila z postele, hodila na sebe oblečení, stáhla si vlasy dozadu a bylo.“

Tracey se uchechtla a podívala se znovu na svou knihu. „Takže ty jsi tuhle knížku četla?“

Přikývla jsem. „Poprvé jsem musela na angličtinu, za nějaký čas jsem ji četla, protože se mi líbil ten příběh.“

„Smutná, co?“ vrhla na mě pohled se změkčeným výrazem, který mě nechal trochu mlčky. „Jak svět rychle upadá tou svou zkurvenou krutostí. Od špatných programů sociálních služeb, k rasizmu a zneužívání drog a alkoholu, k sebevraždám nebo pouze být s někým, protože se s ním cítíš 'bezpečně' nebo 'finančně' zajištěná. Chci říct, April měla pěkně podělaný život, ale Cheryl, její mladší sestra, to měla horší, dle mého názoru.“

Oči se mi rozšířily nad tím, jak nad těmi detaily knihy byla zanícená. Její úroveň zralosti byla nad mojí a to mě přimělo cítit se trochu nejistě. „Kolik ti je?“

Tracey se usmála. „Sedmnáct,“ lokla si kafe a podívala se dolů na led, „takže tvoje sestra tě sem přitáhla?“

„Ne-e, ráda sleduji hru.“ Smála jsem se a utáhla jsem si svůj culík. Nesnášela jsem, když jsem nosila vlasy v culíku. Byla jsem kvůli tomu citlivá, jak na mě každý házel pohledy a zíral. Nesnášela jsem to. Spencer byla v tomhle ohledu jistější. Jen jsem si udržovala dlouhé vlasy, protože to byla moje bezpečnostní zábrana. Občas mi chybělo být tou ostýchavě plachou nespolečenskou osobou.

„Hraješ dneska?“ zeptala jsem se zvědavě a ona přikývla.

„Poslední zápas a pak razíme domů.“ Tracey pokrčila rameny a zastrčila si kudrnatý pramínek vlasů za ucho. Její rty byly dokonale tvarované. Pihy zdobily její bezchybnou pleť a ty oči byly jako Ashleyiny, snadno se v nich člověk ztratil. Ne, že bych se ztratila v očích přítelkyně mojí sestry, ale byly tak intenzivní. Intenzivně hnědé. Tracey měla nějaké proužky zlaté, které jste dokázaly zachytit, pouze pokud jste se pozorně podívali.

Dívala jsem se upřeně. Nemohla jsem si pomoc. Jen jsem se dívala. Jasný?

„Mám přítelkyni.“ Pevně jsem zavřela oči a proklínala jsem se, že jsem to vyplivla v tak divnou chvíli. Otevřela jsem je, abych se podívala, jak se pobaveně usmívá. „Promiň,“ zamumlala jsem.

„Aha,“ uchechtla se a podívala se krátce do stropu, než se podívala do svého hrnku s kafem. „To mě nepřekvapuje, Alex. Musí být opravdu výjimečná.“

Polkla jsem a přikývla. „To je.“

„Neměla jsem v úmyslu tě včera vyděsit mým gaydarem.“ Podívala se na mě s obavami.

„Co tě přimělo koupit mi kolu a koláč?“ Ignorovala jsem její poslední vyjádření. Proč by mi úplná cizinka zaplatila za něčí jídlo? Sice to nebylo drahé jídlo, ale stejně.

„Řekla jsem ti to,“ Tracey se ušklíbla, poklepala konečky prstů na knihu a téměř ostýchavě se podívala na své nehty, „pro krásnou ženu cokoliv.“ Hihňala se. „Hej,“ její ruka sáhla pro mou a já ztěžka silně polkla. Zhoupl se mi z toho divného pocitu žaludek. „Prostě dělám náhodné věci, kvůli kterým se na mě lidi dívají pobaveně a to byla zřejmě jedna z nich. Opravdu jsem tě nechtěla vyděsit, jestli jsem to udělala.“

„Aha,“ podrbala jsem se na zátylku, hryzla jsem se do rtu a tak nějak ho žvýkala, „nevyděsila jsi mě,“ odvětila jsem upřímně, „a nezpůsobilo to, že se na tebe dívám pobaveně. Vlastně jsem docela polichocena.“

Obě jsme se začervenaly a ona si odkašlala a podívala se na blondýnu, která se k nám blížila. „Spence!“ Mávla jsem na ni a ona se na mě tázavě dívala. „Co je?“

„Kde jsou kávy?“ Spencer se pobaveně usmívala.

A jo.

Věděla jsem, že jsem tam byla z nějakého důvodu. „Jo, jasně, zrovna jsem šla…“

„Zapomeň na to,“ usmála se Spencer a očima se střetla s Traycey. „Čau.“

„Ahoj,“ Tracey se zubila, vstala a natáhla ruku, „konečně tě ráda poznávám, Spencer Carlinová, jsem Tracey Philipsová.“

„Ach, Bože, Alex o mně mluvila?“ Spencer zakňučela a střelila po mě napůl zlý pohled.

„Nenech se zmást, je opravdu milá, když ji poznáš,“ ušklíbla jsem se na Trecay, která se hihňala. „Ne, Spence, zná tě z hokeje.“

„Aha?“ Spencer se dívala se zájmem a vklouzla na jednu ze židlí. „Ty hraješ?“

„Vlastně jsi nás porazila. Ty. Sama.“ Tracey se smála Spenceřině zmatenému výrazu. „Včera?“

„Sršně? Ach, Bože,“ moje sestra pohodila hlavou vzad a smála se, „trenér nás ohledně vás tak znervóznil. Zatím neporažení.“

„Jo, ale pak jsme přijeli a hráli proti Rebelům a no, trochu jsme o naši vítěznou sérii přišli,“ dívka s havraními vlasy našpulila rty a já jsem okamžitě uvnitř tála. „Jsi parádní hráčka. Konečně ráda potkávám někoho, kdo je do té hry tak zapálený a odevzdaný, jako já.“

Spencer a já jsme se společně usmívaly. „Dojdu nám pro kafe,“ vstala ze své židle a poplácala mě po rameni. „Teď vidím, proč se ti líbí,“ zašeptala, než odešla.

Vždyť jsem ji ani neznala! Přesto jsem na ni tři dny v řadě narazila přinejmenším jednou. Zvláštní?

„Chtěla by ses k nám přidat?“ nabídla jsem, když se dívala na prázdný stůl daleko v rohu. „Přijdou kamarádi mojí sestry, takže možná budeme potřebovat víc místa.“

„Aha,“ Tracey sebrala svou tašku a knížku a následovala mě k tomu stolu a sedla si vedle mě. „Děkuji.“

„Za co?“ tázavě jsem se na ni dívala.

Tracey jen zavrtěla hlavou a věnovala mi oslnivý úsměv.

62 – Smutná loučení

„Nemůžu být ze hry!“ zaječela jsem a praštila jsem do skla nad mantinelem. „Říkal si o to!“

„Na tom nesejde, Carlinová, jsi ze hry.“ Rozhodčí ukázal na lavici, kde byl můj tým, a můj trenér kroutil hlavou. „Z tohohle se nevymluvíš.“

„Jdi do háje,“ zamumlala jsem a bruslila jsem směrem k svému týmu.

„Carlinová, běž si dát sprchu.“ Trenér Caron se na mě ani nepodíval, když jsem zavrtěla hlavou a zamířila k šatně.

„Carlinová,“ zaslechla jsem ten hlas a chtělo se mi křičet, ten, ze kterého jsem v prvé řadě ztrácela chladnou hlavu. „Hele, nemyslel jsem to tak, jasný? Jen jsem se tě snažil rozptýlit.“

Otočila jsem se, abych zjistila, že přede mnou stojí Brady. Měl sundanou helmu a z nosu mu trčela gáza z rány, co jsem mu věnovala. „Odprejskni, Brady!“ Šla jsem k němu. „Jsem kurva ve tvým týmu! Proč jsi měl chtel rozptýlit“

„Protože jsi tak zatraceně dobrá, že jsme vedle tebe neviditelný,“ zlostně se zamračil.

„Žárlivost není ten nejlepší způsob,“ vyplivla jsem a chtěla jsem se otočit, ale než jsem mohla, tak mě stáhnul zpátky k sobě. „Pusť mě.“

„Udeřil jsem kladivem na hřebíček,“ samolibě se ušklíbl, „když jsem řekl, že bych rád měl kousek tvé nejlepší kamarádky, Ashley, že? Vyštěkla jsi.“

„Radši drž hubu,“ řekla jsem chladně a uvolnila si zápěstí. „Jsi jen dotčený, tvoje mužské ego je dotčené, protože s tebou nechci nic mít.“

„Když to říkáš, Carlinová,“ smál se a vlasy měl přilepené k pokožce, „uvidíš, v mžiku budu s Ashley.“

Ta jeho zkurvená drzost.

„Nechceš teď odtud vypadnout?“ vrtěla jsem hlavou a hrozivě jsem se smála. „Chceš, abych to tady dokončila?“ Uhodila jsem ho do nosu a on padnul na kolena a brečel jako zkurvený srábotka. „Nech mě a Ashley na pokoji, ty trapáku.“

Nejspíš si myslíte, že jsem byla vyhozena ze hry z hloupému důvodu, že? Že jsem mu dovolila, aby mě dostal? Jo, bylo to ode mě opravdu hloupé. Nikdy předtím jsem kvůli nikomu na zápasu neztratila svou koncentraci. Ale když udělal pár hrubých poznámek o Ashley, mojí Ashley, jen aby mohl zabodovat, zatraceně. Otočila jsem se a kolenem jsem ho udeřila do břicha, strhla jsem mu helmu a vrazila jsem mu jednu.

Po sprše jsem se oblékla a opřela se o svou skříňku. Bylo toho prostě ve mně moc a potřebovala jsem nějaký čas, abych přišla na to, jak to všechno vyřešit. Všechny ty lži se stále víc zamotávaly, sužovaly mě. Nemohla jsem ustát skutečnost, že jsem musela lhát Ashley o Kyle. Lhala jsem Aidenovi o mé nevěře a s kým. To mě uvnitř začalo užírat. Akce byla způsob, jak to ze sebe dostat a čím více to vyplouvalo na povrch, tím více jsem se stávala náladovější. Nesnášela jsem pocit potlačované frustrace bez ničeho, nebo bez nikoho, na koho bych to přenesla.

Brady a jeho hrubé poznámky o tom, že mi vezme Ashley, byly poslední kapkou. A to všechno proto, že chtěl zkurvenej puk.

„Penny za tvé myšlenky?“ Ten nakřáplý hlas se odrážel od stěn.

„Obávám se, že za to ani nestojí.“ Hodila jsem kartáč do své tašky a zapnula ji. Letmo jsem se podívala na Ashley, která na sobě měla bílý svetr a rifle, které měly díry. Vlasy měla rozpuštěné, vlnité kadeře dokonale umístěné tam, kde je měla ráda. „Vypadáš nádherně,“ zašeptala jsem potichu, než jsem si hodila tašku přes rameno.

„Díky.“ Na tvářích se jí objevilo začervenání, když se posadila na lavičku vedle mé druhé hokejové tašky. „Co se tam stalo?“ Její hnědé oči plné obav mi lámaly srdce.

Zavrtěla jsem hlavou a pokrčila rameny. „Je to vůl.“

„Je ve tvém týmu,“ opáčila jemně. Ne rozzlobeným tónem, ale zmateným. Věděla jsem, že ho nebrání, ale vzhledem k tomu, jak jsem se v tu chvíli cítila, jsem to tak vzala.

„No a?“ vyštěkla jsem a popadla jsem kabát a hokejku. „Je to vůl. Nepotřebuji další důvod.“

„Spencer, co se děje?“ Ashley znovu vstala a vzala tu větší těžší tašku, hodila si ji přes rameno a následovala mě z místnosti. Mlčela jsem ve snaze urovnat si v hlavě myšlenky. „Spence…,“ jemně mě prosila. Zastavila jsem a upustila jsem všechno, co jsem měla v rukách, a pohled v její tváři byl plný překvapení, když jsem se otočila a přitáhla si ji pro polibek. Polibek, který vypovídal všechno, co jsem cítila.

Ashley se odtáhla a já se na ni zmateně dívala, než za rty zatahal úsměv, když se nahnula a zmocnila se mě pro další vroucí polibek. To, že jsme mohly být kýmkoliv přistiženy, mě ani nenapadlo. Byla jsem v ní ztracená a nepřála jsem si niv víc, než zůstat tam, kde jsme byly. Její ruce uchopily můj obličej, když jsem ucítila, že jsem vedena pozpátku, dokud má záda nenarazila na stěnu. Z hrdla mi unikl tichý sten, když prohloubila polibek a její jazyk přejel po mém spodním rtu.

Byla to ona, která se odtáhla, když se ta chvíle rychle stala skutečně vášnivou. Její tmavé čokoládové oči plné chtíče tančily po mém těle, než znovu přistály na mých. „Kurva, Spence, budeš mi chybět.“

Zapomněla jsem, že hned jak skončí můj zápas, odjíždí. Neměly jsme čas rozloučit se, protože Aiden se nabídnul, že ji hodí na letiště a že ji nabere u stadionu. Pukalo mi srdce. Byla jedinou osobou, která mě dokázala vytáhnout z mých pochmurných myšlenek, co jsem měla v hlavě. „Musíš jet?“ povzdechla jsem si.

Ashley rychle ukročila vzad, když někdo prošel chodbou. Odkašlala si a znovu zvedla hokejovou tašku. „Jo, máma a táta by nebyli moc nadšení, když by letěli zpět z Anglie a jejich dcera se na ně vykašlala.“ Nezněla příliš nadšeně, že uvidí své rodiče, stejně jako jsem byla já, že ji uvidím odjet. „Chceš jet se mnou?“

Smutně jsem se usmála. „Moc ráda bych, ale tvoji rodiče by to nejspíš neocenili. Krom toho, mám celý týden zápasy se školou a Rebelama.“

„Mým rodičům by bylo jedno, s kým jsem, jen pokud budu mít na jejich nudné vánoční oslavě pěkné oblečení a budu se usmívat.“ Ashley si povzdechla a podívala se na mě. Odvedla mě, abych si vyzvedla věci, a šly jsme směrem k bufetu. „Škoda, že jsem nemohla zůstat a pomoct ti vybít energii,“ zašeptala a zahihňala se.

„Nejlepší cvičení,“ mrkla jsem a rozesmála jsem se, když jsme šly mlčky zpět k bufetu.

„Krom toho, že budeš loutka rodičů, se kterou se budou předvádět, co máš v plánu dělat?“

„Sjíždět svahy.“ Ashley se zeširoka usmála a zatleskala rukama. Zřejmě jí něco z domova chybělo, ale nemohla jsem jí to mít za zlé. Snowboarding byl jejím sportem, tak jako byl hokej mým. „Mám pár přátel, se kterými si mailuji, prosili mě, abych si s nimi v týdnu vyrazila, takže se nebudu moc nudit.“

„Dobře,“ usmívala jsem se a objednala nám pití. „Jsem ráda, že se alespoň na něco můžeš těšit.“

„Jo,“ povzdechla si a přes rameno se na mě s pousmáním podívala, „jen se těším, až budu zpátky a budu s tebou v posteli.“

„To je všechno, na co myslíš?“ škádlila jsem ji a šťouchla ji.

„No,“ naklonila se a zašeptala, „myslím na to, jak jsem do tebe zamilovaná.“

Srdce mi vynechalo několik úderů, když jsem na ni upřeně hleděla. Červenala jsem se.

„Fakt?“ zašeptala jsem nazpět.

Ashley přikývla. „Nebo jak jsi nádherná.“

„Ash…“ s rozpačitým úsměvem na tváři jsem sklonila hlavu.

„Jak to děláš, že kdykoliv se na mě podíváš, tak uvnitř cítím, jak se všechno rozechvěje.“ Její tvář byla vážná, když si navlhčovala rty. „Miluji tě,“ řekla nehlasně s úsměvem, ze kterého se mi podlomila kolena.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem nazpět, nevěřila jsem svému hlasu. Mohla to být dokonalá chvíle, abych ji políbila, ale já si byla vědoma všech těch lidí kolem nás.

Nemohla jsem se dočkat dne, kdy ji budu moc popadnout a políbit ji bez obav, že nás někdo uvidí.

Vůbec jsem se toho dne nemohla dočkat.

Vzhledem k tomu, jak poslední měsíce vypadaly, mi docházela trpělivost.

„Opravdu jsi právě přiznala, že se ti líbí opera?“ rozšířila jsem na tu hnědookou dívku před sebou oči. Stály jsme před stadiónem a čekaly jsme na zbytek jejího týmu, až nastoupí do autobusu.

„Nebyla jsi to ty, co řekla, že má v pokoji plakát Fantoma opery?“ Tracey vážným způsobem zvedla obočí.

„To je klasika, Trace, to se napočítá,“ pokrčila jsem rameny.

Jen se smála a sledovala, jak jde zbytek jejího týmu z budovy a hromadí se a začíná nakládat své vybavení do autobusu.

„Vypadá to, že je na čase, abych šla,“ usmála se a odtáhla se od cihlové zdi, její brašna rameno jí volně visela přes tělo. „Díky, že jsi sledovala minulý zápas, nemusela jsi.“

Óu. „Vím, ale Spencer chtěla být sama a já si myslela, že se na chvíli budu poflakovat s Kylou.“ Usmála se. Kyla byla na záchodech. Prohlašovala, že moc pila a potřebuje pauzu na čůrání. Byla pryč už docela dlouho na to, že šla čůrat.

„Přesto,“ Tracey se usmála a natáhla ruku, „bylo velice příjemné tě poznat, Alex.“

„Tebe taky,“ kousla jsem se do rtu a vzala jsem její ruku do své.

Její hnědé oči se na mě na zlomek vteřiny dívaly, než přistály na někom, kdo stál vedle nás.

„Ahoj,“ řekl hlas vedle mě, a když jsem se otočila, uviděla jsem, jak tam stojí Sammy ve své roztomilé čepici, kterou jsem ji koupila jako předčasný vánoční dárek.

„Ahoj!“ Nemohla jsem si pomoc, ale zněla jsem nadšeně, že ji vidím, protože jsem předpokládala, že ji neuvidím, dokud nezačne škola. „Co děláš zpátky?“ zazubila jsem se a odolala jsem nutkání políbit ji a místo toho jsem ji objala.

Sammy se usmála, odtáhla se a stiskla mi ruku. „Zrovna jsem přijela.“ Podívala se na Tracey, která odcházela. „Kdo to byl?“ Kdo? Rozhlédla jsem se a uviděla ženu s havraními vlasy, jak jde k autobusu. „Do prkýnka, Tracey!“ Usmála jsem se, když se otočila a měla na tváři úsměv. „Šťastnou cestu!“

„Jasně,“ sklonila mírně hlavu a letmo pohlédla na Sammy, která se zaujatě podívala zpět na nás. Trapná chvíle. „Přítelkyně?“

Přikývla jsem a mávla jsem na Sammy. Jen to, že jsem trávila čas drobným flirtováním, neznamenalo, že jsem na konci dne zapomněla, s kým jsem. „Sammy, tohle je Tracey. Trace, moje přítelkyně, Sam.“

Tracey se pousmála a vzala nabídnutou ruku od druhé krásky s havarními vlasy. „Ráda tě poznávám,“ řekla tiše, „Alex tě vychvaluje.“

Sammy se střetla s mým pohledem a pak zpět s Traceyiným. „Díky.“

„No,“ hokejistka si upravila tašku a kývla směrem k autobusu, „ráda jsem tě poznala, Alex, děkuju ti a tvojí sestře, že jste se mnou trávily čas.“

Sledovala jsem, jak ta záhadná holka zmizela v autobusu a posadila se hodně dozadu. Znovu se na mě už nepodívala. Ani když autobus vyjel, se Tracey vůbec nepodívala mým směrem.

„Takže,“ Sammy vzala krátce mou ruku a stiskla ji, „chceš zajít dneska večer do kina?“

Mlčky jsem s úsměvem přikývla.

Když jsme šly zpět ke vchodu budovy, tak jsem se ohlédla po prázdném místě, kde býval autobus.

Sbohem, Tracey.

63 – Kuřecí polévka pro milovnice hokeje

Potom, co se dostala domů, jí trvalo čtyři hodiny, než mi zavolala. Čtyři hodiny naprostého mučení. Musela poslouchat svůj vlastní mozek, který ke mně promlouval.

Děsivé, vím.

Alex byla večer se Sammy. Kyla se necítila dobře a Trixie měla rande s Madison. Byl to čas, kdy bych zavolala Aidenovi a vyrazili bychom ven. Sledovali filmy, povídali si, šli bruslit, hráli basketbal, šli do klubu nebo, no, ty ostatní věci, které už nestojí za zmínku.

Takže je neřeknu.

Jukla jsem na telefon, když mi začal vibrovat v ruce. Zazubila jsem se a otevřela ho. „Bylo zatraceně na čase,“ řekla jsem hravě.

„Vím, omlouvám se!“ Její hlas zněl unaveně. „Mí rodiče pro mě měli doma velkou uvítací oslavu, hned jak jsem se sem dorazila. Bože, Spence, prostě jsem se chtěla otočit a vrátit se k tobě.“

„Pět dní,“ usmála jsem se a sevřela jsem telefon silněji v ruce, jako by mi to pomohlo být k ní blíž. „Pět dní a budeš zpátky v mojí posteli.“

Mohla jsem do telefonu zaslechnout její úsměv. „Přesně, jsem doma na pět dní, tak proč mi uspořádali oslavu?“ slyšela jsem odfrknutí a protočení očí. Ano, slyšela jsem, jak protočila oči.

„Měla jsi tam alespoň lidi, které máš ráda?“ zeptala jsem se a doufala jsem, že to nebylo tak zlé.

„No, jo, myslím… bez ex by bych se obešla-“ Zarazila jsem ji.

„Ex?“ Sevřela jsem pevně oči a nadávala si. Ashley byla přes 4000 kilometrů daleko. Ode mě přibližně 41 hodin. A já musela během minuty našeho prvního telefonátu znít jako žárlivá přítelkyně. „Promiň,“ zašeptala jsem jemně.

„Neomlouvej se,“ odpověděla tiše, „Spence, není to tak, že bych jí požádala, aby tu byla.“

„Vím a než něco řekneš, důvěřuju ti,“ odvětila jsem upřímně v naději, že mi uvěří. Důvěřovala jsem Ashley. Nedala mi žádný důvod, abych jí nedůvěřovala.

„Děkuji,“ její hlas zněl vděčně a následoval ho povzdech. „Moje máma myslela, že jsem pořád s ní. Beth se zapomněla zmínit, že jsem se s ní rozešla, než jsem odjela, takže si každý myslel, že jsme pořád spolu.“

„Beth,“ dovolila jsem to jméno poválet na jazyku. „Proč by předstírala, že je pořád s tebou?“

„Nevím.“ Ashley si unaveně povzdechla. „Myslím, že je do mě pořád zamilovaná?“

„Nemyslím si, že je od tebe snadné se odmilovat,“ řekla jsem lehce, povzdechla si a kousla se do rtu. „Ty jsi?“

„Jsem co?“ zeptala se zmateně.

„Do ní zamilovaná.“

Odfrkla si. Odfrkla si a skoro nekontrolovatelně se smála. „Spencer,“ uklidnila se a tiše do telefonu vydechla, „nikdy jsem nepoznala, co je to láska, dokud jsi nepřišla ty,“ tady byla pauza, než pokračovala, „přiznávám, nebyla jsem na velké závazky. Já,“ zaváhala, ale poznala jsem, že se chystá dokončit cokoliv, co začala, „během toho, co jsem byla s Beth, jsem udělala věci, kterých lituji. Nebyla jsem k ní ta nejupřímnější osoba, nebo věrná.“

„Ash,“ protáhla jsem její jméno způsobem, který jí řekl, že může přestat mluvit, jestli chce, věděla jsem, že nemusí vysvětlovat svou minulost. Důvěřovala jsem jí.

„Jen nechci, aby sis myslela, že bych ti někdy ublížila,“ zašeptala smutně, „protože to bych neudělala. Nikdy bych nechtěla ohrozit to, co máme.“

„Já vím,“ usmála jsem se do telefonu s nadějí, že uslyší můj úsměv, jako já ten její. „Věřím ti.“

Zaslechla jsem, jak někdo v pozadí zakřičel její jméno a ona něco zakřičela zpět, ale znělo to neslyšně. „Jé, budu muset jít, miláčku,“ zakňučela, „máma a táta chtějí jít do postele, tak musím pomoct s úklidem.“

Zamračila jsem se. „Ale byla to tvoje oslava, pomůžou ti alespoň?“ Znovu se zasmála a to mi odpovědělo na otázku. „Buď hodná, jo?“

„Vždycky,“ Ashley se tiše uchechtla. „Zítra se chystám na sjezdovky, takže ti zavolám, než půjdu do postele?“

„Jasně,“ podívala jsem se na hodiny, bylo pozdě, opravdu pozdě. „Jen nezapomeň, že jsi o tři hodiny za mnou, Daviesová.“

„Takže tě probudím z tvého spánku,“ znovu se zazubila, poznala jsem to, „nepotřebuješ žádný dostatečný spánek, Carlinová, snad bys nemohla být víc krásná.“

„Ale zmlkni,“ začervenala jsem se. „Buď opatrná!“

„Budu,“ znovu si povzdechla, „dobrou noc, Spencer. Miluji tě.“

„Taky tě miluji, Ashley, dobrou noc.“ Slyšela jsem, jak zavěsila a zaklapla jsem telefon. V domě bylo ticho.

0:43

Alex už určitě byla doma. Zamířila jsem do jejího pokoje a zjistila jsem, že je prázdný. Naši rodiče byli často mimo město na schůzkách s tátovými obchodními plány kvůli svému vlastnímu centru Pěstounské péče. Nesnášela jsem být sama, sama v domě. Glen měl přítelkyni a my ho neviděli od doby, co s tou holkou začal randit – což bylo dobře, protože byl stejně protivný, jak činže.

Zapípal mi telefon, upozorňujíc na zprávu a já si nemohla pomoc a uculila jsem se.

Pozdnevecerni zapas v Central skate park. Pridas se?

Bylo to tak dávno, co jsme bruslili na přátelském hokejovém zápasu s lidmi z okolního sousedství.

Pocitej se mnou zelenaci. Budu tam do 10 minut.

Upravila jsem se a zavolala Alex, ale dostala jsem se do hlasové schránky, tak jsem rychle načmárala vzkaz, abych jí dala vědět, kde budu.

Hodila jsem svou tréninkovou výstroj do svého CRV, jela jsem přes drive-thru u Tima Hortona a dostala jsem kafe plné kofeinu.

Zastavila jsem na parkovišti a všimla si několika aut a lidí, co bruslili.

„Ty nikdy nelžeš, když řekneš, že tu budeš do 10 minut,“ Aiden se ušklíbnul, když mě pozdravil.

Pokrčila jsem rameny a ušklíbla se. „Prosím, řekni mi, že tentokrát nebudeš hrát za můj tým, Dennisone,“ dramaticky jsem si povzdechla, „minule jsi mě ztrapnil.“

„Běž někam,“ Aiden se smál a vzal moji tašku, když jsme se vydali k malému zástupu lidí. „Vlastně budou hrát holky proti klukům.“

„Spencer!“ přiběhla ke mně Trixie. „Ach, Bože, jsem tak ráda, že jsi tady. Bude to nespravedlivý.“

„Nespravedlivý?“ zvedla jsem obočí. „Vážně, Trix, můžeme jim nakopat zadky.“

„Jak myslíte, dámy.“ Aiden se smál a upustil tašku, když mávnul a odešel, aby si nazul své vlastní brusle. Obvykle bojoval, aby mohl být v mém týmu, ale mohla bych říct, že věci se po tom všem, co se mezi námi stalo, změnily. Aiden nebyl na ledě nejlepší, bruslit jsme ho učila já.

„Roztýlení mi přijde vhod,“ tiše jsem se usmála, „Ashley dneska odjela.“

„Na pět dní!“ smála se Trixie, když se chystala obout. Sundala si boty a nahradila je čerstvě nabroušenými bruslemi. „Spence, máš to špatné.“

„Vím,“ rozpustile jsem se usmála a pokrčila rameny, „z ničeho nic přišla a já se opravdu neměla kam schovat.“

Trixie se uchechtla a zavrtěla hlavou. „Jen doufám, že Madison a já budeme stejně silné, jako vy dvě.“

„Budete,“ poplácala jsem ji a kývla jsem, abych ji ubezpečila, „miluje tě.“

Trixie se začervenala. „Dobře, protože ji také miluji. Jen jsem jí to ještě ne zcela řekla.“

„Přijde na to ten správný čas.“ Pokrčila jsem rameny.

„Když mluvíme o hrdličkách,“ Trixie kývla hlavou směrem k prázdným lavičkám a tam byla moje sestra a Sammy, dělily se o horký nápoj a choulily se pod dekou, sledovaly, jak se ostatní připravují na zápas holky proti klukům. „Jak se jim daří?“

„Dobře,“ usmála jsem se, „zdá se, že je do ní Alex pěkně zabouchnutá.“

Podívala jsem se zpět na svou sestru a její přítelkyni. Na oko vypadaly jako nejlepší kamarádky, ale pro všechny ostatní, kteří o tom věděli, by mohli říct, že byli víc. Zamračení se rozšířilo přes Alexyiny rysy a já si všimla, že byly v ostrém rozhovoru.

Zavrtěla jsem hlavou, vstala a vzala si svoji věrnou hokejku, kterou jsem používala pár předešlých let. Byla jsem připravena někomu na ledě nakopat zadek. Vzduch byl svěží, ale bylo tepleji, než po většinu nocí.

„Dobře, Carlinová,“ do ucha mi zapředl hlas a já se otočila, abych před sebou uviděla stát Carmen s hokejkou v ruce, „konečně budu na správné straně od tvého bodyčeku.“ Její šedé oči jásaly škádlivým způsobem.

„Ty jsi mě ještě neviděla hrát?“ prohnula jsem obočí.

„Jo,“ její smích byla chraplavý, ale ne sexy, jako byl Ashleyin, ale přesto atraktivní. „To se ti povedlo. Ten kluk je debil.“

„Povídej mi o tom,“ smála jsem se, když jsme vešly na ledovou plochu a bruslily uprostřed. „Takže po tom napadení ho na ledě si nebuď tak jistá, že je tvůj zadek v bezpečí, protože jsme spolu v týmu.“

„Jak myslíš, děcko,“ Carmen se zahihňala, „uvidíme, kdo ovládne tenhle tým.“ S tím mrkla a odbruslila, takže jsme mohli začít zápas.

Ušklíbla jsem se.

Jen se předveď, mrcho.

64 – Měla jsi nutkání ji políbit?

Viděla jsem, jak Spencer hravě strčila nějakého kluka do sněhu, když v přátelském zápase honili po ledě puk. Žádná pravidla při těchto zápasech neplatila a já byla šokovaná, když nikdo neskončil zraněný, s tím způsobem, jak hráli.

Poznala jsem, že se Spence nakonec uvolnila, potom, co Ashley opustila stadion, aby stihla svůj let domů. Bylo dobře, že se rozhodla jít ven a připojit ke svým starým zálibám a přátelům. Přimělo mě to vidět její stránku, kterou jsem viděla málokdy.

Vážně.

Kdykoliv byla poblíž Ashley, byla sentimentální a příjemná. Ale bez brunety se ukázala sestra, se kterou jsem vyrůstala. Jedinou odlišností bylo, že jsem byla její kamarádka – ne jen mladší sestra.

„Opravdu ses do té hry zabrala,“ řekla vedle mě Sammy, čímž mě vytrhla z myšlenek.

„Jen jsem ji nikdy skutečně neviděla hrát bez pravidel,“ pokrčila jsem rameny a bouchla jí do ramene. „Promiň, chceš jít?“

Sammy se pousmála a zavrtěla hlavou. „Ne, myslím to jen obecně.“

Kousla se do rtu, než její oči opustily mé a dívala se směrem k bruslařům. „Zastavila jsem se u tebe doma, když jsem přijela do města,“ řekla tiše. „Spencer řekla, že jsi na stadionu,“ otočila hlavu, aby se na mě znovu s pousmáním podívala, „řekla, že jsi chtěla sledovat další zápas.“

Aha. Další zápas. Traceyin zápas. Polkla jsem a přikývla. „Jo.“

„Takže jsem jen vypozorovala, že jsi víc do té hry zapálená, když zůstáváš a sleduješ jiné týmy,“ zavrtěla hlavou a tiše se smála. Vycítila jsem žárlivost a bylo mi z toho nepříjemně. V našem vztahu jsme dosáhly bodu, kdy se to stávalo vážnější. Vzhledem k tomu, že jsem byla svědkem toho, jak se věci zamotaly mezi mou sestrou, Ashley a Aidenem, jsem nechtěla udělat stejnou chybu. Chtěla jsem k Sam být upřímná, moc si to zasloužila. Moje studené prsty pod dekou vyhledaly její a propletly se s nimi.

„Byl to Tracein zápas, který jsem sledovala,“ řekla jsem tiše a nervózně jsem pohupovala kolenem, „Kyla řekla, že by se se mnou dívala, protože Spencer chtěla být sama a ona nechtěla jít domů.“

Sammy přikývla, ale dál mlčela.

„Před pár dny jsem potkala Tracey, zatímco jsme s Ashley šly pro něco na zub. Byla milá, příjemná,“ cítila jsem, jak mi palcem hladila ruku, ale už se na mě nedívala, „nebyla ty.“ Pak její modré oči zasáhly mé. Neuměla jsem přečíst její výraz a to mě trápilo. „Přitahovala mě, nechci ti lhát, Sam,“ roztřeseně jsem se nadechla, „ale ona nebyla ty.“

„Měla jsi nutkání ji políbit?“ Sammy se poškrábala na kořeni nosu, začaly padat sněhové vločky.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne,“ zašeptala jsem, „ani trochu.“

Sammyiny tmavé vlasy jí vlály přes obličej a ona si je zastrčila za ucho. „Večeřela jsem se svou ex,“ podívala se zpět směrem ke stadionu.

„Cože?“ Nahrnula se mi krev do uší, když jsem k ní naklonila hlavu. „Kdy?“

Povzdechla si a podívala se na oblohu. Cítila jsem, jak její ruka pod dekou opustila mou, když si jimi zakryla krátce obličej. „Před dvěma dny,“ nakonec se na mě podívala a její modré oči byly lesklé, „narazila jsem na ni v obchodě s potravinami a prostě jsme se rozhodly jít na večeři a pak jít k ní domů na pár filmů.“

„Aha.“ Jak jsem na tu odpověď měla reagovat? Samantha Taylorová nikdy nemluvila o svém předešlém vztahu. Ke všemu jsem si myslela, že jsem její první přítelkyně, protože se o žádné jiné nezmínila.

„Aha?“ Prohnula na mě obočí. „Říkám ti, že jsem večeřela se svou ex přítelkyní a ty říkáš 'aha'?“

„Fajn, co chceš, abych řekla, Sam?“ zeptala jsem se, zamračila se a hodila jsem prázdný kelímek od kafe do koše pod námi. „Měla jsi nutkání ji políbit?“ zeptala jsem se její otázkou s vědomím, jak moc vyjadřuje.

Potýkala jsem se s mlčením a párem modrých očí, co opět zíraly na zasněženou oblohu. Cítila jsem, jak moje srdce udělalo legrační věc a pak jsem se cítila otupělá.

„Sam, políbila jsi ji?“ zeptala jsem se poněkud hlasitěji a zpod svých nohou jsem vypáčila deku a vstala.

„Nebylo to tak!“ Sam vstala tak rychle jako já a popadla mě.

Nebylo to tak?

„Prosím,“ řekla jsem klidně, jak jsem dokázala, sebrala jsem deku a začala jsem ji skládat, „vysvětli mi, jak to bylo.“

„Alex,“ smutně vydechla, „prostě se to stalo a jak rychle se to stalo, tak to rychle skončilo.“

„Jak se může polibek 'prostě' stát?“ zeptala jsem se. „Sam,“ povzdechla jsem si, „prosím, nelži mi a neurážej moji inteligenci. Byla jsem svědkem dost věcí mezi mou sestrou a Ashley, abych věděla, že věci jako polibek se 'prostě' nestávají.“

„Fajn!“ Sammy vyhodila ruce do vzduchu a pak přistály na mých ramenech. „Byla to chyba, Alex, prosím,“ žadonila a já cítila, jak jejímu hlasu a prosebným očím podléhám. Tracey na mě měla takový vliv, ale ne takový, jako Sammy.

„Políbila jsi někoho jiného, kdo nebyl já,“ řekla jsem smutně, lámalo mi to srdce. „Políbila jsi někoho, kdo tě políbil předtím, než jsi mě poznala,“ vydechla jsem, „a ty jsi dovolila jejím rtům, aby si tě znovu ocejchovaly.“

„Alex…“

Ustoupila jsem a její ruce klesly k jejím bokům, když jsem se otočila a odešla. Vůbec jsem nebrečela, ale cítila jsem se otupěle.

Slyšela jsem její kroky vrzat sněhem, když mě dohonila. „Alex,“ křičela, „prosím…“

Vůbec nic jsem neřekla, jen jsem pokračovala v chůzi. Slyšela jsem, jak bylo moje jméno znovu vykřiknuto a zaregistrovala jsem, že to byla Spencer, ale ignorovala jsem to. Ignorovala jsem je všechny. Moje nohy zanechávaly čerstvé otisky v čerstvě napadaném sněhu, když jsem šla někam, kde nebude blízko osobě, o které jsem si ten večer poprvé uvědomila, že má moje srdce na dlani.

A ona ho zmačkala.

Dostalo se mi seznámení s mým pokojem potom, co jsem uklidila ten nepořádek, za který v prvé řadě byli zodpovědní moji rodiče kvůli pitomé oslavě. Povím vám, bylo to jen pro 'ukazovací' účely.

Osprchovala jsem se a šla do pokoje, který mi teď byl cizí. Dokonce prázdný. Polovinu svých věcí jsem poslala k mé tetě a strýčkovi. Zasténala jsem, padla jsem zády na postel a zavřela oči. Její modré oči přišly k mým a já se najednou usmála, ze všeho jsem náhle byla připravena ke spánku, na sny o mé Spencer. Mé přítelkyni.

Ve chvíli, kdy jsem zhasla a vlezla si do postele, mi začal vyzvánět telefon. Nebyla to Spenceřina vyzváněcí melodie, tak jsem neměla v úmyslu to vzít. Ale podívala jsem se na jméno volajícího.

Malá C

Pozvedla jsem obočí a podívala se na čas. 23:56.

Srdce mi okamžitě skočilo do krku nad myšlenkou, že mi Alex volá v tuhle večerní dobu, protože se něco stalo Spencer.

„Je všechno v pořádku?“ vydechla jsem ze strachu z odpovědi. Setkala jsem se s popotahováním a zamračila jsem se. „Alex?“

„Vzbudila jsem tě?“ zněl jemný zlomený hlas.

„Ne,“ posadila jsem se na postel a držela jsem telefon blíž. „Je všechno v pořádku?“ znovu jsem se zeptala a můj hlas panikařil s vědomím, že jestli se Spencer stalo něco špatného, Alex by neotálela a hned to řekla, než že by se mě ptala, zda jsem spala.

„Jak poznáš, že je tvoje srdce zlomené?“ zašeptala Alex.

„Zlomené- Alex, co se děje? Kde je Spencer?“ Znovu jsem se podívala na čas.

„Ještě hraje hokej, předpokládám, nebo je doma.“

Hokej? Táhlo u nich na třetí ráno. Kde byla Alex, když nebyla doma. „Kde jsi?“

„U rybníka.“ Alex si vzdychala a popotahovala. „Ash,“ zlomil se jí hlas, „přála bych si, abys tu byla.“

„Alex,“ tiše jsem si povzdechla a olízla si rty, „já taky. Chceš si o tom promluvit?“ Věděla jsem, že ji něco trápí.

„Sammy je zpátky,“ téměř bolestně se zasmála a mě z toho zamrazilo v zádech. Měla by znít nadšeně. „Políbila svoji ex přítelkyni.“

„Cože?!“ Převrátila jsem lampičku a vyskočila jsem z postele. K čertu, měla jsem nutkání jít a nakopat někomu zadek, když jsem si uvědomila, že jsem nebyla ani ve stejném časovém pásmu. Byla jsem přes 4000 kilometrů daleko.

„Nenaštvi se, Ash.“ Alex znovu popotáhla. „Prosím, právě teď potřebuji kamarádku.“

Fajn. Ale Samantha si se mnou bude muset promluvit, až se vrátím. „Promiň,“ omluvila jsem se a sedla si zpátky na postel, vlezla jsem si znovu pod přikrývku. „Jak je ti?“

„Ještě si nejsem jistá,“ vydechla Alex a zhluboka se nadechla, než mi vylila své srdce.

Strávila jsem s Alex hodinu na telefonu, když jsme si povídaly o tom, jak se kvůli té puse cítila, co uvnitř srdce cítila k Sammy a jak by se měla cítit. Po tom, co jsem dostala několik smsek od Spencer, která si o ní dělala starosti, mi nakonec řekla, že bude Spencer pozdravovat a že si promluvíme později.

Zeptala jsem se, s kým Spencer byla, a jediná jména, které vyšla z jejích úst, byla Aiden, Carmen a Trixie.

Ta kombinace mě přiměla trochu žárlit, ale věděla jsem, že jestli mi Spencer důvěřovala s trávením večerů s mojí ex, mohla jsem stejně tak věřit já jí.

Byla to Carmen, které jsem nemohla důvěřovat.

65 – Žití na pokraji zlomeného srdce

Upravila jsem si brýle a odstrčila jsem se ze sedačky lyžařské rampy. Vdechovala jsem čerstvý horský vzduch a usmívala se. Srdcem jsem byla horská holka a věděla jsem, že vždycky budu.

„Ash!“ Zastavila jsem na půl cesty dolů po známém svahu a vydala jsem se ke skupince starých přátel. Snowboard se mi zaříznul do sněhu, což způsobilo, že jim do obličeje vlétly hobliny. „Bože, nesnáším, když to děláš!“ ozval se tichý hlas. Pokrčila jsem rameny a připojila se k hloučku. Beth u mě zůstala tak blízko, jak jen to bylo možné a já v duchu zasténala.

„Tak jaké je žít s Aidenem?“ zeptala se Meghan, moje nejlepší kamarádka o páté třídy. Vždycky do něj byla poblázněná, ale ona nebyla jeho typem. Moc se mi podovala.

„Ty vole, je to její bratranec!“ smála se Laura. Byla v pohodě, poflakovaly jsme se ve skupině, ale od jistého opileckého incidentu, při kterém jsme se spolu probudily nahé, jsme znovu spolu moc času netrávily.

„Jaké jsou tam holky?“ zeptala se Beth a přežvykovala si spodní ret. Zvedla jsem si brýle, takže mi spočívaly na hlavě a zamžourala jsem na ni, když na nás pražilo slunce. Téměř jsem se kvůli ní cítila špatně. Byla ještě tak nevinná.

„Jo, Ash, od doby, co ses tam přestěhovala, jsi mi jen párkrát poslala email a poslední říkal, že se vídáš s nějakou blondýnou,“ ušklíbla se Laura a bodala svými hůlkami do sněhu.

„Spencer.“ Meghan si dovolila to jméno vyslovit. „Pořád jsi s ní?“

„Vídáš se s někým, jakože s jednou osobou?“ zeptala se Beth a v obličeji měla bolestný výraz. Podařilo se jí zůstat přáteli s Meghan a Laurou po tom, co jsem se odstěhovala. Ony dvě jediné se snažily všem říct, že jsem se s Beth rozešla, ale moje ex byla odhodlaná žít v popírání.

Přikývla jsem a polkla, opravdu jsem nechtěla Beth způsobit bolest. Už si toho prošla hodně tím, že jsem ji podváděla. Vědomí, že jsem zamilovaná, by jí určitě otřáslo.

Její modré oči ve slunečním světle jiskřily a její blond vlasy vlály ve větru. Ano, byla modrooká a blondýna. Ale vůbec nevypadala jako Spencer. Ne, Spencer byla Bohyně, která vystoupila ze starověkých řeckých mytologických knih. Byla ohromující, sexy, nádherná, úžasná, roztomilá, krásná, rozkošná, rajcovní… ano, Spencer byla takovou ženou, o jaké jste kdy snili a byla moje. Beth nebyla nic ve srovnání s ní.

„Pověz nám o ní,“ Meghan zavrávorala a objala mě rukou kolem pasu, dávala pozor, aby na čerstvě navoskovaném prkně neztratila rovnováhu, „dost jsi mi o ní psala v mailech a včera večer jsme neměly moc času si o ní popovídat, takže… vyklop to, Daviesová.“

„Jo, vyklop to,“ řekla Beth přes zaťaté zuby a věnovala mi vražedný pohled.

„No,“ povzdechla jsem si, ale nemohla jsem si pomoc a usmála jsem se, „je studentkou na Southwoodské střední, má mladší sestru a staršího bratra. Ehm,“ přikrčila jsem se a instinktivně jsem se připravovala na to, že vezmu Beth za rameno, čímž se jí rozzářil obličej a já zavřela oči a stáhla jsem ruku zpět, „hraje hokej. Je kapitánkou školního týmu a hraje za nejlepší tým Jižního Ontaria. Skládá hudbu, její oblíbené pití je Dr. Pepper, docela-“

„Dost nudné?“ smála se Laura a ukázala na mě ostrým koncem hůlky. „Nahoď nějaké necudné detaily.“

„Kvůli starým časům,“ smála se Meghan a upravila si čepici.

Beth zavrtěla hlavou a sklopila ji. Protože jsem s tou holkou vůbec nespala, tak nebyla součástí příběhů, které jsem říkala Meghan. A ona to věděla.

„Teď ne,“ řekla jsem a mávla jsem rukou ve vzduchu, jakoby to nic nebylo. „Pojďme, jeden poslední kopec, a pak na chatě další rundu horké čokolády!“ Smála jsem se, když jsem vyrazila a odpíchla se dolů z kopce. Když jsem nabírala rychlost, cítila jsem, jak mi v žilách pumpuje adrenalin.

Jako obvykle jsem byla dole jako první následovaná Beth, Meghan a pak Laurou. „Řekla jsem ti, Lauro, lyže jsou pro malé svahy, ne pro velké dívčí svahy,“ zasmála jsem se, když jsme se draly do chaty.

Zamumlala pár nevybíravých slov, ale usmála se a podívala se na mě. „Je opravdu skvělé mít tě zpátky, Ashley. Chyběla jsi nám a ty šílené večírky, na které jsi nás přemlouvala, taky.“

Ano, byla jsem ten typ holky. Vyhledávala jsem potíže. Toužila jsem po potížích.

Pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč usilovat o Spencer, bylo takové vzrušení. Měla to nad sebou napsané problémy. Ona měla nad sebou napsané problémy.

„Večírky už tolik nemusíte?“ mírně jsem naklonila hlavu a lehce jsem se zamračila.

„Jasně že jo, jen to bez tebe není stejné.“ Meghan našpulila rty a položila mi bradu na rameno. „Laura sbalila jednu sexy kočku, která říkala, že tě zná.“

Byla jsem najednou ráda, že jsem tam v tuhle chvíli nežila. Viděla jsem se v úplně novém světle a to se mi nelíbilo. Moje oči zachytily Bethiny a okamžitě jsem pocítila vinu za všechno, čím si kvůli mně prošla. Polkla jsem a dívala jsem se jinam ve snaze soustředit se na mé dvě další kamarádky.

Zapípal mi telefon a já na jukla a uculila se.

Vsadím se, ze neuhodnes, kde prave ted je moje ruka…

Kousla jsem se do rtu a rychle jsem jí odepsala.

Carlinova, ty zlobivko.

Zavřela jsem telefon a položila ho před sebe na stůl. Usmála jsem se, když Meghan a Laura udržovaly konverzaci, zatímco Beth zůstala mlčky a usmívala se na ně. Znovu mi zapípal telefon.

Perverzacko. Moje ruka je… jo, fajn, mas pravdu. Nemuzu na tebe prestat myslet.

Tiše jsem nad těmi představami, které mi zaplavily mysl, zasténala a odpověděla jsem jí.

Radeji bys mela byt doma, az ti vecer zavolam. Chci te slyset.

„Čemu se culíš?“ zaskočila mě Meghan a vytrhla mi telefon z ruky.

„Maggie!“ zaječela jsem. „Vrať mi ho!“

Meghan mě ignorovala a otevřela nabídku zpráv, četla přijaté a odeslané zprávy. Zalapala po dechu, než propukla v záchvatu smíchu. Podala telefon Lauře, která do mě šťouchla a smála se. „Kurva, Daviesová, našla jsi svou partii.“

Telefon mi v její ruce zapípal a já vytřeštila oči. Snažila jsem se ho vzít, ale Meghan mě držela, když Laura tiše četla zprávu. Dala si ruku před pusu a mě v uších bušilo srdce, když se držela za srdce.

Popadla jsem svůj telefon a než jsem si přečetla zprávu, tak jsem se na ně zamračila.

Všechny nadržené myšlenky stranou, jsem do tebe zamilovaná, Ash. Chybíš mi.

Tohle budu mít pořád na talíři. Na tvářích jsem cítila zarudnutí, které se prohlubovalo. Megan se na mě dívala plná očekávání. „Co je?“

„No, co píše?“ zaklepala konečky prstů o stůl a odkašlala si. „Ashley…“

„Jo, Ash,“ Beth konečně promluvila a její modré oči se na mě s pobaveným zmatením dívaly, „co píše?“

„Nezáleží na tom, co píše,“ řekla jsem poněkud vážně, „nikomu do toho nic není, je to moje věc.“

„Zníš, jako bys do ní byla zamilovaná, nebo tak něco.“ Beth se trochu zasmála, a když si všimla mého výrazu, vypadala trochu zklamaně.

Byly jsme s Megan dost dlouho kamarádky, aby věděla, že je jí úplně fuk, koho svými slovy raní. Jeden z důvodů, proč jsme se staly kamarádkami. To ona mě zocelila. Takže to, že tam byla Beth, ublížená, jí pusu nezavřelo. Nebyl způsob, jak ji zastavit. Málokdy komukoliv naslouchala.

„Je dobrá v posteli?“ zeptala se Maggie a rty se jí zkroutily do ďábelského úsměvu. Byla tak hetero, ale milovala poslouchat detaily z mého sexuálního života a musím přiznat, že jsem jí je ráda sdělovala. „Daviesová, prosím? Tři dlouhé měsíce bez jediného tvého sexuálního příběhu, umírám tady! Laura jim nevypráví tak dobře jako ty a Beth je prudérní,“ ukončila suše.

„Nemluv tak,“ zamračila jsem se na ni. „Prostě budu respektovat Spenceřino soukromí a neodpovím na to.“

Laura si vyměnila s Meghan pohled. „Musí být opravdu dobrá, jestli Sprostá Daviesová je v monogamním vztahu.“ Obě se hihňaly a víc se smály, když Beth odstrčila židli a vyrazila pryč.

„Do háje s váma, lidi!“ vyplivla jsem a vstala jsem. „Co je to s vámi dvěma? Víte, jak se Beth cítí.“

„Jo, no, potřebuje se přes to dostat.“ Laura pokrčila rameny a vytáhla s krabičky cigaretu. Jednu mi nabídla, ale já odmítla. „Nechápu tě, Daviesová,“ zamračila se, „jsi pryč tři zkurvený měsíce a celá ses změnila. Je z tebe měkota.“

„Nech ji na pokoji,“ povzdechla si Meghan, směřovala komentář na mě, „naše holka odešla a zamilovala se, to je všechno.“

„Jo, zamilovala jsem se. Jsem se Spencer skoro dva měsíce a na jinou jsem se ani nepodívala, stydím se!“ posmívala jsem se a vrtěla jsem hlavou a hodila jsem nějaké drobné na stůl. „Uvidíme se později,“ řekla jsem poněkud klidně, vstala jsem a vzala jsem svoje prkno.

„Ashley.“ Otočila jsem se a uviděla jsem Beth čekat venku před chatou, opírala se o sněžný skútr, který byl přední zaparkovaný. „Milovala jsi mě vůbec?“

Polkla jsem a třásly se mi ruce, když jsem šla k ní. „Beth-“

„Vážně, Ashley,“ její modré oči dokonale odrážely jasně modrou oblohu, „udělala jsem pro tebe všechno. Zůstala jsem se tebou s vědomím, že jsi to dělala za mými zády – a všechno co jsem od tebe chtěla, bylo, abys mi prostě poděkovala!“ Beth se chvěl hlas.

„Děkuju,“ zašeptala jsem. „Děkuju, že jsi mě tak moc milovala, Beth,“ svěsila jsem hlavu studem z toho, kým jsem byla a jak jsem se k ní chovala, „a moc se omlouvám za to svinstvo, kterým sis kvůli mně musela projít, neexistuje žádný způsob, jak mohu požádat o odpuštění.“

„Ježíš,“ povzdechla si Beth, nahnula se o sněžný skútr a podívala se na mě, „ta holka musí být opravdu něco, když se přiznáváš ke svému svinstvu a omlouváš se.“

Zamračila jsem se a chtělo se mi zvracet. Proč jsem si sakra neuvědomila, jak jsem byla hrozná? Jak jsem se sebou mohla žít s vědomím, že flámuji každou noc, spím s jinými holkami, které nebyly mojí přítelkyní? Mlčela jsem, protože jsem nevěděla, co říct, jak jsem byla ztracena ve své vlastním zhnuseném svinstvu.

„Spencer, správně?“ Dívala se na mě svýma smutnýma očima, když jsem přikývla. „Co ti mohla nabídnout, co já ne?“ Vyzývavým způsobem se jí prohnulo obočí. „Byla to skutečnost, že ti dala, Ash?“

Nevěřícně jsem zalapala po dechu. Viděla jsem sebe ve světle, ve kterém mě viděli všichni ostatní. Ta 'B. C.' Ashley, také známa jako Sprostá Daviesová, Aiden měl pravdu, nechala jsem tu část mě za sebou a byla jsem vděčná. Vděčná za to, že jsem se zamilovala do Spencer ještě předtím, než jsem se chtěla dostat do jejích kalhotek. „Ne!“ Stáhla jsem si čepici a brýle, přistoupila jsem k ní blíž. „Beth, opravdu jsi úžasný člověk. Všechno, co jsem ti kdy řekla, jsem myslela vážně.“

„Miluješ mě?“ odsekla.

Milovala jsem. Milovala jsem Beth, ale ani jednou jsem jí neřekla, že jsem do ní zamilovaná. Beth měla velmi laskavé srdce. Připomínala mi Alex. Tichá, zavřená do sebe, jen velmi zřídka někomu dovolila, aby slyšel její hlas, ale když byla naštvaná, dala to najevo. Nemohla jsem sebe vidět s nikým jiným než se Spencer. Ale možná, jen možná jsem mohla mít malé místečko ve svém srdci pro Beth, kdyby byly věci jinak. Kdybych byla tím, kým jsem se stala.

„Ty jsi tak návyková,“ Beth ke mně přistoupila a sníh jí křupal pod nohami. Její oči sledovaly mé a já zachytila její úsměv, než mi vzala obličej. Než její rty narazily na mé. Otočila jsem hlavou a odstrčila ji.

„Co to sakra?“ zasyčela jsem a zavrtěla hlavou.

„Jsem připravená, Ash,“ zašeptala s úsměvem nazpět, když přistoupila blíž, zatímco já znovu ustoupila. „Co se děje? Snažila ses po celý rok se mnou vyspat, zatímco jsme byly spolu, a teď ti nejsem dost dobrá?“

„Jsi dokonalá,“ zašeptala jsem upřímně a povzdechla si. „Není to tebou, Beth. Věř mi, jsi nádherná a úžasná a kdokoliv, kdo by si tě nechal ujít, by byl vůl,“ odmlčela jsem se, když pozvedla obočí, „jako já.“ Olízla jsem si suché rty a usmála se na ni. Usmála jsem se, protože při nejmenším si zaslouží víc. „Někoho jsem našla. Zamilovala jsem se a neublížím jí. Nemohla bych.“

„Jako jsi ublížila mně.“ Beth se kousla do rtu a poznala jsem, že se uvnitř hroutila.

Chyběla mi Spencer. Chybělo mi, kým jsem tam s ní byla. Pohrdala jsem tím, kým jsem tady byla.

Zlomila jsem té holce srdce a neopatrně jsem si s ním pohrávala s vědomím škody, kterou jsem jí způsobovala, ale nezajímalo mě to. Nezasloužila si to. Nezasloužila jsem si ji, protože byla tak nevinná – zasloužila si víc, než jsem jí já mohla nabídnout.

Uchopila jsem její obličej a prsty jsem zamotala do jejích blonďatých vlasů, když jsem jí přitiskla ústa k uchu. „Mohla jsem se do tebe zamilovat,“ zašeptala jsem.

Stiskla jsem k sobě zuby a bojovala jsem se slzami viny. Jí tekly slzy proudem a já už to déle nemohla snést. Nemohla jsem jí způsobovat žádnou další bolest. „Sbohem, Beth.“

Odešla jsem od ní. Řekla jsem jí sbohem v naději, že pochopí, proč se věci staly tak, jak se staly.

Ale musela jsem se ptát, proč jsem byla taková, než jsem se přestěhovala.

Bylo možné se opět stát tou Ashley?

Byla jsem opravdu schopná zlomit další srdce?

Spenceřino srdce?

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem pokračovala s prknem v chůzi směrem ke svahu. Potřebovala jsem najít klid.

Protože můj zdroj klidu byl vzdálen čtyři časová pásma.

66 – Už žádné skrývání

„Ha, ty jsi tak vtipný!“ Posmívala jsem se Aidenovi, když si sedal naproti mně na našem oblíbeném místě, kde jsme jídávali; v Herně.

„To je jedno, ten večer jsi měla plný obličej sněhu. Carmen tě srazila!“ Aiden se smál a vzal si kousek své pizzy.

Carmen našla několik okamžiků, aby mě během našeho pozdně večerního zápasu v Central Skate Parku vyválela. Věděla jsem, že to dělala schválně, ale já to musela brát jako součást hry. Ještě jsem jí nevěřila, že mě nevyautuje. Nechtěla jsem ji naštvat, ale to neznamená, že jsem ji nedala dávku její medicíny.

Byla jsem na večeři s Aidenem a rozhodla jsem se k němu později, až bude vyzvedávat Ashley z letiště, připojit. Byl to hodně dlouhý týden bez Ashley po mém boku. Každý večer jsme spolu mluvily po telefonu, ale to nebylo totéž. Avšak všechny ty sprosté řeči, které jí vycházely ze rtů, samozřejmě vedly k nějakému žhavému sexu po telefonu. Myslela jsem si, jak to bude trapné, ale byla jsem to jen já, ona a naše dýchání, práce našich prstů a její zastřený hlas.

Kurva, její hlas byl na ní tou nejatraktivnější věcí. Nechápejte mě špatně, všechno na ní jsem shledávala zatraceně sexy, ale její hlas byl jedinou věcí, která mě uzemnila. Její hlas mi řekl, že mě miluje, že mě chce, že mě potřebuje. Její hlas mi řekl její nejdivočejší sny, její obavy, její touhy. Její hlas mě jednoduše strčil přes okraj a zase mě přivedl zpět.

„No, ani ses nemohl udržet na nohou,“ ušklíbla jsem se a napila se ze svého Dr. Peppera, „díky Bohu, že jsi nebyl jednou z těch holek.“

„Byl bych lepší holka, než většina z nich,“ pokrčil rameny a já se zasmála, „jednou jsi mi to řekla.“

„Jo,“ usmála jsem se, „ale nejsi tak přitažlivý jako holka.“

Aiden se na mě podíval a olíznul si spodní ret, aby z něho odstranil kousek sýru. „Opravdu jsi mě nepodváděla s jiným klukem, že ne?“

Ztuhla jsem a sevřela jsem trochu silněji svou láhev sody. „Aidene, myslela jsem, že jsme souhlasili, že se o tom nebudeme bavit.“

„Ne, vím,“ povzdechnul si a podrbal se na čerstvě oholené bradě, „ale prosím, odpověz mi?“

Povzdechla jsem si. „Ne, nebyl žádný jiný kluk.“

Polkl a přikývnul. „Takže holka?“

Oči my vylezly z důlku, když jsem zatřásla hlavou, abych zjistila, zda jsem slyšela dobře. „Holka?“

„No, jo, všichni víme, že jsem natvrdlý, ale řekla jsi, že jsi mě nikdy nepodvedla s jiným klukem, takže…,“ téměř klukovsky se zasmál a to mě přimělo se trochu usmát jeho nervozitě, „bylo to s jinou holkou? Chci říct, protože vím, že každý den trávíš čas s Ashley, nejspíš poukázala na to, proč je být s holkou lepší než být s klukem…“

„Aidene, přestaň!“ smála jsem se, když drmolil blábolivým způsobem. „Řekla jsem ti, že co se stalo mezi námi, nemělo nic společného s Ashley.“ Z té lži se mi sevřel žaludek, když jsem vytvořila další spleť k rozsáhlé spleti, která už byla upředena.

„Jsem muž, který miluje ženy, Spencer; chápu, jak přitažlivé mohou být.“ Aiden se zazubil a vzal moje pití, aby se napil. Nevadilo mi to.

„Můžeme toho prostě nechat?“ zdvořile jsem se zeptala a vzala jsem si další kousek pizzy. „Když přiznám, že shledávám ostatní děvčata za přitažlivá, necháš to být?“

Aiden přikývnul a usmál se. Dělal jakože nic a já si nebyla jistá, co si o tom mám myslet. Možná že proto, že posledních pár měsíců souložil s mojí nejlepší kamarádkou, měl pocit, že nepotřebuje mluvit o podvádění.

„Přiznávám se,“ odpověděla jsem tiše a rozhlédla jsem se po přeplněné herně, „ale důvěřuji ti, že to nikomu neřekneš.“

„Čestné skautské!“ Aiden hravě zasalutoval a pokrčil rameny. „Jsme v pohodě, Spence, ty a já. Řekl jsem ti, že chci být jen tvůj kamarád, nesnažím se ti znovu dostat do kalhotek nebo tak něco.“

Ušklíbla jsem se a hodila oči v sloup. „Dobře, protože bys neuspěl.“

„Hej, dík za nabídku svezení do města, abychom vyzvedli Ashley,“ Aiden změnil téma. „Neměla jinou možnost chytit ten let, protože ten druhý byl zrušený.“

„Žádný problém,“ usmála jsem se a uvnitř jsem poskakovala. Konečně uvidím Ashley a nemohla jsem se dočkat.

„Hej, vy dva,“ Carmen vklouzla vedle mě a vzala zelené papričky z kraje mého talíře a snědla je, „neruším vaše rande, že ne?“ Její oči uličnicky tančily.

Aiden si odkašlal a uculil se. „Ne, Carmen, Spencer a já už nejsme spolu, řekl jsem ti to.“

Carmeniny oči se na mě podívaly a já vlastní obrátila v sloup. „Co chceš, Mandezová?“ Věděla, že už spolu nejsme. Věděla, že mám 'slabost' pro Ashley. Jen ráda přidělávala potíže.

„Odvetu,“ nabídla. „dneska večer všichni znovu na ledě. Se vším tím flirtováním, co jsem s tebou dělala, Carlinová, jsem se stěží mohla soustředit na hru.“

Smála jsem se a zavrtěla hlavou. „Omlouvám se, na večer mám plány. Možná mě může zaskočit v dívčím týmu Aiden?“ zlobila jsem ho a on mě praštil.

„Pak budeme muset počkat, dokud nebudeš k mání,“ mrkla a vstala. „Uvidíme se později.“

Aiden se uchechtl a já na něho zvedla obočí. „Co je?“

„No, Carmen se líbíš,“ podíval se na ni, stejně tak jako se ona ohlédla po nás, „chceš, abych vás dvě dal dohromady?“

„Ne!“ zalapala jsem po dechu, vzala si kabát a oblékla si ho. „Aidene, prosím ani do toho nezačínej strkat nos. Kromě toho,“ pokrčila jsem rameny, „už mám někoho v merku.“

Jeho zelené oči se rozšířily. „Kámo, řekni mi to, prosím?“

Jo, to 'zlato' nebo 'kotě', jak mě nazýval, nyní nahradil slovem 'kámo'. A já z toho měla děsnou radost.

„Ne,“ zasmála jsem se a vyklouzla jsem z boxu, „nech to být.“

„Fajn,“ řekl rozmrzele a vyndal klíčky ze své kapsy, „měli bychom vyrazit. Nechceme nechat čekat Ashley samotnou.“

Ne, to skutečně nechceme.

Levou ruku jsem měla v dlaze a pulzovala mírnou bolestí. Nabourala jsem do jiného snowboardisty, který nevěděl, co sakra dělá. Zatraceně, nováčci by neměli být na tak velkém kopci, pokud neumí udržet krok s námi ostatními. O té malé nehodě jsem se při hovorech se Spencer nezmínila a věděla jsem, že se rozzlobí, až mě uvidí v sádře se zlomenou rukou.

Natočila jsem krk a čekala jsem, až se ukáže moje zavazadlo. Vůbec jsem neviděla Aidena blízko vstupu, takže jsem se rozhodla zjistit, kde je moje zavazadlo, a nikdo nebyl v dohledu. Povzdechla jsem si a houpala jsem se dopředu a dozadu na patách. Potom, co jsem popadla kufr, jsem tam stála a vyhlížela Aidena. Pak moje oči byly přitahovány směrem ke známému smíchu a byla tam ona s rukou přehozenou v jeho a já silně polkla. Ten pohled byl divný, ale věděla jsem, že byli na 'přátelském' území.

„Ash!“ Aidenův hlas jsem zachytila jako první a moje oči se okamžitě nasměrovali k němu, když se ke mně blížil a vzal mi kufr. „Zatraceně, co se stalo?“

„Panebože!“ Spencer zalapala po dechu a dívala se mi na ruku. „Co se stalo?“

Pokrčila jsem rameny a nervózně se smála. „Nehoda. Jsem v pořádku.“

„Jsi v pořádku?“ Spencer na mě zvedla obočí. Skvěle, ještě jsem ani nebyla deset minut na území Ontaria a už se mi dostávalo od mé přítelkyně těch pohledů.

„Jo,“ mile jsem se usmála a narazila jsem do jejích boků svými, „nedělej si s tím starosti, Carlinová, jsem v pohodě.“

Aiden se uchechtnul a šel napřed, aby zahřál auto.

Spencer nás zastavila, když Aiden zmizel venku. „Proč jsi mi neřekla, že ses zranila?“ zeptala se mě s obavami a já se okamžitě cítila špatně, že jsem jí nic neřekla.

„Spence, miláčku,“ zašeptala jsem, „chyběla jsi mi. Jsem opravdu ráda, že jsi tu, takže prosím, můžeme si o mé ruce promluvit, až mě políbíš?“

Na ustarané tváři se jí vytvořil úsměv a vzala mě za zdravou ruku a táhla mě k dámským toaletám. Jakmile jsme byly v kabince, tak mě přitiskla zády ke dveřím a líbala mě tak jemně, že jsem to sotva cítila. „Taky jsi mi chyběla,“ zašeptala.

„Jo?“ zvedla jsem obočí, uculila jsem se a se svou pravou rukou jsem propletla prsty s jejími vlasy. „Dokaž mi to.“

Znovu mě políbila. Tentokrát to bylo vášnivější a z hrdla mi unikl sten. Její prsty si hrály s mou šíjí, jemně ji hladila, když mě líbala trochu hlouběji. Zatraceně, byla jsem si jista, že mi Spenceřiny polibky sakra chyběly.

„Neměly bychom Aidena nechat čekat moc dlouho,“ zalapala po dechu, když jsme oddělily rty. „Už ví, že se mi líbí holky, ale neví o tobě.“

„Eh?“ Cože? Spencer mi právě řekla, že Aiden ví, že se jí líbí holky? Co se k čertu za těch pět dní, co jsem byla pryč, stalo?

„Řekla jsem mu to, víš, snažila jsem se přihodit nějakou pravdu na všechnu tu hromadu lží,“ pokrčila rameny a usmála se, „vzal to docela dobře.“

„No nekecej,“ odfrkla jsem si a následovala jsem ji ven z kabinky, „ten kluk právě zjistil, že jeho ex přítelkyně okukuje ženy. Určitě si to představil,“ zahihňala jsem se nad znechuceným výrazem v její tváři a plácla ji po zadku, aby sebou hýbla.

„Takže, plánuješ jít do postele, hned jak se vrátíme?“ zeptala se Spencer a prsty mi přejela přes šátek, který mi držel ruku.

„Jsem trochu domlácená,“ odpověděla jsem upřímně, ale usmála jsem se, „ale nevadilo by mi trávit čas se svou přítelkyní.“

„Zatraceně, vám dvěma to trvalo dlouho,“ Aiden se vrátil a mnul si ze zimy ruce o sebe.

„Musela jsem na záchod,“ odpověděla jsem, „víš, že nerada používám záchod v letadle.“ Hej, přinejmenším ta lež byla věrohodná.

Aiden přikývl a zakřenil se. „Takže, Carmen mi právě napsala, Spence, že opravdu chce, abych tě přesvědčil, abys dnes večer šla hrát.“

Carmen?

Kdy se Carmen stala Spenceřinou dobrou kamarádkou?

„Plány?“ prohnula jsem na Spencer obočí, očividně si povšimla žárlivého tónu.

Spencer se na mě podívala, abych ztichla, a potom na svého ex přítele. „Řekni jí, ať na to zapomene. Nebyla moje vina, že byla včera večer na ledě nepozorná a nechala mě ovládnout tým.“ Její tón byl žertovný a to mi udělalo trochu radost. Zdálo se, že ona a Aiden k sobě byli navzájem hodně přátelští, po tom všem, čím si prošli. Hraní hokeje pozdně večer bylo něco, o čem se Spencer zapomněla zmínit, protože to byla hra, ve které o nic nešlo.

„Ne,“ vzala jsem ji za ruku a stiskla ji, „měla bys jít a hrát hokej, Spence.“ Zamračila se, ale já s úsměvem zavrtěla hlavou. „Budu se dívat.“

„Ne, Ash,“ zašeptala, „myslela jsem, že máme co dohánět,“ ďábelsky se usmála a zavrtěla obočím.

Co dohánět. Pěkný, Carlinová.

„Trochu polámaná,“ zašeptala jsem nazpět a odkašlala si. „Vážně, měly bychom jít. Neměla jsem to potěšení vidět tě nakopat někomu zadek bez pravidel.“

Spencer se uculila a políbila mě na tvář. To mě přimělo ztuhnout, Spencer si nadávala a Aiden… Aiden se díval dost zmateně.

„Tak dobře,“ Aiden nakonec prolomil napětí a vecpal se mezi nás, jeho rukama nás obě chytila za ramena, „připravena vidět Carlinovou nakopat někomu zadek?“

„Nakopu tvůj, jestli mi tak znovu řekneš,“ Spencer se na mého bratránka ušklíbla.

„Fajn, jsi připravena vidět pořádné flirtování na ledě mezi Mendezovou a Spencer?“ Aiden se smál a mnul si ruce. „Je to sexy, sestřenko,“ šťouchnul mě, šel napřed a nechal mě šokovanou zírat na Spencer.

„Flirtování s Carmen?“

„Ale prosím tě, to nebylo flirtování.“ Spencer obrátila oči v sloup, „ona je blázen, já jsem sexy, přitahuji ji a jsem tvoje. Všimla sis té rovnice? Nedává smysl.“

„Cože?“ zasmála jsem se nad její osobitostí. „Zjevně ani ty.“

„Carmen se líbím, Aiden si myslí, že je to sexy, takže nám to rozmazává po obličeji,“ odmlčela se a podívala se na mě, „ale já jsem tvoje. Takže nezáleží na tom, co řekl, jsem tvoje.“

Usmála jsem se. „Dobře.“

„Teď vážně, co se ti stalo s rukou?“ Spencer se zamračila, když jsme šly k Aidenově dodávce.

67 – Sraž je k zemi, Carlinová

Zavazovala jsem si brusle dobře a pevně, usmívala jsem se, když jsem to dělala. Pocit z nasazování těch bruslí byl nepopsatelný. Cítila jsem se nepřemožitelná. „Co tě přimělo dát se na hokej?“ zeptala se mě Ashley, když svou bradou odpočívala na mém rameni, zatímco usrkávala své přeslazené kafe.

„Máma mě zkusila dát na krasobruslení, když mi byli tři. Nenáviděla jsem to.“ Zavrtěla jsem hlavou a smála se. „Ty brusle byly bílé a zoubky byly na nic a já nesnášela nošení těch trikotů.“

„Aha,“ Ashley se roztomile smála a poplácala mě po hlavě.

„Glen se pokoušel hrát hokej, zatímco já dělala krasobruslení. Chtěla jsem být tou, co se kolem motá s puky a ne se točit dokola.“ Udělala jsem obličej.

„Jak to, že sis nikdy před Aidenem neuvědomila, že jsi lesbička?“ Ashley se smála, což způsobilo, že jsem se smála stejně tak nahlas.

„Carlinová,“ Carmen přibruslila k hrazení a podívala se na mě a pak na Ashley, „co je s tebou? Potřebuješ pomoc utáhnout brusle?“ pozvedla obočí a uchechtla se. Vykročila z ledu a šla k nám.

„Běž se napapat trošky ledu,“ Ashley zamumlala pod vousy a tiše se uchechtla.

„Co to bylo, Daviesová?“ Carmen stála před námi ve svém dresu Mustangů, vlasy měla stažené dozadu a její oči zíraly na mou přítelkyni. Chci říct, zíraly na ni, jako by ji chtěla roztrhat na kousky. Polkla jsem a rychle jsem vstala. Dala jsem jí ruku na rameno a zatlačila ji trochu vzad.

„No tak, pojďme hrát.“ Pohlédla jsem přes rameno a poslala jsem Ashley vzdušný polibek, pousmála se a poškrábala za uchem.

Carmen na Ashley mrkla a dala mi ruku na kříž odvádějíc mě pryč. Vzdálila jsem se, a když jsme se dostaly k mantinelům, strčila jsem Carmen do hromady sněhu a bruslila jsem k Aidenovi.

„To nebylo pěkný,“ smál se Aiden, když jsme sledovaly Carmen, jak vstává a otírá ze sebe sníh.

„Ale nutný,“ přikývla jsem a pokrčila rameny. Točila jsem hokejkou jako s pendrekem a čekala jsem, až se všichni dostanou na led.

„Dobře, Carlinová, jdeš na vhazování s Dennisonem,“ Carmen k nám bruslila a poplácala mě svou holí po zadku, „nepodělej to.“

Otočila jsem se a pohrozila jsem jí svou hokejkou před obličejem. „Sklap-ni.“ Jen se ušklíbla a začal být frustrovaná. Ignorování Carmen bylo nejlepší, říct jí sklapni ji ve skutečnosti neumlčelo. Aiden se na mě ušklíbnul a já věděla, co si myslel. Upřela jsem na něj oči a zašeptala: „Jdi někam, Aidene, to se nestane.“

Aiden jen pokrčil rameny a uchechtnul se. „Prostě hraj, Spence.“

Olízla jsem si rty a vyčkávala jsem na dalšího kluka, než upustí puk na led, což signalizovalo, že hra začala. Rychle jsem Aidena odstrčila ramenem a mezi nohama jsem mu vystřelila puk, zatímco jsem okolo něho prokličkovala a znovu vzala puk a jela s ním. Smála jsem se, protože jsem zaslechla, jak na mě Ashley křičí, abych 'tu podělanou věc' vystřelila.

A já to udělala.

Bod pro Carlinovou.

„Pěkně, chica,“ Carmen si se mnou plácla a odbruslila.

Holky se na ledě předvedly a musela jsem přiznat, že Carmen mi silně konkurovala. Byla v mém týmu, ale také chtěla dát gól. Nechala jsem ji.

Vážně, jak moc se okolo mě motala, jsem ji nechala dát nějaké góly, jen aby mě neotravovala.

Doslova.

„Přestávka!“ zaječel zadýchaně Aiden a já zamířila k Ashley, která se choulila pod dekou.

„Zlom jí nohu,“ zašeptala Ashley.

„Cože?“ zasmála jsem se, když kývla směrem ke Carmen, která bruslila na ledě sem a tam.

„Pořád se tě dotýká, zlom jí nohu, nebo to udělám já.“ Ashley zvedla obočí.

„Fajn, věnuji jí jeden tvrdý bodyček a doufám, že jí vyrazím dech. Zní to dobře?“ Kousla jsem se do rtu, protože jsem ji tak strašně chtěla políbit.

„Fajn,“ povzdechla si a našpulila pusu, „ale proč jí prostě nezlomíš nohu? Nebo obě?“

Zahihňala jsem se a sedla si vedle ní. Přitáhla jsem si část deky na klín, zatímco jsem hledala pod látkou její ruku. „Líbilo by se ti, kdybych měla zlomené nohy?“

„Ne,“ rozzlobila se Ashley a stiskla mi láskyplně ruku, když se na mě podívala. „Na to mám tvoje nohy moc ráda.“

Zasmála jsem se a povzdechla si. „Bože, právě teď tě chci tak strašně políbit.“

„Dobře.“ Ashley zavrtěla obočím a roztomile nakrčila nosík.

„Nepokoušej mě.“ Našpulila jsem rty.

„Mladá láska?“ Carmen se podařilo připlížit, aniž bychom si jí všimly. „Roztomilé,“ řekla suše, kousla se do rtu a zabodla patu své brusle do sněhu. „Spencer,“ podívala se na mě a kousla se do rtu, „Aiden mi řekl, že jsi změnila tým.“

„Cože?!“ Ashley zavrtěla hlavou a zlostně se podívala na svého bratránka. Musela jsem ji šťouchnout, než ze sebe udělá pitomce a ta šlamastika se ještě zhorší. Stejně jako já uměla jednat intenzivně.

Proč by to Aiden dělal? Ani jsem to neřekla svým rodičům. No, ne mámě. Můj táta to očividně věděl dřív než já.

Zvláštní.

„O co ti jde?“ zeptala jsem se jí a pozvedla jsem obočí.

„Co myslíš?“ Také zvedla obočí. „Myslela jsem, že bych se s tebou mohla pobavit.“

Ashley shodila deku a vstala. Byla menší než my obě, když jsme na sobě měly brusle, ale to ji nezastavilo, aby Carmen nestrčila do hrudi. „Lezeš mi na nervy…“

„Cože?“ Carmen se smála. „Dávej bacha, Ashley, nechtěla bys mít zlomenou druhou ruku.“

„Ani se jí nedotkneš.“ Stoupla jsem si mezi obě brunety a polkla jsem. „Carmen, nemám zájem, tak toho nech.“

Carmen obrátila oči v sloup. „Aiden to neví, že jo?“ ukázala prsty na mě a Ashley a samolibě se usmívala.

„Vyhrožuješ nám?“ Byla jsem k ní tváří v tvář a v žilách mi koloval hněv.

Carmen se ušklíbla, ale zvedla ruce do vzduchu, když se stáhla. „Ne, věř tomu nebo ne, Spence, nechystám se ti ublížit.“ Pokrčila rameny a nahnula se dopředu, její rty byly milimetr od mého ucha. „Budeš na mě myslet, vím to.“

O tom jsem kurva hodně pochybovala.

„Hra skončila.“ Odstrčila jsem ji a bruslila jsem směrem k Aidenovi. „Běž do prdele, Dennisone,“ zasyčela jsem, když jsem ho popadla za límec, „věřila jsem ti, že nikomu neřekneš to, co jsem ti předtím řekla.“

„Myslel jsem, že se ti líbí!“ Aiden mě chytil za paže a vypáčil je od sebe. „Vy dvě se hašteříte jako děti z mateřské školky, myslel jsem, že je to kód pro 'líbíš se mi'.“

„Mandezová se mi nelíbí,“ řekla jsem přes zaťaté zuby. Byla jsem tak blízko, abych na něj zaječela, že jsem zamilovaná do jeho sestřenice. „Prostě nestrkej nos do mých záležitostí. Možná si na to měl právo, když jsme byli spolu, ale teď ho nemáš.“

„Spencer, nesnažil jsem se nikam strkat nos. A jak se opovažuješ mi to předhazovat! Vídala ses s někým za mými zády!“ Aiden zaječel a já zavřela oči, bojovala jsem s nutkáním, dát mu podělanou facku. Jak jsem se opovážila? Jak jsem se já opovážila?!

Nefungovalo to. Strčila jsem ho a on přistál tvrdě na zadek. „Chceš si promluvit o nevěře? Fajn,“ klekla jsem si a s nejprotivnějším klidným hlasem jsem se mu rozhodně podívala do očí, „tak si o tom pojďme promluvit. Jasně, nebyla jsem ta nejupřímnější přítelkyně,“ musela jsem volit správná slova, nebo bych jinak byla v průseru, „ale ty ji ke mně taky nebyl zrovna upřímný, že?“

Aiden se na mě ještě zmateně díval. Oči se mu mírně přivřely. „Nemám tušení-“

„Nech toho, Aide, jo? Je to za mnou, přijala jsem to. Odpustila jsem jí a odpustila jsem i tobě, i když jsem si kvůli tobě prošla peklem. Špehoval jsi mě, abys zakryl svou vlastní vinu, zatímco jsme pořád byli spolu. Tak se ve mně sakra nesnaž vzbudit vinu, jasný?“ Plácla jsem ho rukavicí na vršek hlavy a vstala jsem. „Miluješ ji?“ Neptala jsem se žárlivým tónem, bylo to spíš tónem, jako že jsem chránila zadek své nejlepší kamarádky.

Aiden vstal a odbruslil kousek vzad a zavrávoral. „Cože?!“

Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou. „Zapomeň na to,“ začala jsem bruslit pryč, ale jeho stisk mé paže mě přiměl zůstat tam, kde jsem. Poskakovala jsem sem a tam s pocitem lítosti k tomu klukovi. Jistě, podváděl mě, ale já ho podváděla s jeho sestřenicí pod stejnou střechou s jeho pokojem na konci chodby.

„Koho?“ Věděl, o kom mluvím, ale potřeboval se ujistit, jestli jsem věděla, o čem mluvím.

„Aidene,“ tiše jsem si povzdechla a kousla se do rtu, „vím, že jsi byl s Kylou, jasný? Už to vím nějakou dobu.“

Jeho zelené oči v tlumeném světle těkaly všude, ale ani jednou na mně. Založil si na hrudi ruce a sklonil hlavu. „Ty se mnou pořád mluvíš?“

„Jak jsem řekla, přešla jsem to.“ Nemohla jsem na něho být zrovna naštvaná, když jsem dělala totéž. „Miluješ ji?“

„Bylo nám spolu dobře, Spencer,“ zašeptal, „tobě a mně, bylo nám spolu dobře, ale pořád nám něco scházelo.“

„Láska?“ usmála jsem se mírně a stisknula rty k sobě. „Řekla mi, že jsi jí řekl, že ji miluješ.“

Polkl a přikývnul. „Miluju.“ Zastrčil si vlasy za ucho. „Ale srdce mě stále bolí z vědomí, že jsi se mnou vůbec nechtěla být.“ Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou. Bruslila jsem od něho pryč. Snažila jsem se vymazat všechen ten zmatek, který byl právě způsoben.

Musela jsem si připomínat, že nikdo nevěděl o Kylyině těhotenství. Nikdo nevěděl, že se Aiden stane otcem, nebo že Ashleyin bratránek bude mít miminko. Moje vlastní hlava se z toho vědomí zatočila. Byla to Ashleyinou rodinou, pro kterou se všechno změní. Její život bude převrácený vzhůru nohama.

Ten pocit na dně mého žaludku byl zpátky a já se nemohla zbavit pocitu, že všechno praskne jako větvička. Zrovna, když jsem si myslela, že jsem odhalila jednu lež, skončila jsem s tím, že jsem našla nebo pohřbila další. Už jsem nevěděla, co mám říct. Byla jsem u konce. Byla jsem u konce a nikdo tu nebyl, aby mi pomohl prolomit bariéry.

Chtěla jsem říct Ashley o Kyle.

Chtěla jsem říct Aidenovi o Ashley.

Chtěla jsem říct sobě, že všechno bude v pořádku.

Prostě jsem se chtěla přestat schovávat.

68 – Co se ti honí hlavou?

Otevřela jsem dveře a uviděla jsem brunetu stojící přede mnou. Její světle modré oči se odvrátily, když si uvědomila, že byla tou poslední osobou, kterou jsem chtěla vidět. „Co chceš?“

„Je tady Alex?“ Její hlas byl tichý, když studenými prsty ohýbala sáček ve svých rukou. „Ash, prosím?“

Otevřela jsem Carlinovic dveře a umožnila jí vstoupit. „Je v kuchyni se Spencer,“ zabouchla jsem dveře a zastavila jsem ji v dalším pohybu. „Je ublížená.“

Sammy se na mě jen podívala a zavrtěla hlavou. „Ano, já vím.“

„Proč?“ zeptala jsem se jí a založila jsem si ruce na prsou. „Myslela jsem, že máme úmluvu. Dohodu. Neubližuj Alex a nenakopu ti zadek.“

„Jak moc bys mě uhodila, když máš zlomenou ruku?“ zeptala se trochu vážně s náznakem sarkasmu.

„Jen si dej pozor,“ otočila jsem se a zamířila jsem do kuchyně. Zanechala jsem ji za sebou. „Alex, Sam je tady,“ řekla jsem jí, když ona a Spencer pekly sušenky. Obě vypadaly s moukou na nosech a tvářích roztomile.

„Aha,“ Alex si rychle otřela ruce o kalhoty a uhladila si vlasy. Zarazila se, když Sammy nesměle vstoupila do kuchyně. Bylo to poprvé, co se viděly od toho přiznání polibku, a atmosféra byla napjatá. „Ahoj Sam,“ zachraptěla, když si rychle sundávala zástěru a hodila ji po mně, „nejspíš bychom si měly promluvit v obýváku.“

Sledovala jsem, jak Alex roztřeseně uvedla svou přítelkyni do vedlejší místnosti a zavřela posuvné dveře, které oddělovaly kuchyň a obývací pokoj. Otočila jsem se a všimla si, že Spencer byla stále zabraná do pečení sušenek, ani nehnula brvou ke své sestře nebo Sammy. „Nemohu uvěřit, že má Sammy tu drzost-“

„Přestaň, Ash,“ řekla Spencer pevně, když rozložila těsto a přidala víc mouky. Hodně se soustředila na své pečení.

„Vytrhla tvojí sestře srdce, Spencer!“ zalapala jsem po dechu a udeřila jsem pěstí do kuchyňské desky.

„Ano a už jsem s ní mluvila o tom, jak se dívám na to, že ublížila Alex, ale upřímně,“ ztěžka si povzdechla a otřela si nějakou mouku z čela, podívala se na mě. „Nemám právo jí něco vyčítat.“

Zamračila jsem se. „Co tím myslíš?“

Spenceřin smích byla směsí hořkosti a pobavení. Odložila váleček na těsto a utřela si ruce do zástěry. „Před třemi měsíci jsi vešla do mého života a srazila jsi mě na kolena. Políbila jsem tě, vyspala jsem se s tebou, řekla jsem ti, že jsem do tebe zamilovaná,“ odmlčela se a krátce si žvýkala spodní ret, „to všechno, zatímco jsem byla s Aidenem.“

„Ale-“

„S tvým bratrancem.“ Zavrtěla hlavou a zvedla váleček na těsto a pokračovala, kde skončila. „Sammy udělala chybu. Přiznala to a teď se to pokouší dát do pořádku.“

Musela jsem si vzít chvíli, abych zpracovala Spenceřinu reakci na to všechno. Musela být na Sammy trochu naštvaná, že udělala to, co udělala, za zády Alex, chci říct, musela se starat, ne? „Takže ty myslíš, že všem záletníkům by mělo být odpuštěno?“

Její oči okamžitě zachytily mé. „Tobě bylo.“

Au.

Ustoupila jsem a zamračila se. „Co to má znamenat?“ Vytočená Spencer byla sexy, nechápejte mě špatně. K čertu, jedovatá Spencer byla vzrušující. Ale když se z ničeho nic zaměřila na mě, musela jsem začít přemýšlet, co se jí sakra dělo uvnitř její krásné hlavinky? „Co je to s tebou v poslední době?“ Snažila jsem se to nebrat osobně. Zapomněla jsem na tu poznámku a sledovala jsem tu blondýnu, jak je nesvá.

Spencer upustila váleček na těsto a šla ke dřezu, aby si umyla ruce. „Jen si nemyslím, že se opravdu můžeme na Sammy zlobit za to, co udělala.“

„Tvoje sestra trpí kvůli tomu, co udělala, Spence!“ Zasyčela jsem. „Tebe to nezajímá?“

„Samozřejmě, že mě to zajímá!“ odsekla Spencer. „Neodpustím Sammy to, co to mé sestře udělalo. Ten polibek byl chyba, ví to. Ale věci to moc nemění!“

„Mluvíš o nich, nebo o sobě?“ Opřela jsem se a ona mi věnovala chladný pohled. „Ani se na mě takhle nedívej, Spencer, chováš se tak od doby, co ses znovu začala stýkat s Kylou.“

„Netahej ji do toho, Ashley.“ Povzdechla si a začala uklízet svůj nepořádek. Strčila sušenky, které byly připravené na pečení, do trouby. „Alex je samostatná osoba, pokud Sammy odpustí, je to na ní, ne na nás. Vůbec bychom se do toho neměly plést.“

„Proč se vůbec hádáme?“ zeptala jsem se v rozpacích. „Jsme tady na tenkém ledě, Spence a já se nechci propadnout. Co se to s tebou děje, můžeš mi říct cokoliv.“ Bylo zřejmé, že všechny tyhle argumenty byly o něčem víc než o to, co udělala Sammy. Spencer byla podrážděná, bylo to poznat ze způsobu, jakým držela čelist a jak okolo sebe mlátila věcmi, a ze způsobu, jakým vyplivla komentáře jako 'Tobě bylo'. Co to k čertu mělo znamenat? Měla nějaký problém s mou minulostí?

Nemohla jsem ji vinit, jistěže jsem k čertu nemohla. Cesta zpátky domů mě přiměla si uvědomit, kdo a jaká jsem byla před Spencer. Rozhodně jsem se změnila k lepšímu a neměla jsem v úmyslu jí dovolit mi to vzít – vzít nám.

Spencer hodila váleček do dřezu a vzala mou pravou ruku a táhla mě na druhou stranou kuchyně ke schodišti, které vedlo do druhého patra. Zabouchla dveře od pokoje a začala přecházet sem a tam – sem a tam jako šílená časovaná bomba.

„Spencer?“ řekla jsem její jméno mírným šeptem. Dávala jsem pozor, abych ji neodpálila.

„Už to nemůžu dělat.“

A vybuchla.

„Nemůžu kurva chodit okolo, jako by bylo všechno v pohodě, když obě víme, že není!“ Spencer se zhroutila na podlahu pokoje, na stejném místě, kde jsem ji vyznala svoji lásku. Srdce mi bylo jako o závod a začala jsem se lehce potit. Chystala se se mnou rozejít?

„Každý lže a podvádí. Každý má tajemství, která si drží, a všechno nám to vybuchne do obličeje, Ash,“ plakala.

„Miláčku,“ sklouzla jsem před ní a vzala jsem jí za obličej. Její mokré tváře se přilepily k mým dlaním, „Vážně, co se děje ve tvé krásné hlavince?“

„Všechno,“ vzlykala a já si ji vtáhla do náručí a mnula ji něžně záda. „Kurva, Ashley, proč to děláme?!“

„Děláme co?“ Překvapením jsem vyskočila, když se rychle dostala na nohy a znovu přecházela sem a tam.

„Zamotáváme všechny ty změti lží, ubližujeme těm, na kterých nám záleží a které milujeme.“ Vrtěla hlavou a dívala se na mě. „Aiden, ten chudák, to má nejhorší.“

Ztěžka jsem si povzdechla a polkla. „Vy dva se rychle stáváte dobrými přáteli. To je dobře, ne? Chci říct, už ho nepodvádíš – technicky.“

„Ty to nechápeš.“ Popotáhla.

Ano, chápu. Spencer chápala, proč jsme nás musely držet v tajnosti. Ale co si neuvědomovala, bylo, že pro mě se to také stávalo těžší udržet to dál v tajnosti. Jen jsem hrála hloupou, dokud si nebudu jistá, že jsem připravená. „Posunul se dál, Spence.“

„Je to skvělý kluk, který dostal kopačky od své sestřenice a ex přítelkyně.“ Spencer se v hněvu smála, rozpustila si culík a divoce si projela prsty skrz vlasy. „Právě teď jsem tak děsně rozčílená, že musím na vzduch.“

S pusou dokořán jsem sledovala, jak trhnutím otevřela dveře a nechala mě v pokoji samotnou. Můj první instinkt byl ji dohonit, ale nemohla jsem pohnout nohama. Dívala jsem se do prázdných dveří a přála si, aby to přivedlo Spencer zpět. Místo toho jsem zaslechla zabouchnout vchodové dveře a těžce jsem si povzdechla.

Poprvé za několik měsíců Spencer utekla od svých problémů.

Ode mě.

69 – Jedna nebo dvě neshody současně

Posadila se vedle mě na gauč, ruce měla sepjaté k sobě a sledovala své chodidlo, jak lehce klepe o dřevěnou podlahu. „Pokud bys mi mohla ve svém srdci odpustit, Alex, Slibuji, že se už nikdy na žádnou ženu znovu nepodívám.“

Nemohla jsem si pomoc, ale tiše jsem se uchechtla nad její úvodní řečí. „Nezajímá mě, jestli se díváš,“ řekla jsem tiše, „nelíbí se mi líbání.“

Sammy se opřela o gauč a dívala se na mě, po tvářích jí stékaly slzy. „Vím, že toho není moc, co mohu říct, aby to bylo lepší, Alex. Zpackala jsem to a vyžeru si to. Děsně mě mrzí, že jsem ti ublížila.“

„Znamenalo to něco?“ zeptala jsem se chvějícím se hlasem a bála jsem se odpovědi. „Ten polibek, znamenal pro tebe něco, Sam?“

Sammy přikývla. „Sbohem.“

Naklonila jsem hlavu a lehce jsem se zamračila. „Sbohem?“

„Ten večer začal hezky,“ vysvětlovala nervózně, „večeřely jsme a pustily si film. Ale pak začala mluvit o naší minulosti, a jak moc jí ještě bolí to, že jsem se s ní rozešla. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jsem ji ranila, Alex. Jen tam seděla a povídala mi všechno o tom, jak se cítí, a mně lámalo srdce vědomí, že jsem to způsobila,“ nahnula se dopředu a vložila si hlavu do dlaní a těžce si povzdechla, „políbila mě a mně trvalo nanosekundu, než jsem ji odstrčila.“ Její modré oči se na mě dívaly a já se okamžitě natáhla pro její ruku, „Bože, Alex, nemohla jsem ti to udělat.“

„Sam,“ vydechla jsem, když přede mnou padla na kolena a plakala mi do klína. Projížděla jsem jí prsty vlasy a dovolila jsem svému srdci, aby se pro ni zlomilo. „To je v pořádku.“

A bylo to v pořádku. Podle tónu jejího hlasu jsem poznala, že je upřímná. Strčila jsem jí ruku pod bradu a zvedla jsem její obličej proti mému. Usmála jsem se a otřela jsem jí slzy, a pak jsem se nahnula a zmocnila se jejích rtů. Ucítila jsem na sobě, jak si těžce povzdechla.

Dupání nohou po schodech dolů nás vytrhlo z našeho světa a já si všimla Spencer, jak na sebe hází kabát, a potom jsem zaslechla zabouchnout dveře. Sammy a já jsme sdílely 'a do prdele' pohled, než jsem vyskočila a následovala svou sestru.

Najednou jsme nemohly být všichni šťastní, nebo ano?

„Spencer!“ zaslechla jsem od dveří zaječet své jméno a jen jsem svěsila hlavu. Slyšela jsem, jak se ke mně blíží kroky. „Spence, co se stalo?“

„Teď mi dej pokoj, Alex,“ zašeptala jsem a opřela jsem se o strom na dvorku. Nohy mi mrzly, protože jsem na nich měla jen pantofle a sníh byl čerstvý. Pohlédla jsem k oknu svého pokoje a zavrtěla jsem hlavou. „Bože, já jsem idiot.“

„Chceš, abych souhlasila?“ Alex mě hravě strčila do boku a vklouzla na druhou stranu kmene stromu.

„Řekla jsem, ať mi dáš pokoj.“ Odtáhla jsem se od stromu a šla jsem k autu.

„Ne,“ Alex se zamračila, popadla mě a otočila mě, „jako sestra vím, že bych se měla stáhnout, protože bys mě mohla umlátit do bezvědomí,“ zamračila se a stiskla čelist, „ale obě víme, že jsme teď kamarádky, Spencer. Nejsem jen tvoje malá sestřička a nenechám tě samotnou. Takže mluv.“ Zvedla obočí. „Hned.“

„Vím něco, co opravdu není na mně, abych řekla,“ začala jsem a polkla jsem, „ale tajit to před Ashley se zdá být špatné.“ Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se na znepokojení v Alexiných šedých očích. „Jen pro záznam, jsem naštvaná kvůli tomu, co Sam udělala, ale zároveň do toho nemám co mluvit.“

Alex vrtěla hlavou a smála se. „Vím, že si o mě děláš starosti, Spence. Vím, že tě to uvnitř zabíjí, protože jsi ke mně loajální a přesto se odsuzuješ, protože jsi udělala tu samou chybu.“ Odmlčela se, když ji přerušil můj smích.

„Ashley není chyba. Jak jsme do toho šly ano, ale ten polibek a všechno to drama za to stálo.“ Pokrčila jsem rameny a nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se.

„Nikdy jsem neřekla, že Ashley byla chyba, Spence.“ Moje sestra se krátce usmála, než si mě vtáhla do objetí. „Kde je mimochodem?“

„Stará Spencer se znovu vynořila,“ udělala jsem obličej a zabořila jsem ho do svých rukou, „odešla jsem od ní.“

„Ach, Bože, Spencer,“ Alex zavrtěla hlavou a strkala mě zpátky k domu, „vážně, chápu, odkud to máš, protože mám ty samé geny, ale neschovávej před ní své city. Kdyby nic jiného, měla bych být tou, za kterou přiběhneš.“

Povzdechla jsem si a plácla ji. „Přestaň mě poučovat!“ Obě jsme se lehce zasmály a šly jsme do domu. Skopla jsem si pantofle a běžela jsem po schodech nahoru.

Zastavila jsem se u dveří svého pokoje a Ashley byla stále tam, kde jsem ji nechala. Spěchala jsem dopředu, přitáhla jsem si ji k sobě, když začala plakat. Zdravou rukou se okolo mě omotala a přitiskla obličej do mého krku. „Prosím, jen mi řekni, co jsem udělala špatně, Spence, napravím to.“ Tiše vzlykala.

„Ale Ashley,“ vydechla jsem, moje ruce na jejích zádech si ji přitiskly ke mně blíž, „miláčku, není to tebou.“ Odtáhla se a otřela si slzy. „Prostě jsem zlá,“ zašeptala jsem upřímně, „a nechci si na tobě vylévat zlost, omlouvám se.“

„Nechci na tebe naléhat, aby sis se mnou promluvila,“ Ashley si olízla rty a zastrčila mi nějaké mé vlasy za ucho, „ale potřebuju, abys mi řekla, když budeš potřebovat svůj prostor, nebudu tě utiskovat.“

Byla jsem taková kráva. Všechno, co chtěla Ashley udělat, bylo být tu pro mě. Odstrkávala jsem ji. „Kyla je těhotná,“ vyhrkla jsem ta slova a Ashley naklonila hlavu na stranu a vytřeštila oči. „Přísahala jsem jí, že to neřeknu.“

„Neřeknu ani slovo.“ Ashleyiny oči byly stále vytřeštěné. „Jak reagovali její rodiče?“

Měla tu čest poznat pana a paní Woodsovi, a jakmile zjistili Ashleyinu sexuální orientaci, zakázaly jí se znovu přiblížit k jejich domu. Ashley kvůli tomu nebyla naštvaná, fanatici, jako byli oni, jí za to nestáli.

„Vím to jenom já,“ Řekla jsem tiše, trochu víc mírně. Cítila jsem se lépe s vědomím, že jsem to konečně někomu řekla. Ne jen někomu, ale jí. Ashley. „Poprosila mě, abych to udržela v tichosti, dokud si nebude jistá, co chce udělat.“

„Co chce udělat? Kdo je otec?“ zeptala se Ashley a zamračila se. „Chci říct, nemá ten kluk k tomu co říct?“

„Jen chci říct, jestli se ho chystá dát k adopci nebo ne,“ vyhnula jsem následující otázce, „Kyla nevěří na potraty.“

„Přesto,“ Ashley nás přemístila do postele a posadila se, „není divu, že byla tak náladová a mimo,“ její oči zablikaly do mých, „panebože, ty jsi těhotná?“

„Ha, ha,“ hravě jsem ji udeřila a zavrtěla jsem hlavou, „jsem jen hloupá.“

„Nejsi hloupá.“ Ashley propletla prsty s mými. „Že jsem si zlomila ruku, bylo hloupé. Udržet tajemství své nejlepší kamarádky není hloupé.“

„Možná není,“ pokrčila jsem rameny a naklonila pro její kontakt, když mě teď hladila hřbetem prstů po tváři, modré potkaly hnědé, „ale neměla jsem tě do toho zatáhnout. To bylo velmi dětinské.“

„Ale dost zralá na to to připustit,“ tiše namítla a nahnula se, aby mě lehce políbila. „Nedám Kyla vědět, že to vím. Budu hrát hloupou, ale děkuju, že jsi mi to řekla. Není to se mnou v poslední době se všemi těmi dramaty, co se staly, lehké.“

Zavřela jsem oči, přitáhla si ji k sobě a zády jsem padla na postel. Pevněji jsem ji tiskla. „Ohledně toho, co jsem předtím řekla v kuchyni,“ dívala jsem se na strop a propletla jsem prsty s jejími hebkými kadeřemi, když mi kladla polibky podél krku, díky čemuž jsem se cítila spokojeně, „když jsme mluvily o odpouštění záletn-“

Její rty byly na mých, umlčely mě. Její jazyk pracoval na způsobu, jak oddělit mé rty, podlomily se mi z toho kolena, když jsem ji stiskla silněji. Někdy shledávám Ashley příliš ochotnou odpouštět.

„To byla má minulost, Spence,“ zašeptala proti mým rtům, „nechme ji tam, kde je.“ Jen jsem přikývla, když jsme se ztratily v tichém přesto spalujícím muchlovacím zastaveníčku. Dávala jsem pozor, abych jí nenarazila do ruky, když se pode mnou posunovala. „Jsi tak úžasná,“ zašeptala, když rukou zajela pod lem mého starého hokejového dresu, a já tiše zasténala, zatímco hladila můj obnažený bok a pak přesunula ruku na mou lopatku a přitáhla si mě ještě blíž.

„SPENCER!!“ Alexin hlas křičel přes dveře pokoje. Byla jsem mírně v šoku, když jako obvykle nevtrhla dovnitř. Hodná holka, konečně jsem ji vyškolila. „Sušenky se spálí!“

„A do prdele, Spence!“ Ashley se posadila a převalila mě při tom a já se překulila na podlahu. Zalapala po dechu. „Jé, moc se omlouvám!“

„K čemu nám oběma bude, když si taky zlomím ruku!“ předstírala jsem hněv, vstala jsem a urovnávala jsem si dres. „Budeme pokračovat později, Daviesová,“ sugestivně jsem zavrtěla obočím.

„Všechno ti odpouštím,“ Ashley mrkla, vzala mou ruku a šly jsme ke dveřím.

„Chystáš se v dohledné době odpustit mé přítelkyni?“ zeptala se Alex, když jsme otevřely dveře.

„A ty?“ zeptala se Ashley a zvedla na mou sestru obočí.

Alex přikývla a vzala mou druhou ruku. „Teď pojďme, mám hlad! Co jsem ti říkala o tom, že mě Spencer mučí hlady?“ špulila rty.

„Á, chudáček malá C,“ Ashley ji prohrábla vlasy a Alex zaječela.

„Chceš mít zlomenou druhou ruku?“

„Zkus to,“ Ashley ji vyzvala a já do ní šťouchla. „Co je? Ona si začala.“

Ušklíbla jsem se. „Skonči to.“

„No dobře.“ Ashley přikývla a pustila mou ruku, než načechrala Alexiny vlasy a pak seběhla dolů po schodech a pištěla, když ji Alex honila.

Obrátila jsem oči v sloup a sešla jsem dolů po schodech, abych se přidala k ostatním.

I když jsem se cítila lehčí, že Ashley střežila nějaké z mých tajemství, pořád jsem se nemohla zbavit špatného pocitu. Ale slíbila jsem si, že jí dám vědět, než se budu chovat iracionálně.

Pokud by se Ashley rozhodla ode mě odejít, neměla jsem v úmyslu, aby to bylo kvůli mému jednání.

Ta poslední věc, kterou bych chtěla, bylo odstrčit ji od sebe.

70 – Rychlovka, přidá se někdo?

Rok se chýlil ke konci. Začaly jsme nový a já nemohla být šťastnější. Co mě štvalo, bylo, že zase začala škola a já nechala své domácí úkoly nahromadit a byla jsem poněkud pozadu.

„Ash, soustředíš se?“ Spencer poklepala perem o můj sešit, zatímco se dívala dopředu, kde nám paní Pulsonová čmárala poznámky.

Pokrčila jsem rameny a dál jsem si čmárala.

„Jestli si nezačneš psát poznámky, budou ti za dva týdny chybět výpisky ke zkouškám,“ zašeptala Spencer a vybarvila srdce, které jsme nakreslila její černou propiskou.

„Okopíruji si tvoje,“ navrhla jsem a ušklíbla se na ni. Prohnula na mě obočí a zavrtěla hlavou. Našpulila jsem pusu. „Prosím?“

„Dámy!“ Paní Pulsonová plácla pravítkem o svůj stůl. „Věnujte mi prosím pozornost.“

Spencer se ve své židli narovnala, přikývla a krátce se na mě podívala a pohybem rtů sdělila 'chovej se slušně'.

„Byla jsem zabraná do sebe a do čmárání, ty jsi se mnou mluvila jako první,“ zašeptala jsem a hodila po ní úšklebek.

„Slečno Daviesová!“ varovala mě paní Pulsonová a já ponořila zpátky do své židle. „Musím se s vámi po hodině vidět?“

Prohnula jsem obočí a letmo jsme se podívala na Spencer, a pak jsem si olízla rty a navázala oční kontakt s učitelkou. „To nevím, paní Pulsonová,“ naklonila jsem hlavu na stranu, „potřebujete mě po hodině vidět?“

Slyšela jsem, jak Spencer zalapala po dechu a starší ženě téměř vylezly oči z důlků. Honem si odkašlala a mlčela. Otočila se zpátky a pokračovala ve svých poznámkách.

Daviesová, pořád to umíš.

Zakřupala jsem klouby a setkala se s chladným pohledem od své přítelkyně. „Co je?“ pokrčila jsem rameny. „Flirtovací hru můžou hrát dvě, Carlinová.“

Spencer se rozzlobila, ale pak upadla do tichého záchvatu smíchu. „Kvůli tobě se červenala a mlčela,“ kývla směrem k paní Pulsonové.

Spencer ji přiměla začervenat se a mlčet mnohokrát, takže to byl dobrý pocit vědět, že to umím také. „Učila jsem se od nejlepších,“ mrkla jsem a ona se tiše zahihňala. Cítila jsem se dobře, že jsem zpátky ve škole, měla jsem zaručený čas strávený se Spencer.

„Teď si piš poznámky,“ zašeptala Spencer.

„Vždyť mám zlomenou ruku!“ našpulila jsem pusu a ukázala jsem na svou ruku v sádře. Byla zaplněná podpisy a telefonními čísly, ale mě to bylo jedno. Spencer zabrala půlku sádry pro své čmáranice a srdíčka s BF obklopená x a o. Říkali nám, jak jsme se sblížily, když jsme nejlepší kamarádky. Ale BF neznamenalo to. Ne, Spencer Carlinová měla nadrženou náladu, když to psala. 'Nejlepší šoustání' (BF = best friend, best fuck).

„Pokud můžeš čmárat, můžeš psát,“ vtipkovala, aniž by se na mě podívala. Věděla, že kdyby zachytila mé slavné našpulení rtíků, vzdala by to a dovolila by mi okopírovat si je od ní. Takže se nepodívala. „Ve skutečnosti,“ zašeptala a pořád se na mě nepodívala, „když mě můžeš ojet, můžeš psát.“

Spencer!

Sakriš, měla pravdu.

K čertu s ní.

Po pěti minutách prosení a slibování mi muchlovacího dostaveníčka v úklidové komoře mě Spencer nakonec přemluvila, abych si psala poznámky z tabule. Zazvonil zvonek a my jsme šly ihned na naše muchlovací místo.

Svou zdravou rukou jsem vzala její obličej a přejela jsem jí jazykem přes spodní ret. Ta činnost způsobila, že tiše zasténala, když mě přitiskla proti omítkou nahozené zdi. Chytla mě za boky. Její jazyk se protlačil skrze mé rty a hluboce mě políbila. Prsty se jí ponořily pod moje tričko.

„Vždycky jsi tak úžasná,“ vydechla a pohybovala svými rty přes čelist a dolů ke krku, kde svými rty, zuby a jazykem pracovala na kousku kůže. Prohrábla jsem jí prsty vlasy a uteklo mi tiché zasténání, když silněji přitiskla své tělo proti mému.

„Chceš vynechat poslední hodinu?“ zachraptěla jsem. Pravou rukou jsem vzala za poutko na jejím opasku a přitiskla jsem ji ke druhé stěně. Moje noha vklouzla mezi její a ona mi zasténala do úst, z čehož se mi lehce podlomila a pokrčila vlastní kolena.

„T-test,“ zaúpěla Spencer, když jsem vyvinula větší tlak na její vyhřáté místečko. „K-kurva.“ Chudáček byla napjatá a potřebovala dobře ojet.

Aspoň podle mého názoru.

Tak jsem se rozhodla pro rychlovku.

Vzhledem k tomu, že moje levá ruka byla stále v sádře, jsem ji musela ke zdi připnout ramenem a boky a rychle jsem rozepnula knoflík jejích riflí.

„Ash, co to děláš?“ Spencer zašeptala přes vzdychání.

Vůbec jsem jí neodpověděla. Rukou jsem vklouzla dovnitř hrubé tkaniny riflí a do jejích jemných bavlněných chlapeckých šortek. Okamžitě jsem se setkala s vlhkostí a zavrčela jsem jí do krku, když moje prsty klouzaly přes kluzké záhyby. „Kurva, Spence, ty jsi kvůli mně tak vlhká.“ Hlasitě jsem zasténala.

„Panebože, Ash!“ Spence pohodila hlavou vzad a začala pohybovat boky proti mým pátrajícím prstům. Ruce zabořila do mých vlasů, když přitiskla obličej do mého krku.

Zmínila jsem se, že ta komora neměla žádný zámek?

Bylo to víc vzrušující. Mé prsty byly ve Spencer zabořené velmi hluboko, když se její boky silně pohybovaly proti mým přírazům. Cítila jsem, jak se blíží. Mé prsty byly vtaženy jejími stahujícími se svaly. Zuby na mém krku také značily, že se chystá dostat přes krásný vrchol.

„To je ono, miláčku,“ zachraptěla jsem jí do ucha, „udělej se kvůli mně.“

Spencer trochu ztěžkla a držela ústa na místě, když se její tělo v mých rukou třáslo. Byla udýchaná a mohla jsem podle pohledu v jejích očích říct, že se udělala. Ty tmavě modré oči na mě zíraly intenzivně, ani bych to nedokázala popsat. „Nemohu uvěřit, že jsi to právě udělala,“ zachraptěla a její rty byly okamžitě na mých, přitiskla mě proti zdi, ke které mě už tiskla asi sedm ninut předtím. Moje ruka byla stále v jejích kalhotkách a její teď pod tričkem držela moje prso. Začínala jsem si myslet, že rychlovka byla chyba, protože byla připravená mě ošu-

„Hej!“ někdo zabušil na dveře a Spencer okamžitě odmrštila záda a vzala mě s sebou. Zakoply jsme a upadly přes kbelík na mop. „Spence? Ash?“

„Kylo?!“ Spencer na mě zasyčela a já zabručela. Špatné načasování. Opravdu špatné načasování.

„Alex mi řekla, kde tě najdu, takže jestli právě teď nechceš otevřít dveře, vejdu a budu litovat toho, co uvidím, ale přesto…,“ Kyla zašeptala hlasitě.

Vypotácela jsem se na nohy a otřela si ruku o kalhoty, když si Spencer rychle natahovala rifle. „Hej!“ Otevřela jsem dveře a nervózně se smála. „Co tě sem přivádí?“

„Je to úklidová komora, Ashley…“ ušklíbla se na mě Kyla a poplácala mě po rameni. „Jen jsem chtěl zjistit, jestli byste nechtěly jít po škole k Johnnymu. Platím?“

Spencer si zastrčila nějaké vlasy za uši a proklouzla okolo mě. Proklouzla okolo mě a její prsa se otřela o má a já věděla, že to bylo schválně. „Ehm, jo, jasně.“ Rychle mě políbila na tvář. „Musím si vzít učebnice a jít do třídy,“ chystala se jít pryč předtím, než se otočila a podívala se na mě. „Radši neskonči po škole, nebo nebudeme moci později dokončit to, kde jsme přestaly.“

Kyla sklonila hlavu a hihňala se.

Jen jsem přikývla a trochu se uculila, zatímco jsem se kousla do rtu. Spencer odcházela chodbou a já tam stála čelem k její nejlepší kamarádce. „Takže…“

„Do třídy?“ Kyla mi podržela rámě a srdečně se usmála, když jsem přes její ruku přehodila svou. Poslední hodinu jsme měly společnou a já byla vděčná. Stále jsem byla v šoku, protože jsem věděla, že tahle mladá žena byla těhotná. Bylo mi jí líto. Neukazovala vypouklé bříško, ale vykazovala jiné symptomy.

„Jak se cítíš?“ zeptala jsem se opatrně v pokusu nedat to na sobě znát. „Chci říct, zmínila ses, že jsi byla mimo, a já chci jen vědět, jak ti je.“

Kyla se usmála a kousla se do rtu. „Lépe. Mám své dny.“

„No, alespoň máš Carlinovou, ne?“ oplatila jsem jí úsměv, když jsme šly k našemu cíli.

„Obě máme štěstí,“ řekla upřímně, naklonila hlavu a zastavila se předtím, než jsme vstoupily do třídy. „Právě jsem si uvědomila, že sis vůbec neumyla ruce a ehm, a máš cucflek.“

Další cucflek. Zatracená Spencer a její zuby. Ale líbilo se mi to.

Polkla jsem a smála se. „Jo, teď půjdu a umyju si ruce.“

„Ehm,“ Kyla mě zastavila, když se podívala na hodiny ve třídě. „Máš méně než minutu.“

„Tak budu rychlá!“ Vydala jsem se chodbou a zaklela jsem, když začalo zvonit. Chodbou jsem slyšela ozvěny zavírajících se dveří od tříd a vydala jsem se zpátky do třídy.

„Daviesová, zase pozdě!“ Učitel se ani neobtěžoval se na mě podívat. Opozdila jsem se hodněkrát, aby věděl, že jsem zvonek zmeškala já. „Omluva?“

„Myla jsem si ruce,“ podívala jsem se na svou sádru, „ehm, ruku, pane,“ sedla jsem si vedle Kyly, která se usmívala.

„Trvalo vám deset minut, než jste si umyla ruku, slečno Daviesová?“ podíval se na mě pobaveně.

„No, musela jsem, ehm, očistit je… to… je.“ Odkašlala jsem si a posunula se v židli.

„Budete po škole.“ Započal hodinu dříve, než jsem mohla protestovat. Pohlédla jsem se na Kylu, jak potlačuje hihňání.

„No to je teda paráda!“ zamumlala jsem, když jsem narazila hlavou o lavici. „Do háje.“