Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

91 – Kdo říká, že to není naučné?

Překulila jsem se a pohlédla jsem na hodiny vedle Spencřina nočního stolku. *13:54*. Uchechtla jsem se a stočila se na spící tělo vedle sebe. Myslím, že jsem musela Spencer totálně utahat, protože jsem jí opravdu nedala šanci se vzpamatovat po jejích prvých třech orgasmech. Zatraceně, ta ženská měla docela obrovskou výdrž, ale byla jsem schopna ji utahat.

Než jsem vstala, tak jsem jí políbila na rameno a podívala jsem se z okna. Nikdo ještě nebyl doma, takže jsem se rozhodla využít té příležitosti a skočit rychle do sprchy. Škola bude končit za méně než dvě hodiny a Spencřiny rodiče budou doma ne moc dlouho na to. Vůbec jsem nechtěla riskovat, že mě přistihnout nahou.

Vstoupila jsem pod horkou páru a sykla jsem, když mi dopadla na kůži. Stála jsem tam a mokla kapkami padajícími na každý centimetr mého těla a pak jsem si vzala láhev se šampónem. Spenceřiným šampónem. Přivoněla jsem si k němu a zazubila jsem se, když jsem si myla vlasy s vědomím, že po zbytek dne budu vonět jako moje přítelkyně.

„To není fér,“ řekla za mnou Spencer. Uskočila jsem a držela jsem si ruku na hrudi.

„Spencer, tohle nedělej!“ Vydechla jsem a pak jsem se usmála. To našpulení rtů, které se jí vytvořilo na tváři, bylo docela rozkošné. Vstoupila ke mně do sprchy a objala mě kolem pasu a jemně mě políbila. „Nechtěla jsem tě vzbudit.“

„No, co když jsem se chtěla taky osprchovat?“ Spencer prohnula obočí a přesunula ruce, aby dokončila práci napěnění mých vlasů šampónem.

„Tak by ses osprchovala po mně?“ Kousla jsem se do rtu a usmála jsem se, když se zahihňala.

„Nemohu uvěřit, že jsme šly za školu, abychom se milovaly.“ Spencer se smála a otočila mě, takže jí voda dopadala na záda a smývala mýdlo.

„Velká potřeba sexu,“ opravila jsem ji. „Nestěžovala sis.“

„Ani v nejmenším.“ Zavrněla Spencer a vzala láhev s kondicionérem a opakovala totéž, co předtím s šampónem. „Tenhle víkend mám turnaj,“ řekla a prsty mi přejela po krku, než si spláchla kondicionér, „a v pátek večer bude večírek.“

„Ne,“ zavrtěla jsem s chechtáním hlavou, „žádné další večírky. Posledně jsi mě téměř zřídila a vyčerpala.“

Spencer se ušklíbla a hodila oči v sloup. „Nenaznačila jsem, že na ten večírek půjdeme, jen jsem chtěla říct, že dokud bude večírek, tak budeme mít Johnnyho pro sebe. Přidala by ses ke mně na po-zápasový burger?“

„Jé, Spence,“ dramaticky jsem si povzdechla, „ty jsi tak romantická!“ Ani jsme nemrkla řasami a ona mě jemně strčila, a pak mě něžně políbila.

„Prosím?“ Zašeptala Spencer a našpulila pusu. „No tak, nepustíš ženu k vodě, když tě pozve ven!“

„A kolikrát jsem ti říkala, že bych s tebou šla kamkoliv?“ Samolibě jsem se usmála a ona se posmívala, když mi smývala šampón z vlasů. „Nech mě to udělat.“

„Bolí mě hlava,“ řekla škádlivě se skroucenou tváří a smála se, když jsem jí plácla po zadku.

„Nebolí a chtěla jsem říct, nech mě umýt ti vlasy, trdlo,“ zahihňala jsem se, když našpulila pusu.

„Nejsem pro tebe dost sexy?“Její modré oči zajiskřily a trochu ztmavly.

„Jsi všemi způsoby sexy, Spencer,“ zamumlala jsem a chytila jsem ji za zátylek a přitáhla si její rty k mým.

Po minutách muchlování a osahávání vlhkých namydlených částí těla se mi podařilo mít na paměti, že škola brzy skončí, a i když Kyla, Alex a Sammy by se za nás zaručily, že jsme byly ve škole, tak to stejně musí vypadat, jako že jsme tam byly. Domyla jsem Spencer vlasy a osušily jsme se tak rychle, jak jsme jen mohly.

„Ty sis sem nepřinesla žádné oblečení?“ Zeptala se Spencer, když jsme se balily do ručníků.

„Myslela jsem, že bych se procházela po vaší chodbě nahá,“ rozzářila jsem se a prsty si projela mokrými vlasy.

„A myslela sis, že mě to necháš prospat?“ Spencer zvedla obočí.

Uchechtla jsem se a pokrčila jsem rameny. „Není mojí vinou, že se mnou neudržíš krok.“ Uhnula jsem předtím, než mi chňapla za ručník a chytila jsem ji za zápěstí. „Pěkný pokus, Carlinová. Možná bychom si to dnes znovu mohly velmi brzy zopakovat.“

„Mmm,“ pokračovala na mě Spencer jemně a zasněně. Tahle Spencřina stránka byla jen pro moje oči. Způsob, jakým mě milovala, způsob jak se na mě dívá, způsob, jakým se v mých rukou dokáže schoulit jako kotě.

Podařilo se mi s jejími rty, které útočily na mé, otevřít dveře. Vedla nás chodbou a rukama svírala mé vlasy, když jazyky hravě zápasily. Chystaly jsme se dosáhnout dveří jejího pokoje, když si někdo odkašlal. Spencer uskočila a podívala se na naštvanou Paulu Carlinovou.

„No to mě poser!“ Vydechla Spencer a tiskla si ručník pevněji k hrudi.

„Zaprvé, si dávej pozor na jazyk,“ Paula k nám pomalu přistoupila a kousla se do rtu a obličej jí zpřísněl, „a zadruhé, jak to, že vy dvě nejste ksakru ve škole?“

„Já, ehm,“ Spencer si odkašlala a rozhlédla se, jako kdyby hledala něco, o čem bude lhát. Ahoj, blondsko, stály jsme uprostřed chodby s ručníkem kolem těla, jo, hodně štěstí s vymýšlením výmluvy. „Necítila jsem se dobře a Ashley přišla, aby se o mě postarala?“

Ušklíbla bych se, kdyby se Paula nedívala tak, jak se dívala. Děsila mě s jednou rukou v bok a čekala, až vymyslíme lepší lež.

„Co jsem ti říkala o těchto druzích činností prováděných v pokoji?“ Na mě se taky Paula podívala. Polkla jsem.

Silně.

„Nebyly jsme v mém pokoji, byly jsme ve sprše.“ Zavtipkovala Spencer.

„Spencer, hned se běž obléknout.“ Starší žena ukázala k pokoji, ale krátce mi položila ruku na rameno. „Zůstaň.“ Šla za mou přítelkyní a sbírala oblečení, které odhadovala, že je moje.

Dobrý odhad.

„Převlékni se v koupelně,“ otočila mě tím směrem a pak na chodbě čekala, než se oblékneme.

Třásla jsem se. Kdysi jsem byla přistižena matkou Beth, když jsme se osahávaly. Doslova mě odtáhla za vlasy a vykopla ze dveří a hodila po mně na její trávník moje tričko.

Vážně, čí psychopatičtí rodiče tohle dělají?

Doufejme, že Paula Carlinová ne.

Vyšla jsem z koupelny se staženými vlasy v culíku. Uhlazovala jsem si sukni a svetr, když jsem šla ke schodům, kde jsem zaslechla, jak v předsíni mluví Spencer a Paula.

„-vím, že tě nemůže přivézt do jiného stavu, ale vážně si myslíš, že je zodpovědné chodit kvůli takovému druhu činností za školu?“ Povzdechla si Paula a projela si prsty vlasy.

„Je to naučné!“ Namítala Spencer a opřela se o zeď a založila si ruce.

„Spencer, zůstat doma a milovat se svou přítelkyní není naučné. Je to potěšení a můj BOŽE, nemůžu uvěřit, že jsem ti to právě řekla.“ Paula napodobila pohyby své dcery a opřela se o zeď. „Máš zaracha.“

„Cožé?!“ Spencer zaťala pěsti.

„Máš zaracha. Žádné vycházky a žádná společnost. Domácí vězení, Spence, počkej, až o tom uslyší táta,“ odstrčila se starší Carlinová od zdi a zvedla svůj kufřík, „škola a trénink, nic víc.“

„Mami!“ Následovala Spencer svou matku a já nakonec sešla dolů ze schodů a vzala si svůj batoh a vklouzla jsem do bot. Oblékla jsem si bundu a nakoukla za roh, abych si všimla, že obě Carlinovic jdou ke mně. „Ash, kam jdeš?“

„Domů.“ Vykvíkla jsem a dala jsem si tašku pohodlněji na rameno. Paula přišla za svou dcerou. „Omlouvám se, paní Carlinová-“

„Paulo.“ Znovu jsem byla opravena.

„-Paulo. Znáte puberťáky a jejich hormony.“ Do prdele, proč jsem to právě teď řekla?

„Také jsem byla puberťačka,“ povzdechla si Paula. „Spencer, pořád máš domácí vězení.“

„Nezájem.“ Zamumlala Spencer a natáhla ruku, aby vzala mou. „Můžeme si s Ashley pořád povídat po telefonu?“

Paula se usmála. „Uvidíme se zítra na večeři, Ashley.“

Spencer vytřeštila oči a otočila se, aby se podívala na svou mámu. „Právě jsi řekla, že nemám dovolenou žádnou společnost.“

„Uprostřed noci byste se vplížily s Ashley do tvého pokoje, tak proč bych ji měla brát jako 'společnost'. Uvidíme se zítra, Ashley.“ Usmála se na mě ne tím zářivým úsměvem jako obvykle, ale přesto usmála.

„Do-bře.“ Vydechla jsem, když jsme si se Spencer vyměnila pohled. Jen její byl energický a můj byl trochu vyděšený. Neptejte se mě proč, ale byl. Paula byla někdy trochu víc akceptující. Dělalo jí to skvělou kamarádkou a možná právě tou chtěla se Spencer být, ale stejně mě to děsilo. Stávala jsem se rychle další 'Spencer'. Víte, Dennisonovi Spencer milovali a Carlinovi milovali mě. Byla jsem jejich Spencer, ta Spencer, co byla jako v očích Aidenovy tety a strýčka.

Závazek. Znala jsem ten termín, vyhledala jsem si tu definici. Byla jsem vážně ta Ashley, ta která mohla trávit zbytek života s jedinou osobou? Nechápejte mě špatně. Nemyslela jsem druhý vztah se svou přítelkyní. Nechtěla jsem běžet a utéct. Ale bylo to děsivé. Tak moc jsem se během posledních pěti měsíců změnila a líbilo se mi být tím, kým jsem byla, ale pořád jsem si na to všechno zvykala.

„Zavolej mi, prosím?“ Spencer našpulila pusu a stiskla mé ruce ve svých.

„Samozřejmě,“ usmála jsem se a nahnula jsem se, abych jí políbila na tvář. Olízla jsem si rty a rozpačitě jsem mávla Paule. „Uvidíme se zítra večer.“

Jakmile jsem byla ve svém autě, tak jsem se opřela o volant, a pak jsem se smála. Jak jsme se sakra se Spencer mohly nacházet v těchto situacích? Den začal úžasným milováním a skončil tím, že nás její máma našla na chodbě v podstatě nahé, když jsme byly za školou.

Rozhodně jsem zažila po dobu, co jsem v tomhle městě, divokou jízdu, ale kdykoliv se na tu jízdu ohlédnu, tak tam byla Spencer se mnou.

Za nic na světě bych nevyměnila žádnou z našich společných chvílí.

Ani ty špatné.

Tak nějak to ze mě udělalo ženu, jakou jsem dnes.

Ale to je zcela jiný příběh.

92 – Sestra, sesterské sbližování

Vyšilovala jsem. Byl den do Svatého Valentýna a já neměl nic, co bych dala Sammy. Nic mě necvrnklo do nosu, zatímco jsme byly s Kalou v obchodu. Nevěděla jsem, co jí přesně dát a nikdy jsem nikoho neměla na Valentýna, víte, mého Valentýna.

„Co dáš zítra Ash?“ Zeptal jsem se své sestry. Ležela rozvalená na mé posteli a dělala si domácí úkol, zatímco jsme poslouchali muziku. Milovala jsem večery jako tenhle, trávit čas se Spencer, jen my dvě.

Středy byly na houby. Sammy o středách pracovala a já obvykle trávila čas se Spencer a Ashley, nebo s Kylou, ale tenhle večer byl jiný.

Kyla byla poprvé od doby, kdy se jeho rodiče dozvěděli, že budou mít dítě, šla na večeři s Aidenem. Byla tak nervózní, ale Spencer se podařilo udržet ji při smyslech. Spencer měla domácí vězení a tohle byl její poslední večer, kdy neměla dovoleno jít na večeři k Aidenově a Ashleyině tetě a strýci, ačkoliv by bylo nejlepší, kdyby Ashley zůstala na večeři.

'Rodinný' čas.

Spencer se překulila na záda a dívala se zamyšleně do stropu. „Myslela jsem, že bys mi s tím mohla pomoc.“

Usmála jsem se a přikývla jsem. „Pomůžeš mi? Myslím s tím, co mám dát Sammy?“

„Krabici čokoládových srdíček?“ Zazubila se Spencer a posadila se potom, co po ní hodila svou tužku. „Co mám na to říct? Jsem romantik.“

„Jasně, zeptat se minulý týden během sprchování Ashley, jestli s tebou nepůjde na burger, je opravdu romantické.“ Zvedla jsem obočí a zahihňala jsem se jejímu hlasitému zalapání po dechu.

„Ona ti o tom řekla? Ach můj Bože,“ zavrtěla hlavou, „nemůžu uvěřit, že s tebou o těch věcech mluví, nebo že posloucháš.“

„Klídek, kovová pěsti,“ ušklíbla jsem se, „Ashley mi řekla jen tuhle jednu věc, věř mi, nechci slyšet, co děláte, nebo jak to děláte.“

Posmívala se a hodila po mně nazpátek tužku, „proč jí neuděláš své vlastní namixované CD?“

Na pár vteřin jsem o tom přemýšlela. Obvykle se zmixované CD mezi páry přeceňují, ale Sammy milovala hudbu stejně tak, jako já a já ji obvykle našla, jak také poslouchá undergroundové kapely. Nejspíš to nebyl špatný nápad. „Budu o tom přemýšlet!“

„Děvčata?“ Otočily jsme se na mamku, která stále ve dveřích pokoje. „S tatínkem jdeme na chvíli ven. Věřím vám dvěma, že budete v pořádku?“

„Jsem ve vězení Carlinových, takže budu jistojistě v pořádku.“ Našpulila jsem pusu a moje máma hodila oči v sloup.

„Jen si budeme dělat domácí úkoly, mami,“ usmála jsem se a mávla jsem ve vzduchu učebnicí přírodovědy.

„A právě teď se bavíme o sexu, viď Alex?“ Spencer kopla do mé židle a já se na ni zlostně podívala. „Ale, nestyď se mluvit o sexu. Mami, ještě jsi tady Aly nevěnovala rozmluvu o sexu?“

„Neříkej. Mi. Aly!“ Hodila jsem po ni svou učebnici a ona se jen smála. Podělaná Spencer. „A já nepotřebuji rozmluvu o sexu.“

„Jasně, že potřebuješ,“ Spencer si sedla ještě rovněji a dívala se na mámu, „chtěla jsi to udělat? Táta? Já?“

„Ty?“ Odfrkla si máma a držela si ruku před pusou. „Ty bys Alex naučila, že je v pořádku chodit za školu a milovat se, v pohodě, myslím, že to zvládnu.“

Ušklíbla jsem se a pak jsem zavrtěla hlavou a podívala jsem se na mámu. „Počkat, cožé? Nepotřebuji rozmluvu o sexu. Ani jsem sex neměla.“

Kupodivu, moje máma vypadala z mé výpovědi překvapeně. Rty jí zdobil úsměv, víte, ten 'jsem tak hrdá' druh úsměvu. Polkla jsem a začervenala jsem se a náhle jsem se cítila trapně.

„O další důvod víc, proč jednu mít.“ Zašeptala Spencer a vyskočila a rozcuchala mi vlasy.

„Spencer!“ Vykřikla jsem a máma kroutila hlavou.

„Někdy si myslím, že vy dvě jste trochu mladé na to, abyste říkaly slovo 'sex', natož ho provozovaly,“ povzdechla si Paula a uhnula Spencer, která šla do svého vlastního pokoje, z cesty. „Popovídáme si o tom později. Tvůj otec a já máme zpoždění.“ Než odešla po schodech dolů, tak mě políbila na čelo, „nerozcupujte se navzájem, zatímco budeme pryč? Počkejte, dokud alespoň nebudeme sedět a dívat se.“

Ha ha.

„Spencer!“ Vběhla jsem do jejího pokoje a zastavila jsem se, když se taky ve své chůzi zastavila a rychle strčila svou hudbu a texty pod polštář. „Co to děláš?“

„Nic. Běž pryč.“ Spencer si z očí odfoukla několik pramínků vlasů.

„Proč schováváš svou hudbu?“ Zeptala jsem se a přistoupila blíž k posteli.

„Hej,“ dívala se na mě a stáhla mě dolů na postel, „víš, že tě zbožňuju, viď?“

Fajn. Vyhýbala se mé otázce. Budu hrát s ní. Prozatím.

Zvedla jsem obočí. „Jasně?“

„Za to předtím se omlouvám. Umím být trnem v oku.“ Pousmála se Spencer.

„Nebyly bychom sestry, kdybychom neměly chvíle, jako tahle,“ přiznala jsem. Milovala jsem Spencer. Byla mou nejlepší kamarádkou. Obě jsme během posledních měsíců tak rychle dospěly a sblížily se. Někdy mi přijde těžké rozeznat u ní hranici mezi kamarádkou a sestrou. Ale jsem hrdá na to, že jsem její sestra, i když se chová jako kráva.

Alespoň se teď omluvila.

„Proč se ti nelíbí, když se ti říká Aly?“ Nakonec Spencer prolomila ticho v pokoji.

Moje přiznání a důvod by se zdály být hloupé. Jedním bylo to, že jsem si nebyla jistá, že jsem připravená se o to podělit, ale Spencer se mě zeptala a já jí nemohla lhát. „Budeš si myslet, že je to hloupý.“

„Alex,“ povzdechla si a věnovala mi uklidňující úsměv, „slibuju, že si to nebudu myslet.“

Zhluboka jsem se nadechla a trochu se uvolnila, když si před sebou sepjala ruce a trpělivě čekala. „Říkávala jsi mi Aly, když jsme byly malé,“ podívala jsem se od ní stranou, když jsem si všimla jejího mírného zamračení, „Spency a Aly, vzpomínám, když jsme si spolu venku hrály a když jsi mi dovolila hrát si s tebou a Kylou.“ Zrak jsem stočila zpět k ní a kousla jsem se do rtu, „pak, když začala škola, se z tebe stal jiný člověk. Ve škole ses ke mně neznala a všem jsi říkala, že jsem adoptovaná.“

„Alex,“ bolestně se zamračila, když si to uvědomila, „já-“

„Prosím,“ přerušila jsem ji, „nech mě to dokončit. Pak ses víc zabrala do hokeje. Byla jsi sebevědomá. Byla jsi skvělá velká ségra. Moji kamarádi tě měli rádi, i když tě vůbec neznali. Znali tě, protože jsi byla nejlepší hokejovou hráčkou v týmu jejich bratra nebo sestry. Chtěla jsem být tebou. Chtěla jsem být tou holkou, která má tu všechnu pozornost, i od neznámých lidí.“

„Al-“

Hodila jsem po ni polštář a pohledem jsem jí varovala, aby mě nepřerušovala. „Po čase se zdálo Aly jako příliš dívčí. Začala jsi mi říkat Alex a mně se to líbilo víc, protože, nevím, nebylo to tak dívčí. Cítila jsem se jako ty.“

„Drsňačka?“ Nemohla si Spencer pomoc a já taky ne, ale protočila jsem oči v sloup a ušklíbla jsem se.

„Myslím, že jo,“ pokrčila jsem rameny, „Spencer je bezva jméno, víš? Spencer Dylan. Já dostala Alexis Marie.“

„To proto, že si mysleli, že budu kluk,“ zasmála se Spencer. „Už měli vybrané jméno.“

„Stejně,“ začervenala jsem se, „díky Alex jsem si k tobě blíž. Aly byla někdo, koho jsi za sebou zanechala. Už jsem jí nikdy nechtěla být a stále nechci.“

Spencer přikývla, zamračila se a sedla si vedle mě. „Pokud se budeš cítit lépe, tak ať jsi kdokoliv, nebo kýmkoliv budeš, vždycky na tebe budu dávat pozor a budu tě milovat.“

Zazubila jsem se a poškrábala jsem se na čele. Byla to taková dívčí chvíle.

„Mimochodem, když už mluvíme o dívčím, poslední dobou se oblékáš víc jako Aly.“ Šťouchla mě a já zaúpěla.

„Říkala jsem ti, že Sammy se líbí sukně.“

„Moje sukně.“ Spencer zvedla obočí a pak pokrčila rameny. „Vlastně je můžeš mít.“

Uchechtla jsem se a otočila se k ní. „Jen se snažím najít sebe sama. Víš, najít svou vlastní identitu.“

Spencer zvedla obočí a naklonila se, aby vzala z pod polštáře hudbu. „To jsi ty, Alex. Hudba tě vystihuje. Věci, které říkáš, nebo děláš, určují, kým jsi, ne tvoje jméno.“

Podívala jsem se na texty a všimla si, že jsou zcela nové. „Znovu píšeš?“

Spencer pokrčila rameny. „Znáš mě, nejsem moc holka na texty, ale napsala jsem hudbu.“

„Měla bys to zítra Ashley zazpívat. Vsadím se, že by se jí to líbilo.“ Uculila jsem se a přejala jsem prsty přes její talentované perem napsané značky. Sestra byla opravdu talentovaná, co se týkalo psaní not a rytmů.

„Vím, že líbilo.“ Spencer pokrčila rameny a mrkla.

„Chceš říct, že jsi jí hrála? Kdy?!“ Byla jsem radostí bez sebe. Spencer bude někomu hrát? Ani jsem ji neslyšela, dobře, přes dveře jejího pokoje ano, ale ne tak, jako bych byla ve stejné místnosti.

„Nevím, hned potom, co jsme se daly dohromady. Prosila mě a ty, ty malá bonzačko, jsi moc nepomohla, ,“ vyplázla jazyk a popadla tužku a další notový papír. „Možná bys měla Sammy něco napsat.“

Ne.

Moje hudba byla pořád dost osobní a jediná osoba, která mě slyšela, byla Ashley a já to tak chtěla nechat být, dokud nebudu opravdu připravena.

„Myslím, že zmixované CD je fajn.“ Zamyslela jsem se a opřela se o Spencřinu postel. „Vzhledem k tomu, že máma s tátou nejsou doma, tak můžeš porušit pravidla svého domácího vězení a vyrazit k Timmovi na kafe?“

Spencer se ďábelsky zazubila a odhodila hudbu za sebe. Vystřelila, aby si vzala jednu z mnoha Ashleyiných mikin, které v domě nechala. „Chtěla ses zastavit v knihovně?“ Navrhla a teď jsem byla s ďábelským úsměvem na řadě já.

Překvapit přítelkyni s její oblíbenou kávou se zdálo být vrcholem mého večera.

„Jo, hej, Spence, s čím jsi chtěla, abych ti se zítřejším večerem pomohla?“ Zeptala jsem se, když jsme dotáhly naše zadky do zimy do jejího CRV.

„Dobře, chtěla jsem pomoc…“ Spencer mi řekla své romantické plány pro následující večer pro Ashley.

Zatraceně, Spencer a Ashley měly štěstí, že mají jedna druhou. S tím plánem, který Spencer měla v mozku připravený, jestli byla panna, tak by o to zítra večer určitě přišla. Součástí být Carlinová je, vědět, jak se 'dvořit' ženě. Uchechtla jsem se sama pro sebe.

Proč na to nepomyslela?

93 – Klíč k životu je...?

„Vím, že to není moc, ale,“ pokrčila jsem rameny a našpulila na svou přítelkyni pusu. Její modré oči zajiskřily a na hrudi si držela CD.

„Pst,“ zašeptala a nahnula se pro něžný polibek, pak se odtáhla a zazubila se, zatímco se v úžasu dívala na CD, „líbí se mi, Alex.“

„Ještě jsi ani neslyšela, co na něm je,“ ušklíbla jsem se a opřela se o skříňku a zírala jsem na její roztomilý výraz.

„Nezáleží na tom. Udělala jsi ho pro mě a já jsem si jistá, že ať si vybrala jakékoliv písničky, tak se mi budou líbit.“ Sammy vložila krabičku do své tašky na rameno. „Zavři oči,“ usmála se a já je trochu pootevřela. „Alex, zavři je!“

Našpulila jsem pusu. „Fajn,“ povzdechla jsem si a uculila se, když jsem ucítila, jak mi byla do rukou položena sametová krabička. Polkla jsem. Do prdele. „Sam?“

„Otevři je,“ Sammy se nervózně kousla do rtu, když stočila zrak od krabičky k mým očím. „Buď ho můžeš otevřít teď, nebo můžeš počkat až na později.“

„Počkat na později?“ Zvedla jsem obočí.

„Spence mě zaměstnala, abych jí pomohla. Potřebuje večer přichystat věci, takže jsem si myslela, že potom, co jí pomůžeme, tě můžu vzít do města do China Town. Doufám, že řekneš ano, protože jsem tak nějak už udělala rezervaci.“ Začervenala se Sammy a já se uchechtla.

„Samozřejmě že řeknu ano,“ zašeptala jsem a vzala jsem její obličej, abych ji krátce políbila. Přestože jsme byly venku, tak Sammy stále měla trochu problém s veřejným projevem náklonnosti, ale malý polibek jí nemohl ublížit. Prozkoumala jsem krabičku, kterou jsem měla v ruce a mírně jsem stiskla k sobě rty, „ať je to něco na zub, protože jsem ti právě udělala CD a to není zrovna romantické.“

„Ale miláčku,“ zavrněla Sammy a propletla prsty s mými, když jsme se vydaly do třídy. „Jen to, že jsi se mnou, je víc, než dárek k Valentýnku.“

Mírně jsem se začervenala. „Stejně, v té krabičce není nic na zub, že jo?“ Zatřepala jsem s tím a ona mi to vzala a vložila to zpátky do své tašky. „Hej!“ Našpulila jsem rty.

Sammy jen zavrtěla hlavou a usmála se na mě. „Dostaneš to později večer.“

Sledovala jsem, jak odchází a zakřenila jsem se. Měla jsem Valentýnku. Měla jsem na Valentýna rande.

Jupí!

Šla jsem do třídy a málem jsem usnula s hostujícím řečníkem, který o něčem mluvil. Opravdu jsem nedávala pozor. Nakonec byl čas na oběd.

Zahlédla jsem partu na našem obvyklém místě v jídelně a svalila jsem zadek vedle Sammy a rychle jsem jí políbila na tvář. „Myslím, že jsem tu přepadovou písemku nedala.“

„Alex,“ zaúpěla Spencer, „to říkáš pokaždé, když si sedáš.“

Vyplázla jsem jazyk a odkašlala si. „Myslím to vážně, zapomněla jsem na svoje jméno!“

„Jak sakra můžeš zapomenout svoje vlastní jméno?“ Ashley prohnula obočí a krátce o tom přemýšlela. „No, ne, pořád na něj nemohu přijít.“

„Je to Alex,“ hihňala se Spencer, „musí být blondýna.“

„Ha,“ obrátila jsem oči v sloup a vyhrabala jsem z tašky červené lízátko a strčila si ho do pusy. Sledovala jsem, jak se na mě dívají čtyři páry očí. „Co je?“

„Vážně? Právě sis strčila do pusy lízátko, bez toho, aniž by ses zeptala, zda některá z nás také jedno nechceme?“ Spencer vypadala vážně.

„Mám jen jedno!“ Řekla jsem v obraně a vyklopila jsem obsah svého tašky, ze které vypadlo CD. Než jsem ho mohla vzít, tak mi tu podělanou věc Ashley šlohla.

„Co je to?“ Pozorně si četla booklet a přimhouřila oči a naklonila hlavu, aby četla booklet ještě blíž.

Spencer vytřeštila oči a podívala se na mě. „Ukradla jsi ho z mého auta?“ Zasyčela.

„No, je moje.“ Zamračila jsem se a šla jsem si ho zase od Ashley vzít, ale ona zavrtěla hlavou a podívala se na mou sestru.

„Je to to samé CD, které jsi před pár týdny pouštěla v autě.“ Ashley otevřela krabičku a tam byly na vnitřní straně pouzdra názvy písniček. „Jé.“

Názvy písniček, ke kterým napsala texty. Náš malý projekt, na kterém jsem dál pracovala a o kterém jsem jí vůbec neřekla.

Sklopila jsem hlavu a cítila jsem, jak mi mírně hoří uši, ale jakmile můj zrak spočinul na rukou, tak jsem byla vtažena do reality. „Počkej!“ Zlostně jsem se podívala na Spencer, „ty jsi jí to pouštěla?! Spencer, jak jsi jen sakra mohla?!“

Sammy se na mě podívala tázavým pohledem.

Spencer se rozhlédla kolem a pak se zamračila. „Co? Jsi talentovaná, Alex.“

„A?!“ Vstala jsem a strkala jsem své věci zpátky do tašky. Spencer neměla žádné právo to s kýmkoliv sdílet.

„Alex, nevěděla jsem, že to jsi ty.“ Zastavila mě Ashley a zamračila se. Vzala mě stranou od ostatních a podala mi moje CD, „slyšela jsem tě hrát. Napsaly jsme jich pár společně, vzpomínáš? Proč tak vyšiluješ?“

„Ona jen,“ ukázala jsem na Spencer, „neměla to dělat! Nikdy předtím jsi mě neslyšela zpívat, jen hrát.“

Ashley se usmála a přitáhla si mě do objetí. „Máš opravdu nádherný hlas, Alex,“ zašeptala, „neměla by ses za něj stydět. Miluješ hudbu, máš ji v krvi, tak proč to popíráš?“

„Prostě jsem nebyla připravená.“ Povzdechla jsem si a kousla se do rtu a podívala jsem se na to CD. „Chystala jsem ti to pustit, chystala. Vlastně jsem to udělala pro tebe. Nechala jsem ho v autě, potom, co mě jednoho den Spencer vyzvedla ze školy a-“

„Hej, nemusíš to vysvětlovat,“ pousmála Ashley a já jí podala její CD, „Alex…“

„Poslechni si ho,“ povzdechla jsem si a také jsem se na ni nakonec usmála, „dej mi vědět, co si o tom myslíš. Já, ehm, omlouvám se, že jsem takhle vyšilovala.“

Ashley přikývla a klepala si krabičkou v ruce. „Zůstane to mezi tebou a mnou. Nezlob se na Spencer, jo? Zjevně je na tebe pyšná.“

Přikývla jsem.

„Teď pojď. Pojďme to urovnat s našimi ženami.“ Ashley zavrtěla obočím a zavěsila mi ruku do rámě.

„Tak co pro mě máš?“ Zašeptala jsem Ashley do ucha během hodiny rodinné výchovy.

„Vodnici.“ Ušklíbla se Ashley, když se mi rozzářil obličej.

„Vážně?“ Usmála jsem se, ale pak jsem se zamračila. „A ty říkáš, že já jsem ta romantická.“

„No…“ válela si jazyk mezi zuby, když se na mě zeširoka usmála, „protože jsi mi řekla, že si na dnešní večer nemůžu udělat plány, tak jsem si myslela, že ti jen dám v dívčí šatně další rychlovku.“

Ušklíbla jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „A ty říkáš, že já jsem ta nenasytná.“

„Jsi.“ Usmála se Ashley a poklepala na mou učebnici. „Dělej svou práci, Carlinová.“

Zalapala jsem po dechu. Jak se opovážila použít mou taktiku? Nebyla jsem rozptýlená! „Budu, když budeš ty.“

„Dělám.“ Zašeptala Ashley a ukázala na svůj sešit. Naklonila jsem se, když ukázala na to, co napsala: Jak udělat Spencer děti.

Vybuchla jsem smíchy a ihned na to jsem byla oslovena učitelkou. „Slečno Carlinová.“

„Promiňte,“ zamumlala jsem mezi hihňáním a podívala jsem se na Ashley, která se zeširoka usmívala.

„No, je to rodinná výchova, rodičovství. Ráda bych věděla, jak udělat Spencer děti.“ Řekla vážně a pokračovala ve čmárání srdíček okolo mého jména.

„Dobrá, třído,“ paní Pulsonová spráskla ruce, aby získala pozornost všech, „v úterý budeme psát test, tak se prosím učte a konečné odevzdání vašeho rodinného rodokmenu je příští pátek. Ráda se podívám, jak jste se poprali s vašimi prezentacemi.“

Zazvonil zvonek a Ashley mě vzala za ruku a táhla mě s sebou chodbou. „Můžeš prosím nechat mou ruku celou, protože ji možná později budu potřebovat.“ Zeptala jsem se, když mě zatlačila do hudebny a zavřela dveře. „Ash, co-“

Ashley uchopila můj obličej a jemně mě políbila a její rty laskaly mé intimním způsobem. Její jazyk přelétnul přes můj spodní ret, než ho přetáhla do svých úst. Tiše jsem zasténala, když jsem ucítila svá záda přitlačená ke zdi a její tělo něžně proti mému.

Ten polibek byl tak jemný a pomalý. Ashleyiny ruce se táhly dolů po mých zádech, než přešly a chytily můj krk. Její polibky ještě víc zpomalily. Byly opojné. Staly se pomalejší a já jí víc chtěla.

„Spencer,“ Ashley se nakonec odtáhla, měla zavřené oči a popadala dech, „víš, že jsem nikdy předtím neslavila den Svatého Valentýna?“

Zvedla jsem obočí a stále jsem byla ponořena do toho polibku, který jsem pořád měla v hlavě. Chuť Ashley na mých rtech a jazyku. „Nikdy?“

Ashley stydlivě sklopila hlavu a sáhla do zadní kapsy, odkud vytáhla tenkou obálku a položila mi ji do dlaně. „Ty jsi moje první,“ začervenala se a já si pomyslela, jak to bylo roztomilé, „a chci, abys byla mou poslední.“

Polkla jsem a dívala jsem se na tu obálku v mé ruce. Uvnitř něco bylo a nebylo to tenké jako papír. „Ash…“

„Otevři to,“ zašeptala a ruce měla položené na mém pasu, když spodní polovinu těla přitiskla k mému. Nervózně se hryzla do rtu. Otevřela jsem ji a zatřásla malým stříbrným řetízkem s malým klíčkem, který byl na něm připevněn, „líbí se ti?“

Držela jsem ho nahoře mezi námi. Stříbrný řetízek se volně pohupoval. Řetízek byl tenčí, než většina dívčích řetízků a mně se naprosto líbil. „Ashley,“ vydechla jsem a sledovala jsem, jak se řetízek volně pohupoval, „líbí se mi.“

„Vím, že je to trochu otřepané,“ Ashley se nervózně zasmála a palci třela mé kyčelní kosti, kdy na vteřinu stydlivě sklonila hlavu, „ale uviděla jsem ho v Jewel’s zlatnictví a myslela jsem na tebe,“ rychle vzala řetízek, který měla kolem krku a já sledovala, jak na jejím visí srdce s klíčovou dírkou uprostřed, „Já jen,“ olízla si rty a dívala se na mě a její mléčné čokoládové oči vířily s takovým vzrušením, že z té veškeré intenzity jsem téměř vybuchla, „máš klíč k mému srdci, Spencer. Jsme do tebe tak šíleně zamilovaná.“

Roztála jsem. Byla jsem louží na podlaze. V jejích rukou. Všude.

„Miláčku,“ podala jsem jí ho s obrovským úsměvem na tváři, „můžeš mi ho nandat?“

Ashley si otřela ruce o džíny a přikývla. Opatrně mi ho umístila kolem krku. Cítila jsem na svém zátylku něžný polibek, než jsem se v jejím náručí otočila.

„Děkuji,“ zašeptala jsem a něžně jsem ji políbila.

„Všechno nejlepší k Valentýnku, miláčku,“ usmála se Ashley.

„Ty nedostaneš svůj dárek dřív než večer,“ našpulila jsem pusu a podívala zpátky dolů na svůj řetízek a okamžitě jsem se usmála. „Líbí se mi.“

„Doufala jsem, že bude,“ hrála si se svým vlastním, „takže jak dlouho budeš mít ten klíč, budeš pořád mít moje srdce.“

„Sakra,“ plácla jsem se do čela a trhla sebou, „trenér Caron potřebuje, abych se zastavila večer na stadionu a vyzvedla nějaký papír s předběžnými daty, kdy budeme hrát mimo město.“

Ashley udělala obličej a zamračila se. „Ty mě opouštíš? Způsob jak zničit náladu, Carlinová.“

„Ash,“ pousmála jsem se a vzala jsem její obličej, „to bude, když vyhrajeme všechny naše zápasy.“

Ashley hodila oči v sloup a odfrkla si, „nikdy jsi neprohrála žádný zápas, Spencer, Rebelové jdou neporazitelní, jako přesný zásah. Tak či onak budeš cestovat, ne?“

Trochu jsem pokrčila rameny a přikývla. „Ještě nevím podrobnosti, miláčku, takže o tom nemluvme, ju?“ Objala jsem ji okolo pasu a políbila ji na koutky úst, „než budeme dnes večer pokračovat s našimi plány, tak se jen musíme zastavit, abychom vyzvedli ten seznam, protože nám dnes velkoryse zrušil trénink.“

Ashley našpulila pusu. „Fajn, ale ať máš pro nás jakékoliv plány, raději zapracuj na tom svém zdržení, Carlinová.“

Zazubila jsem se a kousla jsem se nesměle do rtu. „Budu.“ Pevněji jsem si ji k sobě přitiskla a tulila se k jejímu krku.

94 – Byla jsem ztracena – ale už jsem se našla

„Děkuji pane Dennisone,“ zaslechla jsem od schodů Spencer. Naposledy jsem se rychle zkontrolovala v zrcadle. Vždycky jsem chtěla pro Spencer vypadat dobře.

„Ashley! Tvůj Valentýn je tady!“ Zakřičela od prahu schodů teta Gréta.

„Minutku!“ Zaječela jsem nazpět a popadla jsem svůj tenký přiléhavý černý svetr a natáhla jsem si ho přes černé tílko. Spencer mi řekla, abych se oblékla ležérně a trochu teple, ale nekladla jsem žádné otázky. Pěkné pokyny.

Ze svého výběru oblečení, černého svetru a modrých džínů, jsem se cítila spokojeně. Docela ležérní , přesto ty džíny byly ty, které se na mě Spencer líbily. Přiléhavého střihu.

„Dobře jste se ohákla, slečno Daviesová,“ zazubila se Spencer, když sledovala, jak jdu nesměle ze schodů. Měla na mě takový vliv. Když jsem dosáhla prahu schodiště, tak mě vzala za ruku a políbila ji, „vypadáš nádherně.“

Usmála jsem se, kousla jsem se dortu a ještě víc jsem zčervenala. Teta Gréta stála hned vedle ní a přesto nedržela Spencer zpět od ukazování té její stránky, kterou jsem viděla jen já. Abych vám řekla pravdu, tak jsem měla dobrý pocit z vědomí, že Spencer byla dostatečně volná, aby byla sama sebou s ohledem na to, že to nedávno každému roztroubila.

„Neočekávám, že budete venku příliš dlouho, vřele se usmála teta Gréta, „zítra je škola.“

„Přivedu ji zpátky do 23:00, paní Dennisonová,“ slíbila Spencer.

„Ne déle než v 11:30,“ opravila ji teta Gréta a vzala můj kabát, „není zrovna fér, dát Aidenovi takový čas a tobě ne.“

„Děkuji,“ řekla jsem vděčně a vzala jsem Spencřinu ruku, zatímco jsem políbila tetu na tvář, „bavte se se strýčkem Vikem.“

„Pche,“ mávla rukou, „je příliš starý na to, aby si uvědomil, co je za svátek, ale vy dvě se bavte.“

Spencer a já jsme přikývly a odešly ruku v ruce. „Páni, přijímá to.“ Usmála se, když mi otevírala dveře.

„Snaží se,“ pokrčila jsem rameny a sledovala jsem Spencer, jak obchází auto na svou stranu, „ačkoliv si myslím, že to pořád zpracovává.“

„Chápu,“ Spencer se tiše ušklíbla, „ex přítelkyně jejího syna teď randí s její neteří. Umím si to představit.“

„Takže jsi stále dohodnutá s trenérem?“ Zeptala jsem se a moje ruka našla své místo na jejím stehně.

„Zabere to jen chvilku,“ Spencer se na mě podívala a usmála se báječným úsměvem, „chceš tam jít se mnou? Bude tam tepleji.“

Přikývla jsem a podívala se z okna, kde jsem sledovala, jak nás míjejí stromy a domy. „Je to tady tak krásné,“ přiznala jsem tiše, „klid a domov jedné nádherné blondýny.“

Rty jí škubal úsměv a já mohla bych říct, že se červenala. Po zbytek cesty na stadion jsme jely mlčky. Zaparkovaly jsme vepředu. To místo vypadalo jako by bylo zavřené nebo jako že tam nebyly v té době žádné zápasy. „Jsi si jistá, že bude tady, Spence?“

Přišla jsem ke dveřím a byly zamčené. „Je tady, věř mi.“ Dostaly jsme se do vestibulu a Spencer se otočila a podívala se na mě. Vytáhla něco z kapsy svého kabátu. „Věříš mi?“ Zašeptala a stoupla si za mě. Mohla jsem jen kývnout, když mě políbila na zátylek, za ucho, a pak mi kolem očí ovázala hedvábnou látkou.

Dobřé… Nechápala jsem.

„Miláčku?“ Tiskla jsem si látku na oči, zatímco mě otáčela. Myslím, že přede mnou mávla prsty, aby viděla, zda nemohu vidět. Ne, nemohla jsem vidět absolutně nic. „Copak?“

„Vezmi mě za ruku,“ řekla tiše, sjela rukou do mé a lehce mě táhla dopředu. Zvuk otevírajících dveří zachytil mou pozornost a pak ta známá vůně stadionu.

„Ehm, miláčku, opravdu si nemyslím, že jsem pro zvrácenosti s tvým trenérem-au!“ Byla jsem kopnuta do zadku její nelítostnou nohou a našpulila jsem pusu. „Za co to bylo?“

„Ash, prostě vydrž,“ řekla Spencer mírně naštvaným hlasem, „když říkám věř mi, tak mi věř. Bude se ti to líbit…doufám.“ Slyšela mě uchechtnout se, „není to perverzní, teď buď tiše. Ubíráš tomu na sentimentalitě.“ Slyšela jsem v jejím hlase našpulení rtů a omluvila se.

Pomohla mi sejít pár schodů a pak mi zezadu položila ruce na boky, „připravená?“

Dychtivě jsem přikývla a zalapala jsem po dechu, když mi rozvázala kravatu a já tam stála. Celý stadion byl osvětlen desítkami, chci říct desítkami svíček a na středu ledu byla položená deka pod dvěma malými sedacími vaky a stolek s připraveným jídlem a talíři. Oněměla jsem. Zcela jsem ztratila řeč. Znovu jsem se rozhlédla kolem a pak jsem se konečně usmála. „Spencer.“ Vydechla jsem, když si mě k sobě přitáhla zády.

„Líbí se ti to?“ Zašeptala mi proti krku.

„Líbí,“ řekla jsem v úžasu, vykročila jsem na led a vydala se ke stolku. „Jak se ti podařilo ho sem přitáhnout?“ Zeptala jsem se stále v úžasu.

„S malou pomocí.“ Spencer se zazubila a čekala, až si sednu, než se sama posadila.

Byla děsně gantlemantská.

Zaslechla jsem pár ozvěn hihňání z protilehlé strany a zachytila jsem Alex a Sammy, jak se na nás dívají. Zamávaly, když vyklouzly, aby si užily svůj večer. „Ty jsi záludná,“ podívala jsem se zpět na Spencer a usmála jsem se. Způsob, jakým jí záře svíček osvětlovala tvář, byl úžasný a dech beroucí. Vůbec jsem nevěděla, že mohou být lidé stvořeni s takovou krásou jako Spencer. „Tohle je úžasné a nádherné, Spence.“ Znovu jsem zašeptala.

„Děkuji,“ Spencer s povzdechem úlevy pousmála, „byla jsem kvůli tomu trochu nervózní,“ přiznala se a její oči se od mých nehnuly, „možná proto, že by sis myslela, že je to příliš.“

Uchechtla jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Miláčku, ani si neumíš představit, jak romantická umíš opravdu být, víš?“ Vzala jsem její ruku odtud, kde na stole ležela a přitiskla jsem na její chladnou pokožku rty. „Je to dokonalé. Ty jsi dokonalá.“

Sklopila oči a po sté se za celý den začervenala. „Já, ehm, uvařila jsem nám. Nebude to horké, ale mělo by to být teplé,“ odkryla naše talíře a já objevila rýži a kuře na másle a citrónovém pepři. Z té vůně jídla mi zakručelo v žaludku. Neuvědomila jsem si, že mám takový hlad, „je tu taky salát,“ zašeptala a odklopila plastovou mísu.

„Úžasné,“ usmála jsem se a olízla si rty, „Bože, to voní tak dobře.“

„Ochutnej.“ Zvědavě mě Spencer pozorovala a její oči se rozšířily nad mým zasténáním, které jsem udělala, když jsem si vzala první sousto křehkého kuřete. „Dobré?“ Ušklíbla se.

„To si piš, že jo,“ zasténala jsem a dloubla jsem do dalšího kousku, „to jsi dělala ty?“ Strčila jsem si do pusy maso a zazubila jsem se, když přikývla. Jedla mě očima.

„To je ten důvod, proč jsem si po škole nemohla vyrazit,“ s omluvným pohledem pokrčila rameny, „chtěla jsem, aby vše šlo hladce, takže jsem nemusela spěchat, zatímco jsem se zároveň připravovala.“

„Není potřeba to vysvětlovat,“ zakřenila jsem se a pokračovala jsem v jídle Spencřiny večeře s konverzací, která ani jednou nebyla přerušena tichem.

„Bylo to vynikající.“ Znovu jsem poděkovala za jídlo a naklonila jsem se, abych jí odstranila pramínek zlatých vlasů z očí. „Nevím, jak je to možné,“ zašeptala jsem a prsty jsem vedla jemně dolů po její tváři, „jsem do tebe den ode dne zamilovanější.“

Spencer se uculila, omotala mi prsty kolem zápěstí a přitáhla si mé prsty ke rtům, kde rty přejela přes jemné polštářky mé kůže. „Pojď se mnou,“ vstala a laskavě mi pomohla z vaku a vytáhla mě na nohy. „Vidíš, taky umím být dost staromódní,“ vedla mě do části stadionu, kde byl zavěšen přehrávač a stiskla tlačítko Play u CD, „slečno Daviesová,“ držela mi ruku, „mohu si s vámi zatančit?“

Zazněl známý klidný hlas Johna Mayera a já vzala Spencřiny ruce a položila si je na pas, zatímco své jsem omotala kolem jejího.

Here comes the cold
Break out the winter clothes
And find a love to call your own
You - enter you
Your cheeks a shade of pink
And the rest of you in powder blue

Sledovala jsem, jak se Spencřiny rty hýbaly do textu písně 'Den Svatého Patrika' a pomalu jsem tančila uchvácená talentem, který jí vycházel z hrdla a jak se cítila tak uvolněná.

Who knows what will be
But I'll make you this guarantee
No way November will see our goodbye
When it comes to December it's obvious why
No one wants to be alone at Christmas time

S úsměvem jsem si povzdechla a spojila jsem tělo s jejím. Položila jsem jí se zavřenýma očima hlavu na rameno a poslouchala jsem každé slovo, které mi zpívala do ucha naplněná s větší láskou, než jsem si myslela, že je možné.

In the dark, on the phone
You tell me the names of your brothers
And your favorite colors
I'm learning you
And when it snows again
We'll take a walk outside
And search the sky
Like children do

No way November will see our goodbye
When it comes to December it's obvious why
No one wants to be alone at Christmas time
And come January we're frozen inside
Making new resolutions a hundred times
February, won't you be my valentine?

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se do jejích modrých očí. Modrých očí, ve kterých jsem se tak snadno ztrácela. Slova z jejích rtů se vytratila, když jsem zamotala ruce do jejích vlasů a přitáhla si její rty k mým. Vdechovala jsem ji. Každou esenci jejího nádherného srdce a políbila jsem ji s veškerou emocí, kterou jsem cítila.

Zůstaly jsme takhle na ledě chvíli a tančily a líbaly se bez toho, aby se na nás kdokoliv díval. Připomnělo mi to ten večer, kdy mě vzala na rybník.

Tahle Spencer mi ukázala celou svou duši. Zanechala tu svou agresivní část a zcela mě nechala vstoupit do ní. Věřila mi celou svou bytostí a já to věděla, protože jsem to cítila a viděla.

Doufala jsem, že jí stejným způsobem skutečně mohu ukázat sebe celou. Pohupující se s ní na ledě v ten mimořádný večer jsem věděla, že mohu. Věděla jsem, že si mohu věřit a naopak, že mi věří se vším, co držela v ruce, mě.

Konečně jsem se našla, Ashley Daviesová, uvnitř žena…

…žena, která ve mně probudila část, o které jsem vůbec nevěděla, že existuje.

95 – Prostě se nechme unést tou chvílí

Někdy, když sedíte a přemýšlíte nad všemi věcmi, co jste udělali, najdete maličkosti, které byste mohli udělat lépe. Věci, které byste mohli změnit předtím, než zašly příliš daleko.

Někdy myslíváte na okamžik, který váš život docela navždy změnil. Ten okamžik, kdy opravdu dokážete pochopit, kým jste a proč jste tací, jací jste – okamžik, kdy i když není navždy, tak je vždy čas na to milovat bez výhrad.

„Otevři to,“ zašeptala Sammy, která ležela na boku, zatímco já seděla v tureckém sedu na její postel. Večeře byla úspěšná, ale ona zapomněla na dárek, co mi chtěla dát doma, takže jsme se rozhodly si udělat vlastní dezert a užít si večer, který z Valentýnského dne zbýval.

Pohrávala jsem si se sametovou krabičkou v ruce a nervózně si přežvykovala spodní ret. Nevěděla jsem, co se pod sametovým obalem skrývá. Mé prsty s ní zápolily, než jsem se zhluboka nadechla a pomalu krabičku otevřela. Zvedla jsem obočí a mé srdce bylo jako o závod. Dívala jsem se střídavě na ten předmět a na usmívající se Sammy. Posadila se a vzala si ode mě krabičku a vzala mou pravou ruku. Sledovala jsem, jak ten předmět vyndala a pomalu ho nasunula na můj prsteníček. „Padne, padne dokonale.“ Zašeptala jsem a dívala jsem se dolů na její maturitní prsten, jak tak nádherně obýval můj prst. Stříbrný prsten s jejím jménem vyrytým s '2008' na druhé straně škorpiona. Bude maturovat s mou sestrou a Ashley.

„Doufala jsem, že, ehm,“ uniklo jí rozechvělé vydechnutí, „to nebude příliš.“

Nemohla jsem mluvit. Jen jsem četla o tom, že takový druh věcí se stává a jasně, možná si nemyslíte, že to byla velká věc, ale pro mne byla.

„Alex?“ Zašeptala a zastrčila jsem si nějaké vlasy za uši, když jsem na ten prsten zírala. „Jestli se ti nelíbí…“ zamračila se.

„Líbí se mi,“ vydechla jsem a podívala se do jejích modrých zamlžených očí, které se zeširoka usmívaly, „opravdu líbí, děkuji.“ Kousla jsem se do rtu a pohrávala si s tím šperkem. „Ale proč?“

„Jsi výjimečná,“ zašeptala Sammy a zčervenala, když se posadila a přitáhla si mě do klína s nohami na každé straně jejích boků, „okouzlila jsi mě, víš to? Chápeš mě a jsi prostě moje, celá moje.“

Stydlivě jsem se usmála a chytila ji za šíji a palci jsem jí přejížděla obrys čelisti. „Jsem tvoje.“

„A lidi budou vědět, že teď nosíš můj prsten,“ zazubila se Sammy. „Jsi tak nádherná,“ zašeptala a její prsty mi vyjížděly po rukách, než zajely do mých vlasů.

Polkla jsem, když se atmosféra kolem nás v pokoji změnila. Cítila jsem, ano, cítila jsem, jak její šedé oči ztmavly, když si olízla své dokonale tvarované rty. „Políbím tě,“ zašeptala a chytila mě těsněji za zátylek, „a cokoliv se stane,“ něžně otřela mé rty podél své tváře, "tak to překonáme.“

Sammy se odtáhla a její oči vyhledaly mé kvůli významu mých slov.

Byla jsem připravená.

Chystala se promluvit, když jsem jí na rty přitiskla prsty. „Prostě mě polib.“ Tiše jsem přikázala a ona vyhověla. Její polibek byl jemný a odhodlaný. Odhodlaný přimět mě cítit, že každá její část na tu chvíli byla také připravena.

Něžně mě zatlačila dolů na matraci, svým tělem pokryla mé a rty měla stále spojené s mými. Chvěla jsem se, když se její ruka vydala krok za krokem pod mé tričko. Ostříhanými nehty malovala malá kolečka směrem k mému hrudníku.

V tomhle druhu situací jsme se nacházely pokaždé. Muchlování na její posteli bylo pro nás nic. Dokonce jsme se předtím muchlovaly v podprsence a kalhotkách, ale nikdy jsme se nepustily dál. Ale tenhle večer byl jiný. Stával se jiným, mohla jsem říct.

Polibky byly žhavější a vášnivější. Ruce začaly tak laskavě putovat po ňadrech, kroutily bradavky do ztvrdlosti vykukující přes tenkou látku. Zvuky, které vycházely z našich úst, byly zoufalejší než kdy jindy.

Tak jsem tam byla, ležela jsem nahá se svou nahou přítelkyní na mně, kůže na kůži – jen jsme konečky prstů zkoumaly pokožku, která, jsem vůbec nevěděla, může být tak citlivá. Její rty zanechávaly trvalé, přesto neviditelné stopy na každém centimetru mého těla. Značkovala si mě, abych si po zbytek života mohla tuhle chvíli připomínat. Díky ní jsem se cítila výjimečná. Díky ní to bylo tak výjimečné.

Měla se mnou trpělivost, potom, co jsem se vzpamatovala z orgasmu, který mi přivodila. Byla trpělivá, když jsem byla na řadě, abych ji držela, líbala, dotýkala se jí, ukázala jí, jaké je to, cítit se výjimečná.

Ta noc v mém životě zanechala opravdu nezapomenutelnou chvíli, o které jsem věděla, že bych na ni nikdy nezapomněla.

Samantha Taylorová byla tou chvílí.

96 – Kdybych s tebou mohla žít navždy

Ashleyino tělo se vznášelo nad mým a naše těla byla propletená ve vyhřáté rozházené posteli. Jedna ruka byla opřena nad mou hlavou, zatímco prsty druhé ruky na mě pomalu pracovaly.

Její čelo bylo přitisknuté k mému a naše vzrušené dechy se společně mísily. Stěží jsem mohla popadnout vzduch do plic, když se mé boky setkaly s něžnými výpady, které zesílily. „Ash-“ její jméno bylo přerušeno jejími rty přitisknutými na mých a jejím jazykem hledajícím vstup.

Zasténala jsem a propletla jsem prsty s jejími hnědými kadeřemi. Kňučela a svíjela jsem se pod ní.

Nemohla bych vám říct, jak dlouho na mě zůstala a udržovala stálé tempo. Přiváděla mě k šílenství a zároveň k tak zatraceně dobrému pocitu. Chtěla si se mnou dát na čas a přesně to právě dělala.

„Tak teplá a jemná,“ zamumlala a její rty se sunuly od čelisti dolů k mému krku. Zasténala jsem a chytila jsem ji za záda, když ke mně začala přirážet. Cítila jsem, jak se mi stehno pokrylo jejím vzrušením. „Tak hebká,“ zachraptěla mi do ucha, když prsty, které byly ve mě, se zasunuly hlouběji.

„Miláčku,“ zalapala jsem po dechu a ona sehnula své tělo a její vlhké rty zanechávaly ve své dráze ohnivé stopy, když tančily po mém hrdle a když uchopila mou bradavku mezi rty a něžně ji sála. Ještě hlasitěji jsem zasténala a zvedla boky ve snaze zrychlit její trýznivě pomalé tempo.

„Trpělivost,“ zašeptala proti mému chvějícímu se podbříšku, než jsem ucítila její jazyk přidat se k prstům. Třepotání se jejího nelítostného přívěsku rychle se máchajícímu proti mému naběhlému klitorisu způsobilo, že jsem se nedobrovolně prohnula směrem nahoru a vyslalo to ostré vlny od konečku mých prstů až k páteři a za očními víčky mi explodovala světla. „Jěžiš, kurva, Spence,“ zašeptala Ashley zastřeně a její tělo se plazilo po mně nahoru a olizovala si rty, „udělala ses tak rychle, co se stalo s trpělivostí?“

„Uhgn.“ Znovu jsem se prohnula, když jsem ucítila, jak přidala třetí prst a strčila ho ještě hlouběji a tvrději. Rukama jsem přejížděla přes Ashleyiny záda, která byla potažena jemný leskem od potu.

Konečky prstů se pásly na pokožce, což způsobilo, že naše těla chvílemi prudce vyskočila. Polibky byly líné, když se boky pomalu pohybovaly proti stehnům a posílaly smršť barev, která by vystřelila skrz jedno tělo k druhému. Držela se zuby nehty, když se kroužení zesílilo a zrychlilo, tak nás to táhlo k sobě. Prsty narazily do ztuhlých svalů a z hlubin nitra vyrazily výkřiky potěšení.

Ashley se na mě zhroutila a hlavu si posunula pod mou bradu. Políbila jsem jí na vršek hlavy a silněji ji k sobě tiskla, když jsme znovu získávaly dýchání do normálu. „Myslím, že pro následujících dvacet minut jsou moje svaly oficiálně mimo provoz,“ zabručela s náznakem úsměvu v hlase.

„Dvacet minut, jo?“ Konečky prstů jsem táhla nahoru po jejích zádech a pak zase dolů a usmála jsem se, když se zachvěla.

„Hm, možná deset minut,“ vzepřela se zpět na obě ruce a zadívala se na mě. Její hnědé kadeře nás zahalovaly od zbytku místnosti, „myslím, že musíš být anděl, nebo tak něco,“ zamumlala a hodila oči v sloup, když jsem se začervenala, „no tak, Carlinová, už jsi mi několikrát dokázala, že jsi velká citlivka, proč to teď skrýváš?“

„Neskrývám,“ žvýkala jsem si ret a hrála si s několika jejími pramínky vlasů, „já jen, zní to od tebe tak pravdivě.“

„Možná protože to pravda je,“ Ashley se sklonila a znovu mě políbila. Stále jsem mohla na jejím jazyku cítit sebe. Zanaříkala jsem v protestu, když se odtáhla. „Naštěstí jsem já ta, co vidí tuhle tvojí stránku.“

„Jo,“ ušklíbla jsem se, „neroztrub to do světa. Udržuju si reputaci, víš?“ Dloubla jsem jí do boků a ona zaječela a slezla ze mě.

„To je v pohodě,“ vydechla mezi hihňáním, „tak trochu se mi líbí být jedinou, co vidí Spencer.“

„Mně taky.“ Přiblížila jsem se a políbila ji na krk a lehce jsem sála její pulzující místo.

Budík na mém telefonu se spustil a obě jsme zavrčely. Protože byl Aiden stále dole s Kylou, tak byla Ashley schopna přesvědčit tetu, abych zůstala do 00:30. Pozdě, na to, že se druhý den jde do školy, ale protože Aiden ještě ani nebyl pryč, tak jsme využily času.

„Měly bychom se obléct, než nás Aiden přijde hledat,“ povzdechla si Ashley a posadila se. Rozhlédla se po zatemnělé místnosti po svém oblečení. „Jsem tak ráda, že se tvoji rodiče rozhodli přes noc zůstat v hotelu.“

Svraštila jsem obličej. Nechutné. V hotelu zůstaly z jediného důvodu a jen z jediného důvodu.

Dospěláckej sex.

Po tom, co jsme se oblékly a ještě chvíli se muchlovaly, jsme se nakonec proplížily ze schodů k Aidenovi, který seděl u reprízy Plného domu a Kyla byla u něho schoulená do klubíčka a spala.

„Vy dva jste roztomilý pár,“ zašeptala Ashley, zatímco se nahnula přes gauč, aby otřela několik vlasů o Kylyin spící obličej.

Aiden se zazubil. „Zeptal jsem se jí, zda chce být mou přítelkyní,“ kývnul a pak si odkašlal, „myslela si, že jen proto, že spolu budeme mít dítě. Nakonec jsem ji přesvědčil, že ji opravdu miluji, a i když budeme mít dítě, tak bych přesto chtěl, aby byla mojí přítelkyní.“

„Dobře.“ Usmála jsem se a pomohla Kyle přesunout se na druhou stranu gauče, když Aiden vypnul televizi a protahoval se.

„Dovol mi pomoct ti dát ji do postele.“ Zvednul brunetu a řekl, že za chvíli bude zpátky, než s Kylou zamířil ke schodům.

„Škoda, že je zítra škola,“ zašeptala Ashley, „propašovala bych tě zpátky k sobě.“

Zazubila jsem se a zavrtěla hlavou. „Ty jsi tak zkažená.“

„Já? Ty jsi ta, co mě táhla do svého pokoje, když jsi zjistila, že tví rodiče nebudou večer doma.“

„Jo,“ dramaticky jsem si povzdechla, „jsem tak zkažená.“ Hravě mě praštila mě do paže a pak si mě přitáhla do objetí. Vydechla jsem a šťastně si povzdechla.

„Uvidíme se zítra ve škole,“ Ashley mě jemně políbila, když se Aiden vracel ze schodů.

Přikývla jsem a stiskla jí ruku, než jsem ji pustila, když otevřela dveře potom, co si oblékla kabát a nazula boty. „Hej, Ash?“ Otočila jsem se a věnovala jsem jí velmi roztomilý úsměv, „děkuji, že ji byla mou Valentýnkou.“

„Kdykoliv, miláčku,“ mrkla Ashley a následovala Aidena ze dveří.

Kousla jsem se do rtu a začervenal jsem se, i když nikdo nebyl poblíž.

Nesnášela jsem, když ze mě dělala sentimentální Spencer, přesto se mi to všechno zároveň líbilo.

97 – Spravedlnost tě dnes dostihne

Bzučák na mém budíku se spustil a já ho tvrdě udeřila. Zasténala jsem, když na mě zablikalo 5:00. Zavrčela jsem a vylezla jsem z postele. Tiše jsem se připravovala na trénink.

Po patnácti minutách jsem byla nachystaná. Zaslechla jsem z chodby nějaké zvýšené hlasy. Prudce jsem otevřela dveře a našla jsem mámu a Alex, jak se hádají. Zamrkala jsem. „Mami?“

Paula se zarazila a podívala se na mě. Měla jsme přes rameno hokejovou tašku a s úsměvem jsem ustoupila. „Odcházíš na trénink?“

Přikývla jsem a zamračila se. „Myslela jsem, že ty a táta zůstanete přes noc v hotelu?“

„Byli jsme, ale oba dnes musíme do práce, takže jsme vstali brzy. Zašli jsme domů, abychom si vzali naše kufříky a převlékly se.“ Podívala se zpět na mou sestru, která tam stála se stejným oblečením, které měla včera večer a vlasy měla trochu rozcuchané.

„Co je?“ Zamračila se na mě Alex, když jsem naklonila hlavu. Něco na ní bylo jiné. „Do hajzlu, Spence, přestaň se na mě tak dívat.“

„Alexis, pozor na jazyk! Vy holky si opravdu musíte na ta slova dávat pozor,“ dívala se na mě Paula, „tvoje sestra má domácí vězení.“ Povzdechla si a opřela se o rám dveří Alexina pokoje.

„Cože? Proč?!“ Alex znovu zvýšila hlas a hodila svou kabelku přes pokoj. „Spencer a Glen můžou zůstat venku dlouho do noci, aniž bys něco řekla a já jediná to mám zatrhnuté, protože jsem nejmladší? Nezájem, mami!“

„Alex,“ povzdechla si moje máma, „tvůj otec a já jsme ti řekli o tvém zákazu vycházení. Být doma nejdéle do půlnoci a to je rozšíření tvého zákazu vycházek. Očekávala jsem od tebe víc.“

Ze slz, které se začaly vytvářet v sestřiných očích, jsem se cítila špatně. „Mami, proč jsi jí dala domácí vězení?“ Přistoupila jsem a objala jsem Alex kolem ramen. „Včera večer mi volala a řekla mi, že Sammyino auto nestartuje. Prostě jsem jí řekla, aby tam přespala místo toho, aby si nad tím lámala hlavu. No, vážně,“ podívala jsem se do šedých očí své sestry, „do jakého druhu potíží by se naše milovaná Alex mohla dostat, aby tě zklamala? Takže,“ poplácala jsem Alex po zádech a usmála se na mámu, „jestli chceš někomu dát domácí vězení, dej ho mě.“

„Spencer…“ začala Alex, ale já ji zatlačila do pokoje a zvedla jsem na starší blondýnu obočí.

„No, tak proč si to prostě neřekla?“ Paula se podívala na mou sestru, která tam stála a v šoku na mě zírala.

„Ehm,“ Alex si olízla rty a pokrčila rameny, „nemyslela jsem, že mi uvěříš?“

„Nesmysl,“ máma mávla rukou a zívla si, „no, půjdu si dát rychlou sprchu. Ať se ti daří na tréninku, Spence.“

„Spencer, proč jsi to udělala?“ Zeptala se mě Alex, když jsem vstoupila do jejího pokoje.

„Jsi moje sestřička. Řekla jsem, že na tebe budu dávat pozor.“ Pokrčila jsem rameny a všimla si nezřetelného cucfleku na jejím krku. „Ty máš takové štěstí, že si toho máma vůbec nevšimla.“ Vytáhla jsem jí límeček a upravovala ji, než mi od trička odstrčila ruku.

„Jdeš se na trénink?“ Alex kývla směrem na mou tašku v chodbě.

„Ne-e, jen tak ráda tahám svůj zadek z postele před úsvitem.“ Ušklíbla jsem se a ona na můj sarkasmus hodila oči v sloup.

„Můžu jít s tebou?“ Zeptala se téměř nesměle.

„Samo sebou,“ usmála jsem se a popadla jsem svou těžkou tašku, „sejdeme se u auta.“

Vydala jsem se ze schodů dolů a zjistila jsem, že se na mě máma dívá. „Vím, že jsi ji kryla.“

„Jé, vážně? Jak to víš?“ Zvedla jsem obočí a zastavila jsem se na posledním schodě, takže jsem měla oči ve stejné úrovni s ní.

„Otec jí dal peníze na taxíka, kdyby se cokoliv událo, Spence.“ Paula se na mě dívala a mohla bych říct, že byla trochu naštvaná, že její dvě dcery se proti ní spikly.

„Možná ji strávila nakupování něčeho roztomilého pro svou holku.“ Pokrčila jsem rameny a znovu si nahodila tašku. Ta sviňucha byla těžší a těžší. Povzdechla jsem si a poplácala ji po rameni. „Mami, to je Alex, jasný? Opravdu si myslíš, že by riskovala, že bude přistižena a bude mít domácí vězení kvůli tomu, aby měla, ehm, chci říct, dělala 'činnosti'?“

Máma o tom popřemýšlela a pak se usmála. „Myslím, že ne?“

„A vážně, Alex? Mít sex? Prosím tě.“ Zasmála jsem se a se zpožděním jsem se vydala pryč. „Řekni jí, aby hejbla zadkem. Nechci přijít pozdě.“

Po zhruba minutě čekání Alex konečně vyšla z domu a mlčky jsme jely na stadion. Zaparkovala jsem a držela ji zápěstí, než vystoupila. „Hej,“ otočila se ke mně čelem, „opravdu jsi jen přespala, že jo? Chci říct, že se s tebou a Sammy nestalo nic divného, kvůli čemuž jsi měla málem domácí vězení?“

Zamračila se a polkla. „Když jsi poprvé spala s Aidenem, tak jsi hned potom přišla domů?“

Povzdechla jsem si a zavrtěla jsem hlavou. „Myslím, že jsi právě dostala mou odpověď.“ Otevřela jsem dveře a zabouchla je, když jsem se vydala, s Alex pár metrů za mnou, na stadion.

„Ano, dobře?“ Řekla dost nahlas, takže jsem ji mohla slyšet. „Strávila jsem noc se Sammy a víš ty co, Spence?“ Otočila jsem se čelem k ní. „Bylo to úžasné.“ Vydechla.

Pomalu jsem přikývla a strčila si ruce do kapes kabátu a přistoupila k ní. „Takže to znamená, že nejsi…“

„Nejsem panna?“ Alex se ušklíbla.

„Jo,“ nadechla jsem se a vydechla. „Znovu bych jí měla věnovat 'jestli ublížíš mojí sestře' proslov.“ Zamračila jsem se a kousla se do rtu. „Víš, jen pro případ, že by si nepamatovala ten první proslov.“

„Spencer, nebudeš jí dávat další 'ustřihnu ti tvoje imaginární koule' proslov!“ Smála se Alex a tlačila mě do Arény.

„Hej,“ otočila jsem se, zatímco jsem šla pozpátku, „budu ti muset připomenout, že ten proslov fungoval, jasný? Takže, chci říct, že tahle celá sexuální záležitost dělá vztahy… komplikovanější.“

„Jo,“ přikývla, „vím.“

„Já… proč bys je chtěla komplikovanější?“ Zamračila jsem se a podrbala jsem se na hlavě.

„Ježiš, Spence, uvědomuješ si, že jsem jen o jedenáct měsíců mladší než ty? Nejsem tak zaostalá a vím, co ve svém vztahu dělám. Takže přestaň být mou podělanou mámou a nech mě dospět.“ Plácla mě přes paži a otočila mě. „Teď dostaň svůj zadek na led a vybij si svůj vztek na Bradyho koulích.“

Oživla jsem, zvedla jsem obočí a ušklíbla se. „Dobrý nápad!“

Nicméně jsem na svou sestřičku už ne 'nevinnou' nebyla naštvaná. Jen jsem byla trochu v šoku. V dobrém šoku. Možná i trochu hrdá? Kdyby o to přišla s klukem, tak bych se nejspíš cítila jinak. Nejspíš.

„Slyšela jsi?“ Brent si dozavázal své brusle, když se na mě usmál. „Bradyho vykopli z týmu.“

Počkat.

Slyšela jsem správně?

„Bradyho? Iana Bradyho?“ Zeptala jsem se překvapeně. Přikývnul a já se cítila šťastná, přesto zklamaná. „No to mě poser, na kom si teď sakra vybiju svůj vztek?“

Brent se zachichotal a plácnul mě po zádech. „Přísahám, Carlinová, že nevím, jak to, že jsme si nikdy předtím nevšimli téhle tvé chlapské stránky. Jen jsme si mysleli, že jsi byla žhavou hetero kočkou s velmi agresivní stránkou.“

„Žhavou a agresivní. Máš dvě ze tří, ne, Brente,“ mrkla jsem, „takže na to nezapomeň.“

Smál se a byl s přípravou u konce. Seděla jsem tam v bílém tílku a spodní polovinu těla jsem už měla ve výstroji a zavazovala jsem si brusle. Uvolněné vlasy z mého culíku mi padaly přes oči. Vstala jsem a protáhla se, přičemž jsem vykřikla, když mi někdo poklepal na holé rameno. „Ach, pro lásku boží!“ Povzdechla jsem si a zabouchla jsem svou skříňku.

„Také jsi mi vážně chyběla,“ ušklíbla se Carmen a kousla se do rtu, „vím, že jsi mi řekla, abych se stáhla, ale, ehm, tak trochu jsem náhradník.“

„Zase?“ Zvedla jsem obočí.

„Ani jsem nebyla poprvé, Carlinová,“ uchechtala se Carmen.

Obrátila jsem oči v sloup a pohodila jsem rukama do vzduchu. „Proč se vůbec obtěžuji s mluvením, když vše hned obrátíš v sexuální!“

„Protože se ti to líbí,“ mrkla a prošla kolem mě. Natáhla si dres, který vypadal hrozně podobně mému z Rebelů. Na tom dresu bylo tučnými písmeny vyšito 'Mandezová'.

„Ne, ne, ne!“ Smála jsem se jako šílenec. „To si ze mě kurva děláš srandu!“

Carmen se usmála a pomalu mrkla. Chystala se něco říct, když jsem po ní hodila svou hokejovou pásku, abych ji umlčela.

„Takže Bradyho vykopli z týmu, tak jsem se zbavila jednoho zbytečného sráče a teď jsem zaseknutá s dalším? No tak! Kde je spravedlnost?“ Zakřičela jsem a oblékla jsem si ramena a pak jsem si natáhla dres. „Tohle není druh rána, který jsem chtěla.“

Ne. Chtěla jsem ráno, kde bych mohla jít na trénink; zmydlit Bradyho a pak jít podrážděná do školy a užívat si během polední přestávky se svou přítelkyní.

Místo toho jsem šla na trénink a zjistila jsem, že Bradyho vykopli z týmu a nahradili ho Carmen a polední pauza vypadá, jakože je pasé. Jasně, mohla jsem Carmen zmlátit…

…ale věřím, že by se jí to líbilo.

A Ashley ne.

Hm, možná bych mohla vzít Ashley, aby zmlátila Carmen.

Jo, Ashley by jí děsně zmalovala zadek.

98 – Jsem tím, kým jsem? Nebo jsem tím, kým chceš, abych byla?

Zvykala jsem si každé ráno vstávat brzy. Bylo to, jako bych měl budík zabudovaný v hlavě, zejména když jsem věděla, že Spencer měla brzy ráno trénink. Nemohla jsem si pomoct. Jít na stadion a vidět ji, jak dělá to, co jí jde nejlépe, samozřejmě kromě mě, jak je skvělá a jak naprosto válí.

Protože Spencer vyhodili ze školního týmu a pak odmítli, aby s nimi znovu hrála, tak projeli všechny jednotlivé zápasy kromě jednoho. Trenérka Litová, na to vemte jed, se proklínala, protože zatímco její tým prohrával, tak Rebelové byli na vzestupu.

Když jsem se od své přítelkyně doslechla, že Carmen hraje za stejný tým, tak jsem se cítila divně. Žárlivě divně. Bude se Spencer trávit čas v šatně a sprchách a ta myšlenka se mi nelíbila.

Vůbec ne.

Snažila jsem se Spencer přesvědčit, že jsem na ni jen dávala pozor. Víte, sprcha sní každičké ráno. Vysloužila jsem si tím vzrušující zavrčení a pak smích. Nežertovala jsem. Obě jsme věděly, že jestli se s ní pokaždé, když měla ranní trénink, budu sprchovat, tak nikdy nepřijdeme pozdě do školy.

Uplynuly dva týdny a já jsem byla v šatně a poslouchala jsem svůj iPod. Čekala jsem, až přijde Spencer ze sprchy, když jsem ucítila, že si vedle mě někdo sedá. Vyndala jsem si špunty z uší a zvedla jsem obočí, když jsem uviděla, že tam sadí Carmen v podprsence a riflích a dívá se na mě.

„Líbí se ti, co vidíš?“ Zvedla obočí.

„To těžko.“ Odfrkla jsem si a začala jsem si dávat sluchátka do uší, když se zasmála. „Co je?“

„Bojíš se, že tě Spencer kvůli mně opustí?“ Sedla si rozkročmo na lavičku a zvedla obočí. „Jsi tady po tréninku každé ráno.“

„Spencer by mě kvůli tobě neopustila, Carmen, jsem tu, protože chci.“ Odstranila jsem si nějaké vlasy z očí a dívala se jinam, než na tu druhou brunetu. „Proč jsi taková?“ Zeptala jsem se tiše a stočila jsem pohled k ní.

„A jaká přesně jsem?“ Zamračila se.

„Falešná.“ Pokrčila jsem rameny a vstala jsem. Vzala jsem zásobník s kafem, které bylo moje a Spencer.

„Neznáš mě, Daviesová, neřekla bych, že jsem falešná.“ Carmen vstala a otevřela svou skříňku, ze které si vyndala tričko. „Kdo sakra jsi, že-“

„Přerušila jsem něco?“ Vstoupila do toho Spencer a já se usmála, když byla už zcela oblečená a připravena jít.

„Ne.“ Ta druhá holka zabouchla svou skříňku a nacpala si tašku haraburdím.

„Dobře.“ Spencer vzala z mé ruky kafe a přitiskla rty na mé.

„Brý ráno,“ zazubila jsem se a políbila ji ještě jednou, než jsem se odtáhla, jen abych viděla, jak se na nás Carmen dívá. „Pořiď si snímek, možná to vydrží dýl.“

Spencer se ušklíbla a popadla svou tašku. „Na ledě si zase pěkně utřela obličej, Mandezová. Nemohu se dočkat, až to udělám znovu.“

„Spence?“ Odtáhla jsem ji stranou a pozorovala jsem tu brunetu, co už byla skoro nachystaná k odchodu. „Můžeš mi dát minutku?“

Chtěla jsem si promluvit s tou krávou Carmen. Opravdu si s ní promluvit a dozvědět se, jak na tom se Spencer je. Můžete mi říkat žárlivka, jestli chcete, ale opravdu jsem byla jen zvědavá. Věděla jsem, že Spencer by mě nikdy nepodvedla, protože mi dovolila vidět její druhou stránku, kterou nikdo jiný neviděl. Od prvního okamžiku, kdy jsme se potkaly, mi dovolila být tou, které mohla skutečně důvěřovat a být sama sebou.

„Co?“ Spancer svraštila obličej a naklonila hlavu na stranu, „ty s ní chceš být o samotě?“ Uchechtla jsem se a přikývla jsem. Zvedla jsem obočí, když se napila kafe a pokrčila rameny a mlčky opustila místnost.

S Carmen jsme si navzájem hleděly podezřívavě do očí. Znala jsem její typ. Byla jsem ten typ. Věděla jsem, jak působí, i když si myslela, že to nevím. Lovila zranitelné holky a také lovila zadané holky – jako já.

„Proč se ti líbí?“ Zeptala jsem se a opřela jsem se o dveře.

„Proč by se mi nelíbila?“ Ušklíbla se. „Je krásná, nohy dlouhé jak den, je chytrá, vtipná a je milá.“

Milá? Získávat od té krásné blondýny výhrůžky byla definice pro být milá?

„Má tě ráda, Carmen, a neříkám to proto, abych tě povzbudila, ale ty víš, že se jí líbíš. Víš, že můžeš sbalit jakoukoliv holku, když budeš chtít, protože jsi v tom přebornice. Zaměřila jsi všechnu pozornost na Spencer a ona je všechno, co vidíš. Chápu to.“

„Ty to vůbec nechápeš,“ zamračila se a zavrtěla hlavou, „vážně si myslíš, že jsi přišla na to, jak na mě, co?“

„Byla jsem tebou!“ Řekla jsem a ustoupila jsem. „Byla jsem tam několikrát. Vrhala ses na někoho a měla jsi ráda pozornost, které se ti dostávalo, protože jsi ji nikde jinde nezískala.“

Mohla jsem říct, že začínala být trochu rozrušená a naštvaná, ale mysleli jste si, že jsem přestala?

To teda ne.

Spencer byla moje přítelkyně.

„Takže si myslíš, že mě má ráda?“ Ušklíbla se Carmen a její hněv se vytratil.

„Spencer má ráda hodně lidí, ale ano,“ ztěžka jsem si povzdechla, „shledává tě zajímavou, proto ti řekla, aby ses stáhla.“

Samozřejmě, říct Carmen, aby se stáhla, mohlo také znamenat, že si v její blízkosti nevěřila. Ale to nebyla Spencer.

„Aha,“ klesla jí brada a já se zamračila, „no, pak hádám, že se nemáš čeho obávat.“

„Co tím myslíš?“

Věděla jsem, co tím myslí, jen jsem to od ní potřebovala slyšet.

„Poslyš,“ hodila si tašku přes rameno a odfoukla si pár vlasů z očí, „tvoje přítelkyně mi řekla, abych se od ní držela dál, takže jestli je to všechno co chceš, fajn, nezájem. Je jasné, že mě nemá ráda, a to ani jako 'kamarádku', takže tvoje přání bylo vyslyšeno. Vyhrála jsi. Ale stále budu chodit na zápasy a to nemůžeš změnit, Daviesová.“ Prošla okolo mě a prudce otevřela dveře.

Kousla jsem se do rtu a zhluboka jsem se nadechla. Spencer na té brunetě možná shledávala něco fascinujícího, ale já to prostě neviděla. Začínala jsem o sobě přemýšlet. Víte, Sprostá Daviesová. Mohla by jí být Spencer fascinovaná? Samozřejmě.

Ale opravdu by Spencer chtěla být s tou Ashley? Nebyla jsem si jistá.

Kdybych nebyla v obraze, byla by s někým, jako je Mandezová? Doufám, že ne.

Zavřela jsem pevně oči a snažila jsem se bojovat proti povstání té zelenooké žárlivé nestvůry. Žárlivost pro mne byla rozhodně novým pocitem. Před tím jsem nikdy nebyla zamilovaná, abych se opravdu zajímala, kdo se dotýkal holky, které jsem se dotýkala před hodinou já.

Tou pro mne byla Spencer. Věděla jsem to. V sedmnácti jsem věděla, že jsem našla jednu ženu, se kterou bych mohla strávit každý den svého života.

Tak proč jsme cítila žárlivost?

„Sakra.“ Kopla jsem do popelnice a vydala jsem se k občerstvení hledat Spencer. Na tváři měla úšklebek a zvednuté obočí. „Co je?“

„Co jsi jí řekla? Prošla okolo mě, aniž by se na mě podívala.“ Spencer se uchechtla a napila se kafe. Zamračila jsem se a ona si toho všimla. Chtěla, aby se na ní Carmen podívala? „Co se děje?“ Dala ruku na mou a jemně ji třela.

„Nic,“ trochu jsem setřásla tu žárlivou nestvůru a své zamračení jsem nahradila úsměvem, „jsem jen unavená. Minulou noc jsem moc nenaspala.“

„Ash, vůbec dostatečně nespíš. Jsem překvapená, že po všech těch nocích, kdy jsi seděla v mém pokoji a četla nebo psala místo spaní, stále řádně funguješ.“ Políbila mě na tvář a přehodila ruku přes mou.

„Jo…“ Přikývla jsem a dál jsem mlčela. Hlavou se mi honily myšlenky a já je nemohla zastavit. Měla bych se jí zeptat na Carmen? Víte, ulehčit své mysli?

Věřila jsem Spencer. Nebylo to tak, že bych o ní pochybovala nebo tak podobně, ale víte, zvědavost zabila kočku, ne? To si piště, že mě to zabíjelo.

„Miláčku,“ plně ke mně přitiskla tělo a zamotala prsty do mých vlasů, „co se stalo?“

Polkla jsem. „Ty jsi řekla Carmen, aby se stáhla?“

Zmateně se zamračila, ale vůbec ode mě neustoupila. Jen naklonila hlavu a pomalu přikývla, „jo, je to pipka.“

„Máš ji ráda?“ Znovu jsem se zeptala a mé prsty pomalu přejížděly přes límec bundy.

„Ash,“ ztěžka si povzdechla a zavrtěla hlavou.

„Máš?“ Ustoupila jsem. „Jen mi to prosím řekni, Spence. Slibuji, že nebudu naštvaná, dobře? Jen mi nelži.“

Její modré oči pomalu uhnuly mému pohledu a žvýkala si ret, než se na mě znovu podívala. „Přistihla jsem se, že přemýšlím nad tím, zda je opravdu tou, kým říká, že je,“ zašeptala, „víš, jestli je opravdu ten 've tvém' obličeji druh holky.“

Olízla jsem si rty a sevřela jsem její ruce. „Máš ji ráda?“

„Ne!“ Spencer vytrhla ruku z mé a mračila se na mě. „Je zajímavá, ano, ale nesnáším tu hru, co hraje. Nesnáším způsob, kterým mě přivádí tak nepříjemný pocit. Nesnáším, že využívá ženy jako kus masa a pak je opustí jako nechtěné bejvalky. A nesnáším to, že se chováš, jako bys mi nevěřila.“

„Spencer, neřekla jsem, že ti nevěřím, jasný? Jen jsem to vážně chtěla vědět.“ Prosila jsem a sáhla jsem po její ruce.

„Tak se mě kurva přestaň ptát, jestli ji mám ráda!“ Řekla naštvaným hlasem. „Ne, Carmen nemám ráda. Ano, požádala jsem ji, aby se stáhla, protože jsem myslela, že se kvůli ní také cítíš nepříjemně, Bože, Ashley, opravdu sis myslela, že ji mám ráda?“

Stála jsem tam, když jsem sledovala, jak ode mě odchází. Otočila se a prostě…odešla.

Tak možná tímhle způsobem Carmen neměla ráda.

„Ale nesnáším tu hru, co hraje. Nesnáším způsob, kterým mě přivádí tak nepříjemný pocit. Nesnáším, že využívá ženy jako kus masa a pak je opustí jako nechtěné bejvalky. A nesnáším to, že se chováš, jako bys mi nevěřila.“

Z těch slov mě zamrazilo. Nenáviděla všechno, za čím stála Carmen. Shledávala jí zajímavou, ale, ale nikdy se nezajímala o její činy.

To odpovědělo na mou další otázku. Sprostá Daviesová možná nikdy neměla ruce na Spencer Carlinové. Byl zájem, ano, ale byla děvka, která ztvárňovala Carmen a já nevěděla, jestli se kvůli tomu urazit, nebo ne.

Ztěžka jsem si povzdechla a poškrábala se na čele. Pomalu jsem šla k parkovišti. Byla jsem paranoidní. Byla jsem žárlivá. Byla jsem vyděšená.

I když jsem byla vděčná, že jsem potkala Spencer a byla šťastná, že jsem s ní byla tím, kým jsem byla, tak moje srdce sláblo, když jsem si uvědomila, že Spencer možná jen nemiluje toho, kým jsem byla, než jsem sem přišla.

Kýmkoliv jsem byla 'její' nebo ne, tak ta moje část jsem stále byla já.

Mohla mě Spencer opravdu milovat se vším?

Mohla milovat Sprostou Daviesovou?

„Hej,“ její tichý hlas mě vytrhnul z myšlenek, když jsem si uvědomila, že jsem byla u východu, kde stála a čekala na mě, „pojďme,“ vzala mě za ruku a stiskla ji, „moje CRV můžeme vyzvednout po škole.“

„Spence?“ Zastavila jsem ji a vzala její obličej, „omlouvám se.“

„Miluju tě, Ash,“ zašeptala a letmo mě políbila na rty, než mě zatáhla do svého auta.

Milovala mě.

Mohla jsem to cítit. Mohla jsem to vidět. Mohla jsem to ochutnat.

Tak proč jsem pořád měla pocit, jako že to na mě doléhá?

99 – Trojnásobek bodů za slovo

„Končím,“ svalila se v knihovně vedle mě Trixie, „řekla jsem trenérce, že za ni už hrát nemůžu, protože prostě cítím, že to není správné, tak jsem skončila.“

Zamrkala jsem a dívala jsem se na tu zrzku. „Prosím? Trix, ty končíš?“

„Proč hrát pro homofóbku, víš? Jen mě mrzí, že jsem to neudělala dřív.“ Povzdechla si Trixie, zakroutila krkem a naklonila se. „Já jen, co teď ksakru budu dělat s volným časem?“

„Chápu, proč jsi skončila, ale ty tu hru miluješ,“ mračila jsem se.

„Zůstala bys v týmu, kdybys nehrála za Rebely?“ Zeptala se mě Trixie.

Zůstala bych? Chci říct, hrála bych za někoho, kdo je naprosto proti tomu, kdo jsem? Jasně, hokej byl v podstatě vzduch, který jsem dýchala, ale dovolila bych si ztratit tu perspektivu a sebeúctu, jen abych ten sport hrála?

„To je těžké,“ pokrčila jsem rameny, „ale nejspíš ne. I když bych se každou noc ubrečela ke spánku.“ Usmála jsem se a ona se zasmála. „Upřímně!“

„Vůbec o tobě nepochybuji, Carlinová.“ Uchechtla se Trixie a rozhlédla se po knihovně. „Kde je Ash?“

„Přímo tady.“ Ozval se za mnou Ashleyin zastřený hlas a já ucítila, jak kolem mě zezadu omotala ruce a políbila mě ze strany krku, než si sedla vedle mě. „Omlouvám se, že mám trochu zpoždění. Byla jsem ve třídě zdržena, protože nějakej vůl nechtěl sklapnout, takže jsme kvůli němu přetahovali o 15 minut.“

„Jé, to není fair!“ Zamračila se Trixie.

„Vím!“ Zalapala po dechu Ashley, a pak se na mě podívala. Naklonila hlavu na stranu a zamračila se, „jsi v pořádku?“

Trixie si musela všimnout toho napětí a rychle se stáhla. „Rozhodně bychom tenhle víkend měly dát lidi dohromady pro přátelské utkání, souhlasíš, Spence?“ Sledovala, jak přikyvuji a potom odešla.

Olízla jsem si rty, podívala jsem se na Ashley a kousla jsem se do spodního rtu. „Omlouvám se,“ zašeptala.

„Za co?“ Zamračila jsem se ještě víc. „Byla jsem ta, co tě tohle ráno naštvala.“

„Já vím, ale, Ash,“ vzala jsem její ruku, „nemáš žádný důvod být z Mandezové rozrušená. Chci říct, chápu to a nechci, aby to vypadalo, jako že jsi zároveň hloupá,“ povzdechla si, „musíš být schopna mi věřit.“

„Věřím.“ Obhajovala se Ashley a přisunula si blíž židli. „Prostě se ke mně dostala, víš? Chci říct, že rozumím, jestli ji máš ráda, protože by se mi líbilo, kdyby se tě neustále nesnažila balit.“ Má nejroztomilejší našpulení rtů a je s ní těžké zůstat vážná, když se na mě takhle dívá.

Uchechtla jsem se a objala ji kolem krku a přitiskla jsem čelo o její. „Může se snažit, jak chce, ale já mám tebe, Daviesová a ty jsi ze všech žen jediná, kterou kdy budu potřebovat.“

Viděla jsem, jak se uvolnila a jemně mě políbila. Její ruce si hrály s koncem mého culíku. „Chceš utéct a zdejchnout se?“ Prohnula rty do zazubení a já polkla, ale usmála se.

Ano.

„Proč?“ Tiše jsem se smála. „Můžeme být prostě tady a nikomu to neříct!“

Ashley se smála se mnou a odtáhla se. „Už jsi jedla?“

„Ne, čekala jsem na tebe.“ Sbalila jsem si učebnice do tašky a vzala ji za ruku, která pro mě byla natažená.

„Ashley!“ Přišla za mou přítelkyní Alex a prohodila si ruku přes její. „Chyběla jsi mi.“ Políbila tu brunetu na tvář.

Ušklíbla jsem se. „Jestli s tím vy dvě nepřestanete, tak budu mít podezření, že si sbalila nesprávnou Carlinovou.“ Pohrozila jsem před Ashley prstem.

„Prosím tě!“ Ashley si držela ruku na srdci, „naprosto mohu odolat hlubokým šedým očím, dlouhým černým vlasům a těm dokonalým jahůdkově tvarovaným rtíkům nejmladší C.“

Alex se začervenala a sklopila hlavu. Jé, myslíte, že trošičku dělala do mé přítelkyně? Jo, já si to myslela taky.

„Stejně tak, jako dokážu odolat Spencřiným svůdným zlatým vlasům, křišťálově kobaltovým očím a perfektním třešňovým rtíkům, že?“ Přistoupila vedle mě Sammy.

Ashley se zamračila a přemístila se mezi Sammy a mě. „Ty máš svou vlastní Carlinovou, tahle je zabraná.“

Sammy a Alex se smály, když si propletly prsty dohromady. „No, my se chystáme, že si zaběhneme na rychlý kafe. Chcete jít s námi?“

„Jen starším je dovoleno opustit kampus,“ zvedla jsem na Alex obočí, která jen hodila oči v sloup.

„Školní pozemky opustím se Sammy, od loňského roku, kdy jí nebylo dovoleno ani odejít!“ Smála se Alex a táhla svou přítelkyni k jejich skříňkám, aby si vzaly kabáty. „Ještě nás nechytili!“

„Máš ten Carlinovic domýšlivý šarm, Alex,“ varovala ji Ashley, „nakonec tě dostane do potíží!“ Zakřičela, když se vytratily za rohem. Věnovala jsem jí 'co to mělo znamenat' pohled a ona do mě jemně strčila, „nezájem, Spence, nedívej se na mě tak. Přesně víš, co mám na mysli.“

„Vyhrávala jsem scrabble, víš, takže jsem byla domýšlivá,“ zabručela jsem a otevřela jsem dveře od bufetu, „není moje chyba, že jsi vyhláskovala STD slovo za trojnásobek bodů za slovo!“

„Jé,“ Ashley se ovívala, jako by jí bylo horko, jak víte, jí bylo, „nemůžu za to, jsem ve hláskování dobrá.“ Obě jsme vybuchly smíchy.

„Šťastná?“ Ozval se za námi mužský hlas a já se otočila. Uviděla jsem tam stát Bradyho s monoklem a nateklým rtem. „Vyhodili mě z Rebelů.“

Ušklíbla jsem se a založila jsem si ruce na hrudi. „Jo, zaslechla jsem. Čím jsi tentokrát naštval trenéra?“

Brady se na mě jen ušklíbnul a olíznul si oteklý ret. „Řekni své přítelkyni Mandezové, aby si dávala kurva pozor na záda, Carlinová.“ Ďábelsky se na mě letmo podívala a odkráčel.

Zamračila jsem se a podívala se na Ashley, která napodobovala můj pohled.

„Nemyslíš si, že mu to udělala, že ne?“ Zašeptala jsem, když si Brady stáhnul kapuci přes hlavu a odešel z bufetu.

„Nevím.“ Zavrtěla jsem hlavou a pak jsem uviděla, jak se Ashley ušklíbla, „Co?“ Nemohla jsem si pomoc, ale sejně jsem se usmála.

„Kdyby to udělala, tak by získala plusové body.“ Zasmála se Ashley. „A nemohu uvěřit, že právě nazval Carmen tvojí přítelkyní!“

Carmen? Přítelkyně Spencer Carlinové?

Smála jsem se.

Pravda.

100 –Dotýkám se tě

Trhla jsem sebou, když jsem byla tvrdě bodyčekována na mantinely. „Carlinová! Seber ho!“ Slyšela jsem zakřičet trenéra Carona.

Vzala jsem si vteřinu, abych popadla dech, než jsem jela na druhou stranu kluziště a honila jsem soupeře, abych mu mohla ukrást puk. Smykem jsem před ním zastavila a mrkla jsem, když jsem mu v dokonalém úhlu vypíchla puk a nahrála ho Mandezové. Bruslila po celé délce kluziště a já zůstala blízko za ní, protože se ji chystala přimáčknout.

Au.

To zanechá skvrnu.

Přimáčkla ji. Vzala jsem puk a hrubě jsem švihla zápěstím. Ta kulatá černá věc plachtila vzduchem přímo do sítě.

Zásah bejby!

Smála jsem se, když mě týmoví spoluhráči poplácali po zádech a byli jsme připraveni na další vhazování. Cítila jsem, jak mi hra proudí žilami. Cítila jsem, jak strašně jsem právě chtěla bruslit, hrát a vyhrát. „Až ho dostaneš, tak mi ho přihraj a zamiř zpátky na druhou stranu kluziště. Přihraju ti ho a jakmile ti přistane na čepeli, prostě tu zkurvenou věc sraž do sítě a doufej v nejlepší,“ ztěžka jsem vydechla, směřovala jsem to Carmen.

Musela jsem přiznat, že tak moc jak jsem ji neměla ráda, tak jsme byly na ledě sehraný týmem.

Carmen čelila dalšímu hráči z druhého týmu. Podívala se na mě a já kývla, abych jí potvrdila, že jsem připravena. Rozhodčí zapískal a než jsem si to uvědomila, měla jsem puk. Projela jsem přes týmové hráče a vydala se blíž ke Carmen, a pak jsem jí poslala puk.

Tělem jsem sejmula hráče o mantinel a dívala jsem se, jak Mandezová zvedla hůl a vší silou do něj udeřila.

Byla jsem jak ve zpomaleném záběru. Puk se točil tak rychle a odrazil se od brusle brankáře do sítě. Zakřičela jsem a odhodila hokejku do vzduchu, když jsme se k ní všichni sjeli a poplácávali ji po hlavě.

Vyhráli jsme.

Rebelové porazili Clovers: 12 – 5

„Kruciš, to bylo úžasné!“ Řekla jsem bez dechu a sundala jsem si helmu. Vzala jsem si láhev vody a stříkla jsem si ji do krku.

„To byl dobrý tah, Carlinová,“ poplácal mě Brent po zádech, když se vydal zpět na led, aby si potřásl rukou s druhým týmem.

Po pěkných pár 'plácnutí', se náš tým konečně vydal zpátky do šatny. „Nemohu uvěřit, že jsem skutečně udělala tu střelu.“ Smála se Carmen, sundala si helmu a poškrábala se na zátylku. Šly jsme bok po boku dlouhou chodbou.

„Ehm,“ pokrčila jsem rameny, „věděla jsem, že to zvládneš.“ Usmála se na mě a já znovu pokrčila rameny, sundala jsem si gumičku z vlasů a nechala jsem si je spadnout na ramena. Začínala mě bolet hlava a mít vlasy v culíku pouze bolest umocňovalo.

„Půjdeš k Johnnymu?“ Zeptala se mě Carmen, když jsme zahnuly za roh, kde byly dívčí sprchy. Všimla jsem si, že přestala mluvit, když okolo mě prošla tak rychle, jak jen na bruslích mohla a zamračila se.

Jako by jí něco nebo někdo vyděsil.

„Týmová oslava?“ Ashleyin zastřený hlas mě přiměl podívat se napravo. Opírala se o zeď se studenou neotevřenou lahví Dr. Peppera v ruce. Zazubila jsem se a naklonila se k ní. Opřela jsem si jednu ruku nad její hlavou o zeď.

Hleděla jsem se dolů do jejích hnědých očí a zastrčila jsem jí nějaké vlasy za uši. Byla jsem mírně vyšší, než ona, ale s bruslemi na nohou jsem ji převyšovala. Cítila jsem se…mužně.

Uculila jsem se.

„Tohle je pro mě?“ Zašeptala jsem proti jejímu krku, a když přikývla, tak jsem vzala něžně z její ruky láhev.

Její ruce si hrály s mou šíjí, kde hladila pár vlasů, které nebyly zcela zpocené, ale v tom konkrétním okamžiku mi to bylo jedno. Zavřela jsem oči a lehce jsem si olízla rty, než jsem je otevřela a dívala se, jak na mě tmavé čokoládové oči zírají. „Dotýkám se tě,“ zašeptala jen stěží.

Usmála jsem se a přikývla jsem, „jo, dotýkáš.“

„A ty jsi upocená,“ těžce zamrkala a svými bílými zuby mě kousla na citlivou kůži, což jsem kurva milovala. Vychutnávala jsem si každou volnou chvíli, kterou jsem mohla.

„Mmhmm,“ je vše, co jsem byla schopna odpovědět, když mi silněji trhla za dres. Narazila tvrdě svými rty proti mým. Hlasitě jsem zavzdychala a zapřela jsem se o ní tím, že jsem jí mou druhou rukou držela bok. „Kurva,“ zasténala jsem, když mě olizovala na krku a okusovala mi ušní lalůček.

„Necháváš mě dotýkat se tě, zatímco jsi upocená,“ zachraptěla hluboce a její ruce se rozprostřely na mé hrudi, jako by byla kluk. To mě poser, nemohla jsem to cítit kvůli vycpávce, ale mohla jsem si představit ty jemné ruce na mých ňadrech.

„Jsem tvoje, vezmi si mě, miláčku,“ zmocnila jsem se jejích rtů ke spalujícímu polibku. Studená láhev spadla na zem. Zvedla jsem ji, zatímco jsem si omotala její nohy kolem pasu a tiskla ji k cihlové zdi. Hluboce zasténala do polibku a já cítila, jak mi to přímo projelo tělem a zamrazilo mě. Ruce jsem zamotala do jejích vlasů, zatímco její ruce zatahaly z frustrace, že jsem na sobě měla takové množství hokejové výstroje.

„Carlinová!“ Byly jsme vytrhnuty z našeho omámení trenérem Caronem, který si podupával nohou a poklepával si na hodinky. „Je dobré vidět, že jste objevila jiný způsob jak oslavovat, ale máme týmovou schůzi, vzpomínáte?“

Ušklíbla jsem se a olízla si rty. Pomalu jsem Ashley spustila dolů a uhladila její zkrabatělé tričko, které z té žhavé chvíle měla vyhrnuté. Vypadala tak nervózně, otráveně a tak zatraceně sexy. Vždycky se ráda se mnou po zápasech muchlovala a myslím, že jí to víc vzrušovalo. „Budu venku do pěti minut, miláčku,“ tentokrát jsem jí políbila jemněji a oněmělou jsem ji opustila. Mrkla jsem, když jsem se s trenérem vydala do místnosti.