Hoď všechno za hlavu

Napsala: breathe4her, Přeložila: Gramud

81 – Jsi můj anděl

Měla jsem okolo sebe pevně omotaný šátek, když moje studené ruce držely její, šlapaly jsme přes osvětlenou zasněženou cestu. Nikdy předtím mě sem nevzala, ale já věděla, že je to místo, kam utíkala sestry Carlinové, když věci byly rozbouřené.

Rybník.

Jasná čistá mýtina se zamrzlým rybníkem úhledně odhrabaným a vyhlazeným; měsíční jas prosvítal skrze mraky, házel jemné světlo na zamrzlou vodu pod námi.

Spencer odložila velkou termosku s horkou čokoládou na starou vratkou lavičku a naklonila se, aby otevřela tašku, kterou nesla s sebou ven. Podala mi dva páry bruslí a mně se rozšířily oči, „ehm, Spence? Neumím bruslit.“

Spencer se uchechtla a vzala své vlastní brusle, a pak mě zatahala, abych si sedla na lavičku. „Nenechám tě spadnout,“ jemně mi sundala boty, které jsem měla na sobě a já jí pomohla nasadit brusle, „chceš, abych ti je pomohla zašněrovat?“ Přikývla jsem v obavě, že bych je nedokázala utáhnout dost pevně. Byla na to profík, uměla to. Bylo příjemné, sdílet s ní dvě součásti jejího světa; rybník a její bruslení.

„Co tě přimělo vzít mě sem?“ Zeptala jsem se, moje ruka zamířila k jejím vlasům, přejela jsem svými studenými prsty přes její hebké pramínky. Sněhové vločky jemně padaly okolo nás, a když na mě vzhlédla svýma nádhernýma modrýma očima, musela zamrkat, aby odstranila několik jemných vloček, které jí přistály na řasách. Spencer byla tak nádherná. Byla moje.

Pokrčila rameny a kousla se do rtu, stydlivě se usmála, zatímco její prsty skončily s mými bruslemi. Nemohla jsem z ní spustit oči, když si nazouvala své vlastní brusle, sledovala jsem, jak její prsty pracovaly s grácií. „Je tu klid,“ vzhlédla k obloze a měla zrůžovělé tváře, „myslím, že si ten klid zasloužíme, než začne škola.“

Přikývla jsem a pousmála se. Spencer se postavila na brusle se zběhlou rovnováhou a vzala mě za ruce, vytáhla mě nahoru.

Pak jsem ji stáhla dolů, když jsme padly na zledovatělou cestu, ležela na mně. Zem byla studená, ale její tělo mě rozhodně zahřívalo. Zastavil se mi dech, když se její rty jemně otřely o mé. Nečekala jsem něžný polibek. Nečekala jsem, že po tom, co se ten den stalo, čím jsme si právě musely projít, uvidím Spencer. Přesto jsem tam byla, v náručí mé přítelkyně, které jsem slíbila, že věci budou v pořádku a ona tam byla, slíbila mi, že věci byly mezi námi v pohodě. „Ash,“ otevřela jsem oči, abych zjistila, že na mě zírá, její ruka přejížděla konečky prstů přes můj obličej, „řekni mi, že mě miluješ.“

Mírně jsem svraštila obočí, a pak jsem se jemně usmála, má ruka se natáhla, aby ji chytila za tvář. „Spencer Carlinová, miluju tě.“ Řekla jsem s veškerou láskou, kterou jsem mohla sebrat. Do těch čtyř slov jsem vložila celou svou duši a způsob, jakým se jí rozzářily oči, to také cítila.

„Také tě miluju,“ Spencer se přihlouple uculila a posadila se zpátky, v dokonalém úhlu zaryla brusle do ledu, takže se mohla zakotvit, zatímco mi pomáhala nahoru. „Připravená bruslit?“

Smála jsem se a vytáhla jsem čepici, kterou mi Spencer dala poprvé, co jsme spolu byly samy venku, když poprvé začal padat sníh. „Víš, že umím jezdit na snowboardu, ale pochybuji, že umím stát na dvou nohách se dvěma ostrými čepelemi.“

„Prosím,“ Spencer hodila oči v sloup a podala mi pár rukavic, „zníš jako Alex,“ smála se, když vstoupila na zamrzlý rybník, klouzla s lehkostí, když se otočila a bruslila pozpátku, zatímco se na mě dívala čelem, „snowboard, můj hlupáčku, ti zlomil ruku!“

„Hej!“ Stála jsem tam s rukama v bok. „Ta pipka přijela z ničeho nic, musím ti dát vědět, že jsem velmi vynikající snowboardistka.“

Spencer se zachichotala a začala bruslit pryč na druhou stranu rybníka, a pak se vrátila. Prudce přede mnou zastavila, což způsobilo, že mě zasáhly sněhové hobliny. „Jedeš?“

„Spence,“ zakňučela jsem a snažila jsem se jít po špičkách na led, „víš, že neumím bruslit!“

„Poseroutko,“ zamumlala Spencer, vzala mě za ruku a táhla mě dopředu na led. Podívala jsem se na ni s šokovanou tváří. Právě mě nazvala poseroutkou!

„Co kdybych si tě dala na popruh na snowboard a strčila tě dolů z nejstrmějšího svazu ve Whistleru. Pak bychom viděly, kdo je poseroutka.“ Vyzvala jsem ji s našpulenými rty a pokoušela jsem se udržet, na ledě pode mnou, rovnováhu. Zaječela jsem, když se moje levá noha vydala špatnou cestou a ocitla jsem se na zadku na studeném povrchu. „Vůbec se nesměj.“ Našpulila jsem rty, když ke mně bruslila s přihloupým úsměvem, znovu mi pomohla. „A prý mě nenechaš spadnout,“ reptala jsem, když její ruka vklouzla okolo mého pasu.

„Jen jsi tam stála, ani ses nesnažila bruslit, jak jsem měla vědět, že spadneš?“ Spencer pokrčila rameny, když začala nohama pohybovat po ledě. Pomalu jsem ji následovala a po chvíli, jsem bruslila vedle ní. „Vidíš? Není to tak zlé,“ zašeptala zlehka, když pustila můj pas a vklouzla svými prsty v rukavicích mezi mé.

„Děláš, jako by to vypadalo tak snadné,“ řekla jsem v úžasu, když teď měla obě moje ruce, zatímco pomalu bruslila pozadu, vedla mě po ledě.

„Je to jen jako chůze, jen bez zvedání nohou, tak trochu je táhneš, víš?“ Spencer pustila mé ruce a bruslila pozadu, a pak se zastavila a pomalu se znovu vydala ke mně, tak roztomile se pohybovala v pomalých pohybech. Klouzala směrem ke mně a objala mě, přitiskla obličej na můj krk, když jsme spolu bezpečně klouzaly po ledě.

Nakonec jsem se z jejího objetí odtáhla a začala jsem bruslit sama doprostřed rybníku. „Jsi si jistá, že je to bezpečné?“

Spencer se tiše smála a udělala kolem mě několik kruhů, a pak mě chytila za zápěstí a přitáhla si mě k sobě. „Na rybníku bruslím každou zimu od tří let, vím, že je to bezpečné,“ zašeptala, „věříš mi?“

„Samo sebou,“ usmála jsem se, když pustila moje ruce a otočila se za mě, teď měla ruce na mém zápěstí. Cítila jsem tlak, jak mě tlačila dopředu, vítr chladil mou pokožku a pak nás znovu otočila, takže bruslila pozadu.

Tančily jsme na ledě a ano, několikrát jsem upadla, ale Spencer spadla se mnou. Smály jsme se, když jsme bruslily, zapomněly jsme na všechno, co se ten den stalo. Věděly jsme, co se stalo, ale zatlačily jsme to v naších myslích zpátky, když jsme si společně užívaly pokojné chvíle. Byly části, které jsem na Spencer opravdu milovala. Ty bezstarostné části 'nás'

„Jsi připravená se zahřát?“ Zašeptala mi do ucha, a pak mi vzala ruce a něžně nás vedla k vratké lavičce. Uchechtla jsem se a ona mě šťouchla, „je to vše, na co myslíš?“

„Jak bych mohla?“ Pokrčila jsem rameny a opatrně jsem přešla přes cestu, a pak jsem si sedla a rozvázala si brusle. „Jsi sexy a na ledě jsi ještě víc.“ Mrkla jsem a ona vrtěla hlavou a červenala se.

„Jsi blázen.“ Povzdechla si Spencer a rozvázala si své brusle. Po jejich zabalení, vzala moji ruku a vedla mě přes led. „Vezmu tě někam, na místo, kde ještě nikdo nikdy předtím nebyl.“

Usmála jsem se a stiskla jí ruku. „Půjdu s tebou kamkoliv, Spence.“

Usadily jsme se na dlouhé cestě vedoucí do středu lesa, s měsíční září, která nás bezpečně vedla. Podívala jsem se před sebe na malou provizorní chýši a Spencer položila tašku, a pak páčením otevřela malý otvor a zavedla mě dovnitř. V chatce jste se nemohly postavit, jak byla malá, ale byl v ní malý gauč, na který jste se mohly posadit a místo pro malý přenosný ohřívač, který sem musel být dán, než mě sem Spencer vzala. „Fajn, lhala jsem,“ vydechla s rozpačitým úsměvem, „byla tady Kyla.“

„Páni,“ rozhlédla jsem se kolem a posunula jsem se na gauči, takže jsem vytvořila místo, aby si sedla, „dokonce je tu teplo.“

„Potom útěku od Johnnyho, je to místo, kde jsem ji našla. Používaly jsme to tady ke spaní po celou dobu, co jsme byla mladší,“ uculila se a přejela přes všechen text na zdech za všechny ty roky, co tu byla, „Glen to tu postavil, když mu bylo dvanáct a předal mi to. Táta sem dal gauč.“ Všimla jsem si pouze jmen vyrytých v dřevěných zdech 'Spencer & Kyla – Navždy nejlepší kamarádky'. Beze stop chlapeckých nebo dívčích jmen od Glena.

„Nikdo se sem nikdy nevloupal?“ Zeptala jsem se, když na jediných dveřích byla dřevěná tabulka.

„Samozřejmě, že ano“ smála se Spencer a nahnula se nad světlo svíčky, „není to tak velké nebo působivé, ale chtěla jsem s tebou sdílet něco, co jsem s nikým jiným, tak důležitým, jak jsi ty, nesdílela.“

Všimla jsem si, jak se jí na tvářích plíží začervenání. Kdo by si pomyslel, že hustá hokejová hráčka Carlinová, umí být tak jemná? „Ani Aiden?“ Zeptala jsem se tiše.

„Bože, ne!“ Smála se Spencer a pokrčila rameny. „Tohle místo je mojí svatyní, i minulé léto jsem tu strávila pár nocí, abych se od všeho dostala pryč. Chtěla jsem se s tebou o něj podělit a dát ti vědět, že jsi tu kdykoliv vítána,“ její modré oči plápolaly do mých, „se mnou nebo beze mě.“

Srdce se mi vzedmulo a já vzala její obličej, „děkuji, že jsi mi ho ukázala,“ zašeptala jsem, než jsem otřela rty o její. Uniklo jí jemné zafňukání a zesílila sevření mého kabát, přitáhla si mě blíž.

„Ještě nejsem připravena se vrátit,“ zašeptala proti mé tváři, „můžeme tu prostě zůstat ještě chvíli?“

Doma jsem zamknula dveře od pokoje a světla jsou zhasnutá. Budou si myslet, že spím s iPodem, takže si nemyslím, že se dozví, že jsem pryč. „Můžeme tu zůstat tak dlouho, jak budeš chtít, Spence.“

Usmála se na mě a šla zpátky na gauč a stáhla si mě dolů, na sebe. Prsty zamotala do mých vlasů, a i když moje rty vdechovaly dech jejích, nepolíbily jsme se. Její modré oči mě propalovaly, snažila se najít každý kousek lásky, který jsem pro ni měla a já dělala totéž.

Nemohla bych vám říct, jak dlouho jsme takhle zůstaly. Naše nohy byly do sebe spletené, hruď jsme tiskly k sobě a hleděly jsme jedna na druhou. Její prsty se prohnuly proti mé kůži na hlavě pokaždé tak jemně a mé palce přejížděly podél jejích lícních kostí. Už jsem nemohla zvládnout tu spalující potřebu uvnitř mě, potřebovala jsem ji políbit, mít v sobě ponořené její bezpečí, protože ty modré oči nevyjadřovaly jen její lásku, ale strach, že zrcadlí mé vlastní. „Spencer?“ Zašeptala jsem tak tiše, že jsem si nebyla jistá, zda mě slyšela, ale dech na jejích rtech mi nejspíš dal odpověď. Ty oči zamrkaly a já se usmála.

„Jo?“ Zašeptala a její prsty se posunuly, aby mi zastrčily pramínky vlasů za uši.

„Polib mě.“ Vydechla jsem a ona vůbec neváhala. Ten tlak byl velmi jemný, když mě stáhla dolů, mé rty se pevně přitiskly k jejím. Povzdechla jsem si a sklonila jsem ústa, prohloubila jsem polibek.

Zůstaly jsme takhle hodiny, jen jsme se líbaly. Necítila jsme potřebu dělat víc, když to bylo o léčení srdcí, která měla trhliny. Bylo to jen o tom být spolu a sdílet něco hlubšího, než jen sex.

Krátce po našem muchlování jsme usnuly a já zamrkala, když jsem ucítila něco jasného zasáhnout můj obličej. Otevřela jsem oko, všimla jsem si škvíry ve zdi, kterou prosvítalo slunce. Uchechtla jsem se a zavrtěla hlavou, zvedla jsem se ze svého místa na spící Spencer a zazubila se, nahnula jsem se, abych přitiskla rty na její čelo. „Ospalče,“ zašeptala jsem a ona zamrkala, a pak otevřela oči, „je ráno.“

„Ach páni.“ Spencer se se mnou na klíně posadila a zabořila obličej do mého krku, ospale si zívla. „Nevěděla jsem, že jsme usnuly.“

„Já taky ne a je právě po osmé hodině ranní.“ Podívala jsem se na hodinky a chystala jsem se vstát, opatrně, abych se nepraštila do hlavy.

„Dobrá zpráva je, že tohle ráno, je trénink v půl desáté,“ usmála se Spencer a vzala si kabát, který použila jako přikrývku. „Nechceš zajet k Timovi Hortonovi pro kafe?“

„To bych ráda,“ přikývla jsem a následovala jsem její čtvrté zívnutí od doby, co jsme se před pěti minutami vzbudily. Nemyslím si, že jsme neusnuly před dlouhou dobou, ale byl to jeden z těch nejlepších spánků, jaké jsem kdy měla. Zastavila a já se na ni rozpačitě dívala, ale ona se jen culila. Vyhrabala pastelku ze staré přeplněné krabice za gaučem, pečlivě kreslila na zeď.

Nakoukla jsem přes její rameno, když se odtáhla a studovala svůj výtvor. Cítila jsem, jak moje srdce vynechalo úder nad tím pohledem na jednoduché srdce a v něm vyryté Spencer + Ashley = Navždy. „Carlinová, ty…“ vydechla jsem a ona jen přitiskly rty na mé a polykala cokoliv, co se chystalo vyletět z mých úst.

„Pojďme,“ usmála se a naposled mě políbila, než mě vedla z malé chatky ven.

Vydaly jsme se zpět přes cestu k rybníku, který byl prázdný. „Chodí na rybník vůbec někdo?“

„Kromě mě a Alex? Ne.“ Spencer mezi námi jemně houpala našima rukama; obě jsme měly v krocích elán, i když jsme se vydávaly do reality. „Myslím po Glenovi a vyhrožovala jsem, že těm klukům utrhnu koule a zničím holkám ve škole reputaci, se přestali snažit.“

Vybuchla jsem smíchy. „Ty? Slečna nevinná Carlinová chrlila takové hrozby? Tomu se těžko dá věřit.“

„Dobře, tak jsem neříkala takové hrozby, ale neměla jsem s nimi žádný problém,“ zamračila se roztomilým způsobem, což způsobilo, že jsem se usmála. Když jsme dorazily k jejímu CRV, přitiskla jsem jí k němu a znovu ji políbila, krátce jsem sála její spodní ret, než jsem ho uvolnila a probádávala hlouběji. Vyrazilo z ní zanaříkání a přímo prošlo mnou. Odtáhla jsem se, tiše jsme oddechovaly, naše čela se o sebe tiskla. „Za co to bylo?“ Vydechla a culila se.

„Protože můžu.“ Strčila jsem jazyk mezi zuby a sáhla jsem do kapsy jejího kabátu, vzala jsem klíčky od auta. Uskočila jsem a mávala jsem jimi ve vzduchu. „Řídím!“

„Ash, ne!“ Spencer poklepala nohou o zasněžený chodník a zvedla obočí, dosáhla dopředu a vzala klíčky. Ustoupila jsem víc a běžela jsem na stranu řidiče, skočila jsem dovnitř. „Ashley Avery Daviesová!“

„Spencer Dylan Carlinová, no tak!“ Protestovala jsem, když na mě našpulila pusu. „Jen jednou? Nevěříš mi?“

Spencer si povzdechla, ale usmívala se, krčila ramena a skočila na stranu spolujezdce a zavřela dveře. „Fajn, ty řídíš a já vybírám hudbu.“

„Ujednáno.“ Přikývla jsem a nastartovala auto, nechala jsem ho zahřát, když probírala sbírku své kolekce CD. Všechno to byly mixy, žádné originální hudební CD. Potom, co našla jedno, které upoutalo její pozornost, ho vložila do přehrávače a zmáčkla play. Vytřeštila jsem oči a kroutila jsem hlavou. „Cože? Ne, ne, ne. Tohle nebudu poslouchat!“

Spencer se děsně moc smála a odmáchla mou ruku pryč. „Ach, Bože, ani není moje!“ Vyndala CD a ukázala mi ho. „Kelly Clarkson – Alexin idol.“ Četla nápis a hodila ho dozadu.

„To bylo prostě a jednoduše špatný a páni, právě klesla na žebříčku popularity,“ zamumlala jsem hravě. „Chci říct, nevypadá špatně, ale-“ zarazila jsem se, když začala z repráků proudit hudba. „Kdo je tohle?“

Spencer se na mě dívala, jako bych měla pět mračících se hlav. „To myslíš vážně, Ash?“ Přikývla jsem a mírně jsem se styděla. „Jsi hudební fanoušek a nevíš, kdo to je?“

„Má úžasný hlas,“ podotkla jsem, kousla se do rtu a pokrčila rameny.

„Ach, Bože, ty jsi právě klesla na žebříčku popularity!“ Smála se Spencer.

Zajela jsem na zadní silnici a vydala se zpátky do města.

„Kdo to je?“ Zeptala jsem se opatrně.

„To se brzy dozvíš,“ křenila se Spencer a sedla si zpět na sedačku.

Bez dechu jsem se odtáhla, ochutnávala jsem kávu na jejím jazyku, když mě stáhla zpátky k dalšímu polibku. Držely jsme se navzájem, než jsem se konečně znovu odtáhla a ona fňukáním protestovala, když jsem přiložila prst na její ret, znovu jsem ji zastavila v pohybu. Zatracená Spencer a její lahodné rty mě znovu a znovu přitahovaly. „Carlinová,“ pousmála jsem se a letmo jsem se podívala na hodiny, poukázala jsem na to, že má dvacet minut do tréninku.

„Já jen nechci zastavit tuhle chvíli,“ tiše přiznala.

„Vím.“ Uchopila jsem její obličej a vtiskla jsem chladný polibek na každé její zavřené oční víčko, a pak jsem se znovu krátce zmocnila jejích rtů. „Jen musíme držet pospolu.“

Několik dalších minut líbání, jsem se nakonec odtáhla a vyskočila z auta. Spencer mi mlčky pomohla nastavit zpátky žebřík a pak rychle odešla, když věděla, že jsem ve svém okně, v bezpečí. Potom, co jsem sledovala, jak odjela autem dál ulicí, jsem se rychle svlékla a vydala jsem se do sprchy.

Netěšila jsem se na neděli, sama s rodinou, ale neměla jsem žádnou jinou možnost.

Teď to byl můj domov.

Jen jsem musela zatnout zuby a všechno to vydržet kvůli Spencer.

Jaký by to mělo jinak smysl za nás bojovat…

…za sebe navzájem?

82 – Přehlcení informacemi

Když jsem dokončila kliky na podlaze mého pokoje, tak mě bolely svaly. Dřívější ráno jsem hrála na tréninku o dost lépe, ale zjistila jsem, že jsem trochu mimo formu. Sex s Ashley byl rozhodně cvičením, ale nemyslím si, že to je to, co měl trenér na mysli, když nám říkal, abychom 'zůstali ve formě'.

„Ahoj, Spence,“ Sammy zaklepala na dveře, než nakoukla dovnitř. Dívala jsem se z podlahy nahoru a přikývla jsem, aby šla dál.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se, vstala a protáhla se, než jsem si stáhla vlasy do culíku.

Sammy odvrátila oči a nervózně se uchechtla. „Jen mám na tebe otázečku,“ Sedla si na postel a já se k ní připojila, naklonila jsem hlavu na stranu, když se neklidně zavrtěla. Položila jsem ruku na její a hleděla jsem jí do očí. Vydechla a rozpačitě se zasmála, „no, jde o Alex.“

Polkla jsem a odkašlala jsem si, ani na okamžik jsem s ní nepřerušila oční kontakt. „Prosím, řekni mi, že se mě právě teď neptáš, jak se máš rozejít s mou sestrou, protože tě právě teď zřídím.“ Myslíte si, že jsem žertovala?

Jasně, že ne.

„Ne!“ Sammy vykřikla a rychle vstala. Musela jsem se zašklebit nad jejím pohledem ve tváři.

Alespoň jsem věděla, že se mě bojí.

„Fajn, jen aby bylo jasno.“ Kývla jsem, aby pokračovala.

„No,“ hrála si s prsty a pak se otočila, aby odešla, „nevadí, tohle je hrozně divný.“

„Hej,“ vyskočila jsem z postele a otočila jsem ji, „vážně, co se děje? Jste vy dvě v pohodě?“

Sammy si nemohla pomoc, ale usmála se a přikývla. „Jo, rozhodně jsme v pohodě, já jen,“ kousla se do rtu a znovu se smála, uvolnila všechny nervy, které právě měla, „jak poznáš, že jsi připravená?“

Zmateně jsem se na ni dívala. Připravená na co? „Promiň?“ Sledovala jsem, jak jí rudnou tváře a vytřeštila jsem oči. Panebože. Přítelkyně mojí sestry s tím přišla za mnou?

„Sammy…“ smála jsem se a vrtěla jsem hlavou.

„Zapomeň na to, věděla jsem, že je to blbý nápad.“ Řekla Sammy pevně a ještě jednou se otočila. Přerušila jsem ji, než se dostala k mým dveřím a zablokovala jsem jí průchod. „Uhni, Spencer.“

„Ne.“ Odtlačila jsem ji a kopnutím jsem zavřela dveře, vedla jsem ji k mé posteli, zatímco jsem si vzala židli a přisunula ji před ní, „vy dvě jste připravené?“

Myslela jsem si, že bych raději zkusila být sestře nápomocná, než být ochranářská. Kdyby Sammy byla kluk, tak by to byl jiný příběh.

Šmik. Šmik.

Sammy se začervenala, ale zhluboka se nadechla. „Nejsem pana,“ přiznala, „ale Alex je a já jen, já ji nechci tlačit do něčeho, na co není připravená. Je to jako od té doby, kdy jsme začaly na veřejnosti ukazovat víc náklonnosti, stává se těžší vyhýbat se navzájem, když jsme samy,“ povzdechla si a já se na ni podívala poprvé od doby, kdy začala konverzace. „Včera večer mi řekla, že měla několik kluků a políbila několik holek, opravdu nechci být její první s vědomím, že jsem její záchranná síť.“

Pozvedla jsem obočí a myslela jsem, že v jejím hlase slyším stopy strachu, ještě jsem musela zdůraznit pár věcí. „Záchrannou sítí? Sam, obě známe Alex a ona je mladou ženou, co má pět po hromadě. Nemusí nic dělat, nechce příliš.“

„Já vím,“ povzdechla si Alex a olízla si rty, „ale milovat se poprvé je velká věc a být něčí první je taky velká věc.“

Jo, přišlo mi trochu divné mluvit o tom s přítelkyní mé sestry, ale zároveň jsem byla víc než polichocena, že přišla za mnou. To mě přimělo víc jí věřit, to mě přimělo mnohem víc jí věřit s Alex. „Až budete obě připravené, nebudeš se na to ptát.“

Sammy se usmála a vstala. „Jsi v tom dobrá,“ podotkla a uchechtla se, „prosím, neříkej Alex, že jsem za tebou přišla?“

„Rty jsou zapečetěné.“ Uculila jsem se. Sammy odešla a šla chodbou do Alexyina pokoje, zavřela za sebou dveře. Zavrtěla jsem hlavou a pro sebe jsem se zasmála.

„Co je tak k smíchu?“ Moje máma vykoukla zpoza rohu s pobaveným pohledem ve tváři. Měla hrst prádla v náruči a svalila ho na můj prádelník.

„Mami, řekla jsem ti, že mám svou vlastní prádelnu,“ pousmála jsem se, ale poděkovala jí. Stála tam a dívala se na mě a já si vzpomněla, že se mě ptala. „Nic, jen Sammy je Sammy.“

Máma se usmála a přikývla. „Takže,“ tleskla rukama o sebe, než si je začala mnout, „všimla jsem si, že jsi minulou noc nepřišla domů.“

„Aha,“ rozpačitě jsem se usmála, „jo, měla jsem v úmyslu ti zavolat. Strávila jsem noc v chatce.“

„V chatce? Spencer, je tam zima!“ Máma se mírně zamračila. „Proč?“

„Nebyla jsem sama?“ Pokrčila jsem rameny a začala jsem dávat nějaké oblečení do prádelníku.

„S Kylou? Jak to dokázala? Její rodiče vůbec nevolali, abych potvrdila její přespání.“ Paula se s malým úsměvem zamračila. Věděla přesně jací byly Kylyiny rodiče, takže moje máma by byla v pohodě a kryla by nás, i když bychom si na chvíli vyrazily ven.

Začínala jsem si myslet, že možná moje novina o Ashley by opravdu nebyla pro ni velký problém. Pořád jsem byla nervózní říct ji to, ale věděla jsem, že se to zaslouží dozvědět ode mě a ne z drbů, které se roznesou po celé škole. „Vlastně jsem byla s Ashley.“

Máma jen přikývla a zazubila se. „Je to taková hodná holka,“ povzdechla si a poplácala mě po rameni, „mimo Kyly, má na tebe dobrý vliv, Spence.“

Začervenala jsem se a pokrčila rameny. „Jo, no, držíme se navzájem od potíží.“ Kousla jsem se do rtu a natáhla si na sebe čerstvě vypraný dres, následovala jsem jí ven z mého pokoje. „Mami? Je něco, co ti musím říct…“

Paula přikývla a vzala další hrstku prádla a pomalu šla pozpátku do Alexina pokoje. „O co jde, zlatíčko?“

„No,“ pomalu jsem ustoupila od mého pokoje a rozhlédla se po chodbě, snažila jsem se promyslet, jak to říct, „Ashley a já jsme-“

„Panebože,“ máma zalapala po dechu, když otevřela Alexiny dveře a upustila prádlo na podlahu, ruku si držela před pusou. Spěchala jsem k ní a byla jsem svědkem toho, jak se Alex odvalila Sammy z klína a rychle si zapínala knoflíky na své halence. „Alex?“

„Mami!“ Alex vykřikla.

„Jé, páni,“ vydechla jsem a zavřela jsem oči, rychle jsem se otočila, a pak jsem se znovu otočila, abych viděla tiché zírání mezi mou mámou a sestrou.

„Ehm,“ Sammy vstala a odkašlala si, rukou si prohrábla vlasy, než si vzala svůj kabát, „měla bych jít,“ vydechla. Když procházela okolo nás, máma ji chytla jemně za zápěstí a Sammy nervózně polkla.

„Prosím, zůstaň.“ Pauliny oči trochu změkčily, když se sehnula, aby sebrala prádlo, které upustila. „Alex,“ povzdechla si, ale usmála se, „od teď nechávej dveře otevřené?“

Alex polkla a přikývla, dívala se na své nohy a děsně se červenala.

„Opravdu se omlouvám, paní Carlinová.“ Sammy zakopla a sedla si na kraj postele, když máma prošla okolo ní, aby položila prádlo na Alexyin prádelník.

„Neomlouvej se,“ máma zastavila a položila ruce na její boky, „chci říct, trochu jsem se divila, ale věděla jsem, že za mnou přijdeš, až se budeš cítit připravená.“ Pronesla řeč k Alex a přešla k ní a objala ji. „Ale později si o tom všem promluvíme, jasný?“

Alex přikývla a navázala se mnou oční kontakt, a pak těkala očima zpátky dolů na koberec.

Sledovala jsem, jak se máma vydala na chodbu ke schodišti. Ohlédla jsem se na svou sestru a její přítelkyni. „Jste vy dvě v pohodě?“

„Právě mě přistihla, jak sedím rozkročmo na své přítelkyni a její ruce byly, ehm, na nevhodných místech,“ zasyčela Alex jasně rozrušeně, „jak by ses cítila?“

Zamračila jsem se a ustoupila jsem z místnosti, „není třeba, utrhovat se na mě, jen jsem měla obavy o svou sestru,“ řekla jsem jemně.

„Ach Bože, Spence,“ Alex se plácla do čela, a pak se zvedla a objala mě, „Omlouvám se, já jen… nechtěla jsem, aby to zjistila takhle!“

Pousmála jsem se a krátce jsem ji na oplátku sevřela, než jsem se odtáhla. „Alespoň neječela a neutekla s křikem, ne“

Sammy se tiše zahihňala a přikývla. „Také beru její přání, abych zůstala, jako dobré znamení.“

Alex se lehce usmála nad Sammy a přešla k ní a sedla si vedle ní na postel.

Stála jsem tam pár trapných minut, vážně jsem nevěděla, co říct, než jsem se z ničeho nic dala do smíchu a ukázala jsem na dveře, „jo, teď půjdu a řeknu mámě, že jsem zamilovaná do Ashley.“

„Cože?!“ Alex zvedla obočí. „Teď? Jako právě teď? Spence , to je kruté!“

„Jak je to kruté? Chystala jsem se jí to říct, než přistihla vás dvě sápat se jedna po druhé.“ Zamračila jsem se hravě.

„Ó, díky za jednání ustarané sestry.“ Alex vyplázla jazyk.

„Podívej, máma o vás dvou ví, je s tím v pohodě, ale přijde zítřek a ve škole si budou povídat o mně a Ashley a já bych raději, kdyby to slyšela ode mě, než to uslyší na nějaké rodičovské schůzce, jasný?“ Pevně jsem přikývla a šla jsem za sebou zavřít dveře, ale Alex mi připomněla, že nedovolila, aby měla zavřené dveře. „Zaměstnám ji, napiš mi smsku, až skončíš s muchlováním.“ Mrkla jsem, a přeci jsem zavřela dveře.

„Spence?“ Zaslechla jsem, jak mě z kuchyně máma volá. Přiblížila jsem se k místnosti a uviděla jsem ji sedět u stolu s hrnkem kávy před sebou a já se podvolila. Sundala si své brýle na čtení a konečně se na mě podívala, „jak dlouho už to víš?“

„Vím?“ Zeptala jsem se a natáhla jsem se přes stůl, abych si vzal banán.

„O Alex a Sam?“ Paula zvedla obočí a zírala na mě. Silně jsem polkla a oloupala jsem banán.

„No,“ kousla jsem se do rtu, „myslím, že chvíli?“ Zakousla jsem se do ovoce a sledovala jsem emoce, které jí proběhly v očích.

„Člověk by si nepomyslel, že bych je přistihla pod mou vlastní střechou,“ řekla tiše, myslím, že spíš pro sebe.

„Řekla jsi, že ses trochu divila.“ Podotkla jsem jemně a pokrčila rameny.

„Ty a Aiden, měli jste někdy,“ zarazila se, když jsem se dusila kouskem ovoce a nakonec se mi ho podařilo úspěšně spolknout, „pak to beru jako ano.“

„Hej, alespoň Sam nemůže Alex dostat do jiného stavu, ne?“ Snažila jsem se setřást nechutný pocit být s někým jiným, než s Ashley.

„Ty jsi těhotná?!“ Paula se na mě téměř zběsile podívala a já skočila zpátky na své místo.

„Cože?! Bože, mami, ne!“ Musela jsem se smát, protože byla se svými emocemi téměř u konce. Ačkoliv jsem to chápala, nemohla jsem jí to mít za zlé. Nestává se každý den, že vstoupíte do pokoje své malé holčičky a uvidíte ji muchlovat se s její nejlepší kamarádkou. Nestává se každý den, že vaše starší holka se vám chystá říct, že to taky dělala se svou nejlepší kamarádkou.

„Omlouvám se,“ zavrtěla jsem hlavou a mírně jsem ji sklopila, napila jsem se svého kafe, zatímco jsem pokračovala v jezení svého banánu. Po několika minutách ticha se na mě znovu podívala, „předtím jsi se mnou chtěla o něčem mluvit, co je to, zlatíčko?“

„Aha,“ odkašlala jsem si a vstala jsem, abych vyhodila slupku do smetí, pak jsem před stolem začala mírně přešlapovat. Nebyl žádný jiný způsob, jak jí to dát vědět a na vteřinu jsem se cítila špatně, že jí to říkám potom, co právě našla Alex se Sammy. Věděla jsem, že to musím dostat ven, protože by to jinak zjistila z jiného zdroje a to by byla jedna věc, se kterou bych nikdy nemohla žít. Byla jsem unavená, že jsem každému lhala, „jde o mě a Ashley.“

„Ach ne, vy dvě jste se nepohodly?“ Podívala se na mě s obavami a zamračila se, „Ne, vy dvě jste spolu strávi-ach Bože.“ Vstala a vrtěla hlavou. „Spencer…“

„Jsme zamilované, Ashley a já. Miluju jí.“ Vyhrkla jsem, když na místě vedle mě přecházela. „Mami?“ Nepřestala přecházet. „Mami!“

„Nebudu mít žádného zetě, že?“ Zeptala se a opřela se o stůl.

Ušklíbla jsem se. „No, jestli Glen je gay…“ střelila po mě pohledem a já ucouvla. „Promiň.“

„Ty a Ashley? Ashley Daviesová? Aidenova sestřenice, Ashley?“ A zase přešlapovala.

„Neřekla bych ti to hned potom, co jsi přistihla Alex, ale zítra bys to pravděpodobně stejně zjistila!“ Řekla jsem mírně panickým hlasem. Její chození mi v žádném případě nebylo příjemné. „Mami, prosím, mluv se mnou.“

„Proč bych to měla zítra vědět?“ Paula se zeptala mírně zmateně.

„Včera večer v restauraci Aiden způsobil celkem scénu, když to o mě a Ashley zjistil a s tím, že to byla sobota večer, tak to místo bylo plné studentů-“

„Spencer, nezajímá mě, koho sis vybrala, že budeš milovat a ty víš, že mám Ashley ráda. Tak si prosím nemysli, že jsem proti tomu,“ promluvila trochu jemněji a stiskla mi rameno, „hádám, že nebylo snadné zjistit, že tvoje ex přítelkyně teď randila s tvou sestřenicí, co? Předpokládám, že proto udělal scénu?“

Polkla jsem a začala se lehce potit. Nebyla jsem připravena říct jí celou pravdu. Nebyla jsem připravená říct jí, že jsem se vídala s Ashley, zatímco jsem se vídala s Aidenem. „Ehm,“ nervózně jsem se smála a prohrábla jsem si prsty vlasy, „vlastně, ehm,“ odkašlala jsem si a zhluboka jsem se nadechla, „je to trochu komplikovanější.“

Paula zvedla obočí a mlčky čekala na vysvětlení.

„Důvod, proč jsme se Aiden a já rozešli, byl, protože jsem byla, jsem, zamilovaná do Ashley a vím, že to k němu nebylo fair. Takže jsem to ukončila. Rozešla jsem se, abych mohla být jen s Ashley.“

„Jen s Ashley? Počkat,“ máma vypustila komický smích, „ty mi říkáš, že jsi se vídala s oběma zároveň?“ Sledovala, jak jsem dětským přikývla způsobem. „Ale pro rány boží, Spencer!“ Prakticky zaječela a já sebou trhla, když vzala svůj šálek kávy a hodila ho do dřezu, otočila se, aby se na mě podívala s rukama v bok. „Vychovala jsem tě lépe než tohle! Nepodvádíš někoho, koho miluješ!“

„Mami, já-“

„Dobře, tak jsi do toho kluka možná nebyla zamilovaná, ale můj Bože, měl to vědět dlouho předtím, než jste si ty a Ashley něco začaly!“ Řekla přísně. Ano, byla zarytě proti cizoložství. Bylo to to, proč se moji prarodiče rozešli a věnovali mámě těžké dospívání, aby žila šest měsíců s dědou a dalších šest s babičkou po dobu deseti let. „Jsem velmi zklamaná.“ Povzdechla si a já cítila, jak mi klesnul žaludek. Nikdy nechcete slyšet tahle slova vyslovené z úst své matky nebo otce.

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem, „vím, že to byla hloupost…“

„To byla, Spencer, měla bys to vědět lépe, než to, hrát si s něčími emocemi.“ Paula si ztěžka povzdechla a mírně si mnula spánky. „Každý druhý rodič by byl znepokojen, kdyby zjistil, že jeho obě dcery jsou na ženy a tady jsem, znepokojena skutečností, že jsi podváděla svého ex přítele.“

„Hele, mami,“ zpříma jsem vstala a zamračila se, založila jsem si ruce na hrudi, „nejsem jediná, která je v tomhle všem vina“

„Jo, Ashley je jeho sestřenice,“ máma si odfrkla a zatnula čelist.

„Ne!“ Řekla jsem pevně, „vím, že to neznamená, že je to v pořádku, ano? A vím, že jsem mohla změnit následek, ale Ashley a já nejsme jediné, které za to mohou,“ zvědavě se na mě dívala, „Aiden mi taky nebyl zrovna věrný.“

Tím jsem získala její pozornost. Dokonalý přítel roku v jejích očích už nevypadal tak dokonale. Ve skutečnosti, Paula začala trochu rudnout. „Řekni, co teď?“ V jejím hlase byl evidentně hněv. „Proč ten malý-“

„Aiden a já jsme si o tom už promluvili, takže ani na něho neukazuj prstem.“ Povzdechla jsem si, nechtěla jsem věci zhoršit.

„Vy děti jste příliš mladé na to, abyste střídaly přítele a přítelkyně jako spodní prádlo!“ Zalapala po dechu. „Jediná rozumná je tady Kyla.“

Smála jsem se a obrátila jsem oči v sloup.

Zatraceně.

Nechtěla jsem tuhle nedělní diskuzi proměnit v něco hlubšího, ale vypadalo to, jak by se to mělo stát. „Kyla je těhotná.“

Paula vytřeštila oči, když se chytla okraje kuchyňské desky, držela se od pádu.

Přispěchala jsem k ní a pomohla jí uklidnit. Máma přešla z rudé z hněvu do bílé ze šoku. „Ky,“ vydechla, „těhotná?“

„Jo.“ Přikývla jsem smutně a třela jsem jí záda. Kyla byla součástí rodiny od doby, co mi byly tři. Byla náhradní dcerou mých rodičů. Věděla jsem, že máma bude takhle reagovat.

„Ach Bože, vím, že to její rodiče ještě neví, když nevolali, aby si postěžovali, jak špatný máš na ni vliv.“

Musela jsem se tomu zasmát, protože to byla pravda. Woodsovi by mámě volali alespoň jednou týdně a stěžovali si jí, jaký druh člověk jsem. Počkejte, až uslyší, že jsem zamilovaná do jiné dívky.

Vzdych.

„Je ještě něco jiného, co k tomu všemu, co jsi na mě vychrlila, chceš dodat?“

Zaregistrovala jsem v jejím hlase sarkasmus.

Olízla jsem si rty a naklonila jsem hlavu mírně na stranu. „Aiden je otec?“

Možná to bylo už trochu moc.

To byla pro Paulu konečná kapka. Ve vteřině byla na podlaze a já hned byla u ní.

Omdlela.

A nemohla jsem jí to mít za zlé.

83 – Jako, panebože!

Nastalo pondělní ráno a já byla unavená. Noc předtím jsem moc dobře nespala, protože se mi neozvala Spencer.

Přinutila jsem své nohy pohybovat se chodbou ve škole, směrem k mé skříňce, kde jsem našla Spencer opřenou s rukou za zády a oslnivým úsměvem na její nádherné tváři. „Dobré ráno nabručenče,“ našpulila pusu a já si nemohla pomoc, ale usmála jsem se a zastavila se přímo před ní.

„Včera večer jsi mi chyběla,“ zašeptala jsem, když couvala, abych mohla otevřít svou skříňku.

„Jo,“ ztěžka si povzdechla, „věci jsou doma opravdu vyhrocené. Máma přistihla Alex a Sammy, jak se líbají, pak jsem jí řekla o nás a pak jsem prostě tak nějak vysypala ten zbytek. Alex a já jsme strávily náš sobotní večer čekáním s ní, protože omdlela a necítila se dobře.“

Vytřeštila jsem oči. „Tvoje máma omdlela?“ Spencer přikývla a kousla se do rtu. „Je v pořádku?“

„Hodně v pořádku,“ zazubila se, „zavři oči,“ zašeptala a já se na ni dívala zmateně. Někdy umí být Spencer všude. „Jen zavři oči, prosím?“ Zašeptala a našpulila pusu.

„Dobře, dobře,“ pousmála jsem se a zavřela jsem oči. Když mi řekla, abych je otevřela, tak přede mnou mávala malým vycpaným medvídkem oblečeným do hokejové výstroje.

„Spence,“ hihňala jsem se a vzala jí ho z rukou. Měl na sobě barvy Městských Rebelů a na zádech dresu měl vyšito 'Daviesová'. „Miláčku!“ Křenila jsem se ještě víc a objala ji. „Kdy?“

Spencer se začervenala a pokrčila rameny, jako by ten dárek nebyl nic důležitého. „Chtěla jsem si ho schovat na Valentýna, ale chtěla jsem ti dát něco, co tě rozesměje. Před pár týdny jsem ho nechala udělat na zakázku,“ červenala se a rty se jí zkroutily do rozkošného úsměvu.

Přejela jsem písmenka svého jména a v úžasu jsem se na ni dívala. „Líbí se mi, miláčku,“ zašeptala jsem a políbila jsem medvídka, nezajímala jsem se, kdo mě viděl, „moc děkuji.“

„Á, lesba a lesbička!“ Slyšela jsem, jak někdo řekl, když okolo nás prošel. Zatnula jsem čelist, ale Spencer kroutila hlavou.

„Ignoruj to.“ řekla, když mi pomohla vzít učebnice.

„No, já jsem na to zvyklá, Spence, ty ne.“ Našpulila jsem rty, ale ona se jen zahihňala.

„A? Opravdu si nemyslíš, že to zvládnu?“ Roztomile zvedla obočí a já si nemohla pomoct, ale uchechtla jsem se. „To je to, co jsem si myslela.“

„Ne, Carlinová, jsem si plně vědoma, jak umíš někomu nakopat zadek,“ řekla jsem dost vážně a přehodila jsem si ruku přes její, když jsme šly směrem ke třídě, „to neznamená, že na tebe pořád nemůžu dávat pozor.“

„Ty jsi tak milá,“ naklonila se a zašeptala mi do ucha.

Vyučování začalo a já znovu slyšela šeptání. Letmo jsem se ohlédla na Spencer a Kylu, které si navzájem procházely poznámky, a pak jsem obrátila svou pozornost zpátky na tabuli.

„Každý o tom mluví,“ Kyla si ztěžka povzdechla, když sebou žuchla v kantýně na židli, „všichni to vědí.“

„Ky,“ mnula jsem jí záda a dívala se na Spencer, „pamatuj, že jsme tu pro tebe.“

„Moji rodiče se to dozví ve chvíli, kdy dorazím domů. Vím to a na nic z toho nejsem připravená!“ Tiše vzlykala.

„Hele,“ Spencer k ní přispěchala na druhou stranu a věnovala mi soucitný pohled, „Ashley a já tě po škole vyzvedneme. Chvíli počkáme, a když budeš chtít utéct, utečeš s námi. Vydáme se na pár hodin do chatky, než půjdu na trénink.“

„To zní dobře!“ Usmála jsem se a lehce jsem Kylu šťouchla, což způsobilo, že se také usmála.

„Vy dvě jste nejlepší.“ Kyla si otřela oči.

„Co my dvě?“ Alex hodila své učebnice na lavici a sedla si se Sammy hned vedle ní.

„Promiň, ségra,“ Spencer zavrtěla hlavou, „musíš si ten titul zasloužit.“

Alex vyplázla jazyk a vyhrabala svůj oběd. „Takže, vůbec nebudeš věřit těm drbům, co jsem slyšela,“ v očích se jí zlomyslně zajiskřilo, „Spencer Carlinová je lesba!“

„Ó, páni, vážně?“ Spencer hravě zalapala po dechu a držela si ruku před pusou.

„Ano, jako, panebože!“ Alex předstírala šok a hravě vytřeštila oči. „Moje sestra je jako naprostá lesba a jako žena bez důstojnosti, co?“

„Proč takhle mluvíš?“ Zeptala se Kyla spíše pobaveně.

„Protože ten drb přišel od tvé hlavní královny, Missy.“ Alex pokrčila rameny.

„Jo, Alex si to nevymyslela, je to přesně tak, jak to ve třídě Missy řekla.“ Sammy přikývla a zabořila se do svého jogurtu.

„Odcházím z týmu.“ Řekla Kyla z ničeho nic.

„Cože? Miluješ roztleskávání!“ Spencer zalapala po dechu a přinutila svou nejlepší kamarádku, aby se na ni podívala.

„Spence, prosím!“ Už se úplně nevejdu do uniformy, a jestli se chceš takhle starat o svou nejlepší kamarádku, proč bych měla chtít být toho součástí?“ Kyla pokrčila rameny a vrazila Spencer polibek na tvář.

„Tak či onak nás máš na své straně.“ Ovinula jsem okolo Kylyinýho ramene podpůrnou ruku a překvapivě se naklonila do něžné náruči a zašeptala 'děkuju'.

„Nás čtyři,“ Alex ukázala prsty na sebe a Sammy, „Takže, hej, mám vážnou otázku!“ Podívala se na mě s prstem přitisknutým na rtech. Ušklíbla jsem se, protože jsem věděla, že ta otázka, co vyjde z jejích úst, nebude zcela vážná. Naučila jsem se, jak číst v Baby C. V tomhle mi věřte.

„Co je to?“ Zeptala se Kyla se vší vážností.

„Jestli je Spencer Carlinová lesba, nedělá to ze mě taky lesbu?!“ Alex znovu zalapala po dechu, a pak vykřikla, když spadla ze své židle potom, co ji Spencer strčila. Náš stůl vybuchnul smíchy, což způsobilo, že se na nás dívali studenti.

Bylo nám to fuk. Měli jsme tak pevnou skupinku a dávali jsme pozor na sebe navzájem.

Doufala jsem, že nic dalšího by neotřáslo takovou podporou.

Vzdychala, když moje rty sestupovaly dolů po jejím krku. Rukama svírala můj pas, když mě dál tlačila na skříňky v dámské šatně. Zalapal jsem po dechu, když zuby pronikly mou kůží, „kurva, Ash,“ potichu jsem zavrčela, když kolenem zatlačila mezi moje nohy.

„Kdy tě mohu zase mít?“ Vydechla Ashley ztěžka proti mému krku a přitiskla rty na mou kůži.

Byla osmá hodina a Ashley a já jsme vyšetřily čas. Pochopitelně jsme měly být ve studovně nebo v knihovně, ale my jsme to rychle vzaly obklikou do dámských šaten. Začalo to jako nevinné líbání a pak se Ashleyina ruka začala pod tričkem prohrabávat k mým prsům, nevinné líbání se změnilo do zcela vášnivého muchlování, kde jsem byla přiražená na skříňky a ústa nelítostně na mých.

„Spence,“ její hlas byl protkán chtíčem, „musím tě znovu cítit.“ Její čelo se přitisklo k mému, když jsme se snažily znovu získat dech.

„Nechám okno svého pokoje odemčené,“ zašeptala jsem proti jejím rtům a zmocnila jsem se jich pro další vášnivý polibek, což způsobilo, že jsme se obě hýbaly.

Ashleyiny ruce se ohnuly proti mému pasu, a pak jsem je ucítila klouzat po mé spodní části zad, její jemné prsty mě táhly, abych se k ní víc prohnula. Můj jazyk se zmítal po jejím, kvůli čemuž z nás obou vyšly zvuky potěšení.

„Spencer Carlinová do kanceláře trenéra.“

„Nemůžeš počkat do tréninku?“ Ashley lapal po dechu a nehty mě škrábala dolů po břiše. Její hnědé oči byly vzrušením tmavé a já se kousla do rtu, zvažovala jsem své možnosti.

„Co když je to důležité?“ Odtrhla jsem rty od Ashleyiných a opřela jsem se hlavou o skříňky, kde mi Ashley začala okousávat krk. Byla jsem tak nažhavená, že jsem ani podruhé téměř neslyšela oznámení. Ashley zvedla hlavu a ztěžka si povzdechla.

„Měla bys jít.“ Naposled mě políbila a navzdory mým protestům se ode mě odtrhla. „Počkám tady, dokud se nevrátíš.“ Mrkla a hravě mě kopla do zadku, když jsem se sunula ze dveří, do chodby směrem ke kanceláři trenéra.

„Carlinová,“ trenérka Litová řekla mé jméno bez toho, aniž by se na mě v křesle otočila, „posaďte se.“

Pokrčila jsem pro sebe rameny a sedla jsem si, sledovala jsem, jak se otočila a hodila na stůl složku. „Jak se dneska máte, trenérko?“ Zeptala jsem se zdvořile.

„Bylo líp, Carlinová,“ řekla poněkud vážně a narovnala si límeček, „dostalo se mi varování, že jste údajně,“ odmlčela se a hledala správná slova, „zapletena do poněkud 'experimentální' situace se slečnou Daviesovou?“

Opřela jsem se o křeslo, poněkud zděšena z toho tvrzení. „Do 'Experimentálních' situací?“

„Víte, ještě předtím, než začaly tohle ráno školou kolovat řeči, někdo za mnou přišel a řekl mi, že jste byla v poněkud nepřirozeném vztahu se slečnou Daviesovou.“ Trenérka Litová vstala a začala přecházet za svým stolem sem a tam a ťukala si perem ve své ruce. „Chci vám jen dát příležitost ospravedlnit se, že jsou to jen fámy.“

Zamračila jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Proč bych se musela ospravedlňovat? S kým se scházím, se vás ani týmu netýká,“ vstala jsem a pronikavě jsem se na ni podívala.

„Opravdu, slečno Carlinová, jste nejlepší hráčkou a byla jste nejlepší hráčkou na škole od doby, vašeho otce před lety, takže mi prostě řekněte, že je to všechno lež a necháme to být.“ Trenérka Litová se usmála a já se na ni zamračila.

„Co kdyby to lež nebyla?“ Zeptala jsem se poněkud rozzlobeně. „Co se mnou uděláte?“

Dlouze si povzdechla, sundala si brýle a mnula si kořen nosu. „Obávám se, že budete požádána, abyste opustila tým.“

„COŽE?!“ Praštila jsem rukou do stolu. „Vy mě vyhodíte z týmu?“

„Pokud jsou ty fámy pravdivé.“ řekla trenérka přísně a znovu na mě zírala.

„Myslíte to vážně?“ Vyštěkla jsem a pak jsem se smála. „Kdo vám to řekl? Kdo sem přišel a řekl vám, že jsem zapletená s Ashley?“

„Na tom nezáleží,“ trenérka si třela zátylek a pak se opět posadila do svého křesla, „všechno, na čem záleží je, že to není pravda.“

„Víte co?“ Nahnula jsem se nad jejím stolem a vydechla jsem na ni, „běžte do prdele.“

Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně, zhluboka jsem se nadechla, než jsem se vydala do šatny. Ashley tam nebyla, ale nechala mi na skříňce vzkaz, který říkal, že byla přistižena učitelem fyziky a že mě uvidí u mé skříňky po škole. Vyrvala jsem ze své skříňky hokejovou výstroj a nacpala jsem ji do tašky, zabouchla jsem skříňku a vydala jsem se po schodech nahoru k mé další skříňce.

„Ahoj miláčku,“ pozdravila mě Ashley, ale já byla příliš naštvaná, abych vzala na vědomí vlídnost v jejím hlase.

„Sakra, sakra, sakra!“ Zakřičela jsem, hodila jsem svou hokejovou výstroj proti své skříňce, pak jsem kopla do kovových dveří, než jsem klesla na kolena a ztěžka dýchala.

Slyšela jsem, jak Ashley polkla, když vklouzla vedle mě. Nemohla jsem se na ni podívat, kdybych to udělala, věděla bych, že bych se zlomila. Nechtěla jsem se v tu chvíli zlomit, chtěla jsem ukázat všechen svůj hněv. Kdo byl sakra vykopnut z týmu, kvůli tomu, že někoho miloval? Jen proto, že tím někým byla jiná dívka?

„Spence?“ Její zastřený hlas mě téměř přivábil, ale já se na ni nepodívala. „Co se stalo?“

„Jsem venku z týmu!“ Řekla jsem drsně a vstala jsem, znovu jsem kopla do své skříňky.

„Trenérka Litová o nás ví a teď jsem vyhozená ze zkurvenýho týmu.“

„Cože?!“ Ashley ve hněvu vykřikla. „Nemůže tě vyhodit, protože jsi lesba!“

„Vážně, Ashley?“ Konečně jsme se na ni podívala, ale můj hlas byl plný sarkasmu.

„Vzhledem k tomu, že se to právě stalo.“ Zavrtěla jsem hlavou a opřela se o svou skříňku.

„To je mi líto,“ Ashley zněla ublíženě, že jsem se na ni utrhla. Stáhla jsem si ji k sobě blíž a upřímně jsem jí do ucha zamumlala omluvu. „To je v pohodě,“ zašeptala nazpět, „budeme s tím bojovat.“

Byla jsem bezradná, nechápala jsem, kdo to v prvé řadě mohl trenérce Litové říct. Nevěděla jsem, kdo by to mohl vědět. Lámala jsem si hlavu s lidmi a věděla jsem, že to nemohl být Aiden. Byla jsem na toho hajzla naštvaná, ale nemohla jsem mu to mít za zlé.

Kdo další to věděl?

Pevně jsem dala ruce v pěsti a ještě jednou jsem kopla do skříňky. „Carmen.“ Zuřila jsem a popadla jsem svou tašku a kabát. Otočila jsem se, abych uviděla, jak se na mě Ashley zmateně dívá a nahnula jsem se, abych jí políbila. „Miláčku, prosím, vezmi Kylu hned po škole do chatky-“

„Ale její rodiče…“ přerušila mě.

„Prostě ji vezmi do chatky, nezabere to víc než dvacet minut, ju?“ Sledovala jsem, jak přikývla a otevřela pusu, ale já přitiskla rty na její. „Vysvětlím ti to, až se uvidíme.“ Odtáhla jsem se, než jsem jí naposledy políbila. „Ash,“ zašeptala jsem, když mi její tvář ukázala smutek, „věř mi.“

„Ty víš, že věřím.“ Zašeptala a pousmála se. „Dvacet minut, Carlinová. Budu ti to počítat.“

Zmírnila jsem svůj postoj a přikývla jsem. „Počítej, andílku.“

Nemohla bych svou holku zklamat.

Jen jsem doufala, že pochopí, proč jsem šla do ViewBelle.

84 – Ukazující prsty – marný hněv

Moje CRV skřípavě zastavilo před ViewBelle. Vypnula jsem motor a vydala se skrz hemžící se studenty, nezajímala jsem se, koho cestou bouchnu. Neznala jsem cestu kolem školy, jen od vchodu do tělocvičny, kvůli Aidenovým zápasům nebo Madisoniným roztleskávačským soutěžím, na které mě tahala Trixie.

„Spencer?“ Zaslechla jsem zavolat moje jméno, otočila jsem se a uviděla jsem Aidena, jak si nervózně hraje s popruhy svého batohu. „Co tě sem přivádí?“

„Rozhodně ne ty.“ Zamumlala jsem a otočila jsem se, abych se vydala k šatně. Pomyslela jsem si, že začnu hledat tam.

„Fajn, tak si na mě pořád naštvaná,“ Aiden přistoupil vedle mě a položil mi ruku na rameno, „hele, omlouvám se.“

„Omlouváš se? Ty se omlouváš? Víš ty vůbec, za co se omlouváš?“ Zastavila jsem se tváří k němu. Prošlo kolem nás pár kluků z Aidenova týmu a já na ně kývla, když mě pozdravili. „Ponížil jsi přede mnou u Johnnyho mou nejlepší kamarádku, Aidene. Ponížil jsi Ashley a ponížil jsi mě!“

Svěsil hlavu a povzdechnul si. „Vážně se moc omlouvám, Spencer, jednal jsem ze vzteku a nepřemýšlel jsem.“

„Ne, nepřemýšlel,“ zašeptala jsem, „oni ti možná odpustí natolik, aby s tebou mluvili, ale já tak snadno ne. Vím, že tohle všechno je taky mojí vinou, ale neudělala jsem z toho kurva divadlo. Dokonce jsi v tom všem přiznal, že ke Kyle něco cítíš.“ Protřela jsem se kolem něho, ale on mě popadl za zápěstí. „Pusť. Mě.“

„Chci dát věci znovu do pořádku, Spencer, opravdu chci.“ Prosil Aiden. „Chci tam být s Kylou, až to řekne svým rodičům, chci být součástí života toho dítěte.“

„Tak dospěj.“ Setřásla jsem jeho ruku a pokračovala jsem v chůzi chodbou.

Spencer Mrcha Carlinová k vašim podělaným službám.

Nesnášela jsem, když jsem měla špatnou náladu.

Nějaká holka mi řekla, že bych mohla Carmen najít na levé straně chodby, takže jsem se vydala do neznámé oblasti. Zastavila jsem se před velkými dveřmi, nakoukla jsem dovnitř a nejprve se zdálo, že tam bylo prázdno, ale pak jsem si všimla dlouhých tmavých vlasů, které prošly kolem dveří a zamířit k jejímu malířskému stojanu. Její plášť byl pokryt barvou, stejně tak jako ruce. Hryzla jsem se do rtu, otevřela jsem dveře a překvapila ji.

„Carlinová, páni,“ zubila se Carmen a utřela si ruce do pracovního pláště, „to je velmi milé překvapení.“

„Proč jsi to udělala?“ Ignorovala jsem její vrnící hlas a založila jsem si na hrudi ruce. „Když mě máš tak moc ráda, proč by ses snažila mi ublížit?“

Pohled v jejím obličeji byl naprosto zmatený, když zvedla ruce do vzduchu a ustoupila ode mě. „Nemám vůbec tušení, o čem to mluvíš. Tvoje přítelkyně na mě hodila pivo, jestli je někdo raněný, tak jsem to já. Právě jsem to koupila.“

Zúžila jsem na ni oči a chtěla jsem jí vzít a hodit s ní o zeď. Ale nemohla jsem. Něco mě zastavilo. „Kurva, Mandezová, nehraj hloupou, vím, že jsi to byla ty, kdo to o mně a Ashley vycinkal mojí trenérce.“

„Hej, hej!“ Carmen zavrtěla hlavou a zamračila se. „Proč bych to sakra dělala?“

„Říkáš mi, že nemáš žádné tušení, o čem mluvím?“ Zeptala jsem se a začínala jsem být trochu unavená z toho, že jsem tak naštvaná. Ztěžka jsem si povzdechla a sedla si na stoličku.

„Jak jsi řekla, mám tě ráda, tak proč bych se měla snažit ti ublížit?“ Promluvila Carmen tiše a dívala se skrz velké okno, které ozařovalo celý ateliér. „O tom večeru,“ tleskla rukama k sobě a její šedé oči zachytily mé, „byla jsem opilá a hloupá a omlouvám se, že jsem se tě pokusila políbit.“

Polkla jsem a pomalu jsem vstala. „To je fuk,“ povzdechla jsem si a vydala jsem se ke dveřím, „omlouvám se, že jsem tě obvinila, ehm, chápeš, proč jsem to udělala, ne?“

„Myslím, že jo.“ Usmála se a pokrčila rameny. „Hej, Spence?“

Ztuhla jsem. Nevyšlo právě z jejích úst 'Spence'. Kousla jsem se do rtu, otočila jsem se, dívala jsem se na ni a tázavě jsem zvedla obočí. „Co?“

„Jestli chceš, abych se stáhla, udělám to. Jen,“ povzdechla si a projela si prsty vlasy, „stačí říct.“

„Ty by ses stáhla? Není dělat mi z života peklo tvou oblíbenou minulostí?“ Lehce jsem sebou škubla a ona se jen znovu usmála.

„No, pořád dostávám bodyčeky od slavné Carlinové, ne?“ Křenila se Carmen a já zavrtěla hlavou.

„Ne, nebudeš je dostávat, protože už nehraji za Southwood.“ Otevřela jsem dveře.

„Proč?“ Carmen zalapala po dechu.

„Protože zřejmě v týmu nechtějí lidi jako mě,“ otočila jsem se tváří k ní, „víš, lesbu?“

„Aha,“ Mandezová se znepokojením zamračila, „vykašli se na ně, připoj se k Mustangům, nakopeme jim v turnaji zadek.“

Opřela jsem se o rám dveří a nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se nad tou myšlenkou. Ačkoliv se to nestalo, nikdy bych neopustila Southwood. Nikdy bych neopustila Ashley. Odtáhla jsem se do dveřního rámu a vykročila jsem z ateliéru. „Jo a Carmen?“

Sledovala jsem, jak se jí nad laskavostí mého hlasu rozzářily oči. Točila jsem si klíčky od auta okolo prstu a olízla si rty. „Chci od tebe jednu věc,“ moje oči hleděly do jejích.

„Cokoliv,“ Carmen přistoupila blíž a já ustoupila.

„Stáhni se.“ Mlčky jsem tam několik vteřin stála a sledovala jsem, jak jí povadla tvář, „jestli ti na mně záleží, prostě mě nech na pokoji, jasný?“ Sledovala jsem její zamračení, ale přikývla a já přikývnutí oplatila.

Odešla jsem od ní pryč, a i když byl pěkný pocit od ní odejít, nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem se trochu špatně – víte, protože jsem ji v podstatě obvinila z něčeho, co s ní vůbec nemělo nic společného.

Zkontrolovala jsem svoje hodinky a měla jsem sedm minut na to, abych se dostala do chatky. Byla jsem vděčná, že to nebylo tak daleko. Kvapně jsem proběhla cizí školou k mému autu. Rychle jsem odjela ze sousedství směrem k jediné ženě, na které mi záleželo.

Jediné ženě, na které mi vždy bude záležet.

85 – Umím stát na vlastních

„Ash,“ Kyla mě chytla za zápěstí a přitáhla mě k vratké lavičce u rybníku, „ukáže se.“

„Kam šla v takovém spěchu?“ Zeptala jsem se a opakovaně jsem dělala stopy ve sněhu, když jsem znovu přešlapovala sem a tam.

„Z toho, jak to zní, šla nakopat Carmen zadek?“ Kyla se zvedla z lavičky a postavila se na špičky, když jsme zaslechly, jak se k nám blíží auto.

„To by Carmen Spencer neudělala.“ Řekla jsem téměř pro sebe. Jasně, jednou kurva, vždycky kurva, ale nebylo pochyb, že by takhle Carmen Spencer vytočila – zejména, když tu hru milovala z poloviny stejně tak jako Spencer.

„Ještě mi zbývá jedna minuta, kdo je dobrý?“ Spencer vyskočila ze svého auta a zamířila k nám. Naklonila se pro cudný polibek a pak jsem se odtáhla, dala jsem si její ruce kolem svého krku. „Promiň,“ zašeptala.

„Zmalovala jsi ho dobře?“ Zeptala jsem se hravým tónem a smála jsem se, když se odtáhla a dívala se na mě trochu zmateně.

„Ehm, jasně?“ Spencer se rozpačitě usmála a Kyla si odfrkla.

„Měla na mysli Carmenin zadek,“ druhá dívka se nepřestala smát, když mířila k rybníku a začala se na něm s botami klouzat.

„Aha,“ Spencer krátce sklopila hlavu, než se na mě podívala, „jo, tentokrát jsem jí nezmalovala zadek.“

„Ó, vsadím se, že tě to zklamalo, co?“ Zvedla jsem obočí a škádlivě jsem jí štípla do tváře. „Neřekla to trenérce Litové, co?“

Spencer zavrtěla hlavou a kousla se do rtu. „Nevím, proč mě napadla jako první,“ zašeptala.

„Protože bys skočila po každé šanci se k ní dostat tváří v tvář,“ přikývla jsem a držel jsem ji za ruku, když jsme šly za Kylou, „zaplatila bych, abych to mohla vidět.“

„Opravdu,“ škádlila Spencer a šťouchla mě do ramene.

„To s tím týmem mě opravdu mrzí, Spencer,“ řekla jsem se vší vážností a stiskla jí ruku, „ale ty víš, že tě nemůže vyhodit z týmu za to, že jsi lesba, ne? Chci říct, že je to diskriminace a ty jsi to nejlepší, co je mohlo potkat.“

„Bez tebe jsou Škorpioni docela v řiti,“ dokončila Kyla a Spencer se smála a na souhlas přikývla. „Nechci jít domů.“

Spencer si povzdechla a opřela si čelo o čelo své nejlepší kamarádky. „Narazila jsem na Aidena v jeho škole,“ všimla jsem si záblesku naděje v Kylyině očích, „neodpustím mu to, jak se choval,“ pokračovala, ale pousmála se, „ale chce tam být pro Kylu. Chce tam být, až to řekneš svým rodičům.“

Kyla vytřeštila oči. „Zabijou ho!“ Ustoupila od Spencer a její oči těkaly z mých na oči její nejlepší kamarádky. „Ach Bože,“ pak jí svitlo, skutečně v tom nebude sama, „to řekl?“

Spencer přikývla a objala nás obě za pas. „Do té doby bychom tě měly dostat domů, než tvoje máma zavolá mojí…“ odkašlala si a podívala se na Kylu, „moje máma to mimochodem ví.“

„Cože?!“ Vyjekla Kyla a jednu ruku si držela na břiše a druhou na čele. „Panebože, nebuď teď jako hromádka neštěstí.“

„Správně,“ nakonec jsem přerušila se smíchem, „jsou potřeba dva na to, aby někdo otěhotněl.“

„Jo.“ Přikývla Spencer. „Kromě toho, moje máma na mě byla naštvanější kvůli podvádění Aidena, než kvůli tomu, že jsem vlastně spala s jinou ženou.“

„Vážně.“ Odpověděla Kyla s úšklebkem na tváři. „Páni.“

„Ale pak omdlela!“ Poznamenala jsem a Kyla se vrátila k mračení. „Hej, moje teta a strýc kvůli tomu taky nejsou moc šťastní. Chci říct, strýc Vik to chápe, ale teta Gréta? Od toho rána se mnou nepromluvila. Ale,“ otočila jsem se, abych se podívala na Spencer, „opravdu si chce s tebou promluvit, takže bych se měla vyhýbat, dokud se neusadí prach.“

Spencer zvedla obočí a smála se. „Prach se nikdy neusadí.“

„A dokonce i Alex byla uprostřed toho všeho přistižena.“ Ještě jsem poukázala na další skutečnost. Alex a Sammy se opravdu nezdály být přepadeny tím, že to o nich Paula ví.

Dejme tomu, že to byl den od doby, kdy byly přistiženy a všechna naše tajemství a lži vypluly na povrch, jak lze vidět, ale ty dvě se zdály spolu ještě pevnější.

Potom, co jsem se dostala s Kylou po boku do svého auta, jsem sledovala, jak Spencer spěchala pryč a já jí byla v patách. „Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se tiše brunety.

„Bude v pořádku, když řeknu, že ne?“ Vypískla a pokračovala v okusování nehtů. „Myslíš si, že tam Aiden chce být vážně pro mě,“ podívala se dolů na své zvětšené břicho zakryté opravdu volnou halenkou a zimním kabátem, „a tomu dítěti?“

Znala jsem Aidena a při té krátké promluvě, co jsme měli, mi řekl, že myslí vážně to, že se chce postarat o miminko a stejně tak i o Kylu. „Ano, Kylo,“ poplácala jsem ji po noze a krátce jsem se na ni usmála, než jsem svůj zrak opět stočila na silnici, „nemohu uvěřit, že uvnitř tebe roste miminko mého bratránka.“

Kyla nakonec vypustila lehký smích a přikývla. „Jo,“ znovu si okusovala nehty, a pak jsem na sobě ucítila její pohled, „nebyla jsem si jistá, zda si ji nebo jeho chci nechat. Dívala jsem se na stránky s adopčními agenturami v Torrontu.“

Sevřela jsem volant a přikývla, „našla jsi něco zajímavého?“

„Ne,“ povzdechla si, „jestli to Aiden myslí vážně, tak si to miminko chci nechat. Moji rodiče mě zabijou, ale-“

„Ale co?“ Přerušila jsem ji a zahnula jsem směrem do města. „Kylo, je ti sedmnáct, máš právo stát na vlastních,“ střelila po mně pohledem, ale já zvedla ruku, abych jí řekla, že jsem ještě neskončila, „neříkám, abys od nich odešla a byla svobodnou matkou, ale máš i jiné možnosti.“

„Jo a jaképak?“ Kyla si sarkasticky odfrkla. „Přijímám skutečnost, že nemám kam jít, jakmile se to dozví.“

Kousla jsem se do rtu a lehce jsem plácla do volantu, „zůstaneš u nás!“

„Jasně,“ otřela si uslzené oči, „pan a paní Dennisonovi jsou zamilovaní do Spencer, namyslím si, že by mě v dohledné době přijali.“

Nevěděla jsem, co na to říct. Nemohla jsem ji ničím uklidnit, nebyla jsem si sama jistá. „Ať se děje, co se děje,“ povzdechla jsem si a před domem jsem zpomalila, „máš nás, dobře?“

„Díky, Ash,“ Kyla se usmála a naklonila se, aby mě objala, „ty a Spencer jste spolu opravdu roztomilé.“

Ušklíbla jsem se. „Spence řekla, že sis myslela, že jsme spolu sexy.“

Kyla se začervenala, ale přikývla. Sledovaly jsme, jak se Spencer přibližuje k mému autu a jak skáče na zadní sedadlo. Zrovna když se chystala něco říct, přijela bílá dodávka a všichni jsme zalapali po dechu, když ze svého auta vyskočil Aiden. „Alespoň nemůžeš říct, že nemáš podporu, ne?“ Spencer se usmála a následovala Kylu z auta.

„Aidene, co tady děláš?“ Zeptala se Kyla, když chytil obě její ruce.

„Uděláme to společně,“ Aiden přikývnul a polkl, když se nahnul, aby se dotknul jejího břicha, „je to naše odpovědnost, ne jenom tvoje.“

„Aidene,“ vydechla Kyla vděčně.

„KYLO EVELYN WOODSOVÁ!“ Od dveří domu se ozval křik.

Spencer vytřeštila oči, když se k nám rychle blížila malá baculatá žena. „Ach Bože, ona to ví.“

„Do prdele, ona to ví,“ Kyla panikařila, ale Aiden jí objal kolem pasu, „mami!“

„Domů.“ Paní Woodsová jí táhla za paži. „Hned.“

„Mami, prosím, nech mě to vysvětlit.“ Křičela Kyla a ještě víc obepínala Aidenovu ruku, když byla tažena.

„Paní Woodsová, nechte jí to vysvětlit,“ vstoupila do toho Spencer.

„Ty!“ Paní Woodsová ukázala prstem na moji přítelkyni a přistoupila, aby jí šťouchla, což způsobilo, že Spencer klopýtla dozadu. „Všechno je to tvoje vina. Ty a tvoji zatracení prostopášní rodiče.“

„Hej!“ Spencer narovnala ramena a koukla dolů na menší ženu. „Koho nazýváte prostopášným? Moji rodiče s tím nemají nic společného.“ Dala ruku na rameno paní Woodsové a předstírala, že smetává sněhové vločky z jejího svetru. „Víte, jaký máte problém? Potřebujete vyndat tu hůl, která je nacpaná děsně hluboko ve vašem zadku a přidat se k nám na zem. Kyla je inteligentní mladá žena, která dělá vše, aby vás uspokojila a vy s ní jednáte jako se zkurveným zavřeným zvířetem!“

Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela silné plesknutí kůže o kůži. Vytřeštila jsem oči, když jí Spencer držela za obličej a házela dýky na mámu své nejlepší přítelkyně. Spencer byla v ráži, zmalovala by něčí zadek dřív…

„Už nikdy takhle na Spencer nevztahuj ruku!“ Zakřičela Kyla a vykroutila se z matčina sevření.

„Kdyby to nebylo jí, tak bys nebyla těhotná!“

„Běžte do prdele, jako bych ji mohla přivézt do jiného stavu. Nesedím s ní v jedné místnosti a jejím robertkem a neříkám 'ach Kylo, roztáhni nohy'!“ Ječela Spencer rozzlobeně. „Vážně jste tak hloupá?“

Přispěchala jsem mezi Spencer a paní Woodsovou, Doufala jsem, že zatáhnou své drápy. Musela jsem na svou přítelkyni hodit úšklebek za to, jaká slova zvolila k argumentaci. Věci, které mohly vyjít z její pusy, byly zábavné – pokud jste nebyli na jejich konci. Dokonce i tehdy, když se se mnou hádala, jsem si nemohla pomoc, ale nad jejími slovy jsem se ušklíbla.

„Spence,“ přitiskla jsem jí na břicho ruku a tlačila ji dál a v duchu jsem jí říkala, aby trochu ustoupila, „nech to plavat.“ Protočila jsem ji kolem a zlostně jsem na tu ženu hleděla. „A vy,“ zasyčela jsem, „znovu už nikdy na mou přítelkyni nevztáhnete ruku. Rozuměno?“

„Paní Woodsová,“ na řadě byl Aiden, aby vstoupil mezi mě a tu malou babiznu, „prosím, můžeme teď jít dovnitř a promluvit si o tom“

„Ty jsi zbouchnul moji dceru?“ Pozorovala ho se svýma korálkovýma malýma očima, a když kývnul, vytrhla Kylu z jeho náruči. „Myslíš si, že tě nechám poblíž ní?!“

„Mami, prosím!“ Vykřikla Kyla a vybojovala se z matčina objetí. „Už nejsem dítě!“

„Určitě jsi nedospěla na tolik, abys vychovávala dítě, sama.“ Zaječela paní Woodsová.

Dívala jsem se na naše okolí. Stáli jsme uprostřed klidné předměstské čtvrti a měli jsme nějaké diváky z řad dětí, které přicházely domů ze školy, nebo ostatních, co šli z práce.

„Není sama,“ Aiden zaťal ruku v pěst, když přistoupila, aby vzala Kylyinu ruku, „má mě.“

„A mě,“ Spencer stála vzpřímeně a já ten postoj napodobila.

„Kyla má nás, paní Woodsová. Dokážeme se o ni postarat.“ řekla jsem poněkud arogantně.

Trochu jsem věděla, že to, co jsem právě řekla…

…do značné míry udělá z Kyly bezdomovce.

„Fajn,“ zasyčela ta starší žena, „už jste na ni zanechaly špinavé hříšné znaky, vemte si ji.“ Na podpatku se otočila a pochodovala směrem k domu.

Kyla vytřeštila oči, když se jí do očí nahrnuly slzy. „Ach Bože,“ naklonila se k Aidenovi, chytla se boku jeho dodávky a vyhodila svůj oběd. „Ach Bože,“ brblala znovu a znovu.

„Ach. Bože.“ Zasyčela jsem na Spencer. „Co tím myslela?“

„Ukázala svou drsnou lásku,“ Spencer pokrčila rameny a šla na pomoc své nejlepší kamarádce. „No tak, Ky,“ zašeptala, „pojďme tě zahřát.“

„Spence?“ Vzlykala Kyla. „Co teď budu dělat?“

„Pojď,“ zašeptal Aiden, „zahřejeme tě a promluvíme si o tom později.“

To bylo tehdy, kdy jsem si uvědomila jednu věc.

Byli jsme parta sedmnáctiletých.

Hráli jsme si na svět dospělých.

Najednou jsem se už necítila moc bezpečně.

86 – Vyber si svého studijního parťáka

Přitiskla jsem Kyle na čelo studený obklad, když se opřela o pelest mé postele. Vypadala bledě a musela být vyčerpaná od doby, co jsme přijely ke mně domů. „Mezi ranní nevolností a tímhle odporným pocitem se cítím, jako že umřu, Spence.“ Kyla svraštila obličej a s obavami se zamračila.

„Vydrž, vymyslíme, jak z toho“ zašeptala jsem a políbila jsem ji na čelo, když vklouzla pod moje přikrývky. Všimla jsem si, jak rychle usnula a potichu jsem jí dala k posteli kbelík a odešla jsem.

„Jak je jí?“ Zeptal se nervózně Aiden a okusoval si nehet na palci. „Je v pořádku?“

„Můžeš jít dovnitř, jestli chceš,“ kývla jsem směrem ke dveřím mého pokoje, „konečně spí, ale jsem si jista, že to pro ni bude znamenat hodně, když se probudí a uvidí tě.“

Aiden přikývnul a strčil si ruce do kapes. Mohla bych říct, že ten kluk byl právě tak nervózní a vyděšený jako Kyla, ale musela jsem tomu klukovi vzdát uznání, opravdu se s ní snažil. „Díky, Spencer,“ věnoval mi pousmání, vklouznul do mého pokoje a zavřel za sebou tiše dveře.

Otřela jsem si rukama obličej a frustrovaně jsem zasténala. Všimla jsem si, jak po mně pokukují skrz Alexin pokoj hnědé oči a musela jsem se usmát. „Jak dlouho tam jsi?“

„Chvilinku,“ usmála se Ashley a zamířila ke mně, „jsi v pořádku?“

Zavrtěla jsem hlavou, ale usmála jsem se. „Všechno právě na každého přichází najednou.“

„Mluvíš o divoké jízdě, že?“ Ashley mě zezadu objala, přitiskla rty na stranu mého krku a přiměla mě vzdychnout, když jsem zavřela oči. „Nechystám se utéct, Carlinová,“ zašeptala mi s láskou do ucha.

Zachvěla jsem se a usmála jsem pocitu, jak se mi tiskne k zádům, zvuku jejích slov. „Chceš dneska večer zase jít ven?“ Zeptala jsem se jí a zavřela jsem oči, vychutnávala jsem si tu klidnou chvíli.

„Ty víš, že bych s tebou šla komkoliv,“ usmála se Ashley, když mě pomalu otočila, omotala ruce kolem mého krku a přitiskla čelo na mé, zatímco jsme se uprostřed chodby mírně pohupovaly, „kam bys chtěla jít?“

Nasadila jsem svůj 'přemýšlející' obličej a to způsobila, že se Ashley hihňala a přitiskla mi ke krku svůj obličej. „Proč nejít na bowling?“

„Na bowling?“ Ashley zvedla obočí, ale usmála se. „Dobře, tak pojďme na bowling!“ Někdy byla prostě tak zatraceně roztomilá, že všechno, co jsem chtěla udělat, bylo, popadnout ji a políbit.

A tak jsem to udělala.

Uchopila jsem její obličej do dlaní a něžně jsem přitiskla své rty na její, vyvolalo to od ní malé zasténání. Moje ústa se znovu zmocnila jejího spodního rtu, lákala jsem ho mezi své, když klesla zpátky proti zdi, což způsobilo, že jsem přitiskla tělo na její. Vzdychla jsem a naklonila jsem hlavu, užívala jsem si jí hlouběji. Její prsty mě táhly za poutka od kalhot a také se ke mně tiskla silněji.

Po několika minutách líbání a pocitu trochu víc než nažhaveného, se Ashley odtáhla a ztěžka dýchala. Její tmavé oči pronikaly do mých, když mi palcem přejela přes naběhlé rty. „Miluju tě, Spence.“

Nemohla jsem si pomoc, ale z upřímnosti jejích slov jsem se červenala. Přitáhla jsem si její ústa zpět k mým a ponořila jsem se do ní hlouběji. Už jsem se zmínila, jak moc miluji líbání Ashley?

„Ach děvčata!“ Zapěla moje máma, když se k nám blížila po schodech. Hádám, že skutečnost, že jsme byly přistiženy v poněkud vášnivém objetí, se nezdálo, že by jí to vyvedlo z míry, když se usmála. „Arthur dneska bude dělat své slavné špagety s masovými kuličkami, zůstaneš Ashley?“

Ashley ode mě ustoupila a polkla. „No, ehm, nevím, paní Car-“

„Paulo,“ opravila ji máma a pousmála se, „a chápu, že se poblíž mě cítíš trochu nepříjemně, ale to opravdu nemusíš. Takže, prosím, zůstaň na večeři,“ hlavou nakoukla do Alexyina pokoje a pozvala Sammy, aby také zůstala na večeři, „je na čase, abychom Arthur a já poznali nejlepší kamarádky našich dcer, jako přítelkyně.“ Mrkla a plácla mě utěrkou po zadku.

„Mami,“ zanaříkala jsem očividně v rozpacích. Byl to dobrý pocit, vědět, že máma neměla k Ashley a mně, nebo k Alex a Sammy, žádné výhrady. „Jen, prosím, tentokrát neomdli?“

„Ha, ha,“ usmála se máma a políbila mě na spánek, „všimla jsem si, že byla příjezdová cesta plná aut, je tady Aiden?“

Jo, jasně. Zapomněla jsem, že Aiden byl v mém pokoji. „Je tam,“ ukázala jsem dveře mého pokoje, „s Kylou.“

Paulino obočí vystřelilo vzhůru, „Sami?“

„Ano mami, sami. Nestane se mezi nimi nic, co už se nestalo?“ Zvedla jsem obočí a máma se na mě mračila. „Ta holka je už těhotná.“

„Ach, Spencer, proč na chvíli nenecháš toho svého sarkasmu?“ Paula kroutila hlavou.

Ashley se tiše chichotala a kousla se do rtu, aby se udržela od hlasitějšího smíchu. Dříve mi řekla, že když by viděla moji mámu v panickém módu, nebyla by schopna pomoc jejímu omdlévání. Byla jsem pobavená.

„Kyla spí, jen o ni pečuje.“ Tiše jsem vysvětlila a podrbala jsem se na bradě. „Mami?“ Podívala se na mě a já se zhluboka nadechla, „ehm, paní Woodsová tak nějak vykopla Kylu z domu.“

„Cože?“

Jako na zavolanou Paula Carlinová šílící číslo dvě.

„Jak může vykopnout vlastní dceru z domu? Jsi si jistá?“ Máma se s obavami mračila.

„Tak nějak řekla, že Kyla byla naše, abychom to vyřešili.“ Povzdechla jsem si. Cítila jsem Ashleyiny prsty vklouznout mezi mé a nemohla jsem si pomoc, ale cítila jsem všechno mravenčit. Později za to bude odměněna. Cítila jsem a viděla, že kvůli mně byla podporující a silná, kvůli nám.

„Ta šílená kráva!“ Máma zuřila a tryskem se hnala k telefonu. „Jdu jí zavolat a řeknu jí, co mám na srdci. Všichni děláme chyby…“

„Paní, chci říct, Paulo?“ Ashley jemně vzala z máminých rukou telefon a sevřela ruce té starší ženy do svých, „možná bychom to pro teď měly nechat být. Nechme Kylu odpočinout si a její mámu vychladnout?“

Moje máma se na ni dívala s jemným úsměvem a přikývla. „Máš pravdu, teď jsem jednala impulzivně. Kyla je také mou vlastní dcerou.“ Otřela si ruce o své rifle a dívala se na nás dvě, „měla bych požádat tvého otce, aby toho udělal víc, stejně ti dva zůstanou na večeři.“ A pak byla ze schodů pryč.

„Tolik o bowlingu,“ zamumlala jsem a našpulila pusu.

Ashley se zahihňala a přitiskla mi rty na tvář. „Naplánujeme si bowling na někdy jindy,“ dívala se na mě s vážným výrazem, „kdy rodičům řekneš, že tě vykopli z týmu?“

Vytřeštila jsem oči a odfrkla jsem si. „Vážně? Právě teď? Máma právě teď přetéká hněvem, znovu by omdlela, když by zjistila, že jsem byla vyhozena kvůli tomu, že jsem lesba.“

„Ačkoliv bychom se mohly dívat, jak někomu vážně zmaluje zadek,“ Ashley zavrtěla obočím, „to by bylo rajcovní.“

Zamračila jsem se a plácla jsem ji přes ruku, „fuj, ne, dobře? Je to moje máma!“

Ashley si nemohla pomoc, ale zasmála se o něco hlasitěji. „Vážně, Spence,“ nakonec se posadila a zastrčila si nějaké vlasy za ucho, „alespoň bys jim to měla říct.“

Přikývla jsem a dívala se na podlahu, než jsem vrátila zrak k ní. „Pojďme,“ usmála jsem se, vzala jsem ji za ruku, „pojďme se podívat, jestli táta nepotřebuje pomoc.“

Mé prsty klouzaly po její hebké pokožce přes její bříško. Oči se v opojném tanci vzrušení dívaly do jejích. Její rty byly z hlubokého a vášnivého líbání tak plné a naběhlé. Její modré oči se přesunuly a pak byly zpátky na mých. Ruce byly v mých vlasech a svíraly pokožku, když se její jazyk vlídně ponořil laskavě do mých úst.

Zasténala jsem a zabořila jsem prsty za její pásek džínsů. Konečky prstů jsem zarývala do její jemné kůže na bocích, když mě na posteli obkročila. V hloubi duše jsem věděla, že bych to v tu chvíli neměla dělat. I když mě Spencer kryla a řekla mi, abych zavřela dveře, zatímco ona a Ashley budou rozptylovat moji mámu a tátu, věděla jsem, že když se Sammy zajdeme dál, bude těžké přestat – znovu.

„Alex,“ zasténala a přenesla své rty dolů k mému krku a boky tlačila víc na mé pátrajících, stále klidné prsty, „už to nemohu vydržet,“ odtáhla se, její bledá kůže zrůžověla a zčervenala.

„Omlouvám se,“ vydechla jsem a stáhla jsem své ruce ze svého místa na její pružné boky, ale ona mě zastavila. Tázavě jsem se na ni podívala. „Co se děje?“

„Chci tě,“ její oči těkaly potemnělou místností, než přistály zpět na mé, „a nemůžu na tebe čekat, ale právě teď, tě opravdu,“ její hlas se ztišil, když právě přitiskla rty pod moje ucho, „tě vázně chci.“

Kousla jsem se do rtu, sevřela jsem oční víčka a zadržela jsem dech. „Sam,“ znovu jsem se zmocnila jejich rtů a přitlačila jsem ji dozadu, takže teď se moje tělo opíralo o její ležící přes mou postel. Sdílely jsme další vášnivý polibek a moje ruce začaly znovu putovat. Dotýkala jsem se pokožky pod jejím tričkem, než jsem posunula ruku nahoru k její hrudi, milovala jsem, jak jí na těle naskočila husí kůže a uchopila jsem její v krajce oděné prso. Dýchala ostře a brala mi dech.

„Hej!“ Spencer hlasitě zaklepala na dveře a odkašlala si. Signál říkající, že Paula je na cestě nahoru.

„Do prdele,“ vyskočila jsem ze své přítelkyně a ignorovala jsem její frustrované zanařákání a rozsvítila jsem. Urovnávala jsem si oblečení a čekala jsem, až Sammy udělá totéž. Trhnutím jsem otevřela dveře, abych uviděla Ashley a Spencer, jak se mi se stupidním úšklebkem smějí. „Co je?“

„Škoda, že jste vy dvě byly včera přistiženy, jak se líbáte,“ Spencer pokrčila rameny, „nemusely jste mít tuhle celou věc se signálem a vy dvě byste dělaly, ehm, cokoliv jste vy dvě dělaly.“

Mračila jsem se a vydala jsem se zpátky do postele, sedla jsem si vedle Sammy, když jsem mezi nás vytáhla učebnici matiky. „Učily jsme se.“

„Pro vaše dobro, holky,“ zazněl chodbou mámin hlas, „vidíš Spence? Proč se nemůžeš ty a Ash učit? Vypadá to, že každý roh, za který zahnu, najdu vás dvě, jak jste uvězněné ve svém vlastním malém světě.“

Smála jsem se. „Tss, tss, Spencey,“ ušklíbla jsem se.

„Sklapni,“ vyplivla Spencer a zatahala Ashley za ruku, „pojď, půjdeme se muchlovat na gauč.“

Ashley se začervenala a vyhýbala se očnímu kontaktu s mojí mámou. Její hnědé oči upřeně hleděly do mých a ona mrkla. „Bavte se 'studováním'.“

„Hej vy dvě!“ Máma zavolala na mou sestru. „Žádné ruce pod oblečením!“ Obrátila svou pozornost zpět ke mně a usmála se. „Omlouvám se, že vyrušily vaše 'studijní' sezení,“ usmála se a znovu zavřela dveře.

Sammy se na mě zmateně dívala. „Co se to právě stalo?“

„Právě zavřela dveře?“ Zeptala jsem se, zeširoka jsem otevřela oči a sledovala jsem, jak Sammy pomalu přikývla. „Možná ví, že teď nezajdu, ehm, dál, když ví, že jsme byly přistiženy, jak 'studujeme'.“

Sammy si nemohla pomoc, ale usmála se a něžně přitiskla rty na mé, „tak co kdybys mi pak dala další 'lekci hry na kytaru'?“

Samantho Taylorová!

Uchechtla jsem se a přikývla jsem. Vzala jsem jí za zátylek, když jsem si ji stáhla zpátky na sebe. Učebnice matematiky sklouzla po povrchu. „Miluji způsob, jakým uvažuješ,“ vydechla jsem, než jsme se ocitly v další vášnivé chvíli.

87 – Dobré ráno, Carlinová

Večeře se vydařila. Nikdo se nechoval neslušně a mně se dařilo udržet svůj sarkasmus na minimu. Myslím, že každý byl šokován a věřte mi, nebylo to snadné. Párkrát jsem se hryzla do rtu, takže jsem neřekla nic, co by pokazilo poněkud klidnou a mírumilovnou večeři. Aiden a Kyla přišli mým rodičům vyjasnit, jak to bylo s jejich aférou a i když nebyli zaujatí, nemohli se zlobit, protože jsme všichni věděli, že já a Ashley jsme také zrovna nebyly nevinné. Alex a Sammy byly roztomilé, jako vždycky. Tiché a roztomilé. Vskutku nechutné.

Večer předtím odešla Ashley s Aidenem z domu přímo před desátou hodinou. Obě jsme věděly, že propašovat ji ten večer oknem, se nestane. Kyla přespávala a Aiden se chystal říct svým rodičům pravdu o tom, co se skutečně mezi námi všemi stalo.

Víte, nebyla to jenom moje vina.

S Kylou jsem mluvila o jejích možnostech. Opravdu jich moc neměla. Po večeři se snažila dovolat rodičům a oni s ní odmítali mluvit. Cítila jsem se špatně, opravdu špatně. Nějak jsem si myslela, že by ji v žádném případě nemohli vyhodit. Pan Woods byl dost slušný chlap, který se zdál být silně pod pantoflem, takže neměl snahu bojovat za Kylyinu čest. Ten chlap u mě a mé rodiny klesnul na žebříčku oblíbenosti.

„Nemusíš se mnou jít,“ zašeptala jsem své nejlepší kamarádce, když jsem štrachala kolem, abych našla dres Rebelů.

„Vím,“ Kyla si zívla a promnula si ospalé oči, „ale nechci tu být sama.“

Usmála jsem se a posadila jsem se na postel. „Ani nevím, jestli teď za tenhle tým budu hrát hokej, když jsem venku, takže se stejně pravděpodobně znovu vrátím.“

Kyla pokrčila rameny a ponořila se hlouběji do teplých přikrývek a zavřela oči. „Spence?“ Zašeptala.

„Hm?“ Převlékla jsem se do džínsů a hodila jsem na sebe mikinu s kapucou.

„Teď jsi moje jediná rodina,“ zašeptala, „prosím, nevzdávej to se mnou.“

„Ky,“ projela jsem jí prsty vlasy, „Carlinovi jsou také tvojí rodinou. Jsme tu pro tebe, jasný?“ Přikývla a nadechla se, „trochu si odpočiň. Pokud tě brzy neuvidím, uvidíme se ve škole, dobře?“

„Aiden řekl, že mě a Alex vyzvedne,“ znovu si zívla.

Usmála jsem se a políbila jsem ji na čelo. „Kay, tak se ještě pár hodin prospi.“ Čekala jsem na její odpověď, ale už byla vytuhlá jako prkno. Zavrtěla jsem hlavou, jemně jsem se zahihňala a tiše jsem se vydala ke dveřím.

Zahřála jsem svoje CRV a jela jsem s hudbou, která vyřvávala v pozadí. Zastavila jsem, najednou jsem se cítila nervózně. Podařilo se mi odsunout stranou bolest, kterou jsem cítila kvůli vykopnutí ze školního týmu. Hokej byl mým životem a byl víc, než jen vášní.

Vydechla jsem.

Necítila jsem se dobře, věděla jsem, že jestli mi nebude dál dovoleno hrát za Rebely, můj život se rozpadne. Ztěžka jsem polkla a okolo sebe jsem postavila tlustou ocelovou zeď, srovnala jsem ramena a loudala jsem se s výstrojí zavěšenou na rameni na stadion. Chystala jsem se tam chovat, jako že se nebudu trápit z jejich rozhodnutí. Nezlomila bych se.

Ani před týmem.

„Carlinová!“ Trenér Caron zařval z ledu a zamířil ke mně. „Máš pět minut zpoždění!“

Zúžila jsem oči a pokrčila jsem rameny. „Jen jsem si myslela, že po tom, co jste se doslechnul, že jsem vyhozená z druhého týmu, mě vyhodíte taky.“

„Nebuď hloupá, holka,“ zavrtěl hlavou, „nezajímá mě, s kým spíš, prostě si oblékni výstroj a běž na led, honem. Potřebuji svou nejlepší hráčku a tenhle turnaj chceme vyhrát. Takže přestaň trucovat a připrav se, než ti dám trest za to, že jdeš pozdě.“

Nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se. Tancovala jsem. Tleskala jsem rukama. Stále jsem hrála hokej. Byla jsem šťastná. I když budu později potrestána, já, Spencer Carlinová, jsem stále hrála hokej! „Máte to mít, trenére!“

Netrvalo mi dlouho připravit se a byla jsem na ledě, skvělá, jako obvykle. Zjistila jsem, že Brady musel ve škole dosáhnout určitého průměru, aby zůstal u Rebelů, takže dokud nedostane dobrou známku, nebude se moci připojit. Byla jsem víc než nadšena.

„Ahoj, krásko,“ někdo mi zapředl do ucha, když jsem stála ve sprše nahoře bez. Ten hlas jsem znala. Toužila jsem po tom hlasu. Přistoupily prsty a přejížděly mezi mými ňadry, než mě další ruka chytila za pas a otočila mě. Tmavé hnědé oči přede mnou zaplály a pak rty padly na mé. Hlasitě jsem zasténala a přitiskla jí ruce na záda, když mě přimáčkla ke zdi. „Chyběla jsem ti?“ Zašeptala bez dechu s čelem proti mým.

„Vžycky.“ Zamumlala jsem, než jsem rukama sjela do jejích hnědých vlnitých vlasů a znovu jí políbila. „Daviesová, tohle je příjemné překvapení. Co tě znovu přivádí do mé sprchy?“

Ashley si olízla rty, když její oči putovaly potěšeně dolů po mém těle. „Znovu jsem byla v pokušení,“ zazubila se a pak našpulila rty, „ale zdá se, že jsem přišla příliš pozdě, už jsi vysprchovaná.“

Přikývla jsem. „Byla jsem celá zpocená,“ polkla jsem, když její oči ztmavly.

„Nevadilo by mi to,“ řekla zastřeně a přimáčkla mě silněji ke zdi, „Bože, Carlinová, tak by mi nevadilo přejíždět prsty po tvé zpocené pokožce.“

Nějak jsem to shledala velmi vzrušujícím a zavřela jsem oči, v hloubi krku jsem potlačovala sten. „Přijdeme pozdě do školy,“ ztěžka jsem vydechla, když její ústa byla na mém krku, líbala každý centimetr mé kůže, který mohla.

„Fajn,“ zamumlala a odtáhla se. „Ale tak či onak to uděláme znovu.“

Začervenala jsem se a uculila se. „Na to se spolehni.“

Potom, co jsem se zcela oblékla, mi Ashley pomohla sbalit výstroj a následovala mě do školy. To zlatíčko mi dokonce přineslo kafe od Tima Hortona.

Byla jsem do ní děsně zamilovaná.

88 – Hledání cesty zpět k tomu kým jsem

Byly jsme zabrané do rozhovoru, když jsme šly chodbou a čekaly jsme, až začne výuka a až dorazí Kyla a Alex. Zastavila jsem a nahnula se k Ashley, když se opřela o skříňku. Vůbec jsme nepromluvily, jen jsme tam stály s praštěným úsměvem a upřeně si hleděly do očí.

Upřeně a zaujatě.

Oční sex.

To bylo přesně to, co jsme dělaly. Moje modré oči se milovaly s jejími čokoládově hnědými. Přesunula jsem zrak z jejích očí dolů ke rtům a znovu nahoru. Olízla jsem si své vlastní. Líbil se mi pocit, když jsem ji mohla přitisknout ke skříňce a políbit ji kdykoliv se mi zachtělo. Ani nás to moc netrápilo, a když jsme to dělaly, tak jsme ty hlasy ignorovaly. Ty holky žárlily na Ashley. Už jste ji viděli? Byla zatraceně rajcovní. Všichni ti kluci na mě žárlili, protože to já jsem se jí mohla dotýkat, líbat ji, rozesmát ji.

„Slyšel jsem, že tě vyhodili ze Škorpiónů.“ Řekl za mnou nepříjemný hlas. „Taková škoda.“

Otočila jsem se a uviděla jsem Bradyho, jak na mě civí a směje se. „Cože?“ Zvedla jsem obočí a Ashley mi pošeptala, abychom odešly.

Ten kluk mi za to nestál.

„Vypadá to, že trenérce se nelíbí fakt, že jsi s,“ podíval se mi přes rameno na Ashley, toužebně na její tělo, „ní.“

„Do toho ti nic není.“ Promluvila Ashley a přistoupila k němu. „Běž si všímat puku, Brady.“

„Ó, tvoje přítelkyně tě brání, jak roztomilé.“ Popichoval a zatleskal. Očividně se bavil.

Takovej blbeček. Víte, druh blbečka, který by se ponížil jen proto, že jsem ho shodila před celou školou – nebo protože jsem byla v hokeji desetkrát lepší než on.

Počkat.

Nebyla to Carmen, co mě naprášila, byl to Brady.

Zmrd.

„Jsi mrtvej.“ Zasyčela jsem a vrhla jsem se na něj a srazila jsem ho na podlahu. Má pěst ho udeřila do nezakryté tváře a pod rukou jsem zaslechla zakřupání. „Jdi do prdele,“ vykřikla jsem a dál jsem ho mlátila přes jeho ruce, kterými si zakrýval tvář. Byla jsem odtržena silnými pažemi. Zjistila jsem, že mě Aiden zadržuje.

Brady klel a držel si svůj nos a čelist. „Ty děvko!“

„Osobně si myslím, že se ti to líbí.“ Řekla Ashley zvrhle klidným hlasem. „Rád ji dráždíš a rád ji zneužíváš a prochází ti to.“

„Běž do prdele,“ zamumlal Brady a zíral na mě, „už bylo dost špatné, že jsme měli holku jako kapitána, natož lesbu.“ Jeho hlas byl plný odporu.

„Takže jsi musel trenérce říct detaily o mém soukromém životě? Jak je to kurva ubohé?“ Zuřila jsem a bojovala jsem s Aidenovými silnými pažemi. „Nech mě, Dennisone!“ Chtěla jsem zase cítit pod svou rukou zakřupání, chtěla jsem slyšet, jak ten bastard bude brečet jako holka. „Nemůžu uvěřit, že ses k tomu snížil, Brady. Jak by ses cítil ty, kdyby tě vyhodili z týmu?“

Zdálo se, že o tom přemýšlel, ale pak se samolibě usmál. „Taky bych nedal trenérce důvod.“

Tak moc jsem se snažila dostat z Aidenova sevření a znovu dát Bradymu co proto. „No, uvnitř musíš zatraceně skákat radostí, protože jsi dosáhnul toho, čeho jsi chtěl. Už nebudu hrát za školu, ale z Rebelů mě nevyhodili, takže mi jdi z cesty, jinak udělám víc, než jen to, že ti zřídím tvoji dokonalou tvářičku,“ zaťala jsem k sobě zuby, „nebyla by to moje vina, kdybych o tebe náhodou zakopla a moje brusle by se náhodně srazila s tvým nádobíčkem,“ sladce jsem se na něj usmála a ještě jednu jsem mu ubalila, než jsem vzala Ashley za ruku a odešla jsem chodbou pryč.

„Ty opravdu potřebuješ lekce zvládání hněvu, Spence,“ Aiden nás dohonil.

„Nejsi na špatné škole?“ Vyštěkla jsem, moje tělo bylo stále plné hněvu.

„Vyhodil jsem tu tvoji sestru a Kylu. Zrovna jsem byl na odchodu, když jsem zaslechl tvůj nezaměnitelný naštvaný hlas,“ ušklíbnul se a já si nemohla pomoc a usmála se. Tak moc dobře mě znal. „Jsi v pořádku?“

„Je mi skvěle.“ Řekla jsem a zastavila se v chůzi, když jsme zahnuli za roh ředitelny. „Mami, tati, co tady děláte?“

„Volal nám ředitel a sdělil nám, že jsi včera byla poněkud sprostá na svou trenérku.“ Paula poklepávala nohou o podlahu a já se podívala na Ashley, která zvedla obě obočí. Ano, řekla mi, abych to rodičům řekla, než to uslyší od někoho jiného. Zapomněla jsem.

Nebo jsem byla příliš zabraná do jisté brunety a jejích znamenitých rtíků.

Tak či onak jsem o tom svým rodičům neřekla.

„Půjdu do třídy,“ zašeptala Ashley a políbila mě na tvář. Hodila jsem po ní zlostný pohled, když mě políbila na tvář a zamávala Aidenovi a mým rodičům a pak se vydala chodbou pryč.

„Rád jsem vás dva zase viděl,“ Aiden se zdvořile uklonil hlavou a políbil mě na druhou tvář, „musím jet do školy.“

Olízla jsem si rty a hodila oči v sloup, když mě rodiče vedli do ředitelny, kde na nás u dveří čekal ředitel Smith. „Pane a paní Carlinovi, cením si toho, že jste si ve svém nabitém programu našli čas a přišli. Je velmi nepravděpodobné, že by slečna Carlinová byla poslána do ředitelny.“

„Vím,“ máma se na mě podívala znepokojeným pohledem, „vím, že se svými slovy umí být trochu agresivní, ale nikdy předtím nepoužila vulgární jazyk k váženým lidem.“

Pořád jsem si říkala, abych jim řekla, že to nebyla moje vina, že mě trenérka Litová naštvala a já musela použít taková slova. Slovo. Tak jsem řekla 'prdel', vážná věc. Kdy jsem neřekla 'prdel'?

„Spencer, řekni nám prosím, co se stalo?“ Táta se v ředitelně posadil vedle mě, když ředitel Smith ustoupila od dveří, aby umožnil vstoupit trenérce Litové. Nepnula jsem se a zatnula jsem ruce v pěsti, když jsme si pohlédly do očí. To napětí se právě zvýšilo.

„Vaše dcera by si opravdu měla dávat pozor na jazyk,“ trenérka Litová si sedla na okraj stolu naproti mojí mámě, „na ledě to mohu tolerovat, ale ne, když je to mířeno na mě.“

„Proč jim neřeknete pravdu?“ Vstala jsem a zvedla jsem obočí. „Proč jim neřeknete, že mě už na ledě nebudete tolerovat, hm?“ Prsty jsem si klepala o boky, když jsem čekala na její odpověď.

„Spencer,“ táta se zamračil a vzal mě jemně za zápěstí, aby upoutal mou pozornost, „o čem to mluvíš?“

„Co se to tady děje?“ Máma si povzdechla a podívala se na mě, ředitele Smithe a trenérku Litovou. „Co přesně se stalo?“

„Takhle jsem se nahnula,“ předklonila jsem se směrem k trenérce a lehce zavrčela, „dostala jsem se k ní blíž,“ nahnula jsem se blíž k jejímu obličeji, „a řekla jsem,“ olízla jsem si rty a moje oči jí říkaly všechno, co jsem cítila, „jděte do 'prdele'.“

„SPENCER!“ Táta mě strhnul zpátky do křesla a zlostně se na mě podíval. Pokrčila jsem rameny a ztěžka si povzdechla.

„Ptal ses.“ Zamumlala jsem.

„Vidíte tu úctu?“ Z mého chování zněla trenérka znechucené. „Slyšeli jste to?“

„Slyšela,“ Paula si třela spánky, „co jste jí udělala?“ Rychle jsem se na mámu podívala, když vstala a dívala se na trenérku. Ruce měla v bok, jako já před pár minutami. „Spencer se k nikomu takhle nechová, pokud ji dotyčný nenaštve, tak co se stalo?“

Trenérka Litová trochu zavrávorala a zamumlala. „Dokáže být nezvladatelná…“

„To víme,“ máma klepala prsty stejně, jako jsem to dělala předtím já, „vychovali jsme ji, váš názor?“

Moje máma byla oficiálně nejlepší. Skočila a bránila mě, protože mě znala. Nikdy jsem si nepomyslela, že by věděla, kdo jsem. Možná jsem nebyla tichošlápek jako Alex, ale říkám vám, že moji rodiče o mě vůbec nikdy nejevily zájem – až v poslední době. Táta chodil na moje zápasy a máma poznávala mou přítelkyni. Moji rodiče se mi věnovali.

Paula Carlinová mě znala.

„Slečno Carlinová,“ stoupnul si mezi moji mámu a trenérku ředitel Smith, „můžete mi prosím vás říct, co se stalo, abychom to mohli vyřešit?“ Díval se na mě.

„Nejsem v týmu,“ zašeptala jsem a hrála jsem si s prsty, nepodívala jsem se na žádného z dospělých, „byla jsem vyloučena.“

„Cože?!“ Neočekávaně táta vstal a mračil se. „Za co? Protože vám řekla to slovo na 'p'?“

Je to komplikovanější,“ založila si trenérka Litová ruce na hrudi.

„Jo, komplikovanější?“ Víc než zběsile jsem vstala, „jak se to opovažujete označit za 'komplikovanou' záležitost! Vyhodila jste mě z týmu kvůli tomu, že jsem lesba!“

A do prdele.

„Co říkala?“ Máma trochu zvýšila hlas a bojovala s tátovou rukou, který se ji snažil držet zpátky, když se tlačila dopředu. „Vyhodila jste mou dceru z týmu, protože je zamilovaná?“

„Trenérko Litová,“ zamračil se ředitel Smith a podíval se na ni, „neřekla jste mi o tom, ani jste mi neřekla, že Spencer byla vyloučena z týmu.“

„Chystáte se tolerovat takovýto druh chování?“ Přimhouřil na ředitele Arhtur oči. Konečně s ním cloumala zlost. „Spencer je 'jedničkářkou', je nejlepší hráčkou ve vašem týmu a žákyní téhle školy, kterou se snaží projít. Jak se opovažujete vyloučit ji z týmu jen kvůli její sexuální orientaci!“

„Ne.“ Zavrtěl hlavou ředitel Smith a podíval se přísně na trenérku Litovou. „Nemůžete kvůli tomu z týmu vyloučit studenta. Navrhuji, abyste ji vzala zpět.“

Trenérka Litová sklesla, jako by právě kopla do nechtěného štěňátka. „Možná jsme překročila trochu svou pravomoc, ale musíte pochopit, jak nepříjemné by to mohlo být pro ostatní mladé ženy v týmu.“

Paula vrtěla hlavou a vypustila pobuřující smích, když ještě blíž přistoupila k trenérce, stejně tak blízko, jako já předtím. Podobnosti mezi mou mámou a mnou byly abnormálně blízké. „Takže si myslíte, že jen protože se Spencer vídá s jinou dívkou, automaticky bude okukovat každou? Prosím vás, Litová, nebuďte směšná. Spencer je po uši zamilovaná do Ashley. Nikdo nevypadá tak dobře, jako Ashley, takže opravdu si nemyslím, že by okukovala holky z týmu.“

Ušklíbla jsem se.

Máma prakticky nazvala Ashley sexy. Sakra, já jí to nemohla mít za zlé.

„Je to jen o sportu a hraní ho,“ narovnal si táta kravatu, „Spencer se vrátí do týmu, nebo ji jinak vezmu z téhle školy.“

Rozzářila jsem se.

Moji rodiče byli boží.

Když se mi trenérka Litová omluvila, tak jsem se pro něco rozhodla. Městští rebelové byli úspěšnější, a kdybych mohla někdy získat uznání, bylo by to v tomhle týmu. Zatraceně nejlepší tým v Severním Ontariu, možná dokonce v celém kraji. Mohla bych hrát hokej a dostudovat bez toho, aniž bych se musela snažit udržet si známky. Mohla bych trávit víc času s Ashley, Kylou a Alex.

„-takže, můžete prosím přijmout mou omluvu a vrátit se do týmu?“ Kvůli tomu jejímu falešnému úsměvu bych po ní nejraději vrhla předražené tenisky.

Máma a táta se na mě usmívali a čekali, až příjmu omluvu a skočím zpátky na palubu. Též jsem se na ně usmála a vstala a nahnula jsem se, abych potřásla trenérce Litové rukou. „Vaše omluva se zdá být dost upřímná a já jsem vděčná, že mohu být ve stejném týmu, za který hrál můj otec. Ta příležitost byla nezapomenutelná, takže vám děkuji.“

„Spence, co to děláš?“ Zašeptala mi máma nervózně do ucha.

„Vím, kdy nejsem chtěná,“ řekla jsem poněkud klidně a otřela jsem si ruku o rifle, „ale víte? Opravdu nechci být v týmu a hrát za náboženského fanatika, jako jste vy. V naší společnosti je dost takových lidí, jako jste vy; nemám zapotřebí, dělat vám radost.“ Na tváři se mi vytvořil odporně sladký úsměv, „takže děkuji, že jste mě pozvala, abych se vrátila zpátky, ale musím to odmítnout. Myslím, že se můžete rozloučit se šampionátem.“ Pokrčila jsem rameny a hodila jsem úsměv po svých rodičích, kteří se na mě skutečně usmívali s pobaveným pohledem.

„Děláte velkou chybu, Carlinová,“ ušklíbla se trenérka.

„Ne, trenérko,“ pokárala jsem ji ukazováčkem, „vy jste udělala chybu, když jste mě soudila za to, s kým jsem byla, ne za to, jak jsem hrála za váš tým. Můžete poděkovat jen sama sobě a dávat si vinu.“ Podívala jsem se na ředitele Smithe. „Můžu teď jít do třídy?“ Ve chvíli, kdy přikývnul, jsem byla z kanceláře pryč.

Za své rozhodnutí jsem se cítila víc než šťastná. Opravdu jsem nechtěla hrát za někoho, kdo se k vám dokázal obrátit zády kvůli malému detailu – kvůli tomu, koho milujete.

„Spencer,“ položil mi na chodbě táta ruku na rameno a otočil mě. V jeho šedých očích, kterými se na mě díval, se zračilo trpělivost a porozumění, „jsem na tebe pyšný.“

Polkla jsem. Nevím, jestli jsem kdy ta slova slyšela a jestli ano, zdaleka to nestačilo. Vzala jsem mu ruku z mého ramena a stiskla jsem ji a nevěřila jsem svému hlasu, „děkuji, tati.“

Máma byla víc než šokovaná, když jsem jí dovolila uprostřed školy mě obejmout. Myslím, že jsem jí rozveselila den.

Když jsem šla do třídy, tak jsem si nemohla pomoct, ale cítila jsem se tak, jakože jsem v té ředitelně dosáhla něčeho velkého. Cítila jsem se mnohem lépe, i když jsem už nehrála za Škorpiony.

Co jsem ten den udělala, do značné míry změnilo můj život, dokud jsem se tím nezačala zabývat.

Nepopřela jsem skutečnost, že jsem do Ashley byla zamilovaná.

Nepopřela jsem, kým Ashley byla v mém životě.

A nepopřela jsem, kdo jsem skutečně byla:

Spencer Dylan Carlinová, pyšná lesbická hokejistka, která byla zamilovaná do Ashley Avery Daviesové.

Konec.

Kdyby jen konce byly tak jednoduché.

89 – Všechny omluvy

Byla jsem víc než nadšená, když mi Spencer řekla, že už nemá s ředitelem žádné potíže. Byla jsem na ni ještě víc pyšná, že se postavila trenérce a neskočila jí na ty kecy. Pan Carlin a Paula byli oficiálně ti vůbec nejlepší rodiče. Možná předtím neprojevili zájem o Spencřiny aktivity, ale naprosto se snažili a já viděla, jak je díky tomu šťastná.

Škola byla jako obvykle nudná. Se Spencer máme předmět Rodinná výchova, jinak řečeno Rodičovství. Musely jsme se kvůli projektu spojit s někým ze třídy a poznat navzájem své rodiny a pak vytvořit rodokmen. Začínal se mi ten projekt líbit. Dával mi možnost dozvědět se víc o Spencřině rodině a dával mi možnost říct jí něco o té mé. Ne že bych měla takovou rodinu, jako ona.

Když mluvíme o rodině, po škole jsem šla k sobě domů, jen abych zastihla svou tetu a strýčka v kuchyni, jak vaří – spolu.

To nikdy není dobré znamení.

Když spolu vařili, tak to znamenalo, že přijde novina a dobré jídlo proto, aby zmírnilo šok. Aiden vešel ne dlouho po mně a zvednul obočí, když jsem pokrčila rameny.

„Co se děje?“ Zeptal se mě, když jsme věšeli své kabáty a dávali si batoh na schody.

„Nemám zdání,“ zašeptala jsem a zamířili jsme do kuchyně.

Jo, jo, Aiden si vybral ten večer, aby to řekl svým rodičům. Večer předtím, co jsme přišli domů od Spencer, už byli v posteli.

„Co když už to ví?“ Trochu se mnou trhnul zpátky a v očích měl paniku.

„O jednu věc, co jim musíš říct, míň?“ Pokrčila jsem rameny.

„Ash,“ varoval mě, „myslím to vážně.“

„Podívej se na to takhle,“ zašeptala jsem a opřela jsem se o futra dveří jídelny, „jestli to ví, tak by spolu nevařili večeři.“

Aiden o tom chvíli přemýšlel. Byla to pravda. „Dobrý postřeh.“ Zatlačil mě do kuchyně, „Mami, tati!“

„Synu,“ plácnul ho s velkým úsměvem strýc Vik po zádech a ten pohled mi neuniknul, „jak bylo ve škole?“

Sakra. Co když to věděli? Pak se zdálo, že tu zprávu přijali poněkud dobře. Chci říct, že jejich drahocenný synáček přivedl Kylu do jiného stavu. Chystali se to oslavit? Věděla jsem, že řekli, že chtějí být prarodiči, ale nemyslela jsem si, že tak brzy.

„Ashley,“ promluvila ke mně teta Gréta. Řekla moje jméno. Poprvé od té naší hádky, když zjistili to o mně a Ashley. „Mohla bys prosím připravit talíř navíc?“

„Talíř navíc?“ Zvedla jsem obočí, ale vzala jsem z kredence další talíř.

„Máme společnost,“ podotkla s úsměvem. Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila přijít na to, kdo by mohl přijít na večeři, kvůli komu ti dva vařili společně. Byla jsem celkem zmatená. „Vy dva byste mohli připravit stůl a pak si jít udělat domácí úkoly. Zavoláme vás, až bude večeře hotová.“

Mlčky jsem s Aidenem připravila stůl. Vyměnili jsme si zmatený pohled a pak jsme šli do svých pokojů. „Oficiálně jsem se zbláznila.“ Zamumlala jsem a opřela jsem se o dveře Aidenova pokoje.

„Kdo by sakra mohl přijít na večeři?“ Aiden si protáhnul krk a pokrčil rameny. „Možná je to basketbalový lovec talentů!“

Haló. Proč jsem na to nemyslela? „Tak to hodně štěstí,“ usmála jsem se a zamířila jsem do svého pokoje. Upustila jsem batoh k nohám postele a zasténala jsem, protože jsem si skutečně nechtěla dělat úkoly.

Chyběla mi Spencer.

Spencer se zmínila, že se její rodiče pokusí promluvit s Kylyinými rodiči. Bude nějakou dobu sama doma s Kylou a Alex, takže mě napadlo, že jim dám nějaký čas na

sbližování a pustila jsem si ve svém pokoji hudbu.

S Aidenem se nám podařilo docela rychle odsunout naše neschody stranou. Vždycky jsme spolu bojovali a krátce na to se udobřovali. Oba jsme dělali pěkně hloupé věci, ale tentokrát v naší situaci, jsme usoudili, že budeme raději přáteli, než krutými nepřáteli.

Nakonec jsem vzala své učenice a rozhodla jsem se udělat pár úkolů. Uběhla hodina nebo tak a volali nás na večeři.

S Aidenem jsme sešli dolů do jídelny a oba jsme náhle zastavili, když jsme u stolu uviděli sedět zdvořile, přesto nervózně, krásku. Ani jsem neslyšela zvonit zvonek u dveří. Když jsme si sedali, tak jsme si s bratránkem vyměnili pohled.

„Spence, co tady děláš?“ Zeptal se Aiden stejně překvapeně jako já.

„Jo…“ podařilo se mi vyplivnout. Vypadala jako vždy naprosto ohromně, ale tentokrát na sobě měla víc… dívčí oblečení. Světle modrá halenka zvýrazňovala barvu jejích očí. Černá sukně jí končila pět centimetru nad koleny a vlasy měla rozpuštěné a vlnité. Polkla jsem, když se můj zrak na ni zdržel dost dlouho na to, aby si strýc všimnul, že zírám. Šťouchnul mě a já se rychle posadila naproti ní.

Usoudila jsem, že bude sedět vedle Aidena.

„Pozvala jsem ji,“ teta Gréta přišla s obrovským hrncem s bramborovou kaší a položila ho před nás. V téhle situaci jsme byli už mnohokrát. Sedávala naproti mě, když jsme si přes stůl předávali láskyplné pohledy.

Když byla Spencer s Aidenem a chodívala na večeři, tak jsme se jedna ve druhé ztrácely a polovinu času jsme ani nevěděly, o čem byla konverzace. Aiden to dával za vinu Spencřině schopnosti denního snění a moje teta a strýček to dávali za vinu skutečnosti, že mě ta konverzace nezajímala.

Bylo bolestně zřejmé, jak jsme byly jedna do druhé zabrané. Jak si toho nikdo před očima nemohl všimnout?

„Děkuji za pozvání,“ řekla Spencer zdvořile a napila se vody, když se na mě dívala přes okraj sklenice.

„Myslela jsem, že budeš s Alex a Kylou?“ Naklonila jsem hlavu na stranu, když prošla teta se solí a pepřem.

„Byla jsem,“ odpověděla s úsměvem, „ale pak jsem si řekla, že tohle je o dost důležitější…“ zamračila se a podívala se na mě a já se na ni zmateně hleděla „zřejmě jsi nevěděla, že přijdu.“

„Ani jeden z nás,“ řekl Aiden ostře a jeho matka očekávala vysvětlení.

„Ne že bych tě nerada viděla.“ Zazubila jsem se a otřela jsem se pod stolem nohou v ponožce o její bosou.

Teta Gréta zachytila v mém hlase laškovnost a zavrtěla hlavou. „Proč se nenajíme a pak si nepromluvíme, dobře?“

Všech pět nás mlčky po zbytek večeře jedlo. Potom Spencer pomohla sklidit stůl.

„Co chystají?“ Zašeptala jsem Spencer do ucha, když jsme uklízely stůl.

„Jako bych to věděla?“ Zvedla obočí a nahnula se k dřezu. „Paní Dennisonová mi prostě zavolala a zeptala se mě, zda přijdu na večeři. Myslela jsem, že nás všechny ušetřím bolesti hlavy a hádky.“

Usmála jsem se. „Dobrá volba,“ chytila jsem jí tvář a ona se usmála, „nicméně sis toho v posledních dnech zažila hodně. Nesnáším, když tě do toho tahají.“

„Ach, Ashley,“ zavrtěla hlavou s lehkým uchechtnutím, dala mi ruku kolem pasu a přitáhla si mě blíž k sobě, „bez obav. Zvládnu to sama.“

Přikývla jsem. „Jo, tak trochu jsem byla dneska ráno u toho, když jsi dost dobře zrekonstruovala Bradymu obličej.“

Ďábelsky se na mě usmála a chytla mě za boky, když jí uniklo malé zabručení. „Líbí se ti, když jsem agresivní, ne?“

„Ach, Spence,“ příjemně jsem se zachvěla, když se přiblížila rty nebezpečně blízko k mému uchu. Cítila jsem její dech zaplavovat mou kůži. „Přestaň,“ ustoupila jsem a našpulila jsem pusu, „jen pro teď.“

„Dobře,“ dramaticky si povzdechla a rychle mě políbila, než jsme naskládaly všechno nádobí do myčky. „Mimochodem jsi pokušitelka.“

„Já?“ Zalapala jsem po dechu a zvedla jsem na její oblečení obočí. „Ty jsi ta, co má na sobě tohle tričko a tu sukni,“ odmlčela jsem se, „od kdy vlastně nosíš něco tak dívčího?“ Smála jsem se jejímu uraženému pohledu. „Co? Carlinová, vím, že se ti líbí upnuté džínsy, kapsáče, svetry a košile.“

„Stěžuješ si?“ Spencer ustoupila do mého osobního prostoru, její tělo uvěznilo mé mezi ní a kuchyňskou linku. „Nosím to kvůli tobě, Daviesová,“ silněji se ke mně přitiskla, čímž si ode mě vysloužila hluboké hrdelní zasténání, „doufala jsem, že bychom mohly mít rychlovku, protože jsem právě teď jen z pomyšlení na tebe vlhká.“

Nad jejím doznáním jsem vytřeštila oči. „Spencer!“ Zasyčela jsem a hrdelně se zasmála.

„Dobře,“ silně k sobě stiskla rty a pokrčila rameny, „možná jsem pokušitelka.“

„Jo, trochu,“ vydechla jsem a pokukovala jsem, zda se někdo od stolu nepohnul. Když byl vzduch čistý, tak jsem otočila Spencer a hluboce, tvrdě a velmi krátce, jsem ji políbila. Uchechtla jsem se, jak v protestu zanaříkala, když jsem stejně tak rychle ustoupila. „No tak, Carlinová, máme vážnou záležitost, které se věnujeme.“

Spencer se zamračila a urovnala si oblečení. Vzala mě za ruku a táhla mě tiše z kuchyně. Zamířily jsme zpátky na svá místa a posadily se, když jsme se vyhýbaly očnímu kontaktu s těma dvěma dospělýma.

„Takže, je všechno v pořádku?“ Aiden byl první, kdo prolomil ticho. „Chci říct, o co jde?“

Teta Gréta naklonila hlavu na stranu a usmála se. Usmála se na Spencer a pak na Aidena. „Víš, že tvůj otec a já jsme mluvili a věděli jsme, že vy dva jste měli v úmyslu být spolu.“

Obě moje obočí vystřelila vzhůru a se Spencer a svým bratránkem jsme se podělili o zmatený pohled.

„Mami, o čem to mluvíš?“ Zamračil se Aiden a zavrtěl hlavou. „Už se Spencer nejsem, řekl jsem vám to.“

„Prosím vás,“ teta Gréta se smála a mávla rukou. „Teď se zdá, že vy dva budete v životě toho druhého na věčnost, proč svůj vztah stále popíráte?“

Spencer spadla čelist na stůl a moje jí následovala. No dobře, vypadalo to tak, jako by se to stalo. O čem se to sakra ta stařena chystala mluvit? „Teto Gréto, co tím myslíš?“

„Slyšeli jsme Aidena,“ zcela mě ignorovala a dívala se na svého syna, „takže jsem si myslela, že bude nejlepší, když popřemýšlíš o tom, co chceš se svým životem udělat a jak chceš podpořit svou rodinu.“

„Mou co?“ Vytřeštil oči Aiden.

Do prdele.

Oni to věděli.

Fakt to věděli a zdálo se, že mají špatnou holku.

Spencer je těhotná?

Vážně?

Hlasitě jsem se smála a zakrývala jsem si rukou pusu, když jsem mumlala své omluvy. Bylo zřejmé, že nikdo nebyl o té nejasnosti informován.

„Tvoje rodina, synu,“ strýc Vik ho poplácal po rameni, „jsme tu, abychom vás dva podpořili.“ Přesunul pohled směrem ke Spencer a Aidenovi.

Sledovala jsem obličej své přítelkyně, když jí svitlo. Vytřeštila oči jako v hororu a energicky zavrtěla hlavou. „Ne, ne, chápete to-“

„Nesmysl, drahá,“ starší žena poklepala Spenceřinu ruku, „nezlobíme se, věděli jsme, že to bylo nevyhnutelné. Jsme tu, abychom vás dva a miminko podpořili.“

Zase jsem se začala smát. Nemohla jsem si pomoct. Možná to nebyla situace k smíchu, ale pro mě byla. Když jsem se podívala na Spencer, mohla jsem říct, že se chtěla taky smát, ale vypadala na to příliš zahanbeně.

„Mami, tati,“ Aiden vstal a prohrábnul si rukou vlasy, „tohle není správné.“

„Otěhotnět v sedmnácti není správné,“ odkašlal si strýc Vik, „ale stene se to, když máte nechráněný sex.“

Na to jsem se kousla do rtu, nemohla jsem se smát, protože při myšlence, že Aiden a Spencer souložili, sem měla chuť vidět podruhé svou večeři.

„Víme, proč jsi šla za Ashley,“ teta Gréta pokračovala v poplácávání ruky mé přítelkyně, „je krásná a vy dvě jste blízké kamarádky. Zdá se, že je přirozené, když máte strach, běžet za někým, jako je ona.“

Spencer se zamračila a ucukla rukou pryč. „Nikdy bych takhle Ashley nevyužila.“

„Teto Gréto, prosím, přestaň? Cítí se kvůli Tobě nepříjemně.“ Řekla jsem vážným hlasem a zamračila jsem se, když se Spencer na čele prohloubily vrásky.

„Nepříjemně?“ Smála se teta Gréta a vrtěla hlavou. „Ashley, vy dvě chodíte kolem, plížíte se za zády mého syna a ty mi říkáš, že se kvůli mně cítí nepříjemně?“

„Ano.“ Přikývnul Aiden, přešel za Spencer a položil jí na ramena obě ruce. „Miluji Spencer, všichni to víme. Byla tou nejlepší přítelkyní, jakou jsem kdy měl,“ zhluboka se nadechnul a podíval se na mě, „vím, že mě nemiluje, jak by měla a mně to nevadí. Spencer má možná sporadickou mámu, ale šla za někým, komu bych nemohl víc důvěřovat. Tou osobou byla Ashley a my jsme si o tom promluvili, všichni tři, takže prosím, je to jen moje věc.“ Políbil Spence na vršek hlavy a zase si šel sednout na své místo. „Kdybyste nebyli tak slepí a nechtěli mě a Spence tak moc dát dohromady, tak byste viděli, jak je Ashley šťastná a jak je jí dobře a to díky Spencer.“

Teta Gréta se s otevřenou pusou opřela. Mírně zavrtěla hlavou a pak si dala ruce na obličej. „Ale, vy dva budete mít dítě, jak to jen můžete zahodit?“

„Paní Dennisonová,“ zdvořile promluvila Spencer a chytila tu ženu za ruku, „vím, jak moc chcete, abychom byli spolu,“ ukázala na Aidena a sebe, „a chápu, že jste na mě naštvaní kvůli tomu, jak jsem se chovala k vašemu synovi, ale,“ upřeně se na mě dívala, „nejsem těhotná.“

„Ano, jsi,“ mračila se teta Gréta.

„Ne, není.“ Řekla jsem tiše. „Spencer nemůže být těhotná, protože má měsíčky.“ Tím jsem si pod stolem vysloužila kopnutí a Spencer se na mě zamračila.

„Ale Aidene,“ povzdechla si starší žena, „zaslechli jsme, že budeš otcem. Slyšeli jsme to od pana a paní Chubbových. Od toho páru, co žije na Grove Road.“

To bylo tam, co žije Kyla. No tak teto Gréto, dej si věci dohromady.

„Aidene,“ vstal strýc Vik a přitáhnul si syna blíž, „jestli nám lhali, tak to řekni. Omluvíme se za to dnešní večerní velké pozdvižení,“ sklonil hlavu směrem ke Spencer a ta se vděčně usmála.

„Tati,“ Aiden dýchal rozrušeně a díval se na svého otce, „možná by sis na to měl sednout.“

„Můžete nás se Spencer omluvit?“ Zeptala jsem se v naději a rychle jsem se roztomile usmála. Zamračila jsem se, když teta Gréta zavrtěla hlavou. „Zatraceně.“

Spencer třela nohou o mou a usmívala se na mě.

„Co se děje, Aide?“ Zeptal se strýc Vik a znovu se posadil.

Aiden začal chodit sem a tam a dal si ruce za krk, zatímco si ho protahoval, než položil ruce na stůl. „Zaprvé se musím omluvit Ashley a Spencer za to, jak jsem se choval. Jsem blbec, vím. Vy dvě jste udělaly přesně to, co jsem udělal já a já bych neměl nechat převládnout svoje ego a všechno to hodit na vás-“

„Aidene-“ teta Gréta byla zastavená Aidenem, který pokračoval.

„Ash, omlouvám se, že jsem tě v neděli vůbec nebránil, což ode mě nebylo fair. Byl jsem ublížený a neměl jsem žádné právo být tak naštvaný. Víte,“ otočil se ke svým rodičům a ztěžka polknul, „nejsem v tom nevinný. Já,“ kousnul se do rtu a podíval se na Spencer, „také jsem Spencer zradil. Spal jsem s její nejlepší kamarádkou.“

Ticho.

Z toho ohlušujícího ticha, které se v pokoji vznášelo, mi zvonilo v uších. Zakryla jsem si je, protože jsem to nemohla snést. Podívala jsem se na Spencer, která vypadala poněkud bledě. Nevěděly jsme, jak ti dva dospělí budou reagovat.

„Ty, co?!“ Teta Gréta rychle vstala a její židle odlétla vzad. Tvář měla kamennou, bez výrazu, ale u boků měla zaťaté pěsti. „Aidene Viktore Dennisone!“ Udeřila rukou do stolu. „Měl by ses stydět.“

„Stydím se!“ Zařval Aiden a začal ještě víc přecházet sem a tam.

„Kyla Woodsová?“ Vrtěl hlavou strýc Vik. „Aidene.“ Povzdychnul si.

„Já vím, jasný?! Podělal jsem to.“ Aiden si sednul a položil si čelo na stůl. „a nebyla to lež,“ zašeptal a zvednul hlavu, aby se podíval na svou matku, „budu otcem, ale ne se Spencer. Kyla a já budeme mít dítě.“

Se Spencer jsme se na sebe upřeně dívaly pohledem jako z hororu smíchaným se soucitem k tomu klukovi. Pak se naše pohledy oddělily, když jsme slyšely, jak se něco rozbilo. Teta Gréta hodila na zeď hrnek od kávy a vyrazila pryč.

Strýček Vik si sundal brýle a čistil sklíčka, než se na svého syna podíval. „Promluvíme si o tom, až se věci trochu uklidní,“ třel Aidenovi rameno, „do té doby si běž dodělat domácí úkoly,“ podíval se na mě a smutně se usmál, „měl bys Spencer vyprovodit ke dveřím. Asi není dobrý nápad mít teď společnost. Omlouvám se, Spencer, že jsme tě do toho zatáhli,“ následoval nás do předsíně, „prosím, odpusť nám.“

Spencer polkla a přikývla. Vzala Aidena za ruku, než se dostal ke schodům. Přitáhla si ho do objetí, když se snažil neplakat. „To je v pořádku, Aide,“ zašeptala a třela mu záda, „přesně jak jsme řekly Kyle, jsme tu, dobře?“

Aiden se odtáhnul a vděčně se na Spencer usmál. „Děkuju,“ podíval se na mě, „oběma.“

Se Spencer jsme stály v předsíni. „No, jaké to završení víkendu? Je mi toho kluka líto.“ Povzdechla jsem si, když jsem zaslechla zabouchnout dveře Aidenova pokoje.

„O tom mi povídej,“ Spencer si mnula čelo, „v neděli ráno právě zjistil to o nás, když v neděli odpoledne právě zjistil, že bude otcem a teď se s tím jeho matka musí vypořádat a… stejně se cítím špatně.“

Nemohla jsem tetě Grétě mít její chování za zlé. Nelíbilo se mi to ani trochu, ale znovu bych takovéto chování k Aidenovi netolerovala. Přemýšlela jsem, zda si s ní půjde strýček promluvit. Doufejme, že se věci dají do pořádku.

„Tolik k rychlovce,“ našpulila jsem pusu a nahnula jsem se, abych ji něžně políbila.

Spencer také našpulila pusu. „Znovu si to pro tebe na sebe vezmu jindy.“ Hravě se usmála a znovu mě políbila. „Měla bych jít. Zavoláš mi později?“

Přikývla jsem a projela jsem prsty jejími vlnitými zlatými vlasy. „Budeš na mě později myslet?“

„Vždycky.“ Zašeptala Spencer. „Mohu tě vyzvednout ze školy?“

„A co trénink?“ Zeptala jsem se a lehce jsem ji hladila na šíji.

„Hm, takže mě chceš vyzvednout a vzít na trénink?“ Jiskra v jejím oku byla hravá, ale pohled na tváři byl k nezaplacení, když bez váhání souhlasila. „Vstaneš před východem slunce a vezmeš mě na trénink?“

„Předtím jsem to udělala,“ pokrčila jsem rameny a stiskla jsem jí ruku v mé, „pro tebe bych udělala cokoliv, Spence.“

„Hm,“ zavrněla a mrkla, „budu si to pamatovat.“

Ještě jsme se párkrát políbily, než otevřela dveře a dovnitř se vehnala zima. „Miluju tě, Spencer.“ Povzdechla jsem si proti jejím rtům.

„Já vím,“ zazubila se a objala mě pevněji, „také tě miluju.“

Sledovala jsem, jak odchází ke svému autu. Když odjela, tak jsem se navzdory třesu, který projel mým tělem, opřela o dveře. Povzdechla jsem si.

„Nechápu, že jsme to předtím vůbec neviděli.“ Zaslechla jsem za sebou tetu Grétu a rychle jsem zavřela dveře. „Vy dvě jste vždycky byly ve svém vlastním světě. Ve tvém pokoji se zavřenými dveřmi. Prostě jsem si myslela, že se spolu učíte. Vůbec jsem si nedělala starosti, protože, no, Spencer mi nikdy nezavdala důvod si myslet, že je na ženy.“

Na prahu schodiště jsem si propletla prsty. „Viděla jsi ji hrát na ledě, ne? Je velká drsňačka.“

Za rty mé tety zatahal úsměv, když si sedla vedle mě. „Prostě jsem si myslela, že je to vášeň, co ji pohání.“

„Je,“ povzdechla jsem si a podívala se na ni, „omlouvám se, že se všechno takhle událo,“ pokrčila jsem rameny a olízla si spodní ret, „jestli vám to udělá trochu radost, paní Carlinová omdlela.“

Ta starší žena se zahihňala. „Jo, chápu, proč.“

„Hej, už jsi věděla, že jsem lesba a akceptovala jsi mě, protože jsi prostě tak skvělá, ale Paula zjistila, že obě její dcery mají přítelkyně a pak, že její skoro dcera je těhotná s ex přítelem její dcery.“

„Ach Bože, mám pocit, že omdlím, když o tom přemýšlím!“ Teta Gréta se držela za hlavu a zavrtěla s ní. „Neměla jsem v úmyslu to na tebe v neděli vyklopit, myslím, že jsem tak moc lpěla na tom, aby Spencer a Aiden byli spolu. Bylo jim spolu tak dobře.“

„Teto Gréto,“ povzdechla jsem si a usmála se, když jsem jí udeřila do ramene, „to pořád je. Vždycky budou nejlepší přátelé, takže Spencer neztratíte. Jen je s jinou Daviesovou.“

Teta byla sestrou mého táty. Také byla originál Daviesová. To prohlášení ji přimělo se usmát. „Bude mi to chvíli trvat, ale jen mi dej čas, abych to všechno přijala.“

„Neočekávali jsme, že to se strýčkem právě tady a právě teď, přijmete. Je toho hodně. Dokonce i já to stále pobírám. Jen, prosím, neodežeňte kvůli tomu Aidena ze svého života, prosím? Je dost zlé, že vyhodili Kylu z vlastního domu, nemůžete udělat Aidenovi totéž.“

Teta Gréta přikývla a krátce mě objala, než se dala do kroku. „Ty a Spence se k sobě hodíte. Nerada bych viděla, jak má moje jako-dcera zlomené srdce.“

Jako-dcera.

Přijímala teta Spencer a mě?

Usmívala jsem se a tancovala jsem po schodech nahoru.

Zaklepala jsem Aidenovi na dveře, vešla jsem a zavřela za sebou dveře.

Bylo na čase si o všem s bratránkem promluvit.

Bylo na čase postavit tuhle rodinu zpátky na nohy.

90 – Můžeme jít za školu?

Uběhnul týden od doby, kdy vyšla najevo všechna naše pubertální tajemství. Nic nebylo vlastně snazší, ale pokud jde o Carlinovic domácnost, tak všechno bylo dokonalé. Tak nějak.

Kála trávila se svou nevolností hodiny v koupelně. Zdálo se, že když je těhotná, tak je kvůli tomu větší královnou dramatu, než kdyby těhotná nebyla. Avšak byla mou nejlepší kamarádkou, takže jsem si tak moc nestěžovala. Nicméně Alex se stávala každou minutou víc holčičí. Chtěla mít v koupelně čas, aby se mohla nachystat a začala nosit nějaký make-up.

„Na co se díváš?“ Alex na mě pokukovala přes sklenici s pomerančovým džusem a já naklonila hlavu a zamyslela jsem se nad svými slovy.

„Jsi si jistá, že jsi moje sestra?“ Poškrábala jsem se na lokti a čekala jsem na její odpověď.

„Ehm, naposledy jsem se přesvědčila?“ Dívala se na mě Alex ne moc pobaveně. „Ježiš, Spence, proč se tak na mě díváš?!“

Ne-e, byla dost naštvaná.

„Jen, že vypadáš divně.“ Pokrčila jsem rameny a opět jsem začala jíst své cereálie. „Make-up a sukně?“

„Ty máš co mluvit.“ Odsekla a dala si nohu přes nohu a zastrčila si vlasy za ucho. „Kromě toho se Sammy libí, když nosím sukně.“

Ušklíbla jsem se. „Vsadím boty, že jo.“ Zamumlala jsem a když mě Alex uhodila, tak mi přeletěla lžíce přes stůl. Dívaly jsme se na sebe navzájem a začaly jsme se obě smát.

„Vy dvě děláte binec?“ Do jídelny přišla s miskou cereálií Kyla.

„Ona si začala.“ Kývla jsem směrem k Alex a ignorovala jsem protestování. „Jsi si jistá, že chceš jít dneska do školy?“ Zeptala jsem se brunety, když si sedla mezi mě a Alex.

Máma s tátou se rozhodli vzít na nějaký čas Kylu k nám. Táta trávil velkou část večera tím, že bral Kylyiny věci z jejího domu a stěhoval je do Glenova pokoje. Brácha potkal nějakou holku a mluvili o tom, že si pronajmou společně v létě nějaké místo. Máma vyklízela jeho věci a dávala je do sklepa, aby byl pokoj výhradně pro Kylyiny. Bylo mi táty líto, mimo Aidena byl každý večer obklopen šesti ženami.

„Cítím se mnohem lépe než včera,“ přikývla Kyla. „Ale tvoje máma říkala, že by mi napsala omluvenku jen pro případ, kdybych se později necítila dobře.“

V místnosti bylo ticho, dokud Alex nevybuchla smíchy. „Nemohu uvěřit, že tě Aidenovi rodiče pozvali, vzhledem k tomu, že nosíš dítě toho hňupa!“ Držela si břicho a plácla rukou do stolu, když se začala smát hlasitěji.

Musela jsem se ušklíbnout.

Dítě hňupa. Nechte to na Alex, aby urážela Aidena.

Jo, rozhodně byla moje sestra.

„To není hezké!“ Mračila se Kyla a poplácala si bříško, „to je v pořádku, tvůj tatínek je hňup jen polovinu času.“

Alex stékaly po tváři slzy, když vstala, aby se omluvila a vzala její snídaňovou misku do kuchyně.

„Je zlá.“ Kyla vrtěla hlavou.

„Jo, má to ode mě,“ mrkla jsem a naklonila jsem se, abych jí přitiskla ucho na břicho, „jak je, miminko? Myslíš si, že tatínek Hňup je taky hloupý? Jé, slaďoučký.“

„Spencer!“ Odstrčila mi Kyla hlavu, zatímco se smála. „Bude opravdu slaďoučký. Tvoje máma mi vyjednala lékařskou prohlídku a on se nemůže dočkat, až půjde.“

Usmála jsem se a opřela se o židli. „To je dobře, Ky, jsem na vás dva pyšná.“

Pokud jsem věděla, ti dva nebyli pár, ale Aiden každý večer před spaním Kyle volal. Někdy byl taková holka.

„Ashley je tady!“ Prosvištěla kolem nás Alex a otevřela dveře, když prakticky té brunetě skočila do náruče. „Jé, chyběla jsi mi!“

„Jo, dobře,“ smála se Ashley a odstrčila od sebe Alex, „řekla jsem ti, že nás takhle Spencer nemůže vidět, přišla by na naši milostnou aféru!“

Vstala jsem a zvedla jsem obočí a se založenýma rukama jsem poklepávala prsty. „Zřejmě si ani jedna z vás nechce vrznout,“ kývla jsem za Ashley, kde stála Sammy se šokovaným pohledem ve tváři.

„Jé, Sam!“ Uskočila Alex místo toho, aby jí skočila do náruče. „Jen jsem si ze Spence utahovala. Ashley na tebe nemá.“ Políbila ji a otočila se a vydala zvuk zvracení.

„Hej, Spence?“ Ashley přišla za mě a setřásla si kabát. „Můžu si s tebou o něčem promluvit?“

Zamračila jsem se a přikývla jsem. „Jasně,“ vzala jsem ji za ruku, když mě vedla po schodech. Zavřely jsme za námi dveře od mého pokoje, „je všechno v pořádku?“

„Jo,“ usmála se a posadila se na mou postel, když si hrála s lemem své sukně. Co to sakra s těma sukněma bylo? Ne, že bych si stěžovala. Oči se mi zdržely na jejích bronzově tónovaných stehnech a olízla jsem si rty. „Já jen, že mám stížnost.“

Co?

„Cože?“ Zamračila jsem se a myslím, že výraz v mém obličeji byl víc ublížený. Zvedla se z postele a uchopila můj obličej.

„Ne, ne, jako špatnou stížnost,“ prsty mi přejela přes lícní kosti od čelisti dolů a palci hladila mé rty. Pousmála se, když ztěžka zamrkala. „Chyběla jsi mi, Spence,“ zašeptala zastřeně. „Nedotkla jsem se tě od té noci po večírku a to jsme byly opilé.“

„Kurva, jo, byla jsem opilá, ale byl to úžasný ohromující sex, kdybyste se mě ptali. Až tam k mým nejpamátečnějším intimním chvílím, sakra, je to až tam k poprvé ve sprchovém koutu a víte, na kravatu jsem se nikdy znovu nepodívala stejně.

„Chyběla jsem ti?“ Zeptala jsem se tiše a dívala jsem se do jejích tmavě hnědých očí. „Stýská se ti po způsobu, jakým se tě dotýkám?“

Ashley odpověděla jen zaúpěním. Chytila pěstí moje tričko, když si mě k sobě hrubě přitáhla a dlouze a vášnivě mě políbila. Přepadla jsem dopředu, což způsobilo, že si sedla zpět na mou postel. Vlezla jsem si k ní do klína a prsty jsem zabořila do jejích kaštanových kadeří. Boky jsem pomalu pohybovala k ní a ona se zabořila hlouběji do matrace.

Nikdo se nás nechystal přerušit, zejména pokud věděli, co je pro ně dobré.

„Spencer.“ Ashley zasténala a přejela mi rukama pod tričkem a jemně jimi přejížděla po mých zádech, aby si mě silněji přitáhla. Zoufale jsem přitiskla rty na její hrdlo, když bojovala, aby se zbavila mého trička. Moje podprsenka byla stržena a její rty byly po celé mé hrudi.

„Kurva,“ vydechla jsem a vystrčila jsem hruď proti jejímu obličeji. Hlavu jsem jí držela k sobě blízko, když pracovala na mých bradavkách do pevných vrcholků. Mé prsty sklouzly ke spodku jejího svetru a ona zavrčela a odtáhla se, když jsem ho z ní strhla a hodila ho na druhou stranu pokoje.

Rychle jsem vstala a svlékla jsem si kalhotky, než jsem Ashley vytáhla z postele a vyměnila pozice. Stála mi mezi nohama a prsty mě hladila ve vlasech, když jsem jí s otevřenou pusou líbala na pevné bříško. Mé ruce se táhly nahoru po jejích stehnech a pod tričko, kde jsem lechtala její citlivou pokožku. Zahákla jsem ruce okolo jejích stehen a přenesla jsem si ji blíž. Levou rukou jsem jí vyhrnovala sukni nad boky a držela jsem ji na místě, když jsem přitiskla nos k tomu tenkému materiálu jejího spodního prádla a zasténala jsem nad její vůní.

Kurva.

Jak jsem se jí dokázala v průběhu týdne nedotknout?

Ashleyiny ruce mě zatahaly za vlasy, když jsem jazykem přejížděla po její pokožce přímo nad linií kalhotek. Svou druhou ruku jsem přenesla ke gumě kalhotek a pomalu jsem jí je přetahovala přes nohy. Mohla jsem říct, že se už chvěla a nohy se jí trochu třásly. Já byla už při pohledu na Ashley v krátké sukni promočená. Jasně, byla víc holčičí, než já, ale nikdy nenosila tak krátkou sukni.

Její spodní prádlo se připojilo k jejímu dalšímu oblečení, které bylo rozházené po podlaze mého pokoje. Držela jsem jí sukni nahoře a přitiskla jsem rty na její promočené místo. Vzepřela se a silněji uchopila mé vlasy. Usmála jsem se a velmi jemně jsem jí lízala. Jazykem jsem klouzala mezi její záhyby a sténala jsem nad tou kluzkostí, která mi okamžitě pokryla jazyk. Byla vlhká. „Ach, Ježiš, Ash,“ zavrčela jsem a objala jsem svou volnou rukou její stehna, když jsem ponořila jazyk do té míry, jak jen jsem mohla.

„Spencer!“ Vykřikla Ashley a boky nastolila proti mému obličeji rytmus. Sála jsem a tahala jsem její klitoris, čímž jsem si vysloužila hlasitější zasténání, které jí uniklo z úst. Jazykem jsem kroužila okolo její zvětšeného růžového pupenu, než jsem ho vsála a uvolnila ho. „Kurva, moc se mi to líbí,“ zanaříkala mezi zatnutými zuby. Nos mi narazil na její klitoris, když jsem jazykem vjížděla do ní a ven a zrychlila tempo.

„Chutnáš tak kurevsky dobře,“ vydechla jsem mezi nádechy, když jsem naposledy dlouze olízla její klitoris, což způsobilo, že se její tělo třáslo s větší silou. Rukama mi sevřela ramena a nehty mi zarývala do těla. Znovu jsem do ní zabořila obličej a stále jsem držela její sukni k jejímu chvějícímu se podbříšku. Fňukala, že jsem se od ní odtáhla, když jsem jí nemilosrdně škádlila, což způsobilo, že jsem se od ní odtáhla a rychle jsem ji na sobě měla obkročmo.

Ashleyina ústa byla na mých, když mě obkročila. Své žhavé místečko tiskla proti mé hořící pokožce. Sála mi jazyk a kroužila okolo něho svým. Boky jsem začala třít o její, když mi prsty sevřela bradavky a tahala mi za ně. „Právě teď chci, abys mě tak strašně moc ošukala,“ řekla zastřeným hlubokým hlasem a téměř tiše, že jsem se tam právě udělala.

Nedělala jsem si legraci.

Strčila jsem ruku pod sukni, která byla rozprostřená přes její klín a ponořila jsem do ní dva prsty. Ashleyiny boky se začaly okamžitě pohybovat a já přitiskla obličej mezi její prsa, která byla lepkavá od potu.

Atmosféra v mém pokoji byl hustá, když naše žhavá sténání naplnila vzduch. Vrážela jsem do ní tvrdě a rychle a jejím bokům se nedařilo udržet tempo. Tvář měla přitisknutou k mé a její vzdechy byly do mého ucha těžké, poháněly mě, abych se do ní vnořila hlouběji. Když jsem narazila na hebké ještě ztvrdlé místo, tak jsem ohnula prsty. Kousla mě do ušního lalůčku a já sykla. Její dýchání a sténání mě dohánělo k šílenství. Můj klitoris silně bolestně pulsoval a skutečnost, že mi její číča tak dokonale klouzala proti prstům. Zatínala a uvolňovala se, takže bylo těžké se soustředit.

„To mě poser!“ Vykřikla Ashley, když jsem sebrala všechnu sílu, co jsem měla a zvedla jsem jí, než jsem jí položila na záda na postel a tvrdě a rychle jsem pracovala prsty. Se silou nárazů mé ruky se začala hýbat postel. Rty jsem jí střídavě tahala a ukusovala bradavky, zatímco jsem udržovala tempo.

Její nehty se mi zarývaly do zad a drápaly mě, když se zaryly hluboko a táhly se směrem dolů. Zanechají stopu, ve skutečnosti jizvu. Ani v nejmenším mi to nevadilo. Nohy omotala těsněji okolo mého pasu, když její boky byly jako písty, hrubě proti mně trhala tělem.

Rukama mi uchopila obličej a políbila mě s každým kouskem vzduchu, který jí zbyl v plicích. Trvalo to dlouho. Její svaly mi svíraly tak zatraceně silně prsty. Její výkřiky se mnou rozléhaly a mé vlastní tělo se stále potřebovalo uvolnit. Zůstala jsem spokojená ze zvuku jejích chraplavých výkřiku, jejího těla a způsobu, jak z každého mého dotyku, který jsem mu věnovala, reagovalo. Kňučení, naříkání, sténání a vrčení, to vše mě uspokojovalo.

Cítila jsem se na pár minut na vrcholu z jejího vzdychání, líbání jejího obnaženého krku a mazlení. „Spokojená?“ Zapředla jsem a plazila se víc na ni. Popadala dech a vydávala ty fňukací zvuky, ze kterých jsem šílela.

„Mnuh,“ zamumlala téměř ospale. Zahihňala jsem se a sedla jsem si na ni obkročmo. Rozepnula jsem sponu její sukně a jemně jsem ji sundala, než jsem si ji znovu stáhla na postel.

Prsty malovala na mé kůži čáry ohnivých plamenů, čímž mi způsobovala příjemný třes. Krk mi začala pokrývat směrem dolů pomalými a línými polibky, když se zastavila a trochu sála. Zasténala jsem a znovu jsem jí zamotala prsty do vlasů a nutila ji pokračovat. „Spencer?“ Ashley zvedla hlavu a olízla si rty. „Můžeme jít dneska za školu?“

Ashley mi vůbec nedala možnost odpovědi. Cítila jsem její prsty proklouznout pod mé spodní prádlo, toho jediného kusu oblečení, které jsem na sobě měla a kroužit na klitorisu.

Neměla jsem slov, když prsty zajela mezi mé záhyby a hluboko dovnitř. Ashley se uchechtla mému dlouhému zasténání a přitiskla rty na mé, „beru to jako ano.“

Kurva, ano.