Dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít

Napsala: betterleftblank, Překlad: Kofola

61

Když vstoupíme do klubu, přivítá nás všechny tři místní manažer. Představí se Ashley a řekne jí, že kdyby cokoliv potřebovala, ať se na něj bez váhání obrátí. Také jí oznámí, že celý večer jde na účet podniku, a to jak pro ni, tak pro její přátele.

I když byl její táta hvězda, nemyslím si, že by byla na takové jednání zvyklá. Začne hned protestovat, ale jen dokud nezavrtím hlavou.

Ne že bych tolik prahla po pití zdarma.

Ale když vám podnik nabídne, že platí, tak neodmítnete, tak se tahle hra prostě hraje.

Ashley tedy jeho nabídku přijme a potom nám manažer řekne, ať ho následujeme.

Moje srdce se pořád ještě vznáší někde nad námi.

Dívka mých snů…

Ačkoli teď máme možnost bezplatného pití, já jsem už tak opilá Ashleyinou odpovědí na otázku, kdo jsem, že se vůbec nemusí bát ohledně toho, jak se o mě dnes v noci postará.

No, alespoň v tomhle ohledu ne.

Usmívám se jak sluníčko, kdy Ashleyina dlaň vklouzne do mé.

Pořád ještě je pro mě těžké uvěřit, že tohle všechno je skutečné. Že já jsem tu s ní a ona je tu se mnou.

Podívám se přes rameno na Ashley, která vypadá právě tak láskou praštěná, jako se já cítím. Všechno se pro nás vyvíjí tak dobře, já jenom doufám, že se nepřihodí něco, co by to změnilo. Vím, že to nebude vždycky takhle, ale pro teď bych ráda udržela tenhle status quo tak dlouho, jak jen to je možné.

Protože nedávám moc pozor, kam jdu, vrazím zezadu do Jessie, která šla před námi.

"Dávej bacha, Carlinová," okřikne mě.

"Promiň, nekoukala jsem na cestu," omlouvám se jí, když zase obě najdeme rovnováhu.

Jessie protočí oči, ale usmívá se. "Možná by sis všimla, že jsem zastavila, kdybys pořád necivěla na Ashley."

Nehorázně zrudnu, ale zvládnu vykoktat ještě jedno promiň.

Ashley mě přitáhne k sobě. "Mně by nevadilo, kdybys na mě koukala celou noc."

"Panebože," vykřikne Jessie dramaticky s otráveným pohledem na Ashley. "Jsi na tom stejně blbě jako tahleta."

Pokrčím rameny a potom si od Ashley ukradnu cudný polibek. "Je tady největší kočka, je jenom přirozený, že od ní nemůžu odtrhnout oči."

Ashley zavrtí hlavou. "To ty jsi nejvíc sexy stvoření v tomhle klubu, bez debat."

"Panenko skákavá," zamumlá Jessie pouze.

Být na jejím místě, taky bych z nás byla hotová.

Jsme s Ashley docela na ránu.

Jenže já si nemůžu pomoct, nikdy předtím jsem nebyla takhle bláznivě zamilovaná.

Rozhodnu se tuhle debatu o to, kdo je víc sexy, utnout a nechat to na jindy.

Už jsem se zmínila, že Ashley na sobě má těsné černé kožené kalhoty, ne?

Jo.

S tím se prostě nedá srovnávat, tak kurevsky rozkošná je.

Ta by vyhrála s drtivou přesilou.

Při naší cestě napříč klubem jsem si dopřála náramný výhled na její zadeček.

Kruci.

Jsem já to ale šťastná holka.

Zrovna vcházíme do VIP salonku, když za sebou zaslechnu hlas.

"Čau, holky."

Ah!

Vážně?!

Dneska jsem nechtěla žádné drama.

Do prdele!

Všechny tři zastavíme a jsem si docela jistá, že Madisonina přítomnost nedělá radost ani Ashley, a Jessie právě tak.

Ucítím, jak mi Ashley stiskne ruku, a všimnu si, že Jessie z tváře taky zmizel úsměv.

"Nebudu vás dlouho zdržovat," řekne Madison, když se k ní otočíme.

Vypadá nervózně.

Neřeknu nic, protože upřímně řečeno, nemám co.

Vím, že to, že jsem se s Madison vyspala, je pro Ashley dost citlivé téma. Možná by nemělo být, ale je.

Měla jsem vědět, že si nemůžu jen tak vyhodit na jednu noc z kopýtka, aniž by mě později minulost nedohnala a pořádně nekousla do zadku. Jak tak naše čtveřice postává v napjatém tichu, dojde mi, že jsem vlastně spala s každým z téhle podivné skupinky.

Jestlipak Ashley uvažuje stejně?

"Co chceš?" ptá se Jessie stručně Madison se znatelnou stopou nepřátelství v hlase, která mě až překvapuje.

Madison udržuje pohled na Ashley, když odpovídá na Jessieinu otázku. "Jenom jsem ti chtěla poblahopřát." Opravdu? Pořád mám své pochyby ohledné té její přeměny v hodnou. "A omluvit se za všechno, co se stalo v minulosti."

Jessie vzdychne, jako by Madison nevěřila, já zůstávám nehybná jako socha.

Já už svou omluvu od Madison dostala.

Co se odehraje dál tady, to je na Ashley.

Vážně doufám, že pochopí, že Madison pro mě nic neznamená.

Absolutně nic.

Už k ní necítím tu nenávist, co dřív, dokonce nemůžu říct ani to, že bych ji vyloženě neměla ráda, já se koukám na Madison a necítím vůbec nic.

Studuju Ashleyinu tvář a můžu říct, že zvažuje, co dělat.

Pořád nechápu, proč Jessie reaguje tak silně, budu se jí muset na to zeptat.

"Díky," odpoví Ashley po chvíli. Její hlas je vyrovnaný, ale její oči ztratily něco z toho ohně, co tam byl přítomen, když se Madison objevila.

Zdá se, že Madison se ulevilo, když Ashley její omluvu přijala. Obrátí se na Jessie. "Můžu s tebou mluvit?"

"Pro mě za mě," odvětí Jessie, jako by jí to bylo úplně fuk.

Myslím, že tu s Ashley už nejsme potřeba, ale pro jistotu se zeptám. "Chceš, abychom tu zůstaly?"

Jessie zavrtí hlavou a zkříží ruce na prsou. "Ne, klidně jděte, za chvilku vás doženu."

Respektuju přání kamarádky a nechám ji s Madison.

Jakmile s Ashley najdeme náš stůl a objednáme si pití, napadne mě, že bych měla zkontrolovat, jestli není naštvaná. "Nevěděla jsem, že tu Madison…"

Ashley mě přeruší. "Už jsem ti řekla, že ti to neskutečně sekne?" Přitiskne rty na mé, než jí můžu odpovědět.

Někdy je třeba o věcech mluvit.

A někdy ne.

Tohle je jeden z těch druhých případů.

To mi právě Ashley svým polibkem říká. Přeci jenom jsme celou tu řeč kolem Madison už absolvovaly a tím, že bychom do téhle řeky vstupovaly podruhé, vůbec nic nezískáme.

"Miluju tě," řeknu Ashley poté, co se zase odtáhneme. "Mám pocit, jako by uběhla celá věčnost, co jsem ti to řekla naposledy."

Ashley se usměje a prsty mi přejíždí po tváři. "To je dobře, že jsi to napravila, protože už jsem začínala o tvých citech pochybovat."

"To se vsadím," odpovím s úlevou, že Madisonino zjevení, jak se zdá, nebude mít na náš večer nijak zásadní vliv.

Jessie se ještě nevrátila.

Začínám být čím dál tím víc zvědavá, proč chová k Madison takovou nelibost.

Položím ruku Ashley na koleno, přičemž s ní udržuju oční kontakt. "Jak jsi předtím venku řekla…"

"Jsem zpátky, mrchy," připomene se Jessie, když si sedá naproti nám.

Usmívá se, ale šťastně právě nevypadá.

"Tak tě vítáme," řeknu, když se maličko od Ashley odtáhnu. Nechci, aby se Jessie cítila divně. "Jsi v pohodě?"

"Samozřejmě že jsem," řekne na to Jessie, ale nějak jí nevěřím. Její noha pod stolem poskakuje jak splašená a Jessie sama vypadá rozhozená. "Je to tu docela hustý, co?"

"Jo, super hustý." Vůbec do ní nevidím. "Co se děje?"

Jessie obrátí oči v sloup. "Nic se neděje, už jsem ti to řekla."

Uhm.

Tak jo.

Než můžu na Jessie víc zatlačit ohledně té náhlé změny její nálady, vejde číšník s Ashleyinou a mojí objednávkou.

"A kde je moje pití?" zajímá se Jessie, jakmile jsme zase samy.

Nebyla jsem si jistá, co chceš," řeknu a myslím, že je to špatná odpověď.

Myslím si to proto, že Jessie sice jen polohlasně zamumlá "typický", ale dost nahlas, abych to já slyšela. Vstane a jde k baru, aniž by se jen podívala mým směrem.

Páni.

Jsem jak opařená.

Jessie je obvykle taková pohodářka.

"Hned jsem zpátky," řeknu Ashley a ta kývne.

Doženu Jessie, právě když si pro sebe objednává dva drinky, a ačkoli mám dojem, že o mně ví, tak mou přítomnost ignoruje.

Položím jí ruku na rameno, ale neotočí se. "Co se děje?"

"Jsi snad hluchá, Carlinová? Nic se neděje," odvětí Jessie zády ke mně.

"Lhaní ti fakt nejde," řeknu, než ji donutím, aby se na mě podívala. "Očividně tě něco trápí."

"Nechtěla jsem být protivná," povolí Jessie. "Vážně, jsem v pohodě, prostě si to tu chci dneska užít." Chci něco odpovědět, ale Jessie mě zarazí. "Prosím, Spence, nech to být, dobře?"

"Fajn." Vzdávám to. "Promluvíme si o tom pozdějc."

Klub beztak asi není nejvhodnější místo na pokec od srdce.

Což ovšem neznamená, že to nechám být.

"Vrať se ke svý holce a já za vámi přijdu, jak dostanu pití," řekne a je jasné, že tím je tohle téma uzavřené.

Prozatím.

"Je Jessie v pořádku?" zeptá se mě Ashley, když se posadím zpátky na své křeslo vedle ní.

"Snad jo," odtuším, i když mi pořád v hlavě šrotuje, jak se snažím přijít na důvod Jessieina divného chování.

Ashley kolem mě položí ruku. "Kdybys něco potřebovala, dej mi vědět."

Slabě se po té nabídce usměju, ale doufám, že ví, jak moc ta slova pro mě znamenají.

Jessie se vrátí o pár minut později a zdá se, že po nějakém problému není ani stopy. Zdá se, že je zase zpátky ve své kůži, což by mě asi mohlo uklidnit, ale neuklidnilo.

"Takže, slečno Rocková Hvězdo, jak se ti líbí sedět mezi smetánkou?" položí Jessie otázku, než na jeden zátah vypije jeden ze svých drinků.

"Je to docela paráda," odpoví Ashley s vlastní skleničkou v ruce. "Ale já nejsem žádná hvězda; vždyť ani nemám nahrávací smlouvu."

Ach, vy malověrní.

Jessie má ve tváři potutelný úsměv, jako by něco věděla. "To jsou jen detaily. Zbytečně se strachuješ."

"Já jí to taky říkala," zasměju se.

Jessie se postará i o druhý drink a mávne na číšníka, aby jí přinesl další dva. "Když už neplatíme, tak to můžeme využít."

Zasměju se nad uvažováním mé kamarádky, nicméně se ve mně nadále ozývá ten neodbytný hlas.

Pro mě je vážně těžké držet jazyk za zuby, i když nejde o nic.

Ale když se Jessie chová jako úplně jiný člověk, je to těžké dvojnásob.

Chvíli jen tak tlacháme a ukazujeme si všechny celebrity, co kolem zahlédneme, dokud Jessie neprohlásí, že se nudí a chce tancovat.

Mimochodem, měla další tři drinky.

"Já hned přijdu," řeknu Jessie, než se ztratí v davu lidí v cestě na taneční parket.

"Nebude ti vadit, když si s ní zatancuju sama?" zeptám se Ashley, když je Jessie pryč. "Nejde o to, že nechci být s tebou, ale…"

"To je dobrý," přeruší mě. "Chápu to, jen běž, já budu v pořádku."

"Díky, nebudu tam dlouho." Krátce se políbíme a potom vstanu.

Nechám Ashley za sebou a odejdu hledat Jessie.

Najdu ji tělo na tělo s nějakou holkou, co vůbec neznám, ale každopádně Jessie neprotestuje, když ji od ní odtáhnu.

Nějakou chvíli tančíme a pokaždé, když se pokusím dostat Jessie z parketu ven, tak odmítne. Nesnažím se jí pokazit večer, mám o ni starost. Když nakonec přijmu fakt, že se mnou prostě o tom, co ji žere, debatovat nehodlá, zeptám se, jestli nebude proti, když dojdu pro Ashley.

Jessie odvětí, že není problém a já se za minutku vrátím s Ashley v závěsu.

Naše trojice dál tancuje společně, po chvíli Jessie řekne, že chce další drink. Ashley ani já nic nechceme, tak se Jessie vydá na bar sama.

Zavěsím paže Ashley kolem krku, když se k sobě víc přiblížíme.

Hodně přiblížíme.

Její ruce sklouznou na mé boky, a když se dotkne holé kůže, málem exploduju.

Lidé kolem nás zmizí, a tak jako vždy, když jsem s Ashley, ona je vše, co vidím.

Sjedu po jejím těle dolů.

A zase nahoru.

Ale tohle je jiný tanec, než co jsme předváděly posledně.

Dnes se totiž nemusíme bát dát najevo naše pravé city.

Ashley mě uchopí za krkem a přitáhne mě k polibku tak žhavému, že se chvilku bojím, aby se nespustily požární sprinklery.

Miluju mít její horká ústa na mých.

Naše těla, zdá se, nedokážou zůstat od sebe.

Třebaže je muchlovačka s Ashley přímo na parketu pekelně rajcovní, pokud s tím nepřestaneme, tak se nebudu schopná ovládnout.

Nemyslím, že by pro Ashleyinu kariéru bylo dobré, kdyby nás zatkli za sex na veřejnosti.

"Umíš tak dobře líbat," oddechuje mi Ashley ztěžka u ucha.

Ušklíbnu se místo odpovědi a začneme zase tancovat.

Trvá mi další čtyři písničky, než si uvědomím, že Jessie se ještě nevrátila ze svého výletu na bar.

Pátrám očima po celém klubu, a když Jessie konečně zahlédnu, musím zamrkat, abych se ujistila, že mě nešálí zrak.

Nešálí.

Má na zdi přitisknutou Madison.

A jazyk až v jejím krku.

Ehm.

Ok.

To je teda zajímavý.

A trošku znepokojivý.

Já vím, sama jsem se s Madison vyspala, ale to je něco jiného.

Tohle je Jessie a je pěkně nametená.

Možná že právě po tom Madison pase, najít si opilou holku a tu ojet.

Srdce mi říká, abych tam šla a odtrhla je. Vlastně mi to samé říká i hlava.

Ale měla bych se do toho vážně plést?

Jessie je dospělá žena, ale kdyby byla situace obrácená, nejspíš by mě propleskla.

"Ty vole," hvízdne Ashley, takže hádám, že si zrovna taky všimla, na co já už chvilku zírám.

"Jo, asi tak," řeknu jen a potom ucítím na ramenou její ruce. "Co mám dělat?"

"Znáš Jessie líp než já," řekne Ashley.

To mi moc nepomohla, ale taky se mi ulevilo, protože si nemyslí, že snad žárlím.

Drobná nedorozumění mají tendenci přerůstat v pořádný průser.

Místo abych šla rovnou za Jessie, když je, uhm, zaneprázdněná, pošlu jí textovku, že se s Ashley vracíme do VIP salonku. Za pár minut dostanu odpověď, že prý za chvilku je tam.

Ashley na mě určitě vidí, že mám o Jessie starost. Jestli se mnou souhlasí, nebo ne, to si nemůžu být jistá, ale každopádně mi neřekla, ať to nechám být. Jen mi tiše poskytuje svou podporu a toho si moc vážím.

Jessie dorazí k našemu stolu asi po půl hodině a Ashley, aby nám poskytla soukromí, se omluví, že potřebuje na záchod.

"Viděla jsem tě s Madison," řeknu Jessie a jenom doufám, že dělám správně, když o tom s ní chci mluvit.

"Jo, a?" odvětí Jessie, než si objedná další rundu.

Popadnu ji za ruku a donutím ji, aby se na mě podívala. "Co to s tebou sakra je?"

"Nic, matko," vypálí Jessie a ruku mi vytrhne. "Co kdyby ses vrátila k cicmání s Ashley a nechala mě, ať si taky užiju vlastní zábavu."

"Tohle není fér." Jsem tak zmatená. "Nechápu…"

Jessie vystřelí ze svého křesla. "Tady není nic k chápání." Vezme si od číšníka své pití a vrhne na mě pohled říkající, ať se opovážím to komentovat. "Kazíš mi náladu, já mizím."

Ztěžka si povzdechnu, ale nejdu za ní.

Třeba jenom potřebuje upustit páru.

Já nevím.

Nejsem na ni naštvaná, ani ublížená jejím chováním, jen mám starost.

A aby toho nebylo málo, zdá se, že Ashley zmizela.

Pomalu tu začínám šílet, když mi neodpoví ani na textovku, kde je, tak se rozhodnu, že ji půjdu hledat.

Dorazím na toalety, kde mě čeká velmi nepříjemné překvapení.

Nějaká děvka tlačí Ashley do kouta a zjevně ne nebere jako odpověď.

"Mám přítelkyni," slyším Ashley, která se zároveň neúspěšně pokouší tu holku odstrčit.

"Viděla jsem tu tvou tiskovku," drmolí přiopile, zatímco se dál přibližuju. "Říkalas, že seš nezadaná."

Ashley obrátí oči v sloup a potom si mě všimne.

A dost.

Už jenom to dnešní Jessieino divné chování mi zkazilo náladu dostatečně.

A teď mi ještě tahle čubka bude dělat do holky.

Tak to ne.

Popadnu ji za triko a trhnu s ní dozadu. "Odpustila jsem jí," procedím skrz zaťaté zuby. "Jestli nechceš mít k tomu tvýmu ksichtu ještě monokla, tak ti radím, abys odsud pěkně rychle vystřelila."

Myslím, že tohle zabralo, protože se okamžitě začne drát z mého sevření.

"Páni," zvolá Ashley, a když na ni kouknu, tak se uculuje. "To bylo rajcovní."

"Promiň, nechtěla jsem takhle vylítnout," vzdychnu. Mám emoce úplně poblázněné. "Prostě mě naštvala."

"Snažila jsem se jí říct, aby mě nechala na pokoji," vysvětluje mi Ashley na cestě zpátky k našemu stolu. "Víš to, že jo?"

"Já vím," ujistím ji.

Opravdu.

Nebudu si svou frustraci vybíjet na Ashley tím, že ji budu obviňovat z něčeho, o čem vím, že jí nebylo po vůli.

Nehodlám kvůli něčemu takovému začínat hádky.

"Jenom jsem viděla rudě, když na tebe sahala," přiznám. "Nikdo se tě nesmí dotýkat, jenom já."

Ashley se posadí na prázdný gauč a stáhne mě k sobě na klín. "To máš teda pravdu." Sevřu pevněji své paže kolem jejího krku. "A u mě to platí dvojnásob."

Uchechtnu se do našeho choulení. "Žádný problém." Na tanec už nějak nemám chuť a myslím, že ani Ashley. "Představovala jsem si, že to dneska bude probíhat trochu jinak."

"Ale, vážně? A jakpak sis to představovala?" zeptá se Ashley a proplete naše prsty.

"Myslela jsem si, že budeme celý večer na parketě a že na konci budeš celá rozpálená a nadržená," začnu.

"To jsem vždycky, když jsi poblíž," vydechne Ashley, zatímco se volnou rukou dotkne mého holého stehna.

Hmmmm.

Už nejsem tak rozhozená.

"To ráda slyším." Sleduju, jak Ashleyina ruka putuje po noze výš. "A pak, až bychom se vrátily ke mně do bytu, jsem ti chtěla udělat malou show, abys mi odpustila to předtím, a abych ti hezky poděkovala za to, jak jsi celýmu světu řekla, že jsem holka tvých snů."

Ashleyiny prsty mě lechtají na vnitřní straně stehna a musím se kousnout do rtu, abych nezasténala nahlas. "No jo vlastně, za tamto se na tebe tak moc zlobím." Ta tak kecá! Její oči změnily barvu na tmavší odstín a dech se prohloubil. "Byla jsi moc zlobivá."

Ach můj bože!

Já jsem tak nažhavená.

A na veřejnosti!

Kruci!

Teď ale musím Ashley políbit.

Jakože hned teď.

Zmocním se jejích rtů v polibku, který se okamžitě vášnivě prohloubí.

Její způsob odvedení mé pozornosti od Jessie je špicovní!

Nejlepší!

Její ruka dosáhne k okraji mých kalhotek a já už jsem teď příliš vzrušená, abych se ještě starala, kde jsme.

Nezjistím však, jestli by Ashley dokončila, co začala, abych tak řekla, protože se náhle objeví Madison.

Ugh.

Beru zpět.

Nesnáším ji a její pitomý načasování.

"Měly byste rychle sebrat Jessie a odejít," řekne hned, ani se neobtěžuje s omluvou, že nás vyrušila.

Nezdvořačka!

Nemám zrovna radost, to vám povím. "O čem to mluvíš?"

"Měla fakt moc panáků a teď se tam chová jako kráva," odvětí Madison.

"Nezdálo se, že by ti to nějak vadilo, když ses s ní líbala," odseknu a začíná mi vřít krev.

"To s tebou nemá nic společnýho," zareaguje Madison.

To já vím.

Mrcha!

"Jestli mi nechcete věřit, fajn, ale jenom jsem myslela, že bys ráda věděla, když se tvá kamarádka začne vymykat kontrole," uzavře to Madison a následně odejde.

No ty bláho!

Madison má štěstí, že vypadla, protože mám fakticky chuť někomu jednu natáhnout.

Nicméně ale dám na její radu.

A ačkoli to říkám nerada, jsem ráda, že za mnou zašla.

Dorazíme s Ashley na taneční parket právě ve chvíli, kdy Jessie odtrhávají od nějaké holky.

Vypadá to, že se rvaly.

"Mazej odsud," přikazuje jí jeden z vyhazovačů.

"Seru na tebe!" zařve na něj Jessie.

Naštěstí si manažer pamatuje, že Jessie přišla s Ashley. Informuje nás, že pokud ji hned odvedeme domů, nenechá ji z klubu vyvést násilím.

Ashley mu poděkuje a omluví se za Jessieino chování. Já sama jsem v naprostém šoku z toho, jak moc měla Madison pravdu, ale ještě mám dost duchapřítomnosti, abych se zeptala, jestli může být limuzína, co nás sem dovezla, přistavena k zadnímu vchodu, abychom mohly nepozorovaně vyklouznout. Manažer s tím souhlasí a já s Ashley pak odvlečeme Jessie pryč, i když se brání.

Jakmile jsme v limuzíně, Jessie mi položí hlavu na klín a vytuhne.

Zítra bude mít pěknou kocovinu.

To je jistý.

"Nechci ji nechávat doma," řeknu Ashley a hladím kamarádku po zádech. "Ne když je takhle opilá."

Ashley přikývne. "Mám dneska zůstat u sebe?"

To teda ne!

"Jessie se může vyspat na gauči," odvětím. "Jenom to znamená, že můj trest za to, že jsem byla zlobivá, bude muset počkat."

Neuhodím svou nejlepší kamarádku.

Neuhodím svou nejlepší kamarádku.

Neuhodím svou nejlepší kamarádku.

Musím si to opakovat, jinak to snad udělám.

Moje představeníčko zahrnovalo striptýz a spousty shýbání.

Ach!

Jooo!

"V tom případě vyhoďme Jessie okamžitě z auta," vtipkuje Ashley a obě se zasmějeme. "Ne, i já přece chci, aby byla v pořádku, a kdo říká, že tamto pro mě nemůžeš udělat zítra?"

"Dobrá připomínka," usměju se a stejně tak Ashley. "Děkuju, že máš pro všechno takový porozumění."

"Netřeba děkovat," řekne Ashley sladce. "To přece přítelkyně dělají."

Ashley má úžasnou schopnost zvednout mi náladu a za to ji miluju o to víc.

Právě teď je ukázková přítelkyně.

A nebojte, až nebudeme mít společnost, dostane hezkou odměnu.

Vytáhneme Jessie z auta, a když ji vlečeme celou bytovkou, říkám si, jak mě jenom mohla Ashley tenkrát zvládnout úplně sama, když jsem byla opilá. Jessie něco zabrebtá, ale nedokážu to rozluštit.

"Mohla bys jí najít něco na spaní?" požádám Ashley poté, co Jessie usadíme na pohovku.

"Jasně," řekne právě ve chvíli, kdy se Jessie začne probírat.

"Je mi to tak líto," mumlá Jessie. Rozhodí kolem mě ruce a zase odpadne.

Ashley mi podá nějaké oblečení, pak ji ještě poprosím o peřinu a polštář, pro které se vydá rovněž bez váhání.

Nejen to, ona kromě toho donese rovnou i kbelík.

"Díky." Jsem moc ráda, že je tady sem mnou. "Mohla bys sem ještě prosím tě donýst z lednice lahev vody?"

"Jdu na to," odvětí Ashley. Postaví vodu na odkládací stolek a potom odejde, abych mohla Jessie převléct.

Zlehka Jessie plesknu přes tvář, aby se mi probrala. "No tak, potřebuju, abys trochu spolupracovala."

Chvilku to sice trvá a chce to hodně úsilí, ale nakonec se mi podaří dostat na Jessie moje pyžamo. Ujistím se, že leží pohodlně a pak ji přikryju.

"Zkazila jsem ti večer," kvílí Jessie se zavřenýma očima. "Promiň."

Skloním se a shrnu jí z tváře vlasy. "Nic jsi nezkazila." Nedokážu se na Jessie zlobit, po tom, co pro mě udělala, a pro Ashley taky. Navíc ani není ve stavu, kdy by mělo cenu jí něco říkat. "Vyspi se trochu."

"Jsem děsná," sténá Jessie. "Nejspíš chceš s Ashley dělat divokej sex místo starání se o můj ožralej zadek."

V tomhle jí vážně odporovat nemůžu.

"Vážně mě to mrzí, Spence," špitne Jessie a potom oči otevře. Vypadá, že se za to pěkně stydí a je jí trapně.

"To je v pohodě." Popravdě není, ale opakuju, tahle konverzace by měla proběhnout, až bude střízlivá. "Promluvíme si víc až ráno."

Zachumlám ji pořádně do peřiny, a potom, co jí dám pusu na čelo, nechám Jessie, aby to mohla zaspat.

Vejdu do ložnice a Ashley už je v posteli.

Oblečená!

Asi se ne ni nemůžu zlobit, vždyť jenom dodržuje pravidla.

Máme návštěvu, což znamená žádné nahotinky.

"Jak je jí?" ptá se, zatímco si svlékám šaty a beru si něco pohodlnějšího.

Páni.

To zní sexy, až na to, že není.

Dneska nebude žádný sex.

Doufejme, že to není začátek žádného trendu.

"Je úplně odrovnaná." Hodím na sebe tílko, než si odejdu do koupelny vyčistit zuby. "Ale přežije to."

Usměju se, když uvidím Ashleyin kartáček vedle mého.

Vím, že tohle je pouze dočasné, ale nikdy předtím jsem s nikým nebydlela, tedy kromě rodiny a potom, když jsem měla na koleji spolubydlící.

A tohle je samozřejmě něco úplně jiného.

I když si Ashley najde něco svého, nemůžu se už dočkat, až spolu jednou budeme opravdu žít.

Důkladně si vypucuju pusu, a když vklouznu do postele vedle Ashley, úplně cítím, jak ze mě opadá napětí.

Dneska to byl dlouhý den.

A vůbec to nebyla taková zábava, jak jsem si představovala.

Ale to je v pořádku, i tak jsem v posteli s Ashley, a to je dokonale hezký závěr večera, i když jsme obě oblečené.

"Řekla jsem ti v poslední době, jak jsi báječná?" lehce Ashley políbím, ale neprohlubuju to.

"To je u mě úplně normálka," odvětí Ashley skromně.

Zhasnu lampičku, než Ashley znovu políbím.

Prostě se nedokážu jejích polibků nasytit.

"Spence, musíme přestat," řekne Ashley udýchaně, když se ode mě odtáhne. "Nedokážu se ovládnout, pokud budeme takhle pokračovat."

Fajn vědět, že nejsem jediná.

"Ani já ne," souhlasím a potom jí dám poslední pusu.

Položím si hlavu k ní na prsa, ke spánku se však už nedostanu.

Zvuk zvracející Jessie mě rychlostí blesku vyžene z postele s Ashley v závěsu.

Rozsvítím a uvidím Jessie s hlavou visící přes okraj pohovky a zabořenou do kýble, který jsem postavila vedle ní.

"Umírám," fňuká Jessie, když skončí.

Ashley zjevně nemá radost, že se musí kýblu dotknout, nicméně to udělá.

Najdu žínku a namočím ji do studené vody, abych ji dala Jessie na čelo. Je úplně zelená a mám pocit, že ještě zdaleka s vyprazdňováním žaludku neskončila.

Že jsem měla pravdu, zjišťuju o pár minut později, když Jessie držím vlasy a ona mi zvrací do záchodové mísy.

Blé!

Nahlas své znechucení neprojevím; místo toho konejšivě hladím Jessie po zádech, zatímco se dál dáví.

Ashley přijde do koupelny, sedne si ke mně na zem a společně o Jessie pečujeme až do časných ranních hodin.

Potom Jessie uložíme zpátky na gauč a samy se odebereme do postele.

Slečna Jamesová má co vysvětlovat.

A přesně to se bude dít, hned jak se probere.

Bez ohledu na to, jak ošklivou opici bude mít.

62

Začátek dne pro mě neproběhl úplně nejlíp.

Nejenže jsem se skoro nevyspala, ale ještě k  tomu byla Jessie pryč, když jsme s  Ashley ráno vstaly.

Nechala sice vzkaz, že se znovu omlouvá za to, jak se chovala, a slíbila, že si promluvíme po večeři, ale stejně mám pořád obavy. Taky se zmínila, že má nějaké neodkladné záležitosti, a proto se nemohla zdržet.

Okamžitě jsem Jessie zavolala, protože mě ubíjí, když nevím, co se s  ní děje. Ujistila mě, že je v  pořádku, až na tu monstrózní kocovinu, ale nic dalšího mi neprozradila.

Asi holt budu muset projevit trochu víc trpělivosti se svou kamarádkou, i když se mi nechce. Mám jisté podezření ohledně toho, co se děje, ale nechám na Jessie, aby mi je sama potvrdila, až spolu budeme mluvit.

A taky že budeme.

Takže jsem nevyspalá, nervózní kvůli Jessie a malinkato rozmrzelá.

Já za to nemůžu.

Vážně ne!

Čestný slovo!

Nepomáhá ani to, že Ashley si nachází stále nové způsoby, jak mí lézt na nervy.

Fakt.

Miluju ji a tak, ale teď zrovna jsem pěkně otrávená.

Možná spolu trávíme až moc času.

Rouhání!

Nemůžu uvěřit, že jsem to vážně řekla!

Přece vůbec neexistuje nic takového, jako přespříliš času s Ashley.

Vystoupím ze Spencermobilu a až se přikrčím, jak Ashley práskne dveřmi spolujezdce.

Jsme u obchoďáku.

Mamka mě poprosila, abych koupila pár věcí a navíc i moje vlastní špajzka celkem zeje prázdnotou.

Nesnáším nakupování v  potravinách.

Lidi vždycky zastaví se svým vozíkem uprostřed uličky, takže nemůžete normálně projet. Nemůžu vystát, když je tam narváno. A nesmíme zapomenout na fronty.

Nemám na to postávání trpělivost.

Vůbec.

Popadnu prázdný vozík, a když se otočím, Ashley za mnou není.

Ona je pořád na parkovišti.

Ah!

Pohyb, ty loudo!

"Čekala jsi tam snad na osobní pozvánku, nebo co?" prohodím, když se její výsost konečně uráčí vstoupit do obchodu.

Tyjo!

Já jsem ale ostrá!

No co.

"Promiň, ještě se mi z  tý jízdy nepřestaly třást nohy," odsekne Ashley.

Nehraj si se mnou, slečinko!

Přehnaně obrátím oči v  sloup, aby to Ashley neuniklo. "Zveličuješ, tak hrozně jsem nejela."

No nejela.

Myslím.

"Tak mi teda vysvětli, proč mi před očima proběhnul celý život, a ne jednou," kontruje Ashley, chytračka jedna.

Haló!

Hérečka!

Odlepím se rychlým krokem z místa. "Říká holka, co ani neumí řídit."

"Ha-ha," zareaguje Ashley s  kamennou tváří.

Argh!

Jsem tak frustrovaná!

A není to proto, že jsme včera neměly sex.

Dneska ráno jsme to dělaly dvakrát!

Co je?

Jen proto, že nejsem ve své obvykle veselé náladě, neznamená, že se vzdám sexu s Ashley.

Zas taková blondýna nejsem.

Vytáhnu z  kabelky nákupní seznam, načež se na moji provokatérskou přítelkyni zamračím. "Podívej se, čím míň budeš mluvit, tím rychlejc odtud vypadneme."

Podle mě dost dobrý plán.

"Klidně, Oskare," odvětí Ashley, když už hází do košíku několik pytlíků chipsů.

Zastavím se. "Jak jsi mi to řekla?"

A, jenom kdyby vás to náhodou napadlo, tak ne, tuhle náladu nemám kvůli tamtomu.

"Řekla jsem ti Oskare, jakože ten protiva," objasní mi to Ashley.

Ty vado!

Ta má ale nervy!

"Nejsem protivná," namítnu, třebaže v  duchu vím, že jsem.

"Prosím tě!" zvolá Ashley o několik decibelů hlasitěji, než je nutné. "Takhle na mě štěkáš od chvíle, co jsme vylezly ze sprchy."

"To není pravda!" sama zvýším hlas.

Tuhle hru můžou hrát dvě!

Na to Ashley udělá něco neodpustitelného.

Štípne mě do tváří.

Do mých tváří!

Do těch, co mám na obličeji!

Kdybych byla kreslená postavička, z  uší by mi právě teď vycházela pára.

"Opovaž se to udělat ještě jednou," zavrčím hrozivě.

Ashley si stoupne přímo přede mě. "Nebo co?"

Fííííí!

Tohle není dobré!

"To nechceš vědět," varuju ji.

Vážně.

Ashley pohne rukou pomalu směrem k  mému obličeji a přitom se samolibě culí.

"Myslím to vážně," upozorním ji ostrým hlasem.

"Já vím, že jo," odvětí Ashley s  ještě větším úšklebkem. "Stejně tak i já."

Myslím, že asi trošku způsobujeme scénu.

Koutkem oka vidím, jak na nás lidi zírají.

"Promiňte," vloží se nám do toho dáma, která si asi přeje zemřít.

Ashley i já k  ní otočíme hlavu současně.

Paní si odkašle. "Nejste Ashley Davies?"

Ale no tak!

Ani už se nemůžu pohádat, aniž by tadyhle naši superstár nepoznávali na každým kroku.

Ugh!

A je jedno, že se to nikdy předtím vlastně nestalo.

Ashley se přinutí k  milému úsměvu, ale vím, že uvnitř pořád běsní.

No, to já taky!

"Ano, jsem to já," poví bez nejmenší stopy hněvu v hlase.

"Myslela jsem si to," rozplývá se paní Rušitelka.

Přísahám je-mi-jedno-komu, že jestli si na Ashley něco zkusí, tak z  tý ženský udělám dvě.

Ok, ok, vypadá tak na šedesát a něco, ale Ashley je kočka, takže stát by se to klidně mohlo.

Musím se hrozně držet, abych na dámu neštěkla, ať nám dá laskavě pokoj.

Ale já jsem silná a taky jsem podporující přítelkyně, i když se Ashley chová jako blbka.

Co je?

Já se chovám úplně normálně!

"Jenom jsem vám chtěla říct, že se mi líbilo, jak jste se postavila za to, v  co věříte," povídá babča.

Ano, ano, Ashley je skvělá.

Můžeme pokračovat?

"To vám moc děkuji," zareaguje Ashley medově, jako bychom snad právě nebyly uprostřed obrovské hádky.

"To je všechno, co jsem chtěla říct." Ano! Odchází! "Jsem ráda, že jste to s  vaší paní, jak se zdá, urovnaly."

Uhm.

S  její čím že?

Paní?

To jako já?

Ta ženská je snad senilní nebo co.

"My nejsme manželky," opravím rychle tu vetřelkyni.

Zatím.

Ačkoli, právě teď je svatba s Ashley to poslední, na co myslím.

Ok, ok, tak teda ne poslední, ale je to sakra blízko.

Usměje se tím stylem starých lidí. "Och, omlouvám se, drahoušku." Potřese si s  Ashley rukou, a zrovna když už si myslím, že konečně odejde, tak ještě dodá jednu věc. "Manželky třeba nejste, ale rozhodně se hádáte, jako byste byly."

Téda!

Tak si říkám, jak moc zlé by bylo, kdybych ji praštila?

Co si to dovoluje!

Sledujeme ji, jak odchází, a když se zase s  Ashley otočíme k  sobě, jsem připravená jí pěkně bez obalu povědět, co si myslím.

Jediný problém je, že jakmile se na sebe podíváme, začneme se smát.

Nehorázně.

A všechno napětí mezi námi je pryč.

"To měl být kompliment, nebo spíš urážka?" nadhodí Ashley, zatímco její nádherné, úžasně hřejivé oči zjihnou.

Jak jsem se na ni vůbec mohla zlobit?

Vždyť tohle je nejroztomilejší člověk na světě.

Potřesu hlavou. "Já nevím, ale aspoň už si nejdeme po krku." Odstrčím vozík z  cesty, abych mohla dát Ashley pusu. "Omlouvám se, že jsem byla protivná kravka."

Ashley mi pusu oplatí a pak mi dá ještě jednu. "Já taky."

Nejradši bych se teď jenom dál líbala s Ashley, ale máme ještě práci.

Jako třeba koupit to jídlo.

A udobřovací sex, hned jak skončíme s nákupy.

Když teď máme tu nepříjemnost za sebou, pokračujeme dál různými uličkami v  mnohem lepší náladě.

Pořád se mi ale nelíbí ta věc se štípáním.

Ashley do vozíku hodí k  našemu nákupu modrou krabici cereálií. "Opravdu? Frosted Flakes?" zašklebím se znechuceně. "Vždyť je to samej cukr."

Ashley do mě zboku drcne, naštěstí ne příliš silně. "Jsou supeeeeer."

Obrátím nad ní oči v  sloup, ale tentokrát to je škádlivé, ne zlomyslné. "Pak za mnou ale nechoď s  brekem, až budeš mít plnou pusu kazů."

Ashley chytne vozík a už se jí chci zeptat, co je, když se ke mně nakloní a do ucha mi pošeptá: "Radši bych měla plnou pusu tebe."

Tý brďo!

Musíme odsud rychle vypadnout.

Pronto!

Ashley se šklebí, jak se jí povedlo mě vykolejit. "Je ti dobře, Spence?"

Ó, mně je přímo náramně!

Náramně, náramňoučce!

"Jo, jsem, ehm, v poho," odpovím jedním dechem.

Ashley opravdu ví, jak mě dostat do pozoru.

A taky mě umí dostat na záda!

Poslala jsem Ashley pro mléko a potom mé oči zachytí něco, co mě zarazí na místě.

Jsem jako přimrazená.

Ale právě tak jsem i nažhavená!

Zadržte tisk!

Zvedejte telefony!

Právě mě napadl možná můj nejlepší nápad!

Ne, nepřeháním.

Držím tu studenou věcičku v  ruce, zatímco mysl mi nabízí obrázek nad všechny obrázky.

Ashley ve šlehačkových  bikinách!

Já vím, to je, co?

V  mojí hlavě vypadá doslova k nakousnutí!

Jako nikdo!

Bájo!

Úplně vím, jak se teď určitě tvářím, zastřený pohled a široký úsměv.

Ashley ve šlehačkových bikinách!

Ashley ve šlehačkových bikinách!

Ach!

Ano!

Než se Ashley stihne vrátit, hodím do našeho vozíku asi deset šlehaček ve spreji.

Zřejmě ji bude zajímat, proč kupuju tolik šlehačky, ale až jí vysvětlím důvod, docela jistě bude moc ráda.

Seženeme dalších pár věcí ze seznamu, když mě přepadne další super nápad.

Dneska je asi můj den, či co.

Chichotám se pro sebe, když jdu zpátky k Ashley. Vidím, jak po mně hodí nechápavý pohled, když vhodím svůj úlovek k  ostatním věcem v  již skoro plném nákupním vozíku.

"Na co zástěru?" zajímá se, když zamíříme k pokladnám.

"No, vzhledem k  tomu, že mi včera nebylo umožněno předvést ti striptýzek, tak jsem si řekla, že ti to dneska vynahradím," odvětím, a je u toho setsakramentsky těžké udržet vážnou tvář.

Ashley je zmatenější než předtím. "Tím, že mi uvaříš?"

Koušu se do tváře, abych udržela hrozící záchvat smíchu pod pokličkou. "Ne, myslela jsem, že bych ti splnila nějakou tvou fantazii." Ach, já jsem tak zlá! "Vezmu si na sebe tuhle zástěru a vlasy svážu do drdolu." Ashley absolutně neví, která bije. "A ty můžeš třeba vejít do kuchyně, že hledáš Marshu nebo Jan." Hihi, myslím, že už jí to dochází. "Já ti řeknu, že tu zrovna teď nejsou a že máme celý dům pro sebe. Dokonce ti nabídnu i sklenici limonády a pak se tě zmocním přímo na kuchyňský lince."

Bow chica wow wow!

Ocitám se v  záchvatu hysterického smíchu; Ashley však nikoli.

Probodává mě pohledem, ale já se nemůžu přestat smát.

Vždyť to bylo vtipný!

Paní Bradyová, nestydatá svůdnice.

Fuj!

"Kolikrát tohle ještě vytáhneš?" zeptá se Ashley a řeč jejího těla je pěkně nepřístupná. "Příště, až budu mít potřebu se ti svěřit s  něčím osobním, tak to neudělám."

O-ou!

Asi jsem malinko přestřelila.

Jenom jsem ji škádlila.

Stihnu ji chytit za ruku, než se vyřítí pryč.

Její vlídné oči se změnily v led.

"Promiň," omlouvám se. "Nechtěla jsem tě naštvat."

Měla bych zjistit napáchanou škodu.

"No, jenže naštvala," utrhne se. "Poprvé to bylo vtipný, dobře, ale podruhé už ne."

"Vážně mě to mrzí," nemůžu uvěřit, jaká jsem husa. "Už nikdy v  životě o tom neceknu ani slovo."

"Tím, že se omluvíš, pokaždé všechno nespravíš," říká Ashley a já začínám panikařit. "Co je moc, to je moc, Spence."

"Já vím," špitnu, přičemž jí ukazuju svůj nejlepší psí pohled. "Udělám všechno, co je v  mých silách, abych ti to vynahradila."

Ashley vystřelí obočí, ale mám pocit, že nemyslí na nic nemravného. "Vážně všechno?"

Zuřivě přikývnu. "Cokoliv!"

Ashley se rozhlédne a potom z regálu vezme nějakou rajčatovou omáčku na těstoviny. "Tak tohle otevři a vylej si to na hlavu."

Huh?

To si dělá srandu.

Nebo ne?

Vezmu si od ní sklenici, ale odmítám uvěřit, že to myslí vážně. "Promiň…?"

"Slyšelas," ušklíbne se Ashley. "Řekla jsem, aby sis tu omáčku vyklopila na hlavu, a potom možná popřemýšlím, jestli ti odpustím."

Čekám, kdy přijde smích.

Nepřichází.

Uhm.

Tak dobrá tedy.

Když já mám na sobě oblíbené džíny.

Jsou pěkně ošoupané a mám v  nich pěknej zadek.

"Já čekám," připomene se Ashley a podupává nohou.

"Ty chceš, abych si na hlavu nalila tuhle omáčku, a tím že to napravím?" zeptám se pro případ, že si to třeba rozmyslela.

"Přesně tak," ušklíbne se.

No, tak hádám, že to budu muset udělat.

Zkrátka se obětuju za tým.

Tým Spashley, přesněji řečeno.

Ujistím se, že moje drahá kabelka je mimo nebezpečí zasažení kydancem a poodstoupím si od našeho nákupu.

"Jde se na to," zamumlám si a začnu odšroubovávat víčko.

Úklid v  uličce číslo tři!

Už chci otočit sklenici dnem vzhůru, když mi ji Ashley vytrhne z  ruky. Nedostanu ani příležitost se zeptat, co to má znamenat, protože její ústa a jazyk se vzápětí vrhnou do souboje s mými.

"Ty jsi tak snadná," usměje se Ashley na mých rtech a potom dostanu další polibek.

Měla bych se na ni zlobit, ale mnohem víc cítím úlevu, že jsem ji vlastně vůbec nerozčílila. Navíc mě líbá, takže snad ani není fyzicky možné se na ni zlobit, když se děje tohle.

"Ne, tos byla ty, pamatuješ?" škádlím ji.

Ashley naznačí, jako že po mě chce tu omáčku hodit, takže vypísknu a dám se na útěk.

Nakonec usoudíme, že bychom se měly přestat chovat jako děti, a konečně zaplatit.

To odstartuje úplně jinou debatu, a sice, kdo bude platit.

Skončí to tak, že mě Ashley prostě odstrčí od pokladny, aby všechno jídlo zatáhla svou kreditkou.

Naštěstí pro ni jsem neutrpěla žádnou vážnou škodu.

Nemluvě o tom překvápku, co mám pro ni v rukávu, až se vrátíme do mého bytu.

Ashley ve šlehačkových bikinách!

Víte, asi jsem objevila kouzlo nakupování v potravinách.

S  Ashley jsme si užily skvělé odpoledne.

Mňamka!

Dokonce se nám podařilo do programu vtěsnat i šlofíka, takže jakákoli možnost, že bychom se zase přeměnily ve dvě fúrie, je eliminována na minimum.

Na Jessie myslím pořád, ale od chvíle, co jsem si o tom popovídala s  Ashley, mám mnohem lepší pocit. Umí vážně dobře naslouchat a nesnaží se to odbýt, aby to bylo rychle vyřešené. Taky pomáhá, že svou kamarádku uvidím už dnes večer, takže už nebudu muset čekat moc dlouho a konečně s  ní hodím pořádnou řeč.

Když dorazíme k  našim, příjezdovka zeje prázdnotou.

Mamka mě požádala, abychom přijely o něco dřív, kvůli tomu nákupu, co jsme měly na starost. Myslím, že to bude i pro Ashley lepší, když bude mít chvilku o samotě s  mojí mámou, než tu bude plný barák lidí.

Ashley se mnou souhlasí.

Je přesvědčená, že moje mamka je na ni naštvaná za to, jak jsem byla z  toho všeho mezi námi špatná. Ujišťuju ji, že nic není vzdálenější pravdě, ale myslím, že Ashley je o tom skálopevně přesvědčená. Po troše přemlouvání se mi svěřila, že nikdy předtím ji vlastně v  žádné rodině podobným způsobem nepřijali, a to je důvod její nervozity.

Co mi řekla tohle, tak jsem jí musela dát pár extra objetí navíc.

Jak vůbec někdy někdo mohl totálně nezbožňovat Ashley, to mi hlava nebere.

Bude to nějakou dobu trvat, než následky Ashleyina neradostného dětství zmizí, ale jsem přesvědčená, že její citové rány se zahojí. Zatím si to neuvědomuje, ale teď má k  dispozici úplný podpůrný systém, co předtím neměla.

V  čele se mnou samo sebou.

Kráčíme společně ruku v ruce ke vstupním dveřím do domu mých rodičů a cítím, že Ashley je pořád jako na trní, navzdory našemu předcházejícímu rozhovoru.

"Všechno bude dobré," slibuju jí, než odemknu dveře. "Nemyslím, že by tě naše mamča třeba popadla za vlasy a vyvláčela až před barák. Tak se uklidni a ukaž mi ten úsměv, co tak miluju."

"To by se klidně mohlo stát," pochybuje Ashley polohlasně.

Ne, nemohlo.

Moje mamka má Ashley ráda.

A není násilnická.

Kromě té záležitosti s Melissou, jak jí vyhrožovala…

To nic.

Tahle historka není to pravé ořechové na důkaz mých slov.

"I kdyby to udělala, což mimochodem neudělá, tak já odcházím s tebou," šeptám jemně s  čelem opřeným o její. "Ok?"

"Ok," špitne Ashley odpověď, ale stále z  ní úsměv nedostanu.

"Mami, jsme tady!" houknu, když s Ashley vcházíme do domu.

Jsme tady.

Ashley a já.

Moje holka a já.

Paráda!

"Jsem v kuchyni," ozve se.

Loudám se do kuchyně s  Ashley v  závěsu, a když k nám máma vzhlédne, zakření se. "Nazdar, vy dvě."

"Čau, mami." Postavím tašky s  jejím nákupem na linku a Ashley odmítá pustit moji ruku.

"Zdravím, paní C.," řekne Ashley nervózně.

"Moc ráda vás obě vidím." Mamka při mluvení dál krájí. "Jsem malinko pozadu, ale večeře by měla být hotová akorát včas."

Posadím se na jednu stoličku u kuchyňského ostrůvku a Ashley zabere druhou. "Kde je táta?"

"V kanceláři. Přijel domů až včera v noci a hned říkal, že ještě dneska před večeří musí něco vyřešit," informuje mě máma. "Ještě že za chvíli jedeme na dovolenou, jinak by měl pěkný průšvih, že šel dneska do práce."

Všechny tři se tomu zasmějeme, ale Ashley je očividně nesvá.

"Co bude dobrýho?" zeptám se v  naději, že nenucený hovor Ashley pomůže se uvolnit.

"To si budeš muset počkat, až to bude," škádlí mě máma. "Ou, to mi připomíná, chtěla jsem udělat svůj proslulý fazolový salát." Obrátí se na mě. "Skočila bys mi prosím tě do sklepa pro pár konzerv?"

"Jasně, žádný problém," kývnu, ačkoli ten smrtelný stisk, kterým Ashley dál svírá mou ruku, mi naznačuje, že nechce, abych šla.

Jemně ruku vyprostím. "Hned jsem zpátky."

Prosí mě očima, abych zůstala.

Nemůžu přece mámě říct ne.

To by bylo neslušné.

Kromě toho mám dojem, že mamka mě pro fazole posílá z  jiného důvodu.

Odejdu z kuchyně, ale místo abych šla do sklepa, vrátím se stejnou cestou a nenápadně sleduju celou scénku odehrávající se mezi Ashley a mamkou.

Myslím, že jí chce nabídnout pár povzbuzujících slov nebo tak něco.

"Takže, Ashley," začne máti s  veškerou pozorností upřenou na moji k  smrti vyděšenou přítelkyni. "Jaké přesně máš úmysly s  mojí dcerou?"

Počkat.

Cože?

Očividně naši mamku neznám tak dobře, jak jsem si myslela.

"Úmysly?" zopakuje Ashley škrábaje za krkem.

Máma si utře ruce, ale celou dobu má oči přilepené na Ashley. "Ano, tvé úmysly, jaké jsou?"

Možná bych měla zasáhnout.

Je špatné, když chci slyšet její odpověď?

Počkám ještě chviličku, a kdyby se to snad nějak zvrtlo, tak Ashley zachráním.

"No, ehm, milovat ji," vykoktá Ashley, která se marně snaží pod máminým upřeným pohledem nekrčit.

"Nezníš zrovna moc jistě," sykne máma.

Chudinka Ashley.

Tenhle tón znám.

Slýchávala jsem ho coby puberťačka dost často, když jsem přišla domů pozdě.

Jsem hrozně zabraná do toho, co se mi odehrává před očima, tak zůstávám zticha.

"Milovat ji," zopakuje Ashley s  mnohem větším přesvědčením. "A dělat ji šťastnou, takové jsou mé úmysly."

Do toho, Ash!

A můžu-li dodat, to byla mocná odpověď.

"Mmmhmmm." Mamka má rty sevřené jako dvě čárky, vypadá, jako by kousla do citronu. "A plánuješ jí zase zlomit srdce?"

Ashley vytřeští oči a začne si nervózně pohrávat s rukama. "To ne, madam."

Jéééé!

Ta je ale roztomiloučká!

Jak je celá vyděšená!

Vynikající odpověď, mimochodem!

Bravo!

Máma zvedne nůž, se kterým dosud krájela, a obejde ostrůvek. "To je dobré vědět, protože já nesnáším moc dobře, když někdo ubližuje mým dětem."

Tohle mi připadá jako správná chvíle na to, říct mámě, aby přestala Ashley trápit.

Jenže aniž by si mě ona všimla, zachytila jsem krátce její pohled.

A máminy oči mi řekly všechno, co jsem potřebovala vědět.

Ashley vyskočí na nohy, ale neutíká; ona si stojí za svým. Pěkně odvážný tah, když uvážím, jak naše mamka dokáže být děsivá. "Velmi Spencer miluji a jediné, co chci, je, aby byla se mnou tak šťastná, jako já jsem šťastná s ní."

Jéééé!

Já mám nejlepší holku na světě!

Skoro se k  ní rozběhnu, abych ji objala, ale včas se zarazím.

Ashley vypadá, jako by měla každou chvíli omdlít.

Máma položí nůž na stůl a konečně si dovolí malý úsměv. "Já vím, že ano, a je zjevné, že ona tě taky miluje." To teda jo! "Chci pro svou dceru jenom to nejlepší, a co můžu říct, tak jsi to ty."

Jééé!

Já mám nejlepší mamku na světě!

Ashley chvilku trvá, než si uvědomí, co máma právě řekla. "To si myslíte?" vykvikne a je očividné, že si nechce dělat plané naděje.

"Ano," ujistí ji mamka, než nastaví rozevřenou náruč. "Vítej do rodiny, Ashley."

Cítím, jak se mi v  krku dělá knedlík.

Z  čisté radosti a taky z  výrazu naprostého úžasu v  Ashleyině tváři.

Nic neříká, ale objetí mamce oplácí.

Kéž bych teď měla kameru.

"Děkuju vám, paní C.," řekne Ashley, když s  objímáním skončí, v  očích slzy. Kruci, i já tu skoro slzím! "Nemáte tušení, co to pro mě znamená."

Myslím, že mamka tuší.

Já tedy rozhodně ano.

Máma jí položí ruku na rameno. "Buď na mou dceru hodná, víc nežádám."

"Budu," slíbí Ashley upřímně.

"A jestli ti někdy Spencer něco provede, tak si s  ní pěkně popovídám, neboj se," slíbí na oplátku máma.

Hej!

Jsi snad moje máma!

Ashley se na ni plaše usměje. "Myslím, že o to se nemusíte bát, Spencer je nejlepší člověk, co znám."

Jééé!

Už se zase rozplývám.

Nevím, co řešily pak, protože běžím do sklepa pro ty fazole, než některé z  nich dojde, že jsem poslouchala za dveřmi.

Hledám konzervy všude možně, ale nemůžu je najít.

Sprintuju zpátky do kuchyně, a když se tam dostanu, Ashley i mamka zaujímají svá původní místa a klábosí, jako by zrovna neprožily svoji významnou chvilku.

"Asi jsem slepá, ale já ty fazole prostě nenašla," oznámím bez dechu, když zabírám své místo vedle Ashley.

"Och, víš ty co, my je vlastně dojedli už minulý týden," zvolá máma s  falešným překvapením. "Úplně jsem na to zapomněla."

Ashley a moje máma se na sebe usmějí a já to miluju.

Když mamka odejde k lednici, nakloním se k Ashley. "Dělo se něco zajímavýho, když jsem tu nebyla?"

Ashley zavrtí hlavou a obšťastní mě obrovským úsměvem s  pokrčeným nosem. To čiré štěstí v  jejích očích je prostě k  nezaplacení. "Ani ne."

Nevadí, že se o to, co se tu odehrálo, nechce podělit, a to neříkám jenom proto, že už to vím. Chápu její důvody a respektuju je.

"Dáš si hroznové víno?" nabídne máma Ashley a postaví před ní misku.

"Děkuju, paní C.," řekne Ashley, než si pár kuliček strčí do pusy.

"Hele! A co já?" vykřiknu. "Jsem tvoje dcera, jestli to nevíš."

Mně nikdy hroznový víno nenabídne!

Vždycky si je musím ukrást.

Máma mrkne na Ashley, než se ke mně obrátí. "Tak to bys asi měla být na Ashley milá a doufat, že se s  tebou rozdělí."

"Neboj, Spence," Ashley mě vezme jednou rukou kolem pasu a dá mi pusu na tvář, "já se s  tebou o své hrozny vždycky rozdělím."

Jééé!

Jak sladký!

Ashley je ta pravá.

Neumím si představit, že bych někoho milovala tak, jako miluju ji.

A díky tomu, jak jí září oči a jak mě pevně drží u sebe, si myslím, že ona to cítí úplně stejně.

63A

Všichni sedíme u stolu a čekáme, až táta odříká modlitbu.

A tím všichni myslím celý gang.

Aiden s Glenem sedí proti mně a Ashley.

Jessie sedí po mé levici.

Přišla akorát, když jsme se chystali zasednout k jídlu.

Samozřejmě to znamená, že jsem stále neměla příležitost s ní mluvit. Ovšem ale musím uznat, že vůbec nevypadá, jako by předešlou noc strávila několik hodin s hlavou v záchodové míse.

Mám trochu lepší pocit, když vidím, že je to už zase ona, ale pořád ve mně něco hlodá, protože nevím, co se jí honí hlavou.

Mamka připravila opravdovou hostinu.

A já se nemůžu dočkat, až se do toho pustím.

Musím ale počkat, až táta dokončí žehnání jídlu a poděkování za všechny ty dary.

Clay a Chelsea jsou tu taky.

Sedí na druhém konci stolu, blíž k našim.

Nevím proč, ale pořád na tyhle dva nějak zapomínám.

Ano!

Táta skončil!

Umírám hlady.

Jeden by řekl, že jsem toho za odpoledne snědla až dost.

Ha ha!

Jenže ony ty mé aktivity s Ashley taky spálí hafec kalorií.

Když už je řeč o Ashley, ta se nemůže přestat usmívat. Od chvíle, co pročistily vzduch s mojí mimořádnou mamkou. Musím najít nějaký nenápadný způsob, jak mámě poděkovat za to, jak je úžasná, aniž bych na sebe práskla, že jsem je poslouchala.

Měla bych pěkný průšvih, kdybych se prokecla.

Podívám se přes stůl a všimnu si, že se na mě Aiden zubí.

Protože už mě neohrožuje, tak můžu s konečnou jistotou říct, že je to vážně hodný kluk.

A velmi, velmi gay.

Divím se, že jsem si toho nikdy nevšimla, ale teď, když už nevyšiluju, jestli se Ashley líbím, nebo ne, teď věci vidím mnohem jasněji.

Už ta Aidenova přezdívka Taťka Méďa mi měla leccos napovědět. Když mu tak řekl před večeří Glen, musely jsme s Ashley skrývat smích.

Ashley mi pověděla, že když s tím Aiden přišel poprvé, tak si pak z něj neustále utahovala.

Chápu proč!

Měly byste ho slyšet, když zjistil, že jsem potkala Bette Midler.

Myslela jsem, že ten chudák dobrej snad dostane infarkt.

Očividně je obrovský fanda a vlastní snad všechny její desky.

Taky jsem se dozvěděla, že s mým bráchou se poprvé pohádali kvůli tomu, že Glen trval na tom, že Cher je lepší než paní Midlerová.

Ti dva jsou zajímavý páreček.

Ale vypadají spolu šťastně.

Ne tak šťastně, jako my s Ashley, to je jasné.

Bez debat!

Takže teď, když už nemám s Aidenem žádný problém, můžu ho k něčemu využít.

Ach můj bože!

K tomu né!

Proberte se!

Jsem na holky a miluju Ashley!

Ne, já mám na mysli něco jiného pro DýBýho.

Něco mnohem hříšnějšího.

"Hej, Aidene," řeknu s lusknutím prstů. Právě se dohaduje s mým bratrem, kolik sacharidů mají v porci rýže.

Aiden se podívá mým směrem. "Co pro tebe můžu udělat, Spence?"

Reflex mi okamžitě zavelí, abych po něm za užití jména Spence hodila svou večeří, ale pak si vzpomenu, že není nepřítel, takže to neudělám.

Ashley se vesele nacpává kuchařským uměním mé matky a mně teď nevěnuje pozornost.

Brzy ovšem bude.

Čekám, až stůl utichne, než položím jednu velice důležitou otázku. "Měla Ashley jako malá nějakou přezdívku? A pokud ano, vysvětlil bys, prosím, z jakého důvodu ji měla?"

Ashley upustí vidličku.

Já to věděla!

Věděla jsem, že nějakou měla!

Nedávno jsem se jí na tohle téma právě poměrně vytrvale vyptávala, ale ona byla hrozně tajemná a všelijak se mým otázkám vyhýbala

Teď nadešel čas pravdy.

Já pravdu unesu!

Ashley nemíří na Aidena prstem. "Ani na to nemysli, Dennisone!"

Ať už to je tím, že již nadále nehraje roli v Ashleyině idiotském plánu „jsem hetero“, nebo snad tím, že sedí pěkný kus od ní, Aiden se nezdá být zastrašen ani v nejmenším. "Prosím tebe, Ash, já se tě nebojím." Přísahala bych, že jsem ho zaslechla dodat ještě "moc", ale ruku bych za to do ohně nedala.

"To bys měl," zavrčí. Když tak Ashley a Aidena sleduju celý večer, jak se k sobě chovají, tak mi vlastně hodně připomínají nás s Glenem. On je ten nesnesitelný starší bratr a ona báječná, charizmatická mladší sestra. "Jestli Spencer odpovíš, tak si poneseš následky."

Óóó, tohle začíná být dobré!

"A ty," otočí se Ashley na mě, "ty by ses měla stydět."

Já!

Já neudělala nic špatnýho, ó, dívčino s krátkou pamětí.

Ač se zdá, jako by Ashley už zapomněla, že se na tu samou otázku nedávno sama zeptala mojí mámy, hrozně se mi líbí, jak je mezi námi uvolněná.

Všichni se usmívají, jak sledují Ashley při vyšilování.

Jsme jako jedna velká šťastná rodinka.

Ashley sice "hraje" naštvanou, ale já vím, že je šťastná, a užívá si to.

"Já tě budu bránit," řeknu Aidenovi, protože vážně potřebuju zjistit, co to přede mnou tají.

"To je vlastně moje práce." Glen se lacině usměje a položí dlaň na Aidenovu ruku. Ale pak se na něj Ashley drsně zadívá a Glen svému klukovi zamumlá, "Jedeš v tom sám."

Máma si odkašle, abychom se na ni všichni podívali. "Víš, Ashley, v dobrém vztahu není pro tajemství místo."

Já tě žeru, mami!

Jsi super!

A tady to máš!

Přímo do ksichtu, Ashley!

Lůzre!

Asi by bylo celkem dobrý se trochu uklidnit.

Na to Ashley nemůže říct vůbec nic a ztichne.

Aiden se nakloní. "Eso, to byla její přezdívka."

Huh?

To nezní tak hrozně.

Proč to Ashley tak hrotila?

"Protože uměla hrát poker?" ptám se Aidena, zatímco moje načuřelá přítelkyně začíná červenat.

Aiden se srdečně zasměje. "Ne, to vůbec ne. Tohle Eso je vlastně zkrácenina z eso-peso."

Panebože!

Ashley je úchylačka, co ráda pobíhá po parku v baloňáku!

Sklapni, mozku, meleš nesmysly.

"Jsi mrtvej," řekne Ashley Aidenovi, ale ten se jejím zlostným pohledem nezdá být nijak zastrašen.

"Když jsme byli ve třetí třídě, tak naše milá Ashley měla před celou školou číst povídku, co napsala," začne a všichni u stolu přestanou jíst, aby si vyslechli historku o původu Ashleyiny přezdívky. "Měla na sobě ty nejkrásnější šatičky pod sluncem, které jsem jí sám vybíral."

Normálně bych tady měla poznámku, ale jsem příliš nedočkavá a nechci Aidena přerušovat.

Jéé!

Jak ale musela být maličká Ashley v šatech roztomilá!

Myslím, že dnes by radši schroupala skleničku, než byste ji uviděli v něčem takhle holčičím.

Aiden se dlouze napije vody, myslím, že pro dramatický efekt. "Dokončila svoji povídku a celá tělocvična jí tleskala, protože to bylo vážně dobré." Vím, že právě teď si užívá tohle utahování z Ashley, ale je nemožné si nevšimnout té lásky k ní v Aidenově hlase. "Měla takovou radost, že se jí to povedlo, takže když si pak šla zase sednout, nedávala moc pozor, co dělá."

Letmo se podívám na Ashley a ta si zakrývá tvář rukama.

Skoro je mi jí líto.

Skoro, ale ne docela.

Častokrát jsem byla na jejím místě.

Sakra často.

Nebudu lhát; je hezké vidět pro změnu, že se pozornost upíná na někoho jiného.

Obzvlášť na někoho, u koho právě získanou informaci můžu později použít k popichování.

Teď možná Ashley lituje, že se mi za mýho pana Spocka tak řehnila.

Aiden pošle přes stůl k Ashley polibek, který ona neopětuje. "Takže když si tedy sedala, ztratila nějak rovnováhu a skácela se dozadu."

Ajaj!

To je k popukání a přesně něco, co by se určitě stalo mně.

Ashley zanaříká, zbytek osazenstva propukne v smích.

Včetně mě.

"Přistála na zádech a nožkama kopala ve vzduchu." Aiden stěží dokáže vyprávět do konce, protože se šíleně směje. "A celá škola viděla, že má spoďárky z kolekce „Kalhotky na každý den“."

Ty kráso!

Nemůžu dýchat.

Tohle je ten nejroztomilejší a zároveň nejlegračnější příběh, co jsem kdy slyšela.

Pláču.

Normálně se mi po tvářích koulí slzy.

Nebojte, Ashley se sama směje, takže dobrý.

Protože bych ani za boha nedokázala byť na vteřinu předstírat, že mě Aidenova historka nesložila.

Břicho už mě bolí, ale rozhodně to za to stálo.

Od teďka mám na Ashley munici, kterou můžu použít v případě, že se vymkne kontrole.

Eso!

Klasa!

Musím se ujistit, že Aiden tuhle historku řekne na naší svatbě.

No co?

Jakmile smích odezní, Ashley dá jasně najevo, že se hodlá pomstít. "Takže mockrát děkuju, že ses podělil o tohle informaci," řekne svému kamarádovi sarkasticky. "Jsem si jistá, že všechny bude velice zajímat taky to, jak ses v noci až do deseti let počůrával."

Aiden hrůzou zalapá po dechu.

Stejně tak i my všichni.

Ashley se zdá být se sebou velmi spokojená.

"Ashley!" vyjekne Aiden tak hlasitě, až mě zabolí uši. "Já nevěřím, žes to řekla."

To ani já ne.

Aiden je počuránek!

Aiden je počuránek!

Pardon, pardon, to ode mě bylo necitlivé.

Zajímalo by mě, jaké další trapné fakty se o těchhle dvou ještě dozvím.

"No, můžu vás ujistit, že to už nedělá," vloží se do toho Glen.

"Fuj," vykřiknu. "Já se tady snažím jíst."

Ale vážně!

Jako by nestačilo, že mám ještě pořád před očima živý obrázek toho, jak jsem Aidena přistihla s mým bráchou.

"Sklapni, Spencer," zavrčí Glen. "Nic bych neřekl, kdyby tvá holka neměla takovou nevymáchanou pusu."

V duchu zcenzuruju nemravnou odpověď, co mi okamžitě najela.

"Neříkej Spencer, aby sklapla," řekne Ashley Glenovi místo mě.

"Je to moje sestra; budu si dělat, co chci," odvětí.

"Dobrotivej bože," zamumlá Jessie, když se situace začne poněkud vymykat kontrole.

"Děti, děti." Táta vrtí hlavou, přičemž na každého z nás nesouhlasně podívá. "To si nemůžeme dopřát jedinkrát večeři, aniž byste se pohádali?"

Jeho otcovský tón zabere a všichni čtyři zmlkneme.

"Velmi dobře," řekne s triumfálním úsměvem. "Myslím, že změna tématu by byla vhodná."

Vypadá to, že Glen nemá zájem chovat se jako dospělý. Střihne po mně ďábelský úsměv, než otevře svou velkou tlustou hubu. "Co kdybychom probrali tu záležitost, jak jsem vám kdysi řekl, že jsem naboural auto, když to ve skutečnosti byla Spencer, kdo si ho vzal bez dovolení?"

Panebože!

To je ale debil debilskej!

Slíbil mi, že bude držet jazyk za zuby!

Tehdy jsem ještě ani neměla řidičák, takže jsem věděla, že kdyby to naši zjistili, tak mě přetrhnou.

Dva měsíce jsem Glenovi uklízela pokoj a dělala za něj všechny jeho povinnosti, abych si jeho mlčení koupila.

On právě porušil kodex bratrů a sester!

"Žalobníčky nikdo nemá rád," odfrkne si Ashley a já ji miluju o to víc, protože se snaží odvést pozornost od mého zločinu.

"Jak to, že jsem o tom nevěděl?" ptá se Clay.

Chudák chlapec.

Byl vždycky až moc velký vzorňák na to, abych za ním někdy šla s tím, že jsem něco podělala.

Navíc vůbec neumí lhát.

Tím ale netvrdím, že neumět lhát je špatná věc.

"To je dobrý," řekne Aiden Glenovi. "Nemusíš kvůli mně ztrapňovat svou sestru."

To má recht!

Glen se ale zatraceně plete, jestliže si myslí, že tohle mu projde jen tak.

Já na něj mám totiž mnohem víc špíny než on na mě.

Mnohem víc!

"Myslím, že by ses měl Spencer omluvit," navrhne Aiden a můj bratr není přítelovou žádostí zrovna nadšen.

Ale udělá, jak mu bylo řečeno.

"Promiň," zamumlá.

To je ale podpantoflák!

Nechci se radši koukat na rodiče, protože si nejsem jistá, jestli by mi nevyhubovali za něco, co se stalo před léty.

"Nějak jsem neslyšela, cos říkal, můžeš to zopakovat?" požádám svého neloajálního bratra.

Och, slyšela jsem ho moc dobře.

Jenom se mi líbí, když se takhle kroutí.

"Promiň," zopakuje Glen tónem, kterým jasně dává najevo pravý opak.

Aiden ho poplácá po ruce. "Tak, mnohem lepší."

Nespouštím oči ze zrádce. "Díky, D.B., opravdu si vážím toho, cos udělal."

Vrátím se zpátky k jídlu, aniž bych si uvědomila chybu, jakou jsem právě udělala.

"Proč jsi mi řekla D.B.?" zeptá se notně zmatený Aiden.

A sakra!

Ashley není ta, co si nevidí do pusy, to spíš já.

Dělej, mozkovno, vymysli něco, rychle.

Teď mě v tom nesmíš nechat.

Ah!

Rozkašlu se, jakože mi zaskočilo, abych získala trochu času.

Všichni u stolu čekají, až jim vysvětlím, proč jsem oslovila Aidena mojí super-tajnou-akorát-teď-už-ne—tak-tajnou přezdívkou.

63B

"Uh, řekla jsem ti tak, protože," utřu si ubrouskem koutky úst, "protože, uh, no, vlastně je to, uh, zkráceně Děsně Boží, což totálně jsi." Cítím ve tvářích horko, musím být úplně rudá. "Tak jsem si to v duchu prostě zkrátila a říkám ti D.B."

Fúúú!

Myslím, že jsem to zametla docela hezky.

"Ty jsi tak zlatá," rozplývá se Aiden. "Z nás dvou budou skvělí přátelé."

"Taky si myslím," odvětím upřímně. "Zvlášť když mi prozradíš další podrobnosti z Ashleyiny minulosti."

"To se dá zařídit," řekne Aiden, zatímco Ashley mě pod stolem štípne.

No tak!

Ne před starouškama!

Zbytek večeře zvládneme bez dalšího drama.

Neustále jsem se dívala na Jessie, abych se přesvědčila, že se dobře baví. Pokud ne, tak odváděla skvělou práci s předstíráním, protože vypadala v pohodě.

V jednu chvíli se jí táta zeptal, jestli se už taky plánuje usadit, vzhledem k tomu, že je tu u stolu jediná single. Málem jsem se udusila jídlem a mamka tátu napomenula, že je netaktní.

Jessie celou záležitost přešla s úsměvem a poznámkou, že pořád čeká, až si naše mamka konečně uvědomí, že je na holky.

Fuj!

To je moje máma, o kom tady vtipkuje.

Ani jeden z mých rodičů se, zdá se, neurazil, a Jessie se povedlo přivést do máminých tváří ruměnec.

Ještě jednou fuj!

Jakmile dostatečně Jessie podusím ohledně včerejška, tak jí ještě vyčiním za tenhle komentář.

Měla jsem v úmyslu vzít si ji stranou ihned po večeři, jenže táta mně a Ashley oznámil, že s námi potřebuje probrat pár věcí.

Řekl, že na něj máme počkat v pracovně, tedy v té, co má doma, a že prý se k nám za moment připojí.

Takže tady teď jsme.

"Uklidni se," pošeptám Ashley tiše, protože jí koleno poskakuje nahoru dolů jako splašené. "Nemáš se čeho bát."

"Nebojím se, jenom chci vědět, proč s námi chce tvůj táta mluvit," řekne Ashley, přičemž mě pevně drží za ruku.

"Vypadáš, jako bys čekala na popravčí četu, klídek," zkusím to znovu, ale Ashley je příliš nervní, aby mou radu poslechla.

Rozumím tomu, proč jí neustále připadá, že za každým dalším rohem už musí být něco špatného, ale doufám, že se takhle nebude cítit napořád.

"Pomáhá mi, když jsi tu," přizná Ashley a já bych ji moc ráda políbila, jenže táta by mohl vejít každou chvíli.

"Od toho jsou přítelkyně, jak mi jednou kdosi moudrý řekl," zopakuju Ashleyina slova z minulé noci a konečně z ní tak vyloudím miniaturní úsměv.

Ashley se viditelně uvolní. "To zní jako nějaký génius."

Uchechtnu se a souhlasně přikývnu. "Jo, má svoje chvilky."

Ztratíme se ve vzájemném pohledu, dokud táta neotevře dveře. Posadí se za stůl a vytáhne složku s Ashleyiným jménem. "Omlouvám se za zdržení, ale musel jsem vyřídit ještě jeden hovor."

"Žádný problém," odvětí Ashley, zatímco její koleno se zase rozjede.

Táta se na ni přívětivě usměje, ale Ashleyinu nervozitu tím nezahnal. "Posledních pár dní jsi mě docela zaměstnávala."

"Promiňte," špitne Ashley.

"Nemáš se proč omlouvat," poví jí na to. "Už je to nějakou dobu, co nám v kanceláři tolik vyzváněly telefony."

Tak si říkám, jestli bych se neměla začít bát, když jsem očividně nikomu celý týden v kanceláři nechyběla.

"Než přejdeme k tomu, proč jsem vás sem vlastně pozval, chtěl bych nejdřív s vámi oběma vyřešit ještě jednu věc." Táta se přepne do obchodního módu a já zrovna tak. "Vím, že sis vybrala Spencer, aby tě zastupovala, ale obávám se, že ona nebude pro tuhle práci ta nejvhodnější osoba."

Cože?

Chvilku nejdu do práce a najednou nejsem dost dobrá!

Jak nespravedlivé.

"Dovol mi to vysvětlit," řekne, když si všimne mého výrazu před záchvatem. "Vím, že jsi vynikající manažerka, Spence."

To bych prosila!

Chápu ale, kam tím vším míří.

"Ashleyina kariéra je to hlavní, já vím," odpovím profesionálně. "Prvně byznys, až pak špás. Rozumím."

Táta je teď očividně zaskočen a nesvůj a Ashley na mě kouká jak na blázna.

Co je?

Jenom jsem chtěla tátovi ukázat, že dokážu zapomenout, jak je Ashley sexy, když jsem ve službě.

Když nejsem, no, to je pak úplně jiná pohádka.

"Tak jsem to nemyslel," objasní.

Oh.

Jejda.

"Máš s Ashley vztah a někdy bude třeba udělat těžká rozhodnutí, aniž by se do toho zapletly osobní city," pokračuje táta bez váhání. "Nechci, abys to chápala špatně, Spence, ale nejsem si jistý, zda dokážeš být nestranná, pokud jde o Ashley."

To rozhodně dokážu.

A jestli si pod mým dohledem někdo dovolí Ashley nějak využít, tak toho budou litovat.

"To je mi jedno," řekne Ashley a přeruší tak diskuzi mezi mnou a tátou. "I kdyby Spencer nedokázala oddělit práci od osobního života, je mi to jedno." Žeru tuhle asertivně agresivní stránku Ashley. "Já vaší dceři důvěřuji a chci ji mít po svém boku, protože vím, že ať udělá cokoli, vždycky bude mít na srdci jenom mé nejlepší zájmy."

Páni!

To řekla naprosto nádherně.

Kouknu na Ashley, ale ta upírá pohled na tátu.

Stisknu jí ruku jako díky za její projevenou důvěru.

"Pak není co řešit," usměje se táta a já taky. "A teď, proč jsem vás sem dnes pozval, děvčata. Dostávám poměrně hodně žádostí o rozhovor a spousta lidí by tě také moc ráda pozvala, abys zazpívala v jejich pořadu."

"Proč?" zeptá se Ashley, než může táta zajít do dalších podrobností. "Řekla jsem, že už nemám zájem o hudební kariéru, a spíš bych myslela, že po tom všem lhaní mě veřejnost nebude mít zrovna v oblibě."

Táta vrtí hlavou, ovšem nijak blahosklonným způsobem. "V tomhle byznysu rychle zjistíš dvě věci, Ashley." To jsem jí asi měla říct už dávno já sama, ale tak nějak jsem měla poslední dobou na mysli jiné priority. "Za prvé, nic takového, jako špatná reklama, vlastně neexistuje, pokud to zahrajeme správně, a za druhé, lidé mají opravdu krátkou paměť."

Ashley to pořád docela nechápe.

Mohla bych se do toho vložit, ale můj táta to zvládne i bez mého přispění.

"Právě teď tě veřejnost vidí jako někoho, kdo něčemu z celého srdce věří, za svým přesvědčením si stojí a chtějí tě podpořit v tom, cos předvedla na tiskovce." Veřejnost je boží! "Nahrávací společnost, u které jsi měla smlouvu, je zaplavena rozzuřenými telefonáty, a my dokonce dostáváme žádosti od některých našich klientů, kteří sami chtějí přerušit s nimi spolupráci."

Ashley na mého tátu nevěřícně zírá. "Opravdu?"

"Opravdu," ujistí ji. "Zachovala ses velice odvážně a lidé mají tyhle outsidery rádi. V podstatě jsi takový náš David, který to natřel Goliášovi."

Nepřekvapuje mě, že si táta vezme na pomoc Bibli, aby vyjádřil myšlenku.

"Myslím, že v nejbližší době bude rozumné naplánovat určitý počet rozhovorů, abychom trh zbytečně nepřesytili." Vynikající nápad, papá. "A zatím nikde zpívat nebudeš, protože jistá dávka záhadnosti ti jedině pomůže v dlouhodobém horizontu, Ashley."

"Co si o tom myslíš?" zeptá se mě Ashley.

"Myslím, že táta má naprostou pravdu," řeknu jí přesvědčeně.

"Ok, to mi vyhovuje," řekne potom tátovi.

"Skvěle, v pondělí si projdeme seznam lidí, co si tě žádají." Táta otevře složku, kterou držel celou dobu v ruce, ale nedokážu rozeznat, co stojí na papíru, co právě vytáhl. "Také jsem ti zařídil smlouvu u jedné velké nahrávací společnosti, pokud budeš mít zájem."

Měla bych vysvětlit něco, co jsem dosud nějak opomněla zmínit.

Když Ashleyin agent zjistil, že přišla o nahrávací smlouvu, tak ji o hodinu později vykopl.

Sráč!

Takže, ačkoli naše firma normálně nezastupuje naše klienty i v rámci jednání o smlouvách, kvůli Ashley udělal táta výjimku.

Já vím!

Je skvělej, zrovna jako mamka.

Oh, a jupí za ty skvělé zprávy!

Ashley ztuhne a já se zasměju.

Říkala jsem jí, že ji čeká skvělá budoucnost, a ta teď rozhodně přichází.

Věděla jsem, že tenhle druh publicity jí pomůže k jiné smlouvě, která nebude obsahovat nějaké stupidní rádoby etické položky.

"Úsměv, Ash," řeknu jí, když na ni s tátou koukáme, on laskavě, já láskyplně.

"Oni mi chtějí nabídnout smlouvu, i když ví, že jsem lesba?" ptá se Ashley, jako by tomu nemohla uvěřit.

"Ono to bude znít možná hrozně, ale jim jde zkrátka jen o peníze," vysvětluje táta. "A ty jsi v současnosti široko daleko ten nejvyhledávanější a nejslavnější umělec k mání." Ashley rychle zamrká a já mám takovou radost, protože se jí konečně začínají plnit sny. "Jsi horké zboží a my téhle bezplatné reklamy musíme náležitě využít."

Říkala jsem vám, že taťka je v téhle práci nejlepší, co znám.

"No teda," zvolá Ashley tiše. "Všechno se to děje tak rychle."

"Ale děje," přitaká táta vřele. "Dokonce mi volali i z tvé bývalé společnosti, aby se zeptali, zda bys zvážila návrat k nim…"

"Cože udělali?" vystřelím rozzuřeně. "Jestli si ti kreténský homofobové myslí, že by Ashley jen vteřinu uvažovala o tom, že se k nim vrátí, tak to jim kurva hráblo."

Ashley se zdá mým výbuchem pobavená, táta ale ne.

Není to moje vina!

Jsou to ptáci, jeden jako druhej, a mají nervy přijít s tímhle, neuvěřitelný.

Čuráci!

"Jo, přesně jak říká," ušklíbne se Ashley.

"Zprávu samozřejmě předám, jen to udělám s větší dávkou taktu, mnohem větší," uzavře to táta s přísným pohledem mým směrem.

Rozpačitě se na něj zazubím, ale stejně si myslím, že mám právo se takhle rozčílit, když uvážím, že právě oni sehráli roli v tom, proč mi Ashley lhala.

"Před pár dny jsem obržel e-mail a je určen tobě, tak bych rád, kdyby ses na něj podívala." Podá Ashley papír a oba ji poté sledujeme, jak si ho čte.

Vidím, jak jí přes obličej přechází mnoho různých emocí, jak čte dál, a jsem čím dál zvědavější, co se v tom e-mailu píše.

Když Ashley skončí, má v očích už slzy.

Otočí se ke mně, ale je příliš ohromená, aby mluvila.

Místo vysvětlování, co se tam píše, mi Ashley dopis podává, abych si ho přečetla sama.

Ashley,

nevím, jestli si mě pamatuješ, ale já jsem člověk, který produkoval všechna alba, co Tvůj otec vydal. Jak s kapelou, tak i jeho sólové projekty. Strávili jsme tehdy spolu nespočet hodin v nahrávacím studiu, které už dnes i vlastním, a vzpomínky na něj jsou mi velmi vzácné. S Tebou jsem se setkal, když jsi byla ještě hodně malá, ale vzpomínám si, jak jsi byla nadšená, hned jakmile jsi ke mně do studia vkročila, a jak jsi chtěla vědět, co znamená každičký knoflík a co dělají všechny ty malé páčky.

Za těchto pozdních večerních schůzek Tvůj otec často říkával, jak je pyšný, protože už tehdy jsi byla velmi talentovaná, ale zároveň vyjadřoval i velké obavy z toho, že bys chtěla kráčet v jeho stopách. Nechápej mě špatně, v Tebe absolutně věřil, jen se obával, že ta naše branže by na Tebe a na Tvůj život mohla mít negativní dopad, stejně jako se to stalo mnohým jiným. Také se se mnou podělil o svou lítost nad tím, že nemůže být otcem, který je častěji doma. Vím, že pro něj nebylo snadné být od Tebe neustále pryč, ale on zkrátka nikdy nedokázal setrvat dlouho na jednom místě. Věř mi, že se snažil. Tvou fotografii ukazoval každému skoro na potkání, a když jsi napsala svoji první písničku, měl úsměv od ucha k uchu.

Nepřekvapilo mě, když jsem se doslechl o Tvé první smlouvě na desku, a ihned jsem si pomyslel, že Tvůj táta teď někde jistě připíjí na Tvůj nadcházející úspěch. Co mě ale překvapilo, když jsem Tě nedávno viděl v televizi, a slyšel, co jsi musela obětovat, abys tuhle smlouvu získala. Nedovedu si představit, jak těžké muselo být odejít od hudby, když vím, jak to miluješ. Ale musím říct, a možná to bude znít zvláštně, když uvážím, že se vlastně neznáme, že jsem na Tebe velmi hrdý, a jsem si jistý, že je hrdý i Tvůj otec.

Důvod, proč Ti píši, je ten, že bych byl moc rád, kdybys své rozhodnutí o ukončení kariéry ještě jednou přehodnotila. Tvůj otec mě neustále popostrkoval, abych si šel za svým snem o vlastním studiu, a jeho poslední album, než nás opustil, bylo tehdy zároveň prvním, které produkovala moje společnost. Na té desce jsme spolupracovali bok po boku a teď bych rád dostal příležitost zopakovat si to samé s Tebou. Možná nejsme úplně největší nahrávací společnost, ale naším cílem je spolupracovat s naším talentem a stvořit takové album, které nejenže bude komerčně úspěšné, ale zároveň bude deskou, která zůstane věrná vizi našeho umělce.

Mluvil jsem s několika lidmi, co rovněž úzce spolupracovali s Tvým otcem. Každý z nich, jakmile jsem jim vyložil svou představu, okamžitě skočil po možnosti spolupracovat s dcerou Reifa Daviese. Ať už se rozhodneš jakkoli, prosím, kontaktuj mě, ať alespoň poznám tu úžasnou ženu, v kterou jsi vyrostla.

Těším se na Tvou odpověď.
Stan Patterson
Patterson Music Inc.

Podívám se na Ashley, když skončím, a ta pořád vypadá, že se snad rozpláče.

Neumím si ani představit, co asi musí cítit po přečtení něčeho takového.

Slyšet, jak moc na ni byl táta hrdý.

Že o ní mluvil a očividně svou dceru moc miloval, i když tu pro ni nebyl po většinu důležitých let dospívání.

Dostat nabídku od někoho, kdo s ním úzce spolupracoval.

Mít šanci vytvořit své první album s mužem, který to samé dělal i s jejím tátou.

Nahrát své písně na stejném místě, co on.

Ashley vždycky říkala, že skrze hudbu se k tátovi cítí blíž, a tohle by to pouto jedině posílilo.

"Dovolil jsem si sjednat ti na příští týden se Stanem schůzku," informuje nás táta a z Ashleyiny reakce na dopis a rychlého přikývnutí je jasné, že je ráda, že to udělal.

Dám Ashley zpátky její dopis a ona se do něj okamžitě pustí znovu.

"Výborně, mám z toho velmi dobrý pocit, řekl bych, že koncem týdne už budeš mít novou smlouvu," předpovídá můj táta. "To by bylo dnes, co se práce týče, všechno. Jestli vás tu budu držet o minutu déle, tak nejspíš budu spát na gauči."

"Děkujeme, táto," řeknu mu, protože Ashley je příliš zabraná do dopisu.

"Dám vám teď chvilku a až budete připravené, vím z důvěrného zdroje, že se bude podávat čokoládový dort." Vyjde z pokoje, zanechávaje nás za sebou.

"Jak je ti?" zeptám se Ashley, protože stále neřekla ani slovo.

"Nevadilo by ti nechat mě chvilku o samotě?" odpoví Ashley, když se na mě konečně podívá. "Ne že bych tě tu nechtěla…"

"Nemusíš nic vysvětlovat," řeknu, protože to opravdu nemusí.

Myslím, že potřebuje všechno vstřebat, a potřebuje to udělat sama.

To už jsem o Ashley zjistila, že někdy si zkrátka potřebuje probrat některé věci sama se sebou, a já se kvůli tomu necítím ohrožená nebo nechtěná.

Tak to prostě má.

Dám jí lehký polibek na rty, než vstanu. "Budu hned za dveřmi, takže až budeš hotová, dej mi vědět."

"Díky," pošeptá Ashley a je na ní vidět, že je mi vděčná, protože na ni netlačím, aby mi řekla, na co myslí.

Všechno mi řekne pak, až bude připravená, nebo najde jinou cestu, jak se mnou komunikovat, jestliže se stále nebude cítit na mluvení.

Opřu se o stěnu tátovy pracovny a s dobrým pocitem přemítám nad tím, jak se pro ni začíná všechno skvěle vyvíjet.

Když Ashley po krátké chvíli vyjde, je o poznání klidnější a zdá se být o něčem rozhodnutá. Vezme mě za ruku a odvede nás do obýváku, aniž by vysvětlila, co dělá.

Tam mě požádá, abych se posadila, a potom řekne, že se hned vrátí.

Sleduju, jak mluví s tátou, a když skončí, vidím, že táta kývne a odejde z místnosti.

Chci se Ashley zeptat, co se děje, ale ta má takový výraz ve tváři, jasně říkající, abych byla trpělivá.

Já nejsem holka trpělivá.

Ale hádám, že nemám na výběr.

Ať už se Ashley chystá k čemukoli, zjistím to, až bude ona sama připravená.

A doufám, že nebudu muset čekat příliš dlouho, než se tak stane.

64

Stále čekám.

Táta strčil do obýváku hlavu, a jak ho Ashley uviděla, zmizela.

Ne, nemyslím tím, že zdrhla z domu mých rodičů, jen opustila obývák.

Glen a Aiden sedí po mé pravici v křesle pro dva.

Poté, co otec udělal to, oč ho Ashley žádala, ať už to bylo cokoliv, vrátil se a zabral místo vedle mamky.

Jsou na gauči za mnou.

Já usadila svou prdelku na zemi a zády se opírám o řečený gauč.

Jessie je nalevo ode mě, a můžu říct, že by si šla ráda popovídat, ale respektovala Ashleyino přání, abychom všichni zůstali, kde jsme.

Clay s Chelsea odjeli domů hned po večeři, protože zítra brzy ráno míří na dovolenou na Floridu.

Nějak mi uniká, proč jsme všichni natočeni jedním směrem, ale takhle to Ashley chtěla.

Zvědavost, co jen to Ashley mohla v té svojí hlavě vymyslet, žene mou fantazii na plné obrátky. Vymyslela jsem v duchu už spousty scénářů, včetně jednoho, co mi srdce rozbušil jako o závod, dokud kontrolu zase nepřevzal zdravý rozum.

Vždyť jsme spolu teprve pět dní.

Pět nádherných, skvělých a fantastických dní, ale stejně.

Sice vím, že Ashley je ta pravá, ale to neznamená, že to chci uspěchat.

"Co myslíš, že se chystá?" zeptá se mě Jessie těsně před tím, než Ashley projde kolem nás.

Na mě se ani nepodívá.

Zato já si všimnu, že v ruce třímá tátovu kytaru.

Hezky!

Bude další zpívaná.

Třeba bychom s Ashley mohly udělat duet.

Zatím jsme tu šanci neměly.

No, asi bych mohla říct, že jsme šanci měly, jak jsem byla tenkrát opilá, akorát že Ashley ji nevyužila.

Co zpívat?

Co zpívat?

Už vím, už vím!

Chci zpívat "Svět neznámý."

Co je?

To je klasika od Disneyho.

A všichni víme, jak nám s Ashley písničky od Disneyho výborně pasují.

"Myslím, že nám bude zpívat," řeknu Jessie.

Ta obrátí oči v sloup. "Blik cvak, Spencer."

Dloubnu do kámošky loktem a společně se smějeme, dokud si Ashley neodkašle, aby zaujala naši pozornost.

Zachytím její pohled, a když se tak stane, všechny vtípky a chytré poznámky jsou rázem pryč.

Její pohled je intenzivní.

Velmi intenzivní.

Žaludek mi udělá kotrmelec a celá místnost utichne.

Ashley se zdá být nervózní, což moc nechápu.

Vždyť nám už přeci takhle jednou zazpívala.

A tehdy kolem nás ještě panovala celá ta nejistota, která tu dnes už není.

"Já, ehm, tuhle písničku jsem napsala včera," začne Ashley, když si sedá na židličku, kterou jí táta postavil před nás. "A chtěla bych vám ji tady dnes zahrát, jestli nejste proti." Uslyším začátek nějaké děsně vtipné průpovídky od Glena, ale Aiden ho utne.

Děkuju!

Kdo by to byl řekl, že se z Aidena vyklube takový spojenec?

"Co jsem se přestěhovala do L. A., a vlastně i předtím, prošla jsem si mnohým." Ashley si na židli poposedne a je zjevné, že jí není moc příjemné mluvit o sobě. "Ale zdá se, že od chvíle, co jsem potkala Spencer, štěstí se začíná obracet k lepšímu." Skloním po Ashleyiných slovech hlavu a srdce mi překypuje láskou. Ashley a její sladká slůvka ze mě pokaždé udělají vznášející se obláček. "A, ehm, ráda bych tuhle píseň věnovala právě jí."

Ach můj bože!

Moje osobní věnování!

První věnování z doufejme, že první z mnoha budoucích, přímo od Ashley.

Slyšet ji zpívat se nikdy neomrzí.

A vědomí toho, že tenhle kousek je pro mě, dělá všechno ještě víc vzrušující.

Jsem ohromena, že tohle dělá před tolika lidmi a že řekla všechna ta krásná slova, když vím, že na takové projevy citů před lidmi není.

Ashley začne hrát a po nějaké nervozitě není rázem ani stopy.

Ve chvíli, kdy prsty hrábla do strun tátovy kytary, se proměnila v úplně jinou osobu.

Je až neskutečné sledovat, jak se z někoho, kdo je v jednu chvíli viditelně nesvůj, může v několika málo vteřinách stát žena vyzařující naprosté sebevědomí.

Jen další důvod, proč vím, že Ashley bylo prostě předurčeno stát se hudebnicí.

Jakmile otevře ústa, aby zazpívala prví verše písně, kterou hraje pro mě, veškerá má pozornost a soustředění jsou na ní.

Všechno ostatní ignoruju.

Moje modré oči se vpíjejí do jejích hlubokých hnědých a jediná věc, kterou slyším, je mé bušící srdce a Ashleyin překrásný hlas.

Topila jsem se v klamu
Probouzela do noční můry

Cítím píchnutí v prsou.

Každá nota a každé slovo bodá.

Vím, že teď zpívá Ashley o sobě.

Hledala jsem něco
Nebo někoho, kdo projeví zájem

Ač jsme s Ashley o její minulosti mluvily jen trochu, tak z těchto rozhovorů jasně vyšly dva zásadní pocity jejího života, osamělost a bolest.

Moc jsem se snažila tyhle pocity vymazat jak z její mysli, tak srdce.

Vím, že s každým okamžikem, kdy jsme spolu, pomalu mizí, až jednou zmizí úplně.

Ale přála bych si, aby to bylo už teď, aby Ashley už nikdy tu bolest necítila.

A pak přišla ona
Pomohla mi zpívat jiná slova

Ach bože!

To zpívá o mně?

Sama nad sebou zavrtím hlavou, nad čím to přemýšlím.

Co teď potřebuju dělat především, je poslouchat.

Co potřebuju cítit, je ona, ona a naše láska.

Zlaté vlasy a modré oči
Viděla skrze mé lži

Ach bože!

Nemůžu si pomoct.

Ona zpívá o mně!

A o nás.

Viděla pravdu v mých lžích

Svírá se mi hruď.

V krku mi vyschlo.

Oči se mi plní slzami.

Celá se třesu.

Nevím, proč právě já to štěstí mám
Proč právě mne vybrala si

Z tolika důvodů.

Ani bych je nedokázala všechny vyjmenovat.

Já bych se ostatně mohla zeptat na to samé.

Ale nechci se ptát, proč se do mě Ashley zamilovala, já jen chci tu lásku opětovat.

Cítila jsem se tak zlomená
Byl to smutný život, když pro mě nebyl sluneční svit

Odhaluje se mi úplně celá.

A pro tohle ji miluju o to víc.

Ashleyina minulost asi byla naplněna spíš tím špatným, než dobrým.

Ale já se postarám o její budoucnost.

Naši budoucnost.

S neomezenými možnostmi.

A plnou nepředstavitelného štěstí.

A pak přišla ona
Pomohla mi zpívat jiná slova

Zlaté vlasy a modré oči
Viděla skrze mé lži

Mé slzy rychle stékají a na Ashley vidím, jak taky bojuje, aby se udržela.

Ale zvládá to.

Ne mnoho lidí dovede takhle ukázat, co v nich je, jako to dělá právě teď ona.

A ukazuje mi, jak moc pro ni znamenám.

Viděla pravdu v mých lžích

Možná mi to chvilku trvalo, ale já tu pravdu uviděla.

Pravdu, kterou Ashley vlastně ukazovala, akorát že mě mé vlastní problémy dočasně oslepily.

Ona není typ, co rád hodiny a hodiny mluví o tom, co cítí.

A to je v pořádku.

Bože, víc než v pořádku.

Protože od prvního dne, co jsme se poznaly, mi ukazovala své city vlastním způsobem, jak jí to samotné vyhovovalo.

Její myšlenky, kterým jsem tak zoufale chtěla porozumět, tu pořád byly, abych je slyšela.

Já jen nevěděla, jak v ní číst.

Ale teď to vím.

Od naší první hádky, když se pak vrátila a vzala mě za ruku. Její oči ke mně promlouvaly, říkaly mi, co si myslí, když mi to ona sama nedokázala říct nahlas.

Způsob, jakým mě utěšila po tom, co jsem druhý den upadla. Její jemné doteky a uklidňující hlas vymazaly všechen stud a rozpaky, ve kterých jsem se topila.

V nahrávacím studiu, když se postavila Madison a potom se starala, jestli jsem v pořádku.

Ten samý večer u mých rodičů, ať už to byl způsob, jakým mě uklidnila, poté co jsem vyšilovala, protože jsem nevěděla o jejím otci, nebo ta zjevná žárlivost, co z ní vyzařovala, když táta zmínil mou minulost s Jessie.

Náš první filmový večer, když mi tak nečekaně ukázala svou docela jinou stránku.

Když mi následující ráno, to ráno před grilováním u našich, zavolala, aby mi řekla, že se nemůže dočkat, až se uvidíme, stejně jako jsem se jí nemohla dočkat já.

Samozřejmě nesmím zapomenout na to, jak zvládla celou tu záležitost, když jsem se s ní podělila o své bolestné vzpomínky. Dokázala, že jsem se cítila v bezpečí, a cítila jsem se v bezpečí s ní, dvě věci, které rozhodně cítím dodnes.

Pak tu byla noc, kdy mi Ashley dala ten nejkrásnější dárek, večer strávený s ní a můj vlastní maturitní ples. Ukázala mi své city a já teprve teď plně porozuměla tomu, jak moc mi to tehdy ukázala.

A pak byl náš první polibek.

Polibek, který iniciovala, jenže já její snahu odmítla.

Polibek, pro který ale zůstala i přesto, že jsem jí řekla, aby odešla.

Polibek, který ze mě sejmul všechny mé pochybnosti.

Pochybnosti, které až do té chvíle ohrožovaly jedinou věc, kterou jsem nejvíc chtěla.

Ashley.

To je jen několik příkladů toho, jak mi ukázala své city.

Teď už chápu.

Někdy i nejmenší její gesta toho vypověděla víc, než slova mohla.

Nebo musela.

A když to bylo nutné, vyslovila své myšlenky nahlas s čistou upřímností, navzdory tomu, jak těžké to pro ni bylo.

Ashley se mi odevzdala mnoha jinými způsoby, než na jaké jsem byla schopná sama přijít, abych si toho všimla.

Ale detaily nejsou důležité, důležité je poznání toho, že to udělala.

Nyní je to úplně jiný svět
Plný tepla, úžasné sny pro nás má
To ona mi to pomohla vidět
Že není všechno, jak zprvu se zdá

Jsem tak ohromená.

Nejen z téhle písně, ale i z čistoty tohoto okamžiku.

Ashley zakolísá hlas, jak ji začnou zrazovat její vlastní emoce.

Miluji tě, můj anděli s pomněnkovýma očima
Ta slova mi vycházejí přímo ze srdce

Bože!

Skoro nezvládám sílu toho, co tu vychází najevo.

Bojuju proti nutkání zavřít oči a přerušit tak oční kontakt.

Alespoň tohle jí dlužím.

Musím jí ukázat, co mi dělá.

Úplná maličkost v porovnání s tím, co mi dává Ashley právě teď.

Ale vím, že oceňuje to, jak i já ukazuju své city k ní.

Děkuji Ti, že vidíš pravdu v mých lžích
Tohle však není konec; je to začátek nás dvou.

Ashley dohraje poslední tóny své písně, mé písně, naší písně a nikdo ani nehlesne.

Myslím, že čekají na moji reakci.

Zvláště pak jedna nejistě se tvářící bruneta, která se na mě nepřestává dívat.

Zabere mi to pár vteřin, ale nakonec tělo zareaguje na to, co mu mozek říká.

Spěchám k Ashley a nestarám se, že máme diváky.

Sotva stihne odložit tátovu kytaru na zem, než její útlé tělo sevřu v objetí.

Na to, že jsem zvyklá formulovat své myšlenky verbálně, se mi pro jednou nedostává slov.

Místo toho používám své tělo a sílu objetí, abych Ashley poděkovala za to, co právě udělala.

Když už to dál nevydržím, odtáhnu se a jemně přitisknu rty na její, slzy stále na tvářích a srdce přetékající láskou.

Ani jedna si nevšimneme, že pokoj se vyprazdňuje.

Protože my už v tu chvíli jsme samy v té naší bublině, co kolem nás vytváří naše láska.

Opřu čelo o Ashleyino.

Svýma slzami zalitýma očima vyhledám její.

"Ash," pošeptám, ale víc nezvládnu.

Místo toho nechám ji, aby se ujala vedení.

"Chtěla jsem ti ji zazpívat, až budeme samy," začne a vezme mou tvář do dlaní. "Ale po tom e-mailu jsem ti musela ukázat, co jsi pro mě udělala."

Olíznu si rty a zoufale se snažím rozpohybovat oněmělá ústa. "Já přece nic neudělala…"

"Ale ano, udělala, Spence." Ashley mě nenechá dokončit mou námitku. "Ukázalas mi, že i z té kaše, kterou jsem navařila, je cesta ven." Zavrtím pomalu hlavou, odmítaje její chválu, když jediné, co jsem dělala, bylo, že jsem ji milovala. "Díky tobě jsem zase začala věřit sama v sebe." Její hlas klesne až do bodu, kdy musím napínat uši, abych ji vůbec slyšela. "A začala jsem věřit tobě a v nás."

Je toho tolik, co musím pobrat.

Ale snažím se o to, protože vím, kolik úsilí ji stojí být takhle otevřená.

"Miluju tě, a i když třeba vždycky nedokážu říct nebo udělat tu správnou věc…" Ashley už ze sebe víc nedostane, protože já ji umlčím polibky.

Teplými, něžnými polibky, které jí dávají vědět, že by se nemohla mýlit víc.

Ashley možná není dokonalá, ale jak už jsem jí to řekla jednou, pro mě dokonalá je.

Ve všech ohledech.

A všemi možnými způsoby, jakými mi dala nahlédnout do své mysli a, co je ještě důležitější, do svého srdce.

"Zabalila jsem vám něco na doma," říká mamka Ashley a mně později ten večer v kuchyni.

Po Ashleyině vystoupení a poté, co jsme všechny ujistily, že se můžou v klidu vrátit do obýváku, rozjela trochu jiný koncert.

Takový, který zahrnoval písničky na přání od přítomného publika.

Pěkně to se svými diváky válela, zazpívala jednu písničku od Cher pro mýho bráchu a následovala jedna klasika od Bette Midler pro Aidena. Slyšet tyhle v jejím podání bylo vtipné, ale zase, ona tímhle svým jedinečným způsobem chtěla hlavně poděkovat dvěma lidem, kteří nám dopomohli k tomu, abychom byly spolu.

Každý dostal možnost vybrat si písničku, kterou chtěli od Ashley zazpívat.

A když už přání začala být směšná, tak zahrála, co jí přišlo na mysl.

Já na ní byla přilepená očima v podstatě celou dobu.

A ona si z toho užívala každičkou vteřinu.

"Díky, paní C.," zvolá Ashley nadšeně, zatímco se natahuje pro balíček, než mám šanci se k němu dostat já. "Zbožňuju vaše vaření." Je jasné, že tímhle si mou maminu získala ještě víc.

"Víš, že to je ale pro nás obě," řeknu Ashley, ale ta mou ruku odpálí. "Mami, ona se nechce rozdělit," fňukám jako malá.

Táta hravě pocuchá Ashley vlasy, jak to vždycky dělává mně, a unikne mu, jak jí po tom gestu zazářily oči.

Něco tak obyčejného, ale pro ni to znamená mnohem víc, než si táta uvědomuje.

To, jak ji přijal, pro ni znamená zrovna tolik, co přijetí od mojí mámy.

To, jak se k ní chová s takovouhle láskou, ale bez nějakých fanfár pro superstar, to Ashley ukazuje, že ji přijal do rodiny, nadevší pochybnost.

"Však ty se s mojí dcerou o to jídlo podělíš, viď, Ashley?" zeptá se jí táta, když jí položí ruku na rameno.

"To víte, že jo, pane C.," ujistí ho Ashley, jako by to bylo jasné. "Jenom chci vidět první, co je uvnitř." Otevře pytlík, a když uvidí, co nám mamka zabalila, rozzáří se jí oči. "Brownies!" vypískne. "Miluju brownies," rozplývá se Ashley s pohledem do mých očí.

Jojo, všichni víme, že mluví o mně.

Mamka odchází, aby strávila chvilku s Glenem a Aidenem, zatímco my tři se dál popichujeme.

Ucítím na rameni ruku a vzápětí následuje Jessiein hlas.

Hned po zákusku si šla vyřídit telefonát a teď se vrátila.

'Máš chvilku?" zeptá se mě, když se k ní otočím.

"Pro tebe mám třeba dvě." Za svou drzou odpověď dostanu šťouchanec do ramene.

"Půjčuju si tvou holku," oznámí Jessie Ashley, když mě táhne směrem ke dvorku.

"Nezapomeň ji zase vrátit," volá za námi Ashley.

Myslím, že se nemá čeho bát.

Vycházím z místnosti hned po Jessie, ale ještě zaslechnu tátu, jak se ptá Ashley na něco, na co by se jí v mé přítomnosti jistě nezeptal.

"Takže, Ashley, co říkáš na to, že bys někdy přišla, a zajamujeme si spolu?" Zasměje se a slyším i Ashleyin smích.

Kdybych se právě nechystala na veledůležitý rozhovor s Jessie, tak bych mu dala co proto za takovou otázku.

Ale nechám na Ashley, aby se o to postarala sama.

Jsem si dnes už jistá, že něco takového zvládne bez mé pomoci.

S Jessie skončíme na schodech u verandy.

"Omlouvám se za ten včerejšek" je první věc, co vyjde Jessie z pusy. "Nemáš zdání, jak moc se za to stydím."

Ale ano, mám zdání.

Ale tohle není o mně.

"Překvapuje mě, že si vůbec něco pamatuješ," odvětím, protože já si nic nepamatovala.

Jessie byla nametená.

Víc než to vlastně, ona byla naprosto odrovnaná.

A chovala se jako někdo, koho jsem nepoznávala.

"To já taky." Pousměje se. "Asi jsem se nakazila od tebe, co se opileckých chyb týče."

"Tak daleko bych nezacházela," vtipkuju, než opět zvážním. "Ale vážně jsi mě vylekala."

"Já vím," přikyvuje Jessie zasmušile. "Docela jsem se lekla sama sebe, ještě nikdy jsem nebyla takhle mimo kontrolu ani se nechovala jako úplnej idiot."

"Co se děje?" zeptám se a netočím se víc k Jessie. "Něco v tom být musí, jinak by ses mi dneska ráno nevyhýbala."

Znám svou kamarádku.

Právě to totiž udělala, protože odešla, když věděla, že s ní chci mluvit.

Jessie vzdychne. "Je to pitomost."

"Není to pitomost, prostě mi to řekni," přemlouvám ji.

Konečně mám vyřešené všechno s Ashley, nechci teď mít problémy zase s Jessie.

Ona je pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměla, a musím zkrátka vědět, že s ní není vážně nic v nepořádku.

"Jsem za tebe tak šťastná, Spence, vážně jsem." Jessie odvrátí zrak, když začne mluvit. "Dobře víš, že nikdo vás s Ashley k sobě tak nepostrkoval tolik, jako já."

Veliká pravda.

Dělala nám skvělou roztleskávačku a byla zásadním členem Týmu Spashley.

"A nerada bych tohle, co se tu snažím říct, uchopila za špatnej konec, protože to poslední, co bych chtěla, je vypadat jako jedna z těch kámošek, co druhé potřebujou srážet, když vidí, že se jim daří." Natočím Jessie hlavou ke mně, protože nechci vést tenhle rozhovor s jejím profilem. "Ale já žárlím."

"Jak jako žárlíš?" zeptám se a přitom se snažím nedělat unáhlené závěry.

Jsou dva způsoby, jak se dá Jessieino přiznání vyložit.

Místo panikaření, že je do mě zamilovaná, čekám na její odpověď.

Páni.

Počkat.

Vážně jsem právě nejdřív přemýšlela, než jsem něco udělala?

Zajímavé.

A divné.

"Neznamená to, že k tobě něco cítím," upřesní to Jessie.

Naštěstí!

S tímhle se nechci potýkat.

"Hodně se kolem nás změnilo," pokračuje s velkým smutkem. "A na mě to asi holt dolehlo nějak víc, než jsem čekala."

"Nic se nezměnilo," chci ji uklidnit. "Pořád jsi moje nejlepší kamarádka."

"Ale jo, změnilo." Jessie mi odmítá věřit. "Ty to teď třeba nevidíš, ale mezi námi už to nebude jako dřív." Má pravdu, nevidím to. "Nebude to stejný. Nebudou už žádný noční telefonáty, abychom si postěžovaly na děsný rande, nebo filmový večery, při kterých si slíbíme, že zůstaneme nadosmrti single, už spolu nebudeme vyrážet na lov žhavých holek."

Oh.

Začínám chápat, o co jde.

"Celá dynamika našeho přátelství se změnila a já tomu rozumím, chápu, že to tak nemohlo zůstat věčně, ale bude se mi stýskat po tom, co jsme měly," dokončí Jessie.

"Já jsem tady," řeknu a vezmu Jessieinu ruku do dlaně. "Nikam nejdu, tak proč se chováš, jako bych opouštěla město?"

To je ta část, kterou nemůžu pobrat.

"Když jsem z tohodle všeho teprve začínala vyšilovat, nebylas tu, abych si o tom s tebou mohla pokecat," sdělí mi na to a já najednou všechno pochopím.

Byla jsem s Ashley.

Uvelebená v její náruči jsem si užívala začátek našeho vztahu.

Vůbec mě nenapadlo, že Jessie taky měla své trable.

Ani jsem si na ni nevzpomněla.

"Promiň mi to." Doufám, že slyší mou naprostou upřímnost.

Měla jsem to vědět.

"Neomlouvej se za to, žes na pár dní zmizela," namítne Jessie pevně. "kdybych já měla v posteli takovou kočku jako Ashley, udělala bych to samý." Usměje se, ale stejně si pořád připadám jako kámoška na baterky. "Já tě neviním, Spence, tohle se prostě stává, když je páreček novej, a Glen přilepenej k Aidenovi tomu všemu taky dvakrát nepomohl, když to tak vezmu."

"Jako bys ztrácela nás oba?" nadhodím.

Jessie přikývne. "Bývali jsme jako tři mušketýři a teď jsem najednou sama."

"Nejsi sama," řeknu jí, protože to bych nikdy neudělala. "Jenom jsem byla trošku rozptýlená."

"To je zajímavý způsob, jak to podat," zavtipkuje. "Vím, že jsem přecitlivělá, ale část mě se prostě bojí, že od teď se budeš chtít stýkat jenom s dalšími páry nebo že mě s Ashley nebudete chtít tahat někam s sebou." Jessie mávne rukou do vzduchu. "Jako pátý kolo u vozu."

Aw!

Myslím, že jsem ještě nikdy Jessie neviděla takhle zranitelnou.

My jsme její rodina.

Její adoptovaná rodina, ovšem to nijak nesnižuje, jakou měrou jí záleží na mně, Glenovi a vůbec na nás všech.

Jenom pouhá představa, že bychom v jejím životě nebyli, musela pro ni být strašná.

"Kolik jsi toho včera vlastně vypila, prosím tě?" utahuju si z ní. "Jasně, možná spolu nebudeme trávit tolik času, jako dřív, ale já tě miluju, Jessie."

Doufám, že mi věří.

"Vždycky na tebe budu mít čas, vždycky." Sevře její ruce v mých. "A příště, až budeš smutná nebo něco, hlavně už si nikdy nepomáhej alkoholem, protože vidět tě, jak se líbáš s Madison, to je snad už za hranicí snesitelnosti."

Jessie vykulí oči.

O-ou.

"Co?" zeptám, když začne rudnout.

"Já jsem taková kráva," mumlá si pro sebe. "Nedávno přišla do kanclu, že prý mají schůzku s Glenem, ale ten samozřejmě zapomněl." Můj bratr jednou někde zapomene hlavu. "Daly jsme se do řeči a…"

Zalapám po dechu. "Řekni, že to tak není."

Jessie zahanbeně kývne hlavou. "Jo, rozdaly jsme si to." Zatracená Madison, ta má snad šestej smysl, když přijde na lesby v nesnázích. "Několikrát."

"Jessie!" vyjeknu. "Jak jsi mohla?"

"Vždyť ty jsi udělala to samý," odvětí a tuhle logiku popřít nemůžu.

Ou, počkat, vlastně můžu.

"Jenže já byla zlitá pod obraz," zaperlím.

"To je fuk, Carlinová, jsi stejná trapka jak já," směje se Jessie.

Ráda ji vidím zase se smát.

"Touché," uznám. "Ale to není omluva." Mám teď mnohem lepší pocit, když se mi se svým trápením svěřila. "A v jednom tě hned teď ujistím, s Ashley v žádným případě nebudeme trávit všechen náš čas s Glenem a Aidenem. Vidělas, jak jsou na ránu, když jsou spolu?"

"Dobrá poznámka," přidá se Jessie. "Ti dva jsou snad až moc teplý."

"To teda," uchichtnu se a obejmu svou kamarádku kolem ramen. "Už mě takhle nikdy neděs."

"Nebudu," slíbí. "Krom toho, pořád mi můžeš dělat parťačku na balení, když bude Ashley na turné."

Prrr.

Turné?

Jak to, že jsem na tohle vůbec nepomyslela?

Ashley mě opustí na několik měsíců v kuse, aby se proháněla se všemi těmi groupies.

Zaženu tu myšlenku.

Je příliš pozdě na sabotáž její kariéry?

Sranduju!

Nebudeme teď přece stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Protože když se s tím teď začnu trápit, tak mi to stejně nepomůže.

"Pravda, až na to, že Ashley by se asi nelíbilo, ani kdybych jenom předstírala, že jdu balit holky," odvětím.

"Aby ti třeba nenaplácala!" uculí se Jessie.

"No, zatím se to nestalo, ale taky jsem jí ještě nestihla ukázat svůj 'speciální' šuplík." Jessie vyprskne smíchy nad mým nejapným vtipem. "Co děláš zítra večer?"

"Nestojím o pozvání ze soucitu," řekne Jessie a pořád je v jejím hlase znát stopa smutku, ale jsem si jistá, že to překonáme.

"Hele, nedělej mi tady Zagorku." Vypláznu na Jessie jazyk. "Říkám ti, že se chci sejít, a to jen a pouze z toho důvodu, že tě chci vidět."

"Fajn." Předstírá, že mi teda vyhoví, když jinak nedám, ale vidím na ní, že má radost, jak se snažím. "Můžeš přivést Ashley, jestli chceš."

"Nejsme přece přirostlý k sobě, ne." Rty možná skoro i jo, ale jinak ne. "Mimoto, jak bych o ní mohla básnit, kdyby byla s námi?"

"Trubko," okřikne mě Jessie hravě. "Takže takhle to bude? Budeš jenom hodiny mlít o tom, jak jsi šťastná."

"Tak nějak," směju se. "Nebo můžeme mluvit, já nevim, třeba o tvý nový holce Madison."

"Jsi mrtvá," varuje mě Jessie s prstem v mém obličeji.

Ah!

Jsem v průšvihu.

Jessie mě honí po celém dvorku, až mě naneštěstí chytí.

Než se naděju, ležím na zádech a snažím se jí ze všech sil zabránit, aby mi naházela trávu a kdoví co všechno do vlasů.

Ačkoli naše přátelství už třeba nemusí být stejné, Jessie navždy bude důležitou součástí mého života.

A to je něco, co se nikdy nezmění.

Poznámka autorky – slova k té Ashleyině písničce jsem popravdě psala já sama, kdybyste si náhodou říkali 1) proč jste tohle ještě nikdy neslyšeli 2) proč to není nic moc, lol.

65

S nataženýma nohama sedím zase zpátky na schodech verandy.

Jessie se před chvílí vrátila dovnitř.

Nakonec mi při tom našem dovádění nestrčila nic ani do vlasů, ani do pusy, ani do uší, což je fakt dobře a zní to mnohem oplzlejc, než by mělo.

Nebo to tak možná přijde jenom mně.

Dívám se na noční oblohu a přemítám o smyslu mého života.

Ok, ok, ne tak docela. Vlastně přemýšlím o tom, jak náležitě poděkovat Ashley za písničku, co mi napsala a zazpívala.

Myslím, že velké děkuju postačí.

Takové děkuju, které bude zahrnovat minimum oblečení a možná trošku té šlehačky, co jsem ještě nestihla spotřebovat.

Ashley je ten nejlepší dezert!

Myšlenky mi nevyhnutelně zalétnou zpátky do toho večera, kdy se Ashley poprvé zúčastnila naší rodinné večeře, a říkám si, jak je dnes všechno jinak.

Dnes už u ní nehledám žádná skrytá znamení a taky už nejsem ve stavu neustálého napětí. Dnes se mi v její přítomnosti žaludek nesvírá kvůli tomu, že nevím, co cítí, ale právě proto, že vím přesně, co je v jejím srdci.

Naprosto přesně.

Je tak snadné ztratit se v těch nádherných pocitech, co ve mně být s Ashley vyvolává, ale právě proběhlý rozhovor s Jessie mě upozornil na skutečnost, že ačkoli jsem s ní hrozně moc šťastná, Ashley nemůže být všechno.

Může mi být mnohým, ale já si musím udělat čas i na další lidi v mém životě, které mám nadevše ráda.

V životě je třeba rovnováha.

Sem tam můžu upadnout, jak doslova, tak obrazně, ale věřím tomu, že bude v mých silách to vyřešit. Dokud budu mít pořád dostatek času pro Ashley, to je jediné, na čem záleží.

Tolik času s Ashley mít ovšem nebudu, až mě opustí.

Ah!

Myslela jsem, že už jsme se dohodli se do tohodle nepouštět.

Hlava zřejmě nehodlá poslouchat mé rozkazy.

Jaké překvapení!

Vůbec žádné!

Představím si nahou Ashley, abych ze svého hyperaktivního mozku vyhnala všechny negativní myšlenky.

Zabírá to.

A jak!

Teprve jsme s Ashley začaly naši společnou cestu, nedovolím, aby nám ji obavy z něčeho neznámého kazily.

A až ten den opravdu přijde, budu zkrátka muset být kreativní, až se budu potýkat s její nepřítomností.

Umím být velmi kreativní!

Kvalita webkamer je prý dnes už na pěkné úrovni.

Tak budu moct s Ashley mluvit i ji vidět.

Navíc můžeme dělat i jiné věci, až nás mluvení přestane bavit.

Gah!

Někdy fakt umím myslet jen na to jedno.

Nebo spíš pořád.

Alespoň už nevyšiluju z toho, že mi jednou vezmou Ashley z mého každodenního života.

"Penny za tvé myšlenky," řekne Ashley stejně jako tu první noc, když si sedá za mě a obejme mě kolem pasu. Bradou se opře o mé rameno a její teplý dech mě polechtá na kůži.

"Už jsem ti říkala, moje myšlenky jsou k nezaplacení," vtipkuju a vím, že se Ashley usmívá, i když ji nevidím.

Ashley mi dá pusu na tvář a já se pak do ní víc položím. "Vyřešila jsi to s Jessie?"

"Jo," odpovím bez dalších detailů. Jessie mi to třeba výslovně neřekla, ale mám pocit, že nechce, abych se o tomhle rozhovoru s Ashley bavila. "A co ty? Vykecala ses nějak z toho tátova pozvání na jamování?"

"Ne-e, slíbila jsem mu, že až přijdeme příště, přinesu si i kytaru," odvětí Ashley a já nešťastně zabručím. "Třeba bude dobrej, nikdy nevíš."

"Nebo by z tebe mohl vysát energii na měsíc." To vypadá mnohem pravděpodobnější, ale nebudu jí bránit v tom, aby se s mým tátou sblížili, i když se táta při tom nejspíš ztrapní.

"Když už jsme u toho sání…" Ashley se mi zahryzne do krku a najednou už na tatíka vůbec nemyslím. "Ou, počkat," vykřikne, když přeruší tu příjemnou činnost.

Bůů!

Hůů!

Vrať se do práce!

"Tvá mamka mi řekla, abych ti vyřídila, že než budeme odcházet, chce s tebou mluvit o tom autě, cos nabourala, a proč jsi o tom kecala," informuje mě Ashley.

Nálada je v čudu!

A ten sráč Glen si to pěkně vypije!

Od teďka si vysloužil přezdívku D.B. on.

Zaslouží si ji mnohem víc než Aiden.

"Netušila jsem, že randím s takovou kriminálnicí," směje se Ashley, zatímco mi pomalu hladí břicho.

"Myslíš si, jak jsi vtipná, co," zareaguju sarkasticky. "Já zas netušila, že randím s někým, kdo ukazuje spodní prádlo celým davům."

Ha!

Ten sedl!

Dobře já!

"Vezmi to zpátky," přikáže mi Ashley, ale já ji totálně ignoruju.

"Eso!" vykřiknu a přitom štípnu Ashley do paže.

Nevrátí mi to, ona má na mysli mnohem zákeřnější odplatu.

"Možná by vaše zajímalo, jak jsi mě sama oslnila svým poprsím, když jsme spolu ještě ani nechodily," mrkne Ashley a mě hrůzou zaskočí.

To by bylo něco příšernýho.

Ještě horší by to bylo. To bych se s ní normálně rozešla, kdyby to udělala.

Ok, ok, všichni víme, že to bych neudělala, ale vymyslela bych něco, jak bych jí to vrátila.

Pokusím se přijít s nějakou chytrou odpovědí, ale Ashley mě začne lechtat.

Ach bože!

Nemůžu dýchat.

Její prsty jsou neúprosné na mých žebrech a můj hysterický smích ji rovněž rozesmává.

V marné snaze se z Ashleyiných spárů osvobodit jí naneštěstí vrazím loket přímo do obličeje.

Ty vole!

Asi jsem právě udělala své přítelkyni monokla!

Ne!

Otočím se a uvidím Ashley ležící na zádech s rukou přitisknutou na zranění.

Zranění, které jsem jí způsobila!

"Dobře mi tak," zabručí.

"Jsi v pořádku?" ptám se zběsile, když Ashley vytahuju zpátky do sedu. "Moc se omlouvám."

"Přežiju," uklidní mě Ashley, ale bolestí mrká. "Můžeš mi dát na bolístku pusu," navrhne, když vidí v mé tváři zhrozený výraz.

To bych mohla!

Sundám jí ruku z oka, než jí na zavřené víčko vtisknu něžný polibek. Pak jí dám ještě párkrát pusu na rty pro případ, že jsem ji uhodila i tam.

Jsem tak důvtipná!

"Mnohem lepší," řekne Ashley s širokým úsměvem a pokrčeným nosíkem. "Tvůj dotek je prostě magický."

"No, nechci se chlubit," holedbám se naoko, načež Ashley obrátí oči v sloup.

Jak se otáčím zase čelem vpřed, abychom se vrátily k tulení, všimnu si mých rodičů, kteří se na nás usmívají za posuvnými dveřmi do kuchyně. Táta má ruce položené na máminých ramenou a oba vypadají moc spokojeně.

Myslím, že jsou jednak šťastní a zároveň se jim ulevilo, že mám někoho, s kým můžu sdílet život.

Po několika tichých minutách na nejlepším místě na zemi, tedy v Ashleyině náručí, usoudím, že je čas jít. "Vyrazíme domů?"

Ashley neodpoví hned.

Ach bože!

Já řekla domů, že jo?

Tak jsem to ale nemyslela!

Nejspíš jsem ji vystrašila.

Sakra!

Končím, zalepím si okamžitě pusu izolepou, a jak budu jíst, to pořeším později.

Bože!

Nějak mi to prostě vyklouzlo!

Ani nevím jak.

Teď jsem všechno zničila, to všechno ten můj pitomej mozek!

Idiot!

Než začnu doslova hyperventilovat, Ashley mě k sobě přitáhne blíž a začne mi zasypávat krk polibky.

Snažím se uvolnit, ale nejde to.

Potom mi Ashley pošeptá do ucha tři slova, kterými mě ujistí, i když už to vím dávno, že na světě pro mne není nikdo lepší, než je ona. "Já jsem doma."

Já taky, Ash.

Já taky!

O devět a půl měsíce později…

Dívám se na takřka prázdnou arénu a pořád mě udivuje, že za pár hodin tady bude plno a publikum bude vyvolávat na scénu jedinou osobu.

Opravdu je to pro mě ještě dnes neskutečné.

A taky je to něco, čeho se nikdy nenabažím.

Ačkoli tu právě teď není moc lidí, vím, že ona tu je.

Vždycky její přítomnost cítím, i kdy se na mě nedívá.

Tak silné je naše pouto a tak moc ji miluju.

Když se naše pohledy střetnou, můj žaludek udělá to legrační zhoupnutí a srdce se rozeběhne o něco rychleji.

Nezáleží na tom, že jsme spolu už několik měsíců, pořád mi to přijde, jako bychom se právě daly dohromady, a každým dnem ji miluju víc a víc.

Dnes bude skvělý den.

Z různých důvodů.

"Připravená na zvukovou zkoušku, Ashley?" zeptá se George, muž zodpovědný za každý můj koncert.

"Připravená," řeknu mu a usměju se na Spencer.

Sedí v první řadě jako vždy, když má čas připojit se k nám na zkoušku. Její modré oči zajiskří, když mi pošle vzdušný polibek.

Čapnu po něm do vzduchu a přitisknu si jej přímo na srdce.

Jsem ráda, že kluci z kapely nemůžou vidět, co jsem právě udělala.

Už takhle si o mě myslí, že jsem největší měkkota široko daleko. Neustále si ze mě utahují za to, jaká jsem, když jsem se Spencer, ale víte jak, mně je to docela šumafuk.

Je pro mě takřka nemožné, neříct jí, že ji miluju při každé příležitosti, co se naskytne. Zvlášť poté, co jsem právě kvůli tomu, že jsem jí to zpočátku říct nemohla, málem přišla o největší dar, co mi byl seslán.

Ale to už je minulost a tam já se nerada vracím.

Vyskočím na pódium, tedy poté, co od Spencer dostanu opravdovou pusu, a vyndám z pouzdra svou kytaru.

Kytaru, se kterou můj táta nahrál všechna svoje alba.

Kytaru, se kterou mě Spencer překvapila, když jsme slavily půl roku spolu.

Později jsem se od Jessie dozvěděla, že musela tehdejšího majitele málem na kolenou prosit, aby jí ji prodal, a že za ni vysolila trojnásobnou cenu. Spencer dělala, jako by to nic nebylo, když mi tu kytaru dávala. Jako by neprošla ničím extra, aby ji získala, a to je jeden z nespočtu důvodů, proč ji tolik miluju.

Ona má to největší srdce na světě a já jsem z vědomí, že v něm zaujímám tak důležité místo, o to víc vděčná, že je v mém životě.

No teda!

Fakt jsem měkká!

Ale jsem také rockerka, a právě tuhle mou stránku teď Spencer uvidí.

Hned jak řeknu pár věcí.

"Funguje ta věc?" zeptám se, přičemž na mikrofon před sebou párkrát poklepu. Ozve se několik pobavených zasmání od štábu, ale kluci za mnou opět rozjedou svoje chytrácké poznámky.

Ignoruju jejich pošklebování a očima najdu Spenceřiny modré oceány.

Něco v tom způsobu, jakým se na mě dívá, mě vede k přesvědčení, že i kdybychom stály v davu lidí, ona by viděla jen mě. Třeba i uprostřed koncertu se kolikrát přistihnu, že když náhodou zachytím její upřený pohled z boku jeviště, tak se musím kontrolovat, abych nepřestávala zpívat.

Její oči jsou tak hřejivé a to, jak se rozzáří pokaždé, když jsem nablízku, to je radost pohledět.

Ok, vážně musím přestat, jinak ze sebe nedostanu, co jsem chtěla říct.

Nikdy jsem rovna moc nebyla na nějaké projevy před lidmi, kdy bych veřejně říkala, co obvykle slyší a cítí pouze Spencer, ale občas se stane, jako třeba teď, že kvůli ní odložím tyhle pocity stranou.

Ona mi za tu chvilku nepohodlí stojí, když mám mluvit o ní, o nás.

Protože její reakce je pak k nezaplacení.

Zapojím kytaru a pak začnu. "Ráda bych následující číslo věnovala holce mého srdce." Spencer se usměje přesně tak, jak jsem čekala, a já se usměju na ni. "Ale protože Angelina Jolie někde zrovna trajdá s manželem, budu se muset spokojit s druhou nejlepší."

Dostane se mi od Spencer ošklivého pohledu, ale nezlobí se doopravdy.

Za sebou slyším, jak se zbytek kapely mému vtipu pochechtává, zatímco si u krku upravuju popruh od kytary.

"Asi za půl hodiny to bude přesně rok ode dne, co jsme se my dvě poznaly." Pokračuju dál, na Spencer je vidět, jak pochopila, že teď mluvím vážně. "A přestože jsme neprošly zrovna tradičními námluvami," slabě řečeno, "chci ti říct, že ten uběhlý rok byl nejlepší v mém životě." Souhlasně kývá hlavou, jako by mi chtěla říct, že u ní je to stejné. "Zatím." Dodám, protože vím, že před námi leží ještě spousty krásných let.

"Dost už těch řečiček," křikne otráveně bubeník Johnny. "Chci se ještě před koncíkem na chvíli natáhnout, tak jedem."

Otočím se k němu s tak ledovým pohledem, že ho to okamžitě i se třemi zbývajícími kluky, co se mnou každý večer hrají, umlčí. "Naser si."

Vážně!

Někdy dokáže být hroznej kokot.

Omluvte mě, právě jsme absolvovali pár vystoupení v Londýně a já tam pochytila pár nových slov do svého rozrůstajícího se slovníku.

Ale mám Johnnyho ráda, stejně jako všechny tyhle kluky. Bez nich bych nemohla hrát a těch hodin, co jsme spolu strávili na turné, mezi námi všemi vytvořilo silné pouto.

Jsme spolu na cestách už skoro celých pět měsíců. První měsíc jsem dělala jenom předskokana jiné kapele, dokud nevzrostla poptávka vyloženě po mně, a já tak mohla rozjet svou vlastní show.

Nikdy nezapomenu, jak se do šatny vřítila Spencer, aby mi ty dobré zprávy řekla.

Málem mě tehdy samými polibky udusila, ale já si nestěžovala.

Proč taky?

Nikdy jsem nechápala, proč se říká, 'Doma je tam, kde je tvé srdce,' dokud se ke mně na turné nepřidala Spencer. Vydržely jsme to bez sebe dva týdny, dva příšerné týdny, než dala v práci výpověď.

Každou noc vedle ní usínám a téměř každé ráno se vedle ní probouzím. Takže i když zrovna třeba nemáme stálou adresu, být s ní pro mě znamená být doma a nepotřebuju k tomu žádné zdi.

Dnešní vystoupení je vlastně poslední zastávka mého turné.

A jsem zpět v Los Angeles v Staples Center.

Místo, kde jsem odehrála svůj úplně první sólový koncert.

Myslím, že mi budou tihle blbouni snad i chybět. Jsou pro mě jako čtyři uhulákaní, zabednění bráchové, které chci vždycky buďto obejmout, nebo proplesknout, záleží na mojí i na jejich náladě.

Jsme rodina.

Tak moc se mezi sebou štěkáme, ale zažili jsme spolu taky strašně legrace.

Navíc nám to spolu zní dobře, takže se na ně nemůžu zlobit.

"Děkuju," řeknu sarkasticky té čtyřce pakoňů, které mám tak moc ráda. Otočím se zpátky ke Spencer a protočím oči.

Pobaveně zavrtí hlavou a čeká, až se vrátím k povídání.

Navzdory tomu slovnímu pošťuchování, co od kapely zažívám, vím, že všichni Spencer taky milují. Hodně je opečovává a je docela sranda pozorovat, jak ji poslouchají na slovo, třebaže se u toho snaží pořád tvářit hrozně tvrďácky a macho.

Kluci!

"Jak jsem říkala, než mě někdo tak nevychovaně přerušil, Spencer, tahle je pro tebe." Nemá zdání, co budu hrát.

Kdybych jí zahrála něco z mých songů, to by byla nuda.

Všechny už je slyšela.

Ne, tohle je překvapení.

Vsadím se, že ode mě čeká nějakou romantickou písničku.

Ale tu nedostane.

Chci ji zasáhnout trošku jiným stylem.

Takovým, který nám zajistí, že později náležitě využijeme veškerý čas o samotě, co dostaneme.

Hrozně ráda Spencer ukazuju svoji něžnou stránku, nicméně právě teď vypustím mé divočejší já.

Dám znamení Johnnymu, že jsem připravená, a ten odpočítá začátek, abychom byli všichni sjednoceni.

Jsem první, kdo hrábne do strun, kluci se přidají chviličku za mnou.

Spencer se nakloní dopředu a já jí věnuju sexy úsměv.

"Holka, ty mě fakt dostáváš, máš mě v hrsti tak, že vůbec nevím, co dělám'." Opravdu mě má, úplně celou a je uklidňující vědět, že i já mám Spencer. "Holka, ty mě fakt dostáváš, že nemůžu ani v noci spát."

Přesně tak jsem se cítila, když jsme se poprvé setkaly.

Myslela jsem na Spencer pořád, vlastně i dnes, ale teď už jiným způsobem.

Přiváděla mě k šílenství.

A chtěla jsem jí být nablízku, co nejvíc to jenom šlo.

"Holka, ty mě fakt dostáváš, dostáváš mě tak, že ani nevím, kam jdu'." Spencer je moje nejlepší publikum a při každém vystoupení mě povzbuzuje s takovým nadšením.

Je pro mě těžké popsat ostatním lidem, jak Spencer dělá všechno lepší, a nevím, jestli to vůbec někdy vysvětlit dokážu.

Je možné, že bych měla úspěšnou kariéru, i kdybychom se se Spencer nikdy nepotkaly, ale nebylo by to stejné.

Já bych nebyla stejná.

Ona mi pomohla změnit se v někoho, na něhož při pohledu do zrcadla nechci odvrátit zrak.

Díky ní jsem uvěřila, že si zasloužím lásku, třebaže jsem ten pocit nikdy nezažila ani od vlastních rodičů.

Ale jsem s nimi v pohodě, což je další věc, se kterou mi pomohla Spencer. Vím, že táta mě miloval, jak nejlíp dovedl, a cítím se k němu dnes blíž, než když byl ještě naživu. Mámě jsem odpustila, a i když není součástí mého života, stále doufám, že jednoho dne bude.

A i kdyby ten den nikdy nepřišel, budu v pořádku.

Mám kolem sebe tolik lidí, kterým na mně záleží, že jsem byla docela dobře schopná nechat minulost za sebou.

Z větší části.

Občas se ke mně sice vrátí, a když se to stane, je tu Spencer jako vždy, aby jí zase zavřela ty pomyslné dveře před nosem.

"No jo, ty mě fakt dostáváš, že nemůžu ani v noci spát." Pošlu kytaru za záda, zatímco kluci zpívají refrén.

Hrozně ráda pro ni hraju.

A Spencer to taky miluje.

"Já tě prosím, nikdy mě neopouštěj, já chci jen s tebou být." Přejdu k přední části pódia, posadím se a pohupuju nohama ve vzduchu. "Prosím, nikdy mě neopouštěj, vždyť já chci jen s tebou být."

To je opravdu to jediné místo, kde chci být.

Po Spenceřině boku.

"Holka, ty mě fakt dostáváš, máš mě v hrsti tak, že vůbec nevím, co dělám, yeah."

 Pokynu Spencer, aby šla ke mně, a vidím jí na očích přesně tu touhu, ze které mi přeběhne mráz po zádech.

Jsem z ní nažhavená při pouhém jejím pohledu.

Nebo doteku.

A nechtějte, abych začala o tom, jak ta holka dovede líbat.

Spencer stojí přímo přede mnou, zatímco zpívám další part. "Oh yeah, ty mě fakt dostáváš, že nemůžu ani v noci spát."

Upustím mikrofon, protože na chvilku nebudu mít co zpívat.

Nehledě na to, že u ž je to tak dávno, co jsem cítila její rty na svých.

Když jsem se dnes probudila, byla už pryč kvůli nějakému rannímu jednání a od té chvíle se mi po ní stýská.

Přitáhnu Spencer k sobě, ne že by snad nějak protestovala, a obtočím nohy kolem jejího pasu.

Je mi jedno, že jsou tu lidi, potřebuju ji políbit.

A beztak jsou celý tým i kapela zvyklí na naše vzájemné něžnosti.

Ne, až takhle moc ne, některé věci se výhradně odehrávají za zavřenými dveřmi. Ale nikdy nevynechám příležitost, kdy můžu blondýnku ve svých rukou políbit.

Byla bych idiot, kdybych to nedělala.

Vzdychnu do našeho polibku.

Vzdychnu čirou blažeností.

Natolik se do té nenadálé líbačky položíme, že píseň ani nedozpívám.

Ale co.

Mám v puse Spenceřin jazyk, takže mě to opravdu netrápí. A mám takový dojem, že ji také ne.

Už už ji chci odtáhnout do své šatny, když se jí rozezní telefon.

K čertu s tím mobilem!

Neměla bych si ale stěžovat.

Bez mobilu by Spencer nemohla dělat svou práci, coby má PR manažerka/agentka.

Ale stejně, zrovna jsme si mohly pěkně zaskotačit.

Spencer se mnou proplete prsty, zatímco mluví s osobou na druhém konci linky. Ráda se mě neustále dotýká nebo mě drží za ruku, a já rozhodně nemám nic proti.

Spíš naopak, popravdě.

Houpám našima spojenýma rukama a přitom se držím, abych jí telefon nezahodila, nehodila si Spencer na rameno a neodnesla ji někam, kde bych si s ní užila.

Momentík.

Proč je to vlastně špatný nápad?

"Poslouchej, ty podělanej hňupe, protože to nehodlám opakovat," rozjede se najednou Spencer a přeruší tak tok mých myšlenek. "Ashleyinu sexualitu nebudeš využívat k tomu, aby sis nahnal víc diváků, a jestli to pořád tvýmu slepičímu mozečku nedochází, tak se připrav, že zítra ti do pořadu nepřijde."

Kruciš.

Spencer je agresivní.

Teď ji chci ještě víc.

Sexy faktor stranou, miluju, jak je vůči mně ochranitelská.

Já se musím starat akorát o svou hudbu a Spencer zvládá to ostatní.

Jsem její jediný klient, a i v době, kdy to tak ještě nebylo, vždycky mi dávala pocit, jako bych byla.

Spencer odtáhne telefon od ucha a zakryje mikrofon. "Promiň, Ash, ale tohle bude ještě chvíli trvat." Vypadá právě tak frustrovaně, jako se já cítím, tak ji něžně políbím.

"Nedělej si starosti. Přijď za mnou do šatny, až skončíš," odpovím a nechám ji, aby se vrátila k hovoru. Dám jí pusu do dlaně a pak její ruku pustím při pohledu na to, jak pokračuje v dohadování s tím člověkem.

Jakmile jsem v šatně, padnu na gauč a čekám, až se Spencer vrátí.

Snad jí to nebude trvat dlouho.

Ale ta chvilka, kterou teď mám pro sebe, mi dává možnost přemýšlet a o to víc se těšit na dnešní večer.

Ne, nemyslím vystoupení, ale to, že uvidím její rodinu.

Moji rodinu.

Naši rodinu.

Carlinovi plus Aidena a Jessie.

Je to tak dlouho, co jsme byli všichni pohromadě.

A i když bude hodně pozdě, až skončíme, jsme domluveni, že pak půjdeme oslavit závěr mého turné a to, že jsme konečně se Spencer zase doma.

Po tváři se mi rozlije veliký úsměv, když pomyslím na důležitý rozhovor, co musím mít s panem C., až ho uvidím.

Doufám, že řekne ano.

A ještě víc doufám, že Spencer řekne ano, až jí položím otázku, na kterou se jí chci tolik zeptat už celé měsíce.

Jak říkám, dnes bude skvělý den!

You Really Got Me - Van Halen

66

Unaveně zanaříkám, když pomalu otevřu oči, a ještě chvilku mi trvá, než se rozpomenu, kde jsem. To je jedna z nevýhod, když jste na cestách tak dlouho, občas se probudím a nevím, jaký je den, ani v jakém jsem městě.

Nechápejte mě špatně, já zbožňuju cestování i koncertování, ale po čase to začne být únavné.

Alespoň vím, že bez ohledu na to, kde jsem, Spencer je vždy blízko.

Když už mluvíme o Spencer, ta tvrdě spí rozvalená na mě s hlavou pohodlně položenou na mých prsou.

Musela jsem při čekání na ni usnout a ona, místo aby mě probudila, tak se rozhodla taky si zdřímnout.

Trochu se zavrtím, abych na ni měla lepší výhled, a usměju se, když si všimnu, že mi poslintala celé tričko. Je na ni rozkošný pohled, jak je úplně mimo s pusou pootevřenou, lehce pochrupující, že bych ji nejradši k sobě přivinula ještě víc.

Vzpomínám si, jak Spencer poprvé zjistila, že mě poslintala. Já sama jsem její nový zvyk objevila jen o něco málo dní předtím, ale nikdy mě nenapadlo se jí o tom zmiňovat. Popravdě se mi vlastně líbilo, že se v mém náručí cítí natolik pohodlně, aby něco takového dělala. Byla z toho úplně vedle a hrozně se mi omlouvala. Ujišťovala jsem Spencer, že se nemá zač omlouvat, ale nevěřila mi.

Chtělo to hodně přesvědčování, než přijala, že se za to nemusí nijak stydět.

Štve mě, že má pořád chvíle, kdy si o sobě myslí něco míň, protože ona je opravdu tak zatraceně skvělá.

Kéž by se Spencer mohla vidět tak, jak ji vidím já.

Aby pochopila, že na světě není nikdo tak sexy a žádoucí jako moje Spencer.

Není to jen fyzický vzhled, co mě na Spencer přitahuje, ale také to, jaká je jako člověk, kvůli čemu po ní neustále dychtím.

Vím, není snadné vymazat léta nahlížení na sebe sama v určitém světle, sama jsem toho zářným příkladem, ale těší mě, že těch okamžiků sebepochybností je stále méně. Miluju každou část Spencer, i ty, co mě občas otravují nebo vytáčí.

Těsně před mým odjezdem na turné bylo obzvláště dusno.

Nejen kvůli našemu blížícímu se odloučení, ale také kvůli jistému incidentu, který se přihodil jednoho večera, když jsme si vyrazily na večeři.

Spencer mi právě velice živě vyprávěla o tom, jak ji to ráno Glen šíleně naštval, když se najednou uprostřed věty zarazila a zbledla jako stěna. Takhle vykolejenou jsem ji neviděla už pěkně dlouho a nechápala jsem, kde se vzala ta náhlá změna nálady.

Pak k našemu stolu přišla ona.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo je ta atraktivní žena, co mluví s mou přítelkyní, a mírná žárlivost se změnila ve vztek, když jsem uslyšela Spencer vyslovit její jméno.

Melissa.

Její bývalá, mrcha, co Spencer tolik ublížila.

Bylo to poprvé od střední školy, co Melissu potkala.

Pořád nemůžu pochopit, jak někdo mohl Spencer ranit tak, jak to udělala Melissa. Jistě, nečekala, že by ji tenkrát Spencer mohla slyšet, a neříkám, že já sama byla v počátcích našeho vztahu svatá, ale co provedla Melissa, to je neomluvitelné.

Několik prvních měsíců se Spencer jsem strávila tím, že jsem hledala všemožné způsoby, jak jí vynahradit to, jak jsem se k ní zachovala. Cítila jsem se provinile, protože jsem nebyla upřímná od počátku, a vím, že se kvůli mně hodně nabrečela. Nakonec mi Spencer řekla, že musím já odpustit sama sobě, protože ona už to udělala.

A právě po tomhle jsem konečně byla schopná to konečně nechat být.

Spencer má neskutečnou schopnost odpouštět, a přestože ve mně ještě dnes čas od času bodne osten studu kvůli tomu, jak jsem se k ní chovala, strávila jsem posledních devět měsíců tím, že jsem jí všemožně dávala najevo, jak je milována a uctívána.

Netřeba říkat, že jakmile jsem si všimla bolesti ve Spenceřiných očích, když se jí Melissa objevila zpátky v životě, třebaže to trvalo úplně kratičce, viděla jsem rudě.

Já nejsem Spencer.

Já tak snadno neodpouštím ani nezapomínám.

Obzvlášť když jsem viděla z první ruky, jaký ten rozchod měl na moji modrookou lásku dopad.

Spencer se dokáže rozčilovat nad maličkostmi, nebo ztratit nervy rychlostí blesku, ale taky je to člověk, který se vážně snaží chovat ke druhým tak, jak chce, aby se ostatní chovali k ní. Její dobrota a laskavá povaha jsou dvě z jejích nejlepších vlastností. Pokud máte to štěstí být v kruhu jejích nejbližších, můžete si být jisti, že tu pro vás vždycky bude.

Jak jsem tak poslouchala rozhovor Spencer s Melissou, čekala jsem, kdy jí Spencer předhodí, jak je šťastná.

To se nestalo.

Částečně proto, že Spencer není typ člověka, co by se vyžíval ve škodolibosti a částečně proto, že vidět tak najednou Melissu ji vrátilo zpět do toho okamžiku před lety.

Do okamžiku, kdy jí zlomila srdce.

Melissa dál blábolila o tom, jak se má báječně a jak má rozjetou kariéru, a každá další minuta toho ve mně jen rozdmýchávala vztek.

Došlo to až do bodu, kdy jsem už nemohla zůstat v jedné místnosti s ní.

Vstala jsem a přinutila tu couru, aby se na mě podívala.

Předstírala překvapení nad mou přítomností a hrozně dělala, že vůbec neví, kdo jsem.

Já nejsem typ, co by status celebrity nějak moc využíval, pokud vůbec. Sláva je opravdu pouhá iluze a já jsem pořád ta stejná holka, kterou jsem vždy byla, ale tohle byla zvláštní příležitost.

Nabídla jsem Melisse dva volňásky na moji první show jako poděkování.

Byla mým gestem zmatená, ale já se dál usmívala, jako bych jí nechtěla vrazit jednu do nosu.

Bože, já ji tolik chtěla praštit, ale věděla jsem, že by to nic neřešilo.

Ale pocit by to byl dobrý.

Zatraceně dobrý.

Když se mě zeptala, za co jí děkuju, přistoupila jsem ke Spencer a políbila ji jako nikdy. Když jsem se zase odtáhla, koukaly na mě obě jak spadlé z višně.

Vysvětlila jsem Melisse, že kdyby ona nebyla takový idiot, já bych neměla tu nejkrásnější přítelkyni na světě. S uspokojením jsem pak sledovala, jak jí spadla brada. Ten okamžik nadosmrti nezapomenu. Když jsem k ní napřáhla ruku, abych jí poděkovala za to, že udělala největší chybu svého života, otočila se na patě a už se ani neohlédla.

Nestává se často, abych Spencer připravila o řeč, ale právě to se mi mým výstupem podařilo.

Možná bych měla víc zapracovat na sebekontrole, ale prostě jsem si nemohla pomoct.

Jakmile se Spencer vzpamatovala ze šoku, odtáhla mě domů, kde mi pořádně poděkovala po svém.

Celou noc.

Ačkoli jsme se tehdy pořádně nasmály, jak se Melissa tvářila, její návštěva měla na Spencer větší vliv, než by se mi zamlouvalo.

Naštěstí se jí podařilo dostat se přes pocity, co v ní vidět Melissu vyvolalo, ale nebylo to úplně jednoduché. Ráda bych si myslela, že jsem jí v tom trošku pomohla, i Spencer mi to nesčetněkrát sama řekla.

A to se dá říct i naopak.

Je hezké vědět, že mám schopnost utěšit Spencer způsobem, jakým to nedokáže nikdo jiný, že má v mé náruči pocit bezpečí a že přede mnou se nemusí skrývat.

Protože já to cítím úplně stejně.

Před Spencer se nikomu jinému nepodařilo prorazit tu zeď, co jsem si vybudovala kolem svého srdce.

Dokonce ani Aidenovi, ke kterému jsem vždycky měla - a pořád mám - tak blízko.

Vždycky ve mně byla část, kterou jsem držela ze strachu uzamčenou, a taky abych se vyhnula možnému odmítnutí. Vždycky jsem si myslela, že když mě ani mí vlastní rodiče nemohli milovat tak, jak rodiče mají své dítě milovat, muselo to být proto, že se mnou bylo něco špatně.

Nebylo snadné, dovolit Spencer tuhle mou stránku vidět. Dokonce i poté, co už jsme spolu chodily, nastávaly chvíle, kdy jsme se odtahovala. Neznamená to ovšem nic drastického, jako že bych se s ní třeba rozešla, ale prostě jsem ukázala i trochu jinou tvář.

Spencer neztrácela klid, ani nebrala mé chování jako známku toho, že s ní nechci být.

Ukázala mi trpělivost a pochopení přesahující má nejtroufalejší očekávání.

Myslím si, že vědomí toho, že jsem do ní nakonec opravdu zamilovaná, pomohlo Spencer vidět, že moje vlastnost, rychle otočit z té vroucné na ledovou sprchu, nemá vůbec nic co dělat s ní, a naopak je to všechno jen a pouze ve mně. Poskytla mi prostor vyřešit si, cokoli mě trápilo vlastním tempem, když jsem měla pocit, že právě tak to potřebuju, a když nepomohlo to, tak mi bez skrupulí dokázala ukázat i trochu té drsné lásky.

Ne, tak to nemyslím.

My obě jsme hodně zapracovaly na tom, abychom se popraly s našimi trablemi, a výsledkem té tvrdé práce je tenhle vzkvétající vztah, jaký máme dnes.

Zamilovat se do Spencer bylo snadné; udržovat s ní úspěšný vztah už vždy takhle jednoduché nebylo.

Ale naučila jsem se, že dobrý vztah nikdy není jednoduchý.

A to je poučení, které mnohým lidem nikdy nedojde.

Samozřejmě jsme už musely překonat pár neshod a i tenhle život kočovníků, co vedeme posledních pět měsíců, měl za následek pár pěkných hádek, ale na konci dne jsme si naprosto bezvýhradně oddané a obě to víme.

Naplno jsem si to konečně uvědomila po jedné obzvlášť velké hádce se Spencer, která se udála po nějakých dvou měsících turné.

Ani vám už neřeknu, kvůli čemu jsme se hádaly, ale byl to vážně boj. Spencer se vyřítila z našeho hotelového pokoje a po zbytek dne jsem ji vůbec neviděla. Byla jsem příliš paličatá, abych ji šla hledat, a čekala jsem, až se mi sama přijde omluvit.

Celý den jsem byla úplně k ničemu, protože nesnáším, když se se Spencer hádáme, ale nehodlala jsem ustupovat.

Před každým vystoupením máme takový náš malý rituál, kdy se Spencer na posledních pět minut před začátkem v klidu zašijeme někam do kouta.

Někdy se líbáme, jindy zas doháníme, co jsme si nestačily říct přes den, a jindy nemluvíme vůbec, jen si užíváme ticho v blízkosti té druhé.

Je to něco, na co se vždycky těším.

Ten večer jsem byla naštvaná a napučená, protože občas dovedu být jak malá.

A potom jsem ji uviděla.

Stála tam, kde stojí vždycky, čekajíc na mě, až k ní přijdu, abychom si dopřály našich pět minut klidu v jinak hektickém životě na cestách.

Vyrazila mi dech.

Myslela jsem si, že mě spíš potrestá, za to jaká jsem byla blbka, a navíc měla beztak nejspíš pravdu ona.

Jenže věděla, jak jsou pro mě mé rituály důležité, takže odložila své vlastní pocity stranou a přišla.

Poznala jsem na ní, že je pořád naštvaná, což jsem upřímně řečeno byla i já, ale přesto otevřela svou náruč, jako kdyby se nic nedělo.

Může se to zdát jako maličkost, ale pro mě to znamenalo hrozně moc.

Z počátku jsme obě byly zvyklé na velká gesta, kterými jsme si vyjadřovaly své city, když jsme je nemohly vyjádřit nahlas.

Ať už to byl ples, co jsem pro ni uspořádala, nebo její písnička, kterou zazpívala, aby na mě udělala dojem.

Ale teď, teď jsou to malé věci, kterých si cením nejvíc.

Miluju, jak mi Spencer často nepozorovaně strká do kapes u kalhot malé lístečky s poznámkou, které pak náhodně nacházím. Často mi v nich říká jen něco úplně jednoduchého, jako miluji tě, nebo mi napíše nějaký vtípek, o kterém si myslí, že mě pobaví, nebo když mám velké štěstí, v tom vzkazíku popisuje, co mi chce udělat, až budeme samy.

Tyhle jsou mé oblíbené.

Spencer zabere nejspíš asi tak půl minuty napsat, cokoli si ten den vybere. Ale mně ty lístečky ukazují, že na mě neustále myslí, stejně jako já myslím pořád na ni. Mám schovaný každý lístek, co kdy napsala, a občas, když mám špatný den, tak si je pročítám.

To je jen jeden příklad, jak mi Spencer ukazuje, jak jí na mně záleží, a je to taky jen jeden z tisíce dalších důvodů, proč si ji chci vzít za ženu.

Chci si Spencer vzít už hrozně dlouho.

Déle, než bych komukoli byla schopná přiznat.

Může se to zdát divné, když uvážím, že jsem na počátku dělala všechno možné, abych se vyhnula vztahu s ní, ale měla jsem strach.

Ano, ta nahrávací smlouva byla jedním z důvodů, proč jsem Spencer odstrkovala, ale především to byla hloubka mých citů a to, že jsem se do ní zamilovala tak rychle, co mě doopravdy vedlo k tomu, že jsem se chovala jako taková kráva.

Ale už se nebojím.

Jestli se pořád stává, že mám pocit, jako by toho bylo na mě moc?

Rozhodně.

Nebyla bych člověk, kdybych tyhle pocity nemívala, a vím, že Spencer má tyhle momenty zrovna tak.

Rozdíl je v tom, že dnes, když se něco takového stane, tak se obracíme jedna na druhou, místo abychom od sebe utíkaly opačným směrem.

Ušly jsme dlouhou cestu a já se moc těším, co nám budoucnost ještě nachystá.

Prsten, co chci Spencer dát, jsem koupila už pár měsíců zpátky, ale nechtěla jsem jí ho dávat, aniž bych předem požádala pana C. o svolení, a to jsem zase nechtěla dělat přes telefon. Jeho požehnání, stejně jako i celé rodiny, pro mě hodně znamená.

Asi před dvěma měsíci vyšel v National Enquirer článek, podle kterého jsem prý Spencer podváděla s nějakou ženou, a údajně to trvalo už pár týdnů.

Varovali mě, že jak začnu být známá, tyhle věci se budou stávat, ale na bolest, jakou to přinese, na tu jsem připravená nebyla.

Zaprvé, já bych nikdy Spencer nepodvedla, je pro mě příliš důležitá a já ji miluju moc na to, abych něco takového udělala. Za druhé, jsme spolu tak často, že ani nevím, kdy bych si na nějakou aférku vůbec našla čas.

Když Jessie zavolala Spencer, aby nás varovala, co bude příštích pár dnů zdobit titulky bulváru, úplně jsem běsnila.

Spencer ale zůstala naprosto klidná, což bylo překvapivé, když si vezmete, čeho se ta pomluva týkala, a jak silně obvykle reaguje, když někdo jen naznačí, že mi něco provede.

Ani jednou se mě nezeptala, jestli ta historka byla pravdivá.

Ani jednou.

Protože věděla, že nebyla.

Nikdo z její rodiny; rodiče, bratři nebo Jessie, nikdo se nikdy nezeptal ani jí, ani mě, zda bylo na tvrzení té ženy něco pravdy.

Věděli, že nebylo.

To, co se mohlo stát temným mrakem nad mým vztahem se Spencer, nakonec bylo jedním z nejhezčích okamžiků.

Vědět, že mám její důvěru i důvěru všech ostatních, bylo prostě neuvěřitelné.

Poprvé v životě jsem měla lidi, co ve mně věřili.

A já se budu snažit ze všech sil, abych nikdy nikoho z nich nezklamala.

Zvláště Spencer.

Nemám vůbec strach ani obavy ohledně toho, kde skončíme, protože ať už to bude kdekoli, budeme spolu.

A já se už nemůžu dočkat, aby to bylo oficiální.

Vidět ji, jak prochází tou uličkou.

Oddat se jí.

A mít tu jistotu, jež přichází s tím, že ji pojmu za svou, svou ženu.

Ona je víc než jen moje holka, ona je člověk, kterému můžu ukázat každičký kousek sebe.

S ní se nemusím obávat, že si o mě bude myslet něco méně, pokud nebudu tou, za kterou mě považují ostatní lidé.

Protože ona mě vidí, opravdu mě, a miluje mě celým svým srdcem.

Možná se často kočkujeme o nějakých hloupostech, ale ne když přijde na vážnou věc.

Můžu být Ashley, rockerka.

Můžu být Ashley, drsňačka.

Můžu být sentimentální Ashley.

Můžu být hravá Ashley.

Můžu být romantická Ashley.

Můžu být sexy Ashley.

Můžu být sama sebou a vím, že Spencer bude milovat kteroukoliv verzi, kterou si pro ten den či chvíli zvolím.

Dosud mě v ničem nezklamala a já plně věřím tomu, že nikdy nezklame.

Spencer zvedne hlavu a otevře své unavené oči. "Kolik je hodin?"

Popravdě nemám páru.

Ale ještě nechci vstávat.

"Akorát čas, abys ještě spala," pošeptám jemně.

"Mmm, tak jo," zamumlá Spencer, než se na mě trošku posune, aby skončila s tváří zabořenou u mého krku.

Miluju ten pocit, když cítím její dech na kůži.

Vlastně miluju ji cítit všemi možnými způsoby.

"Sladké sny, Spence," řeknu, když kolem ní sevřu paže.

Zůstanu vzhůru, naslouchám zvuku jejího oddechování a vnímám pravidelný tlukot jejího srdce.

Žádné peníze na světě ani sláva by nemohly nahradit tohle teplo, které přichází, když mám Spencer takhle blízko.

Vím, že Spencer cítí bezpečí v mém náručí, a já zase v jejím.

Jsme si v našem vztahu rovné, já bych to ani jinak nechtěla.

Hrozně moc ji miluju a nechci, aby se to někdy změnilo.

Nedovolím, aby se to někdy změnilo.

Ani Spencer to nedopustí.

Tohle jsme si vzájemně slíbily už při mnoha příležitostech a já to znovu zopakuju dnes večer.

Už se nemůžu dočkat, až jí dám prsten, co mám v kapse.

67

S širokým úsměvem sleduju, jak se ke mně Spencer pomalu blíží poté, co vyjde z koupelny. Je mi jasné, že kroutí boky jen pro mě a mně se to líbí.

Moc se mi to líbí.

Před chvilkou jsme se probudily z našeho neplánovaného šlofíka. Jsem ráda, že máme pořád dost času pro sebe, než budeme muset opustit tohle útočiště v podobě mé šatny.

Spencer si vleze ke mně na klín a já si říkám, že jediná lepší věc, než když je ona takhle na mně, je, když jsem nahoře já.

"Ahojky," řekne, když se hezky uvelebí. "Jsem teď celá mentolová."

Jako by mě zajímalo něco jako zavánějící dech, když přijde na Spencer pusinky.

"No já nevím, jestli ti to věřím," culím se.

Hrozně nás baví se takhle škádlit.

Jak normálně, tak i sexuálně.

Spenceřiny rty dopadnou tvrdě na mé a ve chvilce mě připraví o dech, když mi do pusy vklouzne jazykem.

Páni.

To vypadá, že se někdo vyspal dorůžova.

Často netuším, v jaké náladě se Spencer probudila. Někdy je celá rozverná a nemůže se dočkat, aby mi dala pusu. Jindy zase, no, jindy se mění tak trochu v příšeru.

Nechápejte mě špatně, miluju Spencer, ale panejo, ta dovede být rozmrzelá.

Nikdy bych se neodvážila říct jí, jak roztomile špulí ret, tedy ne během té špatné nálady, ale když je po ní, tak si ji s chutí dobírám, jaký je bručoun. Ona mi na to samozřejmě řekne, že přeháním a obvykle se pak strhne milenecká roztržka, po které skončíme obě nahé.

"Už mi věříš?" zajímá se Spencer s tím svým pohledem, který mi naprosto jasně říká, co teď chce.

Mě.

Hned teď.

A tady.

A já jí s radostí vyhovím.

Předstírám, že musím o své odpovědi popřemýšlet. "Ne-e, myslím, že potřebuju další pusu, abych si byla jistá."

"Klíďo," odvětí, než se naše ústa opět najdou.

Zbožňuju, když je taková.

Líbat a milovat se se Spencer mi nikdy nezevšední.

Pořád ji chci stejně moc, ne-li víc.

Protože dnes ji znám o hodně líp.

Vím, co má ráda, jak to má ráda a co potřebuju udělat pro to, aby křičela mé jméno.

A to samé platí obráceně.

Zná mé tělo a ví, co si užívám, už zatraceně dobře.

Co se ale teď odehrává v mé šatně, to nebude něžné milování.

Tohle je živočišná potřeba a touha.

Ó, ano.

Právě chci Spencer pomoct z trička, když mi zavibruje telefon.

Kurva!

Nenávidím toho idiota, co vynalezl mobily.

Měli by ho zastřelit.

To byste nevěřili, kolikrát nás telefon takhle vyrušil.

"Měla bys to vzít," řekne Spencer zdráhavě, když si opře čelo o mé. "Mohlo by to být důležité."

"Ne tak důležité, jako to, co jsme se chystaly dělat," zavrčím.

Spencer se uchichtne. "To je fakt, ale čím dřív vyřídíš ten telefon, tím dřív vyřídím já tebe."

Jak mám k čertu s někým vést normální rozhovor po tom, co z mé přítelkyně vypadne tohle?

Ať je na telefonu kdokoliv, zabiju ho.

Na mou obranu musím říct, že obvykle nejsem tak násilnická, jenže teď jsem frustrovaná.

Frustrovaná a nadržená.

Což není dobrá kombinace, zvlášť když ji Spencer očividně ještě přiživí.

"Prosím," štěknu do telefonu, aniž bych se podívala, kdo volá.

Spencer se zatím vrhá na můj ušní lalůček a já marně zadržuju zasténání.

Ach bože!

Tohle je mučení.

Sice úžasné, ale stejně.

"Volám nevhod?" ptá se Stan.

Jo!

Zrovna se chystám na sex se svou žhavou přítelkyní.

Samozřejmě, že to mu neřeknu.

Je to skvělý kamarád, nicméně znal mého tátu, takže by to bylo jaksi divné.

Ok, teď je fakt blbá chvíle, abych myslela na tátu.

Spencer mě těchhle myšlenek zbaví, když se prolíbá na můj krk.

Ach bože!

Ona ví, jak mám ráda, když mě tam líbá.

Tohle jí tedy oplatím!

Až skončím ten telefonát.

"Ne, v pořádku." Nějak odpovím přes svůj stav totálního vzrušení. "Co se děje?"

Spencer se mi znovu podívá do očí a je jasné, že má něco za lubem. Mé podezření se potvrdí o chviličku později, když se ze mě sveze na zem.

Svatá prostoto!

Ďábelsky se na mě usmívá, zatímco mi začne rozepínat džíny.

Tak to je se mnou ámen.

Nebo bude za chvilku.

"Chtěl jsem ti jenom říct, že tvého alba se konečně prodalo víc kopií, než té první desky," oznamuje mi zvesela.

Něco bych měla vysvětlit.

Poté, co moje bývalá nahrávací společnost odstoupila od smlouvy, ponechali si práva na všechny songy, co jsem pod jejich záštitou kdy nahrála.

Ti hajzlíci se rozhodli na mně ještě vydělat, tak klidně vydali mé album, ačkoli mě vykopli na chodník.

Myslela jsem, že Spencer snad bouchne hlava, když zjistila, co plánují. Trošku jsem se bála, že vyvede něco neprofesionálního, ale musím uznat, že nic takového neudělala.

Já sama jsem rozhodně měla sto chutí.

Chtěla jsem vrazit do jakékoliv talk show, která by mi dovolila vysvětlit, co ti bastardi udělali.

Ale Spencer, pan C., Jessie a Stan mi to rozmluvili.

Řekli mi, ať to celé beru s nadhledem, i když se mi to nelíbí, přičemž budeme doufat, že bez mé osoby, jakožto promotérky alba, se jim nebude s prodejem příliš dařit.

Dopadlo to ovšem naopak, nakonec to album bylo vyhlášeno nejúspěšnějším debutem za dlouhé roky.

Myslím, že mi to alespoň udrželo popularitu a pomohlo mi to tak dobře prodávat mé pravé debutové album.

Když jsme tak spolu se Stanem dělali ve studiu, častokrát jsme si říkali, jak se nemůžeme dočkat, až převálcujeme to druhé album, a teď se zdá, že jsme to dokázali.

A taky je to skvělý chlap.

Stan mi dal naprostou volnost skládat si vlastní muziku, a když něco neznělo správně, pracovali jsme na tom tak dlouho, dokud jsme nebyli oba spokojení.

Byla jsem tak hrdá na ty hodiny, co jsme do toho vložili, že by mi upřímně bylo docela jedno, kdybychom neprodali jedinou kopii.

Konečně jsem mohla dělat muziku, svou vlastní muziku, a to pro mě znamená víc, než nějaký komerční úspěch.

"To myslíš vážně?" Zeptám se, ač vím, že Stan by o tomhle nikdy nežertoval.

Spencer ke mně tázavě vzhlédne, ale já se v tu chvíli dokážu jenom usmát, aby věděla, že mám dobré zprávy.

Stan se zasměje. "Rozhodně ano. Dokázalas to, Ash."

My jsme to dokázali," opravím ho. "Ty si za tenhle úspěch zasloužíš přinejmenším polovinu uznání."

"Dostanu v tom případě i polovinu honoráře?" vtipkuje.

Stan z naší spolupráce vydělal hromadu peněz a byl schopen svůj podnik ještě víc rozšířit.

Jsme skvělý tým.

I když ne tak dobrý tým jako já se Spencer.

To ani zdaleka.

Nikdy nezapomenu, jak nás poprvé označila jako Tým Spashley.

Byla jsem z toho hrozně zmatená, dokud mi nevysvětlila to sloučení jmen a jak to vymyslela, když plánovala nejlepší způsob, jak si mě získat.

Kdyby jen věděla, že v té době jsem už do ní byla po uši zamilovaná.

A vůbec, ty výrazy, se kterými se občas vytasí, mě nikdy nepřestanou bavit.

Jednou, když jsem měla zrovna ruku pod její sukní, vykřikla, "Bože, miluju kytarový ruce," tak nahlas, až mě tím zarazila.

Začínám nějak odbočovat.

"To by se ti líbilo," oplatím mu ve stejném duchu. "Díky za zavolání."

"Bylo mi potěšením," odvětí.

Když už jsme u toho potěšení…

Spencer je zpátky na mém klíně a já jsem mírně zklamaná.

Nebo dosti zklamaná, v tomhle případě.

"Nezapomeň se mi ozvat, jakmile se vrátíte z dovolené," připomene mi Stan. "Čeká na nás další deska, na které musíme začít makat."

"Ano, pane," zahlásím a přitom dávám jednu ruku kolem Spencer. "Ale nečekej, že ti zvednu jediný telefon, až budeme pryč."

Zařekla jsem se, že s sebou na naši tolik potřebnou dovolenou vůbec telefony brát nebudeme.

Spencer se můj nápad nesmírně líbil.

Velké mozky opravdu myslí stejně.

"To bych si vůbec nedovolil," směje se Stan. "Pozdravuj ode mě Spencer a pak se ozvi."

Rozloučím se se Stanem a usmívám se od ucha k uchu.

Zasvětím Spencer do těch dobrých zpráv a jako blahopřání od ní dostanu obří objetí.

Upřímně řečeno jsem doufala v jiné projevy toho, jak je na mě Spencer pyšná, ale objetí je taky hezké.

Nejspíš.

"Už se nemůžu dočkat, až spolu odjedeme," šeptá mi Spencer do ucha, když se ke mně pevně tiskne.

To my obě.

Zašijeme se na celé dva týdny na jednu soukromou pláž.

Mysleli byste, že po pěti měsících, co jsme spolu dennodenně, si polezeme na nervy.

Jenže, ono je někdy v našem rozvrhu tak natřískáno, že spolu sotva strávíme pár minut v jedné místnosti.

Spencer je vždycky první, na koho se podívám, jakmile dokončím svou show.

I když je unavená, zůstane vzhůru, protože ví, jak moc to pro mě znamená.

Je těžké se po koncertu vrátit z té nálady, co mi vystupování přináší, zpátky na zem. Nejednou mi Spencer usnula na klíně s rukama kolem krku.

Zbožňuju tyhle chvíle.

"Víš, na co se vážně těším?" zeptám se chraplavým hlasem, který jak vím, Spencer miluje. "Až tě uvidím v bikinách – je to už dávno, co jsem tě v nich viděla."

Celé věky!

Snad půl roku, myslím.

Nikdo nevyplní bikiny tak, jako moje Spencer.

"Vážně?" Spencer se na mě dívá nevinně vykulenýma očima, ale mě neoblbne.

Jestli jsem se něco o Spencer za ten rok naučila, pak to, že do nevinnosti má pěkně daleko.

A nechtějte, abych začala o tom, jak se umí podívat a přitom tak pěkně naklonit hlavu.

Ví, že tomuhle já prostě neodolám.

Když o tom tak přemýšlím, tak ono toho na ní vlastně není moc, čemu bych odolat dokázala.

"Vážně," přikývnu, než se svými prsty proběhnu po jejích zádech. "Pamatuješ, jak jsem ti volala to ráno před grilovačkou u vás?"

"Matně," odpoví Spencer, pohled má zastřený, ale výraz v její tváři je těžké přečíst.

Něco mi říká, že si to pamatuje tak jasně jako já.

"No, řekněme zkrátka, že to nebyla jen tvá společnost, na co jsem se tak těšila," pokračuju.

Spencer nakloní hlavu a oči jí ztmavnou. "Co tím myslíš?"

Jako by to snad nevěděla.

Ale dopřejme jí to.

"Nemohla jsem přestat myslet na to, jak asi vypadáš v bikinách," přiznám jí úplně poprvé.

Celou noc předtím jsem nespala a představovala si, jak Spencer asi vypadá bez oblečení.

Překvapuje mě, že jsem neusnula jako ona následujícího dne.

Spencer se červená. "Ne-ne."

"Jo-jo," ujistím ji. "Tebe vůbec nenapadlo, jak asi vypadám v bikinách já?"

Nikdy jsem Spencer neviděla takhle rudou.

Čím to asi je?

Na chvilku mi zaboří tvář do krku. "Možná jednou nebo dvakrát," řekne potom, když se dívá zase na mě.

"Já bych řekla, že pěkně kecáš," odtuším, i když nakonec je mi to celkem jedno.

Vrátila se k oždibování mého krku a já zapomínám, o čem jsme vůbec mluvily.

Jenže moc daleko se nedostaneme.

Nějací idioti totiž zaklepou na dveře, že prý Spencer je někde zapotřebí.

Málem na ně zařvu, že já ji potřebuju víc.

Ale to by bylo neslušné.

Krom toho, po dnešku bude jenom moje.

Doufejme, že navždy.

Procházím zákulisí a nemůžu Spencer nikde najít.

Už jsem oblečená a nalíčená, jen vejít na pódium.

Ale to si budu muset počkat ještě pár hodin, než na to přijde řada.

Ani nikdo z rodiny se ještě neukázal.

Nesnáším čekání.

Právě se chci zeptat jednoho člena štábu, jestli neviděl mou přítelkyni, když mě někdo zavolá jménem.

"Ashíí," píská, "Ashíí."

Tomu nevěřím.

Otočím se a mé oči okamžitě padnou na jedinou další dívku na světě, které nedokážu říct ne.

Rozeběhnu se k Emily a zvednu ji z náručí její matky.

"Ashíí," vypískne ještě hlasitěji. "Já tě vidím."

Ta je tak děsně rozkošná.

Marty a Susan s námi navázaly kontakt poté, co mě viděly v televizi na tiskovce.

Ukázalo se, že vlastně žijí v Kalifornii, a naše čtveřice se od té doby hodně sblížila.

Nemluvě o tom, že jejich dcera mě má naprosto omotanou kolem prstíku.

Mám prostě slabost pro blondýnky s modrýma očima.

Polechtám Emily na bříšku a za svou snahu dostanu další výkřiky smíchu. "Co tady holky děláte?" Ptám se smějícího se páru, když usoudím, že už jsem se s jejich dcerou dostatečně přivítala.

"Spencer tě chtěla překvapit," vysvětluje Marty. "Překvapení!"

Uchichtnu se. "No, to se jí rozhodně povedlo." Ucítím, jak se mi Emily kroutí v náruči, a teprve teď si všimnu, co má na sobě za tričko.

Jedno z mých koncertních triček, akorát miniaturní.

"Další překvápko," řekne Susan, když vidí, na co zírám. "Není roztomilá?"

"Hrozně roztomilá," odvětím, zatímco mi Emily dá pusinku na tvář.

Občas té Spencer nemůžu uvěřit.

Jak na mě pořád myslí.

Neustále.

"Neumíš si ani představit, jak byla Emily v autě netrpělivá," povídá mi Susan a přitom sáhne po Martyině ruce. "Málem jsem ji vyhodila z okna."

"Ty jsi hrozná," pokárá Marty svou ženu. "Nevím, proč s tebou vůbec jsem."

"Jen jsem si dělala srandu," řekne Susan, aby uklidnila běsnící ženu po svém boku. "Krom toho, moc mě miluješ na to, abys byla až tak naštvaná."

Ty dvě mi hodně připomínají nás se Spencer.

Snad spolu budeme taky tak šťastné, až spolu budeme téměř osm let.

Neslyším za sebou Spencer přicházet, ale Emily ji zmerčí. "Pensa, Pensa." Začne mi v náručí poskakovat a vzápětí už cítím na rameni Spenceřinu bradu.

"Nazdárek, fešando," zacukruje a rovněž polechtá Emily na bříšku. "Ahoj i tobě, Ash."

"Moc vtipný," protočím pobaveně oči. "Ale děkuju za překvapení."

Spencer mrkne. "No jo, jsem docela boží."

"Moc vám to takhle s Emily sluší." Marty vytáhne svůj foťák. "Hezky k sobě, chci si udělat foto."

Všechny tři vesele pózujeme a po několika desítkách stisknutí spouště je fotoaparát zase pryč.

"Vypadáte připravené na rodinu," poznamená Susan a tentokrát nedělám, že jsem ji neslyšela.

Se Spencer jsme o dětech mluvily.

Obě je chceme.

Ale teď ne.

Jsme pořád mladé a já v žádném případě nechci mít dítě, dokud jsem takhle na cestách.

Tátovi jsem odpustila, ale to neznamená, že chci opakovat jeho chyby.

Já tu pro svoje dítě nebo děti hodlám být.

Budu tady pro Spencer.

Budeme vychovávat naše dítě společně.

Chci být u toho, až udělá první krůček, až řekne první slovo, až udělá cokoli důležitého ve svém životě.

A až bude jednou vzpomínat na své dětství, tak chci, aby má přítomnost byla v čele těch vzpomínek.

Pro své děti budu milujícím rodičem.

Teď na to připravená nejsem.

Spencer také ne.

Ale jednoho dne budeme, a až se tak stane, přivedeme na tenhle svět děťátko.

Ani o minutu dřív.

"Jen proto, že se nechcete cítit staré, na nás nebudete zkoušet nějakou habaďůru, abychom si se Spencer pořídily děcko," ušklíbnu se. "Prostě nám závidíte naše mládí."

"Hubo nevymáchaná," bručí Susan.

"Sprostý slovo, mamino," ozve se Emily a všechny dospělé rozesměje.

"Teď mám vážně průšvih," zanaříká Susan. "Nemáte ponětí."

Spencer si ode mě vezme Emily, aby ukázala její tričko lidem ze štábu a z kapely.

"Prsten máš?" zeptá se mě Marty, jakmile je Spencer z doslechu.

Přikývnu a ztiším hlas. "Jo, dneska to udělám."

"Tutově řekne ano," ujistí mě Marty a já se usměju.

Jsem si jistá, že řekne.

Vždyť jsme už mluvily o dětech, tak je jasné, že manželství muselo taky někdy přijít.

Jenže to neznamená, že bych byla o to míň nervózní.

Prostě chci, aby mi vyšlo všechno podle plánu.

Povím Marty a Susan o svém nápadu, že ji chci požádat při rodinné večeři, a potom je pozvu, ať se k nám připojí.

Odmítnou, že prý nechtějí vyrušovat.

Já na pozvání trvám a ony konečně povolí.

Poté, co se rozloučím s Emily, která už jde domů se Susaninou matkou, upozorní mě Spencer, že bych měla vyrazit.

"Za pět minut máš setkání s fanoušky a potom se máš sejít s lidmi z nadace Něco-si-přej, aby ti řekli o sbírce, kde budeš příští měsíc vystupovat jako hlavní host," říká mi Spencer, zatímco chvátáme chodbou.

Je tak šikovná.

A sexy.

Nemůžu se dočkat, až budeme slavit naše zasnoubení.

Taky jsem hrozně ráda, že dává pozor, abych dělala dost charitativní činnosti.

Ne že bych to sama od sebe jinak nedělala, ale spíš jde o to, že já na tyhle věci jednoduše nevzpomenu tak často.

Spencer ano.

Další důvod, proč je pro mě tak dobrá.

Rozloučíme se rychlou pusou a pak odběhne zkontrolovat, jestli někde něco nehoří.

Dívám se za ní, dokud se mi neztratí z dohledu.

Když otevřu dveře, abych přivítala některé z fanoušků, mám na tváři široký úsměv.

Opravdu jsem šťastná holka.

Pět minut do začátku vystoupení a já jsem jak na trní.

Jsem natěšená a připravená to rozjet, až na jednu věc.

Spencer tu není.

Kde může být?

A navíc ani naše rodina tu stále není.

Podle všeho na dálnici došlo k velké bouračce a oni jsou teď někde zaseklí možná na několik hodin.

Nejde ani tak o to, že přijdou o show, protože je i tak uvidíme potom, ale chtěla jsem je tu mít.

Málem vyletím z kůže, když uvidím Spencer přicházet ke mně.

Díky bohu, že to stihla.

Nevím, co bych si počala, kdyby ne.

A dovolte mi podotknout, vypadá prostě úžasně.

Má na sobě ty džíny, co na ní mám obzvlášť ráda, a dospělou verzi jednoho z mých koncertních triček.

Vím, že Spencer si na sobě dává ráda záležet, ale z nějakého důvodu dnes vypadá tak nádherně jako ještě nikdy.

Tak nějak celá září, až mám sto chutí zapomenout, že je tu plný stadion lidí, kteří zaplatili, aby mě viděli zpívat.

"Promiň, že jdu pozdě," řekne, když se k sobě přitiskneme. "Snažila jsem se zjistit, kdy se sem naši asi tak dostanou."

"To je v pohodě," ujistím ji, když se trochu uklidním.

Vážně se snažím soustředit na nadcházející show, ale jediné, na co dokážu myslet, je blížící se žádost o ruku.

Spencer mě líbá, dokud mi George nezaklepe na rameno, že je čas jít.

Dostanu ještě poslední polibek a pak se otočím a vcházím do ohlušujícího potlesku.

Křením se, když už stojím před mikrofonem, ale uvnitř jsem plná úzkosti.

Nemůžu se zbavit pocitu, že něco není správně.

Že z nějakého důvodu tenhle večer neproběhne tak, jak jsem si ho naplánovala.

Snad jenom přeháním.

Jenže já cítím v kostech, že ne.

68

"Díky, Los Angeles!" zakřičím do mikrofonu, když dokončím poslední song dnešního večera.

No, téměř poslední.

Ještě nás čeká přídavek.

Dav šílí, všichni mi divoce tleskají a řev je ohlušující.

Neuvěřitelný adrenalin.

Mám pocit, že bych mohla lítat.

Ta energie, vyzařující z každého fanouška, je úžasná.

Myslím, že tohle mě nikdy nepřestane bavit.

Světla se rozsvítí a dav se rozvášní ještě víc.

Řekla bych, že tohle by mohla být moje nejlepší show dosud.

Zhruba čtvrt hodiny po začátku jsem koutkem oka zahlédla Carlinovi, Jessie a Aidena. Stáli všichni po straně jeviště společně se Spencer, a jakmile jsem je uviděla, tak jsem se uvolnila.

Asi jsem se vážně začala bát, když jsem zjistila, že přijedou pozdě.

Možná trávím příliš času se Spencer, protože tenhle typ vyšilování kvůli ničemu je spíš její parketa.

Nemyslím to jako urážku, ale už několikrát se stalo, že se kvůli něčemu rozčílila, aby později zjistila, že to bylo pro nic.

A já mám dojem, že právě to se mi teď taky stalo.

No což, alespoň že nikdo o mém malém záchvatu paniky nemá ani tušení, takže o nic nejde.

Při odchodu z pódia mávám publiku.

Mám sotva chviličku, abych si lokla vody a od Spencer si vzala akustickou kytaru, natož pak se se všemi pozdravit.

Usměju se na tu velikou skupinu rodiny a přátel, kteří mě osobně přijeli podpořit, ale to je tak jediný pozdrav, kterého se jim teď ode mě dostane.

"Válelas, Ash," jásá Spencer a podává mi ručník.

Utřu si obličej a zářivě se na ni usměju. "Copak o tom někdo pochyboval?"

Spencer mě, zdá se, neprokoukla, protože ano, já pochybovala hodně.

Ale nedivím se jí.

V maskování toho, co si opravdu myslím, umím být totiž docela dobrá.

Není to nic, na co bych byla právě hrdá, ale může se to hodit, třeba v takových chvílích, jako je tahle.

"Mě neoblbneš," odvětí Spencer se stejným úsměvem. "Myslela sis, že vůbec nepřijedou."

Co to?

Ona mě fakt prokoukla?

O-ou.

Tak asi přeci jenom nejsem tak protřelá, jak jsem si myslela.

"Jsi blázen, ale stejně tě miluju," řeknu Spencer, abych zahrála do autu, že mě tak dobře zná.

"Ale to víš, že jo," culí se.

Kruciš.

Spencer začíná být nějak moc drzá.

Počkat.

Proč si stěžuju na tenhle nový přístup?

Vždyť tím je ještě víc sexy.

Což není vůbec jednoduché dokázat, vzhledem k tomu, že Spencer je už tak zdaleka nejvíc sexy žena v mém vesmíru.

Tak jo, nemůžu si dovolit myslet zrovna na tohle, když se konec show skoro blíží.

Políbím rychle Spencer, abych tuhle konverzaci aspoň prozatím utnula. "Za chvilku jsem tu," slíbím, než zamířím zpátky na pódium.

Diváci nepřestali tleskat celou dobu, co jsem byla v zákulisí.

Zaslouží si nějaký ten přídavek.

Ještě jednou se ohlédnu na Spencer, protože prostě můžu, a když to udělám, uvidím, jak zběsile mluví s někým, koho nepoznávám.

To je divné.

Co se děje?

Nemám však čas to zjišťovat, protože má přítomnost je vyžadována jinde.

Když tak kráčím zpátky před lidi, myslím spíš na to, co je asi příčinou, že je Spencer tak nervózní.

Nemám nejmenší tušení.

Místo zabývání se záhadou, kterou teď stejně nevyřeším, zaměřím se na své publikum.

"Jak se dnes všichni máte?" zeptám se, zatímco se usazuju na stoličku, co mi přistavili před mikrofon stojící uprostřed pódia.

Dostane se mi bouřlivých ovací, a to jsem ještě ani nezahrála jedinou notu.

Nechci se chvástat, ale právě teď mi celá aréna doslova zobe z ruky.

"Říkala jsem si, že bychom teď mohli trošku zpomalit," vysvětluju při chystání kytary. "Chtěli byste si poslechnout ještě pár songů?"

Na to vsaďte svůj zadek, že chtějí!

Podívám se na kapelu, jestli jsou připraveni, a když vidím, že ano, dám znamení Johnnymu, ať odpočítá.

Ještě rychle kouknu na stranu, jestli už Spencer vyřešila ten problém, ať už to bylo cokoli, ale není tam.

Začíná to být čím dál divnější.

Nikdy si nenechá ujít můj přídavek.

Nikdy.

V kostech mi zase zachrastí ten divný pocit a šestý smysl jede na plné obrátky.

Uslyším, jak Johnny odklepne start, ale když začneme hrát, neozve se žádný zvuk.

Do prdele!

Tak to vypadá na problém s technikou.

Nicméně zachovám chladnou hlavu a jakoby nic se ohlédnu na George.

Pokrčí na mě rameny, než začne zjišťovat, proč to najednou přestalo fungovat.

Něco takového se nám ještě nestalo.

Kurva!

No ale vážně!

Odehráli jsme skoro stovku koncertů a při posledním se aparatura rozhodne, že to vzdá.

Kurva!

Kde je sakra ta Spencer?

George na mě dělá nějaké posunky, myslím, že mi naznačuje, abych získala trochu času.

Zhluboka se nadechnu a otočím se zpátky k lidem, kteří začínají být netrpěliví. "Omlouvám se, přátelé, ale vypadá to, že máme menší technický problém, ale za moment to bude vyřešené."

Doufám.

Kurva!

Co mám dělat?

Mikrofony naštěstí pořád jedou, takže aspoň můžu komunikovat s publikem.

"Je mezi vámi někdo, kdo není místní?" zeptám se, abych zmírnila vzrůstající napětí ve vzduchu.

Úspěch!

Na mou otázku se ozve řev smíchu.

"Ahoj všichni."

Trhnu hlavou, když uslyším Spenceřin zesílený hlas.

Proč má v ruce mikrofon?

Proč jde ke mně?

A co se jí pro pána krále asi honí hlavou?

Usmívá se na mě, jako kdyby věděla něco, co já ne.

"Vypadá to, že potrvá trošku dýl, než se nám všechno zase podaří nahodit," prozrazuje Spencer lidem i mně. Její oznámení se setká se sborovým bučením, ale ji to, zdá se, z míry nevyvede. "Já vím, já vím, taky chci slyšet Ashley hrát, ale musíme být trpěliví."

Bučení se změní v chichotavý smích, ale já jsem pořád ostražitá.

Něco se děje.

Cítím to.

Jeden z kulisáků vedle mě postaví druhou stoličku.

Co to sakra je?

"Spousta z vás mě zná, coby Ashleyinu manažerku a přítelkyni," začne Spencer, zatímco si sedá na zmiňovanou stoličku. "Ale co možná nevíte je, že i já dovedu něco málo zazpívat, pokud to můžu posoudit."

Ehm.

Cože?

Copak se Spencer zbláznila?

"Co to vyvádíš?" zeptám se své ztřeštěné holky, přičemž si dám pozor, abych rukou zakryla mikrofon, tohle diváci poslouchat nepotřebují.

Spencer mě poplácá po koleni, ale na mou otázku asi neodpoví.

"Tak jsem si myslela, když tu teď musíme čekat, než nám tadyhle naši úžasní chlapci zase všechno zprovozní, že bychom vám s Ashley zazpívaly duet," říká Spencer.

Ok.

Je to potvrzené.

Chudinka Spencer vážně ztratila rozum.

"Bez hudebního doprovodu, samozřejmě," dodá.

Aha.

Začínám mít o ni trošičku strach.

"Co vy na to?" zeptá se publika.

Z obrovské odezvy, co se Spencer dostane, hádám, že se jim její nápad moc líbí.

Mně na druhou stranu ani ne.

Pokouším se získat Spenceřinu pozornost, aniž bych způsobila scénu, ale ona dál upírá oči přímo před sebe.

"Tohle možná nebude vědět nikdo z vás, ale právě dnes je výročí našeho prvního setkání." Z davu se opět ozve sborová odpověď 'jééé' a mně stále stoupá krevní tlak. "A té noci jsme s Ashley měly zpívat duet, jenže ona se trošku styděla."

No tak tohle už vůbec ne!

Nebudu zpívat tamtu písničku, ne se Spencer, ne před mými fanoušky.

Ani náhodou!

Ani za zlatý prase!

Spencer po mně hodí okem a potom se na mě lstivě usměje. "Vypadá to, že se stydí i dneska." Stojí mě to hodně úsilí, abych ji nepopadla a neodtáhla do zákulisí, abych zjistila, co má za lubem. "Možná by Ashley uvítala trošku povzbuzení, aby si se mnou zazpívala."

Dvacet tisíc lidí je rázem na nohou, ale já se zviklat nenechám.

Věnuju Spencer naprosto jasně nekompromisní pohled říkající, že tohle vážně ne.

Vždyť je to absurdní.

Naprosto absurdní!

Ona dokonce zkouší špulit rty.

Jak je záludná.

Já jsem však pevná jako skála.

Nejspíš bych měla najít George, jenže nemůžu spustit oči ze Spencer.

Jsem z jejího chování rozzuřená, ale zároveň zvědavá, co to tady kuje za pikle.

"Ok, ok, vyhrála jsi," smiluje se Spencer.

To bych zatraceně řekla, že jo.

Spencer mi vezme z klína kytaru, než ji můžu zastavit, a jsme zase zpátky u naštvanosti.

Doufám, že nehodlá něco hrát, protože já mám dost pevné zásady, co se týče mých kytar v cizích rukou.

To nikomu nedovolím.

Ani Spencer ne.

Předá kytaru chlápkovi ze štábu a potom se mnou proplete prsty.

Co to do pytle…?

Každou chvíli asi vzteky exploduju.

Tenhle večer se čím dál víc vymyká kontrole.

Argh!

Spencer se podívá dolů na své hodinky a pak zpátky na mě. Roztřeseně vydechne a najednou vypadá mnohem nervóznější, než před chvilkou. "Minulý rok touhle dobou, skoro na minutu, jsem ti položila jednu otázku, na kterou jsem nikdy nedostala odpověď."

Huh?

O čem to mluví?

Před rokem skoro na minutu?

Tu noc se Spencer dost opila.

A já měla to potěšení vidět Spencer pěkně odvázanou.

Ale na nic se mě přece neptala…

Ach!

Můj!

Bože!

Spencer se postaví, mně spadne brada. "A myslím, že nastal čas, abych se tě zeptala znovu."

No nekecej!

No, ty vole, nekecej!

To by snad…

To není…

"Až na to, že dneska jsem úplně střízlivá." Spencer skloní mikrofon na stranu a nakloní se ke mně. "Mám na sobě víc oblečení."

Zasmála bych se, kdybych nebyla v šoku.

"A doufám, že dnes odpovíš ano," dokončí a já zalapám po dechu.

Publikum rovněž.

Ale těch si zrovna nevšímám.

Mou pozornost má právě teď pouze jedna osoba, jejíž oči se zavrtávají do mých.

"Tu noc jsem ti poskytla hodně důvodů, proč si myslím, že bych byla dobrou manželkou." Spencer se třese a chvěje se jí i hlas.

I já se celá třesu, protože tohle jsem vážně vůbec nečekala.

Ani náhodou.

"A třebaže ti nenosím snídani do postele každé ráno, myslím, že to ostatní ti dokazuju celkem dobře." To ano. "Stejně jako to děláš ty pro mě."

Spencer podruhé skloní mikrofon, a co se chystá říct dál, je jen pro mé uši.

"Snad jsem dokázala dostatečně i to, že jsem zvíře v posteli, jak jsem se chlubila." V očích jí zajiskří a já se tiše zasměju.

"To rozhodně ano," pošeptám v úžasu.

Nemůžu tomu uvěřit.

Nemůžu uvěřit, že tohle všechno dělá kvůli mně.

Jak je odvážná.

Jak je statečná.

Jak tady přede všemi dnešními fanoušky, naší rodinou, přáteli a přede mnou ukazuje, co má ve svém srdci.

"Ten druhý den, když jsi odešla z mého bytu," pokračuje do mikrofonu, "jsem si řekla, že se vydám na cestu, na jejímž konci jsem doufala, že mě bude čekat společná budoucnost s tebou."

Ježíšmarjá!

Začíná se mi svírat hrdlo a oči plnit slzami.

Spencer vypadá právě tak plná emocí, jako se já cítím.

"Ale co mi setkání s tebou dalo hlavně, je vědomí a jistota, že ať už přede mnou leží jakákoli cesta, nebudu jí muset kráčet sama." Spencer mi svírá ruku a slzy jí začnou stékat po tvářích. "Protože ty budeš po mém boku na každém kroku."

Budu.

Každičký krok.

"A kamkoli se vydáš zase ty, Ash, i já tam půjdu po tvém boku," slibuje Spencer a já vím, že tohle je slib, který neporuší, protože to už konec konců dodržela.

I mně už padají z očí slzy a je mi úplně jedno, že jsme na veřejnosti.

Vidím jenom Spencer.

Slyším jen její slova.

Právě teď, a vlastně skoro vždy, ona je to, na čem mi nejvíc záleží.

"Den, kdy jsi vkročila do tátovy firmy, byl dnem, který mi změnil život." Spencer se snaží, aby si udržela klidný projev, ale vede si dobře, což dělá ta její síla, pro kterou ji tolik obdivuju. "Byl to den, kdy jsem drze oznámila bráchovi a mojí nejlepší kamarádce, že jsem potkala holku, kterou si jednoho dne vezmu."

Vážně?

Teda.

To jsem vůbec nevěděla.

"A ten den i moje duše poznala tu, která je jí souzená." Mluví hrozně hezky a já jsem na ni tolik hrdá. "Miluju tě celým svým srdcem, Ash, a můžu s jistotou říct, že to se nikdy nezmění."

Cítím to naprosto stejně.

Doslova!

Nedovedu si představit, že bych prožila jedinou vteřinu zbytku mého života, aniž bych byla do Spencer šíleně zamilovaná.

To zkrátka není možné.

"Nevím, co si pro nás život přichystal, ale vím, že jsme obě vyložily hodně času a úsilí, aby nám to spolu klapalo. Nemůžu slíbit, že nepřijdou problémy, nemůžu slíbit, že všechno bude vždycky tak skvělé, jako je dnes, ale co ti slíbit můžu, je to, že ať už přijde problém, jaký chce, neuteču a budu za nás bojovat, když to bude třeba," pokračuje Spencer dál s novou dávkou odhodlání.

Doufám, že jednoho dne budu alespoň z poloviny takový člověk, jako je Spencer.

To se nepodceňuju.

Jednoduše obdivuju tu úžasnou osobnost, kterou miluju.

A nejlepší na tom je, že i ona miluje mě.

"Nepotřebuju se tě ptát, zda i ty mi můžeš slíbit to samé, protože ve svém srdci vím, že už jsi to udělala." Spencer ze mě sundá ruce a dál mluví, než se jí můžu zeptat, proč to udělala. "Miluju tě, Ash, strašně moc, a chci s tebou strávit zbytek svých dnů i nocí."

Ach můj bože!

Je to tady!

Někdo by si mohl myslet, že mi bude třeba líto, že na mě teď tu otázku vybalí, když jsem tak moc plánovala, že to udělám já.

Ale je mi to jedno.

Naprosto.

Jediné, o co mi šlo, bylo vzít si ji, mít to oficiální, a vypadá to, že se mi právě naskýtá šance.

Když jsem Spencer poznala, nikdy bych nevěřila, že skončíme tady.

Doufala jsem v to.

Chtěla jsem to.

Ale nikdy jsem si nedovolila o tom byť snít, protože se to tehdy zdálo tak nedosažitelné.

A teď se mé přání, co bývalo pouhým snem, stává skutečností.

Ach můj bože!

Myslím, že snad ani nedýchám.

Je mi horko.

Cítím mravenčení.

Jsem nervózní.

Jsem vzrušená.

Jsem nadšená.

Jsem v sedmém nebi.

Cítím se výjimečná.

Cítím se uctívaná.

A ze všeho nejvíc se cítím milovaná.

Tak moc milovaná ženou, která tolik mých snů dokázala proměnit v realitu.

Neuplyne den, kdy bych neděkovala tomu, kdo je zodpovědný za to, že mi Spencer seslal.

Ona mě zachránila před sebou samou a před tou spoustou lží, se kterými jsem žila.

Pomohla mi uvidět v sobě potenciál, že bych mohla být nejenom dobrým člověkem, ale že bych mohla být osobou, která je tu i pro ostatní.

Sňala ze mě tolik bolesti, kterou jsem cítila, a nahradila ji klidem; dodnes se mi těžko věří, že je to skutečné.

Ukázala mi, že postavit se za to, v co člověk věří, může udělat opravdu mnoho.

Umožnila mi dělat chyby, protože já nejsem dokonalá a ona to ani ode mě nečeká.

Pustila mě do každého zákoutí své duše a díky tomu jsem i já chtěla pustit ji do své, i když to nebylo vůbec jednoduché.

Než jsem poznala Spencer, tak jsem prostě existovala, teď žiju.

Miluju.

A neberu čas strávený s ní za samozřejmost.

Ani jedinou sekundu.

Jednou jsem ji málem ztratila a udělám všechno, co je v mých silách, aby se to už nikdy nestalo.

Spencer to ví, věří mi a já bezvýhradně věřím jí.

Důvěřuju jí rozumem.

Důvěřuju jí city.

A srdcem.

Spencer mi dala tolik a nevím, jestli někdy plně porozumí tomu, jak hluboce ovlivnila a změnila můj život.

Ale hodlám strávit příštích sedmdesát nebo osmdesát let tím, že jí to budu připomínat, dokud nebude přesně vědět, co udělala.

Ona je můj anděl.

Má láska.

Můj nejlepší přítel.

Má největší fanynka.

Mé svědomí.

Mé všechno.

Ne tak, že bez ní bych nebyla nic, ale ve smyslu, že ona je první, na co myslím, když se ráno probudím a poslední, na co myslím, když jdu večer spát.

Netušila jsem, že by mohla taková láska, jako je naše, existovat.

Že by mi na někom tolik záleželo a že bych někoho tak hluboce milovala.

A ono to tam někde je.

Je to možné.

A až budete jednou připraveni, vy i ten druhý, najdete se, jako já a Spencer.

Spencer poklekne na koleno a já úplně ztratím řeč.

Snad si ale vzpomenu na to jedno slůvko.

To, které zpečetí naši společnou budoucnost.

V aréně je takové ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík.

Spencer dá ruku do kapsy, a když ji vytáhne, drží neskutečně nádherný prsten.

Ačkoli ne tak nádherný, jako je žena, která ho drží.

Je to platinový kroužek posetý diamanty kolem dokola, které září tak jasně, že mě to skoro oslepí.

Podám jí svou levou ruku.

Přidrží prstýnek před mým prstem.

Vy víte, před kterým.

Naše oči se setkají.

Naše společné slzy padají rychleji.

A naše srdce bijí jako jedno.

"Ashley Daviesová, vezmeš si mě?" zeptá se Spencer, zatímco diváci, naše rodina, přátelé a zbytek světa se vytratí.

Jediné, co zbyde, jsme my dvě.

Spencer a já.

Já a Spencer.

Je to, jako bychom byli jediní lidé na světě.

A v tuhle chvíli si to vážně myslím.

Přesně, jak by to být mělo.

"Ano!" Nějak ze sebe dostanu přes ten nával štěstí, radosti a lásky. "Ano! Jistě, že si tě vezmu!"

Copak o tom někdy někdo pochyboval?

Neřekla bych.

Spencer zároveň vzlykne a zasměje se, když mi dává prsten na to správné místo.

Upustíme své mikrofony na zem a obejmeme se.

Skrz slzy štěstí vyhledám Spenceřiny rty.

Líbáme se na stvrzení našeho slibu.

Líbáme se, abychom spojily naše těla a naše srdce.

Oficiálně.

Protože právě to se stalo před těmi mnoha měsíci v jejím bytě.

Vezmu si Spencer Carlinovou.

Budu její ženou a ona bude mou.

A nic nezlomí pouto, jež sdílíme.

Ani teď.

Ani nikdy.

Dokud nás smrt nerozdělí.

69

Poznámka autorky (volně přeloženo): No, je tady konec… Přesto ale po téhle kapitole bude následovat ještě několik dalších, které budou obsahovat krátký příběh týkající se Jessie.

Díky a doufám, že se vám bude poslední kapitola líbit.

Ashley řekla ano!

Budeme se brát!

Jsem zasnoubená!

Už jsem říkala, že Ashley řekla ano?

Protože řekla!

Ha ha!

Jůů hůů!

Jo!

Jo!

Jo!

Já mám takovou radost!

A nedokážu ji vůbec krotit!

Já vím, já vím, chci Ashley!

Tak tuhle party rozjeďme!

Ach ano, to je jak narozeniny, budu pařit jako o narozkách!

Hurááá!

Je mi líto každého pošetilce, co pochyboval o Ashleyině lásce ke mně.

Ano!

Ano!

Přesně tohle řeknu, až si vyměníme svatební sliby.

Takže, pro případ, že byste tápali, jsem zrovna samou radostí trošičku mimo.

Jenom trošičku.

Anebo děsně!

Ashley Daviesová bude moje žena!

Skóruju!

Pořád se líbáme, jen tak mimochodem.

Líbám se se svojí snoubenkou.

Ty vole, jo!

Budu ji takhle představovat při každé příležitosti, co se namane.

Zvedla bych ruce v oslavném gestu, ale ty jsou právě omotané kolem Ashley.

Jééj!

Musíte mě omluvit, byla jsem tak nervózní, než jsem to ze sebe vyklopila, takže jsem teď jak sjetá.

Bez drog.

Jsem v rauši z toho, že Ashley řekla ano.

Nemůžu vám ani popsat, jak jsem byla vyklepaná, když jsem to rozjela. Plánovala jsem to týdny a přitom jsem ale musela dělat, že ne.

Panejo, to bylo vážně těžký.

Ale dokázala jsem to!

Ashley neměla tušení, že ji dneska požádám o ruku.

Žádné!

Zero!

Zilch!

Nada!

Pěkně jsem ji dostala!

A máš to, Ashley!

Pozvala jsem na dnešní večer Susan, Marty a Emily, coby rozptýlení, pro případ, že by něco čula. Ashley je z Emily úplně paf, když ji vidí, což je úplně nejroztomilejší věc na světě.

Trošku jsem se bála, že začíná mít podezření, těsně před vystoupením, protože se chovala nějak divně. Naštěstí to ale zase byla jenom moje přeháňka, kdy dělám z komára velblouda.

Ani na dálnici nebyla žádná nehoda.

Nechtěla jsem, aby jí někdo z naší famílie nedopatřením vybreptl něco o tom, co se chystám udělat, tak jsem se rozhodla, že jejich příjezd bude odložen.

Celý můj plán vyšel bez nejmenšího zádrhelu!

Já jsem king, sakra!

Nechtějte snad ani radši vědět, co se dělo v mé hlavě, když se chvíle mé žádosti blížila, a během ní taky.

Uvnitř jsem byla uzlíček nervů, ale navenek myslím, že jsem zachovala zdání klidu.

Pořád jsem opakovala "panebože" a "kurva" a "do prkýnka".

Ale zvládla jsem ze sebe dostat všechno, co jsem říct chtěla, a vyjádřit naprosto přesně, co mám v srdci.

Teď se budu moct ohlédnout za dnem, kdy se mi Ashley poprvé objevila v životě, a já tehdy řekla "dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít" a bude to pravda.

Třikrát hurá pro mě!

Ehm.

Jo.

Měla bych se uklidnit.

Počkat.

Ne, neměla.

Vždyť já se budu vdávat!

Za Ashley Daviesovou!

Kurňa, mám já to ale štěstí!

Svatá pravda!

Vsadím, se Ashley si určitě říká, proč jsem zvolila takové veřejné vystoupení pro žádost o ruku.

Ze dvou důvodů.

Za prvé, tolik našeho vztahu se odehrálo před zraky veřejnosti, že požádat ji o ruku před davem lidí, mi přišlo prostě dobrý.

A za druhé, mám pro svoji snoubenku další překvapení.

A to dostane asi tak za deset vteřin.

Převelice neochotně od ní odlepím rty, abych řečené překvápko uvedla.

"Miluju tě, Ash," řeknu jí, protože mám pocit, že jsem jí to neřekla už celou věčnost.

Ashley se na mě usměje a v jejích očích jsou stále slzy. "Já tebe taky, Spence, strašně moc."

Jééé!

Ta je sladká.

A ještě k tomu krčí ten svůj nosík.

A já budu její manželka.

Íííííík!

Dav začíná bláznit a hádám, že naše rodina zrovna tak, ale musím se soustředit na svůj úkol.

Vlastně je mým úkolem teď akorát to, že budu sledovat Ashleyinu reakci a vychutnávat si to.

Nemá ani páru, co na ni teď vlítne.

A pro jednou nemluvím o sobě.

Bez jakéhokoliv varování se celá aréna zahalí do tmy.

Žádný strach, to se mělo stát.

"Ach ne," uslyším nešťastnou Ashley a musím se držet, abych se nerozhihňala.

Chudinka Ashley, jak vůbec neví.

Myslí si, že se něco stalo.

Stejně rychle, jako se zhaslo, tak světla zase nahodí.

Jenže teď blikají a do toho začala hrát hudba.

Ashley se ve tváři zračí šok.

Myslím, že podvědomě už ví, co se děje, i když si to ještě úplně neuvědomuje.

Jsem tak mazaná.

Ale z vážně bombastického důvodu.

Chtěla jsem své snoubence dát dárek.

Ukázat jí, že podobně jako život obecně, její život se mnou bude plný překvapení.

Snad hezkých.

Jako tohle.

Uh huh, this is my shit. All the girls stomp your feet like this

Ashley se otočí jak na obrtlíku a já zatleskám, protože jsem z její reakce nadšená.

A few times I've been around that track
So it's not just gonna happen like that

"To ne," vykřikne Ashley rozkošně.

To jo, Ashley!

To teda jo!

Because I ain't no hollaback girl
I ain't no hollaback girl

Místo další sloky, která by teď měla následovat, Gwen Stefani osloví publikum.

Správně, Gwen Stefani, z masa a kostí.

Zavolala jsem její publicistce, když mě napadlo, že by mohla zazpívat po tom, co se Ashley vyslovím.

Jsme staré známé.

No, staré známé v rámci L.A..

Vysvětlila jsem jí, o co mi jde a dokonce jsem měla šanci předložit svou záležitost i samotné Gwen.

Možná jsem se jen zapomněla zmínit, že jsem se na tuhle písničku svlékla a dala Ashley taneček na klíně, ale že je to naše písnička, to jsem řekla.

Třeba to není tak romantický kousek, jako mají třeba naši, ale je náš.

Nabídla jsem své nové parťačce Gwen, že to cálnu, ale ona řekla, že to udělá zadarmo.

Je fakt hodná a hrozně milá.

Ale ne tak, jako Ashley, kdybyste si snad říkali, jestli nezačínám být poblázněná někým jiným v hudebním průmyslu, kromě mojí holky.

Blondýnky stejně nejsou můj typ, můj typ je Ashley.

"Jak si to dneska užíváte, lidi?" zeptá se Gwen davu a předpokládám, že i nás.

V odpověď zazní bouřlivý potlesk.

Propletu ruku s Ashleyinou, když se na mě konečně podívá.

Věnuju jí obrovský úsměv, který mi neoplatí.

Má pusu otevřenou dokořán, je pěkně mimo.

"Vypadá to, že by se teď slušelo poblahopřát," pokračuje Gwen a mé srdce se vznáší.

Právě teď jsem hrozně šťastná.

Vlastně, já si ani nejsem jistá, jestli vůbec to slovo vystihuje, co cítím.

Jak by mohlo?

Jsem zasnoubená s nejbáječnější holkou široko daleko.

'Šťastná' se ani neblíží k tomu, jaká tahle chvíle je.

"Ashley a Spencer, přeju vám oběma jen to nejlepší. Vy dvě se právě se společně chystáte pustit do skvělého dobrodružství. Ať je váš život naplněn jen štěstím a radostí," dokončí.

Aw!

Ta je tak boží, i když pořád nevím, co ta její hollaback girl vlastně je.

Gwen se vrátí ke své písničce a já zatahám Ashley za ruku, abych ji odvedla jinam.

Věřím, že je tu ještě pár lidiček, co by chtěli poblahopřát.

Ashley za mnou jde, ale co chvíli se ohlédne za sebe, jako by nemohla věřit, co právě viděla.

Aw!

Je zmatená a roztomilá.

"Gwen místo tebe dokončí přídavek a my můžeme oslavit naše zasnoubení," pošeptám Ashley do ucha, zatímco míříme pryč z pódia.

"Jak jsi tohle všechno dokázala?" zeptá se Ashley a pak úplně zastaví.

"Kouzlo," odpovím lišácky.

A tuna dřiny.

Ale stálo to za to.

Vždycky to stojí za to, když se jedná o Ashley.

Vždycky.

"Ty jsi neskutečná," zamumlá Ashley vrtíce hlavou.

Ehm.

Což je dobrá věc.

Že jo?

Má otázka je zodpovězena, když Ashleyiny rty tvrdě dopadnou na mé.

Tomu říkám odměna!

A pořád ještě zbývá jedna malá záležitost dnešního večera, o které Ashley zatím neví.

Přísahám, že kdybych už neměla práci, popřemýšlím o kariéře u CIA, kde by mohli využít mé rafinované postupy.

Hrozně ráda bych se líbala s Ashley napořád, ale jsme stále na pódiu a já bych chtěla vidět rodinu a co nejdřív začít poslední část naší velké noci.

A není to večeře s naším gangem.

To byla jen další moje lest.

A taky jsem předtím po telefonu nemluvila s žádným homofobním blbcem, co se snažil zneužít Ashley.

Hi hi.

Pěkně jsem ji dostala!

Budeme naše zasnoubení slavit s rodinou i přáteli, ale až zítra.

Protože dnes, dnes budeme slavit jen my dvě.

Nějaké tipy ohledně toho, co budeme dělat?

Pokud hádáte pletení, máte pravdu.

Ne, ne opravdové pletení.

Vzpomeňte si, pletení byl kód pro…

To je jedno.

Sex čerstvě zasnoubených.

Takhle budeme slavit.

Ou!

Jéé!

Jakmile vyjdeme z pódia, okamžitě jsme obklopeny všemi, kteří nám chtějí blahopřát.

Spousty objímání.

A všude samý úsměv.

Všichni mluví jeden přes druhého a nakonec jsem nucena pustit Ashleyinu ruku.

Nevypěním jen díky tomu, že vím, že budeme mít zbytek života na to, abychom se držely za ruce jak bude libo.

Tyjo.

Tohle už je moc přesládlý i na mě.

Ale což, zasnoubit se plánuju jenom jednou v životě, tak si to pořádně užiju.

Každou vteřinu.

Přesně, jako si užívám chvíle s Ashley.

Pobaveně sleduju, jak Aiden zvedne Ashley ze země a pevně ji zmáčkne.

Křičí na něj, ať ji pustí, ale on ne.

Možná se to bude zdát zvláštní, ale vlastně jsem s Aidenem tu žádost o ruku probírala, než jsem to udělala. On je jediná rodina, kromě té mojí, co Ashley má, takže i když to zní ujetě, chtěla jsem mít jeho požehnání.

Rozbrečel se do telefonu, když jsem mu to volala.

Pořád nemůžu přijít na to, jak jsem ho kdy mohla považovat za nějakou konkurenci.

Ten je teplejší než Glen.

A to už je co říct.

Aiden se taky nabídl, že nám pomůže se svatebními přípravami.

Stejně jako můj bratr.

Nejsem si úplně jistá, co by z hlav těchhle dvou vylezlo za svatbu, takže jsem je zdvořile odmítla.

Z toho, co mi řekl Aiden, to vypadá, že by v blízké budoucnosti mohla přijít další svatba u Carlinů, ale pro teď nám s Ashley nechají veškerou tu pozornost, ať si ji užijeme my.

Dnes Aidena miluju jako dalšího staršího bratra, jenže on je na mě na rozdíl od toho vlastního mnohem milejší. Navíc se chová ke Glenovi hezky a drží ho na uzdě.

A to není jednoduché.

Poté, co Ashley ztratila nahrávací smlouvu, přišel o ni i Aiden.

Popravdě jsem o tom v tu chvíli vůbec nepřemýšlela, a jakmile jsem se to doslechla, bylo mi ho moc líto. Později Ashley přiznal, že nikdy nechtěl být rockovou hvězdou.

Nevěděla jsem, jak to Aiden myslí, dokud nevydal svůj první techno hit.

"Taťka Méďa miluje Zlatovlásku" dnes hraje v gay klubech snad po celém světě.

Nejdřív jsem se docela vyděsila, protože lidi mi občas řeknou Zlatovlásko, ale pak jsem si vzpomněla, že můj brácha má taky blonďaté vlasy. Bylo to zajímavých patnáct minut, než jsem si uvědomila, že ta písnička není o mně.

Takže ačkoli Aiden možná není ani tak slavný, ani tak bohatý, jako Ashley, všem vykládá, že nikdy nebyl šťastnější.

Stejně, jako má snoubenka, i on byl neoficiálně adoptován mými úžasnými rodiči.

Oni jsou opravdu jedineční.

Otevřeli svůj domov dvěma novým lidem s naprostou lehkostí a přijetím.

Přijetí.

To moji rodiče dali Ashley a Aidenovi.

Něco, co nikdy nepocítili za svého dětství, ale čeho se jim vrchovatě dostává v dospělosti.

Ashley se vykroutí z Aidenova objetí, ale vzápětí je uvězněna zase v Glenových pažích.

Ti dva mezi sebou válčí skoro stejně, jako já s Glenem, ale to je zkrátka jejich způsob, jak si vyjadřují lásku. Vlastně se dalo čekat, že se jejich vztah vyvine do takové podoby, když vím, jak si Glen dobírá mě, a přiznávám, že mě baví je sledovat.

O moc víc už toho nezahlédnu, protože se ke mně přiženou naši, aby mě objali.

"Byla jsi báječná, Spence," říká mi mamka se slzami v očích.

I táta vypadá pěkně naměkko, jak se všichni tři objímáme.

O pár minut později očima vyhledám zase Ashley, a když ji najdu, je s Jessie.

Jsou si po těch několika měsících hodně blízké, a i když si Ashley myslí, že to nevím, chodí za Jessie, když potřebuje poradit ohledně něčeho, co se týká mě.

To je v pohodě, já dělám to samé s Aidenem.

Ale jak šel čas, tyhle situace nastávají čím dál míň.

Já s Jessie mluvím každou chvíli.

Používám web-kameru, co jsem si pořídila pro komunikaci s Ashley, než jsem se k ní připojila na turné. A tak ji teď užívám, abych udržovala naše přátelství pěkně v chodu.

Změnilo se, ale pořád jsme jedna ruka.

Ashley je teď ten, za kým běžím nejdřív, a Jessie to naprosto chápe.

Ví, že by to bylo pro naše kamarádství divné a špatné, kdybych to dělala jinak.

Těch pět měsíců mi strašně chyběla a nemůžu se dočkat, až se sejdeme, když už jsme zase doma.

Ona je jedním z nejúžasnějších lidí, co znám, a to se nezměnilo.

Mezi ní a Madison nakonec nevzniklo nic vážného.

Naštěstí!

Ne že bych nevěřila, že je Madison dobrý člověk, ale pro Jessie není dost dobrá, ani zdaleka ne.

Ačkoliv já bych mohla být neobjektivní.

Podařilo se jim ale stát se kamarádkami.

Ne jako jsme já a Jessie, ale tráví spolu čas.

Je to dobře, protože táta najal Madison, když jsem jeho společnost opustila.

Madison může být třeba děsná megera, ale ve své práci je skvělá.

Nemyslím, že mezi námi dvěma by někdy mohlo vzniknout přátelství a jsem s tím nadmíru spokojená.

Ashley taky.

Naučila se s Madison vycházet, ale je zjevné, že ji nemá moc ráda.

Když se k Ashley dostanou Susan s Marty, odtáhnu Jessie a Glena stranou od naší skupinky.

Křením se jako blázen, ale nemůžu si prostě pomoct.

Vezmu každého jednou rukou kolem ramen, než začnu. "Myslím, že můžeme s jistotou potvrdit, že Operace Spashley dopadla naprostým úspěchem."

Jessie s Glenem pobaveně vrtí hlavou a smějí se společně se mnou.

"Nevím, jestli bych tu bez vás teď byla, lidi." Nemyslím tím pouze jejich pomoc z počátku naší mise. Glen i Jessie tu byli pro nás obě pokaždé, když jsme potřebovaly. "Znamenáte pro mě strašně moc a jen jsem vám chtěla říct díky a miluju vás."

Glen si mě k objetí přitáhne jako první.

Oooh!

Občas dovede být i moc milý starší brácha.

Když se ale po něm chci vrhnout kolem krku i Jessie, chytne mě jednou rukou kolem krku a druhou mi uštědří kokosa.

Blbec!

"Slez ze mě, kreténe," přikazuju Glenovi, zatímco on mi dál drtí lebku klouby prstů.

Glen se jenom tlemí, ale než ho můžu zkopat, zachrání mě Aiden.

Střelím po Glenovi fakt nepěkným pohledem, který ho však nijak neohromí.

Asi to je jeho způsob, jak říct, že mě má taky rád.

Pořád jsem na něj nakrknutá, ale teď není čas na pomstu.

Obejmeme se s Jessie a poskakujeme nahoru dolů.

Je možné, že u toho i trošku pištíme.

Koho to zajímá!

Jsem zasnoubená!

S Ashley!

"Mám z vás takovou radost," řekne Jessie, když skončíme s objímáním.

Opravdu má.

Ani stopa hořkosti nebo žárlivosti od mojí kamarádky.

Jsme sestry a pouto, které mezi sebou máme, je opravdu speciální.

Jessie tu pro mě byla i v těch nejhorších chvílích a můžu jí říct naprosto cokoliv.

Mám ji moc ráda a doufám, že jednoho dne bude tak šťastná a spokojená, jako já.

"Dostalas svou holku," culí se Jessie.

"Je to tak," odpovím s vlastním úšklebkem.

Už chci jít hledat Ashley, když mě Jessie zastaví. "Potřebuju se tě na něco zeptat."

Ehm.

Dobře.

Vypadá nervózní.

Copak se asi děje?

Kývnu, abych Jessie dala vědět, že má mou plnou pozornost.

Jessie se rozhlédne, než se konečně zeptá. "Můžu si někoho na zítřejší večeři přivést?"

"Jessie Jamesová!" vykřiknu. "Tys přede mnou snad něco tajila?"

Jessie se začervená a kousne se do rtu. "Nechtěla jsem to zakřiknout, ale myslím, že tahle by mohla být ta pravá."

Páni!

Tak tohle jsem tedy nečekala.

Věděla jsem, že Jessie už nehledá jen tak nějaké povyražení, ale absolutně jsem nečekala, že na mě vybalí takovou novinu.

"Myslíš to vážně?" křičím a znovu ji obejmu.

Bože můj!

To je tak skvělý.

Moje zásnuby jsou zapomenuty a já zasypávám Jessie otázku za otázkou o té její záhadné dívce.

Jessie se obratně všem dotazům vyhne a jediné, co mi prozradí, je, že je opravdu výjimečná.

Ah!

Tak ona přede mnou vážně má tajnosti!

Sakra!

Doufám, že ta holka je připravená na výslech, protože přesně to s ní zítra hodlám provést.

No co co?

Musím se přece ujistit, že Jessie nechodí s nějakou, co si ji nezaslouží.

Žádný strach, nebudu to moc hrotit.

Ale musím říct, výraz v Jessieině tváři mi říká, že je v tom až po uši, a já mám nesmírnou radost.

Zaslouží si každičký kousek toho štěstí, co k ní přijde, pokud opravdu potkala "tu pravou".

Já to vím z vlastní zkušenosti.

Když konečně Ashley najdu, stojí právě mezi mými rodiči a vypadá extrémně šťastně.

Povede se mi zaslechnout poslední část toho, co jí říká táta, a úplně chápu, proč se tak usmívá.

"Teď jsi Carlinová." Pocuchá Ashley vlasy, jako to dělává mně. "Ale neboj se, jméno si měnit nemusíš."

Ashley se zasměje a mamka protočí oči.

"Z toho strach nemám, pane C.," ujistí ho Ashley. "Carlinová mi přijde parádní."

Táta ovšem ještě neskončil. "Jen si pamatuj, tohle znamená, že až u nás budete příště, už budeš muset mýt nádobí."

"Opravdu, Arthure." Mamka v rozpacích zavrtí hlavou. "Nejsi tak vtipný, jak si o sobě myslíš."

"Ashley vtipný přijdu," odvětí táta rošťácky. "Že jo, Ashley?"

Zachráním svou snoubenku, než si bude muset začít vybírat, na čí stranu se postaví.

"Z tohodle ji laskavě vynechte," řeknu tátovi, zatímco si Ashley přitahuju k sobě.

Začínám už být netrpělivá.

Je čas, abychom šly.

"Proč je 'Hollaback Girl' vaše písnička?" táže se máma nevinně.

Ashley, Aiden, Glen a Jessie se naráz rozesmějí a já šíleně zrudnu.

To jí tedy neřeknu.

A ani nikdo jiný jí to neřekne.

Místo toho zvolím jiný postup.

Zamávám všem na rozloučenou, než popadnu Ashley a odtáhnu ji do limuzíny, co na nás čeká venku.

"Co to děláš?" zeptá se Ashley ještě, než ji šoupnu do auta.

Od chvíle, co nás dnes odpoledne vyrušili, jsem čekala, až dokončíme, co jsme začaly.

Nic však Ashley neprozradím.

Prostě proto, že nemusím a protože je to takhle sranda.

"Jsi dneska samá záhada," přemítá Ashley, zatímco si pokládám hlavu na její rameno. "Měla jsem za to, že jdeme na večeři."

"Já vím, že jo," odvětím neurčitě. "To byl právě účel, nechtěla jsem, aby ses domákla, že tě požádám o ruku."

Uběhne pár minut ticha a potom z Ashleyiných úst začnou lítat otázky.

Radši by si ji měla šetřit na jiné aktivity, které přijdou na řadu už za pár minut.

Woo!

"Takže ono to všechno bylo připravené?" vyptává se dál, když už jí zodpovím všechno možné. "Všichni to věděli?"

"Jop, všichni," potvrdím s úsměvem, který nemůže vidět.

Další ticho.

"I Marty se Susan?" nedá Ashley pokoj.

Podívám se na ni a najdu Ashleyiny oči plné zmatku. "Přesně tak."

"Ale vždyť…" Její hlas se vytratí, není mi jasné, proč takhle reaguje. "Tak dobře to přede mnou skrývaly."

"Já vím," řeknu vesele. "Všichni jsme byli suproví."

Ashley mě stáhne k sobě na klín a potom vezme do dlaní mou tvář. "Miluju tě z celého srdce a už se nemůžu dočkat, až budou tvou ženou."

Omdlím!

"Co jsi dnes pro mě udělala, to bylo úžasné," pokračuje stále s údivem. "Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečné."

"Ach, je to skutečné," ujistím ji. "Velmi skutečné."

Přitisknu jemně rty na Ashleyiny, ale ta nedovolí, aby se náš polibek prohloubil.

"Nemůžu uvěřit, žes to provedla," pošeptá, ale já vím, že to nemyslí jako pokárání. "To, jak jsi mluvila, cos mi tam řekla, bylo to jako z jiného světa." Její oči se zamlží a stejně tak moje. "Nikdy jsem se necítila tak milována, Spence, děkuju ti."

"To nic nebylo," odpovím ostýchavě.

Ashley zavrtí hlavou. "Bylo to všechno."

"Já byla tak strašně nervózní," přiznám jí. "Bála jsem se, že zapomenu, co jsem si nachystala říct, a šíleně jsem nechtěla zakopnout před tolika lidmi."

A před ní.

Ale to už nahlas neřeknu.

Toho jsem se vážně bála nejvíc.

Že vyvedu něco nemotorného a ta chvíle už nebude o tom, co jsem měla na srdci.

"Kdybys náhodou spadla," začne Ashley hlasem plným emocí a lásky, "Já bych byla hned u tebe, abych tě chytila."

Ach bože!

Myslím, že mi právě explodovalo srdce.

Neodpovím jí na to slovy, protože nemůžu, jak jsem ohromená.

Touhle jednou větou mě Ashley zbavila všech mých obav a pochybností o sobě.

Ona mě chytí, když spadnu, zrovna tak, jako já chytím ji.

Znovu spojíme naše rty a tenhle něžný polibek neskončí, dokud nedojedeme k hotelu, kde jsem nám na dnešní noc zamluvila pokoj.

Něco mě lechtá na nose.

Ať je to cokoliv, pokouším se to ignorovat, ale ono mě to pořád lechtá.

Panebože!

To je pavouk!

Moje nejhorší noční můra se stává skutečností!

"Spence," šeptá Ashley.

Šmarjápano!

Kdy se lidi naučí, že mě nemají takhle budit!

Kurvadrát!

Zamrkám párkrát víčky, přičemž se snažím upomenout, že jsme s Ashley čerstvě zasnoubené, takže zabít ji by asi nebyl úplně nejlepší nápad.

"Musím ti něco říct," povídá.

Nejen že mi teď Ashley nasadila brouka do hlavy, ona si navíc oblékla tílko a kalhotky.

Bůů!

Hůů!

Neměla by na sobě mít nic jiného než prstýnek, co jsem jí dala včera večer.

Myslím, že vám nemusím vykládat, co se odehrálo poté, co jsme dorazily na hotel a vkročily do líbánkového apartmá.

Sotva jsem stihla dát dýško poslíčkovi a Ashley se na mě vrhla jak splašená.

Ne že bych si stěžovala.

Vůbec!

Naše noc byla magická!

A žhavá!

Netřeba dodávat, že jsme naše zasnoubení odstartovaly ve velkém stylu.

Jo, přesně tak!

Mám dojem, že bych jí měla poučit, aby nikdy nezačínala rozhovor takovým způsobem a taky jí připomenout moje pravidlo číslo jedna, tedy ohledně toho, když jsme spolu samy.

Oblečení není povoleno.

Nebo žádoucí.

Nikdy!

"Ok," odpovím a sednu si na posteli s prostěradlem omotaným kolem těla.

Ashley mě vezme za levačku, což nemám zdání proč. "Nechtěla jsem nic říkat včera večer, ale už to prostě nevydržím."

Ach můj bože!

Co?

Snažím se na sobě nedat znát, že panikařím, ale asi nejsem moc úspěšná, řekla bych.

"Už hodně dlouho vím, že chci strávit celý život s tebou." Dobře, zatím to jde. "A včera večer jsem tě chtěla požádat, aby sis mě vzala."

Asi jsem se přeslechla, ne?

Ashley mě chtěla požádat o ruku.

Mě?

Panenko skákavá!

"Každý den mě ohromuješ a každým dnem tě miluju víc a víc." Ashleyina ruka, kterou mě drží, se třese. "Nechtěla jsem ti krást tvůj večer plný plánů pro mě, tak jsem ti zatím nechtěla ukazovat prsten, co jsem ti koupila."

Prsten!

Ashley mi koupila prsten!

Ok, tohle teď není úplně to, na co bych se měla soustředit především.

"Ale chtěla jsem mít možnost říct ti, proč chci, abychom se vzaly." Stejně jako předchozí noc, obě začneme naráz brečet. Jsou to ale slzy štěstí, nesmírného štěstí. "Když jsem vyrůstala, nikdy jsem nepoznala, co je bezpečí rodinného zázemí a láska, prostě se to ke mně nějak nedostalo. Ale s tebou tohle cítím každičký den."

Já taky!

Možná jsem měla hezčí dětství než Ashley, ale to neznamená, že nedokážu ocenit, co mi do života vnesla ona.

"Vím, že i když se na sebe zlobíme nebo se pohádáme, na konci dne se vrátíme domů, k sobě, ať už je ten domov kdekoli, a to je tak neuvěřitelně uklidňující myšlenka." To opravdu je. Pro nás už neexistuje žádné utíkání, leda tak do vzájemného náručí. "Už se nebojím, Spence, protože není důvod. Všechno, co jsem dokázala, může být zítra klidně pryč, a já bez jakýchkoli pochybností vím, že ty mě budeš pořád milovat."

To ano.

Nemiluju na Ashley to, že je rocková hvězda.

Jsem ráda, že dělá něco, co jí přináší radost.

Ale já Ashley miluju pro to, jakým je člověkem, ne pro to, čím se živí.

"Byla jsi se mnou tyhle poslední měsíce, kdy jsem si plnila svůj sen, a já doufám, že jednou budu moci udělat já to samé pro tebe." Ashley zpoza zad vytáhne druhou ruku. "Na tomhle světě neexistuje nikdo, s kým bych svůj život strávila radši, než s tebou."

Ach můj bože!

Vím, že už jsme zasnoubené, ale přesto mi srdce divoce buší.

Upíráme na sebe oči.

A naše slzy i nadále padají.

"Slibuji ti teď a tady, že nehledě na to, co přinese zítřek, vždy tu pro tebe budu, abych tě milovala, podporovala tě a starala se o tebe." Ashley otevře dlaň a ukáže mi obří zásnubák.

Je fakt velkej!

A třpytí se!

Hezky!

"Spencer Carlinová, vezmeš si mě?" zeptá se Ashley tak hrozně roztomile.

Rázně přikývnu, protože jsem momentálně neschopná slova.

Dá mi tu parádu na prst, a jakmile je na místě, hlasitě zavýsknu.

Padnu na Ashley a zatlačím ji na záda.

Bože, jak já tu ženskou miluju.

Skláním se nad ní a prostěradlo se ze mě sveze dolů.

Vidím touhu v Ashleyiných očích, ale sex na oslavu dvojnásobného zasnoubení bude muset počkat.

"Mám ovšem jednu podmínku," zašeptám, zatímco se vznáším nad Ashley.

Ashley se mě pokusí na sebe strhnout, ale já jí to nedovolím. "Jakou?"

"Zazpíváš si se mnou duet," řeknu.

"Spencer!" zvolá Ashley a obrátí oči v sloup.

"Co je?" trucuju. "Proč se mnou nechceš zpívat?"

"Vždyť už jsem s tebou zpívala," odvětí, jako bych snad zapomněla na na náš filmový večer s Annie.

"To se nepočítá." Udělám ještě větší obličej. "Byly bychom skvělá dvojka."

"Jsem si jistá, že byly." Ashley se usmívá, stejně jako já. "Ale upřímně, Spence, ty máš příšerný hudební vkus."

Ta drzost!

Bůů!

Hůů!

Tohle jí nedaruju.

"Líbí se mi tvoje věci, ne?" ušklíbnu se, ale Ashley pro mě má odpověď.

"Výjimka potvrzující pravidlo." Využije mého trucování a přetočí nás. "Miluju tě fakt hodně moc, ale ani za nic s tebou nebudu zpívat 'I Got You Babe" nebo jinou podobnou vykopávku, co bys určitě chtěla zpívat."

Ah!

Tak teď má vážně průšvih!

Nemůžu uvěřit, že mě zrovna dneska takhle uráží!

Ta má ale nervy!

Je to legrační, že na muzikantku Ashley tolik nesnáší muzikály.

Annie je výjimka.

Měli jste ji slyšet, když jsem jednou navrhla, že bych se s ní chtěla podívat na Pomádu.

Pořád jen mlela o tom, jak se jí vůbec nelíbil ten konec.

Že prý jí tím úplně zkazili celý film. Ashleyina tiráda zahrnovala i názor, že i velmi dobrý film je možné naprosto zkazit, když je pitomý konec.

Dokáže se rozohnit nad všelijakými divnými záležitostmi.

Jako, já ji chápu, myslím. Sandy s Dannym, odjíždějící spolu do slunce západu, to sice trapárna je, ale je to Pomáda!

A já, coby blondýnka, když jsem vyrůstala, snila jsem o tom, že jsem Sandy.

Až na to, že Danny nebyl kluk.

Samozřejmě.

Týjo!

Počkat!

Zrovna jsem si představila Ashley v černé kožené bundě, totálně sexy a roztančenou.

Ty kráso!

K sežrání!

Na tohle si jednou rozhodně musíme zahrát, jakmile ji k tomu přemluvím.

Umím být velice přesvědčivá.

To jo, to tedy umím!

Ale to nějak odbočuju.

"Omluv se mi," nařizuji a štípnu Ashley do ruky.

"Ne-e, ne když mám pravdu," odvětí Ashley s navýsost arogantním úsměvem.

Ta si koleduje o výprask.

"Ihned!" zaječím.

"Nikdy!" zakřičí Ashley.

Snažím se ji přišpendlit k posteli, ale ona se brání.

Dopadne to tak, že se spolu regulérně pereme, až spadneme z postele na zem.

Jak typické.

Pro nás!

Ne, jenom pro mě!

Nepřestáváme se smát a obě se dál snažíme tu druhou bez úspěchu přeprat.

Ale když později skončíme, jsme vítězky obě dvě.

Ouu!

Jééé!

Mohla bych analyzovat všechno, co se mezi mnou a Ashley odehrálo dnes ráno, minulou noc nebo dokonce celý uběhlý rok.

Ale už to není třeba.

Už není třeba tlumočit si její činy - protože vím, že mě miluje.

Žádné dohadování sama se sebou - protože vím, že mě miluje.

Žádné skrývání mých citů – protože vím, že mě miluje.

Žádné utíkání – protože vím, že mě miluje.

To je to hlavní.

No, kromě toho, že já zas miluju Ashley.

Zažily jsme si vzestupy i pády, od té doby, co jsme se poznaly.

Měly jsme chvíle čiré radosti i chvíle, které si nikdy nechci zopakovat.

Prošly jsme mnohým a vyšly z toho nakonec silnější, než dřív.

To je život.

Tohle znamená žít.

A přesně jako Ashley – už se nebojím.

Nedovolím minulosti, aby diktovala mou budoucnost.

Naši budoucnost.

V tomhle světě je jen velmi málo věcí jistých, ale dvě věci vím naprosto jistě.

Že šíleně, vášnivě a hluboce miluju Ashley Daviesovou.

Ashley Daviesová šíleně, vášnivě a hluboce miluje mě.

A to je všechno, co potřebuju vědět.

Jsem požehnána rodinou, přáteli a jednou báječnou ženou, kteří mě podpoří ve všem, co se od tohoto dne stane.

Dnes už nejsem tou osobou, kterou jsem byla, když jsem Ashley poznala.

Změnila jsem se.

Věřím, že k lepšímu.

A zrovna tak Ashley.

Jako cizinci jsme se potkaly.

Jako kamarádky jsme se do sebe zamilovaly.

Jako partnerky jsme si tu lásku hýčkaly.

A naše budoucnost nikdy nevypadala zářivěji.

Mýlila jsem se to ráno, kdy jsme se s Ashley poprvé potkaly.

Teprve tohle, přátelé moji, je skutečný začátek.

Začátek mého života s Ashley.

Začátek našeho společného života.

Života, kterého se už nemůžu dočkat.

Mám takový pocit, že bychom se raději měly pevně připoutat.

Protože něco mi říká, že nás čeká pekelná jízda.

70 -Tohle jsou Carlinovi (část první)

Včera byl pěkně vzrušující den.

Nejen, že se moje nejlepší kamarádka zasnoubila.

Konečně!

Ale navíc jsem se s ní podělila o jistou novinu, kterou jsem si posledních pár měsíců nechávala pro sebe.

Opravdu jsem neměla v úmyslu držet svůj vztah v tajnosti takhle dlouho. Ono se to tak zkrátka nějak vyvrbilo.

Zpočátku jsem to nechtěla zakřiknout, tak dobře nám to šlapalo, na to jsem nebyla zvyklá.

Vlastně pořád nejsem. Tohle sice není moje nejdelší známost, ale je zdaleka nejvážnější, jakou jsem kdy měla.

Asi bych spíš měla začít s tím, jak a kde jsem potkala tu holku, do které jsem blázen.

Věděla jsem, že je na ní něco mimořádného, okamžitě ve chvíli, kdy se naše pohledy střetly. Zní to jako hrozný klišé a něco, co by řekla Spencer, ale přesně takhle se to stalo.

Stála jsem frontu ve Starbucks a už jsem měla zpoždění.

Nesnáším chodit pozdě.

V takové situaci se mi stáhne hrdlo a hladina trpělivosti klesne do bodu, kdy by o mně někdo mohl tvrdit, že bývám hrubá. Obyčejně bych o sobě řekla, že jsem milá a poměrně zdvořilá, ale toho rána jsem chtěla své kafe, s nikým se nebavit a začít řešit nabitý den.

Osud tomu chtěl, že jsem si vybrala zrovna tu pomalejší ze dvou řad čekajících.

V tu chvíli jsem proklínala celý vesmír, ale když se tak dívám zpátky, měla jsem spíš děkovat své šťastné hvězdě, že jsem se rozhodla ukročit doprava místo doleva.

Zatímco jsem dosti netrpělivě čekala, ustavičně jsem kontrolovala e-maily, a svého okolí si nijak nevšímala, dokud jsem nebyla další na řadě.

Vzpomínám si, jak se mi ulevilo, že už si brzy objednám. Osoba přede mnou však měla jiné plány.

Nemohla se rozhodnout, co si dát, a svou objednávku změnila za tu chvíli tolikrát, že jsem doslova cítila, jak mi postupně zvedá tlak. Otráveně jsem si za jejími zády docela nápadně vzdychla doufajíc, že ji to trochu popožene.

Dokonce jsem hlučně poklepávala nohou, abych vyjádřila svou nelibost nad tím, že já jsem trestána za to, že ona se neumí rozhodnout.

Když si objednala a zaplatila, zamumlala jsem si pro sebe "konečně".

Jo, já vím, nejsem na sebe hrdá, ale jak už jsem řekla, toho rána jsem neměla náladu.

Ta žena s havraními vlasy se otočila, aby si poodešla vyzvednout svou kávu, a tehdy jsem poprvé spatřila její smaragdově zelené oči.

Cítila jsem se, jako bych byla zasažena nějakou neznámou silou, zatímco jsme na sobě setrvávaly pohledem.

Nemohla jsem dýchat.

Nemohla jsem se pohnout.

A srdce mi vynechalo tolik úderů, až jsem se na chvilku bála, že je se mnou zle.

Upírala na mě své oči celou dobu, co kolem mě procházela, ale neutrousila jediné slovo.

Stála jsem jako přimrazená a důvod, proč jsem ve Starbucks vlastně byla, byl rázem zapomenut.

Jediné, co jsem věděla, bylo, že musím ty oči vidět znovu.

Teprve až šťouchnutí od člověka za mnou mě probralo z transu.

Něco jsem zamumlala, ani nevím, co to bylo, protože jsem byla v takovém spěchu, abych tu ženu našla.

Když jsem se dostala k přepážce, abych si vyzvedla svou objednávku, ať už to bylo cokoliv, nebyla tam.

Mé srdce smutně pokleslo, a pak jsem za zády uslyšela hlas.

Byla to ona.

Omluvila se, že jí to tak trvalo, a já tam stála jak idiot.

Žádná holka na mě nikdy neměla takový efekt.

Žádná holka nikdy nevypadala tak nádherně jako ona.

Žádná holka nikdy neměla tak sladký hlas jako ona.

Myslím, že prohodila nějaký vtip, na který jsem nijak nezareagovala.

Byla jsem okouzlená.

Naprosto.

Zůstávala jsem zticha a jen nasávala všechno kolem ní.

Byl to takový neskutečný moment.

Když Spencer poprvé uviděla Ashley a oznámila, že si ji jednou vezme, musím být upřímná, myslela jsem si, že je cvok.

Nechápejte mě špatně, miluju ji, ale nemohla jsem pochopit, jak může cítit něco tak silného k někomu, na koho se akorát podívala, a ani s ní nemluvila.

Naprosto jsem však těm pocitům porozuměla, když jsem tak zírala na krásku s černo-černými vlasy stojící kousek přede mnou.

Ne snad, že bych si hned pomyslela, že si ji chci vzít, jen jsem věděla, že musím znát její jméno, vědět kdo je a vůbec o ní zjistit všechno, co můžu.

Asi by mi pomohlo, kdybych mohla mluvit, jenže já oněměla.

Začaly se mi potit ruce a upustila jsem telefon.

Zatímco jsem v duchu třeštila, přemýšlela jsem, jestli mi tímhle náhodou moje karma nedává lekci za všechny ty vtípky, kterými jsem trápila svou nemotornou kamarádku. Dělala jsem ze sebe střevo před holkou, na kterou jsem chtěla udělat dojem.

Navzdory mé předchozí neurvalosti se se mnou pokoušela navázat hovor a já se chovala jako imbecil.

A potom se na mě usmála.

Nebyl to žádný povýšený úsměv nebo dokonce blahosklonný.

Byl to přátelský, upřímný úsměv, ze kterého se mi zachvělo srdce.

Okamžitě jsem věděla, že na tenhle úsměv bych mohla koukat pořád.

Jelikož jsem tam stála jako socha, sehnula se, aby mi ze země sebrala telefon, zatímco já se ani nehnula. Byla jsem jenom ráda, že jsem tam sama, protože kdyby tam se mnou byl někdo ze známých, tak by si ze mě po tomhle nadosmrti utahovali.

Když se zase napřímila s mým mobilem v ruce, zmohla jsem se jen na rozpačité 'děkuju'.

Dál se usmívala, když mi vkládala mobil do dlaně.

Na kratičký okamžik jsme se dotkly.

A ten dotek vyslal hřejivý pocit do celého mého těla.

Nemohla jsem pochopit, jak na mě může až takhle působit, ale nestěžovala jsem si.

Omluvila jsem se za své chování a taky jsem našla odvahu zeptat se jí, jestli si nechce sednout a tu kávu si se mnou vypít.

Dostalo se mi od ní stydlivého souhlasu, po kterém jsem chtěla radostně vykřiknout, ale nějak jsem dokázala zachovat klid.

Povídaly jsme si celé hodiny.

Jakmile jsem se dostala z počátečního omráčení, zjistila jsem, že se mi s ní povídá velice snadno.

Ignorovala jsem všechny telefonáty z práce, zřejmě si v kanceláři říkali, kde jsem.

Nezajímalo mě, co jsem ten den měla všechno udělat, nic se nezdálo tolik důležité, jako trávit čas s ní.

Ignorovala jsem všechny e-maily od Glena a Madison s dotazy, kde vězím.

Nakonec řekla, že bych na některý ten telefonát už měla odpovědět pro případ, že by si o mě někdo dělal starosti.

Je tak pozorná.

A starostlivá.

A sladká.

A prostě úžasná.

Byla jsem Melissou ihned okouzlena a tyhle pocity jen sílily, čím víc jsem ji poznávala.

Ne, není to ta samá Melissa, se kterou chodila Spencer.

Asi před půl rokem mi Spencer vysvětlila všechno, co se stalo toho večera, kdy svoji ex přistihla.

Nechápala jsem, jak může pro někoho být tak skličující, narazit na známou ze střední, dokud jsem si nevyslechla i druhou polovinu příběhu, kterou mi dřív nikdy nevyprávěla.

Přiznávám, že jedna moje část, velká část, se chtěla pustit za tou děvkou a dát jí co proto, za to, že byla tak krutá k někomu, koho miluju. Já si ze Spencer sice dost utahuju, zrovna tak, jako ona si utahuje ze mě, ale není to ve zlém a nikdy bych jí záměrně neřekla křivého slova.

Spencer je pro mě jako sestra, kterou jsem za dospívání neměla.

A když si nějaká kráva zahrává s mou kamarádkou, zahrává si se mnou.

Hašteříme se, hádáme se, děláme si ze sebe vzájemně srandu, ale nakonec obě dobře víme, že si kryjeme záda.

Spencer na mě viděla, jak mě to rozzuřilo, a donutila mě slíbit, že neprovedu nic ukvapeného.

K čertu, zná mě moc dobře.

Ujistila mě, že ji nerozrušilo samotné setkání s Melissou. Už se přes ten incident s Ashleyinou pomocí přenesla, ale spíš to byl zkrátka šok z toho, že ji najednou zase vidí.

Takže když se moje Melissa představila, zděsila jsem se, že historie se opakuje.

Všichni víme, co se přihodilo s Madison.

Nicméně jsem zachovala klid a po pár minutách se dozvěděla, že se narodila a vyrůstala v Arizoně.

Nemohla to být ta samá a mě ze srdce spadl obrovský balvan.

Asi po čtyřech hodinách jsem Melisse neochotně řekla, že musím jít do práce. Řekla, že i ona má ten den nějaké vyřizování, a než jsem měla šanci ji pozvat na rande, sama se ujala iniciativy a zeptala se mě první.

Přijala jsem rychleji, než by mi bylo milé, a dostala za to od ní ten největší úsměv.

To se stalo před třemi měsíci a od té chvíle jsme spolu strávily téměř každou noc.

Nerada bych, abyste si udělali mylnou představu, neskočily jsme hned do postele.

Což pro mě bylo poprvé.

Nepotřebovala jsem mít s Melissou sex, abych si její společnost užila, a tak jako tak jsem nechtěla nic uspěchat.

To jsem udělala se Spencer a mnoha dalšími s nepříliš dobrým výsledkem.

Nerandila jsem s Melissou kvůli jejímu tělu, ale že ona má nějaké tělo, panečku.

Když jsme se konečně do ložnice dostaly, bylo to víc než sex.

Bylo to o spojení s někým, na kom mi hluboce záleželo.

A zatraceně, bylo to skvělý.

Když jsem se dozvěděla, že Melissa učí v mateřské školce, a měla možnost poznat tu úžasně milou osobu, kterou je, neměla jsem tušení, jaká bude za zavřenými dveřmi.

Vážně je pravda, co se říká o těch tichých.

A jaká!

Co mám ale na Melisse nejradši, není její vzhled.

Je to její osobnost.

Ona je pro mě výzvou, jako ještě žádná jiná před ní.

U ní neexistují žádné hry a úplně na ní miluju, jak mi nežere ty moje kecy.

Je osvěžující být s někým takovým a budu k vám upřímná, nemyslím si, že bych tuhle holku někdy chtěla pustit.

Nechávala jsem si Melissu těch pár měsíců jen pro sebe, protože se mi líbilo mít něco, co bylo jen mé.

Jenže čím vážnější to mezi námi začínalo být, tím víc jsem ji chtěla ukázat lidem, co mám ráda.

Věděla jsem, že Spencer by mě zabila, že dělám se svou přítelkyní tajnosti, proto jsem na ni ty zprávy vybalila ve chvíli, kdy se vznášela štěstím.

Jo, jsem mazaná.

Glenovi jsem o Melisse řekla před týdnem a zbytek Carlinových ji uvidí za pár hodin.

Nemůžu se dočkat, až všichni moji holku poznají, ale trošičku se dnešního večera zároveň děsím.

Není to tak, že bych byla nervózní z toho, zda Melissa na moji adoptivní rodinu zapůsobí.

Já vím, že ano.

Tak moc je skvělá.

Bojím se spíš jejich reakce na ni.

Od Ashley a Aidena jsem slyšela, co se stalo jim, když začali chodit s dětmi Carlinových.

Vážně nechci, aby někdo Melissu vyslýchal.

Já vím, že to myslí dobře, jenže někdy jsou Carlinovi tak trošku už moc.

Ne všichni.

Arthur je poměrně rozumný chlapík.

I Clay.

Ale Spencer a Glen se při vzácných příležitostech dokáží vymknout kontrole.

A těmi vzácnými příležitostmi myslím v jednom kuse.

Paulu bych s jejími dvěma dětmi do jednoho pytle neházela, dokud jsem se nedozvěděla, co udělala Ashley po tom, co se ona a Spencer daly dohromady.

Melissa mě ujistila, že se o sebe dokáže postarat, a já o tom vůbec nepochybuju. Jen bych radši prožila hezké, normální seznamování, než to, co se k mé hrůze nejspíš stane.

Ale co s tím nadělám, asi nic; raději ať už máme dnešek za sebou.

Hlavně se musím držet blízko Melissy, abych zajistila, že mě nikdo neztrapní víc, než je nutné.

Potřebuju ještě dodělat nějaké papírování a potom ji jedu vyzvednout.

Usměju se při vzpomínce na to, jak jsme se dnes ráno rozloučily.

Neměla bych se nechat rozptýlit, jestliže chci odsud vypadnout včas.

Následující hodinu strávím prací, kterou dnes musím dodělat, a jsem do toho natolik pohroužená, že si ani nevšimnu, když mi někdo stojí ve dveřích.

"Čau, kočko."

Hlava mi vystřelí nahoru a zvuk Melissina hlasu mě rozechvěje.

A to není nic v porovnání s tím, co cítím, když na ni pohlédnu.

Převlékla se z toho učitelského oblečení, ve kterém jsem ji viděla naposled. vŘekla jsem jí, ať si vezme něco pohodlného, protože už neplatí, že se jde do restaurace. Arthur trval na tom, že Spenceřino a Ashleyino zasnoubení oslavíme grilovačkou u nich doma.

Melissa na sobě má džínovou sukni a blůzku s krátkým rukávem, která jí dokonale sedí.

Je zelená, aby jí ladila k očím, mimochodem.

Vím, že slintám, když si ji tak prohlížím, ale vy byste dělali to samé, kdybyste měli tak nádhernou holku, jako je ta moje.

"Nazdárek," odpovím a opřu se v křesle. "Copak ty tady?"

Melissa jde pomalu ke mně a já od ní nemůžu odtrhnout oči. "Porada nám skončila dřív, tak jsem si řekla, že tě překvapím," vysvětlí, než se usadí na okraj mého stolu.

Přejedu ji pohledem od hlavy k patě, jako ostatně vždy, když je takhle blízko.

"Šaty na převlečení už jsem měla s sebou, tak jsem akorát požádala Jaye, aby mě tu vysadil na cestě domů." Dá si nohu přes nohu, což mě zklame, ale ne až tak moc. "Byla bys radši, kdybych nepřišla?"

"Co je tohle za otázku?" odvětím, zatímco si stoupám. "Ty mě můžeš přijít překvapit třeba každý den."

Na to vsaďte zadek, že může.

Každý den.

Kdykoli.

Kdekoli.

Nakloním se pro pusu na pozdrav, ale nemám možnost jí dát pořádnou.

"Jessie, tyhle papíry potřebuju…" Madison větu nedokončí, když si všimne, že mám společnost.

Ta si ale umí vybrat chvíli.

Poprvé mám v práci Melissu a vyruší nás.

"Omlouvám se, že jsem sem tak vpadla," culí se Madison, ale nemyslí to zle. Už to není ta mrcha, co bývala, a já bych si za tu přeměnu v jakž takž normální holku ráda připsala malou zásluhu. "Asi jsem měla nejdřív zaklepat."

"No, tos měla," vzdychnu.

"Nebuď drzá," napomene mě Melissa a šťouchne mě do ramene.

"Promiň," zamumlám, netřeba mi říkat, že mě má omotanou kolem prstu.

"V pořádku," Madison na to, aniž by odcházela. "A kohopak to tu máme?"

Melissa se postaví zpříma a chytne mě za ruku.

Zná celou historii s Madison a viděla ji na fotkách, takže si jsem celkem jistá, že jí došlo, kdo to stojí v mé kanceláři.

"Tohle je Melissa," řeknu Madison a cítím, jak mi rudne obličej. "Moje přítelkyně."

"Ráda tě poznávám," řekne Melissa, než si s Madison potřese rukou.

"Nápodobně," Madison se dál uculuje, zatímco já se modlím, aby neudělala žádnou ze svých nemístných poznámek. "Už jsem si začínala myslet, že snad neexistuješ."

Melissa se zasměje. "Za to můžeš vinit leda Jessie, ne mě."

Jsem rudá až za ušima.

Madison si ze mě bude zítra pěkně utahovat.

"Takže proč jsi svoji holku přede všemi schovávala?" zeptá se mě Madison. Schytá ode mě pěkný kopanec, že mě musí prudit zrovna teď.

V pohodě.

Dostanu ji, až to bude nejmíň čekat.

Potřesu hlavou, ignorujíc její dotaz. "Potřebovala jsi něco?"

"To může počkat do zítřka," odvětí Madison a já se nemůžu dočkat, aby vypadla.

Kvůli ní jsem z dnešního večera ještě víc nervózní.

Jsem jenom ráda, že Arthur a Glen už dneska odešli.

Raději bych Melissu představila všem naráz, než abych tímhle musela projít víckrát.

Madison po chvíli odejde, ale předtím se ještě trochu pobaví na můj účet.

"Zdá se milá," podotkne Melissa, když už je pryč.

"Zdání někdy klame," usměju se. Doopravdy není tak špatná. Už ne. "Jsi připravená vyrazit?"

Melissa přikývne a já chci zrovna vypnout počítač, když mě políbí, jako by ze mě chtěla vysát duši.

Jsem na jejích rtech závislá.

A na všem ostatním taky.

"Téda," vydechnu, když se oddělíme.

"To bylo na uklidnění," řekne Melissa, než dostanu další infarktovou pusu.

Ona mě prostě zná.

Ví, jak moc se na dnešek těším a zároveň se ho děsím.

Ale mýlí se, pokud si myslí, že takové líbání mi nervy uklidní. Pokud něco, tak jsem teď ještě neklidnější.

"Musím vyšilovat častějc," mrknu a už se líbáme zas.

Možná bych mohla seznámení s mojí adoptivní rodinkou odložit na později.

Mnohem později.

Vážně bych to i navrhla, kdybych si myslela, že je alespoň malá šance, že by s tím Melissa souhlasila.

Já už se s její rodinou setkala a ona se nemůže dočkat, aby taky poznala tu moji.

Jednoho dne se i moji opravdoví rodiče setkají s dívkou, kterou miluju, ale to může počkat, protože oni nejsou součástí mého každodenního života.

Tou jsou Carlinovi, Ashley a Aiden.

Takže oni jsou také ti, se kterými chci Melissu seznámit jako první.

"Miluju tě," zašeptám, když se odtrhneme kvůli vzduchu.

"Já tebe taky, Jessiko," pošeptá Melissa nazpět a pak mě něžně políbí.

Ona je jediná, kdo mi říká plným jménem.

Bylo to zpočátku divné a většinou mi už dneska říká Jessie.

Ale na tom, jak to jméno vyslovuje, je něco, co mě na ní ještě víc okouzluje.

Zavřu dveře, abych se i já mohla převléknout.

Nebudu přece grilovat v kostýmku.

Málem se necháme příliš unést, protože se u toho trošku bavíme.

Melissa udělá našim aktivitám utrum a teď už není vyhnutí.

Ať už to dopadne jakkoli, holka mých snů už za chvíli pozná "Slavné Carlinovi".

Řekla bych 'popřejte jí štěstí', ale ona to nepotřebuje.

Jediný, kdo bude potřebovat dnes večer štěstí, je ten, kdo se odváží mě dneska ztrapňovat.

Správně, Spencer, to bylo na tebe.

Před pár hodinami jsem od ní dostala e-mail, že prý si dělá seznam všeho, co by prý o mně Melissa měla vědět.

Já se jí nebojím.

Moc.

Chvění v břiše se ještě zhorší, když zabočím na Carlinovic příjezdovou cestu.

Melissa se na mě povzbudivě usměje, než vystoupíme z auta.

Když dojdeme ke dveřím, zazvoním, a zadržím dech, jakmile se začnou otevírat.

Jdeme na to!

71 -Tohle jsou Carlinovi (část druhá)

Zatímco čekám, až zjistím, kdo stojí na druhé straně dveří, snažím se nepodlehnout záchvatu paniky.

Přece se není čeho bát.

Že ne?

Melissa je úžasná, tak jak by ji mohl někdo nemilovat?

Správně!

Všechno půjde v pohodě.

Není třeba propadat panice, vůbec ne.

Dokážu být klidná jako bezhlavý rytíř jdoucí na šibenici.

Oh, fuj, to je pitomý přirovnání.

Na šibenici bych fakt neměla myslet.

Skvělý, teď nemůžu přestat myslet na stahující se oprátku.

To je jako by se mi do hlavy nějak dostala Spencer a já teď vyšiluju stejně, jako by vyšilovala v takové chvíli ona.

To nechci svou kamarádku urazit.

Vážně ne.

Všichni víme, že její mysl je jednou z jejích největších předností, ale ona taky ta její hlava občas vidí problémy tam, kde ani nejsou.

Několikrát se zhluboka nadechnu a potom se na Melissu usměju.

Jsem ráda, že teď nevidí, jak strašně jsem nervózní.

"Uklidni se," šeptne Melissa polohlasně.

Jejda.

Jsem si myslela, že si vedu docela dobře.

Dveře se otevřou a já uvidím Paulu, která se na nás usmívá.

Ano!

Ačkoli i ona se někdy dokáže nechat unést jako její dcera, tak jsem ráda, že je to ona.

Mě kdysi do Carlinova klanu přivítala s otevřenou náručí a jsem si jistá, že jakmile dostane šanci Melissu poznat, uvítá i ji.

To už mi zní docela sebejistě.

Že?

"Jessie," vykřikne Paula vesele. "Ráda tě vidím."

Sevřu Melissinu ruku a poprvé za celý den se cítím v pohodě. "Já tebe taky," slušně odpovím, než se krátce nadechnu. "Tohle je Melissa," řeknu Paule, "moje přítelkyně."

Vím, že se červenám.

Cítím, jak mi hoří tváře.

Báječné.

Já fakt nejsem ten typ, co po všem zrudne.

Kromě čehokoli, co se týká Melissy.

Z ní mívám úplně nové pocity a chovám se tak, jak vůbec nejsem zvyklá.

Paula se na Melissu široce usměje a natáhne k ní ruku. "Moc ráda vás poznávám."

A je to, nebylo to tak zlé.

Byla jsem z toho vyplesklá pro nic za nic.

"Mě také moc těší," odvětí Melissa s tím svým úsměvem, který mě pokaždé dočista odzbrojí.

Doprčic.

Je ze mě uslzená měkkota, kterou jsem přísahala, že se nikdy nestanu.

Spencer si na mě pořádně smlsne.

Asi jsem si z ní neměla dělat srandu, když se jí právě tohle stalo, když poznala Ashley.

Alespoň že nejsem až tak hrozná jako ona. To vím naprosto jistě. Měli byste ji slyšet, jak nemele o ničem jiném, než o tom, jak je Ashley skvělá. Ta jak se jednou rozjede, vymluvila by vám do hlavy díru.

Ano, všichni to chápeme, Ashley je prostě úžasná.

Spencer nám to říká pořád.

Natolik jsem se pohroužila do myšlenek o své upovídané kamarádce, že si ani nevšimnu, jak jsem vešla do domu Carlinových.

Rychle se kolem sebe rozhlídnu a zhluboka si oddechnu, když nikoho nevidím.

Možná jsem měla Melissu se všemi seznámit raději postupně po menších skupinkách.

Mohla bych začít s Arthurem a Paulou, pak přejít ke Glenovi s Aidenem a nakonec Spencer a Ashley.

Ou, a jo vlastně, nesmím zapomenout taky na Claye a Chelsea.

Z nějakého důvodu na ně pořád zapomínám.

A co tady vůbec komu nalhávám?

Spencer by mi zakroutila krkem, kdybych jí Melissu představila až jako poslední.

"Arthur přijde pozdě, ale žádný strach, Glen už rozdělal oheň," informuje nás Paula.

Paráda.

Máme pár minut jen s Paulou, abych v klidu okoukla situaci, než se Melissa poprvé setká s Glenem.

Dá se nějak připravit na seznámení s Glenem?

On je, ehm, je unikátní.

Sice ho k smrti miluju, ale občas není snadné ho pobrat.

No, dost často.

Asi tak z 99%.

Aidenovi se ho trochu podařilo zkrotit, ale v Glenově případě to neznamená moc velký rozdíl.

"Už dorazil náš šťastný páreček?" zajímám se.

Paula zavrtí hlavou. "Ne, Spencer volala, že mají zpoždění, ale už by tady měly být každou chvíli."

To by mě teda zajímalo, co asi dělají, že kvůli tomu přijedou pozdě.

Sexuální polohy za 500, prosím!

Omluvte malou vzpomínku na Riskuj!, byla to moje oblíbená soutěž.

Zasměju se sama pro sebe a jsem tak zaneprázdněná obdivováním vlastního vtipu, že vůbec neslyším, když se otevřou posuvné dveře.

"Šmankote!" vypískne Glen z plných plic. "Aidene, Aidene, hádej, kdo je tady!"

Do prdele!

A moje chvilka o samotě s Paulou je v tahu.

Eeeh.

Nechtěla jsem, aby to vyznělo takhle hanbatě.

Aiden se s velikým úsměvem přižene do kuchyně. "Ale kohopak to tu máme?"

Ugh.

Hoši si myslí, jak jsou vtipní, ale fakt nejsou.

Glen popadne Aidena za ruku a táhne svého kluka za mnou a Melissou. "Ahojky, vy dvě," culí se.

Mám dojem, že má něco za lubem.

V očích má takovou jiskru, která se mi nějak nezdá.

"Čau, Glene," řeknu, zatímco tisknu Melisse ruku. "Ráda bych ti někoho představila."

"Že ti to ale trvalo," vtipkuje Glen.

Ten zítra v práci pěkně dostane.

Mistr-co-si-myslí-že-je-tak-vtipný-že-se-směje-svým-vlastním-dementním-vtipům.

Ukryju svou nelibost za úsměv větší než má Joker. "Kdo si počká, ten se dočká."

Slyším, jak se Melissa zasměje, i když si nejsem jistá, jestli se směje mně, nebo mé lamácké odpovědi.

Glen mě naprosto ignoruje a zaměří se na Melissu. "Ty musíš být ta Jessieho holka."

Tyjo, jak originální.

Jako bych to snad nikdy neslyšela.

"Chápeš, ne?" otočí se na Aidena. "Jako ta písnička."

Aiden láskyplně protočí oči. "Jo, brouku, chápu to."

"Tak proč se nesměješ?" kňourá Glen.

Odkašlu si, než budu donucena vyslechnout si Glenovo a Aidenovo hašteření. "Kluci, tohle je Melissa." Pokynu na stranu. "Melisso, tohle jsou Glen a Aiden."

Všichni tři si vymění zdvořilosti a teď už se můžu bát už jen pár dalších lidí, co se mají setkat s mojí holkou.

Nerada bych, abyste měli mylný dojem.

Já mám naprostou důvěru v to, že Melissu si všichni oblíbí.

Jde jen o to, že Carlinovi, a zvláště Spencer, pro mě moc znamenají, tudíž je pro mě důležité, co si budou myslet.

Kdyby si někdo z nich myslel, že Melissa pro mě není dobrá partie, tak nevím, co bych dělala.

Moji rodiče to nikdy docela neskousli, ale podařilo se mi najít přijetí právě u téhle báječné rodiny, která mě bere jako svou vlastní.

Ne že by se mě máma s tátou zřekli nebo tak, když jsem se vyoutovala.

Ale vím, že je ta novina zklamala.

Jsem jedináček a máma pro mě měla všechny ty velké plány, které se zřejmě nesplní. Chvíli jsem zkoušela hrát hetero, protože jsem ty plány nechtěla ničit, ale bylo to příliš těžké a příliš pracné, předstírat, že jsem něco, co nejsem.

Nebyla jsem šťastná a teď jsem.

S Melissou ještě stokrát šťastnější.

Než mi vstoupila do života, byla jsem spokojená.

Možná trošku osamělá, ale přesto spokojená.

"Máš úplně boží barvu vlasů," rozplývá se Glen. "Ladí jí záclonky s kobercem?" obrátí se na mě s vážným výrazem na tváři.

Kristepane!

To snad není pravda, že to právě řekl.

A Paula tomu taky nemůže uvěřit.

"Glene Christophere Carline, měla jsem za to, že máš lepší způsoby!" vykřikne a dá Glenovi pěkný pohlavek.

Ha!

To je důvod, proč tuhle ženskou zbožňuju.

"Promiň, mami," zamumlá Glen, přičemž si tře bolavé místo.

Paula ho čapne za ucho a táhne ho ke kuchyni. "Omluvte nás na momentík."

S Melissou a Aidenem pobaveně sledujeme, kterak matka se synem mizí za rohem. Ještě pěknou chvíli potom, co nám zmizí z dohledu, slyšíme, jak Paula dál spílá Glenovi.

Necítím ani špetku lítosti nad tím troubou.

On prostě nedokáže přemýšlet než promluví.

"Omlouvám se za něj," řekne nám Aiden. "Velice mě těší, že tě poznávám, Melisso, ale asi bych se měl jít podívat na gril, než se tam všechno připálí."

Po tomhle nás opustí a já s potěšením můžu konstatovat, že Melissa se nezdá být nijak otřesená nebo naštvaná.

Zvednu si její ruku k ústům a dám jí měkký polibek. "Nechceš něco k pití nebo něco?"

Nemá šanci odpovědět.

Ptáte se proč?

Protože se rozrazí dveře a dovnitř vpadne jistý pár, z něhož jedna polovička z plných plic zpívá.

Pokud byste tipovali za zpívající Ashley, pak byste se spletli.

Je to Spencer.

A vypadá, jako by právě vyhrála v loterii.

Otočíme se s Melissou, abychom se s nimi pozdravily.

"Do kostelíčka jdeme se vzít," vyřvává Spencer s velkým gustem. "Tak tak, řekla jsem, že jdeme do kostelíčka a tam se vezmeme."

Být to někdo jiný, řekla bych, že je to něco příšernýho, ale že je to moje kamarádka, dopřeju jí tenhle moment, protože si ho zaslouží vychutnat.

Bývaly doby, kdy jsem chvilku pochybovala, že Spencer tu holku dostane.

Nikdy jsem ovšem nepochybovala, že Ashley ke Spencer něco cítí.

I slepý by viděl, že je do ní blázen.

Ale obavy jsem měla z toho, že Ashley nezvládne odložit stranou svůj strach a nejistotu, aby byla s mou kamarádkou otevřeně a upřímně.

Dobře že to nakonec zvládla, protože jinak bych ji vzala a dokopala odsud až na věčnost.

"Zazvoní zvon, vysvitne slunce jas," pokračuje Spencer a prohání Ashley kolem, jako by to byla hadrová panenka.

Ta holka je silnější než se zdá.

"Já budu její, ona má zas." Spencer nevěnuje pozornost ničemu jinému, kromě zvuku vlastního hlasu, takže si nevšimne, když se jí tričko zachytí za kliku u dveří.

Pokouším se získat její pozornost, jenže ona je příliš ztracená ve svém okamžiku.

"Budeme se milovat až do konce světa." Spencer vyskočí do vzduchu, nebo se o to pokusí, a protože je chycená, odporoučí se pěkně k zemi.

Ach, jajaj.

Chce se mi strašně moc smát.

Ruce a nohy má zamotané jako klubko.

Je to opravdu sranda pohledět.

Ashley nehne ani brvou.

Zvedne Spencer ze země a pak ji jemně políbí na rty. "Není ti nic?" zeptá se své snoubenky.

Spencer zavrtí hlavou, ale zabránit zrudnutí tváří se jí nepodaří. "Ještěže umím tak dobře padat."

Mrknu stranou na Melissu, která se momentálně kouše do rtu tak silně, že snad začne krvácet.

Předpokládám, že se stejně jako já taky nechce začít smát, aby se Spencer třeba nenaštvala.

Aw!

Je nejlepší.

Líbí se mi, jak si dělá starosti s tím, aby udělala dobrý dojem na lidi, co pro mě tolik znamenají.

"Alespoň sis neroztrhla tričko," podotknu, čímž získám pozornost obou dívek. "Ale mám dojem, že by to nebylo poprvé, co ses před někým blýskla svými dobrotami. Viď?"

Ach můj bože!

Co to se mnou je?

Takový komentář jsem vážně vypouštět neměla.

I když je totálně pravdivý.

Spencer mě probodne pohledem a teď je řada na Ashley, aby potlačovala smích.

Ta ví lépe než já, kdy držet pusu na zámek.

"Ou, počkej, to byla vlastně Ashley, kdo se rád odhaluje na veřejnosti. Tedy, alespoň jsem to slyšela," zlobím dál.

Ale vážně.

Musím už zavřít hubu.

Nemůžu si pomoct.

Jsem nervózní a očividně posedlá nějakou Spenceřinou esencí.

Obrním se v očekávání nějaké odezvy od Spencer nebo Ashley v podobném duchu.

Tohle mi jistě neprojde jen tak.

Spencer pustí Ashleyinu ruku, aby si založila ruce na prsou.

A věnuje mi výmluvný pohled.

Pohled, jenž potvrzuje má nejhorší podezření.

Jsem mrtvá žena.

"Chystáš se nás s Ashley urážet celý večer, nebo nás taky někdy seznámíš s holkou, která s tebou bůhví proč chodí?" táže se Spencer s jen malou špetkou sarkasmu.

Ashley se na mě taky nejdřív koukala docela mrzutě, ale teď se zdá být pobavena.

Něco kujou.

Cítím to v kostech!

Sakra!

Místo abych se vyjádřila k jejímu dotazu, rozhodnu se své malé faux pas ignorovat a přejít k představování.

Což taky udělám.

Jakmile mají všichni možnost se pozdravit, Spencer zase sáhne pro Ashleyinu ruku a proplete prsty s jejími.

"Jsem opravdu velká fanynka," řekne Melissa Ashley, a ne proto, že by se snažila zabodovat.

Vím to, protože moje přítelkyně není vlezprdelka.

No, každopádně ne tímhle způsobem.

"Děkuju, jsem ráda, že se ti moje hudba líbí," odpoví Ashley skromně.

Je to až neuvěřitelné, ale ta holka nemá žádné ego.

Teda takhle, má své chvilky a občas je trošku pozérka, ale je to hlavně pro show.

Přes všechen úspěch je to pořád ta stejná holka, jako když jsem ji poznala.

Myslím, že velká část Ashley pořád žasne z toho, co všechno se za ten rok stalo.

Já tedy rozhodně ano.

Změnily se životy nás všech, ale byla to změna velmi vítaná.

"Je hrozně talentovaná," breptá pyšně Spencer. "A má nejkrásnější hlas na světě."

"Přestaň, Spencer," řekne Ashley, která teď sama potlačuje rozpaky.

Spencer houpá jejich spojenýma rukama sem a tam. "Nemůžu si pomoct, je to pravda." Oh, super, a máme tu medovou záplavu, ze které bych si vždycky ublinkla. "Ale dost o nás."

Huh?

Slyšela jsem dobře?

"Chci vědět všechno o tobě," Spencer upřeně hledí přímo na Melissu. "Máme hodně co dohánět."

Ehm, to snad radši ne.

Nelíbí se mi tón jejího hlasu, nelíbí se mi vůbec.

Jak tak studuju výraz své kamarádky, abych přišla na to, co přesně si ta její bláznivá hlava vymyslela, všimnu si, že se jí něco třpytí na levé ruce.

"Co je sakra tohleto?" ptám se a ukazuju přitom na obrovský kámen na jejím levém prsteníčku.

"Ach, myslíš tohle?" pozvedne zmiňovaný diamantový prsten do výše. "Tak to je zásnubní prsten, který mi Ashley dala dnes ráno."

Cože?

Ona taky měla prsten?

Proč mě to nepřekvapuje?

Povím vám proč.

Ty dvě se ocitají na stejné stránce tak často, až je to trochu děsivý.

Ne strašidelně děsivý, spíš 'děsná náhoda' děsivý.

"Řekla ano," culí se Ashley. "A udělala mě nejšťastnější ženou na světě."

Jééé!

A taky: a jéžiš.

Ještě že nejsem diabetik, jinak bych vedle těch dvou nemohla vůbec být.

Spencer se otočí čelem k Ashley, zapomínaje na okamžik, že mě má prudit nebo zasypávat Melissu kupou otázek. "Pleteš se, to tys včera v noci udělala nejšťastnější ženou na světě mě." Vzájemně si hledí hluboko do očí a jsem si jistá, že teď jsme s Melissou úplně zapomenuté. "Hrozně moc tě miluju."

Ashley bere Spencer do náruče a je nemožné nevidět, jak je do mé kamarádky neskutečně zamilovaná. "Já tě taky miluju, Spence."

Zpečetí své vyznání jedním něžným, láskyplným polibkem, který by dokázal roztát obří ledovec.

Co jsem to pro všechno na světě právě řekla?

Ty dvě se do mě nějak začínají dostávat.

A to není žádný nemravný vtip.

Musím se sebrat, nebo ještě začnu Melisse zpívat serenády, jen abych dokázala, že ji taky miluju.

"Už jste skončily?" zeptám se a snažím se, aby to znělo otráveně.

Ale nejsem otrávená.

Nemám na co žárlit, když mám báječnou přítelkyni, co mě moc miluje.

Myslela jsem si, že jsem do Spencer zamilovaná, když to mezi námi nedopadlo, ale to, co cítím k Melisse, je o tolik silnější, než cokoli, co jsem kdy cítila k té blondýnce, co na mě zrovna nevraživě mhouří oči.

Jsem ráda, že to Spencer mezi námi ukončila, jak to ukončila.

V tu chvíli to sice bolelo, ale při zpětném pohledu to bylo to nejlepší.

Podařilo se nám zachovat přátelství, skvělé přátelství, které by pozdější ošklivý rozchod nemuselo přežít.

"Mám nápad," oznámí Spencer. Vůbec se mi nelíbí, co slyším. "Udělám Melisse prohlídku domu mých rodičů, a vy s Ashley se zatím můžete natáhnout venku a užít si trošku sluníčka."

V žádném případě nenechám Spencer o samotě s Melissou. Bůh ví, co by mojí přítelkyni byla schopná navykládat. "No, já vlastně…"

"To zní jako skvělý nápad," přeruší mě Melissa.

Pokusím se protestovat, ale nemám šanci.

Spencer se usmívá jako praštěná. "Výborně, mám na tebe tolik otázek." Zavěsí se do Melissy a vede ji směrem ke schodišti.

Melissa se usmívá, jako by se nic nedělo, ale ona vůbec netuší, do čeho se řítí.

Ashley mi položí ruku kolem ramen, než můžu jakkoli zareagovat. "Tak pojď, Jessie, dopřejme našim holkám chvilku, ať se můžou líp poznat."

Ona v tom jede taky!

Otočím se zpátky na Spencer a Melissu, přičemž jsem samolibě se tvářící Ashley neochotně tažena opačným směrem.

Spencer mi zamává a já se můžu leda tak modlit, aby má ex-přítelkyně neudělala nebo neřekla nic, co by mě potupilo před tou současnou.

Jsem totálně nahraná!

72 -Tohle jsou Carlinovi (část třetí)

Vezmu si pivo, co mi Ashley podává, ale pořád jsem podezřívavá.

Bedlivě sleduju ji i Aidena a hledám jakékoli vodítko, které by mi naznačilo, co mají za lubem.

Oba se chovají normálně, ale já prostě vím, že to hrají.

Divadýlko na mě hrají.

Možná je to dokonce nějaká lest!

Asi bych neměla tolik koukat na krimi seriály, protože moje paranoia dosahuje takové úrovně, o níž jsem ani nevěděla, že bych mohla mít.

"Nemůžu uvěřit, že ses zasnoubila," říká Aiden Ashley poté, co zkontroloval, jestli se nepřipaluje jídlo.

Ashley se usměje tím svým tisíciwattovým úsměvem.

A ano, je tam i ten její nakrabatělý nos.

Já z něj upřímně nejsem nijak zvlášť odvařená, ale Spencer říká, že je naprosto boží.

No, proti gustu…

Gay chlapec a holka s nosánkem ať si radši dávají bacha, jestli si myslí, že mě převezou. Já vždycky velmi podporovala a podporuju jejich vztahy, takže očekávám, že mi to taky oplatí.

"Já taky ne," odpoví Ashley a pořád září štěstím. "Sem s tím chomoutem, jsem na něj víc než připravená."

Aiden se zaksichtí, jako by ucítil něco divného. "Nechutný! Nechci poslouchat o žádných prasečinkách, co vy dvě slečinky provádíte za zavřenýma dveřma."

Ale Aidene!

Nechci si představovat něco takovýho.

Nechápejte mě špatně, Spencer i Ashley jsou obě kočky, ale Spencer je jako moje sestra, což celou záležitost pěkně znechucuje.

Ashley obrátí oči v sloup a pak dá Aidenovi herdu do paže. "Glen tě teda učí pěkný věci." Na to chce Aiden něco říct, ale je přerušen. "A přísahám bohu, že jestli z tebe teď vypadne nějaký sexuální vtip, tak tě naklepu jak řízek."

Když už jsme u řízku, doufám, že večeře už bude hotová.

Co je?

Já vím, měla bych být veganka nebo tak něco, když žiju v L.A. a úzce spolupracuju s několika největšími celebritami současnosti, ale nejsem.

Žalujte mě.

"Já brečel jak želva, když se Spencer vyslovila," přiznává Aiden se zasněným výrazem ve tváři. "Bylo to tak romantický."

Ok, uznávám, že bylo.

Kdyby pro mě nějaká holka udělala to, s čím se vytasila Spencer pro Ashley, cítila bych se sakra jedinečně.

"To bylo," přitaká Ashley, jejíž pohled rovněž spadá do kategorie zasněných. "Mám vážně kliku, že jsem Spence našla, ona je jediná svého druhu."

Blicí poplach!

Ne, ne, jenom si dělám srandu. Jen ať si svoji holku pěkně vychvaluje, jak chce, protože se přeci jenom před chvílí zasnoubily, a mám takový neodbytný dojem, že já sama začínám být malinko sentimentální.

Ale je to tak nenápadné, že byste si toho u mě ani nevšimli.

"Jsi nějak tichá," všimne si Ashley při pohledu na mě.

Mrknu se, jestli se třeba náhodou nevrací Melissa a jsem zklamaná, když po ní není ani vidu ani slechu. "Jen přemýšlím," odvětím.

Myslím na to, co udělám ve jménu pomsty, pokud někdo mojí holce vykládá trapné historky, jichž jsem hlavní hvězdou.

Ashley si z mého neobvyklého chování nic nedělá, což je ještě podezřelejší.

"Melissa se zdá být milá," řekne Aiden.

"To je," souhlasím. "O tom se s tebou přít nebudu."

Ashley se dlouze napije ze své lahve a přitom dělá na Aidena nějaké posunky. "Pověz nám, jak jste se seznámily."

Aiden okamžitě začne uhýbat očima a tehdy mi to dojde.

Paula, Glen a Spencer jsou všichni v domě.

A Melissa taky.

Zatímco já jsem tady venku s Ashley a Aidenem.

Čuchám podraz!

Vyskočím na nohy, abych se vydala za svojí holkou.

Ani se neodvažuju odhadovat, co ti tři právě teď dělají, nebo co říkají.

"Sakra, prokoukla nás," řekne Ashley Aidenovi.

"Ach ne," vypískne Aiden. "Musíme něco udělat."

To si snad dělají srandu, ne?

Vždyť já stojím přímo tady.

Počkat.

Oni se přibližují.

Musím jednat rychle, protože mám možná jen pár vzácných vteřin na záchranu své lásky.

Dobrá, rozhodně musím přestat koukat na ty seriály.

Uteču dřív, než můžou vymyslet plán, aby mi zarazili záchrannou misi.

Do domu se dostanu bez problémů. Jsem v pokušení křiknout do prostoru Melissino jméno, abych jí dala vědět, že jsem na cestě, ale jen pro případ, že mám příliš divokou fantazii, to neudělám.

Nohy mám jak z olova.

Srdce mi divoce buší.

Doufám, že jen přeháním.

Opravdu, opravdu, opravdu v to doufám.

Tohle je jeden z mála případů, kdy by mi nevadilo, že jsem se spletla.

Zrovna když se dostanu ke kuchyňským dveřím, ucítím, jak mě zezadu chytil pár paží.

Ale ne!

Nepřítel mě dostal.

Gah!

Na stoličce uvidím sedící Melissu a jsem přesvědčená, že když na ni zavolám, dojde jí to a prchne.

Otevřu pusu, jenže nejsem dost rychlá, protože než můžu cokoli varovného vyslovit, něčí ruka mi ji zase zakryje.

Do hajzlu!

Teď jsem oficiálně válečný zajatec.

Anebo jsem zralá na pobyt v psychiatrické léčebně.

Zatím si nejsem jistá.

"Hezký pokus, Jessie," špitne mi Ashley do ucha.

Ona ale není ten, kdo mě drží.

Zadržuje mě Aidenův pár svalnatých paží, které Glen tolik zbožňuje.

Já vím!

Taky je mi z nich blivno.

Bojuju statečně, abych se z jeho sevření vymanila, ale nejsem dost silná.

Kdybych nezrušila permici do fitka, nebyla bych teď v takovým průseru.

"Nedovolíme ti, abys přerušila, co se tam teď odehraje," informuje mě Aiden, zatímco mě pořád drží na místě. "Nemáš šanci."

Co to zatraceně blábolí?

"My jsme si tím museli projít." Ashley mluví tiše, aby si naší přítomnosti nevšimli. "A Melissa taky."

Vykulím oči a nemůžu nic jiného, než přiznat svou porážku.

V duchu zamávám bílou vlajkou a jediné, co můžu dělat, je sledovat, kterak je má přítelkyně podrobována zkoušce.

Jsem přesvědčená, že projde.

Z větší části.

Paula, Glen a Spencer mají do jednoho založené ruce, což hádám, má být zastrašující postoj. Glen stojí Paule po pravici a moje bývalá kamarádka Spencer po její levici.

Řekli byste, že po tom všem, jak jsem pomohla jí a Ashley, aby se daly dohromady, si zasloužím trochu víc vděku. Vždyť ono to s nimi nebylo nic snadného. Obě dělaly snad všechno možné pro to, aby spolu nikdy neskončily.

Ok, ok, možná malinko přeháním, ale mám na to snad právo, když se proti mně všichni tak spikli.

Melissa vypadá, že je naprosto v pohodě. Dokonce má úsměv na tváři, což je zázrak, protože já být na jejím místě, tak jsem z těch tří psychoušů vyděšená k smrti.

Paula udělá krok vpřed a je jasné, že velí ona. "Takže Melisso…"

"Pokud je to tvoje pravý jméno," skočí do toho Spencer.

Ach bože!

To je takovej trapas.

"Jo!" přidá se Glen z nějakého důvodu.

Do prdele, takovej trapas.

Nemůžu uvěřit, že Paula je ta, která je vůdcem téhle smečky pošu-, já vlastně ani nevím, jak bych to, čeho jsem právě teď neochotným svědkem, vlastně nazvala.

Tohle je šílený.

Oni jsou šílení.

Jeden jako druhý.

Melissa se dál usmívá, jako by se tím vším bavila.

Je to statečná žena.

Nebo ji něčím zdrogovali, aby ji udrželi veselou.

Co?

Možné to je.

Paula se opře dlaněmi o pult a nakloní se dopředu. "Proč se smějete?" Nečeká, až jí Melissa odpoví. "Nechápu, co je na téhle situaci směšného."

"Jo!" pohrozí Glen pěstí do vzduchu a já chci umřít.

"Směješ se proto, že chceš Jessie zlomit srdce a dělá ti dobře, když děláš z lidí blbce?" zeptá se Spencer s odfrknutím.

Ježíši!

Věděla jsem sice, že Carlinovi jsou trošku mimoni, ale až doteď jsem si neuvědomila, že až tak moc.

"My nemáme rádi, když někdo ubližuje členu rodiny," informuje Paula Melissu.

Aw!

Tohle je vlastně milé.

V jistém bláznivém, ztřeštěném smyslu.

"Jo!" přizvukuje opět Glen, začínám si říkat, jestli ten kluk nepobýval až příliš na sluníčku.

"My totiž známe lidi," varuje Melissu Spencer. "A stačí jediný telefonát ode mě nebo tady od nich, a jakýkoli problém je vyřešen."

Ach můj bože!

Já ji zabiju.

Vážně.

Dala bych jí hned co proto, kdyby mě nedrželi proti mé vůli.

Paula poplácá svou dceru po rameni. "Klid, Spencer, není třeba se nechat tolik unést."

Ha!

Ta má co říkat.

"Promiň, mami, ale nechci, aby si kdokoli myslel, že může Jessie ublížit," odvětí Spencer s očima stále přilepenýma na mojí přítelkyni.

"Můžu něco říct?" ozve se Melissa.

Beru zpět, ona není statečná, ono jí totiž taky hrabe na maják.

Tohle nemůže dopadnout dobře.

Tím jsem si jistá.

"No, ven s tím," sykne Paula.

"Když jsem potkala Jessie, byla jsem skeptická ohledně nového vztahu, protože ten poslední skončil dost zle," začne Melissa.

Páni.

Jsem v šoku, že jen tak začne o své bývalce.

I kdyby nezašla do dalších detailů.

Mně se o celé té historii odhodlala říct až po měsíci chození. Byl to jeden z nejtěžších rozhovorů, co jsem kdy vedla, protože co jsem se té noci dozvěděla, to byla síla.

Řekněme prostě, že její ex měla sklony k násilí, které si vybíjela na Melisse.

Jo, taky jsem tak reagovala.

Nemohla jsem pochopit, a stále nemůžu, jak někdo mohl ubližovat a způsobovat bolest někomu tak úžasnému jako je ona. Vyloženě se mi udělalo špatně, když mi vyprávěla, čím si prošla.

Mírně řečeno to byla hodně těžká životní situace.

Na konci jejího vyprávění jsem plavala v slzách.

Ona ale neplakala.

Její klid mi pomohl, abych zuřivostí nešílela.

Chtěla jsem.

Tak moc.

Cítila jsem v sobě takový vztek, že to ani slovy nejde vyjádřit. V tu chvíli už jsem do Melissy byla zamilovaná až po uši. Propadla jsem jí rychle a tvrdě. Měla jsem nutkavou potřebu ji ochránit, chtěla jsem najít tu její ex a dát jí lekci, na jakou by nikdy nezapomněla.

Jenže když jsem se podívala do Melissiných očí, všechen vztek zmizel.

Bylo mi jasné, že násilí jakéhokoliv druhu u ní nemá místo. Řekla mi, že se se svojí minulostí vypořádala a chce, aby to celé v minulosti taky zůstalo. Musela vynaložit hodně úsilí, aby tuhle část svého života nechala za sebou.

Poučila se ze svých chyb, kdy se svou bývalou zůstávala, a nikdy už nechce dopustit, aby se v takové situaci ocitla znovu.

Melissa mi vysvětlila, že nechce, abych ji litovala, nebo abych se na ni dívala jinak. A pak pokračovala a řekla mi, že se v mojí přítomnosti cítí naprosto v bezpečí, a že jsem byla první, s kým je jí po tom rozchodu hezky.

Chtěla jsem mí radost.

Chtěla jsem se cítit poctěná, že mi důvěřuje.

Chtěla jsem mít dobrý pocit z toho, jak si budujeme pevné základy našeho vztahu, ale nešlo to.

Nemohla jsem, protože mi přišlo nespravedlivé, že musela zažít něco takového. Dneska si uvědomuju, že jsem jen měla problém spojit si tu osobu, kterou byla předtím, s tou, kterou je dnes.

Trvalo pár dní, než se mezi námi všechno vrátilo do starých kolejí.

Ale když se na ni podívám teď, nevidím oběť.

Vidím ženu, která přežila.

Ona je tak neuvěřitelně silná. Nejspíš jeden z nejsilnějších lidí, co jsem poznala.

Jsem tolik vděčná, že je v mém životě, tak moc vděčná, že to ani nejde vysvětlit. Ukazuje mi mnoha způsoby, jak inspirativní člověk to je.

Často nad Melissou žasnu.

Změnila svůj život o 180 stupňů oproti tomu, jak na tom byla před rokem. Spousta lidí se z toho nedostane, ale ona to zvládla. Spousta lidí by se stáhla do sebe, ale ona je velmi otevřený člověk.

Možná je tohle důvod, proč nepanikaří v téhle situaci.

Navzdory šíleným způsobům Carlinových je zcela očividné, jak jsou ve skutečnosti hodní a laskaví. Pamatuju si na svoji první večeři u nich a na to, jak vřele mě mezi sebou přivítali s otevřenou náručí.

Doslova.

Paula a Arthur mě toho večera na rozloučenou objali a bylo to něco tak zvláštního, protože moji vlastní rodiče na tyhle věci nějak nebyli, co si z dospívání pamatuju. Měla jsem štěstí, když jsem v dospělosti našla dva vzory, aby mě naučili, jak se chovat k někomu, na kom vám záleží.

Neříkám, že jsem byla nějaké poleno nebo něco takového, než jsem měla ve svém životě Carlinovy, ale byla jsem každopádně o dost ostražitější, což oni změnili.

Možná tedy v duchu protestuju, když udělají něco bláznivého, ale vím, že mě mají rádi jako svou vlastní, stejně jako já miluju každého z nich.

Ano, dokonce i Glena.

"Ale okamžitě mi bylo jasné, že na ní je něco zvláštního." Melissa pokračuje a má pozornost nás všech.

Pořád přemýšlím, kam tím vším míří.

"Vždycky se ke mně chovala hrozně hezky." Cítím, jak se mi srdce plní emocemi. "S respektem, laskavostí a spoustou lásky."

Zásah.

Jak se mám teď na někoho zlobit, když o mně Melissa říká tyhle věci?

Tváře mi hoří.

A v krku se mi možná dělá knedlík.

Risknu pohled na ty tři paka, co jsou v kuchyni s Melissou. Všichni pozorně naslouchají, co má moje přítelkyně na srdci, a myslím, že si je získává.

"Jessie je výjimečný člověk a já jsem moc vděčná za to, že ji mám ve svém životě." Melissa se v sedě napřímí a její projev je pořád stejně vyrovnaný. "Víc, než byste kdy mohli vědět."

Být s Melissou je mnohem snazší, než jsem myslela.

Neznamená to, že nemáme problémy nebo že se nehádáme, ale nikdy nehrozilo, že by nás něco z toho mohlo rozdělit. Vedle ní jsem víc sama sebou, než jsem byla s kteroukoli přítelkyní před ní.

Nesoudí mou minulost a já nesoudím její.

Jediné, co dělám, je, že ji miluju, bez výjimek a celým svým srdcem.

Včera jsem Spencer lhala.

Nemyslím si, že Melissa by mohla být "ta pravá"; já to vím.

Jenom zatím nejsem připravená to říct nahlas.

Brzy budu.

Ale není kam spěchat a ani jedna z nás se ani v nejmenším necítí pod tlakem, abychom v našem vztahu udělaly další krok. Jsme spolu tři měsíce a klape nám to.

"Vy všichni jste pro ni moc důležití a vím, že moc chce, abyste mě schválili." Melissa má při mluvení na tváři tak sladký úsměv. "Takže pokud mě potřebujete vyslýchat, nebo udělat něco jiného, abyste se ujistili, že jsem pro Jessie dost dobrá, tak do toho."

Cítím, jak Aiden uvolní sevření kolem mého těla a Ashleyina ruka už mi nadále nezakrývá ústa.

Věřím, že Melissa právě dokázala nemožné.

Paula, Glen a Spencer oněměli.

Stal se zázrak!

"V pořádku, já to zvládnu," ujišťuje své věznitele. "Moc Jessie miluju, ona pro mě znamená celý svět." Mluví dál, protože nikdo jiný nic neříká. "A myslím, že to o ní vypovídá hodně, když je vás tolik, kteří se chcete ujistit, že neskončí se zlomeným srdcem."

Jestli mě zrak nešálí, tak se Paule nějak orosily oči.

Jo, je to cíťa.

"Budu se celou svou bytostí snažit, abych nikdy neudělala nic, co by Jessie ublížilo," dušuje se Melissa.

A pak je ticho.

Dlouhé ticho.

Tak dlouhé, až mě děsí.

Doufám, že si nikdo nemyslí, že to Melissa přeh…

"Ach můj bože!" jekne Glen jako malá holka. "Ty jsi zlatíčko ze všech nejzlatíčkovatější!" Strhne Melissu ze stoličky, aby ji obdařil starým dobrým objetím.

"Díky," odpoví Melissa, zatímco z ní Glen vymačkává duši. Začne se Glenovi smát, stejně jako většina lidí, a já ji právě teď hrozně moc miluju.

Možná víc než obvykle.

Zvládla tuhle bizarní situaci a tyhle bizarní lidi naprosto báječně a s takovou upřímností.

Už jsem říkala, že je podle mě prostě skvělá?

Jo.

No, prostě je.

"Dej ji dolů, Glene," přikáže Paula vrtíc hlavou. Když ji poslechne, Paula položí Melisse ruku na rameno. "Opravdu se vám omlouvám, jestli jsme byli trošku dotěrní."

Na to je trošku pozdě, nemyslíš?

Spencer vypadá, že je v rozpacích, a to by taky měla.

Já bych nikdy takové bláznovství nedopustila, když ona začínala s Ashley chodit.

Dobře, to není úplně pravda.

Jednou jsem…

Zpátky do přítomnosti mě přivede hlas mé nejlepší kamarádky. Občas jsem z ní sice na prášky, ale pořád je to moje nejlepší kámoška na světě. Ledaže by měla v rukávu další trik. "Já se taky omlouvám," říká Spencer a můžu říct, že je to velmi upřímné.

Melissa potřese hlavou. "Neomlouvejte se. Vážně jsem v pohodě."

Mohla by snad být ještě úžasnější?

"Asi bychom se měli vrátit ven, než si někdo všimne, že jsme tady," pošeptám Aidenovi a Ashley.

Není třeba, aby se na nás přišlo, a je zcela jasné, že Melissa se o sebe dokáže postarat.

Oba přikývnou na souhlas a podaří se nám vyklouznout z domu, aniž by si někdo z nich všiml, že jsme byli všeho svědky.

Ať už se teď stane cokoli, nebojím se toho.

Ani trochu.

Myslím, že můžu s jistotou říct, že Melissa udělala velký dojem na všechny.

Ale ne tak velký dojem jaký udělala na mě.

Ani zdaleka.

73 - Tohle jsou Carlinovi (část čtvrtá)

Trvá asi deset minut, než Melissa přijde ven. Během toho času s Ashley a Aidenem jen tak kecáme, aniž bychom řešili scénku, které jsme před chvílí byli svědky. Nebylo to ani potřeba, ani nebylo, co by k tomu mohli říct.

Prostě a jednoduše jsem byla napálena.

Ve velkým.

Jen proto, že jsem šťastná a že se mi ulevilo, jak to Melissa sama zvládla, neznamená, že tenhle malý incident jen tak zapomenu.

Kdepak, pomsta je moje!

Třeba ne dnes, třeba ne zítra, ale jednoho dne to přijde.

"Čau, děcka," řekne Spencer, když k nám s Melissou po boku přichází. Obě se usmívají, což je dobré, a přísahám vám, málem jsem zapomněla, jak se dýchá, když Melissa zachytila můj pohled. "Přišly jsme o něco?" zeptá se nevinně.

Něco vám o mojí drahé kamarádce povím. V ní není nevinnosti, ani co by se za nehet vešlo.

Ani ždibet.

"Ani ne," odvětím prostě a nedám jí tak vědět, že o všem vím. "Jaká byla prohlídka domu?"

"Dobrá," Spencer maskuje úsměv, když si sedá k Ashley na klín. "A velice informativní."

Melissa si s mojí kamarádkou vymění pohled, než se posadí vedle mě. "I tak se to dá říct."

Sáhnu pro její ruku a trošku mě zalechtá v břiše, když se její prsty propletou s mými. Nezeptám se Melissy, zda je v pořádku, protože se ptát nepotřebuju, a něco mi říká, že mi neplánuje říct, co se odehrálo v kuchyni. Glen přichází o chvilku později s pivem pro Spencer a lahví vody pro Melissu.

"Hele, Aidene," houkne Spencer, aby získala jeho pozornost. "Kdy bude večeře? Umírám hlady."

Aiden nemá šanci odpovědět, protože Glen promluví první. "Nemluv s ním takhle, není to žádná tvoje děvka." A jéje, už je to tady zase. "Je moje."

Všichni čtyři otráveně zasténáme, ale Glen to nevnímá. "Uklidni se, Glene, jenom se zeptala," řeknu ve snaze zabránit hádce mezi sourozenci.

Protože je jídlo skoro hotové, Aiden se posadí vedle Glena, ale ještě předtím mu dá pusu na čelo.

Jsou docela roztomilý pár.

I když ne tak roztomilý, jako my s Melissou.

Upíjím pomalu, protože dneska řídím, ale všimnu si, že moje kamarádka už je u druhého piva. "Možná bys měla zpomalit, Spence."

Nějak v sobě najde dost vůle, aby se odtrhla od Ashley a věnovala mi legrační pohled. "Proč? Je brzo a i kdybych si ji trošku picla, tak mě vždycky můžeš odvézt ty."

No jo.

Ashley ještě pořád neumí řídit.

Taky to nechápu.

Spencer se ji pokoušela učit, ale moc to nedopadlo.

Na konci první lekce mělo její auto vzadu obrovitánskou promáčklinu.

Kdybych někdy snad pochybovala o tom, jak moc Spencer Ashley miluje, po vyslechnutí tohohle příběhu bych už nepochybovala. Ona je totiž vůči svému Mustangovi hodně ochranářská.

Opravdu hodně.

Ale neječela na Ashley ani nic podobného.

Žádná další lekce se však nikdy nekonala.

"Kdo říká, že bych tě svezla?" popichuju.

Svezu ji, jenom se s ní ráda takhle kočkuju.

"Aw, ale jdi, Jessie," špulí se Spencer s rukama omotanýma kolem Ashleyina krku. "Nebuď taková ošklivá."

Hrozně moc bych teď chtěla vytáhnout téma vyslýchání mé přítelkyně, ale jelikož o tom nemám vůbec vědět, tak to nechám být. "Já jenom říkám, že nemáš zrovna dobré skóre, co se zvládání hladinky týče." Jsem si vědoma, že v tomhle případě na mě má taky dost munice, ale to se stalo jednou jedinkrát, nikdy víc. Ona na druhou stranu, to je úplně jiná story. Otočím se k Melisse a můj úsměv je teď možná o něco ďábelštější než obvykle. "Vyprávěla jsem ti někdy, co se Spencer povedlo na jejich prvním rande?"

Asi dvě vteřiny trvá, než Spencer vyletí. "Jessie!" vypískne a já se směju.

Dlouho.

A z plných plic.

"Copak?" obrátím se na ni a její obličej je výrazně červenější, než byl ještě před minutou. "Je to parádní storka. Jsem si jistá, že Ashley ji miluje. Viď, Ash?"

Ha!

Já jedu.

Kromě toho, kdybych si myslela, že se kvůli tomu Spencer naštve, neutahovala bych si z ní.

Ashley má výraz jako srnka překvapená reflektory náklaďáku a já se pořád řehtám.

Stejně tak Glen a Aiden.

Podívám se zpátky na Melissu a ta vypadá, že se moc dobře baví. "Měla jsi ty dvě vidět, než se daly dohromady." Slyším, jak mě Spencer podruhé okřikne, ale ignoruju ji. "Řekněme prostě, že to chtělo hodně práce z mé strany, aby to ty blbky konečně odpálily."

"Hele!" vykřikne Glen. "Já pomáhal taky!"

Pravda.

Ale to není stejné.

Něco mě udeří do nohy, a když se podívám dolů, co to bylo, zjistím, že Spenceřina bota. "Co se děje, Spence? Nakonec to všechno pěkně vyšlo." Pozvednu obočí, přičemž políbím Melisse ruku.

Přece neříkám nic zásadního, jako třeba důvody, které je držely tak dlouho od sebe.

To bych už překročila určitou mez.

A to o dost.

Tohle je na druhou stranu pěkná švanda. "Možná si tuhle historku nechám na vaši svatbu."

"To bys neudělala!" zalapá Spencer po dechu.

Ó, ale udělala.

Totálně.

A ona to ví.

"Než jela vyzvednout Ashley na jejich první rande, byla šíleně nervózní, a to to vlastně ani nebylo pravé rande," říkám Melisse ke Spenceřině velké nelibosti.

"Jak to myslíš?" nechápe.

Po očku kouknu na Spencer, která schovává obličej do Ashleyina krku.

Ashley se usmívá.

Ale je vidět, že je to milující úsměv, ne škodolibý.

"Já byla taky nervózní," přizná Ashley.

Spenceřina hlava vystřelí. "Fakt?"

Ashley přikývne. "To víš. Měla jsem jít ven s nejkrásnější holkou na světě a musela předstírat, že se mi nelíbí."

"Ach, Ashley." Spencer se zároveň kření i červená. "Ty jsi tak milá."

"Mělas ji vidět, než jsi k nám přijela," vloží se do toho Aiden a docela ignoruje nevraživé pohledy, co po něm teď hází Ashley. "Pořád chodila sem tam jako nějaká bláznivá ženská."

Má Spenceřinu plnou pozornost a i pozornost nás ostatních.

"Neustále se mě ptala, jestli by se neměla převléct, až jsem jí nakonec musel pohrozit, že jí píchnu sedativa," dokončí.

"Seš mrtvej," zabručí Ashley.

Aiden se směje. "Nebylo by to poprvé."

"Každopádně," řeknu, abych se vrátila k vyprávění. "Tady moje kamarádka z toho byla úplně na ránu…"

"Říkáš to špatně," skočí mi do toho Spencer. "Stalo se to takhle…"

Vylíčí veškeré události toho večera svým humorným způsobem a na konci se všichni můžeme smíchy potrhat.

Ne že by to už tak nebyla skvělá historka.

Když přišla na scénu Madison, Melissa se na mě podívala.

Kývla jsem, že je to ta samá Madison, se kterou pracuju a se kterou jsem se vyspala.

Nežárlí ani mé jednání nekritizuje.

Jak jsem už řekla, já nesoudím její minulost, ona nesoudí mou.

Nejsem pyšná na to, že jsem se s Madison vyspala.

Byla to jedna z těch blbostí, ale co se stalo, už nezměním.

Ale vědomí toho, že Melissa si pro to, co se stalo v mé minulosti, a na co nejsem hrdá, o mně nemyslí o nic míň, to znamená hrozně moc.

"Páni," vydechne. "To zní jako pěkně zajímavá noc."

"To byla," souhlasí Spencer, než si od své dívky ukradne polibek.

"To mi připomíná naši druhou schůzku s Jessie," přemítá Melissa. "Vzala mě na kolečkové brusle a chtěla mě ohromit nějakým trikem, co údajně dokáže."

Zírám na ni s pusou dokořán.

Ona se mému šokovanému výrazu pouze usměje. "Jenže nekoukala, kam jede, a vlétla přímo do hrazení."

Zrádce!

Zrádce!

To jí později nedaruju.

"Skončily jsme ten večer na pohotovosti, ale naštěstí si nic nezlomila." Melissa se rozesměje a všichni ostatní s ní.

"Pěkný," culí se Spencer.

Ta má co mluvit!

Přichází Paula, aby nám oznámila, že Arthur už brzy dorazí.

Já i nadále trucuju.

Dokud neucítím Melissina ústa přímo u ucha. "Omlouvám se, miláčku, odpustíš mi?"

Zatroleně!

Nedokážu se na ni mračit, když používá svůj sexy hlas.

Jsem do toho hlasu úplně blázen.

Večeře proběhla překvapivě dobře.

Jediná trapná chvilka přišla, když Arthur poznamenal, že nečekal, že bych se někdy usadila.

Víte, na to, jak je chytrý, tak opravdu často říká kraviny.

Dostalo se mu pěkné přednášky od Pauly a Spencer.

Až mi ho bylo trošku líto, protože tak idiotské řeči nemá schválně.

Řekla bych, že Glen tohle má po něm.

Naštěstí na dnešní večer nejsou v plánu žádné společenské hry, protože to by mohlo chudinku Melissu vyděsit.

Člověk přeci jenom zvládne ty bláznivé Carliny jen do jisté míry.

A ano, odpustila jsem jí, že všem řekla o naší katastrofální druhé schůzce.

Jsem zkrátka skvělá.

Nebylo na škodu, že mě při cestě na večeří zatáhla do koupelny na rychlou muchlovačku.

Existuje mnoho důvodů, proč svoji holku miluju.

A to, co dovede s jazykem, patří rozhodně na přední místa seznamu.

Během jídla byla jako obvykle okouzlující. Všechny u stolu bavila příběhy o dětech, se kterými pracuje, a pozorně naslouchala, když mluvil někdo jiný.

Jsem si docela jistá, že udělala dobrý dojem na každého.

Teď čekáme, až Paula přinese dezert.

Melissa je uvnitř, aby jí s tím pomohla.

A já tuhle chvíli využiju, abych si popovídala se Spencer.

Ne, ne abych na ni ječela.

Zdvořile ji odtáhnu z vášnivé diskuze s Aidenem, jejímž tématem bylo, která že Ashleyina písnička je ta nejlepší, abych s ní strávila chvilku o samotě.

Jakmile se ocitneme stranou, pustím její paži. Opravdu nevím, proč jsem tak nervózní. I kdyby nastala ta mizivá šance, že Spencer se Melissa nebude líbit, stejně bych s ní chodila. Ale nemůžu popřít, že Spencer a její mínění pro mě hodně znamenají.

Hrozně nerada bych se ocitla v jedné z těch situací, kdy spolu něčí nejlepší kamarádka a přítelkyně nevycházejí.

"Tak co myslíš?" zeptám se nejistě s trošku sevřeným žaludkem.

"Myslím, že cena plynu je poslední dobou úplně šílená," zakření se Spencer.

Strčím do ní ramenem. "Ne, ty kravko, ohledně Melissy."

Vidím, že uvažuje o dalším vtípku, ale musela si uvědomit, že na to teď nemám náladu, protože nic takového neřekne. "Myslím, že je báječná."

"Vážně?" Nevím, proč se musím ptát znovu.

Spencer přikývne. "Vážně. Vlastně si začínám říkat, že možná naopak ty nejsi dost dobrá pro ni."

Uchechtnu se, protože vím, že se opět vrátila ke vtipkování.

Aspoň myslím.

"Vybrala sis dobře, Jessie," řekne Spencer upřímně. "Opravdu dobře a já jsem moc šťastná, že jsi našla někoho, kdo si tě váží a kdo si tě zaslouží."

Aw!

Spence!

Teď se kvůli ní červenám.

V životě jsem se nečervenala tolik jako dneska.

"Nejsem úplně marná, no," odpovím a asi začínám být trošičku na měkko.

Jen možná.

"To tedy rozhodně nejsi," řekne Spencer a chytí mě za tváře. "A i když si ze sebe věčně děláme legraci, opravdu tě mám hrozně moc ráda."

"Já tebe taky," zašeptám a pevně svoji kamarádku obejmu.

Odtáhneme se a vidím, jak si Spencer utírá oči. "Staly se z nás ubrečený trubky."

"Tys byla vždycky ubrečená trubka," popíchnu ji.

"Jak myslíš, Jessie." Spencer předstírá uraženou, ale vůbec jí to nejde. "Hodně se pro nás za ten rok změnilo."

Svatá pravda.

A nejen pro nás.

Ale i pro Glena, Aidena, Ashley a pro Melissu taky.

Kde se nacházíme ve svých životech dnes, a kde jsme byli před rokem, je takový rozdíl, že se tomu skoro ani nedá věřit.

Rozdíl v dobrém smyslu, samozřejmě.

Bude to znít klišovitě, ale myslím, že jak Spencer, tak i Glen a já jsme našli člověka, se kterým chceme strávit zbytek života.

Vím, že u Spencer a Ashley je to zjevné, ale i my s Glenem to rovněž cítíme, ačkoli ani jeden ještě neslyšíme svatební zvony.

Nemohla bych si přát lepší přátele, než jsou oni dva, i když jsou chvíle, kdy se hádáme jak psi.

Beztak je to vždycky jen takové dětské pošťuchování.

Myslím, že my tři obzvláště si o to víc ceníme toho, co máme, díky tomu, že jsme své protějšky nehledali snadno.

Všichni známe příběh Spencer a Ashley.

To, čím prošla Melissa, je taková odvaha, že pro to ani nemám slov, a upřímně, i já sama jsem se ve svých vztazích kolikrát potrápila, než jsme se poznaly.

Dokonce i Glen, ten kluk, co se vždycky tváří, že jeho jen tak něco nerozhází, zažil něco hrozného, když mu jeho bývalý přítel zlomil srdce. Vím, že Aiden neměl to nejlepší zázemí, a že ho vyhodili z domu za to, koho chtěl milovat.

Je to jako v té písničce; každý si nese nějaký příběh, co by ti zlomil srdce.

Každý.

Dokonce i lidé, co jsou zdánlivě naprosto bezstarostní.

To je život.

Projít si zlým a poučit se z toho pak dělá z těch hezkých věcí v životě ještě lepší.

Páni, skoro to vypadá, že filozofuju.

Myslím, že na jeden večer bylo toho hloubání až až.

Spencer mě obejme jednou rukou kolem ramen a naše oči spočinou na dvou holkách, které nám ukradly naše srdce. "Ušly jsme dlouhou cestu, zlato."

"To každopádně," přitakám. "A jako bonus jsme ulovily dvě největší roštěnky pod sluncem."

"A na to se napiju," uzavře to Spencer, než jedním lokem dopije své pivo.

Obě se společně zasmějeme a potom zamíříme zpátky ke svým děvčatům.

Už je nás venku jenom osm.

Clay a Chelsea museli brzy odejít.

Neustále dělám oči na Melissu a jsem tím tak zaneprázdněná, že si ani nevšimnu, když si Glen se Spencer stoupnou.

To se musí Spencer nechat. Klidně mohla tenhle večer změnit v oslavu svých zásnub, což je taky hlavní důvod, proč jsme se tu dnes takhle pěkně sešli.

Ale ve skutečnosti se o tu záři reflektorů dělí s námi se všemi.

Mám však podezření, že tak to bude čím dál tím míň, čím blíž bude samotná svatba.

Ale nebudeme stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, ne?

"Rádi bychom s Glenem pronesli přípitek," oznámí Spencer a všechny oči se rázem upírají na ni.

Hmm.

O čempak to asi mluví.

Spencer má v ruce další pivo. "Za prvé, na Melissu; vím, že naše famílie dovede být občas tak trošku na hlavu..."

Povídejte mi něco o skromném vyjádření.

"..Ale všechno to bylo pro srandu, a já doufám, že jsme tě moc nevyděsili."

"Kdepak." Melissa ji ujistí s velkým úsměvem.

"Dobře," převezme slovo Glen. "A teď na Jessie."

O-ou.

Najednou se začínám pěkně bát.

"Je z tebe už velká holka," culí se. "Naše malá Jessie vyrostla."

Sevřu v dlani Melissinu ruku, ale dál se zubím.

"Mám dojem, že tohle nikdo z vás neví, ale když jsme s Jessie a Spencer byli ještě všichni nezadaní, častokrát jsme se dohadovali, kdo z nás si jako poslední najde drahou polovičku," říká Glen všem.

Ty vole!

Nemůžu věřit, že to vytahují.

"Naše milá Jessie byla tak přesvědčená, že ona tou poslední nebude, že s mým bratrem a se mnou uzavřela sázku," pokračuje Spencer.

Ach!

Můj!

Bože!

Myslela jsem, že na to zapomněli.

Byli jsme tehdy pěkně nametení.

"A teď nastal čas tuto sázku splatit," oznamuje Glen.

Ne!

Doprdele!

"No tak, Jessie, přijmi svůj trest jako žena," posmívá se Spencer.

Rozhodnu se, že uteču a pro Melissu se vrátím později.

Však je to velká holka a dovede se o sebe postarat sama, když tu chvíli nebudu.

Nicméně nejsem dost rychlá.

Dvě vteřiny nato jsou Glen se Spencer u mě a i se židlí mě zvedají ze země.

"Koukejte mě pustit!" křičím a přitom se snažím osvobodit.

Je to k ničemu.

Jsem slavnostně vhozena do bazénu.

Plně oblečená!

Kreténi!

Koho zajímá, že jsem si tu sázku vymyslela, nikdy bych nevěřila, že prohraju.

S kuckáním se vynořím nad hladinu, abych sledovala, jak se moji přátelé vítězoslavně řehtají mé image zmoklé slepice.

"Na Jessie," zvolají společně.

Všichni se smějí.

Ale já to beru.

Dokonce se sama začnu pousmívat, když se uklidním.

Pousmívání se změní v řehot, když jsou do bazénu znenadání strčeni Glen i Spencer.

Ježíšku na křížku!

Tak tohle bylo srandovní.

"Co to má sakra znamenat?" čertí se Spencer, když se vynoří.

Podívám se nahoru a tam, na okraji bazénu, stojí Melissa.

"Jejda, já nešika," odvětí s předstíraným výrazem neviňátka.

Bože, miluju tu ženskou.

"To není fér," kvílí Glen.

Zahlédnu, jak se za Melissou plíží Ashley, ale než ji stihnu varovat před hrozícím nebezpečím, vloží se do toho Arthur.

"Nikdo další se nebude házet do bazénu," přikáže. "Já vás občas opravdu nechápu, chováte se někdy jak přerostlé děti."

Arthur odejde s Paulou sehnat nám nějaké osušky, zatímco Aiden, Ashley a Melissa se vrátí ke stolu.

Ale ne dřív, než Melisse pošlu vzdušný polibek.

Později ode mě dostane ještě mnohem víc.

"Teď vám to nedaruju, vy smradi," pohrozím Glenovi se Spencer, vzápětí už připravená se na ně vrhnout.

"Pomoc, pomoc!" piští Glen.

Jeden přes druhého se snaží vylézt z bazénu ven, ale podaří se mi je oba chytit za trička a stáhnout je zpátky do vody.

Potom na sebe cákáme, dokud se nevrátí Paula s Arthurem.

A potom už se zase vrátíme k oslavě, ačkoli jsem mokrá jako myš.

"Já bych ty dva nejradši uškrtila," stěžuju si později večer Melisse, když si k ní vlezu do postele. "Jsou neskuteční." Ještě chvíli takhle pokračuju, když si konečně všimnu, jak se na mě moje přítelkyně s úsměvem dívá. "Co je?"

"Můžeš si na ně stěžovat, jak chceš, ale to ti nezabrání, abys je i tak milovala," odpoví Melissa.

"Jsou tvá rodina."

Jo.

To vážně jsou.

Sice moje příjmení není Carlinová, ale jsem jednou z nich.

Mají mě rádi lidé, ke kterým mě sice naváže krevní pouto, ale kteří mi dali víc lásky a porozumění, než mí vlastní rodiče.

A já jsem za to nesmírně šťastná a vděčná.

Když jsem brala tu práci v Arthurově firmě, měla jsem v úmyslu se po pár letech posunout dál, k lepším a větším věcem.

Ale to už se nestane.

Mám všechno, co jsem od života chtěla a potřebovala, a teď to všechno navíc budu sdílet s holkou, co miluju.

Potom však Melissa dodá něco, kvůli čemu si opět uvědomím, jak je vlastně odvážná a smělá. "A možná jednoho dne budou i moje rodina."

Řekne to tiše.

A když hned nezareaguju, jsem si jistá, že si bude myslet, že udělala velkou chybu.

Nějak jsem věděla, že zrovna ona bude tou, kdo řekne nahlas, co já už několik týdnů cítím.

Políbím ji plně na ústa, pak se odtáhnu, abych se mohla zase podívat do těch jejích smaragdových očí. "To bych moc ráda."

Melissa se usměje a rozechvěje mě tak tím nejhezčím způsobem.

Naše rty se opět najdou, sladké, něžné a plné lásky.

Vím, že ať se od tohoto dne stane cokoli, Melissa bude vždycky stát při mně a já zase při ní.

Ta myšlenka samotná mě dělá šťastnější, než si kdy pamatuju.

Ta holka, kterou teď líbám, mě dělá šťastnější, než kdokoli, s kým jsem kdy chodila.

A až ten den přijde, a s Melissou do toho praštíme, tak nepochybuju, že Carlinovi u toho budou, aby to oslavili s námi.

No, po tom, co budeme mít šanci si to oslavit nejdřív o samotě.

Samozřejmě.

Jemně Melissu zatlačím na záda, ale s dalším polibkem nespěchám. "Miluju tě celým svým srdcem."

"A já tebe, Jessiko," pošeptá odpověď.

Skloním se, abych spojila naše rty.

A zbytek světa se rozplyne.