Dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít

Napsala: betterleftblank, Překlad: Kofola

31A

Rozmyslela jsem si to.

"Hollaback Girl" je moje nová oblíbená písnička.

Vystřelila se na vrchol mýho žebříčku.

Z posledního místa úplně nahoru.

Je to můj hit číslo jedna!

Dovoluju si zapomenout na všechno, co se stalo naposledy, když jsem tenhle song slyšela, protože to, co se odehrává teď, je o tolik lepší.

Mnohem lepší!

Mé tělo nachází rytmus.

A najde ho i Ashleyino tělo.

V synchronizaci.

S hudbou.

A jedna s druhou.

Pohybujeme se jako jedna, jak se obě necháváme unášet tóny.

Taky se dotýkáme.

Jen letmo.

Ale je to tam.

Nespouštím z ní oči a ona je zas nespouští ze mě.

Jako přilepené.

Jedna na druhé.

To, že tu nejsme samy, snad ani nevnímám.

Ne když Ashley tancuje tak dobře a tak blízko mně.

Vidím jenom ji.

Vnímám jenom ji.

Odvážněji, než bych od sebe kdy čekala, jí položím ruku na bok.

Jen zlehka ji tam držím, ani s dlaní nijak víc nehýbu, ale ten náboj, který mnou při tom projde, je naprosto elektrizující.

Tak žhavý.

A když se k ní přiblížím, něco se zablýskne v Ashleyiných očích.

Není možný, abych byla jediná, co to cítí, ne?

Tenhle nával energie.

Tu přitažlivost.

Sílu, která mě táhne k Ashley.

Sílu, nad kterou nemám žádnou kontrolu.

Chci se držet zpátky, pozorovat její úmysly a posoudit její reakci na to, co se teď děje.

Jenže já ji potřebuju cítit víc.

Její tělo.

Celou.

Nemůže to být jednostranné.

Prostě ne.

Ale třeba je.

Třeba chci něco, co nemůžu mít, nebo něco, co mi není souzené.

Pohybujeme se tak rychle, v takové souhře a tak lahodně blízko sebe, že z toho začínám být bez dechu.

Možná Ashley prostě ráda tancuje.

Tělo na tělo.

Se mnou.

Bože, chci ji popadnout a políbit.

Zabořit prsty do jejích vlasů, zatímco se naše rty budou pohybovat v harmonii stejně, jako to už teď dělají naše těla.

Nikdy jsem necítila takovou touhu, jako teď.

Nebo chtíč.

Nebo nutkání.

Jsem tím úplně ohromená, tak ohromená.

Její pohled sjede k mým rtům a pak zase zpátky.

Myslím.

Písnička se změnila, ale mně to nezajímá.

Neslyším ji.

Slyším jedině bušení vlastního srdce.

Vnímám jenom to, jak celé moje tělo pulzuje.

Je toho na mě moc.

Až příliš.

Nemůžu takhle pokračovat dál, když jsem si předsevzala chovat se slušně.

Nedokážu si udržet svou roušku přátelství, když jediné, co vnímám, je Ashleyin dech na mé kůži.

Jak může tahle přitažlivost být jednostranná?

Nemůže.

Je to tak?

Nezdá se mi to ani možné, ani fér.

Jenže život není vždycky fér. Popravdě je fér jen málokdy.

Proboha, cítím, jak se mě dotýká nohou.

Její tělo je na mém.

A není to dost, ani zdaleka to nestačí.

Ale pak si připomenu, že nejsme samy. Jak v téhle místnosti, tak ani v okolním světě.

Jsou tu s námi Glen a Jessie.

A Aiden se nad námi taky vznáší.

Je tam, i když tu není.

Vůbec se mi nelíbí, že na něj myslím, ale je to tak. Protože on není mimo hru, je jen mimo stát, ať už si budu přát nebo v to doufat sebevíc, aby zmizel nadobro.

A potom se pohne Ashleyina ruka a je na mém boku.

Zrcadlí můj vlastní pohyb, což nás k sobě přivede ještě blíž.

Nemyslela jsem si, že je to vůbec možné, ale je.

Mezi námi už není žádná mezera, ani skulinka.

Cítím ji celou.

Celou.

Na mně.

Proti mně.

Já hořím.

Všude.

Žár mnou prochází.

Co když jsem jediná, co tohle cítí, co tohle prožívá, co touží po dalším?

Co když má posedlost Ashley je jen to, posedlost?

Posedlost, která nebude opětována.

Která mě nakonec zanechá zničenou.

Po které budu nakonec zlomená víc, než to kdy svedla Melissa.

To je to, čeho se bojím.

Děsí mě to, zatímco dál tancujeme.

Zasévá to do mě semínko úzkosti, která tam zůstane.

Nechce odejít.

Donutí mě to odtáhnout se a přerušit mezi námi to spojení.

Donutí mě to uhnout pohledem.

K čertu, vy pochybnosti.

K čertu, vy moje komplexy.

K čertu!

Proč nemůžu být odvážnější?

Proč to neumím prostě zkusit?

Je jedno proč, zkrátka to nedokážu.

Potřebuju nějaké znamení od Ashley, něco jednoznačného, žádné lehké náznaky, něco, co se nedá odmávnout jako produkt mé přespříliš čilé představivosti.

A nemyslím si, že něco takového dostanu.

Každopádně ne dneska.

Možná vůbec nikdy.

Snad to není pravda, ale možné to je.

Dost možné.

Doprdele!

Já to chci jednoduchý.

Proč to musí být tak těžký?

Podívám se na Jessie s Glenem.

Prosím je očima, aby sem přišli a zachránili mě přede mnou samou.

Dřív, než propadnu hrozící se panice a provedu něco stupidního.

Čeho budu litovat.

A jako mí správní bratři ve zbrani mi ihned porozumí, chápou, co potřebuju, a na nic se neptají. Tohle je podle mě to, co dělá skvělé přátele skvělými. Žádné otázky, prostě jdou a udělají to.

Připojí se ke mně a Ashley na parketu a připojí se i k našemu plesu.

Nejlepší noc mého života.

Takhle chci, aby to zůstalo, a to jsem byla kousíček od toho, abych to zničila.

Tancujeme ve skupince, smějeme se, děláme legrácky a ohromně si to užíváme.

Glen každou chvíli odběhne zkontrolovat hudbu, ale Jessie zůstává.

Je jako tlumič, který teď potřebuju, a když tu a tam vyhledám oční kontakt s Ashley, přemýšlím, jestli opravdu vidím v čokoládovém odstínu stopu zklamání.

Pokud ano, neříká nic.

Tancuje a dopřává mi jeden úsměvem pokrčený nosík za druhým.

Najdou se chvíle, kdy se dotýkáme, tančíme spolu tak jako na začátku, ale je to teď jiný pocit a rozhodně ne tak silný.

Příjemné, ale zdaleka ne tak infarktové.

V jednu chvíli si potřebuju odpočinout, tak si sednu na nedalekou židli.

Za moment ke mně přijde Jessie, zatímco Ashley dál tancuje s Glenem. vProtáčí ji kolem dokola a piští u toho, jako to umí jen on.

"Co je?" zeptá se Jessie a taky si udělá pohodlí.

Podívám se na bráchu s Ashley a její pohled míří na mě - sleduje mě, tak se usměju, aby věděla, že jsem v pořádku.

A jsem.

Protože nehledě na všechno ostatní, mám možnost tuhle noc sdílet se třemi lidmi, kteří pro mě tolik znamenají.

"Nic, jenom jsem potřebovala pauzu," odpovím Jessie s pohledem na Ashley.

Jessie se nezdá být přesvědčená. "Určitě?"

"Určitě," řeknu jistě.

"No, v tom případě tu neseď jak pecka, koukej zvednout zadek, holka." Jessie mě popadne za ruku a táhne mě zpátky doprostřed tanečního parketu.

Zlehka do ní šťouchnu, jakože jsem z ní otrávená, a pak už zase dovádíme všichni společně.

Glen pořád mluví stylem, jako by žil na ulici.

Jessie ho v tom povzbuzuje.

A my s Ashley dál předvádíme náš malý taneček kolem mnohem větší záležitosti, která s tím, co se kolem nás děje, nemá nic společného.

31B

Netuším, kolik času uběhlo.

Jak dlouho jsme na plese.

Ale překvapí mě, když Glen a Jessie oznámí, že odcházejí.

Něco o schůzce brzy ráno, na kterou musí oba jít.

Jsou vážně příšerní lháři.

Příšerní, příšerní, báječní a neuvěřitelně šlechetní lháři.

Rozloučíme se, oni vyvrávorají ze dveří ven a teď jsem tu úplně sama s Ashley.

Jen my dvě.

O samotě.

Nejsem si úplně jistá, co dělat nebo jak na tuhle situaci reagovat.

Na moment mi začne bláznit žaludek a pak jediným pohyb od Ashley a opět tančíme.

Smějeme se a navzájem se roztáčíme.

Nálada je tak lehká, tak veselá a tak suprově bezstarostná.

Jak ona to dělá?

Jak ví, co přesně od ní potřebuju.

Jak mě přivést do pohody, když hrozí, že kvůli něčemu jinému začínám myslet na útěk.

Ne doslova, to bych nikdy neudělala. Myslím spíš, když hrozí, že se odtáhnu a nechám své chmury převzít kontrolu.

Hihňáme se nejvíc, když mě Ashley roztáčí a pak, když je řada na mě, smích jenom zesílí.

Mysleli byste, že jsme snad popíjely celou noc, ale ani jedna z nás neměla jedinou kapku. My se jenom naprosto úžasně bavíme.

Hrozně moc.

Jsem tak strašně ráda, že jsem tuhle noc s ní.

Můj maturitní ples.

Dostala jsem svůj večer zpátky.

Ať už se s Ashley stane cokoli, vždycky už budu mít tenhle večer.

S ní.

Večer, který jsem si tenkrát na střední nemohla užít.

Večer, který byl dodnes spojen s Melissou a tím, jak mě zradila.

Ale teď už ne.

Tenhle večer už bude navždy spojen s Ashley a s tím, co mi dala.

Dala mi víc, než v co bych kdy doufala. Za třicet let, když se mě někdo zeptá na můj maturák, ani si nevzpomenu na ten večer, který se nikdy neuskutečnil a který mi zlomil srdce.

Na nic z toho si nevzpomenu.

Budu si pamatovat tuhle noc.

Vzpomenu si, že jsem se cítila naprosto jedinečně.

Budu si pamatovat tohle a nic jiného.

Už necítím žádnou bolest způsobenou Melissou, nic. Jediné, co cítím je nadšení a naprosté štěstí.

Když se stane něco špatného, lidi říkají, všechno zlé je pro něco dobré. A vy byste je v tu chvíli nejradši poslali někam.

Jenže kdybych nezažila tu hnusnou věc s Melissou, neměla bych potom tenhle úžasný zážitek s Ashley.

A tohle, co mám teď s Ashley, bych nevyměnila za nic na světě.

Je to sranda, jak to v životě funguje.

Může to znít těžko k uvěření, ale ta bolest, ta nepředstavitelná bolest mi za tuhle noc stála. Klidně bych ji prožila znovu.

Obzvlášť teď, když už nestraší ani v mém srdci, ani v hlavě.

Jediné, co tam je teď, je Ashley.

Pouze ona.

Jak někomu za něco takového poděkujete?

Nejsem si jistá, jestli to vůbec jde, ale já na to už přijdu. To přísahám.

Chabě se snažím vyjádřit mou vděčnost očima, protože si nejsem jistá, zda by slova dokázala vystihnout, co cítím.

Svěřila jsem Ashley své největší tajemství a ona je dokázala vzít a naprosto otočit v jeden z mých nejhezčích momentů.

Úžasný.

A ona taky.

Naprosto neskutečně úžasná.

Dáme se opět do pohybu, ale v ten okamžik naskočí další píseň.

Tahle už rychlá není.

Rozhodně ne jako ty předešlé.

Ztuhnu.

Ashley jakbysmet.

Tohle jsem nečekala - doufala v to, ale nečekala.

A já pak zase najdu vlastní hlas, svou kuráž a siláctví, kterým jsem se dřív tak pyšnila. "Ashley, smím prosit?"

Zním jinak, ale stejně.

Sebevědomě, ale nervózně.

Nadějně, ale opatrně.

I když odmítne, bude to…

"Moc ráda," odpoví Ashley a já málem vyletím z kůže.

Přistoupíme k sobě.

Oči už zase v pevném kontaktu.

Položím ruce kolem Ashleyina krku a ona své zas mně kolem pasu.

Žádné tápání, žádná neohrabanost, nic.

Tak snadné.

Já… sleduju tě, když spíš
Je to slib, cos mi dala
Že co najdu si můžu nechat
Oh, já… chci pohltit měsíc

"Není ti to nějak nepříjemný?" zeptám se.

Musím.

Nechci, aby se mnou tancovala, jen aby mi udělala radost.

Ashley lehce zavrtí hlavou a její hlas je skoro šepot. "S tebou nikdy."

Vrátit úsměv na tvou tvář
Posvítit ti na cestu
Říct Andělům, že prostě budou muset počkat

Pohupujeme se společně, na rtech máme stejný úsměv.

Konečně jsem uvolněná.

Má mysl, zdá se, zpomalila ty šílené obrátky, ve kterých doposud uháněla.

Já chci jen zastavit čas v téhle chvíli
Smím do tebe tiše vklouznout?
Ty a já můžeme zastavit čas
Nechat celý svět, ať se ztratí,
Já chci jen zůstat s tebou

Právě teď neexistuje nic jiného.

Nic kromě téhle místnosti.

Jen já a Ashley.

Tančíme, mluvíme beze slov, prožíváme svou chvíli.

Já... tě sleduju, jak dýcháš
Táhne mě to k tobě
Stejně jako tebe to táhne ke mně
Oh, chci ti dát všechny hvězdy

Pár chvilek už jsem zažila s holkami, co na sobě měly mnohem míň oblečení.

Ale žádná nebyla tak intimní jako tahle.

Ani zdaleka ne.

Co se odehrává teď, to je za hranicí sexu, nebo dokonce polibku.

Tohle je hluboké souznění s dívkou, kterou mám teď v náruči, a která zas drží mě.

Chci je vzít všechny do náruče
Položit je tam, kde si leháváš
Říct Andělům, že prostě budou muset počkat

Naše čela jsou tak blízko u sebe, že se téměř dotýkají.

Těla těsně přitisknutá k sobě.

Takhle blízko.

O moc blíž, než kdy předtím.

A ani naše oči se od té druhé neodtrhnou.

Já chci jen zastavit čas v téhle chvíli
Smím do tebe tiše vklouznout?
Ty a já můžeme zastavit čas
Nechat celý svět, ať se ztratí,
Já chci jen zůstat s tebou

"Děkuju ti za tenhle úžasný večer, Ash," řeknu, protože chci mít jistotu, že rozumí alespoň zlomku toho, co právě teď cítím, jak moc tohle všechno pro mě znamená.

Jak moc pro mě znamená ona.

"Já děkuju tobě, že jsi mi dovolila prožít ho s tebou," odpoví na to Ashley a hlas jí při tom zakolísá.

Je v něm slyšet emoce, které jsem si u ní ještě nikdy nevšimla.

S mou rukou na tvé tváři, tak můžeme začít, jsem volná
V nebi teď mají o jednoho míň,
Protože já našla to nejlepší a nenechám si tě vzít
Řeknu Andělům, že prostě budou muset počkat...

Konverzace ustane a naše pohyby se ještě víc zpomalí.

Ani se nedá říct, že bychom ještě tancovaly.

Polechtám prsty Ashley na krku.

Musím se jí dotýkat.

Já chci jen zastavit čas v téhle chvíli
Smím do tebe tiše vklouznout?
Ty a já můžeme zastavit čas
Nechat celý svět, ať se ztratí,
Já chci jen zůstat s tebou

Tenhle moment přerůstá v něco jiného.

Už nejde o tanec, ani o ples nebo o mě.

Jde o nás.

A o změnu, kterou jsem před chvílí zpozorovala.

Tu změnu, kterou jsem předtím nedokázala přesně pojmenovat.

Já chci zastavit čas v téhle chvíli
Donutit Zemi, aby se ani nehnula
Zmizet v tvém polibku, nikomu nebudeme chybět
Celý svět, ať se ztratí, já chci jen zůstat s tebou

Píseň už dohrála.

Ale my zůstáváme v tom našem objetí na tanečním parketu dál.

To, co chci, je přímo tady, jen si to vzít.

Přesně to samé, co teď cítím já, vidím vepsané ve tváři naproti mně.

Po tom všem, po celé té době, to vidím jasně jako den.

Její rty mě volají.

A je to poprvé, co tohle vábení slyším od ní.

Polibek, který tak zoufale chci, je však momentálně zapomenut, když si uvědomím jednu věc. A je to taková perda, že mi to až vyrazí dech.

Fakt moc jsem chtěla, aby se Ashley do mě zamilovala tak, jako já se zamilovala do ní, a fakt moc mě děsí možnost, že tyhle city nebude opětovat.

Ale vyhlídka toho, že je opětuje, mě děsí ještě víc.

32

Něco mě lechtá na nose.

Poslepu to plácnu, ale zašimrá to zas. Tohle vážně není probuzení podle mýho gusta.

Dávám přednost lehounkým, něžným pusinkám, ale každý má něco.

Lechtání konečně přestane a cítím, že zase upadám do spánku.

Zrovna když už opět vcházím do říše snů, tak to zatracený šimrání zase začne.

Člověče, začínám bejt nasraná.

Kristepane!

Co když je to pavouk?

Velkej chlupatej pavučák, co se mi chystá sežrat obličej zaživa.

Proboha!

Co je?

Abyste věděli, stát se to může.

Nesnáším pavouky.

Nenávidím je do morku kostí.

Ok, ok, to je lež, ne že bych je vyloženě nenáviděla, spíš se jich k smrti bojím. Bojím se jich tolik, že když nějakýho zahlídnu, můžu si vyřvat hlasivky, tak moc se jich bojím, že jednou jsem musela zavolat tátovi, aby přijel a zabil jednoho, co jsem uviděla v bytě, a bojím se jich tak moc, že z pouhé představy jednoho takového, jak právě leze po mým obličeji, mi běhá mráz po zádech.

Ach můj bože!

Měla bych dostat cenu za nejlepší dramatický výstup.

V panice vytřeštím oči a zároveň rukama vystřelím do vzduchu. Oh, a měla bych ještě dodat, že možná tak nějak ječím z plných plic.

Jenže místo pavouka mě zdraví vytlemené ksichty Jessie a Glena, kteří vypadají, že smíchy umřou.

Tak tohle jim tedy nezávidím.

Co jim nezávidím, ptáte se?

No, oni totiž právě probudili zvíře. Náladovou, nevrlou, rána nenávidějící bestii, která je připravena na starý dobrý nakopání páru zadků. Oh, a zrovna dvakrát jim nepřispívá ani to, když si začnou ukazovat na můj nakrknutej výraz a smát se ještě víc.

"Co tady, do prdele, děláte?" zařvu jako šílená žena, zatímco se snažím uklidnit své zběsile bušící srdce. Alespoň že to nebyl ten pavouk, ale to neznamená, že jim to projde.

"Copak, copak, princezno? Nějaká nevrla po ránu, což?" ptá se Glen veselým hláskem, který ho leda tak přivede k ráně pěstí. Pokusí se mě štípnout do tváří, ale já ho popadnu za zápěstí a zakroutím.

Totálně si o to říkal.

"Chceš to zkusit ještě jednou?" zamračím se a musím uznat, že se mi nálada trochu zlepší, když za svou snahu uslyším jeho bolestné vyjeknutí.

"Pust mě!" ječí Glen jako na lesy.

Padavka!

Jeho hlas je tak pronikavý, že nemám jinou možnost, než ho pustit ze svého smrtelného sevření. Blbej Glen a jeho blbej hlas mi zničili všechnu zábavu.

Hňup!

"Co máš za problém?" nechápe Glen, který okamžitě uskočil do bezpečné vzdálenosti. Tak nakonec asi zas tak blbej nebude.

Ugh.

To přesně vystihuje, jak se teď cítím.

Ugh.

"Tak si to shrneme," začnu a opřu se pohodlně o čelo postele. "Za prvé, vy dva jste se mi rozhodli vloupat do bytu, a to v," odmlčím se a zkontroluju budík na nočním stolku. "osm třicet v sobotu ráno." Sráči, to je šíleně brzo. "Za další, myslíte si, že je asi děsně roztomilý probudit mě lechtáním." Udělám další pauzu, abych se zhluboka nadechla. Musela jsem, pokud nechci být na titulní stránce zítřejších novin za to, že jsem byla zatčená pro podezření ze spáchání dvojité vraždy. "A konečně, měli jste hodně blbej nápad dělat si ze mě srandu ve chvíli, kdy fakt nemám náladu."

Tak, případ uzavřen, vyhrála jsem, oni prohráli, pá-pá!

Ugh.

"No, tak to pak promiň," zvolá Glen a obrací oči vzhůru. "Jen jsme chtěli být milí a přinesli jsme ti nějakou snídani, ale si třeba umři hladem."

Děkuju!

Konečně mu to došlo.

"Nezájem," odfrknu odmítavě. "neměli jste náhodou být na nějaký schůzce?"

Jessie, ta odvážná žena, se rozhodne odpovědět. "Ty jsi naše schůzka." Ona i Glen se kření jako idioti, zatímco já si založím ruce a vyšpulím ret. "Přišli jsme zjistit, co se stalo včera v noci, když jsme odešli."

Oh, no jo.

Minulá noc.

Ne že by to snad nějak souviselo s mou nevrlou náladou nebo tak něco.

Jo, jasně!

Ne že bych snad vzala do zaječích okamžitě po tom, co jsme s Ashley dotancovaly.

Ne že bych snad propásla svou jedinou šanci na after party s ní.

Ne že bych snad odešla dřív, než jsem se nahnula a políbila ji.

Ne že bych snad ignorovala ten očividný zmatek v jejích očích, když jsem utíkala od jediné osoby, od které jsem nikdy utéct nechtěla.

Ne že bych snad přišla domů, byla půl noci vzhůru a nadávala si za to, co jsem udělala a za to, co jsem naopak neudělala.

Ne že by se něco z toho snad stalo.

Nebo možná… se stalo přesně to.

Kurva!

Vážně se zrovna teď nemám moc ráda.

Jsem zbabělec.

Velkej, tlustej posera, zbabělec, co ani nedokáže využít příležitosti, která mi byla podstrčena na stříbrným podnosu.

Jsem k ničemu!

Jsem si jistá, že Ashley je do mě teď celá pryč. Jsem L-holka, která ani nedokáže dát pusu holce, když právě na to čeká od první chvíle, co ji uviděla.

Ubohost!

To jsem přesně já.

Absolutně ubohá.

Ugh.

Glen na mě zastřihá obočím a předvede nechutnou zvukovou ukázku líbání. "No tak, Spence, řekni nám všechno o tvý pomaturákový párty." Zahihňá se a já bych nejradši hodila polštář na tu jeho velkou palici.

A taky to udělám.

Ha!

Trefa přímo do černýho!

Jak se ti to líbí, ty obří primitive!

"Co ti kurva vadí?" křikne Glen a okamžitě si začne upravovat pocuchané vlasy.

Odhodím ze sebe peřinu, rázný krokem napochoduju přímo před svého druhého nejoblíbenějšího bratra a zastavím se jen milimetry od jeho tváře. "Ty, ty mi vadíš," odpovím mu a strčím do něj.

A potom Glen udělá chybu, které se alespoň jednou v životě dopustí snad každý muž.

Děsně blahosklonně se na mě podívá a pronese větu, kterou by nikdy neměl. "Někdo tady má asi svý dny."

"Aah, to si vežereš, ty sráči," zaječím a znovu do něj pořádně strčím.

"Hej, hej, hej, hej," vloží se do toho Jessie, která se postaví mezi mě a prasečí rypák. Vidíte? Říkala jsem, že je to odvážná žena. "Co kdybysme se všichni uklidnili, a zkusíme vzít tohle ráno ještě jednou od začátku."

"Tak řekni tadyhle tý blbce, ať do mě nestrká," řekne Glen Jessie, jako když dítě mluví se svou mámou.

"Nejdřív pitomečkovi řekni, aby radši sklapnul zobák," odseknu.

Jessie ignoruje výlevy nás obou. "Spence, co kdyby ses oblíkla, a dáme si snídani. Vylíčíš nám všechny detaily o tvý noci a všichni budeme spokojení."

Jessie, mírotvůrce.

Někdo dejte téhle holce metál.

Je tu ale jeden problém, nechci vzpomínat na nic z toho, co se odehrálo po tom, co ti dva včera odešli. No, až do konce tance je to v pohodě, ale to, co se konalo pak, tomu bych se ráda vyhnula.

"A co kdybyste si snídani dali vy a já bych si zalezla zpátky do postele," navrhnu.

Pak se opět ozve můj důvtipný bratr. "Něco mi říká, že naše milá Spencer je kapánek nervní."

Jéžiš, Einsteine, na tos přišel úplně sám?

Ugh.

Už mě vážně, ale vážně, začíná štvát.

"Neříkej mi, žes měla ideální příležitost pro první pusu s Ashley a podělalas to," pokračuje Glen, navzdory tomu, že můj už tak dost neveselý výraz ještě poklesl tak moc, že mi brada přistála na podlaze. "Myslel jsem, že to s ženskýma fakt umíš, Spence, co se s tebou stalo?"

To si snad dělá srandu?

Nějaké poslední přání, Glene?

"Glene…" promluví Jessie, ale brácha už se rozjel.

Vypadá, že je se sebou nadmíru spokojený, škoda, že je jedinej, komu to tak připadá. "Víš, někdy máš jen jeden pokus."

To je ale pičus!

Od chvíle, co Glen dneska promluvil, jsem věděla, že to přijde, a že to bude velký. A teď cítím, že je to tady. Bude ho hodně mrzet, že tu svou velkou klapačku vůbec otevřel.

"Myslíš si, že to nevím?" rozkřiknu se na něj, když mi konečně rupne. Moje frustrace se chystá překypět a to ve velkém. "Myslíš si, že nevím, jakej jsem idiot?" Tohle Glen ani Jessie zjevně nečekali. "To si myslíš?"

Glen je mým výbuchem zaskočený. "Hele, Spence, já jenom…"

"Tak si to nech, okej? Strč si to třeba do prdele," hulákám dál a vzápětí propuknu v pláč. "Nepotřebuju, abys mi tu vykládal něco, co už vím." Ach bože, tohle vypadá na vodopád slz. "Takže díky, fakt díky za tvou podporu."

Sedím na kraji postele, tvář zabořenou v dlaních, a vzlykám.

Paráda, prostě paráda.

"Jdi připravit tu snídani, já si s ní promluvím," slyším Jessie říct Glenovi.

On za to ale nemůže. Teda, jo, nemusel být tak protivnej, ale on není ten, na koho jsem naštvaná.

Zlobím se sama na sebe.

Tak strašně se zlobím.

"Hej," řekne Jessie jemně a klekne si přede mě. Sundá mi ruce z obličeje, ale nechci se na ni podívat. "Přeci víš, že to tak nemyslel."

"Já vím," popotáhnu, "omlouvám se, ale prostě…"

"Já vím," přeruší mě Jessie. "Chceš mi povědět, co se stalo?"

Ne.

To je lež, chci jí to říct.

"Bylo to tak dokonalý, ta chvíle, všechno, a já utekla," řeknu jí, když konečně zvednu oči ke své znepokojené kamarádce.

"To bude dobrý," utěšuje mě Jessie.

"Nebude to dobrý." Vážně ne. "Něco se tam dělo, něco jsem v Ashleyiných očích viděla a já se tak bála. Myslím, myslím, že ke mně možná něco cítí," přiznám mnohem dřív, než bych čekala. "Nebo možná ne." No jasně, takhle funguje můj obrannej mechanismus. "Nevím, co mám dělat."

Jessie mi utře slzy a potom vezme do dlaně mou tvář. "Když jsme pro tebe chystali ten maturitní ples, víš, co dělala Ashley?" Vím, že to byla řečnická otázka, ale stejně zavrtím hlavou. "V jednom kuse mluvila o tobě."

O mně?

Co o mně říkala?

Otázky si však nechám pro sebe a jen poslouchám.

"Vyptávala se na všechno možný ohledně tebe, nebo o tobě prostě z ničeho nic začala mluvit. Vlastně to bylo hrozně roztomilý, protože se při tom občas sama přistihla a byla z toho celá v rozpacích." Jessie se usměje a já taky. "Ale o pět minut později se to stalo znovu a asi tak nějak to šlo celý ty tři dny pořád dokola."

"Fakticky?" zeptám se a určitě je na mně vidět, jak moc chci, aby odpověď byla ano.

Jessie přikývne. "No fakt. Po pravdě, na konci týdne už jsi mi tak lezla krkem, že jsem se málem začala poohlížet po nový nejlepší kámošce."

"Sklapni," řeknu, přičemž se pokouším zpracovat tyhle nové informace.

"Poslouchej, Spence, ať už se včera stalo cokoli, ať už si myslíš, žes udělala kdovíjakou chybu, podle mě to nebude tak hrozný, jak říkáš. Ashley tě má vážně ráda, já tyhle věci poznám," uzavře to Jessie laskavě a já ji pevně obejmu.

Co bych si bez ní jenom počala?

Snad to nikdy nebudu muset zjistit.

"Snídaně je hotová," oznámí Glen, když do pokoje strčí hlavu.

Odtáhnu se od Jessie a podívám se jeho směrem. "Díky a omlouvám se za tamto…"

"Já taky," řekne Glen dřív, než stačím domluvit.

"Jestli chceš mou radu, promluv si s ní," řekne mi Jessie.

Jo, promluvit si s Ashley, to je mi novina.

Vyčistím si zuby a pak jdu s Jessie do kuchyně.

Během jídla zůstávám zticha, zatímco ti dva vyprávějí o jejich čase stráveném s Ashley a já přemýšlím o Jessieině radě.

Skutečně si dokážu s Ashley prostě promluvit?

Na tohle vážně odpovědět neumím.

Jo, a kdyby vás to náhodou ještě zajímalo, odstartovat ples písničkou Hollaback Girl byl Glenův nápad.

Pitomec!

Takže odpověď na mou otázku je očividně 'ne'.

Ashley jsem nezavolala.

Ani jsem nezvedla telefon, když volala ona.

A teď je sobota večer.

Nemám žádný program, až na mraženou pizzu, kterou už mám v troubě, k tomu se podívat na pár dobrých filmů, a abych si zlepšila náladu, na stolku u gauče už na mě čeká můj malý kamarád.

A na dovršení filmového večera jsem si na sebe vzala oblíbené pohodlné pyžamo, které je naprosto rozkošné.

Sama.

No jo, no jo, jsem posera, když já prostě nevím, co bych jí řekla.

Ještě nikdy jsem nic takhle silnýho k nikomu necítila, a i když bych strašně ráda řekla, že vím, jak se s tím vypořádat, faktem je, že to nevím.

Možná bych měla Ashley zavolat teď.

Jenom ji pozdravit a ještě jednou poděkovat za tu námahu kvůli mně, když už jsem byla tak milá a její krásné gesto jí oplatila tak, že jsem zdrhla.

Ugh.

Jo, rozhovor jedna radost.

Zrovna si vybírám, na jaký film bych mohla kouknout, když někdo zaklepe na dveře.

"Spence, jsi doma?"

Ach můj bože!

To je Ashley!

Jak se dostala do budovy?

Co je to za blbou otázku?

Koho zajímá, jak se sem dostala, koukej otevřít dveře!

No nazdar, už si zase povídám sama se sebou, to není dobrý, to vůbec není dobrý.

"Jsem tu," křiknu odpověď a běžím ke dveřím.

Dýchej.

Jen dýchej a všechno bude ok.

To zvládnu.

Dokážu dýchat a chovat se normálně.

Dokážu dýchat a předstírat, že nejsem úplnej blázen do holky na druhé straně.

Dokážu dýchat a zeptat se jí, jestli cítí alespoň kapku toho, co já.

Dokážu dýchat a zeptat se jí na Aidena.

Všechno to svedu.

Jsem žena, slyšte můj řev!

Urááááá!

Asi bych ale měla pustit Ashley dovnitř, abych to všechno mohla udělat.

"Čau, Ash," řeknu a s úsměvem nakloním hlavu. "Co tě k nám přivádí?"

Dobrá práce, Spencer, dobrá práce.

"No, nezastihla jsem tě celý den, tak jsem si říkala, že se stavím po cestě ze studia," vysvětluje Ashley a mě píchne u srdce, když na ní vidím, jak je zmatená. "Řidič čeká venku, jestli nemáš čas."

"Ne, ne, nic nedělám, jen jsem se celý den nezastavila." Jedna malinká bílá lež je v pohodě, ale víc ne, přísahám. "Pojď dál."

Ashley přijme pozvání, a když kolem mě prochází, všimnu si, jak se mírně usměje. "Pěkný pyžamo, mimochodem."

Podívám se dolů, když zavírám dveře, a hrůzou zalapám po dechu. Kruci! Zapomněla jsem, co mám na sobě.

Co na to říct, zbožňuju Medvídka Pú.

"Dej mi chvilku, abych se jenom převlíkla, hned jsem zpátky," řeknu jí a odběhnu do ložnice.

Hodím na sebe džíny s tílkem a snažím se ze všech sil zabránit tomu strachu, co cítím od včerejška, aby mě zase neovládl.

Tohle by mohla být moje druhá šance.

Nebo poslední, záleží, jak se na to koukáte.

Zatímco v sobě těžko hledám odvahu, jdu za Ashley do obýváku.

Kde se fláká Gandalf, když ho potřebujete?

No jo, vlastně, mám přece vlastní odvahu v sobě, tam musím začít.

Co to tady zase blábolím, sakra?

Na gauči je holka mých snů, která na mě čeká, a já se tady zatím bavím sama se sebou.

Zaženu všechny myšlenky pryč a posadím se vedle Ashley.

Ještě že tu nepanuje ta trapná atmosféra z minulé noci.

Uhm, jo, to bylo trošičku sarkastický.

Natočím se, abych byla čelem k Ashley, a ona udělá to samé.

Tak, a co teď.

Mám spousty možností.

Tuny.

Zjevně jsem se rozhodla pro tu, kdy si budu vynerveně mluvit pro sebe, namísto skutečného mluvení.

Ashley se rozhodne převzít otěže. "Ohledně včerejška…"

"Omlouvám se," vyhrknu, než může dokončit větu. "Omlouvám se, že jsem všechno pokazila a omlouvám se, že jsem tak utekla."

Trošku přehnané, možná, ale myslím vážně každý slovo.

Ashley se zamračí, což mě vede k přesvědčení, že jsem to podělala zas. "Nic jsi nezkazila, já, uhm, já jsem spíš myslela, jestli jsem tě třeba nějak nerozrušila."

Panebože!

Vážně si tu holku nezasloužím.

Ona je ke mně pořád tak neuvěřitelně hodná a já jí to vracím tím, že se chovám jak magor.

Ne!

Ne!

Ne!

Tohle mi nepomůže.

Je na čase, aby mi zase narostl jazyk.

"Dala jsi mi tu nejúžasnější noc mého života, Ash, a za to ti jsem hrozně vděčná," řeknu co možná nejupřímněji to jde. "Pořád nemůžu uvěřit, jak jsi to všechno promyslela a kolik času do toho musela vložit, abys to pro mě celé naplánovala." Natáhnu se pro Ashleyinu ruku a ta mi ji dá. "Naprosto jsi mě ohromila a já jsem tak moc vděčná za to, cos udělala."

Ashley pevně sevře mé ruce a tváře jí zčervenají. "Nebylo to zas tolik…"

A to ne, teď si tedy na skromnou hrát nebude.

"Bylo to všechno," zašeptám. "Děkuju ti."

"Rádo se stalo," odpoví Ashley stejně tiše.

Chci říct víc, dostat ze sebe všechno, co mi běhá hlavou a vypovědět všechno, co cítím v srdci, ale jsem tak trochu ztracená v těch jejích oduševnělých očích.

Mohla bych se do nich dívat hodiny a hodiny a nikdy by mě to nepřestalo bavit.

Čas máme - celou noc dokonce, pokud tedy nemá nic jiného na práci.

"V troubě se mi peče docela děsná pizza a chtěla jsem kouknout na pár filmů, chceš se přidat?" zeptám se jí a při čekání na odpověď maličko zadržím dech.

"To je nejlepší nabídka, co jsem dostala za hodně dlouhou dobu," odpoví na to a její zamračení se změní ve starý dobrý úsměv.

Nechce se mi ale hned vstávat, protože pořád držím Ashleyinu ruku. Místo toho se jí zeptám, jaký měla den.

Vzhledem k tomu, že můj den byl naplněn výhradně myšlenkami na ni, tak bych řekla, že ona ho měla o něco záživnější.

Ashley se chystá začít vyprávět, když se její oči odtrhnou od mých a zaměří se na konferenční stolek. Pak se podívá zpátky na mě s výrazem, o kterém nevím, co si myslet.

Co?

Necháp-…

Panebože!

Nemůžu uvěřit, že jsem ho tam nechala!

Doprdele!

"Nechceš mi něco říct?" provokuje Ashley.

Gah!

Jednou jedinkrát něco takovýho udělám a hned mě u toho načapají.

Ok, ok, nebylo to jednou, ale stejně, není to tak, že bych to provozovala každou noc.

"Ne, ani ne," řeknu tak nevinně, jak to jenom je možné, vzhledem k tomu, že jsem byla přistižena v podstatě s kalhotami u kotníků, jak se říká. "Vůbec nic."

"Téda, to bych do tebe vůbec neřekla, že budeš jedna z těch, co si libují zrovna v tomhle." Ashley pokračuje ve škádlení a já se nemůžu přestat červenat.

Vždyť vlastně ani o nic nejde, no vážně; jen jsem si chtěla trochu ulevit od stresu.

Dělá to spousta lidí, jenom to nepřiznají.

Ashley v předstíraném šoku vyvalí oči, a i když je teď za protivu, stejně mi přijde k zulíbání. "Spencer Carlinová – kuřačka marihuany. Kdo by to byl řekl?"

"Nedělej si ze mě srandu," zaškaredím se.

Po pravdě miluju, když je taková.

Jsem z toho celá hin.

"Představ si ten skandál, kdyby se o tom doslechli vaši," řekne Ashley tak vážně, že z toho mám málem infarkt.

"To by ses neodvážila," vykviknu nechtěně.

"Že ne?" kontruje Ashley – a zatraceně – právě teď je děsně sexy.

Kristova noho!

Ona by to vážně udělala!

Natáhne se ke stolku a vezme jointa, kdežto já jsem v tu chvíli rozptýlená její čirou žhavostí.

"Dej to sem," přikážu, zatímco ona ho zvedne nad hlavu.

"Pojď a vem si ho," vydechne Ashley svým chraplákem.

Přijímám výzvu.

Nahnu se dopředu, ale Ashley ustoupí dozadu.

Zkusím to ještě jednou, ale bez úspěchu.

Nakonec ji polechtám na žebrech, Ashley se rozesměje a já můžu popadnout jointa, kvůli kterému mě popichovala.

Ano!

Vyhrála jsem!

Jsem vítěz!

"To od tebe nebylo vůbec hezký." Dělám tak trochu, že trucuju, jakmile cigaretu před Ashley schovám.

Ashley obrátí oči v sloup a šťouchne mi do ramene. "Ale nefňukej, prosím tě. Já bych jim nic neřekla."

Taky do ní strčím, ale o malinko víc. "No jasně. To ti tak budu věřit."

Ashley se šokovaně nadechne. "Jak se opovažuješ o mně něco takového říct?"

"Jak chceš, ale ty i já víme pravdu," nedám se.

Ashley mě znovu šťouchne do ramene, ale tak silně, že z toho slítnu z pohovky a skončím na zemi.

Au!

"Sakra!" vykřikne Ashley, jejíž hlava na mě z gauče vykoukne. "Moc se omlouvám, jsi v pořádku?"

Ležím na zádech, a když se podívám nad sebe na svého útočníka, vidím, že ve skutečnosti bojuje s nutkáním se smát.

Jak nezdvořilé!

"Tobě to přijde vtipný?" ptám se z podlahy, zatímco nepozorovaně přesouvám ruku k Ashleyinu kotníku, kam nemůže vidět.

Ashley zuřivě zakašle, aby zahnala hrozící záchvat smíchu. "Ne, ne, ty to nechápeš, já…"

"Tohle, tohle je teprve vtipný," vydechnu a vzápětí to má spočítaný.

Zatáhnu Ashley za nohu a nepovolím, dokud není z gauče dole a nepřistane rovnou na mně.

Oh…

Uhm…

Páni!

Zase jsem vyhrála!

"Jsi mrtvá," zaječí Ashley a už na mojí dřevěné podlaze zápasíme.

Je to vyrovnaná bitka.

Na obou stranách je vidět velká snaha.

A při všem tom zápalu mám ruce po celé Ashley a ona je zas má všude možně na mně.

Ovšem má soutěživá stránka odmítá příliš si užívat ten pocit, jinak bych mohla prohrát.

Jenže, jak se zdá, je to jedno, protože se nakonec stejně zase jednou ocitám přišpendlená pod Ashley. Ale řekla bych, že by se mi mohly stát i horší věci.

"Vzdáváš se?" ptá se Ashley tyčící se nade mnou. Její oči jsou tmavé a dýchá právě tak ztěžka, jako já. Je těžké odhadnout, jestli jsem příčinou její udýchanosti já, nebo náš zápas.

Neodpovím jí, místo toho v sobě seberu všechnu sílu, o které jsem ani nevěděla, a podaří se mi mou hnědovlasou protivnici pěkně překvapit. Držím jí ruce nad hlavou a dívám se dolů na Ashley, přičemž mi po celém těle čirým nadšením běhají mravenci.

Týjo, dívat se na Ashley zdola bylo sexy, ale koukat na ni shora, zatímco ji držím přišpendlenou k podlaze, to je ještě lepší.

O moc lepší.

Napůl na ní sedím, napůl ležím a z tohohle nového kontaktu mám skoro mdloby.

Hlava se mi točí, tělo je v jednom ohni.

Chci ochutnat její rty.

Chci cítit jejich pohyb na mých, stejně jako se teď moje tělo hýbe proti Ashleyinu.

Přejíždím nahoru a dolů; pomalu, ale cítím to všude.

Už proti tomu nedokážu bojovat.

Už se nemůžu držet zpátky.

Sleduju pár vteřin Ashleyiny hebké rty a pak se pohnu.

Skláním hlavu, dokud neuslyším, jak se Ashleyino dýchání zastavilo.

Nebo jsem to možná byla já, nejsem si jistá.

Přibližuju se kousek po kousku k jejím ústům.

K místu, kde si myslím, že mě chce mít.

Zarazím se ale, než ji políbím.

Zastavím jen kousíček nad ní.

Ptá se mě očima, co se děje, ale nezazní žádná slova.

Vím, co vidím.

Ona chce, abych ji políbila.

Já ji chci políbit.

Ale neudělám to.

Jen se nad ní dál vznáším a sleduju její oči.

Studuju ji, pozoruju, ale nelíbám ji.

Tohle není zrovna, jak jsem si naši první pusu představovala.

Nemyslela jsem si, že to bude chvíle naplněná čistou touhou.

Něco, co by se později dalo smáznout jako něco, co se odehrálo ve slabé chvilce.

Jako něco neuváženého.

Něco, co je chyba.

Nechci, aby byl jediný důvod k tomu, aby se o našem prvním polibku dalo někdy říct, že to byla chyba.

Chci, aby se to stalo proto, že ona bude šílet z toho, jak strašně mě chce políbit, jako já šílím z toho, jak moc chci líbat ji.

Chci, aby se to stalo proto, že na mě bude myslet ve dne, v noci, zrovna tak, jako na ni myslím já.

Chci, aby se to stalo proto, že ke mně cítí něco víc, než jen fyzickou přitažlivost.

Nechci, aby měla přítele.

Nechci, aby mě políbila proto, že se jí po něm stýská nebo proto, že je zrovna mimo město.

Nechci, aby měla oči pro někoho jiného… protože já mám oči jen pro ni.

Ashley, a jedině Ashley.

Nikoho jiného.

To všechno chci od našeho prvního polibku, to a mnohem víc.

Ashley nadzvedne hlavu a já ucuknu zpátky.

Ani já tomu nemůžu uvěřit, ale vážně jsem to udělala.

Ve vzduchu se vznáší zmatek, když se z Ashley zvedám, a úroveň napětí se exponenciálně zvyšuje.

"Myslím, že bys měla jít," řeknu hlasem tak cizím, že ho stěží poznávám.

Co to dělám?

Tohle je špatně.

Chovám se jako blbec.

Ashleyiny oči vyzařují bolest, musím se na ni přestat dívat, protože mě zraňuje, že já jsem té bolesti příčinou. "Jsi si jistá?"

Ne!

Nejsem!

Nechoď!

"Jsem," odpovím navzdory tomu, že vím, jak moc se mýlím.

To ze mě mluví strach, ne já.

Ashley se zvedne a já taky, abych ji mohla vyprovodit ke dveřím.

Přestaň!

Přestaň se chovat, jako idiot!

Rozloučíme se.

Ale nařeknu, co bych tolik chtěla.

Ashley mě naposledy prosí očima o vysvětlení, proč ji odstrkuju.

A já její prosbu ignoruju.

Zavřu dveře, a když jsem sama, zvedne se mi žaludek, že je mi až na zvracení.

Uběhne několik vteřin.

A pak ještě dalších pár.

Má šance se vzdaluje.

Právě teď kráčí k výtahu, zatímco bych ji mohla zastavit.

Zastavit ji svými činy nebo slovy.

Zastavit ji, aby neodešla.

Přitáhnout ji k sobě a ukázat jí, jak hluboce mi na ní záleží.

Sice bych chtěla od své první pusy s Ashley dokonalost, ale abych byla upřímná, Ashley chci víc.

Kašlu na to!

Kašlu na nějaký obavy!

Kašlu na mou hrdost!

Kašlu na nějaký očekávání!

Na ničem z toho nezáleží.

Jediné, na čem záleží, ta naprosto jediná věc, na které mělo záležet od samého začátku, je Ashley.

Ona je to, po čem toužím v každém myslitelném směru.

Srdce mi divoce buší, když se ve svém rozhodnutí utvrdím.

Žádný strach.

Žádné výčitky.

Už ne.

Rozrazím dveře, abych se pokusila Ashley dohnat. A trochu nadskočím, když ji uvidím stát přímo před nimi.

Nikdy neodešla.

Zíráme na sebe a obě očima říkáme stejnou věc, a to stejné i cítím vyzařovat z jejího těla.

Chci tě.

Potřebuju tě.

Musím se tě dotknout.

Pohneme se úplně ve stejný okamžik.

Střetneme se uprostřed.

Naše těla.

Naše srdce.

A naše rty.

Srazíme se v polibku poháněném touhou a oddaností.

Mé rty a její rty v perfektní harmonii, která přesahuje jakoukoli fantazii nebo sen o tom, jaký by tenhle okamžik mohl být.

Padám.

Tak strašně rychle.

Propadám se do ní a propadám jí.

A mou jedinou myšlenkou, když tak tápu pozpátku s Ashleyinými hebkými rty stále na mých, mou jedinou nadějí je, že až dopadnu na zem, bude tu ona, aby mě chytila.

33A

Ó, bože!

Ashleyiny rty.

Ashleyiny měkké rty.

Ashleyiny měkké rty jsou na mých.

Ó, bože!

Náš polibek začal jako hladový a rychlý, ale někde mezi dveřmi a gaučem, kde se právě teď nacházíme, zpomalil.

Ó, bože!

Ani nevím, jak jsem ke gauči došla, aniž bych spadla, když jsem na sobě měla přilepenou Ashley.

Ó, bože!

V jednu chvíli poslepu couvám a v další jsem zatlačena na pohovku, takže jsem zády na opěradle. Ashley tiskne své tělo k mému a vzájemně se s požitkem ochutnáváme.

Ó, bože!

Já líbám Ashley!

Ashley líbá mě!

Jsem si jistá, že v anglickém jazyce ani není přídavné jméno, které by popsalo, jaký je tohle pocit.

Kurevsky parádní!

Přesně takovej pocit.

Obě jsme zavzdychaly, když jsme rozevřely rty a nechaly naše jazyky poprvé se dotknout.

Ó, bože!

A teď ty jazyky používáme k prozkoumání té druhé v sérii polibků s otevřenými ústy, které nemají konce.

Jednou rukou di ji přidržuju za krkem a druhou mám položenou na Ashleyině kříži. Naše vzájemné polibky nejsou zoufalé nebo uspěchané; jsou dlouhé, mokré a – kurva! – tak spalující.

Mé tělo se chvěje.

Hlava se točí.

A srdce každou chvíli exploduje.

Jsem v pokušení otevřít oči a podívat se na ni během našeho polibku, ale jsem tak moc ztracená v každé opojné příchuti toho, co líbat Ashley přináší, že to neudělám.

Ashleyiny prsty si prolechtávají cestu po mojí holé paži a vím, že cítí, jak mi po jejím doteku naskakuje husí kůže.

Ó, bože!

Dýcháme ztěžka jen nosem, a i když mám chvílemi pocit, že se snad udusím, polibek nepřeruším.

Nechci ztratit ten kontakt.

Nechci už nikdy přestat Ashley líbat.

Nikdy!

Ashley se proti mně prohne a já jí zavzdychám do úst.

Přesunu ruku pod její tričko, a když se dotknu její hladké pokožky, zasténá zase ona.

Ó, bože!

Pokud Ashley ještě nikdy holku nepolíbila, rozhodně to není poznat.

Nepočíná si vůbec váhavě nebo nervózně, ani trochu ne.

Když se začínám blížit k bodu, kdy mám pocit, že omdlím, Ashleyiny rty se od mých odtáhnou.

Ne!

Nechoďte pryč!

Vrať ty rty…

Ach, můj…

Vydám ze sebe hrdelní zasténání, protože Ashley mě líbá na krku.

Kurva, to je ale pěkný.

Zatraceně pěkný!

Už skoro jen lapám po dechu a ona ve svém útoku na můj krk pokračuje.

Zajedu jí prsty do vlasů a to se zdá být pro Ashley jen další pobídkou.

Píp!

Píp!

Píp!

Ale ne!

Ten zvuk.

To mi zvoní budík?

Doufám, že to není jenom sen!

Teprve až ucítím kouř, dojde mi, co ten zvuk znamená.

Moje pizza!

Do prdele!

Ale co, koho zajímá, jestli mi byt vyhoří, hlavně když s Ashley budeme pokračovat v nejlepší muchlovací seanci mýho života.

Z čista jasna je kontakt s Ashleyiným tělem přerušen.

Kruci!

Moje oči se pomalu otevřou a uvidím, jak na mě kouká Ashleyina zarudlá tvář. Její oči jsou potemnělé touhou, dýchá zhluboka, a to, jak má rozcuchané vlasy, je asi tak nejžhavější věc, jakou měly moje oči to štěstí vidět.

Jsem jako přimrazená.

Ona taky.

A z mé trouby vychází hustý kouř.

Kristepane!

Musím teď pořešit dvě krize.

Pálící se pizzu a, no vlastně zatím nevím, jestli následky našeho polibku budou krizové.

Prosím, ať nejsou.

Rozhodnu se, že pravděpodobně není dobrý nápad nechat můj byt vyhořet, takže vyběhnu k troubě, popadnu chňapky, vytáhnu pizzu a následně hodím její spálené ostatky do dřezu.

Trošku se bojím, že až se otočím, Ashley tam nebude.

Ale když to udělám, uvidím, že se od chvíle, co jsem ji opustila, nehnula ani o centimetr.

Pořád ji cítím po celém těle. Ty rty, ty neuvěřitelně úžasný rty zanechaly stopy na každém místě, kterého se dotkly. Ještě teď po nich cítím na rtech a krku palčivý žár.

Ta umí sakra dobře líbat, to vám povím.

Udělám jeden krok k ní a Ashley vyskočí z gauče.

Ajaj!

Její oči už nevyzařují vzrušení, teď je v nich panika.

Ajaj!

Divoká panika, kterou asi zarazit nedokážu.

Udělám další krok směrem k Ashley. "Hej, Ash…"

"Musím jít," skočí mi do řeči. "Opravdu musím."

Gah!

Nemůže odejít, ne teď, ne po tom, co se právě stalo, ne když si potřebujeme promluvit, a určitě ne dřív, než ji znovu ochutnám.

"Ash, necho-…" začnu.

"Je mi to líto, je mi to vážně líto, ale já prostě nemůžu," přehluší mě Ashley a potom se otočí a jde ke dveřím.

Ty dveře jsou pořád otevřené, mimochodem.

Chvilku mi trvá, než zareaguju, ale stihnu ji ještě, než vykročí na chodbu. Zlehka ji chytnu za paži a otočím čelem ke mně.

"Prosím tě, neodcházej," žadoním. "Prosím."

Ashley zavrtí hlavou a olízne si rty. Ty samé rty, které jsem ještě před malou chvílí líbala. "Já musím. Promiň."

"Ash," zašeptám, než přiložím dlaň na její tvář, "zůstaň, prosím, zůstaň."

Ashley se z mého sevření vymaní a panika v jejích očích se změnila v čistý smutek. "Omlouvám se."

"Neomlouvej se, zůstaň," zkusím ještě jednou.

Je to k ničemu. Už se rozhodla.

Tentokrát, když ode mě odchází, nezastavím ji.

Možná jsem ji neměla nechat jít, ale nemůžu ji nutit, aby tu zůstala. Nemůžu ji donutit se mnou mluvit a nemůžu ji nutit, aby se mi otevřela, pokud není sama připravená.

Zavřu dveře a očekávám, že ihned začnu brečet. Na kratičký okamžik jsem byla v nebi a teď je ten pocit pryč.

Měla bych být zničená.

Měla bych být vyděšená.

Měla bych mít zlomené srdce.

Měla bych být naštvaná.

Měla bych být smutná.

Měla bych být tohle všechno, ale nejsem.

Místo breku se hodně zeširoka usmívám.

A není to falešný úsměv.

Cítím, jak se můj úsměv roztahuje ještě víc, když jdu zpátky ke gauči a posadím se.

Všechno se seběhlo tak rychle.

V jednu chvíli se peru s Ashley, v další chvíli ji skoro políbím, pak ji od sebe odháním a na konec jsme se už opravdu líbaly.

A jak, panečku.

Po všem tom očekávání z mé strany se to vážně stalo.

A, než byste řekli švec, to zase skončilo.

Zajímalo by mě, kam by to až došlo, kdyby se nespustil ten detektor kouře.

To už se nikdy nedozvím, ale tak nějak si myslím, že výsledek by byl stejný.

Ani mě nepřekvapuje, že Ashley vzala nohy na ramena. Konec konců, ona je ta, která má přítele, a ona je ta, která není zvyklá muchlovat se s holkama tak, jako já.

Zrovna tak, jako jsem vycítila, co asi uvidím, když jsem nachytala Melissu, jak mě podvádí, tak jsem tušila, že Ashley na náš polibek nezareaguje moc dobře.

A stejně se pořád cítím v pohodě.

Třeba se zítra ráno probudím a padne na mě to drtivé zklamání, které bych měla cítit teď, ale v tuhle chvíli se to zkrátka nekoná.

Necítím žádné břímě následků po našem polibku, cítím se osvobozená.

V srdci mě nic netíží, cítím se lehká.

Necítím se odmítnutá, cítím se s ní propojená, třebaže tu teď nesedí vedle mně.

Necítím strach, cítím odvahu.

Necítím pochybnosti, cítím se sebevědomá.

Je to tak jasné.

Tak zřejmé.

Všechny mé nejistoty, všechny oprávněné důvody ke strachu, všechny moje komplexy, kvůli kterým jsem od Ashley utíkala, jsou pryč.

Opravdu a vážně pryč.

Vypařily se ve chvíli, kdy se mé rty dotkly jejích, ve vteřině, kdy se naše těla přitiskla k sobě, a už se nevrátily.

Mohla bych právě teď být ve fázi popírání nebo v šoku, ale to si vážně nemyslím. Poprvé za celé dny se dokážu soustředit a moje mysl je jasná.

Už to není ta džungle, ale spořádanost, která vidí to, co jsem měla vidět od začátku.

Nejsem zklamaná, že Ashley nezůstala, jsem nadšená tím, co už teď vím.

Co jsem si myslela, že vím, dojem co jsem měla hned, jak jsem Ashley poprvé uviděla, všechno se potvrdilo, nade vší pochybnost.

Vím, že to zní šíleně, ale je to tak.

Všechny 'co když' se změnily v pevné přesvědčení.

Pevně věřím, že Ashley cítí to, co já. Prostě není možné, aby mě takhle líbala, aby reagovala, jak reagovala, kdyby to tak necítila. Ta síla, city za jejími činy, všechno je mi teď průzračně jasné.

Pevně věřím, že zatímco já v našem polibku našla odvahu, Ashley objevila své pochybnosti. To mě ale nijak netrápí, jen jsem díky tomu o to víc odhodlaná.

A pevně věřím, že po zbytek mých dnů chci, aby mě líbaly jen její rty.

Cítím se tak živá a tak nadšená.

Už od Ashley nebudu utíkat, od nynějška jí poběžím vstříc.

33B

Od chvíle, co jsem Ashley poznala, jsem tolik času strávila zkoumáním svých pocitů, problémů, mé minulosti a neustálých pochyb.

Jistě, našlo by se pár mrhavých momentů, kdy jsem byla schopná tohle všechno nechat plavat, když jsem se pokoušela přijít na to, o co Ashley vlastně jde, ale těch bylo moc málo na to, abych věděla, proč musela utéct.

Ale to všechno se změnilo.

Změnilo se to s tím polibkem.

Nebo polibky, měla bych říct.

Třeba se to takhle mělo stát.

Třeba jsem se měla tím vším nejdřív prokousat, abych pak mohla Ashley pomoct v boji, kterému bude čelit.

A teď, když je všechno jasné, cítím, jak má sebejistota roste. Ta sebedůvěra, kterou jsem si myslela, že v sobě mám, má sebedůvěra, která vždycky byla velkým lákadlem na holky, má sebedůvěra, kterou ve mně zase probudila Ashley.

Sice byla zároveň i příčinou, proč jsem v mnoha ohledech byla nejistá, ale to teď rozhodně není ten případ.

Ukázala jsem Ashley každičkou svou část, za kterou jsem se styděla, a ona mi svým osobitým stylem zas ukázala, že tyhle vlastnosti má ráda.

Nejde o to, že by je tolerovala, ona je uvítala. A když jsem si tohle uvědomila, začala jsem je mít sama ráda.

Už se nebojím být sama sebou jen díky Ashley.

Díky její laskavé a starostlivé povaze, která mě tolik přitahuje.

Vědět, že můžete být před někým takoví, jací opravdu jste, to je jeden z největších pocitů bezpečí na světě.

Ashley ve mně vyvolává pocit až neuvěřitelné jistoty a bezpečí, to je něco, co jsem dosud nedovolila nikomu, o koho jsem kdy měla zájem. Nechtěla jsem se na nikoho v tomhle ohledu spoléhat, tak jsem se spoléhala jen na sebe.

To už nemusím, což je úžasně uklidňující.

A teď, teď tohle všechno jen potřebuju Ashley ukázat. Potřebuju dokázat, aby mi věřila tak, jako já důvěřuju jí. Potřebuju, aby se se mnou cítila takhle bezpečně, aby neměla pocit, že se musí chovat jako někdo jiný.

Musím přijít na to, co ji pohání.

Potřebuju přesně vědět, o co jí jde, a co se jí honí hlavou.

Potřebuju zajistit tohle všechno, abychom mohly mít takový vztah, jaký doopravdy chci.

Takový vztah, který my dvě určitě můžeme mít.

Nemůžu uvěřit, jak jednoduše to teď vypadá.

Všechno, co jsem hledala, jsem našla v Ashley, a chci, aby i ona to našla ve mně.

V tom polibku jsem se konečně objevila – tedy osobu, kterou jsem chtěla být od samého počátku.

A možná právě proto jsem se toho tak bála.

Protože někde v mé hlavě číhala myšlenka, že kdybychom se někdy políbily, nebudu cítit, co teď. Že nebudu cítit tohle absolutní přesvědčení. Že nebudu cítit moc toho polibku. Že nebudu cítit, jak se k sobě hodíme, a že ona je pro mě ta pravá.

Ale co mi asi dělalo úplně největší starosti, bylo v tom samotném procesu nadbíhání, než v Ashley.

Což je u mě konec konců známá věc.

Stalo se mi to i s Jessie a s tolika dalšími.

Jakmile jsme se dostaly do bodu, kdy jsme spolu mohly začít na vážno, tak jsem to přestala chtít.

Ano, v tom, že jsem utekla, vždy sehrály svou roli i moje obavy, ale bylo to i o tom, že být s tou danou osobou nikdy nakonec nesplnilo má očekávání.

Vždycky přišlo zklamání; nejdřív nadšení, že jsem s nějakou holkou, kterou jsem právě chtěla, a pak přišla realita.

A právě možnost, že to samé by nastalo po tom, co bychom se s Ashley políbily, právě to mě drželo tak dlouho zpátky.

Ale, jak tak sedím na svém gauči, hodiny od Ashleyina odchodu, pořád cítím tu příjemnou závrať, kterou mi líbání s ní přivodilo.

Ještě pořád cítím, jak každičká část mého těla reaguje na Ashley.

Neopustilo mě to ani na chviličku.

Nehodlám si dávat tu příslovečnou studenou sprchu, abych z toho vystřízlivěla, chci si to užívat tak dlouho, jak to půjde.

Šance, že všechny moje emoce mohly být jen pomíjivou záležitostí, to mě šíleně děsilo. Myslím, že právě to by mě zničilo, ne to, že odešla, ale vědomí, že to pouto není skutečné.

To už teď není možnost.

Může si ode mě utíkat, jak chce.

Může mi říct, že to byla chyba.

Může mi říct, že šíleně miluje Aidena.

Může mi říct, že chce, abychom byly jen kamarádky.

Může mi říct, že se to nikdy nemělo stát.

Může si říkat, co se jí zlíbí, ale já jí neuvěřím.

Ani na jedinou vteřinu, protože já bych věděla, že lže.

Každičký můj kousíček by to věděl.

Viděla bych skrz ty lži, protože já znám pravdu.

A pravdou je, že Ashley cítí naprosto přesně to samé, co cítím já k ní.

Přesně to.

Poznala jsem to z jejího polibku, z jejích rtů, jejího těla, z každé její molekuly.

Může utíkat, ale nemůže se schovat.

Nenechám ji.

Ať už měla ke svému útěku dnes večer jakýkoli důvod, je mým úkolem na to přijít.

Poskytnout jí stejnou jistotu, jakou dává ona mně.

Takovou, díky které v nás tolik věřím, ačkoli žádné my vlastně není.

Zatím.

Bude to snadné?

Ne, asi ne.

Ale třeba to nemá být snadné.

A to je v pořádku.

Ashley za ten boj stojí.

Bože, o tom nepochybujte.

A já jsem na ten boj připravená.

Konečně.

Bude třeba překonat nějaké překážky?

Rozhodně.

Tou nejzjevnější je Aiden a taky to, že Ashley je teoreticky hetero.

Ale já už ani tohle nevidím jako překážku.

Představují jenom menší odklad.

Odklad nevyhnutelného.

A tím nevyhnutelným myslím mně a Ashley spolu po zbytek našich životů.

Je to, jako bych měla před očima závěs, který někdo roztáhl.

Konkrétně to udělala ona a to, že jsem se vypořádala se svou minulostí.

I když jsem chtěla, aby tu pro mě Ashley byla, až dopadnu na zem, teď si uvědomuju, že jsem neměla uvažovat takhle.

Měla jsem se cítit natolik silná, abych i já zachytila ji.

A tak se teď cítím.

Pokud se o mě bude potřebovat opřít, jako já o ni, budu tu.

Každý den, když mi to dovolí.

Každičký den.

To už ani není můj slib vůči ní, ale slib, který dávám sama sobě.

Ashley mě teď potřebuje a já chci, aby viděla v mých činech i slovech, že já tu budu.

Ať se děje, co se děje.

Za.

Každou.

Cenu.

Musí tomu uvěřit z celého srdce, protože přesně tolik věřím já jí.

Ona už mi to všechno dokázala, a ne jednou.

Teď je řada na mně, abych to dokázala zas já Ashley.

A já to udělám.

Už zase věřím sama v sebe.

Věřím v Ashley.

A ze všeho nejvíc věřím v nás.

Jsem tak plná naděje v to, co přinese budoucnost, že nejsem ani trochu rozhozená z toho, že tu nedokázala zůstat, abychom si promluvily o tom, co ta pusa znamenala.

Všechno přijde.

Je to jen otázka času.

Když jsem včera usnula, cítila jsem se tak klidná a spokojená a to mi vydrželo i celou neděli.

Vydrželo mi to i po mé nečekané návštěvě u Ashley.

Vydrželo mi to i po tom, co jsem ji klidně ujistila, že mezi námi se nic nezměnilo, třebaže se změnilo úplně všechno.

Přeneslo mě to i přes celou tu konverzací o tom, jaké jsme kamarádky a tak to taky zůstane.

Protože jsem si stoprocentně jistá, že je nám předurčeno být mnohem víc než to.

Mnohem.

Ten rozhovor mě nezabolel ani trošku, protože vím, že Ashley mi nebude moct nikdy věřit, pokud ze mě bude mít strach.

Strach z toho, co její city znamenají.

Teď je neděle večer, ležím v posteli a najednou mě to trkne.

A je to taková pecka, že mě to vymrští do sedu.

Vím, co teď musím udělat.

Jsem ochotná dát Ashley času, kolik jen bude potřebovat, ale to neznamená, že budu sedět opodál se založenýma rukama.

Ne tahle Spencer.

Ne ta Spencer, která dokáže přiznat, že se zamilovává do Ashley.

Ne ta Spencer, která tohle dokáže přiznat a nepocítí při tom ani ždibet strachu.

Pokud ji nemiluju už teď, pak jsem zatraceně blízko.

To je tak úžasný, umět to přiznat sama sobě.

Je na čase nastavit si zrcadlo a pěkně tvrdě se na sebe podívat.

Doslova.

Svírám okraj umyvadla a zírám na odraz, který se mi naskýtá.

Jsem Spencer, holka, co našla osobu, která je jí souzená.

Holka, která tohle řekne a cítí se sebejistě.

Holka, která ví naprosto přesně, co chce.

A holka, která ví, jak to dostat.

Chci Ashley.

A chci, aby byla moje, protože já už její jsem.

Zcela.

Jsem úplně v euforii, jak tak koukám na svou tvář s rostoucím úsměvem.

Někteří lidé by mohli říct, že je špatné jít po Ashley, když chodí s Aidenem.

Jenže ti lidé neví, co ví můj mozek, můj instinkt a mé srdce.

Aiden už pro mě ani nepředstavuje žádný faktor.

Možná by měl, ale nepředstavuje.

On prostě v té rovnici není.

Mírně potřesu hlavou a tiše se zasměju.

Zítřek nepřinese jen nový den, ale zároveň první den zbytku mého života s Ashley.

A ještě jedna myšlenka mi prochází hlavou.

Jestliže usilovat o Ashley je špatné, pak nechci být dobrou.

Odpusť mi, otče, neboť se hodlám dopustit hříchu.

Protože počínaje zítřkem započne honba za jistou Ashley Davies.

34A

Jůů!

Já mám tak dobrou náladu!

Jůů!

Je pondělí sedm ráno a právě odcházím do práce.

Já vím. Taky tomu nemůžu věřit.

Prostě jsem vůbec v noci nedokázala zabrat, jak jsem byla ze svých plánů na dobývání Ashley nadšenější a nadšenější. Byla jsem tak rozparáděná, že spánek nepřicházel v úvahu.

Druhým důvodem pak bylo to, že jsem si v hlavě pořád musela přehrávat svou děsně žhavou a děsně intenzivní líbačku s ní.

Kruci, ta má párek nejfajnovějších rtů, co jsem kdy měla tu čest políbit.

Dobře, že jsme se líbaly tak dlouho, protože mám alespoň dost vzpomínek, které mi pomůžou přežít následující dny bez líbání.

Pokud mi samozřejmě Ashley nevyzná svou nehynoucí lásku dřív, než si myslím.

Jasně, taky bych neřekla, že je to pravděpodobný.

Vyjedu z garáže a rozhodnu se, že na Mustangu stáhnu střechu. Sluníčko svítí, ptáci zpívají a já vím, že dneska bude skvělý den.

Ashley nemá ponětí, co báječných věcí mám pro ni nachystáno.

Je tu jenom jeden problém.

Já taky nemám ani páru.

Ze samého nadšení a představování si, jak mnou Ashley bude očarována, jsem jaksi opomněla představit si taky, jak přesně se to odehraje.

Ale zas tak moc mě to netrápí, jsem si jistá, že můj mozek přijde s milionem nápadů.

Doufám.

Musí to být naprosto přesné.

Musím to udělat tak, aby bylo zřejmý, o co mi jde, ale ne zase moc okatý.

Musím být rafinovaná, ale ne manipulativní.

Musím Ashley svými plány ohromit, ale ne ochromit.

Musím docílit, aby byla v pohodičce, takže nebude tušit ani ň, ale nechci s ní hrát žádné hry.

Hmmm, i když to by nemuselo být až tak na škodu.

Ne, ne, ne, tohle není ta sebevědomá Spencer, kterou jsem před pár hodinami poznala a okamžitě si ji oblíbila.

Je ze mě jiná žena.

Jsem cool, jsem sebejistá a velice vyrovnaná.

Jasně že jo!

Jůů!

Mou výtečnou náladu ještě víc pozvedne, když se z rádia ozve jedna z mých absolutně nejoblíbenějších písniček.

Vidíte? Už teď se na mě usmívá štěstí.

Tuhle pecku musím pořádně osolit!

Když se rozmyslíš,
já jsem tu poblíž.
Miláčku, jsem ještě volná,
tak zkus to se mnou.

Ono je to i věštecký!

Přesně o tomhle musím Ashley přesvědčit.

Když budeš chtít, tak stačí říct, budu tu hned.
Když nemáš mít kam jít a když tě bolí svět.

Přesně!

Potřebuju, aby si Ashley uvědomila, že já jsem někdo, na koho se může obrátit, i když jí bude nejhůř.

Budu tu pro ni, vždycky.

Když budeš zcela sám,
já tě v tom nenechám.
Miláčku, já jsem volná,
tak zkus to se mnou.

Musí pochopit, že dokud je s ní šance, tak já nikam nepůjdu.

Ashley je má druhá polovina, můj osud, moje všechno.

Já udělám, co bude v silách mých,
Když mě podrobíš zkoušce,
když mi dovolíš se pokusit.

Musí mi dát jenom jedinou šanci, abych tu pro ni byla, a jsem si jistá, že projdu jakýmkoliv testem, co si vymyslí, levou zadní.

Nepokazím to, ne teď a ne pro nic na světě.

Dej mi šanci.
(To jediné po tobě chci, zlato)
Tak dej mi šanci.

O to jediné žádám, jednu šanci.

Chci, aby Ashley měla pocit, že stojím za to, aby mi ji dala.

Že stojím za jakékoliv riziko, které si myslí, že být se mnou obnáší.

Bože, teď ten song miluju ještě víc!

Nemůžu si pomoct a začnu si při jízdě po dálnici prozpěvovat společně s ním.

Můžeme tančit, můžeme na výlet, jen když budeme spolu.
Poslouchat hudbu, možná si popovídat, více se poznat.

Ano!

Ano!

Ano!

Všechno bude.

Musím se o ní dozvědět co nejvíc, abych ji znala tak dobře, jako si myslím, že ona zná mě.

Kdo by to byl řekl, že tahle vypalovačka mi navíc dá i pár dobrých nápadů!

Protože je toho tolik, co bych chtěla dělat,
když sním, že jsem s tebou sama.
Je to kouzelné.

Ou jéé, je toho spousta, co bych s Ashley chtěla dělat, když není nikdo poblíž.

A spousta věcí, co bych chtěla, aby zas ona dělala mně.

Pokud můžu z toho jiskření, co jsem cítila v sobotu, něco usuzovat, pak to, že až na to vlítneme příště, budeme to my dvě, kdo spustí hlásič požáru.

Spalující vášeň!

Až takový to mezi námi je.

Mám to tu všechno vzdát? Bojíš se mít mě rád?
Ale jistě víš,
že počítat se mnou smíš.

Má strach. Z něčeho nebo někoho má strach.

Musím ji přesvědčit, že není čeho se bát.

Vůbec ničeho.

Doufám, že po čase si uvědomí, jak moc mi na ní záleží a že já se jí budu držet jako klíště.

Nevzdám to.

Nepolevím.

Ne, dokud nebudeme spolu tak, jak máme.

Když si to rozmyslíš, já…

Zarazím se ve zpěvu, když si všimnu, že na mě ob řadu vedle chlápek v autě zírá s pusou dokořán.

Musí se mu líbit můj výkon.

To je jediný důvod, proč by na mě měl takhle civět.

Škoda, že jsem zadaná, panáčku, velká škoda.

Střelím po něm soucitným úsměvem, navrch přihodím ještě mrknutí, a se stále vyřvávající Abbou na to šlápnu.

Jak se blížím k práci, napadne mě, že jsem se ho měla zeptat na jméno, a nejradši bych si dala pár facek. Ne, že bych po něm chtěla vyjet nebo tak něco. Haló, jsem teplá a celkem dost zabouchlá do jisté brunetky.

Ne, on mi totiž vnukl brilantní nápad, jak odstartovat celé to nadbíhání Ashley.

Paráda!

S obrovským úsměvem na tváři vpluji do kanceláře. "Dobré ranko, paní Nylandová," prakticky zazpívám, když míjím svou sekretářku.

Místo aby mi pozdrav oplatila, přiběhne ke mně a tváří se velice znepokojeně. "Spencer, drahoušku, vy jste stále nemocná?"

"Vůbec ne," ujistím ji.

Zamračí se. "Ale uvědomujete se, kolik je hodin, ano?"

"Jistěže si uvědomuji," odpovím. "Je půl osmé."

Paní Nylandová zavrtí hlavou. "Chudinko malá, musíte mít asi hodně vysokou horečku."

Huh?

O čem to mluví?

"Já říkala, že byste se neměla vracet tak brzy," pokračuje a přiloží mi dlaň na čelo. "To je divné, nezdá se, že byste měla teplotu."

Ah, už to chápu.

Myslím, že jenom není zvyklá vidět mě tu tak časně z rána.

Ta je tak zlatá.

"Je mi fajn," řeknu a ustoupím od ní. "Co kdybyste si šla dát šálek dobrýho kafíčka a přestala se tak strachovat?"

Má odpověď jí zjevně vůbec neulehčila. "Uhodila jste se snad do hlavy, drahoušku?"

Jéé, ta je ale roztomilá, když se o mě takhle bojí.

Myslím, že jí zvednu plat.

"Přísahám vám, že jsem v pohodě," říkám jí, zatímco odemykám svou kancelář. "Jenom musím dohnat spoustu práce."

Doslova tuny.

Ale to není to, do čeho se hodlám pustit.

Nene, mám jiné – důležitější - věci, které si žádají mou pozornost.

"Nu, kdybyste něco potřebovala, dejte vědět," zareaguje ještě paní Nylandová, než zapadnu dovnitř.

Kufřík odhodím na zem a při sedání už rovnou zapínám počítač.

Čas je v této záležitosti rozhodující.

A já si nemůžu dovolit promarnit ani jedinou vteřinu.

Pohřbím svou hlavu za monitor a začnu zuřivě psát.

Uběhne asi hodinka a já už začínám vidět fakticky pokrok, když se tu objeví táta.

"Kdo jsi a cos provedla s mou dcerou?" zavtipkuje od dveří.

"Moc vtipný, tati, ale mám práci, mohl by ses stavit později?" řeknu, aniž bych zvedla hlavu.

Už mám polovinu plánu vyřešenou, teď přijde ta horší část.

"Určitě se cítíš dobře, Spencer? Protože jestli ne, vezmi si volna, kolik potřebuješ."

Konečně k němu zvednu oči a věnuju mu uklidňující úsměv. "Cítím se skvěle, jenom chci dohnat, co jsem prošvihla."

Což později udělám, proto nemám tak špatný pocit, když mu teď malinko lžu.

Zdá se mým vysvětlením přesvědčen asi tak jako byla paní Nylandová. "Ok, ale nezapomeň, že tvé zdraví je důležitější než práce."

Mávnutím ho pošlu pryč a ani si neuvědomuju, kolik opět uběhlo času, zatímco se dostávám blíž a blíž k dokonalému plánu, co jsem pro Ashley vymyslela.

Ale je pěkně těžké se soustředit, když mi do myšlenek neustále Ashley skáče.

Ovšem nová, sebevědomá a soustředěná Spencer zvládne všechno.

34B

Někdy v jedenáct mám skoro hotovo, když se k mému stolu přižene Jessie. "Jsou ty zvěsti pravdivý? Seš pořád nemocná? Slyšela jsem, že ti trochu hráblo."

Šmarjá, to teda děkuju za polechtání ega.

Nee, dělám si srandu, vím, že to nemyslí vážně.

"Je mi skvěle," odpovím a poodjedu s křeslem od stolu. Sepnu ruce za hlavou a nohy si z nějakého důvodu hodím na stůl; nevím, prostě mi to přišlo patřičný. "Vlastně je mi líp než skvěle."

Jessie si mě podezíravě změří pohledem. "Proč, co se stalo?"

Ou, jasně, možná jsem jí tak nějak zapomněla říct, že jsme se s Ashley líbaly.

"Ale nic, vůbec nic," řeknu a stěží skrývám úsměv.

Jessie mi shodí nohy na zem a sama si vyskočí na kraj stolu. "Ty mi tu něco tajíš."

Na to vsaď zadek, že jo!

Jedno setkání s jednou děsně sexy brunetkou plné silně erotického osahávání!

"Nebuď zvědavá, budeš brzy stará." poplácám ji po noze, jenže tím akorát přiliju olej do ohně.

"Panebože!" zaječí. "Tys to dělala s Ashley?"

Kéž by.

Člověče, jak já bych ráda.

Ale jsem žena trpělivá.

Po pravdě nejsem, ale kvůli Ashley budu.

Zavrtím hlavou a zasměju se. "Žádný pohlavní styk jsem s tou osobou neměla."

Co je?

Pravda to je.

Zhruba.

"Mělas sex s někým jiným?" zeptá se Jessie k mé hrůze.

Jako by to snad bylo vůbec možný; teď, když už vím, s kým chci strávit zbytek svého života.

Blbko, prober se!

"Nope, taky ne," odvětím tajemně jak hrad v Karpatech.

"Ugh, ty to děláš schválně," vykřikne Jessie a vzápětí ji mám přímo u ucha. "Hned mi to koukej říct, nebo ti fakt ublížím." Párkrát mě za ucho zatahá, až pocítím oslepující bolest.

"Au!" vykřiknu a snažím se ji odstrčit.

Vždyť já bych jí to stejně řekla.

Potřebuju její pomoc, i Glenovu. Jen jsem si chtěla užít trochu srandy.

"Ihned!" požaduje Jessie, a kdybych nebyla tak zblázněná do Ashley, možná bych byla malinko vzrušená.

"Fajn, fajn, fajn, ale už mě nech," škemrám a ona poslechne. Naštěstí pro ni, protože jsem byla nebezpečně blízko k tomu, abych jí způsobila vážnou bolest. "S Ashley jsme se trochu muchlovaly," uculím se.

Chachá, tohle vůbec nečekala.

"Cože jste s Ashley dělaly?" zakřičí z chodby Glen.

Jak tohle dělá?

Kdekoli je nějaký drb, tam je můj bratr.

Můj milý, rozkošný, naprosto kouzelný bratříček.

Bože, tahle dobrá náladička není to jediné, co se dnes bude zdát mimo mísu.

"Zavři dveře," syknu, aby se okolní svět o Ashley a o mně nedozvěděl.

Glen je zavře a než bych řekla "Ashley je pěkná kočka," Glen zabere místo hned vedle mé kamarádky.

Mám jejich plnou pozornost, tak jim vylíčím, co všechno se v sobotu odehrálo. Kvůli Glenově přítomnosti jsem trošku utlumila sílu naší líbačky. Nakonec je to přeci jen můj bratr.

Jakmile bude pryč, dám Jessie nezkrácenou verzi.

"Já to nechápu," řekne Jessie, když jsem s vyprávěním hotová.

"Co nechápeš?" optám se, zatímco se snažím zapomenout, jak úžasné bylo mít Ashley přisátou na krku.

"Proč jsi tak veselá? Neměla bys být smutná a ubrečená?" přemítá.

Zavrtím hlavou a povím jim všechno o mém slavném zjevení. Ukážu jim průzkum, co jsem provedla, a řeknu, co ještě pořád potřebuju udělat, abych se ujistila, že všechno půjde jak po másle.

"Týjo, Spence, tos mě dostala," žasne Jessie, když skončím s líčením svého plánu.

"Dík," usměju se hrdě. "Tak co vy na to, pomůžete mi?"

Vím, co řeknou, ale zeptat jsem se musela.

Jessie kývne. "Na mě se můžeš spolehnout."

Aw, ona je prostě super kámoška.

Jednoho dne jí snad budu moct její laskavost oplatit.

Podívám se na bráchu. "Co ty, Glene?"

"Jistojistě," odpoví nadšeně. "Operace Duha povolena."

Co?

Asi chytil toho bacila ode mě.

"Operace jakže?" zeptám se ho.

"Však víš," začne Glen a otráveně protočí oči. "Duha představuje homosexualitu, my potřebujeme, aby byla Ashley homo, tudíž je to totálně bezvadnej název pro naši malou operaci."

Už ho chci setřít nějakou inteligentní poznámkou, když se do toho vloží Jessie. "To je ta nejdementnější věc, co jsem kdy slyšela."

Děkuju!

"Jméno naší operace musí mít větší grády," dodá Jessie.

Ale ne, ona to ode mě snad chytila taky!

Glen si založí ruce na hrudi. "Moje jméno je naprosto vyhovující, abys věděla."

Naprosto jim uniká to hlavní.

"Je to retardovaný," odsekne Jessie. "Lepší je Mise Totálně Možná."

Někdo je zastavte.

"Vidíte tu slovní hříčku? Je to jako ten film, až na to, že to není nemožná mise, ale možná," vysvětluje Jessie, ač se nikdo neptal.

Glen se postaví a zpraží Jessie pohledem. "A pak kdo je tu retard, Operace Duha je mnohem lepší jméno."

"Hele, děcka," začnu, ale nikdo mě nevnímá.

"Upřímně, Glene," odfrkne si Jessie. "Ty jsi tak gay, že ti to leze na mozek."

"Hej, lidi, myslím, že začínáme trochu odbočovat od toho hlavního," zkusím znovu.

"Škrábni si, Regino," pálí Glen zpátky.

Víte, kdyby ti dva nepomáhali Ashley připravit můj maturák, vážně bych se rozmýšlela, jestli od nich teď chci asistenci.

Jessie se zasměje. "No vlastně, ty pitomče, to nebyla Regina, kdo to Damianovi řekl…"

"Zavřete zobák!" zaječím na ně. "Úplně tady odbíháme od tématu." Tak, to je lepší. "Krom toho, já už mám pro tuhle naši malou výzvu perfektní jméno," odmlčím se pro dramatický efekt, "Operace Spashley."

Rozzářím se hrdostí nad svou vlastní brilantností.

"A mně tu budete říkat, že jsem moc gay, abych fungoval," podotkne Glen polohlasně, čímž Jessie rozesměje.

Já si Glena nevšímám, protože kdybych to neudělala, musela bych je oba začít mlátit a na to nemám čas. Musím teď hlavně trénovat.

"Tak co na to říkáte, lidi?" zeptám se a podržím nataženou ruku ve vzduchu. "Připraveni tuhle věcičku odpálit?"

Jessie položí svou ruku na mou a Glen dá dlaň úplně nahoru.

"Raz, dva, tři. Do toho, Spashley!" zvolám v naději, že své rekruty řádně namotivuju. Oba dva obrátí oči v sloup, ale přesto se k mému spontánnímu fandění přidají. Po chvíli, když jsem s nimi hotová, už pokřikují "Do toho, Spashley" tak hlasitě, že se začínám bát, aby vůbec někdy přestali.

Glen s Jessie odcházejí na dnešní večer natěšení jak pumpička a mně už zbývá vyřešit poslední věc.

Vlastně je to ta nejdůležitější.

"Čau, Ash," řeknu, když zvedne telefon. Radši nebudu chodit okolo horký kaše, nebo ztratím odvahu. "Jestli už na dnešní večer něco máš, tak to zruš."

No vidíš, to nebylo tak těžký.

"Proč?" zeptá se.

Zbožňuju její sexy hlas.

Je tak chraplavý a tak neskutečně inspirující.

Ne, Spencer, nenech se rozptylovat!

"No, ty a já jdeme ven, tak proto," odpovím jí, aniž bych vlastně cokoli vysvětlila.

"Já nevím," řekne na to Ashley a slyším v jejím hlase nejistotu. "Musím zítra brzy vstávat."

Gah!

"No tak, žij trochu," škádlím ji. "Jessie s Glenem jdou taky."

A je to, to by ji snad mělo trochu uklidnit. Není pravděpodobné, že bych na ni cokoli zkoušela, když u toho bude brácha s Jessie.

Ok, možná že bych i zkusila, ale Ashley to vědět nemusí.

Kromě toho, můj plán nezahrnuje žádné líbání.

Zatím.

"Chceme se jít podívat na jednu suprovou kapelu, co tu bude hrát živě. Myslím, že by se ti vážně líbili," vysvětluju dál a doufám, že tím podnítím její zvědavost.

"To zní vlastně docela dobře," odpoví a je poznat, že se rázem uvolnila. "Ok, jdu do toho."

Ano!

Jde do toho!

"Vyzvednu tě po práci, jestli chceš," nabídnu jí v naději, že spolu strávíme chvilku o samotě.

"No, já budu ve studiu docela dlouho. Co kdybych se s vámi sešla na místě?" navrhne Ashley.

Kurňa!

Ale co už, nenechám si tím kazit dobrého ducha.

"Žádný problém, sejdeme se v osm tam." Dám jí adresu baru a potom zavěsíme.

Raději bych si s ní ještě chvíli povídala, ale jsem příliš nadšená, že s dnešním večerem souhlasila.

Navíc mám ještě nějakou práci.

Ne mou skutečnou práci, ta bude muset počkat.

Měla bych sebou pohnout, protože už mám jen pár hodin na to, abych dovedla k dokonalosti, co dnes chci předvést.

Je 19:45 a já čekám před barem na Ashley.

Jessie s Glenem už pro nás zabrali stůl úplně vepředu a já, ač jsem plná sebejistoty, nemůžu se ubránit nepatrné trošce úzkosti.

Co když to nevyjde?

Co když si Ashley bude myslet, že je to hloupost?

Co když zapomenu všechno, co jsem se tak dlouho učila?

Ovšem ale musím uznat, že mi to sluší.

Alespoň to mi hraje do karet.

Mám na sobě džíny a pěkně padnoucí světle modré tričko, díky kterému vyniká barva mých očí. Nebo tak mi to aspoň někdo řekl. Nechtěla jsem vypadat doslova k nakousnutí, ale pro Ashley chci být trošku sexy.

Pochoduju na místě a snažím se moc nezírat na hodinky.

A pak ji uvidím.

Ashley se ke mně blíží a vypadá tak nervózně, jako se já cítím. Vidím, že se za chůze po každém dívá, jak mě hledá mezi lidmi, a vypadá docela úzkostlivě.

Přinutím se ke klidu, protože potřebuju uklidnit i ji.

Když se přiblíží ke dveřím, konečně na mě upře oči, a mně začne rychleji bušit srdce.

Nakloním hlavu a vyšlu k Ashley uklidňující úsměv.

"Jsem ráda, žes to stihla," řeknu, jakmile je u mě.

"Já taky," odpoví Ashley, ale nejsem si moc jistá, jestli to myslí vážně.

Má na sobě - samozřejmě - ustřihnuté tričko, ale já si zakážu ztratit se v její dechberoucí kráse.

Na to bude spousta času později.

Zvednu ruku a podržím ji před ní dlaní nahoru, abych jí dala vědět, že není, čeho se bát.

Ashley zaváhá, ale nakonec vloží svou ruku do mé. Vyměníme si úsměv a pak ji odvedu do baru.

Poslechneme si pár písniček, a potom od kapely dostanu znamení, na které jsem čekala.

Zhluboka se nadechnu a podívám se z Jessie na Glena.

Píseň dohrává, takže mám posledních pár vteřin.

Zpěvák začne obvyklé laškování s publikem a je to tu.

Okamžik, na který čekám celý den.

Showtime!

35A

Takže. Možná jsem krapítek nervózní.

Nebo spíš hodně.

Ale to je ok, vím, co musím udělat a nějaký moje nervy mě od toho neodradí.

Je to jen mnou, nebo je tu vážně takový horko?

Ashley upije ze své sklenice. Vůbec netuší, co se tu za chvilku odehraje.

Zdá se, že se vrátil můj ďábelský smích.

Nebudu ovšem dělat nic, čím bych ji ztrapnila, pokud se tu dnes večer má někdo ztrapnit, pak to budu já. A to je v pořádku. Chci, aby si Ashley uvědomila, že ona stojí za to, aby se kvůli ní člověk znemožnil, a taky že já ze sebe klidně blázna udělám. Na ničem z toho nezáleží, pokud se jí bude líbit představení, co pro ni chystám.

Kromě toho, já tímhle nevsázím všechno na jednu kartu. Tohle je jen začátek mých námluv, něco jako ochutnávka, chcete-li.

"Tak a teď přichází chvíle, kdy si vždycky pozveme na pódium jednoho šťastlivce z publika, a ten si může zazpívat jeden song s námi," oznamuje hlavní zpěvák.

Tohle vlastně není pravda; nikdy předtím nikoho nepozvali, aby si s nimi zazpíval.

To ovšem bylo před tím, než jim dnes ráno někdo zavolal a vysvětlil svůj kujme-pikle-plán.

Určitě si teď říkáte, proč by s tím nápadem asi tak souhlasili.

Nuže, proslýchá se, že jim byla nabídnuta menší reklama zdarma výměnou za jejich účast na řečeném plánu.

Ovšem je to ale jen fáma.

Chápu, že se může zdát, jako bych se pokoušela Ashley manipulovat, ale vážně to tak není. Jen se jí pokouším ukázat, že pomohla ke zrodu nové, sebevědomější Spencer.

Takové, která ví naprosto přesně, co – nebo koho, měla bych říct – chce mít po boku.

A pokud se náhodou stane, že shledá můj výkon nadpozemsky božským a hodným velké, šťavnaté pusy, pak to bude jen bonus navíc.

Líbí se mi představa, že to, co se chystám udělat, je v jistém smyslu takové moje hození rukavice. Chci, aby věděla, že s radostí přijmu výzvu a budu o její přízeň bojovat, ale zároveň nechci příliš tlačit na pilu.

Dvoření je těžký, yo!

Ale, sakra, ona za to rozhodně stojí.

Glen nadšeně poklepe Ashley na paži. "Hele, ty bys tam měla jít a zazpívat."

Jessie energicky pokývá hlavou. "Rozhodně, to by bylo fakt supr."

Aah, že jim to ale jde! Přesně podle plánu.

"Dejte jí pokoj," prohodím. "Určitě se jí nechce zpívat."

Nejtěžší část plánu bylo zvolit tu správnou písničku.

Ashley poťukává svým pivem o stůl, u kterého sedíme. "No, vážně nemám zrovna teď moc chuť na vystoupení."

Ale já jo.

Je strašně těžký dělat, jako že jsem nestrávila celý den učením textu k songu, co jsem vybrala.

Vůbec to není jednoduché, to vám tedy povím.

"Ale jdi, úplně ty lidi omráčíš," říká Glen Ashley a dloubne ji do ramene.

Jessie opět souhlasně kývá hlavou. "Jakej má smysl mít talent, jako máš ty, když se o něj nepodělíš?"

Ashley vypadá z nějakého zpívání asi tak hin, jako bych byla já, kdyby mi Aiden nabídl, že mi udělá striptýz.

Fuj!

Na takový věci bych teď fakt myslet neměla.

"Nechte ji být," řeknu svým přátelům trošku důrazněji.

Ačkoli jsem hodně velká fanynka Abby, jsem si jistá, že můj hudební vkus není úplně Ashleyin šálek čaje. Musela jsem najít takový song, co perfektně vystihne mé city a zároveň takový, co bude spíš Ashleyin styl.

Navíc to musí být spíš vtipná písnička, ne zamilovaná, abych tu ubohou holku nevyděsila ještě víc, než už je.

Teď už chápete, proč jsem dneska nemohla stihnout žádnou opravdovou práci!

"Ty seš taky hroznej suchar," kvílí Glen, a kdyby nebyl součástí Operace Spashley, asi bych mu teď už jednu vrazila.

Ashley se pokusí postavit sama za sebe, ale to by zničilo můj plán, tak to udělám za ni.

Doslova.

"Řekla jsem, abyste jí dali pokoj," křiknu a vystřelím ze židle.

"Vypadá to, že máme našeho dobrovolníka," prohlásí T.J., hlavní zpěvák. "Ty, v tom modrým tričku, pojď k nám."

Proč si najednou připadám jak v soutěži Správná cena?

Vidím, jak Ashley šíleně vykulí oči, ale já jí dopřeju úsměv říkající, žádný strach, tohle zmáknu.

Otočím se, a když jsem z Ashleyina zorného pole, mrknu na T.J.

Když si razím cestu na jeviště, dav mě začne povzbuzovat.

Už za chůze se mi svírá žaludek, ale zakážu si těmhle pocitům poddat, ne teď, když jsem se už tolik nadřela, aby tahle noc byla perfektní.

Krom toho, co by se tak mohlo nejhoršího stát?

Tolik se soustředím, abych došla na pódium, že minu první schod, který mě tam má dovést.

Zakopnu a přistanu obličejem na tvrdé podlaze.

Do prdele!

Slyším, jak dav úlekem zalapá po dechu.

Myslím, že i já zalapala.

Ale nedovolím téhle malé nehodě, aby mě rozhodila. Okamžitě zase vyskočím na nohy, abych všem ukázala, že jsem ok, a i když cítím, jak se červenám, předvedu malou úklonu, jakože to celé bylo naplánované.

No, stará Spencer by to klopýtnutí brala jako znamení, že dnešní večer nedopadne dobře.

Ale ne tahle Spencer, ta ví, že má svůj osud ve vlastní moci.

A taky si hned nezačne nadávat do nemehel.

Zřejmě také tahle Spencer o sobě docela ráda mluví ve třetí osobě.

Dav se zasměje a já se uvolním.

Podívám se k našemu stolu a vidím, že Jessie s Glenem se smějí, zatímco Ashley se pořád tváří zmateně nebo možná nepříjemně, nejsem si úplně jistá.

T.J. se ke mně nakloní a popřeje mi hodně štěstí, což pro všechny v sále jinak vypadá, jako bychom vybírali, jakou písničkou je oslním.

Tyjo!

V tomhle baru je ale dost lidí.

Týjo!

O hodně víc, než jsem očekávala.

Zachytím Ashleyin pohled a držím ho, zatímco poslouchám, jak bubeník bere své paličky do rukou.

Sice bych raději věnovala tuhle písničku Ashley nahlas, ale budu se muset spokojit s věnováním jen v duchu.

Doufám, že se ti bude líbit, co pro tebe dělám, Ash, a doufám, že pochopíš zprávu, kterou vysílám do tvého srdce.

Bubeník začne hrát a světla se ztlumí.

Chopím se mikrofonu, abych měla nějakou oporu, zatímco mé oči skenují dav.

Noha si ťuká do rytmu.

Pak se přidá i hlava.

Mám jak Ashleyinu plnou pozornost, tak i všech v baru.

Glen s Jessie, kteří sedí za Ashley, mi ukáží čtyři zvednuté palce.

Začne hrát i zbytek kapely a já bojuju s nutkáním vyhodit obsah svého žaludku.

Jdeme na to!

Panebože!

Dýchej!

"Chci, abys mě chtěla," začnu hlasem roztřesenějším, než je mi milé. "Potřebuju, abys mě potřebovala." Zavřu oči, a když je zase otevřu, rozhodnu se hodit strach za hlavu. "Byla bych moc ráda, kdybys ty měla ráda mě." Teď už to je všechno, nebo nic a já doufám v to všechno. "A žebrám o to, abys prosila ty mě."

Obecenstvo se začíná vžívat do mého vystoupení a tleskají do rytmu.

Jéé, miluju je všechny do jednoho hrozně moc.

Sevření mých prstů kolem mikrofonu slábne úměrně k tomu, jak roste mé sebevědomí. "Chci, abys mě chtěla."

Chápeš to, Ash?

"Potřebuju, abys mě potřebovala," zpívám a oči mi přistanou na Ashleyiných.

Vážně, je to tak.

Může se zdát, že tu prostě zpívám nějakou písničku, ale myslím vážně každičké slovo, co mi vychází z pusy. "A já bych moc ráda, abys mě měla ráda."

Tahle věta vážně naprosto krásně vystihuje mé pocity.

"Naleštím svý starý boty, oblíknu zbrusu nový tričko." Ashley má výraz srnky, kterou vylekala světla náklaďáku. "Přijdu z práce dřív, jen když řekneš, že mě miluješ."

Vidím, jak Jessie drcne do Ashley, a to, zdá se, zabere. Ashley se rozhlédne kolem sebe, a když vidí, jak jsou všichni nadšení, přidá se k jejich tleskání.

Pošle ke mně oslnivý úsměv a já jí ho oplatím.

Oh yeah!

Věděla jsem, že ji to bude bavit.

"Neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat?" Snad neuvidím Ashley nikdy plakat; to by bylo tak smutný."Och, neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat?" Přesunu stojan na mikrofon ke straně jeviště, vážně se do toho začínám dostávat.

Už úplně chápu, proč si Ashley vybrala tuhle kariéru, je to skvělý!

"Cítíš se tak sama, bez přátel, připadáš si, jako bys umírala." Dokud tu budu já, Ashley nebude nikdy sama. "Och, neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat?" Přejdu na druhou stranu pódia, aby si lidi tady nepřipadali vynechaní.

Já se snad přihlásím do Superstár!

"Chci, abys mě chtěla." Myslím, že teď budu trošku improvizovat. "Potřebuju, abys mě potřebovala." Vytáhnu mikrofon z držáku a pak zamířím mezi diváky.

Oh yeah!

Nastal čas rozvášnit publikum.

"Byla bych moc ráda, kdybys ty měla ráda mě," zpívám, zatímco stojím přímo před svou pravou láskou. Dávám si pozor, aby byl můj výraz hravý, a naštěstí se Ashley nezdá být ani trochu otrávená tím, co předvádím. "A žebrám o to, abys prosila ty mě," zpívám z plných plic.

Pak přijde nový nápad.

Použiju svou prázdnou židli, abych se dostala na stůl.

Dav šílí a to mě akorát pobídne pokračovat.

Na tvářích svých přátel a Ashley zahlédnu náznak obav, ale přísahám, mám to všechno pod kontrolou.

"Naleštím svý starý boty, oblíknu zbrusu nový tričko." Ukážu na Ashley a ta si zjevně užívá pozornosti, které se jí dostává.

Já věděla, že to bude fungovat.

Jsem dobrá!

Otočím se a zavrtím zadkem, protože, no, protože prostě můžu. "Přijdu z práce dřív, jen když řekneš, že mě miluješ."

Ale teď vážně, nemůžu Ashley nechat, aby si myslela, že tohle celé je jen pro ni, ačkoli tomu tak je. Nesmím ji přece vyděsit.

Je na čase podělit se o svou lásku.

Jessie ke mně natáhne ruku a já ji použiju jako oporu, když se ladně dostávám ze stolu na zem. "Neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat? Och, neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat," zazpívám Jessie a ta se zasměje.

Atmoška v tomhle klubu je úžasná!

"Cítíš se tak sám, bez přátel, připadáš si, jako bys umíral." Štípnu bráchu do tváře a rozesměju sama sebe. "Och, neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat?" Vrhnu ještě jeden pohled na Ashleyinu usmívající se tvář a pak svou partičku opustím.

I když nechci Ashley vylekat, nějakým způsobem přesto chci, aby věděla, že tohle dělám pro ni. Ale dalším důvodem, proč jsem se rozhodla jí zazpívat serenádu, bylo ukázat, že jsem holka, co je pro každou srandu.

Někdo, s kým se bude dobře bavit.

Moje vážná stránka, které bych chtěla, aby Ashley byla schopná se svěřit, ta přijde později.

Dnešní večer je o tom užít si prostě starou dobou zábavu.

Jelikož nemám v téhle části písničky, co zpívat, tak tancuju celým barem a dávám si záležet, abych při tom řádně potřásala hlavou a vlnila boky.

"Cítíš se tak sám, bez přátel, připadáš si, jako bys umíral," zazpívám divnému chlapíkovi. Pokusí se mě zadržet na místě, ale já jsem tu za posláním.

"Och, neviděla, neviděla, neviděla jsem tě plakat," zpívám zase nějaké holce, zatímco pokračuju ve své cestě hustým zástupem lidí, kteří mi fandí.

Jsem v naprostý extázi.

Když přijde další sloka, rozhodnu se fakt přitvrdit.

Pohybuju se rychleji mezi stoly a nemůžu si nevšimnout, jaký je tady hluk.

Začínám se cítit tím vším nějak rozptýlená, tak vyhledám očima Ashley, a s radostí vidím, že vypadá hrozně šťastně.

Jdu pozadu, aniž bych se dívala, kam šlapu, a zrovna když se chystám na další sloku, moje noha o něco zachytne.

Ale ne!

Letím vzduchem.

Doprdele!

Rychle to ale vyrovnám a podaří se mi jakž takž přistát na klíně nějakému chlápkovi.

Myslím, že si nikdo toho zaškobrtnutí ani nevšiml a tomu muži, kterému jsem přistála v klíně, zdá se nevadí, že tam jsem.

"Chci, abys mě chtěl," zazpívám mu a mrknu.

Začervená se, ale než z toho stačí vyvodit špatné závěry, rychle z něj seskočím.

Nevím proč, ale něco mi říká, abych se otočila, tak to udělám.

A v tu chvíli ji uvidím.

Madison!

Mrcha!

To určitě ona mi podkopla nohu.

Gah!

Ani vidět ji nemůžu.

Culí se na mě a tváří se jak arogantní kráva.

Ale důvod k radosti nemá, protože její představa blbýho vtipu selhala. Neupadla jsem a neznemožnila se, vzpamatovala jsem se a řekla bych, že jsem se vzpamatovala moc hezky, děkuju pěkně.

"Potřebuju, abys mě potřebovala," zpívám, přičemž se vydávám zpátky na pódium.

Za žádnou cenu nedovolím, aby mi to Madison podělala.

Rozhodně nestojí za to, abych se jí dál zabývala.

Procházím kolem Ashley, a když se naše pohledy střetnou, drcnu jí bokem do ramena. "Byla bych moc ráda, kdybys ty měla ráda mě." Stále udržujeme oční kontakt, i když dávám mikrofon zpátky do držáku. "A žebrám o to, abys prosila ty mě."

To, co přijde teď, si osobně myslím, že je vyloženě piece de résistance.

Kapela, až na bubeníka, přestane hrát, a zůstane jen můj hlas.

Upřeně hledím na Ashley a zvednu obě ruce nad hlavu.

"Chci, abys mě chtěla," zpívám a pomalu tleskám.

Oh, asi už to chápe.

Udělala si kompletní obrázek.

Můj pohled je pevný a už neslyším dav. "Chci, abys mě chtěla."

Její úsměv se vytratí a já nedokážu její výraz přečíst.

"Chci, abys mě chtěla." Vložím do svého hlasu co nejvíc citu.

Ashley ani nemrká.

"Chci, abys mě chtěla." Dokončím a potom se kapela zase rozjede.

Aw, už jsem skoro hotová.

Zbývající čas využiju, abych se tam pořádně vyřádila.

Kapela jede, a když dohrajou poslední notu, vyskočím ze země. Přistanu na kolenou přesně ve chvíli, kdy hudba dozní, a já se zavřenýma očima držím ruce nad hlavou.

35B

Na krátkou chvilku neslyším vůbec nic, až si říkám, jestli jsem to nepřepískla.

Ale vzápětí začnou všichni křičet a povykovat.

Jéééj!

Dala jsem jim na frak!

Z větší části bez problémů.

Vstanu, a když se podívám na Ashley, má svůj úsměv zase zpátky.

Přidává se k Jessie a Glenovi v bouřlivých ovacích.

Všichni jsou tak milí!

Dokonce dostávám od někoho z publika žádost o přídavek!

To jsem vůbec nečekala!

Jsou skvělí, naprosto všichni!

"Co takhle velký potlesk pro Spencer," požádá T.J. do mikrofonu, což u lidí nastartuje nové kolo aplausu. Chci se vydat zpátky k našemu stolu, avšak on ještě neskončil. "Myslím, že když budete tleskat ještě o malinko víc, tak by pro vás mohla zazpívat ještě jednu, lidi."

Cože?

Ach můj bože!

Co to vyvádí?

Já už žádnou jinou písničku tak dobře neznám.

Alespoň ne takovou, co by uměli zahrát.

Měl by radši sklapnout!

Střelím po něm prosebným pohledem, ať toho nechá, ale T.J. má vlastní hlavu. "No tak, Spencer, nestyď se, byla jsi skvělá."

Dav začne dupat a já se bojím, aby ještě nakonec nezačaly nějaké nepokoje, pokud jim nedopřeju další vystoupení.

Sakra!

Sakra!

Sakra!

"Ne, ne, my tam chceme taky," křiknou Glen s Jessie zároveň.

Přiběhnou k mikrofonu, kde já stojím jak solnej sloup, a jemně mě vystrkají z pódia pryč.

Lidem v baru je zřejmě úplně fuk, že jsem byla právě nahrazena, protože nadšeně řádí dál.

Nebudu lhát, trošku mě to ranilo.

Jdu poměrně sebevědomým krokem k Ashley a sednu si vedle ní na své staré místo. Jedním lokem vytáhnu celou sklenici vody, neuvěřitelně mi vyprahlo v krku.

"Tak co na to říkáš?" zeptám se jí váhavě, aniž bych věnovala pozornost bráchovi s Jessie.

Jakmile začne jejich písnička, úroveň hluku vystřelí ještě výš.

Páni, nemůžu uvěřit, že ta kapela zná "Don't Go Breaking My Heart," ale očividně tomu tak je, protože Jessie s Glenem se společně chystají předvést jejich oblíbený song.

To je tak teplý!

Ashley se nakloní k mému uchu. "Řekla bych, žes byla skvělá," odpoví, a když se zase odtáhne, musím se držet, abych ji k sobě zas nepřitáhla a nepolíbila, a to tvrdě.

"Dík," reaguju poněkud ostýchavě, což je docela úsměvné, vzhledem k tomu, že jsem právě vystoupila jak před ní, tak před mnoha dalšími lidmi.

Věnuje mi tak sexy úsměv, že se mi po těle rozlije příjemné teplo.

Zásah!

První část mého plánu je hotová!

A nepodělala jsem to!

Málem se to však podělalo kvůli tý děvce Madison. Málem jsem na ni zapomněla.

Otočím se, abych si ji našla, a uvidím ji, jak stojí u baru a civí přímo na mě. Pozvedne svou sklenku a já bych ji tak strašně ráda propleskla.

"Dojdu si pro pití," oznámím Ashley s pusou těsně u jejího ucha. "Chceš něco?"

Ashley zavrtí hlavou a vrátí se ke sledování Jessie a Glena, kteří zpívají a poskakují po celém pódiu.

Tlačím se davem, ale není to jednoduché, když mě pořád někdo zastavuje, aby mi pogratuloval.

Normálně bych se zastavila a kochala se tou pozorností, ale mám před sebou novou misi.

Říct jisté couře, aby táhla!

Ta mrcha zaplatí za to, že mi málem pokazila show!

"Co máš za problém?" zaječím, jakmile dojdu ke stále ještě se ksichtící Madison. Ječím nejen kvůli tomu, že je tu hluk, ale i proto, že jsem nakrknutá.

Jsem naštvaná jako prase a už to dál nehodlám snášet!

"A o čem přesně to mluvíš?" odpoví Madison nevinně.

"Vzdej to, Madison," odseknu. "Vím, žes to byla ty, kdo mi podsekl nohu."

Madison obrátí oči v sloup, a přestože nejsem násilnická osoba, musím říct, že mám strašnou chuť jí ten zatracenej úsměv smáznout pěstí. "Moc si o sobě myslíš, já nic takového neudělala."

Lhářka!

"Ale musím říct, že jsi tam pro tu svou přítelkyni předvedla docela solidní koncert," řekne Madison a pak ze sebe vydá příšerně povýšený smích.

Zatnu ruce v pěst, ale nechávám je dole. "Ashley není moje holka."

Alespoň zatím ne.

"Oh, to je pravda, ona už vlastně s někým chodí, že?" zeptá se Madison tak blahosklonně, až na ni zlostně zavrčím. "Citlivé místečko, co?"

"Jdi do hajzlu," křiknu. Fakt ji nemůžu vystát. "A co tu vůbec děláš? To mě sleduješ nebo co?"

Madisonin úšklebek na chviličku zmizí, ale rychle se zase vrátí. "To by se ti líbilo."

Ne, to by se mi teda nelíbilo!

Vůbec!

"Přišla jsem zkouknout tu kapelu," vysvětluje Madison. "Až dohrajou, mám s nimi schůzku. Vypadá to, že naše firma je bude zastupovat."

Myslí si, jak není strašně chytrá.

Ale ve skutečnosti je pěknej idiot!

"To je teda blbý, že už podepsali se mnou," pochlubím se a teď je řada na Madison, aby zavrčela.

Ha!

Sežer si to, blbko!

Bod, set a zápas!

Madison se podívá někam mimo mě, a když její pohled sleduju, uvidím Ashley, která se na nás dívá.

Taky nevypadá ani trochu ráda, že tu je Madison.

To je v pohodě, Ash, zvládnu ji sama.

"Ještě jsme neskončily, Carlinová," varuje mě a zmizí v davu.

Zhluboka si vydechnu úlevou a zamávám Ashley na znamení, že jsem ok.

Ještě že jsem se dokázala o tenhle problém postarat, než se to vymklo kontrole.

Teď se můžu hezky vrátit za Ashley a zapomenout na Madison a její velmi nepříjemné způsoby.

"Myslela jsem si, že jsi to ty," uslyším za sebou hlas.

Ach ne!

Ona ne!

Do pytle!

Prosím, ať se mi to jenom zdá!

Prosím!

"Fakt ti to tam seklo, Spence," pokračuje.

Ne!

Tohle není žádná noční můra!

Do pytle!

"Bylo to tak děsně sexy," dokončí a přitiskne na mě své tělo.

Pomoc!

Psychopatka v budově!

Nejdřív Madison a teď tahleta.

Kurva!

Co to má bejt? Blázni tu snad dneska dostávaj dva drinky za cenu jednoho nebo co?

Otočím se, ač je to ta poslední věc na světě, co chci, to mi věřte. "Zdar, Carmen," řeknu a zároveň od ní o krok ustoupím.

Téhle jednorázovky rozhodně lituju.

Dalo mi pěkně zabrat, než pochopila, že o vážnou známost nemám zájem.

Ta holka je ještě tvrdohlavější než já.

Carmen očividně nějaké zásady o osobním prostoru neberou, protože se pohne ke mně a zcela mi ten můj naruší.

"Už je to dlouho," vrní svůdně. "Příliš dlouho."

Ne dost dlouho, ty cvoku jeden.

Šmarjá!

Ale je na ní něco jiného, nedokážu přesně říct co.

"Líbí se ti moje vlasy?" zajímá ji.

Ou, to je ono.

Děkuju!

"Nechala jsem si odrůst ofinu, jenom kvůli tobě," říká Carmen a prstem mi vyjíždí po ruce nahoru. "Vím, jak jsi ji nesnášela."

To všichni, Carmen, to všichni.

"To je, uhm, super," odpovím a snažím se pohnout, ovšem nemůžu, protože mě uvěznila mezi sebou a barem. "Už bych ale potřebovala jít."

"To si nemyslím," řekne na to, přičemž se mě pokusí chytit za ruku. "Já myslím, že co ty potřebuješ, je vzít mě k sobě domů, abych tě mohla ošukat."

Ach můj bože!

Nějaká hr, ne?

Přitiskne mi rty na ucho. "Nikdo tě neošuká tak, jako já."

Ááh!

"Je tu nějaký problém?" uslyším Ashleyin hlas, ale nevidím ji.

Ach, děkuju ti, Ashley, ani nevíš, jak máš dobrý načasování.

Její přítomnost zjevně vyvede Carmen z míry, takže se můžu vymanit z jejích spárů.

Carmen sjede Ashley pohledem od shora dolů a nevypadá tím vyrušením vůbec potěšená. "Ani ne, takže můžeš zase jít."

Ashleyiny oči srší vztekem a ještě něčím jiným. "Co kdybychom nechaly Spencer, aby to posoudila."

Chytrá holka!

A sexy!

"Jen jsme s Carmen pokecaly, ale už jsme skončily, takže se můžeme vrátit ke stolu," řeknu Ashley a doufám, že panika v mých očích jí říká, jak moc jsem ráda, že se tu objevila právě teď.

Ashley se na Carmen ušklíbne. "Myslím, že ty jsi ta, co může zase jít."

Sice si moc cením toho, že se za mě Ashley postavila, jenže Carmen je vážně hovado a já nechci, aby se Ashley něco stalo.

"Hele, ty krávo, nevím, kdo si myslíš, že seš," Carmen na mě úplně zapomene a všecka její pozornost je na Ashley, "ale co se Spencer děláme, není tvoje věc."

Ty vole!

Tohle nedopadne dobře.

"Je to moje věc," začne Ashley a přitom si stoupne přede mě, "když obtěžuješ moji holku."

Uhm.

Cožeee?

Co to sakra právě teď řekla?

Cože jsem její?

Carmen poklesne čelist a myslím, že ten šok je tak velký, že si ani nevšimla, jak spadla brada i mně. Ashley mě vezme za ruku a proplete naše prsty.

Fíha!

To jsem vážně nečekala!

Ale líbí se mi to!

Moc!

"Je to pravda?" zeptá se mě Carmen a naštěstí jsem se zatím dala do kupy.

Kývnu hlavou. "Je."

A už brzy tohle prohlášení bude naprosto pravdivé.

Doufám.

Ashley se ke mně otočí. "Pojď, zlato, dokoukáme zbytek show."

Jo, pojďme na to!

Nebo bychom si mohly udělat naši soukromou show!

Necháváme s Ashley u baru naprosto zaskočenou Carmen a celou cestu k našemu stolu cítím, jak nás sleduje pohledem.

Zajímalo by mě, jestli by Ashley souhlasila s pusou, abychom Carmen dokázaly, že je opravdu má přítelkyně.

Ok, ok, vím, že začínám být nenasytná, ale nemohla jsem si pomoct.

"Děkuju," pošeptám Ashley. "Opravdu jsi mě zachránila."

Ashley se na mě podívá a místo odpovědi mi stiskne ruku.

A to, že Ashley mě drží za ruku celou cestu až k našemu stolu, nakonec znamená, že jsem vlastně vděčná, že jsem na Carmen narazila.

Zbytek vystoupení sledujeme z našeho místa, přičemž u sebe sedíme hodně blízko.

Však víte, kdyby se třeba Carmen ještě ochomýtala kolem.

Alespoň tak mi to Ashley řekla.

Až mnohem později jsem se dozvěděla, že Ashley viděla Carmen odcházet dost brzy poté, co jsme si sedly.

Jak zajímavé.

36A

Myslím, že tímhle se zapíšu do dějin.

Dneska je to už podruhé, co jsem se ráno vzbudila v dobré náladě, aniž by byl někdo v posteli se mnou.

Pořád se ze včerejšího večera cítím jako na koni.

Škoda že takhle nerajtuju na Ashley.

Oh, páni, tak tenhle obrázek si uložím do paměti na později.

Každopádně, jak jsem říkala, má rozjařená nálada úplně odpovídá slunečnému počasí venku a radosti v mém srdci. Pořád se mi těžko věří tomu, že jsem dokázala vylézt na pódium a takhle to tam rozjet.

Na Ashley nebyla ani stopa po nějakých rozpacích, nebo té divné nálady, ve které přišla.

Vůbec.

Byl to zkrátka nádherný večer, který jsem strávila v její blízkosti.

Náramně jsem si to užila!

Společně jsme se smáli, žertovali s Jessie a Glenem, a když jsem pak Ashley odvezla domů, úsměv na její tváři byl skoro stejně uspokojující, jako pusa na dobrou noc.

Skoro.

Ale ne docela.

Poděkovala mi za skvělý večer a řekla, že jsem ji dokázala uvolnit po stresujícím dni v nahrávacím studiu.

Což mě přivádí do současnosti.

Druhá fáze v docílení toho, aby se Ashley stala mou.

Nejsem si jistá, kolik těch fází ještě bude, to vlastně záleží na Ashley. Ale je mi to jedno, ať to stojí, co to stojí, ať to trvá, jak chce dlouho, já to nevzdám.

No, doufejme, že to nepotrvá moc dlouho, protože se opravdu těším, až budu moct usínat v jejím náručí, a pak se v něm i o několik hodin později probouzet.

A samozřejmě se těším i na ty ostatní aktivity mezi tím.

Ovšem nic z toho se nestane, dokud nezačnu fázi dvě.

Poslala jsem Ashley sms a čekám na její odpověď.

Dokonce jsem se i ráno oblékala s myšlenkou na Operaci Spashley. Mám na sobě maskáčové capri kalhoty a černé tílko.

Správně, pochlapila jsem se a jdu si vybojovat svou dívku.

Ok, ok, ty maskáče jsou růžový, ale to hlavní je zřejmé.

Nikdo mi nebude stát v cestě!

Ani Aiden, ani Madison, ani Carmen nebo kdokoli jiný, kdo se opováží zasahovat mi do plánů na oslnění Ashley.

Tolik jsem se do své role vžila, že téměř zavrčím, když uslyším Ashley zavolat mé jméno.

"Spencer? Co tady děláš?" ptá se hlasem sytým a hlubokým od spánku.

Ups, ono je asi vážně brzo.

No co, budeme doufat, že po ránu nebývá takovej bručoun jako já.

Vzhlédnu k oknu Ashleyiny ložnice. K tomu, které je nyní otevřené, a v němž je jedna ospalá, ale sexy brunetka a rozcuchanými vlasy.

Zatraceně!

Vypadá fajnově v jakoukoli denní hodinu.

Promne si oči, zívne a potom se protáhne, asi aby se trochu probrala. Když se protahuje, vyhrne se jí trochu tričko, a já na moment zahlédnu to bříško, které tolik miluju.

Mírně potřesu hlavou, abych zaměřila pozornost na to, kvůli čemu tu jsem především.

"Jdu za školu, chceš taky?" odpovím a nakloním hlavu na stranu. Vyšlu k ní úsměv, který je doufám sexy, a pak se kousnu do spodního rtu, zatímco čekám na její ano.

"Nemůžu," řekne Ashley na můj vkus trochu moc rychle. "Ráno mám nahrávání a celé odpoledne nějaké schůzky."

Ach jo.

Samozřejmě, že to nemělo být snadné.

Ale v pohodě, jsem si poměrně jistá, že vím, jak na Ashley.

"Nemůžeš, nebo nechceš?" uculím se a nakloním hlavu na druhou stranu.

My tenhle den potřebujeme.

Z různých důvodů.

Z důvodů, o kterých zrovna teď nemůžu mluvit, poněvadž jsou tajné.

Vidím, jak bojuje sama se sebou, zatímco já se na ní dál vědoucně culím. Usměju se ještě víc a jsem si jistá, že už jsem ji skoro ukecala.

"No tak, Ash," založím si ruce na prsou, "co bys to byla za rockovou hvězdu, kdyby ses pořád jen řídila pravidly?"

Oh yeah.

Teď už mě ani za nic nemůže odmítnout.

Sice se ještě snaží, ale nakonec přijme svou porážku.

Jééj!

Budu brát jako velmi dobré znamení, že nedokáže odolat mně a mým okouzlujícím způsobům.

Doufám, že v tom bude pokračovat.

"Musím se nejdřív osprchovat, nechceš jít dovnitř a počkat na mě tady?" ptá se Ashley, zatímco si prsty prohrábne vlasy.

Můžu se k tobě přidat?

Budeme celý nahatý a mokrý.

Chci jít dovnitř.

Sakra!

Na to, jak je brzo, mám pěkně divoké myšlenky.

Ale co to kecám, mám je divoký pořád, ale nesmím se jimi nechat ovládnout.

"To je dobrý, počkám na tebe v autě," odmítnu neochotně. "Sejdeme se za patnáct minut."

"Čtvrt hodiny?" udělá obličej. "Potřebuju mnohem víc, abych nějak vypadala."

Protočím oči. "Sklapni, běž, čas nám utíká."

Už je přesně sedm-nula-nula a my toho dneska musíme hodně stihnout.

Já se tak těším!

Zatímco čekám, až se Ashley osprchuje a oblékne, posadím se na kapotu Spencermobilu.

Mám hroznou radost, že se mi povedlo ji přesvědčit, aby se vykašlala na práci a strávila celý den se mnou.

Dnešní dobrodružství, které je před námi, jsem láskyplně pojmenovala Den plný zábavy pro Spencer a Ashley.

Dokonce jsem při této příležitosti nechala udělat i trička.

No, nenechala, ale měla jsem.

Kurník!

Původně jsem chtěla vzít Ashley na pláž.

Dvě holky a dovádění v písku celý den, to mi připadalo jako bezva nápad.

Jistě, také by to znamenalo ještě něco jiného.

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Tybrďo, to už jsem neřekla tak dlouho.

A neviděla.

To byly časy.

To byly časy.

Ale já se znám, kdyby Ashley měla na sobě jenom bikiny, nedokázala bych kontrolovat svý hormony.

Ne že bych je měla nějak extra pod kontrolou, i když je oblečená.

Jenže pokušení nepokrytě civět na tu nádheru v bikinách by bylo příliš velké, pročež jsem tenhle nápad musela zamítnout.

Místo toho jsem zvolila jinou cestu, která podle mě nabízí kupu skvělých zážitků. Snad bude mít ten pocit i ona.

Nicméně je tu ještě něco, co musím vyřídit jako první. Něco, čemu jsem se vyhýbala už docela dlouho.

Takže ač je před námi den-plný-zábavy, potřebuju mít z krku nejdřív tohle.

A potom můžeme přejít k té lepší části.

Ne, ne k té části, kdy se líbáme, osaháváme a svlékáme. I když to mi po pravdě jako ta lepší část zní.

Možná bych se měla k Ashley ve sprše připojit, to by rozhodně byl fantastický začátek dneška.

Mohla bych jí namydlit záda, ona by je namydlila mně. Já bych ji políbila na krku, ona by políbila můj. Já bych sjela rukou po jejím vypracovaným bříšku až k její…

"Baf!" křikne mi Ashley do ucha a zároveň mě čapne za ramena.

"Do pí-!" zaječím vzápětí, když málem vyletím z kůže.

Ano prosím, to by bylo hezké.

"Co to sakra vyvádíš, Ashley?" otočím se k ní s rukou přitisknutou na srdci. Snažím se předstírat, že jsem naštvaná, jenže když se Ashley takhle culí, a vůbec je prostě roztomilá jako vždy, tak je to spíš marná snaha.

"Tohle," začne, když se uvelebuje na místě spolujezdce, "je za to, žes mě vzbudila tak šíleně brzo." Sáhne pro bezpečnostní pás a se spokojeným úsměvem ho zacvakne.

Ashley má velký štěstí, že jsem do ní blázen, protože nebýt toho, už bych teď vymýšlela plán pomsty.

Místo toho se k ní připojím v autě a celé věci se usměju.

A mimochodem, Ashley vypadá naprosto úžasně, ač měla na přípravu pouhou čtvrthodinu.

Vlasy má sepnuté v jednoduchém culíku, její džíny přiléhají na všech těch správných místech a jako dovršení všeho má jedno ze svých typických ustřižených triček. Akorát dnes není černé, jako mívá obvykle, ale červené jako moje auto.

Červená je rozhodně její barva.

A hezky ladí s melírem, co má ve vlasech.

Naštěstí už se červená a růžová dohromady nepovažuje za módní katastrofu, protože jinak by musela nahodit ten svůj roztomilej zadeček zpátky dovnitř a převléct.

"Takže, kam jedeme?" zajímá se Ashley, když vyjíždím z její příjezdovky.

"Snad si nemyslíš, že ti to řeknu?" odpovím a zapínám rádio. "Budeš si muset počkat a uvidíš."

Naladila jsem rockovou stanici, jen kvůli ní.

Jsem tak pozorná.

"To mi nemůžeš ani napovědět?" špoulí se.

Ne, nedívej se na ni. Dostala by tě.

Zůstaň silná, Spence, zůstaň silná.

"Nope, ani to ne," řeknu s očima přilepenýma na silnici.

Chci trochu zvýšit hlasitost, což očividně napadne i Ashley, protože naše ruce se střetnou na knoflíku ovládání.

Neodtáhnu se.

Ona taky ne.

Odvážím se podívat na svou spolujezdkyni a ta mi věnuje plachý úsměv, který nevídám moc často, ale moc se mi líbí.

Jsou to právě tyhle maličkosti, co Ashley dělá, díky kterým věřím tomu, že ke mně něco cítí.

Tedy kromě té sexy žhavé muchlovačky, která mezi námi proběhla.

A teď, když už tolik neřeším vlastní problémy ve svém vlastním světě, si těchhle maličkostí všímám častěji.

"Když mi nechceš říct, kam jedeme, mohla bys mi alespoň prozradit, proč dneska hákujeme," dožaduje se Ashley.

Protože chci, abys mě nazývala svou přítelkyní doopravdy.

"Proč by ne?" nadhodím.

"Nebudeš z toho mít průšvih? Vždyť jsi se sotva vrátila do práce po týdenním volnu," připomene Ashley.

"Dík, mami," utahuju si z ní. "Nevěděla jsem, že jsi taková skautka."

"To nejsem," oboří se.

"Jasně," řeknu tak sarkasticky, jak to jde. "Pořád si to říkej a jednou ti to možná i uvěřím."

"Nemáš tušení, jak já dovedu zlobit," zapřede Ashley.

Kruci!

36B

Chci to vědět!

Předveď mi to!

Předveď mi to hned!

Naštěstí je naše první zastávka za rohem, jinak bych byla v pěkným průšvihu. Zajedu na příslušné místo a při tom se nutím myslet na něco méně nebezpečného, než je zlobivá Ashley.

"Vítejte u McDonald's, co si dáte, prosím?"

Zařvu svou objednávku do reproduktoru a pak se otočím k Ashley. "Co bys ráda?"

"Páni, McDonald's, ty fakt víš, jak holku ohromit," žertuje tím rádoby nafoukaným a sebevědomým stylem, co je tak strašně k sežrání.

"Ještě jsi nic neviděla, Daviesová," opáčím. "Teď přestaň prudit a objednávej."

Jakmile máme naše jídlo, Ashley se okamžitě vrhá po balíčku s jejím McMuffinem se slaninou a vejcem.

"Na někoho, kdo si ještě před chvílí stěžoval na můj výběr stravování, se nějak nemůžeš dočkat," poznamenám, zatímco vjíždím zpátky na silnici. Než má šanci na jakoukoli odpověď, vytrhnu jí sáček z ruky a hodím ho na zadní sedadlo.

"Proč jsi to udělala?" zakvílí Ashley. "Mám hlad."

Vždycky si můžeš dát m-…

To nic, do toho se pouštět nebudeme.

Alespoň zatím ne.

"To bych nikdy neřekla, že budeš taková ufňukaná," odpovím s úsměvem. "Vezu tě na speciální místo a tam dostaneš najíst."

"Fajn," zabručí Ashley, ale poznám, že není opravdu naštvaná. "Vzbuď mě, až tam budeme."

Rozhodnu se, že jí prozradím alespoň část důvodu, proč s ní chci strávit den.

"Když to musíš vědět, vytáhla jsem tě z postele tak brzy, protože jsi v L.A. skoro měsíc, a ještě jsi z něj neviděla snad žádný turistický atrakce." Sama jsem tomu nemohla uvěřit, když mi to řekla. "Takže dnes dostaneš oficiální prohlídku Spencer Carlinové toho, co se mi na životě tady líbí."

Ashley otevře oči a rázem není po mrzutosti ani stopy. "Jo?"

Kývnu. "Bude to za dvě stě dolarů, prosím."

Vyprskne smíchy, k čemuž se vzápětí připojím i já. Zbytek cesty mě zasypává dotazy, ovšem já zůstanu neoblomná.

Když dorazíme k našemu cíli, zastavím auto. Díky emisním zákonům máme perfektní výhled na město pod námi.

Je to opravdu dechberoucí pohled a hned vidím i na Ashley, jak moc se jí líbí.

Vezmu ze sedačky naši svačinu a naznačím Ashley, aby si ke mně přisedla na kapotu, kde si můžeme konečně dát snídani.

Je tu jen jeden problém.

Nepočítala jsem s tím, jak bude kapota od motoru horká, a myslím, že jsem si spálila zadek.

Do prdele!

Myslíte, že mi dá Ashley na bolístku pusu, jako to udělala, když jsem si poranila čelo?

Skutečně ale přijde, aby mě zkontrolovala, jakmile se dostatečně vysměje.

Jsem docela improvizátorská hlava, tak hodím jídlo Ashley, auto otočím a sedneme si prostě do otevřeného kufru, abychom si užily výhledu a společnosti té druhé.

"Tady nahoře je fakt nádherně," podotkne Ashley mezi sousty.

Ne tak nádherně jako vypadáš ty.

Objevila jsem tohle místo už kdysi, když jsem jednou měla mimořádně špatnou náladu.

To je jedna z věcí, co na autech a řízení miluju – sice vždycky nevíte, kde skončíte, ale aspoň jedete někam.

Chvilku jen tak povídáme o ničem a já zatím sbírám odvahu, abych pokročila ve svém plánu dál.

Po jídle vyhodím odpadky a zhluboka se nadechnu.

Mohla bych prostě zapomenout, že se jí chci na něco zeptat.

Mohla bych, ale neudělám to.

Neudělám to, protože je důležité, abych se zeptala, i když mě to nepotěší nebo i hůř.

Neudělám to, protože to musím vědět.

I když jsem tvrdila, že mi nic nebude stát v cestě, potřebuju vědět, proti čemu stojím.

I když jsem přesvědčená, že Ashley je má druhá polovina, opravdu chci a potřebuju dozvědět se o ní úplně všechno.

Jde se na to.

"Tak co, ozval se ti už Aiden?" zeptám se s maličko staženým žaludkem.

V Ashleyině tváři se po mé otázce objeví výraz velkého překvapení. O Aidenovi obyčejně moc nemluvíme, a tím 'moc ne' myslím 'vůbec'.

Dařilo se nám tomu jménu vyhýbat docela slušnou dobu.

Ale teď je čas skoncovat s vyhýbáním.

Ano, je v New Yorku a ano, pro mě neznamená vůbec nic, ale zjevně něco znamená pro Ashley a já to dokážu přiznat, i když se mi zrovna moc nechce.

"Vlastně jsem s ním mluvila zrovna včera večer," odpoví konečně Ashley a očividně nemá radost z toho, kam tenhle hovor míří.

To ani já ne.

Položím ruce vedle sebe a snažím se tvářit tak bezstarostně, jak jen to jde. "Jak se na výletě má?"

"Dobře," řekne Ashley a zavrtí se. "Moc dobře."

Přichází ta těžší část.

"Vy jste, uhm, už…" můj hlas se vytratí, ale jsem natolik odhodlaná to udělat, že necouvnu. "Znáš ho už dlouho?"

Na to jsem se sice ptát nechtěla, ale účel to taky splní, řekla bych.

"Od doby, co jsme byli děti," řekne mi Ashley trochu zdráhavě. "Prakticky celý život."

Není jednoduché nenechat se touhle informací otrávit.

Vůbec to není jednoduché.

Nechci být sobec, takže místo reakce na tohle se soustředím na ni.

"To musí být prima," podotknu nuceně neutrálním hlasem. Nechci, aby si myslela, že jsem sarkastická. "Asi jste toho spolu museli hodně zažít."

Ashley ode mě odvrátí zrak. "Jo, to je pravda." Zvažuju, že se zeptám na něco jiného, ale ona pokračuje. "On je v podstatě tím jediným pevným bodem v mém životě." Žaludek se mi sevře ještě víc, ale ignoruju vlastní pocity. "Moje máma tu pro mě nikdy moc nebyla a táta jezdil pořád někde po turné, ale Aiden, ten byl vždycky."

Zní tak smutně.

A z toho je smutno i mně.

"To je mi líto." Vím, že to moc neznamená, ale je to to jediné, co mě napadlo.

Je mi líto, že měla takový mizerný dětství, a vážně nevím, jaký to asi je, ale dovedu si představit, že vyrůstat bez rodičů, co vás milují tak, jako naši milují mě, musí být hodně těžké.

Ashley pokrčí rameny. "Nevybíráme si, kdo nás vychovává, a taky vím, že spousta jiných lidí to měla ještě horší než já."

"Ash," řeknu a poposednu k ní blíž. "Nezáleží na tom, jak to měli jiní, a taky to neznamená, že tě nemůže mrzet, když se ti nedostalo toho, co chce každé dítě."

Když ke mně Ashley zase vrátí pohled, málem se leknu. Její oči jsou naplněné neskutečnou bolestí a takový pohled jsem u ní nikdy předtím neviděla. Chci ji v tu chvíli prostě vzít do náruče a držet, dokud všechna ta bolest neodejde.

Spokojím se ale s pouhým uklidňujícím pohlazením po rameni.

Netušila jsem, že když se zeptám na Aidena, tak to u Ashley vyvolá tohle, a cítím se kvůli tomu pěkně blbě.

Ale třeba se potřebuje poprat se svým dětstvím a vlastními démony, jako jsem to udělala já.

A jediné, co teď chci, je pomoct jí s tím.

Už mě nezajímá Aiden, a co pro ni přesně znamená, zajímá mě jedině to, aby bylo Ashley líp.

"Je tu něco, co bych ti měla povědět," zašeptá Ashley a přisune se ke mně, až sedíme těsně vedle sebe. "Něco, co jsem ti měla říct už dávno, ale bála jsem se." Položí si hlavu na mé rameno a já ji jednou rukou pevně obejmu. "Je možné, že mě po tom, co to uslyšíš, nebudeš mít moc ráda."

O čem to mluví?

To je nemožné.

"Můžeš mi říct všecko," ujistím ji a ona se do mě zaboří ještě víc.

Teď se začínám trošku bát.

Ne proto, že bych si snad myslela, že je snad špatný člověk, nebo tak něco, ale spíš proto, že jsem ji nikdy neviděla takhle, a ještě víc proto, že se modlím, abych jí dokázala pomoct od jejích strachů a nejistot, tak jako to ona dokázala se mnou.

"Když táta umřel, nezvládala jsem to moc dobře," začne a hlas se jí třese.

"To je pochopitelné." Nemůžu skoro ani poslouchat, jak je rozrušená, ale vím, že je to důležité.

"Byla jsem na něj tak naštvaná, že mě opustil a nechal mě tu s mámou," pokračuje Ashley, aniž by mě nechala říct jediné další slovo. "Nenáviděla jsem celý svět a všechny v něm." Bez varování se ode mě odtáhne a já ji nechám. Potřebuje, aby to šlo jejím vlastním tempem. "Nikdy v životě jsem takovou bolest necítila a jediné, po čem jsem toužila, bylo, aby to přestalo."

Nesnáším pomyšlení, že si musela takovou strašnou věc prožít.

Ashley si teď hraje se svými prsty a na mě se už zase ani nepodívá. "Dopadlo to tak, že jsem se chytla špatné party a začala jsem blbnout." Myslím, že jsem na její tváři zahlédla pár slz, a je pro mě hrozně těžké nesetřít je. "Bylo to zlý, Spence, vážně zlý a já brala jakoukoli drogu, která mi pomáhala, abych nic necítila."

Chci jí říct, že na tomhle mi vůbec nesejde, ale tuším, že ještě neskončila.

"Byla jsem úplně mimo a nikdo mě nedokázal zastavit, ne že by se o to někdo kromě Aidena nějak zvlášť snažil," řekne tak sklíčeně, až mě z toho zabolí u srdce. "On ale ano. Jenže já neposlouchala a nakonec jsem skončila ve vězení. To byla nejspíš nejhorší noc mýho života. Bylo mi tak strašně a uvnitř jsem byla tak prázdná, že když mě ráno Aiden vyzvedl, konečně jsem souhlasila, že přestanu brát a seženu si pomoc. Byl na mě docela drsnej, ale já myslím, že jsem to potřebovala, chápeš?"

"Jo, to chápu," řeknu a vážně bych si přála, aby se na mě podívala, ale ona ne.

"Po tomhle jsem se vrhla na svou hudbu, byla to nejspíš jediná věc, která mě držela při smyslech, a cítila jsem se díky tomu blízko tátovi." Konečně se na mě podívá a oči má plné slz. "Musíš si teď myslet, že jsem úplně beznadějná."

Úplně jasně vidím všechnu zranitelnost a nejistotu, se kterou na mě Ashley upřeně hledí.

Než může říct cokoli dalšího, vezmu její tvář do dlaně a pevně se jí zadívám do očí. "Jediné, co si myslím, je, že sis procházela strašně bolestným obdobím, a řešila to ne zrovna zdravým způsobem. Kdo jsi byla, nebo co jsi udělala, na tom mi nezáleží. Já tě nikdy nebudu soudit, Ash, nikdy."

Zavrtí hlavou a slzy začnou opravdu přicházet. "Nemusíš to říkat, jen abych se cítila…"

"Neříkám," přeruším ji. "Všichni máme za sebou něco, na co nejsme hrdí, ale na tom nezáleží. Podívej na sebe teď, máš toho tolik před sebou, takže koho zajímá, jestli jsi udělala nějakou chybu, když jsi truchlila pro tátu."

"Ty si nemyslíš, že jsem vadná?" zeptá se tak tiše, že to málem přeslechnu.

Držím její pohled, aby si byla jistá, že myslím vážně každé slovo, co se chystám říct. "Myslím si, že jsi úžasná, hodná, vtipná, milá, starostlivá a je spousty dalších dobrých vlastností, které bych mohla jmenovat." Její oči jsou doširoka otevřené a plné obav a já doufám, že se k ní dostávám. "Přede mnou se nemusíš nikdy stydět nebo schovávat, protože já vím naprosto přesně, jak dobrý člověk jsi."

Ashley mi padne kolem krku a já ji jednoduše držím, aby se mohla vyplakat.

Nelhala jsem.

Slyšet o tomhle období jejího života nezměnila ani ždibet toho, co k Ashley cítím.

Je mi jedno, jaká byla.

Zajímá mě jen osoba, kterou je dnes, a i nadále je osobou, se kterou si představuju svou budoucnost.

Na Aidenovu roli v Ashleyině minulosti a současnosti se můžu zaměřit později, protože teď se chci akorát ujistit, že Ashley bude v pořádku.

"Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekla dřív," řekne Ashley, když se ode mě odtáhne.

"Víš ty co," začnu a s úlevou vidím, že většina slz je pryč, "řekla bych, že se až příliš omlouváme." Povede se mi vyvolat na Ashleyině tváři malý úsměv. "Chápu, proč jsi mi to nechtěla říct, ale jsem ráda, žes mi věřila natolik, abys to udělala."

"Opravdu ti věřím," odpoví Ashley, a ačkoli nevypadá zrovna šťastně, nevypadá ani tak zdrceně, jako před chvílí.

"Vsadím se, že jsi děsně ráda, žes odpískala dnešní nahrávání, abys se mnou vyrazila na emocionální horskou dráhu," zavtipkuju, abych odlehčila náladu.

"To vlastně jsem," řekne sladce.

Ještě pár minut jen tak v tichosti sedíme, vychutnáváme si výhled na tu scenérii a vstřebáváme, co se právě odehrálo.

Položím dlaň na Ashleyinu ruku, aniž bych odtrhla oči z města pod námi, a ona se od mého dotyku neodtáhne.

Po chvíli jí oznámím, že je čas vyrazit, a Ashley se ke mně připojí v autě.

Když vyjedu, natáhne se pro mou ruku a já jí ji bez jakýchkoli řečí ochotně dám.

Protože řeči ona nepotřebuje, potřebuje jen to, abych tu pro ni byla, tak jako tu ona byla pro mě.

A to taky udělám.

Nechávám Ashley držet mou ruku v naději, že jsem schopná poskytnout jí úlevu, jak si zaslouží.

Podívám se na ni a ona se tak napůl usměje.

Ale nedělám si s tím starosti, myslím, že naše další zastávka jí na tváři vykouzlí skutečný úsměv a zvedne jí náladu.

Je těžké se neusmívat, když se ocitnete na nejšťastnějším místě na Zemi.

A já se jednoduše nemůžu dočkat, až Ashley uvidím s ušima Mickey Mouse, které jsem jen pro ni koupila.

37

V autě je dost ticho.

Jakože super ticho.

Tedy kromě hudby z rádia.

Ale jinak mezi mnou a Ashley neproběhl prakticky žádný rozhovor od chvíle, co jsme opustily vyhlídku na L. A., co jsem jí ukázala.

Mám obavy.

Mám obavy, protože vím z poměrně nedávné zkušenosti, jak je vysilující podělit se s někým o něco, na co nejste hrdí.

Mám obavy, že Ashley mi nevěří, jak jsem řekla, že to o její minulosti vůbec nezměnilo, jaký na ni mám názor.

Mám obavy, že nejsem schopná poskytnout jí ten pocit bezpečí tak, jako to ona udělala pro mě.

Ashley přesně věděla, co říct a jak se zachovat po tom, co jsem se jí otevřela, a já to možná vůbec nedokážu.

Třeba nejsem schopná dát jí ten pocit klidu, jako ona dala mně.

Mám obavy.

Ona mi svou reakcí dala čistou dokonalost a já nevím, jestli jsem jí to zdárně oplatila.

Jediné, co chci, je, aby si Ashley vzala ze mě to, co jsem si já vzala od ní.

Útěchu a povzbuzení.

Právě to mi Ashley poskytla a to je taky to, co pevně doufám, že teď taky cítí.

Jenže mám takový dojem, že tomu tak není.

Pořád mě drží za ruku, ale její oči se zdají koukat kamkoli jinam, jen ne na mě.

Sakra.

Už je to tu zase.

Já.

Já.

Já.

Musím přestat myslet tímhle způsobem.

Dost o mně, musím se soustředit na Ashley.

"Jsi v pořádku?" zeptám se, když zastavíme na červené.

Ashley se na mě podívá a má takový nepřítomný pohled. "Promiň, co jsi říkala?"

"Jsi v pořádku?" zopakuju, přičemž se snažím moc neřešit skutečnost, že se zdá být duchem mimo.

"Jo, v pohodě," odpoví Ashley nepřesvědčivě.

Nerada bych na ni nějak tlačila, ale zároveň nechci, aby skrývala své pocity. "Jsi si jistá? Protože jestli se na to necítíš, tak už nikam ne-…"

"Je mi dobře, Spence," ujišťuje mě Ashley dřív, než to dopovím. "Já jen že, víš, uh…"

Zatahám ji za ruku s chápavým úsměvem.

Znám to.

Pravděpodobně se cítí hrozně zranitelná a já tomu totálně rozumím.

"Nemusíš nic vysvětlovat; jenom jsem se chtěla ujistit, že ti nic není," řeknu tiše.

"Mohla bys mi říct, kam jedeme, to by mi určitě zvedlo náladu," navrhne Ashley s upřímným úsměvem.

"Ashley!" zvolám. "To od tebe ale není vůbec hezký, abys věděla."

"Já vím," uchechtne se. "Ale za pokus to stálo."

Na to už nestačím odpovědět, protože mi do toho vstoupí nějakej kretén v autě za námi. "Už je zelená, bloncko, tak kurva jeď!" zakřičí a do toho zuřivě troubí.

"Naser si!" křiknu na něj a Ashley se rozesměje ještě víc. "To je ale debil," stěžuju si, když šlápnu na plyn. "Některý lidi jsou na silnici děsný nerváci."

Co je?

Nejsem taková vždycky.

To je fuk.

Jak se náš další cíl blíží, začínám se uvolňovat. Ashley už se docela rozpovídala a vypadá, že je to už zase ona.

Jsme asi deset minut od parku a já doufám, že bude ochotná jít podle mého plánu. "Hej, Ash, potřebuju, aby pro mě něco udělala."

"Co je to?" zajímá se Ashley, zatímco dál svými prsty jezdí po mých sem a tam.

"Potřebuju, abys zavřela oči," vysvětluju, "a musíš mi slíbit, že je neotevřeš, dokud ti zas neřeknu."

"To není fér," postěžuje si.

"Život není fér," uzemním ji s úsměvem. "No tak, udělej to pro mě, prosím." Zahnu a pak se na ni podívám se svým nejlepším našpuleným rtem spolu s nakloněnou hlavou.

Ha!

Tomuhle se říká fair play obrat, slečinko.

"Kruci," brblá si pro sebe. "Dobře, ale abys věděla, normálně se tak snadno nedám."

Široce se na ni zazubím a ona nade mnou protočí oči, ale přeci jenom je nakonec zavře.

O pár minut později už vjíždím na parkoviště a začínám být vážně natěšená.

V Disneylandu jsem byla snad stokrát, ale být tady s Ashley, to bude bezpochyby návštěva ze všech nejlepší.

Jakmile chcípnu motor, přesvědčím se, že Ashley nepodvádí a nesnaží se kouknout. Byla ale dosud poctivá, takže vystoupím z auta, abych jí z kufru vyndala své překvapení. "Chviličku," řeknu, když Ashley zase začne brblat.

Právě teď je neuvěřitelně rozkošná.

Pořádně zapnu kabelku, kde mám vše, co budu potřebovat i s foťákem.

Nechci vyrazit a mít cokoli v ruce pro případ, že by Ashley v určitou chvíli pocítila potřebu mě za ni chytnout.

Vždy připravena.

To je mé motto.

No, to a pak taky 'Hakuna Matata'.

Vše, co tě trápí, rychle za hlavu dej…

Jsem si jistá, že tenhle film jste všichni viděli, takže nemusím pokračovat dál.

Jasně, kde jsem to byla?

No jistě, překvápko pro Ashley.

Musím se držet, abych se nehihňala, protože umírám nedočkavostí, abych už viděla její reakci na tuhle část okružní jízdy Spencer Carlinové.

Když jsem Ashley řekla, že jí budu účtovat dvě stě babek, to jsem si dělala srandu. Rozhodla jsem se, že místo toho mi zaplatí přemírou horkých polibků; stejných, jako jsme si vyměňovaly onehdy.

Já bych řekla, že to je skvělý způsob platby.

Kdo je se mnou?

"Máš v úmyslu mi ukázat, kde to jsme, ještě v tomhle století?" zaskuhrá Ashley v legraci, ale oči nechává i nadále pevně zavřené.

"Zklidni hormon," odseknu.

Nebo vlastně radši ne.

Poupravím si na hlavě čelenku a zaujmu postoj.

"Už můžeš otevřít," řeknu Slečně Ufrněné a ta otevře oči. "Vítej v Kouzelném Království." Svoji roli si užívám a musím se smát, jak se má společnice zatváří šokovaně.

Ashleyiny oči se okamžitě rozzáří. "To si děláš srandu?" vypískne vzrušeně, když se rozhlédne po parkovišti. "Panebože, ty si neděláš srandu."

Srdce mi radostí poskočí nad tím, jak se Ashleyino chování úplně změnilo.

Tohle je rozhodně chvíle pro Kodak.

Povede se mi udělat pár fotek, aniž by si toho všimla.

"Ach můj bože, Spencer," zapiští Ashley znovu. "Tohle je to nejlepší překvapení na světě!" vyskočí z auta, a než bys řekl švec, vehementně mě objímá.

Tak teď už rozhodně nepochybuju o tom, že tohle je nejšťastnější místo na zeměkouli!

"Mám pro tebe další překvápko," informuju Ashley, když mě pustí. Vytáhnu Mickeyho uši, které jsem včera vyráběla.

Nesmím pak zapomenout poděkovat Jessie, že mi je šla koupit, protože já měla moc práce s učením svého songu.

Ashley se podívá na mě, pak na to, co držím v ruce a pak zase na mě. "Tohle si na sebe nevezmu, lidi mají oči, jestli sis nevšimla."

"Ale, ale, nedělej Zagorku," škádlím ji, ale držím Ashley pevně na místě. "Vždyť nebudeš jediná, kdo je bude mít. Krom toho, určitě bys mě nechtěla zklamat, viď že ne?"

Ashley si založí ruce na hrudi a věnuje mi velmi tvrdohlavý pohled. "Nevezmu si je."

Strčím foťák do kapsy a upravím si Minnie-uši. "Prosím, Ashley, kvůli mně. Prosím." Sepnu ruce v prosebném gestu a pak Ashley předvedu vrcholný výkon v nakloněné hlavince. "Prosím." Zkusím naposledy a pohnu se k ní blíž.

"Zatraceně," zavrčí Ashley a já vím, že mám vyhráno. "Proč jsou moje uši Mickeyho a tvoje Minnie?"

"Protože růžová mi ladí ke kalhotám," vysvětluju, jako by to bylo nad slunce jasné; barevné ladění je nezbytné. Umístím Mickeyho uši na Ashleyinu hlavu, a když o krok ustoupím, nemůžu si pomoct a musím se rozesmát.

Vypadají na ní hrozně roztomile.

Snaží se působit nonšalantně, ale vidím na ní, že v skrytu duše je ráda, že je má.

Vytáhnu foťák zase z kapsy, abych mohla na věčnost zdokumentovat, jak teď vypadá.

"Co si myslíš, že děláš?" ptá se Ashley, zatímco si upravuju nastavení zoomu, aby se mi fotka pěkně povedla.

"Řekni sýr," odpovím ignorujíc naprosto její dotaz.

"To ani náhodou, sakra," prskne Ashley a už-už si sundává Mickeyho uši.

"Tady takhle nemůžeš mluvit," upozorním ji s hraným šokem. "Tak, teď buď hodná holka a řekni mi sýr."

Ty volíku, to je taková sranda.

Ashley se chová jako malý smrádě, když není po jeho a mě to šíleně baví.

Probodává mě pohledem.

Já se na ni prostě usmívám a čekám, až ten její záchvat umíněnosti přejde.

"Řekni sýr," zopakuju.

"Zrovna teď tě strašně nenávidím," kvílí Ashley, ale přesto zapózuje, jak jsem chtěla.

"Ne, to není pravda," opáčím, než párkrát zmáčknu spoušť. "Miluješ mě."

Je to tak?

Co?

Odpoví někdo?

"Ok, tak ses pobavila, teď je řada na mně," oznámí Ashley a vzápětí mi vytrhne foťák z ruky.

K Ashleyině nelibosti nic nenamítám a s radostí jí vyhovím.

"Připravená obrátit to tu vzhůru nohama?" štípnu Ashley do tváří a ta se musí hodně snažit, aby se neusmála. "Tak pojď, vím, že to chceš." Štípnu ji ještě jednou a jsem odměněna pokrčeným nosánkem, který mám tak ráda.

Ashley mě od sebe odstrčí. "Nech toho."

Aw, ta je k popukání, když předstírá uraženou.

"Jedině když si přestaneš hrát na mrzouta," škádlím ji.

Ashley vzdychne. "Fajn, když to musí být."

Zamíříme k vstupní bráně, a když se v rychlosti podívám na Ashley, vidím jí ve tváři dychtivé očekávání.

Vytáhnu dva lístky, které jsem už koupila předem, a pak Ashley udělá nemyslitelné.

Pokusí se mi za ně zaplatit.

"Rozhodně ne," řeknu jí pevně. "Já tě pozvala, takže tenhle den je na mě."

"To ti nemůžu dovolit," odpoví Ashley, přičemž se mi snaží nacpat nějaké peníze do kapsy.

To lechtá.

A je to příjemné.

Ale já se nedám.

"Ani se nesnaž, Ash, nemáš šanci vyhrát," říkám, když procházíme turniketem.

Stejně jako nemáš šanci odolat mým ženským svodům.

Očekávám další Ashleyiny pokusy podstrčit mi peníze.

Ale to se nestane.

Místo toho udělá něco, co byste od někoho její povahy vůbec nečekali. A řeknu vám, kdybych to neviděla na vlastní oči, neuvěřila bych tomu.

"Nene," vykřikne Ashley. "To není možný." Jsem docela ztracená, netuším, o čem mluví. "To není možný!"

Nemám ani příležitost se jí zeptat, co se děje, protože se rozběhne přímo k někomu v kostýmu Kačera Donalda.

"Hrozně jsem tě milovala, když jsem byla malá," říká Ashley Donaldovi, a ať už je uvnitř kdokoli, na oplátku jí zamává. "Ach můj bože, to je paráda." Otočí se, aby mě našla. "Spencer, pojď sem, pojď sem, chci, abys mě vyfotila."

To vypadá, že se někdo přestal stydět.

Rozhodí ruce kolem Donalda a čeká, až si nastavím záběr.

Ashley mě donutila udělat deset snímků, než chudáka Donalda propustila.

Nadšeně mu mává, když odchází, a já pořád těžko věřím, že se to stalo.

Čekala jsem, že Ashley to tu bude bavit, ale nikdy bych nečekala, že se bude chovat takhle.

A já to žeru.

Miluju, jak se baví, a to jsme v parku teprve pět minut.

Miluju, jak se pořád rozhlíží kolem, jako by nemohla věřit, že je v Disneylandu.

Miluju, že můžu být u toho.

Miluju, jak pořád na něco ukazuje a upozorňuje mě na to, jako bych si toho sama nevšimla.

Miluju, že je tak bezstarostná, a navzdory jejím protestům kvůli uším Mickey Mouse je jasné, že jí ve skutečnosti vůbec nevadí, že je na sobě má.

Miluju všechno na tomhle dni.

Miluju ji.

Opravdu.

Ach můj bože!

Nemůžu uvěřit, že jsem to zrovna řekla.

Ale cítím to.

Cítila jsem to tak už nějakou dobu.

Upřímně, nikdy jsem na lásku na první pohled nevěřila, a kdokoli mi kdy řekl, že se mu to stalo, tomu jsem se leda tak mocně vysmála.

Stejně tak jsem se vždycky smála lidem, kteří mi řekli, že to prostě poznáte, když potkáte někoho, kdo je pro vás ten pravý.

Že okamžitě pocítíte jiskru.

Že okamžitě k té osobě pocítíte pouto.

Že to zkrátka budete vědět.

A v Ashleyině případě se mi stalo tohle všechno.

Dívám se teď na ni jinak.

Jinýma očima.

Očima, které vidí ne rozumem, ale srdcem.

Miluju Ashley.

Jsem zamilovaná do Ashley.

Znám ji dva týdny a vím to naprosto jistě.

A i když ona k tomu ještě nedošla, i když je teprve na cestě k tomu, aby pocítila to, co já, je to v pořádku.

Protože já si jsem jistá, že jednoho dne bude přesně v tom bodě, kde jsem já.

Po uši zamilovaná.

Do mě.

Nemám pocit nějaké tíhy z toho zjištění.

Jsem nadšená.

Jsem rozjařená.

Mám pocit, že bych mohla lítat.

A vůbec prožívám jakýkoli další banální nebo klišovitý způsob, jak se dá vyjádřit zamilovanost.

Miluju Ashley Davies celým svým srdcem.

Celičkým.

Vím, že to bude pohádkově úžasný, až i ji uslyším říct ta slova.

Doufejme, že brzy.

A doufejme, že do té doby se budu schopná ovládat.

Ale já si věřím.

Taky věřím tomu, že až nastane ten správný čas, kdy hvězdy budou ve správné konstelaci, až přijde ta správná chvíle, kdy se to má stát, tak se to stane.

Do té doby mám v plánu užívat si každičkou vteřinu, které se mi s ní dostane.

A není lepší čas, než je teď.

"Vidělas to?" ptá se Ashley, která se právě blíží. "To byl Kačer Donald. A já se s ním vyfotila. To je tak boží!"

"No, jsem ráda, že se do toho začínáš vžívat," odpovím jí, zatímco do ruky beru mapu Disneylandu, kterou každý dostane u vstupu. "Takže, potřebujeme si na dnešek stanovit priority. Nejdřív si musíme řít, na jaké atrakce bychom se chtěly dostat. Pak se podíváme, na které můžeme použít Fastpass, takže nebudeme muset tolik čekat ve frontách. Mně osobně se líbí v podstatě všecko…" krátce zvednu zrak k Ashley a všimnu si, že má takový divný výraz ve tváři. "Copak?"

"Netušila jsem, že jsi taková organizovaná." To je urážka? "Ne že by na tom být organizovaná bylo něco špatného." Och, dobře, neuráží mě. "Co kdybychom tu prostě jen tak chodily a vybíraly si, jakoukoli atrakci budeme chtít?"

Není to tak, že bych snad byla pedantská.

Jenom mám ráda efektivní postupy.

Pokrčím rameny. "To můžeme, ale já jen chci mít jistotu, že uvidíš všechno, co bys ráda. Navíc jsou další místa, kam tě chci vzít."

"Smím být upřímná?" zeptá se Ashley a já přikývnu. "Oceňuju úsilí, co jsi do toho plánování vložila, ale já bych si tu ráda dala na čas, vychutnala si to tu a nikam nespěchala."

Ashley vypadá maličko ustaraně, že bych se snad mohla rozzlobit.

Jak by se někdo mohl zlobit na takovou tvářičku?

To je nemožné.

"Hej, tohle je tvůj den, takže cokoli chceš, to dostaneš," slíbím a mapu zase složím.

Ashley si pinkne do Mickeyho uší, takže je má nakřivo. "Chci svůj den strávit s tebou, to chci."

"Tvé přáni je mi rozkazem," zavtipkuju, abych zakryla, jak moc mě tím potěšila.

"Perfektní," řekne Ashley nesměle a zavěsí se do mě. "Naprosto dokonalé."

38A

Příšerně mě bolí nohy.

Ale ta bolest za to rozhodně stojí.

Ani se nechce věřit, že už jsme s Ashley v Disneylandu skoro pět hodin, ale je to tak.

A k odchodu se ještě zdaleka nechystáme.

Jsem moc ráda, že se Ashley rozhodla strávit tu celý den. Všechno si vychutnat a nikam nespěchat, díky tomu je tenhle zážitek o tolik lepší.

Dokonce i stát ve frontě byla sranda.

A to z jednoho jediného důvodu.

Ashley.

S ní je všechno o moc lepší.

Kromě času stráveného při jízdě na některé z atrakcí jsme kecaly vážně non-stop.

A podle toho, na které jsme jízdě, se buď smějeme, ječíme nebo se smějeme a ječíme zároveň.

Mluvily jsme o ničem a o všem.

No, úplně o všem ne.

Neprobíraly jsme tu naši muchlovací seanci.

Nemluvily jsme už o Aidenovi.

A neprobíraly jsme ani to, že hledáme jakoukoli záminku, abychom se dotýkaly.

Jinak jsme toho natlachaly jako blázen.

Nebyla jsem si jistá, jestli se mnou Ashley dokáže držet krok. Jsem totiž docela dobrodruh, když přijde na mé oblíbené jízdy, ale Ashley byla po mém boku každou vteřinu.

Ach, jak hezky to zní.

Pravda, po druhém kole na Space Mountain sice byla trošičku zelená v obličeji, ale chvilku jsme se procházely a byla zase v pohodě.

Ovšem ale trochu jsem si ji pak dobírala.

Jenom trošku.

Ok, tak hodně.

Škádlení Ashley je moje nová oblíbená činnost.

Jediným kazem dne byl Ashleyin nový stalker.

Pokaždé když se otočím, vidím toho zatrolenýho blbce Kačera Donalda.

Skoro by tam v tom kostýmu mohla být jistá jiná osoba, ale instinkt mi říká, že spíš ne.

Ale ať už je tam uvnitř kdokoli, ať si radši dává pěknýho majzla, protože nikdo, a myslím vůbec nikdo, mi nesmí pálit za Ashley, jedině já.

Podělila jsem se o své podezření s Ashley a ta se tomu smála.

Jak chce.

Ať si klidně myslí, že jsem blázen, ale já si Donalda pohlídám, a jestli si něco na Ashley byť jenom vzdáleně zkusí, bude toho litovat.

Kromě toho ale jsem si snad ani nemohla přát lepší průběh dne.

Ashley má na rtech permanentní úsměv, kterého se nemůžu nabažit. Chce se zastavit úplně všude, což mi rozhodně problém nedělá.

Zapéct dneska práci byl jeden z mých nejlepších nápadů, co jsem kdy měla.

Zajímalo by mě ale, co Ashley tak trvá.

Už tu měla dávno být.

Jak dlouho může člověku zabrat koupit lahev vody?

Tyjo, vsadím se s vámi, že s Ashleyiným zmizením má co do činění ten Donald.

Už se zvedám z lavičky, kde jsem nechávala odpočinout mým unaveným nožkám, když za krkem ucítím něco děsně studenýho a vlhkýho.

Ahhhhhh!

"Tady máš vodu," pošeptá mi Ashley do ucha a mě málem vyskočí srdce z hrudi.

Pane bože!

Myslela jsem, že na mě útočí pavouk!

"Trubko," řeknu před tím, než jí vezmu vodu z ruky. Mračím se na ni, zatímco na jeden zátah vylokám polovinu lahve, a jediné, co za to dostanu, je Ashleyin pobavený smích.

Když já miluju Ashleyin smích!

"Není vůbec zač, mimochodem," odpoví Ashley, když usadí svou roztomilost vedle mě.

Štípnu ji do ruky a následné Ashleyino pronikavé vyjeknutí zas rozesměje mě.

Miluju odplatu.

A všechno to dotýkání, co přichází s ní.

"Děkujuuu," zazpívám vítězoslavně.

Avšak můj triumf má krátké trvání, protože Ashley otevře vlastní vodu a zvedne ji nad moji hlavu. "Možná by ses měla zbavit toho samolibýho úsměvu, frajerko," upozorňuje mě a nakloní lahev trochu víc.

Vytřeštím oči, úsměv rázem pryč. "To bys neudělala. Máš jenom velký řeči a skutek utek," řeknu bez valného přesvědčení.

"Chceš si tu teorii ověřit?" vyzývá mě Ashley hlasem tak sexy a smyslným, že z toho skoro slintám.

Jak moc špatný je, že jsem nadržená v Disneylandu?

Nikdo mi nemůže mít za zlé, když mám takové pocity, a kdyby byl na mém místě kdokoli jiný, reagoval by určitě stejně.

Naštěstí pro mě jsem na mém místě právě já a jsem to já, s kým si teď Ashley takhle hraje.

"Na to nemáš kuráž," uteče mi z pusy dřív, než se stačím zastavit.

Proč ji navádím?

Já vám povím proč.

Protože Ashley se právě posunula blíž a její levačka spočívá na mým stehně.

Uhm.

Víc dotýkání.

Hurá!

Trochu výš!

"Vážně, jo?" vydechne Ashley a zvedne jedno obočí. "Nezačínej, Spence."

Její tvář je tak blízko.

Ale ne dost blízko.

Mezi námi je pořád ještě pár centimetrů mezera.

Nepatrně ji šťouchnu do nohy. "Jejda, asi jsem do tebe zrovna strčila."

Ashleyiny oči okamžitě ztmavnou a úsměv na její tváři se změní v ďábelský.

Ajaj.

Myslím, že za chvilku budu mokrá.

Jakože víc, než už jsem teď!

Dřív, než mě ale může zkropit vodou, přeruší Ashley ostrý zvuk.

Fíha!

To bylo těsně.

Podívám se za zvukem a uvidím ženu, asi něco po třicítce, která kousek od nás zápasí s kupou tašek a jedním naříkajícím miminem.

Pustí tašky na zem a sedne si s dítětem na lavičku. Je úplně jasné, že toho má plný kecky. Pokouší se uklidnit své dítě, ale každý její pokus se setkává jen s dalším brekotem.

Jaaj!

Je mi jí fakticky líto.

"Prosím, přestaň plakat," povídá miminu, zatímco ho jemně natřásá. "Prosím, kvůli mamince, no tak," zkusí to znovu, ale děcko ne a ne poslechnout.

Vyměníme si s Ashley soucitný pohled, matka dál pokračuje a prosí svou dcerku, aby se uklidnila.

Navzdory tomu, že brečí, je to moc roztomilé mimčo. Má na sobě růžové Disney šatičky a miniaturní, naprosto rozkošné botičky, které perfektně ladí k outfitu.

"Moc se omlouvám," řekne, když se podívá naším směrem. "Obvykle není taková mrzutá."

"Netřeba se omlouvat," ujistím ji. "Můžu vám s něčím pomoct?"

Žena si nás s Ashley změří pohledem. "Kdybyste ji mohla na chviličku pochovat, než najdu dudlík, to by bylo skvělé."

Zbožňuju děti!

Teda, když jsou v klidu.

Ok, ok, i když nejsou.

Když jsem byla mladší, byla jsem docela chůva k pohledání.

Děti mě nějak zkrátka okamžitě mají rády.

Když mám malou v náručí, okamžitě přestane brečet.

Ha!

Věděla jsem, že se to stane.

Pořád to v sobě mám!

"Jak to děláte?" zeptá se mě a hned začne prohledávat nespočet svých zavazadel.

Co na to říct, kouzlo Carlinových zabírá dokonce i na ty nejmenší.

"Páni," uslyším Ashley šeptnout, tak jejím směrem natočím hlavu. Zírá na dítě v mých rukou a dítě zase zírá přímo na ni. "Takhle blízko jsem u mimina nikdy nebyla." Ashley dál mluví stejně tiše a rty se jí zvlní do sladkého úsměvu. "Je tak maličká."

Holčička zavrní a natáhne ručky před sebe.

Hmph!

Tak to vypadá, že asi nakonec nebudu tím důvodem, proč přestala plakat.

Ale hlavně že přestala, i kdyby to byl šarm Daviesových, co ji dokázalo utišit.

Dítě se mi začne kroutit v náručí, jak se zoufale snaží dostat k brunetce vedle mě, která má teď vykulené oči.

"Myslím, že tě chce," řeknu Ashley.

Kdo by nechtěl?

Ashleyino okouzlení se rychle změní ve zděšení. "Já nevím, co dělat, nejspíš ji rozbiju."

Tiše se pousměju. "Nebuď blázen. Kromě toho, když si ji nevezmeš, mám pocit, že tahle malá nebude mít moc radost."

A jako na povel brekot zase začne.

Ač vyděšená, Ashley mi dovolí položit jí dítě opatrně do náruče a přesně, jak jsem si myslela, pláč zase ustane.

"Ahojky," špitá Ashley usmívající se holčičce. "Ty máš ale páru, to ti povím."

Jéé!

Ona si žvatlá s dítětem.

To je tak roztomilý!

Vidět Ashley, jak se mazlí s miminem, mě mění v měkkotu první třídy.

Úplně zapomenu na tu matku, dokud se sama zase neozve. "Vy jste úplné zachránkyně, já už snad ten dudlík ani nemusím hledat."

"Jsme rády, že můžeme pomoct," odpovím za obě.

"Mimochodem, já jsem Marty," usměje se na svou dcerku, než pokračuje, "a tahle malá čertice je Emily."

"Ahoj, Emily," Ashley skloní tvář k Emily. "Krásné jméno pro krásnou holčičku."

Na někoho, kdo v životě mimino nechoval, si Ashley vede vážně skvěle.

Je to přirozený talent.

Emily se začne culit, protože Ashley na ni teď dělá legrační obličeje.

Usměju se na Marty. "Těší mě, já jsem…"

"Spencer," dokončí za mě.

Téda!

Odkud zná mý jméno?

"Tvoje uši," vysvětluje, jako by mi četla myšlenky.

A jo, já zapomněla, že jsem na Mickeyho i Minnieiny uši nechala vyšít naše jména.

"A zdá se, že naše zachránkyně má něco společného s mojí holčičkou." Usměje se, když na ni Ashley pohlédne. "Její prostřední jméno je Ashley."

"Páni," zvolá Ashley potichu, než se její pozornost opět vrátí k Emily. "Ty jsi ta nejrozkošnější věcička na celým světě."

Hej!

A co já?

Emily vyjekne a potom se natáhne a chytne Ashley za nos.

"Má tvůj nos," řeknu Ashley, jejíž výraz radosti po tomhle je naprosto k nezaplacení. "Nevadí?" zeptám se Marty s foťákem v ruce.

"Vůbec," odpoví.

Vesele pořídím několik záběrů, nad kterými by roztálo nejedno srdce.

"Chceš ji zase vrátit?" zeptá se po několika minutách Ashley.

"Nakonec ano," vtipkuje Marty. "Ale teď myslím, že je má dcera dost spokojená tam, kde je."

Kdo by nebyl spokojený v Ashleyině náručí?

"Hrozně se omlouvám, zlato," najednou se tu objeví další žena, která padne na lavičku vedle Marty. "Trvalo mi celou věčnost, než jsem našla horkou vodu."

Zlato?

38B

"Nedělej si s tím starosti," řekne Marty té ženě. "Naštěstí tu byly tadyhle holky a zachránily situaci."

Neznámá se otočí k nám. "Děkuju, že jste mé ženě pomohly, opravdu si toho vážím."

Ženě?

Ony jsou teplý!

A mě to zajímá proč?

Vlastně je mi to jedno, já jen že jsem si všimla.

"Jsem Susan," uvede. "Moc ráda vás poznávám."

Už se chci taky představit, ale vzpomenu si, že stejně jako její žena, i Susan si už nejspíš přečetla mé i Ashleyino jméno na našich čelenkách.

"Taky mě moc těší," odpovím.

"Vaše dcera je andílek," rozplývá se Ashley, zatímco pohupuje Emily ze strany na stranu.

Susan se zasměje. "Pokud zrovna nemá jeden ze svých záchvatů tak ano, to je."

Zatímco mluvíme, Marty začne pro Emily připravovat lahvičku. "Tohle je za celý den poprvé, co je chvíli zticha."

"Má jenom hlad," vysvětluje Susan. "Jakmile bude nakrmená, bude v pohodě."

Marty se na chvilku zarazí. "Teď mi dochází, že ten apetit bude mít zjevně po tobě."

"Hele, to nebylo zrovna hezký," vykřikne Susan a zlehka plácne Marty do paže. "Musíte mou ženu omluvit, myslí si, že je šíleně vtipná."

"Já si to nemyslím, já to vím," opáčí Marty.

Sleduju jejich škádlení a musím se nad nimi usmát. "Jste spolu už dlouho?"

"Zítra to bude sedm let," řekne mi Susan.

Marty vezme Susan za ruku a dá jí na hřbet malou pusu. "Nejlepších sedm let mého života."

Jeee!

Doufám, že s Ashley budeme za sedm let taky tak rozkošný.

"Ty jsi taková mluvka." Susan zavrtí hlavou, pak něžně svou ženu políbí na rty. "Ale z nějakýho důvodu tě prostě miluju."

"To proto, že jsem kost," nadhodí Marty a musí se rychle klidit z cesty, aby unikla před dalším Susaniným plácnutím.

Risknu letmý pohled na Ashley a ta se nad slovní výměnou šťastně vdaného páru rovněž usmívá.

Ovšem jen do té doby, než se Emily začne rozčilovat.

Vypadá to, že se jí vůbec nelíbí, když nemá Ashleyinu plnou pozornost.

Cítím s tebou, dítě.

Ashley se vrátí ke kochání se nad Emily, kdežto já dál sleduju Susan a Marty.

Společně připravují sunar, ale já tu vidím mnohem, mnohem víc než to.

Obrovskou lásku mezi těmi dvěma.

To vidím.

To je to, co chci.

Cítím mírné škubnutí v srdci.

Ne nezbytně v nepříjemném slova smyslu, ale přiznám, že dívat se na ně hluboko ve mně probudilo touhu, o níž jsem si myslela, že jsem pohřbila.

Nejvíc mě dostává ta intimita.

Ne, nic takového samozřejmě nedělají, ale jejich vzájemná oddanost je jasná jako den.

Na to, jako moc si představuju svůj život s Ashley, mě až zaráží, že na tuhle část vztahu jsem nikdy nepomyslela.

Vědoucí pohledy, něžné doteky a úsměvy, které jsou určené jen pro tu druhou.

Pracují jako tým, aniž by řekly slovo.

Nepotřebují mluvit, protože se navzájem znají tak dobře, že ví, co si ta druhá myslí.

Ony se zkrátka znají tak, jak se to dá naučit jen časem.

O tomhle teď ale nemůžu přemýšlet.

Ne, když s Ashley ani nejsme pár.

Zatím.

Ne, když ta touha, co cítím, hrozí zničit můj dobře promyšlený plán.

Ne, když by pocit bolesti v mém srdci při pohledu na to, co mají Susan s Marty, mohl zhatit můj úmysl být trpělivá a čekat, až Ashley přijde k rozumu.

Ne, když by to tak snadno mohlo otřást mou nově nabytou sebejistotou.

Ne, nemůžu si dovolit žádné rozptylování nebo smutnění nad něčím, nad čím kontrolu opravdu nemám.

Ráda bych si myslela, že mám věci pod kontrolou, ale pravdou je, že nemám.

Můžu Ashley nadbíhat, jak chci, a rozhodně v tom i hodlám pokračovat, ale co se stane dál, to je jen na ní.

A tahle myšlenka, pokud ji tedy rychle nevypudím ze své mysli, by mohla zničit veškerý pokrok, kterého jsem za posledních pár dnů dosáhla.

Přestanu zírat do blba a vrátím pozornost na Susan a Marty, které se na mě usmívají. Oplatím jim úsměv a trošku se začervenám, protože mám dojem, že jsem na ně civěla.

"Takže," protáhne Susan, "chodíte spolu dlouho?"

Huh?

Ale ne!

Proč jenom musela říct něco takovýho?

Proč?

Vždyť úplně vyplaší Ashley!

"Jsme jenom kamarádky," odpovím jedním dechem.

Jen kamarádky.

Nelíbí se mi, jak to zní.

Jsme mnohem víc než to.

Ashley je zaneprázdněná hraním s Emily, takže Susaninu otázku neslyšela.

Myslím.

Přinejmenším tedy nijak nereagovala.

"Promiň mi to," omlouvá se Susan. "Když vy spolu zkrátka vypadáte hrozně roztomile."

To je řeč!

Amen!

Souhlas s tebou, sapfická sestro!

Vidíš, Ashley, dokonce i úplně cizí lidi si myslí, že jsme pro sebe stvořené.

Teď už jen aby sis to uvědomila taky ty.

Marty si položí hlavu na Susanino rameno. "Ona má takovou představu, že celej svět je teplej," prozradí mi.

Susan obrátí oči v sloup. "Ne, ne celej svět, už zase zveličuješ."

Pokračují ve vzájemném popichování, zatímco já nenápadně pozoruju Ashley s její novou oblíbenkyní.

Ale nežárlím.

Nene, ani trošku.

Susan hravě setře nejnovější uštěpačnost od Marty a postaví se, aby si vzala dceru zpátky. "Ok, malá, je čas na oběd."

Ashleyina tvář po Susanině ohlášení poklesne.

Aw!

To bude dobrý, Ash, já tě utěším.

Emily zjevně taky zrovna nefandí maminčinu nápadu, protože jakmile opustila Ashleyinu náruč, začala řvát jak na lesy.

Začíná být pěkně červená v obličeji a z očí jí tečou slzy.

"Já ji nakrmím, jestli chceš," nabídne se Ashley. "Sice jsem nikdy mimino nekrmila, ale můžu to zkusit."

Chci si s ní udělat dětičky.

Co kdybychom teď hned začaly trénovat?

Jasně, vím, že to není možný, to byl vtip.

Ne, nemyslím tu část o dětech, žertovala jsem ohledně…

To je fuk.

Susan podá Emily zase Ashley a potom jí ukáže, jak správně držet lahev.

Během několika vteřin Emily vesele cumlá a její ještě nedávno uslzené oči září spokojeností na svoji novou kamarádku.

Asi v polovině lahve Emily vztáhne svou malou ručičku a sevře v dlani jeden z Ashleyiných prstů, což Ashley úplně rozsvítí obličej.

Zatímco Emily baští, povídám si se Susan a Marty.

Je to báječný pár.

"Myslím, že skončila," ozve se Ashley potichu.

Všechny tři se za ní otočíme a uvidíme spící Emily s lahví pořád v puse.

Jee!

Ashley si při svém prvním krmení mimča vedla vážně skvěle.

Jednoho dne z ní bude skvělý rodič.

Se mnou.

Ok, co kdybych trošku přibrzdila.

"Tebe nám vážně seslalo samo nebe," řekne jí Marty vděčně.

Ashley se nad tou pochvalou začervená a já jsem tak do ní zase o něco větší blázen.

Marty jemně převezme svou dceru z Ashleyina náručí, ovšem tentokrát se Emily ani nezavrtí.

Jakmile je jejich dcerka důkladně zabalená v kočárku, Susan s Marty si sbalí své věci.

Se všemi třemi se rozloučíme poté, co se rozhodnou vrátit zpátky na hotel, aby si Emily dopřála zasloužený odpočinek.

Ashley ještě zlehka políbí Emily na čelíčko a pak jsou pryč.

Právě se chci zeptat Ashley, co by chtěla podniknout dál, když si všimnu, že tu zapomněly jednu tašku.

Rozběhnu se za nimi, než docela zmizí v davu.

Když se otáčím, abych vyrazila zpátky k Ashley, Marty mě zatahá za ruku.

"Hodně štěstí," pošeptá mi.

"Hodně štěstí? S čím?" nechápu.

Jsem fakt zmatená.

Susan i Marty se usmívají, jako by věděly něco, co já ne.

"Jen tomu dej čas," začne Marty a proplete své prsty se Susaninými. "Nakonec přijde k rozumu, stejně jako já."

Zrudnu, jakmile mi dojde, o čem mluví. Otočím se směrem k Ashley a ta na nás z dálky zamává.

"I když to zatím nedokáže přiznat, Ashley je do tebe úplně hotová," přidá se Susan.

Sklopím zrak k zemi a hned zase vzhlédnu k nim. "Myslíte?"

Nemůžu uvěřit, že se o tomhle vůbec bavím s cizími lidmi.

"My víme," odpoví mi Susan za obě.

Právě ze mě udělaly hodně moc šťastnou osobu.

Chci říct, když to vidí i ony - a to nás s Ashley ani neznají - pak to už musí něco znamenat.

No ne?

Koušu si spodní ret, jak ve mně ta dobrá nálada stoupá. "Díky."

Zpáteční cestu za Ashley prakticky proskákám.

"Jsi připravená vyzkoušet další jízdu?" Zeptá se mě.

Energicky pokývám hlavou. "Jasnačka."

Vydáme se hledat naše další dobrodružství, když tu se najednou Ashley zarazí, jako kdyby vrazila do zdi.

Nemám ani šanci zeptat se, co se děje, protože vzápětí zaječí, "Cukrová vata!", popadne mě za ruku a táhne směrem ke kiosku.

"Měli by to odpálit už každou chvíli," říkám Ashley, zatímco čekáme, až ohňostroj začne.

Po zážitky nabitém odpoledni jsme se tu rozhodly zůstat i na noční ohňostroj a završit tak jeden báječný den.

Našly jsme si místo na trávě poměrně daleko od lidí.

Ashleyin nápad, ne můj.

Neustále mi děkuje, že jsem ji vzala do Disneylandu, a já jí neustále říkám, aby s tím už přestala.

Ale ona ne.

Nepotřebuju od ní žádné díky.

Mně bohatě stačí vidět tu radost v jejích očích a na tváři nepřetržitý výraz nadšeného ohromení.

Jediný kaz na tomhle perfektním dni je to, že bych si tak strašně moc přála, abychom tu s Ashley byly jako opravdový pár.

Z nějakého důvodu si dnes celý den všímám, jak se lidi drží za ruce, objímají se a prostě dělají všechny ty záležitosti, co páry dělají.

Hrozně ráda bych se tu procházela a při tom držela Ashley za ruku, aby to všichni viděli.

Aby úplně každý viděl, že já jsem její a ona je moje.

Byla bych děsně hrdá, kdybych mohla Ashley ukázat světu.

A zároveň bych se modlila, že i ona má přesně takový pocit ohledně mě.

Vlastně ani o tolik nejde, jen by se mi to prostě líbilo.

Ok, ok, tak to možná pro mě znamená trošku víc, než přiznávám.

Ale odmítám dovolit svým touhám, aby mi pokazily tenhle skvělý den.

I když se nedokážu tak úplně zbavit takové menší pochybnosti, která se už vplížila do mého podvědomí.

Nenechám se tím rozhodit, takže místo abych to brala na vědomí, naprosto to ignoruju.

Nadskočím, když vystřelí první rachejtle, a to přiměje Ashley k úsměvu.

Miluju její úsměv.

Miluju ji.

Obejmu si kolena a přitisknu si je k hrudi, zatímco se obloha plní všemi možnými odstíny barev.

Nenapadlo mě, že se tu zdržíme takhle dlouho, a už mi začíná být zima.

"Chceš odejít?" ptá se Ashley se starostlivým pohledem.

"Ne, co tě to napadlo?" Ještě nechci tohle kouzelné místo opustit.

"Vypadáš, že je ti zima," odpoví Ashley, když se zachvěju.

"Jsem v pohodě, nedělej si vrásky a užívej si show," ubezpečím ji.

Ashley už nic neříká a já vrátím oči k obloze nade mnou.

O pár vteřin později ucítím za sebou Ashleyino tělo a vzápětí její ruce na břiše. "Nech mě, ať tě zahřeju," pošeptá mi do ucha.

Uhm.

Ok.

Mise splněna.

A jak, panečku!

Myslím, že snad ani nedýchám, když mám Ashleyinu bradu na rameni.

Uvolním se v jejím objetí, a ačkoli bych se nejradši dívala na ni, abych zjistila, jestli bych třeba nepoznala, na co teď myslí, neudělám to.

Místo toho se do ní pohodlně opřu a vychutnávám si ohňostroj, na který se díváme, i ten, co cítím v srdci.

I když jsem od dneška nedostala úplně všechno, co bych chtěla, tak ale rozhodně mám víc, než jsem čekala.

Ashley mě k sobě přitáhne ještě o něco víc a já se tomu pohybu rozhodně nebráním.

Být takhle s Ashley mě vede k přesvědčení, že všechno dopadne tak, jak chci.

Navzdory té trošce pochybností, která prostě nechce zmizet.

39

Když vjíždím k Ashley na příjezdovou cestu, vzdychnu.

Opravdu, opravdu, opravdu nechci, aby tenhle den skončil.

Povzdech se ale změní v úsměv, když si vybavím, jak mě Ashley zahřívala během toho ohňostroje.

Její paže jsou silné, přesto mě však držela tak něžně, jako bych pro ni byla nějakou vzácností.

A pak mě při návratu k autu držela celou cestu za ruku.

Neřekla proč a já se jí neptala.

Ticho, které následovalo při zpáteční cestě autem k ní domů, nebylo plné napětí, ani trapné.

Bylo to hezké.

Vždycky jsem si myslela, že když je vám s někým opravdu příjemně, tak ani jeden nezavřete pusu. Že vždycky bude o čem mluvit a ani na chvilku nenastane chvíle ticha, kdy by nebyl slyšet hlas jednoho z vás.

Ale s Ashley není k tomu, abych si její společnost užívala, třeba, aby některá z nás mluvila. Jenom být s ní mi ke štěstí stačí.

"Nejspíš bych ho měla zase zapnout," říká Ashley, zatímco si odepíná pás.

To mluví o svém mobilu.

Dohodly jsme se, že na našem Dni plném zábavy necháme své telefony vypnuté.

Jsem si plně vědoma naší tendence nechávat se vyrušit v tu nejnevhodnější dobu, takže jsem to byla já, kdo navrhl, aby celý den byl jen náš.

Ashley vesele souhlasila.

Otočím se k ní a musím říct, že ani ona nevypadá, že by ji těšilo, že se se mnou má rozloučit.

"Nejspíš jo," souhlasím a sleduju, jak stiskne tlačítko zapnutí na jejím telefonu.

Okamžitě zapípá.

"Doufám, že nebudeš mít průšvih," řeknu jí upřímně.

Ashley se hodila marod.

Kdyby byla doopravdy nemocná, s radostí bych jí dělala sestřičku, abych se ujistila, že poctivě bere své léky.

Nebo bychom si mohly hrát na doktora.

Nejsem vybíravá.

Ashley si pročítá spousty textovek, a když je hotová, nezdá se, že by měla nějaké obavy. "Vypadá to, že ve studiu nešel proud, a všechny dnešní schůzky byly zrušeny."

"Páni, ty máš teda kliku," uznám nevěřícně, a když na mě zase pohlédne, dodám: "Zjevně jsi zapekla pro nic za nic."

Ashley nejdřív zastrčí telefon zpátky do kapsy, než mi věnuje sladký úsměv. "Rozhodně to nebylo pro nic za nic."

Rozplývám se.

A srdce se vznáší.

Co mi dokáže jedna jednoduchá věta od Ashley udělat, to je neskutečný.

Chvíli držím její pohled, než krátce sklopím zrak a pak se zase podívám na ni. "Ne, to asi nebylo," odpovím s nesmělým úsměvem.

Sedíme tak dál ještě chvilku a jen se na sebe usmíváme, potom Ashley z mého auta vystoupí.

Zlehka zapráskne dveře, ale ještě se sehne a opře se lokty v okýnku. "Děkuju za dnešek."

"Rádo se stalo," odpovím s drobným kývnutím hlavy.

Obě máme na tváři široký úsměv, který prostě nechce přestat.

Pohledem sleduju Ashley, když se vydá k domovním dveřím.

Chci si být jistá, že domů dojde v pořádku.

Nedívám se, abych si užila výhledu na její zadek.

Kdepak já.

Tak hypnoticky při chůzi pohupuje boky.

Co je?

Jenom říkám.

Ashley odemkne dveře a těsně před tím, než vstoupí dovnitř, otočí se a podívá se na mě.

Dostane se mi ještě malého zamávání a jsem si jistá, že mě zítra od všeho toho usmívání budou bolet tváře.

Při cestě domů pak jenom žasnu nad tím, jak se cítím v klidu.

Pochyby tu pořád jsou, ale není to tak hrozné, aby mě to zdeptalo, nebo abych o věcech začala příliš uvažovat, že bych z toho snad neusnula.

Vytáhnu si peřinu až po bradu, a když zavírám oči, vzpomínám na každý výjimečný okamžik, který jsme s Ashley v Disneylandu společně prožily.

Bylo jich tolik.

A přece mám pocit, že to nejlepší nás teprve čeká.

Zatím jsem jenom vítězila, pokud se týká mého nadbíhání Ashley.

A jsem si jistá, že má vítězná řada bude pokračovat i po zbytek týdne.

Námluvy jsou totálně na mrtvým bodě.

Od úterý se v téhle záležitosti nepřihodilo nic nového.

A není to kvůli mým pochybám.

Které, jen tak mimochodem, nabyly na intenzitě právě díky tomu, co se událo za posledních pár dnů.

Ne, to, že se nadbíhání zastavilo, vychází z toho prostého faktu, že je téměř nemožné nadbíhat někomu, když tu ten někdo jaksi není.

Po naší Disney exkurzi jsem Ashley vůbec neviděla a skoro s ní nemluvila.

Teď je pátek.

A já začínám panikařit.

Nechápu, co se tak po tom, co jsem Ashley vysadila doma, mohlo přihodit, aby se mi chtěla vyhýbat.

A pro jednou si vážně nemyslím, že bych byla paranoidní.

Když jsem se pokusila ji někam pozvat, vymluvila se, že už něco má.

Jak zaneprázdněná může být?

Vždyť v L. A. skoro nikoho nezná.

Když jsme spolu mluvily po telefonu, byly naše hovory spěšné a trvaly sotva pár minut.

Vidíte, jak je to jasný? Ashley se mi vyhýbá jak čert kříži.

Proč?

Kdybych na to znala odpověď, zřejmě bych teď sklíčeně neseděla v kanceláři.

Teď jsou moje dokonale promyšlené plány i budoucnost, kterou s ní chci, pěkně nejistý.

To je k prdu.

Byla jsem si tak jistá.

Tolik věcí jsem pro nás měla vymyšlených.

Věci, které by Ashley dozajista zbožňovala.

A všechno to bylo k ničemu.

Možná, že Ashley ne-…

Ne, na to nebudu ani myslet.

Odmítám se do toho pouštět.

Přece mám být tahle nová a vylepšená Spencer.

Ne ta stará Spencer, co si nevěřila.

Tu nesmím vypustit, protože když jí to dovolím, převezme moc a já ji nebudu schopná ukočírovat.

Prostě ji pošlu za Sexy Spencer.

Doufejme, že ty dvě se tam neporvou.

"Spencer!" zařve Jessie na celé kolo, když mi vrazí do kanclu. "Chyběla jsi mi."

Vyskočím od stolu a pevně svou nejlepší kámošku obejmu.

Byla několik dní lovit mimo město.

Ne, to nebyl eufemismus, byla na nějakém filmovém festivalu.

"Taky se mi stýskalo," zahulákám taky, zatímco se u mého stolu objímáme.

No vážně.

Ona je prostě nej!

"Ty bláho, celebrity dokážou člověka vyřídit," zvolá Jessie, když si sedneme na pohovku. "Jsem tak ráda, že jsem zase doma."

"Nemůžu se dočkat, až budeš vyprávět všechny drby," řeknu jí.

Má vždycky ty nejlepší storky.

"Taky se dočkáš, ale ne dřív, než zítra večer, až vyrazíme ven," škádlí mě Jessie.

Zlehka do ní strčím. "Mrcho!"

Od té doby, co se mi v životě magicky zjevila Ashley, tak jsem asi Jessie docela zanedbávala.

Ne asi, určitě.

Byla ohledně toho ohromně chápavá, nikdy si nepostěžovala, ale je vidět, že by si moc přála, abychom spolu zase trávily tolik času, jako dřív.

A já vlastně taky.

Chci jí to teď vynahradit a tak jsem jí slíbila, že v sobotu večer jsem celá její.

Půjdeme pařit někam do klubu.

Nic nového pod sluncem, ale snad si obě užijeme srandu.

Dokonce jsem ani neměla v plánu pozvat Ashley.

Což je taky dobře, protože kdybych ji pozvat chtěla, musela by mezi námi proběhnout nějaká konverzace.

Popojedem.

"Nadávej mi, jak chceš," začne Jessie, zatímco si celkem nešetrně sundává lodičky. Složí nohy pod sebe a věnuje mi plnou pozornost. "Teď chci podrobnou zprávu ohledně pokračování Operace Spashley. Tvý e-maily byly děsně záhadný."

Holka, která jednou Jessie dostane, bude moc šťastný člověk.

Trochu nuceně se na ni usměju a opřu si hlavu o gauč. "Ani nějak není, co bych ti mohla vyprávět novýho, momentálně je to s Ashley tak nějak na bodu mrazu."

"Cože, proč?" diví se Jessie hlasitě.

Pokrčím rameny a snažím se nevypadat tak smutně, jako se cítím. "Já nevím, posledních pár dní se vůči mně chová dost odměřeně."

"Ale vždyť to šlo tak dobře," prohlásí Jessie.

"Jo, no, možná jsem si to celý špatně vykládala," řeknu se stopou smutku v hlase.

"Spencer," Jessie mě chytne za bradu a donutí mě, abych se jí podívala přímo do očí, "nic si špatně nevykládáš."

Vzdychnu a potřesu hlavou.

Lidé se mohou mýlit.

Dokonce i někdo tak bystrý jako Jessie.

"Ty víš, že jsem byla největší fanda do tvých plánů, jak oslnit Ashley a získat její srdce." To je pravda, ona i Glen byli úžasní. "Ale to, co ti teď nevrhnu, je ta nejradikálnější myšlenka v historii."

Tybrďo!

Fakticky?

Copak asi vymyslela?

Jessie se ke mně nakloní, ani nemrká. "Promluv si s ní."

Huh?

Vždyť s Ashley mluvím pořád.

"Promluv si s ní o tom, co cítíš," upřesní Jessie.

Ou.

To nemůžu.

Co když…

"Poslouchej mě," pokračuje Jessie energicky. "Třeba pro to existuje důvod, proč jí nejde vyjádřit svý emoce."

A jeho jméno Aiden jest.

Ugh.

"Já ti nevím, jestli je to dobrý nápad," lžu.

Je to skvělej nápad.

Kdybych si myslela, že na to mám koule.

Dělat ze sebe před Ashley blázna bylo snadný.

Zpívat pro ni bylo snadný.

Něco-jako-únos Ashley na celý den, to taky bylo snadný.

Ale doopravdy před ní vyložit své city, prostě jen tak, když tím riskuju, že mi řekne, že ona necítí nic víc než přátelství, to je těžký.

A to slovo těžký ještě ani zdaleka nevystihuje, jak strašně mě to děsí.

Bylo by to jako výstup na Mt. Everest, když jste nikdy předtím žádnou horu nezlézali, takhle těžký by to bylo.

A nezáleží na tom, že jsem si na devadesát procent jistá, že Ashley ke mně vážně něco cítí.

Mně teď jde o těch zbylých deset procent.

"Takhle to dál nemůžeš dělat," řekne Jessie, jejíž oči teď zjihly. "Nakonec se z toho akorát zcvokneš."

"Já vím." Vzdychnu. "Když ono je to celý pro mě tak nový, nejsem zvyklá tohle cítit a ještě ke všemu tak silně."

"Ach, Spence," zašeptá Jessie a přitáhne si mě k uklidňujícímu objetí. "Já věřím, že to zvládneš, vážně, promluvit si s Ashley je v tomhle bodě jediné, co ti zbývá. Všechno ostatní už jsi zkusila."

Pravda, do určité míry.

Jessie je jako můj Yoda.

Mám se od ní tolik co učit.

"A když mluvení nebude fungovat, pozvi Ashley zítra, ať vyrazí ven s námi." Jessie se zase odtáhne a v očích jí blýskne rošťáctví. "Aby viděla, o co přichází, když není s tebou."

Jak moc miluju Jessie?

Dovolte mi to spočítat.

Platonicky, samozřejmě.

"Ty jsi úlovek, holka." Jessie mi zastrčí za ucho pramen vlasů. "A jestli budeš muset zítra v klubu předvést nějaký ten sexy taneček s cizí kočkou, aby si toho všimla, tak budiž."

"Říkal tu někdo klub?" ptá se Glen, který právě vkročil do kanceláře.

"Glene!" vykřikne Jessie a už za bráchou běží.

Glen ji zvedne ze země a točí se s ní, dokud na něj Jessie nezačne pištět, aby přestal.

Tak to už jsme na zítřek asi tři.

Možná čtyři.

Ale určitě půjdu a zkusím si vzít k srdci první část Jessieny rady.

Promluvit si s Ashley.

Já to zvládnu.

Zapomeňme teď, že je mi z toho vyloženě nevolno.

Dnes večer zajdu k ní domů.

S jedním jediným cílem na mysli.

Ukázat jí, co je v mém srdci.

Popřejte mi štěstí.

Budu ho fakt potřebovat!

40A

Je osm hodin.

Víte, kde je teď vaše dítě?

Vlastně ten slogan v mém případě zní spíš jako: je osm hodin a já stojím před dveřmi holky, kterou miluju.

Vyděšená jak hovado.

Ale jsem tu.

Jsem queer.

Zvykněte si na to.

Ah, už žádné vtipy.

Je na čase být vážná.

Nebo by taky mohlo být na čase vzít nohy na ramena.

Ne!

Takhle nesmíš uvažovat, Spencer.

Buď agresivní.

Buď, buď agresor.

Do toho, týme!

Co to, k čertu, vůbec melu?

Já to dokážu!

Já to dokážu!

Já to dokážu!

Myslím, že dokážu!

Myslím, že dokážu!

Myslím, že dokážu!

Já malá lesbička, odvážím se slovíčka!

Došla jsem tak daleko, přece se teď neotočím a nepoběžím domů.

Byla bych tu i dřív, jenže jsem si musela vybrat ten nejlepší outfit, který se hodí, když chci říct Ashley, že jsem do ní zamilovaná.

Nebo jsem taky, víte co, mohla jenom hrát o čas.

Jo, to už zní víc, jako já.

Taky jsem si nebyla jistá, jestli bude Ashley doma.

Takže možná jsem před chvílí zavolala a zavěsila, jakmile to zvedla. Ale ode mě to nemáte.

Díky bohu za tu možnost blokovat vlastní číslo pouhým stisknutím pár tlačítek na telefonu.

Ne že bych tuhle vychytávku snad někdy chtěla využít ve službách zla, nebo tak něco.

Takže, jo, vypadá to, že jediné, co teď zbývá, je zmáčknout Ashleyin zvonek.

To je asi tak všechno.

Jenom se dotknout toho malého čudlíku, který Ashley upozorní, že za ní někdo přišel.

Někdo, kdo by rád věděl, proč se vyhýbá jisté osobě.

Jop.

To je vše, co teď vážně musím udělat.

V případě, že vás zajímá, co mám na sobě, tak jsou to džíny a světle modré tričko s dlouhým rukávem. Takový ten druh, co má rukávy až příliš dlouhé, takže je člověk může žmoulat, když je nervózní, přesně jak to teď dělám i já.

Tak jo.

Takže.

Jde se na to.

Teď zazvoním na ten zvonek.

Hned teď.

Ježišmarjá!

Já to udělala!

Už to nejde vzít zpátky.

Možná bych se měla vrhnout do křoví.

Ne, to není žádnej sprostej vtip, to jen chci tak strašně moc utéct, kurva!

Ach můj bože!

Slyším, jak se odemykají dveře.

Já chci maminku!

Víte co, vážně bych měla Ashley naučit něco o životě v L.A., protože ona klidně otevře dveře, aniž by se zeptala, kdo to je. Člověk by si myslel, že bude podezřívavější, když sem přišla z New Yorku.

Ah!

Dveře se otevírají.

Opakuji, dveře se otevírají.

Zrovna když už málem nervama omdlívám, střetneme se s Ashley pohledem.

Bože můj!

Tolik jí to sluší.

Má na sobě růžovo-hnědé kostkované kalhoty od pyžama a bílé tílko.

Vypadá ona vůbec někdy jinak než hezky?

Co vím já, tak tedy ne.

"Čau, Spence," začne Ashley jako první a přitom se opírá o futra. "Co tady děláš?"

Och, čau, Ashley.

Jak je?

Už je to pár dní, je u tebe všechno v cajku?

Já?

No, já si v podstatě mohla hlavu zavařit, jak jsem se snažila přijít na to, co se odehrává v té tvojí.

Proč, ptáš se?

Protože tě tak nějak miluju.

Ne tak nějak, popravdě.

Spíš tě šíleně miluju.

Takže jsem dneska přišla, abych se zeptala, jestli to taky cítíš stejně.

A taky bych se chtěla zeptat na Aidena.

Jak to s ním vlastně máš?

Je to tvůj kluk?

Nejlepší kamarád?

Majetnickej debil?

Takže, jo, proto jsem tady.

Když už jsme u toho, našel by se ještě jeden důvod proč.

Náhodou si myslím, že jsi ta nejžhavější ženská na světě, a strašně ráda bych viděla, jak vypadáš nahá.

Na to už jsi možná přišla sama ve chvíli, kdy jsem ti vyznávala svou šílenou lásku, ale jen pro případ, že si tím nejsi úplně jistá, tak jsem to ze sebe potřebovala taky dostat.

To by asi bylo všechno.

Co ty na to…?

"Čau, já, uhm, já jsem byla tady poblíž a tak jsem si řekla, že, uhm, že se stavím a pozdravím tě," vykoktám a nervózně se u toho vrtím.

Kruci!

Takovou kravinu řeknu!

Mohla jsem říct něco ještě pitomějšího?

Byla jsem poblíž!

Idiote!

Kdo kdy vůbec byl někde poblíž?

Nikdo, přesně ten.

Jasně, byla jsem totálně tady poblíž, protože jsem sem sama přijela.

Jestliže se Ashley zdá můj důvod spletitý, rozhodně se tak nechová. "To jsem ráda, žes zskočila. Nechceš jít na chvilku dovnitř?"

Ano!

Protože chci, aby mě chtěla.

Vzpomínáš?

To jsem ti zpívala.

Hrozně ráda bych, abys mě měla ráda.

To si taky pamatuješ?

Ty kráso, nějak začínám magořit.

"Jasně, to zní dobře," řeknu Ashley a vkročím do domu.

Domu, který sdílí s Aidenem.

Gah!

Tak fajn, stop! (*)

Spolupracujte a poslouchejte.

Ice je zpět se zbrusu novým nápadem.

Spencer Carlinová, jestli se okamžitě neuklidníš, budu se na tebe vážně zlobit!

Čí je tenhle hlas?

Ashley mě vede do kuchyně.

Něco tu moc dobře voní.

Něco jiného kromě Ashley, samozřejmě.

"Zrovna jsem si dělala míchaná vajíčka. Jestli máš hlad, mám jich dost," nabízí Ashley.

Pro samou nervózu jsem dneska skoro nic nejedla.

"Proč ne, jestli to není problém," odpovím, když si připomenu, abych dýchala.

"Skvěle," řekne Ashley, než začne rozdělovat, co uvařila, na dva talíře. Podá mi příbor a jsme opět na cestě.

Kam teď?

Do ložnice možná?

Ok, ok, vím, že to není reálné.

Tak promiňte, že se snažím odlehčit si náladu!

Usadíme se v obýváku, a zrovna když chci promluvit, Ashley si zase stoupne. "Zapomněla jsem pití, hned jsem zpátky."

Při čekání na Ashley si prohlížím pokoj a oči se mi zaseknou na fotografii vedle televize. Úplně mě přešla chuť.

Je to obrázek Aidena a Ashley.

On stojí za ní a objímá ji zezadu.

A oba se široce usmívají do objektivu.

Ach bože!

Vypadá to úplně jako ta fotka, kterou mi dal Glen z mýho maturáku.

Kromě toho, že tady jsou role obráceně.

Ashley stála za mnou.

Myslela jsem si, že nám to spolu hrozně sluší.

Ale teď si ani nedokážu vybavit, jak jsme vypadaly, protože jediné, co vidím, je Ashley s Aidenem.

Ashley s Aidenem.

Do prdele!

Nemůžu jí říct, že jsem do ní zamilovaná, když chodí s někým jiným.

Proč s ním jenom musí být?

Proč jenom musí na tý fotce vypadat tak šťastná, sakra?

Tohle byl hloupej nápad.

Kurva!

Ashley je zpět, a když si zase sedne, podá mi plechovku dietní koly.

Kdybych se necítila tak mizerně, byla bych potěšená, že ví, co ráda piju.

"Je to výborný," dokážu říct, přestože je mi na zvracení. "Jsi vážně dobrá kuchařka."

Žaludek se mi svíjí a proti své vůli očima pořád zalétávám k té zatracené fotce.

Ugh.

Třeba jsem vážně byla náhrada za Aidena, když byl v New Yorku.

Večeře ubíhá v těžkém ovzduší, jak si stále víc uvědomuju situaci, ve které jsem se ocitla.

Miluju holku, která miluje jiného.

Ach jo.

Jak jsem se sem vůbec dostala?

Jak se stalo, že se ohledně celé věci s Ashley cítím tak děsně, když ještě před pár dny jsem si byla tak jistá naším souzněním?

Ashley umyje talíře po večeří, kterou jsem si ani neužila, a pak už jsme jen my.

Na jejím gauči.

Bez jakéhokoliv rozptýlení nebo cesty úniku.

"Měla jsi dost?" zeptá se Ashley. Sedí zády k opěradlu a pokrčená kolena tiskne k hrudi.

Normálně bych si pomyslela, že je to od ní milá otázka, ale dnes ne.

Jessie měla pravdu a já nechci nic jiného, než se její radou řídit, jenže když jsem uviděla tu fotku, změnila jsem plány.

Myslela jsem si, že zvládnu všechno, co s sebou láska přináší.

Ale že bych mohla čelit odmítnutí, pokud tu teď odhalím své city, to je něco, co bych asi nezvládla.

Kdyby mě Ashley odmítla, byla bych zničená.

Na druhou stranu, cítit se takhle mizerně taky není nic, co bych chtěla.

Ach jo.

Nevím co dělat.

"Jo, v pohodě," odvětím tiše. Dívám se na Ashley a chtěla bych jí tak moc říct všechno, co k ní cítím, ale vyjde ze mě něco úplně jiného. "Ty jsi na mě naštvaná?"

Ok, to není tak docela to, co jsem měla na mysli, ale třeba je to nejlepší způsob, jak mezi námi začít dialog.

"Samozřejmě, že nejsem," odpoví rychle. "Proč si to myslíš?"

Ou, no já nevím.

Možná proto, že jsi dělala všechno možný, jen abys mě za poslední tři dny nemusela vidět.

Možná proto, že na tomhle gauči sedíme blízko vedle sebe, a přesto se cítím tak strašně daleko.

Možná proto, že moje srdce, to který tě tak moc miluje, se právě teď svírá bolestí.

Možná proto, že nemám nejmenší ponětí, co jsem ti asi tak mohla provést, abys měla potřebu se mi vyhýbat.

(*) Píseň ve Spenceřině hlavě: Vanilla Ice - Ice Ice Baby

40B

Pokrčím rameny, ale pořád se usmívám. "Mám pocit, jako bychom spolu od Disneylandu skoro nemluvily, a já vážně nevím proč to tak je."

Nezním žalostně?

Doufám, že ne.

"Ale jdi ty," namítne Ashley a přesedne si blíž ke mně. "Prostě jsem teď jenom měla moc práce, to je celý." Sáhne pro mou ruku a sevře ji v dlani. "Ty jsi neudělala nic, proč bych na tebe mohla být neštvaná."

Nevěřím jí.

Nevěřím, že měla moc práce.

Může se zdát, že je v pohodě, ale její oči, ty překrásný hnědý oči mi vyprávějí jiný příběh.

Proč mi lže?

Já myslela, že jsme si mezi sebou vybudovaly důvěru.

Asi jsem myslela špatně.

A proč se mě dotýká?

Copak si neuvědomuje, že když to dělá, pulz mi uhání jak o závod a celá se třesu?

"Určitě?" optám se pasivně agresivně. "Protože jestli jsem něco provedla, tak doufám, že bys mi to dokázala říct."

"Určitě." Ashley se zhluboka nadechne, jako by se snažila sebrat odvahu, aby mi řekla něco důležitého. "Spence, já…" její hlas se vytratí a pohled sklopí k zemi. "Přísahám, že to nic není," dokončí s očima přilepenýma k podlaze.

Jop, tím to jen potvrzuje.

Lže.

Kdyby nelhala, byla by schopná se mi podívat do očí.

Ne snad?

"Ok, jen jsem se chtěla ujistit," zašeptám, zatímco její ruku pouštím.

Nemůžu být u Ashley takhle blízko, když vím, že mi neříká pravdu.

Ashley se zdá mým gestem překvapená, ale nezeptá se, proč jsem ji pustila.

Že nám ta komunikace ale jde, co?

Kdyby byla komunikace olympijským sportem, rozhodně bychom dostaly zlatou medaili.

Miluju sarkasmus.

Ashley se vrátí zpátky do své předchozí pozice. "Plánovala jsem kouknout na film, chceš?"

Neměla bych.

Ne, když se cítím takhle.

Ne, když mě všechno bolí.

"Jo, jasně, to zní dobře," lžu. "Hele, jestli nemáš něco zítra večer, tak s Jessie a Glenem jdeme na otvíračku novýho klubu."

Alespoň to jsem ze sebe dostala.

No jasně, jako kdyby tohle byla ta nejdůležitější věc, s kterou jsem sem dneska přišla.

Ashley se na mě dívá snad celou věčnost, než odpoví. "Dobře."

"Bezva," já na to.

Týjo, dostaly jsme se až k jednoslovným odpovědím.

Hezky!

Ashley pustí film a ticho, které se mezi námi rozhostí, už není nijak příjemné.

Je ohlušující.

To ticho na nás křičí, ať spolu mluvíme; otevřeně a upřímně.

Myslím, že jsem podnikla dostatek prvních kroků a udělala dost, aby Ashley věděla, jak na tom jsem já.

Teď je řada na ní.

Potřebuju od ní, aby mi ukázala něco víc, než jen ty malé náznaky, než se jí otevřu.

Říkejte mi bábovko, jestli chcete.

Jenže já tohle potřebuju.

Zaujetí filmem zcela předstírám, protože bůh ví, že se na to vůbec nedokážu soustředit.

Myslím jenom na Ashley.

A z nějakého důvodu mám dojem, že Ashley se taky zrovna moc nesoustředí.

Je mi strašný horko.

Vyloženě pekelný vedro.

Jak to?

A taky mám dojem, že jsem u toho filmu usnula.

Domnívám se tak, protože mám zavřené oči.

Jo, to jsem ale hlava, co.

Pomalu oči otevřu, a když po chvilce zaostřím, málem mě klepne.

Už vím, proč je mi horko.

Ty vole!

Vypadá to, že Ashley taky usnula a já nějak skončila na ní.

Ty vole!

Obličej mám kousíček od jejího.

Ruce těsně u její hlavy.

A naše nohy, ach bože, nohy máme propletené.

Měla bych se pohnout.

Vážně bych měla.

Tohle není vhodná pozice.

Ok, ok, tak je to fantastická pozice, ale ne, když jsme s Ashley vstoupily do takových kalných vod.

Opravdu si musíme promluvit.

Nebo přinejmenším nesmíme být tak zatraceně blízko sebe.

Jak se asi mám ovládat, když ležím přímo na ní?

To chcete po obyčejném smrtelníkovi trochu moc, jestli vás to zajímá.

Právě když z ní chci slézt, Ashleyiny oči se se zachvěním otevřou.

Ach, sakra.

To teda naší situaci nepomáhá.

Ale vůbec!

"Co se děje?" zeptá se chraptivě. Malinko se pohne, což vede k tomu, že se mé tělo ještě víc přitiskne k jejímu.

Kristepane!

To je tak úžasný!

"Usnuly jsme," vysvětlím.

Možná že nám naše podvědomí poskytlo přesně to, co naše vědomá mysl ještě není připravena vyjádřit.

Vypadá naprosto nádherně.

Její oči nevyzařují ani špetku zmatení, ukazují mi touhu.

Doprkýnka!

Nejsem žádnej nad-člověk.

Takže místo abych se zvedla, přitisknu rty na její.

Ach, panebože!

Nemůžu uvěřit, že jsem vydržela šest dní bez jejích polibků.

Jak jsem to jen mohla vydržet, když líbat ji je tak neuvěřitelný?

Moje ústa pomalu jezdí po jejích.

Dokud se Ashley ke mně nepřitiskne ještě víc.

Ach bože!

Vsaju její spodní ret, ale těsně před tím, než polibek prohloubím, se odtáhnu.

Neměla jsem ji políbit.

Ne, když mám tyhle pochybnosti.

Ne, když mám pocit, že jsme za těch posledních pár dní udělaly místo krůčků dopředu naopak pár obrovských kroků zpátky.

Musím být silná.

Najdu v sobě sílu vstát, i když mám nohy úplně roztřesené. "Omlouvám se, to jsem neměla," řeknu lítostivě zády k Ashley. "Měla bych jít a…"

Nemám šanci svou větu dokončit, protože Ashley mě chytne za ruku a trhnutím mě stáhne zpátky na gauč.

Bez jakéhokoliv zaváhání vezme můj obličej do dlaní a začne mě líbat.

Ach bože!

Líbá mě tak šíleně tvrdě.

Okamžitě rozevřeme rty.

Naše jazyky se střetnou jako staří známí.

A naše těla do sebe narazí, jako by od sebe nedokázala být ani na milimetr.

Změnila jsem názor.

Mluvení se moc přeceňuje.

Ashley mě zatlačí do pohovky a líbání se ještě přiostří.

Zajedu jí rukou do vlasů.

Ona udělá to samé.

Bože můj!

Ani si nevšimnu, že Ashleyina druhá ruka vjela pod moje tričko, dokud nedoputuje těsně pod podprsenku.

Ashleyina ruka je u mojí podprdy!

Yes!

Jdi dál!

Ashley na moment polibek přeruší, ale její ústa jsou velmi rychle zpátky na mých.

Líbáme se tak hladově, že se sotva dokážu nadechnout.

Přirazí ke mně a já jí zavzdychám do pusy.

Měla bych se víc chopit iniciativy, ale já si tak moc užívám, co mi Ashley dělá, že je mi to celkem jedno.

Ashleyina ruka mi přejede po prsu a já se od ní musím odtáhnout.

Lapám po dechu.

Nedopřeje mi čas, abych se aspoň trochu vzpamatovala, a saje mě na krku.

Přesně tam, kde to mám nejradši.

Kurva, sténám tak hlasitě, že mě určitě slyší i sousedi.

Ale to je právě teď asi to poslední, co mě zajímá.

"Ach bože," vydechnu, zatímco jednu nohu zaklesnu kolem jejího pasu. "Ach bože, nepřestávej, prosím."

Vážně bych možná umřela, kdyby zastavila.

Ashley ale nepřestává, naštěstí, a naše těla se dál pohybují ve společném rytmu.

Musím ji znovu políbit.

Jednoduše je to nezbytnost.

Vytáhnu Ashley zpátky k mým rtům a natočím hlavu, abych z ní měla co nejvíc.

Ale pořád to není dost.

Myslím, že se jí nikdy nenabažím.

Ashley si sedne a její ruka se přemístí k druhému prsu.

Ach bože!

Jsem vážně nažhavená.

Nevím, kolik toho ještě vydržím.

Má teorie se asi brzy otestuje, protože Ashley tahá za lem mého trička.

Ach bože!

Nedokázala bych Ashley zastavit, i kdybych chtěla.

Což nechci.

Tričko jde vzápětí přes hlavu a bleskově odlétá kamsi na druhý konec místnosti.

Holka teda jede.

Ashley mě přitáhne zpátky k sobě a naše ústa se opět nachází v zuřivém souboji.

Jsem tak blízko, to nemáte tušení.

Cítím Ashleyinu ruku na zádech u zapínání podprsenky a jsem si docela jistá, že ji sundá.

Ach bože!

To je tak úž-…

"Ahoj, Ash, jsem doma."

Okamžitě jsme s Ashley od sebe.

Obě ztěžka oddechujeme a její oči vyzařují takovou paniku, jakou já cítím.

Kurva!

Doprdele!

Kruci!

D.B. je zpátky!

Kurva!

Doprdele!

Kruci!

Jsem v jeho domě.

Zrovna jsem dováděla s jeho přítelkyní.

A nemám na sobě triko.

Tak to je teda hotovo!

A tím nemyslím to hotovo, co zahrnuje nahou mě s nahou Ashley!

Kurva!

Doprdele!

Kruci!

Jak se z tohohle teď, pro všechno na světě, mám dostat?