Dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít

Napsala: betterleftblank, Překlad: Kofola

1

Když jsem se dneska ráno probudila, neměla jsem ještě tušení, že to bude den, který ovlivní zbytek mého života. Vím, že to zní maličko přehnaně, ale věřte mi, nepřeháním. Ve chvíli, kdy jsem ji uviděla, se ve mně všechno změnilo a jsem si naprosto jistá, že dnes jsem poznala dívku, kterou si jednoho dne vezmu.

Ale to trochu předbíhám, takže mi dovolte začít pěkně od začátku.

Ten den začal jako vždycky; probudila jsem se, sama a dost nabroušená. Ve své podstatě nejsem žádný bručoun, vlastně jsem, jak by někdo mohl říct, veselé povahy. Nicméně tahle veselá povaha se obvykle projeví až po třetím hrnku kafe. Vykutala jsem se z postele… zmínila jsem se, že jediným okupantem řečené postele jsem jenom já? No jo, tak popojedem. Osprchovala jsem se, oblékla svůj oblíbený kostýmek a po zhltnutí dvou šálků kafe zamířila do práce. Po cestě jsem se ještě stavila ve Starbucks, jako každé ráno, a když jsem zajížděla na své parkovací místo, byla jsem už plně připravená nandat to celému světu.

Moje dobrá nálada trvala asi tak půl hodiny, dokud mi do kanclu valčíkovým krokem nevtančila Jessie s tím svým samolibým úšklebkem. S Jesiie, tedy Jessikou, jak zní její celé jméno, jsme si zpočátku moc nepadly. Já v ní viděla rivalku a ona ve mně zas rozmazlenou bohatou holku, která má svou práci díky svému příjmení a ne díky vlastním schopnostem.

Abyste to pochopili, můj táta vlastní společnost, která nám oběma vystavuje výplatní pásku, ale ujišťuju vás, že by si mě tu nedržel, kdybych si to nezasloužila. P&A Consulting je malá, leč vysoce úspěšná firma zabývající se vztahy s veřejností působící v Los Angeles, která ještě před šesti měsíci vydělávala hlavně díky zastupování velkých hvězd šoubyznysu. Táta měl ale pocit, že nastal čas rozšířit naši činnost o klienty, kteří svou kariéru teprve začínají, a tak najal Jessie.

Ve chvíli, kdy jsem na Jessie s těmi jejími dlouhými nohami a divokými hnědými kadeřemi spočinula pohledem, pocítila jsem okamžitou přitažlivost, která se ovšem zároveň mlátila s těžkou averzí vůči ní. Dělala nafoukané poznámky a využila každé příležitosti, aby napadla nějaký můj nápad. Je sice možné, že jsem malinko zaujatá a malinko zkresluju skutečnost, ale já si to nemyslím, ačkoli kdyby vám tohle vyprávěla ona, řekla by, že jsem byla nevlídná a příšerná osoba… Lži, to vám povídám, samý lži.

Naše hádky a silná vzájemná nedůvěra byly ve skutečnosti jen předehrou a jedné noci, když jsme obě pracovaly přesčas, skončily jsme sexem v mé kanceláři, v její kanceláři a možná jsme se tajně na číslo nebo dvě vplížily i do zasedačky. Zkusily jsme spolu i chodit, ale ten žár mezi námi po týdnu vyhasl, takže jako správné lesby jsme od té doby nejlepší kámošky.

Předpokládám, že to, že jsem teplá, není žádné velké překvapení.

Většina lidí, které znám, okamžitě pozná, že jsem lesba; podle všeho je ve mně prostě něco, co vyloženě křičí, že mám ráda sex s ženami, já to však nevidím. Dokonce i mí rodiče, bůh jim žehnej, věděli, že jsem na holky dřív než já. Bylo mi šestnáct, když jsem si svou sexualitu ujasnila, a jako každá dramatická puberťačka jsem byla přesvědčená, že můj život skončil.

Plná úzkosti jsem přemýšlela, jak jim to říct. Mí rodiče totiž byli a pořád jsou velmi tradiční, takže hádám, že mít dceru, která má ne-až-tak-nevinné myšlenky o osobách ženského pohlaví, by pro ně nebylo zrovna potěšující. Týdny jsem vymýšlela nejrůznější příšerné scénáře, a když jsem se konečně odhodlala být k nim upřímná, byla jsem už úplný uzlíček nervů, že jsem skoro tři dny nemohla jíst. Jak můj coming-out probíhal, si popravdě moc nepamatuju, ale z toho, co mi později bylo řečeno, jsem prý vyhrkla "Líbí se mi holky" a když mamka odvětila "no konečně, už jsme se báli, že si to nikdy nepřiznáš," omdlela jsem.

Co jsem nevěděla, bylo, že naši probírali mou homosexualitu už od mých dětských let, a čím déle jsem žila ve lži, tím to pro ně bylo horší. Ano, vážně to tak řekli – pro ně. Táta mi vyprávěl, že s mamkou kolikrát v sobě museli dusit smích, když jsem se rozplývala nad nějakým klukem. Musím přiznat, že jsem jejich reakcí byla trochu namíchnutá. Nechápejte mě špatně, já vím, jaký mám štěstí, že mám rodiče, kteří mě milují za každých okolností, jenže já strávila celé týdny tím, že jsem se na tenhle velký moment připravovala, a když to pak vyšlo naprázdno, tak nějak mě to rozhodilo. Ještě dneska žertují o tom, jak jsem byla napučená, protože se na mě s křikem nevrhli nebo že se nezačali modlit za moji duši. Já na druhou stranu vehementně popírám všechno, co o celé záležitosti ti dva tvrdí.

Poté, co mě objali a řekli, že v nich mám podporu – což od nich bylo opravdu hezký – se na mě rozhodli hodit další bombu. A to sice šokující zprávu, že můj milý bratr je taky gay. V té chvíli jsem si právě v klídku užívala misku moc dobré zmrzliny a tohle jejich oznámení mě zaskočilo tak, že má matka, doktorka, na mě musela použít Heimlichův manévr. Pořád tak úplně nevím, proč si vybrali právě tuhle chvíli, aby se podělili o své podezření ohledně Glena, ale já se jim v ten moment každopádně pěkně vysmála. Glen byl basketbalista, prasák, který se otočil za každou sukní, a to ani nemluvím o tom, že na střední randil s hlavní roztleskávačkou. Rodičové ignorovali můj divoký řehot a stáli si pevně za svým; podle nich, stejně jako já, i bratr zapíral svou sexualitu. Byla jsem si tak jistá, že se ti dva mýlí, že jsem s nimi dokonce uzavřela sázku, abych jim ukázala, jak moc si myslím, že jsou vedle.

O čtyři měsíce později dal Glen své holce kopačky a ještě tu noc začal chodit se spoluhráčem. Myslím, že jsem mu dodnes úplně neodpustila, že kvůli němu jsem pak musela našim celý rok mýt auta. Jediný sourozenec, kterého přitahuje opačné pohlaví, je Clay, můj adoptovaný, ale bez rozdílu milovaný bratr. Občas si říkám, jestli on si náhodou nepřeje být taky gay, jen aby mezi nás dva zapadl, ale on mě pokaždé ujišťuje, že nikoli.

Po střední jsem si užívala velmi – jak bych to řekla – dobrodružné čtyři roky na vysoké a když jsem odpromovala, připojila jsem se k tátovi a Glenovi v naší firmě. Clay se rozhodl následovat matčiných šlépějí, což ji samozřejmě moc potěšilo a tátu zklamalo. Zjevně snil o tom, že pro něj jednou budou pracovat všechny jeho děti a obchod se tak bude držet v rodině, ale když jsem mu naznačila, že mluví jak mafiánský boss, okamžitě toho nechal.

Být nejmladším dítětem není vždycky jednoduché. Rodiče i bráchové si asi myslí, že je jejich povinností ve všem mi radit, a to i když se o to neprosím, a neustále mě hlídají. Přesto bych je za jinou rodinu nevyměnila, protože jsou to prostě mí blázni. Jak já říkám: lepší mít kolem šílence, které znáš, než šílence, které neznáš.

Takže teď je mi pětadvacet, pracuju s několika předními celebritami světa a užívám si z toho každičkou sekundu.

Mohlo by se zdát, že musím být šťastný člověk, ale mně něco chybí. A to něco je dívka mých snů.

Spousta lidí – a těmi lidmi myslím sebe – by můj život přirovnala k Samantinu ze Sexu ve městě. Teda, očividně ne proto, že spím s chlapama na potkání, to srovnání vychází z toho, že pracuju ve styku s věřejností a nepotrpím si na vztahy. Možná je tak o dvacet let starší než já, je to fiktivní postava a víc než dost hetero… ale jinak jsme si hodně podobný… fakticky!

Nechápejte mě špatně, proti vztahům nemám vůbec nic a jsem si docela jistá, že bych byla prvotřídní přítelkyně. Jsem milá, pozorná, umím druhým naslouchat, jsem vtipná, milující, a jestli můžu mluvit za sebe, celkem se vyznám i v oblasti 'jak potěšit ženu'. Ne, nejsem namyšlená, jen jsem za ty roky měla pár spokojených partnerek, které mé dovednosti v ložnici můžou dosvědčit. Důvodem mého současného svobodného stavu je to, že se s nimi rychle začnu nudit. Jessie je zářným příkladem. Žádná z mých holek nebo adeptek na přítelkyni nedokázala udržet můj zájem, takže jsem pokaždé prostě došla do bodu, kde se přestanu snažit. Nejsem z toho nijak na prášky nebo tak, ale každý den si říkám, jestlipak někdy vůbec najdu někoho, s kým budu chtít sdílet život.

Možná si říkáte, že jsem egoistka až na půdu, a ne zrovna milá, ale já se jen snažím, abyste si udělali přesnou představu o tom, kde se můj život nacházel, když ho setkání s ní naprosto změnilo.

"Co je?" zeptala jsem se Jessie, když si sedla na kraj mého stolu. Má ranní mrzutost už sice z větší části zmizela, ale pořád jsem nebyla úplně v pohotovostním režimu.

Jessie, která na sobě měla velmi krátkou sukni, překřížila nohy a dál se uculovala. "Jen mě zajímalo, jestli jsi nachystaná na tu schůzku."

"Jakou schůzku? Já na dnešek v rozvrhu nic neměla," podivila jsem se a znovu zkontrolovala kalendář i Blackberry, jestli mi opravdu něco neuniklo.

"Něco na poslední chvíli, tvůj táta to oznámil před chvílí," vysvětlila Jessie. "Asistentka ti to nevyřídila?"

Vzdychla jsem si a protočila oči zároveň. "Přísahám, že tu ženskou dneska vyhodím."

"Paní Nylandovou nemůžeš vykopnout, to by ti táta nikdy nedovolil," řekla Jessie, zatímco vzala do ruky jedno z mých těžítek a začala si s ním pohazovat, o čemž ví, ža neprosto nesnáším. "Krom toho je to milá stará dáma, která by mouše neublížila."

"Tak si se mnou vyměň asistentku, když ji tak zbožňuješ," vyzvala jsem ji.

Jessie se uchichtla, "Uhm, ne, ale dík za nabídku."

Probodla jsem ji pohledem, který měl být navýsost zastrašující. Naneštěstí to asi nevypadalo, jak bych si přála. "Takže kvůli komu je to jednání?"

Skoro jsem mohla vidět ohňostroj škodolibé radosti vystřelující uvnitř Jessieny hlavy, protože ač jsme dobré kamarádky, nikdy nevynechá příležitost potěšit se z mého neštěstí. "Nějaká vycházející rocková hvězda." Vyslovila to pomalu a zřetelně, protože ví, jak mě tohle sdělení dožere.

"Proč u toho musím být já?" zaúpěla jsem. Většina mých klientů si udělala jméno ve svém oboru tím, že se držela toho, co umí a nedělali žádné kraviny. Sice jsem i tak párkrát narazila na ojedinělého magora potvrzujícího pravidlo, ale většinou jsem se nemusela zabývat něčím takovým, jako že vám zatkli klienta nebo že si někdo vystoupí z limuzíny bez spodního prádla. Nikdy jsem neměla ráda práci s nevyzkoušeným talentem a zatím jsem byla schopná odmítat všechny tátovy návrhy na tohle téma. A to nemluvím o tom, jak obtížné je s rockovou hvězdou vůbec vyjít. Nevím, kde to vzali, ale všichni rockeři si myslí, že výtržnictví a pařby každý den jsou nezbytné předpoklady pro to prorazit, což je ovšem pravá noční můra pro jejich PR zástupce.

"Vždyť znáš Arthura, chce, aby ses pustila do něčeho novýho, nabrala nový směr, stejně jako firma," odpověděla Jessie.

Vstala jsem a začala přecházet kolem stolu. "A kdo další tam bude?"

Jessie mě sledovala s pobaveným výrazem na tváři. "My všichni."

"Kurňa, kurňa, kurňa," mumlala jsem si polohlasně. Použila bych jiné slovo na pět, ale každý v kanceláři se teď pokouší dodržovat politiku 'pracoviště bez nadávek' a nechci být první, kdo bude muset zaplatit za neslušnou mluvu. "Možná bych měla jít domů, není mi moc dobře."

"Ale, ale, Spencer Carlinová, kterou znám, z boje neutíká." Jessie vždycky věděla, kde u mě zatlačit, jen škoda, že to nemohla udělat i v biblickém smyslu. Ha! Bod pro mě!

Posadila jsem se zpátky do křesla a pokusila se trochu vzpamatovat. "Má ten kašpar nějaký jméno?"

"To ona zcela jistě mít bude."

Tohle příjemné zjištění ovšem docela změnilo můj pohled na celou situaci. Víte, rockerky, úspěšné nebo ne, jsou úplně jiný druh než jejich mužské protějšky. Z nich sex-appeal přímo tryská a obvykle hrají na kytaru, což znamená, že mají silné ruce. Ruce, které by rozehrály i docela jiný nástroj, jestli víte, kam mířím. Páni, fakt si potřebuju vrznout, možná proto mám takovou blbou náladu.

"Ty by sis potřebovala vrznout," přidala se i Jessie.

"Hele, zklidni hormon, laskavě," oplatila jsem jí. "Když už jsme u toho, jak to jde s Laurou?"

Jessie pokrčila rameny. "Myslím, že se brzy rozejdeme, je na můj vkus moc přilnavá. Proč, hledáš někoho, kdo by ti pomohl s tvým problémem?" Vyprskne smíchy a to pro mě byla ta příslovečná poslední kapka.

"Vypadni!" přikázala jsem jí a ukázala na dveře. "Okamžitě padej ven!"

"Och, Spence, copak nepochopíš vtip?" zeptala se ještě za běhu ke dveřím. Běžela pravděpodobně proto, že jsem po ní mrskla tím těžítkem, se kterým si hrála a které ji těsně minulo kolem hlavy. Nechtěla jsem Jessie trefit, jen vystrašit. To je má verze příběhu a hodlám se jí držet. "Nezapomeň na schůzku, je to za hodinu."

"Ven!" zařvala jsem jak šílená. Došla jsem ke dveřím a práskla jimi tak silně, že pár obrazů v mé kanceláři se otřáslo.

Děsila jsem se té schůzky, to byste ani nevěřili, jak moc, a místo abych se zaměstnala nějakou prací, lehla jsem si na pohodlný gauč, který jsem vybírala přesně pro takové chvíle. Zavřela jsem oči a zvažovala, že si dám šlofíka, než budu muset jít, když v tu mi na mysl přišel jiný nápad.

Ta sexuální frustrace na mě měla očividně větší dopad, než jsem myslela, tak jsem se rozhodla vzít věc do vlastních rukou, abych tak řekla.

O pětačtyřicet minut později jsem vyšla z kanclu s mnohem lepším pocitem a připravená vyřídit, cokoli mě tam čekalo, a ještě se u toho usmívat.

Když jsem vešla do zasedačky, Jessie a Glen už tam byli, ale táta, ani ta záhadná nikde.

"Dobré ranko," protáhl Glen zpěvným hláskem. "Vypadáš v tom kostýmku naprosto senzačně." Jak jsem mohla jeho homosexualitu přehlédnout, to mi hlava nebere.

"Dík," odvětila jsem se šťouchancem do jeho ramene.

"Spencer! To bolí!" zakvílel Glen a já byla jen ráda, že mu nevytryskly slzy.

"Nebuď taková bábovka," napomenula jsem ho, zatímco jsem zabrala židli mezi bratrem a mou kámarádkou.

"Abys věděla, tak bych tě taky praštil, kdybych včera nebyl na manikůře. Nechci si hned zničit nehty," ušklíbl se Glen.

Obrátila jsem nad ním oči v sloup, ale nijak nekomentovala tu dost možná nejteplejší věc, kterou mi kdy řekl. Namísto toho jsem se otočila k Jessie. "Kdypak naše slečna-primadona-v-zácviku dorazí?" Hmmm, že by kousavost byla jen mým způsobem obrany proti nedostatku sexuálního uspokojení v poslední době? Nechala jsem radši tuhle otázku bez odpovědi a čekala, co řekne Jessie.

"Měla by tu být každou chvíli, a co jsem slyšela, je to docela šťabajzna." Tón jejího hlasu byl lechtivý, ale já jí nehodlala dopřát další důvod k popichování.

"Prosim tebe, se vsadím, že je určitě pěkně nafoukaná," odvětila jsem co nejlhostejněji, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem začínala být nedočkavá.

"Taky má proč být," Jessie se schválně dlouze napila vody, než pokračovala. "Co vím, tak má našlápnuto být totální senzací a všichni se budou předhánět, aby ji mohli zastupovat."

Ačkoli čerství talenti nejsou moje oblíbená kategorie, byla jsem si svými oblbovacími schopnostmi jistá dost na to, abych se hned tak něčeho nezalekla. "No, pak je asi dobře, že si na to povolali velký eso, co?"

Jessie na to plácla něco chytrýho, ale to už jsem nedávala pozor, protože přesně v tu chvíli vešla ta nejkrásnější žena, co jsem kdy viděla. Zasedací místnost je celá prosklená, takže jsem měla dokonalý výhled a mohla ji pozorovat, jak se baví s mým otcem. Úplně jsem oněměla, jak jsem se do její krásy ponořila. Vlasy barvy hnědé dokonalosti se špetkou červeného odstínu jí rámovaly tvář v naprosto dechberoucích vlnách. Kombinace dokonale tvarovaného těla a ustřiženého trička mi poskytovala pohled na zřejmě nejvíc sexy vyrýsované bříško na světě. Úplně všechno na ní mě tak uchvátilo, že jsem od ní nemohla odtrhnout oči, i kdybych chtěla, což jsem nechtěla.

Byla zabraná do hovoru s mým tátou, takže si nevšimla, jak na ni zírám, zato Jessie ano. Naklonila se ke mně a zašeptala mi do ucha: "Slintáš."

Ignorovala jsem ji i všechno ostatní kromě oné brunetky. Neznala jsem její jméno, ale hluboko v nitru duše a možná i v jiných částech těla, jsem ucítila spojení k téhle bezejmenné ženě, která na mě už stihla udělat velký dojem.

Pak udělala něco úžasného; zasmála se něčemu, co táta řekl, a přitom pokrčila nos tak rozkošným způsobem, že mám dojem, že jsem snad i vyjekla. Pokud jsem do téhle chvíle měla o efektu, který na mě její zjevení mělo, nějaké pochybnosti, tak v ten moment se rozplynuly.

Dostala mě pokrčeným nosem.

Ať už byla kdokoliv, věřila jsem, že osud tomu chtěl, abychom se tady a teď setkaly, a zbytek, jak se říká, by byla historie. Ona byla yin k mému yang, kečup na mé hranolky nebo feferonka na moji sýrovou pizzu. Uvědomuju si, že to takhle v mém podání nezní zrovna poeticky, ale abych byla spravedlivá, myslím, že mi prostě při pohledu na ni zkratoval mozek.

"Tuhle holku si vezmu," uteklo mi ze rtů dřív, než jsem měla šanci se zcenzurovat. Ani bych si to neuvědomila, kdyby se Jessie nerozhihňala a brácha nezalapal po dechu. Ti dva nemohli chápat, co jsem cítila a já už byla moc ztracená na to, abych se starala, co si myslí.

To mě přivádí do současnosti a táta je z nějakého důvodu pořád před dveřmi zasedačky a povídá si s mou budoucí ženou. Stojí mě veškeré sebeovládání, abych se k nim nepřihnala, abych ji slyšela mluvit, ale nechci vypadat jak šílenec, tak zůstávám sedět na židli, ač mě to čekání zabíjí.

"Nemyslíš, že bys měla nejdřív zjistit, jak se jmenuje, než si ji vezmeš?" nadhodí Jessie.

Glen do toho skočí, aniž bych měla šanci zareagovat. "Já to vím! Já to vím!" Odmlčí se pro dramatický efekt a já ho málem znovu praštím. "Jmenuje se Carmen."

Teda, nevykládejte si to špatně, Carmen je v pohodě jméno, ale na ni mi Carmen nějak nesedí. Navíc se tak jmenovala jedna bláznivka, co jsem se s ní jednou vyspala a pak mnou byla posedlá. Protáhnu nad tím obličej, ale nenechám takovou prkotinu jako jméno zasahovat nám do budoucnosti.

Jessie se přese mě nahne a dá Glenovi pohlavek. "Ty seš idiot."

"Krávo," sykne Glen.

"Seš idiot a k tomu dlužíš doláč do nadávací plechovky," vykřikne Jessie škodolibě. "Nejmenuje se Carmen, ale Ashley. Ashley Davies."

Nezeptám se Jessie jak to, že zná její jméno; místo toho si je v hlavě opakuju pořád dokola. Ashley, dokonalé jméno, zrovna jako ona. Spencer a Ashley, Ashley a Spencer, jakkoli si naše jména spojím, zní to bezvadně.

"Ale myslím, že bys měla něco vědět, než nám pošleš pozvánky na svatbu," pokračuje Jessie.

Nějak se donutím odtrhnout oči od Ashley a zaměřit je na svou kamarádku. "Co?"

"Ách, můj božíčku, to je ale kus," zavrká náhle Glen a musím tedy říct, že jeho reakce na Ashley mě hodně překvapila. Předpokládám, že její nekonečná krása zkrátka nezná ani hranic sexuální orientace.

Bleskurychle otočím hlavu jeho směrem a uštědřím mu loktem jednu do rozkroku, jemně samozřejmě. "Ta je moje, takže ti radím, najdi si k nadbíhání někoho jinýho."

"Ale prosim tě," protočí Glen oči. "Já mluvím o něm."

Konečně vrátím pozornost zpátky tam, kde stojí Ashley, a teprve teď si všimnu vysokého svalovce vedle ní. Kde ten se tam vzal? No, asi je docela k světu, to uznávám, pokud tedy jste na tenhle typ. "Kdo je to?"

"To se ti právě snažím říct," brblá Jessie. "To je Aiden, další rocková naděje a Ashleyin přítel."

Au, to bolelo.

Ashley se otočí a obejme Aidena kolem krku. Usměje se na něj a vzápětí přitiskne své rty na jeho. Trošku jsem si ublinkla do pusy.

Nejsem tak blbá, abych šla po heteračce a obyčejně nejsem ani ten typ, co se za někým honí, když ví, že je zadanej. Ale tohle je jiné, Ashley je jiná a moje srdce mi prostě říká, že jsme si souzené. Jasně, ještě jsem s ní ani neprohodila slovo a ona ani neví, že vůbec existuju, ale hezounek Aiden by se měl radši připravit na souboj, protože já chci Ashley Davies.

A když Spencer Carlinová něco chce, tak to Spencer Carlinová taky dostane.

2

Uplynula celá věčnost, nebo mi to alespoň jako věčnost připadalo, než táta konečně začal Ashley a 'Děsnýho Blba' navádět směr zasedačka. Ách, ano, přejmenovala jsem Aidena na 'Děsnej Blb' nebo zkráceně též D.B., protože mám pocit, že to mu sedí líp. Jo, jo, nevím o DýBým vůbec nic, jenže když on ji furt ošmatlává těma svýma nemytýma tlapama a už z toho důvodu ho prostě nemám ráda.

Táta už Ashley otevírá dveře, zatímco já se zhluboka nadechuju, abych se připravila na naše první oficiální setkání. Srdce mi buší děsně rychle… zajímalo by mě, jestli jeho tep slyším jen já, nebo i všichni v místnosti.

Teď jenom čekám, až se naše pohledy střetnou, protože, až se tak stane, jsem si jistá, že Ashleyina reakce na mě bude úplně stejná, jako byla má, když jsem ji poprvé zahlédla. Je to prostě nevyhnutelný, jasný? Nevěřím, že bych byla jediná, kdo cítí, co cítím.

Jakmile jsou všichni tři uvnitř, přejede mi po zádech mráz. Jsem plně soustředěná na Ashley a jedině Ashley a nic teď nemůže mou pozornost odvést od toho, co se v zápětí stane.

Zamračím se, když zpozoruju, že Ashley je příliš zaneprázdněná zíráním na Aidena, aby mým směrem byť jen mrkla. Neřídí se scénářem, to se mi nelíbí.

Jakým scénářem, ptáte se?

Však víte, pomalu se podívá mým směrem, a kdyby to bylo ve filmu, hudba v pozadí by dosáhla vrcholu právě ve chvíli, kdy se její hnědé oči střetnou s mýma modrýma. Následně Ashley na místě opustí D.B. a vyzná mi svou nehynoucí lásku.

Co je? Mohlo by se to stát!

Z toho očekávání začínám být pěkně na prášky a asi to ani moc dobře nemaskuju, protože Jessie mi tiše pošeptá: "Pohov, děvče, nechceš ji přece hned vystrašit."

Zatnu ruce v pěst, ale nechávám je dole a nic na to neřeknu, protože nechci riskovat, že se na mě Ashley podívá ve chvíli, kdy budu mlátit svou kamarádku, a náš perfektní moment tak bude v tahu.

"Tohle je můj syn Glen," povídá právě táta Ashley. Glen vstane, aby si s Ashley potřásl rukou, ale táta s představováním ještě neskončil. Přívětivě se usměje nejprve na Ashley a pak na bráchu. "A tohle je Ashley Davies, budoucí hvězda."

Ashleyiny tváře se zbarví do růžova a jestli jsem si myslela, že to, co prve dělala s nosem, bylo roztomilé, tak to proti tomu, jak vypadá teď, bylo úpné nic. "Pane C, vy tedy víte, jak dívce polichotit."

Úplně taju. Jéé, ona už má přezdívku pro mýho tátu, no není to totálně rozkošný? Jestli tohle není znamení, že k sobě patříme, tak nevím.

Glen se chopí Ashleyiny ruky a obrátí ji dlaní dolů. "Enchanté," zavrká, než ji políbí na hřbet ruky. Přísahám, že kdyby nebyl gay, seznámila bych tu jeho tvářičku s mou pěstí. Ashley se zachichotá, což je nejspíš v pořádku, jenže pak se obrátí na D.B. a zase na sebe začnou dělat oči.

Radši. Mě. Hned. Zabijte!

Ugh, jsem asi tak dvě sekundy od toho, abych ztropila scénu, ale naštěstí můj zdravý rozum vyhrává…zatim.

"Já jsem Aiden," představí se D.B. hlubokým mužným hlasem, ze kterého je Glen zjevně úplně hotovej.

Zamrká na Aidena a potřesou si rukama. "Rád tě poznávám, opravdu velice mě těší." D.B. vypadá, že je mu Glenova pozornost nepříjemná a teď mám o důvod víc nesnášet tenhle přiblblej ksicht. Očividně je macho jak vyšitej, homofobní debil a pro všechno na světě, co na něm Ashley vidí?!

Jsem tak zabraná do nenávisti k Aidenovi, ani si nevšimnu, že pozornost se obrátila ke mně.

"Tohle je má dcera Spencer," řekne táta.

Vytrhnu se ze zamyšlení a přísahám, že cítím, jako by mi každou chvíli mělo srdce vystřelit z hrudi. Vyskočím na nohy. Na tohle jsem čekala, chvíle, kdy do sebe zapadne ta dokonalá skládačka.

Spencer Carlinová, tohle je tvůj osud.

Tak moc pospíchám, abych se k Ashley dostala co nejrychleji, že si ani nevšimnu své nohavice, která se nějakým způsobem přiskřípla pod kolečko židle, dokud není příliš pozdě.

Stihnu sotva letmý oční kontakt s Ashley, než se přihodí pravděpodobně ta nejhorší věc, co se mi kdy stala.

Že přeháním? Posuďte sami.

Ostrčila jsem židli hodně prudce, takže má nohavice namotaná na kolečku se samozřejmě zadrhla ještě víc, no a já se samozřejmě složila k zemi a obličej zabořila do huňatého koberce.

"Panebože, jsi v pořádku?" někdo se zeptal, ale já jsem v takovým šoku, že ani nevím, kdo to byl.

Už mi začíná docházet, co se stalo, a začínám panikařit.

Právě jsem sebou sekla přímo před Ashley.

Bude si o mně myslet, že jsem neohrabaný tele.

Tohle se nevyvíjí, jak by mělo.

Musím se odsud dostat a musím se odsud dostat hned.

Poplach! Poplach! Poplach!

"Říkal jsem vám, že se pro naše klienty můžeme přetrhnout." Táta je vtipálek. Dnes v noci bych spala s jedním okem otevřeným, být tebou, starouši!

Konečně se odhodlám pohlédnout nahoru, a když tak učiním, vidím nad sebou stát Jessie. Vypadá, že je na hranici výbuchu smíchy, ale jelikož umí být občas i dobrou přítelkyní, tak se teď snaží ovládat.

To Glen, ten si nikdy nenechá ujít šanci, aby si ze mě mohl udělat srandu. "Samotný pád hodnotím kladně, ale budu ti muset ubrat body za to přistání."

Místnost exploduje smíchem a já se jen modlím, aby se země rozevřela a celou mě pohltila.

Vážně zvažuju, že se ven odplazím, než se zvládnu ztrapnit ještě víc a právě v té chvíli na mě promluví někdo s chraplavým – a sexy, mohu-li dodat – hlasem.

"Jestli ti to pomůže, tak já padám v jednom kuse," řekne Ashley a já znovu taju. Aach, ona se mě snaží utěšit, jak milé!

Nemůžu nechat tohle její pěkné gesto přijít vniveč, takže si urovnám oblečení a postavím se na nohy. Pomalu zvedám hlavu, zatímco se vnitřně připravuju na, doufejme, lepší druhý dojem. Nakloním hlavu ke straně, což je pohyb, který jsem dovedla k dokonalosti už před lety, a zrovna na ni chci rozkošně zamrkat, když najednou nadskočí.

"Omlouvám se, jen vteřinku." Ashley se omlouvá a z kapsy svých džínsů vytáhne mobil. Vyběhne z místnosti, aby hovor vyřídila, z čehož si hlasitě povzdechnu.

Hergot! Zase to nevyšlo!

Přemýšlím, koho jsem v minulém životě tak namíchla, že jsem si zasloužila tyhle kruté hrátky osudu.

D.B. přede mě strčí svou děsnou pracku. "Ahoj, Aiden."

Cítím, že se mi už zase dělá šoufl, ale pro dobro naší věci se usměju a potřesu si s čurynovo rukou. "Ráda tě poznávám."

Ashley se vrátí do zasedačky a já se konečně chystám na tu mou vysněnou chvilku, když do toho promluví táta. "Ashley, tohle je naše kolegyně, o které jsem mluvil, Jessie."

Ne! Proč mě tak mučí? Osobně bych řekla, že jsem mu dost dobrou dcerou, ale jemu je to, zdá se, úplně fuk. Dřív než stihnu říct "Aiden je osina v řiti," Ashleyina pozornost je u mojí kámošky.

"Těší, mě, že tě poznávám." Napřahuje k Jessie ruku.

"Nápodobně," zavrní Jessie svůdně.

Ó, ne, to neudělala! Nepoužila právě na Ashley svůj sexy hlas, to je tak neslušný, dopytle! Jsem už tak vytočená, že když se nikdo nedívá, nakopnu Jessie do kotníku, aby si pamatovala, že s mou budoucí ženou takhle teda mluvit nebude. Jessie svou bolest nijak neprojeví, ale ten smrtící pohled, který mi věnuje po té, co ukončí seznamování s Ashley, mi zlepšil náladu.

"Tak, teď když už máme seznamování za sebou, prosím, posaďte se," rozhodne táta.

"Bacha, ať nemineš židli." Glenův chichot mě nutí přemýšlet, kam bych měla zahrabat jeho mrtvolu, až ho zabiju.

Tváře mi hoří a jen doufám, že Ashley se zrovna koukala jinam. Risknu to a rychle mrknu jejím směrem, kdepak, při mém štěstí musí zrovna koukat přímo na mě. Zavrtím se pod intenzitou jejího pohledu a zřejmě instinktivně, aniž bych si to uvědomila, nakloním hlavu a usměju se. Oplatí mi úsměv, a ačkoliv je bez nakrčeného nosíku, i tak uvnitř malinko umřu blahem. Po pár sekundách Ashley pohled přeruší, ale to nevadí, já vím, že něco cítila, když se naše oči střetly, tím jsem si jistá.

Táta začne hustit do našich zákazníků všechny ty řečičky na téma, proč by naše firma měla být tou, která bude reprezentovat Ashleyinu slibnou kariéru, ale já nedávám pozor. Po celý proslov nedokážu odtrhnout oči od její překrásné tváře.

Ona se jeví, že se na tátu soustředí, ale mám takový pocit, že ve skutečnosti si v hlavě potají přehrává uplynulých několik vteřin, stejně jako já.

"Možná by sis ji měla vyfotit, to vydrží dýl," pošeptá mi Jessie. Švihnu po ní tím nejošklivějším pohledem, kterého jsem schopná. "Nemysli si, že jen tak zapomenu, jaks mi málem zlomila kotník," sykne varovně, ale já se jí nebojím…moc.

"Tak se příště nesnaž balit moji holku," pošeptám zpátky. Zvláštní, normálně takhle agresivní nebývám, ale Ashley ve mně nějak tuhle stránku probudila. Ale když se to vezme kolem a kolem, taky jsem nikdy nereagovala na nikoho tak, jako na Ashley. Jediné, co teď potřebuju udělat, je zosnovat plán, kterým si ji zajistím jen pro sebe.

Jessie obrátí oči v sloup. "Ježíši Kriste, Spence, nemyslíš, že to trochu přeháníš? Vážně, vždyť ji ani neznáš."

"Zaprvé, klela jsi, takže dlužíš dolar do nadávací plechovky," vpálím jí triumfálně. Zpočátku jsem byla proti tomu, aby se 'Ježíši Kriste' počítalo za nepřístojný výraz, ale teď jsem ráda, že jsem tenkrát prohrála. "Zadruhý, sleduj, jak se vytasím s Carlinovským šarmem. Ashley nemá nejmenší šanci." To je docela odvážné tvrzení, když uvážím, jakou blbku jsem ze sebe dosud stihla udělat, ale cítím se jistěji, než bych vzhledem k okolnostem měla, a to je pořád lepší, než si nadávat za předchozí držkopády.

"Panenko skákavá, mohly byste vy dvě konečně sklapnout?" skočí do toho Glen. "Rozptylujete mě od civění na Aidena."

Táta si poněkud hlasitěji odkašle, což naše trio správně vyhodnotí a okamžitě se na svých místech narovnáme. "Jak jsem říkal, ačkoli nejsme zrovna velká společnost, mohu vás ujistit, Ashley, že co nám schází v rozsahu, vynahrazujeme v osobním přístupu k našim klientům."

Ou yeah, já jí dám přístupu k mé osobě, co si jen bude přát!

"Chápu, že je to velké rozhodnutí, a slibuji, že když nám dáte šanci, budete v opravdu dobrých rukou," pokračuje.

Kruci, co bych dala za to mít Ashley ve svých rukou, těch možností!

Ashley zrovna chce něco odpovědět, když do dveří strčí hlavu Jessiena asistentka. "Omlouvám se za vyrušení, ale potřebuji mluvit se slečnou James."

Jessie se omluví Ashley a ihned odejde.

Ashley svraští obočí, že málem vidím, jak jí v hlavě pracují kolečka.

Jessieni rodiče přísahají, že si neuvědomili, že jméno Jessica by lidé mohli zkrátit na Jessie, když ji tak pojmenovali. Já ale její rodiče už párkrát potkala a jejich tvrzení bych moc nevěřila.

Jessie James…rodiče dovedou být tak krutí.

Jednou jsem se Jessie zeptala, proč si nenechá jméno změnit na něco míň absurdního. Odpověděla, že ač se jí v dětství pro její jméno slavného jmenovce smáli, v dospělosti to naopak přitahuje dámy. Říká, že prý jí to dodává punc nebezpečí a to vyvolává v holkách zájem.

Jo, já vím, taky nemůžu uvěřit, že jsem s ní kdy spala.

"Pane C, rozhodně jste mi dal hodně podnětů ke zvážení, ale budu potřebovat čas, abych své rozhodnutí pořádně promyslela," prohlásí Ashley a na tátovi je vidět, jak je zklamaný.

"Rozumím. Pokud můžeme nějak…"

Další přesvědčování je utnuto, když do místnosti zase vlítne Jessie. "Uhm, promiňte, ale potřebuju tě, Arthure, máme tu červený kód."

Červenej…to není nikdy dobrý.

"Jistě. Ashley, popřemýšlejte prosím, čím bych vás mohl přesvědčit a já vám zítra zavolám," řekne ještě táta v rychlosti a vyřítí se na chodbu.

Ashley vypadá zmateně, což se jí ani nedivím.

"Ach můj bože," vypískne Glen jak holka. "Já prostě musím zjistit, co se stalo." Rychle vstane a naposledy sjede D.B. vilným pohledem. "Páček!"

Nevěřícně si za ním odfrknu, než mi dojde, že jediný, kdo v zasedačce zbyl, jsme já, Ashley a ten-jehož-jméno-nechci-vyslovit.

Nastal čas zachránit ten kousek důstojnosti, co mi ještě zbyl i obchodní záležitost, která mi dopomůže vídat se s Ashley pravidelně.

"Moc se za ten humbuk omlouvám," řeknu s omluvným pohledem Ashley.

"Co znamená červený kód?" zeptá se, zatímco se natáhne pro Aidenovu ruku.

Ok, na tohle v žádným případě nesmím reagovat, jinak ze sebe akorát udělám zase blbce. "To znamená, že jeden z našich klientů se ocitl uprostřed velkého skandálu." Znovu nakloním hlavu. "Ale samozřejmě nemohu zacházet do detailů, protože my u nás bereme soukromí našich klientů velice vážně." Vypadá, že to na ni zapůsobilo a já si v duchu tančím malý vítězný taneček.

"Naprosto chápu," odvětí Ashley.

Nakloním se na své židli, "Vím, že tohle jednání neproběhlo úplně podle otcových představ," na chviličku se odmlčím, "i když já ti doslova padla k nohám, jak moc jsem chtěla zapůsobit." Ano! Ashley se směje mé ostrovtipnosti a nakrčený nosík je zpět. Teď nebo nikdy. "V kanceláři to teď bude blázinec kvůli té krizi. Co kdybychom se sešly na večeři, kde bych měla šanci vás získat ve velkém stylu?" Navrch přidám další svou hlavičku.

Ashley zaváhá, "Nejsem si jistá…"

"Já bych řekl, že je to skvělej nápad, kotě," řekne Aiden. Do prčic, zapomněla jsem, že tu pořád je, počkat chvilku, on se mnou vlastně souhlasí, možná jsem ho podcenila.

"Může jít Aiden taky?" zkouší Ashley.

Ne, ne, tisíckrát ne, chci zakřičet.

"Zapomnělas, že se mám dneska večer sejít s klukama? Ale ty bys vážně měla jít," pobízí ji Aiden a je to oficiální, miluju ho!

Ashley probodává Aidena pohledem; vůbec, to jejich zírání mi připadá, že vedou pouhýma očima pěknou debatu.

Zajímalo by mě, o co tady jde?

"Takže, co říkáš?" zeptám se nadějně.

Prosím, vesmíre, prosím, ať řekne ano.

"Jistě, nevidím důvod, proč ne," podvolí se Ashley, třebaže se mi její odpověď zdá poněkud zdráhavá.

Já jí to nevyčítám, kdo by se jí po dnešku divil? Ale koho to zajímá, řekla ano a já jsem tak spokojená, že téměř v triumfálním gestu zatnu ve vzduchu pěst.

Pořešíme detaily ohledně místa setkání a dohodneme čas. Nedokážu v jejím obličeji dost dobře číst, co si myslí, ale jsem si jistá, že dnes v noci svým osobním kouzlem dostanu Ashley na lopatky.

Ne, ne tak, jak myslíte, to se jen tak říká.

Takový fyzický kontakt zatím počká, ovšem, ne moc dlouho.

"Tak tedy v osm hodin," rozloučí se se mnou Ashley a dají se s Aidenem na odchod.

"Určitě," široce se usměju. "Rande domluveno!" Oops, nemyslela jsem to tak, jak to vyznělo.

Ashley se zatváří, že si to snad ještě rozmyslí a já sebou seknu. "Jasně, uhm, rande."

Fjů, to bylo těsný.

Snažím se vypadat jako nevinnost sama, zároveň však neodolatelně, když zanedlouho-bývalý-páreček vyprovázím k výtahu. Ještě když se dveře zavírají, mávnu na pozdrav, a když už z Ashley nevidím ani ň, konečně vydechnu.

Netřeba říkat, že naše první setkání neproběhlo úplně tak, jak bych ráda.

Ale na druhou stranu ji brzy zase uvidím a navíc bez všech těch otrapů kolem jako teď.

Vzápětí můj úsměv opět poklesne, když na mě dolehne nová panika.

Budu o samotě s Ashley Davies.

Vběhnu do kanclu, popadnu kabelku i klíče a uháním si to ven, abych se popasovala s novým super-problémem.

Co si k čertu vezmu na sebe na naše rande?

Naše rande!

Jestli se všechno bude vyvíjet tak, jak doufám, že bude, tak jsem si stopro jistá, že dnešní noc bude nocí, na kterou Ashley a já nikdy nezapomeneme.

3

Jak se zdá, na tátu moc dobře nezapůsobilo, že jsem opustila kancelář ještě před obědem, abych si vyrazila na nákupy.

Jak jsem to poznala?

No, právě na mě ječí.

"Já prostě nepochopím, co to do tebe vjelo," křičí tak hlasitě, že si musím mobil držet kousek dál od ucha. "Jsme uprostřed obrovské krizové situace a ty si odjedeš do Beverly Hills. Opravdu, Spencer, už bys mohla vědět, že tohle se nedělá."

"Ale tati," zakvílím.

"Žádné ale," utne mě. "Okamžitě se vrať zpátky do kanceláře, mladá dámo." A praští telefonem.

Ugh, tatík je až přehnaně dramatickej. Pak po kom to Glen má.

Nicméně je to přeci jenom můj táta a k tomu ještě šéf, takže asi budu muset udělat, co chce.

S těžkým srdcem odejdu z obchodu, aniž bych si vyzkoušela cokoli dalšího a šupem zamířím zpátky do práce.

Když asi o dvacet minut později vejdu do kanceláře, nevidím nikoho pobíhat kolem a všude panuje až děsivý klid.

"Já myslela, že má být krize," mumlám si pro sebe, když otevírám dveře.

"Taky že byla, ale vyřešila jsem ji i bez tebe," oznámí mi za zády Jessie a vyděsí mě tak málem k smrti.

"Dopr-…" Ó, já vím, o co jí jde, ta je tak prohnaná. "-čic," dokončím a otočím se k ní se škodolibým úšklebkem. "Myslela sis, že mě načapáš, jak kleju, co? No, to máš teda blbý, protože já v žádným případě nehodlám krmit tu vaši pitomou plechovku svýma penězma."

Jessie otráveně protočí oči a následuje mě do mé kanceláře. "Nebuď tak dramatická, Spence."

Hmmm, to jsem už někde slyšela, ne?

"Nejsem dramatická," odseknu obranně. "Mimoto mám právo být naštvaná. Potřebovala jsem si něco zařídit venku a uprostřed toho mi zavolá táta, nakáže mi, abych se vrátila, a když teda dorazím, zjsitím, že ta jeho údajně šílená krize je zažehnaná."

Jessie si kecne na pohovku. "Teda ten má ale nervy. Jako, neřeknu, kdybys tu pracovala nebo tak, ale takhle..."

"Jako kdybys ty snad něco dělala," namítnu chabě, protože, no, ona má úplnou pravdu a nesnáším, když já ne. "Tak to vyklop, proč byla pohotovost?"

"Někdo tu má průšvih," zahlásí Glen, když mi bez pozvání vpadne do kanceláře. Posadí se vedle Jessie a usmívá se tak moc, až se bojím, aby si něco neudělal. "Táta je brutálně nas…" Glen na chvilku zaváhá. "Brutálně naštvanej."

Opřu se o stůl, jakoby se nechumelilo, ačkoli jedna moje část se fakt bojí, jestli jsem ho vážně nenaštvala. "No co, provedla jsem už horší věci."

"Pravda," souhlasí Glen. "Ale ta žíla na čele, co mu tak naběhne vždycky, když se děsně rozčílí, tak ta mu tam teď tepe jak svi…" Znovu se zarazí. "Sviňucha. Fíha, to bylo o chlup."

"Pěkně, Glene," zvolá Jessie a plácne si s mým bratrem.

Bože můj, ty jsou tak teplý!

"Já za to nemohla," pokouším se ospravedlnit. "Musela jsem něco důležitýho vyřídit."

Jessie tázavě pozvedne obočí. "Vážně? A co jako?"

Hergot! Já prostě věděla, že se zeptá. "Do toho ti nic není."

"Já vím, kde byla," vyjekne Glen. Nadšeně si zatleská a poskakuje na gauči nahoru dolů jak děcko.

"Drž hubu!" vykřiknu.

"Oooh, tak teď už dolárek dáváš," směje se Jessie a ve mně to už začíná doopravdy vřít. Ti dva mě přivedou do blázince.

"Jděte do prdele," zařvu ještě hlasitěji. "A věř mi, že s radostí zaplatím ještě jednou, jen abych si to mohla říct ještě jednou. Do prdele!"

Když už musím solit prachy za nadávání, tak ať to za to stojí.

"Řekla bych, že jsi možná trefil do černýho, Glene," ušklíbne se Jessie.

"Já vím, že jo," přikývne Glen zvesela. "Naše milá Spencer byla dnes ráno nakupovat."

Zatnu ruce v pěst připomínaje si, že násilím své problémy nikdy nevyřeším.

"Ale. Vážně?" Jessie hraje hloupou. "A co prosím tě asi tak mohla takhle uprostřed dne tak nutně nakupovat?"

"Ok, lidi, tak jste se zasmáli, teď padejte." Naivně doufám, že mě nechají být.

Glen mou zdvořilou žádost ignoruje. "Zdá se, že by ráda našla dokonalý obleček ke svedení jisté Ashley Davies."

Jessie melodramaticky zalapá po dechu. "Neříkej. To je ale zvláštní, vezmeme-li v úvahu, že Ashley je podle všeho heteračka a má přítele."

Obrátím oči v sloup nad jejich šaškováním, ale těm dvěma je to očividně jedno a navíc si asi myslí, že jsou třeskutě vtipní.

Na druhou stranu já si to nemyslím.

"To tedy má a je to vážně kusanec," rozplývá se Glen. "Vidělas jeho svaly? Ten je tak namakanej, málem jsem z něj umřel."

"Sice to fakt není můj šálek kávy, ale v tomhle s tebou budu souhlasit," přizvukuje mu Jessie.

Rázným krokem dojdu k "Tydlidumovi" a "Tydlidýnovi", abych jim ty samolibé úšklebky setřela z obličeje. "Jestli vy dva okamžitě neodtáhnete ty svý zadky pryč, tak budete litovat."

Jessie s Glenem se na sebe podívají a vyprsknou smíchy.

"Myslim, že mauvá Spencer je asi mauvinko naštvaná," provokuje Jessie dál, zatímco mě dloube prstem do břicha.

Odpálím její ruku pryč. "Varuju tě, to už víckrát nedělej."

Jessie očividně můj zamračeý výraz ani vážný tón vůbec nezastrašili. "Pvuomiň, Spencer, já tě nechtěla rozbrečet. Odpustí mi, mauvá Spencer?" pokračuje dál a podruhé mě dloubne do břicha.

To už by stačilo!

Skočím na Jessie s úmyslem uštědřit jí pořádnou lekci.

"Už se perou, už se perou," piští Glen z bezpečné vzdálenosti.

Jessie mě zkouší od sebe odstrčit, ale já se nenechám. Obě se urputně snažíme převzít nad tou druhou kontrolu, zatímco Glen má alespoň tolik rozumu, aby se do naší epické bitky nemíchal. Konečně dostanu Jessie do sevření, ze kterého se jen tak nedostane.

"Omluv se," požaduju a tlak kolem jejího krku ještě zesílím.

"To víš, že jo, ty babochlape," procedí Jessie skrz zaťaté zuby. "Pust mě."

"Nikdy!" zvolám a stáhnu ji z gauče. "Ne, dokud se neomluvíš."

Jessie se pokusí vrazit mi loktem do břicha, ale na to jsem od ní moc daleko a bezpečně se tak vyhnu jejímu útoku. "Proč se pouštíš jenom do mě? Glen si z tebe taky utahoval."

"To teda ne," prohlásí Glen ovívající se jednou rukou. "Jsi v tom sama, Jessie."

"O Glena se neboj," ujistím ji s nelítostným pohledem na svého bratra. "Ten svou porci taky dostane."

"Ahhhh," vyjekne Glen.

"Nebudu to opakovat," dopřeju Jessieinu krku extra stisk, abych jí připomněla, že není v pozici, kdy se může dohadovat. "Omluv se."

"Spencer?"

Ach bože, ten hlas, její hlas, co tady dělá?

Letmo mrknu nahoru a vidím Ashley stojící ve dveřích mé kanceláře. Vypadá tam dost nejistě a trošku zmatená obrázkem, který se jí právě naskýtá.

Okamžitě pustím Jessie a pokusím se zatvářit důstojně. "Ahoj, Ashley. Co tě k nám přivádí?" To je ono, Carlinová, prostě předstírej, že se nic neděje a všechno bude naprosto ok.

Ashley má obě ruce v zadních kapsách džín, což ji dělá ještě víc sexy, naž když jsem ji viděla poprvé. "Kvůli tomu dnešku…"

Ne! Ona to chce zrušit, gah! Jak ji asi mám přesvědčit, že já jsem její pravá láska, když s ní ani nemůžu strávit chvíli o samotě? Já věděla, že se to stane! Život je na prd! Celej svět je na nic! Copak tohle je fér?

"Aiden mě měl odvézt, ale nemůže. Myslíš, že bys mě mohla vyzvednout?" dokončí.

Miluju život! No řekněte, můžu já mít ještě větší štěstí? Omlouvám se ti, vesmíre, že jsem o tobě pochybovala, už se to nikdy nestane.

"Nemám na tebe číslo, proto jsem se vrátila sem," přešlápne Ashley nervózně na místě. "Jestli ti to nevyhovuje, stačí říct."

"Tak řekni něco," šťouchne mě Jessie do boku.

"Jasně, to není žádný problém," odpovím konečně, když se proberu z Ashley-tranzu. "Jenom mi dej svou adresu."

Ashley mi ji tedy dá, ale musím říct, že pořád nevypadá zrovna moc nadšená při představě večera stráveného se mnou. Ne že bych se jí divila. Přeci jenom jsem se před ní zatím chovala docela jako moula, ale to se změní.

Ashley Davies pozná Sexy Spencer, a z vlastní zkušenosti vím, že na světě není moc lidí, kteří by jí odolali.

Ou yeah!

"Takže za pár hodin na viděnou," rozloučím se s Ashley zvesela.

Jsem příliš zabraná do sledování její postavy, když odchází, abych zpozorovala, že Jessie s Glenem už zase něco chystají.

Jakmile je Ashley z dohledu, Jessie mi vytrhne můj Blackberry z ruky.

Můj Blackberry, v němž mám uložené Ashleyino telofonní číslo a adresu.

"Drž se zpátky," křikne Jessie. Vrhnu se k ní, ale než mám možnost získat, co je poprávu mé, hodí můj mobil Glenovi.

"No, hop, Spencer, vyskoč!" křičí a oba se tlemí jak praštění.

"To není vtipný, vy kreténi," zařvu z plných plic, nicméně oni můj výbuch ignorují.

Pokračují v mém mučení, dokud do kanceláře nevpadne táta.

"Co se tu pro všechno na světě děje?" zeptá se se založenýma rukama. "Tady se pracuje, nejsme někde na dětském hřišti, tak mazejte všichni zpátky do práce!"

"Promiň, tati," Glen a já shodně zamumláme.

"Promiň, Arthure," řekne i Jessie se svěšenou hlavou.

Táta jen rozhodí ruce do vzduchu. "Děti!"

Jakmile je pryč a já mám svůj Blackberry zpátky, nemůžu si pomoct, ale ačkoli bych měla něco dělat, jediné, na co dokážu myslet, je Ashley a představy o tom, co si dnešní večer pro nás asi přichystá.

4

"Co tohle?" zeptám se, když vyjdu ze šatny.

Jelikož můj drahý otec zase vychyloval, když jsem nadhodila úplně normální požadavek, že bych ráda odešla z práce dřív, neměla jsem ani čas si koupit něco novýho na sebe, v čem bych Ashley ohromila.

Šmarjá, fakt by se měl vyklidnit.

Jessie leží na břiše v mé posteli a listuje si posledním vydáním Vogue. Tvrdí, že je to pro výzkumné účely, ale mně tím moc nepřesvědčila. Mám neodbytný pocit, že jenom chce okukovat ty polonahý modelky. Ne, že bych se jí divila nebo tak něco. Sjede mě pohledem od shora dolů a zavrtí hlavou. "Vypadáš jak šlapka."

Vynerveně zavrčím, ale nechci se s ní dohadovat. Za pár minut se vracím předvést svou další volbu. "A co tyhle?"

Glen, sedící na podlaze mé ložnice, na mě letmo pohlédne zase od svého časopisu GQ. Ani se nenamáhám hádat, proč čte zrovna tenhle, protože slyším, jak se každou chvilku obrátí na Jessie s otázkou, jestli je ten či onen týpek hezčí než D.B. "To je zase slabý," zhodnotí.

"Lidi, vy mi vůbec nepomáháte," zvolám bezradně a jdu najít něco dalšího, co bych mohla vyzkoušet.

"Ale pomáháme," odporuje Glen. "Jsme tvý módní guru."

"Jo, Spence, bez nás bys byla v pytli," přidá se Jessie.

O tom vážně pochybuju.

"Ach můj bože, pamatuješ, jak si na sebe Spence vzala bílou po Dni Práce?" obrátí se Glen na Jessie, zatímco já se je snažím ignorovat.

"Samozřejmě, vždyť jsi omdlel, jak jsi ji viděl," odpoví Jessie.

"Co můžu říct, móda není žádná prča," řekne Glen velmi vážným hlasem.

"Prosím tě, to bylo tenkrát úplně jinak," křiknu ze šatny. "Tys jenom viděl nějakýho roztomilýho hasiče a chtěls, aby ti dal dýchání z úst do úst."

"Já se vysmívám tomu, co tímhle naznačuješ. Vysmívám se," odsekne Glen pisklavým hláskem.

"Je tak nevděčná," pokračuje Jessie v mém popichování, ale já dál předstírám, že neposlouchám.

"Jo, Spence, ty ani nevíš, jaký máš štěstí," říká zrovna Glen, když se chystám ukázat svůj další outfit.

Vynořím se ze šatny v černých společenských kalhotách a v jednoduchém, leč úchvatném zelenomodrém topu. Je poněkud těsný, ale ne zas moc těsný, aby si Ashley myslela, že jsem kvůli ní poslední hodinu strávila řáděním ve svém šatníku.

Ačkoli právě to jsem dělala.

"Tak co myslíte?" zeptám se s malou otočkou.

"Ale jo, dobrý," usoudí Glen bez jakéhokoliv nadšení.

Jessie pokrčí rameny. "Meh, stejně si myslim, že bys to svedla i líp."

Na to neodpovím slovy, místo toho klidně přejdu k těm dvěma, popadnu každého za ruku a táhnu je k vchodovým veřím.

Na svou velikost jsem překvapivě silná.

"Jenom jsme si dělali srandu," protestuje Jessie na cestě z mého bytu.

"Nepochopíš vtip?" táže se zas Glen těsně před tím, než ho vystrčím za Jessie.

Zazubím se na bratra a kamarádku jako neviňátko a zabouchnu jim dveře před nosem.

Tak, to je lepší.

Teď se můžu na Ashley připravit pěkně v klidu, aniž by mi někdo ubíjel náladu a charisma.

Dneska potřebuju jet na plné obrátky, jestli chci zapůsobit na budoucí Paní Carlinovou.

Nebo bych si případně mohla změnit jméno já na Daviesovou, nejsem vybíravá. Hlavně když dostanu svou holku.

Poslední úpravy make-upu a o pár minut později už vycházím ze dveří, nerada bych přišla pozdě.

A naštěstí nejsem ani moc nervózní.

Asi hodím šavli.

Právě jsem vjela na Ashleyinu příjezdovku a můj žaludek nejen že dělá kotrmelce, ale jsem si celkem jistá, že dělá i salta vzad.

Ó, vesmíre, prosím, dej, ať dnešní večer proběhne, jak chci.

Pěkně prosím, se šlehačkou a třešničkou a s čímkoli jiným ještě chceš navrch.

Celou cestu k Ashley jsem jela jako omráčená, že si ani nejsem jistá, jak jsem se sem dostala.

Všechno, co vím, je, že jsem vyšla ze svého bytu asi před dvaceti minutami, a viola, jsem tu.

Ok, Spencer, prostě dýchej a všechno bude v pohodě, hlavně nezapomeň dýchat.

Chystám se odepnout pás, abych mohla Ashley dát vědět, že jsem tu, když tu ji zahlédnu, jak kráčí k mému ohnivě rudému Mustangu.

Jo, já vim, mám skvělej bourák.

Ráda mu říkám "Spencermobile". Chytlavé jméno, nemyslíte?

Musím přiznat, jsem trochu zklamaná, že jsem neměla šanci doprovodit Ashley k autu. Představovala jsem si, jak jí otevřu dveře, abych jí mohla ukázat, jak jsem galantní. Čím blíž ale Ashley je, tím se mé zklamání mění v nadšení, protože se mi naskýtá báječná příležitost si ji omrknout, aniž bych vypadala, že ji vážně očumuju.

A kurňa! - pořád je to ta nejpřitažlivější, nejvíc sexy osoba, na kterou jsem kdy měla tu čest pohlédnout.

Má na sobě stejné oblečení jako odpoledne, ale na tom nezáleží. Hypnoticky pohupuje boky a to, že její velmi hezky tvarované bříško je stále vystavené na odiv světu, mi dělá hezky v, uhm, v mém místečku radosti.

Navíc si myslím, že je hodně dobré znamení, když na mě čekala. To jen dokazuje, že se těší, až mě znovu uvidí.

Nebo si myslí, že jsem blázen a chce to mít za sebou tak rychle, jak to jen jde.

Neeh, jako by snad tohle vůbec byla reálná možnost.

Domnívám se, že nastal čas na menší povzbuzující řeč.

Máš jen jednu šanci, tak ji nepromarni; tahle příležitost přichází jen jednou za život, yo.

Tak jo, moc to hrotim.

Jak jsem to poznala?

Uchýlila jsem se k citaci Eminemovy písničky, to je jasný znamení.

Místo abych si dál spílala, jednoduše nakloním hlavu ke straně a blýsknu po Ashley odzbrojujícím úsměvem.

Usměje se, a i když nedostanu pokrčený nosík, i tak cítím, jak část napětí z mého těla odplouvá pryč.

"Přesně na čas, jak vidím," poznamená Ashley, když si sedne na sedadlo vedle mě.

"Samozřejmě," začnu s mrknutím. "Víš, co se říká: ranní ptáče dál doskáče a červ si to odskáče."

Ach.

Můj.

Bože.

Co mi to teď sakra vyšlo z pusy?

Zdá se mi to, nebo jsem právě přirovnala Ashley k červovi?

Jsem oficiálně ten nejtrapnější, nejhloupější člověk, co kdy kráčel po povrchu zemským.

Ashley se lehce zasměje a z nějakého důvodu nemám pocit, že se směje mně, i když by měla. "Nezajímalo tě někdy, kdo s tímhle vůbec přišel?"

Nervózně se zachichotám a to mnohem hlasitěji než obvykle. "Oh, no každopádně." Jsem si jistá, že můj obličej je právě teď stejné barvy jako moje auto.

"Jako faaakt," protáhne Ashley jak pravá dylina a dobrotivý bože, nosík je zpět.

Donutím své ruce, aby se přestaly třást, a vycouvám zpátky na silnici. "Dobrá, slečno Daviesová, tak jste se pobavila na můj účet. S tím je pro zbytek večera konec."

Tak je to správně, vtipkuj dál, ukaž jí, že si umíš udělat legraci sama ze sebe.

"Nevěděla jsem, že jste taková formální, slečno Carlinová," zažertuje Ashley na oplátku.

"No, koneckonců, tohle je obchodní jednání; musím být profesionální," zalžu. Myšlenky běžící mou hlavou jsou všechno, jen ne profesionální. Zahrnují nahou Ashley a nahou mě, nás obě velmi nahaté, znovu a znovu.

Ashley se směje a její pobavení se zdá nefalšované, což je moc dobré, protože chci, aby se cítila co nejlépe, než ji svedu.

Asi trochu předbíhám, ale něco mi říká, že se nemýlím.

S lehkostí zkušené řidičky kličkuju otřesně zacpaným L.A. a to nezůstane bez povšimnutí jisté brunetky se svůdnými loknami a vražedným tělem.

"Nemůžu uvěřit, že z tohohle města nešílíš," poznamená Ashley, když se dostaneme do hustšího provozu.

"Ty neřídíš?" ptám se nevěřícně. Každý v tomhle městě i jeho matka jezdí po L.A. autem, jinak se tu nikam nikdy nedostanete.

"V New Yorku jsem to nepotřebovala," pokrčí Ashley rameny a mně v tu chvíli dojde, že o ní vlastně vůbec nic nevím.

Samozřejmě až na to, že brzy bude mou.

Proč mám najednou pocit, že bych se měla začít ďábelsky smát?

"No, pokud bys někdy hledala někoho, kdy by tě zaučil, jsem tvoje holka," zavrkám.

To vyznělo o hodně svůdněji, než jsem zamýšlela, doufejme, že Ashley nedojde, co jsem tím opravdu myslela.

Nenápadně na ni kouknu a vidím, že se na svém sedadle zavrtěla. "To je dobrý, mám Aidena, aby mě hodil, kam potřebuju."

Au, zásah!

Najednou už není v mém autě tak příjemně.

Čas na změnu tématu.

"Tak to máš dobrý," řeknu s předstíraným nadšením. "Znám jednu malou italskou restauraci, kde dělají ty nejlepší domácí těstoviny, co jsem kdy jedla. Doufám, že ti to vyhovuje?"

"Mňam, miluju italskou kuchyni," odpoví Ashley s gustem a jakékoli zbytky rozpačitosti z předešlých minut jsou rázem pryč.

"To ráda slyším." Vypadá to, že jak vozidlo, tak rozhovor vedu správným směrem, naštěstí. "V L.A. už snad úplně každý zanevřel na sacharidy, je skoro nemožný najít někoho, kdo by do téhle restaurace se mnou zašel."

"Já nejsem jako každý." Ashleyin sametový hlas se do mě opře jako náklaďák.

Ona se mnou flirtuje?

Znovu se na ni podívám, ale nemůžu dost dobře přečíst výraz v její tváři, protože je náhle fascinována okolím ubíhajícím kolem nás.

Zajímavé.

Zbytek jízdy uběhne v tichosti, ale už to není to rozpačité ticho jako prve. Když pak po příjezdu Ashley vystoupí z auta, nevypadá ani trošičku nervózní nebo nesvá.

Otevřu pro ni dveře restaurace a jsem šťastná, že se mi konečně dostalo příležitosti předvést své slušné vychování.

Mamka by byla moc pyšná.

"Haló, Spencer, dlouho jsme vás tu neviděli," zahaleká Franco, majitel restaurace, když mě zahlédne vejít.

"Zdravím, Franco, vypadáte skvěle jako vždy," odpovím a rychle ho obejmu.

Začervená se a pak mě plácne po rameni. "Vy lichotnice jedna." Franco ovšem se svým podlejzáním přestane v momentě, kdy si všimne mé krásné společnice pro dnešní večer. "Jak neslušné, Spencer, musíte mi prozradit, kdo je tahle pěkná slečna?"

Ashley vypadá stydlivě, jak na ni tenhle velký italský chlapík zírá. "Já jsem Ashley." Natáhne k němu ruku, ale to ovšem Francovi stačit nebude. Sevře Ashley v tom jeho neuvěřitelně silném medvědím objetí, čímž ji naprosto převapí.

"Ok, Franco, dejte ji dolů," přikážu.

Franco mě znovu plácne, ale směje se. "Za chvilenku vám ukážu váš stůl," oznámí nám, než zmizí do kuchyně.

"Myslela jsem, že takoví lidé jsou jen ve filmech," pošeptá mi Ashley.

Tiše se uchichtnu. "To já taky, než jsem tohle místo objevila. Ale je to naprosto neškodný a hrozně milý chlapík."

Ashley se zamračí a mně ubíjí, že nemůžu přijít na to, co se v té její hlavě odehrává.

Franco se vrací k naší dvojici. Krátce tleskne rukama a pak nám naznačí, ať jdeme za ním, tak jdeme.

Jakmile se usadíme, Franco nám oznámí: "Jídelní lístek nebudete potřebovat, protože dnes má žena připraví specialitu pro dvě speciální děvčata."

S Ashley se na sebe podíváme a pak opět na něj. "Díky, Franco."

"To je od vás moc milé," řekne mu Ashley.

Franco nás pak opustí a já jsem najednou zase nervózní.

Na tohle jsem čekala, jsme tu jen já a Ashley, nikdo jiný, jen my dvě, už žádné další čekání, žádné…

"Nevíš, kudy se jde na dámy?" zeptá se Ashley.

V duchu si povzdechnu, ale navenek hodím úsměv. "Prostě jdi chodbou pořád dál a je to po levé straně." Dívám se za ní, jak odchází, a nemůžu si pomoct, ale říkám si, co dalšího mi ještě zabrání mít konečně s Ashley ten svůj okamžik.

"Ale, ale, ale, to je mi ale pěkná náhodička."

Trhnu hlavou a jsem tváří v tvář s jedinou osobou, na kterou jsem doufala, že už nikdy nenarazím.

Madison Duarte.

A sakra!

Jsem si poměrně jistá, že dnešní večer záhy nabere drastický obrat k horšímu.

5

"Co sakra chceš?" Přimhouřím na Madison oči.

Jsem jonom ráda, že nejsme v práci, takže můžu klít, aniž bych musela platit.

"A jéje, nějaká nedůtklivá dneska, Carlinová," ušklíbne se. Zapře si ruku o bok, což můžu jedině předpokládat, že má být nějaké její zastrašující gesto.

Až na to, že to nefunguje.

Vsadím se, že si říkáte, jakou mám s Madison historii.

No, rozhodně to není moje bejvalka.

Protože fuuj, tý bych se nedotkla ani stometrovou tyčí.

Podívejte, nejsem slepá, vím, že Madison není navenek vůbec ošklivá, jenže uvnitř je to ztělesnění zla a jsem si jistá, že nemá srdce.

Znám Madison tolik let, že se mi to nechce počítat a náš vztah je složitý na tolika úrovních, že ani nejdou vysvětlit v několika krátkých větách.

Ok, ok, vlastně to není zas tak složitý. Jen mám talent pro dramatično.

Madison byla roztleskávačská mrcha, se kterou Glen chodil, když se vyoutoval.

A říct, že to tenkrát vzala vlastně docela dobře, by bylo obrovitánsky vedle.

Takže tak; já si z Glena můžu dělat srandu, jak chci, což taky dělám, protože je to můj brácha, ale jak si na něj začne vyskakovat někdo jinej, pak ve mně probudí lítou saň.

Madison cítila potřebu si z brášky utahovat, navíc do toho zapojila i její debilní kámoše, kteří mu měli dát lekci a předvést, co je to pravej chlap.

Sotva se zapotil, když jim tehdy dával pěstí. Byla jsem na Glena tak hrdá, že jsem ho normálně na veřejnosti objala. Ten den byl hoden zápisu do knihy rekordů.

Od té doby tu děvku z duše nenávidím a pokaždé, když na ni narazím, mám v puse ještě dlouho hnusnou pachuť. Vždycky se mi nějak snaží dostat pod kůži a já zaboha nemůžu přijít na to proč. Vždyť jsem to přece nebyla já, kdo jí a jejímu tlustýmu zadku dal kopačky.

Ok, ok, tak trošku vím, proč by na mě mohla být jako ras.

Madison má takovou praštěnou teorii, že já jsem ta, kdo vypustil jistou fámu o tom, že je hermafrodit a když Glen uviděl jejího pinďoura, uvědomil si, že je gay.

Tedy ale jak na tohle přišla, to je mi záhadou.

"Co se tak hihňáš?" sykne Madison.

Upiju velký doušek vína, co mi Franco právě nalil, a doufám, že když ji budu ignorovat, tak prostě odejde.

Madison, na druhou stranu, má jiné představy. "Jak se má tvůj brácha teplouš?"

Ó, ne, to neřekla.

Vystřelím ze židle a rázem jsem milimetry od Madisoniny tváře. "Radši zavři klapačku, než ti ji zavřu sama."

Madison se kdákavě uchechtne, což mi momentálně už tak vysoký tlak ještě popožene. "Vidím, že už mám tvou pozornost, Carlinová."

Fakt nemám náladu na žádný konflikt a už vůbec ale vůbec nechci, aby náhodou Ashley potkala někoho, kdo mě tak hrozně nemá rád. "Ať už máš na srdci cokoli, nemám zájem to poslouchat, tak co kdybys…"

"Myslím, žes tu velkou novinu ještě neslyšela, že ne?" přeruší mě Madison.

Jako by mě to snad zajímalo.

"Díváš se na nejnovější přírůstek T.L. & Spol." dokončí.

Asi bych to měla vysvětlit.

T.L. & Spol. je konkurenční PR firma, která je už léta tátovým největším rivalem. Takže samozřejmě že si Madison vybrala zrovna je, jak předvídatelné.

Obchody vedou velmi mazaně a se svými talenty jednají jako s kusem masa. A nejen to, ale jejich vlastník, pan Lynch, je korunovanej vůl, kterej nedokáže dát dohromady dvě souvislé věty.

"To ti teda fakt gratuluju," vyplivnu sarkasticky.

"Díky, vím, že ti to jde přímo od srdce." Madison napodobí můj tón, ale ještě neskončila. "Mým prvním úkolem je zničit ten výsměch všech společností, co vlastní tvá rodina, a ty s tim absolutně nic nenaděláš."

Otráveně obrátím oči v sloup, protože upřímně řečeno, Madison mě začíná nudit. "Mohla bys bejt šílená někde jinde?"

"Ach, omlouvám se, nechtěla jsem tě rušit na rande," řekne Madison sladce, ale v jejích slovech slyším jed.

"Není to rande," odpovím příliš rychle.

"Jasně, jenom se jí chceš dostat do kalhotek," zamračí se. "Takhle ty to děláš, ne? Sebereš holku, užiješ si s ní a pak ji odhodíš stranou, než se přesuneš k další kořisti."

Páni.

Kde se sakra vzalo tohle?

Zní to skoro, jako by na mě…ne, to nechci ani domýšlet, zapomeňte, že jsem vůbec něco řekla.

"Už se mi v tomhle rozhovoru nechce pokračovat." Posadím se zpátky na svou židli a usrknu vína. Madison mě totálně rozhodila, potřebuju se uklidnit, než se Ashley vrátí.

"Fajn, stejně jsem na odchodu," řekne Madison a já bych nemohla být šťastnější. Ovšem při mé smůle si Ashley samozřejmě vybrala právě tuhle chvíli na návrat ke stolu a Madison ji osloví dřív, než jí v tom stačím zabránit. Sjede Ashley pohledem od hlavy k patě a já se nemůžu přinutit jakkoli pohnout. "Hodně štěstí s touhletou," ukáže na mě Madison. "Je klasickej případ holky, která tě 'ošustí a opustí'."

Ashley spadne čelist a mně asi vyskočí srdce z hrudi.

Madison se pak otočí ke mně a mávne, "Tak zatím, Spencer, přeji nádherný večer." Odejde z restaurace a na mně nechá, ať se vypořádám s dopadem jejího prohlášení.

Jedním lokem dokončím ten zbytek vína, než se odhodlám podívat na Ashley. Stojí pořád na stejném místě jako předtím a když se otočí čelem ke mně, přeběhne mi z jejího šokovaného výrazu mráz po zádech.

Tohle ale vůbec nevypadá dobře.

Nalívám si další sklenici vína a prostě vím, že co nevidět řeknu nějakou kravinu. "Tady mají ty nejlepší záchody, nemyslíš?" Skoro jak šílenec se zasměju vlastnímu idiotství a jsem překvapená, že Ashley ještě s řevem nevzala nohy na ramena. "No vážně, ne že bych nějak bodovala veřejný záchodky nebo tak, jen jsem si všimla." Drž klapačku, Spencer! "Na stupnici od jedný do deseti, desítka je samozřejmě nejlepší, dala bych devět." Umlčím se dalším - už ani nevím, kolikátým - lokem vína, po kterém mě zaplaví vlna nevolnosti.

"Kdo to byl?" zeptá se Ashley, když si sedá. Má vykulené oči a stěny restaurace se ke mně nějak nebezpečně přibližují.

"Ach, tahle." Ledabyle zamávám ve vzduchu rukama. "Jenom nějaká bláznivka. L.A. je jich plný."

Ashley pochybovačně zvedne obočí. Normálně bych si pomyslela, jak je to sexy, ale teď se spíš chci zavrtat do židle. "Vážně? Protože mně připadala, že tě zná. A dost dobře."

"Koho to zajímá, my tu máme jiné záležitosti, o kterých bychom měly mluvit," snažím se zamluvit, co se právě stalo.

Ashley na krátko sklouzne pohledem na stůl, a když se naše oči opět střetnou, mám sto chutí před jejím pozorným pohledem někam utéct. "Ty jsi teplá?"

Páni, to od ní nebylo zrovna citlivé.

Nepředstavovala jsem si, že se o mé sexualitě dozví zrovna takhle. A dnešní večer jsem si taky představovala úplně jinak.

Blbá Madison s tou svojí velkou hubou. Jestli mi zničila budoucnost s Ashley, nakopu jí zadek, že se už neposadí.

"Jako ty vafky," snažím se zavtipkovat s cílem zmírnit napětí, které se mezi nás vplížilo, ale myslím, že jsem to řekla špatně, protože se nesměje. Ani já ne.

Lehce nakloním hlavu po dalším doušku vína. "Uhm, jo." Zrovna teď, když mě Madison dostala takhle do kouta, se mi nechce tuhle konverzaci vést, ale na druhou stranu taky nehodlám lhát o tom, kdo jsem. "Je to problém?"

Poplach! Poplach! Trapný ticho!

Proč na mě jenom zírá?

A proč se mi začínají potit dlaně?

"Samozřejmě že není," odpoví poněkud zprudka, ovšem její pronikavý pohled říká něco jiného.

"Jsi si jistá?" Nenechám to být, protože jestli s tím problém má, pak toho budu mít k překonání víc, než jen to, že má přítele.

Ashley je teď očividně napjatá a začne klepat prsty o stůl. "Proč by to měl být problém?"

Pokrčím rameny, jakože mi to je fuk, ale ve skutečnosti teda sakra není. "Já nevím, to mi řekni ty."

"No, tak ale není," odsekne Ashley za zrychleného bubnování.

Ouky douky, očividně je s mým lesbismem naprosto v pohodě.

To jsem byla sarkastická, kdybyste to náhodou nepoznali.

Dokončím svou druhou sklenku, ale alkoholového opojení je málo na to, aby mě uklidnilo nebo rozveselilo. Jsme jednoznačně ve slepé uličce a Ashley mi jasně lže.

Rozhodnu se, že si dám kousek pečiva, jenže v ten moment, kdy se pro ně natáhnu, Ashley udělá to samé – jaké to klišé – takže má ruka přirozeně přistane na její.

Tohle je náš první skutečný kontakt, úplně se z toho roztřesu. Jako blesk mnou to zajiskření projede a jestli tohle je reakce na pouhý dotyk našich rukou, pak si nedovedu ani představit, jaké by to bylo, dotknout se jiných částí jejího těla.

Jsem tak zaneprázdněná libováním si v tom, jak je Ashleyina pokožka hebká a jaké vvolává příjemné pocity, že svou ruku neodtáhnu hned. Vím, že bych měla, ale na mou obranu, dotýkat se Ashley je tak zatraceně hezké; chci, aby to nikdy neskončilo.

Jen hádám, ale Ashley s mým chováním není zrovna spokojená, protože stáhne ruku na svou stranu stolu tak rychle, že se mi z toho zatočila hlava. Což se ale nedá srovnat s nepříjmenou nervozitou, kterou pocítím, když v jejích očích uvidím záblesk hněvu.

"Tohle byla chyba," řekne, zatímco vytahuje mobil. Namačká číslo a přiloží si ho k uchu. Přitom mě probodává pohledem.

Rychlým pohybem, který překvapí nejen Ashley, ale i mě, jí telefon vytrhnu z ruky a vypnu ho.

Nebudu popírat, že chci Ashley, že ji chci poznat, nebo že za tu krátkou chvíli, co mi vstoupila do života, vyvolala ve mně pocit, jaký jsem nikdy předtím nezažila. Ne, nic z toho nemůžu a ani nechci popírat, ale taky tu nebudu sedět a nechávat ji, aby mě soudila. Mám svou hrdost a ani ona, ani nikdo jiný, když na to přijde, nemá právo si o mě myslet cokoli špatného jen proto, že náhodou radši randím s ženskýma než s chlapama.

"Co máš sakra za problém?" vykřikne Ashley a chce mi ho zase vzít. "Vrať mi ho!"

"Co mám já za problém?" Můj hlas je zvýšený, ale je mi fuk, že se na nás začínají lidi koukat. "Co máš zatraceně ty za problém?"

"Já žádnej problém nemám," vypálí Ashley nazpět.

"To teda máš." Já vím, vsadím se, že Aiden homofob je zodpovědný za Ashleyinu zjevnou nechuť vůči mé homosexualitě. Prokletej D.B. s jeho schopnostmi vymývače mozků!

Ashley vzdá snahy o získání svého telefonu, aby si naštvaně založila ruce na prsou. Kdybych na ni nebyla tak naštvaná, řekla bych, že vzteklá Ashley je k sežrání. "Ne, nemám!

"Tak si to shrneme, co ty na to." Ashley odfrkne, což mě napruží ještě víc. "Vrátíš se z toalet, zjistíš, že jsem teplá a pak se rozhodneš, že musíš jít. Mně to připadá jako problém."

"Nemáš ponětí, o čem, kurva, mluvíš." V téhle chvíli to v Ashley úplně vře a víte co, ve mně taky.

Věci se začínají vymykat kontrole neuvěřitelnou rychlostí.

"Och, já myslím, že to vím moc dobře." Krev mi v žilách pumpuje jako o závod; bojím se, že tuhle hrozící katastrofu, kterou se dnešní noc pomalu stává, odvrátit nedokážu. "A víš co, mně je totálně ukradený, jestli tě můj táta nebo kdokoliv jinej má za budoucí velkou hvězdu, protože, co ty ve skutečnosti jsi, Ashley Davies, je jenom omezenej blbec."

"Hej, krásné dámy, proč ten křik?" přistoupí k našemu stolu Franco.

"Teď ne," odsekneme s Ashley společně.

Alespoň v něčem se shodneme.

Franco zase odběhne a nechá nás pokračovat v naší hádce.

Možná přeháním, možná dělám z komára velblouda, ale kombinace mých už tak napnutých nervů, Madisonina zjevení a Ashleyiny divné reakce, když se dozvěděla, že jsem lesba, vedly k dokonalé smršti všech mých nejistot, které probublaly na povrch.

Ashley se nakloní dopředu a tlumeně bouchne dlaní do stolu, aby získala mou pozornost. "Ty to nechápeš, Spencer…"

"Ne, ty to nechápeš," zaječím. Nesnáším, že jsem se nedokázala ovládnout a nesnáším, že se takhle cítím díky Ashley. "Vím, že můj táta chce, aby tě zastupovala naše firma, protože v tebe věří, ale taky vím, že by netoleroval tvůj postoj…"

"Jak se opovažuješ házet po mně taková obvinění," křičí Ashley.

Všechno se tak strašně zvrtlo, veškeré moje sny o naší budoucnosti se rozpadají přímo před mýma očima.

Musím odsud okamžitě vypadnout.

"Hodně štěstí v kariéře, Ashley, protože s tvým bigotním pohledem na život ho budeš potřebovat." Vstanu, hodím Ashley mobil do klína a vypálím od stolu dřív, než ze sebe stihnu udělat ještě většího pitomce.

6

Dojdu až ke dveřím, kde se zastavím. Nemůžu odsud odejít z několika důvodů.

Za prvé, nejsem ve stavu, abych právě teď řídila.

Za druhé, cítím se trapně a hloupě a opravdu se chci Ashley omluvit za to, jak jsem na ni vyletěla.

A za třetí, asi dlužím Ashley právo se bránit.

Problém je, že jaksi nevím, jak uznat, že bych se mohla mýlit. Tak trochu mám sklony být tvrdohlavá, což dobře slouží v obchodním světě, ale už ne tak v osobním životě.

Ashley očividně nevzala zprávu o mé sexualitě tak, jak jsem si představovala, že by mohla, ale možná existuje jiné vysvětlení, proč zareagovala tak, jak zareagovala.

Nevím, co mám dělat. Nevím, jak uklidit nepořádek který jsem velkou měrou pomohla nadělat. Neříkám, že Ashley je v tom nevinně, ale taky jsem ochotná akceptovat, že moje vyšilování věci nepomohlo.

Ano, ano, velmi vyspělé uvažování, já vím.

Pokračuju v diskuzi sama se sebou, když ucítím ruku tahající za mou.

"Spencer?"

Ani nemusela nic říct, věděla jsem, že je to Ashley ve chvíli, kdy se mě dotkla.

Její hlas je tak hebký, jen zvuk Ashleyina hlasu mi takhle dovede zrychlit tep.

Otočím se, ale nevymaním ruku z její, protože upřímně řečeno nechci. Kromě toho, ona je ta, která ten kontakt iniciovala, tak doufám, že tentokrát nebude reagovat špatně.

Když se konečně ocitám tváří v tvář k ní, sevře se mi žaludek, protože Ashley je zjevně rozrušená a já jsem ta, která jí to způsobila. Chci kolem ní hodit ruce a říct jí, že všechno je odpuštěno. Samozřejmě že to neudělám, protože to jednak není vhodné, a navíc mám trošku strach, jaká by mohla být její reakce.

Vedeme rozhovor jenom očima, akorát že si nejsem úplně jistá, co říkáme, a myslím, že zrovna teď je třeba skutečných slov.

"Omlouvám se," obě řekneme současně.

"Ne, já se omlouvám." Teď jsme vážně sehrané, protože to opět vyslovíme zároveň.

Nemůžu si pomoct a zasměju se a Ashley taky, což považuju za velmi dobré znamení.

"Opravdu se omlouvám," řekne Ashley už sama. "Myslíš, že by ses mohla vrátit zpátky ke stolu, abychom si mohly promluvit?" Vysloví svou žádost hrozně tiše, ale v jejím hlase je taková upřímnost, že jen kývnu hlavou a jdu za ní.

Kdyby mě Ashley požádala, abych skočila, zeptala bych se jak vysoko, a jestli to znamená, že jsem měkká, tak ať, je mi to úplně jedno.

Jsem zklamaná, když mou ruku pustí, ale bylo by ode mě nereálné čekat, že ji bude držet dál, když není žádný logický důvod, proč by měla.

Navíc já v naší budoucnosti vidím spousty držení za ruce; alespoň v to doufám.

Posadím se proti Ashley a čekám, až začne.

Nedívá se na mě a hraje si s ubrouskem, jako by to byla ta nejúžasnější věc na světě. Už podruhé se musím přemáhat, abych k ní neskočila a nevzala ji do náručí.

"S tvou sexualitou nemám žádný problém." Ashley mluví tak tiše, že musím špicovat uši, abych její slova zachytila. "Jen mě zaskočilo, když mi to ta holka řekla. Chci říct, vždyť já šla na záchod, nečekala jsem po návratu zrovna takové přivítání."

"To je naprosto pochopitelné," prohodím.

"Ale moje reakce nebyla," namítne Ashley pevně. Zvedne hlavu a její hnědé oči jsou teď oproti předchozím minutám plné tolika emocí. "Vím, že je to hloupá výmluva, ale co jsme se odstěhovali z New Yorku, jsem v jednom kuse rozladěná."

"Co tím myslíš?" zeptám se.

Neodpoví hned a pod jejím intenzívním pohledem, kterého se mi teď dostává, si říkám, jestli jsem neudělala chybu, když jsem se zeptala.

"Jsem tady skoro měsíc a už mám pocit, že po mě každý chce něco jiného." Ashley se zdá být na pokraji slz, z čehož mě pro ni srdce bolí ještě víc. "Jediné, co chci, je hrát svou hudbu, jenže zjevně to není jen o tom. Je to, jako kdyby ze mě každý chtěl kousek, a já nevím, kdo je upřímný a kdo v tom hledá jen vlastní prospěch."

Kruci, teď se cítím ještě víc jako blbec, protože jsem jedním z těch lidí, o kterých mluví. Snad nemá tušení, že jediné, na co od prvního setkání myslím, je, jak ji přimět, aby mě chtěla, ale stejně mám blbej pocit. Chci jí říct, že je mi to líto, ale Ashley ještě nedomluvila.

"V hlavě neustále slyším všechny ty lidi, kteří mi říkají ‘měla bys udělat tohle, měla bys udělat tamto‘ a já už nevím, komu věřit." Ashley si přestane hrát s ubrouskem a veškerá její pozornost je teď upřena na mě. "Jak už jsem ale řekla, to vůbec neomlouvá mé chování předtím a opravdu chci, abys věděla, že absolutně nemám problém s tím, že jsi na holky."

To už jsem dávno pustila z hlavy. Jediné, co mě teď zajímá, je ujistit se, že tahle zkroušená dívka sedící naproti mně, je v pořádku. "Já se taky omlouvám, neměla jsem po tobě takhle vyjet a neměla jsem…"

Ashley mě to nenechá dokončit, "Kdybych byla na tvém místě, nejspíš bych zareagovala stejně."

"Pojďme prostě tohle malé nedorozumění svést na losangeleské vedro a už to nebudeme řešit," nabídnu.

Ashley se na mě usměje, z čehož se mi přestane srdce svírat lítostí a namísto toho opět začne zrychleně bít. Připadám si jako po jízdě na obrovské emoční horské dráze, ale ona za tu jízdu stojí.

"Ok," souhlasí a já můžu zase dýchat normálně.

"Musí být těžké opustit rodinu a přátele," podotknu, zatímco sahám po sklenici vody namísto vína.

Ashleyiny oči na moment ztmavnou, ale proč se tak stalo, to z nich nevyčtu. "Není to snadné a občas se cítím osaměle, ale hudba je můj život."

Chci se zeptat, proč se cítí osaměle, když má Aidena, ale včas se zarazím, protože vtáhnout do našeho rozhovoru zrovna myšlenku na něj se mi vůbec nechce.

"Nechci, aby sis myslela, že to, co teď řeknu, je kvůli tomu, co se stalo, ale doufám, že mě vyslechneš," začnu s jistými obavami. Vážně se nesnažím Ashley zmanipulovat a snad mi uvěří. "Nedokážu si ani představit, jak děsivé tohle všechno pro tebe musí být. Stěhování přes celou zemi, čelit všem těm očekáváním druhých a do toho ani pořádně nevědět, jak se v téhle roli chovat."

S každým slovem, které mi vyjde z úst, nabývám větší jistotu.

"Já vím; zatím o mě víš úplný kulový." Co to dneska mám s těmi idiotskými výrazy? "Ale to, co dělá tátovu firmu tak úspěšnou, je osobní pozornost, které se našim klientům dostává."

Blah! To zní jak věta z brožury, ale není, přísahám!

"Co mám na mysli, je, že my opravdu chceme pracovat s tebou, ne jenom pro tebe, jestli to dává trochu smysl?" Mám pocit, že má slova zní nervózně a ne moc srozumitelně, ale Ashley nevypadá, že by jí mé blábolení vadilo.

"Dává," řekne jen.

"L.A. má pověst města, které lidi vycucne a pak je odhodí jako včerejší smetí a to přirovnání je rozhodně zasloužené." Nemám v úmyslu Ashley vyděsit ještě víc než už je, jen se snažím být upřímná. "Musíš být schopná někomu důvěřovat, Ashley, a ačkoli jsem se dneska chovala asi trošku bláznivě, můžeš mi věřit."

Neudělám dokonce ani svou proslulou hlavu na stranu ani nic podobného, tak moc mi teď záleží na tom, aby bylo jasné, že se Ashley nesnažím prostě ukecat. Opravdu potřebuje někoho na své straně, někoho, komu půjde především o její nejlepší zájmy.

"To byla pekelně dobrá řeč," řekne Ashley, když se odmlčím.

Zamračím se. "Nesnažím se…"

Očividně máme s Ashley další společnou věc.

Naši neschopnost nechat někoho dokončit větu.

"Já vím, jen jsem si dělala srandu," přeruší mě Ashley. "A věřím ti."

"Fakt?" vyhrknu dřív, než mám šanci se poopravit.

Ono prostě, se vším, co se dneska stalo, tak slyšet od ní tohle, to jsem tedy nečekala.

Ashley přikývne, "Když sis myslela, že tě soudím za tvou sexuální orientaci, byla jsi připravená zahodit potenciální obchod pro to, v co věříš."

To všechno si vzala z mého malého výstupu?

A já myslela, že se prostě chovám jak hysterka.

"Hodně to vypovídá o charakteru člověka," pokračuje, zatímco já zůstávám v šoku. "Ukázala jsi mi, že si stojíš za svým přesvědčením a to není něco, co bych mohla říct o většině lidí, které jsem tu zatím potkala, co jsem se sem nastěhovala."

No to mi teda posol bulvu!

"A to je důvod, proč chci, abys byla tím, kdo mě bude zastupovat," dokončí Ashley s úsměvem.

Prosím, nenávidějte mě za to, co se chystám říct, ale je to správná věc a já to musím udělat, bez ohledu na to, jak moc mě to bolí.

"To je opravdu milé, ale po pravdě, Jessie má víc zkušeností v oblasti vycházejících talentů, takže bych ti doporučila, aby sis promluvila s mým tátou, a on už to s ní domluví," vysvětluju jí, ačkoli je mi to proti srsti.

Ashley zavrtí hlavou. "Ne, já nechci Jessie, chci tebe." Její hlas už zase zní tak zastřeně a já se navzdory snaze zachovat zbytek večera na obchodní úrovni na moment nechám unést.

"Jestli mě chceš, pak vše, co musíš udělat, je požádat," zavrním.

Ashley zdvihne svůj ubrousek a hodí ho po mně. "Ty jsi opravdu jediná svého druhu, Spencer Carlinová, ale fajn, pokud je tohle třeba k tomu, abych tě měla na své straně, pak hádám, že budu muset zatnout zuby a udělat to." Zasměje se hrdelním smíchem, který je nakažlivý.

"Jenom si s tebou hraju," řeknu, jen abych se dostala z blížících se nesnází. "Bude mi ctí provést tě tou džunglí, do které hodláš vstoupit."

"No hned mám mnohem lepší pocit." Ashley si dělá srandu; můžu říct, že už má lepší náladu.

"Máš ráda upřímnost, tady ji máš," odpovím hravě.

"Když už mluvíme o upřímnosti," řekne Ashley, když se natahuju pro svou vodu, "vážně jsi tak do větru?" Vypískne smíchy, zatímco já se zakuckám vodou. Zjevně je se sebou dost spokojená.

"To nebylo vůbec hezký," bručím a suším si tvář.

"Takže, krasotinky, váš milenecká hádka finito?" zjeví se u našeho stolu Franco.

Nejradši bych ho za takové řeči, které by mohly být Ashley nepříjmené, praštila do hlavy.

"Jsme v pohodě," odpoví mu Ashley a já moc ráda vidím, že ji nijak nerozhodil Francův mylný výklad našeho sporu.

"Eccellente!" zahřímá Franco, čemuž se Ashley i já usmějeme. "Vaše večeře bude připravená za pár minutek."

"Ráda bych teď pronesla přípitek," oznámím slavnostním tónem.

"Jsi si jistá, že bys měla ještě pít? Přeci jenom mě musíš dneska taky dovézt domů," namítne Ashley.

"Tohle je důležité," ujistím ji a naleju jí. "Neboj se nic, přinejhorším si pak chytnem taxíka a já si tu auto vyzvednu, až půjdu zítra do práce."

"Na co si připíjíme?" zeptá se Ashley, když pozvedne sklenkou do vzduchu.

"Na tvou slibnou kariéru a na to, že já budu ta, která tě k ní dovede," odpovím s nakloněnou hlavou.

Co?

Neshody jsme pořešily, tak nevidím důvod, proč si malinko nezaflirtovat.

"Na to se napiju." Ashley si celkem přihne a já nezůstanu pozadu.

O pár minut později dorazí i jídlo a já se přistihnu, že to je poprvé od chvíle, co jsem se setkala s Ashley, co se doopravdy cítím uvolněně.

Možná je to tou třetí dvoudeckou, co jsem právě dojela, no kdo ví.

Ale žádný strach, já poznám, kdy mám dost, čestně!

Ach drahý bože, mám pocit, jako by mi někdo seděl na hlavě.

A ne v dobrém slova smyslu.

Snažím se otevřít oči, ale nejde to. Asi to má co dělat s tou bolestí vystřelující mi do hlavy.

Kde to k čertu jsem?

Podaří se mi pootevřít alespoň jedno oko a uleví se mi, když zjistím, že jsem ve své ložnici.

Pokusím se posadit, ale okamžitě padnu zpátky na matraci, přičemž jedna má ruka přistane na osobě vedle mě.

Zadržte.

Vraťte to kousek.

V mojí posteli je ještě někdo?

"Au, to bolelo."

Počkat.

Počkat.

Počkat.

Pomalu otáčím hlavu, až uvidím Ashleyiny hnědé oči zírající přímo na mě.

Co se sakra včera v noci dělo a jak pro všechno na světě skončila Ashley v mojí posteli?

7A

Ach můj bože.

Ach můj bože.

Ach můj bože, ach můj bože, ach můj bože!

Totálně vyšiluju!

Podle všeho by to měla být Ashley, komu bude divoce bušit srdce, ale z nějakého důvodu jsem já, kdo nějak nemůže pobrat skutečnost, že Ashley Davies je v mé posteli.

V mojí posteli!

"Dobré ráno," pozdraví Ashley, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Protahuje si přitom tělo a její hlas je zastřenější než včera večer. "Vyspala ses dobře?"

Rychle se posunu dál, abych mezi námi utvořila trochu prostoru, ale jak sebou zavrtím, na kratičký moment se chodidlem dotknu Ashleyiny holé nohy.

Ashleyiny holé nohy!

Panebože!

Tiše si dodávám odvahu podívat se pod peřinu, ale už teď mě zaplavuje pocit neblahé předtuchy, co tam asi najdu. Pomalu zvednu pokrývku a zároveň odtrhnu oči od Ashleyiných zvědavých čokoládových.

Ok, rozhodně jsem nebyla připravená zjistit, že jsem jenom ve spodním prádle.

Jsem jenom v podprsence a kalhotkách!

Vytáhnu peřinu zase zpátky, kam až to jenom jde, takže všechno od krku dolů je mimo dohled. Tak jo, není důvod, abys byla hysterická, Spencer, naprosto žádný. Prostě se párkrát zhluboka nadechni a pamatuj si, nebuď hysterická.

"Co děláš v mojí posteli?" zaječím hystericky.

Ale že ti to jde, blbko.

Ashley leží na boku a musím říct, že vypadá s hlavou na mém polštáři hodně pohodlně. Kdybych nebyla tak zaneprázdněná záchvatem paniky, náležitě bych ocenila tu pěknou vyhlídku. "Ehm, spala jsem, dokud jsi mě před pár minutami neprobudila."

Když jsem koukala pod přikrývku, nedovolila jsem svým očím zabloudit i k ní, abych se podívala, co má – nebo nemá – na sobě, ale i bez toho vidím horní polovinu jejího těla a ona má, prosím pěkně, jedno z mých starých triček. Bohužel však má nebohá mysl nedokáže zpracovat scénu, která se mi nabízí, takže k mé hrůze pokračuju dál v té nesmyslné tirádě. "Jsem polonahá a ty jsi v mý posteli a já bych opravdu ráda, abys mi vysvětlila, proč tomu tak je."

Ashley se tváří pobaveně. "Neměla bys být zvyklá probouzet se vedle ženy?"

"To není vtipný," vyštěknu.

Dýchám rychle a skoro určitě bych řekla, že každou chvíli už budu hyperventilovat.

"Promiň, neuvědomila jsem si, že budeš ráno takhle rozrušená," odpoví Ashley tiše. "Ty si vůbec nic nepamatuješ?"

Pevně svírám přikrývku, jak se snažím vzpomenout na události předešlého večera. "Pamatuju si, že jsem s tebou byla v restauraci a pochutnala si na skvělým jídle." Zavřu oči, ale nic víc už se mi nevybavuje. "To je tak všechno." Zajímalo by mě, proč Ashley vypadá, že se jí právě ulevilo.

"Takže si vážně vůbec nepamatuješ, co se v noci stalo?" ujišťuje se ještě jednou.

Zaplať pánbůh, že jsem si vybrala slušnou podprsenku a odpovídající kalhotky, když jsem se včera oblékala.

"Ne, nepamatuju," odseknu a okamžitě toho lituju. Ashley přece za mou dočasnou amnézii nemůže.

"Jsi hroznej banán," vtipkuje Ashley a pak se rozesměje.

Otevřu oči, abych se na ni mohla náležitě zamračit, ale na všechno zapomenu, když uvidím její pokrčený nosík.

Čert ji vem za to, že je tak roztomilá a za to, že má kouzelnej nos, který mě nějak dokáže omámit.

Je jak můj Kryptonit.

"Ty si ze mě děláš legraci?" našpulím rty, doufám, že roztomile.

"Možná malinko," ušklíbne se. "Myslela jsem, že ti to osvěží paměť."

Huh?

Jak mi můžou banány osvěžit…

V tu ránu se mi všechno vrátí.

Ashley mě táhne halou mé budovy, já sama mám ruce kolem jejího krku a visím na ní.

Oh, jasně, a jsem úplně na káry.

Není moje chyba, že Franco pořád nosil další a další víno a Ashley si pořád držela svou první sklenku. Bylo mou povinností, jakožto věrné zákaznice, neurazit ho.

To je moje verze příběhu a hodlám se jí držet.

"Nemusíš mi pomáhat dovnitř. Jsem naprosto schopná," naléhám, ačkoli mám pocit velmi vratkých nohou.

"To víš, že jsi," ujistí mě Ashley s kamennou tváří, ale myslím, že mi nevěří.

"To teda jsem," potvrdím jí a zároveň se snažím postavit sama. Nohy se mi okamžitě podlomí, ale Ashley se podaří mě zachytit dřív, než se odporoučím k zemi. "Můj hrdino!" rozplývám se nad jejím činem, zatímco ona mě přidržuje ve své náruči.

Ashley se zasměje tím hrdelním smíchem, ze kterého se třesu nadšením. "Možná trošku přeháníš, ale nicméně nemáš zač."

"Ne, nepřeháním," řeknu tím nejvážnějším hlasem, jakého jsem schopná. Není to tedy zrovna snadný úkol, když uvážím, jak moc jsem namazaná. "Ty jsi ta úplně nejvíc nejlepší osoba, jakou jsem kdy poznala."

"Díky," řekne Ashley a dál mě vleče k mému bytu. "Kde máš klíče?"

Ještě jsem s lichotkami neskončila. "Musím se k něčemu přiznat." Kéž by tak můj filtr právě teď fungoval, ale jak se zdá, to bezbožné množství alkoholu ho vyřadilo z provozu. "Myslím, že jsi straaaaaašně sexy!" A na dovršení svých slov přejedu Ashley prstem po tváři.

"Ehm, díky?" Nevypadá mým poznatkem nijak zvlášť polichocená, ne že bych se jí divila. Natáhne se pro mou kabelku a zaměstná se hledáním klíčů, zatímco já pokračuju v idiotské krasojízdě.

"Třeba na stupnici od jedný do deseti," začnu a položím si hlavu na její rameno. Měla bych poznamenat, že Ashley voní náramně. Přemýšlím, že se jí zeptám, co to má za parfém, ale jsem příliš zaneprázdněná jejím zbožňováním. "Jedna, jakože pro chlapa a desítka jakože Angelina Jolie, řekla bych, že ty jsi patnáctka." zachichotám se vlastnímu vtipu. "Nakonec myslím, že mám ty stupnice přeci jenom ráda."

Ashley má obličej momentálně zabořený v mé kabelce, takže na ni nevidím, ale něco mi říká, že se z mých slov červená. "To je, uh, od tebe moc milé."

"Myslíš, že já jsem sexy?" vyzvídám, ačkoli vím, že je to hrozně špatná otázka.

Ashley se na mě konečně podívá a já uvidím obrovský konflikt vepsaný v její tváři. "Spencer…"

"Myslíš si, že jsem šereda!" zreaguju neuvěřitelně ukňouraným hlasem. "To je v pytli."

"Nemyslím si, že jsi šereda," ujišťuje mě Ashley.

"Prosím tě, nelži mi." Zatvářím se ublíženě a někde v hlavě se taky slyším, jak si říkám, abych zavřela klapačku.

"Beztak si to ráno nebude pamatovat, tak co už," mumlá si Ashley pro sebe, asi to neměla v úmyslu vůbec říkat nahlas. Dá mi dva prsty pod bradu a zvedne mi hlavu, abychom si koukaly do očí.

Můžu jen říct…wow! Jsem si skoro jistá, že jsem ještě nikdy nikoho neviděla, aby se díval tak intenzivním pohledem, jako právě teď Ashley.

"Nejspíš bych ti to neměla říkat, ale myslím, že jsi nádherná, Spencer." Její hlas je něžný a zní tak upřímně.

Moc ráda bych řekla, že Ashleyina slova stačila k tomu, abych na místě vystřízlivěla, ale není tomu tak. Chci se jí zeptat, proč by mi to jako neměla říkat, nicméně ale namísto toho ze mě vyjde něco úplně jiného. "To je tak totálně boží!" Začnu hulákat jak na lesy a jediný důvod, proč nepředvádím vítězný taneček, je, že bych se musela Ashley pustit, což absolutně nemám v úmyslu.

"Ne tak nahlas," přikáže Ashley. "Vzbudíš všechny sousedy."

"Ouky douky," drmolím. "Budu jako myška." Začnu se znovu chichotat a Ashley nad tím jen zavrtí hlavou.

"Tak jsme tady," řekne po chvilce a já si teprve teď všimnu, že otevřela dveře od mého bytu. "Pojď, dostaneme tě dovnitř." Napůl jdu, napůl jsem vtažena do bytu, a jakmile Ashley za námi zapráskne dveře, pustí klíče i mou kabelku na zem. Užuž na ni chci zařvat, protože nikdo, ale nikdo takhle nebude zacházet s mou Coachkou, ale zarazím se, protože to by ode mě asi nebylo moc hezké. "Kde máš ložnici?"

"Vypadá to, že si dneska užiju," zapištím a odtáhnu se od ní. "Věděla jsem, že jsem dobrá, ale že až tak?"

Ashley se směje a já nedokážu říct, jestli se směje mně nebo se mnou, protože já se směju taky. "Ne tak docela, ale opravdu si myslím, že by ses měla vyspat."

Dupnu nohou jako malé děcko, "Ale já nechci jít spát, nejsem unavená!" Ashley obrátí oči v sloup. "Zazpíváš mi něco? Nikdy jsem tě neslyšela zpívat a bylo by skvělý, kdybys mi zazpívala."

"Už je vážně pozdě," odpoví Ashley a nevypadá mnou právě nadšená, ale já se tak snadno nevzdávám.

"Prosím, Ashley, prosím, zazpívej mi." Padnu na kolena a chytnu ji za džíny. "Já vím, já vím, uděláme společně duet." vzhlédnu k Ashley a usměju se. "Říkají, že jsme mladí a nic nevíme; nezjistíme to, dokud nedospějeme." Ashley mlčí, i když je na ní řada. "Neříkej mi, že tenhle song neznáš, protože to je klasa!"

Ashley se na mě podívá pohledem, kterým jako by říkala, "Co s tebou mám dělat?", tak nakloním hlavu na stranu. "Znám to, ale opravdu, opravdu, opravdu si myslím, že by bylo lepší, kdyby ses z toho vyspala."

Samozřejmě ji ignoruju a vyskočím na nohy. "Fajn, tak nezpívej, já prostě vezmu oba hlasy." Chytím Ashley za obě ruce a zhoupnu nás do rytmu. "No, nevím, jestli je to všechno pravda, protože ty máš mě a já mám tebe, lásko." Zpívám z plných plic. "Lásko, já mám tebe, lásko, mám tebe."

Ashley se podaří vymanit se z mého sevření. "To bylo skvělé, Spencer, ale teď bys mě možná mohla nechat, ať tě vezmu do ložnice."

"Ne, budu v pohodě." Ještě nejsem připravená tuhle noc ukončit, obzvlášť když si Ashley nejspíš myslí, že jsem blázen. V ten moment mě napadne skvělý nápad, až se musím pochválit, jak skvělý. Rozhodnu se, že musím udělat něco tak dramatického, aby Ashley zapomněla na všechno, co jsem se doteď navyváděla.

Co by se tak mohlo pokazit?

Znovu padnu k zemi, ale tentokrát jen na jedno koleno.

Jo, taky bych si zakryla oči, kdybych se na to koukala.

Ráda bych řekla, že jsem byla schopná zabránit následujícím pěti slovům v útěku z mé velké pusy, ale bohužel nemůžu.

Song #1 - I got you babe - Sonny and Cher
(překlad: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ub/i-got-you-babe-212713 )

7B

A to je to poslední, co si pamatuju.

-----------------------------------------------------------------------------------

"…tak jsem tě dovedla sem a uložila tě do postele," dokončí Ashley.

Posledních pár minut strávila tím, že mi převyprávěla hodně cenzurovanou verzi událostí předešlé noci, aniž by věděla, že jsem si zatím na všechno vzpomněla.

Nemůžu uvěřit, že se mnou pořád mluví.

"Chtěla jsem si lehnout na gauč, ale bála jsem se, že by se ti mohlo uprostřed noci udělat zle, tak jsem popadla nějaký triko a šortky a lehla si sem," vysvětluje. "Doufám, že ti to nevadí?"

Přetáhnu si peřinu přes hlavu a modlím se ke komukoliv, kdo by mohl poslouchat, aby to celé byl jen zlý sen.

Nikdy v životě jsem se necítila tak trapně.

Z tohohle se v žádným případě nemůžu vzpamatovat, nikdy!

"Spencer," ozve se Ashley, ale já se rozhodla pro bobříka mlčení a neodpovím. "Spencer, nemusíš se stydět."

"Spencer právě teď není doma," zamumlám zpod přikrývky. "Prosím, zanechte zprávu, a jakmile to bude možné, ozve se vám." Páni, vydržela jsem bobříka mlčení asi tři vteřiny, to musí být rekord. "Píp."

Ashley mi zatřese ramenem. "Byla jsi opilá, z toho se nestřílí."

No to se teda střílí, já bych se nejradši střelila sama.

"Víš co, já se oblíknu a za pár minut se sejdeme v obýváku. Co ty na to?"

"Jo, jasně, uh-huh, jupí jéj, budu tam," odpovím idiotsky.

Slyším Ashley šustit s oblečením a na zlomek vteřiny zvažuju, že se mrknu, jak se oblíká, jenže s mým štěstím by mě určitě načapala.

"Uvidíme se za chvilku," řekne, než odejde.

Když slyším dveře zaklapnout, ještě chvilku počkám, abych se ujistila, že nepodváděla a opravdu je pryč. Poté, co jsem přesvědčená, že vzduch je čistý, odhodím ze sebe peřinu a popadnu polštář, na kterém spala Ashley a praštím se jím přes hlavu.

Jak jsem mohla být tak blbá?

A aby toho nebylo málo, koutkem oka zahlédnu, kolik je hodin.

10:15.

Mám takový zpoždění, že mě táta určitě zabije.

Znovu si v hlavě přehraju, co se v noci stalo.

Momentíček.

Ashley si myslí, že jsem nádherná.

Postarala se o mě.

A snažila se mě dneska ráno utěšit, abych se necítila trapně.

Možná pro nás přeci jen je naděje.

Přitisknu kolena k hrudi a v tu chvíli mi to docvakne.

Znám Ashley přesně 24 hodin.

Máme jednodenní výročí!

A že to ale byl den.

Při prvním setkání jsem spadla na čumec.

Pozvala jsem ji na něco-jako-rande.

Zjistila, že jsem na holky.

Poprvé jsme se pohádaly.

Usmířily jsme se.

Zpila jsem se pod obraz boží.

Ashley se o mě postarala.

Zpívala jsem jí… dvakrát.

Požádala jsem ji o ruku.

Udělala jsem jí striptýz.

Dala jsem jí tanec na klíně.

Řekla jsem jí, že ji miluju.

Sdílely jsme lože.

Ona lhala, aby neranila mé city.

A teď čeká za dveřmi, aby se mnou mohla mluvit.

Tyjo, jestli se tohle stalo jen po jednodenní známosti s Ashley, ani si nedokážu představit, jaký bude zbytek našich společných dnů.

Doufám, že to nezní jako konec příběhu, protože není.

Tohle, přátelé moji, je teprve začátek.

Song #2 - Hollaback Girl - Gwen Stefani (pro zájemce, nesmyslný překlad k stejně nesmyslnému songu:) : http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/stefani-gwen/hollaback-girl-26699)

8A

Kontrola škod.

Jsem ve stavu, kdy ji vážně potřebuju.

Říct, že z pouhé myšlenky na to ocitnout se teď tváří v tvář Ashley se mi chce zvracet víc, než ze všeho alkoholu, co jsem zkonzumovala včera, by bylo hodně slabé vyjádření.

Jak to tak vidím, mám na výběr ze dvou možností.

První: zůstanu v ložnici, dokud to Ashley nedojde a ona odejde z mého bytu, tudíž se na ni nebudu muset podívat a vidět před očima všechny mé eskapády včerejší noci.

Nebo druhá možnost: posbírat poslední špetky důstojnosti, co mi zbyly, a ukázat Ashley, že ač jsem k nevíře zahanbená, být s ní mi stojí za tu konfrontaci s vlastními rozpaky.

Někteří by možná řekli, abych to vzdala teď; dřív, než provedu nějakou další hloupost.

Tak těmhle chytrákům bych poradila, ať si dají dlouhou procházku po krátkým molu.

Táta pořád říká, že mám pod čepicí; je na čase mu dokázat, že má pravdu.

Čeká na mě hned několik požárů, které musím uhasit, jenže taky mě příšerně bolí hlava. To není dobrá kombinace.

Rozhodnu se, že tenhle problém vyřeším jako první. Namířím si to do koupelny, kde hledám a hledám, až najdu velkou tubu aspirinu, kterou tam mám přesně pro takové příležitosti.

Ne že bych snad byla násoska.

Zhltnu tři pilulky, vyčistím zuby a rázem se cítím líp. Mozek začíná fungovat, tak popadnu svůj Blackberry, abych se popasovala s problémem číslo dvě.

Všechno jde jako po másle, dokud mi ovšem hlavou neprobleskne další vzpomínka na to, jak dávám Ashley tanec na klíně a její zděšený výraz ve tváři.

Polknu své ponížení tak hluboko, co to jde, a stisknu trojku na rychlém vytáčení.

"Panebože, kde u všech svatých vězíš?" U všech svatých? Jessie vživotě nebyla v kostele, ta to s tím nenadáváním asi opravdu myslí vážně. "A co je důležitější, mám to u tebe, páč jsem tě kryla u tvýho táty."

"Dobré ráno i tobě," šeptám pro případ, že by mě Ashley mohla slyšet.

"Proč šeptáš?" ptá se Jessie. Chci jí odpovědět, jenže má drahá přítelkyně je tak nadšená, že mě ani nepustí ke slovu. "Člověče, tvůj táta byl tak nakrknutej, když ses dneska neukázala v práci. Mlel pořád dokola o tom, jak jsi nezodpovědná, ale díky mýmu superrychlýmu uvažování jsem ti zachránila zadek. No nejsem úplně nejlepší?"

Protočím oči, i když to Jessie nemůže vidět. "Ano, jsi tak neuvěřitelně úžasná, děkuju bohu každej den, že mi tě vnesl do života."

"Ty seš taková čub…" Zatraceně, skoro jsem ji měla! "Čarodějnice. Hned jak zavěsím, jdu za tvým otcem a řeknu mu, že ses na práci normálně vybodla a to jednání, na kterým údajně jsi, je jedna velká lež."

Zrovna teď vážně nemám ani čas ani trpělivost zabývat se Jessienou teatrálností. "Promiň, moc se omlouvám," řeknu svým co nejupřímnějším hlasem. "A jsem ti moc vděčná, že s mě kryla, jsi nejlepší."

"Si piš, že jsem," odpoví Jessie. Má hrozně ráda, když ji někdo chválí. "Takže předpokládám, že včerejší schůzka s Ashley šla dobře a to je důvod, proč dneska nejsi v práci?"

Ó, jak moc se mýlí.

Třeba na stupnici od jedný do deseti, jedna za… gah, přestaň už s tim věčným hodnocením Spencer, soustřeď se!

"Nemám čas na vysvětlování, chtěla jsem jen zavolat a zjistit, v jak moc velkým průšvihu jsem a díky tobě nejsem v žádným." Požár číslo dvě zažehnán, jdeme na trojku. "Za chvilku ti zavolám a všechno povyprávím." Jessie okamžitě začne brblat, že ihned potřebuje detaily a jak jsem zlá, že jí nic neřeknu. Už to její tlachání nevydržím poslouchat, takže jí potřetí poděkuju, že kvůli mně lhala a hovor utípnu.

Není to ode mě hezké, ale bylo to nezbytné.

Znám svou kamarádku dost dobře na to, abych věděla, že právě teď opětovně vytáčí mé číslo, aby na mě kvůli tomu mohla zase ječet, takže dám Blackberry na vibrace a sluchátko pevné linky vyvěsím.

Fíha, teď k důležitějším záležitostem; Ashley a co na sebe.

Začnu přehrabovat šatník a po pár minutách se prostě rozhodnu na sebe hodit staré džíny a tričko. Když jdete před popravčí četu, je podle mě nejlepší vypadat maximálně ležérně.

Než vyjdu z ložnice, ještě si zkontroluju v zrcadle, jestli mi něco nevisí z nosu nebo na sobě nemám jiné otřesné šmouhy, které by způsobily další ponižující kolečko, které nepotřebuju.

Potom otevřu dveře a naberu několik hlubokých očistných nádechů.

Žaludek mám z těch nervů jak na vodě, ale navenek se snažím vypadat co nejklidněji, takže až mě Ashley uvidí, nevšimne si, že ve skutečnosti jsem uzlíček nervů.

Mé bosé nohy ťapkají po dřevěné podlaze neslyšně jako kočka, jenže zrovna když si říkám, že bych mohla z fleku dělat špiónku, Ashley se otočí a podívá se přímo na mě.

Sedí na gauči, ani se nehne, jen dál upřeně hledí na mou, doufejme, že usmívající se, tvář.

To je ale v pořádku, ta malá povzbuzující řeč, co jsem si před chvilkou dala, zdá se funguje a navzdory skutečnosti, že nemám právo vůbec cítit jakýkoliv druh sebedůvěry, tak se tak cítím.

Jak si tak vykračuju k mé hnědovlasé bohyni, cítím se úplně jak John Travolta na začátku Horečky sobotní noci a skoro i slyším v hlavě písničku Stayin' Alive. S každým krokem zhoupnu boky a Ashley ode mě nemůže odtrhnout oči.

Sexy Spencer je zpátky a to v plné síle.

Už jsem skoro u gauče a tehdy se pro završení výkonu rozhodnu rukou prohrábnout vlasy.

Tak je to správně, Ashley, nemáš šanci mi odolat, když jsem tak…

Vzpomínáte, jak Ashley v noci odhodila mou ohromně drahou kabelku Coach na zem, a pamatujete si, jak jsem jí za to chtěla ublížit?

No, škoda že jsem to neudělala, protože zatímco mluvím, zakopávám o řečenou kabelku a mířím rovnou k zemi.

Moje tělo padá na podlahu a zvuk, který se roznese bytem, je pěkně hlasitý.

Vykřiknu bolestí, když narazím čelem o tvrdé dřevo, ale ve skutečnosti mě ani tak nebolí čelo, jako spíš má pýcha, která to odnesla mnohem víc.

Víte, asi jsem mohla včerejší trapné události uhrát na opilou kartu a jsem si jistá, že tím bych to celé krásně vyřešila a mohla jít dál.

Ovšem po tomhle to zcela jistě nepůjde. Tohle je horší, mnohem horší, je to tak strašný, že nemám ani energii ani chuť usilovat o Ashley dál.

Ne, vážně, jak můžu vůbec v sobě dál živit nějakou představu toho, že mezi námi opravdu něco je, když dělám jednu šílenost za druhou? Možná to bylo vtipné na začátku, ale já se teď fakt nesměju a jediné, co chci, je schoulit se zpátky do postele a nikdy nevylézt.

Obvykle jsem si kolem holek sama sebou hodně jistá a přesto, s Ashley se každičký můj instinkt ukázal jako špatný nápad; každý krok, který jsem na ni zkusila, selhal a já neustále končím s obličejem zarytým v podlaze, přičemž ona se na to pokaždé dívá.

Oficiálně se vzdávám.

Teď jediné, co musím udělat, je nehýbat se, dokud Ashley nevyběhne z tohohle bytu, abych se mohla věnovat zbytku mého života.

Ashley opravdu vyběhne, ale ne ze dveří, nýbrž přímo ke mně.

"Ach můj bože," vykřikne, jakmile je u mě na kolenou, "jsi v pořádku?"

Ne, nejsem. V hlavě mi buší, kotník mě bolí, ale co mě trápí nejvíc, je, aby už odešla.

Věřili byste, že po všech těch siláckých řečech ještě před chviličkou, si teď upřímně přeju, aby Ashley odešla?

Jo, já taky ne.

Silně mi zatřese rameny, a když promluví, je v jejím hlase slyšet panika. "Spencer, Spencer, slyšíš mě?" Další zatřesení a žádná odpověď. "Sakra, Spencer, odpověz mi." Ne. "Do prdele, prosím, Spencer, buď v pořádku." Opravdu vypadá, že se o mě bojí; cítím se trochu špatně, protože si myslí, že jsem omdlela nebo že jsem dokonce v bezvědomí.

"Jsem v poho," ujistím ji, aniž bych se pohnula.

"To mi víckrát nedělej," křikne a vzápětí mě plácne do zad. "Myslela jsem, že jsi vážně zraněná."

Normálně bych teď zavtipkovala něco ve smyslu, jak se mi líbí drsná Ashley, jenže se cítím tak hrozně poraženě, že chci jenom být sama.

"Promiň," zamumlám. "Už můžeš jít."

Ach bože, myslím, že budu brečet.

"Nebuď směšná, chci se ujistit, že ti nic není," odpoví na to Ashley a pořád zní rozzlobeně.

Skvělý, ke všemu, co jsem už stačila napáchat, jsem ji ještě zvládla naštvat.

Jestli odsud brzy neodejde, sesypu se úplně.

"Vážně jsem v pohodě," ujišťuju ji.

"A já vážně neodejdu, dokud se o tom sama nepřesvědčím." Proč je tak dominantní, zrovna když bych radši, kdyby nebyla.

Ashley mě nějak zvládne dotáhnout na gauč a já se nějak zvládnu vyhnout pohledu do jejích očí.

Studuju podlahu, jako by to byla ta nejzajímavější věc, co jsem kdy viděla, ale jak se ukáže, Ashley mi tohle nezbaští.

Klekne si na zem mezi má kolena, a když mi její ruka spočine na stehně, málem to vzdám a podívám se na ni. "No tak, Spence." Spence? To je nové. "Nic si z toho nedělej," zašeptá. Podruhé, co jsem se s Ashley poznala, mi dá dva prsty pod bradu a zvedne mou hlavu, takže nemůžu jinak, než nechat naše oči, aby se setkaly. Jenže tentokrát jsem střízlivá, a když se na sebe tak díváme, hledám v jejích očích jakýkoliv náznak lítosti nebo soucitu, ale jediné, co vidím, je starost. "Kristepane, ty krvácíš."

Pokrčím rameny. Jsem nešikovná, zpívající, vdavek chtivá, striptýz dělající, tanec na klíně dávající idiotka, a teď ještě navíc zraněná.

Ashleyiny prsty se přiblíží k ráně, až sebou škubnu. "Omlouvám se," hlesne a její oči neopouštějí mé.

Pořád nemůžu pochopit, jak to, že ještě nevzala nohy na ramena. Já bych to udělala, kdyby byla role obrácené.

Což je totální lež, ale pořád to nevysvětluje Ashleyin postoj, vezmu-li v úvahu, že o mě neprojevila ani sebemenší zájem.

"O nic nejde." Pokusím se pohnout, ale Ashley mě nenechá. "Fajn, krapet to bolí, ale nemusíš se tu se mnou zdržovat." Vím, že zním uboze a taky se přesně tak cítím. "Vážně, umím se o sebe postarat sama, a pokud jde o naši dohodu, pochopím, jestli z toho chceš vycouvat." Ještě pár minut musím být silná, pak se můžu o samotě ve svém utrpení rochnit do alelujá.

"O čem to mluvíš?" zeptá se Ashley, jejíž pohled se změnil ze starostlivého ve zmatený.

Vzdychnu. "Snažím se tu udělat správnou věc. Nebudu ti to mít za zlé nebo tak něco, protože máš plný právo chtít někoho jinýho, aby tě zastupoval." Tak, už jsem to řekla, teď je řada na Ashley, aby se zdejchla.

Ashley mi zmáčkne stehno, na což silou vůle nezareaguju, jak bych chtěla. "Musela ses do tý hlavy praštit víc, než jsem čekala, jestli si myslíš, že tohle je to, co chci."

Ach ne, přestávám mít své emoce pod kontrolou a ty hrozí každou chvílí vybublat na povrch. "To je jedno, v pohodě."

"To není v pohodě," křikne Ashley. "Myslela jsem to včera vážně, Spence." Už zase řekla mé jméno takhle. Proč jen musí dělat věci, díky kterým je pro mě o tolik těžší od ní odejít? "Já chci, abys mě zastupovala ty a doufala jsem mezi námi ve víc, než jen obchodní vztah."

Prrr.

Co to?

Asi se mi při tom pádu porouchaly uši, protože jinak nevím, jak si vysvětlit to, co právě vyšlo z Ashleyiných úst.

Je možné, že i po tom všem, co jsem udělala, že chce…

8B

"Opravdu si myslím, že bychom mohli být dobrými přáteli," dokončí.

Přátelé.

Ashley se mnou chce kamarádit.

Přátelé s výhodami?

Nahlas se ale nezeptám, naštěstí.

Třeba by přátelství s ní nemuselo být tak špatné…prozatím.

Dá mi to šanci ji líp poznat, než ji svedu.

Ok, ok, vím, že nemám právo mít takové myšlenky, jenže když ona ta Ashleyina ruka jezdí po mém stehně pomalu nahoru a dolů a má tak rozpálený pohled v očích, až mi z toho buší srdce.

"Ty chceš, abychom byly kamarádky?" zeptám se ostýchavě a kousnu se do rtu.

"Jo, to bych ráda," odpoví skoro až napjatě.

Intenzita vznášející se v té krátké vzdálenosti mezi námi se ve chvilce výrazně vystupňovala, mohu-li dodat.

"Proč?" asi jsem měla nejdřív provést cenzuru vlastní myšlenky, ale část mě potřebuje znát odpověď. "Nemyslíš si, že jsem tak trochu šílená?"

Ashley se tiše zasměje, ale přestane, když si všimne, že mluvím vážně. "Samozřejmě, že ne." Pozvedne ruku, která není na mé noze a vezme do dlaně mou tvář.

Ztiš se, srdíčko splašený.

"Vážně?" Tak moc ji zrovna teď chci políbit.

"No, rozhodně je s tebou zábava," škádlí mě Ashley, ale ne tím posměvačným způsobem, a já se proti své vůli musím smát spolu s ní. "Ale vážně, jsi hodná, milá a hrozně hezky se s tebou povídá."

Jestli jsem předtím měla vůbec nějakou šanci nepropadnout Ashleyinu kouzlu, tak teď už mi rozhodně není pomoci.

Sice pořád nejsem stoprocentně přesvědčená, že to neříká jen z lítosti, ale jsem ochotná tenhle detail přehlédnout, pokud se mě bude dál takhle dotýkat a takhle na mě koukat.

"I když neumím pít a v jednom kuse padám?"

"Dokonce, i když neumíš pít a v jednom kuse padáš," ujistí mě Ashley.

Asi jsem to konečně pochopila.

Jsou to momenty, kdy jsem sama sebou, co se Ashley líbí, ne ty chvíle, kdy jsem se snažila udělat dojem nebo na ni zapůsobit.

Docela objev, jestli můžu podotknout.

"Tak co ty na to, kamarádky?" zeptá se Ashley. Je tak roztomilá a kouzelná, já to snad nevydržím.

"Kamarádky," kývnu hlavou.

Myslím, že je čas ukázat Ashley víc z toho, kdo skutečně jsem, oproti tomu, o kom jsem si dosud myslela, že ji oslní.

"Dobře. A jakožto tvá kamarádka si vážně myslím, že bys mě měla nechat vyčistit ti tu ránu." Ashley se usměje a předvede i ukázkový nosík!

"Och, bezva," obrátím oči v sloup, "ty budeš jedna z těch panovačných kamarádek, která vždycky musí prosadit svou."

"V podstatě jo." zakření se Ashley. "Vždycky musí být po mém, nenaděláš nic."

Ta je tak drzá… Miluju to! "Fajn," zavrčím dramaticky, "v kuchyni pod dřezem je lékárnička."

Ashley se na mě vítězně podívá a já znovu protočím oči. Naše popichování je tak lehké a bez jakéhokoliv napětí. Vstane a jde do kuchyně, což samozřejmě znamená, že se mě už nedotýká, ale já z toho nejsem nijak zvlášť naštvaná.

Ashley si nemyslí, že jsem totální mimoň.

Pořád chce, abych ji zastupovala.

Chce se mnou přátelit.

To znamená, že spolu budeme trávit spousty času.

Kdo ví, co se stane, až tomu tak bude?

Ach, těch možností!

Ashley se vrátí s lékárničkou a znovu si přede mě klekne. "Neřekla bych, že je to tak hluboká rána, aby potřebovala zašít, ale myslím, že je dobrý nápad ji vyčistit."

"Ok." Kývla bych jí v podstatě na cokoli.

Nalije na kousek vaty nějakou dezinfekci a pak obrátí svou pozornost zpátky ke mně. "Teď to bude asi trošku štípat."

"To je dobrý, mám vysokej práh bolesti," chvástám se.

Ashley se zlehka dotkne mé rány a pálí to tak děsně, že proti své vůli vykřiknu v naprosté agónii.

Sakra, to ale bolí!

"Hodně vysoký práh," culí se.

Už už na to chci něco vtipného poznamenat, protože já vážně nezvládnu být zticha ani dvě vteřiny, když v tom se Ashley nakloní a jemně ranku pofouká.

"To by mělo zmírnit bolest," pošeptá Ashley a vyfoukne další příval teplého dechu.

Vím, že její gesto neznamená nic jiného, než že mi chce ulevit.

Ale je blbý, že mě to trošičku rajcuje?

Ačkoli, abych byla upřímná, myslím, že Ashley by mohla třeba kýchnout a mně by to přišlo sexy.

"Díky," řeknu po té, co mi dá na čelo náplast. Začne se ode mě zase odklánět a v ten moment se má prořízlá pusa zase vydá na špacír. "Nepřidáš i pusu na rychlé uzdravení?"

Pitomá klapačka!

Pitomá, nemůže být chvíli zticha, vždycky plácne něco nevhodnýho…

Ashley se na mě nepodívá, ale opravdu krátce přitiskne rty na náplast.

Srdce mi radostí maličko poskočí.

Je neuvěřitelné, jak na mě umí zapůsobit něčím tak zdánlivě nevinným.

Ashley se konečně odtáhne, takže teď máme oči ve stejné úrovni. "Lepší?"

"Mnohem, mnohem lepší," rozplývám se.

Tolik pro hraní to na pohodu.

Ocitly jsme se v soutěži v zírání, o které jsem ani nevěděla, že jsme začaly.

Je však přerušena, když jí pípne mobil.

Ashley se podívá na displej a vzdychne. "Promiň, to je Aiden, že na mě čeká venku, měla bych jít."

Och, D.B., na tebe bych málem zapomněla.

Asi mu zavolala, když jsem se oblíkala.

Teď hlavně nesmím dát najevo, jak mě to štve.

"Chápu, žádný problém." Hej, jsem hvězda! Já vážně řekla něco správnýho.

Ashley začne zase sklízet všechno do lékárničky. Zrovna jí chci říct, ať to nechá být, že to udělám, ale to už vstává a mizí v kuchyni.

Přičemž se mi naskytne krásný výhled na její zadek.

Spencer, teď fakt ne!

"Vyprovodím tě," nabídnu Ashley a už vstávám.

"Jsi si jistá, že to zvládneš, aniž by ses zranila, Spence?" vtipkuje.

Ashley Davies, to bylo prostě ošklivý!

A docela legrační.

Zakoulím očima a hravě do ní šťouchnu ramenem. "Och, vážně vtipný, Ash."

Hej, když může zkracovat jména ona, já můžu taky.

"Díky, taky si myslím." Drcne do mě na oplátku a obě se rozesmějeme.

"Už teď můžu říct, že kamarádit s tebou bude hodně zajímavé," nadhodím, když otevírám dveře od bytu.

Podařilo se mi to a ani jsem se u toho nepraštila do hlavy… já vážně jedu!

Ashley na mě mrkne: "Taky bych řekla."

Ještě nechci, aby mi utekla.

"Víš," začnu, když Ashley vyjde na chodbu, "včera jsi mi ani nezazpívala, což mi nepřipadá zrovna fér, vzhledem k volbě tvého povolání."

Ashley se otočí tak rychle, že se trochu bojím o její krční páteř. "Ty si pamatuješ, co se v noci dělo?"

"Jenom kousky," vymýšlím si. Vážně nechci lhát, ale taky nechci, aby to mezi námi bylo zase trapný. "Moc ne."

Ashley vydechne očivodnou úlevou. "No, jednoho dne se ti paměť určitě vrátí."

Nakloním hlavu. "Jo, jednoho dne."

"Jestli toho zítra nemáš moc, budu mít ve studiu zkoušku. Můžeš se stavit, když budeš mít čas," navrhne Ashley.

Nezajímá mě, jestli na zítra něco mám, což tedy nemám, protože i kdybych měla, zrušila bych to.

"To zní skvěle," odpovím s úsměvem.

"Bezva." Sáhne do zadní kapsy, vytáhne vizitku a podá mi ji. "Tady je adresa, přijď kolem třetí."

"Budu tam," ujistím ji. "Jako na koni," dodám ještě.

Ashley se zasměje. "Zatím, Spence."

"Zatím, Ash." Ještě jednou se zakřením a pak už se otočí a odchází.

Opřu se o futra a dívám se, jak se vzdaluje.

Už je u výtahu a těsně před tím, než stiskne tlačítko na přivolání výtahu, otočí se.

Trhnu sebou, protože mě přistihla, jak na ni zírám, ale místo abych vyšilovala, jednoduše jí zamávám, jako bych chtěla říct, že to je úplně normálka.

Ashley mávne zpátky, a ačkoli je docela daleko, vidím, že má na tváři široký úsměv.

Vrátím se do bytu, a jakmile za sebou zavřu dveře, opřu se o ně zády.

Ok, tak tohle dopadlo mnohem líp, než to začalo.

Zavřu oči a vybavím si, jaký to byl pocit, mít Ashleyinu ruku na tváři a její rty na čele.

Jak se s přiblblým úsměvem sesouvám po dveřích k zemi, pomyslím si, že zítřek nemůže přijít dost rychle.

9A

Strávím na podlaze slastnými myšlenkami na Ashley čtvrt hodiny, než se seberu a zamířím zpátky do ložnice.

Opravdu, opravdu se dneska na práci necítím.

Vždyť už je 11:30, to je půlka dne v pytli, a upřímně řečeno, chci si dopřát nějaký čas, abych si v klidu prošla všechno, co se stalo od toho osudového setkání s dívkou mých snů.

Uvědomuju si, že se tam najde i pár nepříliš povedených momentů, které nebude taková zábava znovu prožít, ale jsem ochotná kvůli Ashley obětovat vlastní ego, tak moc se mi dostala pod kůži.

Není snadné pochopit, že někdo, koho znám něco málo přes den, už si stihl pro sebe zabrat tolik mých myšlenek, ale ona to zkrátka nějak dovedla a myslím, že se to v nejbližší době jen tak nezmění.

Ač nechci jít do práce, nechci ani být sama.

Vezmu do ruky Blackberry a plácnu sebou ńa postel, abych zavolala Jessie.

Zrovna chci vytočit její číslo, když si vzpomenu, jaké to bylo, vidět Ashley probouzející se v mé posteli, vedle mě.

Sakra, co mi to ta ženská dělá, to jsou věci.

Ne že bych měla něco proti.

Potřesu hlavou, abych odtamtud Ashley dostala alespoň na chvíli, a v tu chvíli si všimnu sedmnácti zmeškaných hovorů, všechny od mé kamarádky.

Doufám, že na mě není naštvaná.

"Spencer Carlinová, nemůžu uvěřit, žes mě nechala takhle viset!" Jessie ječí tak hlasitě, že si musím telefon podržet dál od ucha. "Tos trochu přehnala, ne?"

Zasměju se vlastní odpovědi, kterou jsem si pro ni připravila: "Omlouvám se, ale musela jsem Ashley vyprovodit po tom, no však víš, co jsme spolu strávily noc."

Mrtvolné ticho.

Někdy dovedu být tak zlá!

"Achmůjbožedobrotivej," vyhrkne Jessie. "Chceš mi říct, že jsi ukecala Ashley k tomu, aby se s tebou vyspala? Sakra, Carlinová, jsem ohromená."

"No, ne tak docela," přiznám, zatímco se překulím na druhou stranu postele, na tu, kde ležela Ashley. Její vůně je všude a je opojná. "Ale doopravdy strávila noc v mojí posteli."

"Tak mě nenapínej, holka, potřebuju detaily," vyžaduje Jessie. "Můj vlastní milostnej život momentálně stojí za starou belu."

Položím si hlavu na polštář, který měla Ashley. "Znamená to, že jsi to konečně skončila s Laurou?"

Jessie vydá hlasitý povzdech. "No jo, včera jsem se s ní rozešla."

"Jak to vzala?" zajímám se a zvažuju, že zalezu zpátky pod peřinu, jenom na chviličku.

"Moc dobře ne, ale dost o mojí patetický situaci, vyklop to," přikáže.

"Mám lepší nápad, co kdybys vymyslela nějakou výmluvu a přišla na odpoledne ke mně?" Navíc je tu pořád záležitost s mým autem a Jessie mi to hodně usnadní, když mě tam pak zaveze a já si ho pěkně vyzvednu. To si ovšem nechám pro sebe a nadhodím později ve správnou chvíli. "Už jsme se spolu nepoflakovaly ani nepamatuju."

To proto, že Laura držela Jessie pěkně zkrátka.

Nikdy jsem ji neměla ráda, ale nikdy jsem nic neřekla, protože už holt jsem taková dobrá kamarádka.

Fajn, možná mi tu a tam pár nepěkných komentářů uklouzlo, ale na moji obranu, mně šlo jenom o Jessieno dobro. Laura byla jen koule na noze, jestli mi rozumíte.

"To je bezva nápad, pravej holčičí den," uzná Jessie nadšeně. "Budu tam za půl hoďky."

Zajímalo by mě, na co se u mýho táty vymluví.

To mi připomíná, že bych se jí asi měla zeptat na podrobnosti ohledně té mojí schůzky, kterou si vymyslela, aby mě ráno kryla.

Potřebné info dostanu od Jessie, ještě než zavěsíme.

Rozhodnu se, že místo, abych tátovi volala přímo, napíšu mu e-mail, že Ashley to s námi podepíše. On totiž vždycky pozná, když lžu a já už vážně netoužím mít v životě další drama.

Jakmile jsem s tím hotova, hopnu pod sprchu. Až přijede Jessie, budu tak krásně svěží a připravená zahrnout ji všemi detaily o mé úžasné Ashley.

Má schopnost obrátit i zdánlivě špatnou situaci v moji výhodu je jedním z důvodů, proč jsem tak úspěšná ve světě P.R.. Nemělo by tedy být překvapením, že ty samé dovednosti používám i v osobním životě.

Ve skutečnosti se vlastně pyšním mnoha dovednostmi.

Umím třeba žonglovat.

Co se dalších týče, no, nechci se chlubit nebo tak něco, takže myslím, že ty si nechám pro sebe, děkuju pěkně.

Poté, co se vydrbu od hlavy k patě a po krátkém, leč velmi uspokojivém dostaveníčku s odnímatelnou sprchovou hlavicí, se vrátím do ložnice.

Co je?

Nesuďte.

Netvrďte mi, že jsem jediná, kdo tohle dělá.

Mimochodem, zatímco jsem byla ve sprše, přišel mi e-mail od táty. Blahopřál mi k dobře odvedené práci a taky zmínil, že je na mě moc pyšný.

Ha! Vypadá to, že se mi bude ještě omlouvat, že mě nařknul z nezodpovědnosti.

I když vlastně… jenom dneska jsem stihla zaspat a vůbec na práci házím bobek.

No co už, zajistila jsem nám Ashley, coby novou klientku, a měla jsem hodně rušnou noc, takže si pauzu zasloužím.

Bezva, teď si připadám jak v reklamě na Kit Kat.

Odpovím tátovi skromnými slovy říkajícími, jak jsem se učila od nejlepších, tím nejlepším samozřejmě že myslím jeho, a pak se jdu oblíknout.

Právě jsem si přetáhla přes hlavu tričko, když zaslechnu otevírání vstupních dveří.

Žádný strach, nikdo mě nepřišel vykrást, Jessie má klíče.

"Spence, kde jsi?" zahuláká.

"Za chvilku jsem tam," volám zpátky.

"Doufám, že máš hlad, protože jsem po cestě vzala nějaký jídlo." Jessie je hvězda! Umírám hlady. "A taky pro tebe mám Starbucks." Přísahám, že kdybych už nebyla v sedmým nebi kvůli Ashley, vážně bych uvažovala, že to ještě s Jessie zkusím.

"Tak za tohle máš hodně velký plus," oznámím jí, když vyjdu z ložnice.

"Dík, puso, snažím se." Jessie udělá pózu s jednou rukou v bok. "Měla bych tě upozornit, že…"

"Opovažte se začít beze mě," vpadne mi do bytu s křikem Glen.

"…jsem přivedla i Glena," dokončí Jessie. "Doufám, že ti to nevadí, byl zrovna u mě, když jsi volala, a trval na tom, že chce taky na holčičí odpoledne."

Glen nadšeně zatleská. "Dáme pleťovou masku?"

Láskyplně nad ním protočím oči. "Ty jsi taková holka."

"Jeden z nás být musí," vrátí mi lichotku a pohltí mě ve svém medvědím objetí.

"Koukej mě hned pustit," žádám, ale on neposlechne, namísto toho mě ještě víc stiskne. "Tak pusť mě!"

"Až řekneš kouzelný slůvko," poví jen.

Snažím se vymanit z jeho sevření, ale marně. "Prosím," řeknu poraženě.

"To není to kouzelný slůvko," uculí se Glen. "Musíš říct: 'Glene, ty jsi muž nad muže a nikdo, ani já, ti holka říkat nemůže," zachichotá se. Jo, to ja vážně chlapácký. "Ono se to rýmovalo, jsem rozenej poeta." Ne, jsi trouba. Ale stejně ho miluju.

Chytnu Glena za ucho a zatáhnu tak silně, že vykřikne bolestí.

Asi nakonec nebude zas takovej drsňák.

"Seš hrozně zlá," bručí Glen, když mě propustí ze svého sevření.

Strčím do něj, samozřejmě jen z legrace. "Začal sis."

"Dost už, vy dva," řekne Jessie a postaví se mezi nás. "Nepřišla jsem sem proto, abych koukala, jak se hašteříte."

"Dobře, mami," zavtipkuju, čímž si vysloužím smích od Glena a mrazivý pohled od Jessie.

Vezmu z její ruky jedno Starbucks a všichni se přesuneme na pohovku. "Ách, člověče, tohle jsem vážně potřebovala," poznamenám po prvním doušku, nebo spíš loku.

"Nikoho nezajímá, jak máš dobrý kafe, koukej vysypat, co se stalo s Ashley," usměrní mě Jessie, která si sedla na podlahu přede mě. Glen sedí vedle ní a oba se na mě koukají pohledem jestřába. "Vlastně, co kdybys nám nejdřív řekla o tom tvým zranění?"

Mým zranění?

Kdy jsem se zranila?

"Máš náplast na hlavě," napoví mi Jessie, když se nedočká odpovědi.

Ach, no jo, tohle.

Víte, fakt jsem se těšila, až budu s Jessie probírat veškeré detaily z mé noci s Ashley, ale teď si tím nejsem tak jistá.

Neudělala bych líp, kdybych si všechno nechala pro sebe? Tihle dva si ze mě nejspíš akorát tak budou dělat srandu, ne že bych se jim divila.

Chtěla bych ale zdůraznit, že má nenadálá neochota se podělit, není v žádném případě způsobena Glenovou přítomností.

Glen a Jessie jsou mí nejlepší přátelé. Jsou to jediní dva lidé, se kterými se cítím naprosto v pohodě, takže když to tak vezmu, jestli se nedokážu svěřit s podrobnostmi svého ponížení těmhle dvěma, komu bych mohla?

Jessie luskne prsty. "Yo, Spence, prober se."

"Sorry, sorry," konečně zareaguju a znovu usrknu kafe.

Ok, rozhodnuto jest, řeknu jim úplně všechno.

Ano, všechno.

Je to jediný způsob, jak zjistit jejich vlastní názor na to, co by se mohlo dít uvnitř Ashleyiny hlavy.

No, rozhodně se nebudu Ashley ptát přímo. Už jen ten nápad zní pěkně nebezpečně.

Jídlo je pro tuto chvíli zapomenuto, protože doslova Jessie s Glenem zasypu převyprávěním událostí včerejšího večera a dnešního rána.

Nevynechám jediný detail.

Ani tu nejprťavější drobnůstku.

Mé vyprávění je živé, rezervované a zatraceně zábavné, jestli to můžu posoudit.

Čím víc se do svého příběhu dostávám, tím lepší mám pocit.

Vážně teď nevěřím, že co se za posledních čtyřiadvacet hodin stalo, by bylo tak špatné, jak jsem si původně myslela.

Dokud ovšem nepřestanu mluvit.

Čekám na odpověď publika, ale zdá se, že té se jen tak nedočkám.

Jessie s Glenem akorát čučí s otevřenou pusou a oba vypadají totálně mimo.

"Uhm, to je všechno," zkusím po chvíli, kdy na mě jenom civí.

Pořád nic.

Zamávám jim rukama před obličejem. "Hej, jste v pohodě?"

Jessie i Glen se pomalu otočí k sobě, pak zase zpátky ke mně.

"Mám snad něco na obličeji?" zeptám se a pro jistotu si utřu nos.

Ani slovo.

Ti dva mě fakticky začínají děsit.

9B

Najednou Jessie vyskočí na nohy a Glen hned po ní.

Co to sakra?

"I ain't no hollaback girl." notuje Jessie.

"I ain't no hollaback girl." opakuje Glen.

Jessie začne skotačit po pokoji. "I ain't no hollaback girl."

Glen, jako správný ocásek, začne tančit taky. "I ain't no hollaback girl."

A pak se oba s hysterickým, hlasitým, nekontrolovatelným pláčem zhroutí na zem.

"Haha, moc vtipný," zabručím, ale nikdo mi nevěnuje pozornost.

Oba se drží za břicho a Jessie se po tvářích dokonce koulí slzy.

To je to vážně tak zlý?

Nechme to být, nechci to vědět.

"Ok, ok, chápu, už se můžete přestat smát," lehnu si na gauč a založím si ruce na prsou.

"Pane bože, to je ta nejsrandovnější storka, co jsem kdy slyšela," oddechuje Jessie.

"Já si asi cinknul do kalhot," přidává se Glen, který se sbírá ze země.

Tváře mi hoří a už lituju toho, že jsem se s nimi o své zážitky vůbec podělila. Jediné, co tenhle pocit předčí, je lítost nad vším, co se mi nepovedlo v ten večer s Ashley.

"Nejsem žádná hej nebo počkej." špitne Jessie a spustí tak novou salvu smíchu.

"Nesnáším vás. Oba dva!" zakvílím s hlavou pod nejbližším polštářem.

"Nebuď taková, Spence." Jessie se pokusí vzít mi polštář, ale já ho nedám, i kdyby se přetrhla. "Jenom jsme si dělali trochu srandu."

"Jasně, smáli jsme se s tebou, ne tobě," přizvukuje Glen.

"Já se nesmála, ty hňupe," odpovím do polštáře, ale ačkoli je tak můj hlas tlumený, vím, že mě slyšeli. "Řekněte mi pravdu, jak moc je to zlý?" zeptám se po tom, co seberu odvahu posadit se. Polštář mám položený v klíně, a zatímco čekám na jejich odpověď, žmoulám jeden roh.

"Já ti to povim takhle," začne Glen. "Na stupnici od jedný do deseti, jednička jakože…" Ah, pak po kom mám tu věčnou potřebu vyjadřovat se ve stupnicích.

Jessie drcne do Glena, aby sklapnul. "Chceš vážně slyšet pravdu, nebo chceš odpověď, která se ti bude líbit?"

Těžká volba.

"Pravdu," řeknu. Zavřu oči a připravuju se na to, co mi Jessie řekne.

"Myslím, že jsi ze sebe udělala totální trubku," spustí Jessie.

To je ale kráva blbá.

To trochu přehnala, ne?

Mohla být trochu jemnější.

"Na druhou stranu…"

Oh, ona ještě neskončila.

A je tam 'druhá strana'.

Zbožňuju druhý strany.

Obzvlášť Ashleyinu zadní stranu, jestli rozumíte.

Co já bych dala za to vidět její nahej zadek.

Do prčic, fakt musim přestat s takovým rozptylováním.

"Taky si myslím, že to, co cítíš ty, Ashley cítí taky," dopoví Jessie.

Všechno beru zpátky. Ona není kráva, ona je miláček.

"No jasně že jo," souhlasí Glen.

Cože?

"Lidi, jste si jistí, že jste slyšeli, co jsem vám tu vyprávěla?" ptám se zmateně.

Možná nejsem jediná osoba v místnosti trpící na bludy.

Jessie obrátí oči v sloup. "Jo, pitomko, slyšeli."

Odmítám uvěřit čemukoliv, co z nich leze. "Jste cvoci."

"Poslouchej, Spence, žádná holka by tu nezůstala tak dlouho po tom tvým výstupu, pokud by na tebe taky nebrala." Jessie se natáhne pro jídlo, ale já jí ruku odpálkuju.

"Jestli jste vážně poslouchali, jak říkáte, pamatujete si taky tu část, kde Ashley řekla, že se mnou chce kamarádit," odseknu.

"Ehm, haló! To je lesbickej kód pro chci se ti dostat do kalhotek," přidává se Glen. "Možná je načase, abys oprášila svý lesbický vzdělání."

Myslí si, jak není vtipnej.

Nechci, aby ve mně vzbudili falešnou naději, i když já sama jsem si jí dala dost na celý život. "Stejně si myslím, že jste se zbláznili."

"Když nám nechceš věřit, v pohodě, ale máme pravdu," chvástá se Jessie.

"Nemluvě o tom, že by z vás byl ten nejrozkošnější páreček na světě," vypískne Glen.

Tak s tímhle nemůžu nesouhlasit.

"Ale jestli tomu nevěříš, můžeme pro tebe Ashley třeba špehovat," nebídne Glen.

Počkat chvilku.

Proč je na mě tak milej?

Ne že by Glen nebyl hodnej kluk, ale jakožto můj starší bratr by mě měl spíš mučit a tak. Jsem si jistá, že to prostě mají bráchové v popisu práce.

Podezíravě si ho změřím pohledem. "Co z toho budeš mít ty?"

Glen zalapá po dechu: "Jsem šokován, že by sis byť jen pomyslela, že mé motivy jsou jiné než čistě nesobecké."

Dál na něj upřeně zírám, dokud se pod tím tlakem nezlomí.

"Dobře, fajn, jenom se na mě přestaň takhle dívat," žadoní Glen. "Když ty dostaneš Ashley, zákonitě se tak Aidenovi nabídnou nové možnosti, jmenovitě já."

"Nemyslím, že Aiden by hledal zrovna kluka," namítne Jessie.

"To proto, že nemáš svůj gaydar vytuněnej jako já," uculí se Glen. "Koho zajímá, jestli je hetero?" Při vyslovení slova hetero použije vzdušné uvozovky. "Vidělas ho vůbec? Je tak kurevsky sexy a má tak vyrýsovaný tělo! Fakt mě dostává do pozoru, jestli chápete."

"Panebože, fuuuuuuuj," otřesu se. Tohle jsou detaily, který nechci od svýho bráchy poslouchat, obzvlášť, když se týkají DýBýho. "A jestli by vám to nevadilo, ráda bych se teď zase na chvíli soustředila na moje záležitosti."

"Aby ses nepoto," brblá si Glen pod fousy.

"Myslím, že vím, co je třeba udělat." Jessie se podívá z Glena na mě a to pekelně vážně. "Naplánujeme misi, abychom odhalili dispozice a sklony slečny Ashley Davies."

"A já zas myslím, že jsi posedlá L Wordem," odfrknu ironicky.

"To je parádní nápad," ozve se Glen. Přihlásí se jako by byl ve škole. "Já chci být Alice."

"Ne, já chci být Alice," fňuká Jessie.

Ach bože, jsem obklopena samými idioty.

"Ani jeden nebude Alice, protože se k Ashley ani nepřiblížite," uzemním je.

"S tebou taky nic není," zasténá Glen.

"Všechno zkazíš," souhlasí i Jessie.

"Už jsem se před Ashley sama ztrapnila dost, nepotřebuju cokoliv dalšího, co by mohlo mou důstojnost ohrozit ještě víc," vysvětluju.

"Fajn," brblá dál Jessie. "Proč si ji nevygůglíš?"

"To je úža nápad," řekne Glen. "Přines laptop a můžeme si Ashley hned vyhledat."

"Nechci ji gůglovat." Zní to jak nějaká sprosťárna. "To by nebyla žádná zábava. Chci se o Ashley něco dozvědět od ní samotné, ne od internetovýho vyhledávače."

"Vsadím se, že Ashley už si tě vyhledala," nadhodí Jessie jen proto, aby mě vyprovokovala a já změnila názor.

Pokrčím rameny. "Jestli ano, tak s tím nic nezmůžu, ale já to nebudu dělat jen proto, abych o ní našla nějaký to info."

Nejspíš si ji na netu projedu, až budu o samotě, ale rozhodně to nebudu dělat, když tu jsou Jessie s Glenem.

"Vážně si myslíte, že máme šanci?" ptám se s těžko potlačovanou nadějí v hlase.

Jessie souhlasně kývne hlavou. "Každopádně. Zůstala tady po tom všem, cos předvedla, mně to jasně říká, že po tobě jede."

Zvonění mého mobilu přeruší náš rozhovor.

Podívám se na displej, kdo to je, a srdce se mi zastaví.

Je to Ashley.

"Dopytle, to je ona!" vyjeknu.

Co asi chce?

Asi bych to měla zvednout, jinak se to patrně nedovím.

"Ahoj," pozdravím co nejpřirozeněji, abych nevyzněla dychtivě.

Glen a Jessie vypadají zmateně, tak jim pusou naznačím "Ashley" a na to oba zareagují kolektivním "Oh."

"Čau, Spence." Ashleyin hlas je tak sexy! Nedokážu ani slovy vyjádřit, co mi dělá. "Volám nevhod?"

"Ne, vůbec ne," odpovím tak nenuceně, jak to jen svedu.

"Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku, přeci jenom jsi spadla celkem tvrdě," vysvětluje.

Jo, spadla jsem do toho až po uši, souhlasím.

Týjo, ona mě kontroluje.

Je to oficiální, Ashley je nejbáječnější člověk na světě!

Tiše se zasměju. "Jsem v pohodě, mám docela tvrdou hlavu."

"To ráda slyším," řekne Ashley.

Podívám se na Glena s Jessie, kteří se na svých místech naklání a špicují uši, aby jim nic neuniklo.

"Chtěla jsi ještě něco?" zeptám se, když na chvíli upadneme do divného mlčení.

"Ne, jen jestli jsi v pořádku, to je nejdůležitější." Ashley zní nervózně, což mě zaujalo, ale mate zároveň.

"Zdravá jako rybička," hodně uboze zažertuju.

Jessie s Glenem si zakrývají pusu, aby Ashley neslyšela, jak se řehní.

"Tak to je skvělé," řekne na to Ashley a já mám pocit, že má na srdci ještě něco dalšího, ale z nějakého důvodu to neřekne.

Nebo bych jen mohla mít příliš bujnou fantazii.

"Díky za zavolání, Ash, to od tebe bylo moc milý." Jessie s Glenem si strkají prsty do krku a já po nich mrsknu polštářem, ať se zklidní.

"To nestojí za řeč." Povzdechne si. "Takže tedy zítra, viď?"

"Jasnačka," ujistím ji.

Rozloučíme se a pak zavěsím.

"Co chtěla?" vyzvídá Jessie.

"Zkontrolovat mě." V tuhle chvíli ani nedokážu svůj úsměv zkrotit a vlastně ani nechci.

"No jo, ta tě chce. Fakt že jo," řekne Jessie s velkým přesvědčením.

"Paráda, je jen otázkou času, kdy bude Aiden svobodným mužem!" Glen hopsá nahoru dolů, jako by byl předávkovanej cukrem.

Ti dva se pak pustí do jídla, zatímco já si zase lehnu na gauč.

Dám si ruce za hlavu a zírám do stropu.

Mají pravdu?

Je možné, že Ashley už mi začíná podléhat?

A já už myslela, že jsem si asi ukousla moc velký kus koláče, ale třeba nebude zas tak těžké udělat z nás dvou pár.

Nicméně v hloubi duše cítím, že cesta, na kterou se hodlám vydat, bude trnitá.

Ale ať už se na té cestě stane cokoli, jsem na to připravená.

Alespoň doufám, že jsem.

10

"Nauč se řídit, kurvadrát!" křiknu a k tomu přihodím ledový pohled na starou paní, která se snaží kočírovat auto vedle mě.

No vážně, některý lidi…!

Šlápnu na to, abych ji konečně předjela, a pro dobrý pocit jí ještě ukazuju prostředníček, dokud z ní ve zpětném zrcátku nevidím jenom tečku.

Normálně nebývám tak děsná, ale zrovna teď jsem na cestě za Ashley a to poslední, co bych chtěla, je přijet pozdě.

Od chvíle, co zavolala, aby mě zkontrolovala, mi čas ubíhal fakt nesnesitelně pomalu. Přísahám, že v jednu chvíli jsem viděla, jak velká ručička na mých hodinkách šla pozpátku.

Bez ohledu na to, co jsem dělala nebo s kým jsem mluvila, Ashley byla v mých myšlenkách non-stop.

Začínám jí být rychle posedlá, ale ne nějakým divným stalkerovským způsobem. Je to spíš něco ve smyslu chci-s-tebou-strávit-zbytek-svého-života-a-mít-s-tebou-kupu-dětí.

Ačkoliv bych hrozně ráda viděla do Ashleyiny hlavy - stačilo by jen na chviličku, abych věděla, co si myslí - tak jsem na druhou stranu ráda, že ona nemůže vidět do mé, protože jsem si jistá, že to by ji vyděsilo k smrti.

Ale abych si jen nestěžovala; když jsem dneska ráno přišla do práce, čekalo mě přivítání jak pro hrdinu. Táta každému pěl ódu na Spencer a na to, jak se mi povedlo pro naši společnost získat Ashley. Mám štěstí, že si pro samou chválu nestihl všímat, jak se za jeho zády šklebí Jessie s Glenem.

Tenhle okamžik ovšem neměl dlouhé trvání, když zjistil, že Ashley vlastně ještě nepodepsala smlouvu, ani nic podobného. Ujišťovala jsem ho, že to jsou jen drobné detaily, ale neměl moc velkou radost. Prakticky mi přikázal, abych se s Ashley sešla znovu, a to ani nevěděl, že už s ní mám na dnešek domluvené plány.

Dobře pro mě, protože jsem si alespoň nemusela vymýšlet nějakou trapnou záminku pro odchod. A tu smlouvu pro Ashley, na které tak trvá, mám ve své spolehlivé vuittonce.

Ráno, než jsem šla do práce, jsem si kabelky vyměnila, protože coachka je momentálně v podmínce za to, že jsem se o ni včera tak přerazila. Nezáleží na tom, že můj pád vyústil v to, že Ashley se o mě starala – opět – a dala mi pusu na bolístku, protože bez toho ponížení bych se vážně radši obešla.

"Jeď třeba ještě pomalejc, ne?!" křičím na řidiče přede mnou. Zuřivě troubím a křiknu ještě několik dalších vulgarismů pro efekt, dokud mu to nedojde a nezmění pruh.

Stupidní pomalý řidiči by se mi radši měli klidit z cesty.

Ok, myslím, že bych se měla zklidnit, než mi můj typický amok za volantem přeroste přes hlavu.

Začnu dělat nějaká dechová cvičení, co jsem se naučila na józe, když mi zazvoní mobil.

"Co je?" zařvu do telefonu, aniž bych se předtím podívala, kdo to je.

"Takhle se hovory nepřijímají, mladá dámo," ozve se mamčin přísný tón.

To mi tak ještě scházelo, ono nestačí, že už jsem ze všeho vystresovaná dost, ne, teď ještě dostanu přednášku. "Promiň, mami, jen mám prostě špatnej den."

"Á, někdo by asi potřeboval upustit trochu páry, co?" vtipkuje.

Paulo Carlinová! Jak nezdvořilé!

Asi není těžké poznat, po kom mám smysl pro ten ostrovtipný humor.

"Voláš mi z nějakýho konkrétního důvodu, nebo jenom abys prudila?" zeptám se radši, abych jí zabránila v dalším bystrém postřehu ohledně mých frustrací.

"Vlastně jsem opravdu volala z nějakého důvodu, pruda je jen bonus navíc," přizná.

Už mi dochází trpělivost a matčiny legrácky tomu nepomáhají. "Jsem na cestě na důležitou schůzku, mami, takže máš přesně pět vteřin na to, abys mi řekla, co chceš, než zavěsím."

"No ty jsi dneska ale nedůtklivá." Úplně ji vidím, jak se na druhém konci uculuje. "Jen jsem se chtěla ujistit, že dneska přijdeš na večeři."

Předjedu dalšího hňupa za volantem, než odpovím. "Chodím na večeři každý týden a ty stejně každý týden voláš, jestli přijdu. Opravdu je nutný mě tak kontrolovat?"

"Samozřejmě, že je, jsem tvá matka a miluju tě," zní nějak naštvaně.

Ach ne, ona to hraje na mateřskou kartu, abych se cítila provinile, což je v podstatě smrtící zbraň.

Sevřu volant tak pevně, až mi zbělají klouby. "Taky tě miluju a omlouvám se."

"Tak pa večer," zacvrliká neuvěřitelně veselým tónem. Gah, ona mě podvedla! A co je na tom nejsmutnější, je, že na to skočím pokaždé.

"Naz-dar," rozloučím se zrovna, když vjíždím na prázdné parkovací místo před nahrávacím studiem.

Jestli jedu kvůli jejímu malému divadýlku pozdě, nikdy jí to neodpustím, přísahám, že ne.

Kouknu na hodiny v palubovce a otráveně zaúpím.

Ne, nejedu pozdě, jsem tu o půl hodiny dřív, než jsem měla.

Nejspíš jsem neměla odcházet z bytu tak brzy, jenže s tímhle provozem, co v L.A. máme, musíte být připraveni na všechno.

A samozřejmě jsem už pomalu šílela netrpělivostí, kdy už konečně odbije třetí.

No, rozhodně teď nemůžu jít dovnitř, to by vypadalo, že se nemůžu dočkat. Ačkoli jsem se zapřísahala, že už Sexy Spencer nevytáhnu, nemůžu Ashley ukazovat, jak hluboko se mi dostala pod kůži, když ani nevím, jaké jsou její záměry.

I když něco mi říká, že už asi má mírné tušení, že jsem do ní blázen.

Rozhodnu se využít toho času navíc ke kontrole svého zevnějšku.

Mám na sobě ošoupané džíny a staré tričko jedné kapely, co kdysi patřilo Glenovi. Mamce se před spoustou let povedlo ho při praní srazit, takže jemu je moc malé, ale mně padne docela pěkně. Před naší schůzkou jsem se odskočila ještě domů převlíct, protože v kostýmku na míru bych vypadala přiliš podnikatelsky.

Vlastně ani pořádně Motley Crue neznám, ale myslím, že to, že nosím jejich tričko, mi u Ashley zajistí pár bodů. Musím uznat, cítím se jako drsná holka a snad trošku hardcore; víte, co se říká, 'Kdo chce s vlky býti…'.

Vytáhnu z kabelky růžový lesk, abych si ještě naposledy přejela rty, když v tom se do auta protáhne něčí ruka a čapne mě za rameno.

"Naval všechny prachy."

Nebezpečí! Nebezpečí! Nebezpečí!

Bože můj, někdo mě přepad v autě!

Horečně sáhnu zpátky do kabelky pro slzák, který s sebou nosím pro situaci jako je tahle.

Nikdo, a to ani žádnej šílenej lupič, mi nezabrání v tom, abych slyšela Ashley zpívat.

Znovu mi zatřese ramenem, ale to už sundavám ze spreje víčko. "Dělám si srandu, nechtěla jsem tě vyděsit."

Dobrotivý Die!

"Chceš, aby mě klepla pepka nebo co?" ptám se Ashley a zandavám sprej zpátky.

Panebože!

Málem jsem na Ashley stříkla slznej plyn!

To by bylo katastrofální.

A ani trochu legrační.

Srdce mi buší jako splašené, ale pro jednou toho není důvodem pouhá Ashleyina přítomnost.

"Omlouvám se," odpoví Ashley kousající se do rtu.

V pořádku, lásko, vše je odpuštěno. Teď se pojďme líbat a muchlovat.

"To nic," mi ve skutečnosti vyjde ze rtů.

"Prostě jsem tě uviděla a nemohla odolat," dodá, a to si nedovedete představit, jak bych chtěla, aby tím myslela něco krapet jiného.

Nastal čas předvést trošku Carlinova šarmu.

Jen proto, že zrovna nehodlám Ashley uhánět, neznamená, že s ní nemůžu flirtovat.

"Nemáš ponětí, jak často tohle slyším," zareaguju s úsměvem.

Ashley se zasměje a otevře mi dveře, jak galantní. "O tom vůbec nepochybuju."

Ano!

Taky flirtuje!

Myslím.

Vidíte, a to bylo strachu.

Ladně vystoupím z auta, a když jsem se svým rádoby útočníkem tváří v tvář, div že nezalapám po dechu.

Ashley má na sobě další tričko, které ukazuje ty její zabijácké břišáky.

Možná na tom není dobře s penězi a nemůže si dovolit oblečení, které by jí zakrylo celé břicho.

Já si tedy nestěžuju, protože výhled to je k sežrání, ale vidět Ashleyino opálené a úžasně vypracované břišní svaly, no jsem z toho nervózní, to byste nevěřili, jak moc.

Chci se jich dotknout a chci je líbat a chci s nimi dělat další věci, které jsou mládeži nepřístupné.

Cítím, jak jsou k nim mé oči přitahovány jako můra k plameni, a teprve když zaslechnu Ashley odkašlat si, teprve tehdy od toho bříška k nakousnutí odtrhnu zrak.

Dobře že mám sluneční brýle, jinak by mé zírání bylo asi pěkně nápadné. "Promiň, z toho vedra jsem chvílemi mimo," řeknu na vysvětlenou, proč jsem za poslední minutu neřekla ani slovo.

Ashley pokývá hlavou. "Jo, je děsnej hic."

Tak si svlíkni všechno oblečení!

Hej, alespoň si to myslím jenom v hlavě a neříkám to nahlas.

To je pokrok.

"Jsi tu nějak brzy," poznamená Ashley, zatímco vcházíme dovnitř. "Nech mě hádat, ranní ptáče dál doskáče a červ si to odskáče, co?"

Otevřu pusu k odpovědi a zase ji rychle zavřu.

Sakra, už teď mě má prokouknutou.

"Copak? Ztratila jsi řeč?" nepřestává Ashley s popichováním a drcne do mě bokem.

Je dneska nějak rozdováděná.

Což je dobře, moc, moc dobře.

"Ne, jenom jsem se rozhodla ignorovat tvé urážky," odpovím a oplatím jí drcnutí.

"Jak vyspělé, Carlinová." oplatí mi ve stejném duchu, a když do mě šťouchne tentokrát, je to poněkud víc a já ztratím rovnováhu.

Ale ne, je to tu zase.

Mířím k zemi závratnou rychlostí, dokud neucítím, jak mě zezadu obepne pár silných paží.

"Vypadá to, že jsem se nechala trochu unést," promluví mi Ashley těsně u ucha a já se navzdory kalifornskému horku zachvěju.

Její dech na mé kůži je tak příjemný a její hlas nabere zastřeného odstínu, který mě zase obratem zahřeje.

Pootočím hlavu a mé rty jsou jen pár centimetrů od jejích.

Jsem tak blízko zemi zaslíbené, že ji můžu téměř ochutnat.

Dívám se na Ashleyiny svůdné rty, pak přesunu pohled výš na její hnědé oči, do kterých bych mohla koukat celou věčnost. Jediný problém je v tom, že při tom skoro-pádu mi spadly sluneční brýle, tudíž neexistuje, abych nějak zakryla, co právě dělám.

Málem Ashley řeknu "můj hrdino", ale uvědomím si, že to by jí došlo, že jsem si vzpomněla na svůj opilecký výstup, a mám dojem, že tohle není správná chvíle ji do tohohle tajemství zasvěcovat.

"To, ehm, jo, ehm," vykoktám a stojí mě veškeré sebeovládání, abych ji teď a tady nepolíbila. Nikdy jsme ještě nestály u sebe takhle blízko a cítit Ashleyino tělo přitisknuté na mém mi smaží mozek.

"Není ti nic?" ptá se Ashley tiše, zatímco mě stále pevně drží.

Zdá se, že mě nechce pustit, což mně tedy nevadí.

Přikývnu, protože vím, že kdybych promluvila, buďto bych nedávala smysl, nebo by ze mě zase vylítlo něco naprosto nevhodného.

Vteřiny ubíhají, ačkoli mi to připadá jako celá věčnost, jak naše pohledy zůstávají na té druhé.

Konečně Ashley nepatrně zatřese hlavou a pak už kolem sebe necítím její sevření.

Chci zakřičet "ne" nad ztrátou kontaktu a tepla, kterou naše oddělení přináší, ale nějak se dokážu ovládnout.

"Díky za pomoc," řeknu, abych prolomila nastalé ticho.

Ashleyin výraz je neutrální, což jen způsobí, že teď chci dřív než kdy předtím vědět, co se jí odehrává v hlavě. "Byla to moje vina, žes málem spadla." Zvedne spadlé brýle a položí mi je do dlaně.

Celým tělem mi projede příval energie, na což se ze všech sil snažím nereagovat.

Myslím, že se mi to moc nepovedlo, protože Ashley ode mě rychle poodstoupí.

Ne, ne, ne, tohle začíná být hodně nepříjemné.

"Takže, hraješ na něco?" vyhrknu ve snaze změnit téma i atmosféru našeho hovoru.

Ashley se už opět za chůze uchichtne. "No, Spence, světe div se, ale opravdu na něco hraju."

"Vážně?" nakloním hlavu. "A na co?"

Prosím, řekni na kytaru, prosím, řekni na kytaru, prosím, řekni na kytaru.

Ashley mi otevře dveře a já vejdu do klimatizované budovy. "Dneska budu dělat nějaké nahrávky s klavírem."

Kurnikšopa!

No co, třeba mají pianisté zrovna tak silné ruce jako kytaristé.

Vždyť přece taky musí mít svižné prsty a musí umět používat obě ruce najednou.

Aaah, už zase se ztrácím ve svém vlastním světě, je čas se vrátit.

"Ale hraju i na kytaru," dokončí Ashley.

Wahoo!

Jedna nula pro mě!

Jsem hroznej úchyl.

"To je bezva," odpovím ledabyle, i když mám hlavu plnou hodně nemravných myšlenek ohledně Ashley, jejích prstů a toho, jak bych si přála, aby použila mé vlastní tělo jako jeden ze svých nástrojů.

Bez nějakých dalších řečí mě zavede do studia, které si na příštích několik hodin zamluvila. Ale i když nic neříkáme, tak vím, že napětí z předchozích minut je pryč.

"Tak tohle je to místo, kde se veškerá magie odehrává." Ashley se usmívá, když mi všechno ukazuje.

Položím kabelku na zem a taky se usměju. "Nemůžu se dočkat dnešního představení."

Kteréžto představení bude muset počkat, protože dveřmi právě vešel jistý nevítaný host.

"Hej Ash, potřebuju…" Aiden se uprostřed věty zarazí, když mě spatří.

K čertu s tebou a tvým fakt pitomým načasováním, D.B.

A taky k čertu s tebou, že používáš jméno Ash, to je moje zkratka, ne tvoje!

"Na Aidena se pamatuješ," řekne Ashley, ale s radostí pozoruju, že ani ona není jeho přítomností právě nadšená.

"Jak bych mohla zapomenout," odvětím hruběji, než jsem chtěla.

"Promiňte, že ruším, holky, ale na drátě máš Tonyho," podává Ashley telefon a já přemítám, kdo je Tony.

"Musím to vzít," omluví se Ashley a dává si telefon k uchu. "Hned jsem zpátky."

Vyběhne ze studia a mě tu nechá samotnou s DýBým.

No, tohle moc na zábavu… nevypadá!