Dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít

Napsala: betterleftblank, Překlad: Kofola

11

Ashley by udělala dobře, kdyby se vrátila co nejdřív, protože čím víc času musím s DýBým strávit, tím víc je mi šoufl.

On nejenže může považovat Ashley za svou, on navíc ještě ničí to, co mělo být Spenceřin a Ashleyin společný čas. Já nikdy neodsouhlasila čas Spencer, Ashley a D.B., to vím jistě.

D.B. mi rychle kývne na pozdrav. "Spencer."

Pohnu se o krok směrem k němu a přimhouřím oči na ty jeho slídivé. "Aidene."

Už jen z vyslovení jeho jména mě bolí žaludek.

"Musíme si promluvit," oznámí D.B. a zavře dveře od studia.

O-ou.

Vypadá to, že jsem v maléru.

Má právo být naštvaný, to uznávám. Kdyby Ashley byla moje přítelkyně, eh, škrtněte to, až bude Ashley má přítelkyně, a já zjistím, že strávila noc v posteli někoho jiného, taky bych chtěla její parťačce nakopat zadek.

Jen to zkus, D.B, jestli si troufneš!

Vlastně tě přímo vyzývám, aby sis něco zkusil, protože já mám černej pás v karate a tebe bych zničila v cuku letu.

Ok, ok, to není pravda, nikdy jsem nebyla ani na hodině karate, ale viděla jsem Karate Kid snad sedmkrát, což ze mě - minimálně v mé hlavě - dělá přebornici.

Navíc mi přidává i ten můj rockerskej outfit, a i když D.B. vedle mé drobné postavy vypadá jak buldozer, cítím takový příval síly a odhodlání, že skutečně věřím ve svou schopnost ho porazit.

Na druhou stranu, když si představím, jak se na sebe s D.B. vrhneme -… ježišmarjá, ne takhle! Teď mi úplně přeběhl mráz po zádech. Jak jsem říkala, rvačka s D.B. by na Ashley asi neudělala nejlepší dojem a bůh ví, že už si v téhle oblasti nemůžu dovolit další průser.

"O čem?" zeptám se zhouby mé existence s rukama založenýma na prsou.

"Myslím, že víš," odvětí D.B., zatímco se ke mně přibližuje.

Narovnám se, abych působila vyšší, než doopravdy jsem. "Oh, nepovídej, vážně?"

Tak je to správně, Spencer, dělej blbou a prostě předstírej, že jsi nikoho nežádala o ruku, ani nedělala striptýz, nedávala tanec na klíně a neřekla Ashley, holce, se kterou D.B. chodí, že ji miluješ.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat!

"Jde o včerejšek," vysvětluje D.B..

Dvojitý o-ou.

Odmítám se nechat zastrašit. "Co se včerejškem?"

Měla bych se uklidnit tím, že D.B. nejspíš ani neví, že jsem lesba. Ashley by mu něco takovýho určitě neřekla, že ne? Že ne?

Jenom na mě civí, zmatek vepsaný na jeho šeredné tváři a zdá se, že jsme tak nějak na mrtvém bodě.

Celá situace mi připomíná ty staré westerny, co v telce opakují pořád dokola.

Kdybychom s D.B. opravdu v jednom z těchhle filmů byli, tohle by byla scéna, kdy všichni lidé z městečka zmizí, aby se schovali před blížícím se soubojem dvou desperátů. V pozadí hraje nějaká brnkavá melodie, která ještě umocňuje napětí, které už tu bylo i tak. Loudavě se k sobě blížíme a přesně ve chvíli, kdy se stavíme do postoje na vytasení zbraní, přijde poryv větru a rozvíří prach kolem.

Nemůžeme zapomenout ani na laciný dialog.

Já bych prohodila něco jako: "Hledáš potíže?", a z koutku úst by mi viselo dlouhé stéblo trávy. On by před svou odpovědí vyplivl trochu žvýkacího tabáku a řekl by něco jako: "Jo, abych pravdu řek, tak hledám." Já bych si pak upravila kovbojský klobouk a vrátila mu stejně buransky: "No, zrovna sis ňáký potíže našel." D.B. by naši výměnu zakončil: "Skvělý, potíže jsou přesně to, co sem hledal."

A zbytek se už v podstatě napíše sám.

Upřeně sleduju D.B. a čekám, až mi sám řekne, co má na srdci, místo abych vyhrkla něco, co třeba ani nemusí vědět.

Přísahám, že jsem právě viděla se kolem prohnat klubko stepní trávy.

Nakloním hlavu ke straně, zatímco čekám, až vyprskne svá divoká obvinění o tom, jak se mu snažím přebrat holku.

Co je?

Na chlapy moje hlavička taky zabírá, jenom si ji obvykle šetřím pro dámy.

"Chtěl jsem ti poděkovat," vyrazí mi D.B. dech.

Uhm, pardon?

On mi chce poděkovat?

To jsem právě vstoupila do Zóny soumraku nebo co?

"Však víš, za to, že se s tebou Ashley dobře bavila," D.B. dál vysvětluje, zatímco já na něj dál zírám s jistojistě naprosto ohromeným výrazem.

Tohle musí být nějaký vtip, protože jinak si naprosto nedokážu vysvětlit, proč by mi D.B. děkoval za to, že jsem se vrhala na Ashley.

Možná dostal silně cenzurovanou verzi minulé noci. To musí být ono, protože jinak si to nedok-…

Panebože!

Myslím, že jsem na to přišla.

D.B. je Ashleyin pasák a prodává ji úspěšným podnikatelkám, jako jsem já.

Ten bastard! On takhle zneužívá mou holku, aby…

No jo, ok, už mám zase praštěný nápady a měla bych přestat.

Vrazím ruce do zadních kapes mých džínů a snažím se vypadat jako neviňátko samo. "Není zač."

D.B. se láskyplně usměje, fuj. "Co jsme se sem přestěhovali, Ash byla hodně sklíčená a stýskalo se jí po přátelích, které jsme opustili, takže jsem rád, že jednoho teď našla v tobě."

Je možný, že jsem se v D.B. spletla?

Neh, taky bych neřekla.

"Jsem ráda, že můžu být nápomocna," odpovím uličnicky. Jsem si jistá, že D.B. je tak blbej, jak vypadá, takže mu nedojde skrytý význam mých slov.

"Vlastně je tu něco jiného, o čem bych s tebou potřeboval mluvit, a musí to být rychle; dřív, než se Ashley vrátí." D.B. přejde do šepotu.

Ale ne!

On se mě pokusí sbalit.

Ten cizoložnickej hajzl, jak může Ashley takhle ubližovat!

Proč, ach proč jenom musím být tak zatraceně atraktivní?

O krok od něj poodstoupím a snažím se odhadnout, jak ho nejlíp nabrat do koulí, aniž by můj úmysl odhadl předem.

D.B. se ohlédne za sebe a já si připravím nohu ke kopu. "Doufal jsem, že bys pro mě mohla něco udělat…"

Měla jsem pravdu, chce moje tělo, do prdele!

"Na pár dní odjíždím do New Yorku kvůli nějakým nedořešeným věcem a budu tam dva týdny," pokračuje D.B..

Prrr.

Co to?

Myslím, že Vánoce letos dorazily dřív!

"Původně jsem nikam jezdit nechtěl, protože se mi nelíbí představa, že by Ashley zůstávala v tomhle městě sama, ale teď, když má tebe, doufal jsem, že bys mi na ni dala pozor," dokončí a já rychle změním postoj, aby si nevšiml, že jsem se mu chystala způsobit trošku nepohodlí.

Takže, abych si to ujasnila.

D.B. odjíždí pryč na dva týdny.

Dva týdny!

A prakticky mě na kolenou prosí, abych veškerý svůj volný čas strávila s Ashley.

Ach, D.B., asi tě miluju!

Velmi ne-sexuálním způsobem, samozřejmě.

"O Ashley se neboj, bude v dobrých rukou," ujišťuju ho.

Vskutku hodně dobrých rukou!

D.B. mě praští do ramene. "Paráda, musím ještě něco zařídit, vyřiď Ash, že budu chvíli pryč."

Věř mi, takový vzkaz jí vyřídím mileráda.

Vypadá to, že jsem se bála být s DýBým o samotě pro nic za nic.

"Žádný problém." D.B. už je skoro venku, když si vzpomenu, že mě trápí ještě jedna věc. "Hej, D…" Jejda, málem jsem se prořekla. "Hej, Aidene, kdo je Tony?" Snad to nevyznělo příliš zvědavě.

"To je zástupce z nahrávací společnosti," poinformuje mě D.B., než zmizí na chodbě.

Víte co?

Myslím, že jsem právě narazila na první zlom v mé honbě za Ashley.

Konečně!

Celý dva týdny s Ashley a bez DýBýho, to je kurevsky úžasný!

Při tom pomyšlení mě až jímá závrať.

Pořád jsem ale nespokojená, protože Ashley se stále nevrací, a třebaže nečinné postávání může znít zábavně, tak to teda není. Místo toho si to namířím ke klavíru uprostřed místnosti. Možná nejsem na Ashleyině úrovni, co se hudebního talentu týče, ale když jsem byla malá, mamka mě donutila chodit na klavír, takže úplný nováček taky nejsem.

Posadím se na lavičku a začnu brnkat na klávesy barvy slonové kosti.

Jak ráda bych brnkala na Ashleyinu kost!

Zdá se mi to, nebo je každá druhá myšlenka, co mi vyleze z hlavy, nemravná?

Popojedem… Sice nemám žádné obecenstvo, jsem do svého výkonu děsně ponořená, ale když se skladbou skončím, překvapí mě zvuk potlesku. Trhnu hlavou nahoru a tam, opřená o piáno v celé své kráse jako vždy, stojí Ashley.

Kdybych povytáhla hlavu ještě o kousíček výš, možná bych jí viděla pod tričko.

"Nejlepší interpretace Chopsticks, co jsem kdy slyšela," poznamená Ashley těsně před tím, než kýchne.

Jop, měla jsem pravdu, kýchající Ashley je po čertech sexy.

Pod náporem toho kýchnutí krásně vidím, jak se jí stáhnou nádherně vyrýsované břišní svaly.

Jednou mi kdosi řekl, že při kýchání používáme ty samé svaly, co při orgasmu. Vážně moc ráda bych zjistila, jestli je to pravda, a holku, se kterou bych tuhle teorii ráda ověřila, mám už rozhodně vybranou.

Nějaké tipy, která by to mohla být?

"Na zdraví," řeknu a sleduju Ashley, jak obchází klavír a sedá si na lavičku vedle mě. "Ale jen pro pořádek, to sis z mých klavírních dovedností dělala srandu?"

Ashley zavrtí hlavou, ale ten plachý úsměv na její tváři mi říká docela něco jiného. "To bych nikdy neudělala, myslela jsem to upřímně." Položí prsty na klávesy vedle mě, přičemž se její holá paže otře o mou.

Jsem si jistá, že ta holka mě jednou zabije, jak snadno mi dokáže způsobit, že uvnitř celá taju.

"Nějak nevím, jestli ti věřím," pokouším ji.

Ashley se mi najednou podívá přímo do očí a to tak upřeně, že si až říkám, proč je najednou tak vážná, když já si myslela, že jen tak blbneme.

"Nikdy ti nechci lhát, Spence," odpoví Ashley a mně se nějak nedostává kyslíku. "To je to poslední, co bych chtěla." Její oči jsou plné emocí a zdá se mi, že ještě něco jiného v nich vidím, ale ruku bych za to do ohně nedala.

Když už mluvíme o ruce, Ashleyiny prsty se posouvají na moji polovinu klavíru.

Podívám se dolů, a než bys řekl švec, obě její dlaně pohodlně spočívají na mých rukou. Jen je tam položila, nevyvíjí žádný tlak, ani nic jiného, ale i tak každou molekulou svého těla vnímám elektřinu, kterou ten kontakt přináší.

"Co to děláš?" zeptám se nervózně. Ne že by se mi nelíbilo, co dělá, ale jsem asi tak dvě vteřiny od toho, abych se na ni vrhla a zasypala ji sérií žhavých polibků. A naši první pusu jsem si zrovna na tomhle místě nepředstavovala.

"Učím tě, jak na klavír hrát správně," vydechne Ashley svým zastřeným hlasem a poposedne na svém místě mnohem blíž ke mně. "Nestačí jen zahrát noty, musíš hudbu cítit," pošeptá mi u ucha a já, jestli si nedám pozor, nejspíš zareaguju zasténáním. "Zavři oči a…"

"No, nejste vy ale k zulíbání."

Kurva!

Doprdele!

Kurva!

Musela jsem být v minulém životě hrozně zlá, když jsem si zasloužila, aby mou dosud nejintimnější chvilku s Ashley přerušila zrovna moje úhlavní nepřítelkyně.

Ááá, do prdele práce!

Co tu, pro všechno na světě, Madison dělá?

S Ashley se od sebe odtáhneme a to mi zavdá další důvod, proč nemít Madison ráda ještě víc, než dosud.

"Co si přeješ?" zeptá se jí Ashley celkem drsně.

Madison se doplazí ke klavíru a přitom si nemůžu nevšimnout, jak se samolibě šklebí. "Vlastně jsem tu, abych pomohla já tobě."

Cítím, jak se hluboko ve mně vzdouvá vztek, a nevím, jestli ho vůbec budu schopná udržet pod kontrolou.

"Jestli sis nevšimla, zrovna jsem uprostřed něčeho," odpoví Ashley, jejíž oči sálají stejným hněvem, jaký já cítím. Kde se tohle vzalo?

"Och, to jsem si všimla," poznamená Madison jízlivě mým směrem. Ta má něco za lubem, to vám povídám. "Přišla jsem ti nabídnout své služby PR zástupce. Musíš mi prominout, že jsem tebe a tvůj neuvěřitelný talent onehdy večer nepoznala."

Cožeee?

Tak dost, zrubu Madison do podělaný kuličky rovnou teď a tady.

Jak se opovažuje sem přijít a narušovat mý teritorium.

Ashley je moje a ona ji mít nemůže, ani v obchodním světě, a už vůbec ne ve světě rozkoše.

"Já už vlastně zastupitele mám, děkuju." Ashley se usmívá, ale radost nemá. "Takže můžeš zase jít."

Dobře ty, Ash, normálně válíš!

"Co já vím, tak jsi se zatím nikomu neupsala, tudíž jsem tu a hodlám udělat všechno pro to, abych tě získala," zavrká Madison.

Věděla jsem to! Ona kope za můj tým.

Do hajzlu!

"Jsi hluchá nebo co? Vypadni," nařídí jí Ashley.

Rozkazovačná Ashley je žhavá, yo!

"Ale no tak, Ashley, to vážně chceš svou kariéru svěřit do rukou téhleté?" Madison na mě ukáže a můžu jenom podotknout, že absolutně nesnáším, když o mně lidi mluví, jako bych nebyla v místnosti? "Chci říct, přece nechceš, aby ti nějaká sexem posedlá lesba zničila kariéru ještě dřív, než vůbec začala."

Člověče, ta Madison je taková kráva!

Já vím, že jsem říkala, jak si potřebuju vrznout, ale mám pocit, že ta to potřebuje ještě víc.

Něco s ní fakticky není v pořádku a proč je tak posedlá mým sexuálním životem, to taky nějak nemůžu pochopit.

Otočím hlavu, abych řekla Ashley, že se o Madison postarám, ale nikdo vedle mě není.

Kam se poděla?

"Cos to, kurva, řekla?" zařve Ashley.

Tady ji máme.

A tím tady mám na mysli stojící dva centimetry od Madison a vypadající pěkně nasraně.

Madison si dá ruce v bok a zakření se. "Řekla jsem, že by sis měla vážně rozmyslet, jestli chceš, aby tě zastupovala Spencer, protože bys od ní ještě mohla pochytit něco z toho jejího oplzlého, prostopášného lesbického života, který vede."

Vidím, že Ashley zatíná pěsti a doslova se třese. "Myslím, že by ses měla Spencer omluvit. Hned teď!"

Ach můj bože, Ashley mě normálně brání!

Nejradši bych se k ní rozběhla a objala ji, ale nechce se mi mezi ty dvě lézt.

Kýchající Ashley je sexy, dýchající Ashley je sexy, Ashley s pokrčeným nosíkem je sexy, ale Ashley bránící mou čest a při tom vzteky rozpálená do běla, to je ta nejžhavější věc, co jsem kdy viděla.

"Jsi snad její holka nebo co?" Madisonin tón je namíchnutý; ani ona se nebojí.

"To by stačilo," zvolá Ashley a strčí do Madison. "Chceš rvačku, chica?"

Madison ze sebe vydá povýšený smích. "Kroť se, Davies."

"Donuť mě," vyzve ji Ashley s obličejem už opět milimetry on Madisonina.

Asi bych je měla od sebe odtrhnout, vzhledem k tomu, že to já jsem očividně důvod jejich hádky. Ačkoli musím přiznat, že jsem si pohrávala s nápadem nechat je, ať začnou nefalšovanou holčičí bitku.

Řeknu vám ale, ta Madison má pěkně mizerný přístup k zákazníkům. Jestli se takhle snaží získat každého klienta, tak tátova firma se podle mě ani v nejmenším nemá čeho bát.

"Asi by bylo nejlepší, kdybys odešla," promluvím k Madison a zároveň se snažím stoupnout před Ashley.

Zrovna když už si myslím, že horší to být nemůže, D.B. vstoupí do studia.

"Co se tu děje?" ptá se s pohledem na nás všech.

Madison na moment zapomene na Ashley, když zaměří svou pozornost na D.B. "Přišla jsem přesvědčit Ashley, že dělá chybu, ale teď tu vidím ještě větší výhru." Sjede prstem DýBýmu po hrudi, ale ten její ruku odstrčí.

D.B. se zatváří znechuceně a podívá se na mě a na Ashley. "A tahle pohroma na podpatcích je kdo?"

D.B., podcenila jsem tě, to bylo děsně vtipný!

A jeho komentář ztrapnil Madison, jedna nula pro Blba.

Asi mu od teďka začnu říkat Aiden.

Madison zavrčí, ale než může pronést další urážku, utnu ji. "Prostě jdi, tady nejsi vítaná."

"Tohle není konec," varuje nás Madison. Mračí se teď na každého z nás tří, ale já se nebojím. "Neříkej, že jsem tě nevarovala, Davies. Jestli se tvá kariéra nikdy nerozjede, můžeš za to vinit Spencer."

Ashley vystartuje na Madison, ale tentokrát je to Aiden, kdo ji zadrží.

Madison potom odejde ze studia a já si nejsem jistá, kolik škody napáchala.

Jakmile je pryč, Aiden pustí Ashley a napětí, které přišlo spolu s Madison, stále visí ve vzduchu.

Chci se Ashley zeptat, jestli je v pořádku a taky jí chci poděkovat, že se mě zastala.

Ale nemůžu, protože ona bez varování vyběhne z místnosti a opět nás tu s Aidenem nechává samotné.

Zajímalo by mě, co ji tak rozrušilo.

Byla to Madison a její homofobní názory, nebo to, že balila Aidena?

To bych vážně ráda věděla.

12

Ještě chvíli po Ashleyině odchodu jsem pořád v šoku, takže sotva registruju, když Aiden oznámí, že půjde za ní. Kývnu hlavou, jakože vnímám, a tupě se beze slova dívám za ním.

Část mě chce být tou osobou, která půjde zjistit, co Ashley tolik rozrušilo, druhá část odpověď radši znát nechce. Hlavou se mi honí celá řada těch nejhorších scénářů. Sednu si zpátky ke klavíru, protože je mi najednou nějak divně od žaludku.

Štve mě, že jakkoli jsem v tom všem nevinně, přesto jsem to i já, kdo způsobuje bolest někomu, na kom mi záleží. Jistě, znám Ashley jenom velmi krátkou dobu, jenže za tu krátkou dobu jsem jí udělala tolik věcí, které bych chtěla vzít zpátky. Měla jsem Madison jednu vrazit hned, jak se objevila v těch dveřích, což taky příště až ji uvidím, udělám.

Čím déle jsem ponechána se svými vlastními myšlenkami, tím víc panikařím.

Co když si Ashley řekne, že má sexuální orientace je něco, co nechce snášet?

Co když si Ashley řekne, že PR zástupce jako já, jí za takové problémy nestojí?

Co když si Ashley řekne, že přátelství se mnou jí do života vnáší příliš mnoho drama?

Co když se Ashley rozhodne, že už mě víckrát nechce vidět?

Snažím se ty zběsilé a iracionální otázky zastavit, ale ony se prostě dál vrší jedna na druhou.

Co když se Ashley rozhodne…

"Ahoj."

Ach, díkybohu že se vrátila, protože jsem byla kousíček od pěkného výbuchu paniky a to by nebylo hezké.

Zvednu zrak, a když vidím, jak je Ashley nervózní, rázem na mé vlastní starosti zapomínám. Zdá se, že váhá, jestli se ke mně vůbec může přiblížit, nevím ale proč. "Ahoj," řeknu taky a přejedu si rukama po džínech. "Jsi v pořádku?" Ashley kývne hlavou, ale mám pocit, že opak je pravdou. "Omlouvám se…"

"Ty se nemáš za co omlouvat," skočí mi Ashley do řeči. "To já bych se měla omlouvat tobě."

"Ne, to bys teda neměla," přeruším ji zrovna tak rozhodně. "Neudělala jsi nic špatného."

Ashley si sedne vedle mě a vzdychne. "Ale udělala. Nechala jsem se Madisoniným chováním vytočit a kvůli tomu ti řekla všechny ty příšernosti."

Nemůžu uvěřit, že Ashley na sebe bere odpovědnost za nenávist, kterou tu Madison plivala. "Věř mi, Ash, tohle nebylo poprvé, co Madison takhle spustila. Už mi řekla i horší věci."

"To neznamená, že je to v pořádku," namítne Ashley neoblomně.

"Ne, to asi ne," souhlasím, "ale jsem na to zvyklá."

"Na něco takového bys zvyklá být neměla," zašeptá Ashley hlasem zahaleným tolika emocemi.

Chci ji sevřít do náruče a utěšit ji, ale vím určitě, že to by všechno jen zhoršilo. "To už je prostě život, nemůžeš lidem nařizovat, co si můžou myslet nebo co můžou říkat." Položím jí ruku na rameno, i když se bojím, jakou to v ní vyvolá reakci. Musím jí dát vědět, že jsem v pořádku, protože ona zjevně není.

Ashley se před mým dotekem neodtáhne, ale ani nevypadá, že by ji to nějak uklidnilo. "Nerozumím tomu."

"Čemu nerozumíš?" zašeptám. Od okamžiku, kdy jsem Ashley zahlédla, pomyslela jsem si, tahle holka je silná, ale v tuhle chvíli se zdá neuvěřitelně křehká a jedno silnější slovo ode mě by ji snad zlomilo.

Nechci, aby byla Ashley zlomená, a už vůbec nechci, aby to bylo kvůli mně.

"Jak můžeš být tak vyrovnaná po těch hrozných věcech, co ti Madison řekla?" vysvětlí. Hlas jí na konci přeskočí a já se doopravdy začínám bát, že začne brečet.

"Musíš si vybírat, za co stojí se rvát, Ash." Podívá se na mě s takovým výrazem ve tváři, že mě až srdce bolí. Už nikdy nechci tenhle výraz vidět znovu. "A Madison za to prostě nestojí."

Ashley přikývne a nereaguje hned, skoro jako by zpracovávala, co jsem právě řekla. "Vážně se omlouvám, Spence."

"Za co?" ptám se. Nechápu, proč cítí potřebu se mi pořád omlouvat, ona nic neprovedla.

Ashley krátce zavře oči, než mi odpoví. "Za to, jak jsem se chovala a za to, že jsem utekla místo toho, abych se zajímala, jak je tobě."

To myslí ta holka vážně? Postavila se Madison, bránila mě a teď se cítí špatně, že se to zvrtlo. "Vážně, Ash, musíš se přestat omlouvat."

Zavrtí hlavou. "Chovala jsem se jak idiot."

"Idiot, který pro mě udělal něco moc hezkýho," poopravím ji a doufám, že tím Ashley rozesměju.

"To nebude fungovat," odpoví Ashley a koutky jí při tom cukají.

V duchu si oddechnu úlevou, protože to vypadá, že se mi pro změnu něco povedlo. "Co nebude fungovat?" předstírám nevinnou.

Ashley se na mě snaží zamračit, ale můžu říct, že jsem se jí dostala na kobylku. "To, že budeš dělat vtipy, takže já zapomenu na to, jakýho jsem ze sebe udělala pitomce."

Někdo by měl Ashley připomenout poslední dva dny, protože neexistuje, aby se třeba jen přiblížila k tomu, jakého pitomce jsem před ní udělala ze sebe já. "Jsi v rozpacích?"

"Ne." Ashley odpoví rychle, ale rudý odstín jejích tváří mi dává vědět, že myslí ano.

Pohybem, který Ashley ovládá tak dokonale, navedu její oči ke mně, když jí přiložím dva prsty pod bradu a otočím její hlavu mým směrem. "Prosím, nemusíš se cítit špatně, nemáš ani ponětí, jak jsem ti vděčná, že ses za mě postavila."

"Udělala jsem jen, co je správné." Ashley je i skromná! Mohla by být perfektnější? "Nikdo si nezaslouží, aby se s ním mluvilo takovým způsobem, obzvlášť ty ne."

Obzvlášť já?

Co to znamená?

Vážně bych měla zainvestovat do Ashley-anglického slovníku, dost by mi to ulehčilo život.

"Přestože nerada posloucháš chválu, teď prostě budeš muset." Udělám pauzu a zhluboka se nadechnu. "Děkuju ti."

Ashley se usmívá, ale mám podezření, že na ten incident s Madison pořád nezapomněla. "Nemáš zač."

Čas vnést do dnešního odpoledne zpátky trochu hravého humoru.

"Vidíš, nebylo to tak těžký," na chvilku se odmlčím, "mlátičko."

Zasměju se a Ashley se opět snaží zakrýt úsměv. "Děláš si ze mě snad srandu?"

"Moi?" píchnu se prstem do hrudi. "Jistěže ne, prosím, hlavně mě nebij."

"Když si vzpomenu, že jsem ten tvůj drzej zadek bránila," žertuje Ashley a já s radostí pozoruju, že nakrčený nosík je zpět. "Příště mi připomeň, ať to nedělám."

Protočím oči. "Jako bych tě snad mohla zastavit."

"Musím se k něčemu přiznat," vyhrkne Ashley.

Zrovna jsem měla na jazyku další povedený vtípek, ale ten je rázem zapomenut.

Panebože!

Je to tady!

Chystá se přiznat, že je utajená lesba a já jsem láska jejího života.

Ano!

Rychle pohledem přejedu celou místnost, protože jsem si jistá, že teď určitě vejde Madison nebo Aiden a přeruší tak naši konverzaci, zrovna když se dostáváme k té dobré části.

Světe div se, ani jeden není nikde vidět.

"O co jde?" pobídnu ji a se zadrženým dechem čekám na odpověď.

Zdá se, že Ashley se najednou do mluvení moc nehrne, což mi mé domněnky jen potvrzuje. "Teď se na hraní vážně moc necítím."

Och. Tolik tedy k mé teorii.

Kruciš, byla jsem si tak jistá, že se mi chystá vyznat svou nehynoucí lásku.

Ale nevadí, mám spoustu času na jejích citech zapracovat.

Dva týdny, abych byla přesná.

"Vím, že sis mě dneska chtěla poslechnout," pokračuje, "ale Madison zkazila náladu."

Tiše se zasměju. "Jo, ona už má na lidi takový vliv."

Doufejme, že nezpívající Ashley se nestane vtipným pravidlem, jako se povedlo třeba u Frasiera, kde se pořád mluví o Maris, ale ve skutečnosti ji nikdy neuvidíte, nebo ve Will & Grace, kde zrovna tak nikdy neuvidíte Stana.

Jen ať to není jedna z těchhle záležitostí, protože jinak bych byla fakt naštvaná!

"Promiň mi to," omlouvá se Ashley už poněkolikáté.

"Přestaň s tím," napomenu ji přísně. "Dneska už od tebe nechci slyšet ani jednou, že se omlouváš." Pohrozím jí zaťatými pěstmi. "Kapišto?"

Ashley zvedne ruce na znamení kapitulace. "V pohodě, netřeba vyhrožování."

"Pokud mi k tomu nedáš důvod, Daviesová," upozorním ji s výhrůžným výrazem ve tváři.

"Ok, jéžiš, pochopila jsem, Carlinová," odpoví Ashley a zvedne ruce ještě výš.

"Dobře, jsem ráda, že jsme si to ujasnily." Povolím pěsti a zakřením se. "Teď už jenom musím vymyslet, jak mi to vynahradíš."

Děvče zlatý, to si piš, že mi to vynahradíš!

Poprvé od chvíle, co nám Madison přerušila náš společně trávený čas, se Ashley opravdu od srdce rozesměje. "Ty jsi vážně číslo, Spence."

"Díky, taky si myslím." To, že dovedu Ashley rozveselit, můj úsměv roztáhne ještě víc.

"Neruším?" zeptá se Aiden, když strčí hlavu do dveří.

Obě se na něj podíváme, ale promluví jen Ashley. "Ne, nerušíš."

"Bezva." Aiden vejde dovnitř a já pro jednou nemám v jeho přítomnosti chuť zvracet. "Zrovna jsem byl na Madison-hlídce a s radostí vám oznamuju, že po ní není ani vidu ani slechu."

Ne!

Nebuď vtipnej a okouzlující!

Jak tě mám nenávidět, když budeš takovej?

"Díky," řeknu a zároveň se snažím vymyslet důvod, aby zase někam zmizel.

"To je to nejmenší," odpoví Aiden upřímně.

Ugh, je tak milej, někdo ho zastavte!

"Asi bych měla jít," oznámím a vstanu. Vážně nemám náladu na bratříčkování s Aidenem. "Máma mě co nevidět čeká na večeři."

"No když musíš," řekne na to Ashley a taky vstane, "tak tě doprovodím ven."

Aiden mi na rozloučenou mávne. "Rád jsem tě zase viděl." Ashley na moment otočí hlavu jiným směrem a Aiden na mě mrkne. Normálně by mě to znechutilo, ale pak si vzpomenu, jak mě prosil, abych dohlédla na Ashley, tak hádám, že to bylo přiměřené gesto, pokud jím tedy odkazoval k předešlému hovoru.

"Já tebe taky," oplatím mu a doufám, že to nevyznělo sarkasticky.

Už jsem skoro ve dveřích, když mě napadne něco báječného.

Vím, že jsem před chvilkou říkala, jak nechci trávit čas s Aidenem, jenže je to dost možná jediná možnost, jak být s Ashley, dokud Aiden neodjede pryč.

A pokud je to tak, pak beru všechno, co jde.

"Jestli už dneska večer něco nemáte, jste více než vítáni přijít k nám na večeři taky," navrhnu a zároveň musím žasnout nad vlastní genialitou. Je to perfektní plán; Aiden ani náhodou nemůže přijít na to, proč je k nám zvu. "Mamka beztak vždycky navaří jak pro armádu, takže dva hosté navíc určitě nebudou problém." Ashley se tváří nejistě, tak se rozhodnu využít Aidena. "Dělá svou proslulou pečeni."

Aidenovi se rozsvítí očička přesně, jak jsem čekala.

Kluci jsou tak průhledný.

"Domácí jídlo jsem neměl ani nepamatuju," poznamená Aiden, který už teď prakticky slintá.

Fuj, nechutný!

"Zní to dobře," přidá se Ashley, když se podívá na Aidena.

"Skvěle, takže přijdete," zvolám. Rychle na papír naškrábu adresu mých rodičů, aby si to Ashley už nemohla rozmyslet.

Zásah!

Víc času s Ashley, a kdyby náhodou Aiden zacláněl, pustím na něj Glena.

Po cestě k autu s Ashley už jen tak klábosíme o ničem, ale když dojdeme, ocitnu se před dilematem.

Obejmout, či neobejmout, to je oč tu běží.

Zacinkám klíčky. "Tady je moje zastávka."

"To je," přitaká Ashley, která vypadá tak rozpačitě, jako se já cítím.

"Ještě jednou děkuju za to předtím," řeknu, zatímco se snažím sebrat odvahu obejmout Ashley.

Přátelé se objímají v jednom kuse, ne?

A my přátelé jsme, takže když ji obejmu, tak by neměla vyšilovat, že ne?

Ashley však přeruší mou vnitřní debatu, když kolem mě ovine své paže.

Na okamžik jsem ochromená, jak fantastický to je pocit, být v Ashleyině náručí, a pak jí objetí konečně taky oplatím.

"Pokud mám já přestat s omluvami, ty budeš muset přestat neustále mi děkovat," pošeptá mi Ashley do ucha.

"Tak jo," pípnu, což je v mém nynějším stavu blaženosti docela výkon.

Bude to znít fakt otřepaně, ale my do sebe vážně perfektně zapadáme a já ji už nikdy nechci pustit.

Ale stejně jako Rose nakonec pustila Jacka, i já musím pustit Ashley, nehledě na to, jak moc se mi to nelíbí.

"Tak zatím," loučím se, když nastupuju do auta. Ještě stáhnu okýnko a podívám se do Ashleyiných čokoládových očí. "Ne abys přišla pozdě, jinak začneme bez tebe."

Ashley se nakloní a strčí hlavu do auta. "Nepřijdu pozdě, slibuju." Pár vteřin se na mě prostě dívá; jedině ona mi umí takhle rozbušit srdce pouhým pohledem. "Ahoj, Spence."

"Ahoj, Ash." Sleduju, jak odstoupí, a pak zatúruju motor. To u Ashley vyvolá zavrtění hlavou spolu se smíchem, což byl přesně můj záměr. Ashley potom vejde do budovy a já ještě když opouštím parkoviště, nemůžu přestat myslet na to naše objetí.

Každé další setkání s Ashley nás sbližuje o něco víc.

A už zanedlouho dostanu příležitost u dozvědět se o ní mnohem víc, a to je přesně to, co chci.

Ještě jsem nepotkala nikoho, koho bych chtěla poznat tolik, jako chci poznat Ashley. Zjišťuju, že pořád přemýšlím nad tím, kdo Ashley opravdu je, a proč je taková, jaká je.

Na tohle poznávání se vážně těším.

Ok, ok, a taky bych ji chtěla vidět nahou, kdy by nechtěl?

Cítím se tak šťastná, nic mě teď nemůže z mých závratných výšin srazit.

Jsem král celýho svě-…

Prásk!

Ou, to není dobrý.

13

Po zjištění, že Spencermobil utrpěl po srážce s dopravní značkou jen menší škody, jsem opět na cestě k našim. Na kapotě je jenom pár škrábanců a jeden mini důlek, což by mě normálně dost štvalo, ale s tím štěstím, co poslední dobou mám, jsem jenom ráda, že to nedopadlo hůř.

Kdo by to byl řekl, že snění o Ashley by mohlo být nebezpečné při řízení?

Rozhodnu se zbytek cesty soustředit jen a jen na silnici, abych se vyhnula dalším případným nehodám.

Ashley je k sežrání!

Supr-dupr-slintám-z-ní-sexy!

Ach jo, a tak dobře jsem si doteď vedla.

Abyste věděli, zvládla jsem celý čtyři sekundy, aniž by Ashley pronikla do hlubin mé mysli.

Nemůžu si pomoct, ona se prostě objeví v každé mé myšlence; nahá.

Co s tím holka nadělá?

Musím se soustředit.

Soustřeď se, Spencer. Soustřeď se, povídám!

Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil ohrádku. Povídám, povídám druhou, že voda teče struhou…

Kde se kruci vzalo zase tohle?

Ashley mě přivede do hrobu…raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, bum. Do hrobu přivede mě Ashley...šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, bác.

Jojo, pomalu ale jistě mířím do Bohnic, to je jistý.

A sakra!

Zrovna jsem si vzpomněla, že jsem nedala Ashley podepsat tu smlouvu, co mi táta dal.

Ten bude tak naštvanej!

Radši ji odchytnu dřív než on a dostanu z ní jeden autogram na vytečkovaný řádek, aby mě ještě nedejbože nevyrazili z práce.

Jako kdyby mě snad táta mohl vyrazit, vždyť jsem jeho nejlepší eso.

Když už mluvíme o rodičích, asi bych měla zavolat mamce, abych jí dala vědět, že budeme mít na večeři dva hosty navíc. Ale jelikož mám ještě v živé paměti nedávnou příhodu s dopravní značkou, místo abych vytočila její číslo ručně, použiju bluetooth.

Miluju technologii.

"Volat mamka," vyslovím jasně a zřetelně, aby se aktivovalo hlasové vytáčení.

Nic.

"Volat mamka," zopakuju ještě pomaleji.

Pořád nic.

"Volat mamka!" zařvu z plných plic.

Ani do třetice všeho dobrého.

Podělaná technika, nesnáším ji.

Užuž hrozí, že zlostí vybuchnu, když mi mobil v ruce zazvoní, a je to mamka.

Díky bohu!

"Čau, mamino," ozvu se a pomalu cítím, jak mi tlak zase klesá.

"Ahoj, Spence, jenom jsem chtěla počekovat, kdy dorazíš," odpoví mi a já jsem pro jednou i ráda, že mě tak kontroluje.

Ale dovolte mi pozastavení - počekovat? To jako vážně?

Moje máti by neměla tolik lézt na ten internet.

"Měla bych tam být tak za čtvrt hoďky," řeknu jí, zatímco změním jízdní pruh. "Jo, a abych nezapomněla, chtěla jsem ti říct, že jsem pozvala na večeři dva lidi."

"Spencer," protáhne máma nespokojeně. "Taky jsi to mohla říct dřív."

"Já vím, já vím, ale vážně jsem je pozvala teprve před chvilkou," vyšpulím spodní ret, ale zase ho rychle vrátím, když si uvědomím, že mě stejně nemůže vidět. "Jsou ve městě noví, vůbec nikoho tu neznají…"

Správně, Spence, apeluj na její mateřské city.

Mamka si hlasitě povzdechne. "Nemůžeme je pozvat jindy?"

Je čas vytáhnout silnější zbraně.

"Jsou úplně sami samotinký, mami, a každej správnej křesťan by jim ten kousek vlastního domova nabídl," tlačím.

To ji naučí, vyvolávat ve mně pocit viny na svou mateřskou kartu.

"Ok, fajn," podvolí se.

Ha!

Věděla jsem, že tohle zabere.

Sama pro sebe se usměju. "Dík, mami, jsi nejlepší!"

"Jojo, jasně, uvidíme se za chvilku. A koukej jet opatrně," dodá ještě, než zavěsí.

Paráda, teď už zbývá jen dojet k našim bez další nehody a jsem v suchu.

Dupnu na brzdu, když si uvědomím, že svítí červená.

Fíha, to bylo o prsa.

O dvacet minut později vjíždím stále v jednom kuse na příjezdovou cestu k mým rodičům. Odemknu si vlastním klíčem a oznámím svůj příjezd. "Marnotratná dcera se vrátila," zahalekám.

"Jsem v kuchyni," zakřičí máma v odpověď.

Dojdu tedy do kuchyně – kam jinam asi – a sednu si na stoličku u kuchyňského ostrůvku uprostřed místnosti. Mamka má zrovna hlavu v lednici, tak si ukradnu pár hroznů z ovocného salátu, který má právě rozdělaný. "Čau."

"Přestaň ujídat z dezertu," odpoví, aniž by se na mě podívala.

Asi jsem ji neměla zdravit s plnou pusou. "Když jsem byla malá, tak jsi mi pořád říkala, abych jedla víc ovoce a zeleniny, a teď, když to dělám, tak mě hubuješ. Udělej si v tom pořádek, mami."

"Nebuď drzá, mladá dámo." Máma přibouchne dveře od ledničky, ale není rozzlobená. Poznala jsem to podle toho, že se na mě usmívá a právě teď je na cestě ke mně, aby mě objala.

"Co můžu říct, učím se od nejlepší," uculím se.

"Myslíš si, jak jsi vtipná, ale nejsi," usadí mě ještě těsně před objetím. Když se odtáhne, mračí se. "Co se ti stalo s čelem?"

Pořád na to moje malé škobrtnutí zapomínám… ok, tak jich bylo trochu víc, ale i ty jsem z paměti vytěsnila. Selektivní paměť je super vynález. "Postavila jsem se zákonu a zákon vyhrál."

"Spencer." Máma to vysloví svým přísným hlasem.

"Klid, mami, to byl vtip." Podaří se mi ulovit ještě několik dalších hroznů, přestože mamka už na mě teď míří nožem. "Jenom jsem zakopla, to je celý."

Před tvou budoucí snachou jsem zakopla.

"To jsem si mohla myslet," posmívá se mi, zatímco se vrací ke krájení. "Jsi hrozný tele."

"Nejsem," bráním se důrazně.

"Víš, že tě miluju, Spence, ale ty opravdu ladností zrovna neoplýváš." Ta je tak zlá! "Pamatuješ, jak jsme se tě snažili dostat na balet, a ty ses neustále zamotávala do stuh od baletních cviček? Instruktor tenkrát řekl, že v životě někoho takového ještě neviděl."

Když na to tak myslím, tohle jsem už opravdu od pár lidí slyšela.

"To komentoval můj ryzí talent," řeknu, ačkoli obě víme, že to není pravda. "Už tu někdo je?" zeptám se, abych změnila téma.

Máma přikývne. "Glen a Jessie jsou vzadu u bazénu. Ještě čekáme na tvého otce a na Claye."

"Chelsea nepřijde?"

"Ne, má moc práce, ale všechny pozdravuje," odpoví a při tom mi rezignovaně podává několik hroznů, než je sama zase ukradnu.

"To je škoda." Chelsea mám moc ráda, mimo jiné má na bráchu dobrý vliv. Nechápejte mě špatně, miluju Claye, ale rozhodně se o něm nedá říct, že by to byl ten nejzábavnější chlápek světa, naštěstí se to ale díky jeho přítelkyni mění.

Pokud jde o přítomnost Jessie, protože se do L.A. přestěhovala sama, naši ji tak nějak adoptovali coby neoficiální Carlinovou. Není to od nich hezké?

Mamka mi ale řekla, že jsem pořád její oblíbená dcera já.

Jako bych o tom snad někdy pochybovala!

Jednou jsem… oh, to je fuk, příliš trapná historka, abych se o ni dělila.

Mamka pokračuje v krájení ovoce, ale pořád se po mě legračně kouká. "Myslela jsem, že jedeš rovnou z obchodní schůzky?"

"Taky jo." Divná otázka.

Zašermuje nožem, aby poukázala na můj oděv. "To jsi šla na schůzku oblečená takhle?"

"Byla jsem s budoucí rockovou hvězdou," vysvětlím jí, zatímco mé myšlenky navštíví další nahá Ashley. No teď ale opravdu není vhodná chvíle. "Říkala jsem si, že kdybych přišla vyšňořená jako obvykle, mohlo by jí to být nepříjemné."

To zní docela rozumně, ne?

"Mmmhmm." Mamka nevypadá, že by mému vysvětlení nějak zvlášť věřila. Stiskne rty a upřeně na mě zírá.

"Ona je vlastně tím hostem navíc," řeknu dál, ale vyhýbám se očnímu kontaktu.

"A má ona nějaké jméno?" vyzvídá máma a já už cítím teplo ve tvářích.

Nečervenat, nečervenat, nečervenat. "Ashley."

"Červenáš se," poznamená.

Sakra!

"Není pravda." Potřebuju prchnout, hned. "To je tím děsným vedrem tady. Haló! Je léto, možná byste si s tátou mohli vyhodit z kopýtka a pořídit klimatizaci."

"Podívej se na mě, Spencer," přikáže mi máma a samozřejmě jí vyhovím. "Je Ashley víc, než jen tvá klientka?"

"Pane bože, mami," vypísknu, čímž vypadám o to víc provinile. "Co je tohle za otázku?"

"Aha, chápu." Vědoucně se na mě usměje. "Jsi do ní tak trošku poblázněná a ona o tom zatím neví."

Pomozte mi někdo, prosím!

"Vážně bys měla s těmi svými bláznivými teoriemi přestat, děláš to pořád. A přesně to taky jsi, blázen!" protestuju až moc vehementně.

Mamka do mě ale vidí. "To je rozkošný, naše malá holčička se nám zamilovala."

Začínám si myslet, že pozvat sem dneska Ashley byla velká chyba. "Nene a ať tě ani nenapadne na ni mít nějaký komentáře."

"Jistěže ne," ujistí mě, "to přenechám Glenovi."

"Mami, opovaž se!" vykřiknu a teď už si nemyslím, že to pozvání na večeři byla velká chyba, já to totiž vím. Moje máma, vlastně celá má rodina, si ze mě hrozně ráda dělá legraci, kdykoli jen mají příležitost.

Co jsem si jenom myslela?

"Uklidni se, jen jsem tě chtěla postrašit," řekne mamka, která stěží potlačuje smích. "Jsi děsná cíťa."

Já vím, že mám hrozný štěstí mít rodiče, kteří mě berou, ale někdy dovedou být děsná osina vy-víte-kde. "Prosím tě, neztrapni mě dneska."

"Pokusím se." Žertuje, ale radila bych jí, aby to myslela radši vážně. "A ten druhý host, cos pozvala, je kdo?"

Tak to bude složitější.

Jak jen vysvětlit Aidena?

"Jenom jeden kluk, co ho Ashley tak nějak zná." Vrazím si do pusy několik hroznů v naději, že to odvede máminu pozornost od toho, co jsem řekla. "Pořád se motá kolem a je dost možný, že ji i stalkuje."

Já jsem tak marná.

Máma okamžitě přestane krájet. "Myslíš jejího přítele?"

"To je ten problém s vaší generací, mami, všechno byste hned škatulkovali." Zoufale potřebuju nějaký záchranný kruh, ale jediné, co mám, je vidlička v mé ruce. "To je samý přítel tohle, přítelkyně tamto, opravdu byste se měli naučit, jak žít bez toho, abyste na všechno dávali nálepky, fakt to není ani trochu cool."

Ta mi to ale vůbec nežere.

Už ji úplně slyším, jak mi začne promlouvat do duše a na to jsem Ashley moc posedlá, abych tohle poslouchala.

"Spencer…" začne mamka a kroutí při tom hlavou.

"Cože?" křiknu s hlavou otočenou na opačnou stranu. "Hned jsem tam." Otočím se zpátky k mámě a usměju se. "Jessie něco chce, pokecáme pak." Pospíchám z kuchyně, co to jde, než má šanci dokončit, co načala.

"Ještě jsem s tebou neskončila," volá za mnou máma, ale to už jsem u dveří.

"Promiň, neslyším tě," zavolám přes rameno a rychle za sebou zavřu.

Ježkovy oči, to bylo taky něco.

Ještě že jsem taková pohotová.

Můžu jenom doufat, že máma uvidí, jak perfektní pro mě Ashley je, a dá mi zelenou, abych se o ni mohla snažit dál, navzdory jejímu současnému zadanému stavu.

Jsem v loji.

Dojdu k bazénu a pozdravím bratra s Jessie. "Čau, lidi."

Jejich pozdrav je takový, že mě celou pocákají vodou.

Jak dětinské!

"Mami, Jessie s Glenem jsou na mě ošklivý," zaječím, na chvilku zapomínám, že se jí vlastně mám vyhýbat.

Co je?

Nemůžu si namočit vlasy a riskovat, že budu mít zničený účes, než Ashley dorazí.

"Koukejte se tam zklidnit, děcka, nebo nedostanete žádnou večeři," křikne máma zpátky.

Jessie s Glenem mým směrem ukážou pěkně neslušný prst a já zas na ně vypláznu jazyk.

"No, někdo tu má dobrou náladu," poznamená Jessie, když s Glenem plavou k mému břehu. "Chápu to tak, že jednání s Ashley šlo dobře."

Šlo to dobře?

Ještě jsem se nerozhodla.

Kecnu sebou na jedno z lehátek, co je v bezpečné vzdálenosti od nich. Místo abych analyzovala, co se událo, vypovím jim rychle celou záležitost s Madison.

Jessie zavrtí hlavou. "Nechápu, co to s tou holkou je."

"Já vám povím, co s ní je," začne Glen a položí si paže na okraj bazénu. "Je to pitomá kráva."

"Dávej si pozor na jazyk, Glene," křikne mamka z domu.

"Omlouvám se, mami," křikne Glen. "Sakra, ta ženská má bionický sluch," šeptne si pro sebe.

"Ty jsi ten, co s ní chodil," popíchnu ho.

"Protože jsem procházel obdobím citového zmatku, jak jsem se snažil najít své pravé já," vypálí Glen okamžitě.

Ale jdi ty!

"Já si stejně pořád myslím, že je na holky," vloží se do toho Jessie, zatímco oba šlapají vodu.

Z Jessiena komentáře mi přeběhne mráz po zádech. "O tom ani nežertuj, to je tak hrozná představa, až to není vtipný."

Ona i Glen ještě chvilku nahazují další šílenosti ohledně Madisoniny sexuality, načež se rozhodnu na ně vypustit své překvapení.

"To odpoledne ovšem nebyl až takovej provar, Ashley totiž přijde na večeři," podívám se na bratra, abych viděla jeho reakci, až větu dokončím, "i s Aidenem."

Po mém oznámení následuje nadšený potlesk od Jessie a to nejhlasitější, nejpronikavější holčičí vypísknutí od Glena, co jsem kdy slyšela.

"Jsi normální, Spencer?!" štěkne po mně, jak se hrabe z vody ven.

Jeho reakce mě popravdě zarazila. "Já myslela, jak na mě budeš pět chválu a ty na mě takhle ječíš."

Jsem zdrcena.

Ba ne, nejsem, ale jeho chování mě vážně fascinuje.

Glen horečně sbírá své věci. "Neměl jsem šanci si ani vybrat správný oblečení, ve kterým bych Aidenovi předvedl mý sexy tělo," zmrazí mě pohledem a pokračuje svou tirádu, "i všechny vlasové přípravky jsem si nechal doma. Co si teď počnu? Přísahám na Cher, jestli se mi zkroutí vlasy, tak tě uškrtím." A poslední, co ještě zaslechnu, když už je v domě, je jeho naříkání: "Já věděl, že si mám oholit nohy."

Královna dramatu hadr!

Kouknu na Jessie a obě se dáme do smíchu.

"Ten hoch dostane hysterický záchvat," řekne Jessie a taky se vynoří z vody.

"To teda," přitakám stále se smíchem. "Zaplavali jste si dobře?"

"Carlinová, ty mě snad okukuješ?" Jessie se samolibě culí, když si vedle mě sedá.

Nebudu lhát, Jessie má úžasné tělo a v bikinách vypadá vážně dobře, ale není to Ashley.

Ani v nejmenším.

"To jo ty," odfrknu. "Na světě je jen jedna holka, na který můžu oči nechat, a ty to nejsi."

"Ach, ano, Ashley Davies, jak jsem mohla zapomenout," předstírá Jessie úžas. "Ale žerty stranou, vypadá to, že tvůj plán na její svedení vychází dobře."

"Nejde mi o to ji svést." Vážně ne. "Nesnažím se Ashley dostat do kalhotek, snažím se jí dostat do srdce."

Otřepané - možná, ale velmi pravdivé.

Jessie udělá hlasité dávivé zvuky. "Šmarjájozef, to musela být ta nejteplejší věc, cos mi kdy řekla."

Plácnu ji přes nohu. "Kušuj."

Jessie se ke mně otočí a ukáže mi ten samý pohled, co jsem viděla i u mámy, a není to tak dlouho. "Ty jsi do ní vážně celá blázen, že jo?"

Pořád větší a větší blázen.

Doslova.

Kousnu se do spodního rtu, ale tentokrát se nesnažím skrýt ruměnec ve tvářích, nemá to smysl. "Hrozně moc."

Jessie se usměje. "V tom případě ti přeju kupu štěstí, a pokud budeš potřebovat jakoukoli pomoc, dej mi vědět."

Proto Jessie miluju, vážně jí na mně záleží a upřímně chce, abych byla šťastná.

Mám opravdové štěstí, že ji mám.

"Budu si to pamatovat." Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat posily. "Jsi frajerka!"

"Já vim, ta největší," ušklíbne se, ale opět si všimnu v jejím výrazu další změny. "Když už jsme u frajeřin, co má znamenat to triko?"

Kruciš, to jsem si teda naběhla.

Věděla jsem, že u Jessie najdu pochopení, ale doufala jsem, že mého úboru si nevšimne.

"Znáš mě, čéče, rock je můj život." Stočím prostředníček a prsteníček do dlaně a ukážu tak mezinárodní znak pro rock and roll. "Woo!"

Jessie se chichotá. "Dám ti tisíc dolarů, když jmenuješ jedinou písničku od Motley Crue."

Myslí si, jak není chytrá!

Já jí ukážu.

Mysli, Spencer, mysli!

Je to slavná skupina, ne?

Což znamená, že bych měla znát minimálně jednu jejich písničku, ne?

Moc nepomáhá, že zatímco já si namáhám mozek kvůli názvu jedné jediné písně, Jessie si brouká melodii z Riskuj!.

"Čas vypršel," zazpívá Jessie. "Musíš odpovědět, teď."

No, když já nevím.

Vyhrknu první, co mě napadne: "Blame it on the rain?"

"To je špatně v tolika směrech, že ani nevím, kde začít," tlemí se Jessie a záblesk v jejích očích říká, že tohle si v paměti uloží na později.

Co je?

Za normálních okolností bych vymyslela lepší odpověď, ale zrovna mi v hlavě vyskočily hned dvě nahý Ashley.

Mňamka!

"Koho to zajímá," odpovím přezíravě a stoupnu si. "Já umím být správnej rocker." Začnu házet hlavou dopředu a dozadu a při tom kolem poskakuju. "Jen se podívej, jak mi to jde."

Jessie na mě zamává rukama. "Ehm, Spence…"

Vůbec ji nevnímám, jak se do svého výkonu vžiju. "Jsem superstár," křičím a následně začnu hrát na brutální vzdušnou kytaru.

Jessieno mávání nabere vyšší frekvence. "Vážně, Spence…"

"Já jedu, já šílím," pokračuju.

"Spencer!" křikne Jessie.

Ach ne!

Zastavím všechny své pohyby, oči hrůzou rozšířené. "Stojí za mnou, že jo?" špitnu Jessieným směrem.

Horečně pokývá hlavou.

Proč mě to jen nepřekvapuje?

Pomaloučku se otočím a jsem si celkem jistá, že v téhle chvíli mám přesně odstín mého auta. "Čau, Ash, ráda tě zase vidím."

Ashley se snaží potlačit smích. "Nápodobně."

Já jsem taková trubka!

"No, měla bych se před večeří převléct," oznámí Jessie a omotá si kolem pasu osušku. "Uvidíme se za chvilku, holky." Usměje se na Ashley, když kolem ní prochází, a já vám můžu s radostí oznámit, že Ashley ji neokukuje.

Počkat.

Znamená to tedy, že neexistuje žádná šance, aby byla na holky?

Ne, nech toho, dost už bylo analyzování, Spencer, prostě tomu dej volný průběh.

"Kde je Aiden?" optám se.

Ó, ano!

Řekla mu, aby nechodil, protože mě chce vidět, aniž by tu on zacláněl.

"Je uvnitř s tvou mámou," vysvětlí Ashley.

Oh, no, holka může snít.

"Nabídl se, že jí pomůže s večeří," pokračuje.

Pěknej vlezprdelka.

"Taky jsem chtěla, ale tvá mamka mě nenechala," dokončí Ashley.

Jéé, Ashley je tak sladká!

A už se snaží udělat dojem na mámu, to je dobré znamení.

Myslím.

"Jsem ráda, žes to stihla," povím jí a jako na povel cítím, že zase červenám.

Ashley po mně blýskne téměř stydlivým úsměvem. "Řekla jsem, že tu budu, ne?"

Nejradši bych k ní běžela a objala ji, ale zarazím se. Neujde mi však, že si převlékla tričko za jiné, které skrývá jednu z jejích nejlepších částí.

Taková škoda!

Ale chápu, o co jí jde, prostě nechce před svou budoucí rodinou vypadat moc hrr.

Chytrá holka.

"Tak, kolik jsi z mého výkonu stihla?" zeptám se navzdory tomu, že odpověď na tohle vůbec znát nechci.

"Úplně všechno," přizná Ashley s veselými plamínky v očích.

"Jen abys věděla, to jsem trénovala na jedno divadelní představení, kde hraju," lžu.

Na mou obranu, v mé hlavě to znělo mnohem líp, než když jsem to vypustila z pusy.

"Tak to mi nezapomeň schovat pár lístků," řekne Ashley tím přidrzlým stylem, který jsem se rychle naučila zbožňovat.

"Doufám, že máš velkej hlad, naše mamka vaří skvěle."

"Mám hlad jako vlk," ujistí mě Ashley, "ale než půjdeme jíst, je tu něco, o čem jsem s tebou chtěla mluvit."

"Všechno v pořádku?" Její úsměv se vytratil a já začínám být nervózní.

Ashley rychle kývne hlavou. "Jo, všechno v pohodě, já jen že…"

"Večeře je hotová," zahlásí mamka. "Všichni do jídelny."

"Promluvíme si později, ok?" slíbím ještě Ashley, když se vydáme zpět do domu.

Paráda, teď se budu celý večer bát, co to znamenalo.

Ashley zkříží ruce na prsou. "Jasně, stejně o nic nejde."

Proč mi přijde, že není upřímná?

No co, s tím nic nezmůžu, leda tak můžu doufat, že se mýlím.

"Tak, jsi připravená poznat rodinku?" zavtipkuju u posuvných dveří.

Ashley se pousměje. "Už všechny znám, nebo ne?"

"Všechny kromě Claye," řeknu jí. "Ale o to nejde, spíš jsem myslela, že teď uvidíš nás všechny pohromadě, což je úplně jiné."

"Měla bych se snad bát?" zajímá se a vypadá opravdu znepokojeně.

"Neh, jenom sranduju." Tak trochu.

Ashley Davies se chystá poznat 'Carlinovy'.

Měla bych jí popřát hodně štěstí.

Bude ho potřebovat.

A mimochodem, já taky.

14

Když s Ashley dorazíme ke stolu, už jsou všichni usazeni.

A můj master-plán, že budeme sedět vedle sebe, je v kopru.

Táta je v jednom čele stolu, mamka v druhém a my děti si máme posedat někde mezi.

Chci Ashley něco říct, ale všimnu si, že v tu chvíli její oči ulpěly na Clayovi. Není to reakce neobvyklá, zvážíme-li, že je více než očividné, že je adoptovaný.

Nemám ho ale ráda o nic míň; Clay je můj bratr, stejně jako Glen, a vždy když jsem ho potřebovala, byl tu pro mě.

"Nezdá se ti, že má Clay máminy oči?" pošeptám Ashley do ucha. Podívá se na mě naprosto nevěřícným pohledem, tak usoudím, že ji radši nebudu trápit. "Víš, že jsem si jenom dělala srandu, že jo?"

"To mi došlo," reaguje Ashley, ale já vám povídám, na chvilku jsem ji dostala.

"Hni se, Spence, mám hlad," fňuká Glen. Dal se do kupy docela hezky, musím uznat, nicméně jeho vražedné pohledy mým směrem značí, že je na mě pořád nakrknutej.

"Zklidni hormon, jsem tu, ne?" vypálím na něj zpátky.

Glen se chystá udělat další chytrou poznámku, když se do toho vloží táta. "No tak, no tak, máme hosty, takže očekávám, že se všichni budou chovat, jak nejlépe umí." Výmluvně se podívá na Glena a pak na mě.

"Ona si začala," ušklíbne se Glen.

Už ho chci srazit k zemi, ale vzpomenu si, že Ashley je vedle mě.

Chovat se jako děcko asi není ta pravá cesta, jak na ni zapůsobit.

Měla bych se zachovat dospěle, jako vždy.

"Ne-neee," protáhnu.

Jestlipak dělají náhubky pro lidi?

Pokud ano, určitě bych si jeden měla pořídit.

Táta na své hlučné děti namíří prstem. "Chovejte se slušně."

"Ano, tati," slíbíme s Glenem jednohlasně.

Ashley si musí myslet, že jsem totální koza.

Najdu odvahu se na ni podívat a jsem příjemně překvapena jejím úsměvem. Nezdá se být nucený ani to není jeden z těch zdvořilých úsměvů.

Clay vstane ze židle a jde k nám. "Ahoj, já jsem Clay, rád tě poznávám." Napřáhne ruku, aby si s Ashley potřásli.

"Já jsem Ashley," představí se, když přijímá jeho přívětivé gesto.

Když se dostatečně seznámí, Clay přejde i ke mně, obejmeme se a pak se vrátí na své místo vedle mamky.

Netěší mě, že nebudeme s Ashley sedět vedle sebe, ale chápu, proč si vybrala prázdné místo vedle Aidena. Ale zase na druhou stranu mám útěchu v tom, že sedím přímo naproti ní, což by mi mělo poskytnout dostatek příležitostí nenápadně ji během jídla pozorovat. Po levici mám tátu, po pravici zase Jessie a naštěstí Glen je zase vedle ní, takže nebudu muset celý večer poslouchat ty jeho plky.

"Co kdybychom vzdali díky, než začneme," navrhne táta.

Ashley je jeho návrhem zaskočena, z čehož soudím, že není zvyklá se modlit. Táta ji zachrání, když ji vezme za ruku a naznačí jí, aby do druhé chytla Aidenovu. Vyměníme si krátký úsměv a pak všichni skloníme hlavy.

"Bože, požehnej toto jídlo, kterého se nám dostává," spustí táta. "Jsem velmi vděčný za to, že jsem obklopen svou rodinou a každý z nás ti děkuje za mnohá požehnání, kterých se nám dostává. Také bych mezi námi rád přivítal naše dva hosty."

Otevřu jedno oko, abych se podívala, jak si Ashley vede, a ten úsměv, který měla na tváři před chvilkou, je tam zas.

"Modlím se za zdraví všech přítomných a těším se, že se v budoucnosti společně budeme těšit z dalších pokrmů," dokončí táta.

Na to bych řekla amen, tedy kromě toho, že má představa budoucnosti nezahrnuje Aidena.

"Amen," ozve se sborově.

"Rád vás zase vidím, Ashley," řekne táta, když se pustíme do jídla.

"Já vás také, pane C., díky za pozvání," odpoví Ashley a já z ní nemůžu spustit oči.

Na jejím vzhledu je dnes večer prostě něco, co mě k ní táhne víc než obvykle.

"Spencer byla ta, kdo vás pozval, ne já," prohodí žertem. "Ale u nás jste vždy vítáni." Ashley se na tátu zářivě usměje. "A nechci tahat obchodní záležitosti ke stolu, ale jen jsem chtěl říct, jak moc jsem rád, že jste se na konec rozhodla pro naši společnost, aby vás zastupovala."

"No, vaší dceři se velice těžko dá říct ne," řekne na to Ashley, než se s úsměvem otočí ke mně.

Myslím, že mě nikdy nic neodzbrojilo víc, než právě tenhle moment.

Ze způsobu, jakým se na mě teď Ashley dívá, ignoruju i hihňání ozývající se od Jessie a Glena.

"Je prostě celá po tátovi," poví na to starouš a pocuchá mi vlasy.

"Tati!" zaúpím a už cítím, že mi tváře zase hoří.

Kdo potřebuje ruměnec, když už pouhá přítomnost Ashley nebo s ní jen mluvit u mě tohle dělá pořád.

Ušetřím za make-up těžký prachy.

"To určitě je," souhlasí Ashley.

Ať si někdo zkusí tvrdit, že na světě je někdo rozkošnější než Ashley.

"A teď, když jste podepsala, už si nemusím dělat starosti, že mi vás někdo přímo před nosem ukradne." Táta to sice říká v legraci, ale částečně to myslí naprosto vážně.

Vyvalím oči, zatímco Ashley se zatváří zmateně; a to oprávněně.

"Já nic nepodepisovala," řekne Ashley a já mám dojem, že se o mě pokouší infarkt.

"Však víte, tu smlouvu, co vám předložila Spencer," pomáhá jí táta.

Horečně se snažím komunikovat s Ashley bez použití slov, ale myslím, že mi nerozumí.

Mám pěkný problém.

"Pořád se nechytám, pane C." odvětí Ashley.

Velký, velikánský problém.

Táta se na mě zamračí. "Spencer, myslel jsem, že jsem ti jasně…"

Mnu si spánky a k Ashley vysílám telepatickou zprávu.

"Ou, vy myslíte smlouvu," skočí mu do řeči. "Omlouvám se, ale měla jsem dneska tak rušné odpoledne; muselo mi to vypadnout."

Úspěch!

Ashley Davies - záchranářka!

Ona je vážně můj hrdina.

"Nic se nestalo, jsem rád, že jsme to vyřešili," odmávne to táta, kdežto já si zhluboka oddechnu.

Když mám pocit, že je to bezpečné, podívám se na Ashley a rty jí naznačím "děkuju". Zakření se a stejným způsobem odpoví "nemáš zač". Skončí to tak, že na sebe zíráme, zatímco všichni ostatní jsou zaneprázdněni vybíráním jídla.

Tento náš moment přeruší až Aiden, který se Ashley zeptá, co si dá.

A to jsem tě začínala mít ráda, D.B..

Natáhnu se pro salát, když v tom zachytím matčin pohled.

Na rtech jí hraje vroucný úsměv, který se mi ale vůbec nepozdává.

To, o čem jsem si myslela, že bude hezká rodinná večeře, mě zatím už tak vystresovalo, a to jenom kvůli všem protichůdným pocitům z toho, že si nejsem jistá, co se bude dít dál.

"Tak Ashley, co kdybyste nám o sobě něco pověděla?" začne matka. Nedokážu se rozhodnout, jestli se mi tím snaží pomoci nebo ne.

Ashley si poposedne na židli; očividně jí to není příjemné a já myslím, že je čas ji zachránit.

"Mami!" houknu hlasitěji, než jsem zamýšlela. "Nevyslýchej ji, tady nejsme u španělský inkvizice."

Španělskou inkvizici nikdo nečeká.

"To nic, mně to nevadí," promluví Ashley měkkým hlasem a mamka se na mě vítězoslavně usměje.

Všichni u stolu obrátí svou pozornost k Ashley. Jakkoli mě mamčina otázka naštvala, musím přiznat, že i já jsem zvědavá, co nám poví.

Vidíte, je ze mě nová, lepší Spencer, kterou zajímá jedině to, dozvědět se víc o dívce, která bude její.

Argh, pořád v hlavě slyším ten ďábelský smích.

Na tom budu muset zapracovat.

Než začne vyprávět, Ashley si chvilku hraje s vidličkou. "No, jsem Ashley Davies." Celý stůl zareaguje chichotem.

Není jen krásná, ona je i srandovní.

Hmm, to zní jako někdo, koho znám.

Ashley si mírně odkašle s pohledem upřeným na vlastní talíř. "Předpokládám, že většina z vás už slyšela o mém otci."

Všichni pokývají hlavou, tedy všichni kromě mě.

Nemám šajnu, kdo je Ashleyin táta, ještě jsme neměly příležitost o něm mluvit.

"Já ne," přiznám. Jessie mě z nějakého neznámého důvodu pod stolem nakopne.

Ashley zvedne hlavu a jsem šokovaná hlubokým smutkem, který spatřím, když se naše pohledy střetnou.

Člověk by myslel, že mě to trkne a nebudu se v tom dál šťourat.

Jenže mě netrklo.

"Měla bych ho znát?" zeptám se a v tu ránu dostanu další kopanec. Tentokrát ne od Jessie, ale od otce. "Au, co je špatnýho na tom, když se chci Ashley zeptat na jejího tátu?" Dívám se kolem stolu, ale všichni mají hlavy skloněné.

"To nic, Spence," řekne Ashley a můj pohled je okamžitě zpátky u ní. "Byl hlavním zpěvákem jedné kapely v osmdesátých letech, většinou ho lidi znají."

Já nejsem jako většina lidí, vzpomínáte?

Chápu, jde o nějakou vyhořelou hudební hvězdu a já bych měla být trochu citlivější, když vezmu v úvahu, že jeho dcera právě hodlá prorazit.

Správně?

Špatně.

Moc, moc špatně.

"Nech to být," pošeptá mi Jessie do ucha.

Neposlechnu ji, samozřejmě, ale to jen kvůli mé nefalšované touze trochu víc poznat Ashley.

"Musí na tebe být hrdý," poznamenám. Úzkostí se mi stáhne žaludek, když okamžitě potom následuje několik šokovaných zalapání po dechu a příšerné ticho.

Co jsem provedla?

Vážně tomu nerozumím.

"On, ehm, zemřel, ještě když jsem byla teenager," objasní to Ashley.

Asi budu zvracet.

Nemůžu uvěřit, co za idiota já jsem.

I když se nesnažím Ashley něčím ohromit, udělám něco tak hluboce debilního.

Co se to se mnou děje?

Vážně, já prostě před touhle holkou neudělám jednu věc správně.

"Je mi to hrozně líto," vyhrknu a teď už si chci sama nakopat.

Není divu, že vypadala rozrušeně, jenže mně to ani tak nedocvaklo.

Aiden položí ruku na Ashleyinu a já na to ani nereaguju. Jak bych mohla, když to já jsem ta, kdo dnešní večer kolosálně zkazil?

"Není to tvoje vina," odpoví Ashley.

Vím, že to neříká jen proto, abych se cítila líp. A nefunguje to. S tím, jak jsem se poslední tři dny chovala, si ji nezasloužím.

"Stejně mě to mrzí." Cítím se jako šílený padouch.

Ashley pokračuje v povídání o svém životě, zatímco mě fascinuje můj talíř.

"Do Los Angeles jsem se přestěhovala teprve před pár týdny, abych se věnovala kariéře v hudebním byznysu, a poštěstilo se mi potkat takové milé lidi," dokončí.

Normálně bych z jejího prohlášení skákala radostí až do stropu, ale teď se mi chce jenom zalézt pod stůl, dokud večeře neskončí.

Proč nemůžu nic udělat správně?

"A co vy, Aidene?" vyptává se máma dál.

Zaplaví mě potřeba někam uprchnout, tak zamumlám něco o žízni a zmizím odtamtud, jak nejrychleji to jde. Zamířím rovnou k ledničce, protože o něco potřebuju mlátit hlavou.

Blbá.

Blbá.

Blbá.

Potichu si ta slova opakuju, zatímco se pokouším sama sebe knokautovat.

Bála jsem se, že mě má rodina ztrapní, ale zvládla jsem to i sama.

Typický.

K podělání typický.

Nejen že kvůli mně Ashley musela mluvit o tom, že její otec je mrtvý, což je hrozné už tak dost, ale já navíc utekla od toho stolu tak rychle, že si musí myslet, jaký jsem hrozný člověk.

Tehdy na rameni ucítím něčí ruku a vzápětí slyším její hlas. "Spencer?"

Ach bože, nedokážu se jí podívat do tváře.

Opravdu opravdu nemůžu.

Pořád mě něco sráží na kolena, ale já se nemůžu zvedat donekonečna.

Nechápu, proč to musí být takhle těžké a už vůbec nechápu, proč se ke mně Ashley pořád vrací.

"Jestli chceš taky pití, donesu ti," řeknu se zády otočenými k Ashley. "Klidně se zase vrať ke stolu."

Nechci znovu vidět ten pohled v jejích očích, na to nemám sílu.

"Spencer, podívej se na mě," přikáže mi a já ji poprvé neposlechnu. Ale to Ashley nezastaví. "Neudělala jsi nic špatného, nebuď z toho prosím smutná."

Je to horší, než jsem myslela.

Ona se mě po té, co jsem to zvorala, snaží utěšit.

Zase.

Pořád nic neříkám, protože mi došlo, že už nemůžu nadělat další chyby, když udržím kušnu zavřenou.

Lekce, kterou jsem měla pochopit už pěkně dávno.

Ashley není z těch, co se snadno vzdávají. Silou mě k sobě otočí a jednu ruku nechává na mém rameni. "Hej, o nic nejde."

Nemůžu ji nechat čekat, třebaže si myslím, že nic dobrého z mé pusy nevzejde. Nebylo by to vůči ní fér. "Fakt mě to mrzí, Ash, kdybych to věděla…"

"Já vím," hlesne.

"Pořád před tebou všechno kazím," pokračuju v okamžiku čiré upřímnosti, která mě až překvapí.

"Jak?" zeptá se mě a pokračuje dál, takže hádám, že to byla jen řečnická otázka. "Tím, že jsi na mně milá, nebo žes slíbila dávat na mě pozor, až bude Aiden v New Yorku?" Kdybych nebyla tak pohroužená v sebelítosti, vzala bych na vědomí, že Aiden jí o tom řekl. "Žes mě pozvala na úžasnou večeři? No jo, jsi vážně děsný hovado." Nechci se smát, pořád se na sebe zlobím, ale nemůžu si pomoct. "Je hezké vidět tě se usmívat."

Nemůžu to už dál vydržet, když je Ashley takhle milá. Přitáhnu si ji do objetí, ve kterém jí beze slov děkuju a zároveň doufám, že z něj pochopí, jak moc úžasná si myslím, že je.

"Je tu všechno v pořádku?" vyruší nás mámin hlas.

"Jo, jsme v pohodě," ujistím ji.

Mamka přikývne a zase zmizí. Jsem ráda, že si odpustila jednu ze svých poznámek.

"Jsi připravena vrátit se ke stolu?" zeptá se Ashley tak sladce, že skoro cítím med na jazyku.

Ona je opravdu něco a to tím nejlepším možným způsobem.

Kývnu na souhlas. "Jo, jsem připravená."

"To je dobře, už mám příšerný hlad," žertuje Ashley a společně se zasmějeme.

Společně.

To zní nádherně.

Ashley mě chytne za ruku a odvádí mě zpátky do jídelny.

Jsem si jistá, že tím nic nemyslela, ale přesto se mi z toho gesta neuvěřitelně rozbušilo srdce.

Pojďme se podívat, jestli jsem schopná dokončit večeři, aniž bych něco vyvedla.

Pravděpodobné to není, ale zázraky se dějí.

Je to tak?

15A

Vracíme se s Ashley ke stolu právě uprostřed Aidenova životního příběhu. Brácha hltá každé slovo, které vyjde z jeho pusy, a já si říkám, jestlipak si toho všiml ještě někdo, krom mě a Jessie.

Snažím se být dobrým člověkem a poslouchat, protože to vychovaní lidé dělají, jenže má mysl se potuluje jinde.

Je na tom samém místě, kde byla poslední tři dny.

Ashley.

Vzala mě za ruku, když mě vedla zpátky do jídelny, jako by to nebylo nic extra, ale pro mě rozhodně bylo.

Ne to gesto samotné, o jehož významu bych mohla polemizovat celé dny, spíš mě zaujal ten pocit, jaký to ve mně vyvolalo. Nebudu vám lhát, už jsem byla s mnoha ženami, přesto ale Ashley – ta ve mně plně oděná probouzí pocity silnější, než kterákoliv z těch žen dokázala nahá.

Neříkám, že jsem nikdy nikoho nemilovala, jednou ano, ale teď začínám pochybovat, co jsem k ní tehdy cítila. Přinutím se zapojit do hovoru, protože se teď vážně nechci pouštět do vzpomínek a už vůbec nemám zájem oživovat si bolest, kterou mi způsobila.

"…a ve volném čase si rád zahraju basket," domluví Aiden a nabere si další sousto máminy pečeně.

Myslím, že nikomu neuniklo bratrovo vzrušené zavýsknutí.

Můžu si jen domýšlet, jak se mu v hlavě teď honí obrázky zpoceného Aidena po hře jeden na jednoho.

Vlastně si to vůbec domýšlet nechci.

Chtěla jsem si dojíst večeři, ale teď si nejsem jistá, jestli to zvládnu.

Zavřu oči a vybavím si jedinou věc, která mi v situaci jako tahle dokáže pomoct.

Aach, nahatá Ashley, je fajn mít tě zpátky.

"Víte," začne můj táta a já bohužel musím říct, že kvůli němu nahatá Ashley zase zmizela. "Glen býval na střední kapitánem basketbalového týmu." Hrdě se na Glena zazubí; naprosto mu unikají jeho rozpaky, které mu způsobil. Hele, alespoň to nejsem já. "V posledním ročníku dokonce vyhráli státní šampionát."

"Tati, vážně to musíš dělat?" zasténá Glen, jehož tváře nabírají stejný odstín jako moje, když provedu něco pitomého. "Nikoho to tu nezajímá."

"Náhodou je to dost hustý, chlape," namítne Aiden.

Glen se usměje tak moc, že se bojím, aby si nenatáhl sval. "Možná bychom si mohli někdy zahrát?"

Aiden se taky usměje. "To zní skvěle." Kdybyste si ve slovníku vyhledali definici šťastný, uviděli byste obrázek Glena v téhle chvíli. "Ale už jsem pár měsíců nehrál, tak budu nejspíš pěkně rezavej."

"Žádný problém, půjdeme na to zlehka." Slyším v Glenově hlasu, jak se snaží krotit nadšení, je to hrozně roztomilé.

To ale neznamená, že se nemůžu trochu pobavit na jeho účet.

"Víte, co by bylo ještě lepší?" otočím se k tátovi. "Kdybyste se s Clayem taky přidali, určitě by jim to nevadilo."

Nepotřebuju se na Glena koukat, abych věděla, jaká je jeho reakce.

Možná si příště dvakrát rozmyslí, než mi rozmázne arašídové máslo po celém telefonu, jako to udělal minulý týden.

Nejspíš si myslel, že jsem na to zapomněla.

Naivka!

"To je výborný nápad, Spence," pochválí mě táta.

Ó, Glene, pomsta je sladká.

"Jsi ty ale zlá ženská," pošeptá mi Jessie.

Konečně se podívám Glenovým směrem a jsem vděčná, že pohled nemůže zabíjet, protože jinak bych byla velmi mrtvá. Mrknu na něj a jsem si jistá, že kdyby tu nebyl Aiden, Glen by se natáhl a dal mi snad pěstí.

A helemese, myslím, že jsem se zrovna sama rozveselila.

"Já bohužel budu v příštích týdnech zavalený zkouškami, takže se mnou nepočítejte," ozve se Clay, ale kdybych ho neznala, skoro bych řekla, že si to zrovna vymyslel.

Glenovi se očividně trošku ulevilo. "Škola má přednost, můžete se k nám přidat někdy jindy, tati."

"No, mně by to taky víc vyhovovalo jindy, protože v pátek odjíždím do New Yorku a budu tak dva týdny," oznámí Aiden.

Byli jste někdy u toho, když dítě zjistí pravdu o Ježíškovi?

To přesně vystihuje Glenův výraz v tuhle chvíli; až je mi ho trochu líto.

Já vím, já vím, jsem prostě úžasná.

"Možná byste alespoň vy dva mohli zvládnout jednu hru, než odjedeš?" navrhnu.

Řekla bych, že Glen mi právě odpustil.

Poznala jsem to podle toho, že už se netváří, jako kdyby mě chtěl zaškrtit.

"Nevím, jestli to stihnu," pochybuje Aiden.

Už se začínám bát, že se Glen snad rozbrečí, když se do toho tichým hlasem vloží Ashley. "Jsem si jistá, že pár hodin si ještě najdeš, aby sis mohl s Glenem zahrát."

Ashley Davies…hrdinka dalšímu Carlinovi.

Její úžasnost nezná hranic.

"Dej mi vědět, kdy by ti to vyhovovalo," obrátí se Aiden na bráchu.

Glen poskakuje na židli. "Můžeme to probrat po večeři."

"Jasně," uzavře to Aiden.

Podívám se na Ashley a naše pohledy se zase jednou okamžitě najdou. Usměje se na mě a já se v ní opět ztrácím.

Usmívá se tím způsobem, při kterém zapomínám, že vedle ní sedí její přítel a zapomínám i na to, že v místnosti jsou i jiní lidé kromě ní.

Vážně nevím, jak můžu dostat tolik z jediného úsměvu, ale je to tak.

Fakt že jo.

Konverzace se potom stočí ke Clayovi a medicíně, zatímco mé myšlenky se začnou potulovat jinam.

Pro jednou mlčím a nepřerušuju hovor žádnými chytrými poznámkami.

Místo toho pozoruju.

Sleduju Ashley, jak naslouchá, ptá se ho na různé otázky a zkrátka zapadá bez potíží, jak se zdá.

Poslouchám, jak se následně hovor opět stočí zpátky k ní a vzápětí už je to ona, kdo celý stůl baví historkami z dospívání. Jak se s otcem tajně plížili z domu a vydávali se spolu na nejrůznější místa vždy, když se vrátil domů z turné.

Dívám se, jak se směje, ale za tím zvukem, kterého se nemůžu nabažit, je stopa smutku, kterou není těžké zachytit.

Je neuvěřitelné, co všechno dokážu vnímat, když nejsem pohroužená do vlastních myšlenek.

Ani mi nevadí, když se začnou s Aidenem vzájemně škádlit. Ale to bude asi proto, že to netrvá dlouho a potom se Ashley začne vyptávat našich, jak se seznámili.

Tenhle příběh jsem slyšela snad stokrát, což mi umožňuje i nadále nerušeně pozorovat Ashley jako ostříž.

"Proč jsi tak zticha?" špitne Jessie. Myslím, že i ona slyšela tu historku skoro tolikrát, co já.

"Jen tak," pošeptám zpátky.

Nakloní se až ke mně a já se k ní natočím. "Jestli ti pořád nejde z hlavy to předtím, nebuď na sebe naštvaná, nevěděla jsi to. Ale pro příště, když tě kopnu do nohy, znamená to drž sakra klapačku."

Uchichtnu se. "Jo, už je mi to jasný."

"Co si to tam vy dvě špitáte?" zajímá se táta.

"Nic," odvětíme s Jessie nastejno a odtáhneme se.

Táta zavrtí hlavou. "Víte, já nikdy nepochopím, proč to vám dvěma nevyšlo."

Už jsem říkala, že táta je děsná drbna?

No, tak teda je a výraz překvapení na Ashleyině tváři po jeho poznámce je celkem zjevný.

Není to tak, že bych chtěla mou minulost s Jessie zatajit, ale plánovala jsem to odhalit v příhodnější okamžik.

Ashley už se neusmívá, jen tak mimochodem.

"Vždyť jsme spolu chodily asi dvě minuty, v podstatě o nic nešlo," řeknu mu. Ve skutečnosti je má odpověď ale mířena Ashley.

"Nemusíš se hned bránit, Spencer, jen jsem si tak říkal," ohradí se.

"Kromě toho, přátelství nám jde mnohem líp," přidá se Jessie.

Za tohle jí budu muset později poděkovat.

"Nech Spencer na pokoji, Arthure," napomene ho i máma.

Jí budu muset taky poděkovat.

"Jen si prostě myslím, že by byly moc hezký pár," otočí se na Ashley. "Nemyslíte, že by z Jessie a Spencer byl hezký pár?"

Já ho snad zabiju!

Jsem si jistá, že bych dala dohromady i důkazy k zabití v sebeobraně.

"Jo, moc hezký," odpoví Ashley, ale pořád vypadá naštvaně.

Vyhýbá se očnímu kontaktu, ač se snažím získat její pozornost.

"Vidíte, Ashley se mnou souhlasí," řekne táta samolibě.

Potřebuju někoho, aby mě přišel zachránit, a něco mi říká, že Ashley to tentokrát nebude.

Ta úplně ztichla a se svým jídlem si na talíři hraje, místo aby jedla.

Zachránce však přijde a to od hodně nečekaného zdroje.

Aiden.

"Ta roštěná je vynikající, paní Carlinová," obrátí se na mamku.

Mámu nikdy neomrzí poslouchat chválu na její vaření. "Prosím, říkejte mi Paulo - a děkuju, jsem ráda, že vám chutná."

Aiden se usmívá a Ashley se pořád nechce podívat mým směrem. "Už je to dlouho, co jsme s Ash měli naposledy domácí jídlo."

Proč vypadá tak rozrušená?

"Děkuju, paní C." zamumlá Ashley.

Mamina naprosto září. "Asi jsem si právě našla dva oblíbence." Všichni se tomu zasmějí, kromě mě, já jsem příliš zaneprázdněná zíráním na Ashley.

Počkat.

Nic jsem neprovedla.

Že ne?

Tak proč je Ashley naštvaná?

Odmítám si myslet, že je to proto, že žárlí, protože to by pro mě byla událost roku.

"Tak to prr, Paulo, myslím, že by měli dostat příležitost ochutnat taky mé barbecue, než ti někdo předá cenu pro nejlepšího kuchaře," vpadne do toho táta.

Moji rodičové jsou dost soutěživí.

Tohle by mohlo být ošklivé.

Jenže já jsem zrovna v módu paniky, takže se ani nesnažím změnit téma.

Opravdu je možné, že by Ashley mohla žárlit?

Nejspíš ji jenom bolí břicho.

"To se ani srovnávat nedá, prosím tebe," chvástá se máma.

Všechny oči se stočí opět k tátovi, jako kdybychom byli na tenisovém zápase.

Táta se nakloní přes stůl. "To mi zní jako výzva."

"A možná je," culí se máma.

S povzdechem se opřu, Ashley se důsledně dívá kamkoli jinam, než na mě.

"Nuže, v sobotu pořádáme grilovačku." Už jsem skoro v pokušení udělat něco idiotského, jen abych z Ashley dostala nějakou reakci. "Vím, že vy tu nebudete, Aidene, ale Ashley může posoudit sama, kdo z nás je lepší kuchař."

"Arthure, nestav takhle Ashley před hotovou věc, nejspíš už má beztak jiné plány," mírní ho máma.

"Zdá se mi to, nebo se bojíš?" dobírá si ji otec.

"Žádné plány nemá," zahlásí Aiden a páni, ten se od Ashley ale dočkal pěkně ošklivého pohledu za svou snahu.

"Výborně," táta ukázkově napodobí pana Burnse, "už se nemůžu dočkat, až prohraješ," řekne mámě.

Ta se ale nezalekne. "Předveď, co umíš, Arthure."

"To bude něco," zamumlá si Jessie pro sebe.

Ashley, na druhou stranu, není z celého nápadu zrovna nadšená. "Já nevím…"

Jessie do mě šťouchne loktem. "Dělej něco."

Au!

"Můžu tě vyzvednout," nabídnu.

Ano!

Ashley se mi konečně dívá do očí.

"Opravdu to není problém," pokračuju dál, "a měla bych tě varovat, táta je schopnej za tebou vyrazit jako drak, jestli odmítneš."

Jak hezké zase vidět Ashley s úsměvem.

V duchu si vydechnu úlevou.

"Pokud jsi si jistá," promluví na mě.

"Je si jistá," odpoví táta dřív, než můžu já. "Měly byste přijet dřív, děvčata, a zaplavat si."

"Dobrá, pane C., když na tom trváte," slíbí Ashley.

Ty jojo.

Slyšela jsem správně?

Ashley souhlasila s plaváním, a se mnou!

Zajímalo by mě, jestli bude mít bikiny?

15B

Ashley v bikinách!

Někdo musel vypnout klimošku, protože mi je najednou nějak horko.

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Panenko skákavá!

Ta tři slova mě úplně omráčila.

"To je bezva nápad, tati," ozve se Glen, "taky si přijdu zaplavat."

Ta krysa proradná!

Urvu mu tu jeho zasranou palici.

"Glen, ty moulo jeden," směje se Jessie, "vždyť už jsi mi slíbil, že v sobotu zajdeme na nákupy. Žádný strach, Arthure, na večeři jsme tu."

Nikdy jsem Jessie nemilovala tak, jako v tuhle chvíli.

Obrátím se ke Glenovi a sladce se na něj usměju. "To je ale škoda, snad příště."

Ashley v bikinách!

Už jsem zase jako na jehlách.

Zavrtím se na židli, protože mě přepadnou jisté hodně nemravné myšlenky.

Ashley v bikinách!

Táta zatleská. "Dobrá, takže je rozhodnuto."

Hovor se opět plynule rozjede a mně se vážně ulevilo, že cokoli dosud Ashley žralo, teď už to, zdá se, není problém.

Ashley v bikinách!

Každou chvilku se naše pohledy setkají a pokaždé, když se tak stane, srdce mi poskočí.

Ashley v bikinách!

Dost!

Teď není vhodná chvíle na slintání.

Jsem tak zabraná hledáním způsobu, jak dostat pod kontrolu své bouřlivé hormony, že si zprvu nevšimnu, že na mě táta mluví.

"Promiň, co jsi říkal?" zeptám se, protože jsem byla pryč v zemi jménem Ashley.

Žádné obavy, nechala jsem si dát razítko, abych se do ní mohla zase podívat.

Oh, to vyznělo mnohem sprostějc, než jsem chtěla.

"Ptal jsem se, co se ti stalo s hlavou," řekne táta.

Tohle už ne.

Glen a Jessie se vedle mě chechtají.

Jessie, tobě budiž pro tentokrát odpuštěno, protože jsi mě předtím zachránila.

Naproti tomu Glen, ten se dostal na seznam.

Zaslechnu podivné zvuky přicházející z druhé strany stolu, tak se tam podívám.

Ashley se taky směje!

Ale tohle nechám bez povšimnutí, protože tohle je konec konců Ashley.

Ale radši ať v těch bikinách vypadá sakra dobře.

Ashley v bikinách!

Vážně se musím líp ovládat.

"Měla jsem jenom malinkou nehodu," mlžím a doufám, že je to natolik vágní vysvětlení, aby to nechal být a přesunul se na jiné téma.

Jasně, tak to nevyšlo.

Otec pohlédne na Ashley s Aidenem. "To je celá naše Spencer." Podruhé dnes večer mi rozcuchá vlasy, málem jsem mu už zabodla vidličku do ruky. "Ani nechtějte vědět, kolik jsme utratili za náplasti, když byla malá."

Právě se taky dostal na seznam!

Ashley v bikinách!

Ne, nezabralo to, pořád z něj nejsem nadšená.

"To nikdo poslouchat nechce," namítnu s nadějí, že přejdeme k něčemu jinému.

"Pamatujete její páté narozeniny?" zeptá se Clay.

Ne, ty ne, Clayi, moje rodina je na prd!

"Jak bych mohla zapomenout?" směje se máma, "předvedla docela pěknou šou."

Jsi tam, Bože? To jsem já, Spencer.

Prosím, pomoz mi v mé nejtemnější hodině.

"To teda jo," souhlasí Glen.

Nenávidím je všechny.

"Myslím, že tuhle historku jsem ještě neslyšela," řekne Jessie.

Všechny do jednoho.

Matka už je příliš ztracená ve vzpomínkách, než aby si všimla mých úpěnlivých pohledů. "Hrozně se tenkrát těšila, protože jsem jí koupila nové šaty a ona se nemohla dočkat, až se všem ukáže."

Schovám obličej do dlaní, protože jakkoli je těžké to přijmout, je jasné, že už nemůžu udělat nic, co by ji umlčelo.

"Celé ráno tancovala a pobíhala po domě, když dostala ten geniální nápad, abych ji slavnostně uvedla, až se všichni hosté sejdou." Mamka se zasměje a chvilku jí trvá, než se zase zklidní, aby příběh dovyprávěla. "Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale jak si Spencer něco usmyslí, dokáže být velmi tvrdohlavá."

"Bylo mi pět," zdůrazním na svou obranu.

Na zlomek vteřiny jsem tím odvrátila Ashleyinu pozornost, ale vzápětí už zase poslouchá mamčino vyprávění.

"Takže se všichni shromáždili dole u schodiště a já ji tedy s velkou pompou uvedla," pokračuje, "ale Spencer byla tak nedočkavá, že se z těch schodů div nerozběhla, samozřejmě zakopla a nějak se jí podařilo vylétnout do vzduchu."

Já vám říkala, že mám mnoho talentů.

To ale nebyla ta nejhorší část.

V tenhle moment není u stolu nikdo, kdo by se nesmál, tedy kromě mě, samosebou.

"Arthur právě vcházel a na podnose jí nesl dort My Little Pony."

My Little Pony je cool, abyste věděli.

"A Spencer v tom dortu přistála hlavou napřed," dokončí matka.

Celá místnost exploduje smíchem a navzdory tomu, jak trapně mi je, přistihnu se, že se směju s ostatními.

Po tom incidentu jsem hodiny brečela a nechtěla jsem vyjít z pokojíku.

Fakt jsem ty šaty milovala.

"To je tak roztomilý," řekne mi Ashley, která se drží za břicho.

Naštěstí neviděla ty fotky.

Táta řekl, že kdyby tenkrát někdo měl kameru, mohli jsme vydělat majlant.

"To vážně bylo," přitaká máma, když se dá trochu do kupy. "Po večeři vám ještě ukážu fotky."

Gah!

Proč já to dělám, že si to vždycky sama přivolám?

"Ne, neukážeš," zaskřípu zubama a na matku zvednu výhrůžné obočí.

"Můžeme už prosím mluvit o něčem jiném?" žadoním.

Máma se nade mnou slituje a brzy už probíráme jiné téma.

Zbytek večeře proběhne relativně bez dalších trapných momentů kolem mé osoby, a když se podává zákusek, začnu se uvolňovat.

"Pomůžu vám s nádobím," nabízí se Ashley.

Ta u mámy rozhodně boduje.

Mamka zavrtí hlavou. "Nesmysl, Ashley, vy jste přeci naši hosté."

"To nevadí, vážně." Ashley si stoupne a začne sbírat talíře.

"Já taky pomůžu," přidám se; přísahám, že mé gesto nemá nic společného s tím, že bych chtěla Ashley imponovat.

Spíš to má co dělat s tím, že s ní tak můžu získat chvilku o samotě.

"Ne!" vykřikne celá má rodina naráz.

"Budu v pohodě, slibuju," ujistím je.

No vážně, oni prostě krapet přehánějí.

Ok, ok, možná je jejich reakce oprávněná.

Možná.

Jednou jsem sklízela po večeři ze stolu a narazila jsem do zdi, přičemž jsem roztřískala všechen mámin čínský porcelán. Když ona ta stěna vyrostla odnikud, aby bylo jasno, asi jako ta dopravní značka dneska.

Už nikdy mě pak mamka nepožádala, abych pomohla s nádobím.

Koupila jsem jí moc hezký nový set, jen abyste věděli.

Než mě někdo stačí zastavit, jsem Ashley za zadkem.

Ashleyin zadek.

Nádhera.

Musím se chovat slušně, nebo bude další nehoda.

Zvládnu dojít do kuchyně bez úhony a poté, co odložím talíře do dřezu, otočím se na Ashley.

"Bavíš se?" zeptám se jí.

Nadšeně pokývá hlavou. "Ještě jednou ti děkuju za pozvání, je to tu vážně skvělé."

Chci se jí zeptat, co ji předtím tolik rozrušilo, ale nejsem si jistá, jestli to je dobrý nápad.

Teď se mi zdá v pohodě, pravděpodobně jsem jenom z její reakce četla až příliš.

No a taky jsem pěkná poseroutka.

Třeba se jí zeptám v sobotu, až spolu budeme plavat.

Ashley v bikinách!

Do kuchyně se vřítí máma. "Holky, měly byste přijít do obýváku a rychle."

"Co se stalo?" zeptám se a i Ashley vypadá ustaraně.

"Tvůj otec rozestavuje stojany," vysvětluje máma, "a dohodli jsme se, že to bude muži proti ženám."

Měla jsem to předvídat a mamce říct předem velké tučné ne rodinným hrám na dnešní večer.

Ashley těká pohledem mezi mnou a mamkou. "O co jde?"

Mamka popadne Ashley za rameno. "Máte to potěšení zúčastnit se královské bitvy v Pictionary a kluci jsou už teď v loji."

"Mami," zakvílím, "Ashley určitě hrát nechce."

Ashley do mě strčí ramenem. "Zní to jako legrace, Spence."

To proto, že ještě nikdy nehrála s mojí rodinkou.

Hry u nás mívají poměrně drsnou atmosféru, což není až tak překvapivé, zvážíme-li, že Glen, Clay a já jsme zrovna tak soutěživí jako rodičové.

"Myslela jsem, že po tom, co se stalo posledně, už hrát Pictionary nebudeme," namítnu ve snaze zvrátit mámino rozhodnutí.

"Nebuď taková prďavka, žij trochu," reaguje na to máma, než se zase vzdálí. "Holky jdou do toho; Arthure, připrav se, že vám nakopeme zadek."

"Jo, Spence, nebuď taková prďavka," zasměje se Ashley a vyrazí do obýváku.

Ta holka neví, do čeho se žene.

Neochotně se i přes mé výhrady připojím k ostatním.

Teď už asi není cesty zpět, tak si to alespoň můžu pořádně užít.

Nechť hry započnou.

16

Obývací pokoj je nyní rozdělen na dva tábory.

Muži na jedné straně, ženy na druhé.

Vklouznu na prázdné místo vedle Ashley.

Jupí!

"Zanedlouho se ukáže, které pohlaví vládne," chvástá se táta.

"To se věru ukáže," reaguje na to máma s pohledem putujícím od Jessie přes Ashley na mě. "Mám pravdu, holky?"

Už jsem zapomněla, jak to naši vždycky prožívají, že na sebe i takhle přiblble mluví.

Není mi tedy moc jasné, jak jsem na to mohla zapomenout, vždyť tohle jsou celí oni.

Doufejme, že se to nezvrhne až do bodu, kdy se někdo bude cítit trapně.

Konkrétně já.

Moje parta v odpověď na máminu otázku zahuláká a bojovně pokřikuje.

Otec si stoupne a dojde před mamku. "Máš zájem to trochu opepřit?"

Kluci povzbuzují tátu jakýmisi mužnými pokřiky. Glen jenom září poté, co si s ním Aiden plácl.

"Nenech se jím zastrašit," řve Jessie.

"Správně, paní C., my klukům ukážeme, kdo je tady lepší," přidá se Ashley. Vypadá děsně roztomile, jak je celá nadšená.

Taky si přihodím polínko, co by ne. "Dívčí síla!"

Teď už mamka rozhodně necouvne. Otočí se na nás se dvěma zdviženými palci, než osloví tátu. "Kdo prohraje, myje dneska nádobí."

"Trapnýýý," houkne Glen.

Dokonce i Clay, tichá voda, se dostal do nálady. "No tak, lidi, máte na víc."

Aiden každou rukou obejme kolem ramen Glena i Claye. "Souhlasím s mými chlapci."

Myslím, že Glen právě umřel a přišel do nebe.

"Co kdyby poražení obsluhovali vítěze na sobotním grilování?" navrhuje táta.

"Ale Aiden tu nebude," upozorní ho Jessie.

Ten se na ni samolibě uculí. "To je dobrý, moji kluci se nechají obsluhovat i beze mě."

"Bacha abys neodletěl, jak jsi nafoukanej," napomene ho Ashley.

"Není nafoukanej," vykřikne Glen. "Aiden zkrátka ví, že dostanete pěkně na zadek, milé dámy."

"Od tebe to teda sedí,"oplatím mu.

Táta zamává rukama, aby získal naši pozornost. "Ok, ok, nenechme se příliš unést." Napřáhne ruku před mámu. Co ty na to, Paulo, platí?"

Mamka neváhá ani vteřinu. "To bude taková zábava sledovat vás, jak v jednom kuse musíte čekat."

Podají si ruce a my ostatní zatleskáme.

"Počkejte chvilku, jak se zase hraje Pictionary?" ptá se Aiden.

Můj tým vypískne smíchy.

Tohle bude snazší, než jsem si myslela.

Glen obrátí oči v sloup a ujme se vysvětlování pravidel.

Ashley si na gauči přesedne tak, že je natočená čelem ke mně. "Takové je to pokaždé, když máte rodinnou večeři?"

Mírně se uchechtnu. "Zhruba jo. Říkala jsem ti, že je to jiné, když jsme všichni pohromadě. Máme tendenci být trošku cvoklí."

Nebo dost cvoklí, záleží, jak se na to kouknete.

"Já si myslím, že je to skvělé," usoudí Ashley.

"Budu se tě muset zeptat, jestli si to pořád myslíš, až tu dneska skončíme," pošeptám, zatímco si poposednu o kousíček blíž.

Ashley v bikinách!

"Ok," souhlasí Ashley a položí mi krátce ruku na stehno. Nemám čas zareagovat, protože se okamžitě odtáhne, ale žár toho kraťoučkého doteku mě zanechává bez dechu.

Vlastně si vůbec nejsem jistá, jak přežiju pohled na Ashley v bikinách, nebo co by se mohlo stát, jestli někdy dostanu šanci vidět ji nahou.

Je celkem velká šance, že se samovolně vznítím.

Mamka vytáhne hrací desku a tátovi nabídne kostky. "Lůzr hází první."

Táta kostky hodí zpět mamce. "Prosím, dáma má přednost, trvám na tom."

Je mi jasné, kam tohle povede, tak se sama zvednu a hodím desítku. "Hodně štěstí, jestli chceš tohle přebít." Vrátím se na gauč, kde si vyslechnu gratulace od Jessie a Ashley.

Táta hází sedm a jdeme na to.

Mamka vytáhne kartu a oznámí nám, že se hraje ‘Napověz všem’. Rozhodne se pro kreslení a stejně tak i táta. Glen chce zrovna obrátit přesýpací hodiny, když mamka „náhodou“ vyrazí tátovi fixu z ruky.

"Uchylování se k nekalým trikům ti vyhrát nepomůže," ušklíbne se táta.

"Tak už se do toho pusťme," navrhnu dřív, než se to zvrhne.

My holky se přimáčkneme k sobě, kluci to samé. Sedím nepatrný kousek před Ashley a na uchu cítím šimrání jejího dechu.

Ashley v bikinách!

Jsem tak ponořená ve svých dosti zajímavých představách o Ashley v bikinách, že si ani nevšimnu, když Jessie uhodne jako první. Čeho si však citelně všimnu, je Ashleyino tělo přitisknuté na mém, když nás máma všechny přitáhne do společného objetí na oslavu našeho úspěchu.

Tohle pro mě bude hodně dlouhá noc.

Jessie vstane a hodí kostkou. To byste neřekli – zase karta se zadáním ‘Napověz všem’, a jde proti Glenovi. Chvilku si brebentí mezi sebou a můžeme pokračovat.

"Kachna," vykřiknu.

Mamka na mě zavrtí hlavou. "Je to věc, Spencer, dávej pozor."

Jejda.

"Ponorka," zaječí mi Ashley přímo u ucha.

Už jsem se od ní málem chtěla odtáhnout, ale radši překousnu jakoukoli bolest, než abych se od Ashley pohnula byť jen milimetřík.

"Ano," Jessie máchne pěstí do vzduchu a následuje další skupinové obětí.

Teď je řada na mně.

"Už se bojíte, chlapci?" ptá se mamka sladkým hláskem.

"Teprve se zahříváme," odvětí táta, ale je vidět, že jeho sebevědomí je nejisté.

Posunu naši figurku a vytáhnu další kartu.

No doprčic!

Další ‘Napověz všem’.

A hádejte, kdo je mým protivníkem?

Ó, DýBý, tohle si vychutnám.

"Připrav se, že prohraješ," upozorním Aidena, když se postavíme ke stojanu.

"To se nestane," odpoví Aiden pěkně otravným stylem.

Zadání je „líbání“, no to pro mě bude procházka růžovým sadem.

Ashley v bikinách!

Úplně zapomenu na kreslení, když mi v mysli vyskočí obrázek, jak líbám Ashley.

Téměř to cítím.

"Líbání," vykřikne Clay.

Jejda podruhé.

Čtveřice kluků se začne triumfálně bít do hrudí.

Jak neandrtálské!

"Co to s tebou je?" nechápe máma, když se vrátím na místo.

"Sorráč," omluvím se rozpačitě. Nemůžu jí říct důvod zkratu mých mozkových závitů.

Mamka mi dá pohlavek, ale nijak drsný. "Prober se."

Vidíte? Já říkala, že se to může vymknout z rukou.

"Promiň, mami." Svěsím hlavu a vzápětí mám u ucha Ashleyiny rty.

"Neboj, Spence, až bude řada na mně, dám si záležet, aby dostali co proto," zašeptá.

Nejradši bych ji teď hned odtáhla z obýváku a ukázala jí svůj vděk za to, že je tak milá, a předvedla bych jí to hned několika způsoby a v různých polohách.

Ashley v bikinách!

Hra pokračuje asi tak další hodinu, a je to nerozhodně.

Jessie se postaví a bude kreslit; když uhodneme my, tak vyhráváme, když neuhodneme, šanci na výhru budou mít kluci a to se prostě nesmí stát.

Všechny napjatě čekáme, až Jessie začne kreslit a mimochodem, mezi mnou a Ashley teď sedí mamka.

Škoda!

"To zvládneme," povzbuzuje nás.

"Doufám, že ten stres na tebe nebude příliš, Jessie," provokuje ji táta.

Glen, Clay i Aiden vydávají všelijaké zvuky, aby se Jessie nemohla soustředit.

Jessie si vrazí ruku v bok a přezíravě se otočí na druhý tým. "Hezkej pokus, hoši, ale já na stresu jedu." Pak začne pohybovat fixou po papíru, zatímco všichni úplně ztichnou.

Já tak hrozně moc chci vyhrát.

"Připínací pinďour!" zařvu dřív, než se stačím zcenzurovat.

Mamka se zatváří zděšeně. "Spencer!"

"Křič si na mě potom, teď se musíme soustředit," utnu ji a radši ani nemyslím na to, co jsem to před chviličkou vypustila z pusy před celou rodinou a Ashley.

Ashley vystřelí z křesla. "Slon!"

Jessie odhodí fixu a její ruce vyletí do vzduchu. "Ano, ano, ano!"

Velice ráda bych vám řekla, že jsme naše vítězství přijaly s grácií a pokorou, ale byla by to jedna velká lež. Naše čtveřice se začne objímat a poskakovat kolem jako šílené ženštiny.

To je tak skvělý pocit, být na vítězné straně.

Ha!

Holky jedou!

Není-liž pravda?

Provařenci nesou porážku vcelku statečně, to nás však nezastaví.

V jednu chvíli během našeho vítězného tance se podívám na Ashley. Směje se a objímá mou matku. Vypadá tak šťastně, tenhle obrázek se musím zapamatovat, protože si ho chci navždy uchovat.

Na chviličku je všechno perfektní.

Ashley si mou rodinu zjevně oblíbila a můžu říct, že pocity jsou to vzájemné. Pokaždé, když jsem se strachovala, jak bude Ashley reagovat na tu kterou věc, tak naprosto zbytečně. Zapadla mezi nás tak snadno, až mě to hřeje u srdce.

Jenže ta chvilka rychle zmizí a dokonalost je pryč.

Všechny myšlenky, které v hlavě mít nechci, se valí jedna za druhou. Zavřu oči a doufám, že odejdou, ale ony ne.

Mamka začne zjišťovat, kdo si dá kávu nebo čaj, tak toho využiju a vyklouznu ven.

S lahví piva v ruce zamířím na dvorek a posadím se ke stolu, který užíváme, když táta griluje.

Napiju se a nechám k sobě přijít to, co mě trápí.

Jakkoli hezké je vidět Ashley, jak si rozumí s mou rodinou, zároveň to ve mně ale podvědomě vyvolává určité pochybnosti, které tu dříve nebyly.

Ashley nepůjde dnes večer se mnou domů, půjde domů se svým přítelem a já to nemůžu změnit, i kdybych stokrát chtěla. Ona není moje a faktem je, že možná ani nikdy nebude. Ať už má s Aidenem cokoli, nevymaže se to jednoduše jen proto, že v nitru cítím, že my dvě k sobě patříme.

A to bolí.

Bolí to a já si přeju, aby nebolelo.

Jestliže to bolí teď, co se stane, až se za dva týdny Aiden vrátí? Jak se budu cítit, když budou ještě za několik měsíců stále spolu? Jak moc to bude bolet pak?

Neříkám, že se Ashley vzdávám, na to už je příliš pozdě.

Říkám lidem, že na vztahy nejsem, protože se rychle začnu nudit, a ačkoli to částečně pravda i je, existuje ještě jeden důvod, proč se jim vyhýbám jako čert kříži.

Začnu strhávat kousky etikety z lahve piva, a aniž bych sama chtěla, začnu myslet na Melissu.

Rozešly jsme se už před lety, ale dopady toho rozchodu pociťuju dodnes. Ona byla mou první a poslední v mnoha věcech.

Byla první holkou, kterou jsem políbila.

Byla mou první přítelkyní.

Byla první osobou, se kterou jsem byla intimní.

Byla první osobou, kterou jsem milovala romantickým způsobem.

Ale také byla poslední vážnou známostí, kterou jsem kdy měla.

Byla poslední osobou, které jsem řekla "miluju tě".

A byla posledním člověkem, kterému jsem dovolila zlomit mi srdce.

Pokaždé, když nastane šance, že k nějaké holce něco začínám cítit, rychle to skončím, než se k tomu bodu dostanu. Vystrašená uteču a takhle už utíkám nějaký ten pátek.

Tak tomu bylo ještě před třemi dny a pak mi do života vstoupila Ashley Davies.

Zjišťuju, že bych byla ochotná jí odevzdat své srdce bez mrknutí oka, kdyby chtěla. Kéž bych tak věděla, jestli by je chtěla.

Vím, je tu šance, že znovu skončím se zlomeným srdcem, a i přes strach, který ta myšlenka ve mně zasévá, se v žádném případě nehodlám vzdát toho, co díky Ashley cítím.

Když se na mě podívá určitým způsobem, nebo pokrčí ten svůj nos, nebo když se mě dotkne, cítím takové štěstí, to ani nejde popsat.

A toho já se prostě nevzdám ani za nic.

"Penny za tvé myšlenky."

Podívám se na druhý konec stolu a usměju se na Ashley. Zdá se, že si vždycky vybírá tu nejlepší chvíli, aby si se mnou přišla popovídat. "To bys tak ráda, Daviesová, ale moje myšlenky jsou k nezaplacení." Cítím se líp už jen její přítomností, to myslím naprosto vážně.

Ashley se zasměje a u mě je zase vše jak má být. "O tom opravdu nepochybuju." Upřímně, kdyby to nebylo tak úchylácký, mohla bych se na Ashley dívat klidně hodiny. "Ta hra, bylo to docela ostrý."

"Tohle ještě nic nebylo, věř mi," žertuju jen napůl. "Ale na druhou stranu – my v sobotu na grilování nemusíme hnout ani prstem."

"Vážně chceš, abych přišla?" váhá Ashley.

"Samozřejmě že chci," odpovím okamžitě.

Haló!

Ashley v bikinách se musí stát.

Ashley se zdá najednou nejistá sama sebou. "Nerada bych, abys měla pocit, že mě musíš zabavit nebo tak něco."

Kde se tohle bere?

"Vlastně je to ta věc, o které jsem s tebou chtěla mluvit před večeří," přizná a má teď mou plnou pozornost. "Vím, že tě Aiden přiměl slíbit, že na mě dohlédneš, až bude pryč, ale já nechci, abys měla pocit, že tomu musíš dostát."

Všechna starost pro nic.

"Nechci tě nějak otravovat nebo ti kazit plány," domluví tiše.

"Věř mi, Ash, to ty uděláš laskavost mně, když tu budeš," ujišťuju ji. "A co se týče toho, že na tebe dohlédnu, až bude Aiden v New Yorku, myslela jsem vážně, co jsem mu řekla, bude mi potěšením." Pořád se mi nezdá, že by byla přesvědčená. "Chápu, že mě sotva znáš, ale já chci pomoct a opravdu to není žádný problém."

Ashley na krátko sklopí zrak a pak se zase podívá nahoru. "Díky, ale jestli nemáš…"

"Nenuť mě, abych vstala a propleskla tě," varuju ji hravým tónem, "pro následujících čtrnáct dnů jsi moje."

A doufejme, že i déle.

"Ok, Carlinová, vyjádřila ses celkem jasně," reaguje Ashley s velkým úsměvem na tváři.

Opřu se ve svém křesle a loknu si. "To je dobře, protože bych nerada, abys viděla mou nepříjemnou stránku."

"Nemyslím, že ty bys nějakou mít mohla," odtuší Ashley. Trhnu hlavou jejím směrem, ale ona už na mě nekouká.

Ta holka ve mně dovede vyvolat takové mravenčení jako nikdo jiný.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptá se, když se mi opět podívá do očí.

"Jen do toho, jsem otevřená kniha," vybídnu ji.

"Doufám, že tě to neurazí." Někdo by měl Ashley říct, že tohle není nikdy dobrý začátek rozhovoru. Kývnu hlavou, abych jí dala vědět, že může pokračovat. "No, tvá rodina se zdá být hodně nábožensky založená, takže jsem asi zkrátka zvědavá, jak je možné, že to o tobě berou takhle dobře." To se mě ptá spousta lidí. "Je to hloupost, kašli na to."

"Není to hloupý," opravím ji a natočím se v křesle. "Když jsem se našim přiznala, jejich reakce jsem se nikdy opravdu nebála. Měla jsem menší pochybnosti ohledně toho, co asi řeknou, ale vždycky mě i bráchům tvrdili, že ať v životě uděláme cokoli, jejich lásku k nám to nikdy nezmění. Spíš jsem se bála, co na to řeknou děcka ve škole, než mí rodiče."

Ashley si chvilku hraje s rukama, než odpoví. "Musíš být velice šťastná, že je máš."

Pomyslím na to, jak jsem zjistila to o jejím otci, a o matce se zatím nezmínila vůbec. Je mi nanic, když si vezmu, že Ashley nejspíš nezažila tu samou lásku, kterou má rodina prokázala mně. Nikdo by neměl projít tím, čím ona, nikdo.

"Jo, to jsem," souhlasím. "I když jsou někdy na hlavu a otravný jak osina." Dostávám od Ashley další úsměv. "Nemůžu uvěřit, že jsem ti málem zapomněla poděkovat, jak jsi u večeře pohotově zareagovala před mým tátou."

"Dobrá věc, že mám svůj šestý smysl," vtipkuje.

"Chtěla jsem ti tu smlouvu dát odpoledne ve studiu, jenže pak tam Madison ukázala ten svůj rypák," vysvětluju. "Mohla bych ti ji zkusit podstrčit, až se táta nebude dívat."

"To bys mohla nebo bych se mohla já zítra zastavit u tebe v kanceláři a podepsat to tam," navrhne Ashley. "Možná bychom mohly zajít na oběd, pokud nic nemáš."

"To zní skvěle," odpovím, přičemž se držím, abych nadšením nezbořila své křesílko. "Rozhodně nic nemám." Což je tedy lež jako věž, ale co, zítra se uvidím s Ashley a původní obědové plány můžu přehodit na jindy.

"Už je docela pozdě," řekne Ashley a vstane. "Měla bych vyrazit domů."

Vytěsním to, že domů znamená domů s Aidenem, protože s tím se teď fakt vyrovnávat nechci.

"Taky bych měla." To je pravda, navíc se chci vyhnout máminu kázání, které má na mě jistě přichystané.

Bohužel pro mě chtějí všichni vyprovodit naše hosty a tak všichni skončíme u dveří, kde se hromadně loučíme.

Mamka podává Ashley balíček. "Tady máte, trochu zbylo, tak si dejte."

"Děkuju vám moc, paní C." zvolá Ashley a znovu ji obejme.

Aw, doufala jsem, že zbytky si odvezu já.

No jo no, jsem tak nesobecká, že je Ashley přenechám bez boje.

Aiden s Glenem jsou zaneprázdněni výměnou telefonních čísel, takže se nemusím bát možného objímání s ním.

"Uvidíme se zítra," pošeptá mi Ashley do ucha, když se odtáhne z našeho objetí.

Ashley v bikinách!

Všichni jí i Aidenovi zamáváme na rozloučenou, než za nimi mamka zavře dveře.

Jessie, Clay a Glen následují tátu do kuchyně, což je pro mě perfektní příležitost k útěku.

Už se natahuju pro kabelku, když v tom mě zarazí mámin hlas. "Spencer, můžeš na slovíčko?"

Těsně vedle.

"Moc ráda bych, mami, ale ráno mám důležitý jednání, tak to necháme na jindy, ok?" brebentím, zatímco si nasazuju kabelku na rameno. "Tak zatím, díky za večeři, miluju tě, čau."

Máma - stojící před vstupními dveřmi - si založí ruce na hrudi. "Spencer."

Vědoma si své porážky povzdechnu, to už radši ať to máme rychle za sebou. "Fajn, tak do toho."

Zatáhne mě do obýváku, asi kvůli většímu soukromí. "Řekla bych, že Ashley je moc milá dívka."

Vím, kam tohle směřuje. "Ale?"

"Žádné ale," ujistí mě. "A Aiden je milý zrovna tak."

To je teda dobrý, jenom zaměnila „ale“ za „a“.

"Už jsem ti to řekla, mami, jsme jenom kamarádky." Přiznávám, že nemám dobrý pocit, když lžu, ale už tak mám vlastních pochybností dost, nepotřebuju slyšet i máminy, aby mě to akorát srazilo ještě víc.

Mamka vezme mou tvář do dlaně. "Nebudu ti říkat, co máš nebo nemáš dělat. Myslím, že jsme tě s tvým otcem vychovali dobře a nikdy jsi mi nezavdala důvod o tom pochybovat."

"Skončily jsme?" nejsem si jistá.

"Miluju tě, Spencer, hrozně moc a chci jen, abys byla opatrná. To poslední, co bych chtěla, je, aby sis ublížila," řekne mamka tak upřímně, že se mi z toho udělá knedlík v krku.

"Nemáš se čeho bát, já vím, co dělám." To je další lež, nemám ani páru, co dělám, ale jsem v tom až po uši a to zrovna neplánuju měnit.

"Vidím, jak se na ni díváš, takhle poblázněnou jsem tě neviděla hodně dlouho. Jenom buď opatrná, dobře?" Mamka vypadá, že jí to dělá opravdové starosti. Chci ji ujistit, že budu v pohodě, jenže nemůžu, protože nevím, jestli to je pravda.

"Taky tě miluju, mami, díky za péči," dlouze a pevně ji obejmu a pak odcházím.

Dorazím domů, a ještě když zalézám do postele, snažím se udržet si veselé myšlenky.

Tenhle boj prohrávám a jak pomalu usínám, má mysl se zasekne na tom, co by se stalo, pokud nebudu schopná přesvědčit Ashley, že jsme stvořené jedna pro druhou.

To nemůžu dopustit.

A taky že nedopustím.

Ať se děje co se děje.

17

Já jsem Bárbína ve světě Bárbí-í-ín.

Rozhodla jsem se, že se ze splínu, ve kterém jsem od chvíle, co jsem včera opustila dům našich, vytancuju.

Život umělý, všechno je skvělý-ý-ý.

Šla jsem sklíčená spát a sklíčená jsem se probudila.

Můžeš mě česat, můžeš mě svléka-a-at.

Ashley mě může svlíknout kdykoli!

Ashley v bikinách!

Fantazie, ta tu žíííje.

V noci jsem se zrovna moc nevyspala, takže momentálně mám v sobě už dva hrnky kafe a jeden Red Bull.

Dává mi křídla!

Křídla, na kterých se utancuju do bezvědomí.

Zrovna jsem se chystala oblékat do práce, když jsem vstoupila do improvizované taneční soutěže.

Sama se sebou.

Poslední dobou mi připadá, že dělám hodně věcí sama se sebou.

Vyhrávám, mimochodem.

Tak pojď, Barbie, jdem na párty.

Alespoň vím, že není šance, aby Ashley viděla i tuhle šou, tedy pokud u ní není na denním pořádku vloupání se do cizího bytu.

Fúú, mám pocit opojení!

Jsem nána blonďatá ve světě Bárbí-í-ín.

Tyjo, nikdy jsem si nevšimla, jak urážlivý má tahle písnička text.

No co, tancuju si a nemyslím na Ashley, kterak mi potenciálně láme srdce, takže pro jednou feministce ve mně dám roubík do pusy a nebudu dělat Zagorku.

Vrtím svou věcičkou a při tom mám na sobě jenom podprsenku a kalhotky.

Spencer v podprdě a kalhotkách!

Jestlipak Ashley někdy měla tuhle představu v té své pěkňoučké hlavince?

Bože, to doufám.

Má to navíc oproti mně jednodušší, protože ona si určitě může snáz představit mně ve spodním prádle, kdežto já, která si ji chci představovat zcela – nebo zpola – nahou, jak se pode mnou svíjí ve víru žhavého, bombastického sexu a křičí mé jméno, no já musím zapojit fantazii.

Ashley v bikinách!

Měla jsem původně hudbu mnohem víc nahlas, jenže sem naběhl soused, zabušil mi na dveře a řekl, cituji: "Ať koukám tu zasranou muziku vypnout nebo zavolá poldy, doprdele."

Nezdvořák jeden!

Copak si neuvědomuje, jak terapeutický pro mě tanec je?

Vystrčím zadek a kloužu se po dřevěné podlaze ve snaze napodobit Cameron Diaz a její taneční scénu z Charlieho andílků.

To byl dobrej film. Tři kočky nakopávají zadky a vyptávají se až pak, to je moje gusto. No vlastně, v mém scénáři by všechny tři pustily k vodě své mužské protějšky a rozjely nějakou zvrhlou akcičku mezi sebou.

Nebo třeba i se mnou, nejsem vybíravá.

Myslím, že už je mi o něco líp.

Věděla jsem, že můj geniální plán vyjde.

Já kurňa jedu!

"Tak pojď, Barbie, jdem na párty."

"Ty vole!" s výkřikem se otočím a zamračím se na Jessie. "Málem jsem se z tebe podělala, ty důro."

Co s tim furt lidi mají, že mě musí k smrti děsit?

Tohle chudák moje srdíčko nevydrží věčně.

Doprdele!

Nemluvě o tom, že mě načapala při něčem tak trapném.

No, asi to mohlo být i horší, mohla mě nachytat při něčem docela jiném, co by mě ponížilo až do konce života.

Štěstí, že se sem nevplížila o půlhodinku dřív.

Ashley v bikinách!

Ačkoli bikiny zrovna na sobě neměla, když jsem, ehm, asi nemusím úplně říkat, co že jsem to dělala.

Byla to ale zábava, i když s tím mým splínem mi to moc nepomohlo.

"Já chtěla něco říct, jenže tys vypadala, že jsi úplně v transu," zašklebí se.

Dojdu ke stereu a hudbu vypnu. "Co tu děláš? A co je důležitější, proč jsi nezazvonila?" Vážně zvažuju, že jí seberu klíč.

"Tak se nečerti, Spence," škádlí mě Jessie, "náhodou jsi vypadala pěkně sexy."

"Samozřejmě že jsem sexy," opáčím, zatímco si oblékám svůj župan. Nechtěla bych ji nějak rozptylovat svou žhavostí nebo tak. "Ale to pořád nevysvětluje, proč jsi tady."

"Napadlo mě, že tě svezu do práce, když už máme na večer plány," vysvětluje.

Ou, sakra, máme jít dneska flámovat.

Ptala se mě na to včera, zrovna když jsem napůl snila o Ashley. Popravdě se mi nikam nechce, poněvadž fakt nemám chuť někoho balit. A prostě na to nemám náladu.

"Nemůžem si jenom něco objednat a udělat si filmovej večer?" navrhnu, když se vedle ní posadím.

"Ne, to teda nemůžeme," odpoví Jessie pevně.

Víte, co je ještě pevné?

Ashleyin zadek.

Jsem dneska ráno úplně marná.

"Už jsi to slíbila a já vážně potřebuju odrazovej sex," kňučí Jessie. "Teda pokud ovšem nenabízíš své služby, v tom případě bych musela říct, že to beru."

"Sni dál," utnu ji a poplácám ji po hlavě. "Budu ti týden nosit kafe, když si to rozmyslíš."

"Pojď, prosíím," žadoní dál, "jsi nejlepší parťák, co mám."

Už mi tolikrát pomohla, že jí nemůžu říct ne. "Fajn, vyhrálas, ale jestli mě to tam nebude bavit, tak jdu domů."

"Bude tě to bavit, přísahám," slibuje Jessie.

Přijmu její objetí a pak vyskočím na nohy, abych se dala do kupy. Poslední, co teď potřebuju, je zase přijít pozdě do práce a čelit otcovu hněvu. Obzvláště, když pořád nemám podepsanou tu Ashleyinu smlouvu.

Ashley v bi-…

"Sakra," zvolám, "nemůžeme jet jedním autem, mám domluvenej oběd s Ashley."

Tak a s kofeinem a cukrem jsem skoncovala, vždyť já málem zapomněla, že za pár hodin už budu zase koukat do těch jejích hřejivých hnědých kukadel.

"Brnkačka, půjčíš si moje auto," reaguje na to Jessie.

Radši jí nebudu říkat o té mojí pidi midi nehodě, jinak by si to mohla ještě rozmyslet.

"To by šlo," řeknu jí. Chci zamířit do ložnice, když mě Jessie chytne za zápěstí. "Nezáleží na tom, jak moc mě chceš, mít mě nemůžeš."

"Však já to nějak přežiju," odtuší s kamennou tváří. "Přišla jsem ještě kvůli něčemu jinýmu." Jessie pustí mou ruku a zatlačí mě zpátky na pohovku. "Včera jsi odešla tak rychle, ani telefon jsi mi nezvedala. Chtěla jsem se zeptat, jestli se něco nestalo."

Jessie je vážně nejlepší.

"Všechno v pohodě." No, skoro pravda to je, jenže výraz na Jessieně tváři napovídá, že mi nevěří.

"Doufám, že zase nebudeš předvádět to svý divadlo," varuje mě Jessie.

"Jaký divadlo?" ptám se nevinně, ačkoli moc dobře vím, o čem mluví.

Jessie vzdychne. "To divadlo, kde máš někoho ráda a pak to najednou odpískáš, když věci začnou být byť jen zdánlivě vážné nebo intenzivní." Zná mě víc, než jsem si myslela. "Už toho musíš nechat…"

Takhle mi mou těžce nabytou náladu totálně ničí, už cítím, že splín se opět probouzí.

"Nic neodpískám," řeknu, než vůbec stačí domluvit, "to vůbec nepřipadá v úvahu."

"To je dobře, protože bych z tebe jen nerada musela jednou pro vždy vymlátit ty tvý problémy se závazky." Jessie nevypadá s mou odpovědí spokojená.

Málem jsem to obrátila v žert, ale neudělám to, protože jedna moje část se potřebuje Jessie svěřit se svým strachem. Vím, že ona mi nedá odpověď, která mě má uklidnit. Jedna z věcí o Jessie je, že je brutálně upřímná, takže se nemusím bát nějakých chlácholivých lží. "Co když je Ashley hetero a já u ní nemám šanci?"

"To se stát může." Jessie položí ruku na mou. "A normálně bych ti radila, dej ruce pryč od někoho, kdo se zdá být hetero nebo kdo je zadanej, ale fakt si myslím, že mezi vámi dvěma něco je."

"Vážně?" Cítím, jak se mi okamžitě zlepšila nálada a zvedla naděje.

Jessie přikývne. "Nevím, jak to vysvětlit, ale myslím si, že v Ashleyině a Aidenově vztahu jde o něco víc, než se na první pohled zdá." Počkat, to ale nezní správně. "Nedokážu přesně říct, co, ale ti dva se prostě nechovají jako pár."

Hlavou mi problesknou útržky situací mezi Ashley a Aidenem, kterých jsem byla svědkem. Sotva se jeden druhého dotknou a kromě té jedné pusy k sobě neprojevují žádnou extra náklonnost nebo intimnost.

Až bude Ashley moje přítelkyně, budu ji osahávat v jednom kuse.

Možná ne úplně pořád, ale zatraceně často.

Na druhou stranu můžou být jedním z těch párů, které zkrátka jen neradi projevují vzájemnou náklonnost na veřejnosti. No teda, ne že bych si stěžovala, probůh, protože kdybych měla být u toho, jak se po sobě sápou, nejspíš bych Aidenovi ublížila.

Jsem už tak zmatená a znechucená věčným hledáním skrytých náznaků, je to neuvěřitelně únavné.

V co ovšem doufám je, že až bude Aiden pryč z obrazu, budu moct získat lepší představu o tom, co Ashley opravdu chce.

Dva dny.

Opakuju si to pořád dokola.

Dva dny a Aiden bude na dlouhou dobu pryč a já budu trávit s Ashley tolik času, kolik jen bude možné.

Víte, co dalšího se stane za dva dny?

Ashley v bikinách!

To by mělo stačit, abych do té doby nějak přežila.

"Jsem v pohodě, nedělej si o mě starosti," ujišťuju Jessie. "Ale už bych se měla oblíct, abychom mohly konečně vyrazit."

"Víš jistě, že se chceš oblíct? Protože kdyby ses objevila v práci v tom župánku, udělala bys dneska terno," vtipkuje Jessie.

"S tím nemůžu nesouhlasit," zamrkám a obě se zasmějeme.

Myslím, že dneska to bude skvělý den!

Právě jsem měla ten nejhorší den v životě!

Jeden z mých klientů se rozhodl jít na nákupy, ale za své zboží jaksi 'zapomněl' zaplatit, než z obchodu odešel. Netřeba dodávat, že jsem nápravou celého problému strávila hodiny, pročež jsem byla nucena zrušit oběd-rande s Ashley.

Říkala, že to chápe, ale stejně jsem se cítila špatně, že jsem to odvolala takhle na poslední chvíli. Místo, abych si užívala příjemné chvilky o samotě s ní, měla jsem to nemilé potěšení trávit většinu dne ve vězení a pak narychlo dávala dohromady tiskovku, kde jsem vysvětlovala, jak celý ten incident bylo jen jedno velké nedorozumění.

Popravdě to žádné nedorozumění nebylo, jenže mojí prací je zařídit, aby mí klienti vyvázli ze skandálů, aniž by jejich jméno bylo pošpiněno. Nic moc jednoduchého, když se všichni chovají jako rozmazlení, bohatí blbci.

Naštěstí pro ně jsem extrémně dobrá. Tomu klientovi jsem oznámila, že jestli vyvede podobné číslo ještě jednou, pustím ho jako horkej brambor. Možná si příště dvakrát rozmyslí, jestli svým chováním někomu nezpůsobí emocionální škody.

Narážím samozřejmě na emocionální škody, které jsem utrpěla tím, že celý den neuvidím Ashley. Však jsem ji viděla každý den, co se známe, obvykle dokonce několikrát za den, a teď mám trpět takovej absťák.

Zdravím, jmenuju se Spencer Carlinová a jsem Ashley-o-holik.

Doufám, že se nikdy nevyléčím.

Pak jsem si musela vymyslet nějakou trapnou výmluvu, abych vysvětlila, proč nemůžu právnímu oddělení dodat Ashleyinu smlouvu. Po čemž samozřejmě následovalo další otcovo lamentování na mou osobu.

Měla jsem zkrátka zůstat celý den v posteli, jak jsem původně zamýšlela. Tam bych si alespoň nějakou zábavu našla, třebaže bych měla jen samu sebe, coby společnici.

Teď musím nasadit falešný úsměv a předstírat, že si užívám s Jessie.

Ugh, život je na nic!

Já vím, jsem jak malá fňukna, ale mám jenom takovou slabou chvilku, určitě to přejde co nevidět.

"Tváříš se, jako by ti zrovna umřel pes," okomentuje mě Jessie, když vchází na konci pracovního dne do mé kanceláře. Dojde až ke stolu, kde se opře o bok. "Hlavu vzhůru, Spence, tak zlý to být nemůže."

S vyšpuleným rtem se zhroutím na opěradlo židle. "To teda je."

"Jsi roztomilá, když trucuješ," poznamená Jessie a štípne mě do tváří.

Odpálkuju jí ruku od mého obličeje, ale musím se namáhat, abych zadržela úsměv. "Nech toho!"

Jessie přesune ruku k mému boku a zalechtá mě. "No tak, diblíku, čeká na nás plno zábavy a plno špásování."

"Já s nikym špásovat nebudu," hýkám mezi záchvaty chechotu, "ale vynasnažím se, abych ti k tomu pomohla." Chci jít do klubu asi tak moc, jako chci kulku do hlavy, ale nemůžu porušit své slovo, takže to budu muset skousnout.

"Postarám se, abys měla pořádně naloženo, takže neexistuje, aby ses nebavila," řekne Jessie, když mi přestane útočit na žebra. Dá si nohu přes nohu a sedne si na okraj mého stolu.

"Už jsi zapomněla, co se stalo posledně, když jsem se opila?" zeptám se jí a otřesu se z té vzpomínky. "Myslím, že nejlíp udělám, když dneska zůstanu střízlivá."

Jessie pokrčí rameny. "Hele, jak chceš, ale chtěla jsem dneska platit."

Hmm, možná bych to měla ještě uvážit.

Tiché zaklepání na dveře přeruší náš rozhovor a obě se s Jessie otočíme, kdo to je. "Ahoj, holky."

Ach můj bože, je to Ashley!

Co tady dělá?

Hrozně se mi po ní stýskalo!

A po jejím opáleném bříšku ještě víc.

Už je zase pěkně vidět a…

Páni.

Uhm, týjo.

Tohle je nové.

Polknu naprázdno, když se můj pohled obdivně zasekne na kroužku, který má Ashley v pupíku.

Podle mě jsou tyhle ozdůbky děsně rajcovní. Obyčejně bych při pohledu na něčí piercing byla schopná normálně dál fungovat, ale vidět něco takového na Ashley, to je dokonalost k uslintnutí.

Je dost možný, že mi z uší vychází pára.

Jessie se odstrčí od mého stolu a otočí se. "Nazdar, Ashley."

Olíznu si rty a přinutím se přestat civět. "Ahoj."

"Přišla jsem nevhod?" zeptá se stále ještě mezi dveřmi.

"Ale vůbec ne," ujistí ji Jessie, protože já jsem moc mimo na to, abych promluvila. "Co tě k nám přivádí?"

Ashley vejde dovnitř a pohledem kmitá mezi mnou a Jessie. "Aiden jel pro Glena na ten jejich basket, tak mě sem hodil." Prohrábne si rukou hnědé vlasy, ale zdá se, že dokončit myšlenku se zdráhá. "Myslela jsem, jestli něco nemáš," Ashley přešlápne z nohy na nohu a teď už se dívá jenom na mě, "že bychom mohly večer něco podniknout."

No nekecej!

To je bezva!

Já se tak těším…

Sakra.

Sakra.

Sakra.

Už jsem Jessie slíbila, že půjdu dneska s ní a bylo by ode mě pěkně hnusný, kdybych jí dala košem.

Večer s Ashley.

Nedostát svému slovu.

Večer s Ashley.

Nedostát svému slovu.

Ne, ne, ne, je jedno, jak moc to chci, nemůžu to jen tak na poslední chvíli zrušit a nemůžu porušit svůj slib. Nechci být tenhle typ kamarádky, třebaže v duchu pláču.

Ashley pochopí mé mlčení jako znamení toho, že její pozvání odmítám, protože mluví dál. "Zřejmě už máš plány, což je skvělé, jen jsem si říkala, že se zeptám."

Vidíte, já říkala, že mám den na houby.

Povzdechnu si, ale mé odhodlání je silné. Nezruším to s Jessie, i když bych vážně chtěla. "Je mi to líto, ale s Jessie máme -…"

"- v plánu jít na večeři," dokončí Jessie za mě.

Huh?

Co to dělá?

Málem se jí zeptám, jestli se náhodou nezbláznila, ale těsně před tím mě nakopne do kotníku a já si vzpomenu na její slova ze včerejška.

Držím sakra klapačku a uvidím, co se z toho vyvrbí.

Jessie se usměje. "Pojď s námi."

Pokud se někde udílí cena pro nejlepší kámošku roku, Jessie by ji shrábla bez debat.

O tom není pochyb.

Kvůli mně se vzdává možnosti odrazovýho sexu, za to jí totálně dlužím.

Konečně znovu objevím schopnost komunikace. "Rozhodně." Ok, no tak to bylo jen jedno slovo, ale pořád lepší než nic.

"Nechci se vnucovat," odpoví Ashley.

"Ale to vůbec," Jessie mě popadne za ruku a táhne mě ke dveřím, "čím víc, tím líp."

Ashley následuje Jessie a mě k výtahu. "Budu potřebovat, aby mě jedna z vás svezla, jestli by to šlo?"

"Žádný problém, přijely jsme se Spencer spolu, takže se svezeš s námi," říká na to Jessie za chůze do garáží.

Jsem příliš zaneprázdněná zíráním na Ashleyino břicho, abych si všimla, jak jí najednou poklesl výraz.

"Vy jste přijely spolu?" vyptává se Ashley.

Jessie zase jednou zachraňuje situaci. "Občas to tak děláme, chceme ulehčit životnímu prostředí. Myslíme zeleně!"

Ještě stále jsem v šoku z toho, že se Ashley objevila u mě v práci, a že se mi dostává dalšího večera stráveného s ní.

Bonusová Ashley!

Ashley a Jessie pokračují v nenuceném tlachání, do kterého sem tam něco málo přispěju i já. Teprve, když zaslechnu Jessie zaklít, proberu se úplně.

"Sakra, sakra, sakra," vykřikne s pohledem upřeným na svůj Blackberry, "jako na potvoru zrovna teď."

"Co se děje?" zeptám se jí.

"Je mi to děsně líto, holky, ale zrovna mi přišel e-mail, kterej musím okamžitě pořešit." To je divný, neslyšela jsem, že by jí pípla zpráva. "Jsme jen pár bloků od tvého bytu, Spence. Vysadím vás tam a pak se vrátím do kanclu."

Kouknu dozadu na Ashley a ta se usmívá. "Nepotřebuješ s tím pomoct?"

"Ne, to zvládnu," odmítne Jessie.

O deset minut později mávám Jessie na rozloučenou a cítím, jak ve mně narůstá vzrušení.

Můj den se právě zlepšil o sto osmdesát stupňů.

Myslela jsem si, že Ashley neuvidím vůbec a teď ji mám jen pro sebe.

Nejspíš bych si měla koupit lístek do loterie, abych svou šťastnou vlnu náležitě využila, dokud na ní jedu.

Odemknu dveře, pozvu Ashley dovnitř a v tu chvíli mi zabzučí Blackberry. Vytáhnu ho z kabelky, a zatímco Ashley vchází do bytu, podívám se, co mi přišlo.

Užijte si večer.
Ber to jako předčasný dárek k narozeninám.
Nemůžu se dočkat, až budeš zítra vyprávět.
Jessie xoxo

"Všechno v pořádku?" ptá se Ashley.

Panenko skákavá!

Neměla jsem vůbec tušení, že si to celý vymyslela.

Nevím, jak se Jessie za to, co pro mě udělala, odvděčím, ale ta holka si zaslouží památník na její počest.

Jessie ale pořeším až jindy, teď mám důležitější věci na práci.

Vypnu telefon a blýsknu po Ashley oslnivým úsměvem. "Všechno je dokonalé."

Ou.

Yeah.

18

Myslím, že mám asi menší problém.

Byla jsem v pohodě, když mi přišla ta super zpráva od Jessie, dokud mi ovšem nedošlo, že budu sama s Ashley, v mém bytě, bez kohokoli dalšího, celý večer, jen já a ona, my dvě, a jsem k smrti vyděšená.

Řekla jsem Ashley, že se půjdu převléct do něčeho pohodlnějšího, a to spustilo celý ten příval hrůzy, protože jsem fakt nechtěla, aby to vyznělo jak nějaká laciná hláška. Utekla jsem do ložnice, kde od té chvíle takhle vyšiluju.

Hrozně moc se chci jenom s Ashley pobavit – ne, ne takhle – myslím čistou, nevinnou zábavu, tedy pro tentokrát. Abych se k tomu ale dopracovala, myslím, že nadešel čas na Spenceřinu patentovanou povzbuzující řeč.

Za prvé, nesmím zapomenout dýchat.

Hluboký nádech.

Hluboký výdech.

Hluboký nádech.

Hluboký výdech.

Ashley v bikinách!

Sakra, tak dobře jsem si vedla.

Zkusím to znovu.

Hluboký nádech.

Hluboký výdech.

Hluboký nádech.

Hluboký výdech.

Ííííííí!

Mám Ashley jenom pro sebe!

Ííííííí!

Jsem si jistá, že mé dýchání se o sebe postará samo, musím jít dál.

Mám moře dalších věcí na seznamu, které potřebuju projít.

Připravila jsem si několik bodů „to dělej“ a „to nedělej“, které mi pomůžou vyhnout se některým trapasům, které mě, zdá se, pronásledují, kdykoli je Ashley v okruhu 30km.

Tady to je.

Být jako obvykle okouzlující a zdravě sebevědomá.

Netlačit na pilu a tentokrát to myslím vážně.

Přemýšlet, než něco plácnu. To je naprosto úžasnej bod a dala jsem si ho za úkol fakt ovládnout.

Nemluvit o Aidenovi. Za žádnou cenu. Prostě vůbec.

Dávat pozor na veškeré nástrahy, které by mě mohly stát úraz.

Hmm, to by asi mělo být pravidlo číslo jedna.

A poslední a asi nejdůležitější věc, kterou si musím pamatovat…

Virbl, prosím…

Neposer to!

Ah, myslím, že už jsem připravená.

"Jsi tam v pohodě?" křikne Ashley z vedlejší místnosti.

Ííííííííí!

Ashley v bikinách!

Párkrát se proplesknu, a když se cítím dostatečně vyrovnaná, otočím klikou dveří. "To zvládneš," špitnu si ještě pro sebe, než učiním poslední krok a začnu tak svůj večer s Ashley, o samotě.

Převlékla jsem se, mimochodem. Mám na sobě černé tepláky na jógu a bílé tílko. Uvažovala jsem, že bych si vzala něco hezčího, ale pak jsem si vzpomněla, jak se mi při posledním praní tohle tílko trošku zdrclo. Docela pěkně mě teď obepíná a vynikne v něm i mé opálení.

Co je?

Hele, jestliže můžu Ashley nalákat trochou pěknýho pokoukání, pokoukáním myslím sebe, nemůže to uškodit.

Správně?

Po několika krocích se zastavím. Přejedu pohledem celý pokoj, jestli někde neuvidím ležet nějakou kabelku nebo hřebíky trčící z podlahy, zkrátka cokoli, o co bych mohla zakopnout nebo se jinak zranit. Mám hned lepší pocit, když nic takového nespatřím, tak směle vyrazím dál ke gauči.

Dalších pár kroků a celý proces zopakuju.

Opatrnosti není nikdy nazbyt, ne u mě.

Všechno jde hladce, dokud si nesednu na své místo vedle Ashley a nezahlédnu její piercing v pupíku.

Zapomeňte na její pokrčený nosík, ten kroužek by pro mě klidně mohl být smrt.

Při bližším pohledu zjišťuju, že v kroužku je znamení míru.

Aww, ona dělá politická prohlášení.

Zbožňuju chytrý holky.

Nechápejte mě špatně, holka musí být přitažlivá, ale když nemá nic v hlavě, začne s ní být pěkně rychle pěkná nuda.

Správně, Ashley, milujte se, neválčete.

Dovolte mi to trochu pozměnit.

Miluj se se mnou, neválči s tím.

To je řeč!

"Už jsem se o tebe začínala bát," řekne Ashley tím přidrzlým způsobem, ze kterého mám sto chutí z ní servat oblečení.

Jakýže jsou ty dnešní pravidla?

Nemůžu si vzpomenout!

Doprdele!

Ashley v bikinách!

Nepřirozeně se zasměju. "Oh, no znáš to."

To bylo to nejlepší, co svedu?

Ugh.

"Nemáš na něco chuť?" zeptám se zčistajasna. Myslím, že to vyznělo neslušně. Nebo ne. Já už ani nevím, co si mám myslet, abych byla upřímná. "Myslím na jídlo, však víš, něco sníst," plácám nesmysly a obávám se, že to jen tak neskončí. Jediný důvod, proč jsem ještě tenhle večer neodpískala, je ten mega rozkošný úsměv, kterého se mi dostává od jistě brunetky. Jsem z ní úplný máslo. "Můžu něco připravit, kdybys chtěla."

Konečně celá věta, aniž bych vyzněla jako úplná blbka.

Go, Spencer, go!

Ashley se na gauči zakloní, aby si protáhla tělo, což způsobí povyhrnutí jejího trička po jejím perfektním těle. Jestli se zahne ještě o kousek, dost možná se mi poštěstí zahlédnout její podprsenku.

Tohle zrovna nepomáhá.

Vydechnu a při tom nechávám převzít kontrolu tu jedinou mozkovou buňku, která ještě není zahlcena chlípnými myšlenkami o Ashley.

Ashley tázavě pozvedne jedno obočí, zatraceně, to je sexy.

Je to oficiální, v mém mozku už není ani ta jedna buňka, kterou by neovládla.

"Ty snad umíš vařit?" protáhne svým chraplákem.

Z toho jejího hlasu se mi rozbouří všechna krev v těle, která putuje níž, mnohem níž.

"To jako něco naznačuješ?" zeptám se naoko pohoršeně a zlehka do ní strčím.

Třeba do mě na oplátku taky strčí, což vyústí v lechtání a pak v polštářovou bitku ve spodním prádle.

Paráda, už myslím jak patnáctiletej kluk, prostě paráda.

"Vůbec ne," culí se. "Co si dáme?"

Tebe?

"Jsem náhodou celkem obstojná kuchařka, abys věděla," uvědomím ji, zatímco vstávám, abych se podívala do zásob.

Fjú, hned cítím, jak se mi hormony zklidnily, když jsem od ní kousek dál.

Fakt jsem onehdy měla radši místo oblečení koupit nějaké to jídlo, nemám Ashley skoro co nabídnout.

To je zvláštní, najednou je mi nějak horko.

Pročpak to?

"Jsem si jistá, že jsi," řekne Ashley a její dech mě zalechtá zazadu na krku.

Ježkovy kulky, co mi to děláš!

Fuj, kulky!

Otočím se a Ashley stojí opravdu blízko u mě.

Někdo volejte hasiče, Ashleyina přítomnost je spalující.

"Máš ráda těstoviny se sýrem?" vypísknu.

Ashley se poplácá po břiše. "To zní skvěle."

Usměju se a pak začnu připravovat vše, co budu potřebovat, abych udělala ty nejlepší nudle, co kdy Ashley okusila. "Můžeš se posadit, zvládnu to sama."

"Chci pomoct," řekne pouze Ashley.

Asi si myslí, že sama uvařit nesvedu. "Ash, jsi můj host, dovol mi tě obsloužit."

A nemyslím tím nic sprostýho.

Ashley vypadá, že se se mnou bude hádat, ale místo toho jedním pohybem ladně vyskočí na kuchyňskou linku. "V tom případě ti budu dělat společnost."

Dám vařit vodu a v duchu si zatleskám, když se mi povede neupustit hrnec.

Zatím to jde dobře.

Ashley klátí nohama, které visí přes okraj linky, a pro mě je nemožné nevšimnout si, jak živé jsou její oči. Vypadá, že je ráda v mé přítomnosti, a z toho mám radost zase já. "Takže…"

"Takže si osolíme vodu," dokončím a okamžitě se toho zděsím. Můj táta si takhle při vaření vždycky povídá, netušila jsem, že to taky dělám.

Ashley se pousměje. "To jsem zrovna říct nechtěla, ale budiž." Očividně má něco na srdci. Doufám, že je tu natolik uvolněná, aby se se mnou podělila o cokoli, co to je. "Ty a Jessie, vy jste spolu chodily?"

Oh.

Čas uvést na pravou míru záležitost s Jessie.

A možná i čas malinko rozjet záležitost s Ashley.

Počkat.

Co když se jí líbí Jessie a kvůli tomu chce zjistit, jestli mezi námi opravdu něco není?

Ok, uklidníme se, to je směšný.

Ale ty dvě se spolu v autě pěkně nasmály.

No, to asi proto, že já sama skoro nepromluvila.

Doufám, že to je jediný důvod!

"Čestně, trvalo to asi tak týden, vážně o nic vážnýho nešlo," vysvětluju. Opravdu nechci, aby tohle znamenalo nějaký problém, protože jediné city, které k Jessie chovám, jsou přátelské.

Ovšem problém by to byl, pokud…

Stop!

Halt!

Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko!

Nesmím neustále hledat za Ashleyinými slovy skrytý význam, jinak se dostanu do blázince. Všechno tohle uvažování je tím hlavním důvodem, proč jsem v její blízkosti jako na jehlách. Nemůžu se tomuhle sama dál vystavovat.

Ashley se kousne do spodního rtu. "Já jen, že prostě vypadáte, že jste si hodně blízké."

"To jsme," souhlasím, zatímco kontroluju vodu. Když se zase otočím k Ashley, vidím na ní, že má odpověď jí moc nesedla. "Ale jen jako přátelé, mezi námi není žádná jiskra, vůbec žádná."

To s tebou, má milá, je to úplně jiná pohádka.

Ashley chápavě pokývá hlavou a rázem je celá rozzářená. "To chápu, mít mezi sebou jiskru je hrozně důležité."

Přísahám, že jestli teď řekne, že ji má s Aidenem, budu blinkat.

Neřekla, zajímavé.

Zapomenu znovu kontrolovat vodu a ta samozřejmě vypění až na sporák. "Kruci," vykřiknu a chytnu utěrku. Přesunu hrnec, aby nebyl na plotýnce, jenže během toho mi vycákne trocha tý pitomý horký vody na ruku. "Sakra," vykřiknu znovu, ale je to spíš z frustrace, než že by mě to bolelo.

Ashley ke mně přispěchá. "Spálila ses?"

"Není to tak zlý," ujistím ji. "Myslím, že tam nebude ani puchýř." Ukážu jí dlaň, abych jí ukázala, že je v naprostém pořádku.

"Radši se na to podívám," řekne Ashley a přidrží si mou dlaň vlastní rukou. "Přecijenom nikdy nevíš," zašeptá a důkladně se zadívá na mé ne-zranění.

Rychle se nadechnu, jak se snažím nereagovat na Ashleyin dotek. Nijak mi to ale neusnadňuje, zvlášť když ukazováčkem přejede oblast kolem malého červeného flíčku, který se mi tam udělal.

"Nevypadá to tak zle." Ashley vzhlédne a naše pohledy se zase jednou ztratí v té druhé. "Ale pro jistotu si na to dej led." Její prst se pořád nezastavil a já asi brzy omdlím.

Ba ne, jenom jsem dramatická.

"Vážně mě to nebolí." Jediné, co cítím, je hřejivý pocit a závrať a to jen díky Ashley. Málem nespokojeně zaskuhrám, když mi ruku zase vrátí.

Ashley to ve mně opět zažehla a já se musím dostat pod kontrolu, než vyvedu zase nějakou trapárnu.

Voda!

Ta bude stačit.

Popadnu z ledničky lahev, ale pořád se třesu z reakce na Ashley, takže když ji nakloním, abych se napila, netrefím se do pusy a zmáčím si celé tílko. Jsem zády k Ashley a jsem tedy ráda, že jí tohle uniklo. Díkybohu, nic se nedostalo na kalhoty, protože to by vypadalo prostě příšerně.

Kromě toho, vždyť je to jenom voda, to se vypere.

Ha!

Jsem vtipná!

Přesto ale nemůžu zakrýt úplně, co se mi přihodilo. Otočím se k Ashley, abych jí oznámila, že si jdu vzít jiné tričko. Ve chvíli, kdy se k ní plně otočím, uvidím, jak Ashley spadla čelist.

Ale ne!

Hádám, že dokonce i ona má nějaké meze, a to, že se nezvládnu ani normálně napít, byla ta poslední kapka.

Být mnou je fakt na prd.

Smažím mozkový závity, jak se pokouším přijít na přijatelné vysvětlení, proč jsem si vylila pití. Pořád mě nic nenapadá, až mi brainstorming přeruší Ashleyin hlas.

"Ehm, Spence?" Ashley mi zírá na hruď a já se cítím čím dál hůř. Ukáže mým směrem, ale zdá se, že nějak zápasí se slovy. "Tvoje, ehm, to…" Hlas se jí vytratí do ztracena. Očividně jsem ji tak vyvedla z míry, že ani nedokáže najít vhodná slova, jak mi říct, že jsem tragéd. "Možná by ses měla podívat dolů," řekne jedním dechem.

Řídím se její radou, a když mi dojde, co se stalo, přestane mi bít srdce.

Ať se propadnu, jestli lžu, vynechalo několik úderů.

Panebože!

Panebože!

Panebože!

Zrovna, když jsem si začínala myslet, že mám zpátky svou důstojnost, stane se tohle!

Oh, vysvětlím vám to.

Ta voda, kterou jsem rozlila, plus bílé tílko, no tak to tílko je teď průsvitné. Ale to není všechno, navíc mi prosákla i bílá podprsenka, kterou mám pod ním.

Jo, přesně.

Neúmyslně jsem právě nechala Ashley kouknout na moje 'holky'.

Bradavky a všechno!

Ach můj bože!

Okamžitě se zakryju, zatímco mi tváře hoří rozpaky.

Takhle jsem si nepředstavovala, že Ashley poprvé moje krasotinky uvidí.

Alespoň jsem jí neukázala úplně všechno.

Zatím.

"Omlouvám se za to," vysoukám za sebe.

Ashley nemrkla už snad minutu. "V pohodě."

"Půjdu si vzít jiný tričko," řeknu ještě, než uteču do ložnice. "Až se vrátím, měly bychom si asi rovnou něco objednat." Vaření rozhodně nebyl můj nejlepší nápad.

"Jasně, uhm, to by šlo," odpovídá Ashley, právě když za sebou zavírám dveře.

Padnu na postel obličejem napřed. Před očima mi pořád dokola běhá ten Ashleyin šokovaný výraz, když jsem je na ni vybalila.

Právě jsem na Ashley udělala eso peso!

Třeba je to všechno jen příšerná noční můra.

Štípnu se do ruky a naneštěstí pro mě se neprobudím.

Vím, že nemůžu v ložnici zůstat věčně, ale potřebuju pár minut, abych se dala dohromady, než se tam vrátím.

Zpátky k Ashley.

K holce, na kterou jsem udělala eso peso.

To je nejspíš ono, viďte?

Už asi nemůžu udělat nic, co by tohle přebilo, že ne?

Ráda bych přibila Ashley k podlaze.

Ashley v bikinách!

Asi už jsem ztracený případ, jenom doufám, že Ashley mě tak nevidí.

Ne že bych se jí divila, kdyby ano.

Vím, že za ní budu muset nakonec stejně jít, ale myslím, že ještě chviličku počkám.

Třeba do té doby přijdu na způsob, jak se jí budu moct zase podívat do očí.

19

Pomalu se zvedám z postele, protože se před Ashley nemůžu schovávat do nekonečna. Jak ji znám, nejspíš by mě brzy sama přišla zkontrolovat, jestli jsem ok, to už se to rovnou můžu sama pokusit se vztyčenou hlavou zahrát, jakože přece o nic nejde.

Tolik se soustředím na předstírání, že mi vůbec není trapně, že málem vyjdu z ložnice v tom samém promáčeném tílku.

Málem jsem Ashley „oslnila“ podruhé!

Nevím, co to se mnou je.

Vlastně vím.

Jsem naprosto okouzlená jedinečnou Ashley Davies a ona nemá nejmenší tušení, co cítím.

Nebo ano?

Můj bože, jestli něco tuší, tak umřu, prostě umřu.

Co když si myslí, že jsem je na ni vybalila schválně, abych ji nalákala do postele?

Při pomyšlení, že má nenápadná posedlost Ashley nakonec možná není až tak nenápadná, začnu hyperventilovat.

Podaří se mi to dostat pod kontrolu, protože si celkem rozumně dám dohromady, že kdyby Ashley měla nějaké tušení ohledně toho, po čem opravdu toužím, budu už mít ve zdi díru ve tvaru jejího těla, tak rychle by z mého bytu vystřelila. Nevěřím, že by se se mnou chtěla dál přátelit, kdyby měla podezření, proč jsem se chovala tak podivně.

Odhodím na zem tílko, kvůli kterému jsem teď v tak blbé situaci, a popadnu mikinu.

Není mi zima nebo tak, ale voda, kterou jsem se polila, byla studená - spíš ledová – a následky toho polití se na mně jaksi dají těžko přehlédnout.

Ani za zlatý prase na sebe nehodím další tenké tričko, když jsou v plném pozoru, jestli chápete, co tím myslím.

Jakmile se vynořím ze svého dobrovolného dočasného vyhnanství, opatrně jdu směrem k obýváku. Nejsem až tolik ponížením mimo, abych zapomněla na to, jaký jsem magnet na nehody, takže si chci být naprosto jistá, že se už nic dalšího nepokazí.

Čím blíž se dostávám k místu, kde jsem Ashley viděla naposledy, tím víc se mračím, protože tu není. Pohledem přejíždím celý byt a už se mi zase zrychluje dýchání.

Je pryč.

Žádná stopa po ní.

Věděla jsem to!

Věděla jsem, že vezme nohy na ramena.

Já jsem taková…

Uprostřed svého ikstého záchvatu Ashley-paniky uslyším spláchnutí záchodu. Vážně, vážně, vážně si musím přestat dělat takový věci.

Dřív než se Ashley vrátí, vběhnu do kuchyně, popadnu několik vytištěných menu s donáškou a letím ke gauči. Napadlo mě, že když budu dělat jakoby nic, bude se tak chovat i ona.

Otevřou se dveře do koupelny a já se připravím na herecký výkon svého života. "Našla jsem pár meníček, zatímco jsi byla pryč." Zatím je to dobré, Ashley se nechová divně. "Máš chuť na něco konkrétního?" Přeci jenom si ale všimnu, že je ve tváři červenější než si pamatuju.

Ashley se usměje a přisedne si ke mně. "Ne-e, se mnou je to snadný."

Jsou chvíle, kdy humor může pomoct rozptýlit potenciálně trapnou situaci. Opravdu mám pocit, že tohle je jedna z těch chvil. "Říkají to o tobě." Taky umím být přidrzlá, jen doufám, že jsem nešlápla o dost vedle.

Ashley zalapá po dechu tak dramaticky, že jsem přesvědčená, že tahle noc ještě není ztracená. Chytne se za srdce, jako bych jí svými slovy zasadila smrtelnou ránu. "Já tady nejsem ta, která tu předvedla číslo zdarma."

Hezky!

Jak já na ni, tak i ona na mě.

Budu se modlit, aby to platilo i v jiných situacích.

"No jo, prosim tebe," ušklíbnu se, když jí házím meníčka do klína, "ani netušíš, jaký tě potkalo štěstí, když se ti dostalo takovýho představení."

"Máš úplnou pravdu," její hlas je o poznání hlubší, "měla bych nechat pár dolarů u dveří jako poděkování, až budu odcházet."

"Spíš pár tisíc," zareaguju ve stejném duchu. Miluju to, fakt miluju, jak lehce jsme schopné spadnout do tohohle špičkování, díky kterému můžu zapomenout na to, co jsem vyvedla, a při kterém se ukáže ta naprosto neodolatelná divočejší stránka Ashley. "A při pohledu na to, jak jsi ze mě nedokázala odtrhnout oči, bych řekla, že jsi byla na výsost spokojená."

Ashley protočí oči a nabere ještě sytějšího odstínu. "Zbožné přání, Carlinová."

"Oči nahoru, Daviesová," odpovím, když se Ashley na zlomek vteřiny podívá níž.

Moje poznámka se nesetká s žádnou další odezvou a ve vzduchu je cítit nový druh napětí. Nedokážu přesně říct, co to je, ale Ashley opět promluví dřív, než se mi to podaří rozluštit.

"Budeš si skládat poklony celou noc, nebo mě hodláš nakrmit?" žertuje Ashley.

"Tak náročná," vrátím jí.

Náročná Ashley je tak sexy!

Mohla by mi rozkazovat celý den i noc.

Nevadilo by mi dělat Ashley děvku.

Ani v nejmenším by mi to nevadilo.

Teď lituju, že jsem si tu mikinu brala, protože mé tělo se zahřívá nevídanou rychlostí.

Rozhodnu se projít ta menu, abych zase vychladla.

Čína nepřipadá v úvahu, nejspíš bych skončila s hůlkou v nose a museli by mě odvézt do špitálu.

Ani na řeckou to nevidím, tam je moc česneku a co kdyby se mi náhodou vyplnil můj sen? Nechtěla bych mít česnekový dech.

Obrátím se na Ashley právě ve chvíli, kdy se ona otáčí ke mně. "Pizza," řekneme zároveň.

Velké mozky myslí stejně!

Obě se zasmějeme, a jakmile se domluvíme, co na pizzu chceme, zavolám naši objednávku do restaurace. Proběhla menší hádka ohledně toho, kdo bude platit, ale vyhrála jsem, protože jsem týpkovi na telefonu dala číslo své kreditky, a s tím Ashley nemohla udělat ani ň.

Vidět ji, jak předstírá uraženou, protože prohrála, je vrchol mého večera.

Je tak roztomilá!

Nejradši bych ji štípla do tvářiček!

A do zadečku!

Zatímco čekáme na jídlo, kecáme o blbostech, ale já mám pořád pocit, že jsem na něco zapomněla. Vrtá mi to hlavou čím dál víc a chvílemi dokonce přestávám poslouchat, jak se snažím vzpomenout.

Ashley je zrovna uprostřed vyprávění o svém dni, když se mi v hlavě rozsvítí.

Smlouva!

Naštěstí jsem připravená a přinesla jsem ji s sebou domů.

Však na tom v podstatě závisí můj život!

Ok, ok, popravdě jsem ji z kabelky ani nevyndala od chvíle, co jsem ji tam dala posledně.

Vyjde to ale na stejno.

"Není ti nic?" zeptá se Ashley, když vyskočím z pohovky.

Místo odpovědi vytáhnu smlouvu a ukážu jí ji. "Tohle jsem ti měla dát už dávno."

Ashley si přečte pár řádků a pak se usměje. "Myslíš, že bys mi mohla půjčit i propisku, abych to mohla konečně podepsat?"

Ač si tímhle vážně potřebuju zachránit zadek, nemůžu Ashley dovolit to jen tak slepě podepsat. "Nejdřív si to pořádně přečti."

"Nemusím to číst, věřím ti," řekne Ashley s nataženou rukou.

Jé, to je tak milý!

"Nenechám tě podepisovat něco, co sis vůbec nepřečetla," protestuju, "to není správný obchodování."

Ashley nevypadá mou ohleduplností nijak extra potěšená. "Prostě mi dej to pero, Spence, je to v pořádku."

"Ne, není," překřížím si ruce na prsou.

Ashley si taky stoupne. "Ano, je."

"Ne, není," zopakuju.

Ashley zaskřípe zubama. "Tak dáš mi to zatracený pero?"

"Co ty víš, klidně jsem tam mohla podstrčit nějakou větu, o které bys měla vědět." Což jsem neudělala, ale snažím se ji přesvědčit, aby mě poslechla.

"Jako co třeba?" vyzve mě.

"Och, já nevím." Dám si ruce v bok, aby viděla, že já se nevzdám. "Ta třeba: budeš mi muset dělat sexuální otrokyni."

Co je?

To mě zrovinka napadlo, no.

Ale člověče, že je to ale fantastickej nápad!

Ashley vyprskne smíchy. "Leda ve snu, Carlinová."

Vlastně, i když jsem vzhůru.

"To je ta nejabsurdnější věc, co jsem slyšela." Podívá se někam za mě a zarazí se, když tam něco spatří. "Fajn, nech si svou propisku, vezmu si jinou." Pak napochoduje do kuchyně a já jsem jí v patách.

Vždyť mně jde jenom o její dobro.

"Dej mi tu propisku," žádám, když Ashley jednu zvedne z linky. "Hned teď!"

"Nebo co?" zajímá se Ashley a kurnikšopa, ta mě rajcuje.

"Nebo si ji od tebe vezmu sama," slibuju, když se k ní o krok přiblížím.

Ashley se povýšeně zasměje. "To bych teda chtěla vidět."

Vrhnu se na Ashley a ta je tak překvapená, že jí to pero vytrhnu z ruky, ani neví jak. "Jako vzít dítěti lízátko," ušklíbnu se. Samolibý úsměv však rázem vystřídá strach, když si uvědomím, že Ashley se mi chystá ukázat, že je zrovna tak neústupná, jako já. "Kristova noho," vypísknu a utíkám.

Ashley mě nahání po celé kuchyni, ale jsem na ni moc rychlá.

Ha!

Počkat.

Ashley mě honí?

Rozmyslela jsem si to, chci, aby mě chytila!

Vlastně nechci a nakonec skončíme stát bez hnutí každá na jednom konci stolu. Ashley ani nic neříká, jenom se tváří tím výrazem, který křičí "nezahrávej si se mnou."

Ale to je právě ono, mně by vůbec nevadilo si s ní hrát.

Ba dam bam chhh!

Faaakt nevhodná chvíle.

Ashley se pohne na jednu stranu, já se hnu na druhou. Když změní směr, já taky.

Jenže já nejsem z nejtrpělivějších, vyběhnu tryskem k obýváku, abych mohla vyskočit na gauč.

To nebyl z mé strany úplně nejlepší tah.

Ashley se ke mně přibližuje jako lev číhající na svou kořist.

Jak moc divné je, že mám trošku strach a o hodně víc jsem nažhavená, když ji tak pozoruju?

"Nechytí, nechytí," posmívám se a hopsám nahoru dolů jako malá.

O dvě sekundy později ležím na zádech a Ashley zas na mně.

Ehm, jééj.

Ne, to není vhodná reakce.

Juhůů!

Krapet lepší, ale pořád to není úplně ono.

Jóó, kurva, jóóó!

Bingo!

Její oči jsou temné, sotva popadá dech a tiskne se na mě tak lahodným způsobem, že musím potlačit zasténání.

Měla jsem pravdu, být vydána na milost Ashley je kurevsky skvělý.

"Mám dojem, že máš něco, co patří mně," vydechne a já mám málem orgasmus.

Myslíš mě?

Jsem tvá.

Vezmi si mě, vezmi si mě hned.

Ano!

Ano!

Ano!

Ach bože, potřebuju ji dostat.

Ze sebe dolů!

Tak jsem to myslela, potřebuju ji dostat ze sebe, jinak hrozí, že se na ni vrhnu jak nějakej šílenec.

Jenže to já neudělám, místo toho udělám něco jiného.

Jak jinak.

Strčím si propisku pod tričko a ještě dál, do podprsenky.

Nedokážu si pomoct, prostě to na mě přišlo.

"Když ji tak moc chceš," vydechnu a pevně zachytím její pohled, "pojď a vezmi si ji."

Ó jé…

Na co jsem jen myslela?

Vím naprosto přesně, na co.

Myslela jsem na to, že tam tu ruku vrazí a pěkně tam zarejdí.

Pěkně důkladně tam zarejdí.

Možná dokonce použije i jazyk, aby tu propisku dostala.

A možná mě bude muset vysvléknout a zlíbat a polaskat, aby mi uštědřila lekci.

Nebo by mi mohla naplácat.

Ano, plácni mě, Ashley, plácni mě!

Oh-já-tak-nadržená!

No, vy byste byli taky, být v mé situaci.

Nic na to ale neříká, jenom mě propaluje tak žhavým pohledem, že jsem něco takového ještě neviděla.

Myslela jsem, že jsem už od Ashley tenhle pohled zažila, ale to jsem se mýlila.

Tenhle rozhodně vede!

"Teď tě požádám ještě jednou," konečně promluví a dovolte mi poznamenat, že její hlas je tak zastřený, že to skoro nezvládnu, "dej mi tu propisku."

Ne když se mi dostává takové reakce.

Zavrtím hlavou. "To se nestane."

Ashley se skloní a na zlomek vteřiny už si myslím, že mě políbí, ale ona se jen chce dostat blíž, aby mě zastrašila.

Pokušitelka jedna!

"Dej mi ji." Mezi každým slovem se odmlčela, abych věděla, jak vážná je.

Jediné co chci, je popadnout ji za tričko a zlíbat ji do bezvědomí.

Cítím na tváři její dech, a už se chystám říct další nedám, když v tom mi zazvoní telefon.

Do prdele!

Zrovna jsme dělaly takový pokroky.

Na druhou stranu jsem alespoň cítila Ashleyino tělo na svém.

A to vám povídám, nevadilo by mi zažít tohle někdy podruhé.

Nebo potřetí.

Když budeme obě nahatý.

Pomoc!

Jsem šíleně vzrušená a nemůžu s tím nic udělat!

"Pizza je tady," vykviknu, zatímco mé hormony šílí.

Ashley ode mě vyskočí neuvěřitelnou rychlostí.

Spěchám ke dveřím, abych otevřela klukovi s pizzou, a přitom se vyhýbám pohledu na ni.

Wowee wow!

To byl každopádně zábavný způsob, jak před jídlem vyhládnout.

Už teď jsem připravená na druhé kolo!

Sakra, měla bych se krotit.

Když to přeženu, může se stát, že Ashley tu bude nepříjemně a odejde.

Zajímalo by mě, jak bere to, co tu právě proběhlo.

Až moc se bojím to zjistit hned teď, tak radši postávám u dveří, dokud se sem ten kluk nedostane. Jakmile je pizza zaplacená, otočím se připravená na nejhorší.

K zemi spadne moje čelist, když spatřím Ashley držet smlouvu v jedné a další propisku v druhé ruce.

Kde ji zase vzala?

Ta, o kterou jsme se praly, je pořád u mě v podprdě.

Předvede velké divadýlko při podpisu smlouvy, pak s ní dojde k mé kabelce, kam ji strčí. "Říkala jsem ti, že vyhraju," mrkne.

Ó, jak moc se mýlíš, Ashley.

A teď nemluvím o vyřešeném problému se smlouvou.

To já vyhrála!

Vyhrála jsem jako nikdo!

20

Pojídat pizzu a udržovat konverzaci, zatímco máte necudné myšlenky o osobě sedící vedle vás, to není lehký úkol.

Já bych o tom něco měla vědět, přesně to teď dělám.

Jediné, na co dokážu myslet, je Ashley ležící na mě a zbožné přání, aby se tu ten pitomej, debilní, poďobanej, tragickej kluk s pizzou vůbec neukázal. Jo, jo, dělá jen svou práci, já vím, ale stejně, to nemohl dorazit o pět minut později?

Kdo ví, co se za těch pět minut mohlo stát.

Představuju si, co bych ráda, aby se tak stalo, bez přestání už od chvíle, co mě Ashley tím svým hříšným tělem přišpendlila na pohovku.

Taky bych chtěla zdůraznit, že teď té rozlité vody lituju ještě víc, než před hodinou. Ne kvůli tomu, jak jsem ji „oslnila“, což bylo hodně zlý, ale spíš proto, že kdybych na sobě pořád měla tílko během celé té epizodky s přišpendlením na gauči, mohla jsem cítit mnohem víc Ashleyiny holé kůže na mé vlastní.

Asi ale pořád lepší než drátem do oka, takže budu prostě vděčná alespoň za to, čeho se mi dostalo, a nechám to být.

Zrovna každá pořádáme třetí kousek pizzy a rozhovor se ani jednou nezadrhl, ani nebyl nijak trapný. S ní je tak snadné mluvit, dokonce i když přitom myslím na sprosťárny.

Sprosté, nádherné myšlenky.

Sprosté, nádherné myšlenky mládeží nepřístupné.

Sprosté, nádherné, mládeži nepřístupné myšlenky na žhavej sex.

Gah!

Vážně s tímhle musím přestat.

Zoufalé časy si žádají zoufalé činy.

Donutím se myslet na nahatou zápasnickou scénu z Borata, abych zastavila svou pornografickou mysl.

Nechutné, leč úspěšné.

Ačkoli mi je teď trošku špatně od žaludku, je to cena, kterou jsem ochotna zaplatit, abych se nedopatřením nevrhla na Ashley, zatímco se snaží večeřet.

Jak ale s jídlem skončíme, tak nic neslibuju.

"Nějaké velké plány na zítřek?" zeptám se nonšalantně, aniž bych přestala přežvykovat. Netuším, kdy Aiden odjíždí, ale pokud má časný let, a jestli Ashley nemá ráno před tím žádné pochůzky, mohla by u mě zůstat přes noc.

Už si ani nevzpomínám, co jsem dělala se svým volným časem, než jsem poznala Ashley. Těch pár posledních dnů mě naprosto pohltila a mě prostě udivuje, že míra posedlosti, kterou vůči ní cítím, neklesá, naopak sílí.

Ale zase, když už mám být někým posedlá, tak proč ne někým tak sexy a úžasným, jako je právě Ashley.

"Musím pomoct Aidenovi s balením," odpoví Ashley, přičemž obrátí oči v sloup. "Znáš kluky, vždycky všechno nechávají na poslední chvíli."

Flink jeden!

No což, c'est la vie!

Hej, kdy jsem se naučila mluvit francouzsky?

Musím ovšem přiznat, že jsem mistr v jejich stylu líbání.

Velká škoda, že Ashley to nepoznala.

Zatím.

Souhlasně kývnu. "Ani mi nemluv, vyrůstala jsem se dvěma staršími bratry." Kousnu do dalšího plátku pizzy a Ashley se na mě zatváří soucitně. "Teda, s jedním bratrem a s Glenem."

"Co tím myslíš?" ptá se Ashley.

Vezmu do ruky sklenici s vodou a úspěšně se napiju, aniž bych udělala nepořádek. "Než se vyoutoval, choval se jako typickej kluk. Potom byl trochu snesitelnější, ale hrozně se začal šlechtit."

Ashley takřka v šoku upustí svou pizzu na talíř. "Glen je gay?"

To jako fakticky?

To nemůže myslet vážně.

Že je Glen gay poznají až z vesmíru.

Ten je teplejší než oteplováky.

Kdyby byl superhrdina, nosil by kostým s velkým 'G' na hrudi.

Říkali by mu Supergay.

Nebo Superpošuk.

Obojí by na něj sedělo.

Počkat, počkat, počkat.

Ashley by nemohla být ani náhodou lesba, jestliže nepozná, že Glen je gay.

"Řekni mi, že si děláš srandu," prosím, jako bych to nemyslela vážně, ale myslím.

"Dělám si srandu," odtuší Ashley s kamennou tváří a nejsem si zrovna jistá, jestli jí věřím.

Všechny mé naděje a sny mizí přímo před očima.

Vždyť Glenovu sexuální preferenci snad poznají i lidí, kteří absolutně nemají gaydar.

Jsem smutná!

Můj vnitřní neklid je ukončen, když mi někdo – nechci na nikoho konkrétního ukazovat – je to Ashley, hodí na hlavu polštář.

Ano!

Polštářová bitka!

"Tebe je tak jednoduchý obalamutit, Spence, jasně že jsem věděla, že Glen je gay," ujistí mě Ashley po svém útoku.

Jestli si bude takhle zahrávat, tak ji snad zažaluju.

A sama bych ji i zatkla, což samozřejmě obnáší nutnost důkladného prohledání, jestli nemá někde na těle přilepenou zbraň nebo tak něco.

"Vlastně ta jednoduchá jsi tady ty, pamatuješ?" pálím hravě zpátky.

Kromě toho, že jsem na pár vteřin zažívala nirvánu pod Ashleyiným tělem, opravdu upřímně se moc bavím. S Ashley je sranda a nechci znít nijak vychloubačně, ale myslím, že ani já nejsem špatná.

"Haha, moc vtipný," odpoví Ashley sarkasticky.

Zasměju se. "Nic lepšího nemáš? Zklamala jsi, Ashley."

"V sobotu si radši dávej bacha, Spencer, jinak by se ti mohlo stát, že skončíš s hlavou pod vodou, když to budeš nejmíň čekat," vyhrožuje Ashley.

V sobotu?

Ty můj tondo kolenatej, já úplně zapomněla!

Nemůžu uvěřit, jak se mi mohlo vypařit, co bude v sobotu.

Na mou obranu, byla jsem tak zavalená božskou Ashley, že se není čemu divit.

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Musím dohnat ztracený čas.

"Jako bych se tě bála," odfrknu dramaticky.

"A kdo si tu mohl před chvílí plíce vykřičet, když jsem ho proháněla po bytě?" Ashley si klepe jedním prstem na bradu, "Ou, správně, tos byla ty!"

"Nekřičela jsem," protestuju.

Ječela jsem jak blázen.

"Aha, ok, říkej si to pořád dokola a třeba to jednoho dne bude i pravda," odpoví Ashley s širokým úsměvem a pokrčeným nosem.

Ashley v bikinách!

Vezmu Ashleyin talíř a předvedu pěknou ukázku vyhazování zbytků, jakože jsem děsně naštvaná, ale obě víme, že nejsem.

Vrátím se ke gauči a lásce mého života, přičemž mrknu na hodiny. Je teprve půl osmý, což je nehorázně brzy na to, abychom se loučily.

Co bychom měly podniknout dál?

Líbačka?

Muchlovačka?

Sex?

Odpovím na všechny návrhy najednou.

Ashley v bikinách!

"Nechceš kouknout na film?" je, co opravdu navrhnu. Mám poměrně slušnou sbírku DVD a třeba by se mohlo stát, že v těsném objetí usneme na gauči a pak, když se vzbudíme, svlíkneme se do naha.

Ashley v bikinách!

"Jasně, to zní dobře," souhlasí Ashley.

"Na co máš náladu?" zeptám se a už vstávám, abych se ponořila do útrob skříně, kde mám filmy. "Nech mě hádat," přeruším ji, ještě než promluví, "s tebou je to snadný."

Ashley se zasměje. "Máš recht."

Mám?

Vážně?

Ashley v bikinách!

Tak co vybrat, co jenom vybrat?

Přejíždím pohledem tituly a hledám něco, co by se Ashley mohlo líbit.

Svatba ve třech… moc nápadný.

Líbat Jessicu Steinovou… v žádným případě, tam se vrátila k chlapovi, nemůžu Ashley nechat, aby si myslela, že to je ok.

Past… ač bych hrozně ráda řekla ano tomuhle, hledám dál.

Hledá se Nemo… ten film zbožňuju! Ale Ashley by si mohla myslet, že jsem divná, když mám originálku tohohle.

Je to o dost těžší, než jsem myslela.

"Co ti sakra trvá tak dlouho?" ptá se Ashley netrpělivě.

"Vždyť hledám, zklidni hormon," odseknu.

Na druhou stranu, proč by se měla zklidnit? Jen ať se pěkně rozjede!

Ashley v bikinách!

D.E.B.S.… ah, to už vypadá celkem reálně, není to nic vážného, líbaj se tam pěkný kočky, rozhodně stojí za uvážení.

Píseň pro nevěstu… no nevím, Ashley mi nepřijde jako typ na tyhle sentimentální holčičí filmy.

Jsem do toho přebírání tak zahloubaná, že si ani nevšimnu, že Ashley stojí po mém boku.

To se podívejme!

"Ach můj bože, to si děláš prču," zapiští Ashley a zní to naprosto úžasně. "Nemůžu uvěřit, že ho máš."

Nejdřív prodělám mini infarkt, když si představím, jaký film to asi našla, než spatřím důvod jejího nadšení. "To je jeden z mých oblíbených," přiznám rozpačitě.

"Můj taky!" vyhrkne Ashley. "Jako dítě jsem ho musela vidět snad stokrát."

"Já nejspíš taky," kývnu a obě se usmějeme při vzpomínce na ty časy. "Pamatuju si, že když jsem to viděla poprvé, přála jsem si být sirotek."

Na zlomek vteřiny se leknu, že by má poznámka mohla být necitlivá, ale Ashley se tím nezdá být vyvedená ani v nejmenším, vlastně spíš naopak.

"Vím, že to bude znít uhozeně, ale já taky!" směje se Ashley.

A potom se stane ta nejbáječnější věc.

Zničehonic Ashley vyskočí na nohy a z plných plic zpívá "Zítra". Zpívá s pažemi doširoka roztaženými a hlasem naprosto bezchybným. Jsem jí totálně uchvácená, a to nejen tím, jak neuvěřitelně zní, ale taky způsobem, jakým se její tvář rozzáří, když se do svého výkonu pohrouží.

Je snadné vidět, že zpěv je přesně to, pro co je Ashley souzená.

Taky jsem hrozně moc ráda, že ji poprvé slyším zpívat právě takhle spontánně. Bez varování, bez příprav, aniž bych samu sebe stresovala, si zkrátka užívám tenhle moment takový, jaký je.

Ashley skončí a já na ni dál zírám. "Co je?" zeptá se. Vidím na ní, že je se sebou celkem dost spokojená.

"Máš krásný hlas," řeknu upřímně a to z žádného jiného důvodu, než že je to čistá pravda.

Ashley se zakření a k tomu mírně začervená. "Není to zlý."

"Myslím to vážně, Ash, jsi opravdu talentovaná." Chci si být jistá, že ví, že to neříkám jen pro srandu králíkům.

Ashley si roztomile kouše ret. "Děkuju, jsem ráda, že se ti to líbilo."

"Ale je ti jasný, že sis zrovna podělala celou reputaci?" škádlím. Právě jsem přivedla zpátky humor.

Ovšem Ashley přivedla zpátky sexy.

Ve velkém!

Ashley v bikinách.

Ashley převrátí oči. "Co to zase plácáš?"

"No, máš být za drsnou rockerskou kočku a znáš všechna slova k Annie," vysvětluju. "Představ si ten poprask, co z toho bude, až z tebe bude hvězda."

"Sklapni," Ashley se mě pokusí nakopnout, ale uteču jí z dosahu dřív, než se jí to povede.

"Už vidím ty titulky," začnu a postavím se. "Ashley Davies přistižena v hotelovém pokoji s několika kopiemi muzikálu Annie, pokračování na straně jedenáct."

"Strč už tam radši ten film," řekne Ashley a podává mi DVD.

Vložím disk do přehrávače, ale se srandičkami jsem ještě neskončila. S falešným zakašláním tlumeně vyhrknu "Milovnice Annie" a za svou snahu dostanu polštářem do hlavy.

Ale každopádně to za to stálo.

Sednu si vedle Ashley, a když stisknu tlačítko play, je těžké říct, kdo se těší víc, až to začne.

Možná bude mít nakonec Ashley i potrhlou stránku.

A to ji v mých očích dělá ještě přitažlivější.

Ashley v bikinách!

Když film dojde ke scéně s písní, obě začneme okamžitě zpívat, a mě není ani v nejmenším trapně, protože se obě chováme, jako by nám bylo zase osm. Smějeme se, bučíme na slečnu Hanniganovou, jásáme, když začne být hodná a to všechno si náramně užívám.

Žádné starosti, jestli kvůli něčemu Ashley nebude vyšilovat, jsme to prostě my, jsme v tom spolu a já se strašně dlouho takhle dobře nebavila.

Vyprávěla jsem Ashley, jak jsme si s mou tehdejší nejlepší kamarádkou vymýšlely vlastní choreografii k tanečním scénám, a teď, když se blíží finále, napadne mě další z mých geniálních nápadů.

Vytáhnu Ashley na nohy a zavěsím se do ní. "Čas na náš duet."

"Jsi blázen," utahuje si ze mě Ashley, ale neodmítne.

Jééj!

Společně s děním na obrazovce předstírám, že Ashley podávám květinu. "Konečně spolu, navždycky spolu." Vyřváváme jako jedna.

Doufám, že jednou budeme!

Současně se zpíváním i tancujeme po celém bytě. "Jsme svázáni poutem, které nikdo nezpřetrhá."

Amen!

Ashley se na mě podívá, na řadě je její sólo. "Nepotřebuju slunce svit, co rozjasní šedé nebe."

Chytneme se za ruce a přes smích je hodně těžké vůbec něco vyslovit, ale nějak se nám to podaří. "Nechci už nikoho, já chci jen tebe."

Vážně nepotřebuju nikoho jiného, než ji.

"Omotala sis mě kolem svého pěkného malíčku." Pravdivější slova ještě nebyla vyřčena. Zamrkám na Ashley, zatímco pokračuju svým partem. "S tebou je život jako píseň, a s tebou já ji zpívám."

Když je film u konce, obě se v záchvatu hysterického smíchu svalíme na pohovku. Držíme se za břicho a po Ashleyině tváři dokonce vidím stékat slzy.

"Myslím, že tohle bylo nejlepší koukání na Annie, co jsem zažila," zvolá Ashley, když si utírá tváře.

"Já taky," odpovím a opravdu to tak je.

Na pár hodin jsem byla prostě sama sebou a je příjemné vědět, že taková dokážu být s Ashley, aniž bych se chovala křečovitě.

Nemůžu se dočkat více takových večerů v budoucnu.

Nabídnu Ashley, že ji odvezu domů, ale ona řekne, že ji může vyzvednout Aiden. Snažím se protestovat, protože nechci myslet na ty dva spolu, ale Ashley řekla, že nejsem žádný její šofér. Dneska mi to ale tak moc nevadí, že s ním odjede domů, protože vím, že se se mnou bavila zrovna tak, jako já s ní.

"Díky za další skvělý večer," řekne Ashley, když se loučíme. "Jen pamatuj, dnes ti bylo svěřeno jedno velké tajemství." Opírám se o rám dveří a křením se jako zamilovaný blázen. "A s velkou silou přichází velká zodpovědnost."

"Ano, ó, milovnice Annie." A doufejme, že v budoucnu i milovnice Spencer. "Budu tvé tajemství střežit vlastním životem."

Ashley se směje. "Zítra ti brnknu a domluvíme se na tu sobotu."

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Už je to skoro tady!

"Dobrou noc," popřeju a obejmu ji.

Objetí od Ashley jsou ta nejlepší v celým vesmíru.

"Tobě taky." Ashley se odtáhne a odchází.

Stejně, jako když odcházela posledně, ji sleduju, jak se vzdaluje a ona se u výtahu otočí a ohlédne se na mě. "Sladké sny."

Ashley v bikinách!

Tak s tím dneska zcela jistě problém mít nebudu.

Až na to, že moje sny asi nebudou pouze sladké.

Ashley v bikinách!

Ne, sladké rozhodně nebudou!

Pozn. překl.: Píseň "I don't need anything but you" je z původního filmu Annie, který jsem nikdy neviděla a titulky nenašla, takže… těžká improvizace ;D