Dnes jsem potkala holku, kterou si hodlám vzít

Napsala: betterleftblank, Překlad: Kofola

21A

V sobotu ráno zastavím v naprosto báječné náladě u Ashleyina domu.

A pročpak to?

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ou jéé!

Dneska se cítím jako o narozeninách, akorát ještě líp. Pokud to dobře uhraju, možná dokonce dostanu šanci si rozbalit Ashley!

Poskakuju na sedačce, jako bych v sobě měla tunu cukru všeho druhu, ale tenhle rauš mám jen z jediné věci…

Ashley v bikinách!

Přijde mi trošku divné, že Ashley nečeká venku, protože říkala, že bude, ale nijak zvlášť mně to netíží. Místo troubení, o kterém si osobně myslím, že je pěkně hulvátské, vystoupím z auta a prakticky doskákám k jejím vstupním dveřím.

Zatímco tisknu zvonek, snažím se navodit alespoň zdání klidu.

Ashley v bikinách!

Čekání na odpověď trvá celou věčnost, a když zaslechnu, jak uvnitř odemyká dveře, úplně se mi zadrhne dech v hrdle.

Za všech okolností musím zůstat klidná.

Je to naprosto nezbytné, jinak mé krytí Ashley-posedlé-fanynky bude naprosto vyzrazeno.

Moje tiché radování je rázem utnuto, když konečně Ashley spatřím.

Co to má bejt?

Je oblečená v obří bílé lyžařské kombinéze, a kdybyste mě zabili, nedokážu přijít na to proč.

"Dobré ráno, Spencer," pozdraví Ashley zpěvavě a obdaří mě zářivým úsměvem.

Já se tak těšila na téměř nahou Ashley a místo toho tu stojí podělanej Michelin!

Zrovna teď jsem pěkně nakrknutá.

"Ruplo ti sakra v bedně?" zeptám se neurvale a je mi celkem fuk, jak ošklivě to ode mě zní.

Ashley v bikinách!

Kde jsi?

Ashley se zatočí do kolečka, jako by byla na módní přehlídce. "Tobě se nelíbí mé bikiny?"

Huh?

Achbože, ona se zbláznila.

"Žádám tě, aby ses šla ihned převlíct," povykuju a ukážu na schody. "Nevím, o co ti jde, ale tohle každopádně není vtipný."

Ashley přijde ke mně a plácne mě do ramene. "Tak pojď už nebo přijdeme pozdě."

Jsem tak naštvaná, že normálně nahlas zavrčím. "Já neodejdu z tohohle domu, když budeš vypadat jak pitomej marshmallow." Zatínám pěsti a jsem takový kousíčkem k tomu, abych ji propleskla za to, že si se mnou tak krutě hraje. "Myslím to vážně, Ash, radši se běž převlíct."

"Tohle jsi měla na mysli?" Ashleyin hlas nevychází z osoby stojící přede mnou, ale odněkud jinud.

Co se to tu děje?

Jsem hrozně zmatená.

Další Ashley vejde do místnosti a je oblečená jako klaun.

A teď se k podělání bojím.

Klauni mě šíleně děsí, to byste nevěřili.

Ashley poskakuje mým směrem a při tom pohybu strašně vrzají její nadměrné klaunské boty. "Nemrač se, Spence, vsadím se, že tě dokážu rozveselit." Vytáhne klakson a několikrát zatroubí, což mě akorát vyděsí ještě víc.

Couvám, dokud zády nenarazím na stěnu. "Jdi ode mě pryč." Snažím se, aby to znělo hrozivě, ale roztřesený hlas prozradí mé skutečné pocity.

Třetí Ashley se zjeví hned vedle mě. "Nemrač se, Spence." Chci se jí zeptat, jestli je ona ta pravá Ashley, když v tom se čtvrtá objeví po mé druhé straně.

Zavřu oči s nadějí, že až je zase otevřu, všechny Ashley budou pryč.

Když naberu dost odvahy, abych pootevřela jedno oko, zařvu jako kráva, protože teď jsou kolem mě stovky klaunů Ashley a všechny se ke mně pomalu přibližují.

Vzbudím se z té noční můry zalitá studeným potem a s křikem na rtech.

To byla ta nejstrašidelnější věc na světě!

Měla jsem za to, že Ashley udělá sexy ze všeho a ve všem, ale Ashley jako klaun je od sexy tak daleko, že to snad ani víc nejde.

Srdce mi buší jako kladivo, sotva popadám dech.

Díky bohu, že to nebylo skutečné.

"Měla jsi zlý sen, Spence?"

Oči mi málem vylezou z důlků, když uslyším, že se na to ptá mužský hlas.

Pomalu otáčím hlavu za vlastníkem hlasu, a když ho uvidím, taktak, že se na místě nepoblinkám.

Aiden!

No to ne!

Vrať se, klaune Ashley, nahej Aiden je bilionkrát strašidelnější než ty.

Jsem z toho šoku jako zmrazená, takže se nepohnu, ani když se sune blíž ke mně.

Help, I need somebody. / Pomoc, někoho potřebuju.

Help, not just anybody. / Pomoc, ale ne jen tak někoho.

Help! / Pomoc!

Přehodí přese mě svou nechutnou svalnatou ruku a přitiskne se mi k boku.

Fuj!

Fuj!

Fuj!

Nenapadá mě jediné logické vysvětlení, proč by měl být Aiden v mé posteli, a ještě bez jediného kousku oblečení na sobě.

Fuj!

"No tak, miláčku, po tomhle ti bude líp," šeptá mi do ucha.

Vydám ten nejhlasitější řev, při kterém jistě člověku tuhne krev v žilách, a jenom se modlím, že potom Aiden prostě zmizí…

S trhnutím se posadím na posteli a v naprosté panice si tisknu k hrudi obě ruce. Můj strach malinko poleví, když si uvědomím, že Aiden vedle mě není a nejsou tu ani žádné klaunovské Ashley, které by mě děsily.

Gah!

Noční můry, povídejte mi o nich.

Nebo o znepokojivých představách.

Doufám, že nejsem poznamenaná do konce života.

Podívám se na budík vedle postele a zasténám při pohledu na zelené číslice značící 3:57.

Tyhle dva sny se mi zdají téměř bez přestání od chvíle, co Ashley večer odešla.

Čas ubíhá úplně šíleně pomalu, ale cílová čára už je skoro na dohled.

Ashley v bikinách!

Už jenom pár hodin.

Jupí-kurde-jéééj.

Chci zavřít oči, aniž by se mi zdálo o čemkoli, z čeho mi bude běhat mráz po zádech nebo z čeho bych nejradši hodila šavli.

Padnu zpátky na matraci a stočím unavené tělo pod měkkou peřinou do klubíčka. Ve chvíli, kdy se má hlava dotkne polštáře, cítím, jak mě téměř okamžitě zaplavuje nevědomí, a to navzdory tomu, že mi srdce stále bije jak splašené.

Všechno, co musím udělat, je zaspat příštích několik hodin a pak už si budu moci užívat, o čem vím, že bude doslova nebeský pohled.

Ashley v bikinách!

Skoro.

Ale ještě ne.

Když příště otevřu oči, budík ukazuje 12:00 a já z toho mám málem srdeční zástavu.

Sice se mi podařilo zase usnout a spát, aniž by se mi zdálo něco nechutnýho, ale zdá se, že v noci vypadl proud a mám takový neblahý pocit, že jsem zaspala a prošvihla tak šanci uvidět Ashley téměř v celé její kráse.

Ne, ne, ne!

To je tak na prda!

Odhodím přikrývky, skočím na zem a pobíhám kolem jak šílená žena ve snaze najít něco, co mi ukáže přesný čas. Po několika zběsilých minutách konečně najdu hodinky.

Zhluboka se nadechnu a připravuju se na zjištění škody.

Ty brďo.

Tak já vůbec nezaspala.

Je tři čtvrtě na osm ráno.

Tři čtvrtě na osm v sobotu ráno.

Je tři čtvrtě na osm v sobotu ráno a já pro Ashley nepojedu ještě dalších pět hodin.

Správně, celých pět hodin.

Jsem příliš napnutá a neklidná na to, abych ještě usnula, a zoufale potřebuju něco, co mi ukrátí ten čas.

Ano, to bych sice dělat mohla, ale ne pět hodin.

To bych si leda tak uhnala syndrom karpálního tunelu nebo vymlátila všechny baterky v bytě.

Podaří se mi zabít hodinu čučením na teleshopping.

Mimochodem, tu míchací věcičku Zázračná kulka si rozhodně objednám.

Vypadá to úplně suprově!

Je pravda, že ten název zní krapet oplzle, ale možná to tak přijde jen mně.

Ok, tak teď už zbývají jen čtyři hoďky, to by nemělo být tak těžké.

O deset minut později jsem znuděná k smrti, tak se rozhodnu zavolat na pomoc moudrou ženu, aby mě touhle těžkou dobou provedla.

"Doufám, že jsi mrtvá nebo zrovna umíráš, protože jinak ti osobně tim krkem zakroutím, jakmile tě potkám," mumlá Jessie, když zvedne telefon.

Jejda, ta asi taky není ranní ptáče.

"Já vím, já vím, jsem hrozná a pozdějc mě můžeš zabít, přísahám, že jo, ale vážně potřebuju tvou pomoc," obhajuju se, zatímco se na gauči uvelebuju pod deku.

"Vydrž chvilku," řekne Jessie. Slyším, jak se pohybuje a zaslechnu i kousky konverzace.

Do toho, Jessie!

Tak nakonec přeci jenom zabodovala.

Protože Ashley neměla čas a protože Jessie je ta nejlepší kámoška, jakou bych si mohla přát, šla jsem s ní ještě včera pařit. Jenže mě stejně poslala brzy domů, protože jsem neustále porovnávala každou holku, kterou chtěla sbalit, s Ashley a pokaždé mi vyšlo, že není tak sexy jako Ashley.

Měla jsem z toho potom trošku špatný pocit, ale vždyť jsem jenom říkala pravdu.

Ashley v bikinách!

"Ok, jsem tu, co máš za tak hroznej problém?" ptá se.

"Nemůžu spát a tolik se těším na dnešek, že nevím, co dělat," vysvětlím.

Slyším na druhém konci linky opravdu hlasitý povzdech. "Víš, Carlinová, ty máš takový štěstí, že tě tak miluju, protože kdybys byla kdokoli jinej, tak bych tě fakt zabila, ty vole."

"Promiň," špitnu, "klidně to zavěs, jestli chceš."

"Přála bych si, abych na tebe dokázala být naštvaná," řekne Jessie, "ale nedokážu, obzvlášť když vím, co je dneska za den."

Ashley v bikinách!

"No a teď se cítím ještě hůř, že jsem tě vzbudila," zasténám.

Jessie se zasměje. "Jo, já vim, o to mi taky šlo."

Hádám, že jsem si to asi zasloužila.

"Proč se nekoukneš na film, nebo si nepřečteš nějakou knížku?" navrhne.

Protože ani jedno neobsahuje Ashley.

"To bych mohla," odpovím nepřesvědčivě.

Jessie si opět povzdechne. "O čem to je doopravdy?"

"Jsem hrozně nervózní," odpovím popravdě.

"Je to jenom holka, Spence, nesmíš se nechat tou svou bláznivou hlavou vykolejit," řekne Jessie jemně.

Ashley v bikinách!

Nemožné.

Ale to není ten důvod, proč panikařím.

Ok, ok, částečně je, ale není to to, co mě znepokojuje nejvíc.

"Já to chápu, ale prostě," zajíknu se a na chvilku se odmlčím, jak se snažím přijít na vhodný způsob, jak vyjádřit své pocity. "Když tu včera Ashley byla, tak hezky jsme se spolu bavily." Kromě toho incidentu s mým odhaleným hrudníkem, samozřejmě. "Co když dneska zase vyvedu něco, čím si to podělám, protože nad ní dokážu akorát slintat?"

"Bojíš se pro nic za nic," ujišťuje mě Jessie.

"Jak to můžeš říct?" protestuju. "Taková přesně jsem, nic jinýho nedělám."

"Sama jsi mi řekla, že důvod, proč jste se s Ashley tak bavily, byl ten, že jsi byla schopná si prostě užít tu chvíli." To jsem řekla. "Takže, řiď se vlastní radou, zavři tu svou splašenou hlavu někam do klece a počkej, jak se to vyvine."

"To se lehko řekne," brblám.

Ashley v bikinách!

To je prakticky nemožné.

"Je tu ještě něco jinýho, něco, co mi neříkáš?" ptá se Jessie opatrně.

Ano.

Ale do toho se teď pouštět nemůžu, protože to bych se vážně sesypala.

21B

"Ne, jenom nervy," zalžu.

Nejsem zrovna fanda do lhaní, nikdy jsem nebyla, nicméně tohle jednoduše není vhodná doba na to, abych otevírala své staré rány.

"Musíš si přestat namlouvat, že to zkazíš, protože když si to říkat budeš, tak to nakonec fakt poděláš," promluví Jessie věcně. "Jsi skvělá holka, a jestli to Ashley nevidí, její škoda. Věř mi, Spence, ona má štěstí, že jsi do ní blázen."

"Díky, Jessie, to je od tebe moc hezký." Je mi díky ní líp, a právě proto jsem jí zavolala.

"Už můžu jít zase jít do postele a spát?" zeptá se.

"Vsadím se, že to tam dělat určitě nechceš," žertuju.

"Zásah," směje se. "Pamatuj, co jsem ti řekla, a budeš v pohodě."

Vážně, vážně, vážně doufám, že má pravdu.

Zavěsíme a díky Jessie potřebuju zabít už jenom tři a půl hodiny.

Nandám si misku cereálií a zapnu nějaké sobotní animáky.

Tak se alespoň nemusím bát ničeho sexy, co by mi lezlo na mozek.

Nějak se mi podaří dostat přes další dvě hodiny.

Jsem osprchovaná, oblečená a připravená vyrazit na cestu.

Jediný problém: zbývá ještě hodina a půl, než budu muset vyrazit.

Už chci začít skákat na místě, abych spálila tu přebytečnou energii, když mi zazvoní telefon.

Musím zajistit, aby Ashley nikdy neviděla můj mobil, protože bych jí jen velice těžko vysvětlovala, proč jsem si uložila její číslo pod jménem Ashley v bikinách!

"Dobré ráno," pozdravím ji ještě rozjařeněji než obvykle.

Ashley v bikinách!

"Hádám, že jsem tě asi nevzbudila," odpoví Ashley svým typicky zastřeným smyslným hlasem.

Co mi to dělá, to ani popsat nedokážu.

"Vůbec ne," ubezpečím ji.

Ach ne!

Ona to chce zrušit!

Já to prostě vím!

"Jsem tak ráda, že se ve zprávách spletli. S radostí hlásím, že dnes je venku krásně jasno a slunečno," oznamuje Ashley.

Panebože!

Mně ani nenapadlo zkontrolovat počasí. Ještě že tak, protože bych se leda rozbrečela, kdybych věděla, že má pršet.

"Jsi tam, Spence?" ptá se Ashley.

"Jsem tu, jsem tu," odpovím. V duchu si slibuju, že si vezmu Jessienu radu k srdci. Dnešek si hodlám pěkně užít a nenechám si zkazit náladu svými vlastními pochybami.

Ashley v bikinách!

No, skoro, ale tahle věta mě zkrátka nepustí, dokud ji neuvidím na vlastní oči.

"Tohle bude znít fakt trapně," začne Ashley a zdá se, že s pokračováním váhá, "ale připadám si skoro jako dítě, co má jet do Disney Worldu." Zasměje se a já nemám zdání, co se tím snaží říct. "Už nějaké dvě hodiny tu sedím připravená vyrazit."

Cože?

Slyšela jsem dobře?

"A vím, že to ze mě dělá děsně anti-cool osobu, ale vážně se těším, že s tebou dneska strávím den," domluví tak rychle, že jsem jí ten konec skoro ani nerozuměla.

Ashley Davies opravdu ví, jak mě omráčit.

Nakloním hlavu, ne protože se na ni snažím zapůsobit - je zjevné, že mě nemůže vidět - ale spíš proto, že ve mně budí dávný pocit láskou praštěné puberťačky.

Upřímně, kouzlo, kterým na mě působí, je přesně takhle silné a já nechci, aby bylo někdy zlomeno.

"Já taky," přiznám.

"Vážně?"

"No jasně, když jsi zavolala, zrovna jsem koumala, jak popohnat čas dopředu," vtipkuju a Ashley se zasměje hrdelním smíchem, který mě vysílá do dalšího patra nebe.

Ashley v bikinách!

"Myslíš, že by vašim vadilo, kdybychom dorazily o něco dřív?"

Koho to zajímá!

Ashley v bikinách!

"Určitě nevadilo," odpovídám, přitom už pobírám všechny věci a mířím ke dveřím. "Jsem u tebe asi za dvacet minut."

"Tak zatím," rozloučí se Ashley a jede se.

Jéééj!

Je tu konečné odpočítávání!

Ashley v bikinách!

Na rozdíl od snu, když k ní dorazím, Ashley na mě už čeká. Na sobě má černé tílko a džíny, ovšem s politováním musím oznámit, že její pupík je docela schovaný.

No což, nezůstane tak dlouho.

Ashley v bikinách!

Hodí si věci na zadní sedadlo, a jakmile si sedne do auta, začneme se chichotat a dělat vtípky, zrovna jako když jsme se viděly posledně.

Když zastavíme před domem našich, je to jako bychom zrovna vyjely. Bavily jsme se po cestě tak skvěle, že mi to hrozně rychle uteklo, a jsem na sebe hrdá, že jsem nenechala své hormony převzít kontrolu.

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Oooh, bylo to fajn.

Musím však přiznat, že chvilička paniky nastala, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně nezavolala mamce, že jsem na cestě k nim.

Když se to stalo naposled, zažila jsem největší šok svého života.

Zařekla jsem se již nikdy o té strašné chvíli znovu nepromluvit, protože mám strach z trvalého poškození, které by mi to mohlo způsobit.

Řekněme prostě, že rodiče se ten den naučili zamykat dveře.

Fuj!

Ashley v bikinách!

Fíha, to jsem teď přesně potřebovala.

"Zdárek," zařvu, když odemknu a pustím Ashley dovnitř.

Jupí!

Nikdo není doma!

Ashley v bikinách!

"Pojďme rovnou dozadu," navrhnu co možná nejklidnějším stylem.

Ashley souhlasně přikývne a já jsem radostí úplně bez sebe, to už ani vtipné není.

"Dobré ráno, holky," ozve se najednou máma od schodiště.

Ne!

Teď si bude chtít povídat, a to už jsem byla skoro u cílové pásky.

Přinutím se k úsměvu. "Dobrý ráno, mami."

Ashleyin úsměv se zdá upřímnější než můj. "Dobré ráno, paní C."

"Jste tu nějak dřív," poznamená mamka.

Mlč!

Mlč!

Mlč!

"Musím jenom pro něco zajet na večer, ale vy se tu bavte. Vrátím se brzy," řekne.

Ano!

"Pohoda," reaguju ležérně, "jeď opatrně."

Ashley v bikinách!

Máma slíbí, že pojede pomalu a já mám sto chutí začít dělat přemety.

"Potřebuješ se převlíknout?" zeptám se Ashley, jakmile jsme samy.

Ashley v bikinách!

Ashley zavrtí hlavou, "Ne-e, přišla jsem nachystaná, plavky mám už na sobě."

Bác!

To jsem já, jak jsem v duchu omdlela.

V krku mám větší sucho než na Sahaře.

"Já taky," vysoukám ze sebe namáhavě.

Ashley v bikinách!

"Musím si akorát odskočit, ale sejdeme se venku," řekne Ashley, zatímco se snažím nevybuchnout očekáváním.

Po cestě na dvorek popadnu ještě dvě lahve vody, abychom na sluníčku snad nepřišly k dehydrataci.

Bezpečnost především!

Shodím dolů šaty, sluneční brýle zase nasadím na oči, a když Ashley přijde ven, tak už ležím ve svých pruhovaných růžových bikinách v zahradním křesle.

Ovšem Ashley je stále oblečená.

Ale to nebude trvat dlouho.

Ashley v bikinách!

Usměje se a mě a já bych moc ráda věděla, jestli si mě prohlíží, ale nedokážu to říct, protože i ona má na nose sluneční brýle.

Kurňa, ta je mazaná.

No jo, já vím, jsem úplně stejná, ale teď se nebavíme o mně.

Poupravím svou polohu na bok, tak aby to vypadalo, že si jen hledám pohodlnější místo, ale pravdou je, že si jednoduše zajišťuju co možná nejlepší výhled.

Ashley v bikinách!

Ashley se otočí zády a chytne spodní lem svého tílka.

Ashley v bikinách!

Za tři…

Dva...

Jedna…

(Pozn. autorky: při psaní téhle scény mi v hlavě pořád zněla jedna písnička, kterou nedokážu úplně vysvětlit. Obyčejně nerada skáču do příběhu se svými myšlenkami, ale vážně doporučuju při čtení poslední části kapitoly poslech písničky "Oh Yeah" od Yello – najdete na youtube.)

Pomalu vytahuje tílko nahoru, a jak se postupně ukazuje její pokožka kousek po kousku, mně klesá brada níž a níž. První, čeho si všimnu, je tetování na jejích zádech. Tak ona má piercing v pupíku a ještě tetování, to jsou u holek dvě moje oblíbené věci.

V kombinaci s Ashley… juvívau!

Celá záda má zrovna tak opálená a krásně tvarovaná, jako má bříško, což znamená ohromně šťastnou Spencer.

Modlím se, aby se Ashley na mě neohlédla, protože nedokážu přestat zírat.

Poté, co odhodí tílko na stranu, rozpustí si vlasy, které dosud měla v culíku. Prsty projede své hnědé vlny, já při tom málem začnu nadšeně tleskat.

Tohle je o tolik lepší, než co jsem si představovala.

A to mi věřte, představovala jsem si toho dost.

Jako další Ashley rozepne zip svých džínsů, zatímco já si posunu brýle po nose níž. Zkrátka ta podívaná je příliš dobrá na to, abych ji sledovala za černými skly.

Tak se mi to líbí, bejby, sundej si to, všechno si to pro mě sundej.

Ty víš, že to chceš.

Ježíši, zním jako nějakej slizkej frajer.

Přestanu s napomínáním, když Ashley začne soukat ty své fantastické nohy z kalhot.

Hrozně moc bych teď chtěla popadnout zahradní hadici a pěkně ji s ní pocákat.

Zjevně jsem viděla příliš reklam na pivo.

Nohy má tedy znamenité, přesně jako zbytek těla.

A její černé bikiny jsou jedním slovem sexy.

Vážně jsem chviličku před explozí.

Ohne se, aby sebrala džíny a na mě to vážně, ale vážně jde.

Kurva!

Ashley je bez debat ta nejžhavější ženská na světě.

Kdybych řídila třeba časopis People, tak ona by byla na obálce úplně každého vydání.

Ashley se začne otáčet zpátky ke mně, čehož si všimnu právě tak akorát včas. Posunu si sluneční brýle zase nahoru a zaujmu svou dřívější pozici na lehátku, takže nepozná, co jsem zrovna dělala.

Ty krávo!

Jestli jsem si myslela, že zezadu je Ashley k sežrání, tak to nebylo nic ve srovnání s tím, jak vypadá v bikinách zepředu.

Nevím nevím, jestli zvládnu, jak zatraceně sexy je.

Ještě chvilku tohohle představení a jsem namouduši hotová.

"Hej, Spence," říká Ashley a dá si brýle na hlavu.

"Jo?" odpovím s poslední špetkou sebekontroly, co mi zbyla.

Ashley sáhne pro něco do tašky, než se na mě obrátí. "Myslíš, že bys mi mohla natřít záda opalovákem, abych se nespálila?"

Ona mě doslova žádá, abych se dotýkala skoro celýho jejího skoro nahýho těla!

Sbohem, světe, bylo to tu fajn.

Asi jsem právě umřela!

Ale jakým skvostným způsobem!

22

Já, Spencer Carlinová, bytost zdravého ducha a neuvěřitelného těla, tímto odkazuji veškerý…

Ashley drží v ruce opalovací krém, abych si ho vzala.

Ach můj bože!

Nejsem mrtvá!

Ano!

Ale počkat.

Ashley chce, abych na ni sahala. Abych se jí dotýkala skoro po celém těle.

Jak se sakra mám ovládnout?

Tak, že budeš pamatovat na to, že nejsi nějaký zvíře, co nedokáže kontrolovat chtíčem řízený pudy, přesně takhle se ovládneš.

Je divný, že sama sobě pokládám otázky a pak si na ně odpovídám?

Asi jo, ale dost o mně, přejděme k důležitějším záležitostem.

Záležitostem v mých rukách.

Na Ashleyině těle.

Tření a hlazení jejího těla.

Všude možně.

Kruci, už jsem zase úplně mimo.

Na vteřinu přikážu mozku vypnout Ashley, abych rozpohybovala ruce a nohy. Zvednu se a udělám ty tři krátké krůčky k mé vyvolené.

Zatím to jde dobře.

Nezakopla jsem, ani jsem ji nesrazila k zemi.

Následuju Ashleyina příkladu a přesunu si brýle na temeno hlavy. Naše oči se střetnou, což je větší než menší zázrak, vzhledem k tomu, že jsou přede mnou jiné její části, na které bych mohla koukat.

Co je?

Za to může Ashley.

To ona tu vystavuje ohromující tělo, na které nedokážu přestat házet oči.

Jsem proti moci, kterou nade mnou má, naprosto bezmocná.

A já se jí vzdám, s radostí.

"Tady máš," podává mi Ashley krém.

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách, které se teď dotknu!

Ashley v bikinách, které se teď dotknu a budu hladit!

Oh, ale prozatím nemazlit.

Počkám si, až si o to sama řekne.

Už mi bylo nejednou řečeno, že mám zázračné prsty, takže jsem momentálně celkem dost sebejistá.

Je na čase ukázat Ashley malinkou ukázku toho, co můžu nabídnout.

Sexy Spencer chce ven a chce si hrát.

No, vlastně by chtěla, aby si spíš Ashley pohrála s ní, ale tentokrát se spokojí i s tímhle.

"S radostí," odpovím poté, co si připomenu, že němá určitě neznamená atraktivní. Nakloním hlavu, když si od ní přebírám lahvičku, která mi umožní osahávat Ashley, aniž by má nehynoucí láska k ní byla příliš okatá.

Když se naše ruce krátce dotknou, vyvolá to v mém nitru totální bouři. S jinými holkami jsem už sice dřív taky nějaké ty záchvěvy přitažlivosti cítila, i od Ashley samotné, ale žádný nebyl jako tohle.

Ani vzdáleně ne.

Na stupnici od jedný do deseti, desítka za nejsilnější, tohle bych řekla tak šedesát devítka.

Ha ha.

Šedesát-devítka!

Tak fajn, kde jsem to byla?

Ou, jasně, právě se mi dostává životní šance.

Ashley mě pořád tak rozptyluje, k tomu ještě ta má zvrácená mysl, no není divu, když mi tuba proklouzne mezi prsty.

Kurvadrát!

Doufám, že to není nějaká předzvěst, nebo tak něco.

Já si za žádnou cenu nenechám Ashley proklouznout mezi prsty, ani teď, ani nikdy jindy!

Musím se dát dohromady, než zbabrám i takhle jednoduchý úkol.

Nervózně se zasměju. "Omlouvám se." Sehnu se, abych zvedla opalovací krém ze země, ale očividně Ashley měla stejný nápad. Asi v půli cesty se srazíme hlavami a ta kolize mě pošle přímo na zadek.

Kurvadrát na kvadrát!

Bolí to jako hovado.

Nemluvě o tom, že jsem vyvedla přesně to, čeho jsem se tak bála.

Místo abych teď třela Ashleyina záda, mnu si bolavé čelo. Jsem prostě nemožný dřevo, doufám, že aspoň nebudu mít bouli.

"Není ti nic?" stará se Ashley. Tyčí se nade mnou jako nějaká bohyně, zatímco já dřepím na zadku, jako obvykle.

Posílám Sexy Spencer do kouta, aby tam mohla přemýšlet o tom, co provedla. Přikážu si nevypustit ji už za žádných podmínek ven.

Zacloním si rukou oči a zahledím se na tu nádheru přede mnou. "Ne, jsem ok." Mé ego sice oukej není, ale to se dalo čekat. "Co ty?"

"Já mám tvrdou palici, takže v pohodě." Dělá si srandu, ale je mi jasné, že ne na můj účet. Tohle je jedna z těch nejhezčích vlastností na Ashley, ona nikdy neudělá ani neřekne nic, co by ve mně vzbudilo pocit méněcennosti, ani tehdy, kdy bych se tak cítit pravděpodobně měla.

Abyste mi rozuměli, to, že ji chci takřka sprostě znásilnit, se nemění, ale to, že se díky ní cítím v pohodě, je jedna z jejích nejlepších vlastností.

Jaké jsou ty další úžasné vlastnosti, ptáte se?

Ashley v bikinách!

Oh yeah!

"Pomůžu ti nahoru," nabídne se a natáhne ke mně obě ruce. Pevně se jí chytím, a když zatáhne, vymrštím se ze země.

Málem do ní tou rychlostí vrazím, ale naštěstí se v poslední chvíli zbrzdím. Nicméně i tak u sebe stojíme hodně, hodně blízko a mé tělo začíná opět vykazovat staré známé příznaky omámení.

Chci něco říct, cokoli, jen aby jí nedošlo, jaký efekt na mě má. Z nějakého důvodu ani Ashley nic neříká, prostě tu stojíme kousíček od sebe a civíme na sebe.

Zvažuju pro a proti možnosti, že bych popadla Ashley a políbila ji tak, že by nevěděla, čí je, ale můj zdravý rozum a skutečnost, že se nacházíme v domě mých rodičů, tenhle nápad zamítá. Navzdory tomu, jak dobrý ten nápad je.

Ale lehké to tedy není, i když vím, co všechno tu hraje roli, hrozně moc bych teď ráda dala volný průchod svým citům.

Vždyť ani nevím, jestli se Ashley líbím.

Nebo jestli by vůbec někdy zvažovala možnost, že by se jí mohly líbit holky.

A pak je tu Aiden.

Kdo by na něj mohl zapomenout?

Přála bych si, aby Ashley mohla.

Nemůžu teď na tohle myslet, zejména ne na něj. Musím se soustředit na Ashley a pouze na Ashley. Teď je se mnou, jsme o samotě, široko daleko není nikdo další a já se jí pořád nedotkla.

Zatím.

Odmítám připustit, aby moje hlava byla zodpovědná za to, že nechám tuhle šanci utéct, aniž bych se jí chopila.

Rozhodnu se následovat jak své vlastní rady, tak i rady od Jessie, bůh jí žehnej. Už žádné pochybnosti, žádné točení v bludných kruzích, žádné další otázky, na které nemám odpovědi a už vůbec žádné další schízování.

Odtrhnu oči od Ashleyiných a konečně zvednu krém ze země, kde opravdu nemá co dělat. Opět se vzpřímím, několikrát se zhluboka nadechnu a pak mám pocit, že jsem v její blízkosti natolik v klidu, jak jen to je v lidských silách. Otočí se ke mně zády a já se připravuju na jistojistě to nejlepší namazání opalovacího krému v historii.

Určitě nejlepší pro mě.

A možná i pro ni, když budu mít štěstí.

Vymáčknu si trošku krému do dlaně. "Můžeš si prosím tě zvednout vlasy?" požádám ji. Přesně tak, nepřipustím, aby měla spálený byť jen kousíček těla.

Já vím, já vím, jsem ohromně ohleduplná.

Ashley vezme vlasy a stáhne je k jedné straně přes rameno.

Glory, glory, aleluja!

Začnu u krku, úplně nahoře – a málem se složím intenzitou pocitu, který mi dotýkání Ashley přináší. Mé prsty se propracovávají k jejím ramenům, a jak se do toho víc dostávám, všimnu si husí kůže, která mojí milé Ashley naskákala.

To je zvláštní.

Vždyť není vůbec zima.

Její pokožka je příjemně teplá a měkká, ale tělo má pevné a vypracované.

Fakt by mělo být nelegální vypadat takhle dobře.

"Děje se něco?" ptá se Ashley, když přeruším svou ne-až-tak-nevinnou osahávačku.

Ano!

Jsi tak neodolatelná, že s tebou chci sexovat, teď a tady.

"Ne, to nic," ujistím ji. "Jenom si beru víc krému."

Víte, co dalšího by mělo být nelegální?

Mít hlas tak smyslný jako má Ashley.

Bříšky prstů přejedu po kůži těsně kolem zapínání jejího bikinového vršku.

Zajímalo by mě, jestli by pochopila, kdybych jí podprsenku 'nedopatřením' odhákla a ta by se svezla k zemi.

Ještě líp, prostě Ashley řeknu, že naši jsou původem z Evropy, takže vyznáváme opalování nahoře bez.

Ne, je moc chytrá na to, aby mi tohle zbaštila.

Sotva dýchám, protože mě příliš zaměstnávají jiné záležitosti, než abych se obtěžovala takovými banalitami.

Když přejdu k Ashleyiným bokům, cukne sebou.

Ale ne!

Usoudila, že na její vkus „hřeju“ až moc!

Hrome!

Ashley si odkašle. "Promiň, jsem lechtivá."

Vážně?

Tuhle informaci si musím pamatovat na později.

Něco zamumlám v odpověď, ale co jsem vůbec řekla, to si nejsem jistá. Modlím se, aby to nebylo nic vulgárního nebo sprostého.

Sjedu prsty níž a objedu obrys jejího tetování na kříži. Škoda, že už jsem skoro hotová, napadne mě.

No jo no, všechno hezké jednou skončí.

Pokračuju v roztírání po zbytku její kůže, kde jsem ještě nebyla, a dělám to tak pomalu, jak si troufnu, aniž bych byla nápadná. Když už nemůžu předstírat, že je důvod, proč protahovat tohle absolutní potěšení, o krok ustoupím.

"Hotovo," oznámím Ashley se stopou smutku, která se mi k mému zklamání vloudila do hlasu. Tolik tedy k nenápadnosti.

"Díky," řekne Ashley tiše, když se ke mně opět otočí. "Chceš, abych tě taky udělala?"

Ano!

Ano!

Trilionkrát ano!

Ou, ona myslela, že mi taky namaže záda.

Odpověď zní pořád stejně navzdory tomu, že jsem si její otázku vyložila krapet chybně.

"Jistě," odpovím a snažím se nevypadat přespříliš vzrušeně a nadšeně.

Jestliže jsem neomdlela z roztírání opalovacího krému na Ashleyina záda, z tohodle už nejspíš jo.

Prosím, prosím, prosím, ať sebou neseknu.

Ashley stejně jako já začne od krku a já se musím kousnout do rtu, abych zabránila v úniku některých ne zrovna nevinných zvuků z mých úst. Všechno ohledně Ashley mě uchvacuje, ale to, co dělá teď, do mě vysílá tisíckrát silnější pocity, než cokoli předtím.

Její ruce jsou jemné, ale silné.

Ruce kytaristky!

Yeah, bejby!

Mám dojem, že teď oddechuje trochu ztěžka, ale moc svému chtíčem poháněnému já momentálně nedůvěřuju v popisu toho, co se děje. Je docela možné, že slyším to, co slyšet chci, a pravda je přitom úplně jiná.

Chtěla bych se prostě položit do jejího doteku, roztát se v ní, ukázat Ashley, co přesně mi provádí, ale dovolím si akorát užít potěšení z jejích rukou na mých zádech.

A na mých bocích.

A skoro až u zadku.

Dopytle!

Dělá mi to vážně, ale vážně dobře.

Cítím se tak hezky. Zejména v jistých částech mého nyní velmi vzrušeného těla.

Dovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby se mě dotýkala na těch jistých částech.

Ale to by byla fakt dokonalá smrt!

Mým cílem je změnit tuto fantazii ve skutečnost.

Jednoho dne.

Už brzy.

Dneska!

Teď!

Teď hned!

"Hotovo," oznámí Ashley.

A zase nic!

Gah!

V pohodě, Ashley mě právě hladila a masírovala.

Pořád si myslím, že jsem vítěz.

"Díky," řeknu a otočím se k ní čelem. "Chceš si zaplavat?"

Ashley předvede svůj přidrzlý smích a zapózuje mi. "Abych si zničila své krásné vlasy? Ne, to asi nepůjde."

Obrátím oči v sloup, ačkoli jsem jen pouhé máslo v jejích dlaních. "Nějak moc si o sobě myslíš." Ne, nemyslí. "Radši bys to měla skousnout."

"Co bych měla kousat?" zeptá se Ashley se zdviženým obočím.

Sakra to bych taky chtěla umět.

"Jednou do tý vody dneska budeš muset skočit," odpovím a návdavkem nakloním hlavu ke straně.

"Možná později smočím nohu, ale to je asi tak všechno," pálí Ashley střelhbitě zpátky a oči jí díky tomu jejímu oslnivému úsměvu jen září.

"Ale, vážně?" Zkřížím ruce na prsou, abych jí ukázala, že jen tak nevyhraje.

"Jo, vážně." Opáčí tak rozverně, že se do ní zamiluju ještě víc.

"Já se nevzdávám, jen abys věděla," postavím se přímo před Ashley a obě se usmíváme. "Než dnešní den skončí, budeš mokrá, a já to zařídím."

Ach můj bože!

Co jsem to teď řekla?

Ach můj bože!

To vyznělo mnohem teplejc, než jsem chtěla!

Proklínám tě, má oplzlá mysli, proklínám tě!

Ashley se netváří znechuceně nebo otráveně, vlastně naopak, ona se směje. "To bych tedy ráda viděla, jak se o to pokusíš." Po tomhle chvíli stojím jako opařená a jen se tiše nadávám, že jsem si předtím radši nesedla.

Vážně se mnou Ashley zrovna flirtovala, nebo jenom blázním?

Tedy takhle, blázním, jakože víc než obvykle?

Počkat.

Myslím, že mi tu něco uniká.

Ashley vážně řekla, že by chtěla vidět, jak zařídím, že bude mokrá?

Protože, jestli jo, tak to nemusí říkat dvakrát.

"Tak už jsi hotová?" zajímá se Ashley, protože jsem se pořád nehnula z místa.

Jsem blízko, to mi věř.

Takový kousíček.

Přejdu k Ashley a lehnu si na lehátko vedle ní.

Ne, ne vedle ní do stejného lehátka, bohužel.

Usměje se na mě, když se tak uvelebuju, a mám pocit, že mě čeká velmi dlouhé, leč doufejme, že velmi příjemné odpoledne.

23

Mamka se vrátila z obchodu pár minut po tom, co jsme s Ashley skončily se vzájemným roztíráním opalovacího krému.

Naštěstí nepřišla o něco dřív, protože mohla zničit krásu toho okamžiku.

Pro jednou jsem dobře vychytala dobrou chvilku a budu doufat, že se to pro dnešní den stane vzorem.

Nabídla se, že nám připraví něco k snědku, ale jelikož ani jedna z nás nemá hlad, s díky jsme odmítly.

Ok, ok, to není tak docela pravda.

Já hladová jsem.

Dala bych si Ashley.

Kdybych byla sázkařka, vsadila bych se, že chutná vynikajícně.

Jsem vážně ráda, že se můj život neodvíjí ve formě komiksu, protože kdyby jo, a Ashley viděla tu bublinu s mými myšlenkami nad hlavou, byla bych namydlená.

A ne zrovna voňavým mýdlem.

"Takže kdy sis uvědomila, že se ti líběj holky?" zeptá se Ashley naprosto z čista jasna.

Právě jsme probíraly naše oblíbené seriály, než padla tahle otázka.

Její je Láska je láska, pokud by vás to třeba zajímalo.

Ne, kecám, to bylo jen mé zbožné přání, ve skutečnosti je to 24 hodin.

To je další věc, co máme společnou, já tenhle seriál naprosto zbožňuju. Nechápejte mě špatně, jsem na holky, výhradně na holky, ale na tom, jak Keifer Sutherland hraje Jacka Bauera je něco tak neuvěřitelně silnýho, že bych do něj totálně šla, kdybych měla šanci.

Myslím tu postavu, ne herce.

Jako fakt, normálně mi z něj slábnou kolena.

Jistěže ne jako z Ashley, z té mi slábnou nejen kolena, ale i všechny ostatní části těla.

Záležitost s opalovacím krémem mě od té chvíle už poněkolikáté odvedla od myšlenek. Nemůžu si pomoct a pořád si to v hlavě přehrávám.

Ne že bych se tomu nějak extra bránila.

Je to jasné, Ashley v bikinách! byla nahrazena.

Teď je to Ashley v bikinách hladící mě tím nejsmyslnějším možným způsobem!

Hmm, sice to nezní tak chytlavě, ale pocit to byl fantastickej!

Mám dojem, že Ashley se mě ptala na otázku ohledně mé sexuality.

To je dobrý znamení, ne?

Neodpovím jí, místo toho mi z pusy vyjde něco jiného. "To je docela otázka na tělo," podotknu, když k ní natočím hlavu, abych ji viděla.

"Otázky na tělo jsou ty nejlepší," řekne s úsměvem.

Zapomeňte na anglicko-Ashley slovník, stačil by mi Ashley-dekódavací prsten.

Je tak záhadná a tajemná.

Její úsměv se změní v zachmuření, když chvilku nic neříkám. "Omlouvám se. Je to příliš osobní?"

Nejradši bych teď vyprskla smíchy.

Haló!

Já ti ukázala svý prsa!

Myslím, že víc osobní to teď být nemůže.

"Ne, to vůbec ne," ujišťuju ji, což ji, zdá se, uklidnilo. "To byl jenom takovej postřeh."

Ashley se napije vody a opět se obrátí na mě. "Jsem zvědavá."

Já, samozřejmě, udělám vtip. "Víš, co se říká, zvědavost zabila kočku."

Oh, ty kočko, kočičko jedna.

Chci se Ashley otevřít, zrovna tak doufám, že i ona se jednou bude chtít otevřít mně. Abych byla upřímná, ráda bych se Ashley vyptávala, na co myslí, na její minulost, ale těmhle tématům se prozatím budu vyhýbat, protože předpokládám, že to by akorát do našeho rozhovoru přineslo Aidena.

On zkrátka není téma, které bych chtěla probírat.

Dokonce jsem na něj vymyslela krátkou básničku.

Chcete ji slyšet?

Tady je.

Aidene, Aidene, jdi do pryč, a už se nevracej!

Nikdy jsem neřekla, že mám básnické střevo.

Otočím se na bok a Ashley udělá to samé. "Když jsem vyrůstala, vždycky jsem cítila, že jsem jiná, než kamarádky. Nebylo to nic konkrétního, ale třeba vždycky, když fantazírovaly o své vysněné svatbě, nikdy jsem se k nim nepřidala. A když pak začaly bláznit kvůli klukům a já ne, myslela jsem si zpočátku, že je se mnou něco špatně."

Ashley poslouchá mé vyprávění a občas pokývá hlavou.

"Kdybych měla vybrat přesný moment, asi by to bylo to léto, než jsem nastoupila na střední. Bylo to na letním táboře," pokračuju.

"To zní jako dobrý místo. Všechny ty holky, cos měla k dispozici," škádlí mě Ashley.

Zavrtím hlavou. "Ne tak docela, zamilovala jsem se do naší vedoucí."

Ashley svůdně pozvedne obočí. "Ooh, starší žena, působivé."

"O tomhle to vůbec nebylo." Nejradši bych dodala ještě drž klapačku, ale mám dojem, že tohle říkám moc často. "Nic se mezi námi nestalo, ale já chtěla prostě všechen svůj čas trávit s ní, a hrozně jsem žárlila, když jsem ji viděla s jinými lidmi."

"Chceš mi říct, že jsi majetnická?" zeptá se Ashley, ale je vidět, že to nemyslí vážně.

"Ano, přesně to říkám," odpovím s úsměvem. "Jak si někoho vyhlídnu, nespustím z něj oči."

Počkat.

To jsem se dostala na tenký led.

Rychle pryč.

"Ona byla první, ze které jsem byla fakt poblázněná, a po ní jsem si začala všímat, že holky jsou o tolik hezčí než kluci," dokončím.

Ashley se pousměje. "Pěkně řečeno."

Zazubím se, a kdybych zrovna neležela, přidala bych i svou hlavičku. "A taky je to svatá pravda."

Ashley se posadí a uvelebí se do indiánského sedu. "Měla jsi na střední hodně holek?"

O-ou.

Proč musela nadhodit zrovna tohle?

Vím, že to není její chyba, ale stejně nemám nejmenší chuť mluvit o tomhle období mého života.

Nepřinese to zrovna hezké vzpomínky, což je to poslední, co bych chtěla.

Když jsem s Ashley, mám permanentně dobrou náladu a odmítám dovolit Melisse a tomu, co se stalo, mi tuhle náladu kazit.

Cítím, jak se mi z nepříjemných vzpomínek začíná dělat knedlík v krku, a snažím se ho polknout, jenže to nezabírá. Já to prostě nechápu, proč se něco, o čem jsem si myslela, že už je za mnou, musí pořád vracet? Než jsem Ashley poznala, na Melissu jsem si dlouho nevzpomněla. Ale od toho dne jsem na ni myslela víc, než je mi milé, a to uběhlo jen pár dnů.

Už se jí povedlo zlomit mi srdce, nedopustím, aby ještě sabotovala můj čas s Ashley.

Prostě rychle odpovím na její otázku a hotovo.

"Jen jednu," řeknu.

Tak, úkol splněn.

"To zní zajímavě," komentuje Ashley. Buďto ignoruje, nebo si nevšimla mého očividného neklidu. "Chodily jste spolu dlouho?"

Doprdele!

Ještě nejsem připravená o tom mluvit.

"Skoro dva roky," odpovím.

Stručně a jasně, tak uvidíme, jestli to už Ashley nechá být.

Nenechá.

"Co se stalo?" zeptá se tiše.

Měly bychom s Ashley flirtovat nebo se líbat nebo cokoli jinýho, ne se vrtat v tomhle.

Kruci, to radši budu mluvit o Aidenovi, než o ní.

Jo, až tak moc chci změnit téma.

"To je dlouhý příběh," řeknu a pak udělám něco, co bych asi neměla, ale stejně to udělám.

Vstanu a přejdu k okraji bazénu. Sednu si a nohy spustím do vody, kde jimi volně klimbám, zatímco se snažím vymyslet způsob, jak zachránit zbytek odpoledne. Vím, že jsem od Ashley neměla takhle odejít, ale myslím, že bych nedokázala pokračovat v té šarádě, jakože je všechno fajn, když ona očividně nevidí, co jsem se jí snažila naznačit.

Musí si si o mně myslet, že jsem magor. Nedivila bych se jí, s Melissou jsme to skončily před sedmi lety a já následky toho rozchodu pociťuju do dnešního dne.

Pěkně ubohý, co?

Byla jsem tak naivní, když přišlo na ni. Věřila jsem, že spolu budeme navždy, jen proto, že ona to řekla. Dneska, když si na to vzpomenu, vím, že to ode mě bylo naprosto absurdní. Jenže tak jsem to opravdu cítila, a ona mi nikdy nedala důvod k pochybnostem. Až do té noci.

Zatraceně, to jsem teda pěkně v pytli, jestliže v situaci, kdy se snažím zapůsobit na Ashley, uprostřed jednoduchýho rozhovoru vezmu do zaječích, protože nechci čelit tomu, co se stalo už kdysi.

"Takže budu předpokládat, že si někdy vážně nevidím do pusy," odtuší Ashley, když se posadí vedle mě.

Ne, to je spíš moje specialita.

A je to tu zas – Ashley přichází zjistit, proč jsem se zachovala jak kravka.

Proč se jí chce ještě pořád se mnou trávit čas, to nevím.

"Asi jsem měla víc přemýšlet, co říkám. Omlouvám se ti, Spence," řekne Ashley a dívá se mi při tom do očí.

Ne!

Neměla by si nic vyčítat.

Vždyť neudělala nic špatnýho.

Sevřu v prstech okraj bazénu, zatímco se snažím navodit zdání naprostého klidu. "O nic nejde, nedělej si s tím hlavu."

Ashley se zamračí, takže je mi jasné, že mi z toho, co jsem právě řekla, nevěří ani slovo. "Nemusíš mi už nic víc říkat, ale kdybys chtěla, jsem docela dobrá posluchačka."

Věnuju jí drobný úsměv a pak se zadívám opět do vody před sebou. Ani sebou netrhnu, když se nakrátko dotkneme holými rameny. Pro jednou nejsem tak strašně ponořená do všeho, co se týká Ashley; místo toho si dopřávám cestu napříč vzpomínkami, která není nikterak příjemná.

Vážně bych si u ní mohla vylít srdce?

Můžu ji pustit do té části mého života, kterou dosud vidělo jen pár lidí?

Ráda bych to udělala, akorát to není tak lehké, jak by mělo.

Bojím se, protože když začnu tenhle příběh vyprávět Ashley, jsem si docela jistá, že nebudu schopná skončit u té části, kde jsem se zarazila pokaždé, když jsem se někomu svěřovala.

Moc lidí o tom neví, a i z toho mála neví nikdo úplně celou pravdu.

Nejdřív jsem nic neřekla, protože jsem řešila spíš zradu, kterou jsem zažila, nemluvě o tom, jak ponížená jsem se cítila. Ale jak čas dál ubíhal a mé srdce se začalo pomalu zase uzdravovat, nedokázala jsem se přinutit k zopakování toho, co jsem tenkrát slyšela.

Můj názor je, že není správné vinit někoho jiného za vaše vlastní činy, jenže velká část toho člověka, jakým dnes jsem, má původ právě v té události a našem rozchodu.

"Já jsem takovej idiot," zamumlá si Ashley pro sebe.

A teď se cítím ještě hůř.

Ashley má výčitky, a to kvůli mně.

Kvůli mým problémům a to vůči ní není fér.

"Ale ne, nejsi," snažím se ji ukonejšit. "Jsou to jen moje trable a s tebou to nemá co dělat."

Ashley si ale nedá pokoj. "Tlačila jsem na tebe, když bylo zjevný, že o tom mluvit nechceš."

"Ash, věř mi, ty za nic nemůžeš," odporuju, "já se jenom chovám hloupě."

"Není to hloupost, když tě to rozrušilo," Ashley natáhne ruku a položí ji na mou. "Kvůli mně jsi smutná a mě to mrzí."

Je tak starostlivá.

A pohled v jejích očích mi dává vědět, že jí to skutečně trápí.

Možná to zní divně, když uvážím, jak dlouho se známe, ale opravdu ve mně budí dojem, že to tak myslí.

Kdykoli jsem byla zkroušená ohledně něčeho, co jsem před ní vyvedla, tak to byla právě ona, která spolehlivě dokázala veškerý můj splín zahnat.

Tak nějak jí díky tomu věřím víc, než bych čekala, vzhledem k tomu, že je předmětem mého romantického zájmu. Obvykle se kolem jiných lidí mnohem víc hlídám, ale to neplatí o Ashley.

"Tohle pro mě není snadný," přiznám.

Jaký smysl má lhát?

Umí ve mně číst jako v knize.

"Nemusíš mi to říkat," odpoví Ashley. "Můžeme na to prostě zapomenout a vrátit se k tomu, jak úděsná byla poslední řada 24 hodin."

Jenže to je právě ono, nedokážu na to zapomenout.

Očividně.

Bylo by o tolik snazší, kdybych to dokázala.

A pokud opravdu chci mít šanci s Ashley na něco skutečnýho a dlouho trvajícího, musím se už přes Melissu dostat.

Ne ve smyslu, že bych se k ní někdy chtěla vrátit, nebo že bych k ní ještě pořád něco cítila. Co jsem pořád nepřekonala, je to, jakým stylem jsme se rozešly, a co se stalo po té, co jsem ji nachytala s jinou holkou.

Ač jsem si řekla, že to v sobě už nebudu držet, hrdlo se mi úzkostlivě stáhne. Slova, která chci vyslovit, se mi zaseknou v krku a právě v ten moment mi Ashley opět stiskne ruku.

To gesto, její vřelá povaha plná porozumění, je to, co mi pomáhá věřit, že to přeci zvládnu.

Roztřeseně vydechnu a zase jednou vyhledám její oči.

Myslím, že…

Myslím, že jí řeknu všechno.

24A

Mám sevřený žaludek. Chtěla bych se při vyprávění svého příběhu dívat přímo na Ashley, ale nejde to, prostě nejde. Vrhnu pohled do modré vody v bazénu a zaposlouchám se. Neslyším nic jiného, než tlukot vlastního srdce.

Jsem nervózní.

Nervózní a vyděšená.

Otevření se je těžké, zvlášť když jsem to v sobě držela takhle dlouho.

Vím, že se chystám udělat správnou věc, ale jen proto, že to vím, to není o nic snazší.

Ale už necouvnu, potřebuju to udělat, ne jenom kvůli možnosti společné budoucnosti s Ashley, ale i pro mě samotnou.

To, co se stalo s Melissou, mě tíží už příliš dlouho. Myslela jsem, že jsem to už překonala, ale není to tak. Je na čase postavit se své minulosti a osvobodit se od ní.

Vyberu si místo ve vodě, na které se budu soustředit a pak spustím.

"Poznala jsem Melissu první školní den ve třeťáku." Doslova jsem na ni vlítla a srazila nás obě k zemi. Vehementně jsem se jí omluvila a ona mou omluvu přijala s oslnivým úsměvem. Byla jsem jí okamžitě okouzlená, a protože vyšlo najevo, že k nám na školu zrovna přestoupila, nabídla jsem se, že ji provedu. Byla z vojenské rodiny, tudíž se stěhovali tak často, že byla s učením o rok pozadu. Takže i když byla o rok starší než já, byla jsem bez sebe radostí, když jsem zjistila, že máme hodně společných hodin. "Padly jsme si do oka a netrvalo dlouho a já bez ní neudělala ani krok."

Nemusím na Ashley vidět, abych věděla, že mám její plnou pozornost. Cítím její pohled na sobě a taky cítím sílu, která z ní vyzařuje a která mě pohání dál.

"Pár týdnů po našem prvním setkání jsme se učily u nás doma. Byly jsme u mě v pokoji a já se v duchu prala s povahou mých citů k ní. Už jsem tehdy věděla, že to překročilo hranice obyčejného přátelství, ale zároveň jsem nebyla připravená přiznat si, že mě přitahuje." Navzdory bolesti, kterou mi Melissa způsobila, nedokážu se ubránit při vzpomínce na ten den úsměvu.

Ležím vedle Melissy na břiše a pokouším se dělat úkol z matematiky. Nic moc ovšem zatím spočítáno nemám, protože ležíme vedle sebe dost blízko a mě to hrozně rozptyluje.

Chodila jsem s pár kluky, ale žádný z nich ve mně nevyvolal ani vzdáleně to, co se mnou dělá Melissa. S každým letmým dotykem se mi zhoupne žaludek. Když se zasměje, celým tělem se mi rozlije hřejivé teplo, a jednou, když jsme po prokecané noci usnuly a já se probudila přitulená k jejímu boku, chtěla jsem tak zůstat co nejdýl.

"Co ti vyšlo v pátý úloze?" ptá se Melissa s rozkousaným koncem tužky v puse.

Nemůžu odtrhnout oči od jejích rtů, strašně moc chci tyhle rty cítit na svých a bojím se toho, co to znamená.

Jsem teplá?

To je otázka, která mi otravuje hlavu bez přestání už celý týden.

Nebo jsem zmatená?

V hloubi duše odpověď vím moc dobře, je mi to jasné už nějaký čas, ale děsím se toho, co být lesbička znamená.

Nechci být jiná než ostatní, nikdo na střední škole nechce být jiný. Nechci vyčnívat z davu, chci být normální. Příliš mnoho lidí považuje homosexualitu za všelicos, jen ne normální.

Doma jsem od našich nikdy neslyšela nic v tom smyslu, ale vnější svět to na vás křičí všemi možnými způsoby.

Já chápu, že v tomhle nemám zrovna na výběr, nemůžu si přikazovat, koho mít ráda. Ale to ještě neznamená, že bych si nepřála, abych byla stejná jako ostatní.

I kdybych měla odvahu na to, přiznat si, kdo opravdu jsem, nemám ponětí, jestli by Melissa mé city opětovala. Dosud jsme se otázce vztahů vyhýbaly a já mám fakt strach, že když se jí s tímhle velkým tajemstvím svěřím, ztratím tím její přátelství.

A to bych neunesla.

Na druhou stranu mám pocit, jako bych na ramenou nesla tíhu snad celého světa. V hlavě mi neustále zní takový hlásek, který mi říká, abych byla upřímná sama k sobě i k ní.

Jenže nikdo nestojí o odmítnutí a být odmítnutá Melissou, tak jsem si jistá, že by bylo po mně.

Nevím co dělat a to mě drásá.

"Hej, Spence, co se ti to tam v tý tvý hlavě děje?" zajímá se Melissa. Zatímco čeká na mou odezvu, zaklapne učebnici a otočí se na bok. Hlavu si podepírá dlaní a zdá se mým mlčením snad až znepokojená.

Nemůžu dál žít ve lži, nemůžu v sobě dusit pravdu ani o minutu déle.

"Myslím…" doufám, že mě nebude nenávidět. "Myslím, že se mi líbí holky."

Melissa vykulí oči a já už ani nedýchám, jak se připravuju na to nejhorší.

"Jak to myslíš, líbí?"zeptá se jemně. Nedokážu říct, co si myslí, ale to už mě teď neodradí v tom být naprosto upřímná, ne když už jsem došla takhle daleko.

"No víš jak. Líbí, jakože líbí," zašeptám. "Jsem lesbička," pokračuju, aby bylo naprosto zřejmé, že nedošlo k nedorozumění. Vlastní hlas mi připadá jako cizí, jako by to ani nebyl můj hlas a vůbec všechno mi připadá úplně neskutečné. Skloním hlavu a roztřesu se. Myslet si ta slova a pak je nahlas vyslovit, to jsem dvě úplně odlišné věci. "A líbíš se mi ty," vydechnu. Teď už z toho nemůžu nic vzít zpátky, ale to ani nechci. I kdyby mě Melissa nenáviděla, i tak cítím úlevu, že jsem to všechno ze sebe dostala.

"Nemáš ani ponětí, jakou z toho mám radost," odvětí Melissa spěšně. "Ani ponětí."

Zvednu hlavu, zatímco mé srdce stoupá ještě mnohem výš. "Cos to teď řekla?" Musím se ujistit, že jsem ji slyšela správně.

Melissa se široce usmívá a oči jí září. "Co kdybych ti to radši ukázala." Pak mi vyrazí dech, když mě jemně zatlačí na záda a vyleze si na mě.

Nemám moc času na nějakou reakci, protože hned nato se její rty zlehka otřou o mé. Nedokážu ani vyjádřit, jak úžasné to je, dotýkat se jí tímhle způsobem. Cítit její dech na své kůži, cítit, jak pootevírá ústa, aby mě vpustila dál.

Něžně se navzájem prozkoumáváme, a jak se tak líbáme v mém pokoji, všechny mé pochybnosti a obavy jsou tytam.

Tohle se zdá tak naprosto správné.

Mám pocit, jako bych létala, protože jsem konečně přiznala to, co jsem v sobě tak dlouho dusila.

A to, že já se Melisse taky líbím, dělá tenhle moment o to výjimečnějším.

"Nejdřív jsme náš vztah držely v tajnosti." Byla od začátku tak sladká a trpělivá. Myslím, že zrovna to pak dělalo náš rozchod o to bolestivější. "Nakonec jsem měla už dost odvahy na to, abych všechno řekla rodičům, a když oni zareagovali v pohodě, bylo mi už úplně jedno, co si myslí ostatní."

Popravdě nám nikdo ani potíže nedělal, samozřejmě kromě Madison, ale dokonce ani její chování mi nijak extra žíly netrhalo.

Svírání mého žaludku ještě víc zesílí, když opouštím vzpomínky hezké a vydávám se do té části našeho vztahu, ze které mě ještě dnes bodá u srdce.

"Ke konci čtvrťáku se něco změnilo, mezi Melissou a mnou to už nebylo takové." Doufám, že tohle zvládnu dovyprávět bez prolitých slz, ale obávám se, že ne. "Začaly jsme se vídat čím dál míň a ona se zdála být vždycky příliš zaneprázdněná buď prací, nebo rodinou." Měla jsem tušit, že se něco děje, jenže jsem do ní byla tak zamilovaná, že jsem nemohla nebo snad nechtěla vidět, co jsem měla přímo před sebou. "Když jsem se jí zeptala, jestli je všechno v pořádku, řekla mi, že si dělám zbytečné starosti." Bože, jak já byla blbá. "Plánovaly jsme to léto projet Evropu s batohy na zádech a právě na to se vždycky vymluvila, že to je ten důvod, proč se teď tolik nevídáme. Chtěla prý být co nejvíc v práci, abychom si pak náš výlet mohly patřičně užít."

Ashley mi zmáčkne ruku. Vlastně ji po celou dobu ani nepustila, a tahle její tichá podpora je přesně to, co potřebuju.

"Věřila jsem Melisse a ona mi nikdy nedala důvod k opaku." Cítila jsem se požehnaná, že mám takovou báječnou přítelkyni, kterou má rodina přijala. Rodiče ji měli moc rádi a přijali ji mezi nás s otevřenou náručí. "Jak se maturita blížila, snažila jsem se Melisse čím dál častěji naznačovat, jak moc bych s ní chtěla jít na školní ples. V našem vztahu byla ona ta, která se vždycky ujímala vedení, takže mi nepřipadalo správné, abych pozvala já ji."

Oči se mi začínají zalévat slzami, ale nehodlám přestat.

Nemůžu.

Bez ohledu na to, jak moc to bolí.

"Když jsem se konečně odhodlala zjistit, jestli chce jít, odpověděla, že ples není nic pro ni." Řekla jsem jí, že to chápu, ale nedokázala jsem své zklamání skrýt. "A pak jednoho dne, asi týden před plesem, se objevila u mé skříňky a v ruce držela rudou růži na dlouhém stonku." Vzpomínám si, že jsem přemýšlela, jestli něco provedla, protože zrovna ona není ten typ holky, co by dával kytky. Nejde o to, že by nebyla pozorná, byla, ale měla tendenci být zdrženlivá, co se týká těchhle romantických projevů. Moje pochybnosti se však rozplynuly hned v další moment. "Klekla si na koleno a snad před celou školou se mě zeptala, jestli bych ji chtěla doprovodit na ples."

Po tom, co řekla, že nemá na žádný ples v úmyslu jít, jsem na ni byla docela nepříjemná.

Cítila jsem se jako koza, když jsem si pak uvědomila, že mě jenom chtěla překvapit.

"Vykřikla jsem ano a byla jsem tak nadšená, že když jsem se na ni vrhla, že ji obejmu, zakopla jsem o vlastní nohu a rozplácla se na zemi hned vedle ní. Pomohla mi nahoru a veškeré rozpaky mi slíbala z tváře." První slzy začaly stékat a Ashley se posune ke mně blíž. "Dokonce mi bylo jedno, že se mi lidi smějou. Já šla na ples s holkou, kterou miluju a na světě nebylo nic důležitějšího."

Strávila jsem s mámou hodiny v obchoďáku, abych našla dokonalé šaty.

Chtěla jsem jedině modré, protože to je Melissina oblíbená barva.

"Večer před plesem jsem ji měla vyzvednout v práci, ale řekla jsem jí, že naši mě chtějí doma." Zamrkám ve snaze zastavit příval slz, ale bezvýsledně. "Ve skutečnosti jsem měla v plánu ji překvapit romantickým piknikem v parku. Sbalila jsem plný koš jídla a těšila se, až uvidím její reakci. Věděla jsem, že není do toho plesu zrovna žhavá, ale kvůli mně šla, tak jsem chtěla na oplátku udělat něco hezkého zase já pro ni."

Volnou rukou si utřu oči.

Ashley od chvíle, co jsem začala vyprávět, neřekla ani slovo, ale vím, že bedlivě poslouchá.

Jsem si docela jistá, že je jí už teď jasné, kam tenhle příběh míří.

"Když jsem na konci její směny dorazila k obchodu, už bylo zamčeno." Hlas se mi zlomí, když mi hlavou proběhne sled několika obrázků. "Vzala jsem z kufru piknikový koš a šla rovnou dozadu, protože jsem věděla, že tam často nechávala odemčeno. Dveře byly mírně pootevřené a zevnitř byly slyšet hlasy, což mi přišlo divné, protože Melissa měla pracovat sama."

Něco mi říkalo, že je to nějak podezřelé, ale já to ignorovala.

Mám pocit, že část mě věděla, co uvidím, ještě před tím, než se to skutečně stalo.

Je úžasné, jak se celý váš svět dokáže změnit ve zlomku vteřiny.

Když jsem přijela za Melissou do práce, měla jsem přítelkyni, kterou jsem hluboce milovala, viděla s ní budoucnost a snila pro nás dvě o všem možném.

Ale to všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře a uviděla ji tam s Becky.

Becky se s Melissou spřátelila před několika měsíci. Nic jsem z toho nedělala, protože jsem své holce věřila a ani jsem nebyla žárlivý typ. S Becky jsem nikdy moc času nestrávila a v tu chvíli jsem taky věděla proč.

Úplně jsem zkoprněla, jak jsem pozorovala Becky líbat Melissu.

Ona líbala moji holku.

Holku, kterou jsem milovala.

Jejíž rty jsem to odpoledne líbala.

Holku, která mi slibovala hory doly a která tvrdila, že jsem láskou jejího života.

Její spřízněnou duší.

Nikdy v životě jsem se necítila tak hloupě ani tak zrazená, jako v ten moment.

Ony mě neviděly, ale já viděla je, viděla jsem to všechno pěkně v jasných a zářivých barvách.

V hlavě mi začalo šíleně hučet, jak jsem na ty dvě dál civěla.

Nemohla jsem se pohnout.

Zkusila jsem to.

Ale byla jsem šokem jako přimrazená.

Můj celý život, nebo co jsem myslela, že je můj život, se mi rozpadal před očima, a mé srdce se tříštilo na milion kousků.

Zkoprnělost začala odeznívat a takovou bolest, co jsem začala cítit, to jsem nikdy předtím nezažila.

Tady obvykle s vyprávěním končím, tedy kde končí můj příběh, ale Melissa podvádějící mě, to nedokážu překonat.

Tohle není to, co se se mnou táhne od té noci dodnes.

"Ach, Spence," hlesne Ashley a obejme mě jednou rukou kolem ramen.

Nenechám ji říct další slovo, a sobě nedovolím hledat u ní útěchu, protože když ano, nikdy nedokončím, co je třeba dokončit.

Becky začne Melisse rozepínat pracovní košili, aniž by si všimla, že já stojím ve dveřích a celé to sleduju.

Nemůžu od nich odtrhnout oči.

Chci utéct.

Chci odejít, jenže moje nohy jsou jak pár cementových bloků.

"Jsem tak ráda, že to Spencer dneska zrušila." Melissa zasténá. Becky ji líbá na krku a jediné, co z ní vidím, jsou její červené vlasy, jak přesune své počínání na druhou stranu.

"Když už je řeč o Spencer," odtáhne se Becky a obejme Melissu kolem pasu, obejme moji přítelkyni kolem pasu. "Kdy už jí o nás řekneš?"

"Brzy, slibuju," dušuje se Melissa, a hned nato přetáhne Becky tričko přes hlavu. "Hned po plese."

"No už aby to bylo," odpoví na to Becky. "Už mě to věčný schovávání nebaví."

"Vždyť víš, že chci jenom tebe," cukruje Melissa a mě je z ní špatně. "Že miluju jenom tebe."

Každé slovo z jejích úst je jako obrovský nůž v mém srdci.

Myslela jsem, že já jsem ta, koho miluje.

Myslela jsem, že já jsem ta, bez koho nemůže žít.

Přesně tak mi to říkávala, den za dnem, noc za nocí.

Všechno lži.

Copak všechno, co mi kdy řekla, byly jen lži?

24B

"Tak proč s ní jsi?" ptá se Becky, teď už sedící obkročmo na Melisse, která leží na stole.

"Nechci jí ublížit, takže s ní půjdu na ten debilní ples, o kterým nepřestane krafat, a pak jí dám jemně kopačky," vysvětluje Melissa.

Jsem samou bolestí málem slepá.

Tahle osoba, kterou tu teď vidím, není holka, kterou jsem znala dva roky.

Nebo snad byla Melissa celou dobu taková?

Celá jsem se jí dala, dala jsem jí každičký kousek svého srdce a náhle mám pocit, jako bych ji snad vůbec neznala.

Becky zavrtí hlavou a při tom se jízlivě zasměje. "Nepochopím, cos na tý holce vlastně viděla."

Melissa zastrčí Becky spadlé prameny vlasů za uši. "Je to milá holka a byla s ní sranda."

Milá holka!

Sranda!

To je všechno, co pro ni znamenám?

Milá a srandovní?

Myslela jsem, že sdílíme mnohem víc.

Becky prstem objíždí Melisse linii čelisti. "Ona sice může být milá holka, ale já jsem ta, díky který křičíš a já jsem ta, která tě právě teď tak dobře ošuká."

Můj mozek na mě řve, ať běžím pryč, abych už neviděla nic dalšího.

Ale nohy mě stále nechtějí poslechnout.

Dokonce ani nebrečím, myslím, že jsem ani dosud nevstřebala, co vidím a slyším.

"Ne že bych se bála, co by se stalo, kdyby to o nás zjistila," pokračuje Becky a zároveň se víc přitiskne k Melisse. "Kdyby se se mnou pokusila o tebe porvat, nejspíš by praštila akorát tak sama sebe."

A pak se zasmějí.

A to kurevsky hodně.

Na můj účet.

Mně.

A je mi skoro určitě jasné, že tohle není poprvé.

"Nebo by se možná natáhla na zem, jako když jsi ji zvala na ples," dostane ze sebe Becky namáhavě a to je rozesměje ještě víc. "Ta holka je úplně dřevěná."

Zatímco poslouchám, jak si ze mě dělají legraci, začínám dýchat rychleji a hrdlo se mi začíná stahovat.

"Překvapuje mě, že vy dvě dovedete mít sex, aniž by skončila v nemocnici," nadhodí Becky a následuje další kolo smíchu. "Hrozná nicka."

Cítím se tak šíleně ponížená.

Copak si Melissa o mně vážně myslí tohle?

Vždycky mi říkala, že jsem roztomilá, když udělám něco nešikovného.

Další lži.

Samý zasraný lži.

"Buď hodná," přikáže Melissa naoko.

"Donuť mě," vyzve ji Becky a najednou už nejsem tématem hovoru.

Bolest mnou prochází od samého vrcholu hlavy až ke konečkům prstů.

Třesu se tak silně, že upustím piknikový koš, který jsem celou tu dobu držela.

Ten koš, o kterém jsem si myslela, že udělá Melisse radost.

Kurva, jak já se mýlila.

V ní.

Ve všem.

"Spencer," vykřikne Melissa, když si všimne, že jsem tam. Odstrčí Becky od sebe a obě ztěžka oddechují.

Nezůstanu, abych poslouchala další lži z jejích úst.

Nemůžu.

Je toho na mě už moc.

Nějak se mi podaří dostat se domů, což není nic menšího než zázrak, ale ve chvíli, kdy uvidím mamku, totálně se sesypu.

Drží mě v náručí a ptá se, co se stalo, jenže já nemůžu mluvit.

Vzlykám dlouho do noci a mamka se mnou zůstane po celou tu dobu.

Řekla jsem jí, že jsem Melissu nachytala s jinou holkou, ale do detailů jsem nikdy nezašla.

Měli jste ji vidět, jak na Melissu vyjela, když se druhý den ráno objevila u našich dveří. Hrozně na ni ječela a já se i přes slzy musela usmát, jak mě bránila.

Vlastně celá má rodina byla skvělá, moc mě podpořili a díky nim jsem se ze všeho líp vzpamatovala. Úplně všichni zůstali doma tu noc, kdy měl být můj ples, a celou noc jsme koukali na filmy a hráli deskovky.

Já pochopitelně byla spíš duchem jinde, ale ta láska, kterou jsem mohla vstřebávat od mých rodičů a bratrů, ta mi neuvěřitelně pomohla.

Nic z toho hnusu, jsem nechtěla znovu opakovat, ačkoli jsem je neustále slyšela v hlavě. Jak roky ubíhaly, slova samotná nebyla tím, co ve mně zůstalo, byl to ten jejich smích.

Smály se tak, jako kdyby ony dvě byly něco víc než já.

Smály se, jako bych byla žert.

Smály se, jako bych byla bezvýznamná nula.

To je přesně to, co slyším, kdykoli jen pomyslím, že bych zase začala s někým chodit.

Ten smích, který říkal, že jsem nebyla dost dobrá na to, abych si udržela svou holku.

Smích říkající, že jsem byla milá, ale ne žádoucí.

Smích, kvůli kterému jsem uzavřela své srdce.

Bylo by to jiné, kdyby se smály barvě mých vlasů neb něčemu takovému. Něčemu, co bych mohla změnit.

Jenže ony se smály tomu, jaká jsem jako člověk.

Má nemotornost se nedá změnit, stejně jako sexualita – je to mojí součástí.

Je to něco, co mě dělá mnou, a já to musím přijmout.

Dneska se umím zasmát sama sobě a nechci, aby mě někdo litoval.

Když jsem nastoupila na vysokou školu, rozhodla jsem se změnit svůj přístup k holkám. Zrodila se Sexy Spencer, protože jsem měla pocit, že to holky chtějí. Jednou už mě někdo, o kom jsem si myslela, že mě miluje, odkopl a vysmíval se mi, a já nehodlala udělat stejnou chybu dvakrát.

Vybudovala jsem si sebejistotu a celý tenhle postoj dostanu-co-chci a přesně tak to dělám už nějaký ten pátek.

Dokud se neobjevila Ashley.

Dokud jsem nepotkala někoho, ke komu mě to tak silně táhne.

Jakkoli je Sexy Spencer opravdovou součástí mé osobnosti a ačkoli bych moc chtěla, aby mě Ashley vnímala jako žádoucí, tak pokud se do mě má zbláznit, jako já se zbláznila do ní, musí to být do mého skutečného já.

Ne do osoby, kterou jsem stvořila, aby mě chránila.

Možná to je důvod, proč před ní pořád dělám věci, které končí tím, že se akorát ztrapním.

Chci, aby mě viděla takovou, jaká jsem.

Spencer, která má sklony zakopávat a padat.

Ale taky jsem Spencer, která zase vstane.

Spencer, která tančí po bytě ve spodním prádle.

Spencer, která má i ztřeštěnou stránku.

Spencer, která se rozbrečí u sentimentálního filmu.

Spencer, která čeká na někoho, s kým by šla životem, někoho, kdo mě bude milovat se vším všudy, jako já bych milovala i ji.

Potřebuju, aby Ashley chtěla tuhle Spencer víc, než chci to, abych jí přišla atraktivní.

Neříkám, že přitažlivost není důležitá, to jistě je, ale musím jí ukázat i tu druhou stranu.

Nemůžu změnit, kdo jsem, a ani nechci, navzdory tomu, co si Melissa nebo někdo jiný myslel.

Jenže stále slyším ten jejich smích.

A přemýšlím, jestli to někdy bude jinak.

"To je mi líto," promluví Ashley a zpevní sevření paže kolem mých ramen. "Muselo to pro tebe být hrozně těžké."

Pokrčím rameny, pořád jsem docela mimo po tom, co jsem jí toho tolik odhalila.

Ashley má mou důvěru, a jestli chce, dám jí i své srdce.

Úplně celé.

Už jsem jí ze sebe ukázala víc, než jsem myslela, že kdy budu schopná ukázat někomu, ke komu tolik cítím.

Ale ona mi to usnadňuje, nevím sice jak, ale je to tak.

"Každý se občas spálí," řeknu, když se konečně podvolím hledat u ní útěchu.

"Ta holka je idiot," odpoví Ashley pevně. "Neměla o tobě říkat takové věci."

"Nevěděla, že stojím ve dveřích," popotáhnu, "Becky byla…"

"Nemyslím Becky," vstoupí mi do toho Ashley. Odtáhne se a já se po chvilce odhodlám znovu se na ni podívat. Její oči jsou laskavé a plné soucitu, přesně jak jsem očekávala.

I přes mou bolest, a navzdory slabé ozvěně smíchu, který nadále slyším v uších, Ashleyina slova mě dojmou.

"Ona si tě nezaslouží, Spence, a doufám, že si to uvědomuješ," pokračuje Ashley a ten pocit prázdnoty v mé hrudi je pomalu nahrazován vřelostí, kterou tam vytváří Ashley. "Má štěstí, že mohla být součástí tvého života a je pěkná debilka, když si neuvědomovala, co měla."

"Díky," špitnu. Víc říct nedokážu, vlastně ani nevím, co bych řekla kromě tohohle slova. Přesně to vystihuje, co cítím, vděčnost, že je teď v mém životě ona a že jsem konečně někomu vypověděla, co se mi stalo.

"Nemusíš mi děkovat, je to pravda." Ashley použije palec, aby mi z tváře setřela zbytek slz. Už se mi ani brečet nechce. "Stejně jsi nejspíš o moc nepřišla, když jsi nebyla na plese."

Vím, že to říká jen proto, abych se cítila líp, je tak pozorná a chápavá. Ashley mě chápe, jako nikdo předtím.

Je schopná mě utěšit a nedovolí, abych byla sklíčená.

Ona je požehnáním, za které jsem neskonale vděčná.

"Copak tebe to na tvým školním plese nebavilo?" zeptám se.

Ashley protočí oči tím hravým způsobem, do kterého už jsem celá pryč. "Prosim tebe, já byla moc zaneprázdněná svým cool stylem na to, abych se starala o nějakej ples."

Zakřením se a vím, že si ze mě nedělá legraci. "Nikdo tě nepozval, co?"

"Děláš si legraci? Já měla tuny pozvánek," Ashley se taky zubí. "Můj rokenrolovej image mi nedovoloval jít na ples. Kdybych tam bývala šla, bylo by to proti všemu, v co jsem věřila."

Zkřížím ruce na prsou a předstírám uraženou. "Nemůžu uvěřit, že se ze mě utahuješ po tom, co jsem ti vylila svý srdce."

Dělám si srandu.

Ashley si ze mě neutahuje ani trochu.

Snaží se mě rozesmát, abych zapomněla na to, co se stalo.

Funguje to.

"To proto, že jsem hustá drsňačka, a ty sis myslela, že nejsem," vtipkuje Ashley.

Nakloním hlavu. "Prosím tě, to teda fakt nejseš, ty jsi totální dobrotisko." Vážně je a já bych ji za to nejradši objala, až by se nemohla ni nadechnout, ale vezmu to jinak. "Milovnice Annie," zakašlu jako onehdy večer a začnu se chechtat.

Ashley na mě přimhouří oči. "Eso peso!"

"Ashley!" vyjeknu a ona se rozřehní ještě víc. "To snad není možný, žes to řekla."

Šťouchnu do ní ramenem, ona mě šťouchne zpátky.

Od kohokoli jiného by mi ta poznámka vadila.

Ale od ní ne.

Ne když vidím, jak se na mě dívá.

Ne když vím, že se nesměje na můj účet.

Nedělá si ze mě legraci za mými zády.

Je zkrátka Ashley a takhle mi říká, že se jí tahle Spencer líbí.

Ta, kterou jsem jí odhalila.

Mě.

Má ráda mě.

Když ji tak sleduju, jak se může smíchy potrhat nad vlastním vtipem, něco se změní.

Už to není Ashley v bikinách!

Teda, to vždycky bude, protože ona v nich fakt vypadá sakra dobře.

Ale teď je prostě Ashley.

Holka, do které jsem blázen.

A holka, vedle které můžu být sama sebou, jak jsem zjistila.

"Jestli sis myslela, že jsem zlá, když jsem udělala tohle, tak to tě asi šokuju, až udělám to další," podotkne Ashley.

Nemám čas ani vyzvídat, co tím chce říct, protože mě hned nato strčí do bazénu a vzápětí tam sama skočí.

S prskáním vyplavu nad hladinu a vidím na ní, že je na sebe pěkně hrdá.

Zapomínám na všechno ostatní, jediné, co teď chci, je smáznout jí ten úsměv z tváře. "Tak tohle jsi teda podělala."

Vrhnu se na ni a Ashley ječí, zatímco se mi snaží uplavat.

Nakonec zahajujeme epickou cákací bitvu, kterou jsem rozhodnutá vyhrát.

Křičíme a smějeme se, jak se každá z nás snaží získat navrch.

A tehdy mi to dojde.

Už neslyším Melissin a Beckyin smích.

Ani ozvěnu.

Jediné, co slyším, je, jak se smějeme my s Ashley.

Nikdo jiný.

My.

Společně.

Dokonalé.

25A

Posledních pár minut si v hlavě pořád něco opakuju.

Nemá to takový účinek, jaký bych chtěla.

Nelhala jsem, když jsem řekla, že Ashley už není Ashley v bikinách!.

Tím, že jsem se otevřela a svěřila Ashley tak bolestnou vzpomínku z mé minulosti, jsem se jí ještě víc přiblížila. Přesně věděla, co udělat, abych na tu příšernou dobu svého života zapomněla, jako vždycky.

Ale jde o tohle.

Poté, co jsem zvítězila ve vodním souboji, Ashley se rozhodla vylézt z bazénu.

Doplavala k žebříku, vylezla ven a došla k osuškám. Úplně mokrá.

Mokráááá!

Pak se utírala.

A teď se snažím vzpomenout, jak se jmenuju.

Tuším, že Spencer, ale úplně stoprocentně si jistá nejsem.

Jedna z věcí, které se mi na Ashley líbí, a to mi můžete věřit, že je toho spousty, co bych mohla jmenovat, je to, že ona si neuvědomuje, jak úchvatná je.

I ta její póza, když se tváří jako "Já vím, že jsem sexy" je jenom to - naoko.

Vůbec nepůsobí nijak nafoukaným dojmem a nechodí s nosem nahoru, jako kdyby snad nebyla ta nejkrásnější žena, co kdy kráčela po povrchu zemském.

Chci si s ní vytvořit pevnější pouto, ale zároveň nemůžu prostě ignorovat, jak na ni reaguje moje tělo.

A právě teď mi říká, ať vyskočím z vody a ukážu jí svůj vděk za to, jak je starostlivá. Mnoha, mnoha polibky a pak ještě dalšími způsoby.

Ovšem já to neudělám, nepřijde mi to správné po tom, co jsme spolu zrovna sdílely tak intimní a výjimečnou chvilku. Taky se cítím jaksi obnažená, ne proto, že ve svých vlastních bikinách jsem prakticky nahá, ale spíš kvůli tomu místečku v mém srdci, které jsem Ashley dovolila vidět.

I když Ashley věřím, nervuje mě, že jsem se takhle otevřela a v podstatě jí do detailů popsala veškerou nejistotu, kterou v sobě chovám.

Pro teď v sobě budu muset potlačit své rozbouřené hormony, dokud si nezvyknu na skutečnost, že Ashley ví všechno o Melisse a Becky.

"Budeš nasáklá jak houba, jestli zůstaneš ve vodě dlouho, Spence," volá Ashley ze skládacího lehátka, na kterém momentálně leží.

Nemůžu se schovávat v bazénu věčně, stejně jako jsem si už nedokázala o nic déle nechat pro sebe svůj příběh.

Tohle zvládnu.

Věřím si.

Možná budu celý den prostě chodit s očima zavřenýma, abych si zabránila v očumování Ashley, protože vím, že přesně to dělat budu.

Ok, ok, to by taky nefungovalo, ale za pokus to stálo.

Doplavu ke břehu bazénu, a zatímco vylézám ven, zhluboka se nadechnu. Rukama si uhladím vlasy a vyrazím za Ashley. Jdu rozvážně, nebo spíš hodně pomalu, protože tu vzdálenost chci překonat, aniž bych upadla.

Ačkoli se zdá, že Ashley si nic z mého syndromu "obě nohy levé" zjevně nedělá, přesto bych jí ráda předvedla, že zvládnu pár hodin bez ponižujícího incidentu. Z velké části v tom hraje roli má hrdost, ale taky někde hluboko ve mně něco pochybuje, že by se jí má nemotornost jevila přitažlivá.

Můj mozek je pěkně zrádné místo, kde se povaluje spousta nášlapných min, a já musím nakračovat velice opatrně, abych neodpálila nějakou další. Vydržím sice dost, ale odtud potud, nemusím se zase vysekat.

Pro případ, že by vás zajímalo, co si opakuju v hlavě, tak je to: "ona už není Ashley v bikinách!"

Ale stačí jeden pohled na ni, jak si tam leží v celé své kráse a slunce dopadá na její hladkou pokožku, a všechna dřina, kterou jsem vložila do ne-zírání, přichází vniveč.

Kurník šopa!

Zdá se, že na Ashley není jediná chybička.

Ani milimetr bych na jejím zevnějšku nezměnila.

A co jsem zatím pochytila ohledně jejího vnitřního já, tak je bezchybná docela.

Jak je sakra možný, že vůbec neví, jak je šíleně sexy?

To mi hlava nebere!

"Už jsem si začínala myslet, že snad nikdy nevylezeš," říká Ashley, když se utírám do osušky.

"Jen jsem si užívala své vítězství," zašklebím se škodolibě. Sehnu se, abych si osušila nohy, a když se zase narovnám, Ashleyiny oči se nedívají do mých. Zdají se být na spodní polovině mého těla.

Ona si mě prohlíží?

Je to možný?

Ashley nadskočí, jakmile si uvědomí, že ji pozoruju, a tváře jí zbarví jemňounký odstín růžové.

Nebo je to od sluníčka?

"Leda ve snu, Carlinová," odtuší Ashley, jako by se nic nestalo, a třeba opravdu nestalo.

Jsem celkem známá tím, že v situacích jako tahle vídám, co tam není.

Místo, abych to hrotila, nakloním se nad Ashley a vyždímu vodu ze svých vlasů přímo na její suché břicho.

Samozřejmě břichem myslím její dokonale tvarované břišáky i s piercingem v pupíku!

Ashley vyjekne a já nemůžu být spokojenější.

"Obě víme, že jsem vyhrála, tak přestaň být tak tvrdohlavá," ušklíbnu se.

"Jen počkej, Spencer, jen počkej," varuje mě Ashley s velikým úsměvem.

Když se usměje, celý obličej se jí rozzáří.

Úplně si vás tím úsměvem podmaní, tahle tvář jednou jistě bude zdobit nespočet obálek na novinových stáncích.

O tom není pochyb.

Uchechtnu se nad jejím ne-úplně žertovným varováním, ale pro tuhle chvíli si dám s legráckami pokoj. Mám něco, co jí potřebuju nejdřív říct.

"Ash," začnu a sednu si zpříma na lehátko vedle Ashley, "o tom předtím."

Ashley otevře oči; mám její plnou pozornost.

Pohrávám si s prsty, protože se na mě zase valí známé emoce. To se ale dalo čekat, není to nic, co bych nepředpokládala. "Chtěla bych ti vážně moc poděkovat, že jsi mě vyslechla. Vím, že jsem to řekla už prve, ale…"

"Nemusíš mi děkovat, Spence," přeruší mě Ashley, která se teď taky posadila.

Drobně se usměju. "Ale jo, musím. Hrozně se mi ulevilo, když jsem to ze sebe dostala." Ashley se nakloní dopředu, ale já dál pokračuju, než mě bude moct přerušit podruhé. "Nikdy jsem nikomu neřekla, co jsem tehdy slyšela."

Ashley vypadá překvapeně. "Vážně?"

Přikývnu. "Cítila jsem se hrozně trapně."

Pořád se cítím.

Ne tolik jako předtím, ale tyhle pocity nezmizí lusknutím prstu.

Ale věřím, že už to nebude trvat dlouho.

Doufejme.

"Neměla by ses tak cítit, ale chápu, proč to tak je." Ashley se přesune a klekne si na zem přede mě, pak dlaněmi překryje mé ruce. "Jsi úžasně výjimečná, Spencer, a zasloužíš si někoho, kdo tě bude opravdu milovat, ne nějakou Melissu."

Bože, ona vážně ví, jak mi rozbušit srdce.

Její oči jsou upřímné a já se vznáším jako nikdy předtím.

"Kdokoli má to privilegium, že ho budeš milovat, ten by se měl každé ráno vzbudit a děkovat své šťastné hvězdě, za to, že jsi součástí jeho života," dokončí Ashley tlumeným šepotem.

Chci, abys to byla ty!

Tak moc bych chtěla, abys tou vyvolenou byla ty, až to bolí.

"Díky," odpovím s pohledem upřeným na její ruce, které nadále spočívají na mých.

Zapomeňte, co jsem tvrdila před chvilkou, teď se vznáším!

Jakmile se očima vrátím zase k jejím, Ashley ještě pár vteřin pohled upřeně oplácí a pak se vrátí na své lehátko. "Spíš bych já měla děkovat tobě za projevenou důvěru." Zaváhá a já se ještě pořád vzpamatovávám z jejích předchozích slov. "Budu jako hrob."

"Já vím, že budeš," ujistím ji. "Proto jsem ti to taky řekla."

Pořád na sebe koukáme a mě srdce bije jako o závod.

Máme svou velkou chvilku.

Myslím.

Doufám, že Ashley není divný, že jsem se jí takhle svěřovala, když se známe jen pět dnů.

Mně to teda přijde jako věčnost.

"Předpokládám, že po tom všem jekotu a řehotu vám vyhládlo," zahlásí mamka, která se najednou objevila vedle nás s tácem sendvičů a pití.

Je nejlepší!

A má recht, jsem hladová jak vlk.

"Dík, mami," řeknu a podnos od ní převezmu, "ale nemusela ses s tím dělat, něco bych nám připravila sama."

Mamka se sehne a lípne mi pusu na čelo. "Je hezké mít tu děti a starat se o ně."

Vím, že se červenám, protože cítím, jak mi teplo stoupá do tváří, a tentokrát není příčinou Ashley. "Mami," napůl zavrčím, "nejsem dítě."

Ashley nás pozoruje, ani nedutá.

"Ty vždycky budeš moje malá holčička," odpoví mamka na to a chytne mě za bradu.

Ježíš, vždyť ona mě před Ashley úplně ztrapní!

Teď si o mně bude myslet, že jsem maminky mazánek.

Máma se zasměje a pak mě zatahá za noc.

Za můj nos!

Jako by mi bylo pět!

Argh!

"Jak se máte, Ashley?" zeptá se mamča ignorujíc imaginární dýky, které po ní vrhám očima.

"Mám se dobře, paní C." řekne Ashley, když jí podávám sendvič.

Máma se zamračí. "Musím říct, že se mi nelíbí představa, že jste tak sama ve městě, které sotva znáte."

Jéé, beru zpět, moje máma je hvězda!

Je sladká jako med.

Ashley pokrčí rameny a zakousne se do chleba. "Není to tak hrozný, jsem zvyklá být sama."

Znáte to, jak když někdo řekne něco jako "není to tak hrozný", ale ono ve skutečnosti je?

Takový přesně z ní mám teď pocit.

Zajímalo by mě, o co jde?

"Kromě toho, vaše dcera mi už slíbila, že se o mě postará," dokončí Ashley. Teď se určitě culím jak idiot.

Ashley se na mě plaše usměje a já taju.

Máma mezi námi hází kradmé pohledy, ale žádná sarkastická poznámka. "Ale stejně, kdybyste kdykoli něco potřebovala, vždycky můžete zavolat mně nebo Arthurovi."

A zase: jééé.

Mám nejlepší mámu na světě!

Ashley se na ni usměje, jak jsem ji nikdy usmát neviděla. "Zavolám, paní C., slibuju."

"Nechceš se k nám přidat?" nabídnu jí, navzdory tomu, že mít tady s námi mamku by asi zapříčinilo jen další ztrapnění mé osoby.

Ale přeci jenom jsem vychovaná, navíc moje máma je prostě úžasná.

"Moc ráda bych, ale mám tam tunu papírování k vyřízení, než budeme dneska grilovat. Chci mít všechno hotovo, abych si mohla náležitě užívat, jak nás budou chlapci dneska obsluhovat," vtipkuje a všechny se tomu zasmějeme.

Úplně mi to vypadlo.

To bude sranda, až budu Glena sekýrovat.

Jakmile mamka odejde, pustíme se s Ashley do hostiny, kterou pro nás připravila.

"To byla ale dobrota," povzdechne si Ashley, když ztrestá druhý kousek. "Máš super mámu."

To mám!

"Vy jste si s tvojí blízké?" zeptám se opatrně. Už si dávám pozor na pusu, pokud se týká jejího otce, ale vážně bych se o ní chtěla dozvědět něco víc.

Ashley zavrtí hlavou a v očích se jí najednou objeví smutek. "Ne, v podstatě jsem ji moc neviděla, když jsem vyrůstala."

Opravdu nechci Ashley nějak rozrušit, ale chci, aby mi důvěřovala a aby se mi otevřela tak, jako já jí.

"To muselo být drsný," sonduju.

"Měla jsem dost volnosti," odpoví Ashley, ale evidentně by měla raději víc matky. "Vždycky když se táta vrátil z turné, trávil veškerý možný čas se mnou."

Vím, o co se snaží.

Ashley nechce, abych ji litovala zrovna tak, jako jsem to nechtěla ani já.

Ale nevyčítám jí to, spíš mi to přijde smutné. Je smutné, že její matka ji nemilovala tak, jak by matka měla, a je smutné, že její táta zřejmě nebyl doma tak často, jak by měl.

Nejsem si moc jistá, co dělat.

Nechci na Ashley tlačit.

Ale nechci, aby si myslela, že mě to nezajímá.

25B

Nejspíš nad tím zase moc přemýšlím, já vím, to jen, že ty její oči mě fakt dostávají.

Chce se mi z nich Ashley obejmout a zahnat všechen smutek pryč.

"To zní, že jste si byli blízcí," zkouším opatrně.

"Dal mi mou první kytaru," zasní se Ashley. "To on mě naučil hrát."

Nechám ji, aby zbytek rozhovoru vedla ona.

Ale jsem moc ráda, že jsem se dověděla zase něco dalšího o záhadné a svůdné Ashley Davies.

Čekám, jestli se rozhodne vyprávět dál, nebo jestli změní téma.

"Měla jsi jako malá nějakou přezdívku?" zeptá se Ashley. Vidím na ní, že je jí líto, protože mi nedokáže říct víc detailů ze své minulosti, ale já nejsem naštvaná nebo tak něco.

Dokážu být trpělivá.

Ashley mi za čekání stojí.

A až se rozhodne podělit se víc, budu tu.

To vám garantuju.

S úsměvem nakloním hlavu ke straně. "Ty máš hodně ráda náhodný otázky." Ashley otevře pusu, asi aby se omluvila, ale já ji nenechám.

Víte, co ještě neudělám?

Nezveřejním tuhle informaci.

Poněvadž já přezdívku měla.

Ale jakou, to se ona nesmí nikdy dozvědět.

Nikdy v životě.

Hele, už jsem se s ní podělila o své nejhlubší a nejtemnější tajemství.

Některé věci si holka musí nechat pro sebe.

Jako třeba tohle.

Ani si nechci představovat tu hrůzu, že by Ashley někdy zjistila, jakou jsem měla přezdívku.

Brrr.

A tady je má šance, jak jí zlepšit náladu.

Chápete, jednou podrbe záda ona mně, příště zas já jí.

Nebo bychom se možná mohly domluvit o jiné aktivitě.

"Sexy Spencer," zvolám se vší vážností.

Zatím mi holka moc platná nebyla, třeba mi pomůže alespoň teď.

Ashley mi nevěří.

Poznala jsem to z toho, jak se řehtá.

"Jo, jasně," posmívá se, "úplně vidím ostatní děcka na pískovišti, jak ti takhle říkají."

"Nemůžu za to, že jsem tak neodolatelná," vtipkuju.

Ashley se pořád směje a pak se omluví, že musí na záchod.

Fíha.

I když ví, že jsem lhala, alespoň jsem se vyhnula odpovědi.

Zase si lehnu a čekám, až se Ashley vrátí.

Suma sumárum, řekla bych, že dnešní odpoledne se nám krásně vydařilo.

Je nám spolu dobře, ukázala jsem Ashley, že jí věřím, a pomalu pracuju na tom, abych si já vysloužila zas její důvěru.

To není špatný.

"Jsem zpátky," oznámí Ashley, protože mám zavřené oči.

"Vítáme tě u nás," odpovím.

"Hej, Spence," řekne Ashley.

Netáhnu k ní krk, a když otevřu oči, spatřím Ashley, která se tváří jako kočka, co zrovna spolkla kanárka.

O co tady jde?

"Ano?"

Ashley si odkašle a pak předvede ukázkový vulkánský pozdrav. "Žij dlouho a blaze."

Ach!

Můj!

Bože!

Já tu mámu fakt zabiju!

Ashley se jí musela na tu přezdívku zeptat, když odešla dovnitř!

Doprdele!

Ta záludná ďáblice!

Áááh!

Chce se mi křičet!

Ashley se culí, jenže já jsem zrovna teď moc naštvaná na to, abych okomentovala, jak je kurevsky sexy.

Šmarjájozef!

Ashley v bikinách! se mění na Ošklivá Ashley!

Když jsem byla malá, jedno obočí mi rostlo tak nějak legračně tvarované. Dneska už tak nevypadám, ale tehdy mi říkali Pan Spock.

Děti jsou tak kruté.

Jsem z toho úplně hotová.

Máti je mrtvá žena.

Ráda bych byla naštvaná na Ashley a snažím se, co mi síly stačí, ale když ona vypadá hrozně roztomile takovým parodickým způsobem zlomyslnosti.

"To není k smíchu," zaskřípu zubama ve snaze vypadat co možná nejhrozivějc.

"Máš pravdu." Ashley se přestane usmívat a já si oddechnu. "Je to ode mě naprosto nelogické počínání, dělat si z tebe legraci."

Gah!

Ona mě podfoukla.

Ashley se svíjí na lehátku, už toho mám ale dost.

Vstanu, postavím se k ní a ze své výšky jí prstem zamávám před obličejem. "Opovaž se dělat nějaký blbý poznámky, mladá dámo."

"Ok, ok, vzdávám se," řekne Ashley s rukama nad hlavou. "Satelity nabity, kapitáne." Ten falešný skotský přízvuk se jí tolik líbí, že se samým smíchem pomalu ani nadechnout nemůže.

Tak to by stačilo!

Je na čase dát Ashley lekci.

Spencer Carlinová nebude pro srandu králíkům!

Škubnu Ashley rukou a táhnu ji k bazénu.

"Hej, hej, omlouvám se," vysouká ze sebe Ashley namáhavě, jak se mi snaží vymanit ze sevření.

"To nestačí," odseknu a zezadu ji chytím kolem pasu. "Svou šanci jsi měla."

"Ještě to není ani hodina, co jsem se najedla, nemůžu teď jít plavat," prosí Ashley marně.

Chci svoji pomstu.

Mamka bude muset na svou porci počkat.

Co ji to napadlo, vyžvanit jí to?

Ashley se nevzdává bez boje.

Ale já jsem příliš zabraná na svůj cíl, aby mě to zajímalo.

Už jsem ji málem dostala k bazénu, když se jí nějak povedlo získat mírnou páku. Kácíme se sem a tam, až mě na konec dostává na trávník.

Přitáhnu si ji k sobě ještě víc, jak se ze všech sil snažím s ní pohnout.

Ashley je hodně silná.

Silnější, než jsem si myslela.

Avšak já se nikdy nevzdám!

Prsty mi sjedou po jejím břiše…

Whoa!

Dotýkám se Ashleyina holého bříška.

Moje skoro nahé tělo se tiskne k jejímu.

O-ou.

Ashley využije můj momentální výpadek koncentrace, aby získala převahu. Zahákne jednu nohu mezi moje a posílá nás obě k zemi.

Naštěstí jsme na trávě, jinak by to bolelo.

Zmínila jsem se, že Ashley mě nějak zavalila svým tělem a obě ruce mi pevně drží nad hlavou?

Tak to se omlouvám, ale mozek mi vysadil ve vteřině, kdy se dotkly naše holé trupy.

Její tělo je na mém a její oči mají odstín velice tmavě hnědé.

Tmavší než obvykle.

Ptáte se, co já?

No, já jsem v podělaným nebi.

Dokonce v sedmým.

Ty kokso!

To bych nikdy neřekla, že by tenhle improvizovaný wrestling mohl skončit s Ashley ležící na mně.

Zase.

Ale tentokrát na sobě máme o dost míň oblečení.

A je to mnohem lepší než minule.

"Ještě se mě budeš snažit hodit do bazénu?" ptá se Ashley hlasem zastřenějším než normálně.

Sakra že jo!

"Možná," odpovím svým proslulým způsobem „ne zas tak nevinné neviňátko“.

"Špatná odpověď," opáčí Ashley a hned na to se odtáhne.

Bůů!

Vrať se!

Byla to taková zábava!

Počkat!

Ashley se teď pokouší dostat do vody mě.

Ty uličnice!

Její ruce jsou úplně všude a je obtížné se soustředit, protože je to naprosto fantastický pocit.

Balancuju na okraji bazénu a vidím na ní, jak si je slečinka jistá.

Oh, Ash, neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Z posledních sil, co ve mně ještě zbývají, chytnu Ashley za ruku, přetočím ji kolem sebe a posílám ji po hlavě do vody, zatímco já sama zůstávám vítězně na souši.

Hlasité šplouchnutí, které se ozve, když Ashley spadne do vody, je ten nejsladší zvuk, co jse kdy slyšela.

Ashley vyplave nad hladinu a nevypadá zrovna nadšeně.

Vypláznu na ni jazyk, protože já si tu teď užívám svou chvíli.

První kolo vyhrála Ashley, druhé kolo je moje.

Kdo je pro rozstřel?

26A

"Zaplavala sis hezky?" zeptám se přidrzle, jakmile Ashley vyleze z bazénu.

Z bazénu, do kterého jsem ji hodila!

Z bazénu, díky kterému je opět úplně mokrá!

Jsem si jistá, že teď určitě slintám, ale to on by slintal v takové situaci každý, kdo má nějaký pulz.

A mohu-li dodat, rozhozená Ashley je ještě žhavější než běžná Ashley.

Jó, bejby, jóó!

Rázuje si to ke mně, tak se pro jistotu rychle chytnu opěradel lehátka, do kterého jsem se uvelebila hned po té, co jsem Ashley potopila, a pevně se držím. Nemá šanci mě dostat, když jsem v pohotovostním režimu.

Jenže moje záludná Ashley se mě nepokouší hodit do vody, jako jsem to udělala já. Místo toho si klidně lehne a dělá, jako by se nic nestalo. "Bylo to náramně osvěžující, děkuju za optání."

Užasle sleduju, jak jí po kůži stékají krůpěje vody.

"Nebudeš se chtít pomstít?" zjišťuju, zatímco se její břicho téměř hypnoticky pohybuje nahoru a dolů.

Ashley po mně blýskne velmi přezíravý pohled. "A proč bych se ti měla chtít mstít?"

Teď se fakt začínám bát.

Radši bych, aby mi to Ashley už oplatila a hotovo.

"Ale jdi, Ash, obě víme, že máš něco za lubem," odpovím nervózně.

Ashley se na lehátku uvelebí a zavře oči. "Nemám nejmenší tušení, o čem to tu mluvíš." Lež! Lež jako věž. "Uvolni se a užívej si tenhle krásný den. Já si ho taky užívám."

Gah!

Hraje tu divadýlko, aby ukolébala mou ostražitost!

Zamračím se a dál bedlivě sleduju jistou brunetku, která se na mě culí i se zavřenýma očima.

Fajn, tuhle hru můžou hrát i dvě, slečinko!

Myslí si asi, že má navrch, jenže nemá.

Lehnu si a dělám, že je mi celá tahle nevyzpytatelná Ashley Davies úplně volná.

Hezký pokus, Ash, ale abys mě dostala, musela by ses vzbudit pěkně brz-…

V panice rychle otevřu oči, jakmile si uvědomím, že jsem usnula, když jsem správně měla přelstívat Ashley.

Něco mi určitě provedla, já to prostě vím.

Ach bože, co udělala?

Já se bojím!

Někdo mě držte!

A tím někým myslím Ashley, samozřejmě.

"Užila sis šlofíka?" ptá se ležérně.

Šlehnu po ní pohledem, tváří se nehorázně nafoukaně.

Je cosi shnilého ve státě dánském.

Děkuji vám, hodiny literatury, za tuto trefnou poznámku.

"Užila," odpovídám, zatímco sleduju, jak Ashley odkládá svůj iPod.

Jak dlouho jsem asi byla mimo?

Třeba mi něco napsala na tvář, jako v té epizodě Přátel, když to udělal Ross Rachel.

Ne, ona není tak krutá.

Že ne?

Že ne?

Já se zblázním!

Ashley se posadí a zdá se vůči mému vnitřnímu zmatkaření lhostejná. "Začínala jsem si myslet, že už se nikdy neprobudíš." Srdce mi buší jako o závod, jak se snažím přijít na to, co mi Ashley provedla, aniž bych jí dala najevo, že po ní jdu. "Vlastně jsem se bála, aby ses nespálila, tak jsem tě ještě namazala opalovacím krémem."

Cože?

Promiňte?

Zastavme se na chvilku.

Ashley natírala moje tělo opalovacím krémem a já to celý prospala.

Hrome!

Doprčic s mou podělanou schopností zaspat cokoliv!

Jak jsem se mohla nevzbudit, když mě Ashley v podstatě laskala?

"Opravdu?" ptám se pochybovačně.

Ashley se kouše do spodního rtu, jako by bojovala s nutkáním se smát. "No jo, poděkovat mi můžeš později."

Kašlu na to, nebudu předstírat, že jsem ok, když nejsem.

Vyskočím ze svého lehátka a začnu na svém těle hledat jakékoli známky něčeho, co mi Ashley mohla provést.

Slyším, jak se uchechtne, ale ignoruju to volání bájné sirény.

Ruce… dobrý.

Nohy… dobrý.

Prsa… dobrý.

Budu muset jít dovnitř a podívat se ještě na obličej a záda.

Břicho…

A tady to uvidím.

Ha!

Já to věděla!

Když Ashley nanášela krém na moje rozhicované tělo, namalovala mi na břicho nějaký obrázek.

Ta proradná mrška!

Těžko ale říct, co to je, z tohohle úhlu.

Zkroutím krk, abych měla lepší výhled na to, co tam vyvedla.

V duchu zalapám po dechu, když mi dojde, co to je.

A je to příjemné lapání po dechu.

Nakreslila mi na břicho srdce s velkým 'A' uprostřed.

A teď jsem podle toho opálená. Není to natrvalo, i když by mi to vůbec nevadilo.

Božínku!

Ashley si mě ocejchovala srdíčkem!

Srdíčkem s počátečním písmenem jejího jména!

To musí něco znamenat.

Správně?

"Líbí se ti můj výtvor?" ptá se Ashley, zatímco přemýšlím o skrytém poselství, které mi tím může, ale taky nemusí, naznačovat.

Dělají včely bzz?

Je obloha modrá?

Je Ashley sexy?

"Ty potvoro," vykřiknu, "nemůžu uvěřit, žes mě počmárala."

A srdíčkem!

Je hrozně těžký dělat, že se zlobím, když je to právě naopak.

"Možná si příště rozmyslíš, než mě tak lehkovážně hodíš do vody," oplatí mi Ashley a vstane, aby si zblízka prohlédla svou práci. Ukazováčkem objíždí linie obrázku, který nakreslila a já pod jejím dotykem málem zanaříkám.

"Mohla sis za to sama," odpovím bez dechu.

Sjeď tou rukou dolů!

Jen kousíček!

Do mých kalhotek!

Proč teď ten její šestý smysl nefunguje?

"Dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala," říká Ashley a při tom dál zlehka přejíždí prstem po mé pokožce.

Jsem vážně blízko tomu, abych se sama vrhla do bazénu, kde bych se vychladla.

Ashley mě naprosto spaluje.

Měla by po světě chodit s výstražným štítkem.

"Uvědomuješ si snad, že najdu způsob, jak ti tohle oplatit," varuju ji.

Tak, že se s tebou nežně, sladce pomiluju.

Ashley mě píchne do žaludku, jako se to dělá panáčkovi Pillsbury Dough Boy, a já stejně jako to dělá on, zareaguju chichotáním. "Ať už vymyslíš, co chceš, já ti to vrátím. Tak už to vzdej, ať můžeme tenhle praštěný kolotoč skončit."

A pak do mě znovu dloubne.

"Přestaň do mě píchat," vyjeknu a zachichotám se ještě víc.

Ne abys s tím přestala!

"To asi nevyjde," zasměje se Ashley.

"Rozjeďte párty, jsem tu."

A máme po ptákách.

Nebo spíš naopak.

Ashley odtáhne ruku z mého těla, čímž mi zavdá o důvod víc, proč dneska večer Glenovi dát pořádně zabrat.

Sráč jeden!

Dobrá, dobrá, není úplně jeho chyba, že si pro svůj příchod vybral zrovna tuhle chvíli. On i Jessie se drželi dál celý den, ale stejně, byla bych radši, kdyby se tu neukázali, nebo ještě líp, kdyby vzali naše a vyrazili si někam na večeři, takže bychom tadyhle se slečnou cejchovačkou měly celou noc pro sebe.

Dřív než si Jessie s Glenem všimnou, co to mám na břiše, vytáhnu z tašky tílko a zakryju se. Vsadím se, že Ashley teď svého činu lituje, když už si mě nebude moct okukovat podle libosti.

Tady má lekci, na kterou jistě jen tak nezapomene.

Krom toho, nemůžu teď čelit narážkám od bratra a kamarádky ohledně téhle mé "značky", když sama nevím jistě, co to vlastně znamená.

Pravděpodobně to neznamená nic jiného, než že Ashley je velmi tvořivá a nadaná umělkyně.

Nebo by to mohla znamenat, že mě tajně miluje.

Co je?

Holka může snít.

"Čau, lidi," přivítám Glena a Jessie, jakmile se ocitnou vedle nás.

Ashley je rovněž pozdraví, ale pořád po mě hází pohledy. Asi si myslí, že na ni každou chvíli zaútočím.

Třeba záplavou polibků?

Sakra že jo!

"Měly jste se tu pěkně?" ptá se Jessie, když se všichni usadíme.

Ashley a já se na sebe usmějeme a je to jeden z těch tajemných úsměvů, které si dva lidé vymění, když spolu sdílejí něco výjimečného.

Přikývnu a odvrátím se od Ashley, abych Jessie odpověděla. "Jasně, užily jsme si spoustu legrace."

"To je fajn," odvětí Jessie, a když Ashley na chviličku sklopí zrak, mrkne na mě.

Jéé, tak zrovna teď je moje skoro nejoblíbenější.

Hned po Ashley, protože, no, upřímně řečeno, nemyslím si, že bych musela své důvody vysvětlovat.

"A co vy?" zajímám se. Zjišťuju, že je stále obtížnější přestat dělat na Ashley oči. A co je legrační věc – i ona se mým směrem co chvíli podívá.

Jessie se smíchem zakloní hlavu. "Měla jsi svýho bratra vidět, Spence, řekla bych, že utratil víc peněz než já."

Páni, to už něco znamená. Jessie je pravý nákupní maniak, dokonce i já mívám problém s ní udržet krok, když vyrazíme na nákupy.

"Chlap snad musí vypadat k světu," zazubí se Glen. "Tak," protáhne, " a co jste dělaly vy dvě třeštiprdla celý den?"

Hroznej ťulpas.

"Nic moc," řeknu mu záhadně. Mezi mnou a Ashley se odehrálo hodně, potřebuju nějaký čas, abych si v klidu tyto události prošla sama, než mu poskytnu nějaké detaily. Navíc, Ashley sedí sotva půl metru ode mě, nemůžu o ní mluvit, když je u toho.

"Nuda," zvolá Glen. Zasloužil by upravit fasádu, chlapec.

"Takhle bys nemluvil, kdybys byl u toho," řekne Ashley a založí si ruce na prsou. "Vlastně můžu říct, že jsem se s tvou sestrou náramně bavila."

Hořím!

Zbožňuju, když Ashley vystrčí drápky.

Škoda, že mi s nimi nepoškrábala záda.

Zatím!

"Divoká," zavrčí Glen, "to se mi líbí."

Mně též, Glene, mně též!

"Budeš nás prudit celej den, nebo jsi sem přišel z nějakýho důvodu?" ptám se bratra.

"Chovej se slušně, Spencey, nebo bych tě mohl šoupnout do toho bazénu," ukáže Glen směrem ke zdroji mé odpolední zábavy s Ashley, ale mě je to zcela fuk.

Nebojím se ho.

Moc.

"To už má za sebou," pochlubí se Ashley hrdě.

Glenovi nad slovy mé půvabné lady vystřelí obočí, ale je to Jessie, kdo promluví první. "Vážně? Tak povídej, chceme podrobnosti."

Sedím k Ashley dost blízko na to, abych jí dlaní zacpala pusu. "To se nestane, zapomeň," oznámím Jessie.

"Hrozně rád bych se tu dál tak skvěle bavil," ozve se Glen poněkud sarkasticky, "ale táta každou chvíli podpálí gril. Prý se máte s Ashley jít převlíknout."

Ne!

Já chci, aby Ashley byla v bikinách už napořád.

Tohle je na prd!

Nebooo… možná bych měla být taťkovi za to spíš vděčná, protože Ashley se bude muset vysvléct do naha, aby se mohla převléknout. Tudíž já můžu koukat.

No jo, je to asi tak pravděpodobný, jako že Glen bude mít holku.

Hele, já chtěla pracovat jenom na prohlubování citového pouta k Ashley, tedy dokud jsme nezačaly ten wrestling na trávě a ona mi svými prsty nezačala šmátrat po břiše.

Konec konců, já jsem taky jenom člověk.

Posbíráme si s Ashley naše věci a opustíme bráchu a Jessie, abychom se vevnitř daly před večeří do reprezentativního stavu. Právě se chystám otevřít posuvné dveře, když se z kuchyně vynoří táta.

Ach bože!

Vzal si svou čepici šéfkuchaře.

Jak trapné.

"Hezký klobouk, pane C." řekne Ashley, když ho spatří.

Táta se zazubí jako blázen. "Děkuji pěkně, Ashley, moje děti si ze mě vždycky utahují, když si tuhletu starou věc nasadím."

Protože v tom vypadá jak pako.

"Nic si z nich nedělejte, já si myslím, že na vás vypadá roztomile," odpoví Ashley a táta se začervená.

Ruce pryč, otče, ta je moje.

Asi by to mohlo být i horší – taky si mohl obléct tu svou zástěru.

"To je od vás moc milé," rozplývá se táta, zatímco vytáhne zástěru, které jsem si v jeho ruce doteď nevšimla.

No jistě!

Má nápis "Polibte kuchaře" a tatík si myslí, že je to děsně cool.

Pokusím se Ashley zatáhnout do domu, ale ta nepovolí.

Drobně se pousměje, když si nápis přečte. "Hrozně ráda bych, pane C., ale myslím, že by vaše žena žárlila."

Fuj!

Ashley, nebal mi tátu.

26B

Je to příšerně nechutný a znepokojující.

Otcova reakce na Ashleyin komentář? Chichotá se.

Zatahám Ashley za ruku, ať už jde, než si tu budu připadat ještě divnějc, než už si připadám.

Nechci, aby Ashley flirtovala s nikým jiným než se mnou.

Jistěže vím, že s tátou neflirtovala doopravdy, ale stejně, musela jsem to zastavit.

"Tak pojď, ty Casanovo," řeknu, když ji odvádím nahoru.

Ashley je očividně mým chováním pobavená, ale nic neříká.

Ještě že tak, protože mám tušení, že bych vrhla, kdyby prohodila něco byť jen vzdáleně připomínající něco, jako třeba jaký je můj táta fešák.

Ble!

Znechucuju už sama sebe.

Ashley jde po schodech přede mnou, poskytujíc mi tak velmi hezkou vyhlídku na její tělo oděné do bikin, a na světě je zase vše, jak má být.

Báječné.

"Ukážeš mi, kdes měla svůj pokojík?" zeptá se, když se dostaneme nahoru.

Když jsem odešla z domova, naši předělali můj starý pokoj na pokoj pro hosty a já z toho byla zprvu smutná, protože by podle mě bylo hezké vracet se a vidět, že můj pokoj vypadá pořád stejně. Teď jsem však za to ráda, protože se můžu vyhnout trapné chvíli, kdy bych musela čelit výsměchu za volbu puberťáckého stylu.

Řekněme prostě, že to bylo hodně růžové, a že by to zajisté poskytlo Ashley jen víc munice proti mně.

Vedu Ashley do řečeného pokoje a vysvětluju jí, že ale neuvidí žádný výlet do "Spencer Carlinová: léta dospívání".

Zamířím do koupelny, ačkoli libido mi říká, abych zůstala v pokoji pro hosty a třeba se tam od jisté slečny dočkala menšího striptýzu.

Když vstoupím dovnitř a začnu si sundávat vršek bikin, zahlédnu v zrcadle odraz mého břicha. Pořád nemůžu uvěřit, co Ashley udělala, a hrozně moc bych se chtěla mé hnědovlasé krásky zeptat, co ji vedlo k tomu, že mi na kůži vtiskla zrovna srdce.

Chvilku ten obrázek obkresluju prstem a pak se obleču. Vykartáčuju si stále vlhké vlasy a sepnu je do volného culíku, ale líčení vynechám. Vyžadovalo by to moc času a nechci, aby si Ashley myslela, že se parádím kvůli ní.

Mám na sobě džíny, tričko s dlouhým rukávem, které s trochou štěstí zakryje mé Ashley-tetování, a na nohou žabky. Suma sumárum bych řekla, že mi to docela sluší.

Vyjdu z koupelny a čekám na chodbě, až i Ashley opustí své momentální útočiště.

Vlastně bych chtěla, aby opustila něco – lépe řečeno někoho - jiného, ale s tím si teď hlavu dělat nemůžu. Opravdu se tu s Ashley snažím žít okamžikem a ne se dopracovat k šílenství.

"Že ti to ale trvalo," podotknu, když se dveře otevřou.

"Chce to čas, když mám vypadat takhle dobře," rovněž vtipkuje Ashley a předvede malou piruetku.

Aaah, miluju, když dělá takové věci.

Je oblečená ve stejných šatech, jako když jsem ji vyzvedávala, a vlasy má taky v culíku. Už teď mi schází její bříško, hodně mi schází. Asi se budu muset vloupat k Ashley do domu a rozpůlit všechna její trička, aby své břišáky už nikdy nemohla schovat.

Protočím oči. "Pojďme na to jídlo. Rozplývat se nad svou krásou můžeš potom."

A já se k tobě přidám.

Ochotně.

Ashley dramaticky povzdechne. "Ok, to by asi šlo."

Otevřu svou tašku a podám Ashley tenkou mikinu s kapucí, kterou jsem s sebou přinesla. "Venku bude docela chladno, až slunce zapadne," vysvětluju přitom. "Vezmi si ji, kdyby ti později byla zima."

Ashley se usměje a uváže si ji kolem pasu. "Pořád se o mě staráš, Spence."

A vždycky budu, pokud budeš chtít.

Vezmu ji za ruku, abych ji odvedla dolů, a ona se mě drží tak pevně, jako já jí.

Bohužel pro Glena a naštěstí pro mě, Clay s Chelsea to na barbecue nestihnou. Tedy, ne že bych nechtěla Claye vidět, právě naopak, ale pokud tu budou jenom Glen a táta, aby nás dámy obsluhovali, budu si večeři užívat o to víc.

Glen bručel, že to není fér, ale táta mu řekl, že život není vždycky fér, a ať si zvyká.

Je tak moudrý.

Jídlo, co táta připravil, bylo vynikající, a ještě u toho šéfovat Glenovi, to byla opravdová třešnička na dortu. A to nemluvím o tom, že sedím vedle Ashley, což samozřejmě vždycky přinese úsměv na mou tvář.

Dokonce jsem se dokázala dostat přes celou večeři, aniž by mi zaskočilo, něco na sebe vylila nebo se ztrapnila.

To musí být nějaký rekord.

Místo toho celá večeře proběhla za doprovodu příjemné konverzace a lehkého žertování ze všech stran. A nejlepší na tom bylo, že Ashley zapadla zrovna tak snadno, pokud ne ještě líp, jako minule. Jsem moc ráda, že si tak dobře rozumí s lidmi, kteří jsou pro mě důležití, ano, dokonce i s Glenem, a já z toho mám nefalšovanou radost.

Cítím se šťastná.

Už si ani nepamatuju, kdy jsem byla takhle spokojená, a vím, že Ashley je jedním z hlavních důvodů, proč se tak cítím.

Dopiju zbytek pití a pak podržím prázdnou sklenici ve vzduchu. "Ach, Glene, buď tak hodný a nalij mi ještě dietní kolu." Zahihňám se společně s mamkou, Jessie a Ashley.

"Fakt pokoušíš svou štěstěnu, Spencer," prská Glen s vražedným pohledem.

"Ale, ale, nedělej cavyky, lůzre," řeknu s velkým úsměvem. "Nalij mi pití a kuš!"

Málem jsem přidala i "děvko", ale vím, že za to bych si něco vyslechla od mámy.

Glen poslechne, ačkoli s očividnou nechutí, a na okamžik se dokonce bojím, že po mně tu plnou sklenici snad hodí, ale zdravý rozum a varování od mamky mu v tom zabrání.

Ashley mu pošle svou sklenici smykem po stole a trefí to naprosto akorát před bráchu.

Jak působivé!

"Taky bych si ještě kapku dala," poručí si vesele.

"Proč nikdo neřekne tátovi, aby něco taky udělal?" kvílí Glen. "Proč se pořád vozíte po mně?"

"Protože je to sranda," škádlí ho Jessie, "mnohem větší sranda."

Táta se nakloní dopředu a zatváří se příšerně vážně. "Dobrá, Ashley, nastal čas, abyste nám odpověděla na otázku, kterou si všichni celý večer pokládáme."

Huh?

Ach můj bože!

Doufám, že tím neukazuje na mně a nebude se jí ptát, jestli se jí líbím.

"Kdo je lepší kuchař, já nebo má žena?" dokončí táta a já si zhluboka oddechnu úlevou.

Mamka se na svém místě napřímí a kolem stolu se rozhostí hrobové ticho.

Chudinka Ashley, asi bych jí měla pomoct.

Ale neudělám to, protože si konec konců dneska dělala legraci z mojí přezdívky.

"No," začne Ashley, když se podívá kolem sebe na tváře plné očekávání, "po zralé úvaze musím říct, že je to nerozhodně."

"Posero," pošeptám Ashley do ucha. "Ty se jich normálně bojíš."

"Sklapni," špitne Ashley zpátky a štípne mě do ruky.

Au!

To bolelo!

Táta se se smíchem v židli opře. "Myslím, že se to dalo čekat, ale to je v pořádku, všichni známe pravdu."

Mamka mu podá svůj talíř. "Pusť se do nádobí, Arthure, a přestaň se culit."

Táta se nenaštve, jen si ukradne rychlou pusu od mámy a pak jde splnit její přání.

"Do práce, Glene," přikážu mu a zavrčení, které můj bratr vydá, rozesměje všechny u stolu, včetně něj. "Musíme chlapce donutit k tomuhle posluhování častěji, je to děsná prča."

"Souhlas," přidá se Jessie.

O nějakých patnáct minut později se táta vrátí ven a něco drží v ruce.

Ty kráso!

Tak tohle jsem nečekala.

Dojde k Ashley a ukáže jí, co to přinesl. "Doufám, že vám to nebude vadit, ale tuhle jsem našel svoji starou kytaru."

Jestli bude po Ashley chtít, aby si s ním zajamovala, tak odcházím.

"A tím "našel" je myšleno, že dvě hodiny prohledával půdu," práskne na něj máma.

"Paulo!" vykřikne táta. "To nikdo vědět nepotřeboval." Zlehka ji plácne po ruce a následně se obrátí zase na Ashley. "Říkal jsem si, jestli byste nám něco nezahrála," pozvedne kytaru do vzduchu. "Můžete odmítnout, jestli nechcete," dodá rychle.

To myslí vážně?

Ashley by určitě radši…

"Bude mi potěšením," odpoví Ashley a musím přiznat, že to zní upřímně.

"Skvělé," podává jí táta s rozzářeným výrazem nástroj. "Glene, pojď sem!"

"Za chvilku," křikne Glen z kuchyně.

Několik další minut Ashley stráví lazením kytary, a já se přistihnu, že se začínám nesmírně těšit, až ji uslyším zpívat. Jistě, slyšela jsem ji už onehdy, ale tohle je něco jiného, nehledě na to, že teď můžu zírat na její zručné prsty při práci.

"Nějaká přání?" zeptá se Ashley, jakmile uzná, že kytara už ladí. Odkopne svoje žabky na zem a pokrčí jednu nohu, kterou si zapře o sedátko.

Kurva, to je sexy!

Ashley s kytarou je úžasný obrázek.

A o jejím hlase už dlouho vím, jak je hezký.

Můj táta má ty nejlepší nápady!

Glen si k nám přisedne a pak táta vysloví první přání. "Co třeba něco od Neila Diamonda?"

Jessie, Glen a já protočíme oči.

"To je pro starý," stěžuje si Glen, "Ashley by určitě radši zahrála něco z tohohle století."

"No, můj táta byl jeho velký fanda, takže od něj znám vlastně spousty písniček," opáčí Ashley a já myslím, že tatínek se nám asi trošku zabouchl.

Vítej do klubu!

Táta se na Glena ušklíbne, zatímco Ashley spustí první akordy.

Má naši plnou pozornost a je vidět, jak ji do sebe nasává.

"Kde to začalo? Pořád nějak nevím," začne Ashley a já si nemůžu zabránit v úsměvu. Vybrala jednu z tátových oblíbených písniček. "Ale vím, že je to stále silnější."

Přesně tak, Ash, úplně jako naše láska.

"Bylo tenkrát jaro, to přešlo do léta… Koho by napadlo, že se objevíš ty?" pokračuje.

Vím, že je mi teprve dvacet pět let, ale já už vážně vzdala hledání někoho, jako je Ashley. Myslela jsem si, že to, co k ní cítím, už nikdy znovu nezažiju. A tyhle city jsou o tolik silnější, než co jsem cítila k Melisse, což je až neskutečné, protože s tou jsem byla skoro dva roky a Ashley znám teprve pár dnů.

Všichni začnou tleskat do rytmu, dokonce i já se přidám, navzdory tomu, že si připadám jako v blázinci.

Zdá se, že Ashley se naše zapojení líbí, a to mi dělá radost.

Zase tu máme to slovo.

"Ruce..." zpívá Ashley.

Ano, Ashley, máš ty nejvíc sexy ruce na světě.

"…se dotýkají."

Miluju dotýkat se jejích rukou, jsou tak hebké.

"Natahují se," Ashley se podívá na mě a já v duchu zavýsknu. "Po mně…"

Dobrá!

"Po tobě!" Ashley se do svého výkonu široce usmívá.

Prosím, dotkni se mě, prosím!

"Sladká Caroline," opře se do toho.

Měli by tu písničku přejmenovat na Sladká Ashley.

"Bam, bam, bam," přispěje naše pětice.

Ashley se zasměje a uznale přikývne. "Nikdy mi nebylo tak dobře."

Ne, mně taky ne.

Tohle je nejlepší grilovačka, jako naši kdy pořádali, to bez debat.

"Tak dobře, tak dobře, tak dobře," řveme.

"A už jsem si myslel, že ani nikdy nebude," zpívá Ashley tišeji.

Díváme se jedna na druhou a mé srdce se vznáší.

Nikdy bych nevěřila, že mi do života vstoupí někdo, jako je Ashley.

Doufám, že tu zůstane.

Navždycky.

Ashley dokončí píseň, a když je po všem, všichni tleskáme jako šílení. Nemůžu z toho, jak je nadaná, opravdu nadaná.

"Co si dáme dál?" ptá se s nakrčeným nosíkem.

Aaah, pořád jsem do něj blázen.

"Já chci, já chci," piští Glen, který vehementně mává rukou ve vzduchu. "It's Raining Men."

"A co třeba: ne," huláká Jessie, "tohle Ashley hrát nebude."

"Neměla by o tom rozhodnout spíš Ashley?" opáčí Glen.

"Prostě nebude hrát nic od Village People a konec diskuze," sykne Jessie.

"Kdo umřel a udělal tě bossem?" kňučí Glen. "Jsi děsná."

Zavrtím nad jejich hašteřením hlavou, ale když se na moment podívám na rodiče, všimnu si, jak to celé pozorují s melancholickými výrazy ve tváři. Opravdu si myslím, že jim chybí mít nás tady, i když se s bráchama vždycky akorát štěkáme, zrovna jako Jessie s Glenem teď.

"Mám lepší nápad," zahlásím, což okamžitě jejich debatu utne. Předkloním se a pošeptám svůj návrh Ashley do ucha. Když se zase odtáhnu, tváří se nejistě a zmateně, tak jí pošeptám i důvod, proč jsem vybrala tuhle píseň. Když se odtáhnu podruhé, Ashley přikývne a já jsem šťastná, že ji zná.

Sleduju rodiče, když Ashley začne hrát, a když v jejich očích zahlédnu poznání, usměju se na ně.

Požádala jsem Ashley, aby zahrála písničku, na kterou si zatančili svůj první tanec coby novomanželé. Pamatuju si, když jsem byla malá, jak jsem je párkrát přistihla tančit na tuhle písničku, a vždycky jsem pocítila útěchu v jejich vzájemné neuvadající lásce.

Ne že by se snad nikdy nepohádali, protože se hádali, ale nikdy – ani na vteřinu – jsem se nebála, že by se mohli třeba rozvést, jako to udělalo mnoho rodičů mých kamarádů. Vidím, jak se na sebe dívají i po téměř třiceti letech manželství, a přesně to chci vidět, když se podívám do očí své ženy, až spolu budeme takhle dlouho.

"Mudrci říkají, že jen blázni spěchají," zpívá Ashley a její hlas je naplněn spoustou emocí.

Mí rodiče se zasnoubili po pouhých dvou měsících známosti, všichni jim říkali, že na to jdou moc rychle. Mamka mi vždycky říkala, že jak potkáš "toho pravého" nebo "tu pravou", budeš to vědět, tak nač čekat.

Ashley hraje na kytaru naprosto perfektně. "Ale já si nemůžu pomoci, zamiloval jsem se do tebe..."

Táta si stoupne a natáhne k mamce ruku. Ta vypadá trošku v rozpacích, ale táta ne nebere jako odpověď. Začnou tančit a okamžitě se ztratí jeden v druhém, jako by nikdo jiný na světě nebyl.

"Mám zůstat? Byl by to snad hřích?" zpívá Ashley dál.

Všichni s úžasem v očích sledujeme naše rodiče a jsem si jistá, že si do jednoho říkáme to samé – že chceme taky takovou lásku, jako mají oni.

"Když já si nemůžu pomoci, zamiloval jsem se do tebe..." Ashley se při zpěvu podívá na mě a mně se zastaví srdce.

Najednou všechno ostatní mizí a vše, co vidím, je ona.

"Jako že řeka teče k moři. Lásko, tak to chodí. Některé věci jsou předurčeny," pokračuje Ashley, zatímco náš vzájemný pohled zůstává nepřerušen.

Jsme si předurčené?

Hluboko uvnitř cítím, že odpověď je ano.

Doufám, že i ona to cítí.

Moc v to doufám.

"Vezmi mou ruku." Bylo by mi potěšením. "A s ní i celý můj život." Na světě není nic, co bych chtěla víc. "Protože já si nemůžu pomoci, zamiloval jsem se do tebe..."

Po zbytek písně z ní neodtrhnu oči a i ona se nepodívá ani jedinkrát jinam.

Když dozpívá, mám pocit, jako by se mi srdce mělo radostí rozskočit. Teprve když začne bouřlivý potlesk, náš pohled je přerušen, ale tentokrát jsem příliš unešená, abych se zapojila.

Skoro mám pocit, že bych mohla brečet, jaká to byla nádhera.

Hlavou se mi honí jediná myšlenka, když naši děkují Ashley za zahrání jejich písničky.

Zdá se mi to, nebo se mi Ashley snaží něco říct?

Song #1: Sweet Caroline - Neil Diamond, překlad převzat z titulků pro seriál Glee od DJ Obelixe
Song #2: Can't Help Falling In Love - Elvis Presley, překlad:
http://www.pohodar.com/preklady/Elvis_Falling.htm,
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ingrid-michaelson/can-t-help-falling-in-love-282902

27A

Pozn. autorky: Taky nemůžu uvěřit, že si ještě nedaly pusu! :)

Myslím, že dnes večer si Ashley vyzpívala tři nové fanoušky.

Táta už je její fanda evidentně dávno. Vždyť to byl on, kdo chtěl, aby Ashley zastupovala naše společnost.

Ještě jsem mu ani nepoděkovala, že mi do života přivedl tuhle úžasnou ženu.

Musím to okamžitě napravit.

Hned po tom, co Ashley odsouhlasí, že bude navždy mou.

A není pochyb o tom, že já jsem Ashleyinou obdivovatelkou číslo jedna, a to jak pro její hudební talent, tak pro její všeobecnou úžasnost.

Ale po takřka dvou hodinách, kdy bavila celou moji rodinu a Jessie, můžu myslím s jistotou říct, že všichni, jak jsme tady, podporujeme Ashleyinu kariéru ve velkém.

Pokaždé, když jsem si myslela, že už bude chtít s hraním přestat, zeptala se, kdo chce zahrát dál písničku na přání, a nikdo nevypadal ani v nejmenším, že by se nudil.

Ona má tak úžasný hlas, to je až fascinující. Způsob, jak se celá promění, když hraje na kytaru a zpívá písničky jednu za druhou, to je požitek sledovat. Přála bych si mít talent jako ona, jenže nemám, takže se spokojím s tím, že budu prezidentkou fanklubu Ashley Davies.

Jsem si jistá, že hned, jak vyjde její první album, budeme mít stovky členů.

Jsme u dveří, kde se loučíme s mými rodiči. Táta stojí za mamkou a má položené ruce na jejích ramenou. "Ač jste nezvolila mé kuchařské umění za nejlepší v téhle domácnosti, jste u nás kdykoli vítána," říká zrovna Ashley.

"Arthure, ty si tedy troufáš dost," napomene ho máma varovným tónem, ale její vřelý pohled nám všem dává vědět, že jen žertuje.

"Však ona ví, že si dělám legraci," řekne táta s velkým úsměvem, "viďte, Ashley?"

"Jasně, že vím, pane C." odpoví Ashley a hodí si tašku na rameno.

"No no, Ashley, my ženy musíme držet při sobě," vtipkuje máma.

"Ok, ok, takhle bychom mohli pokračovat celou noc," vstoupím do toho. "Někteří z nás by se rádi dostali do postele v nějakou rozumnou hodinu."

Ne tak docela. Co bych opravdu ráda, je strávit chvíli jenom s Ashley, abych zjistila, jestli mám pravdu v tom, že se mi něco snažila naznačit.

Jessie s Glenem odjeli společně, takže jich se na názor zeptat nemůžu. Tedy, vlastně se chci zeptat jenom Jessie, protože Glen je poněkud neobjektivní. Kdykoli se před ním pokusím nadhodit téma Ashley, začne mlít o tom, jak Aiden vypadal ve svých kraťasech na basket sexy, když spolu hráli.

Fuj!

Nechci žádné informace o DýBým a jeho zjevném sex-appealu.

Hnus, velebnosti!

Jdu obejmout rodiče, abych trochu to loučení popohnala, a jsem potěšena, když stejně tak obejmou i Ashley.

Jéé, ti už ji milujou.

Jak by taky ne?

Ashley se zdá být jejich gestem překvapená, ale objetí jim oplatí a široký úsměv na její tváři je jednoznačně pozitivní výsledek. Myslím, že to, jak tráví čas s mou rodinou, jí hodně dává; asi jako mně pomohlo to, když jsem se jí svěřila.

Jsme pro sebe jako stvořené!

Cesta k Ashley domů uběhne na můj vkus až moc rychle, a když vjíždím na její příjezdovku, mozek se zoufale snaží přijít se záminkou, jak náš večer ještě prodloužit.

Hlavně že nespočet fantazií o mě s nahatou Ashley vymyslet umí, ale když opravdu potřebuju, aby mi pomohl, tak je k ničemu.

"Tady je má zastávka," oznámí Ashley, když zaparkuju Spencermobil.

Podívám se vedle sebe na svou pasažérku, nakloním hlavu a usměju se. "Vypadá to tak." Upadneme do příjemného ticha a zdá se, že Ashley je tady v autě dost dobře. "Bavila ses dneska?"

Ashley přikývne a oči jí září. "Ohromně," odpoví nadšeně. "Co ty?"

"Užila jsem si to." Včetně toho emocionálního výletu. "Myslím, že táta je z tebe úplně hotovej."

Jaký otec, taková dcera.

Ashley se zasměje a rozepne bezpečnostní pás. Ale z auta nevystoupí, místo toho se ke mně natočí. "Žádný strach, Spence, není zrovna můj typ."

Protože v skrytu duše jsi zamilovaná do mě.

Že jo?

Tvůj typ jsou žhavý bloncky.

Že jo?

"No, to se mi ulevilo," vtipkuju. "Co máš na programu zítra?"

Já jsem pro další osrdíčkování, pokud i ty.

"Nic moc." Ashley si hraje se zipem mojí mikiny, kterou má momentálně na sobě. Vypadá v ní mnohem líp než já. "Asi jenom napíšu pár songů nebo něco."

Milostné songy?

Pro mě.

Dej se dohromady, Spencer.

Jo, dohromady s Ashley.

Páni, to jsem si myslela, že mám hormony pod kontrolou, ale to jsem se velice mýlila.

"Jessie a Glen přijdou zítra večer ke mně, kdyby ses chtěla přidat." Glen si koupil novou pleťovou masku a umírá touhou ji vyzkoušet. "Můžu pro tebe přijet dřív a můžeme před tím něco zakousnout."

Nehodlám promrhat svý „Dny bez Aidena“, aniž bych viděla Ashley tak často, jak můžu.

"Nechci se vnucovat," odpoví Ashley ostýchavě.

Bože, to je mi horko.

Kde jsem to byla?

Oh, jasně, zařizovala jsem si další den s Ashley.

"Nebuď blbka," zasměju se a plácnu ji přes koleno. Pokud někdo, tak to oni dva budou navíc. "Prostě přijdeš a pěkně si spolu užijem."

Nemyslím to úplně doslova.

Ok, ok, totálně bych si s ní chtěla užít, ale pochybuju, že bychom na to s Ashley vlítly, když budeme mít společnost.

Ashley vypadá šťastně. "Tak jo, ale jsi si jistá, že nebudu rušit?"

"Ano." Aww, přesně tohle řeknu v náš svatební den.

Ano, ano, tisíckrát ano!

Ashley začne sundávat mikinu, na což málem zareaguju stejně, ale pak si uvědomím, že nedělá striptýz, ale jenom mi ji chce vrátit.

Škoda!

"Tady máš." Ashley mi předává svršek. Naše ruce se střetnou na trošku delší dobu, než je nezbytně nutné, a až pak se stáhne. "Ještě jednou děkuju za pozvání jak na dnešek, tak na zítra."

Prosím, potěšení bylo na mé straně!

Ashley v bikinách!

Juhů, tak tenhle obrázek se mnou zůstane napořád.

A nesmíme zapomínat na to Ashley-srdíčko, kterým si mě označkovala.

"Nemáš tušení, jak moc pro mě znamená, že jsi na mě tak hodná," pokračuje Ashley. Mám dojem, že se nám tu rodí další naše chvilka, ale můžu se mýlit. "Jsem tak ráda, že jsem tě potkala."

Nápodobně.

A to je ještě mírně řečeno.

Šíleně se mi rozbušilo srdce a po celém těle cítím mravenčení, když se nořím do do tepla jejích očí.

Chystám se na to něco říct, když si všimnu, že Ashley se ke mně naklání.

Ty vole!

Ona mě chce políbit?

Panebože!

Panebože!

Ashley v bikinách!

Ashley v bikinách!

Ó, bože!

Ó, bože!

Sedím jako přimrazená, ačkoli mozek na mě křičí, ať ji popadnu za triko a přitáhnu si ji k takovému polibku, na který jen tak nezapomene.

Jenže já jsem tak ohromená tím, jak je najednou o tolik blíž, než byla ještě před pár vteřinami, že všechno, na co se zmůžu, je jen dál zírat.

Nemůžu věřit, že se to děje!

Ach můj bože!

Když už je Ashleyina tvář jen kousíček od mojí, zatajím dech a instinktivně zavřu oči.

Je to tady!

Chvíle, na kterou jsem čekala!

Vstupuju do Disney Worldu!

Ashley mi zlehka přitiskne rty na tvář a já nevím, jestli křičet radostí nebo plakat.

Ne, ne, posuň je kousek doprava.

Neudělá to však, a příliš brzy jsou Ashleyiny rty pryč úplně.

Bůů!

Pfft!

Jsem smutná!

Její rty zanechaly na mé pokožce žhavou stopu, což je dobrá věc, ale nemůžu popřít, že jsem zklamaná, že polibek od ní nebyl víc, než tohle. Vím, že očekávám hodně, ale pořádná pusa by takový průměr strčila do kapsy.

Není to její chyba, přátelé se na tvář líbají pořád. Můžu si za to sama, já a ta moje hlava. Jedině tu můžu vinit z toho, že mám pak divoká očekávání.

Vážně se musím dát do kupy.

Když otevřu oči, dám si pozor, abych se usmívala, aby Ashley nepoznala, o čem jsem v duchu uvažovala. Neodvrátí zrak a taky se usměje.

"Dobrou noc, Ash," řeknu.

"Tobě taky, Spence," odpoví Ashley, zatímco otevře dveře a vystoupí. Obejde auto a u mého okýnka se zastaví. "Zavoláš mi, až přijedeš domů? Abych věděla, žes dorazila v pořádku."

Já padnu.

Vážně tu omdlívám.

Ona o mě má starost.

Ať už jsou její city ke mně jakékoliv, tohle popřít nemůže.

"Zavolám," slíbím. "Tak dobrou a ať tě blechy nekoušou celou noc."

Trapný co, ale budu doufat, že si bude myslet, že je to roztomilý.

Nebo že já jsem roztomilá.

Vyjde to na stejno.

Ashley se zasměje. "Pokusím se."

Dívám se za ní, když odchází ke svým dveřím a je to jako sledovat modelku, její boky se vlní nádherným způsobem. Než vejde dovnitř, Ashley se ještě otočí, přesně, jak jsem doufala. Zamáváme si a obě se při tom usmíváme. Jakmile mi zmizí z dohledu, hlava mi spadne dozadu a oči se zavřou.

Zdá se to jako věčnost, co jsem ji tu vyzvedla, a to nemyslím jako stížnost.

Dnešek se vyvinul mnohem líp, než jsem si představovala.

Upřímně, zařadil se mezi mé oblíbené dny.

Každý den s Ashley předčí ten předchozí.

A to nejlepší?

Čeká mě dalších třináct…

Hepčík!

Zdravíčko.

Takže, jak jsem říkala, mám dalších třináct dní, než…

Hepčík!

Hepčík!

Hepčík!

Pitomá alergie mi kazí moji rekapitulaci času s Ashley.

Moment, já nemám žádnou alergii.

Dotknu se tváře, té, kterou Ashley políbila, a pokožka tam ještě stále hoří z jejího doteku.

Hepčík!

Není se čeho bát, protože se vůbec necítím zle.

Hezky pojedu domů, dopřeju si vydatný spánek a zítra se probudím a bude mi skvěle.

Hepčík!

V pohodě, sice mi trošičku teče rýma, ale jsem si jistá, že to nebude nic vážného.

Hepčík!

A doprčic.

27B

Můj život je na nic!

Právě zažívám takovou sebelítostivou chvilku jako nikdy.

Taky byste se litovali, kdybyste byli v mé kůži.

Je pátek večer a já nemám žádné plány.

Ne, nepřeslechli jste se.

Je pátek večer, jakože šest dnů po tom, co se Ashley v bikinách! stalo skutečností a ona mi dala pusu na tvář.

Také známý jako poslední den, kdy jsem viděla Ashley, a poslední den, kdy jsem se opravdu smála.

Taky tý kurevský smůle nemůžu uvěřit.

Teď mám od chvíle, co jsme se seznámily, víc dnů bez Ashley než s ní.

Navíc jsem – kurňa! - ztratila pět dnů bez Aidena, a s šestým dnem to nevypadá o moc líp.

Tak teď víte, proč jsem tak hotová a v depresi.

Vážně by mi bodla nějaká kalorická bomba na uklidnění.

V neděli jsem se probudila a bylo mi pod psa, a i když jsem zoufale moc chtěla zase vidět Ashley, zrušila jsem naše společné plány, abych se mohla urychleně vyléčit. Nemluvě o tom, že bych nepřežila, kdybych měla zavinit i Ashleyino případné onemocnění.

Chvilku jsme si povídaly po telefonu, ale jinak jsem zůstala zalezlá v posteli. S nikým jiným jsem nemluvila a ani radost z předchozích dnů nedokázala změnit, jak bídně mi bylo.

V pondělí ráno jsem nějak dokázala dostat zadek z postele a šla do práce, jenže mi bylo ještě hůř, než den předtím. Oči mi slzely, bolelo mě na prsou a nemohla jsem přestat kýchat. Naštěstí Ashleyina nahrávací společnost jí zařídila na dobu, co je Aiden pryč, vlastního řidiče, aby se měla jak dostávat do studia a domů, takže nemusela vidět, jak vypadám hrozně.

Když jsem přišla do kanceláře, Glen začal vyšilovat a okamžitě dezinfikoval všechno, na co jsem sáhla. Byla jsem příliš zesláblá, abych ho za to propleskla, a dokonce jsem málem z naprostého vyčerpání zkolabovala u vlastního stolu. V tu chvíli jsem si ještě pořád nechtěla připustit, že se se mnou vážně něco děje.

Táta mě viděl jenom vteřinku a nařídil mi, abych šla domů.

Jo, to jednomu fakt zvedne sebevědomí.

Díky, tati!

Ou, měla bych zmínit, že když jsem nemocná, měním se v totální krávu. I teď jsem pořád pěkně napružená a to už jsem se z té nejodpornější fáze chřipky dostala.

Jessie mě domů odvezla, protože se mi motala hlava, ale řekla jsem jí, aby se hned vrátila do práce, aby něco nechytla. Okamžitě jsem usnula, a když jsem se zase vzbudila, pořád mi bylo děsně.

Máma se o mém nepěkném stavu dozvěděla od táty, tak odešla dřív z práce a přišla mě zkontrolovat.

Kdybych neměla tak blbou náladu, řekla bych, že to od ní bylo hrozně milé.

Když přišla, nemohla jsem přestat kašlat, takže nebylo žádným překvapením, když mě odvlekla domů.

Pokoušela jsem se protestovat, ale pravdou je, že jsem chtěla, aby se o mě postarala.

Je jedno, jak jste staří, podle mě je hrozně fajn, když se o vás stará maminka, když jste nemocní.

Alespoň mně to pomáhá.

Poté, co mi dala nějaké léky, strčila mě do postele, a já opět okamžitě zhasla jak svíčka.

Ashley zjevně volala, aby se zeptala, jak se cítím, ale vůbec jsem telefon neslyšela zvonit. Nejspíš proto, že mamka vzala můj mobil s sebou, když z pokoje odcházela, což jsem jí pořád ještě neodpustila.

Přišlo úterý ráno a já se necítila o nic líp.

Mamka mě horlivě obsluhovala a nakoupila mi všechna moje oblíbená jídla, což od ní bylo hezký, jenže já byla tak rozmrzelá z toho, že se neuvidím s Ashley, že jsem jí řekla sotva dvě slova. Nezdálo se však, že by si z toho něco dělala, a z toho jejího ošetřovatelského elánu jsem byla nevrlejší ještě víc.

Ugh.

Toho večera k nám pozvala Ashley na večeři a já ji málem zabila. Oči jsem měla červený, nos červenej a věděla jsem, že vypadám prostě strašně. Mámě jsem řekla, že nechci nikoho vidět, takže zatímco moje milá Ashley večeřela dole s mou rodinou, já zůstala v pokoji pro hosty. Celou dobu jsem poslouchala, jak se všichni během jídla smějí, takže se ze mě stala protiva ještě větší.

Ashley se musela proplížit kolem mámy, protože zaklepala na dveře a zeptala se, jestli jsem vzhůru. Neodpověděla jsem a zavřela oči v naději, že zase odejde. Neodešla, ale já odmítla dát najevo, že o ní vím, dokonce ani ve chvíli, kdy si sedla ke mně. Hrozně moc jsem chtěla otevřít oči, jenže mi bylo tak zle a vážně, vážně jsem nechtěla Ashley vyděsit mým zjevem maroda.

Ashley mi přiložila dlaň na čelo, ale povedlo se mi nevydat ani hlásku. Zašeptala: "Doufám, že je ti líp," a pak byla pryč.

Později jsem se dozvěděla, že ji Jessie odvezla domů, a ač jsem věděla, že je to hloupý uvažování, pocítila jsem v hrudi obrovský osten žárlivosti.

Ve středu jsem na tom už byla o dost líp, ovšem stále ne natolik, abych přijímala návštěvy. Na druhou stranu jsem ale dostala zpátky svůj telefon a tu noc jsem s Ashley mluvila hodiny. Vyprávěla mi o nahrávání a dokonce jsem z ní dostala i pár historek z dětství.

Nic moc sice, ale já byla nadmíru spokojená.

Jediný světlý bod v jinak bezútěšném týdnu.

Vlastně jsem usnula s telefonem u ucha, a když jsem se ráno vzbudila, měla jsem docela dobrou náladičku.

Která však netrvala dlouho.

Pozvala jsem ten večer Ashley na návštěvu, protože to bylo tak dlouho, co jsem ji naposledy viděla, a strašně moc už mi chyběla. Řekla, že by moc ráda, jenže nemůže, protože…

Protože…

Ach bože, ani vyslovit to nemůžu.

Protože už má něco domluveno s Jessie!

No chápete to, do hajzlu?!

Mám takový neblahý pocit, že jsem svou šanci s Ashley ztratila, a moje takzvaná kámoška ze všech nejlepší se na ni začíná lepit.

Říkejte mi, že jsem praštěná, fajn, jak myslíte. Ale já to prostě cítím.

Pokoušela jsem se zastihnout Jessie, abych zjistila, co sakra s Ashley dělala, ale nezvedla mi to, když jsem jí volala.

Přesně tak.

Vyhýbá se mi. Už od čtvrtka.

Do prdele!

Dneska ráno jsem odešla od našich a byla jsem připravená vyrazit do práce, abych si to se slečnou Jamesovou vyřídila, jenže táta mě nechtěl pustit.

Řekl mi, abych si vzala den volno, a mám se vrátit v pondělí.

Zkusila jsem Jessie napsat e-mail, zkusila jsem jí znovu zavolat, ale nic.

Dokonce ani Glena nemůžu sehnat, takže začínám panikařit, a to dost.

Odpoledne jsem mluvila s Ashley, a než jsem měla šanci se zeptat, jestli by večer nechtěla něco podniknout, řekla, že už něco má.

Zase.

A ne se mnou.

Jsem na pokraji slz.

Tohle je tak na hovno! Nevím, co mám dělat.

Jsem sama samotinká a jedinou společnost mi dělají leda tak moje neveselé myšlenky.

Mohl by dnešek být ještě horší?

"Haló," zvednu telefon, aniž bych se podívala, kdo volá. Rozhodla jsem se, že si objednám pizzu a jako dezert si dám zmrzlinu, to mi pomůže zapomenout na Ashley a její novou aférku s Jessie.

"Čau, Spence, už zníš mnohem líp."

Ashley!

Jééj, nezapomněla na mě.

Ahh, vážně jsem teď potřebovala slyšet její hlas, fakt že jo.

"Konečně se zase cítím jako dřív," odpovím a na tváři se mi usadí velký úsměv.

Teď, když jsi zavolala.

"To je skvělý, jsem moc ráda," říká Ashley a slovo euforie skvěle popisuje, co cítím. "Máš teď čas?"

Zásah!

Určitě volá, abychom něco podnikly.

"No jasně," odvětím a jdu si rovnou do skříně pro boty.

"Super, mám na tebe totiž obrovskou prosbu." Abych byla tvou ženou? Jistě, bude mi potěšením. "Mohla by ses u mě zastavit pro nějaká dema? Já potřebuju brzy odejít a ve studiu to chtějí mít dneska do sedmi."

Cože?

Tohle ale vůbec nezní, jako by se mnou chtěla něco podniknout.

Spíš to zní, jako by si ze mě chtěla udělat poslíčka.

Do hajzlu!

Jako, teď už se fakt rozbrečím.

A ani ji nemůžu odmítnout, protože už jsem řekla, že nic nemám.

Nemůžu uvěřit, že po mně chce, abych jí vyřizovala pochůzky, zatímco ona si vyrazí ven a bude se někde bavit.

Beze mě!

Sakra!

Sakra!

Sakra!

"Jo, jasně. Budu tam za dvacet minut," slíbím jí monotónním hlasem.

Život už pro mě nemá smysl.

Kurváá!

"Bezva, jsi nejlepší, ještě jednou díky," vyhrkne Ashley jedním dechem a pak zavěsí, aniž by se rozloučila.

Nemůžu uvěřit, jak drasticky se věci mezi mnou a Ashley změnily. Ještě nedávno jsem si myslela, že ke mně vysílá tajné milostné signály a teď jí dělám poslíčka.

Dokonce i malůvka, kterou mi zanechala na břiše, začíná blednout.

Jak k podělání je to prorocké.

Hrozně mě bolí u srdce.

A ještě ke všemu budu muset předstírat, jakoby nic, až ji uvidím!

Do prdele!

Po cestě k Ashley předjedu nespočet aut a ne proto, že bych se jí nemohla dočkat. Jenom mám prostě tak blbou náladu, že si tu agresi na někom vybít musím.

Zabočím na Ashleyinu příjezdovku a vím, že se tvářím dost trucovitě.

Bože, jak já jsem nešťastná.

Ani si nevšimnu venku stojící Jessie, dokud nejsem skoro u dveří.

Co ta tady dělá?

Oh, jasně, vyzvedává Ashley na jejich rande, to tady dělá.

Proč se na mě směje?

Jak se opovažuje!

"Čau," zamumlám a musím se přemáhat, abych jí jednu nevrazila.

"Dobrý den, krasotinko, máte zpoždění," pozdraví mě Jessie s falešným newyorským přízvukem. "Začínala jsem si o vás dělat starosti."

Co to?

Huh?

To už zase spím?

"Nemáme ani vteřinku nazbyt," pokračuje s tím samým přízvukem.

Jsem děsně zmatená.

"Zbláznila ses, Jessie?" vyprsknu.

Nemám náladu na žádný hry.

"Mé jméno je Shirley, nikoliv Jessie, ale můžete mi říkat Shirls," zareaguje Jessie a její úsměv je stále větší.

"Co to kurva meleš?" zeptám se a z hlasu mi přímo srší pohrdání.

"Jsem váš oficiální módní guru pro tento večer, zlatíčko. Následujte mne." Jessie, nebo kdo to je, mě popadne za ruku a zatáhne mě do domu.

Třeba jsem z toho, jak jsem už dlouho neviděla Ashley, zešílela.

Lepší vysvětlení pro to, co se děje, nemůžu najít.

Jsem vtažena do Ashleyina suterénu, příliš zmatená na to, abych protestovala.

"Tak a teď do práce," zahlásí Jessie, zatímco mě vtlačí na židli. "Musíte vypadat, co nejlépe."

"Jestli mi okamžitě neřekneš, co se to tu sakra děje, tak odcházím," vykřiknu z čiré frustrace.

Tohle je tak divný.

Jessie vezme mou tvář do dlaně a poprvé, co ji dnes vidím, se vymaní z toho podivného charakteru, nebo co to má být, co hraje. "Věř mi, Spence, že odejít nechceš."

Zní to vážně upřímně, takže i když pořád jsem přesvědčená, že pálí za Ashley, zmlknu a nechám ji dělat se mnou, co chce, ať už je to co je to.

Už se mi staly různé věci, zvláštní věci, ale sedět v Ashleyině sklepu s Jessie, nebo spíš bych měla říct se "Shirls", je zdaleka nejpodivnější zážitek mého života.

Jsem úplně ztracená, vůbec netuším, co se děje.

"Dobrá, zlato, nastal čas, abych předvedla, co dokážu vyčarovat," zvolá Jessie a zamrká na mě.

Ok.

Pořád jsem mimo.

Jessie se vytasí s kupou kartáčů a hřebenů, kulmou a tunou mejkapu.

Jo, taky mi to absolutně nedává smysl.

Zatímco mi upravuje vlasy a nanáší líčení, nezavře pusu a já naopak mlčím.

Můj mozek se zběsile snaží pochopit - přijít s nějakým vysvětlením pro to, jakou praštěnou hru tu se mnou hraje, a část mě je přesvědčená, že to je jen jeden z mých bláznivých snů.

"Bože, já jsem ale dobrá," řekne Jessie, když se na mně dostatečně vyřádí. Důkladně si mě prohlíží, a když je se svojí prací spokojená, vytáhne mě ze židle na nohy. "Vypadáte naprosto rozkošně, ne že bych o tom pochybovala."

Ach bože!

Co když ty dvě se mnou chtějí hrát nějaký pochybný sexuální hrátky?

No co?

Stát by se to mohlo.

Já vím, já vím, jsem směšná, jenže moje myšlenky se momentálně rozbíhají do sta různých směrů a já to nedokážu zastavit.

"A teď to nejlepší." Jessie mě na vteřinu opustí a já jí za to málem uteču. "Tady to je." Podává mi cestovní pytel na šaty, nejsem si jistá, co ode mě chce. "Otevřete to."

Oh.

Ok.

Pořád nechápu.

Rozepnu pytel a vytáhnu z něj modré šaty.

Huh?

Proč se na mě tak usmívá?

Povzdechnu si, začíná mě bolet hlava. "Řekneš mi, prosím, co se děje?"

Jessie zavrtí hlavou. "Ne, jen si hezky oblečte tyhle šaty, a když půjdete do koupelny, čekají tam na vás také botky."

Otevřu pusu k námitkám, ale z Jessiena chování je mi jasné, že to nemá smysl.

Ať už se tu děje cokoliv, budu muset počkat, dokud mi to Jessie sama neprozradí.

Nečekám to, když se poprvé zahlédnu v zrcadle, a jsem překvapená tím, co vidím. Jessie mi ve vlasech natočila drobné vlny a i s jejím líčením to celé vypadá docela úžasně.

Páni, vypadám dobře.

Sice se ze mě má stát sexuální hračka, ale aspoň mi to sluší.

Sundám si oblečení a obléknu se do šatů, co mi Jessie dala. Znovu se na sebe podívám do zrcadla a musím uznat, že ať už ty šaty vybíral kdokoli, tak se v tom vážně vyzná. Krásně mi sednou a díky barvě vyniknou mé modré oči.

Vklouznu do lodiček, které mi tu nechala, a při dalším pohledu na svůj odraz, jsem ohromená, jak…

"Už jste tam hotová, zlatíčko?" zavolá Jessie.

Vyjdu z koupelny, aby si tam pro mě snad nepřišla, a začínám cítit nervozitu.

Jsem plná obav a stále ještě nevědět, co se stane, je hrozně vysilující.

"Prostě nádhera," rozplývá se Jessie, zatímco mi zapíná šaty. "Tak, teď vám musím zavázat oči, ale nebojte se, sama vás dovedu nahoru."

Já to věděla!

Cítím se jako v Eyes Wide Shut.

Špatnej film, mimochodem.

Jsem už tak udolaná, že už ani nedokážu dál zpochybňovat její pohnutky. Po vystoupání schodů se zastavíme a mě napadá, jestli jsem neudělala chybu, když Jessie věřím.

"Tady končím, hezky se bavte, cukrátko," pošeptá mi Jessie do ucha a všechno podivně utichne.

Pokusím se probudit, ale nemám štěstí.

Upřímně řečeno, mám trošku strach, a zrovna když užuž sahám k hlavě, abych si z očí servala šátek, ucítím na paži něčí dotek.

Pomoc!

Pomoc!

Pomoc!

"Připravená na své překvapení?" pošeptá mi Ashley do ucha.

Ach, díky-bohu, je to ona a ne nějakej psychouš.

Počkat.

Jaký překvápko?

Kdy mě jako měla překvapovat?

Cítím, že se Ashley za mnou pohybuje, ale pořád nemám nejmenší tušení, co by mohla mít na mysli.

Ashley se zasměje a začne mi rozvazovat pásku, kterou mám stále uvázanou kolem hlavy. "Překvapení, Spence," zašeptá, když mi pomalu stáhne šátek z očí.

Párkrát zamrkám, než si oči zvyknou na světlo.

Nic před sebou nevidím a nervy už mám teď napnuté k prasknutí.

Koukám na francouzské okno, když v tom něco zachytí mou pozornost, a můj pohled putuje směrem nahoru.

Ach můj bože!

Co to…

To nedává smysl.

Něco se mi musí zdát.

Nad dveřmi je uchycen transparent s nápisem, který jsem už několikrát přečetla, ale stále nemůžu pochopit, co to znamená.

Přečtu si ho znovu a rozklepu se.

VÍTEJTE NA MATURITNÍM PLESE KING HIGH

Co to Ashley udělala?

28

Můj ty…

Já nemůžu…

Tohle je…

Ze všech…

Divoce mrkám a očima stále lpím na tom nápise.

To opravdu půjdu na maturák?

Ples, o kterém jsem jako náctiletá tolik snila.

Ples, který jsem nakonec nikdy nezažila.

Ples, který je už navždy spjatý s mými vzpomínkami tak nechtěným způsobem.

Je toho na mě prostě nějak moc.

Najednou mě zaplaví příval emocí a cítím, jak se mi oči zaplavují slzami.

Ashley se povedlo něco, co ještě nikdo, koho jsem kdy poznala, nedokázal.

Vyrazila mi dech.

Já nemám slov.

Vůbec.

Myslím, že jsem zalapala po dechu, když jsem si ten nápis přečetla, ale nejsem si jistá. Jsem tak ohromená a unešená, že je pro mě neskutečně obtížné zformovat nějakou souvislou myšlenku.

Otevřu pusu - a nic nevyjde.

Zkusím to několikrát, ale bez úspěchu.

Nemůžu se přestat třást.

To snad není možný.

Ona nemůže být skutečná.

Pořád stojí vedle mě a taky nic neříká.

Asi mi dává prostor, abych to vstřebala.

Celé mi to připadá jako sen.

Strašně mi buší srdce.

Tak strašně rychle.

Bije pro Ashley a pro to, co si myslím, že udělala.

Možná se pletu.

Vlastně ani nevím, co si mám myslet.

"Jsi nějak moc tichá," řekne Ashley, konečně prolamujíc ticho, které kolem nás panuje od chvíle, co mi sundala šátek z očí.

Chci se otočit, vážně chci, ale zdá se, že tělo mi vypovědělo službu.

Vím, že bych měla něco říct, cokoli, ale jsem pořád jako ve snách.

"Jsi v pořádku?" ptá se Ashley po několika dalších minutách ticha, kterého se ode mě dočkala.

Jsem v pořádku?

V pořádku?

Bože, v pořádku ani z daleka nevystihuje to, co právě teď jsem.

"Spence?" Ashleyin hlas ke mně propluje skrz závoj emocí, které cítím.

A to stačí, abych se vrátila zpátky do reality.

Otočím se, a když se naše pohledy střetnou, když uvidím ty její oči plné obav, začnou mi stékat po tvářích slzy.

Stékají tiše.

Stékají jedna za druhou.

Kvůli Ashley.

Měla jsem za to, že jsem si prostě jen uvědomila, jak moc mi ten uběhlý týden scházela, ale mýlila jsem se.

Ty oči.

Její oči.

Vidí hluboko do mě.

Přímo do srdce.

Do mého srdce, které, jak se zdá, teď bije jen pro ni.

Do mého srdce, které hrozí vyskočit mi z těla.

Ať už udělala cokoli, je jasné, že to dala dohromady pro mě.

Pro mě.

Už to samo o sobě je dost, abych se změnila ve vzlykající uzlíček v jejích rukách.

Nikdy v životě pro mě někdo neudělal něco byť jen zdánlivě podobného.

"Panebože," vyhrkne Ashley, když uvidí mé slzy, které bez přestání dál stékají. "Hrozně moc se omlouvám."

Omlouvám?

O čem to kčertu mluví?

"Myslela jsem, že je to dobrý nápad, ale mělo mě napadnout, že tě to rozesmutní," pokračuje Ashley s vytřeštěnýma očima.

To se plete.

Moc a moc se plete.

Ashley začíná zjevně panikařit a já bych teď vážně měla najít zase hlas, abych ji mohla uklidnit, že nejsem ani v nejmenším smutná.

Spíš naopak.

Jsem překvapená, nervózní, nadšená, ohromená, vyvedená z míry, dojatá, oslněná, šťastná, plná emocí, vděčná, omráčená, užaslá a pravděpodobně ještě mnoho dalšího, čím bych mohla popsat, jak se cítím.

Ale smutná, to nemám ani na radaru.

Tam, kde Melissiny skutky mé srdce roztříštily, Ashleyiny ho naplnily.

Je tak plné, až skoro bolí.

Je plné tolik, že už skoro přetéká, jako ty moje slzy.

Tahle dívka stojící přede mnou je splnění všech mých snů.

Každou noc, když přemýšlím nad svou minulostí, a pak myslím na to, jaký typ člověka bych chtěla potkat, Ashley je přesně ten člověk, který mi přijde na mysl.

A ještě mnohem víc.

"To snad není pravda, jak to, že jsem si neuvědomila, jak to pro tebe bude hrozný," drmolí Ashley dál. "Nechtěla jsem…"

"Ashley," vymáčknu konečně ze sebe, i když mi to dá teda pěkně zabrat.

Ale nemůžu ji nechat se plácat v tomhle sebetrýznění jen proto, že jsem oněmělá radostí z toho, co pro mě udělala.

Hlava mi vůbec nepobírá, kolik plánování tohle celé muselo obnášet, a ona to všechno podstoupila. Zatímco já byla u maminky a litovala se jak největší chudinka.

Pochybovala jsem o ní.

A o Jessie.

Zakážu si vydávat se tímhle směrem, nebudu na to myslet.

Ne teď.

Dneska večer ne.

Ne když stojím před tou nejkrásnější ženou, jakou jsem kdy spatřila.

Její krása nespočívá jen v jejím vnějším vzhledu. I uvnitř je nade vší pochybnost tou nejkrásnější, úžasnou a naprosto neskutečnou osobou.

"Tě rozbrečet," dokončí a ve tváři se jí zračí bolest.

Musím to zastavit dřív, než to budu já, kdo ubližuje jí.

"Ashley," řeknu trochu hlasitěji, abych získala její pozornost.

"Jo?" odpoví Ashley a žmoulá si spodní ret tak silně, že mám až strach, aby nezačal krvácet.

Udělá ke mně krok a já úplně přestanu dýchat. Byla jsem tak zabraná do jejích očí, že jsem si ani nevšimla, co má na sobě. A to je co říct, protože obvykle to je to první, čeho si na ní všímám.

Ashley na sobě má dlouhé bílé šaty, které zvýrazňují každičkou křivku jejího těla. Nejsou ale nějak moc upnuté, prostě jí úžasně padnou na všech těch správných místech. Materiál je lesklý a vypadá, že na dotek bude příjemně hebký. Vlasy má částečně sepnuté a celou dokonalost, kterou v ní vidím, ještě doplňuje šatům odpovídající čelenka.

Vím, že není dokonalá, nikdo není. Ale právě teď a tady – ona nemá chybu.

Nevidím ani jedinou vadu.

Uchopím Ashleyinu pravou ruku a zlehka ji podržím ve své. To pouto, které k ní cítím, když jí stisknu ruku, přesahuje veškerou fyzickou přitažlivost. Je to, jako bych cítila tlukot jejího srdce, a to jsem nikdy s nikým jiným nezažila. "Tohle jsou slzy štěstí," řeknu jí šeptem.

"Vážně?" pochybuje Ashley, ale celý výraz se jí změní od zoufalého v úlevný. "Určitě?" Přikývnu a steče pár dalších slz. Nedokážu je zastavit, ale jsem ráda, že jsem je alespoň dokázala Ashley vysvětlit, takže se nemusí cítit špatně. Znovu její ruku stisknu pro případ, že by měla ještě nějaké pochybnosti. "To je dobrý vědět."

Moje oči neopustily její ani na vteřinu a vidím v nich záblesk něčeho, co jsem nikdy předtím neviděla. "Co je tohle všechno?"

Jsem si poměrně jistá, že vím, ale stejně se musím zeptat.

Potřebuju to slyšet od ní.

Potřebuju, aby mi potvrdila, že jsem se zase neunáhlila ve svých divokých závěrech, jak to u mě bývá zvykem.

Ashley se srdečně usměje a oči se jí rozzáří vzrušením. Udělá krok zpět, ale mou ruku nepouští. "Uvědomuju si, že je to trochu narychlo," začne se stále rostoucím úsměvem, "a že už nejspíš máš na dnešek rande."

Rande?

Použila to slovo, že jo?

Ne, Spencer, soustřeď se.

Prosím, já tohle všechno chci poznat, zažít to, co jsem si už myslela, že nikdy nebudu mít šanci zažít.

Ashley se rozhlédne kolem a já se pousměju nad tím, jek je právě teď roztomilá.

"Chci říct, kdo se zdravým rozumem by čekal tak dlouho, aby se tě zeptal." Ashleyina levačka se vynoří zpoza jejích zad. "Spencer, půjdeš se mnou na ples?" A potom, co se mě zeptá na tu nejlepší otázku, jakou jsem kdy dostala, vytáhne nádhernou modrou korsáž, kterou celou tu dobu schovávala.

Spencer, půjdeš se mnou na ples?

Slyšet to od Ashley ve mně vyvolává chvění a radostí bych skákala.

Ach můj bože!

Tohle je jeden z nejlepších - ne-li vůbec nejlepší – okamžiků, co jsem kdy zažila.

Jak jen může jeden člověk být takhle sladký?

Jestliže pro mě doteď ještě existovala naděje nezamilovat se do Ashley až po uši, tak teď už nemám šanci.

Neuvěřitelný, že Ashley podstoupila všechno tohle jen kvůli mně.

Pro mě.

Tohle všechno je pro mě.

Od Ashley.

Odpovím Ashley energickým zakýváním hlavy, protože se jí opět povedlo mě připravit o schopnost mluvit.

Jdu na svůj maturák s Ashley Davies.

Dokonce i to, že si to takhle v hlavě řeknu, mi nepomáhá uvěřit, že je to pravda.

Ashley vyndá kytku z krabičky a já nastavím paži.

Ruka se mi celá třese a Ashley si ji přidrží. Koukne po mně, když květ posouvá dál na mé zápěstí, a v očích se jí malino lesknou slzy.

Nechci se ani ptát, co to znamená.

Nakonec nad tím hloubat stejně budu, ale nechci, aby cokoli zničilo to, co teď probíhá.

"Jsem ráda, že jsi řekla ano," vtipkuje lehce Ashley, když zase vezme mou ruku do své.

Utřu si oči a široce se na ni usměju. "Já jsem ráda, že ses zeptala."

A jak!

Ashley mě hřbetem druhé ruky pohladí po tváři. "Vypadáš překrásně, Spence."

Stáhne se mi žaludek, ale ne tím špatným způsobem, naopak.

Je naplněn lehkou nervozitou, přesně tak, jak jsem si představovala, že tomu před maturákem bude.

Jak je možný, že dokáže naplnit každičký můj sen?

"Ty taky," odpovím s uzarděním.

Ashley se taky začervená, z čehož mi žaludek poskočí, to byste nevěřili. "Jsi připravená jít dovnitř?"

Nakloním hlavu a na okamžik sklopím zrak k zemi, než se podívám zase na ni. "Rozhodně."

Ashley mě zatahá za ruku, jak proplete naše prsty, a když dojde k francouzskému oknu, ohlédne se na mě. Otočí klikou a já skoro vypísknu očekáváním.

Nemám tušení, co Ashley na dnešní večer přichystala.

A nemůžu se dočkat, až to zjistím.

29

Ashley už má dveře skoro otevřené a já jsem velmi zvědavá, co je uvnitř.

Světla jsou zhasnutá, takže cokoli tam je, zůstává pro mě záhadou.

Asi jako jistá brunetka.

Ale doufejme, že už ne na dlouho.

Tak já jdu na svůj maturitní ples s Ashley.

Tohle se mi nikdy neomrzí.

Chce se mi radostí skákat do stropu a pak dát Ashley to největší objetí, co kdy dostala. Jsem za hranicí radosti, jsem za hranicí euforie, já se vznáším.

Vznáším se tak vysoko, až mám pocit, že bych mohla odletět.

Pak Ashley stiskne mou ruku; ruku, kterou drží zlehka, leč pevně, a já vím, že mě udrží na zemi.

Bože můj, co se mnou ta holka dělá, to je naprosto k neuvěření. I v případě, že třeba tuší, že moje city k ní jsou víc než přátelské, myslím, že asi nemůže docela pochopit, jak je díky ní pro mě všechno víc a jak je všechno intenzivnější.

Jako třeba držet se za ruce.

Už jsem držela pěkných pár dívčích rukou a přesto, s Ashley mi připadá, jako by ty předešlé zkušenosti nic neznamenaly.

S ní je všechno zase jako poprvé.

Pokusím se zklidnit své uhánějící srdce a s ním i toulavou mysl. Nechci promeškat jedinou vteřinu téhle noci jen proto, že nejsem schopná přestat myslet na to, co večer přinese.

Ale není to vůbec jednoduché.

To tedy není.

Je těžké určit, zda ta síla mých emocí je taková proto, že jsem neviděla Ashley celé dny, nebo kvůli plesu, co mi dopřává, nebo kvůli tomu úžasnému pocitu z toho, že držím Ashleyinu ruku ve své.

Mám podezření, že to bude kombinace všech tří.

"Jdeme na to," oznámí Ashley těsně před tím, než dveře docela otevře.

Jupíííííííííí!

Myslím, že mě čeká pekelná noc.

Jsem tak natěšená, že se možná neubráním občasným radostným výkřikům.

Právě když se chystáme vstoupit dovnitř, rozsvítí se světla a uvidím tam stát bráchu s širokým úsměvem na tváři.

Ve smokingu.

Nevím, jestli mám být zklamaná nebo ne.

Glen předvede srandovní úklonu a já jsem tak překvapená jeho přítomností, že se ani nepodívám, co na to Ashley. "Bonjour mademoiselles, mé jméno je Jacques a pro dnešní večer budu váš garcon," pronese můj bratr jedním z nejhorších francouzských akcentů, co jsem kdy slyšela. "Vypadáte naprosto magnifique." Sepne dlaně, přiloží si je ke rtům a následně z nich naším směrem vyšle vzdušný polibek.

On je prostě divnej.

Po očku se mrknu na Ashley, co ona na jeho chování, a zastihnu ji ve chvíli, kdy na Glena obrací oči v sloup, ale jinak nic neříká.

Dvakrát rychle tleskne, jako by někomu dával znamení, a vzápětí do místnosti vběhne Jessie.

Co se to tu děje?

Nemůžu se ovšem ubránit úsměvu; ať už dělají, co dělají, vypadá to, že se u toho náramně baví.

"Ahoj, Shirls," řeknu a mávnu na svou kamarádku.

Co bych se taky nezapojila do hry, když už v ní jsem.

Jessie, oblečená v černé mini a přiléhavé bílé blůzce, mi pozdrav neoplatí. "Jmenuju se Olga a já ze Švéska," řekne s laciným, otřepaným švédským přízvukem.

Co ti dva s těmi přízvuky mají?

"Tahle Shirls, o který mluvíte, nejsem já," pokračuje Jessie. "Ale co jsem slyšela, tak je to pěkná kočena."

Glen šťouchne do Jessie loktem a přitom vydává svůj francouzský smích. "Oui, Oui, a ten její přítelíček Glen je ohromný fešák."

Ashley si poměrně energicky odkašle a to upoutá Jessienu a Glenovu pozornost. Oba se narovnají a pak se Jessie pokloní.

"Jak já říkala, jmenuju se Olga, jsem ze Švéska a budu vás dneska obsluhovat," oznámí Jessie a hned na to zmizí z dohledu.

Uhm.

Ok tedy.

To bylo zajímavé.

Něco mi říká, že Glenův a Jessien charakter nebyly Ashleyin nápad, ale jejich.

A to něco je Ashleyino mračení.

Fíha, velice sexy.

Glen natáhne ruku a mávne směrem do místnosti. "Pojďte za mnou, s'il vous plait."

Uděláme, jak žádá, a ani si nevšímám, jak je to tu vyzdobené.

Všechno, co vidím, je Ashley.

Všechno, co vnímám, je ona vedle mě a její ruka v mé.

Předtím, než jsem Ashley poznala, byla moje mysl aktivní tak akorát. Pak mi ale vstoupila do života. Od té chvíle jsem úplně zblblá, jak mi hlava jede ostošest.

Teď však jsem v klidu tak moc, že bych nevěřila, že je to vůbec možné.

Nemůžu se na ni přestat dívat.

A nemůžu přestat myslet na to, co pro mě udělala.

Jsem si ovšem jistá, že tenhle klid zase pomine a za chvíli už zase budu mít hlavu jak balón. Ale v tenhle moment se každá má myšlenka soustředí jen na to, abych si užívala tuhle chvíli s Ashley.

"Tak jsme tady," řekne Glen. Nastaví mi židli a navzdory tomu, jak moc mi bude ten kontakt chybět, musím Ashleyinu ruku pustit.

"Merci beaucoup," řeknu mu, jakmile se usadím.

Zopakuje celý proces i s Ashley a pak odspěchá někam do neznáma.

Podívám se přes stůl a mé oči okamžitě vyhledají ty Ashleyiny, které se na mě upřeně dívají. Jsou tak výmluvné, že si říkám, zdali i ona vidí v mých tolik emocí.

Jakmile se naše pohledy střetly, vrátila se do mě všechna nervózní energie a v plné síle. Zdá se, že mě zase jednou opustila slova a jediné, čeho jsem schopná, je zjevně neopouštět Ashleyiny oči.

"Tak, co na to říkáš?" zeptá se a ukáže kolem sebe.

Alespoň mi tak dává něco, na co se můžu zaměřit, kromě čučení na ni.

Drobně se na ni usměju a pak se ponořím do scenérie, co pro mě tak pečlivě nachystala.

Páni!

Tohle slovo po pravdě ani z poloviny nevystihuje, co vidím.

Po celém pokoji jsou rozvěšeny světelné řetězy, které vydávají perfektní tlumené osvětlení. Všude jsou černé a stříbrné balonky a spousty stuh. Ale není to přeplácané, ta výzdoba je právě tak akorát, aniž by byla přehnaná.

U vzdálenější stěny je něco zakryté velkou černou přikrývkou a hádám, že si budu muset počkat na později, než se dozvím, co to je.

"Je to skvělý," zvolám v úžasu, jakmile se na všechno dostatečně vynadívám. "Ty jsi skvělá," dodám a je mi jedno, jak to zní, protože to je naprostá pravda.

Ashley se na mě vřele usměje. "Jsem ráda, že se ti to líbí."

Prej líbí!

Pojďme si popovídat o nejskromnějším vyjádření roku.

Já to žeru!

"Jak jsi to všechno dokázala?" zajímá mě.

"Ale ale, tuhle informaci nemůžu vyzradit," odpoví Ashley vyhýbavě.

Vlastně to ani vědět nechci.

"Doufám, že ti nevadí, když nejdřív povečeříme, než půjdeme na parket," řekne Ashley a přitom poklepává prstem po stříbrném ubrusu, kterého jsem si teprve všimla. "Říkala jsem si, že jsi nejspíš ještě nejedla, a maturák obvykle bývá i s večeří."

Čas strávený s Ashley v tomhle krásném prostředí.

Jo, to mi vůbec nedělá problém.

A potom bude zjevně tanec.

Vím docela určitě, že dopady tohohle prohlášení má mysl není schopná zpracovat.

Budeme tancovat.

Spolu.

Tahle noc začíná být čím dál lepší.

"Nevadí ani v nejmenším," ujistím ji. "nemůžu uvěřit, že jsem na svým maturáku."

S Ashley.

Pořád mi to přijde neskutečné.

Ashley nemá šanci cokoli říct, protože vejde Glen s lahví vína.

"Mohu vám nalít, madam?" dotáže se stále s tím strašlivým francouzským přízvukem.

Zavrtím hlavu a zakryju svou sklenici. Dnes večer žádný alkohol nepotřebuju, už tak jsem dost opilá z Ashley. Navíc tu je vždycky šance, že se pokusím alkoholem otupit nervy, a všichni víme, jak tohle naposledy fungovalo.

"Jste si jistá?" Glen se zdá mou odpovědí překvapený. "Měl jsem možnost tuhle lahvinku ochutnat a mohu říci, že je tres bien."

To se vsadím, že ochutnával.

A Jessie jakbysmet.

To by hodně vysvětlovalo.

"Jsem spokojená takhle, Glene," odvětím a dostane se mi ošklivého pohledu. "Promiň, jsem spokojená, Jacquesi."

Glen se obrátí na Ashley. "Et tu madame?"

"Jsem v pohodě," řekne mu Ashley a doprovodí to výrazem říkajícím 'a nehádej se se mnou.'

Glen aka Jacques to pochopí, rozběhne se zpátky, odkud přišel - zřejmě tam, kde s Jessie "pracují" – a předpokládám, že jí ihned oznámil tu dobrou zprávu, že se nemusí o lahvinku dělit.

"Víš, jsem tvému bratrovi a Jessie moc vděčná za jejich pomoc, ale občas je s nimi těžké pořízení," nadhodí Ashley potichu.

Jo, taky bych nechtěla, aby to slyšeli.

Dám si záležet, aby byl můj výraz plný soucitu k chudince Ashley. Můžu si jenom domyslet všechny lumpárny, co ti dva vyváděli.

Miluju je oba k smrti, ale úplně Ashley rozumím.

"Chci říct, vážně jsem si užívala, když jsme tohle všechno připravovali, ale upřímně, opravdu se mi stýskalo po času stráveném s tebou," přizná Ashley nesměle.

Moje srdce, moje ubohý srdíčko, by nemuselo víc takových poznámek od ní zvládnout. Myslím, že za celých mých pětadvacet let na zemi ještě nikdy tak rychle neuhánělo, ani se takhle netřepotalo.

"Taky se mi po tobě stýskalo," řeknu s mnohem větší jistotou, než bych bývala řekla ještě před pěti minutami. Slyšet ji říkat to první mi to o hodně ulehčuje. "Moc," přidám ještě.

V jejích výrazných očích teď zajiskřilo a zajímalo by mě, jestli s tím má moje přiznání co dočinění.

Objeví se opět Glen, tentokrát se dvěma velkými sklenicemi vody. "Tohle je nejlepší voda z Francie," poznamená, když položí jednu přede mě a jednu před Ashley. "Olga brzy přinese vaše saláty, au revoir."

Sledujeme ho, když odchází a jakmile je pryč, obě naráz propukneme v smích.

"No, rozhodně se umí do role ponořit," podotknu mezi smíchem.

"To je pravda," přisvědčí Ashley a obdaří mě pokrčeným nosíkem.

Jsem ale za tu vodu ráda, úplně mi vyprahlo v krku, a bude se mi teď líp mluvit. "Jaký jsi měla týden?" zeptám se Ashley, než se napiju.

Ashleyin úsměv trochu poklesne a ztěžka si povzdechne. "Šlo to, řekla bych, ale o tom se zrovna teď nemusíme bavit."

To není odpověď, kterou jsem chtěla.

Chci, aby se mnou mluvila, pokud se něco stalo.

Chci, aby se mi otevřela a zasvětila mě do jejích myšlenek.

Chci, aby mi věřila tolik, jako já věřím jí.

Chci být někdo, komu se svěří.

Pokud je nějaký problém, chci být po jejím boku a společně s ní ho vyřešit, nebo v případě, že to situace vyžaduje, jí poskytnout podporu.

Chci tohle všechno, vlastně vyloženě potřebuju, aby šlo právě o tohle, potřebuju, aby Ashley věděla, že se na mě může spolehnout.

Že jsem někdo, kdo přijde za ní a kdo ji nenechá padnout.

Když jsem Ashley řekla o tom, jak jsem přistihla Melissu s Becky, tak ona se za mě postavila bez váhání.

A kdyby jen to.

To, že mi dala tuhle noc, můj maturitní ples, dalece přechází hranice obyčejného přátelství.

O tom, že je to naprosto pozitivní věc, není pochyb, ale já potřebuju dokázat, aby i ona uvěřila tomu - nebo se o tom sama přesvědčila - že jsem právě tak ochotná a schopná tu být pro ni.

Jakkoli je tahle noc o mně, tak přátelství a vztah, v který s ní jednoho dne doufám, musí být o nás obou.

Rovným dílem.

Jinak bych to ani nechtěla.

"Povídej, chci to vědět. Prosím," řeknu pevně.

Tohle je důležitý.

Kvůli ní.

Kvůli mně.

A ze všeho nejvíc kvůli nám oběma.

Ashley otevře pusu, aby něco namítla, tím jsem si jistá, tak jí dopřeju můj vlastní výmluvný pohled 'a nehádej se se mnou'. Tvrdohlavost se vyplatí, a když se Ashley zase ve své židli opře, zdá se připravená mluvit.

"Jenom jsem zkrátka měla nějaké neshody s nahrávací společností," prozradí Ashley poněkud neochotně.

"Kvůli čemu?" zeptám se, abych udržela konverzaci v chodu.

Nervózně se zavrtí, ale nepokusí se změnit téma. "Tvůrčí rozdíly bych řekla, že je nejlepší způsob, jak to popsat." Začne si pohrávat se svým ubrouskem a já ji mlčky pobídnu, ať mluví dál. "Všechno, co chci, je dělat hudbu, mou hudbu. Jenže mám pocit, jako by mě snad vlastnili, od chvíle, co jsem s nimi podepsala smlouvu."

Znovu se napiju vody a pak se nakloním dopředu. "To zní drsně."

Ashley se mračí a její oči už nevyzařují tu vřelost, jako tomu bylo ještě před pár minutami. "Nechápej mě špatně, já jsem hrozně moc vděčná za tuhle šanci, vím, jaký mám štěstí, ale je to trochu příliš, aby měli takovou kontrolu. Mně ani o slávu nebo peníze nejde." To je dobrý vědět. Dost nerada bych, aby zrovna to byly Ashleyiny životní cíle. "Já jen chci, aby lidi poslouchali hudbu, kterou tvořím, hudbu, kterou hraju pro ně."

"Chápu tě," řeknu soucitně. "Chceš zpívat o tom, co tě inspiruje, k čemu máš nějaký vztah, že?"

"Přesně," přitaká Ashley rychle a já z toho mám radost.

Ne z toho, že má problémy s nahrávací společností, ale že rozumím jejím pohnutkám.

"Nebudu tu sedět a vykládat ti, jak znám hudební průmysl do všech podrobností," natáhnu se a položím ruku na Ashleyinu. "Ale jestli ti to pomůže, tak máš na své straně minimálně jednoho člověka, kterému leží na srdci jen tvé nejlepší zájmy. Cokoliv můžu udělat, aby to všechno bylo jednodušší, jsem tu pro tebe."

Ashley se krátce podívá na naše ruce, než mi věnuje jeden z nejintenzivnějších pohledů, co jsme dodnes sdílely. "Nemáš ani zdání, jak moc to pro mě znamená."

A jako lusknutím prstů mi srdce opět bije jako o závod.

"Myslím to vážně, Ash," vymáčknu ze sebe, ačkoli se celá třesu z té síly Ashleyiných očí. "Nejsi v tom sama."

Ne když jsem tu já.

"Díky," reaguje Ashley malinko nalomeným hlasem.

"Tady je váš salát," oznámí Jessie v celé své švédské kráse, když přijde k našemu stolu.

Nemáme ani šanci jí poděkovat a už je zase pryč.

Vypařit se tedy umí ukázkově.

Což je naprosto skvělé.

A to je další věc, za kterou jí dlužím.

"Tak, mademoiselles, všechno v pořádku?" zeptá se nás můj přeteple teplý bratr, když se u nás zase jednou zjeví.

Ashley se pro potvrzení podívá na mě, tak rychle přikývnu. "Všechno je skvělé, Jacquesi."

Aw, ona hraje podle něj.

To je milý.

"Paráda," zvolá Glen a hned na to si odkašle, když si uvědomí, že vypadl z charakteru. "Chtěl jsem říci, že to rád slyším. Bon appetit!"

Ashley i já nad jeho šaškováním protočíme oči, ale není pochyb o tom, že je hrozně roztomilý.

Zrovna se chystám pustit do salátu, když si všimnu něčeho za Ashley, čeho jsem si předtím nevšimla. Vypadá to jako pozadí odněkud z pláže nebo z ostrova při západu slunce.

"To je, uhm, no abychom, však víš, abychom se pak mohly vyfotit," vysvětluje Ashley, když se jí na to zeptám. "Na maturácích se to dělává, myslím, pro mě je tohle poprvé." Blekotá a myslím, že takhle nejistou jsem ji ještě nikdy neviděla. "Chci, abys měla na tenhle večer upomínku."

Ashley už se zase kouše do rtu a já se fakt snažím, abych se na ni nevrhla.

Ta je tak zatraceně sladká, že bych klidně mohla odpadnout na předávkování cukrem.

Ale což, to je riziko, které jsem rozhodně ochotná podstoupit!

Její pozornost nezná hranic.

Chci si nechat udělat fotku s Ashley, o tom žádná.

Ale když se tak dívám do Ashleyiných očí, jednu věc vím jistě.

Nepotřebuju žádnou fotku, abych si tuhle noc připomněla.

Absolutně nepotřebuju.

Protože tahle noc je jednou z těch, které si budu nepochybně pamatovat ještě hodně dlouho.

30

Jessie přijde pro prázdné talíře a než zase odejde do zákulisí - jak tomu Ashley říká - obrátí se na mě. "Pochutnaly jste si?" zeptá se se svým švédským akcentem, který, abych byla upřímná, už nějak ztratil v průběhu večera ten správný šmrnc.

Dávám vinu alkoholu.

Je to z ní cítit a navíc to, že trošku drmolí, mi dává vědět, že s Glenem rozhodně ochutnávali víc než jen to víno.

"Moc dobrý to bylo," odpovím jí s úsměvem. Otočím hlavu na mou spolustolovnici a nesměle dodám: "Má poklona šéfkuchaři."

Přesně tak, nejen, že Ashley jen pro mě naplánovala celou tuhle magickou noc, ale ona i sama navařila všechno jídlo.

To je důvod číslo čtyřista padesát šest, který mě vede k přesvědčení, že je naprosto dokonalá.

Navíc uvařila moje oblíbené.

Špagety s masovými kuličkami.

Pro mě.

Pořád se ještě celou věc snažím nějak pobrat.

To všechno, celá noc, pro mě.

Chci se jí zeptat proč.

Proč by podstupovala tohle všechno jenom kvůli mně.

Chci se jí zeptat, ale nezeptám.

Nezeptám se, protože si nejsem moc jistá, jestli jsem připravená slyšet odpověď, ať je jaká chce.

Pokud je to čistě z přátelství, tak mě to nejspíš zklame, a jestli odpoví něco jiného, něco, co by naznačovalo něco hlubšího, nevím, jak bych to zvládla.

Během jídla jsme ze sebe v podstatě nespustily oči. Naše vzájemné pohledy se zdály nějak delší, naše slova v sobě skrývala víc a v hovoru je znát podtext něčeho, co zatím nedokážu pojmenovat.

Pokaždé, když mi složí poklonu, mě příjemně zamrazí, pulz se mi zrychlí pokaždé, když zjistím něco dalšího ohledně toho, kolik úsilí musela do plesu pro mě vložit, a s každou další vteřinou jsem nervóznější.

Je to, jako bychom se blížily k něčemu velkému.

Okamžiku, doteku, polibku.

K něčemu.

Vznáší se to nad našimi hlavami, ale ani jedna z nás to neřeší.

Pořád ještě věřím tomu, že vidím něco, co tu zkrátka není, ale tahle víra s postupujícím večerem pomalu slábne.

Ať už je to jen zbožné přání, či ne, mám z toho pocit, že mezi mnou a Ashley právě dochází ke změně.

Ke změně, na kterou si nejsem jistá, jestli jsme připravené. Jak já, tak ona.

Abyste to chápali správně – já si to užívám, je to naprosto úžasný a nejradši bych, aby tenhle večer nikdy neskončil. Jenže každá noc jednou skončí, vím to – a je to právě ten konec, z čeho mám trochu strach, který tak znatelně pociťuju.

Nechci vyvést něco nemotorného, nechci všechno pokazit tím, že v Ashleyiných činech čtu víc, než je zdrávo, a nechci přijít o ten pocit štěstí, který mnou teď proudí.

Ashley sáhne po své sklence a zhluboka se napije, než mě osloví. "Jak se ti zatím líbí tvůj večer?"

Rozzářím se radostí. "Moc si to užívám."

Vážně jo.

Chtěla bych zastavit čas, abych se v atmosféře tohohle večera mohla vyžívat tak dlouho, jak jen to je možné.

"A co ty?" zeptám se.

"Jak bych se mohla nebavit, když jsi tu?" odpoví Ashley.

Ona mi opravdu umí přivodit pouhou větou málem závrať, jako nikdo jiný.

Navzdory těm neposedným motýlům v břiše se necítím ani trošku nesvá nebo trapně.

"Teď bude dezert?" zajímám se, než mi stačí horko vystoupat až do tváří. Přijde mi, že když jsem s Ashley, hrozně často červenám. Má obvyklá výřečnost se mi zdá, že u ní neplatí, a já se musím sama sebe ptát, jestli je vůbec možné ji s touhle mojí nově objevenou stydlivostí svést.

"Teda, Spence, tak já pro tebe uspořádám maturitní ples, pořídím ti nový šaty, navařím a stejně ti to pořád nestačí," ušklíbne se. "Ty jsi teda nevděčnice."

Sevřu v rukou ubrousek, který Jessie nechala na stole. Žmoulám ho a natahuju, zatímco se očima snažím zůstat na Ashleyiných. Její pohled je tak silný, že se navzdory mé nervozitě přistihnu, jak se v něm ztrácím. Vím, že jen tak žertuje, vím, že můj komentář ohledně dezertu byl nevinný, ale taky vím, že chci Ashley jako ještě nikdy.

Chci ochutnat její rty, ale ne jenom proto, že mě neuvěřitelně přitahuje.

Je to, jako bych je potřebovala cítit.

Toužím je okusit.

Toužím po tom, abys se Ashleyino tělo tisklo proti mému.

Bolestně toužím po tom, aby byla mou.

Nemyslím ve fyzickém smyslu slova, ačkoli ano, samozřejmě to chci, ale hlavně chci, aby prostě byla mou.

Jen moje a nikoho jiného.

Zrovna tak, jako já jsem připravená být její.

Sedím tu a jsem připravená, aby si mě vzala.

Přeju si, aby si mě vzala každým myslitelným způsobem.

Chápu logiku toho, že bych ji měla svést já, ale já tu nejsem ta, která je zadaná, já nejsem ta, která je hetero, takže je pro mě těžký mezi námi něco iniciovat.

Tak si to alespoň snažím sama vysvětlit.

"Víš, že jsem si dělala srandu, že jo?" řekne Ashley a přitom se nahne dopředu a pohladí mě palcem po ruce.

Tak drobné gesto a moje tělo na to reaguje jak blázen.

Její dotek, její starostlivost, tón jejího hlasu, všechno ve mně vyvolává požár.

Ať už si to Ashley uvědomuje, nebo ne, působí na mě každým svým pohybem, každým slovem.

Bože, já ji chci.

A skrývat moje pocity je stále těžší a těžší.

"Vím," řeknu tiše, zatímco její palec stále přejíždí po mé rozpálené pokožce. "Nic jiného nepotřebuju, tenhle večer pro mě už takhle znamená strašně moc."

No, jedna věc by se snad ještě našla.

Ale musím si zakázat na to myslet.

"No, večer rozhodně ještě nekončí, Spence, a já doufám, že se ti bude líbit ještě víc," zareaguje Ashley zrovna tak tiše. "Jeden ptáček na střeše mi pověděl, že tvou oblíbenou zmrzlinou je čokoládovo-mátová Baskin Robbin's."

To je!

Počkat.

Co tím chce říct?

"Takže až bude po plese, myslela jsem, že bychom si zákusek daly jen my dvě o samotě," pokračuje Ashley stylem, skoro jako by mě snad sváděla. "Ale neříkej to našim pomocníčkům, mohli by se do ní pustit dřív než my."

Navenek se tomu zasměju spolu s Ashley.

V duchu ztěžka polknu.

Po plese?

To jakože after party?

Kde budeme jen já a Ashley?

Uhm, zapište mě na seznam!

Budu tam!

Jako na koni!

S každým dalším pohybem Ashleyina palce na mé ruce ji vnímám čím dál víc.

"To zní jako bezva nápad," poznamenám a těkám pohledem mezi našima rukama a jejíma čokoládovýma očima.

Ashley stáhne ruku zpátky k sobě a já ji málem zarazím, aby to nedělala. "Spence, já…"

"Tak, kdo je připraven na jedno vyblejsknutí?" zapěje nám najednou Glen přímo u stolu.

Gah!

Přerušil Ashley, zrovna když mi chtěla říct něco důležitýho.

Aspoň myslím.

Mimochodem, Glen změnil kostým. Teď je celý v černém, což tedy netuším proč.

Zavýskne a spráskne ruce. "Dámy, vy vypadáte prostě úchvatně!" Glen důrazně vysloví každou slabiku slova úchvatně a pak mávne rukou ve vzduchu.

Týjo, nevěděla jsem, že by dokázal zahrát ještě víc přiteplenýho, než se chová normálně.

Kam se poděl jeho francouzský přízvuk?

"Sice na tak báječně jako já," zvolá a dá si přitom ruce v bok. "Já jsem totiž tak děsně pěknej, že by to měl být zločin."

Mrknu na Ashley a vidím, jak jí cukají koutky úst. Párkrát si odkašle a potom promluví. "Co se děje, Jacquesi?"

Glenovi vystřelí obě ruce k srdci. "Bože můj, není ten Jacques nejvíc sexy chlap, co jste viděly? Kromě mě, samozřejmě."

Jsem přesvědčená, že když byl Glen malej, upadl na hlavičku.

Opakovaně.

"Ten cukroušek bohužel musel odejít," vysvětluje nám Glen zvesela. "Ale jsem tu já, jsem queer a jsem fabulózní."

Oh, dobrý bože, ten musel vytáhnout ta vína minimálně tři.

"Ale dosti o mně," zahihňá se Glen. "Mé jméno je Eduardo a vy máte to štěstí, že jsou vám k dispozici mé úžasné fotografické dovednosti."

Jééj!

Focení!

S Ashley!

Dám si naši fotku do rámečku a vystavím si ji v práci na stůl, abych na ni mohla čučet každý den.

"Takže nahoďte své prdelinky a pojďte za mnou," řekne nám Glen a ukáže na tu kartonovou scenérii, které jsem si před chvílí všimla.

Následně odtančí pryč a zanechá nás našemu hysterickému záchvatu.

Možná že je trošku nekonvenční, ale Glen je skvělej brácha.

Ashley i já se zvedneme ve stejný moment a stejně jako po většinu večera ze sebe nespouštíme oči.

Vykročím Glenovým směrem, když tu ucítím, jak Ashley vklouzne rukou do mé dlaně.

Vím, že bych neměla reagovat, ale nemůžu jinak.

Podívám se dolů na naše spojené ruce a potom zase na Ashley. Mlčky se jí ptám očima, protože slova teď nepřipadají v úvahu.

Nedokážu ale z jejího pohledu odpověď vyčíst, snažím se, ale nejde to.

Po chvilce uhne pohledem, ale naše ruce zůstávají propletené.

"Vy jste tak rozkošné, že ani nemám slov," rozplývá se Glen, když dojdeme k našemu cíli.

O tom se s ním jistě hádat nebudu.

Akorát tedy přeruší náš kontakt, když začne připravovat scénu.

Má jediný štěstí, že mě tím zmatečným pobíháním dokáže rozesmát, protože jinak by byl v pěkným průseru.

Jinak ale moc nevnímám, co Glen dělá, protože mi v hlavě pořád dokola poletuje příliš nezodpovězených otázek.

Co všechno tohle znamená?

Je možné, že Ashley ode mě chce víc, než pouhé přátelství?

A co Aiden?

Tahle otázka mi dělá největší starosti, tak ji urychleně ze svých myšlenek vytěsním.

"Už to bude," oznámí Glen a tehdy si teprve všimnu, v jaké pozici stojíme.

Jsem vpředu a Ashley stojí za mnou.

Nedotýká se mě, ale cítím ji všude.

Úplně všude.

Každou molekulou svého těla.

Glen odběhne za fotoaparát, aby se podíval přes objektiv. "Můžeš si stoupnout trošičku blíž?"

Chci se zeptat, koho myslí, když vtom ucítím, jak se Ashley postavila těsně ke mně.

Ach můj bože!

To je úžasný.

Zatraceně úžasný.

"Ještě blíž," dává Glen pokyny.

A ona je plní.

Tělo na tělo.

"Je to v pořádku?" pošeptá mi Ashley do ucha.

To si piš, že je!

Ani se odsud nehni! Nikdy!

"Je to dobrý," pošeptám zpátky a je mi jedno, jak to možná zní.

Jen říkám, jak to po pravdě je.

Dlaněmi mi spočívá na bocích a já jsem v nebi.

Glen vzhlédne a usměje se. "Perfektní. Až napočítám do tří, řeknete sýr."

Sotva dýchám.

Jen taktak, abych se udržela při životě.

Právě když Glen odpočítá tři, Ashley udělá něco, co jsem od ní absolutně nečekala.

Přesune ruce dopředu na moje břicho a přitáhne si mě k sobě.

"Sýr," řekne hlasem o několik oktáv hlubším.

Já sýr neřeknu, ale vím určitě, že se křením jako blázen.

Glen udělá hned několik záběrů, zatímco já se vyžívám v tom, jak naprosto úžasné je být v Ashleyině náručí, jak skvělý pocit to je, když mě takhle drží, a ze všeho nejvíc, že tenhle celý zážitek sdílím s holkou, na kterou myslím dnem i nocí.

Neustále.

Od první chvíle, co jsem ji spatřila vpodstatě mou mysl neopustila.

A neřekla bych, že by se to někdy v dohledné době mělo změnit.

Glen se odtáhne od svého přístroje. "Tak hotovo, účet vám pošlu poštou."

A s tím je fotograf Eduardo pryč.

Ashley uvolní své sevření a já hlasitě vzdychnu.

Sakra!

Člověk dokáže být nápadný a pak hodně nápadný.

Tohle bylo až moc hodně nápadný.

"Co jsi mi to chtěla předtím říct?" zeptám se Ashley, když se k ní otočím čelem.

"Nic důležitého," odpoví, ale moc jí to tedy nebaštím.

Vracíme se v tichosti k našemu stolu a tentokrát mě Ashley za ruku nevezme.

Vím, že bych mohla vzít já její, ale nejsem si jistá, jestli je to zrovna teď ten nejlepší nápad.

To, a taky nevím, jak by na to zareagovala.

Asi bych nesnesla, kdyby se ode mě odtáhla.

Dojdeme k místu, kdy býval náš stůl, ale ten je pryč.

Divné.

Zrovna se na to chci zeptat Ashley, když v tu chvíli všechna světla potemní a začne hrát Celebration od Kool and the Gang.

"Yo, yo, yo, tak jak je, King High?" slyším Glena povykovat do mikrofonu.

Podívám se směrem, odkud jeho hlas přichází, a uvidím ho i s Jessie stát za jakýmsi zařízením, které doteď bylo pod tím černým prostěradlem, co jsem viděla prve.

Podívám se zpátky na Ashley a ta se usmívá.

Hádám, že nastal čas na tanec.

Glen má na hlavě baseballovou čepici kšiltem dozadu, přes své černé oblečení má rozepnutý baseballový dres a na krku zlaté řetězy. Jessie má černé kalhoty a obepnutý top.

Co zas budou vyvádět teď?

Glen a Jessie začnou tleskat do rytmu, což ještě umocní mou zvědavost.

"Je na čase rozjet párty," řekne Glen hlasem, který se dá popsat jedině jako jeho nejlepší imitace tvrďáckýho týpka. "Jste připravený, lidi?"

S Ashley tam jenom stojíme a zíráme na tu šou, co se na nás valí.

Po místnosti poskakují záblesky světel a já se zas a znovu můžu jen divit, kolik úsilí do dneška Ashley musela vložit.

Glen nás zpraží pohledem. "Yo, maturanti King High, řek jsem, jste připravený pařit?"

Krátce se podívám na Ashley a je mi jasné, že myslíme na to samé.

Přišel čas to pořádně rozjet.

Začneme tleskat a křičet "woo", ačkoli je to trochu zvláštní pocit, uvážíme-li, že jsme jediní lidé v místnosti.

Glen se za souhlasného pokřiku do mikrofonu srazí boky s Jessie. "Máme pro vás, milí maturanti, připravenou noc plnou zábavy, ale dovolte mi nás nejdřív trošku představit." Než pokračuje dál, oba chvilku poskakují. "Já jsem DJ G jako Gangsta a dneska večer tu pro vás budu roztáčet nějaký ty supr pecky."

Ach můj bože!

Řekněte mi, že to neřekl.

Můj bratr není typ, co by mohl takhle mluvit a nevypadat přitom jako pablb.

Ale každopádně je zábavný, pokud se to dá soudit podle smíchu, kterého se mu ode mě a Ashley dostává.

"A po mojí pravici," Glen hodí ruku Jessie kolem ramen, "je moje parťačka DJ Double J." Jessie se na místě zatočí a je z toho úplně vedle. "A my tu dneska uděláme takovej šrumec, že to tenhle barák totálně zdolá. Holla!"

Je mi za něj tak trapně.

"Dejte mi to, hop, hop!" Huláká Jessie do svého mikrofonu.

A za ni taky.

S Ashley se už nekontrolovatelně smějeme, ti dva jsou dobrá dvojka.

"Dobrá, dobrá, dobrá, dobrá." Glen si teď pohrává s nějakými čudlíky, no doufám, že to vybavení nepodělá. "Rád bych první song věnoval tamhle mojí nejoblíbenější ségře Zlatovlásce." Ukáže na mě a já jen s pobavením potřesu hlavou.

Ach, Glene, to je od tebe tak hezký.

"Takže, dotáhni ten svůj zadek na parket a předveď nám, jak se umíš pěkně hejbat," dohaleká Glen, zatímco zmáčkne pár dalších knoflíků.

Nebudu tancovat sama.

Vytáhnu Ashley na nyní vyklizený taneční parket.

Doufám, že to bude rychlá písnička.

S dobrým rytmem.

Aby se mi s tebou pěkně sexy tančilo, má milá.

Pěkně tělo na tělo s Ashley.

Společně.

Třít se o sebe.

Nahoru a dolů.

Zas a znovu.

Ty vado, to by bylo tak skvělý!

A potom uslyším song, co vybral.

Uh huh, this is my shit. All the girls stomp your feet like this

Panebože!

Panebože!

Panebože!

A few times I've been around that track

Už nemám bratra.

Pro mě je mrtvej.

Cítím, že hořím pořád víc a víc, jak začíná hrát písnička, na kterou jsem dělala Ashley striptýz a tanec na klíně.

To je na hovno!

Jak mám tancovat, když jsem rozpaky ztuhlá?

Teď si to teda rozhodně neužiju.

Ani náhodou!

Ashley vkročí přede mě a stojí šíleně blízko.

Její pohled je vroucný, ale barva jejích očí je zároveň o několik odstínů tmavší.

"Smím tě požádat o tanec, Spencer?" zeptá se tak formálně, že málem na tu pitomou písničku i zapomenu.

Kývnu hlavou na souhlas a naše těla se společně dají do pohybu.

Hodně blízko sebe.

Myslím, že můj večer se právě o sto procent zlepšil.