Nejen pošťák zvoní dvakrát

Napsala: Eva

61

Když se Liz doslechla, co se stalo, ještě v sobotu večer jsem ji měla doma.

V okamžiku, kdy jsem ji povyprávěla, co provedla má matka, jsem se upřímně začala bát, že předčasně porodí.

Nemyslím, že jsem ji kdy v životě viděla takto rozčilenou.

Pořád chodila v obýváku mezi gaučem a televizí sem a tam, a podvědomě si hladila své zakulacené bříško.

Začínala jsem se bát, že se mi za chvíli propadne dolů k sousedům.

"Zlatá Jocelyn," vydechla po hodné chvíli pochodování a zabořila se do gauče vedle mě.

Musela jsem se usmát. A velmi nerada přiznat, že má bohužel pravdu.

"Co uděláš?" tázavě na mě po chvíli mlčení pohlédne.

Pokrčím rameny. "Nic."

"Jak nic?" oči se ji rozšíří překvapením a šokem. "Vždyť tvá matka pod pohrůžkou donutila Kate se s tebou rozejít! Musíš něco udělat! Alespoň si s ní promluvit."

Pohlédnu na ní, v očích slzy: "Na to je už pozdě."

"Ale hovno pozdě!" Liz si po vyřčení těchto slov okamžitě přikrývá dlaní pusu. "Promiň, prďolo, to jsi jako neslyšel, ano? A né že mě napráskáš Harrymu," hladí si při těchto slovech břicho a já se musím pousmát.

Moc ji to sluší, těhotenství jí hrozně prospívá.

Opět chvíli mlčky sedíme a já začínám zjišťovat, že se zase ozývá bolest hlavy.

"Běž si lehnout, vypadáš hrozně," miluju Liz a její upřímnost.

Usměju se a přikývnu.

Pořádná dávka spánku je přesně to, co můj malý otřesený mozeček potřebuje.

Ráno mě probudí zvonek.

Kouknu na hodiny na nočním stolečku a překvapením se mi rozšíří oči.

Ráno? Vždyť je skoro dvanáct.

Odhrnu ze sebe peřinu a s rozespalým bručením se opatrně postavím do svých berlí.

"Už jdu," zavrčím do předsíně, když se zazvonění ozve znovu.

Kdo to může být? Liz by dříve zavolala než by přišla.

Snad to není zas ta otravná sousedka, co si chce pořád povídat.

Navzdory tomu že jsem spala více než čtrnáct hodin, zívnu.

Když dorazím ke dveřím, odemknu je a sundám z nich bezpečnostní řetěz.

Otevřu je a ospale pohlédnu na osobu před sebou.

Doprdele.

Měla bych se naučit používat kukátko.

"Vzbudila jsem tě?" Kate stojí před mým prahem jako hromádka neštěstí a prsty si nervózně hraje s klíčemi od auta.

Jsem si jistá, že můj překvapený výraz a mlčení trvá snad minutu.

"Omlouvám se, já…," zakoktá se a ukáže prstem někam za sebe.

"Pojď dál," pronesu tiše a ustoupím jí z cesty.

Kate bojácně vstoupí do předsíně a pozoruje mě, jak zavírám dveře. "Támhle je obývák," pokynu k jedněm dveřím a Kate do nich poslušně zapluje.

Cítím jak mi buší srdce až ve spáncích a přemýšlím, co se v následujících minutách asi stane.

Jistá jsem si ale jen tím, že to chci mít co nejrychleji za sebou.

"Dáš si něco?" pokynu směrem ke kuchyni, když se Kate usadí do křesla v obýváku.

Zavrtí hlavou. "Ne, děkuju."

Přejdu ke svému místu na gauči, naproti ní a opatrně se posadím. Když odložím stranou své hole a pohlédnu na ní, z hrdla se mi vydere tiché povzdychnutí.

Vypadá hrozně unaveně.

Mlčky sedím, koukám na ní a čekám, co mi přišla říct.

Po chvíli mlčení a hledění na podlahu se hluboce nadechne a pohlédne mi do očí.

Motýlci.

Ty nádherné tmavé velké oči, ve kterých se nyní zrcadlí tolik smutku.

Sevře mě u srdce.

Když i po chvílí očividného zápolení sama se sebou mlčí, rozhodnu se jí vyjít vstříc: "Proč jsi mi to neřekla?"

Na okamžik se zarazí, jakoby nečekala, že promluvím jako první.

"Nemohla jsem," vydechne tiše a pohlédne na mě.

"Myslíš, že bych jí dovolila tě nechat vyhodit? Myslíš, že kdybys mi to řekla, dovolila bych ji svou výhrůžku dotáhnout do konce?" Sama se divím svému hlasu. Tichý a klidný.

Rozhodně né takový, jak se právě cítím já sama.

"Nejde o mě!" Kate najednou prudce vstane, až úlekem malinko poskočím.

"Nemůžu si dovolit přijít o práci, já… podporuju finančně naše, kteří museli zastavit svůj dům, aby splatili všechny ty dluhy, co Frank udělal," pochoduje přesně na tom místě, kde včera pochodovala Liz.

"Kdybych přišla o práci, přišli by o dům a to by nepřežili," slyším v jejím hlase tolik emocí, až se mi z toho svírá srdce.

"Kate…," chci ji uklidnit.

"Ty to nechápeš!" najednou se zastaví a pohlédne na mě. "Kašlu na sebe. Klidně bych někde dělala hajzl bábu, kdybych tak mohla být s tebou! Ale tady nejde jen o mě," hlas se jí zlomí a Kate schová tvář ve svých třesoucích se dlaních.

Vezmu své hole, postavím se a udělám k ní několik kroků.

"Hajzl bábu?" pohlédnu na ní jako bych špatně slyšela a cítím, jak se mi na tváři formuje drobný úsměv.

Kate odkryje svou tvář a překvapeně na mě pohlédne. "Jo," zašeptá.

"Kate," na okamžik se odmlčím. "Ty tady nejsi ta, co se má omlouvat. Byla to moje matka, kdo tě takhle zatlačil do kouta a já přísahám, že ji to nadosmrti neodpustím."

Kate zavrtí hlavou. "Ne, je to tvá máma. Myslela si, že dělá to co je pro tebe nejlepší."

Uchechtnu se. "Zdá se mi to, nebo ji tady přede mnou opravdu obhajuješ?"

Vidím jak se Kate červená a z toho pohledu mě zase sevře u srdce.

"Co Suzanne?" zeptám se na tu poslední věc, kterou potřebuju vysvětlit.

Kate se najednou v očích objeví další slzy, když na mě pohlédne. "Ublížila jsem ti. Byla jsi hrozně neodbytná a to bylo to jediné, co mě v tu chvíli tenkrát napadlo." Svěsí hlavu. "Omlouvám se," zašeptá po chvíli ticha.

Chvíli tam jen tak stojíme a já ji pozorně sleduju.

"Děkuju, že jsi mě vyslechla," po chvíli prolomí ticho a pohlédne na mě.

Oči má tak smutné, že je mi z toho až skoro fyzicky nevolno.

"Měla bych už jít," obejde mě, sebere z opěradla křesla svou tašku a zamíří směrem do chodby.

"Miluju Tě," vypadne ze mě a já cítím, že se zastavila jen pár kroků ode mě.

Otočím se a pohlédnu na ní. "Miluju Tě," zopakuju, zatímco Kate se otáčí čelem ke mně. "Od první chvíle co jsem tě uviděla. I když mi nějakou dobu trvalo, než jsem si to uvědomila," na okamžik se odmlčím a bojuju s přívalem emocí.

Kate svou bitvu už prohrála a s očí jí stékají po tvářích slzy.

"Jsi to nejlepší co mě kdy potkalo. Vlastně můžu poděkovat i tý blbý autonehodě, protože bez ní bych tě nikdy nepotkala."

Kate mlčky stojí a její výraz se snad ani nedá popsat.

"A ať se propadnu, jestli tě teď nechám odejít," udělám k ní několik kroků a zastavím se až těsně u ní.

Hledí opět na zem. Zapřu se silněji o pravou berli, levou ruku ji přiložím pod bradu a donutím jí, aby se na mě podívala.

Několik okamžiků se mlčky koukáme jedna druhé do očí a já cítím, jak prohrávám boj se svými vlastními slzami, které mi zalévají oči.

"Já," Kate po chvíli tiše zašeptá. "Ublížila jsem ti."

Musím se pousmát. "A já tě přesto miluju."

Kate se nadechuje k dalšímu odporu, ale já ji přiložím prsty na rty, abych ji umlčela.

Pohlédnu jí znovu do očí a poté přitisknu své rty na její.

Cítím mezi svými rty slané slzy, těžko říct komu z nás dvou patří, ale je mi to jedno.

Poprvé po dlouhé době se cítím zase úplná.

Ležíme u mě na posteli.

Venku se už stmívá a my v objetí strávily snad několik hodin.

Povídáme si.

O všem co se stalo za posledních několik měsíců. Nepřekvapuje mě, když se Kate přizná, že se zahrabala do práce, z nemocnice se chodívala domů jen vyspat a mnohdy ani to ne.

To asi vysvětluje, jak unaveně vypadá.

Slzy jsou už dávno pryč. Uvnitř mě se naopak rozhostil příjemný hřejivý pocit.

Jakoby ze mě spadl obrovský kámen, který mě tížil a táhnul k zemi.

"Jsem na tebe hrdá," zašeptá mi Kate z ničeho nic do vlasů a přeruší tak delší ticho, které se mezi námi rozhostilo.

Tázavě na ni vzhlédnu.

"Chodíš," usměje se a políbí mě na nos.

Zavřu na okamžik oči. Jak moc mi to chybělo.

"Ty ses upnula na práci a já na rehabilitaci," usměju se a položím zpět hlavu na její rameno.

Cítím, že se také pousmála a úplně vidím ten ďolíček, co se jí při tom objevil na tváři.

"Hrozně si mi chyběla. Umírala jsem touhou zjistit, jak se máš, jak ti jde rehabilitace…," v půlce věty ji selže hlas a já slyším, jak se zajíkla.

Opět na ni pohlédnu a lehce ji políbím na tvář. "Nápodobně," zahledím se jí do očí a na okamžik se zarazím.

"Co?" zamračí se Kate.

"Jak vlastně víš, kde bydlím?"

Ďolíček. "Od Liz."

Tázavě zdvihnu obočí.

"Když jsem ji v pátek potkala v nemocnici," pousměje se.

"Tys jí potkala? V pátek? V nemocnici?" posadím se a v hlavě mi to začíná šrotovat.

Měla mi zjistit, kdy má Kate službu abych se jí vyhnula, ale měla tam jen zavolat. Šla tam tedy asi osobně.

"Dostala jsem pěknou sodu," Kate se také posadí a smutně se na mě pousměje.

"Cože? Tak to mě zajímá," zazubím se a ovinu svou ruku kolem jejího pasu.

"Nevím, proč tam byla, ale potkala jsem jí na úrazovce. Minula mě a jen se na mě ošklivě podívala, ale za chvíli se vrátila a seřvala mě do kuličky," odmlčí se a v jejím pohledu jde vidět stud.

"Kate," položím dlaň na její tvář a lehce přes ni přejedu prstem. "Nech toho, ano? Už je všechno v pořádku."

Kate zavře oči a mlčky přikývne. "Každopádně, když na mě přestala křičet, jak moc jsem ti ublížila a jaká jsem potvora a podobně… napsala mi na ruku tvou adresu s tím, že až dostanu rozum, mám se u tebe zastavit. Možná bych se jí to i pokusila vysvětlit, ale nepustila mě ke slovu," opět se jí na tváři objeví smutný úsměv a já uvažuju, jak dlouho bude trvat, než se přestane obviňovat.

"A přišlas," krátce ji políbím na rty.

"Když jsem tě včera uviděla na chodbě," odmlčí se a až zoufale na mě pohlédne.

"Já vím," zavřu oči a opřu své čelo o to její.

Taky jsem si v tu chvíli uvědomila, že bez ní prostě nemůžu být.

62

Když jsem v úterý dorazila do práce a povyprávěla Liz zbytek příběhu, málem se rozplakala.

Vím, že jsem jí tenkrát vyhrožovala, že jestli něco podnikne ohledně Kate a mě, je naše přátelství u konce, ale vzhledem k faktu, že její čin přispěl k tomu, že jsme s Kate zase spolu, rozhodla jsem se, že si jí teda nechám.

Máma mi od pondělka několikrát volala a já to samozřejmě nezvedla. Uvažuju jak se ji vyhnout, když ví, kde bydlím.

Navzdory opačnému názoru Kate ji opravdu nikdy neodpustím, co udělala.

Nikdy.

S Kate se vídáme každý den. Většinu nocí u ní i spím, svému vlastnímu bytu se snažím vyhnout, jak jen to jde. Vím, že dříve nebo později na Alici někde určitě narazím, ale čím později to bude, tím méně hrozí, že jí fyzicky ublížím.

Rehabilitace už nemám tak často, a tím, že pravidelně chodím o berlích, stejně cvičím tím nejlepším možným způsobem. Návštěvu posilovny si ale málokdy dokážu odepřít. Na pažích a břiše mi svaly jen hrají, ale nohy jsou pořád jiný oříšek.

Jsem rozhodnutá, že až budu úplně zdravá, začnu pravidelně běhat. A to běhání nenávidím, ale mám pocit, že na tento druh pohybu nyní nahlížím úplně jinak.

Sedím pod svým bytem v autě a čekám, až se vrátí Kate, která mi nahoru skočila pro nějaké věci.

Když spatřím Alici, která se sem zrovna blíží, veškerá má snaha se jí vyhýbat ustupuje do pozadí.

Otevřu dveře spolujezdce a postavím se do nich. Dlaněmi se zapřu o rám dveří.

Když mě Alice spatří, na okamžik se zastaví, jako by sbírala odvahu. Po chvíli ji pravděpodobně posbírá a dojde blíže.

"Emily," zastaví se několik metrů ode mě. Skoro mi přijde, že se bojí, abych se na ní nevrhla.

Mlčím a propichuju ji pohledem.

"Emily, jsi v pořádku? Měla jsem o tebe hrozný strach, dlouho ses mi neozývala a…."

"Řeknu to jen jednou, tak mě dobře poslouchej," udělám krok stranou a zabouchnu dveře od auta. "Když jsi před několika měsíci zašla za ženou, kterou miluju a vyhrožovala jí, aby mě opustila," na okamžik se odmlčím. "V tu chvíli si přestala být mou matkou."

Kdybych jí neznala, řekla bych, že se jí v očích zrcadlí skoro hrůza.

"Nechci tě už nikdy vidět! Nechci tě už nikdy nikde potkat, rozumíš?! Dej mi pokoj, nestojím o žádnou tvou pomoc, ani peníze! Jediné co jsem po tobě kdy chtěla, bylo, aby ses chovala jako má matka! V době kdy jsem byla dítě, kdy bylo tvou povinností mě chránit a starat se o mě! V době kdy jsem tě nejvíce potřebovala!!" uvědomuju si, že na ni křičím a že vytahuju desítky let staré křivdy, ale je mi to jedno.

Alice se nadechuje k odpovědi, ale nepustím ji ke slovu.

"Mlč! Nechci nic slyšet a prosím tě, jestli jsi mě kdy milovala, odejdi! A už se prosím nevracej!" poslední slova procedím skrze zuby a úplně cítím, jak se celá chvěju.

"Emily!" zaslechnu známý hlas ode dveří do domu a podívám se tím směrem.

Kate odhazuje na zem igelitovou tašku, ve spěchu ke mně přibíhá a chytá mě za paže.

A já záhy pochopím překvapený a radostný výraz v jejich očích.

Stojím! A kdyby jen to. Během hádky s Alicí jsem sama ušla od auta několik metrů, aniž bych si to vůbec uvědomila. A aniž by mě kdokoliv podpíral.

S úžasem hledím na své nohy, jako by to snad ani nebylo možné.

Když se na sebe s Kate chvíli přiblbe culíme, vzpomenu si na Alici.

Pořád stojí na místě, jednu dlaň přitisknutou na hrudi a po tvářích ji stékají slzy.

Pohlédnu na ní způsobem, který potvrzuje má dřívější slova.

Alice se mlčky otočí a dá se na odchod.

"Jsi v pořádku?" Kate na mě starostlivě pohlédne.

Zahledím se jí do očí a dlaní jí přejedu po tváři. "Teď už ano."

Ďolíček.

Motýlci.

Je to již měsíc od chvíle, co jsem naposledy viděla Alici.

Od té chvíle nezavolala, nenapsala, ani se u mě neobjevila.

Jsem ráda, že pochopila má slova.

Stojím na terase mého bytu, opírám se o zábradlí a užívám si výhled. Zjistila jsem, že to tady miluju. Jsem schopná tady trávit hodiny a jen se rozhlížet. Úžasně se mi tady relaxuje.

Je pozdní říjen, ale pořád je venku příjemné teplo, fouká lehký vítr a čechrá mi moje již krapet odrostlejší vlasy.

Kolem mého pasu se najednou ovinou ruce a na krku mi přistane lehký polibek.

Usměju se.

"Dobré ráno," nakloním hlavu, abych na Kate viděla.

Má ještě skoro slepené oči a rozcuchané vlasy jí ve větru lítají na všechny strany. Je strašně roztomilá.

"Hmm, dobré," zamumlá mi rozespale do ramene.

Jsem tak šťastná.

V práci se mi daří, Liz a Harry jsou šťastní, prcek se má za necelé dva měsíce narodit. Kate u mě už v podstatě bydlí, můj nový byt si zamilovala stejně tak jako já.

Položím své dlaně na její předloktí a cítím, jak mě k sobě pevněji přitiskne.

"Jak ses vyspala?"

"Hmm… májo," její typická odpověď mě opět rozesměje.

Otočím se čelem k ní a omotám ji ruce kolem krku. "Víš, že jsi hrozně roztomilá?" zazubím se.

Kate obrátí oči v sloup: "A víš, že mi to říkáš nějak moc často?"

Zatvářím se jako nevinnost sama. "Za to nemůžu, nemáš být tak roztomilá no."

Vyplázne na mě laškovně jazyk a já ji políbím.

Cítím její hebké rty na těch svých a motýlci se mi rozletí v žaludku na všechny strany.

Už už se chystám od ní odlepit, když najednou zjistím, že otevírá ústa. Cítím, jak její jazyk objíždí linii mých rtů a vzrušením mi zabrní ve slabinách.

Pootevřu také svá ústa a vpustím ji dovnitř. Polibek nabírá na intenzitě.

Jednou dlaní jí držím za krk a přitahuju si ji k sobě, zatímco druhou mám položenou na jejím rameni. Cítím, jak její ruce sjíždějí níže na můj zadek.

Tiše vzrušeně vzdychnu a cítím, jak se její rty roztahují v úsměv.

"Co je?" odtrhnu se a zvědavě se na ni podívám.

"Nic," zazubí se a ještě jednou mě krátce políbí. "Nezapomeň dnes večer, mám pro tebe překvapení."

Povzdychnu si. "O co jde? Už mě napínáš týden," naoko se zlobím.

"Uvidíš," mrkne na mě a bez dalšího slova se vydá zpět do útrob bytu.

Achjo, já se z ní zblázním. Usměju se a pomalu se také vydám zpět dovnitř.

Chodím sice pomalu a jsem velmi opatrná, ale chodím.

Sama.

Bez pomoci.

Delší vzdálenosti sice stále nedokážu, ale například po bytě se pohybuju už v podstatě úplně bez berlí. Na složený vozík se práší v komoře už také docela dlouho.

Udělám snídani a z kuchyně pobaveně sleduju Kate, která to do sebe hází jako by týden nejedla.

Když má asi za tři minuty čistý talíř, přinese mi jej do kuchyně a políbí mě na tvář. "Po práci si tě u vás vyzvednu, ano? V šest," mrkne na mě významně.

Obrátím oči v sloup.

Takhle mě týrat.

Kate po mě hodí ďolíček a já nemůžu jinak než ji úsměv oplatit.

"Těším se," vezmu do dlaně tu její a vtisknu do ní lehký polibek. "V šest."

Kate se opět usměje a než se naděju, je v předsíni.

Otočím se ke dřezu a dám se do mytí toho mála nádobí, co tady čeká ještě od večeře. Periferně vidím, jak se Kate vrací zpět do kuchyně a tázavě na ni pohlédnu.

"Něco jsem zapomněla," usměje se, ovine mi ruku kolem pasu, přitáhne si mě k sobě a políbí mě na rty.

"Tak, teď už můžu jít," usměje se, jakmile se ode mě odtrhne a já zase zjišťuju, že jsem z ní úplně paf.

Je prostě dokonalá.

Když opravdu odejde, přistihnu se, že se u mytí nádobí usmívám jak měsíček na hnoji.

Kdo by se taky neusmíval, mít takovou ženskou?

Pohlédnu na hodiny na zdi a zjistím, že mám zpoždění.

"Sakra," rychle si utřu ruce a ‚utíkám‘ se převléci. Máme dnes v práci nějakou poradu a Tom nesnáší, když lidi chodí pozdě.

Obléknu se a za chvíli si to již šinu do práce.

Dnešní den se určitě povleče. Jako vždy, když se člověk těší až na večer.

Už ve třičtvrtě na šest nervózně přešlapuju před budovou s našimi kancelářemi a každou chvíli koukám na hodinky.

Nemůžu se dočkat!

Ať už jde o cokoliv.

Když Kate přijede, vyskočí ze sedadla řidiče, oběhne auto a otevře dveře u spolujezdce. "Madam," pokyne rukou dovnitř a zazubí se.

Já ji miluju.

Oplatím ji úsměv a těsně předtím, než nasednu, ji políbím na rty: "Chybělas mi."

Kate oběhne auto a sedne zpátky za volant. "Ty mě taky," natáhne ke mně ruku a pevně stiskne tu mou. "Teď tě chci poprosit, abys ale zavřela oči a otevřela je, až ti řeknu, ano?" významně na mě pohlédnu.

Povzdychnu si: "Dobře. Ale doufám, že nepojedeme hodinu."

"Neboj," zazubí se a v okamžiku kdy zavřu oči, cítím, jak se auto dává do pohybu.

Jedeme asi dvacet minut a celou dobu se z Kate snažím dostat co je to za překvapení.

Ne. Neřekne mi ani prd.

Jsem natěšená jak malé dítě.

V okamžiku kdy zastavíme, mám nutkání otevřít oči. "Opovaž se," ozve se ze sousedního sedadla a já se musím usmát.

Zná mě tak dobře.

Pomůže mi vylézt z auta a několikrát se ujišťuje, že se opravdu nekoukám.

Nekoukám, i když zápasím sama se sebou, abych alespoň malinko nepootevřela oči.

Bere mě za ruce a pomalu mě někam vede.

Už jsme tam?

Po chvíli se zastavíme a já kolem slyším spoustu hlasů a tlumený potlesk.

"Už můžu?" opravdu zním jak malé dítě o Vánocích.

Cítím, jak se Kate staví po mé pravé ruce. "Můžeš."

Otevřu oči.

Chvíli mi trvá, než mi dojde, kde jsem. Jakmile ale zahlédnu transparent hlásající, že má dnes večer Jeffery Deaver besedu s fanoušky a následnou autogramiádu, dlaní si zakryju ústa a v očích se mi automaticky objeví slzy.

Kate vedle mě stojí a pozoruje mě. "Všechno nejlepší," zašeptá.

"Jak si…," zajíknu se. O besedě jsem věděla, ale byla beznadějně vyprodaná téměř po pár minutách a já sama jsem si lístek koupit nestihla. A odkud ví, že mám zítra narozeniny?

Liz.

Kate se nakloní a políbí mě na rameno: "Pro tenhle tvůj výraz, bych zařídila cokoliv."

Pohlédnu na ní a konečně si dám ruku pryč z tváře. "Já… nevím co říct," opět mi přeskočí hlas a vrhnu se Kate kolem krku.

"Nemusíš říkat vůbec nic miláčku. Vidím, jakou máš radost," zašeptá mi do vlasů.

Po chvíli se od ní odtáhnu a zahledím se jí do očí.

Miluju Tě. Chce se mi to opět říct, ale nechci ji uvádět do rozpaků.

Já to již dávno řekla, teď je řada na ní.

Až bude připravená.

Kate mě pustí z objetí a nastaví mi rámě. "Jdeme?"

Horlivě přikývnu, až ji tím rozesměju.

Vejdeme dovnitř a posadíme se na svá místa. V první řadě!! Jak to jen dokázala, to nechápu.

Když se ztlumí světla a na malé pódium před námi přijde k mikrofonu sám Jeffery Deaver, zavěsím se do Kate a pevně jí stisknu ruku.

Nejlepší dvě hodiny mého života začínají.

63

Jedeme zpátky domů.

Kate se usmívá a po očku mě pozoruje.

Já si právě asi po padesáté čtu věnování, které mi do knihy napsal Jeffery.

Když došlo na autogramiádu, málem jsem umřela, že s sebou nemám knihu k podpisu. Mohla jsem si samozřejmě nějakou koupit přímo na místě, ale nechtěla jsem si nechat podepsat jen tak ledajakou.

Když Kate spatřila mou paniku, jen se tiše usmála a podala mi knížku.

Mou knížku ‚Sběratel kostí‘ z mé knihovničky.

Kdyby to šlo, tak jí snad v tu chvíli snesu modré z nebe.

"Víš, že se to věnování od prvního přečtení nezměnilo?" zazubí se Kate a přeřadí na trojku.

"Vím," ušklíbnu se a pustím se do padesátého prvního přečtení.

Když Kate zaparkuje pod domem a vypne motor, vděčně na ní pohlédnu. "Děkuju, bylo to… dokonalé," a ani toto slovo nevystihuje, jak moc úžasné to ve skutečnosti bylo.

"Nemáš zač, Em," chytne mou ruku a lehce ji políbí.

Když vylezeme z výtahu, Kate odemkne dveře do bytu a opět pokyne rukou: "Madam."

"Ještě tě to nepustilo?" zazubím se a vklouznu dovnitř.

"Ještě ne," slyším, jak za námi zamyká dveře. "Až za chvíli," dodá v okamžiku, kdy otevřu dveře do obýváku a zůstanu v němém úžasu zírat.

Ano, zírat.

Jinak se to nedá popsat.

Cítím jak mi v hrudi divoce buší srdce, když kráčím po cestičce ode dveří ven na terasu. Cestička je vysypaná rudými okvětními lístky z růží. Všude po celém bytě hoří stovky svíček a v okamžiku kdy vstoupím na terasu, srdce mi spadne někam hluboko k žaludku.

V rozích terasy hoří čtyři lucerničky a uprostřed jsou na zemi z růží vyskládané dvě slova.

‚Miluju Tě‘.

Okamžitě mi po tvářích padají slzy.

Slzy štěstí.

Otočím se v okamžiku, kdy ke mně přistoupí Kate a obejme mě kolem pasu.

Obtočím své ruce kolem jejího krku a mlčky se jí zahledím do očí.

"Miluju Tě," zašeptá a já mám pocit, že jsem umřela a jsem v nebi.

"Já… pořád nemám slov," vydechnu ten večer asi po dvacáté a usrknu červeného vína ze skleničky.

Kate sedí vedle mě na gauči a já se k ní tulím.

Políbí mě do vlasů a cítím, že se usmívá.

"Jaks to všechno dokázala?" pohlédnu na ní a ještě více se k ní přitulím.

"Mám své způsoby," mrkne na mě.

"No jó, slečna tajemná," zazubím se. "Však já se Liz zítra zeptám."

Kate mlčí, jen se na mě zahledí. "Jsi nádherná," pohladí mě po tváři a já při jejím dotyku zavřu oči.

Cítím, jak se červenám.

Po chvíli ticha otevřu oči a zjistím, že si mě Kate prohlíží. Hřbety prstů mi stále přejíždí po tváři a její oči jsou plné citů.

Citů ke mně.

Mírně se pousměju.

"Jsem tak šťastná," zašeptám.

"Já taky," ďolíček. "Jako ještě nikdy."

Natáhnu se k ní a přitisknu své rty na její.

Jednou rukou ji zajedu do vlasů a pomocí té druhé se otočím a sednu si ji do klína.

Cítím její dlaně na svých zádech.

Otevírám ústa a můj jazyk hledá cestu do těch jejích. Když od sebe oddělí rty, naše jazyky se setkají a já si ji k sobě za hlavu ještě více přitáhnu.

Polibek nabírá na intenzitě a než se naděju, moje volná ruka sjede níže a já v dlani lehce sevřu její levé prso.

Kate tiše zasténá a polibek ukončí. "Em," namítne.

"Jsem připravená," pohlédnu jí do očí.

"Neudělala jsem to všechno proto, abys pak musela…," nedovolím jí větu dokončit, protože ji vášnivě políbím.

"Já vím," zašeptám mezi polibky a na okamžik se odtrhnu. "Ale já chci."

Kate mi na okamžik váhavě hledí do očí.

Její váhání ukončím, když ji opět vášnivě políbím. Tak vášnivě jak jen to dokážu.

Kate mi tiše vzdychne do úst a následuje mého příkladu.

Její ruce mě hladí po zádech a já se k ní tisknu, jako by mi měla každou chvíli někam utéci.

Překvapeně vyjeknu, když mě najednou vezme do náručí a vstane. Usměju se na ni a nechám se odnést do ložnice.

Opatrně mě položí na postel a lehne si vedle mě. Na okamžik se mi zahledí do očí a já si nemůžu nevšimnout, jak ty její ztmavly.

Opět se líbáme a já cítím, jak její dlaň sjíždí od mého ramene dolů po mém boku.

Jsem neuvěřitelně vzrušená a téměř nedýchám. Uvědomím si, jak jsem nervózní a že se mi třesou ruce.

"Jsi v pořádku?" zašeptá, když ucítí můj třesot.

Přikývnu a opět si ji přitáhnu k polibku. Dlaněmi sjedu přes její záda k dolnímu lemu jejího svršku. V tu chvíli mi dojde, že má na sobě košili.

Překvapivě.

Ukončím polibek a posadím se, stejně jako ona. Vezmu do dlaní její tvář a krátce ji opět políbím. Rukama sjedu níže, k prvnímu knoflíku její košile a začnu jí pomalu odepínat. Snažím se své ruce uklidnit, protože zjišťuju, že se mi příliš nedaří.

Začervenám se.

Na její tváři vidím ďolíček.

Když se mi konečně podaří rozepnout poslední knoflík, vyjedu rukama zpět nahoru a pomalu jí košili sundám. Odhalím tak černou podprsenku a při pohledu na její břicho se mi zatají dech.

Je tak nádherná.

Kate se ze sedu přemístí do kleku a já cítím, jak bere za spodní lem mého trička. Když mi jej přetahuje přes hlavu, nemůžu si pomoct a opět se začervenám. Vím, že se nemám za co stydět, jsem ve formě, v jaké jsem snad nikdy nebyla, ale přesto.

Kate mi položí dva prsty na hruď pod krk a pomalu jimi sjíždí níže. Mezi má prsa a dolů k pupíku. Zároveň cítím, jak mě na těchto místech téměř propaluje její pohled.

Polknu a pokusím se zahnat stádo motýlů v žaludku.

Nahne se ke mně a opět mě políbí. Za chvíli ležíme zpět na posteli. Cítím její holé břicho na mém a mám pocit, že každou chvíli vzrušením omdlím.

Její rty opustí ty mé a sjede s nimi na můj krk. Zatnu ji nehty do zad a v duchu se modlím, aby jí to nebolelo. Polibky si dláždí cestu mezi mými prsy dolů. Když dorazí k lemu mých kalhot, nadzvedne se a začne mi je rozepínat.

I když se nevidím, je mi jasné, že jsem rudá až za ušima.

A nervózní.

Strašně nervózní.

Jakoby věděla, co se mi honí hlavou, pošle ke mně uklidňující ďolíček. Nadzvednu se a sundá mi kalhoty a chvíli na to ponožky.

Když se stejnou polibkovou cestou vrátí k mým ústům, vášnivě se jich zmocní.

Tiše jí do úst zasténám a vzrušením se mi kroutí všechny mé vnitřnosti.

Když prsty naleznu její poklopec, nadzvedne svůj pas, aby mi usnadnila odepínání. Když má kalhoty odepnuté, posadím se a stáhnu jí je ke kolenům.

Společnými silami jí kalhoty skopneme z nohou a následně z postele.

Když se vrátíme zpět k polibkům, usmívá se. Její tělo mi připadá neuvěřitelně horké. Na každém centimetru svého těla cítím to její.

Líbáme se teď už tak vášnivě, že to skoro není k vydržení. Vzrušeně k ní přizvedávám svůj klín a v okamžiku, kdy mě lehce kousne do rtu, zavzdychám. Hladí mě po celém těle a já mám pocit, že pod jejími dotyky hořím.

Když zajede pod má záda, za okamžik zjišťuju, že mi rozepnula podprsenku. Sundává mi jí a na okamžik se ode mě odtrhne. Pohlédne na mou obnaženou hruď a špičky prstů mi od krku přejede k jedné bradavce a od ní k té druhé.

Nedýchám. A červenám se.

Když pohled navrátí k mým očím, vidím tam něco, co jsem tam ještě nikdy neviděla. Chtíč.

Zachvěju se.

Znovu se začínáme líbat a její dlaň na okamžik sevře mé pravé prso. Cítím, jak prsty dráždí bradavku a téměř ihned cítím, jak tuhne.

Opět jí zasténám do úst a v okamžiku, kdy její prsty sjedou dolů k mým kalhotkám, téměř se zajíknu. Její ruka se zastaví a vrátí se zpět k mému prsu.

Po chvíli zápolení se mi podaří rozepnout po hmatu její podprsenku. Když je pryč, převalím se nad ní a pečlivě si ji prohlížím. Má nádherná kulatá prsa s malými prsními dvorci. Sehnu se a přisaju svá ústa na jedno z nich. Slyším, jak zalapá po dechu, a cítím, jak se pod mými polibky prohýbá. Po chvíli se přemístím k jejímu druhému prsu a věnuju mu stejnou pozornost.

Dříve než se naděju, Kate nás zase převalí a opět ležím na zádech. Ruce mi drží nad hlavou a hladově mě líbá. Jsem si jistá, že ještě chvíli a samým vzrušením asi umřu.

Kate jakoby to věděla, se vydá polibkovou cestou zase dolů. Zastaví se u mých bradavek, které nezapomene také mírně okousat. Už se nedokážu ovládat a nepokrytě nahlas sténám.

Když se její polibky zastaví u lemu mých kalhotek, na okamžik na mě pohlédne.

Když mlčky přikývnu, chytne je a pomalu mi je stáhne.

Ležím před ní nahá, jak mě pán bůh stvořil. Nutno podotknout, že ne poprvé. Přesto cítím ruměnce ve tvářích a pulzující vzrušení ve slabinách.

Přiloží dlaně na má kolena a pomalu s nimi jede nahoru, přes stehna a boky až k mým prsům.

"Jsi nádherná," zašeptá mi do ucha v okamžiku, kdy se vrátí zpět, aby mě políbila. Když mi zavzdychá do ucha a jemně mi zkousne ušní lalůček, mám pocit, že se opravdu každou chvíli zblázním.

Rychle nás zase otočím, až Kate samým překvapením vyjekne. Dlaněmi sjedu z jejích ramen a přes její prsa dolů na bříško, kde se chvíli zdržím, než chytnu lem jejích kalhotek a sundám jí je.

"Ty jsi nádherná," vydechnu, když se na okamžik kochám svým současným výhledem.

Kate se najednou posadí, chytne mě za ruku a přitáhne si mě s tichým uchechtnutím k sobě. Než se naděju, obkročmo na ní sedím a opět se líbáme.

Ruce mám zabořené v jejích havraních vlasech a nemůžu se nabažit její blízkosti, jejího nahého těla. Její dlaně mi sjíždí po zádech a zastavují se na mém zadku, který pevně stisknou.

Opět zasténám.

Cítím, že se mezi polibky usmívá a já se musím usmát taky.

Její prsa jsou přitisknutá na ta má, stejně tak jako se dotýkají naše břicha. Cítím, jak jsem vzrušená. Ne, opravdu doslova cítím své vzrušení, které mi stéká z klína na má stehna.

Zarazím se a váhavě na ní pohlédnu.

"Co se děje?" starostlivě se zamračí a dlaněmi mě hladí po zádech.

"Já," opravdu to nedokážu zformulovat do slov a cítím, že jsem rudá až po kořínky vlasů. Shlédnu dolů do svého klína.

"Co se...," Kate se v půlce větě zarazí, protože ucítí mé vzrušení na svých vlastních stehnech.

Rudnu stále víc, pokud to ještě vůbec jde.

Když jí dojde, o co jde, oči ji ztmavnou do černa. "Ach bože," vzrušeně zašeptá, sjede dlaněmi zpět na můj zadek, nadzdvihne mě a doslova mě hodí na záda. Chvíli mi hledí do očí a poté pomalu přitiskne svůj klín k tomu mému.

Ach bože.

Obě v tu chvíli vzrušeně zavzdycháme a já cítím, jak se mé vzrušení mísí s tím jejím. Jsem si ale jistá, že co se týká kvantity, vedu na celé čáře.

"Nestyď se," políbí mě. "Je to úžasné," zašeptá mi vzrušeně do ucha a opět se zmocní mých rtů. Když začne pravidelně pohybovat boky proti mému klínu, opět zavzdychám, sjedu dlaněmi na její zadek a přitlačím ji ještě více k sobě.

Když po chvíli v pohybech ustane, téměř zklamaně zamručím.

"Vydrž," zašeptá mi do úst, zatímco cítím její dlaň, která sjíždí přes má prsa a břicho níže. Když se přesune do mého klína, mám pocit, že vidím hvězdičky a to se mě ani nedotýká. Pouze dlaní ‚levituje‘ několik milimetrů nad mými roztouženými slabinami.

Téměř frustrovaně zavzdychám.

Přeruší polibek a oddálí svou tvář od mé jen na několik málo centimetrů. "Chci tě vidět," vydechne tiše a dříve než mi dojde jak to myslí, položí svou dlaň na můj vzrušený klín.

Hlasitě zasténám, zakloním hlavu a celá se prohnu. Nikdy v životě jsem nebyla tak vzrušená. Zatínám nehty do jejích zad, a jakmile začne přejíždět prsty po mém klitorisu, opět tiše sténám. Úsměv na její tváři mi napovídá, jak moc si to užívá.

Zmocním se jejích rtů a automaticky zvedám boky proti její ruce. Něco tak nádherného jsem v životě necítila.

Po chvíli přeruší náš polibek a opět se na mě podívá. Když mi dojde, co se chystá udělat, je už pozdě.

Ucítím v sobě její prsty a z úst mi unikne pro mě neidentifikovatelný zvuk. Když tentokrát zatnu nehty do jejích zad, jsem si téměř jistá, že jí to už muselo pekelně bolet.

Ve tváři se jí ale zrcadlí pouze vzrušení a chtíč.

Začne do mě prsty pravidelně přirážet a já cítím, že se pomalu blížím k vyvrcholení. Přesunu dlaně z jejích zad na její tvář a mezi hlasitými vzdychy jí políbím. Nebo se o to spíše pokouším. Vlastní tělo mě příliš neposlouchá a cítím, že se začínám třást.

Když mé vzdychání nabere větší intenzity, přeruší opět náš polibek a opět se na mě podívá.

Blížím se k vrcholu a jsem si jistá, že to ví stejně tak dobře jako já.

Když její tvář najednou zmizí z mých dlaní, téměř ve stejný okamžik co ze mě vytáhne své prsty, na vteřinu nechápu co se děje.

Záhy ale rychle pochopím.

Když na svém klitorisu najednou ucítím její vlhký, horký jazyk, vykřiknu a celá se opět prohnu.

Shlédnu na ní, ruce dám na její hlavu a přitlačím ji ještě více k sobě.

"Ach, bože!" přerývaně zašeptám mezi vzdychy, naše pohledy se na okamžik střetnou a já se se sténáním zmítám v neuvěřitelných vlnách extáze. Cítím, jak se mi z očí derou slzy a stékají mi po tvářích.

Jakmile vyvrcholení poleví, stočím se na bok do klubíčka a pažemi obejmu své nohy. Cítím, jak se celá třesu a nejde to zastavit.

Kate se ke mně zezadu přitiskne, obejme mě a já na sobě spíše cítím, než vidím její pohled. Odhrne mi z tváře vlasy a spatří na nich mé slzy. "Jsi v pořádku?" cítím z jejího hlasu obavy.

Přikývnu, zatímco mě ještě pevněji obejme. "Třeseš se," zašeptá a pohladí mě po vlasech.

"Nic mi není," vysoukám ze sebe, pohlédnu jí do očí a pousměju se.

Políbí mě na rameno a hlavu položí na polštář vedle té mé.

Po chvíli a zjišťuji, že se mé tělo přestává tak hrozným způsobem třást. Opustím svou současnou polohu a otočím se k ní čelem.

Pohladím ji po tváři a lehce ji políbím na rty. Když po chvíli naberu trochu síly, přetočím ji na záda a lehnu si na ní.

Je na řadě.

Pobaveně se na mě usměje, když vidí můj natěšený výraz. Něžně ji políbím a na okamžik váhám jak začít. Přece jen s tímhle druhem milování nemám žádné zkušenosti.

Po chvíli se ale rozhodnu přestat přemýšlet. Udělám prostě to, po čem toužím a jak to cítím.

Během polibku sjedu dlaní na její prsa a poté níže na její bříško, kde se na chvíli zastavím a pod prsy cítím její zatínající se svaly.

Vzrušeně vydechnu.

Je tak nádherná.

Mé rty opustí ty její a sjedou k jejímu levému uchu, do kterého vzrušeně zavzdychám a jemně jej zkousnu. Pro změnu se její prsty zaboří do mých zad a z úst jí unikne vzrušený vzdech.

Polibky dále pokračuju na její krk, k jejím klíčním kostem a pak níže na její prsa. Dlaněmi své polibky doplňuji a hladím její nádherné vzrušené tělo.

Když vezmu do úst její bradavku a jemně ji saju, z úst jí opět unikne zavzdychání a mírně se prohne. Krátce na ni pohlédnu a všimnu si, že natáhla jednu ruku nad svou hlavu a opírá se dlaní o zeď za postelí.

Usměju se.

Druhé prso sevřu pevně v dlani a prsty dráždím bradavku. Cítím, jak obě pod mými dotyky tvrdnou. Po chvíli se ústy přesunu ke druhé bradavce, aby nezůstala zanedbaná, a jemně ji zkousnu. Kate opět tiše zasténá.

Když se jejích prsou trochu nabažím, polibky začnu klesat na její bříško. Na okamžik se odtrhnu a pomalu po něm přejedu konečky svých prstů. Něco tak nádherného jsem snad ještě nikdy neviděla. Políbím ji na pupík a slyším, jak se tiše zahihňá.

Ale, je lechtivá?

Tuto informaci si pečlivě uschovám na pozdější použití a pokračuju polibky níže, na její třísla. Z klína jí přímo sálá teplo a vzrušení. Políbím ji na úzký proužek chloupků, který se táhne kousek nad její klín, a slyším její zavzdychání.

Polibky pečlivě obkroužím její klín a zulíbám každý centimetr jejích třísel a horní části stehen. Vzrušeně na mě hledí, oči tmavé jako nejhlubší noc. Jednou rukou se stále opírá o zeď za sebou a druhou zatíná do zmuchlaného prostěradla vedle sebe.

Na okamžik se kochám tím nádherným výhledem a poté snížím ústa k jejímu klínu. Rozevřu rty a zastavím se jen centimetr nad ním. Hlasitě vzdychnu, nebo spíše vydechnu do jejího klína a vidím, jak Kate zakloní hlavu a zalapá po dechu.

Rozhodnu se být zlá a vrátím se nahoru, kde se zmocním jejích rtů, svůj klín přitisknu na ten její.

Kate vzrušeně a trochu frustrovaně vydechne.

Usměju se.

Tohle si opravdu umím užívat.

Polibek mi vášnivě vrací, klín zvedá proti tomu mému a chytá mě za zadek. Cítím, jak se vrací mé vlastní vzrušení, a zavzdychám.

Teď se pro změnu usměje ona.

Je hrozná.

Naposledy ji políbím a v rychlosti se přesunu zpět k jejímu klínu, kde na nic nečekám a přikládám svůj jazyk na její vzrušený klitoris.

Prohne celé své tělo, zakloní hlavu a z jejího hrdla se vydere vzrušené zasténání.

Než se naděju, mám na temeni hlavy obě její dlaně, které mě povzbuzují v mé současné činnosti. Zrychluju pohyb svého jazyka a na okamžik jej zasouvám do ní, jak jen to jde. Oči se jí rozšíří vzrušením a kousne se do ruky, aby nahlas nevykřikla.

Když se obě její dlaně opět usídlí na mé hlavě, na okamžik se odtáhnu a strčím do ní dva své prsty. Má neuvěřitelně vzrušený výraz. Pootevřená ústa, ze kterých vychází tišší, či hlasitější vzdechy, vzrušením rozšířené oči a na čele jí vyskočila malá žilka.

Když cítím jak je vlhká a vzrušená, přidávám do ní třetí prst a opět na ni přiložím jazyk. "Ach bože," zalapá po dechu a já cítím, jak se jí na celém těle zatínají svaly. Sladím pohyby jazyku a prstů jak nejlépe dovedu a navyšuji jejich intenzitu.

Hlavu mi neustále tlačí proti svému klínu a téměř podvědomě proti mně zvedá také svůj klín. Cítím, jak se blíží k vyvrcholení a cítím své vlastní vzrušení stékající mi po stehnech.

"Milu... miluju tě!" vykřikne setinu vteřiny předtím, než se začne zmítat ve vlnách rozkoše a způsob a hlavně okamžik, kdy mi takto vyzná lásku, mě doženou téměř až k slzám.

Její orgasmus je dlouhý a já neustávám ve svých pohybech, dokud mě Kate sama nezastaví.

Usměju se a pohlédnu na ní. Leží na zádech, zrychleně oddechuje, jednu paži má přehozenou přes čelo a druhou položenou na břiše. Hruď i s břichem se jí v rychlých intervalech nadzdvihávají a na rtech má mírný úsměv.

"Pojď sem," zamává na mě rukou, aniž by tu druhou sundávala z čela.

Dlaní si utřu to větší než malé množství vzrušení, co jsem si odnesla z jejího klína a musím se nad tím usmát. Lehnu si vedle ní a těsně se k ní přitisknu. Sundá ruku z čela a obejme mě s ní, mírně se ke mně natočí a druhou umístí na můj bok.

"Taky tě miluju," zašeptám a hledím na její zavřené oči. Ty se překvapeně otevřou. "Taky?"

Překvapeně a pobaveně nadzdvihnu obočí.

"Já něco řekla?" zamračí se a mě z toho, že si nepamatuje, co řekla, sevře u srdce. V tom dobrém slova smyslu.

Usměju se a přikývnu. Červená se, já ji k sobě ještě více přivinu a políbím krátce na rty.

Ležíme v objetí a tiše oddychujeme.

Cítím se tak nádherně. Bylo to ještě úžasnější, než jsem si to představovala a že jsem si to představovala nespočetně krát.

"Miláčku? Natáhneš se prosím pro deku? Je mi chladno," zašeptá najednou Kate a já se na ni pobaveně podívám.

"Vždyť je hned za tebou," nadzdvihnu hlavu a zazubím se.

"Já vím, ale," odmlčí se. "Nejsem si jistá, že se dokážu pohnout."

"Tak dobrá jsem byla?" zazubím se a nakloním rozverně hlavu.

"Hmm," Kate souhlasně zamručí a otřese se chladem.

Usměju se, a když se nahýbám pro deku za ní, políbím ji na rameno. Přehodím ji přes nás, zapletu své nohy s těmi jejími a podaří se mi opravdu bezvládnou Kate přesunout do mého náručí.

Chvíli hledím do stropu, jednu ruku za hlavou a druhou ji hladím po zádech. Poslouchám jak téměř okamžitě tiše a pravidelně oddechuje a přiblbe se pod vousy usmívám.

Nikdy v životě jsem nebyla šťastnější.

64

"Dobré ráno, krásná slečno," zašeptá mi někdo do ucha.

"Hmm… dobré," zašeptám rozespale a protáhnu se.

Kate leží vedle mě, hlavu opřenou o ruku a prohlíží si mě, zatímco mi prsty přejíždí po nahém břiše.

Uvědomím si, že jsem nahá, deka odkopaná u nohou a v místnosti denní světlo.

Zrudnu, v rychlosti se natáhnu pro deku a zakryju se až pod bradu. Kate se na mě pobaveně zahledí. "Přece by ses nestyděla," odhrne mi vlasy z tváře a nakloní se ke mně blíže. "Včera ses rozhodně nestyděla," zašeptá mi rozverně do ucha a pak mě krátce políbí.

Zrudnu ještě více.

"Jsi tak roztomilá," zachichotá se a políbí mě na nos. "Skočím si do sprchy, ano?" shodí ze sebe deku, vstane a vydá se ke komodě, kde má své věci.

Když se sehne, aby z ní něco vylovila, slyšitelně polknu a zapíchá mě ve slabinách. Je totiž celou dobu úplně nahá, a když se otočí zpět čelem ke mně, rozverně se usmívá.

Kate očividně nemá se studem žádný problém.

Zatají se mi dech, a když mi dojde, že všechna ta krása přede mnou je jen má, stáhne se mi úzkostí hrdlo. Nesmím o ni už nikdy znovu přijít.

Nikdy.

"Jsi tak nádherná," vydechnu, posadím se a rukou si stále přidržuju deku pod krkem.

Ďolíček.

Motýlci.

"Za chvilku jsem zpátky," mrkne na mě, přijde k posteli, aby mi vtiskla lehký polibek na rty, a za chvíli slyším z koupelny zvuk tekoucí vody.

Chvíli sedím na místě a v hlavě mi vyskočí obrázek, co mi před chvíli Kate poskytla. Píchne mě ve slabinách a nevědomky překřížím nohy.

Tak tohle ji musím oplatit.

Vstanu a jdu do koupelny. Když tiše otevřu dveře, uvidím siluetu za zástěnou. Nemám zde přímo sprchový kout, ale místo toho docela slušně velkou rohovou vanu, v které se dá pohodlně i sprchovat. Po špičkách vklouznu dovnitř a tiše za sebou zavřu dveře.

Nakouknu za zástěnu a sleduju, že si Kate právě nanáší na hlavu šampón. Ideální okamžik, zazubím se sama pro sebe a vlezu dovnitř.

Kate překvapením vyjekne, když ji omotám ruce kolem pasu, otočím si ji k sobě a hladově přitisknu své rty na ty její. Cítím její dlaně plné šampónu na svých ramenech, její klín, který si za její zadek přitisknu k tomu svému a její rty, za které se nedočkavě dobývá můj jazyk.

"Em...," chce něco říct, ale jen vydechne, když ji otočím a přitisknu na studené kachličky na zdi. "Pomsta," zašeptám, sjedu dlaní dolů a nadzdvihnu její nohu, kterou položím na okraj vany. Překvapením a vzrušením se ji rozšíří oči, když do ní bez varování zasunu své prsty. Zavzdychá a malinko se zapotácí, nepřipravena na mé přepadení.

Vítězoslavně se usmívám a užívá si vzrušený výraz v jejím obličeji. Pohybuju dále prsty hluboko uvnitř a druhou rukou ji z tváře odhrnuju pramínky vlasů, co jí padají z bílého šampónového chuchlu na hlavě.

Hlasitě oddechuje, a když volnou rukou sjedu dolů a začnu prsty dráždit její klitoris, zatímco nepřestávám s přirážením, oddechy přejdou v docela hlasité sténání.

Na záda mi stéká horká voda ze sprchy a stéká po mém těle na to její. Cítím známé vzrušení ve vlastním klíně. To skoro není možné, jak mě dokáže vzrušit.

Líbám ji. Vášnivě a vlastně až majetnicky.

Její dlaně mám na zádech a cítím, jak se začínají chvět, stejně jako její rty pod mými polibky. Uvědomuju si, že jí začínají polevovat nohy a přenáší částečně svou váhu na mě. Uvolním ruku, která jí dráždila z vnějšku, a podepřu se o zeď, abych ji dokázala unést. Přece jen si nejsem jistá, jak moc mé nohy dokážou.

Pokračuju v přirážení prsty a palcem pokračuji ve dráždění z venku.

Její vzrušený pohled se zapíchne do toho mého a cítím, jak se snaží, aby na mě nepřenášela svou váhu. A to ji brání docílit vyvrcholení.

Roztáhnu trochu nohy, abych upevnila své těžiště, jednu nohu vložím pod její stehno, abych ji nadlehčila. "Do toho," zašeptám, zatímco začínám ještě více zrychlovat pohyb své ruky v jejím klíně.

Zdá se, že chvíli váhá, ale pak to už nevydrží.

Z jejích úst vylítne hlasitý sten, který se v koupelně neuvěřitelně rozléhá. Její nohy povolí a na mě spočine značná část její váhy. Celá se třese a do zad se mi zatínají její nehty. Celou dobu svého vyvrcholení se mi dívá do očí a já jsem u vytržení z toho, jak může někdo být tak dokonalý.

Když se po chvíli uklidní, postaví se zpět na své nohy, a když se od ní odlepím, sjede podél stěny dolů do vany.

Pobaveně pohlédnu na ten vyčerpaný pohled co mi ze spodu věnuje. "Copak? Zase utahaná?" zazubím se.

Přikývne. "Asi mě budeš muset umýt," se zavřenýma očima před sebe natáhne ruce, jako by čekala, že ji začnu umývat.

Je tak strašně rozkošná.

Vezmu z držáku sprchovou hadici a sednu si do vany vedle ní. "Miluju Tě," nakloním se k ní a políbím ji krátce na rty.

Když se odtrhnu, Kate stále se zavřenýma očima a nataženými pažemi čeká.

"Já se z tebe zblázním," zakroutím pobaveně hlavou a otočím se za sebe pro lahvičku s tekutým mýdlem.

Otočila jsem se k nepříteli zády a to se nedělá.

Hlasitě vyjeknu, když ve svém klíně ucítím její horký jazyk a na okamžik proklínám, že mám tak velkou vanu.

Na okamžik.

Mýdlo nechtěně převrhnu a z druhé ruky pouštím sprchovou hadici, zatímco vzdychám a lehám si na záda.

Je až neuvěřitelné, co dokáže dělat s jazykem a já se opět na okamžik začervenám, když si představím, kolik mého vzrušení jí tam asi čekalo.

"Aaah," zasténám a jednou rukou se chytnu okraje vany, zatímco druhou zatínám v pěst. Kate pokračuje ve svém jazykovém kouzlení, zatímco jedna její dlaň vystoupá po mém břiše a pevně sevře mé levé prso.

Když v sobě záhy ucítím několik jejich prstů, vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat a já se s výkřikem rozkoše zmítám po dně vany.

Kate se vrátí zpět vedle mě, a obejme mé malé třesoucí se já. Proudem vody z hadice na nás střídavě míří, aby nám nebyla taková zima.

Když se přestanu po chvíli opět třást, vidím, že se usmívá.

"Hele, začala sis," zvedne v obraně ruce a zatváří se jako samo neviňátko.

"Já? Já nevím, kdo z nás se nahatý promenádoval po bytě," rozhazuju ručičkama.

Kate se jen rošťácky uculí a lehce mě políbí na nos. "Myslíš, že teď už to naše umytí fakt vyjde?"

"Pochybuju, ale uvidíme," zazubím se a zlobivě ji sevřu dlaní půlku jejího nádherného zadečku.

Plácne mě po ruce a zakroutí hlavou. "Ne, já se zblázním z tebe."

Uchechtnu se.

To je taky možné.

Když se dostaneme ze sprchy, je devět.

Je sobota, takže já do práce nemusím a Kate má až odpolední. Sedím v židličce na terase a nastavuju tvář sluníčku. Hlásili déšť, ale počasí meteorologům na jejich předpovědi očividně z vysoka kašle.

"Tady," ozve se a já otevřu oči.

"Děkuju," vezmu si od Kate hrníček s kafem a hned ursknu.

Kate se posadí ke stolu vedle mě, přehodí nohu přes nohu, kafe odloží na stůl a také se rozhodne krapet zrelaxovat.

Když zavře oči a nastaví tvář slunci, pozoruju ji.

Její mokré havraní vlasy jí splývají podél obličeje kus pod ramena. Na tváři má mírný úsměv a na štíhlém krku lehce naběhlou žílu. Celé ruce má odhalené, protože na sobě má své oblíbené spíše už nažloutlé než bílé tílko bez rukávů. Na nohách má pouze krátké sportovní kraťasy, které končí velmi, velmi vysoko. Nebo nízko, záleží, z jaké strany to berete. Ruce má složené v klíně a já si prohlížím její vypracované ramena a paže a mé tak moc oblíbené žíly, které se jí táhnou vysoko z předloktí dolů na hřbety rukou a prsty. A ty stehna.

Polknu.

"Miláčku, zase si mě prohlížíš?" pronese pobaveně, aniž by zvedla hlavu nebo otevřela oči.

Zrudnu. "Trochu," špitnu a donutím se podívat jinam.

Když se na ní opět podívám, dívá se na mě s úsměvem na tváři. Natáhne se a vezme mou dlaň do té své. "Ano, jsem celá jen a jen tvoje," předvede ďolíček a políbí mě do dlaně.

Usměju se. Přesně tohle ujištění jsem potřebovala slyšet.

Je něco málo po jedenácté a my s Kate sedíme v objetí na gauči. Na nic nekoukáme, v pozadí máme tiše puštěnou hudbu a povídáme si, popřípadě mlčky vnímáme a užíváme si přítomnost té druhé.

Mám pocit, že kdybych byla ještě o něco šťastnější, pravděpodobně by mi z toho praskla hlavička.

Ale to už stejně nejde.

Myslím.

Vzpomenu si na včerejší večer a dnešní ráno ve sprše a začervenám se. Kate na mě pohlédne a s ďolíčkem na tváři mě ujistí. "Bylas úžasná."

"Jak můžeš vědět, na co myslím?" nevěřícně se zamračím.

Kate se tiše uchechtne. "Červenáš se," nakloní se a políbí mě. "Byla jsi tak vlhká," smyslně mi zašeptá do ucha a já cítím, jak se mi rozšiřují oči hrůzou, a do tváří se mi nahrnuje veškerá krev, co mám v těle.

Skloním hlavu.

Kate mi ji prsty pod bradou nadzvedne a zahledí se mi do očí. Uvědomím si, že po ní znovu toužím. "Ani já nikdy nebyla tak vlhká," zašeptá smyslně a mě při jejích slovech pálí ve slabinách.

Ach bože.

Zmocním se jejích rtů a hladově ji líbám.

Je možné, abych po ní takhle rychle znovu toužila? A takhle moc?

Kate je na tom ale očividně podobně, protože než se naděju, jsme obě zase nahé a Kate mě pokládá na chundelatý koberec na zemi.

Naše dřívější dvě milování byla vedle tohoto velmi stydlivá a něžná.

Z líbání mě už trochu bolí rty a snad i jazyk. Kate mě statečně okusuje snad na každém centimetru mého těla a já se zase kroutím ve víru vzrušení. Naše hladové polibky a dlaně, kterými brázdíme vzájemně každý centimetr našich těl, jsou k nezastavení. Jako bychom se měsíce neviděly.

Ležím na zemi a Kate mi roztahuje nohy. Čekám, co přijde a opět se jí podaří, donutit mě překvapením a vzrušením vyheknout. Sedá si na mě a naše vzrušené klíny se k sobě přitisknou. Také jí ze rtů uteče přidušený, vzrušený sten.

Sehne se ke mně a vášnivě mě políbí. "Jsi tak vlhká," zašeptá mi zastřeně do úst a já vím, že bych jí mohla říct ‚nápodobně‘. Místo toho ji chytám za tvář a pokračuju ve vášnivém polibku.

Naše klíny do sebe narážejí a třou se o sebe. Kate se na chvíli narovná, aniž by přestala v pohybu s boky, a začne si stahovat do gumičky své neposedné tmavé kadeře, které jsem měla tu čest dnes již několikrát ochutnat.

Dlaněmi jí téměř automaticky spočinu na prsou a pomocí prstů donutím její bradavky postavit se do pozoru. Obě se pohybujeme klíny rychle a do toho vzrušeně vzdycháme.

Naše vzrušení se mezi sebou vzájemně mísí a já začínám cítit, že to za chvíli přijde.

Kate se ke mně opět sehne a vášnivě mě políbí. Zatínám ji nehty do zad a cítím, jak se mi vzrušením otevírají ústa a rozšiřují oči. Chvíli na to přeruší náš polibek a jen z několika centimetrů se na sebe díváme. Kate zrychluje tempo svých boků a já cítím, jak se mezi našimi těly tvoří kapky potu, které mě šimrají na celém břiše a prsou.

Vidím, že také její výraz projevuje blížící se vyvrcholení a také zintenzivním své pohyby.

Obě sténáme a zmítáme se v křečích v naprosto stejnou chvíli, kdy se nám podaří společně vyvrcholit. Jsem si jistá, že jsme obě byly dost hlasité, ale je mi to jedno. Objímám Kate, která se společně se mnou třese na mé hrudi, v mém náručí.

Mlčky zrychleně oddechujeme, hladím ji po zádech a líbám do vlasů. Po stranách mé hrudi a břicha stékají naše společné kapky potu.

Usmívám se. "Myslíš, že budeme schopné bez sebe přežít, celé odpoledne?"

"E-e," nesouhlasně zavrtí hlavou na mé hrudi a ještě více se ke mně přitulí. "Ale když se tam zastavíš, najdu nějaké místo na zašití," pohlédne na mě a zazubí se.

Nahlas se zasměju a rukou jí trochu pocuchám vlasy.

S hlasitým vydechnutím se ze mě svalí a jak dlouhá tak široká se natáhne na zem vedle mě. Její hruď a břicho jsou podobně zpocené jako ty mé.

"Jsme zase zralé do sprchy," významně zdvihnu obočí a uculím se.

Pohlédne na mě a zazubí se. "Ale každá zvlášť. Nevím, jestli bych přežila další kolo."

"Ale ale ale," uchechtnu se a převalím se nad ní. "Snad jsem tě neunavila."

Odfrkne si. "A jak!"

Usměju se a krátce ji políbím na rty.

"Ach. Vraždila bych pro kousek čokolády," vydechne a zatváří se strašně rozkošně.

Na chvíli se zamyslím. "Hmm, žádnou tu nemám. Mám ti pro nějakou zajít?" pohladím ji po tváři.

"Ne, to nemusíš," ďolíček.

"Chci uspokojovat všechny tvé chutě, lásko," ďábelsky se usměju.

Kate ve smíchu zachrochtá a krátce mě políbí na rty. Zahledím se jí do očí a palcem přejedu po její tváři.

Je tak nádherná.

"Zajdu ti pro ni," políbím ji na nos a vstanu. "Za chvíli jsem tu," usměju se a jdu se obléci.

Z ložnice slyším, jak Kate vzdychá, když se drápe na nohy a musím se té představě zasmát. Líbí se mi, jakým způsobem ji dokážu unavit.

Když se vrátím do obýváku, stojí opřená o gauč a souká se do kalhot. Zády ke mně. Neodolám, rychle k ní přistoupím a jemně ji plácnu přes zadek.

"Heeej," ožene se po mě a s jednou nohou napůl v kalhotách neudrží balanc a začne padat. Naštěstí mám docela dobrý postřeh a chytám ji.

"Dnes v mém náručí končíte nějak často, madam," zazubím se a pomůžu ji zpět na nohy.

"Nemůžu se tě prostě nabažit," vyplazí na mě jazyk a čeká, dokud neustoupím dál, než pokračuje v oblíkání.

S úsměvem hrábnu po klíčích na stole a otočím se k odchodu.

"Em?" zarazí mě s rukou na klice. Otočím se.

"Miluju tě," pošle ke mně ďolíček a přetáhne si přes hlavu tričko.

Při jejích slovech mě sevře u srdce a v žaludku se mi opět vyplaší stádo motýlků.

"Já miluju tebe," odpovím a mizím ve dveřích.

Už teď se mi po ní stýská.

65

Fouká silný vítr.

Obloha je zatažená a vypadá to, že z černých mraků bude každou chvíli pršet. Vzduch je chladný a prosycený tlejícím listím.

Sedím na kamenné lavičce pod velkým dubem, jehož mohutná koruna ztratila již téměř polovinu svých listů, které mi šustí pod botami.

Podzim je nádherně barevný.

Sedím v předklonu opřená lokty o svá stehna a zírám kamsi před sebe.

Hlavou mi víří tisíce myšlenek a vzpomínek, během kterých mé srdce svírá nespočet nejrůznějších emocí.

Všechny se týkají Emily.

Pamatuju si, když jsem nastoupila na svou první směnu do nemocnice. Nebyla jsem tam ani hodinu, když jí přivezli. V bezvědomí, na krku krunýř, nohu zlomenou, zkroucenou v nepřirozeném úhlu a velký kus kovu zapíchnutý v rameni. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Zatajil se mi na okamžik dech a pamatuju si, že mě v ironii napadlo, že můj první případ přece nemůže být nic jednoduchého.

Nevypadalo to s ní dobře. Vystřídali se na ni tři různí chirurgové, celkem pět operací. Dokonce na chvíli prošla klinickou smrtí, o které jsem jí sama ani nikdy neřekla.

Ale nevzdala se a bojovala jako lev. Tedy do okamžiku než upadla do kómatu.

Pamatuju si, že jsem za ní pravidelně chodívala. Povídala si s ní. Za těch několik let jsem si s ní vytvořila jakési pouto, třebaže bylo jen jednostranné. Když nad tím teď tak přemýšlím, sama nedokážu ani říct, proč.

Jakoby to bylo včera, co za mnou přiběhla rozrušená Mary, že se Emily Harrisová probudila. V první chvíli jsem si myslela, že si dělá legraci, ale když jsem pochopila, že ne, cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Radostí, nebo překvapením? Sama nevím.

A ty její oči. Stokrát předtím jsem ji zkoušela zornice, takže jsem věděla, že má šedé oči. Ale když se na mě poprvé podívaly, viděla jsem v nich nádech zelené barvy. Dodnes nechápu, jak je to možné.

Musím se nad těmi vzpomínkami usmát. Tak nádherné oči.

Zahledím se do dálky, kde vidím někoho jít po zelené trávě. Muž chvíli stojí na místě a zírá do země. Poté se posadí na lavičku poblíž.

Tento výjev mi vnukne další vzpomínku. Když tenkrát Emily zatoužila po výletu do zahrady, věděla jsem, že doktor Morgan bude proti. Tak jsem ho tak nějak obešla a dovolila jí tam zajet. Málem jsem tenkrát dostala infarkt, když jsem ho viděla jít kolem. Naštěstí si nás nevšiml, tak jsem byla ušetřena asi docela nepříjemného pokárání. Tehdy jsem si ještě myslela, že to všechno pro ni dělám kvůli tomu, že je má první pacientka a že k ní mám vytvořené jakési pouto.

Teď už nedokážu říct, jestli jsem si to tehdy opravdu myslela, nebo jestli jsem si to jen nalhávala.

Bylo mi v její přítomnosti nějakým způsobem dobře, a když mě tenkrát vyslechla a pokoušela se mě utěšit po jednom těžkém případu, zjistila jsem, že je to hodný a citlivý člověk. Bylo příjemné poznávat vlastnosti a povahu člověka, jehož tvář tak dlouho a tak dobře znáte.

Musím se uchechtnout nad tím, jak jsem se šla podívat do její karty, když mě požádala o informace o svých zraněních. Věděla jsem do poslední maličkosti, co vše jí bylo a upřímně se na něco takového se ani nedalo zapomenout. Ať už to byl první případ nebo ne. Tenkrát jsem nedokázala dost dobře vysvětlit, proč jsem jí to hned neřekla. Proč jsem měla tu potřebu přijít s odpovědí až později? Teď už to vím. Po čtyřech letech si pamatovat vše do posledního detailu? To je nějak moc podezřelé.

Ale na co nikdy nezapomenu, byl její výraz, když jsem jí to ten večer přišla říct. Celý den byl hrozný frmol a já si na ni vzpomněla až v šatně. Proto jsem za ní tenkrát šla v civilním oblečení. Nevím, jestli si to uvědomovala, ale nešlo si toho nevšimnout. Prohlížela si mě jako svatý obrázek a přišla mi neuvěřitelně roztomilá. Tenkrát jsem si to ale vysvětlila tím, že se mi to muselo jen zdát.

Zase se mírně usmívám a prohrábnu nohama šustící listí.

Poprvé, kdy mě napadlo, že mi asi není úplně lhostejná, byla její operace. Doktoru Morganovi jsem nakukala něco o tom, že se chci vzdělat v jeho chirurgické oblasti, abych mohla dodržet slib, který jsem dala Emily. Že tam budu přítomna. Chirurg si musí držet odstup, aby byl dobrý v tom, co dělá. Pamatuju, že jsem se modlila, aby všechno proběhlo v pořádku. Žaludek jsem měla celou dobu stažený a v puse sucho. Tehdy už nešlo jen o obyčejný strach o pacientku.

Né že bych si to ale přiznala.

Když jsem jí poté opakovaně přistihla, jak zírá na mé ruce a rty a jednou dokonce i na můj zadek, začala jsem zjišťovat, že jsem z jejích pohledů nervózní. A to už mi začalo docházet, že mi na ni záleží více než by mělo.

Stále jsem si to ale nechtěla připustit. Suzanne mi tenkrát po rozchodu dělala ze života peklo a já se zařekla, že si k tělu už nikoho nepustím. Velice mi ublížila a zrovna jsem se nehrnula do toho, abych to někdy zažila znovu. Láska přece vždycky musí končit bolestně.

Knížky Jefferyho Deavera. Přepadne mě další vzpomínka. Když jsem tenkrát vešla do pokoje, musela jsem se smát nad tou hromadou knížek, co tam měla vyskládáno. Takový roztomilý knihomol. Kdybych tenkrát tušila, jaký význam pro nás bude tento autor a jeho knihy, mít.

A pak jsem začala využívat každé příležitosti a každé záminky proč být v její přítomnosti. Pozvání jejího přítele a bývalého kolegy Davida se hodilo, ale opravdu né jako jeho doprovod na svatbu. Byl tenkrát hrozně roztomilý, jak se snažil tvářit, že se nic neděje. I když jsem odmítla jak pozvání na svatbu, tak na večeři. Očividně nebyl zvyklý na slovo ‚ne‘ a mě činilo zvláštní radost jej odmítnout. Když mě ale těsně před svatbou pozvala přímo Liz, to byla jiná. Byla to dokonalá záminka, jak s ní být a tenkrát jsem její odůvodnění sežrala i s navijákem. Asi jsem sama nějaké potřebovala.

Hrozně jsem toužila jí vidět v šatech. Sama šaty nesnáším, ale představa Emily v těch červených družičkových, co ji visely na skříni, se mi velmi zamlouvala.

A svatba samotná?

Hlasitě si oddechnu a na okamžik se narovnám. Pohlédnu na oblohu, která je ještě o něco tmavější a těžší než byla před chvílí. Vzduch začíná vonět deštěm.

Jako by to bylo včera, co jsem ji tam uviděla.

Stála jsem na opačném konci kostela, ale nedalo se ji přehlédnout. Nejen kvůli tomu, že byla na vozíku, ale pro mě hlavně proto, jak neuvěřitelně moc jí to slušelo. I jen při té vzpomínce se mi sevře žaludek a rozbuší se mi srdce. Nemohla jsem od ní celý obřad odtrhnout oči a podvědomě jsem se schovávala, aby mě neviděla. Asi jsem čekala, že mě její vizáž po chvíli omrzí a já na ni nebudu koukat jak na svatý obrázek.

Ani náhodou.

Když mě poté uviděla, jak přeju Liz a Harrymu vše nejlepší, její pohled se nedal ani popsat. Byla hrozně překvapená a zdálo se mi, že i trochu naštvaná. Tedy naštvaná určitě, když jsem ji pak zahlédla v ne příliš přátelské argumentaci s Liz. Bála jsem se, že jí tam vadím, že mě tam nechce. Když jsem zjistila, že mám sedět vedle ní a viděla její výraz, chtěla jsem odejít. Pak jsme ale utekly před seznamovacím kolečkem a Em poprvé ucítila své nohy. Pamatuju si, jak krásně voněla, když mě samou radostí objala a náš vzájemný pohled do očí, třebaže krátký, mi dal malou naději, že jí možná také nejsem lhostejná. Tyto domněnky potvrdila ta neuvěřitelně dlouhá chvíle, co se mi snažila roztřesenými prsty připnout na klopu saka zpět svatební myrtu s mašličkou. Hrozně se soustředila, a já se nechala nachytat, jak jí zírám na rty. Sama nevím, jak se tam tenkrát můj pohled dostal.

Zbytek dne byl naprosto dokonalý. Povídaly jsme si snad hodiny, dozvěděla jsem se o ní spoustu věcí, které jsem doslova hltala, jak mě zajímala. Musím se pousmát, když si vzpomenu, jak jsem ji nabídla tykání. Chudáček se tvářila, jako bych ji měla požádat o ruku. Opět mi tak potvrdila mé domněnky, které jsem si konečně teprve nedávno začala připouštět.

Líbila se mi. A to hodně.

Jinak bych asi netajila dech celou tu dobu, co s Liz a Davidem zpívali svou písničku. Uvědomovala jsem si, že na ni zírám, ale nemohla jsem si pomoci. Byla tak nádherná.

To mi záhy oplatila, když jsem usedla ke klavíru. Cítila jsem na sobě její pohled. Měla jsem co dělat, abych se dokázala soustředit a zahrála píseň bez chyb. Celou dobu mě její upřený zrak pálil na tváři. V tu chvíli už nešlo pouze o domněnky. Byla jsem si jistá, že náš vzájemný vztah v sobě skrývá něco víc.

Něco mnohem víc.

A pak jsem ji políbila.

Nechtěla jsem. Neměla jsem to v plánu. Prostě se to stalo.

Celá mě uchvacovala. Tím jak moc jí to slušelo, jak se vyznala ve hvězdách, tím jak na mě v tu chvíli působila. Prostě jsem se přistihla, že se najednou blížím k jejím rtům.

Celý svět se v tu chvíli zastavil. Celá naše planeta, celá galaxie, celý vesmír.

Existovaly jsme jen my dvě.

A chvíli na to také David s Lily.

Když mi došlo, co jsem provedla, vzala jsem do zaječích. Slíbila jsem si, že si už nikoho nepustím k tělu, slíbila jsem si, že si nenechám znovu ublížit. A pravidlo, že pacient nesmí mít nic se svým lékařem, mi tenkrát posloužilo jako důvod. Důvod, kterému jsem se snažila sama uvěřit.

Ještě tu noc jsem ji zahlédla, když jsem byla zavolána zpět do nemocnice. Vykukovala ze svého pokoje a mě na okamžik znovu napadlo, jak moc jí to sluší.

Tuto myšlenku jsem ale rychle zahnala. Čekala mě náročná operace a já se nemohla nechat rozptylovat.

Ani žádnou krásnou roštěnkou v rudých šatech, jejíž horké rty mě stále pálily na těch mých.

Cítím, jak mě na tváři šimrá stékající slza a mimoděk jí setřu hřbetem ruky. Silnější poryv větru mi nahrne do tváře několik pramínků vlasů.

Nesnáším, když mi vlasy padají do očí, napadne mě v okamžiku, kdy si je otráveně zastrčím zpět za uši.

Zahledím se na lavičku, kde dříve seděl muž, a všimnu si, že lavička již zeje prázdnotou. Vůbec jsem si nevšimla, že odešel.

Trvá mi jen chvíli, než se mi vybaví další vzpomínky.

Do dnešního dne jsem si neodpustila svou zbabělost, když jsem po svatbě Emily řekla, že náš polibek byla chyba. Nechápu, jak jsem tenkrát něco takového mohla tvrdit. A už vůbec nechápu, jak jsem dokázala sama sobě nalhat, že je to opravdu tak.

Vyhýbala jsem se jí jako čert kříži. Nechtěla jsem jí vidět. Koukat do těch krásných nazelenalých očí a potlačovat všechny pocity co ve mě vyvolávala. Když tenkrát upadla při pokusu přesunout se do vozíku a roztrhla si kůži na čele. Pamatuju si, jak mě v první chvíli zatlo. Vyděsila jsem se k smrti, když jsem ji spatřila plakat schoulenou na zemi. Poté co se vyplakala a zahleděla se mi do očí, jsem si poprvé uvědomila, že jsem do ní zamilovaná.

A nenáviděla jsem se za to.

Navzdory mému předsvědčení a snaze, jsem této okouzlující zelenooké hnědovlásce propadla. Jako náctiletá puberťačka.

A nemohla jsem si pomoct.

O to víc, když jsem na ni viděla, že jí také nejsem lhostejná. A že se mi to snaží říct. Nebyla jsem si úplně jistá, co se mi snaží říct, ale když tenkrát při pokusu se mnou promluvit, propletla své prsty s těmi mými, vyděsila jsem se.

Doslova.

A utekla jsem jako malá holka.

Nejsem si jistá, jestli ta úleva, co jsem pocítila, když jsem se od Mary dozvěděla, že požádala o přeložení pryč z úrazovky, nebyla opravdová. Jedné mé části se asi opravdu ulevilo. Že jí nebudu pravidelně vídat, že na ní postupně přestanu myslet a že na ni snad i zapomenu.

Opravdu jsem tomu tenkrát věřila.

A Em mi těch několik posledních dnů, co byla na úrazovce, vůbec neusnadňovala. Věděla jsem, kde dříve pracovala, věděla jsem, že asi mluví několika jazyky. Ale slyšet jí mluvit španělsky naživo bylo něco úplně jiného. Pamatuju si, že žaludek mi klesl o pár centimetrů, jen když jsem ji na chodbě uviděla. Když poté přijela k nám a začala na tu hispánku mluvit španělsky, žaludek se mi odporoučel až na zem. Byla v tu chvíli strašně sexy a já si musela v duchu několikrát zopakovat, proč že s ní vlastně nemůžu být.

Z myšlenek mě vytrhne hlasité zahřmění. Vzhlédnu k obloze na černé hutné mraky a jsem si jistá, že bouřka je jen kousek odsud. Za poslední dva týdny se počasí rapidně změnilo k horšímu, ale mně to vůbec nevadí. Vlastně je mi to jedno. Spousta věcí je mi v současné době ukradená.

Slyším, jak první kapky dopadají na listí kolem mě a několik jich cítím na hlavě a tváři. Zůstávám ale sedět na místě, déšť je mi totiž taky ukradený.

Ty tři měsíce, co jsem Emily neviděla byly krušné. Pravidelně jsem se vyptávala Mary jak se má a jak ji jde rehabilitace. Bylo mi jasné, jaký závěr si z mého vyptávání Mary udělá, ale nedokázala jsem se o ni přestat zajímat.

Chyběla mi. Několikrát jsem už stála ve výtahu, že za ní pojedu. Podívat se, jak se má, jak se jí daří. Popovídat si s ní. Chyběl mi její úsměv, její hlas, její nádherné oči. Nikdy jsem ale nezamáčkla to správné tlačítko.

Když ji ke mně poté přivezli na úrazovku, pamatuju si, že jsem se strašně vylekala. Ležela na posteli přes jiného pacienta a všude byla spousta krve. Vyděsila jsem se k smrti, že se jí něco stalo, než mi sestřička sdělila, o co vlastně jde.

Vím, že to ode mě nebylo hezké, ale strašně se mi ulevilo, že všechna ta krev nepatřila Emily.

V tu chvíli mi došlo, koho že to od sebe vlastně odstrkuju. Né potencionální vztah, né potencionální krátkodobé rozptýlení. Ale ženu, kterou miluju.

Uvědomila jsem si, jakou chybu jsem to udělala, a když jsem za ní poté byla, rozhodla jsem se, že to napravím. Že se omluvím, že se pokusím u ní získat ještě jednu šanci.

Navzdory tomuto rozhodnutí, jsem se nemohla dokopat k činu. Chodila jsem ji jednou denně pravidelně kontrolovat, což nebylo vůbec nutné, ale posloužilo mi to jako dobrá záminka ji vídat. Několikrát jsem už byla pevně rozhodnutá, že dnes jí to řeknu, ale nikdy jsem k tomu nesebrala odvahu. Pravidelně jsem si za to nadávala, až najednou zůstala poslední možnost. Poslední den, kdy jsem jí to mohla říct.

Když jsem ji nenašla v pokoji, zamířila jsem si to do společenské místnosti, což bylo jediné místo, kde se mohla kromě rehabilitace nacházet. Sevře mě u srdce, jen když si na to vzpomenu. Seděla tam s mladíkem, který ji právě políbil. Žaludek se mi sevřel v pěst a srdce se mi zalilo žárlivostí. Na podpadku jsem se tenkrát otočila a utekla.

Zase.

Bylo už příliš pozdě? Prošvihla jsem svou šanci? Chodí snad s tím mladíkem? Nejvíce ze všeho jsem na sebe byla naštvaná. Naštvaná, že jsem ji od sebe odehnala a naštvaná, že když mi konečně došlo, co k ní cítím, příliš dlouho jsem váhala. Samotnou mě překvapilo, jak moc nepříjemný pocit žárlivosti ve mě vyvolalo to, co jsem viděla.

Když mě o několik dnů později přišla požádat její matka o to, jestli bych ji k sobě nevzala na svátky, přišlo mi to jako znamení shůry. Sice mě nabídnutím peněz urazila, ale věděla jsem, že to dělá pro Emily. Nabízení peněz lidem za služby mi u ní navíc vždycky přišlo jako druhá přirozenost. S vděkem jsem tuto možnost chytla za pačesy. Je to ideální příležitost jak jí to všechno říct. Jak se ji pokusit získat.

Cítila jsem se jako malá zamilovaná školačka, když jsem ji poté šla pozvat na svátky k mým rodičům. Až v tu chvíli mi došlo, že by mohla mé pozvání vlastně odmítnout a na tuhle verzi jsem nebyla vůbec připravená. Naštěstí to neudělala, třebaže se tvářila hrozně nechápavě a překvapeně.

Všechno jí to vysvětlím. Brzy.

Poslední služba se táhla jako nikdy a já se nemohla dočkat, až si Emily naložím do auta a odvezu. Rodičům jsem volala ten den, že nepřijedu sama a oba z toho měli nefalšovanou radost. O Emily toho ode mě slyšeli už spoustu, nikdy jsem se před nimi nepřetvařovala, ani jim nelhala. Máma mi celou dobu dodávala odvahu a podporovala mě v tom, abych si Emily nenechala utéct mezi prsty. Až nedávno jsem konečně pochopila, jak velkou měla pravdu.

Nebyla jsem si jistá, jak na tom Emily je. Co se týká jejích pocitů ke mně. Přece jen tři měsíce jsou dlouhá doba a mohla na mě již v tomto směru zapomenout. S potěšením jsem ji několikrát nachytala, jak mi zírá na rty a to, jak si mě prohlížela v autě, když jsem řídila, bylo nepřehlédnutelné. Snad u ní ještě mám šanci.

Maminčino‚ hodně jsme o tobě slyšeli‘ mi nahrnulo krev do tváří jako máloco. Úplně jsem zapomněla, že jsem měla s našima asi probrat, co by Emily říkat neměli. Už na to ale bylo pozdě a mě nezbývalo nic jiného než Emily slíbit, že jí to všechno vysvětlím.

Když celý večer vyprávěli historky z doby, kdy jsem byla ještě malá, bylo mi jasné, že jestli bude nějaké příště, bez předchozí rozmluvy s našima sem už nikdy nikoho nepřivezu. Jsem si jistá, že jsem se nikdy v životě za jeden večer tak nenačervenala jako tenkrát.

Nikdy nezapomenu na to, jak se mi udělalo až fyzicky nevolno, když na mě Em zaútočila s otázkou, kolik mi její máma zaplatila za to, abych si ji vzala na svátky k sobě. Nikdy bych něco takového neudělala. Né za peníze. Chtěla jsem s ní svátky strávit, chtěla jsem jí být nablízku. A rozhodně jsem nechtěla být jen její kamarádka. Sama si nevzpomínám, kde se ve mně vzala ta odvaha jí políbit. Toužila jsem po tom v podstatě od našeho prvního krátkého polibku na svatbě a byla jsem neuvěřitelně šťastná, když jsem zjistila, že mi polibek oplácí. Měla jsem u ní ještě šanci.

Zbytek víkendu pro mě byl jak pohádka. Poprvé po hodně dlouhé době jsem byla zase šťastná a i máma si toho všimla. Konečně jsem si přiznala, že Emily miluju. Konečně jsem si přestala sama bránit ve štěstí a Emily o mě taky stála. Kdo by nebyl v takové situaci šťastný?

Obloha zahřmí o něco blíže a já cítím, jak mi dešťové kapky stékají z vlasů, přes čelo dolů do obličeje. Džíny jsou již mírně mokré a černé sako se na rukávech a ramenech vlhce leskne. Déšť nabývá na intenzitě a já na okamžik zavřu oči a zdvihnu obličej k obloze. Cítím, jak na něj dopadají kapky, které se mísí s mými slzami a pomalu stékají dolů tam, kam je stahuje zemská gravitace.

Byla jsem s Emily tak šťastná. Každý okamžik, každá vteřina, každý její pohled, úsměv, její přítomnost. Vše mě činilo tak neuvěřitelně šťastnou.

Do chvíle než za mnou přišla její matka. Nevěřila jsem vlastním uším, když mi došlo, že mě vlastně vydírá. Měla jsem na jazyku slova, která by si za rámeček zrovna nedala. Chtěla jsem jí poslat doprdele, ale pak mi došlo, jaké následky by ztráta práce měla. Naši. V tu chvíli mi bylo jasné, že nemůžu upřednostnit své vlastní sobecké štěstí před existenčními problémy mých rodičů.

Bohužel to, jakým způsobem ublížím Emily, mi pořádně došlo až ve chvíli, kdy jsem se s ní rozcházela. Bylo to to nejtěžší, co jsem v životě musela udělat. Když jsem viděla její výraz, chtělo se mi umřít. Nenáviděla jsem se za to, co dělám, třebaže jsem věděla, že nemám na výběr. Nikdy jsem si neodpustila, jak moc jsem ji tenkrát ublížila a nikdy si to neodpustím.

Myslela jsem si, že je to konec. Emily za mnou ale za pár dnů přijela do šatny. Když jsem ji uviděla, málem se mi zastavilo srdce. Musela sem jí něco říct, něco co by jí donutilo mě již nechat na pokoji. Jméno Suzanne mi vyskočilo v hlavě jen setinu vteřiny předtím, než jsem jej řekla nahlas. Když jsem v tu chvíli uviděla její výraz, došlo mi, že jsem právě zatočila s tou dýkou, co jsem ji před pár dny vrazila do srdce. Jak já se za to nenáviděla! Bylo mi zle z mě samotné.

Byla jsem rozhodnutá jít hledat práci do nějaké jiné nemocnice, jen abych Emily už nemohla nikdy potkat, když jsem od Mary zaslechla, že odešla z nemocnice ona.

Trápilo mě to.

Nevěděla jsem, kam šla, u koho bydlí, jestli pokračuje s rehabilitací, vůbec nic.

Jediné co jsem v tu chvíli měla, byla práce. Práce, kvůli které se to vlastně všechno pokazilo. Rozhodla jsem se jí tedy pořádně využít, když už ji mám. Čtyři měsíce dvanáctek, někdy i šestnáctek. Primář mě musel několikrát pod výhrůžkou nucené dovolené poslat domů se alespoň vyspat. Nechtěla jsem. Doma a vlastně kdykoliv a kdekoliv jinde jsem myslela jen a jen na Emily. Jedině u operací a práce jsem ji dokázala vystrnadit ze své mysli.

Mámě jsem odmítla říct, co se stalo, aby si to ještě nekladla za vinu. I tak na ní šlo vidět, že je kvůli mně nešťastná, což mě snad ještě více táhlo ke dnu.

Nebyla jsem si jistá, jak dlouho v takovém tempu ještě vydržím a když jsem jednoho dne potkala v nemocnici Liz, která mě seřvala do kuličky za to všechno, co jsem Emily provedla, byla jsem si téměř jistá, že jsem na pokraji psychického a fyzického kolapsu.

Lizina slova ve mě něco zlomila, ale uvědomovala jsem si, že je již pozdě. Pozdě cokoliv změnit, nebo napravit. Tentokrát už definitivně.

Když jsem druhý den na chodbě v nemocnici potkala samotnou Emily, krve by se ve mně nedořezalo. Stála na svých vlastních nohách, opřená o hole. Krátký sestřih jí dodával rošťácký vzhled a strašně ji to slušelo. Na pažích se jí rýsovaly svaly a také její nohy vypadaly už více ve formě. Došlo mi, jak dlouho jsem ji neviděla, jak moc se mi po ní stýskalo a jak moc ji miluju. Vše v ten jeden jediný okamžik. Byla tak nádherná a já cítila, jak se mi svírá hrdlo a žaludek, když jsem si vzpomněla, jak moc jsem jí ublížila.

Její slova ve mě vyvolala nejdříve úlevu, že se dozvěděla o tom, co udělala její matka a poté naději, že jí možná stále ještě nejsem lhostejná. Po tom všem co jsem ji ale provedla, jsem si byla jistá, že si ji nezasloužím. Po Liz a setkání s Emily to byla Mary, kdo mě definitivně přesvědčil, že za ní mám jít. ‚Pořád vás miluje,‘ bylo to to jediné, co mi tenkrát řekla a já se rozhodla, že za ní musím. Už jen proto, abych se omluvila a poskytla ji odpovědi na veškeré otázky. Vizitku s její adresou co mi dala Liz, jsem celý den muchlala nervózně v kapse, ale už jsem byla rozhodnutá, že za ní druhý den vyrazím.

Dlužila jsem jí to.

Leje jako z konve. Zem kolem je již nasáklá vodou a vítr shazuje další kapky z velkého dubu nade mnou. Džíny i sako mám již promočené a z vlasů mi teče voda čúrkem. Hledím na černou krabičku, kterou jsem před chvílí vytáhla z náprsní kapsy saka a kterou svírám pevně v dlani.

Už ani nedokážu rozeznat, co jsou na mé tváři slzy a co kapky deště.

Otevřu krabičku v dlani a při pohledu na obsah cítím, jak se mi začínají třást ramena pod návalem dalšího pláče.

Pro Emily už jednou přišla smrt. Bojovala a nedala se. Všichni jsme tenkrát bojovali o její život, ale ona sama nejvíce. A podařilo se jí to. Podařilo se jí zvítězit nad smrtí. Když si pro ni ale přišla podruhé, nedostala ani šanci bojovat.

Cítím, jak vzlykám a zatínám si nehty do dlaní.

"Ach bože," vzhlédnu k šokovanému hlasu, který se najednou ozve přede mnou.

Liz si drží nad hlavou velký tmavě modrý deštník a druhou volnou rukou si přejíždí po svém kulatém bříšku. Asi za měsíc by se to již mělo narodit. Zahlédnu, že za ní v dáli stojí Harry a trpělivě na ni čeká. Popotáhnu a odsunu se na lavičce tak, že odhalím suchý kousek, na kterém jsem dosud seděla. Liz ke mně mlčky dojde a sedne si na uvolněné místo.

Od pohřbu jsem ji neviděla. Její přítomnost ve mě vyvolává tolik vzpomínek, že pro mě není lehké s ní být.

Liz stále zírá na otevřenou krabičku v mé dlani. "Určitě by řekla ano," zašeptá a já v jejím hlase slyším slzy.

Zavřu na okamžik oči a cítím, jak mi po tvářích stékají další slzy.

Krabičku se snubním prstýnkem s hlasitým klapnutím zavřu a na okamžik bojuju s chutí jej zahodit.

"Jak se držíš?" slyším svůj vlastní přiškrcený hlas.

"Špatně," vydechne tiše a opět si mimoděk pohladí bříško.

Mlčky přikývnu a zahledím se na velký kamenný náhrobek pár metrů přede mnou. Zlatem zvýrazněné jméno ‚Emily Harrisová‘ se leskne pod vrstvou dešťové vody, která si najde svou cestu kamkoliv.

"Můžu pro tebe něco udělat? Cokoliv?" pohlédne na mě a já se donutím její pohled opětovat. Pod tíhou jejího ztrápeného výrazu se mi oči opět zalévají slzami.

Zavrtím hlavou a pohlédnu zpět před sebe.

"Milovala tě. Víc než cokoliv jiného," zašeptá po chvíli ticha a poté vstane. Cítím na rameni její dlaň, která mě pevně stiskne a poté její rty, které mě lehce líbají do vlasů.

Mlčky sleduju, jak odchází k Harrymu a s ním poté na parkoviště.

Schovám krabičku zpět do náprsní kapsy a vstanu. Jsem celá promočená a cítím, že je mi zima. Je mi to ale jedno. Dojdu k náhrobku a dřepnu si u něj. Prsty mimoděk přejedu po jejím vyrytém jménu a cítím, jak mě bolí u srdce.

"Miluju tě Emily," na okamžik se odmlčím a nechám další slzy stékat mi po tvářích. "A vždycky budu," vydechnu tiše a vstanu.

Udělala bych cokoliv, kdybych to mohla vrátit. Cokoliv, abych si to s ní mohla vyměnit. Je to moje vina. Všechno je to moje vina. Nikdy si to neodpustím a z celého srdce se za to nenávidím.

Zatnu obě své dlaně v pěst a pomalu se vydám k autu.

V současné době existuje jen jediná věc, kterou si zasloužím. Po které, jak s jistou mírou hrůzy zjišťuju, i toužím.

Smrt.

Epilog

Zazubím se, jakmile na stole spatřím peněženku, kterou tam Emily zapomněla.

Skleróza jedna moje malá.

Shrábnu peněženku ze stolu, strčím si ji do kapsy u kalhot a vyběhnu na chodbu. Výtah ukazuje, že právě přistál v přízemí.

Bez rozmýšlení se vydám dolů po schodech, které beru po dvou.

Když si pospíším, tak ji snad dostihnu někde u domu.

Zadýchaně rozrazím vchodové dveře a chvíli mi trvá, než ji zahlédnu na druhé straně silnice.

"Emily!" zakřičím a nad hlavu zdvihnu peněženku, kterou jsem právě vylovila z kapsy.

Ukázkový facepalm.

Usměju se a seběhnu těch několik schodů na chodník před dům.

Stalo se to tak neuvěřitelně rychle a přitom až téměř zpomaleně. V okamžiku, kdy mi Emily vyběhla v ústrety, se odnikud přiřítil náklaďák.

Slyším skřípění brzd, několik vzdálených výkřiků a nakonec hlasitou ránu. Jsem si jistá, že to co jsem právě viděla, se mi vypálilo hluboko do sítnice.

"Emily," nevím proč, ale téměř šeptám a přijde mi jako věčnost, než donutím své vlastní nohy k poslušnosti.

"Zavolejte někdo záchranku!" slyším sama sebe po chvíli křičet, ale vůbec svůj hlas nepoznávám. Srdce se mi zastavilo a myslím, že jsem přestala i dýchat. Všechny vnitřnosti mám stažené úzkostí a v okamžiku, kdy k ní přibíhám, mi z očí vytrysknou slzy.

"Em, Emily," zaklekávám u ní, a aniž bych si to uvědomila, doktorka ve mně přebírá velení. Na krku nahmatávám pulz a očima v rychlosti prohlížím její tělo. Emily leží na zádech, obě nohy pokroucené do nepřirozeného tvaru, na stehně otevřená zlomenina a z rány na hlavě jí teče velké množství krve. Jedno rameno vypadá jako vykloubené a podle sípavého zvuku jaký najednou vydá, ji muselo minimálně jedno žebro propíchnout plíci.

"Emily miláčku, nehýbej se, pomoc je na cestě," odhrnuju ji z tváře zakrvácené vlasy a skrze vlastní slzy ji téměř nevidím.

Najednou mám pocit, že je všude kolem hrobové ticho. Žádný hluk, žádné hlasy, žádné projíždějící auta.

Emily na okamžik otevře oči a pohlédne na mě. Zakašle se a z koutku úst jí vyteče tmavě rudá tekutina.

Proboha, ne!

Aniž bych se dokázala ovládat, začínám hluboce vzlykat.

Když se Emily opět po chvíli zakucká a vyřine se jí další krev z úst, vím, že je konec.

"Emily, jsem u tebe," zašeptám a opatrně ji vezmu do náručí. Vím, že by s ní neměla hýbat, ale... vždyť je to vlastně už jedno.

"Miluju tě," zašeptám mezi vzlyky, zatímco Emily na okamžik opět otevře oči. S vypětím všech sil nadzdvihne dlaň a prsty mi přejede po tváři.

Zahledím se do těch nazelenalých očí a uvědomím si, že se usmívá.

Nenechávej mě tady!

Její ruka bezvládně padne na zem a já téměř vidím její poslední výdech, který opouští její rty.

"Neeee!" jsem si vědoma toho, že křičím, ale nemůžu si pomoci. Ramena se mi vzlyky celá třesou a skrze slzy téměř nic nevidím.

Zabořím obličej do jejího krku a pevně ji k sobě přitisknu.

V dálce slyším houkající sanitku a tlumený hovor lidí kolem.

"Miluju tě," zašeptám.

A vždycky budu.