Učitelčin miláček

Napsala: sparkles04, Přeložil: petrSF

41 - Možná, pravděpodobně, určitě

Vyšly jsme po krátkých schodech nahoru, ale než jsme se dostaly ke dveřím od domu, matka se zastavila. Začala si hrát s prsteny na prstech.

"Vlastně nevadilo by, kdybychom si nejdřív promluvily jen my dvě, Spence?" zeptala se. Nervozita v jejím hlase mě překvapila.

Podívala jsem se na Ashley, která přikývla. Vypadala skoro, jako by se jí ulevilo.

"Potřebuju si vyřídit nějaký telefonáty a venku je nádherně, tak se projdu."

"Ash, nemusíš odcházet."

"To je dobrý, Spence. Hned se vrátím." Políbila mě na tvář, mrkla na mě a pak se otočila a vydala se po schodech dolů.

"Tak dobře. Ale nechoď moc daleko." Neplánovala jsem s matkou mluvit moc dlouho. Měla jsem pocit, že se mi nebude líbit, co měla na srdci.

"Neboj," odvětila, zatímco odcházela.

Matka se posadila na gauč a zase se začala hrát s prsteny. Nikdy jsem si nevšimla, že tohle dělá, když je nervózní. Musela s tím začít během těch let, co jsem ji sotva viděla.

"Nechceš něco k pití?"

"Ano. Stačí voda." Páni. Neřekla si o skotskou.

Vyndala jsem z ledničky dvě lahve vody. Jednu jsem jí podala, ale nenapila se, jen ji postavila na stolek vedle sebe. Pak seděla mlčky snad minutu.

"Takže?" začala jsem být netrpělivá.

"Usilovně se to snažím pochopit, Spencer. Celou noc jsem byla vzhůru, nemohla jsem spát. Já to prostě nechápu. Co tě to probůh popadlo být s... s holkou?"

Klid, Spencer.

"To je jednoduché, matko. Říká se tomu láska." Měla pravdu. Nechápala to.

"Láska jako láska? Vážně, Spence? Musím přiznat, že je krásná. To je očividné. Ale mohla jsi mít prakticky kohokoli, koho bys chtěla, Spence. Jakéhokoli kluka, kterého bys chtěla. Jsi krásná, chytrá, hodná, spořádaná a úspěšná žena. Určitě bys neměla problém najít slušného a oddaného muže. Tak proč? Proč ona? Co má ona, co oni ne, kromě toho očividného?"

Ach jo, čím mám začít?

"Jmenuje se Ashley, matko. Ashley. A tahle dívka je nejspíš ten nejúžasnější člověk, jakého jsem v životě poznala. Ano, je krásná, matko, a přiznám, že je první a jediná žena, která mě kdy doopravdy přitahovala. Ale nezamilovala jsem se do ní kvůli zevnějšku. Má neskutečně dobré srdce, je starostlivá a něžná. Je moc chytrá a s přehledem nejtalentovanější člověk, jakého znám. Stará se o mě, rozesmívá mě, když jsem smutná. Vždy ví, jak mě přinutit k úsměvu. Když jsem s ní, cítím se jako nejkrásnější a nejšťastnější žena pod sluncem. Vím, že už jsem to říkala, ale jsem s ní moc šťastná. Takhle šťastná jsem nikdy nebyla a nikdy jsem se necítila takhle milovaná."

Zdálo se, že to, co jsem říkala, ji dostalo. Opírala se lokty o kolena a rukama si zakrývala ústa. Oči se jí začaly lesknout slzami.

"Říkej si, co chceš, a věř tomu, čemu chceš. Je mi to jedno. Miluju Ashley celou svou duší a srdcem. A ona mě miluje stejně. Jistě, máme problémy, ale kdo je nemá. Upřímně věřím tomu, že za 20 let budeme pořád takhle šťastné, protože každý den, který jsme byly spolu, našla jiný způsob, jak mě přimět se do ní ještě víc zamilovat. Možná to teď nevidíš. Ale kdybys otevřela oči, viděla bys to. Přehlédla bys to, že je to žena. Přehlédla bys to, že není ta, koho jsi pro mě chtěla. Otevři oči, matko, a uvidíš to, co vidím já. Lásku. Lásku, která je úžasná a bezvýhradná a já se za ni nebudu omlouvat."

Otřela si oči, vstala a došla k oknu. Bolelo vidět ji plakat, ale hřálo mě u srdce, že ji to, co jsem řekla, tak vzalo.

"Vidím, že ji miluješ, Spencer, a nepochybuju, že ona miluje tebe."

"Ale?" pokračovala jsem za ni. Opřela se o zeď a vzdychla.

"Žádné ale. Já nejsem zdaleka dokonalá, Spencer. Obě to víme. Udělala jsem chyby a ta situace, ve které s tvým otcem jsme, je pouze má vina. Nezasloužím si ho ani jeho lásku. Miluje jako ty, Spence. Celým srdcem. A já bych si přála... moc bych si přála..." Odmlčela se, aby si znovu otřela oči. Její slova byla přes náhlé vzlyky sotva srozumitelná.

"Přála bych si, abych k němu cítila totéž, co cítíš ty k ní." Teď už naplno brečela. Co to mělo být? Nikdy jsem matku takhle neviděla. Nevěděla jsem, jak na to reagovat.

"Moc mě mrzí, že jsi kvůli mě musela svou lásku hájit. Včera večer jsem to viděla. Jak jste se na sebe dívaly. Jak jste se pro podporu držely za ruce. Jak jste se za svou lásku postavily. Viděla jsem i to vystoupení v baru. V podstatě celé."

"Vážně?" To jsem nevěděla. Myslela jsem, že viděla až ten polibek.

"Musíš ji moc milovat, když jsi to pro ni udělala. Nejdřív jsem byla hrozně zmatená. Věděla jsem, že to někomu zpíváš, ale zdálo se, že to zpíváš někomu u bratrova stolu. Představ si mé překvapení, když ses jí posadila na klín. A pak ten polibek. Nechápala jsem to, nelíbilo se mi to, rozzlobilo mě to. Ale taky jsem žárlila. Takovou vášeň jsem neviděla, no, nikdy."

Došla jsem k ní a podala jí papírový kapesník. Sama jsem si taky jeden vzala.

"Omlouvám se, Spencer." Nikdy by mě nenapadlo, že tahle slova od své matky uslyším.

"Ne jen za zpochybňování vaší lásky a házení na ní špínu. Omlouvá se, že jsem hrozná matka. Jsem jen vděčná, že ti tvůj táta dal dost lásky za nás oba. A samozřejmě i tvá babička."

"Tu omluvu přijímám, matko. Udělalo by mi velkou radost, kdybys dala našemu vztahu s Ashley šanci. Co se týká toho, že bys byla lepší matkou, nic by se mi nelíbilo víc. Protože bez ohledu na to, kolik mi táta dává lásky, a bez ohledu na to, jak moc mi pomáhá babička, pořád tě potřebuju. Pořád potřebuju svou matku."

Po tvářích nám oběma stékaly slzy, zatímco jsme si spočinuly v náručích v hodně dlouhém a dlouho odkládaném objetí.

"Opravdu mě to mrzí a udělám, co budu moct, abych byla takovou, jakou mě potřebuješ. Mám tě ráda."

"Taky tě mám ráda, mami."

Když jsme se odtáhly, znovu si otřela oči a zasmála se.

"Jsem hrozná."

"Děkuju, mami. Netušíš, co to pro mě znamená."

"Vlastně tuším. Jen mě mrzí a stydím se, že mi to trvalo tak dlouho."

"Lepší pozdě než nikdy," usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. Opravdovým upřímným úsměvem.

"Jdi pro svou dívku a přiveď ji dovnitř. Já se pokusím dát do kupy."

"Dobře... jo a, mami?"

Ve dveřích do koupelny se zastavila.

"Slib mi, že se pokusíš nepoužívat svůj charakteristický pohled 'Jsem Paula Carlinová a zabiju tě holýma rukama, pokud se nebudeš držet od mé dcery dál'. Vážně. Včera z tebe měla Ashley celý večer pěkně nahnáno," uchechtla jsem se.

Zasmála se. "Jaký pohled?" Pak se otočila a vešla do koupelny.

41B

Potřebovala jsem najít Ashley, a když jsem otevřela dveře, seděla na schodech a poslouchala i-Pod. Přikradla jsem se k ní a posadila jsem se tak, aby byla mezi mýma nohama. Dala jsem kolem ní ruce a ona sebou trhla.

"Ježiš, ženská, vyděsilas mě," řekla, zatímco si sundavala sluchátka.

Dala jsem jí pusu na tvář a pevně ji objala.

"Miluju tě, Ashley Marie Daviesová," zašeptala jsem. Věděla jsem, že ví, co pro mě znamená, ale v té chvíli jsem to zkrátka musela říct.

Mírně se otočila, aby mi viděla do tváře.

"Jsi v pořádku?" zeptala se viditelně znepokojeně. Tváře a oči jsem měla nejspíše pořád červené od pláče.

"Jsem víc než v pořádku. Doopravdy." Usmála se.

"Taky tě miluju, Spencer Ann... Carlinová." Přitiskla rty na mé ve velmi láskyplném a nevinném polibku. Já vím... Ashley a nevinnost k sobě moc nepasovaly, ale tak bych ten polibek popsala. V tu chvíli to byl dokonalý polibek.

"Pojď dovnitř. Máma chce mluvit s námi oběma." Vstala jsem a zvedla ji ze schodů. Vypadala trochu vystrašeně.

"Neboj, ano? Bude to dobrý rozhovor."

Vešly jsme zpátky do bytu a posadily se na gauč.

"Takže to šlo dobře?" šeptla.

"Šlo to skvěle." Znovu jsem ji něžně políbila a hřbetem dlaně ji pohladila po tváři. S pohledem přes mé rameno se náhle odtáhla.

"Promiňte. Nechtěla jsem rušit," řekla má matka ode dveří.

Překvapila mě, když se posadila na konferenční stolek před nás. V duchu jsem se zasmála, když Ashleyino tělo vedle mě ztuhlo. Natáhla jsem ruku a vzala ji za její.

"Chci něco říct," vyhrkla Ashley a překvapila tím mě i mou matku.

"Dobře," odvětila matka.

Ashley se zhluboka nadechla a zadívala se přímo na ni.

"Chápu, proč jste proti nám. Vážně. Jste matka a vím, že svou dceru milujete a chcete, co je pro ni nejlepší. Na tom není nic špatnýho." Odmlčela se a znovu se nadechla. Stiskla jsem jí ruku.

"Celej svůj život jsem se cítila nemilovaná. Měla jsem pocit, že si lásku nezasloužím. Spencer to změnila. Dala mi všechno, o čem jsem nevěděla, že potřebuju nebo i chci." Přeskočil jí hlas a já jí dala ruku na záda.

"Bylo hrozně snadný se do ní zamilovat. Je dokonalá. Dokonalá v každým ohledu, na kterým záleží. A já ji miluju víc, než dokážu vyjádřit slovy. To, co mezi náma je, nemusí být v očích ostatních tradiční nebo etický, ale pro nás..." Podívala se na mě, a jakmile se naše oči setkaly, opět se v mých objevily slzy.

"Pro nás je to... všechno. Je to nádherná, úžasná, kouzelná, neskutečná, srdce zastavující, dech vyrážející, nepopsatelná, dokonalá, nezpochybnitelná, bezvýhradná a nikdy nekončící... láska. A já se Spencer nevzdám a ani ji nezklamu, dokud budu žít. Kvůli ničemu a nikomu. Vím, že chcete, co je pro ni nejlepší..."

Zvedla mi ruku ke rtům a políbila mě na její hřbet. S láskyplným pohledem do mých očích tiše řekla: "Já jsem pro ni nejlepší. Dokud bude po mým boku, udělám všechno, co budu moct, aby byla šťastná. Udělala bych pro ni doslova cokoliv. Cokoliv."

Nakonec se otočila zpátky na mou matku, ale nic neřekla. Viděla matčinu reakci. Věděla, že víc říkat nemusí.

Brečela jsem jako malá holka. Matka vypadala, že se ke mně chystá přidat, a Ashley, no, Ashley na mě pouze láskyplně hleděla a držela mě za obě ruce. Jak jsem říkala, každý den jsem se do ní zamilovávala. Jako v té chvíli. Ani se nemusela snažit. Jen byla sama sebou. Jen byla Ashley.

"No, Ashley, myslím, že se ti právě podařilo vyjádřit slovy, jak moc mou dceru miluješ." Matka se usmála, natáhla ruku a dotkla se Ashleyiny dlaně. Z toho obrazu před sebou jsem měla nesmírnou radost. Tiskla jsem rty k sobě ve snaze hlasitě nevzlyknout a z očí mi nekontrolovatelně tekly slzy, ale bylo mi to jedno. Byly to slzy štěstí.

"Teď bych vám oběma ráda něco řekla," vzala mě matka za ruku a pak i Ashley.

"Nejdříve bych se chtěla omluvit za mé včerejší chování," omluvila se směrem k Ashley.

"Zadruhé chci říct, že vidím, jak moc mou dceru miluješ, a je zjevné, že ona tě miluje stejně tak moc. Děkuju, že jsi na ni hodná a že je s tebou šťastná."

Podívala jsem se na Ashley, která se zdála být v šoku.

"Byla jsem vychována ve víře, že to, co děláte, je špatné. Ale když se na vás podívám, tak zamilované, tak šťastné, tak vzájemně oddané..." Zavrtěla hlavou.

"Nevidím nic špatného. A má reakce mě opravdu mrzí."

"Děkuju," šeptla Ashley.

"Nemáš zač. Asi bude mít nadále problém to celé pochopit, ale musíte vědět, že se snažím. Vážně snažím. A udělám cokoliv, abych vás podpořila." Pořád nás držela za ruce a najednou je dala k sobě.

"Děkuju, mami. Hodně to pro mě znamená." Vážně znamenalo a doufala jsem, že postupně to bude chápat lépe a lépe. Protože jsem taky neměla v úmyslu se Ashley vzdát.

Vstala a obě jsme ji napodobily.

Rozevřela jsem náruč a ona do ní vešla. Bylo skvělé mít mámu zpátky. Snad byla zpátky v mém životě už natrvalo.

Odtáhla se a otočila se na Ashley. Ashley už nevypadala vystrašeně, ale pořád nejistě. Dokud si ji matka nepřitáhla do náručí. Ashley na mě přes její rameno vrhla vyděšený pohled. V duchu jsem se zasmála a široce se na ni usmála.

"Děkuju za všechno to, co jsi řekla. Má dcera má velké štěstí, že má někoho, kdo ji miluje tak jako ty. Jsem za to vděčná."

Ashley pouze přikývla.

"Dobrá, vyrazím domů. Tvůj otec nejspíš už začal s přípravou večeře. Přijdete, že ano? Fajn, bezva." Ehm, asi půjdeme k našim na večeři.

"To zní dobře. Ash?" Pořád vypadala v šoku. Roztomilost sama.

"Jo, jasně. Zní to dobře." Bylo mi jedno, co tvrdí, občas byla rozkošná.

Když matka odešla, přitulily jsme se k sobě na gauči.

"Fakt se to stalo, nebo se mi to zdálo?" zeptala se, zatímco ležela v mém náručí.

"Rozhodně se ti to nezdálo. Musím přiznat, že nevím, co na to říct. Původní matčinu reakci jsem čekala, ale nikdy by mě nenapadlo, že nás přijme. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co říkala."

"Fajn, možná se nám to zdálo," odfrkla jsem si a Ashley se zasmála.

"Doufám ale, že ne. To, co jsi říkala, Ash, to, co jsi řekla, bylo tak nádherné. Děkuju, miláčku." Políbila jsem ji do vlasů a ona se mi v náručí otočila a uvelebila se mi mezi nohama.

"Nemáš zač, miláčku. Myslela jsem vážně každý slovo." Naklonila se pro polibek a potkaly jsme se na půl cesty. Nejdřív byl ten polibek něžný a jednoduchý. Rychle ale přešel v jeden z nejhlubších a nejvášnivějších polibků, které jsem v životě zažila. Nelíbaly jsme se pouze rty, líbaly jsme se celými těly, srdci a dušemi. Každý můj centimetr toužil po jejím dotyku. Celé mé tělo byl v jednom ohni a škemralo, aby mi ukázala a dala pocítit, jak moc mě miluje.

Pomilovaly jsme se přímo na tom gauči. Když pak s hlavu na mé hrudi rychle usnula, přemýšlela jsem o osudu. Bylo nám souzené být spolu? Možná. Pravděpodobně. Určitě.

Poděkovala jsem Bohu, že mi jo přivedl. Poděkovala jsem mu, že stvořil tak úžasného člověka. Poděkovala jsem mu, že dal mé matce sílu udělat to, co dnes udělala.

Byla jsem neskutečně šťastná. Byla doba, kdy jsem si myslela, že už nikdy nebudu. Byla doba, kdy jsem si myslela, že strávím zbytek života sama. Byla doba, kdy jsem si nemyslela, že budu někdy znovu milovat.

Zavrtěla se na mě a já ji sevřela pevněji.

Podívala jsem se z okna na nebe. Slunce zářilo a ptáci cvrlikali. Byl nádherný den.

"Děkuju, Bože, že jsi mi dal sílu znovu milovat," zašeptala jsem a pak jsem usnula.

42 - Tady a teď

Vešly jsme do Carlinovic domu a znovu mě přivítala nádherná vůně česneku a cibule. Mmmmm, italská kuchyně. Už jsem říkala, jak moc Carlinovy zbožňuju? No, pro případ, že ne, tak Carlinovy totálně miluju.

Zvlášť tu, co mě držela za ruku.

Od mýho proslovu k její matce ze mě nebyla schopná sundat ruce. Nemluvím jenom o sexuálním smyslu. I když... páni... no nic. Každopádně zpátky k tomu, že ze mě nebyla schopná sundat ruce. Když Paula odešla, pomilovaly jsme se a ona mě pak držela jak nikdy předtím. Skoro jako by se bála mě pustit. Než jsme šly ke Carlinovým, osprchovaly jsme se a byla to jedna z nejvíc uvolňujících a příjemných sprch, co jsem zažila, a to ani nedošlo na sex. Masírovala a myla mi každý centimetr těla od vlasů přes ramena po břišní svaly až k chodidlům. Mmmmm. Byla to naprosto neskutečný.

Po cestě do domu si hrála s mými vlasy a něžně mě škrabala na zátylku, zatímco jsem řídila. A co jsme dorazily, ještě mi nepustila ruku. Byla to úžasnej pocit být chtěná a žádaná i z jiných než sexuálních důvodů. I když i ty jsou celkem fajn.

Miranda seběhla po schodech a skočila na nás.

"Tolik jste mi chyběly, holky. Už jste se dost vysexovaly, abychom mohly zase trávit čas spolu?"

Obě jsme se zasmály.

"Byla jsi s mou babičkou?" zeptala se Spencer. Miranda se zatvářila zmateně.

"Strávila jsem s ní pár hodin. Proč?"

"Jen tak." Spencer se s úsměvem podívala na mě a znova jsme se zasmály.

"Uniká mi něco?"

"To nic, Mirando. Co kdybychom zítra byly všechny spolu... celý den?"

"To zní jako výbornej nápad, Spence," usmála se Miranda od ucha k uchu.

Spencer si ji přitáhla k objetí a Miranda pak přitáhla k nim i mě. Objímaly jsme se a hihňaly.

"Mám vás ráda, holky," prohlásila Miranda.

"Každej tu vyznává lásku. Trochu žárlím," řekl Glen cestou ze schodů.

"Máma ti o tom řekla, co?"

"Slyšel jsem ji mluvit s tátou. Páni, Daviesová, totálně jsi ji dostala. O žádný z mejch holek takhle nikdy nemluvila."

"To proto, že všechny tvé holky byly coury a cuchty." Páni, Spence, řekni nám, co si doopravdy myslíš.

"Hej!" zvolal Glen. "Počkat. Jo, máš pravdu."

Všechny jsme se zasmály a Glen jenom pokrčil rameny.

Večeře byla samozřejmě úžasná. Domácí ravioli, italskej chleba a sklenička červenýho Chianti. Může to být lepší?

Konverzace při večeři se naštěstí točila kolem Claye. Já se chtěla jenom cpát výjimečným, lahodným jídlem, který bylo přede mnou. Mluvení jsem neměla v plánu. Clay byl podle všeho na cestě do New Yorku na fyzikální konferenci. Byl jeden z pouhým šesti vybraných přednášejících z celý země. Byla to smůla, moc jsem se s ním chtěla seznámit. Možná příště.

Asi jsem to zakřikla.

"Takže, Ashley, nedošlo mi, že Raife Davies je tvůj otec," řekl pan C a uskrkl si vína.

Sakra práce. Mám vás ráda, pane C, ale nerušte mi orgie, co mám se svýma ravioli.

Grr!

Odložila jsem vidličku a otřela si pusu.

"Jo. Už je to tak."

"Jaký to je?" zeptal se Glen. Zakousl se do chleba a já ho probodla pohledem.

"Osamělý." Všichni přestali jíst a podívali se na mě. Jejda! Řekla jsem to nahlas?

"No, víte, jaký to může občas být. Když je na turné. Naštěstí mám úžasný kamarádky." Podívala jsem se na Mirandu, která se usmála. "A ještě úžasnější přítelkyni." Spencer se naklonila a dala mi pusu na tvář.

"A co tvá matka?" zeptal se pan C znepokojeně.

"Už nějakou dobu se s ní nestýkám." Nechtěla jsem ten dlouhej a pošahnej příběh rozebírat.

Spenceřina ruka, která celou večeři spočívala na mým stehně, mě něžně stiskla. Když jsem se na ni podívala, viděla jsem v jejích očích smutek. Byla jediná, kdo doopravdy věděl, co mi matka ten večer provedla.

"Aha," odpověděl pan C. "Máš sourozence?"

"Ne. Jsem jedináček." Už můžu zase jíst?

"Páni, to by bylo boží žít jako teenager bez dohledu rodičů," vyhrknul Glen, zatímco se cpal chlebem.

Paula vykulila oči a pan C se zakuckal.

Miranda stiskla rty a sklopila zrak.

Spencer si kousala ret.

Mělo se stát něco nehezkýho.

"Cože?" zeptala se Paula klidným, ale rozzlobeným hlasem.

Nezmínily jsme se jí, že je mi teprve 18, co? A jéje.

Glen mě výraz "A kurva, fakt jsem to řek?" a já se na něj podívala s vlastním výrazem "Ano, fakt jsi to řek, idiote".

"Ehm, chtěl jsem říct, že to muselo být super mít celej barák pro sebe, když byla teenager."

Řekla bych "hezký zametení po koberec", ale Paula se pořád tvářila nejistě.

"Aha," odvětila. Neskočila na to.

Spencer mě vzala za ruku, kterou jsem měla na stole.

"Vlastně, mami, měla bys znát pravdu. Ashley je teprve 18 a učila jsem ji na Archerovce."

Teď se zakuckala Paula.

To se ti povedlo, Spence.

Paula vstala a odhodila svůj ubrousek na stůl. "Potřebuju s vámi oběma mluvit venku. Okamžitě!" A sakra. Já to lahodný jídlo nikdy nedojím. Po cestě jsem si pokusila vzít kus chleba, ale Spencer mě plácla přes ruku.

Vyšly jsme za ní ven, a když se otočila, poznala jsem dračici z minulýho večera.

Ehm, kde je ten montážní klíč?

"Tak jo," zhluboka se nadechla. "Je jí teprve 18 a tys ji učila... na střední škole?"

Spencer přikývla.

"Zbláznila ses, Spencer?!"

Obličej měla úplně rudej a čekala jsem, že jí začne z uší vycházet pára.

"Mami, není to tak zlé, jak to zní. Nech mě to vysvětlit."

"Dneska jsi vysvětlovala už dost. Dál to poslouchat nebudu. Tohle je šílené."

Začala po verandě přecházet sem a tam.

"Takže má dcera nejen chodí s holkou, ale s teprve osmnáctiletou holkou."

"Ano, matko. Na tom už jsme se shodly," odvětila Spencer sebevědomým tónem. Moc sexy!

"Já už ani nevím, co mám říkat," řekla Paula s rukama v bok.

"Tak neříkej nic. Nech to být," ozval se najednou ze dveří pan C.

Vyměnily si pohled. Pohled, kterej jsem nepoznávala.

"Pojďte. Dáme si zákusek."

Ehm, začínala jsem si myslet, že je ta ženská bipolární.

Podívala se na nás a vzdychla. Pak kolem nás dala ruce a vrátily jsme se dovnitř.

Jo. Rozhodně bipolární.

"Tak kdo si dá zákusek?" zeptal se nadšeně pan C, když jsme se všichni vrátili do kuchyně.

Pro mě zákusek ne. Chtěla jsem dojíst ty ravioli.

"Ashley? Zákusek?"

"Ne, děkuju. Vystačím si," posadila jsem se k svýmu talíři a zvedla vidličku.

Těstoviny byly trochu studený, ale pořád mňamkový. Dojedla jsem je a pak si přidala, zatímco ostatní jedly jahodovej koláč. Co je? Říkala jsem vám, že miluju italský jídla.

Omluvila jsem se od stolu, když mi přišla esemeska od Alyssy.

Zavolej mi, Ashley - Als.

Když jsem odcházela z kuchyně, slabě jsem slyšela Spencer vysvětlovat rodičům, kdo je Alyssa.

Nedokážu dostatečně vyjádřit, jak nervózní jsem z tý ememesky byla. Na druhou stranu jsem brala jako dobrý znamení, že mi píše sama. Měla velký potíže ovládat prsty. Nejspíš jí trvalo věčnost ji napsat a poslat. Divila jsem se, že mi rovnou nezavolala.

Vešla jsem do obýváku a posadila se na gauč. Rychle jsem vytočila její číslo. Zvedla to při druhým zavonění.

"Haló?"

"Haló?"

"Ó, ahoj, Ashley. Tady paní Cooperová."

"Aha. Ehm, Alyssa mi psala."

"To jsem byla vlastně já. Požádala mě o to. Moc by tě chtěla vidět, Ashley."

"Můžu s ní mluvit?" Ten rozhovor se mi vůbec nelíbil.

"No, o to právě jde, Ashley. Už nemůže mluvit moc nahlas. Má s mluvením problémy."

Panebože.

Polkla jsem knedlík v krku.

"To už k tomu došlo?"

"Ano. Brzy už nebude moct mluvit vůbec," odpověděla tiše.

"Dobře," hlesla jsem přiškrceným hlasem. "Budu tam co nejdřív, záleží na tom, jakej let bude volnej."

"Děkuju, Ashley."

Když jsem zavěsila, vyšla jsem na verandu a posadila se na schody. Potřebovala jsem čerstvej vzduch a trochu klidu a ticha.

Věděla jsem, že se to blíží. Že se Alyssin stav zhorší natolik, že nebude schopná s nikým komunikovat, aspoň ne slovy. Pořád měla dost svalů, aby mohla rukama a prsty dělat jednoduchý gesta. Při mý poslední návštěvě jsem jí s nimi pomáhala. Chtěla být připravená, až na to dojde. Což asi bylo teď.

Dveře se s vrznutím otevřely a ven vyšel Glen. Posadil se vedle mě na schody. Nějakou dobu nic neříkal. Jenom tam seděl.

"Tak jak je tvý kámošce?" zeptal se nakonec hlasitějším šeptem.

"Ne moc dobře."

"Už je nějakou dobu nemocná, co?"

"Jo. Zhoršuje se to. Rychle."

"Spencer říkala, že má ALS, Lou Gehrigovu chorobu. Co je to?" Věděla jsem, že se jen snaží být 'bratrskej', a i když to byla hezký gesto, nevěděla jsem, jestli s ním chci o Alysse mluvit.

"To je dobrý. Nemusíme o tom mluvit," řekl, když jsem neodpověděla.

Vzdychla jsem.

"Je to nemoc, která postihuje nervový buňky v míše a mozku. Nervový buňky vedou z mozku k míše a pak z míchy do svalů celýho těla. Když nervový buňky zdegenerujou, svaly ztratí schopnost pohybu. U dětí a mladistvých je to vzácný. Alyssa patří k tomu malýmu procentu." Otřela jsem si z očí slzy.

Natáhnul ruku a položil mi ji na záda. Zvláštním způsobem měla uklidňující účinek.

"Její svaly už jsou tak slabý, že sotva může chodit. Propisku nebo vidličku nemůže držet už několik měsíců. A teď... teď ztrácí schopnost mluvit."

Stiskla jsem rty a zadržela vzlyk, kterej se dral ven.

Začal mě hladit po zádech.

"Je všechno v pořádku, Ash?" zeptala se Spencer z otevřených dveří.

"Zítra musím jet domů. Alyssa mě potřebuje," řekla jsem, aniž jsem se otočila.

Glen vstal a vrátil se do domu. Spencer zaujala jeho místo.

Položila jsem si hlavu na její rameno. Nic neříkala. Jenom mě držela. Věděla, že není co říct.

Nakonec jsem zavolala a zabookovala si letenku a pak jsme se vrátily do domu.

Všichni pořád seděli u kuchyňskýho stolu a byli zabraný do nějaký karetní hry. Asi.

"Umíš hrát 'Vole padni', Ash?" zeptal se Glen se slanou tyčinkou v puse, která působila jako cigareta.

"Jestli umím hrát 'Vole co'?"

Všichni se zasmáli.

"Vole padni. Je to karetní hra, Ashley. Karty hrát umíš?

Podívala jsem se na Glena, jako by se zbláznil.

"Pojď sem, kecni si," poplácal na židli vedle sebe.

Posadila jsem se a podívala se na ně. Byl to blázen. Ale fakt skvělej kluk.

"Nebo, Ash. Velkej brácha Glen tě to naučí." A jéje.

Hráli jsme asi hodinu a řeknu vám, že s volama mi to jde... teda jde mi 'Vole padni'. Říkejte tomu štěstí začátečníka, říkejte tomu, jak chcete, ale vyhrála jsem 20 z asi 30 her. Ha!

Potom jsem našla Mirandu, která seděla na gauči a esemeskovala.

"Jak se má tvůj kluk?" škádlila jsem ji.

"Má se dobře. Mám toho hodně a je vyřízenej. Chybím mu." Usmála se od ucha k uchu.

"Samozřejmě že jo, jsi jako sluníčko..."

"Jo, jo. Prozařuju den. Bla bla bla. Jsi tak kýčovitá, Ash."

"Jak myslíš, rozmazlenče." Uvidíme, jestli jí ještě někdy složím poklonu.

Koutkem oka jsem zahlédla Spencer. Upírala se o rám dveří.

Otočila jsem se na ni a překvapilo mě, co jsem viděla.

Zlost.

A sakra! Co jsem zase provedla?

"Musíme si promluvit, Ashley. Venku."

Ehm, tak jo. Zase jsem byla odvedená ven na pokec. Tentokrát jsem měla taky nahnáno, ale hlavně jsem byla zmatená.

Vyšly jsme ven na verandu. Zvedla něco ze schodů a podala mi to. Můj mobil. Asi jsem nevěděla, že jsem ho tam nechala.

"Volal mi tvůj táta a sháněl tě. Když jsi nezvedala mobil, dostal strach. Mluvili jsme a zmínil se o nějakém turné. Představ si mé překvapení, když se mě zeptal, jak zvládnu tě tři měsíce nevidět."

Takhle jsem si nepředstavovala, že bude ten rozhovor vypadat. Byla na mě fakt naštvaná.

"Spence, promiň. Chtěla jsem ti to dneska říct."

"Takže jsi mi dneska plánovala říct, že ses rozhodla jet na tři posraný měsíce na turné, aniž bys to probrala se svou přítelkyní, a vyrážíš za tři dny? Moc hezký, Ashley."

Spencer mluvící sprostě byla sexy, a i když na mě byla tak namíchnutá, nemohla jsem si pomoct a představovala jsem si, jak ji přitisknu ke zdi a...

"Řekneš na to něco?" křikla.

"Omlouvám se, Spence. Bylo to okamžitý rozhodnutí. Volal a řekl mi, že je to skvělá příležitost a že mám týden na to, abych se dostala do New Yorku."

"Ne týden, tři dny. Proto ti volal," odsekla naštvaně.

"Spence, mrzí mě to. Ale já na to turné musím. Je to pro mě skvělá příležitost. A i když bude strašný být tak dlouho bez tebe, musím to udělat."

"Nemusíš dělat nic, Ashley. Sama jsi říkala, že nejsi připravená a najednou jsi? Já to nechápu."

"Pojedu, Spence. Promiň. Budeš mi šíleně chybět, ale musím to udělat."

"A tím to hasne?" znovu zvedla hlas.

"Jo. Asi teda vyrážím v pondělí."

"To je prostě úžasný."

"Proč se tak zlobíš? Nepřeješ mi úspěch? Proč mi to nechceš dopřát?"

"Protože si myslím, že teď na to není nejlepší doba. Myslím si, že to děláš ze špatných důvodů, i když nevím, jaký důvody to jsou." Vzdychla a projela si rukou vlasy.

"Dělám to pro sebe, chápeš? Zpívání miluju a bylo by hezký mít posranou podporu svý holky," utrhla jsem se na ni.

"Podporuju tě v tom, co miluješ. Když jsi na to připravená," odsekla v odpověď.

"Já jsem připravená. Už to nějakou dobu dělám, Spence. Zvládnu to. Otázka je, jestli to zvládneš ty? Chceš vůbec?"

"Co to má jako znamenat?"

"Nepodpoříš mě, nechceš, abych jela. Co se stane, když pojedu? Co to pro nás bude znamenat?"

"Nevím, Ashley. Tři měsíce. Tři měsíce, kdy budeš každou noc v jiném městě a holky a kluci ti budou nadbíhat."

"O to jde?" přerušila jsem ji. "Nevěříš mi? To je prostě báječný, Spence."

"O to nejde, Ashley. Nenechala jsi mě to dokončit." Už jsem slyšela dost.

"Víc slyšet nepotřebuju." Byla jsem v tý chvíli vzteky bez sebe. Vešla jsem do domu a rozloučila se s Carlinovými, který na mě zmateně koukali. Po rozloučení a poděkování za večeři, jsem dala Mirandě pusu na tvář, vzala si ze stolku vedle dveří Spenceřiny klíče a vyšla kolem Spencer ze dveří.

"Kam jedeš?" křikla.

"Zabalit si."

42B

No, příšerně se to zvrtlo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem uvěřit, že s tím souhlasila, aniž si se mnou promluvila. Přece bych jí nikdy nezakázala jet, ale bylo by hezké vědět, že na mém názoru záleží. Byť jen trochu. A věděla jsem, že na tu velkou změnu není připravená. A byla to VELKÁ změna. Samozřejmě že to byla skvělá příležitost. Tříměsíční turné jako jedna ze dvou předskokanek Colbie Caillatové. Věděla jsem, že o tomhle snila, ale řekla mi, že chce rok počkat. Nečekala ani týden. Znala jsem ji líp než kdokoli jiný, řekla bych, a něco se dělo.

Věřila jsem jí. Věřila jsem ji celým svým srdcem a duší. Nenechala mě to dopovědět. Nenechala mě to vysvětlit. Prostě odešla. Asi jsem měla jít za ní, ale byla jsem pořád naštvaná. Potřebovala jsem se uklidnit. Po čelení znepokojeným pohledům rodiny jsem šla nahoru. Lehla jsem si na matraci ve svém starém pokoji a rozbrečela se. Za tři dny odjížděla. Na tři měsíce. Neexistovalo nic, co jsem mohla udělat nebo říct, co by změnilo její názor. Jen jsem doufala, že až se vrátí, bude to pořád stejná Ashley.

Měla jsem pocit, že do mě někdo šťouchá.

"Spencer."

Co?

"Spencer, vzbuď se."

Cože?

"SPENCER!"

"C... co?"

Otočila jsem se a spatřila jsem vedle sebe na matraci sedět Mirandu.

Musela jsem usnout.

"Vstávej a koukej upalovat do bytu."

"Co prosím?" To mi přikazovala?

"Slyšela jsi mě."

"Proč?" Ashley se na mě zlobila. Nechtěla mě vidět.

"Ashleyino letadlo odlítá v šest ráno. Což znamená, že asi za necelou hodinu vyrazí na letiště. Tak sebou hni."

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se chvatně.

"Čtyři."

"Čtyři?!" Panebože.

"Večer mi volala a řekla mi, kdy odlítá. Řekla mi o tý hádce. Jsem si jistá, že to zvládnete vyřešit. Teď upaluj."

Nemohla jsem nechat Ashley vrátit se do L.A., aniž bychom si promluvily. Možná to byla má poslední příležitost, než odjede na turné.

Vyskočila jsem z matrace a bleskurychle seběhla po schodech.

Když jsem zastavila před bytovkou, čekal tam taxík. Řidič nakládal její zavazadla do kufru. Vyběhla jsem po schodech, když vtom vyšla ven.

Vypadala hrozně. Měla opuchlé oči, vypadalo to, že vůbec nespala.

"Omlouvám se," řekla jsem bez přemýšlení. Bylo to upřímné.

"Já taky." Pustila kabelku a já si ji přitáhla do náručí.

"Moc se omlouvám, Ash. Miluju tě."

"Taky tě miluju, miláčku."

Odtáhla jsem se a vzala její tvář do dlaní. Pak jsem se naklonila a něžně ji políbila.

"Odvezu tě na letiště." Přikývla.

Došla jsem k řidiči taxíku a dala mu padesátidolarovku. Doufala jsem, že to pokryje neuskutečněnou jízdu.

Dal mi její zavazadla, která jsem do svého auta. Když jsem se otočila, stála těsně přede mnou.

"Řekni mi, že mi věříš." Její nádherné hnědé oči vypadaly strašně smutně.

"Věřím ti, Ash. Chci to všechno vysvětli. Co kdybychom si promluvily cestou?"

"Dobře." Strčila si ruce do kapes a přikývla.

"Připravená?"

"Jo."

Nastoupily jsme do auta a zamířily na letiště.

"Když jsem mluvila o tom, že budeš každou noc v jiném městě a všechny holky a kluci ti budou nadbíhat, nenaznačovala jsem, že bys mě... podvedla. Snažila jsem se říct, že budeš pod velkým tlakem a pokušením a všichni od tebe budou něco chtít. Jen doufám, že jsi na to připravená."

"Spencer, s pokušením si starosti nedělám. Neexistuje žádná holka, která by se byť vzdáleně přiblížila k tomu, jak úžasná, sexy a nádherná jsi. Nechci nikoho jinýho. Nikoho. Jenom tebe."

Vzala jsem ji za ruku, kterou měla v klíně, a stiskla ji.

"Vím to, Ashley. A nebudu lhát, pořád nechápu, proč musíš jet. Proč musíš jet teď."

Sklopila hlavu.

"Chci být schopná se o tebe postarat, Spence," hlesla tiše. Skoro jsem ji neslyšela.

"Staráš se o mě, Ashley." A starala se o mě moc dobře.

"Ne. Chci být schopná se o tebe postarat finančně. Tátovy peníze nevydrží navěky. A chci si být jistá, že dokážu zabezpečit tebe a i případnou budoucí rodinu. Nechci čekat, Spence. Musím začít vydělávat hned."

To si dělala srandu?

"Ashley."

"Ne, Spence. Vím, že to zní směšně, ale myslím to vážně. Vím, že máš dobrej plat a už máš dům, ale chci tě zajistit sama, Spencer. Miluju tě a na to jediný dokážu myslet."

"Ash, není to směšné. Jsem ráda, že mě chceš zajistit. Ale mám trochu pocit, že to já bych měla zabezpečovat tebe."

"Protože jsi starší?"

"Nevím, asi."

"Ale no tak, Spence. Obě víme, kdo v tomhle vztahu nosí kalhoty."

Obě jsme se zasmály.

"Ale vážně, Ash, jsme v tom spolu a i já chci přispívat. Neměla bys na to turné jezdit, když nejsi připravená."

"Jsem připravená, Spence. Pro tohle jsem se narodila. Teda kromě toho tě milovat," usmála se svým typickým úsměvem Ashley Daviesové a mě zjihlo srdce.

"Určitě?"

"Určitě. Přiznáš teď, proč jsi byla doopravdy tak naštvaná, že odjíždím?"

"Cože? Bude se mi stýskat, Ashley. To je zřejmé."

"Po mým úžasným úsměvu, mých nádherných očích, mým sexy těle, mý..."

"Tvý namyšlenosti."

Uchechtla si.

"Nevím, jak to zvládnu tři měsíce, když jsem stěží dala tři týdny. Přijedeš mě navštívit?"

"Ty víš, že ano. Pro mě to taky bude těžký."

"Můžeš nosit tričko, na kterém bude stát: 'Mám přítelkyni, která vám nakope zadek, když se mě pokusíte dotknout'?"

Zasmála je. "Jenom když ty taky."

"Domluveno."

"Ash, nechci, aby to vyznělo, že se tě snažím přesvědčit, abys zůstala, ale... co Alyssa? Říkala jsi, že tě potřebuje."

Znovu sklopila hlavu.

"Alyssa by chtěla, aby jela. Vlastně kdyby zjistila, že jsem nejela kvůli ní, byla by zklamaná a to je to poslední, co chci. Nechce, aby ostatní jenom nečinně čekali, než... odejde."

Viděla jsem, že se snaží být silná. Mrzelo mě, že jsem s ní tu hádku předtím prakticky začala. Cítila jsem se zodpovědná za to, že se to vymklo z ruky. Řekla jsem, co jsem říct neměla. Byla jsem ráda, že jsme to překonaly.

"Vážně se omlouvám, Ash. Omlouvám se, jestli jsem v tobě vzbudila pochybnosti. Chci, aby se ti splnily sny a podporuju tě. Ale taky tě miluju a chci si být jistá, že svá rozhodnutí promýšlíš, než je uděláš. Vážně bych si přála, aby sis se mnou promluvila, než jsi řekla tátovi ano."

"Já vím a moc se za to omlouvám, Spence."

Stiskla jsem jí ruku, aby věděla, že je to v pořádku. Vše mezi námi bylo v pořádku. Díkybohu.

"Ehm, kam to jedeme? Není parkoviště u letiště tamtím směrem?" zeptala se zmateně. Zahnula jsem do ulice, která vypadala téměř opuštěně.

"Letí ti to až za hodinu a čtvrt. Máme trošku času. Chci ti něco ukázat."

Zastavila jsem na prázdném plácku na konci jedné z letištních ranvejí.

"Táta nás sem brával jako děti."

Po ranveji se blížilo letadlo. Měly jsme dokonalá místa.

"To je úžasný, Spence."

Vystoupily jsme z auta a sedly si na kapotu. Posunula se a posadila se za mě.

"Spence?"

"Jo?"

"Miluju tě a to se nikdy nezmění."

Otočila jsem se v jejím náručí a naklonila se pro polibek, právě když nám nad hlavami proletělo letadlo. Vlasy nám zvednul vítr a dostaly jsme i malou spršku písku, ale polibek jsme nepřerušily. Nebyla jsem připravená ji nechat odejít. Ale s ní jsem letět nemohla. Musela jsem se nejdřív ujistit, že je babička v pořádku.

"Nelíbí se mi se s tebou hádat, Spence." Zavrtěla hlavou. "Můžeme si slíbit, že už se nikdy nepohádáme?"

Zasmála jsem se. "To ti slíbit nemůžu, Ash, ale můžu ti slíbit něco jiného."

"Fakt? A co?"

"Můžu ti slíbit žhavé usmiřování."

Znovu jsem ji políbila. Tentokrát tvrději než v předchozích pár případech. Tentokrát jsem jí chtěla dát najevo, jak moc mi bude chybět. Polibek se okamžitě prohloubil, a když jsme se dotkly jazyky, obě jsme zasténaly. Naše jazyky spolu tančily a proplétaly se. Skousla jsem jí spodní ret a pak ho nasála. Udělala mi totéž. Opustila jsem její rty a sjela jí jazykem po krku a pak zpátky nahoru k uchu.

"Strašně moc tě chci. Přímo tady. Přímo teď."

Panebože.

Polk.

Roztáhla mi víc nohy. Naštěstí jsem si vzala džínovou sukni. Byla to jediná věc, která byla ještě čistá. Bez váhání mi přejela rukama po stehnu a pak mi stiskla mokrej klín.

"Bože, Ashley. Jsi tak vlhká," zasténala mi ucha a pak mi ho skousla.

"Hmm," dokázala jsem ze sebe nějak dostat.

Prsty mi odhrnula kalhotky a začala mě pomalu třít.

"Kurva." Měla jsem problém ze sebe dostat víc než jedno slovo. Byla jsem díky ní totálně nadržená a rozpálená. Už jsem ztěžka oddychovala a to do mě ještě nevnikla.

"Je to tak krásné, Ashley. Tak kurevsky krásné." Bože, Spence, mluv tak dál a nebude trvat dlouho, než mě uděláš.

Zvedla jsem jí hlavu zpátky k sobě a strčila jí jazyk do pusy. Potřebovala jsem cítit její jazyk a být v její puse.

Nakonec mě přestala škádlit a strčila do mě dva prsty.

Zajíkla jsem se jí do pusy a pak hodila hlavou dozadu. Líbila mě na bradě, pak na krku a pak na mě zatlačila, abych si lehla na kapotu. Byla pořád teplá, a když se to sečetlo s mým už tak rozpáleným tělem, lil ze mě pot. Měla jsem tělo v jednom ohni.

Stálým tempem do mě vnikala rukou a bylo to dokonalý. Druhou rukou mi nadzvedla triko a přiložila rty k mýmu břichu.

"Kurva, Spence. Áááh, BOŽE!" Začala rukou pohybovat rychleji a tvrději a pak mi přitiskla palec na klitoris. Jazykem mi kroužila v pupíku a pak přešla víš k mým prsům v podprsence. Podívala se na mě svýma v tý chvíli tmavýma modrýma očima, zatímco jsem lapala po dechu a snažila se udržet svý oči otevřený. Pak mi najednou zvedla podprsenku a přitiskla rty k mý bradavce a to byl konec.

Celým tělem mi zachvátil neuvěřitelně intenzivní orgasmus. Bylo to, jako by neměl nikdy skončit. Pokaždý, když jsem se uklidnila, do mě znovu vnikla a já zažila jsem další malej orgasmus.

Ležela jsem roztažená na kapotě jejího auta. Byla jsem vyřízená. Byla jsem na veřejnosti napůl nahá a bylo mi to úplně fuk. Přeletělo nad námi další letadlo a určitě měli hezkej výhled. Vzhlédla jsem k ní a Spencer se jenom usmála tím svým nádherným úsměvem Spencer Carlinový. Úsměvem, kterej vás přiměje se do ní okamžitě zamilovat. Pak se její úsměv změnil v úšklebek a sklonila hlavu.

Její rty znova našly mou bradavku a začaly škádlit, kousat, sát a pak najednou měla znova prsty ve mně. Začala opět tvrdě a rychle pohybovat rukou a netrvalo to dlouho.

"Spenceeeeeerrrrr!"

Dala mi chvilku na uklidnění a pak měla najednou hlavu mezi mýma nohama a začala mě čistit.

"Bože, chutnáš tak dobře, Ash."

"Děkuju ti, miláčku," pořád jsem popadala dech.

Stáhla mi zpátky podprsenku a tričko a pak mi upravila kalhotky a sukni.

"Co si bez tebe tři měsíce počnu?" smutně vyšpulila spodní ret.

Přitáhla jsem ji k sobě a políbila ji.

"Sex po telefonu?" odpověděla jsem s úsměvem a zavrtěním obočím.

"Budu za tebe prostě muset každý víkend zajet, ať už budeš kdekoli."

"To mi vyhovuje, miláčku."

Odstrčila jsem ji, abych mohla slézt z auta. Pak jsem ji otočila a položila ji na kapotu.

"Musíme jít, Ash."

Zavrtěla jsem hlavou.

"Ještě ne. Pořád máme čas a teď jsem na řadě já."

43 - Proč?

Když jsem dorazila k domu na pláži, zhluboka jsem se před dveřmi nadechla. Byl to dlouhej let a celou dobu jsem myslela na Alyssu. Nevěděla jsem, jak se vyrovnat s tím, co se dělo. Nevěděla jsem, jestli dokážu být tak silná jako ona. Věděla jsem, že nejsem připravená o ni přijít. Moc pro mě znamenala a pomohla mi víc, než tušila.

Zaklepala jsem na dveře. Ano, vím, že to byl můj dům, ale měla jsem pocit, že bych měla zaklepat. Otevřela mi Alyssina máma a věnovala mi zmatenej pohled.

"Nemusela jsi klepat, Ashley. Je to přece tvůj dům," řekla s vřelým úsměvem.

"Já vím. Jenže... já nevím." Tiše se zasmála.

"Pojď dál," ustoupila stranou a já vešla dál.

"Tak jak je jí?"

"Stejně jako včera. Nedokáže ze sebe dostat moc slov, ale snaží se. Nejdřív z toho byla moc špatná, ale lepší se to."

"Je vzhůru?"

"Ano, jen jdi za ní."

Zaváhala jsem a asi vycítila, že se bojím.

"Pojď. Půjdu s tebou," vzala mě za ruku a dovedla mě k ní.

Nemohla jsem uvěřit, že je to jenom šest dní, co jsem ji naposled viděla.

Byla viditelně pohublejší a měla bledou tvář. Když mě spatřila, obličej jí ožil. Oplatila jsem jí úsměv a vynasnažila jsem se nedat na sobě dát najevo, jak mě to bolí... i když evidentně bolelo.

"Ash-ley," zašeptala.

Co nejrychleji jsem došla k její posteli. Pomalu natáhla ruku a já ji sevřela ve svý.

"Jsi ta-tady." Viděla jsem, jakou má radost. Měla ji patrnou v očích. Pořád mě uvádělo v úžas, že v ní dokážu radost vyvolat.

"Jsem tu."

V tý chvíli jsem věděla, že jí nemůžu říct o turné. V tý chvíli jsem věděla, že na turné nepojedu. Neopustím ji. Potřebovala mě a já hluboko uvnitř potřebovala ji.

"Mů-žeš zůstat... ně-jakou... do-bu?" Stiskla mi ruku a já věděla, kolik síly jí to muselo stát.

"Nikam nejedu. Nedostala bys mě odsud ani párem volů."

"F-fajn." Položila si zase hlavu a zavřela oči.

V duchu jsem bojovala bitvu, o které jsem věděla, že ji prohraju.

"Ash," zašeptala pořád se zavřenýma očima.

"Ano, broučku?" dala jsem jí spadlý vlasy za ucho.

"Moh-la bys..."

"Mám ti zazpívat?"

Přikývla.

Věděla jsem, že jí můj zpěv přináší útěchu. Chtěla jsem jí pomoct, jestli to bylo možný, a pokud jí můj zpěv mohl přinést byť nepatrnou útěchu, neměla jsem s tím problém.

Každý potřebuje inspiraci.
Každý potřebuje píseň.
Nádhernou melodii, když je noc dlouhá.
Protože není záruky, že je život jednoduchý.
Jo, když se mi rozpadá svět,
když není světlo, co by rozehnalo temnotu,
tehdy se podívám na tebe.
Když vlny narážejí na pobřeží
a já už nedokážu najít cestu domů,
tehdy se podívám na tebe.
Při pohledu na tebe vidím odpuštění, vidím pravdu.
Máš mě ráda takovou, jaká jsem, jako hvězdy objímají Měsíc.
Tak, jak to má být.
A vím, že nejsem sama.
Jo, když se mi rozpadá svět,
když není světlo, co by rozehnalo temnotu,
tehdy se podívám na tebe.
Když vlny narážejí na pobřeží
a já už nedokážu najít cestu domů,
tehdy se podívám na tebe.
Objevíš se přede mnou jako sen,
jako barvy kaleidoskopu, které mě objímají.
Vše, co potřebuju, každý můj dech.
Nevíš, jak jsi překrásná.
Jo, jo.
Když vlny narážejí na pobřeží
a já už nedokážu najít cestu domů,
tehdy se podívám na tebe.
Jo, jo.
Objevíš se přede mnou jako sen.

V půlce písničky usnula. Zpívala jsem dál. Pro ni. Pro sebe.

Paní Cooperová mi podala kapesník a zezadu mě objala.

"Netuším, co pro ni znamenáš. I pro mě. Děkuju ti."

Slzy, který jsem zadržovala, si prorazily cestu ven a já jí začala v náručí plakat. Zvedla mě na nohy a vyšly jsme z pokoje. Nemohla jsem dýchat. Ale nedokázala jsem přestat brečet.

Nebylo to fér.

Nezvládnu to.

Vyšla jsem ven na pláž.

Posadila jsem se do písku.

"Proč?"

Ze rtů mi uniklo jenom to jedno slovo.

"Proč?" zakřičela jsem k nebesům.

Když jsem se vrátila do domu, našla jsem paní Cooperovou v kuchyni. Asi připravovala Alysse oběd. Vypadalo to jako krémová houbová polévka, ale bez hub.

"Omlouvám se."

Otočila se a podívala se na mě s polovičatým úsměvem.

"Nemusíš. To nic. Taky jsem se už párkrát zhroutila. Věř mi."

Vzdychla jsem a projela si rukou nepoddajný vlasy.

"Sedni si. Naleju ti polévku."

"Děkuju."

"Nemáš zač."

Posadily jsme se a společně snědly talíř polévky.

Bylo mi děsně.

Ano, přijdu o Alyssu. Nebylo o tom pochyb.

Ale její matka taky. A Alyssa pro ni znamenala všechno. Nikoho jinýho neměla.

"Ehm, chtěla jsem se předtím zeptat, ale nevěděla jsem jak."

"Ashley. Můžeš se zeptat na cokoli."

"Můžu nějak pomoct s... přípravou?" To poslední jsem nedokázala vyslovit.

Zavrtěla hlavou.

"Ne. Postarám se o to," odpověděla s pohledem z okna.

"A co finančně?" musela jsem se zeptat.

"O to tě žádat nemůžu, Ashley."

"Nemusíte. Chci pomoct, musím pomoct."

"Opravdu, Ashley. Nemůžu. Už jsi toho udělala tolik."

"Neudělala jsem dost." Sklopila jsem zrak do talíře a přejela po něm lžící.

Ucítila jsem na bradě prst, kterej mi ji zvedl.

"Pokaždé, když se tvářička mé holčičky rozzáří, je to díky tomu, že jsi v místnosti. Pokaždé, když se zasměje, je to díky něčemu, co jsi řekla. Pokaždé, když se usměje, je to jeden další úsměv, který si budu pamatovat. Díky tobě. Vím, že se cítíš bezmocná, Ashley. Já taky. Ale nemysli si, že pro ni nebo pro mě nic neděláš. Děláš víc, než si uvědomuješ."

Vstala ze židle a znova mě objala.

"Děkuju ti. Že jsi jí poskytla domov, ve kterém se cítí dobře. Děkuju za tvé přátelství. Že se díky tobě směje, usmívá a pro jednou se chová jako dítě."

Oplatila jsem jí objetí.

"Není zač," bylo vše, co mě napadlo říct.

Píseň: Look At You - Miley Cyrus

43B

Vešla jsem do pokoje nahoře a zavolala Spencer.

Zvedla to při druhým zazvonění.

"Ahoj, Ash, jak je jí?" V jejím hlase byla slyšet starost.

"Ne dobře, Spence," zlomil se mi hlas.

"Ash, co se děje?" Lehla jsem si na postel a stočila se do kuličky.

"Kéž bys tu teď byla a mohla mě obejmout." Opět se objevily slzy.

"Potřebuješ mě tam, Ash? Přeletím, jak jen to bude možné." Bože, jak já ji milovala.

"Ne, teda ano, potřebuju tě, ale nemusíš se vrácet domů." Chtěla jsem to, ale věděla jsem, že má pořád starost o babičku.

"Ashley?"

"Spence, vážně, jsem v pohodě. Chci tě tu, ale musíš být tam. Nedělej si o mě starosti. Jenom čekám, až se Alyssa probudí. Pak spolu můžeme chvíli pobýt."

"Je mi to líto, Ash. Je mi líto, že se tím procházíš."

"Nelituj mě, Spence. Lituj Alyssu. Lituj její mámu."

"Samozřejmě, jich ji mi taky líto. Nedokážu si představit procházet tím, čím si prochází Alyssa. Proto jsem tě za ní poslala, Ash. Věděla jsem, že jí dokážeš udělat radost. Věděla jsem, že si tě zamiluje."

"Jsem ráda, žes to udělala, miláčku. Pouhá myšlenka na to, že by na to byly s její mámou samy, mi zvedá žaludek. Jsem ráda, že jsem ji poznala. Naučila mě toho tolik, aniž by se musela snažit."

"Chápu, jak to myšlíš. Jsem ráda, že máte jedna druhou."

"Spence?"

"Ano, miláčku?"

"Na to turné nepojedu."

"Já vím, miláčku."

Po telefonátu se Spencer jsem se vrátila dolů. Alyssa pořád spala. Posadila jsem se na postele vedle ní a lehla si, přičemž jsem dávala pozor, abych jí neublížila.

Musela jsem usnout.

Vzbudila jsem se s něčími prsty ve vlasech.

"Ash-leeey."

Otevřela jsem oči a viděla jsem, že se na mě dívá.

"Le-ží se ti dob-ře?" Hlas měla přiškrcený a musela se moc snažit, aby ze sebe ty slova vypravila.

Usmála jsem se, vzala ji za ruku, co měla v mých vlasech, a přidržela ji ve svý.

"Jo, leží. Promiň."

"Ne, to je dob-rý."

Zvedla dálkový ovládání, který bylo vedle ní, ale vypadlo jí ze slabý ruky.

Vyskočila jsem z postele, obešla ji a zvedla ho.

"Zmáč-kni p-lay."

Přikývla jsem a zmáčkla jsem příslušný tlačítko.

Byla jsem to já na pódiu v Pure. Bylo to mýho poslední vystoupení.

"Jak jsi k tomu přišla?"

Věnovala mi křivý úsměv.

"Spen-cer."

"Poslala ti to Spencer?"

Zavrtěla hlavou.

Cože?

"Byla ta-dy."

"Kdy tu byla?" Ta potvora.

"Než od-jela."

Vzhlédla jsem k obrazovce a sledovala jsem, jak hraju na kytaru.

Jak to nahrála?

Proč tu byla sama?

Proč mi o tom neřekla?

Nezlobila jsem se na ni. Díky tomu, že tu byla a dala Alyssa to DVD, jsem se do ní zamilovala ještě víc.

"Je moc krás-ná, Ash."

"Já vím, věř mi," zasmála jsem se.

Zbytek DVD jsme zkoukly spolu a pak si ještě povídaly. Říkala, že si se mnou nechce přestat povídat, protože neví, kdy už to nebude možný. Znova jsme si oprášily gesta rukama. Samozřejmě to nebyla normální znaková řeč, protože nemohla moc dobře hýbat prsty. Navrhla jsem, aby mrkáním dělala morseovku. Zasmála se... ale já to myslela vážně. Taky jsem jí řekla o elektronickejch zařízeních, který by jí s komunikací pomohly. Bylo jich vlastně hodně. Nějaký jsme si vyhledaly na internetu. Říkala, že to probere s mámou.

Kolem sedmý opět usnula. Překvapilo mě, že vydržela být vzhůru pět hodin. Šla jsem najít paní Cooperová a našla ji spící na gauče. Chudák. Musela být vyčerpaná. Přikryla jsem ji dekou a vyšla zase ven.

Když jsem byla v Alyssine pokoji, vzala jsem si její iPod. Seznam oblíbených se jí rozrostl. Pustila jsem si ho s náhodným přehráváním, opřela si hlavu a ztratila se v hudbě.

Okolo devátý jsem se vrátila do domu. Obě pořád spaly. Řekla jsem si, že bych se nejspíš taky měla prospat. Když jsem dala Alysse pusu na čelo a popřála jí šeptem dobrou noc, zamířila jsem ke schodům. Zastavilo mě bouchnutí dveří od auta.

Vrátila jsem se po schodech dolů a vykoukla z okna.

Usmála jsem se od ucha k uchu.

Doběhla jsem ke dveřím a otevřela je dokořán.

"Jsem moc ráda, že jsi tady."

Dala jsem kolem ní ruce a málem z ní vymáčkla duši.

"Od Spence ti mám vyřídit, že přijede později tenhle týden. Pořád má strach o babičku."

Přikývla jsem a znova ji sevřela v náručí.

"Vím, že bys tu radši měla ji, ale poslala sem mě, tak jsem tu."

"Děláš si srandu? Ano, byla bych ráda, kdyby tu Spence byla. Ale ty jsi má nejlepší kámoška a mám obrovskou radost, že jsi přijela."

"Fajn, protože dokud mě budeš potřebovat, zůstanu tady."

Usmála jsem se, vzala ji za ruku a odvedla ji do domu.

Alyssa Mirandu taky ráda uvidí.

44 - Neopustím tě

Následující týden byl dobrej, tak dobrej, jak to šlo. Naše trojice strávila skoro každou sekundu, co byla Alyssa vzhůru, spolu. Co nejčastěji jsme se ji snažily brát ven. Bylo léto v L.A., takže většinou jsme musely čekat až na večer.

Seděla jsem vedle ní na vypolstrovaný verandový sedačce. Měla jsem nohy zvednutý k bradě a objímala je.

"Kéž bych moh-la vi-dět hvěz-dy na nebi do-ma," řekla Alysse s pohledem na nebe.

"Skoro kaž-dou noc jich byly vidět ti-síce."

Ztěžka dýchala.

Mluvení jí stálo hodně sil.

Když jste jí řekli, aby nemluvila, naštvala se.

"Ještě po-řád můžu mluvit, tak budu mlu-vit, jak moc chci," okřikla nás.

Kdybych ji dokázala nějak dostat zpátky domů, udělala bych to. Udělala bych doslova cokoli, aby v tom krátkým čase, který jí zbýval, byla šťastná.

Studenej noční vzduch byl příjemnej a nebyla mi zima. Měla jsem na sobě Spenceřinu vysokoškolskou mikinu. Jo, přibalila ji k Mirandiným věcem. Říkala, že když tam nemůže být, aby mě objala, tak ji snad zastoupí ta mikina. Každý její vlákno bylo nasáklý Spenceřinou vůní a rozhodně mě uklidňovala.

"Není ti zima? Nepotřebuješ deku?"

"Ne," odvětila pořád s pohledem na nebe.

"Klepeš se, Lyss." Během uplynulýho týdne jsem jí dala přezdívku. Líbila se jí.

"Já vím."

"Mám ti donést bundu?" Viditelně se třásla.

"Ne, Ash. Chci cí-tit na rukách chlad-nej vzduch. Chci cí-tit chvění v pá-teři. Po-třebuju to cítit. Potře-buju to cítit, abych věděla, že po-řád žiju."

Otočila jsem ji hlavu za bradu k sobě a zadívala se jí do očí.

"Pořád žiješ, Lyss, a chci, aby to tak zůstalo co nejdýl... Dojdu ti pro bundu."

"Dob-ře," ohrnula vzdorovitě spodní ret jako malý dítě.

Zašla jsem do domu pro bundu a uviděla Mirandu, která na gauči s někým telefonovala. Zase mluvila s Chrisem. Nemohlo to pro ně být lehký, když byla pořád pryč. Vypadala trochu smutně, a když zavěsila, vzdychla.

"Je všechno v pořádku?"

"Jo. Jenom bych ho moc chtěla vidět," sklopila hlavu.

"Jeď za ním. Bydlí jenom hodinu a půl odsud. Můžeš s ním strávit zítřek."

Zvedla hlavu a usmála se.

"To už máme v plánu tenhle víkend. Strávíme ho spolu."

"Ehm, cože?" Jenom přes mou mrtvolu.

"Ne, ne takhle. Pojedu domů a on mě v sobotu vyzvedne a večer mě přiveze zpátky. Pak se někde sejdeme v neděli."

Věnovala jsem jí podezřívavej pohled a ona se zasmála.

"Slibuju, MAMI, že k ničemu nedojde."

"Doufám, že neuděláš nějakou blbost, nebo mě Spence zabije."

Zvedla jsem Alyssinu bundu a taky deku a vrátila se zpátky ven.

Když jsem jí pomohla s bundou, přehodila jsem jí přes nohy deku a sedla si zpátky vedle ní.

Pořád se dívala na nebe a já si začala trochu dělat starosti.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem a pohladila ji po ruce.

"Jen mám je-den z těch dnů."

"Jakých dnů?"

"Dnů, kdy se za-čínám li-tovat. Nemůžu si po-moct a koukám na nebe pro od-povědi."

Nakonec svěsila hlavu a podívala se na mě.

"Dostáváš je?"

"Ne," byla všechno, co řekla, a pak znova zvedla hlavu k nebi.

"Bojím se, Ash," přiznala tichým a zastřeným hlasem.

Polkla jsem obrovskej knedlík v krku a rychle si utřela slzu, která mi unikla z oka.

Věděla jsem, že není nic, co bych mohla říct.

Z očí jí začaly téct slzy a já tam nehnutě seděla.

I pokud se dalo něco říct, nevěděla jsem co.

"Co můžu udělat, Lyss?" zeptala jsem se a usilovně se snažila zadržet zbytek slz.

S veškerou energií, kterou měla, mi sevřela ruku.

"Děláš to."

Utřela jsem jí z tváří slzy a přitáhla si ji do náručí. Společně jsme tam seděly a dívaly se na tmavý kalifornský nebe. Obě jsme měly spoustu otázek. Ani jedna jsme nedostala odpovědi, který jsme hledaly.

Následujících dva týdny uběhly hodně pomalu. Alyssin stav se před očima pořád zhoršoval. S komunikací jí pomáhal řečovej specialista. Vyrobily jsme kartičky s obrázky a slovy. Až nebude moc mluvit vůbec, bude nám říkat, co chce, ukazováním na obrázky. A protože pro ni bylo skoro nemožný a bolestivý polykat, přijel doktor a zavedl jí výživovou trubičku. Aby toho nebylo dost, za pár dní se musel vrátit a připojit ji na ventilátor.

Celou dobu zůstala silná.

Kéž bych mohla říct to samý o sobě. Volala jsem Spencer asi pětkrát denně. Většinou jenom proto, že jsem potřebovala slyšet její hlas. Hodně mě uklidňovala. Stačilo, aby řekla moje jméno, a bylo mi hned líp.

Babička už na to byla mnohem líp a konečně ji přemluvily, aby se nastěhovala k rodině. Samozřejmě měla podmínky... "Jen ode mě držte tu ubohou, zlou, čarodějnickou manželku a budu šťastnější než šlapka v pětihvězdičkovém hotelu." Babička byla boží.

Takže babičce bylo líp a budou se o ni starat Carlinovi, což znamenalo, že Spencer mohla konečně přijet. Jak mi chyběla. A i když jsem zbožňovala její vysokoškolskou mikinu, strašně jsem toužila být v jejím náručí.

Byl 4. červenec a s Mirandou jsme chystaly malou oslavu Dne nezávislosti, na který Alyssa trvala. Nemohla se dočkat ohňostroje, z čehož mi bylo smutno, protože jsme obě věděly, že to bude poslední ohňostroj, kterej uvidí.

Samozřejmě jsem chtěla, aby byla ta oslava dokonalá. Táta se vracel domů a nabídl se, že nám uvaří. Moc se těšil. Představte si to, slavná, drsňácká, rocková hvězda se vracela domů, aby uvařila. Musela jsem se zazubit myšlence, jak domáckej táta tajně je.

Bylo skoro poledne a táta měl hodně brzy přijet. Vešla jsem do Alyssina pokoje, zrovna když se probouzela.

"Ahoj, chceš jít ven?" zeptala jsem se, když jsem si sedla na kraj její postele.

"Jasně."

Vstala jsem z postele, abych přivezla invalidní vozík, když vtom mi dala ruku na stehno.

"Poč-kej."

"Jsi v pořádku?" Hloupá otázka.

"Chtě-la jsem s tebou o ně-čem mluvit." Její hlas byl v podstatě šepot.

"Dobře."

Ale nic neřekla. Jenom ukázala na svůj iPad. Zmateně jsem se na ni podívala.

"Čti."

Zvedla jsem iPad a dotkla se obrazovky. Byl tam starej článek z Your Music Magazine, to byla stránka věnovaná kalifornský hudební scéně.

Losangelská rodačka Maria Sanfordová vyráží na tříměsíční turné s Colbie Caillatovou, přes léto objedou 32 měst. Sanfordová nahradila původně oznámenou Ashley Daviesovou, dceru rockové legendy Raifa Daviese...

Podívala jsem se na Alyssu, která měla tázavě zvednutý obočí.

"Co se sta-lo?"

"Nic se nestalo. Jenom jsem změnila názor. Ještě nejsem připravená."

"Nejela jsi kvů-li mně?" V očích měla patrnej smutek.

"Ne, teda ano... a ne. Hele, je to, jak jsem říkala, nejsem připravená. A upřímně, ano, jsi další důvod, proč jsem nejela. Neopustím tě, Lyss."

Po mých slovech otočila hlavu. Slyšela jsem ji zvlyknout.

"Lyss, podívej se na mě."

Pomalu otočila hlavu zpátky ke mně. Po tváři jí na tričko sjela osamělá slza.

"Zůstanu tady."

Zvedla mi ruku k tváři a jemně mě pohladila.

"Děku-ju ti."

Usmála jsem se a dala jí pusu na čelo.

Táta přijel kolem druhý s dvaceti taškami potravin. Nedělám si srandu. Když mě zvedl ze země a málem ze mě vymáčkl duši, představila jsem ho Alysse a její matce. Povídal si s Alyssou něco málo přes půl hodiny. Měla jsem radost, že ji jeho ztřeštěný já dokázalo rozesmát. Pak začal s kuchtěním a zabřednul do hovoru s paní Cooperovou, která mu pomáhala.

Těsně před večeří přijel Chris a já zavrtěla hlavou a zazubila se tomu, jak byli s Mirandou roztomilí. Nechápejte mě špatně... pořád bych toho kluka zabila, kdyby jí ublížil.

Posadili jsme se a pochutnávali si na hostině složený z každýho druhu grilovanýho masa, kterej vás napadne, bramborovým salátu, pečených fazolích, grilovaných bramborech a kukuřicích na špejli.

Mrzelo mě, že Alyssa nic z toho úžasnýho jídla nemohla, ale pokud jí to vadilo, nedala to znát. Mluvila a smála se a usmívala spolu s námi ostatními.

Když jsme po večeři uklidili, vyrazili jsme všichni na pláž. V úžasu jsem naklonila hlavu na stranu, když táta zvedl Alyssu a něžně ji posadil na deku. Posadil se na deku vedle ní a paní Cooperová se posadila mezi ně. Hmmm, představovala jsme si to, nebo si fakt padli do oka? Ehm... radši popojedem.

Dorazili jsme tam včas. Začal ohňostroj a já se divila, proč jsem ho nikdy nesledovala z pláže. Ten absolutně nádhernej pohled vyrážel dech. V úžasu jsem tam stála, zatímco se na nebi rozsvěcovaly a tančily barevný světla. Ale nejlepší byl pohled na úsměv na Alyssině tváři. Tenhle samotnej pohled byl nádhernější, než bych dokázala vyjádřit slovy.

Nakonec to byl dobrej den. Bez ohledu na to, co s ní bude v následujících týdnech či měsících, snad měsících, aspoň měla tenhle den. Den s rodinou a přáteli a smíchem. Den bez obav, čistá zábava. Doufala jsem, že to jsme jí dopřáli.

Zatímco jsem sledovala světelný představení na nebi, obejmul mě kolem pasu pár hřejivých rukou. Vdechla jsem známou vůni krásný blondýny, do který jsem byla šíleně zamilovaná.

"Chyběla jsem ti, miláčku?" zašeptala mi do ucha.

Ten skvělej den se stal ještě skvělejším.

45 - Celou

Pomalu jsem se otočila a okamžitě se mi dostalo úsměvu. Nádhernýho, zářivýho, okouzlujícího, plnýho, od ucha k uchu úsměvu, kterej patřil mý překrásný přítelkyni.

Nic jsem neřekla, jenom jsem se naklonila a dotkly se jejích dokonalých rtů svými. Oblohu znova rozzářil ohňostroj ve velkým finále. Najednou mě vůbec nezajímal. Chtěla jsem jenom navěky líbat svou přítelkyni.

Všichni se po konci nebeskýho představení roztleskali a já se od Spencer odtáhla.

"To bylo ano?"

"Cože?"

"Chyběla jsem ti?"

"Možná trošku," ukázala jsem jí drobnou mezeru mezi palcem a ukazováčkem, aby věděla jak málo.

Usmála se a zavrtěla hlavou. Ostatní brzy zaznamenali její náhlou přítomnost a přivítali ji doma. Po zdvořilostech a krátkým hovoru o její babičce mě požádala o procházku. Přijala jsem, a když jsme se rozešly pryč, podívala jsem se na Alyssu, která na mě mrkla. Mohla jsem se na ni jen široce usmát.

Šly jsme k molu a zpátky a cestou mluvily o babičce, Alysse a turné, na který jsem málem jela. Když jsme se vrátily k domu, byla skoro půlnoc.

Stály jsme v měsíčním světle a jenom na sebe upřeně hleděly.

"Strašně se mi stýskalo, Spence," zaskuhrala jsem na jejích rtech pak si ji přitáhla pro hlubokej polibek.

"Mně taky. Promiň, že jsem tu nebyla s tebou." Opřela si čelo o mý a dala kolem mě ruce.

"Byla jsi tu. Věř mi. Ale mám obrovskou radost, že jsi tu teď doopravdy. Potřebuju tě cítit, Spence. Potřebuju cítit tohle." Její prostý dotyk mi přinášel tolik tepla a útěchy.

"Jsem tu, miláčku. A nikam neodjedu."

Znova jsme se dlouze a vášnivě políbily a já nedokázala odtáhnout rty od jejích. Bylo mi fuk, že potřebuju dýchat. Ráda zemřu při líbání s ní.

Naše jazyky tančily, jako kdyby byly roky partnery, přirozeně a sladěně. Naše ruce hladily a zapamatovávaly si každej pocit, dotyk a reakci.

Nakonec jsme se odtáhly, když už nám došel i poslední dech. Po rychlým nádechu jsem si ji zase přitáhla k sobě. Tenhle polibek byl sladší, něžnější a pomalejší, ale stejně vášnivej.

"Miluju tě," zašeptala, když se odtáhla.

"Taky tě miluju, Spence. Tak moc. A už nezvládnu být bez tebe. Potřebuju tě u sebe. Zvlášť teď."

Trochu jsem se zajíkla a Spencer mě objala a pevně držela. Věděla jsem, že je jenom otázka času, než už to nedám.

Než se nakonec zhroutím.

Byla jsem silná příliš dlouho. Spencer byla přesně to, co jsem v tý chvíli potřebovala.

"Jsem tu, miláčku," šeptala mi znovu a znovu do ucha.

To už jsme seděly na písku. Prakticky jsem se jí zhroutila v náručí. Všechny emoce, který jsem v sobě držela, ze mě nekotrolovatelně tryskaly.

Zámek byl zlomen, zdi povaleny.

Nebála jsem se.

Měla jsem Spencer, která mi pomůže dát se zase dohromady.

Nevěděla jsem, jak dlouho jsme tam seděly. Věděla jsem jenom, že jsem se nikdy necítila tak milovaná a klidná jako v jejím náručí.

Začala mě hladit po vlasech a pořád šeptala slova útěchy. Bylo jedno, co říkala. Pouhej zvuk jejího hlasu mě utěšoval víc, než kdy cokoliv jinýho.

Zvedla jsem hlavu, abych se na ni podívala, a Spencer mi vzala tvář do dlaní a slíbala mý slzy... a pak mě políbila na rty. Bylo to něžný líbnutí. Dokonale stačilo na to, aby mi beze slov řekla všechno, co jsem potřebovala slyšet.

"Děkuju, to jsem potřebovala."

"Já vím a omlouvám se."

Náhle vstala a vykročila směrem k oceánu.

"Kam jdeš, Spence?"

Neodpověděla. Jenom se zastavila a dívala se na mě pohledem, kterej jsem nedokázala rozlousknout.

Překvapila mě, když chytla lem svýho trička a pomalu si ho zvedla a přetáhla přes hlavu. Než jsem měla šanci si vzpomenout, jak se dýchá, ohnula se s stáhla si kraťasy.

Ježiš!

"Ehm, ne že bych si stěžovala, protože si rozhodně nestěžuju, ale... co to vyvádíš?"

Sakra, v měsíčním světle vypadala nádherně... no, v každým světle.

"Snažíš se tě přivést na jiné myšlenky... i kdyby jen pro dnešní večer."

Ehmmmm... takt jo. Byla jsem rozhodnopádně pro.

A než jsem si mohla zvednout bradu ze země, kam mi díky jejímu škádlivému svlékání spadla, rozepla si podprsenku a stáhla si kalhotky.

Jak se tomu říká? Zírání s otevřenou pusou? Jo... to bylo ještě slabý slovo.

"To tam budeš jen tak sedět a zírat na mě jako patnáctiletý puberťák, nebo se ke mně přidáš?"

Věnovala mi tázavej pohled následovanej ušklíbnutím, pak se otočila, vběhla do vody a bez váhání do ní skočila.

Proč že jsem tam pořád seděla?

Shodila jsem ze sebe oblečení tak rychle, že bych mohla být zapsaná v Guinnessově knize rekordů.

Jakmile se ale mý chodidla dotkly vody, tak jsem ztuhla. Kurva!

"Jen pojď, strašpitle," škádlila Spencer. "Nejsi zvyklá na studenou vodu, hm?"

Už byla po ramena ve vodě a já ji spražila pohledem.

"Vem mě za ruku a pomoz mi do vody," prosila jsem.

"Ne-e. Jestli mě chceš... pojď si pro mě."

Tón jejího hlasu a pohled v jejích očích mě dostaly.

Bez váhání jsem rychle došla, až kam mi voda dovolila, a přitáhla si Spencer do náručí. Naše rty se okamžitě setkaly ve spalujícím, tvrdým a mokrým polibku. Snadno jsem ji zvedla a ona mi dala nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Voda byla ledová, ale já byla v jednom ohni. Její rty si našly můj krk a pak rameno. Něžně skousla a přirazila ke mně klínem. Hlasitě do tmavý letní noci zasténala a já doufala, že ji v domě neslyší. Nechtěla jsem, aby tu noc cokoliv narušilo.

Ztlumila jsem její steny pusou a dál jsme se líbaly s takovou spalující vášní, že jsem si byla jistá, že voda kolem nás začne vřít. Dostala jsem se do bodu, kdy to nestačilo. Potřebovala jsem víc.

"Potřebuju tě cítit, Spence," dokázala jsem nějak dostat přes hluboký dechy.

Sklouzla ze mě a odvedla mě ke břehu. Obdivovala jsem kůži jejích zad, která se odrážela v měsíčním světle.

Našly jsme dvě deky, který tu zbyly z oslavy, a jednu rozprostřely. Stáhla mě na ni a rty vyhledala moje a zároveň mi sevřela ňadro. Pomalu hnětla tvrdou bradavku a pak ji válela mezi prsty. Její rty opustily mý a vydaly se ke krku, pak k holýmu rameni, pak k hrudi a pak k mokrým prsům. Po věnování pečlivý pozornosti obou., si lehla a stáhla mě na sebe.

Dokázala bych věky hledět do jejích očích a nikdy by mi nezevšednělo, co jsem viděla.

Bylo možný někoho tolik milovat?

Muselo být. Protože jsem ji tak milovala.

"Jsi tak nádherná, Spence."

Aniž bych odvrátila oči z jejích, pomalu jsem jí sjela rukou po trupu, přes břišní svaly přímo tam, kde jsme ji obě potřebovaly. Ten večer jsem neměla náladu na škádlení a ona taky ne. Rychle jsem našla její mokrej klín a vnikla do ní dvěma prsty. Zalapala po dechu, ale neodvrátila zrak.

"Panebože, miláčku," zasténala.

Zlehka jsem ji políbila na čelo, pak na tvář a nakonec na rty.

Pomalý a stálý tempo, který jsem nastolila, brzy přerušily její prsty na mým klíně. Najednou byla ve mně a obě jsme pomalu pohybovaly prsty dovnitř a ven. Každým můj příraz našel odpověď v jejím. Bylo to pomalý, ale pak rychlý, jemný, ale pak tvrdý. Měla jsem planoucí ústa na jejích, ale nelíbaly jsem si, jenom si do nich vzájemně dýchaly, oddechovaly a sténaly.

Udělala se první. Snažila se mi dál hledět do očí, ale sevřela víčka, hodila hlavou dozadu a hrdelně zasténala mý jméno. Bylo to kurevsky rajcovní. Já ji brzy následovala. Znovu a znovu a znovu mou projížděly vlny slasti, dokud jsem se na ni nezhroutila.

Po tvářích mi tekly slzy. Každý naše milování bylo hrozně intenzivní a nádherný. Už tak jsem byla emoční troska, takže nebylo třeba moc, abych se znovu zhroutila.

A ona mě opět držela. Tentokrát beze slov, jenom mě zahrnovala teplem.

Když jsem se vzbudila, slunce mi svítilo do tváře a nad námi poletovali racci. Pořád jsem byla přitulená ke Spencer, ale nějak úplně oblečená a přikrytá tenkou dekou.

Muselo být brzy, protože bylo ještě ticho a na vodě byla jen pár lodí. Tak jsem se ke svý Šípkový Růžence zase zezadu přitulila a rychle opět usnula.

45B

Podívala jsem se na ni. Pořád spala a vypadala pokojně. Nechtěla jsem ji vzbudit. Doslova mě za ni bolelo u srdce. Věděla jsem, že neexistuje způsob, jak jí bolesti, kterou momentálně zažívala, zbavit, ale mohla jsem se alespoň pokusit ji trochu otupit. Byť na krátkou dobu. Doufala jsem, že toho jsem v uplynulé noci dosáhla.

Nemohla jsem se jí nedotknout, tak jsem ji pohladila po jejích nádherných kaštanových kadeřích a políbila ji na čelo. Zavrtěla se, ale pak se znovu přitulila k mé hrudi. Usmála jsem se a byla vděčná, že jí můžu poskytnout alespoň nějakou útěchu.

"Můžeme tu ležet celej den, Spence?" zamumlala tiše do mého trička.

"Dobré ráno, miláčku, a... ne," tiše jsem se zasmála.

"Prosíííím," škemrala.

"Nemůžeme, miláčku. Mám hrozný hlad a i tobě před chvílí zakručelo v břiše."

Podívala se na mě s jedním zvednutým obočím a svým typickým sexy úšklebkem.

"Určitě si můžeme navzájem pomoct, aniž bychom musely vstát."

Zavrtěla jsem nad jejím nápadem hlavou a na dece se posadila.

"Už je skoro po poledni, miláčku. Všichni už vstali. Musíme taky." Stáhla jsem z ní deku a vzala ji za ruku, abych ji zvedla.

Najednou jsem byla na zádech a Ashley byla uvelebená mezi mýma nohama. Ústa kousek od mých.

Když ke mě přirazila, zajíkla jsem se a tiše vzdychla.

"Ashhhh." S pohledem na ni jsem si tvrdě skousla ret. Oči měla plný touhy.

"Ne tady," zasténala jsem. Bože, věci, co se mnou ta dívka dělala.

"Kde?" zašeptala mi do ucha, následně skousla lalůček a pak ho vzala do svých žhnoucích úst.

"Vezmi mě na vodu. Vezmi mě na loď."

"Teď?"

"Nejdřív se najíme a zjistíme, co se děje, a pak mě tam můžeš vzít." Našla ústy můj krk a celý ho pokrývala lehkými polibky, z nichž se mi chvělo celé tělo.

"Rozhodně si tě vezmu. Znova a znova, až už nebudeš moct."

Proboha, musela jsem vstát, než si mě vezme hned.

Neochotně jsem ji ze sebe odstrčila a Ashley zasténala.

"Spenceeeer, to není fér."

"Pojď, miláčku. Najíme se a pak budu celá tvoje."

Zvedla jsem ji z deky a ruku v ruce jsme vyšly po schodech do domu.

Než jsme došly ke dveřím, naklonila se a zašeptala: "Najez se pořádně, miláčku. Budeš to potřebovat."

Když jsme vešly do domu, Raife samozřejmě vařil. Bylo po poledni, ale dělal lívance a vafle a všechna další možná snídaňová jídla, která si dovedete představit. Napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby byli v kuchyni s mým tátou.

"Vyspaly jste se dobře?" zeptal se.

"Jo, jo. Spalo se mi skvěle," odvětila Ashley. Mně taky. Bylo úžasné být zpátky v jejím náručí a naopak.

"Ano. Byla to překrásná noc," odpověděla jsem.

"No, udělal jsem všem jejich oblíbený jídlo, včetně houstiček s omáčkou pro mou princeznu. Pusťte se do toho."

Vzala jsem si talíř a začala ho plnit. Ashley se zarazila.

"Nejdřív se půjdu kouknout na Alyssu. Hned jsem zpátky."

Přikývla jsem a dala jí pusu na tvář.

Vyšla z místnosti a já pokračovala v nakládání talíře. Pořád jsem si o ni dělala starosti, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Byla jsem moc ráda, že ji Alyssa měla.

"Tak kde jsou všichni?" zeptala jsem se Raifa, zatímco jsem položila talíř na stůl.

"Pokud se ptáš na Mirandu, odjela před chvilkou. Říkala, že půjdou nakupovat nebo tak něco. Brzy by se měla vrátit."

"Aha, fajn, díky."

Mé odpovědi se zasmál.

"Podle mě se nemusíš bát. Přišel mi jako hodnej kluk."

"Vážně?"

Přikývl. "Umím skvěle posoudit charakter."

"Tak jak jsi přišel k mámě?" přerušila ho Ashley, která se vrátila do kuchyně.

"Tvá máma nebyla vždycky mrcha," odvětil, aniž vzhlédl.

"Tomu se mi nechce moc věřit." Zvedla z mého talíře plátek slaniny a posadila se vedle mě.

"Je to tak. Teď se najez, princezno." Tím to téma asi haslo.

Vstala a vzala si talíř s jídlem. Když se posadila zpátky, drobně se na mě usmála.

"Jak je jí?"

"Spí. Asi měla těžkou noc." Odvrátila zrak a já ji vzala za ruku.

"Dneska můžeme zůstat tady. Nemusíme ven." Rychle otočila hlavu zpátky.

"Ne. Půjdeme ven. Jenom ne na celej den." Zvedla si mou ruku k rtům a políbila ji.

"Potřebuju s tebou dneska být," zašeptala tak, abych to slyšela pouze já.

"Dobře," pohladila jsem jí volnou rukou tvář.

Otočila jsem se a uviděla, že se na nás Raife usmívá. Taky jsem se na něj usmála a on se vrátil k vaření.

Po snězení velké snídaně jsme se šly opláchnout. Když jsem se vrátila zpátky dolů, Ashley byla v Alyssině pokoji. Slabě jsem slyšela jejich hovor.

"Jdi ven a bav se. O mě se ne-boj. Jdi!" Alyssa zněla rozzlobeně.

"Nechci tě tu takhle nechat. Můžeme si pustit film nebo něco napsat nebo..."

"Jsem una-vená, Ash. Ne-mám ná-ladu." Evidentně měla problém s mluvením.

"Dobře. Ale zůstanu, dokud neusneš. Nevadí?" Chtěla jsem tam jít a obejmout ji.

"Ne. Ale p-ak... Spen-cer."

"Fajn, rozkaz."

Vyšla jsem ven a posadila se na sedačku na terase. Zase mě přepadl pocit viny. Vinila jsem se z Ashleyiny bolesti. Měla jsem pocit, že jsem ji způsobila. Byla to moje vina, že se s Alyssou vůbec seznámila. Byla moje vina, že zažívala bolest ze ztráty blízkého člověka. Celé to byla moje vina. Ten den jsem ji tam přiměla jít. Řekla jsem jí, že to zvládne. Řekla jsem jí, že ji Alyssa potřebuje.

Měla jsem pravdu.

Vždy jsem se vrátila k tomuhle. Alyssa Ashley potřebovala. A Ashley svým způsobem potřebovala ji. Co kdybych ji ten den do toho nemocničního pokoje neposlala? Jak by na tom Alyssa dnes byla? Bylo by pořád tady? Díky mě měla Ashley a díky Ashley byla šťastná. V tom byla dobrá. Šlo jí to samo.

Kdybych neudělala, co jsem udělala, zamilovala bych se do Ashley? Políbila by mě ten den ve výtahu? Šla by do sebe?

Dostala by Alyssa šanci napsat písničku? Odešla by smutná a sama? Bála by se?

Nakonec bylo podstatné pouze jedno.

Ty dvě se navzájem potřebovaly.

Musela jsem přestat s těmi absurdními úvahami. Udělala jsem správnou věc.

Po půlhodině vyšla Ashley ven s malou taškou.

"Vstávej. Jdeme."

Podala mi ruku a já ji sevřela. Rozešly jsme se po pláži.

"Je všechno v pořádku, miláčku?" zastavila jsem se a stáhla ji zpátky.

"Bude, dokud jsi se mnou."

Vzala jsem ji dlaněmi za tváře a něžně ji políbila.

"Slibuju, Ashley. Nikam nejedu."

Zavřela oči a já si opřela čelo o její.

"Kam bych taky jela? Jsi můj domov, Ash, a mně se po domově moc stýskalo."

"Za poslední dva měsíce jsem s tebou strávila dohromady jenom týden. Už to nezvládnu, Spence. Nezvládnu být bez tebe už ani vteřinu, o dni nemluvě."

"Nemusíš. Jsem tady."

V jejích očích byla pořád patrná nedůvěra. Sklopila hlavu a já ji zvedla zpátky k sobě.

"Podívej se na mě, Ashley." Zvedla oči a pohlédla do mých.

"Miluju tě. Kromě toho úžasného týdne, který jsme strávily spolu, mi taky bylo hrozně. Nikam nejdu. Vím, jak moc mě právě teď potřebuješ, Ash."

Potřebovala mě. A bylo to jasně vidět. Byla na tom v té chvíli hodně špatně. Kdo by se jí divil? Dívat se, jak vám člověk, kterého máte rádi, pomalu umírá před očima, musel být ten nejhorší pohled.

Jen jsem doufala, že jí budu stačit. Bude na tom ještě hůře, až Alyssa zemře.

"Promiň. Pojď. Nastoupíme na loď," odpověděla bezemočním hlasem.

Dostaly jsme se asi kilometr a půl od pobřeží, když najednou loď zastavila a spustila kotvu. Než jsem se nadála, byla jsem v jejím náručí a její rty byly na mých.

"Tam moc tě potřebuju, Spence. Potřebuju tě cítit, dotýkat se tě, líbat tě... celou." Ta potřeba byla z toho polibku jasně zřejmá a za nic na světě bych jí nedokázala říct ne.

Přestala mě líbat a podívala se mi do očí. Jak bych mohla těm očím někdy něco odmítnout?

"Potřebuju se s tebou milovat."

Sundala mi ruce z boků a začala mi rozepínat halenku.

Vzala jsem jí za ně, políbila je a pak jsem ji odvedla do kabiny lodě.

Potřebovala mě, a pokud tohle byl jediný způsob, jak jí v té chvíli pomoct, bude mě mít. Celou.

46 - Nebe plné hvězd

To, co po tobě zůstane, není vytesáno do kamenných pomníků, ale je vetkáno do životů druhých. - Pericles

Během následujících dvou měsíců nás Alyssa hodně naučila. Naučila nás všechno podstatný. Učila nás o lásce. Učila nás o síle. Učila nás o odvaze. Naučila nás, že život je krátkej, tak ho nezapomínejme žít.

Během těm osmi týdnů jsem jí nějaký věci slíbila. Slíbila jsem jí, že se nebudu držet v životě zpátky.

"Ash, nik-dy se nev-zdej toho, co mi-luješ," dala si ruku na srdce.

"Nevzdám, Lyss. Na to jsem moc tvrdohlavá." Drobně se na mě usmála a věnovala mi pohled, kterej říkal, že mou tvrdohlavost zná moc dobře.

"S-slib mi to, A-Ash," dala si ruku z hrudi a položila ji na mou.

"Slibuju," jemně jsem jí ruku stiskla.

Alyssa si dělala starosti o svou mámu. Bála se, že až zemře, bude sama. Bála se, že její máma nebude mít nic, protože se všeho vzdala kvůli ní.

"Ash?" zašeptala a zlomil se jí hlas.

"Ano, zlato?" Seděla jsem na židli vedle její postele, kde jsem si četla, zatímco spala, což bylo každej den víc a víc.

"Mo-je máma." Z oka jí sjela slza a já ji rychle setřela.

"Co je s tvou mámou?"

"Ujis-ti se, že bu-de v po-řádku. Pro-sím." Teď už brečela naplno a já musela potlačit vlastní slzy, který se draly ven.

"Samozřejmě, neboj se o ní. Ujistím se, že je o ní postaráno. Slibuju."

Chtěla, abych následovala svý sny. Chtěla, abych ukázala světu, co umím a kdo jsem.

"Mu-síš na tur-né, Ash. Nik-do si ne-koupí tvý al-bum, když ne-budou vě-dět, kdo j-jsi."

"Vážně, Lyss, album?" Zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup.

"Ne-měň té-ma."

"Nevím, jestli to zvládnu. Tři měsíce neustálýho vystupování. Nevím, jestli to dám. Kromě toho miluju Spencer moc na to, abych bez ní vydržela tak dlouho." Nevydržela bych bez ní dva týdny, natož měsíce.

"Věř mi, A-Ash. Poz-ději toho bu-deš li-tovat. Bu-deš si ří-kat co by kdy-by?" Měla pravdu a já to věděla, ale byla jsem slabá. Slabá a zamilovaná.

Věděla, na co myslím. Říkala, že mám vždycky přiblblej výraz, když myslím na Spencer.

"Moc tě mi-luje, Ash. Bu-de tu, až se vrá-tíš."

"Fajn. Pojedu na turné."

Věnovala mi tázavej pohled.

"Slibuju."

A pak nastal ten velkej den. Alyssiny osmnáctý narozeniny. Ano, dočkala se jich. Samozřejmě z toho nechtěla dělat velkou vědu a všichni jsme to chápali. Co má člověk dát holce, která umírá? Tak jsme měli malou oslavu v jejím pokoji. Dort nebyl, jenom pár balónků a lidi, který ji měli rádi. Zeptala jsem se jí, co k narozeninám chce.

"Aby by-li všich-ni na den šťast-ní."

Už jí bylo těžko rozumět, ale byla jsem s ní tak často, že jsem věděla, co říká. Nebude trvat dlouho a už nebude moc mluvit vůbec.

Dívali jsme se na její domácí videa z dětství a já zpívala... hodně. Věděla jsem, že to má ráda. Bylo to evidentní z úsměvu na její tváři.

V polovině oslavy usnula, což mi poskytlo čas nachystat pár věcí.

Když se asi po deseti minutách vzbudila, vešla jsem do pokoje a začala zapalovat svíčky, který jsem po pokoji rozmístila. Když všechny plály, vešli do pokoje ostatní a zhasli jsme.

Nemohli jsme jí dát dort. Ale mohla jsem jí dát svíčky. Spencer mi podala kytaru. Začala jsem jí zpívat všechno nejlepší a ostatní si vzápětí přidali.

Asi se ptáte, jak se Alysse mohlo vyplnit všechno nejlepší, ale kdybyste viděli její výraz, věděli byste, že to tak bylo.

Natáhla slabý, třesoucí se ruce a všichni jsme ji objali a dala jí pusu.

Po nějakým čase stráveným se všemi a pak s její mámou jsem zašla do jejího pokoje. Zase usínala, ale když mě uviděla vejít, otevřela oči.

"A-ahoj, ch-chci... t-ti... po-dě-ko-vat." Ubíjelo mě vidět, jak pro ni bylo těžký to ze sebe dostat tak, abych tomu rozuměla. Při každý takový chvíli jsem se pevně držela. Musela jsem být silná, kvůli ní. Občas ve mně ale dokázala číst až moc dobře.

"To bu-de dob-rý," ujistila mě.

"Promiň, Lyss. Vím, že potřebuješ... abych byla silná... Snažím se." I pro mě bylo těžký to ze sebe vypravit. Udělal se mi knedlík v krku a už jsem nedokázala dál zadržovat slzy.

"Ne. Po-tře-buju jen te-be."

"Co si... počnu, až tu... nebudeš?"

"Budu na-hoře mezi hvěz-dami. Po-díváš se na-horu a já tam bu-du."

Vlezla jsem si na její postel a dala kolem ní ruku. Vzdychla a zavřela oči.

"Spi, Lyss. Vím, že jsi unavená." Opřela jsem si bradu o vršek její hlavy a zavřela oči.

"Zů-staň," zašeptala.

"Nikam nejdu."

O pár dní jsme se Spence seděly v jejím pokoji a povídaly si. No, já a Spencer jsme povídaly. Alyssu snaha o mluvení vyčerpávala, většinou používala tabulku na psaní. Já seděla z jedný strany a Spencer z druhý. Smály jsme se a dobře se bavily. V pozadí hrálo to DVD se mnou, který Spencer Alysse dala. Lokty jsem se opírala o postel, když mě Alysse jednu ruku slabě sevřela a natáhla druhou ke Spencer. S úsměvem se podívala nejdřív na mě a pak na Spencer.

"Dě-kuju... t-ti."

Spencer se zatvářila zmateně.

"Za co, broučku?"

Neodpověděla, jenom spojila všechny naše ruce dohromady a znova se na mě usmála.

Děkovala Spence za... mě.

Se Spencer jsme si vylezly na postel, objaly ji a jenom se navzájem držely. Nebylo to smutný objetí. Bylo to šťastný objetí. Žádný slzy. Jenom úsměvy.

Asi o týden později jsem si k ní sedla s paní Cooperovou. V tý době už vůbec nemluvila. Stálo jí příliš sil vypravit jediný slovo. A to jediný slovo bylo obvykle nesrozumitelný. Zřídka nepoužívala jakoukoliv formu komunikace. Byla příliš unavená.

"Ahoj, Lyss," posadila jsem se a dala ruku do její. Slabě mi ji stiskla, bylo to sotva cítit.

"S tvou mámou máme skvělý zprávy." Podívala se na svou matku a pak zpátky na mě.

"Hodně jsme to poslední měsíc probíraly a rozhodly jsme se založit organizaci, která bude pomáhat nemocným dětem. Nevyléčitelně nemocným dětem. Pomůže jim se s tím vyrovnat a být šťastný po dobu, kterou mají. Můj táta pomůže s finanční stránkou a tvá máma... tvá máma ji povede."

Koutky jejích rtů se drobně zvedly. Dost na to, aby byl poznat úsměv. Pohnula rukou v klíně, aby dala vědět, že chce karty se slovy. Zvedla jsem balíček karet a postupně ji odkrývala.

Zachrčela "stop".

Zastavila jsem a otočila kartu.

Šťastná

"Bezva. Jenom musíme doladit pár věcí. Jako jméno a kde bude sídlit a..." Přerušil mě její pohyb, opět chtěla karty.

Znovu jsem jí je ukazovala, dokud mě opět nepřerušila.

Mám tě ráda

"Já tebe taky, Lyss. Taky tě mám ráda."

Během uplynulých dvou měsíců se táta hodně sblížil s paní Cooperovou. Bylo zvláštní vidět tátu projevovat jí náklonnost. I když šlo jenom o objetí nebo ruku kolem ramen, zdálo se, že jí to poskytuje velkou úlevu. Byla jsem ráda, že ho měla, aby jí to pomohl zvládnout. Táta na pár dní odjel a řekl jenom, že se musí o něco postarat. Divila jsem se, co by mohlo být důležitější, než tam být s námi. Trochu mě to rozhodilo, ale říkal, že než se nadějeme, bude zpátky, a je nutný, aby odjel.

Vrátil se za necelý dva dny, ale nebyl sám. Přijel s mužem, kterej mi připadal trochu povědomej. Věděla jsem, že už jsem ho někde viděla. Když objal paní Cooperovou, hned mi došlo, kdo to je.

Alyssin otec.

Když ke mně přistoupil, znechuceně jsem zavrtěla hlavou.

"Ty musíš být, Ashley. Janet mi o tobě všechno řekla."

Natáhl ruku. Ignorovala jsem ji a založila si ruce na hrudi.

Podívala jsem se na tátu, kterej jenom pokrčil rameny.

"Tak jo. Asi si to zasloužím."

Já ho jenom dál probodávala pohledem.

"Tak kde je?" zeptal se paní Cooperový.

Tak to ne. To ani náhodou.

Bylo na čase se ozvat.

"Na to zapomeňte. Tam nepůjdete."

Došlo jsem ke dveřím a postavila se před ně. Pokud chtěl dovnitř, bude se muset dostat přes mě a já neustoupím.

"Ashley, prosím. Potřebuje vidět svou dceru a ona potřebuje vidět jeho," prosila mě paní Cooperová.

"Nemůžu ho tam pustit. Nepotřebuje ho. Jenom jí rozruší."

Podívala jsem se zpátky na něj.

"Nepůjdete tam."

"Ashley, já vím, že jsem hrozný otec..."

Samozřejmě jsem ho přerušila.

"Nemluvě o nechutný a ubohý formě lidský bytosti."

Nikdy jsem se nedržela zpátky a rozhodně jsem s tím nehodlala začínat v tý chvíli.

"Já vím, že si ji nezasloužím vidět. Jsem přesně takový, jaký jsi řekla. Nepopírám to a nebyl bych tu, kdyby mě o to Alyssa nepožádala."

"Cože? Ne. Proč by vás chtěla vidět? Opustil jste ji a její mámu. Kde vám byl posledních pět let konec? Procházela si peklem, kde jste sakra byl?" V tý chvíli jsem už křičela. Chystala jsem se vybuchnout. Chtěla jsem tomu hajzlovi jednu vrazit.

"Ashley, zlato, Alyssa ho chtěla vidět. Nemohla jsem jí to odmítnout. Prosím ustup a pusť ho tam."

Proč by ho Alyssa chtěla vidět?

Dál jsem pevně stála před jejími dveřmi.

Znova jsem se podívala na tátu. Naznačil mi hlavou, abych uhnula.

Po minutě nebo tak jsem to nakonec udělala.

V tý minutě jsem přemýšlela o svým životě. O svý matce.

Kdybych byla na Alyssině místě, chtěla bych svou matku ještě jednou naposled vidět?

Odpověď byla rychlá a jasná.

Ano.

46B

Se Spencer jsem ten den šly na dlouhou procházku. Musela jsem vypadnout z domu pryč od Alyssina táty. Byla jsem si jistá, že než den skončí, tak mu něco udělám. Potřeba chránit Alyssu pro mě byla druhá přirozenost. Byla jako má mladší sestřička a bála jsem se, že jí ublíží.

"Chtěla jsem mu jednu vrazit, Spence."

Ušly jsem asi kilometr a pak jsme se posadily do písku.

"Já vím, miláčku, ale je to její otec a chtěla ho vidět." Propletla dlaň s mou a pak zahákla prsty, jako by ji pořád uvádělo v úžas, jak k sobě pasujou.

"Nevím, co bych si bez tebe teď počala, Spence." Naklonila jsem se, políbila ji na rameno a nechala na něm chvíli rty a nakonec si na něj položila hlavu.

"Tak moc tě miluju, Spencer."

Políbila mě do vlasů a pak si opřela hlavu o mou.

"Taky tě miluju, miláčku."

V následujícím týdnu jsem neměla na vybranou a musela se snažit s Alyssiiným tátou vyjít. Zřejmě se nikam nechystal. Jeden večer po večeři za mnou vyšel na terasu.

"Má veškerý právo mě nenávidět a ty taky. Udělal jsem to, co jsem považoval za správný. Držel jsem se od ní dál." Opřel se o zábradlí a já se mezitím posadila na schody.

Nehodlala jsem to komentovat. Nechtěla jsem se s ním hádat.

"Jsem alkoholik a držel jsem se stranou, protože jsem slabej a ubohej."

"Myslím, že na tom jsme se už shodli," otevřela se nakonec moje drzá pusa.

Ignoroval mě.

"Alyssa potřebovala v životě silný lidi. Já to být nemohl. Jenom bych všechno zhoršil. Tak jsem odešel. Odešel jsem a utápěl žal v láhvi za láhví, až jsem žil na ulici."

"Je mi vás moc líto."

Opět mě ignoroval.

"Nechtěl jsem se vrátit do Alyssina života, dokud na tom nebudu líp, dokud nebudu silnější."

"No, na to je už trochu pozdě, nemyslíte?"

Sklopil hlavu. Konečně mý slova neignoroval.

"Chápu, že jste pro ni chtěl být silnej. To dobře znám. Ale pokud byste svou dceru byť trochu znal, věděl byste, že je dost silná za vás oba. Nepotřebovala, abyste byl silnej... potřebovala jenom, abyste byl s ní. Nepotřebovala, abyste byl dokonalej táta, jenom potřebovala svýho tátu. Vím, že to s vámi potřebovala nějak uzavřít a to je v pořádku a super, ale neznamená to, že vás musím mít ráda."

S tím jsem vstala a vrátila se do domu. Byla jsem rozhozená a naštvaná a potřebovala jsem Spencer.

"Ashley?" zavolala na mě z Alyssina pokoje paní Cooperová.

Když jsem vešla, seděla vedla postele. Málokdy se už od Alyssy vzdalovala.

"Ano?."

"Myslíš, že bys jí mohla něco zazpívat?"

"Víte jistě, že to chce?" Věděla jsem, že má můj zpěv ráda, ale nevěděla jsem, co mám zazpívat.

"Myslím, že by tě přiměla zpívat jí každý den, kdyby mohla."

"Tím si nejsme jistá. Nejspíš by jí můj hlas omrzel."

Paní Cooperová zavrtěla hlavou.

"Alysso, pokud chceš, aby ti Ashley něco zazpívala, řekni jí to."

Šílený na ALS je, že ztratíte schopnost se pohybovat a mluvit, ale neovlivní žádný vaše smysly ani mysl. Nevím, jestli jsem se kvůli tomu cítila líp nebo hůř. Myšlenka na to, že je Alyssa ve svým těle uvězněná, mi trhala srdce.

"Uhhggh," zachrčela Alyssa. Asi to bylo ano.

"Tak jo, tak jo." Jenom jsem musela vymyslet co zazpívat. Zvedla jsem z nočního stolku její iPod a koukla na její playlist. Byly to samý písničky od Beatles. Během uplynulých dvou měsíců jsem z ní udělala fanynku.

Trpělivě čekala, zatímco jsem je procházela. Paní Cooperová si odkašlala, a když jsem se na ni podívala, naznačila mi ústy: "Něco radostného."

Něco radostnýho... hmmmm.

Paní Cooperová ke mmě došla a ukázala na jednu písničku na iPodu.

"Ta je má oblíbená a Alyssa ji má taky ráda."

No, takže bylo rozhodnuto.

Zvedla jsem kytaru a naladila ji. Pak jsem se posadila do nohou postele a začala hrát.

Já ti něco řeknu.
Myslím, že to pochopíš,
když řeknu něco jako:
Chci tě držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.
Prosím, řekni mi,
že dovolíš, abych byl tvým mužem.
A prosím, řekni mi,
že mi dovolíš, abych tě držel za ruku.
Teď mi dovol vzít tě za ruku.
Chci tě držet za ruku.
A když se tě dotknu,
cítím se uvnitř šťastný.
Je to takový pocit,
že svou lásku
nemůžu skrývat.
Nemůžu skrývat.
Nemůžu skrývat.
Něco jsi získala.
Myslím, že to pochopíš,
když řeknu něco jako:
Chci tě držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.
A když se tě dotknu,
cítím se uvnitř šťastný
Je to takový pocit.
To je, má lásko.
Nemůžu skrývat.
Nemůžu skrývat.
Nemůžu skrývat.
Něco jsi získala.
Myslím, že to pochopíš,
když cítím něco jako,
že tě chci držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.
Chci tě držet za ruku.

Alyssa se neusmívala, protože nemohla, ale viděla jsem jí úsměv v očích. A to mi stačilo.

Odložila jsem kytaru, přešla k hlavě postele a Alyssu objala.

"Mám tě ráda, Alysso. Pokaždý, když vyjdu na pódium... budu zpívat pro tebe."

Na tu chvíli s Alyssou a její mámou nikdy nezapomenu. Bude po zbytek mýho života jasným a nesmazatelným písmem zapsaná v mý hlavě.

Rychle se blížilo září a Spencer se musela rozhodnout. Měla se vrátit na Kalifornskou univerzitu pro další školní rok, ale nechtěla mě opustit. Řekla jsem jí, že by měla jet. Trvala jsem na tom, aby jela. Ale znala mě příliš dobře. Potřebovala jsem ji. Nemohla jsem bez ní být. Zvlášť v těch chvílích. Problém byl, že ji potřebovala i univerzita a nemohla přijít o práci. Tak se rozhodla vzít si čtyři přednášky týdně a každej den dojíždět hodinu a něco sem a tam. Nebude to pro ni lehký.

Poslední srpnovej týden se objevili nečekaní hosti. Chelsea, Madi a... Casey. Měla jsem z nich velkou radost. Ze všech. Celý víkend jsme strávily spolu a vzpomínaly a smály se a celkově se dobře bavily. Teda tak dobře, jak to vzhledem k okolnostem šlo. Musím přiznat, že se Spencer a Casey v jedný místnosti to bylo trochu trapný, ale obě to braly dospěle. Casey byla zase Casey, má nejstarší nejlepší kámoška a mně došlo, jak moc mi ve skutečnosti chyběla.

Zatímco Spence, Miranda, Madi a Chelsea byly zabraný do hovoru, Casey si mě našla na pláži. Chodila jsem tam často. Sama. Potřeboval jsem být chvíli sama.

"Chceš společnost?" zeptala se a posadila se vedle mě do písku.

"Jasně. Určitě."

Zůstala by, i kdybych řekla, že ne.

"Doufám, že nevadí, že jsem tu. Když mi Miranda volala, nebyla jsem ji jistá, ale říkala, že potřebuješ kamarádky. Jsme pořád kamarádky?"

"Jsem ráda, že jsi tu, Case. Chybělas mi. Vážně. A ano, pořád jsme kamarádky. Vždycky budeme kamarádky."

Vzala jsem ji za ruku, s kterou si hrála s pískem, a pevně ji sevřela ve svý. Casey mi vždycky přinášela útěchu, už od dětství. Kdykoli jsem se chytla s mámou nebo si dělala starosti o tátu, vždycky věděla, jak mě uklidnit. V tý chvíli jsem s ní cítila ten samej klid. Bylo fajn mít kamarádku zpátky.

Odjely v neděli večer a pak musel naléhavě přijet Alyssin doktor. Něco bylo špatně. Ještě hůř se jí dýchalo, vylétla jí teplota a hodně sténala.

Netušíte, jak jsem byla vyděšená, když jsem stála ve dveřích, zatímco ji vyšetřoval. Nikdy jsem ji takhle neviděla a nedávala jsem to. Otočila jsem se a málem přitom srazila Spencer. Pevně mě chytla a já se ztratila v jejím náručí.

Doktor odjel po dvou hodinách.

U Alyssy se rozvinul zápal plic.

Podle všeho to bylo dost obvyklý.

Pak dny ubíhaly pomalu a bez konce. Alyssa trpěla, v horším stavu jsem ji nikdy neviděla. Já tam mohla jenom sedět a nabízet slova útěchy, ruku na paži, pohlazení po vlasech, navlhčenou žínku. Cokoliv, co ji mohlo byť trochu ulevit. Potřebovala jsem, aby věděla, že tam jsem a neopustím ji. Potřebovala vědět, že není sama.

Nemohla jsem spát. Příliš jsem se bála. Když potřebovala její máma přestávku, seděla jsem u postele místo ní. Hodně často tam se mnou seděly i Spencer a Miranda. Většinu času jsme na ni mluvily. Někdy jsme tam jenom seděly a četly. Postarala jsem se, aby v pozadí vždycky hrála hudba. Věděla jsem, že to Alysse chce. A samozřejmě jsem jí zpívala. Zpívala jsem jí každej večer. Ať už byla vzhůru, nebo ne, věděla jsem, že mě slyší.

Přišel první zářijovej víkend a Spence zrovna odjela domů. Před začátkem školního roku jí čekala spousta příprav. Byla pryč jenom pár hodin a už mi šíleně chyběla. Říkala, že se vrátí později ten večer a díky tomu to bylo trochu snazší.

S Mirandou jsme vyrazily na procházku po pobřeží. Byl nádhernej zářijovej večer a na obloze svítilo neuvěřitelný množství hvězd. Když jsem je uviděla, okamžitě jsem si vzpomněla na Alyssu. Přála jsem si, aby mohla to nebe vidět. Přála jsem si, aby byla na pláži s námi a užívala si tý krásy a dobrý společnosti.

"Měly bychom se vrátit. Chci mluvit s Alyssou. Chci jí povědět o těch hvězdách."

Vyrazily jsme zpátky k domu, a když jsme došly ke schodům, scházel z nich Alyssin otec. Prošel kolem nás s prázdným výrazem v obličeji. Něco se stalo. Vyběhla jsem po schodech do domu. Nic mě nemohlo připravit na to, co jsem spatřila.

Můj táta držel hystericky brečící paní Cooperovou, která stála nad nehybnou Alyssou.

"Zemřela," vzlykala paní Cooperová.

Myslím, že jsem byla chvíli v šoku... pak se mi podlomily kolena a zhroutila jsem se. Naštěstí tam byla Miranda a chytla mě.

Z toho, co se dělo pak, si toho moc nepamatuju.

Pamatuju si jenom slzy.

A zvedající se žaludek.

A teplo tátových pažích kolem mě.

Brečela jsem mu v náručí snad hodiny. Když jsem se dala trochu dohromady, viděla jsem, že Miranda sedí vedle Alyssy a drží jí ruku v obou svých. Vstala jsem a utřela si oči.

"Děkuju, tati. Už jsem v pořádku. Janet tě potřebuje." Právě přišla o všechno.

"Určitě, princezno?" Zlomil se mu hlas a bylo zřejmý, že taky potřebuje utěšit.

"Jo. Já mám Mirandu. Postarej se o Janet."

Políbil mě na čelo a přitáhl si mě do náručí.

"Je mi to líto, Ashley. Vím, jak moc pro tebe znamenala."

Jenom jsem přikývla.

Vrátil se k truchlící matce, která se od Alyssy pořád nehnula, a dal kolem ní ruce.

Opět jsem ucítila slzy a potlačila je. Mohla jsem brečet později.

Se zavřenýma očima jsem vykročila k posteli. Hlavu mi zaplavily vzpomínky na šťastnou a smějící se Alyssu. Stiskla jsem rty a zhluboka se nadechla, zatímco mi zpoza víček uniklo pár slz, který mi sjížděly po tvářích.

Do ruky mi vklouzla něčí jemná a vřelá. Sklopila jsem oči k dalším smutným a zlomeným. Miranda mi ruku sevřela, pak vstala a nabídla mi svou židli.

Posadila jsem se a Miranda se postavila za mě a dala mi ruce na ramena. Konejšivě mi je hladila.

Vypadala pořád stejně. Jako by se nic nezměnilo. Jako by jenom spala.

Zůstaly jsme tam asi hodinu, většinou mlčky. Připojila se k nám paní Cooperová a postavila se vedle mě. Táta vypadala strašně smutně a ztraceně a já nezastavila svou ruku, když se natáhla po jeho.

Po další půl hodině jsme uslyšely bouchnutí dveří a během pár okamžiků stála ve dveřích Spencer. Ruka jí vystřelila k puse a okamžitě jí oči zaplavily slzy. Bleskurychle jsem vyskočila za židle a padla jí do náručí.

"Je mi to líto, miláčku. Je mi to tak líto," šeptala mi do ucha.

Ve Spenceřině náručí jsem zůstala dlouho. Posadily jsme se na gauč a já si položila hlavu na její hruď. Její bijící srdce a její ruka na mých zádech mi přinášely velkou útěchu. Podívala jsem se k oknu a vzpomněla si na hvězdy, který jsem předtím viděla.

Než jsem se nadála, stála jsem na terase a dívala se na ně. Bylo jich strašně moc. Připomněla jsem si ten den s Alyssou.

"Budu na-hoře mezi hvěz-dami. Po-díváš se na-horu a já tam bu-du."

Teď byla tam nahoře. A já opravdu věřila, že ona je důvod, proč jsou ten den všechny ty hvězdy vidět.

Ještě jednou jsem se s úsměvem na oblohu zadívala.

"Sbohem, Alysso. Už teď mi chybíš."

Tato kapitola je věnovaná všem, kteří ztratili milovaného člověka kvůli nemoci, všem, kteří ztratili milovaného člověka příliš brzy.

Píseň: I wanna hold your hand- The Beatles

47 - Následky a překvapení

O dva měsíce později

Týdny následující po Alyssině smrti uběhly rychle. Po pohřbu jsem odjela domů, ale za pár dní jsem se do domu na pláži vrátila. Potřebovala jsem tam být. Nemohla jsem opustit paní Cooperovou, byla zničená a byla na tom hodně špatně.

Stejně jako já.

Spencer byla samozřejmě úžasná a vždycky věděla, co říct a udělat. S Mirandou přijížděly na víkendy, a jakmile jsem ji spatřila, okamžitě mě zaplavil pocit úlevy. Naše společný noci byly skoro vždycky vášnivý a intenzivní. Vždycky mě přiměla zapomenout a myslet pouze na ni. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem ji, ve všech myslitelných ohledech. A vždycky mi poskytla všechno, co jsem od ní potřebovala.

Miranda mi taky poskytovala, co jsem od ní potřebovala. Nejlepší kamarádku. Vždycky mě rozesmála svým obvyklým trhlým já.

Když v neděli odjížděly, jedna má část vždycky chtěla jet s nimi.

Ale nešlo to.

Paní Cooperová sotva vycházela z Alyssina pokoje, a když ano, nacházela jsem ji na pláži, kde se dívala na nebe. Já se taky pořád dívala na nebe, zvlášť za nocí, kdy bylo plný hvězd. Taky jsem mluvila s Alyssou. Ačkoliv mi takový noci často vykouzlily na tváři úsměv, skoro pokaždý jsem usínala s pláčem.

Táta odjel, aby konečně dokončil poslední turné. Naštěstí měl věrný fanoušky. Volal každej den, někdy dvakrát nebo třikrát, a mluvil se mnou i paní Cooperovou. Přála jsem si, aby tam pro ni mohl být. Věděla jsem, že on si to přál taky.

Během následujících dvou měsíců jsem se ponořila do psaní. Měla jsem v sobě spoustu emocí, který žebraly, abych je pustila ven, a prakticky samy tryskaly na papír. Na konci října mi zavolal tátův novej manažer a řekl mi o nový příležitosti na turné. Musel to být osud, aspoň tak jsem to vnímala. Dělala bych předskokana nikomu jinýmu než Paramore. Chtěla jsem okamžitě odpovědět ano, ale z poslední zkušenosti jsem věděla, že si o tom musím nejdřív promluvit se Spencer. Pořád jsem se učila. Turné mělo začít na začátku prosince a trvat až do června. Šest měsíců. Šest měsíců bez Spencer. Šest měsíců neustálýho vystupování. Šest měsíců cestování. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu, ale musela jsem. Pro sebe a pro Alyssu.

Byla půlka listopadu a já byla na cestě do L.A., abych překvapila Spencer. Když jsem přijela, byla pořád na univerzitě, tak jsem vyrazila tam. Když jsem dorazila na kampus, byla jsem úplně ztracená. Páni. Trvalo mi skoro půl hodiny najít její přednášku. Zrovna končila svou poslední přednášku ten den. Stála jsem napůl ve dveřích, aby mě neviděla. Když jsem ji takhle viděla, zastesklo se mi po tom mít ji za učitelku. Byla hrozně vášnivá a měla velký znalosti literatury a přiměla studenty chtít vědět víc a zapojovat se do přednášky. Vezměte si mě, prošvihla jsem prvních pět měsíců jejích hodin a stejně jsem nakonec dostala dvojku. A vím, co si myslíte, ale mýlíte se. To dvojku jsem si zasloužila.

Nespouštěla jsem z ní oči a vychutnávala si její krásu. Po kolena dlouhá béžová sukně odhalovala její štíhlý a nádherný nohy. Začala častěji nosit sukně, co jsem jí řekla, jak moc se mi v nich líbí. Měla světle modrou blůzku s akorát výstřihem, kterej mě přiměl slintat z mezírky, kterou odhaloval. Vlasy měla stáhnutý do culíku s jemnými kudrlinkami. Na vršku hlavu měla zvednutý svý typický černý brýle.

Pohled na tu ženu by mi nikdy nezevšedněl. Naštěstí jsem se na ni mohla dívat, kdykoliv jsem chtěla. A mít ji, jakkoli jsem chtěla.

Mý mládeži nepřístupný myšlenky přerušili odcházející studenti, kteří mě ve dveřích málem srazili. Musela jsem působit jako úchylačka, když jsem ji tam tak pozorovala. Co se dá dělat.

Jakmile se přednášková místnost vylidnila, vešla jsem dovnitř. Když jsem vešla, dívala se z okna.

"No, dobře jsem si prohlídla tvý studenty a naštěstí pro mě mezi nima nejsou žádný rajcovní, mladý a sexy brunety."

Otočila se se širokánským úsměvem na tváři.

"Naštěstí pro tebe existuje pouze jedna rajcovní, mladá a sexy bruneta, která mě zajímá."

Došla jsem k ní a objala ji.

"Bože, chybělas mi." Pevně jsem ji sevřela. Její vůně a teplo mi bránily, abych se odtáhla.

"Taky jsi mi chyběla, miláčku. Co tu děláš?" Odtáhla se a vzala mě za ruce.

"Přijela jsem vytáhnout svou neskutečně okouzlující a..." Odmlčela jsem se, přejala ji pohledem a pak si podvědomě olízla rty. Zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup. "...příliš sexy pro tenhle svět přítelkyni na její narozeniny na večeři."

To mi vysloužilo další Spenceřin širokánskej úsměv a kosti drtící objetí.

"Vzpomněla sis. Jé, děkuju, miláčku."

"Samozřejmě že ano. Pamatuju si všechno, co mi říkáš, Spence. Každý slovo."

Natáhla jsem ruku, abych ji pohladila po tváři, ale vtom sebou trhla.

"Čau, Spence, ten dnešní večer pořád platí?" ozval se za mnou známej hlas.

Otočila jsem se čelem k tomu hlasu, kterej nepatřil nikomu jinýmu než... Stacey?

"Ashley...? Ahoj." Vypadala docela v šoku.

"Ahoj... Stacey?" Uchechtla se a přikývla.

"Ano, jsem Stacey. Má sestra je Sandy." Fajn. Štve mě, když si pletu jména. Zvlášť když jsem věděla, že je to Spenceřina kamarádka. Když je řeč o Spencer, pořád nic neřekla.

Stacey vypadala pořád trochu zmateně. Asi kvůli tomu, že jsem tam byla a že Spencer najednou ztratila řeč.

"Ehm, přemýšlela jsem, že si tu zapíšu nějaký přednášky a potřebovala jsem poradit..."

"To je dobré, Ashley," přerušila mě Spencer a dala mi ruku kolem beder.

"Stacey... Ashley je... má přítelkyně." Tak to mě pořádně překvapilo. Nemohla jsem uvěřit, že jí to řekla.

Stacey byla stejně šokovaná.

"PÁNI, páni. Fakticky? Počkat, měla jsem tušení. Páni. Fakt?"

Se Spencer jsme se zasmály.

"Fakt, Stace. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív. Počkat, ty jsi to tušila? Jak?"

"Při tom Ashleyině vystoupení, na kterém jsem byla, mezi vámi bylo takové skryté, nevyslovené... něco."

A to jsem si myslela, že jsme nenápadný.

"Vlastně jsme se daly dohromady až v létě." Nevěděla jsem, proč lžu, ale měla jsem pocit, že by Spencer nechtěla, aby si o ní její kolegyně a kamarádka myslela něco špatnýho.

Otočila jsem se a věnovala jí úsměv. Spencer mi ho oplatila s nevysloveným 'děkuju'.

"No, musely jste teda po sobě hodně pálit," dala si Stacey ruku v bok a uculila se na nás.

"Jo, to rozhodně ano," odpověděla jsem pořád s pohledem na Spencer, která se začala červenat.

"Páni, Spencer, ta barva ti moc sluší," vtipkovala Stacey.

"No, přeju vám to. I když jsem netušila, že je Spence na holky," dodala a zakončila to zmateným výrazem.

"To ani já, Stace. Bylo to celkem překvapení. Příjemné překvapení." Poslední větu Spencer zašeptala pořád s pohledem na mě.

"Jste spolu k sežrání. Věděla jsem, že Spence někoho má. Neustále se usmívala, zvlášť když dotelefonovala... s tebou předpokládám."

Spencer zase zčervenala, otočila se a došla k svýmu stolu. Strčila si nějaký papíry do tašky a vrátila se k nám.

"Můžeme odsud vypadnout, než se propadnu studem?" vzala mě za ruku.

"Chápu to tak, že plány na večer se změnily?" zeptala se Stacey.

"Ne. Ne. Neměňte je. Pokud to nevadí, připojila bych se k nám." Chtěla jsem Spencer pro sebe, ale to mohlo počkat na později.

"Pokud chceš, jsi více než vítaná. Spence?"

"Samozřejmě. Co bych si mohla přát víc než strávit narozeniny se svými kamarádkami a... svou přítelkyní," pevněji mi stiskla ruku.

Doprovodila jsem ji k autu a pak se jela postarat o pár věcí. Měly se sejít v Pure kolem osmý. Se mnou se tam Spence sejde kolem šestý. Měla jsem pro ni naplánovanou speciální večeři. Když jsem dorazila do klubu, přivítali mě Johnny a Mark. Po neohrabaným objetí s Johnnym a doslova dechvyrážejícím s Markem jsem se posadila a vysvětlila jim, co chci pro Spencer připravit. Moc rádi pomohli.

47B

Spencer dorazila těsně po šestý. Její výraz, když vešla dovnitř, byl čistý překvapení a štěstí. Můj výraz, když jsem spatřila, co má na sobě... jakže se to říká? Brada na zemi? Jo, slabý slovo. Měla úzký, světle modrý džíny a černej korzet. Vlasy měla zvedlý nahoru a měla dlouhý diamantový náušnice. Vypadala zatraceně sexy, víc než obvykle. V celým klubu byla tma, kromě několika svíček, který osvětlovaly pódium a jeden stůl uprostřed parketu. Speciální číšník, kterej nás ten večer obsluhoval, ji dovedl ke stolu. Mark vypadal ve smokingu hrozně směšně. Jako obrovskej tučňák. Nějak jsem na straně pódia dokázala zadržet smích. Nalil jí sklenici vína a pak odešel. Párkrát si usrkla a pak se nervózně rozhlédla.

Konečně jsem vyšla na pódium a posadila se k piánu. Okamžitě mě uviděla a láskyplně se usmála.

"Tady si," ozval se její sametovej, sexy hlas.

"Tady jsem."

"Co tam děláš?"

"Patří to k narozeninovýmu dárku. Asi před měsícem jsem pro tebe napsala písničku. Písničku... která pro mě moc znamená a chci, abys ji slyšela jenom ty. Strašně tě miluju, Spence. Všechno nejlepší."

Napila jsem se z lahve vody, položila ji vedle sebe a odkašlala si.

"Jo a mimochodem. Vypadáš neuvěřitelně..." Snažila jsem se přijít na slovo, který by jí ten večer vystihovalo, ale žádný jsem nenacházela. "Vypadáš..." Zavrtěla jsem hlavou. Spencer se zasmála.

"Děkuju, miláčku. Taky ti to moc sluší," naklonila hlavu na stranu a věnovala mi ten úsměv, kterej měla vyhrazenej jenom pro mě.

"Děkuju," odvětila jsem s drobným zčervenáním a Spencer se zase zasmála.

Otočila jsem hlavu zpátky k piánu a položila prsty na klávesy, zatímco má přítelkyně zbožně sledovala každej můj pohyb.

Začala jsem.

Čekala jsem sto let,
ale čekala bych ještě milion... na tebe.
Nic mě nepřipravilo na tu čest být tvou.
Kdybych tak zažila ten pocit tepla z tvého doteku,
kdybych tak viděla tvůj úsměv, když se červenáš,
nebo jak se ti zkroutí ret, když se soustředíš,
věděla bych,
pro co jsem celou dobu žila.
Pro co žiju.
Tvá láska je otočenou stránkou,
kde zůstávají jen nejsladší slova.
Každý polibek je krásnou linkou,
každý dotek je nová fráze.
Vzdávám se toho, jaká jsem byla, pro to, jaká jsi ty.
Nic mě nedělá silnější než tvé křehké srdce.
Kdybych tak zažila, jaké je to být tvou,
věděla bych,
pro co jsem celou dobu žila.
Pro co žiju.
I na pokraji sil musíme ten příběh vyprávět.
Když jsem tě spatřila, věděla jsem,
že ho budeme vyprávět dobře.
Šeptem budeme mírnit drsné scény,
jako peříčko, co přivede království na kolena.
Kdybych tak zažila, jaké je to být tvou,
věděla bych,
pro co jsem celou dobu žila.
Pro co žiju.

Tak jsem se v tý písni ztratila, že jsem ke Spencer nevzhlédla, dokud jsem nezahrála poslední notu. Když jsem se na ni nakonec podívala, viděla jsem, že jí po tvářích tečou slzy. Seskočila jsem z pódia a přidřepla si před ní. Vzala jsem jí dlaněmi za tváře a palci setřela slzy. Pak jsem se naklonila a něžně ji políbila. Jako při každým našem polibku v něm byla velká vášeň. I naše nevinná líbnutí byla hodně intenzivní. Odtáhla jsem se a Spencer mi otřela slzy, který jsem měla na svý tváři. Do tý doby jsem ani nevěděla, že tam jsou.

"To bylo nádherné, Ash."

"Miluju tě. Navždy, Spencer, to s tebou chci. Bez ohledu na to, co se v budoucnu stane, vím, že to zvládneme. Spolu. Děkuju ti. Děkuju ti, že mě miluješ a poskytla jsi mi ty poslední měsíce přesně to, co jsem potřebovala. Vím, že to nebylo snadný."

"Pšššt, Ash. Nemusíš mi děkovat. Miluju tě a nechci nic víc než stát při tobě, když to potřebuješ. Protože tam, kde jsi ty, chci vždy být i já. A máš pravdu, nebylo to jednoduché. Ale jak jsi říkala, zvládneme vše, pokud jsme v tom spolu." Naklonila se a políbila mě. Byl to něžnej polibek, ale rychle ho prohloubila. Stoupla jsem si a sedla si na ni, nohy kolem jejích. Okamžitě zasténala, chytla mě rukama za zadní části stehen a přitáhla si mě víc k sobě. Opustila jsem její rty a přisála se jí ke krku. Bože, chutnala tak dobře.

"Ash, moc tě chci," zasténala do vzduchu. Pomalu jsem sjela rukou dolů a chytla ji v rozkroku přes úzký džíny. Zalapala po dechu a tvrdě mě k sobě rukama v mých vlasech přitáhla.

"Ehm." Co to sakra bylo?

"Ehm. Ashley?" Já někoho zabiju.

Vzhlédla jsem a uviděla nervózního Marka.

"Večeře je tu a měly byste... měly byste začít. Klub se za hodinu otvírá."

Vzdychla jsem a podívala se na Spence, která zase jednou vypadala zahanbeně.

"Dobře. Dej nám pět minut a pak ji přines."

Přikývnul a pak se vrátil do kuchyně.

"Promiň, miláčku. Tohle božský tělo si budeš muset nechat na později," zavrtěla jsem obočími a Spencer se zasmála a štípla mě do boků.

"Asi tedy budu muset vydržet. Ale jsem si jistá, že to bude stát za to."

"Samozřejmě. Pro mýho miláčku na její narozeniny jenom to nejlepší." Skousla si ret a já si nemohla pomoct, sklonila jsem se a znovu ji políbila. K čertu s Markem, k čertu s večeří, chtěla jsem ji.

Jakmile jsem znova vklouzla jazykem do její pusy, odstrčila mě.

"Promiň, miláčku. Tohle božské tělo si budeš muset nechat na později," ušklíbla se a já smutně vyšpulila spodní ret.

"Zazpívala jsem ti tu krásnou písničku. Nemůžu dostat aspoň ochutnávku?"

Zavrtěla hlavou a stiskla rty.

"Umírám hlady." Tentokrát vyšpulila ret ona.

Slezla jsem z ní a posadila se na svou židli.

"Fajn. Teď tě nakrmím... ale zákusek je na tobě," mrkla jsem.

Chystala se odpovědět, ale znova se objevil Mark s tácem plným jídla. Před každou položil talíř.

"Pokud byste něco potřebovaly, dámy, houkněte na mě."

"Díky, Marku," odpověděly jsme zároveň.

Jenom přikývl a odešel.

Spencer se zvědavě zadívala na talíř přikrytej poklopem.

"Druhá část narozeninovýho dárku... Do toho."

Zvedla poklop a rozzářily se jí oči.

"Panebože. To fakt? Jak jsi to věděla?" Užívala jsem si její reakci. Měla velkou radost.

"Říkala jsem ti, že chci o svý přítelkyni vědět všechno."

"O tomhle jsem ti neříkala."

"Mám svý zdroje, Spence. Kromě tomu je tvůj brácha můj novej nejlepší kámoš a tvá máma a táta mě totálně zbožňujouuu," věnovala jsem jí širokej úsměv.

"Jak jinak. Věděla jsem, že budou, jakmile tě poznají."

"No, jsem řáda, že mě mají rádi, protože tak nějak plánuju se zdržet na hodně dlouhou dobu."

"Fajn."

"Fajn."

"Už můžu jíst?"

"Jo," uchechtla jsem se.

Usadila jsem se a sledovala, jak jí krocana. Podle všeho to bylo její úplně nejoblíbenější jídlo. Nakrájenej krocan, kaše, kukuřice, nádivka a omáčka. Zvuky, který vydávala, mě uváděly v úžas a taky mě upřímně trochu vzrušovaly.

"Panebože, Ash, chutná to přesně jako od mého táty. Kde jsi to všechno sehnala? Kdo to připravil?"

"Nemůžu prozradit svý tajemství. Jenom si to užij, oslavenkyně."

Váhavě odložila vidličku a pak mě přes stůl vzala za ruku.

"Děkuju, Ashley. Tyhle narozeniny jsou úžasné," řekla upřímně.

"No, teprve jsme začaly, miláčku."

Dojedly jsme s desetiminutovou rezervou a pomohly Johnnymu a Markovi uklidit. Řekla jsem Spencer, ať se posadí a odpočine si, ale trvala na tom, že pomůže. Milá jako vždy.

Otevřely se dveře a dovnitř se začali hrnout lidi, tak jsme se přesunuly do soukromýho salónku a čekaly na Spenceřiny kamarádky. Zavolala jsem Mirandě, která měla přijet krátce po devátý. Chtěla počkat, až Chris skončí v práci.

Posadily jsme se v salónku a já si přitáhla Spencer blíž k sobě. Samozřejmě to vedlo k menší líbačce, kterou přerušil až hlasitej smích a hovor, kterej se k nám blížil.

"Ahoj, holky. Promiňte, že rušíme," mrkla na mě Stacey a já se uchechtla. Obě jsme vstaly a přivítaly ji a Sandy, která vešla těsně za ní. Za Sandy vešla milá, flirtující Kat, a když mě uviděla, věnovala mi ten nejsvůdnější pohled, co jsem kdy viděla.

A jéje.

"Ale, ale, zdravím, Ashley. Je to... velké potěšení tě tu vidět. Víš jistě, že to nejsou moje narozeniny?" téměř zapředla.

"Brzdi, Kat. Myslím, že krásná Ashley je zadaná."

Děkuju, Stacey.

"Aha, jasně. Kde je ta tvá přítelkyně tentokrát? Zase tě pustila z dohledu?"

Podívala jsem se na Spencer, která si už sedla. Připadalo jí to hrozně vtipný.

Kat se ke mně začala na můj vkus moc přibližovat, až jsem věnovala Spencer pohled 'udělej něco'.

"Ve skutečnosti je její přítelkyně tady," konečně promluvila Spencer.

Chytla mě za ruku, stáhla mě dolů a posadila si mě na klín.

Kat vytřeštila oči.

"Kecáš! To není možný!"

Spencer mi dala ruce kolem pasu a s poťouchlým úsměvem si opřela bradu o mý rameno.

"SpenCER. Tomu nevěřím. Kdy se to stalo? A jak?"

Kat se konečně posadila a čekala na odpověď.

"Stalo se to před časem a určitě víš jak."

"No, jasně, Ashley je zatraceně sexy, ale uniklo mi něco? Kdy jsi zteplala?"

Všechny jsme se zasmály.

"No, asi se dá říct, že jsem 'zteplala', když jsem jí poprvé uviděla. Ale samozřejmě k ničemu nedošlo, dokud jí nebylo 18."

"Páni. Ty proradná divoško. Nemůžu uvěřit, že jsi mi nic neřekla. Nemůžu uvěřit, že jsi mi nedala facku vzhledem k těm věcem, co jsem ti ten večer říkala." Vágně jsem si vybavovala, že Miranda o tom něco říkala.

"Jo, no, moc, ale fakt moc jsem chtěla." Kat se zasmála a Spencer se k ní přidala.

Kat zavrtěla hlavou a otočila se zpátky na Spencer s dalším ze svým svůdných pohledů.

"Víš, Spence, kdybych věděla, že jsi na holky, vyjela bych po tvým sexy zadku už dávno." Proč mě nepřekvapovalo, že jí má přítelkyně přitahovala.

"Promiň, Kat. Mám oči pouze pro jednu ženu," pokrčila Spencer rameny a napila se ze svý sklenice.

"No, pokud byste někdy uvažovaly o trojce, brnkněte mi."

Cože?

Bylo poznat, že Spencer ta nabídka překvapila. Vyprskla pití z pusy všude kolem, především na Kat.

"Díky za nabídku, ale myslím, že si vystačíme," jemně jsem ji odmítla.

Kat jenom pokrčila rameny a pokračovala v uklízení svinčíku, kterej Spencer nadělala.

Seděly jsem tam a povídaly si dobrou půlhodinu, až jsem se musela jít nachystat další překvapení pro Spencer.

"Musím si odskočit. Hned jsem zpátky," pošeptala jsem jí do ucha. Jenom přikývla a pokračovala v hovoru.

Sešla jsem dolů a došla do kuchyně, kde jsem našla Marka.

"Je připravenej?" zeptala jsem se ho.

"Jo. Je tady," ukázal k lince za mnou.

"Fajn. Počkej na můj signál a pak mi ho přines."

"Jasná věc."

"Jo, a Ash," zastavil mě, než jsem vyšla ven.

"Máš velký štěstí, holka. Zatraceně, ta holka je pořádná sexy kočka."

Zavrtěla jsem nad ním hlavou.

"Sklapni, ty přerostlej tučňáku." S tím jsem odešla, zatímco tam stál a pochybovačně si prohlížel svůj oblek.

Kapela, která hrála, si dala plánovanou přestávku a já vyšla na pódium a chopila se mikrofonu.

"Jak se dnes večer máte, lidi?" Hned jsem si všimla spousty známých tváří.

"Já vím, já vím. Hodně dlouho jsem tu nevystupovala a budete si muset ještě chvíli počkat. Pardon." Ozvalo se několik zabučení a já se zasmála.

"Dneska jsem sem přišla popřát všechno nejlepší jedný nádherný a úžasný ženě." Zvedla jsem hlavu k patru, kde stály všechny u zábradlí. Má oslavenkyně se na mě usmívala.

"Všichni řekněte 'všechno nejlepší, Spencer'." Dav to po mně zopakoval a znělo to úžasně. Spencer samozřejmě totálně zrudla, zatímco vrtěla hlavou a usmívala se.

Mark se objevil s narozeninovým dortem se zapálenými 25 svíčkami. Vzala jsem ho od něj a znova se otočila k mikrofonu.

"Zazpíváte společně se mnou 'Štěstí, zdraví'?" Lidi zajásali.

"Hodně štěstí, zdraví...," začala jsem a všichni se přidali. Zatímco jsem šla ke schodům a pak nahoru ke Spencer, celej klub zpíval. Když jsem k ní došla, písnička skončila, ale já pokračovala.

"Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, milá Spencer. Hodně štěstí, zdraví."

Tvář měla plnou štěstí a slz. Otřela si je a pak si dala ruce přes pusu. Objevily se další slzy.

"Něco si přej, miláčku."

Přikývla a zavřela oči.

Její nádherná tvář nad hořícími svíčkami víc než zářila. Měla jsem takový zatracený štěstí.

Nakonec oči otevřela, zadívala se do mých a zároveň svíčky sfoukla. Všichni se roztleskali. Potom si ode mě dort vzala a podala ho Mirandě, která musela mezitím přijet. Pak beze slova přistoupila ke mně, vzala mi tvář do dlaní a políbila mě. A když říkám, že mě políbila, myslím tím, že mě fakt políbila. Tvrdě a vášnivě přede všemi. Vytěsnila jsem potlesk a jásání, přitáhla si ji víc na sebe a ještě víc polibek prohloubila.

V tý chvíli jsme byly v klubu samy. Nevím, jak dlouho jsme se líbaly, ale nakonec nám došel vzduchu a musely jsme chtě nechtě přestat. Pomalu se odtáhla, ale pořád zůstala blízko.

"Máš tušení, jak moc tě miluju?" zašeptala.

"Mám a miluju tě stejně tak moc." Pohladila mě po tváři a přitiskla se k ní.

"Můžete přestat být na dvě minutu ultra roztomilý, abychom mohly nakrájet dort?" Samozřejmě, Miranda nás musela jako vždy vyrušit.

"Taky tě ráda vidím, nejlepší kámoško." Pustila jsem Spencer a objala Mirandu.

"Jsem ráda, že jsi to stihla."

"To je samozřejmý. Kde jinde bych byla?" Objala jsem ji ještě jednou, tentokrát pevněji.

"Tak dobře, Ash, nemůžu dýchat," zasténala.

"Promiň," odtáhla jsem se. "Chyběla jsi mi."

"Ty mě taky, ty velká trumpero."

Super. To jsme se k tomu vrátily?

Obrátila jsem oči v sloup a Miranda se široce usmála, na což jsem musela zareagovat opětovným zavrtěním hlavou.

Spencer kolem nás dala ruce a přitiskla nás k sobě.

"Co kdybychom si daly dort, děvčata?"

Za hodinu byly všechny na tanečním parketu. Všechny kromě mě a oslavenkyně. Natáhla se v salónku a nohy měla na mým klíně. Bolely jí, protože většinu dne strávila na nohách, a já jí je masírovala.

"Děkuju za dnešek, Ash. Vážně jsi úžasná přítelkyně."

"Neříkej to tak překvapeně," předstírala jsem uraženou.

"Určitě nechceš na parket?" zeptala se mě.

"Ne. Bolí tě nohy. To je dobrý."

"Nebolí. Pojď trsat," prosila.

Ve skutečnosti jsme ji chtěla vzít domů a celou noc se s ní milovat.

"Co kdybychom odsud vypadly?" navrhla jsem.

"Chceš odejít?"

"Jo, mám pro tebe ještě nějaký překvapení." Nemohla jsem se dočkat, až jí ten dárek dám.

Posadila se a přesedla si na můj klín.

"Co takhle? Se všemi se rozloučíme, vezmeš mě domů a dopřejeme si tancování v soukromí."

"To se mi líbí," zvedla jsem obočí.

"Fajn, protože tancovat budeš ty... pro mě," zavrněla mi do ucha.

"Cože budu?"

"Chci, abys mi zatančila, Ashley. Neodmítneš přání oslavenkyně, že ne?" Pomalu ke mně přirazila a zase si kousala ret.

Eh? Ehm? Ježiši!

"Pojďme se rozloučit," bleskurychle jsem vyskočila na nohy a táhla ji s sebou.

Spence měla dokonalý narozeniny, který se chystaly ještě o hodně vylepšit. Je pravda, co se říká... 'bez práce nejsou koláče' a já byla na 'koláče' víc než připravená.

Píseň: Sleeping At Last - Turning Page

48 -Jen ve tvé kůži

"Sedni si," nařídila mi, jakmile jsme vešly do místnosti. Trvala na tom, že přespíme v hotelu, který byl na stejné ulici jako klub. Asi by nevydržela dlouhou cestu zpátky ke mně domů. Co jsem si nalhávala? Já bych ji taky nevydržela.

Sedla jsem si na křeslo uprostřed obřího apartmá. Zatímco jsem se v úžasu rozhlížela, nalila nám víno. Neměla jsem tušení, odkud se vzalo, a bylo mi to jedno. To, jak se na mě dívala, zatímco se pomalu blížila se sklenkami v obou rukách, ve mně vzbuzovalo představy toho, co se bude dít dál.

Posadila se na stolek přede mě a napila se ze své skleničky, zatímco mi podala mnou. Vzala jsem si ji, pomalu ji přiložila ke rtům a pak si usrkla. Ruka se mi mírně chvěla.

"Proč jsi tak nervózní, Spence? To já mám předvést sexy taneček," uchechtla se a odložila skleničku, ze které se předtím ještě pořádně napila.

Než jsem se nadála, byla na kolenou mezi mými. Odložila jsem skleničku, předklonila se a vzala její tvář do dlaní.

"Nemusíš, jestli nechceš," řekla jsem a pak ji něžně políbila na rty.

Pomalu vyjela rukama po mých nohách až na záda. Přitáhla si mě k sobě a já tiše zasténala.

"Mně to nevadí. Chci to udělat." Políbila mě na holé rameno a olízla mě jazykem po celé délce krku až k uchu.

"Ale mám podmínky," zašeptala mi do ucha.

Z těch šeptaných slov mi projelo tělem zamrazení.

"A j-jaké?" Uchechtla se mi na krku, pak jemně skousla a následně mi zvedla hlavu, aby mi viděla do očí.

"Zaprvý žádný mluvení," prohlásila vážně.

"Počkej, pr..." Umlčela mě dvěma prsty na rtech.

"Řekla jsem žádný mluvení."

Páni! Kdybych už nebyla vzrušená (což jsem byla), teď bych rozhodně byla.

Přikývla jsem a Ashley mi sundala prsty ze rtů a sjela mi s nimi po bradě, přes krk, mezi ňadry a přes břišní svaly, až se nakonec zastavila v mém rozkroku. Jemně ho stiskla a tvrdě mě políbila. Automaticky jsem jí dala ruce do vlasů a ona se rychle odtáhla.

"Druhá podmínka... žádný dotýkání." To si dělala srandu. To nebylo fér. Byla jsem v háji.

Vstala a rozhlédla se. Pak došla k závěsům u okna a rozvázala šňůru, která je držela na straně. S ní se vrátila zpět.

"Vstaň a otoč se," znovu mi nařídila. Tahle její stránka se mi moc líbila.

Udělala jsem, co řekla. Dala mi ruce za záda a svázala je. A kurva. Nedělala si srandu.

Když mě otočila zpátky a pomohla mi zpátky do křesla, ušklíbla se.

"Jsou ty podmínky jasný? Jenom přikývni." Se stisknutými rty jsem přikývla.

Opět si přede mě klekla, vzala mě dlaněmi za tváře a pak mě políbila. Ten polibek byl jemný a něžný a překvapivý. Odtáhla se a zadívala se mi do očí.

"Fajn. Protože jestli promluvíš, přestanu."

Pouze jsem přikývla.

"A pokud se nějak osvobodíš a pokusíš se mě dotknout, přestanu."

Opět jsem přikývla.

Znovu se předklonila, aby mi pošeptala do ucha.

"Věř mi, miláčku, nebudeš chtít, abych přestala."

Polk!

Znovu se uchechtla a vstala. Pak došla k vypínači a ztlumila světla. Ze stolku zvedla svůj iPhon, chvilku si s ním hrála a pak jsem uslyšela hudbu.

Vážně k tomu mělo dojít.

Vrátila se ke mně a rozpustila si vlasy, zatímco na mě celou dobu svůdně hleděla.

Páni.

Ty podmínky budou těžší, než jsem si myslela.

Nálada je stanovena,
takže už víš, co bude následovat.
Televize je moc nahlas,
ztlum ji,
ztlum ji.
Nechci, aby kolidovala
s mým křičícím tělem.
Vím, že ho slyšíš.
Kvůli tobě teď vzdychám.
Mám tajemství, která ti chci ukázat.
Mám tajemství, se kterými chci praštit na podlahu.

S očima pořád upřených do mých se začala pohybovat. Houpala boky a hladila se rukama. Jednou rukou si pomalu zajela do vlasů a druhou, kterou se hladila na břiše, sjela po boku v upnutých džínách do rozkroku a následně skoro stejně pomalu zpátky. Najednou jsem měla nutkání překřížit si nohy a ona se na mě ušklíbla. Začala jsem kroutit zápěstími, nevěděla jsem, jak dlouho vydržím se jí nedotýkat a to teprve začala.

Musela poznat, co dělám, protože zavrtěla hlavou. Rychle jsem přestala.

Žádné škádlení,
už jsi čekala dost dlouho.
Jdi hluboko,
hodím to na tebe,
chytíš to?
Nedrž se zpátky.
Víš, že to mám ráda drsně.
Víš, že tě cítím.
Vím, že se ti to líbí.
Tak proč tam stojíš
úplně oblečená?
Zlato, svlékni se pro mě.
Jen do toho, sundej to ze sebe.
Neboj se, zlato,
potkáme se na půli cesty,
protože vím, že mě chceš taky vidět.

Panebože! Samozřejmě že Ashley vybrala tuhle písničku. Byla jsem rozpálená z pouhého jejího poslouchání.

Obě ruce měla na břiše a pomalu s nimi postupovala víš, čímž si mírně nadzvedla tričko. Provokatérka!

Pak si rukama přejela přes prsa a zajela do vlasů a následně zpátky dolů.

Proč jsem s tím souhlasila?

Tělo jsem měla v jednom ohni a tlak mezi nohama byl téměř nesnesitelný. Zase jsem si snažila osvobodit zápěstí, ale přestala jsem, když... přestala.

Zvedla na mě obočí. "Zlobíš, Spence, chceš, abych přestala?"

Moc jsem chtěla říct ano. Prostě jsem ji chtěla... hned. Ale pak si začala zvedat tričko a hlava mi samovolně zamítavě zavrtěla.

Opět se ušklíbla, pak si pomalu tričko sundala a odhalila dokonalé břišní svaly a černou krajkovou podprsenku.

Už tam budeme,
tak, zlato, nepřestávej s tím, co děláš.
Jemnější než ostatní.
Děvče, vím, že si chceš sáhnout.
Dýcháš mi na krk.
Poznám, že mě chceš.
A teď to chceš.
Chceš mě cítit.
Mám tajemství, které ti chci ukázat.
Mám tajemství, se kterými chci praštit na podlahu.

Hodila tričko směrem ke mně a pak se otočila. Znovu houpala boky ze strany na stranu a zadek v džínách se jí přede mnou tak dokonale pohyboval. Strašně moc jsem chtěla natáhnout ruce a chytit ji za něj. Strašně moc jsem chtěla, aby si ty džíny sundala.

Znovu se otočila a pomalu ke mně došla. Zastavila se těsně před mnou, sjela rukama na knoflíček džín a pak ho rozepnula.

Tak proč tam stojíš
úplně oblečená?
Zlato, svlékni se pro mě.
Jen do toho, sundej to ze sebe.
Neboj se, zlato,
potkáme se na půli cesty,
protože vím, že mě chceš taky vidět.

Pak téměř škádlivě rozepnula zip a džíny rozevřela. Zatímco se pohupovala dopředu a dozadu, pořád ze mě nespouštěla zrak. Rukama, kterými si hladila tělo, postupovala nahoru, až se dostala ke vlasům a pak je zvedla nad hlavu. Její nádherný tělo pomalu přiráželo směrem k zemi a pak se zase zvedalo.

Tak tvrdě jsem si kousala spodní ret, až jsem skoro cítila krev, a byla jsem z Ashley tak vlhká, že to ani nebylo vtipné.

Opět se ke mně otočila zády a najednou si džíny stáhla a odhalila černé kalhotky.

Další... polk!

Jakmile si džíny úplně sundala, předklonila se a škádlivě si hrála s lemem kalhotek na bocích, mírně si je stáhla a pak zase vytáhla. Všechno s otočenou hlavou na mě a velmi provokativním pohledem.

Žádné podpatky,
žádné tričko,
žádná sukně,
vše, co na sobě mám, je moje kůže.
Žádné džíny,
sundej je.
Chci cítit tvou kůži.
Jsi zvíře.
Víš, že se mi to líbí.
No tak, zlato,
Chci tě vidět jen ve tvé kůži.

Otočila se zpátky, znovu rozhoupala boky a pak ke mně vykročila. Byla opět mezi mýma nohama a já k ní téměř škemravě vzhlížela. Chtěla jsem se jí dotknout, cítit ji, ochutnat ji. Škemrala jsem, aby se postarala o tlak v mém rozkroku.

Znovu se otočila a s rukama na mých kolenou si na mě sedla. Když se její zadek dotkl mého klína a přirazila k němu, hlasitě jsem vydechla.

Tělo mi křičelo. Nevěděla jsem, co to na Ashley bylo, co mě nutilo mluvit sprostě, ale všechno ve mně křičelo všechna sprostá slova známá člověku.

Přirážela ke mně a pak ke mně zaklonila hlavu, aniž přerušila pohyb na mém klíně.

DOPRDELE!

Zoufala jsem se snažila najít ústy alespoň kousíček její kůže, ale pořád se hýbala a pak ze mně najednou sklouzla.

Neeee! Vrať se.

A vrátila se.

Sedla si na mě čelem, zvedla ruce nad hlavu a pak pokračovala v tom, co předtím. Přirážela ke mně a já ztrácela poslední zbytky kontroly, které my ještě zbývaly.

Dej do toho všechno.
Nedrž se zpátky,
Chci převzít kontrolu.
Není na tom nic špatného.
Říkáš, že máš ráda, když se mě dotýkáš.
To ani říkat nemusíš,
jen přilož svou kůži, zlato, na tu mou.

Dala ruce dolů a prsty se dotkla mých rtů. Přejela po nich a pak mi prsty strčila do pusy a následně zase vytáhla.

Chtěla jsem, aby přestala. Chtěla jsem, aby to mučení skončilo. Ale držela jsem jazyk za zuby.

Nemohla jsem riskovat, že přestane... se vším.

Když si týmiž prsty vklouzla do kalhotek a pak do sebe, vykulila jsem oči a ze rtů mi uniklo zakňučení.

PANEBOŽE!

Má neskutečně žhavá, sexy a nádherná přítelkyně se na mě uspokojovala a já tam mohla pouze sedět a dívat se.

Očima se dívala hluboko do mých, měla je plné touhy a říkaly mi spoustu věcí.

Já jí oplácela pohled s čistým zoufalstvím.

Ustala s pohyby a olízla si rty. Ruku si vyndala z kalhotek a váhavě opět přiložila prsty na mé rty. Rozevřela jsem je a zavřela oči. Okamžitě jsem ji ucítila na jazyku, a když jsem prsty nasála, slyšela jsem ji zasténat.

To byla poslední kapka... už jsem dál nemohla. Zakroutila jsem zápěstími, až jsem je konečně uvolnila, chytla ji za vlasy a přitáhla si ji na sebe. Tvrdě a neobratně jsem ji políbila, ale s takovou vášní a intenzitou, že jsem si myslela, že na místě exploduju.

Chci tě vidět jen ve tvé kůži.
Chci tě vidět jen ve tvé kůži.
Chci tě vidět jen ve tvé kůži.
Chci tě vidět jen,
chci tě vidět jen ve tvé kůži.

Dotkly jsme se jazyky a navzájem si zasténaly do úst, jako by to bylo poprvé, co se setkaly. Dala jsem jí ruce za záda a rozepnula podprsenku. Vyjela jsem jí nehty po zádech k ramenům a tam stáhla ramínka podprsenky. Chtěla jsem ji líbat všude a tak jsem ji zvedla za zadek nahoru, abych měla její ňadra před obličejem. Bez váhání jsem nasála jednu ztvrdlou bradavku do pusy a následně jsem jednu po druhé dlouho olizovala, kousala, sála a utišovala, až jsem nakonec vyjela jazykem k jejím rtům a znovu ji políbila.

Žádné podpatky,
žádné tričko,
žádná sukně,
vše, co na sobě mám, je moje kůže.
Žádné džíny,
sundej je.
Chci cítit tvou kůži.
Jsi zvíře.
Víš, že se mi to líbí.
No tak, zlato,
chci tě vidět jen ve tvé kůži.

Potřebovala jsem víc. Chuť její kůže na mém jazyku bylo opojná. Opustila jsem její rty a přisála se jí ke krku, zatímco jsem sjela rukou k jejím kalhotkám.

"Ne, miláčku," vyšlo z jejích úst ještě zastřeněji než obvykle.

Vzala mě za ruku, zvedla si je k ústům, pak ji políbila, sklouzla ze mě a zvedla mě.

"Máš narozeniny. Dneska jde jenom o tebe." Předklonila se, jemně mě políbila a pak mě odvedla do ložnice.

Zastavily jsem se u paty postele a Ashley se ke mně otočila čelem. Pohladila mě po tváři, zatímco mi hleděla hluboko do očí.

"Miluju tě," prohlásila tiše a zastřeně.

"Taky tě miluju, miláčku. Mohla bys mě už prosím přestat mučit a konečně se se mnou kurva pomilovat."

Předvedla typický úšklebek Ashley Daviesové a otočila mě. Zalapala jsem po dechu, zatímco se její jemné ruce dotkly mých holých ramen, sjely mi po zádech dolů k zipu mého korzetu. Pomalu zip stáhla dolů a korzet mi spadl z těla. Jako další zmizela má podprsenka bez ramínek a vzápětí se její ruce protáhly podél mých boků a chytly mě za ňadra. Její žhavá ústa se přesouvala od mých ramen ke krku a pak zase zpět. Hodila jsem hlavou dozadu a vydechla. Ani jsem si neuvědomovala, že jsem zadržovala dech.

"Ashley... prosím," vyšlo ze mě zoufalé zaškemrání, ale ve skutečnosti to byl příkaz. Už jsem měla toho škádlení dost. Potřebovala jsem, aby se mě dotýkala, potřebovala jsem ji v sobě... a hned.

Najednou byla pryč a pak jsem ucítila trhnutí. Otevřela jsem oči a uviděla ji na kolenou před sebou. Rozepnula mi knoflík džín, pak rychle rozepnula zip a stáhla mi džíny z nohou. Vykopala jsem se z nich a Ashley ze mě bleskurychle stáhla kalhotky a odhodila je stranou. Její ústa byla okamžitě na mně a zabořila do mě jazyk.

Ach bože!

Nebude to trvat dlouho.

"Ježiš, Spence. Jsi úplně mokrá."

"Hm hmm," by vše, co jsem ze sebe dokázala dostat.

Její žhavý jazyk byl moc příjemný. Už jsem byla blízko a nohy to přestávaly zvládat.

"Ashhh. Postel."

Vstala, vzala mě za zadní stranu stehem a zvedla mě.

"Drž se."

Rychle mě přenesla ke straně postele a položila mě. Odsunula jsem se dál a stáhla ji na sebe. Naše rty se okamžitě spojily, bylo to zoufalé a neohrabané. Koleno měla v mém rozkroku a při přírazech mi jím rozkrok třela. Dala rty z mých, přešla na můj krk a následně prsa. Vzala mi bradavku do žhavých úst a já sebou při tom trhla a zasténala.

"Ash. Prosím."

Podívala se na mě s ústy pořád na mém hrudníku, přesunula se k druhé bradavce a pořád s pohledem na mě ji pomalu olízla.

Vpletla jsem jí ruce do vlasů a pak ji přitáhla zpátky nahoru k sobě.

Po rychlém polibku jsem znovu zaprosila.

"Co chceš, miláčku?" odvětila.

"Ty víš, co chci. Prosím, Ash. Už to nevydržím."

"Řekni mi to," zašeptala. Prsty mi přejížděla po rtech a pak dolů po krku a dál. Zastavila se na mém břiše.

"Řekni mi to."

Má muka si užívala.

"Chci mít tvé prsty hluboko v sobě. Chci, abys mě udělala, miláčku. Prosím." V životě jsem nikdy tolik neškemrala. V životě jsem nic tolik nechtěla.

Škrábala mě nehty na břiše a pomalu prsty posouvala níž a níž, až konečně dosáhly cíle. Už žádné škádlení. Vnikla do mě dvěma prsty a já zalapala po dechu a zatáhla ji za vlasy. Vyšlo ze mě hluboké zasténání, které určitě vzbudila celé hotelové patro.

Rychle nastolila tempo a zároveň mi při přírazech třela klitoris palcem. Rozkoš přišla rychle a ještě rychleji se stupňovala. Nemohla jsem si pomoct a vzdychala jí do žhavých úst, která měla na mých.

Po přidání dalšího prstu zrychlila tempo a já věděla, že už to nebude trvat dlouho. Začaly se mi nekontrolovatelně třást nohy a srdce mi neuvěřitelně rychle bylo a pak to přišlo. Zatímco se mi zmítalo tělo, zaryla jsem jí nehty do zad. Znovu a znovu mnou procházely vlny neskutečné slasti, až mě opustily i poslední zbytky energie.

Pustila jsem ji a nechala své tělo padnout zpátky na postel. Pomalu ze mě slezla a začala mě líbat hruď, krk a nakonec obličej.

"Jsi v pořádku, miláčku?"

Nemohla jsem popadnout dech, pořád jsem hlasitě oddychovala.

"Aaano." Byla jsem víc než v pořádku, jenom úplně vyčerpaná.

Uchechtla se mi do ucha, pak mě políbila na tvář a lehla si vedle mě.

Otočila jsem na bok čelem se k ní a ona kolem mě okamžitě dala paže a pevně si mě přitáhla k hrudi.

"Spi, miláčku," zašeptala a pak mě políbila do vlasů.

"Ne. To je dobré. Jenom mi dej chvilku," odvětila jsem ospale. Byla jsem grogy, ale nemohla jsem usnout s vědomím, že jí to neoplatím, vzhledem k tomu, co všechno pro mě ten večer udělala. Bože, ten tanec. Budu z myšlenky na něj vlhká ještě týdny.

"Dám ti tolik času, kolik potřebuješ. Klidně se na chvilku prospi, ano?" Chtěla jsem se hádat, ale neměla jsem na to energii. Byla jsem vyřízená.

"Děkuju, Ash, za... všechno," zamumlala jsem na její hrudi.

"Nemáš zač, Spence. Teď si odpočiň... ráno budeš potřebovat energii," uchechtla se a já se taky krátce zasmála.

"Mmmm. To zní dobře, miláčku." Cítila jsem, že mě přepadá spánek. A poslední, co si pamatuju, jsou její slova.

"Všechno nejlepší, Spencer."

Píseň:
Skin - Rihanna

49 - Znovu od začátku

Zůstaly jsme v posteli až do poledne a něco. Milovaly se, tulily se, smály se, povídaly si a... masírovaly se. Mmmm. Minulá noc byla jedna z nejúžasnějších nocí v mým životě. Tancování pro ni mě vzrušilo stejně jako ji. Měla jsem víc než radost, že jsem jí dopřála ty nejlepší narozeniny, který kdy měla... a s překvapeními jsem ještě neskončila.

Pokojová služba zaťukala kolem jedný. Plánovala jsem jí přinést snídani do postele, ale trochu jsme se... nechaly unést. Hodila jsem na sebe župan, zvedla jsem tác a vrátila se zpátky do pokoje vzbudit svou Šípkovou Růženku.

"Hej, miláčku, vstávej."

Odložila jsem tác na stolek.

"Ughhhhhhhhh," zamumlala s obličejem zabořeným do polštáře.

Vylezla jsem na postel a lehla si na ni. Hruď na jejích zádech.

"No tak, Spence. Mám pro tebe další překvapení," pošeptala jsem jí do ucha.

Otočila ke mně hlavu, aby mohla mluvit.

"Myslím, že mé tělo už žádná tvá překvapení nezvládne, Ash," řekla a doprovodila to zasmáním.

"Mluvila jsem o jídle, miláčku. Ale pokud chceš víc těhlech překvapení, musíš vstát a najíst se. Budeš potřebovat načerpat novou energii."

Slezla jsem z ní a ona se konečně otočila. Při pohledu na její odhalenej hrudník jsem si skousla ret a musela potlačit zasténání. Bylo úžasný, jak velkej vliv na mě její nahý tělo pořád mělo.

Samozřejmě zrudla. Přimět ji červenat bylo něco, co jsem pořád dokázala na požádání. Vážně netušila, jak nádherná je.

"Tak cos mi přinesla?" zeptala se s obličejem pořád rudým jako malina.

"Vydrž." Došla jsem ke křeslu a zvedla z něj svý triko, který přes něj leželo.

"Obleč si ho, prosím," podala jsem jí ho a ona se zasmála.

Když si ho přetáhla přes hlavu, zvedla si ho k nosu a přivoněla si.

"Mmmmmm."

"Spence? Jídlo?" uchechtla jsem se.

"Promiň. Jsem připravená."

Položila jsem jí tác do klína a zvedla z talíře poklop.

Vafle, lívance, vajíčka, slanina, párečky, bramborový placičky, banánovo-oříškovej muffin a ovoce.

"Ehm, pomůžeš mi s tím, že jo?" vzhlédla ke mně s vykulenýma očima.

"Samozřejmě že ano," zvedla jsem ke rtům jahodu a pomalu ji sála, než jsem ji nakonec skousla.

Probodla mě pohledem.

Pak namočila prst do sirupu, vyplázla jazyk, prst si olízla a pak si ho strčila do pusy a zasténala.

Sakra práce!

Odstrčila jsem z ní tác a zmocnila se jejích rtů. Na jazyku měla pořád chuť sirupu, zatímco jsem ho nasála do pusy.

Někde zazvonil můj telefon, ale to bylo to poslední, na co jsem myslela. Rukama se činila v mých vlasech a tahala mě blíž k sobě.

Nemusím říkat, že z hotelu jsme odjely až po čtvrtý. Další překvapení na ni čekaly u ní doma. Doufala jsem, že tam pořád budou.

U domu jsme zastavily kolem půl pátý a já se nemohla dočkat toho, jak se bude Spencer tvářit, až to další překvapení uvidí.

Než jsme došly ke dveřím, přitáhla jsem si ji za ruku k sobě a políbila ji. Vzala jsem jí obličej do dlaní a polibek prohloubila. Chytla mě za boky a přimáčkla mě ještě víc k sobě.

Oběma nám pomalu docházel dech, ale ani jedna jsem nebyly ochotná přestat.

Rozlétly se dveře a prakticky na nás skončila nabuzená Miranda.

"Konečně. Ježiši. Čekáme už věčnost," skuhrala, zatímco nás obě svírala v pevným objetí.

"Čekáme?" zeptala se Spencer zmateně.

"Ano," pustila mě Miranda a vzala Spencer do domu.

Na gauči seděly, a hodně blízko sebe, můžu dodat, její rodiče. Glen seděl na podlaze s malým Jackem a babička si v rozkládacím křesle četla knížku.

Spencer vykulila oči a zakryla si rukou pusu.

"Všechno nejlepší, Spence," promluvil jako první její táta. Vstal, došel k nám a vřele ji objal. Pak následovala její matka a napodobila ho.

"Všechno nejlepší, Spencer. Potřebovali jsme na chvíli vypadnout a řekli jsme si. proč nenavštívit Kalifornii a samozřejmě naši úžasnou dceru?"

"Nemůžu uvěřit, že jste tu. A, babi, měla bys vůbec už cestovat?"

Babička k nám mezitím došla a Spencer ji taky objala.

"Já jsem v pořádku, melounku. Podle doktora jsem zdravá jako řípa." Babička vypadla stejně šťastně, že Spencer vidí, jako Spencer, že vidí ji. Měla jsem velkou radost, že mohla přijet. Taky jsem se na ni těšila.

"A ty, má drahá, pojď sem," věnovala mi babička překvapivě pevný objetí, a když se odtáhla, vzala mě za ruku a stiskla ji.

"Vidím, že pořád činíš mou Spencer šťastnou," řekla a pak se podívala na Spence.

"To činí," odvětila má úžasná přítelkyně se uslzenýma očima upřenýma na mě.

"Fajn. A můžeme se už teď najíst, protože mi kručí v žaludku."

Spencer se široce usmála, pak se naklonila a dala mi pusu na tvář.

"Děkuju," řekla, zatímco mi tvář něžně pohladila.

Po zdvořilostních frázích s ostatními jsme se posadily k brzký večeři. Samozřejmě ji připravil pan Carlin. Opět ravioli. Pamatoval si, jak moc mi chutnaly. Všichni přivezli Spencer dárky a bylo na ní poznat, jak je z toho všeho naměkko a jakou má radost. Vůbec to nečekala. Já jí dala dárek jako poslední. Byla to obálka. Zvědavě si ji prohlížela a pak ji konečně otevřela.

"Ach, Ash. Vážně?" Vypadala, že je jí do pláče.

Vyskočila z křesla a vrhla se na mě.

"Strašně moc děkuju, miláčku. Za všechno," něžně mě políbila.

"Moc tě miluju." Tentokrát jsem ji políbila já. Něžně a pomalu a vášnivě. Bylo nám fuk, že nejsme samy.

"No, nejste vy dvě prostě nechutně sladký?"

Glena jsme ignorovaly, a než jsme se odtáhly, ještě jednou jsme se políbily.

"A půjdeš se mnou?" zeptala se s pohledem na lístky.

"Samozřejmě, miláčku. Ale doufám, že bude Belle v tý hře taky tak sexy jako ve filmu," věnovala jsem jí širokej úsměv, čímž jsem si u ní samozřejmě vysloužila zavrtění hlavou a obrácení očí v sloup.

Spencer a její máma připravovaly dezert, zatímco pan C, Miranda a Glen hráli na Wii bowling. Babička usnula v křesle a Jack, no, Jak si našel na hraní něco hodně zajímavýho... mě. Sedla jsem si na podlahu a on se ke mně připlazil. Říct, že jsem byla překvapená, by bylo slabý slovo. Užasle jsem se podívala na Glena, kterej byl ale úplně ponořenej do souboje se svým tátou.

"Nazdar, Jacky," zvedla jsem ho, posadila si ho na klín a on mě okamžitě chytnul za nos.

"Au," zvolala jsem a on se zasmál. Člověka nic tak nezahřeje u srdce jako dětskej smích. Samozřejmě to pak pořád dokola opakoval.

I s Jackem jsem vstala a došla do Spenceřiny pracovny. Jacka jsem položila na podlahu a došla jsem do rohu pro kytaru, kterou jsem tam nechala.

"Chceš zazpívat písničku, Jacky?" Nevěděla jsem, jestli mi rozumí, ale začal tleskat. Asi tu kytaru poznal a pamatoval si, že hrála hudbu, protože jakmile jsem ji vzala do rukou, začal se pohupovat. Roztomilost sama. Sedla jsem si na podlahu před něj a on se mohl nadšením zbláznit.

Pamatovala jsem si, jak moc se mu líbilo Strýček Donald farmu měl a byla to jedna z mála dětských písniček, který jsem znala, tak jsem začala s ní.

Bylo těžký zpívat a hrát na kytaru, protože Jack na ni chtěl hrát taky a pořád se mi ji snažil vzít, ale zvládla jsem tu skoro nekonečnou písničku dohrát celou a překvapilo mě, když se ozval potlesk.

Všichni a tím myslím úplně všichni stáli za mnou a tleskali. Byla jsem trochu v rozpacích.

"Ashley, to bylo úžasné. Máš nádherný hlas."

"Děkuju, Paulo." Opřela jsem kytaru o stůl a zvedla Jacka.

"Má pravdu. Bylo to opravdu skvělé," přidal se pan C.

"Děkuju, myslím, že se Jackovi líbila," usmála jsem se na Jacka, kterej mě zase chytnul za nos. Proč vlastně děti chytají lidi za nosy?

"Možná bys mohla zazpívat nám všem? Ráda bych si poslechla další písničku." Jak bych mohla odmítnout hrůzu nahánějící Paulu Carlinovou? Nechtěla jsem ji naštvat. Stačilo, že musela překousnout, že jsem holka. To, že mi bylo jenom 18, podle mě ještě úplně nepřekousla. Pořád se námi zdála být trochu nejistá.

"Jasně. Ehm, co mám zazpívat?" Podala jsem Jacka Glenovi a trochu mě překvapilo, že se mě nechtěl pustit.

"Zazpívej nám něco, co jsi napsala pro Spencer," odpověděla Paula. Možná jí náš vztah nevadil tolik, jak jsem si myslela.

"Jak si přejete." Písniček, co jsem napsala pro svou přítelkyni, jsem měla celou zásobu. Některý ještě ani neslyšela.

Přesunuli jsme se do obýváku a všichni se posadili.

"Tak jo, tohle je písnička, kterou jsem napsala nedávno a je určená pro piáno, takže se mnou mějte chvilku trpělivost."

Naladila jsem kytaru a zabrnkala pár akordů, abych se do toho dostala. Před Spenceřinými rodiči a babičkou jsem byla trochu nervózní, ale neplánovala jsem se na ně dívat. Tu píseň jsem napsala pro Spencer a ještě ji neslyšela. Budu se soustředit na ni. To mi půjde samo.

49B

Začala jsem pomalu brnkat na kytaru a snažila se najít správnej rytmus. Když se mi to nakonec povedlo, začala jsem zpívat.

Je nepopiratelné, že bychom měly být spolu.
Je neuvěřitelné, že jsem říkávala, že se nikdy nezamiluju.
Pokud nevíš, co cítím, povím ti to.
Ukážu ti, že to myslím vážně.
Čas vše odhalí, jo.
Zaprvé. Jsi jako splněný sen.
Zadruhé. Chci s tebou být.
Zatřetí, holka, je naprosto zřejmé,
že jsi pro mě ta jediná.
A začtvrté. Opakuj kroky jedna až tři.
Zapáté. Přimět tě se do mě zamilovat.
Pokud si budu někdy myslet, že má práce skončila,
tak začnu znovu od začátku, jo, jo.

Spencer se předklonila s lokty na kolenou a opřela si bradu o ruce. Její úsměv napůl skrývaly ruce, ale její oči... její azurový oči byly tak svůdný. Ech.

Odkašlala jsem si a pokračovala.

Je neuvěřitelné, jak se vše samo vyřeší,
jakmile pochopíš, co cítíš.
Nemůžeme být od sebe,
bez tebe bych se moc daleko nedostala.
Protože víš, že máš klíč k mému srdci.
Protože zaprvé, jsi jako splněný sen.
Zadruhé. Chci s tebou být.
Zatřetí, holka, je naprosto zřejmé,
že jsi pro mě ta jediná.
A začtvrté. Opakuj kroky jedna až tři.
Zapáté. Přimět tě se do mě zamilovat.
Pokud si budu někdy myslet, že má práce skončila,
tak začnu znovu od začátku, jo, jo.
Rozluč se s temnou nocí, vidím vycházet slunce.
Cítím se jako dítě, jehož život zrovna začal.
Přišla jsi a vdechla do mého osamělého srdce nový život.
V poslední chvíli jsi mi hodila záchranné lano.
Zaprvé. Jsi jako splněný sen.
Zadruhé. Chci s tebou být.
Zatřetí, holka, je naprosto zřejmé,
že jsi pro mě ta jediná.
A začtvrté. Opakuj kroky jedna až tři.
Zapáté. Přimět tě se do mě zamilovat.
Pokud si budu někdy myslet, že má práce skončila,
tak začnu znovu od začátku, jo, jo.

Než jsem stihla odložit kytaru, Spencer mě svírala v objetí. Její rodina okolo nás tleskala a já konečně cítila, že nás úplně přijali. Nejenom slovy, ale činy. Zvlášť co se její mámy týkalo. Usmívala se a slzela. Byly to slzy štěstí.

"Na to si nikdy nezvyknu," řekla Spencer, když jsme později ten večer seděly na verandě. Byl mírnej chládek, a když se zachvěla, dala jsem kolem ní ruce.

"Na co?"

"Že mi zpíváš."

"To je dobře. Nechci, aby sis na to zvykla," naklonila jsem se a dala jí pusu na tvář.

"Chci, aby to pro tebe pokaždý, když ti zpívám, bylo jako poprvý. Chci, aby ses cítila výjimečně a milovaně a... že jsi pro mě jediná žena na světě."

Mírně se v mým náručí otočila a políbila mě. Byl to jenom sladkej, něžnej a letmej polibek. Zvedla jsem ruku a pohladila ji po tváři.

"Protože to jsi, víš?" Skutečně byla. Vůbec jsem o tom nepochybovala.

"Já vím. A vím, jaký v tom mám štěstí."

"Přesně!"

Uchechtla se a zavrtěla nade mnou hlavou.

"Tak na tohle jsem si už docela zvykla."

"Na co?"

"Tvou domýšlivost."

"Promiň, ale to je pouze tvoje chyba."

"Vážně? Moje? Jak to?

"Protože ses do mě zamilovala. Spencer Marie Carlinová, ta nejkrásnější, nejhodnější, nejrajcovnější, nejchytřejší, nejvtipnější, nejrajcovnější, nejnádhernější žena, je se mnou. Samozřejmě že jsem domýšlivá."

"Díky, miláčku, ale domýšlivá jsi byla už přede mnou. To ale nevadí. Tvá domýšlivost mi přijde rozkoš..." To ne.

"Neříkej to," zakryla jsem jí pusu rukou a ona se zasmála.

Dveře se vrzavě otevřely, a když jsme se otočily, uviděly jsme Mirandu.

"Promiňte, že ruším... zase. Tvá máma a táta se chystají odjet, ale nechtějí budit babičku. Řekla jsem jim, že může zůstat tady."

"To je samozřejmé. Všichni tu můžou přespat. Máme dost místa."

"No, všechny věci mají v mým domě, takže nejspíš budou zase chtít spát tam," vstoupila jsem do toho.

"Oni tu byli už včera večer? Spali u tebe?" zeptala se Spencer s pohledem na mě.

"Dorazili přibližně ve stejnou dobu jako já. Nabídla jsem jim, aby spali u mě, protože je to blízko a nikdo tam nebydlí."

"Jak jsi věděla, že jsou tady?" Zmatená byla moc roztomilá.

"Poprosila jsem je, aby přijeli. Na tvý narozeniny. Okamžitě souhlasili, protože stejně plánovali menší dovolenou. Setkali jsem se na letišti a já je odvezla k sobě."

"Byli tu od včerejšího odpoledne a já to zjistila až dnes večer? Kéž bych to bývala věděla. Cítím se špatně, Ash."

"Spence, jim to nevadilo. Věděli, co mám v plánu, a rádi počkali do dneška. Vlastně mi s tím plánem pomohli. Odkud myslíš, že se večer vzalo to úžasný jídlo?"

S úsměvem zavrtěla hlavou.

"Věděla jsem, že chutná přesně jako tátovo. Myslela jsem, že je to náhoda."

"Kdepak. Vyprávěl mi, jak moc máš to jídlo ráda, tak jsem ho poprosila, aby ho připravil. Chtěla jsem, abys měla ty nejlepší narozeniny vůbec." Vzala jsem ji za ruce a přidržela je ve svých.

"Chtěla jsem, abys věděla, jak moc pro mě znamenáš. Chtěla jsem, aby ses cítila tak, jak se díky tobě cítím já." Zvedla jsem si její dlaně ke rtům a obě je na vrch políbila.

"Nedokážu popsat slovy, co k tobě cítím, Spence, tak ti to budu ukazovat. Každej den... po zbytek mýho života."

Vykulila oči. Jejda.

"Neboj, Spence. Nežádám tě o ruku," zasmála jsem se.

"To je dobře," vzdychla. "Protože bych neměla jinou možnost než říct ano."

Věnovala jsem jí úsměv s nakrabatěným nosem a naklonila se pro polibek. Jakmile se mý rty dotkly jejích, zasténala jsem a polibek okamžitě prohloubila.

"Ehm. Haló?" vágně jsem uslyšela Mirandu. Ignorovaly jsme ji a ona to zopakovala.

Spencer se odtáhla a já probodla Mirandu pohledem.

"Jo, pořád jsem tu." Drzounka.

"Půjdu si promluvit s rodiči. Poděkovat jim. Přespíš tu dneska?"

Přikývla jsem. "Jasně."

"Fajn," znova se usmála a pak zamířila dolů.

Miranda si sedla vedle mě.

"Jak ti je, Ash?"

"Jsem šťastná. Díky Spence jsem neskutečně šťastná."

"Já vím. Ale co mimo to?"

Podívala jsem se na ni a viděla jí v očích starost.

"Jsem... v pohodě. Pořád na ni hodně myslím. Ale nemyslím, že se to někdy změní. Chybí mi. Strašně moc." Sklopila jsem hlavu a hrála si s prsteny na prstech.

Miranda mi dala ruku kolem zad a opřela si hlavu o mý rameno.

"Taky na ni hodně myslím. Jsem tu, Ash. Pokud by sis někdy chtěla promluvit. O čemkoliv. O Alysse."

"Díky, Mirando. Plánuju tu nabídku využít. Často."

"Fajn. Tak co právě teď? Co se děje? Kromě zřejmýho pobláznění Spence. O tom mluvit nemusíme. To mám z první ruky. Až moc," zasmála se.

"Za to se omlouvám. Nemůžeme si pomoct."

"Já vím. Je to sladký, ale otravný," obrátila oči v sloup a já ji od sebe hravě odstrčila.

"Když je řeč o sladkým, ale otravným, co ty a Chris?" V poslední době jsem o něm moc nemluvila. Cítila jsem se jako špatná kámoška.

"Jsme na tom skvěle, ale měníš téma."

"Nemůžu se zeptat na svou nejlepší kámošku a jejího kluka?"

"Můžeš, ale pozdějc. Já se teď ptám na tebe."

Chvilku jsem tam seděly mlčky a pak jsem nakonec promluvila.

"Dostala jsem další nabídku na turné." Podívala jsem se na ni a ona se usmála.

"To je skvělý, Ash. Pojedeš?"

Vzdychla jsem a projela si rukou vlasy.

"Nevím. Je to skvělá příležitost. Takovou bych už nikdy dostat nemusela. Chci jet, fakt. Jenže nevím, jestli to zvládnu."

"Kvůli Spence?" Znala mě moc dobře.

"Jo. Je to šestiměsíční turné, Mirando. Sotva jsem bez ní přežila tři týdny. Jak mám zvládnout půl roku?"

"Jak jsi říkala, je to velká příležitost, kterou už nemusíš znova dostat. Musíš jet. Kvůli sobě. Pokud nepojedeš, jednou toho můžeš litovat. A Spencer tě miluje a ty miluješ ji. Zvládnete to."

Věděla jsem, že bychom to zvládly. Zvládly bychom prakticky cokoliv. Už jsme toho překonaly tolik. Jenom jsem byla slabá. Slabá a zamilovaná. Potřebovala jsem Spenceřin dotek. Věděla jsem, že půl roku to bez něj nedám.

"Kdy si s ní o tom promluvíš? Nechceme, aby se opakovalo to minule."

Ne, to nechceme. To byla katastrofa.

"Zítra. A ještě jsem neřekla ano. Poučila jsem se a vím, že o takhle velkým rozhodnutí se musím se Spence poradit."

"Páni. Ušla jsi dlouhou cestu, Ash. Myslím, že de dá klidně říct, že drsňácká Ashley, co se honila za každou sukní a NIKDY se netulila, je dááávno pryč."

Obě jsme se zasmály.

"Jo. Na tu Ashley si už skoro nepamatuju. A určitě mi nechybí." Skoro jsem zapomněla, jaký to bylo být osamělá a cítit se nemilovaná.

"Jsem si jistá, že bych tu Ashley měla stejně ráda. Ale tuhle milujuuuu."

Přitáhla si mě do jednoho ze svých kostidrtících objetí a dala mi pusu na tvář.

Když jsme se zvedly, vyšli ven ostatní připravení odjet.

"Ash, myslíš, že by nevadilo, kdybychom dnes spali všichni u tebe?" Spencer s sebou měla taky tašku. Bude to divný, ale pokud to chtěla, udělám to.

"Jo, jasně, nevadilo. A co babička?"

"Já zůstanu tady. Dohlédnu na ni."

"Díky, Mirando," objala Mirandu Spencer. "Uvidíme se ráno."

Miranda přikývla, zamávala a vešla zpátky do domu.

Usídlili jsme se u mě. Spenceřini rodiče si vzali pokoj pro hosty a neuniklo nám, jak blízcí se zdají. Spencer měla z pohledu na ně velkou radost. Doufala jsem, že se dávají znova dohromady, protože by Spencer zlomilo srdce, kdyby to tak nebylo. Glen a malej Jack si vzali další pokoj pro hosty a já požádala, abych ho mohla uložit. Přistoupila jsem k přenosný kolíbce a podívala se na něj. Cucal dudlík a držel si u tvářičky dečku. Bylo neuvěřitelný, jak jsem si to dítě oblíbila. Předtím jsem děti nikdy ráda neměla. Naklonila jsem se do kolíbky, povytáhla druhou dečku, kterou měl na hrudníčku a pak mu uhladila vlásky. Zvednul ručičku a přidržel ji mezi mými prsty.

"Dobrou, Jacky. Hezky se vyspi."

Řekla jsem dobrou noc Glenovi a rozešla se zpátky ke svýmu pokoji.

Otevřela jsem dveře a uviděla Spence sedět na kraji postele v pyžamových kalhotech a tílku. Zdálo se, že váhá, jestli si má lehnout.

"Ahoj, krásko." Zavřela jsem za sebou dveře a došla k ní.

"Ahoj." Zvedla jsem ji z postele a přitiskla ji k sobě.

"Co se děje? Nejsi unavená?"

"Jsem vyčerpaná. Jenže..."

"Co?"

"Nikdy jsem v tvé posteli nespala."

"Ne, nespala. Ty nechceš?"

"Samozřejmě že chci. Bylo by to, jako bych byla celá obklopená... tebou. Ale... nevím. Nemůžu přestat myslet na to, jaké to bylo, než jsme se daly dohromady, a jak osamělá jsi musela být i se všemi těmi holkami, co s tebou v téhle posteli spaly."

"Spence," vzdychla jsem.

"Jediný holky, co se mnou v týhle posteli spaly a tím myslím spaly, byly Casey a Miranda a nechci, abys byla smutná kvůli tomu, jak osamělá jsem tenkrát byla. Já nejsem. Nemrhám čas přemýšlením o minulosti. Teď mám tebe a jediný, na co neustále myslím, je přítomnost a jak šťastná díky tobě jsem."

Vzala mi obličej do dlaní a něžně mě políbila.

"Miluju tě, Ashley."

"A já miluju tebe. Teď pojď. Nenecháš mě zase spát v týhle velký posteli samotnou, že ne?"

"Ne. Nikdy."

Vlezly jsme si do postele a já ji objímala, zatímco mi ležela na hrudi.

"Ash?"

"Ano, miláčku?"

"I když moc chci, nejspíš není dobrý nápad, abychom se milovaly, když jsou moji rodiče dva pokoje od nás."

"Je vím, miláčku. To je v pohodě. Budeme jenom spát."

"Ty se se mnou nechceš milovat?" Podívala se na mě trochu zmateně.

Zasmála jsem se. "Samozřejmě že chci, Spence. Ale sama jsi říkala, že bychom neměly."

"Já vím, co jsem řekla, ale to neznamená, že máš souhlasit."

Uf... ženský jsou komplikovaný.

"Spence, chceš se se mnou milovat?"

"No, teď už ne. Zkazila jsi náladu."

Vidíte, co myslím?

"Tak jo. Mně bude úplně stačit tě celou noc objímat."

"Vážně?" řekla překvapeným tónem. Proč to bylo tak šokující?

"Tak dobře. Dobrou noc, Ash," položila hlavu zpátky na mou hruď a přitulila se ke mně.

Co jsem si nalhávala? Chtěla jsem se s ní milovat, sotva co jsem otevřela dveře a uviděla ji sedět v pyžamu na svý posteli.

Sakra!

"Ehm, Spence?"

"Hmmm?"

"Myslíš, že zvládneme být potichu?"

Zasmála se.

Měla jsem sex na spoustě míst, kde mě mohli přestihnout. Ta představa byla lákavá a rajcovala mě. Ale nikdy to nebylo takovýhle. To, jak tiskla rty k sobě, nebo si zakrývala pusu rukou. Ach bože. Jak zakrývala svou pusou mou, aby spolkla mý sténání.

Když jsem ji pak držela, přehrávala jsem si ty obrazy pořád dokolečka v hlavě. Myslela jsem na turné. Ty obrazy budou všechno, co budu mít. Věděla jsem, že s ní pořád budu mluvit po telefonu. Můžeme skypovat. Ale nebude to samý jako ji držet v náručí jako v tý chvíli.

Měla bych jet? Nejspíš ano.

Dokážu to? Nevěděla jsem.

Zkusím to? Musela jsem.

Dobrý bylo, že jsem měla Spencer, aby mi s konečným rozhodnutím pomohla. Předem jsem věděla, co řekne. Takže jsem odpověď znala. Jenom jsem doufala, že zvládneme bez sebe přežít půl roku.

V srdci jsem věděla, že ano.

Poradíme si.

Zvládneme to.

Milovaly jsme se.

Ale v hlavě, no, nejlepší bylo hlavu neposlouchat.

Píseň:
Back At One - Brian McKnight

50 – Odlet v tryskáči

Bylo neuvěřitelný, ale zvláštní probudit se se Spencer v mý posteli. Neuvěřitelný ze zřejmých důvodů. Zvláštní protože mě nikdy nenapadlo, že se to stane. Můj pokoj mi hodně připomínal starou Ashley a tou jsem zcela jasně už nebyla.

Nasnídaly jsme se s její rodinou a pak jsme se vyplížily ven. Jely jsme na pláž v Santa Monice. Po stráveným létě u oceánu mi začal chybět. Ruku v ruce jsme se mlčky procházely podél vody. Být s ní bylo hodně snadný a příjemný. Slova jsme často vůbec nepotřebovaly.

Musela jsem jí říct o tom turné. Několikrát jsem se o to pokusila, ale nechtěla jsem zkazit rodící se dokonalej den. I když jsem si byla jistá, že mě Spencer podpoří, věděla jsem, že bude i smutná. Ušly jsme asi kilometr, když jsme se otočily a začaly se vracet k autu. Jakmile jsme k němu došly, opřela jsem se o kapotu a přitáhla si Spencer na sebe. Něžně jsem ji s rukama na jejích bocích a jejích v mých vlasech políbila.

"Co se děje, Ash?" zeptala se mě, když se odtáhla.

"Proč si myslíš, že se něco děje?" Nakonec jsme se dostaly do bodu, kdy jsme si byly schopný číst myšlenky. Nelíbilo se mi to tak moc, jak jsem si myslela, že bude.

"Jsi zamlklá, a přestože jsem si to příjemné ticho užívala, nemůžu si pomoct, mám pocit, že má důvod. Chceš se mnou o něčem mluvit?"

Ruce, co měla v mých vlasech, byly teď na mých tvářích. Zvedla mi hlavu nahoru, aby mi viděla do očí.

"Mluv se mnou, Ash."

Sundala jsem si její ruce z tváří, dala si je do klína a pak k nim sklopila zrak.

"Dostala jsem nabídku na další turné. Začíná v prosinci a byla bych pryč šest měsíců." Nedokázala jsem se na ni podívat.

Vzdychla a znovu mi hlavu zvedla.

"A co jsi na tu nabídku řekla?"

"Zatím nic. Čekala jsem, až si promluvím s tebou."

Usmála se a stáhla mě z auta. Vrátily jsme se na pláž a posadily se tvářemi k sobě.

"Chceš jet?" Hlas měla neutrální, ale byla v něm stopa smutku.

Než jsem odpověděla, sklopila jsem zrak. "Ano. Chci jet."

"Hodně jsi o tom přemýšlela, viď?"

"Ano, a i když se mi bude stýskat, Spencer, musím jet. Potřebuju jet." Podívala jsem se do jejích křišťálově modrých očí, který měly stejnej odstín jako oceán přímo za ní. Jak mi ty oči budou chybět.

"Já vím, že ano," odpověděla, pak vstala a rozešla se k vodě. Ruce měla skřížený na hrudi.

Byla smutná.

Vstala jsem, došla za ní, dala jí ruce kolem pasu a opřela si bradu o její rameno.

Po tváři jí tekla slza a a ona ji rychle setřela.

"Řekni mi, ať nejedu, a já nepojedu... Nic pro mě neznamená tolik jako ty, Spence. Nepřijmu tu nabídku, jestli nechceš."

Rychle se mi otočila v náručí.

"Ne, Ashley. Chci, abys ji přijala, vážně." Zajela mi rukou do vlasů a pak mě něžně políbila. Opřela si čelo o mý a vzdychla.

"Jen mi budeš chybět," zašeptala.

"Taky mi budeš šíleně chybět, miláčku."

Znova jsme se posadily do písku a já jí řekla všechny detaily. Měla za mě a z příležitostí, který mi mohlo to turné otevřít, radost.

Později ten večer jsme to u večeře řekly její rodině. Taky mi to moc přáli a byl to fajn pocit mít podporu Spenceřiny rodiny.

S Mirandou jsme umyly nádobí a uklidily kuchyň a pak jsem vyšly na zadní verandu. Musela jsem zavolat tátovi a říct mu, jak jsem se rozhodla. Sáhla jsem do zadní kapsy kalhot pro mobil, když vtom se pootevřely dveře. Byla to babička.

"Zdravím, babičko."

"Už se snažíš utéct před tchánovými?"

"Haha... ne. Jenom jsem si potřebovala zatelefonovat." Vzala mě dolů ze schodů a posadily jsme se na lavičku.

"Tak co tě trápí, drahá?" Babička byla chytrá žena a viděla VŠECHNO, takže mě nepřekvapilo, že vycítila, že se mnou něco je.

"Bojím se vzdálenosti, kterou to turné vytvoří. Je to půl roku, babičko." Nemělo smysl skrývat, co cítím.

"Bojíš se, že váš vztah se Spence ten půl rok nepřežije?" Děsilo mě, že to tak trefila.

"Jo, asi jo." Svěsila jsem hlavu a projela si rukama vlasy. Styděla jsem se, že o nás pochybuju, ale tak jsem to cítila.

"Melounku, máš právo se bát. Ale... nemusíš." Položila mi ruku na záda a třela mi je.

"Znám svou Spencer. Vím, jak moc tě miluje. Vidím to. Vidím to ve všem, co dělá a co říká. Znamenáš pro ni všechno."

"Já vím." Vážně jsem to věděla. Štvalo mě, že se o náš vztah bojím.

"Děláš si starosti o Spencer? Nebo o sebe?"

Narovnala jsem se a podívala se jí přímo do očí.

"Ne. Taky ji miluju celou svou duší. Vůbec nepochybuju, že je pro mě ta pravá. Jiný ženy sotva 'vidím', a když jo, tak je vždycky porovnávám se Spencer. A nikdy nesnesou srovnání. Vím, jaký mám štěstí. Nebojím se, že bych jí nebyla věrná, pokud jste myslela tohle."

"Tak čeho tedy? Můžeš se mnou mluvit, drahá. Sice jsem bláznivá stará ženská, ale jsem chytrá jako Šalamoun a za svých 75 let jsem zažila věci, co ani v Tak jde čas nebyly."

Zasmála jsem se a ona se na mě široce usmála.

"Je to tak. Tak pověz babičce, co se ti honí hlavou."

"Jsem pesimista, to je celý. To se stane, když vyrůstáte s někým, kdo vám neustále předhazuje, jak jste hrozná a jak nikdy v ničem neuspějete."

"Tak ubíhají dny našich životů," ocitovala babička znělku Tak jde čas a pak se ke mně otočila a vzala mi tvář do dlaní.

"Ty, má drahá, patříš k nejúžasnějším mladým ženám, které jsem v životě potkala. Možná to nevidíš ani necítíš, ale jsi silná a chytrá a máš velké srdce a starou duši. Zapomeň no tu bezcitnou nánu a nesmysly, které ti vykládala. Máš na víc a jsi lepší než ona. Víš, jak to vím? Protože tě vidím Spenceřinýma očima. Má vnučka je dobrá partie. Je to neuvěřitelná žena. A miluje tě."

"Takže si myslíte, že jsem úžasná mladá žena, protože mě Spencer miluje?"

"Ano... a taky proto, že jsem bystrá stařenka. Chytrá jako Šalamoun, pamatuješ?"

Nevěděla jsem proč, ale najednou mi bylo do pláče. Sevřel se mi krk a do očí se mi nahrnuly slzy. Svěsila jsem hlavu a z oka mi sjela slza a dopadla mi na nohu.

Ano, měla jsem velký ego. Ano, věřila jsem, že mi žádná neodolá. Byla jsem to všechno a ještě víc. Ale vždycky šlo jenom o sex. Nikdy o lásku. Ano, dokázala jsem je okouzlit, sbalit a svést a nikdy toho nelitovaly. S ničím jiným jsem si starosti dělat nemusela. Nikdy jsem se nemusela strachovat, jestli si je udržím. Přimět je, aby chtěly zůstat.

Věděla jsem, že mě Spencer miluje. Ale měla jsem pochybnosti, jestli mě bude milovat i dál. Budu pryč půl roku. Bude mě pořád milovat, až se vrátím? Za těch šest měsíců si mohla najít někoho jinýho. Mohla si najít vysokýho krásnýho bruneta, s kterým by mohla jít po ulici, aniž by slyšela posměšky a odsuzovačný šeptání. Mohla by zase mít normální vztah. Mohla by mi mít dokonalej život. Americkej sen. Mohla by...

"Necháš už toho?" vytrhl mě z mých hloupých myšlenek babiččin pohlavek.

"Au!" Sakra, to bolelo.

"Už jsi skončila? Protože ti můžu ubalit další."

"Ehm..."

"Nech toho. Přestaň to přemílat v hlavě a jdi si s ní promluvit. Řeknu ti jedno, drahá. To, o čem přemýšlíš, se nejspíš honí hlavou i jí. Ale o tobě. Jdi si s ní promluvit. Hned. Nečekej už ani minutu."

Měla pravdu.

"Díky, babičko," naklonila jsem se a objala ji. "Taky jste pořádně úžasná." Dala jsem jí pusu na tvář a vstala. Musela jsem najít Spence.

50B

Všichni seděli u kuchyňskýho stolu a zase hráli to 'Vole, padni'. Chtěla jsem se připojit a zase je oškubat o všechny peníze, ale měla jsem na práci něco důležitějšího. Když je řeč o Spencer, u stolu nebyla. Nebyla ani v obýváku ani ve svý pracovně, takže musela být nahoře.

Našla jsem ji v její ložnici, kde skládala vypraný oblečení do skříně.

"Ahoj," řekla, když mě uviděla. "Mluvila jsi se svým tátou?"

Na zavolání tátovi jsem úplně zapomněla.

"Ehm, vlastně ne. Mluvila jsem ale s babičkou."

"Áha. Jaké blázniviny vykládá teď?"

Vzala jsem jí oblečení z rukou a položila je.

"Musíme se promluvit, Spence."

Zatvářila se polekaně.

"Ne. Nejde o nic špatnýho. Jenom s tebou musím probrat pár věcí."

"Tak jo." Posadila se na postel. Já začala přecházet sem a tam.

Řekla jsem jí všechno, co se mi honilo hlavou. Vypadala šokovaně a trochu ublíženě.

"Ashley, já vím, že ses kvůli matce cítila bezcenná a nemilovaná, ale nemohla by se víc mýlit. Myslela jsem, že jsi na ty nesmysly, co ti matka vykládala, už zapomněla. Neříkala jsi mi včera, že musím přestat myslel na minulost, že ty už na ni nemyslíš?"

Nakonec jsem přestala přecházet po pokoji a opřela se o zeď.

"Promiň, Spence. Někdy si nemůžu pomoct a musím na to myslet. Vím, že nejsem bezcenná. Vím, že si zasloužím lásku. Vím, že mě miluješ. Ale něco ve mně mi říká, že si zasloužíš někoho lepšího, že bys mohla chtít někoho lepšího."

Vstala a došla ke mně.

"Podívej se na mě," vzala mě za ruce a podívala se mi do očí.

"Nikdy lepší pro mě neexistuje. Chci tebe. Pouze tebe. Měla jsem dokonalého muže, představovala jsem si dokonalý život v dokonalém domě s dokonalou prací. A kdo ví, možná jsem něco z toho mohla dnes mít, kdyby Aiden nezemřel. Ale on zemřel a chybí mi. Ale i když mi s ním bylo dobře, Ash... nikdy jsem s ním necítila to, co cítím s tebou. Nikdy jsem nebyla tak moc šťastná, jako jsem s tebou. Nikdy jsem se necítila tak krásná a sexy a... žádaná. Nikdy jsem se necítila tak důležitá, tak potřebná. Cítím se díky tobě tak, jak si nemyslím... ne, jak vím, že bych se nikdy nemohla cítit s nikým jiným. Je to díky tobě, Ash, pouze díky tobě. Tak přestaň s pochybnostmi a špatnými pocity, protože nikoho jiného nechci."

Rukama na tvářích mi stírala slzy, který se mi mezitím vyhrnuly z očí.

"Omlouvám se, Spence. Nevím, proč se takhle občas cítím. Vím, že mě miluješ. Někdy jsem prostě idiot."

Něžně mě políbila, a když se odtáhla, zvedly se její rty v úsměvu.

"Ano, ale jsi můj idiot a já tě miluju."

"Tak to teda dík," zasmála jsem se.

"Přece jsem ti už dvakrát řekla, že bych si tě vzala, co víc musím udělat?"

"To je fakt, řekla."

"A řekla bych opět ano, i kdybys to myslela vážně."

"Takže kdybych tě znova požádala o ruku tady a teď... řekla bys ano?"

"Ano. Ale nedělej to. Počkej pár let a pak mě požádej doopravdy."

"To zvládnu." I když jsem ji chtěla mít za ženu, na manželství jsem nebyla připravená. Věděla jsem, že je pro mě ta jediná, a nepotřebovala jsem jako důkaz kus papíru. Nešlo jenom o to, ale poprvý se vdávala na radnici. Chtěla jsem pro nic víc než to. Věděla jsem, že chce víc než to. Počkám. Počkám, dokud jí nebudu moct věnovat veškerou pozornost a dopřeju jí svatbu jejích snů. Ech... svatby jsem nesnášela. Ale pro ni... pro nic bych udělala v podstatě cokoliv.

"Ash... máme spoustu času všechno naplánovat. Teď si s tím hlavu nelam," zahihňala se.

"Jak to s babičkou děláte? Mohly byste si otevřít telepatickou školu." Obě ve mně bez problémů četly a to nebylo fér.

Zase se zasmála. "Promiň, miláčku. Jsi jako otevřená kniha."

Rychle jsem nás otočila a o zeď se teď opírala ona.

"Vážně? Tak na co myslím teď?" Vyjela jsem jí rukama po stehnech k zadku a přitáhla si ji k sobě.

"Myslím, že to je naprosto zřejmé," odpověděla a pak zasténala, protože jsem přitiskla svůj klín k jejímu.

"Chci, abys to řekla. Na co právě teď myslím?" zeptala jsem se tiše, skoro šeptem. Byla jsem centimetry od jejích rtů.

"Myslíš na to, jak moc chci, abys mi to hned teď udělala." Usmála jsem se jejímu přiznání a bez váhání jí rozepnula kalhoty, stáhla zip a vklouzla jí do kalhotek.

Byla to druhá noc za sebou, co jsme měly sex s jejími rodiči pod stejnou střechou, a byla to druhá noc za sebou, co musela být potichu.

Hlasitá, výřečná Spencer mě vzrušovala. Ale sledovat, jak se usilovně snaží se ovládat, mě vzrušovalo ještě víc. Tentokrát mi zabořila obličej do hrudi, aby potlačila svý sténání. Moc jsem se chtěla smát, ale jenom jsem se ušklíbla.

Později v noci, když jsme spolu ležely v posteli, jsem si vzpomněla na to, co říkala babička. Dělala si Spencer starosti, jestli jí budu věrná?

"Spence?" zašeptala jsem. Nechtěla jsem ji probudit, kdyby spala.

"Hmm?" Hlavu měla přitisknutou k mýmu zátylku, tělo těsně u mýho. Bylo úžasný, jak jsme k sobě pasovaly.

"Víš, že se nemusíš bát, že jo? Nikdy nebudu chtít žádnou jinou."

"Já vím, Ash. A nemusíš to vysvětlovat. Tak nějak jsem slyšela, jak jste s babičkou o mně mluvily."

"Spen-cer! Tys nás poslouchala?" rychle jsem se otočila čelem k ní.

"Ne, no, tak trochu. Šla jsem tě hledat ven a uslyšela jsem své jméno a byla jsem zvědavá. Promiň, miláčku."

"To je dobrý," něžně jsem ji políbila a pak si položila hlavu na její hruď.

Potom jsem bez problémů usnula. Všechny mý pochybnosti a starosti byly pryč. Ze srdce mi spadl obrovskej kámen. Budeme se Spence v pořádku. Spala jsem tu noc jako nemluvně.

Následujících pár týdnů jsme s Ashley strávily skoro každou sekundu spolu. Oddělily jsme se, jen když jsem musela učit, když si vyšla s kamarádkami ze školy a když jela za Alyssinou matku.

Bylo skvělé konečně vystupovat na veřejnosti jako pár.

Jako například v lunaparku v Santa Monice. Ruku v ruce jsem procházely davem a na okolí nemyslely. Pokud po nás někdo zle koukal nebo to komentoval, nevěděly jsme to. Byly jsme ztracené ve svém vlastním světě.

Našem vlastním Spashley světě.

Nejlepší na výletu do Santa Monicy bylo sledovat, jak se mi Ashley snaží vyhrát plyšáka. Byla ve všech hrách hrozná, ale byla odhodlaná mi nějakou cenu vyhrát. Nakonec mi v poslední hře vyhrála malého plyšového tučňáčka a skákala radostí jako malé dítě.

Bylo to hrozně roztomilé.

Neříkejte jí, že jsem to řekla.

Pak mě vzala rybařit. To mě překvapilo, protože jsem si pamatovala, že mi jednou říkala, že by raději 'seděla a hodinu se dívala, jak se pan Goodman šťourá párátkem v zubech' než rybařila. Takže to, že se mnou seděla na loďce a držela rybářský prut, bylo neskutečné. Seděly jsme tam hodiny a čekaly, až chytí rybu. Já už jich chytila několik a všechny je samozřejmě pustila zpět do vody.

"Neodjedeme, dokud nechytím aspoň jednu zatracenou rybu."

"Na tak pojďte, rybičky, není můj háček krásně lesklej a koukněte na toho chlapáka pana Žížalu... je celej váš. Pojďte si pro něj."

Opakuju... hrozně roztomilé.

Žádnou rybu nechytila a musela jsem ji podplatit sexem, abychom mohly konečně odjet.

Pak jsme šly na tu hru. Obě jsme měly večerní šaty. Mé byly po kolena a tmavě fialové a její rovněž po kolena a černé. Vypadaly jsme úchvatně, a když jsme vešly do divadla, bylo jsem moc pyšná, že ji mám po svém boku. Hra byla zábavná, ale nejlepší bylo sledovat, jak si pro sebe Ashley mumlala skoro každé slovo a píseň. A to si mě dobírala, že mám disneyovky ráda. Ha!

Každý okamžik strávený s Ashley byl další okamžik, na který nikdy nezapomenu. Každý okamžik strávený s Ashley mi dokazoval, jak moc mě miluje. Od hraní hloupých pouťových her po napichování žížaly na háček. Nepřestávalo mě udivovat, kam je schopná zajít, abych se cítila milovaná. Až bude pryč, bude mi moc chybět. Bude mi šíleně moc chybět.

Nakoupily jsme oblečení na turné, a zatímco jsem jí je pomáhala složit do kufrů, dolehlo to na mě. Snažila jsem se to skrýt, ale bleskurychle byla u mě a utírala mi slzy.

"Budu ti volat třikrát denně každej den." Alespoň pořád uslyším její sexy hlas, kdykoli budu chtít.

"Můžeme skypovat, možná mít i nějakej ten sex po telefonu," zavrtěla obočími a já se zasmála.

"Možná." Věnovala mi pohled 'prosím tě, jako by mi dokázala odolat'.

"Dobrá, určitě." Nebudu to popírat. Nedokázala jsem jí odolat. Jak to proboha zvládnu? Nebýt schopná se dotknout Ashleyina těla, kdykoli chci, bylo jako nemoct si dopřát ranní kávu. Bože. Budu hrozně protivná.

"Spence, budu se snažit vracet domů, co to půjde. Nevím, jak často a na jak dlouho, ale budu se snažit. I kdyby to bylo jenom na hodinu, přiletím. A turné bude mít určitě přestávku."

"Zkus to, miláčku. Ale pokud to nepůjde, pochopím to, a přestávky se nemůžu dočkat. Už teď mi chybíš."

Vzala mi tvář do dlaní a něžně mě políbila.

"Jsem pořád tady."

"Ano, to jsi." Nemohla jsem ji nechat odjet, aniž bych s ní byla. Začala jsem jí rozepínat halenku.

"Co to děláš, Spence? Musím se sbalit. Za hodinu odjíždíme."

Rozepla jsem poslední knoflíček a halenku jí stáhla, pak jsem zamířila rovnou ke knoflíku jejích džín.

"Spence?" Věděla jsem, že to taky chce. K čertu s balením.

Zatlačila jsem ji na postel a sedla si obkročmo na ni.

"Dobře.... oblečení mi asi můžeš poslat pozdějc," konečně se podvolila. Stáhla mě na sebe a vášnivě mě políbila.

S Mirandou jsme ji odvezly na soukromé letiště, kde čekal její táta a jeho soukromý tryskáč.

Rychle jsme se rozloučily, doufaly jsme, že to tak bude snazší. Nebylo. Když od nás to letadlo odlétalo, už jsem spotřebovala jedno balení papírových kapesníků. Můj pláč přešel skoro ve vzlyky. Nebyla jsem na to připravená.

Miranda kolem mě dala ruku a přitáhla si mě k sobě. "Pojď. Dáme si velkej kyblík zmrzliny."

51 - Něco končí a něco začíná, 1. část

Byly to čtyři dlouhý, vyčerpávající, ohromující a naprosto šílený týdny. Ale... musela jsem přiznat, že mě to bavilo. Kromě cestování to byla paráda. Do každýho koncertu jsem dávala všechno. A diváci mi to víc než opláceli. Evidentně chodili na Paramore, ale měla jsem díky nim pocit, že hlavní hvězdou těch večerů jsem já. Byl to neuvěřitelnej pocit vystupovat před tisíci lidmi. Byla jsem na vrcholku světa. Chlapi mě balili a holky se na mě prakticky vrhaly. Kytky, telefonní čísla, podprsenky a dokonce i nějaký kalhotky. Pokud to bylo vůbec možný, ego mi desetkrát narostlo. Fakt jsem se jim líbila a bylo úžasný několikrát týdně stát na pódiu. Vždycky jsem zahájila pár předělávkami a pak zazpívala několik svých písní. Pátej song byl pro mě pokaždý nejtěžší. Byla to písnička, kterou jsem pomohla napsat Alysse. Na jejím konci jsem byla vždycky skoro v slzách. Musela jsem ji zpívat. Slíbila jsem jí, že na to turné pojedu. Slíbila jsem jí, že pro ni budu chodit na to pódium. Zdálo se správný zpívat její píseň. A samozřejmě 5 z 8 písniček, který jsem na každým koncertu zpívala, bylo o Spencer.

Spencer...

Strašně mi chyběla. Volala jsem jí minimálně třikrát denně. Někdy víckrát. Ty tři týdny, co jsme strávily bez sebe, nebyly proti tomuhle nic. To jsem ji pořád vídala. Tentokrát ne. Po každým koncertu jsem se zamkla v šatně a telefonovala s ní. Pomáhala mi přežít osamělý noci. Pomáhala mi zůstat nohama na zemi. Vyprávěla mi o svým dnu a já zase o mým. Z našich hlasů to bylo jasně patrný.

Byly jsme bez sebe nešťastný.

Na Štědrej den jsme měli velkej koncert v Madison Square Garden v New Yorku. Pak jsme se přesouvali do Chicaga. Měli jsme tam dva koncerty. Se Spencer jsme se měly setkat dva dny po Vánocích. Když jsem byla na pódiu a zpívala písničku o mý překrásný přítelkyni a viděla všechny v santovských čepicích, něco mi došlo.

Nevydržím čekat dva dny.

Po mý části jsem z pódia prakticky seběhla, doběhla do šatny a rychle se osprchovala. Zabalila jsme si nějaký oblečení a vyšla z arény. Pokud půjde všechno podle plánu, dorazím tam, ještě než se probudí.

Každý den byl stejný. Probudila jsem se sama, zavolala Ashley, šla do práce, jela domů, zavolala Ashley, udělala si večeři, odpočívala na gauči a zavolala Ashley. Fakt k pláči. Bylo to skoro, jako by se od jejího odjezdu zastavil čas. Dny se hrozně vlekly a já neustále a nervózně čekala na naše telefonáty. K úsměvu mi stačilo, abych ji slyšela, a i po telefonu mě dokázala přimět zrudnout. Představovala jsem si každý její pohyb, každé gesto, každý manýrusmus, každý výraz v naději, že to bude snazší, ale nebylo. Moc mi chyběla a chtěla jsem ji doma. Miranda se mi s tím splínem snažila pomoct. Chodily jsme do kina, vzala mě na bowling a jedly jsme SPOUSTY zmrzliny.

Ashley se vrátí domů k poněkud oblejší přítelkyni.

Byl Štědrý večer a s Mirandou jsme byly u mých rodičů. Máma prakticky škemrala, abychom strávily svátky s rodinou. Vzhledem k tomu, jak osaměle jsem se v poslední době cítila, jsem souhlasila. Do setkání s Ashley pořád zbývaly dva dny. Měly jsme se setkat v Chicagu a strávit spolu čtyři dny. Nikdy v životě jsem se na nic tak netěšila. Byla smutné, že se mnou nebude o našich prvních Vánocích od chvíle, kdy jsme se daly dohromady, ale byla jsem si jistá, že budoucnost bude plná společných Vánoc a to bude muset stačit. Lehla jsem si na gauč, který mi rodiče dali do mého starého pokoje, a vytočila její číslo. Na tváři už úsměv.

"Ahoj, miláčku." Poznala jsem, že je unavená.

"Ahoj, vzbudila jsem tě?"

"Ne. Zrovna jsem se ubytovala."

"Kdy odjíždíte do Chicaga?"

"Ehm, máme odjet ráno. Kolem poledne musíme být na charitativní akci v centru. Věnujeme hračky dětskýmu domovu a pak budeme podávat večeře bezdomovcům."

"Ash, to je úžasné. Musí být fajn pocit takhle pomáhat a vidět úsměv na tvářích těch dětí." Bylo sobecké, že jsem si přála, aby místo toho byla se mnou?

"Je to fajn pocit, Spence. Ale radši bych byla na Vánoce s tebou."

"Já vím, miláčku. Ale společné Vánoce mít budeme. Jen musíme pár dní počkat."

Povídaly jsme si asi tak další půlhodinu a pak mě začal přepadat spánek. Usnula jsem s telefonem v ruce, nechtěla jsem pustit jedinou věc, které mi momentálně nahrazovala přítelkyni. Už jen dva dny, říkala jsem si pořád dokola.

Když jsem stoupala po schodech Carlinovic domu, nemohla jsem udržet své nadšení. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Spenceřin výraz. Když jsem našla klíč, kterej měli schovanej pod květníkem na verandě, ocitla jsem se před dveřmi a přemýšlela, jak nepozorovaně proniknout dovnitř. Vložila jsem klíč do zámku a pomalu jím otočila. Opatrně jsem zatlačila na dveře a měla jsem radost, že nevydaly žádnej zvuk. Vešla jsem dál a dveře za sebou zavřela. Když jsem se otočila, uviděla jsem něco, co mi na tváři okamžitě vykouzlilo úsměv. Spike. Můj malej Spike ke mně běžel s červenou rolničkou na obojku. Samozřejmě že už to byl spíš Spenceřin Spike. Spencer ho tak nějak adoptovala. Měla jsem z toho radost. Spike potřeboval pozornost, kterou jsem mu nemohla dát. Skoro jsem ho vzala s sebou na turné, ale nemohla jsem snést pomyšlení, že bych o něj Spencer připravila. Ne když jsem ji opouštěla já.

Zvedla jsem ho a přitiskla si ho ke krku. Jeho vlhkej čumáček mě pošimral na krku a já se zahihňala.

"Ahoj, Spikey," zašeptala jsem.

Z kuchyně se ozýval hluk, což mě nepřekvapilo. Bylo krátce po šestý ráno a pamatovala jsem si, že mi Spencer říkala, že jsou její rodiče ranní ptáčata. Co nejtišeji jsem do kuchyně došla.

Paula si nalévala hrnek kafe. Pořád jsem se matky Carlinovic rodu trochu bála, ale věděla jsem, že nemusím. Náš vztah se Spencer přijala, ale občas jsem si vzpomněla na vražedný pohledy, kterými mě častovala, když jsem se poprvý setkaly. Došla k snídaňovýmu pultu a posadila se na židli. Položila hrnek a otevřela si časopis.

"Máte dost kafe ještě pro jednoho?" zeptala jsem se ode dveří.

Polekaně se chytla za hruď.

"Ježíšimarjá. Ashley?"

"Pardon. Čekala jsem aspoň, než odložíte hrnek," uchechtla jsem se.

Vstala ze židle a došla ke mně.

"Co to znamená? Neměla jsi tu být." Trochu bych se urazila, kdyby si mě nepřitáhla do objetí.

"Nemohla jsem strávit naše první společný Vánoce se Spencer bez ní. Musela jsem tu být. Doufám, že to nevadí," odvětila jsem, zatímco mě pevně objímala. V objetí starší ženy jsem se cítila divně. Divně a pak... no... zvláštně... dobře.

Odtáhla se a vzala mě dlaněmi za tváře. Ehm...zase divný.

"Samozřejmě že to nevadí. Prakticky už patříš do rodiny a vím, že Spence bude štěstím bez sebe, že tě vidí."

"Ehm. Díky." Svěsila ruce, došla ke konvici s kafem a nalila mi hrnek.

"Mléko, cukr?"

"Ne. Černou."

"Holka podle mého gusta."

Podala mi hrnek a zase se posadila.

"Sedni si. Spence vstane až tak za hodinu."

Posadila jsem se naproti ní a uskrla si kafe, zatímco na mě hleděla. Nebyl to zlej pohled a necítila jsem se z něj nesvá.

"Tak kdy ti bude 19?" Haha. Takže jí to pořád dělalo těžkou hlavu.

Uchechtla jsem se do hrnku.

"Ještě chvíli ne."

"Připadáš mi mnohem starší. Na svůj věk jsi vyspělá." Páni. To byl kompliment?

"Děkuju."

"A chceš děti, že ano?"

Málem jsem na ni kafe vyprskla.

Cože? Eh?

"Ehm. Jo. Chci. Časem." Co to bylo za otázku?

Zasmála se.

"Jen mě to zajímalo." Vrátila se k pití kafe. Rozštěpená osobnost, říkám vám. Nevím, která z Paul mě děsila víc. Dál jsme si trochu povídaly a já byla čím dál tím míň nesvá. Neměla jsem důvod se jí bát. Líbila jsem se jí. Přirozeně.

"Půjdu vzbudit Spencer." Dala jsem hrnek do dřezu a vyšla z kuchyně.

"Ashley," zavolala Paula, když jsem byla ve dveřích. Otočila jsem se na ni.

"Jsem moc ráda, že jsi tu. Má dcera má velké štěstí, že tě má," usmála se.

"To já mám štěstí," oplatila jsem jí úsměv a ona přikývla.

Pomalu a tiše jsem vystoupala po schodech a došla k jejímu pokoji. Když jsem otevřela dveře, okamžitě mě zasáhla její vůně. Zavřela jsem oči a vdechla ji. Ležela na zádech uprostřed postele, nohy a ruce roztažený a žádná přikrývka. Triko od pyžama měla vytažený nad pupík a nemohla jsem si pomoct a zírala na dokonalou pokožku, kterou odhalovalo. Pusu měla široce otevřenou a tiše pochrupovala. Zavrtěla jsem nad tím pohledem hlavou a vlezla si do postele. Okamžitě se otočila na bok. Vklouzla jsem za ni, objala ji rukama kolem pasu a pošeptala jí do ucha.

"Veselé Vánoce, miláčku. Je čas vstávat a zjisti, co ti Santa přinesl."

Trochu se zavrtěla.

"Ashley," zašeptala. Ale oči neotevřela.

"Vzbuď se, Spencer," znova jsem jí zašeptala do ucha a pak na něj dala pusu a postupovala rty dolů po jejím krku.

"Ashley?" vmžiku oči otevřela a bleskurychle se otočila.

"Veselé Vánoce," dostala jsem ze sebe rychle, než mě málem zadusila v objetí.

"Nemůžu uvěřit, že jsi tu. Co tady děláš? Máš být v Chicagu," chrlila ze sebe tak rychle, že tomu bylo sotva rozumět.

Zvedla jsem ruku k její tváři a ona se k ní přitiskla.

"Nešlo, abych přišla o Vánoce s tebou, Spencer." Naklonila jsem se a přitiskla rty k jejím. Když si mě přitáhla na sebe a polibek prohloubila, nemohla jsem si pomoct a z hrdla mi uniklo tichý zakňučení.

Polibek začal jako pomalej, ale rychle přešel v chvatnej. Propletly se nám jazyky, ruce šmátraly a znovu se obeznamovaly s kůží tý druhý. Když jsem jí rukou nenápadně vklouzla pod triko a našla její prso, zasténala. Opustila jsem rty její pusu a postupovala na krk, kde jsem jí sála kůži a pak ji utišovala.

"Bože, chyběla jsi mi, Ash," zasténala, když jsem jí zaútočila na krk.

Ťuk! Ťuk!

Zatraceně!

51B

Narovnaly jsme se a Spencer řekla ťukajícímu, že může dál.

Dveře se pootevřely a objevila se v nich Mirandina hlava. Její tvář ožila, dveře se rozlétly a Miranda skočila na postel k nám.

"Ashley!" Opět jsem nemohla dýchat.

"Eh, nesexovaly jste zrovna, že ne?" zkroutila znechuceně obličej a já ji dloubla loktem.

"Ne, nesexovaly. Ale jednou nás přistihneš fakt při tom a my nepřestaneme."

"Hele, zaklepala jsem. Když jsem slyšela, že jsi tu, skoro jsem sem běžela, ale ZAKLEPALA jsem."

"Takže máš velikánskou radost, že mě vidíš, hm?"

"Kdepak. Jenom chci rozbalit dárky a to nemůžeme, dokud si nepřestanete okusovat obličeje a nesejdete dolů."

"Jak myslíš. Tak to si vezmu svůj dárek zpátky." Rozmazlenec.

"Tys mi přivezla dárek?" zeptala se jako malej... rozmazlenec.

"Vlastně jsem ti ho sem poslala poštou. Snad přišel v čas. Jestli ne... eh," pokrčila jsem ramene a Miranda smutně vyšpulila spodní ret.

"Pojďte, vy dvě. Koukneme se, co nám Santa přinesl," táhla nás obě za ruce z pokoje a pak dolů po schodech.

Všichni jsme se usadili a jeden po druhým rozbalovali dárky.

Dárky pro Spencer jsem neměla. Byly pořád v autobuse. Bude si muset počkat až do Chicaga. Mirandin dárek dorazil včas. Pan C ho vytáhnul zpoza stromku. Při pohledu na jeho velikost vykulila oči.

"To je můj dárek?" zeptala se mě.

"Otevři ho," popohnala jsem ji.

Roztrhla balící papír a při pohledu na svou vlastní akustickou kytaru Gibson J-185 zalapala po dechu.

"Ashleeeey, ta je úžasná." Vzala si bordovou kytaru do klína a zabrnkala pár akordů.

"Říkala jsi, že se chceš naučit hrát."

"To jo. Má nejlepší kámoška i můj kluk hrajou, tak mě napadlo, že bych se to měla taky naučit."

Odložila kytaru, zvedla se a vykročila ke mně. Vstala jsem z gauče, došla k ní a ona mě jemně objala.

"Děkuju," zašeptala mi do ucha a pak mi dala pusu na tvář.

"Nemáš zač. Pokud chceš počkat, můžu tě učit, až se vrátím." Věděla jsem, že nebude chtít čekat.

"Nebo tě může učit Chris." Stejně byl na to asi lepší.

"Ne, Ash. Chci, abys mě učila ty. Počkám."

"Určitě?"

"No jasně!"

"Fajn. Stejně jsem o hodně lepší než on," posadila jsem se zpátky vedle Spencer.

Miranda zavrtěla hlavou a sedla si zpátky na podlahu vedle Glena.

Všichni pokračovali v rozbalování dárků a já tam seděla a užasle to sledovala. Takový Vánoce jsem nikdy nezažila. Obvykle jsme byly na Vánoce s mámou samy, občas tam byl i táta. Posledních pár let bylo zlých. Máma obvykle u televize popíjela kafe, zatímco já rozbalovala dárky, který byly hlavně od táty.

Takovýhle to nikdy nebylo.

"Ash, mrzí mě to. Nevěděla jsem, že přijedeš, jinak bychom měli dárky i pro tebe, aby sis je mohla rozbalit."

"Ne, Spence, to je dobrý. Tohle je... dokonalý," stiskla jsem jí ruku, kterou držela mou, a dala jí pusu na tvář. "Dokonalý."

Po rozbalení všech dárku jsem šla do pokoje zavolat tátovi. Představte si mý překvapení, když to zvedla nějaká žena. A ne ledajaká žena.

Paní Cooperová.

Táta ji zřejmě pozval, aby s ním strávila Vánoce v Austrálii v Sydney, kde momentálně vystupoval. Bylo to poprvý, co opustila dům na pláži, co Alyssa zemřela. Trochu jsme si povídaly o Alysse. První Vánoce bez ní pro ni byly těžký. Řekla mi, že se jí táta usilovně snaží zvednout náladu. Oběma jsem jim to moc přála. Táta se mě snažil přesvědčit, že jsou jenom přátelé, ale nevěřila jsem mu to. Každopádně jsem z nich měla radost.

Miranda trpělivě čekala, až dotelefonuju. Byla z něčeho natěšená.

"Co je to s tebou, bláznivko?"

Natáhla přede mě ruce, který předtím schovávala za zády. Držela malou krabičku. Když jsem se pro ni natáhla, sevřela ji.

"Není to nic moc, ale myslím, že se ti to bude líbit"

"Určitě jo. Ale musíš tu krabičku pustit," uchechtla jsem se.

Pustila ji. Roztrhala jsem balící papír a krabičku otevřela.

Uvnitř byl barevnej pletenej náramek.

"Jak jsem říkala, není to moc, ale myslela jsem..."

"Moc se mi líbí, Mirando."

Přitáhla jsem si ji do náručí.

"Víš vůbec, co to je?" zeptala se zmateně.

"Je to náramek přátelství. Pomoz mi ho uvázat."

Dala jsem si ho kolem zápěstí a Miranda ho zavázala.

"Jak to víš?"

"Jako malá jsem ho vždycky chtěla, ale nikdy mi nikdo žádnej nevyrobil," smutně jsem vyšpulila spodní ret.

"No, teď ho máš a je stejnej jako můj," natáhla zápěstí a ukázala svůj náramek.

"Jsou úžasný, Mirando. Fakt. Děkuju," usmála jsem se a znova ji krátce objala.

"Byl to nápad Spenceřiny babičky, takže bys měla poděkovat i jí."

"To byl babiččin nápad?"

Přikývla.

"Samozřejmě že to byl babiččin nápad," zasmála jsem se. Netušila jsem, že to babička s těmi náramky přátelství myslí vážně.

"Má taky takovej?"

"Jo, chtěla, abych jí ho taky udělala."

S úsměvem jsem zavrtěla hlavou.

Spenceřina babička byla fakt boží.

Později večer po večeři si mě Spencer zavolala k sobě do pokoje. Přivítala mě dlouhým a vášnivým polibkem. Tím to bohužel skončilo. Vytáhla z tašky dárek a podala mi ho. Byl plochej a velkej.

"Chtěla jsem s tím počkat do Chicaga, ale bude lepší, když ti ho dám tady."

Pomalu jsem rozbalila papír a našla zarámovanej obraz 40x50, na kterým byl tucet mých fotek. Uprostřed byla moje fotka s první kytarou, když mi byly čtyři roky. Byla tam taky fotka z Pure a několik fotek z turné. Lhala bych, kdybych řekla, že to nebyl ten nejúžasnější dárek, kterej jsem kdy dostala. Málem jsem se rozbrečela.

"Kde jsi ty fotky sehnala?" zvedla jsem ke Spencer hlavu.

"Mám známosti." Nejdřív dala Alysse to video se mnou a teď ty fotky.

"Tak známosti, jo?"

Jenom přikývla. "Líbí se ti?"

Zvedla jsem ten obraz před sebe a znova ho přejela pohledem.

"Líbí se mi strašně moc, Spence. Nejlepší dárek na světě." Věnovala mi jeden ze svých nádherných úsměvů, vzala mi ten obraz z rukou a odložila ho na skříňku. Vzala mý ruce do svých a přitáhla si mě blíž k sobě.

"Jsem ráda, že se ti líbí. Nebylo lehké najít pro tebe dokonalý dárek. Co má člověk dát holce, která má všechno?" zasmála se.

"Já nic nepotřebuju, Spence. Mám všechno, co chci a potřebuju, přímo tady. A tyhle Vánoce jsou nejlepší, jaký jsem kdy zažila." Naklonila jsem se a něžně ji políbila. Vzala mě dlaněmi za tváře a polibek mi oplatila. Pak opustila mý rty a sjela ústy na můj krk a následně nahoru k uchu.

"Vánoce se ti ještě vylepší, miláčku," zašeptala s horkým dechem na mým uchu a rukama najednou na lemu mýho trička.

"Vážně? Tady a teď?" Doufala jsem, že si se mnou jenom nehraje.

"Vážně. Tady a teď." Stáhla ze mě tričko a její rty opět našly můj krk.

Když rty přesunula níž, tiše jsem zasténala.

"Spence, nemusíme se vrátit dolů?"

"Neboj, mám v plánu přejít dolů, miláčku."

Ehm. Tak jo.

A najednou mi rozepínala pásek.

"Spence?" Líbilo se mi celý to 'tady a teď', ale bála jsem se, že nás někdo přistihne.

"Ashley, klid. Rodiče odjely k mé tetě a Miranda jela s Glenem pro Jacka," uchechtla se a postrčila mě směrem k posteli. Narazila jsem nohama na její kraj a musela si sednout.

"Sedni si a uvolni se. Dostaneš svůj druhý dárek. A jsem si jistá, že se ti bude líbit ještě víc."

Polk.

Zmínila jsem se, že to byly nejlepší Vánoce všech dob?

Bylo kolem osmý večer a se Spencer jsme se tulily na gauči, pily horkou čokoládu a dívaly se na Vánoční příběh. V dětství to byl vždycky můj oblíbenej film, a když jsem se na něj teď dívala se Spencer, ještě ho to vylepšilo.

Glen a Miranda se vrátili krátce po půl devátý, ale nebyly samy. Byl s nimi malej Jacky a Jackyho máma. Podle všeho byli s Glenem spolu. Dávalo to smysl. Glen toho malýho zbožňoval, jako by byl jeho vlastní. Teď mohli být rodina. Doufala jsem, že s ní není z nesprávných důvodů, ale když jsem je viděla spolu, brzy mi bylo jasný, že jsou zamilovaný. Všichni jsme se usadili a dokoukali film. Sice jsem se tulila se Spencer, ale malej Jacky si našel cestu na můj klín. Nemohla jsem si pomoct a představovala si, že naše budoucnost bude přesně taková.

Vánoce v Chicagu se Spencer byly Ú-ŽAS-NÝ. Hotelovej pokoj jsme opustily jenom párkrát. Jednou abychom si prošly centrum města ve sněhu, dvakrát abychom se najedly a ještě jednou když jsem ji vzala do divadla. To byl jeden z dárků pro ni. Taky jsem jí dala první vydání několika sbírek básní. Roberta Frosta a Walta Whitmana. Byla hrozně překvapená a poděkovala mi víc než jedním způsobem. Poslední dárek, kterej ode mě dostala, byl... diamantovej prsten. Platinovej s 0,75 karátovým čtvercovým diamantem a malými diamanty po stranách. Uvnitř prstenu byl navíc vyrytej nápis. "Máš mé srdce. Navždy."

"Ash?" Když ho vyndavala z rudý saténový krabičky, dívala se na mě hrozně váhavě.

"Klid, Spence. Nežádám tě o ruku," uchechtla jsem se. Viditelně se jí ulevilo.

"Zatím," dodala jsem.

"Není to zásnubní prsten. Spíš je to příslibovej prsten, ale ne úplně."

Podívala se na mě zmateně.

"Jenom jsem ti chtěla dát něco, co bys mohla nosit každej den a připomínalo by ti to mě a to, jak moc tě miluju. Co by ti připomínalo... že jsi pro mě jediná a že se nemáš proč bát, když jsem pryč. Protože jsem tvá. Celá. Moje tělo, moje duše, moje mysl... moje srdce."

Sklopila jsem zrak na svý ruce a vzala je za její.

"Ash," zvedla mi bradu a já pohlédla do jejích lesknoucích se očí.

"Nepotřebuju prsten ani nic jiného, abych na tebe každý den myslela. Na nic jiného nemyslím. Vím, jak moc mě miluješ, protože kdykoli jsme spolu, nebo i daleko od sebe a jenom mluvíme, mi to dokazuješ."

"Takže ten prsten nechceš?" Předem jsem znala odpověď.

"To si piš, že ho chci. Je nádherný." Přesně.

"Fajn. Protože jsem ho nechala vyrobit speciálně pro tebe. Dalším mým přítelkyním by asi tolik neslušel," zavtipkovala jsem a nasadila jí prsten na pravej prsteníček.

Probodla mě pohledem, ale pak na mě doslova skočila. Ten večer jsme strávily v posteli. Milovaly jsme se, povídaly si, nebo si jenom tak ležely v náručí.

Následující večer byl první koncert. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Spencer v první řadě. Ten večer jsem byla nervózní. Dobře nervózní. Když jsem poprvý vyšla na pódium a uviděla ji, rozbušilo se mi srdce a tvář mi rozzářil úsměv rychleji než blesk. Stála vedle Marka, ano, toho Marka, kterej dělal ochranku v Pure. Cestoval se mnou. Asi byste ho mohli označit za mou osobní ochranku. Řekla jsem Spencer, ať si vezme kšiltovku, aby byla trochu maskovaná. Jenom pro jistotu. V kšiltovce detroidských tygrů s protaženým culíkem a velkými kruhovými náušnicemi vypadala moc sexy. A to upnutý triko... Pardon. Odbočila jsem.

Zazpívala jsem první předělávku a pak se připravila na další.

"Následující píseň zpívám každý večer. Ale dnes to bude speciální, protože osoba, pro kterou ji zpívám, je přímo tady," oslovila jsem dav, kterej zajásal.

"Má přítelkyně je velká fanynky Carol Kingové a dnes jí můžu ten song zazpívat osobně."

Podívala jsem se na ni a poslala jí vzdušnej polibek.

"Miluju tě, miláčku."

Vrátila jsem se k piánu a posadila se. Začala jsem prsty přejíždět po klávesách, aniž bych z ní odvrátila zrak.

Tak daleko.
To už nikdo nezůstává na jednom místě?
Bylo by moc fajn vidět tvou tvář v mých dveřích.
Kdysi jsem se pro tebe natáhla a tys tam stála.
Zase tě objímat by mi udělalo radost.
Kéž by to šlo, ale jsi tak daleko.
Další píseň o cestě po dálnici.
Nemůžu k tomu dodat nic nového.
Kdyby tak mohl být život po mém,
raději bych ho strávila v tvé blízkosti,
ale jsi tak daleko.
To už nikdo nezůstává na jednom místě?
Bylo by moc fajn vidět tvou tvář v mých dveřích.
Nepomáhá mi, že jsi tak daleko.
Jo, jsi tak daleko.
Cestování ve mě vyvolává splín.
Můžu jedině vypnout hlavu.
Doufám, že to takhle nebude napořád.
Je tolik snů, které musím teprve objevit.
Ale jsi tak daleko.
To už nikdo nezůstává na jednom místě?
Bylo by moc fajn vidět tvou tvář v mých dveřích.
Nepomáhá mi, že jsi tak daleko.
Jo, jsi tak daleko.
Jo, jsi tak daleko.
Jsi tak daleko.

Od piána jsem viděla, že Spencer brečí. Rychle a bez přemýšlení jsem vstala, přešla pódium a seskočila z něj. Okamžitě mě obklopila ochranka, zatímco jsem ji objala a něžně políbila.

"Miluju tě, Ashley," řekla, když jsem se odtáhla a vzala její tvář do dlaní.

"Miluju tě, Spence," znovu jsem ji letmo políbila.

Rychle jsem se otočila na Marka. "Postarej se o ni... a nenech nikoho, aby ji vyfotil." Pak jsem se otočila a vyskočila zpátky na pódium.

Po zbytek koncertu jsem měla oči jenom pro ni. Byla nadšená a spolu s davem mě povzbuzovala. Byl to asi jeden z nejlepších večerů mýho života. Kéž by mohla být na každým koncertu.

Do šatny přišla pár minut po mně a se sexem jsme ten večer nečekaly na hotel. Milovaly jsme se ve sprše, na gauči a v autobusu cestou na hotel. Když jsme se nakonec dostaly do postele, okamžitě jsme si usnuly v náručí.

Nastal den jejího odjezdu a loučení bylo opět jednou z nejtěžších věcí, který jsem musela v životě udělat.

Ale muselo to tak být.

Autobus vyjel z parkoviště a brečící Spencer dál stála na ulici. Moc jsem chtěla autobus zastavit a vyběhnout za ní, ale věděla jsem, že by to všechno jenom zhoršilo. Počkala jsem, až jsme byly z dohledu, a sama propukla v pláč.

Najednou bylo to turné jako vězení. Cítila jsem se jako zamčená v kleci, ze který jsem nebyla schopná se osvobodit a vidět svý blízký. Silný slova, já vím, ale tak jsem to cítila. Večery, kdy jsem vystupovala, nebyly hrozný. Ale večery, kde ne, byly. I když jsme spolu telefonovaly, cítila jsem se sama. Chtěla jsem ji sevřít v náručí a nikdy nepustit. Nakonec se z vystupování stala práce. Bylo to neosobní a monotónní. Nechtěla jsem tam být. Občas jsem si Spencer představovala mezi diváky. Ty večery byly trochu snazší, ale jakmile jsem opustila pódium a došlo mi, že tam ve skutečnosti není, zhroutila jsem se. Hodně jsem v tý době brečela. Chyběla mi, chybělo mi být doma. Taky to neměla lehký. Její máma vzala práci v Africe a její táta jel s ní. Snažili se obnovit svůj vztah. Ale to znamenalo, že její babička zůstala úplně sama. A navíc od chvíle, kdy odjeli, bývala často nemocná. Byl tam pořád Glen, ale Spencer mu nevěřila, že se o ní zvládne postarat. Její táta se chtěl vrátit domů, ale babička o tom nechtěla ani slyšet. Spencer si vzala v práci neplacený volno a nastěhovala se k babičce. Z toho taky neměla babička moc velkou radost, ale Spencer byla tvrdohlavá. S jejím rozhodnutí jsem souhlasila, i když to znamenalo, že nebude v L.A. při mým březnovým koncertu. To byl nejbližší termín, kdy jsme mohly být spolu. Mrzelo mě to, ale chápala jsem to. Tak trochu.

"Ahoj, miláčku. Už je ti líp?"

Volala jsem jí po koncertu na začátku května. Byla v domě rodičů. V poslední době jí nebylo moc dobře a moc jsem jí chyběla. Ten pocit byl vzájemnej.

"Už jo. Jen se mi moc stýská, Ash."

"Já vím, Spence. Už jenom 34 dní a vrátím se domů." Ano, počítala jsem dny.

"Ještě pět týdnů je jako další rok." To měla pravdu.

"Mrzí mě to, miláčku. Víš, že bych si přála, abych mohla být teď s tebou a obejmout tě."

"Jo, kéž by to šlo. Možná by se mi pak líp spalo." Nespala dobře. Podle doktora to bylo kvůli tomu, že nedokázala vypnout mozek. Dělala si starosti o babičku a svý rodiče a mě.

"Mám ti zazpívat? Pomohlo by to?" Obvykle to tak bylo.

"Jo," vzdychla. "Zazpívej mi, Ash." Zněla hrozně unaveně.

"Tak jo, miláčku."

Vzala jsem kytaru a začala tiše hrát.

Další hotelový pokoj,
další noc od tebe,
další telefonát,
kdy říkám, že se brzy vrátím domů.
Jsem moc unavená
z té vzdálenosti mezi námi.
Nechci nic víc, než mít tě u sebe,
Chybí mi tvůj hlas, chybí mi tvůj úsměv.
Kéž bych ti mohla dát polibek
tisíc mil daleko.
Hezky se vyspi, lásko má.
Až dnes večer zavřeš oči,
uslyšíš mou vzdálenou ukolébavku.
La la la la.
La la la la.
La la la la la la la la la.
La la la la.
La la la la.
La la la la la la la la la.
Já vím, že je to těžké, když jsem tak daleko.
A mohu ti poslat jen ta slova.
Chybí mi tvůj hlas, chybí mi tvůj úsměv.
Kéž bych ti mohla dát polibek
tisíc mil daleko.
Hezky se vyspi, lásko má.
Až dnes večer zavřeš oči,
uslyšíš mou vzdálenou ukolébavku.
La la la la (Jen zavři oči).
La la la la (Vracím se domů).
La la la la (Uslyšíš můj zpěv).
La la la la (Vím, že je to těžké).
La la la la (Vracím se domů).
La la la la (A budu zpívat, la la).
La la la la la la la la la.

Slyšela jsem, že se jí ustálil dech a věděla jsem, že usnula.

"Miluju tě, Spencer. Brzy se vrátím domů."

Písně:
So Far Away - Carol King
Long Distance Lullaby - Martina McBride

52 - Něco končí a něco začíná, 2. část

Následující týdny byly těžký. Nejenom vystupování a cestování, ale i mezi mnou a Spencer. Nabídli jí učení literatury na Michiganský univerzitě. I když jsem měla radost, že jí nabídli práci na škole, kterou vystudovala, věděla jsem, co to znamená. Nadobro se přestěhuje do Michiganu. Tu nabídku nepřijela. Zatím. Říkala, že to probereme, až se vrátím domů. Věděla jsem, že učení tam je její sen.

Ale byla jsem připravená opustit kvůli ní L.A.?

Co mi mohl Michigan nabídnout?

Hodně jsem o tom mluvila s Mirandou. Probíraly jsme pro a proti mýho přestěhování do Michiganu, kdyby Spence tu práci vzala. Ale na proti ve skutečnosti nezáleželo, protože jediný pro bylo, že budu se Spencer, a to úplně stačilo.

S Mirandou jsme probíraly i její budoucnost. Nabídli jí stipendium na spoustě škol. Michiganská univerzita byla jednou z nich. Ale nebyla si jistá, co chce udělat. Pořád chodila s Chrisem. Už nějakou dobu to bylo mezi nimi vážný. Představte si mou reakci, když došlo na rozhovor o sexu.

"Ash, myslím, že jsem připravená."

"Na co jako?"

"Na sex s Chrisem." Málem jsem se udusila krůtím sendvičem.

"Ne. NE. NEEEE."

"Ash."

"Nedělej to, Mirando."

"Ash. Neblbni."

"Mirando, je to velkej krok."

"Jsme spolu 9 měsíců. Jak dlouho máme ještě čekat? Chci s ním být."

"Musíš myslet na důsledky, Mirando." Jako zbouchnutí.

"Dáme si pozor. Slibuju, mami."

"Moc vtipný." Úplně jsem viděla, že ji Chris zbouchne.

"Vážně, Ash. Nemusíš se bát."

"Můžeš otěhotnět."

"Neotěhotním."

"A budeš tlustá a náladová."

"Ash, přestaň." Myslela jsem to vážně.

"A budeš mít ranní nevolnosti a začneš jíst nechutný kombinace jídel jako hranolky namáčený ve zmrzlině."

"Ashley, dost. To je nechutný."

"Jsi připravená stát se mámou?"

"Já neotěhotním."

"Ale může se to stát."

"Můžeš na chvilku mluvit vážně?"

"Jo, promiň. Jenom chci, aby sis byla jistá."

"Jsem si jistá."

"Tak buď hlavně opatrná."

"Budu. Budeme."

"Tak jo. Musím končit. Ozvi se mi s detaily."

"Zavolám ti, ale na detaily zapomeň."

"Dobře. Prostě mi zavolej."

"Spolehni se. Mám tě ráda."

"Já tebe taky."

Měli romantickej večer. To mě vlastně překvapilo. Chris se nezdál být ten typ. Ale Miranda s ním byla už dlouho, takže musel stát aspoň trochu za to, i když si člověk odmyslel, že hraje na kytaru. Protože si nebudeme nic nelhávat. Lidi, který hrajou na kytaru, jsou přirozeně SEXY.

Spencer jsem neviděla od únorový návštěvy v Denveru. Bylo to mezi námi dost napjatý. Měla plno práce s babičkou a učením v mládežnickým centru. Nemluvě o časovým posunu, kterej nám občas dělal čáru přes rozpočet. Když jsme spolu mluvily, hádaly jsme se. Nezmínila jsem se o tom, ale rychle se rozkřiklo, že dcera rockový legendy Raifa Daviese má vlastní turné. Brzy mě všude pronásledovaly kamery a foťáky. Snažit se jim vyhýbat už nemělo smysl. Fotky byly skoro v každým bulvárním časopise. Fotky mě a kapely a jistý zrzky z Paramore. Spencer mi věřila, ale ty fotky byly zlý. Jak jinak. Museli ty časáky prodat, ne? Musela jsem opakovaně vysvětlovat, že jsme jenom kamarádky, že je na turné jediná, s kým můžu mluvit. Jak jsem říkala, Spencer mi věřila, ale žárlila. Čas, kterej jsme trávily od sebe, si na našem vztahu vybíral daň. To se dalo čekat. Ale kdykoliv jsme se pohádaly, ještě před zavěšením telefonu jsme se usmířily. Bylo dost těžký být bez ní, nemohla jsem připustit, aby na mě byla ještě naštvaná.

Nemohla jsem se dočkat června.

Koncerty v L.A. byly skvělý. Miranda a Chris přišli na oba a Madi a Casey přišly na druhej. Na ten přišli i táta a paní Cooperová. Byly to pro mě mimořádný večery. Sice jsem si přála, aby tam mohla být i Spencer, ale ostatní mi na to pomohli zapomenout. No, ne úplně, ale... dostatečně. Po koncertu jsme šli ven a moc si to užili. Všichni mi moc chyběli.

"Tak jak to vypadá mezi vámi se Spencer?" zeptala se Madi, když jsme si sedly do boxu v malý restauraci. Táta a paní Cooperová už odjeli a Miranda a Chris taky. Byly jsme tam jenom já, Madi a Casey.

"Teď je to napjatý. Ale zvládneme to. Už jednom dva týdny." Přesněji řečeno 12 dní.

"A pak co?" To kdybych věděla.

"Nevím. Až se vrátím domů, čeká nás hodně rozhodnutí." Sklopila jsem zrak na hrnek s kafem. Trochu jsem si dělala starosti. Čekala nás společná budoucnost, ale jedna z nás bude muset přinést oběť.

"Co je k rozhodování? Chce zůstat tam. Její rodina je tam. Její vysněná práce je tam. Přiznej si to, Ash, stěhuješ se do Michiganu," promluvila nakonec Casey. Po většinu toho hovoru mlčela.

"To není tak jednoduchý, Case."

"Ale je. Spencer... páni, pořád je divný jí tak říkat... každopádně Spencer pro tebe znamená všechno. Nic důležitějšího pro tebe neexistuje. Vždycky se můžeš přetrhnout, aby byla šťastná a cítila se milovaná. Vážně si myslíš, že bys mohla sama se sebou žít, kdybys ji donutila vrátit se sem a vzdát se vysněný práce na její univerzitě a zase opustit rodinu?"

"Samozřejmě že ne. Záleží mi jenom na to, aby byla šťastná."

"A co tě tu vlastně drží? Pokud nepodepíšeš smlouvu s tátovo společností a nebudeš pokračovat v hudební kariéře, tak proč zůstávat? Kvůli tátovi? Nám, Mirandě? Proč?"

"Ne, chci říct, že nevím. Zbožňuju zpívání, ale zpívat můžu kdekoliv. Určitě najdu nějakej klub, kde budu moct vystupovat. A pokud ne, tak si prostě otevřu vlastní. A tátu mám ráda a vás taky, ale Spencer je má budoucnost. Jak jsi říkala, znamená pro mě všechno a nechci nic víc, než aby byla šťastná. Vždycky vás můžu přijet navštívit. Miranda stejně může jít na Michiganskou."

Vzdychla jsem.

"V tom případě je to podle mě rozhodnutý, Ash."

"Jo, vlastně jde jenom o tátu. Přestal koncertovat a říkal, že konečně bude táta, kterýho si zasloužím. Jak ho mám teď opustit?"

"Ash, tvůj táta se dneska zdál neuvěřitelně šťastnej. Je šťastnej s Janet. Myslím, že bude v pořádku," ujistila mě Madi.

Táta ten den oznámil, že jsou fakt spolu. Hrozný překvápko.

"Vím, že je šťastnej. Než se rozhodnu, musím mu zavolat."

"No, budeš mi chybět, až natrvalo odjedeš, Ash," řekla Casey a Madi přikývla.

Obě mě moc dobře znaly.

Uplynul další týden. S tátou jsem ještě nemluvila, ale měl se se mnou setkat v Dallasu při jednom z mých posledních koncertů. Říkal, že se mnou chce něco probrat. Napadalo mě jedině, že už požádal paní Cooperovou o ruku. Haha. To by mu bylo podobný.

Chtěl se mnou mluvit o Janet, ale jenom aby mi řekl, že ji chce vzít na delší dovolenou na Havaj. Chtěl s ní strávit nějakej čas o samotě. Táta vlastnil malej, odlehlej dům na Oahu, hned u pláže Kailua. Jako malou mě tam několikrát vzal a učil mě surfovat. Od tý doby jsme ale nesurfovala.

Možná bych tam mohla jednou vzít Spencer a mohly bychom se učit surfovat společně.

To jsem každopádně zase odbočila.

Řekla jsem mu o svým možným stěhování do Michiganu. Nejdřív byl smutnej, ale pak mi řekl, že to musím udělat. Že bych litovala, kdybych to neudělala. Dokonce zašel tak daleko, že mi řekl, že si tam koupí dům a většinu léta bude trávit tam. Mluvili jsme o hudbě. Byl opět smutnej, že jsem se rozhodla nepodepsat smlouvu. Ale chápal to a přijal to. Věděl, jak je život zpěváka těžkej. Nezvládla bych další týdny koncertování, o měsících nemluvě. Ujistila jsem ho, že budu pořád vystupovat. Hudba ke mně patřila. Neplánovala jsem se jí vzdát úplně. Ale už to nebyla má láska číslo jedna.

"Ash, chci, aby byla šťastná," řekl mi, když se posadil a přitáhnul si mě do náručí.

"A vím, že se Spencer jsi. Někdy musíš v životě a lásce dělat kompromisy. Naučil jsem se to až teď a za to se omlouvám. Nebuď jako já. Udělej, co považuješ za správný. Ale ne to, co ti říká hlava, na to zapomeň. Udělej, co je správný pro tvý srdce."

Dal mi pusu na čelo a pak mi zvedl hlavu k sobě.

"Dokážeš si představit, že se odstěhuješ z Kalifornie? Dokážeš si představit, že zvládneš čtyři roční období? Že nebudeš moc kdykoliv na pláž? Že budeš nosit tlustý zimní kabáty? Hrabat listí a odhazovat sníh?"

"Tak to určitě," zasmála jsem se. "Na to bych si někoho najala. A jsem Daviesová, i v tlustých zimních kabátech by mi to seklo."

"Ha ha ha, to jsem si mohl myslet," taky se zasmál. "Vážně potřebuješ mou radu, princezno? Podle mě ses už rozhodla."

"Rozhodla jsem se. Už před nějakou dobou. Jenom jsem o tom s tebou chtěla mluvit, tati. Vím, že jsi s Janet šťastnej, ale cítím se hrozně, že jsi přestal s koncertováním, abys tu pro mě byla a já se stěhuju."

Naklonil hlavu na stranu. "Pořád tu pro tebe můžu být, Ashley. Kdykoliv budeš potřebovat. Stačí když taťkovi zavoláš."

"To mám v plánu. A ty mi koukej zavolat, než požádáš Janet o ruku."

Podíval se na mě se svým typickým úšklebkem. Dalo by se říct, že se můj podobal jeho. S úšklebku se stal širokej úsměv.

"Nepožádal jsi ji už, že ne?" Ježiš.

"Ne," zasmál se. "Ale mám to v plánu hodně brzy. Možná to působí uspěchaně, ale když víš, tak prostě víš. Miluju ji, Ash, a ona je do mě blázen. Přirozeně."

Teď chápete, po kom to mám.

Ta představa mi úplně došla až později ten večer. Táta a paní Cooporová se milovali. Můj táta a Alyssina máma. Požádá ji o ruku. Pokud řekne ano, bude má nevlastní máma. S Alyssou bychom byly sestry, kdyby ještě žila. To spojení mezi námi nikdy nezmizí. Teď jsem si tím byla ještě jistější.

Hodně jsem ten poslední týden telefonovala. Pro jednou nevypadal seznam hovorů: Spencer, Spencer, Spencer, Spencer, táta, Spencer, Spencer, Miranda, Spencer, Spencer, Spencer. Asi máte představu. Většinu času během cestování jsem trávila s telefonem u ucha. Přípravou na budoucnost. Na budoucnost se Spencer. V Michiganu. Obvolala jsem pár univerzit. Ano, univerzit. Potřebovala jsem jít na výšku. Chtěla jsem být schopná se postarat o Spencer a rodinu, kterou budeme jednou mít. Finančně. Musela jsem se vrátit do školy, abych mohla dostat dobrou práci. Šílený bylo, že jsem na vysokou fakt chtěla.

Divný.

Dokonce jsem mluvila s Clayem. Jo, můj první rozhovor s tím klukem, vzhledem k tomu, že jsem se s ním ještě nesetkala. Měl toho hodně a mrzelo mě, že jsem se s ním neviděla o Vánocích. Byl tam předešlej den. Každopádně náš rozhovor byl nejdřív hodně trapnej, ale postupně jsme začali být jeden z druhýho míň nesvý. Musela jsem se ujistit, že nabídka práce pro Spencer pořád platí. Nechtěla jsem se jí na to ptát, protože jsem chtěla, aby to celý bylo překvapení. Potvrdil mi, že pořád mají dvě volný místa a jedno z nich nabídli jí. Řekla jsem mu o svých plánech a měl děsnou radost, že bude jeho sestra učit na škole, kterou oba zbožňovali. Občas se zdálo, že mluvím s mužskou verzí svý přítelkyně.

Se šprťáckou knihomolskou verzí.

Nechápejte mě špatně. Tuhle stránku Spencer jsem milovala.

Milovala jsem každou Spenceřinu stránku.

Když je řeč o mý šprťácký knihomolský přítelkyni, mluvila jsem s ní tři dny před tím, než jsem se měla vrátit domů. Netušila, že tam budu už následující den.

Vracela jsem se domů. Nezáleželo na tom, kde to bylo. Záleželo jedině na tom, že tam bude Spence.

52B

Celý týden jsem se neustále usmívala. Už to bylo skoro tady. Ashley se vracela domů. Zase budeme spolu. Měla jsem velkou radost.

Tři dny.

Tři dny, než ji zase budu svírat v náručí. A už ji nikdy nepustím.

Pokud by se rozhodla znovu odjet, jela bych s ní.

Vůbec jsem o tom nepochybovala. Už mě nebavilo být bez ní. Za tem náš jeden rok jsme strávily příliš času odděleně. Bylo těžké uvěřit, že už je to tak dlouho. Zdálo se to jako včera, když mi dala tu pusu ve výtahu.

Páni, ta pusa!

Budu ji mít v paměti zapsanou po zbytek života. Spolu s dalšími polibky od jejích nádherných, dokonalých rtů.

Vrátila jsem se v myšlenkách do dne před pár týdny. Zavolala mi na naše první výročí. Samozřejmě mi zazpívala a já ji viděla zpívat přes Skype. Měla jsem nutkání zavolat tvůrci Skypu, abych mu za to poděkovala... a za i některý jiný věci. Řekněme, že sex po telefonu díky nám dostal úplně nový rozměr. Bylo úžasné, co ta dívka se mnou dokázala dělat pouhými slovy.

Páni!

"Spence, chceš něco k pití?" uslyšela jsem matně.

"Spence?" Mé hříšné myšlenky přerušilo Glenovo šťouchnutí do mého ramena.

"Co je?"

"Chceš. Něco. K. Pití?" ptal se mě, zatímco předstíral znakování. Blbec!

"Jo, jasně. Překvap mě."

Podíval se na mě s vykulenýma očima. "Ehm. Tak jo." Pak odešel s ďábelským úšklebkem.

Byli jsme v malém klubu v centru, kde jsem Ashley minulý červen zpívala. Glen, jeho přítelkyně Becky a Miranda a Chris. Ti přijeli den předtím. Měla jsem velkou radost, že Mirandu vidím. Cítila jsem se hrozně, že je v L.A. sama, ale věděla jsem, že se o ni Chris postará. Oběma jsem jim věřila. Miranda samozřejmě odmaturovala jako nejlepší ze třídy. Svěřili jí proslov na maturitní slavnosti. S Glenem jsme na tu slavnost jeli. Její proslov byl... celá Miranda. Byl neskutečný. Natočila jsem ho pro Ash, aby ho mohla vidět. Byla jsem na Mirandu moc pyšná. Věděla jsem, že její rodina by taky byla. Kéž by tam mohli být a vidět, jaká úžasná mladá žena z ní vyrostla.

Být zpátky v L.A. bylo smutné. Od mého odjezdu jsem tam byla pouze třikrát. Jednou, když Miranda onemocněla, pak na její maturitní ples, a potřetí na tu slavnost. Když jsem tam byla, stýskalo se mi po Ashley ještě víc. Zvlášť když jsem spala ve své posteli. Pořád jsem z povlečení cítila její vůni.

Už jen tři dny.

Glen se vrátil s našimi drinky, a když mi podával můj, zvláštně se na mě podíval. Nic jsem si z toho nedělala. Zvedla jsem skleničku a pořádně se napila. Pálilo to jako čert a celé tělo jsem měla v jednom ohni. No, holt se asi opiju. Byl čas trochu žít. Otočila jsem se na Glena.

"Díky. Je to dobré. Jak se to jmenuje?" Nebylo to dobré. Bylo to příšerné, ale chtěla jsem, aby se napil taky.

"Ehm. Jmenuje se to Plážovej bastard. Chutná ti to?" zeptal se mě s vykulenýma očima.

"Jo. Chceš ochutnat?"

"Ehm. Ne, díky," odpověděl rychle.

Jo, to mě mohlo napadnout. Posera!

Chystala jsem se znovu napít, když vtom jsem uslyšela hodně známý hlas.

Rychle jsem otočila hlavu k pódiu a málem dostala infarkt.

Ashley. "Dnes je tu prý večer volnýho zpívání, tak pokud vám to nevadí, ráda bych zazpívala píseň pro svou nádhernou přítelkyně, která sedí přímo tamhle."

Ukázala mým směrem a naše oči se střetly. Usmála se tím až neskutečně nádherným úsměvem Ashley Daviesové a mně se na chvilku zastavilo srdce. Z očí se mi okamžitě vyhrnuly slzy a instinktivně jsem se zakryla pusu rukou.

Vše ve mně mi říkalo, abych se k ní rozběhla.

Vstala jsem, ale Miranda mě stáhla zpátky.

"Počkej. Chci ji slyšet zpívat."

Probodla jsem Mirandu pohledem a ona mě pustila.

Neměla jsem na vybranou. Hudba začala, takže jsem se musela zase posadit.

Ashley byla na pódiu. Ani ne deset metrů daleko. Zatímco držela kytaru a začala hrát, její oči pořád spočívaly na mně.

Každý cítí bolest,
to máme všichni společné.
Zvládáme i to nejhorší
a bolest potlačujeme.
Stojím u tvých dveří,
bylo to milión mil,
budu první, kdo řekne,
že už dál nemůžu.
A že chci být, kde jsi ty.
Cítím totéž, co od začátku.
Chci být, kde jsi ty,
a budu tam.
Už nebudou žádná zlomená srdce,
tentokrát zůstanu, přesně kde jsem.
Chci být, kde jsi ty.
Řekni mi, že tomu rozumíš.
Ať je tohle šance,
jediná, která se počítá.
Tvá láska bude má poslední,
dokud můj život nevyprší.
Dokud uslyším ta slova,
jediné, co potřebuju, je ano.
A že chci být, kde jsi ty.
Cítím totéž, co od začátku.
Chci být, kde jsi ty,
a budu tam.
Už nebudou žádná zlomená srdce,
tentokrát zůstanu, přesně kde jsem.
Chci být, kde jsi ty.
Řekni mi, že tomu rozumíš.
Jsem ohromená
a visím na každém tvém slovu.
Padám do prostoru,
zapomínám každou chybu,
kterou jsem udělala.
Začínám se měnit,
zatímco mé slzy mizí.
A každý tvůj pohled
je okamžik, který vítám.
A chci být, kde jsi ty.
Cítím totéž, co od začátku.
Chci být, kde jsi ty,
a budu tam.
Už nebudou žádná zlomená srdce,
tentokrát zůstanu, přesně kde jsem.
Chci být, kde jsi ty.
Řekni mi, že tomu rozumíš.

Zůstávala jsem přilepená na židli. Co začala zpívat, jsem se nepohnula.

Co mi chtěla říct?

Myslela to vážně?

Vytrhla jsem se z toho transu, když jsem spatřila, že ke mně jde. Bylo to jako zpomalený film.

Nakonec se můj mozek probral a řekl mým nohám, aby se pohnuly. Vstala jsem, vyskočila ze židle a pádila jí do náručí. V okamžiku, kdy jsem kolem sebe ucítila její ruce, jsem se rozbrečela.

Byla doma.

Objímala mě.

"Ach bože. Je tak krásný držet tě v náručí," plakala mi do ucha. "Nemyslím, že budu ještě někdy schopná tě opustit."

Zvedla jsem hlavu z jejího ramene a vzala jí tvář do dlaní.

"Už tě nikdy odejít nenechám."

Naše rty se setkaly v pomalém, ale vášnivém polibku. Nebylo třeba spěchat. Měla jsem všechen čas na světě.

Celý zbytek našich životů.

Cítila jsem vše naráz.

Její žhavé rty na mých.

Její ruce na mých bedrech, kterými si mě k sobě přitahovala.

Její rychle tlukoucí srdce.

Má podlamující se kolena.

Byla tam.

Objímala mě.

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

Odtáhly jsme se, abychom se nadechly, a Ash se rozesmála. Chvíli mi trvalo, než mi došlo proč.

Dostávalo se nám potlesku ve stoje. Všichni v klubu stáli a tleskali. Miranda vypadala, že se každou chvíli rozbrečí, a Glen zvedal pěst do vzduchu a hulákal: "Jo! Jo! Jo!"

Normálně bych se hanbou propadla. Ale v té chvíli mi to bylo jedno. Přitáhla jsem si ji zpátky k sobě a znovu ji políbila. Tentokrát tvrději a ona dost hlasitě zasténala.

Když jsme tu naši hodně veřejnou líbačku ukončily, odvedla jsem ji do odlehlého rohu.

"Co tady děláš?"

"Možná jsem trošičku kecala o tom, kdy se plánuju vrátit domů. Chtěla jsem tě překvapit."

"No, to se ti povedlo. Nemůžu uvěřit, že jsi tu, Ash." Zvedla jsem jí ruku k tváři a ona zavřela oči a přitiskla se k ní.

"Jsem teď tak šťastná. Strašně jsi mi chyběla."

Vzala mi ruku a políbila ji.

"No, jsem tu a nikam nejedu, miláčku."

Najednou jsme byly opět tak blízko, že jsem na tváři cítila její teplý dech. Naklonila se a políbila mě na koutek úst, pak na tvář, potom na čelo a nakonec opět na rty.

"Promiň, ale stýskalo se mi po líbání s tebou." Byla úplně k sežrání.

"Jsem ráda, že jsi doma, Ash. Tedy, však víš, jsem ráda, že jsi tady. Mohla jsem se bez tebe zbláznit."

"Řekla jsi to správně napoprvý, Spence. Doma." Řekla právě doma?

"Eh?"

Zasmála se.

"To jsi tu písničku, co jsem zpívala, neslyšela?"

"To sice jo, ale..."

"Kdekoliv máš domov ty, mám domov i já. Vím, že chceš zůstat tady, Spence, a učit tu. Takže tu automaticky zůstávám taky."

"Ash, nemůžu ti dovolit, abys..."

"Pššš," přiložila mi prst na rty. "Poslední měsíc jsem o tom hodně přemýšlela. Nakonec se to vždycky scvrklo na jedno. Miluju tě. Miluju tě a chci, abys byla šťastná."

"Ash, s tebou jsem vždycky šťastná. Ať už je to kdekoli."

Odvedla jsem ji do boxu v rohu. Posadily jsme se vedle sebe. Vzala jsem její ruce do svých.

"Nemůžu tě žádat, abys kvůli mě změnila svůj život. L.A. je tvůj domov. Máš svou hudbu. Žije tam tvůj táta a kamarádky..."

"Dost," znovu mě přerušila.

"Už jsem se rozhodla. TY jsi můj domov, Spence. A tvůj domov je tady. S tátou jsem mluvila. Mluvila jsem i s kamarádkama. Mluvila jsem s Mirandou. Všichni mi řekli to samý. Následuj svý srdce... Moje srdce mě dovedlo sem, k tobě."

Z oka mi sjela slza a Ashley ji setřela palcem.

"Ash," vzlykla jsem. Jak bylo možná se znovu a znovu zamilovávat do téhož člověka?

"Stěhováním z L.A. se ničeho nevzdávám. Nic pro mě neznamená tolik, jako ty a naše budoucnost. Tohle je naše budoucnost, Spence. Pokud to pořád chceš."

"Samozřejmě že to chci, Ash. Ty a já spolu, tady s mou rodinou, učení na Michiganské univerzitě. Je to můj sen. Ale nechci, aby ses vzala svých snů."

"Ničeho se nevzdávám."

"A co hudba? Smlouva s tátovo společností. Kvůli tomu nemusíš být v L.A.?" Nemohla jsem jí dovolit vzdát se hudby. Byla její velkou součástí a patřila k tomu, co jsem na ní milovala.

"To už nechci. Teda hudbu budu pořád chtít, ale smlouvu ne. O to už zájem nemám. Zkusila jsem koncertování. Nesnášela jsem to. Ne kvůli tomu, žes mi chyběla, chyběla mi ta osobní část. Malej dav, ta atmosféra." Odmlčela se a zasmála se. "Těžko se to vysvětluje. Líbilo se mi vystupovat pro tolik lidí, ale ne tak, jak jsem si myslela. Po chvíli to bylo moc. Chci se vrátit k tomu, jak jsem zpívala jeden nebo dva večery v týdnu v malým klubu, před lidma, který znám a mám ráda. Nejde mi o slávu, nejde mi o pozornost. Nezajímá mě, jestli všichni mou hudbu znají. Nezajímá mě, jestli se ke všem nedostane. Zajímá mě jenom, jestli ji uslyšíš ty. Když jsem byla každej večer na pódiu a dívala se na ty cizí tváře..." Sklopila zrak na naše spojený ruce a pak ke mně zase vzhlédla. "Nic to neznamenalo. Nic to neznamenalo, protože jsi nebyla v davu, kterej mě povzbuzoval. Chci, aby to zase něco znamenalo, chci, aby na tom záleželo. To můžu dělat kdekoliv." Rozhlédla se po klubu. "Můžu to dělat tady."

"Jsi si tím vším jistá, Ash? Je to velký krok."

"Dokud ten krok uděláš se mnou, tak ano. Nikdy v životě jsem si nebyla ničím jistější."

"Jo, a ještě jedna věc." Vyklouzla z boxu a vzala mě s sebou. Stály jsme u stolu a najednou si klekla na jedno koleno.

Panebože!

"Spencer Carlinová, vezmeš si... svý věci a nastěhuješ se ke mně?" Eh?

Přestala jsem zadržovat dech a zavrtěla hlavou.

"Ty sis myslela, že tě požádám o ruku, že jo?" zasmála se.

Zvedla jsem ji na nohy a přitáhla si ji k polibku.

"Mmmm. Je to ano?" zeptala se mezi polibky.

"Ano." Nejspíše bych řekla ano na cokoli, na co by se mě zeptala.

Počkat. Požádala mě, abych se k ní nestěhovala.

"Ash?"

"Ano, miláčku?"

"Kam se mám nastěhovat?"

Zasmála se.

"Ehm, asi si musíme najít dům."

"Takže jsi mě požádala, abych se k tobě nestěhovala, aniž bys měla dům, do kterého se mám nastěhovat?"

"No, nemohla jsem přece koupit dům bez tebe, ne? Ale... mám tu svůj autobus," zavtipkovala.

"Máš tu autobus? Jako přímo tady?"

"Jo, na parkovišti vedle."

Beze slova jsem ji vzala z ruku a vedla ji pryč z klubu.

"Vrátíme se," křikla jsem na Mirandu.

Jakmile jsme byly uvnitř autobusu, doslova jsme na sebe skočily.

"Kde je řidič?" zeptala jsem se, zatímco mi rozepla džiny a stáhla mi je z nohou.

"Je to Mark a šel se najíst. Pak přijde do klubu. Neboj."

Odvedla mě do zadní části autobusu do dost velkého pokoje. Jak velký ten autobus byl? Postel byla velká a voněla po Ashley.

Lehly jsme si na postel, kůže na kůži, a jen si hleděly do očí. Bylo úžasné být jí nablízku. Cítit její teplo. Cítit její dokonalou vůni.

Udělala jsem první krok. Stáhla jsem ji na sebe a rozevřela nohy, aby si mezi ně mohla lehnout. Pak jsem jí vzala za boky a přitáhla si ji k sobě. Hlasitě zasténala, ale potlačila jsem ten sten svými ústy. Líbila jsem ji tvrdě a polibek okamžitě prohloubila. Vklouzla jsem jí jazykem do úst ve stejnou chvíli, kdy do mě vnikla. Hodila jsem hlavou dozadu a její rty našly můj krk. Nelze vyjádřit slovy, jak úžasné bylo s ní zase takto být. Ani mé nejdivočejším sny se k tomu nepřibližovaly. A těch jsem měla v poslední době hodně.

Její ústa byla najednou všude. Na mém krku, ramenech, ňadrech, břiše a nakonec je přesunula níž. Potom to už netrvalo dlouho. Jakmile se její jazyk dotkl mého klitorisu, nedokázala jsem se ovládnout. Mé tělo se pod ní nekontrolovatelně zmítalo a křičelo více než jedním způsobem. Těsně před orgasmem jsem si ji přitáhla zpátky nahoru k sobě. Chtěla jsem se jí při vyvrcholení dívat do očí. Poslední příraz prstů a zatřáslo se mi tělo a znovu a znovu mnou projížděly vlny rozkoše, zatímco mě líbila na tvář a šeptla: "Miluju tě."

Zatímco jsem popadala dech, chvíli jsme tam ležely.

"Miluju tě, Spence," řekla a dala mi vlasy z obličeje.

"Taky tě miluju, Ash. Strašně moc," otočila jsem se tváří k ní.

Natáhla jsem se, pohladila ji po tváři a pak ruku přesunula níž. Věnovala jsem náležitou pozornost jejím ňadrům a zároveň ji něžně líbala. Když jsem jí sjela rukou mezi nohy, znovu mi zasténala do úst. Když jsem do ní vnikla prsty, netrvalo to dlouho. Udělala se pořádně a rychle a křičela při tom mé jméno.

Později ten večer jsme se přesunuly do bytu. Do bytu, kde jsme se poprvé milovaly. Po druhým kole jsme se osprchovaly, převlékly se na spaní a pak vyšly na balkon. Posadily jsme se na zahradní lehátko a já ji objímala, zatímco jsme se dívaly na hvězdy.

"Ash?"

"Hmmm?" Bylo mi moc dobře a byla jsem vyšťavená. Začínala jsem usínat.

"Co jsi chtěla dělat, když jsi byla malá? Vím, že jsi chtěla být velkou rockovou hvězdou, ale bylo i něco jiného?"

"Přišel čas dalších náhodných otázek? To už jsme nějakou dobu nedělaly."

"Jasně. Tak čím jsi chtěla být?"

"Chtěla jsem být učitelkou, Spence."

"Vážně? To by mě nikdy nenapadlo."

"No, ne takovou učitelkou jako jsi ty. Chtěla jsem učit hudbu. Táta mě učil hrát na piáno a kytaru a pamatuju si, jak super a chytrej mi připadal. Z těch lekcí si pamatuju každej okamžik. Pamatuju si, že jsem si říkala, že to bych chtěla jednou dělat. Chtěla jsem učit děti hrát na hudební nástroje. Chtěla jsem, aby byly tak šťastný, jako jsem s ním byla v těch chvílích já."

"Jo, a taky jsem se chtěla přidat k cirkusu." To byla pravda. Zasmála se.

"V kostýmu akrobatky bys vypadala moc sexy."

"Jo, to je fakt." Haha. Dokážete si to představit?

"Ale nevím, život je změna." Nevěděla jsem, co mě v budoucnosti ohledně kariéry čeká.

"Takže když se nebudeš snažit o hudební kariéru, co budeš dělat?" Pořád se bála, že se vzdávám svých snů.

"Nevím, Spence. Ale prozatím si zapíšu nějaký přednášky."

"Přednášky? Kde?"

"Na Michiganský univerzitě."

Prudce se otočila a oči měla velký jako talíře.

"Na Michiganské? Jak?"

"Říká se tomu peníze, Spence. A znám nějaký lidi."

"Fakt? Myslíš to vážně, Ashley?" Někdy byla roztomilost sama.

"Myslím to vážně, miláčku. Budeš tam učit a já budu studentka."

"Hmmm. To zní povědomě," zasmála se.

"Jo jo. Dokonce přemýšlím, že bych si zapsala jednu přednášku literatury. Prý jí učí neskutečně sexy blondýna."

"Ale, vážně? Víš, že by to bylo proti školnímu řádu, viď?"

"Nebylo. Přímo proti řádu ne. Jenom by se jim to moc nelíbilo."

"Myslíš to vážně?"

"Smrtelně vážně."

"Víš, že si můžeš zapsat spoustu jiných přednášek literatury?"

"Vím, ale chci chodit na tvou."

"Jé. Chybím ti jako tvá učitelka?"

"Chybíš. Zvlášť když jsi nosila ty kraťoulinký sukně."

Obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou.

"Na mou přednášku chodit nebudeš, Ash. Znova už bych to nezvládla."

"Ale, Spence," vyšpulila jsem smutně spodní ret.

Otočila se a sedla si na mě. Přitiskla svý hebký rty na mý, nadzvedla mi triko a lehce mi přejížděla nehty po břiše. Najednou jsem byla připravená na třetí kolo.

"Neboj, Daviesová. Pořád jsi učitelčin miláček."

Píseň:
Where You Are - Gavin DeGraw

53 - 7 let

"Ashley, co se děje? Budou v pořádku?"

Nedokázala jsem na to odpovědět. Doufala jsem, že ano. V tý chvíli panikařila ještě víc než já. Já byla asi prostě v šoku.

"Nic nevím, Mirando. Vím jenom, že došlo k nehodě. Přivezli je před dvěma hodinami. Spence se zdála v pořádku. Byla jsem v pokoji a mluvila s ní a pak se něco stalo. Vyhodili mě z pokoje." Hleděla jsem před sebe. Na zeď, na nic.

Pamatovala jsem si jenom na krev a výraz čirý paniky v její tváři.

Pamatovala jsem si jenom, jak křičela mý jméno, zatímco mě vystrkovali z pokoje.

"Ash, bude v pořádku. Obě budou." Sedla si a dala kolem mě ruku. Opřela jsem se o ni.

Myšlenky se mi vrátily do minulosti...

Před 7 lety...

"Ash, tohle je 23. dům, co si prohlížíme. Proč jsi tak vybíravá?" Seděla na verandě posledního domu, kterej jsem zamítla, a odmítala vstát.

"Spence, tenhle dům je..."

"Dokonalý," usmála se svým dechvyrážejícím Spenceřiným úsměvem.

Poškrábala jsem se na nosu a ona se zasmála.

"Ashley, už mě to prohlížení domů unavuje. Chci nějaký najít a nastěhovat se, abychom mohly žít spolu v novém domě," skuhrala.

Sedla jsem si vedle ní a vklouzla rukou mezi její. Jednu jsem si zvedla ke rtům a něžně ji políbila.

"Taky to chci, miláčku. Ale chci pro sebe a mou dokonalou přítelkyni dokonalej dům. Tenhle dům to není, Spence."

Posunula se, aby mi viděla do obličeje, a tázavě se na mě zadívala.

"Tenhle dům je krásnej, Spence. O tom žádná. Ale když jsem do něj vešla, prostě jsem to necítila."

"A co, Ash?"

"Necítila jsem se správně. Nedokázala jsem si představit, že tu s tebou žiju. Nedokázala jsem si představit, že jsme tu šťastný. Nedokázala jsem si představit děti běhající po chodbách nebo na dvorku za domem. Viděla jsi, jak je ten dvorek malej, Spence?"

Usmála se na mě, jak to dělala, když uviděla štěňátko, a já zavrtěla hlavou.

"Přestaň. Prostě konstatuju. Tohle není náš dům, Spence." Vstala jsem a vyrazila k autu. Následovala mě, a když nastoupila, znova se na mě podívala.

"Proč musíš být tak zatraceně roztomilá?" zasmála se.

Probodla jsem ji pohledem a štípla ji do boku.

"Odvolej to." Věděla, jak moc ten výraz nesnáším.

Zavrtěla hlavou.

"Odvolej to," varovala jsem ji.

"Zapomeň."

Naklonila jsem se, takže mý rty byly centimetry od jejích.

"Tohle je poslední příležitost."

Byla jsem prakticky na sedadle spolujezdce. Natáhla jsem ruku dolů, zmáčkla páčku na straně sedadla a to se začalo sklápět. Přesunula jsem se ze svýho sedadla a sedla si na ni.

"Ashley. Co to děláš?"

"Pššš," zašeptala jsem jí do ucha, zatímco se sedadlo dál sklápělo.

Když jsem k ní přirazila, zavřela oči.

"Ash," zasténala.

"Víš, že se mi nelíbí, když mi říkáš, že jsem roztomilá," zašeptala jsem a přesunula rty k jejímu uchu a pomalu olízla lalůček.

"Já vím, miláčku." Měla hlubokej hlas. Snažila se ovládnout.

"Tak to odvolej a omluv se," znova jsem zašeptala a pak jsem jí něžně přisála rty ke krku.

"To nejde. Je to pravda."

"Takže to neodvoláš a neomluvíš se?" zeptala jsem se s pohledem do jejích roztoužených očí. Olízla jsem si spodní ret a nasála ho do pusy.

"Ani náhodou," vzdychla.

Ještě jednou jsem k ní přirazila a ona mi do úst zalapala po dechu. Předklonila se, aby mě políbila, ale já se odtáhla, sklouzla s ní a vrátila se na svý sedadlo.

"Jak chceš."

Zapnula jsem si pás a nastartovala auto.

"Ash, co to děláš? To ne."

Zasmála jsem se. "Pozdě, Spence."

Její výraz byl dokonalej. Otevřená pusa a zúžený oči, kterými mě probodávala.

"Nemůžu uvěřit, že jsi to udělala," založila si ruce na hrudi.

"Já nemůžu uvěřit, že ses neomluvila." Chystala jsem se rozjet, když vtom dala ruku na mojí.

Najednou byla na mně a sklápěla mou sedačku.

"Odvolávám to, dobře?"

Zlehka mě políbila.

"Omlouvám se."

Políbila mě na tvář.

"Omlouvám se."

Políbila mě na spánek.

"Omlouvám se."

Pak na čelo.

"Omlouvám se. Omlouvám se. Omlouvám se."

Vrátila se k mým rtům.

"Odpouštíš mi?"

Panebože, vypadala tak nádherně.

"Mmmm. Odpouštím."

Při vzpomínce na jednodušší časy jsem se musela usmát.

Dům jsme konečně našly o týden později. Byl to 35. dům, kterej jsme viděly. Ale byl dokonalej. Byl to dvoupatrovej kamennej dům u našeho vlastního soukromýho jezera. Samotnej pozemek byl dost velkej a Spencer zasvítily oči, jakmile vystoupila z auta.

Potom netrvalo dlouho podepsat papíry a nastěhovat se. Náš společnej život oficiálně začal.

"Ashley? Ashley? Ash?" Ze vzpomínek mě vytrhla Miranda, která mi třásla ramenem.

"Jo, promiň."

"Nechceš něco k jídlu nebo pití? Dojdu pro kafe."

"Jo, Mirando, kafe zní dobře." Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a z oka mi sjela slza.

Oči jsem neotevřela, zatímco si mě Miranda přitáhla do objetí a sevřela mě.

"Bude to dobrý. Budou v pořádku. Musíš tomu věřit, Ash," šeptala, zatímco se odtáhla a třela mi ruce.

"Já vím," bylo všechno, co jsem řekla.

Nevěděla jsem to. Byla jsem strašně vyděšená. Ale věděla jsem, že musím být silná.

Miranda odešla pro kafe a já se přesunula k oknu. Už byla tma a nad městem zářily hvězdy tak jasně, že mě to přimělo myslet na Alyssu.

Zase jsem se ponořila do vzpomínek...

Před 6 lety...

"Připravená, krásko?" Nebyla jsem ani zdaleka připravená. Byla jsem hrozně nervózní.

"Jsem strašně nervózní, Spence." Potily se mi ruce a nedokázala jsem zůstat stát na místě.

"To nemusíš, miláčku. Budu stát vedle tebe a budu tě držet za ruku."

Vždycky mě dokázala uklidnit.

"Stála jsem před tisíci lidmi a vylévala si jim srdce, ale jsem nervózní, že se mám postavit před dvacet a něco lidí a přednést řeč."

"Ash, není to ledajaká řeč a jsi nervózní, protože chceš, aby to bylo dokonalé. Chápu to, miláčku, ale to, co sis napsala, je nádherné a oběma se jim to bude moc líbit. Tím jsem si jistá."

Zezadu kolem mě dala ruku a dala mi pusu na rameno.

"Stačí, když budeš sama sebou, Ash."

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

"Dokážu to. Jsem přece jedinečná Ashley Daviesová. Mám to na háku!"

Spencer se zasmála a znova mi dala pusu na rameno.

"To je ono. To je má nádherná a... namyšlená přítelkyně."

Rychle jsem se otočila a přitáhla si ji k sobě.

"Nemám právo být namyšlená?" svůdně jsem se jí zadívala do očí.

"Samozřejmě že máš, miláčku."

Dala mi pusu na tvář a upravila vlasy.

"Teď už pojď. Čeká tě řeč."

Vyjít na malý pódium před dvacet a něco lidí bylo nervy drásající. Zvlášť když můj táta a má nová máma stáli tři metry přede mnou. Má nová máma. Bylo hrozně divný to říkat. Ale líbilo se mi, jak to zní.

Ale k nervozitě nebyl důvod. Otočili se na sebe a výrazy lásky v jejich očích a úsměvy na jejich tvářích mě nervozity úplně zbavily. Nemluvě o Spenceřině ruce v mý. Teplý, láskyplný, ochranný.

Postavila jsem se na kraj pódia a Spencer vzala sebou.

Tak jdeme na to.

"Tati, mám tě ráda a dnes ti z tohoto místa přeju všechno nejlepší. Hodně dlouho jsem doufala, že si najdeš někoho, jako je Janet. Někoho, komu na tobě bude záležet, kdo se s tebou bude smát a hlavně si poradí s tvou tvrdohlavostí a samozřejmě tvou namyšleností."

Všichni se zasmáli a Spencer mi sevřela ruku a tiše se uchechtla. Věděla jsem, co se jí honí hlavou.

"Janet, mám tě ráda a dnes ti z tohoto místa děkuju. Děkuju ti, že ho miluješ a děláš ho neskutečně šťastným. Nikdy jsem v jeho očích neviděla ten výraz, který má, když se dívá na tebe. Když tě našel, konečně získal to, co si zasloužil." Odmlčela jsem se a odkašlala si. Hlavou se mi honily vzpomínky na Alyssu.

"Řekla mi, abych se ujistila, že je o tebe postaráno. Nic víc nechtěla." Dívala jsem se přímo na ni, věděla, o kom mluvím. Do očí se jí okamžitě vehnaly slzy a táta kolem ní něžně dal ruku.

"Vím, že se na nás teď dívá. Vím, že se usmívá, protože se jí splnilo, co si přála."

Slova mi uvízly v krku a otřela jsem si slzy, který mi začaly téct. Další sevření Spenceřiny ruky. Díkybohu že tam byla se mnou.

"Doufám jen, že strávíte zbytek svých životů vzájemnou láskou a oddaností, jak si oba zasloužíte. Že si budete každý den jeden druhého vážit a respektovat se. Mám vás oba moc ráda."

Spencer mi podala skleničku s vínem a já ji pozvedla do vzduchu.

"Na pana a paní Daviesovy."

Odjeli na dvouměsíční líbánky a pak se vrátili domů do domu na pláži, kde se rozhodli natrvalo usadit. Osm měsíců na to odjeli do dětskýho domova v L.A. a po dalších dvou týdnech oficiálně adoptovali 11letou holčičku a jejího 7letýho brášku. Cassidy a Joshuu jsme do naší malý rodiny rychle přijali a já nemohla být šťastnější, že mám konečně sourozence. Přála jsem si jenom, abychom od sebe nežili tak daleko. To mě nezastavilo v jejich rozmazlování. Ani náhodou. Svou starší sestru Ashley zbožňovali.

The Star Foundation se konečně rozjela a Janet se starala o 3-4 děti naráz. Stala se velmi známou v Kalifornii a brzy se nadace rozšířila do Chicaga, New Yorku a Houstonu. Janet za svou charitativní činnost získala řadu cen.

Alyssa by na svou mámu byla moc pyšná. Vím, že my všichni byli.

Zvlášť můj táta. Rád se držel v ústraní a sledoval ji při práci. Rád se držel v ústraní a nechal ji zářit. Dělal to většinu dnů a někdy pracoval ve svý nahrávací společnosti. I po těch letech měl pořád ten pohled v očích, když ji sledoval nebo s ní mluvil. Byli moc šťastní a zamilovaní.

"Tu máš, Ash. Černý, jak ho máš ráda," podala mi Miranda kafe, ale já ho odložila na stolek vedle okna. Nechtělo se mi pít nebo jíst nebo dělat cokoliv jinýho. Žaludek jsem měla stáhnutej. Strašně jsem se o Spencer bála.

"Arthur tu bude každou chvíli. Nedokázal se spojit s Paulou. Asi je pořád v New Yorku, ale říkal, že se bude dál snažit."

Jenom jsem přikývla a znova se posadila. Zvedla jsem nohy na sedadlo židle a přitiskla si kolena k hrudi.

Vzpomínky nepřestávaly přicházet...

53B

Před 5 lety...

"Ehm, vím, že ještě nemáš otevřeno, ale viděl jsem v okně ceduli, že hledáš výpomoc."

Ten hlas jsem znala. Rychle jsem se otočila a uviděla ho tam stát se stydlivým úsměvem.

"Chrisi? Co tady děláš?" Neviděla jsem ho skoro dva roky.

"Přijel jsem získat zpátky svou holku. Ale tak trochu, ehm, potřebuju pomoc." Svěsil hlavu a upřel zrak na svý nohy.

Moc ráda jsem ho viděla. Mirandě strašně chyběl.

"Takže potřebuješ práci? Protože pomoc by mi rozhodně bodla," zeptala jsem se ho. Fakt jsem byla zoufalá.

"S klubem nebo s lekcemi na kytaru a piáno?" nadšeně se na mě podíval.

"S obojím?" Opravdu jsem potřebovala pomoct s klubem a on asi potřeboval peníze.

"Super. Kdy mám začít?"

Jo, otevřela jsem si vlastní klub. Pojmenovala jsem ho Blue. Určitě uhodněte, odkud se ta modrá v názvu vzala. Klub byl malej a útulnej a každej večer bylo volný zpívání. Já hrála jednou nebo dvakrát týdně. Někdy víckrát, když jsem potřebovala zaplnit místo po někom, kdo odřekl. Z boku klubu byl další vstup. Dveře vedly do hudební školy. Kromě učení dětí ve volným čase u nás doma jsem si otevřela hudební školu, abych tam učila kohokoliv, kdo měl zájem. S tím, chozením na přednášky a vedením vlastního klubu jsem byla na konci sil. Zoufale jsem potřebovala pomoc. Chris se nemohl objevit ve vhodnější dobu.

Po maturitě se Miranda rozhodla taky odstěhovat do Michiganu. Chris měl jet s ní, ale jeho nová kapela dostala nabídku na turné po malých klubech po celý Kalifornii a on tak místo toho vyrazil na šňůru.

Na rozdíl od našeho vztahu se Spencer to jejich nepřežil. Po sedmi emočně vyčerpávajících měsících mu dala v slzách sbohem po telefonu a já ji pak hodiny brečící objímala.

Nakonec se přes to přenesla, ale její vztahy nikdy nevydržely dýl než jedno rande. Pořád ho milovala, i když to popírala. Naplno se ponořila do učení a podle toho, jak jí to šlo, kandidovala na nejmladší psycholožku v dějinách.

Jo, psycholožku.

Překvapení, co?

Chris mi pomohl s klubem a já se ujala lekcí v hudební škole, zatímco jsem se učila a pokračovala v učení dětí. Žil v kanceláři v klubu, což byl spíš takovej malej byt. Já za to nemohla, byl to Spenceřin nápad. Žertovala, že potřebuju někde přespat, když mě po hádce vykopne z domu. Samozřejmě to byl vtip. Skoro jsme se nehádaly, a když ano, bylo to kvůli mý paličatosti. Víc než jedním způsobem jsme se po chvíli zase udobřily. Což u ní samozřejmě vzbudilo podezření, že začínám hádky schválně.

Udělala bych něco takovýho?

Ehm, odmítám vypovídat.

Miranda bydlela s námi, ale když byla ve škole, spala na koleji. Chris se mnou jednu sobotu šel domů a překvapil ji. Nejdřív byla zmatená, ale když spolu asi hodinu mluvili, našla jsem ji na jeho klíně, jak ho líbá. Možná jsem je tak trochu špehovala. Spencer mě na noc odvedla z domu. Nemusím říkat, že následující ráno byli ti dva zase pár. Miranda byla moc šťastná. Pevně mě objala a děkovala mi. Večer nám všem uvařila večeři, aby vyjádřila svůj vděk. Nepotřebovala jsem děkovnou večeři. Vidět ji se zase skutečně usmívat mi bohatě stačilo.

"Ahoj, zlatíčko, Miranda mi všechno řekla. Dobře to dopadne, Ashley. Má dcera je silná. Bude v pořádku."

Rozevřel náruč a já do ní padla. Můj táta byl v Evropě s Janet a dětmi a já si přála, aby byli tady. Ale Arthur se pro mě stal druhým tátou. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Nevěděla jsem, co bychom si bez něj se Spencer během těch uplynulých let počaly. Nebo bez Pauly, když na to přišlo.

Sedli jsme si a on mě pevně objal.

"Museli ji akutně operovat. Nechápu, co se stalo. Kdyby mi tak řekli, co se děje," brečela jsem mu na rameni. Do tý chvíle jsem byla silná a mlčela jsem. Věděla jsem, že to s panem C nemusím.

"Nevím, Ash. Ale určitě je o ní dobře postaráno. Tohle je dobrá nemocnice s dobrými doktory. Obě budou v pořádku."

Stejně jako jeho dcera mě vždycky dokázal uklidnit.

S hlavou na jeho rameni jsem se opět vrátila v čase...

Před 4 lety...

"Ahoj, Ashley. Co tě sem přivádí?"

Byl v kuchyni a jako obvykle vařil. A jako obvykle to vonělo úžasně.

"Já, ehm, chtěla jsem mluvit s tebou, Paulou a babičkou."

Škrabal brambory, ale rychle přestal a podíval se na mě.

"Je všechno v pořádku?"

"Všechno je super. Jsou doma?" Byla jsem hrozně nervózní.

"Měly by každou chvíli přijet. Jely nakupovat na narozeninovou oslavu malého Jacka." Vrátil se ke škrabání brambor.

"Nemůžu uvěřit, že už mu budou čtyři roky. Čas fakt letí. Pamatuju si, jak jako malej všude lezl."

"Jo, zdá se to jako včera, viď?"

Glen si vzal Jackovu mámu před 8 měsíci a něco. Povýšili ho na vedoucího obchodu a dostal dost přidáno na to, aby pro ně mohl koupit malej dům. Byl asi 5 minut od Carlinovic domu. Dva měsíce po svatbě se Glen stal oficiálně Jackovým otcem. Byla to velká svatba a byla nádherná. Stála jsem vedle oltáře se Spencer, Mirandou a dvěmi dalšími holkami jako družička. S Glenem jsme se během těch let hodně sblížili. Byl jako bratr, o kterým jsem nevěděla, že ho chci, a taky jeden z mých nejlepších přátel.

"Nepotřebuješ pomoct?" Možná by mě nechal ochutnat hotový jídlo, kdybych mu pomohla.

"Ne, už to skoro bude, ale děkuju," usmál se. Věděl, o co mi jde.

"Můžeš zůstat na večeři, jestli chceš, Ash. Vím, že si Spencer dneska vyrazila s kamarádkami. Budeme rádi, když zůstaneš."

"Díky, jsi nejlepší," sedla jsem si ke stolu se širokým úsměvem na tváři.

Zasmál se. "Jsi tu vždy vítaná, Ash."

Všichni jsme se pak sedli k lahodnýmu jídlu a klábosili o Paulině práci a narozeninový oslavě pro Jacka a nakonec o mně o Spencer.

"Chtěla jsi s námi o něčem mluvit?" řekl Arthur, zatímco přinesl na terasu tác s hrníčky s kafem. Po večeři jsme se přesunuli ven. Byl nádhernej večer.

Podal mi hrnek, kterej jsem položila před sebe a otřela jsem si potící se ruce do džín. Nervozita byla zpátky.

Otočila jsem se k nim všem a babička položila ruku na mou. Její oči mi říkaly, že to bude dobrý. Věděla to.

"Všichni víte, jak moc Spencer miluju. Chci se o ni starat a dávat jí pocit bezpečí a činit jí šťastnou a..." Zhluboka jsem se nadechla.

"Chci si ji vzít. Myslím, že jsme na to připravený. Vím, že já jsem. Chci si ji vzít za manželku a chci založit rodinu."

Pauliny oči se rozzářily, Arthur se usmíval jako hrdej táta a babička mi stiskla ruku a měla úsměv, kterej byl stejnej jako Arthurův.

"Chtěla jsem to nejdřív probrat s vámi. Doufám, že mi dáte požehnání, ale v každým případě mám v plánu ji o ruku požádat. Tentokrát doopravdy."

První promluvil Arthur.

"Ashley, vím, že budu mluvit za nás všechny, když řeknu, že pro tebe a Spencer nechceme víc než štěstí. Znám svou dceru a vím, že je s tebou šťastná. A tebe znám dost na to, abych věděl, že vždy uděláš všechno, aby šťastná byla. Máš mé požehnání. Vždy jsi ho měla."

"Díky, Arthure." Vstali jsme a on mě objal.

"Půjdu se podívat, jestli je koláč hotový. Zdá se, že máme co oslavovat." Pustil mě a zašel zpátky do domu. Otočila jsem se na babičku vedle sebe.

Vzala mě za obě ruce a dala mi pusu na tvář.

"No, už bylo na čase, melounku. Doufala jsem, že uvidím svou Spencer kráčet k oltáři, ještě než zaklepu bačkorama."

"Babičko!" zvolaly jsme s Paulou najednou.

"Co je?" pokrčila rameny. "Spencer má velké štěstí. Obě vás mám moc ráda a nemůžu se dočkat, až si budu zkoušet družičkovské šaty." Zasmála jsem se a babička mrkla.

"Tak kde je ten koláč?" Tentokrát zašla do domu ona a já tam zůstala sama s dračicí.

Nebylo fér jí tak dál říkat. S Paulou jsme se taky sblížily. Brala mě jako člena rodiny. Už jsem neměla pocit, že si přije, aby si Spencer místo mě našla dalšího chlapa. Už jsem neměla pocit, že musím na ochranu nosit momentovej klíč.

Sedla jsem si vedle ní.

"Pomohlo by mi, kdybys něco řekla." Její mlčení mě děsilo.

Podívala se na mě a já viděla v jejích očích slzy.

"Jsi naštvaná?" Sklopila jsem zrak na svý ruce a pak zvedla hlavu zpátky k ní.

"Brečíš, protože jsi šťastná? Prosím řekni, že ano."

Tiše se zasmála a otřela si tvář. Pak se předklonila a objala mě.

"Klid, Ashley. Brečím, protože jsem šťastná."

Hlasitě jsem si oddychla a ona se znova zasmála.

"Samozřejmě že máš mé požehnání požádat Spence o ruku. Kde jsi poslední roky byla? Nepřeju si nic víc, než být svědkem toho, jak si slíbíte vzájemnou lásku a oficiálně se vezmete."

Přitáhla si mě blíž k sobě a věnovala mi uklidňující úsměv.

"Nemusíš se bát, Ashley. Ušla jsem dlouhou cestu. Viděla jsem, jak bezvýhradně a přirozeně se milujete, a došlo mi, že láska je láska. Nezáleží na tom, s kým ji člověk najde, dokud činíte jeden druhého ve všech ohledech šťastní. A to je váš případ. Nikdy jsem neviděla lásku, jakou se Spence máte. To, jak se navzájem doplňujete, byl to osud. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych tomu neuvěřila. Asi bych se nikdy nepřiměla to dát s Arthurem do pořádku. Asi bychom k sobě nenašli znovu cestu. Tvá láska k mé dceři mě inspirovala a dala mi něco, v co jsem mohla věřit. Jsem šťastná, Ashley. Jsem šťastná, že tě Spence potkala a odvážila se s tebou být. Jsem šťastná, žes kvůli ní změnila svůj život. Jsem šťastná, že prosíš o požehnání. Myslím, že můžu souhlasit s mým manželem, že jsi ho vždy měla."

Oněměle jsem tam seděla a snažila se vstřebat všechno, co řekla.

"Pomohlo by mi, kdybys něco řekla," zopakovala moje dřívější slova.

Otočila jsem se na ni. Pořád měla v očích slzy a já taky.

"Děkuju."

O měsíc později jsme byly se Spencer na dovolený ve vile u pláže na Fiji. Obě jsme tu dovolenou už potřebovaly. První večer, kdy jsme tam byly, jsme pod měsíčním světlem vyrazily na procházku po nádherným pobřeží. Ušly jsme několik kilometrů a užívaly si téměř tichou letní noc. Když jsme se vrátily k vile, sedly jsme do písku a já ji zezadu objala.

"Je tu nádherně, Ash."

"To je. Měly bychom se sem přestěhovat, co říkáš?"

Zasmála se. Já to myslela vážně.

"Co je? Určitě bys tu mohla někde učit a já někde hrát a žily bychom v chatrči."

Naklonila hlavu na stranu a dala mi pusu na bradu.

"V chatrči?" zeptala se s následným uchechtnutím.

"No, jo, protože široko daleko tu není kde učit a myslím, že za hraní bych moc peněz nedostala, takže bychom byly během pár měsíců švorc a musely bychom se přestěhovat do chatrče."

"Aaaaha. V tom případě můžeme na stěhování na Fiji zapomenout."

"Cože? Ty bys se mnou nežila v chatrči?" předstíraně jsem smutně vyšpulila spodní ret. Otočila se a políbila mě.

"Kdybys žila v chatrči, přirozeně bych žila v chatrči taky."

"To je dobře. Protože tak nějak bez tebe nedokážu žít." Zaklonila se a já ji něžně políbila. Břicho se mi z dotyků jejich rtů na mých celý rozechvělo. Bylo úžasný, že jsem se tak pořád cítila pokaždý, když se mě dotkla.

Být s ní v tý chvíli, na tý nádherný pláži, pod překrásnou hvězdnou oblohou a svitem Měsíce, nemohlo být dokonalejší. Upřímně jsem si myslela, že by nemohl existovat dokonalejší okamžik.

Vymanila jsem se od Spencer a vstala jsem.

"Kam jdeš? Už chceš dovnitř?"

"Ne. Zůstaň tu a dívej se před sebe. Neohlížej se."

"Proč? Co máš v plánu?"

"Neboj se. Jenom se dívej před sebe. Slib mi, že se neotočíš, dokud neřeknu."

"Dobře, slibuju."

Ujistila jsem se, že se nedívá a pak jsem začala. Trvalo mi to jenom chvíli, a když jsem skončila, zhluboka jsem se nadechla a vrátila se ke Spencer.

Stoupla jsem si před ni a zvedla ji na nohy.

"Měla bych se bát?" zasmála se.

"Ne, miláčku, vůbec ne."

Pomalu jsem ji otočila, a když to spatřila, zalapala po dechu.

Velkými písmeny byly v písku napsaný slova, na který jsem se Spencer už roky ptala.

Vezmeš si mě?

Akorát tentokrát jsem to myslela vážně.

Když se ke mně otočila, klečela jsem na jednom koleni. Neměla jsem s sebou prsten, protože jsem ji ještě žádat o ruku neplánovala.

Vzala jsem ji za ruku, zatímco si Spencer druhou utřela slzy.

"Tentokrát to myslíš vážně?" zeptala se přes slzy.

"Ano. Celým svým srdcem. Vezmi si mě, Spence. Buď mou ženou. Slibuju ti, že po zbytek života budu dělat všechno, abys byla šťastná. Rybaření, bowling, divadelní hry, disneyovky, řekni si. Miluju tě, Spencer Ann Carlinová. Řekni ano, řekni, že se staneš mou ženou."

Zvedla mě na nohy a něžně, ale vášnivě mě políbila.

"Je to ano?" zeptala jsem se pořád se zavřenýma očima, když se odtáhla.

"Řekla jsem ano pokaždé. Co tě vede k tomu, že bych ho tentokrát neřekla? Když to myslíš doopravdy vážně."

"Myslela jsem to vážně pokaždý, když jsem se tě ptala, Spence." Ruka se mi samovolně zvedla k její tváři a pohladila ji a přejela jí po hebkých rtech palcem.

"Já vím. A co se mé odpovědi týče... je stejná jako vždy. Ano. Ano, ano, ano, ano, vezmu si tě, Ashley Marie Daviesová. Netoužím po ničem víc, než se stát tvou ženou a mít tě za svou."

Napila jsem se už jenom vlažnýho kafe, ruce se mi třásly a málem jsem ho vylila.

"Ashley, jedla jsi něco?" zeptala se Miranda a posadila se na druhou stranu ode mě. Pan C se ode mě nehnul, co vyšla sestra a informovala nás, že Spencer je pořád na operačním sále. Vysvětlila nám něco málo z toho, co se dělo, a když z místnosti odešla, došlo mi, že musím být silná. Pro Spencer a svou rodinu.

"Ehm, ne. Já... nevzpomínám si." Nepamatovala jsem si nic, co se stalo před tím telefonátem.

"Co kdybych přinesla něco k jídlu? Vím, že nemáš na nic chuť, ale jíst musíš." Miranda se o mě vždycky starala.

"Jo, jasně. Jenom něco malýho."

"Tak jo. Hned jsem zpátky." Dala mi pusu na čelo, pak vstala a odešla.

"Mirando!" Těsně za dveřmi se otočila. "Děkuju."

Usmála se a přikývla.

Znova jsem se napila už studenýho kafe a zaklonila hlavu. Když jsem ucítila zeď, zavřela jsem oči.

53C

Před 3 a půl lety...

"Moc ti to sluší, Ash," prohlásila Miranda hrozně pyšně. Stála za mnou, zatímco jsme se obě dívaly do velkýho zrcadla před námi.

"Díky."

"Jsi nervózní?"

"Vůbec. Na tenhle den jsem čekala roky. Pokud něco, jsem natěšená."

"Bezva. To já jsem uzlíček nervů," nervózně se usmála.

Otočila jsem se a objala ji.

"Proč jsi nervózní? To já musím mluvit před stovkou lidí."

"Ale já před nimi musím taky stát." Se Spencer jsme se hádaly, vedle koho bude Miranda stát. Obě jsme ji chtěly na svý straně. Nakonec jsem to vzdala a řekla Spencer, že ji můžu mít. Ale pak mě Spencer překvapila a vybrala si Carrie. Carrie byla v dospívání Spenceřina nejlepší kamarádka, a když se Spencer vrátila do Michiganu, zase se hodně sblížily. Věděla jsem, že by radši měla Mirandu, ale Spencer věděla, jak moc ji po svým boku potřebuju.

"To zvládneš, Mirando. Stačí, když tam budeš stát a vypadat nádherně. To nebude moc těžký." Usmála se na mě.

"Díky, Ash."

"A když znervózníš, budeš tam mít Chrise. Bude stát hned vedle tebe."

Jelikož už tak byl náš obřad 'netradiční', rozhodly jsme se ho upravit ještě víc. Na obou našich stranách budou stát kluci i holky. Já měla Mirandu, Chrise, Madi, Casey a Marka (no, tomu hromotlukovi jsem to slíbila). Spencer měla Carrie, Glena, Stacey, Kat a malýho Jacka. Dívky měly krátký světle šeříkový šaty bez ramínek a chlapi měli bílý kalhoty se světle šeříkovými košilemi s dlouhými rukávy. Se Spencer jsme obě měly bílý šaty. Já měla bílý šaty z hedvábnýho šifonu, který mi končily těsně pod koleny. Vlasy jsem měla rozpuštěný a zvlněný (podle Spenceřina přání) a měla jsem v nich bílej jasmínovej květ. Spencer měla... no, ještě vás budu chvíli napínat.

Scenérie byla překrásná. Bylo něco málo před sedmou večer. Slunce bylo těsně nad obzorem. Byl nádhernej kalifornskej večer. Ani moc teplej, ani chladnej. Oltář stál těsně u břehu a byl kolem něj bílej oblouk s popínavými bílými růžemi a břečťanem. Ulička z písku byla posetá růžovými a bílými okvětními lístky růží. Na každý straně bylo po 25 bílých židlí. Na začátku každý uličky byly lucerny, který čekaly na zapálení. Ten den nemohl být dokonalejší.

V půl sedmý jsem vstoupila bosou nohou na písek. Zatímco jsem se rozešla, všichni vstali. Oddávající stál u oltáře, můj táta hned vedle něj a mý družičky a družbové stáli v řadě za ním, na všech padesáti židlích seděli usměvavý tváře, lucerny svítily a hrálo piáno.

Šla jsem uličkou s Mirandou těsně za mnou. Nebudu lhát, pod všemi těmi pohledy a úsměvy jsem znervózněla. Táta ke mně došel na půl cesty, vzal mě za ruku a zahákl ji za svou. Zašeptala jsem 'Děkuju' a on šeptem odpověděl 'Nemáš zač, broučku'. Měl hrozně hrdej výraz a koutkem oka jsem spatřila, že si druhou rukou otřel oči.

Zastavili jsme se před oltářem a táta se ke mně otočil. Po tvářích mu pomalu sjížděly slzy.

"Páni, Ash. Vždycky jsi byla má princezna a dneska jako princezna vypadáš. Vypadáš tak překrásně a šťastně. Jsem na tebe moc pyšný. Neměla jsi lehký dětství a to si budu vždycky dávat za vinu. Ale tady jsi a chystáš si vzít mimořádnou, nádhernou a chytrou mladou dámu. Tolik jsi toho dosáhla a opravdu bych se nemohl cítit požehnanější, než se cítím v tuhle chvíli." Po tvářích mu sjížděly slzy a já cítila, jak se mi v očích tvoří vlastní. Usilovně jsem je potlačila. Byla jsem si jistá, že na ně dojde později.

"Mám tě rád, Ashley." Sklonil se, objal mě a já dala ruce kolem jeho zad.

"Mám tě moc ráda, tati."

Došla jsem k oltáři s Mirandou v závěsu. Ucítila jsem, jak její pravá ruka vklouzla do mý a okamžitě jsem se uklidnila. Jemně jsem jí ruku stiskla a ona odpověděla vlastním stisknutím. Byla jsem moc vděčná, že ji mám po boku. Oddávající mi přikývl a já se usmála. Před několika lety by nebyla svatba se Spencer legální. Měly jsme štěstí, že jsme tomu pitomýmu zákonu dali před pár lety v Kalifornii sbohem a šáteček. Obě jsme se chtěly vzít tam, kde to celý začalo. No, splnilo se nám to.

Bílý koncertní křídlo, který vedle oltáře hrálo, se krátce odmlčelo a pak znovu spustilo jemnou melodii. Vzhledem k tomu, že šlo o 'netradiční' obřad, nehrál se svatební pochod. Nádherná hudba, která se z klavíru linula, byla skladba Feather Theme z Forresta Gumpa od Alana Silvestriho. Samozřejmě ji vybrala Spencer. Ta skladba vždycky patřila k jejím nejoblíbenějším a chtěla se při kráčení uličkou cítit uvolněně.

Měla jsem oči na klavíru, když vtom jsme ucítila další Mirandino stisknutí ruky a uslyšela tichá zalapání po dechu hostů. Upřela jsem zrak do uličky a spatřila ji.

A došlo na slzy.

Ztěžka jsem polka a setřela si těch několik slz, který mi kanuly po tvářích.

Naše oči se setkaly a já uviděla v jejích taky několik slz.

Říct, že byla nádherná, by bylo slabý slovo.

Nedokázala bych vám to slovy popsat, protože takový slova neexistují.

Pomalu kráčela uličkou mezi řadami hostů, který z ní nedokázaly spustit oči, ani kdyby chtěli.

Po zem dlouhý bílý šaty bez ramínek s hedvábnýho šifonu jí neskonale slušely, zatímco ke mně po písku kráčela. Šaty bez ramínek odhalovaly její opálený ramena, zvlněný vlasy mě částečně zvednutý nahoru a taky v nich měla bílou květinu. Z uší jí visely dlouhý diamantový náušnice a na krku měla náhrdelník z bílýho zlata s modrým safírovým srdcem a diamanty okolo něj.

Pamatovala jsem si, že mi babička říkala, že podle tradice dá Spencer něco starýho, modrýho a o půjčenýho. Taky jsem si pamatovala, že mi řekla, že je ve skutečnosti Rose z Titanicu a má Srdce oceánu. Když jsme ho teď viděla, pro sebe jsem se tiše uchechtla. Ten náhrdelník vážně vypadal jako ten z Titanicu.

Babička byla prostě nejlepší.

Výraz pana C odpovídal výrazu mýho táty, zatímco vedl mou nastávající uličkou. Podívala jsem se na něj jenom krátce, než jsem očima znova vyhledala její. Mrkla jsem a ona se usmála tím nádherným úsměvem Spencer Carlinový a její opálený tváře mírně zrůžověly. Samozřejmě že jsem ji musela o našem svatebním dni přimět zčervenat. Zastavili se přede mnou a otočili se na sebe. Pan C řekl pár slov, který slyšela pouze Spencer, pak jí dal pusu na čelo a krátce, ale pevně ji objal. Posadil se vedle vzlykající Pauly a vzal ji za ruku.

Konečně...

Natáhla jsem ke Spencer ruku a ona mě za ni bez váhání vzala. Přitáhla jsem si ji k sobě a stálo mě to veškerou sílu, abych ji na místě okamžitě nepolíbila.

Ruku v ruce jsme si hleděly do očí a oddávající začal svou řeč. Co říkal, to nemám páru. Jakmile byly její ruce v mých a byla tak blízko, že jsem se jí mohla dotknout, okolní svět prostě... zmizel.

Byly jsme tam jenom my dvě.

Stály jsme tam, usmívaly se na sebe a naše oči říkaly miliony slov.

"Ash?" vytrhla mě šeptem z mýho transu a pak se očividně pobavená tiše zasmála.

"Mám začít?" znovu zašeptala.

Přikývla jsem.

"Kdysi jsem ti napsala báseň. Bylo to tady na týhle pláži skoro před čtyřmi a půl lety. Chci, abys ji dnes znovu slyšela. Chci, abys ji znovu slyšela z mých rtů, mým hlasem a z mého srdce."

Odmlčela se a zavřela oči.

Bože, byla tak překrásná.

Když oči otevřela, zadívala se hluboko do mých.

"Do mého života vešla jsi
a zaskočila mě.
Díky tobě se cítím milovaná,
díky tobě se cítím živá.
Svými slovy dostalas mě,
jako uragán zasáhly mě.
V náručí drželas mě
a bolesti zbavila mě.
Mysl jsi mi otevřela
a já najednou prozřela.
Za ruku jsi mě vzala
a strach zahnala.
Do očí jsi mi pohlédla
a až do duše mi viděla.
Vzalas, co z mého srdce zbylo,
a scelilla ho."

Opět jsem ztěžka polkla a zadržovala slzy.

Taky bojovala se svými.

"Miluju tě, Ashley." Přeskočil jí hlas a otřela si oči bílým kapesníčkem.

"Od prvního dne, co jsem tě poznala, jsem věděla, že mi nějak vstoupíš do života. Věděla jsem, že jsem nahraná." Tiše se zasmála a několik lidí se k ní přidalo.

Já se samozřejmě ušklíbla.

"Byla jsi tak krásná a milá a neuvěřitelně namyšlená," zase se zasmála.

"A než jsem se nadála, chtěla jsem být v tvém životě. Chtěla jsem být v tvém náručí a tvém srdci. A chtěla jsem tě ve svém. Teď to mám a budu moct strávit zbytek života tam, kde chci být. Na jediném místě, kam patřím."

Nakonec jí přece jenom jedna slza unikla a ona ji nechala. Natáhla jsem ruku, otřela ji a nechala prsty na její tváři. Přitiskla si mou dlaň ke tváři a zavřela oči.

Se zavřenýma očima pokračovala. "Děkuju, že jsi, jaká jsi. Děkuju, že mě miluješ. Děkuju, že se do tebe můžu každý den zamilovávat. Děkuju, že jsi mi dala své srdce a že se tak dobře staráš o mé. Jsem s tebou neskutečně šťastná. Jen doufám, že ti dokážu dát všechno to, co dáváš ty mě, a že dokážu po zbytek našich životů hledat způsoby, jak ti poděkovat a říct ti, že tě miluju."

Když oči zase otevřela, zašeptala jsem jí: "Taky tě miluju."

Ten svatební slib mě hrozně dojal.

"Páni, na to mám navázat? Možná jsem měla začít já," uchechtla jsem se. Spencer zavrtěla hlavou a usmála se a hosté se zasmáli.

Byla jsem na řadě. A sakra!

Pořád měla dlaně v mých, tak jsem si je zvedla ke rtům a políbila je.

"Vždycky mi to se slovy šlo. Ani jsem se nemusela snažit. Ale když tu teď s tebou stojím...," udělal se mi knedlík v krku a přeskočil mi hlas.

Spencer zašeptala: "To nic."

Bude to těžší, než jsem si myslela. Zase jsem vytěsnila okolní svět. Přede mnou byla pouze ona.

"Nikdy mě nenapadlo, že budu jednou stát u oltáře a budu si brát úžasnou ženu, kterou nade všechno miluju. Nikdy jsem o tomhle dni nesnila, dokud nepřišel den, kdy jsem tě poznala. Jakmile jsem tě spatřila, něco ve mně se změnilo. Jako by se vesmír zastavil, když se naše oči střetly. Byla jsi tak krásná, sebevědomá a chytrá a okamžitě jsi mě uchvátila. Neměla jsem šanci. Nikdy jsem nebyla zamilovaná. Ani jsem netušila, co to znamená. Ty jsi mi to ukázala. Viděla jsi ve mně něco, o čem jsem ani já nevěděla, že tam je. Nikdo to nevěděl. Věřila jsi ve mě. Když nikdy jiný nevěřil. A dala jsi mi důvod věřit v sama sebe. Milovala jsi mě a já díky tomu dokázala milovat sama sebe."

V tý chvíli jsem to už nedala. Roztekly se mi slzy a já se je nesnažila zastavit.

"Stojím tu dnes a slibuju, že strávím zbytek našich životů poskytováním ti dalších důvodů, proč mě milovat a věřit ve mě. Slibuju, že udělám cokoliv, abych ti na tváři vykouzlila úsměv, aby ses smála, abys byla šťastná. Slibuju, že tě budu krmit polívkou, když budeš nemocná, a objímat tě, když budeš smutná. Budu ti stát po boku, i když se budeš mýlit, a budu tvá síla, když ti žádná zbývat nebude. Slibuju, že to s tebou nikdy nevzdám, nikdy. Naučila jsi mě toho tolik, Spencer. O lásce, porozumění, odpuštění... jak rybařit." Přes slzy se krátce zasmála.

"No, to poslední ti moc nešlo. Byly jsme venku celej den a nic jsem nechytila." To už se rozesmála naplno a ostatní taky.

Co je? Nemohla to být úplná ubulená romaňťárna.

"Nikdy jsem nebyla šťastnější, necítila se víc milovaná a nebyla zamilovanější, než jsem v týhle chvíli. Vypadáš tak nádherně, že se to nedá popsat slovy, a neexistuje nikdo šťastnější než jsem v týhle chvíli a vlastně navěky já. Pořád nemůžu uvěřit, že můžu strávit zbytek života s tebou, a zatraceně se vynasnažím, aby se to nikdy nezměnilo. Miluju tě, Spencer. Celou svou duší a celým svým srdcem. Vždy se o tebe a tvý srdce postarám.

Slovy moudrýho E.E. Cummingse….'Nosím tvé srdce s sebou, nosím ho ve svém.'

Slovy ještě moudřejší Ashley Daviesový... 'Přiměla jsi mě se do tebe zamilovat, máš mě obtočenou kolem prstu, klidně to přiznám. Řekni, že budeš mou ženou, Spence, a já slibuju, že toho nikdy nezalituješ.'"

Naklonila hlavu na stranu, oči zastřený, na tvářích slzy a na rtech širokej úsměv.

"Řekla jsem ano tehdy a říkám ano i teď."

"Znamená to, že už tě můžu políbit?" Zase se krátce zasmála a podívala se na oddávajícího.

Řekl si o prstýnky. Nasadily jsme si je navzájem na prsteníčky a opakovaly při tom jeho slova.

A pak konečně... "A teď se můžete políbit."

Se stejně širokými úsměvy jsme se předklonily. Vzala jsem jí tvář do dlaní a přitiskla rty na její. Dala mi ruce kolem zad a přitáhla si mě k sobě. Ten polibek byl pomalej a vášnivej a plnej žáru. Cítila jsem její slzy a cítila jsem, jak rychle jí buší srdce. Moje tlouklo stejně rychle. Naše rty po sobě hladce klouzaly a nakonec mi krátce vnikla jazykem do pusy. Musela jsem použít veškerou svou sílu, abych se ovládla.

Pomalu jsme se odtáhly a nechaly obličeje těsně u sebe. Naklonila jsem se ještě pro jeden polibek a slyšela tleskání a jásot. Zajímalo by mě, jestli to dělali celou dobu.

"Dámy a pánové, představuji vám manželky Daviesovy."

Spencer si vzala moje jméno, ale nechala si i svý. Byla teď Spencer Carlin-Daviesová. Souhlasila jsem s tím. Respektovala jsem to, protože jsem respektovala a měla ráda Carlinovy.

Hostina byla samozřejmě úžasná. Jedli jsme, pili jsme a tancovali jsme. První manželskej tanec jsme tančily na To Make You Feel My Love od Adele. Víc než se hodila, protože jsem ji zpívala Spencer na svý osmnáctiny, když jsme spolu tančily poprvý.

Dvě hodiny po začátku hostiny mi došlo, že jsme s mou ženou ještě neměly skutečnou chvilku o samotě. Našla jsem ji vedle stolu s dortem s Glenem a několika jejími přáteli.

"S mou ženou potřebujeme chvilku o samotě," oznámila jsem s úsměvem a odvedla ji stranou. Líbilo se mi říkat jí má žena. Nemohla jsem se toho nabažit.

Odvedla jsem ji z oslavy ke klavíru, který pořád stálo vedle oltáře.

Zvedla jsem ji na klavír, naklonila se a políbila ji. Polibek se okamžitě prohloubil a já si najednou přála, aby neměla dlouhý šaty.

"Tohle jsem chtěla udělat celej večer, Spence."

"Já taky, miláčku."

"Myslíš, že si někdo všimne, když se vypaříme?"

"Pochybuju, nešetřily jsme na pití," usmála se a nakrabatil se jí nos.

"No, já bych si tvý nepřítomnosti rozhodně všimla."

"Má žena, vždy šarmantnost sama."

"Jen s tebou, krásko," letmo jsem ji políbila.

Pustila jsem ji a sedla si ke klavíru.

"Sedni si ke mně. Chci svý ženě o našem svatebním dni něco zazpívat."

"Co budeš zpívat?" zeptala se, zatímco si sedala.

"Neměla jsem to v plánu, tak budu muset zaimprovizovat. Ale myslím, že jsem přišla na dokonalou píseň."

"V téhle chvíli bude dokonalé, cokoli mi zazpíváš."

"Myslím, žes chytla mou kýčovitost, Spence," uchechtla jsem se.

"Taky si myslím, Ash," přiznala.

Mý prsty se rozjely po klávesách. Podívala se na mě a usmála se. Bože, jak já zbožňovala její úsměv. S pohledem do jejích očí jsem začala zpívat.

"Někdy, až se budu cítit na dně,
když bude svět chladný,
ucítím žár jen při pouhé vzpomínce na tebe
a to, jak dnes večer vypadáš.
Ano, jsi tak roztomilá se svým hřejivým úsměvem.
A tvé tváře jsou tak hebké.
Nezbývá mi nic jiného, než tě milovat.
A to, jak dnes večer vypadáš,
S každým slovem roste tvá něžnost.
Zahání pryč můj strach.
A ten smích, který ti dělá vrásky na nose,
hřeje mé pošetilého srdce.
Krásko, nikdy se nezměň.
Zachovej si ten dechberoucí šarm.
Dokážeš to prosím zařídit?
Protože tě miluju,
jak dnes večer vypadáš.
Mm, mm, mm, mm,
Jak dnes večer vypadáš.
Jak dnes večer vypadáš."

"To bylo překrásné, Ashley. Miluju tě."

Byl to nejlepší den mýho života.

Otevřela jsem oči a vstala. Štvalo mě, že nemůžu nic dělat. V hlavě mi pořád dokola zněly slova mýho svatebního slibu.

Slibuju, že udělám cokoliv, abych ti na tváři vykouzlila úsměv, aby ses smála, abys byla šťastná.

Budu tvá síla

Pořád nemůžu uvěřit, že můžu strávit zbytek života s tebou a zatraceně se vynasnažím, aby se to nikdy nezměnilo.

"Ashley?"

"Jo?"

"Jsi v pořádku?"

Věděla jsem, že má Arthur starost, ale byla to hloupá otázka.

"Budu v pořádku, až budu vědět, že je Spencer v pořádku," štěkla jsem.

"Promiň," dodala jsem okamžitě.

"To nic. Vím, že máš strach. Já ho mám taky." Věděl, že nemůže říct nic jinýho. Nevěděli jsme, jestli bude Spencer v pořádku. Musela být. Nedokázala bych bez ní žít. Potřebovala jsem ji. Naše rodina ji potřebovala.

Musela jsem být silná, ale nezvládala jsem to. Cítila jsem se úplně bezmocná a štvalo mě to. Došla jsem ke zdi a sklouzla po ní dolů. Dala jsem si hlavu do dlaní a vrátila se do dne, kdy se všechno změnilo.

Píseň:
The Way You Look Tonight - Frank Sinatra

53D

Před 2 lety a kousek...

"Ahoj, miláčku," pozdravila mě Spencer, zatímco vešla do místnosti a posadila se na můj stůl.

Jednou nebo dvakrát týdně mě v práci navštěvovala. Ten den jsem měla štěstí.

"Tak jaký jsi měla den? Neflirtovala jsi s žádnými žákyněmi, že ne?"

"Spence, to je nechutný."

Těsně po promoci jsem se ucházela o práci učitelky hudební výchovy na blízký základce. Tu práci jsem dostala a skoro okamžitě začala. Zbožňovala jsem to. Zbožňovala jsem výrazy v dětských tvářích, když trefily notu. Zvažovala jsem, že bych si otevřela vlastní vydavatelství, ale vzhledem k tomu, že jsme se nedávno vzaly a chtěly jsme založit rodinu, jsem věděla, že k takovýmu závazku se upsat nemůžu. Zabralo by mi to příliš času a veškerej čas jsem chtěla trávit se Spencer.

Dokončila jsem papírování, který jsem měla rozdělaný, a odsunula papíry stranou. Posunula jsem Spencer na stole tak, aby byla přímo přede mnou. Vyjela jsem rukama nahoru po jejích nohách a pak zpátky a nakonec jsem ji stáhla na židli na sebe.

"Jsem moc ráda, že ses stavila. Celý dopoledne jsem na tebe myslela," přitáhla jsem si její hlavu ke svý a tvrdě ji políbila.

"Mmmm. Nechápu, proč bys na mě celé dopoledne myslela," žertovala.

"Mmmm. Já taky ne." Řekněme, že jsem ráno dostala na mobil fotku, která byla pro školní prostředí velmi 'nevhodná'.

"Díky za ni," prohlásila jsem, zatímco jsem jí líbala na krku.

"Věděla jsem, že budeš na té poradě umírat nudou, tak mě napadlo, že budu hodná ženuška a..."

"Totálně mě vzrušíš v místnosti plný lidí," dokončila jsem za ni.

"Haha. Jen mě napadlo, že by ti přišlo vhod menší rozptýlení."

"Rozptýlená jsem rozhodně byla. Máš štěstí, že jsem nemusela vysvětlovat to zalapání po dechu, když jsem tu fotku uviděla."

Zasmála se, letmo mě políbila a pak ze mě sklouzla. Vyšpulila jsem spodní ret.

"Vlastně mám ještě jeden důvod, proč jsem přišla, kromě toho, že jsem chtěla vidět svou nádhernou ženu."

"Vážně?"

Přikývla a vytáhla z kabelky obálku.

"Co je to?" zeptala jsem se, když mi tu obálku podala.

"Fotky."

"Fotky do mý soukromý sbírky?" zavrtěla jsem obočími.

"Ty máš soukromou sbírku?" zeptala se překvapeně, pobaveně a zmateně zároveň.

"Ehm, ne. Zapomeň na to." Dala si ruku v bok a věnovala mi pohled 'koukej začít vysvětlovat'. A sakra!

"Vrátíme se k tomu později. Teď otevři tu obálku." Znova si sedla na stůl, ale tentokrát přede mě.

Otevřela jsem obálku a vyndala fotky... ultrazvuku. Okamžitě jsem k ní zvedla hlavu a Spencer se na mě usmála. Sklopila jsem hlavu zpátky k fotkám a pak ji zase zvedla k ní.

"Fakt?" zeptala jsem se. Znělo to skoro jako vykviknutí.

Se stisknutými rty přikývla.

"Fakt?" zeptala jsem se znova tentokrát už klidněji.

"Ano, fakt," uchechtla se.

Vstala jsem, sundala ji ze stolu a zatočila s ní ve vzduchu. Když jsem ji zase postavila, vzala mi tvář do dlaní a políbila mě.

"Nezlobíš se, že ne?"

"Proč bych se zlobila?" Nemohla jsem být šťastnější.

"Myslela jsem, že se možná budeš zlobit, že jsem ti to neřekla hned."

To mě vůbec nenapadlo. Jak bych se na ni mohla v takový chvíli zlobit?

"Nezlobím se, Spence. Mám hroznou radost."

"To je dobře. Tentokrát jsem chvíli čekala, abych si byla jistá, že..."

"Pššš, miláčku. To je v pohodě. Chápu to."

Při našem prvním pokusu Spencer potratila. Byla ve 13. týdnu. Obě jsme z toho byly zničený. Myslela jsem, že bude chtít chvíli počkat, než to zkusíme znovu, ale o tři měsíce později jsme byly v ordinaci kvůli dalšímu pokusu.

"V kolikátým jsi teda týdnu?" sedla jsem si zpátky za stůl a posadila si ji na klín.

"V šestnáctým. Za měsíc můžeme jít na další ultrazvuk. Můžeme si nechat říct pohlaví, jestli budeš chtít."

"Nechci to vědět. Chci, aby to bylo překvapení." I když mít všechno dokonale naplánovaný znělo dobře, radši bych si počkala. Bude to stát za to.

"To je dobře, protože to taky nechci vědět."

Za měsíc jsme seděly v ordinaci a čekaly, až na ultrazvuku uvidíme naše dítě. Když laborantka Spencer připravila, zapnula obrazovku, a jakmile jsem uslyšela zvuk srdíčka, udělal se mi knedlík v krku.

Slyšely jsme tlukot srdíčka našeho dítěte a já byla ohromená pocity, který jsem nikdy nezažila. Začalo to být skutečný.

Laborantka k nám obrazovku natočila a dítě bylo okamžitě vidět. Zatímco pohybovala sondou po Spenceřině břiše, ukazovala nám hlavičku a tělíčko.

Vyhledala jsem Spenceřinu dlaň a sevřela ji ve svý. Podívala se na mě s uslzenýma očima a výrazem podobným mýmu. Ohromenost spolu s nadšením a 'páni, fakt se to děje'.

"Je tu něco, čeho jsem si všimla už předtím... přímo tady," ukázala laborantka na něco, co vypadalo jako další hlavička. Panebože!

"Je to, co si myslím, že to je?" zeptala se Spencer klidně.

"Zkusím získat lepší obraz." Laborantka posunula sondu na stranu Spenceřina břicha a řekla: ""Aha!"

A jéje. Skoro jsem se nechtěla podívat.

"Ano, je to přesně to, co si myslíte, že to je, pokud si myslíte, že je to další dítě."

"Ježiši!" hlesla jsem a Spencer se zasmála.

"Takže čekáme dvojčata?"

"Ano, čekáte dvojčata. Gratuluju."

Už jsem směla omdlít?

Spencer mi stiskla ruku a já jí dala pusu na čelo. Podívala se na mě se širokým úsměvem.

"Dvojčata, Ash," řekla hrdě.

"Jo, slyšela jsem. Je pozdě vycouvat?" Má manželka naklonila hlavu na stranu a svraštila obočí. Co je? Dělala jsem si srandu.

"Dělám si srandu, miláčku."

"Obě děti vypadají dobře. Vytisknu vám nějaké fotky."

Později ten večer Spencer ležela v posteli a četla jsi Co čekat, když čekáte. Přísahám, že s tou knížkou spala.

Vlezla jsem si do postele a lehla jsi blízko jejímu břichu.

"Takže jste tam dva, co?" nadzvedla jsem jí trochu triko a krátce jí břicho pohladila. Dělala jsem to skoro každěj večer, co jsem zjistila, že je těhotná.

"Teď mě poslouchejte. Maminka si už udělala pohodlí, tak žádný zápasení. A nebojte se, nebude se muset dělit o pokoj napořád."

Spencer mě přerušila rukou v mých vlasech.

"Miluju tě, Ashley."

Odsunula jsem se od jejího břicha, ale ještě předtím jsem na něj dala pusu a zašeptala: "Dobrou noc."

Vzala mi tvář do dlaní a přitáhla si mě ke svým rtům Polibek byl něžnej a sladkej a moc krátkej.

"Budeš úplně úžasná matka," řekla a pak se odtáhla.

"Naše děti budou mít dvě úžasný mámy," odvětila jsem a pak znova přitiskla rty na její.

Pomilovaly jsme se a potom jsme probíraly jména dětí, zatímco jsem ji objímala. Nemohly jsme se na žádných jménech shodnout.

"A co takhle? Ty vybereš jméno pro kluka a já jméno pro holku."

"A co když to budou dva kluci nebo dvě holky?" zeptala se.

"Tak vyber dvě klučičí jména a já vyberu dvě holčičí. Pokud to bude kluk a holka, tak prostě obě vybereme jedno z nich."

"Tak jo, to zní dobře."

Následující měsíce utekly jako voda. Aspoň pro mě. Spencer měla většinou úplně bezproblémový těhotenství. Zdravě jedla. Do každýho jídla se mi povedlo přidat brokolici, mrkev, avokádo, vajíčka, ořechy nebo špenát. Když jsem před ní postavila talíř, probodla mě pohledem. Samozřejmě měla těhotenský chutě. Tak se stal z půlnoční obsluhy v místní večerce takový dobrý kamarád. Dával nám stranou zmrzlinu s pekanovými ořechy a tortillový chipsy. Ke konci těhotenství byla Spencer šťastná, zdravá a... obrovská.

Ale pořád to byla ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděla.

Jeden den v jedenáct večer se vkolébala do nemocnice. Měla kontrakce a byly jenom pár minut od sebe.

Přidělili nám pokoj a udělali jí pohodlí. Stačilo už jenom čekat. Sedla jsem si k ní na postel a vzala ji za ruku. Při každý kontrakci mi ruku zmáčkla a mně přišlo, že mi v ní zlomí všechny kosti. Se stisknutými rty jsem nedávala nic najevo a potlačovala výkřiky bolestí.

Po dvou hodinách přišla doktorka a připravili se na porod. Ani na okamžik jsem Spencer neopustila, ani když na mě křičela, abych 'už kurva sklapla'. Netrvalo dlouho a uslyšely jsme první pláč. Doktorka zvedla našeho kluka, kterej si mohl ukřičet plíce, a Spencer vzlykla štěstím. Já tam v šoku stála.

Zeptali se mě, jestli chci přestřihnout pupeční šňůru a já zavrtěla hlavou, že ne. Měla jsem pocit, že každou chvíli omdlím, a Spencer mě pořád veškerou svou silou svírala ruku. Našeho chlapečka odnesli, aby ho umyli, a nedlouho potom... se narodil náš druhej kluk. Ano, dva chlapečci.

Přinesli zpátky Daviese 1, zatímco odnesli Daviese 2, a položili ho do Spenceřina náručí. Hleděla na našeho syna a pořád vzlykala. Vlasy a tvář měla samej pot a já ji letmo otřela žínkou, zatímco na něj mluvila.

"Ahoj, chlapečku. Nemůžu uvěřit, že už jsi konečně tady." Byla trochu naměkko. "Jsi tak krásný."

Oči měl jenom pootevřený a pořád otvíral a zavíral pusu. Ručičky měl schoulený pod bradou a mírně hýbal prstíčky. Zírala jsem na něj a najednou mě to konečně zasáhlo.

Bylo to naše dítě. Náš chlapeček. Můj a Spenceřin.

Do pokoje se vrátila sestra s naším druhým synem a dala mi ho do náručí.

Páni!

Samozřejmě vypadal stejně jako jeho bratr. Možná byl trochu menší. Měli stejnej nos. Měl zavřený oči a trochu fňukal. Tehdy konečně došlo na slzy. A roztekly se proudem. Pohlédla jsem na svou manželku a usmála se.

"Moc tě miluju."

Přes vlastní slzy mi úsměv oplatila.

Sestry odnesly oba chlapce, aby je zvážily a vykoupaly, a já nakonec Spencer opustila, aby se o ni mohli postarat.

Když jsem vešla do čekárny, znova to na mě dolehlo. Byl tam můj táta, pan C, Paula a Miranda.

"Kluci," nějak jsem ze sebe dostala. "Dva zdraví a krásní chlapečci."

První se ke mně dostala Paula. Objala mě a pogratulovala mi.

Po objetí od ostatních jsem si sedla vedle Mirandy.

"Spencer byla skvělá. Byla úžasná. A je v pořádku. Za chvilku budeme moc za ní, ale chce s nimi nejdřív chvíli pobýt o samotě."

"To je pochopitelné. Stejně mě čeká spousta telefonátů," řekla hrdá novopečená babička.

"A jak se jmenují?" zeptala se Miranda vedle mě.

"Ještě nevím. Jména pro kluky vybírala Spencer."

"Páni, Ash. Jsi máma. Jakej je to pocit?"

"Ohromující, úžasnej, neskutečnej."

"Jsou tak krásní, Mirando." Znova se mi udělal knedlík v krku.

"Pochopitelně, Ash."

Než jsem odešla zpátky za Spencer, táta mi věnoval další pevný objetí.

"Byl jsem na tebe pyšnej o tvým svatebním dni, ale dneska jsem moc a moc pyšnej otec a dědeček." Dal mi pusu na čelo.

"Jsi za svou rodinou," usmál se a mrkl.

"Díky, tati."

Za pár dní jsme z nemocnici vyšly s dvěma krásnými chlapečky. Alexander Arthur Carlin-Davies, 3030 g, pojmenovanej po Spenceřině tátovi a dědovi, zesnulém manželovi babičky. A Ashton Raife Carlin-Davies, 2870 g. Zajímalo by mě, kdy přišla na tohle jméno.

Odvezla jsem svou rodinu domů a nemyslela jsem, že bych mohla být někdy šťastnější.

"Ash, zrovna jsem mluvila s Chrisem a kluci jsou v pořádku. Oba spí."

"Díky, Mirando." Znova jsem začala přecházet sem a tam.

"Vím, že máš strach, Ash. Já taky. Ale..."

"Dost! To poslouchám posledních pár hodin a už to slyšet nechci," utrhla jsem se na ni.

Neodpověděla. Věděla, že není co říct. Došla jsem zpátky k oknu a zhluboka se nadechla. Nechtěla jsem si to vylévat na Mirandě, ale měla pravdu, měla jsem strach. Měla jsem takovej strach, až mi z něj bylo špatně.

Došla ke mně a vklouzla dlaní do mý.

"Mrzí mě, že jsem na tebe vyjela."

"Já vím."

Otevřely se dveře, a když jsem se otočila, uviděla jsem babičku.

Došla ke mně a objala mě.

"Teď dobře poslouchej, melounku. Naše Spencer bude úplně v pořádku. Je bojovnice, jako jsem já a jako je její otec. Nevzdá to. Proč by také měla? Má dva úžasné kluky, kteří jí zbožňují, nemluvě o neuvěřitelné ženě, která by kvůli ní pohnula nebem a zemí. Má v životě spoustu lásky. Spoustu toho, pro co bojovat. Takže přestaň dělat díru do koberce, sedni si a dýchej. Babička vždycky ví, co je nejlepší. Na to nezapomínej."

"Díky, babičko."

Přikývla a sedla si.

Otočila jsem se a znova jsem se podívala z okna.

Dívala jsem se na hvězdy.

Pořád jsem myslela na Alyssu, kdykoliv jsem je viděla. Nechala jsem, aby se mi při vzpomínce na ni a na to, jak jsem seděla pod noční oblohou naposledy, usadil na rtech drobnej úsměv.

53E

Před 7 měsíci...

"Pojď sem, chlapáku."

Dokolébal se ke mně, pořád se snažil zvyknout na pocit písku pod chodidly.

"Podívej na nebe," ukázala jsem na hvězdy a on hlesnul: "Jůůůů."

Přišlo léto a i večer bylo pořád příjemných 24 stupňů. Večerní vzduch byl klidnej, přesně jak má být. Brali jsme kluky k jezeru skoro každej večer. Tohle byl první večer, kdy jsme mohli chodit po písku a vodou bez bot.

Posadil se mi na klín a podíval se na mě.

"Umíš říct 'hvězdy'?"

Zvedl hlavičku k obloze.

"Ezdy, mami," zachichotal se svýmu pokusu. Nebylo to špatný.

"Jo, to jsou hvězdy. Až budeš trochu starší, všechno ti o nich povím. A budu ti vyprávět o tvý tetě Alysse. Žije nahoře mezi hvězdami a rozsvěcuje celou oblohu, aby když je tma, jsi vždycky našel cestu."

"Ezdy."

Zasmála jsem se a dala mu pusu na vlásky.

"Přesně tak, chlapáku. Hvězdy."

"Mamiiiiii," uslyšela jsem za námi.

Malej Alex mě volal z verandy. Spencer ho zrovna vykoupala. Řekněme, že víc špaget měl na sobě než v puse.

Sešli k nám, Spencer ho posadila a on ke mně přilezl a posadil se mi na klín vedle svýho bratra.

"Dívali jsme se na hvězdy, kamaráde. Umíš říct 'hvězdy', Alexi?"

"Oda," ukázal na jezero.

"Je takovej nádhernej večer," vzhlédla jsem ke Spencer a ona se na chvíli zdála zamyšlená.

"Jo, to je. Nemůžu se dočkat, až je zítra vezmeme do vody."

Sedla si vedle mě, zatímco jsem držela oba chlapce. Spencer s nimi byla celý den doma a já zrovna přišla domů na večeři. Chyběla jim jejich mamka.

"Bude to na to skvělý den. Můžeme u vody strávit celý den. Udělám sendviče. Pro zdřímnutí po obědě můžeme postavit stan."

Přišlo mi to jako skvělej nápad. Strávit den se svou ženou a syny. Žádný vyrušování, žádný starosti. Jenom my, slunce a zábava. Znělo to dokonale.

"Co kdybychom kluky uložily a strávily noc tady," mrkla jsem na ni. Strávily jsme tam hodně nocí, než se narodily. Někdy jsme si postavily stan, někdy nám stačily jenom spacáky.

Milování pod hvězdami bylo hrozně romantický.

"Oda, mami," plácl mě Alex do ruky a znova ukázal na vodu.

"Ano, voda."

"Ci oda."

Rozběhl se k vodě, ale Spencer ho chytila.

"Zítra, broučku. Už je skoro čas spinkat," dala mu pusu na tvářičku a já na ni zbožně hleděla.

V měsíčním světle s naším synem v náručí byla překrásná. Byla úžasná matka. Úžasnější, než jsem si kdy dokázala představit. Když přišel čas, aby se vrátila do práce, rozesmutnělo jí to. Nechtěla kluky opustit. Naštěstí školní rok ještě nezačal a mohla si skrouhnout přednášky na tři týdně. Učení jí chybělo, ale chtěla být co nejvíc doma s chlapci. Já samozřejmě chtěla to samý, ale musela jsem dál pracovat. Musela jsem živit rodinu a vůbec mi to nevadilo.

Byli má rodina.

Znova se posadila vedle mě s Alexem v náručí. Alex vypadal, jako by Spencer z oka vypadl. Blond vlásky, modrý oči a oslnivej úsměv. Spencer musela vědět, že Ashton bude vypadat jako já. Měl taky blond vlásky, ale měl mý oči. Všechno na něm připomínalo mě. Dokonce si oblíbil mou kytaru. Takže jsem mu samozřejmě koupila vlastní a během pár dnů byla bez strun. Asi bylo ještě brzy.

"Tak si myslím, že budeme muset říct Mirandě a Chrisovi, aby si našli vlastní bydlení, nebo budeme muset rozšířit dům," prohlásila Spencer náhle.

Miranda a Chris bydleli u nás, ale skoro nebývali doma. Miranda většinou spala na koleji a Chris byl pořád v klubu. To, co okupovalo náš dům, byly jejich... věci. Vždycky ale přišli domů na nedělní oběd. Buď vařila Miranda nebo já. Ze Spencer se stala dost dobrá kuchařka, když se rozhodla zůstat doma s kluky. Několikrát v týdnu nás navštěvoval její táta a učil ji nový recepty. Samozřejmě dělala jeho ravioli, který jsem tak zbožňovala, aspoň jednou týdně. Prostě dokonalá manželka.

"Proč? Co se děje? Skoro tu nejsou."

"Já vím. Ale budeme potřebovat jejich pokoj."

"Proč?"

"Jsem těhotná, Ash," vyhrkla.

"Cože?" Řekla právě, že je těhotná?

"JSEM TĚHOTNÁ. Zítra to bude 11 týdnů."

"Fakt? To bylo rychlý." Sotva jsme s tou procedurou zase začaly.

"Asi to byl osud." "Páni... Páni. Nemůžu tomu uvěřit. Páni."

Naklonila jsem se, políbila ji a vynasnažila se při tom nevzbudit Ashtona, kterej mi na klíně rychle usnul.

"Jo, rozhodně budeme muset ty dva vykopnout. Ujistím se, že v neděli přijdou na oběd."

"Přijdou. Už jsem jim volala."

"Fajn, tak je nakrmíme a pak jim řekneme, aby si sbalili svých pár švestek."

"Ash," zasmála se.

"Dělám si srandu."

"Je to moje dítě, že jo?" zeptala jsem se s kamennou tváří.

"Ash. To jako vážně?"

"Dělám si srandu, dělám si srandu."

Zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup. Nebylo to poprvý a určitě ne naposledy.

"Jsem s tebou tak šťastná, Spencer."

"Paní Daviesová."

Když jsem uslyšela hlas sestry, vyskočila jsem ze židle.

"Už můžete za svou manželkou."

"Je všechno v pořádku?" zeptala se jí Miranda.

"Víc budeme vědět v průběhu noci, ale zatím to vypadá dobře."

Miranda si oddechla a objala mě.

"Vyřiď jí, že ji mám ráda."

"Vyřídím," dala jsem jí pusu na tvář a vyrazila z místnosti.

"Až zjistím, co přesně se děje, dám ti vědět. Až se vrátí pan C, řekni mu, že všechno bude dobrý."

Přikývla.

Když jsem stála před dveřmi Spenceřina pokoje, nevěděla jsem, co čekat. Věděla jsem jenom, že je momentálně v pořádku a to mi stačilo.

Pomalu jsem dveře otevřela a uviděla jsem, že Spencer spí. Na čele měla po bouračce velkou náplast a v nose trubičku na dýchání. Nelíbilo se mi ji takhle vidět. Příčilo se mi vědomí, že měla bolesti.

Došla jsem k ní, sklonila se a dala jí pusu na čelo. Když jsem se posadila vedle postele, vzala jsem ji za ruku a políbila ji na ni. Otevřela oči a podívala se na mě. Víčka měla sotva otevřený. Vypadala vyčerpaně.

"Ahoj, miláčku, bože, jsem tak ráda, že jsi v pořádku." Sevřela mi ruku.

"Nic mi není, Ash." Zase oči zavřela a znova usnula. O chvíli později přišel do pokoje doktor.

"Dobrý večer, paní Daviesová," potřásl mi rukou.

"Co se stalo? A kde je?"

"Vysvětlím vám, co se stalo, ale sedněte si." To ne. Nelíbilo se mi, jak to znělo.

"Nechci si sednout. Můžeme to probrat na chodbě? Je unavená a nechci ji vzbudit."

"Jistě."

Vyšli jsme na chodbu a doktor se rozmluvil.

"U vaší manželky došlo k abrupci placenty. To v podstatě znamená, že se jí placenta oddělila od dělohy. Mohlo to být způsobené tou havárií, ale není to pravděpodobné. Provedli jsme císařský řez a došlo k pár komplikacím, ale nakonec to dobře dopadlo. Vaše holčička je přes noc na pozorování na jednotce intenzivní péče, ale podle mě bude naprosto v pořádku."

Vzdychla jsem a svěsila hlavu. Projela mnou vlna úlevy. Budou v pořádku.

Nakrátko jsem se vrátila do čekárny pro Mirandu a pana C, nechtěla jsem, aby Spencer byla sama, zatímco se půjdu podívat na naši dceru. Mezitím se tam objevili Glen a Spenceřina kamarádka Carrie. Všechny jsem objala a pak jim vysvětlila, co se stalo.

Vzala jsem Mirandu a pana C zpátky s sebou. Chtěli vidět Spencer, i když spala. Glen a Carrie zůstali v čekárně. Paula měla dorazit každou chvíli.

Tichou a prázdnou chodbou jsem došla k neonatologický JIPce, a když jsem prošla dveřmi, řekli mi, ať si pořádně umyju ruce a vezmu si modrej nemocniční plášť a čepici. Pak jsem šla za sestrou. Zastavila se před postýlkou, nad kterou byla ohřívací lampa. Oddechla jsem si, naše holčička naštěstí nebyla v inkubátoru.

"Tady je, paní Daviesová. Daří se jí moc dobře. Ráno ji nejspíše budeme moct přesunout."

"Děkuju."

Sestra mi udělila pár pokynů a pak odešla.

Naše holčička byla hodně malinká, ale vážila víc než oba kluci. Zdravých 3430 g, výška 53,5 cm.

"Jsi tak nádherná," řekla jsem tiše, zatímco jsem ji zvedla a přitiskla si ji k hrudi.

Zívla a bylo to to nejroztomilejší, co jsem kdy viděla.

"Ahoj, broučku. Mamka je u tebe. Všechno bude dobrý a brzy budeš moct vidět svou maminku. Slibuju." Posadila jsem se do křesla vedle postýlky a začala se houpat.

Poslední hodiny mě proměnily v emocionální trosku a s dcerou v náručí jsem se rozbrečela.

"Skoro jsem si myslela, že si tě nikdy nepochovám. Tolik tě miluju. Už od chvíli, kdy jsem se o tobě dozvěděla."

Jednou rukou jsem si ji k sobě přitiskla těsněji a druhou si otřela obličej.

Sklonila jsem si, dala jí pusu na hlavičku a přitiskla k ní tvář.

"Má princezničko."

Následující den v podvečer naši holčičku z JIPky propustili a převezli ji do Spenceřina pokoje. Byla dokonale zdravá a její matka taky. Spencer se bude nějakou dobu zotavovat po císařským řezu, ale bude v pořádku.

V pokoji byli všichni. Pan a paní C, Glen, jeho manželka a malej Jack, Miranda, Chris, dva hodně zvědaví a zmatení starší bratři a můj táta a Janet. Nemohla jsem tomu uvěřit, když se ten den v osm ráno objevili. Málem jsem skočila tátovi do náručí.

Spencer byla v posteli s naší holčičkou v náručí a Ashton byl na jedný její straně a Alex na druhý. Já stála vzadu a všechno vstřebávala.

Ještě jednou jsem se ponořila do vzpomínek...

Před více něž 8 lety...

Byly jsme skoro doma a já se zastavila a přitáhla si ji k sobě. Jemně jsem ji políbila a opřela si čelo o její. Pak jsem ji vzala za ruku a dala si ji na kůži přímo nad srdcem.

"Cítíš to? To děláš ty. Máš moje srdce, Spence," zašeptala jsem. Pořád jsme se opíraly čely.

Pak jsem zvedla druhou ruku, pohladila ji po tváři a pak jí s ní sjela po krku mezi ňadra. Přidržela jsem dlaň nad jejím srdcem.

"Prosím řekni mi, že i já mám tvý." Hlas jsem měla trochu roztřesenej. Trochu bojácnej.

Vzala mě oběma dlaněmi za tváře. Něžně mě políbila a pak si opřela čelo o mý.

"Máš," zašeptala v odpověď.

I po tý nezapomenutelný chvíli jsem pořád měla pochybnosti. Kdybyste mi tehdy řekli, že o 8 let později budeme se Spencer manželky se třemi dětmi, nevěřila bych vám. Nejspíš bych umřela smíchy.

Ale stalo se to.

Spencer mluvila s kluky a oba se na ni usmáli. Nemohla jsem si pomoct a taky se tomu prostému gestu usmála.

"Ashley, povíš nám, jak se naše překrásná vnučka jmenuje, nebo jí budeme do konce života říkat Princezna?" žertovala Paula.

Došla jsem k posteli, zvedla Ashtona, posadila si ho na klín a zaujala jeho místo vedle Spencer.

Naše dcera tvrdě spala. Přitisknutá ke Spenceřině hrudi. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že budeme mít holčičku, jsem věděla, jak se bude jmenovat. Ani jsem neměla vybraný jiný jméno, protože jsem to prostě věděla. Když jsem na ni teď hleděla, byla jsem si jistá. To jméno bylo dokonalý.

"Ráda bych vám všem oficiálně představila naši nádhernou holčičku Alyssu."

Dívala jsem se při tom na Spencer, který si na vteřinku rozšířily oči a pak se naplnily slzami.

"To je dokonalé jméno, Ash," vzala mě za ruku.

"Alyssa," zašeptala k naší holčičce.

"Je to dokonalé jméno, Ashley. Alyssa by určitě byla poctěná. Já jsem," ozvala Janet z druhý strany pokoje.

Podívala jsem se na ni a přikývla. Naznačila pusou 'děkuju' a já se přes slzy, který mi najednou unikly z očí, usmála.

Během uplynulých 24 hodin jsem si oživila dobrý vzpomínky z posledních 7 let. Nikdy jsem nesnila o tom, že můj život bude takhle dobrej. Měla jsem úžasnou rodinu a skvělý kamarádky a víc lásky, než jsem si kdy dokázala představit.

Měla jsem nekrásnější a nejhodnější manželku. Tři děti, za který bych položila život. Měla jsem tu nejlepší kamarádku, jakou by si holka mohla přát. Měla jsem neuvěřitelnýho tátu, ženu, kterou jsem milovala jako matku, a v Arthurovi a Paule úžasnýho tchána a tchýni. Dobrýho kamaráda a švagra v Glenovi. Zvláštní, ale milující babičku.

Řekli byste, že jsem měla všechno.

A nemýlili byste se.

Nicholas Sparks jednou napsal: "Každá velká láska začíná velkým příběhem..."

Se Spencer jsme měly velkou lásku...

A určitě by z ní byl pořádně velkej příběh.