Učitelčin miláček

Napsala: sparkles04, Přeložil: petrSF

31 - Nervózní

Zavolala jsem pár kamarádkám a pozvala je večer do klubu. Řekla jsem jim, že tam dnes vystupuje Mirandina nejlepší kamarádka a že pití bude na účet podniku, na čemž Ashley neúprosně trvala. Nebylo pro mě lehké vyslovit 'Mirandina nejlepší kamarádka'. Ashley byla má přítelkyně a já to nemohla říct ani svým nejbližším kamarádkám.

Když jsme s Mirandou přijely ke klubu, parkoviště bylo téměř prázdné. Bylo teprve sedm hodin a klub otvíral až za půl hodiny. Když jsem uviděla Ashleyino stříbrné camaro, okamžitě jsem se usmála. Bylo jsem zamilovaná, no, nemohla jsem za to.

Vešly jsme do klubu a ihned nás odvedli nahoru do V.I.P salónku. v Ashleyině světě jsem se vždy cítila jako V.I.P, zvlášť když jsem byla s ní. Objednala jsem si skleničku vína a Miranda si samozřejmě objednala kolu. Za chvíli jsme z mikrofonu uslyšely její hlas. Došly jsme k zábradlí a byla tam. Vypadala jako vždy úžasně. Přesněji sexy. Nádherné hnědé kadeře měla rozpuštěné. Na sobě měla rudou halenku bez ramínek, která jí odhalovala břicho a opálená úzká ramena. Nízko posazené modré džíny měly díry. Řekla bych, že neměla žádné džíny bez děr. Byla bosá, což mi přišlo trochu zvláštní, ale zároveň sexy.

"Zkouška. Raz, dva, tři," vyzkoušela mikrofon a pak si nás konečně všimla.

"Dobrý večer, krásné dámy," zazubila se a poslala nám pusu.

Kolem 19:45 mi přišla esemeska od jedné z kamarádek, že jsou dole. Sešla jsem dolů a vzala je s sebou nahoru.

"Páni, Spence. Netušila jsem, že budeme ve V.I.P. Vždycky jsem si říkala, jaké to tu asi je." To byla Stacey. Stacey byla rovněž profesorka literatury na Kalifornské univerzitě. Byla asi o pět let starší a měla dlouhé blond vlasy. Byla vdaná a už měla tři děti. Stacey vzala s sebou svou sestru Sandy. Byly dvojčata. Sandy s námi chodila ven pořád. Nedávno se rozešla s přítelem a naše dámské jízdy si užívala.

"Kdy vystoupí ta tvá kamarádka, Mirando?" zeptala se Kat. Kat byla třiadvacetiletá asistentka a studentka na Kalifornské. První rok dělala asistentku mně. Kat nikdy neměla stálého přítele ani přítelkyni. Patřila k těm lidem, co se jen rádi baví. Kat byla krásná. Měla dlouhé hnědé vlasy s blond pruhy a nádherné tělo. Ovšem ne takové jako Ashley. To ani náhodou. Každopádně z těch tří jsem si s ní byla nejblížší. Uměla naslouchat a pomohla mi, když zemřel Aiden.

"Měla by začít asi za pět minut," odpověděla Miranda a pak se napila koly. Mirandu bavilo chodit ven se mnou a mými kamarádkami. Byla na svůj věk moc chytrá a vyspělá. Ani byste netipovali, že jí je pouhých šestnáct.

"Myslím, že už jste jí viděly. Byla tu asi před měsícem, když jsme tu byly naposled." To byl večer naší první konfrontace na záchodcích. Dobře jsem si na to vzpomínala. Bylo to poprvé, co se mě dotkala, a já ji strašně moc chtěla políbit.

"Á, na to si pamatuju. Sexy bruneta, že jo? S rajcovními břišáky a tetováním?" Brzdi, Kat. Mluvíš o mé přítelkyni. Nemohla jsem se ale divit, že jí utkvěla v paměti.

"To je ona," vstoupila do toho Miranda a s úsměvem se na mě podívala.

Objednaly si pití a já další skleničku vína. Byla jsem z jejich setkání s Ashley nervózní, i když ji budu představovat jako Mirandinu nejlepší kamarádku.

Jakmile ji oznámili, vyrazily jsme k zábradlí a posadily se u něj na židle. Bože můj, má přítelkyně byla nádherná. Dala si kolem krku kytaru a došla k mikrofonu. Ashley na pódiu byl pohled pro bohy. Působila tak přirozeně a dokonce elegantně. Poznali jste, že pódium miluje. Řekla pár slov divákům a pak začala s první písní.

Po několika dalších, z nichž jsem některé nikdy neslyšela, udělala krátkou přestávku. Když se vrátila, usmála se na mě a já samozřejmě nedokázala skrýt uzardění, které se mi vehnalo do obličeje.

"Tohle je další nová inspirovaná jednou úžasnou ženou. Snad se vám bude líbit."

Nemusíš se rozhodnout hned,
chci si s tebou dopřát čas.
Jo.
Pokud je to fajn, tak je to fajn.
Promiň, jestli bývám moc stydlivá,
ale možná za to můžeš ty, lásko.
Celou mě rozechvíváš.
Pohled v tvých očích mi říká,
že tohle je ono, tohle je ono.

Snažila jsem se poslouchat, ale Kat mi pořád šeptala něco do ucha.

"Sakra, to je kočka."

"Myslíš, že by měla zájem?"

"Kolik že jí je?"

"Nevíš, jestli má holku?"

Chtěla jsem se otočit a říct jí, aby sklapla. Ale místo toho jsem předstírala, že ji neslyším.

Když mám v hlavě prázdno,
ty mi radost přineseš.
Když spím, jsi můj sen.
Jsem do tebe blázen. Jo.
Jsi všechno,
co potřebuju.
A miluju, jak mě miluješ.
Jestli jsem byla pro tebe stvořená,
ty jsi stvořená pro mě.
Je to příliš dobré, aby to bylo pravdivé.
Tak mi řekni, co teď uděláme.
Jo, řekni mi, co teď uděláme.
Jo, jo.
Zvláštní, jak se můj svět točí,
někdy jsi tak bláznivá.
Umíš mě rozesmát.
Tvá kůže je tak úžasná.
Tvé doteky tak nádherné.
Vím, že mi kryješ záda.
V tvé náručí jsem v dokonalém bezpečí.
Jako bys mě už znala.

"Jó, Ashley." To byla Kat.

"Chtěla bych s ní dělat věcí," znovu mi pošeptala do ucha. Stiskla jsem rty a usilovně se snažila nic neříct. Měla jsem nutkání utrhnout jí hlavu.

Grr. Už aby bylo po maturitě. A ne jen kvůli očividnému důvodu. Chtěla jsem vykřičet světu, že je Ashley má. Měla jsem dost toho, jak po ní holky pálí. Byla zadaná a já se nemohla se dočkat, až to všem řeknu.

Když mám v hlavě prázdno,
ty mi radost přineseš.
Když spím, jsi můj sen.
Jsem do tebe blázen. Jo.
Jsi všechno,
co potřebuju.
A miluju, jak mě miluješ.
Jestli jsem byla pro tebe stvořená,
ty jsi stvořená pro mě.
Je to příliš dobré, aby to bylo pravdivé.
Tak mi řekni, co teď uděláme.
Právě teď.
Lásko, miluju, jak vykouzlíš můj úsměv.
Neodcházej, prosím, zůstaň chvíli.
Buďme spolu,
je mi jedno jak.
Když mám v hlavě prázdno,
ty mi radost přineseš.
Když spím, jsi můj sen.
Jsem do tebe blázen. Jo.
Jsi všechno,
co potřebuju.
A miluju, jak mě miluješ.
Jestli jsem byla pro tebe stvořená,
ty jsi stvořená pro mě.
Tak mi řekni, co uděláme.
Řekni mi, co uděláme.
Řekni mi, co uděláme.
Řekni mi, co uděláme.

Kéž bych to věděla, miláčku. V té chvíli jsem ji prostě chtěla odtáhnout do šatny a pomilovat se s ní. K čertu s maturitou.

Zazpívala pár dalších písní. Všechny napsala o mně. Překypovala jsem k té dívce láskou.

Poděkovala divákům a odešla do zákulisí. Omluvila jsem se a zamířila dolů. Miranda se na mě zaculila a já se usmála a pokrčila rameny.

Píseň:
Tell Me What We're Gonna Do Now - Joss Stone

31B

Ten velký, urostlý chlap, myslím, že Mark, mě s vědoucím úsměvem pustil do šatny. Vůbec nic neřekl, jen mi otevřel dveře. Vešla jsem dál a všimla si, že poházené Ashleyino oblečení opět vede ke dveřím koupelny. Zavrtěla jsem hlavou, došla ke gauči a posadila se. Zatímco jsem na ni čekala, přemýšlela jsem, že bych šla do koupelny a ve sprše se k ní přidala. Začala jsem si kousat nehty a poklepávat nohou.

"Proč jsi tak nervózní, Spence?" zašeptal mi do ucha hluboký, chraplavý hlas. Zachvěla jsem se a cukla s sebou. Obešla gauč a posadila se vedle mě.

"Nejsem nervózní, ale nedočkavá," odpověděla jsem šeptem, naklonila se a políbila ji.

"Tak nedočkavá, jo?" odtáhla se z polibku.

Přitáhla jsem ji zpátky na sebe a políbila ji se vší vášní, která ve mně byla. Rychle kolem mě dala nohy. Já našla její krk a kousala, lízala a sála.

"Mmmm, Spence."

Odtáhla jsem rty z jejího krku a vzhlédla k ní.

"Chápu to tak, že ti mý dnešní vystoupení přišlo dobrý?" zeptala se nade mnou. Oči měla tmavý a rty pootevřený. Ztěžka oddychovala a rukama ve vlasech mně něžně masírovala.

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. "Bylo úžasný. Nemohla jsem se dočkat, až sejdu sem a ukážu ti, jak moc se mi líbilo."

Vzala jsem jí dlaněmi za tváře a přitáhla si ji zpátky na své rty. Nemohla jsem si pomoct a uniklo mi tiché zakňučení. Přejala jsem jí po rtech jazykem a ona je rozevřela. Jazykem jsem ihned vyhledala její a jemně ho skousla a pak nasála. Zasténala a já se na jejích otevřených ústech usmála. Líbilo se mi, že mám na ni tenhle vliv.

Věděla jsem, že se blížíme k překročení bodu návratu. Ale nedokázala jsem ji přestat líbat a ani jsem nechtěla. Rukama jsem jí začala pomalu hladit v pase a cítila jsem, jak se pod mým dotykem zachvěla. Než jsem se nadála, mé ruce našly její ňadra. V té chvíli jsem si uvědomila, že na sobě nemá podprsenku. A až v té chvíli jsem si rovněž uvědomila, že má na sobě pouze tričko a kalhotky. A jéje. Kdybych už nebyla vzrušená, teď bych byla. Ve skutečnosti jsem byla extrémně vzrušená. Snadno jsem jí nadzdvihla tričko a okamžitě sklonila ústa k jedné bradavce. Přisála jsem se a Ashley hodila hlavou dozadu. Následovalo dlouhé zalapání po dechu, které mě pouze ještě více vzrušilo. Měla zavřené oči a kousala si spodní ret. Skousla jsem a pak olízla její bradavku. Rukou jsem našla její druhé ňadro a začala válet jeho bradavku mezi prsty. Přirazila ke mně a tentokrát jsem zasténala já. Silně jsem za bradavku zatáhla a nasála ji do úst.

"Bohajeho, Spence," zasténala Ashley a následně znovu zakňourala.

A to byla poslední kapka. Byla jsem ztracená. Už se nedalo vrátit. Moje ruka se začala pomalu a nekontrolovatelně posouvat po jejím břiše dolů, až skončila mezi jejíma nohama. I přes kalhotky jsem cítila, jak rozpálená a vlhká je. V životě jsem nebyla vzrušenější. Pustila jsem její bradavku a znovu k ní zvedla zrak. Tak tmavé oči jsem u ní ještě neviděla. Tváře měla rozpálené a rty pootevřené. Vypadala zatraceně božsky.

Začala jsem ji pomalu laskat přes kalhotky a ona znovu hodila hlavou dozadu. Pohled nade mnou dělal s mým tělem věci, které jsem nikdy nezažila. Ashleyina nádherná ňadra se mírně pohupovala, jak se pohybovala proti mým prstům. Vypracované břišní svaly měla napnuté a leskly se potem. Zvuky z jejích úst mě povzbuzovaly. Chtěla jsem jí dál dělat dobře. Chtěla jsem víc. Přestala jsem ji nakrátko laskat a vklouzla rukou do jejích kalhotek.

Narovnala hlavu a podívala se na mě.

"Spence?"

"Pššš," řekla jsem a pak jsem jí zahrnula tváře a rty polibky s otevřenou pusou.

Ve chvíli, kdy mé prsty našly její vlhké pysky, zavřela oči a z její doširoka otevřené pusy uniklo hluboké zasténání. Najednou jsem ucítila prosakovat vlastní kalhotky. Byla tak rozpálená, tak zatraceně vlhká a tak úžasná. Znovu hodila hlavou dozadu a vystrčila ňadra směrem ke mně.

Ťuk, ťuk, ťuk.

"Kurva!" zasténala Ashley.

To nemohla být pravda.

Ťuk, ťuk, ťuk.

"Sakra práce." Vzhlédla jsem k zarudlému obličeji Ashley, která zhluboka vydechla.

"Asi je nám souzený počkat," pokrčila rameny.

Pak udělala tu nejvíce sexy věc, které jsem kdy byla svědkem. Vytáhla mou ruku ze svých kalhotek a strčila si mé prsty do pusy. Pomalu prsty olízla, pak se naklonila a tvrdě mě políbila. Cítila jsem ji na jejím jazyce. Nic takového jsem nikdy nezažila a jen jsem ji chtěla o to víc. Chtěla jsem ji celou.

Ťuk, ťuk, ťuk.

"Dobře, dobře. Slyším," křikla. "Už jdu." Uculila se na mě a já samozřejmě zrudla.

Sklonila se a ještě jednou mě políbila, pak se ze mně pomalu zvedla a zamířila ke dveřím, zatímco si na sebe znovu hodila tričko.

"Ashley!" zavolala jsem a ona se otočila.

"Kalhoty." Jen pokrčila rameny a otevřela dveře.

Ve dveřích stáli Mark a Miranda. Při pohledu na Ashley pouze v tričku a kalhotkách Markovi spadla čelist a Miranda jen zavrtěla hlavou. Ashley pustila Mirandu dál a Markovi před obličejem s uchechtnutím práskla dveřmi.

"Je to tu cítit sexem," prohlásila Miranda, když vešla dál. Skousla jsem si koutek spodního rtu a otočila hlavou.

"A jak víš, jak je cítit sex?" zeptala se Ashley se zvednutým obočím. Přesně.

"Nevím. Ale je to tu cítit divně a vím, co jste dělaly. Proč vás pořád vyrušuju při sexu?" Neee.

"Nevím, proč?" podívala se na ni Ashley zlostně, ale pak se usmála, aby Miranda věděla, že to nemyslí vážně.

Nedokázala jsem se na Mirandu podívat. Věděla jsem, že jsem rudá jako rak.

"A jak jsi přišla na to, že jsme sexovaly? Mohly jsme si jenom povídat," zeptala se Ashley.

"No, zaprvý jsi napůl oblečená a zadýchaná. A tamhle Spence se na mě ani nedokáže podívat," uchechtla se.

"Nesexovaly jsme, jasný," prohlásila Ashley a natáhla si džíny.

Podívala se na mě a mrkla. Zase jsem zrudla. Co to se mnou sakra bylo?

"Ale muchlovaly jsme se. A bylo to žhavý," uculila se na mě a já zavrtěla hlavou a zasmála se.

"Rychle si skočím do koupelny a pak můžem vyrazit." Otočila se a zmizela v koupelně. Konečně jsem se podívala na Mirandu, která se usmívala.

"Holky se divily, kam jsi zmizela. Tušila jsem, že tě najdu tady."

"Jak dlouho jsem byla pryč?"

"Dost dlouho na to, aby si začaly dělat starosti."

"Kat mi od tvýho odchodu nedala pokoj. Pořád se vyptává na Ashley."

"Kdo se na mě vyptává?" Ashley vyšla z koupelny plně oblečená a připravená vyrazit. Kéž by mohla zůstat bez kalhot. Nebo ještě lépe bez ničeho. Páni, byla jsem v tom až po uši.

"Spenceřina kamarádka Kat má pro tebe slabost," zasmála se Miranda.

"Myslela jsem, že jí Spence shodí přes zábradlí, když jsi byla na pódiu."

"Napadlo mě to." Bylo to tak. Ale Kat byla dobrá kamarádka. Tak se jí líbila má přítelkyně. Tomu jsem se nemohla divit. Stačilo se na Ashley podívat. Byla kurevsky sexy. Promiňte mi ten výraz.

"Až tak, jo?" Jo, až tak.

"Vykládala mi, co by s tebou chtěla dělat."

Natáhla jsem se pro Ashleyinu ruku a přitáhla si ji k objetí.

Naklonila jsem se a zašeptala: "A já to právě dělala."

Uchechtla se, odtáhla ode mě obličej a políbila mě.

"Ehm." A jo. Zapomněla jsem, že tam s námi je Miranda.

"Měly bysme jít," se smutným výrazem řekla Ashley.

"Jo, měly," odvětila jsem se stejným výrazem.

Když jsme se vrátily do V.I.P. salonku, všechny holky vstaly a zatleskaly. Ashley se široce usmála a mírně se uklonila.

"Páni, Ashley, to bylo úžasné vystoupení," rozplývala se Stacey.

"Děkuju," odpověděla Ashley skromně. Nenapadlo mě, že někdy použiju slova Ashley a skromně v jedné větě.

"Á, promiňte. Ashley, tohle jsou Stacey a Sandy." Obě si s ní potřásly rukama.

"A já jsem Kat. Moc mě těší, Ashley." Brzdi, kamarádko.

"Já tě taky ráda poznávám, Kat," odvětila Ashley zdvořile.

Posadily jsme se ke stolu. Ashley si sedla mezi Mirandu a mě. A co nejdále od Kat.

"Ashley, už máš nahrávací smlouvu? Vzhledem k tomu, jak jsi talentovaná a krásná, bych se vsadila, že na tebe stojí nahrávací společnosti frontu."

"Díky, Stacey. A ano, měla jsem několik nabídek, ale zatím nemám zájem. Chci si chvíli užívat svobodu, než mě pohltí šoubyznys."

"To je chytré. Jakmile podepíšeš smlouvu, považují tě za svůj majetek."

"Nejspíš podepíšu smlouvu s nahrávací společností mýho táty, abych měla větší slovo."

"A jo. Tvůj táta je Raife Davies, že jo?" zeptala se Sandy.

"Právě ten a nikdo jinej," přisvědčila Ashley hrdě.

"A máš přítelkyni, Ashley?" Hádejte, kdo byl tohle.

"Ehm, jo, mám." Ashley mi pod stolem položila ruku na stehno.

"Ona na tvá vystoupení nechodí?"

"Chodí. Dneska neměla čas." Viděla jsem na Ashley, že má sto chutí říct, ať Kat si hledí svého.

"To od ní není moc chytrý. Pustit tebe z dohledu." Kat si opřela bradu o dlaně a usmála se. Znala jsem ten úsměv. Ale můj miláček jí na něj neskočil.

"Věří mi. Ví, že si nemusí dělat starosti," stiskla mi stehno.

"To je škoda," odvětila Kat. "Kdo si chce zatrsat?" Prudce vstala a rozešla se k nám. Miranda rychle vstala.

"Já! Jdeme?" vzala Kat za ruku a odvedla ji pryč.

Ta holka byla úžasná. Ashley měla pravdu. Miranda vždycky dokázala zachránit situaci.

Stacey a Sandy vstaly a šly tancovat. Otočila jsem se na Ashley, která se na mě jen láskyplně usmála.

"Moc se omlouvám. Obvykle taková nebývá."

"To je dobrý, Spence. Ženy se prostě v mý přítomnosti nedokážou kontrolovat," zvedla si imaginární límeček.

"Obvykle bych si tě kvůli tvému přebujelému egu dobírala, ale začínám chápat, proč je tak velké." Naklonila jsem se a vzala její plné rty mezi své.

"Přesně. Povedlo se mi, aby se to mě zamilovala má velmi žádoucí, sexy a chytrá učitelka. Před měsícem a něco neměla ani tušení, že by mohla být byť trochu na holky, a teď se na mě při každý příležitosti vrhá."

Naklonila se ke mně a zašeptala: "Nedokáže v mý přítomnosti kontrolovat svý ruce, rty a jazyk." Když jsem na uchu ucítila její teplý dech, zachvěla jsem se. Skousla mi lalůček a pak ho vzala do úst.

"Stěžuješ si?" dokázala jsem ze sebe nějak dostat.

"Vůbec ne." Znovu měla ústa na mých. Nedokázala jsem se nabažit líbání s ní.

Byly jsme ve V.I.P salónku opět samy a najednou se mi vybavily vzpomínky na minule. Ty kruté věci, co Ashley její matka řekla. Hlasitou facku. Zvuk Ashleyiných kolenou dopadajících na podlahu. Nevěděla jsem, jak jsem si ten večer dokázala zachovat chladnou hlavu, protože jsem chtěla Ashleyinu matku srazit na podlahu a vymlátit z ní duši. Ale věděla jsem, že Ashley potřebovala, abych byla silná za nás obě.

Najednou její rty zmizelý z mých a Ashley se na mě zvláštně dívala.

"O čem přemýšlíš, Spence?" zeptala se.

"O ničem. Jen jak moc tě miluju." Usmála se, zvedla si mou rukou ke rtům a políbila ji.

"Určitě se nic neděje? Na chvilku jsi mě nelíbala. Ztratila ses ve vlastním světě."

"Promiň. Já, ehm, myslela na posledně, když jsme tu byly." Nedokázala jsem jí lhát.

Přisunula si židli blíž ke mně a objala mě.

"Nechci na ten večer myslet a ty bys taky neměla. Alespoň ne na chvíle, ve kterých byla ona."

Zaslechly jsem vracející se holky a rychle jsme se od sebe odtáhly.

"Přišly jste o všechnu zábavu. Co že jste tu zůstaly?" zeptala se Stacey.

"Probíraly jsme školu," odpověděla jsem.

"Když je řeč o škole, zítra tam musím být brzy, takže my půjdeme," prohlásila Stacey, zatímco si vzala kabát a kabelku.

"Ráda jsem tě poznala, Ashley. Tvé vystoupení bylo úžasné a přeju ti hodně štěstí, i když si nemyslím, že ho budeš potřebovat."

"Děkuju, Stacey. Hodně to pro mě znamená. Jsem ráda, že se ti vystoupení líbilo a užila sis to tu."

"Užila. My všichni. Díky za pití."

"Nemáte zač. Doufám, že se zase brzy uvidíme."

"Ahoj, Ashley," řekla Sandy. Pokud vám to uniklo, Sandy toho moc nenamluvila. Byla hodně stydlivá.

Došla jsem k nim a obě je na rozloučenou objala. Když jsem se otočila zpátky, Kat přistoupila k Ashley.

"Strašně moc ráda jsem tě poznala Ashley. Doufám, že se nevidíme naposled," mrkla, vzala Ashley za ruku a držela ji déle, než by se mi líbilo.

"Čau, kočko," naklonila se, dala mi pusu na tvář a pak zmizela.

"Páni, Spence. Koho by napadlo, že máš takový nestydatý kámošky," vtipkovala Ashley.

"Je neškodná."

Ashley se zasmála a zvedla malý papírek, který měla v ruce

"Možná jo, Spence, ale je dost vytrvalá." Došla ke mně a ten papírek mi podala. "Dojdu si do šatny pro tašku a pak můžem jít."

Rozevřela jsem ten složený papírek.

Až se zbavíš svý holky, brnkni mi. Slibuju, že toho nebudeš litovat.
Kat 555-231-4532

Ta malá mrcha. Snažila jsem se na ni nezlobit. Nevěděla, že Ashleyina holka jsem já. Jedna má část jí chtěla vyškubat vlasy.

S Mirandou jsme šly dolů za Ashley. Čekaly jsme u dveří a konečně se objevila. Zrovna když jsme se chystaly odejít, koutkem oka jsem zahlédla něco velmi divného. Casey. Alespoň mi tak připadala. S někým tancovala. S někým hodně na blízko tancovala. S drobnou dívkou s dlouhými černými vlasy. Byla k nám zády, ale poznala jsem ji. Když jsem se podívala pozorněji, abych si ověřila, že je to ona, naskytl se mi pohled na holku, s kterou byla. Spadla mi brada a vykulila jsem oči. Ashley sledovala můj pohled a její reakce byla podobná mé. S tím rozdílem, že její zahrnovala i stopu hněvu. Rychle jsem zmizela za rohem, aby mě nespatřily.

Ashley došla k Johnnymu, který stál u dveří a mluvil s vyhazovačem. Začala na něj ječet.

"Proč jsi ji sem pustil?" Nedala mu šanci odpovědět.

"Říkala jsem ti, že sem už nesmí." Kypěla vzteky.

"Co se děje?" zašeptala mi Miranda do ucha. Naznačila jsem jí, aby chvilku počkala.

"Promiň, Ash. Přišla s kamarádkami. Říkala, že potřebuje upustit páru. Myslel jsem, že už jsi pryč. Mám jí říct, aby odešla?"

"Ne. To je fuk." Ashley se otočila a vrátila se k nám. Znovu se podívala na parket a zamračila se.

Miranda konečně uviděla, o co jde.

"To snad ne! Casey a Carmen?"

32 - Já uvěřím

"Chceš o tom mluvit?"

"Ani ne. Můžem už jít spát? Jsem vyřízená."

"Ash. Vidím, že tě to trápí. Co jsme odešly z klubu, neřekla jsi ani slovo."

Neměla jsem náladu na povídání. Zastřelte mě.

"Ash? Mluv se mnou prosím." Začínala znít zoufale.

"Spence. Nech to být prosím. Mám za sebou dlouhej den a chci jenom zavřít oči a užívat si tvým náručí." Zpevnila jsem svý objetí.

"Dobrá. Nechám to být. Pro teď," konečně to vzdala a položila hlavu těsně za mou.

"Miluju tě, Ashley," hlesla sotva hlasitěji než šeptem.

"Mmmm. Taky tě miluju."

Vzbudila jsem se kolem šestý ráno, a když jsem se otočila, uviděla jsem Spenceřina nahá záda. Stála u šatníku a oblékala se. Opřela jsem se o loket a sledovala, jak si pomalu natahuje kalhoty na svý dlouhý, opálený a štíhlý nohy. Tiše jsem vyklouzla z postele a přikradla se k ní, zrovna když si kalhoty zapínala. Když jsem kolem ní dala ruce a vtiskla jí polibek na odhalený rameno, mírně sebou trhla.

"Ash, vylekala si mě," řekla z rukou na hrudi.

"Promiň, miláčku. Nedokázala jsem odolat."

"Nechtěla jsem tě vzbudit. Vím, že jsi byla včera unavená." Byla tak hodná, až to bolelo.

"Je mi fuk, jak dlouho spím, když se vzbudím takhle." Prolíbávala jsem si mokrou cestičku od jejího ramene ke krku a pak uchu, který jsem jemně skousla. Zachvěla se a tiše zasténala.

"Je ti zima, Spence?" zašeptala jsem jí do ucha, rukama vyjela po její těle nahoru a vzala do dlaní její prsa.

"N-ne. Vůbec ne," koktala.

"Tak to musíš být dost vzrušená, co?" znova jsem jí pošeptala a pak skousla její lalůček. Bradavky měla pod mýma teplýma rukama ztvrdlý, a když jsem je začala laskat prsty, prudce se otočila a zaútočila na mý rty. Vmžiku se polibek prohloubil a její ruce mi začaly chvatně přejíždět po zádech. Pak se zadýchaně odtáhla a opřela si čelo o mý.

"Musím sebou hnout, nebo přijdu pozdě," dokázala ze sebe nějak dostat mezi hlubokými nádechy.

"Neeeee. Nechci, abys šla," zasténala jsem a přitáhla si ji co nejblíž k sobě.

"Musím se stavit v kanceláři a promluvit si s panem Goodmanem. Nemůžu přijít pozdě, miláčku." Políbila mě na čelo a pak na rty.

"Právě jsi mi řekla miláčku," prohlásila jsem svým sexy hlasem.

"Řekla."

"Líbilo se mi to."

"No, mně se líbí, když říkáš miláčku mně."

"Mám pro tebe pár dalších jmen, ale myslím, že ti je zatím neřeknu."

"Nemůžu se dočkat," uchechtla se naklonila se pro další polibek.

Neochotně jsem se od ní odtáhla a zamířila ke schodům.

Pustila jsem vodu, svlékla se a skočila do sprchy. I když jsem se sprchovala večer, potřebovala jsem to. Když mi v hlavě přetrvávaly myšlenky na Spencer nahoře bez, otočila jsem ovládací páčku směrem ke studený vodě.

Po studený sprše jsem vyběhla nahoru a oblékla se. Když jsem se vrátila dolů, Spencer seděla na gauči, pila kafe a četla noviny. Netušila jsem ani, že tištěný noviny ještě existujou. Od toho byla televize a internet.

"Neměla jsi už být pryč?" zeptala jsem se a posadila se vedle ní.

"Pan Goodman volal a schůzku zrušil. Přeložil ji na pondělí," odvětila, aniž by od novin vzhlédla. Natáhla jsem ruku, vzala jí z ruky hrneček s kafem a napila se.

"Udělala jsem ho víc," probodla mě pohledem.

"Tak jo," bylo vše, co jsem řekla. Spencer zavrtěla hlavou.

"Tak co kdyby sis nalila vlastní hrnek?"

"Eh. Nevadí mi pít z tvýho." Podala jsem jí kafe zpátky a Spencer se usmála.

Složila noviny a položila je vedle sebe na konferenční stolek.

"Chceš mluvit o včerejším večeru?" Doufala jsem, že na něj zapomene. Počkat. Oprava. Doufala jsem, že zapomene na to, že jsme viděly Casey a Carmen, a na mou reakci. Ostatní události večera byly navždycky vrytý v mý paměti a doufala jsem, že v její taky.

"A musím? Ráda bych na to prostě zapomněla," řekla jsem a znovu jí vzala kafe.

"Ash, vadilo ti vidět je tam spolu. Vím to. Viděla jsem to na vlastní oči. Musíš mi říct proč." Samozřejmě že mi vadilo je vidět. Casey byla má nejlepší kamarádka a Carmen byla úhlavní nepřítel nás obou.

"Jenom mě to překvapilo, Spence. To je celý. Hodně překvapilo."

"To není všechno, Ash. Mluv se mnou, prosím."

"Hele, Spence, Casey byla má nejlepší kamarádka a Carmen jí poslední dva roky mučila. Jenom mě překvapilo, že je vidím spolu. To je celý." Poslední část jsem řekla se stopou hněvu v hlase a okamžitě toho litovala. Nedostatek spánku ze mě dělal nevrlou Ashley.

Vstala jsem a položila její hrnek na stůl. "Měla bych se uchystat do školy."

Z koupelny jsem vyšla připravená vyrazit. V kuchyni jsem uviděla Mirandu, která u stolu jedla cereálie. Spencer se chystala otevřít dveře. Došla jsem k nim a dala na ně ruku, než je mohla otevřít.

"To se ani nerozloučíš?" Byla jsem trochu naštvaná.

"Uvidíme se za necelou hodinu, Ash. Musím jet," otevřela dveře.

Zase jsem je zabouchla.

"Ty se na mě zlobíš, Spence?" Poznala jsem, že jo.

"Ne. Nezlobím se. Jen mě to mrzí. Nevím, proč se mnou nechceš mluvit, Ash. To není pro náš vztah dobré." Snažila se zůstat klidná, ale hlas ji zrazoval.

"Nemám co říct, Spence. Nevím, proč z toho děláš větší vědu, než to je," zvedla jsem hlas a ona na mě zavrtěla hlavou.

"Kdyby o nic nešlo, mluvila bys se mnou o tom a nenaštvala by ses tak," řekla klidně.

"Štve mě jenom, že to nenecháš bejt." Nelíbilo se mi se s ní hádat.

"Doufám, že si se mnou přijdeš promluvit, až nebudeš taková." Grr. Její klid mě štval ještě víc.

Otevřela jsem jí dveře. "Uvidíme se ve škole, pančelko." Přikývla a vyšla ven. Zabouchla jsem za ní.

Ženský!

Z kuchyně přišla Miranda a pořád jedla cereálie.

"To šlo dobře," řekla s plnou pusou.

"Nezájem. Pohneš sebou?" Nechtěla jsem si na ní vylévat vztek, ale stejně jsem to udělala.

"Jo, jenom si musím vyčistit zuby a vzít batoh." Zaběhla do koupelny. Asi jsem ji vyděsila.

Po cestě jsme moc nemluvily. Asi vycítila, že mám pořád vztek podle toho, jak jsem svírala volant.

"Měla by sis s ní promluvit," řekla nakonec.

"Není o čem mluvit, Mirando." Snažila jsem se zůstat klidná. Jenom mi chtěla pomoct.

"Očividně je, Ash. Tvá reakce nebyla jenom překvapení. Měla jsi zlost a bylo to vidět. Po zbytek večera jsi neřekla ani slovo. Spence má plný právo se bát."

"Ona se bojí? Proč?" Neměla důvod se bát.

"Ash, zkus se do ní vžít. Kdybys byla na Spencečině místě, taky by tě to rozhodilo. Tvá bývalka a největší nepřítel, který na tebe navíc asi mají zálusk, jsou docela možná spolu a tvá reakce byla víc než překvapení."

Možná měla pravdu. Reagovala jsem přehnaně. Ale vůbec jsem tomu nerozuměla. Věděla Casey celou dobu, že je Carmen na holky? Jak dlouho se spolu baví? Proč mě Carmen políbila, jestli chtěla být s Casey? Uf. Ze všech těch otázek mě rozbolela hlava. Mělo by mi to být fuk. S Casey jsem se už ani nekamarádila a s Carmen jsem se nekamarádila nikdy. Tak proč mi to tak vadilo? Protože mi na Casey záleželo a nechtěla jsem, aby měla znova zlomený srdce. Proč jsem to neřekla Spencer? Byla jsem taková blbka.

"Jsem idiot. Půjdu si se Spencer promluvit, než začne škola." Podívala jsem se na Mirandu, která se široce usmívala. Zavrtěla jsem nad ní hlavou a zasmála se.

Když jsem vešla do Spenceřiny třídy, seděla za katedrou a klepala na ni propiskou. Působila hluboce zamyšleně, tak jsem tiše zaklepala na dveře. Když vzhlédla, napůl se na mě usmála.

Zavřela jsem dveře, došla jsem na svý místo a odložila batoh na podlahu. Celou dobu mě sledovala očima.

"Omlouvám se," řekla jsem a Spencer přikývla.

"Já taky."

"Nemusíš se omlouvat. Chápu to."

"Takže?"

"Takže jsem ti měla předtím říct, proč mi tolik vadilo vidět je spolu." Přikývla a já pokračovala. "Spence, na Casey mi pořád záleží. Vždycky bude. Nechápu, proč byla s Carmen, a děsí mě to kvůli tomu, jak se k ní Carmen poslední roky chovala. Trápení si už prožila dost." Sklopila jsem oči na svý ruce.

"Děkuju, Ashley. A je to úplně pochopitelné. Máš veškeré právo se tak cítit. Proč jsi mi to neřekla hned?"

"Nevím, Spence. Nejsem zvyklá být ve vztahu. Čas od času něco zvořu. Nebylo to poprvý a určitě ne naposled." Usmála se na mě a zasvítily jí oči. Znova jsem se zamilovala.

"Byla jsem na zabití, odpustíš mi?" vyšpulila jsem spodní ret.

"Samozřejmě."

Naznačila jsem pusou Miluju tě a ona mi to oplatila neslyšným Já tebe taky.

Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešla Madison spolu s několika dalšími studentkami. Podívala se na Spencer a pak na mě a uculila se. Když šla kolem, šťouchla jsem ji loktem. Podívala jsem se na Spencer, která se tiše uchechtla. Zajímalo mě, o co šlo. Při hodině jsme četly stupidní povídku o bezhlavým jezdci a já nemohla celých šedesát minut odvrátit zrak ze Spencer. Opakovaně ukazovala do knihy a dokonce mě přiměla číst nahlas, abych na ni nezírala. Když zazvonilo, pomalu jsem vstala a došla ke katedře. Ostatní už vyšly ze třídy.

"Musíš na mě přestat při hodině zírat. Nedokážu pak myslet na výklad. Jsem z toho celá nesvá. Není to fér." Začervenala se.

"Hmmm. Zajímalo by mě, jak 'nesvá' bys byla, kdybys věděla, co jsem si při tom zírání představovala," zavrtěla jsem obočími.

"Mazej," uchechtla se a ukázala na dveře.

"Zatím, pančelko. Doufám, že budete mít hezký zbytek dne. Ne abyste myslela na mě," poslala jsem jí vzdušnou pusu a vyšla ze třídy. Zasmála se.

Málem jsem vrazila do někoho, kdo stál hned za dveřmi. Madison.

"Nazdar, kočko, že ti to ale trvalo," řekla s ušklíbnutím.

"Tys na mě čekala?"

"Jo. Řekla jsem si, že ti dopřeju čas se pořádně rozloučit, a počkám tu na tebe."

"Jak myslíš, Mads. Pojďme," uchechtla jsem se.

"Ash. Vím, co mezi váma je. Mluvila jsem s paní D." Okamžitě jsem se zastavila a prudce k ní otočila hlavu.

"Cože?"

"Mluvila jsem jí. Řekla jsem jí, že je to podle mě sladký a že nic neřeknu."

"Cože?" Ano, byla jsem v šoku a nedokázala jsem vymyslet jinou otázku.

"Mluvila... jsem... s... paní... Dennisonovou," řekla pomalu a předstírala u toho znakovou řeč.

"Kdy jsi s ní mluvila? Zbláznila ses?" Zatáhla jsem jí do dveří prázdný třídy.

Před dvěma dny

Čekala jsem na parkovišti na Ash, abychom mohly jet na oběd, a uviděla jsem paní Dennisonovou jít k jejímu autu. Věděla jsem, že mezi ní a Ash něco je, a musela jsem s ní mluvit. Možná mi do toho nic nebylo, ale na Ashley mi záleželo a nechtěla jsem ji vidět se zlomeným srdcem.

"Paní Dennisonová," zavolala jsem, právě když se chystala otevřít dveře.

"Dobrý den, slečno Duarteová, co si přejete?" Byla jsem ráda, že se ptá.

Rychle jsem se rozhlédla, abych se ujistila, že mě nikdo neuslyší.

"Slibte mi, že Ashley neublížíte."

Věnovala mi zmatenej pohled a trochu zbledla.

"Co prosím?" Věděla jsem, že mě slyšela.

"Podívejte, vím, že mezi váma dvěma něco je, a ať jde o cokoliv, má kamarádka je díky tomu šťastnější, než jsem ji kdy viděla. Takže jí prosím neubližte. Hodně si toho prožila a zaslouží si být šťastná, ať už je to s kýmkoliv."

Jenom tam šokovaně stála a evidentně jí došla slova. Zasmála jsem se.

"Nemusíte se bát. Nikomu nic neřeknu. Ash patří k mým nejlepším kamarádkám a vy k mým oblíbeným učitelkám. Vaše tajemství je u mě v bezpečí."

Zdálo se, že se chystá něco říct, ale nenacházela slova. Pak nakonec...

"Proč si myslíš, že mezi mnou a Ashley něco je?"

"Ehm, no, zaprvý na ni pořád zíráte. Třeba tuhle, když jsme si pro sebe četly, jste z ní víc než deset minut nespustila oči."

Zavřela oči a stiskla rty. Tváře jí jemně zrůžověly.

"V klubu o jejích narozeninách vás ta její písnička rozbrečela. Písnička, kterou očividně napsala o vás a zpívala vám. Pak je tu ta věc s jejím tátou. Že jste ho dostala domů. Slyšela jsem o učitelích, kterým na žácích záleží, ale nikdy takhle moc. Je dost očividný, že vás Ashley miluje, a je šťastná, což znamená, že to nemůže být úplně jednostranný."

"Madison..."

"Podívejte, jak jsem říkala, nemusíte se bát," přerušila jsem ji.

"Nic neřeknu. Jste úžasná učitelka, paní Dennisonová, a to, že jste se zamilovala do svý studentky, na tom nic nemění. Ashley je skvělí. Šla bych do ní, kdybych byla na holky," zasmála jsem se a paní Dennisonová se konečně usmála.

"Musím jet. Děkuju, Madison," otevřela dveře od auta.

"Hezký den, paní Dennisonová, a nemáte zač," usmála jsem se a zamávala.

Chystala se vycouvat, ale pak stáhla okénko.

"Slibuju," řekla s úsměvem a dívala se mi přímo do očí.

Přikývla jsem. "Děkuju."

Doufala jsem, že umí držet slovo. Ashley už v životě zažila dost zklamání. Na tuty jsem věděla, že je do paní Dennisonový zamilovaná, a doufala jsem, že neskončí se zlomeným srdcem.

"Jsi blázen. Nemůžu uvěřit, že jsi za ní šla," křikla jsem.

"O nic nejde, Ashley. Nechápu, že ti nic neřekla."

"Madi, to jsi neměla. Už takhle se bojí, že to někdo zjistí, a přijde o práci. Vážím si toho, že si o mě děláš starost, ale neměla ses do toho plést."

"Promiň, Ash. Ale znáš mě. Když si něco vezmu do hlavy, nenechám to bejt. Promiň, jestli to bylo přes čáru." Sklopila oči na svý nohy a mě na jednou bylo líto, že jsem na ni křičela. Snažila se mi pomoct. Celou dobu jsem se bála, že se něco stane a Spencer se stáhne. To jsem nechtěla. Nezvládla bych to. Nedokázala bych bez ní žít.

"To je dobrý, Madi. Jenom to prosím už nech bejt, jo? Nebudem chodit na dvojitý rande, takže na to zapomeň," vtipkovala jsem.

"Musí to bejt těžký, Ash. Konečně ses zamilovala a musíš to tajit."

"Je to hodně těžký. Chci vykřičet světu, že je moje. Chci jí vzít na pouť a vyhrát jí plyšáka a procházet se s ní ruku v ruce po mole, dělit se s ní o popcorn v kině, vzít ji na večeři a políbit ji ve dveřím na rozloučenou a kupu další prostejch věcí, který nejsou tak klišovitý, ale nemůžu a to je na nic. Ale víš co? Úplně mi stačí s ní bejt, i když třeba jenom sedíme v jejím obýváku a nic neděláme."

Madi se na mě usmívala a měla nakloněnou hlavu na stranu.

"Ash, to je tak sladký. Je roztomilý, jak jsi totálně zamilovaná."

"Sklapni, Mads. Nejsem roztomilá. O tom už jsme, myslím, bavily."

Zasmála se.

"Nemůžu uvěřit, že jsi ji fakt sbalila, Ash. Pamatuju si, že jsem ti říkala, že jsi blázen a že na ni nemáš."

"Jo, no, já si pamatuju, že jsem ti říkala, že mně žádná neodolá."

Mrkla jsem a Madison zavrtěla hlavou.

"Pojď, nebo přijdem pozdě na druhou hodinu."

32B

Následující dvě hodiny utekly rychle, a když jsem pak šla na nádvoří, uviděla jsem Carmen. Stála u svý skříňky. Vzhledem k tomu, že já jsem já, nedokázala nic neříct.

"Hej, Vasquezová," křikla jsem.

Otočila se, a když mě uviděla, vypadala trochu vyděšeně. Tenhle výraz se mi na ní líbil.

"Chci, abys mi řekla, cos sakra dělala včera v mým klubu s Casey."

Usmála se a já byla ve velkým pokušení jí ten úsměv smazat z tváře.

"To toho ti nic není, Ashley. Už s Casey ani nekamarádíš a my spolu rozhodně nekamarádíme."

Postoupila jsem těsně k ní, až narazila zády na skříňky.

"Jestli jí ublížíš, zlomím ti víc než nos."

Chytla se za nos a já se musela zasmát.

"V poslední době jí podle všeho ubližuješ jedině ty. Já jí jen chci pomoct na tebe zapomenout." Pff. Jako by se to mohlo stát.

"Takže už to netajíš? Přestalas bejt falešná mrcha, cos poslední roky byla?"

"Vlastně jo. Už mě nebaví bejt nešťastná. Casey jsem se omluvila. Přijala to. Jsme teď kamarádky. Časem možná budem víc." Páni. Casey začínala být zoufalá.

"Takže Casey se ti líbí? Taky ses jí pokusila políbit?"

Zasmála se. "Nejedu po tobě Ashley, jestli si to myslíš. Jenom jsem tě zkoušela. Zajímalo mě, jestli jsi taková coura, jak všichni říkaj."

"Takže sis myslela, že se s tebou jako budu chtít líbat? Fuuuj!"

Zase se zasmála. "Nezájem, Ashley. Nejsi můj typ. Na druhou stranu Casey je. Vždycky se mi líbila, Ashley. Jenom jsem byla hloupá a nedospělá a teď už to vím."

"Vždycky trápíš lidi, co se ti líběj? Carmen, provedla jsi jí pěkně hnusný věci. Všem jsi o ní řekla. Postnula jsi ty fotky a snažila ses jí zničit život. Pokaždý, když jsi jí potkala na chodbě, sis ji dobírala. Několik tejdnů kvůli tobě nemohla spát."

"Nejsem na to, co jsem dělala, pyšná. Nechtěla jsem, aby někdo zjistil, že se mi líbí, tak jsem se všemožně snažila ujistit, že se to nestane. Bolelo mě vidět ji brečet. Každej večer jsem doma usínala s brekem, strašně jsem se nenáviděla. A ano, byla jsem tyranka. Byla jsem hroznej člověk. Byla jsem zbabělec. Ale nenáviděla jsem se natolik, že mi to bylo fuk." Rozbrečela se. Jenom jsem nad ní vrtěla hlavou. Nebylo mi jí líto.

"Provedla jsem hrozný věci, ale ty fotky jsem nepostnula. Přísahám."

"Tvrdilas, že jo. To je stejně špatný. Nevím, proč ti Casey odpustila. Musí mít zoufalej nedostatek kamarádek."

"Možná, že jo. Možná se jenom snaží na tebe zapomenout a já jsem fajn rozptýlení. Ale je to aspoň začátek. Chci jí ukázat, jaká doopravdy jsem. Chci jí dokázat, že tě nepotřebuje. Můžu bejt ta, kterou potřebuje."

Musela jsem se zasmát. Fakt jsem se snažila to potlačit.

"Hele, Ashley, já vím, že si o mně myslíš jenom to nejhorší a máš na to veškerý právo. Ale já už nejsem taková. Nikdy jsem doopravdy nebyla. Vynasnažím se být holkou, který si bude Casey vážit. Možná holkou, do který se i zamiluje. Můžeš se smát, jak chceš. A věřím, že jednou budem i my dvě kámošky."

"Ty a já?" ukázala jsem z ní na sebe a tázavě zvedla odbočí.

"Jo. Ty a já. Máme pár věcí společnejch."

"Pouč mě, prosím."

"Oběma nám na Casey záleží a chcem, aby byla šťastná."

Chtěla jsem tý nový Carmen věřit. Byla tak těžký uvěřit, že by se mohla změnit? Samozřejmě že ne. Stačilo se podívat na mě. Byla jsem pádnej důkaz.

"Co jsem říkala, jsem myslela vážně, Vasquezová, jestli jí ublížíš, tak..."

"Já vím, já vím. Nezlomíš mi jenom nos," přerušila mě.

"Neublížím jí, Ashley. Chci jenom, aby byla šťastná."

K čertu s tím. Fakt jsem jí věřila. Z očí jí vyřazovala upřímnost. To jsem u ní nikdy předtím neviděla.

Odstoupila jsem od ní a ona se rozešla chodbou.

"Má ráda růžový lilie a modrý kosatce," zavolala jsem tak hlasitě, aby to slyšela.

Zmateně se otočila. "Cože?"

"Čeká tě spousta omlouvání."

Usmála se na mě a já pokrčila rameny. Pořád jsem jí neodpustila, ale Casey evidentně jo. Musela na ní vidět něco dobrýho.

Po zbytek dne se nic nestalo. Po škole jsme šly s Mirandou za Alyssou. Když jsme přišly, byla vzhůru. Mluvily jsme asi hodinu a pak začala být ospalá. Podle všeho se většinu dne připravovala na přesun. Byla nadšená, že odejde z nemocnice. Když mě na rozloučenou objala, bylo to jemný objetí, ale poznala jsem, že mě objímá ze všech sil.

Páteční večer jsme s MIrandou strávily u mě doma. Spencer musela na večírek do domu jednoho z kolegů a já moc chtěla jít s ní, ale z očividných důvodů jsem nemohla. S Mirandou jsme se rozhodly, že u mě přespí vzhledem k tomu, že budeme vstávat brzy ráno na cestu do Malibu. Ze sobotního dobrovolničení jsme byly omluvený, z čehož jsem byla ve skutečnosti smutná, protože to znamenalo další čas bez Spencer. Pomáhalo mi vědomí, že Alyssa odejde z nemocnice a nastěhuje se do domu na pláži.

Plánovaly jsme tam zůstat do nedělního večera, protože na neděli jsme pro Alyssu něco naplánovaly. Snad se na to bude cítit.

V sobotu ráno jsem si po cestě do Malibu psala se Spencer.

Pořád jsi v parku? –A

Už jsme skoro hotoví. Jen ještě něco natřeme. - S

Chybíš mi. –A

Ty mně taky. Kéž bys tu byla. –S

Se štětcem taky potřebuješ pomoct? –A

Ha ha, moc vtipné. –S

Nikdy nevíš. –A

Se štětcem mi to jde mnohem lépe než s kladivem. Fakt. –S

To ráda slyším. Greg tam není, že ne? –A

Ha ha, ano, je. Žárlí můj miláček? –S

Ne, nežárlím. Toho kluka strčím do kapsy levou zadní, miláčku. –A

Tím jsem si jistá. Neboj, dnes jsem ho zaměstnávala. –S

Tak se mi to líbí. –A

Uvidíme se zítra večer? -S

Uf. Nevím, jestli vydržím čekat tak dlouho. –A

Určitě ano. A až se vrátíš domů, budu tu. –S

Domů. Líbí se mi, jak to zní. –A

Můj domov bude napořád i tvůj. Miluju tě. –S

Já tebe taky, Spence. Brzy se uvidíme. - A

"Už jsi s těma zaláskovanýma esemeskama Spencer hotová?" vtipkovala Miranda.

"Mlč a řiď. Jestli mýho broučka nabouráš, nikdy ti neodpustím."

"Ash, je to jenom auto. Já jsem tvá nejlepší kámoška. Fakt bys mi neodpustila?" smutně vyšpulila spodní ret.

"Možná jo. Ale musela bys mě prosit na kolenou."

Bouchla mě do ruky a já se zasmála.

Když jsme dorazily do domu na pláži, John, můj a tátův právník, už tam byl spolu s Margaret, ženou, která všechno zařizovala. S Mirandou jsme otevřely všechny okna a trochu dolaďovaly. Dům už byl pro Alyssu připravenej, ale chtěla jsem, aby se tam cítila jako doma. Pověsila jsem pár plakátů Paramore a nastavila 132cm televizi s DVD přehrávačem, domácím kinem a přípojkou k jejímu iPodu. Byla to chytrá televizi, takže se na ní dalo dostat na internet. Do pokoje jsem taky dala několik váz s jejíma oblíbenýma kytkama.

Přijela kolem jedný. Dovnitř ji přivezly na vozíku, a jakmile nás uviděla, usmála se a rozbrečela se. Měla jsem radost, že jsem jí mohla udělat radost. Uložily jí do postele a poprosila mě, abych nechala otevřený dveře. Byl nádhernej den, asi 24 stupňů, ale byly jsme u oceánu, tak bylo o něco chladněji a trochu foukalo. Jakmile jsme otevřely dveře, oceánský vánek se dostal dovnitř a Miranda zavřela oči a vdechla ho.

"Děkuju, Ashley," řekla pořád se zavřenýma očima.

Došla jsem k ní a posadila se vedle ní.

"Nemáš zač."

Za dvě hodiny měla vybaleno a zavřela oči pro tolik potřebnej spánek.

S Mirandou jsme vyšly na terasu a dokončily plánování a potřebný telefonáty ohledně překvapení, který jsme připravovaly pro Alyssu na nedělní odpoledne. Zrovna jsme skončily, když mi zavolala Spencer.

Mirandě musela poznat, kdo volá, z mýho širokýho úsměvu.

"Nechám tě o samotě," obrátila oči v sloup, pak se usmála a vrátila se do domu.

"Ahoj, krásko."

"Ahoj, Ash." Bylo moc příjemný slyšet její hlas.

"Chybíš mi," řekla posmutněle.

"Ty mně taky, miláčku."

"Už je nastěhovaná?" Spencer tu chtěla být, ale musela trčet doma kvůli dobrovolničení a přípravě na zkoušky na univerzitě.

"Jo, teď spí. Ten přesun jí vyčerpal."

"Jak se jí líbil pokoj?"

"Měla takovou radost, Spence. Jsem strašně ráda, že jsem to pro ni mohla udělat." Trochu se mi u toho začal svírat krk.

"Ale, miláčku, přinášíš radost mnoha lidem. Víš to, že jo?"

"Je to snadný, když jsem tak moc šťastná. A šťastná jsem díky tobě."

"Já to mám stejně, Ash. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla být takhle šťastná."

"A to jsem tě ještě nedostala do postele," uchechtla jsem se.

"Víš, že pořádně zvedáš očekávání?"

"Dokážu ho naplnit. Nemůžu se dočkat, až tě udělám ještě šťastnější, jestli víš, jak to myslím."

Zasmála se. "Myslím, že vím, Ash, a taky se nemůžu dočkat. Brzy, Ash. Hodně brzy."

"Ne dost brzy," zasténala jsem.

"Jo, a Spencer?"

"Ano, lásko?"

"Proč jsi mi neřekla o vašem pokecu s Madi?" Do tý chvíle jsem si na to nevzpomněla.

"Á. Nevím. Asi jsem si myslela, že ti to poví ona. Říkala, že spolu jdete na oběd. Nechtěla jsem to před tebou tajit. Od té chvíle se toho hodně stalo a nepřišlo to na přetřes. Promiň, že jsem ti o tom neřekla, Ash."

"To je dobrý, Spence. Jsem ráda, že se nezlobíš. Bála jsem se, že kdyby to o nás někdo další zjistil, dostaneš strach a necháš mě. Nezvládla bych to."

"Nenechám tě, Ash. Miluju tě. A samozřejmě se nezlobím. Je to především má vina, že na to Madison přišla. Zřejmě z tebe nedokážu ve třídě spustit oči." Zasmála se.

"Zřejmě, ale kdo by se ti divil, ne?"

"Ach, Ashley. Budeme muset tomu tvému egu trochu přistřihnout křidélka."

"Myslela jsem, že se ti mý velký ego líbí?"

"Toleruju ho, protože tě tolik miluju a protože opravdu jsi ve všech ohledech úžasná. Miluju na tobě všechno, Ashley Marie Daviesová. I tvé velké ego."

"Taky na tobě miluju všechno, Spencer... Ani neznám tvý druhý jméno. Měla bych, co?"

"Nikdy jsem ti ho neřekla. Moc se mi nelíbí, tak ho nepoužívám."

"Sem s ním, Spence, nemůžu bejt tak hrozný."

"Gertruda," odvětila rychle.

"Fakt? Gertruda?"

Zasmála se. "Ne, trdlo. Ann. Prostě Ann."

"Co je špatnýho na Ann? Je to stejně obvyklý jméno jako Marie."

"Přesně. Je obvyklé a nezajímavé. Pojmenujou mě Spencer, nejméně obvyklé jméno pro holku, a pak Ann. Nevím, prostě se mi nelíbí."

"Spence, někdy tě nechápu. Mně se líbí. Takže, Spencer Ann Denn..."

"Carlinová," přerušila mě.

"Vracíš se k rodnýmu jménu?"

"Přemýšlela jsem o to. Ale teď o tom nechci mluvit."

"Tak dobře. Spencer Ann Carlinová, miluju na tobě všechno a nemůžu se dočkat, až budeš oficiálně má." Neviděla mě, ale zavrtěla jsem obočími a zaculila se.

"Já se taky nemůžu dočkat, Ash. Musím končit. Miluju tě."

"Já tebe taky, miláčku."

S Mirandou jsme se navečeřely kolem sedmý, když se Alyssa probudila. Požádala nás, abychom se najedly u ní v pokoji. Cítila jsem se špatně, protože jsme měly špagety, zatímco Alyssa kuřecí polívku. Asi mě problémy s trávením. Samozřejmě polívku snědla s úsměvem a celou večeři jsme se smály a žertovaly. Pak jí její máma pomohla s umytím a my s Mirandou se šly převléknout na spaní. Společně jsme zkoukly film. Miranda usnula ještě před koncem, paní Cooperová si šla lehnout, takže jsme zůstaly jen Alyssa a já.

"Ash, zazpíváš mi?" požádala tiše.

"Jasně. Co chceš zazpívat?" Naklonila jsem se k její posteli.

"Něco uklidňujícího."

"A jaký písničky tě uklidňujou?"

"Vždycky jsem měla ráda 'Já uvěřím' od Sheryl Crowový. Znáš ji?"

"Jo, znám. Sheryl Crowovou mám ráda. Skočím si pro kytaru." Vstala jsem, abych ji donesla.

"Ne. Stačí, když budeš zpívat. Jenom chci slyšet tvůj hlas."

"Tak jo." Posadila jsem se na židli vedle postele a přisunula se blíž, abych nemusela zpívat moc nahlas. Miranda spala na gauči.

Pojď ke mně
a polož na mě své ruce.
I kdyby to byla lež,
řekni, že vše bude v pořádku,
a já uvěřím.
Jsem rozpolcená
a vím, že to víš.
Že chodím domů,
jen když se cítím sama,
ale já věřím.
Že ne všechno bude tak,
jak sis myslela, že by mělo být.
Pokaždé, když se snažím udělat něco správně,
se na mě vše zřítí.
Řekni prosím upřímně, že to se mnou nevzdáš.
A já uvěřím.
A já uvěřím.
Otevři dveře
a ukaž mi svou tvář dnes večer.
Já vím, že je pravda,
nikdo mi nepomůže tak jako ty.
Ty držíš ten klíč.
Už nikdy
se od tebe neodvrátím.
Je mi tak těžko dnes večer,
ale tvá láska je v pořádku
a já věřím.
Že ne všechno bude tak,
jak sis myslela, že by mělo být.
Pokaždé, když se snažím udělat něco správně,
se na mě vše zřítí.
Řekni prosím upřímně, že to se mnou nevzdáš.
A já uvěřím.

Když jsem dozpívala poslední větu, Alyssa už spala a mně se ulevilo. Slzy mi volně tekly po tvářích a musela jsem skrývat bolest, která se mi vedrala do hlasu.

Když jsem uslyšela zavrzání, otočila jsem se. Miranda se posadila a dívala se na mě. Taky měla v očích slzy.

"To bylo nádherný, Ash," zašeptala.

Nedala jsem to. Vyšla jsem ze dveří a ven na terasu, kde jsem propukla v usedavej pláč. Málem jsem se zhroutila na podlahu, ale Miranda mě chytla. Stála tam a držela mě a držela.

Alyssa byla moc silná a statečná. Já ne. Ale musela jsem se to naučit. Potřebovala to. Potřebovala mě.

"Měly bychom jít na kutě, Ash. Zítra máš velkej den a potřebuješ se vyspat, rocková princezno." Nějak jsem se dokázala usmát a dala jí pusu na tvář.

"Díky, Mirando. Mám tě ráda."

"Já tebe taky, ty trumbero."

Píseň:
I shall believe - Sheryl Crow

33 - Dokonalý den

Byl nádhernej den. Samozřejmě vál jemnej vítr, ale ne studenej. Všechno bylo připravený. Všichni, kdo tam měli být, tam byli. Čekali jsme už jenom na jednoho člověka. Alyssa si neplánovaně zdřímla. Byla čím dál tím slabší a zdřímnutím teď nastávaly dvakrát nebo třikrát denně, někdy i čtyřikrát.

"Jsi připravená, Ash?" kecla si Miranda vedle mě na lehátko na terase.

"Jo. Ale jsem trochu nervózní," začala jsem si hrát s prsteny na ruce.

"Proč? Už jsi to dělala tisíckrát, Ash."

"Tentokrát je to jiný. Je to výjimečný. Dneska musím být dokonalá."

"Nemusíš být dokonalá, Ashley. Alyssa bude mít strašnou radost. Myslíš, že jí sejde na tom, jestli budeš 'dokonalá'? Nesejde," ujistila mě a dala kolem mě ruku.

"Asi máš pravdu," přátelsky jsem do ní šťouchla.

"Jako vždycky."

Zavrtěla jsem hlavou. "Pořád jsem nervózní."

"Prostě si to užij, Ash."

Kolem druhý se Alyssa konečně probudila. Po malý svačině jsme ji odvezli na terasu.

Její výraz všechnu mou nervozitu zahnal. Byla strašlivě překvapená. Měla vykulený oči a zakrývala si pusu rukou.

"Panebože, panebože, panebože. To jako vážně?" Nedokázala potlačit svoje nadšení a určitě by skákala radostí, kdyby mohla.

Byli jsme na vyvýšený části rozlehlý terasy, dobrých 10 metrů od ní. Bubeník Rick, basák Chris, pianista Rob a já zpěvačka. Měli jsme naplánováno 10 písní. Všechny Alyssiny oblíbený. Možná jsem se minulej týden při návštěvě mrkla na jejím iPodu na playlist "Mé nejoblíbenější", ale nikomu to neříkejte. Většinu písniček jsme s kapelou už znali. Pár jsme jich museli nacvičit.

"Alysso, já vím, žes chtěla přijít na jedno moje vystoupení, a moc mě mrzelo, žes nemohla. Taaakže mě napadlo, že přivedu kapelou za tebou." Usmívala se od ucha k uchu a tleskala.

Kývla jsem na kluky, oni mi odpověděli stejně na znamení, že jsou připravení, a rozjeli jsme koncert. První byla Misery Business od Paramore následovaná pomalejší We Are Broken. Pak jsme zahráli Never Say Never od The Fray a Good To You od Mariany Trenchový. Zahráli jsme pomalejší verze Nothing Else Matters od Metallicy a If Everyone Cared od Nickleback.

Dali jsme si krátkou přestávku, aby mohla Alyssa na záchod, kdyby potřebovala, nebo se na pít. Pak jsme v koncertu pokračovali s The Man Who Can't Be Moved od The Script, Run od Snow Patrol a nakonec Chasing Pavements od Adele. Zbývala poslední písnička, která pro Alyssu hodně znamenala.

"Tak jo, tohle je poslední píseň a podle toho, co mi pověděla tvá máma, zpívávala ti každej večer před spaním její kratší verzi, když jsi byla malá." Alyssa s úsměvem zavrtěla hlavou a vzhlédla ke svý mámě, která stála vedle jejího křesla a držela ji za ruku.

Hej, kam jsme šli,
když přišly deště?
Ven do kaluží.
Další nová hra.
Smích a běh, hej, hej.
Hop a skok.
V husté ranní mlze
s divoce tlukoucími srdci.
A s tebou,
má hnědoočko,
S tebou, má hnědoočko.

To se její máma za křeslem sklonila, dala kolem Alyssy ruce a klepala jimi do rytmu.

A co se stalo s úterky
a slézáním do starého dolu
s tranzistorákem na slunci a smíchem
ukrytí za duhovou zdí.
Klouzání a válení
podél vodopádu.
S tebou,
má hnědoočko,
S tebou, má hnědoočko.

Další část zpívala celá kapela.

Pamatuješ,
jak jsme zpívávaly?
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.
Přesně tak.
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.
La te da.

Mávla jsem na její mámu, aby přišla na pódium a zazpívala další sloku.

Je těžké jít dál,
když jsem teď sama.
Tuhle jsem tě viděla,
ach, jak jsi vyrostla,
má hnědoočko.
Ach, má hnědoočko.

Podala mi zpátky mikrofon, vrátila se k Alysse a vzala jí do hřejivého náručí.

Pamatuješ,
jak jsme zpívávaly?
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.
(Ležící na zelené trávě!)
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.
(Notu za notou, notu za notou, notu za notou.)
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.
Ša la la, la la, la la, la la, la te da, la te da, la te da, da da da)
Ša la la, la la, la la, la la, l-la te da.

Když dozněl potlesk, došla jsem k Alysse. Měla rozpažený ruce a přidřepla jsem si před ni, aby mě mohla obejmout.

"To bylo naprosto úžasný, Ashley. Jsi neuvěřitelná. Jak jsi věděla, jaký jsou mý nejoblíbenější písničky? Jak dlouho jsi to plánovala? Bože, já má takovou radost." Konečně se nadechla.

Zasmála jsem se. "Pomalu. Viděla jsem na tvým iPodu playlist a plánovala jsem to, co bylo jasný, že tě sem můžem přesunout. A mám radost, že máš radost. Mám radost, že jsem to pro tebe mohla udělat. Udělalo mi to stejnou radost jako tobě."

"Děkuju ti, Ashley. Za tohle, za všechno. Kéž bych ti to mohla nějak oplatit." Sklopila zrak.

"Hej," zvedla jsem jí za bradu hlavu zase nahoru.

"Usměj se," řekla jsem.

Usmála se a byl to další z těch úsměvů od ucha k uchu, který se jí odrážely v skoro jiskřících očích.

"Tohle je víc než dostatečná odměna."

Znova mě objala a já se nějak dokázala ubránit slzám.

"Jenom tě chci vidět šťastnou," hlesla jsem tiše, zatímco mě pevně objímala. Všimla jsem si, že má studený ruce a trochu se chvěje.

"Jsem šťastná. Vážně jsem."

"Fajn. Teď půjdem dovnitř, ať se ohřeješ."

Pomohla jsem ji dovnitř a pak na gauč v pokoji. Ležení "v tý zatracený posteli" už měla dost. Dokázala jsem ji zvednou z křesla a přesunout na gauč bez problémů. Byla strašně lehká.

Posadila jsem se na gauč vedle ní a ona mě vzala za ruku.

"Momentálně nejsem moc velká fanynka Boha, ale děkuju mu každej den, že mi tě poslal. Všechno je díky tomu o něco jednodušší."

Nevěděla jsem co na to říct.

"To je dobrý, Ash. Nemusíš nic říkat," drobně se na mě usmála a poklepala mě po noze.

"Spencer mi věřila. Věřila, že jsem přesně to, co potřebuješ. Jsem ráda, že měla pravdu. Taky jsem tě potřebovala."

Vzala jsem ji za ruku, kterou měla pořád na mý noze, a sevřela ji v obou svých.

"O Spencer mluvíš často."

"Fakticky?" Samozřejmě že jo.

Zasmála se. "Ano. Fakticky."

"Spencer je moc zajímavá žena. Je hodně o čem mluvit," snažila jsem se to zahrát do autu.

"Máš ji ráda, že jo?" Ráda? To bylo slabý slovo.

"Mám. Mám ji hodně ráda." Hoooooodně ráda.

"Škoda, že je to tvá učitelka, hm?"

Nedokázala jsem skrýt uculení.

"To ne. Kecáš. Fakticky?"

"Jo. Ale z očividných důvodů to tajíme. Jsme moc šťastný. Díky ní jsme strašně šťastná. Za necelej měsíc maturuju a pak to můžem přestat tajit."

"Páni. To je šílený. Co jsem slyšela od tebe a Mirandy, Spencer je úžasná, a ty jsi nejúžasnější člověk, jakýho jsem v životě poznala, takže by mě to nemělo překvapovat. Určitě je díky tobě taky šťastná."

"Snažím se."

"Takže ji máš víc než 'hodně ráda'?"

"Jo, mám ji víc než 'hodně ráda'... miluju ji. Miluju ji vším, co ve mně je, a vším, co jsem," pokračovala jsem se zářivým úsměvem.

"Spousta lidí by vyskočila z kůže, kdyby to zjistila. Mohla by mít velký potíže. Jenom to dokazuje, že člověk neovlivní, do koho se zamiluje."

"Nejsem expert na lásku. Měla jsem jenom jednoho kluka, když mi bylo tak 14. Nevím, jestli se to v tom věku už jako kluk počítá. Ale myslím, že když člověk najde lásku, má velký štěstí. Co sejde na věku, pohlaví, rase. Jenom jí nezapomeň každou vteřinu, kterou máš, říkat, že ji miluješ. Nezneužívej toho, co máš... nikdy."

"Možná nejsi expert na lásku, ale byla to moc dobrá řeč."

"Eh. Hodně koukám na telku a čtu hromady knížek. Nic jinýho dělat nemůžu," zasmála se.

"Díky, Alysso. Vždycky to asi nebude procházka růžovou zahradou, ale stojí to za to."

Do úsměvu zívla. Věděla jsem, že ji zase začíná zmáhat únava. Přišla jedna ze sester a pomohla jí do postele. Potřebovala zkontrolovat životní funkce, tak jsem odešla z pokoje.

Píseň:
Brown Eyed Girl - Van Morrison

33B

Vrátila jsem se zpátky ven a došla na kraj terasy. Opřela jsme se o zábradlí a uviděla něco, z čeho mi poklesla čelist. Miranda s někým seděla na pláži. Ruku měla na jeho paži. Flirtovala. Flirtovala s mým basákem Chrisem. Flirtovala s mým basákem Chrisem, kterej flirtoval taky.

Dobře ty, Mirando.

Počkat. Věděla jsem, že je Chris skvělej baskytarista. Věděla jsem, že chodí první rok na státní výšku v L. A. a na částečnej úvazek pracuje v obchodě se skateboardama. Věděla jsem, že moc nemluví a na můj vkus moc usmívá. To bylo asi tak všechno, co jsem o Chrisovi věděla. A najednou se mi nelíbilo, že sedí tak blízko sebe. Musela jsem zavolat tátovu detektivovi a zjistit o tom klukovi víc.

"Je to hodnej kluk. Nemusíš se bát." Cože? Otočila jsem se o uviděla bubeníka Ricka.

"Kdo říká, že se bojím? Miranda je chytrá holka." Přesně, Ash, tak se přestaň bát.

"Chris je jako můj mladší brácha. Fakt je to hodnej kluk. Překvapilo mě, že s tvou kamarádkou mluví. Je trochu stydlivej." Rick se opřel o zábradlí vedle mě.

"Tichý vody břehy melou." Nezajímalo mě, co Rick říkal. Ráno zavolám tomu detektivovi.

Stáli jsme tam a kecali dalších 20 minut nebo tak, až se Miranda a Chris rozešli zpátky k domu. Prohodili si mobily, takže jsem předpokládali, že si vyměňujou telefonní čísla.

"Uvidíme se ve čtvrtek večer, že jo?" zeptal se Rick a přerušil tak mý vražedný pohledy, který jsem Chrisovi věnovala.

"Jo. Ve čtvrtek. Ještě jednou díky za dnešek," krátce jsem ho objala a a Rick odešel. Zamávala jsem Chrisovi a on mi mávání oplatil s nesmělým úsměvem. Uchechtla jsem se pro sebe.

"Už pojedem?" zeptala se mě Miranda, když ke mně přišla.

"To teď neřeš. Co to bylo?" ukázala jsem na vzdalujícího se Chrise.

"To nebylo nic. Jenom jsme si povídali." Když jsem se na ni podezřívavě podívala, zasmála se.

"To je zvláštní vzhledem k tomu, že ten kluk nikdy nemluví."

"Ale mluví. Nemluví jenom s tebou, protože se tě bojí. Je moc milej, chytrej a hezkej." Zčervenala. Moc roztomilý.

"Ze mě má někdo strach? Pfff."

Zase se zasmála a přitáhla si mě k objetí.

"Nemusíš se bát. Ash. Jenom jsme si povídali a mám v plánu si s ním "povídat" o hodně víc, než se stane něco jinýho." Dala mi pusu na tvář.

Rozloučily jsme se s Alyssou, která byla ještě vzhůru, ale hodně ospalá. Řekly jsme jí, že se vrátíme ve středu. Obě nás objala a znova nám poděkovala a pak jsme se vydaly na cestu.

Cesta domů uběhla rychle. Možná jsem překročila o 25 km/h povolenou rychlost, ale nemohla jsem se dočkat svý přítelkyně. Strašně mi chyběla. Když jsme zastavily, málem jsem zapomněla vypnout motor, jak jsem se vrhla ke dveřím a rozběhla se k domu. Slyšela jsem, jak se Miranda rozesmála, ale bylo mi to fuk.

Spencer ležela na gauči a spala. Ale nebyla sama... Spike byl schoulenej v jejím náručí a opíral si bradu o její krk. Ten pohled byl tak kouzelnej, že jsem nedokázala odvrátit zrak. Nevěděla jsem, kde se tam Spike vzal. Před týdnem jsem dala Spencer klíč od domu, kdyby něco. Musela se tam stavit a vzít ho k sobě.

Zvedla jsem deku, která byla přehozená přes gauč a Spencer přikryla. Mírně se zavrtěla, ale neprobudila se. Spike na mě krátce vzhlédnul a pak si zase položil hlavičku na Spencer. Potvora. Bylo mu fuk, že mě vidí. Ale nedivila jsem se mu. Trochu jsem na něj v tý chvíli žárlila.

Jenom jsem na ni shora hleděla, když vtom najednou otevřela oči. Trochu s sebou trhla a Spike mě probodnul pohledem. Ano, můj pes mě probodnul pohledem.

"Ahoj, krásko." Posadila jsem se na kraj gauče a dala jí pramen vlasů z očí.

"Taky ahoj. Kdy jsi přijela?" Zvedla ruku a pohladila mě po tváři.

"Před chvilkou." Vzala jsem ji za ruku a políbila ji.

"Chybělas mi," řekla jsem a pak se sklonila pro polibek. Zatímco jsem přitiskla rty na její, ucítila jsem na tváři Spikeův jazýček a uchechtla se.

"Kdys přivezla Spikea?" Zvedla jsem ho, přitiskla si ho k hrudi a dala mu pusu na vršek hlavičky.

"Jela jsem si pro jídlo a cestou domů jsem se ocitla v tvé ulici. Bylo mi smutno, tak jsem se ho rozhodla vzít s sebou. Stýská se mi po pejskovi v domě. Grizzly by se ti líbil, byl dokonalej."

"Co se s ním stalo? Vzpomínám si, že mi Miranda říkala, žes ho hýčkala jako miminko."

"Musely jsme ho uspat. Bylo to v té době, kdy jsi začala dobrovolničit. Byl hodně starý." Slyšela jsem v jejím hlase smutek, ale nerozbrečela se.

"To je mi líto, Spence. Netušila jsem to."

"Nechávala jsem si to pro sebe. Nechtěla jsem věřit, že už není."

"Jaká to byla rasa?"

"Čivava."

"Tys pojmenovala čivavu 'Grizzly'?" smála jsem se.

"Nenech se ošálit velikostí. Grizzly byl bestie. Muchlovací bestie. A ty máš tak co říkat, pojmenovala jsi jorkšíra po upírovi."

Přikývla jsem. "Pravda."

"Hmmm. Myslím, že tě má radši než mě. Nepřekvapuje mě to. Nejsem nejlepší panička," vyšpulila jsem spodní ret a začala ho škrabat pod bradičkou.

"To je nejspíš moje chyba. Uzurpovala jsem si veškerý tvůj čas pro sebe." Posadila se a dala kolem mě ruku.

"Já si nestěžuju." Položila jsem Spikea na podlahu a otočila k ní hlavu pro polibek.

"Taky jsi mi moc chyběla, miláčku. Otoč se, abych ti mohla ukázat jak moc." Dostala mě tím miláčkem.

Otočila jsem se a položila ji na gauč. Okamžitě si mě přitáhla na sebe. Pravý koleno jsem měla mezi jejíma nohama a poznala jsem, co to s ní už dělá. Sotva jsem s ním pohnula a zasténala mi do pusy. Až konečně dojde na sex, nedá moc práce dostat ji na vrchol. Mě vlastně taky ne. Dala mi ruce na zadek a přitiskla mě víc na sebe. Přejela jsem jazykem po jejích rtech a pak vklouzla mezi ně. Byly to jenom dva dny, ale bylo to jako věčnost. Stýskalo se mi po líbání s ní a nespěchala jsem s opětovným obeznámením se s každým koutkem její pusy.

Uslyšela jsem slabý zacinkání obojku a následně mi Spike skočil na záda. Asi si chtěl taky hrát. Stál mi na zádech, zatímco jsem ležela na Spencer. Uchechtla jsem se jí do pusy.

"Proč se směješ?" zeptala se zmateně.

"Spike mi stojí na zádech."

Zasmála se. "Asi převzal od Mirandu vyrušovací štafetu. Nedivila bych se, kdyby ho k tomu navedla." Natáhla za mě jednu ruku a vzala ho ze mě. Napůl ležící na gauči jsem se přitulila k jejímu boku a položila jí hlavu na hruď. Spikea měla na druhý straně. Oba jsme byli v nebi.

"Nelíbí se mi se o tebe dělit," smutně jsem vyšpulila spodní ret.

"Vypadá to, že nemáš na vybranou."

Podívaly jsme se na Spikea, který už měl opět opřenou bradičku o Spenceřin krk.

"Nedivím se mu. Hřeješ a voníš tak zatraceně příjemně a krásně se na tobě leží. Spikeymu se nebude chtít odejít."

"To nemusí. Může to zůstat, jak dlouho bude chtít. Může to být i jeho domov. Náš domov."

"Fajn, protože stejně jako já se určitě nechce vrátit do toho velkýho, prázdnýho domu. Tohle místo je pro mě víc domov, než kdy byl ten barák. Myslím, že je to tebou. Chci být, kdekoliv jsi ty. Kdekoliv jsi, tam je domov."

Políbila mě do vlasů.

"Miluju tě, Ashley."

"Já tebe taky."

Byl to jeden z nejlepších dní za poslední dobu. No, od toho dne, kterej jsme strávily se Spencer spolu. Byl to skvělej den, skoro dokonalej. Byl to šťastnej den. Žádný slzy. Když jsem tam ležela v náručí milovaný ženy, všechno se zdálo dokonalý. Jako by to nikdo a nic nemohlo změnit. Skoro se to zdálo příliš dobrý. A to mě trochu děsilo. Bylo to jako ten tajuplnej pocit klidu, než udeří bouřka. Zavrtěla jsem hlavou, abych ty nepříjemný pocity setřásla.

"Jsi v pohodě, Ash?"

"Jo, miláčku, v úplný."

Musela jsem se přestat bát a užívat si skutečnej pocit štěstí. Jenom jsem nevěděla jak. Myšlenky se mi vrátily k tý bouři. Doufala jsem, že jestli nebo až nastane, zůstaneme se Spencer stát pevně na nohou, až se přežene.

34 - Tři týdny

Bylo sedm ráno. V kanceláři jsem na něj čekala už čtvrt hodiny. Samozřejmě měl zpoždění. Bylo to již podruhé, co si mě pozval do kanceláře a měl zpoždění. Poprvé jsem kvůli němu přišla do třídy deset minut po zvonění. Grr. Je to ředitel, měl by jít příkladem.

Otevřely se dveře a on konečně vkráčel dovnitř. Držel kelímek s kafem od Starbucks a to mě ještě více namíchlo. Zastavil se pro kafe, i když věděl, že jde pozdě. Úžasné.

"Omlouvám se, že jdu pozdě, paní Dennisonová. Doufám, že nečekáte dlouho." To jako vážně?

"Čekám tu od tři čtvrtě na sedm, kdy jsem měla přijít." Nezněla jsem radostně, ale ani nezdvořile.

"Tak to se omlouvám. Vyrazil jsem z domu pozdě." Ale musel jste se zastavit pro kafe.

"Máte další studentku do dobrovolnického programu?" Když mě pozval posledně, požádal mě, abych do svého programu vzala další studentku. Všiml si u Ashley změn a doufal, že u dalších studentek dokážu totéž.

"Ne. Proto jsem vás dnes nepozval." Podal mi nějakou obálku a já se na ni zvědavě podívala.

"Do toho. Otevřete ji."

Pomalu jsem obálku otevřela. Uvnitř byl list papíru. Když jsem ho začala rozbalovat, všimla jsem si, že toho na ně není napsáno moc, ale bylo to vytištěné velkými písmeny.

Když jsem uviděla, co tam stojí, vykulila jsem oči. Snažila jsem se zachovat klid, ale cítila jsem, že se mi z tváří vytratila barva. Dlaně se mi začaly potit a vyschlo mi v ústech.

Měl byste si víc všímat vašich učitelek.
Paní Dennisonová je skvělá učitelka, ale taky spí s jednou ze svých studentek.
To se nědělá.

Vzchopila jsem se, vložila vzkaz zpátky do obálky a vrátila mu ji. Musela jsem myslet rychle.

"To je nějaký vtip?" zeptala jsem se ho.

"Kéž bych věděl. Ve čtvrtek ráno mi ta obálka ležela na stole," odvětil. Pak vstal, došel před stůl a opřel se o něj.

"Paní Dennisonová, mám povinnost takové věci hlásit školní radě."

Najednou se mi udělalo zle. Chytla jsem se židle.

"Nechci to nahlásit. Jste mimořádká učitelka, Spencer. Studentky podle všeho doopravdy baví, co je učíte. A byl jsem svědkem, jak jsem pomohla k nápravě několika problémových dívek."

Vzhlédla jsem k němu a přikývla.

"Řekněte mi, že je to obvinění nepravdivé."

"Samozřejmě že je nepravdivé. Nespím se studentkou. A nikdy jsem nespala." Nelhala jsem. S Ashley jsme nespaly.

"Netuším, kdo to mohl nepsat a jak na to vůbec přišel, ale celé je to absurdní." Netušila jsem, kdo to mohl napsat, ačkoli pár lidí o tom vědělo. A přirozeně jsem věděla, jak na to někdo mohl přijít, ale myslela jsem, že jsme s Ashley byly velmi opatrné.

"Paní Dennisonová, nemyslel jsem si, že je to obvinění pravdivé. Je to jen anonymní dopis bez podpůrných důkazů. Budu to brát jako žert nějaké studentky."

Nemáte tušení, jak se mi ulevilo, když jsem to slyšela. Pomalu jsem uvolnila sevření židle a dýchání se mi začalo vracet k normálu.

"Ale..." A jéje. 'Ale' není nikdy dobré slovo.

"Mám v plánu být ostražitější a mít oči i uši nastražené. Pokud existuje byť velmi malá možnost, že se to obvinění zakládá na pravdě, mohl bych mít velké problémy, že jsem to nenahlásil."

"Rozumím, pane Goodmane. Děkuju, že jste mě na to upozornil. Děkuju, že jste to nepředal školní radě. Bylo by to zbytečné a přitáhlo by to nežádoucí pozornost ke škole a studentkám. Děkuju, že mi věříte."

"Nemáte zač, paní Dennisonová. Přeju vám hezký den. Pokračujte ve skvělé výuce." Došel ke dveřím a otevřel mi je. Nějak jsem našla své nohy a vyšla ven.

Při cestě do třídy jsem myslela na to, co se stalo. Právě jsem mohla přijít o práci, o učitelskou licenci. A to pouze kvůli nějakému anonymnímu dopisu. To vlastně nebyla pravda. Mohla jsem přijít o učitelskou licenci, protože jsem se zamilovala do studentky. Co teď budu dělat? Zavrtěla jsem hlavou. Kdo ho mohl poslat? Jediní lidé, kteří o tom věděli, jsme byli já, Ashley, Miranda, Raife a nyní i Madison. A ačkoli jsem věděla, že by to Madison neudělala, taky jsem věděla, že ráda mluví. Mohla to říct někomu dalšímu?

Co teď budu dělat? Ta otázka se mi pořád vracela jako otravná rýma. Už jsem věděla, co budu muset udělat, a bude to jedna z nejtěžších věcí, které jsem v životě musela udělat.

Nevolnost byla zpátky. Zaběhla jsem na toalety a vyprázdnila obsah žaludku. Když jsem stála nad umyvadlem, podívala jsem se na sebe v zrcadle.

Byla jsem bledá jako stěna.

Oči jsem měla plné slz.

Chvěly se mi rty.

Měla jsem strach. Nejen kvůli tomu vzkazu a že to pan Goodman zjistí. Nejen kvůli možnosti že přijdu o práci.

Bála jsem se, že ztratím Ashley.

Ale musela jsem to udělat. Pro nás. Pro naši budoucnost.

Seděla jsem ve třídě a čekala na Spencer. Musela pořád být na schůzce s panem Goodmanem. Třída se začala plnit a Spencer konečně vešla. Nevypadala dobře. Páni... fakt jsem to právě řekla? Ale vážně. Vypadala strašně. Tvář měla bledou a oči zarudlý. Posadila se a začala si vyndavat věci z kufříku. Ani jednou se na mě nepodívala a já začala mít strach. Co to s ní bylo? Nebylo jí dobře? Ráno jí nic nebylo, když jsem jí přitiskla k lince a... do toho teď nebudu zabíhat. Řekněme, že jsem si musela před odchodem školy dát další studenou sprchu.

Vstala a došla k tabuli. Něco na ní psala, ale já tomu nevěnovala pozornost. Měla jsem o ni strach. Když se otočila, naše oči se setkaly, ale rychle odvrátila zrak. Co to sakra mělo bejt? Oslovila třídu. Mluvila o další povídce, kterou budeme číst, ale já nedokázala dostat z hlavy, jak ode mě odvrátila oči. Začala jsem si v duchu procházet všechno, co jsem v posledních dnech udělala a řekla. Provedla jsem něco? Řekla jsem něco, co jsem neměla? Myslela jsem, že mi to s Casey a mou reakci na ni a Carmen odpustila. Věděla jsem, že odpustila. Přemýšlení, co se sakra stalo, mě pomalu přivádělo k šílenství.

Konečně zazvonilo. Jakmile ostatní holky odešly ze třídy, přistoupila jsem ke Spencer.

"Co se děje, Spence?" zeptala jsem se tiše. Vzhlédla ke mně a v očích měla smutek.

"Nic se neděje. Později si promluvíme, ano?" Zlomil se jí hlas a jemně se jí chvěl spodní ret.

"Něco se očividně děje, Spencer. Mluv se mou prosím." Přistoupila jsem blíž k její židli a Spencer vstala a najednou se rozešla ke dveřím. Šla jsem za ní a ve dveřích se postavila naproti ní.

"Musíš jít na druhou hodinu, Ash. Teď o tom mluvit nemůžu, ale později si promluvíme. Slibuju."

"Děsíš mě. Jak mám teď odejít?"

"Za to se omlouvám. Nechtěla jsem tě vyděsit. Ale jsem v pořádku. Ráno se něco stalo a musíme si o tom promluvit, ale ne tady a ne teď. Musíš jít."

"Dobře. Slib mi, že si pak promluvíme."

Přikývla.

"Miluju tě, Spencer," zašeptala jsem cestou ze dveří.

Snažila jsem se soustředit na zbytek předmětů, ale nešlo to. Dělala jsem si starosti o Spencer. Nezlobila se na mě, asi. Ale nebyla sama sebou. Odehnala mě od sebe. Jako by se bála být mi nablízku, ale zároveň jsem v jejích očích viděla bolest a lásku. Nevěděla jsem, co si o to myslet. Bylo to divný.

34B

Nějak jsem přežila do oběda. Prošla jsem kolem Spenceřiny třídy, bylo tam zhasnuto a byly zavřený dveře. Když jsem došla na nádvoří, všimla jsem se, že její auto není na parkovišti. To bylo zvláštní, protože obvykle odjížděla až během nebo po polední přestávce. Otočila jsem se a narazila přímo do... Mirandy.

"Mluvila jsi se Spence?" zeptala jsem se jí.

"Jo, mluvila. Pojď," dovedla mě k mýmu autu a nastoupily jsme dovnitř.

"Co se děje? Víš to, že jo?" zeptala jsem se, jakmile jsme zavřely dveře.

Přikývla.

"Takže?"

"Někdo nechal panu Goodmanovi na stole vzkaz. V tom vzkazu stálo, že paní Dennisonová spí s jednou ze svých studentek."

A kurva! To nebylo dobrý. Okamžitě se mi zvednul žaludek a celý tělo mi zachvátil žár.

"Co ještě říkal?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"Nepůjde s tím za školní radou, protože si myslí, že je to kravina. Ale bude mít oči a uši nastražený. Spence vyšiluje, Ash. Bojí se."

"Nepůjde za školní radou, to je úleva."

"Jo, ale někdo o vás ví a kdo ví, co udělá, až zjistí, že to pan G. nechal být."

Opřela jsem si hlavu o volant. Snažila jsem se potlačit slzy, který se mi hrnuly do očí, ale byla jsem moc slabá. Rychle mi tekly z očí a kapaly na džíny."

"Ach, Ash. Pojď sem," přitáhla mě Miranda k sobě.

"Taky se bojím, Mirando. Nemůžu Spencer ztratit. Prostě nemůžu. Tohle se nemělo stát. Byly jsme hodně opatrný." Odtáhla jsem se od ní a bouchla dlaněmi do volantu.

"Kurva práce. Měla jsem vědět, že se to stane. Není mi souzený bejt šťastná. Něco nebo někdo se vždycky objeví a zničí to. Až zjistím, kdo to byl, bude toho kurva litovat. Je mi fuk, co budu muset udělat. Je mi fuk, jestli budu muset..."

"Klid, Ash. Není to tak zlý, jak si myslíš. Pokud se dokážeš držet od Spencer do maturity, můžete být spolu. Ale nemůžeš jí volat a nemůžeš zatím k nám."

"Nemůžu domů." Konečně jsem našla domov, kde jsem se cítila úplně milovaná a vítaná a teď jsem do něj nesměla vstoupit.

"Mrzí mě to, Ash. Dneska u tebe přespím, jestli mě dokážeš vystát, jo?"

Projela jsem si rukou vlasy a vzdychla.

"Díky, Mirando. Vážím si toho." Pokud jsem nemohla být se Spencer, Miranda byla nejlepší náhrada. Vždycky mi dokázala zvednout náladu. Snad v tom dokáže pokračovat. Cítila jsem, že jí budu potřebovat víc, než kdy předtím. Ale věděla jsem, že ji bude potřebovat i Spencer.

"Ale Spencer tě taky bude potřebovat. Nepřipravím ji o tebe."

"Budu pro vás obě dělat, co budu moct. Mám vás moc ráda. Štve mě, že se to stalo."

"To jsme dvě."

Nastartovala jsem auto a zamířila z parkoviště.

"Kam jedem?"

"Do obchodu s telefonama a pak na jídlo."

"Do obchodu s telefonama?"

"Jo. Potřebuju předplacený telefony."

Koupila jsem dva, jeden pro sebe a druhej samozřejmě pro Spencer.

Vrátila jsem se do auta a podala jeden Mirandě. Zvědavě se na mě podívala.

"Pokud si myslíš, že strávím tři týdny, aniž by se svou holkou aspoň mluvila, nejsi tak chytrá, jak si myslíš." Zavrtěla hlavou a zasmála se.

"Tenhle dej, Spencer. Moje číslo je už v něm naprogramovaný."

Něco jsme pojedly a pak se vrátily do školy. Šla jsem rovnou na výtvarku a cestou uviděla Madi s kamarádkami u fontánky.

"Čau, Mads. Můžu s tebou na chvilku mluvit?"

"Jasně. Zatím, holky." Za paži jsem ji odvedla za roh.

Řekla jsem jí všechno, co se stalo, a byla stejně překvapená jako já.

"Přísahám, Ash. Nikomu jsem nic neřekla. Mluvila jsem o tom jenom s tebou a Spencer. Vím, že si často pouštím pusu na špacír, ale ne když jde o něco důležitýho. Vím, co pro tebe znamená, Ash. Ničím bych váš vztah neohrozila."

To jsem věděla předem a cítila jsem se špatně, že jsem naznačila, že by mohla. "Promiň, Madi. Vím, že bys mi to neudělala. Neměla jsem nic říkat."

"To je dobrý. Takže s tebou nemluví?"

"Ne. Sotva se na mě podívá."

"Sakra, to je na nic, Ash. Aspoň je to jenom na tři tejdny, ne?"

"Za tři tejdny se toho může stát hodně." Mě trvalo jenom jeden se do Spencer zamilovat.

"Přece si nenajde někoho jinýho, Ash. Miluje tě. Nejspíš je z toho teď stejně na dně jako ty."

"Je to na prd." Opřela jsem si hlavu o tvrdou betonovou zeď.

"No, aspoň se nemusíš bát, že na to hupnete ještě před maturou."

"Nepomáháš, Mads." Zasmála se a pak mě doprovodila na výtvarku.

Konečně tělák. Seděla jsem před šatnou a čekala na Casey. Vyšla jako jedna z posledních. Byla s několika dalšími holkami a okamžitě mě uviděla.

"Sejdem se tam, holky," řekla kamarádkám a pak ke mně došla.

"Co je, Ash?" zeptala se se založenýma rukama.

"Musím se tě na něco zeptat a chci, abys ke mně byla stoprocentně upřímná."

"Jde o Carmen? Podívej, Ashley, nejsme spolu. Jenom spolu trávíme čas... jako kamarádky."

"Ne. Nejde o Carmen, ale když ses o ní zmínila, o ní s tebou chci taky mluvit." Snad si nebude myslet, že žárlím. To tak.

"Není o čem mluvit. Omluvila se. Já tu omluvu přijala. Daly jsme se do řeči a ukázalo se, že je s ní sranda, tak jsme si spolu párkrát vyšly." A lezly po sobě.

"Jaks jí mohla tak snadno odpustit?"

"Taková už jsem. Ty bys to ze všech lidí měla vědět nejlíp." Svěsila jsem hlavu.

"Já vím, že jsem ti v minulosti ublížila, ale nemůžeš srovnávat to, co jsem provedla, s tím, co dělala Carmen." Byly to úplně jiný ligy.

"Nesrovnávám. Promiň, nechtěla jsem, aby to tak vyznělo. Carmen se mi snažila omluvit už pár měsíců. Pořád říkala, že se chce změnit. Chtěla bejt lepší člověk. Zdá se, že se snaží, tak jí dávám druhou šanci."

"Jenom buď opatrná, Casey."

"Budu." Přehodila si batoh z jednoho ramena na druhý.

"O čem ještě jsi se mnou chtěla mluvit?" A jo vlastně.

"Řekla jsi někomu o tom, že se mi líbí paní Dennisonová?"

"Ehm, ne. Proč bych měla? Rozhodně nejsi jediná. I 'hetero' holky po paní Dennisonový pálí. Proč tě to vůbec zajímá?"

Sakra! Moc jsem to nepromyslela. Netušila jsem, jak na to odpovědět.

"Ehm, jenom tak. Já... já myslím, že to ví, a chová se teď ke mně jinak." Jo, nic lepšího mě nenapadlo.

"Jasně že to ví. Minulej tejden jsem viděla, jak ses na ní na chodbě dívala. Prakticky jsi jí svlíkala očima. Ale pochybuju, že kvůli tomu se k tobě chová jinak. Možná je to tím, že ses v poslední době změnila."

"Možná. Asi máš pravdu."

"Musím jít, Ashley. Některý z nás mají tělák rády."

"Fuj. Promiň. Užij si to," zatvářila jsem se zhnuseně a Casey se zasmála.

"Měj se, Ash."

"A ocenila bych, kdybys míče házela po někom jiným," křikla jsem za ní. Zase se zasmála.

"Promiň. Moc sis to sezení na tribuně užívala," zastavila se a řekla, než vešla do tělocvičny.

Ten rozhovor dopadnul mnohem líp, než jsem čekala. Aspoň jsme se s Casey k sobě pořád dokázaly chovat kamarádsky a mluvit spolu, aniž by to bylo trapný.

Takže už jsem věděla, že to nebyla Casey. Když to nebyla Casey ani Madi, musel to být někdo, kdo nás spolu viděl. Ale kdo? A kdy?

Vešla jsem do svýho pokoje a padla na postel. Budou to dlouuuuuhý tři týdny. Musela jsem usnout, vzbudilo mě zvonění telefonu, a když jsem vzhlédla, viděla jsem, že uplynuly dvě hodiny. Zvedla jsem mobil, ale nezvonil. Pak jsem si vzpomněla na předplacenej telefon a rozběhla se k batohu. Vylovila jsem ho z něj a rychle to zvedla.

"Spence?"

"Ahoj, Ash," řekla tiše. V hlase měla patrnej smutek.

"Díky za telefon. To byl výborný nápad."

"Když tě nebudu moct vidět ani se tě dotýkat, zblázním se. Aspoň jsme s tebou musela mluvit a slyšet tvůj hlas."

"Mrzí mě to, Ashley. Štve mě, že se to stalo. A kéž bych věděla, jak se to stalo, ale nevím a nemůžeme se tím trápit. Musíme se soustředit na budoucnost. Tři týdny, Ashley. Tři týdny zvládneme."

"Já tři týdny nedám, Spence. Nezvládnu ani tři hodiny. Strašně se mi stýská. Chci k tobě zajet, vpadnout do dveří a líbat tě, dokud nebudu moct dýchat. Nevím, jak dneska dokážu usnout, když vedle mě nebudeš. Bez zvuku tvýho dechu a tepla tvýho náručí. Nepřežiju to, Spencer, a omlouvám se, že zním jako malá, ale já chci domů. K nám domů. Bože, je to na nic."

Zasmála se. "Už jsi skončila?"

"Nebuď zlá, Spence. Jenom jsem si tolik zvykla být s tebou, že nevím, jak s tebou nebýt. Co mám dělat?"

"Co jsi dělala přede mnou?"

"Spala se spoustou ženskejch."

"To není vtipné, Ashley."

"Promiň. Ptala ses."

"Co kdybys napsala písničku nebo si četla. Pusť si svůj oblíbený film, 'Zápisník jedné lásky'," zasmála se.

"Grr. Fajn. Nezájem. Tak zbožňuju 'Zápisník jedné lásky'. Spokojená? Co kdybys přijela a dívala se na něj se mnou?"

Vzdychla. "Dobře víš, že to nejde, Ash. Ale kdyby to šlo, byla bych tam vcukuletu."

"Já vím. Asi budu muset obejmout polštář a předstírat, že jsi to ty," nahodila jsem smutnej obličej, i když jsem věděla, že mě nevidí.

"Jen pokud se s ním nezačneš muchlovat. To by bylo přes čáru," zase se zasmála.

"Miluju tě, Spence," řekla jsem zničehonic a najednou vážně.

"Taky tě miluju, Ash. Zvládneme to. Věřím v nás."

"Taky v nás věřím. Jenom bych si přála, aby nebyl náš vztah tak moc zkoušenej."

"Překonáme to. Jako všechno ostatní. A jen nás to jako pár posílí. Naše láska bude ještě silnější."

"Hlavně neříkej to klišé, že 'odloučení posiluje lásku'."

"Je to tak, Ash. Díky každý minutě, kterou trávím bez tebe, si uvědomuju, jak moc tě miluju a jak moc s tebou chci být. Navždy."

Zvládneme to. Já to zvládnu. Pro ni. Pro nás.

"'Navždy' mi vyhovuje."

Povídaly jsme se ještě chvíli, než jsem neochotně zavěsila. Okamžitě mi chyběl její hlas. Její sexy smích. Její rozkošný zívání. Vzdychla jsem a položila si hlavu na polštář. Doufala jsem, že ji budu objímat aspoň ve snech.

34C

Zbývají 2 týdny a 5 dní...

Uplynuly dva dny a já byla totálně na dně. Naštěstí jsem viděla Spencer při hodině, ale nebylo to stejný. Sotva se na mě podívala. Věděla jsem, že to má těžký. Já na ni zírala víc než obvykle. Snila. Přála si, aby to už skončilo.

Z myšlenek mě vytrhl domovní zvonek. Seběhla jsem po schodech dolů. Doufala a přála jsem si, aby to byla ona, ale věděla jsem, že není. Na prahu stála Miranda, držela Spikea a největší kelímek čokoládový zmrzliny, co jsem v životě viděla.

"Doufám, že nemáš nic ne práci, protože jsem vzala i filmy."

"No, vlastně jsem tak trochu měla, ale tý zmrzlině neodolám."

"A cos dělala? Zase jsi přerovnávala sbírku cédéček?"

Přísahám, že ta holka umí číst myšlenky.

"Jo, je to tak. Ale tentokrát jsem je řadila v obráceným abecedním pořadí a podle jména kapel."

"A jéje. Jo, jsem ráda, že jsem přišla." Divně se na mě podívala.

"Co je?" Jenom se zasmála a podala mi lžíci.

Doufala jsem, že mě Spence bude za tři týdny pořád milovat, až přiberu 15 kilo ze zahánění smutku jídlem.

Zbývají 2 týdny a 4 dny...

U parku jsem zastavila o půl hodiny dřív. Strašně jsem se těšila na Spencer a na to, že s ní budu moct tváří v tvář mluvit. Už tam bylo plno lidí. Našla jsem svou skupinu. Nebylo to těžký. Stačilo jenom hledat přenádhernou blondýnu, která byla momentálně v obklíčení. Udílela pokyny. Zůstala jsem stát vzadu a jenom se usmívala. Obdivně jsem ji sledovala v akci. Vážně tohle milovala. Když rozdělila poslední úkoly, otočila se a přistihla mě, jak se přiblble usmívám. Byla jsem blázen... do ní.

"Ahoj," řekla mile a rozešla se ke mně se širokánským úsměvem, kterej odpovídal mýmu.

"Ahoj. Myslela jsem, že jsem tu brzo."

"Jsi. Ale ostatní taky."

"Chybělo mi tě vidět takhle," přejela jsem ji pohledem.

"Jak?"

"V prostým oblečení. Netušíš, jak sexy na tobě vypadá mikina s kapucí."

Zasmála se. "Je to jen šest dní, Ashley."

"Ale kdo to počítá, že jo?" Já jo.

"No, kde mě chcete, pančelko?"

"Hezky u sebe, abych na tebe viděla," řekla a pak se podívala k jedný z ostatních skupin.

Když jsem uviděla Rebeccu, zasmála jsem se.

"Tý se bát nemusíš, Spencer. Na mou neskutečně sexy přítelkyni nemá."

"Ne?"

"Ani omylem. Nikdy se mi nelíbila. Je dost otravná." Byla moc hr.

"Ne dost otravná na to, abys nesouhlasila, že si s ní vyjdeš." Na to jsem zapomněla.

"Jenom jsem chtěla, abys žárlila, Spence," ušklíbla jsem se. "A fungovalo to."

S úsměvem zavrtěla hlavou. "Ano. Fungovalo."

Poslala mě k čerstvým záhonům, abych pomohla Mirandě se sázením kytek. Když jsme byly hotový, připojily jsme se ke Spencer, která natírala hodně velkou prolízačku.

Mluvily jsme o všem, co se stalo, ale taky jsme mluvily o Chrisovi. Mirandině novým klukovi. Dobrá, nebyl to její kluk, ale se Spence jsme si nemohly pomoct a trochu jí ohledně toho škádlily. Telefonovali si spolu každej večer nejmíň hodinu. Působila hrozně roztomile, když o něm mluvila. Hodně se jí líbil. Ale brala to pomalu a byla opatrná. Šikovná holka.

S natíráním svý strany, která byla mnohem menší než ta, kterou natírala Spencer, jsem si dávala na čas. Možná jsem ji natřela i víckrát. Potřebovala jsem víc času se svou přítelkyní.

"Hele, Picasso, už jsi hotová?" šťouchla mě Miranda bokem.

"Dávej pozor, zničíš mý mistrovský dílo."

"Nemysli si, že jsem si nevšimla, že tuhle plochu natíráš už počtvrtý."

Zasmála se a zasmála se i Spencer, která se najednou vedle mě zjevila.

"Jo, já si toho taky všimla," láskyplně se na mě usmála.

"Nezájem. Chci, aby to bylo dokonalý. Děti si to zaslouží."

"Hmm. Jasně. Takže se jenom nesnažíš protáhnout čas se Spencer?"

"Netuším, o čem to mluvíš."

Někdo zavolala Spenceřino jméno a Spencer se rozešla pryč.

"Hned se vrátím."

Miranda mi dala ruku kolem ramen.

"Já vím, že ti chybí. Ty jí taky. Už jen čtrnáct dní, Ash."

"Jo... ještě čtrnáct dní," odpověděla jsem se zamračením. Zvládnu to. Určitě.

Co jsem si to nalhávala?

Pódium bylo přesně to, co jsem potřebovala. Ve čtvrtek jsem nevystupovala, protože mi nebylo dobře. Johnny s tím neměl problém, prostě zavolal někomu jinýmu.

Celou dobu na pódiu jsem myslela na Spencer. Samozřejmě, jak jinak? Skoro každá písnička byla o ní. A kdyby nebylo Mirandina úsměvu, nejspíš bych vystoupení bez zhroucení nedala. Když jsem o Spencer zpívala, chyběla mi ještě víc. Pokud to bylo možný. Kdy si ze mě stal takovej uplakánek?

Po vystoupení se mnou Miranda jela domů. Ráno jsme razily do Malibu, abychom strávily den s Alyssou.

Den s Alyssou bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vždycky dokázala dát všemu správnou perspektivu. Musela jsem přestat kňučet, že se nemůžu se Spencer vidět. Aspoň jsme měly společnou budoucnost. Už jenom dva týdny a všechno bude, jak má být.

Zbývají 2 týdny a 1 den...

Alyssa byla ten den neobvykle energická. S Mirandou jsme jí vzaly k oceánu a posadily ji do písku. Udělaly jsme spoustu fotek a měly piknik na pláži. Byl to dobrej den. Den, na kterej nikdy nezapomenu. Alyssa vyzvídala na Mirandě ohledně jejího 'kluka'. Nikdy jsem neviděla Mirandu se tak červenat. Dala jsem Alysse dárek, kterej jsem pro ni vyrobila. Doma jsem se nudila, tak jsem v hudebním pokoji nahrála krátký album. Nebylo to moc, ale měla z něj velkou radost. Na albu byly všechny písničky, který jsem zpívala na jejím koncertu a pár dalších jako Hallelujah a The Only Exception od Paramore. Když jsem tu písničku zpívala, připomínala mi, co jsem se Spencer měla. Byla opravdu jediná výjimka.

Zbývá 1 týden a 4 dny...

Ten den jsem mluvila s Casey a Carmen. Seděly spolu na nádvoří a já si nemohla pomoct. Musela jsem vyzvídat.

"Takže už spolu chodíte?" zeptala jsem se, zatímco jsem si sedla naproti nim.

Podívaly se na sebe a rozesmály se.

"Ne, nechodíme spolu, Ashley. Jsme jenom kamarádky," odpověděla Carmen a pořád se trochu pochechtávala.

"Co je na tom tak vtipnýho?" podívala jsem se z jedný na druhou. Viditelně zrudly.

"Zkusily jsme 'být spolu' a rozhodly jsme se, že bude možná lepší zůstat jenom kamarádky," vysvětlovala Casey.

"Fajn, to jsem vědět nepotřebovala. To to bylo tak hrozný, že se tomu obě smějete?"

"Nech to tak, Ashley. O některých věcech by se mluvit nemělo a měly by zůstat tajemstvím. Věř mi," řekla Carmen vážně.

"Taaak jo. Mějte se. Zatím čau." Co to sakra mělo bejt? Asi jsem to ani nechtěla vědět. Fajn, kecám, chtěla jsem to vědět.

Když jsem odcházela, zase se rozesmály a pak do sebe hravě šťouchly. Bylo to roztomilý. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale slušelo jim to spolu. Doufala jsem, že si ty problémy s 'bytím spolu' vyřeší.

Zbývá 1 týden a 3 dny...

Týden uběhnul rychle. Probíraly jsme báseň Zpívám o sobě ze sbírky Stébla trávy od Walta Whitmana. Patřila k mým oblíbeným a týden byl díky tomu snesitelnější. Spencer se na mě při hodině dokonce několikrát usmála. Bylo úžasný, jak vám jeden úsměv dokáže rozzářit den.

Zbývá 1 týden a 2 dny...

Dobrovolnická sobota! Hurá! Tentokrát jsme byly v sirotčinci. Vzali jsme děti do ZOO. Otevřelo mi to oči.

Při cestě zpátky jsem v autobusu seděla vedle Spencer. Ruce jsme měly na kolenou těsně vedle sebe. Strašně moc jsem chtěla ruku natáhnout a vzít ji za její. Ale zbýval už jenom týden a nechtěla jsem nic riskovat.

"Ty děti jsou neuvěřitelné, Ashley. Je moc smutné, že nikoho nemají a že nemají ani domov."

"A jéje. Nepřemýšlíš, o čem si myslím, že přemýšlíš, že ne?"

"O čem?"

"Chci děti, Spence, ale až tak za 10 let. Až budem starý vdaný báby."

Zasmála se.

"Momentálně o adopci nepřemýšlím, Ashley. Chci mít vlastní děti. Ale nebudu čekat 10 let. Možná 5 nebo 6."

"Budeš úžasná máma." Krátce jsem ji chytla za ruku a stiskla ji. Ignorovala jsem elektrickej šok, kterej mi rukou projel, a zase ji rychle pustila.

"To ty taky."

"Já budu rozhodně pohodová máma."

"Hej," hravě mě plácla po ruce.

"Já snad pohodová nejsem?" zamračila jsem.

"Jsi, Spencer. Ale obě víme, že já budu máma, co porušuje pravidla. Taková už jsem já."

"A já tě takovou miluju," zašeptala.

Jenom jsem se usmála. Ještě týden a bude konečně moje... oficiálně.

34D

Zbývá 5 dní...

Konečně bylo po zkouškách. Nikdy v životě jsem se tolik neučila. Neměla jsem co na práci, tak jsem si řekla proč ne. Nemohla jsem uvěřit, že fakt odmaturuju. Před pár měsíci mi to bylo fuk. Je úžasný, jak láska dokáže člověka změnit. Byla jsem hrdá, kam jsem to dotáhla a i trochu překvapená. Určitě jsem nebyla jediná.

Byl pátek večer a Miranda, Madi a Chelsea byly v mým pokoji, přesněji řečeno v mým šatníku. Hledaly jsme pro Mirandu ohoz na první rande. Ano, rozuměli jste dobře. Na první rande. A ano, nedělalo mi to těžkou hlavu. Nedělala mi to vůbec těžkou hlavu, protože jsem dostala hlášení od soukromýho detektiva, kterýho jsem na Chrise najala, a všechno bylo normální. Kromě pár pokut za parkování byl čistej. A ano, Mirandě jsem o tom soukromý detektivovi řekla. Jenom se smála. "Nepřekvapuje mě to," řekla. "Díky, že na mě dáváš pozor."

Nabídla jsem jí, že ji vezmu na nákup oblečení na rande do obchoďáku, ale odmítla. "Radši si nakoupím v tvým šatníku. Na půlce věcí máš pořád cenovky." Jejda. Trpěla jsem menší závislostí.

Když byla konečně uchystaná a Chris ji přijel vyzvednout, málem jsem se rozbrečela. Cítila jsem se jako hrdá starší sestra. Ani jsem Chrise nepodusila, když přišel dovnitř. Jenom jsem ho zdvořile požádala, aby byla doma do půlnoci. Usmál se, ale viděla jsem, že je nejistej a nervózní. To ze mě šel takovej strach?

Mirandu jsem objala a dala jí pusu na tvář.

"Za hodinu ti zavolám. Kódová věta je: 'Nepotřebuješ koupit něco v lékárně?' Budu tam vcukuletu a odvezu tě," zašeptala jsem jí do ucha.

Řekla jsem jí, že když se nebude bavit a bude potřebovat výmluvu to ukončit, zavolám jí jako hodně nemocná Spencer.

"Díky, Ash. Ale vím, že to nebude nutný." Odtáhla se a široce se na mě usmála. Pak vyšla ze dveří a zamířila k jeho autu.

"Jestli jí ten kluk ublíží, tak ho zabiju," řekla jsem zavřeným dveřím. Madi a Chelsea se zasmáním zavrtěly hlavami.

Později ten večer jsem zavolala Spencer a pověděla jí o Mirandině velkým rande. Spencer byla opravdu trochu nemocná. Byla nachlazená. Při páteční hodině mi jí bylo líto. Smrkala a kašlala. Nepůsobila moc přitažlivě, ale chtělo se mi vzít jí domů a starat se o ni.

Když Chelsea odjela, pustily jsme se s Madi do vaření. Snažily jsme se uvařit kuřecí polívku. Říkala jsem, že jsem se chtěla o Spencer starat. Řekla jsem si, že to je to nejmenší, co můžu udělat. Mirandou jí tu polívku vezme s sebou domů v sobotu ráno.

V sobotu jsme nedobrovolničili, z čehož jsem byla smutná. Zároveň jsem byla ráda. Spencer to potřebovala vyležet. Do maturitní slavnosti zbývalo už jenom pět dní. Jupí.

Mirandino rande dopadlo moc dobře. Ani se jí nepokusil políbit, když ji doprovodil ke dveřím. Možná jsem nakukovala oknem. Já vím, jsem hrozná. Dal jí pusu na tvář. Bylo to sladký.

Mirandu přes hodinu básnila o rande a pak jsem šly spát. Ráno vzala tu kuřecí polívku s sebou domů. Volala, že Spencer se nedokázala přestat usmívat, když uviděla ten velkej hrnec polívky. A prý byla dost dobrá. Spencer si dala dva talíře. Nedlouho po tom mi Spencer zavolala. Poděkovala mi a řekla mi, že vymýšlí způsoby, jak mi poděkuje osobně, až se uzdraví. Mrk, mrk. Samozřejmě to muselo počkat do úterka.

Zbývají 2 dny...

Bylo pondělní ráno a já byla vyřízená. Domů jsme se z Malibu vrátily hodně pozdě. Alyssa prospala většinu dopoledne a odpoledne, tak jsem musely čekat do večera, abychom s ní chvíli byly. Zazpívala jsem jí pár nových písniček, co jsem napsala, a Miranda jí pověděla o svým velkým rande. Nejdřív váhala, ale pak Alyssa řekla: "Radši to vyklop, nebo zavolám Chrisovi a poví mi to sám."

Vyučování bylo zkrácený a po vyzvednutí taláru na slavnost jsme šly s holkama na oběd. Pak jsme jely ke mně a tam na mě čekalo překvapení. Táta byl doma. Vběhla jsem do domu a našla jsem ho péct v kuchyni. Ano, táta pekl. Měl roztomilou zástěru a všechno. Málem jsem ho srazila na podlahu.

"Tady je má princezna. Jakej byl poslední den ve škole?" dal mi pusu na čelo a postavil mě na zem.

"Úžasnej. Ale ne tak úžasnej jako je vidět tu tebe. Nemůžu uvěřit, že už jsi tady. Měl jsi přece přijet až těsně před slavností."

"Přesunul jsem pár věcí, abych mohl přijet dřív. Nechtěl jsem přijet na poslední chvíli." Madi a Miranda konečně dorazily do kuchyně. "Ahoj, děvčata."

"Pane Daviesi, ráda vás vidí," přistoupila k němu Miranda a objala ho.

"Říkej mi Raife. Na pana Daviese neslyším." Rozpřáhl ruce pro Madi, která do nich nakráčela.

"Děkuju, děvčata, že jste dělaly mý princezně společnost. Vím, že to měla v posledních tejdnech těžký." Táta všechno věděl. Kňourající jsem mu volala jednou nebo dvakrát, možná i patnáctkrát. Bylo mi ho líto.

"No, už to nebude mít těžký dlouho. Zítra oficiálně končíme školu. Brzy bude moct se Spencer zase být ," řekla Madi.

"Díkybohu. Už bych to s ní a Spencer o moc dýl nevydržela. Obě jsou nešťastný a já jsem pak taky nešťastná," přidala se Miranda.

"Cože? Trhni si, randící holko." Zčervenala a já se zasmála.

"Co pečeš, tati?" nakoukla jsem do trouby.

"Dort, samozřejmě."

"Dort? Proč?"

"Má holčička zítra končí školu. Myslím, že to si žádá oslavu a žádná oslava se neobejde bez dortu... nebo tří." Otevřel ledničku, kde už byly tři dorty.

"Páni. Plánuješ nějakej velkej mejdan, o který nevím?"

"Ne. Žádnej velkej mejdan, ale pozval jsem pár lidí."

"Doufám, že k nim patří i má holka."

"Možná jsem jí volal," mrkl.

Madi a Miranda odjely, abych mohla být s tátou. Vrátil se domů jenom do středečního odpoledne.

Trochu se rozpovídal o svým turné a mluvili jsme o škole a Spencer. Šli jsme ven na večeři a pak vyrazili na nákupy. Koupil mi k maturitě novou kytaru a já nemohla mít větší radost.

Dostala jsem elektrickou kytaru. V poslední době jsem s elektrickou kytarou cvičila, protože jsem se nudila. Nová kytara byla Les Paul Standard VOS z roku 1959. Jedna z nejvychvalovanějších eletrických kytar, co byly kdy vyrobený. Přišla tátu na skoro deset táců. Ale stála za to.

Když jsme se vrátili domů, trochu jsem cvičila. Posadil se přede mě a radil mi. V takových chvílích s tátou jsem věděla, že tohle je to, co chci dělat. Chtěla jsem psát muziku a hrát na kytaru. Přinášelo mi to pocit štěstí a klidu. Díky tomu jsem nejspíš poslední tři týdny zvládla. Teď už se mi jenom musela vrátit má holka a život bude... dokonalej.

V úterý ráno mi zavolala Spencer. Nebyl to dobrej telefonát. Byla na cestě na letiště. Její babička byla zase v nemocnici. Neřekli jí moc podrobností, ale babička se po ní ptala. Spencer se několikrát omluvila, že odlétá v den mý maturitní slavnosti, a mě to mrzelo, ale chápala jsem to. Babička ji v tý chvíli potřebovala víc než já. Prostě si budu muset počkat... ještě dýl. Řekla jsem jí, že ji miluju a aby babičku pozdravovala. Doufala jsem, že bude v pořádku.

Než jsem se nadála, nastala maturitní slavnost, a zatímco jsem čekala ve frontě na převzetí diplomu, podívala jsem se na svůj fan klub. Táta byl oháklej do obleku a na tváři měl širokej bláznivej úsměv. Miranda, která seděla vedle něj, vrtěla hlavou. Mohla se z něj zbláznit. Zasmála jsem se a posunula se s frontou.

Když mi pan Goodman potřásl rukou, táta vypukl v jásot. Bylo ho slyšet v celý budově. Pokud někdo do tý doby nevěděl, že tam táta je, pak už ano.

"Nikdy mě nenapadlo, že vás tu uvidím, slečno Daviesová. Musím říct, že jsem potěšený, ale ne překvapený. Věděl jsem, že to ve vás je. Jsem rád, že jsem poslechl paní Dennisonovou a nevyloučil vás ani nevyhodil. Nikdy jsem nezažil takový obrat. Gratuluju, slečno Daviesová. Zasloužila jste si ho," podal mi diplom.

"Děkuju, pane G." A děkuju, že jste nešel za školní radou. Usmála jsem se.

Táta udělal snad sto fotek. Aspoň to tak vypadalo. Nechala jsem se s ním a mými kamarádkami vyfotit a pak jsme se vrátili do domu na večeři a zákusek. Madi a její rodiče a Chelsea a její matka, mladší bráška a sestra. Miranda tam samozřejmě byla taky. Táta vařil skoro celý dopoledne spolu s naší kuchařkou na částečnej úvazek Gretou. Pochopila jsem proč. Uvařili jídla, že by nakrmilo malou armádu. Po večeři táta vyndal ty tři dorty. Připil Madi, Chelsea a mně a já se málem rozbrečela. Byl moc hrdej.

Zatímco všichni poslouchali v obýváku tátovy historky z turné, vyplížila jsem se ven, abych zavolala Spencer.

"Jak je jí?" zeptala jsem se, jakmile to zvedla.

"Je stabilizovaná. Upadla, Ash. Upadla a ošklivě se uhodila do hlavy. Byla skoro 24 hodin v bezvědomí. Teď je vzhůru, ale pořád malátná." Zněla strašně unaveně.

"To mě mrtí, Spence. Jsi v pořádku?"

"Jo, Ash, jsem. Jaká byla slavnost? Dostala jsi diplom, že jo?" žertovala.

"Jo. Mluvíš s holkou, co dokončila střední. A víš, co to znamená?"

"Že už nejsem tvá učitelka?"

"Přesně. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím, Spence." Ani jsem se nesnažila skrýt zoufalství v hlase.

"Já taky. Promiň, že jsem musela odjet. Ale ještě chvíli čekat vydržíme, ne?"

"Jo." Kdyby bylo po mým, nečekaly bychom už ani vteřinu. "Musím se vrátit, než si táta všimne, že jsem pryč. Pak ti zavolám, jo?"

"Dobře. Miluju tě, Ash. A gratuluju."

"Díky, miláčku, taky tě miluju."

"Ash, jsi hotová?" zeptala se Madi.

"Jo, skoro." Oblékala jsem se na trapnej večírek ve škole. Asi jsme se tak měly rozloučit se svými spolužačkami.

Do školy jsme dorazily s přiměřeným zpožděním. Došla jsem k míse s punčem a vzala si kelímek. Pak jsem vyrazila k lavičkám a posadila se až úplně nahoru. Rozhlédla jsem se. Ta škola mi nebude vůbec chybět.

"Nechceš si zahrát volejbal?"

"Ne. Už nikdy. Pokud to nebude na pláži a kolem mě nebudou spoluhráčky v bikinách."

"Hmm. To zní líp. Proč tu sedíš tak sama?"

Pokrčila jsem rameny. "Trucuju. Dneska jsme odmaturovaly. Doufala jsem, že se sem nebudu muset vrátit. Nikdy."

Zasmála se. "Chápu, co tím myslíš. Ale po pár věcech se mi stýskat bude."

"Fakt? Po jakých?"

"Že už tě neuvidím každej den. Jakmile odsud odejdeme, nevím, kdy nebo jestli tě ještě uvidím, a to je na nic."

"Jo. Asi máš pravdu. Nemusí to tak být, Case." Neřekla jsem jí Case, co jsme se rozhodly už nebýt kámošky.

"Říkáš, že se chceš zase kamarádit?" Konečně se posadila vedle mě.

"Budeš schopná být jenom moje kamarádka?"

"Jo. Myslím, že to zvládnu. Štve mě, že spolu nemluvíme, víc než to, že tě nikdy nebudu mít. Kromě toho s paní Dennisonovou se nemůžu rovnat, takže se o to ani nebudu snažit." Co to řekla?

"Cože? Jak jsi to zjistila? To tys to řekla panu Goodmanovi?"

"Klid, Ash. Nevěděla jsem to jistě. Teda do teď. Řekla mi to Amanda."

"Amanda?" Jak to ta mrcha zjistila?

"Šla si promluvit s paní Dennisonovou o domácím úkolu a slyšela vás spolu mluvit. Neřekla mi, co slyšela, jenom, že spolu rozhodně chodíte."

"Páni."

"To byla má reakce, když jsem slyšela, že jste spolu. A pak mi náš rozhovor tehdy začal dávat větší smysl. Jak dlouho?"

"Pár měsíců. Ale nespíme spolu, ať už ti Amanda navykládala cokoliv."

"Vážně? To mě překvapuje. Ne tolik jako to, že chodíš s učitelkou, ale rozhodně je to šok."

"Ani ne. Miluju ji. Udělala bych pro ni cokoliv."

"To hodně vysvětluje. Novou Ashley. Důvod, proč jsi mě odmítala. Teď už to chápu a omlouvám se."

Přikývla jsem. "Jak to, že Amanda nešla za školní radou? Její máma je v radě, ne?"

"Říkala, že nechtěla dostat paní Dennisonovou do potíží. Věděla, že pan Goodman s tím nic neudělá, protože to byl jenom anonymní dopis. Jenom vás chtěla rozdělit. Jako to dělala s námi."

Zavrtěla jsem hlavou. "Proč si sakra nemůže hledět svýho?"

"Nevím. Baví jí tě trápit."

"A co ty? Mohla jsi to někomu říct."

"Neměla by ses ani ptát, Ash. Mám tě ráda. Navždycky budu. Bez ohledu na to, co se tenhle rok semlelo, pořád chci, abys byla šťastná. Omlouvám se, jestli jsem vám s paní Dennisonovu způsobila potíže."

"Díky. Vážím si toho. Vždycky mi na tobě bude záležet, Case. Bez ohledu na všechno. Tak jak to vypadá mezi tebou a Vasquezovou?"

"Nijak. Něco mezi námi je, ale jdeme na to hooodně pomalu. Už se do ničeho nevrháme po hlavě. Napoprvý to nevyšlo. Je to těžký. Má vysoko nastavenou laťku. Není ty." Rychle odvrátila zrak a po tváři jí sjela slza.

"Case. Už žádný slzy. Je ti osmnáct. Někdo tam venku pro tebe je. Ale já to nejsem. Někoho potkáš. Někoho, kdo tě bude milovat, jak si to zasloužíš. Někoho, s kým budeš šťastná." Otočila se zpátky na mě a usmála se.

"Díky, Ash. Bude se mi po tobě stýskat." Naklonila se ke mně a já ji objala. Tohle mi chybělo.

"Pořád máš v létě namířeno do Evropy?" zeptala se, když se odtáhla.

"Ne-e. Do Michiganu." Zvláštně se na mě podívala.

"Do Michiganu?" zeptala se, jako by to bylo poslední místo na Zemi, kam by jela.

"Jo. Do Michiganu."

"Co je v Michiganu?"

"Všechno."

Po rozloučení s Chelsea a Madi jsem vyrazila k východu. A nic mi nemohlo udělat větší radost, když jsem uviděla jít chodbou směrem ke mně Amandu s kámoškami. Amanda se na mě podívala a okamžitě poznala, že to vím. Zastavila se a řekla kámoškám, že se uvidí v tělocvičně.

"Pojď se mnou ven. Chci s tebou mluvit." Přikývla a vyšla za mnou ven.

Jakmile jsme byly venku, promluvila. "Jdeš za svou milenkou?"

"Pro tvou informaci to není má milenka... zatím. Ne že bych ti něco dlužila."

"Myslím, že dlužíš. Obě víme, že jsem jí mohla nechat vyhodit, kdybych fakt chtěla. Myslím, že si nějakou vděčnost zasloužím." Mrcha jedna. Nehodlala jsem jí děkovat. Chtěla jsem jenom odejít a odletět za Spencer. Zbývalo udělat jenom poslední věc.

"Jsem ti dlužná, jo? Chceš, abych ti poděkovala?" Přikývla.

Stáhla jsem ruku a máchla s ní dopředu. Zasáhla jsem jí přímo do obličeje. Držela se za nos, ale nekrvácela. Nepraštila jsem ji tolik jako Carmen.

"Díky. Doufám, že už tě nikdy neuvidím." S tím jsem odešla. Miranda na mě čekala na parkovišti.

Jely jsme ke mně. Sbalila jsem si a rozloučila se s tátou. Miranda zavolala Spenceřině tátovi, jestli můžeme přijet. Ujistil ji, že nás moc rád uvidí a Spencer taky.

Když jsme nastupovaly do letadla, v hlavě mi vířilo milion myšlenek. Ale pouze jedna stála za opakování. Nemohla jsem se dočkat, až ji obejmu a políbím a pak už se jí nikdy nevzdám.

Bouře přišla a tvrdě nás zasáhla. Ale zůstaly jsme stát. Teď jsme byly ještě silnější.

35 - Seznámení s Carlinovými

Do Michiganu jsme dorazily až ve čtyři ve středu odpoledne. Neměla jsem radost, že musím čekat tak dlouho. Jednou snad budu tak bohatá a slavná, abych měla vlastní tryskáč. Můj táta má vlastní letadlo. Bohužel letadlo bývá tam, kde je on. Každopádně naše letadlo přistálo kolem čtvrtý a Spenceřin bratr Glen pro nás přijel na letiště. O Glenovi jsem toho moc nevěděla, protože Spencer o něm skoro vůbec nemluvila. Ale pamatovala jsem si, že říkala, že je nezodpovědnej, proto mě nepřekvapilo, že přijel s víc než půl hodinovým zpožděním.

"Takže ty jsi Ashley, jo?" podíval se na mě ve zpětným zrcátku.

"Už to tak bude." Pochopila jsem, že nebude moc chytrej.

"A chodíš s mou sestrou?" A jéje. Navíc měl dlouhý vedení.

"Ano, chodím," odpověděla jsem a podívala jsem se z okýnka.

"Takže spolu spíte?" zavrtěl obočím a já s povzdechem obrátila oči v sloup.

"Fakt se mě ptáš, jestli spím s tvou sestrou?" Miranda se na předním sedadle zasmála. Když jsem jí zezadu kopla do sedačky, nechala toho.

"Jo, ptám. Je to děsně divný. Nikdy by mě nenapadlo, že má sestra sbalí rajcovnější kočku než já. Ani jsem nevěděl, že je na holky," zavrtěl hlavou.

"Díky... asi." Byla to lichotka?

"A jak dlouho si spolu užíváte?" Zbláznil se?

"To se všechny tvý otázky týkají sexu?"

"Ne, ale nudný otázky si nechávám na pozdějc."

"S tvou sestrou 'si neužíváme'... zatím. Ne že by ti do toho něco bylo." Nechtěla jsem být nezdvořilá, ale byl hrozně vlezlej.

"Já to věděl. Spence se nikdy nevyžívala v porušování pravidel." To mě nepřekvapovalo.

"A co ty, Randy?" Kdo sakra byla Randy?

"Ehm. Ne, já taky nespím s... žádnou z nich," odpověděla Miranda se znechuceným výrazem. Glen říkal Mirandě Randy?

Glen se zasmál a jeho smích se mi líbil. Připomínal mi Spenceřin.

"Tak jsem to nemyslel. Máš kluka, trdlo?"

"Tak nějak. Ano," odpověděla stydlivě. Jé.

Po zbytek cesty jsme kecali o Chrisovi a Glenově holce Julii. Moc ji nemusel, ale měla dítě a to rád měl. Tak ji nechtěl opustit, protože to dítě bylo 'prostě suprový'. Jeho slova, ne moje. Už jsem věděla, proč Spencer o Glenovi nikdy nemluvila, ale na druhou stranu nepůsobil jako špatnej kluk.

U domu jsme zastavili krátce po půl šestý. Bylo to velkej venkovskej dům se světle žlutými zdmi, modrými okenicemi a bílým zábradlím kolem verandy, na který byla připevněná houpací sedačka. Dokázala jsem si živě představit malou Spencer s blond culíky a hezkými letními šaty houpající se v pneumatice, která byla pořád zavěšená na stromě vedle domu.

Glen nám vzal tašky a pustil nás do domu. Když otevřel dveře, okamžitě jsem to ucítila. Italská kuchyně. Někdo vařil a ta úžasná vůně se linula celým domem. Glen položil tašky ke schodům a šly jsme za ním do kuchyně. U dřezu myl pánvičku vysoký muž s tmavými vlasy. Poznala jsem, že je to Spenceřin táta podle fotky, na který všichni byli.

"Čau, tati. Máme návštěvu," křikl Glen. Hrála hudba a byla jsem si poměrně jistá, že zpěv byl italsky.

Ten muž se rychle otočil a široce se na nás usmál. Jo... rozhodně Spenceřin táta. Okamžitě jsem poznala, po kom má svůj úsměv. Došel k nám a přitáhl si Mirandu do náručí.

"Moc rád tě zase vidím, Mirando."

"Já tebe taky, Arthure. Tohle je Ashley," uhnula stranou, aby mě viděl.

Při bližším pohledu jsem poznala, že úsměv není to jediný, v čem se Spencer potatila. Jeho zářivý modrý oči na mě hleděly s takovou vřelostí, že všechna má nervozita byla rázem ta tam.

"Velmi rád tě konečně poznávám, Ashley. Opravdu."

"Já vás taky, pane," natáhla jsem ruku k potřesení, ale místo toho si mě přitáhl do náručí.

"Jsem Arthur nebo táta nebo pan C, ale žádný pán," prohlásil, když se odtáhl.

"Dobrá, pane C." Z nějakýho důvodu se mi to říkalo nejsnáz.

"Spencer by se měla každou chvíli vrátit. Je celý den v nemocnici, ale slíbila, že bude doma na večeři," informoval nás, zatímco natíral chleby máslem a házel je na pánvičku.

Nemohla jsem se dočkat, až se pustíme do toho, co bylo v troubě. Spencer vždycky vyprávěla, jak úžasnej kuchař její táta je. Dokonce jsem ji přiměla mi slíbit, že mě jednou vezme do jeho restaurace. Tohle bylo ještě lepší.

"Nepotřebujete pomoct s večeří?" zeptala jsem se, protože mi bylo hloupý tam jenom tak nečinně postávat.

"Ne, ale děkuju. Co kdyby ti Miranda ukázala dům? Večeře bude hotová asi za dvacet minut." Krájel česnek a sýr z cihly. Určitě dělal sýrovočesnekový bagety. Mňam.

Miranda mě provedla domem a skončily jsme ve Spenceřině starým pokoji. Akorát že Spenceřin starej pokoj byl teď pracovna. Pořád v něm byly nějaký fotky jí s rodinou a i pár s Aidenem. Vypadal jako fajn chlap a byl hezkej... na chlapa.

"Byly spolu moc šťastný," zašeptala Miranda.

"Vypadají tak," přejela jsem prstem po Spenceřině usmívající se tváři.

"Jakej byl?"

"Pořád veselej," usmála se a vzala si ode mě tu fotku.

"Byl zábavej, vždycky se snažil lidi rozesmát. A byl strašně hodnej. Na všech mu moc záleželo. A ti, co miloval, se díky němu cítili mimořádní. Vždycky mě chránil. Každej den mě doprovázel do školy a i mě vyzvedal. Když jsme přišli domů, pomohl mi s domácími úkoly a podělili jsme se o Oreo sušenky a mléko. I když po nástupu na střední si dokázal pro mě najít čas. A vzpomínám si, že o jednom Halloweenu jsem byla nemocná a nemohla jsem jít na koledu, tak přiměl všechna svý kamarády, aby mi ze svých koled dali hrst bonbónů do pytlíku. Myslím, že nakonec jsem jich měla víc než on. A jeden rok jsem si přála k Vánocům nový kolo, ale rodiče mi řekli, že nový nepotřebuju a že si ho nemůžou dovolit, tak Aiden střádal všechny peníze, který si vydělával odhrabáváním sněhu, aby mi ho mohl koupit. Když jsem se na vánoční ráno vzbudila a uviděla to kolo před stromkem, pomyslela jsem si, jaký mám štěstí. Nikdy mi neřekl, že bylo od něj. Celou dobu jsem si myslela, že je od našich. Když mě vzal po smrti rodičů k sobě, nebyla jsem na tom dobře. Vyhýbala jsem se mu, protože jsem nesnesla pohled na bolest v jeho očích. Naštěstí měl Spencer a našli jsme k sobě znova cestu, než bylo pozdě." Chtěla se mi pro ni plakat, ale statečně se držela, tak jsem se snažila slzy potlačit. Nikdo by neměl ztratit milovanýho člověka. Mirandě se to stalo a stejně byla jedním z nejsilnějších lidí, co jsem znala.

"Ztratila jsem toho hodně. Občas jsem přemýšlela proč. Proč jsem musela přijít o celou rodinu? Co jsem udělala špatně? Proč ne i já? Pak jsem začala chápat, že jsem měla štěstí. Zní to šíleně, ale je to tak. Měla jsem štěstí, že jsem měla takovou úžasnou rodinu. Moc mě toho naučili. Naučili mě milovat a smát se. Naučili mě být tolerantní a upřímná. Naučili mě rozdávat plnými hrstmi a s vděkem přijímat. Mám štěstí, že mám Spencer. Po smrti mýho bráchy mohla odejít. Mohla se vrátit domů a nechat mě systému. Mohla mě poslat žít s tetou daleko v Maine, kterou jsem nikdy neviděla. Ale neudělala to. Zůstala kvůli mě tam. Měla mě ráda, když jsem nechtěla mít s láskou nic společnýho. Bez ní bych to nezvládla. A pak jsi tu ty. Nikdy mě nenapadlo, že bychom spolu někdy promluvily, natož byly nejlepší kamarádky. Bála jsem se tě a tvý pověsti. Věděla jsem, že máš skříňku vedle mý a bála jsem se, že na tebe narazím, tak jsem vždycky chvátala, abych byla pryč, než se objevíš. Kéž bych věděla, že do skříňky vůbec nechodíš," zasmála se a pak pokračovala.

"Ten den, když jsi mě podruhý oslovila, byl jeden z nejlepších dní mýho života. Ukázala jsi mi tehdy jinou stránku a já litovala toho, co jsem si o tobě myslela. Omlouvám se."

Zavrtěla jsem hlavou. "Neomlouvej se. Věděla jsem, co se o mě povídá a nechávala jsem tomu lidi věřit, protože mi to bylo fuk."

"Jsi má nejlepší kamarádka, Ash. Lepší jsem nikdy neměla. Děkuju, žes mi ukázala svý pravý já. Protože tvý pravý já mám moc ráda. Jsi naprosto úžasná kamarádka. Každej den za tebe děkuju Bohu." Odložila tu fotku a naklonila se ke mně.

Přitáhla jsem si ji do náručí a zašeptala jí do ucha: "Taky tě mám ráda, Mirando."

"Teď na míň vážnou notu, myslíš, že už je večeře hotová?" žertovala.

"Tak to prr, italská kuchyně je vážná věc," odvedla jsem ji z pokoje ke schodům.

Když jsme sešly dolů, na podlaze obývacího pokoje bylo dítě. Ano... dítě. Zvědavě jsem vešla do pokoje, kde Glen něco lovil ve velký tašce.

"Bingo. Mám ji," zvolal s plenkou v ruce.

"Ehm, kde se tu vzalo to dítě?" zeptala jsem se pořád zmatená.

"To je Jack. Kluk mojí holky, o kterým jsem vám říkal. Když jste přijely, spal."

Položil dítě na záda a vyměnil mu plenku. Hnus. Pak vstal, došel ke mně a dítě mi podal.

"Ehm, co já jako s ním?" řekla jsem s dítětem v natažených rukách.

"Musím mu jít udělat sunar. Jen ho chvíli podrž." To ani náhodou. Nevěděla jsem, jak se chovají děti.

Miranda se smála a já se jí snažila dítě podat.

"Ne, jenom si ho nech." Vyšla z místnosti a já ji probodla pohledem.

Dítě se na mě podívalo a začalo ohrnovat spodní ret.

"To ne. Neplakej, prosím," začala jsem s ním pohupovat, ale to se mu rozhodně nelíbilo. Začal tiše brečet.

"Tak jo, tak jo. To zvládnu." Hmm, co mají děti rády?

Začala jsem na něj dělat obličeje, ale ty ho zřejmě děsily.

Z pohledu na jeho ubrečenou tvářičku mi bylo smutno.

"Ježiš, dítě. To bude dobrý. Nejsem tak děsivá, jak si všichni myslí. Ve skutečnosti jsem velkej plyšovej méďa. Fakticky." Mluvení na něj podle všeho zabíralo. Došla jsem ke gauči a s dítětem na klíně se posadila.

"Máš rád písničky, Jacku? Jaký písničky máš rád?" zeptala jsem se ho bez očekávání odpovědi. Ručičkou se dotknul mýho obličeje a jemně mi zatahal za spodní ret. Zasmála jsem se. To dítě nebylo zas tak hrozný. Chápala jsem, proč ho má Glen tak rád.

"Au," ulevila jsem si v reakci na dětský nehtíky zarytý v mý tváři.

Zase se rozbrečel a já začínala panikařit. Co mám dělat? Co mám dělat? Kruci, Glene, kde jsi? Co mám dělat?

"Strýček Donald farmu měl, hiahiaho."

35B

Když jsem vešla do dveří, to poslední, co jsem čekala, že uvidím, byla má přítelkyně. Dobrá, možná ne. To poslední, co jsem čekala, že uvidím, byla má přítelkyně sedící na gauči mých rodičů a zpívající Strýčka Donalda synovi Glenovy přítelkyně.

Srdce mi při "Písk písk sem a písk písk tam písk sem a písk tam. Kachny, kva, kva... Prasátka, chro, chro..." doslova rozteklo

Malý Jack se smál a chytal jí za obličej.

Já se jen opřela o rám dveří a vychutnávala si tu roztomilou scénu. Řekla bych, že jsem ji nemohla milovat víc než v té chvíli.

"Jé, nazdar, pedofilko. Překvapení! Tvá supersexy osmnáctiletá holka je tady." Grr. Glen byl takový debil. Zapomněla jsem se zmínit Ashley, že má rodina ví o tom, že je má studentka.

Ashley bleskurychle otočila hlavu a na tvář jí při pohledu na mě okamžitě rozzářil úsměv. Oplatila jsem jí ho a naklonila hlavu na stranu. Jak já ji zbožňovala.

Prakticky vyskočila z gauče a podala Jacka Glenovi. Netušila jsem, že se dokáže pohybovat tak rychle. Než jsem se nadála, měla kolem mě ruce a já se jí přitulila ke krku. Vdechla jsem ji. Její vůně a její teplo při objetích mi chyběly.

"Tolik jsi mi chyběla, Spence," mumlala mi na krku.

"Taky jsi mi chyběla, Ash. Nemůžu uvěřit, že jsi tady." Odtáhla jsem se od jejího krku a naklonila se pro něžný polibek. Když se naše rty dotkly, proběhla mnou vlna tepla a nekontrolovaně jsem polibek prohloubila. Zapomněla jsem, jak úžasné její rty a chyť jejího jazyka jsou. Přitiskla mě k rámu dveří a kolenem vklouzla mezi mé nohy. Trhla jsem sebou z pocitu, který to ve mě vyvolalo, a Ashley se do polibku uchechtla. Náhle se odtáhla pro vzduch a opřely jsme si o sebe čela. "Tolik tě miluju, Spence," řekla, ale já ji stěží vnímala. Byla jsem hluboko ztracená v jejích tmavých čokoládových očích a pocitu, který ve mně vyvolávaly její ruce na mém pase.

"Ehm."

Znovu jsem ji zlehka políbila na rty.

"Ehm."

Oplatila mi to stejně něžným polibkem s rukama nyní na mých tvářích.

"EHM."

Aha. Zapomněla jsem, že je v místnosti i Glen.

Obě jsme se na něj podívaly. Seděl na gauči a choval Jacka.

"Jo. Jsem tu taky. A i když bych se rád díval na dvě muchlující se roštěnky, taky bych byl rád, kdyby jedna z nich nebyla má sestra, takže... mohly byste se jít muchlovat do vašeho pokoje nebo někam jinam? Ježiš. Děláte, jako byste se měsíce neviděly."

"Bylo to jako měsíce," odvětila tiše Ashley a jemně mě kousla do ucha.

"Půjdeme nahoru. Dej nám vědět, až bude hotová večeře." Odvedla jsem Ashley nahoru do svého starého pokoje. Posadila jsem se na gauč a ona si rozkročmo sedla na můj klin.

Její rty byly okamžitě na mých v něžném a překvapivě nechvatném polibku. Vklouzla jsem jí na zádech rukama pod tričko a hlazením vysílala jemné chvění do její páteře. Přestala mě líbat a přejela mi po rtech prsty.

"Miluju tě," hlesla tiše, skoro smutně.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se.

"Jo. Jenom si myslím, že už nikdy nechci strávit tolik času bez tebe. Což ve mně vyvolává jistý obavy vzhledem k tomu, čím se chci živit."

S velkým povzdechem se nadechla a pak pokračovala.

"Nedokážu bez tebe žít, Spence. A nechci. Uplynulý tři týdny byly nesnesitelný peklo a to jsem tě aspoň každej den viděla. Nevím, jak budu moct jet na turné a nevidět tě, nemoct se tě dotknou, nemoct tě cítit. Já to nedokážu, Spencer."

"Máš celé léto, aby ses rozhodla, co chceš dělat, ne?" zeptala jsem se, i když jsem znala odpověď.

"Jo. Ale já celý léto nepotřebuju. Vím, co chci, a to jsi ty."

Usmála jsem se na ni. I když se mi líbilo to slyšet, nemohla jsem jí dovolit se už rozhodnout. Nechtěla jsem být důvod, pro který se vzdá svých snů.

"Večeře je hotová!" křikl zdola Glen.

"Probereme to později," navrhla jsem. A to mnooohem později.

Přikývla a pak se znovu naklonila pro polibek. Vzala mě za tváře a přitiskla rty na mé. Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak pokaždé, když mě políbila, to bylo jako poprvé a vždy jsem o to víc chtěla víc.

Odtáhla se a sklouzla ze mě. Ruku v ruce jsme sešly dolů a zamířily do kuchyně.

Než jsme tam vešly, stáhla mě zpátky.

"Od kdy ví tvá rodina, že je mi jenom osmnáct?" Říkala jsem si, kdy se na to zeptá.

"Musela jsem jim to říct. Všichni jsme byli v nemocnici a babička si všimla, že je něco špatně. Odpověděla jsem jí, že mám jen o ni strach, ale neskočila na to. Řekla 'světlo v tvých očích nezáří tak jasně jako slunce', jako když jsem ji viděla naposledy. Neměla jsem jinou možnost, než jim to říct. Už jsem nedokázala lhát. Naštěstí se na mě moc nezlobili."

"Takže to všichni vědí?"

"Všichni to vědí. Ale neboj se, Ash, nevadí jim to."

"Já se nebojím. Tvá rodina je zatím skvělá." To se mi ulevilo. Glen občas býval na zabití.

"Pojď. Najíme se," zatahala mi za ruku, ale já zůstala stát.

"Spence?"

"Pořád nemůžu uvěřit, že jsi tady," pohladila jsem ji po tváři a ona mi jemně políbila ruku.

"Kde jinde bych měla být?"

Byla jsem překvapená, že táta nechal Ashley na pokoji. Nebyl moc otravný. Na pár věcí se zeptal, ale byly to samé patřičné otázky. Asi vycítil, že je trochu nervózní. Celou večeři mě pod stolem držela za ruku.

"Tak kdy ti vyjde cédéčko?" zeptal se Glen.

"Nevím. V posledních pár týdnech jsem na něm trochu dělala, ale ještě není ani zdaleka hotový. Čekám, až se vrátí domů táta. Jeho producent mi s ním pomůže."

"Píšeš si všechny písničky sama, Ashley?" Věděla jsem, že jsem jim říkala, že ano, ale táta se asi jen snažil snížit její nervozitu.

"Ano. Píšu si všechny texty i hudbu. To mě baví nejvíc. Vystupování je jenom bonus," stydlivě se usmála.

"A co chceš dělat, pokud ti to se zpíváním nevyjde?" A byl tu výslech. Asi jsem to zakřikla.

"V poslední době jsem o tom vlastně hodně přemýšlela," otřela se ústa ubrouskem a odsunula talíř.

"Ráda bych založila vlastní produkční společnost a jenom psala a produkovala. Nebo možná i hudbu učila." Podívala se na mě, aby viděla mou reakci, a já se na ni usmála. Byla jsem na ni moc hrdá.

"To zní jako dobrý plán," zářil táta. Viděla jsem na něm, že se mu Ashley líbí. Mohla jsem se mu divit? Rozhodně ne.

Po večeři Ashley tátovi poděkovala. "Lasagne a všechny ostatní italský jídla, co existujou, totálně zbožňuju, takže moc děkuju. Neskutečně jsem si pochutnala."

"Nemáš zač, Ashley. Samozřejmě mi o tom možná někdo řekl," povídal se na mě a usmáli jsme se na sebe.

"Ale? Vážně? Co ještě vám ten někdo řekl?"

"No, taky mi řekl, že nádherně hraješ," poklepal na vršek piána z tmavého dřeva.

"To hraje, ale může ti zahrát zítra. Musím se vrátit do nemocnice a Ash jede se mnou."

"Vážně?" zeptala se trochu nejistě.

"Volala jsem babičce a řekla jí, že se trochu zdržím. Když se dozvěděla, že jsi tu, trvala na tom, že tě mám vzít s sebou. Nevadí?"

"Samozřejmě že ne. Chci se s tvou babičkou seznámit, co jsem s ní telefonovala."

"Od té chvíle se i ona chce seznámit s tebou." Myslím, že babička byla do Ashley trochu zabouchnutá a to ji ještě ani neviděla.

"Mluví o tobě víc, než já. Trochu to nahání strach." Zasmála se.

"No, jsem dost úžasná," mrkla a já zavrtěla hlavou.

"A pro vlastní dobro příliš namyšlená."

"To potvrzuju," přisvědčila Miranda, která se objevila za námi.

"Pojedeš taky? Babička by tě moc ráda znovu viděla."

"Možná zítra. Asi se prospím. Jsem vyřízená."

"Možná z cesty." Přikývla.

"Tak jo. Uvidíme se tedy zítra," dala jsem jí pusu na tvář. "Díky, že jsi přijela. Jsem moc ráda, že jsi tu."

Po opětovném poděkování tátovi šla Ashley konečně za mou ven. Nemocnice byla dobrou půl hodinu jízdy od nás. Ashley mě zasvětila do toho, co se předchozí večer stalo.

"Páni. Amanda by mě nikdy nenapadla. Vždy byla velmi milá a výborná studentka." Jen to dokazuje, že druhé nikdy doopravdy neznáte.

"No, říkala, že jsi skvělá učitelka a to je jedinej důvod, proč s tím nešla za svou mámou."

"Jsem ráda, že nešla. To by bylo hrozné. Jak jsi zjistila, že to byla ona?"

"Řekla mi to Casey." Zase mluvila s Casey.

"S Casey jsme si trochu popovídaly a řekla mi, že nezvládá se mnou nemluvit. Chce zkusit se zase kamarádit. Pak mi řekla, že o nás ví. A že jí to prozradila Amanda."

"Takže Casey se s tebou chce zase kamarádit? Bude hodná?"

Zasmála se.

"Spence, fakt se nemusíš bát. Copak nevíš, že tě mám za královnu? A že jsi jediná žena, kterou vidím? Ty ostatní holky na tebe nemaj."

Vážně to uměla se slovy. Byla to jedna z věcí, díky nimž jsem se do ní zamilovala.

"To ráda slyším, protože k tobě tak trochu cítím totéž." Vzala jsem ji za ruku a sevřela ji mezi sedadly ve své.

Zastavily jsme na parkovišti a začalo poprchávat. A aby to bylo ještě horší, musely jsem zaparkovat v nejvyšším patře garáží.

Když jsme dorazily k pokoji babičky, byly jsme z té dlouhé procházky vyřízené.

Do pokoje jsem vešla první. Nechtěla jsem Ash babičce jen tak naservírovat. Babička něco pletla a dívala se na Riskuj.

"Ahoj, babi," jemně jsem se dotkla její nohy, abych ji nepolekala.

"Ahoj, zlatíčko. Kde máš svou dívku?" Zasmála jsem se. Babička se setkání s Ash nemohla dočkat.

"Ash, pojď dál."

Ashley se stydlivým úsměvem vešla dál.

"Páni. Ashley, drahá, ty jsi prostě překrásná. Pojď sem. Nekousnu tě," poklepala babička na postel vedle sebe.

"Zdravím, Spenceřina babičko. Moc ráda vás konečně poznávám." Ashley vložila dlaně do babiččiných a mně se udělal menší knedlík v krku. Dvě ženy, které pro mě znamenaly nejvíce, se konečně setkaly. V babiččině výrazu byly poznat úžas a úcta.

Babička byla velkou součástí mé minulosti a pomohla mi stát se ženou, kterou jsem byla. Ashley bude velkou částí mé budoucnosti. Jejich setkání mělo na mě větší emocionální dopad, než jsem čekala.

"Už vidím u Spencer rozdíl, když jsi tu. Předtím nebyla sama sebou. Vycítila jsem, že se něco děje, a měla jsem pravdu. Říkala mi, že bez tebe jí něco schází. Že má pocit, jako by neměla celé srdce."

Při těch babiččiných větách jsem zčervenala. To mělo zůstat mezi námi.

"Mám ohromnou radost, že ti konečně můžu osobně poděkovat za to, co jí dáváš. Že jsi do těch velkých modrých očí vrátila zpátky světlo. Spencer byla vždy úžasná a nádherná žena, ale co se do tebe zamilovala, její krása se ještě zvětšila. Vše je to tvá zásluha, drahá. Její úsměv a smích a samozřejmě jiskra v jejích očí. Děkuju ti."

"Páni. Nevím, co říct," přiznala Ashley.

"Stačí, když řekneš, že nemám zač," široce se usmála babička.

"Nemáte zač. A já děkuju vám za všechno, co jste pro ni v životě udělala. Vážně je to úžasná žena a říká, že jste jí byla příkladem."

Nemohla jsem se přestat červenat. Ty dvě budou má smrt. Nakonec jsem je přerušila.

"Dobrá, dost už o mně. Jak ti je, babi?" posadila jsem se na druhou stranu od ní.

"Je mi dobře, Spencer. Odjela jsi před pouhými pár hodinami. Bouchla jsem se do hlavy, melounku, neumírám."

Zavrtěla jsem nad ní hlavou a ona se na mě usmála jako malé dítě.

"Jsem v pořádku, Spencer," vzala mě za ruku a dala ji na Ashleyinu.

"V naprostém pořádku."

Přišla sestra zkontrolovat babiččiny životní funkce a dát jí prášky. Šla jsem ven na toaletu opláchnout si tvář. Babička mě trochu rozslzela. Viděla jsem, jak je šťastná, že jsme tam s Ashley spolu. Byla moc smutná, když jsem jí řekla, co se stalo. O to, že Ashley bylo pouze osmnáct a byla má studentka, se vůbec nestarala. "Nemůžeš si poručit, do koho se zamiluješ. Neříká se to? Láska je láska, drahá. A pokud někdo tvrdí opak, je to ignorantský hloupý idiot." Babička byla neskutečná.

Když jsem se vrátila do pokoje, zaslechla jsem, jak se Ashley babičce omlouvá.

"Vážně mě mrzí, že jsem vám do telefonu lhala. Nechtěla jsem," pronesla Ahsley tiše.

"Ale, drahá. Chápu to a dostala jsem tě do nepříjemné situace. Za to se omlouvám."

Ashley se naklonila a babičku objala a mě z očí unikla slza. Rychle jsem ji setřela. Byla jsem moc šťastná.

36 - To čekání stálo za to

Když jsme odcházely z nemocnice, lilo jako z konve. Sotva bylo vidět parkoviště.

"Spence, dej mi klíčky, přivezu auto sem." Nedávalo smysl, abychom zmokly obě.

"Ne, Ash, to je dobré, půjdeme obě," lovila klíčky v kabelce.

"Není důvod, abychom zmokly obě, Spence. Dej mi ty klíčky," natáhla jsem ruku, ale Spencer mě za ni chytla a pak vyběhla do deště. Já jí byla v patách. Když jsme nakonec dorazily k autu, přimáčkla mě k němu.

"Spence, když jsem říkala, že se nemůžu dočkat, až budeš vlhká, nemyslela jsem tím, že budeme bezdůvodně stát venku na dešti."

"Připomíná mi to náš první tanec a poprvé, když jsem tě na tvé narozeniny políbila." Vzala mi tvář do dlaní, naklonila se a jemně otřela rty o mý. Déšť nám při tom neúprosně zkrápěl obličeje.

"Na ten den nikdy nezapomenu, Spence. Aspoň na to dobrý. Jsem ráda, že ti nakonec došlo, že mi nedokážeš odolat," uculila jsem se na ni a Spencer zavrtěla hlavou.

"Věděla jsem, že ti nebudu schopná odolat už ten den v nemocnici, což byl jeden z důvodů, proč jsem tehdy zareagovala, jak jsem zareagovala. Myslím, že ten den jsem se do tebe zamilovala."

"Fakt? Bylas na mě hrozně naštvaná." Dokonce jsem ji rozbrečela.

"Fakt. Když jsem tě uviděla zpívat Alysse, roztálo mi srdce. Myslím, že to byl okamžik, kdy jsem se do tebe zamilovala."

"Páni. Kéž bych to tehdy věděla." Následující víkend byl pro mě peklo.

"Promiň," řekla se zamračením. Déšť se naštěstí trochu uklidnil. Stály jsme tam snad už hodinu a začínala mi být zima.

"To je dobrý. Víc než jsi mi to vynahradila," zvedla jsem si její dlaně ke rtům a políbila je. "Můžeme už jet? Mrznu."

Objala mě.

"Ano. Pojedeme. Možná můžeme někam zajet a můžeš mi poskytnou další důvody, proč se do tebe znovu a znovu a znovu zamilovat." Její rty se opět přitiskly na mý a nenasytně a téměř zoufale se pohybovaly.

"Říkáš, co si myslím, že říkáš?" zeptala jsem se po rychlým odtažení.

Nic neřekla, jenom se usmála a otevřela dveře od auta. Oběhla jsem auto na stranu spolujezdce a vlezla dovnitř.

"Spence?" Pořád se usmívala.

"Mohla by ses přestat takhle usmívat, začínám vyšilovat."

Chystala se rozjet, ale položila jsem ruku na její a zastavila ji.

"Spencer, podíváš se na mě?" Konečně se na mě podívala. Tentokrát byl její úsměv spíš láskyplnej.

"Chci tě někam vzít. Chci s tebou být," řekla nakonec, zatímco mi hladila promáčený vlasy.

"Pojedu s tebou kamkoliv. Taky s tebou chci být." Naklonila jsem se pro polibek a všimla si, že má ledový rty.

"Jeď, ať se můžeš zahřát."

"Jedině pokud mě budeš zahřívat ty."

"Budu tvá osobní deka."

Znova se usmála. Tentokrát to byl spíš nervózní úsměv. Můj byl stejnej. Nemohla jsem se dočkat, až se s ní pomiluju. Byla jsem trochu nervózní, protože to mělo být moje poprvý. První milování. Bude to jiný. Pro jednou nepůjde o mě a o to dostat to, co potřebuju. Chtěla jsem, aby díky mě pocítila věci, který ještě nezažila. A nešlo jenom o to fyzický.

Krátká cesta autem proběhla mlčky. Na Spenceřinu žádost jsem napsala Mirandě a dala jí vědět, že se dneska nevrátíme. Odpověděla "Už bylo sakra na čase... užijte si to. Mrk, mrk."

Zastavily jsme u řady bytovek asi 5 minut od nemocnice.

"Kde to jsme?" zeptala jsem se.

"Máma si tu koupila byt, aby mohla být blíž nemocnici, když tu pracovala. Měla dlouhý směny, takže občas se ani nevracela domů a spala tady. Přespala jsem tu minulou noc, abych byla blíž babičce."

Otevřela dveře a vtáhla mě dovnitř. Byt měl hodně moderní vzhled. Plovoucí podlahy s velkými koberci. Černý kožený gauče, skleněný stolky. Nebylo toho tam moc, protože tam v podstatě nikdo nebydlel.

"Proč jste ho neprodali? Tvá máma už roky v nemocnici nepracuje, ne?"

"Prosila jsem, aby ho neprodávala. Hodně jsem ho využívala, když jsem chodila na střední. Byl to pro mě bezpečný přístav. Střední škola pro mě nebyla snadná." Začala rozsvěcet světla a došla k termostatu a zvedla teplotu. Obě jsme se v promáčeným oblečení klepaly.

"Co bylo na střední?" zeptala jsem se, zatímco jsem si stoupla za ni a objala ji, abych ji trochu zahřála. Stály jsme před zrcadlem. Zatraceně nám to spolu slušelo.

"Věř tomu nebo ne, ale byla jsem trochu šprtka."

"Fakt? Tys byla šprtka?" To si dělala srandu.

"Jo. Byla jsem chytrá slušňačka. Nikdy jsem neměla průšvih, protože jsem se jim vyhýbala. Nechodila jsem na mejdany, nedělala žádný sport a nekamarádila se s populárními děcky. Proto mě na žádný mejdan ani nikdy nepozvali. Byla jsem trochu samotářka."

"Nikdy bych tě netipovala na šprtku nebo samotářku. Kdy se to změnilo?"

"Na vysoké," zasmála se.

"Moje spolubydlící na koleji byla trochu pařmenka. Vlastně hodně. Dostala mě z mé skořápky. A mě došlo, že jsem o hodně přišla. Tak jsem to začala dohánět. Ne ve špatném smyslu. Změnila mi vizáž a začala mě dohazovat." Zase se zasmála a pak pokračovala. "Měla jsem jednoho nebo dva kluky, než jsem potkala Aidena. Když jsme se seznámili, úplně mi změnil svět. Už jsem nebyla uzavřená šprtka, jak jsem bývala na střední."

"Ráda bych tu Spencer samotářskou šprtku viděla. Zní sexy."

Hraně mě bouchla.

"Takže Aiden byl jedinej, s kým jsi kdy byla?"

"Myslíš, jestli byl Aiden jediný, s kým jsem kdy spala?"

"Ano. To myslím."

"Ne."

"Ne?"

"Má šprťácké středoškolské já mělo něco jako kluka. Nikdo o nás nevěděl. Byl samotář jako já. Obědvali jsme spolu a trávili čas po škole, ale to bylo vše. Byli jsme kamarádi a pak se z nás jednou stali kamarádi s výhodami," zavrtěla obočími.

"Takže jsi byla děvkařská samotářská šprtka?"

"Spaní s jedním klukem byl těžko označila za 'děvkařské'."

"Jo, vlastně. To jsem byla já," uchechtla jsem se.

"Mohly bychom prosím nemluvit o všech těch holkách, se kterými jsi byla?" otočila se mi v náručí.

"Žádnej problém. Protože ty jsi teď jediná, s kterou chci být. Jsi jediná, s kterou jsem se kdy chtěla milovat. Miluju tě, Spence."

"Taky tě miluju, Ash." Vypadalo to, že jsem ji skoro rozbrečela. Zahrnula mě vřelým objetím.

"Zůstaň tady. Hned se vrátím," vymanila se z mýho náručí a vyšla nahoru po schodech.

Došla jsem ke gauči, sundala z něj deku a zabalila se do ní. Pak jsem se posadila a na vteřinku zavřela oči.

"Hej, ospalče, vzbuď se," uslyšela jsem Spencer šeptat mi do ucha. Musela jsem usnout. Zmateně jsem k ní vzhlédla.

"Pojď. Sundáme z tebe to mokré oblečení." To byl návrh podle mýho gusta. Doslova jsem z gauče vyskočila, což si od Spencer vysloužilo uchechtnutí.

Vyšly jsme nahoru, kde byly dva pokoje. Ještě než jsem vešla dál, uviděla jsem záři svíček.

"Páni, Spence." Vyzdobila pokoj několika svíčkami a dokonce zapálila krb. Už jsem cítila teplo, který z něj sálalo. Starý stereo v rohu tiše hrálo hudbu. Podívala jsem se na ni a myslím, že jsem v životě neviděla nic krásnějšího. V tlumeným světle svíček celá zářila.

"Můžeme jít spát, jestli jsi moc unavená." Cože to?

Otočila jsem se úplně k ní, zvedla si její ruce k obličeji a něžně je políbila.

"Můžeme spát pak." Mý rty opustily její ruce a jemně políbily její rty.

Rukama našla mou zadní kapsu a vytáhla mi z ní mobil. Po vypnutí ho položila na komodu vedle svýho. Pak došla k telefonu na nočním stolku a odpojila ho.

Asi nechtěla riskovat žádný vyrušení.

36B

Stála přímo přede mnou. A čekala. Čekala na mě?

Věnovala mi sexy úšklebek, svěsila ruce k lemu svého trička a pomalu si promáčený triko svlékla. Pak sáhla dozadu, rozepnula si podprsenku a nechala ji spadnout na podlahu. V pokoji bylo tak akorát světla a okamžitě jsem uviděla, jak ztvrdlé má bradavky. Nedokázala jsem se pohnout. Jenom jsem tam stála a zírala na její nádhernej nahej trup.

Sjela rukama ke kalhotám, pomalu je rozepnula a stáhla je dolů po svých dokonalých, opálených, štíhlých nohách. Pak kalhoty zvedla a hodila je na křeslo.

Já pořád stála nehnutě. Jediná má část, která se hýbala, bylo moje srdce, který se mi chystalo vyskočit z hrudi.

Pak, aniž by odvrátila oči z mých, zahákla prsty za lem svých kalhotek a stáhla je po nohách dolů stejně pomalu jako předtím kalhoty.

Odvrátila jsem oči z jejích a vstřebala pohled před sebou.

"Jsi nádherná," zašeptala jsem.

Usmála se a zvedla jedno obočí.

Asi jsem byla na řadě.

Triko jsem měla pořád úplně mokrý, ale už mi nebyla zima. Lehce jsem si ho přetáhla přes hlavu a odhodila ho stranou. Spencer zavrtěla hlavou a usmála se.

Měla jsem trable s rozepnutím podprsenky. Prsty se mi trochu chvěly. Nebála jsem se, ale ani jsem nebyla svý obvyklý sebejistý já. Fajn, možná jsem měla trochu nahnáno. Chtěla jsem, aby byl ten večer dokonalej a ani jsem si nedokázala sundat zatracenou podprsenku. Obvykle mi tyhle věci šly samy. Spencer přišly moje trable vtipný. Nedokázala skrýt tichý uchechtnutí.

Konečně jsem podprsenku rozepnula a hodila ji na ni. Zasmála se.

Viděla jsem, jak jí při pohledu na moje skoro nahý tělo ztmavly oči. Rozepnula jsem knoflík kalhot a pomalu stáhla zip. Kalhoty jsem měla k sobě doslova přilepený. Mokrý džíny nejsou žádná sranda. Jakmile jsem se z nich konečně vysoukala, rychle jsem si stáhla kalhotky. Co se stalo se sebejistou Ashley?

Když jsem pohlédla do Spenceřiných očí, neviděla jsem nic než touhu. To bylo poprvý. Polkla jsem knedlík v krku a postoupila směrem k ní. Napodobila mě, a když se naše nahý těla nakonec setkaly, obě jsme zasténaly a pak opět spojily naše rty.

Tenhle polibek byl pomalej a vášnivej a... jinej. Bez spěchu, bez obav a bez váhání. Obě jsme věděly, co bude dál, a obě jsme chtěly, aby to bylo dokonalý. Chtěly jsme si dát na čas a vychutnat si každej pocit, každej dotek a každej zvuk.

Odtáhla se a natáhla ke mně ruku. Vzala jsem ji za ni a nechala se odvést k posteli. Posadila se na její konec a začala se posouvat nahoru, zatímco mě stáhla na sebe. Byla jsem nad ní. Nohy obkročmo kolem jejího nahýho těla.

Zatímco jsem se nad ní podpírala rukama, vychutnávala jsem si pohled na naprostou krásu pode mnou. Spencer byla tak neskutečně nádherná. Nahá Spencer, pode mnou, ve světle svíček, pro to nebyly slova.

Zvuk deště klepajícího na okno a nádherná píseň tiše hrající ze sterea jenom tomu večeru přidávaly na dokonalosti.

Srdce bije rychle.
Barvy a sliby.
Jak mám být statečná?
Jak můžu milovat, když se bojím pádu?
Ale vidím tě stát samotnou.
Všechny mé pochybnosti najednou někam mizí.
O krůček blíže.

Nemohla jsem spustit oči z jejích. Sklánění se nad ní, zatímco se mě dívala s takovou touhou v očích, bylo hypnotizující.

"Co je?" zeptala se s uculením.

Zavrtěla jsem hlavou. "Nic. Jsi tak neskutečně nádherná."

Okamžitě zčervenala a já se uchechtla nad tím, že i v takový situaci jsem ji dokázala přimět zrudnout.

Čas se zastavil.
V celé své kráse.
Já budu silná.
Už si nenechám vzít cokoli z toho,
co stojí přede mnou.

Jemně jsem jí přejela po rysech obličeje a ona zavřela oči. Cestičku prstů zopakovaly rty a pak jsem se konečně vrhla na její nenasytný rty. Během okamžiku jsme měly propletený jazyky. Vládu nad našimi těly plně převzala touha. Nakonec jsem se na ni lehla, a když se naše nahý těla znovu dotkly, zasténala mi do pusy. Rozevřela nohy a já se položila mezi ně. Když se dotkly naše klíny a já ucítila, jak vlhká díky mě je, byla řada se zasténáním na mně.

Každý nádech.
Každá hodina směřovala k tomuhle.
O krůček blíže.

Polibky přešly v hladový a spalující. Odtáhla se a políbala mě na nos.

"Zítra večer mě vezmeš na rande." Cože?

"Tos mi musela říct teď?" uchechtla jsem se.

"Nechci, abys na to myslela, zatímco se chystáme milovat."

"Ha ha ha. Moc vtipný." Musela to zmínit. "Nikdy mi na to nedovolíš zapomenout, že ne?"

Zavrtěla hlavou a přitáhla si mě zpátky na sebe. Teď měla ruce v mých vlasech. Něžně za ně tahala a škrábala mě na hlavě nehty, zatímco mi skousla spodní ret a pak ho nasála do svý pusy.

I když jsem se s ní moc ráda líbala, chtěla jsem okusit zbytek její těla. Chtěla jsem se ztratit v teple a jemný vůni její kůže. Chtěla jsem objevit a vychutnat si každej její centimetr. Opustila jsem její rty a políbila ji na bradu, pak na jemný místečko na jejím krku, kde jsem něžně nasála kůži, a pak na klíční kost, kde jsem ji kousla a následně utišila kůži jazykem.

Tichý zvuky vycházející z jejích úst mě vzrušovaly a pobízely mě v pokračování. Posunala jsem se níž a našla její ztvrdlou bradavku. Bez váhání jsem ji vzala do úst. Přejela jsem kolem ní jazykem a jemně skousla, zatímco jsem rukou laskala druhej stejně tvrdej vrcholek. Ruce měla pořád v mých vlasech, a když jsem se sklonila nad druhou bradavkou a foukla na ni, zaryla mi prsty do kůže na hlavě. Uniklo jí hluboký zasténání a mírně sebou trhla.

Mý zkušenosti mi přišly vhod. Věděla jsem přesně, jak udělat tý překrásný ženě pod sebou dobře. Ale tohle bylo jiný. Bylo to Spenceřino poprvý se ženou. Bylo to její poprvý se mnou. Chtěla jsem jí dát všechno. Chtěla jsem jí ukázat věci, který nikdy neviděla, a přimět jí cítit věci, který nikdy necítila. Chtěla jsem, aby škemrala o můj dotek a nakonec jí ho dopřát, ale taky jsem to chtěla vzít pomalu a vrýt si do paměti každou její křivku a záhyb a její reakci na každej polibek, ždíbnutí, olíznutí a kousnutí.

Moje mokrý a hladový ústa postupovala dál dolů po její chvějícím se těle. Dostala jsem se k pupíku a zajela do něj jazykem. Zakroutila jsem s ním a Spencer se pode mnou zavrtěla. Chytla jsem jí rukama za boky, abych ji udržela v klidu, zatímco jsem polibky a jazykem pokračovala dolů po jejím břiše. Když jsem se dostala k jejímu klínu, zastavila jsem se a vdechla nádhernou vůni jejího vzrušení. Vzhlédla jsem k ní a měla napůl zavřený oči, ale pořád mě sledovala. Pomalu jsem sjela rukama níž a víc jí rozevřela nohy. Sklonila jsem se a líbala ji na vnitřní strany stehen a kousala jemnou pokožku. Teď svírala rukama prostěradlo a kousala si spodní ret. Přejela jsem jí jazykem od stehna ke kolenu a pak pomalu zpátky nahoru. Zachvěla se a znovu sebou cukla. Přesunula jsem ruce z jejích boků na břicho, abych ji udržela na místě. Vzhlédla jsem k ní, hruď se jí zvedala a oči měla tmavý jako noc. Pomalu jsem přejela jazykem odspodu její štěrbinky nahoru. Zaklonila hlavu a zasténala. Bylo to tak zatraceně sexy. A chutnala tak zatraceně dobře.

"Spence, podívej se na mě."

Zvedla hlavu a podívala se na mě. Zopakovala jsem ten pohyb, aniž jsem odvrátila oči z jejích. Zalapala po dechu a zachvěly se jí víčka.

Roztáhla jsem prsty její pysky a ponořila do ní jazyk. Byla teplá a bylo to přesně tak úžasný, jak jsem si to představovala. Přirazila ke mně a já ji znovu musela zkrotit rukama na jejím břiše.

"Ashleeey," zasténala.

"Chutnáš tak báječně, miláčku," olízla jsem si rty a znova sklonila hlavu.

Zakroužila jsem po její štěrbince jazykem a Spencer začala mluvit sprostě a Spencer nikdy sprostě nemluvila, takže to bylo zatraceně sexy a ještě víc mě to vzrušilo. Pokud to bylo možný. Proměnila se pode mnou v chvějící se masu. Neovládala se a přesně tak jsem to chtěla.

Snila jsem o týhle chvíli od okamžiku, kdy jsem ji poprvý uviděla, a nebyla jsem zklamaná. Byla dokonalá. Každej její centimetr.

Nasála jsem do úst její klitoris a Spencer znova uniklo sprostý slovo.

"Kurva. Ashley, to je tak příjemný." Ruce měla o+ět v mých hlasech a jemně za ně tahala.

Začala jsem jí jazykem laskat klitoris a občas ho jemně skousla a nasála ho do pusy. Byla neskutečně vlhká a bylo zřejmý, že už to moc dlouho nevydrží. Užívala jsem si, že jsem zodpovědná za zvuky, který jí unikaly z úst, zatímco jsem se s ní milovala jazykem, zuby a rty.

"Ashley," hlesla zastřeně mezi hlubokými nádechy.

"Nahoru. Prosím," škemrala.

Pomalu jsem vylezla po jejím těla nahoru a cestou líbala a kousala. Vzala mě za hlavu a přitáhla si mě pro tvrdej polibek.

Když jsem přirazila svým klínem k jejímu, zasténala a zalapala po dechu.

Dýchala nevyrovnaně a hlasitě a rukama mě svírala za zadní část stehen a přitahovala si mě víc k sobě. Cítila jsem její vlhkost na svý a sama jsem byla hodně blízko k orgasmu.

"Ashley, potřebuju tě," zašeptala, vlhký rty na mým uchu.

"Co potřebuješ, miláčku?" Věděla jsem, co chce, ale chtěla jsem to od ní slyšet.

"Potřebuju, potřebuju tě cítit uvnitř sebe." Dívala se mi přímo do očí. Tolik lásky a vášně a touhy. A věděla jsem, že v mých očí je viděla taky.

Něžně jsem ji políbila na rty a vzala její spodní ret mezi svý, zatímco jsem sklouzla rukou mezi naše nahý opocený těla. Prsty jsem rozevřela její pysky. Už jsem necítila její horkej dech. Určitě přestala dýchat. Přitiskla jsem rty na její a pomalu do ní zajela dvěma prsty. Hlasitě zalapala po dechu a zabořila mi nehty do zad.

"Jsi tak zatraceně úžasná, Spence," zašeptala jsem jí do ucha.

Přitáhla si můj obličej na svůj. Dotkly jsme se čely.

"Prosím," zanaříkala mi na rtech.

Pomalu jsem prsty vytáhla a pak je do ní znova zasunula. Zatímco jsem nastolila stálý tempo, začala se pode mnou svíjet. Jemně jsem prsty pronikala co nejdál a pak je pomalu, téměř škádlivě vytahovala. Ústa na jejích jsem měla v jednom ohni, zatímco při každým zásunu lapala po dechu.

Její tělo se začalo pohybovat synchonizovaně s mými prsty a já zrychlila tempo. Tak tvrdě si kousala spodní ret, že jsem se divila, že ještě nekrvácel. Když jsem uvnitř ní prsty ohnula, ucítila jsem, jak se začíná stahovat. Byla hodně blízko.

"Ashley," znova zasténala.

Sledovala jsem, jak s dlouhým zasténáním hodila hlavou dozadu. Její tělo se pode mnou prohnulo a rozechvělo se. Zatímco její orgasmus dozníval, nechala jsem prsty v ní. Začala jsem ji líbat na krku a okusovat nad klíční kostí. Když se konečně uklidnila, pomalu jsem z ní prsty vytáhla. Když jsem se na ni podívala, viděla jsem, že jí z oka sjela slza.

Sklonila jsem se a slzu, která zakotvila na její tváři, slíbla. Nemusela jsem nic říkat a Spencer taky ne. Pro jednou jsme obě věděly, co si ta druhá myslí. Položila jsem si hlavu na její hruď a ona mě začala hladit po vlasech.

Umírala jsem každý den čekáním na tebe.
Miláčku, neboj se.
Miluji tě tisíc let.
A budu tě milovat tisíc dalších.

Pomalu jsem jí hladila břicho a přejela prstem po jejím trupu. Pod mým dotykem se zachvěla. Ani zdaleka jsem s ní nebyla hotová. Plánovala jsem se s ní milovat celou noc.

"Miluju tě, Spence."

Prsty jsou znovu našla její klín a jemně přejela přes její klitoris. Prohnula záda a zasténala. Utnula jsem ji svými rty. Zatímco jsem pokračovala v tření a dráždění jejího klína, sténala mi do pusy. Zajela jsem do ní hluboko ptsty, pak je vytáhla a zvedla ruku k její puse. Bez váhání rozevřela rty a prsty jimi očistila. Byla jsem strašně vzrušená. Rychle jsem se sklonila a nasála její klitoris do pusy, jemně ho skousla a pak olízla a v rychlým tempu dráždila prsty.

"Panebože," hlesla a pak hodila hlavou dozadu. Oči jí zapadly do hlavy a začala ke mně přirážet. Držela jsem ji za boky na posteli a pokračovala v laskání klitorisu.

"Do prdele, Ashley. To je tak krásný. Nepřestávej. Prosím nepřestávej."

To jsem rozhodně neměla v plánu.

Už jsem se zmínila, jak byly sprostý slov od Spencer rajcovní?

Už jsem se zmínila, jak úžasně chutnala? Byla jsem v ráji.

Když se blížilo její vyvrcholení, nečekaně jsem do ní strčila dva prsty. Začala jsem střídat lízání, sání a nakonec zásun, znovu a znovu. Pak už to netrvalo dlouho. Rychle vyvrcholila a vykřikla při tom mý jméno.

Byla jsem vyčerpaná a položila si hlavu na její břicho. Pořád ztěžka oddechovala, břicho se jí rychle zvedalo a klesalo.

Posunula jsem se nahoru a něžně ji políbila. Pak jsem z ní slezla, dala kolem ní ruku a přitulila se k jejímu krku. Její dýchání se konečně vrátilo k normálu a dala mi pusu na čelo.

"Jsi naprosto úžasná, Ashley. Bylo to... bylo to dokonalý." Pořád trochu popadala dech.

Vzhlédla jsem k ní se samolibým úšklebkem a ona zavrtěla hlavou. Pak se posunula níž a otočila se na bok, abychom byly tváří v tvář.

"Nikdy jsem nezažila něco takhle úžasného. Cítila jsem díky tobě věci, Ash, o kterých jsem netušila, že jsou vůbec možné." Pohladila mě po tváři a já zavřela oči. "Jsem ráda, že jsme počkaly. Protože v téhle chvíli vím, že nikdy nechci být jinde nebo s někým jiným. Tohle je dokonalé štěstí. A stálo za to počkat."

"Cítím to stejně, Spencer. Chci se s tebou milovat celou moc. Myslím, že se tě nikdy nenabažím." Natáhla jsem ruku a odhrnula jí z tváře spadlý pramen vlasů.

"Já myslím, že s tím nebudu mít problém," uchechtla se.

Chtěla jsem sjet rukou dolů, ale chytla mě za ni a zavrtěla hlavou.

"Ne tak rychle," řekla a políbila mě na prsty. "Teď jsem na řadě já."

A celou dobu jsem věřila,
že bych tě mohla najít.
Čas přivedl tvé srdce ke mně.
Miluji tě tisíc let.
A budu tě milovat tisíc dalších.

Píseň:
A Thousand Years - Christina Perri

37 - Ach, Spencer!

Rychle jsem ji položila na záda a vylezla na ni. Když se naše klíny dotkly, rozevřela rty a zalapala po dechu. Zvedla jsem jí ruce za hlavu, přitiskla je k posteli a pak se naklonila pro polibek. Ten polibek byl něžný, ale vzápětí přešel v hladový a vášnivý. Opustila jsem její ústa a přejela jí jazykem po bradě na štíhlý krk a pak zpátky k uchu. Zachvěla se pode mnou.

"Teď přiměju zmítat se já tebe," zašeptala jsem jí do ucha. Kousla jsem jí do krku a pak jemnou pokožku utišila jazykem. Potom jsem se vrátila k jejímu uchu.

"Teď přiměju škemrat já tebe," olízla jsem jí ucha a pak nasála lalůček do úst.

"Teď se bude tvé tělo chvět nedočkavostí." Přemístila jsem se k druhému uchu a zopakovala totéž.

"Teď vyvrcholíš s mým jménem na rtech ty." Odtáhla jsem se a podívala se na ni. Netušila jsem, odkud se ta smělost bere, ale líbila se mi. To, že jsem byla na ní a přiměla ji kňučet pouhými slovy, mi dodávala pocit kontroly. Naplňovalo mě to silou.

Ve tváři měla smíšený výraz překvapení a zoufalství. Oči jí ztmavly a zmítala se, jak se snažila osvobodit ruce z mého sevření.

"Teď se já pomiluju s tebou," dala jsem jí něžný a vášnivý polibek na rty.

Její tělo zmalátnělo, jak konečně povolila paže a poddala se mi.

Musím přiznat, že jsem po cestě do bytu byla trochu nervózní a i když jsem se začala svlékat. Samozřejmě to není tak docela pravda. Byla jsem neskutečně nervózní. Mělo to být mé poprvé s dívkou. A Ashley pro mě hodně znamenala, nechtěla jsem ji zklamat. Chtěla jsem být dokonalá. Potřebovala jsem být dokonalá. Věděla jsem, že Ashley bude úžasná. A PANE JO, Ashley byla úžasná. Jediné, co mi hrálo do not, bylo to, že jsem byla dívka. Věděla jsem, co mám ráda. Věděla jsem, co mě vzrušuje. Věděla jsem, kde co je. Zvládnu to. Jen jsem musela přestat přemýšlet a pustit se do toho. Má překrásná a neuvěřitelně přitažlivá přítelkyně byla pode mnou nahá a roztoužená. Na co jsem čekala?

Pustila jsem jí ruce, které jsem jí držela za hlavou, a pomalu jí sjela po pažích prsty. Znovu se pode mnou zachvěla a propnula se směrem ke mně. Vyhledala jsem rukama její ztvrdlé bradavky a začala je štípat a mnout dlaněmi. Posunula jsem se dolů a uvelebila se mezi jejíma nohama. Když jsem přitiskla břicho k jejímu klínu, ucítila jsem, jak vlhká je.

Ušklíbla se na mě. "Jenom pro tebe, miláčku." Vyšlo to jako šepot a skončilo to zakňučením.

Sklonila jsem hlavu, vyplázla jazyk a olízla špičku její bradavky. Tiše zasténala, aniž ze mě odvrátila zrak. Přesunula jsem se, udělala totéž s druhou bradavkou a vysloužila si další zasténání.

Ani za milion let by mě nenapadlo, že budu takhle závislá na těle jiné ženy. Chtěla jsem Ashley víc, než jsem kdy kohokoli chtěla. Tak jsem nikdy nikoho nechtěla. Chtěla jsem osahat a ochutnat každý centimetr její hebké, opálené kůže. Ta potřeba a touha mnou proudily jako láva.

Když jsem se po jejích neskutečných břišních svalech posunula dolů, vypnul mi mozek a kontrolu převzalo mé tělo. Na přepnutí stačilo lehké ochutnání její kůže na břiše. Když jsem lízala a sála každý centimetr tetování na její kůži, ztratila jsem kontrolu. A ztracení kontroly bylo tak příjemné... tak osvobozující.

Opustila jsem dokonale vykreslené břišní svaly a posunula se ještě více dolů. Prolíbávala jsem se dolů a každý druhý polibek ji olízla. Cítila jsem slanost a esenci, které tvořily Ashley. Aroma jejího vzrušení mě dohánělo k šílenství.

Zvykla jsem si na to být do Ashley zamilovaná. Zvykla jsem si na líbání a muchlování s ní. Tohle ovšem bylo něco úplně nového a velmi neznámého. Chtěla jsme ji, každou její jednotlivou část. Když jsem se ocitla nad jejím klínem, naskočil mi zpátky mozek. Byla tak krásná, tak nádherně voněla. Milovala jsem tu ženu. Potřebovala jsem ji. Zvládnu to. Chci to.

Znovu jsem k Ashley vzhlédla. Usmála se a ten úsměv mi říkal: "To bude dobré."

Ještě víc jsem jí roztáhla nohy a viděla jsem, jak je vlhká. Ponořila jsem do ní jazyk, abych ji ochutnala, a ona okamžitě zasténala. Chutnala přesně tak, jak jsem si představovala. Neskutečně. Znovu jsem do ní ponořila jazyk, olízla její klitoris a vzala ho mezi rty. Trhla sebou směrem nahoru a zaskučela. Pomalu jsem nastolila rytmus lízání a sání a užívala si reakci, kterou to u ní vyvolávalo. Byla úplně ztracená. Zmítala se pode mnou a mumlala nesouvislá slova. Pak jsem do ní pomalu zajela dvěma prsty, aniž bych z ní sundala jazyk. Ale jakmile jsem byla v ní, dokázala jsem se soustředit pouze na to. Byla strašně horká a vlhká. Byl to úžasný pocit.

"Spence. To je tak krásný," zasténala.

Začala jsem v ní pomalu prsty pohybovat. Škemrala o víc, tak jsem přidala třetí prst. Cítila jsem, jak kolem prstů pulzuje. Cítila jsem, jak se kolem nich stahuje. Dívala jsem se na ni. Dívala jsem se, jak rozevřela rty. Dívala jsem se, jak propnula tělo. Dívala jsem se, jak zavřela oči. Hodila hlavou dozadu a znovu zasténala, tentokrát hlasitěji a naléhavěji.

"Panebože, miláčku. Nepřestávej. Prosím nepřestávej." Proč bych měla přestat? Sledovala jsem, jak sténá, jak vzdychá, jak se kroutí a kleje, zatímco jsem se stávala na všech možných intimnostech s ní závislá. Byla to dobrá závislost.

Byla blízko. Řekla mi to. Zjistila jsem, že její mluvení, zatímco popadá dech, je hodně rajcovní.

Sklonila jsem hlavu, znovu vzala její klitoris do úst a jemně ho nasála.

"Kurvaaaa, Spen-cer."

A to byla poslední kapka. Propnula ke mně tělo. Sevřela prostěradlo. Zatímco jí zmítal orgasmus, široce otevřela pusu. Působivě vyvrcholila a já z ní vytáhla prsty a nahradila je jazykem. Nikdy bych se toho nedokázala nabažit. Její chuť byla výjimečná a úžasná, téměř opojná. S větší sebejistotou jsem strčila jazyk hluboko do ní. Cukla sebou ke mně.

"Ach, bože."

Začala jsem do ní strkat jazyk. Nejdříve jen zkusmo a pomalu. Její sténání zesílilo a téměř mi přirážela k obličeji. Vzala mě za hlavu a držela ji dole. Zatímco začala vzdychat a ztěžka oddechovat, zrychlila jsem tempo. Rukou jsem vyhledala opomíjené ňadro a masírovala ztvrdlou bradavku.

Vyvrcholila znovu a já sledovala, jak se jí zvedá hruď a napínají břišní svaly. Znovu svírala prostěradlo a měla bílý klouby. Zvedla se z postele a já do ní ještě jednou strčila jazyk. Byla úplně mokrá a já si nemohla pomoct a začala ji chlemtat.

Nemohla jsem uvěřit, co jsem zrovna udělala. Ale bylo to úžasné a chtěla jsem v tom pokračovat. Co to do mě vjelo?

Aha, jasně, Ashley.

Když se nakonec uklidnila, pomalu jsem se po jejím těle posunula nahoru. Přivítala mě láskyplným úsměvem a přitáhla si mě do náručí. Lehla jsem si na ni a položila jí hlavu na hruď.

Takové musí být nebe.

Když jsme obě popadly dech, sklouzla jsem z ní a lehla si na bok. Tvář jsem měla u jejího krku, sklonila se a dala mi pusu na čelo. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem málem usnula, ale probralo mě náhlé vlhko na tváři. Vzhlédla jsem k Ashley, která měla oči plné emocí a na obou tvářích se jí leskly slzy.

"To je dobré, miláčku." Natáhla jsem ruku, slzy setřela a políbila ji na její dokonalé rty.

"Promiň. Já prostě... nevím. Bože, Spencer, jsem tak strašně šťastná." Odhrnula jsem jí pramen vlasů z upoceného čela.

"Bylo to tak neskutečný a... intenzivní." Vzala mě za tváře a přitáhla si mě pro teplý a jemný polibek." Páni, Spencer. Byla jsi... pro jednou nenacházím slova."

Téměř stydlivě jsem se usmála.

"Víš jistě, že to bylo tvý poprvý se ženou?"

"Ano," uchechtla jsem se. "Bylo to tebou, Ashley. Máš na mě tenhle vliv. Chtěla jsem tě strašně dlouho. Když tě teď mám, chtěla jsem tě celou." A opět stydlivý úsměv.

"No, vychutnala sis mě celou. O tom žádná," ušklíbla se a já věděla, že mám tváře rudé jako rajče.

Zasmála se mému zahanbení. "No tak, miláčku, nebuď taková."

Přetočila se na mě a zašeptala mi do ucha: "S hlavou mezi mýma nohama jsi působila neuvěřitelně rajcovně." To už měla jazyk v záhybech mého ucha a mně páteří projelo náhlé zachvění.

"Nikdo. Nikdo se ani nepřiblížil k tomu, co jsem cítila díky tobě, Spence." Grr. Nelíbilo se mi, že byla s jinými dívkami, ženami. A bylo jich hodně.

"Budu se opakovat, můžeme prosím nemluvit o jiných ženách, s kterými jsi byla?" odstrčila jsem ji, abych jí viděla do tváře.

"Zapomeň na ně, Spence. Já zapomněla. Ty jsi jediná žena, s kterou jsem se kdy milovala. Ty holky pro mě nic neznamenají. Nikdy neznamenaly."

"Stejně mi to vadí." A kéž bychom o nich nemluvily, když jsme se zrovna milovaly.

"Co kdybychom udělaly něco, co tě ty ostatní holky dostane z hlavy?" Četla mi myšlenky.

"Co máš na mysli?" zavrtěla jsem obočími.

"Dlouhou... ŽHAVOU... sprchu," sjela rukou po mém těle dolů.

Po příjemné sprše, pardon, po neuvěřitelně nádherné sprše, jsme se vrátily do postele. Spánek se dostavil rychle.

37

Zatímco jsem ležela v jejím hřejivém náručí, procházela mnou vlna nevýslovného štěstí. Nikdy jsem se necítila tak šťastná, tak milovaná, tak... zamilovaná. Jistě, cítila jsem se tak s Aidenem. Ale na takto. Ne takto silně. Ne takto jistě. Byla jsem do té ženy stoprocentně, absolutně, hluboce, intenzivně, nezpochybnitelně a nekontrolovaně zamilovaná. A věděla jsem, že její láska ke mně je stejně tak silná.

Trochu se posunula a políbila mě na nos.

"O čem přemýšlíš?"

"Promiň, nechtěla jsem tě probudit svými hlubokými myšlenkami."

"Neprobudila. Už jsem nějakou dobu vzhůru. Jenom mi bylo tak dobře, že se mi nechtělo vstávat."

"Někdy vstát musíme," zasténala jsem.

"Někdy ve smyslu někdy odpoledne, že jo?"

"Odpoledne?" Podívala jsem se na hodiny. Bylo krátce po osmé ráno. Nemohla jsem uvěřit, že už jsme vzhůru vzhledem k tomu, že jsme usnuly až těsně před třetí.

"Máš nějaké plány?" zeptala jsem se jí, zatímco jsem propletla naše prsty.

"Jo. A zahrnujou tebe a mě a minimálně další dvě milování následovaný další dlouhou, horkou a extrémně uspokojivou sprchou a pak zdřímnutím."

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na ni.

"Přestože to zní lákavě, musím vstát a jít do nemocnice. Dneska možná babičku propustí. Chceš jít se mnou?"

"Rozhodně. Moc ráda tvou babička zase uvidím." Zahřálo mě u srdce. Měla jsem radost, že s babičkou navázaly pouto.

"Cítím se díky tobě tak šťastná," něžně jsem ji pohladila po tváři a Ashley mě chytla za ruku a políbila ji.

"S tebou to jde samo." Jé, byla tak sladká.

"Miluju tě, Ash." Nemohla jsem to říkat dost často.

"Taky tě miluju." Nebo se nabažit toho to slyšet.

"A víš, co by mě fakticky potěšilo?"

"Něco mě napadá." Začala mi masírovat vnitřní plochu stehna, a ačkoli jsem byla připravená na další kolo, bylo něco, co jsem chtěla víc. Šílené, já vím.

"Ano, to. Ale ne teď," sundala jsem jí ruku ze svého stehna. Zamračila se.

"Co by tě fakticky potěšilo, Spence?"

"Lívance. Hromada lívanců." Umírala jsem hlady.

"Lívance?"

"Mmmm. Uděláš mi je, miláčku?"

"Já?" No, já je určitě dělat nebudu, nechci volat hasiče.

"Máš vůbec něco v kuchyni?"

"Jo. Táta včera udělat velký nákup."

"Já ti nevím, Spence. Už jsi ze mě udělala svou sexuální otrokyni. A teď ti ještě musím vařit?"

Zasmála jsem se. "Mám je radši udělat já?" podívala jsem se na ni, jako by se zbláznila.

"Dobrá poznámka. Tak jsem odteď tvá osobní kuchařka," věnovala mi úsměv od ucha k uchu.

Neochotně jsme vstaly z postele a sešly do kuchyně. Posadila jsem se na snídaňový pult a sledovala ji při kuchtění.

Nemohla jsem z ní spustit oči. Měla na sobě jenom bílé tílko a světle modré klučičí trenky. Jo. Rozhodně jsem byla na Ashley závislá. Mohla jsem rozjet vlastní skupinu anonymních závisláků. Samozřejmě by šlo o ashleyholiky. Určitě by se našlo pár lidí, co by přišlo. Grr. Nemohla jsem se dočkat, až dám vědět světu, že je má. Ruce pryč, mrchy.

Než jsem se nadála, stála jsem za ní a měla ruce kolem jejího pasu.

"Pokud budeš v kuchyni vždycky oblečená takhle, budu tě jako své osobní kuchařce každý den zvedat plat," kousla jsem ji do ramene a utišila kousanec jazykem, kterým jsem jí pak vyjela k uchu. Ozvalo se tiché zajíknutí a zaklonila ke mně hlavu.

"Měla jsem jinou představu," pokrčila rameny, "ale jestli se ti líbím takhle."

"Vážně? A jakou představu?"

"Kuchařskou čapku." S kuchařkou čepicí by vypadala roztomile.

"A co bys na sobě ještě měla kromě ní?"

Otočila se mi v náručí a začala mě líbat na krku. Když se dostala k uchu, zašeptala: "Nic."

Přitáhla jsem si ji pro dlouhý, nenasytný a žhavý polibek.

"Tvůj nápad se mi líbí víc."

"Mmmm. Myslela jsem si to. Teď si zase kecni na svůj hříšnej zadek. Lívance jsou skoro hotový," plácla mě po zadku a mrkla.

Posadila jsem se ke stolu a trpělivě čekala. Dostalo se mi hezkého pohledu na dokonalé tělo své přítelkyně, když se nahnula pro něco do ledničky. Když se natáhla ke skříňkám pro talíře, zachytila jsem její sexy břišní svaly a začala být zase rozpálená.

Co to se mnou bylo?

Milovaly jsme se už třikrát. Dvakrát v posteli a pak ve sprše. Za posledních dvanáct hodin jsem měla nepočítaně orgasmů, a přesto jsem si představovala, jak ji hodím na pult a dopřeju si úplně jinou snídani.

Ze hříšných, ale naprosto příjemných myšlenek mě vytrhnul talíř, který se přede mnou zjevil. Jé, měla jsem tu nejúžasnější přítelkyni, jakou jsem si mohla přát. Udělala mi lívance ve tvaru srdcí s jahodami a šlehačkou navrch.

"Jé, vypadají úžasně, miláčku. Jak jsi věděla, že mám ráda lívance s jahodami?"

"Snažím se o tobě dozvědět všechno, Spence. Nepokládám náhodný otázky jenom tobě." Věděla jsem, že něco kuli s mým tátou.

"Myslela jsem vážně, co jsem říkala. Jsem s tebou hrozně šťastná."

"Já jsem s tebou taky šťastná. Nezbavíš se mě." Posadila se mi na klín a dala kolem mě ruce.

"Říkáš to, jako by to byla špatná věc." Naklonila se a něžně mě políbila.

Vzala mě za ruku, otřela mým prstem trochu šlehačky a zvedla ho ke svým rtům. Vyplázla jazyk, olízla špičku prstu a pak si ho strčila do pusy.

"Mmmm. Chutná skoro stejně dobře jako ty," vzdychla. Zčervenala jsem.

Sklouzla ze mě a rozešla se pryč.

"Sněz si ty lívance, než vystydnou."

Věděla, že mě vzrušila. Vstala a odešla. Nehrála fér.

"Provokatérko," zamumlala jsem.

Jen se zasmála a začala dělat další lívance.

Do nemocnice jsme dorazily před polednem a babička měla velkou radost, že nás vidí. Obě jsme ji objaly a posadily se k ní na postel.

Podívala se na Ashley a pak na mě. Pak znovu na Ashley a pak opět na mě. Zdálo se, že se něčemu snaží přijít na kloub. O co šlo?

Pak jí tvář rozzářil úsměv. Plný, široký úsměv dítěte o Vánocích.

"Vy jste spolu spaly, že ano?" Ježíšmarjá.

"Babi!"

Ashley vedle mě se jen smála.

Babička mě vzala za ruku a naklonila se blíž ke mně. "Jaké to bylo?" zavrtěla obočími.

Ježiš! Babička si sice ošklivě natloukla hlavu, ale byla v naprostém pořádku. Byla to má babička.

38 - Rande

"Babi, nebudeme s tebou probírat náš sexuální život," vrtěla Spencer pořád hlavou. Já tam jenom seděla a v duchu se smála. Nechala jsem to na Spence.

"Takže sexuální život máte, hm?" odvětila babička opět se zavrtěním obočími.

Už jsem se nedokázala udržet a uchechtla jsem se. Spencer se na mě přísně podívala.

"Nepovzbuzuj ji."

"To je v pořádku, drahoušci. Nemusíte nic říkat. Vidím to ve vašich tvářích. Obě záříte. Nemluvě o nepřítomnosti sexuálním napětí, které mezi vámi včera bylo."

"Dobře, babi, spaly jsme spolu. Můžeme už změnit téma?" Spencer byla celá rudá. Byla to švanda.

Babička přikývla. "Předtím tu byla Miranda s tvým tátou. Vyrostla z ní milá dívka."

"To ano. Hodně mi připomíná svého bratra." Hmm. To jsem od Spence slyšela poprvý.

Babička si musela toho, že jsem trochu nesvá, všimnout. Zase změnila téma.

"Tak kdy mě z tohohle blbákova pustí? Té jejich šlichty, které říkají jídlo, se už ani nedotknu. A tahle postel je tvrdší než puberťák šmírující v dívčích šatnách." Dala jsem si ruku před pusu, abych zadržela smích. To neřekla. Ano, řekla.

"Babi! Co je to s tebou dneska?" Spencer byla zase rudá. Překvapovalo mě, že jí ta barva rovnou nezůstala.

"Nudím se, melounku. Nemám nic lepšího na práci, než tě přivádět do rozpaků." Chudák Spencer.

"To vidím. Brzy tě odsud dostaneme. Slibuju."

"Výborně. Mám plno práce na zahradě."

"Vlastně, babi, o tom jsem s tebou chtěla mluvit. Táta chce, abys nějakou dobu zůstala u něj."

"Nesmysl. Nepotřebuju chůvu. Půjdu domů." Pochopila jsem, po kom Spencer zdědila svou tvrdohlavost a nezávislost.

"Babi, myslíš, že je to dobrý nápad?"

"Spencer Marie, až mě propustí, odvezeš mě domů. Rozuměno?" Spencer přikývla.

Spencer mě po cestě k babičce domů vysadila u sebe. Nevěděla, jak dlouho bude trvat, než babičku zase zabydlí, a nechtěla, aby musela Miranda trčet v domě, zvlášť když její táta byl celý den v práci. Když jsem vešla do domu, Miranda seděla na gauči a koukala se na televizi.

"Jé, díkybohu. Myslela jsem, že umřu nudou." Došla ke mně a při objetí ze mě málem vymáčkla duši.

"Kde je Spence?"

"Odvezla babičku domů."

"Myslela jsem, že babička přijede sem?"

"Zamítla to."

"Nenechá sebou mávat. Je to super."

"Je. Je neuvěřitelná. Je boží."

Když jsme se posadily na gauč, Miranda se na mě otočila. Věděla jsem, co chce, protože se přiblble šklebila.

"Fajn, povím ti to, když se na mě přestaneš takhle usmívat." Uchechtla se.

"Fajn, mluv," nasadila neutrální výraz.

Chtěla jsem, ale žádný slova ze mě nevyšly. Jenom jsem se přihloupě usmála úsměvem zamilovaný puberťačky, která žije ve vlastním světě.

"Až tak dobrý, jo?"

"Co je to s tebou a babičkou? Jo, bylo to až tak dobrý. V podstatě neexistujou slova, který by vyjádřily, jak dobrý to bylo. Páni. Prostě páni!"

"Páni?"

"Jo. Páni!"

Pro jednou ve svým životě jsem byla šťastná. Tak neskutečně šťastná a nebála jsem se. Nebála jsem se, že se stane něco zlýho. Nebo že to zvořu. Dělala jsem si starosti pouze o jednu věc a ta neměla nic společnýho s mým vztahem se Spencer. Ale s Alyssou. Myslela jsem na ni pořád. Mrzelo mě, že s ní momentálně nejsem. Když jsem jí zavolala, abych jí řekla, že tenhle týden za ní nepřijedu, řekla mi: "Nedělej si starosti. Jsem v pořádku. Jeď za svou dívkou."

Když jsem jí dopoledne zavolala, zněla dobře.

Nevěřila jsem na zázraky, ale stejně jsem se za zázrak modlila každej den.

Seděly jsme s Mirandou na gauči a mluvily o Alysse. Pak jsme mluvily o ní a Chrisovi. Proesemeskovali spolu celej večer a Mirandě se po něm stýskalo. Jé. Věděla jsem, jaký to je. Strávila jsem bez Spencer tři týdny a byla jsem hromádka neštěstí. Po hodině přišel Glen s malým Jackem. Nesl ho v jednom z těch dětských batohů na záda. Vypadal směšně a Jack se zdál na ten batoh moc velký.

"Zdravím, dámy. Taťka je doma," mrknul na nás a já vydala zvracecí zvuk. "Nechce mi jedna z vás pomoct?" Došla jsem k němu, vysvobodila jsem Jacka z popruhů a on se na mě usmál. Nevěděla jsem, co na tom dítěte je. Nevadilo mi ho chovat nebo na něj mluvit nebo mu i zpívat. Byl moc roztomilej.

"Tak o čem jste mluvily, krásné dámy?" nechal Glen spadnout batoh na podlahu a kecnul si na gauč.

"O tom, jak úžasnej byl sex s tvou sestrou," odvětila jsem s úšklebkem, zatímco jsem dělala obličeje na Jacka.

"Blé. Hnus. Tak co budete dělat večer? Já pozdějc vezu Jacka k jeho mámě. Nechcete si vyrazit?"

"Se Spencer už něco máme. Ale Miranda je volná." Probodla mě pohledem.

"Co se Spencer večer podnikáte?" zeptala se Miranda.

"Beru svou nádhernou přítelkyni na rande," odvětila jsem hrdě.

"Jé, Ash, to je skvělý. Konečně můžete jít na rande. Mám za vás velkou radost."

"Kam ji vezmeš?" zeptal se Glen, vzal si ode mě Jacka a dal mu pusu na čelo. Měl to dítě fakt rád. Bylo to docela roztomilý.

"No, s tím mi budeš muset pomoct. Potřebuju poradit. Netuším, kam ji vzít."

"Žádnej problém. Vím o dokonalým místě."

S Glenem jsme chvíli kecali. Miranda odešla zavolat Chrisovi. Za tu krátkou dobu jsem se o Spencer dozvěděla pár věcí. Večer bude úžasnej. Jenom jsem musela obvolat pár lidí.

38B

Spencer se vrátila kolem pátý a vyrazily jsme kolem šestý. První část našeho rande byla večeře. Glen doporučil mexickou restauraci El Charro's, kde vařili nejlepší mexický jídlo v okolí. Spencer měla děsnou radost. Byla to jedna z jejích oblíbených restaurací a nejedla v ní roky.

První část rande dopadla skvěle. Pak přišla na řadu druhá část. Glen mi o Spence vyprávěl pár historek a já dostala dokonalej nápad. Jenom jsem doufala, že se bude Spencer líbit stejně jako mně.

"Ash, tady to je už roky zavřené."

Zastavily jsme u vstupní brány a náhle se objevili dva muži, kteří jí otevřeli. Projela jsem a bylo tam samozřejmě prázdno. Zastavila jsem na parkovišti co nejdál o plátna.

Vystoupila jsem z auta a přešla na její stranu. Otevřela jsem dveře a natáhla ruku. "Pojď se mnou."

Vzala mě za ruku a já ji odvedla k parkovacímu místu před námi. Nechala jsem tam natáhnout deku s několika polštáři a nechyběl papírový pytlík s jídlem a chladící box s pitím.

"Posaď se," ukázala jsem na deku a posadila se vedle ní.

"Ash, co tu děláme?" Byla strašně zmatená.

"Trpělivost, má lásko," pohladila jsem ji po tváři.

"Co znamená to ohniště?" ukázala na ohniště kousek od nás.

"To je druhá část překvapení."

"Co je první část?" Začala na ní být vidět nervozita. Bylo to roztomilý.

"To se dozvíš za pár minut, ale nejdřív ti chci povědět jeden příběh." Otočila jsem se k ní a natáhla se pro její ruce, který mi ochotně dala.

Usmála se na mě a já začala vyprávět.

"Je to krátkej příběh o malý sedmiletý holčičce, která strašně moc chtěla vidět Lvího krále v místním autokině. Nikdy v autokině nebyla a měla obrovskou radost, když jí táta řekl, že ji tam na její narozeniny vezme. Mluvila o tom týdny a dokonce každou noc spala s plyšovým lvíčkem. Bohužel noc před tím, než měli jet na ten film, jí odvezli do nemocnice. Její malé slepé střevo se chystalo prasknout a museli jí ho na sále odstranit. Následující týdny strávila v nemocnici a žádný množství zmrzliny, želé, kytek, balónků ani jiných dárků k brzkýmu uzdravení jí nemohlo vynahradit film, který prošvihla. Skoro každej den brečela. Aby to bylo ještě horší, když ji z nemocnice propustili, ten film už v autokině nehráli. Nejhorší bylo, že pak musela čekat ještě několik měsíců, než konečně vyšel na videokazetě. Ta malá holčička byla zdrcená."

Spencer se přes slzy, který jí pomalu tekly po tvářích, láskyplně usmála.

"A když ho konečně viděla, nebylo to prostě ono," dodala s tichým zasmáním.

"Tak prozradíš mi, co děláme v tomhle roky zavřeném autokině?"

"Jsi připravená na svý první překvapení?" Přikývla.

Vytáhla jsem mobil a poslala esemesku. Za pár sekund plátno ožilo.

Otočila se k němu a vykulila oči. Pak se zmateně otočila na mě.

"Dneska, a jenom dneska, zavřený není."

Kývla jsem hlavou k plátnu a Spencer k němu znova otočila hlavu.

Velkými oranžovými písmeny na něm stálo Lví král.

Rozzářily se jí oči. S rukou přes pusu se otočila zpátky na mě.

"To ne." Byla v šoku.

"To ano," odpověděla jsem s uchechtnutím.

"Jak?"

"Vyplatí se mít za tátu slavnou rockovou hvězdu a velkej bankovní účet."

"Ash, já tomu nemůžu uvěřit." A opět došlo na slzy. "Jsi naprosto úžasná. Miluju tě."

Naklonila se, vzala mi obličej do dlaní a přitáhla si mě pro dlouhej, vášnivej polibek.

"Děkuju," zašeptala mi na rtech.

"Nemáš zač."

"Jo, a co se dalšího překvapení týče," vstala jsem z deky a došla k ohništi. Když jsem zapálila oheň, došla jsem k papírovému pytlíku a vyndala z něj velkej kyblík s popcornem. Dala jsem ho na rošt nad ohněm a kukuřice začala okamžitě pukat.

"Nemůžeš jít do autokina bez popcornu." Věnovala mi širokej, nádhernej, zářivej úsměv. Víte jakej.

"Víš co ještě se nedá nedělat v autokině?" stáhla mě na deku a sedla si na mě.

"Co?" Věděla jsem, co dělá, a nebyla jsem ji schopná zastavit, i kdybych chtěla.

"Tohle," přitiskla rty na mý. Ten polibek byl pomalej a povznášející a zkrátka úžasnej. Jako každej polibek s ní.

"Spence, nemůžeme se dívat na film a zároveň se muchlovat." Nechtěla jsem, aby o ten film znova přišla.

Odtáhla se. Měla rozevřený rty a skoro škemrající oči. Jak jsem jí mohla říct ne?

"Ale co. Asi můžeme dělat obojí."

Nakonec se na mě uvelebila. Záda opřený o mě. Kyblík s popcornem v klíně. Každou chvíli otočila hlavu a dala mi pusu na tvář. Ten večer dopadl přesně tak, jak jsem si přála. Byl dokonalej.

Zůstaly jsme tam ještě chvíli po konci filmu. Užívaly jsme si dohořívající oheň a nádherný hvězdami posetý nebe, který v L.A. člověk bohužel nevidí.

"Spence, co to máš s těmi disneyovkami?" otočila jsem se k ní. Ležely jsme na zádech vedle sebe.

"Nevím. Prostě je miluju," otočila se ke mně a dala mi pusu na nos.

"Pohádky o princích a princeznách a šťastných koncích?"

"Přesně," odpověděla a posunula se blíž ke mně. Přitáhla jsem si ji do náruče a ona mi přitiskla hlavu ke krku.

"S tebou prožívám svou vlastní pohádku, můj princi."

Zasmála jsem se. "Já nejsem žádnej princ. A rozhodně ani princezna."

"Jsi můj princ. Můj princ na bílém koni, můj princ Erik, můj princ Filip, můj princ Krasoň, můj princ... Zvíře, můj Aladdin, můj Flynn Rider, můj..."

"Dobrá, dobrá, chápu. Počkat! To jsi mě nazvala Zvířetem?"

Zahihňala se. "Jo. Moje nádherný, sexy a něžný Zvíře," znova mě políbila a pak se na mě přetočila.

"Jsi má pohádka, Ash. A vím, že budeme mít šťastný konec. Budeme žít šťastně až do smrti." Tahle Spenceřina stránka se mi moc líbila. Díky ní jsem si přála, abych ji znala jako malou holčičku.

"Ale to bude až za hooodně dlouho," doplnila jsem.

"Ano. Budeme staré a vrásčité a budeme mít bílé vlasy."

"A vsadím se, že pořád budeš nejkrásnější žena, kterou znám."

"A ty mě budeš pořád dostávat svými slovy."

Vyměnily jsme si láskyplný úsměvy.

"Budeš mě pořád milovat, až se moje břišáky promění ve špek?" zeptala jsem se jí se smutným výrazem.

Uchechtla se a přikývla. "I tak tě budu pořád milovat."

"A co až mi začnou vypadávat vlasy a dostanu do prstů artritidu a už nebudu moc hrát na piáno ani kytaru."

"I tak tě budu pořád budu milovat," zopakovala.

"A co až..." Zakryla mi pusu rukou.

"Dokud se nezmění tohle...," položila mi ruku nad srdce, "budu tě pořád milovat."

A s tím mý srdce roztálo... znovu.

Zpátky do bytu jsme jely mlčky. Bylo to moc příjemný ticho. Napsala jsem Mirandě a omluvila se, že ji zase necháváme samotnou. Odepsala, že je to v pohodě. Byla na bowlingu s Glenem a jeho kamarády. Dělala jsem si trochu starosti, ale když jsem o tom řekla Spencer, ujistila mě, že Miranda bude v pořádku. Glen se o ni postará.

Celý večer a brzký ráno jsme strávily vzájemným znovuobjevováním našich těl. Pokaždý když jsme se milovaly, to bylo jako poprvý. Pokaždý jsme se o tý druhý dozvěděly něco novýho. Pokaždý když jsem ji políbila, jsem věděla, že jsou to jediný rty, který kdy chci líbat. Pokaždý když jsem se jí dotkla, jsem věděla, že se už nikdy nechci dotknout jinýho těla. A když jsem sténala její jméno, věděla jsem, že je to jediný jméno, který kdy chci vypustit ze rtů.

Usnula mi v náručí, zatímco jsem projížděla prsty její jemný blond vlasy. Otočila jsem se, abychom byly tváří v tvář. Když spala, byla nádherná. Já vím, žádná novinka. Políbila jsem ji na nos.

"Spence?" Neodpověděla.

"Spence?" Opět neodpověděla a já si byla jistá, že spí. Začala jsem jí šeptat, i když jsem věděla, že mě neslyší.

"Tolik tě miluju, Spencer. Chci s tebou být navěky. Vím, že jsem mladá, ale vím, co chci, a to jsi ty. Chci, abys byla má manželka, a chci být tvá. Vem si mě, Spence." Bylo to hloupé, ale zároveň jsem to myslela vážně. Věděla jsem, že mě neslyší a neodpoví, ale potřebovala jsem to říct. Požádat ji o ruku. I když jenom pro sebe.

Představte si moje překvapení, když zašeptala: "Ano."

39 - Způsob jakým jsi mě okouzlila

"Ano?" Fakt jsem to slyšela?

"Spence?"

"Spencer?" Nic.

Buď se jí něco zdálo nebo jsem měla slyšiny.

Bylo to divný. Fakt mě slyšela a podvědomě odpověděla? Evidentně nebyla vzhůru, takže jsem nevěděla, jestli je to vůbec možný. Bylo by to fakt tak hrozný, kdyby mě slyšela? Mluvila jsem od srdce a myslela to vážně. Chtěla jsem si ji vzít za ženu. Chtěla jsem strávit zbytek života děláním jí šťastnou. Chtěla jsem si ji vzít. Ale přišlo mi, že na to ještě nejsem připravená. Ani jsem nevěděla, co udělám ohledně hudby, budoucnosti. Všechno bylo v tý chvíli hrozně komplikovaný.

Pořád dokola jsem si to v duchu přebírala snad hodinu. Nakonec mě to muselo unavit, protože než jsem se nadála, skrz závěsy prosvítalo slunce a Spencer se oblékala.

"Kam jdeš?" zvedla jsem se na lokty.

"Promiň, miláčku. Volala mi babička a požádala mě, abych jí nakoupila. Nebude to trvat dlouho."

"Spence, počkej. Pojedu s tebou."

"Ne. Ty zůstaň tady. Spi dál. Je brzy a já vím, že jsi pořád unavená."

"To je dobrý. Jsem v pohodě." Přehodila jsem nohy přes kraj postele a odkryla se.

Neunikla mi změna Spenceřiných očí. S úšklebkem jsem k ní došla. Zapínala si pásek. Chytla jsem oba konce pásku a přitáhla si ji na sebe.

"Ještě nechoď. Vrať se do postele. Pak se můžeme osprchovat a já pojedu s tebou." Přitiskla jsem rty na její a Spencer jemně zasténala. Rukama mi jezdila po nahých zádech a já se zachvěla.

"Babička potřebuje nakoupit věci na snídani. Musím jet hned. Ale brzy se vrátím." Odtáhla se a vydala se ke dveřím.

"Spence?" Pomalu se otočila. Ve tváři zvláštní výraz.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se tiše.

"Jo, miláčku, jsem. Jen trochu unavená. Brzy budu zpátky."

Přikývla jsem. "Tak jo. Miluju tě. Pozdravuj babičku."

"Budu. Taky tě miluju." Zase se otočila a vyšla ze dveří.

Sedla jsem se zpátky na postel a projela si rukou vlasy. Spencer nebyla ve svý kůži. Zdála se odtažitá a váhavá. Musela jsem přemýšlet, jestli jsem něco neprovedla. Možná jsem jí dávala málo prostoru. Možná jenom potřebovala nějaký čas pro sebe. Možná jsem, to jenom špatně chápala.

Vstala jsem a zamířila do sprchy. Nejspíš jsem smrděla. Proto se odtáhla. Hmm. Po sprše jsem zavolala Mirandě.

"Čau, jakej byl bowling?" zeptala jsem se jí.

"Bowling byl super. Užila jsem si to."

"Mrzí mě, že na tebe od příjezdu sem prakticky kašlu." Fakt mě to mrzelo.

"Ash, to je dobrý. Se Spence můžete být konečně spolu a já z toho mám velkou radost. Moc vám to přeju. Jo, občas jsem se dost nudila, ale radši jsem tady, než sama doma."

"Jo, ale doma by ses aspoň mohla vidět s Chrisem."

"Tenhle týden stejně neměl čas. Když skončila škola, pracuje na plnej úvazek v obchodě a cvičí se svou druhou kapelou na páteční koncert. Sotva měl čas na telefonování se mnou." Zněla hodně smutně.

"Je mezi vámi všechno v pohodě?" Jestli jí ublížil, okamžitě se rozjedu domů a nadělám z něj sekanou.

"Ano, všechno dobrý. Jenom je hodně unavenej, když má možnost se mnou mluvit. Řekla jsem mu, aby šel spát, ale nechtěl jít do postele, dokud se mnou nemluvil. I když jenom na pět minut." To bylo vlastně docela sladký.

"Jé. To je sladký, Mirando. Má tě fakt rád, hm?"

"Tebe to překvapuje? Ranilas mě," žertovala.

"Ne. Vůbec mě to nepřekvapuje. Jsi úžasná, Mirando. Víš to, že jo?"

"Díky, Ash. Taky jsi docela fajn. Tak kdy se tu ukážete?"

"Ehm... já nevím. Jela nakoupit babičce. Možná přijdeme na oběd. Pokud ne, tak určitě na večeři. Chceš, abychom pro tebe zajela a šly jsme všechny na oběd nebo třeba nakupovat?"

"Ne, to je dobrý, Ash."

"No, a co budeš dneska dělat?"

"Budu s Glenem. Jsem s ním ráda. Trochu mi připomíná Aidena. Je hodně ochranitelskej a dokáže mě rozesmát. Chybí mi bratr a s Glenem je to trochu snazší, věř tomu nebo ne."

"Fakt? Glen, hm? No, jsem ráda, že se spolu bavíte. Vím, jak moc ti Aiden chybí, takže jsem ráda, že ti v tom pomáhá Glen. Co budete dělat?"

"Na oběd mě vezme do města a pak půjdeme na zápas Tygrů. Už je to nějaká doba, co jsem byla na zápase, takže by to mělo být fajn."

"Tygrů? Ti hrajou fotbal nebo tak něco?"

Zasmála se. "Ne, Ash. Tygři jsou baseballovej tým."

"To je to samý. Víš, že sporty nemusím, Mirando. Klidně by mohli hrát fotbal."

"Ash, je baseballová sezóna."

"A co to znamená?"

"Zapomeň na to, Ash. Musím se připravit. Obejmi Spencer a řekni jí, že jí mám ráda."

"Plánuju udělat víc než to."

"Fuj. Obejmi je za mě, Ash. Je mi fuk, co uděláš dalšího."

"Žádnej problém. Užij si fotbalovej zápas."

Zase se zasmála. "Užiju. Mám tě ráda, Ash."

"Já tebe taky... Randy."

Znova jsem začala myslet na Spencer a na její ranní chování. Už jsem to nemohla vydržet. Potřebovala jsem přijít na jiný myšlenky. Začala jsem uklízet. Umyla jsem to málo nádobí ve dřezu. Utřela jsem linku a stůl. Pak jsem ve skříni našla čistý prostěradlo a převlékla postel.

Spencer pořád nikde.

Zavolala jsem tátovi a krátce s ním mluvila a pak jsem zavolala Alysse a telefonovaly jsme spolu dobrou půl hodinu. Slíbila jsem jí, že na víkend budu doma a přijedu ji navštívit. Když jsme končily, vešla Spencer.

"Uvidíme se o víkendu. Měj se, Alysso." Položila jsem telefon na stůl a vzhlédla ke Spencer. Zase se tvářila divně.

"Jedla jsi? Mám nám něco udělat?" zeptala jsem se jí.

"To by bylo skvělé. Čekala jsem na tebe." Pomalu jsem k ní došla.

"Jak je babičce?" vzala jsem ji za ruku.

"Dobře. Nakoupila jsem jí a pomohla jí se snídaní." Podívala jsem se na ni a ona se zasmála.

"Babička má jídlo ode mě ráda," smála se. Když jsem ji slyšela se smát, hned jsem se cítila mnohem líp.

"Pojď. Mám hlad." Pustila mi ruku a vešla do kuchyně.

Něco s ní rozhodně bylo.

"Spence, co se děje?" zeptala jsem se jí. Hledala něco v ledničce.

"Cože? Proč se ptáš?" Ani se na mě nepodívala.

Došla jsem k ní, zvedla ji a otočila čelem ke mně.

"Co se děje?" Pořád se na mě nedívala.

"Spence, prosím. Kdysi jsi mi řekla, že náš vztah nebude fungovat, pokud spolu nebudeme mluvit. Tak se mnou mluv, prosím." Vzdychla a zase ode mě odešla. Tentokrát se posadila ke kuchyňskýmu stolu.

"V noci se mi zdál sen. Hodně, ale hodně živý sen. Byly jsme moc šťastné, Ash. Byly jsme na pláži při západu slunce." Usmála. "Milovaly se na písku. Oplachovaly nás vlny a všechny bylo úplně dokonalé. Pak jsme si ležely v náručí a..." Odmlčela se. Posadila jsem se vedle ní a vzala její dlaně do svých.

"Požádala jsi mě o ruku." Cože? Taky se mi to zdálo?

"Požádala jsi mě o ruku a já bez váhání odpověděla: 'Ano'."

Podívala jsem se do jejích lesknoucích se modrých očí a uviděla strach. Ten pohled jsem v nich hodně dlouho neviděla. Vyděsil mě.

"Jsem zmatená, Spence. To je špatně, že jsi odpověděla ano?"

Tiše se zasmála a sklopila zrak na naše ruce.

"Ne, Ash. Miluju tě. Moc ráda bych byla tvou ženou. Problém je, že bych pro tebe udělala doslova cokoli. I kdyby mi to přišlo špatné." Odmlčela se a zase sklopila oči k našim rukám.

"Když jsem s tebou, vždycky přemýšlím srdcem místo hlavou," přiznala.

"To není pravda. Kdyby jo, asi bychom se pomilovaly mnohem dřív," usmála jsem se na ni a Spence mi to oplatila drobným úsměvem.

"Dobrá, možná ne pořád. Ale pochop, Ash, řekla jsem ano, když jsem měla říct ne. Nejsme na manželství připravené. Ty jsi právě skončila střední školu a ještě ses ani nerozhodla ohledně své kariéry. Mně je 24 a už jsem ovdověla a tobě je teprve 18. Vím, že jsme spolu šťastné a milujeme se, ale manželství je velký krok. Velký krok, na který nejsme připravené."

Klekla jsem se před ní a přitáhla si ji k sobě. Položila jsem jí hlavu na hruď. Vůně její kůže a tiché bušení jejího srdce byly uklidňující.

"Miluju tě, Spence. Jsem si jistá, že tě budu milovat i za pět let a po zbytek svýho života. Nemusíme spěchat. Taky chci, abys byla má žena, ale pro teď mi stačí, že ti můžu říkat má přítelkyně."

Hlasitě vydechla, jako by zadržovala dech.

"Ash," zašeptala.

Podívala jsem se na ni. Byla tak krásná. Byla jsem do ní totálně zblázněná.

"Pomiluj se se mnou." Nebyla to žádost a já se nepřela.

Vstala jsem a vzala ji za ruku.

Líbala mě nějak jinak. Dotýkala se mě nějak jinak. Pak mě objímala nějak jinak. Všechno bylo hrozně vášnivý. Ne že by náš první a druhej sex nebyl vášnivej, ale tentokrát bylo všechno desetkrát silnější. Což bylo samozřejmě úžasný. Ona byla úžasná. Zůstaly jsme v posteli tři hodiny. Nemohla jsem se jí nabažit. Tušila jsem, že se jí nenabažím nikdy.

39B

Pevně mě objímala. Měla jsem hlavu na její hrudi a ruce kolem jejích zad. Přemýšlela jsem. Už jsem přemýšlela nějakou chvíli. Musela jsem jí to říct. Musela jsem jí říct o včerejším večeru.

"Spence, spíš?" zašeptala jsem pro případ, že by spala.

"Ne. Děje se něco?"

"Musím ti něco říct." Zvedla jsem hlavu z její hrudi a podepřela se loktem.

"Ano?" odpověděla.

"Myslím, že tuším, proč se ten sen zdál tak skutečnej."

"Ano?" zopakovala.

"Když jsi včera usnula, tak nějak jsem tě... taknějakjsemtěpožádalaoruku." Podívala se na mě s jedním zvednutým obočím.

"Zopakuj to... pomaleji."

Lehla jsem si na záda a hodila si ruce přes obličej. Nestyděla jsem se. Ale nebyla jsem si jistá, jak mý přiznání vzhledem k tomu, o čem jsme mluvily předtím, přijme.

Přisunula se ke mně a sundala mi ruce z obličeje.

"Ash. Ať jde o cokoli, můžeš mi to říct. Slibuju, že se nebudu zlobit ani vyšilovat."

Podívala jsem se na ni a působila naprosto upřímně. Otočila jsem se zpátky na bok, odhrnula jí z tváře spadlou kadeř a nechala na ní dlaň. Přitáhla jsem si ji pro polibek.

"Ash. Pověz mi to," řekla, když jsme se odtáhly.

"Požádala jsem tě o ruku."

Vykulila oči a spadla jí brada. Jak se to říká? Laň ve světle reflektorů? Jo. To odpovídalo jejímu výrazu.

"Dívala jsem se, jak spíš, a byla jsi tak krásná a já na tebe začala mluvit. Než jsem se nadála, říkala jsem ti, že chci, abys byla má žena a požádala tě o ruku. Věděla jsem, že spíš, takže to neuslyšíš, ale musela jsem to říct. Nevím proč."

Její výraz se vrátil k normálu. No, ne úplně k normálu. Teď na mě zbožně hleděla. Hlavu nakloněnou na stranu.

"To je sladké, Ash. Tys mě žádala o ruku a mně se zdálo, že mě žádáš o ruku. To je šílené, viď?"

"To není celý, Spence."

"Co tím myslíš?"

"Řekla jsi ano."

Zatvářila se zmateně.

"Spala jsi, ale zřetelně jsi mi řekla ano."

"To si nepamatuju. Pomatuju si jen ten sen. Je možné, že jsi mě požádala v tu samou chvíli, jako jsi mě požádala ve snu?"

"Asi jo. Možný je všechno, ne?"

"Jsi si jistá, že se ti to taky nezdálo?"

"Ano, jsem si jistá. Bylo to pro mě hodně skutečný. Když jsi řekla ano, totálně jsem zpanikařila. Pak jsem viděla, že spíš, a ulevilo se mi, ale pořád jsem trochu vyšilovala, že jsi mi ze spaní odpověděla."

Obě jsme zasmály. Díkybohu, že ona nevyšilovala.

"Počkej. Proč jsi zpanikařila a proč se ti ulevilo, když jsi zjistila, že pořád spím?" Nezlobila se, byla jenom zvědavá.

"Nevím. Myslela jsem, že spíš a pak jsi mi odpověděla. To bylo trochu děsivý. Ulevilo se mi, protože taky vím, že nejsme na manželství připravený. Požádala jsem tě o ruku s tím, že jsem věděla, že spíš, takže to nebylo myšlený vážně. Ale miluju tě a chci si tě vzít. Jednou."

"No, stejně díky za tu žádost o ruku," řekla a pak mě něžně políbila na rty.

"Díky, že jsi řekla ano," oplatila jsem jí polibek.

Zasmála se. "Nemáš zač."

"Spence?"

"A jéje. Co to bude teď?" znova se zasmála.

"Něco bych si dala."

"Doufám, že mluvíš o jídle, protože jsem vyřízená."

Tentokrát jsem se zasmála já. "Ano, o jídle. I když jsem si docela jistá, že bych zvládla druhý nebo třetí kolo toho, co nabízíš ty."

"Možná později. Něco ti ukuchtím." Dala mi pusu na čelo a odkulila se z postele. Sakra! Má přítelkyně měla tak úžasný tělo. Oblékla si župan a s vrtěním hlavou mým směrem vyšla ze dveří.

Později ten večer po večeři v restauraci pana C (ta večeře byla fantastická) jsme se rozhodli sejít s Mirandou a Glenem v jednom karaoke baru v Detroitu. Pouštěli tam všechny, ale abyste mohli pít, museli jste mít žlutou pásku. Když jsme tam dorazily, čekali na nás a já si nemohla pomoct a při pohledu na ně jsem se rozesmála. Asi byli oháklý na zápas. Oba měli na sobě dres a kšiltovku Tygrů a Miranda dokonce měla nasazenou takovou tu pěnovou ruku, akorát to nebyla ruka, ale tlapa.

"Nesměj se, Ash. Podle Glena jsem nemohla jít na zápas, pokud bych nebyla oblečená jako fanynka."

"To je můj dres?" zeptala se Spencer.

"Ano a i tvá čapka. Ale ta tlapa je moje, takže ruce pryč." Všichni jsme se zasmáli.

Našli jsme volnej stůl a objednali si pití. Já a Miranda koly, Glen pivo a Spencer Jacka Danielse s kolou. Byla jsem překvapená. Netrvalo mi dlouho přijít na to, že Spencer moc často nepila. Viděla jsem ji pít jenom jednou, když se poprvý přišla podívat na mý vystoupení. Věděla jsem, že tehdy byla hrozně nervózní.

Byla jsem ještě víc překvapená, když jsi objednala čtvrtou skleničku.

"Spence, jsi v pohodě?" dala jsem ruku na její a jemně ji stiskla.

"Jo. Proč se ptáš?"

"Jenom tak." Nechtěla jsem, aby si myslela, že ji soudím. Možná se jenom chtěla uvolnit. To jsem jí mohla zařídit lepším způsobem, pokud víte, jak to myslím.

Dobře jsme se bavili, ale zpěváci byli příšerní. Skoro jsem měla nutkání vyskočit na pódium a ukázat jim, jak zní dobrá zpěvačka. Vlastně jsem se to chystala udělat, ale zarazila jsem se, když zavolali Spenceřino jméno. Cože? Co? Spencer bude zpívat karaoke? Co? Cože?

Podívala se na mě a usmála se.

"Co to děláš, Spencer?"

"Je na čase, aby někdo zazpíval tobě, miláčku. Nejsem nejlepší zpěvačka na světě. Fajn, neumím zpívat vůbec," zasmála se.

"Tak proč chceš zpívat? Oceňuju to, miláčku, ale nemusíš to dělat."

"Pořád pro mě děláš takové úžasné věci. Chci ti to nějak oplatit." Něžně mě políbila a pak se rozešla k pódiu.

"Ty jí vážně necháš zpívat?" zeptala se mě Miranda. Glen se jenom do láhve s pivem uchechtnul.

"Asi jo. Jak hrozná je?" Oba se zasmáli.

Super.

Postavila se před mikrofon. Lidi nadšeně křičeli. Nemohla jsem jim to mít za zlý. Na pódiu vypadala zatraceně sexy. Na sobě měla modrý džíny a černou blůzku s úzkými ramínky. Vlasy měla rozpuštěný a v očích měla jiskry. Vypadala jako anděl. Působila nervózně. Bylo mi jí líto. Co jí to napadlo?

Spustila hudba a já písničku okamžitě poznala. The Way You Make Me Feel od jedinečnýho Michaela Jacksona. Spencer byla velkou fanynkou jeho hudby.

Zazpívala první větu a já se musela usmát. Můj miláček byl na pódiu a zpíval mi. Měla jsem velký štěstí.

Hej, krásko
na vysokých podpatcích
roztoužila jsi mě tak,
jak jsem to ještě nezažila.
Jsi plod krásy.
Miluju tu tvojí úžasnou chůzi,
tvoji řeč, tvoje šaty.
Cítím tvůj žár na míle,
vyzvednu tě autem
a natřem to městu.
Tak mě polib, holka,
a řekni mi dvakrát
že jsi moje jediná.
Způsob jakým jsi mě okouzlila.
(Způsob jakým jsi mě okouzlila.)
Opravdu mě rozpaluješ.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Srazilas mě na kolena.
(Srazilas mě na kolena.)
Moje osamělé dny jsou pryč.
(Moje osamělé dny jsou pryč.)

Všichni v baru tleskali do rytmu. Nemohla jsem se zbavit přitroublého úsměvu. Byla jsem na svýho miláčka moc hrdá. Na pódiu do toho dávala všechno. Neměla nejlepší hlas, ale stejně byla úžasná. Po pár větách musela nastoupit alkoholová kuráž. (To vysvětlovalo ty čtyři skleničky Jacka s kolou a panáka, kterýho do sebe kopla, než vyšla na pódium.) Pohybovala se po celým pódium, ale oči nespouštěla z mých.

Líbí se mi ten pocit, který mi dáváš.
Jen mě drž, krásko, a budu v extázi.
Budu makat od devíti do pěti,
abych ti mohla koupit všechno, čím si tě udržím.
Nikdy předtím jsem se necítila tak zamilovaná,
tak mi slib, lásko, že mě budeš milovat navždy a ještě déle.
Přísahám, že se budu vždycky snažit,
abys byla spokojená,
protože ty jsi pro mě ta jediná.
Způsob jakým jsi mě okouzlila.
(Způsob jakým jsi mě okouzlila.)
Opravdu mě rozpaluješ.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Srazilas mě na kolena.
(Srazilas mě na kolena.)
Moje osamělé dny jsou pryč.
(Moje osamělé dny jsou pryč.)
Pojď, holka
Pojď! Hej! hej!
No tak, děvče!

Úplně se do toho ponořila. Byla zatraceně sexy.

Nikdy předtím jsem se necítila tak zamilovaná,
tak mi slib, lásko, že mě budeš milovat navždy a ještě déle.
Přísahám, že se budu vždycky snažit,
abys byla spokojená,
protože ty jsi pro mě ta jediná
Způsob jakým jsi mě okouzlila.
(Způsob jakým jsi mě okouzlila.)
Opravdu mě rozpaluješ.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Srazilas mě na kolena.
(Srazilas mě na kolena.)
Moje osamělé dny jsou pryč.
(Moje osamělé dny jsou pryč.)

Sklouzla z pódia a rozešla se k našemu stolu. A jéje!

Způsob jakým jsi mě okouzlila.
(Způsob jakým jsi mě okouzlila.)
Opravdu mě rozpaluješ.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Srazilas mě na kolena.
(Srazilas mě na kolena.)
Moje osamělé dny jsou pryč.
(Moje osamělé dny jsou pryč.)

Posadila se mi na klín. Všichni se na nás dívali. Určitě uhodnete, co na nás pokřikovali.

Nikomu do toho nic není.
Nikomu do toho nic není.
(Způsob, jakým jsi mě okouzlila.)
Nikomu do toho nic není.
Nikomu do toho nic není.
Jen mně a mojí holce.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Hej hej!
Srazilas mě na kolena.
(Moje osamělé dny jsou pryč.)
Dej mi to - věnuj mi trochu svého času.
(Způsob, jakým jsi mě okouzlila.)
Pojď holka a buď mou.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Nikomu do toho nic není.
(Srazilas mě na kolena.)
Nikomu do toho nic není.
Jen mně a mojí holce.

Políbila mě na tvář a pak se vydala zpátky k ódiu. Celou dobu zpívala.

No tak pojď holka!
(Moje osamělé dny jsou pryč.)
No tak pojď holka!
Dej mi to - věnuj mi trochu svého času.
(Způsob, jakým jsi mě okouzlila.)
Pojď holka a buď mou.
(Opravdu mě rozpaluješ.)
Nikomu do toho nic není.
(Srazilas mě na kolena.)
Nikomu do toho nic není.
Jen mně a mojí holce.

Písnička skončila a Spencer byla odměněná potleskem ve stoje. Uklonila se a poděkovala publiku, pak seskočila z pódia a zamířila zpátky k nám.

Nenechala jsem ji dojít až ke stolu. Setkala jsem se s ní v půli cesty, zvedla jsem ji a zatočila s ní ve vzduchu. Když jsem ji postavila zpátky, hladově mě políbila a já jí polibek oplatila s takovou vášní, až jsem si myslela, že se mi rozskočí srdce.

"Nemůžu uvěřit, žes to udělala. Víš, jak moc to pro mě znamenalo?"

"Doufám, že tolik, jako pro mě znamenalo, co jsi udělala tuhle."

Zavrtěla jsem hlavou.

"Víc."

"Co?"

"Znamenalo to víc. Postavila ses na pódium, kde jsi nikdy nebyla a udělala jsi něco, co jsi nikdy předtím nedělala. Pro mě. Vím, že jsi byla nervózní a asi jsi měla i trochu nahnáno, ale stejně jsi to udělala. Pro mě. Jsi úžasná, Spencer. Bláznivá, ale úžasná. Miluju tě."

Znova jsem ji políbila.

"Jak moc hrozně jsem zpívala?" nejistě se na mě usmála.

"Zpívalas nádherně." Se stisknutými rty zavrtěla hlavou.

"Sice kecáš, ale děkuju."

Znova jsem ji zvedla a zatočila s ní.

"Ehm, Spence," zaslechla jsem Glena slabě zavolat její jméno.

"Spencer." Tentokrát byl trochu hlasitější.

"Co je?" odpověděly jsme obě hlasitě.

Ukázal hlavou ke dveřím. Obě jsme tam otočily hlavy.

"A do prdele!" To byla Spencer.

"To není dobrý, že ne?" zeptala jsem se.

"Ne. Je to hodně zlé."

"Jo. To jsem si myslela."

Rozešli se k nám. Jeden člověk s omluvným úsměvem a druhý s výrazem čirýho a naprostýho zklamání.

"Kurva," zamumlala jsem pro sebe.

"Ahoj, tati," objala Spencer svého tátu. Slyšela jsem ho zašeptat: "Promiň."

"Matko. Ráda tě vidím."

Kdyby dokázaly pohledy zabíjet, byla bych už pod drnem.

Píseň:
The Way You Make Me Feel- Michael Jackson

40 - Máma je doma

"Matko. Ráda tě vidím," objala Spencer druhou blondýnu, která jí objetí oplatila, ale oči nespouštěla ze mě.

"A ty jsi?" otočila se ke mně, když se odtáhla z objetí se Spencer.

"Ráda vás poznávám, paní Carlinová. Já jsem Ashley, Ashley Daviesová," narovnala jsem se a natáhla ruku.

Překvapilo mě, když mě za ni vzala. Pevně jsem si s ní potřásla.

Pořád se na mě dívala chladnýma a vražednýma očima. Snažila jsem se viditelně nepolknout, ale nepovedlo se mi to.

Nepouštěla mi ruku a já začínala panikařit. Stiskla mi ruku silnějš a já zkřivila obličej.

"Matko, kdy jsi přijela domů?" zeptala se Spencer. Její matka ze mě pořád neodvrátila zrak, ale pustila mi ruku. Promnula jsem si ji druhou rukou a divila se, že není zlomená.

"Byla jsem pracovně v Chicagu. Měla jsem přijet domů příští týden, ale když jsem zjistila, že je má dcera doma, pobyt v Chicagu jsem zkrátila." To se máme.

"Takže, Ashley, Ashley Daviesová, můžeš mě vysvětlit, čeho jsem právě byla svědkem?" A do prdele!

"Mami, to můžeme probrat doma," snažila se Spencer upoutat matčinu pozornost, ale ta se pořád dívala na mě.

"Spencer, ty ses už dávno rozhodla, že tvá matka nepotřebuje vědět, co se v tvém životě děje, takže se nesnaž začínat teď. Ptám se Ashley."

"Ehm." Kruci.

Ušklíbla se. Ta mrcha se ušklíbla. Neměla bych říkat mrcha, protože jsem ji neznala, ale ušklíbla se na mě, nejspíš vycítila, že se jí bojím. To bylo slabý slovo. Chystala jsem si načůrat do kalhot.

"Paulo, co kdybychom jeli domů a promluvili si u kávy nebo čaje." Děkuju, pane C.

"Nebo tvrdého alkoholu," zašeptala, když ze mě konečně odvrátila zrak. Nic dalšího neřekla. Jenom se rozešla k východu.

"Takže to je tvá máma, hm?" zeptala jsem se nervózně vypadající Spencer.

"Jo. Promiň, Ash."

"A co?" zeptala jsem se. "Že jsem se kvůli tvý mámě málem načůrala do kalhot?" Nevěděla jsem, čím to je, ale byla jsem z ní skoro k smrti vyděšená.

"Není tak hrozná... většinou," řekl Glen a dal mi ruku kolem ramen.

"Měli bychom jít. Už to chci mít za sebou." Spencer mě vzala za ruku a vyšly jsme spolu z klubu.

Zpátky do domu to byla půl hodiny jízdy. Prvních deset minut jsme mlčely. Když jsme nastoupily do auta, Spencer pustila rádio. Asi o tom nechtěla mluvit.

Nakonec jsem ho vypnula a otočila se na ni.

"Tak jak myslíš, že to vezme?"

"Nevím a nevím, jestli jsem připravená to zjistit," odvětila Spencer, aniž odvrátila zrak ze silnice.

"Nemůže to být tak hrozný."

"To neznáš mou matku." A asi jsem ji ani poznat nechtěla.

"To proto, že pokaždý, když ji zmíním, o ní nechceš mluvit, nebo změníš téma."

"Matka je komplikovaná žena. Nevím, jestli se to mám snažit vysvětlit." Ehm, to si nepamatovala na mou matku? Jasně, moje matka nebyla komplikovaná. Byla to prostě mrcha.

"Zkus to. Prosím. Ráda bych aspoň trochu tušila, čemu budu čelit, až dojedeme do domu." Jako třeba jestli nemám z kufru vyndat na ochranu montážní klíč.

Vzdychla a projela si rukou vlasy.

"S matkou si nejsme blízké už roky. Konkrétně od mých šestnácti."

"Co se stalo?"

"Zjistila jsem, že tátu podvádí. Ukázalo se, že už to nějakou dobu trvá a on to dokonce věděl."

"Cože?" Už jí můžu říkat mrcha?

"Asi se přestali milovat a ona to nechtěla zkusit znovu, tak začali žít každý po svém, ale nechtěli se rozvést."

"Proč ne? Proč se nerozvést? Zůstali spolu kvůli vám dětem?"

"Ano a ne. Má matka má katolickou výchovu a rozvod je nepřípustný."

"A nevěra, není?"

Zasmála se. "Moje matka má asi vlastní pravidla. Ale nikdo mimo rodinu o její nevěře neví, takže dál předstírá dokonalou manželku. Dokonalou manželku, která nikdy není doma."

"A co tvůj táta?"

"Ten věří, že jednou k sobě zase najdou cestu. Že jednou máma zase najde sama sebe. A bude taková, jaká bývala, když se do sebe poprvé zamilovali."

"A do tý doby co? Žije ve lži. Sám." Bylo mi pana C moc líto.

"Nevím. Je věrný. Ať už si to máma zaslouží, nebo ne." Znělo to jako někdo jinej, koho jsem znala.

"Řekni mi pravdu... vytáhne mě za vlasy z domu, až to zjistí?" Z nějakýho důvodu mi ta scéna pořád naskakovala v hlavě.

Zase se zasmála. "Nejspíš ne."

"Ale neboj, jestli to zkusí, ochráním tě." Dala ruku na mou a zbožně se na mě usmála. Nebála jsem se. Nic nám nemohlo ublížit. Nic a nikdo. Ani Spenceřina šílená a děsivá matka.

U domu jsme zastavily těsně za Glenem. Vzal Mirandu nahoru na videohry. Měla jsem velkou radost, že si s Glenem rozuměli. Bylo to sladký.

Vešly jsme do obýváku a mně se na okamžik zastavilo srdce. A je to tu, řekla jsem sama sobě.

Paula seděla na gauči a Arthur seděl na opěradle vedle ní. Neunikla mi malá sklenička s hnědozlatou tekutinou. Nejspíš skotská. Mírně s ní točila v rukách. Když jsme vešly, sledovala mě očima a opět mě probodávala pohledem. Spencer byla rozhodně po otci. I když mě Spencer probodávala pohledem, měla vřelý a přístupný oči. Pauliny byly prázdný a odmítavý a zkrátka děsivý.

Posadily jsme se na gauč naproti nim. Když jsem vzhlédla, Paula si odkašlala a konečně ze mě odvrátila zrak.

Už jsem měla toho strachu po krk. Musela jsem jí dokázat, že se jí nebojím. I když byl zjevnej opak.

"Tak řekne mi někdo, co se tu sakra děje?" zeptala se nakonec s pohledem na Spencer, kterej ale stočila zpátky na mě.

"Ashley je má přítelkyně, matko. V baru jsi byla svědkem toho, jak líbám svou přítelkyni." Páni. Nečekala jsem, že to řekne takhle bez okolků. To byla moje holka.

Paula vykulila oči a mírně rozevřela pusu. Zvedla si k ní skleničku skotský a jedním douškem ji do sebe kopla.

Pak podala skleničku panu C. "Budu potřebovat další."

Ucítila jsem, jak mi do dlaně vklouzla Spenceřina teplá a hebká a nedokázala jsem potlačit širokej úsměv, kterej se mi bez pochyby vedral na rty. To ti ukáže, čarodějnice.

"Spencer. Já tomu nerozumím. Ty nejsi na holky." Ha. Dovolím si nesouhlasit.

"Matko, opravdu tomu nerozumíš. Taková jsem a miluju ji." Podívala se na mě a usmála se.

"Od kdy? A co Aiden? Milovala jsi ho vůbec?" Vstala a na můj vkus byla moc blízko. Kde je ten zatracenej klíč z auta?

"Samozřejmě že jsem Aidena milovala. Vždycky ho budu milovat. Ale zemřel. A já šla dál. Tohle jsem nečekala, ale stalo se to a já jsem vděčná za to, že se to stalo. Jsem šťastná, matko. Neuvěřitelně šťastná."

Sevřela jsem jí ruku. Dostalo se mi dalšího Spenceřina úsměvu.

"A co na to jako mám říct, Spencer?" Zase si sedla a vzdychla.

"Nemusíš říkat nic. Je to jedno. Nic, co uděláš nebo řekneš, nijak neovlivní to, co máme. Bezvýhradně se milujeme a to se nezmění." Jé. Tolik jsem mi milovala.

"Takže nezáleží na tom, co si myslím? Co cítím?" Hlas se jí trochu třásl.

"Ne, nezáleží. Pokud jsi chtěla dceru, které bude záležet na tom, co cítím a co si myslíš, měla jsi být lepší matka. Matka, které bych si mohla vážit. Ale všichni víme, že práce ti byla vždy přednější. Nejsi součástí mého života, protože ses tak rozhodla. Naštěstí mám babičku a úžasného otce." Vyměnila si krátký pohled se svým tátou, v kterém byla jasně patrná vzájemná láska a pochopení. Okamžitě jsem si vzpomněla na svýho tátu a jak mi chyběl.

"Nemůžu tomu uvěřit. Má jediná dcera, má holčička...," zvedla Paula hlas.

Spencer ji přerušila. "Už nejsem holčička a tvá už hodně dlouho ne." Spencer na konci poklesl a zlomil se hlas. Sevřela jsem jí ruku.

Něco v tváři její matky se změnilo. Objevil se výraz smutku, viny, zmatení, lítosti.

Pan C jí konečně podal další skleničku skotský, kterou do sebe kopla stejně rychle jako tu první. Pak beze slova vstala z gauče a odešla z místnosti. Zatímco stoupala po schodech, bylo slyšet jejich vrzání a pak zabouchnutí dveří.

"No, vzala to lépe, než jsem čekala," řekla Spencer s pohledem na svýho tátu.

"Jo, to je fakt," souhlasil.

"Myslíš, že jsem byla moc drsná?" Věděla jsem, že pro ni bylo těžký ty věci matce říct a zaskočila mě tím. Nedivila jsem se, že o ní nikdy nechtěla mluvit.

"Ne, musela to slyšet, Spence." Rozešel se k nám a Spencer se postavila. Objali se a pan C zašeptal: "Jsem na tebe pyšný."

Když se odtáhli, oba se otočili ke mně a natáhli ruce. Vzala jsem je za ně a najednou jsem byla uprostřed trojitýho objetí.

"Tak co ten čaj?" Čaj zněl fakt dobře, ale s panákem whisky. Pořád se mi trochu třásly kolena. Mamka Carlinová uměla nahnat strach.

40B

Po čaji s panem C a krátký zastávce u Spenceřiny babičky jsme zamířily do bytu. Byla skoro půlnoc, ale ani jedna jsme nebyly připravená jít rovnou do postele. Obě jsme za sebou měly stresující den a tak jsem pro nás napustila horkou vanu. Vlezla jsem do ní první a posunula se, aby si Spencer mohla sednout přede mě. Pořád jsem si nezvykla na pohled na její dokonalý nahý tělo a moje reakce u ní vyvolala uchechtnutí.

"Přestaneš se na mě někdy takhle dívat?" řekla, zatímco vlezla do vany a posadila se mezi mýma nohama.

"Ne." Když se úplně uvelebila, dala jsem jí pusu na tvář.

"Fajn, protože se mi líbí, jak se na mě díváš." Otočila hlavu a jemně mě políbila na rty. Tiše jsem jí zasténala do pusy. Její žhavý rty byly na mých, její záda se tiskly k mýmu hrudníku, měla jsem zatracený štěstí.

"Byla jsi večer úžasná, Spence."

"Aha. A kdy? Když jsem ti zpívala, nebo když jsem řekla matce, že je mi úplně fuk, co si myslí?" odfrkla si.

"V obou případech. Byla jsem děsně překvapená, když jsi vystoupila na pódium, a přiznám, že i trochu vyděšená." Obě jsme se zasmály. "Ale zaválela jsi tam, miláčku. Vážně pro mě moc znamená, co jsi udělala. Nikdo pro mě nic takovýho ještě neudělal. Děkuju, Spencer," znovu jsem ji políbila na tvář.

"Nemáš vůbec zač, Ash. Nejdřív jsem byla docela nervózní, ale myslím, že ty tři skleničky pomohly."

"Ehm, spíš čtyři a nemysli si, že jsem neviděla, jak jsi do sebe kopla toho panáka, než jsi vyskočila na pódium."

Zase se zasmála. Jejího smíchu bych se nedokázala nikdy nabažit. Což bylo dobře vzhledem k tomu, že jsem ji plánovala rozesmívat na... věky.

"Stálo to za to, Ash. Vidět tvůj úsměv. Celé to stálo za to. Včetně toho s mou matkou."

"Spence, vážně jsem si myslela, že mě tvá máma odrovná. Kdyby dokázaly pohledy zabíjet... fuj." Ten její pohled nikdy nedostanu úplně z hlavy.

"Jenom ráda nahání lidem strach. Je neškodná." Jo, neškodná asi jako lvice na lovu a asi bych se radši postavila lvici.

"A co bude dál?" Paula už nejspíš plánovala mou vraždu.

"Nevím. Buď mě přijme takovou, jaká jsem, a přijme můj vztah s tebou, nebo nepřijme. Pokud ne, asi se už odcizíme úplně." Znovu jí přeskočil hlas.

"To mě mrzí, Spence." Věděla jsem, že to není má vina, ale nemohla jsem si pomoct.

"Mě ne a tebe by nemělo taky. Miluju tě. Jsem moc šťastná, že se tvé namyšlené a můžu dodat velmi sexy já rozhodlo nás ten den poctít ve třídě svou přítomností. Věděla jsem, že s tebou budou potíže. Ne kvůli tomu, co jsem o tobě slyšela, ale kvůli tomu, jak ses na mě dívala."

"Jo, no, já věděla, že jsem až po uši v maléru, když sis nasadila ty zatracený brýle. Chtěla jsem tě hodit v tý knihovně na stůl a užít si s tebou." A dělat další věci. Spoustu, spoustu dalších věcí. Hej, ne abyste si to představovali!

"Připadala jsi mi strašně zajímavá a neuvěřitelně roztomilá." Ne, to neřekla.

"Já NEJSEM roztomilá." Štípla jsem jí do boku a začala lechtat. Vrtěla se a uhýbala, až nakonec vyskočila z vany. Následovala jsem jí a najednou jsme stály před umyvadlem a naše mokrý a nahý těla se skoro dotýkaly.

Vzala jsem ji za ruku a přitáhla ji k sobě. Nejednou jsme se dotýkaly ztvrdlými bradavkami a obě jsme zasténaly.

"Pořád mám ten vzkaz."

"Vážně?"

"Vážně?"

"Tehdy sis mě vychutnala, co?" přitiskla jsem ji k lince a pomalu jí rukama přejela po zádech.

"Přijít k mý lavici, ohnout se nad tím papírkem, být tak blízko, abych cítila tvůj šampón. To nebylo fér, víš."

"Bylo to roztomilý. Dokonce jsi na chvilku přestala dýchat," uchechtla se.

"Nejsem roztomilá ani rozkošná ani žádný další slova, který se dá najít ve slovníku v souvislosti s těmi otřesnými slovy." Naklonila jsem se, dala jí pár jemných polibků na krk a olízla vodu, která pořád spočívala na její kůži.

"Jsi roztomilá a rozkošná a nádherná a áááh..." Líbilo se mi, jakej na ni mám vliv.

"...kurevsky sexy."

Panebože. Uvědomovala si, co to se mnou dělá, když mluvila sprostě?

"Spence, právě jsi řekla 'kurevsky'."

"Já vím, Ashley," zahihňala se.

"Zopakuj to," zašeptala jsem jí do ucha a pak ho pomalu olízla. Zachvěla se a pak si přitáhla můj obličej k svýmu, aby něco pošeptala do ucha mně.

"Má holka je neuvěřitelně kurevsky sexy."

V okamžiku jsem měla ústa na jejích a ruce na jejím pozadí, kterými jsem jí zvedla na linku. Pak jsem ruce z jejího dokonalýho zadku sundala a začala jimi hladit její stehna. Držela jsem ji u sebe a přitáhla si ji ještě blíž, díky čemuž se naše už tak mokrý klíny dotkly.

"Panebože," vzdychla Spencer. Dala ruce kolem mých zad a tiskla nás k sobě.

Začala jsem pomalu pohybovat tělem na jejím. Díky tomu, že jsme byly mokrý, po sobě naše klíny lehce klouzaly.

"Jsi tak úžasná, Spence. Tak kurevsky úžasná." Takovej sex jsem ještě neměla a nemohla jsem uvěřit, jak úžasný to je, zatímco se naše klitorisy dotýkaly a třely o sebe.

Začala jsem se pohybovat naléhavěji a rychleji. Ani jediný to nebude trvat dlouho. Byla jsem blízko a Spencer taky. Sevřela jsem jí nohy silněji a třela se o ni ještě tvrději. Sevřela okraj linky a začala chrlit další sprostý slova, což mě v tření jenom povzbudilo. Obě jsme sténaly a vzdychaly a lapaly po dechu, dokud jsme se obě rychle a silně neudělaly... společně. Nikdy jsme nezažila tak silnej orgasmus. Masivní vlna slasti mi projela celým tělem.

Když u Spencer odezněly poslední dozvuky orgasmu, padla na záda. Můj trval o chvilku dýl, až mi nakonec mi poklesly kolena a zhroutila jsem se částečně na ni.

"Páni! Já... já... bože, Spence, to bylo... úžasný." Popadala jsem dech a byla úplně vyřízená.

Políbila mě na vršek hlavy. "S tebou je to vždycky úžasné, Ash. Netušila jsem, že sex může být tak příjemný." Páni. Aiden musel být v posteli dřevo. Pff. Chlapi.

"Takže ostatní byli hrozný, co?" zeptala jsem se a Spencer s úsměvem zavrtěla hlavou.

"Ne. Nebyli hrozní. Ty jsi jen o moc lepší. O hodně moc lepší."

Vzhlédla jsem k ní a samolibě se ušklíbla. Samozřejmě že jsem se ušklíbla. V podstatě přiznala, že lepší sex než se mnou nezažila. Ale co, byla jsem Ashley Daviesová. A věděla jsem, že jsem dobrá.

"Ten úšklebek si nech od cesty, Daviesová."

"Jsem až tak dobrá, jo?" Chtěla jsem, aby to zopakovala.

"Ano. Ale to už jsi věděla."

"Ano, věděla, ale nikdy to tolik neznamenalo, jako když to říkáš ty."

"A to proč?"

"Ehm, protože plánuju s tebou být tak nějak napořád a nechci, abych tě začala nudit," přiznala jsem tiše.

Posadila se a já se musela zvednout. Vzala mi tvář do dlaní a zadívala se mi do očí. "Nikdy bys mě nemohla nudit, Ashley Daviesová." Přitiskla rty na mý a pak na mý čelo.

"Pojď. Půjdem do postele," sklouzla z linky. A já ji samozřejmě následovala.

Rychle jsme usnuly. Byl to dlouuuhej den.

Vzbudila jsem se kolem šestý s kručícím žaludkem. Potřebovala jsem jídlo. Políbila jsem tu Šípkovou Růženku vedle sebe na rameno, vyklouzla z postele a vydala se do kuchyně. Po půl hodině a dvou miskách kukuřičných cereálií jsem se vrátila do postele. Měla jsem pořád hlad, ale řekla jsem si, že se skutečnou snídaní počkám na Spence.

Ležela tváří dolů a deka jí zakrývala jenom od pasu dolů. Její blond vlasy byly všude a částečně jí zakrývaly obličej. Lehla jsem si blízko ní, obličej centimetry od jejího. Natáhla jsem ruku a odhrnula jí vlasy z tváře. Opravdu byla to nekrásnější stvoření, co kdy spatřilo světlo světa. Pouhej pohled na ni mi vyrážel dech.

"Spenceeeer." Nic.

"Miláčku, vzbuď se." Pořád nic.

Naklonila jsem se a políbila ji na rty. A nic.

Dýchala, takže jsem věděla, že je pořád žije. Evidentně byla vyčerpaná, ale kolem devátý jsme měly vyzvednout babičku a odvézt ji na kontrolu.

"Spence, lásko. Vstávat a cvičit. Je ráno." Páni. Ani tenhle trapnej pokus ji neprobudil.

Ale věděla jsem, co musím udělat.

Dala jsem jí vlasy ze zad a přejela jí jazykem pomalu od krku dolů po páteři a zastavila se nad jejím pasem. Zavrtěla se a zachvěla.

"Ash, co to děláš?" zasténala.

"Snažím se tě vzbudit, ospalče."

"Ne. Ještě nechci vstávat." Rozmrzelá byla strašně roztomilá. Ano, řekla jsem roztomilá.

"No tak, miláčku. Musíš se osprchovat a nasnídat, než vyzvedneme babičku."

"Ještě ne, Ash. Vzbuď mě za hodinu." Děsně roztomilý.

Už jsem ji znala moc dobře a věděla jsem, že se před odjezdem chce osprchovat a najíst. Bude nevrlá, když si nedá aspoň kafe. Nevěděla jsem proč, ale najednou jsem jí začala tiše zpívat. Možná jí dostanu z postele otravováním.

Jediná myšlenka na tebe
a zapomínám dělat
všechny ty běžné věci,
co by měli dělat všichni.
Žiju v jakémsi snu.
Jsem šťastná, jako královna.
A i když se to snad může zdát hloupé,
pro mě je to vše.

S pořád zavřenýma očima se usmála. Bože, měla ten nejnádhernější úsměv.

Pouhá myšlenka na tebe.
Toužím po tobě.
Nikdy by tě nenapadlo,
jak dlouhá je mi chvíle,
než jsem zas u tebe.

Nakonec otevřela oči a podívala se na mě s nesmírným obdivem a láskou.

Konečně jsem ji probudila.

Vidím tvou tvář v každé květině
a tvé oči nahoře ve hvězdách.
Je to jen myšlenka na tebe
Jen malá myšlenka na tebe, má lásko.

"To bylo krásný, Ash. Co je to za písničku?" Pořád se nepohnula, ale aspoň byla úplně vzhůru.

"Tu poslouchávala má babička." Byla to jedna z mála vzpomínek, který jsem na ni měla.

"Myslím, že už jsem ji slyšela. Etta Jamesová?"

"Etta Jamesová ji nazpívala taky. Ale já mám nejradši verzi, kterou měla nejradši babička. Od jedinečný a nepřekonatelný Billie Hollidayový."

"Je to krásná písnička, Ashley, tys ji zpívala tak... nádherně. Takovým zpěvem mě dokážeš přesvědčit prakticky k čemukoli." Otočila se na bok a pohladila mě po tváři.

"To si budu pamatovat," zavrtěla jsem obočími a Spencer obrátila oči v sloup.

"K tomu mě nemusíš přemlouvat zpěvem," zašeptala a pak se zmocnila mých rtů žhavým, mokrým a vášnivým polibkem. Její teplý, nahý tělo se ocitlo na mým a já byla najednou tak vzrušená, že bylo vyloučený, abychom v nejbližších chvílích opustily postel.

Snídaně asi bude muset počkat až po babiččině kontrole. Rozhodně jsem si nestěžovala.

Po babiččině kontrole jsme se rozhodly stavit na snídani. Babička nás chtěla pozvat a my nemohly říct ne. Když babička něco chtěla, taky to dostala.

"Tak kdy bude svatba, holubičky?" Ehm, svatba? Holubičky?

"Babi, my se nebudeme brát," odpověděla Spencer.

"Zatím," mrkla jsem a babička na mě mrkla zpátky. Spencer se jenom smála.

"Víte, tohle tělo nebude vypadat dobře v šatech navěky a už jsem začala psát svědkovu řeč." Cože? Bože, ta žena byla neskutečná.

"Svědkovu řeč? Co když tě budu chtít za hlavní družičku?" vyšpulila Spencer spodní ret a dělala ublíženou.

"Spencer, drahoušku, vždyť víš, že jsi má nejdražší. Samozřejmě že ti budu dělat hlavní družičku. Díky za požádání, melounku. Ashley určitě nebude mít problém si sehnat svědka nebo svědkyni. Tak už jste určily datum? Ale vážně."

"Babi, neurčily jsme datum, ale můžu ti říct, že jsme o tom mluvily a shodly jsme se, že počkáme. Nejsme připravené. Bože, oficiálně jsme spolu začaly chodit teprve před dvěma dny."

"Přesně, a, babičko, nemohla bych si vzít vaši vnučku hned. Nemám práci ani dům. Ještě ani nevím, co budu dělat, až se vrátím domů. Chci být schopná dát Spencer všechno a teď je to jediný, co mám, ona."

Spencer položila dlaň na moji a jemně ji stiskla.

"Chytrá holka. Takže teď ti stačí být její sexuální hračka?" Proboha. Kde ta žena celej můj život byla? S ní by bylo dospívání s Christine mnohem snesitelnější.

"BABI!" vykřikla Spencer a já se zase zasmála.

Spencer se na mě přísně podívala. "Co jsem ti říkala o tom, abys ji nepovzbuzovala?"

Jenom jsem pokrčila rameny.

Nakonec nám přinesly jídlo a my se mlčky najedly. Nemohla jsem si pomoct a uprostřed snídaně jsme vyprskla smíchy, když jsem si vzpomněla na babiččiny hlášky. Obě se k mýmu smíchu přidaly. Bylo to skvělý ráno.

Samozřejmě něco muselo naše skvělý ráno pokazit. Nebo spíš někdo.

Když jsme se vrátily, před bytovkou seděla Paula. Evidentně na nás čekala. Byl to její byt, takže mě překvapilo, že nečekala uvnitř. Možná nás respektovala víc, než jsem si myslela.

"Matko, co tady děláš?"

"Potřebuju s tebou mluvit. S vámi oběma." Neprobodávala mě pohledem, ale ani nevypadala šťastně a podle všeho celou noc nespala. Bylo mi jí líto... kecám.

"Fajn, matko, ale jestli začneš křičet nebo Ashley jakkoli urážet, bez váhání tě vyhodím." Dobře ty, Spence.

"Nebudu křičet." Podívala se na mě a usmála se. "A ani urážet. Slibuju." Kéž bych jí mohla věřit, ale její úsměvem byl falešnej a nucenej. I s úsměvem mě k smrti děsila.

Čas na druhý kolo?

Píseň:
The very thought of you - Billie Holliday