Učitelčin miláček

Napsala: sparkles04, Přeložil: petrSF

21 - Všechno nejlepší k mým narozeninám nebo možná taky ne

Usmála se a vtiskla mi na rty další hřejivý a něžný polibek Každá má část jí chtěla k sobě přitáhnout a tvrdě ji políbit, ale držela jsem se zpátky... nějak. Byla jsem nadšená, protože ty polibky začala ona. Odtáhla se a přejela mi spodní ret palcem, skoro jako by z něj otírala svou rtěnku.

"Měly bychom jet. Musíš se připravit na oslavu," řekla a za ruku mě vyvedla z garáže. Déšť se zmírnil v jemný poprchávání.

Najednou jsem se zastavila a strhla ji tím zpátky k sobě. Měla jsem ji zase ve svým náručí. Kam patřila. Nic neřekla. Jenom na mě upřeně hleděla svýma modrýma očima, který byly trochu tmavší než obvykle.

"Budeš tam, že jo?" zeptala jsem se vážným tónem. K čertu s vykáním. Políbila mě.

"Chtěla bych, ale myslím, že bych neměla," přiznala se zamračením.

"Spence, musíš přijít. Mám narozky. Prosím řekni mi, že tam budeš."

"Ashley... já nevím."

"Prosím, Spence. Můžeš si přivíst přátele, jestli chceš. Můžeš mě úplně ignorovat, jestli chceš. Jenom mi prosím slib, že přijdeš." To už jsem škemrala.

"Víš, že tě nedokážu ignorovat, Ashley. To už jsem zkoušela." Nefungovalo to pro ani jednu z nás.

"Podívej, Spencer, nežádám tě, abys tam přišla a držela mě za ruku. Jenom tě tam chci. Chci se podívat do davu a vidět tvou usměvavou tvář. Dokonce ti zazpívám jednu nebo dvě písničky," věnovala jsem jí širokej úsměv.

"Dokonce mu zazpíváš jednu nebo dvě písničky? Měla bych se bát?" zeptala se.

"Vůbec ne. Slibuju, že nepředvedu žádnou serenádu. Pokud teda nechceš," mrkla jsem.

"Myslím, že na to odpověď znáš."

"Samozřejmě. Fajn, takže přijdeš a přivedeš Mirandu," rozhodla jsem.

Zasmála se. "Budeme tam. Musím ti vynahradit, že jsem ti nedala žádný dárek, tak přivedu Mirandu."

"Přivedeš Mirandu jako můj dárek?" zasmála jsem se.

"Jo. Může být? Můžu ji nechat doma."

"To ne. To bude fajn. Miranda sice není moje první volba, co se dárku týče... ale postačí," pokrčila jsem rameny.

"Dobře. Budeme tam v osm."

"Budu trpělivě čekat," lhala jsem.

Kývla jsem směrem k jejímu autu. "Doprovodím tě k autu."

"To nemusíš, Ash."

"Já vím. Chci." Chytla jsem ji za ruku a vyrazila k jejímu autu.

Zastavily jsme vedle dveří a Spencer se na mě otočila.

"Děkuju ti, Ashley. Myslela jsem, že déšť mi zkazí den, ale nezkazil. O hodně ho vylepšil." Začervenala se... zase. Ten růžovej odstín na jejích tvářích se mi začínal moc líbit.

"Nemáš zač," odvětila jsem, zvedla jí ruku a políbila ji na ni. Naklonila hlavu na střenu a nevinně se usmála.

"Uvidíme se za pár hodin," řekla, pustila mi ruku, zvedla svou a pohladila mě po tváři. Přitiskla jsem se k její dlani a zavřela oči. Náhle jsem ucítila na rtech teplo a pak bylo pryč. Rychle jsem oči otevřela, ale už byla otočená ke dveřím. Otočila jsem se a zamířila k svýmu autu. Čekala, než jsem nasedla, a pak se rozjela.

Když jsem dojela domů, osprchovala jsem se a oblíkla. Vzala jsem si obvyklej ohoz na vystoupení. Modrý džíny s dírama a černám páskem a krátký černý tílko, který mi odhalovalo pupík. Tentokrát jsem si dala vlasy nahoru a přidala velký kulatý náušnice. Byla jsem připravená, ale čekala jsem na tátu. Nachystání mu trvalo dýl než mně. Zvedla jsem telefon a poslala esemesku.

Jaký je tvý úplně nejoblíbenější album? -A

Nemáš se chystat? -S

Jsem hotová. Odpověz na otázku. -A

Může jich být víc? -S

Jasně... ale ať jsou dobrý. -A

Rumours - Fleetwood Mac, Thriller - M.J. a Tapestry - Carole King -S

Páni, Spence. Samý klasiky. Musím říct, že dobrý volby. -A

Jsem ráda, že mi je schvaluješ. A co tvoje, princezno? ;) -S

S tím bacha... tak mi může říkat jenom táta. -A

Promiň. Odpověz na otázku. -S

Yellow Submarine - The Beatles, Highway 61 Revisited - Bob Dylan a Hello Princess - Purple Venom -A

Taky samé klasiky. To poslední mě nepřekvapuje. -S

To album napsal, když jsem se narodila. Je mi blízký. -A

Zdá se, že obě máme hodně dobrej hudební vkus, Spence. -A

Pokud si dobře pamatuju, říkala jsi, že to máme společné. -S

Vzpomínám si. Musím končit, Spence. Za chvíli ahoj. -A

Nemůžu se dočkat. -S

Během toho esemeskování jsem se celou dobu usmívala. Spencer na mě měla tenhle vliv. Když jsem na ni myslela nebo s ní mluvila, vždycky jsme se přiblble usmívala. Divila jsem se, že jí to neodehnalo.

S tátou jsme vešli do klubu krátce před sedmou. Šla jsem rovnou na pódium a začala se zvukovou zkouškou a sepisováním pořadí písní. Za pět minut dorazila kapela a trochu jsme zkoušeli. Krátce po půl osmý se klub začal zaplňovat lidma. Byla jsem trochu nervózní. Můj táta, Spencer a Miranda se na mě budou dívat. Nemluvě o tom, že jsem chtěla zazpívat pár nových songů.

Ze strany pódia jsem se podívala do davu a našla tátu. Seděl u stolu v druhým patře. Druhý patro byla V.I.P. zóna. Táta na sebe nechtěl strhnout pozornost, tak slíbil, že tam zůstane celej večer. Řekla jsem, že to není nutný, ale trval na tom. Zrovna mluvil s jednou ze servírek. Heather. Z toho, že jsem je spolu viděla mluvit, jsem byla dost nesvá. Nesvá, protože před pár měsíci jsem se s ní v mojí šatně vyspala. Věděla jsem, že táta s ní nic mít nebude. Fajn... nevěděla jsem to. Doufala jsem v to. To by bylo prostě fuuuuj!

Rozvibroval se mi telefon a rychle jsem na něj mrkla. Byla to esemeska od Mirandy.

Vím, že jsi říkala, že jsme na seznamu, ale vyhazovač Tim nemůže najít naše jména. -M

To je divný. Jdu k vám. -A

Ne, nechoď. Vím, že za chvilku vystupuješ. Ať mu tvůj táta zavolá. -M

Jo. Minutku. -A

Zavolala jsem tátovi a požádala ho, ať se o to postará. Po dvou minutách mi zavolal zpátky, že je to vyřízený. Řekl mi, ať zlomím vaz a že je na mě pyšnej. Slyšet to bylo moc fajn.

Rychle jsem se napila vody a upravila si oblečení, zrovna když Johnny vítal lidi na znovuotevření. Oznámil moje jméno a všichni se roztleskali. Přála jsem si, abych nebyla tak nervózní. Vyšla jsem na pódium a první, co jsem uviděla, mě šokovalo a totálně dojalo. Ve druhým patře skoro vyseli přes zábradlí moje kamarádky. Miranda, Chelsea a Madi. Každá držela ceduli.

Na Mirandině stálo PŘEKVAPENÍ!

Na Chleseině Všechno nejlepší, Ash.

Na Madině Máme tě rády.

Rozhodně jsem byla překvapená. Měla jsem velkou radost a cítila se hodně milovaná. Moje kamarádky byly fakt nejlepší. Usmála jsem se na ně, naznačila pusou "děkuju" a poslala jim vzdušnou pusu.

Najednou už jsem tak nervózní nebyla.

"Ahoj, lidi. Díky, že jste dneska přišli."

Milujem tě, Ash ozvalo se hlasitě z druhýho patra. Miranda. Uchechtla jsem se.

Všechno nejlepší, sexy kočko... To byla Madi. Byly to čísla.

"Jsem Ashley Daviesová, a pokud jste to neslyšeli... mám narozeniny." Lidi zareagovali nadšeným křikem.

"Takže děkuju, že je s vámi můžu oslavit," dala jsem si ruku na srdce, abych ukázala vděčnost.

"Dobrá... rozjedem to." Další nadšenej křik.

Začala jsem s pár rychlejšíma písničkama, aby se lidi roztancovali, a pak trochu zpomalila.

Měla jsem zazpívat několik nových písní a zase jsem znervózněla. Ale příležitostně jsem se podívala nahoru na svoje kamarádky a nádhernou blondýny, která se schovávala dál od zábradlí s mým tátou, a všechna nervozita mě rázem opustila. Ten večer vypadala nádherně. Nádherně vypadala vždycky, ale ten večer na ní něco bylo. Nedokázala jsem to úplně popsat. Přistihla mě, jak na ni hledím a mrkla na mě. Zčervenala jsem. To, co se mnou ta žena dělala. Dokud se neobjevila, Ashley Daviesová se nikdy nečervenala. Nevadilo mi to. Patřilo jí moje srdce.

"Chci vám zahrát pár nových písniček. Tahle se jmenuje High Road. Doufám, že se vám bude líbit."

Došla jsem k piánu a posadila se k němu. Zhluboka jsem se nadechla a propnula si prsty. Položila jsem je na klávesy a zavřela oči. Bylo to pro mě tak přirozený. Prsty se načaly samy pohybovat.

Nemůžu říct nic jiného, než že to nešlo podle mého plánu.
Každý den zjišťuju, že je to mimo mou kontrolu, a přijímat to je těžší, než kdy dřív.
Když bys dala cokoliv, abys věděla, co to všechno znamená.
Jsou věci, které teď už nemůžu změnit,
ale existují uzly, které rozvážu,
tak mě naveď na cestu, po které se dát.
Nechám oči zavřené a budu volně dýchat.
Dej mi visuté lano, po které sejdu z nejvyššího vrcholu,
a já nikdy nepodívám pod své nohy.
Někdo řekl, že když se vzdáte pýchy,
nebudete se bát, za strachem se nedá schovat.
A byla jsem přesvědčená, že nikdy nezískám tvou lásku, ne.
Nechápala jsem, že potřebuju jen svou.
A jsou věci, které nedokážu vysvětlit,
ale není příliš pozdě a jsem vděčná,
že mám cestu, po které se dát.
Dej mi visuté lano, po které sejdu z nejvyššího vrcholu,
a já nikdy nepodívám pod své nohy.
Moc dobře vím, že to se nemá.
Pracovala jsem přes čas, protože bych měla.
Nosím na ramenou velké závaží,
zjišťuju, že je to moc.
Je to moc.
Tak mě naveď na cestu, po které se dát.
Nechám oči zavřené a budu volně dýchat.
Dej mi visuté lano, po které sejdu z nejvyššího vrcholu,
a já nikdy nepodívám pod své nohy.
Nikdy se nepodívám pod své nohy.
Nikdy se nepodívám pod své nohy.

Otevřela jsem oči a první lidi, který jsem uviděla, byla kapela. Tleskali a přikyvovali. Rovnou jsme se podívala do druhýho patra. Miranda a Chelsea se držely a usmívaly se na mě. Madi se tvářila jako pyšná máma. Táta brečel. Je to měkkota a Spencer si zrovna otírala oči. Ježíš... netušila jsem, že je ta písnička rozbrečí. Měla být inspirativní.

Rozhodla jsem se změnit pořadí písniček, abych zvedla náladu. Zazpívala jsem další rychlej song a pak další novej. Vrátila jsem se k piánu. Tentokrát jsem zvedla oči ke Spencer. Upřeně mě sledovala. Dívala jsem na ni, jako by byla jediná v místnosti. Vrátila jsem zrak k piánu. Jdeme na to.

Mmmm.
Něžné nebeské oči do mě pronikly,
překonaly prostor a čas.
A to se ještě nikdy nestalo.
Stála jsem tam vedle sebe
a viděla jsem jen tebe a nikoho jiného.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nemohla jsem dýchat, byla jsem úplně ztracená.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nikdy už nebudu, nikdy už nebudu stejná.

Nikdy jsem na ni tak nebála podívat.

Na na na.
Na na na.
Ohh ohh ohh.
Ooo ooh ooh.
Jen jednou za život láska přispěchá,
změní tě jako příliv,
temnotu prozáří první paprsek světla
a probudí tvé nitro.
Myslela jsem, že to není pravda,
než jsem to vše v jediném okamžiku poznala.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nemohla jsem dýchat, byla jsem úplně ztracená.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nikdy už nebudu, nikdy už nebudu stejná.

Chtěla jsem vidět její reakci. Potřebovala jsem vidět její reakci.

Bez začátku
a bez konce
jsi pro mě ta pravá.
A je to zřejmé.
Tvé oči mi to řekly,
tvé oči mi to daly vědět.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nemohla jsem dýchat, byla jsem úplně ztracená.
Když jsem tě uviděla,
když jsem tě uviděla
nikdy už nebudu, nikdy už nebudu stejná.
Ne, ne, už nikdy nebudu stejná.

Nepodívala jsem se jejím směrem. Nedokázala jsem to. Strašně jsem se bála toho, co uvidím... nebo neuvidím. Musela vědět, že jsem zpívala o ní. Jenom jsem doufala, že to nevěděly ostatní moji hosti. Což byl další důvod, proč jsem se na ni nedokázala podívat. Věděla jsem, že bych to nebyla schopná skrýt.

Dali jsme si krátkou pauzu a napili se vody. Zbývaly nám ještě dvě písničky. Poslední byla pro Mirandu, ale byla i pro Spencer. Spencer mi napsala, že jedno z jejích nejoblíbenějších alb je Tapestry od Carole Kingový. Carole Kingová byla legenda. A jedna z nejlepších písničkářek všech dob. Nejen podle mě. To je všeobecně známej fakt, lidi. A náhodou jsem i já byla její velká fanynka.

Vrátili jsme se na pódium a zahráli ještě jeden song než přišla na řadu poslední píseň večera.

Opět jsem usedla k piánu.

"Tak jo, lidi. Tohle je poslední dnešní song a tak vám chci ještě jednou poděkovat, že jste přišli a... nevybučeli mě z pódia," uchechtla jsem se.

"Tahle píseň patří k mým nejoblíbenějším a ráda bych ji věnovala mým nejoblíbenějším lidem." Vzhlédla jsem ke kamarádkách, které se pořád opíraly o zábradlí. Dokonalý groupies.

"Mám vás ráda, holky. Znamenáte pro mě všechno," usmála jsem se a ony na mě zakřičely, že mě taky mají rády.

Táta a Spencer se k nim připojili.

Riskla jsem pohled přímo na ni. Naklonila hlavu na stranu a usmála se. To zatracený naklánění hlavy. Oplatila jsem jí úsměv a pak přiložila prsty na klávesy. Nepotřebovala jsem se na ně dívat. Hrála jsem tu písničku už tolikrát, že i po ztrátě paměti by moje prsty pořád našly správný klávesy.

K čertu se skrýváním. Nechala jsem pohled na ní a začala zpívat.

Když máš splín a jsi na dně
a potřebuješ něčí náruč
a nic, nic se nedaří,
zavři oči a mysli na mě.
A brzy tam budu
a projasním i tu nejtemnější noc.

Spencer měla na tváři nejširokántější úsměv.

Stačí, když zavoláš mé jméno,
a kdekoliv budu, víš,
že k tobě hned přiběhnu.
V zimě, na jaře, v létě, na podzim,
stačí, když zavoláš,
a já tam budu.
Máš přítele.

Miranda na mě hleděla s takovou láskou a obdivem, že jsem to málem nedala. Nebyla jsem zvyklá se cítit takhle milovaná. Skoro to bolelo. Začalo se mi svírat hrdlo. Naznačila ústy "To bude dobrý" a já se dala do kupy.

Když obloha nad tebou
zešedne a objeví se mraky
a začne vát starý severák,
neklesni na duchu
a zakřič mé jméno.
Brzy mě uslyšíš klepat na své dveře.
Stačí, když zavoláš mé jméno,
a kdekoliv budu, víš,
že k tobě hned přiběhnu, jo, jo, jo.
V zimě, na jaře, v létě, na podzim,
stačí, když zavoláš
a já tam budu, ano, budu.
Není fajn vědět, že máš přítele?
Když umějí být lidé chladní,
ublíží ti a opustí tě
a vezmou ti duši, když je necháš.
Ale ty je nenechej.

Spencer se už neusmívala, ale ani nebyla smutná. Měla další svůj výraz, kterej jsem nedokázala rozluštit. Táta měl kolem Spencer ruku a zdálo se, že jí to vůbec nevadí. Bacha na to, tati. To je moje žena.

Stačí, když zavoláš mé jméno,
a kdekoliv budu, víš,
že k tobě hned přiběhnu, jo, jo.
V zimě, na jaře, v létě, na podzim,
stačí, když zavoláš
a já tam budu, ano, budu.
Máš přítele.
Máš přítele.
Není fajn vědět, že máš přítele?
Máš přítele.
Jo, máš přítele.

Všichni hodně hlasitě tleskali. Utřela jsem si osamělou slzu, která mu unikla z očí, a vstala. Došla jsem k mikrofonu.

"Děkuju vám. Snad se vám vystoupení líbilo. Ve čtvrtek tu budu zas, jestli jste mě dneska neměli dost. Ještě jednou děkuju."

Vzhlédla jsem k svým největším fanouškům.

"Děkuju vám," poděkovala jsem jim všem.

Otočila jsem se a seskočila z pódia. Vyrazila jsem do šatny. Byla jsem vyprahlá a celá zpocená. Když jsem do šatny došla, zamířila jsem rovnou do sprchy a po cestě ze sebe sundala oblečení.

Písně:
High Road - Kate Voegele
When I Saw You - Mariah Carey
You've Got A Friend - Carole King

21B

Nemůžu uvěřit, že mi zpívala píseň. Evidentně byla o mně. Snad si toho Miranda a ostatní nevšimli. Celou píseň se na mě naštěstí nepodívala. To by byla katastrofa. Byla jsem naměkko. Nikdo mi písničku nikdy nezpíval. Byla jsem tak dojatá a plná lásky, kterou mi dávala. Nevěděla jsem, jak to zvládat. Aiden mě miloval. Vůbec jsem o tom nepochybovala. Ale nebyla jsem pro něj všechno. Pro Ashley jsem byla všechno.

Věděla jsem, že je to špatné. V té chvíli mi to ale bylo jedno. Riskovala jsem svou práci pokaždé, když jsem se s ní viděla. Pokaždé když jsem ji políbila. Ale když se to stalo, věděla jsem, že bez toho pocitu nedokážu žít. Pocitu být milovaná. Pocitu jejích hebkých rtů na mých. Pocitu jejích něžný, ale pevných rukách na mých bocích. Pohledu v jejích očí pokaždé, když se na mě podívala. Ano, byla jsem pro Ashley všechno. A vůbec mi to nevadilo.

Na pódiu působila tak sebejistě, tak úžasně, tak... SEXY. Bože můj, byla neuvěřitelně SEXY. Tílko měla mírně zvednuté nad pupík a viděli jste její vypracované břišní svaly. A to tetování. Tetování moc nemusím. Vlastně vůbec. Ale kdybyste viděli, co jsem měla před očima, okamžitě byste se do Ashleyina tetování zamilovali. Sedělo k ní. Kolem těla měla noty. Chtěla jsem po nich přejet prsty (a něčím jiným). Potila se a i to bylo v jejím podání sexy. Cítila jsem se hrozně provinile. Seděla jsem vedle jejího otce a myslela na věci, které bych jí chtěla dělat. Nemohla jsem si pomoct. K žádnému muži jsem takovou přitažlivost nikdy necítila a k ženě rozhodně taky ne. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla chtít ženu tak, jak jsem chtěla ji. Vzhlédla ke mně a usmála se a já byla ztracená.

Pak začala zpívat mou oblíbenou píseň. Věděla, že mám ráda to album, ale netušila, že tohle je má nejoblíbenější písnička. Naskočila mi husí kůži, když začala hrát, a když jsem uslyšela zpívat její hlas místo hlasu Carole Kingové, bylo to divné, ale zároveň úžasné. A přestože to byla jiý od dětství má oblíbená písnička, Ashleyina verze mi okamžitě přišla lepší. Její hlas byl překrásný a v jejím podání ta píseň neuvěřitelně ožila. Bylo mi do pláče, ale nechtěla jsem, aby Miranda nebo ostatní dívky viděly, jak moc mě dostala. Raife to věděl. Podíval se na mě a dal kolem mě ruku. Přitiskla jsem se k němu. Líbil se mi. Byla jsem moc ráda, že jsem mu zavolala. Byl to vážně úžasný otec... když byl doma. A chápala jsem, proč k němu Ashley tak vzhlíží. Byl to skvělý a velmi starostlivý chlap. Cítili jste se díky němu výjimečně. Ashley to musela zdědit po něm.

Když dozpívala, všem poděkovala a odešla z pódia. Předpokládala jsem, že šla nejspíše do šatny.

"Jsi v pořádku, krásko?" otočil se na mě Raife.

"Jo. Jenom mě to dostalo, pokud jste to nepoznal," zasmála jsem se a on taky.

"Trošičku." Všimla jsem si, že plakal. Byl na svou dceru moc hrdý.

"Byla vážně úžasná. Musíte být na ni moc pyšný."

"Nemáš tušení. Tam na pódiu byla má princezna. Byla neskutečná, že jo?" Široce se usmíval.

"Jo. Byla. Je." Odvrátila jsem zrak v naději, že mě neprokoukne.

Děvčata se vrátila ke stolu a my se k nim připojili. Mluvili o Ashley a byla jsem si jistá, že si získala několik groupies.

"Sakra práce. Zapomněl jsem, že mám tohle dát Ash," zvedl Raife malý balíček a pak mě pod stolem šťouchnul. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co dělá. Pak mi to docvaklo. Ten chlap byl úžasný. Už jsem to říkala? No, bylo to tak.

"Á... dám jí to. Stejně musím na toaletu, tak jí to můžu odnést," snažila jsem se neznít moc nadšeně.

"Tady nahoře je toaleta. Ale je zamčená. Až budeš dole, řekni si o klíč," ukázala Miranda ke schodům, kde byla toaleta.

"Zavolám Johnnymu a zeptám se, kde ten klíč je. A zavolám Markovi, aby věděl, že to jdeš odnést Ash," mrkl Raife.

Vydala jsem se po schodech dolů. Byla jsem hrozně nervózní, chvěla jsem se a málem z posledního schodu spadla. Zatímco jsem kráčela chodbou k její šatně, hlavou se mi honily obrazy. Obrazy jí na pódiu. Sexy a zpocené. Zavrtěla jsem hlavou, abych se jich zbavila, a došla k mohutnému muži, který blokoval přístup ke dveřím její šatny. Stál tam se založenýma rukama. Tvář bez výrazu.

"Zdravím. Ehm, přišla jsem tohle dát Ash," zvedla jsem balíček. "Spencer?" zeptal se.

"Jo," bylo vše, co jsem řekla.

Otevřel dveře a já vešla dovnitř. Dveře za mnou zase zavřel. Nikde jsem ji neviděla, ale slyšela jsem sprchu, takže asi byla tam. Na podlaze jsem viděla poházené oblečení, co měla na sobě na pódiu, vedoucí ke koupelně. Pak jsem si začala představovat Ashley nahou a zpanikařila. Položila jsem balíček na stolek vedle dveří a natáhla se po klice. Uslyšela jsem dveře od koupelny a ztuhla. Když jsem pomalu otočila hlavu, spatřila jsem ji. Naštěstí byla oblečená, ale ne úplně. Sice by mi nevadilo vidět ji nahou, ale věděla jsem, že v té chvíli bych to nedala. V jedné ruce měla ručník, kterým si sušila vlasy, a druhou se natáhla pro láhev vody. Zaklonila hlavu a dlouze se napila. Pohled na její odhalený krk mě rozpálil. Vzdychla jsem a Ashley ke mně trhla hlavou. Jejda. Musela jsem ji vylekat. Otočila se ke mně čelem a já ji přejela pohledem. Měla na sobě modré džíny, zatím nezapnuté, a černou krajkovou podprsenku. Mokré vlasy jí splývaly po ramenou. Uculila se na mě. Musela si všimnou, že slintám. Okamžitě jsem zrudla a sklopila zrak. Když jsem znovu vzhlédla, úšklebek byl pryč. Došla k tašce a vyndala z ní tričko. Hodila ho na sebe a mě okamžitě zaplavilo zklamání, ale taky... úleva.

"Tos nemusela," řekla jsem tiše.

"Nechtěla jsem, aby ses cítila trapně." Musela si všimnou, že se stydím. Tentokrát jsem civěla já.

"Tak to nebylo," lhala jsem. "Líbí se mi tvoje tetování." Fakt líbilo.

"Děkuju. Mám ho od loňskýho léta. Bolelo jak čert," uchechtla se.

"To věřím. Ale vypadá na tobě moc dobře," usmála jsem se a odvrátila jsem zrak, abych skryla rudý tváře. Nikdo mě nikdy nepřiměl tak červenat jako ona a tak snadno.

"Můžu si to triko zase sundat, jestli chceš. Abys ho líp viděla." Ach bože.

"Možná později," odvětila jsem. Za předpokladu, že bude nějaké později. Tímhle tempem bude skoro určitě.

Zase se ušklíbla. Ukázala ke gauči. "Můžeš se posadit... Jestli chceš."

Došla jsem k němu a posadila se. Byla jsem strašně nervózní. Trochu mi poklepávala noha.

"Jak ses sem vůbec dostala? Mark sem šílené blondýny obvykle nepouští. Má o mě strach." Rozešla se ke mně.

Zasmála jsem se. "Mám konexe. Jsem jedna ruka s majitelem."

Posadila se na stolek před gaučem. Přímo přede mě.

"A co s dcerou majitele?" Vzala mě za chvějící se ruku a políbila ji. Zbožňovala jsem, když to dělala.

"Taky se bojím," sklopila zrak na mou ruku, která se stále chvěla.

Posunula jsem se na kraj gauče a zvedla jí hlavu zase nahoru. Ztratila jsem se v jejích očích. Byly tak tmavé a nádherné a plné lásky. Už jsem to nevydržela.

Naklonila jsem se a políbila ji. Jemně a něžně. Slezla ze stolku a klekla se mezi mé nohy. Přitáhla jsem ji k sobě. Pocit jejího hřejivého těla na mém ve mně zažehl žár. Do polibku jsem zasténala. A když jsem si myslela, že polibek už nemůže být vášnivější, strčila mi jazyk do pusy a okamžitě našla můj. Kdo mohl tušit, že líbání se ženou bude takové? Ale cítila jsem, že se to týká pouze Ashley. Bylo to jí. Jazyky jsme si navzájem prozkoumávaly ústa, zatímco naše ruce se vydaly na neznámá území. Vyjela mi rukama po pažích nahoru a já se zachvěla. Dlaně jsem měla na jejích tvářích, naklonila jsem hlavu na stranu a přitáhla si ji víc k sobě. Další zasténání. Tentokrát její. V té chvíli jsem byla strašně vzrušená. Opustila má ústa a mě okamžitě její jazyk a teplo jejích úst scházelo. Políbila mě na čelist a na krk. Páni. Nikdy nebylo nic tak úžasné. Skousla a já sebou trhla. Uchechtla se a udělala to znovu a pak mi vyjela jazykem k uchu a skousla ho. Strašně jsem ji chtěla. Znovu jsem ji vzala za tváře a přitáhla si ji zpátky na sebe. Tvrdě jsem ji políbila a bylo to trochu nemotorné, ale bylo mi to jedno a jí taky. Sjela jsem rukama dolů a nechala je na jejích bedrech. Mírně jsem jí nadzvedla tričko a dotkla se její hřejivé pokožky. Cítila jsem její tetování. Kůži tam byla jemnější. Přejela jsem po něm kolem jejích zad a zastavila se na boku. Byly jsme příliš blízko sebe, abych po něm mohla dál pokračovat. Její jazyk byl teď zpátky v mé puse a já ho nasála. V reakci na to mě povalila zády na gauč. Byla stejně vzrušená jako já. Vtiskla mi koleno mezi nohy a mě zapadly oči do hlavy. Bylo to tak nádherné. Pak měla najednou nohy kolem mě. Přestala mě líbat a zvedla se. Hleděla na mě těma tmavýma očima a měla pootevřené rty.

"Strašně tě chci, Spence," řekla tiše.

Pokud to bylo možné, srdce se mi rozbušilo ještě rychleji a tváře mi ještě více zrudly. Taky jsem ji moc chtěla.

"Taky tě chci, Ashley." Chtěla jsem. Chtěla jsem ji víc, než jsem dosud v životě chtěla cokoli nebo kohokoli.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Víc než to," přiznala jsem.

Sklonila se ke mně a něžně přitiskla rty na mé. Pak mi začala jemně líbat každý kousek mého obličeje. V té chvíli jsem si uvědomila, že pro ni chci více než tohle. Chtěla jsem jí dát všechno. Chtěla jsem se jí oddat celá... ale ne tady. Chtěla jsem více času.

"Ash?" zašeptala jsem.

Přestala mě líbit a podívala se na mě. Byla centimetry od mého obličeje a já si ji chtěla opět přitáhnout k svým ústům.

"Musíme přestat." Myslela jsem, že se bude zlobit, ale nezlobila se.

"Já vím." Znovu mě políbila. "Já vím."

"Miranda se bude divit, co mi trvá tak dlouho."

Když jsem uslyšela to jméno, ztuhla jsem. Zastavilo se mi srdce. Co by Miranda udělala, kdyby to věděla? Zlobila by se na mě? Nenáviděla by mě? Nemohla jsem ji ztratit.

"Tak jo."

Zvedla jsem se z ní a pomohla jí vstát. Pohladila mě po tváři a něžně mě políbila.

"Byla jsi tam úžasná, Ash. Děkuju." Sundala ruku z mojí tváře a došla ke dveřím.

"Uvidíme se za chvilku," řekla a pak vyšla dveřmi ven.

Posadila jsem se na gauč a dala si hlavu do dlaní. Kdybych věděla, že je láska takhle pitomě komplikovaná, nikdy bych se nezamilovala. Jasně. Jako bych měla na vybranou. Ale proč to musela být má učitelka? Proč to nemohla být Casey? Bylo by to mnohem jednodušší. Tak jednoduchý, jak to může lesbickej pár mít.

Casey...

Přemýšlela jsem, co zrovna dělá.

Našla jsem svůj telefon. Chtěla jsem jí napsat.

Měla jsem od ní esemesku.

Všechno nejlepší, Ash. Kéž bych tam teď s tebou byla. Jsem na výletní plavbě s našima. Uvidíme se po jarňákách. Pak si můžem promluvit. -Casey

Usmála jsem se nad tou esemeskou a pak se zamračila. Casey mi scházela.

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že s Casey už nebudeme nejlepší kámošky a že budu mít novou nejlepší kámošku, řekla bych mu, že plácá nesmysly. Ale stalo se to. Nechtěla jsem ji na pozici nejlepší kámošky nahradit. Ale bylo to nevyhnutelný. Nemohla být moje nejlepší kámoška, když do mě byla zamilovaná. To by nefungovalo. Potřebovala jsem někoho, kdo chtěl být při mě, ne se mnou. Potřebovala jsem kamarádku. Taková byla Miranda.

Odepsala jsem jí, že děkuju a že se brzo uvidíme. Doupravila jsem se a vyšla ze dveří. Mark mi nastavil dlaň na plácnutí.

"Za co to bylo?" zeptala jsem se ho, když jsem si s ním plácla.

"Za skvělý vystoupení a za tu skvělou prdelku, co odtamtud celá rudá právě vyšla." Á... Spencer.

"Díky, ale takhle o Spencer nemluv. Jasný? Nechci ti nakopat zadek." Zvláštně se na mě podíval a pak se rozesmál.

"Jéééé. Ashley je zamilovaná. To je sladký." Zvednul mě do vzduchu a zatočil se mnou.

"Polož mě, ty kolohnáte," plácla jsem ho se smíchem do ruky.

"Fajn. Ale musíš mi slíbit, že můžu přijít na svatbu." Cože?

"Je mi osmnáct, Marku. V dohledný době svatbu neplánuju. A vím, že mě Spencer chce, ale nevím, co cítí... v srdci."

Zamračil se. "Můžu aspoň dostat pozvánku?" Grr. Uf.

"Fajn. Teď už toho necháš? Čekají na mě fanoušci," postavila jsem se na špičky a dala mu pusu na tvář.

"Budu hned za tebou. Zavolej na mě, když budeš potřebovat pomoct." Byl to slaďoch.

"Zavolám." Otočila jsem se a prošla chodbou do klubu. Šla jsem ke schodům, když vtom jsem koutkem oka zahlédla blonďatý vlasy a pak jsem najednou měla horký rty na svých. Když mi došlo, že to není ta blondýna, kterou chci, odstrčila jsem ji od sebe.

Rebecca.

"Ehm... ahoj, Rebecco," hlesla jsem překvapeně.

"Čau, Ashley. Za to mi promiň. Bylas na pódiu tak zatraceně sexy, chtěla jsem to udělat celej večer... a víc," zavrtěla obočíma.

"Promiň, Rebecco. Nemůžu. Jsem ráda, žes přišla a... užila si vystoupení."

"Užila? Udělala jsem se. Dvakrát. Díky tomu úžasnýmu vystoupení." Ježíši. Ta holka byla něco. Sjela mi prstem od rtů na hruď. Zajíkla jsem se.

"Čau, Ash. Hledala jsem tě." Díkybohu za Madi.

Došla ke mně a políbila mě. Ty krávo! Odtáhla se a ušklíbla se.

"Když jsem tě našla, pojďme nahoru. Napijem se," mrkla na mě a já polkla.

Pak se otočila na Rebeccu a znova se ušklíbla. Rebecca vypadala nasraně. Tohle nedopadne dobře. Rebecca udělala krok dopředu a Madi taky. Schylovalo se k... rvačce o mě? To bude super. Věděla jsem, že je Madi sexy, ale SAKRA!

"Pojď, Madi. Půjdem nahoru," odtáhla jsem ji a otočila se na Rebeccu.

"Promiň. Ale jsem ráda, žes přišla." Neoplatila mi úsměv, jenom se otočila a odešla.

"Díky za záchranu, Mads. Ta holka je šílená."

"Nedávno by byla přesně tvůj typ. Viděla jsem, jak jsi s ní nesvá. Co se děje?" zeptala se, zatímco jsme stoupaly po schodech. Došly jsme nahoru a já okamžitě uviděla Spencer. Seděla v boxu s ostatníma. Smála se.

"Nic se neděje. Jenom už na to nejsem."

"Ash, nejsi pořád udělaná do ty víš koho?" podívala se na Spencer.

"Ne. Nejsem do ní udělaná." Nebyla to úplná lež. Nebyla jsem do ní udělaná. Byla jsem do ní zamilovaná.

"Určitě? Všimla jsem si, jak jste se sblížily. Ty a Miranda. Spencer je všechno, co má."

"Má i mě. Je to jedno. Se Spencer se nic neděje. Je tu, protože jí o to požádal můj táta. To ona ho kontaktovala a dostala ho domů. Padli si do oka... jako přátelé."

"Dobře. Promiň, jestli jsem viděla něco, co tam nebylo." Cože to?

"Co tím myslíš? Co si myslíš, žes viděla?"

"To, jak se na tebe dívala, když jsi byla na pódiu." Do prdele!

"Přitahuješ ji, Ash. Je to očividný." Kurva!

"Taky je to tebe možná trošičku udělaná, Ash." Sakra!

"No, to je fuk. Nic se nestane. Je to moje učitelka a Mirandina rodina. Bylo by to špatný." Bylo nepříjemný to vyslovit. Ale byla to pravda.

"Pojď... napijem se," zatáhla jsem ji k minibaru.

Zůstali jsme tak hodinu nebo tak. Povídali jsme si, vtipkovali a smáli se. Byla jsem strašně ráda, že tam všichni jsou. Dokonce jsem otevřela některý dárky.

Madi mi dala dárkovou poukázku do Victoria's Secret. "Pro všechny slečny z tvýho harému," řekla. Moc vtipný. Podívala jsem se na Spencer a taky se jenom zasmála. Nelíbilo se mi, že je tak daleko ode mě. Najednou jsem žárlila na tátu a Chelsea.

Když je řeč o Chelsea, dala mi knížku básní. "Pro všechny slečny z tvýho harému," zasmála se. To jsem snad byla děvkařka? Počkat... bývala jsem. Probodla jsem ji pohledem a pak i Madi. Spencer si opírala bradu o ruku. Usmívala se na mě, ale její oči říkaly něco jinýho. Samozřejmě jsem neměla páru, co říkají.

Miranda a Spencer mi daly luxusní koženou knihu. Na přední straně byly moje iniciály A.M.D. Uvnitř byly prázdný notový listy. Moc se mi líbila. Byla dokonalá. Vzhlédla jsem k nim a usmála se. "Konečně. Někdo, kdo ví, co je pro mě dokonalej dárek."

Znova jsem probodla pohledem Madi a Chelsea. Obešla jsem stůl a všechny objala. Krátce jsem objala i Spencer a bylo strašně těžký v jejím náručí aspoň chvilku nezůstat. Neochotně jsem se odtáhla a vklouzla rovnou do náručí táty.

"Co jste jí dal vy, pane D?" zeptala se Chelsea.

"Já jí dárek ještě nedal. Teda ten velkej. Jak se ti líbil ten malej dárek, princezno?" Co to?

"Ehm... já jsem nic nedostala..." Náhodou jsem se podívala na Spencer, která vypadala vyplašeně. Divila jsem se, o co jde.

Táta si toho taky všimnul.

"Jsi v pořádku, krásko?" zeptal se jí.

"Ehm, jo. Jen, ehm..." Co to s ní bylo? Zvláštně se podívala na tátu a on zřejmě pochopil, co se děje. Já jako obvykle neměla tucha.

"Bylo to překvapení. Proberem to pozdějc," řekl najednou. Probíhala mezi nima nějaká neverbální komunikace a já byla zvědavá.

"Tak jo."

Koutkem oka jsem zahlédla plameny. Prudce jsem otočila hlavu doleva a uviděla Marka, mýho velkýho, milýho hromotluka s dortem v ruce. Na tváři měl širokej úsměv. Podobnej tomu, kterej jsem určitě měla i já.

Ashley má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.

Ten večer už nemohl být lepší. Byli tam všichni lidi, který jsem měla ráda a který měli rádi mě. Byla jsme moc šťastná. Tak šťastná, že jsem se rozbrečela. Co to se mnou sakra bylo? V poslední době jsem hrozně změkla. Když dozpívali, sfoukla jsem svíčky. Co jsem si přála? To vám ani náhodou neřeknu. Nesplnilo by se to.

Otřela jsem si slzy a všem poděkovala. Rozkrojila jsem dort a rozdala ho. Když dort zmizel a všichni se dostali z cukrovýho rauše, všimla jsem si, že už se připozdilo. Byla skoro půlnoc.

"Ash, my půjdem. Mám večerku, pamatuješ?"

"Jo, já vím. Díky, žes prišla, Chels." Vstala jsem a objala ji.

"Taky musím, Ash. Spím u Chelsea," přistoupila ke mně Miranda ke a objala mě. Do ucha mi pošeptala, že mě má ráda a zítra mi zavolá.

"No, já asi taky půjdu, když Chalsea řídí. Mám tě ráda, kámoško," objala mě pevně Madi.

"Brzdi, Madi. Vím, že mě máš ráda, ale už jsi dostala pusu a víc nedostaneš," vtipkoval jsem.

"Ale prosím tě. Zachránila jsem tě. Mám to u tebe," usmála se a zamávala.

Všechny tři odešly a já se vrátila ke stolu.

"Tak jo. Co to sakra bylo?" podívala jsem se na tátu a Spencer.

"No, Spencer ti měla dát balíček, když tě šla hledat. Asi zapomněla," zvedl na ni obočí táta.

"Jo. Omlouvám se. Měla jsem plnou hlavu něčeho jiného," odkašlala si.

"Jo, to se vsadím. Je aspoň v šatně?" zeptal se Spencer a ona přikývla. Styděla se. Jé, chudák Spence.

"Dojdu pro něj. Vy tu zůstaňte. Nedělej nic, co bych nedělal já, Ash," mrkl.

"Takže tys měla hlavu plnou něčeho jinýho, hm?" došla jsem k boxu a posadila se vedle Spencer.

"Tak nějak. Byla jsi skoro nahá," začervenala se.

"Líbilo se ti, cos viděla?" zavrněla jsem jí do ucha.

"Co myslíš?" otočila ke mně obličej a já se naklonila a políbila ji. Pak jsem se odtáhla, abych jí viděla do tváře.

Bylo to jenom cudný líbnutí, ale tvář měla okamžitě rudou, zorničky rozšířený a srdce jí hrozilo vyskočit z hrudi. Líbilo se mi, že mám na ni takovej vliv.

"Myslím, že budu muset odmaturovat dřív. Nebo se na maturitu úplně vykašlat a vystačit si s výstupním testem," žertovala jsem, ale Spencer se zlobila.

"V žádném případě, Ashley. Musíš dokončit školu. Potřebuješ maturitu. Nedovolím ti, aby sis kvůli mně zničila život," zvýšila hlas.

"Spence, klid," vzala jsem ji za ruce a podržela je. "Jenom jsem si dělala srandu. Nemám v úmyslu seknout ze školou. Vlastně se mi tam z nějakýho divnýho důvodu líbí. A ne jenom kvůli tomu, je moje učitelka literatury neuvěřitelně SEXY!"

Zasmála se. "Měla bych na tu tvou učitelku literatury žárlit?"

"Ne. Je sexy. Ale taky je hrozně přísná a myslí si, že všechno ví. To dost odrazuje," prohlásila jsem a Spencer mě hravě plácla do ruky.

"To si o mně vážně myslíš?" uraženě vyšpulila spodní ret. Bylo to nepopsatelně roztomilý.

"Ano. Myslím." Zvedla jsem ruku a přejela jí po rtech palcem.

"Ale neodrazuje to. Líbí se mi, když jsi přísná. A víš toho hodně a nosíš ty sexy brýle, takže ti to prominu." Zase zrudla.

"Takže moje všeználkovství ti nevadí? Když to tak odrazuje." Stáhla se do obrany, ale jenom v žertu.

"Ne. Nic na vás... paní Dennisonová... není nudný. Fascinuješ mě. Dokázala bych poslouchat vykládat celou vyučovací hodinu. Mluvíš tak vášnivě. Kruci, mohla bys vykládat o pokojových kytkách a stejně bych si nenechala ujít ani slovo." Zasmála se.

"O pokojových kytkách, jo?"

"Jo. O pokojových kytkách." Naklonila jsem se a zase ji políbila. Přitáhla si mě blíž k sobě.

Chystala jsem se polibek prohloubit, když vtom jsem zaslechla stoupat po schodech otravnej hlas.

Moje matka. DO PRDELE! Podívala jsem se na Spence, která vypadala vyděšeně. To nebude dobrý.

22 - Krev, pot, slzy a Spencer

Zatímco matka stoupala po schodech, na někoho řvala.

"Ještě jednou na mě sáhneš a nechám tě vyhodit a skončíš na ulici. Slyšel jsi mě?" Nádhera. Nebyla moje matka úžasná? "Ashley. Kde jsi? Ví, že jsi nahoře."

"Zůstaň tady," řekla jsem Spencer.

Vzala mě za ruku. Očividně měla strach.

"To bude dobrý. Zůstaň tady." Přikývla, ale věděla jsem, že mě neposlechne.

Vyklouzla jsem z boxu a vyšla z místnosti. Matku jsem našla na otevřeným prostoru u schodů. Seděla na gauči a kouřila cigaretu.

"Tady je má milovaná dcera," řekla a típla cigaretu o stolek vedle gauče. Fakt měla úroveň. "Doufám, že při ničem neruším," ušklíbla se. Kráva.

"Co chceš?" zeptala jsem se chladně.

"Takhle mluvíš se ženou, která tě porodila?" To jako vážně?

"Takhle mluvím se ženou, která mě nikdy porodit nechtěla." Zasmála se.

"Ale no tak, Ashley, nebuď tak dramatická. Víš, že jsem byla opilá, když jsem to řekla."

"Co... ode... mě... chceš?" znova jsem se zeptala

"Přišla jsem popřát dceři všechno nejlepší, samozřejmě." Jasně!

"Nech mě hádat. Šla jsi dneska do banky a řekli to, že už nemáš přístup k mýmu účtu, protože je mi už 18." Neodpověděla.

"Přišla sis pro peníze, že jo?" Věděla jsem, že ano.

"Mám na ně právo vzhledem k tomu, že jsi vyhodila mé věci... zase. Dlužíš mi." To si dělala srandu.

"Nedlužím ti vůbec mi. Ty 'věci' jsi koupila za MOJE peníze. Tudíž byly moje. Tak jsem s nima naložila, jak jsem chtěla. Spláchla jsem je. Promiň, milovaná matinko." Nebylo mi to líto.

"Na to jsi neměla právo, ty malá mrcho." To už stála. Těsně přede mnou.

"Měla jsem na to veškerý právo." Nehodlala jsem ustoupit.

"Dáš mi, co mi patří, Ashley Marie." Musela být sjetá.

"Nedám ti NIC," zvedla jsem hlas.

Pevně mě chytla za ruku a přitáhla si mě k sobě.

"Poslechnej mě, ty rozmazlenej parchante. Dáš mi ty peníze, nebo začnu prodávat další tvoje drahocenný věci. Za tu zatracenou kytaru, co ti dal otec, jsem dostala pěknou sumičku. Vystačila mi na týden. Ani sis nevšimla, že je pryč. Tak mě neser, Ashley."

Neřekla právě, že někomu prodala mou kytaru. Mou nejoblíbenější kytaru. Tu, kterou mi dal táta k třináctým narozeninám. Tu, na kterou napsal věnování. Já ji zabiju.

"Jak jsi to mohla udělat? Víš, jak moc pro mě znamená. Co je to s tebou?" křičela jsem a zároveň brečela. Musela jsem dostat tu kytaru zpátky. Zaplatím, kolik bude třeba.

"Bez mých peněz se dneska domů nevracej," otočila se k odchodu.

"Nedám ti ani cent. Asi si budeš muset splašit práci. Na rohu o pár ulic dál určitě pořád hledají nový šlapky." Prudce se otočila. Zřejmě jsem zasáhla citlivý místo. Došla zpátky ke mně a strčila mi před obličej prst.

"Dávej si pozor na to, co říkáš. Takhle se mnou mluvit nebudeš. A zítra pro mě budeš mít připravený ty prachy." To uhodla.

"Možná jsi mě napoprvý, napodruhý, ani napotřetí neslyšela. Dám ti leda hovno. Jdi šlapat na ulici. To by pro tebe neměl bejt problém."

PLESK!

Klesla jsem na jedno koleno. Ta mrcha mi ubalila facku. Pulzoval mi a krvácel ret. Pomalu jsem se zvedla a postavila se jí.

"Víc toho nesvedeš?" Bolelo to jako čert, ale nechtěla jsem, aby to věděla.

Zvedla ruku, aby mě znova praštila, ale někdo ji za ni chytil. Spencer. Pevně ji sevřela a odtáhla ji ode mě. Matka narazila na zábradlí. Byla v šoku. Spencer byla nasraná.

"Kdo si sakra myslíš, že jsi?" vřískala matka.

"Někdo, kdo vás nenechá Ashley dál ubližovat," odvětila Spencer rozlíceně.

Matka se zasmála. "Já se tě nebojím, bloncko."

"Jistěže bojíte. Jste zbabělec. Proto ráda tyranizujete lidi. Ale na ni už znova ruku nevztáhnete. Nedovolím vám to." Spencer mi dala ruku kolem zad. V tý chvíli hodně riskovala.

"Ty jsi Ashleyina nová šukací kámoška?" Do prdele! Spencer zbledla.

"Sklapni," varovala jsem matku.

"Á, mám pravdu, že jo?" Tvářila se spokojeně.

"Měla bys utéct, dokud můžeš, zlato. Je stejná jako její otec. Bude s tebou šukat, ale až jí přestaneš bavit, najde si na šukání nějakou novou."

"Řekla jsem, abys SKLAPLA," zařvala jsem na ni.

Rozešla jsem se k ní. Spencer mě chytla za ruku a stáhla mě zpátky.

"Nevíte, o čem mluvíte, a musíte odejít," řekla jí Spencer.

"Fakt s ní pícháš, že jo? Počkat... nejsi její učitelka? To je fantastický," mnula si ruce.

"Nespí se mnou, matko. Je tu jenom jako kamarádka. Je tu... s tátou." Nevěděla jsem, co jinýho říct. Nemohla jsem dovolit, aby měla Spencer potíže. Matka by za úsvitu čekala před kanceláří školní rady.

"S Raifem? On je tu?" Najednou vypadala vyplašeně.

"Vypadněte. Hned!" Vrátila se přísná Spencer, a kdybych nebyla tak rozhozená, vzrušilo by mě to.

"Klídek, bloncko. Já vím, že si myslíš, že jsi výjimečná, protože pícháš s rockovou hvězdou, ale měla by sis dávat pozor. Zbouchne tě a pak se na tebe vykašle. A pak všechno, co ti zůstane, bude... něco takovýho," podívala se na mě. Ještě nikdo o mě nemluvil jako o 'něčem takovým'. Matka byla mistryně v bodných ranách do srdce a pak zanoření nože hlouběji za jeho současnýho zakroucení. Po vší tý době a všech těch bolestných věcech, co mi řekla, by to nemělo tolik bolet... ale bolelo.

"CHRISTINE! To by stačilo!" Konečně. Táta. Kde doteď byl?

"S MOU dcerou už takhle nikdy mluvit nebudeš." Tvář měl rudou vzteky. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozčílenýho. Ještě víc mě to rozhodilo.

"Koukněme se, kdo je tu. Podělaný otec roku," mírně se roztleskala matka.

Když jsi všimnul mýho stavu, došel ke mně.

"Jsi v pořádku, princezno?" zvednul mi bradu a uviděl můj ret. S blesky v očích se otočil a propálil matku pohledem. Jenom prosím neudělej žádnou pitomost, tati.

"Nic mi není, tati," pohlédla jsem mu do očí s prosbou, aby matku nechal být. Nenáviděla jsem ji, ale nechtěla jsem, aby udělal něco, kvůli čemu by ho zatkli.

Zuřil, ale držel to v sobě. Otočil se ke Spencer a vzal si ji stranou.

"Můžeš odvézt mou dceru domů?" zeptal se jí.

"Ano. Samozřejmě," odvětila.

"Ne," vzal ji za ruku.

"K tobě domů. Nikde v blízkosti našeho domu ji dneska nechci. Potřebuje bejt někde, kde se bude cítit v bezpečí. S tebou se cítí v bezpečí. Prosím," naléhal.

"Vezmu ji ke sobě domů," odpověděla.

Přikývl. "Děkuju."

"Postarej se o ni," zašeptal.

"Spolehněte se," odvětila.

Otočil se a došel ke mně. Objal mě a dal mi pusu na vršek hlavy. Pak měl vzal dlaněmi za tváře.

"O všechno se postarám, princezno. Už ti nikdy neublíží. Slibuju," řekl a znova mě políbil do vlasů.

"Tati. Neudělej žádnou pitomost. Prosím. Potřebuju tě ve svým životě," zlomil se mi hlas.

"Neboj se, broučku. Postarám se o to. Podle zákona. Teď jdi. Dovol Spencer, aby se o tebe postarala, ano? Mám tě rád." Znova mě objal a pak mě odvedl ke schodům, kde čekala Spencer. Zvedl z podlahy balíček a podal mi ho.

"Pro tebe, princezno," usmál se. Chtěla jsem se taky usmát, ale nešlo to, tak jsem ho jenom znova objala.

"Mám tě ráda, tati."

Cesta ke mně domů byla tichá. Několikrát jsem se podívala na Ashley a ve tváři měla prázdný výraz. Jen pořád hleděla z okénka. Nevěděla jsem, co mám dělat. Takovou jsem ji nikdy neviděla. Udělala jsem to jediné, co mě napadlo, dala jsem ruku na její. Sklopila na mou ruku zrak a chytla mě za ni. Pak zase otočila hlavu k okénku.

Když jsme vešly do domu, pořád nic neřekla. Jen nehnutě stála u dveří. Nejistá. Řekla jsem jí, že může spát v Mirandině posteli. Nic na to neřekla. Jen se rozešla směrem k Mirandině pokoji.

"Ash?" jemně jsem ji chytla za paži, abych ji zastavila.

Otočila se ke mně. Tvář pořád prázdnou.

"Nejdřív bychom ti měly ošetřit ten ret." Přikývla a šla za mnou do koupelny.

"Posaď se," poklepala jsem na pult vedle umyvadla.

Pomalu si na pult vylezla. Vyndala jsem ze skříňky žínku a pustila na ni teplou vodu. Ashley mě mezitím jen mlčky sledovala. Zvedla jsem žínku k jejímu rtu.

"Možná to bude pálit," varovala jsem ji.

Jemně jsem přitiskla žínku na ránu na rtu a Ashley zkřivila obličej.

"Promiň." Nechtěla jsem jí způsobit další bolest, ale ta rána vypadala hodně ošklivě.

Znovu jsem přiložila žínku na ret a Ashley oběma rukama sevřela hranu pultu. Spodní ret měla roztržený a dělalo se mi špatně z toho, že jí to udělala její matka. A podle toho, co mi řekla Miranda, to nebylo poprvé. Z té myšlenky se mi žaludek zvedl ještě více.

Vyčistila jsem ránu, jak nejlépe jsem dovedla, aniž by se znovu rozkrvácela. Hodila jsem žínku do umyvadla a natáhla jsem ruku. Ashley mě za ni vzala a seskočila z pultu.

"Pod umyvadlem by měl být kartáček na zuby, který můžeš použít. Já ti půjdu najít něco na spaní." V odpověď jen přikývla.

Šla jsem do Mirandina pokoje a našla jedny šortky a triko. Položila jsem je do nohou postele. Pak jsem vešla do kuchyně, natočila sklenici vody a vyndala aspirin. Když jsem se vrátila do ložnice, pohled přede mnou mě málem dohnal k slzám. Ashley ležela na Mirandině posteli schoulená do kuličky. Zírala do zdi. I z dálky byl vidět její oteklý ret. Vešla jsem do pokoje, čehož si asi ani nevšimla.

"Přinesla jsem ti aspirin." Posadila se a vzala si z mé ruky prášek. Pak ho zapila vodou. Vzala jsem si od ní sklenici a postavila ji na noční stolek. Opět si lehla. Přidřepla jsem si vedle postele, abychom byly tváří v tvář.

"Pokud budeš něco potřebovat, dej mi vědět. Ano?" Neřekla ani slovo. Ani nepřikývla.

Nevěděla jsem, jestli je obvykle taková, když se tohle s její matku stane. Ale dělala jsem si starosti. Nechtěla jsem na ni tlačit, ale něco jsem udělat musela. Věděla jsem, že mě potřebuje. Natáhla jsem ruku a dala jí vlasy z tváře. Jen na mě hleděla. Její obvykle vřelé čokoládové oči byly prázdné a chladné.

"Tak jo. Půjdu se osprchovat a pak si půjdu lehnout. Uvidíme se ráno."

Nic.

Zvedla jsem se a otočila se k odchodu, ale chytla mě za ruku.

"Děkuju," řekla tak tiše, že jsem to stěží slyšela.

Znovu jsem si přidřepla a políbila jí ruku.

"Nemáš zač. Dej mi vědět, kdybys něco potřebovala. Ano?"

"Dobře," řekla tentokrát.

O něco později jsem ležela ve své posteli a hleděla do stropu. Nemohla jsem usnout. Pořád dokola jsem si přihrávala tu scénu v klubu. Zatřásla jsem hlavou, abych s tím přestala, ale nepomohlo to. Zkusila jsem si připomenout to hezké, co se před tím ten večer odehrálo. Usmála jsem se při vzpomínce na písničku, kterou mi Ashley zazpívala. Byla nádherná.

Z myšlenek mě vytrhlo zavrzání schodů. Viděla jsem, jak ke mně jde drobná silueta. Ashley. Opřela se o zeď.

"Ahoj," řekla.

"Ahoj," odpověděla jsem.

"Vzbudila jsem tě?" zeptala se.

"Ne. Nemůžu spát." Nemůžu na tebe přestat myslet.

"Já taky ne," řekla a sklopila zrak.

"Pojď sem." Chtěla jsem ji u sebe. Byl to zločin? Bylo mi to fuk.

Posunula jsem se na studenou stranu postele a zvedla přikrývku, aby si pod ni mohla vlézt.

Vlezla si do postele a lehla si na bok čelem ke mně.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. Hloupá otázka.

"Ne," odpověděla. "Ale budu."

"Chceš o tom mluvit?" promnula jsem jí ruku.

Zavrtěla hlavou. "Obě jsme tam byly. Není třeba o tom mluvit."

Netlačila jsem na ni. Byla z toho pořád rozhozená.

"Spence?" zašeptala.

"Hmmm?"

"Objala bys mě?" zeptala se. Hlas se jí mírně zlomil.

Neodpověděla jsem jí slovy. Jen jsem rozevřela náruč. Potřebovala mě a já ji nemohla odmítnout. Nemluvě o tom, že jsem ji chtěla vzít do náručí celý večer a nikdy ji nepustit.

Posunula se na posteli a přitiskla se ke mně. Tvář zabořila k mému krku. Její tělo tak hřálo. Začala tiše plakat. Pevně jsem ji objímala a hladila ji po zádech.

"To bude dobré, Ashley. Budeš v pořádku. Nedovolím jí, aby ti znovu ublížila. Tvůj táta jí nedovolí, aby ti znovu ublížila." Dala jsem jí pusu do vlasů. "Jsi v bezpečí."

Nakonec s pláčem v mém náručí usnula. Já ji krátce na to následovala.

22B

Vzbudila jsem se obklopená teplem. Cítila jsem na kůži teplo jejího krku, ke kterýmu jsem měla přiloženou tvář. Cítila jsem teplo jejích paží, kterýma mě objímala. Nikdy v životě mi nebylo tak příjemně. Všechny události uplynulýho večera jsem nechala daleko za sebou. Byla jsem v náručí ženy, kterou jsem milovala. Udržovala mě v teple a bezpečí. Mohla bych takhle zůstat navěky... no, aspoň dokud bych nemusela na záchod. Což bylo právě v tu chvíli.

Neochotně jsem se z jejího náručí vymanila. Pohla se, aniž se probudila. Seběhla jsem dolů do koupelny.

Když jsem se vrátila, Spencer byla otočená čelem k protější zdi. Zalitovala jsem, že jsem vstala. Příroda vždycky volala v těch nejhorších okamžicích. Vklouzla jsem zpátky do postele a jenom jsem tam ležela a hleděla na její zátylek. Tentokrát jsem chtěla obejmout já ji. Chtěla jsem ji držet v náručí a držet ji v teple a bezpečí, jak to udělala ona pro mě. Na tulení jsem si nikdy nepotrpěla. Párkrát jsem se tulila s Casey, ale nikdy s nikým jiným. Ale teď jsem se rozhodně tulit chtěla. Myslela bych, že mě to bude štvát, ale neštvalo. Chtěla jsem Spencer, ale ještě víc jsem chtěla s ní prostě být. Přisunula jsem se k ní blíž a překvapila mě. Sáhla za sebe a našla mou ruku. Zvedla ji nad sebe a pak si ji položila na břicho. Když ke mně přitiskla záda, abychom byly blíž, zalapala jsem po dechu. Naklonila jsem se a políbila ji na krk. Voněla zatraceně skvěle a chutnala ještě líp. Jindy a jinde, řekla jsem si. Opřela jsem si hlavu o její a zavřela oči. Hodně rychle se znovu dostavil spánek.

Když jsme se vzbudila, do tváře mi svítilo slunce, bolel mě ret a měla jsem sucho v puse. Na ničem z toho ale nezáleželo. Proč? Protože jsem pořád objímala Spencer. Nikdy předtím jsem se vedle nikoho neprobudila. Určitě jsem se nikdy neprobudila s tím, že bych někoho objímala. Bylo to příjemný. Bylo to bezpečný. Bylo to správný. Bylo to neskutečný. Když jsem byla se Spencer takhle, bylo to, jako bych konečně byla... doma. Trochu se zavrtěla. Taky jí do obličeje svítilo slunce. Nemohla jsem odolat. Ignorovala jsem bolest ve rtu, naklonila se a políbila ji na odhalený rameno. Políbila jsem ho ještě jednou a pak s polibky pokračovala nahoru k jejímu krku a pak tváři. Zahihňala se.

"Dobré ráno, Ashley," pronesla rozespale.

"Dobrý ráno, Spence," zašeptala jsem a políbila ji na ucho.

Otočila se v mým náručí, nejspíš aby unikla slunci. A páni. Byla překrásná.

"Proč na mě tak koukáš?" zeptala se.

"Ó. To jenom, že jsem tě ještě nikdy neviděla bez makeapu."

"To vypadám tak strašně?" zasmála se.

"Ne. Jsi naprosto nádherná. Přirozeně nádherná," přiznala jsem.

Začervenala se. "Děkuju."

"Já na druhou stranu nejspíš vypadám otřesně." Měla jsem pocit, jako by mi ret přes noc natekl do dvojnásobný velikosti. Nemohla jsem být moc přitažlivá.

"Nevypadáš otřesně. Ten ret vlastně vypadá mnohem lépe než večer. Pořád jsi neskutečně krásná, Ashley," znova se zarděla a pak zasmála.

"Co je? Proč se směješ?" Zakryla si tvář dlaněmi.

"Jak to děláš? Červenám se kvůli tobě jak školačka," odvětila s dlaněmi pořád na obličeji.

Dala jsem jí ruce pryč a viděla jsem, že je rudá jak rak.

"Já nevím, Spence. To ti lidi celej život neříkali, že tvá krása vyráží dech? Teď chápu, proč se říká, že někdo vejde do místnosti a rozzáří ji. Jsi neskutečně nádherná. Občas doslova nemůžu dýchat, když se na mě podíváš." Zase zrudla. Ha ha.

"Přestaň, Ashley. To není fér. A jsi cvok. Milá, ale cvok," smála se.

"Nejsem cvok. Je to pravda." Tím jsem to ukončila. Nechtěla jsem ji dál přivádět do rozpaků.

Podívala jsem se za ni a na nočním stolku uviděla fotku. Vypadala jako fotka její rodiny.

"Spence, jaká je tvoje rodina?" Usmála se.

"Další náhodná otázka?"

"Možná. Ale možná budu mít víc než jednu. Nevadí?" zeptala jsem se.

"Ano, Ashley, můžeš mi položit víc než jednu otázku. Ptej se mě, na cokoliv chceš." Natáhla se pro mou ruku a já jí vyhověla.

"Má rodina je úžasná, Ashley. Moc mi chybějí." Krátce se usmála, ale pak úsměv zmizel.

Otočila se a vzala z nočního stolku tu fotku.

"Táta dělá šéfkuchaře v restauraci, která mu patří. Umí výborně vařit. Ale je ještě úžasnější táta. Chybí mi ze všech nejvíc," smutně pohlédla na fotku.

Přerušila jsem ji. "A co tvá máma?" Spencer vypadala přesně jako její matka, akorát byla mnohem mladší a mnohem krásnější.

"S matkou se tolik nevídám. Je lékařka a má soukromou praxi v Detroitu, ale taky dělá pro Doktory bez hranic. Takže bývá pořád mimo domov. Právě teď je v malý vesničce v Jižní Americe. Nemluvila jsem s ní už tři měsíce."

"Doktoři bez hranic? To jsou ti, co jezdí po světě a pomáhají v zemích, který nemají dostatečnou zdravotnickou péči?" Slyšela jsem o nich.

"Přesně. Ale taky pomáhají v zemích, které postihne velká živelná katastrofa, jako se loni stalo na Haiti. Strávila tam několik měsíců."

"Zdá se, že svou prací žije. Já bych to ale dělat nedokázala."

"Jo, já taky ne," souhlasila.

"Tohle je můj bratr Clay." Musela jsem se zatvářit zmateně. Zasmála se. "Adoptovali jsme ho jako malého. Máma dělala v nemocnici a Clayova matka zemřela při porodu. Neměla žádná rodinu, tak ho máma vzala domů a po roce nebo tak ho adoptovali. Každopádně je to úžasný člověk. Učí fyziku na Michiganské univerzitě. Je doslova geniální."

"Chápu. Tys tam studovala, že jo?"

"Ano. Rozhodovala jsem se mezi Michiganskou a Notre Dame. Zvolila jsem Michiganskou hlavně pro to, že tam byl."

"A kdo je tohle?" ukázala jsem na dalšího blonďáka.

"To je Glen. Uf. Co říct o Glenovi? Je to hrdý zástupce vedoucího v místním obchodě se sportovními potřebami," zasmála se.

"Víc nemáš?" uchechtla jsem se.

"Bohužel ne. Ve skutečnosti není tak špatný. Jen je otravný a protivný."

"Takže taková černá ovce rodiny?"

"Ano, přesně," znova se zasmála.

"Tvoje rodina zní báječně, Spence. Máš velký štěstí, že je máš." Velký štěstí.

"Já vím. Každý den za ně děkuju Bohu," usmála se, ale věděla jsem, že se cítí špatně, že mluví o tom, jak je její rodina úžasná.

Měly jsme pořád spojený ruce a já na ně sklopila zrak. Krásně k sobě pasovaly. Dokonale. Podívala jsem se zpátky na ni a zkoumala její tvář. Najednou byla zase rudá. Kousala si spodní ret.

"Ještě jednou děkuju za minulej večer, Spence. Vím, že jsem nebyla sama sebou a měla jsi se mnou trápení, takže se omlouvám."

Pustila mou ruku a přiložila mi svou na tvář. Pohladila mě hřbety prstů.

"Neomlouvej se. Včerejšek byl drsný. Měla jsi veškeré právo být rozhozená. Já jsem jen ráda, že jsem ti mohla pomoct."

"Já jsem taky ráda, že jsi se mnou byla." Strašně jsem ji chtěla políbit. Hlavně na znamení díků.

"Měly bychom vylézt z postele a dát si snídani," navrhla.

"Jo, to bychom nejspíš měly. Nebude vadit, když se osprchuju?" Zoufale jsem potřebovala sprchu.

"Samozřejmě že ne. Přinesu ti čisté oblečení a udělám ti snídani." Vylezla z postele a já konečně spatřila, co má na sobě. Kraťasy. Ne. Super krátký kraťasy a bílý tílko. Páni. Tolik z jejích nohou jsem ještě neviděla a byla jsem si jistá, že slintám. Podívala se na mě a znovu zčervenala. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem zírat. Z věšáku na dveřích šatníku sundala župánek a přehodila ho přes sebe. Sakryš! Viděla a slyšela moje zklamání a zasmála se.

"S tebou není žádná sranda, Spencer," smutně jsem vyšpulila spodní ret. S dalším zasmáním vyrazila ke schodům.

"Jdi se osprchovat. Snídaně bude hotová za 20 minut," oznámila při cestě dolů.

"Grr," vykulila jsem se z postele a taky zamířila dolů.

Sprcha byl moc příjemná. Smyla jsem ze sebe krev, pot a slzy z minulýho večera. Použila jsem Spenceřin šampon a okamžitě mi přivedl myšlenky na to, jak jsem v noci byla v jejím náručí. Nemohla jsem uvěřit, že jsem strávila noc v její posteli a o nic se nepokusila. Nebyla na to správná chvíle. Jenom jsem ji potřebovala. Potřebovala jsem její sílu a její lásku. A ona mi je poskytla.

Po sprše jsem na si oblékla oblečení, který mi připravila. Bylo její. Cítila jsem ji z něj. Vysušila jsem si vlasy a vyčistila zuby.

Když jsem vešla do kuchyně, telefonovala.

"Ano. Určitě. Dobrá. Mějte se," zavěsila a všimla si, že stojím ve dveřích.

"Ahoj. Nevěděla jsem, že už jsi hotová. To byl tvůj táta. Chtěl vědět, jak ti je. Říkal, že musí něco zařídit a přijde domů pozdě, takže pokud bys chtěla ještě chvíli zůstat tady, přijede sem a vyzvedne tě."

"Tak jo. Zdál se ti v pořádku?" zeptala jsem se. Pořád jsem si o něj dělala starosti.

"Jo, zdál. Taky mi řekl, abych ti vyřídila, že se o něj nemáš bát."

"Tak jo." Stejně se bát budu.

Vyskočila jsem si na snídaňový pult. "Co kuchtíš?" zeptala jsem se.

"Omelety," odvětila od sporáku.

"Ale musím tě varovat. Neumím vařit tak dobře jako můj táta."

"No, já snídám, jenom když je táta doma, a jak víš, to není často, takže nebudu mít moc s čím srovnávat," řekla jsem, vyndala z topinkovače plátek toastovýho chleba a ukousla si.

Dokončila omeletu a dala ji na talíř.

"Kdy se vrátí Miranda?" zeptala jsem se. Moc jsem ji chtěla vidět, i když jsem chtěla trávit čas se Spencer... sama.

"Chelsea jí přiveze kolem třetí nebo čtvrtý. V poledne jdou na nějakou uměleckou výstavu v centru." Podívala jsem se na hodiny, bylo 10:43. To pro mě znamenalo 5 a něco hodin se Spencer. Paráda!

"Tak jo. Ochutnej ji," nabrala na vidličku kousek omelety a dala mi ji do pusy. Při přežvykování jsem se usmívala. Snažila jsem se tvářit, že mi chutná, ale páni... byla příšerná. Příliš soli.

"Tak špatná, co?" zasmála se.

"Ne, je... výborná," lhala jsem.

"Jsi hodně špatná lhářka, Ash," poplácala mi nohu. Seskočila jsem z pultu a vzala si od ní talíř. Položila jsem ho na pult. Spencer se opřela o pult naproti mně. Posunula jsem se, abych stála proti ní, a ona se usmála. Přstoupila jsem k ní blíž a dala ruce kolem ní na pult za ní. Naklonila jsem se a zašeptala jí do ucha.

"Máš nějakej... džem?" Zachvěla se a pak zahihňala.

"Ano, mám... jahodový džem," odpověděla.

Stáhla jsem se a dala jí pusu na tvář. Vyrazila jsem k ledničce. Spencer tam jenom v šoku stála. V duchu jsem se zasmála.

Vyndala jsem džem a další toast z topinkovače. Namazala jsem toast džemem a podala jí ho.

"Zdá se, že budeme mít k snídani toasty," řekla jsem.

"Promiň. Říkala jsem ti, že neumím vařit." Byla strašně roztomilá.

"Ano. To fakt neumíš," zasmála jsem se. "Ale vynahrazuješ to v jiných oblastech," dodala jsem vážně.

"Ano? A v jakých konkrétně?" Ukousla si z toastu.

"No," došla jsem k ní a zastavila se asi třicet centimetrů od jejího obličeje. Přestala dýchat. Polkla toast a mírně se zakuckala. Podala jsem jí pomerančový džus, který stál na pultu. Moc se mi líbilo, jak je z mě nervózní.

"Jak už jsem říkala," pokračovala jsem ještě o něco blíž k ní.

"Jsi strašně chytrá," políbila jsem ji na tvář.

"Dokážeš mě rozesmát. V dobrým smyslu," políbila jsem ji na druhou tvář.

"Jsi hodně vášnivá ohledně věcí, který máš ráda," políbila jsem ji na čelo.

"Máš veliký srdce. Staráš se o druhý," políbila jsem ji na nos.

"Jsi nebojácná a odvážná a silná," políbila jsem ji na bradu.

"Ale ze všeho nejvíc... úžasně líbáš," něžně jsem ji políbila na rty.

Odhodila toast na pult, popadla mě za hlavu, přitáhla si mě k sobě a spojila naše rty. Ten polibek byl hladovej a naléhavej a všepohlcující. Ignorovala jsem svůj pulzující ret a políbila ji tvrději. Zvedla jsem jí, došla ke stolu a posadila ji na něj. Přitáhla jsem ji za boky ke kraji stolu a přitiskla se k ní. Zasténala mi do pusy, kterou jsem mírně otevřela, abych do ní pustila její jazyk. Laskala jsem její jazyk svým a pak ho nasála a vychutnávala si jeho chuť. Moje rty opustily její a přisály se k jejímu krku. Mírně jsem skousla a pak utišila kousanec jazykem. Chtěla jsem jí udělat cucflek, ale věděla jsem, že bych neměla, a s vědomím, že nebudu schopná odolat, jsem opustila její krk a vrátila se k jejím ústům. Naše jazyky se spolu opět seznamovaly. Její ruce byly v mých vlasech a moje ruce byly pořád na jejím zadku. Nadzvedla jsem ho a přitáhla si ji k sobě, ale nestačilo to. Potřebovala jsem ji blíž. S lehkostí jsem ji ze stolu zvedla a zamířila ke gauči. Její ústa se zoufale snažila zůstat na mých. Opatrně jsem ji položila na gauč a nalehla na ni. Rozevřela nohy a já si lehla mezi ně. Rozvázala jsem jí župan a rozevřela ho. Znovu si kousala ret. Byla tak šíleně sexy. Přitiskla jsem se k ní a naše rozkroky se setkaly a obě jsme zasténaly. Znovu mi vpletla ruce do vlasů a moje našly její pas. Snažila jsem se udržet naše těla tak blízko sebe, jak to jen šlo. Zahákla kolem mě nohy a odmítala mě pustit. Já se nikam nechystala. Přesunula jsem ruce na její břicho a po obou stranách mírně nadzvedla její triko. Naše jazyky spolu pořád tančily. Rty pořád po sobě klouzaly. Přirazila jsem k ní a ona hodila hlavou dozadu. Moje pusa znova vyrazila po jejím krku. Líbila a kousala a olizovala. Nevěděla jsem, jestli jsem jí neudělala cucflek, ale už mi to bylo fuk. Znova zvedla hlavu a podívala se na mě. Oči měla tmavý a roztoužený. Přitáhla si mou hlavu zpátky k svý a znovu mě políbila. Tentokrát něžně. Přesunula ruce z mých vlasů na můj zadek a přitáhla si mě k sobě.

Najednou se stalo něco, co jsem úplně nechápala. Moje tělo reagovalo normálně. Byla jsem vzrušená a extrémně vlhká. Moje srdce reagovalo normálně. Tlouklo rychle a hlasitě. Ale moje mysl nereagovala vůbec normálně. Normálně by v tý chvíli byla moje hlava plná chlípných myšlenek. Přemýšlela bych o věcech, který jí udělám. Ale ne. Myšlenky se mi stočily k věcem, které s ní chci dělat. Obrazy toho, jak jdeme s vyhrnutýma kalhotama po pláži a držíme se za ruce. Obrazy pouťových atrakcí, cukrový vaty a obřích a neužitečných plyšových zvířat. Obrazy toho, jak k sobě ležíme přitulené na dece na trávě a sledujeme ohňostroj. Obrazy toho, jak vcházím do dveří s kytkou v ruce a jak s ní po večeři v měsíčním světle tančím. Obrazy toho, jak... no, už jste si udělali představu. Najednou jsem ji přestala líbat a zadívala se do těch nádherných a v tý chvíli tmavě modrých očí. Věnovaly mi zmatenej pohled.

"Jsi v pořádku?" zeptala se zadýchaně.

"Jo. To jen. Já nevím. Promiň." Jak jsem jí měla vysvětlit, co se právě stalo?

"Ashley. Co se děje?" vzala mi tvář do dlaní.

"Chci tě vzít na rande. Ale vím, že nemůžu," odvětila jsem a sklopila zrak. Trochu jsem se zvedla a posunula se ke kraji gauče. Otočila se čelem ke mně.

"Chceš mě vzít na rande? Na to v téhle chvíli myslíš?" smála se.

"Ano," odpověděla jsem zahanbeně.

"Páni, Ashley. A to jsem si myslela, že máš neustále chlípné myšlenky," zase se zasmála.

Hravě jsem ji plácla do ruky.

"Promiň," řekla.

"Máš pravdu. Obvykle mám. Ale s tou ne vždycky. Od tebe chci něco, co jsem ještě od nikoho nechtěla," řekla jsem s pohledem upřeným do jejích očí.

"A co je to?" zeptala se, zatímco mi prsty přejížděla po rtech.

Váhala jsem. Nechtěla jsem ji vyplašit. Ale nedokázala jsem jí lhát. Musela vědět, co cítím.

"Všechno." Neodvrátila jsem oči z jejích. Chtěla jsem vidět její reakci.

Dívala se na mě dalším z těch pohledů, který jsem nedokázala rozluštit. Přála jsem si, aby mi řekla, co cítí, a já nemusela hádat.

Její výraz se mi nelíbil. Děsil mě. Chystala jsem se jí zeptat, na co myslí, když vtom jsem zaslechla zabouchnutí dveří od auta. Obě jsme se posadily tak rychle, že jsme do sebe narazily hlavami.

"Promiň," pronesly jsme zároveň.

Vstala z gauče, právě když vešla do domu Miranda.

A jéje.

Podívala se na Spencer. Měla růžový tváře a upnutý tričko měla pořád zvednutý k pupíku. Jo a... na krku měla cucflek. Pardooon! Rychle jsem si zakryla ret dlaní. Nechtěla jsem v tý chvíli muset vysvětlovat i to. Miranda se podívala na mě. Seděla jsem na gauči nejspíš taky s růžovými tvářemi. Vlasy rozcuchaný.

Byly jsme přistižený.

"Já to věděla," řekla Miranda. Nedokázala jsem odhadnout, jestli se zlobí, nebo ne.

"Co jste si myslely?" zvedla hlas. Jo, zlobila se.

"Jak dlouho to trvá?" zeptala se. Ani jedna z nás neodpověděla.

"To jste si myslely, že na to nepřijdu?"

Kurva! Nemohla jsem ji ztratit. Ale byla jsem do Spencer zamilovaná.

Miranda pustila tašky na podlahu, otočila se a zabouchla dveře. Se Spencer jsme se na sebe podívaly a pak zpátky na ni.

Miranda se otočila zpátky na nás a obě nás překvapilo, že ji vidíme... usmívat se.

23 - Máš mé srdce

"Já to věděla, já to věděla, já to věděla," prakticky skákala Miranda na místě. Myslela jsem, že se bude zlobit, až to zjistí. Zřejmě jsem se hodně mýlila. Nemohla jsme si pomoct a uchechtla jsem se jejímu vyvádění. Podívala jsem se na Spencer, která měla šokovaný výraz. Rychle si zavázala župan. Měla stejnej výraz, jako když jsem jí řekla, že od ní chci 'všechno'. Říkala jsem si, že s tím jsem to asi zvorala.

"Tak řeknete něco?" podívala se Miranda nejdřív na mě.

"Ó, eh, hm." Jo, to byla jediný slova, který jsem v tý chvíli dokázala zformulovat.

Miranda se zasmála a pak se podívala na Spencer.

"Jasně, ehm, no..." Spencer aspoň dala dohromady víc než dvoujhláskový zvuky.

Vylekalo nás zazvonění telefonu.

"Ehm, půjdu to zvednout," prohlásila Spencer a pak prakticky vyběhla z místnosti. To nebylo fér. Nechat mě tam z inkvizitorkou. Samotnou... a vyděšenou.

Otočila jsem hlavu od mizejících zad Spencer zpátky k Mirandě, která na mě pořád hleděla s jedním zvednutým obočím.

"Takže?" žádala si odpovědi.

"Takže? Co chceš vědět?" zeptala jsem se.

"Všechno. No, možné ne úplně všechno," zavrtěla obočíma. To neudělala.

"Jako co?" předstírala jsem hloupou.

"Co kdybys mi pro začátek řekla, proč jsi měla pocit, že mi musíš lhát?" To už se tvářila se ublíženě.

"Nelhala jsem ti, přísahám," dala jsem si obě dlaně na srdce.

"Ach ne," hlesla se zamračením. "Ashley, co se stalo?" Než jsem zjistila, co se děje, došla ke mně, přidřepla si přede mnou a otočila mi hlavu doleva.

"Kdo ti to udělal?" V hlase měla patrný obavy a v očích smutek.

Aha, jasně. Můj ret. Zapomněla jsem.

"Ashley, kdo ti to udělal?" zvedla hlas, právě když Spencer vyšla z kuchyně. Taky se mračila.

"Moje matka. Objevila se, když jste včera odešly. Chtěla peníze a já jí je nechtěla dát. Řekla jsem pár věcí, co se jí nelíbily, a ona na to zareagovala úpravou mýho obličeje," zasmála jsem se. Miranda ne.

"Ash. To není vtipný," řekla. Z očí jí uniklo několik slz a pomalu jí stékaly po tvářích.

Otřela jsem jí je a přitáhla si ji k objetí.

"Promiň. Ale jsem v pohodě. Táta se o to postará. O ni," ujišťovala jsem ji. Odtáhla se a viděla jsem v jejích očích bolest. Bolelo ji mě takhle vidět a mě bolelo ji vidět kvůli mě trpět. Nenáviděla jsem svou matku.

Posadily jsme se zpátky na gauč hodně blízko sebe. Spencer pořád stála ve dveřích do kuchyně. Opírala si hlavu o futra a v očích měla patrný slzy.

"Kéž bych tam byla. Vypadala by ještě hůř," prohlásila Miranda.

"Takže fakt vypadám hrozně?" probodla jsem Spencer pohledem a ona stiskla rty, aby skryla úsměv.

"Ne, Ash. Vypadáš překrásně jako vždycky," odvětila Miranda a široce se usmála.

"Obě mi kecáte," vrtěla jsem hlavou a rozesmála se. Pak jsem si zakryla obličej dlaněmi. Začaly se mi smát.

"Tak už jste připravený kápnout božskou?" zeptala se Miranda a podívala se z jedný na druhou.

"Jasně," odpověděla Spencer. Já jenom přikývla.

"Jen se předtím obleču." Spencer vyšla z místnosti a zamířila nahoru do svýho pokoje.

"Mirando, přísahám, že jsem ti nelhala. Když ses mě předtím ptala, čestný skautský, že se nic nedělo. Tohle v podstatě začalo včera."

"A co je přesně 'tohle'?" zajímalo ji.

"Já ani nevím," pokrčila jsem rameny.

"A vy jste spolu... vy jste..."

"NE, ne, ne," přerušila jsem ji a mávala před sebou rukama.

"Ani v nejmenším. Nikdo nebyl svlečenej. Přísahám."

"No, to ráda slyším. Myslím," zasmála se.

"Spala jsi tady?" Věděla jsem, na co naráží.

"Tak to nebylo. Byla jsem mimo. Táta nechtěl, abych šla domů. Tak jsem zůstala tady a Spencer se o mě starala," usmála jsem se při vzpomínce, jak příjemnej to byl pocit, když mě objímala.

"Ash... já..."

"Já vím, co chceš říct," zase jsem ji přerušila.

"Ale se Spencer to tak není. Ano? Já, já, já ji miluju," zašeptala jsem poslední část.

Miranda se usmála a pak mě objala.

"Nechtěla jsem říct nic špatnýho, Ash. Jenom jsem chtěla říct, jakou mám za tebe radost. Věděla jsem, co ke Spencer cítíš," poplácala mě po ruce.

"Tys to věděla?"

"Nejsem slepá, Ashley. Viděla jsem, jak se na ni díváš. A všichni mi předtím vykládali, jaká je Ashley Daviesová drsňačka a že může mít jakoukoliv holku si usmyslí, ale... neviděla jsem tě se ani podívat na jinou holku. A ta Rebecca se nepočítá, protože to ses jenom snažila, aby Spencer žárlila. A totálně to zabralo. Dobrá práce," usmála se a já se zasmála.

Miranda toho viděla víc, než dávala vědět.

"Za poslední měsíc jsem si u Spencer všimla změn. Vždycky byla tak prázdná, ale pak ses objevila ty a ona se zase začala usmívat. Pak byla smutná a ty taky. Věděla jsem, že to spolu nějak souvisí. Teď se zase usmívá. Nikdy jsem ji takovou neviděla. Udělá všechno, aby tě ochránila. Pořád se na tebe ptá. Je v tvý přítomnosti šťastná..."

"A už se stihla obléknout a stojí přímo za tebou," přerušila ji tentokrát Spencer. Stála za gaučem, ruce měla v bok a měla nakloněnou hlavu na stranu. A široce se usmívala tím svým nádherným úsměvem.

"Ahoj, Spence. Zrovna jsme o tobě mluvily."

"Já vím. Slyšela jsem." Posadila se na židli naproti nám. Převlékla se do upnutých modrých džín a tý svý mikiny z Michiganský univerzity. Neměla ponožky a já si všimla dokonalých šeříkově nalakovaných prstů a rovněž dokonalýho chodidla.

"Dobrá, i když bych tu moc ráda seděla a zpovídala vás, jsem vyřízená a zoufale se potřebuju natáhnout," prohlásila Miranda a zívla.

"Neměla jsi jít na uměleckou výstavu?" zeptala se Spencer Mirandy.

"Chels se chytla s rodičema ohledně auta nebo co, tak jsme nešly. Její máma se naštvala a poslala mě domů." Tvářila se zklamaně.

"Aha. No, ta výstava běží až do příštího týdne. Možná budete mít příležitost jít jindy."

"Nejspíš jo. Fajn, půjdu si zdřímnout. Nezlobte tu," mrkla na mě.

Vstala a prošla kolem Spencer. Naklonila se a dala jí pusu na tvář.

"My dvě dáme pozdějc řeč," usmála se na Spencer a pak odešla z místnosti.

"Jo, a možná bys měla schovat ten cucflek, Spence," zavolala z chodby.

Spencer si zakryla krk a probodla mě pohledem. Jenom jsem pokrčila rameny a uchechtla se. "Promiň."

Spencer vstala ze židle a posadila se vedle mě na gauč. Pak mě překvapila tím, že mě vzala za ruce. Nechala hlavu sklopenou a hleděla na ně.

"Omlouvám se za to, jak jsem předtím zareagovala," řekla a pak konečně zvedla hlavu a podívala se mi do očí.

"To je dobrý. Vím, že jsem tě překvapila." Tentokrát jsem na naše spojený ruce sklopila zrak já.

"Nepřekvapila jsi mě, Ashley," řekla. "Dobrá, byla jsem trošičku překvapená, když jsi mě přestala líbat, abys mi řekla, že mě chceš vzít na rande," zahihňala se a pak se nakrátko odmlčela. "Ale nepřekvapilo mě, co jsi řekla potom."

"Myslíš to s tím 'vším'?" znova jsem se podívala do jejích modrých očí. Působila nějak jinak. Skoro klidně.

"Ano. To s tím 'vším'." Stiskla mi ruce ve svých. "Ash, vím, že to pro tebe není jen nějaké středoškolské pobláznění a určitě to není jen pobláznění pro mě. Neriskovala bych tolik, kdyby bylo. Ale tohle," ukázala na nás, "tohle bylo trochu nečekané. A lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám trochu nahnáno. Jsem vyděšená. Bojím se, protože na tebe nedokážu přestat myslet. Bojím se, protože mi dokážeš pouhým pohledem rozbušit srdce. Bojím se, protože jsem včera večer byla ochotná jít do vězení, jen abych tě ochránila. Bojím se, protože jsem předtím nebyla schopná sebe samu zastavit. Bojím se, protože tě moc potřebuju." Odmlčela se a vzala mě dlaněmi za tvář. Něžně mě hladila. "Bojím se, protože vše, co chci, je ti být nablízku a... líbat tě." Naklonila se a přitiskla svý hebký rty na moje. Něžnej polibek... velká úleva. Nezvorala jsem to. Dobře já!

Odtáhla se a opřela si čelo o moje. Pořád jsem měla zavřený oči a pořád jsem cítila její rty.

"Ash, otevři oči," zašeptala Spencer.

Otevřela jsem oči a pohlédla do oceánově modrých hledících na mě.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Ne," odpověděla jsem.

"Ne?" dělala si starosti.

"Ne. Ale cítila bych se mnohem líp, kdybych tě mohla obejmout," řekla jsem, vzala jí za ruce, zvedla si je ke rtům a políbila je.

Usmála se a pak vstala z gauče.

"Kam to jdeš?" zeptala jsem se trochu zmatená.

"Pustím film. Na co se chceš koukat?" zeptala se, zatímco prsty procházela dévédéčka.

"Něco vtipnýho. Žádný drama prosím," vzdychla jsem.

"Dobře. Žádné drama. Co takhle... Malá mořská víla?" Široce se zubila. Jak bych jí mohla odolat?

"Ehm, tak jo," zasmála jsem se.

Dostalo se mi hezkýho pohledu na její zadek, zatímco se předklonila, aby vložila dévédéčko do přehrávače. Sakra, byla jsem šťastlivka.

Přistihla mě při zírání a zavrtěla hlavou.

"Jsi zlobivá holka," žertovala, zatímco se posadila zpátky na gauč.

Rozevřela jsem pro ni náruč a ona se o mě opřela.

Dokonalý!

"Proč jsi vybrala tenhle film?" zeptala jsem se jí. Dala jsem jí pusu do vlasů.

"Patří k mým nejoblíbenějším," odvětila hrdě.

"Fakt? Tak to jsi viděla málo filmů, Spence," vtipkovala jsem. Štípla mě do nohy.

"Au!" Fakt to bolelo.

"Promiň."

"Proč patří k tvým nejoblíbenějším?"

"Nevím. Musím mít důvod? Prostě ho miluju," odpověděla.

"A jaká je tvá nejoblíbenější část?"

"Scéna na loďce, když zpívají "Kiss the girl". Je to hrozně romantická scéna." Zadržela jsem uchechtnutí, který se dralo na povrch.

"Vážně, Spence? Je to animák." Znova mě štípla.

"Předpokládám, že děěěsně miluješ i Zápisník jedný lásky." Mám ho doma, ale nikomu to neříkejte. Co je? V srdci jsem romantik.

"Vlastně ano, miluju. Je to dokonalý milostný příběh. Co můžu říct, mám slabost pro romantické filmy se scénami na loďce," zahihňala se.

"Bohajeho," obrátila jsem oči v sloup, ale neviděla to.

"Takže tvrdíš, že ty nemáš romantické filmy ráda, Ashley?"

"To netvrdím. Ale když se řekne romantickej film, nenapadne mě Malá mořská víla, Spence," zasmála jsem se a ona mě zase štípla.

"Au! Přestaneš s tím?" zpevnila jsem svý objetí, aby nemohla hýbat rukama.

"Přestaň si ze mě dělat legraci a já už tě znova neštípnu." Byla roztomilost sama.

"Spence, to, že se na tohle musím dívat, mám u tebe."

"Myslím, že odměnu dostáváš právě teď, Ash, tak mlč. Film právě začal." Dívala bych se na starej černobílej válečnej film s titulkama, kdybych ji mohla objímat. To stálo za všechno.

Po konci filmu se otočila, opřela s hlavu o mou hruď a usnula. Jemně pochrupovala a bylo to hrozně roztomilý. Projela jsem jí rukou vlasy a políbila ji na ně. Byla jsem v dokonalým teple a pohodlí. S ní v náručí jsem usnula.

Obě nás v leknutím probudilo zaklepání na dveře. Při tom jsme se srazily hlavami.

"Promiň," řekly jsme zároveň.

Kolem prošla směrem ke dveřím Miranda.

"Jdu tam. Měly byste vstát. Jen pro případ." Byla hrozně chytrá. A za to, že o nás měla starost, jsem ji měla ještě radši. Měla jsem úžasnou kámošku.

Obě jsme se posadily a Spencer se zvedla z gauče a sedla si na židli naproti mě. Usmála se na mě a já na ni mrkla. Se zarděním odvrátila zrak. To mě nikdy nepřestane bavit.

Miranda nad námi zavrtěla hlavou a zahihňala se. Pak konečně otevřela dveře.

"Zdravím, pane D. Ráda vás vidím," přivítala Miranda návštěvu. Můj táta.

Vyskočila jsem z gauče a vrhla se mu do náručí jako malá holka.

"Ahoj, princezno," shlédl na mě a vzal můj obličej do dlaní.

"Je ti dobře?" zeptal se.

"Je mi víc než dobře," podívala jsem se na Spencer a Mirandu a usmála se.

"Fajn," políbil mě do vlasů a sevřel mě na svý hrudi.

Odvedla jsem ho ke gauči a přiměla ho se posadit.

"Tak?" řekla jsem.

"Je pryč," bylo všechno, co řekl, a já se zazubila.

"Jak? Cos udělal?" Doufala jsem, že nic úplně špatnýho. Vrátil se mi do života a chtěla jsem, aby to tak zůstalo.

"Ashley, poslední dva roky jsem nechal tvou matku sledovat. Už dávno jsem se chtěl rozvést. Ale věděl jsem, že by mě při rozvodu připravila o poslední penci, kterou mám. Není tajemství, že jsem byl nevěrnej. Je toho plnej bulvár. A oba víme, že taky byla nevěrná, ale neměl jsem žádnej důkaz. Tak jsem se postaral, abych ho měl. Najal jsem soukromýho detektiva, kterej ji na každým kroku sledoval. Mám na tvou matku docela dost špíny."

Usmála jsem se a řekla mu, aby pokračoval.

"V týhle chvíli je tvá matka na půl cesty do Texasu. Uzavřeli jsme dohodu. Odejde a nikdy se nevrátí, pokud to nebudeš chtít. A já nepůjdu na policii s tím, co na ni mám."

"Co na ni máš?" Chtěla jsem vědět, co ta čarodějnice provedla.

"No, jak jsem říkal, mám toho na ni docela dost. Ale za pár věcí by šla do chládku, kdybych je předal policii. Mám celej disk fotek toho, jak nakupuje u dealerů. I pár videí. Tvá matka byla věrnej zákazník." Sklopil zrak a vzal mý ruce do svých.

"Mrzí mě, žes ji musela vidět sjetou. Mrzí mě, že jsem tě tu s ní nechal samotnou. Mrzí mě, že tě praštila, a nikdy si neodpustím, že jsem tomu nezabránil."

"Já vím, ale teď mi to vynahrazuješ," ujistila jsem ho.

"Ne. To ti nikdy vynahradit nedokážu. Jsem jenom rád, že jsi vzhledem k okolnostem dopadla tak dobře."

"No, mám skvělý kámošky," podívala jsem se na část svýho podpůrnýho systému, která seděla na druhým gauči.

"Ano, to máš," souhlasil.

"A co ještě na ni máš?" Věděla jsem, že je toho víc.

Zasmál se. Cokoliv to bylo, muselo to být dobrý.

"Znáš ty dvojčata, co čistí bazény?"

"Jo. Julio a Mateo. Čistili nám bazén asi rok. Vím, že s jedním z nich spala." Nejspíš s oběma.

"Částečně máš pravdu. Ve skutečnosti spala s oběma. Najednou." Udělal pauzu, aby viděl mou reakci. Jenom jsem se zasmála.

"Každopádně je před pár měsícema oba vzala s sebou do Caba. Mým z toho výletu spoustu fotek. U některých bych si přál, abych je nikdy neviděl." Znechuceně zavrtěl hlavou.

"A proč na tom záleží?"

"Juliovi a Mateovi bylo minulej měsíc teprv sedmnáct." Cože?

"Cože? Děláš si srandu? Bylo jim jenom šestnáct? Od pohledu bych tipovala, že jim táhne na třicítku," hystericky jsem se rozesmála. "To je dokonalý, tati. To je prostě dokonalý."

"Takže je v trapu. Nevrátí se, pokud to nebudeš chtít. Chtěl jsem, aby to bylo na tobě."

"Proč jsi s tím, co na ni máš, prostě nešel na policii?" zajímalo mě.

"Protože by za mřížema nepobyla moc dlouho a pak by ji pustili a pokusila by se způsobit další trable." To dávalo smysl.

"Proč s tvýma podmínkama souhlasila? Taky musela vědět, že by moc času v lochu nestrávila."

"Tvá matka se vězení k smrti bojí. Má klaustrofobii a radši by umřela, než nosila oranžovou." Zasmála jsem se.

"Díky, tati. Za všechno." Pevně jsem ho objala.

"Neděkuj mi, zlatíčko. Jsem tvůj otec a je můj úkol tě chránit. Jenom mě mrzí, že to trvalo tak dlouho."

"A co rozvod?" zeptala jsem se.

"Ráno o něj oficiálně zažádám. Ale to není všechno, co zítra udělám. Zítra dám řeč se svýma lidma. Změníme termíny koncertů, který jsem prošvihnul, a dokončím zbytek, co byl v plánu. Pak si dám na nějakou dobu pohov. Chci být táta, kterýho potřebuješ, Ash. Táta, na kterýho se můžeš spolehnout. Chci, abys na mě byla tak pyšná, jako jsem já na tebe, princezno." Ani jsem se nesnažila zastavit slzy. Když se ze mě stala nová Ashley, stal se ze mě asi i velkej uplakánek. Bylo mi to ale fuk. Tentokrát to byly šťastný slzy.

Objal mě a objímali jsme se snad věčnost. Nechtěla jsem ho pustit.

"Co kdybysme to oslavili?" odtáhnul se a zeptal se mě.

"Určitě," věnovala jsem mu širokej úsměv.

"A co vy dvě? Máte chuť na oslavu?" zeptal se Mirandy a Spencer, který si obě otíraly oči. Jako malý.

"Rozhodně," vyskočila Miranda z gauče a zahrnula mě medvědím objetím. Pak stejně silně objala i mýho tátu.

"A co ty, modroočko?" Líbilo se mi, když Spencer tak říkal.

"Myslím, že si to oslavu rozhodně zaslouží. Jsem pro." Došla k nám a objala mě. Začínala jsem si na všechna ta objetí zvykat. Cítila jsem se díky nim milovaná.

"Moc ti to přeju," pošeptala mi do ucha.

"Tak dobrá. Jdem slavit," zvolat hlasitě táta.

23B

Skončili jsme u nás doma. Všechny matčiny věci byly pryč. Přimělo mě to k úsměvu. Ale taky jsem se kvůli tomu cítila trochu prázdně. Nedokázala jsem si ten pocit vysvětlit. Táta se rozhodl, že nám chce všem ukuchtit večeři. To jsem nemohla odmítnout. Táta byl úžasnej kuchař. Nechal mě vybrat jídlo. Vybrala jsem nudle s kuřecím masem a parmazánem. Miluju italský jídla.

Zatímco táta vařil, Spencer ho sledovala. Dal jí pár tipů (který zoufale potřebovala) a pak se zdálo, že zabředli do bodrého hovoru. S Mirandou jsme se posadily ke kuchyňskýmu stolu, trpělivě čekaly a povídaly si o všem možným.

Během večeře mě Spencer držela pod stolem za ruku. Čas od času ji stiskla a já se na ni podívala. Rty jí mírně zvedal stydlivej úsměv.

Byla jsem hrozně moc zamilovaná.

Byla jsem hrozně moc šťastná.

Život nemohl být lepší.

"Tak co, krásné dámy, nechcete se k nám přidat na pár dní v Malibu?" zeptal se táta mezi sousty těstovin.

Možná mohl být život lepší. Spencer v plavkách. Ano, prosím!

"V Malibu? Jsem pro," odvětila Miranda nadšeně.

"Já nevím. Musím dohnat hodně práce a čtení," řekla Spencer s pohledem do svýho talíře.

"Jsou jarní prázdniny. PRÁZDNINY, Spence. Jedeš taky," zareagovala Miranda přísně. Trávila se Spencer moc času.

Spencer se podívala na Mirandu s "Co prosím?" výrazem. Já se jenom uchechtla.

"No tak. Nekaž zábavu. Dům je přímo na pláži. Je to obrovskej barák. Všichni budem mít vlastní pokoje. Pláž je na kilometr každou stranu soukromá. Můžeš si číst na pláži. No tak, modroočko... žij trochu."

Spencer se snažila na mýho tátu neusmát. Podívala se na mě a já nahodila štěněčí pohled a vyšpulila spodní ret.

"Tak jo, ale jen na pár dní," řekla nakonec.

V duchu jsem tančila. To bude vzrůšo.

Provedla jsem Spencer po domě. Prohlídka příhodně končila mým pokojem. Mrk mrk.

"Páni. Máš úžasný pokoj," řekla, když jsme do něj vešly.

"Jo. Není špatnej." Měla jsem parádní pokoj.

Rozešla se a prozkoumala každej jeho centimetr. Když jsme došly k stěně s dévédéčkama, vytáhla Zápisník jedný lásky a zvedla na mě obočí.

"Co je to, Ashley?" A byla jsem přistižená.

"Ten je nejspíš Caseyin. Pořád tu nechává svý věci." Pochybovala jsem, že na to skočila.

"Tak Caseyin, hm? A co tenhle?" vytáhla Casablancu.

"To je klasika. Ten má každej."

"A tenhle?"

Jih proti severu. "Další klasika."

"A tenhle?"

Titanic. "Ehm, viděla jsi tu scénu s Kate Winsletovou?"

"A co tenhle?"

Kráska a zvíře. "Belle je sexy."

Zasmála se a došla ke mně.

"Myslím, že jsi tajná milovnice romantických filmů, Ashley Daviesová," řekla a přitáhla si mě za boky k sobě.

Naklonila jsem se k ní a pošeptala jsem jí do ucha: "Když přiznám, že jsem, dáš mi pusu?"

Přikývla. "Miluju romantický filmy," řekla jsem centimetry od jejího obličeje. "A miluju... tvoje rty." Naklonila jsem se a něžně ji políbila.

Ležela jsem v posteli a zírala do stropu. Hlavou se mi nekontrolovatelně honily myšlenky na posledních pár dní. Sobota pro mě měla být skvělej den a skoro celá byla. Dokud, no, však víte. Konečně mi bylo 18 a byla jsem oficiálně dospělá. Měla jsem jedno z dosud svých nejlepších vystoupení. Ale byl to jeden z nejhorších večerů mýho života. Neděle. No, neděle byla jeden z nejlepších dnů mýho života. A jak jsem ležela ve svý obří posteli a zírala na holej strop nad sebou, nechápala jsem, proč mám najednou pocit, jako by mi něco chybělo.

Táta byl doma. Měla jsem nejlepší kámošku, jakou si mohla holka přát. A měla jsem Spencer. Tak nějak. Byla jsem šťastná. Nadšená. Radostí bez sebe. Ale necítila jsem se úplně celá. Co to se mnou sakra bylo?

Nakonec můj mozek konečně sklapnul a já usnula.

V pondělí ráno jsem se vzbudila kolem půl jedenáctý. Sbalila jsem si pár tašek... dobře, sbalila jsem si pět tašek a kytaru. Ne mou nejoblíbenšjší, protože tu mi má pitomá matka šlohla a někomu prodala. Táta říkal, že dokáže zjistit, komu ji prodala, vzhledem k tomu, že jeho vyšetřovatel ji sledoval na každým kroku.

Naložili jsme auto a vyrazili k domu na pláži. Malibu, už jedem.

Z pohledu Spencer

"Máme před sebou docela dlouhou cestu, Spence. Myslím, že bychom měly hodit tu řeč," řekla Miranda, když jsme vyjely z naší ulice a vyrazily směr Malibu. Byla to asi hodina jízdy. Zřejmě se tomu rozhovoru nevyhnu.

"A je vůbec o čem mluvit? Nesdělila ti Ashley všechny pikantní detaily?" Nevěděla jsem, o čem všem mluvily. Věděla jsem jen to, co jsem zaslechla, když jsem se vrátila.

"Ashley mi neřekla žádný pikantní detaily. Netušila jsem, že nějaký jsou. Teda až doteď," zasmála se. Bezva.

"To je v pořádku, Spence. Pikantní detaily můžeme vynechat."

"Co bys ráda věděla, Mirando?" Tohle bude legrace. Nebo spíše její opak.

"Vždycky jsi byla na holky? Byl můj bratr výjimka?" Cože?

"Ne. Tvůj bratr nebyl výjimka. To Ashley je výjimka. Nikdy předtím mě žádná žena nepřitahovala." Bylo to tak. Na Ashley něco bylo. Něco za její maskou.

"To je tak šílený." Povídej mi o tom.

"Já vím." Bylo to bláznivé. A já do ní byla blázen. A nemohla jsem uvěřit, že jsem to právě řekla. Nebo si myslela.

"Musíš ji mít moc ráda, když všechno riskuješ. Mohla bys přijít o práci, Spencer." Dělala si starosti.

"Mám ji moc ráda. Někdy mám pocit, že je to možná více než jen to. Ale ještě nejsem připravená to přiznat." Odmlčela jsem se. "Vím, co je v sázce. Ale nedokážu se od ní držet dál. Nedokážu na ni přestat myslet." Zastavila jsem na červenou a pohlédla na Mirandu, která se na mě široce culila jako malá holka na plakát Justina Biebera. Uf!

"Přestaň se na mě tak dívat," hravě jsem ji plácla do ruky.

"Ale když ono je to tak roztomilý. Ty Ashley milujeeeeš."

"To jsem neřekla." Řekla jsem 'možná'.

"Nemusela jsi, Spence. Čtu mezi řádky."

"Vážně?" Přikývla. "Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že mnou budeš zklamaná, až to zjistíš." Myslela jsem, že mě bude nenávidět.

"Jak bych mohla být zklamaná. Jsi díky ní šťastná, Spence, a naopak. Obě jste byly osamělý a nešťastný. Teď už nemusíte. Nechci nic jinýho, než abys byla šťastná, a vím, že Aiden by to chtěl taky. Bez ohledu na to, s kým to bude. Našla jsi někoho výjimečnýho. Něco neuvěřitelnýho a neodvratnýho. Vím, že to nepřiznáš, ale zase jsi našla lásku. Važ si jí."

"Kdy jsi tak zmoudřela?" uchechtla jsem se.

"Vy dvě jste inspirativní," bylo vše, co řekla.

Po tom svém proslovu Miranda oznámila, že si zdřímne. "Vzbuď mě, až tam budeme," řekla mi.

Měla jsem čas přemýšlet. Vážně jsem byla do Ashley zamilovaná? Byla jsem si skoro jistá, že odpověď znám. Nebyla jsem připravená ji přiznat. Nebyla jsem připravená to říct sama sobě a určitě ne nahlas. Chtěla jsem s ní být. V každém možném ohledu. Chtěla jsem ji tak moc, že bych si ji nedokázala odepřít, ani kdybych chtěla. Což jsem nechtěla. Stála za ta rizika. Stála za... 'všechno'.

Kolem páté jsme konečně dorazily k domu a já naťukala u brány kód, který mi Ashley dala. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsme zastavily před domem. Samotný dům byl menší než to sídlo, v kterém jsem byla minulý večer. Ale co mu scházelo na velikosti, doháněl vzhledem. Dům byl světle béžový a skládal se hlavně z oken. Obě strany příjezdové cesty byly lemované palmami, které obklopovaly záhony oranžového kalifornského máku, fialových lilií a několika dalších kytek různých barev. Vyráželo to dech. Ale krása, která mě obklopovala, mě nemohla připravit na pohled přede mnou...

Zastavila jsem za velkou černou dodávkou, která nejspíše patřila Raifovi. Ashley z ní něco vykládala. Na sobě měla superkrátké džínové šortky a vršek od červených bikin. Páni!

Musela jsem vypadat jako blázen. Ucítila jsem na bradě ruku, která mi je zvedla.

"Slintáš, Spence. Mohla bys, ehm... nechat pusu zavřenou?" smála se Miranda.

Miranda vyskočila z auta a rozběhla se k Ashley. Málem z ní objetím vymáčkla duši. Ashley přišla k mojí straně auta a otevřela dveře.

"Ahoj, krásko," pozdravila mě a vytáhla mě z auta.

"Ahoj," bylo vše, co jsem ze sebe dokázala vypravit. Naklonila se a políbila mě na tvář. Nitro mi okamžitě zalilo teplo a mravenčení.

"Pomůžu ti s taškama." Podala jsem jí ze zadního sedadla tašky a Ashley se rozešla k domu. Chtivě jsem ji sledovala očima.

Díky Raifovi jsme k večeři měli grilované maso. Kuřata, žebírka, hamburgery a párky. Tři různé saláty. Vařenou kukuřici. Člověk by si pomyslel, že Raife čekal příjezd armády, tolik jídla tam bylo.

Všichni jsme seděli na krásné terase s výhledem na oceán. Terasa byla zasklená a ozdobená řetězy světýlek. Byla tam dvě dost velká křesla, jídelní stůl, minibar, kulečníkový stůl, vířivka a stereo. Dokázala bych tu žít. Ashley zmizela v domě a já přemýšlela, co dělá. O tom jsem přemýšlela často. Co dělá? Kde je? Myslí na mě?

Miranda a Raife byli zcela ponořeni do nějakého hovoru. Neměla jsem ponětí o čem. Co jsme dorazily, myslela jsem na Ashley.

Ucítila jsem na rameni hřejivou dlaň, a když jsem vzhlédla, upíraly se na mě její nádherné oči. V ruce měla deku a dvě mikiny.

"Pojď se mnou," natáhla ke mně ruku. Vzala jsem ji za ni.

Ruku v ruce jsme kráčely po pláži. Hodně prostá, ale zároveň romantická věc. Došly jsme na konec jejich pozemku. Jejich pozemek od sousedního odděloval vodní kanál. Příkop vedl k malé zátoce, u které bylo několik mol a lodí různých velikostí. Došly jsme k molu, u kterého byl uvázaný motorový člun.

"Není to dřevěná loďka s veslama, ale víc nemám," věnovala mi Ashley drobný úsměv. Došlo mi, o co jde. Byla tak šíleně sladká.

"Je dokonalý, Ashley," sevřela jsem jí ruku a přitáhla si ji k objetí.

Odtáhla se. "Můžu tě vzít na projížďku?"

"Umíš s ním zacházet?" ukázala jsem ke člunu.

"Je to můj člun. To bych si prosila, že s ním umím zacházet," odvětila s uchechtnutím.

"Tak jo." Naskočila do člunu a pomohla mi do něj nastoupit.

Z pohledu Ashley

Byl nádhernej večer a slunce se chýlilo k západu. Člun jsem zastavila asi dva kilometry od pobřeží a spustila kotvu. Zdálo se, že je Spencer zima, tak jsem jí nabídla mikinu, kterou jsem s sebou vzala. Sama jsem si oblékla druhou a došla k lavici na zádi člunu.

"Pojď sem," rozevřela jsem pro ni náruč. Posadila se mezi moje nohy a zády se o mě opřela. Objala jsem ji. Dotýkaly jsme se tvářemi.

"Je tu nádherně, Ash. Je to dokonalé."

Dala jsem jí pusu na tvář. "Ano. Je tu nádherně."

Z člunu jsme sledovaly západ slunce za okraj oceánu. Objímala jsem Spencer a ona mě držela za ruku a kreslila mi palcem na hřbet dlaně. Kromě vln bylo ticho. Všechno v tom okamžiku bylo dokonalý.

"Děkuju, žes mě sem vzala, Ashley. Je to úžasné," řekla a pak mi dala pusu na tvář.

"Nemáš zač. Promiň, že jsem nesehnala zpívající ryby a ptáky. Všichni měli moc práce," žertovala jsem.

"Nepotřebuju zpívající ptáky a ryby, Ash. To, že jsi tu se mnou pod svitem měsíce ty, je pro mě dostatečně romantické." Dala si kolem sebe mou ruku těsněji.

Chvíli jsme mluvily o všem možném i nemožném. Připozdívalo se, ale ani jedna jsme se ještě nechtěly vrátit.

Rozhostilo se ticho a já nechtěla ten pokojnej okamžik narušit, ale bylo něco, na co jsem se jí už nějakou dobu chtěla zeptat.

"Spence?"

"Jo."

"Povíš mi o Aidenovi?" Doufala jsem, že jsem nepřekročila mez.

Nejdřív nic neřekla a mě se zmocnil strach. Okamžitě jsem zalitovala, že jsem se zeptala. Nakonec ale...

"S Aidenem jsme se poznali, když jsem byla v prváku na výšce. Jeho posádka byla umístěná ve městě asi 80 kilometrů od školy. Byl s kamarády na škole na fotbalovém zápase. Potkali jsme se na mejdanu a padli si do noty. Měsíce jsme si telefonovali a zamilovali se. Zpočátku to bylo těžké, protože byl 80 kilometrů daleko, ale dokázali jsme to překonat.

Někdy během třeťáku mu zatelefonovali, že jeho rodiče zemřeli. Neměl jinou možnost, než se vrátit domů, aby se postaral o Mirandu. Nechtěl ji brát z domova, protože právě přišla o rodiče, tak se sem přestěhoval. Léto jsem strávila s nimi. Požádal mě o ruku a já řekla ano. Byla jsem do něj strašně zamilovaná a chtěla jsem mu pomáhat s Mirandou. Vzali jsme se o pět týdnů později na radnici. Nebyla to zrovna nejromantičtější svatba, ale nám to bylo jedno. Na poslední rok jsem se vrátila do školy, a když jsem odpromovala, přestěhovala se sem k nim. Hned jsem si našla práci na univerzitě a jeho poslali do Iráku." To už jí začal přeskakovat hlas.

"Je mi to líto, Spence," sevřela jsem ji pevněji.

"To je dobré. Takový je život, ne?" Otočila se mi v náručí tváří ke mně.

"V téhle chvíli jsem šťastná, Ashley. Tady s tebou jsem šťastná."

Teplota klesla o deset stupňů. Začínala být kosa, tak jsme zamířily zpátky. Spencer stála přede mnou. Ruce měla na kormidle člunu a já měla paže kolem jejího pasu. Voda byla klidná, takže řízení člunu bylo stejně snadný jako řízení auta. Když jsme se přiblížily k zátoce, převzala jsem ho. Zastavila jsem u mola a Spencer chytla sloupek, aby nás přidržela u mola. Uvázala jsem člun k dvěma sloupkům a vrátily jsme se na pláž.

Když jsme šly zpátky k domu, pokračovaly jsme v povídání. Zjistila jsem toho o Spencer hodně. Když byla batole, ráda se převlékala za princeznu. V osmi si zlomila pravou ruku. První kluk, co se jí líbil, byl Justin Timberlake. Milovala čtení a psaní poezie. Milovala divadelní hry a koncerty. Ráda rybařila a hrála kuželky. Díky všem těm věcem jsem ji milovala ještě víc.

Byly jsme skoro doma a já se zastavila a přitáhla si ji k sobě. Jemně jsem ji políbila a opřela si čelo o její. Pak jsem ji vzala za ruku a dala si ji na kůži přímo nad srdcem.

"Cítíš to? To děláš ty. Máš moje srdce, Spence," zašeptala jsem. Pořád jsme se opíraly čely.

Pak jsem zvedla druhou ruku, pohladila ji po tváři a pak jí s ní sjela po krku mezi ňadra. Přidržela jsem dlaň nad jejím srdcem.

"Prosím řekni mi, že i já mám tvý." Hlas jsem měla trochu roztřesenej. Trochu bojácnej.

Vzala mě oběma dlaněmi za tváře. Něžně mě políbila a pak si opřela čelo o mý.

"Máš," zašeptala v odpověď.

24 - Celá

"Máš," zašeptala v odpověď.

To jedno slovo pro mě znamenalo víc než kdy cokoliv jinýho. Nikdy mě nenapadlo, že se zamiluju, nemluvě o tom, že se někdo zamiluje do mě. Měla moje srdce a to nahánělo strach, protože to znamenalo, že mi ho může i zlomit. Dala jsem jí ho na stříbrným talíře. Od chvíli, kdy jsem jí pohlédla do očí, mi už moje srdce nepatřilo. Patřilo jí. Tlouklo pouze pro ni.

To, že jsem měla její srdce, nahánělo strach stejně, ne-li víc. V životě jsem toho spoustu zvorala. Děsilo mě, že když jsem dostala možnost někoho milovat, nakonec jí ublížím, protože jsem nevěděla, jak nebýt nešťastná. Dovolila jsem, aby se názory mojí matky staly mýma. Dovolila jsem si věřit, že si štěstí nezasloužím. Že si nezasloužím milovat nebo být milovaná. Nevěděla jsem, jak milovat. Nikdy jsem nemohla být někdo, do koho by se někdo mohl zamilovat.

Mýlila se. Já se mýlila. Nikdy jsem neměla takovou radost, že jsem se mýlila. Byla jsem do Spencer zamilovaná až po uši. Ráda jsem ji činila šťastnou. Ráda jsem jí přinášela na rty úsměv. Ráda jsem ji rozesmívala. Ráda jsem ji nutila se červenat. Ráda jsem jí rozbušovala srdce. Všechno to bylo snadný. Bylo to přirozený. Milovat ji bylo to, k čemu jsem byla předurčená. Opravdu jsem tomu věřila. Pokud existovalo něco jako osud. Byly jsi to my. Moje matka a její názory mohly jít do prdele. Pardon.

"Kam ses mi ztratila, Ash?" zeptala se Spencer. "Jsi v pohodě?"

"Jo," zasmála jsem se. "Jenom jsem se zamyslela."

Po tom dlouho odkládaným vyznání jsme si sedly do písku. Seděla přede mnou a já ji pevně objímala. Ani jedna z nás nechtěla, aby ten večer skončil.

"Zdá se, že hodně přemýšlíš, když jsme spolu. To jsem tak nudná?" žertovala.

"Ne, Spence. To vůbec ne. Jenom na nic z tohohle nejsem zvyklá. Je toho na mě hodně." Zabořila jsem jí tvář ke krku a políbila ho.

"Jsme v tom spolu, Ashley. Taky se bojím. Musíš se mnou mluvit. Chci vědět, co se ti honí tou tvou krásnou hlavičkou," otočila hlavu a jemně mě políbila.

"Chci o tom s tebou mluvit, Spencer, ale ne teď. Chci tu s tebou jenom sedět a vychutnávat si tuhle chvíli." Vzala jsem ji za týl a políbila ji. Ten polibek byl mnohem hlubší, než všechny ostatní, co jsme si ten večer daly.

Opatrně jsme se proplížily po schodech nahoru a dávaly si pozor, abychom neprobudily mýho tátu a Mirandu. Byly skoro dvě v noci. Když jsme došly k mým dveřím, zatáhla jsem Spencer do svýho pokoje.

"Ash, měla bych jít do svého pokoje," zašeptala.

"Co? Ne. Proč?" Nechtěla jsem ji nechat odejít.

"Jsem unavená a potřebuju se vyspat," vysvětlila.

"Můžeš spát se mnou, Spence. Slibuju, že budu hodná." Pomalu jsem k ní došla, vzala ji za ruku a přitáhla si ji blíž k sobě. "Slibuju. Budeme jenom spát."

"Ale já to slíbit nemůžu, Ashley. Nevím, jestli se dokážu ovládnout, když s tebou vlezu do postele," přiznala. V pokoji byla tma, ale viděla jsem, že jí zrudly tváře.

"Aha." Přitáhla jsem si ji blíž a chytla ji za boky. "Taky tě chci, Spencer. Chci tě úplně celou." Naklonila jsem hlavu na stranu a políbila ji. Tentokrát ne jemně. Ne ne. S rukama pořád v jejím pase jsem ji přitiskla ke dveřím. Zafňukala. Přestala jsem ji líbat.

"Promiň. Ublížila jsem t..." Nedostala jsem možnost tu otázku dokončit, protože její ústa se přisála k mým a její jazyk zoufale hledal můj. Rukama mi vjela do vlasů a držela mě u sebe. Sjela jsem rukama na její zadek a zvedla ji. Zahákla kolem mě nohy a z pocit jejího klínu na mým mi z hrdla uniklo hlasitý zasténání. Polibky přešly v nenasytný, zoufalý a chvatný. Hltaly jsme si navzájem ústa. Opustila jsem její rty a s otevřenou pusou jí začala líbat krk. Uslyšela jsem bouchnutí, a když jsem vzhlédla, viděla jsem, že Spenceřina hlava narazila do dveří. Pusu měla široce otevřenou a oči zavřený. Vzrušovalo mě, jak reaguje na mý doteky. Lehce jsem ji kousla do krku a pak jazykem vyjela až k jejímu uchu. Kousla jsem ji do lalůčku a pak po něm přejela jazykem. Pořád byla nohama zaháknutá za moje boky, tak jsem rukama zajela pod její tričko. Zachvěla se a tiše zasténala. "Sundej mi ho," zaprosila. To nemusela říkat dvakrát. Odspodu jsem jí tričko zvedla a sundala jí ho přes hlavu. Při pohledu na Spencer v červený krajkový podprsence se mi hormony utrhly ze řetězu. Znovu jsem zaútočila na její ústa, okamžitě našla její jazyk a pomalu ho sála. Sama jsem trochu zafňukala. Pomalu jsem jí jezdila rukama po pažích. Vyjela jsem jí dlaněmi k ramenům a pomalu jí stáhla ramínka podprsenky. Políbila jsem ji na bradu, pak jí olízla krk a následně ji s vyplazeným jazykem jemně políbila na rameno, abych ochutnala její kůži. Už jsem nevydržela čekat s ochutnáním její kůže níž pod ramenem, tak jsem se na Spencer podívala pro souhlas. Upřeně na mě hleděla. Modrý oči měla hodně tmavý. Pusu pořád otevřenou. Přikývla. Neměla jsem dobrej úhel, tak jsem nás přesunula k posteli a posadila ji na její okraj. Pak jsem si klekla na podlahu před ní. Naposled jsem k ní vzhlédla a její výraz se nezměnil. Svěsila jsem hlavu a políbila ji na horní část prsu. Znova mi vjela rukama do vlasů a přitáhla si mě blíž. Políbila jsem ji na horní část druhýho prsu a pak jemnějšími polibky pomalu pokračovalo dolů. Bradavky měla ztvrdlý a říkající si o dotek. Naklonila jsem se nad levým prsem, vyplázla jazyk a přejela s ním přes podprsenku po bradavce. Spencer zase hodila hlavou dozadu a sevřela mi vlasy silněji. Udělala jsem to samý s druhou bradavkou. Pomalu jsme sáhla za Spencer a podprsenku jí rozepla. Svěsila ruce a nechal po nich podprsenku sklouznout. Odtáhla jsem se, abych na ni viděla. Při pohledu na její dokonalý ňadra se mi zastavil dech. Podívala jsem se zpátky do Spenceřiných očí. Dívaly se na mě plný touhy a něčeho jinýho, co jsem v týhle situaci ještě nikdy neviděla... byly plný lásky. Pohladila jsem ji po tváři a pak jí přejela po rtech prsty.

"Jsi nádherná, Spence." Naklonila jsem se a jemně ji políbila na rty. Pak jsem jí s dlaněmi na prsou začala kroužit po bradavkách. Zasténala, zaklonila se a propnula se v zádech k mým rukám. Sklonila jsem hlavu a vzala jednu bradavku do úst. Trhla sebou a tentokrát zasténala trochu hlasitěji. Byla jsem děsně vzrušená a začala jsem cítit mezi nohama vlhko. Svatá dobroto, ta ženská byla tak zatraceně rajcovní, když sténala. Kroužila jsem jazykem kolem její ztvrdlý bradavky a pak jemně skousla. Zase sebou trhla a já jí bradavku pustila. Přesunula jsem se a udělalo to samý s druhým prsem a dočkala se stejný reakce. Zvedla svůj klín směrem k mýmu a zasténala mý jméno. Ztratila jsem tu trochu kontroly, kterou jsem měla. Položila jsem ji zády na postel a vylezla si na ni. Pohlédla jsem na krásu pod sebou. Blonďatý vlasy měla rozhozený po posteli. Nahá hruď jí stoupala a klesala, jak zhluboka oddechovala. Pusu měla mírně otevřenou a obvykle křišťálově modrý oči byly tmavý jako noc. Vzala jsem jí za ruce, dala jí je za hlavu a sklonila hlavu zpátky k jejím prsům. Bez spěchu jsem olizovala a sála obě bradavky a pak jsem pomalu přešla na její břicho. Pustila jsem jí ruce a ony si okamžitě opět našly cestu zpátky do mých vlasů. Přitáhla si mou hlavu zpátky ke svý. Moje ústa opět našla její a já do nich zasténala. Sundala ruce z mojí hlavu, sjela mi s nima po zádech a nechala jí na zadní části mých stehen. Sevřela je a přitáhla si mě ke svýmu klínu. Obě jsme si navzájem hlasitě zasténaly do úst a já jí v reakci skousla ret. Tentokrát žádnej rušivej vnitřní dialog. Hrozně moc jsem ji chtěla a za žádnou cenu bych nepřestala. Sundala jsem dlaně z prsou, který jsem hnětla, a pomalu s nimi sjela dolů po jejím hebkým břiše. Dostala jsem se ke knoflíku džin a Spencer pode mnou ucukla.

"Počkej!" zvolala. "Doprčic," hlesla zadýchaně. Zakryla si tvář dlaněmi.

"Spence, jsi v pohodě?" dala jsem jí ruce pryč z obličeje.

"Omlouvám se. Chci to. Opravdu. Chci tě. Celou," spustila překotně.

"Ale..." Cítila jsem, že přijde ale.

"Ještě na to nejsem připravená. Chci, aby to byla výjimečné. Výjimečnější." Posunula se, aby se posadila, a já z ní slezla. Došla jsem k jejímu triku na podlaze a zvedla ho. Vrátila jsem se k posteli, podala jí ho a pak se posadila zpátky vedle ní. Zatímco si ho oblékala, odvrátila jsem zrak.

Smutně se na mě podívala a vzala mě za ruce.

"Vážně mě to moc mrzí, Ashley. Neměla jsem to nechat dojít tak daleko. Ale ty... bože, to, jak se mě dotýkáš." Zahanbeně odvrátila zrak.

"Spencer, to je dobrý," zvedla jsem ruku k její tváři a otočila jí hlavu zpátky k sobě.

"Nemusíš se omlouvat. Nejspíš jsem neměla zajít tak daleko." Odmlčela jsem se. "Taky chci, aby to bylo dokonalý. A i když je tohle místo překrásný, není dokonalý. Můj táta a Miranda jsou jenom o pár pokojů dál. Takže se omlouvám. Prostě jsem nedokázala přestat."

"Nechtěla jsem, abys přestala. Říkala jsem ti, že se nebudu schopná ovládnout. Zřejmě jsi měla stejný problém," zasmála se.

"Nenazývala bych to problémem. Jsi tak šíleně sexy, Spencer. Chtěla jsem tě od chvíle, kdy jsem tě poprvý uviděla," přiznala jsem.

"Já vím. Věř mi, taky jsem tě chtěla a to bylo taaak matoucí. Jsi tak krásná, Ash. A sexy. A milá. A v každém ohledu úžasná." Jemně mě políbila a přejela mi prsty po tvářích.

"Půjdu do svého pokoje a dám si sprchu. Studenou sprchu," zasmála se.

"Jo, já nejspíš taky." Vstala jsem z postele a pomohla jí na nohy. "Vrátíš se?" zeptala jsem se.

Neodpověděla hned. Zvažovala pro a proti. "Nevím, jestli bych měla. Ale... přijdu." Znova mě políbila.

"Fajn. Slibuju, že tentokrát už fakt budu hodná," uchechtla jsem se.

Odešla a já si skočila do sprchy. Strávila jsem tam mnohem víc času, než bych měla. Zoufala jsem potřebovala upustit páru. Musela jsem se 'postarat' o svíravej a neodbytnej pocit v dolní části těla, než se vrátím do postele ke Spencer.

Když jsem na sebe hodila šortky od pyžama a bílý tílko, rozčesala jsem si vlasy, vyčistila zuby a vrátila se do ložnice.

Pohledu před sebou jsem se musela usmát. Spencer už ležela v mojí posteli. Zachumlaná pod přikrývkou. Tiše pochrupující. Rozešla jsem se a pomalu vklouzla do postele tak, abych je nevzbudila. Když jsem byla asi třicet centimetrů od její tváře, zarazila jsem se. Naklonila jsem se, dala jí pusu na čelo a pak se uvelebila. Nevím, jak dlouho jsem ji sledovala, jak spí. Prostě jsem nedokázala zavřít oči. Vedle mě spala ta nejnádhernější bytost na světě. Měla jsem takový zatracený štěstí.

24B

Vzbudila jsem se a byla mi zima. Byla jsem ve svý velký, prázdný posteli sama. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je po poledni. Vzdychla jsem. Když jsem si přes bikiny oblékla šortky a upnutý triko, zamířila jsem dolů. Minula jsem pracovnu a uviděla, že je tam táta. Měl konferenční hovor se 'svýma lidma'. Pokračovala jsem ke kuchyni a uviděla Mirandu u otevřený ledničky.

"No nazdar, ospalče. Dala sis se vstaním na čas," dobírala si mě, zatímco zavírala ledničku. Začala si nalívat limonádu do sklenice.

"Dobrý odpoledne, sluníčko," odpověděla jsem a vzala si ze snídaňovýho pultu housku a ukousla si z ní.

Miranda vyskočila na pult a napila se limonády.

"Tak, princi Eriku, co je v dneska v plánu?" Cože? Věnovala jsem jí 'Co to plácáš?' pohled.

"Princi Eriku?" zeptala jsem se zmateně.

"Jo, princi Eriku, to je ten z Malý mořský víly. Spence mi řekla, cos včera udělala. To od tebe bylo moc milý, Ash," usmála se.

"Byla to jenom vyjížďka na člunu, sluníčko. O nic nešlo," zamluvila jsem to.

"Jasně, jak myslíš. Co máš s tou novou přezdívkou?" zeptala se.

"Sluníčko?"

"Jo."

"Nevím. Slunce mi vždycky dokáže zvednout náladu. Podobně jako ty." Usmála se a zavrtěla hlavou.

"Jako vždycky okouzlující princ Erik... chci říct Ashley." Seskočila z pultu a objala mě.

"Sluníčko je asi lepší než doktorka," usoudila, když se odtáhla. Zasmála jsem se.

"Dál mi říkej princi Eriku a slibuju, že přijdu na ještě lepší jméno," mrkla jsem a vyšla ven, zatímco jsem pořád jedla tu housku.

Uviděla jsem Spencer na písku u vody, kde ležela na ručníku. Při dlouhý cestě k vodě jsem se zastavila a utrhla ze země lilii. Když jsem ke Spencer došla, musela jsem se zarazit a zhluboka se nadechnout. Měla na sobě černobílý puntíkovaný bikiny. Ježíšku... na... křížku, vypadala neuvěřitelně rajcovně. Zcela vážně by mohla dělat bikinovou modelku. Vím, že jsem zaujatá, ale viděla jsem spoustu žen, takže vím, o čem mluvím. Věřte mi. Na stupnici od jedný do desíti byla Spencer rozhodně šedesát devítka. Proč mi naskočilo zrovna číslo 69? Bohajeho, zapomeňte, co jsem řekla. Přesunula jsem se, abych jí stála ve slunci.

"Užíváš si výhled?" zeptala se pořád se zavřenýma očima.

"Mmm, velmi," odpověděla jsem.

"Neviděla jsi v noci dost?" zeptala se s krátkým zasmáním.

"Myslím, že pohledu na tebe bych se nikdy nemohla nabažit, Spence. Pro případ, že by ti to nedošlo, jsi neskutečně sexy." "Možná bych se měla jít schovat do vody," konečně oči otevřela. Trochu zamžourala. Usmála se a mně poklesly kolena. Bylo to normální?

"Možná bysme si mohly jít zaplavat spolu. A třeba bez plavek," mrkla jsem a Spencer zavrtěla hlavou.

"Sedni si," ukázala vedle sebe a hodila po mně ručník, kterej používala místo polštáře.

Roztáhla jsem ho, posadila se a podala jí lilii.

"Pro vás, má paní." Zase se zasmála a přivoněla si ke kytce.

"Děkuju, Ash. Je moc krásná." Otočila se na bok, vzala mě za ruku a propletla naše prsty.

Taky jsem se otočila na bok a jenom jsme na sebe koukaly. Tohle jsem s nikým nezažila. Nemít potřebu něco říkat. Tohle bylo něco, co mě nikdy nenapadlo, že budu s někým mít... intimnost. Prolomila jsem ticho, když jsem si vzpomněla, že jsem na ni trochu naštvaná.

"Víš, to od tebe nebylo moc hezký," odmlčela jsem se a Spencer se zatvářila zmateně. "Nechat mě v tý velký, prázdný a studený posteli samotnou, zatímco tys prakticky nahá ležela tady a mohl ti vidět každej kromě mě," vyšpulila jsem smutně spodní ret a Spencer se zasmála.

"Říkala jsem si, že ti přijde k duhu si trochu pospat. Vzhledem k tomu, že jsi byla skoro celou noc vzhůru a sledovala mě, jak spím," uculila se.

"Cože? Jak víš, že jsem se dívala, jak spíš?" Měla pravdu.

Přisunula se blíž, až byla centimetry od mýho obličeje.

"Vždycky poznám, když se na mě díváš, Ashley. Ve třídě, v klubu, minulou noc. Vždycky na sobě cítím tvůj pohled," zašeptala.

"No jo. Vzpomínám si. Nazvalas to civěním," zašeptala jsem v odpověď.

"Ano, ale to jsem na tebe byla naštvaná." Nakrátko sklopila zrak. "Líbí se mi, že ze mě nemůžeš spustit zrak. Vždy se mi to líbilo. Díky tobě cítím tolik věcí, které ani nedokážu popsat." Položila mi dlaň na tvář. "Tvé oči jsou tak hluboké, tak nádherné, tak plné života. Ztrácím se v nich, Ashley."

Zatímco jsem hleděla do jejích křišťálově modrých, přistihla jsem se, že se mi děje to samý.

"Vím přesně, co myslíš." Naklonila jsem se a krátce ji políbila.

"Ta by stačilo, by dvě. I když vás moc ráda vidím šťastný, děsně se nudím. Pojďme něco dělat," zaskuhrala Miranda.

Obě jsme se zasmály. "Co chceš dělat?" zeptala jsem se jí.

"Já nevím. Něco."

"Vodní lyžování?" navrhla jsem.

"Ehm, to ne. Nechci dneska umřít." Nepřeháněla to?

Zasmála jsem se. "Dobře, surfování."

"Jak jsem říkala, nechci dneska umřít." Jako malá.

"Ehm, mohly bysme si zahrát volejbal."

"Jsme jenom tři." Uf.

"Mohly bysme se jít koupat bez plavek," podívala jsem se na Spencer a mrkla. Zavrtěla hlavou a zasmála se.

"Fůůůj. Ne, díky." Kazisvětka.

"No, slečno Neumím se bavit, co chceš teda dělat?"

"Co kdybych vás, milý dámy, vzal na výlet po pobřeží?" navrhl zčistajasna můj táta.

"To konečně zní jako zábava," odvětila Miranda.

"Super. Půjdu nám připravit něco s sebou na zub. Vy si zabalte, co potřebujete. Nejspíš se vrátíme až na večeři."

Miranda zaběhla do domu. Táta jí byl v patách.

"No, zdá se, že dneska nás moc času o samotě nečeká. Myslíš, že to zvládneš?" zeptala jsem se Spencer.

"Levou zadní. Ale nevím, co ty. Myslíš, že to zvládneš?"

"Bez problému. Jenom mi slib, že se dneska pokusíš udržet svoje ruce a rty na uzdě. Nechtěla bych, aby se táta a Miranda cítili trapně."

"Já? A co ty?" Obě jsme vstaly a složily ručníky. Spencer ke mně přistoupila a zašeptala mi do ucha: "Pokud si vzpomínám, to tvé ruce a rty se mě včera v noci nemohly nabažit." Když byla tak blízko mě, brnělo mi celý tělo.

"Mmm. Vzpomínám si," odvětila jsem, zatímco mi hlavou znovu běžely události uplynulý noci.

Spencer mě praštila do ruky. "Au! Vidíš, nedokážeš svoje ruce ovládnout."

"Uvidíme," bylo všechno, co řekla, pak ode mě odstoupila a vydala se k domu.

Vyrazili jsme do přístavu. Výrazy Mirandy a Spencer, když uviděly tátův člun, neměly chybu. Táta neměl obyčejnej člun. Byl mnohem větší než můj. Jakože pětkrát větší než můj. Táta měl dvacetimetrovou jachtu. Dokonalá mejdanová loď. Jo, mluvila jsem z vlastní zkušenosti.

Vydali jsme podél pobřeží. Spencer a Miranda byly na zádi a já se k nim rozešla. Obě si mlčky vychutnávaly výhled na krajinu. No, chystala jsem se Spencer dopřát úplně novej typ výhledu. Výhledu, o kterým jsem věděla, že si užije víc. Na konci dne se ohledně mě nedokáže kontrolovat. O to se postarám. Musela jsem jí něco dokázat.

Opíraly se o zábradlí. Když jsem je míjela, ujistila jsem se, abych se jemně otřela o Spenceřina záda. Koutkem oka jsem zahlédla, jak mě sledovala očima. Rozprostřela jsem na palubu ručník a odložila opalovací krém. Pak jsem si pomalu přetáhla tričko přes hlavu. Jako ve filmech. Představte si to. Pak jsem si rozepnula džínový šortky a pomalinku si je stáhla z nohou. Tentokrát na mě 'civěla' ona. Posadila jsem se na ručník a začala se natírat opalovacím krémem. Když jsem se podívala na Spencer, uviděla jsem, že se otočila a opírala se teď o zábradlí zády čelem ke mně. Rty jí cukal drobnej úsměv, ale oči jí skrývaly sluneční brýle. Jenom jsem se zasmála a lehla si na ručník.

O dvě hodiny později jsme seděli na zádi a svačili ovoce. Rozhodla jsem se Spencer zase trochu potrápit. Zvedla jsem jahodu a ponořila ji do čokolády. Dala jsem si jí do pusy a pomalu z ní čokoládu slízla. Pak jsem do ní kousla. Když jsem se podívala na Spencer, měla pootevřenou pusu. Oči měla zase skrytý za těmi pitomými slunečními brýlemi, ale poznala jsem, že můj plán funguje. Rychle vstala a zašla do lodi.

"Co s ní je?" zeptala se Miranda.

"Nemám páru," odpověděla jsem s úšklebkem.

Během dne jsem dělala všechno, co mě napadlo, abych dostala ze Spencer reakci. Přes propínání mýho pevnýho těla, když jsem nemusela. Po ohnutí se přímo před ní. Přes natažení se přes její rameno, abych si vzala něco za ní, co jsem ve skutečnosti nepotřebovala. Po 'náhodný' vražení do jejích zad a přitisknutí se k ní.

Dostávala jsem ji. Pomalu, ale jistě. Nalomila jsem ji. Měla jsem ji přesně tam, kde jsem chtěla.

Výlet lodí dospěl ke konci a sebrali jsme svý věci. Konečně jsem se zase oblíkla a viděla jsem Spenceřin zklamenej výraz. Ale zároveň vypadala, že se jí ulevilo. Jenom jsme se její reakci uchechtla. Vrátili jsme se do domu a táta opět ukuchtil večeři. Spencer mu tentokrát pomáhala. Myslím, že jenom chtěla přijít na jiný myšlenky.

"Tak co to dneska sakra bylo?" zeptala se mě Miranda, když jsme seděly u stolu na terase.

"O čem to mluvíš?" Mirandě nic neuniklo.

"Ty a Spencer. Bezeslovný flirtování. To, jaks ji mučila." Páni. Všechno to viděla.

"O nic nešlo. Jenom jsem se jí chtěla něco dokázat," usmála jsem se a uchechtla se.

"A to jako co?"

"Že se Spence nedokáže ovládnout."

"Uniklo mi něco? Celej den se ode mě skoro nehnula. Kdy měla čas se neovládnout? Zapomeň na to. Nechci znát podrobnosti," ošila se.

"Klid. Ještě k tomu nedošlo... Ale než tenhle večer skončí, dojde," zasmála jsem se a vešla zpátky do domu.

Po večeři jsme si šli všichni sednout na pláž. Táta zapálil táborák a my si opékaly marshmallows. Brzy po tom Miranda oznámila, že si jde lehnout. Bylo brzy, ale po tom výletě lodí měla trochu rozhoupanej žaludek. Táta odešel chvíli po ní. Říkal, že si musí zavolat. Myslím, že nám jenom chtěl dopřát nějakej čas o samotě. Spencer následující večer odjížděla. Neměla jsem z toho radost.

"Pojď sem," řekla jsem Spencer a poklepala jsem na deku vedle sebe. Seděla moc daleko ode mně. Proč asi. He he.

Zaváhala, ale přesunula se blíž. Napíchla na klacek další marshmallow a dala ho nad oheň. Nic jsme neříkaly. Jenom jsme tam seděly. Bylo to příjemný.

Když snědla ten marshmallow, všimla jsem si, že jí kousek zůstal na rtu.

"Spence," řekla jsem a ona se na mě podívala. Natáhla jsem ruku a prsty jí setřela zbytek marshmallow ze rtu.

"Měla jsi kousek..." Než jsem měla šanci to dokončit, naklonila se a začala mě líbat. To dělala často.

Zdálo se, že jsem ji konečně zlomila.

Najednou přestala a pohlédla mi do očí.

"Vyhrála jsi," bylo vše, co řekla, a pak mě zase začala líbat.

Vylezla si na mě a začala mě líbat na krku. Čekala jsem na to celej den a byla víc než připravená. Potřebovala jsem zase cítit její rty na svých. Potřebovala jsem ji znova ochutnat, tak jsem jí zvedla hlavu a vklouzla jí jazykem do pusy.

"Ehm," slabě jsem zaslechla. Nic by mě od ní nedokázalo odtrhnout.

"Ehm," uslyšela jsem znova a Spencer se odtáhla.

Táta stál tři metry od nás a držel telefon.

"Omlouvám se. Snažil jsem se na vás volat od dveří, ale asi jste mě neslyšely. Spencer, co jsem zašel do domu, pořád ti zvoní telefon. Myslím, že bys to měla zjistit, o co jde." Podal jí telefon, znova se omluvil a pak se vrátil dovnitř.

Spencer rozevřela telefon a tvář jí obavami okamžitě zbledla.

"Co se děje?" zeptala jsem se a vzala ji za ruku.

"Bratr mi osmkrát volal. Mám esemesku, ale bojím se na ni podívat," odpověděla roztřeseným hlasem.

"Mám si ji přečíst za tebe?" zeptala jsem se a Spencer mi telefon podala.

Vzala jsem si od ní telefon a přečetla tu esemesku. Byla od jejího bráchy Glena.

Spence, babička je moc nemocná. Zavolej mi prosím. Mám tě rád.

Polkla jsem knedlík v krku a otočila se na Spencer.

"Glen chce, abys mu zavolala. Vaše..." Odmlčela jsem se. "Vaše babička je moc nemocná."

Nakrátko odvrátila zrak, a když otočila hlavu zpátky, v očích měla slzy.

Podala jsem jí telefon a ona na něj jenom zírala. Pak vstala a rozešla se k oceánu. Viděla jsem, jak si zvedla telefon k uchu. Když se ke mně vrátila, naplno brečela. Vstala jsem a objala ji. Projel mnou pocit, kterej jsem nikdy nezažila. Sevřel se mi krk. Nezvládala jsem ji takhle vidět. Cítila jsem její bolest a to mě ubíjelo. Ale věděla jsem, že pro ni musím být silná. To jsem věděla.

"Musím letět domů, Ash. Musím ji vidět," zamumlala mi na rameni.

"Já vím, broučku. Babička tě potřebuje. Tvá rodina tě potřebuje." Sevřela jsem ji pevněji.

Odtáhla se a pohlédla mi do očí.

"Potřebuju tě teď, Ashley. Potřebuju, abys mě držela." Plakala a já ji objímala. Sedly jsme si zpátky na písek. Nevěděla jsem, co jinýho dělat nebo říct. Tak jsem ji jenom držela.

Pomohla jsem jí do jejího pokoje a převléknout se na spaní. Lehla si do postele a já ji přikryla.

"Ashley. Kam jdeš? Neodcházej," prosila. "Dneska tě potřebuju u sebe."

"Jenom se půjdu převléknout a na záchod. Hned jsem zpátky. Slibuju." Přikývla a já odešla.

Když jsem se vrátila do jejího pokoje, zírala do stropu. Uviděla mě a otřela si oči. Vklouzla jsem do postele a Spencer se otočila na bok, abych ji mohla obejmout.

"Nemůžu ji ztratit, Ash. Je jako můj další rodič. Pomohla mi stát se takovou, jaká teď jsem. Byla má opora. Nemůžu ji ztratit, Ashley. Prostě nemůžu."

"To bude dobrý, Spence. Poletíš domů a uvidíš ji a všechno bude dobrý." Dala jsem jí pusu do vlasů.

"To nevíš, Ash."

"Máš pravdu, nevím. Jenom nevím, co jinýho říct," přiznala jsem.

"Nemusíš říkat nic. Jen to, že jsem v tvém náručí a cítím tvé teplo, mi stačí."

Srdce mě za ni bolelo. Chtěla jsem zahnat všechen její smutek a bolest. Chtěla jsem říct správnou věc, aby se jí ulevilo. Chtěla jsem udělat správnou věc, aby se jí ulevilo. Ale nevěděla jsem co a to mě ubíjelo. Tak jsem ji jenom pevně svírala v náručí.

"Miluju tě, Spence." Bylo to poprvý, co jsem to řekla, a věděla jsem, že to je správnej okamžik.

Nejdřív nic neřekla. Otočila se v mým náručí a zahleděla se mi do očí. Modrý pohlédly do hnědých a navzájem se spojily.

"Taky tě miluju, Ashley," zašeptala a pak si položila hlavu na mou hruď.

Následující ráno jsem se vzbudila zimou. Zase sama ve svý velký, prázdný posteli. Podívala jsem se na stranu, kde spala Spencer, a našla lilii a vzkaz.

Protřela jsem si oči a zvedla vzkaz.

Drahá Ashley,

děkuju ti, že jsi byla večera večer tak úžasná. Potřebovala jsem tě víc, než kdy budeš vědět, a tys tam pro mě byla. Letí mi to v deset. Omlouvám se, že jsem tě nevzbudila. Myslím, že bych rozloučení nezvládla. Nevím, jak dlouho tam budu, ale jakmile budu moct, zavolám ti. Mluvila jsem s tvým tátou a Miranda zůstane s vámi, zatímco budu pryč. Postarejte se o sebe.

Miluju tě, Ashley.

S láskou Spencer.

Otřela jsem si oči a vzdychla. Už mi chyběla. Přála jsem si, abych mohla letět s ní, ale věděla jsem, že to nešlo.

Vylezla jsem z postele a zamířila do koupelny. Když jsem míjela prádelník, uviděla jsem další vzkaz. Byl složenej a stál na prádelníku. Na přední straně bylo moje jméno. Podle toho, jak byl napsanej, vypadal jako báseň.

Do mého života vešla jsi
a zaskočila mě.
Díky tobě se cítím milovaná,
díky tobě se cítím živá.
Svými slovy dostalas mě,
jako uragán zasáhly mě.
V náručí drželas mě
a bolesti zbavila mě.
Mysl jsi mi otevřela
a já najednou prozřela.
Za ruku jsi mě vzala
a strach zahnala.
Do očí jsi mi pohlédla
a až do duše mi viděla.
Vzalas, co z mého srdce zbylo,
a scelilla ho.

Sedla jsem si na postel pořád s tím vzkazem v ruce a brečela. Už jsem nebyla Ashley, co všechno zvoře. Už jsem nebyla ani nová Ashley. Byla jsem Ashley, do který se Spencer zamilovala. Byla jsem Ashley, která dokázala ty věci, o kterých Spencer psala. Vždycky jsem tou Ashley byla. Jenom jsem si nevěřila ani neměla nikoho, kdo by ve mě takhle věřil. Když jsem tam seděla s těmi dvěma vzkazy od Spencer, musela jsem se usmát. Byla jsem někdo, kdo dokázal někoho učinit šťastným. Díky komu se někdo cítil milovanej, potřebnej a naživu. A netýkalo se to jenom Spencer, ale i Mirandy. Byla jsem někdo, koho jsem mohla sama milovat. V tý chvíli mi došlo, že část srdce, která mi scházela, byla víra a láska, kterou jsem potřebovala cítit sama k sobě. Pro sebe. Tehdy jsem si taky uvědomila, že už se necítím prázdná. Bylo to jako u Spencer. Moje srdce bylo... celý.

25 - Jako domov

Středa ubíhala straaašlivě pomalu. Spencer mi moc chyběla a to byla pryč jenom půl dne. Ten den jsem strávila s Mirandou a tátou. Který se oba usilovně snažili přivést mě na jiný myšlenky. Takže jsme samozřejmě šli nakupovat. Pomohla jsem tátovi vybrat tucet nebo kolik nových ohozů na zbytek jeho turné. To mě bavilo. Nosí ty nejšílenější věci. S Mirandou jsme si užily, když nám pózoval. Myslím, že jsem se nikdy tolik nesmála. Na večeři jsme šli do Howdy's Rancho Café. Mexický restaurace naproti pláži. Strávili jsme tam skoro tři hodiny. Táta nespolknul sousto, aniž by po něm někdo nechtěl fotku nebo autogram. Bylo to otravný. Přimělo mě to zvažovat svou budoucnost v hudební branži. Nelíbilo se mi být otravovaná lidma, který jsem neznala. Byla jsem nahraná.

Podařilo se mi zvládnout většinu dne bez myšlenek na Spencer... což by nemohlo být vzdálenější pravdě.

Když jsem po dvoustý zkontrolovala mobil, táta mi ho vzal. Vrátil mi ho, až jsme se vrátili do domu. Měla jsem od ní zmeškanej hovor. Bylo mi do breku.

Ahoj, Ash. Volám, jen abych ti řekla, že se babičce daří dobře. Měla infarkt, ale úplně se uzdraví. Vyřiď to prosím Mirandě. Taky nezvedala telefon. Doufám, že moc nezlobíte.

Zasmála se.

Takže, ehm, zavolej mi, až budeš moct. Chybíš mi a... miluju tě. Ahoj.

Ty slova mě zahřály u srdce a musela jsem skrýt úsměv, kterej se mi automaticky vedral na rty. Ale nechtěla jsem.

Měla jsem velkou radost, že Spenceřina babička bude v pořádku. Nezvládala jsem vidět Spencer smutnou.

Když letadlo přistávalo, zamířila jsem rovnou do nemocnice. Po cestě jsem zavolala Glenovi a dala mu vědět, že jsem doma. Informoval mě, že babičce je lépe, ale pořád z toho ještě není venku. Musela jsem ji vidět. Naposledy jsem ji viděla o Vánocích. Cítila jsem se kvůli tomu provinile.

Prodělala infarkt a já musela myslet na to, jak jí je. Bála se? Pravděpodobně. Cítila jsem se kvůli tomu ještě provinileji, že jsem tam nebyla. Věděla jsem, že to není moje vina, a že by nechtěla, abych si to dávala za vinu, ale nemohla jsem si pomoct.

Když jsem došla k jejímu pokoji, dívala se na nějakou klišovitou telenovelu. Vrtěla hlavou a křičela na televizi.

Zaklepala jsem a babička vzhlédla. Na tváři široký úsměv.

"Spencer, drahá, tak ráda tě vidím. Pojď sem a obejmi babičku." Došla jsem k její posteli a posadila se na kraj. Naklonila jsem se a opatrně ji objala. V babiččině náručí jsem se jako malá vždy cítila v bezpečí a teple a to se za ta léta nezměnilo.

"Řekni mi, že budeš v pořádku, babi," prosila jsem ji. Slzy na krajíčku. "Nevím, co bych si bez tebe počala."

"Ale, drahoušku, z tohohle se vykřešu. Nemyslíš, že kdybych měla umřít, všichni by kolem mě nervózně postávali? Jsem tvrdohlavá, drahá. Nikam nepůjdu, dokud se mi nebude chtít. Kromě toho není Bůh na mou maličkost ještě připravený." Zasmála jsem se jejímu nadhledu a humoru. I v jejích letech byla pořád tím nejvtipnějším člověkem, kterého jsem znala.

"Tak jaký je život v L.A.? Jak se má Miranda?"

"Všechno je skvělé, babi. Mirandě se daří moc dobře, když člověk uváží, co všechno má za sebou." Udělala jsem pauzu. "Jsem šťastná, babi. Nemusíš se bát."

"Tak to se toho za měsíc hodně změnilo. Když jsme spolu mluvily naposledy, zdála ses skleslá. Dělala jsem si o tebe starosti, drahá. Ale vypadáš šťastně. Skoro záříš." Zvědavě si mě prohlížela. "Tak kdo je ten šťastný muž?"

Zasmála jsem se. "Co tě vede k tomu, že je za tím nějaký muž?"

"Podívej se na ty vrásky, broučku. Nejsem včerejší a bez ohledu na to, co říká tvá matka, nejsem stará, senilní bába."

Pokud jste to neuhodli, moje babička a moje matka spolu nevycházely. Babička se na mou matku zlobila, že je tak často pryč a nestará se o rodinu.

Nemohla jsem babičce lhát. Alespoň ne o tom, že jsem zamilovaná. To, že jsem zamilovaná do dívky, jsem se rozhodla radši vynechat. Ta žena právě prodělala infarkt a nechtěla jsem jí přivodit další. Ačkoli byla má babička úžasná žena s hodně velkým srdcem, nevěděla jsem, jak by to přijala. O sexuálních orientacích jsme spolu nikdy nemluvily.

"Máš pravdu, babi. Někoho jsem potkala. Potkala jsem někoho úžasného a spadla do toho po hlavě. Jsem zamilovaná, babi. Jsem naprosto šíleně zamilovaná." Nedokázala jsem skrýt úsměv. Věděla jsem, že vypadám jako zamilovaný blázen, ale bylo mi to jedno. Odmlčela jsem se a viděla, že se na mě roztomile usmívá. "Nemyslela jsem si, že znovu najdu lásku a tak brzy. Ale našla jsem. Jsem v tom až po uši."

"Jaký je?" Netušíte, jak moc jsem ji chtěla opravit na 'jaká'.

"Odkud mám začít? Chytrý, vtipný, milý, silný, sexy, romantický, okouzlující, starostlivý, krásný a velmi talentovaný. Mohla bych pokračovat celou noc, babi." Věděla jsem, že zírám do prázdna. Ztracená ve světě, kde jsme byly jen Ashley a já.

"Je ten člověk vůbec skutečný? Má nějaké chyby?" Dívala se na mě, jako bych byla blázen, a já se jen zasmála.

"Chyby? Paličatost a hodně velké ego." Více mě nenapadalo.

"To nejsou skutečné chyby, zlato. Zdá se příliš dobrý, aby byl skutečný. Jaký je v posteli?" Cože?!

"Babi! Nemůžu uvěřit, že se mě na to ptáš." Celá má babička.

"Odpověz na otázku, Spencer." Myslela to vážně.

"Nevím, babi. Ještě jsme spolu nespali. Spali jsme spolu, ale neměli jsme sex. Ale podle toho, co jsme dělali... Babi, bylo to neuvěřitelné." A zase jsem měla zamilovaně přiblblý úsměv.

"Jak dlouho spolu chodíte?"

"Ne moc dlouho. Je to komplikované a já nebyla na vztah připravená."

"Láska je vždy komplikovaná, drahá." Vzala mě za ruku a pohladila ji.

"Tak jak se ten dokonalý člověk jmenuje?"

Nemohla jsem lhát a vymyslet si nějaké jméno. Už takhle jsem se cítila špatně, že předstírám, že je to "on".

"Ashley," odpověděla jsem.

"To mě podrž. Ty máš chlapecké jméno a on dívčí jméno. Dokonale k sobě pasujete. Kdy toho Ashleyho uvidím?"

"Pomalu, babi. Na to je ještě brzy." Nebylo na to brzy. Chtěla jsem Ashley všem představit. Chtěla jsem oznámit světu, že je má. Ale nejdříve jsem musela říct své rodině, že jsem se zamilovala do dívky. Jo, a že ta dívka má ještě před maturitou.

"Je do tebe ten Ashley také zamilovaný?"

"Ano, babi."

"Pak není brzy." Uměla být neodbytná.

"Uvidíme. Nejdříve se musíš uzdravit a dostat se z nemocniční postele."

"Dobrá, paní Carlinová, čas na koupel," řekla sestra, která právě vešla dveřmi.

"Nemůžu se dočkat," zašeptala babička a pak se zamračila. Já se zasmála.

"Půjdu si koupit kafe. Za chviličku jsem zpátky," dala jsem jí pusu na čelo a zamířila ke dveřím. "Buď hodná, babi," dodala jsem s mrknutím.

Rozevřela jsem telefon a zmáčkla vytáčení. Spenceřino jméno se objevilo jako 'Paní Daviesová' a já se zasmála. Miranda si zase musela hrát s mým telefonem. Telefon zazvonil čtyřikrát a já se začala bát. Strašně moc jsem chtěla slyšet její hlas.

"Ano?" To nebyl Spenceřin hlas. Změnila Miranda i číslo? Já ji zabiju.

"Ehm. Zdravím. Je to telefon Spencer Dennisonové?" zeptala jsem se zmateně.

"Ano, je. Moje vnučka tu právě není, ale když mi řekneš své jméno, panenko, vyřídím jí, že jsi volala." Spenceřina babička?

"Jmenuju se Ashley."

"Ashley?" zeptala se.

"Jo. Ashley Daviesová. To je Spenceřina babička?" Zdálo se, že je na tom už dobře.

"To rozhodně je, drahá. Moc mě těší, Ashley. Je hezké si k jménu přiřadit hlas." Odmlčela se. "Hodně jsem o tobě slyšela. Pokud tedy v životě mé vnučky není ještě jiná Ashley."

"Ehm, nevím o tom. Já o vás také hodně slyšela." Měla hodně uklidňující hlas. S jemný jižním přízvukem. Na ten jsem se musela Spencer později zeptat.

"Spencer mi říkala, že je díky tobě moc šťastná. Víš, jakou z toho mám radost? Dělala jsem si velké starosti, že je po smrti manžela v tom velkém, bláznivém městě sama. Ulevilo se mi, že si někoho našla. A co jsem slyšela, jsi vážně něco. Začínala jsem věřit, že si tě vymyslela, abych o ni neměla strach."

"Nevymyslela si mě. Jsem skutečný člověk. Přísahám."

"A čím se živíš, Ashley?" A jéje. Spencer jí asi neřekla, že pořád ještě chodím na střední. Nepřekvapilo mě to.

"Ehm, jsem muzikantka." To nebyla lež.

"Muzikantka, hm? Takže má vnučka je groupie?"

"Ne," zasmála jsem se. "Ale je velká fanynka a má inspirace."

"A co ještě děláš, muzikantko?" Ehmmmm?

"Studuju." Prosím neptej se mě na jaký škole.

"Aha. Studeješ na Kalifornské univerzitě?" zeptala se mě se stopou nadšení v hlase.

"Ano," odpověděla jsem rychle bez přemýšlení.

"Tak jste se se Spencer poznaly?"

"Jo." Schválně jsem odpovídala krátce, doufala jsem, že tak toho vyptávání nechá.

"Promiň mi ten výslech, drahá. Je mám o Spencer strach. Jsem štěstím bez sebe, že tě potkala. Vypadá velmi zdravě a šťastně. Nemluvě o tom, že pokaždé, když o tobě mluví, má přihlouplý úsměv a rozzáří se jí oči. Děkuju, Ashley. Děkuju, že se díky tobě znovu směje. Že jsi do těch nádherných očí vrátila zpátky světlo."

"Ehm. Nemáte zač. Je strašně snadné ji milovat. Je to úžasná žena." Bylo mi do breku. To, co mi její babička řekla, bylo jako rána do zdi. Věděla jsem, že mě Spencer miluje, ale netušila jsem, že je do mě až takový blázen.

"Když se díky tobě bude dál usmívat, můžeš být má nová nejlepší kamarádka. Nevadilo by tě mít za nejlepší kamarádku starou babku, jako jsem já, že ne?" Ta žena bylo číslo.

"Ne. Vůbec ne. Bylo by mi ctí. Spencer o vás také mluví v superlativech. Podle ní máte velký podíl na tom, jaká dnes je. Za to jsem vám vděčná. Musíte být neuvěřitelná žena, když k vám Spencer chová takovou úctu. Moc ráda bych vás měla za kamarádku. Nejlepší kamarádku, samozřejmě," zasmála jsem se.

"Výborně. Jakmile vypadnu z téhle mučírny, udělám nám přátelské náramky."

"To zní skvěle," znova jsem se zasmála.

"Dobrá, už dost mého bláznění. Nechci, aby mě z téhle díry odvezli do cvokhausu."

"No, Ashley, doufám, že se s tebou brzy setkám. Pokud mě omluvíš, jsem uprostřed koupele tady se slečnou pokušitelkou. Brzy se zase ozvi, drahá."

A jéje.

Zatímco jsem se opírala o rám dveří, podívala se na mě. Nevěděla jsem, co říct. Nezdálo se, že by se zlobila.

"Máš co vysvětlovat, melounku." Bála jsem se, dokud jsem nespatřila její úsměv.

"Omlouvám se, že jsem lhala, babi. Jen jsem nevěděla, jestli je na to správná doba nebo jak ti to říct. Nevěděla jsem, jestli by to tvé srdce zvládlo." Sklopila jsem zrak.

"Pojď sem," poklepala na postel vedle sebe.

Došla jsem k ní a posadila se na postel. Přitáhla si mě k sobě.

"Neblázni, drahoušku. Nemohlo by mi být ukradenější, co má Ashley mezi nohama. Záleží jedině na tom, že jsi s ní šťastná. Znovu si našla lásku, Spencer. To je výjimečné. To je vzácné. Drž se té lásky a nepusť ji." Přitulila jsem se k ní.

"Ehm." Obě jsem se lekly a uviděly stát ve dveřích mého tátu. A podle jeho výrazu celý ten rozhovor slyšel.

"Ahoj, tati." Řekni něco, prosím.

"Ahoj, broučku," usmál se nakonec a rozevřel náruč.

Vstala jsem z postele a došla si pro objetí.

"Moc rád tě vidím, Spence," dal mi pusu na vršek hlavy.

"Stýskalo se mi, tati," zamumlala jsem na jeho hrudi.

"Mně po tobě taky."

Po strávení zbytku dne s babičkou jsme s tátou kolem osmé večer odešli a zašli na pozdní večeři. Hned po objednání se mě zeptal na to, co jsem věděla, že se mě chce zeptat celý večer.

"Co máš s tou Ashley, Spence?" Nezdál se naštvaný ani veselý. Tvářil se neutrálně.

"Kolik jsi toho slyšel?" sklopila jsem zrak na svou kolu a hrála si s brčkem.

"Vážně tu holku miluješ?" zeptal se přímo.

Stiskla jsem rty a znovu jsem sklopila zrak. Když jsem na něj vzhlédla, usmála jsem se.

"Ano," odpověděla jsem hrdě.

"Dobrá. Kdy k tomu došlo?"

"Během uplynulého měsíce. Nevím jak. Prostě se to stalo." Napila jsem se koly a pak si dál hrála s brčkem.

Během večeře jsme mluvili o Ashley. Táta byl zmatený, ale to já také. Ale byl rád, že jsem šťastná. Samozřejmě se chtěl s Ashley setkat. Asi nastal čas jim ji představit. Jen jsem to nejdříve musela probrat s Ashley.

Můj starý pokoj ve mně vyvolal spoustu vzpomínek. Tu naivní a nejistou puberťačku jsem nechala daleko za sebou. Kdybyste mi před sedmi lety řekli, že ve čtyřiadvaceti budu vdaná a pak ovdovím a pak se zamiluju do osmnáctileté dívky, řekla bych vám, že jste se dočista zbláznili. Ale přesto se to stalo.

Zvedla jsem telefon a zavolala dívce, do které jsem byla tak šíleně zamilovaná.

"Zdravím, paní Daviesová," ozvala se svým sexy hlasem. Cože? Byla jsem zmatená. Zasmála se.

"Ehmmm. Paní Daviesová?"

"Miranda si hrála s mým telefonem a nastavila tě jako paní Daviesovou. Doufám, že ti nevadí být má manželka. Já vím, že je brzy, ale je to navěky, zlato." Znovu se zasmála.

"Chybíš mi, Ash," řekla jsem vážně. Přestala se smát.

"Ty mně taky, Spence."

"Jsi v pohodě?" zeptala se.

"Jo. Jen to byl dlouhý den. Jsem moc ráda, že babička bude v pořádku. Líbil se ti váš rozhovor?" Vím, že babičce ano.

"Spencer, tvá babička je číslo. Jsme teď nejlepší kámošky. Pořád nevím, jak to mám říct Mirandě."

"Zbožňuje tě, Ash. Když jsem jí o tobě říkala, vynechala jsem tu drobnost, že jsi holka. Nevěděla jsem, jak nebo jestli jí to mám říct. Ale pak s tebou mluvila a došlo jí to. Ale dokud jsem šťastná já, je šťastná i ona. Máš představu, jak se mi ulevilo, že jí nevadí, že jsme spolu? Táta to ví taky. Nejdříve byl trochu zmatený a já nevěděla, co mám dělat. Ale taky mu nevadí, že jsme spolu. Mám hroznou radost, Ash. Chtějí se s tebou setkat." Odmlčela jsem se, aby to vše mohla vstřebat.

"Ráda se setkám s tvou rodinou, Spence. Patří k obě. A já tě miluju celou, takže se s nima rozhodně chci setkat." Byla hrozně milá.

"Přála bych si, abys tu byla a objala mě," přiznala jsem.

"To by šlo zařídit." Došla bych k ní, kdybych musela.

"Ne. Bav se se svým tátou a Mirandou. Já bych se měla vrátit domů v sobotu. Chci strávit nějakou dobu s babičkou, tátou a zbytkem rodiny. Ale budu na tebe myslet každou minutu. Už bych měla jít na kutě. Tady jsou skoro dvě hodiny ráno. Miluju tě, Ashley."

"Taky tě miluju, miláčku." Řekla mi miláčku?

"Řekla jsi mi miláčku?"

"Mmm. Řekla. Nevadí?"

"Víc než nevadí."

"Brzy se uvidíme, ano?"

"Nemůžu se dočkat." Strašně moc mi chyběla.

"Jsi hrozná podpantoflačka," žertovala.

"Kecko. To není pravda." Byla to pravda.

"Ale je."

"A u tebe ne?"

"Ne." Jo, jasně.

"Dobrou noc, Spence."

"Dobrou, Ash."

25B

Zbytek týdne naštěstí uběhnul rychle. Táta odjel domů ve čtvrtek ráno. Říkal, že se musí zařídit nějaký věci, než v neděli večer odletí na zbytek turné. Byla jsem smutná, když mi řekl, že odjede, ale hřálo mě vědomí, že po turné se vrátí domů. Snad natrvalo. Ve čtvrtek jsme s Mirandou relaxovaly. Napsala jsem pár dalších písniček a naučila jsem ji hrát na kytaru. Beru zpět... snažila jsem se ji naučit hrát na kytaru. Byla to katastrofa. Večer jsme šly na plážovej mejdan. Nebyl moc velkej, protože ještě nebyl víkend, ale byla to zábava. Miranda dokonce flirtovala s jedním klukem. Měla jsem radost. Dokonce získala jeho telefonní číslo. Byla jsem na ni moc pyšná. Pátek byl nejlepší. Úspěšně jsem se ji naučila surfovat. Ano, dovolila mi jí učit a hádejte co, neumřela. Ale celou dobu si stěžovala. Vidět ji nakonec 'surfovat' po dobu 9 sekund stálo za poslouchání jejího čtyřhodinovýho kňourání. Cítila jsem se jako hrdá máma.

V pátek večer jsme se uvelebily na gauči a koukaly na filmy. Obě jsme kolem devátý odpadly.

V sobotu dopoledne jsme z domu na pláži odjely. Nechtělo se mi odjet, ale chtěla jsem ještě strávit čas s tátou, než odletí.

Vysadila jsem Mirandu u ní doma a sama zamířila domů. Byla velká úlevu nevidět na příjezdový cestě matčino auto. Vešla jsem do domu a okamžitě to ucítila. Slanina. Mňam. Táta byl v kuchyni a dělal slaninový sendviče.

"Ahoj, princezno. Jdeš právě včas. Dáš si?" Pevně mě objal.

"To si piš, že dám. Se slaninou navíc." Co je? Miluju slaninu.

"Chystá se jeden extraslaninový sendvič." Hrozně mě rozmazloval.

"Odnesu si věci do pokoje. Hned jsem zpátky."

Vyrazila jsem s taškami nahoru do svýho pokoje a odložila je na podlahu. Vtom jsem něco koutkem oka zahlédla.

Má kytara.

Kytara, kterou mi táta podepsal a máma ji střelila.

Táta ji našel.

Zvedla jsem ji a objala.

Ano. Objala jsem svou kytaru. Nemohla jsem za to.

"Nebylo moc těžký ji najít. To získat ji zpátky bylo těžká část." Táta stál ve dveřích, usmíval se a nesl talíř s mým sendvičem.

"Kdes ji našel?" zeptala jsem se.

"V San Franciscu. Prodala ji jednomu mýmu fanouškovi. Dal jsem mu peníze, jinou podepsanou kytaru a vyfotil se s ním. Peníze si nevzal. Byl to fajn chlápek." Podal mi sendvič.

Odložila jsem talíř na postel a vrhla se mu do náručí.

"Děkuju, tati. Budeš mi strašně chybět. Slib mi, že se pak vrátíš domů."

"Slibuju, princezno," zašeptal. Zvedl mě z podlahy a sevřel mě ještě pevněji.

"Slibuju."

S tátou jsme seděli v hudebním pokoji. Psal text a já hrála na kytaru. Rozhodli jsme napsat spolu písničku. V tý chvíli jsem byla moc šťastná. Vždycky jsem chtěla napsat písničku se svým tátou.

Zazvonil mi telefon a já po něm nadšeně skočila. Doufala jsem, že je to Spencer. Nebyla. Číslo na displeji jsem neznala. Stejně jsem to zvedla.

"Haló?"

"To je Ashley?"

"Ano. Tady Ashley."

"Ahoj, Ashley. Jmenuju se Marie Cooperová. Jsem Alyssina matka."

Alyssina máma. Okamžitě mě napadlo to nejhorší.

"Dobrý večer, paní Cooperová. Je Alyssa v pořádku?"

"Pořád je s námi, díkybohu, ale říkají, že už ne moc dlouho. Proto volám Ashley. Alyssa o tobě mluvila celý týden, když jsi za ní přišla. Moc ji to s tebou bavilo." Odmlčela se a poznala jsem, že je pro ni těžký zůstat silná. Chudák.

"Napadlo mě, jestli bys ji nechtěla zase navštívit."

"Samozřejmě že ano. Jen mi dejte vědět, kdy se to bude hodit a já přijdu." Měla jsem za ní zajít sama od sebe. Blbá Ashley.

"Není nic jako vhodná doba, Ashley. Bude fajn, když přijdeš kdykoli."

"Co zítra dopoledne?"

"Ano, samozřejmě. Můžeš nám zavolat, až budeš na cestě?"

"Jo. Zavolám."

"Dobře. Děkuju, Ashley. Dobrou noc."

"Dobrou noc, paní Cooperová."

Zavřela jsem oči a nechal jsem ukápnout jednu slzy. Řekla jsem jí, že za ní přijdu, a uplynuly dva týdny.

"Jsi v pořádku, princezno?" položil mi táta dlaň na rameno.

"Jo. Nic mi není. Ehm, mohli bysme to dokončit zejtra? Půjdu si lehnout." Už jsem neměla náladu na skládání.

Šla jsem nahoru do svýho pokoje a lehla si. Nemohla jsem přestat myslet na ty dvě hodiny, který jsem s Alyssou strávila. Byla tak šťastná, tak plná života. Nebylo to fér. Život nebyl fér.

Potřebovala jsem Spencer. Nebyla jsem zvyklá někoho tak moc potřebovat. Nikdy jsem neměla nikoho, o koho bych se mohla opřít, když jsem byla smutná. No, kromě Casey, ale když jsem za ní smutná přišla, obvykle to skončilo sexem. Ten jsem od Spencer nepotřebovala. Věřte mi, chtěla jsem od Spencer sex, ale v tý chvíli ne. Jen jsem chtěla, aby mě objímala.

Po několika hodinách, aspoň mi to tak přišlo, ležení v posteli s hlavou plnou myšlenek jsem nakonec vstala, sešla dolů a odjela.

Jela jsem ke Spenceřině domu. Věděla jsem, že tam není, ale později měla přijet. Počkám na ni.

Když Miranda otevřela dveře, viděla, že jsem skleslá. Vzala mě ke gauči a já jí pověděla, co se stalo. Pak jsem vyšla nahoru a vešla do Spenceřina pokoje. Lehla jsem si do postele a objala její polštář. Cítila jsem ji z něj a skoro to bylo, jako by tam byla. S představou, že mě objímá, jsem odpadla.

Měla jsem sen. Cítila jsem kolem sebe její vřelé ruce. Na krku jsem cítila její dech. Slyšela jsem ji šeptat mi do ucha. Pokud to nebyl sen, byla jsem v nebi. Byla jsem v teple, milovaná a v bezpečí. Spencer byla jako velká, hebká deka, která mě chránila před zimou. Byla jako záchranná vesta, která mě držela na hladině. S nikým jsem se nikdy takhle necítila. Ani s tátou. S tátou ve mně vždycky hlodaly pochybnosti. Miloval mě tolik, jako já jeho? Teď jsem o tom už tolik nepochybovala, ale má víra ve Spencer a její lásku ke mně byla pevná. Neměla jsem žádný pochybnosti, že mě miluje tolik, jako já miluju ji. Byla jsem nejšťastnější člověk na Zemi. Když paže kolem mě zpevnily své objetí a rty u mého ucha se ho dotkly, najednou mi došlo, že to není sen ani nejsem v nebi. Byla jsem ve Spenceřině posteli. Byla jsem ve Spenceřině náručí. Byla jsem doma.

"Vzbuď se, Ashley," znovu zašeptala.

Otočila jsem se v jejím náručí a srdce mi vyskočilo z hrudi. Vážně tam byla. Z oka mi unikla slzy a Spencer ji rychle setřela polibkem.

"Jsi tady. Jsi doma," zašeptala jsem v odpověď.

"Jsem doma." Odhrnula mi vlasy z tváře a projela mi prsty rozcuchaný vlasy.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Teď už ano." Naklonila jsem se, přitulila se k jejímu krku a pevně ji sevřela.

Dala mi pusu do vlasů a svírala mě stejně pevně.

"Chybělas mi," zamumlala jsem u jejího krku.

"Už jsem tady, Ash. Jsem u tebe," ujisťovala mě.

"Chceš mluvit o Alysse?"

"Ne. Teď ne." Neměla jsem chuť o tom znova mluvit. Aspoň zatím ne.

"Nemáš hlad? Koupila jsem večeři. Není toho moc. Nevěděla jsem, že tu budeš. Můžeme se rozdělit."

"Nemám hlad, Spence. Ale děkuju."

"Dobře."

"Potřebuju jenom tebe. Abys mě držela. Abys mě milovala." Vzhlédla jsem k ní a Spencer se usmála.

"Můžu ti dát pusu? Nebude ti to vadit?" Jako by se vůbec musela ptát.

"Na to se nemusíš ptát. Vždycky tě chci líbat." Pohnula jsem se, abychom měly obličeje proti sobě, a naklonila se. Setkaly jsme se v půli cesty.

Ten polibek byl jemnej a něžnej. Naše rty po sobě jen klouzaly spojený v jeden celek. Ani jedna z nás polibek neprohloubila. Jen jsme si užívaly chuti rtů tý druhý.

Spencer zakručelo v břiše a to ten nevinnej polibek přerušilo.

"Máš hlad, Spence?" zasmála jsem se.

"Strašný. Nejedla jsem, co jsem odjela z tátova domu. Jídlo mi už asi vystydlo."

"No, pojďme tě dostat k tomu studenýmu jídlu, než se pokusíš pochutnat si na mně," uchechtla jsem se.

Věnovala mi zvláštní pohled a pak vybuchla smíchy. Nejdřív jsem byla zmatená.

"Spenceeerrr! A prej že já pořád myslím na prasečinky." Spencer se hystericky smála.

"Pojď, zlobilko," vytáhla jsem ji z postele a vedla ji po schodech dolů.

Posadily jsme se na gauč a podělily se (přes moje protesty) o její ohřátý kuře ve sladkokyselý omáčce s hnědou rýží a dokonce i o její koláček štěstí. Spencer mi podala ten kousek papíru, na kterým byla napsána věštba.

"Myslím, že to se týká tebe," řekla.

Přání tvého srdce se pokaždé odrazí v tvých slovech.

"Jé, Spence, říkáš, že to umím se slovama?" naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se.

Natáhla ruku a pohladila mě po tváři. Pak se naklonila blíž a pošeptala mi: "To tvá slova mě dostala. Tvá slova mě hluboce zasáhla." Začala jsem si přát, aby hluboko v ní byla jiná má část.

Naklonila jsem se k ní a políbila ji. Tentokrát polibek přešel ve vášnivý... a rychle. Stáhla jsem ji na sebe, takže mi seděla obkročmo na nohách, hodila jsem ruku kolem jejího krku a přitáhla si ji víc na sebe. V důsledku toho jí z krku uniklo zasténání a já se do polibku uchechtla. Asi se jí nelíbilo, že se jí směju, skousla mi ret a štípla mě do boku. "Au!" vykvikla jsem. "Nezlob," přikázala.

Vyjela jsem jí pod tričkem rukama nahoru po zádech a pak s nimi přešla dopředu. Vzala jsem ji za obě prsa a Spencer zasténala a hodila hlavou dozadu. Využila jsem toho a přisála se k jejímu krku, prolízala a prokousala jsem se po něm až k uchu. V reakci na to ke mně Spencer přirazila a já se málem neovládla.

"Spence, strašně tě chci. Nevím, jak dlouho se ještě dokážu udržet zpátky."

Sklopila hlavu a políbila mě.

"Nikdo tě o to nežádá," řekla, zatímco mi dýchala do pusy.

"Spence? Jsi si jistá?" Věděla jsem, že jí to nemyslí jasně. Věděla jsem, že takhle si naše poprvý nepředstavovala. Co jsem nevěděla, bylo, proč při našich líbačkách pořád tolik 'přemýšlím'. Co to se mnou sakra bylo?

Zadýchaná se odtáhla.

"Kolik ti zbývá do maturity?" zeptala se rychle.

"Ehm, měsíc a půl," odpověděla jsem. Vidíte, říkala jsem, že jí to nemyslí jasně.

"Sakra práce!" ulevila si a já se zasmála.

"To není vtipné, Ashley. Nikdy jsem nechtěla nikoho tak moc, jako chci tebe. Nikdy jsem nepotřebovala ničí dotek tolik, jako potřebuju tvůj. Já se z toho zblázním."

Vzala jsem její tváře do dlaní, abych ji uklidnila.

"Spence. Já blázním s tebou. Cítím to stejně. Jenom se musíme rozhodnout, co obě chceme. Pořád chceš počkat?" Předem jsem znala odpověď. Věděla jsem, že chce počkat.

"Nechci čekat." Cože?

"Ale musíme." Jak jsem předpokládala.

"Nevadí ti čekat, Ash?"

"Nevadí, Spence. Počkám, jak dlouho budeš chtít." Usmála se a pak se sklonila pro další polibek.

"Soence, nejspíš bys ze mě měla slézt, než si to rozmyslím."

"Promiň," řekla, zatímco ze mě sklouzla.

Posadila se na druhej konec gauče a já se zasmála.

"Nemusela ses přesunout až na druhou stranu země, Spence."

"Tady je to bezpečnější," řekla s nehybným výrazem a já zavrtěla hlavou.

Zapnula televizi a pustila nějakej dokument o Shakespearovi. Sledovala ho tak upřeně, že jsem usoudila, že zapomněla, že tam jsem. Vážně moc milovala literaturu a to bylo moc sexy. Vstala jsem a vytáhla z tašky zápisník. Najednou se mi chtělo psát. Spencer mě vždycky inspirovala. Byla jako moje múza.

Dokument skončil a Spencer se konečně zase věnovala mě. Já si jí samozřejmě byla vědomá. Byla natažená na gauči a nohy měla na mým klíně. Bylo úžasný, jak jsme si na sebe zvykly.

"Co to píšeš, Romeo?" Svatá dobroto. Zatracenej Shakespeare.

"Písničku... Julie," odpověděla jsem a Spencer se uchechtla.

"Písničku o čem? Můžu si ji přečíst?" Posadila se a přisunula se blíž ke mně.

"Jasně, tady," podala jsem jí zápisník.

Přečetla si, co jsem napsala, a usmála se.

Přiměla jsi mě se do tebe zamilovat,
jsi to jediné, na co myslím, přiznávám,
tak mi řekni, že se mnou budeš chodit, Spence,
a slibuju, že toho nikdy nezalituješ.

"To je všechno? To není moc dlouhá písnička," žertovala.

Pak mi vzala z ruky propisku a začala do zápisníku něco psát.

"Tady. Vylepšila jsem ji," podala mi zápisník zpátky.

Vždy s tebou chci být, Ashley,
nic nechci více,
jsem s tebou neskutečně šťastná,
takže ano, ano, ano, jsem tvá.

Věnovala jsem jí svůj pověstnej úsměv s nakrčeným nosem a přitáhla si ji pro další polibek.

"Netušíš, jak jsem díky tomu šťastná," řekla jsem, když jsem se odtáhla.

"Myslím, že mám určitou představu," vzala mi obličej do dlaní a něžně mě políbila.

"Zazpíváš mi?" požádala mě.

"Co chceš zazpívat?"

"Něco, cos pro mě napsala."

"Proč si myslíš, že jsem pro tebe něco napsala?" zeptala jsem se jí s úsměvem.

"Protože jsem tvá přítelkyně a ty mě miluješ," usmála se široce a ukázala svý dokonalý zuby.

"Přítelkyně. Moc se mi líbí, jak to zní," přiznala jsem a zvedla jí při tom ruku a políbila ji.

"Takže?" Byla strašně netrpělivá.

"Vydrž chvilku." Vyšla jsem ven pro kytaru, kterou jsem nechala v autě.

Když jsem se vrátila, Spencer seděla na gauči a rukama si objímala nohy. Projela si rukou svý dlouhý blond vlasy a s jiskrou v oku a drobným úsměvem na rtech ke mně vzhlédla. Byla tak zatraceně nádherná.

Sedla jsem si před ní na konferenční stolek a naladila kytaru.

"Tak jo, tuhle jsem napsala před pár dny. Je psaná pro piáno, ale jelikož tu piáno není, bude muset stačit kytara."

Přikývla. "Určitě bude i tak skvělá."

"Miluju tě, Spence."

Přejela jsem rukou po strunách kytary, zatímco mě má největší fanynka upřeně sledovala.

Něco ve tvých očích vzbuzuje, že se chci ztratit
vzbuzuje, že se chci ztratit ve tvém náručí.
Něco v tvém hlase nutí mé srdce bušit rychleji.
Doufám, že ten pocit přetrvá po zbytek mého života.
Kdybys věděla, jak osamělý byl můj život
a jak dlouho jsem byla tak sama.
Kdybys věděla, jak jsem toužila, aby někdo přišel
a změnil můj život, jak jsi to dokázala ty.

Viděla jsem, že se snaží nebrečet.

Cítím se zase jako doma, cítím se zase jako doma,
cítím se, jako bych se po dlouhé době vrátila domů.
Cítím se zase jako doma, cítím se zase jako doma.
cítím se, jako bych se vrátila, kam jsem vždy patřila.
Rozbité okno, na konci dlouhé, temné ulice
do noci naříká siréna.
Ale já jsem v pořádku, protože jsi se mnou,
a téměř vidím, temnotu prozařuje světlo.
Kdybys věděla, kolik pro mě tenhle okamžik znamená
a jak dlouho jsem na tvůj dotyk čekala,
A kdybys věděla, jak šťastná díky tobě jsem.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu někoho tolik milovat.

A slzy vyhrály. Pomalu se jí koulely po tvářích.

Cítím se zase jako doma, cítím se zase jako doma,
cítím se, jako bych se po dlouhé době vrátila domů,
cítím se zase jako doma, cítím se zase jako doma.
Cítím se, jako bych se vrátila, kam jsem vždy patřila.
Cítím se, jako bych se vrátila, kam jsem vždy patřila.

Vzala mi z rukou kytaru a odložila ji na podlahu. Pak si mě přitáhla do náručí a zašeptala...

"Taky jsem doma, Ash."

Píseň:
Feels Like Home - Chantal Kreviazuk

26 - Sliby a přiznání

Tu noc jsem zůstala u Spencer a ráno mě Miranda odvezla do nemocnice. Zavolala jsem paní Cooperový, která mi řekla, že je tom Alyssa zrovna dobře a že mě moc ráda uvidí. Přijely jsme kolem desátý a došly k jejímu pokoji. Byla jsem strašně nervózní, Miranda mě musela držet za ruku. Přála jsem si, aby tam se mnou byla Spencer, ale kdyby tam bylo, bylo by to ještě těžší, protože bychom nemohly dávat najevo, co k sobě cítíme. Zastavily jsem se před Alyssinými dveřmi a já se zhluboka nadechla. Miranda mě objala.

"Jen buď sama sebou, Ash," zašeptala mi do ucha.

"Pojď se mnou," zaprosila jsem, když jsem se odtáhla.

"Nejdřív tam jdi ty a promluv s ní. Pokud tam bude chtít víc lidí, přijdu." Přikývla jsem a pak se otočila čelem ke dveřím.

Pomalu jsem natáhla ruku, abych zaklepala, ale pak ji zase stáhla. Znova jsem se zhluboka nadechla a pak konečně třikrát jemně zaklepala. Dveře otevřela její máma a pozvala mě dál. Vešly jsme do pokoje, který na dvě půlky rozděloval závěs. Paní Cooperová ukázala k dezinfekci rukou, která byla na zdi. Došla jsem k ní, stříkla si do dlaní dezinfekci a promnula je. Obešly jsme závěs, a když jsem ji poprvý uviděla, byla jsem překvapená. Vypadala mnohem líp, než jsem čekala. Vlastně vypadla ještě líp, než před dvěma týdny. Divný. Vzhlédla a okamžitě jí tvář rozzářil úsměv a ožily jí oči. Udělal se mi knedlík v krku. Došlo mi, kolik pro ni znamenám. Ticho prolomila její matka.

"Skočím si pro kafe. Hned budu zpátky, ano?" Před odchodem dala Alysse pusu do vlasů a kývla na mě.

"Ahoj, Ashley." Hlas měla přiškrcený.

"Ahoj, Alysso," odvětila jsme trochu roztřeseně.

"Pojď sem," poklepala na postel. Došla jsem k ní a posadila se vedle ní.

"Jsem ráda, že jsi mohla přijít. Doufám, že jsi neměla moc práce."

"Ne. Vůbec ne. Doma to bylo v posledních dvou týdnech šílený. Promiň, že jsem nepřišla dřív." Sklopila jsem zrak.

"Hej," sklonila hlavu, aby mi viděla do očí.

"Teď jsi tu. Netušíš, jakou z toho mám radost."

Poposedla si na posteli, aby byla rovnějc a bolestí zkřivila obličej.

Vyskočila jsem z postele. "Jsi v pořádku?" prakticky jsem vykřikla.

Zasmála se. "Jo. Jenom jsem si povytáhla kapačku a náplast se trochu odlepila. Nic mi není. Klid, Ashley," stáhla mě zpátky na postel.

"Promiň." V duchu jsem si vynadala za tu přehnanou reakci.

"Tak jakej je život venku?" žertovala.

"Dobrej," odpověděla jsem neutrálně.

Naklonila hlavu na stranu. "To prosím nedělej, Ashley. Neboj se mluvit o svým životě. Nelituj mě. Prosím," prosila.

"Moc se omlouvám, Alysso. Já... jenom bych si přála, abys měla víc času. Cítím se špatně, že já mám a že jsem... šťastná." Sklopila jsem oči na svoje prsty, který si spolu nervózně hrály.

"Ashley, taky bych si přála mít víc času. Ale nemám. Rozhodla jsem se nenechat se tím srazit na kolena. Tohle je život, který mi byl daný, a čas, který mi zbývá, musím prožít, jak nejlíp dokážu. Strávila jsem hodně času sebelítostí, přemýšlením, proč se mi to stalo. Ztratila jsem víru i naději. Unavilo mě přát si, aby se to zlepšilo. Trvalo mi dlouho, než mi konečně došlo, že se nemůžu po zbytek života litovat. Není to fér, ale takový je život," pokrčila rameny.

"Jsi úžasná, víš to? Jsem ráda, že jsem tě poznala, Alysso. Doufám, že jednou budu tak silná, jako jsi ty." Dala jsem ruku na její a stiskla ji.

"Já jsem taky ráda, že jsem tě poznala, Ashley."

"Tak jaká byla narozeninová oslava?" Cože?

"Jak víš o mý oslavě?" Věděla jsem, že já nic neřekla.

"Byla jsem pozvaná." Fakt?

"Někdo tě pozval na mou oslavu?" Přikývla.

Musela to být Spencer nebo Miranda.

"Má ten někdo jméno?"

"Pozvala mě tvá kamarádka Miranda. Ale nemohla jsem přijít. Podle doktorů jsem nemohla riskovat infekci." Zamračila se a sklopila zrak.

"Kéž bych bývala mohla přijít. Prý jsi byla úžasná."

"Taky bych si přála, abys tam byla," znovu jsem jí stiskla ruku.

"Miranda je tady. Dovezla mě sem. Chtěla bys ji vidět?"

"Moc ráda. Přiveď ji," usmála se.

Pomalu jsem vstala z postele a vyšla ze dveří. Miranda seděla na chodbě a četla si knížku. Došla jsem k ní a kopla ji do boty.

"Alyssa by se s tebou ráda... oficiálně seznámila," pozvedla jsem na ni obočí.

Uculila se. "Fakt?" Přikývla jsem." Super." Vyrazila ke dveřím.

Když si všimla, že za ní nejdu, otočila se.

"Jdeš?"

Došla jsem k ní a objala ji.

"Děkuju, žes ji pozvala. Moc ráda bych ji tam viděla."

"Já vím. A nemáš za co." Odtáhla se a vešly jsme do pokoje.

Znovu jsem si dezinfikovala ruce a řekla Mirandě, ať udělá to samý.

Když nás Alyssa uviděla, trochu se narovnala. Na rtech měla drobnej úsměv.

"Alysso, tohle je Miranda. Mirando, tohle je Alyssa." Řekly si, že je těší, a pak jsme se posadily.

Já si sedla na kraj postele a Miranda se posadila do starýho křesla vedle postele.

Povídaly jsme si dobrou hodinu a půl. Hlavně o hudbě, Pak ty dvě začaly mluvit o všem od Stardance po Big Brothera. Uf! Obrátila jsem oči v sloup. Nejhorší hodina mýho života. Kecám! Bylo fajn dívat se, jak se spolu baví. Rozuměly si. Což mě nepřekvapilo. Miranda by se dokázala spřátelit i s hodně hladovým krokodýlem. Byla nejpřímější člověk, jakýho jsem zatím potkala. Vždycky říkala a dělala správný věci bez ohledu na okolnosti. Nikdy nesoudila ani neurážela. Alyssa si užívala její společnost tolik jako já. Měla jsem z toho radost.

Byly jsme spolu skoro do půl třetí odpoledne. Alyssina matka ji několikrát přišla zkontrolovat. Když přišla naposled, řekla nám, že Alyssa si musí lehnout a odpočinout si. Alyssa neměla radost, že musíme odejít, ale slíbily jsme, že se druhej den vrátíme. Obě jsme ji objaly a pak s její matkou vyšly ven.

"Doufám, že nevadí, že jsme jí řekly, že se zítra vrátíme," řekla jsem paní Cooperový.

"Vůbec ne. Alyssa měla velkou radost, že jste přišly," odpověděla s úsměvem.

"Můžu se vás na něco zeptat, paní Cooperová?"

"Samozřejmě, Ashley."

"Vím, že nemáte moc velkou rodinu, ale co její kamarádi? Kde jsou Alyssini kamarádi?"

Vzdychla a projela si prsty vlasy.

"Doma v Severní Karolíně. Odjely jsme odtamtud před čtyřmi lety, když Alyssa poprvé onemocněla. Odstěhovaly jsme se sem za jejím otcem. Po roce od nás odešel, protože to podle svých slov nezvládal. Čas od času volá, aby zjistil, jak se jí daří." Zavrtěla hlavou. "Pitomec. Nevím, co jsem na něm kdy viděla."

"Každopádně co se týká jejích přítel, během těch let s nimi ztratila kontakt. Co je tady, neměla moc šancí získat nové přátele. Poslední tři roky strávily mezi domovem a nemocnicí. Myslím, že proto z vás má takovou radost. Nemáte tušení, jak moc si vážím, že s ní trávíte čas." Z očí se jí začaly koulet slzy. Mně se zamlžil zrak.

Vzala jsem ji za obě ruce a stiskla je.

"Vaše dcera je úžasná dívka. Děkuju, že s ní můžeme trávit čas. Pokud to nevadí, plánuju s ní trávit tolik času, kolik bude jenom možný. Můžu chodit po škole. Tak byste mohla zajet domů a osprchovat se nebo vyspat. Nevadilo by to?"

Přes slzy se usmála a přitáhla si mě k objetí.

"Myslím, že to by bylo báječné, Ashley."

"Tak jo. Dobře. Uvidíme se tada zítra."

Přikývla. Dobře."

Mirandu jsem vysadila u ní doma. Chtěla jsem tam chvilku pobýt, ale táta měl brzy odletět a chtěla jsem s ním strávit nějakej čas. Když jsem otevřela dveře, okamžitě jsem se rozbrečela.

Dej se do kupy, Daviesová. Zatraceně.

Táta mě opouštěl a to pro mě bylo těžký. Nemluvě o tom, že už mě načala ta návštěva nemocnice.

Poslední kapkou byla jeho sbalená taška, která byla položená na podlaze u dveří.

Sedla jsem si na schody a rozbulela se jako malá holka. Skoro okamžitě se u mně objevil Spike. Zvedla jsem ho do náručí a chovala ho. A jako bych už nebyla dost vyřízená, začala jsem myslet na to, jak sám se Spike musel beze mě doma poslední dva týdny cítit. Bohajeho. Byla jsem troska.

Táta přišel po schodech, posadil se a objal mě.

"Promiň, tati. Jsem troska," utírala jsem si slzy hřbetem dlaně.

"To nic, princezno. V poslední době toho na tebe bylo moc a bylas strašně silná. Ale je v pořádku se občas vybrečet."

"Jak dlouho budeš pryč?" vzhlédla jsem k němu se smutnýma a uslzenýma očima.

"Tři měsíce," odpověděl. "Ale vrátím se na maturitní slavnost svý krásný dcery."

Usmál se na mě a já se přinutila mu úsměv oplatit.

"Slibuju, že se vrátím, Ashley. A neboj se, budu tvou matku sledovat, zatímco budu pryč. A nebudu ti lhát. Poprosil jsem Spencer, aby na tebe dohlídla. Přál bych si, abyste to neměly tak komplikovaný. Vidím, jak jsi díky ní šťastná a tím je ten odjezd trochu snazší." Opřel si hlavu o vršek mý.

"Vím, že jsem nebyl zrovna nejlepší táta, ale to je minulost. Změním se. Kvůli tobě, Ashley Marie. Kvůli svý princezně."

"Mám tě ráda, tati," pevně jsem ho objala.

"Já tebe taky."

"Do odjezdu mi zbývaj čtyři hodiny. Co chceš podniknout?"

Po pozdním obědě jsme šli do hudebního pokoje. Dokončili jsme tu písničku a dokonce napsali ještě jednu. Společně z nás nápady jen tryskaly. Pro každou melodii, která mě napadla, měl slova, a obráceně. Nemohl popřít, že mi v žilách koluje jeho krev. Rozhodně jsem byla jeho.

Po probrečeným odpoledni jsem se rozhodla, že se pokusím udržet slzy na uzdě, než odjede. Řekla jsem... "pokusím". Nemohla jsem si pomoct.

Odvezla jsem tátu na letiště a sledovala ho nastoupit do letadla.

"Zatím, tati. Brzy se uvidíme," poslala jsem mu pusu.

Odjela jsem z letiště a zamířila rovnou ke Spencer domů. Nečekaný, že jo? Když otevřela dveře, nebylo třeba slov. Všechno viděla v mým uslzeným obličeji. Roztáhla ruce a já jí padla do náručí.

"Slib mi, že ty mě neopustíš," brečela jsem přitisknutá k jejímu krku. Já vím... úplná hysterka. Měla jsem hodně citově vypjatej den.

"Neopustím tě, Ash. Slibuju," dala mi pusu do vlasů.

Přesunuly jsme se na gauč a já se k ní přitulila.

"Jak to zvládnem ve škole? Jak zvládnem tu společnou hodinu?" zasmála jsem se.

"Mám to vymyšlené, Ash," řekla sebejistě.

"Fakt? Tak to mě prosím zasvěť."

"Prostě na tebe nebudu mluvit a ani se na tebe nepodívám."

Zvedla jsem hlavu od jejího krku a podívala se na ni.

"To je tvůj plán?" svraštila jsem obočí.

"Jo," odpověděla krátce.

"Moc jsi to nepromyslela, co?"

Zasmála se. "Já vím... jsme nahrané."

Společně jsme na gauči usnuly. Probudila jsem se sama přikrytá dekou. Slyšela jsem v kuchyni šramot a šla jsem to omrknout. Spencer v kuchyni čekala na kafe. Přikradla jsem se za ni a dala kolem ní ruce. Trochu se lekla, ale dala ruce na moje.

"Dobré ráno, Ash," řekla tiše.

"Skutečně dobré." Políbila jsem ji na krk a pak přešla na téměř odhalený rameno.

"Divím se, že už jsi vzhůru. Vzbudila jsem tě?" zeptala se.

"Začínám si zvykat, že spím s tebou, takže se mýmu tělu asi nelíbí, když vedle něj nejsi. Kolik je hodin?" zeptala jsem se a podívala se na hodiny na mikrovlnce.

"Pět," řekly jsme zároveň. Nemohla jsme uvěřit, že jsem vzhůru v pět ráno.

"V tolik odvykle vstáváš?"

"Jo." Kafe bylo konečně hotový, tak si nalila hrnek a pak se v mým náručí otočila.

"Chceš taky?" nabídla mi kafe.

"Chci. Ale ne kafe," zaculila jsem se a pak si ji přitáhla k sobě. Málem kafe rozlila.

"Nabízím pouze kávu," odvětila rovněž s uculením.

"No, tak si asi dám kafe," vzala jsem jí hrnek z ruky a rozešla se pryč.

"Hej!" zvolala. Zasmála jsem se a šla dál.

Chystala se do školy a já musela domů se osprchovat a převléknout.

"Nashledanou ve škole, pančelko," řekla jsem a přitáhla si ji k objetí.

"Nevím, jak zvládnu učit, když tam budeš sedět a civět na mě," vtipkovala.

"Budu se snažit být hodná, ale je to bez záruky."

Odjela jsem domů se osprchovat a připravit se a za tři čtvrtě hodiny jsem byla venku z domu. To musel být můj rekord. Chtěla jsem být ve škole brzy, abych se mohla se Spencer vidět ještě před vyučováním. Věděla jsem, že jsem od ní zrovna odjela, ale už mi chyběla.

Když jsem přijela do školy, šla jsem rovnou ke svý skříňce a překvapilo mě, koho jsem u ní uviděla. Casey. Strčila mi do skříňky vzkaz a pak odešla. Hmmm. Počkala jsem, až zašla za roh a pak jsem skříňku otevřela. Nechtěla jsem se jí vyhýbat. Chyběla mi. Ale nevěděla jsem, co jí mám říct.

Ahoj Ash,
jenom jsem ti chtěla dát vědět, že jsem zpátky. Chtěla jsem na tebe počkat u tvý skříňky, ale vím, že ráda chodíš pozdě. Uvidíme se na obědě, když ne dřív.
Casey

Musela jsem ji najít. Měla jsem čas, tak jsem šla k její skříňce. Byla tam a dávala si ze skříňky učebnice do batohu. Všimla jsem si, že má kratší vlasy a byla viditelně pohublejší. Vypadala dobře. Moc dobře.

Sakra práce, Ashley, takhle o ní už nesmíš přemýšlet.

Došla jsem k ní.

"Ahoj." Lekla se. "Promiň."

"Ahoj, Ash," řekla stydlivě.

"Dostala jsem tvůj vzkaz," ukázala jsem jí ho.

"Aha. Netušila jsem, že tu budeš tak brzo. Proč jsi tu tak brzo?" zajímalo ji.

"Patří to k mýmu novýmu já. Vlastně teď chodím i na všechny hodiny," zasmála jsem se.

"Páni. To je skvělý, Ash." Sklopila oči na svý nohy.

"A jak se máš?" zeptala jsem se jí.

"Dobře. Fakt dobře. Omlouvám se, že jsem tě poslední dva týdny prakticky ignorovala. Jenom jsem potřebovala čas na přemýšlení."

"To je v pohodě. Chápu to."

Rozhostilo se trapný ticho.

"Ash, pořád s tebou chci být. Nemůžem to aspoň zkusit?" vzala mě za ruce.

Odtáhla jsem se od ní, když jsem uviděla, že k nám po chodbě jde Spencer.

"Dobré ráno, dámy," usmála se na nás.

"Dobrý ráno, paní Dennisonová," řekla Casey vesele, zatímco kolem nás Spencer prošla.

"Dobrý," bylo vše, co jsem řekla já. Musela jsem natočit tělo, zatímco ji moje oči sledovaly, než zašla za roh.

"Ash?" Co je?

"Promiň."

Zavrtěla hlavou. "Pořád jedeš po lidech, který nemůžeš mít, místo lidí, který stojí přímo před tebou a říkají tě, že tě milujou?"

"Cože?"

"Vím, že máš zálusk na paní Dannisonou. Madi mi to řekla." Ta mrcha.

"Nazdar, kočko! Jsi zpátky!" My o vlku.

Objaly se a já byla na Madi tak naštvaná, že jsem beze slova odešla. Při odchodu jsem zaslechla, jak se ptá "Co je to s ní?", ale jenom jsem šla dál.

Šla jsem je Spenceřině třídě a právě když jsem byla u dveří, někdo vyšel zpoza rohu a vrazil do mě. Pitomá Carmen.

"Dávej pozor, mývale." Jo, pořád měla monokly od toho, jak jí Miranda upravila nos.

"Promiň," řekla tiše. Co to kurva bylo?

Rozešla se pryč a zmizela na záchodcích dál na chodbě. Já neměla slov a byla trochu zvědavá. Došla jsem k záchodkům a vešla dovnitř. Neviděla jsem ji, ale slyšela ji. Byla v jedný z kabinek a brečela. Prudce jsem otevřela dveře kabinky a Carmen se lekla.

"Co sakra chceš, Daviesová?" vykřikla. Hlas se jí zlomil. "Máš pro mě další nadávky? Chceš mě praštit?"

"Napadlo mě to," přiznala jsem. "Ty mi budeš dál nadávat? Šikanovat moje kámošky?" zeptala jsem se.

"Ne. Tak mě nech na pokoji," řekla sotva hlasitějc než šeptem.

"Co je to dneska s tebou?" zeptala jsem se jí. Nebyla ve svý obvyklý otravný kůži. Nudááá.

"Co je ti po tom?" znovu křikla.

"Víš co? To je taky fakt. Zatím," zabouchla jsem dveře kabinky a rozešla se pryč.

"Počkej!" vyšla Carmen s kabinky.

"Co je?" odpověděla jsem otráveně.

"Jak to děláš?"

"Co jako? Vypadám takhle sexy? To samo."

Obrátila oči v sloup.

"Jak zvládáš lidi, který jsou na tebe hnusný jenom kvůli tomu, jaká jsi a kdo se ti líbí?"

"Podívej se do zrcadla. Tak to zvládám," utrhla jsem se na ni.

"Obě víme, že jsem si to zasloužila. V obou případech. Ale nemlátíš každýho, kdo ti nadává do leseb."

"Ignoruju je. Dokud po mně nevystartujou, jako ty. Ať si myslí, co chtějí. Jsem, jaká jsem. Jedinej názor, na kterým záleží, je ten můj." Odmlčela jsem se a zvědavě se na ni podívala.

"Proč se na to ptáš? Najednou tě zajímá, jak to zvládám?"

Neodpověděla. Jenom se ke mně rozešla. Co to dělala? Jestli se mě ta kráva dotkne, tak ji uzemním.

Než mi došlo, co se děje, políbila mě. Rychle se odtáhla a podívala se mi do očí.

"Proto mě to zajímá." Cožeee? Co se to kurva dělo?

"Ty jsi na holky?" Ty krávo! To nebylo možný.

"Jo." Ty krávo na druhou!

"Neuvědomovala jsem si to, dokud jsem vás to léto neviděla s Casey líbat se v tom bazénu. Když jsem se na vás dívala, něco to se mnou dělalo, a nebylo to poprvý, co jsem to cítila. Ale nebyla jsem ten večer sama. Byla tam Amanda. Vyfotila vás a já jí to dovolila. Vzala jsem to na sebe, protože se mi nelíbilo, co jsem cítila, když jsem vás viděla se líbat. Odmítala jsem přijmout, že jsem na holky, a určitě jsem nechtěla, aby to někdo zjistil. Tak jsem to skrývala. A chovala se jako největší kráva pod sluncem, aby nikdo nezjistil, jaká doopravdy jsem. Když jsem předstírala, že tě nesnáším, protože jsi lesbička, nemohla jsem jí sama být. Tak jsem to brala."

"To snad není možný. A Amandě zmaluju obličej jako tobě." Byla jsem vzteky bez sebe. Amanda mě zrovna nemusela, ale ke Casey byla milá a chovala se jako neviňátko. Mrcha jedna.

"Omlouvám se, Ashley." To si dělala srandu?

"Nestojím o tvoje omluvy. Pro tvý chování není omluvy. Nic neomluví, jak ses chovala k Mirandě." Odvrátila zrak a zase se rozbrečela.

"Tvoje tajemství nikomu neprozradím, protože je mi fuk. A už na mě nikdy nesahej," řekla jsem drsně.

Vyrazila jsem ke dveřím, zrovna když zazvonilo. Než jsem dveře otevřela, ještě jsem se otočila.

"Mimochodem, nikdo nemá tvý předstíraný já rád, tak by ses možná mohla přestat schovávat a být svým skutečným já. Pokud je v nich teda rozdíl. Dokaž, že ve skutečnosti nejsi kráva. Dokaž, že ve skutečnosti nejsi pitomej zbabělec, kterej šikanuje slabší holky. Dokaž to a pak tvou omluvu přijmu."

S tím jsem odešla.

27 - Šílený den, dokonalý večer

Všeho toho dramatu ve svým životě jsem už měla po krk. Přála jsem si, abych mohla vzít Spencer, Mirandu, tátu a Spika a odjet na trvalou dovolenou.

Když jsem konečně došla ke třídě, Spencer zavírala dveře. Uviděla mě přicházet a zavrtěla hlavou.

"Už zvonilo," řekla vážně.

"Já vím. Omlouvám se." Protáhla jsem si částečně zavřenými dveřmi a při tom se o ni neúmyslně otřela. Voněla tak skvěle a já ji chtěla přimáčknout ke dveřím a... zbytek nechám na vaší představivosti.

Šla jsem si sednout a všimla si, že moje nový místo (v přední řadě naproti Spencer) bylo zabraný. Cassandra Wheatleyová musela mít dlouhý vedení. To bylo moje místo. Ušklíbla se na mě. Podívala jsem se na Spencer, která pokrčila rameny. Uf! Šla jsem na svý obvyklý místo (vedle Madi, na kterou jsem měla momentálně vztek.)

Spencer začala hodinu výkladem o všech velkých amerických autorech a všem, co jsme se ten rok naučily. Mluvila o Washingtonu Irvingovi, Ralphu Waldu Emersonovi, Henryn Davidu Thoreauovi, Nathanielu Hawthorneovi, Waltu Whitmanovi, Robertu Frostovi, Emily Dickinsonový a nakonec o Poeovi. Hodiny, kdy se mluvilo o těch ostatních, jsem asi zazdila. Hodně mi toho uteklo. Teď jsem toho litovala.

Upřeně jsem ji sledovala. Jak mluvila, jak při výkladu pohybovala rukama, jak zavřela oči, když vyjadřovala nadšení, výraz v jejích očích, když tomu nadšení dala formu slov. Díky tomu všemu jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně inspirující ta žena ve skutečnosti byla. Ne, že bych to už nevěděla.

"Tyto knihy jsou dar od Kalifornské univerzity. Máme štěstí, že máme jednu pro každou studentku, ale musíte je vrátit, tak na ně prosím dávejte pozor."

Oxfordská kniha americké poezie.

"Ráda bych zkusila něco nového. Následující čtyři týdny budeme probírat dvě povídky a dvě básně. Dnes si vezmete ty knihy domů a vyberete jednu povídku a jednu báseň, které vás zaujmou. Zítra sečteme výsledky a vybereme dvě nejoblíbenější povídky a dvě nejoblíbenější básně. Zbývá nám dvacet minut, tak můžete s hledáním začít hned. Vybírejte moudře." Vrátila se za katedru a posadila se.

Otevřela jsem tu knížku a přečetla pár básní a našla jednu, která mě zaujala. Chystala jsem si ji zapsat, když mi v kapse zavibroval telefon. Vytáhla jsem ho a přečetla si esemesku.

Ty se na mě fakt zlobíš? O nic nejde. Do paní D. jsou poblázněný všichni. - Madi

Probodla jsem ji pohledem a Madison pokrčila rameny.

Nemuselas to říkat Casey. Už takhle to je pro ni těžký. A promiň, ale nechci, aby o mým pitomým pobláznění věděli všichni. -Ash

O chvilku později...

Promiň, Ash. Nenapadlo mě, jak se bude Casey cítit. Odpusť mi. -Madi

Začala jsem odepisovat, když vtom...

"Ehm." Jejda.

"Vaše telefony, dámy." Spencer stála mezi námi a měla natažený ruce. Položily jsme jí do dlaní naše mobily. Zase se na mě zamračila. A do prdele! Asi jsem měla průšvih. A tentokrát ne dobrej.

Zvonek oznámil konec hodiny. Pomalu jsem si začala uklízet věci, doufala jsem, že ze třídy odejdu poslední. Madi si došla pro telefon a rychle zmizela z místnosti. Když jsem došla ke katedře, Spencer se na mě ani nepodívala, jenom položila telefon na roh stolu.

"Spence," zašeptala jsem. Nic neřekla.

"No tak, Spence. Doopravdy se na mě nezlobíš, že ne?"

"Ano, zlobím," řekla konečně. "To, cos udělala, byla ke mně neuctivé. Nejdříve jsi přišla pozdě a pak jsi během hodiny esemeskovala. To nebudu tolerovat, Ashley." Byla pořádně naštvaná.

"Omlouvám se, Spencer. Byla bych tu dřív, ale..."

Přerušila mě. "Nezáleží na tom, proč jsi přišla pozdě. Ať už se to neopakuje."

Sklopila jsem zrak na svoje nohy. Zlobila se na mě. To bylo poprvý a vůbec se mi to nelíbilo. Já na sebe taky měla vztek. Proč jsem musela jít za Carmen na záchody? Věděla jsem, že mě chce Spencer před hodinou vidět, a já chtěla vidět ji.

Vstala, došla ke dveřím a zavřela je.

"Povídej, to, že jsme spolu, neznamená, že si můžeš dělat, co chceš, a čekat, že se nebudu zlobit. Když jsme ve škole, jsem tvá učitelka, Ashley. Nejsem tvoje kamarádka ani tvá přítelkyně. Jsem tvá učitelka. Na to nesmíš zapomínat."

"A musíš mě začít oslovovat paní Dennisonová, když jsme tady." Trochu se uklidnila.

"Jasně. Omlouvám se."

"Teď jdi, než ti budu muset napsat další omluvenku za pozdní příchod," ukázala ke dveřím.

Přikývla jsem a rozešla se k nim.

"Ashley," zavolala. Zastavila jsem se a otočila.

"Pak si promluvíme, ano?" Neusmívala se, ale ani nevypadala naštvaně.

"Dobře," věnovala jsem jí polovičatej úsměv.

Na druhý hodině jsem viděla Amandu a většinu času jsem ji probodávala pohledem. Když mě při tom poprvý přistihla, zrudla. Pak se mým směrem už ani nepodívala. Jakmile jsme vyšly ze třídy, odchytla jsem si ji.

"Vím, že jsi ty fotky mě a Casey vyfotila ty," strčila jsem jí prst před obličej.

"No a? Už jsou to dva roky, Ashley. Zapomeň na to." Pokusila se odejít. Stáhla jsem ji zpátky.

"Proč jsi to udělala? Tvářila ses jako naše kámoška. Pořád se tváříš jako Caseyina kámoška."

"Casey byla moje nejlepší kamarádka, než byla tvou. Pustila si tě moc k tělu a tys z ní udělala lesbičku. Doufala jsem, že když to na vás praskne, bude se od tebe držet dál. Chvíli to tak bylo."

"Já z ní udělala lesbičku?" zasmála jsem se. Amanda zakoulela očima.

"Jsi prolhaná, ignorantská mrcha a radši se drž od Casey dál, nebo ti ty koulející oči vyškrábu. Jasný?" Otočila jsem se a odešla. Nic na to neřekla, ani se mě nepokusila zastavit.

Polední přestávku jsem strávila v autě. Potřebovala jsem od všeho toho dramatu oddech. Nechtěla jsem vidět Casey, Carmen, Amandu ani Madi. Sedla bych si k Chelsea a Mirandě, ale Chelsea byla marod a Miranda byla podmínečně vyloučená. Chtěla jsem být sama. Vlastně jsem chtěla být se sexy blonckou a doprovázet ji k autu, ale to nebylo možný. Podívala se k mýmu autu, který stálo jednu řadu a tři auta od jejího, a uviděla mě. Usmála se a pak nasedla do svýho auta. Za malou chvilku jsem dostala esemesku.

Proč trávíš polední přestávku v autě? -Spence

Chtěla jsem mít klid. To ráno mě fakt mrzí. Chybíš mi. -Ash

Proč jsi chtěla mít klid? A odpouštím ti. Tentokrát ;) Moc jsem tě chtěla před hodinou vidět. Taky mi chybíš. -Spence

Dlouhej příběh. Pak ti ho řeknu. Můžu k tobě večer přijít, až půjdu od Alyssy? -Ash

To bych ti radila. Zkusím nám udělat večeři. -Spence

Myslím, že radši koupím něco cestou k tobě ;) -Ash

Haha, moc vtipný. Mám od tvého táty recept na kuře s parmazánem. Pokusím se ho nezkazit. Když ti nebude chutnat, dáme si něco jiného. -Spence

Hlasuju pro něco jinýho. Jsi na jídelním lístku? ;) -Ash

Dál mě zlob a na jídelním lístku se mě nikdy nedočkáš ;) -Spence

V tom případě zkusím tvý kuře s parmazánem. Ale dezert chci v podobě... rtů... krku... nebo i ucha. Dohodnuto? -Ash

Haha. Dohodnuto. Zatím, Ash. Miluju tě. -Spence

Zatím. Taky tě miluju, miláčku ;) - Ash

Po tom rozhovoru se Spencer jsem se cítila o moc líp. Rozhodně jsem se vrátila do školy v lepší náladě. Zbytek dne se táhnul. Nakonec jsem přišla na tělák a plácla sebou na lavičky. Paní Matthewsový jsem řekla, že mi není dobře, tak nebudu hrát. Řekla mi, abych to překousla a naklusala na hřiště. Já jí řekla, že asi pozvracím palubovku. Nakrabatila nos. Vyhrála jsem. Casey se na mě ani jednou nepodívala. Asi jsme nemohly být jenom kámošky. Nechtěla jsem zase propadnout depce, protože jsem měla jít za Alyssou, tak jsem myslela na Spencer. Vždycky, když jsem myslela na ni, jsem byla šťastná.

Ze školu jsem rychle vypadla a asi za dvacet minut to zvládla do nemocnice. Zaklepala jsem na Alyssiny dveře a zase mě přivítala její matka. S Alyssou jsme si povídaly o všem možným. Samozřejmě jsme mluvily o muzice. Taky jsme mluvily o věcech, který by si přála udělat. U většiny to nešlo. Ale jedno přání bylo napsat písničku a nahrát ji. S tím jsem jí pomoct mohla. Následující dvě hodiny jsme spolu psaly písničku. Už měla vetšinu slov v hlavě. Jenom jsme k nim musely napsat hudbu. Musela jsem vyjít na chodbu, aby mohly sestřičky udělat, co bylo třeba, tak jsem napsala Spencer.

Doufám, že nebude vadit pozdní večeře. Pořád jsem v nemocnici s Alyssou. Až vyrazím k tobě, zavolám ti. -Ash

Pozdní večeře je v pohodě. Zavolej mi trochu dřív, než vyrazíš, ať s ní můžu začít. -Spence

Když jsme byly konečně hotový, bylo krátce po sedmý. Písnička, kterou jsme napsaly, byla krásná a smutná. Napsala ji hlavně pro svou matku. Nevěděla jsem, jestli budu schopná ji pro ni zazpívat. Musela jsem to zkusit.

Odkašlala jsem si a začala brnkat do strun.

Až se dostanu, kam jdu,
na vzdálenou stranu oblohy,
nejdříve ze všeho
roztáhnu křídla a poletím.
Přistanu vedle lva
a projedu mu prsty hřívu.
Nebo zjistím, jaké to je,
jezdit na kapce deště.
Jo, až se dostanu, kam jdu,
budou to jen šťastné slzy,
zbavím se hříchů a problémů,
které jsem si celou dobu nesla.
A nechám své srdce široce otevřené,
budu milovat a nebudu se bát.
Jo, až se dostanu, kam jdu,
neplačte pro mě tady dole.

Cítila jsem, že se mi v očích formujou slzy.

Projdu se se svým dědou,
půjdeme bok po boku.
A já mu řeknu, jak mi chyběl
každou minutu, co odešel.
Pak ho obejmu kolem krku.
Jo, až se dostanu, kam jdu,
budou to jen šťastné slzy,
zbavím se hříchů a problémů,
které jsem si celou dobu nesla.
A nechám své srdce široce otevřené,
budu milovat a nebudu se bát.
Jo, až se dostanu, kam jdu,
neplačte pro mě tady dole.

Slzy mi začaly nekontrolovatelně téct, ale pokračovala jsem. Alyssa taky plakala.

Tolik bolesti a tolik temnoty
je ve světě, kterým klopýtáme.
Tolik otázek, na než nemám odpověď.
Tolik práce přede námi.
Ale až se dostanu, kam jdu,
a spatřím tvář svého stvořitele,
budu navždy spočívat ve světle
jeho velké milosti.
Jo, až se dostanu, kam jdu,
budou to jen šťastné slzy.
Budu milovat a nebudu se bát.
Až se dostanu, kam jdu,
neplačte pro mě tady dole.

Přes slzy jsem se usmála, otřela si tvář a odložila kytaru. Alyssa mi rozevřela náruč. Sedla jsem si na postel a nějakou dobu jsme se objímaly. Dalších slov nebylo třeba.

Vešla její matka, a když uviděla ty slzy, taky začala slzet. Byl čas jít, tak jsem Alyssu ještě jednou naposledy objala a pak jsem objala i její mámu.

"Zítra bych přišla zase, jestli můžu." Obě přikývly.

Vešla jsem na záchody, co byly těsně vedle pokoje, a opláchla se. Chystala jsem se vyrazit ke Spencer, ale nejdřív jsem se musela zastavit na sesterně.

"Promiňte." Jedna ze sester se na mě podívala.

"S kým můžu mluvit o Alysse?" zeptala jsem se jí.

"Informace o pacientech můžeme podávat pouze rodinným příslušníkům. Je mi líto," řekla ta sestra.

"Já ale nepotřebuju informace o Alysse. Chci pro ni něco speciálního udělat a potřebovala bych odpovědi na nějaký otázky ohledně toho, jak to udělat."

"Co máš na mysli?"

"Musí vypadnout z týhle nemocnice."

"Počkej. Někoho ti zavolám."

Získala jsem odpovědi, který jsem potřebovala, a vyrazila ke Spencer. Ráno jsem se chystala zavolat tátovo právníkovi a pár dalším lidem. Když jsem v duchu probírala svůj plán, musela jsem se široce usmát. Alyssa a její máma z toho budou na větvi.

Zaklepala jsem na dveře a přišla otevřít Miranda.

"Assshley," vyjekla a pak mě pořádně objala.

"Taky tě zdravím, Mirando. Ehm... nemůžu dýchat."

"Promiň. Jenom tě moc ráda vidí," řekla a pustila mě.

"Taky tě ráda vidím. Jakej byl první den podmínečnýho vyloučení?"

"Nudneeej."

"Jedině ty můžeš považovat den, kdy nemusíš do školy, za nudnej," zasmála jsem se.

Rozhovor v okamžiku ustal, protože do místnosti vešla Spencer. Převlékla se z pracovního oblečení do džín s dírami na kolenou a upnutýho šedýho trička. Já tam samozřejmě stále se široce otevřenou pusou. Miranda ji za mě zavřela a zasmála se.

"Jdeš právě včas. Večeře je hotová," řekla Spencer na můj vkus moc daleko ode mě.

"To je dobře, protože umírám hlady," ozvala se Miranda a pak vešla do kuchyně.

Okamžitě jsem přistoupila ke Spencer a objala ji. Nejdřív to bylo jenom objetí, ale pak jsem ji vzala dlaněmi za tváře a tvrdě ji políbila. Tiše mi zasténala do pusy a pak mi do ní vklouzla jazykem. Dala mi ruce na bedra a přitáhla si mě na sebe. Opustila jsem její ústa a krátce ji líbla na krk a pak jí do ucha zašeptala: "Chybělas mi."

"Hele, vy dvě. Přeskakujete večeři rovnou k dezertu? Protože mě se nechce jíst samotný."

Obě jsme se zasmály a neochotně se odtáhly.

"Jaký to je?" zeptala jsem se Mirandy po jejím prvním soustu.

"Ujde to," pokrčila rameny.

Podívala jsem se na Spencer, která se široce usmála.

"No tak. Zkus to." Natáhla ruku a já ji za ni samozřejmě chytla.

Večeře nebyla vůbec špatná. Nebyla tak dobrá jako od táty, ale to nemohlo být nic. Spencer odvedla výbornou práci.

Zatímco jsme myly nádobí, dobrou hodinu jsme se s Mirandou bavily o škole (prozatím jsem vynechala ty šílenosti) a Alysse. Já myla a drhla a Miranda utírala a uklízela. Spencer seděla u stolu a pracovala na něčem do školy. Následně Miranda oznámila, že se půjde do svýho pokoje dívat na Stardance.

Vyšla jsem z kuchyně a vešla do obýváku. Spenceřin iPod byl zastrčenej v přehrávači. Našla jsem playlist a zmáčkla play. Pak jsem došla ke gauči a posadila se.

Spencer přišla z kuchyně a posadila se na gauč vedle mě. Měla sklenici vína. Zeptala se, jestli chci taky.

"Není nabízení alkoholu nezletilým zločin?" žertovala jsem.

"Je to jen víno a ty nejedeš domů, ne?" Jé, chtěla, abych přespala.

"Snažíš se mě opít a přinutit mě strávit s tebou noc. Pokusíš se mě zneužít?"

"Možná," řekla s uculením.

"Nepokoušej mě, Spencer," bouchla jsem ji do nohy.

"Promiň. Co kdybychom si promluvily?"

"O čem chceš mluvit?"

"Co se dneska stalo s Casey?"

"Nic. Nezměnila názor. Pořád se mnou chce být."

Spencer se zavrtěla a já poznala, že je nesvá.

"Spence, nemáš se čeho bát." Přikývla, ale poznala jsem, že je nejistá.

Posunula jsem se na gauči a zvedla jí hlavu k sobě.

S pohledem do jejích pronikavých modrých očí jsem ji lehce políbila na rty.

"Jsem do tebe šíleně zamilovaná, Spencer. Ani nedokážu jasně myslet. Nic než tebe nechci. Nic kromě tebe nepotřebuju. Jsi všechno. Jsi má a já jsem jenom tvá. S Casey ani žádnou jinou, když na to přijde, si nedělej starosti. V mým srdci jsi jenom ty. Nikoho jinýho nevidím."

Spencer se usmála a něžně mě políbila na rty.

"Zatančíš si se mnou?" zeptala se.

Dala jsem jí ruce kolem krku a ona mě vzala za pas.

A tančily jsme.

V pozadí tiše hrála písnička Adele One and Only.

Byl to dokonalej konec šílenýho dne.

Píseň:
When I get where I'm going - Brad Paisley

28 - Den strávený spolu

Ležely jsme v posteli a jenom se objímaly. Ani jedna jsme nespaly. Jenom jsme se užívaly uklidňující, hřejivej a příjemnej pocit náručí tý druhý. Ticho bylo příjemný, ale samozřejmě jsem nedokázala vypnout svůj mozek.

"Spence?" zašeptala jsem,

"Hmm?" odvětila ospale.

"Kdy máš narozeniny?"

"13. listopadu. Proč?"

"Protože jsi moje přítelkyně a já o tobě chci všechno vědět. A kromě toho tvý narozky jsou docela důležitý."

"Eh. Je to obyčejný den," mávla nad tím rukou.

"Je to den, kdys přišla na tenhle svět, Spencer. Takže v mých očích je důležitější než nějakej obyčejnej den, je to velkej svátek."

Zasmála se. "Jsi tak klišovitě romantická, Ash."

Obrátila jsem oči v sloup. "Ale to si ti na mě líbí."

Pohladila mě prsty po tváři, pak jimi přejela přes mý rty a nakonec se naklonila pro něžnej polibek. Znova si udělala pohodlí a přitulila hlavu k mýmu krku.

"Spence?"

"Ash?"

"Proč jsi začala učit na Archerovce? Jsi hvězdná vysokoškolská profesorka, proč jsi chtěla učit na střední?"

"Zaprvé nejsem hvězdná profesorka. Na Kalifornské učím jen necelé dva roky a mám jen tři přednášky. A na Archerovce jsem začala učit, protože potřebovali náhradu za pana Connorse a já v té době náhodou mluvila s panem Goodmanem, protože jsem si dělala starosti o Mirandu. Skočila jsem po té příležitosti, protože miluju učení literatury a mohla jsem dohlédnout na Mirandu."

"Jsi úžasná, Spence."

"S tebou jsem svý nejlepší já. Bože, Spence, když jsem s tebou, chci změnit svět a díky tobě skoro věřím, že můžu," zasmála jsem se.

"Jsem ráda, že to tak cítíš, Ashley. Ale nemusíš se snažit změnit svět. To, co děláš pro Mirandu a Alyssu, bohatě stačí."

Myšlenky na Alyssu okamžitě přinesly smutek. Otočila jsem se na záda a upřela zrak do stropu. Psaní tý písničky s ní byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem musela v životě udělat. Ale potřebovala to, tak jsem to udělala.

Až dorazím, kam jdu,
naplačte tady dole pro mě.

"Kéž bych toho mohla pro Alyssu udělat víc," přeskočil mi hlas.

Spencer mě sevřela pevněji. "To, co jsi pro ni udělala a co pro ni pořád děláš, je obdivuhodné, Ash. Změnila jsi jí život. Dala jsi jí důvod se usmívat a smát. Představ si, jaký by teď měla život, kdybys za ní tenkrát nepřišla."

"To byla tvá zásluha, Spence. Věřilas mi." Otočila jsem se tváří k ní.

"Děkuju," zašeptala jsem.

"Vidělas ve mně něco, o čem jsem sama nevěděla, že v sobě mám. Jak jsi to věděla?"

"Viděla jsem to díky tomu, jaká jsi byla s Mirandou a i se mnou. Máš velké srdce, Ash."

"Jsi úžasná." Naklonila se a jemně mě políbila.

"A překrásná." Další něžnej polibek.

"A neuvěřitelně dokonalá." Tenhle polibek byl míň nežnej a protáhla ho.

"Ty první dvě věci jsou bez diskuze, ale k dokonalosti mám daleko, Spence," zasmála jsem se.

Zavrtěla hlavou a pak si zvedla mou ruku ke rtům. Políbila mi ji a pak si ji přiložila na tvář.

"Pro mě jsi dokonalá."

Věnovala jsem jí stydlivej úsměv. Pro jednou ona přiměla zčervenat mě. Naštěstí byla tma a neviděla můj rudej obličej. Měla bych to od ní pořád na talíři.

"Věříš v osud, Spence?" zeptala jsem se jí vážným tónem.

"Věřím."

"Já věřím, že nám bylo souzený se potkat. Že nám bylo souzený se zamilovat."

"Něco jako spřízněné duše, hm?"

"Přesně jako spřízněný duše." Vzala jsem jí za obě ruce a přidržela si je u hrudi přímo nad srdcem.

"Mám pocit, že tohle je navěky, Spence," znovu mi přeskočil hlas.

"Navěky se mi líbí," řekla a pak zase přitiskla hlavu k mýmu krku.

Pár minut jsme tam mlčky ležely. Konečně na nás šlo spaní.

"Spence?"

"Ano, Ashley," uchechtla se.

"Miluju tě."

"Taky tě miluju, Ash."

Když jsem se vzbudila, byla mi zima a byla jsem sama... zase. Začínal se z toho stávat zvyk, když jsem spala se Spencer. Vůbec se mi nelíbil.

Zdola jsem cítila vůni vařícího se kafe. Moje ranní ptáče už muselo vstát do školy. Ospale jsem sešla dolů. Zase stála před kávovarem. Tentokrát mazala toast džemem.

Zezadu jsem k ní došla a dala kolem ní ruce.

"Mmmm. Dobré ráno, Ash."

"Dobrý, miláčku," dala jsem jí pusu na tvář, pak na krk a následně rameno.

"Líbí se mi tyhle ranní rutiny, které jsme zřejmě začaly."

"Mně taky," skousla jsem jí rameno.

"Teda kromě toho, jak se probouzím v tvý postele sama," opřela jsem si jí bradu o rameno a smutně vyšpulila spodní ret.

"Promiň. Ale vypadala jsi tak spokojeně a tak roztomile jsi chrápala. Říkala jsem si, že spánek potřebuješ vzhledem k tomu, že jsme zůstaly dlouho vzhůru."

"Dobrá, já nechrápu, a i kdybych chrápala, určitě by to nebylo roztomilý." Zasmála se. "A zůstaly jsme dlouho vzhůru, protože jsi na mě pořád mluvila."

"Co prosím?" otočila se v mým náručí. "To TY ses pořád na něco ptala."

"A tys pořád odpovídala, takže je to stejně tak tvoje jako moje vina."

Zavrtěla hlavou a zasmála se. "Jak myslíš Ash." Přesně.

Otočila se zpátky a pokračovala v natírání toastu džemem. Kávovar zapípal na znamení, že je kafe hotový.

"Neukradneš mi zase kafe, že ne?" zeptala se.

"To záleží," odvětila jsem.

"Na čem?" zeptala se zvědavě.

"Nabízíš něco jinýho?" zašeptala jsem a přitiskla se k jejím zádům. Cítila jsem, jak se zachvěla.

Rychle se otočila a zvedla tácek.

"Udělala jsem toast," prohlásila hrdě.

"Vážně? Toast?" zvedla jsem obočí.

"Měla jsi na mysli něco jiného?"

"To fakt měla."

Dřepla jsem si, ruce na jejích bocích.

"Ash, co to děláš?" zeptala se nervózně.

"Neboj, Spence. Bude to mládeži přístupný. Vzhledem k tomu, že je Miranda doma," mrkla jsem.

Uchechtla se a projela mi rukou vlasy.

Zadívala jsem se jí do očí a pomalu zvedla její tílko až těsně pod prsa. Pak jsem se natáhla pro džem na snídaňovým pultu. Hrábla jsem do sklenice prsty a nabrala džem. Spencer se zahihňala a zavrtěla, když jsem jí na břiše namalovala prsty půlku srdce. Nabrala jsem další džem a dokončila zbytek srdce.

"Jsi blázen, víš to?"

Jenom jsem se uculila, vzala jí rukama za záda a přitáhla si ji k puse. Začala jsem nad pupíkem a objela srdce jazykem.

Tácek s toastem jí vypadl z ruky na podlahu a chytila se pultu. Hodila hlavou dozadu a tiše vzdychla.

Když jsem byla hotová s džemem, vrátila jsem se k jejímu pupíku a obkroužila ho jazykem. Spencer sundala jednu ruku z pultu a vpletla mi prsty do vlasů.

"PANEBOŽE! Moje oči, moje oči."

Otočila jsem hlavu a uviděla ve dveřích stát Mirandu, která si rukou zakrývala oči. Uchechtla jsem se.

"Teď jsem k smrti vyděšená," prohlásila stále s rukou přes oči.

Vstala jsem a Spencer si stáhla tílko. Tváře měla rudý. Viditelně se styděla.

"Ehm, myslím, že si vlezu zpátky do postele, dokud vy dvě neodjedete. Zatím ahoj." Miranda se otočila a rychle se vrátila do svýho pokoje.

"Panebože. Propadnu se studem," řekla Spencer s rukama na obličeji.

Sundala jsem jí ruce z obličeje a tvrdě ji políbila.

"Nepropadej. Vypadala jsi strašně rajcovně s hlavou hozenou dozadu a široce otevřenou pusou. Nemůžu se dočkat, až se budeme konečně milovat. Můžu si jenom domýšlet, jak rajcovně budeš vypadat, až tě..." Přikryla mi dlaní pusu. Nemohla jsem si pomoct. Stará i nová Ashley byly hodně domýšlivý a hodně nadržený. Chuť Spenceřiny kůže byla opojná. Chtěla jsem ji tam a hned, ale věděla jsem, že to nejde.

"Půjdu si dát hodně studenou sprchu," prohlásila a dala mi dlaň z pusy.

"Můžu se přidat?" zeptala jsem se s uculením.

"NE! Ty zůstaň tady. A buď hodná," usmála se na mě a zavrtěla hlavou.

"To ti slíbit nemůžu," zakřičela jsem za ní, zatímco vešla do koupelny.

Lehla jsem si na gauč a zapnula televizi. Musela jsem usnout. Když jsem se probudila, bylo po devátý a vyskočila jsem z gauče. Podívala jsem se z okna a viděla, že Spenceřino auto je pořád na příjezdový cestě.

"Spencer?" zmateně jsem zavolala.

"Tady," uslyšela jsem z pracovny.

Seděla u stolu a procházela nějaký papíru. Chtěla jsem se jí zeptat, proč je pořád ještě doma a ne ve škole, ale nedokázala jsem pohnout pusou. Měla jsem ji široce otevřenou a zaseknutou. Podle mý reakce byste usoudily, že Spencer byla nahá nebo aspoň v něčem odhalujícím, ale tak to nebylo. Měla na sobě modrý džíny a rozepnutou baseballovou bundu L.A. Dodgers, pod kterou měla světle modrý triko. Vlasy měla zapletený v drdolu, měla ty brýle na čtení s černýma obroučkama a z pusy jí visela propiska. Nikdy jsem ji neviděla nádhernější. Já vím... jsem blázen. I čerstvě po sprše, nenalíčená a v domácím pohodlným oblečení vypadala neuvěřitelně rajcovně.

Vzhlédla a vyndala si z pusy propisku.

"Dobré ráno. Ještě jednou," usmála se.

"Dobrý... ehm..."

"Škola je zavřená. Praskla tam voda," řekla, protože nejspíš vytušila moje zmatení.

"Aha."

"Jo."

"Co děláš?" zeptala jsem se, zatímco jsem k ní došla a sedla si na kraj stolu.

"Jen jsem četla a opravovala povídky, co napsali mí vysokoškolští studenti." Odložila papíry na stůl a brýle taky.

"Pojď sem," natáhla ruku.

Udělala jsem ty dva kroky k její židli a obkročmo si na Spencer sedla. Nečekala to a zalapala po dechu.

"Promiň. Bolí to?"

"N-ne. Vůbec ne." Přejela mi nehty po zádech a já se naklonila k polibku.

Jakmile se naše rty setkaly, obě jsme chtěly víc. Její jazyk mi okamžitě přejel po rtech a žádal si vstup. Otevřela jsem pusu a nasála ho. Dala mi ruce ze zad, chytla mě za krk a ještě víc si mě k sobě přitáhla. Tělo jsem měla v jednom ohni a strašně jsem se jí chtěla dotknout. Tak jsem to udělala. Zajela jsem jednou rukou dolů a vzala ji za rozkrok. Cukla sebou tak moc, že se s námi židle převrátila a já přistála na Spencer.

"Jejda."

"Panebože, jsi celá, Spencer?" Zakryla si obličej a rozesmála se. Asi jí nic nebylo.

Zvedla jsem se z ní natolik, abych ji pod sebou nemačkala.

"Promiň," uchechtla jsem se.

"To už je dneska podruhý, co se můžu studem propadnout," svěsila ruce a odhalila rudý tváře.

"Proč se stydíš?" zasmála jsem se.

"Mlč, Ashley. Zlobíš," hravě mě bouchla.

"Au. Omluvila jsem se. Nevím, co to do mě vjelo. Fakt."

"Odpouštím ti," převrátila nás a zvedla nás ze židle. Teď na mě obkročmo seděla ona.

Hladově mě políbila a vjela mi rukou pod tílko. Cítila jsem, jak mi nehty škrábe na břiše. Pak se její ruka zase pomalu přesunula víš.

"Spence, a co Miranda?" Nechtěla jsem, aby nás zase přistihla v kompromitující pozici.

"Před čtvrt hodinou odjela. Jela k Chelsea," řekla mezi polibky.

Zvedla rty z mých a přisála je k mýmu krku, kde kousala a olizovala. Pak se pomalu prolíbávala k odhalený kůži, kterou mý tílko poskytovalo. Zatáhla jsem za její bundu a ona ji ze sebe shodila. Chytla mě za boky a pak přesunula ruce k lemu tílko a zvedla ho nahoru. Pomohla jsem jí a svlékla si ho. Bylo to poprvý, co viděla moje prsa. Nejspíš poprvý, co viděla prsa jiný ženy takhle zblízka a v takový situaci. Když se na ně dostatečně vynadívala, vzhlédla zpátky k mýmu obličeji. Políbila jsem jí, abych jí zbavila nervozity a přitiskla se k ní. Jako další bylo svlečený její triko, brzy následovaný podprsenkou. Chtěla jsem na svý kůži cítit její. Otočila jsem nás a pohlédla do jejích ztmavlých modrých očí, kterými mi toho spoustu říkala.

Miluju tě.

Chci tě.

Potřebuju tě.

Sklonila jsem se k ní, a když se naše prsa dotkla, zalapala po dechu. Pocit její kůže na mojí byl moc krásnej a nemohla jsem si pomoct a zasténala. Naše jazyky spolu tančily a ruce šmátraly. Spenceřina ruka se mě zoufale snažila dotknout. Nadzvedla jsem se, aby mezi námi byl nějakej prostor. Brzy jsem ucítila, jak mi vzala do dlaně prso a pak mezi prsty začala válet bradavku. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit, který mi to přinášelo. Otevřela jsem oči a viděla, že si Spencer kouše spodní ret. Užívala si to, ale chtěla víc. Sklouzla jsem z ní a lehla si na záda. Otočila se na bok a usmála se.

"Máš neuvěřitelné tělo, Ashley," řekla s pohledem na mě, zatímco mi prsty přejížděla po tetování.

"Je celý tvý, Spence."

Naklonila se nade mě a políbila mě na břicho. Zase jsem zavřela oči. Chtěla jsem to už tak dlouho, že i když jsem věděla, že to nejspíš nepovede k sexu, v tý chvíli mi to stačilo. Líbala, olizovala a kousala skoro každej čtvereční centimetr mýho břicha a pak se konečně začala přesouvat výš k mým prsům. Nejdřív zaváhala, ale pak mě překvapila a vzala do úst mou bradavku. V reakci jsem jí za boky přitáhla k sobě a zasténala. Málem jsem ztratila veškerý sebeovládání, když vyplázla svůj vlhkej jazyk a olízla a pak skousla druhou bradavku.

"Speeeence," zasténala jsem.

Opustila mý prsa a pak byla její ústa zpátky na mých. Lačný a agresivní.

Pak se zčistajasna odtáhla a posadila se.

"Musíme přestat, než to nedokážu," řekla s pohledem mimo mě.

"Dobře," zvedla jsem se, popadla svý tílko a hodila ho na sebe.

"Omlouvám se, Ashley."

Zvedla jsem její tričko a podala jí ho.

"Za co?"

"Že jsem přestala. Vím, že jsi nechtěla přestat."

Přitáhla jsem ji k sobě a objala ji.

"Neomlouvej se. Miluju tě a taky chci počkat na dokonalou chvíli. Máš pravdu, nechtěla jsem přestat, ale myslím, že ty taky ne."

"Ne, nechtěla." Oblékla si triko. Nemohla jsem si pomoct a sledovala jsem, jak jí sklouzlo přes dokonalý ňadra.

Došla k židli a zvedla ji. Pak se na ni dřepla.

"Bože, Ashley, začíná to být strašně těžké," dala si hlavu do dlaní.

Došla jsem k ní a přidřepla si před její otáčivou židlí, abychom byly tváří v tvář.

"Zvládneme to, Spence. Už to nebude trvat dlouho. Budeme moct být spolu. Kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv budeme chtít. Podívej se na mě, Spencer." Vzhlédla ke mně, oči měla zase obvykle modrý, ale trochu smutný.

"Miluju tě a jsme v tom spolu. Co něco podniknout? Zkoukneme film, zahrajeme si deskovku, můžu tě naučit vařit." Zase mě bouchla.

"Máš ráda scrabble?" zeptala se nadšeně.

Přikývla jsem.

"Fajn. Uvidíme, jak ti to se slovy jde doopravdy."

Po hooodně dlouhé hře scrabblu, ve který jsem s ní prohrála o sto bodů, jsme si objednaly pizzu a zkoukly film.

Když film skončil, zůstaly jsme sedět na gauči a navzájem se objímaly.

"Našla jsi na hodinu povídku, co tě zaujala?" zeptala se.

"Našla. Těsně před tím, než jsi mě načapala při esemeskování s Mads," přiznala jsem.

"Takže jsi fakt něco z té knížky přečetla?"

"Myslela sis, že jsem si začala s Madi psát hned, cos domluvila?"

"To jsem neřekla," bránila se.

"Fajn, protože tak to nebylo," odsekla jsem a okamžitě toho litovala.

"Kterou sis vybrala?" Fajn, změnila téma.

Došla jsem k svýmu batohu a vyndala tu knížku. Podala jsem jí ji. Našla záložku a usmála se.

"Tu povídku mám moc ráda."

"Další věc, kterou máme společnou," oplatila jsem jí úsměv.

"Přečti mi ji," prosila.

"Už jsi ji četla."

"Přečti mi ji, Ash. Četla jsem ji už dávno."

"Takže ji znáš. K čemu mě potřebuješ?"

"Miluju tvůj hlas, Ash. Je uklidňující a sexy." Podívala jsem se na ni a uculila se.

"Přečti mi ji. Prosííím." Věnovala mi štěněčí pohled a já mu nemohla odolat.

"Tak jo."

Opřela jsem se o opěradlo gauče a zvedla ruku, aby se na mě mohla uvelebit. Pak jsem otevřela tu knížku a začala číst.

Scarlet Stockingsová od Louisy May Alcottové

"Neprojedeme se, Harry?"

"Je zima."

"Dáme si kulečník?"

"Jsem unavený."

Na konci povídky usnula... a byla to hoodně krátká povídka. Zavřela jsem oči a přitáhla si ji blíž k sobě. Jenom jsem tam seděla a byla šťastná, že ji mám a držím ji v náručí.

Když se prospala a já nakonec taky (ano, zase jsem usnula), uklidily jsme v kuchyni.

Posledních pár hodin mě něco trápilo a musela jsem o tom se Spencer mluvit. Jenom jsem doufala, že se moc nenaštve.

"Spence, musím ti něco říct." Dávala zbylou pizzu do lednice a já si vzala další plechovku koly.

Otočila se a vzala mě za ruce.

"Co se děje?" zeptala se znepokojeně.

"Musím s tebou mluvit o Carmen."

29 - Konec přátelství

"Co se stalo s Carmen? Zase jste se popraly?" zeptala se s obavami.

"To zrovna ne. Ona, ehm... políbila mě."

"COŽE?" Věděla jsem, že zareaguje takhle.

"Tak jo, našla jsem jí brečící na záchodcích. Z nějakýho pro mě nepochopitelnýho důvodu jsem se jí zeptala, co jí je. Nebyla osina v zadku jako obvykle. Začala se mě vyptávat, jak zvládám to, že jsou na mě lidi kvůli mojí orientaci hnusný. Zeptala jsem se, proč jí na tom záleží a ona mě políbila. Pak mi řekla, že je na holky a že předstírala, že mě nesnáší, protože nechtěla, aby to lidi věděli."

"Ona tě políbila?"

"To je všechno, cos z toho pochytila, hm?" zasmála jsem se.

"Nemůžu uvěřit, že tě ta malá mrcha políbila," řekla tiše, skoro jako by mluvila sama k sobě.

"Spence, slyšela jsi, co jsem říkala? Carmen je na holky!"

"Co jsi udělala, když tě políbila?" Neměla žádnej důvod žárlit. Carmen byla tak... fuj.

"Řekla jsem jí, aby na mě už nikdy nesahala."

Usmála se. "Teď mám další důvod chtít té krávě nafackovat." Zasmála jsem se.

Žárlivá Spencer byla rajcovní. Nadávající Spencer byla ještě rajcovnější.

"Snažila se i omluvit. Řekla jsem jí, že to, jak se chovala k Mirandě, bylo hnusný a neomluvitelný." Na krátko jsem se odmlčela a napila se koly.

"Řekla jsem jí, že musí dokázat, že není tyranka, která šikanuje slabší. A že se musí přestat schovávat, protože stejně nikdy nemá její falešný já rád."

Spencer se uchechtla. "Myslíš, že tě poslechne?"

"Nevím, Spence, a vlastně je mi to ukradený. Ať už se schovávala nebo ne, neměla právo se chovat tak, jak se poslední dva roky chovala."

"Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekla dřív, Spence. Slíbila jsem jí, že to nikomu neřeknu, ale ty jsi moje přítelkyně a ona pro mě nic neznamená."

"Jsem ráda, že jsi mi o tom řekla, Ash."

Dala mi ruce kolem pasu a přitáhla si mě k sobě. Dotkly jsme se nosy a nakonec i rty.

"Moje rty," prohlásila majetnicky a pak vzala můj spodní ret mezi svý.

"Jestli tě ještě jednou políbí, tak jí nejspíš sama upravím obličej."

Zavrtěla jsem hlavou. "Za to bych i zaplatila."

"Nechci jet na noc domů, ale nejspíš bych měla." Nechtěla jsem už nikdy spát v posteli bez Spencer.

"To bys měla. Trochu zapácháš," usmála se a já jí plácla do ruky.

"Doopravdy nesmrdím, že ne?" vyšpulila jsem spodní ret.

"Ne, vůbec ne," naklonila se a políbila mě na krk a pak na ucho. "Voníš nádherně voníš."

Pak mě políbila. Tvrdě a nenasytně a pak jemně a něžně. Sundala mi ruce z pasu a pak mi s nimi vyjela po pažích nahoru a vzala mě za tváře. Opřela si hlavu o mý čelo.

"Tolik tě miluju, Ash."

Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se, ale zároveň se rozbrečela. Z oka mi sjela slza. Slíbla ji.

"Neplakej. Rozpláčeš i mě a pak budeme obě vypadat jako ubrečená trdla."

Zasmála jsem se. "Promiň, Spence. Ale nikdy mě nenapadlo, že k někomu budu cítit něco takhle silnýho, nebo že někdo bude tohle cítit ke mně. Pořád je to na mě trochu moc." Opřela jsem si čelo zpátky o její. "Myslím, že bych bez tebe nedokázala žít."

Zase mi vzala tváře do dlaní a sehnula se, aby mi viděla do očí.

"Nikdy nebudeš muset." Přitáhla si mě k sobě a objala mě.

"Nikam neodejdu, Ash. Jsem tady s tebou. Navždy."

Ty slova mě měly utěšit, ale neutěšily. Jenom mě vyděsily. Nevěděla jsem proč, jenom že to tak bylo. Dlouhou chvíli mě objímala a pak se odtáhla.

"Měla bys jet, než tě přinutím zůstat."

"Můžu zůstat, jestli chceš, Spence."

"Chci, ale musíš jet. Uvidíme se ráno, ano?"

Poslední polibek a pak jsem vyšla ze dveří.

"Ahoj ráno."

Vešla jsem do svýho velkýho, prázdnýho a temnýho domu. Hrobový ticho narušilo cupitání malých tlapek, který se ke mně hnaly. Chudák Spike. Zasloužil si lepší paničku.

Zvedla jsem ho do náručí a on mi instinktivně olízl tvář. "Moc se omlouvám, Spikey. Slibuju, že se polepším."

Vyběhla jsem nahoru do svýho pokoje a položila ho na postel. Udělal kolečko a nakonec se uvelebil.

Svlékla jsem se a zamířila do koupelny, když vtom mi pípnul telefon. Nejspíš Spencer. Už jsem jí chyběla.

Tak ne. Byla to Casey.

Ash, jsi doma? Potřebuju s tebou mluvit. - Case

Rychle jsem jí odepsala. Byla jsem nahá a mrzla jsem.

Jo, jsem doma. - Ash

Vzala jsem si telefon do koupelny a pustila vodu.

Můžu přijet? - Case

Vzdychla jsem. Měla bych jí dovolit přijet? Většinu mýho života byla mou nejlepší kamarádkou. Nemohla jsem jí říct ne.

Jo, dej mi půl hoďky. Skočím si do sprchy. - Ash

Tak jo, zatím ahoj. - Case

Vylezla jsem ze sprchy a utřela se. S osuškou na hlavě jsem vešla do svýho pokoje.

A do prdele!

"Case, psala jsem ti, ať mi dáš půl hodiny. Bylo to tak deset minut." Nic neřekla, jenom na mě zírala ze svýho místa na mý posteli. Nahou mě viděla už mockrát, ale teď to bylo jiný.

"Case?"

"Promiň, Ash. Byla jsem na cestě, když jsem volala. Doufala jsem, že budeš doma a dovolíš mi přijet." Otočila hlavu a začala hladit Spika.

"Klid. Už jsem tě nahou přece viděla," obrátila oči v sloup.

"Teď je to jiný," odvětila jsem a vklouzla do šortek.

"Protože tě miluju? Milovala jsem tě i předtím."

Ne, bylo to jiný, protože jsem měla přítelkyně, která už chtěla zmydlit Carmen. Nebojte, nahlas jsem to neřekla.

"Ne. Je to jiný, protože už spolu nespíme."

Hodila jsem na sebe triko a vrátila se do koupelny. Osušila jsem si a vykartáčovala vlasy a pak si vyčistila zuby.

Když jsem se vrátila do pokoje, Casey stále u poličky s knížkama a měla v ruce jednu naši fotku. "Chybíš mi, Ash. Jsem bez tebe ztracená." Rozbrečela se a já ji instinktivně přitáhla k sobě a objala ji.

"Jsem tady, Case. Možná ne tak, jak chceš, ale pořád jsem tady."

"Já vím. Promiň." Dovedla jsem nás k posteli a posadila nás.

"Mohla bych tu dneska přespat?"

Opět jsem jí nedokázala říct ne.

"Jasně. Přinesu ti něco na spaní."

Řekly jsme si dobrou noc a vklouzly do postele. Ano, spala se mnou v mojí posteli. Spaly jsme tak jako kamarádky milionkrát a tentokrát to nebylo jiný.

Zazvonil budík a já se vzbudila z něčí rukou na břiše a něčí hlavou na hrudi. Přála jsem si, aby to byla Spencer, ale nebyla. Samozřejmě to byla Casey. Otočila jsem se, abych vypnula budík, a Casey se zavrtěla.

"Promiň, Ash. Asi starej zvyk," posadila se.

"To je dobrý," vyklouzla jsem z postele a šla do koupelny.

Uchystaly jsme se a k snídani si daly cereálie. Pak jsem dala Spikovi pusu na rozloučenou a vyrazily jsme do školy.

"Mohla bys mě po škole odvést, Ash?"

"Po škole musím jet do nemocnice za Alyssou." Podívala jsem na ni a vypadala zklamaně.

"Nejdřív ale musím domů, takže tě asi můžu vysadit."

Ta holka pořád věděla, jak na mě. Znala mě a věděla, jak dostat to, co chtěla.

"Určitě?" Věděla, že ano.

"Jo. Pojeďme."

Skočily jsme do camara a vyrazily. Zase jsem se zastavila u Tima Hortona pro svý cappuccino a vzala kafe pro Spence. Casey jsem řekla, že je pro Madi. Case si taky koupila kafe.

Když jsme zastavily na parkoviště, Spencer zrovna taky přijela.

"Proč že jsme tu tak brzy?" zeptala se Casey.

"Ráda parkuju blízko vchodu. Víš, jak líná dokážu bejt."

"Aha. Když to říkáš," zasmála se. Věděla, že je za tím víc, ale nechala to být.

Vystoupily jsme z auta a Spencer nás uviděla. Usmála se na mě, ale pak uviděla Casey a její úsměv zmizel. Super. Zlobila se.

Když jsme s Casey vešly do školy, konečně jsme se oddělily. Došla jsem ke svý skříňce a přendala si učebnice do batohu. Pak jsem rychle vyrazila do třídy. Musela jsem Spencer vysvětlit, proč se mnou byla Casey.

Když jsem vešla do třídy, Spencer psala na tabuli.

"Zavři dveře," řekla, aniž odvrátila zrak z tabule.

Zavřela jsem je.

"Sedni si."

Položila jsem kafe na katedru a sedla si. Na svý místo vpředu. Cha cha, Cassandro Wheatleyová.

Spencer se otočila a hned uviděla kafe. Tázavě vzhlédla.

"Za to, že jsem ti ho tuhle ráno šmajzla."

Usmála se a usrkla si.

"Děkuju."

"Nemáš zač."

"Hele, Spence, s Casey k ničemu nedošlo. Včera u mě přespala, ale bylo to naprosto nevinný. Přísahám."

Zasmála se. Nevěděla jsem, jestli se mám bát nebo mít radost.

"Já vím, Ash. Věřím ti," prohlásila a podívala se na to, co psala.

"Na parkovišti jsi působila naštvaně a před chvilkou pěkně namíchle."

"Na parkovišti jsem žárlila," konečně se na mně podívala.

"Napadlo mě, že u tebe včera spala, a žárlila jsem, protože jsi mi v noci moc chyběla. Skoro jsem se k tobě rozjela."

"Vážně?"

"Ano, vážně. Chybělo mi tvé roztomilé chrápání," zazubila se.

"Grr. Já nechrápu. A není na mně nic roztomilýho."

Zase se zasmála.

"A co bylo to, když jsem sem vešla? Myslela jsem, že jsem až po uši v maléru."

"Jen jsem si z tebe dělala srandu, Ash." Znova se napila kafe a pak se na mě zpoza kelímku zaculila.

"To od tebe nebylo hezký."

"To ani to s tím džemem nebo židlí." Musela to zmínit. Jak jsem se teď měla soustředit na školu?

"Takže jsme si kvit?" zeptala jsem se.

Došla ke dveřím.

"To ani náhodou," prohlásila a dveře otevřela.

29B

Zazvonilo a do třídy začaly proudit studentky.

Cassandra Wheatleyová zase neměla radost. Jenom jsem se usmála a ukázala palcem na její místo. Zamračila se na mě.

Madi přišla pozdě a zavrtěla na mě hlavou. Jenom jsem pokrčila rameny.

Spencer začala hodinu a odevzdaly jsme jí naše výběry dvou povídek a dvou básní. Moje povídka nevyhrála, ale nevadilo mi to. Vyhrály známější povídky. Legenda o Ospalý díře od Washingtona Irvinga a samozřejmě Zrádný srdce od Edgara Allana Poea. Moc vtipný. Nechtěla jsem ji číst znova a určitě jsem jí nechtěla týden rozebírat. V básních taky vyhrály známý básně. Cesta, jíž jsem nešel od Roberta Frosta a Zpěv o mně ze sbírky Stébla trávy od Walta Whitmana. Zpěv o mně byla i má volba, takže z ní jsem měla radost.

Otevřela jsem svou knížku, abych našla Legendu o Ospalý díře, první povídku, kterou jsme měly probírat. Měla jsem založenou stránku, ale napamatovala jsem si, že bych si nějakou zakládala. Otevřela jsem tu stranu a zasmála se. Byla to báseň Kam jsem nikdy necestoval a dál od E. E. Cummingse. Stejná báseň, kterou jsem citovala ve vzkazu, kterej jsme si s Madi předávaly před tím víc než měsícem. Stránku označoval lístek. Na zadní straně bylo něco napsaný.

Co pro mě znamenáš... pátá sloka.

Bylo to Spenceřino písmo. Podívala jsem se na báseň.

Nevím, co na tobě zavírá a otvírá, pouze něco ve mně tomu rozumí. Hlas tvých očí je hlubší než všechny růže.

Nemohla jsem dýchat. Oči se mi zalily slzami. Těžko se mi polykalo.

Ta báseň pro mě byla vždycky výjimečná. A když jsem myslela na Spencer, vždycky jsem myslela na tu báseň.

E.E. Cummings v ní říkal, že nedokáže vysvětlit city ke svý lásce. Bylo to něco, co nedokázal vyjádřit slovy. Protože pro to žádný slova neexistovaly. Když se podíval do očí svý milenky, prostě cítil, jak skutečná a hluboká láska je. Tak se asi cítila i Spencer.

Vzhlédla jsem ke Spencer, která se náhle zjevila u mý lavice. Rozdávala papíry. Usmála se na mě, ale její oči mi říkaly mnohem víc. Oplatila jsem jí úsměv a řekla jí očima to samý. "Miluju tě."

Hodina skončila, a než jsem odešla ze třídy, usmála jsem se na Spencer. Oplatila mi úsměv a pak začala mluvit s jinou studentkou. Když jsem vyšla ze třídy, Madi na mě čekala.

"Co se děje?" zeptala se.

"Co se má jako dít?"

"Nejsem blbá, Ash." Dobřeee.

"Netvrdím, že jsi." Rozešla jsem se, ať už byla připravená nebo ne.

Chytla mě za ruku a zastavila mě.

"Děje se něco mezi tebou a paní Dennisonovou?" A jéje. To nebylo dobrý.

"Blázníš? A ztiš se."

"Jak jsem řekla, Ash, nejsem blbá. Něco se děje." Nenechá to být, že ne?

"Nemohly bysme to nechat na jindy? Musím to třídy a bolí mě z tebe hlava."

"Fajn. Ale dřv nebo pozdějc si o tom promluvíme," pustila mi ruku.

Kurva! Kurva! Kurva! Kurva! Kurva!

Nebylo to poprvý, co o tom Madi začala. I na mý narozeninový oslavě si něčeho všimla. Co jsem jí měla říct? Nemohla jsem jí říct pravdu. Madi jsem věřila, ale byl to příliš velkej risk. Musela jsem lhát. Nějak ji přimět uvěřit, že se nic neděje. Nějak.

Následující dvě hodiny utekly poooooomalu. Přišla jsem na oběd a Madi mě zatáhla stranou.

"Pojď. Skočíme si na oběd. Platím," řekla a táhle mě k svýmu autu.

Cestou do Subway jsme mlčely, hlavně proto, že jsem se snažila vymyslet, jak z toho ven. Madi telefonovala se svým klukem, s kterým se pořád rozcházeli a zase scházeli. Objednaly jsme si jídlo a posadily se na trávník za jejím autem na parkovišti.

"Tak povíš mi, co je mezi tebou a paní D?" zeptala se a pak si ukousla ze svý bagety.

"Jak už jsem říkala. Nic." Napila jsem se ze svý láhve.

"Vím, že už jsi mi řekla... nic. Chci vědět... něco. Tak ven s tím."

"Proč si myslíš, že je tu... něco?"

"Mám oči. A rozhodně něco bylo v jejích očích na tvý oslavě. Nemluvě o těch skrytejch pohledech ve třídě. Jo, a to že teď sedíš vpředu. Ashley Daviesová, kterou znám, by na žádný hodině nikdy neseděla v první řadě bez ohledu na to, jak sexy by učitelka byla."

Vzdychla jsem a zavrtěla hlavou.

"Dobře, obě víme, že se mi líbí. Ona to ví taky." Musela jsem jí něco říct. Ale co a kolik?

"Je to víc než to a obě to víme." Grr, Madi, ty jsi na zabití. A máš úplnou pravdu.

"Řekla jsem jí to, jasný? Řekla jsem jí, že se mi líbí a že jí chci. Odmítla mě, jasný?" Zoufale jsem doufala, že mi bude věřit.

"Co ti řekla?"

"Řekla mi, že jsem moc mladá a její studentka a holka." Nelhala jsem. To původně řekla.

"Věřím tomu s moc mladá a její studentka, ale myslím, že je jí ukradený, že jsi holka, Ash. Vlastně si myslím, že se jí taky líbíš."

"Proč si to myslíš?"

"Jak už jsem řekla. Její oči. Jak se na tebe dívala, když jsi byla na pódiu. To, jak tě ve třídě pořád sleduje. Zvlášť když se nedíváš." Usmála se na mě.

"Odkdy jsi tak vnímavá? A proč ji ty sleduješ? To je trochu úchylný, Mads. Pokud se ti teda taky nelíbí."

"Ale jdi, kočko. Přiznávám, že je sexy, ale není můj typ. Víš, že já miluju..." Než to mohla dokončit, zakryla jsem jí pusu. Z toho slova se mi dělalo šoufl ve všech formách.

"Takže opakuju otázku, proč ji pořád sleduješ?"

"Když jsi zpívala, viděla jsem, jak ses podívala na svýho tátu. Aspoň jsem si myslela, že se díváš na něj. Viděla jsem, jak se na tebe Spencer usmála, a tys jí úsměv oplatila. Ale nešlo o ten úsměv. Šlo o oči. V tvých očích bylo něco, co jsem nikdy neviděla. A pak se na tebe podívala se stejným výrazem. Ve třídě se to strašně moc snažíte nedat znát, ale já to vidím. Ash, vím, že nejde jenom o pobláznění. Všímám si, jak ses změnila. Víc než měsíc jsi nebyla s žádnou holkou. Ani ses na jinou holku nepodívala. A jsi teď ukázková slušňačka. Jsi ve třídě jako první a chodíš i na všechny ostatní hodiny. Dobrovolničíš. To, jak pomáháš Mirandě. Změnila ses, nebo jsi minimálně začala být svý skutečný já."

Dala ruku na mou a sevřela ji.

"Nebudu ti vyčítat, když mi budeš tvrdit, že mezi tebou a naší učitelkou nic není, jestli mi nemůžeš říct pravdu. Ale chci, abys věděla, že bych vás nesoudila. Měla jsem ráda starou Ashley stejně jako mám ráda tuhle. Ale na tuhle jsem pyšnější. Nevím, jestli tohle tvý nový já má něco společnýho s jistou blondýnou, ale vím, že tohle tvý nový já je zamilovaný. Vím, že nejde jenom o pobláznění. Kvůli pobláznění člověk nezmění svůj život. Zvlášť pokud tě dotyčnej nemiluje nebo nechce milovat. Chápu, proč mi to nemůžeš říct, Ash, a nevadí mi to. Jenom mi slib, že budu moct pomoct s plánováním svatby." Široce se usmála a já si nemohla pomoct a úsměv jí oplatila.

"Jsi blázen. Ale jak už jsem milionkrát řekla, nic mezi náma není. Jasný?" Pořád s úsměvem zavrtěla hlavou.

"Fajn. Jak myslíš."

"Tak jo. Můžu si teď sníst tu bagetu?"

Vrátily jsme se do školy a samozřejmě jsme narazily na odjíždějící Spencer.

"Nashledanou, paní Dennisonová. Přeju vám krásný den," řekla Madi. Měla jsem chuť jí jednu ubalit.

"Nashledanou, Madison. A nápodobně. Nashledanou, Ashley," drobně mi zamávala, zatímco otvírala dveře od auta.

"Nashledanou, pančelko," odvětila jsem lhostejně a pokračovala v chůzi. Když jsem to říkala, ani jsem se na ni nepodívala. Doufala jsem, že se na mě nebude zlobit. Madi se mi smála. Mrcha jedna.

Následujících pár hodin naštěstí uteklo rychle. Po těláku jsme šly s Casey do šatny a vzaly si svý věci. Zastavily jsme se u skříněk a pak zamířily k mýmu autu. Jakmile jsem se posadila, zazvonil mi mobil.

"Ashley?"

"Ano, to jsem já. Paní Cooperová?"

"Ano, drahá, to jsem já." Zněla nešťastně.

"Je všechno v pořádku?" Prosím, řekněte ano.

"Ano, všechno je v pořádku, Alyssa má jen špatný den."

"Aha. Myslíte, že bych teda neměla jezdit?"

"Ne, ne. Doufala jsem, že přijedeš. To přesně dnes potřebuje. Přijedeš brzy?"

"Jo. Už jsem na cestě."

"To je dobře, protože je hodně unavená a nevím, jak dlouho bude vzhůru."

"Budu tam za dvacet minut nebo míň, pokud nikde nebude zácpa."

"To zní dobře. Brzy naviděnou."

"Dobře. Zatím."

Podívala jsem se na Casey.

"Doufám, že dneska večer nic nemáš."

"Ne. To je dobrý. Stejně jsem se chtěla s Alyssou seznámit. Pokud ti to nevadí."

"Nevadí. Ale budu se muset zeptat Alyssy."

"Jasně."

Do nemocnice jsme dorazily za 14 minut. Co je? Mám camaro a umím ho využít.

Když jsme došly k jejímu pokoji, paní Cooperová seděla venku na chodbě. Sestra pomáhala Alysse s oblečením po sprše. Paní Cooperová vypadala nešťastně. Něco se dělo.

"Přestěhujou ji," bylo všechno, co řekla.

"Kam ji přestěhujou?"

"O několik pokojů dál. Je to malý pokoj a má okno směrem k parkovišti. Je z toho nešťastná, Ashley. Nedokázala jsem ji uklidnit. Nevím, co mám dělat." Rozbrečela se a já k ní přistoupila. Okamžitě mě objala. Plakala mi na rameni. Věděla jsem, že je to správnej okamžik. Byl čas jí říct, co jsem udělala.

"Všechno bude dobrý, paní Cooperová. Alyssa se nikam stěhovat nemusí. Zařídila jsem to."

Po těch slovech ke mně vzhlédla. Oči měla rudý a oteklý a tázavý.

"Co tím myslíš? Co jsi zařídila?"

"Mluvila jsem s nemocnicí, svýma právníkama a svým tátou. Pokud budete souhlasit, ráda bych ji vzala z nemocnice. Pořád bude mít potřebnou péči, ale bude se cítit líp. Vy obě."

"Ashley, děkuju, ale už nemáme domov. Musela jsem se ho vzdát. Nemohla jsem si dovolit platit hypotéku. Tohle je náš domov," zlomil se jí hlas.

"O vašem domě vím. Alyssa mi všechno řekla. Taky říkala, že sní o bydlení u oceánu. Chtěla by spát s oceánským vánkem proudícím oknem. Můžu jí to splnit. Pokud pro ni můžu něco udělat, je to tohle. Nemocnice nemusí být váš domov."

"Jak? Proč?" bylo všechno, co řekla.

"Moje rodina má dům na pláži v Malibu. Je obrovskej a přímo u oceánu. Zařídila jsem, aby tam mohli Alyssu přestěhovat. Bude mít čtyřiadvacet hodin denně domácí ošetřovatelku a dva doktory na telefonu. Mám pro ní připravenej pokoj v přízemí s velkými okny a dveřmi na terasu. Nemusí zůstávat tady. Stačí říct a můžeme odsud odjet, jakmile to odsouhlasí."

Dlouho nic neříkala. Jenom na mě hleděla unavenýma, uslzenýma očima. Pak mě najednou chytla, pevně mě objala a brečela mi na hrudi. To mě samozřejmě taky rozbrečelo a objala jsem ji stejně pevně.

"Všechno bude v pořádku, paní Cooperová."

Když jsem tu novinku sdělila Alyssa, taky se na mě prakticky vrhla. Měla radost, že se může seznámit s Casey, o který jsem jí toho předtím hodně navykládala. Rozuměly si. Měly víc společnýho, než jsme s ní měly Miranda i já. Promluvila jsem si s doktory, který zařídili, aby mohla být ráno propuštěná. Z nemocnice jsem odcházela s úlevou a radostí.

Domů jsem nechala Casey řídit camaro. Já vím, taky jsem tomu nemohla uvěřit. Ale musela jsem napsat důležitý esemesky, který nemohly počkat. Rozevřela jsem telefon, abych napsala Spencer, a už na mě dvě esemesky čekaly.

Chybíš mi. -S

Usmála jsem se a otevřela další.

Miluju tě. -S

Odepsala jsem jí.

Taky mi chybíš a taky tě miluju. Mám dobrý zprávy. Můžem se večer vidět? -A

Pak jsem zavolala svýmu právníkovi a ujistila se, že je finanční stránka zajištěná. Pak jsem zavolala tátovi, abych mu řekla dobrý zprávy.

Zastavily jsme u domu a já pořád telefonovala. Casey mě chytla za ruku, aby upoutala mou pozornost.

"Zapomněla jsem něco u tebe v pokoji. Půjdu nahoru," zašeptala.

Přikývla jsem a pak pokračovala v hovoru s tátou. Po pěti minutách jsem zavěsila a vešla do domu. Casey se zhora ještě nevrátila. Divila jsem se, co tam dělá. Rozešla jsem ke svýmu pokoji. Po cestě mi zapípal mobil.

Nemůžu se dočkat, až tě uvidím. -S

Zazubila jsem se jako zamilovaná školačka... což jsem byla, a pokračovala po schodech nahoru.

Když jsem otevřela dveře, neviděla jsem ji. Hmm. Možná šla dolů. Hodila jsem školní batoh na postel a rozešla se ke koupelně, když se najednou otevřely dveře, zrovna když se k nim došla.

Panenože!

Přede mou stála Casey a měla na sobě jenom náušnice. A já stála metr od ní s široce otevřenou pusou. Casey mě vždycky přitahovala. Měla dokonalý tělo. Vypracovaný nohy i břišáky. Nebyly jako moje, ale skoro. Ve tváři měla nejvíc sexy úšklebek, co jsem u ní kdy viděla. Rozešla se ke mně a já se nedokázala pohnout. Oči mi hooodně pomalu vystoupaly po jejích nohách k hrudi a pak konečně pohlédly do jejích roztoužených očí. Byla skoro u mě, když mě vzala za tvář a naklonila se, aby mě políbila. Konečně jsem našla svůj hlas.

"Case. Co to děláš?" Hlas jsem měla roztřesenej a nejistej.

"Co obě chceme," odvětila svůdně.

"Tohle chceš ty. Já ne," zavrtěla jsem hlavou.

"Vážně? Tvý oči říkají něco jinýho."

"Už zase nasloucháš mým očím." Odstoupila jsem od ní, ale narazila jsem do zdi. A jéje. To nebylo dobrý.

"Jsou upřímnější," řekla a zase se ke mně pomalu rozešla. Snažila jsem se nedívat na její tělo.

"Podívej, Case. Není pochyb, že mě přitahuješ. Nebudu to popírat. Ale tohle už s tebou dělat nemůžu," zvedla jsem ruku, abych ji zastavila.

"Neměla jsem ti říkat, že tě miluju. Omlouvám se za to. Ale pořád tě potřebuju, Ash."

"Nemůžu ti dát, co chceš. Nemůžu ti dát, co potřebuješ. Tak tě ráda nemám, Case."

Vzala mou ruku, kterou jsem jí od sebe držela, a přitiskla ji ke zdi. Pak mi druhou rukou sevřela klín.

"Tohle chci. Tohle potřebuju," zašeptala mi do ucha.

Caseyina ruka mezi mýma nohama byla příjemná a známá. Vyvolala vzpomínky na hezký časy, který jsem zažily. Pokud byl v mým životě někdo, s kým jsem se cítila aspoň na půl tak, jako jsem se cítila se Spencer, byla to Casey. Cítila jsem se s ní v bezpečí, teple a spokojeně. Ale nikdy jsem do ní nebyla zamilovaná. Teď už jsem věděla, jaký to je. Poznala jsem lásku.

Odtáhla jsem od sebe její ruku a jemně ji odstrčila.

"Co je to s tebou sakra?" křikla.

"Řekla jsem ti, že to nejde." Došla jsem k posteli a svěsila hlavu do dlaní.

"Obleč se, prosím tě."

"Já tě nechápu, Ashley. Posledních pár let jsi dávala jasně najevo, že se mnou chceš bejt. Několikrát jsme to zkusily a nefungovalo to. Ale nepřestala jsi. Pořád jsi se mnou flirtovala. Pořád jsi mě sváděla. Dávala jsi mi najevo, že se mnou chceš kdykoliv šukat. Bylo ti fuk, že jsem měla přítelkyni. Já tě taky chtěla, Ash. Chtěla jsem tě celou dobu. Ani na chvíli jsem tě nepřestala milovat. Takže jsem dala svý holce, se kterou jsem byla šťastná, kopačky, abysme mohly bejt konečně spolu, a ty teď tvrdíš, že mě nechceš. Kdo do prdele jsi?" Zvedla svoje oblečení a začala se oblékat.

"Nechápu to. Kdy se to změnilo? Kdy jsi mě přestala chtít? Když jsem najednou k mání? Chápeš, jak je to ujetý?" Měla čím dál tím větší zlost.

"Co si o sobě myslíš? Takhle si nemůžeš s lidma hrát, Ashley. Bože, jak blbá myslíš, že jsem? Rozešla jsem se kvůli tobě s úžasnou holkou. Řekni mi proč. Chci vědět proč." Teď přede mnou klečela na podlaze. Hleděla mi do obličeje.

"Řekni mi proč, Ashley. Zasloužím si znát pravdu. Aspoň to si zasloužím. A neopovažuj se mi lhát. Znám tě líp, než kdokoliv jinej." Rozbrečela se.

"Odpověz mi," křičela přes slzy.

Nedokázala bych jí lhát, ani kdybych chtěla.

"Zamilovala jsem se," řekla jsem tiše.

Podívala se na mě se slzami tekoucími jí po tvářích. Její výraz se změnil. Byla zmatená.

"Zamilovala ses?"

"Ano."

Usmála se, pak se rozesmála a vstala. Začala chodit po pokoji.

"Ashley, obě víme, že jedinej člověk, kterýho jsi kdy milovala, jsi ty sama. Zkus něco jinýho."

"Vím, že je tomu těžký uvěřit. Chudinka zničená Ashley by se nedokázala zamilovat. Jsi do prdele, Casey. Nepotřebuju tvou negativitu. Potřebuju ve svým životě lidi, který ve mě věří. Lidi, který mě milujou, aniž by ode mě něco chtěli. Pokud to nedokážeš přijmout, tak tě ve svým životě mít nemůžu." Vstala jsem, došla ke dveřím a přidržela jí je otevřený.

"Musíš jít," řekla jsem, aniž jsem se na ni podívala.

Zvedla svůj batoh, zastavila se a podívala se na mě.

"Já v tebe věřím, Ash. Miluju tě. Vždycky jsem tě milovala. Milovala jsem Ashley, co všechno zvoře, a i chudinku zničenou Asjley. Obě ty Ashley tam pořád jsou," ukázala na mý srdce.

"I ta Ashley, kterou jsem viděla uplynulej měsíc. Ashley, kterou jsem viděla dneska. Ta Ashley tam taky vždycky byla. Vždycky jsem v tebe věřila, Ash. V tu dobrou, v tu špatnou, bez výjimky. Jsem ráda, že jsi konečně začala věřit sama v sebe. Chci být v tvým životě, Ash. Ale nevím jak, když tě nebudu milovat. Takže to asi nejde." Pohladila mě po tváři a já ji nezastavila. Její velký, smutný oči se zase začaly zalévat slzami. A moje taky.

"Vždycky tě budu milovat, Ash. Nezapomeň na to. Doufám, že ať už je ta holka, kterou miluješ, kdokoliv, dokáže tě milovat tak, jak si zasloužíš." Naklonila se a dala mi pusu na tvář.

"Navždy, Ash. Tak dlouho tě budu milovat. Kdybys mě potřebovala, vždycky za mnou můžeš přijít."

Když byla konečně pryč, svezla jsem se po dveřích. Seděla jsem na podlaze a brečela. Mezi mnou a Casey byl konec. Bude mi strašně chybět.

Pomalu jsem vstala a došla k svýmu batohu. Našla jsem mobil a zavolala jedinýmu člověku, kterej mi mohl pomoct.

"Čau, Ash, co se děje?"

"Potřebuju tě. Můžeš přijít?"

30 - Jen polibek

Přijela za necelých dvacet minut. Říkala jsem si, kolik nehod po cestě asi způsobila. Otevřela si klíčem, kterej jsem jí dala, a našla mě brečící na posteli v mým pokoji s hlavou zabořenou v polštáři.

"Ash?" posadila se na postel a láskyplně mě pohladila po zádech. "Co se stalo?"

"To Casey. Už nejsme kamarádky. Řekla jsem jí, že jí ve svým životě nechci. Nechce bejt jenom kamarádka, takže v něm taky bejt nechce." Odmlčela jsem se a vzala si od ní kapesník. "Celej život byla má nejlepší kamarádka. Vždycky stála na mojí straně, sice pokaždý ne tak, jak měla, ale vždycky jsem se na ni mohla spolehnout."

"Ash, co se proboha stalo, že je mezi váma konec?"

Otočila jsem se a opřela se o záhlaví postele. Vysvětlila jsem jí, co se stalo, a ona tam jenom seděla s očima velkýma jak koláče a široce otevřenou pusou.

"Neeeee. To neudělala." Zasmála jsem se.

"Ale ano. Udělala."

"Páni!" hlesla pořád v šoku.

"Beze srandy. Já to prostě nechápu. Takhle se Casey nikdy nechovala. Ale fakt je, že nikdy nemusela. Stačilo, aby se na mě jistým způsobem podívala, a byla jsem její. Přiměla mě, abych na sebe měla za dnešek vztek, a to jsem si zatraceně jistá, že jsem neudělala nic špatnýho. A když odešla, chtěla jsem jít za ní a ujistit se, že je v pořádku. Co to se mnou sakra je?" začala jsem bušit hlavou do zdi.

"Ash, nic s tebou není. Jsi člověk. Záleží ti na ní. Jak jsi říkala, bývala to tvá nejlepší kamarádka. Samozřejmě že o ni máš starost."

Posunula jsem se k okraji postele a objala ji.

"Děkuju, Miranda. Potřebovala jsem s někým mluvit a ty mě vždycky dokážeš povzbudit."

"Nemusíš mi děkovat, Ash. Jsem tvá kamarádka. Od toho kamarádky jsou, ne?" Odtáhla se a já si ji přitáhla zpátky do náručí.

"Jsi víc než jenom kamarádka. Jsi má nejlepší kamarádka. Mám štěstí, že tě mám."

Nakonec jsem ji pustila a Miranda zvedla telefon, kterej byl na stolku vedle postele.

"Musíš zavolat, Spencer. Má o tebe strach." Podala mi telefon a rozešla se z pokoje. "Kdybys mě potřebovala, budu dole plenit ledničku," usmála se a pak byla fuč.

Zvedla to po druhým zazvonění.

"Ash, jsi v pořádku?" Teď jsem se cítila ještě hůř. Spencer se o mně bála.

"Jo, Spence, nic mi není. S Casey jsme se zase chytly a něco se stalo, ale radši bych o tom s tebou mluvila tváří v tvář."

"Bože, Ash, strašně jsem se vylekala, když mi Miranda řekla, že jsi jí volala. A pak jsem se vyděsila ještě víc, že jsi nezavolala mně. Určitě jsi v pořádku?"

"Jo, Spencer. Jsem v pohodě. Nemusíš se bát. Jenom jsem si potřebovala promluvit s kamarádkou a vzhledem k tomu, že šlo o Casey, říkala jsem si, že nejlepší bude Miranda." Odmlčela jsem se a změnila jsem na posteli pozici. "Přála bych si, abys mě teď mohla obejmout, Spence." Hlas mě při vyslovení jejího jména přeskočil.

"Tak sem přijeď, Ashley."

"Spence."

"Prosím, Ash. Přijeď sem, ať se můžu na vlastní oči přesvědčit, že ti nic není."

"Nic mi není, Spence. Vážně."

"Ashley, hni sem tím svým roztomilým zadkem. A nesouhlas předem zamítám."

"Právě jsi řekla, že mám roztomilej zadej. Myslím, že zůstanu doma." Věděla, že si dělám srandu. Aspoň jsem v to doufala.

"Fajn. Ashley, hni sem tím svým sexy zadkem. Hned!" To už bylo lepší.

"To už je lepší, Spence. Svezu se s Mirandou. Pokud už stihla spořádat všechno mý jídlo."

"Jak mám Spencer říct, co se s Casey stalo?" zeptala jsem se, když jsme vyrazily z mojí příjezdový cesty.

"Musíš jí to říct, Ash. Nemůžeš to před ní tajit. Stačí, když k ní budeš upřímná, a určitě to dobře dopadne." Zvedla mou ruku a jemně ji stiskla.

"Snad máš pravdu."

Když jsme dorazily, Spencer už byla v posteli. Pomalu a tiše jsem vystoupala po schodech nahoru, abych ji nevzbudila, ale četla si. Na sobě měla světle modrý kalhoty od pyžama, bílý tílko a ty černý brýle, který mi z nějakýho důvodu přišly strašně rajcovní. Vlasy měla rozpuštěný, neměla žádnej makeup a nic krásnějšího jsem v životě neviděla. Konečně si mě všimla a odložila knížku a brýle na noční stolek. Když rozevřela náruč a já do ní vklouzla, veškerý předešlý drama se stalo vzdálenou vzpomínkou.

Vdechla jsem ji a jemně políbila.

"Chybělas mi," zašeptala jsem centimetry od jejích rtů.

"Ty mně taky," políbila mě a sevřela mě trochu pevněji.

"Jsi v pohodě?" zeptala se s evidentním znepokojením v hlase.

"Jo. Hodně se toho dneska stalo. Něco bylo dobrý a něco špatný."

"Chceš o tom mluvit?"

"Chci ti říct to dobrý. Alyssu zítra odpoledne přestěhujou do domu na pláži. O všechno je postaraný. Zítra se musím zeptat pana Goodmana, jestli bych mohla po obědě odejít. Musím tam být, až přijede. Spence, měla hroznou radost. Měla bys vidět její úsměv."

"Ashley, jsem na tebe moc hrdá. To, co jsi udělala, byla velmi velkorysé a laskavé. Máš moc dobré srdce. Jsi úžasná."

Pohladila mě po tváři a já jí políbila ruku

"A co to špatné? O tom nechceš mluvit?" Ehm, ani ne.

"Chci ti o tom říct, ale nepočká to do zítra? Dneska už na to myslet nechci."

"Dobře. Promluvíme si tedy zítra." usmála se, pak si projela rukou vlasy a nakonec si položila hlavu na mou hruď.

"Spence, zítra večer hraju v Pure. Přijdeš?"

Zvedla hlavu z mý hrudi a podívala se na mě.

"Nejspíše bych neměla, ale ty víš, že přijdu. Nedokážu vysvětlit, co se mnou pohled na tebe na pódiu dělá."

"Ale? Vážně?" zavrtěla jsem na ni obočími.

"Vážně," oplatila mi to svými obočími.

"Takže si to užíváš?" ušklíbla jsem se na ni. Rozhodně pochytila ten dvojsmysl.

"Ano, užívám," zasmála se a zavrtěla hlavou.

"Měla bys přivést svoje kamarádky. Ráda bych je poznala. Jakožto Mirandina nejlepší kámoška."

"Uvidíme."

"Měly bychom se vyspat, Ash."

"Mmm, spánek zní po tom dlouhým dni plnýho dramatu, krerej jsem zažila, moc dobře."

Dala jsem jí pusu na vlasy a šeptem jí popřála dobrou noc. Usnula jsem s ní v náručí.

V pět ráno mě vzbudilo zvonění budíku. Nechápala jsem, jak jsem ho mohla předtím zaspat. Byl dost hlasitej. Nějak jsme byly v tý samý pozici, ve který jsme usnuly. Pořád jsem ji držela. Bylo to poprvý, co jsem se probudila se Spencer v náručí. Bylo to poprvý, co jsem se probudila s kýmkoliv v náručí. Bylo to úžasný.

Máchla rukou po budíku a shodila ho z nočního stolku. Zasmála jsem se.

"Připomeň mi, abych tě nikdy nebudila."

Pořád se zavřeným očima se usmála a pak mě znova objala.

"Musíš vstát, Spence," pohladila jsem ji po vlasech a dala jí na ně pusu.

"Ne. Je mi teplo," vzdychla.

"Na tom ti nikdy předtím, co jsme spolu spaly, nesešlo. Tohle je poprvý, co jsem se probudila v tvým náručí. Obvykle mi po probouzení bývá zima."

"Tak budeme spát dál."

"Zní to lákavě."

Budík na podlaze se znova rozezněl a vylekal nás. Spencer vyskočila z postele a málem skončila při snaze ho vypnout sama roztažená na podlaze.

Nedokázala jsem zadržet smích.

Vrhla na mě vražednej pohled.

"Promiň, Spence. Nevím, jak jsem dokázala zaspat tebe a tvý zápasení s budíkem."

"Obvykle není tak hlasitý." Dala ho zpátky na noční stolek a protáhla se. Naskytl se mi krátkej pohled na její břicho a nedokázala jsem z ní odvrátit zrak. Netušila jsem, jakej jsem při tom měla výraz, ale Spencer mi věnovala zvědavej pohled.

"Co je?" zeptala se.

"Ehm. Nic."

"Tak co?" zopakovala otázku. Mý odpovědi nevěřila.

"Jsi nádherná."

S drobným uzarděním se usmála, pak se vrátila do postele a začala ke mně lézt. Obkročmo si na mě sedla a naklonila se pro polibek. Sklonila se nad mými rty a zašeptala: "Miluju tě."

"Nápodobně, miláčku."

Vysvobodila jsem nás a sklonila jí hlavu, aby se naše rty mohly konečně setkat. Ten polibek byl něžnej a pomalej a dokonalej. Vychutnávání si chuti rtů tý druhý. Pak se najednou odtáhla a seskočila ze mě i postele.

Když se otočila, byla už skoro venku ze dveří.

"Ty už vstáváš?"

"Vzhledem k tomu, že jsem teď úplně probuzená, ano, vstávám," uchechtla se a vyšla ze dveří.

Naše ráno začalo stejně. Kafe a polibky. Odjela kolem půl sedmý a s Mirandou jsme ji krátce po tom následovaly. Miranda mě odvezla pro mý auto, protože během polední přestávka jsem měla odjet do Malibu.

Zvládla jsem to na první hodinu, aniž bych narazila na Casey. Když jsem vešla do třídy, byla prázdná. Byl tam Spenceřin kabát a kufřík, ale ona ne. Posadila jsem se a vytáhla iPod. Za pět minut začaly do třídy proudit studentky a já byla naštvaná. Asi jsem musela čekat do večera, než budu moct se Spencer zase mluvit. Zavřela jsem oči a začala si pobrukovat song, kterej hrál. Ale najednou mi někdo vytrhnul sluchátko z ucha.

"Dobrý ráno, Ash," mrkla na mě Madi a pak došla na svý místo.

Spencer pořád nikde. Začínala jsem si dělat starosti.

Pak konečně vešla.

A sakra!

Vypadala zatraceně sexy. A ano, viděla jsem ji, než odjela z domu, ale vidět ji ve škole jako mou učitelku bylo něco jinýho.

Sakra!

Vlasy měla rozpuštěný kolem ramen a brýle měla zvednutý na vršku hlavy. Na sobě měla bílou blůzu s vyhrnutýma rukávama a pár horními knoflíčky rozepnutými. Ale nemohla jsem odtrhnout oči od jejích nohou. Jejích nádherných, opálených a vypracovaných nohou. Spencer nenosila sukně moc často a já zaboha nemohla přijít na to proč. Byl to rozhodně můj šťastnej den.

"Omlouvám se, děvčata. Otevřete si učebnice na straněěěě... 234. Kdo by chtěl začít?" Samozřejmě se přihlásila Cassandra Wheatleyová. Ať si trhne.

Začala číst a já ke Spencer vzhlédla.

"Všechno v pořádku?" naznačila jsem jí pusou.

Přikývla a sklopila oči zpátky k učebnici.

Hodina ubíhala pooomaaaluuu, ale nevadilo mi to. Měla jsem se na čem pást očima. A měla jsem dost nenasytný oči. Spencer mě při civění několikrát přistihla a opakovaně ukazovala na mou učebnici a kroutila hlavou a přísahala bych, že jednou zčervenala. Vlastně jsem věděla, že zčervenala. Doufala jsem, že si toho Madi nevšimla. Nedala by mi s tím pokoj. Zazvonilo, já si sklidila věci a v poslední možnou chvíli vstala k odchodu. Když jsem se chystala dojít ke Spencer, předběhla mě Cassandra a začala s ní probírat úkoly navíc. Grr, ta holka mi začínala lézt na nervy.

Vytáhla jsem svůj zápisník a napsala Spencer vzkaz. Položila jsem ho na katedru pod její brýle a neochotně odešla.

30B

"Ash, co se děje?" přišla ke mně a položila mi ruku na paži.

"Posaď se," řekla a pak zavřela dveře.

Posadila se bokem na židli vedle mě. Seděla co nejdál ode mě.

"Alysse není dneska dobře, tak přesun odložili na zítra, možná sobotu. Její máma nechce, abych dneska chodila."

Natáhla ruku, ale pak ji stáhla. Chtěla mě utěšit a já strašně moc chtěla, aby mě objala. I když bylo randění s učitelkou sexy, někdy to bylo na houby.

"Co kdybys po škole přišla ke mně? Dneska neučím. Promluvíme si, ano?"

"Jo."

"Měla bys jít na oběd," řekla a pak došla ke dveřím a otevřela je. Vstala jsem, došla ke dveřím a opřela se o jejich rám. Jenom jsme tam stály a koukaly na sebe.

"Miluju tě," naznačila jsem pusou.

"Taky tě miluju," odpověděla stejně.

Vzala jsem si v jídelně nějaký jídlo a vyšla s ním na nádvoří. Neměla jsem toho moc. Jenom plátek pizzy, kompot a kolu, samozřejmě. Když jsem byla tři metry od stolu, ztuhla jsem na místě. Byla tam Casey. Byla tam Casey a dělala, jako by se nic nestalo. Byly tam s ní Madi, Chelsea, Kyla a Miranda.

"Čau," ozvala se Miranda, když mě uviděla. Došla ke mně. "Myslela jsem, žes odjela."

"Dneska ji nepřesunou."

"Aha. Pojď si sednout." Podívala jsem se ke stolu a Casey se na mě dívala.

"Nebo si můžem sednout sem," ukázala ke stolu, kde seděly Amanda a Glenda.

"Ehm... ne," posadila jsem se k obvyklýmu stolu a nechala sklopený oči. Otevřela jsem kelímek s kompotem.

"Musím si skočit pro něco do auta. Uvidíme se pak, holky," prohlásila Casey, vstala a odešla.

"Co to mělo bejt?" zeptala se zmatená Madi.

"Dlouhej příběh. A ne, nechci o tom teď mluvit." Ukousla jsem si pořádnej kus pizzy a odvrátila zrak.

Madi to pochopila a začala se bavit s Chelsea a Kylou o pitomým plese, co se konal ten víkend. Ne, díky. Miranda mě vzala za ruku.

"Promiň. Přišla a posadila se a já nechtěla bejt nezdvořilá."

"Nemusíš se omlouvat, Mirando. To je dobrý."

Následující vyučovací hodiny se šíleně táhly a zvažovala jsem, že poslední hodinu zazdím. Vyhýbat se Casey úplně se začalo zdát jako skvělej nápad. Nakonec jsem tam ale šla, sama jsem nevěděla proč. Ani jsem nešla do šatny, šla jsem rovnou do tělocvičny a posadila se na tribunu. Paní Matthewsová jenom zavrtěla hlavou. Nezájem.

Vyndala jsem iPod a opřela se. Nakonec mě přepadla dřímota, ale byla jsem s leknutím probuzená míčem, kterej mě tvrdě zasáhnul do hrudi. Rychle jsem se narovnala a uviděla šklebící se Casey.

"Promiň. To jsem nechtěla."

Probodla jsem si pohledem. Jenom se otočila a vrátila se ke hře, kterou hrály.

Vzdychla jsem. Kráva.

Nemohla jsem se dočkat, až budu u Spencer. Chtěla jsem, aby mě držela a nikdy nepustila. Vešla jsem dál a Spencer seděla na gauči a zase se dívala na nějakej dokument. Můj miláček byl děsná šprtka, moc sexy šprtka.

"Ahoj."

"Ahoj." Sklonila jsem se, políbila ji a pak si sedla hodně blízko ní.

Okamžitě se ke mně přitulila.

"Na co koukáš?"

"Na nic," odpověděla a televizi vypnula.

"Promluvíme si?" Nechtělo se mi.

Vycítila mý váhání.

"Ash, nemůžeš všechno držet v sobě."

"Já vím. Tak o čem chceš mluvit? O Casey nebo Alysse?"

"Co pro tebe bude v téhle chvíli snazší."

Zasmála jsem se.

"Tak ani o jedný."

Smutně se na mě podívala.

Podvolila jsem se.

"Včera večer jsem ztratila Casey a o Alyssu bych mohla přijít každou chvíli. Ohledně ztráty Casey jsem nemohla nic dělat a nemůžu nic udělat ohledně ztráty Alyssy."

Dala jsem si hlavu do dlaní a projela si prsty vlasy. Ucítila jsem, jak kolem mě dala ruku a pak mě políbila na vlasy.

"Jsem tady, Ashley, mluv se mnou."

"Věř mi, nechceš to slyšet."

Byla zmatená.

"Nechci mezi náma žádný tajemství, Spencer, takže ti povím, co se včera večer stalo. Ale je to těžký, protože vím, že se budeš zlobit."

Teď byla zvědavá a trochu vystrašená. To jsem neměla problém poznat.

"Předevčírem mi zavolala a zeptala se, jestli může přijít. Chtěla si promluvit. Řekla jsem jí, že jo, a aby mi dala půl hodiny, protože se potřebuju osprchovat. Když jsem po deseti minutách vyšla ven, už tam byla a já byla nahá. Nic se nestalo, ale zírala na mě. Vrátila jsem se do koupelny a oblíkla se. Když jsem vyšla ven, dívala se na naši fotku a brečela. Měla jsem pocit, že bych ji měla utěšit, tak jsem to udělala. Jak už víš, přespala u mě."

"Spala jsi s ní?" přerušila mě Spencer s neutrálním výrazem.

"Jestli tím spala myslíš SPALA, tak ano."

"Ano?" A jéje, neměla radost.

"Takže jsi nechala holku, o který víš, že je do tebe zamilovaná, spát s tebou v tvé posteli? Holku, se kterou jsi spávala. Holku, která s tebou bez pochyby pořád chce spát."

Konečně reakce, kterou jsem čekala. Hněv. A to jsem se ještě nedostala k tomu nejhoršímu.

"Ano. Ale bývala to má nejlepší kamarádka, Spence. Spaly jsme v jedný posteli mockrát. Jako kamarádky. A k ničemu nedošlo."

"Ashley, o to nejde. To jsi o jejích citech nevěděla. Teď o nich víš. Nebylo to vůči ní fér. Nebylo to fér vůči mně. Tvé přítelkyni." Zrudla v obličeji. Vstala a došla k oknu.

"Spence, věděla jsi, že u mě spala. Říkala jsi, že se nezlobíš."

"Nevěděla jsem, že s tebou spala v jedné posteli. Sakra, Ashley, co sis myslela?" zeptala se, aniž se na mě podívala.

"O nic nešlo. K ničemu nedošlo."

"Opakuju, že o to nejde," zvýšila hlas a konečně se na mě podívala.

"Omlouvám se. Nechtěla jsem tě naštvat. Asi jsem... nemyslela."

"Asi ne."

Měla pravdu. Neměla jsem Casey dovolit, aby se mnou spala v mojí posteli. Kdybych byla na Spenceřině místě, byla bych vzteky bez sebe.

"Co se stalo včera večer?" posadila se na stolek přede mnou.

"Myslím, že to ani nechci vědět."

Svěsila jsem hlavu a sklopila oči na podlahu. Když byla teď naštvaná, za chvíli bude na***.

"Tak nějak se mě pokusila... svést." Pořád jsem se na ni nedokázala podívat.

"Tak nějak se pokusila?" Nic jsem neřekla.

"Podívej se na mě, Ashley," poručila.

"Co se stalo? Začni od začátku."

"Přijely jsme z nemocnice ke mně a já pořád telefonovala s tátou. Tvrdila, že si nechala něco v mým pokoji, a šla si pro to. Za pět minut jsem šla za ní. Když jsem vešla do pokoje..." Odmlčela jsem se a zhluboka se nadechla.

"Byla nahá."

Spencer zavřela oči a promnula si čelo.

"Pokračuj."

"Zopakovala jsem jí, že ji takhle nechci, ale neposlouchala mě. Nechtěla to slyšet. Přitiskla mě ke zdi a..."

"Sáhla na tebe?" zeptala se Spencer klidně, což mě trochu vyděsilo.

Odpověď znala předem.

Přikývla jsem.

"Jak jsi to sakra mohla dovolit?" Vstala a začala přecházet sem a tam.

"Já nevím. V jednu chvíli tam prostě stála a v další mě měla přitisknutou u zdi s rukou mezi mýma nohama."

Spencer se na mě zamračila. Pak zase přešla k oknu. Měla založený ruce a asi si kousala jazyk.

Vstala jsem a došla blíž k ní. Nedotkla jsem se jí. Bála jsem se.

"Odstrčila jsem ji, Spence. Řekla jsem jí, že jí u sebe doma nechci a aby se oblíkla." Odmlčela jsem se, abych viděla její reakci. Žádný jsem se nedočkala.

"Když na mě pak dvacet minut ječela, řekla jsem jí, že už jí ve svým životě nechci. Řekla jsem jí, aby odešla, a ona to udělala." Poslední část jsem řekla tiše. Trochu jsem se chvěla a přeskočil mi hlas.

"Musím jít. Potřebuju na vzduch," rozešla se Spencer ke dveřím. Zkusila jsem ji chytit za ruku. Odtáhla se.

"Potřebuju chvíli přemýšlet. Sama." S tím vyšla ze dveří vlastního domu.

Došla jsem ke gauči a s hlavou v dlaních se posadila.

Zvorala jsem to. Pořádně jsem to zvorala. Kurva!

"Nešlo to moc dobře." Vzhlédla jsem a uviděla ve dveřích stát Mirandu.

"Jak jsi na to přišla?"

"Přejde jí to. Zlobí se. Zvorala jsi to, Ash, ale ne tolik, aby ti neodpustila. Jenom potřebuje trochu času."

"Díky, Mirando." Rozbrečela jsem se a Miranda byla ve vteřině u mě.

Projela mi rukama vlasy.

"To se spraví, Ash." Pak najednou zmizela. Kam šla?

Po chvíli se vrátila se žínkou. Otočila mi obličej k sobě a začala mi utírat tváře.

"Máš rozmazanej makeup. Vypadáš trochu děsivě," usmála se.

Dokázala jsem se usmát a nechala ji, aby mi utřela obličej.

Odnesla žínku zpátky do koupelny a já vstala. Zvedla jsem svůj batoh a zamířila ke dveřím.

"Kam jdeš?"

"Pojedu domů. Myslím, že právě teď mě nechce vidět, a neměla by se vyhýbat vlastnímu domu."

"Dobře. Kdybys mě potřebovala, zavolej mi." Pevně mě objala a já jí objetí oplatila.

"Díky. A zavolám," dala jsem jí pusu na tvář a odjela.

Zatímco jsem ležela v posteli, přemýšlela jsem, co jsem mohla udělat jinak. Možná jsem neměla Casey dovolit, aby ke mně přišla. Možná jsem ji neměla utěšovat. Možná jsem ji neměla dovolit přespat. Možná jsem jí neměla dovolit spát v mý posteli. Možná jsem ji neměla vést do školy a vzít ji s sebou do nemocnice. Věděla jsem, že jsem jí neměla dovolit přitisknout mě ke zdi. Věděla jsem, že jsem jí neměla dovolit, aby na mě sahala. Nedokázala jsem se pohnout. Nedokázala jsem jí říct ne. Vždycky to tak bylo. Znala mě. Využila toho. Věděla jsem to, ale stejně jsem jí to dovolila. Ale to už bylo jedno. Byla pryč z mýho života. Ta myšlenka pořád bolela, ale jakou jinou možnost jsem měla? Jenom bych jí a Spencer dál ubližovala. Teď na mě byla Spencer naštvaná a já nevěděla, jak se s tím srovnat, nebo co vůbec říct. Věděla jsem, že jsem to zvorala, a věděla jsem, že omluva nestačí. Nebo možná ano. Nevěděla jsem. Věděla jsem jenom, že jsem se takhle strašně nikdy necítila. Musela mi odpustit. Zasloužila jsem si, aby mi odpustila... že jo?

Zapípal mi telefon a přerušil mou sebelítostivou chvilku. Naštěstí, protože jsem začínala sama sobě lézt na nervy.

Když jsem uviděla od koho ta esemeska je, rozzářil se mi obličej.

Proč jsi odjela? -S

To jako fakt? Myslela jsem, že to chce.

Myslela jsem, že to chceš. -A

Kdybych chtěla, abys odjela, řekla bych ti to. -S

Pořád jsem občas netušila, jak v ní číst.

Zlobila ses na mě. Myslela jsem, že mě nechceš vidět. -A

Zlobila jsem se na tebe. Potřebovala jsem být chvíli sama. Kéž bys bývala neodjela. -S

Promiň. Myslela jsem, že to tak bude snadnější. -A

Snadnější kvůli čemu nebo pro koho? Zavolám ti. Můžu? -S

Jo. Samozřejmě. -A

Po pár okamžicích telefon zazvonil. Zhluboka jsem se nadechla a přijala hovor.

"Moc mě to mrzí, Spence."

"Co tě mrzí? To, co se stalo s Casey, nebo že jsi odjela?" Pořád se zlobila, ale slyšela jsem v jejím hlase i náznak smutku.

"Obojí." Zase se mi zlomil hlas. Zadržovala jsem slzy.

"Odpouštím ti, Ashley." Vážně? To bylo jednodušší, než jsem čekala.

"Vážně?"

"Nebuď tak překvapená. Miluju tě, Ash, a vím, že jsi neměla v úmyslu mi ublížit."

"Nikdy bych ti neublížila, Spence. Aspoň ne úmyslně. Tolik tě miluju." A došlo na ty pitomý slzy.

"Já vím, miláčku. Kéž bys bývala neodjela."

"Promiň. Myslela jsem, že mě tam nechceš."

"Vždy tě tam chci." Ty slova mě zahřály u srdce.

"Mám se k tobě vrátit?" Řekni ano, prosím.

"Ne." Fajn, to jsem nečekala.

"Ne?"

"Ne."

Ozval se domovní zvonek a vylekal mě.

"Vydrž chvilku, Spence. Někdo je u dveří."

Seběhla jsem dolů a vykoukla oknem ven. Nemohla jsem mít širší úsměv. Radostně jsem otevřela dveře.

"Ahoj."

"Ahoj."

"Nemůžu uvěřit, že jsi tu."

"Já vím. Když jsem se vrátila domů, naštvalo mě, že tam nejsi, tak jsem skončila do auta a vyrazila rovnou sem."

Jenom jsem se na ni usmívala.

"Pustíš mě dál?"

"Aha. Promiň," uhnula jsem na stranu a pustila ji dál.

Zavřela jsem dveře a otočila se. Její rty byly vmžiku na mých.

"Nelíbí se mi se s tebou hádat," prohlásila mezi polibky.

"Mně se nelíbí ti dávat důvody, aby ses se mnou musela hádat. Strašně moc mě to mrzí, Spence."

"Pšš. Já vím. Jenom mi slib, že mě vezmeš do úvahy, až se tě příště zase nějaká nahá holka pokusí svést."

"Myslela jsem na tebe, Spence. Proto jsem ji odstrčila. Miluju tě. Chci tě. Jenom tebe."

Vzala mě oběma rukama za tváře a zase si mě k sobě přitáhla. Ten polibek byl strašně silnej. Nikdy jsem nic takovýho nezažila. Asi takový to je, když si myslíte, že už to nikdy nezažijete. Pokud to dává smysl. V tý chvíli jsem věděla, že bych bez Spencer nedokázala být. Nedokázala bych žít bez jejích rtů. Pocit jejích rtů na mých dělal se mnou věci, který s žádnou holkou předtím nedokázal ani sex. Mohla jsem ji navěky jenom líbat a stačilo by mi to. Dobře, možná na navěky, ale pro tu chvíli jo.

Ale ten polibek začal přecházet v agresivně vášnivej. Rukama mi sklouzla na boky a přitáhla si mě k sobě. Zajíkla jsem se a Spencer se uchechtla. Skousla jsem jí spodní ret a to ji umlčelo. Pak mi strčila jazyk do pusy a já ho nasála. Vzala jsem ji rukama za zadek, zvedla ji a položila na gauč. Napůl jsem na ní ležela. Koleno mezi jejíma nohama. Ruce v jejích vlasech. Její ruce na mých bocích. Moje rty na jejím krku, kousající, sající a nenasytný. Hodila hlavou dozadu a tiše zakňučela. Když jsem pak mírně zatlačila kolenem na její rozkrok, hlasitě zasténala.

"Promiň."

"Neříkej, co tak nemyslíš," pronesla mírně zadýchaně.

"Máš pravdu. Nemyslím," zasmála jsem se a Spencer mě stáhla dolů, abych ji dál líbala.

Nějak nás přetočila a svůdně na mě hleděla. Oči přeplněný touhou. Rty rozevřený a olízlý jazykem. Natáhla jsem ruku a přejela po nich psrty. Překvapila mě a vzala si jeden prst do pusy. Svatá prostoto, to bylo tak rajcovní. Naše pusy se zase našly, rozpálený a hladový. Nevěděla jsem, jestli tentokrát dokážu přestat. Pokud jsme měly přestat, bylo to rozhodně na ní. Předběhla mě. Přestala a posadila se. Zhluboka dýchala.

"Sakra práce," ulevila si frustrovaně.

Zasmála jsem se.

"To není vtipné," řekla s drobným úsměvem.

Posadila jsem se a zastrčila jí spadlej prameny vlasů za ucho.

"To je v pořádku, miláčku," ujistila jsem ji.

"Ne, není. Neměla jsem dovolit, aby se nám to vymklo z ruky. Jenomže tě strašně chci. Ale nejspíš by naše poprvé neměl být usmiřovací sex." Tentokrát se zasmála ona.

"Ne. To neměl. Naše poprvý by mělo být pomalý..." Něžně jsem ji políbila. "...a vášnivý..." Další polibek. "...a něžný." Odtáhla jsem se a pohlédla do těch nádherných modrých očí. "Mělo by být dokonalý... a bude."

"Nepochybuju, že bude."

"Počkej tu," vymanila jsem se z pod ní.

"Kam jdeš?"

"Hned se vrátím. Zůstaň tady."

Vyběhla jsem do svýho pokoje a popadla kytaru.

Seběhla jsem zpátky dolů a Spencer nade mnou s úsměvem zavrtěla hlavou.

"Tuhle jsem napsala jednu písničku a chtěla jsem ji dneska zahrát, ale myslím, že bys ji měla slyšet jako první."

"Kdy jsi měla čas napsat písničku?"

"Při hudebce. Paní Jenningsová mě nechá dělat, co chci. Řekla si, že mě už nemá co naučit."

"O tvým talentu mluví v jednom kuse. Netušíš, jak moc jí chci říct, jak jsem na svou přítelkyně taky pyšná." Líbilo se mi, když mi říkala, že je na mě pyšná. Cítila jsem se díky tomu výjimečně. Milovaně. S nikým jiným jsem se tak necítila. Měla jsem strašný štěstí.

"Každopádně tuhle jsem tam napsala a docela dobře pasuje na tuhle chvíli. Doufám, že si díky ní přestaneš dělat starosti, že chceš počkat."

Narovnala jsem se a naladila kytaru. Odkašlala jsem si a začala hrát.

Když tu ležím těsně vedle tebe,
je těžké bojovat s těmi pocity, když se mi tak těžko dýchá,
jsem pohlcená touto chvílí, pohlcená tvým úsměvem.
Nikdy jsem se nikomu neotevřela,
je těžké držet se zpátky, když tě mám v náručí,
ale nemusíme spěchat, můžeme to brát pomalu.
Jen polibek na tvé rty pod světlem měsíce,
jen dotek toho jasného ohně.
Nechci to zkazit.
Ne, nechci překročit hranici.
Chovám naději, že můžeš být ta pravá,
na kterou jsem celý život čekala.
Takže, miláčku, polibek na dobrou noc mi úplně stačí.
Vím, že když tomu dáme trochu času,
jen nás to přiblíží k lásce, kterou chceme najít,
nikdy to nebylo skutečnější, ne, nikdy to nebylo správnější.
Jen polibek na tvé rty pod světlem měsíce,
jen dotek toho jasného ohně.
Nechci to zkazit.
Ne, nechci překročit hranici.
Chovám naději, že můžeš být ta pravá,
na kterou jsem celý život čekala.
Takže, miláčku, polibek na dobrou noc mi úplně stačí.
Ne, nechci ti dát dobrou noc,
vím, že je čas jít,
ale budeš v mých snech.
Dnes, dnes, dnes.
Jen polibek na tvé rty pod světlem měsíce,
jen dotek toho jasného ohně.
Nechci to zkazit.
Ne, nechci překročit hranici.
Chovám naději, že můžeš být ta pravá,
na kterou jsem celý život čekala.
Takže, miláčku, je to v pořádku.
Spokojme se v polibkem na dobrou noc.
S polibkem na dobrou noc.

Viděla jsem v jejích očích slzy. Zvedla se z gauče a klekla si přede mě. Vzala mi z rukou kytaru a pak mě objala. Slyšela jsem, že natahuje. Brečela. Když jsme se odtáhly, utřela jsem jí z očí slzy.

"Vydržím čekat věčnost, pokud to bude třeba. Znamenáš pro mě všechno, Spence. Jsi pro mě ta pravá."

Přes slzy se usmála a něžně mě políbila.

"Ty jsi pro mě taky ta pravá."