Strasti dospělosti

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

11

"Tak proč vůbec chceš, abych ti s tím cvičením pomáhala, když tu jenom sedím a sleduju tě?" zeptám se Ashley s drobným úsměvem, zatímco ve vodě mírně pohnu nohami ve vykasaných nohavicích a přiložím je k Ashleyiným bokům. Ashley mně nohy objímá rukama. Odpočívá po dvaceti minutám plavání.

"Protože se mi líbí, když se na mě při tom díváš."

"Teď se nemám na co dívat. Dvouminutová přestávka se změnila v desetiminutovou přestávku."

Ashley mi dá mokrou pusu na stehno. "Zkus s sebou tahat tu váhu navíc."

"Voda nadnáší," poznamenám.

"Jo, moje prsa mají svou normální váhu, je to příjemný."

Pohlédnu na její plnou hruď. "Mně se líbí."

"Jak jinak."

Musela jsem jí půl hodiny přemlouvat, aby si dneska alespoň na hodinu vzala nové bikiny. Netušíte, jak dlouho mi trvá, aby se uvolnila pro milování, a starý spor ohledně rozsvíceného nebo zhasnutého světla oddaluje jisté aktivity ještě více.

"Zadrž dech." Vlasy jí usychají. Zatlačím jí na hlavu a na okamžik ji ponořím pod vodu. Vynoří se a její roztomilou tvářičku zdobí úsměv. "A dýchej," pokynu jí.

Kousne mě do kolene.

Dám jí ruce do vlasů a projíždím jimi prsty, až Ashley natáhne ruce a proplete prsty s mými. "Pojď sem ke mně," požádá.

"Nemůžu."

"Proč?"

"Je mi tu dobře."

Sevře mi ruce a na tváři se jí objeví úsměv. "Nechci se uchýlit k násilí."

"To bych chtěla vidět."

S pouhým úšklebkem jako varováním mě Ashley plně oblečenou stáhne do bazénu k sobě. Když se vynořím a dostanu vodu z plic, zasměju se. "Asi jsem si o to koledovala."

Ashley ke mně ten kousek doplave. "Jo, to koledovala."

Trochu jí pocákám, nevadí mi to. "Pojď sem," roztáhnu ruce.

Usměje se. "Jsem přímo před tebou."

V předstírané otrávenosti obrátím oči v sloup a pak vstoupím do jejího osobního prostoru. Svěsím ruce a přejedu jí s nimi po zadních stranách stehem. Ve vodě ji snadno zvednu a zaháknu si její nohy kolem bránice. Okamžitě mi dá ruce kolem krku a mně se obličej bezděčně dostane mezi její přednosti.

"Pusu," téměř rozkáže.

Zvednu hlavu , a když vidím, že zavírá oči, taky je zavřu. Rty se zmocní mých v krátkém, něžném polibku.

Zatímco je za mě pevně zaháknutá nohama a rukama mě bezpečně objímá kolem krku, pomalu pozadu plavu - její nepatrná váha je příjemná - až se dostaneme do mělčího konce bazénu, kde dosáhnu nohama na dlaždičky na dně.

Ohnu nohy, více nás ponořím do vody a pomalu se otáčím proti směru hodinových ručiček. "Kdy vymalujeme pokoj?" zeptám se.

"Kdykoliv budeš chtít."

S úsměvem se otočím po směru hodinových ručiček. "Hned teď?"

"Kdykoliv budeš chtít myšleno příští víkend."

"Dobře," usměju se. "Lenochu."

"Šetřím si energii na akvanatalní kurzy příští týden, při kterých budeš instruovat."

"Akvanatální?" vzhlédnu a pozvednu jedno obočí.

"Co je? Tak se tomu říká."

"Co budu muset dělat?"

Zpevní objetí kolem mého krku a dá mi pusu na vlasy. "Budeš se mnou dělat aerobik a jógu."

Otáčím se ve vodě. "Co ještě?"

"Tanec a vizualizaci."

"Všichni vypadají při tancování ve vodě jako idioti. Kromě tebe," dodám rychle a uvolním se, když v jejím těle necítím žádné napětí.

"Uděláš to?"

Nesnáším veškeré cvičení, pokud trvá více než pět minut, nebo v případě postele hodiny. Jógu nebo pilates nemůžu vystát a nelíbí se mi, jak zní ta vizualizace. "Jasně."

"Pusť mě trochu," požádá. Uvolní sevření jejích nohou a Ashley sklouzne dolů, až máme oči ve stejné urovni. "Děkuju."

Našpulím rty a usměju se, když mi dá pusu.

"Nemáš zač."

Po další půlhodině v bazénu, kdy jsem střídavě sledovala, jak Ashley plave, a pak se s ní chvíli muchlovala, jsme se šly nahoru převléknout a ona tam zůstala, protože jí volala Rachel.

Ve čtvrtek nebyla zrovna nenápadná s tím, jak u stolu sjížděla nevítaného hosta pohledem a jak při další objednávce náhodou zapomněla vzít pivo i Aimee.

Rachel je sice především Ashleyina kamarádka, ale vím, že bych se na ni mohla spolehnout, kdybych ji někdy potřebovala.

Za hekání se opakovaně zvedám z podlahy a zase si lehám. V bazénu jsem nic nedělala a tohle nikdy netrvá dlouho. Mezi zvuky svého namáhavého dýchání slyším Ashley scházet se schodů

"Ahoj," zabrblám, když ji vidím vejít do obýváku.

Usměje se, a zatímco se zvedám, sedne si mi na nohy. Dám jí rychlou pusu a pak se opět položím.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptá se jemně.

"Jasně," vydechnu.

"Co jsi ve čtvrtek řekla Rachel?"

Zamračím se a pokračuju ve sklapovačkách, vím, že když přestanu, už znova nezačnu. "Cože?"

"Nadávala na Aimee."

"No a?"

"Říkala, že není jediná, kdo s ní má problém, a pak zaznělo tvý jméno."

Během hlubokého výdechu vzdychnu a zarazím se. Lehnu si na záda a snažím se uklidnit své dýchání. "Aimee. Je vdaná, že jo? Neříkala jsi, že má švagrovou?"

"Rozvedla se před pár měsíci, proto se sem přistěhovala."

Jak jinak. "Já... prostě se mi nelíbí," přiznám.

"Viděla ses s ní dvakrát."

"Třikrát a během těch tří setkání mi nebyla příjemná."

Ashley se zamračí a položí mi ruku na břicho. "Proč?" Zavrtím hlavou. "Proč, Spencer?" zopakuje.

"Pokaždý, když ji vidím, je buď nepříjemná nebo se chová jako totální kráva. Promiň, vím, že ji máš ráda, ale mě štve."

"Jak je nepříjemná nebo kráva? Se mnou je milá."

Nebudu všechno vyjmenovávat. "Prostě... pokaždý, když tě nechám o samotě, je tam."

Ashley mírně přikývne. "No jo, přece spolu pracujeme. Ty jsi vždycky s Devonem nebo-"

"Pracujou pro mě, ne se mnou."

"No a? Podle tebe se mi chce dostat do kalhotek, protože spolu obědváme?" zeptá se mě lehkým tónem. "Je to moje kamarádka, proboha. Pokud by se někdo měl bát, tak já."

Zamračím se. "Ty?"

"Jo. Vypadáš líp než kdy jindy a já každej den víc a víc připomínám uvízlou velrybu."

"O čem to mluvíš? Jsi nádherná."

"Ne, ty jsi nádherná. A až ještě víc přiberu, nebudeš se mě chtít dotýkat."

Udělám obličej. "Nebuď směšná."

"Nebudeš," zopakuje se smutným výrazem.

"Budu," odporuju jí. "Vážně netušíš, co se mnou v poslední době tvý tělo dělá."

"Fakt?" zeptá se ostýchavě.

"Fakt," potvrdím.

Ashley se na mých nohách posune, lehne si na mě a položí si hlavu na mou hruď. "Je to moje kamarádka, Spencer," řekne jemně. "A chtěla bych, abys ji měla ráda, dobře?"

Vážně si nemyslím, že se s ní chce Aimee pouze kamarádit, ale vím, že když toho nenechám, obrátí se to proti mně. Kvůli Ashley se pokusím uvolnit. "Dobře," hlesnu.

Strhnu ze svého přehřátého těla deku a svraštím čelo. Probudila jsem se před dvěma minutami a už cítím tlak v podbřišku. Otočím se a doslova se převalím na Ashley, je mezi námi jen deka. Položím si hlavu na její přikrytá záda a znovu se přikryju, snažím se udělat si pohodlí, zatímco se pokouším znovu usnout.

"Co to děláš?" zeptá se mě Ashley tiše.

"Spím," zamumlám. "Dobrou."

Vím, že je devět ráno.

"Dobrou," odvětí.

Šly jsme spát až ve tři a obě jsme se od té doby kvůli jejímu močovému měchýři probudily víckrát, než si má unavená mysl momentálně dokáže vybavit.

"Dobrou," zopakuju.

"Zdálo se mi, že se mi narodila koťata," řekne náhle Ashley.

Ospale se na jejích zádech usměju. "Super."

"Ehm."

"Nejsem moc těžká?" zeptám se se zavřenými očima. "Můžu se posunout, jestli chceš."

"Nejsi."

Chvíli čekám a podle jejího dýchání poznám, že znovu usnula, a cítím, že ji následuju.

V pátek jsem se s Paulou domluvily, že nepřijdeme dnes na oběd, chtěla jsem mít víkend jen s Ashley a vím, že Ashley chtěla totéž. Naneštěstí jsme musely jet nakoupit a tlak v mém podbřišku přešel v křeče, kvůli nimž jsem... ne úplně příjemná, zvlášť na lidi, kteří do mě strčí, aniž by se pak omluvili.

"Potřebujeme salátový okurky?" zeptá se Ashley, která jde vedle mě.

"Všechny jsi snědla?"

"Ehm… já nevím. Asi jo."

Vzdychnu. "Tak je vem."

Otočí se na mě a pohlédne na můj kyselý obličej. "Co se děje?"

"Nic."

"Něco jo."

"Nic se neděje," pronesu pevným hlasem.

Chvíli si mě prohlíží a pak její výraz ještě více zjemní. "Aha, to mě mrzí."

"Jaký aha?"

"Máš to dostat. To je jedna věc, co mi fakt nechybí," usměje se.

Na srozuměnou zavrčím a prudce zastavím, když se před nákupním vozíkem náhle objeví malý kluk. Málem jsem mu přejela nohy. Vzdychnu a objedu ho. "Jestli chceš ovoce, vem ho."

"Vím, že ho můžu vzít, nemusíš mi to říkat."

"Tak dělej a vem ho, nechci tu tvrdnout dýl, než je nutný."

Pozvedne jedno obočí. "Takhle se mnou nemluv."

"Jak jako?" mírně zvednu hlas a zpražím pohledem ženu, která se naším směrem podívala. Dá si odchod a já se opět otočím na Ashley.

Veškerá řeč Ashleyina těla mi říká, že jsem ji naštvala, a já nad sebou obrátím oči v sloup. Taky je tu šílené horko. Mám nervy na pochodu.

"Tady," řekne Ashley pevný hlasem pár kroků ode mě. "Tu máš pomeranč." Hodí po mně pomeranč a já ho sotva chytnu. Hlasitě mi pleskne do dlaně.

"A ještě jeden!" křikne a hodí další tak silně, až mi zabolí ruka.

"Nech toho!"

"Tu máš jabko!" mrští ho po mně působivou rychlostí.

Když mi narazí do prostředníčku, zkřivím tvář bolestí. Lidi na nás zírají. "Přestaneš už?! Lidi se dívaj."

Probodne mě pohledem a pak ke mně dojde. Postrčím vozík nezraněnou rukou, aby ho nemohla tlačit ona. Skončila jsem. Mlčky kráčíme a házíme věci do vozíku. Máme skoro všechno a zdá se, že jsme tu už hodiny, ale ve skutečnosti je to jen třicet minut. Ashley vzdychne.

"Ranila jsi mý city," prohlásí.

"Ty jsi mi zranila ruku."

"Jsem těhotná."

"Já mám svý dny."

Znovu vzdychne. Zabočím s vozíkem a táhnu ji prázdnou uličkou, do které musím. "Potřebuju tampóny," prohlásím zbytečně.

"Já potřebuju prsní tampóny."

"Hezký," poznamenám a drobně se usměju.

"Tuhle mi v práci prosákla halenka."

"Vážně?"

"Vážně, naštěstí jsem měla sako."

Neodpovím, ze série ostrých křečí zatnu zuby.

"Necháš už toho? Bože, bylo to jenom ovoce."

"Sklapni," dostanu ze sebe s pevně zavřenýma očima. Nevidí mě.

"Ty sklapni."

"Vážně, mlč chvíli," utrhnu se a chvíli proklínám to, že jsem žena. S hlubokým nádech přetrpím další křeč a v duchu se omluvím Ashley za to, co bude cítit během porodu, nemůžu se dočkat, až mi budou muset dát ruku do sádry. Bezpochyby mi v ní rozdrtí všechny kosti.

"Jestli mi ještě jednou řekneš, abych mlčela, přísahám Bohu, že-"

"Ashley," zasténám. "Prosím tě mlč." Zvedá se mi žaludek. Když nic neřekne, otočím se a vidím, že sahá do vozíku pro malou plechovku. Zvedne ruku a mně se rozšíří oči. "Neopovažuj se, Ashley. Neopovažuj se."

"Tak mi přestaň říkat, abych sklapla!"

"Mám křeče!"

"To je toho!"

"Už fakt mlč," utrhnu se, zavrtím hlavou a zamračím se. Břicho mě zabíjí. Ashley nechá plechovku spadnou zpátky do vozíku a v očích se jí objeví slzy. "Proč brečíš?" zeptám se jemněji než předtím.

"Já nevím!" křikne na mě.

Vzdychnu a udělám dva kroky dopředu. Přestože jsem pořád náladová kráva, přitáhnu si ji do náručí a cítím, že se okamžitě uvolní. "Mrzí mě, že máš rozhozený hormony."

"Cože?" Její tělo znovu ztuhne.

Zatnu čelist. "Co je zase?"

Odtáhne se. "Ty se mi neomluvíš?" zeptá nevěřícně.

"Máš rozhozený hormony," prohlásím.

"No, to ty taky!"

Obrátím oči v sloup a otočím se. "Nezájem, sklapni."

"Chováš se jako malá, když to máš dostat," štěkne a projede kolem mě s vozíkem.

Netušila jsem, že je tak plný. Doženu ji a odtáhnu jí ruce z držadla. "Potlačím ho."

Odstrčí mi ruce a pokračuje v chůzi. "Počkej v autě, nechci se na tebe dívat."

"Nech mě tlačit ten vozík."

"Ne, já ho potlačím!"

"Dej mi ten zatracenej vozík, je těžkej."

"Jen se mnou takhle dál mluv, Spencer. Uvidíš, kam tě to dostane."

"Taky nejsi zrovna slečna Sluníčková."

"A dneska spíš na gauči."

Zamračím se a chvíli vrtím hlavou. "Jak chceš. Možná se bez tvých neustálých návštěv záchoda konečně vyspím."

Obě supíme a vím, že přitahujeme pozornost ostatních zákazníků.

"Na co čumíte?" okřikne je Ashley.

"Jo, přesně tak. Dál tu křič jak na lesy."

"Sklapni," téměř zavrčí.

"Dobrá rada, vem si ji k srdci," odvětím a doslova jí odtrhnu ruce od držadla vozíku a převezmu ho.

Probodne mě pohledem a popadne z předku vozíku svou kabelku. "Budu v autě."

Sleduju, jak odchází, a vrtím hlavou. Poslední dvě menstruace jsem nebyla takhle iracionální, ale fakt si nemůžu pomoct. Chci se schoulit v posteli a litovat se.

12

Dám poslední tašku do kufru, zabouchnu ho a nastoupím do auta. Když při chvatném pokusu nastartovat málem zlomím klíček v zapalování, Ashley si odfrkne a já na ni upřu zrak. Už předem vím, že jí nevěnuju moc hezký pohled. "Teď máš problém s tím, jak řídím?"

"Pokud se tomu tak dá říkat."

Vzdychnu, dám ruku na její opěrku hlavy a s pohledem do zpětného zrcátka couvám. "Pokud si nechceš přesednout, tak mlč."

"Co máš kruci dneska za problém, Spencer?" zeptá se Ashley frustrovaně.

"Nemám žádnej problém."

"Očividně máš."

Vzdychnu. "Proč se ptáš na hloupý otázky. Víš, proč jsem taková."

"Tuhle výmluvu neberu."

"Nech to být, ano?"

"Ne."

Natáhnu ruku a zapnu rádio. Zůstane zapnuté celé dvě sekundy, než ho Ashley vypne. Vědomí, že bych se měla omluvit, mou protivnou náladu ještě zhoršuje, a znovu vzdychnu. Vzhledem k mému zranitelnému emocionálnímu stavu na mě pár věcí doléhá.

Bez ohledu na zamračení otevřu pusu, abych se omluvila, když Ashleyin mobil ohlásí příchozí esemesku.

Vyndá telefon z kabelky a chvíli cítím, jak na mě z boku upírá zrak, zatímco se soustředím na silnici. Sleduju, jak odpoví a pak vrátí telefon do kabelky.

Nic neřeknu.

Když dojedeme na naši ulici, už jsem stačila významně zchladnout. Na okamžik odvrátím zrak ze silnice a podívám se na Ashley. "Omlouvám se," řeknu jemně.

Ashley se na mě otočí a v očekávání na mě hledí. Chce, abych pokračovala.

Na chvilku vrátím zrak na silnici a pak se otočím zpátky. "Nevím, co je to se mnou," trochu poupravím pravdu. Po našem včerejším rozhovoru vím, že to tak bude lepší. "Promiň, že jsem křičela." Když to vyslovím, mírně se zachvěju. Celé dopoledne mi bylo horko a teď mi začíná být zima.

Ashley přikývne a položí na mou volnou ruku svou. "Ty mně taky promiň, že jsem křičela."

Když se přiblížíme k domu, svraštím obočí. Na příjezdové cestě stojí neznámé auto. "To jsou zase sousedi?" zeptám se. "Minule jim to nedošlo?"

"To je Aimeeino auto, ptala se, jestli může přijet na kafe."

Zastavím těsně u chodníku, nechci jí ani trochu blokovat cestu. Ať kouká odjet. "Cože? Proč?" zeptám se řečnicky a sevřu volant trochu pevněji. Sleduju, jak Aimee vystupuje z auta a Ashley ji rychle následuje.

Otráveně krátce zatnu čelist. Pak dlouze vydechnu a vystoupím z auta. Dojdu ke kufru, otevřu ho a vyndám plnou náruč tašek. Když jdu okolo nich, Ashley se Aimee ptá, jak se má. Na mě se Aimee ani nepodívá.

Nechci ani slyšet její hlas, tak začnu vybalovat tašky. Když mám hotovo, hlasitě zabouchnu dvířka skříněk nad linkou.

"Zatím počkej v obýváku, jo? Bude to jenom chvilka. Spencer ti bude dělat společnost," slyším Ashleyin hlas z předsíně.

Dojdu k ní a vidím, že Aimee stojí u ní, bere jí z rukou tři těžké tašky a s úsměvem kýve na srozuměnou. Zatímco z ní nespouštím oči, dojdu k nim a mlčky si od ní tašky vezmu.

Neobtěžuju se je vybalit, dojdu do obýváku a posadím se. Aimee už sedí na nejméně používaném gauči. Probodnu ji pohledem, až sem cítím její nechutný parfém. Je cítit, jako by se v něm vykoupala.

"Ashley by během těhotenství neměla zvedat těžké věci, škod-"

"Myslíš, že to nevím?" přeruším ji, okamžitě v obranném módu.

"Nechala jsi ji zvednout ty tašky, předpokládala jsem, že to nevíš."

Upírám na ni zrak a potlačím krátké zasmání, které má do pobaveného daleko. "Nic nepředpokládej. Neznáš mě."

Ve tváři se jí objeví drobný úšklebek, který zmizí, když uslyšíme, že se Ashley vrací dolů. Po chvíli uslyším její kroky na dřevěné podlaze v hale. Aimee mi oplácí upřený pohled, dokud Ashley nevstoupí do pokoje. Aimee popadne kabelku, kterou měla vedle sebe, pak vstane a málem do Ashley vrazí.

Ashley jí položí ruku na rameno a zabrání jí do ní skutečně vrazit. "Ježíš," usměje se. "Kam ten spěch? Byla to jenom chvilka." Nevidím Aimeein obličej, ale vidím, že Ashley znepokojeně svraští obočí. "Jsi v pořádku?"

Aimee přikývne, otočí se na mě a usmívá se očima. "Moc mě mrzí, že jsem se tě dotkla," řekne tiše a pak se znovu otočí na Ashley. "Uvidíme se ráno, Ash."

Zahlédnu Ashleyin zmatený výraz, pak jde doprovodit Aimee ke dveřím. Zavřu oči, nemůžu uvěřit, co si to Aimee dovoluje. Chvilku se snažím uklidnit a pak dojdu k otevřeným dveřím od domu.

Stojí u Aimeeina auta a Ashley je ke mně zády. Aimee udělá krok dopředu, obejme ji, a když jí Ashley objetí oplatí, okamžitě zavře oči.

Zatímco tam stojím a cítím, jak mi silně buší srdce, bojuju s nutkáním je od sebe odtrhnout a blíže seznámit Aimeein obličej s asfaltem. Vtom ta nevítaná žena otevře oči a podívá se přímo na mě. Zase se ušklíbá.

S řádně otestovanou trpělivostí postoupím dopředu, když se Ashley odtáhne. "Dobře dojeď, ano?" řekne Aimee.

"Jasně," odvětí Aimee jemně. "Dej na sobe pozor." Sklopí zrak na její břicho. "Nezvedej těžké věci."

S tím nastoupí do auta, aniž by se podívala mým směrem.

Jakmile její auto zmizí za rohem, Ashley se ke mně otočí a tváří se naštvaně. "Co to sakra bylo?"

"Chtěla jsem se tě zeptat na to samý."

"Co jsi jí řekla?"

"Já jí?" zeptám se nevěřícně.

Dojde ke mně a vejde do domu, nechce vést tuhle debatu před sousedy. Zavřu za sebou dveře.

"Byla rozrušená a byla jsi s ní sama. Nezůstala ani na kafe."

"Jsi slepá? Nepoznala jsi, že to jenom hraje?"

Ashley pozvedne jedno obočí. "Takže jsi jí nic neřekla? Celou dobu jsi mlčela?"

"Celou dobu? Byla jsi nahoře asi minutu a já nevím... štvala mě a jenom jsem řekla-"

"Bože, Spencer." Mračí se. "Včera jsme o tom mluvily, co je to s tebou? Tvrdila jsi, že jí dáš šanci."

Zavrtím hlavou, nemůžu uvěřit, že mi nevěří. "Dala jsem!" mírně zvednu hlas. "Je to kráva."

"Tahle tvá náhlá fáze žárlivosti mě už fakt nebaví." Pokrčí rameny. "Udělala jsem něco?"

"Ne," odpovím pevným hlasem. "Nejde o tebe, Ash. Jde o ni."

"Bože, proč? Nikdy, když jsem ji s tebou viděla, neřekla ani neudělala nic nezdvořilýho nebo nepatřičnýho, Spencer."

"Udělala," odvětím frustrovaně. "Bože, proč mi nevěříš?"

"Věřím ti, ale na mě je moc hodná a prostě nevěřím, že by se tě záměrně snažila naštvat. Řekla mi, že jsi fajn."

"Takže mi nevěříš," odpovím.

"Věřím!" zvýší hlas. "Ale nechci, abys za mě vybírala mý přátele, promiň."

"O to se nesnažím, Ashley. Chce tě," prohlásím věcně.

"Fajn." Přikývne. "Řekněme, že ano. Řekněme, že z nějakýho šílenýho důvodu mě chce, když vypadám takhle. Vážně si myslíš, že bych ji okamžitě neodstrčila, kdyby se o něco pokusila? Mám ji ráda, jasný? Opravdu. Je to dobrá kamarádka a bavím se, když jsme spolu. Ale miluju tebe a jsi má nejlepší kamarádka. Nemusíš se takhle chovat, pořád jsem do tebe blázen a nikdy se to nezmění."

"Já vím," odvětím unaveně. "O to ani nejde, ale-"

"Říkáš, že ti nevěřím, Spence," přeruší mě. "Ale přijde mi, ža ani ty nevěříš mně."

"Věřím. Ale nevěřím jí, je to..."

Otočím se, zavřu oči a krátce zatnu čelist. Nesnáším, když se v takových chvílích hádáme, rozbrečím se mnohem snadněji. Zamířím do kuchyně, nechci, aby viděla, že mám na krajíčku. Když jsem ve dveřích, ucítím, jak mi dá ruku kolem paže. Setřesu ji a pokračuju v chůzi.

Aimee tu nebyla ani deset minut a my se kvůli ní hádáme.

"Spencer," řekne Ashley za mnou jemně a pevně, ale něžně mě chytne za zápěstí a zabrání mi v dalším pohybu. Rychle přejde přede mě a v mém osobním prostoru mi položí ruku na břicho. Studuje můj obličej. "Spence," začne ještě jemněji než předtím a natáhne k mému obličeji volnou ruku.

Na jejím oblečení cítím Aimeein parfém a odtáhnu se.

Rychle mě přitáhne zpátky a já se nesnažím zahnat slzy mrkáním. "Lásko, neplakej," šeptá.

Vrtím hlavou a krátce zavřu oči, až znovu ucítím ten parfém. Zvednu ruce, rozepnu jí sako a nechám ho spadnout na podlahu. Teď je to mnohem lepší.

"Hej," začne Ashley něžně. "Podívej se na mě."

Okamžitě jí pohlédnu do očí a Ashley mě vezme rukama za obličej.

"Miluju tě."

"Já vím," odvětím tiše a pak se zamračím při myšlence na Aimee. "Ale proč vždycky musí-"

"Miluju tě," přeruší mě.

"Taky tě miluju," odvětím a přemýšlím, jestli to ode mě chtěla slyšet. "Ale jestli v tom bude pokračovat, Ashley, vážně jí-" Zarazím se, když mi dá ruce z obličeje a chytne mé. Dá je k sobě a položí si je na břicho.

"Miluju tě."

Má frustrace začíná mizet a tiše vzdychnu. "Já vím," zopakuju jemně. "Já ji prostě nemám ráda, Ash. Vím, že jsem říkala, že se budu snažit, ale-"

"To je dobrý," znovu mě přeruší. "Vím, co jsem říkala, ale pokud ji fakt nemáš ráda, tak..." Pokrčí rameny. "Nemusíš ji mít ráda jenom proto, že ji mám ráda já. Já taky moc nemusím Jennu."

Jenna je vedoucí v restauraci, a i když si myslím, že by mohla být větší pracant, vždycky se bavím, když spolu pracujeme.

"Ale můžeš se pokusit být zdvořilá?" zeptá se Ashley. "Vím, že máš ostrej jazyk, když chceš, a pořád s ní musím pracovat bez ohledu na to, co si o ní myslíš. Nemůžu chtít, aby ji přeložili, chápeš?"

Při pohledu na její výraz a úsměv v očích se mi mírně zvednou koutky úst. "Pokusím se," prohlásím neochotně. "Ale musí to platit i pro ni, Ashley. Pokud nezmění svý chování, nemůžu slíbit, že na ni nepustím Rachel a svou matku."

Tomu se Ashley usměje. "Paula a Rachel proti Aimee?" Dramaticky se nadechne. "Nevydržela by ani deset sekund."

Při té představě se slabě usměju.

"Ale pokusíš se být milá a znovu ji nenaštvat?" zeptá se vážně.

"Neřekla jsem nic, co by ji mohlo naštvat."

"Tak to možná jenom špatně pochopila. Zítra si s ní o tom promluvím."

Konečně jí dám ruce z břicha a jednu jí položím nad srdce. Teď jí pořád buší. Když v noci vedle mě jen leží a povídáme si, musí se zarazit a popadnout dech. Obvykle se jí uleví, když se otočí na levý bok.

"Nechci být posedlá žárlivá manželka, Ash," řeknu jemně a svěsím si ruce podél boků. "A omlouvám se, že jsem na tebe v tom supermarketu křičela..." Usměju se. "Přihlížejícím jsem se asi musela zdát šílená."

"Stejně šílená jako já, když jsem ti křik oplácela a házela po tobě ovoce?" zeptá se s úsměvem.

Prohlížím si prostředníček. "To jablko bolelo jak kráva." Uchechtnu se a dám jí ruku před tvář. Už mám dost mluvení o Aimee. "Dej mi na ten prst pusu."

"Nechce od tebe chytit bacily."

Přiložím jí prst ke rtům. Usměje se a pak mi vyhoví a políbí ho. "Lepší?" pozvedne jedno obočí.

Zahýbám s ním. "Mnohem," odvětím, pak jí dám ruce kolem těla, vezmu ji za bedra a přitáhnu si ji k sobě. Zarazím se, když zkřiví obličej bolestí. Okamžitě dám ruce pryč. "Co je?"

Dá si mé ruce na boky. "Dotkla ses mý modřiny, to je dobrý." Nakloní se pro polibek, ale já se zamračím a odtáhnu se.

Nevěděla jsem, že má modřinu. "Jak to, že nevím, že máš modřinu? Vidám tě nahou každej den."

"Řekla jsem ti o ní dneska ráno, když jsem vyšla ze sprchy a ty jsi pořád byla v posteli. Věděla jsem, že neposloucháš."

Poslouchala jsem. Slyšela jsem, že říká něco o šampónu, ale pak jsem znovu usnula.

"Ukaž mi ji," řeknu jemně. Pak ji otočím a zvednu jí halenku, abych viděla její záda.

Když tu modřinu spatřím, mírně zkřivím obličej a znepokojeně se zamračím. Není malá a díky té modré a fialové barvě vypadá ještě hůř. Jemně kolem ní přejedu prstem a pak postiženou oblast jemně políbím. Pod rty z ní cítím horkost.

"Jak jsi k ní přišla?" zeptám se znepokojeně. "Bolí to hodně?"

"Je to jenom modřina, Spence." Poznám, že se trochu usmívá.

Je těhotná, mám povolený si dělat starosti a strachovat se bez ohledu na to, že vím, že během těhotenství vznikají modřiny mnohem snadněji. "Někdo ti na ulici vrazil do zad kolenem?"

"Moc vtipný."

"Ash," téměř ji napomenu, když neslyším vysvětlení. Ví, že čekám na vážnou odpověď.

"Udělala jsi ji ty."

"Cože?"

Ashley si stáhne halenku a otočím se tváří ke mně. "Nedívej se na mě tak, byla to nehoda, jasný?"

"Kdy se to stalo?" svraštím čelo.

"V noci ses otočila, mávla rukou a praštila mě do zad. Vůbec si s tím nedělej starosti. Je to jenom modřina."

Vzdychnu, cítím se hrozně. "Moc se omlouvám."

Ashley se usměje a přejede mi rukama po pažích. "To nemusíš. Chrápala jsi."

"Já vím, ale stejně..."

"Ale nic."

"A nechrápu." Vážně ne. Ashley se v odpověď usměje a já ji zatahám za rameno. Chci, aby se znovu otočila. "Ukaž mi ji ještě."

Nepohne se. "Netrap se tím, Spencer. Spala jsi," řekne pevným hlasem.

"Jo, ale-"

Umlčí mě přitisknutím rtů na mé v cudné puse. "Ale nic."

"Ale-

Znovu mě políbí. "Ale nic," zopakuje.

Vzdychnu. "Stejně mě to mr-"

Když mě svými rty přeruší tentokrát, polibek není cudný, je něžný a dlouhý a oči se mi samovolně zavřou. "Na jeden den bylo už hádání dost," zašeptá a opře si čelo o mé. "Miluju tě," řekne mi a znovu se zmocní mých rtů.

Ležím, jsem vzhůru a sleduju, jak na hodinách ubíhají minuty. Je po druhé v noci a já musím v šest vstávat. Ashley je otočená čelem ode mě a ve tmě vidím na jejích zádech stín té modřiny. Samozřejmě bych jí nikdy záměrně neublížila, ale i tak se cítím hrozně, že jsem ji udělala já, zvlášť po tom, jak jsme se dneska hádaly.

Neměla bych na ni křičet ani ji stresovat projevování nelibosti vůči její kolegyni. Bez ohledu na to, jak si to Aimee zaslouží, Ashley nepotřebuje žádný další stres. Během dne má ve třídě dost dětí a brzy budou na druhém konci téhle ložnice dvě, které nás budou uprostřed noci budit.

"Ash?" natáhnu ruku a přejedu jí s ní po nezakryté paži. Je na dotek trochu studená.

"Copak?" zeptá se tiše ospalým hlasem.

"Je mi zima," částečně zalžu, chci ji blíž u sebe. Deku má jen u pasu, taky jí musí být zima. Bývá zabalená jako Eskymák, když jsme v našem druhém domě. I během léta.

Beze slova se otočí a přitiskne se k mému boku. Nohu si dá mezi mé, rukou mě obejme kolem břicha a položí si hlavu na mé rameno. "Už je to dobrý?" zašeptá.

Ujistím se, že je pořádně přikrytá, a dám jí pusu na vlasy. "Jo."

13

Vzhledem k tomu, že je 6:20, nepředstírám, že jsem tak unavená, jak určitě vypadám. Ashley mě vzbudila krátce před šestou polibky na zajímavá místa, pak se odvalila z postele a oznámila, že na mě počká dole a abych sebou hnula.

Když jsem se s leknutím znovu probudila, dokázala jsem si vyčistit zuby a pak jsem málem s napůl otevřenýma očima spadla ze schodů. Necítím kafe a udělám obličej, doufala jsem, že ho Ashley udělá.

Když dojdu do obýváku, promnu si oči. "Co je špatnýho na posteli nebo sprše?" zeptám se. Zajímalo by mě, proč chtěla, abych sem přišla. Otevřu slepené oči a zamračím se. "Ash?" zeptám se hloupě, nikde ji totiž nevidím. "Schováváš se pod polštářem?"

Napůl se usměju, přece jen je šest ráno. Když jsem to řekla naposledy, dostala jsem pohlavek.

"Nejsme na schovávanou trochu starý?" zvolám.

Jakmile mi ta slova vyjdou z úst, stereo začne řvát 'Boom! shake-shake-shake the room' a já vyprsknu smíchy.

Pouze Ashley mě dokáže takhle snadno rozesmát.

Projdu domem do kuchyně a spatřím otevřené dveře na zahradu. Ashley je v bazénu a přihlouple, ale rozkošně se zubí.

"Jsi hrozná idiotka!" křičím na ni přes tu kakofonii a nesouhlasně vrtím hlavou.

Ví, že si dělám srandu, a ještě zvýší hlasitost. Přemýšlím, jak dlouho bude našim sousedům trvat, než na nás začnou křičet z oken. Ashley ukáže rukou na prázdné místo v bazénu a já jí vyhovím jako dítě. Rozběhnu se, skočím do vody a určitě jí při dopadu na hladinu postříkám obličej.

Pod vodou jasně a hlasitě slyším 'Boom! shake-shake-shake the room. Tic-tic-tic-tic boom!' a bráním se zasmání, nechci se udusit.

Když se vynořím, vidím, že se na mě Ashley usmívá. Hudba stále řve. Pozvednu obočí a kývnu směrem k dálkovému ovládání, které vidím těsně mimo dosah rukou u kraje bazénu, aby to trochu ztlumila. Přestože jsem pobavená, kdyby tohle takhle ráno udělal někdo z našich sousedů, řvala bych na ně z okna, aby to sakra vypnuli.

Ashley rychle zvedne trup z bazénu, natáhne se pro ovládání a ztiší hlasitost na přijatelnější úroveň. Pak ovládání pustí, zatímco k ní doplavu a stáhnu ji zpátky. Místo, aby spadla do vody, mi dá ruce kolem krku a zahákne kolem mě nohy v pevném objetí. Ví, že bych se ji jinak pokusila dostat pod vodu.

"Vypněte to sakra!" zakřičí pan Jenkins ob dva domy dál. "Snažíme se spát!"

"Ztlumily jsme to!" zakřičím zpátky. Jeho tón se mi takhle po ránu nelíbí.

"Tak ať to tak zůstane, blbko!" odvětí hlasitě. Vidím, že z okna své ložnice téměř visí.

Ashley se zamračí a otočí nás, aby na něj viděla. "Jak jste jí to řekl?!"

Když uslyším, že okno beze slova zase zavřel, usměju se. "Jsi děsně agresivní."

"Já jsem jediná, kdy ti může říkat blbko," odvětí Ashley, nakloní se a dá mi pusu na čelo. "Blbko."

"Tomu říkám láska," poznamenám.

"Ehm," usměje se. "Konečně jsi tu," pronese. "Myslela jsem, že si pro tebe budu muset dojít, abych tě odtamtud dostala. Znova jsi usnula, že jo?"

Ano, usnula. Na jedenáct minut. "Děkuju za tu důvěru," odvětím suše, podepřu jí nohy rukama a svýma pod vodou pohybuju, pomalu plaveme. Ashley pozvedne obočí a já obrátím oči v sloup. "Ano, znova jsem usnula, na minutu," přiznám se.

Už je to týden, co jsem viděla nebo slyšela Ashley zmínit Aimee, a její modřina téměř zmizela. Pohádaly jsme se jen jednou a to kvůli tomu, že jsem prý Ashley snědla celou krabici jejích oblíbených cereálií, "jen proto abych ji naštvala".

Ty cereálie mi ani nechutnají.

Usměje se. "Věděla jsem to."

"Mmm," odvětím ospale. Přestože jsem ve vodě, pořád nejsem úplně probuzená.

"Nezeptáš se mě, proč jsme v šest ráno v bazénu?"

"Očividně ti přeskočilo."

Vím, proč jsme tady. Posledních pár dní jsem jí dělala instruktorku při akvanatálních cvičeních a můžu upřímně říct, že si pokyny pořád cucám z prstu. Nevím, co dělám, jenom se mi líbí sledovat ji, jak v bazénu plní každý můj příkaz.

"Evidentně na to nejsi oblečená," pohlédne na mé promočené tílko.

"Nebudu se svlíkat před sousedama, promiň. Budeš si muset na mě nechat zajít chuť."

Ashley na mě pohlédne s odporem a zadáví.

Rychle ji stáhnu pod vodu. "Co to bylo?" zeptám se a láskyplně ji držím hlavu dole.

Odstrčí mou ruku, vynoří se a mírně si odkašle. "Jsi nádherná!" vyhrkne.

"Skromně řečeno," popichuju.

"No, my jsme vždycky skromný."

Přikývnu. "Mmm, tak... udělej skákacího panáka," pokynu.

"Ty udělej skákacího panáka."

Zavrtím hlavou. "Já jsem instruktorka. Jenom tu stojím a vypadám hezky."

"Tak mě instruuj. Možná nevím, jak vypadá skákací panák."

Jelikož jsme teď v mělké části bazénu, obě stojíme. "Roztáhni nohy." Ashley pozvedne jedno obočí a já se téměř usměju. "Co je? Už jsem tě zbouchla, co jinýho ti můžu udělat?"

Usměje se a poslechne mě. Roztáhne nohy do šíře ramen.

"A teď... skákej jako panák?" požádám.

Ashley se stisknutými rty pozvedne jedno obočí a pak se drobně usměje. Napodobím ji, až ke mně dojde a přitiskne mě ke stěně bazénu. Mírně zalapán po dechu a prohnu záda, studený povrch bazénu je pro mé teplé tělo šok.

Přestože určitě vypadám jako zmoklá slepice - unavená, zmoklá slepice - Ashley na mě zbožně hledí a dá mi pramen mokrých vlasů za ucho.

"Je ti dneska dobře?" zeptám se jemně a položím jí ruce na břicho. Je zase o něco větší.

"Jo," zašeptá, pak se nakloní, přitiskne mi rty na čelist a prolíbává si morkou cestičku k mému uchu. "A tobě?"

"Momentálně by mi nemohlo být líp," odvětím, přesunu jí ruce k hlavě a navedu její rty na své.

Obejme mě rukama a přitáhne si mě blíž. Něžně mě líbá, až ucítím na spodním rtu její jazyk. Nakloním hlavu, otevřu pusu a uvítám její jazyk svým. Dlouhé minuty něžně sonduju a škádlím, až se Ashley odtáhne, protože se už musela nadechnout.

Vyhledám rty její krk a vtiskávám mokré polibky na mokrou kůži, nad rychle pulzující tepnou jí kůži jemně nasaju.

"Srdce ti bije, jako by mělo vybuchnout, Ash." Přesunu ruce k její hrudi a držím ruku nad jejím srdce, cítím, jak mi proti dlani buší. Při intimních chvilkách, i když se jen líbáme, jí tak buší, že bych měla strach, kdybych už nevolala doktorovi, aby mi řekl, že je to normální.

"To kvůli tobě," odvětí Ashley, znovu se nakloní a hluboce mě políbí. "Víš jistě, že musíš být v osm v práci?" zašeptá a znovu spojí naše rty.

"Jo, promiň," odvětím po minutě se zavřenýma očima, zatímco mě líbá na tvář.

Musím odjet v půl osmé, pokud tam mám být včas, a ještě jsem se nezačala chystat. Budu sebou muset hodit.

"A ty taky," připomenu jí.

"Večer jsi moje," zamumlá, zatímco mi stále zahrnuje polibky každý kousek kůže, který se jí naskytne.

Vyjdu z kuchyně a zvednu si vlasy od týla. Je tu horko. Když dojdu k baru, všimnu si, že Lucy na něm prakticky leží a slintá. Pozvednu jedno obočí a zezadu k ní přistoupím. Podívám se směrem, kterým se dívá ona, a obrátím oči v sloup. Už měsíce sem chodí jedna bruneta a Lucy se mění v blekotajícího idiota, kdykoliv s ní mluví, takže ji teď radši obdivuje z dálky.

"Mohla bys ji alespoň pozdravit, Lucy."

Lucy se rychle otočí a narazí do mě, až musím o krok ustoupit. "Šéfko!"

"Spencer," opravím ji.

"Co, ehm, potřebujete?" odkašle si.

Mírně se usměju. "Utři ty sliny, co jsi nechala na baru, není to hygienický."

"Neslintala jsem."

"Z pusy ti tekla malá řeka. Jdi ji pozdravit. Co nejhoršího se může stát? Taky tě pozdraví?"

Lucy nahodí téměř přesvědčivý nechápavý výraz. "Spencer, nechápu, o čem to mluvíte."

Podívám se za ni a usměju se. "Fajn," ustoupím. "Mohla bys obsloužit dalšího hosta?"

Nemá obsluhovat hosty, ale chci vidět, jak obslouží tohohle.

Je na ni vidět, jak se jí ulevilo, že jsem to nechala být. Přikývne. "Jistě." Otočí se, trochu se narovná a nenápadně ke mně natočí hlavu. "Ehm...," odmlčí se.

"Zdravím," řekne jemným hlasem žena na druhé straně baru s milým úsměvem.

Lucy sevře rukama bar. "Dobrý den," vykvikne. "Kde si mě dáte?"

Ušklíbnu se a bruneta pobaveně zvedne jedno obočí.

"Co si dáte!" opraví se Lucy rychle a vrtí hlavou. Vsadím se, že se červená. "Co... co si dáte?"

"Sejde na tom," nakloní se bruneta přes bar. "Jak dobrý máte Sex na pláži?"

Lucy zbělají klouby a soudě podle jejího výrazu to vypadá, se brzy poroučí k zemi.

Mou pozornost odtrhne od zamilovaných holubiček hysterický smích. Okamžitě se usměju. Pouze jeden člověk, kterého znám, se takhle směje, a brzy se objeví zpoza rohu. Když mě spatří, usměje se. Zrovna si dává mobil zpátky do kabelky a má s sebou kamarádku. Můj úsměv se ještě rozšíří. Obejdu bar a jdu k nim. "Matko," přivítám Paulu s úsměvem a otočím se na Christine. "Tchýně."

Obě mi dají pusu na tvář a já je dovedu k jednomu z volných stolů vzadu. Momentálně je tu klid, asi se k nim přidám. Už je to týden, co jsem viděla Ashleyinu matku naposledy.

"Nevěděla jsem, že máš dneska volno," řeknu Paule.

"Hodila jsem se marod."

"Proč? Je ti něco?"

Podívá se na mě, jako bych byla blázen. "Nic mi není."

"Prostě jsi jenom chtěla zůstat doma? Matko, kdy už dospěješ?" zeptám se škádlivě.

"Hned po tobě."

"Co si dáte k pití?" zeptám se a ignoruju narážku, že jsem ještě nedospěla.

"Počkáme na Ashley," odvětí Christine. "Jen musí zaparkovat."

Cítím, jak se mi obličej až trapně rozzáří. "Ash je tu?"

"Ano, i se svou kamarádkou, Anyou nebo tak nějak," odvětí za Christine Paula.

Při myšlence na ni obrátím oči v sloup. "Aimee?"

Paula pokrčí rameny. "Co já vím."

Vnitřně na to setkání připravím a pak si vzpomenu, že jsou tu má matka a Christine. Slyším Ashley přicházet - říká něco Aimee - a otočím se zpátky na Christine. "Vypadá Ahsley pořád hrozně? Ráno vypadala příšerně, když-"

Přeruší mě silné šťouchnutí. Se zasmáním se otočím a dám Ashley povinnou pusu. Vzhledem k tomu, že jsou tu naše matky, je to jen letmé líbnutí. "Ahoj."

"Taky ahoj," odvětí Ashley s úsměvem. Při cestě na své místo se o mě otře a usměje se očima, když se naše rty málem dotknout.

Posadím se vedle Ashley a Christine a Aimee si tak musí sednout vedle mé matky. V duchu se usměju. "Pití pro všechny?"

Dostane se mi hromadného souhlasu. Nechci Aimee platit pití, i když to zní lákavě, ale udělám to. Sklopím zrak a položím Ashley ruku na břicho. Ptám se jí tak, jestli jsou v pořádku, nechci, aby to slyšely ostatní. Přikývne a potlačí zívnutí.

Při odchodu jí dám pusu na tvář.

Přijdu za bar, a jakmile mě spatří Lucy, plácne mě do ruky. "Díky moc!"

"Za co to bylo?" zeptám se a trochu se usmívám tomu, jak je pořád ještě rozčílená. "A nemlať mě, je tu Ashley, zmaluje ti zadek."

"Dala mi svý číslo!" vykřikne Lucy.

"Ashley?" trápím ji.

"Stacy!"

Pozvednu jedno obočí. "A proč mě teda mlátíš? Sexy holka ti dala svý číslo, myslím, že slovo, který hledáš, je 'děkuju'."

Lucy si dá ruku na břicho. "Jsem tak nervózní, že asi budu zvracet."

"Nebudeš. Jdi ven, nadýchni se čerstvýho vzduchu a pak se vrať k práci. Za tu ti platím."

Vezmu pití a vrátím se ke stolu. Skleničky nechám je na tácu, aby si je rozebraly, kromě skleničky pro Ashley. Podám jí vychlazenou Coca Colu. Při krátkém pohledu na Paulu spatřím, že se mračí, a věnuju jí tázavý pohled. Zavrtí hlavou a pak se otočí na Aimee.

"Tak, Alice, odkud znáte Ashley?"

"Jsem Aimee, madam."

Paula nesnáší, když ji někdo oslovuje madam, a podle jejího vražedného výrazu není Aimee výjimkou. "Jsem paní Carlinová," opraví ji.

"Aha, pardon," odvětí rychle Aimee.

Paula se předstíraně usměje, zvedne svou skleničku a dlouze se napije.

"Musím říct," začne Aimee při pohledu na Christine a usměje se, "že jste si s Ashley neuvěřitelně podobné. Obě jste překrásné."

Ashley zahákne nohu za mou.

"Ashley je adoptovaná," odvětí Christine.

Zasměju se Aimeeinu výrazu a Aimee se mě nenápadně snaží spražit opovrhujícím pohledem. Pohled jí neochvějně oplácím a Aimee se odvrátí jako první. "Ehm..."

Ashley se uchechtne. "Dělá si srandu."

"Aha," zasměje se Aimee.

Paula obrátí oči v sloup.

Usměju se a napiju se Pepsi.

"No, ta má poznámka pořád platí," dodá Aimee a jemně se usměje na Ashley, jako by tu nikdo jiný nebyl.

Christine si toho nevšimne, ale má matka ano, a mírně se zamračí, zatímco se dívá z jedné na druhou.

Ashley se usměje a zahákne ruku na mou. "Děkuju. Kdyby mi to Spencer neříkala každej den, nevěřila bych ti."

Paula se na nás usmívá a já ten úsměv napodobím trochu nadšeněji, než bylo nutné.

"A v poslední době úplně záříš, viďte?" zeptá se Aimee nás ostatních.

"Ano, září," odvětí Paula chladně.

"Máte tu volno?" zeptá se nějaký hlas. Vzhlédnu a spatřím Rachel.

Překvapením se mi mírně rozšíří oči. Pak vstanu a obejmu ji. "Ty jsi taky nešla do práce? Bože, uprchlíci se tu objevujou jako na běžícím pásu."

"Zase tak hrozné to není, zlatíčko," řekne Paula.

Rachel pohlédne na osobu sedící vedle mé matky a pak zpátky na mě s nenápadně pozvednutým obočím. Pak vklouzne vedle Aimee. "No, dobrej den přeju, rodino," řekne nahlas a pak se otočí na Aimee. "Ahoj..."

"Aimee."

"Aimee. Promiň. Ahoj, Aimee. Moc ráda tě zase vidím," řekne Rachel. Pak se natáhne a napije se z mé sklenice.

"Nic se nestalo," odvětí Aimee zdvořile. "Jak se máš?"

"Báječně," protáhne Rachel, ale otázku jí neoplatí. "Jak ti je, Ash?"

"Dobře," odpoví Ashley, která chroupe led ze svého pití. "Ale musím na záchod."

Než můžu otevřít pusu, Aimee vstane a nabídne se, že půjde s ní. "Stejně si musím přepudrovat nos."

Ashley mi dá pusu na tvář. Uvolním jí cestu a dovolím jí projít. Jakmile jsou z doslechu, Rachel si odfrkne. "Budeš potřebovat tunu pudru, zlato."

Ušklíbnu se, vytrhnu jí z rukou svou skleničku a pořádně se napiju. "Ne že bych nebyla ráda, že tě vidím, ale co tady děláš?"

Rachel se usměje, dá ruku kolem ramen mé matky a přitáhne si ji k sobě. "Mamča mě pozvala."

Paula se usměje a Rachel ji pustí. "Zdravím, paní D. Jste nádherná jako vždycky."

Vzpomenu si na Aimee a odkašlu si, to, že je tady, mi dost vadí. "Je to jenom mnou nebo-"

"Chtěla jsem jí upravit ciferník" vstoupí do toho agresivně Paula, která nějak uhodla, co jsem chtěla říct.

Rachel se zasměje a souhlasně přikývne. Pak ponoří prsty do Aimeeina pití, vytáhne plátek citrónu, rychle se do něj zakousne, vycucne ho a pak ho odloží na ubrousek.

"To bylo nechutný," řeknu jí.

Rachel pokrčí rameny.

"Je trochu vlezlá," souhlasí Christine. "Prakticky se sama pozvala, když jsme s Paulou přijely vyzvednout Ashley."

"Jak jinak," odvětím a pak vstanu.

"Bezva, strop scénu," řekne Paula a zvedne skleničku. "Tu máš, chrstni jí to do obličeje."

Musím se usmát. "Jenom skočím Rach pro pití."

Paula zklamaně bouchne skleničkou zpátky o stůl.

Celou cestu k baru se usmívám.

Když mi Ashley vezme ušní lalůček do svých vroucích úst, intimně na mě zatlačí nohou a přitiskne mě k mému stolu, zasténám. Rychle vrátí ústa na má a naše jazyky začnou zápasit o nadvládu. Pálí mi plíce, poslední pět minut jsem se stěží dokázala nadýchnout. Když se Ashley vracela ze záchodu, chytla mě a zatáhla do mé kanceláře.

Zatímco ji pořád líbám, přesunu ruku mezi její nohy a přitisknu ji k ní. Ashley mi do úst tiše zasténá, pak se odtáhne a prohlíží si mě s přivřenýma očima a mírně nateklými rty.

Vleze si na stůl a vyleze si na mě. Zatímco mě hluboce líbá, vklouzne prsty pod lem mé košile.

Vezmu ji rukama za tváře a horlivě ji líbám. Když ke mně přirazí, v duchu zasténám. Přeruším polibek, Ashley mi položí hlavu na rameno a ztěžka oddechuje. "Tady to nejde," téměř zalapám po dechu.

"Nejde to nebo nechceš?"

Usměju se. "Obojí."

"Večer jsi moje," prohlásí Ashley dnes už podruhé.

Mlčky souhlasím. Ashley ze mě sleze a začne sbírat věci, co mi v nadrženém stavu shodila ze stolu.

Zajímalo by mě, jestli se Aimee u stolu baví.

14

Urovnám si oblečení a upravím si vlasy, pak slezu ze stolu a sehnu se, abych pomohla Ashley sebrat různé papíry a předměty, které obvykle bývají na stole. Položím jí dlaň na stehno a naznačím jí, aby mi podala velký balík papírů, který drží v rukách. Sleduju, jak sklopí zrak na mou ruku a viditelně polkne, zatímco mi balík pomalu podává. Narovnám se, otočím se a chystám se vrátit ke stolu.

Během dvou sekund padají papíry zpátky na podlahu. Ashley mě přitiskne ke zdi, rychle vyhledá ústy má a rukama mi něžně drží za tváře. Bez ohledu na to, kde jsme, jí to oplatím a přitáhnu si ji blíž k sobě, a když se naše jazyky setkají, ohnu jí prsty kolem boků.

Uplynou minuty, když ucítím na kůži chladný vzduch v místnosti a přeruším polibek. Naše rty se hlasitě oddělí a já shlédnu dolů. Když spatřím svou košili na podlaze, zamračím se. Ani jsem necítila, že by rozepínala knoflíky. "Ash?" zašeptám trochu dezorientovaná z toho líbání.

"Pššt," zašeptá v odpověď, znovu zvedne mou hlavu a hlasitě se zmocní mých rtů.

Nejdříve se snažím bránit a otočím hlavu. Ashley ten pohyb napodobí a naše rty zůstávají spojené, zatímco mi po boku vyjede rukou nahoru, vychutnává si mé tělo a ze strany mi hladí ňadro. Nakonec se zastaví tam, kde ramena přecházejí v krk a sevře mě, když ji políbím vášnivěji.

Zpomalím naše líbání, až úplně ustane a oddechuju trochu více zhluboka než obvykle. Se zavřenýma očima se olíznu rty a jen si užívám její hřejivé tělo přitisknuté k mému.

"Dveře jsou zamčený," zašeptá a lehce mi skousne ušní lalůček.

"Budou se divit, kde jsme," zkouším namítat.

"Budeme rychlý."

Nakonec oči otevřu a vidím, že na mě upírá zrak, oči má tmavší. Mé mlčení jí dává vědět, že pořád nejsem přesvědčená. Bojím se, že nás někdo uslyší. V poslední době bývá trochu hlasitější. A tím trochu myslím hodně. Křičí u toho jako na lesy.

"Prosím," vydechne. "Do večera to nevydržím." Přitiskne mi rty na čelist. "A vypadáš moc dobře."

"Vážně?"

Tiše zasténá. "Nemáš tušení."

Drobně se usměju, jemně ji odstrčím, dojdu k oknu a zatáhnu žaluzie. Když se opět otočím, Ashley je mnohem blíž. Natáhnu ruce, propletu prsty s jejími a mírně s našima rukama houpu. "Vážně to uděláme, když jsou naše matky ve stejný budově?" drobně se usměju.

Ashley si mě přitáhne blíž a usměje se. "Nebude to poprvý. Budu potichu."

"To bys měla."

Zatímco mě pořád drží za ruce, pohlédne mi do očí. "Vím, že o ní nechceš mluvit, ale přísahám, že jsem sem dneska Aimee nepoznala, tak nějak se pozvala sama a já nevěděla, jak říct ne."

Netečně přikývnu, momentálně na Aimee vůbec nemyslím.

Ashley sklopí zrak na mou hruď a nechává ho tam dlouhé sekundy, až zvedne oči k mému obličeji a beze slova mě odvede před stůl. Jemně do mě strčí, abych si sedla na kraj stolu, a pak se přesune mezi mé nohy. Oběma rukama mi odhrne vlasy z obličeje a usmívá se na mě.

Natáhnu ruku k její hrudi, chytnu ji za halenku a jemně si ji přitáhnu k sobě. Něžně spojím naše rty v drobných, letmých pusách, při kterých se nám rty o sebe sotva otírají, až kontrolu převezme Ashley. Začne používat větší tlak, ale polibky pořád zůstávají něžné.

Přesune ruce na mé boky a jejich teplo projde přes džíny na mou pokožku. Přejedu jazykem přes její plný spodní ret a téměř okamžitě získám přístup.

Ruku, kterou mám pořád na její hrudi, posunu nahoru a něžně ji obejmu kolem krku. Palec mám na její čelisti a cítím, jak se hýbe s každým pohybem našich rtů.

Když nasaju špičku jejího jazyka, Ashley tiše zasténá. Přesune ruce na stůl, více se ke mně přitiskne, až se ocitnu zády na desce stolu. Přitáhnu si ji na sebe, zvednu chodidla ke kraji stolu a posunu se dál, aby měla Ashley víc místa.

Zatímco máme na chvíli oddělené rty, Ashley si vyleze na stůl a usadí se. Napůl leží na jednom koleni a napůl na mě. Rychle přitiskne rty k mému krku a položí ruku těsně pod má ňadra.

"Zase voníš jako ty," zašeptá mezi polibky.

Co odezněly její ranní nevolnosti, zase mi dovolila koupit si svůj obvyklý šampón a sprcháč, má je moc ráda.

Nechci, aby mi na krku udělala cucflek, tak jí navedu rty zpátky na své a něžné polibky přejdou ve vášnivé, mokré s otevřenými pusami, z nichž mi sténá do úst, přesune nohu na můj druhý bok a obkročmo se na mně usadí.

Takovýhle sex - ležící na sobě oblečené - nebude trvat moc dlouho.

Sjedu jí rukama po zádech, chytím lem její halenky a vytáhnu ji, až uvízne pod jejíma rukama. Ashley se zakloní, aby mi ji pomohla sundat, a odhodí ji stranou.

Vzhlédnu, a když spatřím její přivřené oči, musím se trochu usmát. Vzruší se neuvěřitelně snadno. Vážně, nemusím skoro nic dělat a udělá se. Víc než při jedné příležitosti jí stačilo, aby mě sledovala vyvrcholit, a sama mě téměř okamžitě následovala.

Nadzvednu se a Ashleyiny nohy zůstanou podél mého těla. Zatímco mi sedí v klíně, dám jí ruce kolem krku a přitáhnu si ji pro polibek. Ukloní hlavu, přejede mi po rtech jazykem a já je rozevřu. Rychle začne něžně zkoumat a dráždit.

Ruce mám na jejích bocích. Jednu jí přesunu mezi lopatky a jemně jí s ní sjedu po páteři. Jemně mi zasténá do úst a mírně ke mě přirazí.

Drsně mě zatahá zuby za spodní tet a pak ho utěšuje jazykem a něžným polibkem.

Přejdu rukama dopředu a přejedu jí palci přes ztvrdlé bradavky, díky čemuž se Ashleyina ústa zarazí, z krku jí vyjde zasténání a přirazí ke mně. "Bože," hlesne téměř neslyšitelně. Pak mě opatrně položí zpátky na stůl a znovu se zmocní mých rtů, zatímco se pomalu pohybuje po mém stehnu.

O minuty později odtrhnu rty od jejích, přejedu si přes své plné jazykem a pak jí pokynu, aby se zvedla. Ashley mi vyhoví a posune se po mé těle výš. Zahrnuju ji mokrými polibky špičky zvětšených ňader a jemně jí po malé ploše kůže škrábu zuby, až začne dýchat namáhavěji.

Vezmu do úst bradavku a Ashley hlasitě zasténá. Když natáhnu ruku k opomíjenému ňadru, začne se jí zvedat hruď. "Kurva, Spence," zasténá.

Když se ozve hlasité zaklepání na dveře, zarazím se.

"Vypadněte!" křikne Ashley.

"Ehm…," uslyším hlesnout ženský hlas. Nepoznám, kdo to je, sklání se nade mnou napůl nahá Ashley a sténá mé jméno. Nevím nic.

"Tady se sexuje! Přebij to!" znovu křikne Ashley.

Drobně se uchechtnu. "Ashley."

"Nemluv, dotýkej se mě," zašeptá, přirazí k mému břichu a vydá zvuk mezi povzdechem a zasténáním.

"Už?"

Ashley se v odpověď posune po mém těle dolů, lehne si na mě a horlivě mě líbá.

Aniž bych polibek přerušila, nadzvednu se v pokusu prohodit naše pozici, ale Ashley se nehne a já s ní nedokážu bojovat, hlava se mi točí rozkoší.

Naše rty se s mokrých zvukem oddělí a Ashley se odtáhne akorát dost na to, aby mě vzala za ruku. Posune si ji po těle mezi nohy a začne se proti ní rychle pohybovat. Přes její černé kostýmové kalhoty cítím prosakovat mokro a v odpověď tiše zasténám.

Nadzvednu se, abych se přizpůsobila vlnění její pánve a otevřu oči. Ashley je má zavřené, zatímco si vtáhne spodní ret do úst, skousne ho a znovu zasténá.

Volnou rukou jí zvednu hlavu a něžně ji políbím. Pomalu polibek prohlubuju a užívám si minuty hlubokého, vášnivého a mokrého líbání. Líbání s ní mě nikdy neomrzí, ani po téměř deseti letech.

Srdce mi uhání o závod, když Ashley hlasitě zasténá a odtáhne se. Když ze mě úplně sleze, pomalu otevřu oči. Dýchám plnými, nateklými rty a roztouženýma očima sleduju, jak si Ashley sundavá kalhoty a kalhotky.

Vidím, jak moc je vzrušená, ale nemám čas vychutnat si pohled na její tělo, protože už je zpátky na mém. Obročí mě a tahá zuby za citlivou kůži na mém krku.

Vrátím jí ruku mezi nohy a Ashley rychle upraví svou polohu, trochu se posune kvůli lepšímu přístupu. Přejedu jí prsty před zvětšený klitoris a Ashley k nim přirazí, sténá pro větší kontakt. V poslední době je mokřejší než obvykle a dnešek není výjimkou. Mokrými prsty do ní vklouznu a zarazím se u vstupu, mám v ní sotva špičky prstů.

Pohlédneme si do očí a Ashley proti mým prstů přirazí. Když je pohřbí hluboko v sobě, vydá dlouhé a hluboké hrdelní zasténání a pevně zavře oči.

Řekla bych jí, aby byla potichu, ale pochybuju, že by mě slyšela.

Nehýbám se, nechávám jí stanovit rytmus a Ashley začne přirážet k mé ruce. Spodní částí dlaně se dotýkám jejího klitorisu.

Ashley zrychlí tempo a dýchá překotněji. Sleduju, jak hodí hlavou dozadu a s každým přírazem čím dál hlasitěji sténá.

Uplynou minuty, kdy ji jen nechávám kroužit a přirážet k mým prstům, a kdyby tak často nesténala, nebo nedýchala tak překotně, prohodila bych naše pozice.

Když cítím, jak se začínají její stěny svírat, nadzvednu se, přitisknu rty na její a připojím se rukou k pohybu její pánve. Nevyhnutelně vyvolám orgasmus, při kterém jí tělo ztuhne a následně se na mně roztřese, zatímco spolknu její hlasitý sten, který by jinak určitě slyšeli hosti.

Odtáhnu rty od jejích a znovu otevřu oči. Zhluboka dýchá a ztěžka polkne, oči má pořád pevně zavřené.

Když se Ashley konečně znovu obleče, urovnám si košili, kterou mám znovu na sobě, a sehnu se, abych podruhé během uplynulé čtvrthodiny sebrala různé papíry, na jejichž založení jsem vždycky moc líná. Jsem buď příliš unavená nebo myslím na Ashley a jaké to bude, až už nebudeme v domě jen my dvě.

Slyším i cítím ji přistoupit, dřepnout si vedle mě a přitisknout mi rty ke koutku úst v protáhlém polibku. Pak mi pomáhá všechno sebrat a urovnat to na stole.

Když usoudím, že stůl vypadá zase normálně, otočím se k Ashley a přitáhnu si ji pro nejněžnější polibek, který jsme si dnes daly.

Jakmile se vzpamatovala z orgasmu, navrhla jsem, že s oplacením bychom měly počkat až na večer, určitě už takhle budeme mít u stolu na co odpovídat.

A když mi Ashley nasaje do úst špičku jazyku, toho rozhodnutí počkat lituju.

Po sérii letmých polibků s nimi ustane a po posledním krátké cudné puse se na mě usměje a poodstoupí.

Odemknu a otevřu dveře a rychle se rozhlédnu. Když vidím, že nám nikdo nevěnuje pozornost, pokynu Ashley, aby vyšla ven.

Vejdeme na prázdné záchody a opláchneme se. Dosuším si ruce, když ke mně Ashley zezadu přistoupí, odhrne mi vlasy z krku a políbí mě na něj. "Děkuju za úžasnou polední přestávku," zašeptá. V zrcadle vidím, že se culí, a usměju se.

"Rádo se stalo."

Když se vracíme zpátky ke stolu, pevně mi svírá ruku a obě se zarazíme, když spatříme rozruch u stolu. Aimee se snaží netvářit neskutečně naštvaně, zatímco se otírá hromádkou ubrousků. Bílou blůzu má prosáklou něčím, co vypadá jako čaj.

Pohlédnu na svou matku a všimnu si skrývaného, ale lstivého výrazu. Její sklenice s ledových čajem je prázdná.

"Co se tu děje?" zeptám se lehkých tónem Rachel.

Zatímco je Aimee zaměstnaná sušením svém hrudi a klína, Rachel se bez omezení usměje. "Tvojí mámě vyklouzla sklenička z ruky."

Mlčky se zasměju a Ashley zpevní sevření mé ruky, abych přestala.

"Omlouvám se," řekne Paule Aimee evidentně falešným tónem a doslova po ní hodí další ubrousek.

"Nic se nestalo," dostane Aimee přes zatnuté zuby.

Vidím, jak si má matka a Christine vymění pohled. Chris se tváří pobaveně a vrtí hlavou.

"Ale měla bych jít. Pokud si pospíším, stihnu dojet domů a převléknout se," pokračuje Aimee a začne se zvedat.

"Zatím."

"Měj se."

"Sbohem," řeknou po sobě Christine, Rachel a Paula. Paulin tón není přátelský.

Zdá se, že Aimee je trochu v šoku, že její odchod nezpůsobil pozdvižení. Christine pořád klidně upíjí ze své skleničky, Rachel teď něco šeptá s Ashley a moje máma na ni nepřátelsky upírá zrak. "Ehm, Ashley?" zeptá se Aimee. "Jdeš?"

Ashley mi sevře ruku, kterou pořád drží. "Musím vyrazit až za deset minut. Zůstanu tu, jestli to nevadí," dodá zdvořile.

Po rychlém pohledu na mě, při kterém nedává nic znát, Aimee soustředí pozornost zpátky na Ashley a slabě se usměje. "Samozřejmě. Uvidíme se v práci."

"Jasně," odvětí Ashley a jde si opět sednout.

Rachel vyklouzne z boxu, aby mohla Aimee projít, a já potlačím zasmání, když Aimee zakopne o její nohu a mírně zaklopítá. Nevím, jestli to bylo schválně, ale jak znám Rach, tak pravděpodobně ano.

"Ráda jsem vás dvě zase viděla," řekne s pohledem na mě a Rachel Aimee, která teď stojí vedle stolu a v ruce má kabelku. "A vás dvě jsem moc ráda poznala," pohlédne na Paulu a Christine, jedna jí věnuje zdvořilé děkuji a druhá se jí téměř vysměje. Ani jedna tu větu nezopakuje.

"Měj se, Aimee," řeknu mile s úsměvem.

Na Aimeeině tváři se objeví pomalý úsměv a můj mírně povadne, než ucítím, jak Ashley přitiskne nohu k mé.

"Ty taky, Spencer," odvětí Aimee a neodvrací ze mě zrak.

Ashley se věnuje svému pití a naše matky si povídají, ale cítím, že se Rachel dívá. Nakloní se přes stůl a já musím oční kontakt s Aimee přerušit. Rachel se nakloní blíž k Ashley a mně a ušklíbne se. "Zrovna jste to dělaly, že jo?" řekne tak nahlas, aby to Aimee slyšela.

Ashley, která si zřejmě z přítomnosti kamarádky nic nedělá, se uculí a pozvedne obočí.

Aimee rychle odejde.

15

Jakmile oknem napravo spatřím, že Aimee odjela, otočím se na Rachel a věnuju jí vděčný úsměv. Odpoví mi úsměvem a pokrčení rameny, dělá, jako by to nic nebylo. Musím ale nesouhlasit. Ačkoliv to nerada přiznávám i sama sobě, Aimee umí nahnat strach, když chce, a mít u sebe někoho jako Rachel dodá člověku jistotu.

"Díkybohu," zamumlá Paula a Christine se tomu usměje. Může mluvit jen o jednom člověku.

Ashley se napije a já sleduji její krk, zatímco polyká, najednou mě zvláštně fascinuje. "Není tak zlá, Paulo," řekne Ashley napůl s úsměvem.

"Ale je. A vypadá jak pitomej Rick Moranis," odvětí Rachel a všichni - včetně mě - se tomu zasmějí.

"Nevypadá," brání ji Ashley.

"Ale jo, zlato, vypadá," odvětí Rachel. "A co jste jí proboha řekly, holky? Šla vás hledat, a když se vrátila, tvářila se, jako by chtěla někoho zabít," uchechtne se.

V přítomnosti své a Ashleyiny matky mírně zčervenám. "Ehm," vrtím hlavou a pečlivě vážím slova. "Ashley…"

"Telefonovala jsem," přeruší mě Ashley, jak kvůli mé nervozitě tak kvůli našim dvěma rodičům, kteří sedí u stolu. Rachel ví, co jsme tam dělaly. Ashley mě pod stolem vezme za ruku. "Volala jsem do práce, že je mi špatně. Můj šéf se choval jako debil, takže jsem křičela a... jo. Myslím, že půjdu domů a zbytek odpoledne budu odpočívat."

Při představě toho odpočinku ztěžka polknu.

"Je ti něco?" vyptává se znepokojená Paula.

Vidím, jak se Rachel ušklíbne. "Takže", začne a překříží si nohy, "volala jsi svýmu šéfovi, že odpoledne nepřijdeš, ale když ses vrátila ke stolu, řekla jsi Rickovi Moranisovi, že tu zůstaneš ještě deset minut? Copak za tím je, hmm?" Stiskne rty a zubí se na mé zúžené oči, kterými ji varuju, aby sklapla.

"No... deset minut, než pojedu," odvětí Ashley. "Nechci být nezdvořilá."

"Samozřejmě."

Lehce Rachel pod stolem kopnu a ona se pouze zasměje.

"Zlatíčko? Není ti nic? Neměla by ses přepínat," řekne Christine Ashley starostlivě.

Ashleyina ruka, kterou mě pod stolem pořád drží, se přesunu na vnitřní stranu mého stehna a jemně mě hladí. "Nic mi není, mami. To spraví odpoledne v posteli."

Nenápadně posunu Ashleyinu ruku po své noze níž na vhodnější místo, když jsme na veřejnosti. "Myslím, že si taky vezmu na odpoledne volno."

Ashley se na mě otočí s výrazem v očích, ze kterého ztěžka polknu a sklopím zrak k jejím rtům. "Jo?"

"Jo, doma je potřeba udělat pár věcí."

Když vzhlédnu, Ashley se usměje a sklopí zrak na mé rty a nechává ho tam. "Můžu ti s tím pomoct."

Sleduju, jak si krátce olízne spodní ret a pak si přes něj přejede zuby. Odkašlu si. "To budu ráda."

"Já budu taky ráda."

Slyším, jak si Rachel odkašle, a s Ashley od sebe odvrátíme zrak.

Paula telefonuje a kroutí si pramínek vlasů kolem ukazováčku a hihňá se jako zamilovaná puberťačka. Pozvednu jedno obočí, dokud se na mě nepodívá a nezamumlá: "Tvůj otec." Při zmínce o něm se usměju a otevřu pusu, abych něco řekla, když Ashleyina ruka znovu vystoupá na mé stehno.

Trochu v židli ztuhnu a snažím se neusmívat, zatímco jí dávám ruku dolů a pro jistotu ji sevřu ve své. "Nech toho," zašeptám jí nenápadně, aniž bych se k ní otočila.

"Tak přestaň takhle vypadat," zašeptá mi v odpověď a hladí mi palcem ruku.

"Jak?"

"K nakousnutí."

Obrátím oči v sloup, ale v obličeji si mi rozhostí ruměnec. Ashley mi ruku sevře, čímž mi dává vědět, že to začervenání viděla a chce odejít. Hned.

"Takže my už asi půjdeme," začne Ashley. "Jsem nějak unavená."

"Unavená, hm, Ashley?" ušklíbne se Rachel.

"Je unavená," pípnu do toho. "Vyřízená, fakt."

"Vyřízená, vážně?"

"Ano."

Rachel se ušklíbne. "Hmm."

Věnuju Rachel pohled, kterým jí říkám, aby sklapla, a Rachel se usměje a dopije své pití. Ashley se rozloučí se svou matkou objetím, pusou na tvář, slibem, že ji brzy zavolá, a 'mám tě ráda'.

Nešikovně se nakloním přes Ashley, abych Christine objala, a Ashley mi dá ruku na záda a zlehka mi přejede nehty přes košili. Odtáhnu se, ještě než může zajít dál, a zamávám Paule, která se červená něčemu, bez čeho se klidně můžu obejít.

"Počkej, kanče," zamumlá do telefonu. "Vy odcházíte?" zeptá se Paula Ashley a mě.

Pozvednu obočí. "Kanče?"

"Vy odcházíte?" zopakuje s úsměvem.

"Ashley musí něco udělat, takže jo."

"Myslela jsem, že je unavená," zamumlá Rachel s dalším plátkem citrónu mezi zuby.

"No... jo. Musí si zdřímnout."

Paula náhle vyprskne kvůli něčemu v telefonu smíchy, odvrátí obličej a něco šeptá.

"Nebo udělat tebe."

Cítím, jak mi hoří tváře, a neodvažuju se pohlédnout Christininým směrem. "Nelíbí se mi, co naznačuješ, Rachel."

Rachel se zasměje se a já se konečně usměju. Její smích je vždycky nakažlivý. "Jak chceš, už odsud vypadněte, dokud jste mladý."

Rachel je jen o rok starší než já a Ashley.

Ashley mě ještě naposledy pohladí po vnitřní straně stehna a já dám její ruku pryč a vstanu. Ruka se mi rychle ocitne zpět v její. "Pozdějc mi zavolej," řeknu Rachel. Pohlédnu na Christine, která teď rovněž telefonuje, a usměju se. "Mnohem, ale mnohem pozdějc."

Rachel předvede teatrální zasalutování dvěma prsty a Ashley mě prakticky táhne od stolu. Téměř se dostaneme k východu, když se otočí a vede mě dozadu. Rychle mě strčí do mé kanceláře a zabouchne za sebou dveře. Slyším zapadnout zámek.

"A tady jsme, protože...?"

Ashley odstoupí od dveří a přistoupí ke mně. "Protože tě fakt, ale fakt potřebuju políbit."

"Nechci patnáct minut v kanceláři. Chci celý odpoledne v posteli."

Dá mi ruku kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Nebráním se, ani se neodtáhnu. "Chci jenom pusu. Vážně, jenom jednu pusu."

Usměju se jejímu nadrženému výrazu. "S tímhle výrazem? Zapomeň. Doma."

Uculí se. "Musíš mě políbit, kdykoliv chci, Spencer. Na to je zákon."

Drobně vzdychnu a dám kolem ní ruce. "Ty kraviny, který občas vypouštíš z úst..."

"Musím vůbec zmiňovat kraviny, který vypouštíš z úst ty?"

"Všechno, co říkám, je důležitý nebo vtipný. Tvý slova, ne moje."

Téměř vidím, jak se jí v té její krásné hlavičce otáčejí kolečka. "Jo, ale ne když ve čtyři ráno mluvíš ze spaní a říkáš 'Ash, Ashley... našla jsi to pití? Dopila jsi ho? Mám ti přinést další?', v tý chvíli ne."

Mírně zrudnu. Před dvěma týdny si Ashley celý den stěžovala, že má žízeň, a asi jsem na to při spaní myslela. "Nezájem."

Její oči přejdou od mých k mé zrudlé tváři a zvedne se jí koutek úst. Vzápětí jsem opět přitisknuta na zeď a Ashleyino tělo se pevně tiskne k mému. Oči má tmavší. Jednu ruku mi dá pod stehno, zvedne ho a zaklesne si ho kolem boku. Cítím její břicho na svém a téměř se usměju. Lidi říkají, že ho má velké, ale nemá, jen jsou překvapení, že je větší. Má ho viditelně vyboulené a vejde se do mateřského oblečení, protože většina jejích kalhot jí nepadne, ale ještě ho nemá 'jak almaru'.

Ashley se posunu víc mezi mé nohy a nakrátko zavře oči. "Spencer," zašeptá.

"Co?"

"Jsem nadržená."

"Nepovídej."

Usměje se milým, rozkošným úsměvem, který zbožňuju. "Ne, myslím nadržená ve smyslu 'stačí, když se mě jenom dotkneš, a udělám se'."

"Žádný líbání, žádná předehra? Myslím, že tu někdo přehání," dám jí pusu na bradu.

Ashley se neusměje, místo toho si opře hlavu o mé rameno, přirazí ke mně a k uším mi dolehne její tiché zasténání. "Nepřeháním," zašeptá. Pak mě začne líbat na krk a znovu ke mně přirazí. K uším mi dolehne další tiché zasténání. "Vůbec nepřeháním."

Zvedne hlavu, rychle vyhledá ústy má a já ji v odpověď přitisknu nohou blíž k sobě. Hlavu, kterou jsem měla opřenou o zeď, mi opatrně odtáhne a drží ji v dlaních, zatímco mě znovu a znovu líbá.

Přejede mi jazykem přes spodní ret, pak za něj jemně zatahá zuby a o okamžik později ho uvolní. Naše ústa po sobě klouzají a já ji ochutnám jako první. Opatrně ji dráždím a zkoumám, jako jsem to dělala už nesčetněkrát. Když jí jemně nasaju špičku jazyka, zasténá a znovu ke mně přirazí.

Přesunu ruku k její hlavě a víc se k ní přitisknu. Líbám ji vášnivěji a pomáhám pohybům její pánve nohou, kterou mám kolem ní pořád zaháknutou.

Ashley se odtáhne a stěží mi dovolí popadnout dech. Tělo už nemá na mém, ale prakticky mě táhne s sebou na podlahu. Rychle si lehne na záda a stáhne mě na sebe. Když jí ležím mezi nohama, opět spojí naše rty.

A já se snažím neusmívat, protože jsem pořád trochu vzrušená z našeho předchozího pobytu tady, kdy se mě Ashley stěží dotkla, ale ona už je mokrá a to jsme se jen líbaly.

Když se pokusí něžné líbání prohloubit, odtáhnu se. V odpověď se mi dostane nespokojeného zasténání. Otevřu oči a Ashley poslepu sáhne rukama nahoru, přitáhne si mě zpátky a zaútočí jazykem na můj krk.

Usilovně se snažím nechat oči otevřené, a když mi přesune rty na místečko těsně pod uchem, zasténám a pak se nadzvednu. Ví, co to se mnou dělá. "Počkej," vyhrknu pořád mezi jejíma nohama. Ruce mám na vnějších stranách jejích stehem. "Tady ne."

Tentokrát oči otevře a má je přivřené a tmavé. "Přímo tady."

"Ne." Zavrtím hlavou, otočím se na kolenech a chystám se vstát. Jedno chodidlo mám na podlaze, když mě Ashley chytnu za ruku a stáhne mě zpátky. Ocitne se mezi mýma nohama. Dokážu ze sebe dostat jen tlumené "Mfph", protože opět přitiskne rty na mé.

Ruku přesunu na její bedra a pod látku její halenky, a když si její jazyk probojuje cestu zpátky do mých úst, bezděčně ji sevřu. Krátkými nehty ji škrábu po jemné pokožce a rovněž ji líbám. O chvilku později se Ashley trochu odtáhne, přiloží tvář k mé a opakovaně ke mně přiráží. Její tlumené sténání je hlasité.

S každým jejím přírazem mi srdce buší rychleji a dýchám překotněji a mezi nohama cítím příval tekutiny. "Dost," hlesnu tiše, momentálně jsem ztratila hlas.

Když to Ashley uslyší, ustane a otevře oči. Má tázavý pohled. "Už je zase někdo u dveří?" zeptá se zadýchaně.

"N-"

"Nemáme čas!" křikne ke dveřím.

Otočím její tvář zpátky ke své a usměju se tomu, jak moc mě chce. "Konec," zahlásím něžně.

"Za chvilku," zamumlá a líbá mi krk.

"Tady to dělat nebudeme. Pojedeme domů."

"Tak dlouho čekat nevydržím."

"Budeš muset. Nechci být odřená od koberce."

Ashley se tváří zmateně a vrtí hlavou. "Spencer.... fakt nechápu, co mi teď říkáš, pokud neříkáš, abych si sundala halenku." Začne si ji svlékat.

Zastavím ji a usměju se. Pak nás obě posadím a jemně ji odtlačím, aby mi neseděla v klíně. "Jedeme domů," oznámím.

Olízne si rty, zhluboka se nadechne a projedu si rukou rozcuchanými vlasy. "V tomhle stavu nemůžu řídit, Spencer."

"To zvládneš." Dám jí pusu na tvář a otočím se s úmyslem konečně vstát, ale Ashley mě stáhne zpátky, otočí mě a dá mi rychlou pusu.

"Co jsi říkala?" zeptá se mezi polibky. "Že zůstaneme tady?"

Na jejích rtech se usměju a odstrčím ji. Držím ji na délku paží od sebe. "Ne, nymfomanko."

Zasténá a svěsí hlavu. "Přivádíš mě do hrobu, Spence."

Konečně vstanu a jen okamžik váhám, jestli jí mám nabídnout ruku, pak ji k ní natáhnu. Rychle mi ji sevře a zatáhne, až udělám krok dopředu. Naštěstí jsem na to byla připravená.

"Ani to nezkoušej," varuju ji lehkým tónem.

Když konečně vstane, uculí se o pak mě opět přimáčkne ke zdi. Když do ní tvrdě narazím zády, zasměju se. "To bolelo."

Zatahá mě za lem košile. "Vynahradím ti to."

Natáhnu ruce k jejím, propletu naše prsty a ruce jí odtáhnu. "Můžeš mi to vynahradit doma."

Než má možnost mě políbit nebo se mě dotknout za hranicemi přístupnosti pro mládež, vedu ji za ruku ke dveří a kontroluju při tom, jestli máme obě urovnané oblečení.

Když dojdeme na parkoviště, vidím, že Paula a Christine právě odjíždějí, aniž by nás viděly.

"Panebože."

Otočím se na Rachel, která se opírá o dveře svého auta, a potlačím úsměv. "Ani slovo."

Rachel hravě vykulí oči a pohlédne na Ashley. "Nedokázala jsi ho udržet v kalhotách, Daviesová?"

"To Spencer."

Otočím se na ni a pozvednu obočí. "Ehm, kdo že to?"

"A to je kódový označení pro okamžitě-mě-dostaň-domů, takže zatím, Rach."

Uchechtnu se, zatímco mě Ashley táhne směrem, kde mám zaparkované auto. Rachel dokážu zamávat a dostane si mi od ní pobaveně pozvednutého obočí. Pak zavrtí hlavou a nastoupí do svého auta.

"Ježíší, Ashley," řeknu, jakmile jsme u mého auta.

V odpověď mě k němu přitiskne a líbá mě.

Odtáhne se, když se mi začnou podlamovat kolena, a pak mi dá na rty ještě poslední cudnou pusu. Nakloní se a pošeptá mi do ucha: "Schválně, kdo bude doma první."

16

Když zastavím na příjezdové cestě a spatřím Ashleyino prázdné auto, drobně se zasměju. Zapřemýšlím, kolik zákonů při rychlé jízdě domů porušila a udělám si v duchu poznámku, abych jí za to zítra vyčinila. Nelíbí se mi, když z jakéhokoliv důvodu jezdí rychle, zvlášť teď když je těhotná.

Otočím se a vytáhnu klíček ze zapalování. Natáhne ruku ke dveřím, když vtom se prudce otevřou a hledí na mě uřícená Ashley. "Pomalejš to nešlo, Spencer? Ježíši."

"Promiň, že jsem nechtěla nabourat a umřít," mile se usměju.

Ashley zasténá a chytne mě za paži, aby mi pomohla ven. "Nahoru, hned."

"Kdo říkal, že chci jít nahoru? V domě je toho potřeba spousta udělat."

Jakmile jsem celá venku, Ashley zabouchne dveře a přitáhne si mě k sobě. Ruce mi dá kolem beder. Mírně odtáhnu trup a obdivuju její ztmavlé oči, růžový obličej a hluboké nádechy.

"Já potřebuju udělat."

Její obličej je najednou mnohem blíž. Na poslední chvíli otočím hlavu na stranu a její rty se dotknou mé tváře. Tiše zasténá. "Spencer," zamumlá na mé tváři, kterou teď zahrnuje polibky.

Cítím parfém, který posledních pět let používá, a usměju se. "Miluju tě," řeknu tiše.

A jsem strčená do domu.

"Líbí se ti mě mučit?" zeptá se Ashley s nevěřícným výrazem na své hezké tvářičce a nohou zabouchne dveře.

"O čem to mluvíš? Udělala jsem ti to před čtyřiceti minutama. Nejsou to dva měsíce," dodám sarkasticky při vzpomínce, jak jsem šílela, když jsem v sedmnácti sexuálně strádala osm dlouhých, mučivých týdnů.

Při jízdě domů jsem si upravila vlasy do drdolu, protože dnes je obzvlášť horko a líbilo se mi cítit na krku vánek od oceánu. Doma máme chládek, tak si vlasy rozpustím do culíku a sleduju, jak Ashley krok po kroku přistupuje blíž, až je přímo přede mnou.

"Spencer," hlesne tiše a hledí mi na ústa.

"Co?"

Chytne mě rukou kolem boku a přitáhne si mě k sobě. "Pokud nebudeš křičet moje jméno, nemluv."

Otevřu pusu, abych řekla ještě něco, ale Ashley pustí můj bok, vezme mě rukama za hlavu, přitáhne si mě k sobě a naléhavým polibkem zaútočí na mé rty.

Vpletu jí ruce do vlasů, držím ji na místě a pohyb po pohybu jí polibek oplácím. Ukloním hlavu, přejedu jí jazykem přes spodní ret a okamžitě se dočkám přístupu. Její jazyk se krátce otře o můj a pak se stáhne.

S každým pohybem rtů a jazyka cítím, jak se sevření rukou na mé hlavě zesiluje, ale než to může bolet, Ashley přesune jednu ruku na můj týl a druhou na mé bedra.

Cítím na rtech její jazyk, ale pokaždé jí přístup odmítnu, dokud její krátké a tvrdé polibky nepřejdou v dlouhé a jemné. Když jí dovolím líbání prohloubit, Ashley zasténá, strčí prsty těsně za pas mých kalhot a povalí mě zády na schody.

Drobně nelibě zasténám, bolelo to.

Ashley přeruší polibek právě ve chvíli, kdy se mé plíce chystaly prasknout, a klestí si polibky horkou a mokrou cestičku vzhůru po mém krku. Otevřu nezaostřené oči a okamžitě je zase zavřu, když se její rty a jazyk dostanou do kontaktu s citlivým místečkem těsně po mým uchem. Ashley si na mě obkročmo nešikovně sedne a víc mě přitiskne ke schodům.

Otevřu oči, dám jí jednu ruku kolem zad a nadzvednu se s úmyslem, že jí něco řeknu, ale Ashley sevře materiál mé košile a doslova trhnutím ji rozevře. Jinak tichou místností se rozlehne zvuk odlétávajících knoflíků a Ashleyina namáhavého dýchání.

"Ashley," zamračím se. Tu košili jsem měla ráda.

Zamumlání svého jména si splete se zasténáním potěšením, znovu přitiskne rty k mému krku a rychle zasténá mé jméno.

Zvednu jí hlavu a znovu otevřu pusu, ale Ashley předkloní hlavu, hluboce mě líbá a zrychluje mi tep. Během několika sekund mi sundá košili z ramen. Když ji odhodí za sebe, mírně se zakloní a já se nakloním spolu s ní.

"Nahoru," mumlá na mých rtech.

"Musím ti něco říct," odvětím a rychle pokračuju v líbání.

Jelikož se právě činí jazykem uvnitř mé pusy, jen zamumlá na znamení, abych pokračovala, ale já si nemůžu ani za nic vzpomenout, co jsem jí to chtěla říct.

Když nic neřeknu, Ashley se odtáhne a chvilku nasává vzduch do plic a s očima upřenýma na má zvedající se ňadra v podprsence vzdychne. Beze slova se zvedne ze schodů a popadne mě za ruku. Pak se otočí a téměř se rozeběhne po schodech nahoru.

Usměju se tomu a ochotně se nechám táhnout domem.

Když se dostaneme ke dveřím ložnice, přimáčkne mě na ně a přitiskne žhavá a naléhavá ústa na má. Při vzpomínce na reakci v kanceláři jí zaháknu nohu kolem boků a přitáhnu si ji k sobě. Z jejího tichého zasténání poznám, že se jí to líbí.

Vzhledem k mírné změně tlaku na rtech a tomu, jak se její tělo hýbá, nemusím otevřít oči, abych věděla, že si sundala halenku, ve které jí to strašně sluší, ale ještě mnohem víc jí to sluší bez ní. Odtáhne se a uslyším slabý zvuk dopadající halenky na podlahu.

Když se ke mně Ashley opět přitiskne, tiše zakleje. Pak se odtáhne, chytne mě za zápěstí a táhne mě s sebou směrem k posteli. Na kraji si kleknu a dolezu k polštářům. S Ashley se setkám uprostřed postele a usměju se, když spatřím její úšklebek, zatímco dá přes mě nohu a obkročmo si na mě sedne.

Když jí přejedu nehty přes boky, její úšklebek se změní v úsměv.

Vzpomenu si, co jsem chtěla říct dole, ale stejně jako posledně ze mě díky jejím rtům na mých vyjde pouze tichý vzdych.

V téhle chvíli mi Ashley obvykle říká, jak moc mě miluje, a zatímco sjíždí rty po mém krku, dychtivě čekám na ta sladká slova.

"Jsem děsně nadržená," zasténá a přirazí ke mně.

Usměju se a můj úsměv jen mírně povadne, když mi krátká ostrá bolest dá vědět, že mi Ashley těsně pod kůží na krku praskla cévku. "Máš hlad?" zeptám se suše.

"Jak to, že jsi tak při smyslech?" zeptá se sténavě a znovu ke mně přirazí.

"Je to dar," odvětím, zatímco Ashley zvedne trup z mého a přetočí se na stranu, aby si sundala kalhoty.

Když je překážka pryč, Ashley se vrátí ke mně a rozepne mi knoflík u kalhot a stáhne krátký zip. Nadzvednu pánev, dovolím jí mi kalhoty sundat a sleduju, jak je odhodí stranou.

Ashley skloní hlavu, přitiskne ústa na vnitřní stranu mého stehna. Když zapojí jazyk, slabě zasténám.

Prolíbává si cestičku po mém těle nahoru, až nad obličejem spatřím její roztoužené oči a nateklé rty.

"Nezavolala jsi svýmu šéfovi," dostanu ze sebe konečně. Její žáci nejspíš sedí v lavicích a čekají na ni.

"To je mi fakt, ale fakt putna," vydechne, skloní rty a spalujícím polibkem se zmocní mých, zatímco na mně vlní pánví.

Díky pouhé tenké látkové překážce mezi námi cítím, jak je vzrušená, a zasténám jí do úst, díky čemuž mě začne líbat ještě vášnivěji. Zatímco vycházím v ústrety každému jejímu pohybu, Ashley hlasitě zasténá a odtáhne ústa. "Kurva," zamumlá.

Na chvíli přestanu pohybovat pánví a umožním, aby Ashleyino vzrušení, které cítím, trochu polevilo. Natáhne ruku a zvednu telefon. "Zavolej tam," dostanu ze sebe a hlas mi při druhém slově přeskočí. Otevřu oči a vidím, že Ashley má své pevně zavřené, zatímco se na mě vlní.

"Nevím ani, jak se jmenuju, Spencer, prosím buď zt-," zarazí se a zasténá.

Spolknu vlastní sten, než ho uslyší. Vím, že kdyby mě slyšela sténat, nepřestala by za nic na světě.

"Zavolej tam," zopakuju s husí kůží na paži. "Nebo se vrátím do práce," vyhrožuju.

Ashley si ode mě telefon vezme a projede si roztřesenou rukou rozcuchanými vlasy. "Jaký je tam číslo?" zeptá se zadýchaně, zatímco tupě zírá na telefon v ruce.

Řeknu jí ho a zatlačím na ni, až se ocitne na zádech. Zatímco ležíme šikmo přes postel, přitisknu rty na spodní část jejího krku.

"Spencer, co to proboha vyvádíš?" zajíkne se s telefonem u ucha, zatímco znovu zvedne pánev, aby vyhledala mou.

"Čtu si noviny," odvětím, přejedu jí nehty po bocích a usměju se, když ucítím, jak se zachvěje. Vím, že už to číslo vytočila.

Tiše zasténá. "Jsem tak nadr... zdravím, haló?"

Znovu se usměje a vyjedu jí jazykem po krku k uchu.

"Jak se jmenuju? Jmenuju se...," Ashley se odmlčí a tělo se jí napne z potlačeného zasténání.

"Ashley Daviesová," zamumlám na její pokožce.

"Ashley Daviesová," zašeptá.

Když jí zatahám za ušní lalůček, Ashley telefon upustí. Zase ho zvedne a přiloží si ho zpátky k uchu.

"Proč volám?"

Mírně se posunu po jejím těle dolů a políbím jí vrcholky zvětšených ňader. Sevře mě v týle a přirazí k mému břichu. "Při obědě jsi omdlela a jsi na vyšetření na Pohotovosti, takže odpoledne nepřijdeš," napovídám jí tiše.

"Mdloby... oběd... Pohotovost, nashle zítra," zadeklamuje tupě a čeká na odpověď. "Jsem nějak mátožná," zašeptá. "Asi mi neproudí krev do hlavy."

Když jí přes krajkovou podprsenku obejmu rty ztvrdlou bradavku, prohne záda a tiše zasténá.

"Svalový křeče," vykvikne. Usměje se a přesunu volnou ruku k opomíjenému ňadru.

Cítím její nezpochybnitelné vzrušení. Posunu se mezi jejímu nohama dozadu, sundám si kalhotky, pak se opět otočím a zatahám za její. Ashley nadzvedne pánev, já jí mokré kalhotky sundám a odhodím je stranou.

"Zavěs, Ashley."

"Sbohem," pronese rychle a zavěsí. Pak zvedne ruku za hlavu a upustí telefon na podlahu.

Sjedu jí rukou po levém stehnu a přesunu ji na jeho vnější stranu. Pak zvednu pravou nohu přes její a posunu se víc mezi její nohy. Lehnu si na ni, ale zůstávám na kolenech. Zatímco jí držím nohu, Ashley ke mě přiráží. Když pomalu začnu vlnět pánví, oči jí málem zapadnou do hlavy.

"Kurva," zamumlá a já si skousnu ret a zavřu oči.

Začne přirážet rychleji a já se jí přizpůsobím. Zvýším tempo, třu se o ni silněji a zarývám jí nehty do stehna.

V podbřišku ucítím napětí a zasténám, obličej mi začíná rudnout.

Ashley najednou ustane v přirážení, posadí se, chytne za tváře a hluboce mě políbí. Dám jí ruce kolem ramen a naše ňadra v podprsenkách se k sobě přitisknou. Když mě povalí na záda, nebráním se. Oddělí naše rty a pak napodobí mé počínání z před chvíle. Rychle se posune mezi mé nohy, zbytek váhy těla drží na kolenou a vlní se na mě.

Zatímco současně zasténáme, Ashley mě sevře silněji a cítím, že je ještě mokřejší.

Pohnu rukou a pokusím se ji dát mezi její nohy, ale pustí mé stehno, proplete naše prsty a pevně mi ruku sevře. "Ještě ne," vydechne a vzápětí zasténá.

Cítím v jejím klíně napětí a pulzaci a vycházím v ústrety každému přírazu její pánve, až začne dýchat přerývavě a rychlost jejích přírazů naroste. Narůstajícím vzrušením zasténám a Ashley jemně zalapá po dechu, pak se její tělo napne a já zrychlím tempo. Přirážím k ní silněji a ona se o mě ještě silněji tře.

O minutu později na mě její tělo strne a ustane v pohybech. Zatímco se roztřese, v pokoj se rozlehne hlasité zasténání a Ashley ke mně v orgasmické křeči přirazí.

V ruce cítím bolestivý tlak, když mi ji Ashley pustí, položí se na mě a srdce jí divoce buší.

Ztěžka dýchám a mezi nohama cítím naléhavý tlak. "Spokojená?" zeptám se po chvíli.

"Ne."

"Cože?" divím se nevěřícně. Tohle odpoledne byla už dvakrát.

Cítím, jak se na mé hrudi usměje. Pak se zvedne a políbí mě. Už mě nelíbá zoufale a krátce, ale dlouze a něžně. S posledním jemným polibkem se odtáhne. "Neboj, vím, že jsi na řadě," zašeptá mi do ucha.

Díkybohu.

"Jakmile se osprchuju," dodá a sleze z postele.

Následuju ji, chytnu ji za zápěstí a otočím ji usmívajícím se obličeje zpátky k sobě. "Pokud mě tedy vážně takhle necháš, tři dny se tě nedotknu."

Pro sexuální závislačku Ashley to představuje peklo.

Přitiskne mě ke dveřím a její polibky jsou něžné a jemné. Opatrně a něžně líbá mé rty. Láskyplnýma rukama mě hladí po každém kousku kůže, který najde, a jemně se dotýká mých ňader, zatímco palci přejíždí přes ztvrdlé bradavky.

Otevřu oči, odtáhnu rty od jejích a namáhavě dýchám. "Nemiluj se se mnou."

Ashley otevře oči, pohlédne do mých a pak pomalu přikývne.

Nakloním se a zmocním se jejích rtů tvrdým polibkem, který mi oplácí. Zatímco slyším, jak se po sobě naše rty pohybují, proplete prsty s mými, zvedne mi ruce za hlavu, přitiskne mě ke dveřím a pevně mě drží.

Naše rty po sobě klouzají a tisknou se k sobě a Ashley s každým pohybem rtů líbání prohlubuje, až nakloním hlavu, otevřu pusu a naše jazyky začnou soupeřit o nadvládu. Když se ke mně přitiskne, tiše zasténám.

Odtáhne se a já se pohnu dopředu s ní. Nechci přerušit kontakt našich rtů.

Ashley pustí mé ruce a přejde od tvrdých a krátkých polibků k jemným a pomalým, zatímco mi strčí ruce za záda. Aniž by mi musela říkat, prohnu se a Ashley mi hbitě rozepne podprsenku.

Když se Ashley odtáhne, aby ze mě sundala poslední zbytek oblečení, naše rty se hlasitě oddělí.

Zatímco si prolíbává žhavou a mokrou cestičku na mém krku, zakloním hlavu v němé rozkoši a hrdelně zasténám, když si Ashley vezme do vroucích úst ztopořenou bradavku. Ruku jí dám na hlavu a tiše vzdychnu, když zvedne ruku k opomíjenému ňadru a téměř bolestivě začne válet a štípat jeho vrcholek. S simultánními pohyby její ruky a jazyka ucítím ve stále pulzujícím klíně další mokrý přival.

Když Ashley prohodí ňadra a vezme si do úst druhou bradavku, propnu na dveřích záda. Když zlehka skousne, tiše zalapám po dechu.

Poslepu sáhnu pro její ruku a dám si jí mezi nohy. Pánev vystrčím dopředu v prosbě o kontakt. Jakýkoliv kontakt.

Zvedne ústa z mého ňadra a prolíbává si cestičku zpátky nahoru. Zastaví se na mém krku, kde mě políbí a zaútočí na mou pokožku. Téměř drsně za ni zatahá zuby a pak utišuje bolest přejetím jazykem.

Oběma rukama ji vezmu za tvář a zoufale ji líbám. Můj jazyk se rychle probojuje do jejích úst a zápasí s jejím. Líbáme se, dokud mě nepálí plíce. Odtáhnu se a zhluboka dýchám. Zrak mám na chvilku tmavý, dokud nezklidním dýchání.

Pokusím se propnout k jejím prstům, kterými mě škádlivě krouživě hladí po vnitřní straně stehna. "Ash," zasténám a drobně se frustrovaně zamračím.

Cítím, jak se mi na bradě usměje. Pak ji jemně políbí a strčí do mě prst.

Vystrčím pánev dopředu ve snaze pohřbít ho hluboko uvnitř sebe. Ashley se vyhýbá vniknutí a opakovaně přes mě přejíždí prsty, přičemž pokaždé míjí místa, kde by mohla ulevit mé touze.

"Moje vyhrůžka pořád platí," dostanu ze sebe s pevně zavřenýma očima. "A teď už je to týden."

Položí si hlavu na mé rameno a vtiskne mi jeden polibek na krk. Pak do mě hluboko strčí jeden prst a mě mezi rty unikne tlumené zasténání.

Vlním pánví, abych nastolila rytmus a Ashley ve mně pomalu pohybuje jedním prstem. S každým přírazem ho téměř vytáhne, uvnitř nechává jen jeho špičku, pak ho opět zasune, nějak ještě hlouběji.

Když zrychlí tempo, ze rtů mi unikne přiškrcené zasténání a propnu záda. Ashley rovněž tiše zasténá.

Když do mě vnikne dvěma prsty a ještě zrychlí, zaryju jí nehty do jemné kůže na zádech. Chci hlasitě zaklít, ale ze rtů mi vyjde pouze zasténání.

Ashley nechá klesnout hlavu na mé rameno. Cítím na pokožce její dech, pak skousne a ty dva současné vjemy mě přimějí zasténat. Zvedne ústa k mému uchu a zašeptá: "Zakřič pro mě."

Více přirazím klín k její ruce a vykřiknu, když ve mně ohne prsty. Prsty jí silněji sevřu záda a určitě tam zanechávám stopu.

Z úst mi vyjde řada sprostých slov a Ashley do mě zavrtá prsty hlouběji a tvrději, až to téměř bolí.

Téměř.

"Pusou," zasténám s rukou na její hlavě.

Když ze mě najednou prsty úplně vytáhne, zoufale zalapám po dechu.

Ashley náhle přitiskne ústa na má a poslepu mě vede od dveří směrem do pokoje. Když jemně nasaje špičku mého jazyka a zasténá, zarazím se v chůzi a stáhnu nás obě na podlahu.

Rychle rozevřu nohy, Ashley padne mezi ně a znovu mě líbá. Její rty a jazyk spolu s její příjemnou vahou zdesetinásobí mé vzrušení a zatímco ke mně začne přirážet, zasténám ji do úst.

A náhle se posune dozadu a prolíbává si cestičku po mé těle dolů, zvláštní pozornost věnuje mým ňadrům a podbřišku. S každým přejetím jejího jazyka se mi napínají a zase uvolňují břišní svaly.

Zblázním se.

Než můžu spustit frustrovaný příval sprostých slov, ucítím její silný jazyk na svém klitorisu. Hlasitě zasténám a zaryju prsty do koberce pod nimi.

Ashley střídá kroužení jazykem s jemným sáním, rychlým lízáním špičkou jazyka a pomalým lízáním celou plochou. Když ucítí mokrý příval, zasténá a přirazí pánví v touze po větším kontaktu. Chci v sobě její prsty.

Pokusím se zformovat slova, ale vyjde ze mě jen hrdelní sten.

Ashley to stejně pochopí. Odtáhne se a přiloží ke mně špičky dvou prstů. Když do mě prsty hluboko pronikne, nadzvednu pánev a současně zasténáme.

Rychle nastolím tempo, ze kterého se mi zkroutí prsty na nohách. Na okamžik na sobě ucítím její dech, následovaný jejím jazykem. Zalapám po dechu a propnu k ní záda.

Po jednom slovu hlesnutém z mých rtů, Ashley zrychlí pohyb ruky a vniká do mě tvrději, zatímco neustává ve stálém tempu jazyka. Střídá jeho pohyby, ale já neustále lapám po dechu a zvedám pánev.

Začnu dýchat přerývavě a pohybuju pánví rychleji, zoufale potřebuju uvolnit napětí. Nemyslím, že bych mohla být těsnější.

Ashleyiny prsty a jazyk začnou zpomalovat. Pak ústa úplně odtáhne a vytáhne prsty, nechává ve mně spočívat jen špičky.

Dokážu si jen bezmyšlenkovitě navlhčit rty a několikrát se zhluboka nadechnout, když na sobě ucítím třetí prst. Zasune do mě tři prsty a já vydám dlouhé, hrdelní zasténání.

Když Ashley prsty ohne směrem k sobě, hlasitě zasténám a přirážím rychleji. Orgasmus je strašně blízko.

Znovu na sobě ucítím Ashleyin jazyk. Díky rychlému tempu jejího jazyka a prstům, které mě příjemně bolestivě vyplňují, cítím, jak se orgasmus rychle blíží.

Dýchám překotně a ze rtů mi unikne její jméno. Ashley zrychlí, vniká do mě, až mé tělo ztuhne a následně se nekontrolovatelně roztřese a pulzuje do Ashleyiných úst. Pokoj naplní hlasité zasténání.

17

"Perlová bílá," zvednu plechovku barvy, kterou jsem uplynulých pět minut měla v ruce.

Ashley zavrtí hlavou a odvětí: "Ne, žlutá hořčičná."

Dnes se snažíme rozhodnout barvu pro dětský pokoj a zatím žádná nebyla dost dobrá. Moc ženská, moc mužská, je moc drahá, nedá se otírat; vůbec jsme nepokročily.

Vzdychnu a pohlédnu zpátky na všechny možné odstíny žluté, které existují. Citrónová žlutá, žlutá šafránová, žlutá medová. Kdo by to byl tušil? "A co když jeden nebo oba budou kluci? Myslíš, že budou chtít žlutej pokoj?"

"Spencer, myslím, že minimálně pár let jim to bude jedno."

Vrátím plechovku barvy na špatné místo a zatahám Ashley za paži, aby popošla v uličce, ve které jsme, dál. "Neutrální barvy, Ash."

"Ale ty jsou hrozně nudný."

"Celej dům máme v neutrálních barvách."

"Ano, ale když budeme mít děti, mohly bychom ho trochu oživit."

"Neutrální," trvám na svém a zastavím se před barvou, která se mi líbí. "Vidíš," začnu a blíže se podívám na jméno. "Slonová kost světlá. Ta by šla." S nadějí ve tváři se otočím.

"Slonová kost?" zeptá se s téměř odfrknutím.

"Co? Zinková je lepší?"

Ashley s úsměvem zvedne ruce na znamení porážky. "Fajn. Chceš ji? Vem ji."

Podezřívavě pozvednu jedno obočí. "V čem je háček?"

"Háček?"

"Mm-hmm," protáhnu. "Jako tichá domácnost na zbytek dne nebo odepření sexu."

Roztomile se usměje. "Žádnej háček v tom není, ale právě jsi mi vnuknula nápad."

Usměju se a skládám do vozíku zhruba odhadnutý počet plechovek, které budeme potřebovat. "Jo, jasně." Není schopná se mě nabažit už tři dny v kuse. Dva dny kvůli tomu nešla do práce.

"Myslíš, že bych bez toho nevydržela?"

Zavrtím hlavou. "To si nemyslím."

"Fajn."

"Vím to."

Praští mě do ruky designovým časopisem. Usměju se a odstrčím jí ruku.

"Ačkoliv," začne, přistoupí blíž a vstoupí do mého osobního prostoru. "Dneska ti to sluší. Vážně, ale vážně sluší."

Její rty se sotva dotknou mých, když k našim uším dolehne hlasité "Ahoj, Ashley." Obě se odtáhneme a Ashley se otočí.

"Ahoj, Aimee," odvětí Ashley.

Aimee mi pohlédne do očí a usměje se. "Ahoj, Spencer."

"Ahoj." Pohlédnu na muže stojícího vedle ní, který se tváří zmateně, a zdvořile se usměju. "Zdravím."

"Zdravím," odvětí a pak pohlédne zpátky na Aimee a pozvedne obočí.

"Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o Ashley, viď?" zeptá se ho. "Před pár měsíci," napoví mu.

"Ehm, ano?"

Jejich rozhovoru se zamračím.

Ashley je první, kdo začne konverzovat. "Tak co vás sem přivádí?"

Odpoví samozřejmě Aimee, zatímco muž vedle ní se vyhýbá pohledu na kteroukoliv z nás. "Jen si chci pořídit novou kuchyňskou linku a Mark je u mě v jednom kuse, tak mě napadlo, že mi mohl pomoct s výběrem."

"A postarat o všechno měření a tak?" zeptá se Ashley s úsměvem, který jí Aimee okamžitě oplatí.

"Přesně," uchechtne se Aimee. "A co sem přivádí v sobotu odpoledne vás?"

Od sedmi do jedné jsem musela pracovat. Nebylo to na celý den, ale volno jsem si vzít nemohla.

"Jenom vybíráme barvu pro dětský pokoj," odpovím.

"Vzrušující, co?" zeptá se Aimee mile.

Přikývnu. "Velmi."

"A vybrali jste novou linku?" zeptá se Ashley.

Aimee přikývne. "Jo, pojďte, ukážu vám ji."

Se zavrtěním hlavou odpovím: "Díky za nabídku, ale fronty jsou šílený a čeká nás pracovní odpoledne, takže, Ash, ty se jdi podívat a já to půjdu zaplatit."

"Určitě?" zeptá se mě Ashley.

Přikývnu. "Kolik ti to zabere? Pět minut? Jasně, jdi."

Takhle se vyhneme zbytečným hádkám.

Ashley se nakloní k mému uchu. "Dej mi deset minut. Musíme si pořídit novej sprchovej kout, náš je moc malej."

"Mazej už," odvětím s drobným uculením. Beze mě by nový sprchový kout nekoupila.

Ashley a Aimee odejdou. Mark tam zůstane stát a tváří se nesvůj. Doufám, že se mnou nebude chtít konverzovat. Člověk, který dobrovolně tráví čas s tou ženskou, potřebuje vyšetřit.

Odkašlu si a s úsměvem se rozhlédnu. "Tak, ehm, ráda jsem tě poznala, Marku," řeknu zdvořile. "Vyřiď ode mě Aimee, jak báječné bylo ji zase vidět."

Zvedne ruce. "Přísahám, že tu ženskou vůbec neznám a jmenuju se Evan."

"Cože?"

"Přišel jsem sem pro nový vypínače a další barvu - nic vzrušujícího, já vím - a ona vyšla z obchodu, strčila mi do ruky padesát babek a řekla mi, ať mlčím." Z kapsy džín od barvy vytáhne pomačkanou padesátidolarovku.

Zavrtím hlavou. "To mě moc mrzí, Aimee je..." Odmlčím se. "Aimee si vážně koleduje o pořádnou nakládačku."

Pokrčí rameny. "Ne, neomlouvej se. Nemůžeš za to. Pár bláznů se v tomhle městě najde, ne?"

Přikývnu. "Musím jít a-"

"Samozřejmě," přeruší mě a uhne stranou, abych mohla projít.

Dojdu do oddělení s kuchyňskými linkami a nakonec spatřím Aimee a Ashley u jedné z nich. "To nemůžeš myslet vážně, že chceš tuhle linku, Aimee. Vždyť tu není místo na nádobí."

"Je tu spousta místa."

"Pokud máš ovšem jenom jeden talíř."

"Ahoj," dám vědět o své přítomnosti.

Ashley se na mě rychle otočí a ještě rychleji se usměje. "Přišla ses podívat na sprchový kouty?"

Krátce ukloním hlavu na stranu. "Jedním slovem: ne."

Za Ashley na mě upírá zrak Aimee s nečitelným výrazem ve tváři. "Tak proč jsi tu?" zeptá se s úsměvem a zní téměř mile. Vím, že to předstírá.

Nenuceně pokrčím rameny. "Víš, povídala jsem si s Markem a řekl něco, co mě přimělo sem jít a zjistit, co děláte," oplácím jí pohled do očí.

Její úsměv mírně povadne, ale pak se ještě víc rozzáří, když se na ni otočí Ashley. "Je milý."

"Je to čestnej chlap."

Ashley se dívá z jedné na druhou a trochu si odkašle. Podívám se jí do očí a vidím, že má zvednuté jedno obočí. Ignoruju to.

"Tak, Aim, jak dlouho Marka znáš?" zeptám se.

"Ehm, měsíc nebo tak."

Usměju se a pozvednu jedno obočí. "A už spolu kupujete novou linku? Páni. A to se říká, že lesbičky jdou na všechno rychle. Co teprve vy, hm?"

Ashley si znovu odkašle, tentokrát hlasitěji. Cítím její zamračený výraz a pohled, který mi věnuje.

Na Aimeeině tváři se objeví falešný úsměv a sevře čelisti. "Myslíš?" zeptá se.

Usměju se.

"Měly bychom si pořídit psa," zamumlá Ashley s hlavou na mém klíně.

"Proč?" "Protože jsou roztomilý?"

Nechci psa. Myslím, že mít dvojčata bude pro nás náročné až dost. "Něco, co na mě bude slintat, skákat mi po noze, zčistajasna se zjeví, když začnu vařit, a ráno mi přinese noviny?" zeptám se řečnicky. "Na to mám tebe."

"Děsně milý."

Usměju se a pohladím jí po břiše. Nemůžu se dočkat, až ucítím, jak se děti hýbou.

"Spencer," pronese varovně.

"Co je?"

Pozvedne obočí, a když sklopím zrak, rychle ruce z jejího odhaleného břicha sundám. Stačí, když se jen dotknu její ruky, když jdu kolem ní, a táhne mě do ložnice.

Nebyl by to problém, kdyby nekouřila venku Rachel. Je se svým přítelem Owenem. Ashley je nikdy nenechává kouřit vevnitř a já souhlasím.

Ashley tiše vzdychne a zavře oči.

Promnu jí ruku. "Je ti něco?"

"Ne, jenom se mi točí hlava."

Závrať jí trápí celé odpoledne.

"Nechceš na vzduch?" zeptá se Owen, který se spolu s Rachel vrátil do pokoje.

"Jo," odvětí Ashley a začne se zvedat.

Owen skloní své metr devadesát pět vysoké tělo a zvedne Ashley do náručí jako pírko. "Odnesu tě," řekne s jemným italským přízvukem, který tajně shledávám rozkošným.

Odejdou a vidím, jak Owen opatrně položí Ashley do křesla u bazénu. Zatímco si jde sednout naproti ní, už se usmívá.

"Mohl by být víc sexy?" zeptá se Rachel a padne na gauč vedle mě. Měla tři piva.

"Pochybuju," žertuju.

Poplácá mě po noze. "Tak co se děje, holka?"

"Kdo říká, že se něco děje?"

"Co jsem přišla, máš takovej výraz. Něco se děje."

Napůl se usměju tomu, že ve mně dokáže tak dobře číst. "Dneska jsme kupovali barvu, však víš, do dětskýho pokoje."

Rachel rychle přikývne. "A Ashley tě přiměla koupit nějakou divnou žlutou? To zní přesně jako Ashley, co znám."

Zamračím se tomu, jak to napoprvé trefila. "Naháníš mi strach."

"Prostě znám svý holky," pokrčí rameny a pak se natáhne pro další pivo. "A co dál? Úděsný malování?"

"Ne." Usměju se. "Ale narazily jsme na někoho, koho znáš."

S plnou pusou vydá nelibý zvuk a já čekám, až polkne. "Byla tam pizizubka?"

"Byla a měla někoho s sebou."

"Kdo - kromě Ash, která má zblázněný hormony - by se s tím kámošil?" Udělá pauzu. "Počkej, ne. Rande? Kdo by šel na rande kupovat barvy?"

"Ne, abych to zkrátila, měla s sebou jednoho kluka, a když se Ash šla s Aimee podívat na kuchyňský linky, řekl mi, že ji vůbec nezná, zaplatila mu, aby předstíral, že je její kluk."

Rachel se na mě otočí a dá si jednu nohu na gauč. "Řekla jsi to Ashley?"

"Ne," zavrtím hlavou. "Nemohla jsem."

"Ehm, haló, šílená kráva na svobodě. Zlato, musíš jí to říct."

"Bude se myslet, že to zase přeháním, a nepotřebuje stres."

"Tak jí to řekni, až se vrátí dovnitř. Podpořím tě."

"Nejde jenom o mě, Rach. Nechci, aby se zbytečně stresovala. Ale věř mi, když říkám, že z ní nespustím oči."

Rachel přikývne a drobně vzdychne. "Je to na tobě, ale jako tvá kámoška si myslím, že bys měla něco říct."

"Popřemýšlím o tom," odvětím.

"Mám říct Owenovi, ať jí proklepne? S lidma v práci, co nesnáším, to dělám pořád."

S úsměvem pozvednu jedno obočí. Owen je policista. "Budu mít tu nabídku na paměti," řeknu tiše, protože vidím, že se Ashley a Owen vracejí do obýváku.

Rachel spatří Ashley a vstane z gauče. "Udělej to. Myslím to vážně."

Přikývnu a Rachel se přesune na zřídkakdy používaný gauč.

"Co myslíš vážně?" zeptá se Owen, zatímco se posadí vedle Rachel a dá jí pusu na tvář.

"Spencer musí Ashley něco říct," odvětí Rachel a já se na ni snažím nezamračit.

"A co?" zeptá se Ashley, která se uvelebí vedle mě.

Otočím se k ní. "Ehm..."

"Nebuď směšná, Spencer, prostě jí to řekni."

Okamžik čekám a pak se na Rachel pomalu otočím.

"Chce objednat pizzu. Že jo, Spence?" culí se mému 'koleduješ-si-o-nářez' výrazu.

"Super," protáhne Ashley. "Snědla bych koně."

Hodím jí telefon, který jsem měla v dosahu ruky. "Bez ananasu."

"Ano, drahá," odvětí Ashley roztomile a já se tomu usměju.

Aimee budu hlídat jako ostříž.

18

"Cítíš se dobře?" zeptám se Ashley, zatímco držím těžkou tažku, kterou má do práce.

"Jo, jenom jsem unavená."

V uplynulých dvou týdnech se jí mírně zvýšily bolesti hlavy a únava, ale to je normální a Ashley se tím vůbec neznepokojuje, ale vzhledem k tomu, že vím, jak usilovně v poslední době pracuje, si dělám trochu starosti, že se přepíná. Dnes jsme tu o čtvrt hodiny později než obyčejně, protože v noci se jí špatně spalo.

Když se ramínko Ashleyiny tašky dotkne jejího ramene, sundám ho a dám si ho přes své. Mezitím k nám přijdou tři ženy, o kterých vím, že s Ashley pracují.

"Zlato, vypadáš báječně!" prohlásí jedna z nich, druhé dvě dychtivě přikyvují.

Během chvilky se jejich ruce v různých úhlech dotýkají Ashleyina břicha a já skousnu ret a usměju se jejímu výrazu. Lidé dotýkající se jejího břicha jsou čím dál častější, dokonce i cizí.

"Úžasně, naprosto úžasně," řekne další z nich.

"Není to ten nejúžasnější pocit na světě?" zeptá se jí žena, která z nich vypadá nejstarší.

Ashley se zdvořile usměje. "Ano, to je."

"No, uvidíme se při obědě, zlatíčko! A jako vždy jsem tě ráda viděla, Spencer."

Odejdou tak rychle, že ani jedna z nás nedostane možnost odpovědět. Odvrátím z jejich vzdalujících se postav zrak na Ashley a pozvednu jedno obočí, když spatřím, že si zvedne halenku a zkoumá si narostlé břicho.

"Co to děláš?" zeptám se.

"Však víš, snažím se zjistit, kde se na něm píše, že jde o veřejnej majetek."

Jemně jí ruce odtáhnu a zase ji zahalím. "No, mohla jsi jim prostě říct, aby na tebe nešahaly."

"Pokaždý, když vyjdu z domu, mě ošahává úplně cizí člověk, leze mi to na nervy. Nemůžeš na ně... vrčet?"

"Jasně, protože já vrčím v jednom kuse a tak," obrátím oči v sloup.

Usměje se a chytne mě za ruku. "Doprovodíš mě do třídy?"

"Jasně." Zamknu auto a vydáme se spolu ke vchodu.

"Hodná holka."

Sevřu jí ruku silněji a rozhlédnu se po autě jejího šéfa. "To nestojí za řeč."

Podržím jí dveře, a když vyjdeme dovnitř, obhlédnu okolí. "Dopoledne má schůzi, nemáš se čeho bát," řekne Ashley, která ví, koho jsem hledala.

Okamžitě se mi uleví a usměju se. "Můžu se ve tvý třídě posadit dozadu?"

"Za ty malinký lavice by ses nevešla, Spencer."

"Říkáš, že jsem tlustá?"

Zatímco pořád jdeme, natáhne Ashley ruku a přejede mi prstem po pevném břiše. "Jo."

Když dojdeme do její třídy, dám jí tašku na stůl, vyndám kafe, které jsem jí tam dala, a položím ho vedle tašky. V tašce spatřím velké červené desky a nešikovně je vytáhnu, vím, že je používá nejčastěji. Jsou těžké a hlasitě dopadnou na stůl. "Co v nich máš, Ash? Váží snad tunu."

Zatímco píše na tabuli datum, pokrčí rameny. "Všechno, co potřebuju."

Než jí můžu k té tabuli přitisknout pro polibek na rozloučenou, vejde do místnosti kupa malých lidí a zůstanou stát. Ashley a mně věnují úsměvy.

"Dobré ráno, slečno Ashley," pronesou najednou téměř děsivě.

Když Ashley uslyší její hlasy, otočí se a na tvář se jí objeví zářivý úsměv. "Dobré ráno, žáci, jak se dnes máme?"

"Báječně," odvětí nejmenší holčička, zdá se, že za všechny. "Už děti kopou? Můžeme si sáhnout?"

"Ne, ještě nekopou, zlatíčko."

"Můžeme se i tak sáhnout?" odvětí holčička s výrazem plným naděje.

Ashley pohlédne na mě a usměje se, pak se znovu otočí na tu holčičku. Pokrčí rameny a přejde vedle katedry. "Poslužte si."

Čtyři holčičky si k ní pospíší a s vykulenýma očima přitisknou drobné ručičky na její břicho. Usměju se, protože ta scéna je roztomilá, a otočím se k jedinému chlapci, který pořád stojí ve dveřích a červená se.

Nevím, jak se jmenuje, ale když se povzbudivě usměju, zrudne ještě víc.

"Půjdeš dál?" zeptám mile.

Rychle přikývne a vejde dál do třídy. Než dojde ke své lavici vpředu, jednou klopýtne o rozvázanou tkaničku.

"Měl by sis je zavázat, mohl by sis ublížit."

Nervózně se zasměje a otočí se na židli, aby si boty pořádně zavázal. Usměju se na jeho mírně zrudlou tvář, i když vím, že mě nevidí, a pak se otočím zpátky na Ashley, která má pořád na břiše spoustu ručiček.

"Měli byste být všichni v lavicích," ozve se přísně od dveří Aimeein hlas.

Všechny děti se zamračí a obrátí oči v sloup. Musím v sobě potlačit úsměv. Aimee zřejmě není moc oblíbená učitelka. Všechny se podrobí a rozejdou se ke svým lavicím. Ashley tam zůstane stát s mírně zvednutým obočím. "To bylo v pořádku, Aimee."

Aimee vejde dál do třídy. "Omlouvám se, zdálo se, že tě otravují."

"Bylo to v pořádku," zopakuje Ashley.

Ashley se otočí na mě a já rychle pozvednu obočí a drobně se usměju. Dojdu k ní a nakloním se k jejímu uchu. "Musím jít, ale odpoledne tě vyzvednu, tak na mě počkej."

Nechci, aby řídila, když má závratě.

"Dobře."

Odtáhnu se. "Kdybychom neměly nezletilý publikum, políbila bych tě...," pronesu tiše.

Ashley obrátí oči v sloup a nakloní se pro velmi letmý polibek. "Tak."

Usměju se a ukážu na její kafe. "Ať ti nevystydne."

Přikývne. "Jasně."

Otočím se a krátce zamávám dětem v lavicích, v odpověď se mi dostane čtyřhlasného 'Nashledanou, Spencer'. Podívám se na kluka vpředu, který má stále růžové tváře, znovu mu zamávám a on celý zrudne, pípne "Nashledanou" a pak položí hlavu na lavici a stydlivě si ji zakryje pažemi.

Aimee řekne Ashley, že se o přestávce uvidí ve sborovně a odejde ze třídy.

Ještě naposledy se na Ashley usměju a vyjdu ze třídy na chodbu, která se rychle plní dalšími žáky. Pohlédnu doleva a spatřím Aimee, které mi od dveří své třídy věnuje tak pronikavý pohled, že musím potlačit nervózní polknutí.

Když mi upadne další sklenička, zakleju. To už je dnes třetí a moje nešikovné prsty mi začínají jít čím dál tím víc na nervy. Dny, kdy pracuju za barem, obvykle nejsou problém, ale dnes je to, jako bych tu byla poprvé.

Natáhnu se pro smetáček a lopatku a dřepnu si, abych uklidila střepy, když si někdo přidřepne vedle mě a vezmu mi je z rukou. "Nechte to na mně, šéfko."

Když mu pohlédnu do očí, poznám, že je to Ben, můj nejspolehlivější barman. Opřu se rukou o jeho rameno a vstanu. "Děkuju."

"Nechci být nezdvořilý, ale nevypadáte moc dobře, měla byste si udělat přestávku nebo jít domů nebo tak něco," řekne při pohledu na mě.

Pozvednu obočí.

"Ne," vrtí hlavou. "Vždycky vypadáte dobře, ale-"

"Klid," přeruším ho a tiše vzdychnu. "Nevypadám zrovna skvěle, já vím."

"V nejplatoničtějším smyslu - protože mám přítelkyni, kterou miluju, a vím, že Ashley by mi nakopala zadek - vypadáte úžasně. Jen... si udělejte přestávku nebo tak něco."

Usměju se a přikývnu. "Kdyby se něco dělo, budu u sebe v kanceláři."

Vrátí se k uklízení střepů. "Jasně, šéfko."

Projdu restaurací do její zadní části a před vstupem do kanceláře namačkám bezpečnostní kód. Když spatřím, že kancelář není prázdná, vyskočím z kůže a zalapám po dechu.

Se zakloněnou hlavou, jak si dává do úst nudli, se Rachel uchechtne. "Poseroutko."

Věnuju jí pohled, ale i tak se usměju. "Jak ses sem proboha dostala?"

"Namačkala jsem takovej kód."

Zavrtím hlavou a zavřu dveře. Pak přejdu ke stolu, na kterém Rachel s překříženýma nohama sedí. "Víš, že ho máš používat jen v krajních případech," připomenu jí a posadím se.

"Mmm," vzdychne s plnou pusou. "A jo, vím. Promiň."

Nabídne mi krabičku číny a já zdvořile odmítnu. "Tak co se děje?"

Mlaská a já jí pokynu, aby nejdřív dokousala.

"Nic," odvětí nakonec. "Jenom jsem se sem chtěla vloupat a pozdravit tě."

Usměju se a pak odpovím: "Nemohla jsi to udělat na baru? Ani jsem tě neviděla přijít."

"Mám ninja schopnosti, drahá Spencer. To už bys měla vědět, ne?"

Pozvednu obočí a stisknu rty.

"Co je?" zeptá se opět s plnou pusou. "Mám."

"Ano, máš," odvětím sarkasticky. "Proč tohle odpoledne nelezeš po Owenovi?"

Ušklíbne se. "Nemá čas, tak jsem přišla lézt po tobě."

Usměju se a natáhnu k ruku k jedné ze dvou lahví vody. "Jak myslíš."

"Asi před hodinou jsem viděla Ashley. Řekla mi, ať ti za ní dám pusu, takže tady," řekne, pak se nakloní a s mlasknutím mi dá pusu na tvář. "Dál zajít odmítám, kočko."

"Je Ashley dobře?"

Zatímco přežvykuje, přikývne. "Řekla bych, že byla v pohodě."

"To je dobře."

"Ale nebyl tam Moranis. Překvapivě."

"To je šok."

"Ještě jsi jí to neřekla, že ne?" zeptá se vážně.

Zavrtím hlavou a tiše vzdychnu. "Zatím nemůžu. Čekám, až Aimee zase udělá chybu, a pak si s Ash promluvím."

"A co když se to nestane?"

"Stane," řeknu přesvědčeně. "Tohle ráno viděla děti s rukama na Ashleyině břiše a přinutila je si jít sednout. Vím, že to Ashley přišlo divný."

Rachel zavrtí hlavou a napije se vody. "Nemůžu uvěřit, že si ji nevezmeš do parády, Spencer."

"A co by na to řekla Ashley? Ne, to nemůžu. Štve mě, ale kvůli Ashley ji zmlátit nemůžu, ne kvůli svýmu věku," dodám s křivým úsměvem. Rachel ví, jaké jsem bývala na střední škole.

Rachel pokrčí rameny. "Já ti nevím, Spence, kdyby šlo o mě, už by z ní byla nejedlá sekaná. Moje nabídka pořád platí, mimochodem."

"A já si toho moc vážím," usměju se. "Neříkám, že si to s ní nevyřídím, jenom vyčkávám, až to bude nezbytně nutný, protože jak ji znám, podá žalobu."

Po dřívějším odchodu práce jsem tu zvládla být akorát, když se škola vyprazdňuje, a spatřím odcházet Ashleyina šéfa se ženou, která asi bude jeho manželka. Sleduju, jak jeho auto odjede, a pak vystoupím z auta a zamknu dveře.

Děti jsou všude. Běhají, poskakují, jdou, drží se rodičů za ruku, jdou vedle nich, nebo běží před nimi. Stěží chytnu jednu holčičku, která mi naběhne do nohou a rychle se poroučí k zemi.

"Omlouvám se za ni," řekne žena přede mnou. "Nedokáže pochopit, že by se měla dívat na cestu."

Zdvořile se usměju. "Nic se nestalo."

Nakonec dorazím k Ashleyině třídě, když vtom do mě někdo tvrdě vrazí a porazí mě na podlahu.

Než se můžu zastydět nebo namíchnout, uslyším na podlaze rychlé kroky a spatřím Ashley, která si ke mně nešikovně přidřepne. "Jsi celá?"

"Jo," zasténám, zvednu se na nohy a pomůžu Ashley vstát.

Ashley se otočí ke dveřím. "Ono někde hoří, Aimee? Ježíš."

Když uslyším její jméno, otočím se a zlehka si odkašlu, zatímco odolávám nutkání jí alespoň trošku proplesknout.

Aimee se okamžitě začne omlouvat. "Moc se omlouvám, Spencer. Nedívala jsem se na cestu."

To se vsadím.

Pokrčím rameny. "Nic není zlomený."

Ashley dojde ke katedře a zvedne svou tašku. Tipuju, že odtud chce co nejrychleji vypadnout, vím, že v poslední době bývá unavená. Zatímco si balí věci, otočím se zpátky na Aimee a její omluvný výraz se změnil v zlostný, ruce má podél těla zaťaté v pěsti a tak odejde ze třídy.

Mírně se mi zvedne tep, dokud mě z myšlenek nevytrhne Ashleyina ruka na paži. "Určitě ti nic není?"

Přikývnu, vezmu jí tašku a dám si ji přes rameno. "Těžkej den."

"Bože, já vím."

"Dostala jsem tvou pusu, mimochodem. Děkuju."

Ashley se usměje a pokrčí rameny.

19

"Máš strach?" zeptá se Ashley jemně. Zatímco leží na posteli čelem ke mně, hlavu si podpírá rukou.

Mám ruku na jejím břiše. "Z toho, jak rychle se to děje?"

Přikývne. "Jo."

"Někdy mám strach, jo," přiznám. "Vím, že jsme na to připravené, ale někdy to na mě trochu dolehne, víš?"

"Budeš ta nejlepší máma, Spencer, nepochybuj o tom."

"Děti jsou po rodičích, ne? Jak těžký může být dělat jim matku?"

Ashley s úsměvem pozvedne jedno obočí. "Pokud budou po tobě, tak si problémů užijeme víc než dost."

Zvednu jí ruku k tváři a usměju se té představě. "Doufám, že budou po tobě. Doufám, že budou mít tvý oči, tvůj roztomilej nosík, tvý manýry, tvý vlasy..."

Projede si rukou hustými vlasy. "Věř mi, že ty si klidně můžou vzít."

Usměju se. "Fakt se nemůžu dočkat, až uvidíme, po kom jsou."

"Jsem si poměrně jistá, že budou mix nás obou, Spence."

"Nemůžu se dočkat, až jim budu vyhrožovat svou matkou."

Nepochybuju, že je Paula bude víc než ráda každý druhý víkend hlídat, abychom s Ashley měly alespoň jednu noc pro sebe. Už se mě ptala, jestli chci předělat můj starý pokoj na dětský, až tam budou přespávat.

"Já taky."

"A randit nebudou do třiceti."

"Do třiceti?" pozvedne Ashley jedno obočí.

"Nebo pětatřiceti, to ještě uvidím."

"To se jim určitě bude moc líbit."

Propletu naše prsty. "Musí nás poslouchat, nemusí se jim to líbit."

"Do osmnácti, ne pětatřiceti."

"Změním zákon."

Ashley se usměje a obrátí oči v sloup. Pak se pomalu otočí, natáhne se pro moji ruku a dá si ji kolem těla. "Vzbuď mě, až tu budou."

Kvůli rostoucímu břichu nemůže v noci spát, bolí ji záda a s postupujícími týdny to bude jen horší.

"Jo, vzbudím tě za čtyři měsíce."

Zvedne si mou ruku k ústům a políbí ji. "Děkuju."

Když spatřím ospale vypadající Ashley o tři hodiny později vejít do obýváku, významně pohlédnu na hodiny. Zvládla jsem všechny domácí práce, zatímco snila své sny, které jsou v poslední době čím dál divnější.

"Nezačínej," řekne s drobným úsměvem. Pak se posadí na gauč a opře se o mě. "Cítím se, jako by mě přejel náklaďák."

"Zatímco jsi spala, přejela jsem tě."

"To je od tebe hezký."

"Dáš si něco k jídlu?" zeptám se.

"Za chvíli. Chceš jít na pozdní večeři?"

"Jen pokud nebudeš řídit."

Včera při cestě z práce zpomalila na zelenou a já si jí kvůli tomu od té doby dobírám.

Drobně se usměje. "Nemohla jsem za to, víš, že si nemůžu pomoct. Kromě toho na tebe můžu křičet a svést to na hormony, i na veřejnosti, na to nezapomínej."

Chápavě přikývnu. "Za chvíli přijde Glen."

"Myslela jsem, že přijde ve středu."

"Vždyť je středa."

"Je čtvrtek."

Nakloním se, natáhnu se pro noviny a pak Ashley ukážu datum. "Středa."

"Ráno jsem na tabuli napsala čtvrtek," zasměje se.

S úsměvem jí dám pusu na tvář. "Když nezapomeneš mý jméno, tak je to fuk."

Ashley se ke mně úplně otočí a zvážní. "Děje se v poslední době něco?"

"O tom jsme mluvily, než jsi usnula."

"Ne, děti nemyslím, myslím tebe. Děje se něco?"

"Cítíš se dobře?" zeptám se.

"Jo, ale o mě nejde."

"Když je dobře tobě, je dobře i mně."

Věnuje mi pohled. "To není opravdová odpověď, Spencer."

"Nic se se mnou neděje," odvětím.

Jedním dalším pohledem pozná, že to není úplná pravda. "Lžeš mi," prohlásí jemně.

"Promiň," odvětím upřímně.

"Víš, že mi můžeš všechno říct. To, že kolem mě všichni chodí po špičkách, neznamená, že ty musíš taky. Jestli se něco děje, musím to vědět."

Doslova mě zachrání zvonek. "To je Glen," prohlásím zbytečně.

"Neskončily jsme, Spence," řekne Ashley jemně, pak otočí hlavu a křikne: "Pojď dál, je otevřeno!"

Vstanu z gauče a slyším otevřít se hlavní dveře. "A co když je to upír?"

"Za denního světla? Kromě toho stojíš přede mnou, byla bych v pohodě."

"Nazdar, ošklivko a její krásná ženo, která nosí mý synovce!" zvolá Glen z předsíně.

"Neadrtálče," odvětím, když vejde do pokoje.

Ušklíbne se a ohromí mě, když spatřím, že má dvě kytice.

"Neříkej, že jsem pro tebe nikdy neudělal nic hezkýho," prohlásí, zatímco přijde blíž a dá mi pusu na tvář. Otočí se k Ashley, která pořád sedí na gauči, a podá jí s mírnou úklonou kytici. "Pro tebe."

"Když chceš, umíš být moc milej, Glene," odvětí Ashley. "A kde je moje pusa na tvář?" předstírá ublíženou.

Vyhoví jí, skloní se a dá jí pusu. Pak si sedne vedle ní a s pohledem na mě poklepá vedle sebe. "Tvůj velkej zadek se sem ještě vejde."

Pocuchám ho ve vlasech a posadím se. "To je Glen, kterýho znám. Urážející hajzlík," žertuju a dám mu pusu na tvář. "Díky za kytky, Pugsley."

"Nemáš zač." Položí dlaň na Ashleyino břicho. "A nemluv sprostě před budoucíma hvězdnýma hráčema basketu a baseballu."

Ashley se usměje. "Nespoléhala bych na to, že to budou kluci, Glene. Mohl bys je místo basketbalových tréninků vodit na lekce baletu."

"To bych si příhodně vzpomněl, že už něco mám."

"A my tě příhodně zapomeneme požádat, abys byl jejich kmotr, až se narodí," odvětím s úsměvem, zatímco znovu vstanu.

"Žádáte mě, abych byl jejich kmotr?"

Ashley odpoví za mě. "Samozřejmě, že ano."

"Ehm, páni. Díky. Zaskočily jste mě, nevím co říct!" řekne dramaticky. Vím, že to myslí vážně.

Vyndám pro něj z ledničky pivo a vrátím se do pokoje. "Clayovi nic neříkej. Chci ho požádat sama."

Nemůžu se dočkat, až to s ní švihne.

Pokrčí rameny. "Pokud ti to nebude trvat věčnost."

Vejdeme do restaurace a zatímco jdeme ke stolu, Ashley vyhledá rukou mou. Je půl deváté a já umírám hlady. Z domu jsme odešly později, protože Ashley ztropila povyk kvůli tomu, že jsem jí schválně přesunula šampón. Nedotkla jsem se ho, ale pořád je přesvědčená, že jsem ho schovala.

"Je mi jedno, že jsi ho schovala, Spencer, jenom chci, abys ho vrátila."

"Tvýho šampónu jsem se nedotkla, Ashley. Proč bych ho schovávala?"

Nejdříve se posadí, a teprve až je to nutné, pustí mou ruku. "Protože jsem byla ráno na zabití."

"Neschovala jsem ho," zopakuju a posadím se naproti ní. "Přísahám."

"Tak kde je?"

"Bože, co na tom sejde? Použij můj."

Usměje se tomu, že se rozčiluju. "Nebuď taková, fakt je mi jedno, jestli ho máš, jenom chci vědět, kde je."

Než může propuknout jedna z těch drobných sotva pří, které vyúsťují v plnohodnotné hádky ukončené usmiřovacím sexem o dva dny později, zeptám se: "Co si dáš k pití? Půjdu k baru."

"Dala bych si Malibu a colu."

Usměju se, vím, že jí chybí, že se mohla napít, kdykoliv chtěla. "Takže jenom colu?"

"Jo. Co si dáš k jídlu? Objednám, zatímco budeš balit barmana."

Věnuju jí pohled. "Objednej mi to samý, co si dáš ty."

"A co když si dám garnáty."

Vezmu si kabelku a vstanu. "To samý, co ty, znamená nudle s kuřecím masem a sladkou chilli omáčkou."

Ashley přikývne a při pohledu do jídelního lístku si kouše ret. "Ještě něco?"

"Ne, to ty jíš za tři," odvětím, skloním se a dám jí pusu na tvář. "Snaž se nevyčerpat naši kreditku."

"Já ti nevím, Spence, mám chuť na hostinu."

"Pokud by to slovo někdo v dnešní době používal, tak jsem si jistá, že máš."

Snaží se neusmát a nechává oči přilepené na lístku. "Zmiz odsud."

Zatímco jí míjím, něžně ji šťouchnu a nakonec se přestanu usmívat, když dojdu k baru. Po pár minutách čekání jsem obsloužená a naše skleničky nalité, zatímco si s barmanem vyměním zdvořilý úsměv. Když si vzpomenu na Ashleyinu poznámku, usměju se naplno.

Uvidí to, široce se usměje a šoupne ke mně po baru skleničky. "Jste tu sama?" V odpověď zvednu ruku a on rychle spatří mé prsteny. "Omlouvám se," prohlásí podle všeho upřímně.

Usměju se a zvednu skleničky. Nemám nejmenší zájem, ale vždycky to zalichotí. "Nic se nestalo," odvětím, věnuju mu poslední úsměv a odejdu.

Po dlouhé cestě zpátky k našemu stolu upíjím ze své skleničky a doufám, že jim příprava jídla nebude trvat dlouho.

Když spatřím naproti Ashley sedět Aimee, stisknu krátce čelisti a na okamžik se zastavím, abych se zhluboka nadechla a uklidnila, aby nepoznala, jak mě pouhá její přítomnost vytáčí. Je jako moucha, co se nedá zaplácnout.

Když přijdu ke stolu, spatřím v Ashleyiných očích úlevu. "Je všechno v pořádku?" zeptá se.

Mírně zvednu skleničky a otočím se na Aimee. "Sedíš na mým místě."

Zatváří se zaskočeně, že jsem to řekla tak přímo. "Jé, promiň, myslela jsem, že je tu Ashley sama," odvětí a vstane z mé židle.

"Proč by tu byla sama?" zeptám se a posadím se. Aimee se snažím přijít na odpověď a já pohlédnu na Ashley.

"Já... nevím?"

Šoupnu Ashley její skleničku a usrknu za své, zatímco Ashley zvedne zákuskové menu a začne ho studovat. "Potřebuješ něco, nebo...?" zeptám se Aimee.

Aimeeiny rty sebou jemně zaškubají v pokusu o úsměv, který dokonale selže. "Jenom jsem chtěla pozdravit," řekne pevným hlasem.

"Ahoj," řeknu mile. "Jsi tu s Evanem?"

"Ne, není mu dobře, tak mě napadlo, že si udělám od hraní na sestřičku přestávku a dám si pozdní večeři."

Ashley sklopí menu. "Kdo je Evan? Myslela jsem, že ten kluk, se kterým chodíš, se jmenuje Mark."

Znovu se napiju a usměju se do skleničky.

"To ano, já jen... nechtěla jsem Spencer opravovat."

Ashley se zamračí, ale pak se zdvořile usměje. "Aha, jasně," řekne a následně z ní odvrátí zrak. Očividně chce, aby Aimee odešla, ale je příliš zdvořilá, než aby něco řekla.

Vzhlédnu k Aimee a vidím, že má zatnuté čelisti a se zlobou v očích na mě upírá zrak. Mám příliš velký hlad, než abych si z toho něco dělala, tak se místo toho usměju, zatímco si hledíme do očí. "No, vyřiď Markovi, ať je mu líp."

"Tobě taky. Ten pád tuhle vypadal bolestivě."

"Nic to nebylo, věř mi."

Ashley se dotkne chodidlem mé odhalené nohy a já z Aimee odvrátím zrak. Vím, že to viděla, a nechce, abych to dál rozebírala. Ruku dá na mou a vzhlédne k Aimee. "Uvidíme se zítra, Aimee."

"Mám ti přinést kafe?"

"Spencer se o to postará."

Vzhlédnu a Aimee mírně přikývne. "Dobře. No, uvidíme se tedy zítra ráno."

"Měj se," řeknu rychle.

Hledí mi do očí, pak se otočí a odejde od stolu. Sleduju ji celou cestu k východu a ještě o chvilku déle, abych se ujistila, že je pryč. Pak tiše vzdychnu.

"Co ti u toho baru trvalo tak dlouho? Nemohla jsem se jí zbavit."

"Balili mě."

Ashley se usměje. "Barmanka?"

"Barman."

"Máš jeho číslo?"

"Už ho má uložený v telefonu."

Ashley obdivně přikývne. "Ty jedeš."

"Mmm," souhlasím a znovu se napiju. Zajímalo by mě, kde je jídlo, mezitím umřu. "A proč ses vlastně chtěla Aimee zbavit? Myslela jsem, že jste nejlepší kámošky," řeknu sarkasticky.

"Protože jsem sem přišla s tebou a třikrát jsem jí naznačila, že jsem tu s tebou, ale ona to prostě odmítala pochopit. Kromě toho jsem se snažila vzpomenout, kam jsem dala ten šampón. O nic nejde, já vím. Ale mě to prostě nedá pokoj."

"Jsi blázen," odvětím s úsměvem, opřu se v židli a rozhlížím se po číšníkovi. "A kde je pečivo? Umírám hlady."

"Neřekla jsem si o něj."

"To bys neměla muset. Kdo to tu proboha vede?"

"Evidentně někdo míň kvalifikovanej než ty," odvětí Ashley sarkasticky a zářivě se usměje, když ji v žertu sjedu pohledem.

"Doufám, že se ti budu líbit s polovičním zadkem, protože mi rychle ubývá."

Ashley se usměje a pohlédne za mě. "Klid, jídlo už je tu."

Vzhlédnu k talíři s kouřícími nudlemi. "Dala bych vám pusu," řeknu číšníkovi a vezmu mu talíř z rukou.

"Madam, je horký, opatrně."

Jsem zvyklá. "To je v pořádku." Mám posoleno a opepřeno, ještě než položí Ashleyin talíř na stůl. "Dám vám dvacet babek, když nám nejdete nějaké neokoralé pečivo."

"Hned jsem tu," odvětí zdvořile a odkráčí pryč.

"Takhle pozdní večeře budu v noci litovat."

S plnou pusou nudlí pokrčím rameny a po polknutí odvětím: "Stejně jsme věčně vzhůru."

Položím klíčky od auta vedle telefonu a poslechnu si krátký vzkaz od Pauly, která jen chtěla vědět, jak se máme, a dodala, že zítra zavolá. Ashley mi zezadu zatahá za límeček kabátu. Dám ruce dozadu, aby mi ho mohla sundat, a pak Paulin vzkaz smažu. V duchu si udělám poznámku, abych jí zítra zavolala.

Ashley kolem mě vejde do obýváku a pustí hudbu. Sundám si nepohodlné boty a připojím se k ní. Je napsané pravidlo, že pokaždé, když jdeme na večeři, pokračujeme tancem a obvykle večer zakončíme nahoře, ale dnes jsme obě unavené. Tanec bude úplně stačit.

Moje nějak napjaté tělo se uvolní, když si mě Ashley přitáhne blíž a pošeptá mi, že mě miluje.

20

"Víš jistě, že bys vůbec měla jet?" zeptám se Ashley, která si balí tašku na přespání.

Jede dnes se svýma žáky na výlet do akvária v Monterey. Když jsem jí navrhla, aby je vzala někam, kam to není pět a půl hodin cesty, zamítla to. Viděla jsem informační brožuru, vím, že by se mi v jejich věku tamní návštěva líbila, ale nechci, aby jela někam, kde stráví noc beze mě.

Aimee by jet neměla, protože učí pátou třídu a Ashley už má pomoc ve formě dobrovolníků z řad rodičů, ale to už dříve Aimee nezabránilo objevit se neoznámená a nevítaná.

Vyrazí dnes večer a po celonočním odpočinku stráví den v akváriu a pak pojedou zpátky.

"Pokolikáté už? Po patnácté? Ano. Spencer, děláš si zbytečný starosti, budu v pohodě. Budu se rozplývat nad tučňáky, ošívat se z chobotnic, vyhýbat se žralokům a pak pojedu domů. Žádný strip kluby ani pobíhání po lese, slibuju. Čistě školní věci."

"Já ti nevím," odvětím nepřesvědčeně, i když ne kvůli tomu programu, ale kvůli Aimee.

"Skoro si nevšimneš, že jsem pryč."

"Nechápu, proč nemůžu jet s tebou jako dobrovolník, moje děti budou na tom výletu taky."

Usměje se a dá si do tašky toaletní potřeby. "A já se postarám, aby si naše děti pamatovaly ten výlet do konce života."

"Ash," téměř zakňourám. "Prosím. Budu hodná, slibuju."

"Nejde o to, jak se budeš chovat v autobuse, Spencer." Uchechtne se. "Kromě toho razíš večer pařit s Owenem a Rochel, nebudeš přece sama. Bůh chraň," popichuje.

"Ale za volantem autobusu budeš vypadat směšně, podívej se na sebe."

Ashley se zamračí a pohlédne na mě. "Děkuju," pronese sarkasticky.

"Ne, nemyslela jsem směšně jako směšně, ale autobus není pro tebe. Ať řídí někdo jinej."

"Stejně řídit nebudu. Mámy Joshe a Dareka se obě nabídly, že budou řídit, takže já muset nebudu. Tak to už tě uklidnilo? Přestaneš si dělat zbytečný starosti?"

Zavrtím hlavou, přestože si už dobalila. "Ne, ale nepřesvědčím tě, tak co se dá dělat," vzdychnu. Na chvilku se odmlčím a jen sleduju, jak si snaží vzpomenout, na co ještě zapomněla. "Takže tam jede jenom tvoje třída? Čtvrťáci ani páťáci nejedou?"

"Jenom moje třída," potvrdí.

Smířlivě přikývnu. "A ne že bych tam byla, abych si stěžovala, ale zapomněla jsi na zubní kartáček," prohlásím, protože vím, na co zapomněla.

Věnuje mi pohled, ale zároveň se usměje. Pak vejde do koupelny. "Aspoň se v noci vyspíš, vždycky mě mrzí, že tě budím."

Pokrčím rameny a lehnu si zpátky na Ashleyin polštář. "Mně to nevadí."

Ashley se vrátí do pokoje s kartáčkem a pastou a usměje se. "Ale vadí, v jednom kuse si stěžuješ, že jsi unavená."

"To neznamená, že mi vadí, když mě probudíš. Ráda jsem s tebou v noci vzhůru."

Zavře svůj malý kufr, dá ho ke dveřím a pak si lehne ke mně na postel. "Proč?"

"Protože po těch všech letech mi konečně začínáš přirůstat k srdci." Natáhnu se pro její ruku a hraju si s jejími prsty. "Mám pro tebe slabost," žertuju, a když se uculí, zářivě se usměju.

"Vážně? I s tím břichem?"

Teatrálně zalapám po dechu. "Zvlášť s tím břichem. Bože, děláš si srandu?" Posunu se po posteli, vytáhnu jí tričko a pak jí začnu odhalené břicho pusinkovat.

Pořád jsem je necítila kopat, ale čím dál tím víc se na to těším.

Když usoudím, že už jsem její břicho dostatečně opusinkovala, vytáhnu se po jejím těle nahoru a zmocním se jejích rtům. Rychle zareaguje a něžně mě líbá, pak rozevře rty a já polibek prohloubím a náruživě ji líbám.

Zastavím na parkoviště, a jakmile děti, které tam čekající se svými matkami, spatří Ashley, začnou se radovat. Máme pár minut zpoždění a můžeme za to obě.

"Jsi u těch dětí otravně populární," řeknu Ashley. Zaparkovala jsem trochu stranou od jejíih zvědavých očí,. Jsou mezi námi volná místa, protože parkoviště je téměř prázdné.

"Zbožňujou mě, nemůžu za to."

"Máš všechno?" zeptám se a otočím se na zadní sedadlo.

"Kontrolovala jsem to dvakrát, mám."

"Máš ty tři moje fotky, co jsem ti tam dala?"

Usměje se. "Žádný fotky jsi mi tam nedala."

Taky se usměju. "Užij si to, ano? Drž se velkých dětí. Jo, a do peněženky jsem ti dala peníze na zmrzlinu nebo tak."

Široce se usměje a nakloní se pro polibek. "Tvý trhlý poznámky mi budou chybět."

Dám jí ještě jednu pusu na rty. "Jo, no, až tam dorazíte, zavolej mi, určitě budu mít hromadu dalších."

Dá mi tři pusy a odtáhne se. "Zavolám. Miluju tě."

"Taky tě miluju. Dobře dojeď," řeknu a přihloupě se na ni zazubím. Úplně ji vidím, jak ten tank, kterému říkají autobus, řídí.

Zasměje se, vezme si kufr a vystoupí z auta. Zatímco jde k dětem, pomalu jedu za ní.

"Sleduju tě," zašeptám hlasitě z okénka.

Uchechtne se. "Jako bych potřebovala někoho dalšího."

Stisknu rty a přemýšlím, jestli mluví o té osobě, o které si myslím, že mluví, a ona můj výraz napodobí.

Dám pozor, abych nepřejela děti a zastavím v bezpečné vzdálenosti od nich. "Ahoj, děti."

Všechny mě pozdraví, až na toho chlapečka, kterého jsem viděla v Ashleyině třídě před dvěma týdny. Usmívá se a je rudý v obličeji. "Dejte na ni pozor, ano?" požádám je s pohledem na něj.

Chlapeček v odpověď horlivě přikývne a po nezávazné konverzaci s několika jedoucími rodiči, kteří mě ujistí, že se o Ashley postarají, na ni pohlédnu a s úsměvem jí ukážu univerzální gesto 'zavolej mi'. Pak odjedu.

Z venku uslyším hlasité zatroubení, a když dotyčný nechá klakson několik sekund znít a pak do něj znovu praští, vím, kdo to je. Jsou tu Rachel a Owen.

Prohlédnu si v zrcadle své oblečení, projedu si rukou vlasy a pak si obnovím lesk na rtech. Nechci na nikoho udělat dojem, ale chci vypadat hezky. Řídit bude Owen, protože zítra jde brzy do práce a opíjí se málokdy.

Seběhnu po schodech, nastavím alarm, a když vyjdu z domu, zabouchnu za sebou dveře a zamknu je.

"Padej zpátky do baráku, Spencer, vypadáš víc sexy než já!" zakřičí Rachel z otevřeného okénka.

"A kdy nevypadám?" žertuju, dojdu k nim a nastoupím do auta. Owenovi položím ruku na rameno. "Ahoj, Owene."

Rachel vstane a vyhlédne ze střešního okénka. "Víme, že jsi tu, ty úchylačko!" zakřičí.

Vím přesně, o kom mluví, a zasměju se. Pak se předkloním a zatahám ji za blůzu. "Vrať se dovnitř." Vzhledem k tomu, že nemá důkaz, může se Rachel pouze dohadovat, kde Aimee zrovna je.

"Ahoj, Spencer," odvětí konečně Owen a přízvuk jeho 'r' mě přiměje k úsměvu. "Vypadáš skvěle."

Rachel se znovu posadí vedle něj a odfrkne si. "Vypadá sexy."

"Díky oběma," odvětím, a zatímco si zapínám pás, usměju se té pozornosti. "Vám to taky moc sluší."

Owen vyjede na silnici a Rachel si odepne pás a pak přeleze na zadní sedadlo ke mně. "Tak jak je? Jak se vede? Co je novýho? Nemluvily jsme spolu věky."

"Mluvily jsme spolu před třema hodinama."

"Přesně o tom mluvím."

Usměju se. "Jo, když jsem zavěsila, přiskřípla jsem si prst ve dveřích, učiněnej životní přelom."

Rachel je sice sedmadvacet, ale vypadá spíš na dvacet než třicet a díky jejímu flirtování s vyhazovačem, k Owenově nelibosti, i když ví, že by mu nikdy nezahnula, jsme předběhli frontu.

Jsou spolu pět let a během posledních dvou se třikrát rozešli, protože Rachel třikrát neřekla ano, když ji požádal o ruku. Rachel chce požádat jeho, ne opačně, a chce, aby to vůbec nečekal.

Jejich rozchody obvykle trvají týden, než jeden z nich přiběhne s pláčem. Když jsem poprvé viděla Owena brečet, trochu mi spadla brada. Něco na vzlykajícím metr devadesát pět vysokém těle mě šokovalo.

"Kurva jo!" zaječí Rachel, když jsme uvnitř klubu, a já se jejímu trhlému chování tiše zasměju. Dělá, jako by byla v klubu poprvé.

Je tu plno a já jí dloubnu do ruky a ukážu na jediný volný stůl, který vidím. Podívá se tam, chytne mě za ruku, vystřelí ke stolu a vyskočí na stoličku, než si ji může zabrat jiná žena. "Pardon," protáhle se jí omluví.

Zdvořile se usměju na sklíčený obličej té ženy, dám si nohu na vzpěru a vyhoupnu se na stoličku. Rachel měří sto sedmdesát a má vysoké podpatky, takže mám kvůli tomu a Owenově přirozené výšce pocit, že jsem si vyrazila s mamkou a taťkou. Kéž by tu byla Ashley, abych se necítila tak hloupě.

Owen se nakloní k mému uchu, abych ho přes hudbu hrající tak nahlas, že baskytaru cítím v hrudi, slyšela. "Co budeš pít? Platím."

"Dá si dva panáky Morgana a já to samý!" zakřičí Rachel, která poznala, na co se ptá a odpověděla za mě.

Owen mlčky čeká na mé potvrzení a já přikývnu, načež zamíří k baru.

"Proč rum?" zvednu na ni přes okolní hluk hlas.

Odpoví znakovou řečí, rychle pohybuje rukama. Pozvednu obočí a usměju se. Má hluchoněmého bratra, ale nikdy jsem ho neviděla, žije v Evropě a Rachel ho často navštěvuje.

"Protože jsem nechtěla vodku ani pivo," řekne nahlas.

S větší než malou špičkou se hlasitě zasměju Rachelině pokusu mumlavě rapovat spolu s hudbou, zatímco se mnou tancuje. Měla mnohem víc panáků než já, a přestože má vysokou toleranci alkoholu, je zcela určitě opilá.

"Proč musí bejt Ashley tak trapná a bejt dneska v pitomým Montrealu?" zeptá se hlasitě.

"Je v Monterey," opravím napůl vážně. "Stejnej stát, neodjela ze země."

"No a co? Mohla tu bejt s náma."

"Střízlivá?" drobně se uchechtnu.

Rachel dostane záchvat smíchu a já ji vzápětí napodobím, aniž bych věděla proč.

Střídám tancování s Rachel a Owenem, a když do sebe hodím další dva panáky, lituju toho. Z hlasité hudby a tlačícího se davu se mi trochu zatočí hlava. Owen mě podepře. "Je ti dobře?"

Po chvilce to přejde. "Jo," opatrně přikývnu.

"Přinesu ti vodu," nabídne se.

Než můžu protestovat, zatahá za ruku Rachel, která se podle všeho ztratila ve vlastním světě, protože tancuje na vlastní hudbu. Owen mě dovede blíž k ní.

"Spencer, ty jsi pořád lehká jak pírko," mile mi Rachel složí poklonu s rukama kolem mě.

"Pírko, kterýmu brzy praskne močák," odvětím.

"Ale vážně, jsi v pořádku? Vážně."

Myslím, že neví, že to řekla dvakrát, ale nic neřeknu. "Jo, vyřiď Owenovi, že se hned vrátím."

"Mám jít s tebou?"

Zavrtím hlavou. "Pořád ještě se zvládnu vyčůrat sama, ale díky."

Pomalu se vydám na záchody. Po cestě do mě někdo příležitostně vrazí nebo mě praští loktem nebo mě dokonce balí. Když vejdu na záchody, ošiju se, protože nerada používám záchody v klubech, které jsou otevřené hodiny.

Překvapivě tam není zástup žen, ale všechny kabinky jsou obsazené a před zrcadly si ženy upravují účesy a makeup. Během chvíle se polovina kabinek vyprázdní a volná místa před zrcadly se také zvýší o téměř polovinu.

Pomalu se rozejdu, když vtom se doširoka otevře kabinka úplně napravo a vyjde z ní svěže vypadající Aimee. Dojde k umyvadlu a začne si mýt ruce. Zaraženě se zastavím a cynicky se zasměju. "To se mi snad zdá."

Aimee se na mě otočí. "Svět je malý, co říkáš?"

"Co tady děláš, Aimee?"

"Totéž, co ty."

"Jasně, protože jsem sem někoho sledovala a tak," odvětím sarkasticky.

Vypne vodu a vytáhne několik papírových ručníků, aby si ruce osušila. "Něco ti povím," řekne zády ke mně.

Na záchody vejde nějaká žena, jednou na nás pohlédne a zase vycouvá. Řeč našich těl není zrovna přátelská a napětí ve vzduchu by se dalo krájet, jako vždy když je v mé přítomnosti a neskutečně mě štve.

Aimee odhodí papírový ručník do koše, otočí se a rozejde se ke mně. "Budu si chodit, kam kurva budu chtít a kdy kurva bude chtít, a ty mě nezastavíš."

Oplácím jí upřený pohled do očí. "To si myslíš? Že nic neudělám?"

"Zlato, to vím," odvětí a přistoupí ještě blíž. "Budeš hodná holčička a budeš držet tu svou hloupou klapačku zavřenou, pokud víš, co je pro tebe dobrý." Strčí do mě, ne plnou silou, ale vzhledem k tomu, kolik jsem toho dneska vypila, zaklopýtám několik kroků dozadu, až se ocitnu na zdi.

Zvýší se mi tep a nic nechci víc, než pozvednout pěst a vrazit ji do jejího frňáku.

Chytne mě rukou za obličej, drží ho na místě a usmívá se. "Musím se tě na něco zeptat," začne.

Odstrčím jí ruku a ona mě silně chytne za zápěstí a druhou ruku zvedne zpátky k mému obličeji. "Chybí ti Ashley tolik jako mně?" zašeptá.

Ačkoliv to nedávám znám, po těch slovech by se ve mně krve nedořezal.

Chystám se ji od sebe odstrčit, když ode mě odletí tak prudce, že spadne. Otočím hlavu a spatřím Rachel.

"Jsi v pořádku?" zeptá se a zní střízlivěji než před pár minutami.

Přikývnu. "Jo, díky."

Rachel dojde k Aimee, která se sbírá z podlahy a vytáhne ji za sukni na nohy. "Poslouchej, ty krávo, ona je možná moc velká dáma, aby tě na záchodech zkopala do krvavý kuličky, ale něco ti povím: já ne. Drž se kurva od mých kámošek, než za sebe přestanu ručit."

Aimee se zasměje. "Mám se bát?"

"Měla bys, a jestli se jí ještě jednou dotkneš, zmaluje ti ksicht tak, že budeš dýchající obraz od Picassa místo dýchajících sraček."

Vidím, jak Aimee sevře u boků ruce v pěst, třesou se.

"Rachel, pojď," vybídnu ji.

Než může Aimee zaútočit, Rachel ji odstrčí pár kroků dozadu. "Ani v nejmenším si nedělám srandu, drž se sakra od nich."

Rachel se otočí a vyrazí od ní. Po cestě mě chytne za ruku a odvede mě s sebou.

Z klubu jsme odešli, jakmile jsme našly Owena. Omluvila jsem se jim, že jsem jim zkazila večer, ale oba důrazně trvali na to, že nezkazila. Musela jsem je oba vystrčit z domu, přičemž jsem je vytrvale přesvědčovala, že nepotřebuju hlídání.

Zatímco si suším osuškou vlasy, mám potichu puštěnou hudbu a čekám, až zavolá Ashley. Jemně si promnu zápěstí, trochu to bolí. Když ho Aimee chytla, nebolelo to, cítila jsem jen tlak.

Odhodím mokrou osušku do koše na prádlo a vezmu si aspirin. Nemívám kocovinu, ale pokaždé, když v poslední době potkám Aimee, skončí to bolestí hlavy a mírnou nespavostí.

O pár minut později zazvoní telefon, a jakmile uslyším Asleyin hlas, tvář mi rozzáří první úsměv za několik hodin, zatímco si lehnu na její stranu postele.