Strasti dospělosti

Napsala: WaveGoodbye, Překlad: petrSF

1

Hřbetem ruky si otřu horké a ulepené čelo a pohlédnu na hodiny. Po krátkém mžourání tím směrem rozeznám, kolik je hodin, a vzdychnu. Stejnou mírou z frustrace z toho, jak jsem tu dnes dlouho, jako úlevou, že už brzy budu mít padla.

"Devone, ti humři se sami do hrnce nehodí!" překřikuju okolní hluk.

"Jdu na to, šéfko!"

"Neříkej mi šéfko."

Devon se uculí, zvedne dva čerstvé humry a ponoří je do hrnce s vařící vodou. "Pardon, paní Daviesová."

Usměju se na něj a začnu utírat povrch před sebou. "I když oceňuju, že si pamatuješ moje příjmení, huliči, říkej mi Spencer."

Ve skutečnosti je to Carlin-Daviesová.

A vlastním restauraci.

"Když jsem vám řekl Spencer naposled, málem jste mě vykastrovala."

Té vzpomínce se uchechtnu a odpovím: "Věřil bys mi, kdybych ti řekla, že to byly jenom hodně ošklivý ženský dny? "

Davon přikývne, nadzvedne si levou stranu kuchařské čepice a ukáže na malou, ale viditelnou jizvu. "Od mojí sestry."

Zatvářím se soucitně. "Doufám, že ses z toho poučil."

"A z čeho?" zasměje se. "Otevřel jsem si pivo a ona po mně hodila botu. Šílený monstrum."

Usměju se, když vtom mi někdo poklepá na rameno. Otočím se. "Copak je, Caro?" usměju se na nervózní dívku, která přede mnou stojí. Je tu druhý den.

"Měla jsem pro vás dojít. Někdo na vás čeká u baru."

"Dobře, děkuju," usměju se a otočím se zpátky na Devona. "Dneska to tu máš na povel, Deve. Nepodpal to tu."

"Řekl bych, že si bez nepřetržitých poznámek typu 'já bych to udělala takhle' poradím." Z výrazu v jeho očích poznám, že žertuje.

"Myslím to vážně. Jestli ráno ucítím kouř, máš padáka."

Devon je více než schopný to tu dnes vést, jen ho tahám za nos.

Vrátí se k práci. "Když to říkáte, Spencer."

"Šéfko," opravím ho.

"Tak už se proboha rozhodněte, šéfko."

"Spencer!" zakřičím a vyjdu z kuchyně dvoukřídlými dveřmi s namalovaným "H&B" na malé skleněné výplni.

Rozhlédnu se a spatřím své zaměstnance a pár pravidelných hostů, ale nikoho známého mimo práci. Obejdu bar, pokleknu k malé ledničce a sáhnu dovnitř pro chlazenou Pepsi.

"Ahoj, krásko."

Tomu hlasu se široce usměju. Pak vyndám láhev Pepsi a znovu se postavím. Když se otočím, vidím, jak si usmívající se Ashley sedá na barovou židličku.

Udělám to, co by udělal každý příčetný člověk na téhle planetě. Prakticky se vrhnu přes barový pult pro polibek. Nikdo nic neřekne, věřte mi. Jinak by měl co dělat s Ashley.

Odtáhnu se a znovu položím nohy na podlahu. "Jakej jsi měla den?" zeptám se, zatímco Ashley položí klíčky od auta na leštěný povrch baru.

"Šílenej. Myslím, že jsem nechala všechny svý žáky po škole. Dvakrát."

Mé drobné zasmání utlumí skleněná láhev, kterou mám téměř u rtů. Napiju se, mám žízeň. "To bych si přála vidět."

Ashley je obvykle na své žáky hodně mírná. Koneckonců je jim teprve jedenáct.

"Je mi hrozně."

"Jsi nejvíc sexy učitelka na škole, věř mi, že by mi vůbec nevadilo strávit s tebou a tvou těsnou halenkou další hodinu." Její volbě oblečení se zamračím. Když je v práci, jediná kůže, co by měla být vidět, je od krku nahoru. Své sexy ruce si může zakrývat rukavicemi. "Měla jsem za to, že tvou volbu oblečení jsme probíraly."

"Nezájem. Byl to dlouhej den, pojeďme domů," navrhne.

"Řídím."

"To doufám vzhledem k tomu, že na parkovišti stojí obě naše auta."

Byl to dlouhý den.

S Ashley zamkneme svá auta téměř zároveň a společně dojdeme po příjezdové cestě k hlavnímu vchodu. Ashley odemkne a vejde do domu jako první, já jsem jí v patách. Vzhledem k únavě jsem připravená padnout na gauč.

Nejasně se zamyslím, jestli jsem nezapomněla něco objednat na zítřejší oslavu, když jsem strčena na nyní zavřené dveře. Ashleyino měkké tělo se ke mně přitiskne a vzápětí se její rty zmocní mých.

Na dřevěnou podlahu dopadnou dva svazky klíčů a Ashleyiny rty rychle přejdou k mému krku. Zatímco ji držím za ramena, usměju se. "Na tohle už začínám být moc stará," popichuju.

"To je děsivá myšlenka," zamumlá Ashley na mém krku. Cítím, že se usmívá.

"Táhne nám na šestadvacet."

Ashley zvedne hlavu a pohlédne mi do očí. "Jsi čím dál tím víc sexy."

Zasměju se, protože vím, jak příšerně momentálně vypadám. "Jsi blázen."

"Jsi nádherná."

"Máš bláznivou hobití logiku," odvětím. Sleduju, jak se jí v očích objeví mírné pobavení, a zapomenu z nich odvrátit zrak. "Dneska máš fakt nádhernou plať," řeknu vážně, nakloním se a dám jí pusu na čelo.

"Děkuju. Za to ráno se omlouvám, Spencer."

Ráno jsem udělala chybu, když jsem se jí po té, co zvracela, zeptala, jestli je v pořádku. Byla trochu popudlivá.

"To nemusíš," odsunu nás od dveří a dál držím Ashley za boky. "Vlez si do vany, jo? Udělám nám večeři."

Ashley mě zatahá za košili. "Pojď se mnou."

"Lákavý..."

"Ale?"

"Ale večeře se sama neukuchtí a obě víme, že když s tebou půjdu nahoru, nebudeme se jenom koupat."

Ashley začne rozepínat knoflíčky mé košile. "Nemám hlad, večeře počká."

Nechávám ji, zdá se, že si to užívá. Když mi strčí ruce pod košili, otře se dlaněmi o ňadra v krajkové podprsence. Sundá mi košili z ramen a ta tiše sklouzne na podlahu. Vzápětí na sobě ucítím Ashleyino tělo. Jednou rukou mě pevně obejme kolem beder. "Na tohle jsem myslela celej den," zašeptá.

"Vážně?"

"Nemáš tušení."

"Máš hříšný myšlenky před svýma žákama?" škádlivě pozvednu jedno obočí.

"To je na povolání učitelky nejlepší. Kdykoliv se mi zachce, můžu jim dát přepadovou písemku a pak tam jenom sedět a fantazírovat o tobě." Zatahá mě zuby za ušní lalůček. "Byla jsi na katedře," zašeptá.

Jsem ztracená.

"Pojďme nahoru."

Ashley mě mlčky vezme za ruku a vede mě nahoru. V půlce schodů se zarazím. Tohle bychom neměly. "Vlastně, Ash, co kdybych ti nejdřív udělala něco dobrýho."

"Čeká mě něco dobrýho. Mám to přímo před sebou."

Usměju se. "Víš, jak to myslím."

"A ty víš, že mě chceš."

"Samozřejmě, že chci. Vždycky tě chci, to víš. Ale chtěla bych ti nejdřív udělat večeři nebo aspoň svačinu."

Rozezvoní se telefon a já se chystám sejít ze schodů, ale Ashley mi sevře ruku pevněji. "Máme záznamník."

"Prosím?" prosím ji ohledně večeře.

Poslední týden je Ashley neukojitelná. Takováhle byla jen před čtyřmi lety na našich líbánkách v Mexiku. Z pokoje jsem během tří týdnů vyšly dvakrát. Pořád si pamatuju stopy po jejích kousancích.

"Co sejde na jedný mrkvi?"

Zapne se záznamník a ozve se můj hlas: "Tohle je záznamník, víte, co máte dělat." Budu mít průšvih.

"Zase jsi přehrála můj hlas?" zeptá se Ashley.

"Ta zpráva se mi nelíbila. 'Dovolali jste se k Ashley a Spencer, po pípnutí nechte prosím vzkaz.' Bylo to moc... normální."

"Spencer, tady je tvá matka," rozlehne se po domě.

Věnuju Ashley soucitný úsměv. "Vykoupej se, ano? Já připravím večeři."

Vzdychne. "Nemám z toho radost, jasný?"

"Ano, já vím," drobně se usměju a Ashley mě napodobí. "Půjdeme dřív do postele, slibuju."

"To bych si prosila."

Nakloním se pro polibek a s Ashley se setkáme na půl cesty.

"Vím, že jsi tam, zlatíčko. Volala jsem do práce."

Na Ashleyiných rtech se usměju a odtáhnu se. "Měla bych to vzít, nezavěsí to."

Sleduju, jak Ashley trochu pomaleji než obvykle vychází po schodech nahoru. Znám tu ženu, nikdy by nepřiznala, že je utahaná. Dokáže být tvrdohlavá jak mezek. Olíznu si spodní ret a okusím Ashley. Usměju se, pak si odkašlu a zvednu telefon. "Ahoj, stalkerko."

"Ale že ti to trvalo. Vyrušila jsem vás při něčem?"

"Ne. Byla zácpa, teprve jsem přijela," bezostyšně lžu. Uvědomím si, že mám na sobě jen podprsenku a odstoupím od okna. "Tak co se děje? Konečně sis přiznala, že jsi lesbička?"

"Možná," žertuje Paula. "Ne, jen nás s tvým otcem zajímalo, jestli bys k nám se svou nádhernou ženou nechtěla přijít o víkendu na oběd."

"Ehm," zamyšleně si skousnu spodní ret. "Zítra už něco máme, ale v neděli by to šlo."

To něco jsme jen my dvě a zamčené dveře.

"Arthure!" zakřičí Paula a zapomene si při tom dát telefon od pusy. "Bude nás šest!"

"Šest?" zeptám se.

"Tvoji bratři tu budou taky. Mám velkou radost, že obě přijdete, mám pocit, že jsem vás měsíce neviděla."

"Viděla jsi nás minulej týden," připomenu jí s úsměvem. Moji rodiče jsou od nás jen dvacet minut jízdy. Rádi to zveličují.

"Hodinu a pak jste odjely."

"Ashley nebylo dobře, nechtěla jsem, aby vám pozvracela stůl."

"Ale? Tenhle týden už je jí lépe?"

"Nic jí není, mami." Nic jiného bych jí neřekla, byla by tu, než byste řekli švec, kdyby si myslela, že je Ashley nemocná.

"Nelhala bys mi, že ne?"

"Nic jí není," zopakuju a mírně se tak té otázce vyhnu.

Když jsme s Paulou domluvily, pustila jsem se do večeře. Ashley se ke mně přidala o hodinu později. Lekla jsem se, když ke mně v kuchyni přišla zezadu, a zatímco se natáhla pro skleničku, přiložila mi ruku na bedra. Byla jsem příliš ponořená do přípravy večeře, než abych ji slyšela.

Nebyla to ničím zvláštní večeře, ale byla zdravá. Ashley jsem musela do jídla nutit. Teď ležím na gauči, hlavu mám na jejím klíně a posloucháme hudbu. Pořád se vrtí.

"Ash, je ti dobře?"

"Ne."

Otočím na ni hlavu a přestanu si hrát s jejími prsty. "Co je ti?"

"Jsem fakt nadržená."

Mé obavy nahradí pobavení. "Tenhle týden jsi jak králík."

"Já vím. Pojďme mukat."

"Okouzlující."

"Prosím. Exploduju."

Předstírám zamyšlení. "Já ti nevím, co z toho budu mít já?"

"Mnohonásobný orgasmy?"

Proč to neřekla hned?

Posadím se, na půl cesty přitisknu rty k Ashleyiným a přiložím jí rozevřenou dlaň na tvář. Ashleiyn jazyk na mém spodním rtu žadoní o přístup. Rozevřu rty a přivítám její jazyk svým. Ashleyino jemné zasténání je přes hrající hudbu sotva slyšitelné.

V okamžiku, kdy se do toho začínám opravdu dostávat, se Ashley prudce odtáhne.

"Moc jsem tě do toho rtu kousla?" zeptám se zadýchaně.

"Spence, já-"

To větu nedokončí. Místo toho mě málem shodí na podlahu, když bleskem vyrazí k toaletě v přízemí. Když ji uslyším zvracet večeři, kterou jsem před necelou hodinou připravila, soucitně vzdychnu.

Měla bych se cítit uražená, ale necítím. Roky neměla s mým jídlem problém.

Netrvá dlouho a držím jí vlasy a konejšivě ji hladím po zádech. "To bude dobrý."

"Už mě to začíná unavovat," zaskřehotá nakonec.

"Já vím," odvětím jemně s rukou pořád na jejích zádech. "Zlepší se to."

"Prý ranní nevolnosti," zamumlá Ashley.

2

Téměř v poledne jsme s Ashley pořád v posteli a povídáme si. Hlavu mám na jejím stále opáleném břiše. Něžně ho políbím.

"Vážně bychom to už měly tvý mámě říct, Spencer."

Zašklebím se. "Ještě ne."

"Proč ne? Jsme si jistý."

"Víš stejně dobře jako já, že až to Paula zjistí, udělá tři věci. Omdlí, zapiští a nastěhuje se do jednoho z našich volných pokojů. Řekneme jí to, až to začne být vidět."

"Bude pěkně naštvaná, že jsme jí to neřekly, jakmile jsme to zjistily."

"Nic jí do toho není, Ash. Nech mě užívat si ticha se svýma holkama."

"Trochu je. To, že její lesbická dcera zbouchnula svou ženu, je velká novinka. A holkama?"

Jemně si opřu bradu o její břicho a vzhlédnu k jejím očím. "Mám takový tušení."

"Já myslím, že to bude kluk."

Našly jsme dárce, jmenoval se Brandon. Blonďaté vlasy, modré oči. Když jsme probírali nemoci v jeho rodině, co nejzdvořileji jsem se ho zeptala, na jakou vysokou školu chodil. Přestože jsme s Ashley byly na rodinu připravené, chtěla jsem, aby náš dárce byl alespoň trochu inteligentní.

Měl jen základní školu.

Myslete si o mně, že jsem povrchní, ale tehdy jsem se rozhodla, že bychom měly zkusit nejnovější proceduru, přestože je trochu riskantní.

Takhle se na tom alespoň přímo podílím. Prvotní procedura zahrnující odebrání mé kostní dřeně kvůli kmenovým buňkám byla tak vzdálená od sexu, jak to jen jde. Můj křik nijak nesouvisel s rozkoší a nadávání do matkomrdek nebylo určené Ashley. Ale stálo to za to. Jsem si tím jistá.

"Ke klidnýmu spánku mi stačí, že to bude jedno z toho," usměju se.

Ashley mi vplete prsty do vlasů. "Kdy musíš odejít?"

"Až za hodinu, ale neboj se, když jsi ráno spala, udělala jsem ti oběd a svačinu. Máš je v ledničce, takže s jídlem si nemusíš dělat starosti. Jez, kdykoliv budeš mít chuť. A tím kdykoliv budeš mít chuť myslím každý tři hodiny."

Ashley se usměje, nejspíše tomu, jak dobře ji znám. "Pokusím se."

"O víc nežádám."

"Budeš tam celou směnu?" zeptá se a tváří se trochu zklamaně.

"Dneska ne. Ale chvíli tam budu, promiň." Políbím ji na břicho. "Ale jako správná přehnaně starostlivá žena ti budu každou půlhodinu volat a požádám někoho, aby ti udělal něco k večeři. Co bys chtěla?"

Ashley natáhne ruku k nočnímu stolku a zvedne z něj peněženku. "Nevím, jestli jsem včera byla v bankomatu."

Vezmu jí peněženku z ruky a nechám ji spadnout na podlahu. "Nezapomínáš, komu to tam patří?"

"Jo, já vím. Ale..."

"Ale nic. Zaplať mi pusama, až se vrátím. Co ti mám přinést?"

"Kuře."

"Celý?" popichuju.

"Jo."

Usměju se, vím přesně, co tím myslí. "A žádný domácí práce, Ash. Až se vrátím domů, o všechno se postarám."

"Nejsem invalida, jenom je mi špatně."

"Řekla jsem, že se o všechno postarám."

"Ale mý prsa? Ježíši."

Usměju se a dvěma prsty vystoupám k mezeře mezi jejími ňadry. "Dneska je máš citlivý?"

"Mírně řečeno, jo."

"Víš," hladím pokožku pod svými prsty a jemně se při tom dotýkám obliny obou ňader. "Sice jsme ještě nebyly u doktora, a doufám, že jsi nezapomněla říct svými šéfovi, že v pondělí kvůli tomu musíš odejít dřív z práce, ale jsou trochu..." Hledám správné slovo, nechci způsobit další příval slz. "Obrovský." Udělám obličej. "Ne že by byly jako melouny, to vůbec ne, pořád je na ně moc hezkej pohled..." Zarazím se. "Jsou větší."

Když se jí odvážím pohlédnout do očí, usmívá se.

"Jsou větší. Netušila jsem, že už takhle brzy budou tak velký."

Znovu jí dám pusu na břicho. "Zmiň se o tom v pondělí doktorovi."

"Budeš v práci?"

"Při naší první návštěvě u doktora? To bych spíš šla sama do sklepa."

Nesnáším náš sklep.

"Takže tam budeš?"

"Budu tě držet za ruku, ano."

"Fajn," usměje se.

"Kdybych se už nemusela chystat do práce a ty bys nezvracela pokaždý, když se začneme někam dostávat, což ubližuje mýmu egu, abys věděla, dopřála bych ti něco, na co bys mohla myslet, zatímco tu nebudu."

Ashley se uchechtne mému skleslému výrazu. "Není v tom nic osobního."

"Podle mě je to úplně osobní."

"Jo, promiň, je. Odpuzuješ mě."

Protože vím, že to nemyslí vážně, usměju se a položím si tvář na její břicho. "Zajímalo by mě, kdy ucítíme, jak se to dítě hýbe."

"Neříkej našemu dítěti 'to dítě', Spencer."

"Zajímalo by mě, kdy ucítíme, jak se on ona," přehnaně zdůrazním, "hýbe."

"Spence, mohla bys slézt? Zase musím čůrat."

Mlčky se přesunu na svou stranu postele, abych umožnila Ashley vstát. "Nemůžu se dočkat, až tě uvidím se při chůzi kolíbat," usměju se na ni láskyplně.

Jelikož je sobota odpoledne, restaurace je přeplněná hosty, kteří, jasně, mám z nich vyšší tržbu, mi jdou strašlivě na nervy. Dneska je venku skoro 38 stupňů a dva moji kuchaři volali, že jsou nemocní, takže musím pomáhat v kuchyni a zároveň dohlédnout, aby večerní oslava pro dvacet lidí proběhla podle plánu, a ujistit se, že jsou prostřené stoly.

"Jasone!" křiknu na jednoho ze svých číšníků, který se vybavuje s Devonem a který si podle mě stěží zasluhuje plat. Postrčím k němu dva talíře. "Stůl číslo pět. A úsměv znamená spropitný, nezapomeň."

"Usmívám se," brání se, ale bohužel se opravdu neusmívá.

"No, oni se usmívat nebudou, když jim jídlo, za který si zaplatili, přineseš studený. Hni zadkem."

"Než ho donesu ke stolu, klimatizace ho ochladí. Kdo tu udělal takovou kosu?"

Já.

"Až se budeš vracet, uber ji." Otočím se, podívám se na hodiny a přesunu se k umyvadlu. Namydlím si ruce, hřbetem ruky pustím vodu a strčím ruce pod jemný proud vody. "Nelejkuj tu, Jasone. Ty talíře nemají nožičky." Jsem trochu nervní. Může za to vedro a to, že jsem tu už víc než tři hodiny a ještě jsem neměla možnost zavolat Ashley a zeptat se, jak jí je.

Jason loudavě vyjde s objednávkou z kuchyně. Jsem téměř v pokušení mu ty talíře vytrhnout a odnést je sama. Jediný důvod, proč to neudělám, je to, že opravdu chci zavolat Ashley. Když jsem odcházela, nebylo jí dobře.

Dojdu do své kanceláře a padnu na polstrovanou židli za stolem. Chvíli se vzpamatovávám, dnešek je už teď šílený a cítím v kostech, že se to jen zhorší.

Když konečně vytočím Ashleyino číslo, jsem klidná.

"Čau, Spencer," konečně to zvedne.

"Ahoj, krásko. Promiň, že volám až teď, ale je to tu šílený. Jak je ti?"

"Oběd byl skvělej, ale neudržela jsem ho v sobě, promiň."

Usměju se. "Neomlouvej se. Jsi v pořádku?"

"Jsem v pohodě, nic není zlomený."

"To ráda slyším."

"A co v práci? Pečeš se tam?" zeptá se.

"Peču," potvrdím. "Přála bych si, abych už mohla jít domů a starat se o tebe."

"Já taky," drobně vzdychne. "Ale pořád platí, že přijedeš v osm, že jo?"

Kouknu na hodiny a vidím, že je 16:40. "Ne, už mě to tu dneska nebaví, přijedu domů v šest. Zavolám zpátky Jennu, ať se taky jednou snaží, když je ta vedoucí."

"Pověz mi, to se cítíš nadřazená každýmu svýmu zaměstnanci?"

"Ne," zasměju se. "Ale, Ash, jakmile jsem odešla z domu, opustila mě trpělivost a ještě se nevrátila. Křikla 'polib si, nulo' a zmizela za kopečkama."

"Nemyslíš to tak, jenom jsi vynervovaná. Uvolni se, ano? Představ si mě nahou."

Usměju se. "To dělám celej den."

"Budu se usilovně snažit nezvracet, až se mě večer dotkneš," řekne Ashley s přesvědčením v hlase.

"Jen si kopni do mýho ega," zavrtím hlavou, i když s úsměvem. Zvednu láhev vody, která tu byla celý den, a pořádně si loknu. Je teplá.

"Víš, že tak jsem to nemyslela. Ani nejde o to, že bych nebyla v náladě, věř mi, že jsem, ale..."

"Ne, to je dobrý," jemně ji přeruším. "Nemusíš to vysvětlovat." Ozve se hlasité zaklepání na dveře. "Vydrž chvilku, dobývá se sem jeden z mých podřízených," žertuju.

"Buď milá."

Dám si telefon od ucha. "Ano?" zavolám na toho, kdo je za dveřmi.

Vejde Cara a vypadá nesměle. "Promiňte, že ruším, paní... Spencer, ale všimla jsem si, že jsou prostřené stoly na tu velikou oslavu a právě jsem si pročítala poznámky k rezervaci, kde se píše, že dva z hostů jsou na vozíčku. Ten stůl není u dveří."

Nemusí nutně sedět u dveří, celá restaurace je dokonale bezbariérová, ale chtěli tam sedět.

Vjedu si rukou do vlasů. "Do háje," vzdychnu. "No, když nedostanou místa, který si zaplatili, nebudou mít velkou radost, co? Pamatuješ na minulej týden?" zeptám se. "Ne, nebyla jsi tu, zapomeň na to. Ehm... ať Jason všechno přesune ke dveřím u zahrady, je to tam hezčí. A řekni mu, ať sebou hne."

Cara se mile usměje. "Potřebujete ještě něco?"

Taky se usměju. "Ne, děkuju. Nic nepotřebuju." Cara odejde s ruměncem na tvářích. "Tak jo, promiň mi to," řeknu do sluchátka.

"Už jsi se svou holkou skončila?"

Ušklíbnu se. "Ashley, je jí tak šestnáct. Neblbni."

"Nevím, nevím, cítím trochu neopětovaný lásky."

"Cítíš kraviny," zasměju se. "Je tu třetí den, je nervózní, je nesmělá. Nechme ji být."

"Dobře," řekne Ashley a z jejího tónu poznám, že se usmívá. "Tak jo, otrokářko, nechám tě se vrátit k práci."

"Pár minut to beze mě zvládnou, všechno je tu pod kontrolou." Jakmile mi ta slova vyjdou ze rtů, ozve se zvuk rozbíjeného skla.

"To slyším," vtipkuje Ashley.

Hlasitě zasténám. "Asi bych měla jít."

"Nikoho nevyhazuj, ano? Určitě to byla nehoda."

Usměju se její obavě. "Zapomínáš, že jsem dospěla."

"Trošku."

"Trošku je pokrok," usměju se a vstanu ze své pohodlné židle. "Každopádně bych měla jít, dokud mám ještě nějaký skleničky."

"Dobře, zatím se měj. Miluju tě."

"Taky tě miluju, Ash."

Zavěsím jako první, protože vím, že se vždycky dokážeme dlouhé minuty dohadovat, která zavěsí první. Zamknu telefon v šuplíku stolu, znovu se narovnám a sundám si čepici. Určitě jsem vypadala směšně, když jsem tu seděla a telefonovala s nasazenou kuchařskou čepicí.

Když vyjdu z kanceláře, vidím, že Jason je v podřepu a snaží se holýma rukama sbírat skleněné střepy. Podle hromádky soudím, že se rozbilo pouze šest skleniček. To se děje často. Dojdu k němu a poklepu mu na rameno lopatkou a smetáčkem.

Vzhlédne ke mně a tváří se ostýchavě. "Promiňte, šéfko. Nešikovný ruce."

Po telefonátu s Ashley se mi nálada výrazně zlepšila. Přikývnu. "Příště buď opatrnější. Pojď, pomůžu ti s tím stolem."

Ramenem zatlačím na dřevěné dveře, a jakmile narazí do zdí, snažím se vytáhnout klíč. "Ash?" zakřičím. Nevím, jestli není nahoře.

Tiše zavřu dveře a tašku s jídlem z restaurace držím v jedné ruce. Klíče položím vedle telefonu a zkontroluju zprávy na záznamníku. Žádná tam není. Což dává smysl, Ashley byla doma.

"Na gauči!" ozve se její hlas.

Odložím její večeři v kuchyni a dojdu do obýváku, kde se Ashley láduje jídlem. Pozvednu obočí. "Ehm... už je ti líp, předpokládám?"

"Vůbec netuším, co se to děje," mumlá s plnou pusou.

Usměju se. "Nejdřív to spolkni, není to přitažlivý."

Dělám si srandu, Ashley je přitažlivá za všech okolností.

Poslechne mě. "Jakmile jsme spolu dotelefonovaly, dostala jsem šílenej hlad."

Opřu se vedle její hlavy jednou rukou o opěradlo gauče, skloním se a dám jí pusu na čelo. "Fakt?" zeptám se, posadím se vedle ní a natáhnu si nohy.

"Úplně šílenej. Cítím se jak nenažraný prase. Ani ti nemůžu říct, co všechno jsem snědla."

"Pokud jsi nešmejdila v odpadcích, tak je to v pohodě. Ale opatrně. Nechci, abys svý náhlý chuti k jídlu pozdějc litovala."

Ashley polkne další sousto a zvedne ruku. "Chceš taky?"

Snažím se na houpající se ančovičku před svým obličejem znechuceně neušklíbnout. "Myslím, že ne." Nevěděla jsem, že je vůbec doma máme. Musela je koupit Ashley, protože já určitě ne. Pokrčí rameny, ale než si stihne dát odpornou olejovku do pusy, chytnu ji za zápěstí a zabráním jí v tom. "Co kdybych ti přinesla večeři? Je v kuchyni."

Nějakým zázrakem v sobě dneska dokázala Ashley jídlo udržet, narozdíl od kalhot.

Jsem pod ní víceméně nahá a ztěžka oddechuju, zatímco se její rty činí na citlivé kůži mého krku. Škádlí mě už pěkně dlouho.

Když znovu ucítím pulzaci v klíně, jemně jí zatlačím hlavu směrem dolů a slabě zasténám, když si po cestě opět vezme do vroucích úst mou ztvrdlou bradavku.

Ashley mě jemně kousnu do boku a stáhne mi z těla prosáklé kalhotky.

Uběhnou sekundy a já necítím, že by se Ashley hýbala. Ve mně ani jinak. Zvednu se na lokty. Oči mám přivřené a ztěžka oddechuju. Ashley zatíná čelist.

"Ash?"

"Lásko, přísahám, že to není tebou," hlesne přidušeně a rychle vyrazí z postele do přilehlé koupelny.

Padnu zpátky na matraci. "Kruci," frustrovaně mírně zvednu hlas.

Mezitím se alespoň pokusím zklidnit své dýchání, pak si rychle obleču župan a jdu jako vždy za ní. Dám jí vlasy z tváře a hladím ji po zádech. Její zvracení je mi extrémně nepříjemné.

"Kruci," vydechne Ashley, když skončí. Usměju se, protože se to zaklení rozlehlo v toaletě.

Dám jí pusu na vlasy. "Zkusíme to zase zítra. Pojď zpátky do postele."

3

"Fajn, můžeme jet," oznámí Ashley, když sejde dolů ze schodů.

Natáhnu k ní ruku a Ashley si z mé dlaně vezme klíčky od svého auta. "Mám řídit? Vypadáš unaveně," zeptám se jí.

"To je dobrý, jenom se chci dostat k tvý mámě co nejrychlejš."

"Proč?" Vím, že bydlí blízko, ale vážně?

"Protože umírám hlady."

Usměju se a následuju ji ke dveřím. Zatímco je zamyká, stojím za ní. "Nechceš jablko nebo něco?"

"Ne, chci jídlo."

Vydám se k Ashleyině autu a Ashley je mi v patách. "Nepřekračuj po cestě povolenou rychlost, ráda bych se tam dostala v jednom kuse."

"To říká ta pravá," pozvedne obočí a nastoupí do auta.

"Nezájem," pokrčím rameny, přehoupnu se přes dveře na sedadlo a vítězoslavně se usměju. "Pořád mi to jde."

To u Ashley vyvolá drobný úsměv. "Neviděla jsem tě to udělat roky."

"Nezvykej si na to, sousedi už takhle mají o čem drbat."

"Ať si drbaj."

Minulý měsíc jsme s Ashley přišly z večírku v domě jedné její kamarádky opilé a řekněme, že jsme nedokázaly počkat, než jsem se dostaly do domu. Než jsme překročily hranici zákona, dokázaly jsme vklopýtat dovnitř. Zůstaly jsme v předsíni.

Zatímco jedeme po dálnici, sjedu očima na Ashleyina zvětšená prsa.

"Nemysli si, že tě nevidím, Spencer," řekne Ashley, zatímco před přejetím mezi pruhy kontroluje zpětné a postranní zrcátko.

"Měly bychom zastavit a koupit lepící pásku nebo něco. Vykukujou ti ven."

Na okamžik odvrátí oči ze silnice a sklopí je na svou hruď. "Nevykukujou. A ne, bože, nebudu si přelepovat prsa. Za koho mě máš?"

"Moje máma něco řekne, až si jich všimne."

"Paula mi nebude koukat na prsa, Spencer."

"Nebude muset, vejdou do místnosti pět minut před tebou."

Rychle na mě pohlédne. "Přestaň, dokud je čas."

"Fajn, takže... jestli se někdo zeptá, přibrala jsi."

"Pohybuješ se na tenkým ledě," varuje mě.

"A ty jsi podrážděná." Natáhnu ruku k její a zvednu si ji ke rtům. "Usměj se," zazubím se.

Napůl se na mě usměje. "Promiň, jenom jsem unavená a mám hroznej hlad."

Konejšivě ji stisknu ruku. "Neboj, táta vždycky vaří pro celou armádu."

"Řekneme mu, že jsme nesnídaly."

Ashleyino auto pomalu úplně zastaví, a zatímco motor dohasíná, zůstaneme sedět. Ashley vyndá klíčky ze zapalování a volně je sevře v dlani. Pohlédnu k domu svých rodičů a stisknu rty. Zahlédnu bílou šmouhu, která se žene z obýváku ke dveřím.

Otočím se na Ashley a ta zrovna zavírá dveře. Když vystoupím z auta, ozve se zvuk zapnutého alarmu a pak se prudce otevřou dveře od domu.

Stojí v nich Paula a usmívá se jako idiot. To ona byla ta bílá šmouha, má na sobě bílou halenku.

Ashley k ní dojde jako první a okamžitě se ocitne v nadšeném objetí a dostává pusu na vlasy.

Ashley se odtáhne a dá Paule pusu na tvář. "Ráda tě vidím, Paulo."

Když Ashley zajde do domu a ocitnu se před Paulou já, pořád září. Obejme mě stejně tak pevně. "Zhubla jsi."

"To říkáš pokaždý, když mě vidíš, ale přesto pořád žiju," odvětím s rukama pořád kolem jejího krku.

"Moc pracuješ, od rána do večera jsi v té své restauraci."

Odtáhnu se a sleduju, jak mi udělá místo, abych mohla jít dál, a pak za mnou zavře dveře. "To není pravda," nesouhlasím a s Paulou v závěsu dojdu do obýváku.

"Čau," rozcuchám Glenovi na přivítanou vlasy a Clayovi promnu rameno. Sedí na gauči a sledují nějaký fotbal.

"Pššt!"

"Ahoj, Spencer."

Posadím se vedle Ashley na druhý gauč a za to nezdvořilé okřiknutí hodím po Glenovi polštář. "Ahoj, Clayi," usměju se.

Ashley se ke mně nakloní. "Musím čůrat," zašeptá mi do ucha.

Přikývnu, Ashley se zvedne a projde kolem Glena. Glen zvedne oči od zápasu k Ashleyině hrudi. Přestože mě nevidí, pozvednu obočí.

Glen obočí svraští. "Ty vole, Ashley..."

Ashley se zastaví a podobně jako já pozvedne obočí a vyzývavě čeká, co řekne dál.

"Ehm, máš jinej účes?" zkusí to Glen.

Ashley odejde na záchod a já se usměju Glenově výrazu.

Uvědomím si, že jsem se neviděla s tátou, a vyrazím do kuchyně. Činí se u horké trouby, zatímco Paula nalévá něco ze džbánu do sklenic. Předpokládám, že citronádu. Ze strany dojdu k tátovi, nakloním se a dám mu pusu na tvář. "Ahoj."

"Ahoj, zlatíčko," odvětí vřele. "Jak se máš?"

"Pořád v jednom kole." Paula mi věnuje já-ti-to-říkala pohled. "Ale nic, s čím bych si neporadila," zdůrazním.

Před pěti minutami jsme si sedli k obědu a Ashley už má půl talíře v sobě. Zatímco se všichni momentálně soustředí na jídlo, natáhnu před sebe nohu a dotknu se chodidlem Ashleyiny. Ashley zastaví vidličku před rty.

Věnuje mi zmatený pohled a já ukážu na její talíř a pak na svůj.

Ashley se narovná, aby viděla přes džbán s citronádou na můj talíř a začne žvýkat pomaleji.

"Vypadáš unaveně, Ashley," poznamená Paula mezi loky citronády.

"Mami," zamračím se.

Paula si krátce přiloží dlaň na hruď. "Promiň. Bylo to nezdvořilé? Chtěla jsem říct, že vypadáš... unaveně."

"To jsi to fakt vylepšila." Pohlédnu na Ashley a pro povzbuzení se usměju. "Vypadá nádherně, nech ji."

Ashley se usměje očima, pusu má zaměstnanou žvýkáním. "To je v pořádku, Paulo. Dneska se cítím dost unavená," řekne, jakmile spolkne plnou pusu brambor.

"Ehm, protože celej týden tvrdě pracovala," vysvětlím a věnuju Ashley pohled.

Zvednu skleničku a přiložím si ji ke rtům. Přes její kraj vidím Glena, jak znovu zírá na Ashleyinu hruď. "Ehm, promiň," řeknu tiše a získám si jen Glenovu pozornost. "Nemohl bys koukat jinam?"

"Byla na plastice?"

"Ne," syknu. "Jenom... přibrala. Přestaň zírat, je jí to trapný."

"Co je komu trapné?" zeptá se Paula nahlas.

"To neřeš." Vrátím se k obědu a všimnu si, že Ashley už má téměř snězeno. Odlomí si kus bagety a zvedne ke rtům sklenici citronády. Napije se a znovu zvedne vidličku.

Je to jako sledovat dopravní nehodu.

"Páni, Ashley," uchechtne se táta. "Ten nový recept ti evidentně šmakoval, co?"

Ashley má mírně napouklé tváře a zatímco ustane v pohybu, mírně zrudne. Zdvořile a trochu stydlivě si zakryje pusu, dokud nepolkne. "Promiň, nesnídaly jsme."

Skryju úšklebek.

Většinu mé snídaně mi ukradla.

Druhý plátek toastového chleba bohužel skončil na zemi.

Máslem dolů.

Zvláštní, že je to tak pokaždé.

"Spencer," dloubne do mě Paula. "Proč trápíš Ashley hlady?"

"Netrápím," bráním se.

"Zbytek ti zabalím s sebou, zlatíčko?" řekne Paula Ashley s úsměvem. Když se otočí zpátky na mě, úsměv je pryč. "Než odjedete, promluvíme se."

"Žádný jídlo nepotřebujeme," zamračím se. "Bez urážky, tati. Je to fakt moc dobrý." Znovu pohlédnu na Paulu. "A proboha, já Ashley hlady netrápím."

"Fajn." Paulin tón je ostrý.

Zavrtím hlavou a všimnu si, že se rozhostilo napjaté ticho. "Není to hezký? Jak za starých časů."

Když znovu pohlédnu na Ashley, tváří se znepokojeně. Zamračím se a mírně zavrtím hlavou. Mlčky se jí ptám, co se děje. Zvedne vidličku.

Je na ní hrášek.

Usměju se a naznačím ústy 'Aha'.

Co jsme přišly, byla už třikrát čůrat.

Dojedli jsme před chvílí. Ashley dojedla jako první a na okamžik jsem si myslela, že talíř vylíže. Nenápadně jsem jí podala svou nedotčenou bagetu a byla jsem za to odměněná vděčným úsměvem.

Máma a táta uklidili stůl a nechali mě a Ashley samotné s mými bratry.

Mlčky sedíme, dokud Glen hlasitě nevzdychne.

"Co je to s tebou?" zeptá se Clay.

Glen opět pohlédne na Ashleyina ňadra a já mu dám pohlavek. "Říkala jsem, ať toho necháš."

"Ježíši, Glene," mračí se Ashley a založí si před hrudí ruce. To moc nepomůže. Jsou viditelně větší.

"Omlouvám se!" vykřikne podrážděně Glen. "Ale musím se zeptat, Ashley-"

"Jestli nechceš mít v ruce zapíchlou vidličku, tak tu větu nedokončuj," varuju ho.

Než může Glen odpovědět, rodiče se vrátí. Oba nesou v rukách talířky s moučníkem. Paula se zastaví u Ashley a dá před ní talířek. "Tady máš, dala jsem ti největší kousek." Mně věnuje ostrý pohled.

Já dostala nejmenší.

Po dalších deseti minutách se zdá, že Ashley praskne. "Ash? Asi jsem nechala ve svým pokoji kabelku, mohla bys mi pro ni skočit?"

Ashley vstane tak chvatně, že málem převrátí židli. "Jasně," prakticky vystřelí po schodech nahoru.

"To vážně, Spencer?"

Pohlédnu na svou matku. "Co je zase?"

"Nic," vzdychne. "Nic mi do toho není."

"Máš pravdu, není."

"Nemusíš se na mě utrhovat."

"Tak mě nech být. Mluvme o něčem nebo někom jiným." Napjatě čekám na spláchnutí toalety a modlím se, aby už byla Ashley zpátky.

"Mluvme o Ashleyině hrudníku," navrhne Glen.

"Víš co, Glene," zvednu hlas. "Už mě vážně začínáš srát."

"Spencer," napomene mě táta.

"Do Ashleyina hrudníku - ani jiných jejích partií, když na to přijde - tí nic není. To je moje starost."

"Nechápu, proč nemůžeme mít hezký, klidný oběd," vstoupí do toho Paula. "Proč se to pokaždé musí zkazit?"

Glen se rozhlédne, asi se nudí. "Jedinej, kdo to kazí, je Spencer."

"Nemysli si, že ti nenakopu zadek, Glene."

Paula vzdychne. "Spencer, jsi dospělá žena, chovej se tak."

Nechám to být, vztek nechávám vřít uvnitř. Táta a Clay nezávazně konverzují, když se k nám znovu připojí Ashley, která vypadá unaveně. Asi budeme muset brzy jít.

"Není ti nic, drahá?" zeptá se jí táta, když se Ashley posadí.

"Ne," usměje se Ashley.

"Nechci být nezdvořilá, Ashley," začne Paula, "ale Arthur má pravdu, vypadáš děsně."

"To jsem neřekl!"

Usměju se jeho výrazu.

Ashley se zhluboka nadechne. "Vlastně bychom vám se Spencer chtěly něco říct. Jsem-"

"Lesbička!" vyhrknu s bušícím srdcem. S vykulenýma očima pohlédnu na Ashley, abych jí dala vědět, aby ještě nic neříkala. Budeme tu do večera.

"To je šok," prohlásí Glen suše.

Ashley na mě láskyplně pohlédne a já vzdychnu. Vstanu a dojdu za její židli. "Pojďme do obýváku, pohodlně se posadíme a-"

Paula vystřelí ze židle, která spadne na podlahu. "Panebože. Co se děje? Jsi nemocná?" sevře tátovu paži.

"Nebo... si zase sedni, když jsme tu všichni." Vezmu si židli a posadím se kousek od stolu vedle Ashley.

Sedíme mlčky.

"Ehm," otočím se na Ashley. "Ashley…" Pohlédnu na svou rodinu, a přestože je to nejlepší zpráva od chvíle, kdy Ashley řekla ano, srdce mi nervozitou buší. "...je…"

Paula svírá tátovu dlaň tak silně, až jí zbělely klouby.

"Počůránek?" dokončím.

"Spencer," napomene mě Paula. "Mluv vážně."

Nejistě se nadechnu a odsunu od Pauly talířek na zákusek. Pro jistotu.

"Ashley byla během tří hodin čtyřikrát na malé."

Paula zavrtí hlavou. "No a?"

"Oběd snědla dřív než ostatní." Pohlédnu na Ashley a usměju se. Ashley se na mě taky usmívá.

"Co to má proboha společného s tím, že je Ashley nemocná?"

"Zvrací... hodně."

Vidím, jak Paule poklesla čelist.

"A," pohlédnu na Glena, "má větší prsa."

"Já to kurva věděl!" vykřikne Glen.

Clay se tváří zmateně. "Já to nechápu."

"Ať se propadnu," zamumlá táta s nejširším úsměvem, jaký jsem u něj kdy viděla. Vstane a s Ashley nás obejme. "Gratuluju."

Najednou si vzpomenu na otravné manžely ve filmech, kteří si s idiotským úsměvem srdečně potřásají rukama s otcem manželky. Vždycky jsem jim chtěla nafackovat.

Když jí dá táta pusu na tvář, Ashley se usměje. "Děkuju."

"Paulo," otočí se usmívající se táta. "Ony-"

Jeho slova utne Paulin o oktávy vyšší hlas. "Čekají dítě!"

Na okamžik se bojím, že jednou rukou odstrčí stůl, aby se k nám dostala, ale díkybohu použije nohy. Přiřítí se k nám a doslova mě při objetí sestřelí ze židle.

Z podlahy vzhlédnu k Ashley, která zkroutí usmívající se tvář. Ústy mi naznačí 'Jsi celá?'.

Přikývnu, přestože jsem částečně dopadla na zápěstí. Mojí matce by vážně měli přidělit cedulku s varováním lékaře.

"Jsi v pořádku?" hladím ji po zádech, protože slyším, že brečí. "Nebudeš mít mrtvici nebo tak, že ne?" zeptám se s úsměvem v hlase.

S plnýma očima a stopami slz na tváři se odtáhne. "Ne," uchechtne se a z očí se jí vyroní další slzy.

Usměju a utřu jí je. "Infarkt?"

"Panebože," zašeptá a já chápavě přikývnu. "Hele, jak mi buší srdce," chytne mě na ruku a dá si ji nad své bušící srdce.

Znovu se usměju a připomenu si, jak nadšená, šťastná a nervózní z toho jsem. "Teď ty," chytnu ji za ruku a položím ji nad své srdce. Buší.

"Promiň," omluví se Paula po chvíli, zavrtí hlavou a chvějícíma se rukama si utře slzy. "Srazila jsem tě ze židle."

Navzájem si pomůžeme na nohy. "Tím se natrap."

"A ty," pohlédne Paula na Ashley. "Pojď sem."

Ashley pustí tátovu ruku, kterou držela, a přejde k mé mámě. Obě se rychle obejmou. "Mám za vás obě strašnou radost, zlatíčko," slyším Paulu šeptat Ashley do ucha.

"Díky, babi," tiše žertuje Ashley a vyslouží si od Pauly zalapání po dechu a plácnutí.

"Mám pocit, že bych měl vstát a obejmout tě nebo tak," škrabe se Glen v týle. "Promiň, že jsem říkal, že všechno zkazíš."

"Promiň, že jsem ti vyhrožovala, že tě zbiju."

Přižene se Clay a objetím ze mě vymačkává život. "Budu ten nejsprávnější strejda na světě!"

Zasměju se. "Určitě budeš."

Glen odstrčí matku stranou a obejme Ashley. "Hele, ohledně toho předtím...," začne.

"Ne, ne, to je dobrý." Ashley se odtáhne se a sklopí zrak na svou hruď. "Jsou obrovský, taky bych si toho všimla."

"Počkat," vstoupí do toho Paula. "Dárce?"

Zavrtím hlavou. "Já."

Paula vydechne, předpokládá že úlevou. "V kolikátém jste týdnu?"

"Ehm," pokusím se v Clayových silných pažích otočit a stoupnu si na špičky, abych mu viděla přes rameno. "První návštěvu u doktora máme zítra, ale myslíme si, že v pátým, viď, Ash?"

"Asi tak, jo."

Paula sklopí zrak na Ashleyinu hruď. "Jsou trochu velký na to, že je to teprve pátý týden."

Otočím se a všichni si je prohlížejí.

"Uvědomujete, že zíráte na prsa svý snachy nebo švagrový, že jo?"

Všichni odvrátí zrak.

"A hodně močíš a jíš," pokračuje Paule. "Nechápej mě špatně, to se teď má dít, ale oběd jsi doslova zhltla a běžela jsi nahoru a dolů po těch schodech víckrát, než dokážu počítat."

"Ashley je nenajezený prase s malým močákem, to není žádná novinka." S úsměvem jí pohlédnu do očí, aby věděla, že si dělám legraci. "Tělo každý ženy je jiný, mami. Ashley je drobná, je přirozený, že si všeho všimneme dřív."

"Půjdu si zabalit," oznámí Paula. "Pojď, Arte. Sundáš mi z horní police kufr."

"Zadrž," zvednu ruce. "Mami," začnu jemně, "přísahám, že Ashley je v extrémně dobrých rukách. Moc dobře se o ni starám." Pohlédnu na Ashley. "Viď?"

"Opravdu. Nenechá mě nic dělat."

"Takže tu můžeš zůstat a zítra to probereme."

"Nehneš ani prstem?" zeptá se Ashley Paula.

Vzpomenu si na naše neúspěšné pokusy o sex.

"Věř mi, že ne," odpovím za Ashley.

Padnu na naši měkkou postel a vzdychnu. "Máš štěstí, že jsem do tebe takovej blázen," zvednu mírně hlas na Ashley, která si v koupelně čistí zuby. "Musela jsem odpojit telefon, pořád volala."

To je prostě má matka.

Alespoň to bude snazší říct Ashleyině matce, vždycky byla z těch dvou ta příčetnější.

"Je milá," odvětí Ashley, když si vypláchne pusu a v koupelně zhasne.

"To je jeden z možných výrazů." Nadzvednu pro ni deku a přesvědčím se, že má polštář na správném místě.

Ashley si klekne na postel, opře se o ruce a nakloní se pro cudnou pusu. "Děkuju."

Dneska to nebudeme ani zkoušet. Hlavně kvůli tomu, jak unaveně Ashley vypadá a že musí ráno do práce. To vyšetření máme až ve dvě odpoledne.

Lehnu si na bok a sleduju, jak se Ashley uvelebuje do pohodlné polohy. Napodobí mou, leží na boku tváří ke mně. Jednou rukou si podpírám hlavu, druhou jí dám spadlou kadeř za ucho a pak se na ni jen dívám.

A je nádherná.

4

Odložím klíče na stolek a zavřu oči. Nejvíc ze všeho bych si nejraději zalezla do postele a zabraňuje mi v tom pouze to, že nejsou ani tři odpoledne. Ashley má do čtyř poradu, takže do té doby mám volno. Volno ve smyslu, že mě čekají domácí práce, příprava večeře, sprcha a převlečení postele.

První Ashleyino vyšetření u doktora proběhlo před dvěma týdny. Bylo prosté, vzal si vzorky krve a moči, prohlédl ji a zeptal se na naši rodinnou anamnézu. Z ordinaci jsme odešly s náručí brožurek.

Ashleyiny ranní nevolnosti nepolevily, stále přicházejí v nejméně vhodnou dobu. Ačkoliv párkrát se nám podařilo dosáhnout potřebné intimnosti bez přítomnosti zvracení. Zjistily jsme, že zhltání jídla během krátkého časového intervalu to jen zhorší, i když má Ashley pocit, jako by dny nejedla.

Zjistila jsem, že teď nesnáší kokosovou vůni. Jedno ráno prošla celý dům a vyházely všechny hygienické produkty, která tak voněly. Včetně mého šampónu. Tak prostě používám její.

Nakonec oči otevřu a zmáčknu na záznamníku přehrávací tlačítko. Pak se soukám z černého svetříku, dnes odpoledne je horko.

"Nevím, která z vás uslyší tenhle vzkaz první," spustí Paulin hlas. "Takže ahoj, Ashley. Doufám, že bereš ty vitamíny, které jsem ti poslala, a pokud mě poslouchá Spencer, podle otce máš pít hodně kafe. Každopádně volám kvůli tomuhle: na stole v kuchyni jsem vám nechala večeři. Není to nic výjimečného a určitě to obě zvládáte, ale měla jsem čas a chtělo se mi."

Nevloupala se sem, roky má náhradní klíč, o kterém mi přísahala, že ho použije jen v naléhavých případech. Budu si o tom s ní muset promluvit.

Paula se nadechne. "Hrnec bych ráda dostala zpátky, takže... umyjte ho prosím a já vám později ještě zavolám, ano? Bezva. Mám vás obě ráda."

Alespoň si můžu ze svého seznamu povinností odškrtnout večeři.

Vejdu do kuchyni a zvednu z hrnce poklici. Jsou v něm zapékané brambory.

Na kafe je moc horko, tak si místo toho dám energeťák. Za hodinu už jsem čilejší, což je zvláštní, protože na mě zabírají jen zřídkakdy, a mám hotovou většinou domácích prací. Navléct prostěradlo na matraci se bez Ashley ukázalo být jako náročný úkol. Většinou povlékáme a muchláme prostěradla spolu. Pokaždé když zastrčím jeden roh prostěradla a zatáhnu za druhý, prostěradlo se vyvlékne a musím začít od začátku.

Vzdychnu a hodím prostěradlo na matraci. Pak si sundám černé tílko a rozepnu si podprsenku. Dojdu do koupelny a zapnu sprchu. Rychle se zbavím kalhot a kalhotek a stoupnu si pod proud studené vody.

Tenhle víkend patří k těm vzácným výjimkám, kdy ho mám celý volný. Můžu se těšit na celé dva dny strávené jen s Ashley. Rozhodly jsme se o víkendy probrat jména a snad se na nakonec nějak dohodneme.

Jen doufám, že Ashley nemám v rodině 'Mojžíše'.

Osprchování mi trvá relativně krátkou dobu a následně se rychle obleču do něčeho pohodlného. Pak se vrátím k prostěradlu. Tentokrát se mi podaří povléct postel bez problémů.

Uslyším otevření hlavních dveří.

"Spence?" zavolá Ashley a pak dveře zabouchne.

Po cestě ke schodům se najednou pohybuju mnohem rychleji. Dole spatřím stát Ashley s jídlem s sebou v igelitovém sáčku a láhví pomerančového džusu.

"Máma nám nechala večeři na stole," scházím po schodech dolů.

"Tohle je jenom svačina."

Když jsem u ní dost blízko, vezmu si od ní sáček a nakouknu dovnitř. Jsou to jen hranolky. "Aspoň máš něco zdravýho," kývnu na malou láhev v Ashleyině ruce.

Ashley pokrčí rameny a udělá krok dopředu. Dá mi ruce kolem krku a něžně mě políbí. "Ráno jsi mi chyběla."

Musela jsem být v práce v pět, tak jsem před odchodem z domu s Ashley nemluvila. Většinu noci jsme probděly, Ashley buď zvracela nebo jí bylo na zvracení.

"Nechala jsem ti na obličeji vzkaz," připomenu jí.

Na čelo jsem jí přilepila lístek, na které stálo, že ji miluju a že snídani má hotovou.

"To je fakt." Několikrát mě krátce políbí. "A bylo to moc milý. Dostala jsi mou nemravnou esemesku?"

Podívám se na ni, jako by byla blázen. "Dostala jsi mou odpověď, ne?"

Doufám, že jsem ji zase neposlala někomu jinému.

"Ne."

Ashley má v očích pohled, který mi říká, že lže, jako když tiskne. "Fajn," usměju se.

"Dej mi ruku," řekne a už se pro ni natáhne. Dá si jí na pásek kalhot.

"Tady?" zeptám se. "Můžu aspoň odložit ty hranolky?"

"Sklapni." Usměje se, strčí si mé prsty za kalhoty a mou dlaň si přiloží na břicho. "Cítíš to?"

Zatímco její břišní svaly byly vždy ukázkou dokonalosti, tentokrát je to jiné, v žádném případě nemá břicho velké, ale rozhodně je trošku jiné. Kdybych neznala každý centimetr její kůže jako hřbety svých dlaní, pravděpodobně bych si toho nevšimla. S úsměvem si skousnu ret. "Cítím."

Břicho má mírně, sotva patrně vyboulené.

Chvíli tam ruku nechám a pak jí jednou rukou vytáhnu blůzku a zblízka si z různých úhlů její břicho prohlížím. "Není to vůbec vidět."

"Já vím," odvětí a pořád mi druhou ruku drží. "Všimla jsem si toho ráno ve sprše."

Podle našeho doktora je Ashley teprve v osmém týdnu těhotenství. Spletly jsme se o týden. "Myslíš, že to znamená..."

"Co by to mělo znamenat?"

Nechci, aby si dělala starosti s něčím, co nejspíše nic není. "Že by sis měla sednout a něco sníst?"

Ashley se posadila na gauč a já šla do kuchyně pro ubrousky. Opřu se o rám dveří a sleduju, jak Ashley vyndá ze sáčku papírovou krabičku s hranolky a hned si pro dva sáhne. Třikrát do nich kousne, až jí celé zmizí v puse.

Zatímco ji sleduju, usmívám se. Odloží si hranolky na nohy a otevře si pití. Vytáhne z krabičky tři hranolky a namočí je do pomerančového džusu.

Když vidím, jak je s normálním výrazem jí, obočí mi vystřelí vysoko nahoru.

Dojdu k ní a posadím se s jednou nohou pod sebou. "To děláš často?" zeptám se s úsměvem. V poslední době má zvláštní chutě. Tohle je ovšem nové.

Ashley přikývne a vyndá další hranolky. "Já vím, že to vypadá nechutně, ale panebože, zkusila jsi to?" namočí je do džusu.

"To vážně nezkusila."

Na nohy mi dopadnou kapky džusu, jak mi hranolky nabídne. "Zkus je."

Zavrtím hlavou.

"Jsou fakt dobrý," zdůrazní.

Chytnu ji za zápěstí a něžně od sebe její ruku odsunu. "Večeře bude za chvíli."

Ashley se nedá. "Jestli mě miluješ, sníš je."

Obrátím oči v sloup, vezmu si ubrousek, jen pro případ, a pak si od ní nechám dát pomerančovým džusem nasáklé hranolky do otevřené pusy. Pomalu žvýkám, obličej mám mírně zkroucený znechucením. "Hmmm," hlesnu a potlačuju dávení.

Ashley se zasměje a já vyplivnu hranolky na ubrousek.

"Jak je můžeš takhle jíst?" zeptám se.

"Jsou dobrý," pokrčí Ashley rameny.

Posunu se na gauči, zvednu krabičku s hranolky a pak si položím hlavu na Ashleyin klín a hranolky si dám na hruď. "I když tě moc miluju, podle mě jsi blázen." Ashley jen něco zabrblá a já vzhlédnu. "A vypadáš unaveně," řeknu jemně. "Jsi v pořádku?"

"Málem jsem dneska při vyučování usnula." Zavrtí hlavou. "Je to hloupý, jako bych měla spavou nemoc nebo něco."

"Já vím, že je brzy, ale nemyslíš, že bychom už měly zvážit, že odejdeš na mateřskou? Vím, že ty děti zbožňuješ, ale většinu noci prozvracíš, jsi nevyspalá a každou hodinu chodíš čůrat nebo zvracet."

"Ne. To přejde."

"Máme peníze, Ash. Mohla bys ještě pár týdnů chodit do práce a pak se soustředit na to, abys byla zdravá."

"A nechat svý žáky na pospas nějakýmu záskoku? Ne. To si nezaslouží."

Natáhnu ruku a hraju si s konečky jejích vlasů. "Já vím, že jsi nejlepší učitelka, jakou by si dítě mohlo přát, ale určitě existuje spousta dalších skvělých učitelek, které by odvedly dobrou práci."

"Podle mě je prostě na tenhle rozhovor ještě brzy, to je celý."

"Tak kdy bychom ho měly vést?

"Až si neuvidím na nohy."

Stáhnu ruku zpátky ke svému boku. "Dobře," odvětím jemně.

Znovu to nadhodím příští týden.

Ashley mi položí dlaň na tvář. "Hej," začne jemně a otočí mou tvář ke své. "Ty se zlobíš?"

"Ne, ale nechci, aby sis snažila něco dokázat. Vím, jak paličatá dokážeš být."

"Když čekám naše dítě?" Tváří se uraženě. "Myslíš, že bych to udělala - přepínala se - jenom abych si něco dokázala?"

"Ne, ale vím, že ničeho nenecháváš, dokud nutně nemusíš, a kdybys byla doma, alespoň by ses vyspala a bylo by ti líp."

"Nechme toho, ano? Nechci se naštvat."

"Nemusíš se naštvat. Mluv se mnou," řeknu klidně. Za své nálady teď nemůže, vím to.

"Já prostě... nechci zůstat doma a vypadat jako velryba na pláži a upadat do deprese při sledování dojáků v televizi. Radši bych chodila do práce."

"O čem to mluvíš? Budeš nádherná, jasný? Vždycky."

"Tímhle tempem? Neřekla bych. Mám pořád hlad."

"Je přirozený, když v těhotenství přibereš, to přece víš. Ale pokud si s tím děláš starosti, vzdej se hranolků, o kterých vím, že si je tajně dáváš při cestě z práce domů, a nech mě, ať ti pro vás oba udělám něco dobrýho."

"To je další věc," začne Ashley. "Pořád všechno děláš. Chci vyprat prádlo a je vypraný. Chci si vyzvednout oblečení s čistírny a je zpátky ve skříni. Přijdu domů z práce a chci pomoct s večeří, ale je hotová. Musíš s tím přestat, ano? A kdykoliv za tebou přijdu do práce, jsi v jednom kole a děláš práci za ostatní. Jsi šéfka, chovej se tak pro jednou. Vem si pár dní volno, nezboří se to tam, když tam nebudeš."

Dělám uraženou. "Ale zboří." Jemně vzdychnu, vezmu ji za ruku a začnu si hrát s jejími prsty. "A všechno to dělám jen proto, abys ty nemusela."

"Já vím a miluju tě za to, ale přestaň. Nech mě někdy aspoň pomoct s večeří, líbí se mi, když mě učíš."

V sedmnácti jsem byla přesvědčená, že Ashley bude co se vaření týče vždycky lepší. Teď? Už ne. Není hrozná. Když se soustředí, všechno rychle pochopí, ale je rychlejší, když vařím sama. Ráda pro ni vařím.

"Dobře," podvolím se. "Jdi do kuchyně a udělej mi večeři."

"Udělám," usměje se. "Hned jak si dojím hranolky s džusem."

Ashley mi hodí láhev vody. Odrazím se mi od prstů a spadne na podlahu. "Au!" vykřiknu a uchechtnu se. Zkusím ohnout prsty. "Dávej pozor. Obě je potřebujeme." Zatímco ležím na gauči, nakloním trup přes okraj, položím dlaň na podlahu a natáhnu ruku pro spadlou láhev.

"Musíš se naučit chytat."

"Házíš jak na steroidech." Nataženými prsty kutálím láhev, až ji mám v dosahu a zvednu ji. Ashley se přede mnou zastaví. Chytnu ji za nohy, zvednu se zpátky na gauč a pak ji stáhnu na sebe. "Vím, že jsi unavená, taky jsem, ale chci tě na sobě cítit."

Ashley si zvedne mé lehce pohmožděné prsty ke rtům a dá mi na ně pusu. "Jsem šíleně nadržená."

"Už?" zakřením se. No co?

Skloní se a dá mi pusu na tvář. "Dva dny jsem se tě nedotkla."

"Nevěřila bych, že to někdy řeknu...," začnu, "ale nechceš počkat do zítra? Jsem polomrtvá." Musím být, když odmítám sex.

Ashley zavrtí hlavou a jemně mě kousne do brady. "To fakt ranilo mý ego."

"Zvracela jsem při pouhý zmíňce o sexu s tebou?" položím řečnickou otázku. "Zezelenala jsem, když jsi mě líbala?"

"Já za to nemůžu," zasměje se. "To samo."

S úsměvem odpovím: "Já vím."

Ashley přitiskne pánev k mé a začne mi přejíždět po krku jazykem. "Už od rána jsem vlhká."

"Už od rána?"

"Už od rána," potvrdí a prolíbává si cestičku k mým rtům.

Dlouhé minuty se líbáme a já jí schválně odepírám přístup pokaždé, když se pokusí polibek prohloubit. Stačí mi cítit ji na sobě a její rty na svých.

"Přivedeš mě do hrobu," jemně zasténá a vrátí rty zpátky na můj krk.

Usměju se, vklouznu jí rukama pod blůzku a přejedu nehty po citlivé pokožce. "Nejdřív udělám kafe."

"Já tě udržím vzhůru," zašeptá s ústy kousek od mého ucha.

"Bude to jen chvilka," dostanu ze sebe, vymaním se zpod ní a sklouznu na podlahu. Pořád mi sedí na nohách. Nemůžu se pohnout. "Ashley," zasměju se a ve snaze se osvobodit se téměř drápu po koberci. "Jdu do kuchyně, ne do Austrálie."

S tím si na mě vleze, nohy mi dá podél zad, ruce kolem krku a s mlasknutím mě políbí na tvář.

Pod tou vahou konečně se smíchem celá sklouznu na podlahu.

Ashley mi dá vlasy z krku. "Nedovolila jsem ti se hýbat."

Podaří se mi od ní vymanit a vstát. Rychle dýchám, zatímco sleduju, jak Ashley nechá zklamaně klesnout hlavu na podlahu. "Jenom... tu zůstaň." Usmívám se očima. "Za vteřinku jsem zpátky."

Bože, myslela jsem, že je unavená.

Vejdu do kuchyni, dojdu ke kávovaru, vytáhnu z něj nádobu na vodu, přejdu ke dřezu a začnu do ní napouštět vodu. Z obýváku nic neslyším. "Nemáme tichou domácnost, že ne? Protože jakmile si dám kafe, jsem celá tvoje," řeknu se zrakem upřeným na vodní hladinu.

Vypnu vodu a s plnou nádobou se otočím. Ashley je těsně za mnou.

"Vidíš," zvednu ruku s vodou. "Žádný postranní motivy. Nemám klíčky, abych zmizela k autu."

"Trvalo ti to moc dlouho."

Z jejího hlubokého hlasu ztěžka polknu a chystám se ji obejít. Postaví se přede mě a zablokuje mi cestu. Mírně zvednu koutky úst. "Ehm, Ash?"

"Jo?" vydechne, udělá krok dopředu a vstoupí do mého osobního prostoru.

"Necháš mě projít?"

Přejede mě očima a já z toho ucítím v obličeji horkost. Po všech těch letech to pořád dokáže tak snadno, až mě to děsí. "Rozhodně ne."

"Mám v ruce vodu," prohlásím slabě. Její ztmavlé oči dostanou hravý výraz a skousne si plný spodní ret. "Ať tě to ani nenapadne, Ashley."

"A co? Tohle?" zeptá se, rychle mě zatáhne za ruku a všechna voda se mi vylije na hruď.

Vydám drobné nemůžu-uvěřit-že-jsi-to-fakt-udělala zasmání a pohlédnu jí do očí, v kterých se zračí pobavení. Krátce se zachvěju, hlavně kvůli studené vodě, které mi stéká po těle.

Ashley si z té vody zřejmě nic nedělá, protože udělá krok dopředu a přinutí mě ustoupit k lince. Pořád držím prázdnou nádobu. Odložím ji stranou, zatahám za své bílé tričko a odloučím ho od kůže. Protože Ashley stojí tak blízko, ruce mi narazí do jejího břicha. "Abys věděla... to nebylo moc hezký," řeknu jí s pohledem na své tričko. Vzhlédnu k jejím očím. "Jsi jako malá, vážně."

Sleduju, jak sklopí zrak a ruce, až je zastaví na lemu mého trička. "A ty jsi mě škádlila. Obě se teď omluvíme."

Když se její ruce dostanou k mým žebrům, chytnu je svými. "Na to zapomeň."

"Nemyslíš to tak."

Má pravdu.

V duchu se usmívám jejímu zhrozenému výrazu. "Právě jsi mě celou polila vodou a já mám co? Padnout na kolena o uspokojit tvou vnitřní nymfomanku?"

"To," začne a znovu mě zatahá za tričko, "by byl výborný začátek," zakření se.

Neubráním se zasmáním a sklopím zrak na podlahu. "Měly bychom uklidit."

"A co?"

"Podlahu. Je mokrá." Na látce nad Ashleyiným břichem kroužím prsty pomalé kroužky.

"Já taky."

Předstírám zoufalý povzdech. "Co si s tebou počnu?"

Ashley mě obejme kolem pasu, přitáhne si mě neskutečně blízko k sobě a začne mě líbat na kůži nad klíční kostí. "Cokoliv budeš chtít."

"To by mohlo být nebezpečný."

"Nebo hodně sexy."

"Jo, no," vzdychnu a odháknu si její ruce z těla, "to kafe jsem neměla, takže se o sebe budeš muset postarat sama." Udělám k ní krok a Ashley ustoupí.

Dostanu se do poloviny kuchyně, když mě Ashley otočí a přitiskne rty na mé.

5

Probudím se, ale oči nechám zavřené. Vím, že nepřítomnost slunečního světla pronikajícího do pokoje znamená, že je buď hodně pozdě nebo hodně brzy. Uslyším něco, co mě přinutí svraštit obočí a otevřít oči. Dopřeju si chvíli, abych se skutečně vrátila do země živých, a otočím se tváří k Ashley.

Opírá se zády o záhlaví postele, čte si s rozsvícenou lampičkou a něco cucá. Hlasitě.

Na budíku vedle ní vidím, že je 4:02 ráno. Nemůžu uvěřit, že je vzhůru. Že já jsem vzhůru. Večer jsem díky ní málem předčasně přišla do hrobu. "Co to jíš?" zeptám se.

Ashley otevře pusu a ukáže mi roztékající se kostku ledu.

Tohle je alespoň normální, máma mi říkala, že si dávala hodně ledu, když mě čekala. Přisunu se k Ashley a položím si hlavu vedle jejího boku. "Roztomilý," zamumlám. "Pojďme si zahrát hru proč-jsi-proboha-vzhůru-ve-čtyři-ráno."

"Ehm, byla jsem... nabuzená?"

"Zase?" zeptám se nevěřícně. Vím přesně, jaký druh 'nabuzenosti' má na mysli. "Ježíši, Ashley."

Čtyřikrát za hodinu by jí to mělo stačit.

"Nemůžu za to, Spencer," odvětí popuzeně.

"Nevyčítala jsem ti to, vím, že za to nemůžeš. Ale proboha..."

"Jo, já vím. Promiň."

Chvilku se z toho šoku vzpamatovávám, pak se otočím na bok a položím jí pod dekou ruku na nohu. "Chceš s tím svým problémem pomoct?"

"Ehm, ne. Postarala jsem se o to sama."

Poklesne mi čelist. "Ty jsi mě nevzbudila? To mě uráží."

Když jsem jí to v kuchyni navrhla, nemyslela jsem to vážně.

"Hej," zvedne ruce v univerzálním gestu, že za to nemůže, a dál křoupe led. "Snažila jsem se, věř mi. Šmejdila jsem po tobě rukama - a pusou - a ty jsi jenom roztomile, ale trochu divně pochrupovala, jak to děláš, když jsi unavená. Nechtěla jsem tě vzbudit."

"Aspoň to bylo jenom jednou," řeknu ospale a hned na to zívnu. Ashley neodpoví. Usměju se, otočím hlavu a dám jí pusu na zakrytý bok. "Dvakrát?"

"Přihořívá."

"Třikrát?"

Zatváří se zahanbeně.

"Čtyřikrát?" To už se směju. "Do háje, Ash."

Ashley se taky směje. "Takhle je aspoň míň pravděpodobný, že na tebe zítra skočím."

"S tím bych nepočítala."

"Jo, já vlastně taky ne."

"Proč máš mokrý vlasy?" zeptám se.

"Osprchovala jsem, když jsem... sama se sebou skončila."

Zasměju se. "Hezký," poznamenám, přejedu jí rukou po noze a uhladím jí na ní nařasenou látku. "Až budeš zítra bdělá - a vyndáš si ruku z kalhot - měly bychom probrat jména."

Pokrčí rameny. "Jsem bdělá."

Přiznávám, že já jsem dokonale probuzená. Dám jí ruku kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě. "Myslím, že bychom měly použít jména, co se hodí pro holku i kluka."

"Proč?"

"Protože nechci znát pohlaví, dokud nebudeš řvát a mlátit sebou na nemocniční posteli jako malá Regan z Vymítače ďábla a doktoři nám to poví."

Ashley konečně odloží knížku. Jednu ruku mi položí na paži a druhou si hraje s mými vlasy. "Nebudu ječet jako démon."

"To jsem teda zvědavá."

"Tak napadly tě nějaký jména?" zeptá se Ashley.

"Nedělej, že tebe ne."

"Napadly," potvrdí. "Ale ptám se tebe."

"Ty víš, že jo. Slibuješ, že neshodíš ze stolu každý jméno, který navrhnu?"

"Ne."

Usměju se. "Fajn, protože já taky ne."

"Fajn, začni."

"Carlin," nadhodím v žertu.

"Carlin Davies-Carlin?" uchechtne se Ashley. "To by bylo super."

"Bylo by to divný. Ehm..." Zamyšleně se odmlčím. "Dory?" Dělám si srandu, ve skutečnosti mě napadlo jen jedno jméno. Jakmile jsem ho napsala, věděla jsem, že ho chci.

"Moc disneyovský. Co Indiana?"

"Jones?" ušklíbnu si. "Mluv vážně."

"Pravděpodobnost, že se během jedný noci shodneme je skoro nulová, uvědomuješ si to, že jo? Musíme se definitivně rozhodnout pro jedno jméno, nebo dvě, pokud to nebude jméno, co se hodí pro holku i kluka. Mně už se jedno jméno hodně líbí."

"Nebo dvě tak jako tak," zamumlám.

"Cože?"

"Nic. Jaký jméno se ti líbí?"

"Jordan."

"To... má potenciál," souhlasím.

Ponoří mi prsty do vlasů. "A jaký tobě?"

"I když se ti nebude líbit, dej mu šanci," začnu. "Mackenzie."

"Fakt?"

"Jo, podle mě je roztomilý, a až nás naše dcera... nebo syn," dodám, "bude zlobit, půjde hezky od plic, chápeš, jak to myslím? Pojmenovat dítě třeba Daisy by byla v dlouhodobým horizontu katastrofa. I když to jméno zakřičíš, nikdy v tom nebude žádná autorita, chápeš? Takže jo, Mack," vzhlédnu k Ashley. Usmívá se.

"Vážně jsi o tom přemýšlela."

"Trošku," přiznám. "Takže tobě se líbí Jordan?"

"Jo. Líbí se mi i jiný jména, ale nakonec jsem ostatní zavrhla."

Nic na to neřeknu, protože u mě to bylo stejné. "Nemají nás napadat milióny jmen?"

"Nevím, asi je to individuální."

"Takže Jordan nebo Mackenzie, který se ti líbí víc?"

"Nemusíme se rozhodnout dneska, Spence."

"Jo, asi máš pravdu." Pohladím jí po stehnu, pak ruku zvednu a poplácám jí po hřbetu ruky. "Ty a tvá ruka byste si měly odpočinout."

Ashley se ušklíbne. "Ty a já bychom si měly odpočinout."

Trochu uhnu hlavou, zatímco se Ashley na posteli posune níž a položí polštář zpátky na matraci. Jakmile leží, přisunu se blíž a dám kolem ní ruku. Položím jí hlavu na hruď a nohu jí dám kolem pasu. "Nevzrušuje tě to zase, že ne?"

"Jenom trošku."

Usměju se a otočím se na bok. Ashley mě bez váhání následuje. Přitiskne se k mým zádům a obejme mě rukou kolem pasu. Zavřu oči a chystám se znovu usnout. "Miluju tě, Ash."

"A co pusa na dobrou noc?"

Se stále zavřenýma očima se usměju. "Těch už jsi dneska dostala dost."

"Jo, no, chci ještě jednu."

"Chtít můžeš."

Zpevní své sevření. "Polib mě."

Zvednu její ruku a dám na ni pusu. "Stalo se. Dobrou noc."

Ashley mě zatáhne za rameno, otočí mě na záda a rychle si na mě lehne. Se stále zavřenýma očima cítím, jak na mě upírá zrak. Její váha je příjemná a během chvilky cítím, jak na mě přichází spánek.

Usměju se, ale oči nechám zavřené, když ucítím, jak Ashley začne postupovat rukou po mém těle dolů. Když se dostane na vnitřní stranu stehna, chytnu ji za zápěstí a zvednu jí ruku k svému ramenu. Druhou má na mém boku, krásně hřeje.

Jakmile sundám ruku z její, vklouzne mi s ní pod záda. Je to trochu nepohodlné, ale ne tolik, abych jí řekla, ať jí dá pryč. Otevřu ztěžklá víčka a vytáhnu jí deku přes odhalená ramena. "Sladké sny, nymfomanko," zašeptám a ucítím, jak se mi na hrudi usměje.

"Ještě jsem ani nezačala."

"Co to děláš?" zeptám se Ashley se zamračením. Stojí s bílým hrnkem v ruce před kávovarem.

"Zblázním se. Dva měsíce jsem neměla skutečný kafe."

"A nebudeš ho mít dalších sedm, tak si zvykej." Dojdu k ní a vezmu jí hrnek z ruky. Včera nám došlo kafe bez kofeinu. Kafe, které chce, je ho plné.

Vzhledem ke včerejšímu... příjemnému večeru a noci se Ashley vzbudila s náladou pod psa.

"Neříkej mi, co můžu a nemůžu, Spencer."

"Dokud budeš těhotná, tak ti to říkat budu."

Vzbudila jsem se s dobrou náladou, ale Ashleyina špatná mě nevyhnutelně ovlivňuje.

Rozmrzele vzdychne. "Kéž bys šla dneska do práce."

"A kéž by ses ty přestala chovat jako kráva."

Ashley se zamračí, jako bych řekla něco šíleného. "Říkáš, že jsem kráva?"

"Ne, říkám, že dítě je kráva." Otočím se, obrátím oči v sloup a jdu do obýváku.

Naše dnešní třetí hádka a to není ani poledne. Jak milé.

"To, že ses vzbudila s náladou pod psa, neznamená, že si ji musíš vybíjet na mně," odsekne Ashley, která šla za mnou.

Posměšně se zasměju a otočím se k ní. "Já že jsem se vzbudila s náladou pod psa?"

Její pohled ztvrdne a já jí ho dlouho oplácím. "Jak to děláš?"

Tak schválně. "Co jak dělám?"

"Štveš mě, i když nemluvíš."

"Pro tohle dopoledne jsem s tebou skončila." Vzdychnu a krátce zmateně zavrtím hlavou. "A fakt nevěřím, že jsi to řekla."

Vstala jsem dřív, abych jí udělala snídani a napustila horkou vanu. Dočkala jsem se moc hezkého poděkování.

Projdu kolem ní, zvednu ze stolku klíče a pokračuju ke dveřím.

"Kam to kruci jdeš?" zavolá z obýváku Ashley.

"Ke svý matce!"

Chvíli před svým starým domem sedím a jen přemýšlím. Zvažuju, jestli bych neměla místo toho jet ke Clayovi nebo ke Glenovi. Rychle usoudím, že ne, a vystoupím z auta.

Do domu vejdu bez zaklepání a najdu svou matku sedět u snídaňového pultu s novinami a brýlemi na čtení, které teď potřebuje. "Ahoj," pozdravím ji jemně.

Překvapeně vzhlédne a okamžitě se šťastně usměje. "Spencer. Neslyšela jsem tě vejít."

Dokážu jí úsměv trochu oplatit a rozhlédnu se. "Je táta doma?"

"Dělá do dvou, proč? Potřebuješ od něj něco?"

Dojdu k pultu a posadím se vedle ní. "Ne, jenom mě to zajímalo."

Paula si sundá brýle a položí je na noviny. "Jsi v pořádku?"

"Jo," odvětím napůl srdečně. "Jak se máš ty?"

"Dobře. Tohle je má první volná sobota po několika měsících, takže s tvým otcem půjdeme večer na večeři."

"To je hezký," upřímně se usměju. "Vem mi jednu z těch čokoládek, co vždycky nosíš."

Už roky chodí do stejné restaurace.

"Jednu?"

Obvykle říkám dvě. Jednu pro Ashley. "Dvě," opravím se.

"Jak se má Ashley?" otočí se Paula na židli a dojde ke konvici s kafem.

"Ashley?" pozvednu obočí a myslím na dnešní dopoledne. "Ashley se má... fajn," dokončím.

Paula se vrátí a postaví přede mě kouřící hrnek. "Fajn?" usměje se. "Mám pocit, že je to kódové označení pro něco jiného."

Musím se usmát. "Děkuju," pokynu k hrnku. "A asi máš pravdu," pokrčím rameny a dlouze vydechnu. "Vím, že za to nemůže, ale Ježíši Kriste."

Paula se uchechtne a usrkne si kafe. "Velká hádka?"

"Zažily jsme horší," odpovím. Nepřišla jsem si na Ashley stěžovat.

"Když jsem byla těhotná s tebou, tak jsme s tvým tátou v prvním trimestru zažili ty nejhorší hádky."

"Křičel táta?" zeptám se. Situace, kdy jsem ho viděla naštvaného, dokážu spočítat na prstech jedné ruky, a i tehdy nikdy nezvedl hlas. Je to nejklidnější člověk, jakého znám.

"Jednou nebo dvakrát. Chovala jsem se jako kráva," uchechtne se.

Zasměju se. "Kvůli čemu jste se hádali?"

"Kvůli všemu."

Usrknu si horkého kafe. "Všemu?"

"Ano. Nemáš představu, Spencer. Hádala jsem se s ním kvůli těm nejhloupějším věcem. Vzpomínám si, jak jsem mu jedno odpoledne vyházela oblečení z okna, protože mi odmítl jít koupit bagetu."

"Bagetu?" pozvednu obočí.

"To už jsem v sobě měla tři. S tebou jsem během dne mívala chuť na bagety a salátové okurky a v noci jsem se ládovala čokoládovými tyčinkami nebo tolika kostkami ledu, kolik jsem jich schroupala, aniž bych tvého otce probudila. Takže když odmítl, vybuchla jsem."

Mile se na ni usměju. "To je šílený."

"Byla jsem těhotná," zasměje se a zvedne si hrnek ke rtům. "A byla jsem neustále unavená a oba jsem se s tátou honili v práci a po práci se musel starat o dům... asi to na nás bylo trochu moc. Glen byl ještě malý a vyžadoval neustálou pozornost."

"To se moc nezměnilo."

Přes okraj hrnku mi věnuje pohled, a když se napije, usměje se. "Mám Ashley ráda jako vlastní, Spencer. Ale ty jsi pořád má holčička, a pokud Ashleyiny... výbuchy neustanou, dej mi vědět. Promluvím s ní. Chápu to, zažila jsem to."

"Díky, ale zvládneme to. Jenom si zvykám."

Paula přikývne. "Ashley taky, Spencer. Její tělo se nemění jen fyzicky."

Já vím. Jen nevím, které z nás je na tom líp. "Já vím."

"Odešla jsi z domu?" zeptám se Paula a já přikývnu. "Když otec odešel z domu uprostřed jednoho z mých... záchvatů, brečela jsem, dokud se nevrátil, a pak jsem na něj křičela, že odešel."

Tiše se zasměju. "Teď se fakt těším domů. Měla bych si vzít ochranej oblek?"

"Ne, ale měj ruce před obličejem, jednou jsem po Arthurovi hodila talíř." Znovu se uchechtne.

"Bože, byla jsi hrozná," usměju se. Když pomyslím na brečící Ashley, můj úsměv zmizí.

Máma mi vezme napůl plný hrneček z rukou. "Neurazím se."

"O čem to mluvíš?"

"Myslíš na Ashley a chceš se přesvědčit, že je v pořádku."

Nevěřícně na ni pohlédnu. "Jak jsi to..." Zarazím se. "Zapomeň na to, nechci to vědět." Usměju se. "Ale máš pravdu. Díky za kafe a za rozhovor," řeknu, nakloním se a dám jí pusu na tvář. "Vždycky mi pomůžeš."

Vstanu. Paula mě následuje a obejme mě. "Stav se příští týden. Přijďte obě."

Na hrudi jí přikývnu. "Přijdeme," ujistím ji a odtáhnu se. "Tak zatím, telepatko."

Lotkem zavřu dveře od domu a jako vždy položím klíče vedle telefonu. Projdu každou místnost v přízemí, ale Ashley nikdy nenajdu. Vím, že je doma, její auto je před domem.

Dojdu ke schodům a uslyším známé zvuky Ashleyina zvracení.

Skopnu si boty a spěchám po schodech nahoru a do ložnice. Kelímek s kafem bez kofeinu, které jsem Ashley po cestě domů koupila, odložím na prádelník, a než se naděju, stojím za ní, držím jí vlasy a utěšuju ji.

6

"Lásko, vzbuď se."

Ucítím, jak se mi z probuzení svraští čelo, a líně zvednu ospalou ruku k Ashleyině paži. "Spím," zamumlám se zavřenýma očima. Cítím, jak se vedle mě Ashley otočí na bok a prohlíží si mě.

Když mi Ashley opakovaně jemně otře bříška prstů o spodní ret, pořád neotevřu oči, ani se nepohnu. Něžně mi s prsty přejede na tvář a položí na ni dlaň, zatímco se přisune blíž a přitiskne tělo k mému levému boku. "Chyběla jsi mi," zašeptá a opře si čelo o mé rameno.

Ashley se snažila vyvolat hádky celý víkend. Když včera dozvracela, vymanila se z mého objetí, šla do studovny a zavřela za sebou dveře. Myslela jsem, že se třeba stydí za to dopoledne a za to, že se nezlobím, a že po chvíli spolkne svou hrdost a přijde se omluvit.

Bohužel ne.

Nechala jsem ji být a prošla jsem malou hromádku papírů, které jsem chtěla odložit na příští týden, a pak jsem se pustila do přípravy brzké večeře. Nebyla jsem si jistá, jestli budu jíst sama nebo v napjatém tichu s Ashley.

Měla jsem vědět, že se ke mně připojí. Byla jsem doma už přes tři hodiny a nepřišla si dolů pro svačinu.

Večeři jsme snědly v tichost. Neprotestovala jsem, když mlčky zvedla můj prázdný talíř a odnesla ho do myčky.

Předstírala sem, že mě neranilo, když mi řekla, abych se jí nedotýkala, když jsem kolem ní dala v posteli ruku. A předstírala jsem, že mě neranilo, když jsem jí řekla, že ji miluju, a ona na to bezprostředně nezareagovala tímtéž.

Když jsem jí dnes odpoledne viděla ležet na gauči se zavřenýma očima, došla jsem pro deku a přikryla ji. Když jsem zvedla oči k jejímu obličeji, mírně mě překvapilo, že nespí a upírá na mě zrak. Vzápětí ze sebe deku sundala, oznámila, že jde k Rachel, a odešla z domu. Rachel je její kamarádka z vysoké. Je milá, mám ji ráda.

Ashley se vrátila za dvě hodiny a pořád měla vražedný pohled. Rachel jí nejspíše řekla, ať přestane blbnout. Nebo to možná bylo kvůli k tomu, že jsem k večeři dělala čínu. Moc jí nemusím, ale ob týden ji Ashley dělám, protože vím, že ji miluje. Uslyšela jsem ji vejít do kuchyně, prozradily ji klapající podpatky na dlaždičkách. Otočila jsem se a pohlédla jí do očí. Zjemnily, o trošku, pak řekla, že jde do sprchy.

Zbytek večera jsme strávily v tichu.

Doteď.

Nechám ruku na její paži a hladím jí hebkou pokožku palcem. "Jsem tady," řeknu jí, i když ne tak něžně, jak jsem mohla.

Cítím na kůži její dech a pak ucítím slzy.

Otevřu oči a oběma rukama ji obejmu. "Neplakej," zašeptám, skloním se a přiložím tvář k jejím vlasům.

"Omlouvám se."

Nemyslím, že se omlouvá za ty slzy. Jemně vzdychnu, ta omluva momentálně moc neznamená, když pláče. Vím, že za nic z toho nemůže. Cvičí s ní hormony. "Nemusíš se omlouvat, chápu to."

"Cože?" zašeptá mi na pokožce a horké slzy jí stále tečou. "Jak to můžeš říct?"

"Protože tě znám líp než kdokoliv jiný."

"Celej víkend jsem věděla, co dělám a co říkám, a nedokázala jsem přestat a ty jsi to prostě... přijímala."

"Jsi těhotná, máš na to nárok," odvětím ve snaze ji utěšit.

"Ne," vrtí na mě hlavou a hlas má mírně zastřený pláčem. "Za žádným okolností nemám právo se k tobě takhle chovat nebo s tebou takhle mluvit. Nikdy."

"Jak?"

"Jako bych neumřela, kdybys tu nebyla."

"Ash…"

"Umřela bych," trvá šeptem na svém. "Strašně tě miluju. Nevíš, jak moc," vydechne.

"Vím to," jemně nesouhlasím a Ashley mi utírá své slzy z pokožky.

"Chtěla bych tě políbit," řekne Ashley o něco později a hladí mi krk.

"Tak proč to neuděláš?"

Sundám ruce z jejího těla, Ashley zvedne hlavu z mého ramena a sklopí na mě zrak. Ruku přesune k mé tváři a položí mi na ni dlaň, podobně jako předtím. Zvednu se, překonám tu krátkou vzdálenost a utnu všechny její potenciální sebeshazující myšlenky dlouhým polibkem. Pevně, ale něžně tisknu rty na její a chvilku se nehýbám, dokud se Ashley nechopí iniciativy a neobejme rty můj spodní ret.

"Objímala bys mě při tom?" zašeptá na mých rtech.

V odpověď kolem ní dám ruce a téměř si ji k sobě v objetí přitisknu.

Uklidněná Ashley se zmocní mých rtů, dlouhé minuty mě něžně líbá a pak přejde v zoufalé, mokré polibky s otevřenými pusami, které mi rozbuší srdce a přimějí mě do Ashleyiných úst slabě zasténat.

Něžně nasaju špičku jejího jazyka a cítím, jak mi dá nohu mezi mé, přitáhne si mě blíž k sobě a otočí mě na bok čelem k sobě.

Ashley se odtáhne jako první, opře si čelo o mé a ztěžka oddechuje.

"Jsi unavená?"

Přejedu si jazykem přes rty a ucítím Ashley. "Už ne."

Ashley mi sjede rukou po zádech a strčí mi prsty pod tílko. Lehce přejede přes mou rozpálenou pokožku, pak se skloní a přitiskne rty na mé. Když se naše jazyky setkají, téměř okamžitě zasténá a přitiskne se ke mně silněji. Zatímco ke mně přiráží kolenem, nehty, které mi tlačí do kůže, mi na zádech určitě zanechávají stopy.

Obrátí mě na záda a sedne si na mé stehno. Natáhnu ruce a - s Ashleyinou pomocí - jí sundám tričko. Nenamáhám se ho odhodit. Nechám ho spadnout na postel vedle sebe, kde Ashley obvykle spí. Ashley na mě položí nahý trup a pak vrátí ústa na má.

Rukama jí držím hlavu. Tisknu se k ní a vklouznu jazykem mezi její rty. Líbáme se chvatně a vášnivě, až Ashley líbání zpomalí, změní ho v pomalé a hluboké.

V poslední době jsme se nemilovaly. Šukaly jsme.

Ashley mi něžně skousne spodní ret a zatahá za něj, pak ho uvolní a celé to opakuje. Zatímco přejíždím nehty po malé části její pokožky na hlavě, ucítím zpátky na rtech její jazyk, který žadoní o přístup. Znovu trochu ukloním hlavu, rozevřu rty a přivítám její jazyk svým. Zápasí spolu o vedení, které jí v takovýchto chvílích vždy ochotně přenechávám.

Pomalu a hluboce mě líbá, až nemůžu dýchat a odtáhnu se. Otočím hlavu na stranu, přeruším kontakt našich rtů a vdechnu do hladových plic vzduch. Rukama jí sjedu po těle k bokům, kde ji jemně sevřu. Na tváři cítím její namáhavé dýchání a pak její rty, které si prolíbávají cestičku k mému krku. Ashley mě jemně kousne vedle tepny s přesností, o které jen ona ví, že mi sevře žaludek a rozbuší srdce.

Ashley mi olízne ucho a vezme si do úst ušní lalůček. Líže ho jazykem a jemně ho saje, pak stiskne jemnou chrupavku mezi zuby a zatahá za něj. Následně si prolíbá cestičku na druhou stranu a opakujete to na opomíjeném uchu. Tiše zasténám, už jsem to v sobě nedokázala udržet.

Pootevřu oči a olíznu si jemně naběhlé rty. Ashley si mezitím prolíbává cestičku zpátky k mým ústům. Než se políbíme, otevře oči a jen tam ležíme, s bušícími srdci se k sobě tiskneme a hledíme do očí.

A pak s téměř bolestnou něžností přitiskne rty na mé a položí mi dlaň na tvář. Líbá mě s úctou.

Jediné zvuky v místnosti jsou naše po sobě se pohybující rty a tiché vzdechy unikající nám z úst.

Ve chvíli, kdy si myslím, že mi prasknou plíce, se Ashley odtáhne. Zvedne se a dá si nohy podél mého útlého těla. Ochotně ji následuju a rovněž se zvednu. Dá mi ruku pod bedra a podepře mě, druhou rukou mi pomůže sundat tílko a odhodit ho na podlahu.

Obejmu ji oběma rukama a Ashley při dotyku našich nahých těl tiše vzdychne. Když jí přejedu prsty po páteři, mírně propne záda a drobně se zachvěje.

Ashley nás položí zpátky na matraci a znovu spojí naše rty. Proklouzne jazykem mezi mými rty a líbá mě vášnivě a naléhavě.

Kousek po kousku nás posunuju, až Ashley leží částečně na zádech a částečně na boku. Při tom nikdy neopustí mé rty a jazyk. Vmáčknu nohu mezi její a otočím ji zpátky na záda. Usadím se jí na stehně, položím se na ni a cítím nevyrovnaný tlukot jejího srdce.

Když nadzvedne nohu a přitiskne ji ke mně, tiše jí zasténám do úst. Přirazím k ní a rytmicky k ní tisknu stehno. Nakonec se Ashley odtrhne, aby se nadechla. Otočí hlavu na stranu a vydá vlastní zasténání.

Přesunu rty k jejímu krku a olíznu pokožku nad tepnou, která pravidelně pulzuje. Přejedu jí přes krk zuby a kousnu jí dost na to, aby ho musela mít zítra v práci zahalený, a utiším možné podráždění jedním olíznutím.

Na rtech ucítím vibrace Ashleyina zasténání. Posunu se níž, skloním hlavu a s otevřenou pusou ji vášnivě líbám hruď. Když se dostanu k ňadrům, dbám na to, abych na ně moc netlačila, nevím, jestli ji dneska bolí nebo jsou citlivá příjemně.

Když mi Ashley vplete prsty do vlasů, přitáhne si mě blíž k sobě a hlasitě zasténá, uvolním se a líbám je přesně tak, jak chci. Přejedu po nich zuby a mírním možnou bolest mokrým polibkem. Obkroužím jí jazykem bradavku, sice se jí přímo nedotknu, ale cítím, jak ještě víc tvrdne. Ashley hlasitě zasténá, zpevní sevření v mých vlasech a propne záda.

Přesunu ruku k opomíjenému ňadru a válím bradavku mezi palcem a ukazováčkem, zatímco jí přitisknu rty na druhou a jemně ji skousnu.

Vzhledem k tomu, že k ní tisknu nohu, okamžitě cítím, jak je vzrušená. Na stehno mi přes její kalhotky prosákne z jejího klína vlhkost.

Prohodím ňadra a koušu a saju, až Ashley hlasitě zasténá, náhle propne záda a rozechvěje se.

Čekám, dokud třes neustane. Zvednu se na rukách a dívám se na ni. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se trochu neusmála, a lhala bych, kdybych řekla, že jsem se necítila dost samolibě.

"Ehm," pootevře Ashley o chvilku později oči. "To bylo... nový," pronese a tváří se trochu zahanbeně.

Zasměju se, skloním se a políbím ji. Vzhledem k stehnu stále přitisknutému k jejímu klínu, cítím, že je tam pořád napětí. Vím, že v poslední době mívá přetrvávající orgasmy.

Naše jazyky spolu zápasí, a když opět zatlačím na Ashleyin citlivý klín, zasténá mi do úst. "Ne," zašeptá po chvilce, "má jít o tebe."

Beze slov se opět zmocním jejích rtů a během chvilky se ocitnu na zádech. Ashley se nade mnou sklání a téměř okamžitě polibek prohloubí. Lehne si na mě a vklouzne nohou mezi mé.

Vsaje si špičku mého jazyka do úst, okamžik ji tam drží a pak ji uvolní. Napůl vzdychnu, napůl jí na rtech zasténám. Přitiskne ke mně koleno a vtiskne mi jeden žhavý polibek na kraj úst, pak přejde k mému krku a k přerušení cévek pod kůží používá rty, zuby a jazyk.

Prsty se mi na jejích ramenech samovolně sevřou a nořím jí nehty do žhnoucí pokožky.

Odtáhne nohu a na rozpálený klín mi přitiskne dlaň. Ucítím drobný příval vlhkosti a zvednu proti její silné ruce pánev. Z toho tlaku slabě zasténám.

Ashley skloní hlavu k mému břichu a začne mě tam líbat. Vystrčí jazyk a silně saje, dělá další malou modřinu. Ztěžka oddechujíc k ní přirážím ve snaze zmírnit některý ze dvou různých tlaků, které dlí hluboko v mém žaludku a v mém klíně.

Když už se můžu z jejího škádlení zbláznit, odtáhne se a rozevře mi nohy, aby se mezi ně vešla. Znovu si na mě lehne, rychle se opět zmocní mých rtů a něžné polibky přejdou v hluboké, mokré a pomalé, které opět dokonale zvýší mé vzrušení.

Zvednu nohy a zaháknu jí je za stehna, pak zvednu pánev k její. Ashley ke mně přirazí, díky čemuž musím přerušit naše líbání, protože v tiché rozkoši otevřu ústa. Pak to opakujeme a v tmavé místnosti se rozlehne tiché zasténání.

Odháknu z ní nohy, sjedu jí rukou dolů po zádech a o něco jí stáhnu kalhotky. Ashley to rychle pochopí, vymaní se z nich a zatahá za mé. Nadzvednu se a pomůžu jí stáhnout mi je z těla. Položím chodidla zpátky na matraci a rozevřu nohy. Ashley je rychle zpátky mezi nimi a přiráží ke mně.

Tentokrát sténáme obě a cítím, jak mi srdce v hrudi buší. "Polib mě," téměř se zajíknu.

Nemusím jí to říkat dvakrát, Ashley ke mně rychle skloní trup. Chytnu ji za zátylek, přitáhnu si její ústa na svá a přejedu jazykem po jejích naběhlých rtech. Rychle získám přístup a horlivě ji líbám.

Zatímco se na sobě naše rty a jazyky činí, Ashley zpomalí přirážení, až téměř ustane. Pak vrátí ústa zpátky na můj krk a já cítím téměř stálou pulzaci v klíně.

Když se posune po mé těle dolů a vezmi si do vroucích úst ztvrdlou bradavku, ucítím mezi nohama další příval vlhkosti a zvednu k ní pánev. Frustrovaně zasténám, že se mě nedotýká, kde potřebuju.

Minuty se tak usilovně věnuje mým ňadrům, až téměř předvedu těhotnou Ashley a udělám se při tom.

Natáhnu ruku, chytnu ji za dlaň, kterou má pořád na mém ňadru a posunuju ji dolů, dokud po cestě nenarazí do její hrudi. Když mě kousne ze strany do ňadra a pak těsně pod vtiskne polibek, zasténám.

"Ashley, dotýkej se mě," dokážu nakonec hlesnout s tlukotem vlastního srdce rozléhajícím se mi v uších.

Ashley se posune po mém těle dolů a na stehnech ucítím její horký dech. Pak mi začne na citlivou pokožku vtiskávat mokré polibky a sjede mi rukou ze břicha na vnitřní stranu stehna.

"Spence," zašeptá mi na noze. Stěží ji slyším.

Pokusím se zpomalit svou zvedající hruď. "Co?"

"Jsi nádherná."

Než můžu něco říct, ponoří prsty do mého vlhkého klína a vnikne hluboko do mě. Zalapám po dechu a Ashley nastolí stálé tempo. Vydám dlouhé, tiché zasténání. Přirážím k její ruce a mé stěny posouvají její prsty ještě hlouběji.

Zvedne palec a opakovaně mi jím laská vystouplý klitoris.

Napětí v mém břiše začíná být nepředstavitelné. Rychle k Ashleyině ruce přirážím, potřebuju ho uvolnit. Volnou ruku mi dá kolem boku, skloní hlavu, přitiskne rty na můj klitoris a líže mě špičkou jazyka.

Zabořím hlavu hlouběji do polštáře a propnu záda. Otevřu pusu, sténám bez omezení a snažím se k ní více přitisknout.

Vytáhne ze mě prsty, až jsou ve mě jen jejich konečky, a pak do mě vnikne třemi prsty. Slastně zasténám. Udržuje stálé tempo, dokud nejsem dost roztažená na rychlejší. Zrychlí jak pohyb prstů tak jazyka. Opakovaně sténám, nevyrovnaně a ztěžka dýchám a muchlám prostěradlo mezi silně sevřenými pěstmi.

Cítím, že se rychle blížím k orgasmu. Zvyšuje se mi napětí ve stehenních svalech, stejně jako dechová frekvence. Dýchám rychle a mělce, zatímco zvedáním pánve podporuju překotné tempo jejích prstů a jazyka.

Když přijde silný orgasmus, hlasitě zasténám, na Ashleyiných ústech se rozechvěju a propnu záda.

Když jsme se ráno probudila, čekala mě snídaně do postele a pak jsme si s Ashley dopřály společnou ranní sprchu. Byly jsme tam hodinu.

Proto jdu pozdě. V práci jsem měla být už před půl hodinou. Nepočítala jsem se snídaní nebo dvěma rychlovkami ve sprše.

Doufám, že si nemyslíte, že si stěžuju.

Vběhnu do kuchyně, pořádně si loknu kafe, zbytek vyleju do dřezu a spláchnu ho studenou vodou. Rychle si napíšu vzkaz na tabulku, že musím do středy koupit Clayovi dárek k narozeninám. Chystám se ho koupit už pár týdnů, ale kvůli Ashley jsem se k tomu nedostala.

"Tak zatím, Ash!" zavolám, jakmile mám kabelku a klíčky. Předpokládám, že pořád hledá nahoře botu.

Prudce otevřu dveře a jsem napůl z domu, když mě útlá ruka chytne za zápěstí a stáhne mě zpátky dovnitř. Dveře se za mnou zabouchnout a následně mě Ashley přitiskne ke zdi a má ústa na mém krku.

"Ashley," směju se. "Jdu pozdě."

Věnuje mi úsměv a pak mi dá něžnou pusu. "Odvezu tě."

"Dobře, ale pak mě musíš vyzvednout. Budu tam do pěti."

"Já končím ve tři."

Přikývnu, dám jí ruce kolem ramen a přitáhnu si ji pro hluboký polibek, který netrvá tak dlouho, jak by měl, protože mé dospělé já ho zpomalí, až úplně ustane. Místo toho dávám Ashley na rty malé pusy. "Jdu čím dál tím pozdějš."

Otevřu oči a vidím, že se Ashley usmívá. "Dobře. Bože," mírně vzdychne. "Buďme dospělé."

Sklopím zrak na její ruku, kterou má na mé hrudi. "Ehm, Ash?" pobaveně pozvednu jedno obočí.

Ashley se zasměje, dá ruku pryč, pak se ode mě odtrhne a chytne velkou tašku, kterou si vždycky nosí do práce. Je plná tlustých složek.

Skloním se, zvednu tu tašku a jdu k jejímu autu, zatímco Ashley zamyká dům. Když uslyším zvuk deaktivování alarmu, dám tašku do kufru.

Ashley zastaví před H&B a já si povzdechnu. Skoro bych si přála, aby nám bylo zase sedmnáct a mohly jsme jít za školu. Myslím, že na rozdíl od našich školních let by teď Ashley postrádaly mnohem víc. Ulít se z práce sama je k ničemu.

"Tak jo, díky za odvoz," řeknu a nakloním se pro cudnou pusu. "Měj se v práci hezky a pak se uvidíme." Znovu ji políbím. "Miluju tě." Ashley zareaguje tím, že si mě přitáhne blíž k sobě a pokusí se polibek prohloubit. S úsměvem se odtáhnu. "Přestože mě to láká, nechci, aby mý zaměstnanci viděli, jak se s tebou muchluju."

"Pořád se ti líbí říkat zaměstnanci, že jo?"

Usměju se. "Jo."

Ashley zvedne ruku k mému obličeji a hladí mi palcem tvář, pak mi dá něžnou pusu. "Taky tě miluju."

Když vystoupím z auta, Ashleyina ruka vystřelí a plácne mě přes zadek, čemuž se musím zasmát. Položím jednu ruku na auto a nakloním se zpátky. "Jak středoškolačka."

Ashley si opře hlavu o opěrku hlavy. Láskyplně na sebe hledíme a nejspíš znechucujeme kolemjdoucí. Ashley se z toho vytrhne jako první. "Tak zatím, Spence."

Pošlu po baru pivo a vodku s tonikem k jednomu z hostů, který sem začal chodit pravidelně, a upřímně se usměju. Řekne mi, ať si nechám drobné, a jako vždy je dám do sklenice na spropitné. Jedním pohledem přehlédnu bar a vidím, že je tu dost obsluhy, aby to zvládli, když se půjdu mrknout do kuchyně.

Byl to dlouhý den a ještě neskončil. Nával nám trvá už více než tři hodiny.

Otevřu dveře do kuchyně, a když mě zasáhne náhlé horko, zamávám si před obličejem rukou. Je to tu šílené. Kuchaři se křikem dovolávají číšníků a hostesek, kteří by tu už měli být.

"Hej!" křiknu na Devona, který řve jako na lesy.

"Zaměstnáváte idioty, Spencer," vrčí.

"Jsi jeden z těch idiotů?" zeptám se a vydám se k němu. Věnuje mi pohled a já ho šťouchnu ramenem, aby věděl, že si dělám srandu. "Kvůli čemu jsi křičel?"

Kývne hlavou na tři připravené talíře. Když vedle mě něco zaprská, ustoupím stranou.

Vezmu čistý ubrousek a zvednu horké talíře. Jeden si položím na zápěstí a druhé dva držím v rukách. "Který stůl?"

"Čtrnáctka."

Pohlédnu na hodiny. "Jak dlouho jsi tu?" Nepamatuju si jeho směny.

Devon krátce vzhlédne. "Zatracenejch pět hodin."

Přikývnu. "Už jsi měl přestávku?"

"Děláte si srandu? Viděla jste ty objednávky."

Nemají konce.

"Viděla." Jednou plnou rukou pokynu ke dveřím. "Padej odsud a minimálně patnáct minut se tu neukazuj."

"Šéfko, jste hluchá?" zeptá se a otočí steak. Kdyby pro mě nedělal od prvního dne, za tu drzost bych ho vyhodila.

"A ty jo? Padej."

Uplynulou hodinu jsem dělala v kanceláři papíry a teď jsem se vrátila do kuchyně, abych se podívala, jestli si někdo neuřízl prsty. Nával skončil před hodinou.

"Přežili to všichni?" zeptám se při vstupu do kuchyně.

"Stěží," křikne Lucy přes okolní hluk. Je tu tři měsíce. "Kdo byla ta kráva, co pořád vracela tu rybu?"

Nemám tušení, o kom nebo o čem mluví. "Tvá matka."

Těsně se vyhnu letícímu plátku rajčete.

Pořád ještě se směju, když se za mnou objeví Cara. "Máte speciální objednávku."

Otočím se a usměju se. "Díky, Caro."

Když odejde, sklopím zrak a ta objednávka je nemravná. Velmi nemravná. Je od jediného možného člověka.

Dojdu na bar a spatřím tam sedět Ashley s úšklebkem na tváři. Nakloním se pro pusu. "Ta tvá 'objednávka' je nelegální tak v třiceti státech."

"Dvaceti devíti a koho to zajímá?"

Zasměju se. "Mně ne. Vydrž, skočím si pro kabelku."

Ashley čeká na baru, zatímco si jdu do kanceláře pro kabelku. Pak ještě otevřu dveře a křiknutím se rozloučím se všemi v kuchyni.

"Jakej jsi měla den?" zeptá se Ashley, když sedíme v autě.

"No, začal báječně...," začnu.

"Vážně?" protáhne Ashley to slovo, a když spatří můj úsměv, rovněž se usměje.

"Naprosto báječně," potvrdím.

"Vyhodila jsi dneska někoho?"

"Na nikoho si nevzpomínám."

"Jsi unavená?"

To jsem, ale není to nic, s čím by si neporadilo silné kafe. "Ani ne."

Ashley se usměje. "Fajn."

7

Když vyndám klíčky ze zapalování, opřu si hlavu o opěrku a povzdechnu si nad dnem, který jsem měla, a všemi těmi dlouhými noci, které v poslední době s Ashley zažívám. Je moc unavená na příjemné dlouhé noci, ale její močový měchýř nebo obsah žaludku ji probouzejí z klidného spánku a tím nevyhnutelně i mě.

První prenatální prohlídku máme v úterý.

Na přípravu mám pět dní, ale mírné, stěží patrné vyboulení Ashleyina břicha se zvětšuje a to mi říká už teď , co jsem si téměř jistá, že nám řekne ultrazvuk příští týden.

Ráno jsem neměla šanci vidět Ashley vzhůru. Musela jsem být brzy v práci a vzhledem k tomu, kolikrát se v noci vzbudila, mi nepřišlo fér ji budit dřív, než je třeba. Zavolala jsem jí během přestávky na oběd (řekla mi, že si právě dopřála malou hostinu), abych viděla, jak se cítí.

Vystoupím z auta, zabouchnu dveře a dovleču se ten relativní kousek ke dveřím domu. Nemám šanci vzít za kliku, protože dveře se rozletí a brečící Ashley mě silou svého objetí, ve kterém se ocitnu, téměř povalí na zem

"Hej," pronesu jemně, když vzlykne, "to je dobrý." Něžně ji hladím po zádech.

"Říkala jsi, že budeš doma před hodinou," téměř nesrozumitelně v slzách pronese.

Naštěstí jí rozumím. Hormonální těhotné ženy se nerady opakují, nebo přinejmenším ta moje těhotná žena se nerada opakuje. Pořád ji hladím po zádech. "Já vím, promiň. Musela jsem v práci vyřešit krizi."

"A to tě nenapadlo zavolat?" vyhrkne a zpevní své sevření. Přicházím o přísun vzduchu.

Ne když zavolám dodavateli a zjistím, že se důležitá objednávka 'ztratila'. "Promiň, nemyslela jsem."

"Představovala jsem si hrozný věci."

Dá mi pusu na odhalené rameno a já se usměju.

"Promiň," zopakuju.

Po minutě se Ashley odtáhne a podle jejích zarudlých a oteklých očí soudím, že už brečí nějakou dobu. Palci jí slzy setřu.

"Ne," zavrtí hlavou a zvedne ruce, aby mi pomohla usušit jí tvář. "Bože, promiň. Prořvala jsem celý odpoledne."

"Proč?"

"Ani nevím," pokrčí rameny. "V jednu chvíli jsem byla v pohodě a pak se přede mnou najednou stál Josh se zlomenou tužkou a já se rozbrečela."

Radši to nechám bez poznámky. Ale soucitně se usměju. "Pojď, napustím ti vanu."

Vana zřejmě Ashley pomohla. Přestala brečet, ještě než ponořila tělo pod vodu, a dokonce jsme pak snědly večeři s plynulou konverzací pouze s jedním přerušením v podobě telefonátu od Pauly, kterou jen zajímalo, jak se nás daří. Když jsem dala nádobí do myčky a vešla do obýváku, Ashley tam seděla s krabicí sušenek.

To už je její druhá.

Ashley má v ruce dálkové ovládání. Dívá se na pořad o záchraně zvířat. Posunu k ní blíž krabici s papírovými kapesníky a jen čekám, kdy to přijde.

Myslím, že aspiruje na mučednici.

Otočím hlavu a sleduju ji. Má pootevřenou pusu a se svraštělým obočím upírá zrak na obrazovku. Po chvilce se vrátí ke kousání, a když polkne, pomalu si olízne jazykem zuby.

Usměju se, protože mi v téhle chvíli přijde strašlivě roztomilá.

Ashley si skousne spodní ret a během chvilky spatřím v jejích očích slzy. Snaží se je zahnat mrkáním.

"Proč se mučíš?" zeptám se jemně.

Bez varování Ashley propukne v pláč a upustí napůl snědenou sušenku zpátky do krabice.

Kapesníky nechávám být a nešikovně jí dám ruce kolem ramen. Otočí se ke mně a přitiskne mi obličej ke krku. Nová pozici už není neobratná, vlastně je dost příjemná. Bez omezení se usměju, protože vím, že mě nevidí a nemůže se urazit. "Ten pes bude určitě v pořádku, Ash."

Její odpovědi nerozumím, tak jen zpevním své sevření. Zeptat se, co říkala, se neodvažuju.

Ashley se vrátila do koupelny. Neptala jsem se, proč tam šla. Ležím na koberci v obýváku a u ucha si držím telefon. "Nevím, co mám dělat, mami. Pořád brečí. Všechno, co řeknu, to jenom zhoršuje."

"Nech ji se vybrečet, Spencer. Dnů, kdy nebude moct přestat brečet, bude víc a pravděpodobně budou ještě horší. Obejmi ji a utěšuj ji, ale nikdy, zdůrazňuju nikdy, se jí nesměj. Ani kdyby brečela nad rozlitým mlékem. Doslova."

"Takže nemůžu nic dělat?"

"Nemůžeš, zlatíčko. Ale vždy jsem se cítila lépe, když mě tvůj otec objal. Nemusel nic říkat."

Vzdychnu, otočím hlavu a podívám se ke schodům, jestli nejde Ashley. "Je už hodinu zamčená v koupelně."

"Na tvém místě bych jí udělala heřmánkový čaj a šla se podívat, jestli je v pořádku."

"Naposled mi odmítla otevřít dveře."

"Tak si sedni před ně a mluv na ni."

Rychle telefonát s Paulou ukončím a jdu udělat Ashley ten čaj. Když dojdu do ložnice, odložím čaj na Ashleyin noční stolek a přistoupím ke koupelně. "Ash?" jemně zaťukám klouby prstů na dveře. "Můžu jít dovnitř?"

Když se nedočkám odpovědi, vezmu za kliku a na dveře zatlačím. K mému mírnému překvapení se skutečně otevřou. Když jsem je zkusila otevřít naposledy, nehnuly se. Když dveře otevřu úplně, odvážím se nakouknout za roh a spatřím tam stojící Ashley s jednou nohou zvednutou nad umyvadlem. Má na ní holící pěnu a v ruce strojek. Tiše pláče.

"Co se stalo?" zeptám se opatrně, nerada ji vidím plakat. I když za to můžou rozhozené hormony.

Ashley ponoří strojek do vody v umyvadle a ještě více svěsí ramena. "Jsem gorila," vzlykne.

Skousnu si spodní ret, abych si zabránila v úsměvu, a dojdu k ní. Sundám jí nohu z umyvadla a zezadu ji obejmu. "Lásko," prohlásím něžně, ale pevně, "nejsi gorila." Dám jí pusu na tvář a usměju se. "Vážně, viděla jsem tě úplně celou." Další pusa.

V náručí se mi otočí a upře své zarudlé, oteklé a smutné oči do mých. Ukáže prstem na svou nohu pokrytou pěnou. "Viděla jsi to?" jemně škytne a nohu zvedne, abych ji lépe viděla. "Tu pitomou nohu jsem si holila včera večer."

Nevím, co na to mám říct, tak tam jen stojím a zírám jako blbka.

"Bože," obrátí Ashley oči ke stropu, a než je zavře, vytečou jí další slzy. "Co je to kruci se mnou?"

"Tak se musíš holit častějc, co je na tom?"

Nechtěla jsem, aby to vyznělo takhle. Trápí mě, že brečí, to ano. Ale jde jenom o holení nohou.

"Je na tom," začne pomalu a zdůrazňuje každé slovo, oči jí teď žhnou, "protože na častější holení nemám vůbec čas."

V obranném gestu zvednu dlaně. "Tak... se nehol?" navrhnu.

Ashley obrátí oči v sloup. "Jo, určitě se ti bude líbit, když budu au naturale."

Trochu zmatená se zamračím. Mate mě, před minutou brečela a teď je kousavá. "Můžeš použít vosk."

"Jasně, samozřejmě," přikývne, "protože s bolestma hlavy, potřebě každou půl hodinu čůrat, podrážděností, krvácejícíma dásněma a zvýšeným tepem fakt mám trpělivost na vosk."

Při vyjmenovávání těhotenských symptomů, které zažívá, zkřivím obličej. O všech jsem věděla, ale když je takhle vyjmenuje, je to síla. "S holením ti můžu pomoct, Ashley. Není to žádný problém, stačí, když řekneš, co potřebuješ, a já ti pomůžu."

A slzy jsou zpátky.

"Spencer."

Pomalu s mrkáním otevřu oči. Vím, že je na to ještě brzy. Doufám, že zase nebrečí. V odpověď zabručím.

"Probuď se."

Znovu oči zavřu a dám ruku na její, kterou má na mém břiše. "I když byl usmiřovací sex minulej víkend skvělej-"

"Ne," přeruší mě. "Nechci sex, chci Gatorade."

Zamračím se. Ashley nesnášela Gatorade, co jsem jí potkala. "Ale nechceš."

"Potřebuju Gatorade, musíš najít otevřenej obchod."

"Ashley." Poškrábám se na hlavě. "Vždyť sportovní nápoje nesnášíš."

Dloubne do mě. "Ne, neusínej. Musíš mi ho sehnat."

Mírně podrážděně vzdychnu. "Lásko... ne. Je pozdě, spi." Po chvíli bez Ashleyiny reakci, otevřu oči. Mračí se na mě. Ve tmě je to trochu děsivé.

"Moje těhotenský chutě pro tebe nic neznamenají?"

Uprostřed noci? Moc ne. "Budu k tobě upřímná, Ash," začnu s pohledem na její mračící se tvář. "Znamenají pro mě všechno."

V duchu si vynadám. Nechci jet do obchodu, vypadám děsně.

Když se na Ashley znovu podívám, usmívá se. "Vím, že Paula ho má, a vím, že máš klíč. Tak... tam vklouzni, nech jim vzkaz a peníze nebo tak a zase vyklouzni ven."

"Líbí se mi, jak navrhuješ, abychom okradly mou matku," téměř zavrčím a dám si přes unavené oči ruku.

Ashley, která se posadila, mi za druhou zatahá. "Prosím, pospěš si."

"Proč nejedeš ty? Vem si můj klíč."

"Jsem těhotná," prohlásí.

"To vím."

"A ty nejsi."

"To taky vím."

"Fajn, tak si znova projdeme ty symptomy," začne.

"Ne," zasténám. "Bože, tak já pojedu." Vstanu z postele, zvednu ruce nad hlavu a protáhnu se.

Ashley natáhne ruku, rozsvítí lampičku a oslepí mě. "Až se vrátíš, mohla bys mi vzít nahoru i nějakej led?"

Odvrátím zrak a pak ho k ní vrátím. "Ještě něco?" zeptám se trochu sarkasticky. "Oloupaný hroznový víno? Okurkovej sendvič?"

"Ne." Tváří se trochu zmateně. "Jenom ten led."

Neobtěžuju se s převlečením. Z domu vyjdu v teplákově soupravě a tílku.

Když při zavírání dveře mých rodičů hlasitě zavržou, zkřivím obličej a spěchám do kuchyně. Takhle v noci jsem tu nebyla roky, je to trochu divné. Když otevřu ledničku, zacinká ve dveřích láhev s mlékem. Tiše zakleju a doufám, že to neprobudilo Paulu.

Jak jsem věděla, lednička je plná Gatorade. Vezmu dvě láhve a cítím se provinile, protože jsem si nevzala peníze. Vím, že by je nepřijali, ale jde o princip, nechci krást.

Co nejtišeji ledničku zavřu a píšu rodičům rychlý a mimořádně divný vzkaz, ve kterém jim dávám vědět o situaci a že peníze vyřešíme v týdnu.

Nakonec přidám ještě smajlík.

Bylo to ode mě dětinské.

Jdu temným domem a krátce přemýšlím o tom, jak divné by bylo mít zase osmnáct a pořád tu bydlet bez Ashley vedle sebe každou noc. Spala tu několikrát v týdnu, ale nikdy každou noc.

Teď si nedokážu usínání a probouzení bez ní představit.

"Paulo, počkej!"

Při zvuku tátova hlasu se otočím a ocitnu si na podlaze s rukama přitisknutýma k zádům.

"Mám ho! Arthure, zavolej policii."

Snažím si ruce uvolnit. "Slez ze mě, ty blázne."

"Spencer?"

"Mý ruce, mami!"

Paula mi ruce uvolní a já se od ní vymaním. Když táta rozsvítí, rychle stanu. "Bože, málem jsi mě přizabila," zkouším pohyb v bolavém ramenu.

Paula vypadá stejně unaveně, jako se já cítím. Zasmála bych se, ale nejspíš bych se rozbrečela.

"Jé, Spencer, moc se omlouvám. Předpokládala jsem, že jsi lupič."

Sehnu se a seberu Ashleyin nápoj. "Myslím, že 'lupič' by se sem nevloupal kvůli sportovnímu nápoji."

"Proč ho proboha potřebuješ uprostřed noci?"zeptá se.

"Pro Ashley. Musí ho mít." Obrátím oči v sloup. "Ty její noční chutě mě dohánějí k šílenství."

"Bože, na ty si pamatuju," ušklíbne se táta. "Zkus se vyspat, když přijdeš z práce, zlatíčko."

Paula se na něj otočí. "Nebyla jsem tak hrozná," řekne popuzeně.

Jako každý alespoň trochu chytrý člověk na to táta nic neřekne.

"Ehm," začnu a potlačím zívnutí. "Díky za vykloubený rameno a Gatorade." Ukážu ke kuchyni.

"Na stole máte vzkaz, tak se zatím mějte."

Znovu vejdu do ložnice, tiše za sebou zavřu dveře a zamrkám, abych lépe viděla. "Tady máš ten led a pití, Ash. Máma mě kvůli němu složila." Dojdu ke své straně postele, na které Ashley leží, a hlasitě vzdychnu.

Spí.

Tentokrát si při zívnutí málem vykloubím čelist a odložím Ashleyino pití na prádelník. Pak jdu do koupelny a hodím led do umyvadla.

Vlezu si pod deku a přitulím se k hřející Ashley, která kolem mě podvědomě dá ruku. Sáhnu za sebe a zhasnu.

Trochu bych se zlobila, kdyby při spánku nevypadala tak rozkošně.

"Já se z tebe zblázním, krásko," zašeptám, nakloním se a dám jí pusu na tvář.

Téměř okamžitě znovu usnu.

8

Ashley přehnaně nahlas vzdychne. Zavrtím hlavou a snažím se neobrátit oči v sloup. Dělá to už od rána, nechce s tím přestat. "Omluvila jsem se, Ash."

"A tím se to má spravit?"

S jedním pozvednutým obočím odpovím: "Ano."

"Jak myslíš, Spencer." Znovu vzdychne. "Nastup si do auta, přijedeme pozdě."

Jedeme k mým rodičům na pravidelný každotýdenní oběd a už máme deset minut zpoždění. Zhruba za dalších sedm minut čekám telefonát od matky, pokud jí do té doby nezavoláme, že přijedeme později. Dělá si starosti.

"Mám řídit, nebo chceš řídit ty?" zeptám se opatrně.

Ashley popadne ze stolku klíčky, a aniž by se na mě podívala, zamíří ke dveřím. "Budu řídit. Nechtěla bych, abys usnula," dodá sarkasticky.

V noci jsem usnula v kritickém okamžiku, jestli víte, co myslím.

"Nemohla jsem za to," odvětím a doženu ji.

"Vzala sis prášek na spaní?"

Zatímco zamyká dveře, stojím za ní. Ví, že prášky na spaní nepoužívám. "Měla jsem dlouhej den v práci a byla jsem unavená, omlouvám se. Stalo se mi to už někdy?"

"Nezájem, nechala jsi mě na suchu... nebo spíš mokru."

"Vynahradím ti to, ano?" řeknu při cestě k autu. "Dneska večer můžeme-"

"Na to zapomeň," přeruší mě, zatímco nastupuje do auta. "Týden se tě nedotknu, uvidíme, kdo si bude stěžovat pak."

Rovněž nastoupím. "Věř mi, že já ne," odvětím. Jakmile mi ta slova vyjdou z úst, zkřivím obličej. "Protože jsem unavená, ne proto, že bych nechtěla, aby ses mě dotýkala," rychle to uvedu na pravou míru.

"Dneska spíš na gauči."

Otočím hlavu k okénku. Vrtím hlavou a snažím se neusmívat. Takový povyk kvůli jedné malé nepříjemnosti. Včera to bylo poprvé za týden, co si mě k sobě pustila, začíná se stydět za své tělo.

Po pěti minutách jízdy se ozve zazvonění telefonu. Rychle sáhnu do kabelky a zvednu to zvídavé Paule, která se ptá, jestli se nám něco nestalo. Zalžu a řeknu jí, že jsme uvízly v malé zácpě, ale už jsme se z ní dostaly a brzy tam budeme.

"Jak ti je?" zeptám se Ashley, když zavěsím.

"Jako by ve mně vřela láva. A tobě?"

Otázku ignoruju. "Nechceš jet domů? Máma to pochopí."

"Ne, není to nic, s čím by si neporadily antacida."

V odpověď mlčky přikývnu, vím, že by mi řekla, kdyby chtěla jet domů. V téměř jedenáctém týdnu už začala nosit mateřské oblečení a upřímně, pro mě nikdy nebyla krásnější. Minulý týden jsem ji ve dveřích pozorovala, jak si lehla na postel a bezúspěšně si snažila přes zvětšené břicho natáhnout kalhoty, a navrhla jsem, že je na čase, aby přijela skutečnost, že jí už její značkové džíny nepadnou.

Tři dny nosila šaty, než konečně ustoupila. Už jich měla po krk.

Auto sebou mírně cukne doleva. Rychle pohlédnu na Ashley, abych se přesvědčila, že je v pořádku. Ashley vystrčí dlaň dopředu a zatroubí. "Ty blbá krávo!" zakřičí na osobu, která jede vedle nás.

Nikdy při řízení nekřičí, tím jsem známá já.

"Ash!" překřikuju klakson, který stále řve. Odtáhnu jí z něj ruku. "Přestaň, nic se nám nestalo."

"Měla by se naučit řídit. Zatracená idiotka."

"Jo," jemně přisvědčuju, zatímco zastavíme za jiným autem na červenou. Nechci pokoušet Ashleyiny hormony, stoprocentně bych prohrála.

"Klídek, obě pořád dýcháte," řekne nám žena v autě vedle nás.

Otočím se na ni. "Co prosím?"

"Vaše kamarádka se chová, jako kdybych do vás vrazila. Omlouvám se, jestli jsem vás vyděsila-"

"Manželka a čtyři," vyhrkne Ashley. Čeká dvojčata, přesně jak jsem čekala. Všechny ty knížky o těhotenství, které Ashley koupila, jsem opravdu přečetla, takže jsem si dala pár věcí dohromady.

Když se otočím na Ashley, má ve tváři rozzuřený výraz, který zbožňuju, když není určený mně. "V tomhle autě jsou čtyři lidi, tak co kdybyste se omluvila jim, hm? Chtějí vědět, proč jejich matka na červený řve na nějakou stupidní krávu a má krevní tlak někde u nebes!" Má vražedný pohled a já si skousnu spodní ret. Přemýšlím, jestli by mi dala facku, kdybych se naklonila a-

"Komu říkáš krávo? Děvko."

Škubnu hlavou zpátky na tu ženu. "Co jste to řekla?"

Když se rozsvítí zelená a auta před námi se rozjedou, žena v modrém Fordu šlápne na plyn a nechá mě tam rozzuřenou.

"Kráva," zamumlám. "Jsi v pohodě?" zeptám se automaticky a odšroubuju víčko z rezervní láhve vody, kterou tu máme. Ashley má často žízeň a dnes je větší horko než obvykle. "Nechceš se napít?" otočím se na ni. V očích má slzy. Nakloním se a dám jí pusu na paži. "Nebreč, Ash."

"Nebrečím," odvětí pevným hlasem.

Nechám to tak.

Otevřu dveře od domu a při vůni vycházející z kuchyně mi zakručí v žaludku. Mám hrozný hlad. "Mortencie, Gomezi? Jsme tu!" zavolám a nechám vejít Ashley a její břicho první. Než se dostane moc daleko, letmo ji políbím na tvář.

Glen zrovna zaklapává mobil, když se objeví zpoza schodů.

"Pugsley," pozdravím ho.

"Wednesday," oplatí mi to s úšklebkem a strčí si telefon do kapsy.

"Kde je Pubert?"

"V obýváku," zavolá Clay a zvedne nad opěradlo gauče noviny.

Glen se přižene, klekne si před Ashley a opatrně jí položí dlaně na břicho. "Jak se maj mý synovci?"

"Ještě pohlaví neznáme, Glene," připomenu mu. Uděláme to hezky postaru. Nechci to vědět, dokud celé oslizlé nevyklouznou ven a neuvidím je na vlastní oči.

"Jsou to kluci, prostě to vím."

"Samozřejmě," odvětím s úsměvem. "A už z ní můžeš sundat ruce."

Glen se usměje, ví, že si dělám srandu, a pak krátce Ashley obejme kolem pasu. "Navazuju vztah se svýma synovcema, dej mi svátek."

"Nebo neteří a synovcem," vstoupí do toho Ashley a rozcuchá mu vlasy.

"Nebo neteřema," uzavřu to.

Glen mi na okamžik pohlédne do očí a usměje se. "Nebo Věcí."

Zasměju se, strčím mu do paže botou a pošlu ho k zemi.

"To jsou Spencer a Ashley?" zavolá Paula z kuchyně.

"Spencer, Ashley a dva plody prozatím neznámého pohlaví!" zavolám na ni.

S Ashley sadíme na gauči samy, Paula sedí na druhém, takže je trochu snazší si povídat, aniž bych si vykloubila krk. Chlapi se dívají na nějaký sport a Clay předstírá, že se divá, radši by byl tady s námi. Vím to, protože mi to při mnoha příležitostech sám řekl.

"Tak jak se máš, zlatíčko?"

"Dobře," odpovím Paule s přikývnutím a napiju se ledového čaje. "Jak ty?"

"Ptala jsem se Ashley."

"Aha…no, já se mám dobře," řeknu. "Ne že by tě to zajímalo," zamumlám ze srandy.

"To jsem ráda," usměje se Paula. "Ashley, jak to zvládáš?"

"Ehm, tak schválně, během půl hodiny dokážu přejít od pohody k naštvání až k usedavýmu pláči. Močím jak kůň, bolí mě hlava, při vyplivnutí zubní pasty jsem si zvykla vídat krev a neustále cítím, jak mi buší srdce. Večer po osmý už nic nepiju a přesto se vzbouzím každou hodinu na záchod, i když za mě stěží vyjde kapka. Můžu se zbláznit z pálení žáhy a jsem unavená."

Paula se usmívá. "Takže je ti dobře?"

"Je," potvrdí Ashley. "Je to děs, ale stojí to za to."

Něco vynechala, ale nic neřeknu. Pochybuju, že by chtěla, aby to Paula věděla, přestože je to známý těhotenský symptom.

"Stojí," souhlasí Paula a já se na ni zářivě usměju.

"Paulo, nemáte salátovou okurku?" zeptá se Ashley. V poslední době se jich nemůže nabažit.

Má matka je okamžitě na nohách. "Víc neříkej." A jako raketa vystřelí směr kuchyně.

Nakloním se k Ashleyině uchu. "Řekni jí, ať mi doleje sklenici."

"Proč to neuděláš sama?"

"Protože," odvětím a cítím, že se usmívá, "tě má teď, když jsi těhotná, ještě radši a řekne mi, že jsem líná, když ji znova požádám."

Ashley otočí hlavu, dá mi letmou pusu a pak ji otočí zpátky. "Mami, mohla bys dolít Spencer čaj?"

Paula zbožňuje, když jí Ashley říká mami, a já před Ashley v duchu smeknu klobouk, že to používá v takovýchto situacích. Když se Paula vrátí do místnosti s talířkem s nakrájenou okurkou pro Ashley, s širokým úsměvem pozvednu svou prázdnou skleničku.

"Promiň, že otravuju, ale nemohla bys na tu okurku vymáčknout trochu citrónu?" pípne Ashley.

"Jasně, ať se přetrhne," dodám s úsměvem.

Matka si od Ashley vezme talířek zpátky. "Žádný problém."

Když se vrátí do kuchyně, položím Ashley ruku na koleno a mírně ho přes látku škrábu nehty.

"Popros jí, aby tam dala ještě sůl, Spence."

"Proč to neuděláš ty?"

"Protože jsi usnula a dlužíš mi."

Tiše vzdychnu a potlačím úsměv. "Už to nech být."

"No tak. Zrovna jsem ji tam poslala zpátky, nechci působit vybíravě."

"Jsi vybíravá," poznamenám a vyslouží si škubnutí za vlasy. "Nezapomeň na sůl, mami!" zvýším hlas a položím ruku na Ashleyino břicho.

Ashley schází dolů po schodech a já odvrátím hlavu, aby mě neviděla se usmívat. Během uplynulé půl hodiny byla nahoře už dvakrát, a když je unavená, leze jí to na nervy. Posadí se vedle mě a já se ujistím, že má před sebou Gatorade a mou bagetu, vím, že by si o ně nejspíš stejně řekla.

"Záříš," nadšeně prohlásí při pohledu na Ashley Paula vedle mě. "Celá záříš. Že září?" zeptá se ostatních u stolu.

Glen vzhlédne. "To bude lustr."

"Nedělá," přidám se. Září celý den. "Záříš, jsi nádherná," upřímně se usměju.

Ozve se hromadný souhlas, pak místo modlitby řekne Paula své obvyklé 'kdo dojí poslední, myje nádobí' a pustíme se do jídla. Nádobí vždycky myje Clay.

Po pár minutách a plné puse kuřete, vzhlédnu, abych se podívala, jestli už Ashley dojedla, ale vidím, jak do svého kuřete dloube a pak pohlédne na mého tátu. Pozvednu jedno obočí a jako vždy se pod stolem dotknu nohou její, abych neupoutala nechtěnou pozornost ostatních.

Něco mi naznačí pusou a já se zamračím a zavrtím hlavou.

Ashley obrátí oči v sloup, a když vidí můj úsměv, taky se usměje. O okamžik později mi opět něco naznačí ústy.

'Močíš málo?' naznačím jí ústy.

Svraští obočí, rychle zavrtí hlavou a zopakuje to.

Je to ještě horší. 'Já močím málo?'

"Ne," řekne nahlas. "Burákový máslo. Ježíši."

"…Aha. Proč jsi říkala burákový máslo?" zeptám se zmateně.

"Chci ho."

"Na sendvič? Jíš oběd. Co se stalo s tvým slušným vychováním?" popichuju.

"Ne, chci ho na tom kuřeti."

"Burákový máslo na kuřeti?" ušklíbnu se. "Ne. To je nechutný."

Ashley se narovná. "Prosím?" Otočí se na tátu. "Jenom jsem na něj dostala najednou chuť, omlouvám se. To jídlo je jinak výborný."

"Nemusíš to vysvětlovat," ujistí ji táta. "Spence, přines sklenici."

"Ano, pane," v žertu zasalutuju a zvednu se. "Chce ještě někdo něco, když už jsem vstala?"

Glen zvedne dopitou skelnici piva, zatímco ostatní nic nechtějí.

S Ashley jsme se vrátily domů před hodinou. Prochází jeden z úkolů svých žáků a červenou propiskou označuje chyby. Nohy má na mém klíně a já jí vmačkávám palce do jemných chodidel. Vzhlédnu a sleduju, jak soustředěně svraští obočí, pak přiloží propisku k papíru a občas si posune na nose brýle. Odkašlu si. "Nechceš si jít lehnout?"

Nevzhlédne. "Ještě nemůžu, musím jich projít ještě asi dvacet."

Nasadím zklamaný výraz a dál jí masíruju nohy.

Ashley přestane psát. "Je to moc příjemný," vydechne. Nohy ji bolí už pár dní.

"Můžeme v tom pokračovat nahoře."

"Ne, díky," ukáže propiskou na místo, kde sedím, "můžeš klidně usnout tady."

S úsměvem od sebe její nohu odstrčím. "Už ti nohy masírovat nebudu."

Strčí mi nohu před obličej. "No tak, jsi jediná, kdo mi umí ulevit. Ten masážní salón stojí za starou belu."

Skočím jí na návnadu a znovu ji začnu masírovat. "A abys věděla, před dvěma týdny jsi taky usnula, když jsem ti jela šest kilometrů pro Gatorade," připomenu ji. "A předhazovala jsem ti to celej následující den? Ne."

"Stěžovala sis na rameno."

Má pravdu, stěžovala. Několik dní po Paulině útoku jsem ho měla ztuhlé.

Chystám se odpovědět, když si všimnu, že nohu, kterou používala jako podpěrku na psaní, má teď nataženou na mém klíně. Opravdu dnes září a já na ni déle než chvilku obdivně hledím. "Vypadáš vážně, vážně, vážně dobře."

"Fakt?"

"Rozhodně." Nakloním se, vezmu jí z klína papíry a opřu se rukama o gauč vedle jejích boků. "Dej mi pusu."

"Jsi tak romantická."

Usměju se. "Já vím. Polib mě."

"Skláníš se nade mou, ty polib mě."

Tak to udělám.

9

"To maso bylo málo propečené, i když jsem chtěla více propečené, zelenina byla nedovařená, můj manžel má alergii na houby a přesto bez ohledu na mé důrazné upozornění nekompetentních lidí, které zaměstnáváte, je měl na talíři-"

Přinutím se neobrátit oči v sloup nebo jí ukázat prostředníček na znamení, jak moc pro mě její stěžování znamená. Ta žena sem chodí několikrát měsíčně a pokaždé se jí něco nelíbí. Kdybych mohla, zeptala bych se jí, proč sem tedy pořád chodí, když je tu tak otřesné. Od ostatních hostů dostáváme stížnosti jen málokdy.

"-našel-"

"Tady," přeruším ji a podám jí menu s dezerty. "Jménem svého personálu se omlouvám, vyberte si dezert podle libosti a neomezujte se, je na mě."

Když ta dáma středního věku odcupitává s menu pevně sevřeným v rukách, je naprosto jasné, proč si pokaždé stěžuje, vždy za ni zatáhnu účet za pudink.

"Ta zmije jedovatá si zase stěžovala?"

Otočím se a usměju se na Lucy, která si z jedné z ledniček vyndavá Red Bull. "To jídlo by nežral ani její pes," řeknu posměšně. "Zákusek zadarmo a světě div se, vše je vyřešeno."

"Další zákusek pro jejích dvanáct brad? Dobrý nápad, šéfko."

Ta žena popravdě nemá vůbec nadváhu, dokonce bych řekla, že je vyloženě hubená. "Když myslíš, křídlomilko," odvětím s poukázáním na její oblíbený nápoj. "A myslela jsem, že jsme to probíraly, máš sníženej příděl na tři na směnu."

"Chcete, abych je začala platit? Protože mně to nevadí."

Pokud toho příliš nezneužívají, přehlížím, když si zaměstnanci vezmou pití, pokud ho potřebují. Nealkoholické, samozřejmě. Nejsem tak hloupá, jak vypadám, jak Ashley ráda láskyplně poznamenává.

Zavrtím hlavou a drobně se usměju. "Chci, aby ses vrátila k práci, já půjdu."

"Jedete vyzvednout tu svou sexy kočku?" zeptá se s úšklebkem.

"Ještě jednou."

"Jedete vyzvednout Ashley?" opraví se.

"Lepší a ano."

"Pardon."

Vypadá přiměřeně kajícně a já po ní hodím utěrku, která byla přehozená přes bar, aby věděla, že se nezlobím.

Vjedu na prázdné parkoviště školy, kde Ashley pracuje, zaparkuju blízko vchodu a pak vejdu dovnitř. Chyběla mi, tenhle týden byl v práci hektický a Ashley to měla stejné, kromě toho jí téměř neustále volá její kamarádka Rachel a brečí do telefonu kvůli tomu, že se s ní rozešel přítel, zase.

Ráno jsem ji sotva stihla políbit na rty, o břichu nemluvě. Stal se z toho pro mě rituál, nemůžu si pomoct. Rostou tam a vyvíjejí se naše děti a na oplátku mění svou matku v monstrum. Ale je to mé monstrum a její hysterické změny nálad - bez ohledu na to, že občas vyvolávají strach - jsou něco, co chápu a začíná mi to přirůstat k srdci. Taky oceňuju, jak fantasticky vypadá, když na mě sprostě křičí, než mě popadne a líbá mě, dokud nemůžu dýchat.

Bývá nadržená, když ječí.

Obhlédnu prázdné chodby a pak se rozejdu. Ashleyinu šéfovi se moc nelíbí, když se tu procházím, jako by se nechumelilo. Nemám ho ráda, když se mnou mluvil naposledy, měl v hustém kníru vajíčkový salát. Musela jsem si dát ruku před pusu a snažit se se mu pořád dívat do očí. Kromě toho nosí příšerný příčesek, přestože v dnešní době existuje pro holou hlavu mnoho lepších řešení.

"Je to úžasné."

Když to zaslechnu z Ashleyiny třídy, která by měla být prázdná, pronesené ženským hlasem, svraštím obočí.

Mírně zrychlím krok, zahnu za roh a nepozorovaná se zastavím ve dveřích.

Nějaká bruneta má ruce pod Ashleyinou halenkou a má položené dlaně na jejím břiše.

"V kolikátém že jsi to týdnu?"

S rukama na bocích Ashley odpoví: "Skoro ve dvanáctým. Přísahám, že jsem každý ráno o centimetr větší."

Ta žena se zasměje a nechává ruce na Ashleyině břiše. "Nechceš mi tvrdit, že jsi tlustá, že ne?"

Ashley se usměje. "No, je trochu těžký si to nemyslet, když musím zkřivit obličej pokaždý, když si stoupnu na váhu a vidím, kolik ukazuje."

Bruneta se soucitně usměje a zavrtí hlavou. "Tvůj manžel je..." Nadechne se a trochu pohne rukama. "Moc šťastný člověk."

Ashley otevře pusu, aby odpověděla, ale na to už nečekám, vstoupím do místnosti a trochu si odkašlu. "Ahoj," pozdravím Ashley.

Usměje se úsměvem, který má určený pouze pro mě. "Ahoj," odvětí jemně.

V rozpacích se otočím na ženu, která teprve teď sundavá ruce z Ashleyina břicha. "Zdravím," řeknu jí trochu toporně.

Napřáhne ke mně ruku. "Ahoj, já jsem Aimee."

Trochu neochotně si s ní krátce potřesu a pak jí ruku pustím.

"Ty jsi Ashina kamarádka?" zeptá se.

Potlačím nutkání zvednout jedno obočí. "Dalo by se to tak říct." Otočím se k Ashley a usměju se na její téměř nechutně roztomilou tvářičku. "Viď?"

Přikývnutí. "Nedokázala bych bez svýho dinosaura žít."

"Dinosaura?" zeptá se Aimee s nechápavým výrazem.

"Soukromej vtípek," trochu jí to vmetu do její fretkovité tváře. "Jsme manželky."

Aimee si odkašle. "Aha, chápu." Ustoupí a osloví nás obě. "Díky za dnešní odpoledne, Ashley, a... dinosaure," krátce zavrtí hlavou. "Ráda jsem tě poznala. Uvidíme se ráno, Ash, přinesu ti kafe bez kofeinu." Usměje se jejím směrem a pak odejde ze třídy. Sleduju ji odcházet s mírným zamračením.

Otočím se na Ashley a otevřu pusu, abych jí položila otázku, když vtom rychle přitiskne ústa na má a láskyplně mě vezme dlaněmi za tváře. Když si po chvíli uvědomím, kde jsme a že by mohla mít potíže, kdyby ji někdo viděl, odtáhnu se.

"Chyběla jsi mi," zamumlá Ashley, nakloní se a dá mi cudnou pusu. "Hrozně moc."

"Ty mně taky," odvětím a podvědomě jí položím ruce na vystouplé břicho. Nehýbají se.

"Tak jakej jsi měla den?"

"Kdo byla ta ženská?" zeptáme se zároveň.

"Ušel."

"Kdo, Aim?" odpovíme opět zároveň.

Na potvrzení přikývnu.

"Jenom jedna z nových učitelek, o který jsem ti asi před dvěma měsíci říkala. Je milá, hm?"

"Jo, zdá se být hodně přátelská," odvětím trochu cynicky. "Říká ti 'Ash'?"

Ashley pokrčí rameny. "Prostě je milá. Minulej týden šla o polední přestávce ven, aby mi přenesla kafe bez kofeinu, protože jsem na něj měla chuť, a když se vrátila, oslovila mě tak."

"Šla ven jenom aby ti přinesla kafe?" zeptám se trochu nedůvěřivě.

"Ale jdi, Spencer. Je neškodná a nejspíš by se se mnou ani nedala do řeči, kdybych nebyla těhotná. Zdá se, že jí těhotenství bere. To, jak nádherný to celý je."

"Helena Peabodyová není neškodná," prohlásím.

"Aimee je z Illinois, ne z Anglie."

"A proč měla ruce pod tvou halenkou? Nemohla si sáhnout přes látku?"

Ashley mírně vzdychne. "Spence, neříkej to, jako by mě ošahávala, ano? Měla ruce na mým břichu, jasný? Ani výš, ani níž."

Chvíli nechávám svou žárlivost odeznít a připomenu si, jak Ashleyina tvář ožila, když mě spatřila. "To je jedno." Teď ví, že je Ashley vdaná, většina lidí zařadí zpátečku, když zjistí, že muž nebo žena, se kterými flirtují, jsou zadaní. Alespoň tedy doufám, že to bude její případ.

Ashley mě zatahá za ramínko trička. "No tak, jsem zajímavější než to, co se ti momentálně honí hlavou."

"Co když jsem si tě představovala nahou?"

"No, radši by sis mě představovala nebo viděla?"

Mírně se usměju. "Nepředstavovala jsem si tě nahou deset minut, což je maje zázrak. Koukni na sebe."

"Radši koukni na sebe."

Pořád se stydí a je jí trochu nepříjemné, když je přede mnou nahá nebo ve spodním prádle. Nezáleží na to, kolikrát jsem jí říkala, že je podle mě pořád ten nejvíc sexy člověk, kterého jsem kdy viděla.

Pořád má ráda, když jí říkám, že je sexy, a já ji ráda dělám radost v každém ohledu, tak proč bych jí to neříkala?

"-tak jsem za ní zatáhla další zákusek!" zakřičím na Ashley do kuchyně. Sedím na kraji bazénu, ve vodě mám jen nohy a záda mám položená na zemi.

"Zase?" zeptá se, zatímco se vrací s mou sklenicí ledového čaje.

"Ehm." Hlavou dolů sleduju, jak se ke mně pomalu blíží. Když odloží sklenice na stolek a pak si sedne na zem vedle mě, široce se usmívá.

Už se téměř začalo stmívat a světla na naší zahradě se právě rozsvítila. Ashley rozkošně chroupe salátovou okurku.

"Až budeš mít příští týden čas, chceš mi pomoct s cvičením v bazénu?"

Během uplynulých dvou týdnů byla několikrát cvičit, většinou když na to měla energii, pořád se snadno unaví. "Jo, jasně, moc ráda," odpovím upřímně a usměju se, když si konečně lehne a položí si hlavu vedle mé.

Srdce se mi pořád rozbuší, když se na mě jen dívá, když bloudí pohledem po mé tváři a pak upře oči do mých a dlouhé minuty neuhýbá.

"Miluju tě," zašeptá a vezme mi ta slova z úst.

"Já vím." Nahnu se a něžně ji políbím. Pak vytáhnu nohy z vody a posunu se, abych měla hlavu u jejího břicha. Vytáhnu jí tričko, s úsměvem skloním hlavu a dám jí pusu na každou stranu břicha. "Taky vás miluju," zašeptám všem třem. "Mám jim zazpívat?"

Ashley se uchechtne. "Ehm…"

Dělám uraženou a stáhnu jí tričko zpátky.

"V kuchyni je obří můra," prohlásím, vidím ji odsud. "Jdi ji zabít."

"Ne."

"Vždyť víš, že se hmyzu štítím, zabij ji, nebo budu spát tady."

"Marty je v pohodě, Spencer. Pochybuju, že by na tebe zaútočil."

Zasténám a pohlédnu jí do očí. "To ne, s tím ani nezačínej. Měla jsem co dělat, abych se zbavila Josého."

"Chybí mi," hlesne Ashley s nestoudným úsměvem. "Nemůžu uvěřit, že utekl."

"Jo. Co se dá dělat," odvětím uštěpačně. "Vzpomínáš, jak jsi s mou matkou asi týden nemluvila, protože ho chtěla zabít," zasměju se.

Spadl ze stropu na matčinu hruď. Měla hluboký výstřih, vykřikla, pak ho ze sebe shodila a snažila se ho rošlápnout.

"To už je dávno," zamluví to Ashley.

A má pravdu. Bylo to, ještě než jsme šly na vysokou.

"Nechceš si jít lehnout?" zeptám se. Obě spíme ještě méně. Ranní nevolnosti ustupují a tenhle týden měla noční chutě jen každý druhý den, ale chodí častěji čůrat a probouzejí mě její sny. Ze spaní nikdy předtím nemluvila, ale v poslední době mumlá nesouvislé věty, a když leží těsně vedle mě, probouzí mě to.

"Tak jo."

Vstanu jako první a chystám se jí pomoct na nohy, když jí zapípá mobil na znamení přijaté zprávy. Zvednu ho ze stolku a podám jí ho. Pak se napiju, jsem vyprahlá. "Rachel?"

"Aimee."

"Co chce?" sklopím k Ashley zrak.

"Jenom píše, že její švagrové pomohly během těhotenství aromatický olejíčky, takže bych to měla zkusit, jestli se chci dneska vyspat."

"To je od ní laskavý."

"Jo, asi jo," zamluví to a úplně jí unikne můj sarkastický tón. "Přisuň to svý nádherný tělo blíž a pomoz mi na nohy," požádá a při tom na mě zbožně hledí.

Na všechno kromě Ahsley zapomínám a s úsměvem jí poslechnu. Zvednu jí na nohy a neobejde se to bez heknutí. Je těžká. "Myslím, že pro následující měsíce bys měla být dinosaurus ty, Ash," přehnaně oddechuju a vysloužím si plácnutí přes ruku.

"Chceš, abych tě s tím břichem přimáčkla ke zdi?"

"Možná jo."

Přestanu se usmívat, když Marty vylétne z domu a proletí kolem mě. Zatímco se otáčím kolem dokola a máchám kolem sebe rukama, slyším, jak Ashley mumlá, že je to trapné. Když vím jistě, že je pryč, dám ruku kolem Ashleyina pasu a přitisknu jí rty ke krku. "Líbí se mi, že to břicho používáš jako zbraň," zamumlám jí na kůži. "Clay má z těhotných žen hrůzu, až ho příště uvidíme, musíš ho vyděsit."

"Ale nemá."

"Ale má. Až ho příště uvidíme, vytáhni si tričko nahoru, aby viděl tvý břicho, a pak se mi můžeš omluvit, že jsi mi nevěřila."

Ashley se tiše uchechtne a já to cítím na rtech. "Proč by se proboha bál těhotných žen?"

"Netuším," pokrčím rameny a zvednu hlavu. "Nikdy jsem ho nechápala," zalžu, k smrti ho zbožňuju.

Ashley mi přejede ukazováčkem přes spodní ret a strčí mi jeho špičku do pusy. Jemně ho vezmu mezi zuby a políbím ho. Pak ho stáhne a dá mi cudnou pusu. "Spence."

"Hmm?" zamumlám fascinovaná tím, jak neskutečně vypadá.

"Nechceš jít se mnou do sprchy?"

"Víš to jistě?" zeptám se, nechci na ni tlačit.

Přikývne, nakloní se a znovu mě políbí. "Chybí mi tě cítit," vydechne.

Odložím její telefon na zem a beze slova ji odvedu do domu a nahoru. Jsem si úplně jistá, že ji dokážu uspat lépe, než by dokázal jakýkoliv aromatický olejíček.

10

Ruce mám na Ashleyiných bocích a dávám jí mlaskavé pusy na břicho, až se rozesměje a zatahá mě za vlasy, abych se narovnala. Rychle jí vyhovím. "Co děláš?" Stáhnu jí halenku zpátky dolů a zaháknu jí ruce kolem pasu. Posunu nás blíž k sobě, až se dotýkám jejího břicha. "Loučila jsem se se svýma miláčkama, to bys neměla přerušovat," žertuju.

"Nerozloučila ses s tímhle miláčkem."

Nakloním se a dám jí něžnou pusu. Vím, že jinak bychom obě přišly do práce pozdě. "Miluju tě," zašeptám se stále zavřenýma očima. Kolem sebe cítím Ashleyiny hřejivé ruce.

Ashley bez varování propukne v pláč a a zaboří mi hlavu do ramene.

Jelikož vím, že mě nevidí, dovolím si se usmát a hladím jí rukama po zádech. "To bude dobrý," mumlám a v hlase je mi slyšet úsměv. Tenhle týden se rozbrečela už třikrát, když jsem jí řekla, že ji miluju, a v rozmezí deseti minut až hodiny na mě pak ječela, že ji štvu něčím, o čem jsem netušila, že dělám.

Hodně věcí si bere osobně, ale vím, že za to nemůže.

Včera jsem si z ruky smetla stéblo trávy. Přistálo na Ashleyině noze a Ashley začala hystericky křičet, protože si myslela, že je to kobylka. Když zjistila, že jsem to byla jen já, ocitla jsem se pod velmi nepříjemně sžíravým pohledem.

Později se omluvila.

"Promiň," odvětí stěží srozumitelně.

"Neomlouvej se." Odtáhnu se a Ashley je nucena zvednout hlavu. Po tváři jí tečou slzy. Otřu je palci a upravím jí mírně rozmazanou oční linku. "Líbí se mi to."

"Tobě se líbí, že brečím?"

Všude vidím varovné signály. Má nakrabatělé čelo, je strnulá a zatíná čelist. Zdá se, že je tu nový rekord, a já se obrním před následky. "Ne, to... ne. Tak jsem to nemyslela," vrtím hlavou.

"Vím, jak jsi to myslela," prohlásí pevným hlasem a její zamračení se ještě prohloubí.

"Nevíš," odvětím jemně. "Jenom jsem chtěla říct-"

"Že se ti líbí, když brečím. To jsi řekla, slyšela jsem tě."

Dá ze mě ruce a jde do kuchyně. Při dlouhém pomalém výdechu se mi nafouknou tváře. Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Následuju ji do kuchyně a natáhnu se za ní pro termosku na lince. "Tvá káva."

"Cože?" zeptá se pevným hlasem.

"Kafe," zopakuju.

"Proč?"

"Co proč?"

Vzdychne. "Proč jsi mi udělala kafe?"

"Protože mě napadlo, že bys ho mohla chtít...," téměř se zeptám.

"Děkuju," odvětí vlažně a pak oznámí, že počká v autě.

Dvě minuty od školy vypnu hudbu, vůbec mě nebavila. Ashley na mě od odjezdu od domu sotva pohlédla, a pokud jí to nepřejde, než ji dovezu před školu, vím jistě, že mi zavolá při obědě a omluví se.

"Než jsi nastoupila do auta, volala mi Rachel. Chce vědět, jestli se chceme později sejít, protože má dneska volno nebo tak něco."

Nakrátko odvrátím zrak ze silnice. "Jestli chceš, tak jo, jasně."

"Bude tu v půl čtvrtý. Vyzvedneš mě nebo se sejdeme doma?" zeptá se a ani se na mě nepodívá.

Ashley končí ve tři a půl čtvrté je úplně nejdřív, co sem můžu přijet. Ashley to ví taky. "Vyzvednu tě," odvětím jemně.

O okamžik později mě nějaké auto odřízne a Ashley vystřelí rukou ke klaksonu a hlasitě zatroubí. "Debile!" zakřičí z okénka.

Ve snaze se neusmát sevřu rty a zabočím doprava.

"Nastavila jsi alarm?" zeptá se nahodile Ashley.

"Jo."

"Určitě?"

"Určitě."

"Omlouvám se, že jsem byla hnusná," řekne mi zčistajasna po krátkém tichu.

Zvednou se mi koutky úst. "No, tak daleko bych nezacházela."

"Momentálně nemám moc dobrou náladu, chce se mi někomu utrhnout hlavu, ale vím, že si to nezasloužíš, takže... promiň."

Pohlédnu na ni a vidím, že se mračí a se sevřenými rty hledí přímo před sebe. Fakt nemá dobrou náladu. "To je dobrý, nedělej si s tím starosti," ujistím ji a vrátím zrak k silnici.

Její žáky čeká zajímavý den. Pomáhejte jim všichni svatí.

Zastavím na prázdném místě na parkovišti, pohlédnu dozadu a spatřím Ashleyinu těžkou tašku. Napadlo mě, jestli ji v tom rozčílení nezapomněla doma. Poklepám na volant a otočím se na Ashley. "Tak jo, ať máš hezkej den."

Ashley tiše vzdychne a drobně přikývne. "Děkuju," zamumlá a nakloní se pro letmý a cudný polibek.

Vystoupím z auta jako první a vezme zezadu její tašku. Dojdu na druhou stranu auta a čekám, až Ashley zavře dveře. Pak jí dám tašku opatrně přes rameno. Nelíbí se mi, když nosí něco těžšího než talíř s jídlem.

"Zavolám ti, až mě to přejde," řekne smutně.

S drobným úsměvem přikývnu. "Dobře."

Dá mi pusu na tvář a zamíří dovnitř.

Dojedu k výjezdu z parkoviště, když na zadním sedadle spatřím Ashleyino kafe. Rychle auto otočím a zaparkuju na stejném místě jako předtím. Popadnu horkou termosku a spěchám dovnitř. Modlím se, aby mě neviděl její šéf.

Měly byste Ashley při práci vidět. Všechny děti jí věnují plnou pozornost a neustále se smějí něčemu hezkému, co řekla. Nic roztomilejšího jsem v životě neviděla.

Chodby jsou plné dětí a já je jen tak tak zvládám nepošlapat. Jsou hrozně malé.

Spatřím ředitele a svěsím hlavu. Rychle významně zrychlím a napadá mě, jak moc se to podobá prváku na střední. Nevzhlédnu, dokud nestojím ve dveřích Ashleyiny třídy, kde spatřím, jak jí Aimee podává kelímek s kafem.

Ashley se usmívá, evidentně je v dobrém rozmaru. Prohlížím si ji a okamžitě si všimnu, že je ten úsměv předstíraný. Usilovně se snaží nebýt nezdvořilá.

Je to jen kelímek kafe, řeknu si. Nelíbí se mi, když takhle žárlím. Aniž by se mě všimly, beze slova se otočím a odejdu.

Myslím na to celou cestu do práce.

Po náročném a stresujícím dni v práci zastavím vedle známého auta. Než vystoupím, dopřeju si chvilku, abych s dlouhým povzdechnutím vypudila špatný den z hlavy.

"Čau, krásko," zavolá Rachel z auta vedle mě.

Krásná se fakt necítím. Celý den jsem strávila v kuchyni, vypadám děsně. "Ahoj," usměju se a vystoupím z auta.

"Nemůžu uvěřit, že jsem zpátky ve škole," zašklebí se Rachel a zavře dveře. "A k tomu ještě kurva dobrovolně."

"Co jsem slyšela, tak jsi prý ve škole stejně nic nedělala."

"I tak jsem se každej den dostavila, abys věděla."

S úsměvem zavrtím hlavou. "Tím jsem si jistá."

"Takže tu budeme stát a klábosit celý odpoledne, nebo půjdeme dovnitř za tvou stejně tak sexy druhou polovičkou?"

Rychle přehlédnu učitelskou část parkoviště a přikývnu. Auto Ashleyina šéfa je pryč.

Rachel rychle zavěsí ruku za mou a jdeme dovnitř. "Neviděla jsem vás celý věky. Jak je Ash na tom? Když jsme ji viděla naposledy, měla jenom malý bříško."

"Ehm...," udělám s úsměvem odmlku, "to malý bříško je teď mnohem větší."

Rachel se tiše zasměje. "A do háje."

"Jo. A malý varovnání, je... citlivá, takže si neber nic, co řekne, k srdci, nemyslí to tak."

"Neboj se. Pamatuješ, jak byla asi před třema rokama těhotná moje sestra?" Přikývnu. "Změnila se v podělaný monstrum, to ti teda povím. Její manžel má na čele jizvu."

"Chudák," soucitně odvětím. "A jak se má tvá druhá polovička?"

"Usmířili jsme se a seká dobrotu. A je šíleně nadrženej, na což si rozhodně nestěžuju."

"Možná je těhotnej," žertuju.

Rachel se uchechtne. "Bože, to snad ne." Vzdychne a zavrtí hlavou. Nad tou představou, předpokládám. "A jak se máš vůbec ty? Je to dobrý, ne?"

Přemýšlím o její otázce a naslouchám zvukům podpatků, které se rozléhají prázdnými chodbami. "Většinou je to skvělý. Když přemýšlím o tom, co děláme, přistihnu se, že se usmívám od ucha k uchu."

"Kýčovitý, ale roztomilý."

Neřeknu jí, že když o tom přemýšlím moc, brečím.

Když se přiblížíme k Ashleyině třídě, uslyším smích a poklesnou mi ramena. Doufala jsem, že tam bude jen Ashley. Opravdu právě nevypadám zrovna nejlíp.

Rachel vejde do třídy jako první. "Panebože, ty jsi obrovská!" vykřikne ve chvíli, kdy jsem řekla Ashley ahoj, které v jejím zvolání zaniklo.

Ashley s pořád širokým úsměvem odvrátí zrak z Aimee a nasadí předstíraně drsný výraz. "Takhle se mluví s přecitlivělou hormonální bombou?" zeptá se Rachel.

"Panebože, jsi nádherná!" zkusí to Rachel znovu.

Ashley se zasměje. "Mnohem lepší. Pojď sem."

Rachel jí vyhoví a obejmou se, jak jim to jen Ashleyino břicho dovolí. Můj úsměv trochu ochabne, když mi Aimee věnuje pohled, který má k přátelskému hodně daleko. Nechci způsobit scénu, tak upřu zrak zpátky na Rachel, která objetí přeruší a pozvedne na Aimee jedno obočí. Neuniklo jí, jak se na mě podívala.

"Ahoj," řekne pevným hlasem a natáhne ruku. "Já jsem Rachel, jedna z jejich nejlepších a nejvíc sexy kamarádek."

Aimee se usmívá, dokud Rachel nezpevní svůj stisk. "Jedna z jejich úplně nejlepších kamarádek."

"Ráda tě poznávám," odvětí Aimee a vymaní ruku z Rachelina stisku.

"Ahoj," řeknu jí tak mile, jak momentálně dokážu. Téměř by se to dalo označit za přátelské.

Věnuje mi očividně předstíraný úsměv a otočí se na Ashley. "Děkuju, žes mi dělala odpoledne společnost, té tvé nabídky asi využiju."

Ashley se usměje. "Pokud ano, zavolej mi, řeknu ti cestu."

"Jasně. Tak zatím." Aimee odejde, aniž by se rozloučila s Rachel a mnou.

Rachel jí sleduje očima, dokud už není slyšet klapání jejích podpatků. "Bože, to byla ale kráva," obrátí oči v sloup.

"To neříkej, je milá," brání ji Ashley.

"Jo, milá jak osina v zadku. Ježíši."

"Je jenom stydlivá."

"Jasně," protáhne Rachel sarkasticky. "To bude určitě tím."

"Viděla jsi ji poprvý, jak to sakra můžeš vědět?" zeptá se Ashley s úsměvem.

Zatímco se spolu baví, vrtím hlavou. "Ehm, ahoj," řeknu Ashley pevným hlasem s úsměvem. "Jsem tu? Vidíš mě, že jo?" štípnu se. "Je tohle sen?"

Ashley se rozkošně usměje, dojde ke mně a krátce přitiskne rty na mé. "Vidím tě moc dobře."

Kolem oběda mi Ashley volala a s pláčem se strašně omlouvala za své - a to cituju - trapné ranní chování.

Položím jí ruce na břicho. "Jsou v pořádku?"

"Kromě toho šílenýho pálení žáhy, který mi způsobujou, se mají skvěle."

Soucitně se ušklíbnu, skloním se a poklepu jí na břicho. "Přestaňte se snažit svou matku zabít," řeknu lehkým tónem a dám jí na břicho pusu. Z přihlížející Rachel si nic nedělám.

"Tak fajn, holky, jdeme. Je mi z vás šoufl," oznámí Rachel.

Obrátím oči v sloup a nakloním hlavu na stranu, abych na ni podél Ashley viděla. "Hubuju svý děti, mlč," řeknu hravě.

"Vzhledem k tomu kňouravýmu tónu tě určitě poslechnou, když jsou dvě," řekne Rachel sarkasticky. "A kromě toho nemají momentálně takový ty hnusný ocásky?"

Ashley se zasměje a já do ní šťouchnu ramenem, vím přesně, proč se směje. Vzhlédnu a vidím, že se na mě usmívá. "Sklapni."

"O dinosauří ocásky přišly před pár týdnama," odvětí Ashley za mě.

"Víte co?" řeknu jejímu břichu. "Dejte jí co proto."

"Máš obličej v dosahu mýho kolene, drahá."

Usměju se a vstanu. "Sni dál."

Přihloupě na sebe hledíme, dokud si Rachel hlasitě neodkašle.

Lépe vonící a vypadající než před hodinou si sednu ke stolu vedle Ashley a vydechnu. Stres skutečně opouští mé tělo a Ashley mi vtiskne jeden mokrý polibek pod ucho.

"Víš jistě, že je ti dobře?" zeptám se jí. "Vypadáš unaveně."

"Tím mi říkáš, že vypadám děsně?"

"Tím ti říkám, že vypadáš nádherně jako vždycky, ale unaveně."

S drobným úsměvem mi položí ruku na zakryté stehno a trochu s ní pohne. "Je mi dobře. Ale jsem ráda, že už je zítra pátek. Nemůžu se dočkat nic nedělení s tebou."

"Jedna voda a dvě piva," oznámí Rachel a téměř padne na židli.

"Řídím," řeknu jí.

"Plánuju tu strávit několik následujících hodin, jedno pivo ti neuškodí, ne?"

Přikývnu. "Jo, ale nechci nic riskovat. Dojdu si pro vodu nebo Pepsi nebo něco."

"Dobře, ale já vypiju to tvý pivo."

"Posluž si," odvětím a vstanu.

Bar, ve kterém jsme, je ve čtvrtek odpoledne téměř prázdný. Udělám si v duchu poznámku, abych později zavolala matce. U baru si objednám vodu a otočím se. Loktem se opírám o hranu baru a sleduju, jak se ke stolu, u kterého sedí Rachel a Ashley, blíží Aimee.

Znovu se otočím a předvedu impozantní obrácení očí v sloup.

"Viděla jste někoho, koho jste nechtěla?" zeptá se mě barman.

"Dalo by se to tak říct."

Barman ke mně pošle láhev vody a čistou skleničku. "Snažte se nerozbít žádné židle."

Tomu se musím usmát. "Pokusím se."

Když dojdu ke stolu, čekám, až Aimee uvolní mé místo vedle Ashley, a když je zřejmé, že mě ignoruje, protože je zcela zabraná do toho, co jí Ashley říká, vklouznu vedle Rachel a šťouchnu loktem do jejího.

Oplatí mi to.

To bylo v loktovém jazyce "Štve mě" a "Mě taky".

Rachel se nakloní k mému uchu. "Mám s ní vymést podlahu? Stud je mi cizí, klidně rozpoutám barovou rvačku."

Zasměju se a zavrtím hlavou. "Možná pozdějc."

"Je všechno v pořádku?" zeptá se mě Ashley a přeruší Aimee uprostřed věty.

Aimee pohlédne na druhé pivo na stole a pak na Rachel. "Mohla bych si ho vzít? Zaplatím příští rundu."

Rachel chvíli čeká a pak souhlasí. Otočí se na mě, pak zvedne své pivo a říká mi očima, že ji tu nechce.

Pohlédnu zpátky na Ashley. "Všechno je perfektní," odvětím trochu toporně.