Záchranné lano

Napsala: Snow Duchess, Přeložil: Swallowdale

31

Jedna, dva, tři.

Ashley nesnášela Přírodu.

Sedm, osm, devět.

Jakékoli pochyby v její mysli po letech názorů ‚Čerstvý vzduch je super’nebo ‚Koukni na tu roztomilou veverku‘ nebo ‚Jůů, stromy jou krásný‘ byly vcelku vyvráceny v tuto chvíli.

Čtrnáct, patnáct, šestnáct.

Bylo to, protože studená fronta zastavila motor jejich letadla, a dovedla je do jejich nešťastné situace, co jí přivedlo k této čiré nenávisti? Kupodivu ne.

Dvacet, dvacet jedna, dvacet dva.

Co ten strom, co propíchnul její přítelkyni? Ne.

Dvacet devět, třicet, třicet jedna.

Pramenilo to mínění z toho, že ji málem sežral medvěd? Velice překvapivě ne.

Třicet šest, třicet sedm, třicet osm.

Nedostatek civilizované hygieny a zábavy? Znovu ne. Přese všechno, nemohla vážně vinit zaostalý, nerozvinutý, stromy objímající, hipísácký kanadský národ z nedostatků v instalatérství a elektřině, že?

Čtyřicet čtyři, čtyřice pět, čtyřicet šest.

Byla to ta mrazivá zima? Blízko, ale pořád ne.

Padesát, padesát jedna, padesát dva.

Co takhle skutečnost, že ač jsou uvízlé v srdci Přírody, nemůžou jít ven a doopravdy si to ‚užívat‘ (potřeba lepšího výrazu)? Bim bam. Máme vítěze.

Padesát devět, šedesát, šedesát jedna.

Ona a Spencer se vzbudily toho rána dříve než obvykle z bůhvíjakého důvodu, a nebyly tak odpočaté, jak by měly být. Takže, po jejich ranním rituálu snídaně a ‚horkých sprch‘, se obě dívky rozhodly natáhnout ještě na pár hodin.

Šedesát šest, šedesát sedm, šedesát osm.

A co dělaly, když vstaly až do brzkého odpoledne?

Sedmdesát tři, sedmdesát čtyři, sedmdesát pět.

Ashley přestala v duchu počítat a praštila sebou na záda. „Posraná Kanada a její posraný změny nálady.“

Dvě slova: ‚Mrznoucí déšť.‘ ‚Ledová bouře.‘ ‚Špatný posraný počasí.‘ Dobře, to bylo ve skutečnosti sedm slov, ale stejně.

Spencer, která klečela brunetě na nohách, ji šťouchla do břicha. „Hele, ještě ti pětadvacet zbejvá. Pohni prdelí.“

Se zavrčením se Ashley vrátila k sedlehům (snad si nemyslíte, že má ty svaly ze sexu a proudů jízlivosti?). Ne že by měla něco lepšího na práci, když venku přívaly deště buší do země a po dopadu se mění v led. Co bylo lepší? Jejich dveře fungovaly a bránily větru a mrazivým živlům proniknout do jejich přístřešku. Co už nebylo tak dobré? Nemohly používat druhé ohniště, když byly dveře na místě.

Když dodělala stý sedleh, zvedla se Ashley a belhala se kolem. „Tohle je na prd.“

Spencer se plazila za Ashley a nakonec si sedla vedle ní. „Musíš přestat fňukat.“

„Kanada si musí přestat vylejvat svoje krámy na nás“

Blondýna se zasmála. Chlad stále sužoval její rameno, a tak se Spencer rozhodla naučit Ashley některá pasivní pohybová cvičení. Naučila se je od Pauly, když měl Glen roztržené křížové vazy . Obě se pohodlně usadily a Ashley jen vzala Spenceřinu levou paži a otáčela s ní kolem ramenního kloubu, aniž by blondýna dělala aktivní pohyb. Potom rameno lehce namasírovala. Tato mírná stimulace pomáhala svalům znovu nabrat sílu a napomáhala hojení tkáně na místě jizvy. Vážně, s těmihle cvičeními měly začít už před pár týdny, ale Spencer to nikdy nenapadlo. Nicméně, lepší pozdě nežli nikdy.

Zatímco hýbala blondýninou rukou, začala Ashley hru, a pobídla svoji milou dvěma slovy. „Čokoláda nebo vanilka?“

Nebyla to hra ‚zjisti více o svém partnerovi‘. Byla to hra ‚jak dobře mě znáš?‘. Spencer odpověděla bez zaváhání, věděla přesně, jakou příchuť bruneta preferuje.

„Čokoláda. Slaný nebo sladký?“

„Sladký. Černá nebo bílá?“

„Černá. Knížky nebo filmy?“

„Knížky. Akustická nebo elektrická?“

„Akustická?“ Spencer se usmála, když jí to potvrdilo přikývnutí. „Jaro nebo podzim?“

„To je rozdíl?“

„V Kalifornii možná ne, ale v Ohiu?“

„...hm...“ Ashley se kousla do rtu, jak porovnávala obě roční období s blondýninou osobností. „...jaro?“

„Ano.“

„Cha! Hm, brokolice nebo květák?“

„...brokolice?“

„Chyták, nemám ráda ani jedno.“

„Děvko. Dort nebo koláč?“

„Jo.“

„Sklapni a odpověz.“

„Dort?“

„Koláč.“

„Ou...dobře. Hm, slanina nebo párek?“

„Slanina. Párek je nechutnej.“

„Jseš hrozná lesba.“

„Jo to jsem. Romanťák nebo komedie?“

„Romanťák. Kluci nebo holky?“

Spencer ji probodla pohledem. „To není vtipný.“ Její přítelkyně se smála. „Coca Cola nebo Pepsi?“

„Coca Cola. Dietní limetková úplně přesně. Polívka nebo salát?“

„Polívka. Stejná otázka.“

„Salát.“ Ashley se ďábelsky zakřenila. „Trojka nebo čtyřka?“

„Ash,“ zaúpěla Spencer. „Můžeme to udržet slušný?“

„V čem je pak zábava?“

Blondýna zakroutila očima. „Čtyřka.“ Na chvíli se zamyslela. „Dobře. Stejná otázka.“

„Trojka,“ přišla brunetina okamžitá odpověď. Její úšklebek zůstával pevně na místě. „Drsně nebo něžně?“

Spencer nepřemýšlela. „Něžně.“ Brunetin výraz trochu zrozpačitěl. „Scoobies nebo Fang Gang?“

„Scoobies. Psi nebo kočky?“

Spencer zaváhala. „Hm...kočky?“

Ashley se opět ušklíbla. „Kdepak. Psi.“

„Vážně?“

„Jo. Překvapení?“

„Trochu. Asi jsem tak úplně nepředpokládala, že bys měla se psy trpělivost.“

„Kočky jsou fajn, ale já nevím...jsou asi moc nezávislé, a není s nima taková zábava.“

Spencer chápavě přikývla. „Chm. To bych do tebe neřekla.“

Ashley něžně sklopila ruku druhé dívky. „Jo. Ne ale žádnýho debilního postelovýho hračičku. Ti mně lezou krkem. Vždycky sem si představovala, jak jednou, až budu žít po svým, usazená v nestředoškolskym životě, půjdu do útulku a vyberu si nějakýho velkýho moulu, třeba ovčáka, nebo rotvajlera. A potom bysme ho mohly vzít na dlouhý procházky po pláži a běhaly bysme s nim do vln. Nechaly ho aportovat v parku. Choulily se s ním v noci na gauči u filmu...“

Spencer sledovala brunetin zasněný výraz se zvláštním úsměvem na tváři. Vsadila by se, že Ashley si ani neuvědomila, že řekla ‚my‘. Bylo to poprvé, co slyšela starší dívku mluvit o budoucnosti takovým způsobem.

„To zní skvěle.“

„Jo...“ Vytržená ze svého snění, Ashley začala lehce masírovat Spenceřino rameno. Venku zuřila sněhová bouře.

„Mám hroznou chuť na rybu právě.“

Mrznoucí déšť nepřestal do večera padat. Dalšího rána je přívítal skelný pohled na tlustou vrstvu ledu, pokrývající všechno: zem, stromy, jezero. Větve se ohýbaly a občas praskaly pod těžkou vahou. Vodopád stále padal, ale ještě více pomaleji. Chůze byla záludná, a obě dívky musely dávat nesmírný pozor, aby neuklouzly.

Spencer vzhlédla od ohně. „Rybu?“

„Fajn, dobře, vlastně bych si radši dala pečený kuře...nebo ohromnej cheeseburger...ale jelikož je ryba nepatrně více dostupná, spokojím se s ní.“

„Nezapomínáš, že je jezero zamrzlý?“

„Není to důvod, proč to nazývají rybařením na ledu?“ Ashley se široce zubila, jako by to byl nejlepší nápad na světě.

„Hm...Ash, nemyslím, že bychom měli chodit po jezeře. Není zamrzlý tak dlouho, a–“

„No tak, Spence! Chci něco jinýho než zvěřinu, a není možný, abych šla ven hledat ptáky v tomhle ledu.“

Blondýna vrtěla hlavou. „Nemyslím, že je to dobrej nápad,“ mumlala.

„Bude to v pohodě!“ trvala na svém bruneta.

„Ash–“

„Budu opatrná.“

S myslí rozhodnutou vešla starší dívka do jeskyně a vytáhla rybářský vlasec, který vstrčila do kapsy mikiny. Popadla sekeru a vyrazila ven.

„Nemáme návnadu,“ připomněla jí Spencer, hledající jakoukoli záminku, jak přítelkyni zastavit.

Ashley pokrčila rameny. „Použiju kousek jelena.“

Kousek masa vzala z jejich skrýše a napíchla ho na háček. Spencer sledovala nerozhodně ze břehu, jak Ashley učinila pár váhavých kroků po ledě.

„Ashley, prosím?“

„Je to dobrý, Spence.“ Bruneta pokračovala dále z mělčiny a testovala pevnost ledu svojí vahou. Když byla dobrých dvacet metrů ode břehu, otočila se, aby čelila své milé, a na důkaz svého tvrzení dvakrát dupla na ledový povrch. „Vidíš? Pevný.“

Další Spenceřina prosba nebyla vyslyšena, neboť Ashley upoutal slabý praskavý zvuk zpod jejích nohou. Pocítila závrať, když náhle začala ztrácet led pod nohama. Měla jen tolik času, aby se střetla s vystrašenýma modrýma očima. Brunetino vyjeknutí a blondýnin výkřik byly přehlušeny hromovým zvukem lámajícího se ledu, a po cáknutí vody zmizela Ashley z dohledu.

32

Dříve než se hladina mohla uklidnit, vynořila Ashley hlavu z vody, a pažemi se snažila zaháknout za okraje ledu. Kašlala a vyprskávala vodu z pusy, zatímco kopala nohama, aby se udržela nad hladinou. Led jí praskal pod rukama.

„Ashley!“ Spencer se vytrhla ze svého šokovaného omráčení, zaběhla zpátky do jeskyně, popadla pušku, nejdelší předmět, který byl snadno k dosažení, a zamířila zpátky k jezeru.

„Co chceš dělat, zastřelit mě?!“ křičela Ashley, a zápasila, aby se udržela.

„Jdu pro tebe!“

„Spencer, ne! Zůstaň, kde jsi!“

„Ash, prostě se chytni za–“

„Do háje, Spencer, stůj!“ ječela bruneta. „Jenom tě stáhnu sebou!“

Zimou už jí ochabovaly svaly, a dvě promočené mikiny ji stahovaly dolů, zatímco Ashley šplhala po ledu se zapomenutou sekerou v ruce. Pokaždé když se ho rukama zachytila, led se roztříštil, a ona musela znovu mlátit kolem sebe a hledat nový úchyt.

Když se zdálo, že dosáhla silnějšího ledu, snažila se na něj Ashley vytáhnout, a Spencer na ni volala povzbuzující slova. Lokty se zahákla za okraj a vypínala břicho, aby se vytáhla nahoru. Jakmile se plnou vahou vytáhla na okraj, led se však znovu zbortil a poslal ji zpět do mrazivého jezera. Zmizela pod vodou.

„ASH!“

Zoufalá a vyděšená k smrti, vyrazila Spencer přes mělčiny tak daleko jak se odvážila. Tři nervydrásající sekundy uplynuly, blondýně však připadaly jako celý život, než hlava její milé opět rozrazila hladinu. Ashleyino tělo se vynořilo z vody, a hýbalo rukou, jak se snažilo rozmáchnout se sekyrou. Ostří se zaseklo do ledu a pevně se zachytilo. Bruneta se zoufale držela topůrka a zapásila ve snaze se vytáhnout nahoru. Nicméně chladu bylo příliš, svaly jí ochabovaly a prsty ztrácely sílu.

„S–Spencer, já...já se neudržím.“

„Nepovoluj, Ashley,“ upozornila ji blondýna.

Jistá míra rozumu se vrátila ke Spencer, když si lehla na břicho, aby rozložila svoji váhu, a pomalu se plazila k Ashley.

„Po–pouštím se!“ křičela bruneta a panika ji začala ovládat.

Blondýna dosáhla díry v ledu a chytila svoji milou za ruku, zrovna když její prsty povolovaly kolem topůrka. Spencer se přetočila a začala táhnout.

„Kopej, Ashley!“

„Ne–necítím nohy!“

Blondýna se snažila zarýt paty do ledu, ale byl příliš kluzký. Silné škubnutí za Ashleyinu paži mělo opačný účinek a Spencer sklouzla blíže k vodě. Několik dalších pokusů přivedlo blondýnu nebezpečně blízko k okraji a obě dívky mohly slyšet, jak led pod nimi praská.

„Spencer, padej odsud! Prostě jdi!“

„Neopustím tě!“

Lesknoucí se ostří sekery upoutalo Spenceřin pohled, a tak se snažila na něj dosáhnout nohou. Byla však příliš blízko okraji a nedokázala natáhnout nohu tak daleko.

„Kdybych byla pořád roztleskávačka,“ zavrčela, „bylo by to snažší. Nejsem tak...“ supěla, „ohebná, jak jsem bývala.“

„U-u-určitě to z-zmíním Sh-Sherry,“ koktala Ashley z vody a tělo se jí neovladatelně třáslo.

„Sakra že jo.“

Spencer se urputně škrábala po ledu, aby dosáhla na sekeru. Když konečně její noha dosáhla opěrného bodu, mohla ho Spencer využít jako páky a vší silou zatáhnout za Ashley. Zatínala zuby ze spalující bolesti, která jí vystřelovala do levého ramene. Ashley se kroutila nahoru přes okraj co nejvíce mohla svými ochablými svaly.

Když bruneta konečně ležela na ledu, pustila se Spencer topůrka a začala ji táhnout zpátky ke břehu. To šlo po kluzkém jezeře neuvěřitelně pomalu, Spencer navíc táhla mrtvou váhu, neboť Ashley byla úplně bezvládná, byť stále při vědomí. Když dosáhly silnějšího ledu na mělčině, Spencer vstala a zvedla i Ashley, aby ji vlekla za sebou zbytek cesty.

V jeskyni blondýna svlékla Ashley z jejího promočeného oblečení a zabalila ji do spacáku. Nechala rozhořet velký oheň na druhém ohništi a položila nad něj ohřívat pánev s vodou. Osušila své milé vlasy a vyždímala z nich ledovou vodu. Stáhla své vlastní oblečení a zalezla do spacáku, aby se obtočila kolem Ashleyina těla, jak nejtěsněji mohla. Starší dívka se prudce třásla a dýchala přerývaně. Její kůže byla bledá a její rty a prsty měly namodralý nádech.

„To-tohle je t-takový déja vu.“

„No, možná kdybys mě poslechla,“ hubovala ji Spencer, přitisklá k jejímu krku. „Chci říct Ježíši, Ash, co sis sakra myslela?“

„...p-p-promiň...“

„Víš, jak jsem se bála? Jak jsem pořád vystrašená?“

„S-Spence...“

„Glen se propadl ledem, když jsme byli mladší, a já to nikdy nechtěla vidět znovu.“

„‘pencer–“

„Ale ty musíš bejt vždycky tak zatraceně nafoukaná, co?“

„Spence.“

„No co?“

„...jak š-špatný to je?“

Chvění v brunetině hlasu, pocházející z něčeho jiného než z chladu, překonalo Spenceřin hněv. Přejela prsty po Ashleyině tváři a krku. „Nebyla si tam tak dlouho...ale jestli tě nezabije podchlazení, nejspíš to udělám já.“

Když uslyšela vodu vřít, vstala Spencer, aby ji přelila do lahve. S blondýninou pomocí se Ashley dychtivě a dlouze napila, a byla konějšena teplou tekutinou, protékající jejím tělem. Modravý nádech její kůže vybledl, ale nepřestala se chvět, a byla stále ledová na dotyk. Když poskytla dívce další dávku ohřáté vody, udělala Spencer jedinou další věc, kterou mohla vymyslet, ve snaze zvýšit Ashleyinu tělesnou teplotu.

Bruneta byla překvapena, když ústa zakryla ta její a jazyk její milenky vniknul mezi rty, aby hledal její vlastní. „C-Co to děláš?“ zajíkala se, když se blondýna přesunula k jejímu krku.

„Co myslíš?“

„Vážně, S-Spence? Teď?“

„Musíš se rozehřát.“

Bruneta se pokusila zašklebit. „Hele, jestli je tohle tvoje záminka–“

„Ashley, myslím to vážně,“ řekla Spencer pevně a zvedla hlavu, aby pohlédla své milé do očí. „Oheň nestačí.“

„Spencer, jsem pořád tak nějak ztuhlá, a i kdybych něco mohla cítit, vážně nejsem v náladě na–“ zasyčela uspokojením, když jí blondýnin zub hryznul do lalůčku. Vypustila slabé zasténání na něžné sání, které následovalo. „...to je fuk...“

Blondýna si šinula cestičku nížeji po dívčině těle. Na ledové kůži zanechával Spenceřin horký jazyk pálící stopu. Teplo bylo vlíbáváno, vlízáváno a vkousáváno do každého kousku kůže, pokrývajícího její krk, hruď i břicho. Malé ruce přejížděly po ztuhlých svalech a mírným hnětením do nich vracely zpátky cit. Ne však příliš silně ze strachu, že by mohly způsobit potíže brunetině nestálému fyzickému stavu.

Když chvění ustalo a husí kůže zmizela, vylezla Spence zpět na Ashleyino tělo, lehla si na její trup a hlavou spočinula přímo pod brunetinou bradou.

„Ty přestáváš?“

„Nechci tě přetížit. Lidi, co se zotavujou z podchlazení, by měli zůstat v klidu a uvolnit se.“

„Byla jsem uvolněná, dokuds nepřestala. Ježíši, Spence.“

„No, možná si to aspoň příště dvakrát rozmyslíš, než vběhneš na jezero.“

Bruneta zaskuhrala. „...rejpalko...“

Spenceřina ruka pokračovala v putování po dívčině ruce a rameni, a její horký dech laskal něžně Ashleyin hrudník. Pod tím vším začalo Ashleyino tělo vyzařovat více přirozené teplo. Naslouchajíce stálému rytmu brunetina srdce, tlukoucímu přímo pod ní, dovolila si Spencer pomalu usnout, a Ashley ji brzy následovala.

33

„Takže, jaká je vaše prognóza, doktorko Carlin?“

Spencer dloubla svoji milou do boku, a ta se zavrtěla. „No, nejsi mrtvá, což je dobré znamení.“

„Sakra, že jsem málem byla.“

Spánek předchozí noci byl přerušen, když se Ashley vzbudila trochu, můžeme říci, frustrovaná. Spenceřino nejlepší svědomí selhalo, ne poprvé, tváří v tvář brunetině vemlouvavé pozornosti. To by nejspíše vysvětlilo, proč nyní seděla Ashley obkročmo na blondýně, samolibý úšklebek pevně na místě.

Spencer na ní vzhlédla. „Víš, vzbudila si mě v noci z moc pěknýho snu.“

„Lepšího, než co jsem nabídla?“

„Jo.“ Ten úšklebek se změnil ve vyšpulení. „Ó, miláčku, vždyť víš, že tě stejně miluju.“

Ashley se nevrle skulila ze Spencer a posadila se. „Jasně.“

Spencer se křenila, když se také posadila. „Ash...“ Škubla sebou, když o sobě dala vědět ostrá bolest v rameni. Lehla si zpátky na záda s nadávkou. „Kurva!“

Ashleyina nálada na škádlení zmizela okamžitě. „Co je?“

„Myslim, že sem si něco natrhla, jak sem tě tahala z toho zatracenýho jezera. Moje rameno mě ubíjí.“

Bruneta přelezla k ní a zlehka položila ruku na obnažené místo zranění. „Zdá se to vážně horký.“

„Taky to vážně bolí.“

„Můžu pro tebe něco udělat?“

„Jenom mi udělej PPC, jo?“ Spencer mohla vidět, jak se v Ashleyině mysli roztáčejí kolečka. „Pasivní pohybové cvičení, Ash.“

„Jasně. Tohle. Ovšem, doktorko Carlin.“

Blondýna kroutila očima, zatímco jí druhá dívka pomáhala do sedu. Jakýkoli náznak úsměvu se změnil v bolestivý úšklebek, když ji Ashley chytila za paži a začala s ní otáčet kolem kloubu v malých kruzích. Postupně, jak se svaly uvolňovaly, zvyšovala úhel jejich pohybu.

„Jsi v pořádku?“ Blondýna pouze přikývla se zatnutou čelistí. „Víš, se všema těma lékařskejma hovadinama, který přechováváš v tý svý malý roztomilý hlavičce, bys byla dobrej doktor.“

„To si myslí máma. Naznačuje už od prváku, že půjdu na medinu.“

„...můžu být tvoje sexy sestřička?“

„Nesnášíš potýkat se s problémy druhých lidí.“ Bruneta zavrčela na souhlas. „Krom toho, všechny tyhle ‚lékařský hovadiny‘ mám od mámy.“

„Určitě si je dobře využila.“

„Nebylo moc na výběr,“ povzdychla si Spencer. „Hele, co myslíš, že všichni řeknou, až jim povíme, čím vším jsme prošly?“

„Copak, myslíš propíchnutí stromem, propadnutí se slabým ledem, a skoro sežrání medvědem?“ Blondýna přikývla. „A jak jsem se stala lovkyní, co rozsekává zvířátka na kousky?“

„Blé, ale jo.“

„A jak jsme měly žhavej a intenzívní lesbickej sex, abychom se udržely v noci v teple?“

„To bylo jedenkrát, Ashley!“

„A co všechny ty ostatníkrát? Nebo jsem byla tak dobrá, žes ztratila vědomí, a nemůžeš si je pamatovat?“

„Někdo je moc namyšlenej.“

„Hm, radši myslim na tebe.“ Bruneta se ušklíbla Spenceřinu červenání, než odpověděla. „Kyla to prostě odbyde jakože ‚potřebuju víc drama‘ v životě. Víš, jaká je. Tvoje máma mě nejspíš obviní ze všeho, a pošle tě do kláštera. A Aiden nejspíš omdlí, protože je, no, Aiden.“

Spencer spadla brada. „...Aiden?“

„C...co?“ Mladší dívka neodpověděla, namísto toho se odtáhla od brunety a sáhla pro svoje oblečení. „Spencer...“ Když blondýna pokračovala potichu v oblékání, zkusila Ashley zařadit zpátečku. „Víš, že jsem nemyslela–“

„Nech to.“

„Co mám nechat? Ty víš, že chci jenom tebe.“

Spencer si zapnula pásek svých džín. „To se ti tak lehko říká právě teď.“

„Kde se tohle sakra vzalo?“ uvažovala Ashley, a rozrušeně zvyšovala hlas. „Co to má znamenat?“

„Jsme úplně samy, tisíce mil ode všech...od něj. Ovšem, že můžeš říct, že chceš jenom mě–“

„Nech toho.“

„–protože Aiden není poblíž, aby přiběhl, když zapískáš.“

„Spence–“

„Ne, Ashley.“ Blondýna se zarazila, aby si přetáhla triko přes hlavu. „Sama jsi říkala, že to co se stalo...co jsme dělaly...že to všechno nespraví.“

„Já vím, ale já myslela... já myslela, že mi věříš alespoň natolik, abych dostala druhou šanci.“

„Je to tak lehký,“ opakovala Spencer a málem při tom šeptala. „Je příliš lehký, abych ti věřila tady. Co se stane, když se vrátíme domů, a Aiden přijde ke tvejm dveřím? Jak ti můžu věřit, že když budou věci složitý, že zase neutečeš? K němu?“

„Miluju tě...Spencer, miluju tě.“

Ashleyina lehce pronesená slova projela blondýniným hněvem jako nůž. Byla nějak jiná. Jiná, než shodná vyznání v Chelseaině ateliéru před několika týdny. Nebylo v nich to zoufalství a prosba. Byla čistá: jednoduchá holá pravda. Spencer za nimi mohla cítit skutečné city. Byl jenom jeden případ, kdy si pamatovala, že byla Ashleyina slova tak zproštěna obranných mechanismů; bylo to to prosté vyznání během jejich první intimní noci, kdy byla bruneta nejvíce citlivá. ‚Protože tě chci, a nechci ti ublížit.‘

Starší dívka vzala Spencer za ruku. „Neudělám znova tu samou chybu. Nemůžu tě ztratit.“

Ashleyin tón se nesl klidnou silou. Spencer se nicméně také stala silnější v posledních měsících, a měla v pevném úmyslu, mít v tomto jasno.

„Budeš mi muset dát víc než to.“

Zarazila se, hned jak slova vypustila z pusy. Zjevně selhala ve snaze ovládnout nevyhnutelné účinky, jaké na ni měla Ashleyina slova, a její žalostný, křehce znějící hlas ji zradil. Blondýna si v hlavě nadávala, ale druhá dívka prostě jenom přitiskla jejich spojené ruce na Spenceřino srdce.

„Dokonce i když mi nevěříš...jsem tvá.“

„Jenom nechci být znovu raněná,“ doznávala Spencer.

„Já vím...“ Bruneta stiskla její ruku. „Dívej, nemá žádný smysl dělat si s tím starosti zrovna teď, protože máš pravdu. Okolnosti jsou prostě příliš snadný. Pojďme si prostě...užít náš čas o samotě a pracovat na nás. A až se vrátíme, potom se můžeš obávat.“ Na Spenceřino zvednuté obočí Ashley rozšířila oči. Rychle zařadila zpátečku, zakopávaje o vlastní slova. „Ne, ne že by bylo něco, čeho by ses měla obávat, protože jsem celá tvá, ale já prostě, já jen chci říct, že my, ehm, my nemůžeme nechat obavy o tom, co bude doma, nás zničit teď, dokud ještě nejsme doma, a–“

Prst na jejích rtech zabránil brunetě pokračovat. „Dýchej,“ řekla jí Spencer. „Modráš, a to není barva, která by ti nějak slušela.“ Zatímco starší dívka dopřávala svým plicím dostatečný přísun vzduchu, blondýna naklonila hlavu s veselým úsměvem. „Mluvíš z cesty, když jsi nervózní.“

„Jo, no, stejně jako ty.“

Spenceřin nos se pokrčil, když přivřela oči. „Ale já jsem roztomilejší.“

Ashley otevřela ústa, aby se hádala, ale rozmyslela si to. „Máš pravdu, protože jak jsme už rozebíraly dříve, Ashley Davies nedělá ‚roztomilou.‘ Dělá...ten...dlouhý seznam přívlastků, který jsem minule vyhrknula, a já vážně doufám, že sis je zapamatovala, protože já většinu z nich úplně zapomněla...“

Spencer zadržela úšklebek. „Och, jistě, zapsala jsem si je za uši.“

„Skvěle,“ přikývnula souhlasně Ashley. Vrátila se zpět k tématu. „Takže, vyžehlila jsem to?“

Blondýna přikývla. „Kdy jsi tak zmoudřela?“

„Když jsi začala vyvádět.“

„Hele!“ Spencer strčila brunetu do ramene. „...Asi máš pravdu. Neměla bych tě zavrhovat předem...“

„Sakra že mám. A taky bys měla přestat mě sjíždět,“ prohlásila Ashley s kamennou tváří, ale její jiskřící oči a lehký škleb na jejich rtech prozradil její škádlení. „Já to s ním vyřeším, až přijde čas. Nejsem ještě úplně jistá jak...vlastně jsem o něm nepřemýšlela poslední měsíc...“

„...Omlouvám se, že jsem na tebe vyjela, Ash.“

„Já se omlouvám, že jsem ti dala důvod vyjíždět.“ Ashley přitáhla svoji milou do objetí. Po sdíleném polibku nechala jejich čela přitisknutá k sobě. Láskyplně hladila Spenceřinu bradu. „Dobře. Teď hladovím.“

„Ty pořád hladovíš.“

„Jenom po tobě.“

„Ech prosimtě, upřednostnila bys kdykoliv cheeseburger přede mnou.“

„A ty bys upřednostnila čokoládovou koblihu přede mnou.“

„Neupřednostnila.“

„To je fuk. Ty víš, že je to pravda. A jenom pro záznam, jsem si vcelku jistá, že bych radši spalovala kalorie děláním tebe, než abych brala přebytečný kalorie jezenim burgeru.“

Spencer vstala s ústy dokořán. „Tvoje výrazy mě někdy uvádějí v úžas.“

Bruneta se křenila. „Roztomilý.“

„Já...jdu nám sehnat něco k snědku.“

„Ne drahoušku, zůstaň tady a nech rameno odpočívat. Já jdu.“

„Hm, miláčku?“

„No?“

„Nemáš nic na sobě.“

Ashley sklouzla pohledem na (nahou) sebe. „...Ou.“

Blondýna se zasmála. „Budu hned zpátky. Pak mě můžeš rozmazlovat, jak budeš chtít.“

Spence vyrazila ven z přístřešku, potřásaje hlavou. Dívala se pod nohy na svoje kroky na namrzlém sněhu, a tak ani nesledovala, kam jde. Vkročila na pevnou mělčinu, odkopla led ze západky na skříňce a zvednula víko. Vyndala dva medvědí řízky, zavřela víko a zamířila zpět do jeskyně.

Uprostřed otáčení se zarazila.

Kdyby dávala pozor dřívěji, všimla by si velmi velkého losího samce, který pil z trhliny, kterou si vytvořil kopnutím do ledu. Co je důležitější, nestála by méně než tři metry od něj. Zírala na něj s očima rozšířenýma.

Zíral na ni stejně tak.

„Och...“

34

Los z ní nespouštěl oči.

„Pěknej žlábek sis tu udělal,“ vypískla Spencer a zírala na široké paroží na vrchu losí hlavy.

Do chladného ovzduší se rozplynul obláček kouře, když los vyfrknul. Otočil se a udělal několik kroků směrem k dívce.

„Ash?“ Hlas jí přeskočil a jméno vyšlo ven šeptem. Zkusila to znovu více nahlas. „Ash?“

Losí uši se natočily směrem k blondýně a pak se zase narovnaly, jako to dělají kočky. Pravé přední kopýtko zahrabalo do ledu.

„Ashley?“ volala Spencer ještě hlasitěji. Ustoupila pár krůčku, ale zdálo se, že to losa ještě více rozčílilo. Zavrtěl svojí obří hlavou a znovu vyfrknul, když se dívka odvážila zakřičet. „Ashley!“

Bruneta naštěstí znala ten tón a vyběhla ven (zcela oblečená) s nabitou puškou v ruce. Chvíli byla v šoku, když uviděla mamutí zvíře stát tak blízko blondýny.

Rozhněvaný dvojitou lidskou přítomností ve svém teritoriu, podupával los svými kopyty do ledu a potřetí vyfrknul. Sklonil hlavu a plnou silou se vrhnul na Spencer.

Ashley se vytrhla z transu, zvedla pušku a vypálila.

Dech, který zadržovala, vyšel ven ve zlostném zasyčení, když si uvědomila...

Že minula.

Úplně.

Los vrazil do Spencer, čelem do její hrudi a odhodil ji o několik kroků zpět.

„SPENCER!“

Bruneta se s hrůzou dívala, jak její milá přistála tvrdě na ledu, a na běsnící zvíře, které pokračovalo kupředu a přes Spencer se převalilo. Ashley znovu nabila pušku, zatímco se los klouzal po ledu, než se otočil, aby znovu zaútočil.

Zaznělo druhé prásknutí výstřelu z pušky. Los sebou trhnul, když kulka pronikla do jeho krku, zavrčel a otočil se směrem k Ashley. Bruneta ustupovala, zatímco otevřela hlaveň a zalovila v kapse pro další nábojnici, kterou vložila dovnitř. Zrovna když se zvíře přiblížilo na méně než dva metry od ní, zarazila hlaveň zpátky na místo, zvedla zbraň a potřetí vypálila. Los dopadl na zem a klouzal chvíli po hladkém ledu.

Když vše utichlo, Ashley jen stála a zírala na zvíře, ztěžka dýchala a srdce jí bušilo. Duševně se otřásla a stočila pohled na blondýnu, ležící nehybně s tváří na zemi, několik metrů od ní.

„Spence?“ zavolala váhavě.

Blondýna se ani nehnula, ani neozvala. Ashley k ní přeběhla a nohy jí klouzaly po ledu, když obíhala losa. Spadla na kolena a doklouzala zbytek cesty ke své milé, které potřásla rukou.

„Spencer?“

Ashley opatrně přetočila dívku na záda a s úlevou zjistila, že dýchá, ač má zavřené oči. Nad levým obočím měla blondýna řeznou ránu na místě, kde musela její hlava narazit do ledu. Ashley hleděla na svoji přítelkyni v bezvědomí a trochu nevěděla, co dělat. Věděla, že hýbání se Spencer může zhoršit zranění, která může mít, ale také ji nemohla nechat jen tak ležet na ledovém povrchu.

Nejplynuleji jak mohla, odtáhla Ashley svoji milou do jeskyně. Led se konečně osvědčil jako užitečný, neboť to šlo díky němu snadněji. V přístřešku položila Spencer na spacák a nechala druhý oheň více rozhořet. Stáhla z dívky její triko a klela, když uviděla barevné modřiny, táhnoucí se po jejím hrudníku. Na boku měla Spencer nehlubokou ránu, odpovídající místu, kde měla roztržené triko. Ashley hádala, že hroty losových parohů se musely nehrubě otřít o blondýninu kůži. S obavami zkontrolovala dívčina záda a nohy, ale nenašla žádné stopy. Podle všeho minula kopyta Spencer úplně.

Když našla sadu první pomoci, Ashley opatrně očistila obě rány. Když byla hotová, naklonila se nad Spencer, podržela Spenceřinu tvář mezi svýma rukama a přejížděla svoji milou pohledem. Vtiskla polibek na Spenceřino čelo, a když se modré oči stále neotevíraly, slzy začaly plnit její vlastní. Ashley sklopila hlavu tak, že se její nos otíral o blondýnin.

„No tak, Spence,“ šeptala ochraptěle. „Prosím vzbuď se?“

Bruneta zapomněla na hlad a ostražitě hlídala Spencer. Každých několik minut kontrolovala blondýnino dýchání, obávaje se propíchnutých plic, pokud by byla žebra zlomená.

Jak čas plynul a jak sledovala svoji milou ležet v bezvědomí, začala se Ashley chvět od potlačovaných vzlyků. Břímě strachu, obav a vzteku začalo být pro ni příliš velké. Přežily leteckou nehodu v divočině i všechno, co přišlo potom. Nic z toho je nezabilo, ani hlad, ani nemoc, ani tíha beznaděje. Ashley měla bodavé podezření, že by to mohlo být něco tak hloupého, jako nezkrotná divoká zvěř. Život byl prostě tak strašně nespravedlivý.

Byla to jedna z nejdelších půlhodin v Ashleyině životě, než se modré oči se zachvěním otevřely, jen aby se zase ihned přitiskly k sobě.

„Hej ty,“ mumlala bruneta blondýně do ucha. „Jsi tu zpátky se mnou?“ Spencer zasténala v odpověď a Ashley jí políbila na nezraněné obočí.

Mladší dívka rozevřela pravé oko. „...au.“

„Bolí?“

„Co se stalo?“

„Co si pamatuješ?“

Spencer pomalu otevřela i druhé oko a snažila se utřídit své zpřeházené myšlenky. „...tebe...nahou.“

Ashley se zasmála. „Dobrý vědět, že moje žhavost překoná i nervový šok.“ Když blondýna neztrácela svůj zmatený výraz, pokusila se bruneta osvěžit její paměť. „Nasranej los?“

Modré oči se vzpomínkou vyvalily. Spencer se pokusila posadit, aby se obhlédla, ale vykřikla, když jejím tělem projela ostrá bolest. I ten malý pohyb jí způsobil závrať, a sotva si všimla, že Ashley ji musela pomoci si znovu lehnout.

„Neměla by ses hýbat, Spence. Můžeš mít zlomená žebra, nevím to jistě.“

Blondýna zaskuhrala. Hruď a rameno ji pálilo a hlava bušila. „Myslim, že se nás Kanada snaží zabít,“ mumlala.

„Říkala sem ti to před kolika týdny,“ připomínala jí bruneta, která se svinula podél Spenceřina boku. „Je to mrtvý, jestli ti to pomůže cítit se líp.“

„Ani ne.“

„Můžu pro tebe něco udělat?“

„...vzít mě domů?“

„Kéž bych mohla, miláčku.“

Spencer zavřela oči a snažila se potlačit bolest. Když začaly Ashleyiny prsty kroužit v něžných kruzích na jejích spáncích, pomalu upadla zpět do nevědomí.

„Vážně bych si přála, abych mohla,“ zopakovala si potichu bruneta.

35

Když Spencer o chvíli později vzbudila potřeba, našla Ashley tvrdě spící, uvelebenou na jejím krku. Její spokojený úsměv se však rychle vytratil, jakmile se bolest navalila do popředí její mysli. Tlak v její hlavě byl stále přítomen a rameno se zdálo ještě více rozbolavělé než předtím. Naštěstí ostrá palčivá bolest v její hrudi byla utlumena.

Podívala se na Ashley a bála se pohnout, aby brunetu nevzbudila. Byly obě vyčerpané, tak vyčerpané po všem, čím prošly. Obě tolik trpěly, a Spencer s nechutí rozvažovala, jak budou trpět nadále.

Zvládly celý měsíc. Třicet jedna dní, nepočítaje toto ráno. To bylo zhruba sedmset padesát hodin. Čtyřicetpět tisíc minut. Udělala počty a když nad tím přemýšlela, neměla vážně tušení, jak vydržely tak dlouho. Věděla, že Ashleyina přítomnost byla rozhodně klíčem, a záchranná souprava byla darem z nebes, ale i přesto stále netušila, jak se jim to podařilo. Kdyby byla jen ona sama, Spencer věděla, že už by dávno zahynula. Bylo nepopiratelné, že dlužila brunetě svůj život.

A že zůstala Ashley tolik silná během celého martyria, to nebyl malý div. Ona sama se zhroutila při nejedné příležitosti, a mohla jen tušit, odkud Ashleyina zdánlivě nekonečná odolnost pochází. Možná měla původ v ochranářské povaze starší dívky. Ať to bylo cokoliv, Spencer se mohla jen modlit, aby pokud se někdy – ne, otřásla se – až se vrátí domů, Ashleyina nově nalezená síla nezmizela a nezanechala blondýnu se zlomeným srdcem.

Spencer hleděla na spící dívku a věděla, že by ji nemohla ztratit. Ne znovu. Ashley nebyla jen důvodem, proč zůstala na živu, byla důvodem, proč blondýna žila.

Povzdechla si.

Mohla by sledovat spící brunetu věčně.

Deset sekund uběhlo.

...do háje. „Ash,“ zamumlala Spencer. Starší dívka se jenom přitulila blíž, a tak to zkusila znovu s malým šťouchnutím. „Ashley.“

Bruneta byla náhle vzhůru. „Co? Co se děje?“

„Musím čurat.“

„Tos mě vzbudila, abys mi řekla tohle?“ Blondýna ukázala pohledem na ruce a nohy,které jí přišpendlily. „Aha.“

„Pomůžeš mi nahoru?“

Ashley pomohla Spencer vstát a obléct se, aby mohla vyřídit svoji záležitost. Venku byla tma – několik hodin před svítáním – a tak pro ně nebylo těžké vrátit se do tepla přístřešku. Jakmile blondýna ležela pohodlně, a Ashley s ní, znovu usnuly.

Ráno dívky probral ze spánku sbor pištění, štěkání a vrčení. Ashley se přetočila na záda se zabručením a přikryla si paží oči. Spencer, stále v polospánku, zakňourala na ztrátu kontaktu a sáhla po brunetině druhé ruce, kterou si položila na hruď. Když její spánkem řízená mysl konečně zaznamenala zvuky, vzpřímila se Ashley jako svíčka.

„Och, do prčic ne.“

Bruneta vstala na nohy, a popadla pušku a pár nábojů. Vykročila ven z jeskyně a uviděla smečku vlků, jak bojuje nad losí mršinou. Břicho měla rozevřené, nohu urvanou a hřbet potrhaný.

„Hej!“ zařvala bruneta a vypálila nad jezero. Sedm vlků sebou polekaně trhlo, zakňučelo a skrčilo se. „Vypadněte kurva odsud, prašiví šmejdi!“

Zazněl druhý výstřel a vlci odpelášili do lesa, v tlamách s masem, které mohli unést. Jejich kňučení rychle doznělo v dálce. Mrmlající Ashley se otočila zpět do jeskyně, kde se střetla s pobaveným výrazem na Spenceřině tváři.

„Bože, seš jak šílenej dědek, co střílí na veverky na svým dvorku...“

„To je kurva náš los. Ty jsi kvůli tomu krvácela, a já ho v žádnym případě nenechám tlupě mrchožroutů.“

„Tady je někdo nevrlej po ránu.“

„Unavenej a hladovej,“ opravila ji Ashley. „A ty bys měla odpočívat.“

„Musela jsem se ujistit, že si nezešílela úplně a nešla celá šťastná do boje s neviditelnými skřety a troly a já nevím čím.“

Bruneta se naježila. „Myslíš, že jsem blázen?“

„Rozhodopádně,“ odtušila Spencer s kamennou tváří.

Ashley vystrčila spodní ret. Spencer se smála, což jí působilo bolest v hrudi, ale ta holka byla prostě příliš roztomilá.

Ashley brblala. „Víš, že není moudrý nasrat šílenou osobu se zbraní.“

Blondýna se jen usmála a políbila menší dívku na špičku nosu. „Jdi dělat snídani.“

„Ano, paní.“

„A rychle. Jinak budu muset vytáhnout bič.“

Ashleyiny oči se zakalily, jak obrázky Spencer s bičem zahltily její mysl. Její nepříliš cudné myšlenky byly rychle utnuty prstem, který jí lusknul před tváří.

„Hned, Ash.“

„Jasně. Jídlo.“

Dva plátky medvědího byly umístěny nad oheň. Zatímco čekaly, než se maso uvaří, bruneta rozpohybovala a namasírovala svojí milé rameno v teple plamenů. Slabé zvuky vlčího vytí čas od času zazněly, nejspíše jak smečka chytala svůj vlastní úlovek.

Bruneta mrkla na částečně roztrhanou losí mršinu. „Doufám, že se nezačnou potulovat kolem.“

„Brzká zima. Musej bejt zoufalý.“

„To my všichni,“ mumlala si Ashley pod vousy.

Spencer jí sotva porozuměla, ale neřekla nic. Namísto toho žvýkala zvěřinu, která už byla hotová. Během jídla Ashley zírala na jezero. Konkrétně na místo, kde byl led rozbitý.

„Víš, budeme muset tu sekeru získat zpátky někdy.“ Spencer jí věnovala pohled. „Nemyslím dneska. Prostě...někdy. Budeme jí potřebovat na dřevo.“

Blondýna povolila přikývnutím. „Někdy.“

Zbytek jídla proběhl v tichu, a když dojedly, Spencer položila hlavu na Ashleyino rameno. Bylo klidné ráno. Ani závan větru nezašelestil ve stromech a obyčejně hluční ptáci byli nezvykle němí.

Ashley vzdychla. „Asi budu muset něco udělat s tím losem...fuj.“

„Chceš pomoct?“

„Ne. Žádný pohyb pro tebe. Musíš dodržovat odpočinek v posteli následující dny.“

„Ale odpočinek v posteli je snesitelnej, jenom když jsi se mnou,“ špulila Spencer.

Namísto šklebení se Ashley něžně usmála a pohladila ji prsty po tváři. „Budu zpátky, jak nejdřív budu moct.“

Když pomohla Spencer usadit se v přístřešku, shromáždila bruneta věci, které potřebovala k porcování losa. Vyšla ven z jeskyně a vyrazila směrem ke zvířeti.

V půli cesty zůstala přimrazená na místě s šokovaným výrazem.

„Ach...můj bože.“

36

„No kurva.“

Ashley sebou cukla, když uslyšela hlas, který nebyl její. Byla tak v šoku, že se ani nepohla. Ani ne pět kroků od ní stál muž v maskáčové lovecké bundě. Vypadal, že je mu lehce přes třicet, a tmavší vlasy mu vylézaly zpod kšiltovky.

„Ty jsi jedna z těch holek, že jo?“ zeptal se. „Ze zříceného letadla.“

„Eh...“ Stále ohromená, zavolala Ashley přes rameno. „Spencer?“

Muž trpělivě stál, zatímco bruneta čekala na svoji milou, až se vynoří z jeskyně. Netrvalo dlouho, než se blondýna ukázala.

„Víš, na to, že jsi mi právě nařídila odpočinek v posteli, jsi určitě rychlá na–“ Zbytek Spenceřiných slov zůstal nevyřčen, když její oči spočinuly na neznámé osobě.

Muž ještě více rozevřel oči, když uviděl druhou dívku. „Vy jste naživu obě! Sakra práce, lidi budou rádi, až to uslyší. Jinak já jsem Jordan.“

„Kde jste...kdy jste...jak jste...?“

Jordan se usmál nad blondýniným drmolením. „Byl jsem na lovu jelenů. Slyšel jsem výstřely z pušky a viděl kouř z vašeho ohně. Hledání pořád pokračuje, tak jsem si řekl, že to tu zkontroluju sám, a dobře jsem udělal, co?“ Ashley i Spencer byly obě divem potichu.„Takže...chcete jet domů holky?“

Šok vyprchával pomalu. Dívky byly jako ve snách, když zabalovaly s Jordanovou pomocí výzbroj. Spacáky byly odděleny a stočeny. Puška byla rozložena a vrácena do pouzdra. Batohy byly naplněny jejich osobními věcmi (včetně rybářských háčků, luku a šípů). Záchranná souprava byla uvolněna z ledu a vyprázdněna. Maso bylo nahrazeno pouzdrem s puškou, soupravou první pomoci, signální pistolí, kompasem, pánví, příbory, roštem, loveckým nožem, a sekyrou, kterou Jordan (hloupě) zachránil z jezera. Stanový balík byl přidán na hromadu. Ohně byly uhašeny hromadami sněhu.

Závěrem obhlédli celé místo, aby se ujistili, že všechny člověkem vyrobené předměty byly odstraněny. Ani jedna by to nepřiznala, ale když obě dívky naposledy obhlížely jezero, vodopád a jeskyni, cítily zvláštní vztah k jejich třítýdennímu domovu.

Jordan nabídl Spencer svoji bundu na nadcházející pochod, zatímco Ashley šla v medvědovi. Bruneta a lovec si zavěsili přes ramena spacáky a batohy, dívka vzala balík se stanem, a muž záchrannou soupravu. Ani jeden nedovolil Spencer něco vzít, navzdory jejímu dožadování.

I když zahájily cestu k Jordanovu autu, myšlenka, že jedou domů, na dívky nedolehla. Kráčely v tichu a naslouchaly lovcovu monologu.

Letadlo bylo nalezeno před deseti dny. Když se u něj našlo jen pilotovo tělo, a nenašla se výzbroj, pátrací úsilí se znovu zintenzivnilo a všichni lovci, táborníci, piloti, lesáci a správci byli povzbuzováni, aby nepřestávali dívky hledat.

Trvalo jen něco přes dvě hodiny, než dorazili k velkému zelenému Chevroletu. Jejich výzbroj byla naložena do auta, a unavené dívky vylezly na zadní sedadla. Jordan se rádiově spojil s nejbližší lesáckou stanicí, aby je informoval. Uslyšeli dlouhou řadu radostných zaklení, což Ashley krátce rozesmálo.

Ač byly unavené, ani Spencer ani Ashley nemohly spát během tříhodinové jízdy na stanici. Uvědomění je konečně dostihlo: byly v bezpečí. Brzy budou pryč z Kanadské divočiny. Znovu uvidí svoje rodiny. Jedou domů.

Několik pracovníků na lesácké základně pobíhalo vzrušeně sem a tam. Uvítali Jordana nedočkavým potřesením rukou a Spencer s Ashley vřelými úsměvy. Nabídli dívkám horkou čokoládu a rozličné jídlo, které bylo k dispozici v automatu. Otázek bylo mnoho, a dívky na ně nestačily odpovídat. Zatímco čekaly na svůj transport, Ashley držela Spenceřinu ruku ve své vlastní.

Během hodiny přistál na blízké mýtině vrtulník, aby je dopravil do ústřední nemocnice ve Winnipegu, nejbližším velkém městě. Nastal čas, aby se rozloučily s Jordanem a každá ho prudce objala.

„Dejte pozor, vy dvě,“ řekl prostě.

Spencer mu vrátila jeho bundu, a v okamžení byly obě i s Ashley v péči zdravotnického týmu z vrtulníku. Bruneta byla celá nedočkavá opustit medvědí kůži a trvala na tom, že ničí její styl. Alespoň to pomohlo Spencer smát se navzdory její nervozitě z toho, že je znovu v letounu.

Když se vrtulník zdvihnul do vzduchu, oba zdravotníci udržovali dívky v rozptýlení přívalem zdravotních vyšetření, doprovázených zaznamenáváním jejich životních funkcí a několika preventivními injekcemi. Když přišla řada na Ashley, Spencer zjistila, že bruneta má strach z jehel. Evidentně ani blondýnin jazyk v jejích ústech, nahé tělo a/nebo orgasmické blaho nemohlo odvrátit dívčinu pozornost od ostrého kovu, pronikajícího do její kůže (i když během třetí vakcíny, byla Ashley natolik pohoršena tím, že byla nazvána strašpytlem, že odvrátila zrak od injekční stříkačky, aby hleděla na Spencer).

Let vrtulníkem uběhl rychle a jiný tým zdravotníků je už očekával po přistání na střeše nemocnice. Poprvé po více než měsíci byla Ashley oddělena od Spencer, když byla každá zavedena do jiné místnosti. Říct, že výraz obou dívek se podobal lehké panice, když se jejich ruce rozpletly, není velké přehánění.

Bylo vykonáno úplné fyzické vyšetření a byly udělány krevní testy. Jakékoli nedostatky nalezené ve výsledcích byly ihned pozvednuty další sadou injekcí. Spencer byly udělány rentgenové snímky a byla dána péče jejímu ramenu.

Jediné po čem Ashley dychtila, bylo využití výhody sprchového zařízení. Vlastně možná strávila příliš mnoho času pod horkým proudem vody, ale byl to požitek, který vážně postrádala. Když si osušila vlasy, byla zavedena do jedné ze soukromých čekáren, kde na ní čekalo teplé jídlo (nemocniční kvality) a televize.

Bylo určitě velkým kulturním šokem mít kolem sebe najednou tolik lidí a mít všechny technologie a sanitární vymoženosti na dosah ruky. I přesto, jediné na co mohla Ashley myslet, byla Spencer. Blondýna se k ní ještě nepřipojila, a to ji začínalo znepokojovat.

Brzy do čekárny přišla doktorka Thorsgaard, která se předtím střídala u obou dívek. „Jak se vám daří, slečno Davies? Potřebujete něco, zatímco čekáte?“

„Ne díky, jsem v pořádku. Kde je Spencer?“

Starší žena se chápavě usmála. „Zrovna se myje.“

„Jak je jí?“

„Je mi líto, slečno Davies, ale nemocniční předpisy zabraňují informovat o zdravotním stavu slečny Carlin někoho, kdo není členem rodiny.“

„Ta holka je moje rodina. Nehledě na to, že sem byla u toho, když se jí všechny ty blbosti přihodily! Nemyslíte, že si zasloužím vědět, jak špatné to je? Prosím, jenom chci vědět, že je v pořádku.“

Po chvilce rozmýšlení si doktorka sedla vedle Ashley na pohovku. „Rentgenové snímky, které jsme vzali slečně Carlin, ukazují, že několik žeber bylo pohmožděno, ale naštěstí ani jedno není zlomené. Zranění jejího ramene se hojí vcelku dobře, zvážíme-li okolnosti. Nicméně je zde menší infekce, kterou léčíme antibiotiky, a napětí ve svalech způsobené menším nervovým šokem. Pokud bude chtít slečna Carlin svoji sílu zpátky, bude muset podstoupit terapii. Ránu na čele jsme zašili pár stehy a ránu nad pánví jsme obvázali. Kromě toho je slečna Carlin – vlastně vy obě – v poměrně dobrém stavu. Menší úbytek váhy, ale snadno napravitelný.“

Ashley si úlevou vydechla. „Díky bohu.“

„Měla by být brzy venku. Bylo mi řečeno, že vaše rodiny byly informovány, a že pro vás byl zařízen let, který vás dopraví zpátky do Kalifornie ještě tuto noc.“

„Opravdu?“

„Vypadá to tak.“

„...to není soukromý let, že ne?“

Starší žena se zasmála. „Ne. Myslím, že poletíte s Kanadským národním pátracím a záchranným programem.“ Naklonila se blíže a spiklenecky šeptala. „Prý se cítí provinile, že vás dvě nenašli dříve.“

Tentokrát se zasmála Ashley. „To by měli.“

V tu chvíli se Spencer ukázala v čekárně s jedním laborantem po boku a s levým ramenem zabaleným v modrém závěsu. Ashley vstala a přivítala ji dlouhým objetím, kdy se jí blondýna usmívala do krku. Bruneta se odtáhla natolik, aby pohlédla do safírových očí a jednou rukou uchopila svoji milou za tvář.

„Jsi v pořádku?“ zamumlala.

Když Spencer přikývla, naklonila se Ashley blíže, aby se přitulila k její tváři. Doktorka Thorsgaard je sledovala se špatně skrývaným úsměvem a nakonec si tiše odkašlala. „Pokud žádná z vás nic dalšího nepotřebuje, nechám vás tu s vaším jídlem. Věřím, že během hodiny vás vrtulník vezme na letiště, takže vás pak ještě zkontroluji.“

Poděkovaly doktorce, než odešla z místnosti a pak se dívky vrátily k užívání společné chvilky.

Bylo pozdě v noci, když opustily nemocnici. Druhý vrtulník byl více armádní, stejně jako letadlo, které na ně čekalo.

„Ash, vážně nechci znovu letět,“ naříkala Spencer tiše.

„Já vím, ale vážně nemáme moc na výběr. Krom toho, uteče to rychle, protože stejně většinu prospíš.“

Blondýna nebyla tak přesvědčená. „Nebudu schopná spát.“

„Budeme v pohodě.“

Ashleyino přesvědčování nezabránilo tomu, aby se Spencer nervózně nevrtěla na svém sedadle, zatímco čekaly, až se naloží jejich věci. Když letadlo konečně vzlétlo, mohla bruneta vidět, jak jsou klouby její milé bílé z toho, jak se křečovitě držela opěrek. Zakryla jednu ruku svojí vlastní.

„Spence... Spencer.“ Když získala pozornost druhé dívky, stiskla její ruku. „Letíme domů.“

Úsměv, byť nepatrný, se pomalu rozšířil v blondýniných rysech.

Bylo hodně po půlnoci, když přeletěly kanadskou hranici do Spojených států. Hodiny ubíhaly, ale Ashley nemohla zavřít oči. Namísto toho vyhlížela z malého okénka na ztemnělou oblohu. Ne ani tak z nervozity, jako spíše z očekávání jejich příletu do Los Angeles.

Bylo pro ni zvláštní myslet na to, že před pouhými dvaceti čtyřmi hodinami byly v jejich jeskyni, s naštvaným losem přede dveřmi; vlky u vrátek; ledem pod nohama; a jejich přežitím visícím na vlásku. Teď jim Skalnaté hory ubíhaly pod nohama a každou sekundou se přibližovaly svým rodinám, kamarádům a teplým postelím.

Pozorovala, jak se obzor pomalu rozsvěcuje v odstínech růžové a oranžové. Spencer se pohnula na jejím rameni, a přitulila se ještě blíže, zatímco spala (netrvalo jí to dlouho, aby usnula). Ashley odtrhla oči od okna a pohlédla na pokojně spící blondýnu. Láskyplně umístila polibek na čelo své milé a vrátila se pohledem na zářící oblohu.

Prožily toho se Spencer tolik od doby, co se znaly. Byla zde bolest a byl zde zármutek, ale byly pořád spolu, stále chycené v pavučině lásky, a stále zapletené do života té druhé. Nebyla už tak naivní, aby si myslela, že bude vše bez problémů, ale už na ně byly silnější, a budou spolu navždy. Věděla to bez pochyb; cítila to svým srdcem, myslí a duší.

Jak se první sluneční paprsky přehouply přes obzor a osvítily její tvář, naplnil ji nový pocit spokojenosti, úplnosti a naděje. S posledním pohledem na vycházející slunce se Ashley odvrátila, aby se opřela o Spencer, a s malým záhadným úsměvem na tváři zavřela oči.

37

„Jsme tady na letišti v Los Angeles, a čekáme na přílet dvou náctiletých přeživších letecké nehody z minulého měsíce. Ashley Davies, dcera bývalé rockové hvězdy Raifa Daviese, a její společnice Spencer Carlin letěly do Kanady na víkend během Dne práce, když se motor jejich letadla náhle zastavil. Nouzová volání byla přijata, než byl ztracen kontakt. Slečna Davies a slečna Carlin byly objeveny včera lovcem jelenů Jordanem Crothallem poté, co přežily třicet dva dní v kanadské divočině. Podrobnosti zdravotního stavu obou dívek jsou stále neznámé. Už dříve bylo oznámeno, že pilot letadla Jason Travers při nehodě zahynul. Očekávejte celou reportáž v příštím vstupu. Z mezinárodního letiště v Los Angeles se vám živě hlásí Linda Schultz a CNN.“

Za policejními zátarasy půl tuctu dalších novinářů podávalo podobné zprávy. Zaměstnanci televizních stanic a deníků přeskakovaly záběry svých kamer z reportérů na rodinu a přistávací plochu.

„...studentky střední školy King High Spencer Carlin a Ashley Davies...“

„...letištní úředníci uzavřeli ranvej v očekávání příletu jejich letadla...“

„...dědička rockové hvězdy Ashley Davies utrpěla v tomto roce ztrátu svého otce Raifa Daviese...“

„...zatímco rodiny dívek úzkostlivě čekají na jejich přistání...“

„...Spencer Carlin je sestra Claye Carlina, oběti střelby na plese King High letos na jaře...“

„...není jasné, jak se dívkám podařilo přežít při tak nezvykle brzkém příchodu zimy...“

Když se vojenské letadlo objevilo, v davu novinářů a náhodných diváků to zašumělo. Paula stěží stála klidně, a třesoucíma se rukama otáčela lem svého trika. Arthur stál za ní s rukama na manželčiných ramenou a mumlal jí do ucha. Glen, ač by to nepřiznal, bojoval s potřebou vrtět se jako jeho matka, a zvedal se mu z rozčilení žaludek.

Kousek opodál stála trpělivě Kyla, s rukama nenuceně zkříženýma a se slunečními brýlemi, kryjícími její oči. Christine nebyla zjevně (ale ne překvapivě) přítomná. Na místě starší ženy se za Kylou ukrýval Aiden, a přesouval svojí váhu z nohy na nohu s rukama vraženýma hluboko v kapsách své motorkářské bundy.

„Ech, moh bys přestat tady poskakovat,“ vyjela na něj přes rameno menší bruneta. „Znervózňuješ mě.“

Ať už se svým neklidným vrtěním přestal nebo ne, nikoho to nezajímalo, protože letadlo se dotknulo podehtované plochy. Kamery zamířily na letadlo, zatímco zastavovalo. Nedočkavé pohledy hledaly v oknech pohyb. Paula stiskla Arthurovy ruce a zadržela dech.

Výstupní schůdky byly přivezeny ke dvířkám letištním personálem.

Další minuta uplynula.

Konečně se dvířka otevřela.

První, kdo se ukázal, byl jeden z kanadských záchranářů. Muž v uniformě sešel po schodech a čekal. Všichni ho bez hlesu sledovali. Po chvilce se skrz dvířka protáhla bruneta a vkročila na světlo, přičemž jí unavené hnědé oči mžikaly na jasném kalifornském slunci. Dívka sešla dva schody, pak se otočila a napřáhla ruku směrem ke dvířkám. Blondýna se objevila brzy poté, s rukou v závěsu a s unaveným úsměvem na tváři.

Ashley nechala Spencer, aby prošla kolem ní a dále ji rukou naváděla dolů, aby neztratila rovnováhu. Muž čekající dole se s nimi rozloučil, zatímco jiný jeho kolega vykládal jejich výzbroj.

Neschopná se déle udržet, vyrazila Paula dopředu a Spencer byla odtržena od Ashley v půli cesty, když se obě blondýny prudce objaly. Netrvalo dlouho, než se do objetí připojili Arthur s Glenem.

Ashley sledovala shledání s tak trochu smutným úsměvem. Její pohled byl však přerušen, když do ní vrazila tmavovlasá šmouha a málem ji srazila na zem.

„Ježiš, Kylo!“ nadávala, zatímco znovu nabývala rovnováhy navzdory pažím, které ji těsně objímaly.

Potom se Kyla, stejně rychle jako se přitáhla, od sestry zase odtáhla a praštila ji do ruky. „Už nikdy nic takovýho nezkoušej! Slyšíš mě?!“

„Je docela těžký tě neslyšet, když ječíš jako banshee,“ odsekla starší sestra.

Kyla se jen zašklebila a Ashley jí to vrátila. Hnědé oči se nakonec odvrátily, aby hledaly v davu lidí na letišti. V koutku mysli si povšimnula Aidena, stojícího kousek opodál, ale on nebyl ten, koho hledala. Srdce jí trošku poskočilo.

„Ona tu není...že ne...?“

Kyla se zarazila. „Je v Karibiku na několik dní.“

Starší bruneta svěsila ramena. „...jiná matka...“

„Její slova? Dokud tě nepřivezou v pytli, nebude si zkracovat svoji dovolenou kvůli tvým buřičským šaškárnám.“

„Prosím tě, nezkrátila by si ji ani tak. Mrtvá nebo živá, stejně nikam nezmizím, takže co je pár dnů navíc bez své jediné dcery?“

Ashley se rukou drbala na tváři a štípala se do kořene nosu, zatímco Kyla se cítila nepříjemně. Vytušila, že někdo stojí za ní.

„Ashley?“ zvolal vlídně mužský hlas.

Dívka sklopila ruce a podívala se do jeho laskavé tváře. „Zdravím, pane C.“

Arthur se vroucně usmál. „Jsi v pořádku?“

„Více méně,“ pokrčila rameny v odpověď.

„Rád tě vidím doma v bezpečí.“

S tímto jednoduchým doznáním se Ashleyina nálada lehce pozvedla a pevně Arthura objala. „Díky pane C.“ Když pustila Spenceřina otce, někdo jí poklepal na rameno. Otočila se, aby uviděla Glenův potrhlý úsměv. „Co je?“

„Kyla mě nechala řídit tvoje Porsche.“

Čokoládové zorničky se nevěřícně rozšířily a otočily se, aby se střetly s těmi svojí sestry (jejíž zorničky se také rozšířily, ale v panice). „Cože jsi ho?“

„Kecko jeden,“ mumlala Kyla nervózně k blonďákovi.

„Moje Porsche?!“

„Hm...“

„On sem řídil moje Porsche?“

„Myslela jsem, že bys ho chtěla řídit domů!“ snažila se Kyla ospravedlnit. „A není to, že bych ho já řídila!“

„Takže jsi nechala řídit Glena?“

„Lepší on než Aiden...“ šeptala mladší sestra.

Ashley přimhouřila oči, jak to zvažovala. „...pravda.“ Stále se dívala nasupeně. „...dobře. Vzhledem k tomu, žes to myslela dobře, tak tě nazabiju. Tentokrát. Nikdo kromě komorníka nemá povoleno řídit moje děťátko. Ani jeden z nich,“ dodala.

„Ale nechala jsi ho řídit Spencer...“ ozvalo se tiché zamumlání.

Znovu se nad ním Ashley zamyslela. „...sklapni.“

V tu chvíli se Spencer a její matka připojily k rostoucímu hloučku lidí. „Ashley. Ráda vidím, že jsi v pořádku,“ pozdravila Paula trochu stroze, ač uctivě.

„Ehm, díky, Pau–paní C.“

Starší žena se otočila ke své dceři. „Pojď, Spencer. Vezmeme tě domů.“

Zdálo se, že představa odloučení od Ashley ještě nepronikla do mysli mladší blondýny, a tak se ustaraně střetla s brunetiným pohledem.

Ashley jí dala uklidňující úsměv. Jejích očí však nedosáhl. „Myslím, že...si později promluvíme.“

Bruneta se statečně snažila, ale tíseň, která se jí odrážela v očích, byla jasná osobě, která ji mohla číst tak dobře. Pohled, který sdílely, neprošel bez povšimnutí těch, kteří je sledovali, a nikoho nepřekvapilo, když Spencer spěšně vyrazila k druhé dívce.

Přes její pokus o rovnováhu by si blízký pozorovatel mohl všimnout, že Ashley také vyrazila kupředu, než se se Spencer střetly. Dvě paže se jí zavěsily kolem krku, stejně jako její objaly blondýniny záda.

„Není to tak, že už mě nikdy neuvidíš, Spence.“

Silná slova byla znevážena, když bruneta utužila své objetí. Veškerá zbývající naděje na uchlácholení Spencer byly zmařeny, když bruneta zabořila svojí tvář do krku svojí milé, a stiskla oči, aby zarazila náhlé slzy.

Šeptaná ‚miluju tě‘ se promísila mezi sebou, když je dívky vyznaly. Spencer se odtáhla jen natolik, aby našla Ashleyiny rty svými vlastními, nestaraje se o to, kdo je sleduje. Nehledě na blesky fotoaparátů novinářů. Neuvědomujíce si Kylin samolibý pohled sebeuspokojení. Neznepokojujíce se Aidenovým výrazem bolesti. Nevidouce hrdý úsměv na tváři svého otce, nebo protočené panenky svého bratra.

Nevědouce, že Paula zadržuje slzy. Ne z hněvu, zlosti nebo znechucení, ale z pocitů jí neznámých, když sledovala dceřin projev lásky.

Pomalu se dívky odtahovaly od sebe s nenápadným popotahováním a ležérním utíráním svých očí. Blondýna začala ustupovat, ač její prsty byly zapletené s prsty její milenky.

„Spencer.“ Když blondýna střetla její pohled, Ashley zvedla dívčinu ruku ke rtům a něžně políbila její klouby. „Jsem tvoje,“ šeptala. „...a pořád mi dlužíš nahý koupání.“

S plachým úsměvem se Spencer otočila ke své rodině a nechala je odvést ji z letiště. Ashley ji sledovala, dokud Carlinova rodina nezmizela z dohledu.

Kyla se šklebila a ramenem vrazila do své sestry. „Připravená jet domů?“

Ashley odtrhnula pohled z místa, kde naposledy viděla svoji milou. „Jo. Jsem.“

S tím dvě sestry také odešly z přistávací dráhy, ignorujíce obě hejno novinářů a známý pár smutných očí, sledujících je odcházet.

O několik hodin později byla Spencer osprchovaná, převlečená a plná domácího jídla. Už odvyprávěla příběh jejich přežití (vynechávaje určité intimní detaily, samozřejmě), a zanechala své rodiče a bratra ohromené. Když se v hlavě vracela k celému dobrodružství, byla i sama Spencer překvapena, když si znovu vybavila, čím vším si s Ashley prošly.

Také obdržela hovory od několika příbuzných a kamarádů (a od své milenky – dvakrát. Pokaždé si bruneta vymyslela částečně věrohodnou výmluvu, proč ‚musela‘ zavolat.) Teď seděla spokojeně u televize, vtěsnaná na gauči mezi Paulou a Arthurem. Dokonce i Glen vypadal, že jí chce zůstat nablízku, když se schoulil na zem před její nohy. Bylo to příjemné. Rodinné. Domácké.

Její mobil začal zvonit. Vyhrabala zařízení z kapsy a při pohledu na volající číslo se zahihňala. Ta holka to vydržela další ohromné dvě hodiny. Zvedla se z gauče a omluvila se své rodině.

„Za pár minut jsem zpátky, jo?“ Arthur a Paula přikývnuli a Spencer zvedla telefon na cestě nahoru po schodech. „Zapomnělas něco?“ začala škádlivě.

„Přísahám, že jsem nikdy nebyla tak dychtivá, než jsem tě potkala.“

„Ashley Davies, dychtivá?“

„Sklapni. Nemohla jsem usnout.“

„Je půl osmý.“

„Hele, řekla jsem, že si promluvíme pozdějc, a je pozdějc, sakra.“

Spencer se lehce usmála, položila se na postel a vzala do prstů jistou vzpomínku. Byla to ta kytka, kterou jí Ashley dala to ráno, kdy se daly znovu dohromady, vylisovaná a vysušená k uchování. Byla si jistá, že bruneta nevěděla, že jí stále má. „Taky mi chybíš.“

Spencer mohla bezmála slyšet, jak se Ashleyin nos úsměvem pokrčil. „Jsme pěkně ubohý, co?“

„Ne. Jenom hodně moc zamilovány.“

„Stavíš se?“

„Víš, že nemůžu. Máma by mě zabila, kdybych odešla z domu takhle brzy.“

„Jo, asi jo.“ Ashley vzdychla. „Kyla je celá divná a drží se mě taky, ačkoliv se vážně snaží to schovat.“

„Záleží jí na tobě. A ty víš, že ti taky chyběla.“

„Tohle jí nikdy neříkej.“

„Moje rty jsou zapečetěny.“

„To je politováníhodné.“

„Polib mi.“

„To bych, kdybys byla tady.“

Spencer si povzdechla. „Co mám s tebou dělat?“

„To je ta otázka, co?“ odpověděla bruneta potměšile.

„Brzy se uvidíme.“

„Nikdy nebude brzy.“

„Dobrou noc, Ash.“

Ashley odhodila mobil na postel s úšklebkem. Vstala ze svého sedacího vaku a přešla ke klávesám, kde ležel její notes. Kecla si na sedátko a vyndala z notesu složený papírek. Rozložila ho, a zírala na kresbu květiny a na srdíčko s iniciálami S a A, napsané Spenceřiným písmem pod ní. Stále se kvůli tomu smála jako idiot.

Položila lístek vedle, rozevřela notes na stránce nadepsané ‚Pokaždé‘ a její prsty začaly lehce tancovat po klávesách, jak zkoušela zvuk. Několik dalších hodin vybrušovala hudbu, přidávala noty, měnila akordy a vylaďovala druhý hlas.

Dole zazvonil zvonek. Úsměv se jí rozlinul po tváři. Bruneta málem seskákala po schodech do obýváku a přešla do vstupní haly. Otevřela dveře se zazubením, jako kdyby věděla, kdo je na druhé straně.

Nebo ne.

Její úsměv se vytratil.

„Aidene.“

Poznámky překladatele:

Den práce – (Labor Day) v USA a v Kanadě se slaví první pondělí v září. Prodloužený víkend bývá považován za neoficiální ukončení léta.

Banshee – dle irské a skotské mytologie víla, která svým lkaním a kvílením ohlašovala rodině smrt příbuzného.

38

Je zajímavé, jak se mohou pocity proměnit, aniž by si to člověk vůbec uvědomil. Ashley cítila náklonnost, soucit, dokonce rodinnou lásku ke svému nejlepšímu mužskému příteli. Když však otevřela dveře a našla Aidena, stojícího ve své debilní stříbrné motorkářské bundě a s ještě debilnějším emo sestřihem, byla překvapena silou odporu a zášti, procházející jejími žilami.

„Hej, Ash.“

Neříkej mi Ash, byl její první podnět, ale rozhodla se neplýtvat dechem.

„Co?“ Nebyla to ani tak otázka, jako spíš ‚jdi do prdele‘.

„Můžu dál?“

„Ne.“

„Můžeme si promluvit?“

„Musíme?“

„Proč se takhle chováš?“

Ashley trhaně vydechla. „Co chceš, Aidene?“

„Vidět jak ti je. Přece s tebou spadlo letadlo!“

„A?“

„Začínal jsem si myslet, že už tě nikdy neuvidím.“

Dívka znuděně pokrčila. „Jsem přímo tady.“

„Přesně,“ souhlasil Aiden. „Oba jsme. Podívej, nedovedu si představit, čím sis prošla, ale přežilas–“

„Ech, kurva práce,“ mumlala dívka.

„–vrátila ses domů–“

„Aidene–“

„–a to já měl umřít, Ash!“

„Nefňukej, kurva.“

Jeho úvahy byly přerušeny nečekanou urážkou. „...co...?“

„Každej, kdo byl na tom plesu, může říct úplně stejnou věc. Co ty lidi, co doopravdy zemřeli, no? Co Clay a Jenny a Eric a Saundra? To seš tak zasraně ješitnej, že si myslíš, že tvoje ‚skoro smrt‘ je důležitější než jejich? Že ti to dává něco jako volnou permici na život, abys mohl hrát tyhle svoje hovadiny? Jsou to čtyři měsíce, Aidene. Přestaň si hrát na zasranou oběť, abys dostal, co chceš, a přenes se přes to, jako jsme museli všichni.“

Aiden se nenechal odradit. „To je tak špatný, že na tebe myslím? Na nás? Pořád tě miluju.“

„Mysli sakra na co chceš, jenom se přestaň snažit dostat mezi mě a Spencer, a přestaň využívat tu zkurvenou jizvu na svoji hrudi jako záminku, jak se mi dostat do kalhotek!“

„Ale...co ta noc?“ trval na svém Aiden. „To pro tebe nic neznamenalo?“

Téměř vystrašeně, přejížděla Ashley prstem po dveřním rámu. „Víš, je úžasný, kolik jasnosti může někomu dát trochu odstupu.“ Podívala se mu do očí. „Co se stalo s tebou byla jedna z největších chyb v mym životě. Jedna z těch, kterou bych si přála vymazat–“

„Řekni, že mě nemiluješ,“ přerušil ji chlapec.

„Nemiluju tě.“ Na jeho bolestný výraz, nechala dopadnout kladivo. „Využil jsi mě, Aidene. Byla jsem zranitelná, a tys...tys na mě kořistil jak nějakej zasranej sup. Víc než jednou, i když jsme už byly spolu se Spencer. Viděl jsi, co spolu máme, a udělal jsi všechno pro to, aby jsi to zničil, a ostatní ti byli ukradení. Teď se mě zeptej znova, jestli tě miluju,“ odvážila se.

Když Aiden zůstával moudře potichu, Ashley pokračovala. „Už jsem zaplatila vinu za svoje činy u Spencer, ale ty a já nejsme v pohodě. Zradil jsi svoje přátelství, nejenom s ní, ale i se mnou, a ty víš, že si nemohu dovolit mít takové lidi ve svým životě. Potřebuju lidi, na který se můžu spolehnout, a možná jsem byla slepá, když jsem myslela, že se na tebe můžu spolehnout, ale už nebudu dál. Už tu chybu znova neudělám.“

„Vybíráš si ji...“

„Nikdy to nebyla volba. Vždycky to byla Spencer. Vždycky to bude Spencer,“ slibovala dívka. „Ona je moje záchranný lano. Jsem silná jenom, když jsem s ní.“

Aiden učinil krok dopředu, do Ashleyina osobního prostoru. „A my?“

Bruneta zadržela rozčilené zaúpění a místo toho si prohrábla vlasy. „Nemůžu se s tebou dál přátelit.“

„Cože? Proč ne?“

„Protožes to zkurvil, Aidene!“ vyštěkla dívka, daleko za hranicí trpělivosti. Její výbuch způsobil, že hoch o krok ustoupil. „A když ti odpustím všechno cos udělal a vpustím tě zpátky mezi svý lidi, budu vždycky přemýšlet, jestli máš na mysli něco víc. A já už nechci být voděná za nos. Takže jsi pryč z mýho života. Jestli to nemůžeš zvládnout...máš zasranou smůlu.“

Bez dalšího slova Ashley zavřela dveře. Se zamračeným výrazem zavřela oči a opřela se zády o dřevo. Jak se snažila uspořádat a uklidnit všechny pocity, které cítila, její pěst se reflexivně svírala a rozevírala.

„Hej,“ zavolala Kyla od kuchyňských dveří. V ruce držela sklenici vody, pro kterou sešla dolů. „Co to bylo?“

Ashley otevřela oči a střetla se s pohledem své sestry. „...uděláš mi laskavost? Když se Aiden zastaví, nepouštěj ho dovnitř, jasný?“

„Jasně. Jsi v pořádku?“

„Skvělý,“ zamumlala starší bruneta.

„Chceš...si promluvit nebo něco?“

„Díky Ky, ale myslím, že si zkusím jít lehnout. Byly to dlouhý...no, čtyři měsíce.“

„Dobře.“ Když starší bruneta vyrazila po schodech nahoru do svého pokoje, Kyla ji zastavila. „Hele, Ashley.“

„Co?“

„Je fajn mít tvoji děvkovskou řiť doma.“

Ashley se zašklebila. „Vážně? Páč jsem čekala, že tvoje zakrslá řiť bude zpátky v Baltimoru, a musím říct, že jsem fakt zklamaná.“

„Promiň, že jsem tě zklamala.“ Kyla odtušila s kamennou tváří. „Dobrou noc, děvko.“

„Brou, kurvo.“

Ashley vylezla po schodech, vešla do svého pokoje a zabořila tvář do dlaní. Zhroutila se tváří napřed na svoji pohodlnou postel a rozvažovala, zda má vyvinout snahu se převléknout. Rozhodla se pro kompromis, svlékla se úplně a zůstala nahá. Vklouzla mezi své hebké pokrývky a okamžitě se rozplynula v důvěrném komfortu. Zabořila se do svých měkkých polštářů a zavřela oči.

Jakkoliv unavená byla, spánek nepřicházel.

Konverzace s Aidenem se neustále přehrávala v její hlavě, a každou minutou ji více a více znepokojovala. Převalovala se několik hodin a její hněv a zuřivost se nezmenšovaly. Pohlédla na hodiny a jasné zelené číslice na ní zíraly zpátky. 1:03. Jak je sledovala, trojka se změnila ve čtyřku, jako by ji chtěla škádlit. Ashleyiny oči se poté připoutaly k bezdrátovému telefonu, ležícímu vedle posmívajícího se časového zařízení. Váhala. Promýšlela to. Rozvažovala. A ještě jednou to promyslela. S posledním pohledem na hodiny (1:07) její prsty uchopily mobil a zmáčkly rychlé vyzvánění.

Při prvním zazvonění byla nedočkavá.

Při druhém byla úzkostlivá.

Při třetím byla sklíčená.

Už se chystala zavěsit, když se ozval ospalý hlas.

„Haló.“

To jediné slovo přimělo Ashley se usmát po několika hodinách. „Haló. Chybím ti?“

Odfrknutí. „Trochu. Co se děje?“

„Proč myslíš, že se něco děje?“ odporovala Ashley jen kvůli oddálení.

Bezděčně natáhla ruku za sebe a poslepu hledala předmět, ležící na polštáři na druhé straně postele. Když její prsty nahmátly měkkou huňatou packu, přitáhla medvídku Gabrielle k hrudi a pevně ji objala. Nevěděla, že na druhé straně města drží Spencer medvídku Amandu stejným způsobem.

„Je jedna ráno, a nezníš jako kdybys mě chtěla přesvědčit o opaku.“

Ashley se váhavě zasmála. „Promiň, že jsem tě vzbudila, Spencer, já jenom...jsem byla naštvaná, nemohla jsem usnout a věděla jsem, že když uslyším tvůj hlas, budu se cítit líp.“

Na druhé straně drátu se blondýna krátce usmála. „Co se stalo?“

„Ukázal se tu Aiden.“ Ticho. „Nepustila jsem ho dovnitř.“

„A?“

„Chtěl se mnou mluvit. Asi ti nemusím říkat o čem.“

Spencer unaveně vzdychla. „Jak to šlo?“

Několik minut strávila Ashley líčením rozhovoru s Aidenem svojí přítelkyni. Když skončila, čekala na Spenceřinu odpověď. Trvalo několik mučivě dlouhých sekund, než přišla.

„...Miluju tě.“

Bruneta se reflexivně usmála. „Taky tě miluju. Přála bych si, abys tu byla za mnou.“

„Já taky.“

„Je to tak divný muset s tebou mluvit po telefonu.“

„Já vím. Byla jsem zvyklá tě vidět a dotýkat se tě.“

„No, víš, někteří lidé by v této situaci–“

„Nebudu s tebou dělat sex po telefonu, Ash.“

Úplně ničíš moje fantazie, Spence.“

„Stále ti nabízím pomoc s jinými tvými fantaziemi. Ale ne zrovna touhle...zatím.“

„Ůů, nečistý myšlenky. To ti připomenu.“

„Tím jsem si jistá.“

„Dobrá, no, asi bych tě měla nechat jít spát.“

„Cítíš se líp?“

„Mnohem.“

„Super.“

„Děkuju.“

„Není zač. Dobrou, Ash.“

„Dobrou, Spence.“

Den odpočinku a škola byla zpátky.

Jednou to přijít muselo.

Naštěstí to bylo uprostřed týdne, takže víkend nebyl tak daleko.

Nicméně dohánění učiva bude svinský.

Spencer vykročila ze svého domu a uvítal ji známý černý kabriolet s rockovou hudbou linoucí se z reproduktorů. Ashley ji sledovala přicházet k autu s šibalským zubením.

„Hej, kotě,“ vítala ji bruneta provokativně. „Ceš svýzt?“

Blondýna se plaše usmála, možná i trochu zahihňala, když vlezla na sedadlo. „Co si účtuješ?“

„Co nabízíš?“

Bez dalších okolků se obě dívky naklonily přes mezeru a zlehka se políbily. Když se odtáhly, Spencer uviděla, že ji její matka sleduje z vstupních dveří jejich domu, nedávaje najevo zda naštvaně či šťastně.

„Ahoj, mami!“

Ashley se také ohlédla a uviděla, že Paula mává své dceři. Donutila se k úsměvu a také ženě nenápadně zamávala. „Ona mě chce zaškrtit, co?“ mumlala, když se rozjely od domu.

„Nemám tušení...chová se divně...“

„Jak?“

„Ona tě vůbec nezmiňuje. Obvykle když řeknu tvoje jméno, div nezačne rozstřikovat svěcenou vodu, ale teď je podivně...potichu, co jsem se vrátila.“

„Hm. Možná můj gay neviditelnej plášť funguje i na tvojí mámu.“

„Ty nejsi neviditelná, Ash.“

„Nejsem?“

„No, vlezla bych do takovýho auta, kdyby ho neřídila absolutně sexy kočka?“

„Spencer Carlin,“ povídala Ashley unyle v předstíraném překvapení. „...vážně, nemáš ani tucha, jak mi tohle auto chybělo.“

„Vskutku. Voláš mu každý dvě hodiny?“ škádlila ji Spencer.

„Pšt.“ Bruneta snížila svůj hlas do šepotu. „Zraníš jeho city, když zjistí, že tě miluju víc než jeho.“

Blondýna se zasmála a zbytek jízdy do školy uběhl pouze s hudbou, vycházející z Ashleyina sterea.

Po zaparkování obě vylezly z auta a potkaly se na chodníku, který směřoval ke školní budově. Mezi nimi se ruce dotkly a prsty propletly. Několik spolužáků je přivítalo, některým vrtalo hlavou, jaké to bylo, a někteří se ptali, jak se obě dívky měly.

„Ach dobře, že jste zpátky,“ ozval se pronikavý hlas naplněný pohrdáním.

Spencer s Ashley se otočily, aby se střetly s Latinoameričankou, více pobavené její neodbytností než čímkoli jiným.

„King High prostě nebyla stejná bez svých duhových jezdců,“ pokračovala bývalá roztleskávačka.

Ashley spojila své ruce před hrudí. „Ó, Madison, také jsi mi chyběla. Vlastně jsem o tobě napsala písničku, zatímco jsme byly pryč.“

Tanečnice nesdílela nadšení své soupeřky. „Kecáš.“

Ashley nedočkavě přikývla. „Chceš ji slyšet?“

„Musím?“

„Byla bych poctěna.“ Na Madisonino zasténání se zpěvačka sladce usmála. „Nazvala jsem ji ‚Pošuk Madison‘ a je to nějak takhle.“ Odkašlala si a ignorujíce pohled Latinoameričanky, začala Ashley nestydatě vyřvávat svoji improvizovanou rockovou baladu.

„Madi pro krále,
Pošuk pro vyvrhele.
Urážky pro budoucnost,
urážky co nejdou odfláknout!

Žít bez mýho Pošuka
by nebyla velká fuška.
Páč timhle problémovym světem,
Pošuk Madi mě vlečeeeee.“

S posledním veršem Ashley poklekla na kolena, a rukama zatnutýma v pěst opsala oblouk, aby nasadila svému satirickému vystoupení korunu. Když protáhla závěrečnou slabiku, hlouček studentů, který se zastavil, aby si ji poslechl, propukl v jásot a pískot. Spencer bolely slabiny (a žebra), jak se smála. Kylu bolely tváře, jak se snažila nešklebit se. A dost možná, že Madison bolely oči od velkolepého zakroucení, které vyčarovala.

S přehozením vlasů přes ramena se dala Latinoameričanka na odchod. „Ty seš takovej pošuk, Davies.“

Spencer by přísahala, že spatřila úsměv, schovaný v té pohrdavé gestikulaci. Údivem zavrtěla hlavou. „Ash...“

„Já vím. Jsem úžasná.“ Ashley vstala s drzým úšklebkem a nenuceně si otírala džíny.

„Pozornostní děvka,“ odkašlala si dobře naložená Kyla.

Její starší sestra se samolibě usmívala. „No, myslím, že teď jsem připravená jít dom. Co ty?“

Spencer se na ní podívala úkosem. „Hm, tak nějak máme tu věc zvanou škola.“

„Ach. Jasně.“ Ashley si dramaticky povzdechla. „Promiň, zapomněla jsem. Dobrá, doprovodím tě na první hodinu.“

S úsměvem vzala Spencer přítelkyni za nabízenou ruku, zatímco starší dívka jí vzala její brašnu. Přímo před blondýninou učebnou, vtiskla Ashley rychlý polibek na její rty a zašeptala slib, že se uvidí na obědě. O několik minut později vkročila Ashley do své vlastní třídy.

Několik minut po zvonění.

„Slečno Davies, jdete pozdě,“ zabručela profesorka Coyle od svého stolu.

Ashley byla výtkou rozhozená, ale rychle se vzpamatovala. „Ach. Hm, Kanaďan mi snědl úkol.“

Třída propukla v chechot, ale byla rychle umlčena profesorčiným pohledem. „Vím, že jste si prošla strašným zážitkem, slečno Davies, ale to vám nedává žádnou omluvu pro pozdní příchod do mé hodiny. Očekávám, že příště tu budete včas.“

„Ano, paní profesorko.“

S drzým úšklebkem (a nacistickým pozdravem, když se ta žena nedívala, který způsobil další hihňání) si Ashley sedla na své obvyklé místo vzadu. Bez váhání vytáhla svůj nedávno nabitý iPod, vsunula sluchátka do uší, opřela se a zavřela oči. Ach, zpátky ve škole.

Spencer vzhlédla posté na hodiny. Její poslední hodina před obědem se chýlila ke konci, a ona už byla netrpělivá, aby se dostala ven. Byla ráda, že je zpátky ve škole, ale její mysl se na to zrovna příliš nesoustředila. Nepomohlo, že jí Ashley uplynulé čtyři hodiny psala ze svého zbrusu nového mobilu. A jako vzorná studentka se Spencer musela opravdu hodně snažit, aby vypadala jakože dává pozor, i když ve skutečnosti odpovídala své přítelkyni.

Zvonek konečně zazvonil a profesor Hultquist propustil své studenty. Když sebrala své věci, blondýna prakticky vyběhla ze dveří a s krátkou zastávkou u své skříňky, zamířila přímo na nádvoří. Rychlý pohled přes prostranství neobjevil Ashley. Zklamaná z brunetiny pomalosti (nebo možná z vlastní rychlosti), vyrazila Spencer k jejich obvyklému stolu. Než k němu došla, zastavil ji zezadu známý hlas.

„Ahoj, Spencer.“

Nikdy předtím nemusela potlačit tolik negativních nutkání: zaražení, zamručení, protočení očí, odplivnutí, nadávání, uprchnutí, zvracení. Seznam byl nekonečný. Když se její dech uklidnil, přinutila se Spencer k úsměvu a otočila se k němu. Na seznam přidala ‚násilné ostříhání‘. On se snad snaží, aby jeho vlasy vypadaly tak hrozně?

„Ahoj, Aidene.“

„Jak se máš?“

„Živě,“ odpověděla jednoduše.

Upravil si popruh batohu na rameni, a porozumění měl vepsané ve tváři. „Znám ten pocit.“

„Jsem ráda, že jsem zpátky.“

„Je dobrý mít tě zpátky. Odjely jste beze slova, a když jsme uslyšeli, že se vaše letadlo zřítilo...“ Spencer pouze přikývla. „Cože jste vůbec skončily v Kanadě?“

„Malá Slečna Dědička se rozhodla, že potřebujeme dovolenou, abychom vyřešily některé věci. Chtěla jet do Mexika, ale já geniálně navrhla Kanadu, a náš víkend se stal měsíc dlouhou variací na Hatchet.“ Blondýna si všimla, že Aiden je neobvykle potichu a připravovala se na to, co věděla, že přijde. „Co?“

„Jak to dopadlo?“

„Co jak dopadlo?“

„Vyřešily jste některé věci?“

Spenceřino předstírání uctivosti začalo mizet. „Měla jsem za to, že ti to Ashley objasnila velmi jasně.“

„Jo, ale znáš Ashley. Víš, jak dramatická umí být.“

„Ano, znám Ashley. Pokud vím, tak jasně řekla, že vy dva nemůžete být dále přátelé. Co tě přimělo myslet si, že to se mnou bude jinak?“

Chlapec vypadal rozpolceně, ale zjevně ne dost. „Nechci tě ztratit jako kamaráda, Spencer, ale nemůžu ztratit ji.“

„Nedomnívám se, že o tom ty můžeš rozhodovat.“

„Já ji miluju.“

„Tohle nemůžu poslouchat–“

„Ne, vyslechni mě,“ prosil úpěnlivě Aiden, a lehce ji uchopil za paži, než se mohla odvrátit. „Já to chápu: taky ji miluješ. Ale Spencer, já cítím, že Ashley je jediný důvod, proč jsem naživu–“

Ostré plesknutí zaznělo nádvořím, a přitáhlo pozornost slušného počtu studentů v areálu. Aiden, znovu nabyvší rovnováhu po síle Spenceřiny ruky, se setkal s modrýma očima planoucíma hněvem. Ani jeden z nich si nebyl vědom toho, že jistá bruneta, hledající blondýnu, vstoupila do nádvoří a zastavila se opodál, aby sledovala scénu.

„Ty sobeckej kreténe, neopovažuj se mi něco takovýho říkat.“ Chlapcův ret se chvěl, zatímco mu vlhly oči, ale neodpovídal. „Já můžu říct přesně to samé, takže co tu hledáš? Odpuštění? Pochopení? Nebo hledáš bolest, která tě přiměje cítit se ‚naživu?‘“ Druhé plesknutí prorazilo děsivě mlčícím nádvořím. „Bolí to dostatečně?“

Několik slz spadlo po druhém útoku. „Spencer, prom–“

„Necpi mi svoje debilní omluvy, Aidene. Pouhý fakt, že tohle pořád děláš, dokonce i potom, cos mi slíbil, že se budeš držet dál, dokonce i potom, co ti Ashley zcela jasně řekla, že je po všem, mi říká, že je nemyslíš vážně. Už nikdy za mnou nechoď a nechovej se, jako že bych já měla ustoupit. Teď zmiz z mýho dohledu. Jenom z pohledu na tebe se mi dělá špatně.“

Spencer nečekala, až se pohne, prudce se otočila a zamířila ke stolu. Hodila věci na zem a ztěžka dopadla na lavičku zády k okraji stolu. Její oči zůstávaly přilepené k zemi. Netrvalo dlouo a vycítila, že někdo přišel za ní a opřel se kolenem o lavičku. Nemusela vzhlédnout, aby věděla, kdo to je. Něžné prsty si váhavě pohrávaly s několika pramínky Spenceřiných vlasů.

„Jsi v pořádku?“ zamumlal líbezně chraplavý hlas.

„Ruka bolí.“

Její prostá odpověď byla oceněna láskyplným chichotem. „Ó“

Ruka ve Spenceřiných vlasech dopadla zlehka na její rameno a sklouzla dolů po paži, aby jemně uchopila její ruku. Ashley si přitáhla dlaň mladší dívky ke rtům pro jemný polibek a potom zlehka třela ruku vlastními prsty.

„Lepší?“

„Mnohem.“

Ashley se posunula, takže si sedla na lavičku vedle své přítelkyně, natolik blízko, aby se jejich stehna tiskla jedno k druhému. Volnou ruku položila na dívčino koleno, zatímco druhou rukou propletla prsty se Spenceřinými. „Mrzí mě to.“

„Jednou se to muselo stát.“

„Ale neměl za tebou takhle chodit. Jenom mě to ještě víc na něj naštvalo.“

„Jenom bych si přála, aby to konečně pochopil.“

Ashley zahloubaně přikývla. „...Vždycky na něj můžu poštvat Kylu...“

„Já to slyšela,“ řekla její mladší sestra, když přišly s Chelsea ke stolu a posadily se ke svým obědům.

„Co jsme prošvihly?“ zeptala se tmavší dívka.

Spencer na Chelsea zmateně pohlédla. „Co tím myslíš?“

„Na chodbách to v podstatě bzučí, že si seřezala Aidena,“ informovala je Kyla. „Bylo na čase. Byla jsem připravená udělat to sama.“

„Drbu konkuruje jen Ashleyina balada pro Madison,“ pokračovala Chelsea. „Docela představení, co jsem slyšela. Promiň, že jsem to prošvihla.“

„No, myslím, že pokud se přenese přes tohle, mohla bych pro tebe vyplodit přídavek...“

Umělkyně se zasmála. „Ta holka se k tobě nepřiblíží ještě alespoň tejden po tomhle.“

„Né, dávám jí den. Nejvejš,“ předpovídala Ashley. „Pak zase bude jako holubí hovno na zrovna umytým autě.“ To konečně rozesmálo Spencer, což přimělo brunetu, aby se na ni lehce usmála, a stiskla její koleno. „Víš, že je to pravda.“

„Nikdy jsem nepochybovala, že sdílíte schopnost jedna druhou vytočit.“ Vědomě mžourala. „Myslím, že si to obě tajně užíváte, protože vás to spojuje.“

„Tajně? Pch, je to to nejlepší z části mýho dne bez Spencer.“

Přiznání vydělalo cukrování Chelsea a Kyly a polibek na tvář od milenky. Zbytek oběda uběhl běžnou konverzací čtyř kamarádek, a po celou dobu, Ashleyina ruka nepustila Spenceřinu.

39

Sobotní ráno. Konečně.

Školní dny byly zaplaveny reportéry a novináři, kteří v podstatě odchytávali Ashley a Spencer kvůli rozhovorům. Školní večery byly zaplněny náročnými doháněcími schůzkami (přerušovanými náročnými muchlovačkami). Spánek byl neklidný, každé chyběla přítomnost té druhé. Dívky byly vyčerpané a obě se těšily na nadcházející klidný víkend.

Vyhlídka byla částečně zmařena, když je místní talk show pozvala na brzy ráno. Brzy jakože na vysílání o sedmé. Vysílání o sedmé, čili ve čtvrt na šest měly být na místě.

Bylo skoro deset, když se Ashley dotrmácela zpátky do svého domu, poté co vysadila Spencer u Carlinů. Její unavená mysl váhala mezi kávou a spánkem, když procházela vstupní halou. Když vešla do obýváku, uviděla Kylu v jóga módu.

„Jaká byla talk show?“ zeptala se mladší bruneta, vyhlížeje z pozice.

„Sledovalas to?“

„Možná. Nějak jsem ztrácela pozornost, když se pořád vyptávala na váš vztah.“

Ashley zasténala. „Bože, ta mrcha byla krutá.“ Nasadila špatný venkovský přízvuk. „‘Takže, slečno Davies, povězte nám. Ovlivnila otcova předčasná smrt vaše sexuální vztahy s jinými dívkami? Slečno Carlin, byla to hrozba smrti, co vás zahnalo do náručí jiné dívky?‘Co to kurva? To jako vážně?“

Kyla se smála. „Líbily se mi tvý odpovědi. Zejména, když tě museli vypípávat.“

„Kdo mohl vědět, že nemůžeš říct ‚hrozba penisu‘ v ranní talk show? Každopádně, později během dne pojedu za Spencer.“

„Nechápu, jak s tebou ta holka vydrží...“ mumlala Kyla.

„Má dobré podněty,“ vysvětlovala křenící se Ashley. „To vydržet s tebou, to je úplně jinej příběh.“

„Hele, kdo ti dělá ráno kafe?“

„Hospodyně, potom, co jsem se málem zadusila těma tvejma chcankama.“

Mladší sestra se ušklíbla a vyplázla na ni jazyk, což ji Ashley ochotně oplatila. V tu chvíli do pokoje vešla Christine a vypadala docela opáleně po svém karibském výletě.

„Kylo, drahoušku, jak bylo–Ach. Ashley. Nevěděla jsem, že jsi tady.“

Ashley se rozhlédla kolem. „Hm, žiju tady?“

„Ovšem, ale předpokládala jsem, že budeš někde z jednou ze svých...kamarádek.“

„Vlastně jsem se zrovna vrátila z rozhovoru, co jsme se Spencer měly. Však víš, o Kanadě?“

„Doufám, že si pamatuješ, jak se usmívat, zlato.“

Ashley vzdychla. „...jo, vždycky...jak bylo v Karibiku?“ zeptala se bez zájmu.

„Mohlo to být lepší za tu cenu, co jsem zaplatila. Ale potkala jsem toho nejúžasnějšího...“

Ashley svoji matku rychle přerušila, tuhle historku už slyšela tolikrát od doby, co Raife odešel. Zakroutila očima na Kylu a zatímco Christine drmolila, odešla z místnosti a vešla do kuchyně, kde našla konvici kofeinu, která na ni čekala. Přes všechny urážky, Kyla vlastně dělala opravdu dobré kafe.

O několik hodin později stála Ashley na schůdcích Carlinovic domu. Cítila se zvláštně, když zazvonila na domovní zvonek po takové době. Byla tu sice několikrát v minulých dnech, ale to vyprovázela Spencer ze školy. Teď čekala, až se dveře otevřou. Dveře, kterými se v minulosti plížila, ze kterých byla vyhozena, kterými byla pozvána dál, které jí byly zabouchnuty před obličejem, to vše pro mladou blondýnu, žijící na druhé straně.

Netrvalo dlouho a uvítala ji Arthurova usměvavá tvář. „Á, ahoj, Ashley. Pojď dál.“ Muž poodstoupil a otevřel dveře dokořán, aby mohla bruneta projít. „Spencer je nahoře v pokoji. Pokračuj nahoru.“

„Díky, pane C.“

Vylézaje po schodech, mohla Ashley slyšet známý zvuk sourozenecké hádky, linoucí se z pokoje její přítelkyně. S pobaveným úšklebkem se opřela o rám dveří a poslouchala.

„Glene, ty blbečku!“

„Hele!“

„Říkala jsem ti, abys nestahoval porno do mýho počítače!“

„Já nestahoval!“

„Ach, takže slečny ‚Kurvičky z Beverly Hills 9021‘ jenom záhadně spadly na mojí plochu, zatímco jsi hrál Warcraft?“

„Hm...jo?“

„Zakurvi si svůj vlastní počítač!“

„Můj se rozbil!“

„To není můj problém!“

„No, teďka je!“

„Dostaň ty odpornosti z mýho počítače!“

„Udělej si to sama.“

„Fuj, ne!“

„Spencer, jsi homosexuálka. Myslel jsem, že máš holky.“

„To neznamená, že chci vidět nahatý děvky v nekřesťanskej pozicích, jak se mi roztahujou po monitoru!“

Chlapec vypadal zmateně. „...proč ne?“

„Glééééne!“

„Coooo?“

„Nebuď takovej debil!“

„Nebuď taková fňukna!“

„Kreténe!“

„Fracku!“

„Úchyláku!“

„Lesbo!“

„Osino v zadku!“

Glen si konečně všimnul brunety, šklebící se ve dveřích. „Ashley.“

Spencer spolkla další nadávku, kterou měla na jazyku a zmateně na něj zamžourala. „...co?“ Následovala bratrův pohled a střetla se s hnědýma očima, rozjařenýma veselím. Její tvář se rozjasnila. „Čau!“

Ashley se vloudala do pokoje. „Dobrý vidět, že si vy dva vážně užíváte tohle bratrsko sesterské sbližování.“

Bruneta políbila Spencer na tvář a Glen využil rozptýlení, aby se pokusil vyklouznout.

„Glene, ty sračko, vrať se do prdele zpátky!“

„Sakra ne! Nechci vidět svojí sestru, jak si to rozdává!“

„Zbav se těch svých štětek!“

„Starej se o svou vlastní!“ S tím vběhl Glen do svého pokoje a práskl dveřmi.

„Nejsem ten, kdo chodí se štětkama!“ křičela Spencer, když zavírala vlastní dveře. Dopadla na židli před svým notebookem. „Uf, ten sráč.“

„Vypadá to, že je vše zase normální, tedy,“ hádala Ashley.

„S ním a s tátou jo. Máma mě ale pořád nepouští z dohledu. Vlastně zůstala v noci doma, místo aby byla v nemocnici. Divný.“

Bruneta se postavila za blondýnu a prsty si automaticky začala pohrávat s pramínky zlatých vlasů. „To je ale dobrý, ne?“

„Jo, snad,“ odpověděla Spencer neurčitě, zatímco procházela počítač při hledání Glenových nechutných souborů. „Je určitě dobrý vědět, že mě zatím nepřipoutala k posteli.“ Obrázek příliš obdařené nahé dívky v nepřirozeně vyhlížející póze vyskočil. Obě dívky sebou škubly a blondýna obrázek rychle zavřela. „Fuj, a tohle kluky vzrušuje?“

„Kluky vzruší i linoleum,“ připomínala jí starší dívka a rozhodla se, že si sedne na postel.

„Pravda.“ Spencer smazala soubory a otočila se i s židlí k ní. „Co tvoje máma?“

Bruneta se namíchla. „Nemyslim si, že si vůbec všimla, že sem pryč.“

„To mě mrzí.“

„No co.“ Ashley si lehla na záda, nohama klátila o okraj postele a zírala do stropu. Matrace se prohnula, když si Spencer poklekla vedle ní. „Nevím, proč pořád čekám, že se změní.“

Blondýna propletla své prsty s Ashleyinými, ale než mohla odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře. „No?“

Dveře se otevřely, a Paula vkročila do pokoje. „Všechno v pohodě mezi tebou a Glenem, Spencer?“

Mladší blondýna nad tím mávla rukou. „No jo. Jenom byl svým obvyklým otravným já. Tak nějak je to hezký, vlastně.“

Paula se s porozuměním drobně usmála. Obrátila svoji pozornost k brunetě, vypadaje trochu nesvá. „Hm...Ashley. Zůstaneš...na večeři? Budeme rádi...“

Překvapená dívka zadrmolila, když se posadila. „Hm, jistě, ráda.“

„Dobře. Večeře bude za půl hodiny.“ Starší žena se otočila k odchodu, pak zaváhala. „...a můžeš zůstat přes noc, jestli chceš.“

„Jestli...“ Ashley vrhla postranní pohled na Spencer, „je vše pořádku mezi vámi a Spencer...“

Paula přikývla. Když se za ženou zavřely dveře, Ashley a Spencer si vyměnily pohledy s rozpačitými úsměvy a zvednutými obočími. Obě si myslely stejnou věc.

„Kdo byl sakra tohle?“

Večeře nebyla tak hrozná, jak dívky očekávaly. Po tradiční modlitbě před jídlem (během které zůstala Ashley moudře potichu), spustil Glen historku o nedávné nehodě v obchodu se sportovními potřebami, zahrnující atraktivní hráčku softbalu a předvádění pálek. Posměšný Ashleyin výraz přiměl chlapce k tomu,aby ji škádlil ohledně jejího malého hudebního představení na nádvoří, které se převyprávěním dostalo dokonce až k němu do obchodu.

Se smíchem, který se rozléhal kolem jídelního stolu si Spencer nemohla pomoct, ale cítila, že rodina je znovu pohromadě. Byla tak s úsměvem zamyšlená, že ani neslyšela, že jí otec pokládá otázku. Až Ashleyino šťouchnutí a Glenovo ‚Země volá Spencer‘ ji vytrhlo z omámení.

„Promiň, co?“

Arthur se usmíval. „Ptal jsem se, jestli máte s Ashley domluvené nějaké další rozhovory na tento víkend.“

„Ach, doufám, že ne. Už jsem unavená ze všech těch debilních otázek na jedno brdo, a dokonce ani nejsou o tom přežití. Však víte, jací tihle lidé jsou. Chopí se čehokoliv, o čem si myslí, že to prodají jako velký příběh.“

„Takže, pochopitelně se všichni neustále vracejí s otázkou na ‚nás‘“, doplnila ji Ashley s uvozovkami ve vzduchu a očima v sloup. „Nikdy je nezajímá skutečnost, že jsme málem umřely. Víc se soustředí na to, aby to celé proměnili v laciný románek. Vážně nás na tom dneska ráno dusila.“

„A já nikdy nevím, jak na tyhle otázky odpovídat,“ pokračovala Spencer. „Naštěstí pro mě, Ash má rychlý jazyk.“

Čtyři páry očí se natočily, aby na ni zíraly – Arthurovy se stěží skrývaným pobavením, Pauliny se stěží skrývaným zděšením, Ashleyiny a Glenovy se směsicí obojího. Ještě než zachytila jejich pohledy, tak blondýna zrudla, když si slova znovu přehrála v hlavě. „Ech, pro různá vyjadřování...“ mumlala a zakryla hlavu do dlaní.

Ashley nabodla vidličkou mrkev a strčila ji do pusy, snažíce se nesmírně těžce – a nesmírně neúspěšně – potlačit úšklebek. Když spolkla sousto, odkašlala si.

„Jo, no jestli je jedna věc, kterou jsem se naučila jako dcera rockové hvězdy, pak to, že tahle rychlá vynalézavost,“ zdůraznila a sarkasticky pohlédla na Spencer, „je ten nejlepší způsob, jak uspokojit paparazzi.“

Přes Ashleyinu snahu se nad stolem usadilo trapné ticho. Nevědomky napodobujíce brunetu odkašláním si, Paula vstala ze židle.

„Kdo si dá dezert?“

Když začla žena sklízet nádobí ze stolu, Ashley také vstala. „Paní C, já vám s tím pomůžu.“

Paula se upřímně usmála. „Díky, Ashley.“

„Slepičí mozečku,“ zašeptala bruneta Spencer do ucha, když sbírala její talíř.

Spencer se do ní zabodla pohledem. „Vlezdoprdelko.“

Když bylo po večeři, navrhl Arthur rodinný herní večer, což vedlo k velmi soutěživému klání v Pictionary, holky proti klukům. Nepříliš překvapivě dívky vyhrály. Vítězné tanečky si vynutily posměšky, což vyústilo v honičku Spencer a Glena po schodech nahoru. Arthur je následoval, aby se ujistil, že se sourozenci nezačnou doopravdy hádat, a Ashley s Paulou zůstaly, aby sklidily hru.

Bruneta promluvila první. „Hm...když mi řeknete, kde jsou lůžkoviny navíc, můžu je prostě popadnout později, ať nemusíte.“

Žena vzhlédla od své činnosti s evidentním duševním konfliktem, viditelným v očích. „...nemusíš spát na gauči.“

„Aha...tak tedy v garáži?“ vtipkovala Ashley s nervózním úsměvem.

„Můžeš...zůstat v Spenceřině pokoji.“

Dívce málem upadla čelist na podlahu. „Opravdu?“

Paula vypadala, že se snaží uklidnit svůj dech. „...ano.“

Ashley sledovala, jak matka dokončuje úklid obýváku a otázka ji pálila v hlavě. „...Paulo? Proč jste na mě tak milá?“

„Miluji svoji dceru, Ashley. Přiznávám, že když mi Arthur řekl, že odlétá pryč ze země s tebou, nebyla jsem...ani trochu nadšená. A samozřejmě, co se stalo potom...inu, to byla matčina nejhorší noční můra. Po ztrátě Claye by to bylo víc, než bych mohla unést, kdybych ji ztratila také.“ Blondýna se odmlčela, aby sesbírala myšlenky. „Spencer mi řekla o všem, co jsi pro ni udělala. A...někdo, kdo vykazuje takovou míru obětavosti a starostlivosti...nemůže být tak špatný pro moji dceru. Nebude to jednoduché, ale já se budu snažit, aby Katolička, co je ve mně, do toho dále nezasahovala.“

Ashley nechala slova působit. Potom spontánně Paulu zprudka objala. „Děkuju. Ani nevíte, co to znamená pro Spencer. A pro mě.“

Žena krátce objetí opětovala. „Je to moje holčička. Jenom jsem vždy chtěla, aby byla šťastná a v bezpečí...i když ona a já máme rozdílný názor na to, co to znamená. Ale...možná je na čase, abych svůj názor pozměnila.“ Oddechla si. „Teď běž. Jsem si jistá, že tě Spencer čeká, pokud nemá příliš práce se zabíjením Glena.“

„Dobrou, paní C.“

„Dobrou, Ashley.“

Na schodech prošla kolem Arthura s dalším ‚Dobrou‘ a vešla do Spenceřina pokoje. Našla blondýnu se sundaným závěsem, jak se převléká do spacího oděvu ve své posuvné skříni.

Bruneta přišla za ní a políbila ji na rameno. „My jsme v Twilight Zone?“

„Proč?“

„Tvoje máma mi právě řekla, že dnes můžu spát tady.“

Spencer šokovaně vytřeštila oči. „Vážně?“

„Jo, připravuje ti lůžko na gauči,“ odtušila Ashley s kamennou tváří.

„Děvko.“

Bruneta se zakřenila a nos se jí pokrčil. „Můj bože Spence, nemyslím, že jsem tě někdy slyšela tak sprostě nadávat za celou dobu, co tě znám.“

„Glen je odborník v nasírání mě.“

Když vklouzla do tílka a šortek, které jí poskytla blondýna (šklebíce se přitom nad nedostatkem nahoty), sedla si Ashley vedle Spencer na kraj postele. „Takže...na co jsi myslela předtím u veřeře?“

Mladší dívka se nesměle usmála. „Jenom mám pocit jako...že se všechno vrací zpátky do normálu, víš?“

„Je to bezva pocit, že?“

„Jo.“

„Víš, co je taky bezva pocit?“

„Co?“

Ashley něžně uchopila blondýnu za bradu a spojila jejich rty. Poddajné, ale žádoucí. Prsty vklouzly do vlasů, zatímco jazyk pátral po svém společníkovi. Když Spencer cítila, že je bruneta stahuje dolů, zasténala Ashley do úst.

„Ash...“ Bruneta se sklonila, aby kousla Spencer do krku, a tiché zavrčení bylo její jedinou odpovědí. „Moje máma tě nechává spát poprvé v mém pokoji. Nemyslím, že bychom to měli oslavit sexem.“

„Ale já tě chci.“

„Jsem přímo tady.“

„Nedostatečně blízko. Příliš mnoho oblečení.“

Spencer se zakřenila, když zatoulaná ruka vklouzla pod její tričko. „Ashley.“

S frustrovaným povzdechem starší dívka povolila. „Jo, já vím. Máš pravdu.“ Ashley zalezla pod pokrývku a uvelebila se klidně podél Spencer. „Takže, myslíš, že tě Paula pustí zítra ven?“

„Možná. Proč?“

„Doufala jsem, že bychom si mohly...vyjít nebo tak něco.“

„A co budeme dělat?“

„To je překvapení.“

Spenceřiny oči se zúžily. „Není to výlet do Caba, že ne?“

„Ne, bože. Měj ve mě trochu víc důvěry.“

„Fajn, promiň.“ Pauza. „Havaj?“

„Ne.“

„Jamajka?“

„Ne.“

„Maui?“

„Ne! Ježiši, Spencer.“

„Chacha.“

Ashley stiskla blondýnin bok. „Tady někdo chce znova na romantickou dovču?“

„Ne. Jenom se ujišťuju.“

„Hmhm.“

„Jdi spát, Ashley.“

Ashley se posunula a její ruka sklouzla z dívčina boku. „Ano, drahá.“

„Hm...Ash?“

„Co?“

„Nepřípustné umístění ruky.“

„Nevím, o čem to mluvíš.“

„Tak nějak ji máš pod mým pasem.“

„Ach, vážně?“

„Jenom trochu.“

„Heh. Zvláštní.“ Ashley rozvážně vytahovala ruku nahoru, a její prsty se ztěžka vlekly po Spenceřině pokožce. Měla radost ze Spenceřina rozkošnického zasyčení a přendala ruku na blondýnino rameno. Jemný polibek a mrsknutí jazykem umístila přímo pod ucho mladší dívky. Náhle se zabořila do dívčina krku a pak ji rychle a cudně objala. „Dobrou, Spence.“

Chvilku bylo ticho, než Spencer nahlas vydechla vzduch, který tak dlouho zadržovala. „Koketo.“

Ashley se jen zašklebila.

Poznámky překladatele:

Pictionary – hra, ve které se hráči snaží uhodnout výraz, který jim jejich spoluhráč kreslí.

The Twilight Zone – seriál, původně z roku 1959, se sci-fi a hororovými zápletkami. ž

40

„Takže, hodláš mi říct, o čem tohle je?“

„Ne.“

„Prosím?“

„Ne-e.“

„Pěkně prosím?“

„Ech, ty už žadoníš? To bude novej rekord.“

„Ash.“

„Co?“

„Nehraj si na nevinnou. To líp sluší mě.“

„Chtěla bys radši sexy nezbednou?“ navrhovala Ashley s nejsametovějším tónem, jakého byla schopná.

„Já bych radši pravdivě upřímnou.“

„To je nudný.“

„Myslíš, že jsem nudná?“

„Ne. Myslím, že tvůj nedostatek dobrodružství je nudnej.“

„Měla jsem docela dost dobrodružství na celej další život, díky.“

„Vidíš? Nuda.“

„Nepřesvědčuješ mě, abych chtěla jít s tebou.“ Spencer mávla rukou, když Ashley začala špulit. „Pf, no dobře.“

Ashley se praštěně zakřenila a trošku povyskočila. „Juj.“

Blondýna obrátila oči v sloup nad tím dětským chováním a obezřetně sledovala, jak její milá vytahuje dlouhý pás hedvábné látky ze své kapsy. „Zavážeš mi oči? Vážně, Ash?“

„Jo. Výstřední, co?“ Ashley přešla za Spencer a zakryla blondýně oči svýma rukama, s látkou visící jí mezi prsty. „Důvěřuješ mi?“ zamumlala svojí milé do ucha.

„Ano.“

S úsměvem Ashley zlehka umístila polibky na Spenceřino ucho, krk a rameno. Opatrně přetáhla pásku přes oči vyšší dívky, a ujistila se, že nezachytila blonďaté vlasy do volného uzlu. Znovu se postavila před Spencer a políbila ji na obě tváře. Zlehka přejela její rty svými, a usmála se, když se druhá dívka reflexivně pokusila o větší kontakt. Na místo toho, bruneta políbila blondýnino čelo.

„Žádný vykukování.“

Když navedla Spencer, aby se usadila do jejího Porsche, hupsla Ashley na sedadlo pro řidiče a nastartovala. S teplými slunečními paprsky a větrem, který se hnal kolem nich, jely mlčky, předjímajíce (nebo rozmýšlejíce) co je čeká. Ashleyina ruka zůstávala na Spenceřině koleni, aby se necítila tak izolovaná se zavázanýma očima.

Když konečně zaparkovala, odepla bruneta oba jejich pásy. „Pamatuješ si, jak sis poprvé uvědomila, že jsi na holky?“ zeptala se tiše.

Blondýna se usmála té vzpomínce. „Na pláži. Jak bych to mohla zapomenout?“

Ashley něžně odstranila pásku a Spencer zamrkala proti ostrému slunci. Když si její oči přivykly na světlo, uvítal ji pohled na oceán. První čeho si všimla, bylo to, že celá pláž, včetně známého mola, byla opuštěná.

„Pronajala si celou pláž?“

„Kousek. Pronajala bych pro tebe celý kalifornský pobřeží, ale došlo mi, že by to nebylo fér vůči ostatním,“ vysvětlovala dívka troufale.

Spencer se snažila skrýt svůj úžas. „Nemám sebou plavky.“

„Kdo říká, že je potřebuješ?“ pronesla Ashley svůdně a zavrtěla obočím. Rychle vyskočila z auta, zatímco se blondýna smála.

Spencer si dala na čas, než vylezla z Porsche, a stále žasla nad prázdnotou pláže, na dobrý kilometr na obě strany od mola. Oceán se rozléval po písku v mírných vlnkách. Obloha byla jasná a modrá. Rackové jim létali nad hlavami, unášeni teplými vzdušnými proudy nad pobřežím. Spencer to tolik připomínalo ten den z minulého roku.

Nafukovací míč ji praštil do hlavy.

To bylo nové.

„Pojď, ty loudale!“ volala na ni šklebící se Ashley. „Pospěš si!“

S tím se bruneta rozeběhla po písku, neboť věděla, že ji blondýna bude honit s míčem v ruce. Samozřejmě, že i když měla jednu ruku v závěsu, zamířila Spencer dobře, a Ashley brzy ucítila na zádech nahuštěný projektil. Hra pokračovala, dokud Ashley nemusela pro balon do vody, přičemž si namočila lem svých šortek. Obě se posléze uchýlily na jejich místo pod molem a Spencer zůstala civět nad tím, co na ně čekalo.

Na písku byla rozložena deka a vedle stál chladící box, naplněný jídlem na piknik. Na betonovém podstavci jednoho ze sloupů mola ležel bezdrátový reproduktor, ze kterého se linula příjemná hudba.

„Ty jsi prostě v srdci beznadějný romantik, viď?“

„Musíme tohle zase probírat? Dračice a dáma a všechny další věci, co začínají na ‚d.‘“

„Aha, tak seš tedy dylinka?“

„Cože!? Nejsem!“

„Ale jo cukroušku, tak trochu jsi.“

„Fajn. Zrovna jsem ti chtěla předvést svůdný tanec, ale jsem si vcelku jistá, že dyliny něco takového nedělají.“

„Takže mi předvedeš dyliní tanec?“

„Nesnáším tě.“

Ashley brblala se zkříženýma rukama, a její spodní ret se trochu vysunul dopředu, takže se Spencer musela zasmát.

Blondýna se překvapivě nahnula dopředu a lehce kousla ten odstávající ret, přičemž měla na tváři široký úšklebek.

„Nějaká divoká ne?“

„Těžko se odolává, když jsi takhle roztomilá.“

Hnědé oči se vypoulily. „JÁ NEJSEM–“ Silný polibek utlumil Ashleyin protest, a rejdící jazyk ji utišil docela.

„Takže, co máš v chladničce?“ zeptala se Spencer, když se odtáhla od omámené brunety.

„To znělo oplzle.“

Zjevně však ne tolik omámené. „Tobě zní všechno oplzle, Ash.“

„Já nemůžu za to, jak mi pracuje mysl. Zvláště, když mě takhle políbíš.“ Ashley poklekla před chladící box, sundala víko a začala vytahovat jeho obsah ven. Nasadila špatný francouzský přízvuk. „Vybrala jsem dnes pro Vás to nejdelikátnější francouzské bílé víno. Přímo z la France.“

„Francouzské víno z Francie,“ opakovala Spencer a snažila se vypadat skutečně zaujatě. „Jak neobvyklé.“

Ashley pokračovala s přízvukem, i když se u toho šklebila. „Že? K tomu zde máme francouzskou bagetu s máslem. Na dezert máme čerstvé jahody–“

„Z Francie?“ dobírala si ji blondýna.

Ashley se na ni podívala nasupeně, ale dokončila větu. „–s čokoládovou polevou. A jako hlavní jídlo jsem připravila kuřecí těstovinový salát Caesar.“

„Tys udělala těstovinový salát?“

Bruneta přikývla. „Oui.“

„To není francouzský.“ Spencer podezíravě zúžila oči. „...není to kupovaný?“

„Hele!“ praštila ji Ashley hravě a její přízvuk byl pryč. „Možná jsem bohatá a rozmazlená, ale pořád můžu vařit.“

„Když to říkáš… Ashlyjé.“

„Myslíš si, že jsi vtipná, Spencér?“

„Ne tak vtipná jako tvůj otřesný přízvuk.“

Bruneta zakňourala sotva srozumitelně. „Děvko.“

„Trapko.“

Ashley se zdála ještě více uražena tou jednoduchou nadávkou. „Já si udělám takovou těžkou práci, abych nám zařídila dokonalý rande, a všechno co děláš je, že si ze mě děláš srandu? Dobře, víš ty co?“ Vytáhla jeden talíř, jednu skleničku a jednu sadu příborů. „Nic ti nedám.“

Spencer jí to nerozporovala. „To měl být dvojí význam, slečno Davies?“

„Možná.“

Blondýna lhostejně pokrčila. „Uvidíme, jak dlouho to vydrží.“

Ashley si pro sebe reptala, zatímco nandávala jídlo na svůj talíř, a občas vrhla nasupený pohled po Spencer. Úsměv, který probleskoval brunetiným zakaboněným výrazem, se proměnil v nos krčící úšklebek poté, co se blondýna naklonila a políbila ji na tvář. Ashley podala Spencer talíř s jídlem, a sklenka s vínem následovala brzy poté.

Jídlo doprovázely obvyklým smíchem a šaškárnami (vyprovokovanými Ashley, která začala házet krutóny). Reproduktory je nepřestávaly zásobovat tichými melodiemi, a když se naplnily těstovinovým salátem, vytáhla bruneta Spencer na nohy pro tanec. Nejdříve jen tak dováděly s přihlouplými úsměvy a otočkami. Nakonec ale skončily v pomalém kolébání.

Se svojí zdravou rukou omotanou kolem milenčina krku, zírala Spencer do hnědých očí. „Ash, snažíš se, abych se do tebe zamilovala?“

„Musím se snažit?“ Ashleyina rozhořčená odpověď narazila na škádlivý úšklebek a ukloněnou hlavu. Nezdolná kombinace přiměla brunetin předstíraný naštvaný výraz k rozplynutí. „Jsi dneska hnusná.“

„Ale je to sranda. Jsi tak snadný terč.“

„Já?“ Bez varování se Ashleyiny ruce vnořily pod blondýnino triko a její prsty se rozkošnicky šinuly vzhůru. Blondýnino zalapání po dechu nepřehlušil docela ani křik přelétajícího racka. „Řekni Spence, nešla jsi do vody, když jsem se nedívala?“

„Ne, proč?“ Se zvednutým obočím bruneta sarkasticky olízla špičku svého prstu. Spencer prudce zrudla a sklonila svoji hlavu k brunetiným opáleným tvářím. „Nemůžu si pomoct s tím, co se mnou děláš, Ash,“ zašeptala do jejího ucha.

Jakýkoli záměr na další škádlení vymizel z brunetiny mysli s tímto jednoduchým a opravdovým vyznáním. Ashley otočila hlavu a zmocnila se Spenceřiných rtů, již zcela pohlcena závratnou touhou. Vedla je vzájemná potřeba, poté co je škola, úkoly, rodina a rozhovory držely od sebe skoro věčnost (osm a půl dne, ale kdo to počítá?) Zbavily se oblečení, Spenceřin závěs odhodily stranou a blondýna stáhla Ashley dolů na sebe, přičemž se jejich rty lačně setkaly.

I když si užívala náročný polibek, měla bruneta jiné plány. Posadila se rozkročmo přes Spenceřiny boky a zašklebila se, když blondýna zakňučela na protest. Dosáhla rukou na chladící box a vytáhla z něj dvě vaničky. Jeden s jahodami. A druhý s čokoládou.

Potemnělé modré oči sledovaly se zvědavostí, jak Ashley vybírá jahodu a namáčí ji do polevy. Když se čokoládou pokryté ovoce dotklo jejich rtů, Spenceřin jazyk vystřelil, aby okusil tu sladkost jako první. Její oči zůstávaly viset na Ashleyiných a hnědé zorničky téměř zčernaly, když bruneta sledovala otevřená ústa svojí milé.

Ashley se otřásla a upamatovala se, jaký byl její původní záměr. S napůl snědenou jahodou si razila cestičku po Spenceřině bradě, přes krk, a mezi prsa a čokoláda zanechávala svoji stopu. Ďábelsky se zakřenila, když mladší dívka zvedla obočí. Ohnula se a slízala čokoládovou stezku ze Spenceřiny hrudi až k čelisti, aby její jazyk ukončil putování vklouznutím do blondýniných otevřených úst.

Když se znovu posadila, zhltla Ashley pozůstatek jahody a přiměla se přehnaně zasténat, když si olizovala prsty. Usrkávaje víno ze sklenice, se bruneta trochu pohnula, což přimělo dívku pod ní k ne tak předstíranému stenu.

„Ty jsi taková koketomrcha, Davies.“

„Miluješ to.“

Jejich rty se k sobě přilepily, jazyky se potkaly a smísily sladké chutě jahod, čokolády a vína. Ashley se odtáhla s úšklebkem a vzala další kousek červeného ovoce, ale když se znovu střetla s blondýniným pohledem, uvědomila si, že má sama čokoládovou šmouhu na levém prsu.

„Jejky.“ Spencer zachovávala svůj sladce nevinný výraz, zatímco si pomalu olizovala polevu ze svých prstů. „Chceš, abych to udělala za tebe?“

„Udělej, prosím.“

Blondýna se posadila, rty se přicucla k poddajné, čokoládou polité kůži, a jazykem olizovala naběhlý pupen. Silné prsty se jí zapletly do vlasů a Ashley se vyklenula proti Spenceřiným ústům se zaskuhráním.

Oceán byl jediným svědkem, a ozvěny jejich tichého milování pohltil zvuk jeho neutuchajících vln.

Poté, co ukončily svůj výlet na pláž, jely do Daviesovic sídla, kde zrovna náhodou jak Kyla, tak Christine nebyly. Po rychlé sprše (rychlé ve smyslu více než hodiny rychlovek), kdy ze sebe smyly písek a pot (a čokoládu), se dívky převlékly do čistého.

Bruneta sledovala se zvláštním úsměvem Spencer, jak si rukama prohrabuje své mokré blonďaté vlasy. Neprošlo to bez povšimnutí.

„Co je?“

Starší dívka přesunula svoji váhu z nohy na nohu. „Něco pro tebe mám. Musím pro to dojít, budu hned zpátky.“ Ashley vyběhla z pokoje a brzy se vrátila s oběma rukama schovanýma za zády. „Kterou ruku?“

Výběr si evidentně žádal hodně rozmýšlení, a tak se Spencer rozhodla po dlouhé odmlce. „Levou.“

Se zazubením jí bruneta podala rudou růži na dlouhém stonku. Mladší dívka vyšpulila ústa, když přijímala květinu a nadechla se líbezné vůně jejího květu.

„Co máš ve druhé ruce?“

Ashley skousla spodní ret s náhlou nervozitou, když vytahovala pravou ruku, ve které držela malou sametovou krabičku. Spenceřin výraz byl nečitelný, když vzala nabízenou schránku na šperky, jen nepatrný záhyb obočí napovídal menší obavu. S pohledem na svoji přítelkyni blondýna odklopila víčko krabičky.

Chráněný černým molitanem v ní seděl platinový prsten se safírem, vklíněným mezi zaoblené konce obruče.

„Je v něm nápis,“ řekla Ashley potichu.

Zatímco Spencer luštila slova vrytá do hladkého kovu na vnitřní straně prstenu, bruneta úzkostně zkoumala reakci na blondýnině tváři, a rty měla stále neúprosně sevřené.

„Moje ZL. Moje láska. ZL?“

„Záchranné lano.“

„Ash...“ vydechla blondýna, prohlížeje si stříbřitý šperk. „Co to je?“

„No, tady v Americe tomu říkáme prsten,“ vysvětlovala bruneta sarkasticky. „Obvykle ho nosíme na prstu.“

„Jsi nějaká moc chytrá,“ kontrovala Spencer v dobré míře. Hned se však zase vrátila k vážnosti. „Jaký druh prstenu?“

Ashley sklopila pohled k zemi a pokračovala v kousání spodního rtu. Bázlivě znovu vzhlédla do Spenceřiných očí. „Prsten slibu. Rozhodla jsem se, že náramek není pro tebe dost, a navíc byl stejně potupen celou tou plesovou aférou, tak jsem ti chtěla dát něco jiného.“

„...je překrásný...“ mumlala blondýna.

Slova neutěšila. „Nezníš šťastně.“

Spencer poklesla ramena, zatímco stále zírala na prsten. „Jsme zpátky teprve týden... Věci pořád nejsou dokonalý, Ash.“

„Je nějaký vztah vůbec někdy opravdu dokonalý?“

Dívka se nečekaně zasmála. „Ne, předpokládám, že ne.“

„Myslím, že my se tomu ale můžeme zatraceně přiblížit. Spencer...“ Ashley si vzala zpět krabičku s prstýnkem, uchopila blondýnu za ruku a navedla ji, aby se posadila na kraj postele. „...dívám se do budoucnosti, a víš, co tam vidím?“

„Co?“

Slabý úšklebek se objevil v jejích rysech. „Vidím sebe jako úspěšnou rockovou hvězdu, s kupou žhavejch holek a kluků kolem sebe...“ Pro efekt se zarazila. „...kteří jsou všichni žárliví na tebe, protože jsi jediná, kterou kdy budu chtít. Nechci, aby tohle skončilo jako láska ze střední, jako nějaká dočasná záležitost kvůli mimořádným okolnostem. Chci budoucnost s tebou, Spence. Nic tohle nemůže změnit.“ Ashley zvedla blondýninu ruku, aby ji políbila. „Moje otázka na tebe je, co vidíš ty ve svojí budoucnosti?“

„No...já se vidím v práci, kterou mám ráda...jak občas zajdu na koncert Ashley Davies, a potom jdu domů s jedním z členů kapely, abychom spolu strávily žhavou erotickou noc vášně,“ dokončila Spencer s krajní vážností.

Starší dívka nezaváhala. „No, v tom případě by ses měla držet dál od bubeníka,“ odtušila s kamennou tváří. „Bejvají vlezlí.“

„Koho bys tedy navrhovala?“

„Zkusila bych hlavní zpěvačku. Jsou obvykle nejvíc sexy.“

„Ahá. To si budu určitě pamatovat.“

V ten moment se jejich pokerové tváře ztratily v úsměvech a Ashley zavrtěla hlavou s chichotem. „Víš, pro jednou jsem to myslela úplně vážně...“

„Já vím, a to mě vyděsilo.“ Spencer stiskla svojí milé ruku. „Ano, chci budoucnost s tebou. Nedokážu si představit svůj život bez tebe.“

„Vážně?“

„Vážně. Miluju tě.“

Namísto odpovědi Ashley vytrhla prstýnek z jeho plyšového zajetí, a něžně ho nasadila svojí milé na levý prsteníček. Když byl na místě, opřela čelo o Spenceřino. „Pasuje dokonale.“

Těžko říct, zda Ashley mluvila o tom prstenu nebo o nich dvou. Nejspíše o obojím. Blondýna zírala na svůj nově okrášlený prst, a široce se usmívala, dokud ji něco nenapadlo.

„Hele, jak jsi věděla mojí velikost?“

„Obchodní tajemství.“

„Co, máš snad měřidlo v tý svý...“

„Spencer Carlin, ty oplzlá dívko. Řeknu to tvojí matce.“

„Řekneš mojí matce, žes nasadila prsten na můj prst?“ pochybovala blondýna se zvednutým obočím.

Zděšení překonalo Ashleyin samolibý výraz. „...to je jedno.“

„Taky bych řekla. Nehledě na to, že vím o lepším způsobu jak využít tvůj čas.“

„A to sice?“

Spencer vzala z Ashleyiny ruky prázdnou krabičku a položila ji spolu s růží na stranu. Rychle si sedla obkročmo přes druhou dívku, položila ji na záda, a ruce jí přidržela nad hlavou. Bruneta souhlasně zamručela.

„Zbyla nám ještě nějaká ta čokoláda?“

Při posunu pod blondýnou ve snaze strategicky umístit své stehno se Ashley snažila vzpomenout. „Myslím, že jsme spotřebovali všechnu...ale máme nějakej med v kuchyni.“ Ani jedna neměla v úmyslu jít dolů pro něj. „Spence?“

„Jo?“

„Taky tě miluju.“

Obě se šklebily a spojily své rty, znovu počínajíce spletitý tanec, který tak dobře znaly. Obě věděly, že jejich budoucnost je navždy propletená, každá z nich spočívala v bezpečí svého záchranného lana.