Záchranné lano

Napsala: Snow Duchess, Přeložil: Swallowdale

Prolog

Někdy mám tenhle sen, že nasednu na první letadlo z L.A. úplně kamkoliv, jen pokud to bude pryč odsud.

Pamatovala si, jak to řekla Spencer ten den, kdy se vykašlaly na školu a šly na pláž. Ten den, kdy roztomilá nevinná blondýna přiznala, že se jí líbí holky. Ten den, který nastavil valící se vlny jejich rozvíjejícího se vztahu na nekolísající kurz.

Ten výrok zněl Ashley neúprosně v uších, pronikajíce skrze zadrhávající se vrčení motorů letadla. Je zábavné, jak ty nejmenší detaily a největší odhalení, promíchané ve zmateném flip booku, mohou být znovu prožity s přesnou jasností v průběhu pouhých sekund. Sekund, které odtikávají věčnost a stejně spěchají příliš rychle.

Ashley pohlédla na Spencer. Blondýna zírala z malého okénka vedle ní a její klouby ladily v bledosti s její tváří, jak silně tiskla opěradla na sedačce.

Natáhnuvše se skrze mezeru v malé kabině, Ashley položila svoji ruku na Spenceřinu.

Další chvíle jasnosti. Ta samá jiskra, jako když se jejich ruce poprvé dotkly.

Rychle a zoufale se prsty propletly a stiskly, lnuly k sobě, jako kdyby chtěly zadržet ty druhé od vyklouznutí. Blankytné oči se odtrhly od stejně modré oblohy a ponořily se hluboko do čokoládových tůňek. Oči tak známé a uklidňující, že Ashley cítila, že může zemřít šťastná, pokud zemře s pohledem na ně.

Ale ta vřelost, ten třpyt v nich byl pryč, nahrazen krutým úlekem strachu, který se, jak Ashley věděla, odrážel v jejích vlastních očích. Spencer se na ni tiše dívala a úpěnlivě prosila, aby to zastavila a spravila, co bylo špatně. Ten samý pohled, kterým ji obdařila tu osudnou noc na plese. Pohled, pod kterým Ashley znejistěla, a tudíž zničila nejlepší věc v jejich životech. Spravila by to, ale nemohla spravit, co bylo zničeno teď. Udělala jedinou věc, kterou věděla, jak udělat, odpověď zcela hodnou jména Ashley Davies.

Usmála se, sebejistě a upřímně. Ten čilý, nos krčící úsměv, který věděla, že Spencer milovala. Ne, ten který věděla, že Spencer stále miluje, neboť blondýna jí úsměv oplatila, tak jako vždy. To krátké uchechtnutí, které opustilo její rty zmizelo stejně rychle, jako přišlo, úsměv nahradil ztrápený výraz a Spencer obrátila svůj zrak zpět do okna. Safírový obzor se proměnil ve smaragdový prostor a blondýny ruka se zatnula v Ashleyině.

Zeleň venku získala detaily. Stromy. Větve. Listí a jehličí. První prudký náraz a výkřik od Spencer, ne poslední ze všech.

Zábavné jak v těchto několika sekundách mezi prvním a posledním nárazem, sekundách, které se vlekly bleskovým tempem, Ashley prožila celý svůj život. Stěhování do nového domu s matkou. Narozeniny, kdy jí Raife Davies dal její vůbec první kytaru. Noc, kdy zjistila, že je těhotná a ráno, kdy zjistila, že potratila. Den, kdy potkala Spencer. Jejich první rozhovor. Jejich první dotyk. První objetí. První pusa. Kradmé pohledy, šuškání a dotyky. Rty a ruce a jazyky. Slzy a omluvy a všechna „Miluju tě“.

Ashley otevřela pusu, ale slova ji zemřela na rtech nevyslovena a ona nevěděla, jestli to bylo, protože Spencer opět zírala do jejích očí, nebo protože svět kolem nich vybouchl do nedefinovatelných barev, zvuků, bolesti a temnoty.

1

(O 5 dní dříve)

„Cabo?“ ptala se Spencer, civějíce zmateně na papír v jejích rukou.

„No, vlastně si můžu dovolit celý Mexiko, kdybys chtěla,“ prohodila Ashley s hloupým úsměvem.

„O čem to plácáš?“

„Dědictví přišlo,“ vysvětlovala starší dívka tiše, „a já si myslela, že nejlepší bude, utratit ho společně na výletě. Žádný tlak, žádná očekávání. Jen ty a já na pláži, pijíce margarity.“

Pohled Spencer trochu zpřísněl. „Minulou noc si byla s Aidenem.“ Nebyla to otázka.

Ashleyin úsměv povadl. „Jak sem řekla, žádná očekávání.“

„Jaký to má potom smysl?“

„Dobře, s očekáváními,“ připustila bruneta. „Spencer… nechci to nechat, jak to je. Udělala jsem chyby, já vím. Velké, obrovské chyby, které pravděpodobně nebudu nikdy schopná napravit, ale musím to zkusit.“ Spencer stála tiše. „Prosím, Spence? Chci být schopná mluvit s tebou, a… a podlézat ti a pracovat na tom společně s tebou bez rozptylování a vyrušování. Však víš, škola, rodina…“

„Bývalí?“ dodala Spencer lhostejně.

Ashley se zarazila. „Jo.“

Blondýna zavrtěla hlavou. „Vidět tě s Aidenem… chtěla sem tě vážně nenávidět, za to co jsi provedla, Ash.“ Povzdychla si. „Ale nemůžu tě nenávidět, protože tě pořád miluju.“

Ashleiny oči se rozjasnily nadějí. „Znamená to, že jedeme do Caba?“

„Ne.“ Brunetina tvář opět poklesla. „Nemůžu s tebou jet do Caba, Ash, ale… jestli to myslíš vážně…“ Spencer se zhluboka nadechla. „Pokud někam pojedeme, musí to být něco mnohem méně sexy než Mexiko“, dokončila s malým úšklebkem.

Ashley vyšpulila rty, než se usmála. „Takže… co byste považovala za přijatelnou prázdninovou lokaci, slečno Carlin?“

„Nech mě to promyslet, jo?“

Ashley se rozzářila. „Jen ať to netrvá moc dlouho. V pátek začíná prodloužený víkend. Ideální čas vypadnout. A Spence?“

„No?“

Brunetin hlas se změnil v lehký šepot. „Nikdy se nepřestanu snažit.“

„Fajn.“ Mladší dívka přikývla. „Dobrou noc, Ash.“

„Dobrou, Spence.“ Když se dveře zavřely, pošeptala bruneta jejich dřevu, „Miluju tě.“

„Kanada.“

„Kanada?“

„Ano, slečno Davies, Kanada.“

Ashley zamrkala. „Nuže, gratuluji vám, slečno Carlin, myslím, že jste se právě rozhodla pro tu nejméně sexy destinaci ve světě.“

„Sklapni. Krom toho, není to tak trochu smysl?“

„Co ksakru v Kanadě může předčit pití margarit na plážích Mexika, svlečeni do naha?“ Na Spenceřino zvednutí obočí, Ashley potvrdila svůj předchozí dovětek. „Ovšem, byla bych nahá.“

Blondýna okázale protočila oči, než jí odpověděla. „Příroda.“

Bruneta vypadala zmateně. „Co není přírodního na tom být nahá na pláži?“

„Kempování, Ashley. Kempování v kanadské divočině.“

„Á…“ Pauza. „Nahé kempování?“

„Ashley!“

„Co?“

„O tom tenhle výlet není. Pamatuješ? Ty, já, jenom kamarádky?“

Ashley si odfrkla a zamručela. „Jo, nahý kamarádky.“

K jejímu potěšení se Spencer rozesmála. „Si nenapravitelná.“

Ashley pokrčila nenuceně rameny. „Jo, proto mě miluješ. A hej, dělala jsem si srandu: Chápeš, škádlení? Jak to kamarádky dělají?“

Spencer se na ní podívala pohledem příliš dvojsmyslným, aby byl pouze kamarádským. „Vůbec nezačínej se svým škádlením.“

V pořádku, probíhalo Ashley hlavou, už je to dávno, co jsem naposledy viděla tenhle pohled. Uklidni se, holka. Dýchej.

Ač měla radost, že to rozpustilé škádlení nevymizelo z jejich vztahu pod vlivem posledních událostí, připomnělo jí to, jak vzrušená může být z pouhého jejího pohledu.

Kdo je teď nenapravitelný? Znovu se vrátila k původnímu tématu. „Takže kempování, jo? Nebude tvoje máma vyšilovat? Držet tě zamčenou v pokoji, nebo tak něco?“

„Nebude, pokud pojedeme do Caba,“ pokrčila blondýna rameny. „Promluvím o tom s tátou. Potom musíme vymyslet, co budeme potřebovat.“

Starší dívka se zatvářila, jako kdyby vážně přemýšlela. „Hmm…jídlo…stan…spacáky…jídlo.“

„Jídlo už si říkala.“

Ashley pokračovala, jako kdyby Spencer neslyšela. „…potřeby na vaření, pasy, a…hmm…“

„Oblečení?“

„Ne, to není ono.“ Plesk. „Au, za co?“

Spencer jen zavrtěla hlavou s něžným úsměvem. Vzhlédla, aby uviděla Ashleyin zářivý úsměv, s rozkošně pokrčeným nosíkem. Blondýna si nemohla pomoci a usmívala se také, s hlavou lehce nakloněnou na stranu.

„Hele, měla bych jít. Mám úkol. Ale, zavoláš mi později?“

„Kdykoli.“ Ashley sledovala, jak Spencer vylézá z jejího kabrioletu. „Zatím, Spence.“

„Měj se, Ash.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že si nám zamluvila soukromý letadlo.“

„Jenom poslední vůle k údivu, že jsem to já.“

„Spíš údiv, že je tvejch dvanáct milionů dolarů z dědictví.“

„Dvanáct a půl, děkuji.“

„Óó, hrozně se omlouvám.“

Dvě dívky stály na přistávací ploše vedle malého červenobílého letadla, které by je mělo přepravit na sever do Kanady. Jejich tábornické vybavení a zásoby byly naloženy do nákladového prostoru dvěma letištními zaměstnanci.

Ashley si upravila své sluneční brýle. „Tak co říkala tvoje máma?“

„Hmm…“

„Řekla si jí to, ne?“

„No…“

„Spencer Carlin, já jsem v šoku.“

Blondýna se nervózně pohnula. „Táta říkal, že jí to řekne, až budeme ve vzduchu. Takže nebude moct přijet a zaparkovat před letadlem, nebo něco takovýho.“

„Ty dostaneš takovýho zaracha, až se vrátíš.“

„Do skonání věků. Budeš mi psát, ne?“

„Jasně, ale budu muset nejspíš dávat dopisy Glenovi, aby je doručil.“

„Jo.“

Ty dvě si vyměnily úsměv. Spencer obrátila svoji pozornost zpět k letadlu, ale Ashley držela své oči zaměřené na nádhernou blondýnu pár prodlužovaných okamžiků, než také odvrátila zrak.

„Takže do jaký provincie, že to jedem?“ uvažovala Spencer.

Ashley svraštila čelo. „Počkej… Kanada má provincie? Já myslela, že je to prostě, však víš…“ gestikulovala nechápavě rukama, „Kanada.“

„Ash-ley,“ zasténala Spencer a protahovala její jméno.

Ashley se drze usmála. „Ontario. Nějakej národní park, jehož jméno si nemůžu vybavit.“

Pohupovala se na špičkách. „Už jsou hotoví?“

„Tady je někdo netrpělivý.“

„Spencer, je šest ráno a už jsme tady hodinu.“

„Ó, ty jsi ospalá?“

„To si piš, sakra!“

Ashleyina vůle musela být božím zákonem, neboť k nim přistoupil muž ve středních letech v uniformě pilota. „Slečna Davies a slečna Carlin?“ Obě dívky na něj netrpělivě pohlédly. „Jmenuji se Jason a budu dnes vaším pilotem. Jsme připraveni vyrazit, jakmile vy budete.“

„Už bylo zatraceně na čase.“

Spencer položila Ashley ruku na rameno. „Myslím, že chce říci, že jsme hotovi vyrazit.“

„Skvěle. Nyní s vámi musím probrat pár věcí, standartní postup a všechno…“

Ashley neudržela pozornost, když Jason mluvil, ať už z nudy nebo z brnivého pocitu, který zanechala Spenceřina ruka, to nevěděla. Nejspíše z obojího. Věděla, že by měla poslouchat. Bylo to určitě důležité a tak se snažila soustředit na to, co pilot říkal. Pochytila něco o bezpečnostních pásech a záchranné soupravě, ale když Spenceřina ruka zavadila o její, jak blondýna změnila postoj, její mysl se opět rozletěla pryč. Bude to rozhodně zajímavý víkend.

Když se dvě dívky usadily v malém letadle, Spencer dloubla Ashley hravě do ruky.

„Poslouchala jsi ho vůbec?“

„Snažila jsem se,“ Ashley téměř zafňukala. „Přísahám!“ Když blondýna protočila oči, uculila se bruneta potutelně. „To ten vliv, jaký máš na moje smysly.“

„Ehm“

Když se ocitly ve vzduchu, Spencer sáhla do kapsy svých džín. Zamračila se a zkontrolovala druhou kapsu. Když shledala obě prázdnými, zkusila zadní kapsy.

„Do háje,“ zamumlala.

„Co je?“

„Myslim, že sem doma nechala mobil.“

„Klídek. Ne že by tam byl signál stejně. Krom toho, mám svůj, tak sme v pohodě.“

Spencer si sedla zpět na sedadlo a zakroutila se. „Máma mě stopro zabije.“

Úplně jako na zavolanou, začal Ashleyin mobil vydávat zvonění, signalizující příchozí SMSku.

„My o vlku,“ bručela Ashley, vytahujíce mobil z kapsy. „Ou podívej, to je od tebe, Spencer,“ řekla suše.

Spencer sebrala Ashley mobil a četla zprávu nahlas. „Máma vás zabije obě.“ Bruneta vedle ní se marně snažila zakrýt odfrknutí. „Úžasný. Díky Glene.“ Když poslala bratrovi odpověď, zaklapla mobil a podala ho zpět křenící se Ashley. „Sklapni, není to vtipný.“

Ashley zakryla pusu rukou. „Jasně že ne.“

Po chvilce ticha, promluvila Spencer znovu. „Takže, tvoje máma by mě adoptovala, ne?“

Bruneta nepropásla narážku. „Stejnak tě má radši než mě, takže nevidím důvod, proč ne.“

Ačkoli zněla lehkovážně, Ashley věděla, že Spencer prohlédne tu hořkost. Byla si jistá, když měkká ruka stiskla tu její, byť jen krátce. Usmála se, ale nepodívala se na blondýnu.

Spencer byla vždy v tomto dobrá. Vzpomínala na všechny ty úsměvy, úšklebky a sarkasmy. Byl to jeden z důvodů, proč se zamilovala do domorodkyně z Ohia.

„Spence?“

„No?“

„Dík. Že se mnou jedeš.“

Ashley se zdálo, že chce Spencer něco říci, ale stěží se zmohla na kývnutí. Ashley vytáhla svůj iPod, vsunula sluchátka do uší, sklopila sedadlo a zavřela oči.

O několik hodin později probralo Ashley zakymácení letadla. „Co to do pr…“

„Držte se, dámy,“ křičel na ně pilot skrze hluk motoru. „Prolétáme menší turbulencí.“

Letadlo se opět rozhoupalo a Ashley vytrhla sluchátka z uší. „Menší? Ježíši zkurvenej Kriste!“

„Ash…“

Když pohlédla na Spencer, uviděla Ashley, že je bledší než obvykle. „Promiň, seš v pohodě?“ Dívka neodpovídala. „Hele, jenom abych měla jasno. Je to Jsem-vystrašená-do-zk-venýho-morku-kostí nejsem v pohodě, nebo Chystám-se-tě-celou-poblejt nejsem v pohodě?“

„Nejsem si jistá. Asi od obojího trochu.“

„Ou“ Bruneta si všimla kruhu námrazy tvořícího se na okně vedle Spencer. Za tím neviděla nic kromě šedých mraků. „Hele, koukni na ten pěknej led.“

Jen co jí slova vyšla z úst, uslyšely obě dívky pilota, mluvícího do svých sluchátek.

Většinu slov nemohly slyšet skrz hučení motoru, který, jak se jim zdálo, změnil intenzitu, ale pár jich rozeznaly: turbulence; zamrzání; změna; kurzu. Vyměnily si pohledy, když se letadlo začalo obracet.

„Hej! Co se to děje?“ Ptala se Ashley.

„Měníme kurz, abychom se vyhnuli téhle studené frontě,“ odpovídal Jason, zatímco sebou letadlo opět škublo. „Jenom preventivní opatření.“

Bruneta se podívala na Spencer, která zavrtěla hlavou. Něco jim neříkal. Jako kdyby to chtěl dokázat, začal se motor zadrhávat a prskat. Jason začal okamžitě mačkat kontrolky na ovládacím panelu, zatímco opět mluvil do sluchátek. První slovo, které dívky zachytily, bylo více než zřejmé. Mayday. Letadlo prudce poskočilo přes další vlnu turbulence.

„Jste tam obě připoutané?“ křičel Jason dozadu.

„Jo!“

„Zůstaňte tak. Jdeme na nouzové přistání, a nebude to něžné.“

Prskot motoru najednou přestal úplně a vrtule začaly zpomalovat. Spencer a Ashley sledovaly šokovaně, jak se Jason snaží držet letadlo v kontrolovaném sestupu. Motor zhasnul, zastavený mrznoucími srážkami kanadské studené fronty.

Nikdo nemluvil.

Až na nekonečnou řeč v pilotově rádiu, bylo v kabině děsivé ticho. Prudký nápor vzduchu udeřil do letadla a Jasonova slova byla useknuta v půlce, když jeho hlava narazila do postranního okénka. Letadlo se otočilo, když bezvládný pilot nechtěně stisknul páku.

Ashley, oči široce rozevřené, pohlédla na Spencer. Blondýna, která zírala z okna na modrou oblohu, se na ní otočila, když ucítila její ruku na své…

2

Ashley zasténala.

Probuzení se rychle stalo jedním z jejích nejhloupějších nápadů. Hlava jí bušila, v uších jí zvonilo a celá se cítila, jako kdyby ji přejel parní válec.

Potom udělala další chybu, když otevřela oči.

Barvy a objekty se motaly a vířily, a v žaludku se jí usadila silná nevolnost. První souvislá myšlenka, která ji napadla, byla, kolik toho musela vypít, že má tak strašlivou kocovinu. Poslepu tápala a hledala cokoliv, co by jí pomohlo se postavit. Její ruka našla kovovou tyč, na kterou svojí vahou zatlačila. Západka se uvolnila, dveře se otevřely, Ashley z nich vypadla a přistála se zabručením na zemi.

Pod dlaněmi ucítila trávu. Bušení v její hlavě s pádem zesílilo a tak si opatrně třela čelo. Konečky prstů cítila cosi mokrého a lepkavého, a když se na ně podívala, byly pokryté rudou barvou.

„…to sakra?“ Když zaměřila své okolí, vstala ještě více zmatená. Letadlo? Kdy jsem ksakru – Vzpomínky, které ji začaly proudit zpět do hlavy, se rojily kolem jediné myšlenky. Spencer. Kanada. Soukromý let. Zamrzlý motor. Zřícení letadla.

„…pencer…?“ Zachroptěla. Zakolísala v nohách, olízla si rty, párkrát polkla a zkusila to znovu, s hlasem ještě více naplněným obavami. „Spencer?“ Mžourala skrze otevřené dveře letadla a spatřila blondýnu zhroucenou ve své sedačce, drženou na místě pásem. „Spence…“

Ashley vylezla do letadla a nejistě se dotkla dívčiny tváře. Lehce blondýně zatřásla rameny. S úlevou vydechla, když se jí v odpověď dostalo zasténání. Přisunula se blíže, aby prozkoumala pozici svojí kamarádky. Letadlo se zarazilo o obří strom. Okno vedle Spencer se roztříštilo a krev tekla z rány na jejím levém spánku. Ashley se stáhnul žaludek, když si všimla, že větev stromu prorazila trupem letadla a propíchla Spencer levé rameno.

Kousajíce si rty, vyrazila Ashley do kokpitu. Když uviděla pilotovu zkrvavenou a rozmlácenou tvář, obrátil se jí žaludek. Chvějícími se prsty zmáčkla tepnu na jeho krku, ale nenahmatala žádný puls. Vtom ucítila ten zápach. Pálení. Syčení. Nafta. Vykoukla z rozbitého předního skla a uviděla kroužky dýmu, valícího se z přídě letadla. V ovládacím panelu přeskakovaly jiskry.

„Do prdele!“ Zahnala paniku, která se ji usadila v žaludku, otočila se ke Spencer a uvolnila její pás. Dotkla se větve, ale ta byla stále pevně připojena ke stromu. Koutkem oka zachytila bruneta poblikávající oranžovou záři.

Motor začal hořet.

Bylo jen otázkou času, kdy se oheň rozšíří dolů k palivovým nádržím. S časem, který nebyl na její straně, a šeptanou omluvou, vyškubla problémové dřevo z ramene svojí kamarádky a vytáhla dívku ze sedadla.

Plameny rostly.

Veškerou svoji silou vytáhla malá bruneta Spencer postranními dvířky a dovlekla ji do bezpečné vzdálenosti. Zírala na letadlo a myšlenky jí křižovaly myslí.

Táboření…naše výzbroj. S naléhavostí, řídící každý její krok, doběhla Ashley k letadlu a skočila dovnitř. Ihned se otočila k nákladovému prostoru za jejich sedadly. Fajn, Davies, todle je buď vážně super nebo vážně debilní. Možná obojí.

Strhnula síťku z jejich vybavení a začala vyhazovat věci ven ze dvířek. Její krosna. Spenceřina krosna. Balík se stanem. Spacáky. Jak kouř naplňoval letadlo, vzpomněla si na pilota, zmiňujícího něco o záchranné soupravě. Vzadu spatřila velkou kovovou skříňku a přelezla k ní. Odepla sponu, která ji držela a zatáhla za držadlo. Těžká skříňka klouzala po podlaze s nevolí, než byla také vržena ven bez dlouhých cirátů. V pozadí mysli slyšela Ashley zarachocení, které vydala, když dopadla na zem.

Dusíce se kouřem, který ji štípal do očí, Ashley naposledy přeletěla pohledem nákladový prostor. Pohled jí přistál na vaku s jejich jídlem a zásobami. Z motoru se ozvalo pronikavé kvílení a malý výbuch zatřásl letadlem. Ztratila rovnováhu a spadla na zadek. Vzdala se posledního batohu a drápala se na nohy, aby vystřelila z letadla. Horečně odhazovala poházené věci co nejdále od trosek.

Po výbuchu nastalo děsivé ticho. Ashley se otočila ke Spencer právě když exploze projela lesem a byla opět sražena k zemi. Ruce se jí třásly, ale sebrala se natolik, aby lezla pryč od hořícího letadla. Když se doplazila ke Spencer, zkontrolovala jí puls. Poté co ho shledala silným a stabilním, se zhroutila podél své kamarádky, kolem které stihla ovinout ruku, než byla pohlcena temnotou.

3

Pomalu se probudila. Když ucítila Spencer, ležící vedle ní, přitulila se bezděčně blíže a zhluboka vydechla. Její napůl spící mysl se zarazila, když si povšimnula zvláštní směsice oproti obvyklé vůni blondýny. Kokosové mléko. Orchidej. Náznak jahody.

Kouř a krev?

Ashley se vzpřímila jako svíčka a trhla sebou, když jí celým tělem projela ostrá bolest. Co nejrychleji přinutila oči zaměřit a zhodnotit okolí. Spencer stále ležela v bezvědomí, ale dýchala pravidelně, jako kdyby spala. Z blondýnina propíchnutého ramena stále kanula krev, ale zdálo se, že se začíná srážet. Z trosek letadla stoupaly proužky dýmu, ale oheň už dohořel. Jejich výzbroj ležela poházená okolo, netknutá výbuchem. Slunce, probleskující mezi stromy, bylo stále vysoko na obloze.

Její pozornost se stáhla zpět ke Spencer. O tu ránu bylo nutné se postarat. Její mysl marně bloudila, dokud si nevšimla velké kovové skříňky, záchranné soupravy. Když si uvědomila, že uvnitř budou potřeby první pomoci, zvedla se ze země a přešla k ní vratkým krokem. Skříňka byla docela veliká, téměř půl metru hluboká i široká a o něco více dlouhá. Ashley si všimla, že západky praskly a víko se otevřelo, což jí připomnělo, jak slyšela křupnutí, když ji vyhazovala z letadla.

Zahnala vzpomínky, aby se soustředila na Spenceřino zranění a odhodila víko. Na vrchu byl krabicovitý přístroj, který vydával zvláštní chrastění. Bruneta ho bez velkého přemýšlení položila stranou a dále se přehrabovala soupravou, zapisujíce si do paměti, co bylo uvnitř: Kompas; zapalovače; dvě svítilny s náhradními bateriemi; několik jednoduchých kousků nádobí, jako otvírák na konzervy, lžíce, vidličky, pánvička; potraviny a několik lahví vody; vlasec; lovecký nůž; středně velká sekyrka; rozebraná lovecká puška s krabičkou nábojů; signální pistole s náhradními světlicemi; bílá kovová schránka s červeným křížem namalovaným na víku, a také izotermická fólie.

Nahlas se zasmála, když narazila na roli izolepy. „Úchvatný…“

Zvuk musel vytrhnout Spencer z bezvědomí, protože se blondýna začala vrtět. Slyšíce tiché pofňukávání, položila Ashley všechno kromě lékárničky zpátky do soupravy a zaklapnula víko.

„Ashley?“ zavolala bázlivě silně zmatená Spencer.

Ashley vzhlédla od svého úkolu. „Tady“.

Když blondýna posunula svůj pohled směrem, odkud ten milý hlas přišel, mohla Ashley vidět, jak se po obličeji druhé dívky rozlila úleva. Zvláštně jí to připomnělo ráno po jejich první noci spolu. S lékárničkou v ruce se Ashley vrátila ke Spencer.

„Jsi v pořádku?“

Mladší dívka si olíznula vyprahlé rty. „Já…“ Hlas se jí vytratil a zvedla ruku k Ashleyinu čelu. „Jsi zraněná.“

Bruneta pod dotykem ucukla a vybavila si krev, kterou na sobě našla před tím, než letadlo vybouchlo. „Já budu v pořádku, ale ty potřebuješ–“

Spencer zasyčela bolestí.

„–nezkoušej se posadit,“ dokončila Ashley, když dívka dopadla zpátky na záda. „Jo, tak nějak ti strom prošel ramenem.“

Spencer zvedla hlavu právě tak, aby si prohlédla zdroj svých muk a zavrčela. „Debilní příroda.“

Ashley se nechtěně uchechtla. „Sem ti říkala, že sme měli jet do Caba.“

„Ne-začínej,“ varovala blondýna s výhružným úšklebkem ve tváři.

Aby schovala svůj samolibý úsměv, umístila bruneta dva spacáky za Spencer a pomohla kamarádce se posadit. „Takže, myslíš, že z tebe můžeme sundat to triko?“

I přes bolestivou grimasu, způsobenou předchozím pohybem, zvedla Spencer obočí. „Vážně, Ash? Teď?“

„No abych se mohla podívat na tu díru v tvym rameni, jéžiš!“

„Hm jasně, mě stejně neoklameš, Davies.“

Ashley se stále křenila, ale úšklebek se brzy vytratil, stejně jako Spenceřin. Blondýna se upřeně zahleděla na letadlo. Zatvářila se, jako kdyby si právě uvědomila, co se vlastně stalo.

Ashley se dlaní dotkla Spenceřiny tváře. „Hele, budeme v pohodě. Zvládneme to, slibuju.“

Mlčení zavládlo nad oběma dívkami, když Ashley začala pomalu a opatrně stahovat triko ze Spenceřina těla. Jediným zvukem byly Spenceřiny tiché pokyny, jak vyčistit její ránu, a její tlumené naříkání, které doprovázelo každý dotyk. Starší dívka pracovala téměř mechanicky, jak poslouchala, co se blondýna naučila od své matky. Propláchla ránu solným roztokem a ujistila se, že dostala všechno smetí pryč. Jemně potřela ránu a okolí dezinfekčním prostředkem, než ho spláchla také. Nasadila si latexové rukavice a rozevřela balení sterilních stehů.

Zaváhala a podívala se na Spencer. „Chceš něco na kousání?“

„Jen do toho.“

S hlubokým povzdechem prostrčila Ashley jehlu skrze kůži na okraji rány. Blondýna ucukla a zasyčela, než se kousla do rtu, když její kamarádka pokračovala. Spenceřiny znalosti nezahrnovaly správnou stehovací techniku, a tak ji Ashley musela vymýšlet za pochodu. Uvázala uzel na konci, kde začala a pomalu sešívala ránu, snažíce se ujistit, že se okraje kůže střetávají tak uspořádaně, jak mohla zvládnout. Aby odlákala mysl od spalující bolesti, ptala se Spencer, co se stalo poté, co se letadlo zřítilo. Bruneta jí řekla tolik, kolik dokázala roztřídit ze svých zpřeházených vzpomínek.

„Jason?“ Ashley zavrtěla hlavou, a Spencer se nedožadovala detailů. Blondýna byla potichu několik minut, než znovu promluvila. „Takže, ty…ty si mě vytáhla ven?“

„Co sem měla dělat? Nechat tě tam? Jo, hmm, no“ Uvázala uzel na druhé straně rány, odstřihla zbývající steh malými nůžkami a vyfoukla dech, který pravidelně zadržovala. „Fajn, nechutný, fuj, blé. Nikdy to nechci dělat znovu, takže pokud si ty stehy rozpářeš, si na to sama, Spencer Carlin.“

Blondýna se krátce usmála, pak sebou škubla. Rána byla natřena dezinfekční mastičkou, než byla obložena gázou. Ashley obvázala rameno, jak nejlépe mohla, přičemž využila i Spenceřino zničené triko. Vytvořila jednoduchý závěs, aby zabránila paži přílišně se kymácet. Když to dokončila, očistila šrám na Spenceřině spánku stejným stylem jako dívčino rameno. Nebylo to hluboké, a tak se rozhodly nechat to otevřené.

„Tak,“ oznámila Ashley. „Jako rybička.“

„Páni, Ash. Mohla bys být doktorka.“

„Nebo vážně sexy sestřička. Víš, že bych vypadala žhavě v uniformě.“

„No, nemyslím si, že opravdové sestřičky nosí ten typ uniformy, který si představuješ, Ash.“ Bruneta vyšpulila rty. „I když, pořád bys byla sexy.“

„Zatraceně, že bych byla,“ potvrdila Ashley s pokývnutím a úšklebkem.

„Jsi na řadě.“

„Cože?“

Spencer gestikulovala svojí zdravou rukou. „Máš na čele říznutí, které se musí ošetřit.“

„Aha. Jasně.“

Když Spencer smývala krev a špínu pryč, Ashley na ni upřeně hleděla, zkoumajíce její zakalené modré oči. Když blondýna zachytila její pohled, rychle odvrátila zrak, hledajíce něco zajímavého na zemi, na co zaměřit zrak. Po dokončení se Spencer narovnala s další bolestivou grimasou, jak se její rameno pohnulo.

Ashley ji stále pozorovala. „Víš, že bych se o to mohla postarat sama?“

„Vím.“

Bruneta nahodila svůj charakteristický samolibý úsměv. „Ty prostě ode mě nemůžeš odtrhnout ruce, jakej kus sem,“ sváděla, čímž od druhé dívky vyhrála úsměv. Její výraz se stal příjemnějším. „Tak jak se cítíš?“

Spencer civěla do země. „Bývalo to lepší. Já jenom nemůžu uvěřit, že se to děje. Co budeme dělat?“

„Nejsem si jistá…“ Žárovička blikla Ashley v hlavě a zalovila v kapse. Vytáhla svůj mobil, na který bezvýrazně koukala.

„Žádný signál?“ hádala Spencer.

S nečitelným výrazem sklonila bruneta ruku a nechala mobil, nebo spíše jeho kousky, spadnout na zem. „Ups, asi sem na něj párkrát spadla. Sakra, měla sem ten mobil ráda.“

Když blikla druhá žárovička, začala se prohrabovat záchrannou soupravou. Vytáhla z ní přístroj, který předtím našla. Byla si jistá, že to vypadalo jako radiový vysílač. Zkoumaje tlačítka a číselníky, přepnula vypínač na on a mrknula na malou LED obrazovku vedle. Okno se nerozsvítilo. Mačkala náhodně tlačítka a otáčela číselníky, ale stále se nic nedělo. Vzpomněla si na chrastění, které z přístroje vycházelo. Když prozkoumala plastový obal podrobněji, našla vekou prasklinu, a když přístrojem potřásla, bylo slyšet, jak se uvnitř nějaká nedefinovatelná část převaluje. Zklamaně odhodila přístroj na zem.

„ZATRACENĚ! Proč musím všechno rozbít?“

„No, možná kdybys nebyla tak neopatrná při vykládání výzbroje–“

„Musela sem být! Letadlo se chystalo vyletět do povětří!“

„Přesně! Což předně znamená, že ses tam vůbec neměla vracet!“

„…Jak? Potřebujeme tu výzbroj, pokud–“

„MOHLA SI UMŘÍT, ASH!“ Spencer najednou křičela. „Co bych potom dělala? Trčela bych tu úplně sama, zraněná a zlomená a to bych nezvládla! Nemůžu tohle dělat bez tebe, Ash! Nemůžu tě nechat mě opustit, protože tě potřebuju, takže pokud bys umřela, umřela bych taky, protože já–“

Další Spenceřino hořekování bylo useknuto Ashleinými rty, které narazily na ty její. Polibek trval jen sekundu, než se bruneta odtáhla, aby se upřeně zahleděla blondýně do očí.

„Za…za co to bylo?“ ptala se Spencer, více než trochu omráčená a zmatená.

„Promiň, ale jančila si, a já tě potřebovala zastavit.“ Starší dívka pokrčila rameny. „Bylo to buď políbit, nebo proplesknout. Vybrala sem si víc zábavy.“

„Aha.“

„Poslouchej, Spence. Vím, že sem udělala blbost, ale musela sem. Potřebujeme ty věci. S roztřískanym mobilem a rádiem a kokpitem, co vyletěl ke všem čertům, je to jediná šance, kterou máme.“ Ashley vzala Spencer za ruku a položila si ji na srdce. „Jsem přímo tady, a nehodlám tě v tom nechat, jasný?“

Blondýna objala svoji zdravou rukou Ashleyin krk, a zabořila do něj tvář. Bruneta držela těsně svoji kamarádku, noříce se do objetí, ve kterém se snažila potlačit Spenceřina kdyby, kterými ji rozviklala.

4

Spencer se roztřásla v Ashleyině náručí.

„Zima?“

„Sme v hloubi kanadských lesů a já na sobě nemám triko.“

Ashley vytáhla mikinu z blondýnina batohu a opatrně ji natáhla na svoji kamarádku, dávaje pozor na ruku v závěsu. Potom vzhlédla skrze klenbu stromů.

„Slunce zapadne za pár hodin. Asi bych měla postavit stan.“

Navzdory opakovaným nabídkám pomoci, trvala Ashley na tom, aby její kamarádka odpočívala. I tak Spencer vstala ze země a podávala brunetě různé kousky vybavení, než byla násilně odtáhnuta ke stromu, kde jí bylo nařízeno zůstat. Ashley věděla, že se blondýna snaží zakrýt, jak moc jí rameno bolí a mohla jí pomalu slyšet, jak bolestí skřípe zuby. Ashley sama měla zabijáckou bolest hlavy, zatímco zápasila se stanem, klela, mručela a snažila se neházet věcmi téměř hodinu a půl.

„Grr, na todle sou dobrý kluci,“ mumlala, rozesmávaje Spencer. „Mohla sem ležet na teplým písku pracovat na svým opálení, zatímco by mi polonahý poskoci nosili margarity a piňa colady s malejma deštníčkama, ale nééé. Musim uvíznout v nejnezajímavější zemi na světě, uprostřed posranejch lesů, a to bez telefonu, bez internetu, bez televize, bez koupelny a bez jídla s sebou a místo toho vážu tyčky a plachty k sobě, abych se pod nima vyspala jak nějaká necivilizovaná bělošská chátra, stromy objímající poustevník. Eh, to je tak pod mojí úroveň. Debilní Kanada a její...kanadovitost.“

Spenceřin smích se stával hlasitějším a nekontrolovatelným, jak tiráda její kamarádky postupovala a selhala ve snaze udržet si vážnou tvář, když po ní Ashley hodila přátelský pohled. Konečně byl přístřešek vztyčen a spací pytle ležely rozvinuté uvnitř.

„Nespojíme je?“ Uvažovala Spencer.

Ashley pohlédla na blondýnu. Nechtěla si troufat, ale otázku vzala jako svolení a sepnula oba pytle dohromady. Odsunula jakékoli nemístné myšlenky, znala Spencer příliš dobře, aby věděla, že je vystrašená a že potřebuje svoji nejlepší kamarádku, ne svoji (bývalou) milenku.

„No, nevím jak ty, ale já umírám hlady,“ řekla Ashley, když vylézala ven ze stanu. „Hmm...náš ranec s jídlem je tak nějak...ech, pořád v letadle.“

Obě dívky přeletěly pohledem spálené zbytky soukromého letadla. „Och,“ bylo vše, co Spencer řekla.

„Ale hej, máme široký výběr müsli tyčinek, polévek a jídel v prášku.“ Ashley se prohrabovala záchrannou soupravou, zatímco mluvila. „No, na vaření to nevidim, takže si dám müsli tyčinku.“

Ušklíbla se, když hodila jednu Spencer, ale ta jí úsměv neoplatila. Beze slov si sedla do stanu, rozbalila tyčinku a kousek ukousla. Se svraštěným čelem ji Ashley následovala.

„Copak?“ Nedostala odpověď. „Spence? Spencer, no tak, co se děje?“

„Myslíš, že nás najdou?“

Ačkoli Ashley otázku nějaký čas očekávala, nebylo to o nic jednodušší. Neobtěžovala se snahou obalit odpověď sladkými slůvky. Spencer by to prohlédla.

„Nevím, Spence. Tak dalece jak mohu hádat, jsme mimo kurz, kde bychom se měly nacházet. I kdybychom věděly, kde jsme, nemáme způsob, jak kohokoli kontaktovat. Mohly bychom být pět kilometrů od civilizace, nebo klidně padesát. Není prostě způsob, jak to zjistit.“

Spencer svěsila ramena. „Co budeme dělat?“

Mladší dívka zněla tak křehce a Ashley to nenáviděla. Připomínalo jí to, jak křehká je ona sama pod houževnatým zevnějškem, ale ona musela být silná. Pro Spencer.

„Slunce zapadá a obě jsme měly dlouhej, podělanej den. Pojďme se trochu prospat a strategii vymyslíme zítra ráno, jo?

Spencer přikývla. Po spláchnutí tyčinek několika loky vody z lahve, pomohla Ashley blondýně zalézt do spacáku. Zazipovala vchod do stanu a vklouzla vedle Spencer, ležíce na zádech a zíraje na střechu přístřešku.

„Dobrou, Spence.“

Po krátké pauze blondýna odpověděla. „Dobrou, Ash.“

Bruneta ležela s otevřenýma očima, kterými sledovala siluety nočního hmyzu, lezoucího po stanu. Cvrčci bez ustání cvrlikali. Občasný vítr zašuměl mezi stromy. Neustálá ozvěna vyjících vlků dosahovala jejich tábořiště, když myšlenka na Spenceřinu otázku nekonečně procházela skrze Ashleyinu mysl. Co budeme dělat?

Rádio nefungovalo. Spencer se stala téměř invalidní, a pokud se jí do rány dostane infekce, mohl by to být velmi vážný problém. Stan neobstojí velkou bouřku, pokud by nějaká přišla. Budou pravděpodobně schopni najít nějaký vodní zdroj, ale jejich příděly jídla dlouho nevydrží. To samozřejmě vyvolalo celou novou otázku. Mají zůstat poblíž místa nehody, mají jít hledat jiné území, kde se usídlit, nebo mají zůstat na pochodu, ve snaze najít město?

Venku už se dávno setmělo, když konečně zavřela oči. Ucítila teplou ruku, která vklouzla do její a do říše spánku upadala s úsměvem na rtech.

Následujícího rána se Ashley vzbudila se Spenceřinou tváří přitulenou k jejímu krku, jejich nohy byly propletené. Usmála se, blondýna byla lísavec vždycky. Ne snad, že by ji to vadilo. Nicméně momentálně opravdu musela na záchod.

Tak hladce jak mohla, se odpoutala od Spencer, aniž by ji vzbudila – schopnost, kterou zdokonalila během mnoha „zkušeností“ jejího mladého dospělého života. Tiše vklouzla do své bundy a rozevřela vchod do stanu, aby stanula v chladném jitřním vzduchu. Přála si, aby měla hodinky, aby věděla, kolik je, ale od toho jsou mobily, že? Obloha měla stále oranžový nádech, nepodobný tomu, jaký měla, když vstávala do školy, takže hádala, že ještě nebylo sedm.

Vyřídila svoji záležitost za stromem a natáhla ruce vysoko k obloze. Hlasitě jí zakručelo v břiše. Poté co vstrčila hlavu do stanu, aby zkontrolovala Spencer, začala se Ashley potulovat po jejich tábořišti a sbírala každou větvičku, co našla. Vyčistila kruh trávy a jednou z větviček vyhloubila v zemi mělkou díru. Hodila do narychlo udělaného ohniště pár větviček, škrtla zapalovačem a přidržela ho u dřeva.

Nic se nestalo.

„Posranej krám...“ Zkusila zapálit dřevo z jiné strany, ale oheň stále nevzplanul. „Fááájn. Co to kurva? Větvičky plus zapalovač rovná se oheň.“ Stěží udržovala svůj hlas potichu, aby nevzbudila svoji kamarádku. Zkusila to potřetí se stejným výsledkem. „Ježíši zkurvenej Kriste! Proklatý dřevo, nesnášim tě!“

I přes svoji frustraci se pochichtávala dvojsmyslům. Dobře, že to Spencer neslyšela, ta by mě dala. I když...chmm, Spence mi může dát kdykoliv. Sakra, Davies, soustřeď se!

Proběhl čtvrtý pokus. Další série nadávek následovala. „Sem snad v posraný době kamenný, nebo co? Ježiši Kriste. Jeskynní lidi neměli zapalovače, tak jak to, že byli kurva lepší než já. Zkurvysyni. Od toho je elektřina. Zatracení Kanaďani a jejich zkurvená divočina.“

Rozvažovala, jestli nebude lepší zkusit podpalovač, i když ho nechtěla používat, dokud nebude muset. S povzdechem ho vytáhla ze záchranné soupravy, když se zarazila a dívala se na něj tázavě. Byl obalen papírem, a byl to právě obal, který jí vnukl myšlenku.

„Fajn,“ mumlala potichu, „takže budu potřebovat něco, co snadno chytne.“

Podpalovač položila stranou a sesbírala hrst uschlého chrastí, které položila pod hromadu větviček. Když přiložila zapalovač k chrastí, okamžitě chytlo, a brzy se plameny rozšířily i na větvičky. Během několika minut měla Ashley ohýnek, který vytrvale hořel. Samolibě se křenila.

Rozložila rošt, který našla v záchranné soupravě, umístila ho nad oheň a položila na něj dvě balení bezejmenných, v alobalu zabalených, jídel. Ashley vytáhla spokojeně svůj iPod, který na rozdíl od jejího mobilu nějakým způsobem přežil havárii i její následky, praštila sebou na zem vedle ohně a pokyvovala nohou nahoru a dolu do rytmu hudby. Když do ní dloubla noha, otevřela jedno oko, mžourajíce do slunečního světla, probleskujícího mezi stromy. Spencer na ni koukala svrchu, pobaveně se usmívaje s hlavou skloněnou na stranu, a tak Ashley vytáhla sluchátka.

„Dobrý ránko,“ zdravila blondýna radostně.

„Dobrý.“

„Zařídila ses jako doma, viď, Ash?“

Bruneta pouze pokrčila rameny, když se posadila. „Co rameno?“

Spencer si opatrně sedla na zem vedle svojí kamarádky. „Brní. Vystřeluje bolest a tak.“

„To mě mrzí. Spala si dobře alespoň?“

„Šlo to. Ty?“

Ashley vyšpulila rty. „Chyběla mi moje velká, načechraná postel. Nejsem zvyklá na spaní na zemi. I když mi bylo teplo. Měla sem kolem sebe svoji pěknou, pohodlnou přikrývku,“ vysvětlovala s úšklebkem.

Spencer se začervenala a obrátila zrak do ohně. „Pořád to dělám, co?“

„Ne, že bych si stěžovala. Chybělo mi to.“

Blondýna nic neřekla. Její výraz byl nečitelný, když její oči zůstávaly přikované k plápolajícím plamenům. Ashley se téměř omluvila za doznání, ale zavřela pusu, než cokoliv vyřkla. Řekla přece Spencer, že se nikdy nevzdá, a myslela to vážně.

„Takže, odvážíme se zkusit sníst tohle divný kosmonautí jídlo?“

Spencer se zasmála. „Víme vůbec, co je uvnitř?“

„Ne. Všechno co vím je, že sem právě opekla cereálie, nebo vysušené oplatky z kozího sýra nebo něco podobnýho.“

Tvář druhé dívky se zkroutila. „Blé, no v tom případě až po vás, slečno Davies.“

5

Po snídani, ze které se vyklubaly hovězí kotlety a brambory (co by stejně tak mohly být pečeným kartónem), si Ashley připravila pár věcí ze záchranné soupravy: lovecký nůž si uvázala za opasek, signální pistoli a lahev vody vstrčila do kapes a kompas držela v ruce.

Spencer ji zvědavě sledovala. „Kam jdeme?“

„My nejdeme nikam. Já se jdu porozhlídnout kolem a ty zůstáváš tady.“

„Ash–“

„Nehádej se se mnou, Spence. Musíš tomu zranění dopřát alespoň pár dní k uzdravení, než se začneš zbytečně plahočit skrz les a namáhat se.“ Blondýna otevírala pusu, ale Ashley ji skočila do řeči. „Víš, že mám pravdu.“

„Nechci tu zůstat úplně sama.“

„Nepůjdu daleko. Jenom chci vědět, co je poblíž.“

„Ale nebylo by pro nás nejlepší zůstat pohromadě?“ Trvala na svém Spencer.

Ashley po ní střelila pohledem. „V dokonalým světě.“ Skrytý význam nebyl blondýnou nepochopen, ale neodpověděla na něj. „Prosím zůstaň tady, Spence? Nechci, aby ses zranila ještě víc, než už seš.“

Spencer zkřížila paže, což vypadalo trochu směšně, vzhledem k její levé ruce v závěsu. Zato její vyšpulení rtů bylo ukázkové. „Fajn.“

„Slibuju, že se pokusím, nebýt pryč příliš dlouho.“

„A co tu mám jako sama dělat?“

„Dohoň deficit a vyspi se do růžova?“

Spencer předstírala nazlobený pohled. „Roztomilý, fakt roztomilý.“

Ashley se rozzářila. „Já vím, že jsem, díky.“ Dotkla se konečky prstů blondýniny tváře. „Brzy na viděnou.“

„Posraná příroda,“ zareptala Ashley, když počtvrté zakopla o dobře zamaskovaný kořen. Když získala zpátky půdu pod nohama, odkopla problémovou překážku a pokračovala v cestě. Objevovala okolí místa havárie něco přes dvě hodiny, kličkuje mezi stromy, přelézaje spadlé kmeny a prodíraje se vysokými křovinami. Zatím nenašla nic zajímavého. Ztěžka oddechujíce, zastavila se proti dalšímu spadlému stromu a napila se ze své lahve s vodou. Bylo docela chladno, za což byla Ashley vděčná, dokud byl díky tomu hmyz zalezlý v úkrytech, ale i tak si musela stírat pot z čela. Toužebně pomyslela na dlouhou uklidňující koupel s úžasně horkou vodou plnou bublinek.

S povzdechem, nebo přesněji zaúpěním, seskočila ze stromu a pokračovala v pochodu. Pozorně sledovala ručičku kompasu, aby vždy věděla, kterým směrem je místo havárie. Nicméně jak se potulovala po okolí, bloudila i její mysl.

Jak sem se ksakru dostala do týhle bryndy? uvažovala Ashley. Neměly sme tu být. Spencer a já sme měly v Cabu na pláži pít margarity. Nahý. Jo, rozhodně bysme byly nahý, protože bysme byly spolu, a do háje jak to, že nejsme spolu!? Miluju jí, sakra, tak jak sem nás mohla tak těžce rozjebat?

Vzpomněla si na noc, kdy to Spencer ukončila. Jak sdílely ten úžasný polibek, a všechno se zdálo zase perfektní, dokud blondýna nezařadila zpátečku, aby vyrvala své srdce a mrštila jím po Ashley. Měla slzy na krajíčku, jak si připomínala, jak sledovala její životní lásku odcházet pryč, tvrdíc, že pouhá láska nestačí.

Našlapovala více opatrně, když její pozornost byla unášena pryč.

Dva měsíce. Dva měsíce byla pryč. Utekla a ani jednou nezavolala té, o které prohlašovala, že ji miluje víc než cokoli jiného. Chtěla. Snažila se, ale pokaždé couvla v poslední sekundě. Téměř se nepočítá, Davies. Ale to si ty, ne? Nedomrlej, vyhýbavej, bezcitnej zbabělec. Ale ona nebyla bezcitná, navzdory tomu, čemu většina lidí věřila. Milovala Spencer vším, co měla.

Jenom to neumim ukázat.

Selhala, když měla Spencer dokázat svou lásku, a teď jsou kvůli tomu uvízlé uprostřed ničeho a Ashley nemá žádnou představu, jak je odsud dostat. Sem nepatřila. Byla Ashley Davies, dcera slavné rockové hvězdy, velkoměstská bohatá holka s vilou, Porsche, domovním personálem a vším, co by kdy mohlo její život učinit pohodlnějším a s penězi, za které si mohla koupit všechno ostatní. Stěží věděla, jak udělat cheeseburger a jak vyprat a zcela zničila nejlepší věc, která se děla v jejím životě; jak má tedy přežít v divočině a ochránit Spencer?

Její noha se znovu zahákla za kořen, a ona přistála obličejem na zemi. S rozmazaným viděním a nekontrolovatelným cítěním vstala ze země a praštila plnou silou pěstí do kmene stromu. Nevšímala si bolesti, když mlátila do stromu znovu a znovu, křičíce zklamáním, hněvem a zármutkem, dokud jí nedošel dech. Když vše utichlo, a její síla byla vyčerpána, Ashley klesla na zem zády ke stromu a hlavu ponořila do dlaní. Její ramena se natřásala, jak vzlyky pohltily její tělo.

Na chvilku byla ráda, že je v lese sama. Byly výjimečné příležitosti, kdy by ji neměl nikdo vidět, ani Spencer. Ashley Davies neztrácí nervy. Neukazuje bolest ani slabost, a své emoce drží na uzdě. Naposledy projevila podobnou slabost, když její otec zemřel a ještě předtím, když její nenarozené děťátko zemřelo. Nemohla si vzpomenout na dobu před tím. Aiden byl u ní, když potratila. Spencer byla u ní, když Raife zemřel. Ale když nastal čas, aby Ashley oplatila tento soucit, zbaběle utekla, neschopná vypořádat se s vlastní bolestí, a nechala o samotě někoho jiného.

Kousla se do rtu. Zamlžení mysli se rozplývalo a pálení v její ruce doprovázelo tupou bolest, kterou zanechal její hněv. Když zvedla hlavu, všimla si, že jí krvácí pravá ruka, jak se tenká kůže na kloubech sedřela o drsnou kůru. Povzdechla si, uvažujíce, jak to vysvětlí Spencer. Nenechá to být, dokud jí to neřeknu... Navíc, Spencer vždy poznala, když Ashley lhala. Bruneta mohla oblbnout všechny, ale nikdy intuitivní blondýnu.

Její myšlenky byly přerušeny tichým zurčivým zvukem. To upoutalo Ashleyinu pozornost, takže vstala a vydala se směrem, odkud zvuk přicházel, kompas stále v ruce. Zurčení vzrostlo v lehký šum. Potom uviděla skrze proluku mezi stromy kamenité břehy podél mělkého potůčku.

Její předchozí zhroucení dočasně zapomenuto, běžela ke břehu potoka a poklekla vedle něj. Pomalu, téměř uctivě, namočila prsty nezraněné ruky a zjistila, že voda je chladná. Nabrala vodu do dlaní a usrkla. Voda byla čistá.

Rozradostněná tím, že konečně našla něco užitečného, doplnila lahev a umyla zakrvácenou ruku v líně tekoucí vodě. Osvěžená, zamířila nejkratší cestou zpět k jejich tábořišti. Dvakrát zakopla, ale ani jednou nespadla.

6

Bylo krátce před polednem, když se Ashley vrátila na místo havárie. Když vstoupila do tábořiště, uviděla, že oheň dohořel, přestože vedle něj ležela netknutá hromada dřeva. Spencer nebyla v dohledu. Potichu došla ke stanu a vstrčila do něj hlavu. Když uviděla svoji sedící kamarádku, chtěla ji pozdravit, jenže se zarazila, jen co si všimla jejího vzezření.

Spencer se krčila v rohu, nohy pevně přivinuté k hrudi. Z tváře jí zmizela barva. Vrstvička potu jí pokrývala čelo. Celé její tělo se chvělo. Ashley vlezla k ní a položila ruku na její koleno.

„Spence, jsi v pořádku? Co se děje?“

Blondýna otevřela pusu a pohnula rty, ale žádný zvuk z nich nevyšel. Zarazila se, olíznula si rty a zkusila to znovu. Mluvila pomalu. „Nemohla jsem tu prostě jenom posedávat a nic nedělat, tak jsem se rozhodla posbírat nějaký další dřevo na oheň–“

„Spencer!“

„–a pak mě napadlo, že se podívám kolem letadla,“ pokračovala blondýna, nedbaje příliš Ashleyina pokárání. „Víš, podívat se, jestli tam není něco, co by mohlo být užitečný. Ale potom jsem...uviděla jsem...uviděla jsem Jasona...“

Ashley se zděsila. „Ach, Spence...“

„...co z něj zbylo...“

Bruneta si přitáhla kamarádku do objetí a snažila se ji utišit třením jejích zad. Ashley si v duchu nadávala. Mladší dívka to nikdy neměla vidět, zvláště po Clayově nedávné smrti.

„Je mi to hrozně líto.“ Slova zněla směšně hlasitě, ale nevěděla, co jiného říct.

„Mohla si to být ty, Ash,“ vzlykala Spencer na brunetině rameni.

„Mohly jsme to být obě,“ opravila ji Ashley. Odtáhla se, aby pohlédla Spencer do očí, zatímco ji jednou rukou držela za tvář a druhou za zdravé rameno. „Ale nebyly. Jsem přímo tady a–“

Spencer ji zarazila, vystrčila bradu a narazila svými rty na Ashleyiny. Bez přemýšlení se bruneta ponořila do polibku, a protahovala ho tak dlouho, dokud se blondýna neodtrhla. Bylo to zoufale krátké, ale i tak se Ashleyino srdce rozbušilo jako o závod a dech se zrychlil. Vědomě se snažila uklidnit svůj dech, zatímco zkoumala Spencer potemnělýma očima. Blondýna měla oči stále zavřené, její chvění ustávalo a do tváří se jí vracela barva.

Ashley přitáhla dívku blíže tak, že se jejich čela dotkly. „To je dobrý,“ šeptala.

Chvilku tak zůstaly, Ashley držela Spencer a hladila ji po vlasech. Bruneta věděla, že tohle bylo to, jak to mělo být po plese. No, vlastně ne, pokud by si mohla přát, aby se věci vyvíjely jinak, přála by si, aby nebyla idiot, aby Aiden neztratil rozum, a aby nikdo nebyl postřelen.

Hm, to je úžasný, Ash, spílala si v duchu. Proč si rovnou nepřát světový mír a konec hladovění, když si v tom. To spraví všechno. Povzdechla si. Pozdní lítost je taková děvka.

Došlo jí, že musí přestat rozebírat svoje minulé chyby, a pracovat na tom, aby se už neopakovaly. Možná zde nebyla pro Spencer, když Clay zemřel, ale rozhodně tu pro ní bude právě teď. Po celý průšvih, ve kterém jsou teď i navždy poté, pokud ji Spencer nechá. I když by měla být jen kamarádka. Ashley byla rozhodnutá svoji nejlepší kamarádku znovu nezklamat.

Ashley se zdráhavě odtáhla a pustila svojí ruku ze Spenceřiných hebkých vlasů. „Takže...našla sem potok. Čistou vodu. Je to, hm...tudy,“ dokončila, ukazuje skrze stěnu stanu.

Spencer vypadala mnohem klidněji, když zvedla hlavu. „To je skvělý, Ash!“

„Myslim, že se můžem přestěhovat k vodě, a pak můžeme jít podél potoka, třeba někam povede.“

„To zní jako plán.“

Ashley se rozzářila. Pak jí tvář povadla, když vzhlédla k vršku stanu. Hluboce si povzdechla. „Zatraceně. A já tudle věc včera tak pracně stavěla.“

Dívky začaly balit svoji výzbroj. Ashley neměla srdce říci Spencer, aby přestala pomáhat, a tak jen hlídala, aby se nevyčerpala. Složení stanu šlo mnohem jednodušeji než jeho stavění, batohy byly nacpány jejich věcmi a zásobami, a ohniště bylo zasypáno několika hrstmi hlíny.

Spencer si přehodila batoh přes zdravé rameno a zvedla svůj spacák. Ashley si také hodila batoh na záda, do jedné ruky vzala balík se stanem a do druhé spacák. Obě zamířily k potoku v čele se Spencer, která držela kompas. Šly pomalu a opatrně, hlavně zraněná blondýna.

Po dvou hodinách dorazily do nového tábořiště. Když složily svoji výzbroj, neuniklo Ashleyině pozornosti, že Spenceřina tvář je vyčerpaná a bledá, lesknoucí se kapičkami potu.

„Jsi v pohodě?“

„Jasně.“ Blondýnin hlas se chvěl i při tomto jediném slovu.

„Spence, měla by sis chvilku odpočinout. Půjdu zpátky sama a vezmu–“

„Nemůžeš nýst sama záchrannou soupravu takovou dálku,“ hádala se Spencer.

„Poradím si.“

„V žádnym případě. Odpočinu si, až se vrátíme. Slibuju.“

Bruneta upřeně sledovala svoji kamarádku. Blondýnin výraz zpřísněl rozhodným odhodláním. I když se to Ashley nelíbilo, věděla, že Spenceřin způsob, jak se vypořádat s problémy, je být produktivní a užitečnou. „No dobře. Tak pojďme.“

Zpáteční cesta jim šla rychleji, a když dorazily k místu havárie, rozhlédla se Ashley naposledy kolem, jestli na něco nezapomněly. Obě popadly držadlo soupravy a vyzvedly ji mezi sebe. Na zpáteční cestě k potoku hlídala Ashley svoji kamarádku. Dokud neupoutal její pozornost šedý králík.

„Jů, Spence, koukni na toho roztomilýho králíčka.“

Blondýna následovala její pohled mezi stromy a usmála se, když uviděla chundelaté zvířátko. Jelikož nesledovala zem před sebou, ztratila rovnováhu, když šlápla na několik ze země vyčuhujících kamenů. Její konec kovové skříňky narazil do země a ona přes ní upadla.

„Spencer!“ vyjekla Ashley. Pustila skříňku a dřepla vedle svojí kamarádky. „Pane bože, jsi v pořádku?“

Spenceřina tvář byla zkroucená a její dýchání vycházelo v nepravidelných intervalech. Její levé rameno, které zavadilo o zem, vysílalo ostrou pronikavou bolest do celého těla. Jemnými pohyby jí Ashley pomohla vstát. Objala ji kolem pasu a pokračovala v chůzi.

„Pojďme. Dostanem tě do tábora.“

„Ale co ta skříňka?“ Ptala se Spencer zadýchaně.

„Nejsme tak daleko. Vezmu ji později.“

„Ale–“

„Bojím se o tebe, Spencer, ne o tu zatracenou soupravu, jasný?“

Blondýna pouze přikývla a opřela se o Ashley. Po trýznivých patnácti minutách dorazily k potoku. Bruneta opatrně pomohla Spencer se posadit, jemně vysmekla její ruku ze závěsu a sundala jí mikinu. Krev prosakovala nouzovou bandáží. Modré oči byly stažené bolestí a zakalené slzami.

„Krucinál, Spence...“ šeptala Ashley. „Budeme na to potřebovat čisté obvazy. Vrátím se pro soupravu.“ Ukázala na zem, na které její kamarádka seděla. „Ty. Zůstáváš. Budu zpět, co nejrychleji to půjde.“

Přehodila přes Spencer mikinu a vyběhla do lesa. K záchranné soupravě jí to netrvalo dlouho. Odhodlaně popadla držadlo a táhla skříňku za sebou po zemi. Myslela pouze na to, jak se postarat o Spencer a ani by si nevšimla, že je zpátky v táboře, kdyby nestála před dotyčnou dívkou.

Spenceřina tvář byla sinalá, dýchání se nevyrovnalo a celá se třásla navzdory krůpějím potu na jejím čele. Ashley shromáždila co nejrychleji pár kousků dřeva, vyhrabala malou díru a zapálila poblíž kamarádky oheň.

Spencer zatnula zuby. „Omlouvám se, Ash, měla jsem tě poslechnout.“

„Páni, to je něco, co neslyším každý den,“ odpověděla Ashley, čímž se jí podařilo vykouzlit úsměv na blondýnčině tváři. „Tendle okamžik si musim užít.“

„Ash...“

„Co je? No jo, krvácíš.“ Bruneta dramaticky zkombinovala protočení očí s povzdechnutím. „Zapomněla sem.“ Její samolibý úsměšek jí unikl ze rtů, když rozvazovala obvaz na blondýnčině rameni. Byl celý nasáklý krví, v ostrém barevném kontrastu s bledým výrazem Spenceřiny tváře. „Ty vole, Spence, vypadáš jako Smrtka.“

„Ó, Ash, ty lichotníku. Ty vážně víš, co dívka ráda uslyší.“

Ashley se křenila navzdory svým starostem. Spencer ji stále škádlila, a to považovala za dobré znamení. „Spence, tebe by mohli vláčet za kotníky skrz všech devět kruhů pekla, a stejně bys byla pořád nádherná.“

Blondýna se začervenala, ale neminula narážku. „Prima, teď vím, že je něco špatně, protože jsi právě udělala narážku na Danteho Peklo.“

„Hej! Já občas dělám úkoly.“

„Ashley Davies se snížila k dělání úkolů? Od kdy?“

„No...od tý doby, co tě znám...“

Spencer se plaše usmála, s červení stále rozlitou po jejích popelavých tvářích. Ashley otevřela záchrannou soupravu, odlepila gázu z dívčiny rány a jemně smyla krev solným roztokem. Když ránu očistila, pohlédla pozorněji na stehy. Všechny se zdály být pevně na svých místech.

„Nevypadá to, že by sis vytáhla nějaké stehy.“

Spencer nechtěně ucukla, když se Ashleyiny prsty otřely o její citlivou kůži, znovu aplikujíce dezinfekční mastičku. „Super. Nejsem si jistá, jestli bych znovu zvládla jehlu, šťourající se ve mně.“

„Jo, no to ovšem znamená, že budete odpočívat, když vám řeknu, mladá dámo, ať už se vám to bude líbit, či ne.“

„Ano, paní.“

„Bože, nikdy mě nenazývej paní,“ mručela Ashley, zatímco obvazovala Spenceřino rameno. „Nikdo mě nebude nazývat paní, dokud mi nebude padesát. I když, počkej, pořád bych byla sexy...“

Spencer se smála. „Vážně?“

„No jasně, budu naprostá MILFka.“ Blondýna se kuckala smíchy a bruneta poopravila svůj předchozí výrok. „Ale možná, až mi bude osmdesát.“

Mikina byla znovu nasazena a závěs přemístěn. Obě dívky seděly tiše u ohně a Ashley odpočívala po celodenní činnosti.

„Ashley?“

„No?“

Spencer se naklonila a políbila kamarádku na tvář. „Díky, že se o mě staráš.“

Ashley se lehce usmála, oči připoutané k mihotajícím plamenům před ní. „Co jiného mi zbývá? Mil–“ Zarazila se a přeformulovala. „Mile ráda se o tebe starám.“

Spencer jenom přikývla. Ashley si nebyla jistá, čí ruka našla druhou, ale prsty se brzy propletly a dlaně přitiskly k sobě. Celých pět sekund uplynulo, než Spencer opět přerušila ticho.

„Ash?“

„Hm?“

„Co se ti stalo s rukou?“

Á, už je to tady. Čekala sem, kdy to přijde... „Hmm, strom mě napadnul. Musela sem se bránit.“

Spencer se rozesmála a zavrtěla hlavou. Znala Ashley dobře na to, aby věděla, že by ji neměla ponoukat. Místo toho zvedla poraněnou ruku ke rtům a umístila polibek na rozedřené klouby. V tu chvíli ucítila Ashley povědomou jiskru, následovanou rozechvěním její mysli. Radostný podnět. Výbuch vzrušení. Slova, která nebyla její a ještě jí nepatřila, se začala navlékat na bezejmennou melodii, která ještě nebyla napsána. ‘Kéž by sis mě všimla a vzala mě za ruku. Proč se cítíme jako cizinci, když naše láska bávala tak silná?‘

Bylo to dlouho, kdy ji naposledy zasáhl nápad na novou písničku. Stiskla Spenceřinu ruku jen trochu pevněji, úsměv neopouštěl její tvář. Stisk byl oplacen. Ani jedna dívka neodvracela zrak od oranžové záře plamenů.

Poznámky překladatele:

Danteho Peklo: Dante Alighieri (1265-1321), florentský básník, který ve svém díle položil základy renesance. Jeho nejznámější dílo, Božská Komedie popisuje ve třech částech autorovo putování skrze Peklo, Očistec a Ráj. Peklo je znázorněno jako propast vedoucí do středu Země, skládající se z devíti kruhů.

MILFka: Sexuálně atraktivní starší žena. MILF je akronym k Mother I’d Like to Fuck (Máma, co bych ošukal).

7

Následujícího rána se Ashley vzbudila s rukou kolem jisté blondýny, s tváří zabořenou do jejích plavých vlasů. Takovéto probuzení ji vždy nutilo k úsměvu, a toto ráno nebylo výjimkou. Nemohla si pomoci. Byl to reflex.

Takhle by to mělo být každé ráno, uvažovala ospale.

Noc uplynula bez dalších událostí. Byla už tma, když Ashley znovu vztyčila stan. Spencer udržovala oheň a ohřála jim k večeři plechovku s polévkou. Obě dívky byly vyčerpané, ať už kvůli následkům zranění nebo pobíhání po lese, a usnuly v momentě, kdy zavřely oči.

Ashley odolávala nutkání přitáhnout Spencer blíže a namísto toho se přiměla vyplížit ven. Zasténala, když se postavila vedle stanu. Nohy měla ztuhlé, záda ji bolela a do krku ji chytla křeč. Spaní na zemi po prochozeném dni nebylo rozhodně něco, co by si užívala. K dovršení všeho jí už začínala chybět horká ranní sprcha.

S obavami se podívala na potok. Voda byla ledová, ale vážně se potřebovala umýt. Třásla se, už když se svlékla a když vstoupila do chladného proudu, kousla se do jazyka. Umyla si hlavu a ošplíchla co nejrychleji tělo, než vyskočila zpátky na břeh. S vodou skapávající z jejích tmavých kadeří a opálené kůže, šla Ashley ke svému batohu pro čisté oblečení.

Spencer se vynořila ze stanu. „Ránko, Ash...“ Ztratila nit, když spatřila svoji nahou kamarádku.

„Ránko, Spence.“ Ashley se samolibě usmívala, když blondýna zjevně nevěděla, jestli civět nebo odvrátit zrak. No jo, pořád tě dostávám. „Vidíš něco, co se ti líbí?“ Druhá dívka se začervenala a upřela svůj zrak do země. Od kdy je přede mnou stydlivá? Uvažovala bruneta. „Spence, o nic nejde. Ne, že by si mě už dříve nahou neviděla. Tolikrát. Viděla si mě tolikrát, že musím zpochybnit milou a nevinnou věc–“

„Jo, pamatuju si,“ utnula Spencer svoji bývalou, než mohla pokračovat. „...živě...“

Ashley uslyšela dodatek, i když ho blondýna zamumlala, a musela se zakřenit. Prohrabala znovu batoh, potěšená, že nezapomněla sbalit ručník. Osušila se, zatímco sledovala Spencer, rozdělávájící oheň, a vklouzla do oblečení. Blondýna pohlédla na svoji kamarádku, když byla hotová.

„Bylo to ledový?“

„Hodně.“ Ashley pozorovala, jak se Spencer snaží svléknout. „V pohodě?“

„Hmm...myslíš, že bys mohla?“

Nebylo třeba dokončit žádost. „Jasně.“

Ashley pomohla Spencer sundat mikinu a džíny, stejně jako obvazy. Když šla dolů i podprsenka, blondýna se zatřásla. Ashley v duchu uvažovala, proč je její kamarádka tak napjatá.

‚Myslím, že bych to nechala běžet v našem dokonalém světě. Prosím, odpusť mi, že ti způsobuji bolest.‘

Vážně, co je to s těmi rozpaky? Divila se, když nápěv písně odezněl. Viděli jsme se nahé tolikrát... Poslední kus oblečení byl shozen a dech obou dívek se zadrhl, když se Ashleyiny prsty nahodile otřely o hebkou kůži Spenceřiných stehen. Och. Tak proto. Sakra. Tak nádherná... Fajn, Davies, nic to není. Nic, co bys už neviděla. Neházej očima po svojí bejvalce, když bys jí měla pomáhat.

Výkon lehčeji vyřčený, než provedený. Vyhrnula si nohavice svých džín a pomohla Spencer pomalu vkročit do mělkého potůčku. Bruneta trpělivě čekala s očima počestně (čti přinuceně a neochotně) odvrácenýma, dokud další pomoc nebude nutná. Potom, dbaje na Spenceřino rameno, umyla blondýně hlavu, litujíce, že nezabalily šampon.

„Hotovo,“ oznámila Ashley s nuceným povzbuzením. „Zářivě čistá.“

„Díky, Ash,“ přišla tichá odpověď.

Zpátky na břehu donesla Ashley Spenceřin ručník a jemně osušovala blonďaté vlasy. Potom obalila ručník kolem dívčina těla. Její ruce setrvaly v tomto pseudoobjetí několik vteřin déle, než bylo přiměřené, ale Spencer neprotestovala. Opřela se o Ashley a cítila, jak jí její teplý dech lechtá na obnaženém rameni. Ani jedna neřekla jediné slovo.

Chvíle nevyhnutelně skončila a ranní rituál pokračoval. Spenceřino rameno bylo znovu obvázáno, Ashley jí pomohla do čistého oblečení a pak si obě sedly k ohni, aby dosušily svoje vlasy, zatímco přežvykovaly tyčinku, kterou si daly k snídani.

„No...myslím, že půjdu podél potoka, podívat se, kam vede a co je kolem,“ prohodila nakonec Ashley lehce.

Trochu se zarazila, když na ní Spencer vrhla velice-nešťastný-a-tak-trochu-zklamaný pohled. Trochu jako ten, kterým ji obdařila tu noc, kdy ji vmanipulovala do setkání v ateliéru u Chelsea. Díky bohu, že to není její nasranej pohled. Ten by mohl tavit ocel. Uvnitř se zachvěla, když si vzpomněla na to odpoledne pár dní před plesem, kdy ji Aiden ve škole málem políbil, k čemuž nedošlo jen proto, že si Ashley všimla Spencer, stojící poblíž přesně s tím pohledem ve tváři.

„Věděla jsi, že půjdu,“ připomínala jí Ashley. Spencer stále nic neřekla, raději sklopila pohled k zemi a přikývla. „No tak, Spence, nebuď na mě naštvaná.“

„Nejsem naštvaná na tebe, Ash. Jsem naštvaná na ten debilní strom, kterej se rozhod mě propíchnout. Nebo možná na letadlo, který se rozhodlo, zastavit se v letu. Možná obojí.“

Ashley se trochu usmála. „Můžeš poslouchat můj iPod, jesli chceš. Baterky se ještě nevybily.“

Spencer zamumlala poděkování a sledovala, jak její kamarádka shromažďuje věci, které sebou brala už včera.

„Potřebuješ něco, než půjdu?“

Blondýna zavrtěla hlavou. „Jenom buď opatrná.“

„Budu.“

Bruneta umístila rychlý, ale něžný polibek na kamarádčinu tvář a vydala se na cestu, následujíce tok potoka.

Po třech hodinách Ashley usoudila, že nemá ráda chození. Chybělo jí její auto. Její krásné černé Porsche Carrera. Přepychový kožený interiér. Zabijácká zvuková souprava. Klidná jízda. To auto bylo nebem na kolech. Fyzické vyjádření jí samé. Elegantní. Dobře stavěné. Smělé. Smyslné. Naprostý magnet na kočky.

A ona byla zde, prodírající se divočinou, počítající stromy a kameny pod nohama, aby učinila svůj výlet jenom trochu méně nudným. Nebo více žalostným.

Stočila se kolem zákrutu potoka a uviděla, že se pohled otevírá a země končí. Voda se čeřila, než dosáhla hrany před vodopádem. Když Ashley dosáhla toho bodu, oči se jí rozevřely a čelist poklesla. Potok padal ve třech stupních přes skalnaté prahy do křišťálově modrého jezera. Sluneční paprsky tančily po hladině průzračné vody a zářily jako kapalný oheň. Smaragdová zeleň borovic, osik a bříz lemovala písčité břehy, zasazené do zlata poledního slunce.

Možná Kanada nebyla tak špatná po tom všem.

Sráz se svažoval k jezeru asi deset metrů po obou stranách potoka. I tak to bylo spíše slézání dolů po skalnatých stupních. Zabralo by dalších půl kilometru, kdyby se vrátila a vyhnula se srázu, ale Ashley byla netrpělivá. Když se dostala na rovnou zem, vzhlédla v úžasu na pozvolně přepadávající vodopády, potom na zrcadlící se hladinu jezera.

„Todle Spencer rozhodně musí vidět...“

‚Nemůžu jasně myslet, pokud tu se mnou nejsi. Potřebuju tě, zlato. Proč ty nepotřebuješ mě?‘

Jak se rozhlížela po jezeře, sentimentální tesklivý nápěv tiše vplul do jejích uší. Klidné vlny třpytící se vody nabyly podobu sladce plynoucí melodie. Nevinně prodlužované tóny podtrhovaly melodii jako pravidelné šplíchání vyskakujících ryb. Ashley zoufale toužila po své kytaře a klávesách. Ačkoliv měla pocit, že tahle právě vzniklá píseň jí nevymizí z paměti bez ohledu na to, jak dlouho zůstanou odloučené od světa.

Neochotně se otočila zpět k potoku, aby se vydala na dlouhou zpáteční cestu, když ji něco upoutalo. Na druhé straně vodopádu, podél záhybu ve vápencovém hřebeni, byl vyčnívající převis. Pod ním bylo něco, co vypadalo jako otvor ve skalnaté stěně. Ashley zvažovala možnosti, jak se k němu dostat, aby se na něj podívala blíže. Buď by musela vylézt nahoru, přebrodit potok a zase na druhé straně slézt, nebo by musela plavat. Štítíce se možnosti znovu se muset ponořit do ledové vody, zvolila lezení. Naštěstí pro ní byla ve vážně skvělé náladě.

S nohama mokrýma jen po kolena, octla se během několika minut na protějším břehu. Přála si, aby sebou měla jednu z baterek, ale z toho co mohla vidět, se zdálo, že puklina se rozšiřuje a tvoří malou podlouhlou jeskyni. Na strop nedosáhla. Nemohla určit, jak daleko jeskyně vede, ale široká byla dost na to, aby pojmula ležící osobu. Ashley natáhla ruku po nejbližší hladké zdi, přejíce si, aby byla suchá. Na podlaze jeskyně ležela jen tenká vrstva písku a ani ona nebyla dotčena blízkým vodopádem.

Vkročila zpět do slunečního světla, stále ohromená dech beroucí scenérií. Krátce se její mysl nechala unést, představuje si Spencer a samu sebe slunit se na písčitém břehu u vody. To samozřejmě dovedlo její myšlenky k tomu, co dalšího by mohly dělat na proužku pláže, což by mohlo vést ke společnému ponoření se a ‚zchlazení‘ po jejich laškování v písku.

Ashley se otřásla. Ponoření se do ledové vody by rychle mohlo být nezbytným, pokud by nezastavila ten proud myšlenek. Se zabručením, ve kterém byla frustrace nejistého původu, se vyšplhala nahoru na útes, překročila potok a začala sledovat jeho klikatící se cestu, vedoucí zpět k předmětu jejích představ.

Zpáteční cesta nebyla tak nesnesitelná, jak očekávala. Líbezná a tichá rašící melodie ji následovala na každém kroku stejně jako slunce vysoko na obloze a stín pod jejíma nohama. Světlo a temnota. Radost a beznaděj. Úsměv a slzy. Ashley se našla, jak si pobrukuje nápěv a užívá si zvuk. Zdálo se, že to do sebe zapadá: mírnější než byl její obvyklý styl. Právě jako Spencer.

‚Dala jsi mi křídla, naučila jsi mě létat. Potřebuju tě, zlato, ale ty jsi mě nechala, abych spadla. Teď se cítím tak malá.‘

8

Spencer upoutalo Ashleyino líčení jezera a souhlasila s tím, že by to bylo dobré místo, kam přemístit tábor. Dvě podoby čerstvé vody. Vodopády na sprchování. Odolnější přístřešek. Volná obloha na sledování letadel. Čekaly do dalšího rána, než znovu zabalily svoji výbavu. Ashley neochotně nechala Spencer nést svůj batoh a spacák, zatímco ona vzala navíc stan. Spencer trvala na tom, že půjde s Ashley zpět pro záchrannou soupravu, i kdyby jen pro to, aby jí dělala společnost. Té tváři s mistrovským vyšpulením rtů nemohla Ashley říci ne.

Ve skutečnosti byla Ashley ráda, že Spencer šla. Tříhodinová cesta jedním směrem byla o samotě nudná, ale když si dívky celou cestu povídaly, zdála se mnohem kratší. Mluvily o všem, co jim přišlo na mysl, stejně jako bývaly zvyklé před tím, než se věci vymkly kontrole.

Když došly do starého tábořiště, Spencer se moudře rozhodla nehádat se s Ashley, která jí neústupně zakázala pomáhat se záchrannou soupravou. Na zpáteční cestě k jezeru udělaly několik zastávek, aby si Ashley oddechla od tahání těžké kovové skříňky. Na jedné z těchto přestávek zmizela Spencer mezi stromy, kam jí volala Příroda, odmítnuvše Ashleyinu nabídku pomoci. Když se blondýna vrátila ke kamarádce, držela v ruce malou tmavě fialovou bobuli.

„Na. Ochutnej.“

Ashley pokrčila nos. „Co to sakra je?“

„To je ostružina, blázínku.“

Stále nedůvěřivě, otevřela bruneta rty a nechala Spencer, aby ji nakrmila bobulí. Pozorovala modré oči, které se zachvěly, když bezděčně uzavřela prst svými rty. Aby odvrátila možnou vážnost a trapnost situace, vypustila nepřiměřeně dramatický a falešný sten.

„Hmmmm. Mmm mmm.“

K její úlevě se blondýna zasmála. „Dobrý, co? Tamhle je ostružinovej keř. Myslim, že jich pár vezmu.“

Ashley přikývla. „Jasně, jdem pro to.“

Blondýna ji zavedla ke keři a bruneta vytáhla svůj lovecký nůž. Odřízla několik větví, obsypaných bobulemi a podala je Spencer. Po splnění úkolu pokračovaly v cestě. Byla už skoro tma, když se dívky vrátily k jezeru. Ani se neobtěžovaly s večeří, jen rozvinuly spacáky v jeskyni a vyčerpané usnuly.

Jako obvykle se Ashley vzbudila před Spencer. Přišlo jí to nezvyklé, doma vždy spala tak dlouho, dokud nemusela jít do školy, zatímco blondýna byla ranní ptáče. Předpokládala, že Spenceřino tělo, pracující tvrdě na zahojení zraněného ramene, potřebuje více odpočinku, než by si dívka přiznala.

Zakručelo jí v břiše. Za posledních čtyřiadvacet hodin nejedla nic a dvanáct hodin chození také nepomohlo. Její svaly byly neuvěřitelně ztuhlé a jednoduchý úkon postavit se, se ukázal být více než obtížným. Když opustila přístřešek, začala se protahovat, aby uvolnila bolavé svaly. Když byla její kondice trochu snesitelnější, prohrabala jejich zásoby jídla, ve snaze najít snídani. Zaraženě se rozhodla pro müsli tyčinku.

Zatímco žvýkala, postižena zvědavostí zkoumala jednotky jídla, které měly. Vypustila znechucený výdech poté, co si v hlavě propočítala situaci. Pokud sní tři jídla denně, jejich zásoby jim nestačí ani na týden. Vzhledem k tomu, že ještě neviděly nebo neslyšely jediné letadlo přelétat nad hlavou, předpokládala, že zde budou trčet déle než sedm dní.

„Kde je Taco Bell, když ho potřebuješ...?“

Otřela si čelo. Odtáhla je takhle daleko, ale opravdu se bála, že její síla se brzy vyčerpá. Šťourala se ve zbytcích zásob v naději, že nějaké odpovědi vyskočí a zamávají, ale to se nestalo. Protřela si oči a štípla se do nosu. Usmála se reflexivně, když jí na rameni spočinula ruka.

„Příliš brzy na přemýšlení?“ sváděl ji milý hlas.

„Jo. Tak nějak.“

Spencer si přisedla k ní a přitáhla si mikinu blíže k tělu. „Co se děje?“

„Jenom se snažim přijít na to, co s celou touhle záležitostí,“ odpověděla Ashley a podala blondýně tyčinku.

Spencer chápavě přikývla. „Jak dlouho to vydrží?“

„Týden. Možná trochu déle, když budeme šetřit.“ Její kamarádka seděla tiše. „Když já jsem tak...ztracená. Vůbec netuším, kde s tím začít.“

„Vždyť už jsi začala, Ash,“ připomněla jí Spencer vlídně. „Chci říct, vytáhla si naše věci z letadla, dělala jsi mi sestřičku, dostala jsi nás k potoku a pak sem...Vedeš si úžasně.“

Zatímco si mladší dívka třela záda svoji zdravou rukou, natáhla se Ashley pro svazek ostružiníku. Podala bobuli Spencer a pak si jednu sama vstrčila do pusy.

„Víš, myslím, že bych zešílela, kdybys tu nebyla, Spence.“

„Jo, to bys nejspíš,“ souhlasila blondýna s úšklebkem. Její tvář roztála. „Já taky.“

Ashley se naklonila ke Spencer a položila hlavu na její rameno. Zůstaly tak, pozorujíce slunce, šplhající se nad řadu stromů za jezerem. Když ranní paprsky ozářily vodu, dokonale klidná hladina vybuchla malými cákanci, jak ryby začaly skákat do vzduchu.

„Je tu vážně nádherně,“ vydechla Spencer.

Ashley se šklebila, ale nezvedla hlavu. „A to máš z toho, že se mě snažíš dotáhnout někam, kde to není romantické. Cha! Obrátilo se to proti tobě, kotě, protože kde jsem já, je to vždy vzrušující.“

Spencer hravě strčila do své kamarádky. „Bože, mohla bys být víc sebestředná?“

Ashley se napřímila a zamyšleně si promnula bradu. „Hmm, co třeba...Kanada nebyla žhavá a vzrušující, dokud jsem do ní nespadla?“

„No ovšem, Ashley Davies, Bohyně Chtíče sestoupila z nebes poctít tuto mrzkou oblast svojí žhavostí?“ hádala Spencer.

„Vidíš? Konečně to začínáš chápat.“

Spencer mrzutě zavrčela, ale její úsměv překazil jakýkoliv náznak vážnosti. Obě dívky se uvelebily, aby znovu vychutnávaly scenérii. Blondýna pozorovala vyskakující ryby s novým zájmem.

„Říkalas, že v záchranné soupravě je vlasec, že?“ uvažovala.

I když nahodilost otázky zachytila Ashley nepřipravenou, zareagovala rychle. Přešla ke kovové skříňce a prohrabala její obsah, dokud nenašla umělohmotnou špulku. Položila jí stranou a hledala další věci. Po několika minutách se vzdala.

„Jakej zatracenej génius dá do soupravy vlasec, aniž by přidal háčky?“

„To byl nejspíš někdo s diplomem z Harvardu, nebo tak něco.“

„Jo, nebo střelená blondýna, se kterou spí.“

„Hele!“

„Och. Promiň.“

„Víš, že nesnášim stereotypy,“ hubovala Spencer.

„Myslíš něco, jakože to jak se oblíkám, ze mě automaticky dělá zhýralou lesbu?“ její kamarádka jí věnovala významný pohled. „No fajn, dělá, ale stejně. Každopádně ty, Spencer Carlin, jsi výjimečná.“

„Pročpak, Ashley Davies, jsem polichocena.“ Bruneta se zakřenila a dál zírala na vlasec. Stejně jako blondýna. „Takže...nějaké nápady?“

„Co jehla na stehy?“

„Moc malá.“

„Stanový kolík?“

„Moc tlustý.“

Ashley se zazubila. „Drátek z tvojí podprdy?“

„Moc ohebný.“ Plesk. „Hej. Proč moje?“ Bruneta se jen hihňala se svým prohnaným úšklebkem. Spencer ji probodávala pohledem. „No jo, jen se směj, Davies. Doufám, že to bude stejně zábavný, až budeš v Pekle.“

„Ach, to bude,“ ujistila ji Ashley bez zaváhání. „Uvidíš, že se budeš smažit hned vedle mě. Potom bude Peklo vážně žhavý.“

Spencer vrtěla hlavou. Ta Daviesovic holka byla někdy tak nestydatě zkažená. Vlastně většinou. Byla to část jejího půvabu.

„Dřevo?“ navrhla starší dívka.

„Možná...museli bychom sehnat dva kousky a nějak jejich konce připevnit.“ Ashley sebrala roli izolepy a Spencer se zasmála. „To by možná mohlo fungovat. Jsme tak skvělej tým.“

„Jo,“ souhlasila Ashley s nakažlivým úsměvem. „To jsme.“

9

„Musíš to sloupnout.“ Ashley zvedla obočí. „Dřevo, Ash. Musíš ho sloupnout.“

„No jasně, protože to zní tak jednoduše.“

„Kůru! Sloupni kůru, sakra!“

Na Spenceřin návrh vzala Ashley sekeru a odsekla větev z jedné z bříz, které obklopovaly jezero. Borovice by se příliš štěpila dle blondýnina názoru. Dva kousky, široké zhruba jako tužka, byly odděleny, jeden dlouhý asi pět centimetrů, druhý o polovinu kratší.

„Cha. Mám tě.“ Ashley zaváhala. „Hm, jak to udělám?“

„Nevím...“ Mladší dívka pokrčila svým zdravým ramenem. „Jako bramboru?“

„Máš nějaký pocit, že mi to pomůže?“

S úšklebkem ukázala Spencer Ashley jak držet nůž. Tenoučký pruh bělavé kůry byl sloupnut.

„Ty jsi vážně dobrá učitelka, Spencer,“ vrkala Ashley, očividně napodobujíce Cho z pátého Harry Pottera. Postava nevinné školačky byla perfektní. „Možná bys mi mohla dát nějaké soukromé hodiny?“ dokončila s protivně koketním úsměvem a mrknutím.

„Hm, jsem si vcelku jistá, že tohle byla soukromá hodina,“ připomněla jí Spencer, bojující se smíchem. „Každopádně, já měla vždycky slabost pro Hermionu.“

„Kdo ne?“

Obě si vyměnily úsměvy a Ashley pokračovala ve slupování kůry z klacíku, který držela. Když tak učinila i na druhém kousku dřeva, bruneta ořezala čtyřiceti pěti stupňový úhel na jednom konci obou klacíků. Druhý konec kratšího klacíku byl vyostřen do špičky, a dřevo bylo ponecháno vedle ohně, aby se vysušilo, zatímco jedly svůj oběd. Později byly oba konce s úhly spojeny a zpevněny několika pásy izolepy. Na konci delšího klacíku byl vyřezán zářez, a kus vlasce byl omotán a připevněn na místo.

Spencer přezkoumala výsledek jejich práce, zatímco Ashley přihlížela. „Nádhera.“

„Jo, ty-to je,“ opravila se rychle bruneta. Bylo těžké rozlišit, jestli bylo přeřeknutí záměrné či ne. Jelikož si Ashley odkašlávala s jistým stupněm trapnosti, zdálo se, že nikoliv. „Takže, jsi velká odbornice na rybaření?“

„Neřekla bych odbornice. Táta nás brával každý léto, když sme byli mladší.“

Ashley si všimla sklíčeného pohledu, šířícího se přes Spenceřinu tvář, a bylo jí jasné, že myslí na Claye. „To musela bejt švanda.“

„Jo...to byla...takže, chápu správně, že tys nikdy nerybařila?“

„S mojí rodinou? Jo jasně.“

„No, budeš teď.“

Blondýně unikl nucený a rozpačitý úsměv, doprovázející Ashleyinu odpověď. „Úžasný.“

„Předně, potřebujem návnadu.“

„Špica.“

Spencer šla mezi stromy a Ashley ji méně nadšeně následovala, sleduje svojí kamarádku, jak kopala do mechového podrostu, dokud nenašla, co hledala. Blondýna ukázala na velký kámen, z poloviny zapuštěný v zemi.

„Mohla bys to zvednout, prosím?“

Ashley poklekla a učinila tak bez velkého rozvažování. Jakmile však zvedla kámen natolik, aby uviděla, co je v zemi pod ním, upustila ho náhle s menším vyjeknutím, přičemž zakopla a spadla na zadek.

„Ech, fuj. Kruciš ne. Já nedělám s odpornejma plazivkama.“

Spencer jí věnovala trpělivý pohled. „Chceš rybu k večeři, ne? Ash, jenom to zvedni nahoru a já jich pár vezmu.“

Se zachvěním, zasténáním a s výrazem jasně vyjadřujícím její odpor, udělala Ashley znovu, oč byla žádána. „Bože, už tě nikdy nenechám znovu se mě dotknout.“

„Tak nějak o tom silně pochybuju.“

Ashleyino znechucení bylo na chvíli zapomenuto, když zaregistrovala připomínku. Byla spojená s nemravnou narážkou. Malá Slečna Hodná a Nevinná byla v tomto dobrá. Zamotaná ve svých vzdušných zámcích, nevšimla si, že Spencer už skončila a vrací se do tábora.

„Ash, jdeš?“

Rychle zahnala své představy a vstala. „Jo.“

Po návratu na břeh, napíchla Spencer jednoho červa na jejich háček. Ashleyin nos se pokrčil, když sledovala, jak se stvoření nepřestává svíjet.

„Co teď?“

„Zahoď to, co nejdál můžeš,“ řekla jí Spencer, když jí podávala háček s vlascem. „A nepouštěj konec vlasce.“

Háček byl hozen a přistál s menším šplouchnutím dobrých deset metrů od břehu. Spencer omotala Ashleyin konec vlasce kolem tlusté větve, aby se měla její kamarádka čeho držet.

„Teď počkáme.“

Pět minut uběhlo, než se Ashley přesunula.

„To je nudný.“

„To je večeře.“

„Trvá to moc dlouho.“

„Máš něco lepšího co udělat?“

„...možná někoho...“ mumlala si Ashley pro sebe.

„Cože?

„Nic.“

Náhle sebou vlasec prudce škubnul a Ashley ho začala dle Spenceřiných instrukcí vytahovat. Blondýna svojí kamarádku objala zdravou paží, když vytáhla z vody středně velkou rybu. Se zvědavým a tak nějak ostražitým výrazem sledovala bruneta svůj úlovek. Tvor sebou náhle začal mrskat, takže se otřel o ruku svého lovce. Ashley rybu upustila na zem a vypustila největší holčičí zapištění, jaké kdy Spencer slyšela od okamžiku, kdy položila gumovou stonožku na polštář spícího Glena, když byli mladší. Spencer nenuceně sebrala rybu, než stihla skočit zpět do vody a podívala se na Ashley s tázavým pohledem.

Bruneta zrudla a rozpačitě se usmála. „Promiň. Ryba mě vyděsila.“

„Nemáš ráda ryby?“

„Hm, jezení ryb je v pohodě. To jenom, když jsou celé živé a svíjí se...“ pokrčila bruneta rameny.

Spencer zvedla obočí, velmi se snažíce nešklebit se. „Fíha, řekla bych, že se naučíš každý den něco nového.“

Ashley zírala na kroutící se rybu se stále obezřetným pohledem. „Takže, co s tím uděláme?“

Spencer zakroutila očima a vyndala z pochvy na Ashleyině opasku lovecký nůž. Ryba byla položena na zem a rychlým seknutím zbavena hlavy. Bruneta to sledovala naprosto zděšená, neschopná odvrátit zrak.

„Uch, nechutný!“

„Co bys radši abych dělala? Praštila s tim o skálu? Nechala to mrskat okolo, než se to udusí?“

„Todle od holky, která ječela, když viděla sysla?“

Spencer zrudla, když si vzpomněla na celou příhodu. Ashley přecitlivěle sténala a odvrátila hlavu, ale její kamarádka si všimnula nazelenalého odstínu, do kterého se zahalily její rysy.

„Si v pohodě, Ash?“

„..jo, dobrý...“ Vstala. „Asi si půjdu sednout kousek támdle.“

Ashley odešla sednout si k ohni a nechala Spencer dokončit úkol chycení večeře.

Další ryba byla nakonec vytažena a Spencer očistila a vyvrhla oba úlovky. Byla to poněkud obtížná práce vzhledem ke stavu jejího ramene, ale Ashley poprvé od havárie zanedbala svoji pomoc. Bruneta si namísto toho držela odstup, zrak trvale upřený jinam. Nicméně, zvuk a vůně smažící se ryby si nevyhnutelně získaly její pozornost. Když se vrátila k ohni, Spencer jí podala jednu z vidliček a nabídla jí pánev, aby jako první ochutnala.

„No jasně, nech mě být tou, která zjistí, že je to sračka,“ reptala naoko.

Bruneta si odřízla malý kousek z jednoho filetu a pofoukala ho, než ho strčila do pusy.

„Dobrý?“

Ashley přikývla. „Měkoučký a křupavý. Nicméně sůl by to chtělo.“

„Jo, no, kdybychom tak nějakou měly...“ Spencer si vzala svou vidličku a také si kousek uřízla. „Mhmm, není to špatný.“

„Takže, můžu políbit kuchařku?“

Spencer se zdála, že to zvažuje a dramaticky protáhla pauzu před svojí odpovědí. „Ne.“

„Můžu osahávat kuchařku?“

„Ash!“

„Co? Nevinná otázka.“

„Nevinná jak můj zadek.“

„Náhodou, já ráda osahávám tvůj zadek.“

„Ash! Ty jsi ďábel.“

„Tvoje máma by věděla. Určitě by to vysvětlovalo, jak snadno sem zkazila jejího ‘dokonalého malého andílka‘“

„Kdo říká, žes mě zkazila?“

To je fakt, protože víš, co říkají: vždycky to jsou ty tiché stydlivky.“

„Nazýváš mě děvkou?“

Starší dívka jí obdařila neúnosně drzým úšklebkem. „Potrefená husa se ozvala.“

Spencer zavrčela a zatlačila na Ashley svojí nezraněnou rukou. Bruneta ji hravě strčení oplatila a brzy byly obě zabrané do malého zápasnického souboje. Ashley chytla Spenceřinu zdravou ruku a pevně ji držela.

„Hej! To neni fér. Mám jenom jednu ruku!“

„Já vím,“ culila se škodolibě Ashley. „Ráda vyhrávám.“

S tímto Ashley položila Spencer na lopatky, přičemž samozřejmě dávala pozor na Spenceřino zranění. Ďábelsky se smála a vítězně se křenila, dokud si nevšimla, že Spencer se s ní nesměje. Tehdy si uvědomila kompromitující pozici, ve které jsou – tváře kousíček od sebe, těla přitisknutá k sobě na všech těch špatných (ale hříšně správných) místech, těžký dech a ztmavlé oči.

Spencer si nervózně odkašlala. „Jo...“

„Jo...“ opakovala po ní Ashley stejně trapným tónem. Stále neslezla ze své bývalé milenky. Špičky jejich nosů se téměř dotýkaly.

„...Ash...“ Nebylo to víc než zašeptání.

Menší dívka na vrchu zabořila hlavu, takže její nos se třel o hebkou kůži Spenceřiných tváří. Cítila vůni blondýnky, a její spodní ret se otíral o Spenceřinu bradu.

„Víš, že ti věřím, jasný?“ řekla náhle tiše Spencer.

Ashley zdvihla hlavu, aby zachytila Spenceřin pohled. Čokoláda se plnou intenzitou zanořila do safíru, s nespornou touhou ve své hnědé hloubce. Když význam toho, co Spencer řekla, zapadnul, uhnula Ashley pohledem, a zavřela oči.

„...jo.“ Pomalu se skulila ze své kamarádky a lehla si na záda, protože to bylo přesně to, co jí Spencer věřila, že bude: její kamarádka. Po několika minutách mlčenlivého zírání na oblohu otočila hlavu a podívala se na dívku vedle ní. „Spencer, pořád...chci být víc.“

Blondýna se nepřestala dívat na oblohu. „Já vím.“

Ashley věděla, že by to tak měla nechat, ale její city vyhrály nad rozumem. „Řekni, že mě chceš.“

„To nemá co dělat s chtěním...“

Její hlas přeskakoval. „...Řekni, že mě potřebuješ.“

Sekundy se vlekly. „...Víš že támdleten mrak vypadá tak trochu jako ptakopysk.“

Ashley cítila slzu, koulející se jí po tváři. Rychle jí setřela, přičemž pohyb zamaskovala za poškrábání se na svědivé tváři. Podívala se znovu na oblohu a uviděla mrak, o kterém Spencer mluvila.

„Jo, vypadá...Hele, tendle vypadá trochu jak Madison. Vidíš tu velkou hlavu a obří prdel?“

Spencer se rozesmála. „Ash, si hrozná!“

„Jo, stejně jak ona.“

Koutkem oka Ashley viděla, že se Spencer usmívá.

‚Každou noc se modlím, abych zapomněla na tvůj úsměv, ale pokaždé když sním, tvoje tvář se ke mně vrací.‘

Kdyby se podívala pozorněji, viděla by násilí za šťastným úsměvem a slzy za modrýma očima.

10

Tři dny uplynuly od toho intimního okamžiku, týden od nehody. Ashley se stala mnohem tišší, ne snad ve smyslu lhostejnosti či nepřátelství, ale byla prostě mnohem méně energická, než obvykle. Rozmluvy stále probíhaly, vtipy byly dělány a úsměvy byly sdíleny, ale obvykle prudká bruneta se rozhodně stáhla do sebe. Bezmyšlenkovitě se zaměstnávala činnostmi jako sbíráním dříví na oheň a vytvořením druhého háčku. Jeskyně byla zametena a pokryta borovými větvičkami, ve snaze učinit spaní trochu více pohodlným. Spenceřiny obvazy byly vyměněny a nakonec sundány, aby bylo umožněno ráně přístupu čerstvého vzduchu.

Spencer, která věděla, že bude nejlepší, když dá brunetě prostor a klid, jaký potřebuje, se zaměstnávala jakoukoliv prací, kterou mohla vykonat, aniž by se zranila. Obstarávání ohně. Uvaření ryby, kterou Ashley neochotně chytila k večeři. Mytí nádobí a praní. Usmívání se, když si ji Ashley dobírala, že je ‚řádnou hospodyňkou‘.

Když Ashley nebyla zaneprázdněná svými povinnostmi, seděla u ohně a zírala na jezero s notesem otevřeným před sebou. Byl to její skladatelský notes, kterému svěřovala nápady svých počínajících melodií a slov. Brala ho sebou vždy, když opouštěla domov, pro ty náhodné okamžiky, kdy udeří inspirace. Byla vděčná, že Spencer ji znala natolik dobře, aby věděla, že je hodně privátní ohledně své hudby, dokud není připravena jí předvádět. Blondýna proto neslídila.

Tento první den jejich druhého týdne slunce neobvykle hřálo, jako kdyby se léto svým posledním dechem zoufale snažilo zahnat lezavý podzimní chlad. Spencer div neprosila Ashley na kolenou, aby ji pustila do lesů obklopujících jejich tábor, aby se podívala, zda je k mání nějaká potencionálně poživatelná vegetace. Říci, že Ashley váhala, je skromné vyjádření.

„Prosím?“

„Spence, já jenom nechci, aby ses zranila.“ Bruneta zněla více než trochu unaveně.

„Budu poblíž, a budu křičet, kdybych tě potřebovala. Prosím? Nenuť mě špulit.“

„Nechápu, proč nechceš, abych šla s tebou.“

„Ash, nemůžeš tu pro mě pořád být.“ Starší dívka uhnula pohledem, když Spencer pokračovala. „A já tu nemůžu pořád trčet celou věčnost. To je nudný.“

„Slibuješ, že budeš dávat pozor.“

„To víš, že budu.“

„...Tak dobře,“ povolila Ashley.

Myslela, že Spencer bude dovádět jako malá holka, ale blondýna jí místo toho políbila na vrch hlavy se zašeptaným poděkováním. Ashley ji s mírným úsměvem na tváři sledovala, jak si chystá kompas, lovecký nůž a signální pistoli, než vyrazí.

O dvě hodiny později, oděná pouze v šortkách a vršku od bikin, ležela Ashley na břiše na písečném břiše, opřená o lokty. Bez pochyb pracovala na svém opálení. Spencer se jednou brunety zeptala, proč si zabalila takový úbor, když věděla, že budou tábořit v lese. Starší dívka pouze pokrčila rameny v ‚Proč ne?‘ stylu.

S notesem před ní a perem v ruce, její nohy se pohupovaly, zatímco čmárala noty. Zdědila talent po svém otci, rockové hvězdě, a tak jí nedělalo problém přenést melodii z mysli na papír. Slova byla psána pod noty a Ashley je tiše zpívala spolu s píšícím perem.

„Všimni si mě. Vezmi mě za ruku.
Proč jsme cizinci,
Když naše láska je silná?
Proč pokračuješ beze mě?

Pokaždé, když se snažím létat, padám,
Bez svých křídel, cítím se tak malá.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.
A pokaždé, když tě vidím ve svých snech,
vidím tvou tvář, a to mě děsí.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.“

Hudebnice, zabraná do práce, si nebyla vědoma, že ji sleduje pár modrých očí. Nevěděla, že se pár uší napíná, aby zachytil její tiše zpívaná slova. Neměla tušení o výrazu zastiňujícím křehké rysy: pohledu chtění a potřeby; smutku a touhy; chtíče a lásky.

„Nutím se věřit, že jsi tady.
Jedině tak vidím jasně.
Co jsem to udělala?
Vypadáš, že ses posunula dál lehce.

Pokaždé, když se snažím létat, padám,
Bez svých křídel, cítím se tak malá.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.
A pokaždé, když tě vidím ve svých snech,
vidím tvou tvář, a to mě děsí.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.“

Měla jsem to nechat být.
Prosím, odpusť mi.
Moje slabost ti způsobila bolest,
A tahle píseň je moje omluva.

Zpěvačka neměla ponětí, že přivřené, potemnělé oči a spalující výraz, zahleděný na ní, jsou stejné jako toho dne, kdy Ashley prozradila své ‚poprvé s holkou‘ do kamery. I kdyby si nyní všimla toho pohledu, nepoznala by ho, protože ho neviděla tehdy. Nevšímala si zmatku za modrými zřítelnicemi. Postrkování příliš mnoha myšlenek a pocitů. Neustálé války srdce proti mysli.

„V noci se modlím,
Že se tvoje tvář brzy vytratí.

Pokaždé, když se snažím létat, padám,
Bez svých křídel, cítím se tak malá.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.
A pokaždé, když tě vidím ve svých snech,
vidím tvou tvář, a to mě děsí.
Hádám, že tě potřebuju, zlato.“

Když závěrečná nota odplynula, ucítila Ashley vzadu na krku mravenčení, jako kdyby ji někdo sledoval. Bylo to více elektrizující než děsivé, což jí vždy prozradilo, že je to Spencer. Otočila se, aby pohlédla přes rameno, ale blondýna nebyla nikde v dohledu. Na chvíli zmateně svraštila obočí, než se obrátila zpět ke svému notesu. Ťukala perem do papíru, koukala na svoje dílo další minutu, než uklidila pero a zavřela ho mezi stránky.

Zvedla se do sedu, přitáhla si kolena k hrudi a dívala se přes jezero. Navzdory jejich úspěchu s háčky, věděla Ashley, že to nestačí. Pro případ, že nebudou brzy nalezeny, musela myslet více dopředu, něco v čem stěží vynikala. V jezeře se pohybuje omezené množství vodních tvorů a dva lidé, kteří v něm každý den loví, to si vyžádá svoje oběti, obzvláště když jim dojdou příděly.

Spencer si jistě neuvědomovala ten fakt. Byla právě venku, kde hledala užitečné rostliny. Ale Ashley věděla, že potřebují víc. Nebyla odbornicí na přírodu, a rozhodně nebyla žádnou lovkyní, ale přesto budou muset obrátit pozornost na místní divou zvěř. Měla toto na mysli, když otevírala záchrannou soupravu, ze které vytáhla dlouho tenkou krabici, obsahující složenou loveckou pušku. Když vytahovala různé části střelné zbraně, Spencer konečně vkročila zpět do tábora.

„Našlas něco zajímavýho?“ Ptala se Ashley, aniž by vzhlédla od své činnosti.

Druhá dívka si sedla vedle brunety. „Viděla sem pár čipmanků.“

„Vážně? Neslyšela sem tě ječet...“

„Hej!“ Ashley se hihňala, i když ji Spencer praštila do ruky. Blondýna sledovala, jak její kamarádka skládá pušku. „Unavuju tě?“ škádlila ji.

„Nikdy.“

„Co potom s tou puškou?“

„Jenom sem myslela, že to dám dohromady...však víš...prostě protože...“ Ashley byla špatnou lhářkou, když šlo o blondýnu.

„Jdeš na lov?“ I když jí slova vyšla z úst, Spenceřina tvář opadla, úsměv jí zvadl, a oči se zatáhly novými obavami. „Oni...oni nás nenajdou...že ne...?“

Bylo zde pochopení. Obě dívky znaly tu možnost. Ashley se s tím smířila jako s faktem před pár dny. Na rozdíl od Spencer, neměla luxus naděje. Dívka s dvanácti a půl miliony dolarů dědictví, a naděje byla tou věcí, kterou si nemohla dovolit. Spoléhání se na modlitby, noření se do pocitu falešného bezpečí, to mohlo jenom předznamenat jejich smrt. Musela to přijmout. Musela přijmout nejhorší z nejhoršího v jejím životě.

Spencer byla jiná.

Blondýna vyrostla v klamu dokonalého světa. Světa, kde byl každý v bezpečí a šťastný, a jakýkoliv problém se mohl spravit objetím a úsměvem. Světa, který se pro ni pomalu začal rozpadat v posledních měsících, trhaje vlákna její duše, ulamuje ulitu nevinnosti kousek po kousku. A dokonce, i když přelud nepřestával blednout, stále k němu lnula, tvrdohlavě a zoufaleji než předtím.

A to lámalo Ashley srdce. Chtěla dívku zaštítit, ochránit ji od drsné denní reality, zachovat tu nevinnost a nést břímě za ní, i kdyby jen pro pár dalších okamžiků. Ale skutečnost klepala na dveře, a ona proti tomu byla bezmocná.

Uklidila pušku a přitáhla Spencer blíže. Polibek byl vtisknut vyšší dívce na čelo a paže ji pevně držely. „Na to neznám odpověď, Spence...ale řekla jsem ti, že nás přes to dostanu, a to není slib, který mám v úmyslu porušit.“


Poznámky překladatele:

Čipmank – americký hlodavec z čeledi Veverkovitých.