Recitativ

Napsala: the best of s, Překlad: petrSF

31

Spencer se na mě vrhne, jakmile vkročíme do domu.

"Nechala jsi klíče ve dveřích," vydechnu, zatímco mě rty táhne ke schodům.

"Nech je tam."

"Nahoru?" zeptám se, aniž bych úplně oddělila rty od jejích.

Přikývne a přejíždí mi rukama po zádech. Zachvěju se. Jdu pozadu, stoupám po schodech, když vtom ztratím rovnováhu a spadnu. Spencer okamžitě zareaguje, jemně na mě padne a pokrývá mě sebou a polibky.

"Mmm..." Současně jí projíždím rukama vlasy a pozadu lezu po schodech. Po velkém úsilí se dostaneme nahoru, Spencer se ze mě odvalí a bez přerušení kontaktu našich rtů mě zvedne na nohy. Jediné, co slyším, je hlasitý tlukot vlastního srdce, naše zadýchané steny rozkoše, které se teď mezi námi nedají navzájem rozlišit, a Spenceřiny úsečné pokyny.

"Můj pokoj," hlesne a shodí ze sebe bundu. O něco se otřu zády a pak se něco rozbije o podlahu.

Přeruším polibek a spatřím na podlaze rozbitou vázu. "Váza," řeknu a ukážu jako pračlověk. Spenceřiny polibky ze mě vysály veškerou inteligenci a nechaly pouze pulzující masu touhy a naběhlé rty.

"Nech ji." Spencer mě přitiskne k vnější zdi svého pokoje, líbá mě tvrdě, ale Spenceřiny polibky by se nikdy nedaly popsat takhle. Její rty jsou neskutečně hebké a mě zamrazí v páteři, když je lehce otře o mé, a její dech se prolne s mým.

Uzavřu vzdálenost mezi našimi rty, otočím jí a přitisknu ji ke zdi. Zvedne na mě jedno obočí.

"Máš ráda kontrolu?" téměř zavrní a věnuje mi nejvíc sexy pohled, který jsem kdy viděla. Prudce otevřu dveře, skopnu si boty a Spencer mě vzápětí shodí na postel.

Zaútočí na můj odhalený výstřih jako divoké zvíře a zahrnuje údolí mezi mými ňadry žhavými, sexy polibky. Pak mi položí ruce na břicho, sedne si na mě a zadívá se mi přímo do očí.

"Chceš..."

Polknu a snažím se popadnout dech a uklidnit. "Neměly bychom počkat?" zeptám se a zvednu se na lokty.

Spencer mě zatahá za pas kalhot a nahne se nad mým zamyšleným obličejem. "Co myslíš?"

"Já nevím, co si myslím," odvětím. Jak jsem řekla, intelektuální Ashley odešla z budovy už před mnoha, mnoha polibky.

Spencer to zřejmě vycítí, skloní se a pošeptá mi do ucha: "Jsem hrozně vlhká."

Tričko ze mě zmizí v rekordním čase a odletí na zeď pokoje. Spencer se nahlas zasměje a pak se vrhne hladovýma rukama na má prsa. Ale není to jako dotek kluka, nikdy netiskne moc silně. Ví, co má dělat, a když mi stáhne podprsenku a vezme si jedno ňadro do úst, při jejím sledování mi z pusy unikne přiškrcené zasténání, které ji přinutí přestat a podívat se na mě.

"Jsi v pořádku? Je to-"

"Je to dobrý," odvětím. "Je to víc než dobrý, je to...," vrtím hlavou, nadzvednu se a sundám si podprsenku.

Sleduje mě a usmívá se. Zvedne se ze mě, aby se stáhla kalhoty. "Počkej," řeknu.

Zmateně se na mě podívá.

"Chci to udělat já." Hlas mám zastřený. Dolezu ke kraji postele, zvednu se na kolena, rozepnu jí kalhoty a stáhnu je. Líbám ji po celém břiše a ona si kalhoty skopne a já jí přetáhnu přes hlavu tričko.

Líbám ji na ramena a na krk, pak natáhnu ruku a rozpustím jí vlasy, které jí padnou na ramena. Potom ji pomalu stáhnu na sebe, jednou rukou jí rozepnu podprsenku a odhodím ji stranou.

Přes její kalhotky cítím, jak je vlhká. "Spencer...," zakňučím. Pak mi stáhne kalhotky a odhodí je za kraj postele.

"Jsi v pořádku?" zeptá se. Chvatně přikývnu a napodobím ji. Její kalhotky odlétnou do rohu pokoje.

Chvíli se pomalu prohlížíme a obdivujeme, co už jsme viděly. Ale teď je to jiné. "Můžu se tě dotýkat," hlesne Spencer, pak mi pohlédne do očí a lehne si na mě.

"Dotýkej se mě," téměř zašeptám. A ona to udělá. Hladí mě rukama po celém těle, všude. Když mi přejede prsty přes chvějící se místečko v mém klíně, prudce zakloním hlavu, a když přitlačí, přitáhnu si ji k polibku, který ztlumí mé dlouhé zasténání.

Cítím ji uvnitř sebe.

Spencer je uvnitř mě, drží stálé tempo a já to cítím. "Ashley...," jemně mi zasténá na rtech. Nemusí říkat nic jiného, slyším to v jejím hlase.

Sjedu prsty dolů a udělám to, o čem jsem snila celé měsíce - vniknu do Spencer a ona zalapá po dechu a kousne mě do ramene. Volnou rukou ji přidržuju u sebe, držím ji u svého srdce a ona mi vplete ruku do vlasů. Mělo by to bolet, kdykoliv jindy by to bolelo, ale právě teď je to jenom další věc, která zvyšuje rozkoš.

Najdeme rytmus a nepolevujeme. Nevím, jestli to buší moje nebo její srdce, a řekla bych, že tak jako tak budou znít obě stejně.

"Ashley..." Spencer opakuje moje jméno jako nedokončenou myšlenku. "Ashley..."

Už se nelíbáme, ale její rty jsou stále na mých, v rychlých nádeších mělce dýchá. Dýchá můj vzduch a já dýchám její.

"Spencer...," hlesnu náhle slabě. "Myslím, že... ach...," odmlčím se a zavřu oči. Blížím se. Cítím to v celém těle a v jejím taky. Ztuhne, přimáčkne mě blíž k sobě a tvrdě mi skousne spodní ret.

Vnikám do ní a zase vycházím, můj rytmus je stejný jako její, a jsem blízko, hodně blízko. Přimáčkne palec na správné místečko a mně se z hlavy vykouří všechny myšlenky a nedokážu se hýbat, celým těle mi pulzují vlny rozkoše. Dokážu pouze vydávat zvuky, které bych za jiných okolnost nikdy neopakovala, a jsem si jistá, že bych se někam úplně propadla, kdyby mě Spencer nepoutala k tomuto světu, zuby má pořád zabořené v mém rtu.

Dívám se, jak se na mě dívá, a vím, že už je blízko. Cítím, jak se kolem mě sevře, pak v nám náručí ztuhne. Pustí můj ret a zaboří mi tvář a vlasy ke krku a těžce dýchá. Odpadneme od sebe a já jsem mimo. Přemýšlím, jak k sobě mohou dva lidi tak dokonale pasovat, takovým fantastickým způsobem.

Sex už jsem zažila, ale nikdy se Spencer. Zatímco tam v milostném potu ležíme a usilovně lapáme po dechu, myslím na to, co jsme právě dělaly. Úplně jsme se prozkoumaly, ukázaly jsme si na sobě všechno. Cítím se s ní spojená. To jsem nikdy předtím necítila.

Proč to jenom nedokážu vyjádřit slovy?

"Ashley," vydechne Spencer a otočí se ke mně. Leží na zádech a pokožka se jí leskne potem. Chvíli ji obdivuju a ona se na mě plně usměje - úsměvem, který je jiný. Protože teď jsme taky jiné.

"Hm?" zakroužím prstem kolem jejího pupíku a rozhihňám ji.

"Moc, moc tě miluju. Jako hrozně moc. Jsi pro mě jednička," prohlásí s novou formou upřímnosti, která přichází pouze po sexu.

"Taky tě miluju, Spence," řeknu jí. "Strašně moc." Poškrábu se na nose a usměju se. Přitáhne si mě k polibku.

"Čas na druhý kolo."

32

"Tady?"

Dám Spencer pusu na koleno.

"A tady?"

Skloním se a líbnu ji na kotník.

"Tady."

Dám jí pusu na špičku palce u nohy, pak vylezu zpátky nahoru a s širokým úsměvem si na ni lehnu. "Už je to sto procent?"

Pomalu přikývne. "Řekla bych, že jo."

Věnuju jí plachý pohled, přestože spolu ležíme nahé a propletené v posteli věčnost. "Ještě nikde jsem nepolíbila sto procent něčího těla."

"Je mi ctí být tvá první," odvětí a krátce mě políbí na rty. Jo, na rty. Nechci se vytahovat nebo tak, ale líbaly jsme se hodně. Jsem v sedmém nebi.

"Zažívám s tebou spoustu poprvé," řeknu jí upřímně.

Něžně se na mě podívá a já se na ni usměju.

"Přemýšlím, že napíšu knihu," prohlásím a přejíždím špičkami prstů po její klíční kosti a zasněně se na ni dívám.

"Ale?"

"Mhm. 'Spenceřina anatomie'. Co si o tom myslíš?"

Na okamžik se zatváří zamyšleně a pak přikývne. "Myslím, že by to mohl být velký hit."

"Možná podle ní dokonce natočí film," řeknu.

"Se mnou v hlavní roli, samozřejmě."

Ušklíbnu se. "To sotva. Se mnou v hlavní roli."

"Jak by v něčem jménem Spenceřina anatomie mohl hrát někdo jinej než já?" Zní pobaveně.

"Promiň, lásko," odvětím a ukážu na svůj obličej. "Vidíš tohle? Tenhle obličej je pro kamery stvořenej. Tvůj ani tak ne."

Zalapá po dechu.

"Jo. Ty se spíš hodíš do zákulisí," prohlásím v žertu a dám jí pusu na nos.

"Nemůžu uvěřit, žes to řekla," mračí se na mě, dokud jí nepřejedu palcem po vyšpuleném spodním rtu.

"Jsem samý překvapení." Odendám prst a políbím ji na rty. Dlouhý polibek, který se prohloubí, když mě přetočí na záda. Nikdy si úplně nezvyknu na Spenceřino nahé tělo přitisknuté k mému. Trochu zasténám.

Odtáhne se a věnuje mi poloviční úsměv. "To bylo tvoje předsexový zasténání," konstatuje a pak se ze mě odvalí.

"Tak kam jdeš?" zasténám a natáhnu k ní ruce.

"Budu zodpovědná a udělám nám jídlo," odvětí a vyleze z pod přikrývek. Je úplně nahá. Jenom se na ni dívám, při mluvení neodtrhuju z jejího těla oči.

"Spencer. No tak. Neblbni."

Jenom si oblékne župan.

"Jsme v posteli jenom-" Kouknu na hodiny. "Osm hodin. Fajn, najíme se."

"Jé, lívance!" zaraduju se při pohledu do ledničky. Spencer mě přetáhne přes zadek osuškou. "Spence!"

Jenom se zahihňá. "Promiň. Neměla bys tu chodit v kalhotkách, nemohla jsem odolat."

Dojdu k ní a přimáčknu ji k dřezu. Rukama mi přejíždí po pozadí, jemně hladí zasažené místo. "No vidíš." Krátce ji políbím. "Měla by ses ho chtít dotýkat, ne ho mlátit." Zmáčkne mi zadek. "Nebo pokud na takový věci jsi..."

Jenom se zasměje, jemně mě s vrtěním hlavou odstrčí. "Říkala jsi něco o lívancích?"

"To bylo předtím, než jsi mi zmáčkla zadek. Teď jsem rozpálená a nadržená," stěžuju si a následuju ji po kuchyni, zatímco prohlíží skříňky.

"Ashley. Lásko." Soucitně se na mě podívá. "Jak jsi to vydržela celý ty měsíce?"

"Měla jsem tě tady," odvětím popravdě a pro zdůraznění se bouchnu do hrudi. Spencer vybuchne smíchy. Protáhnu se kolem ní, chytnu ji za ruku a popadnu plněné taštičky. "Ovocný taštičky zní báječně. Kromě toho je můžeme jíst v posteli."

"To se mi líbí," odvětí Spencer, zatímco je strkám do toustovače. Stojí nade mou, rukama mi láskyplně hladí stehna a hlavu má opřenou o mé rameno.

"Jé, podívej se na nás," řeknu a otočím se jí do náručí. "Úplná rodinka."

"Takhle to bude, až budeme starší," prohlásí Spencer a pohupuje se mnou.

Zmínka o naší budoucnosti mě zahřeje u srdce a dojme mě víc, než cokoliv jiného by mohla říct. Sevřu jí pevněji. "To už snad budeš umět vařit."

Na břiše cítím, jak se směje, pak vzhlédne a zmocní se mých rtů. Rozvášníme se a brzy místnost naplní smrad spálených ovocných taštiček. "Mmmmm," zasténá Spencer. Sáhnu jí pod župan a přiložím ji dlaň na hruď.

"Cítím, jak ti bije srdce," zamumlám do polibku. Nevěděla jsem, že mluvím, dokud jsem neuslyšela vlastní slova. Položí ruku na mou a pak – zvuk.

Spencer ztuhne. "To je jenom toustovač," prohlásím rychle a nakloním se pro další polibek. Pak ode mě Spencer odskočí.

"Ashley, kde máš kalhoty?"

Sleduju Spenceřin překvapený pohled na druhou stranu místnosti a po obličeji se mi rozlije jasný ruměnec a zároveň mi ztěžkne žaludek. Pan C vypadá skoro stejně šokovaně jako my a Paula úplně odvrátí zrak a zakrývá si pusu rukou.

"Ehm...," hlesne Spencer a s panikou v očích se na mě podívá.

Dovnitř vpadne nic netušící Glen s kufrem v ruce. Pak spatří Spencer, pak mě a pak se nahlas rozesměje. "Já to věděl!"

"Podívejte na ni. Chodily tu nahý!" Glen se směje jako blázen.

Pan C po něm střelí pohledem a Glen ztichne.

"Ehm..." Spencer se na mě podívá, vůbec neví, co má říct. "Přijeli jste dřív?"

"Napadlo nás, že tě překvapíme," řekne pan C a vrtí hlavou, jako by nemohl tomu, co se děje, uvěřit.

"Překvapení," zvolá Paula za ním a skrývá široký úsměv.

Sklopím zrak, ale nemůžu si pomoct a usmívám se. "Je pozdě na útěk?" zeptám se.

Spencer vybuchne smíchy a já se na ni otočím. "Spencer. Teď se to nehodí," napomenu ji jemně, ale pořád si nemůžu pomoct a usmívám se.

"Ashley, jdi si obléct nějaké kalhoty," řekne mi pan C jemně. "Spencer, promluvíme si v mé pracovně."

Když stoupám po schodech, doprovází mě Glenův hlas. "Miluju skandály!"

33

Nesměle scházím ze schodů, nevím jistě co čekat. Clay a Glen mají přiložené uši ke dveřím pracovny a snaží se poslouchat.

Když je zmerčí Paula, přinutí je vzít nohy na ramena. Jakmile padnou na gauč a zapnou televizi, Paula se rozhlédne a přiloží ucho ke dveřím.

"Paulo!"zvolám šeptem a jdu ke dveřím. "Vy potvoro."

Naznačí mi prstem před ústy, abych byla zticha. "Možná máš malér, mladá dámo," řekne mi.

Můj výraz sklesne. "Fakt?"

Nenápadně na mě mrkne a pak jenom pokrčí rameny. "Snaž se, aby se to už neopakovalo?"

Přikývnu a pak obě přiložíme uši na dveře.

"Bezostyšně jsi mi lhala," říká pan C Spencer.

"Promiň."

"Ptal jsem se tě. Neměla bys malér," prohlásí a pak vzdychne. "Proč jsi lhala?"

"Ashley nebyla připravená," řekne Spencer prostě a popravdě.

"Ale jakmile jsme odjeli z města, najednou připravená byla?" pokračuje ve výslechu pan C. Drsné. Podívám se na Paulu.

"Tak to nebylo," snažím se vysvětlit, ale jenom na mě udělá "pššt".

"Proč se nezeptáš jí? Neudělaly jsme nic špatnýho," prohlásí Spencer klidně a já jí v duchu zatleskám.

"To máš asi pravdu."

Dveře se otevřou a s Paulou odskočíme a snažíme se tvářit nenápadně.

Pan C na mě upře zrak. "Jaké máš s mou dcerou úmysly?" zeptá se přímo. Spencer se na mě dívá přes jeho rameno a Paula se na mě taky dívá.

"Ehmmm." Polknu. Žádný tlak. "Milovat ji?"

"To se vsadím, že ji milovala!" uslyším z vedlejšího pokoje.

"Sklapni, Glene!" okřikne ho Spencer.

"Páni, je tady nějaký horko," snažím se odlehčit náladu a ovívám se rukou.

"Ashley." Pan C zní vážně.

"Heleďte, pane C... tedy pane Carline, ehm... pane..." Odkašlu si, trochu mi rudne obličej. "Snažím se říct, že... chci říct, že... Spencer je, ehm... ona je boží."

"Jsem boží?" ozve se Spencer trochu zaraženě.

Pan C ji umlčí zvednutou rukou. "Mohla jsi mi to říct, Ashley."

"To by bylo divný!" bráním se a zrudnu ještě víc. "Ehm, pane."

Paula se odfrkne a všichni se k ní otočíme. "Paulo, prosím tě," řekne pan C.

"Promiň," vrtí Paula hlavou. "Podívej se na ni! Červená se. Nech ji. Podle mě jsou roztomilý pár."

"Díky, mami," zazubí se Spencer.

Jenom polknu. "Omlouvám se, pane C."

"Omluva není nutná," poškrábe se pan C na hlavě. "To jen... dobrá. Asi je to vyřízené."

Nastane ticho. Divné ticho. Oddechnu si, nemůžu uvěřit, že mi nikdo nechce utrhnout hlavu.

"Mám průšvih?"

Spencer po mně střelí pohledem.

"Co je? Promiň, mám pocit... mám pocit, že mám průšvih," pokrčím bezradně rameny.

"Nemáš průšvih, Ashley," odvětí pan C a zní trochu zmateně. "Je to jen překvapivé. To je celé." Vydá se zpátky do pracovny a mumlá si při tom: "Velmi, velmi překvapivé."

Podívám se na Paulu a Spencer, které se na mě obě dívají, a je mi z toho, co se stalo, trochu trapně. "Pojedu domů. A tak."

Otočím se k odchodu a Spencer jde za mnou. "To nemusíš."

"Ale mám pocit, že bych měla." Vejdu do obýváku a zamíří si to ke dveřím od domu. Nikdy jsem se s rodinou nesetkala, nikdo v minulosti pro mě tolik neznamenal. A Carlinovy mám všechny upřímně ráda. A oni mě přistihli doslova se staženými kalhotami.

"Nikomu to nevadí, Ash." Chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. "Jenom to nečekali."

"Chodila jsem tu v kalhotkách."

"To teda jo," vystrčí Glen hlavu zpoza gauče, na kterém s Clayem sledují televizi. Jak jsem na ně mohla zapomenout?

"Bože!" zvolám a otočím se ke dveřím.

"Jé," zareaguje Spencer, "ty se stydíš?"

"Ne!" popřu to. "Ne. Jenom se..."

"Stydím. To je v pořádku." Našpulí rty. "Pojď, dej mi pusu."

"Spencer!"

Přitiskne rty na mé a krátce mě líbne. "Vidíš? Nenastal konec světa, Ashley."

Glen vyskočí z gauče a Clay ho následuje. "Vítej do rodiny, Ash!" řekne sarkasticky a pak mě ke Spenceřině úlevě zvedne v medvědím objetí.

Clay se spolu se Spencer směje. "Vy si tu užíváte, že jo, kluci?" ptám se.

Jenom přikývnou.

Musím přiznat, že já si to užívám taky. Tedy dokud nestrčí do obýváku hlavu pan C.

"Ashley?"

Okamžitě zpozorním.

"Pane C?"

"Uvidíme se v pondělí."

Polk.

Mám už třetí mentolku. Ne že bych je měla nejradši, ale kvůli tomu, že na mě pan C zírá. Založí si ruce. Rozloží je. Přeměřuje si mě.

Nemyslím si, že by se zlobil. Jenom si mě prohlíží. Pohledem 'Vím, že jsi viděla mou dceru nahou'.

Křup.

"Sakra." Rozkousla jsem bonbón. Tolik k trpělivosti.

"To už je dnes třetí, Ashley," okomentuje to pan C lehkým tónem. "Zlomíš si zub."

Dál koušu, až jsou z bonbónu malé kousíčky, které se dají snadno polknout. Což byl špatný nápad, protože teď nevím, co si počít s pusou. Mohla bych mluvit.

Nebo bych si mohla vzít další bonbón. Párkrát zamrkám a natáhnu ruku k misce. Pan C ji rychle vezme.

"Myslím, že už jsi měla dost," usměje se na mě.

"Mám bonbóny ráda."

Položí misku zpátky. "Zabila jsi deset minut s mentolkami. Snažíš se něčemu vyhnout, Ashley?"

Zhluboka se nadechnu, jako bych se chtěla rozmluvit, ale pak se ještě jednou natáhnu po bonbónech. Ale pan C je moc rychlý.

"Sakra." Položím si ruce do klína.

"Jedenáct minut."

Podívám se na něj. "Fajn, pane C. Omlouvám se."

Zatváří se trochu překvapeně a nakloní hlavu na stranu. "Omlouváš? Za co?"

Uchechtnu se. "No tak. Nedělejte, že nevíte. Seřvěte mě nebo tak. Já tu budu sedět a přijímat to."

"Myslíš, že tě seřvu?"

Pokrčím rameny. Cítím se úplně jako pětiletá, vrtím se v židli.

"Neseřvu tě. Já nekřičím."

Možná škrtí. Polknu. "Vážně jsem nechtěla...."

"Cos nechtěla?"

Skousnu si ret, nevím jistě, kam tím směřuju. "Zakoukat se do Spencer?"

"Ty jsi to Spencer zakoukaná?"

On mě zkouší? "Ano. Ne. Chci říct-"

"Ne?"

"Ano. Jsem. Já... já ji miluju. Myslím."

"Myslíš?"

Panikařím z něj. "Vím."

"Aha. Ty víš."

"Vím to." Trochu zvednu hlas.

"Víš?"

"Ano!"

Zdá se zaskočený. "Dobrá." Pousměje se. "Takže spolu chodíte, pokud to správně chápu."

"Jsme přítelkyně." Nervózně podupávám nohou. "Tak to Spencer ráda říká." Trochu zčervenám.

Pan C se tomu usměje. "Ano. Přítelkyně." Zvedne propisku a poklepává si s ní o prst. "Nikdy jsi mi nenaznačila, že jsi..."

"Na holky?" doplním jemným tónem. Přikývne. "No, myslím, že to netušil nikdo. Ale... Spencer je vážně... výjimečná."

"Pokračuj."

"Znamená pro mě všechno, pane C," řeknu a cítím, že začínám blábolit. "A nejdřív jsem na ni byla hrozně zlá. Teda ne zlá, ale, no... chápete. A ona mě nenechala bejt. Dál na mě byla neskutečně hodná, tak k sežrání, a pak jsem si řekla 'No, možná na tom něco je'..."

"Mhm?" pobídne mě, abych pokračovala.

"Vaše dcera je moc hodná holka, pane C. Vážně ji... miluju ji. Můžu to říct a vím, že je to pravda, chápete? To je pro mě mimořádný."

"Já vím."

"A chtěla jsem, abychom všechno udělaly správně. Bála jsem se ji i políbit, jsem hrozná. Chtěla jsem ji líbat pořád, chápete? Ale přinutila jsem se počkat a byl to děs, ale když se to stalo..." Spojím si ruce. "Bylo to úžasný."

Pan C mě sleduje, usmívá se, uchechtává a při správných slovech přikyvuje. Začínám si myslet, že se nezlobí.

"Takže se asi dá říct, že jsem po uši zamilovaná," dokončím. "Do Spencer. Vaší dcery. Pokud to nevadí."

"Nevadí."

Nahlas si oddechnu.

"Jen... jen se to snažím pochopit."

"Tak to jsme dva," zasměju se slabě.

"Proč jsi mi to neřekla?" Vřelost v jeho hlase je zpátky, je to opět starý pan C, na kterého tolik spoléhám.

"O Spencer?"

Přikývne. Vážně by to rád věděl. "Myslela jsem, že by vám přišlo, že pro ni nejsem dost dobrá," prohlásím upřímně.

Výraz pan C sklesne, pak se na mě omluvně podívá. "Pokud jsi někdy získala dojem, Ashley, že-"

"Ne, ne, samozřejmě že ne." Koušu se do nehtu na palci. "To jenom... Spencer a já. Někdy mám i já pocit, že si ji nezasloužím."

"Ashley, zasloužíš si cokoliv tě činí šťastnou," prohlásí jemně. "A pokud je to Spencer, tak... no, považuju svou Spencer za šťastnou dívku."

Zářivě se na něj usměju. "Jste nejlepší otec přítelkyně lomeno terapeut na světě, pane C."

Oplatí mi úsměv. "A už žádná tajemství, ano, Ashley?"

Přikývnu a zvednu dva prsty. "Čestný skautský."

Zasměje se tomu. "Jsi velmi chytrá, velmi intuitivní a milá mladá dáma. A jsem upřímně přesvědčený, že ti na mé dceři záleží."

"Záleží. Hrozně moc."

Natáhne ruku, aby si se mou potřásl. "Tak dobrá. Ashley, vítej to rodiny." Energicky, ale trochu stydlivě mu potřesu rukou.

Pak vstane a mile se na mě podívá. "Chtěl bych tě s někým seznámit, Ashley."

"Hm?"

Otevřou se dveře a dovnitř vejde mohutný chlap v brýlích s velkými obroučkami. Má šedivé vlasy a hodně tmavé oči. Nepůsobí tak přívětivě jako pan C.

"To je pan Shephard."

"Aha?" Nechápu.

"Odteď to bude tvůj nový terapeut. Je tu nový, ale je dobrý."

Poklesne mi čelist. "Nový jako... nový? Ne. Ne, mám ráda svýho starýho terapeuta," vykviknu.

Pan C vrtí hlavou. "Promiň, Ashley. Myslím, že to tak bude nejlepší."

"Ale, pane C- "

"Choď v obvyklý čas, bude tady. Za mnou můžeš nadále přijít, kdykoliv budeš chtít."

"To je na nic!" Přejedu pana Shepharda pohledem. Nepůsobí moc přátelsky. Natáhne ruku.

"Roger Shephard."

"Já jsem... ehm..." Ignoruju jeho ruku a otočím se zpátky k panu C. "Ale no tak, pane C. Myslím, že zase začínám bejt blázen. Potřebuju vás."

Pan C mi jenom položí ruku na rameno. "Pamatuješ na první slova, která jsi mi řekla, Ashley?"

Se zamračením vrtím hlavou.

"Nejsem blázen," vysloví pečlivě. Nechá to doznít. "Nikdy jsi nebyla blázen, Ashley. Nejsi. Jsi normální, zdravá, inteligentní dívka. A budeš v pořádku."

"Ale já tohohle chlápka vůbec neznám," prohlásím smutně.

"Buď k doktoru Shephardovi milá, Ashley," řekne mi pan C. "A vždycky za mnou můžeš přijít."

"Ale- "

"Víš, kde mě najdeš."

34

Otevřu dveře. "Čau, Spence," pustím ji dál.

"Jak to že jsi mi nezavolala?"

Obrátím oči v sloup. "Ale no tak, lásko. Přece ti vždycky hned nevolám."

Podívá se na telefon v mé ruce. "Chystala ses mě právě vytočit?"

"Jo...," hlesnu plaše a odhodím telefon na linku. "Přistihlas mě."

Zazubí se, dá mi ruce kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. "Tak jak to šlo?"

Líbnu ji na rty. "Super."

"Fakt?"

"Zdáš se překvapená." Pozadu mě dovede ke gauči.

"Nejsem. Vím z první ruky, že tvýmu kouzlu nikdo neodolá."

"Mýmu kouzlu, hm?" Padnu pozadu na gauč a Spencer na mně přistane.

Vážně přikývne. "Jo."

"Pověz mi o tom mým takzvaným kouzlu," zakloním hlavu a zavřu oči.

Spencer mi dá pusu na bradu. "Však víš..."

"Ne," vrtím hlavou. "Teda vím, že jsem sexy. A vtipná. A úplně k sežrání. Záhadná. Zajímavá..."

"A co namyšlená?" zasměje se Spencer a hraje si s mým ušním lalůčkem.

"To taky. Ale to kouzlo... nevím."

"Tvý kouzlo. Hm." Vezme můj lalůček mezi rty a já se mírně zajíknu. "Jsem si poměrně jistá, že funguje jenom na mě."

"Co tím myslíš?"

"Já nevím..." Zvážní, zvedne se a podívá se na mě. "Pro různý lidi by to měly bejt rozdílný věci."

"Nechápu."

"No, vsadím se, že na tobě miluju věci, kterých si druhý ani nevšimnou."

"A ty jsou to mý kouzlo?"

Pokrčí rameny.

"Jaký třeba?" zeptám se a dám jí ruce kolem zad.

Spencer se opře bradou o mou hruď a upírá na mě zrak. "Třeba jsem si poměrně jistá, že na nikoho kromě mě se takhle nekoukáš."

"Jak?"

"Jako bych říkala ty nejzajímavější věci, jaký bys mohla v životě slyšet. A zbožňuješ každý slovo."

Upřímně přikývnu. "To je pravda."

"Nebo jako třeba, že si myslíš, že bys nedokázala bejt tak milá, jak jsi, ani kdyby ses přetrhla."

"To je urážka?"

"Nebo jak si nejsi jistá, jestli to byla urážka," popichuje.

"To... to byla urážka?"

Zazubí se na mě a našpulí rty. Dopřeju jí pusu. "To jak líbáš."

"Líbí?" zamrkám obočími.

"Líbí," přizná, natáhne ruce a vezme mě za tváře. "Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle dopadne."

"Jak to?"

"Tehdy? Když jsem do tebe byla totální blázen a ty jsi ze mě měla jenom srandu?" pozvedne obočí.

"Ale jdi. To byl můj způsob, jak ti dát vědět, že se mi líbíš."

Jenom si odfrkne.

"A já se ti líbila už tehdy?" zeptám se zvědavě.

"No, jo...," přizná.

"Od kdy konkrétně?"

"Ash..."

"Jako na chemii? Proto jsi mě nenechala na pokoji?"

"Bylas sexy!"

"To byla," souhlasím.

"Vlastně to bylo ještě dřív."

"Jak moc dřív?"

Ve tváři se jí objeví zasněný výraz. "Vzpomínáš, jak jsi do mě vrazila?"

"Ten úplně první den?" vzpomínám. Přikývne. "Jo. Natáhla jsi ke mně ruce. Snažila ses mi pomoct."

"Fakt?"

"Mhm."

"To ode mě bylo milý. Každopádně jsi začala řvát na učitelku. A mně jsi vůbec nevěnovala pozornost. Chtěla jsem se představit... ale tys utekla."

Zasměju se.

"Pořád jsi jenom utíkala."

"Jo." Při té vzpomínce se něžně usměju, pak mě Spencer jemně chytne za tváře.

"A teď jsi moje." Dá mi pusu. "A nikam nejdeš."

"Jsem jako přilepená," souhlasím.

"A můžu se tě dotýkat, kdy chci," hladí mě prstem po tváři.

"Kdykoliv chceš."

Vidím na ní, že z toho má velkou radost.

"Chápu to tak, že jsi lesbička."

Pohlédnu panu Shephardovi do očí. "Takže... já to chápu tak, že jste dal pryč misku s bonbóny."

"Dal," svraští obočí. "Zdá se, že se vyhýbáš mým otázkám."

"Jé. Já myslela, že je jenom neskrytě ignoruju."

"Nebo to," vzdychne a opře se v židli. Má příliš ztuhlý postoj. "Ashley, nemohu ti pomoct, pokud se mnou nebudeš mluvit."

Poškrábu se vzadu na krku. "Jo. Jo... o to právě jde. Nemyslím, že dneska potřebuju pomoct."

Mrkne na hodiny. "Za tohle mě tvá matka platí."

"Je tu pan C?"

"Pan C je na obědě."

"Samozřejmě." Klepám o sebe prsty. Vzdychnu. "No, byla to zábava. Musím padat."

"Zbývá nám ještě pětačtyřicet minut."

"Jasně..." Pomalu vstanu a vezmu si kabelku. "Jenom si skončím na sendvič nebo tak něco."

"Slečno Daviesová - "

"Klidně mi říkejte Ashley," otevřu dveře k odchodu. Otočím hlavu zpátky. "Neříkejte o tom mojí mámě." Vyjdu ven. Pak, po rozmyšlení, to udělám znovu. "Nebo panu C."

35

"A pořád se mě na něco ptal," stěžuju si u škrabání brambor.

"Ashley, řekla bych, že to je jeho práce," řekne mi Paula a hodí neoškrabaný brambor do hrnce.

"Jo, ale není jeho práce na mě zírat malýma očičkama a děsit mě."

Paula se nahlas zasměje a pak se sama uklidní.

"Ale neříkejte to panu C."

"Co nemá říkat panu C?"

Otočím se a stojí tam Spencer a pan C, kteří se vrátili z obchodu s nákupem v rukách.

"Že je v salátu koriandr," odpoví Paula a věnuje mi tajný pohled.

"Ach jo, Paulo. Nesnáším koriandr." Pan C odloží tašku a přijde si přivonět k hrnci s omáčkou. "Mmm. To voní dobře."

"Nejlépe," opraví ho Paula. Spencer se ke mně přikrade a vypadá pobaveně.

"Škrabeš brambory?" zeptá se.

Přikývnu.

"V tý zástěře vypadáš moc roztomile," řekne Spencer a odhrne mi vlasy z očí. Potlačuju ruměnec, který se mi začíná rozlévat po tvářích.

"Spencer Carlinová, snažím se tu pracovat. Vem si škrabku a pomoz mi."

"A zničit si manikúru? Zapomeň," ušklíbne se na mě, pak mi dá pusu na rameno a zmizí.

Pan C vrtí hlavou a opře se o linku. "Děkujeme za pomoc, Ashley."

"Nemáte vůbec zač, pane C." Ukážu na něj škrabkou. "Ale nemyslete si, že jenom proto, že vám škrabu brambory, jsem vám odpustila."

Zasměje se, ale zdá se, že si dělá trochu obavy. "Ashley..."

"Ne ne. Myslím to vážně." Vrátím se ke škrabání.

"Určitě nemyslíš," prohlásí mi pan C dobrosrdečně. "A nic se nezměnilo. Teď mi jen za rady nemusíš platit."

Dlouze a tvrdě na něj pohlédnu, ale je moc hodný. Musím to vzdát. "Jo. Asi máte pravdu."

Usměje se.

"Tak, pane poradce, jak přiměju Spencer, aby sem sešla a pomohla mi s těmi brambory?" ušklíbnu se.

Zhluboka se nadechne, věnuje mi pobavený pohled a pak zakřičí: "Spencer! Do kuchyně!"

Spencer se téměř okamžitě objeví. "Moc hezký, pane C."

"Co je?" ptá se Spencer.

Rozvážu si zástěru, hodím ji Spencer na hlavu a zazubím se na ni. "To nééé."

Ukážu jí směr k bramborám. "Pojď, Spence. Udělám ti novou manikúru."

Spencer ožije a vezme si škrabku. Zatímco se Spencer pustí do práce, otočím se zpátky k panu C.

"Hezké vyjednávací schopnosti."

"To bych řekla," založím si ruce.

"Tak... jaký jsi měla den?" zeptá se.

"Docela dobrej. Pomáhám rodině svý přítelkyně s večeří. Lepší už to bejt nemůže, no ne?" zvednou se mi rty v úsměvu.

Pan C pokrčí rameny. "Myslím, že ještě lepší to bude, až ji budeme jíst."

"Á, dobrej postřeh. Věděla jsem, že jste chytrej."

"Dezert byl vynikající, Paulo," poklepe si pan C břicho.

Glen nahlas krkne.

"No tak," napomene ho Clay. Glen se jenom zasměje.

"Musím ze sebe dostat všechny krknutí, než svou úžasnou rodinu opustím," vysvětluje Glen. Clay a Glen během pár dnů odjíždějí na univerzitu. Myslím, že mi budou chybět.

"Jsme úžasní," souhlasí Spencer a odstrčí talířek na koláč. Pod stolem jí stisknu nohu a mrknu na ni.

"Tak, Spencer, kdy chceš jít nakupovat oblečení do školy? Škola začne za pár týdnů," osloví Paula Spencer.

"Hm... já nevím. Kdykoliv budeš chtít. A Ashley půjde s náma."

"Fakt?"

"Jo," řekne mi Spencer. Paula se zazubí.

"Tak asi jo," prohlásím. Spencer pořád chodí nakupovat se svou matkou. Vidíte? Je to ta holka.

"A přespím u Ashley," zvedne Spencer svůj talíř, "takže musíme za chvilku vyrazit."

"Brzdi, brzdi, tygře," ozve se pan C. Spencer se na něj zmateně podívá.

"S tvou matkou jsme se na určitých věcech dohodli."

Vyschne mi v puse.

"Na čem jako?" zeptá se Spencer.

"Ashley žije sama," přidá se Paula.

"Jo... a? V létě jsem u ní spala skoro každou noc."

Glen udělá zvuk. Spražím ho pohledem, zatímco Paula řekne Spencer: "No, teď je to jiné. A máte sice naši bezvýhradnou podporu, ale také jsme velmi staromódní."

"Nemyslíme, že je vhodné, abyste spolu trávily noci samotné."

"Tati!"

"Je mi líto, Spencer," odvětí pan C s omluvným výrazem.

"Doufáme, že to chápete," dodá Paula.

"Vždyť je mi skoro osmnáct!" zvolá Spencer pobouřeně. "Je to blbost. Měla bych moct spát v domě svý přítelkyně, kdy chci."

"Až ti bude osmnáct, bude to jiný příběh, ale pro teď...," pokrčí Paula bezmocně rameny.

"To je směšný," nechce se dát Spencer a podívá se na tátu. "Vždyť už jsme-"

"Detaily!" zakryje si Clay uši. "Nechci a nepotřebuju je."

Glen se zasměje a já taky potlačím smích. Spencer se otočí a zúží na mě oči. "Pomůžeš mi trochu?"

Pokrčím rameny a trochu vzdychnu. "Spencer... no, jsou to tvý rodiče. V podstatě tě vlastní."

Koutkem oka vidím, jak pan C přikývne. "Jsi na jejich straně," zareaguje Spencer nevěřícně. Posadí se. "Jsi hrozná vlezprdelka."

"Spence!" Podívám se na její rodiče. "Nejsem vlezprdelka. Upřímně si myslím, že tvoji rodiče mají vždycky pravdu."

Paula se nahlas zasměje a pan C jenom pobaveně vrtí hlavou. "Díky, Ashley."

"Může spát Ashley tady?" nevzdává to Spencer. V duchu ji povzbuzuju.

"To by asi...," Paula se podívá na pana C, "šlo."

Spencer mě chytne za ruku a táhne mě ke schodům. "Nahoru."

"Ano, madam."

"Je to absurdní," tiskne si k sobě Spencer polštář.

"Eh. Dalo se to čekat."

"Proč nemáš větší vztek?"

"Mám vztek." Přisunu se k ní a dám kolem ní ruku. "Jenom jsem víc nad věcí než ty."

"No, to je fakt," položí mi hlavu na rameno.

"Jo." Obejmu ji oběma rukama a polštář odhodím stranou. "Tul se ke mně, ne k polštáři."

"Stejně jsi lepší než polštář."

"Spencer, ten svetřík ti bude slušet."

Paula drží před Spencer svetřík a prohlíží si ho.

"Mami, vždyť na mě bude viset," stěžuje si Spencer.

"Něco musíš nechat představivosti, Spencer," prohlásí Paula a podá jí svetřík. Vybuchnu smíchy. Spencer mě hravě probodne pohledem a chytne mě za ruku.

"Tvá představivost je určitě v pořádku," řekne Spencer, zatímco se Paula probírá džínami. Léto se chýlí ke konci a obě jsme ještě o něco opálenější a o ještě něco zamilovanější.

Dám Spencer pusu na hřbet dlaně. "To máš pravdu."

"Jé, podívejte se na to."

Zamračím se a otočím se za hlasem Madison. Stojí tam s rukama v bok.

"Užíváš si výhled?" utrhne se Spencer.

"Ani ne," zkřiví obličej a ukáže na nás dvěma prsty. "Obchoďák je jedna věc, ale na King High bych svou teplomilnost tak na odiv nedávala."

"S tím jdi někam," řeknu a začnu Spencer odvádět pryč. Nehodlám způsobit scénu, ne před Paulou.

Madison se jenom zasměje. "Ale, ale, Ashley. Nikdy jsi před konfliktem neutíkala."

"Jo," odvětím. "Říká se tomu dospívání, Madison. Zkus to."

"Jestli dospívání zahrnuje teplou milenku, radši ne," ušklíbne se na Spencer. Spencer zpevní sevření mé dlaně, ví, že se chystám něco udělat.

Než si toho může všimnout, udělám k Madison rychlý krok, chytnu ji za nos a zakroutím ho. "Zopakuj to," vyzvu ji. Zírá na mě, ale nic neřekne.

"Dotkni se mě ještě jednou a uvidíš, co se stane," varuje mě.

Ušklíbnu se, natáhnu ruku a cvrknu ji do ucha, ale pak mě Spencer za tu ruku chytne. "Ashley."

"Co je? Spence, ty její homofobní kraviny bychom neměly trpět."

"Á, někdo se nám tu rozvášnil," řekne Madison, když mě teď drží zpátky Spencer.

"Ztrať se, Madison. A udělej něco se svým životem. Nebuď na nás naštvaná, že kluci budou koukat po nás a ne po tobě, ano?" řekne Spencer ostře. Líbí se mi, když je naštvaná.

Madison obrátí oči v sloup, ale vidím, že ji Spenceřina poznámka usadila. "Jak myslíš." Dá si odchod. Propichuju jí záda pohledem.

"Nemůžu uvěřit, že jsi jí zakroutila nosem."

"Já nemůžu uvěřit, že na tebe byla hnusná," sleduju, jak odchází. "Měla jsem ji skopat do kuličky."

"Ashley, nemůžeš se pořád prát."

"Můžu," odporuju. Spencer jenom vrtí hlavou a sevře mi ruku ještě pevněji.

"Připravená na zkoušení?" zeptá se Paula za námi.

"Jo," odvětí Spencer a jednou rukou si vezme oblečení.

"Pomůžu ti s tím," vezmu ho od ní a všechny se vydáme ke kabince.

"To byla Madison Duarteová?" zeptá se Paula.

"Ta poběhlice?"

Paula skryje úsměv. "Asi."

"Jo, to byla ona. Pozná se to podle těch vyfoukanejch vlasů."

"Jenom nás chtěla pozdravit," řekne Spencer a zastavíme se před kabinkou.

"To je milé," komentuje to Paula tak, že víme, že to tak nemyslí. Paula se mi líbí.

"Hned jsem venku." Spencer zamíří do kabinky. Přemýšlím, že půjdu s ní, ale místo toho tam trapně stojím. Paula je tu s námi. Nebylo by to vhodné, ne?

Nerozhodně tam stojím, když vtom mě Spencer chytne za ruku a táhne mě k sobě do kabinky. "Máš to oblečení, trdlo."

"Á... jasně," následuju ji a slyším, jak se Paula za námi pochechtává.

Když jsme v kabince, posadím se a z první řady si užívám představení, při kterém si Spencer chvatně zkouší oblečení.

"Přestaň zírat," zazubí se na mě.

"Přestaň... bejt tak sexy," odvětím fascinovaně, když se ohne.

"Panebože!" zvolá Spencer, když se otočí a přistihne mě při zírání. Nesnažím se to skrýt. "Ty má sexuálně deprimovaná chudinko."

Dramaticky se zamračím. Spencer mi dá pusu do vlasů. "To kvůli tomu, že u tebe nemůžu spát. Říkám ti, že z toho nevzejde nic dobrýho."

Spencer se vkroutí do minisukně, zatímco jí hltám nohy očima. "Jo. Nedotkla jsem se tě celý..."

"Tři dny."

"Tři dny," zopakuju. "Moc dlouho."

"Jo...," řekne Spencer a věnuje mi pohled.

"Tady ne," odvětím.

Spencer si olízne rty a zase se ze sukně vykroutí. "Proč ne?"

"Tvoje máma je venku! Bylo by to divný!" dám si nohu přes nohu.

"Jsi hrozná poseroutka!"

"Jsi hrozně zlá! Kdy se z tebe stala ta zlá?"

Spencer se jenom zasměje a vrtí hlavou.

"Poslouchej," řeknu jí a pokynu jí, aby se mi posadila na klín. "Moje máma se brzy vrátí."

"A?"

"A... no, myslím, že mám plán."

Spencer pozvedne jedno obočí a dá mi ruce kolem krku. "Vážně?"

Přikývnu. "Mhm. A bude to skvělý a dokonale to vyjde."

"Tak jo." Zdá se trochu nejistá. Dám jí pusu na nos.

"Ale nejdřív...," podívám se jí do očí, "se musíš seznámit s mamkou."

"Seznámit s mamkou?"

"Jo."

Spenceřin výraz změkne. "Jé. Chceš mě vzít domů ukázat mámě."

Posunu si Spencer na klíně a přitisknu tvář k její. "To proto že jsi ta pravá."

"Fakt?" Spencer zní radostí bez sebe.

Přikývnu. "Jo. A zamiluje si tě. Protože tě miluju."

Krátce se políbíme. To mě nikdy neomrzí.

Ozve se hlasité zabouchání na dveře, kvůli kterému mi Spencer spadne z klína na podlahu.

"Už budete hotové?" ptá se prodavačka. Obě se rozhihňáme.

"Skoro!" zavolám a pomůžu Spencer na nohy.

Se zamračením si tře stehno. "Au?"

"Jé...," hledám modřinu. "To mě mrzí, lásko. Dám ti pusu a uleví se ti."

Spencer šťastně zazáří oči. "Tak to za to stojí."

36

Má zpoždění.

Znovu mrknu na hodinky. Ne že by moje matka byla někdy dochvilná. Nejspíš je ještě v Praze. Nejspíš se nikdy nevrátí.

Nejspíš mi lhala. A nejspíš je-

Crr.

V téhle chvíli za dveřmi?

Proč zvoní? Prudce otevřu dveře a na druhé straně uvidím překvapenou Spencer. "Ahoj?"

"Co tady děláš?" divím se.

Vejde dál. "Řekla jsi mi, abych přišla."

"Není možný, abych ti řekla, že máš přijít."

Spencer se na mě dívá, jako bych byla blázen, a pak mi dá letmou pusu. "Řekla jsi mi, abych chodila ob den. Tak jsem tu."

"Moje máti tu bude každou chvíli," prohlásím nervózně. Vím, že tu Spencer nemůžu být, když s ní budu mluvit, a určitě vím, že tu bude brzy.

"Ty mě tu nechceš?" zeptá se Spencer trochu smutně.

"Ne."

Spencer se zatváří ublíženě.

"To ne. Nedívej se na mě takhle."

"Nechceš mě tu jako podporu?"

Chytnu ji ruku. "Můžeš mě podporovat na dálku." Vedu ji ke dveřím.

"Ash!"

"Ne. Spencer, víš, že tě miluju jako blázen. Ale vážně, jsem momentálně děsně nervózní." Otevřu dveře.

"Nebuď nervózní," řekne mi jemně.

"Jsem nervózní jenom proto, že mi na tobě tak strašně záleží." Dám jí pusu na hřbet ruky. "Ale nejsem si jistá, jestli mi máma uvěří."

"Proč by nevěřila?"

Dlouze vydechnu. "Je dost chladnokrevná. Mám to po ní."

"Teď mluvíš jako blázen," odvětí Spencer, náhle centimetry od mých rtů. Na zlomek sekundy tu vzdálenost smaže a já zavřu oči. Ale polibek rychle skončí. "Tak já půjdu."

Neochotně jí pustím ruku. "Zavolám ti, jo?"

Přikývne a odskáče po chodníku od mého domu. Sleduju, jak se vzdaluje, dokud se mi neztratí z dohledu. Spencer Carlinová. Zatracená Spencer Carlinová. S úsměvem vrtím hlavou a to dělám, když uslyším zastavit před domem matku.

Vyběhnu ven, abych jí pomohla se zavazadly. Vypadá utahaně, ale má na sobě úplně nové šaty a obrovský klobouk. "Ahoj!" zazubím se na ni, zatímco otevře kufr.

"Ashley, drahá. Jak ses měla?"

"Moc dobře," odvětím a vyndavám věci z kufru.

"Budeš tak hodná a odneseš mi zavazadla dovnitř?"

"Jasná páka." Táhnu je po chodníku a držím s ní krok. "Máš radost, že jsi doma?"

"Nemáš tušení. Praha byla báječná. Ve všech ohledech," lstivě na mě mrkne. Fuj.

"To je dobře." Nechám zavazadla u dveří a pokynu jí, aby se posadíla. "Připravím ti drink nebo něco."

"Jsi zlatá." Elegantně padne na gauč.

"Vyprávěj mi, jak ses měla."

Mele pantem, zatímco jí protřepávám martini, jak ho má ráda. Bez ohledu na to, že je brzké odpoledne.

Podám jí skleničku a ona si usrkne. "Á. Dokonalé. Ashley, drahá, obejmi mě."

Krátce ji obejmu, jednoručným objetím, které se mezi námi stalo obvyklým, a otřu tvář o její. "Jsem ráda, že sis to užila," řeknu jí.

"Teď ty." Znovu si usrkne. "Jaké jsi měla léto? Jsi hodně opálená, zlato."

"Jsem opálená." Vezmu ji za ruku. "Jo. Hodně jsme se opalovaly."

"To je dobře."

"Spencer a já jsme se hodně opalovaly."

"Spencer. Jak milé...," zamumlá a zakloní hlavu. "Ashley, mohla bys mi namasírovat krk? V autě jsem strávila věčnost..."

Vyskočím, jdu za ní a prohmatávám jí krk. Masírování mi jde. "Jo, Spencer je fajn, že jo, mami?"

"Když to říkáš. Nezačne ti brzy škola? Za kolik týdnů?"

"Za jeden. A půl," rozmasírovávám jí krční svaly.

"Byla jsem pryč dlouho," vzdychne a užívá si masáž. Znovu si usrkne martini.

"Takže, mami, chtěla jsem s tebou o něčem mluvit," seberu odvahu.

"Je mi jedno, jestli jsi tu pořádala mejdany, Ashley. Dům vypadá bez poskvrnky."

"Ne, o to nejde. Já, ehm, já nepořádala mejdany."

"To je v pořádku, drahá." Matka mě doopravdy neposlouchá.

"Pamatuješ, jak jsem říkala, že jsem na holky?" vyhrknu.

"Jistě." Zdá se roztržitá vlastními myšlenkami. "Potkala jsi nového kluka?"

"No, ne...," řeknu pomalu, už jsem méně odvážná. "Jde o Spencer."

"Tu, co odjela do Ohia?"

"Neodjela do Ohia, mami."

"To je hezké," řekne. "Poslyš, měly bychom si později dát sushi."

"Může Spencer přijít?" zdůrazním její jméno.

"Proč o ní pořád mluvíš? Může přijít, jestli chce, řekla bych."

"No, zrekapitulujeme si to. Řeknu ti, že jsem na holky, ty mi nevěříš. Pak nemůžu přestat mluvit o svý dobrý kamarádce Spencer," řeknu s neznámého důvodu zatnutými zuby.

"Ashley, zarýváš mi nehty do krku." Matka se narovná a otočí se na mě. "Řekla jsem, že Spencer může přijít."

"Mami, Spencer je má přítelkyně," dívám se přímo na ni.

Pokrčí rameny. "Fajn. Chápu, drahá. Jsi na holky. Máš přítelkyni. Ráda bych jí pozvala na večeři."

Polknu. "Tobě to ne, ehm..."

"Ne, zlato. Pokud trváš na tom, že jsi na holky-"

"Mami!"

"Pokud je tahle volba, no, tvá volba, tak je to v pořádku." Zdá se celým rozhovorem znuděná.

"To muselo bejt teda léto," prohlásím užasle. Možná to není dokonalá matka, ale občas je pro mě její apatie výhodou. Nevím, jak mám tohle brát. Přijetí v podobě lhostejnosti je pořád přijetí, ne?

Mrkne. "Nedá se říct, že si tvá matka také neprožila experimentální období."

"Cožeeee?!"

Máma vyskočí na nohy, úsměv jako liška, a hodí do sebe zbytek martini.

"Jdi! Zavolej jí. Uděláme si společnou večeři."

"Vážně?"

"Ano. A řekni jí, aby se hezky oblékla." Odmlčí se. "Je hezká, že?"

"Je neskutečně nádherná."

"Není to coura?"

"Je to anděl."

"Chytrá?"

"Chytřejší než já," pokrčím rameny.

Matka se usměje. "Umí pít?"

"Mami," zasténám.

Ale jenom se nahlas zasměje a podrobně si prohlíží můj obličej. Jsem z toho trochu nesvá. "Vypadáš jinak," prohlásí nakonec.

"Jsem opálená," odvrátím od ni zrak. Matka normálně nemluví tak jemným tónem.

Nevím, jak se chovat.

"Ne, tím to není." Udělá ke mně krok a vypadá, že je na sebe moc hrdá.

"Mami, ty už jsi opilá?"

Pozvedne obočí a prohlíží si mě. "Ne tak opilá, abych nepoznala, když je má holčička zamilovaná."

"Mami!" zakryju si obličej rukama.

"S tou dívkou se musím seznámit."

37

"Jsi úžasná a skvělá, a jestli na tebe bude syčet nebo se tě pokusí kousnout, schovej se za mě a nech mě to schytat za tebe, jo?" uhlazuju Spencer vlasy.

Spencer se zasměje, chytne mě za ruce a na obě dá pusu. "Přestaň bláznit."

"Ne. Uvědomuješ se, že mý šílenství tvoří tak osmdesát procent mý přitažlivosti, že jo?"

"Co je těch zbylých dvacet procent?" zajímá Spencer.

Zmerčím matku vykouknout z okna a trochu se zamračím. Už chvíli tu před dveřmi stojíme, přiznávám, oddaluju to.

Dám Spencer krátkou pusu na tvář. "Všechno to ostatní, trdlo." Spencer se na mě zasměje a já natáhnu ruku, abych otevřela dveře od svého domu. "Fajn, už do sebe házela saké, takže se připrav na cokoliv od vroucího objetí po chladnej, hrozivej pohled."

Spencer se pokusí zasmát, ale z jejího výrazu poznám, že má malinko nahnáno. Vezmu ji za ruku, sama jsem trochu nervózní. Otevřu dveře.

"Ashley, bylas před těmi dveřmi měsíce," prohlásí matka dramaticky a projde kolem mě k jídelnímu stolu. "Víš, že nalévat si sama saké přináší smůlu."

"Něco mi říká, že jsi nečekala," odvětím a sleduju, jak se posadí a zadívá se na Spencer. Ochranitelsky k ní přistoupím blíž.

"Mami, tohle je Spencer. Spencer, tohle je má matka," představím je a cítím se absurdně formálně. "Spencer je má, ehm, má hlavní přítulkyně." Spencer mě mimo pohled matky štípne.

"Spencer Carlinová." Matka fascinovaně našpulí rty a znovu ji celou přejede pohledem. "Jsi nádherná, zlatíčko. Víš o tom?"

"Ehm," zaváhá Spencer, ale jen na okamžik. "Lidi mi to říkají, ano."

Matka se zazubí a já vím, že Spencer odpověděla správně. "Tak mi pověz, jak dlouho jsi lesbička, Spencer?"

Spencer před matčiným pohledem ani trochu neuhne. "Od narození," odvětí prostě. V duchu zakňourám. Spencer je ztělesněná dokonalost.

"Pojď se posadit, zlatíčko," matka poklepe na židli vedle sebe a odloží saké. "Nalij mi, prosím."

Spencer pustí mou ruku a za okamžik jsem poslána přinést sushi z ledničky.

O několik saké později matka básní Spencer o zážitcích z Prahy a já sleduju, jak Spencer zvládá opilou matku jako profík.

"Je to prostě úžasné město, vážně," říká nám matka důležitě a Spencer přikyvuje.

"Měla jste příležitost navštívit Pražský hrad? V noci je prý nádherný."

"Ach, zlato. Ne, neměla... s Jonahem jsme moc nebádali," vzdychne matka zasněně. "Alespoň ne co se města týká," mrkne na Spencer, která vykulí oči.

"Christine!" napomene ji Spencer v legraci a matka se tomu zasměje. A to ne dnes večer poprvé.

"Je to město lásky, děvčata. Měly byste tam vyrazit. Možná příští léto." Máma si usrkne saké a oči jí opile svítí. Myslím na všechny ty večeře, co musela v tomhle velkém, starém domě sníst sama, a všechny ty večeře, co jsem u sebe bytě ani nesnědla.

Tohle je mnohem lepší.

"Jo, mami, zaletíme si do Prahy a zkoukneme všechny ty hrady a starý lidi a..." Podívám se na Spencer. "Řeky?"

Spencer se tváří pobaveně. "Možná by sis místo toho měla zopakovat zeměpis."

Odfrknu si a odstrčím svůj talíř. Sushi už je nějakou dobu snědené, konverzace trvá mnohem déle. "Jo, jasně. Hned po tom, co si ty zopákneš základy chemie, Carlinová."

"Z chemie jsme dostaly stejnou známku," připomene mi Spencer a obrátí oči v sloup.

"Ale co by sis tam počala beze mě?" zeptám se sladce a slyším, jak matka tiše vzdychne. Zčervenám, pak svěsím hlavu a snažím se to skrýt.

"Neviděla jsem ji se červenat od jejích sedmi," poznamená matka a poklepá Spencer po ruce.

Spencer se na mě ušklíbne. "Já ji neviděla se červenat, co jsem-"

"Nedokončuj tu větu," přeruším ji a málem mi zaskočí vlastní sliny. Moc dobře si vzpomínám, kdy naposledy mě Spencer přiměla se červenat, a nechci se s tou vzpomínkou svěřit matce.

Spencer se na mě jen láskyplně usměje a pod stolem mě vezme za ruku.

"Moc vám to spolu sluší. Tedy Ashley by to samozřejmě slušelo s kýmkoli." Matka se na mě opile usměje a já trochu posmutním, že není takhle milá bez saké v krevním oběhu. Ale alespoň vím, že to tam někde je. "Ale tahle blondýnka..." Vstane a na okamžik zavrávorá, pak se narovná a poplácá Spencer po hlavě. "Ta se k tobě dokonale hodí, drahá."

Pak se odpotácí ke schodům vedoucím do koupelny. "Budu na oné místnosti."

"Na oné místnosti?" podivím se a sleduju, jak odchází. Pak se otočím na Spencer, která má zamyšlený výraz.

"Tvá máma je docela sexy."

Zašklebím se. "Fuj! Mlč, tvá máma je sexy."

"Ne, jenom konstatuju, vypadá jako starší ty," uklidňujeme mě. "Dej mi pusu," našpulí rty.

"Ne. Nevím, jestli ti můžu odpustit, že jedeš po mý máti," zamračím se.

"Pusu," ukáže na své rty.

"Nedožaduj se u mě pus."

"Ale jdi, existuje pouze jedna Daviesová, po který jedu," zamumlá mi Spencer do ucha.

"Já, že jo?"

"No, pokud vím, nemáš sestru, takže..." Spencer mi dá pusu na spánek a vzápětí uslyším matku nahoře na schodech.

"Nerada vám to dělám, děvčata, ale jsem příliš opilá, abych po těch schodech sešla," ohlásí hlasitě. "Spencer, doufám, že tě tu ještě často uvidím, pokud to s mou dcerou vydržíš."

"Nebojte, vydržím, Christine," zavolá na ni Spencer šťastně. "Umyju vám nádobí."

"Jsi poklad. Ashley, žádný sex na gauči. Je nový," prohlásí matka unaveně a já zabořím obličej do dlaní. Pak zmizí ve svém pokoji.

Spencer mi se smíchem odendá ruce z obličeje, zatímco já rozpaky zasténám. "Ale jdi. Bylo to vtipný."

Vrtím hlavou.

"Kdy ses začala tak snadno stydět?" šťouchne mě Spencer do boku. "Hm?"

"Nevím. Myslím, že to přišlo mezi okamžikem, kdy jsem tě potkala a kdy jsem tě viděla nahou," odpovím jí upřímně s povzdechem. Kření se, jako by si to užívala.

"Pomoz mi s nádobím." Zvedne ubrousek a pleskne mě s ním.

"'Umyju vám nádobí, Christine!'" co nejlépe napodobím Spenceřin hlas a vysloužím si úsměv. "Má služebný, víš?"

"Říká se tomu udělat dobrej dojem. Teď mě bude už napořád zbožňovat," prohlásí Spencer moudře, zatímco nese talíře do kuchyně.

"Myslím, že tě bude už napořád zbožňovat, když jí řeknu, že na ni máš zálusk," vezmu od ní talíře a nesu je sama.

"To si klidně zkus. Myslím, že by ses nedostala ani do poloviny tý věty, než bys celá zrudla a začala drmolit," řekne mi Spencer. Ucítím, jak mi dá ruku kolem pasu a hlasitě mě políbí na rameno.

"Jak myslíš," otočím se čelem k ní. "Chtěla jsem máti něco říct, než šla spát," řeknu jí.

"Jo?" zeptá se Spencer a houpe se mnou. "A co?"

"Stěhuju se zpátky domů."

Okamžik na mě hledí, zatímco se spolu houpáme. Sevřu jí o něco pevněji. "Proč?"

"Protože... no, protože rok je dlouhá na to, abys se mnou nemohla strávit noc," pokrčím rameny. "A pokud tě vaši nechají spát se mnou tady, tak budu byvakovat tady."

Políbí mě skoro ještě před koncem té věty.

"Máš radost?" zeptám se, sama šťastná. Dám jí ruce kolem beder.

"Nemáš představu, jakou mi přinášíš radost." Lehce mě kousne do špičky nosu. "Nikdy jsem nic takovýho nepoznala..."

Po tom nic neřeknu, protože to podle mě vystihla dokonale. Jenom z ní sundám ruce a pozadu nás vedu ke schodům. Ve tváři mám patentovaný daviesovský úsměv. Dobře ho zná.

"Co je?" kření se na mě.

Dál se na ni usmívám.

"Co?" zopakuje a hihňá se u toho. Otočím se a začnu tiše stoupat po schodech. Spencer mi je rychle v patách.

"Pšššš," upozorním ji, když míjíme pokoj matky. Když ještě jednou zkontroluju prázdné chodby, zabouchnu a zamknu dveře a v plné parádě se k ní otočím.

"Páni," Spencer mě přejede pohledem od hlavy k patě a vidím na ni, že jsem na ni udělala upřímný dojem. "Jak ses dokázala svlíct tak rychle?"

Zasměju se.

"Ne, vážně." Postoupí do mého náručí. "Vcukuletu jsi byla nahá." Trochu mě zvedne a pátravýma rukama mě odnese ten kousek na postel.

To miluju a přijde mi to neskutečně sexy. "To je kouzlo," řeknu jí. Začne mě líbat na krku a já jí zatahám za tričko. "Jsi na řadě."

38

"A pak Spencer řekla 'Jé, Ash, tvá máma je sexy!' a já řekla 'To určitě, tvá máma je-' eh, ehm..." Odmlčím se a poškrábu se v týle. "No, zapomeňte, co jsem řekla."

Pan Carlin se tváří velmi pobaveně a podpírá si bradu rukama. "Spencer mi říkala, že si to u tebe doma užila. Co jsem tvou matku viděl, je, no, je velmi osobitá," prohlásí taktně.

"Osobitá je taky vystihující," zazubím se na pana C. "Máte bonbóny?"

"Ne, ale myslím, že pan Shephard ano," podotkne a ukáže k jeho pracovně. Můj nový terapeut. Technicky vzato je pan C právě teď na obědě, právě teď znamená mé sezení s panem Shephardem. Vykašlala jsem se na toho páprdu a jím brambůrky a šunkový sendvič s panem C.

"Ať si má. Víte, co mi ten chlap řekl?" rozohním se. "Měla jsem se seznámení Spencer s mámou strach a řekla jsem mu, že mám celej den divnej pocit v břiše a nevím proč, a on na to, abych poslechla svý srdce. Byly to jenom plyny. Mluvil v metaforách a já se musela jenom prd-"

"Měla bys mu dát šanci," přeruší mě jemně pan C a podá mi několik brambůrků.

"Na terapeuta je moc ukecenaj. Mluví víc než já a já jsem puberťačka," stěžuju si a pan C mě sleduje a pak hbitě změní téma.

"A proč jsi měla se seznámení Spencer s tvou matkou strach?"

"Vždyť víte," poškrábu se na krku. "Je to velká věc. Obvykle... obvykle s ní nikoho neseznamuju. Obvykle nikoho nemám, tečka."

"To bývalo, Ashley, teď máš hodně lidí," řekne pan C laskavě a připomene mi, proč je to nejlepší terapeut lomeno táta přítelkyně na světě. "A Spencer mi řekla, že se stěhuješ zpátky domů."

"Jo?" polknu, trochu znervózním. "Poslouchejte, pane C, udělala jsem to jenom proto, že vás a Pau- paní C mám moc ráda a nechci, abyste si dělali starosti, když je Spencer se mnou, a-"

Pan C zvedne ruku a zastaví mě uprostřed nesouvislého monologu.

"Poslouchejte, já vím, že obvykle nejsem takhle ukecaná a otravná, ale..." Pokrčím rameny a odvrátím zrak. "Občas je pro mě těžký dělat správný věci. Ale moc se snažím, jako moc, moc se snažím."

"Moc, moc, hm?" usměje se na mě pan C - tím úsměvem, který se mu zračí v celém obličeji a očích. "Jsi velmi jedinečná mladá dáma, Ashley."

Trochu stydlivě mu úsměv oplatím, nelíbí se mi, jaká se ze mě stala měkkota, aniž bych s tím mohla něco dělat, ale jenom trošičku. Vlastně skoro vůbec. "Znamená to, že si vedu dobře?"

"Vedeš si výborně," opraví mě. "A ano."

Hodím si do pusy brambůrek. "Teď zpátky k dramatu. Věřím, že chcete všechny podrobnosti?"

Vážně přikývne.

"Dobrá, takže škola začíná za dva dny. A Madison bude děěěěsně vyšilovat..." Mluvím mu díru do hlavy vším, co se mi honí hlavou, jako za starých časů, a když pan Shephard vystrčí svou otylou hlavu ze dveří, dám si před obličej ruku, aby mě neviděl.

Pan Carlin se jenom zasměje.

"Já ho miluju, Romane. Nedokážu bez něj žít."

Zaujatě zírám na televizi a olizuju zmrzlinu ze lžičky. Uslyším zaklepání na dveře, a než se stačím ozvat nebo alespoň posadit, dveře se otevřou a dovnitř vejde Spencer.

"Ahoj, Spence."

Jde dál do pokoje, odloží si kabelku a věnuje mi upřímně pobavený pohled. "To nahá jíš zmrzlinu a sleduješ Tak jde čas?"

Podívám se na sebe. "Ano?"

"Příště v Tak jde čas... Marlena je posednutá ďáblem. John je bývalý kněz! To je pár... po reklamě zjistíte, jak se z toho dostali."

"Ááá," Spencer mě lehce plácne do stehna. "Posuň se."

"Na podlaze je plno místa." Naberu si další lžičku zmrzliny.

"Ty potvoro." Spencer si na mě vyleze, ukradne mi zmrzlinu a strčí si lžičku do pusy.

"To je má zmrzlina!" Natáhnu se pro ní, ale Spencer se jenom zahihňá a odloží ji na noční stolek.

"To celej den jenom nahá lenošíš a koukáš na špatný mýdlový opery?" zeptá se a jemně mi drží ruku dole.

"Když tu nejsi, tak ano. Vidíš, jak trapná bez tebe jsem?" trochu zabojuju a zkusím se zvednout. Jenom se mé snaze vysměje. "Jsi o dost silnější než já," poznamenám.

"Jo."

"Nevím, jak to mám brát." Trochu víc se zavrtím, ale nedokážu si zabránit v úsměvu.

Skloní se a otře rty o mé. "Nejspíš dobře."

"Ne-e." Zmocním se jejích rtů a ponořím se do jejich líbání.

"Jsi lechtivá?" zamumlá mezi polibky a pak ucítím po žebrech přejet její prsty. Odtrhnu rty od jejích, nedokážu si zabránit ve smíchu a vrtění.

"Áááá! Hahahaha, ááá! Nesnáším tě!" křičím, ale Spencer mě líbá na rameno a pořád mě při tom lechtá.

"Jsi zlá! Jsi- áááá! Přestaň! Potvoro!" Prudce vykopnu jednou nohou a Spencer s žuchnutím přistane na podlaze.

"A... sakra." Přilezu k ní a ona se na podlaze šíleně hihňá. "Jsi celá?"

Ukáže si prstem na zadek a nepřestává se smát.

"Jé, zranila sis zadek?" zeptám se a zvednu se na kolena. "Ukaž. Mohla bys ho mít zlomenej."

"Ne." Ucukne, ale já se nedám.

"Ale no tak. Mohlo by to bejt vážný, Spencer."

"Drž se od Spenceřina zadku dál." Zvedne nohu před můj obličej, abych si držela odstup.

"Mám kvůli tobě odřený kolena od koberce," informuju ji.

"Neměla jsi bejt nahá."

"Jo, jako by ti to vadilo," odvětím, chytnu ji nohu a zuju jí sandál. Přičichnu si k jejímu chodidlu. "Máš čistý nohy?" Než může odpovědět, dám jí na chodidlo pusu. "Muah." Jemně si jí za nohu přitáhnu blíž.

Bez velkého vzpírání se nechá přitáhnou a skloní se nade mnou. "Políbila jsi mi nohu," prohlásí lehkým tónem a přejede mi po rtu malíčkem. Miluju všechny tyhle maličkosti, které dělá. Když se vrátím v čase zpátky, nedokázala jsem si představit, že někdy dojdeme sem, ani v nejdivočejších fantaziích. A jen jedna z nás je nahá.

Přikývnu, zvednu jí tričko a dotkneme se břichy. "Bylo ti to tak příjemný jako mně?"

"Ash?" Podívám se jí do očí a Spencer se na mě upřeně dívá.

"Co je?" odhrnu jí vlasy z očí.

"Ehm." Odvrátí oči z mých a já jí vezmu špičky prstů za bradu.

"Hej," řeknu něžně. "To jsem já," přejedu jí prstem po obočí.

"Tohle léto...," začne Spencer, pak vzdychne, položí si hlavu mezi má prsa a mně z jejího dechu naskáče husí kůže. "Bylo vážně skvělý, Ashley."

"Jo." Vpletu jí prsty do vlasů. Nejsem schopná se jí jakkoli krátkou chvíli nedotýkat.

"Když jsem tě poznala, netušila jsem, že budeš taková... milá holka." Cítím, jak mi na hrudi vrtí hlavou a uchechtne se. "Tohle jsem nikdy s nikým nepoznala."

Dám kolem ní ruce a přivoním si k jejím vlasům. "Jo?"

"Nikdy předtím..." Spencer zvedne hlavu a trochu stydlivě se na mě podívá. "Nikdy předtím jsem nebyla zamilovaná."

Zahřeje mě u srdce a hřeje to a hřeje, až si myslím, že mi srdce vybuchne, ale jenom přikývnu. "Já taky ne," řeknu jí tiše.

"Tohle?"

"Krabice."

"Tohle?"

"Krabice."

"Tohle?"

"Koš."

Spencer se podívá na obří žlutou mikinu s kapucí, kterou drží. "Proč koš?"

"Protože je žlutá a smrdí," pokrčím rameny a nahodile házím věci do krabic. Spencer musí být doma v devět a následující den už bude škola. Doufám, že to už budu nastěhovaná zpátky doma, kde bych měla být.

"Je hezká." Přičichne k ní. "Voní po tobě."

"Já smrdím?" zvednu jedno obočí. Spencer se uchechtne. "Košhola, Spencerita."

Zavrtí nade mnou hlavou. "Jsi blázen. Nechám si ji."

"To je trochu úchylný. Necháš si mou starou, špinavou mikinu?"

Položí ji vedle sebe na postel. "Jo. Budu v ní spát."

Okamžik nad tím uvažuju. "Je to, jako když ti dá sportovec týmovou bundu?"

"Asi. Až na to...," přitáhne si mě na klín, "že nechodím se sportovcema, chodím s tebou." Zaprdí mi pusou na tváři. Umřu, proti vražedné dávce její roztomilosti neexistuje lék.

"Možná si na mě vzpomeneš, když ji budeš mít na sobě," zamrkám na ni obočími.

Sklopí zrak na mikinu a pak se podívá zpátky na mě. "Děkuju."

"Za co? Za starou mikinu? Vem si ji, v pohodě," dám jí pusu.

"Ne, že se stěhuješ zpátky domů. Vím, že se ti líbilo mít vlastní byt..."

"Pff. Mít tebe se mi líbí mnohem, mnohem víc. Teď s tebou budu moc dělat bezbožný věci ve všední den!" S blaženým výrazem jí štípnu do tváří.

"Nemůžu se dočkat," snaží se neznít moc nadšeně, ale nepovede se jí to.

"Zpátky do práce." Vstanu a opráším si ruce.

"Tohle?"

"Krabice."

"Tohle?"

"Krabice - Hele, Spencer, co tvůj zadek?"

"Mlč. Tohle?"

"Koš."

39

Dívám se na King High. Je zářijové ráno, skoro je mírné chladno, k prvnímu školnímu dni se to hodí.

"Prváci letos vypadají tak... malý," poznamená Spencer při sledování deváté třídy deroucí se velkými dveřmi dovnitř. Stojíme stranou u mého Porsche a dotýkáme se lokty.

Trochu nervózně žvýkám žvýkačku. "Ne. To jsme jenom my vyrostly." Dál zírám na King High, nikdy jsem ji takhle nevnímala. Mám pocit, že si mě ta stará budova přeměřuje. Je to jeden z mála okamžiků mého život, kdy mě trochu děsí davy lidí, kteří si o mě budou myslet jisté věci. Věci, které jsou pravdivé, připomenu si a mírně v duchu zkřivím obličej.

"Myslíš, že bychom měly jít dovnitř?" zeptá se Spencer a ukáže ke vchodu.

"Nemáme na vybranou, ne?" odvětím trochu sklesle. Upravím si sluneční brýle, na Spencer se nedívám.

"Hm, asi ne," vzdychne Spencer, zvedne se od dveří Porsche a vydá se přes ulici.

Pár okamžiků ji sleduju a v břiše cítím malou tíseň, kterou si nedokážu vysvětlit. Spencer se otočí a vidí, že za ní nejsem. Zamračí se a natáhne ke mně v očekávání ruku.

Okamžik na ni zírám a pak se rozhlédnu. Ani nevím, co se mi honí hlavou. Spencer na mě zavlní prsty a pak před ní náhle zastaví auto a hlasitě na ni zatroubí, protože blokuje ulici. Ani se nehne, jenom mi hledí do očí.

Mám nahnáno. Hlavou mi jako blesk pročísne strach a já ani nevím proč. Ušklíbnu se, rozejdu přes ulici a probodnu řidiče toho auta pohledem. Bez dalšího rozmýšlení vezmu Spencer za ruku a vyrazíme vpřed.

Trochu roztřeseně polknu, když si mě lidi začnou všímat, začnou si všímat Spencer. A našich úmyslně propojených rukou mezi námi. Záda držím úplně narovnaná. Snažím se držet bradu vzhůru a snažím se neslyšet ta pochechtávání.

Nějaký debil v kulichu vedle vodní fontánky si něco zamumlá pod vousy a pochechtává se spolu se svými kámoši. Rychle se k nim hrnu a pustím Spenceřinu ruku. Rychlostí světla ji znovu chytí, ví, co jsem si chystala udělat, a pevně ji stiskne. Sevře ji. "Neposlouchej je."

"Spencer," zatahám svou rukou. Otevřeně se smějí a ve mě bublá starý vztek, hněv, který jsem zapomněla, že jsem schopná v sobě vyvolat. Jsem připravená vyškrabávat oči. "Smějí se nám," prohlásím tiše přes zatnuté zuby.

Spencer svraští obočí a bez dalšího slova mě táhne pryč. Nechám se od ní dovést do prázdného rohu knihovny. "Sejde ti na tom, co myslí?" zajímá ji a mě dojde, že jí držím ruku tak silně, že jí to asi musí bolet.

"Ne," vyplivnu, samozřejmě že ne. "Sejde mi na to, co... sejde mi na tom, co říkají o tobě," zdůrazním a ohlédnu se po nich. Ještě nejsem připravená to nechat plavat.

"Mně ne," řekne mi prostě s lhostejným pokrčením ramen. "A chci, aby ani tobě ne."

"To nejde," vyhrknu. "Jsi to jediný, na čem mi záleží," prohlásím, než se můžu zarazit. Zavrtím hlavou, hlavně pro sebe.

Spencer se předkloní a dá mi letmou, něžnou pusu. "Budeš mě držet za ruku?" zeptá se mě. "Drž mě za ruku a jdi se mnou a - a všechno ostatní ignoruj, ano?"

Mám vzteky rozšířené nosní dírky, ale přikývnu. Přikývnu okamžitě, ani o tom nemusím přemýšlet.

Na chlapeckých záchodech se shromáždil menší dav. Trevor Brody má zvednuté ruce na znamení kapitulace. Na obličeji a oblečení má skvrny od kečupu. Jeho stupidní kulich skončil v záchodě a Aiden ho zezadu drží.

"Pořád si myslíš, že jsem chlapy nenávidějící lesbická děvka?" zavrčím a v ruce si pohazuju jablkem.

"Ne," odpoví Trevor Brody bez sarkasmu. Mrštím mu jablkem do kolena. "Říkám, že ne."

"A stejně jsi pořád kretén," odvětím vesele. Vyndám z jeho otevřeného batohu učebnici, už jsem po něm naházela půlku jeho oběda. "Ty chodíš na fyziku?" zeptám se.

Přikývne.

"Nezdáš se tak chytrej, to je docela překvapující," řeknu mu upřímně. "Je to hodně tlustá učebnice," poznamenám.

Polkne.

Oběma rukama zvednu učebnici nad hlavu, jako bych ji po něm chtěla hodit. Okamžitě se schoulí a já se mu zasměju. "Babo." S hlasitým bouchnutím odhodím učebnici na podlahu a přistoupím k němu blíž.

"Poslouchej mě," píchnu mu prstem do nosu. "Už nechci slyšet žádný tvoje rádoby chytrý kecy, jasný?"

"Jasně," rychle souhlasí.

"Ty jsi debil a já jsem blázen a mám sklony ubližovat debilním lidem, rozumíš?"

Rozumí. Kývnu na Aidena, aby ho pustil. Trevor se vymaní z jeho sevření, v trapném spěchu si posbírá věci a protlačí se zástupem lidí, v kterém jsou dokonce i nějaké holky, a co nejrychleji zmizí ze záchodů.

"Díky, Aidene," poděkuju mu. "Konečně jsou tvoje svaly k něčemu dobrý."

Zasměje se. "Rád jsem pomoh, Ash..ley." Zvedne svůj batoh, zatímco se lidi začnou vytrácet ze záchodů. "Když budeš zase chtít podržet nějakýho třeťáka, stačí říct."

Zasměju se drsnosti v jeho hlase. "Jo, Aidene."

"Pochybuju, že by si k tobě ještě něco dovolil, nebo, ehm, k někomu jinýmu. Ale pokud někdo jo, dej mi vědět," řekne upřímně a vřele se na mě usměje.

"Hele, tohle z nás nedělá..."

"Kamarády nebo tak něco?" zkusí a zavrtí na mě hlavou. "Jo, já vím. Nemusíš vyšilovat."

Mlčím.

"Musím se vrátit, jo?" koukne ke dveřím. "Madison lezla po Spenceřině bráchovi, měl bych..."

"Neubliž mu. Nebo ti budu muset nakopat zadek," varuju ho při odchodu. Otočí se na mě, napůl pobaveně, napůl v obavách. "Na Carlinovejch mi záleží, jasný?"

"Měj se, Ashley."

"Trevor Brody dneska kulhal," řekne mi Spencer a ukousne si z jablka.

Líně sedím pod naším stromem a zezadu se hraju s jejímu vlasy. "Nepovídej."

Zasměje se a zatřesou se jí ramena. "Učitel aplikovaný chemie mi řekl, že to bude dlouhej rok, když jsem se ho zeptala, jestli vyrobíme něco, co budeme moct jíst."

"Jé." Nechám její vlasy a obejmu ji. Lidi chodí kolem a vůbec nám nevěnují pozornost, nebo jenom trochu. "Moc mě mrzí, že s tebou nechodím na žádnou hodinu, fakticky."

"Tu máš," dá mi jablko před obličej a já si trochu ukousnu. "Slíbila jsem tvojí mámě, že s ní dneska půjdu na pedikúru na oslavu prvního dne maturitního ročníku."

"Cože? A já nemám nohy?" divím se.

Zahihňá se a znova mi strčí jablko před obličej. "Kousni. A asi mě chce líp poznat." Chvíli sleduje, jak jím jablko. "Pokud to nevadí."

"To je v pohodě. Já zajedu pro Paulu a vyrazíme si po barech."

Široce se usměje. "Nemáš dneska terapii?"

"Technicky vzato ano. Ale ten chlap je k ničemu... nespíš skočím za tvým tátou."

Spencer se znovu zazubí, úsměv jí rozzáří oči. "Líbí se mi, že je máš tak ráda."

"Tvý rodiče?" klepnu jí do špičku nosu.

"Jo. Jako bys patřila do rodiny."

Pod naším starým stromem ji povalím v objetí.

40

"Jsem blázen."

Dr. Shephard se na židli předkloní, konečně cítí, že ze mě vypadne něco zajímavého a podstatného. "Proč to říkáš, Ashley?"

"Dobrovolně žiju se svou matkou," zasténám dramaticky a on se opět opře a zdá se zklamaný. "Bože, dokážete si to představit?"

Nic neříká, tak pokračuju.

"Nikdy by mě nenapadlo, že se vrátím, ale poslední dva tejdny nebo tak nebyly zlý. Máma není takovej blázen, když víte, kdy se jí máte klidit z cesty," říkám mu. Tváří se velmi nezaujatě. "Ale Spencer u mě mockrát přespala. To je na tom super," zářím. "Jedno ráno vstala před školou o hodinu dřív a udělala mi vafle - domácí." Při té vzpomínce se zazubím. "Ani jsem nevěděla, že máme vaflovač. Byla jsem v šoku."

"To zní hezky," pronese pan Shephard znuděně. Podcenění století. "Říkala jsi, že se musíš klidit matce z cesty?"

"Ehm, jo, občas. Myslela jsem tím jenom to, že obě umíme bejt náladový a tak, ale jsem starší, umím si s tím poradit líp," prohlásím prostě a je to tak. Náš vztah je mnohem méně zhoubný, asi jsme obě věkem vyzrály.

"A jaký z toho máš pocit?"

"Ehm... dobrej?"

Pan Shephard se na mě zkoumavě dívá, jako už několikrát předtím, jako bych byla puzzle, ke kterému ztratil krabici, a nemá tušení, jak ho složit. "Dobrá." Hraje si s propiskou v ruce a já sáhnu do misky na stolu, do které dal M&M's. Velká chyba, už je skoro prázdná.

V místnosti se rozhostí ticho, je slyšet pouze mé tiché přežvykování. "Je pravda, že u nich člověk dokáže odlišit barvy?" zeptám se zamyšleně.

"To netuším, Ashley." Jeho malá očka za brýlemi zamžourají.

"Dobrá, tak provedeme experiment," odvětím, zavřu oči a protřepu bonbóny v ruce. Poslepu mu jeden ukážu a pak si ho strčím do pusy. "Žlutej," prohlásím po chvilce zvažování chuti. "Ne - modrej. Je to modrej." Opět otevřu oči a pořád přežvykuju. "Byl modrej, že jo?"

Zdá se, že ho čím dál tím víc nudím. "Červený."

Zamračím se a zároveň pokrčím rameny. "Myslím, že u burákovejch M&M's to nefunguje," vysvětluju. Přikývne, jako by to bylo zřejmé. Takovéhle trapné chvilky jsou během našich sezeních časté. Byla jsem u dr. Shepharda jen asi na pěti sezeních, ale podle mého názoru by měl okamžitě odejít do důchodu. Nebyl mi schopný nabídnout ohledně mě žádný hluboký postřeh. Na okamžik s láskou zavzpomínám na sezení s panem C a o jak moc je chytřejší než chlápek, který sedí naproti mě teď.

"Nechtěla by ses vrátit k diskuzi o tvém přestěhování se zpátky domů?" zeptám se hlubokým, drsným hlasem. Není vůbec uklidňující.

Zavrtím hlavou. "No, není co říkat, chápete?" Zkusím se na něj usmát, aby si tak nebral, že není dobrý terapeut. "Podle mě je zbytečný, aby vám matka platila balík za to, abych si tu párkrát tejdně hodinu poseděla a vrtěla se." Odmlčím se. "Bez urážky, doktore."

Nepobaveně zvedne mým směrem obočí. "To je v pořádku."

"Tak co říkáte?" zeptám se zvesela, vstanu a natáhnu k němu ruku k potřesení. "Zabalíme to? Nic ve zlým?"

Zvláštně se na mě dívá. "Pouze tvá matka mě může vyhodit, oficiálně. Musel bych si promluvit s ní."

"Vážně?"

"Ano."

"Hm." Zvažuju to, pak krátce pokrčím rameny a ruku svěsím. "V tom případě musím na záchod," prohlásím, vstanu od stolu a ještě naposledy rychle sáhnu po bonbónech do misky. "Hned jsem zpátky," řeknu, hodím si několik M&M's do pusy a odejdu.

Věděla jsem, že se nikdy nevrátím.

Po zazvonění na začátek páté hodiny se chodby vyprázdní, ale přesně jak jsem myslela, Spencer jde pozdě na chemii, je ponořená do čtení nějakého plakátu na zdi.

"Ahojda, Spencer." Připlížím se za ní, obejmu ji oběma rukama a dám jí hlasitou pusu na tvář. Otočí se od nástěnky, kterou si četla, a shihňáním na mě pohlédne.

"Ahojda?" zeptá se a pošimrá mě na žebrech. "Od kdy říkáš 'ahojda'?"

"Ehm, no, chtěla jsem se zařvat 'Čau, krásko', ale myslela jsem, že se ti víc bude líbit 'ahojda'," řeknu jí, vykroutím se z pod jejích šimrajících prstů a chytnu ji ruce.

"Jsem krásná žena," souhlasí Spencer vážně a já přikývnu, jako by se řeklo něco velmi důležitého.

"Je to tak." Hraju si s jejíma rukama ve svých a pak je jemně přitisknu k sobě. "Hele, pojďme hrát paci, paci, pacičky."

Spencer se usměje, osvobodí si ruce z mých a zatahá mě s nimi za tváře. "Je ti pět?"

"Ehm, pět a půl," odvětím tupě a hlas mám zdeformovaný jejím činěním se na mých tvářích. Zasměje se tomu a zatáhne mi za tváře ještě víc.

"Řekni ještě něco."

”Déšť dšťí v Španělsku zvlášť tam, kde je pláň,” deklamuju huhlavě a Spencer se široce zazubí a ještě víc se rozesměje. Jemně jí ruce odtrhnu a uchráním své tváře od dalšího mučení. "A komu že je pět?"

Rychle mě políbí a s odpovědí se neobtěžuje. Ne že bych si stěžovala. Po vteřině se odtáhnu. "Hele, víš, že jdeš pozdě na chemii?"

"To vím," odvětí, ale ani se nehne.

"Hm, Spencer Carlinová, nepokoušej mě, nebo si tě budu muset ukrást na odpolední zhýralosti."

Spencer se rozhlédne po prázdných chodbách, pak mi zahákne prsty za poutka na džínách a přitáhne si mě blíž k sobě. "A mně by to vůbec nevadilo."

Takhle blízko je opojná, ale pouze jí dám pusu na střed brady. "No, mně by to taky vůbec nevadilo, ale musím myslet na vyšší dobro."

Spencer na mě patentovaně smutně vyšpulí spodní ret, ale ho zaženu pusou. "Dneska píšeš z chemie písemku, krásná dívko."

"Dostanu kuli."

"Ale nedostateš," ujišťuju ji centimetry od jejích rukou. "Ale i kdyby jo, budu tě pořád milovat."

"Jsi hrozná," stěžuje si Spencer, zatímco pozpátku odcházím, ale i když to říká, usmívá se.

"Zlom vaz. Použij ten svůj krásnej mozek."

"Můžeš mi podat to omáčku, prosím?"

"Paulo, prostě musíš ochutnej tenhle organický koňak. Zrál skoro třicet let."

"Co máme jako dezert?"

Stůl se hemží aktivitou. Není to první rodinná večeře a nejspíš nebude poslední, ale tahle byla obzvlášť důležitá. Clay a Glen dokázali najít mezery ve svých nabitých vysokoškolských rozvrzích a moje matka se zdála být v mimořádně dobré náladě. Jídelna Daviesovách byla po střechu plná známých tváří a lahodného jídla.

"Takto, drahá," vezme matka Paulu za zápěstí a jemně jí ukazuje, jak správně kroužit brandy. "A teď... usrkni."

"Páni, to je vážně... lahodné," prohlásí Paula překvapeně. Pak se zasměje.

"Začínají jí rudnout tváře," dobírá si ji pan C a má vlastně pravdu.

"Je zvyklá jenom na víno a to jenom příležitostně," svěří mi Spencer tiše a má pobavený výraz, zatímco se její matku znovu nalije.

"Zlíská se," odvětím šeptem a Spencer se uchechtne.

"Ježíš, mami, kroť se, musíš ještě naservírovat to tátovo tiramisu," poplácá se Glen po břiše.

"Kámo," jemně klepne Glena po ruce Clay. "Přines si ho sám, jsi dospělý chlap."

"Co?" vyšpulí Glen spodní ret a vypadá podobně, jako když to dělá Spencer, tolik, že se na ni usměju. "Ale ona to umí nejlíp."

Celý stůl se jako na povel dobrosrdečně zasměje.

"Glene, nech svou matku v klidu vychutnat si brandy. Nabídla bych ti skleničku, ale nejsem si jistá, že by ji tvé mladé chuťové pohárky dokázaly ocenit," pomalu pronese má matka a Paula zafrká, čemuž se já a pouze já hlasitěji, než je nutné, zasměju. Všichni se na mě otočí.

"Co je? Frkla! Bylo to vtipný." S drobným úsměvem se podívám na Paula. "Pardon. Vtipný v dobrým smyslu."

"Ashley, odpuštěno. Christine, ukážu ti, jak dokonale naservírovat tiramisu," nabídne Paula velkoryse a velmi pomalu vstane, přesto ale musí vyvažovat skleničku v ruce.

"Ano, to zní výborně," odvětí má matka, jako by si vážně myslela, že to zní výnorně. Vstane a se Spencer sledujeme, jak se naše matky zaklesnou rukama pro podporu a bez dalších slov směrem k nám odkráčejí do kuchyně, mumlajíc něco o tiramisu.

"Je zvláštní, jak moc si rozumějí," řekne mi Spencer a pod stolem se mi jemně dotkne kolena.

"Jo. Tak už to si u Daviesových a Carlinových chodí."

"Asi máš pravdu." Spencer pod stolem proplete ruku s mou, stiskne ji a pak ji pustí. "Glene, Clayi, vy šprti, pomozte mi před dezertem uklidit stůl."

Glen hlasitě zasténá, ale i tak vstane a spolu s Clayem vezme talíře.

"Pomůžu vám," řekneme s pane C zároveň a já ho reflexivně dloubnu do ruky. "Jééé! Zaklepte to."

"Cože?" zeptá se zmateně.

"Ježíš, pane C. Vy jste to zkazil." Mrknu na Spencer, která ze stolu sbírá skleničky. Roztomile se na mě ušklíbne. "Hádám, že vás nemůžu praštit, Spencer by se asi zlobila."

Pan C mi věnuje jeden z těch úsměvů, kdy úplně nechápe, o čem mluvím, ale stejně mu přijde to, co říkám, legrační. Poznávání jeho úsměvů mi jde téměř stejně dobře jako poznávání Spenceřiných, což říká hodně. "No, to je od tebe velmi ohleduplné, Ashley."

"Rádo se stalo," odvětím a pak zavolám: "Počkej, Clayi, pomůžu ti s těma talířema." Dojdu k němu a kymácejícímu se štosu talířů.

"Díky, Ashley," odvětí a já mu od pár talířů ulevím. "Ale měl jsem to pod kontrolou. V porovnání se štosem knížek, co nosívám každý den, to nebylo nic."

"Já ti věřím, kámo, slyšela jsem, že vám dávají zabrat," jdu vedle něj do kuchyně a ponořím se do nezávazného hovoru. V kuchyni se Paula a má matka hihňají nad dřezem pokrytým kakaovým práškem.

"Paula rozsypala všechno naše kakao," obviňuje Christine se smíchem.

"Ona... ona..." Paula nedokáže v záchvatu smíchu mluvit. Clay odloží talíře a bouchne s úsměvem svou matku i mou matku do zad. Začne jim něco říkat, ale já vyběhnu ze dveří a chytnu Spencer za ruku.

"Spence, to musíš vidět. Naše mámy po sobě hází kakao a hihňají se a vůbec," řeknu jí a táhnu ji do kuchyně. Glen a pan C nás následují.

Zatímco jsem odešla a znovu přišla do místnosti, Clay schytal zásah kakaem na tričko a Paula se pustila do tiramisu. Christine nalila další dvě skleničky brandy.

"Máma spocívala všechno tiramisu?" ptá se Glen a pak se rozesměje.

"Naleju všem skleničku," oznámí Christine.

"Christine, rád ti tu pomůžu uklidit, zdá se, že jsme tu nadělali docela nepořádek," nabídne se mile pan C, když se rozhlédne.

"Nesmysl" mávne matka rukou. "Na to mám služebné. Pojď si vzít skleničku."

"Připijeme si!" ozve se Paula nadšeně.

"Na mě!" zvolá Glen.

"To neprojde, synu," zchladí ho pan C a pak mu dá ruku kolem ramen.

Stojím vzadu a sleduju tu podívanou s úsměvem na tváři. Spencer se postaví vedle mě.

"Šílený, co?" jemně do mě šťouchne ramenem.

"Je to skvělý," odvětím, zatímco mi někdo vrazí do ruky skleničku. "Je to jako úplná rodina."

Nerozumím, na co připíjejí, je tu moc velký hluk, ale stejně pozvednu skleničku.

41

"Vzali mě na Ohioskou státní!"

Spencer přede mnou nadšeně drží dopis o přijetí a já seskočím z verandy, kde jsem na ni čekala, a obejmu ji. "Gratuluju, mozkovko." Pevně ji svírám. "Ale předem jsi věděla, že tě vezmou."

"No, tak trochu," odtáhne se a září jí oči. "Ale ne stoprocentně a je to fakt úžasná škola a nechtěla jsem si dělat přehnaný naděje a..." Odmlčí se, překypuje nervózní, nadšenou energií. "Chodil tam táta a jeho táta a-"

"Všechny tvoje tety a tvá babička," dokončím za ni, ten příběh znám. Clay se rozhodl pro prestižnější školu a Glen šel na školku s nejlepším basketbalovým stipendiem. Spencer mi o svých velkých plánech jít na Ohioskou státní univerzitu řekla už dříve během maturitního ročníku a já z ní měla obrovskou radost.

"Jo." Znovu se podívá na dopis a pak si ho přitiskne k hrudi. "Ash, nemůžu tomu uvěřit."

"No, já jo." Vezmu ji za pas a hladím ji tam, zatímco předstírám, že o něčem dlouze a usilovně přemýšlím. "A vzhledem k tomu, že jsi k sežrání, když máš radost, myslím, že si to žádá večeři a oslovu."

"Humr a stejk?" zeptá se a přitáhne si mě pro polibek.

"Samo." Pusa. "Zřejmě." Pusa.

"Ashley?"

"Jo?"

Vezme mě rukama za tváře a upřeně se na mě zadívá. "Tohle... tohle nic nemění, že ne?"

"Ale jdi, Spencer," odvětím s obrácením očí v sloup a vyhnu se tématu, jak už to dělám posledních pár měsíců. Vím, že má ráda mou nehynoucí podporu, ale taky vím, že si dělá trochu starosti, že jsme vůbec nemluvily o tom, jak to s námi bude, až bude na univerzitě tisíce kilometrů daleko. Abych byla upřímná, taky mě to trápí a pořád ještě musím přijít s nějakým plánem.

"Ashley, tohle je pro mě důležitý. A vůbec o tom nemluvíme-"

"Já vím," přeruším ji, dám ruce na její, odtáhnu si je z tváří a dám je kolem sebe. Přitáhnu si ji blíž.

"Tak co uděláme?" pátrá mi v očích, ale já se snažím nic nedat znát a jí se v obavách stáhne obličej.

"Poradíme si," řeknu a masíruju jí bedra. "Není to špatná věc, Spencer, je to dobrá věc."

Její znepokojený výraz se změní v mnohem jemnější a klidnější. "Je, že jo?"

"Samozřejmě. Musíš se pořádně vzdělat, abys mě mohla ve stáří podporovat."

Rty se jí zvednou v úsměvu a zasměje se na mě. "Bože, ty jsi tak roztomilá."

Mé jméno vyvolali přesně dvanáct jmen po Spenceřině. Přijala jsem maturitní vysvědčení za potlesku, symfonie zvuků z místa v publiku, které okupovala celá Carlinovic rodina a moje matka. Spencer se postarala o zrudnutí mých tváří, když z přední řady zapískala, a dokonce se k ní přidal i Aiden. Předběhla jsem několik míst v řadě, abych zahrnula Spencer, která už na mě čekala, objetím.

"Gratuluju!" Naše hlasy byly od sebe na hlučném stadionu nerozlišitelné.

"Bože, v tom baretu a taláru vypadáš děsně roztomile," řekne Spencer, zatímco mi přendá střapec z jedné strany na druhou.

"Ashley Daviesová, oficiálně jsi odmaturovala," zazáří na mě. "Jakej je to pocit?"

"Je to báječnej pocit."

Rozhlédne se, jako by tomu všemu okolo nemohla uvěřit. "Kdybychom byly v Ohiu, byla by tu tak čtvrtina maturantů. Nikdy by mě nenapadlo, že skončím zrovna tady..."

Vezmu ji za ruce. "Jsem ráda, že jsme tu společně." Mluvím tiše, i když jsme uprostřed davu, a ona se ke mně naklání, aby lépe slyšela.

"Já taky," odvětí a přitiskne čelo k mému. "Nemohlo by to být lepší."

Všechny mé poznámky o její chabé představivosti se mi vypaří z hlavy, když se její rty dotknou mých v krátkém, teplém polibku. "Miluju tě, Ashley."

"A já miluju tebe," zašeptám a ona s usměje, jako by to slyšela. Spojíme své ruce a stojíme těsně u sebe, zatímco sledujeme, jak naši spolužáci dostávají na pódiu maturitní vysvědčení.

"Hele, ehm," zkusí nenápadně načít téma, oči pořád přilepené na pódiu, "už se ti ozvali se z UCLA? Nebo z nějakých jiných škol, na který ses hlásila?"

Jenom pokrčím rameny a při pohledu na pódium přejíždím palcem přes její. "Na nějaký mě vzali, na jiný mě nevzali. Ale je to jedno."

Periferně vidím, že se na mě podívá. "Je to jedno?"

"Jo. Neplánovala jsem jít na vejšku, ani než jsem tě poznala, takže..." Kopnu do trávníku. "Ježíš, ta holka má vysoký podpatky. V těch se jí musí na týhle trávě úžasně chodit."

"Cože?" ptá se Spencer. "Komu sejde na podpatcích, Ashley, ty vážně-"

"Bože, a ty boty jsou ještě k tomu hnusný. Hnědý, to vážně?"

"Ashley!"

"Co je?"

"Chci vědět, co budeš dělat! Za pár vteřin vyhodíme barety do vzduchu, střední pro nás skončí a nic už pak nebude stejný. Musím vědět, že se pro nás nic nezmění," pronese vášnivě a vezme mi obě ruce do dlaní. "Poslední dobou šílím, protože se chováš tak... já nevím."

"Spencer...," vrtím hlavou. "Vejška je mi ukradená. Můžu si zaplatit školný, na jaký škole chci. Jediný, na čem mi záleží, jsi ty. Ty." Usměju se na ni a popotáhnu z neočekávaných slz v očích. "Udělám, cokoliv budeš chtít," řeknu prostě, protože je to pravda. "Zůstanu tady a počkám na tebe, jestli to tak chceš. Budu tě navštěvovat každej víkend. Nebo půjdu na Ohioskou státní, je mi to jedno. Pořídím nám byt ve tvý starý čtvrti. Stačí říct, řekni si."

"Ashley," vydechne s očima plnýma slz, které nakonec přetečou.

"Panebože, nebreč," rychle jí slzy otřu. "Rozmažeš si makeup, hlupáčku. O nic nejde, fakt."

"Jde," řekne mi a spolkne čerstvou dávku slz. "Znamená to všechno, Ashley."

"Tak dobře." Prstem jí otřu mírně rozmazaný makeup pod očima. "Když to říkáš. Chci jenom, abys byla šťastná."

Na pódiu nás ředitel oficiálně prohlásí za absolventy.

"Ke štěstí mi stačíš ty," řekne Spencer, pak mi z hlavy ukradne baret a spolu s dalšími stovkami studentů ho vyhodí do vzduchu.

"Čau, mozkovno, nechceš se pobavit?" zastavím vedle Spencer, jedna z přednášek mi skončila dřív. Chytla jsem ji na cestě z areálu školy do našeho malého bytu, ruce plné knih.

"Nemohla bys mít dokonalejší načasování, miláčku," odvětí a zní unaveně. Nechám auto stát uprostřed silnici a vyskočím ven. Otevřu jí dveře, vezmu jí všechny knížky a hodím je na zadní sedačku. "Přednáška ti skončila dřív?" "Něco takovýho."

"Táta byl na větvi, když jsem mu řekla, že přemýšlíš o titulu z psychologie," řekne Spencer, vezme mě za už nataženou ruku a volně ji sevře, zatímco se rozjedu. "Považuje to za svou zásluhu."

"Jé, on volal a ty jsi mě s ním nenechala promluvit?" zeptám se.

"Promiň, Ash," jenom se zasměje. "Říkal, že zítra budou večeřet s Christine."

"Určitě to rozjedou," zastavím na našem parkovacím místě. Trvám na to, že nahoru ponesu Spenceřiny knížky já. Než zavřu dveře bytu, zvednu hlavu k obloze. "Ježíš, asi bude brzo sněžit."

"Já tě zahřeju, Daviesová," zavolá Spencer z kuchyně, "je to teprve tvá druhá ohioská zima, pořád jsi amatér."

Odložím její knihy na stůl a odhodím své klíče. "No, musíš mě naučit co a jak." Dám kolem ní ruce a položím si bradu na její rameno, zatímco prohledává skříňky nad linkou.

"Co chceme k večeři?"

"Jaký máme možnosti?" zeptám se a zlehka jí políbím na krk.

Při tom kontaktu skoro zavrní, ale dokáže říct: "Nudle a další nudle."

Jemně jí koušu ušní lalůček. "Nudlí už mám po krk. Nemůžu si dát tebe?"

"Hmmm." Spencer se v mém náručí otočí čelem ke mně a přitiskne tělo k mému. "Myslím, že to by asi šlo."

Se zdokonalenou lehkostí jí zvednu do náruče a odnesu jí těch pár kroků do ložnice.

"Hele, Spencer, mrkej," hrdě stojím vedle svého podsaditého, nedokonalého sněhuláka na parkovišti.

Okamžik na sněhuláka přemýšlivě hledí. "To vypadá jako obrovská sněhová koule s větvičkama místo rukou a dvě boulema místo... prsou? Hotový umělecký dílo."

"Hele, je to můj první sněhulák. Je to Frostette Sněhuláková," řeknu jí a Spencer přikývne.

"Těší mě, Frostette," pozdraví Spencer sněhulačku a mírně potřese její větvičkovou rukou. Pak mi podá termosku. "Horká čokoláda."

Poděkuju jí pusou. "Jé, máš studený rty."

"Protože jsem tu pro tebe dřela ve sněhu," řeknu jí. "Měla bys je víc zahřát."

Poslechne a po chvíli se mírně odtáhne. "Chceš mě odvést na přednášku? Dokonce tě nechám mě doprovodit k fakultě žurnalistiky."

"Nic bych nedělala radši," natáhnu ruku a víc jí stáhnu kulicha. "Tváře máš růžovější, než jsem kdy viděla, musíš být v teple."

"Ano, mami."

"Fuj, blé. Jo, když je řeč o matkách, tvá volala. Chce, abychom tenhle rok přijely na Vánoce," řeknu Spencer, vezmu ji za ruku a vedu ji k autu. "Prý chápe, že jsme chtěli trávit první dvoje Vánoce jenom spolu, ale tenhle rok máme naklusat."

Spencer se zasměje. "Znamená to, že letíme do LA?"

"To," odemknu dveře a krátce ji líbnu, "znamená, že letíme do LA."

"Jasný," odvětí Spencer, zatímco se chystá nastoupit do auta, ale pak se na poslední chvíli zarazí a rychle vyrazí zpátky ke schodům.

"Kam letíš, blázne?" zavolám za ní.

"Chci si vyfotit Frostette!"

"Vzali mě na tu stáž!" vykřikne Spencer a skočí mi do náručí.

"To ne!" obejmu jí a jednou s ní zatočím, jak se sluší. "To si děláš srandu! Bože, jsi úplně úžasná, samozřejmě že tě vzali."

"Věděla jsem, že jsem se jim líbila. Nechci znít nijak arogantně, ale bylo to tak," dovolí si Spencer být na chvíli ješitná, nadřela se s tím.

"No samozřejmě. Jak jinak," otočím ji a sundám jí kabát. "Objednám ti dort v tvý velikosti."

"Vyskočíš z něj?" zeptá se.

"Jestli chceš."

"Promyslím to."

"Promysli. Mezitím..." Obejmeme se a pomalu se kolébáme. "Budeme dělat tohle."

Zavře oči, opře si hlavu o mé rameno a brzy se kolébáme do jednoduchého rytmu.

"Na jaře odsud odejdeme," zamumlá Spencer v narážce na společné datum promoce.

"Já vím," odvětím s malým píchnutím meloncholie.

"Do skutečnýho světa." Cítím, jak mi na krku dýchá.

"Bude se mi stýskat, i když mám polovinu roku necitlivý prsty u nohou a tenhle dům v noci vrže," zatočím s ní a rozhihňám ji.

"A poblíž není žádnej dobrej fast food a nikdy ses nenaučila stavět pořádný sněhuláky?" pokračuje za mě.

"Jo, to taky," vzdychnu a přitáhnu si ji zpátky na sebe. "Máš pravdu, teď nás čeká skutečnej svět."

"Zpátky v LA, stáže a rodiny a tuny zodpovědností," uvažuje. "A už nebudeme mít čas tancovat spolu v kuchyni."

"Žádný takový. Na tanec s tebou si najdu čas vždycky."

"Jak se má Spencer?" zeptá se pan C.

"Má se skvěle, je to supermanka," řeknu mu a vypadá potěšeně.

"Líbí se jí stáž?"

"Moc a odvádí výbornou práci." Zavrtím hlavou. "Je prostě úplně geniální. Zbožňuje časopis, pro kterej dělá."

"To jsem rád. Už s ní skoro nemluvím, díky bohu že ty sem pořád chodíš, jinak bych nevěděl, jak se jí daří," zatočí svou sklenicí pomerančového džusu. Zastavila jsem se v domě Carlinových před snídaní, chtěla jsem se zeptat pana C na něco hodně důležitého.

"Jenom zachraňuju svět jako obvykle," odvětím a cítím menší nervozitu.

"No, to rád slyším. Jak se daří tobě?" nakloní hlavu. "Spencer říkala, že ses pustila do charity?"

"Tak trochu. Ne nějak šíleně. Jenom se občas nudím, chápete?" pokrčím rameny.

"No, poslyš, Ashley, mám pro tebe zajímavý návrh. Vím, že jsi dokončila školu, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla párkrát týdně chodit do centra a začít si odpracovávat hodiny kvůli licenci," řekne, jako by o nic nešlo.

"Cože?" vykulím oči. "Myslíte to vážně? To byste udělal?"

"Samozřejmě, Ashley. Má dcera je s tebou velmi šťastná, to je to nejmenší, co mohu udělat," odpoví upřímně a k mému překvapení si mě přitáhne do objetí.

"Ježíš," pevně sevřu oči a doufám, že se nerozbrečím. "Vy jste úžasnej, pane C. Vážně. Nemáte tušení."

Uchechtne se. "To nestojí za zmínku."

"To teda stojí," popotáhnu. Pak se dám dohromady a zhluboka se nadechnu. Potom ještě jednou. Pan C mě poplácá po rameně a vstane, aby umyl svou skleničku. "Pane C?"

"Hm?"

"Chtěla jsem se vás na něco zeptat..."

"Redaktoři změnili názor asi desetkrát ohledně těch nejmalichernějších věcí," rozčiluje se Spencer, zatímco já sedím na posteli a sledu, jak se po příchodu z práce převléká. "Sedřeli ze mě zadek."

"Jé, řekni jim, ať nechají chudák tvůj zadek na pokoji." Vstanu a rozhodnu se jí pomoct. Odsunu její naštvané ruce od knoflíčků její košile a začnu je rozepínat sama. "Řekni jim, že jim tvá přítelkyně vzkazuje, ať jsou hodný," políbím ji na rameno, zatímco jí stahuju košili.

"Řeknu."

Začnu jí rozepínat pásek. Dám jí pusu na tvář, pak se trochu odtáhnu a podívám se jí do očí.

"Co je?" zeptá se.

"Nic. Co by mělo být?"

"Proč se na mě tak díváš?" zúží na mě oči a snaží se nezubit.

"Bohajeho, jen tak!" zvolám a uhnu očima.

"Červenáš se. Proč se červenáš?" dožaduje se Spencer hravě odpovědi.

"Hele, věděla jsi, že mi tvůj táta nabídnul místo u něj v kanceláři?" řeknu jí a sundám jí pásek.

"Fakt?" zeptá se a já přikývnu. "Páni, to je od něj hezký. Hezkej pokus o změnu tématu, Daviesová."

"To bych řekla."

"Hej," chytne mě Spencer za bradu. "Co se děje?" zeptá se vřele.

"Se Spencer jsme do sebe vrazily první den třeťáku. Skoro před osmi lety. A osm let jsem do vaší dcery totálně a nezvratně zamilovaná, pane C."

"Miluješ mě, Spence?"

"Víc než cokoliv," odpoví bez zaváhání.

"A ona mě taky miluje. Skoro už celý desetiletí jsem díky šťastnější, než jsem si kdy myslela, že bych mohla být, a to pro mě znamená víc, než kdy kdo bude vědět. Je nádherná a zábavná a chápe mě a líbá mě, i když jsem nemocná. Když jsem ji potkala, bylo to, jako by v sobě měla něco, co jsem potřebovala, a díky tomu jsem se stala úplná."

"No, já tě taky miluju," řeknu a zlehka ji políbím.

"Fajn," odvětí upřímně a dívá se mi do očí. Chvíli čeká, pak mi dá pusu na čelo a zamíří do koupelny. "Jdu do sprchy, miláčku. Až vyjdu, čekám na stole večeři," hodí po mně přes rameno úsměvem. "Dělám si srandu. Ale vážně, objednej pizzu."

Poslouchám, jak pustí sprchu, a sleduju, jak se z otevřených dveří koupelny valí pára. Spencer je nikdy nezavírá, ne když jsme samy.

"Chci učinit Spencer šťastnější, než si myslí, že může být. Chci jí... chci jí splnit všechny její nejdivočejší sny, chápete? A myslím, že to dokážu. Vlastně si myslím, že spolu můžeme být šťastné na, já nevím, v podstatě věčnost."

Téměř jako v transu se octnu ve dveřích koupelny a po chvíli se začnu svlékat.

Ve sprše si Spencer začne pro sebe zpívat.

"Vždycky jsme s vámi byla schopná mluvit, pane C. Patříte k mým nejlepším přátelům. Dneska jsem za vámi přišla, protože jste byl jedním z prvních lidí, kteří mi pomohli uvěřit, že jsem dobrý člověk. A asi doufám v to, že mi řeknete, že jsem dost dobrá na to, abych Spencer požádala o ruku."

Bez varování vpadnu do sprchy k namydlené a mokré Spencer. Otočí se a je překvapená, že mě vidí.

"Mmm." Nakloní se, přitiskne se ke mně a dlouze se políbíme. "Jsem ráda, že ses ke mně rozhodla připojit," kření se.

Natáhnu jednu chvějící se ruku a dám jí pár mokrých kadeří z očí. "Na něco se tě zeptám, jo?"

Nakloní hlavu na stranu a na okamžik jí nedokážu číst v očích. Obě chvíli stojíme ve sprše a kolem nás proudí pára, až ji vezmu za ruku a klesnu na jedno koleno. "Vezmeš si mě?"

Klesne jí čelist, pak pusu zavře. Oči má modřejší, než jsem je kdy viděla. Zvedne mě z kleku a než se naděju, jsem přitisknutá ke zdi, její ruce mám v mokrých vlasech a líbá mě způsobem, který neumím úplně zařadit.

Odtáhnu se, abych se nadechla. "Teda já vím, že jsme mladý, ale můžeme mít tak dlouhý zásnuby, jak budeš chtít, a už mám požehnání tvýho táty a strašně tě miluju a prsteny si můžeme vybrat spolu a prostě tě strašně miluju a prosím řekni něco, Spencer."

"Ashley... ano. Ty víš, že je to ano. Jsi to jediný, co jsem kdy chtěla," řekne hrozně upřímně a já najednou o metr povyrostu. Držím jí rukama za obličej, dotýkám se ho, cítím pod dlaněmi její štěstí.

"Tvůj táta mi vždycky říkal, že všechno je jenom soubor okamžiků svázaných dohromady do podoby celýho života. A jsme tak mladý a máme spolu už tak skvělej život, ale já vím, že nás čeká spousta a spousta dalších okamžiků, chci, abychom spolu prožily celej život."

"Taky to chci. Tolik to chci. Myslím... myslím, že bych tě nemohla milovat víc, než tě miluju právě teď," řekne mi Spencer vážně.

"Vezmu to jako výzvu." Políbím ji a pak mi z očí vyjdou slzy a lehce se spojí s jejími, maskované vodními kapkami nám stékají po tvářích do odtoku a odtamtud bůh ví kam.