High Confidentiality

Napsala: CrazyGirl

31

Už je to čtrnáct dní od té doby, co je Michelle zavřená v blázinci a Rachel je zase zpátky svoje ztřeštěné já.

Ten večer jsme se všechny dost opily a ráno měly poměrně velkou kocovinu.

No, vlastně všechny kromě Ashley. Ta i když toho vypila víc než my, vypadala pořád vcelku v pohodě.

Musím zjistit, jak to dělá.

Rachel už má zpátky svoje auto, a když Ashley vracela to její, div se u toho nerozplakala. Prý se do něj během té doby zamilovala.

No nevím, co tomu říkala Paige.

A my o vlku..

"Spence, ty už mizíš?"

"Jo, každou chvíli se pro mě staví Ashley, takže chci být aspoň připravená."

"A kam vyrážíte? Zase nějaká tajemná večeře v Evropě?" dobírá si mě.

Abych vám to vysvětlila. Ashley mě na naše dvouměsíční výročí překvapila večeří v Itálii přímo před Koloseem.

Ne, to si nedělám srandu.

Vyzvedla mě doma, zavázala mi oči a odvezla nás na letiště, kde na nás už čekalo soukromé letadlo, a než jsem se nadála, byly jsme v Itálii.

Někdy nedokážu uvěřit tomu, jak je úžasná.

"Ne, žádná večeře v Evropě. Jedeme jenom k ní domů a čeká nás večer plný filmů," usměju se při té představě. Miluju každou chvíli, kterou můžu strávit s Ashley, a je mi úplně jedno, jestli spolu večeříme v Itálii, nebo v obýváku Ashley na gauči.

"No, to taky nezní špatně," usměje se na mě vědomě Rachel.

"Jo, to nezní. A co ty? Máš rande s Paige?"

"Jo, jdeme na nějakou hru. Paige se moc těší."

"Tak na hru, jo?" uculuju se na ni.

Rachel nesnáší hry....... všeho druhu.

"Jo, já vím, ale co bych pro ni neudělala," vzdychne.

"Jo..... znám ten pocit, já zase slíbila Ashley, že s ní a s jejími přáteli půjdu na bowling. Doufám jen, že se tam totálně neznemožním."

"Tak na bowling, jo?" směje se mi na oplátku Rachel.

"Jo, a nech toho, už tak z toho mám bobky."

"Fajn už toho nechávám..... a nemusíš se bát, Ashley by tě nenechala se znemožnit."

"Jo, já vím, jenže stejně. S mým nadáním se určitě budu kutálet po té dráze i s tou koulí."

"Sakra, to mi budeš muset natočit!" řechtá se smíchy Rachel.

Mrcha.

Pošlu jí jeden z mých pohledů a okamžitě přestane.

"Promiň, už mlčím."

"To bych ti radila. Měla bys mě jako moje nejlepší kamarádka spíš litovat a ne si ze mě dělat legraci!"

"Tak promiň...... když já jsem si tě úplně představila, jak se po té dráze kutálíš."

"No... jen doufám, že se to fakt nestane..." vzdychnu sklíčeně.

"Blbost, jak už jsem říkala, budeš tam mít Ashley, takže bych se něčeho takového vůbec nebála."

"Máš pravdu, zkusím na to zapomenout." Aspoň do té doby, než budu stát na té bowlingové dráze, dodám v duchu.

Rychle se sbalím a jdu s Rachel na parkoviště.

"Áááh vidím, že tvoje holka už je tu," řekne Rachel a podívá se za mě.

Rychle se otočím a už jí vidím.

Jako vždycky jede rychlostí větší než je zdrávo.

"Tak se měj a hezký večer," řeknu rychle a běžím směrem k volnému místu, kam Ashley míří.

"Tobě taky, Spence," křičí za mnou ještě Rachel, než nastoupí do svého auta.

Jakmile Ashley zastaví, nastoupím k ní do auta a nakláním se pro pusu.

No, co?

Chyběla mi.

"Hmmm... Ahoj, miláčku," řekne Ashley když se odtáhnu.

"Ahoj," usměju se.

"Tak jaký jsi měla den?" zeptá se.

"No, kromě menší krize při obědě, když po sobě děti začaly házet svoji zeleninu, to bylo celkem fajn. A co ty?"

"Jsem v dost velkém maléru," řekne vážně.

Hlavou mi okamžitě projede stovka příšerných scénářů, co se může dít, a v žilách mi na chvíli ztuhne krev.

"COŽE?! Stalo se něco? Jsi v pořádku?" vychrlím ze sebe a rychle si ji prohlížím pro možná zranění.

"Ne, Spence, tak jsem to nemyslela. No, možná to nebyla ta nejlepší věta, jak začít," omlouvá se.

"Tak co se děje?" zeptám se znovu.

"Máma zjistila od Kyly, za což mi připomeň, že ji mám zabít, že jsem byla u vás na večeři, za což jsem dostala zhruba půl hodinovou přednášku o tom, jak jsem mámu prý odstřihla ze svého života, jak jí nechci ani představit svojí přítelkyni… a tak dál a tak dál. Takže říkám to nerada, ale v sobotu večer musíme na večeři k mojí mámě."

Večeře u Ashleyininy mámy?

Proč ne, aspoň ji konečně poznám.

"Půjdu moc ráda, Ash."

"To myslíš vážně?" zeptá se překvapeně.

"Jasně. Moc ráda tvojí mámu poznám..... A hlavně se těším na to, až mi bude vyprávět nějakou zahanbující historku z tvého dětství," směju se.

"Ouuu... Spence, jen to ne," mručí Ashley.

"Ale jo, ty znáš moje, je jenom fér, abych se teď zase já dozvěděla ty tvoje."

"Jsi hrozná, víš to?" roztomile našpulí rty.

Vypadá tak rozkošně, nejradši bych na ni skočila.

"Jo, to jsem, ale ty mě stejně miluješ."

"To si piš," řekne a vezme mě za ruku.

"Bude tam i Kyla s Alexem?" zeptám se zvědavě.

"Díky bohu ne. Jak jí znám, tak ta by si nenechala ujít žádnou příležitost si ze mě dělat legraci, ale naštěstí už mají v sobotu s Alexem něco domluvené."

"To je škoda."

"Jo, úplně mi to trhá žíly."

"Ash!" napomenu ji.

"No, co? Akorát by mě ztrapňovala stačí, že tam na to bude máma," brání se.

"Ale no tak..... tak hrozný to zase nebude," chlácholím ji.

"Říkáš ty," vzdychne Ashley.

Tomu se můžu jenom zasmát. Dám jí pusu na tvář a jsem za to odměněná jedním z jejích neodolatelných úsměvů.

Vážně se už nemůžu dočkat, až poznám mámu Ashley.

Jsou si podobné?

Nebo je Ashley spíš po tátovi?

Podle toho, co mi říkala Rachel ten den, kdy potkala mámu Ashley ve školce, když vyzvedávala Alexe, je její máma velmi milá.

Snad se jí budu líbit.

Panebože, co když se jí nebudu líbit!

Ne, na to nesmím myslet.

Nesmím začít panikařit!

Nikdy jsem neměla s rodiči žádný problém a že jsem jich za svou práci učitelky v mateřské školce potkala.

Bude to v pohodě.

Určitě bude……

Áááááááááááááááááááááhh!!

Co budu dělat?!

Je sobota. Zvláštní jak čas utíká, když vás v dáli něco straší.

Právě vjíždíme s Ashley do brány před domem.

Nemůžu se nějak uklidnit.

Rachel se mě snažila celý týden přesvědčit, abych nepanikařila. A když jsem Ashley řekla o svém strachu z toho, že se její mámě nebudu líbit, začala se mi smát. Prý je to ta největší hloupost, jakou kdy slyšela. Její máma mě prý už teď zbožňuje a to mě ještě ani nepoznala, takže se nemám čeho bát.

Jenže…. přece jenom je to máma Ashley.

Sakra, už stojíme před domem.

Je o něco větší než dům Ashley. Vypadá tak nějak....... majestátně, připomíná mi spíš menší hrad než dům.

"Tak co? Připravená?" zeptá se mě Ashley, když mi pomáhá ven z auta.

"Uhmm.." řeknu tiše.

"Neboj, miláčku. Jediný, kdo se tady dneska bude smažit v ohni budu já, za to, že jsem tě nepřivedla dřív. Tebe si určitě zamiluje, není totiž nejmenší důvod, proč by neměla," řekne a dá mi malou pusu.

Usměju se na ni, když se odtáhne, a pak už společně kráčíme do jámy lvové.

No…..tak vzhůru do toho.

32

"Spencer! Jsem tak ráda, že vás konečně poznávám!" řekne a hned mě málem rozdrtí ve svém objetí máma Ashley.

"Taky vás ráda poznávám, paní Daviesová," odpovím jí, když se můžu konečně nadechnout.

"Ale, jakápak paní Daviesová, říkej mi Christine!"

"Um….. dobře….. Christine," řeknu a okamžitě zrudnu jako rajče.

Myslela jsem si, že jsem se toho pitomého červenání už zbavila, ale jak je vidět, tak ne…

Super.

"Ashley, proč jsi mi neřekla, že je tak roztomilá?"

"Řekla, mami. A příště se na ni tak nevrhej, ne každý má rád objetí, která z tebe vysají všechen vzduch," kárá ji Ashley.

"Ale prosím tě, Spencer to přece nevadilo. Že ne, Spencer?"

Oh, sakra!

Nejsem tu ani pět minut a už dělám rozhodčího.

"Uhm..… ne, samozřejmě, že ne," vysoukám ze sebe.

"Tak vidíš."

"Nic nevidím, Spencer je jenom zdvořilá," řekne Ashley a přítáhne si mě k sobě do náručí, aby mi mohla dát pusu na tvář.

Což má za výsledek to, že zrudnu ještě víc.

"Hlouposti. A teď už pojďte, večeře už je připravená," řekne Christine a vede nás halou do velké jídelny.

Sedím naproti Ashley, zatímco Christine sedí v čele stolu.

"Už dlouho jsem vás chtěla poznat, Spencer, jenže Ashley si vás pořád strážila jen pro sebe."

Na to Ashley jen protočí oči, čemuž se musím usmát.

"Zajímalo mě, jak vypadá ta, která si obmotala mou dceru kolem prstu a dokázala ji odtrhnout od té své práce."

"Mami..." začne Ashley varovně.

"No co? Vždyť je to pravda. Od té doby, co jste spolu, jsi přestala tolik jezdit kvůli práci a naopak zůstáváš tady. Dřív jsi byla nejméně na dvou úkolech týdně mimo Státy a teď si za celou tu dobu byla mimo nanejvýš na třech," spiklenecky na mě mrkne "Nechce se jí od vás odjíždět."

Teď pro změnu mírně zrudne Ashley.

Miluju, když se červená, vypadá tak sladce a roztomile.

"Přestaň s tím, mami."

"Říkám jenom pravdu, Ashley. Ani nevíte, jak jsem ráda, že vás potkala. Konečně se nemusím 24 hodin denně bát, že je někde na nějaké té jejich vražedné misi a dělá bůh ví co."

"To nejsou žádné naše vražedné mise, mami. Každá z nich má svůj dobrý důvod, to mi věř, a na každou jsme pečlivě připraveni."

"Jo, jako tenkrát, když jste nevěděli, že ten Mexičan se kamarádí s čínskou jakuzou a při tvé cestě zpět domů se na tebe samotnou vrhlo deset samurajů s meči. Tenkrát jste byli výborně připraveni, jen co je pravda."

COŽE?!

"Mami, o tom se tady s tebou teď nehodlám bavit. Jsme tady proto, abys poznala Spencer a přestala mě otravovat tvými výčitkami, že ti nechci ani představit svoji přítelkyni."

"No, dobře…….. omlouvám se, Spencer drahoušku, to ode mě bylo nezdvořilé," otočí se zpátky na mě Christine.

"Oh, ne to vůbec nevadí," mírně se na ni usměju.

Poznámka na později – zjistit, kdo měl na starosti bezpečnost toho úkolu se samuraji a zakroutit mu krkem.

"Ale ano, vadí, neukazuji se právě jako nejlepší hostitelka. Dovolte mi to napravit. Ashley mi říkala, že jste výborná učitelka a náš Alexander je vámi naprosto unešený."

A jsme zpátky u mé oblíbené rudé barvy v tvářích.

"D-děkuju, ale nemyslím si, že jsem tak dobrá," mírně se zakoktám, neumím zrovna moc přijímat komplimenty a už vůbec ne od matky své přítelkyně.

"Nesmysl, miláčku, děti tě přímo zbožňují," přidá se Ashley.

"Vidím, že jste navíc velmi skromná. Takové vlastnosti si cením. Většina dnešních lidí se ráda chlubí."

"No, toho se u Spencer nedočkáš, mami," věnuju mi úsměv Ashley a natáhne se pro moji ruku, aby ji mírně stiskla, než ji zase pustí a dá se znovu do jídla.

"Většinou za tyto věci může výchova. Vaši rodiče jsou prý velmi milí?"

Milí?

Jakože i máma?

To opravdu Ashley řekla?

"Vaše matka je prý doktorka a otec právník."

"Ano, to jsou. Máma ze mě chtěla mít doktorku, ale já se vždycky viděla spíš jako učitelka nežli doktorka."

"Oh, to dobře znám. Já zase z Ashley chtěla mít podnikatelku jako já, ale můj manžel jí už od dětství podporoval ve všech jejích lumpárnách, takže jí práce v kanceláři nikdy moc nezaujala. Místo toho se spolu radši někde honili na motokárách nebo stříleli z luku," vzdychne si Christine.

"Ty střílíš z luku?" zeptám se překvapeně.

Je snad něco, co Ashley neumí?

Než mi stačí Ashley odpovědět, vloží se do toho Christine.

"To víte, že ano. Moje dcera umí střílet snad úplně ze všeho. Kolik bezesných nocí jsem strávila tím, že jsem se bála, že si jednou vystřelí oko. Raife - to byl můj manžel - se mi vždycky jenom smál. Prý - to se dřív já naučím vařit, než si Ashley vystřelí oko. Smíšek jeden. Stejně je to všechno jeho vina, kdyby tě už od mala neučil všem těm lumpárnám, mohla jsi teď mít normální zaměstnání a ne se pořád za někým honit."

"Náhodou, pokud si dobře pamatuju, tak tu motokárovou dráhu jsi mi nechala postavit ty," směje se Ashley.

"No, co mi taky zbývalo. Bylo ti teprve osm, když jsi se zamilovala do rychlé jízdy. Jen pro klid mé duše jsem ti ji nechala postavit vzadu za domem. Alespoň jsem si mohla být jistá, že se nezraníš někde venku, takhle jsem tě měla na očích," brání se Christine.

"Ty jsi jezdila už v osmi?" zeptám se.

"Jo, táta mi tenkrát koupil první černou motokáru. Byla překrásná. Od té doby jsem byla za volantem jako doma," usmívá se Ashley při té vzpomínce.

"Dodneška si pamatuju, jak jsi vyděsila svého instruktora v autoškole při závěrečné jízdě. Div se mi nezhroutil k nohám. Byl tenkrát bílý jako stěna."

"Zasloužil si to. Vždycky když jsem s ním jela, mi nedovolil jet ani 60, takže když jsem měla příležitost, tak jsem se mu tak trošku pomstila."

"Tak trošku? Ashley vždyť ty jsi s ním jela 180 ve městě!"

"No, jo!" směje se Ashley "Ještě teď si pamatuju ty jeho výkřiky v autě: "Proboha slečno Daviesová zpomalte! Nejezděte do té zatáčky takovou rychlostí, vždyť nás zabijete!" napodobuje ho Ashley, čemuž se všichni smějeme.

"Málem z tebe měl infarkt."

"Aspoň zažil v životě jednu rychlou jízdu. Vsadím se, že ten jezdí i na dálnici 50."

"Ty jsi neuvěřitelná, víš to?" kroutím nad ní hlavou, Ashley jenom pokrčí ramena.

"A to nevíte ani polovinu toho, co vyváděla, když byla malá."

"To si rozhodně ráda poslechnu," řeknu nadšeně.

"Mami!" zamručí Ashley.

"Moje Ashley była vždycky kvítko. Už od malička jsem se musela strachovat, co zase vyvede. Skoro každý týden si mě volal ředitel její školy kvůli něčemu novému. Jednou svého profesora na tělovýchovu dokonce zamknula v jeho kanceláři. A důvod? Prý je nikdy nenechal si zahrát žádné sportovní hry, protože se bál, že se zraní, tak se do toho musela vložit!" kroutí hlavou a směje se Christine.

"Był to strašný posera!" brání se Ashley.

"Och opravdu? A co ti udělala ta chudinka učitelka francouzštiny?" zvedne jedno obočí v náznaku výzvy Christine.

Ashley jen něco neslyšitelně zamručí.

"Abyste rozumněla, Spencer, Ashley s paní Bredberyovou měla vždycky potíže, ať už to było pokřikování, rušení hodiny nebo neplnění jejích úkolů. Nejednou kvůli něčemu, co jí provedla, skončila po škole…. ale vrchol toho přišel, když jí skoro na konci roku donesla letenku do Paříže. S doporučením, že by tam měla nejméně tři roky zůstat, aby se naučila alespoň základy francouzštiny, protože její vyslovování a gramatika jsou příšerné."

Neudržím se a doslova vyprsknu smíchy.

To je celá Ashley.

Dokážu si jí docela živě představit, jak jí podává tu letenku a její učitelka na ni kouká s naprostým šokem ve tváři.

"No, jistě si dokážete představit, co následovalo. Ashley jako obvykle skončila na koberečku u ředitele a paní profesorka Bredberyová dala výpověď, aby prý nemusela učit takové neznalce, jako je moje dcera."

"Neznalce? To ona neuměla francouzsky ani počítat do desíti. Všichni se jí smáli, když se na nás snažila mluvit francouzsky! Kdyby tu letenku přijala, mohla se aspoň něco naučit!" brání se Ashley.

Zakroutím nad tím hlavou.

Moje holka je zkrátka poděs, ale jinak bych to ani nechtěla.

Zbytek večeře je plný dalších historek. S každou novou Ashley mámu prosí ať už přestane.

Marně.

Některé z nich mě opravdu dostaly do kolen.

A i když se Christine viditelně velmi dobře baví na dceřin účet, je vidět, jak je na Ashley pyšná.

Když se s Christine loučíme, musím jí slíbit, že se zase brzo zastavím, prý má hned několik fotoalb, které mi prostě musí ukázat.

Nemůžu se dočkat.

I přesto jak se Ashley celý večer mračila na svou mámu a i na mě, když jsem chtěla slyšet víc, jde na ní vidět, jak je ráda, že si s její mámou rozumíme.

A popravdě řečeno myslím, že jsem si Christine doslova zamilovala. Je taková energická, milá, vtipná a je mi jasné po kom je Ashley tak krásná. Jsou si velmi podobné a to nejenom fyzicky.

A bonus navíc?

Zná o Ashley věci, které nikdo jiný neví.

Zkrátka mám z dnešního večeřa jen ty nejlepší pocity a už se opravdu nemůžu dočkat, až ji zase navštívím a dozvím se něco nového.

33

Sakra, to je dneska den.

Už od rána nestíhám. Teď navíc jedu k mámě, chtěla abych se stavila, prý se mnou chce něco důležitého probrat.

Radši se ani nepokouším přemýšlet nad tím, co chce.

Zaparkuju svého miláčka před domem hned vedle Glenova auta a už se řítím do domu.

"Spence to jsi ty? Jsme v obýváku!" slyším mámu.

"Ahoj, tak co děje?" zeptám se a sednu si na gauč vedle Glena.

Máma si vymění s tátou tajný pohled a poté spustí.

"Chtěla jsem se vás zeptat, jestli se mnou a s tátou pojedete příští týden na sedmidenní výlet na raftech? Jeli bychom do nedalekého parku, je to tam prý překrásné a počasí má být krásné. Já i táta bychom byli moc rádi, kdybyste se k nám přidali jako na takovou menší dovolenou."

Dovolená s rodiči v přírodě?

Jakoby nestačily ty v dětství.

"Jsem pro. Na raftech? To jsem chtěl vždycky zkusit," zařve hnedka Glen.

Nic jiného jsem od něj ani nečekala.

Já jeho radost až zas tak moc nesdílím.

A je jasné proč.

Celý týden bez Ashley?

Ne!

Ne!

Ne!

To rozhodně nehodlám podstoupit!

"A co ty, Spencer?" zeptá se s nadějí v hlase táta.

"Um.....… já….... neberte to zle, ale…." Táta mě nenechá dokončit.

"Můžeš sebou samozřejmě vzít i Ashley."

"Fakt?" zeptám se překvapeně.

"Samozřejmě. Já i máma budeme rádi, když se k nám přidá, a Glen s tím určitě taky nebude mít žádný problém, že ne, Glene?"

"To si piště, že ne! Ashley je cool," kření se.

"Mami?"

"Samozřejmě, proč ne…" řekne máma a jde na ní vidět, že se opravdu snaží přijmout to, že jsem s Ashley.

Jsem celkem na vážkách.

Dovolené s Ashley se rozhodně nebráním, ale mít tam sebou celou rodinu...

Když se otočím k tátovi, abych z toho nějak vycouvala, všimnu si jeho prosebného pohledu a nedokážu říct ne.

"Tak dobře. Ale musím se s Ash prvně domluvit, ale pokud řekne ano, nevidím důvod, proč bych neměla jet," usměju se na něj a pak na mámu.

Máma nám potom řekne vše, co je potřeba vědět, a poté si rozloučíme a já jedu k Ashley, abych to s ní probrala.

Hlavně aby řekla ano, jinak nevím jak to přežiju...

Přivítám se s Li a poté už jdu nahoru k Ashley do pracovny.

Když otevřu dveře, vidím, že Ashley sedí za stolem a něco píše do svého počítače.

"Ahoj miláčku. Neruším?" zeptám se a jdu pomalu k ní.

"Ty nikdy. Čemu vděčím za tak milé překvapení," usměje se na mě a hned jak k ní dojdu, mě stáhne k sobě na klín a dá mi pusu.

"Potřebuju s tebou něco probrat. Právě jsem se vrátila od mámy. Chce abysme s Glenem jeli s ní a tátou na sedm dní na dovolenou na rafty," vyhrnu ze sebe.

"Oh...... a kdy to bude?" zeptá se.

"Příštý týden. Ale to není všechno. Ty jsi pozvaná taky."

"Opravdu?" zeptá se překvapeně.

"Jo. Pojedeš? Prosím, prosím pojeď…... jestli nepojedeš, tak já taky ne."

"Jak to?"

"Jak to? To si opravdu myslíš, že dobrovolně pojedu někam s rodiči a Glenem na celý týden s tím, že tě po celou tu dobu neuvidím? Zbláznila bych se tam smutkem." řeknu naprosto vážně.

"No, když je to takhle. Tak dobře. Pojedu."

"Fakt?" vypísknu a vrhnu se jí kolem krku.

"Jo, fakt. Proč se tak divíš? Copak sis myslela, že já bych to bez tebe tak dlouho vydržela?" zeptá se a pak mě sladce políbí.

Miluju její rty.

"Musím tě ale varovat, Ash. Nikdy jsem na raftu nejela. Máma s tátou prý jezdili za mlada, ale já s Glenem v tom jsme naprostí začátečníci."

"Já na raftu taky nikdy nejela. Sjela jsem už něco na kajaku, ale na raftu nikdy, takže na tom budeme podobně."

"To pochybuju, znáš mě a jakýkoliv sport….... nejspíš strávím většinu času ve vodě."

"Tím líp. Miluju když jsi…..... vlhká," řekne a olízné si rty.

"Ash!"

"Co je?" zeptá se nevinně.

Můžu nad ní jen zakrouti hlavou.

"Budou tam moje rodiče!" připomenu jí.

"To přece nevadí…... stan budeme mít jen pro sebe nebo ne?" zeptá se spiklenecky.

"Jo, to budeme, ale nechci, aby mě moje máma slyšela, až budu sténat tvoje jméno. Musela bych se propadnout studem."

"No…."šeptá mi Ashley do ucha "…tak to se budeš muset naučit být potichu, miláčku, protože já nehodlám být celý týden zavřená každou noc s tebou v jednom stanu a jen tak ležet bez toho, abych se tě mohla dotknout. Naopak. Pokud budeme celý den na očích tvojí mámě, tak večer hodlám plně využít soukromí našeho stanu," dořekne zastřeným hlasem a začne mi líbát krk takovým způsobem, že se mi protočí oči v hlavě.

O čem že jsme se to bavily?

"Myslím, že bychom měly začít trénovat už teď, co říkáš?" řekne a začne mi rozepínat halenku.

Jen tupě kývnu.

Tak tenhle trénink mi rozhodně vadit nebude...

Tak už je to tady.

Míříme s Ashley v jejím Porsche Cayenne do bodu, odkud budeme vyrážet na raftech.

Nakonec nás jede šest. Máma, táta, Glen, já, Ashley a jestě jeden kámarád Glena, Mark. Znám ho už od dětství, je skoro jako můj druhej brácha.

"Tak jsme tady," řekne Ash a vypne motor.

"A sedm dní v pekle může začít," řeknu sarkasticky.

"Ale no tak, Spence. Bude to sranda."

"Jo, možná pro tebe. Nikdy jsem táboření neměla moc v lásce. Ještě se můžem vrátit nebo ne?" hodím prosebný výraz po Ashley.

"No, to bohužel nemůžeme. Tvoji rodiče už nás viděli a míří rovnou sem," řekne a ukáže směrem, odkud k mému velkému zklamání přichází máma s tátou.

"Uhhh...… no tak fajn. Pokud bude mít máma nějaké narážky, tak ji prosím ignoruj, ano? Já to tak dělám snad celý můj život."

"Dobře. A teď už pojď," směje se Ashley a jde se pozdravit s mými drahými rodiči.

No, tak jdem na to.

"Spencer, jsem tak ráda, že už jste tady. Čekali jsme jenom na vás, všechno už je připravené. Támhle ty dva malé rafty jsou naše, naložte si tam věci a můžeme vyrazit."

"Super," zabručím a Ashley po mně hodí pobavený výraz a potom jde zpátky do auta pro naše věci.

"Pomůžu ti," nabídnu se.

"To je dobrý, Spence, není třeba. Hned jsem zpátky, ano?" nechce o tom slyšet Ashley.

"Tak fajn," kývnu.

Jen co Ashley odejde, táta se ke mně nakloní.

"Tak jak se těšíš na společnou dovolenou? A popravdě."

"No, abych pravdu řekla, tati…. z jedné strany jsem ráda, že jedeme, a na druhou se děsím toho, aby to máma nějak nepokazila. Ještě pořád si nezvykla na mě a Ashley a nechci se kolem ní pořád kontrolovat, chápeš?"

"Ano, to chápu, zlatíčko. A neboj, mámu už nějak zvládneme. Chtěl jsem ti jenom říct, jak jsem rád, že tu obě jste. Za tenhle týden budu mít alespoň příležitost tu tvoji Ashley pořádně poznat, ale už teď ti můžu říct, že jsem si jí oblíbil. A jak taky ne? Je přímo okouzlující."

"Já vím. Ashley je úžasná, jsem ráda, že se ti líbí, tati. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená."

Poté se společně odebereme k raftům, kde už na nás všichni čekají, Ashley jde hned za námi s našimi věcmi.

Naložíme všechno, co je třeba, a pak už nastoupíme. Já jedu s Ashley a tátou, zatímco máma jede s Glenem a Markem.

Tak hůra na to.

Možná přehodnotím to, že jsem ráda, že je tady Mark s námi.

Proč?

Od té chvíli, co jsem mu Ashley představila, se po ní pořád kouká.

Začíná mi to lézt na nervy.

"Děje se něco, Spence?" zeptá se Ashley, zřejmě si všimla mého né přilíš šťastného výrazu.

"Cože? Ne, ne, všechno je v pořádku."

"Aha….. a proto po Markovi házíš nenávistné pohledy?"zvedne jedno své dokonalé obočí.

"Nevím o čem to mluvíš, Ash," zapírám.

Tomu se jenom zasměje a čeká, až to vyklopím.

"Fajn, fajn. Nelíbí se mi, jak po tobě pořád civí! A Glen není o nic lepší! Spokojená?"

"Jsi roztomilá, když žářlíš, víš to?"

"No jen se směj," zabručím.

Ashley mírně zakroutí hlavou a přisune se ke mně blíž.

"Ale no tak, Spence. Vždyť víš, že jsem jenom tvoje. Koukat se klidně můžou, ale šahat můžeš jenom ty," zašeptá mi do ucha.

Miluju, když mi něco šeptá a její rty se přitom mírně dotýkají mého ucha, vždycky mnou projede přímo elektrický výboj.

"Miluju tě, Ash," řeknu jí tiše a přitáhnu si ji pro sladký polibek.

"A já miluju tebe," řekne Ashley, když se odtáhneme.

Všimnu si, že nás kluci pozorují a hodím po nich jeden ze svých !nečumte-na-moji-holku! pohledů, po kterém se oba rychle otočí.

Ashley se tomu jen usměje a dá mi jednu rychlou pusu, než si sedne zase zpátky na svoje místo.

No co?

Musím si přece chránit, co je moje, ne?

Myslím, že si s Markem budu muset trochu promluvit...

Po zhruba třech hodinách jízdy jsme dorazili na naše první stanoviště, kde se pro dnešek utáboříme.

S Markem už jsem měla velmi zajímavou konverzaci na téma – Ashley je moje, pokus se o něco a přijdeš o koule. Není nutno říkat, že od té doby se snaží Ashley vyhýbat.

Jo, jsem mrcha.

A co?

Udělali byste určitě to samý.

Teď se momentálně snažím rozdělat náš stan. Ashley s sebou vzala svůj, protože já žádný nemám. Všichni už mají své stany postavené už dobrou hodinu.

Nemůžu zkrátka přijít na to, jak to patří.

"Spence, prosím tě, nech mě ti s tím pomoct," prosí Ash už zhruba po padesáté.

Nereaguju.

"To je k ničemu, Ashley, jakmile si Spencer něco usmyslí…" kroutí nade mnou hlavou táta.

"Jo, nemá cenu se snažit, Ashley, Spencer se vždycky pyšnila tím, že dokáže postavit jakýkoliv stan nejrychleji z nás, ale jak tak koukám, sestřičko, tak tos už prošvihla," směje se mi Glen.

"Haha, moc vtipný. Náhodou jsem na to už skoro přišla, dej mi ještě pár minut, Ash, a budu to mít," zabručím naprosto zabraná do své práce.

"Uhh...…tak fajn. Já půjdu zatím nasbírat nějaké dřevo," zvedne se Ashley a mizí mezi stromy.

"Tak….. jenom dám tuhle trubku do týhle a pak…..,"zatlačím je násilím do sebe, protože to vůbec nejde a k mému zděšení se celá velká trubka ohne.

Doprdele!

"No výborně, sestřičko!" chláme se mi Glen spolu s Markem.

"Ukaž, Spencer, zkusíme to dát zase zpátky," řekne táta a snaží se tu ocelovou trubku narovnat.

Marně.

Potom se mě sželí i Glen a společně s Markem se stejně neúspěšně snaží dát trubku do jejího normálního tvaru.

"No, jak to tak vypadá, Spencer, tak máte po stanu. To nevadí, můžeš si s Ashley lehnout ke mně a a táta půjde ke klukům, než si na některé z dalších zastávek koupíte nový stan," navrhne máma.

Cože?!

Já a Ashley společně s mámou?

To ne!!!!!

"Co se děje?" zeptá se Ashley, když se vrátí s náručí plnou dřeva a uvidí můj naprosto zděšený obličej.

"Spencer se pokoušela spojit tyhle dvě trubky a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo ohnout tu hlavní trubku tak, že už nejde zpátky, takže se na dnešní noc budeme muset rozdělit do zbývajících dvou stanů," vysvětluje táta.

"Oh, to možná nebude nutné. Můžu se podívat?" řekne Ashley a bere si tu ohlou trubku do rukou.

"My už jsme to zkoušeli, Ashley, je to snad z nějaké tvrdé oceli či co, nejde to zpátky takže se…," nestačí táta doříct, protože Ahsely najednou s překvapivou lehkostí ohne mnou pokaženou trubku do její předchozí podoby.

"Tak, a je to," řekne Ash.

"Jak jste to…?" zeptá se táta.

"Ty vole, viděls to? A ani jeden z nás to nenarovnal ani o milimetr," řekne překvapeně Glen.

I máma na Ashley zírá s otevřenou pusou.

Jo, moje holka má zkrátka sílu!

"Umm… tak já ten stan postavím, ano, Spence?" zeptá se Ashley a jde vidět, že jí naše zírání zrovna nedělá dobře.

"Uhm," vysoukám ze sebe.

Na to se Ashley dá do práce a za dvě minuty má pro mě přímo nepostavitelný stan hotový.

Když vleze dovnitř, aby tam dala naše věci, využiju příležitosti a vlezu k ní.

Otočí se, aby zjistila, kdo to je a já si ji rychle přitáhnu a vášnivě ji políbím.

Miluju, když se chová jako nějaká superhdinka.

Je to děsně sexy.

"Ash, ani nevíš, jak moc jsem ráda, že jsi to spravila!" vyhrknu když se odtáhnu a vrhnu se jí kolem krku. "Máma už navrhovala, že budume spát s ní! V jednom stanu!" řeknu ještě pořád trochu vyděšeně z té představy.

"No, tak to jsem neměla ani na výběr. Přece si nenechám vzít i ty jediné chvíle, kdy budeme spolu samy, miláčku," zapřede Ashley a políbí mě.

"Hmmm… připomeň mi, abych ti za to večer poděkovala pořádně, ano?"

"To se vsaď," řekne Ashley a pak mě znovu hladově políbí.

Nemůžu se dočkat večera.

34

Je něco kolem osmi večer nebo tak.

Všichni sedíme kolem ohně a užíváme si tu klidnou atmosféru kolem.

Je tu ale jeden poměrně důležitý faktor, který mi to tu kazí.

Jaký ptáte se?

Máma!

Ano, správně.

Moje milovaná matka.

Když jsem si sedali k večeři, tak si Ashley šla pro mikinu do stanu a na místo vedle mě, které jsem jí samozřejmě držela, si sedla máma!

Jo, přesně tak.

Takže teď sedím vedle ní, zatímco Ashley sedí na druhé straně ohně mezi Glenem a tátou.

UGHHHHHH!

Ani nevíte, jak mě tohle štve!

Navíc začíná být poměrně zima.

"Spencer, zlatíčko, měla by ses jít pořádně obléknout, ještě se tady nachladíš," řekne máma a ukazuje na mou husí kůži, kterou mám na rukou.

Díky mami, fakt jsem si nevšimla, že je mi kosa.

Počkat.

Mám nápad!

"Ne, to nebude potřeba mami, mám lepší nápad," řeknu tajemně, potom vstanu a jdu směrem k Ashley.

"Můžu Ash?"

Ashley se na mě tázavě podívá a poté jí dojde, na co se ptám.

Posune se kousek dozadu a já si sednu na kládu před ni.

Ashley si rozepne mikinu, dá jí kolem nás a přitáhne si mě k sobě.

Hmmmmm, to je rozhodně lepší.

Táta se jenom směje, zatímco máma se mračí, ale to je mi jedno.

Jsem u Ashley v náručí a na ničem jiném mi v tuhle chvíli nezáleží.

"Hele, co si takhle říct nějakou strašidelnou historku?" zeptá se najednou nadšeně Glen.

"Jen to ne. Copak ty jsi nepamatuješ, co se stalo posledně?" zeptá se máma.

Tomu se celá naše rodina zasměje, zatímco Ashley a Mark vypadají zmateně.

"Naposledy, když jsme tábořili a seděli u ohně stejně jako dneska, chtěl Glen taky vyprávět strašidelnou historku…," začnu vysvětlovat, "…było to něco o chlápkovi, který chodí v noci kolem tábořišť a zabíjí lidi ve spánku velkou sekerou."

"No a řekneme, že se mi ta historka zrovna moc nevyplatila...," skočí do toho Glen s bolestivým výrazem v tváři.

"V noci se totiž potkal s mámou, když šel na záchod a ona kontrolovala, jestli nějaký vrahoun nechodí kolem," nemůžu to už vydržet a vypsrknu smíchy při té vzpomínce.

"Paula se tenkrát vrhla na Glena zezadu a začala ho mlátit klackem, který našla. Jeho řev nás se Spencer vzbudil a když jsme vylezli a viděli, co se děje…," nedořekne to už ani táta, protože stejně jako já se dusí smíchy.

Glen je červený jako rajče.

Konečně se tady červená někdo jiný než já.

Všichni se ještě chvíli smějeme té představě.

A popravdě?

Málem jsem se tenkrát počůrala smíchy, když jsem to viděla.

Škoda, že jsem si ho tenkrát nevyfotila.

Vypadal, jako by se po něm přehnalo stádo volů.

Máma se mu tenkrát hořečně omlouvala, ale ani ona se nemohla přestat smát.

Zkrátka okamžik, na který se nezapomíná.

"No tak to stačí, jo? Tak teda nic strašidelnýho, ale co takhle nějakou historku z nějaké nebezpečné mise Ashley? Určitě máš stovky různých historek nebo ne?" zeptá se Glen Ashley.

"Uhm…jo, to mám, ale za prvé si nemyslím, že by se Spencer moc líbily, a za druhé bych o nich ani mluvit neměla," vykrucuje se Ashley.

"Ale no tak, Ashley! Tak ne nebezpečnou, co třeba nějakou vtipnou, když si była v nějakým přestrojení? No tak, sem s ní!" žadoní Glen.

No, popravdě taky bych to ráda slyšela.

Nevím proč, ale když Glen řekl slovo přestrojení vjel mi do hlavy obrázek Ashley v sexy ošetřovatelský uniformě.

Hmmmm.

No, možná bych Ashley mohla nějakou koupit?

Definitivně návrh k zamyšlení!

Ashley se pomalu podívá na každého z nás, a když zjistí, že všichni napjatě posloucháme, nezbývá jí nic jiného než nám nějakou povědět.

"Tak dobře. Přestrojení říkáš?......no tak těch było hodně. Od IT specialistky po šéfkuchařku."

"Ty jsi była šefkuchařka?" zeptám se překvapeně.

"Proč se tak divíš? Jenom proto, že doma vaří Li neznamená, že neumím vařit! Připomeň mi, ať ti až se vrátíme něco dobrého uvařím," mrkne na mě Ashley.

Hmm, od tebe by mi chutnal i suchej chleba, Ash.

"A ano, i šéfkuchařka, naštěstí jsem jí nemusela být moc dlouho, jen na jeden večer, abych se dostala do jednoho podniku, kde se scházeli ti největší bossové z Itálie," pokračuje Ashley.

"Była jsem tam tenkrát ještě s jedním kolegou, který dělal číšníka a bohužel to był on, kdo nás prozradil. I při veškeré snaze nedokázal na rukou unést víc jak dva talíře, což je pro schopného číšníka naprostá samozřejmost, takže když už asi po druhé rozbil všechny talíře, co nesl, a poté vysypal jídlo na jednu dámu, było nanejvýš jasné, že on asi číšník nebude."

"Proboha, tak proč ho na ten úkol dávali?" zeptá se táta.

"No, on nám totiž neřekl, jaký je nešika. Myslel si, že sem tam něco odnese a to bude všechno. Navíc hlavní pro ten úkol było znát jazyk a ne zrovna moc našich agentů umí mluvit italsky, takže jsme si neměli ani z čeho vybírat."

"A co było dál, když vás odhalili?" zeptá se Glen nedočkavě.

"No, v té chvíli to ještě nebylo ztraceno. Było mi jasné, že pokud něco neudělám, tak jsme oba dva v pěkném maléru, takže jsem tam dovnitř vletěla ve svém oblečení kuchaře a začala ho mlátit po hlavě humrem, kterého jsem si po cestě vzala. Přitom jsem ho poštěstila snad všemi nadávkami, které v italštině znám. Všichni z toho byli tak zmatení, že se nám nakonec začali smát a pohroma była zažehnána," směje se té vzpomínce Ashley.

"A jak to dopadlo? Spnili jste ten úkol?" zeptá se Mark.

"Jo, poté co se to celé uklidnilo, přišel člověk, na kterého jsme čekali s kufříkem, který jsme měli získat. Využila jsem toho, co se stalo předtím, a šla se jim ke stolu omluvit, přitom se mi povedlo se kufříku zmocnit, a než si toho všimli, byłi už jsme oba dva pryč," dokončí Ashley.

Wow.

Má holka je fakt dobrá!

"Páni! To je jako s nějakýho akčního filmu!" řekne Glen.

"To ani ne, spíš to było jako nějaká komedie, ještě měsíc poté všichni Frankovi říkali Mr. Humr." Tomu se všichni zasmějeme.

"To já dostal jednou po hlavě chobotnicí a řeknu vám, že to celkem bolelo," řekne Mark a tře si hlavu s bolestivým výrazem.

"Od koho prosím tě?" zeptá se Glen.

"Vzpomínáš si na tu holku, co jsem s ní chodil, když jsme byłi na dovolený v Řecku?" zeptá se a Glen kývne. "No tak když jsem jí řekl, že to mezi náma neklape, tak mě přetáhla po hlavě první věcí, kterou vzala do ruky. K mé velké smůle jsme zrovna byłi na trzích a ona popadla zrovnu tu chobotnici," dořekne a všichni se smějeme té představě, jak ho nějaká slabá dívenka mlatí po hlavě chobotnící.

"A co nějakou další historku?" dyndá znovu Glen a hodí prosící Carlinovské oči na Ashley.

"No……pak tu był jeden úkol, kdy jsem se musela vydávat za jeptišku, abych se dostala do jednoho kláštera, který był velmi dobře střežený a kde ukrývali jednoho velmi nebezpečného muže. Řeknu vám, ty jejich obleky jsou opravdu dost nepraktické a navíc strašně škrtí u krku."

Cože?

Ashley jako jeptiška?

Nemůžu si pomoc a vyprsknu smíchy.

"Neber to nějak špatně Ash, ale ty jako jeptiška?" té představě se chtě nechtě všichni musíme zasmát.

"Hej! Náhodou jsem vypadala věrohodně!" brání se Ashley a vypadá mírně uraženě.

Nevím, jestli to jenom hraje, nebo to myslí vážně, takže raději hodím zpátečku.

"Promiň, Ash," lísám se. "Určitě jsi była výborná jeptiška," nahodím omluvný výraz a je mi odpuštěno.

"To si piš, že była."

Chvíli ještě sedíme a povídáme si o všem možném, přičemž si užíváme klidného večera, než se ozve máma.

"No, už je celkem pozdě, a vzhledem k tomu, že ráno musíme brzo vyrazit, tak si myslím, že bude lepší, když půjdeme všichni na kutě."

Na to se všichni začnou pomalu zvedat.

Já se otočím na Ashley a potichu jí zašeptám do ucha.

"Tak pojď, myslím, že jsem ti něco na dnešní večer slíbila, a jestli uvažuješ o spánku, tak na ten můžeš předem zapomenout, mám pro tebe na práci mnohem zajímavější věci," zapředu a potom se pomalu zvednu a pozpátku jdu do stanu.

Ashley se na mě kouká svýma hladovýma očima a rychle mě následuje.

Jakmile za sebou zapne stan, přitáhnu si ji k sobě k vášnivému polibku a už ji nepustím.

Hodlám jí totiž celou noc dávat najevo, jak ji miluju a jak jsem ráda, že je tu se mnou.

35

Je ráno.

Protáhnu se a rukou zašátrám po Ashley. K mému zklamání ale zjistím, že jsem ve stanu sama.

Sakra, kolik je?

Nejspíš už jsou všichni vzhůru.

No, co?

Nikdo z nich nezažil včera v noci takový maraton jako já!

Každičký sval mě bolí, ale tím nejlepším způsobem.

Pomalu vstanu a vysoukám se ven ze stanu.

Měla jsem pravdu.

Všichni už jsou venku, máma připravuje snídani, zatímco chlapi sedí kolem ohniště.

Glen s Markem někam tupě koukají, a když je očima následuju, je mi jasné, proč mají ten tupý výraz.

U břehu totiž stojí Ashley.

V černých krátkých kraťasech a černém vršku od plavek.

Provádí tu svou ranní kung-fu rozcvičku.

Její dokonale opálené a vypracované tělo mě přímo prosí, abych se ho dotkla.

Abych po každičkém centimetru tohohle dokonalého těla přejela jazykem, abych vzala do úst ty její dokonalé rty a…

Uhm…

Sakra, teď jsem totálně vzrušená a ke všemu slintám.

Přestaň, Spencer!

Jsou tu důležitější věci než se celá rozvášnit nad pozorováním těla Ashley!

Například to, že ti dva idioti ještě pořád od Ash neodtrhli oči!

A to já takhle nenechám!

Rozhodně by si měla oblíct něco s dlouhým rukávem.

A kalhoty.

A svetr.

A huňatý rolák.

A oteplovačky.

Jo, to by mohlo stačit.

Pomalu dojdu k Ashley, když vidím, že už končí.

"Dobré ráno, Ash," řeknu a nahnu se pro pusu.

"Dobré ráno," řekne a vezme si mě do náručí.

"Uhm…… není ti zima?" zeptám se nenápadně.

"Ne, proč?"

"No, já jen tak…….. že je tu celkem zima…….. a ty nemáš skoro vůbec nic na sobě a…."

Ashley mírně pozvedne obočí a podívá se za sebe.

"Oh, jasně. A to, že mi nutíš oblečení, nemá určitě nic společného s tím, že mě Glen s Markem pozorují, že?" zeptá se a na koutcích úst jí hraje úsměv.

"Cože? Ne, samozřejmě že ne. Jenom nechci, aby ses nachladila," lžu.

"Uhmmm," řekne a s úsměvem na tváři se natáhne pro svoje černé tílko, které měla hozené na kameni.

"Lepší?" zeptá se poté, co si ho obleče.

"No, možná by sis mohla vzít ještě….." začnu, ale poté, co mi hodí varovný pohled, radši sklapnu. "Jo, to je rozhodně lepší."

No, aspoň něco.

Ashley se mi pořád směje a vede mě zpátky k ohništi.

"Ach, Spencer, to jsem ráda, že jsi konečně vzhůru, budume moct aspoň brzo vyrazit. Už jsem se začínala bát, že se snad ani nevzbudíš," řekne máma, hned co si nás všimne.

"Byla jsem unavená," bráním se.

"A z čeho prosím tě? Vždyť jsme šli tak brzo spát?"

No, jak jí to jen říct.

Protože jsem celou noc měl žhavý, vášnivý sex s Ashley?

Asi ne.

"Včera jsme brzo ráno vstávaly," vysvobodí mě Ashley.

"Aha. No tak se všichni rychle nasnídejte, ať jsme do oběda na určeném stanovišti."

Poté se všichni dáme do snídaně.

Než se naděju, má Ashley po snídani sbalený stan i všechny naše věci.

Vůbec k ničemu mě nepustí, prý ji těší, když se o mě může starat.

A kdo jsem já, abych jí v tom bránila, že?

Nastoupíme si za stejného pořádku jako včera a vyrážíme.

Ashley si během jízdy svoje tílko znovu sundala a já mám co dělat, abych na ni pořád necivěla.

Kéž by mě aspoň moje ruce tolik nesvrběly, abych se jí dotkla!

Najednou na mě ze strany Ashley vycákne voda.

Podívám se na ni a ona se jen usměje a znovu mě ohodí.

Tak a je to boj!

Cákáme po sobě vodu, co nám síly stačí a přitom se nehorázně smějeme.

Přestaneme, až když skončíme obě úplně promáčené a s velkou dávkou vody vevnitř.

Táta se směje z plných plic tomu, jak vypadáme a to nemůžu jen tak nechat.

Podívám se na Ashley, ta kývne a než nám stačí cokoliv říct, ocitne se spolu s námi ve vodě.

"Co to tam proboha vyvádíte, Arthure?" křičí na nás máma a nasměruje jejich raft k nám.

"Jen jsme se chtěli trochu zchladit," odpoví táta a obě nás stáhne pod hladinu.

"Jste jak malé děti," kárá nás máma a drží náš raft, aby nám neuplaval.

"To Ashley!" ukazuju s nevinným výrazem v tváři na Ashley.

"To Arthur!" ukazuje Ashley s úsměvem na tátu.

"To Spencer!" ukazuje táta zase na mě.

Podíváme se po sobě a všichni naráz vyprskneme smíchy, Glen s Markem k nám skočí a začne nová bitva.

Máma tomu jenom přihlíží, ale vidím, že se i tak baví, i když se na nás snaží dívat kárávým pohledem.

Po nějaké době se všichni opět znovu vyškrábeme na rafty a pokračujeme v jízdě.

Zhruba po hodině dorazíme na určené místo a rozděláme oheň.

Když je všechno kolem tábora připravené, chytí mě Ashley za ruku a táhne mě pryč.

"Kam to jdeme?" zeptám se.

"Uvidíš," odpoví mi Ashley tajemně a vede mě nějakou stezkou nahoru do kopce.

Po chvíli dojdeme na vrcholek menší skály, ze které je překrásný výhled na řeku.

"To je nádherný, Ash," vzdychnu.

"Myslela jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Našla jsem to tady, když jsem sbírala dřevo," řekne a stáhne mě k sobě dolů. Sednu si mezi její nohy a ona si mě přitáhne do náručí.

Uhmmmmm.

Takhle bych tady mohla sedět navždycky.

"Jsem tak ráda, že jsi tady se mnou, Ash."

"To já jsem ráda, že tady můžu být. Asi bych se doma zbláznila celých těch sedm dní bez tebe. Nevím, co si počnu, až dostanu nějaký úkol, kvůli kterému budu muset odjet na delší dobu. Nedokážu už ani pořádně spát, když tě nemám v náručí," vzdychne Ashley.

"No, tak to jsme na tom úplně stejně. Taky nemůžu usnout když tě nemám vedle sebe."

"To jsme ale páreček, co?"

"Ten nejlepší," potvrdím.

Ashley si mě přitáhne pro dlouhý sladký polibek, který okamžitě prohloubím, a než se nadějeme, líbáme se jako o život. Ruce nám začnou pomalu bloudit po těle té druhé a teplota kolem začíná rapidně stoupat.

Ashley pomalu přejíždí svými rty od mého ušního lalůčku dolů po krku až kam jí moje halenka dovolí.

Netrvá dlouho a moje halenka končí na zemi vedle nás. S mým tričkem Ashley neztrácí čas a rychle mi ho přetáhne přes hlavu. Jsem už jenom v černé podprsence.

Ashley se mi zahledí do očí a mnou projede elektrický výboj.

Vypadá jako dravé šelma, které se chystá na svou kořist.

Pomalu se posouvá blíž ke mně. Když je konečně jen centimetr ode mně, spojí naše rty ve vášnivém polibku, ze kterého se mi zatočí hlava.

Její ruce mi začnou hladit prsa přes podprsenku. Nemusím čekat dlouho a i její rty nasledují trasu jejích rukou. Ani nevím, kdy se to stalo, ale najednou leží moje podprsenka na zemi a Ashley hladově saje moji bradavku do svých úst.

Nejsem schopná vnímat vůbec nic než její rty a talentované ruce, které se pomalu sunou níž k zipu mých kalhot.

Zrovna ve chvíli, kdy mi Ashley rozepne zip a její hbité prsty mi zajíždí tam, kde ji potřebuju nejvíc, uslyšíme z dálky, jak nás máma volá k večeři.

Skvělý načasování, mami!

"Doprdele!" zavrčím.

"Asi bysme měly jít," řekne zadýchaně Ashley.

"Jo…...jasně," řeknu a přitáhnu si jí zpátky pro tvrdý polibek, který mi Ashley se stejnou vervou hladově vrací.

Teplota začíná znovu stoupat, když uslyšíme znovu mámu. Tentokrát se Ashley odtáhne dál a podívá se na mě smutnýma očima.

"Opravdu musíme jít, Spence, ale tohle dokončíme po večeři, ano?"

"Áááááh! Tohle mi dělá snad schválně!" zavrčím a snažím se zpomalit svoje dýchání.

Ashley mi věnuje soucitný pohled a podává mi moje oblečení.

"Slibuju, že ti to v noci vynahradím," řekne a pomáhá mi zpátky na nohy.

"Otázka je, jestli do té doby vydržím," zabručím ještě a pak se společně vydáme zpátky do tábora.

Už jsem vám říkala, jak strašně ráda bych mámu někdy uškrtila?

36

Je středa odpoledne.

Jak ten čas letí, když se dobře bavíte.

Začínám si myslet, že tenhle výlet był ten nejlepší nápad, jaký kdy snad moje máma měla.

Ashley si totiž mámu začíná celkem dobře získávat.

Pomalu ale přece.

Míříme právě na předem určené místo, které je podle mámy nejlepší na tábor a navíc se tam dá nachytat spousta ryb, takže otázku, co budeme mít dneska k večeři, máme vyřešenou.

Máma s klukama jsou skoro deset minut před námi.

Důvod proč má náš tým zpoždění?

Ashley.

Jo, rozhodně je to její vina.

Kdyby se totiž ráno neumývala tou vodou tak svůdně, nemusela jsem jí vůbec vtáhnout do lesa a vrhnout se na ni.

Ještěže aspoň tentokrát nás nikdo nevyrušil, nejsem si totiž jistá, že bych se dokázala zastavit.

Zkrátka je to vina Ashley, že máme zpoždění.

"No, není tady krásně děvčata?" vzdychne za náma táta.

Obě dvě jen mlčky příkývneme a kocháme se pohledem kolem sebe.

Táta má pravdu, je tu opravdu nádherně, to ticho a klid….

"To nemyslíš vážně Glene!" uslyšíme někde z dálky před námi.

"To była máma?" zeptám se.

"Obávám se, že ano, Spencer," zakroutí hlavou táta.

"Vypadá to, že Glen má průšvih," směje se Ashley.

"To by mě zajímalo, co ten pitomec zase provedl."

"Ale no tak, Spencer, tvůj bratr přece není pitomec," kárá mě táta. "I když se tak někdy může jevit," dodává po chvíli, čemuž se všichni zasmějeme.

Pomalu přijíždíme ke břehu, kde máma rozhazuje rukama a pořád ještě nadává Glenovi. Jak to tak vypadá, zapomněl sbalit pruty, takže nemáme čím chytat ryby.

"Dala jsem ti jeden jediný úkol. Jeden jediný! Vzít rybářské pruty! A ty jsi na to zapomněl? Co podle tebe budeme dneska večer a zítra jíst, hmm? Nemám dostatek jídla a k nejbližší zástávce, kde by se dalo něco koupit, se dostaneme nejdřív v pátek!"

Vypadá to, že máma začíná ztrácet hlavu.

Táta se do toho vloží a snaží se mámu uklidnit.

"Paulo, drahoušku, to určitě nebude tak zlé. Určitě se tady ještě něco najde."

"No jistě, ale pochybuju, že ze sáčku polévky, jednoho chleba a pár balíčků sušenek to tady do pátku vydržíme!" odpoví mu máma.

"Mami, mně je to fakt líto! Jenže víš, jak je to se mnou a s mojí pamětí, vždycky něco zapomenu! Minule jsem si zapomněl spacák!"

"Já vím, jenomže tohle była jednoduchá věc, co budeme teď dělat?" máma už je snad na pokraji slz a všechno jenom kvůli pitomým prutům.

"Uhm….... já bych ty ryby zvládla nachytat i bez prutu," najednou pronese Ashley, po čemž se na ni všichni otočíme.

"Cože?" zeptám se.

"Už jste to někdy zkoušela?" zeptá se táta.

"No…. ano…. není na tom vlastně nic tak těžkého. Jen si musím nejdřív z něčeho kolem udělat dobrý oštěp."

"Páni! Ty jsi jako McGaywer!" směje se Glen.

"Spíš Xena, princezna bojovnice," rýpne si Mark.

"Neplácejte hlouposti hoši a být tebou Glene, tak bych se modlila, aby se to Ashley povedlo!" vyhrožuje máma.

"Nebojte se, opravdu to není tak těžké," směje se Ashley a zamíří směrem do lesa, kde si chvíli prohlíží různé stromy a haluze, než jednu z nich ulomí a pomocí jejího velkého nože, který nosí pořád připnutý dole na noze – což mimochodem vypadá děsně sexy - si jeho spodní konec uřeže do špičky.

Potom jde pomalu do vody. Zastaví se, když jí voda sahá do pasu, a čeká, až je hladina klidná.

Natáhne ruku, v které drží oštěp, a pozoruje vodu.

Všichni ji napjatě pozorujeme. Vypadá jako nějaká amazonka nebo tak. Její svaly, které jsou napnuté v očekávání úderu, přímo lákají, abych se jich dotkla.

Abych pomalu slíbala každičkou kapičku vody na její dokonalé pokožce.

Abych...

Och bože, pomoz mi!

Já tady fantazíruju o tom, jak se na Ashley vrhnu, zatímco máma a táta stojí pár kroků ode mě!

Špatná Spencer!

Špatná, špatná, špatná!

Otočím se zpátky k Ashley a ve stejné chvíli jí doslova vystřelí ruka s oštěpem do vody.

Páni, ta je rychlá!

Když ruku vyndá znovu nahoru, na konci oštěpu má zapíchnutou velkou rybu.

"Páni!" ječí kluci.

"Výborně, Ashley!" řekne táta.

"To było skvělý, Ash!" zaječím.

Ashley se na nás jenom usměje a jde ven z vody.

"Objednal si někdo jednu mokrou slizkou rybu?" vtipkuje.

"No, teď už zbývá chytit jenom tři a máme večeři zajištěnou," řekne nadšeně máma a jde připravit ohniště.

"Jasně, takže já jdu na to," řekne Ashley a jde zpátky do vody.

"A vy, kluci, jděte donést nějaké dřevo. Arthure, ty jdi pomoct Ashley, ať nemusí pořád vylézat ven z vody. A ty, Spencer, pojď mi pomoct s ohněm."

Jako vždy máma rozdělí úkoly všem a jako vždy ji všichni raději poslechneme.

Při pomáhání mámě po očku sleduju Ashley s tátou, jde jim to celkem dobře. Ashley už chytila další tři ryby, táta je teď nese mámě. Rychle využívám situace a jdu k Ashley do vody.

"Ahoj," řeknu, jakmile dojdu k ní.

"Ahoj," směje se.

"Víš, že s tím oštěpem vypadáš jako amazonka?"

"Tak amazonka, říkáš?"

"Uhm… krásná.... žhavá... .sexy amazonka," zapředu, zatímco jí pomalu sjíždím prstem po jejím rameni dolů až k její ruce. "Myslíš, že by mě tahle krásná amazonka mohla naučit jak lovit ryby?" zeptám se.

"To si piš, že mohla," řekne a zezadu mě obejme, do pravé ruky mi dá oštěp a tiše mi zapřede do ucha. "Teď napni ruku a uvolni se…… sleduj vodu, musíš počkat, až kolem tebe budou proplouvat, a potom musíš rychle udeřit. Důležité je, abys míříla kousek dopředu, protože než tvůj oštěp dostaneš do vody, tak ryba bude jinde, než jsi ji viděla předtím..... chceš si to zkusit?"

Chvíli mi trvá, než odpovím.

No co?

Nemůžu za to! Ashley mě má v náručí a šeptá mi do ucha!

To byste i vy měli problémy s komunikací!

"Uhmm…. jo, chci," vysoukám ze sebe.

"Tak fajn…… vidíš tu velkou?" Tiše přikývnu, Ashley obejme mou ruku, která svírá pevně oštěp. "Připrav se, ano? Na tři….... jedna……. dva…….. tři!" Spolu se slovem tři zaboříme oštěp do vody velkou rychlostí, a když ho vylovíme ven, na jeho konci je ta velká ryba!

Nemůžu tomu uvěřit!

Já jsem chytila rybu!

"Ash! Já ji chytila! A hned napoprvé!" vykřiknu a vrhu se jí kolem krku.

"Jo, chytila! Jsi úžasná, Spence."

"Výborně, Spencer!" gratuluje mi táta, když mu rybu podávám ven.

"Jsi šikovná, zlatíčko," směje se máma.

"Doprdele, to mě musíš naučit, Spence!" ječí Glen.

"Glene! Jak to mluvíš?" kárá ho máma.

"Promiň, mami, ale to było fakt hustý!"

"Když budeš hodnej, tak tě to možná naučím," řeknu.

"No tak, Spencer, nenech se prosit a ukaž mi to," žadá Glen a jde za námi do vody.

"Ať tě provází síla, miláčku, budeš jí potřebovat," žertuje Ashley, dá mi pusu a jde ven z vody.

"Pomůžu vám ty ryby očistit, Paulo."

"Oh, to je od tebe velmi milé, Ashley," řekne máma a jdou spolu s Ashley zpátky do tábora.

"Tak honem ukaž, ukaž!" dyndá nedočkavě Glen.

Podávám mu oštěp a snažím se mu vysvětlit, co mi říkala Ashley, ale jak je vidět, Glen zaprvé nemá žádnou trpělivost a zadruhé nemá ani dobrou trefu. Po zhruba dvou stech pokusech to Glen vzdává a Mark nastupuje na jeho místo. Není na tom ovšem o moc líp než Glen, spíš bych řekla že hůř.

No, ne každý může být tak dobrý žák jako já, že?

Jdu pomalu z vody ven, když najednou šlápnu na něco ostrého, co se mi zaryje do nohy.

"Áááá, sakra! Au, au, au, au." zaječím a začnu poskakovat na jedné noze.

Ashley je vmžiku u mě.

"Spence? Udělala sis něco?"

"Moje noha, něco jsem si asi zapíchla," dostanu ze sebe.

Ashley mě okamžitě vezme do náručí a nese mě k tábořišti.

"Co se stalo, Spencer?" ptá se máma.

"Něco jsem si píchla do nohy," vysvětluju znovu.

Ashley mě mezitím pomalu pokládá dolů, abych si mohla sednout. Poté si přede mně dřepne a vezme moji nohu do rukou, aby si jí spolu s mámou prohlédla.

"To nic není, Spencer, jenom kousek skla," komentuje máma.

"I tak to musíme vytáhnout a vyčistit. Počkej chvilku tady, ano? Já si jenom donesu lékarničku," řekne Ashley a už běží k nám do stanu.

"No, vypadá to, že tentokrát nebudeš potřebovat, aby tě ošetřila máma," mrkne na mě táta.

Než mu na to stačím cokoliv říct, Ashley už ke mně spěchá zpátky s lékárničkou.

"Tak ukaž….. teď to bude trochu bolet, ano?" řekne a vezme do ruky pinzetu.

Dejavu někdo?

Pomalu mi vytáhne kus skla ven a začne mi opatrně čistit ránu. Máma nás přitom sleduje s malým úsměvem. Vidí, že není potřeba, aby se o mě starala, protože Ashley to má dost dobře v ruce.

Než se naděju, mám ránu ošetřenou a ofašovanou.

"Tak a je to," usměje se na mě a já si ji přitáhnu pro velkou pusu.

Už jsem vám říkala, jak zbožňuju její rty?

Hmmmm, líbala bych je do konce světa.

"Děkuju, Ash," řeknu, když se odtáhneme.

"Není zač. Neměla bys na tu nohu teď moc šlapat, ano?"

"Dobře."

"Zůstaň sedět tady a já zatím připravím všechno v našem stanu a pomůžu tvojí mámě s večeří."

"A žádné ale, Spence!" dodá, když vidí, že jsem otevřela pusu pro protest.

No, není to slaďoušek?

"Ok, zůstanu tady."

"Hodná holka," řekne, skloní se a dá mi ještě jednu sladkou pusu.

Potom už jen sleduju, jak mizí v našem stanu.

Miluju tuhle holku!

37

"Tak a teď se pořádně připravte, holky, bude to dost házet!" zakřičí táta.

Asi se ptáte, co má na mysli, že?

Včera jsme dorazily na divokou vodu, ale až ode dneška to začíná bý ta pravá sranda. Všichni máme na sobě červené vesty a pádlujeme jako o život. Táta naviguje nás a máma naviguje zase kluky.

Můžu s jistotou říct, že nám to jde daleko líp. Glen se už dvakrát vykoupal a Mark se už taky blíž seznámil se dnem. U nás ještě nikdo za celou jízdu nevypadnul, i když jednou jsem měla celkem na mále, ale Ashley mě chytila za vestu a stáhla mě zpátky.

Moje hrdinka!

"Už jenom támhleten velký splav a jsme z toho venku! Ashley, snaž se nás stočit víc na tvojí stranu, abychom se nepřevrátili!"

"Rozkaz!" kření se Ashley.

Ještě než tam dojedeme, sledujeme, jak se máma s klukama ocitnou ve vodě, Glen to nevytočil a celý raft se překlopil. No, jenom doufám, že se nám nestane to samý.

Už najíždíme na něj. Ashley nás rychle ztrhne napravo, takže se vyhneme menší skále, kvůli které se máma s klukama převrátili. Pomalu si projíždíme cestu divokou vodu. Páni, tohle je fakt makačka! Po tomhle nebudu moct zvednout do ruky ani hrnek!

Uf, konečně jsme z toho venku. Všichni si nadšeně zakřičíme a zamíříme na břeh, kde už na nás čekají máma s klukama. Vypadají jako zmáčený slepice!

"Výborná práce, děvčata! Jsem na vás pyšný! Tohle sjede málokdo!" dme se táta.

S Ashley se na něj usmějeme. "To nic nebylo, Arthure, nebýt vás jako navigátora určitě bychom skončily ve vodě hned na začátku," řekne Ashley a táta se začne mírně červenat.

"Jo, tati, byl si skvělej." řeknu a obejmu ho.

"Ale...… tak úžasnej jsem zase nebyl. Była to práce celého týmu," směje se táta.

"Škoda, že náš tým mě naprosto neposlouchal," bručí máma.

"Náhodou jsme dělali, co jsme mohli! Že jo, Marku?" brání se Glen.

"Jasně! Nemůžeme za to! Ten pitomej raft si dělal, co chtěl!"

"Kdybyste to točili tam, kde jsem vám říkala, nemuseli jsme se koupat každou chvíli!" stěžuje si máma.

"Ale no tak, není třeba se kvůli tomu hádat. Vždyť je to jenom legrace!"

"Jo, legrace! Kdybys ses koupal tolikrát jako já za tenhle týden, taky by ti to jako legrace už nepřišlo!" odpoví máma.

"Náhodou, my jsme se taky koupali!" bráním nás.

"Jo, jenže to było jenom když jste se popichovali navzájem a sami skočili do vody. My jsme tam končili naprosto nedobrovolně," bručí máma.

"Holt si svoje námořníky musíš líp vycvičit, zlato," dloubne do ní táta a vezme ji do náručí.

"Hele! My jsme se náhodou snažili!" ozve se Glen.

"Já přece neříkám, že jste se nesnažili, Glene. Na to, že to byla vaše první dovolená na raftech, jste to zvládli dobře," snaží se ho ukonejšit táta.

"Bych řekl! Stejně jste se tady na konci nevykoupali jenom proto, že vám to Ashley stočila včas! Kdyby ta skála była na straně Spencer, były byste v tý vodě skončili taky!"

"Ty!" rozběhnu se na něj a Glen začne utíkat.

Honíme se kolem dokola jako malé děti, až už oba dva nemůžeme popadnout ani dech a svalíme se společně na zem.

Sakra, úplně jsem zapomněla na tu svoji nohu, která se mi teď dost hlasitě připomíná.

Ta honička asi nebyla zrovna nejlepší nápad.

Bez toho, abych zvedla hlavu, máchnu rukou a uštědřím Glenovi menší šťouchanec do žeber. Nebýt něho nemuselo mě to vůbec bolet.

Glen se mi ho snaží oplatit, ale z úhlu, v jakém leží, se mu to moc nedaří.

"Jsem ráda, že se moje děti nechovají jako puberťáci," vzdychne máma, načež já i Glen vyprskeneme smíchy.

"No nic, tak se dáme do stavení stanů, co říkáte?" řekne táta a já se ne zrovna nadšeně začnu pomalu zvedat.

"Ty zůstaň tam, kde jsi, Spence. Já ten stan postavím," řekne Ashley, než stačím vstát.

"Fakt? Vždyť už mi to celkem jde, určitě bych ho tentokrát postavila," chystám se znovu zvednout.

"O tom nepochybuju, ale neměla bys tu nohu moc namáhat. Vsadím se, že ten běh ti zrovna moc dobře neudělal. Říkala jsem ti přece, abys jí šetřila," připomíná mi a nesouhlasně kývá hlavou.

A sakra.

Mám asi průšvih.

Jen zahanbeně přikývnu, zatímco sleduju Ashley, jak míří do tábora.

Otočím se na Glena, který se mi směje.

"Přijde ti tady něco vtipnýho?" řeknu a znovu ho dloubnu mezi žebra.

"Néé," vypískne. Je totiž extrémně lechtivý.

"To bych ti radila."

"Jenom to, že jsi totálně pod pantoflem," vyprskne znovu smíchy.

Tak a je to boj.

Začnu ho nemilosrdně lechtat, až mě Glen prosí, abych přestala.

"To máš za to. A pro tvou informaci, možná jsem pod pantoflem, ale jestli je ten pantofel Ashley, jsem s tím naprosto smířená," vypláznu na něj jazyk a jdu pomoct mámě s přípravou jídla.

"Chceš s něčím pomoct, mami?"

"Není třeba, drahoušku, a jak říkala správně Ashley, neměla bys na tu nohu moc šlapat. Raději si sedni, ano?"

Cože?

Moje máma a Ashley proti mě?

To není fér!

"Fajn, tak já tady budu sedět a nebudu dělat nic............. naprosto nic.......... a rozhodně mě to nebude nudit............. protože koho by nudilo nedělání nic, že............. jo, jsem naprosto neznuděná...…...," blábolím.

"Spencer?" zeptá se máma.

"Ano?"

"Mlč."

"Jasně, mami."

Otočím se radši abych sledovala Ashley, jak staví náš stan. Než se naděju, má ho postavený a dává do něj naše věci.

"Tak hotovo. Skočím nasbírat nějaké dřevo, za chvíli jsem zpátky," řekne a zmizí mi z dohledu.

Ještě minutu po tom, co mi zmizí z dohledu, koukám na místo, kde jsem ji viděla naposled.

"Spencer?" zeptá se máma.

"Ano?" otočím se zpátky k ní.

"Jsem ráda, že jste s Ashley jely. Dalo mi to příležitost ji pořádně poznat. Vždycky jsem doufala, že potkáš někoho, kdo se na tebe bude dívat se stejnou láskou v očích, s jakou se na mě dívá tvůj otec. Pro koho budeš vždycky na prvním místě ty………. a i když jsem doufala, že ten někdo bude muž…... jsem ráda, že tím někým je Ashley, protože je to opravdu úžasná žena a já jsem opravdu ráda, že jste se našly," dokončí máma a já jí skočím kolem krku.

Ani nevíte, jak dlouho jsem na tohle čekala.

"Děkuju, mami. Jsem tak ráda, že si tohle myslíš. Ani nevíš, jak jsem šťastná."

"A já jsem zase šťastná, že jsi konečně našla tu pravou."

"To jsem našla a nehodlám ji nikdy nechat jít."

"Hodná holka. A teď si zase sedni, nebo dostaneš pár na zadek, až se Ashley vrátí, za to, že tu nohu namáháš."

"Rozkaz!" zasalutuju.

Myslím, že tenhle výlet se nemohl povést líp.

Bude mi to tady všechno nesmírně chybět, až zítra dojedeme zase zpátky.

Co blbnu?

Velká postel a pravá sprcha za spacák a ledovou vodu?

Nejsem zas takový blázen.

Navíc se nemůžu dočkat, až budu s Ashley doma sama a nebudu se muset krotit…….. jestli víte, co tím myslím?

Ááááh, tady jde moje bohyně.

Položí dřevo na hromádku a míří ke mně.

"Tak co dělá noha?" zeptá se, zatímco si sedá vedle mě.

"Je v pohodě," řeknu, načež jsem odměněna jedním pozvednutým obočím.

"Fajn, fajn, bolí mě z toho běhu..…," přiznám.

"Ukaž, podívám se, jestli ti to nezačalo znovu krvácet," řekne Ashley a znovu si přede mě klekne.

Vezme moji nohu a opatrně mi sundá obvaz. Chvíli si ji prohlíží a zamračí se.

"Trochu ti to krvácí. Budeme to muset znovu ošetřit. Počkej tu chvilku, ano?" požádá a rychle odchází pro lékárničku.

Za chvíli je zpět. Tiše pozoruju, zatímco mi ošetřuje ránu. Je tak něžná, snaží se, aby mě to bolelo co nejmíň.

"Tak a je to," řekne, když už je všechno hotovo a já mám nohu znovu zafašovanou.

"Díky, Ash," řeknu a dám jí malou pusu.

Proč malou?

Máma nás koutkem oka pozoruje s úsměvem.

"Není zač, miláčku."

Znovu jí dám pusu a stáhnu jí k sobě.

Ashley mě vezme do náručí a já se k ní schloulím.

Jo.

Definitivně nejlepší rodiná dovolená, na které jsem kdy byla.

38

Už je to pár týdnů, co jsme se vrátili z dovolené.

Od té doby se toho až zas tak moc neudálo.

Kromě jedné velké věci.

Moje máma začala naprosto zbožňovat Ashley.

Vážně!

Když jsem se s ní o tom jednou bavila, řekla mi: "A proč bych neměla tvoji Ashley zbožňovat? Je překrásná, chytrá, finančně zajištěná, chová se k celé rodině s respektem, tebe nosí na rukou a navíc mi slíbila, že si můžu půjčovat její ferrari, kdy budu chtít!"

No, věřili byste tomu?

Kdo by to był řekl, že stačilo jedno ferrari a máme mámu v kapse?

Pche.

No, ale teď k současným událostem.

Chystám se právě u Ashley doma na dnešní charitativní večer v hotelu Ritz.

Co tam budu dělat, ptáte se?

Dobrá otázka, taky by mě to zajímalo.

Máma była totiž pozvaná spolu se svojí rodinou víceguvernérem státu Kalifornie. Zachránila život jeho syna, když ho přivezli k ní do nemocnice po autonehodě.

Jako poděkování dostala nemocnice nemalou částku jako příspěvěk a zároveň dostali všichni lékáři, kteří se podíleli na oné záchraně života, pozvánku na dnešní gala večer, kde bude spousta slavných lidí a politiků, od kterých se budou čekat tučné příspěvky na různé výzkumy a nákupy zdravotního vybavení pro nemocnice.

Ani nevíte, jak se mi tam nechce jít, ale už jsem to mámě slíbila, takže mi ani nic jiného nezbývá.

Nemám ráda podobné akce, kde jsou samí velcí papaláši, kteří si myslí, že když mají peníze, tak jsou něco víc než mi, co je nemáme.

Krom Ashley samozřejmě.

Ta taková rozhodně není.

Když už jsme u mojí drahé polovičky, zajímalo by mě, kde právě je.

Odpoledne musela kvůli něčemu narychlo odjet na chvíli do práce, ale slíbila, že tu bude včas.

Bude mě dnes večer doprovázet za což jsem opravdu vděčná, protože bych se jinak asi dost nudila.

"Spence, jsi nahoře?"

Zajímalo by mě, jestli mi někdy přestane moje srdce tak silně bušit, když uslyším její hlas.

"Jo, jsem v ložnici," zakřičím, a než se naděju, stojí Ashley ve dveřích.

"Wow…. vypadáš překrásně miláčku," změří si mě v mých nových světle modrých šatech hladovým pohledem a pomalu jde ke mně.

"Děkuju," zčervenám. "Ale ty máš jenom dvacet minut na to, aby ses připravila. Víš, že máma chtěla, abychom je vyzvedly přesně v sedm."

"Já vím. Trochu se to protáhlo, ale neboj dvacet minut je až až," směje se a dá mi malou pusu, než rychle zmizí v koupelně.

Ani ne za pět minut je venku. Oblečená jenom v černém spodním prádle jde do jejího velkého šatníku (který je mimochodem skoro stejně velký jako moje ložnice) a za pár minut z něj vyjde oblečená, jak jinak než celá v černém.

Černé elegantní kalhoty, černá uplá košile s několika knoflíky povolenými a černé na míru ušité sako.

Myslím, že slintám.

Uhm…. kolik, že máme ještě času?

"Tak a jsem hotová," řekne hrdě poté, co si sváže svoje vlasy do úhledného culíku.

Proberu se ze svého touhou zakaleného stavu a podívám se na hodinky.

"Právě včas, máme pět minut než musíme vyrazit."

"Vidíš? Říkala jsem ti, že to stihnu," směje se, zatímco si obouvá černé společenské boty na mírném podpatku.

Společně zamíříme k výtahu do garáže. Dneska bereme Escalade, aby máma s tátou měli vzadu více pohodlí.

Nastoupíme, Ashley nastartuje a už si to razíme tunelem ven z garáží.

Než se naděju, stojíme před domem mých rodičů.

Přesně v sedm hodin.

Jo, moje holka umí být dochvilná, když něco slíbí.

Ashley vystoupí a galantně otevírá mojí mámě dveře, zatímco nasedá.

"Děkuji, Ashley."

"Potěšení je na mé straně, Paulo."

"Ahoj mami, tati," pozdravím.

"Ahoj zlatíčko. Moc vám to oběma sluší," řekne táta a pomalu se rozjedeme směr Ritz.

"Arthur má pravdu děvčata. To jsou nové šaty, Spencer?" zeptá se máma.

"Jo, jsou. Koupila mi je Ashley," usměju se na moji lásku, která si vezme moji ruku do své a dá mi na ni malou pusu.

"Máte skvělý vkus, Ashley," souhlasně pokyvuje máma.

"Děkuji. Ale se Spencer je to jednoduché, i kdybych jí koupila pytel, vypadala by v něm naprosto úžasně," pronese Ashley a já jsem červená jako rak.

"Nemluv hlouposti, Ash," kárám ji, i když mě její slova těší.

"Říkám jenom pravdu miláčku," odpoví Ashley s úsměvem na tváři.

Zbytek cesty strávíme posloucháním mámy o tom, kdo všechno tam bude a jak se těší potkat všechny ty známé osobnosti, co mají přijít na dnešní charitativní akci.

Když dorazíme, zavěsím se do Ashley a všichni společně kráčíme po červeném koberci, který vede do hlavního sálu. Po předání pozvánek jsme vedeni do výtahu a jedeme do nejvyššího patra.

Když vystoupíme, otevřou se nám dveře do obrovské místnosti, kde to vypadá jako z nějakého filmu.

Citím se jako nějaká celebrita.

Hned jak se trochu rozhlédnu, uvidím Glena, jak si to k nám šine s nějakou bimbo blondýnou.

"Ahoj všichni, už jsem myslel, že nedorazíte. Tohle je Amanda."

"Dobrý večer," pozdraví se s námi.

Zase další holka, která s Glenem vydrží tak týden, než ho omrzí a on se bude koukat po jiné.

"Děje se něco?" zašeptá mi Ashley do ucha, když si všimne mého výrazu.

"Ne, nic. Jenom jsem přemýšlela nad Glenovou novou přítelkyní. Prostě nechápu, proč si pořád vybírá ty samé typy, když je jasné, že jediný důvod, proč jsou s ním je, že je právník a má peníze," odpovím.

"Co ty víš, třeba je tahle Amanda jiná."

"Prosím tě. Je to jen další blondýna s velkýma prsama, která už od pohledu vypadá, že neumí do dvaceti počítat."

"No dobře. Přiznávám, že nevypadá příliš inteligentně, ale měla bys jí nejdřív dát šanci, než jí úplně odepíšeš, Spence," řekne a podívá se na mě tázavým pohledem.

Sakra.

Můžu já jí někdy říct ne?

"Fajn," vzdychnu. "Ale jen kvůli tobě."

Za to jsem odměněná sladkou pusou.

Z mého tranzu, do kterého mě opět uvedly ty překrásné hnědo zlaté oči mé přítelkyně, mě vyruší máma, když najednou vyjekne nadšením.

"Támhle je víceprezindet Rogers! Ach bože a jde přímo sem! Hlavně se chovejte slušně!" napomene nás.

Na to musím protočit oči, Ashley se jenom směje.

"Ashley! Jaké milé překvapení tě tady potkat! Nevěděl jsem, že tu dnes budeš také," směje se víceprezident a potřásá Ashley rukou.

"Hezký večer, Time. No, já taky nevěděla, že tu dnes budu, było to trošku nečekané."

"A co tě sem přivádí? Práce? Nebo jsi tu jako zástupce vaší společnosti?"

"Ani jedno. Jsem tu pouze jako garde tady mojí dámy…." řekne Ashley a přitáhne si mě blíž. "…její máma totiž.....tady doktorka Carlinová, zachránila život synovi Rexe, takže jako na oplátku była pozvaná spolu se svojí rodinou sem," vysvětluje Ashley a poté nás všechny představí.

"Moc rádi vás poznáváme pane víceprezidente," říká s nadšením moje máma.

"Naopak, potěšení je na mé straně, paní Carlinová. Velice rád poznám vaši rodinu a zejména tuhle mladou dámu, o které jsem toho už tolik slyšel od Phillipa. Díky vám Spencer má Phillip prý velké potíže dostat Ashley na nějakou akci mimo město. Nemůžou Ashley od vás prý vůbec odtrhnout a teď když jsem Vás konečně poznal, je mi jasné proč."

Po těchto slovech se začnu červenat, ale vidím, že nejsem sama. Ashley má stejný problém.

Je tak sladká, nejdradši bych jí zulíbala k smrti.

"Neuváděj Spencer do rozpaků a nepřeháněj prosím tě, Time! Moc dobře víš, že Phillip má tendenci mě posílat i na akce, které by zvládli i jiní agenti," štouchne do něj Ashley.

"To je možné, Ashley. Ale nemůžeš se mu divit. Je přece mnohem jednodušší, když zadá důležité mise tobě, o kom ví, že to zvládne, než když je zadá někomu jinému řekněme méně zkušenému a ten to spacká," řekne jí a poté se otočí na moji mámu. "Mohu vás ubezpečit, paní Carlinová, že lepší snachu jste mít nemohla, vaše dcera si rozhodně uměla dobře vybrat," směje se na moji mámu.

"Děkuji," řekne jenom máma a zřejmě je pořád trošku ještě v šoku, že se baví s víceprezidentem.

"No, ještě jednou velice rád jsem vás a vaši rodinu poznal, paní Carlinová. A s vámi se určitě ještě někdy uvidíme, Spencer," řekne víceprezident a poté se otočí ještě k Ashley. "Uvidíme se na pondělní schůzi, teď už bohužel musím jít. Přeji krásný večer."

Poté, co se rozloučíme a víceprezident Rogers odejde, se všichni otočíme k Ashley.

Všechny nás zřejmě zajímá stejná otázka, kterou vyslovím jako první.

"Ty si tykáš s víceprezidentem?"

"Uhm… no ano. Pravidelně se účastní našich schůzí, stejně jako prezident a ostatní vysocí politici. V mém povolání to není vůbec neobvyklé vzhledem k tomu, že jsem jeho a prezidenta už několikrát doprovázela na některé důležité události."

Spadne mi brada.

"Wow…. tvá holka má teda konexe Spencer," kroutí hlavou Glen.

"Jo a jako obvykle o nich nic neřekla," řeknu a hodím káravý pohled po Ashley.

"Neptala ses," snaží se vymluvit, za což ji zpražím dalším pohledem, po kterém po mě hodí svoje psí oči.

Sakra.

Proti těm jsem bezmocná a Ashley to moc dobře ví.

Přitáhne si mě blíž, dá mi malý polibek na ušní lalůček a zašeptá mi do ucha: "Promiň, Spence, nemyslela jsem, že je to důležité."

Víc není třeba, otočím hlavu a zachytím její rty ve svých k něžnému polibku.

"Ne to není. Je ti odpuštěno," řeknu, když se odtáhneme.

Máma, která je ještě pořád zaškočená z průběhu událostí, nás poté všechny táhne k našemu stolu, protože začíná program.

Doufám, že to rychle skoční a budu už konečně moct dostat Ashley domů a z jejího sexy oblečení.

Je zhruba půl deváté a program je ve své polovině, když náhle zhasnou všechny světla.

U všech dveří se objeví maskovaní muži s velkými zbraněni.

Na pódium vystoupí jeden z maskovaných mužu a přistoupí k mikrofonu.

"Krásný večer přeju, dámy a pánové. Menší změna dnešního programu. My si teď na chvíli půjčíme ty bohatší z vás pro menší charitativní dary na naše účty. Ti zbylí zůstanu tady ve velkém sále a budou tichý jako myšky, jasné? Když budete dělat to, co se vám řekneme, nemusí se nikomu nic stát."

Panebože.

Povídávám se zpátky na rodiče a Glena, všichni vypadají stejně vyděšeně jako já.

"Spencer, kde je Ashley?" zašeptá táta.

Oh, to ne!

Spolknu ten obrovský knedlík, co se mi udělal v krku, a tiše odpovím.

"Před chvílí šla na toaletu, měla už být zpátky…." začínám panikařit.

Co když se jí něco stalo?

Co když uviděla, co se děje, a začala si hrát na hrdinku a je teď někde zraněná?

Nebo je….

"Hej, Spencer…to bude v pořádku. Určitě se jí nic nestalo," řekne rychle táta, když uvidí můj výraz.

Jenom kývnu a modlím se k bohu, aby to byla pravda.

Všichni pozorujeme, jak si maskovaní muži odvádějí sebou několik mužů, kteří dnes přispívali nejvíc a samozřejmě víceprezidenta s víceguvernérem.

Když se za nimi zavřou dveře, rychle přeletím očima místnost.

Zůstalo jich tu s námi šest.

Všichni stojí na strategických místech, aby na nás dobře viděli.

Při pohledu na jejich zbraně a výrazy je mi jasné, že pokud budou muset, tak zabití někoho z nás jim rozhodně problém dělat nebude.

Když si uvědomím, co se může stát, projede mnou mráz po zádech.

Jak z toho ven?

39

Už je to deset minut od té doby, co si odvedli rukojmí pryč.

Ashley se pořád neukázala.

Jsem vyděšená k smrti.

Všechny nás nahnali do kouta místnosti, kde nad námi stojí dva muži.

Zbylí čtyři stojí u dveří.

Proč se tohle musí stát zrovna na dnešním večírku?

Podobných gala večerů se přece pořádá do roka stovky a tihle idioti si museli vybrat zrovna tenhle večer pro jejich plány!

Holt mám zřejmě na podobné věci štěstí.

Všichni tu sedí s hlavami sklopenými a snaží se ani nedívat na naše věznitele, aby je nijak nevyprovokovali.

Jsem asi jediná, která se pořád rozhlíží kolem.

Jako kdybych v některém z rohu místnosti mohla najít Ashley.

Mohla jí najít a vidět, že je v pořádku.

Jestli jí některých z tady těch chlapů ublížil...... jestli jí zkřivili jen jeden její vlásek...... nacpu jim ty jejich velké zbraně tak hluboko do jejich zadnice, že...

Co je to?

Najednou je za dveřmi slyšet hlasitý smích.

Tenhle nádherný zvuk bych poznala všude na světě.

Ashley.

Ale čemu se směje proboha?

Dva muži pomalu otvírají dveře.

Do místnosti vstoupí Ashley a vypadá, že je silně pod parou.

Vyměníme si s rodinou zmatené pohledy a sledujeme, co se děje.

"Uhmm…. na-nazdar, h-hoši. Nevíte, kde je t-tady ten o-otevřenej bar? D-došla mi whisky?" zakoktá Ashley a opileckou chůzí se dopotácí až k maskovaným mužům.

"Zatraceně. Ta má teda naváto," řekne jeden.

Vymění si mezi sebou pohledy a poté ten, co vypadá jako zdejší vůdce, pokyne jednomu z nich.

"Vem ji k ostatním," zavrčí a zakroutí hlavou.

Během jejich konverzace přejede Ashley rychle celou místnost a poté se mi podívá rovnou do očí.

Mírně se usměje a poté kývne.

Něco mi říká, že teď se něco semele.

Polknu ten obrovský knedlík, který se mi vytvořil v krku, a se sevřeným srdcem sleduju, co se bude dít.

Když jeden z mužů natáhne ruku, aby Ashley odvedl k nám, Ashley ji rychle chytne, zkroutí tak, že slyším něco křupnout a dá mu takovou ránu do obličeje, že jde rovnou k zemi a zřejmě vidí hvězdičky.

Rychle se otočí a praští toho za sebou loktem do obličeje tak silně, že v mžiku jde k zemi.

Zbylí dva se hrnou na Ashley, ale dřív než stačí cokoliv udělat, otočí se Ashley na patě a kopne prvního z nich do obličeje tak, že se chudák otočí ve vzduchu a dopadne na jeden ze stolů za ním s takovou silou, že z něj zbydou jen třísky.

Posledního rychle chytí za ruku vyrve mu zbraň z ruky a udeří ho do obličeje, ten následuje svoje kumpány na hvězdnou dráhu a klátí se k zemi.

Všechno se děje tak rychle, že zbylí dva muži, co stojí u nás, se stačili za celou tu dobu jenom otočit a teď nechápavě koukají, co se děje.

Jako ve zpomaleném filmu pozoruju, jak se pomalu vzpamatovávají a zvedají svoje zbraně, aby na Ashley zamířili.

Neš stačí zmáčknout kohoutek, vystřelí Ashley dvě přesné rány, kterými jim oběma vystřelí zbraně z ruky. Rychle přeběhne místnost a udeří prního do obličeje, ten se udeří o hranu stolu a je mimo.

Poslední z nich se snaží vstát a dostat se ke zbrani. Není ale dostateční rychlý, Ashley ho zasáhne dalším silným kopem a on skončí s rozbitou hlavou na dalším stolu z třísek.

Mezitím začíná stoupat jeden z mužů u dveří, kterého Ashley předtím udeřila jenom do nosu a teď se trochu vzpamatoval. Než stačí zvednout svou zbraň, míří na něj Ashley tou svojí.

"To bych nedělala být tebou," řekne výhružně.

"Pusť to na zem." ukáže zbraní a on ji pomalu pokládá na zem.

Ashley k němu dojde a poté ho pošle do země temna jako ty předtím dobře mířenou ránou do hlavy.

Zvedne jeho zbraň a s oběma pevně v rukou se rozhlíží kolem a rychle skenuje místnost pro další možné nebezpečí. Když žádné nezaznamená, udělá pár rychlých kroků ke mně a už mě objímá ve svém silném náručí.

"Jsi v pořádku?" ptá se rychle.

"Teď už ano. Měla jsem strašný strach, že se ti něco stalo," řeknu, když se mírně odtáhneme.

"Nic mi není. Všimla jsem si jich, když jsem se vracela z toalety. Musela jsem chvíli počkat než jsem mohla něco podniknout," vysvětluje a dá mi rychlou pusu.

"Všichni v pořádku?" zeptá se Ashley ostatních.

"Ano, všichni jsou akorát vyděšení. Co budeme ale teď dělat, Ashley?" zeptá se táta.

"Nejdřív potřebuju vědět, co se tady stalo a kolik jich dohromady je. Pomozte mi je zatím svázat, ano?"

"Jsem ti plně k dispozici, Jamesi Bonde," vstane Glen a poté čtyři další muži a společně s Ashley svážou všechny muže v rohu místnosti.

Rychle Ashley vypovíme, co jsme viděli.

Situace nevypadá příliš vábně.

Nemáme jak kontaktovat policii, protože všem sebrali telefony.

Nevíme kolik jich je.

Nevíme, kde přesně jsou.

Nevíme zkrátka nic.

"Dobře. Uděláme to takhle. Vy zůstanete tady. Potřebuju se dostat k nějakému telefonu a kontaktovat policii. Vy si zatím vemte jejich zbraně a zabarikádujte se tady," řekne Ashley, sundá si svoje sako a připevňuje si jednu z jejich zbraní za pás. Druhou si bere do ruky.

Přesně tohohle jsem se bála.

"Ne, Ashley. To rozhodně ne! Nenechám tě jít samotnou proti tolika ozbrojeným mužům! Vžďyť tě můžou zabít!" zaječím na ni.

Jestli si myslí, že ji jen tak pustím, tak se šeredně plete!

"Spence, to bude v pořádku. Nedělám tohle přeci poprvé a navíc, nic jiného nám nezbyvá. I když je to tu dobře odzvučené, někdo z nich mohl slyšet ty výstřely. Můžou být na cestě sem. Když zjistí, co se stalo, budou chtít krev a já jim ji rozhodně nehodlám poskytnout."

"Ale..," začnu, ale táta mě přeruší.

"Spencer, Ashley má pravdu........ nicméně si myslím, že by někdo z nás měl jít s vámi, Ashley," dořekne táta a stoupne si k Ashley.

"Arthure, ať tě to ani nenapadne!" ozve se máma.

"Paula má pravdu, Arthure. I když si vaší nabídky vážím, nikdo z vás tu nemá potřebné znalosti, jak se v podobných situacích chovat..... a o střelbě na živý terč nemluvě."

"Někdo tady určitě umí střílet," nedám se a otočím se do davu.

Bohužel se setkám se samými zápornými odpověďmi.

"Vidíš, Spence, tohle jsou politici a podnikatelé. Ne vojáci. Neboj se. Budu v pořádku. Zatím půjdu zkontrolovat, jak to vypadá a jestli někdo neslyšel výstřely, a pokusím se najít nějaký telefon. Hned budu zpátky, ano?"

Sakra!

Já vím, že někdo to musí udělat, ale proč zrovna Ashley?!

Tohle je jedna z těch chvil, kdy přímo nesnáším tu skutečnost, že Ashley je agentka!

"Dobře," kapituluju a Ashley se na mě jemně usměje.

"Ale jestli se vrátíš jenom s jedním škrábancem, tak si mě nepřej, Ashley Daviesová!" dokončím a její úsměv jí spadne z obličeje.

"Neboj. Budu dávat pozor," slíbí a dá mi polibek na rozloučenou.

Když se otočí, aby se vydala ke dveřím, strhnu jí zpátky a políbím jí znovu, ale tentokrát do našeho polibku dám všechno, co v tuhle chvíli cítím.

Svoje zoufalství z naší situace.

Svůj strach o její život.

Vášeň, které se nikdy neubráním při dotyku naších rtů.

A samozřejmě svou lásku k ní, kterou moje srdce přímo čiší.

Líbám jí tak, jako bychom v celé místnosti byly samy dvě. Jakoby nic na světě neexistovalo, jenom já a ona a tenhle náš polibek.

Když její rty propustím, položím ještě na chvíli svoje čelo na její a zadívám se jí hluboko do jejích překrásných mírně zčernalých očí.

"Prosím, vrať se mi zpátky," zašeptám.

"Slibuju," odpoví a dá mi ještě jednu malou pusu.

Poté se otočí, kývne na tátu s Glenem a zbylé čtyři muže se zbraněmi a zmizí za dveřmi.

Už aby byla zpátky.

40

Jak je to už dlouho, co je Ashley pryč?

Sakra nejsou tady žádné hodiny!

Připadá mi to jako věčnost, co jsem ji viděla odcházet.

Chodím nervózně po místnosti sem a tam.

Některým ze zdejších "spolurukojmí" se to zřejmě nelíbí, alespoň podle pohledů, které po mně hází.

Ale víte co?

Mně je to úplně jedno.

Nemůžu a nechci přestat.

Kdybych totiž přestala, tak bych se určitě zbláznila.

Kde je?

"Spencer, uklidni se prosím tě, zlatíčko. Ashley bude v pořádku. Určitě tu bude každou chvíli," snaží se mě uklidnit táta.

Bez úspěchu.

"No tak, Spencer, viděla jsi přece jak zatočila s těmahle," ukáže Glen na svázané muže. "Ani se nestačili vzpamatovat a už počítali hvězdičky. Nikdy jsem nic takovýho neviděl, až se odsud dostaneme, musí mi ukázat nějaký triky."

"To ani náhodou Glene, s tvojí šikovností by sis zlomil nohu nebo ruku," vrtí hlavou máma.

"Blbost. Třeba ten kop s otočkou bych klidně zvládnul," brání se Glen.

"Nemluv nesmysly, Glene, něco takového se určitě není jen tak naučit. Ashley má několik černých pásů, proto to od ní vypadá jednoduše, ale věř mi je to všechno jen né jednoduché," řekne táta.

"Stejně bych to zvládnul," nedá se Glen.

"Panebože, Glene! Přestaň plácat nesmysly! Teď není ta nejlepší chvíle na tvoje dětinské chování!" nevydržím to a vybuchnu.

"Promiň, Spence," hlesne.

"Zlato, pojď si na chvíli sednout," prosí táta.

"Nemůžu. Potřebuju chodit jinak se zblázním. Jak je to už dlouho?"

"Něco přes deset minut," odpoví máma.

"Kde je tak dlouho?"

"Určitě tu bude každou chvíli Spencer." Sotva to Glen dořekne, uslyšíme smluvené zaťukání na dveře.

Vrhneme se rychle k nim a odtáhneme stoly, které je blokovaly.

Ashley rychle vstoupí a znovu zavírá dveře.

Hned jakmile se otočí k nám, jí skočím do náruče a objímám jí, jako kdybychom se neviděly roky.

"Kde jsi byla tak dlouho? Nestalo se ti nic? Měla jsem strašný strach," řeknu a měřím si jí od hlavy až k patě, abych zjistila, jestli není zraněná.

"Jsem v pořádku. Trvalo to trošku dýl, než jsem myslela, ale podařilo se mi dostat se k jednomu z telefonů v jedné kanceláři a dala jsem vědět, co se tady děje. Teď už je pravděpodobně oblíčená celá budova."

"To je dobře. A co dál?" zeptá se táta.

"Vzhledem k tomu, že nemůžou ven, začnou být nervózní a vyhrožovat smrtí některého z rukojmí. Počítám, že se brzo ozvou svým kamarádíčkům tady a budou chtít, aby jim dovedli někoho z nás, aby s ním udělali dole divadlo typu - vejdete dovnitř nebo se o něco pokusíte a má to spočítaný."

"Ale, co se stane, když zjistí, že jim tihle neodpovídají?" zeptá se máma s hlasem plným strachu.

"Pošlou sem některého z jejich se podívat, co se děje," řekne jednoduše Ashley a jde ke stěně, na které je umístěn evakuační plán v případě požáru.

Sundá ho dolů a rozloží na stůl.

Poslední slova Ashley začnou menší paniku v sále.

"Nebojte se, nedostanou se sem. Podařilo se mi zablokovat schody a výtah. Takže se sem nikdo nedostane," uklidňuje Ashley.

"Co plánujete, Ashley?" zeptá se táta.

"Něco, co se Spencer nebude líbit, ale bohužel nemám na výběr," odpoví Ashley a výhýbá se mi pohledem. Přes záda mi přejede mráz, když mi dojde, co tím asi myslí.

"Ash? Nechceš proti nim jít ty sama, že ne?"

Prosím řekni ne.

Řekni ne.

"Je mi to líto, Spence, ale musím. Až zjistí, že nemají nic v ruce začnou panikařit a zabíjet ty, co odvedli sebou……… nikdo z venčí se sem bohužel nedostane, protože mají všechny vchody zabezpečené výbušninou……. a jak jistě víte, čas není zrovna náš přítel."

To ne.

Myslela jsem, že jenom dáme vědět policii, co se děje, a pak jenom počkáme než to celé vyřeší.

Jsem to ale naivka, co?

"Musím se nejdřív dostat do kontrolní místnosti, ta je přímo pod námi. Potřebuju vidět, kde všude jsou a jejich přesný počet a budu potřebovat někoho, kdo mě bude navádět pomocí kamer."

"Já půjdu," řeknu okamžitě.

Nehodlám jí pustit samotnou, musím alespoň vidět, že je v pořádku.

"Já půjdu taky. Umím dobře s počítači," řekne Glen.

"Nenechám jít svoje děti jen tak. Jdu taky," řekne máma a táta kývne. "To je hloupost. Potřebuju vás tady nahoře," zkouší to Ashley.

"Nepotřebujete. Tihle lidé tu budou v pořádku. Ty muže jste už odzbrojila a navíc jste zamezila přístupu sem," argumentuje táta.

"Přesně. A jak jsi sama říkala Ashley budeš nás potřebovat u kamer," řekne Glen a my s mámou přikyvujeme.

"Nemáš na výběr, Ash. Nenechám tě jít samotnou," řeknu neoblomně.

Na Ashley je vidět, že se snaží vymyslet nějaký důvod, proč bychom tu museli zůstat.

Chvíli očima přejíždí z jednoho odhodlaného Carlinovského obličeje po druhém.

Když jí dojde, že s námi nehne, svěší hlavu a na chvíli zavře oči.

Když je znovu otevře, je mi jasné, že jsme vyhráli.

"Dobře. Vy čtyři to tu budete mít na starosti. Vemte si tyhle vysílačky a pokud by se něco dělo stačí mi dát vědět a já se vrátím ano?" podává Ashley jednu z vysíláček Jeffovi, který s námi strážil dveře, a ten kývne a popřeje nám hodně štěstí.

"Teď k vám. Chci, aby mezi námi bylo absolutně jasno. Když řeknu běžte, tak půjdete, když řeknu dolů, okamžitě se skrčíte a budete se krýt, je to jasné?" řekne Ashley vážně a podívá se po nás všech pro souhlas.

Poté, co ho dostane, nám všem rozdá zbraně a ukáže nám, jak se s nimi zacházet.

Když projdeme rychlým kurzem, všimnu si něčeho podivného.

"Ash, vždyť ty nemáš žádnou zbraň."

"Jo… uhm...... toho si nevšímej, hodlám si jí opatřit při první příležitosti. Takže... teď půjdeme ven a já půjdu první. Zprovozním výtah a sjedu dolů. Poté, co se postarám o možné potíže dole, vám dám vědět vysílačkou a pošlu pro vás výtah. Pak se přesuneme do kontrolní místnosti. Jasné?"

Všichni opět kývneme.

Ashley otevře dveře a rychle zkontroluje chodbu. Když je všechno v pořádku, následujeme ji k výtahu.

Ashley ho rychle odblokuje nějakým kódem.

"Uvidíme se za chvíli," řekne, dá mi sladkou pusu, nastoupí do výtahu a obdaří mě menším úsměvem.

Než jí ho stačím oplatit zavřou, se za ní dveře výtahu.

"Taky si připadáte jako v nějakým akčním filmu?" zeptá se Glen a všichni po něm hodíme pohled.

"Už mlčím."

Uběhne zhruba minuta, než se ozve naše vysílačka.

"Spence? Můžete dolů, posílám výtah."

Pustím dech, který ani nevím, že jsem zadržovala.

Když přijede výtah všichni nastoupíme a po chvíli vystoupíme o patro níž.

Ashley už nás vítá. Společně jdeme do kontrolní místnosti, která je plná počítačů a monitorů.

A je tu ještě něco.

Na zemi leží dva muži v bezvědomí. Jsou svázaní k židlím v rohu místnosti.

Ashley zavře dveře a zabezpečí zámek.

"Tak jdem na to," řekne Ashley a zamíří k hlavnímu počítači.

Jo.

Jdem na to.

41

Ashley se nějakým záhadným způsobem dostala přes jejich vnitřní ochranu systému a rozjela všechny kamery. Zjistili jsme, že jich tu je přesně ještě osm.

Čtyři jsou s rukojmími v hale v kanceláři ředitele a zbylí čtyři se pohybují kolem dveří, kterými by se mohl někdo dostat dovnitř.

Ashley rychle vysvětlila Glenovi, jak celý zdejší systém funguje. Budeme ji odsud navádět pomocí kamer a malého komunikátoru, kterého jsme tu našli.

I když ji budu moct vidět, můžu vám říct, že z toho nemám moc dobrý pocit.

Pozoruju ji, jak si kontroluje svoje zbraně. Má v obličeji takový soustředěný výraz. Takhle nejspíš vypadá vždycky, když jde do nějaké akce.

Vím, že tohle rozhodně není ta nejvhodnější chvíle, ale nemůžu si pomoct, vyschne mi v krku a celým tělem mi projede vlna touhy.

Ashley + zbraně + soustředěný sexy výraz = můj kryptonit.

"Tak fajn. Všechno jasné? Hlavně odsud neodcházejte. Dveře jsou z oceli takže se k vám jen tak nedostanou, ani kdyby chtěli. Glene, jsi připravený?"

"Si piš. Neměli bysme si dát nějaký kódový jména? Jako orel, panter nebo tak?" zeptá se Glen.

"Fajn, tvoje bude idiot," řeknu a dojdu k Ashley.

"Buď opatrná, ano?" zašeptám.

"To víš, že budu," slíbí.

Dá mi nežný polibek, který samozřejmě hned prohloubím a přitáhnu si ji k sobě blíž jen co to jde. Něžně přejíždím svými rty po těch jejích a užívám si toho hřejivého pocitu, který mě vždycky zaplaví, když se naše jazyky setkají. Náš polibek ale bohužel k mé velké nespokojenosti nemůže trvat věčně, a když se odtáhneme, abychom se mohly nadechnout – a mimochodem, kdo potřebuje vzduch, když můžu líbat Ashley? - věnuje mi jeden z jejích překrásných úsměvů, pokyne ostatním a vyjde ven.

Zavřu oči a hluboce se nadechnu.

Prosím, hlavně ať jde všechno podle plánu a nic se jí nestane.

Ucítím na svém rameni ruku a pomalu se otočím.

"Neboj se, Spencer, ona to zvládne," usmívá se na mě konejšivě máma.

"V to doufám. Nesmím ji ztratit mami, strašně moc ji miluju."

"Já vím, zlatíčko. A neztratíš, o to se už postaráme. Navíc jak jednou podotknul Glen, je jako Jackie Chan, viděla jsi přece, jak bojuje. Nestačí se ani vzpamatovat a má je na lopatkách."

"Jo, moje brutální Nikita," směju se.

"Tak pojď, podíváme se, kde je," řekne a vede mě k monitorům.

Ashley zrovna vystupuje z výtahu a znovu ho blokoje.

"Tak fajn veď mě, ty pantere. Kde je první strážný?" zeptá se.

"Bez problémů. Je přímo za těmi třetími dveřmi na levo."

"Dobře."

Ashley dojde ke dveřím a zaťuká na ně.

Co to dělá?

Proč ťuká?

Dveře se otevřou a na druhé straně na ni hledí s překvapeným pohledem strážný.

"Změna plánu hochu, tu zbraň si vezmu," řekne Ashley a jednou rukou ho udeří do obličeje a druhou mu vytrhne pistoli.

Muž se zapotácí a pak se otočí zpátky na Ashley. Z nosu mu teče krev a vypadá, že ho to docela naštvalo.

"To mi zaplatíš, ty mrcho," řekne a vrhne se na Ashley.

Ta už to zřejmě čekala, protože dřív než se k ní vůbec dostal, udělala ve vzduchu přemet a doskočila za něj a nakopla ho do zad. Když se mu podařilo vstát, nakopla ho do obličeje tak, že odletěl dobré dva metry dál a zůstal ležet.

"Fajn, zbývá sedm trpaslíků," směje se, zatímco táhne toho idiota do vedlejší místnosti, kde ho váže k židli.

"Ashley, tohle není legrace," napomínám jí.

"Promiň, miláčku. Glene, kde je další?"

"Jdi na konec chodby a pak dveře do leva. Na konci další chodby narazíš na dveře. Přímo za nimi narazíš na Šmudlu."

"I ty Glene?" zeptám se a Glen jen pokrčí rameny.

"No tak, Spence, trocha legrace přece neuškodí. Tak fajn jdu na Šmudlu."

Sledujeme, jak Ashley jde na konec chodby a bere za dveře.

"Sakra, je zamčeno. Je to na elektronický zámek. Můžeš mi to otevřít, Glene?"

Glen něco zkouší, ale vypadá to, že neúšpěšně.

"Bohužel, Ashley, je to na speciální kód a já nevím jak to prolomit," omlouvá se Glen.

"Nevadí. Budu to muset vyrazit," chvíli si prohlíží dveře a pak se zastaví.

"Sakra, jsou to dvojitý dveře z pevného dřeva, ty z pantů nevyrazím. Budu muset projít skrz."

"Co tím myslí skrz?" zeptá se máma.

"Nemám nejmenší tušení," odpovím.

Ashley otrhne kousek záclony, co je u dveří a omotá si ji koulem pravé ruky.

Levou rukou se opře o dveře a pravou natáhne dozadu. Několikrát pomalu zamíří rukou nad zámek a pak zpátky. Potom se nadechne a její ruka vypálí obrovskou rychlostí proti dveřím a je skrz. Ashley ji rychle vtáhne zpátky a sundá z ní záclonu. Poté si otevře dveře z druhé strany a už je tam.

"Páni. Viděli jste to? Ty dveře jsou široký přes deset centimentrů a ona je prorazila jako papír!" ječí nadšeně Glen.

"Ashley, to bylo úžasné, jak jste to udělala?" ptá se táta.

"Uhm... to nic nebylo. Glene, kde je přesně? Je za dveřmi nebo někde vedle?" neztrácí koncentraci Ashley a jde dál na konec chodby.

"Stojí přesně za dveřmi," odpoví Glen.

"Výborně." Ashley se usměje, odstoupí ode dveří a poté do nich kopne vší silou.

Dveře se rozlétnou dopředu a srazí Šmudlu na zem.

Au.

To asi bolelo.

"Šmudla dole, zbývá šest trpaslíků."

Ashley ho vezme za ruce a táhne ho do nejbližší místnosti. Když ho sváže, ozve se z jeho vysíláčky hlas jednoho z mužů.

"Vinci? Jsi tam? Barry se nehlásí."

"Vinci?"

Potom ticho.

"Co se to tam zatraceně děje?! Proč se ti idioti neozívají?" zařve jednu z mužů v černé masce a zlostí hodí jednu z vysílaček o zeď.

"Řekl bych, že máte menší problém," směje se ministr Carter.

"Drž hubu, dědku, nebo ti ji zavřu sám."

"Má pravdu, vypadá to, že se vám váš skvělý plán sype jako domeček z karet," směje se vedle něj víceprezident Rogers. "Nevybrali jste si holt tu nejlepší chvíli, kdy udeřit."

"O čem to sakra mluvíš?"

"O tom, že jste si asi neprošli, kdo všechno byl na seznamu hostů."

"O čem to mluví, šéfe? Kdo je ten zatracenej parchant, kterej nám tady kosí jednoho chlapa za druhým?"

"Jenom si vymýšlejí, na seznamu nebyl nikdo zajímavý jen samí staří papaláši a doktoři."

"Tak kdo to je zatraceně?" zeptá se další z maskovaných mužů.

Ministr se jen usměje na víceprezidenta a už nic neříká.

Celou scénu sledujeme v kontrolní místnosti a pečlivě posloucháme, jestli se nedozvíme nějaké informace, které by Ashley mohla využít.

"I kdyby ten chlap byl sebelepší, sem se nedostane o to už se postarám!" zavrčí velitel a jde pro další vysílačku, aby varoval svoje zbývající muže.

Než začne mluvit podívá se rovnou do kamery a zastaví se.

"Tome, vyřaď tu kameru, nechci tomu bastardovi dát sebemenší výhodu jestli má ještě někoho nahoře," řekne s úšklebkem.

Poslední, co vidíme, je tvář jednoho z maskovaných mužů, jak se blíží ke kameře předtím než ztratíme obraz i zvuk.

Rychle vypovíme Ashley, co jsme slyšeli.

"Sakra, budu muset zrychlit. Glene, kde jsou ti dva co nejsou s rukojmími?"

"Vydrž, hned to zjistím." Glen chvíli přepíná obrazovky a hledá tu správnou. "Mám to. Jsou oba u hlavních dveří," odpoví Glen.

"To není dobré, budu je muset nějak překvapit," přemýšlí Ashley.

"Nějaké nápady?" zeptá se táta.

"Ve filmech jim vždycky hodí nějakou dýmovnici, nebo něco aby neviděli."

"Jenže tady nejsme ve filmu, Glene, a navíc žádnou pitomou dýmovnici nemáme, nemáš nějaký lepší nápad, díky kterému by moje přítelkyně nepřišla o život," zavrčím na něj.

Někdy mě opravdu vytáčí.

"Spence, miláčku, uklidni se. Něco už vymyslím. Nasměrujte mě zatím k hlavnímu vchodu."

Nechápu, jak může být pořád tak klidná?

Já jsem strachem o ni jako zkoprnělá.

Ashley stojí za dveřmi k hlavnímu vchodu a rozhlíží se kolem.

Najednou se jí na tváři objeví obrovský úsměv.

Moje holka má nápad.

Jde k protějšímu konci, kde je umístěna hadice pro případ požáru.

Rozbije okno a nastavuje tlak vody.

"Doufám, že trpaslíci umí plavat," směje se.

Natáhne hadici ke dveřím.

"Glene, až budou zády ke dveřím, tak mi řekni a já je trochu vykoupu."

"Rozkaz."

Všichni tři teď netrpělivě sledujeme oba muže a čekáme na příležitost.

"Teď," řekneme všichni zaráz a Ashley otevře dveře a pustí vodu.

Oba dva jdou k zemi dřív než se stačí úplně otočit. Ashley to do nich pere plným proudem a oba jsou za chvíli totálně vyčerpaní a už se ani nepokouší stát.

Ashley zastaví vodu a na oba namíří zbraň.

"Jak se vám líbila koupel, pánové?" ptá se s úsměvem.

Oba dva se vzdají a Ashley je rychle sváže k recepčnímu pultu.

"To bylo geniální Ashley!" chválí táta.

"Geniální? Přímo famózní!" přidá se Glen.

"Díky, ale ještě nemáme vyhráno. Jsou tady ještě čtyři další," nenechává se unést Ashley, přistoupí k hlavnímu vchodu a zkoumá výbušninu, která je na nich umístěna pro případ, že by se policie pokoušela dostat dovnitř.

Něco naznačí mužům venku a poté se otočí a míří směrem ke kanceláři ředitele.

Glen namíří všechny kamery na kancelář a když si všimneme, kdo najednou stráží dveře dovnitř vyvalíme oči.

Před dveřmi stojí chlap velký jako hora.

Mohl by z fleku dělat nějakého boxera.

Přes tohle má Ashley projít?

"No, to je drobeček," řekne Glen.

"Co se děje?" chce vědět Ashley.

"No řekněme, že ten další k našim trpaslíkům rozhodně nepatří," řekne táta.

"Jak to myslíte?"

"Ash, ten chlap je hotovej obr. Na toho budeš potřebovat palici," kroutím hlavou.

Chvíli pozorujeme toho obra, a když se otočí směrem k nám a my si všimneme toho, co má v rukou, zastaví se mi srdce.

"Ashley?" zeptá se Glen.

"Ano?"

"Mám pro tebe dvě špatné zprávy."

"Tak ven s nimi."

"Za prvé na tebe už čeká. Vědí, že teď směřuješ k nim a za druhé........... ten chlap má v ruce sekeru."

42

"No..... já si říkala, že je to nějak jednoduchý," vzdychne Ashley a otvírá dveře.

Jednoduchý?

Budeme si spolu muset asi promluvit o významu tohohle slova, protože tahle situace je všechno jenom ne jednoduchá.

Ashley vstoupí do haly před kanceláří a zastaví se.

Pomalu si měří svého soupeře od jeho zářivě blond vlasů a pihatého bledého obličeje až dolů k nohám. Její zrak se na chvíli zastaví na jeho sekeře.

"Nech mě hádat? ........ Švéd?" zeptá se Ashley.

Ten obr jenom přikývne.

Asi nemá smysl popírat jeho národnost.

Co to s těmi Švédy poslední dobou vůbec je?

Copak jsou to všichni nebezpeční šílenci?

Někdo by je měl už opravdu srovnat...

"Tak to jsi ty, kdo tady hatí naše plány? Je na čase, abys za to zaplatila," řekne a pevně sevře sekeru.

Ashley jenom pobaveně zvedne jedno svoje obočí.

"A umíš s tím vůbec zacházet, nebo si to dostal, protože tě nikdo nedokázat naučit, jak se zachází se zbraní?"

"Hohó," směje se Glen.

"Nech toho pitomče," šťouchnu do něj.

"Za to zaplatíš," řekne obr a vyrazí k Ashley.

Přijde mi, že to celé pozoruju jako ve zpomaleném filmu.

Jeden obří krok... .druhý..... třetí a už je u ní a vší silou se rozmachuje k úderu....

Srdce mi tluče jako zběsilé.

Můžu vám říct, že pozorovat lásku svého života, jak bojuje o svůj život proti takovému mamutovi, jako je tenhle Švéd, je opravdu příšerný pocit.

Měla ho prostě zastřelit, nebo aspoň postřelit.

K čertu se šetřením kulek na později!

Když se jeho sekera nebezpečně přibližuje, Ashley se hbitě skrčí a zasáhne ho pěstí do břicha.

To se mu zřejmě nelíbí, zaskučí a rozmáchne se znovu.

Ashley tentokrát musí uskočit zpátky. Další rozmáchnutí a další úskok.

"Zůstaň stát," bručí a znovu se snaží Ashley zasáhnout.

"Chyť si mě," dráždí ho Ashley.

Obr se zdá být s každým neúspěšným útokem čím dál tím víc rozzuřenější.

Ashley teď stojí před menší dřevěnou lavičkou, která je hned naproti dveřím do kanceláře.

Obr se napřáhne a se vší silou udeří, Ashley ale včas uskočí doleva a jeho sekera dopadne nemilosrdně na lavičku, ze které zbyde jenom hromádka dřeva.

Nechci si ani představit, co by se stalo, kdyby Ashley včas neuskočila.

Obr se otočí zpátky k Ashley a znovu si ji změří.

Asi mu už došlo, že tohle rozhodně nebude tak lehké, jak si původně představoval, když Ashley viděl poprvé.

Jo, moje holka na to sice nevypadá, ale je to hotový Schwarzenegger, Jackie Chan a Xena dohromady.

Zakroutí hlavou a znovu se vrhne na Ashley s odhodlaným výrazem ve tváři.

Atakuje teď Ashley jednou ranou za druhou, ale díkybohu neúspěšně.

Na Ashley jde vidět, že toho tancování před jeho sekerou začíná mít po krk.

"Myslím, že toho hraní už bylo dost, co říkáš ?" zeptá se Ashley.

Znám svou holku nebo ne?

Při dalším úskoku se odrazí od stěny a kopne ho do obličeje až se obr zapotácí.

Ashley toho rychle využije a chytne jednou rukou sekyru a tou druhou ji přepůlí. Ostrý konec dopadne na zem se zaduněním a obrovi zůstane v ruce jen kus dřeva.

"Tak, teď je to teprve fér, co říkáš?" směje se Ashley.

Obr se podívá na svoji nyní zničenou sekyru a zrudne.

Až odsud vidím, jak se mu na krku objeví obrovská žíla, a strachem se mi sevře hrdlo.

"Ahrrrr!" zavrčí a vrhne se rozzuřeně na Ashley.

Začne ji nemilosrdně doslova bombardovat pěstmi, kterým se Ashley daří úspěšně vyhýbat až do té doby než nohou zachytí za konec sekery, mírně ji to vyvede z rovnováhy, čehož obr využije a chytí jí ránou do obličeje plnou silou.

"Auuu, to muselo bolet," zakňourá Glen a chytne se soucitně za svou vlastní čelist.

Ashley ustoupí a chytí se za tvář. Z koutku jí pomalu stéká krev, kterou si otře lemem rukávu.

"Tak za tohle mi zaplatíš," zasyčí Ashley a oči jí zčernají.

Vypadá, že je připravená ho zamáčknout do země.

Do toho lásko, rozmáčkni ho jako nežádoucí švédský hmyz.

Ashley se napřímí a zatne obě pěsti.

V následující chvíli ho kopne do obličeje pravou nohou, otočí se na levé a znovu ho kopne takovou silou, že jde k zemi.

Obr se pomalu vyškrábe znovu na nohy. Ashley už na něj čeká a dalším kopem ho pošle rovnou do zdi, ze které odpadne kousek omítky.

Dojde k němu a chytí ho za límeček a udeří ho pravým hákem jednou, podruhé a potřetí, až vidí hvězdičky.

"To je za to, že kvůli tobě nebudu moct pořádně políbit svoji přítelkyni dobré dva dny!" a dá mu poslední ránu, po které se skácí nekontrolovatelně k zemi a je mimo.

"Wow," hlesne Glen.

"Úplně jsi mi to vzal z úst synu," přidá se táta.

"No, myslím, že je v pořádku, když řeknu, že není radno vás jen tak naštvat Ashley," řekne máma a taky obdivně kouká.

Ashley ještě chvíli jen stojí, oddechuje a kouká na toho obra.

"Ash? V pořádku?" zeptám se.

Ashley se mírně natočí, aby se mohla podívat přímo do kamery, a věnuje mi mírný úsměv.

"Jo, v pohodě."

"Co tvoje čelist?" nedám se odbýt.

"Neboj, nic to není," mávne rukou.

"Ashley, ten mamut tě udeřil vší silou do obličeje, to rozhodně není nic," kárám ji.

"Já vím, promiň, miláčku, myslela jsem tím, že to není nic vážného. Ani to moc nebolí."

"Teče ti krev," řeknu tiše.

Rychle si otře spodní ret a usměje se.

"Lepší?" zeptá se.

"Bylo by to lepší, kdybys v prvé řadě žádnou ránu neutržila."

"Spence....," začne Ashley, ale máma jí skočí do řeči.

"Spencer, nemyslím si, že se Ashley nechala udeřit schválně. A není od tebe fér ji za to kárat."

"Ale....," začnu a tentokrát jsem přerušena já.

"Máma má pravdu, Spencer, navíc při boji s takovým obrem se sekerou v ruce můžeš být ráda, že se jí podařilo ho zneškodnit jen s jednou ranou do obličeje," přidá se táta.

"Jo, Spence. Na druhou stranu se díky té ráně Ashley naštvala tolik, že ho doslova umlátila údery!" přidá se i Glen.

Na čí jsou vlastně straně?

Jedna rodina!

"Fajn.... tentokrát jsi z toho venku," zabručím nesouhlasně.

Ashley se usměje, co jí to jenom její roztržený ret dovolí, a rukou naznačí, jak si otírá neexistující pot z čela.

"Ashley!" zavrčím výhružně.

"Promiň, miláčku," omlouvá se.

"Co teď?" zeptá se táta.

"No teď jen zbývá dostat ty zbylé tři bez toho, aby se někomu z rukojmí něco stalo," řekne Ashley zatímco svazuje obra.

Jo, jasně.

Strašně lehký úkol.

Slyšíte ten sarkasmus?

"Má někdo nějaký nápad?" zeptám se zatímco sleduju Ashley, jak pomalu táhne obra na konec chodby.

"No, já bych jeden měl.....," řekne Glen.

43

"Ne, jsem absolutně proti!"

"Já si myslím, že to je dobrý nápad, Glene," řekne Ashley.

"Ne, to není! Ashley, tohle rozhodně ne! Najdeme jiný způsob, při kterém tě tam dostaneme a nebudeme riskovat, že tě zastřelí dřív, než se dostaneš ven."

"Spencer, nemáme čas a tohle je dobrý plán."

"Tati, pomoz mi?"

"Spencer, je mi líto, ale na nic jiného, jak dostat Ashley dovnitř, jsme bohužel nepřišli. Nerad to říkám, ale je jen otázkou času, než některý z těch zbylých mužů ztratí hlavu a zastřelí někoho z rukojmí, takže potřebujeme jednat co nejdřív."

"Mami?"

"Neboj se, zlatíčko. Ashley to zvládne."

"To jsou tu všichni proti mně?!"

"Nikdo tu není proti tobě, lásko, jde jen o to, že Glenův plán je jediný, který máme a který mě tam dostane. Navíc máme i prostředek, se kterým odvedeme pozornost, takže se nemusíš bát, že by mě slyšeli."

"Ale co když......," začnu.

"Žádné co když, Spence. Musíš mi věřit."

Zavřu oči a tiše vzdychnu.

Není jiné zbytí.

"Tak dobře," řeknu po chvíli tiše.

Hned jak to dořeknu, se dá Ashley do práce a začne tiše chystat menší výbušninu, kterou poté upevní na dveře do kanceláře.

"Zatraceně! Ten hajzl dostal Jorgena! Co budeme teď dělat, šéfe?"

"Nic, počkáme, až se pokusí dostat dovnitř a pak ho rozstřílíme na kousíčky! Takže se připravte, vsadím se, že tady bude brzo."

Oba muži kývnou a všichni tři se postaví nedaleko dveří a v rukou drží připravené zbraně.

"Hotovo," řekne Ashley.

"Fajn, za těmi dveřmi napravo je možné se dostat do ventilačního systému."

"Jdu na to." Ashley odtrhne ochranou mřížku a vytáhne se nahoru do tunelu.

"Teď jdi do leva........... teď doprava......... na konci tunelu bys měla být přesně nad nimi."

Jsem nervózní, když ji nemůžu vidět.

"Tak jsem tady, mám oddělané víko a vidím perfektně dolů. Jsem nad stolem. Takže na tři jdu na to, ano?" šeptá Ashley.

"Jedna."

Asi budu zvracet.

"Dva."

Panebože nedopusť, aby se jí něco stalo.

"Tři."

Sotva to dořekne, zazní výbuch a dveře se rozlétnou. Díky velikosti výbuchu spadne z kamery kukla, kterou ji zakryli, a my můžeme sledovat dění v kanceláři.

Všichni tři ozbrojení muži stojí naproti dveřím a střílejí směrem do haly. V tom prachu, ale není nic vidět.

Ashley se potichu spustí na stůl a vytáhne pistoli.

Jeden z mužů si všimne pohybu za sebou a rychle se otočí a vystřelí směrem k Ashley.

Naštěstí nic netrefí, a než stačí znovu zmáčknout spoušť, střelí ho Ashley do ruky a zbraň mu vyletí z rukou. Druzí dva se otočí a začnou na Ashley střílet, co jim kulky stačí.

Ashley rychle skočí za stůl a oplácí palbu.

Je to horší než nějaká westernovská přestřelka.

Jde vidět, že jim začínají docházet náboje, nestřílejí už tak často a více se kryjí.

Teď Ashley zasáhla i druhého z mužů a ten jde k zemi. Na oba dva neozbrojené muže se vrhnou rukojmí a podaří se jim je zneškodnit. Jediný, kdo ještě zbývá, je jejich šéf.

Když i on zmáčkne spoušť a vystřelí naprázdno, hluboce si oddechnu.

Konečně je té přestřelce konec.

Muž to ale nevzdává a namíří si to rovnou na Ashley.

Než se Ashley stačí zvednout ze svého úkrytu za stolem, je u ní a hodí po ní rozbitý květináč, který ležel na stole. Ashley zásáhne hlína do obličeje a má problémy se zorientovat.

Dříve než se jí to podaří, vykopne jí ten muž zbraň z ruky a udeří jí silnou ranou do obličeje.

Ten slizkej parchant!!!

Než stačí udeřit podruhé, je Ashley schopná znovu zaostřit a ránu zachytit.

Bojují teď společně beze zbraní.

Musím uznat, že je dobrý, jde vidět, že se bojovému umění asi také věnuje. Ashley je ale lepší a podaří se jí vyhrát, když ho jední kopem pošle k zemi a on skončí v hromadě třísek ze židle, na kterou dopadl.

"Jo...... ve férovém zápase bys mě porazila.....," řekne a otírá si ze rtu krev, zatímco se zvedá. "....tohle ale není fér zápas," dořekne, a než Ashley stačí pochopit, co tím myslí, vytáhne odnikud velký nůž a švihne s ním.

Ashley to schytá po skoro celé délce levé paže.

Ten bastard!

Ashley ustoupí o krok zpět a podívá se na svoji ruku a pak zpět na něj.

V očích jí hrají jiskřičky zlosti.

"Původně jsem tě chtěla jenom odzbrojit a svázat, ale teď jsi mě opravdu naštval," zavrčí a v příštím okamžiku mu nohou vykopne nůž z rukou, zachytí ho a naštvaně hodí na druhou stranu místnosti, kde se zapíchne do zdi po celé délce čepele.

Dalším kopem z otočky ho přehodí přes židli, která byla u stolu.

Když se zvedne, uštědří mu Ashley jednu ránu za druhou.

Divím se, že ještě stojí.

I když on už vlastně ani nestojí, spíš se jen tak potácí z jedné strany na druhou, jak padají údery.

"Tohle je za to, že jste nám překazili večer," řekne Ashley a uštědří mu další ránu.

"A tohle za to, že jsi mi zničil moji oblíbenou košili." Další rána.

"A tohle je za to, že na mě kvůli téhle pitomé ráně bude moje přítelkyně naštvaná!" zavrčí, otočí se na patě a kopne ho takovou silou, že chudák prolétne skleněnou přepážkou, kterou měl ředitel v kanceláři a skončí na zemi mezi kousky skla v bezvědomí.

Wow.

"Agentko Daviesová, skvělá práce jako obvykle," řekne víceguvernér Walter, jde k Ashley a třese jí rukou.

"Děkuji. Jste všichni v pořádku?"

"Díky tobě ano, Ashley," odpoví víceprezident Rogers.

Ashley jen kývne a vysvětluje jim situaci. Společně pak jdou k hlavnímu vchodu, kde se pirotechnikům už podařilo odstranit výbušniny, které byly umístněné na předních dveřích.

Dovnitř vejde jeden policista za druhým následovaní zdravotníky.

Jasně, jakmile to někdo vyřídí za ně, tak se tu objeví.

"Ok, Spence? Můžete ven. Sejdeme se tady dole, ano?" ozve se Ashley ve vysílačce.

"Už jsme na cestě," odpovím a nedočkavě ženu všechny ven z místnosti, abych už mohla být s Ashley.

Konečně je po všem.

Dvacetčtyři.

Tolik stehů potřebovala Ashley na svoji paži.

Dvacetčtyři!

Zajel jí skoro až do kosti a ona nevydala ani hlásku a bojovala dál, jako by nic.

Když jí to šili, nebyl na ní znát ani náznak nepohodlí. Prostě jen seděla na jedné z židlí, co tu zbyly, a mluvila s hlavním vyšetřovatelem o celé události.

Původně si nechtěla dát ruku ošetřit, dokud nebude o vše postaráno, ale stačil jeden můj výhružný pohled a s rezignovaným výrazem se svezla na židli.

Možná neumím bojová umění a žádné jiné agentské triky, ale když chci, jde ze mě strach.

Stojíme kousek od ní a čekáme, až skončí. Naše výpovědi už si vzali a všechny muže odvezli do vazby.

Ashley byla několikrát poplácána po zádech za její výkon. Každý policista, který tu byl, se přišel podívat, kdo že to odzbrojil šestnáct můžů a vyšel z toho jenom se škrábancem.

Hned jakmile ji zdravotník připevnil obvaz a dořekl instrukce, se Ashley zvedla ze židle a míří k nám.

"Tak jak se vám líbil váš první charitativní večírek?" ptá se.

"Kdyby to bylo bez té krve a zbraní, vůbec bych se nezlobil," odpoví táta.

"To já se bavil skvěle. Musíš mě naučit nějaké svoje triky Ashley!" odpoví nadšeně Glen.

My s mámou jen kroutíme hlavou.

"Kdyby nebylo vás Ashley, mohlo tu dnes zemřít spousta lidí. Jsem velice pyšná, že si Spencer vybrala vás a můžu vás nazývat budoucí snachou. A svoje vyjádření o tom, že ženy nedokážou být stejně dobrými agentkami jako muži, beru rozhodně zpět. To, co jste dneska předvedla, bylo něco neuvěřitelného. Myslela jsem si, že něco takového je možné jen ve filmech, ale vy jste mě vyvedla z omylu," řekne máma ohromeně.

"To nic nebylo. Navíc, kdybych byla rychlejší nestalo by se mi tohle," zvedne ruku.

"O té ruce si ještě promluvíme, Ash, ale jsem na tebe hrdá. Byla jsi úžasná miláčku," řeknu a dám Ashley sladký polibek, při kterém dávám pozor na její prasklý ret.

"Kam se vůbec poděla tvoje přítelkyně, Glene?" ptá se máma.

"Ále, ještě nahoře se tulila k nějakému z těch pitomců," mávne rukou Glen.

"Stejně pro tebe nebyla dost dobrá bráško. Ale neboj, určitě na tebe někde čeká ta tvoje vysněná holka."

"Cože? Ashley je volná?" ptá se a přitrouble se na mě kření.

"Ne, to rozhodně není!" praštím ho do ramene. "Ashley je moje. Najdi si jinou," zavrčím a otočím se k Ashley a schoulím se k ní do náruče.

"Majetnická sestřičko?" směje se Glen.

Ani se nenamáhám s odpovědí a vypláznu na něj jazyk.

Ashley se nám s ostatními jenom směje a přitáhne si mě blíž a dám mi malou pusu na čelo.

"Tak kdo je pro, abychom to tu konečně zabalili a jeli domů?" zeptá se Ashley.

Všichni jenom souhlasně zabručíme a pomalu jdeme na parkoviště.

Rozloučíme se s Glenem a nastoupíme do auta.

Poté, co vysadíme mámu s tátou, jedeme k Ashley.

"Co tvoje ruka?" ptám se starostlivě.

"Je fajn. Nic to není, Spence."

To myslí vážně?

"Nic to není, Ashley? Nic to není? Potřebovala jsi dvacetčtyři stehů! To není nic!"

"Dobře..... je to něco, ale vzhledem k dnešním událostem je to nic v porovnání s tím, co se mohlo všechno stát."

"Já vím," vzdychnu a mírně se uklidním. "Ale i tak, strašně jsem se o tebe dneska bála. Když jsem viděla ten nůž.... na chvíli se mi zastavilo srdce..... nedokážu si představit, že bych tě ztratila," zašeptám a zavřu oči.

Ashley zaparkuje na příjezdové cestě a vypne motor.

Natáhne se pro moji ruku a zadívá se mi hluboce do očí.

"Mě nikdy neztratíš, Spencer. Vždycky budu s tebou. Miluju tě. A nikdo mi nedokáže zabránit, abych se k tobě vrátila, jasné?"

Její hlas je vážný a plný lásky.

"Jasné," řeknu a poté se natáhnu pro pusu.

Na chvíli zapomenu na její zraněný ret a polibek prohloubím. Ashley sotva slyšitelně sykne bolestí, ale i přesto to slyším a rychle se odtáhnu.

"Promiň...... já úplně jsem zapomněla na tvůj ret," omlouvám se a opatrně jí přejedu prstem po rtu.

"To nic není. Měla jsem toho bastarda zmlátit ještě víc," vzdychne.

"No, myslím, že jsi mu nadělila celkem dost, Ash," směju se.

"Stejně to bylo málo za cenu toho, že tě teď nemůžu ani pořádně políbit," mručí.

"Budeme se hold muset ovládat, dokud se ti to nezahojí."

"Ale já se nechci ovládat."

Je strašně roztomilá s tím vyšpuleným rtem a prosícíma očima.

"To já taky ne. Ale nechci tě zranit ještě víc, Ash."

"No jo. Tak se teda budeme ovládat. Tak pojď postel už na nás čeká," řekne Ashley a jde mi otevřít dveře.

"Díky," odměním jí pusou na tvář.

"Není zač," odpoví a na tváři se jí objeví rošťácký úsměv, a než se jí stačím zeptat, co to znamená, zvedne mě do náručí a nese nahoru.

"Ashley! Tvoje ruka!"

"Je v pořádku. Možná mi pro dnešek zabránili tě pořádně políbit, ale to potěšení tě mít v náručí mi rozhodně nevezmou."

Co na to říct?

Dám jí opatrně sladkou pusu a nechám se nést do ložnice.

44

Čekám na Ashley na letišti.

Má se vrátit z nějaké mise v zahraničí a já to nemohla vydržet a sedět jen tak doma.

Takže na ni teď čekám v zadním hangáru, kde má dosednout vrtulník.

Kdyby nebyla alespoň taková tma.

Vůbec nic nevidím.

Najednou uslyším nějaký hluk motoru.

Konečně.

Vylezu z auta a pozoruju, jak Ashley vystupuje z vrtulníku. Sotva se za ní zavřou dveře a Ashley o kousek poodstoupí, vrtulník se zvede a zase odlétá.

Ashley se otočí a hned jakmile si mě všimne, se usměje a jde pomalu směrem ke mně.

Prohlížím si ji od hlavy až k patě, jakobych ji neviděla snad měsíce. Je oblečená jak jinak než celá v černém a kolem ramen se jí houpe pistole.

Nemůžu se už dočkat, až ji zatáhnu k sobě do ložnice.

Najednou je celý hangár a plocha kolem ozářená jasným světlem.

Co je to?

Podívám se nahoru a hledám zdroj toho světla.

Když se moje oči trochu vzpamatují a to světlo mírně zeslábne, všimnu si, co vydává tu záři a zůstanu stát jako zkoprnělá. Ashley taky zůstala stát napůli cesty a kouká nahoru.

Ve vzduchu se točí obrovský zářící talíř.

Já to vždycky věděla, že ufoni existují!

Najednou vyšlehne z toho talíře zářící sloup, který dopadne na Ashley. Ta začne pomalu stoupat vzhůru.

"Spencer! Pomoz mi!" křičí Ashley.

Snažím se k ní dostat a stáhnout ji zpátky dolů, dokud není ještě tak vysoko, ale nemůžu se ani pohnout. Mám nohy jako z olova. Jakoby mě něco drželo.

Panebože.

Mimozemšťani mi odnáší moji Ashley přímo před mýma očima a já tu jen tak stojím!

Co teď?!

"Ashley!" zakřičím.

Ashley už je dobrých deset metrů vysoko.

Tohle přece nemůže být pravda!

Musím něco udělat!

Ale co?

Najednou zpozoruju pohyb ze své levé strany.

Z křoví za hangárem vyskočí a teď se podržte - velikonoční zajíček!

D-o-p-r-d-e-l-e!!!

Nesnáším zajíce!

"M-mmm-m. Jenom ty jí můžeš zachránit. M-mmm-m. Jojo. Jenom ty," řekne ten králík a přitom kouše svoji obrovskou mrkev.

"Vem si můj světelný meč!" řekne ještě a hodí po mně zeleně zářící světelný meč.

Chytím ho do ruky a podívám se znovu na zajíce.

"Co...?" začnu, ale on mě zastaví.

"Rychle. M-mmm-m. Než bude pozdě. M-mm-mmm. Síla ti pomůže," řekne a ukáže nahoru.

Ashley!

Rychle otočím hlavu a sleduju, jak se otevře poklop v talíři a vsaje Ashley dovnitř.

To ne!

"Ashley!" zaječím a rozběhnu se za talířem. Moje nohy jakoby zázrakem zase fungují.

"Ashley!" zakřičím znovu, ale už je pozdě, talíř se zvedá a odlétá i s mojí přítelkyní pryč.

"A-S-H-L-E-Y!!!!" zaječím tak nahlas, že se sama leknu svého vlastního hlasu a vyskočím.

Najednou hangár i všechno kolem zmizí a místo toho pomalu rozeznám svoji potemnělou ložnici.

Jenom sen!

Byl to jenom zlý sen!

Díky bohu!

Padnu zpátky na polštár a ještě chvíli jen tak ležím a snažím se zklidnit svoje dýchání.

Zasraní ufoni!

Už nikdy se nebudu dívat na film E.T. před spaním!

A je to tady.

Velký den.

Máme dneska s Ashley čtyřměsíční výročí.

ČTYŘI MĚSÍCE!

Nemůžu tomu uvěřit, že už je to tak dlouho.

Přijde mi to jako včera, co Ashley poprvé vstoupila k nám do dveří ve školce. Od té doby se toho tolik stalo. Od mé možné smrti hadím kousnutím, výprasku šmíráka Jacka přes skvělou dovolenou s mojí rodinou k nervy drásající zkušenosti s únosci.

Chtěla jsem, abychom dnešní výročí strávily u Ashley doma a ne v žádné drahé restauraci nebo někde v hotelu v Paříži, jak původně chtěla Ashley.

Myslíte si, že jsem blázen, co? Kdo vymění luxusní večeři v překrásném památkami plném městě za obyčejný večer u Ashley doma?

Já.

Chtěla jsem zkrátka něco úplně normálního po událostech posledních dnů. Takže jsem právě doma a připravuju se na dnešní večeři.

Během dneška jsem Ashley ještě neviděla, když jsem se probudila, čekala mě na posteli připravená moje oblíbená snídaně s přáním krásného rána.

Zhruba za hodinu, co jsem vstala, se přede dveřmi objevil poslíček s kyticí tulipánů. A po každé půlhodině přicházela nová a nová kytice.

Odpoledne mi přišel navíc balíček, na kterém bylo napsano: "Na večer pro moji princeznu. Miluju tě Ash." Když jsem ho otevřela, našla jsem uvnitř překrásné červené šaty, které mi samozřejmě padnou jako ulité.

Teď je přesně pět hodin a já čekám na Ashley, až mě vyzvedne.

A my o vlku.

Zvonek.

Seběhnu dolů nejvyšší rychlostí, jakou mi moje podpatky dovolí, a rozrazím dveře.

Namísto Ashley přede mnou ale stojí postarší muž v uniformě šoféra.

"Krásný večer slečno Carlinová. Jmenuji se Thomas a mám to potěšení vás dnes odvézt za slečnou Daviesovou."

"Uhm….dobrý večer," zamumlám.

"Když dovolíte, váš vůz je připraven," řekne a otevře mi dveře.

"Děkuju," řeknu a nastoupím.

Ta Ashley myslela snad na všechno. Už se nemůžu dočkat, až se jí za dnešní celý den budu moct odvděčit.

Když dorazíme na místo, už na mě čeká Li a směruje mě na terasu. Na zemi je udělaná cestička z okvětních lístků tulipánů a růží. Jdu po ní pomalu dolů po schodech, až dojdu přes mostek k dřevěné pagodě.

Ta je celá osvětlená svíčkami. Uprostřed stojí nádherně prostřený stůl.

Zničeho nic mi moje oči zakryjí ruce, které moc dobře znám.

Než stačí Ashley cokoliv říct, vykřiknu nadšeně její jméno a otočím se.

"Takhle se to nehraje Spence… měla jsi prvně hádat," usměje se, ale víc už nestačí říct, protože jsou její rty plně zaměstnány těmi mými.

"Ash, co to všechno znamená? Říkala jsem ti, že mi stačí obyčejný večer strávený s tebou," kárám ji, jakmile se odtáhneme.

"Vždyť taky ano, nevidíš? Obyčejná večeře při svíčkách…," brání se.

"Jo, samozřejmě, takže ta snídaně do postele, kytice, které mi chodily každou půlhodinu, šaty, limuzína, cesta z okvětních lístků, a nakonec tohle….. to ti přijde jako normální večeře?" zeptám se.

"Um…. jo…. úplně normální večeře pro moji princeznu," řekne a dá mi malou pusu.

"Jsi nepolepšitelná," kroutím hlavou. "Ale děkuju, Ash. Nemohla jsem se celý den dočkat, až ti budu moct poděkovat za všechno to, co si dnes připravila. Nikdy jsem se necítila takhle milovaná a šťastná, jako se cítím s tebou."

"To je taky můj, cíl miláčku. Chci abys věděla, jak moc tě miluju, jak moc jsem vděčná za každou minutu, kterou můžu strávit s tebou. Nikdy jsem necítila k nikomu to, co cítím k tobě, Spence. Miluju tvůj úsměv, který vždycky prozáří můj den, miluju tvoje překrásné oči, které se na mě dívají s takovou láskou, že občas zapomenu dýchat. Jsi tak překrásná, úžasná, laskavá……. dáváš mi tolik a ani to nevíš. I v těch nejhorších chvílích v práci, když už se všemi ztrácím trpělivost a jsem na hranici nepříčetnosti, stačí, abych vytočila tvoje číslo a slyšela tvůj překrásný hlas, a najednou je všechno zase v pořádku. Stačí jediný tvůj dotek, abych zapomněla na všechno tu hrůzu, na kterou ve své práci narážím. Stačí, abys přiložila svoje rty na ty moje, abych ztratila pojem o tom, kdo jsem a kdo je s námi v místnosti, protože jediné, co jsem schopná vnímat, jsi ty. Strašně moc tě miluju, Spence," dokončí Ashley a mě po tváří stékají slzy štěstí.

Jak jsem si ji jenom zasloužila?

Nežně mě políbí a setře mi slzy z tváří.

"Šťastné výročí, miláčku," řekne a podává mi menší krabičku úhledně zabalenou ve zlatém papíru.

Pomalu jí rozbalím a poté, co ji otevřu, se mi zastaví dech.

Uvnitř je klíč.

A pokud se nepletu, tak tohle musí znamenat jenom jediné….

"Já vím, že někomu to může přijít brzo, ale já nechci strávit už ani jednu noc bez tebe, Spence. Chci se probouzet vedle tebe každé ráno a usínat s tebou v náručí každičkou noc. Nechci, abys na mě musela čekat v dešti na schodech, protože nechceš rušit Li. Chci přijít z práce domů a najít tě ve své ložnici….... ve své posteli….... v naší posteli..…. pokud budeš chtít? Přestěhuješ se ke mně?" dokončí Ashley s nadějí v hlase.

No, to je opravdu těžká otázka.

Chci se přestěhovat k Ashley a strávit každičkou noc v jejím náručí?

Sakra jo!

"Není nic, co bych si přála víc než s tebou bydlet a usínat v tvém náručí každou noc, Ash," řeknu jí tiše.

Ashley se na mě usměje svým neodolatelným úsměvem a přitáhne si mě blíž pro sladký polibek, který se rychle vystupňuje v polibek plný vášně, touhy a lásky. Zasténám, když mě Ashley zvedne do svého náručí a pomalu odnáší ke stolu, zatímco mě pořád líbá.

Posadí mě na židli a s velkým úsměvem na tváři mi věnuje ještě jeden něžný polibek předtím než mi zasune židli a prostírá první chod naší večeře.

Navzájem se krmíme různými druhy jídla, které kvůli mé né příliš dokonalé práci s čínskými hůlkami končí většinou na zemi než v ústech Ashley.

Když dojíme, Ashley mě vede za ruku k její velké výřivce, která je obklopená svíčkami.

Zastavíme se nakraji výřivky. Ashley si mě přitáhne do náručí a políbí mě tak něžně a tak sladce, až se mi zatočí hlava. Její rty pomalu přejíždí po těch mých, a když mi z úst uteče tichý sten, využije její talentovaný jazyk příležitosti a začne svůj erotický tanec s tím mým.

Když už mi dochází vzduch a musím se zcela nedobrovolně odtáhnout, sjede Ashley svými rty pomalu přes můj krk až ke klíční kosti. Saje přitom a dráždí moji kůži a já mám co dělat, abych zůstala stát na nohou.

Její ruce pomalu vyjedou k mému rameni a uchopí mezi prsty ramínka mých šatů. Hluboce se mi zadívá do očí, zatímco mi sundává ramínka dolů. Přitáhne si mě o něco blíž, aby se mohla natáhnout dozadu a rozepnout mi malý zip na zádech.

Zvuk zipu, který pomalu sjíždí dolů mě mučí stejně jako ústa Ashley, která mi nyní laskají můj ušní lalůček.

Když konečně dojede jezdec zipu na konec a moje šaty sjedou na zem, zůstanu stát před Ashley jenom v červeném spodním prádle.

No co?

Chtěla jsem ladit.

No dobře, přiznávám.

Chtěla jsem zároveň přivést Ashley k nepříčetnosti.

Když Ashley spatří, co mám na sobě, její oči úplně zčernají vášní a mnou projede vlna touhy a nedočkavosti.

Podívá se mi do očí a zřejmě pozná, co jsem měla na mysli, když jsem si tohle prádlo oblékala.

Mírně se usměje a znovu ke mně přistoupí, šáhne znovu dozadu a jednou talentovanou rukou mi rozepne podprsenku. Celou tu dobu, co mi ji sundává, se mi dívá do očí, a říct, že jsem extrémně vzrušená, je nedorozumění.

Když skončí i podprsenka na zemi hned vedle mých šatů, přitáhne si mě Ashley pro hladový polibek. Její jazyk si neúprosně dělá cestu do mých úst a dává jasně vědět, kdo je pánem.

Ashley pomalu sjíždí svými rty dolů až na mou hruď, kde její rty na nic nečekají a okamžitě se přisají na moji pravou bradavku. Její zuby se připojí do hry a mírně mě kousnou. Tělem mi projede další vlna touhy a myslím, že moje kalhotky jsou totálně zničené.

Její rty okamžitě konejší kousnuté místo, zatímco mi pravou rukou hladí a laská druhou bradavku.

Myslím si, že už opravdu moc dlouhou nevydržím stát, a Ashley to zřejmě také vytuší. Sjíždí po mém těla dolů a přitom laská svými rty celou moji hruď a bříško.

Zastaví se, když dojde k okraji mých kalhotek. Podívá se na mě nahoru se svým rošťáckým úsměvem a chytí lem mých kalhotek mezi svoje zuby a pomalu táhne dolů.

Panebože.

Myslím, že jsem ještě nikdy neviděla nic víc sexy.

"Ashley…….. prosím……," zaškemrám a z mého hlasu je poznat, jak moc ji potřebuju.

Ashley jenom kývne a pomůže mi vystoupit z mých kalhotek a poté je hodí za sebe. Začne se rychle svlékat, a než si stačím užít tuhle podívanou, stojí přede mnou v celé své kráse.

Něžně mě políbí a poté se skloní a vezme mě do náručí a pomalu se mnou sestupuje do výřivky.

Hned jakmile mě Ashley usadí, se ke mně nakloní a políbí mě hluboce a láskyplně.

Přijde mi jakoby jsme se spolu měly milovat poprvé. Je tak něžná, její ruce bloudí po mém těle a já občas zapomínám dýchat.

Chci ji tak moc až se z toho třesu.

Ashley začíná svoje polibky pomalu posouvat níž po mém těle. Její talentované ruce mě hladí a laskají snad všude.

Nemůžu to už vydržet, sténám její jméno a prosím ji, aby mě už víc nemučila. Je mi jedno, kdo mě může slyšet, jsem už tak blízko, že i kdyby stála moje máma za dveřmi, było by mi to úplně fuk.

Potřebuju ji cítít v sobě.

"Ashley…… prosím…….. potřebuju tě….," prosím ji.

Tentokrát se nade mnou slituje a sjede rukou dolů. Když do mě její dva prsty konečně vstoupí, vykřiknu její jméno štěstím.

Moje boky se nekotrolovatelně pohybují v ďábelském rytmu a netrvá to dlouho a moje tělo se začne třást silou mého orgasmu. Ashley ale nazastavuje, ba naopak. Přidá ještě třetí prst, zatímco mi palcem škádlí klitoris.

Sotva se stihnu vrátit na zem ze svého prvního orgasmu, projede mnou obrovskou silou druhý ještě větší a já před sebou najednou uvidím hvězdičky.

Když znovu nabydu vědomí, ležím v náručí Ashley, která můj obličej polévá nežnými polibky.

"Miluju tě, Spencer Carlinová," zašeptá.

"Miluju tě, Ashley Daviesová," odpovím a sladce ji políbím.

Hned jakmile se mi vrátí cit v nohou, jí hodlám dokázat jak moc. Dnes večer nás spánek rozhodně nečeká.

Ummmmm...

Už se nemůžu dočkat našeho dalšího výročí a společného života.