High Confidentiality

Napsala: CrazyGirl

21

"Neboj, Spence, to zvládneš, je to fakt jednoduché," říká Ashley, zatímco mi zavazuje brusle.

"Tobě se to říká, jenže já jsem na sporty fakt levá. Nejspíš si zlomím nohu nebo ruku. Jediný sport, který mi jde, je lyžování a to jenom proto, že už od mých sedmi let jezdíme každý rok s rodinou na hory."

"Jak už jsem říkala, já nedopustím, aby se ti něco stalo. Budu tě pořád držet za ruku a až ti to trochu půjde, budu pořád blízko, kdybys náhodou měla spadnout."

"No, tak to abys mě radši držela celou dobu."

"S tím rozhodně nebudu mít problém," usměje se na mě a pak si rychle nazuje svoje brusle.

"Tak pojď, jdem na to" řekne, postaví se přede mě a pomalu mě zvedá nahoru.

"Jen pomalu, ano?" postaví se za mě a začne mě pomalu učit.

No, není to tak strašné, jak jsem si původně myslela.

Zvlášť, když mě Ashley celou tu dobu při učení drží za ruku a v takovém polo objetí, přičemž mi šeptá do ucha slova povzbuzení pokaždé, když se mi podaří to vyrovnat a nerozplácnout se na zemi.

Už mě učí skoro dvě hodiny a zatím jsem ani jednou nespadla.

"Jde ti to skvěle, broučku." Nemůžu si pomoct, ale pokaždé, když mi tak řekne, se mi rozbuší srdce jako zběsilé.

"Dojedeme támhle k té lavičce a na chvíli si odpočneme, co říkáš?"

"Oh, díky bohu." Tomu se zasměje.

Když konečně sedíme, Ashley se zvedne a jede nám pro zmrzlinu, kterou prodávají naproti.

Jezdí naprosto sebevědomě.

Jako by jí tahle dráha přímo patřila.

Sleduju ji jak platí a říká něco tomu starému prodavači, který jí podává naše zmrziliny. Oba dva se něčemu usmějí a poté Ashley zamíří zpátky ke mně.

Do cesty se jí připletou nějací dva kluci a Ashley musí rychle uhnout do prava, jinak by ji nejspíš smetli.

Jen se za nimi otočí a zakroutí mírně hlavou a jede dál.

Být to já, tak skončím s hlavou v betonu a ječím po nich slova, za které by mě moje máma asi moc nepochválila.

Ale Ashley ne.

Ashley ke mě jede svou sebevědomou jízdou a při cestě jí svojí zmrzlinu…… a vypadá přitom naprosto k sežrání.

Ach jo.

Škoda, že jsem na veřejném místě.

Za chvíli je u mě a podává mi mou vanilkou zmrzlinu. Sama má pistáciovou.

Teď mi dojde, že toho o Ashley nevím až tak moc, je pořád taková tajemná, i když to asi nedělá schválně.

Ale stejně bych o ní chtěla vědět každičkou maličkost.

"Děje se něco, Spence?"

"Ne nic, jen mě tak napadá, že jsem ani nevěděla, že máš ráda pistáciovou zmrzlinu. Vlastně toho o tobě moc nevím, zatímco ty víš snad úplně všechno."

"To přece není pravda. Možná nevíš, že mám ráda pistáciovou zmrzlinu, ale to nic neznamená. Je to jenom maličkost. Na takové maličkosti budeme ještě nějakou chvíli narážet," všimne si, že mám pořád smutný výraz. "Opravdu tě to trápí?" zeptá se

"Ano trápí, protože bych o tobě chtěla vědět všechno," zrudnu a trochu sklopím hlavu.

Ashley mi jemně zdvihne bradu a zadívá se mi do očí.

"Tak se ptej, řeknu ti, co budeš chtít."

"Dobře…………. uhm……. takže tvoje oblíbená zmrzlina je pistáciová?"

Kývne.

"A co oblíbené jídlo?"

"Mám ráda čínu, ale tu pravou, ne tu, co dostaneš v normální restauraci."

"Oblíbený film a herečka?"

"Um, to bude těžší, protože nemám vyloženě jeden oblíbený film. Mám ráda filmy od Marvelu a oblíbená herečka? Moje sestra samozřejmě."

"To byla trochu výmluvná odpovědět, ale dobře. A co dělá tvoje máma?"

"Je podnikatelka. Táta byl právník."

Při vzpomínce na otce jí oči mírně zčernají. Snažím se odvést pozornost na něco jiného.

"Je nějaký sport, který ti nejde, nebo jsi nikdy nedělala?"

"Sport je moje vášeň. Hlavně ten adrenalinový, to je taky jeden z důvodů, proč jsem agentka. V mojí práci si ho užiju až až. Skákaní padákem, snowboarding, jízda na motorce nebo ve vodním člunu, potápění, boj z blízka, nebo závodění. Všechno tohle je prostě mojí součástí."

"A co bylo hlavní důvod, proč ses stala agentkou?" zeptám se zvědavá na odpověď.

Znovu zvážní a na chvíli se zadívá do dálky, potom se ke mně zpátky otočí.

"Smrt mého otce."

No nejsem já pitomá kráva? Ze všech otázek, na které jsem se jí mohla zeptat, se zeptám zrovna na tohle!

"Promiň, já… nechtěla jsem přivést zpátky špatné vzpomínky," rychle se omlouvám.

"Ne, to nevadí. Měla bys to vědět. Není důvod, proč to tajit. Můj táta byl zavražděn, protože nepatřil k těm, kteří se dají podplatit a šel tvrdě po těch, kteří porušovali zákon. To mu bylo taky osudné."

"Moc mě to mrzí."

"To je v pořádku. Jeho smrt mi taky trochu otevřela oči a pomohla mi si uvědomit, co vlastně v životě chci dělat. I když tohle moje rozhodnutí moje máma dodneška nechce přijmout, podle ní bych měla být jako ona a ne se pořád honit bůh ví kde."

"Jo, to znám. Máma ze mě chtěla mít doktorku, jako je ona, ale já jsem se nedala. Odjakživa jsem chtěla pracovat s dětmi a díky tátově podpoře jsem to mohla realizovat."

"To je dobře. Jsi báječná učitelka," řekne a dá mi malý sladký polibek.

"Děkuju," řeknu, když se odtáhneme.

Teď nebo nikdy.

"Um….Ash…když jsme u té rodiny…" odmlčím se

"Ano?"

"Víš já… chtěla bych se na něco zeptat…….. ale nemusíš mi odpovídat hned….. můžeš si to rozmyslet, protože je ještě celkem dost času takže…" začnu blábolit, načež jsem hrubě přerušena, když mě Ashley chytí za krk a vlepí mi pusu, po které se mi mírně protočí panenky.

Řekla jsem hrubě?

Myslela jsem šťastně.

"Zbožňuju, když začneš blábolit," řekne a usmívá se na mě.

"Um… kde jsem to byla?" zeptám se přihlouple

"Chtěla ses mě na něco zeptat," pomůže mi

"Oh, jo um…"

"No tak, Spence, už to vyklop."

"Nechtěla bys se mnou jít na oslavu tátových narozenin tento pátek?" vyhrknu rychle a nejsem si tak docela jistá, jestli mi rozuměla.

"Bude mi potěšením," usmívá se na mě.

"Opravdu?" vyjeknu

"Opravdu," řekne a dá mi další tentokrát malou pusu.

"Už jsem o těch vašich oslavách slyšela tolik, že se nemůžu dočkat až na vlastní oči uvidím, jak to probíhá. A hlavně chci být u toho už jen z toho důvodu, abych se mohla ujistit, že tě nebude otravovat žádný pitomec, kterého přivede tvoje matka. Jsi teď moje a nikdo jiný na tebe nevztáhne ruku,." mírně zavrčí na konci.

Žárlivá Ashley?

Taju jako moje zmrzlina.

Hladově jí políbím.

"Ale musím tě varovat…." řeknu když se od ní odtrhnu "…moje máma tě bude vyslýchat a moc příjemné na tebe určitě taky nebude. Pořád se nechce vzdát té představy, že se jednoho dne vzbudím a to, že jsem na holky´, si rozmyslím."

"Neboj, Spence, já jsem na výslechy zvyklá. Navíc, tvoje máma mě jen tak neodradí. Mám totiž takový pocit, že její dcera je moje druhá polovička," řekne a mě se na chvilku zastaví srdce.

Opravdu řekla to, co si myslím?

"A teď pojď, čeká tě další lekce," pronese a v mém pořád radostně šokovaném stavu mě vytahuje zpátky na nohy.

No není dneska krásný den?

22

Dneska je den D.

Táta má narozeniny.

Nemůžu uvěřit, jak rychle tenhle týden utekl.

Každý den jsme strávily s Ashley společně.

A skoro každičkou noc.

Nemůžeme se sebe navzájem nabažit. Jsem zamilovaná až po uši, a i když jsme si tohle ještě neřekly, myslím, že i Ashley cítí to samé.

Každý den je prostě úžasný.

Zatím trávíme všechny večery u mě doma, protože Ashley rekonstruuje dům, ale prý to bude trvat už jen pár dní a rekonstrukce bude hotová.

Nemůžu se dočkat až uvidím, kde bydlí........ a hlavně kde spí!

Jsem právě u nás doma, musela jsem přijet dřív, abych mámě pomohla s přípravami, takže Ashley přijede později sama.

Šíleně mi chybí!

Během těch tří hodin, co jsem tu, jsem už od mámy vyslechla, jak se na dnešek těší a koho všechno pozvala a samozřejmě mezi pozvanými je i její kolega Bill. Úžasný právník, který pracuje pro nemocnici a kterého prostě musím poznat (podle mámy).

Nehodlám se s ní na toto téma ani hádat.

Budu tu mít Ashley, o čemž jsem rodinu informovala hned ten den, kdy mi Ashley řekla, že přijde.

Máma na to nereagovala.

Zeptala se mě jenom, co dělá, aby zjistila, jestli ji neživím stejně jako svou předešlou přítelkyni.

Musela jsem napočítat do deseti, abych na ni nevylítla, když nechtěla slyšet nic o tom, jaká je Ashley úžasná a pozorná.

Ale nevadí.

Táta byl rád a Glen se nemůže dočkat, až se s ní seznámí. Nemůžu říct, že nejsem jeho nadšením trošku nervózní. Glen umí být trochu…. no jak to popsat… je to prostě Glen! Jen doufám, že neřekne nebo neudělá něco, co mě před Ashley znemožní nebo zahanbí.

Áááá, královna dohazovačka je tu.

"Spencer, měla by ses jít převléct. Hosté tu budou každou chvíli."

"Mami, tohle je to, co budu mít dneska na sobě. Viděla jsi mě snad, že bych si přinesla něco jiného?" řeknu mírně podrážděně.

Co je na mé sukni a halence tak špatného?

"Oh, no dobře…. Bill říkal, že se velice těší až se s tebou seznámí," mrkne na mě.

Pff… můžu být snad víc znechucená?

"No, těšit se může, ale pokud jsi zapomněla, drahá máti, budu tu mít dneska svoje vlastní rande. Ashley, pamatuješ? Mojí přítelkyni, které by se to moc zamlouvat nemuselo…?"

"No jistě, tvoje přítelkyně… cože to vlastně dělá?"

To bude v klidu, Spence.

Počítej do desíti.

"Je agentka," řeknu po chvíli.

"Aha……. to je divné povolání pro ženu. Já si myslím, že takovou práci by měli dělat pouze muži. Ženy by měly vypadat žensky a ne jako napůl chlapi v touze se jim vyrovnat."

To neřekla…

Ne….

Právě neurazila Ashley přímo přede mnou, aniž by ji předtím poznala…

"Pro tvou informaci, mami, Ashley vypadá žensky víc než kterákoliv jiná. A rozhodně se nepodobá muži! Takže mi udělej laskavost a přestaň ji urážet ještě předtím, než jsi jí vůbec poznala, ano?" mírně zavrčím, což ji vyvede z míry.

Ještě mě nikdy takhle neviděla.

Co na to říct?

Jsem do Ashley blázen a nikdo jí urážet nebude, ani moje vlastní matka.

"Dobře, není třeba se hned rozčilovat, zlato. Oh, vidím že první hosté už jsou tady. Jdu je přivítat," raději rychle zmizí.

No, tohle bude zajímavý večer…

Už jsou tu všichni............. kromě Ashley.

Celá rodina a nejbližší přátelé.

Plus Bill samozřejmě.

Hned podle prvního setkání a způsobu, jakým si mě oplzle změřil od hlavy až k patě, bych řekla, že bude úplně stejný úchyl, jako ten poslední. Ale i tak je mi to jedno, protože dneska mám někoho, kdo se o něj postará, pokud bude potřeba.

Pokud teda přijde.

I když je pravda, že Ashley má ještě pět minut.

A jak ji znám, bude tu přesně.

"Tak kdepak máš tu svou brutální Nikitu?" kření se na mě Glen.

"Neboj se, bude tu do pěti minut. A není to žádná brutální Nikita," odpovím.

"Jen se nerozčiluj, sestřičko, není třeba se zlobit na svého velkého brášku. Já na rozdíl od mámy se opravdu těším potkat tu, která tě dělá tak šťastnou."

Na to se můžu jen usmát.

"Myslím to vážně, Spence, byl bych slepý, kdybych si nevšiml, jak poslední dobou přímo záříš. Jsem rád, že jsi konečně našla někoho, kdo tě jen nevysává a naopak tě, jak ty říkáš, nosí na rukou."

"Děkuju. To pro mě opravdu hodně znamená, Glene."

"Není zač. Pojď sem."

Obejme mě a pak už společně vyhlížíme ven a čekáme příjezd té, která mi ukradla srdce a už nevrátila zpět.

Čekáme jenom chvíli, když v dálce konečně vidím její auto.

Už jen z toho pohledu mi poskočí srdce.

Ashley.

"Sakra, to je tvoje holka? Cože jsi říkala, že dělá, že si může dovolit Martina?" zeptá se obdivně.

Já ho ale moc nevnímám, běžím rychle ven, abych Ashley přivítala a Glen mě následuje.

Za chvíli už je Ashley před naším domem a vystupuje z auta.

Glenovi při pohledu na Ashley spadne brada.

Myslím, že slintá.

Fuj.

No, ale nemůžu mu to mít za zlé. Já byla tak trochu v podobné situaci, když jsem ji viděla poprvé. A popravdě řečeno, jsem v ní skoro pokaždé, když ji vidím, jen jsem se naučila ovládat alespoň to slintání.

Má na sobě červenou košili s krátkým rukávem a černé kalhoty, které byly snad udělané přesně pro ni. Vlasy má rozpuštěné.

Vypadá nádherně.

Dojde ke mně, vezme mě do náručí a dá mi polibek na přivítanou, který samozřejmě hned prohloubím.

Tak moc mi chyběla.

Po chvíli se odtáhne a já mám co dělat, abych se nerozbrečela z té ztráty kontaktu s jejími úžasnými rty.

"Ahoj broučku," usměje se na mě, když mě pustí, ale pořád zůstává blízko.

"Ahoj," řeknu pořád omámená z našeho polibku.

Najednou se podívá za mě a mírně pozvedne obočí. To mě probudí a já se taky otočím.

Stojí tam Glen a pořád zírá s pusou dokořán.

"Toho si nevšímej, to je jenom můj brácha Glen. Normálně nemá takhle velkou pusu, ale nemůžeš se mu divit. Vypadáš nádherně."

"Děkuju. Tobě to taky moc sluší...… a moc mě těší, Glene," mrkne na něj Ashley, což ho konečně probere.

"Um… ahoj…." zamává jako idiot a já se držím jen tak tak, abych nevyprskla smíchy.

Ashley se vrátí k autu a vytáhne z něj podlouhlou krabičku a dvě kytice, tu s tulipány mi podává.

"Pro moji slečnu."

"Děkuju, to jsi nemusela, Ash," zrudnu.

"To si piš, že musela."

"Um… připravená?"

"Jako nikdy," usměje se

Vedu jí do domu za ruku a v okně si všimnu mámy, která to celé samozřejmě sledovala.

Glen se za námi potácí ještě pořád s tupým výrazem na tváři.

No, to bude dneska večer…

23

Máme za sebou mírně nepříjemné uvítání s mou mámou (ani kytice růží nepomohla), které proběhlo zhruba v tom stylu, že se s Ashley pozdravila, změřila ji od hlavy až k patě a poté odešla s tím, že se musí jít podívat na jídlo.

Milé, že?

Ashley si z toho ale nic nedělá, nebo to tak aspoň vypadá.

Vždycky je těžké poznat, co si myslí.

Umí to skvěle skrývat.

Právě se vítá s mým tátou, který je Ashley unešený.

"Moc rád vás konečně poznávám, Ashley. Už jsem o toho o vás tolik slyšel!"

"Potěšení je na mé straně, pane Carline. To já jsem byla nedočkavá se s vámi seznámit poté, co jsem od Spencer slyšela, jaký jste báječný člověk. A tady jsem si dovolila vám něco přinést," řekne a podává mu tu podlouhlou krabici.

"Oh, to jste vážně nemusela, Ashley."

"To byla maličkost. Jen doufám, že se bude líbit."

Táta roztrhne papír a otevře dřevěnou krabici, ve které je dlouhý samurajský meč.

No, teď spadla brada dalšímu Carlinovi.

Jednou jsem Ashley vyprávěla, jak je můj táta posedlý starou Čínou a samuraji a jak je jeho velké přání mít jednou pravý samurajský meč. Nevěřím, že si to pamatuje a co víc, že si našla chvíli čas a vynaložila úsilí získat něco takového jen, aby mému tátovi udělala radost.

Není moje přítelkyně úžasná?

"Och můj bože, Ashley…. to jste opravdu nemusela…. to vás muselo stát spoustu peněz, vždyť je to pravý samurajský meč dokonce i s jejich vyrytými symboly na rukojeti," řekne ohromeně táta.

V této chvíli jsem už obklopeni všemi hosty a i máma se k nám připojila.

"To byla opravdu maličkost. Sama pár těchto mečů vlastním a dobře se znám s mužem, který je vyrábí, a poté, co mi Spence řekla, že je váš sen mít takový meč, nemohla jsem si pomoct. Jen buďte opatrný, je velice ostrý."

Táta ho rychle ukládá zpět do obalu a zatímco máma oznamuje, že večeře bude za deset minut, táta se k Ashley znovu obrátí.

"Ani nevíte, jakou radost jste mi právě udělala. Mockrát vám děkuju," řekne a Ashley obejme, ta vypadá chvíli překvapeně, ale poté mu jeho objetí oplácí.

"A tobě taky děkuju drahoušku," řekne a i mě si vezme do náručí.

"Mně? Mně přece nemáš zač, to všechno Ashley, já jsem až do teď nevěděla, že ho pro tebe má."

"Ještě jedou děkuju, Ashley," znovu se na ni usmívá táta.

"Není zač."

Beru si Ashley stranou a hned, co jsme trochu od ostatních, si ji přitáhnu pro polibek, do kterého se snažím dát všechny emoce, které právě cítím.

"Wow… za co to bylo, Spence?" zeptá se Ashley, když se po chvíli odtrhneme.

"Za to, jak jsi úžasná zlato, a za to, jak jsi právě dala mému otci ten nejlepší dárek, jaký jsi mohla," řeknu a znovu ji políbím.

Poté, co se odtáhnu, se na sebe usmíváme jako dva pitomci, když v tom nás přeruší Bill.

Idiot.

"Ano…?" zeptá se Ashley, když jen tak stojí a hloupě na nás zírá a asi i trochu slintá.

Fuj.

"Jen jsem vám chtěl říct, že se bude podávat večeře," řekne a znovu si nás obě s hloupým výrazem změří.

V té chvíli Ashley dojde, kdo to je a okamžitě se jí její pobavení z jeho tupého výrazu vytratí z tváře.

"Hej, ještě jednou si moji přítelkyni změříš tím svým oplzlým výrazem a já ti ty tvoje oči osobně vydloubnu s tím mečem, co jsem právě darovala panu Carlinovi," zavrčí.

Bill na ni vykulí oči a zrudne.

"Cože… já si ji neměřil… chci říct… já…"

"Radím ti, abys se od Spencer držel dál, nebo s tebou prohodím dveře."

"Jo? A jak by to holka jako ty chtěla udělat?" vrátí se mu sebevědomí.

"Umím zabít člověka šedesáti čtyřmi různými způsoby holýma rukama. Věř mi, že to je maličkost," řekne mu sladce, načež Bill viditelně ztratí barvu a rychle od nás uteče.

Vyprsknu smíchy.

To byla klasika.

"Zbožňuju, když se chováš teritoriálně!" směju se.

"Nesměj se mi, Spence, přece nenechám toho úchyla, aby tě okukoval! Stačil mi jeden pohled, abych věděla, co je zač. Tohle byl navíc jeden z hlavních důvodů, proč jsem tady, žádný chlap tě přece nebude očumovat!"

"Samozřejmě, broučku, vždyť víš, že jsem jenom tvoje," snažím se přitulit.

"To bych ti taky radila," řekne a přitáhne si mě pro rychlou pusu a pak už míříme do jídelny.

Po cestě mi něco dojde.

"Ty opravdu umíš zabít člověka holýma rukama tolika způsoby?"

Tomu se jen zasměje a kývne.

Normálně by mě to u člověka asi zastrašilo, ale u Ashley?

Totálně sexy.

Když dojdeme do jídelny, zbudou už jen dvě místa. Jedno je vedle Glena a to druhé je samozřejmě úplnou náhodou vedle Billa.

Hádejte, který mi moje máma určila?

Správně.

Vedle Billa.

Bill se podívá na to volné místo a pak na Ashley, která po něm hodí pohled a on se okamžitě zvedne.

"P-proč si nesednete sem? J-já si můžu sednout vedle Glena?" navrhne a rychle obchází stůl.

Mámě se samozřejmě vývoj událostí moc nelíbí.

"Ale to přece nemusíš, Bille, Ashley by si přece klidně sedla ke Glenovi…"

"Ne, ne, přece by měli sedět spolu… takže… já…. jo."

Zasmála bych se, kdybych se nebála máminy reakce.

"To je od tebe vážně milé, Bille, děkuju. Večeře vypadá skvěle, paní Carlinová," řekne Ashley, když si sedneme.

"Děkuju," řekne máma neochotně. "Tak dobrou chuť."

Večeře probíhá v celku v klidu. Táta je v nejlepší náladě, je pořád unešený tím mečem od Ashley. I na mámě je vidět, že má radost z jeho nadšení.

U desertu začne mnou obávaný výslech.

"Spencer říkala, že pracujete jako agentka, Ashley?" zeptá se máma, i když dobře zná odpověď, Bill na toto téma viditelně zbledne v obličeji.

"Ano, to jsem." odpoví Ashley.

"To je velice zajímavé povolání pro ženu, nemyslíte si? Podle mě by ženy takovéto povolání neměly dělat. Je to spíš práce mužů, vždyť žena nemá zdaleka tak velkou sílu jako muž."

"Neurazte se, paní Carlinová, ale s tím nemůžu souhlasit. Mnoho žen je agentkami a nejsou o nic míň lepší ve své práci nežli muži, ba naopak. Ve větším množství situací je býti ženou naopak výhoda nežli prohra. Například, muž s postavou, jakou má třeba Glen, bude pro některé gangstery daleko nápadnější nežli někdo jako já. A pokud se jedná o sílu, divila byste, co žena dokáže."

"Umíte nějaké bojové umění, Ashley?" zeptá se táta zaujatě.

"Ano, umím."

"A které?"

"Především je to kung-fu, ale mám i černý pás v karate a tea kwan do."

"Tak to je nářez. Spencer, tak tady jsi totálně zabodovala. Tvoje přítelkyně je hotovej Jackie Chan!"

To byl Glen samozřejmě, Ashley se tomu jen usměje.

"Um… to je zajímavé, a co jste studovala Ashley? Zřejmě nějakou policejní akademii, že?" zasměje se máma a snaží se Ashley schodit, ale následující odpověď jí její úsměv sebere.

"Ne, vlastně jsem vystudovala ekonomii a práva na Harvardu, až zhruba rok poté, co jsem dostudovala, jsem se zapsala do kurzu pro zvláštní jednotky."

"Takže vy jste studovala na Harvardu? To musíte být velmi chytrá a ještě navíc takové obory... vidím, že si moje dcera uměla velmi dobře vybrat," řekne táta.

"A umí deseti jazyky," přihodím.

No co?

Jsem na ni zkrátka pyšná!

"Opravdu?" zeptá se překvapeně táta.

"Spencer přehání. Plynule mluvím jen šesti. Ty zbylé čtyři nejsou tak dobré."

"Jenom šesti? Zlato, neblázni, i to je úžasné. Já neumím ani jeden!"

Na to Ashley mírně zčervená. Je to poprvé, co jsem jí tak řekla před rodiči a rudá barva teď krášlí i moje tváře.

"Spencer má pravdu, Ashley. Je to velmi působivé," řekne znovu obdivně táta.

"No, ano, ale mě by spíš zajímalo, proč někdo s takovým vzděláním se rozhodne stát agentkou? Co vás k tomu proboha vedlo?" zeptá se máma.

A sakra!

Úplné jsem zapomněla se rodičům zmínit o smrti Ashleyina otce!

Nejsem to ale nána?!

Teď když máma zjistí, že má Ashley nějakou slabinu, začne do ní rýpat dokud se všechno nedoví…

Co teď?!

24

Uběhne zhruba pět sekund, ale mě to přijde jako hodina.

Proč?

Panikařím!

Jak jsem mohla být tak hloupá a dostat Ashley do takovéhle situace!

Máma se v ní bude rýpat, dokud se všechno nedoví, a když si vzpomenu na ten smutný výraz, který měla Ashley, když mi říkala o smrti svého otce, nejradši bych se šla oběsit!

Jsem strašná kráva!

Proč se mnou vlastně Ashley je?

Vůbec si ji nezasloužím.

Nedokážu ji ani ochránit před svou rýpavou matkou!

Ashley si zřejmě všimla mého pohledu a konejšivě mi mírně stiskla ruku pod stolem, aby mi naznačila, že je všechno v pořádku.

"Věřte mi, že jsem měla dobrý důvod si vybrat zrovna toto povolání. Navíc už od dětství jsem milovala všechny adrenalinové sporty a rychlost. Bojové umění pro mě byly také velmi známá písnička. A tohle povolání mi umožňuje dělat naprosto vše, co mám nejradši a ještě mi za to platí."

Snaží se Ashley odvést pozornost od hlavního důvodu, ale u mojí mámy je to zbytečné.

"A co bylo tedy tím hlavním důvodem?"

A je to tu!

Neříkala jsem to?

Ashley se mírně nadechne a poté otočí hlavu směrem k mámě.

"Smrt mého otce. Zabili, ho protože si vážil zákona a jako právník nechtěl, aby ti zlí vyvázli bez trestu."

Je vidět, že tuhle odpověď máma nečekala.

A ani zbytek stolu.

"Je nám velmi líto smrti vašeho otce, Ashley," řekne táta, na což Ashley kývne.

"Děkuju."

"A ty jsi je chytila? Ty co ho zabili?" vyhrkne Glen, než stačí vůbec přemýšlet nad svou otázkou.

Nejradši bych ho teď uškrtila.

"Ano, chytila. Hned poté, co jsem se dostala do své jednotky, jsem šla po těch, co ho zabili a jejich přisluhovačích. Trvalo to sice déle, než jsem si původně myslela, ale nakonec jsem chytila všechny. Od nejnižších společníků po hlavního bosse," řekne Ashley a oči jí mírně zčernají.

Tohle se děje jedině když je plná hněvu........ nebo rozkoše, ale to sem netahejme…

"Páni, si jako nějaká komiksová hrdinka!" vychrlí zase Glen, čemuž se všichni zasmějeme.

"Díky, ale to si nemyslím," usměje se na něj Ashley.

Tentokrát ji vezmu za ruku já a věnuju jí úsměv, který mi okamžitě oplatí.

"Oh… um…. i tak si myslím, že tohle povolání zkrátka není pro ženu… když se na vás podívám.....a to se neurazte, Ashley, ale jste taková drobná a štíhlá... zkrátka si nemyslím, že máte pro takovou práci dost síly, někdo jako je Glen by vás klidně mohl vážně zranit," řekne znovu pochybovačně máma.

Ashley se tomu zhluboka zasměje.

"Omlouvám se, ale a to se neuraz zase ty, Glene, ale někdo jako jsi ty, by nevydržel ani pět sekund."

"To je výzva?" nadzvedne pobaveně obočí Glen.

Než stačí Ashley něco říct, tak jí do toho skočím.

"Tak to ne. Žádné rvačky, Ash. Dneska už máš volno a i když mě Glen někdy neskutečně otravuje, tak ho mám ráda a nechci se dívat, jak ho zlomíš na dvě polovičky," řeknu s usměvem.

"Taky tě mám rád, Spence," řekne sarkasticky Glen "A vůbec, já bych to náhodou klidně zvládl."

"Nechci tě shazovat, Glene, ale proti Ash nemáš nejmenší šanci. Copak jsi neposlouchal, když říkala, co všechno za bojové umění umí?"

Na to se mi už nedostane odpovědi.

"A proč jste si vlastně vybrala právě kung-fu, Ashley?" zajímá se táta.

"No, vlastně jsem ho měla tak nějak pořád na očích. Můj táta měl velmi dobrého známého, který žije v Číně a tímto uměním se zabývá, velice často jsme ho navštěvovali. Kung-fu mě zaujalo už jako malou a tak jsem se zapsala na kurz a už jsem u něj zůstala."

"To je zajímavé, předpokládám že jedním z jazyků, který ovládáte, je čínština, že? Je to prý jeden z nejtěžších jazyků."

"Mně se nezdá tak složitý. Trávila jsem skoro každé prázdniny v Číně od svých třinácti let a po dokončení školy jsem žila zhruba rok v Tibetu, za tu dobu by se ho zvládl naučit snad každý."

Tak to jsem nevěděla.

Ashley v Tibetu?

"Vy jste žila v Tibetu?"

"Ano, žije tam další náš dobrý rodinný přítel."

"Vy jste plná překvapení, Ashley."

"To mi povídej, tati, pořád se o ní dovídám něco nového."

"Pořád lepší, než kdyby ses se mnou nudila, Spence," mrkne na mě Ashley a obdaří mě šibalským úsměvem.

A hádejte co?

Opět zrudnu.

Máma nevypadá moc pobaveně, ale toho si nevšímám.

Mám oči jen pro Ashley.

Následuje normální konverzace, při které nás Ashley všechny baví. Myslím, že jsem se ještě nikdy na žádné rodinné oslavě nenasmála tolik, co dneska.

Bill se už o nic nepokouší a po tom, co tady slyšel, by byl blázen, kdyby vůbec. Ba naopak, vypadá to spíš, že i jeho Ashley okouzlila. No, kdo by se mu divil, že?

Jediný, kdo si pořád drží odstup, je máma.

Ale to se čekalo, takže žádné překvapení.

A my o vlku.

Výslech pokračuje.

"Ashley...... Spencer mi říkala, že bydlíte někde za městem?"

"No, ne za městem, ale na kraji města. Právě provádím nějaké rekonstrukce."

"Nemůžu se dočkat, až tvůj dům uvidím," vpadnu do toho a hned jak to řeknu, mi dojde ta obrovská chyba, kterou jsem právě udělala.

"Ty jsi ho ještě neviděla?" zeptá se šokovaně máma.

A je to tu zas.

"Um… no vlastně ne. Když jsme spolu s Ashley začaly chodit, měla na starosti svého synovce, takže jsem u ní nezůstávala a poté, co je Alex zpátky u Kyly, začala rekonstrukce."

"Um........ zajímavé," řekne máma a mně je jasné, kam tohle směřuje.

Myslí si, že mě Ashley tahá za nos a že vlastně nemá ani kde bydlet.

Ashley si dala taky dvě a dvě dohromady a rychle zachraňuje situaci.

"Vlastně bude všechno hotové už během zítřka, takže co kdybych vás a pana Carlina, spolu se Spencer samozřejmě, pozvala ke mně na oběd?" zeptá se Ashley.

"Přijedeme velice rádi, Ashley," řekne táta a mámě nezbude nic jiného než souhlasit.

"Ano, samozřejmě," kývne a poté se otočí ke strýci Frankovi a začne si s ním o něčem povídat.

Využiju toho a nakloním se k Ashley, abych jí mohla zašeptat do ucha.

"Vážně jsi právě pozvala moji mámu k sobě domů? Víš, že teď bude vědět, kde bydlíš?" dobírám si ji.

Mírně se zachvěje při tom malém kontaktu, kdy se moje rty jemně dotkly jejího ucha.

"Neboj se, mám dobré zabezpečení. Pokud nebudu chtít, tak se dovnitř nikdy nedostane," mrkne na mě.

Tomu se hlasitě zasměju.

Táta nás sleduje, a když si všimne, že se dívám, usměje se na mě. Vím přesně, co si myslí a nemůžu s ním víc než souhlasit.

Ashley je ta prává.

Za tu chvíli, co je tu, si dokázala získat celou moji rodinu. No, vlastně celou kromě mámy, ale jak jsem říkala, s tím jsem ani nepočítala.

I když jí máma skoro celý večer napadala a snažila se jí schodit, Ashley dělala jakoby nic a na každou její otázkou odpověděla s klidem, jako kdyby se bavila o počasí. Nedala jí zkrátka žádnou příležitost udělat to, co máma dělá všem ženám, s kterýma se seznámím, a to mě těší ze všeho nejvíc.

Smůla, mami.

Právě spolu stojíme před autem Ashley a loučíme se. Ashley mě drží kolem pasu, zatímco já mám ruce kolem jejího krku.

"Opravdu už musíš jet?"

"Ty víš, že ještě ne, ale nemyslím si, že tvoje máma zrovna ocení to, že se tady spolu loučíme už..." podívá se na hodinky "…zhruba patnáct minut," usměje se a přitáhne si mě blíž.

"Kašli na moji mámu. Za to, co předváděla dneska večer, na ni rozhodně žádné ohledy brát nehodlám."

"Ale no tak, Spence. Nebylo to zas tak hrozný."

"Ale jo, bylo. A v neděli to bude pokračovat. Nemáš vůbec tušení, do čeho se pouštíš, Ash."

"Právěže naprosto mám. A navíc to byl jediný způsob, jak tvou mámu přesvědčit, že nejsem bezdomovec, který se hodlá nastěhovat k její dceři. Neboj, to zvládneme."

"A to opravdu budeš mít všechno hotovo už během zítřka? Vždyť jsi říkala, že to ještě pár dní potrvá?"

"To jsem si to taky myslela. Jenže určité věci se nám podařilo udělat v rekordním čase, takže jsme dva dny ušetřili a tím pádem by to mělo být zítra kolem odpoledne hotovo. Pak už jen úklid a v neděli bude všechno připravené na náš velký oběd s tvými rodiči," směje se.

"Skvělý...... jenže já jsem si myslela, že první den ve tvém domě strávíme úplně jinak," vzdychnu.

"Oh, opravdu? No, to pořád můžeme, broučku. Po obědě můžeš samozřejmě zůstat a zbytek dne budeme mít jenom pro sebe. Udělám ti soukromou prohlídku," zapřede.

"Opravdu? To budu moc ráda…… Jenže to pořád neřeší to, že tě do toho pitomého oběda s mámou a tátou neuvidím," zaskuhrám.

"Spence, sama jsi mi říkala, že pokaždé po tátových narozeninách zůstáváš až do neděle."

"Já vím, jenže teď to znamená, že budu usínat dvě noci za sebou bez tebe a to nezní zrovna slibně," zamručím.

"Oh, Spence.... mně se bude taky stýskat, to mi věř. Zvykla jsem si usínat s tebou v náručí a nevím, jestli se mi bez tebe podaří něco naspat."

Může být víc sladká?

Hladově ji políbím a je mi jedno, že nás máma nejspíš celou dobu pozoruje z okna.

"Strašně mi budeš chybět Ash," vzdychnu znovu.

"Ty mně taky. Radši už půjdu, než tě odsud unesu a tvoje máma za mnou pošle půlku města."

"Klidně můžeš, já se zlobit nebudu," tomu se zasměje.

"Tak dobrou, broučku. Uvidíme se v neděli, ano?"

"Hm. Dobrou noc."

Naposledy se sladce políbíme a pak už jen sleduju jak pomalu odjíždí.

Už jen 38 hodin, než se zase uvidíme…

Proč ten zatracený čas neubíhá rychleji!

25

Je neděle ráno.

Celý včerejší den jsem strávila smutněním po své přítelkyni.

Máma mě během té doby bombardovala různými otázkami o Ashley. Dohání mě doslova k šílenství, ještěže už za zhruba dvě a půl hodiny to skončí a já konečně odsud vypadnu.

Bohužel budu muset jet společně s našima v autě, protože předtím pro mě přijel táta, takže mám svoje auto doma.

Když pomalu scházím dolů do kuchyně, zastaví mě hlas mámy.

S někým se hádá na telefonu, zní to důležitě.

Sejdu co nejblíž, abych líp slyšela a nastražím uši.

"…to přece není možný Tome! Něco tam přece musí být?!" vypadá to, že ji něco dost nepotěšilo.

"….jak to myslíš, že k tomu nemám dostatečné oprávnění? Jak PŘÍSNĚ TAJNÉ? Jsi přece velitel oddělení, tak jak to, že k tomu nemáš přístup?"

Tohle se mi nelíbí.

O čem to sakra mluví?

"…..kdo tě vyslýchal?....Cože? Dvě hodiny? Jen kvůli tomu, že jsi zadal její jméno do databáze? To je přeci hloupost…… Ne, neomlouvej se, já to chápu….. Ano, dobře….. Ne, jsi moc hodný, že jsi mi to dal vědět…. Jo, ty taky a ještě jednou děkuju," zavěsí a hlasitě vzdychne.

Co tohle mělo sakra znamenat?

Myslím, že mi tady někdo má hodně co vysvětlovat!

Sejdu do kuchyně a spražím mámu pohledem.

"O čem to celé bylo, mami? S kým jsi to mluvila?"

"Já…. uhm… s nikým drahoušku, jen s jedním známým…," snaží se vymluvit máma a dívá se přitom všude jen ne na mě.

No, jestli si myslí, že jí to jen tak projde, tak to se šeredně mýlí!

"Nesmysl, mluvila jsi s někým o Ashley a já chci vědět, kdo to byl!" zvýším na ni hlas, aby věděla, že si nedělám legraci.

"Není důvod se mnou mluvit tímto tónem, mladá dámo, jsem pořád ještě tvoje matka a…"

"Přestaň s tím už mami a řekni mi, s kým jsi to mluvila!!" přeruším jí.

"No, dobře, když to chceš vědět………. mluvila jsem s Tomem Cranem."

"Kdo to je?"

"Je to můj dobrý známý, chodili jsme spolu do školy, je to velitel zdejšího policejního oddělení."

"A proč si s ním o Ashley mluvila?"

"Chtěla jsem jen, aby se na Ashley trochu poptal."

"Cože?!"

To nemyslí vážně?!

"Chtěla jsem jen vědět, že jsi v dobrý rukou."

"Tím, že pošleš svoje pátrací psi na moji přítelkyni?!"

"Nemluv nesmysly, Spencer, měl se podívat jenom do její složky nic víc."

"No v tom případě je všechno v pořádku, když se měl podívat jenom do její složky, že?" zeptám se sarkasticky.

"Vzhledem k tvému více než podivnému předešlému výběru partnerek se mi nemůžeš divit, že jsem podezřívavá, když najednou přivedeš na večeři někoho, jako je Ashley. Chtěla jsem jen vědět, co je zač."

"Já ti přece řekla o Ashley všechno, tak co jsi ještě potřebovala vědět?"

"Nezlob se Spencer, ale to že je Ashley neúžasnější, nejkrásnější, nejlaskavější a nejhodnější žena na světě mi nepřijde jako dostatečné…"

No, co?

Jsem zamilovaná!

"Takže jsi šla a vrtala se jí v soukromí?"

"Stejně jsem nic nezjistila. Ta tvoje Ashley ať už dělá pro vládu cokoli, informace o ní jsou přísně tajné. Naprosto všechny informace. Není možné se o ní dozvědět ani datum narození. Nepřijde ti to trochu divné?"

"Ne, to teda nepřijde. Ashley pracuje v oddělení, které se zodpovídá přímo ministrovi spravedlnosti, je jasné, že nenechají informace o svých agentech volně přístupné komukoliv!"

"Ona pracuje přímo pro ministra?" zeptá se máma překvapeně.

"Ano, pracuje. Nemůžu uvěřit tomu, co jsi udělala!"

"Udělala jsem to jenom proto, abych tě chránila, Spencer."

"Nesnaž se na mě vytahovat kartu starostlivé matky, tohle jsi přehnala…" Najednou si vzpomenu na jednu část jejího hovoru. "…a co to bylo s tím, že ho vyslýchali? Kdo ho vyslýchal?"

Na to máma evidentně polkne a mírně zbledne v obličeji.

"Um…. několik hodin poté, co se snažil něco o Ashley zjistit, Toma navštívili přímo u něj v kanceláři dva agenti. Odvedli ho k nim a dvě hodiny ho vyslýchali, proč se snažil získat informace o jejich kolegyni. Neměl jinou možnost než jim říct pravdu, prý vypadali na to, že si s ním servítky v opačném případě brát rozhodně nebudou."

"Cože? Takže oni ho přišli vyslýchat její kolegové?"

To ne!

To znamená, že to Ashley už nejspíš ví!

Máma jenom kývne.

"VÍŠ TY VŮBEC, CO JSI PROVEDLA?!" zakřičím, načež se do místnosti přiřítí táta.

"Co se děje? Proč tu křičíš, Spencer?"

Vidím rudě, jak to mohla jenom udělat?

Nejenže dala Ashley jasně vědět, že si myslí, že je lhářka a že jí nevěří, ale šla až tak daleko, že si teď nespíš budou z Ashley její kolegové dělat legraci!

Jestli kvůli tomu Ashley ztratím, nikdy jí to neodpustím!

"Zeptej se svojí ženy, co udělala, já nemám nejmenší chuť to ani opakovat. Řeknu ti už jen jedno, mami, jestli mě Ashley kvůli tomu, co jsi udělala, opustí, do smrti ti to neodpustím!" řeknu a jdu zpátky do svého pokoje.

Stačím ještě zachytit starostlivý hlas táty, jak se ptá co se stalo, ale na to, co mu máma odpoví nečekám, nechci už ani slyšet její hlas.

Dojdu do svého bývalého pokoje a vezmu do ruky telefon.

Musím zjistit, jestli mě Ashley vůbec ještě někdy chce vidět nebo ne.

Při té představě, že by mě opustila, mi málem pukne srdce.

Vytočím její číslo a čekám až to zvedne, po třetím zazvonění se ze sluchátka line její překrásný hlas.

"Ahoj, broučku."

Řekla mi broučku.

Znamená to, že na mě není naštvaná, nebo to jenom ještě neví?

Ashley si všimne toho, že dlouho neodpovídám.

"Spence, stalo se něco? Jsi v pořádku?"

"Um… já… nevím, jak ti to mám říct, Ash…. právě jsem mluvila s mámou a ona…. ona udělala něco strašného…. já nevím…"

"Spencer, uklidni se a řekni mi, co se stalo, ano?"

Zhluboka se nadechnu a připravuju se na to, co se může stát.

"Právě jsem zjistila, že se na tebe vyptávala u nějakého policajta nebo co, chtěla aby jí prozkoumal tvoji složku a…" než to stačím dokončit, Ashley mě přeruší.

"Spence, já o tom vím."

Cože?

Ona o tom ví?

"A ty nejsi…"

"Naštvaná? Ne, nejsem. Docela to chápu, chtěla jenom chránit svoji dceru."

"Chránit mě? Spíš tě ode mě odeštvat!"

"No, tak to se jí určitě nepodařilo. Už jsem ti přece říkala, Spence, že se nenechám od tvojí mámy odehnat. Je mi úplně jedno, že se na mě vyptávala. Jen mě mrzí, že ses to dozvěděla, nechtěla jsem, abys to věděla, protože jsem věděla, že tě to zraní."

Po jejích slovech mě zaplaví hřejivý pocit u srdce.

"Ash, ani nevíš, jak moc bych tě teď chtěla políbit," vzdychnu.

"No, ty zase nevíš, jak moc bych tě právě teď chtěla vzít do náručí,”odpoví tiše.

Chvíli se odmlčím.

"Nemůžu se dočkat, až přijedete. Strašně mi chybíš," řekne.

"Ty pořád chceš, abychom dneska přijeli?" zeptám se zaraženě, být na jejím místě nechtěla bych s mojí mámou mít už nic společného.

"Samozřejmě. Tvoje máma udělala hloupost to přiznávám, ale to neznamená, že jsem nad ní zlomila hůl. Je to pořád tvoje máma a já si jí hodlám získat, ať to stojí, co to stojí."

"Nevím jestli jí to můžu jen tak odpustit," přiznám.

"Ale můžeš, jedna z věcí kterou na tobě zbožňuju, je tvoje dobrosrdečnost. Takže se nad tím už netrap, ano? Nechci tě vidět smutnou, Spence."

"Tak dobře. A opravdu se nezlobíš?"

"Ne, nezlobím……” z dálky slyším, jak ji volá nějaký mužský hlas. "….musím už jít, ale uvidíme se za dvě hodiny ano?"

"Hm… dobře, tak ahoj."

"Ahoj, broučku," řekne ještě a zavěsí.

Položím telefon na postel a padnu zpátky do polštářů.

Zavřu oči a snažím se uklidnit moje ještě pořád rychle bušící srdce.

Občas nemůžu uvěřit tomu, jak je Ashley úžasná a chápající.

Chvíli jen nečinně ležím, než se konečně dokopu vstát z postele.

Měla bych asi jít a využít toho času, co mi ještě zbývá, a naložit se do vany. Snad mě ta koupel trochu zrelaxuje.

Kdybych jen ten zatracený čas utíkal rychleji!

26

Jsme právě na cestě k Ashey a i přesto, že mě ujišťovala, že se nic nestalo, jsem na mámu pořád dost naštvaná.

Kdo by taky nebyl, že?

Ale snažím se kvůli Ashley na to zapomenout.

"Dobře, takže na konci téhle ulice by to mělo být," naviguju mámu.

"Kde přesně? Je tu jenom velká zeď," řekne po chvíli máma.

"Támhle je na konci nějaká brána, zkus tam zajet, když tak se tam zeptáme."

"Dobře."

Máma dojede k bráně a zaparkuje před jejím intercomem.

Je to vjezd do nějakého velkého sídla, jde vidět jenom dlouhá příjezdová cesta.

Máma sklopí okénko a zmáčkne intercom.

"Dobrý den, nevíte prosím, kde je tady High Street 88?"

"Dobrý den, to být tady. Máte schůzku se slečnou Daviesovou?" ozve se hlas s mírným čínským přízvukem.

Máma se na mě otočí s překvapeným pohledem.

No, jsme na tom stejně, mami.

"Um… ano, jsem Spencer Carlinová a máme s Ashley domluvený oběd," řeknu tázavě.

"Oh, samozřejmě, slečna Daviesová vás očekává," řekne a brána se začne pomalu otvírat.

Máma se pomalu rozjede a už jedeme tou dlouhou příjezdovou cestou k domu. Kolem jsou vysázené různé stromy a něco jako velké bonsaje. Celé je to velice hezky upravené.

Na konci cesty se před námi objeví obrovský dům. Je to jako sídlo nějakých celebrit.

Dům je celý bílý a přední vchod má z každé strany jeden velký bílý sloup.

Máma zaparkuje na příjezdové cestě a všichni pomalu vystoupíme.

Chvíli koukáme kolem a můžu říct, že jsme všichni zaskočení krásou tohohle sídla, dokonce i máma.

"Spencer, nezapomněla jsi nám něco říct?" zeptá se máma.

"Um... jsem stejně překvapená jako ty, mami."

Najednou vyjde ze dveří zhruba padesátiletá menší Číňanka a vede nás do domu.

"Já být moc ráda, že poznávat slečna Carlinová. Slečna Ashley o vás pořád mluvit. A samozřejmě je mi ctí poznávat i rodiče slečny Carlinová."

"Děkuji. Já jsem také ráda, že vás poznávám paní…"

"Oh, vy omluvit moji nezdvořilost, já paní Ching," řekne a mírně se ukloní.

"Moc mě těší."

"Ano, velice nás těší," říká táta.

Vejdeme do obrovské vstupní haly. Napravo je velké kruhovité schodiště, které zřejmě vede do druhého patra.

Paní Ching nás vede do velkého obývacího pokoje. Je celý bílý a nábytek je černé barvy. Naproti gauči je velký krb, na kterém je namalovaný černou barvou nějaký čínský symbol. Pod symbolem jsou zavěšené dva samurajské meče. Na krbu je vidět několik fotografií.

Těším se, až si je budu moct v klidu prohlídnout.

Po levé straně vede z druhého patra dolů menší schodiště. A zleva jde vidět další chodba, která vede do dalších místností.

Z obývacího pokoje vedou velké skleněné dveře ven zřejmě na terasu nebo tak něco.

Celé je to naprosto nádherné.

Jako Ashley.

Když už o ní mluvíme.

Najednou se objeví nahoře na schodišti a schází k nám dolů.

"Dobrý den, nevěděla jsem, že už jste tu. Čekala jsem vás nejdřív za půl hodiny," říká překvapeně Ashley zatímco pomalu schází ze schodů přímo k nám.

"Dobrý den, ano, vyjeli jsme trochu dříve, Spencer se vás už nemohla dočkat," řekne táta a já okamžitě zrudnu.

"Tak to je samozřejmě v pořádku, protože já jsem na tom byla úplně stejně," řekne Ashley, a když ke mně dojde, dá mi malou pusu.

"Ahoj, broučku," usměje se na mě.

"Ahoj," řeknu, a jsem rudá snad ještě víc.

"No, můžu vám zatím něco nabídnout, než budu oběd hotov?"

"Dám si jenom nějakou vodu," odpoví táta.

"Já taky, děkuju," řekne máma a pořád se ohromeně kouká kolem.

"A ty, Spence?"

"Um... mě taky nějakou vodu."

"Dobře. Takže čtyřikrát vodu, ano, Li?"

"Samozřejmě, paní Ashley," řekne Li a zmizí v chodbě na druhé straně domu. Zřejmě kuchyně tipuju.

"Posadíme se?" zeptá se Ashley, načež si všichni sedneme, máma s tátou na jednom gauči a já s Ashley na druhém.

"Doufám, že jste neměli moc velké problémy s hledáním domu?" zeptá se Ashley.

"Ani moc ne, ale možná by stačilo, kdyby ses zmínila, že bydlíš v tom obrovském sídle, které je obklopené velkou zdí," řeknu, čemuž se Ashley jenom usměje.

"Máte to tu moc hezké, Ashley," řekne táta.

"Tohle jste si mohla dovolit z vašeho platu agentky?" vychrlí hned máma.

No jasně, mami, hned k věci.

"Oh, ne, to zrovna ne. I když mě vláda platí dobře, tohle by bylo přece jenom trochu moc. Můj plat není jediný příjem, který mám. Jsem ještě akcionářkou a spolumajitelkou v rodinné firmě."

"No, to vám ta vaše firma musí opravdu vynášet," pokračuje máma a já mám velkou chuť ji praštit.

"Ano, zabýváme se hned několika odvětvími," odpoví Ashley klidně.

"Proč si mi o tom neřekla?" zeptám se překvapeně.

"Spence, o penězích jsme se přece nikdy nebavily a pokud si dobře vzpomínám, nikdy jsem netvrdila, že jsem chudá."

No, to je pravda.

"Máš pravdu, promiň. Ale tohle jsem opravdu nečekala."

Li nám donese pití a poté odejde zpět do kuchyně.

"Máte to tu velmi hezky zařízené, Ashley, to jsou také pravé samurajské meče, co máte nad krbem?" zeptá se s nadšením táta.

"Oh, ano, chcete se na ně podívat?" zeptá se Ashley a poté, co táta kývne, mu jeden meč sundá a vyndá ho z obalu.

Má černou rukojeť, čepel se mu leskne jako zrcadlo.

Ashley ho jedním rychlým pohybem otočí a podává ho tátovi.

"Dejte pozor, je velice ostrý."

"Ano, samozřejmě. To je úžasné. Kde jste k němu přišla?"

"Mám ho z Číny, stejně jako ten váš. Jen je trochu starší, byl to můj první meč, se kterým jsem se učila. Ten druhý meč byl vytvořen spolu s tímto, takže je mám u sebe."

"Jsou nádherné," řekne táta a podává meč zpátky Ashley, která ho dává zpět do obalu.

"Děkuju."

"Slečno Ashley? Jídlo být připraveno," řekne Li.

"Děkujeme, Li, můžeme?" zeptá se Ashley a poté nás všechny vede chodbou do jídelny.

A znovu opakuju, ten dům je prostě překrásný!

Je celý zařízený v asijském stylu. Nemůžu přestat a pořád se koukám kolem sebe, což nejsem sama, jak tak koukám. Táta a dokonce i máma dělají to samé.

Li přinese oběd a můžu říct, že všechno vypadá naprosto skvěle.

"Děkujeme, Li. Nevěděla jsem, co máte nejradši, takže jsem nechala udělat trochu ode všeho," řekne Ashley

"To je od vás vážně milé Ashley, vypadá to úžasně," řekne táta.

"Je to skvělé, Ash."

"Ano, vypadá to hezky," přidá se máma.

"Děkuju, přeju dobrou chuť," řekne Ashley a všichni se dáme do jídla…

Jídlo bylo úžasné, nic lepšího jsem snad ještě nikdy nejedla. Teď jsme se vrátili zpět do obývacího pokoje a popíjíme kávu.

"Žijete tu sama, Ashley?" zeptá se táta.

"No, ne tak docela. Bydlí tu Li s manželem, mají vlastní menší dům, který má svůj vlastní vchod. Je umístěný venku za kuchyní. Před měsícem jsem tu měla svého synovce Alexe, ale jinak tu bydlím sama."

"Manžel Li pro tebe taky pracuje?" zeptám se kuriózně.

"Ano, je vlastně něco jako majordomus, stará se, aby o všechno bylo dobře postaráno. Znám je vlastně oba už od dětství. Dříve bydleli u nás doma, ale poté, co jsem se přestěhovala, tak mě následovali a od té doby tu žijeme společně."

"Li se zdá být velmi milá."

"Ano to je, i její manžel Wu je velmi milý. Jsou něco jako moje druhá rodina."

"Myslíte, že bych si mohl jít na chvíli promluvit s paní Li? Moc by mě zajímalo, zda-li by mi neřekla něco o jejích předcích," zeptá se ještě táta.

"Ale samozřejmě, Li je velmi ráda, když může vyprávět o své zemi. Běžte směrem do jídelny a pak zatočte doleva."

"Děkuji," řekne táta a odejde.

"Ashley, chtěla jsem se vám jenom omluvit kvůli té záležitosti s…," začne máma.

"Není třeba, paní Carlinová...," skočí jí do řeči Ashley, "…já chápu, proč jste to udělala..." na to máma kývne "…ale pokud o mě budete příště chtít něco vědět, velice bych ocenila, kdybyste s tím šla přímo za mnou."

"Um... samozřejmě."

Nechce se mi zrovna teď odejít, ale musím nutně na záchod.

"Ash… kde máš tady toaletu?"

"Na konci chodby do prava," ukáže Ashley.

"Díky, hned jsem zpátky." řeknu a hned jak jsem za rohem se rozběhnu do koupelny, nechci mámě dát další příležitost něco zkazit.

I když se máma Ashley právě omluvila a vím, že to máma skoro nikdy nedělá, neznamená to, že je jí odpuštěno.

Pořád jsem na ni naštvaná.

Po té nejrychlejší pauze na záchod mířím rychle zpátky, když dojdu na konce chodby slyším, jak Ashley mluví s mámou a téma jejich rozhovoru mě donutí zastavit a poslouchat.

"…chci jen, aby mezi námi bylo jasno, paní Carlinová. Nevadí mi, že jste se na mě vyptávala a nevadí mi, že z toho moji kolegové mají legraci, ale jedna věc mi na tom vadí...... a je to dost podstatná věc....Spencer to zranilo. Ublížila jste jí tím, co jste udělala. A já nedovolím, aby jí někdo ubližoval a výjimkou pro to není ani její matka."

Je možné se do týhle holky nezamilovat?

Mámu její řeč evidentně taky zaskočila, ale rychle se vzpamatuje.

"To chápu. A věřte mi, že jsem to neudělala proto, abych ji ranila."

"Dobře. Jsem ráda, že v tom máme jasno. Je tu však ještě jedna věc, kterou děláte opakovaně a která vaši dceru raňuje pokaždé víc a víc. Myslím, že víte, co mám na mysli mám pravdu?" zeptá se Ashley a nadzvedne jedno obočí.

"Uhm… nejsem si zcela jistá…," vykrucuje se máma.

"Ale ano jste, paní Carlinová, já vím, že víte naprosto přesně, o čem mluvím, ale nevadí….. jde o to, že jste ještě pořád nepřijala skutečnost, že se Spencer líbí ženy a ne muži. Vaše nesčetné pokusy dát Spencer dohromady s nějakým vaším kolegou jí neskutečně ubližují, nemluvě o tom, že s každým dalším a teď mi promiňte to slovo idiotem, kterého se snažíte Spencer vnutit, ji doslova ničíte. Ničí ji představa, že její matka, která by jí měla bezvýhradně milovat, ji nedokáže přijmout takovou, jaká je. Je pro vás opravdu tak nemožné si představit po boku vaší dcery ženu?"

Jde vidět, že máma je touhle otázkou zaražená a chvíli jí trvá, než odpoví.

"Abych vám řekla pravdu, Ashley….," povzdechne si máma, "…ještě do nedávna pro mě tato představa byla nepředstavitelná….. moje dcera neměla příliš velké štěstí s výběrem svých předešlých partnerek, a když jsem viděla, jak ji její poslední přítelkyně ničí, nemohla jsem si zkrátka pomoct a snažila jsem se jí najít někoho, kdo by jí jen nevysával. Přiznávám, nebyla jsem v tomto příliš úspěšná, ale myslela jsem si, že Spencer pomáhám svým způsobem….. nechtěla jsem pro ni život, ve kterém na ni budou pokřikovat různé urážky a dívat se na ni s opovržením…… nedošlo mi ale, že tím, jak se chovám, dělám vlastně to samé….." konec máma skoro zašeptá se slzami v očích.

"A pak jste se tu z ničeho nic objevila vy. Najednou měla Spencer dokonalou přítelkyni a já nevěděla, co dělat…."

Oh, mami.

"Menší rada…. poslat na přítelkyni vaší dcery čmuchaly nebyl zrovna nejlepší nápad, nehledě na to, že vám muselo být jasné, že se o tom dozvím."

"Já vím…. ale byla jsem zoufalá, nevěděla jsem o vás nic, krom toho, že je do vás moje dcera blázen. A pak když to zjistila….. ten pohled v jejích očích…… myslím, že mi to nikdy neodpustí…"

"Ale odpustí. Ještě není pozdě. Můžete svoje chyby napravit. Jedna z vlastností, kterou na Spencer zbožňuju, je její dobré srdce a já jsem si víc než jistá, že když to budete myslet opravdu upřímně, tak vám ho znovu otevře a odpustí vám."

"Myslíte?.....A vy to s mojí dcerou myslíte opravdu vážně?"

"Ano, to myslím. Vím, že se se Spencer neznáme dlouhou dobu, ale už od první chvíle, kdy jsem jí uviděla, jsem věděla, že je to ona. Že jsem konečně našla tu, na kterou jsem celý život čekala. Jak můžete vidět kolem, mám dostatek prostředků na to, abych Spencer mohla poskytnout všechno, co si bude jenom přát….. hodlám vaši dceru nosit na rukou, jak si také zaslouží."

Ashley nechává mámu její slova zpracovat, poté se na ni znovu zadívá a nemusím jí zrovna vidět do obličeje, abych věděla, že její oči mírně zčernaly při její poslední větě.

"A můžete mi věřit, paní Carlinová, že rozhodně nedovolím, aby ji někdo urážel nebo se na ni díval z patra."

Máma si Ashley chvíli prohlíží a pak tiše kývne.

"Nechci s vámi bojovat, paní Carlinová….. naopak, chci s vámi vycházet a vím, že by to Spencer udělalo obrovskou radost, kdybyste mi dala šanci vám dokázat, že to se Spencer myslím upřímně."

Máma Ashley bedlivě pozoruje a poté znovu kývne.

"Takže to zkusíme?" zeptá se nakonec Ashley a natáhne k mámě ruku.

Máma se na ni chvíli dívá a pak si s ní potřese.

Nemůžu uvěřit, že se to stalo.

Máma právě přijala moji přítelkyni!

Chvíli tu jen tak stojím a snažím se celé to zpracovat.

Poté, co se uklidním dostatečně na to, abych hned jak přijdu do místnosti, mámu neumačkala v objetí a poté Ashley doslova neulíbala k smrti, pomalu vejdu zpátky.

Jakmile si mě Ashley všimne, pošle mi jeden ze svých překrásných úsměvů.

"Tak už jsem tady, táta je ještě vedle?" zeptám, se zatímco si sedám k Ashley.

"Ano, ještě se nevrátil, ale znáš svého otce ten, jakmile si může s někým promluvit o jeho posedlosti starověkou Čínou, vždycky zapomene na čas."

Tomu se musím usmát.

To je celý táta.

"No, myslím, že se po něm půjdu podívat, je už spousta hodin a měli bychom už jet. Velice děkuji za vaše pozvání Ashley."

"Potěšení bylo na mé straně," řekne Ashley a vymění si s mámou menší úsměv.

Máma se poté vydá hledat tátu a nechá mě s Ashley o samotě.

"Tak o čem jste si to tady povídaly, zatímco jsem byla pryč, hmm?"

"Ále, znáš to. Počasí…prezidenti…….a tak," usměje se na mě Ashley.

Vypadá to, že nechce, abych věděla, o čem spolu ve skutečnosti mluvily, a já to tak klidně nechám.

Stejně vím pravdu.

"Uhmmmm…" kývnu.

Nemůžu si pomoct a v příštím chvíli se na ni doslova vrhu a hladově jí políbím.

Celý den je báječná.

A to co pro mě před chvíli udělala….

No, řekněme, že jí za to dneska večer hodlám poděkovat.

V tom nejlepším slova smyslu.

Máma s tátou jsou zpět a my se pomalu loučíme u jejich auta.

"Ještě jednou děkujeme za vaše pozvání, Ashley. Oběd byl naprosto skvělý a váš dům je jako můj vysněný sen," řekne táta.

"Oh, děkuji, pane Carline. A bylo mi potěšením."

Poté se už jen díváme jak nasedají do auta a pomalu odjíždějí pryč.

Ashley mě zezadu objeme a položí si její bradu na moje rameno.

"Nebylo to tak hrozné, nemyslíš?" zeptá se.

"Jo, ale to jenom proto, že jsi tak úžasná," řeknu a otočím se v jejím náručí, abych ji mohla políbit.

Chvíli se něžně líbáme a poté se Ashley mírně odtáhne.

"Jediný, kdo je tady úžasný, jsi ty, Spence," řekne a já se opět červenám.

"Nech toho, víš, že vždycky zčervenám, když mi lichotíš."

"Já vím, ale to pro mě rozhodně není dostatečný důvod neříkat pravdu," usměje se a dá mi ještě jeden rychlý polibek.

Jsem jak v sedmém nebi.

"Jsem tak ráda, že jsem konečně tady. Strašně se mi po tobě stýskalo, Ash."

"Já vím, byla jsem na tom úplně stejně."

"Když jsem ráno slyšela, co máma udělala, myslela jsem si, že tě ztratím," řeknu sotva slyšitelně.

"Ty mě nikdy neztratíš, Spencer, jenom v tom případě, že mě už budeš mít dost."

Podívám se na ni, jako by měla tři hlavy, čemuž se rozesměje.

"V tom případě jsi moje až do konce života," oznámím jí.

"Hmmm... to zní slibně," mrkne na mě.

"Co kdybychom teď šly dovnitř, pokud se nepletu, tak ti dlužím jednu prohlídku…," odmlčí se.

"Oh, na to jsem úplně zapomněla. A kde začneme?"

"No, říkala jsem si, že bychom mohly začít od druhého patra, co říkáš?"

"Od druhého patra?" zeptám se zmateně.

Proč právě tam?

"No, myslela jsem si, že moje ložnice by mohla být dobrý začátek," znovu na mě mrkne.

"L-ložnice?" zakoktám.

"Uhmm."

"Tak mě veď moje překrásná průvodkyně," usměju se a nechám se vézt do schodů.

Miluju prohlídky!

27

"ASHLEY!!" zakřičím a pak už jen vidím hvězdičky.

To byl můj šestý...... nebo že by sedmý orgasmus?

Začínám ztrácet pojem o jejich množství.

Od té doby, co mě Ashley vzala nahoru, jsme strávily něco kolem čtyř hodin v posteli a věnovaly se jedna druhé.

No, v posteli…... to není tak úplně pravda.

Nejdřív to byly dveře, které jsou mimochodem opravdu pevné......... potom na zemi před Asheyininou postelí – moc hezký koberec.............. až pak jsme se dostaly do postele.

Nemohly jsme to už zkrátka vydržet.

Nejdřív mě Ashley přišpendlila ke dveřím a pak zase já ji na zemi.

Není třeba říkat, že žádná velká prohlídka se zatím nekonala.

Z jejího pokoje jsem zatím taky moc neviděla.

No, krom toho, že je celý v černobílém moderním stylu, což jsem taky očekávala.

Postel je přímo obrovská a vévodí celé místnosti. Je z černého dřeva a má samozřejmě černé povlečení.

Moje holka opravdu miluje černou barvu.

Poté, co se konečně vrátím na zem a jsem schopná otevřít oči, Ashley už je zpátky u mě nahoře a hladí mě po vlasech.

Její tváři vévodí hrdý úsměv, který jí právém náleží za to, jak mě před chvíli přinutila omdlít rozkoší.

Chvíli se na sebe usmíváme a pak Ashley řekne něco, co mi doslova vyrazí dech.

"Miluju tě." zašeptá.

Óóh, můj bože!

Ashley mě miluje!

Ashley mě miluje!

Ashley mě miluje!

Odpověz sakra, Spencer!

"Taky tě miluju, Ash. Tak strašně moc," řeknu a pak se na ni doslova vrhu.

Líbám ji hladově a zároveň něžně. Snažím se do toho polibku dát všechno to, co k ní cítím.

Přetočím ji na záda, aniž bych přerušila náš polibek. Kdybych mohla, líbala bych ji až do skonání světa.

Chci si tenhle dokonalý okamžik pamatovat nadosmrti.

Když se od sebe konečně odtrhneme, Ashley se na mě směje tím jejím sexy úsměvem.

"Kdybych věděla, že za ty dvě slova budu takhle odměněná, řekla bych je už dávno," směje se.

"No, to jsi klidně mohla. Panebože, ani nevíš, jak jsem právě šťastná."

"S tím musím nesouhlasit. Náhodou vím naprosto přesně jak, jsem na to úplně stejně."

Znovu se líbáme a naše ruce začínají pomalu bloudit po těle té druhé.

V jednom okamžiku jsem nahoře a v tom druhém se ocitnu na zádech a Ashley pomalu slíbává svoji cestičku na moji hruď.

Moje dýchání se zrychlí na dvojnásobek, a když ucítím její rty na svojí bradavce, hlasitě zasténám její jméno a ohnu se jako prut.

Ashley se mojí reakci mírně usměje a vrhne se hladově na moji druhou bradavku, aby se necítíla odstrčená.

Ještě se mě ani pořádně nedotkla a já už málem znovu vidím hvězdičky.

Zatímco Ashley zanechává svoje znamení a malá kousnutí po celé mé hrudi, začíná pomalu sjíždět svojí rukou níž a níž....

Najednou mi začne hlasitě kručet v břiše.

To je trapas.

"Vypadá to, že někdo tady má hlad...," směje se Ashley a dá mi malou pusu na břicho.

Snažím se chvíli vzpamatovat a proklínám svůj žaludek.

"No, nemůžeš se mi divit. Vysála jsi ze mě skoro všechnu energii."

"Vážně? A já bych před chvílí mohla přísahat, že v tobě ještě nějaká energie zůstala," směje se.

"To proto, že ti nikdy nemůžu odolat." našpulím rty a hodím po ní ublíženecký pohled.

"Opravdu? Nikdy? Hmmmm...," zavrčí a začne mi rozsévat polibky po krku nahoru až k mému uchu. Poté si vezme mezi zuby můj ušní lalůček a tiše mi zapřede do ucha.

"Tak to se připrav, miláčku, protože dneska toho moc nenaspíš, hodlám si tě totiž brát znovu.... a znovu.... a znovu..... dokud obě nepadneme úplným vyčerpáním a ty nebudeš schopná už ani zakřičet moje jméno."

Umm…

.............

Myslím, že mi právě přestal pracovat mozek.

Ashley mě obdaří malou pusou a poté vstane z postele v celé své kráse, aby si došla do svého obrovského šatníku pro něco na sebe.

Proč?!

Mohla zůstat klidně jak byla!

Za chvíli se objeví zpátky oblečená v černém tílku a černých šortkách, hodí po mě tričko a podobné šortky jak má ona.

"Tak pojď, musíme tě nakrmit, než se nám tu sníš zaživa."

Neochotně se oblíknu a následuju ji ven z místnosti.

Až teď si všímám svého okolí.

Když jsme šly nahoru, tak jsem zrovna nevnímala, co je kolem.

Kdo by taky vnímal, když vás Ashley vede k sobě do ložnice, že?

"Ash, počkej, a co ta slíbená prohlídka?" zeptám se.

Chci vědět, jak vypadá každičký pokoj jejího domu.

"Chceš prohlídku?" Kývnu. "...tak fajn. Takže tady je můj pokoj… naproti je moje pracovna...," ukáže Ashley do prava, kde jsou masivní vysouvací dveře. Ashley na úplně obyčejné místo na zdi, které je ve skutečnosti klávesnice s čísly, naťuká kód a vloží ruku na skener, který jí vyjel ze zdi. Dveře se otevřou a my nakoukneme dovnitř. Musím říct, že její pracovna vypadá přesně tak, jak bych si ji představovala.

Na konci místnosti je velký stůj s počítačem, kolem je malá knihovnička, uprostřed místnosti je gauč s menším stolkem a na zdech jsou zavěšeny nějaké dokumenty. Celé místnosti ale vévodí velká obrazovka na protější straně od stolu Ashley. Po jejích stranách je pár menších obrazovek. Zřejmě to bude kamerový systém domu.

Ashley zavře dveře a vede mě do druhé místnosti vedle pracovny.

"Tohle je moje knihovna, trávím tu čas když můžu…" a páni tomu říkám knihovna, celý pokoj je obklopený regály s nejrůznějším výběrem knih. Je tady taky krb, před kterým je umístěn menší stolek a gauč spolu s pohodlnými křesly. Opravdu nádherné.

Vyjdeme ven a Ashley ukazuje na druhou stranu patra, která je oddělená od té první schody a menší halou.

"Naproti jsou pokoje pro hosty."

Pak už spolu pomalu jdeme dolů do obývacího pokoje.

"Tady už to znáš. Nalevo v chodbě je takové moje menší kino a na druhé straně je herna."

To její menší kino je místnost s velkou obrazovkou a pohodlnými židlemi na sezení a menším konferenčním stolkem. Zdi má plné nejrůznějších filmů.

A herna? Jo, tak tady by Glen chtěl i spávat. Je tady kulečníkový stůl, malý fotbálek, šipky a pokrový stůl. V rohu místnosti je menší bar plný alkoholu.

Zkrátka Glenovo nebe.

Poté už mě Ashley vede zpátky do obýváku a jdeme prosklenými dveřmi ven.

"Naproti je moje cvičebna a tělocvična," ukáže Ashley na protější menší domek, který má prosklenou celou přední část a jde vidět dovnitř.

Skládá se z dvou místností. Ta první je prázdná místnost s dřevěnou podlahou. Na zdech jsou připevněné nejrůznější zbraně. A ta druhá je zase plná nejrůznějších posilovacích strojů.

Jdeme po schodech dolů a mě spadne čelist.

Je to tady naprosto překrásné.

Dole je velký bazén, kolem kterého jsou umístněná dřevěná lehátka. Z levé strany vede dřevěný mostek s čínskými motivy k menší dřevěné pagodě, na které je několik židlí, stolek a na kraji gril.

Ale co je na tom celé nejkrásnější?

Když sejdeme dolů a dojdeme kolem lehátek až na kraj k zábradlí, dostane se mi ten nejkrásnější výhled, jaký jsem kdy viděla.

Jde odsud vidět až na moře.

A je to překrásné.

"Tak co, líbí se ti tu?" zeptá se Ashley nervózně.

To myslí vážně?

Jak by se mi to tady nemohlo líbit?

"Líbí? Miluju to tady! Ashley ten výhled je nádherný."

Tomu se Ashley jenom usměje a vezme si mě do náručí.

"Ne, to ty jsi nádherná. Jsem ráda, že se ti tady líbí," řekne a políbí mě.

Už jsem vám někdy říkala, jak moc miluju její polibky? Umí jediným polibkem mi toho vyjádřit tolik a donutit moje tělo reagovat takovým stylem, jakým jsem nikdy ani nevěděla, že může reagovat. Třeba teď mě líbá nežně a smyslně a já se cítím, jako bych se vznášela na obláčku. Celým tělem mi projíždí pocit tepla a štěstí.

Vyruší nás až hlasité zakručení v mém břiše.

Hups.

Už zase!

Ashley se zasměje. "Tak pojď, je čas tě nakrmit." a vede mě do kuchyně.

"Tak na co máš chuť?" zeptá se a jde otevřít lednici.

Změřím si ji od hlavy až k patě a musím se kousnout do rtu, abych nezasténala.

"Myslím jídlo, Spence! J-í-d-l-o," směje se a kroutí hlavou. "Vyžeň si ty myšlenky z hlavy a řekni mi, co ti mám připravit."

"Uhmmm...... je mi to celkem jedno," dostanu ze sebe po chvíli.

"Dobře...... co třeba...... vaječnou omeletu?"

"Jsem pro," kývnu a Ashley se dá do práce.

Chvíli ji pozoruju s úsměvem na tváři a pak jdu připravit talíře a příbory.

Za chvíli je všechno hotovo, naberu si první sousto a neubráním se zasténání.

"Chutná?" zeptá se s úsměvem.

"Uhmmmm. Lepší omeletu jsem nejedla. Co v ní je proboha, že je tak výborná?" zeptám se a rychle do sebe házím tu dobrotu.

"To je tajemství šéfkuchaře," odpoví a mrkne na mě.

"No tak, Ash, nebuď taková," zakňourám.

"Ne-e. Neřeknu. Budeš tu hold muset zůstávat častěji, abych ti ji mohla připravit."

"S tím rozhodně nemám problém," odpovím s obrovským úsměvem.

Rychle do sebe naházím, co mi zbylo na talíři, odnesu nádobí do dřezu a už táhnu Ashley zpátky k ní do ložnice.

Je na čase, abychom dokončily, co jsme nahoře začaly.

Jaký krásný den!

Ashley mě miluje!

28

Konečně pátek.

Tenhle týden vážně rychle utekl.

Nemůžu se už dočkat, až pojedu z práce k Ashley.

Každý den mě ráno vozila do práce a odpoledne vyzvedávala. Dneska měla nějaký úkol mimo město, takže jsem jela vlastním autem. Domluvily jsme se, že se sejdeme u ní doma kolem čtvrté hodiny.

Celý týden byl naprosto skvělý.

Když jsem Rachel v pondělí ráno vyprávěla o událostech, které se staly během víkendu, koukala na mě s vytřeštěnýma očima.

No, nemůžu se jí divit.

To, že se máma snažila na Ashley něco najít, jí prý až zas tak moc nepřekvapilo. Ani to, že to Ashley vzala tak, jak to vzala, jediné, co jí překvapilo, bylo to, že Ashley dokázala mámu přimět k tomu, že se nám už nebude stavět do cesty.

Na to jí málem spadla brada.

Když už mluvíme o Rachel, je už od úterý nějaká divná.

Tichá.

Mám o ní vážně starost.

Rachel tichá nikdy nebývá, právě naopak. Je vždycky veselá a plná života, ale ta osoba, kterou tu skoro celý týden potkávám, se jí vůbec nepodobá.

Je pořád zamyšlená a tak nějak mimo.

Každé ráno chodí do práce skoro stejně se zvonkem a je roztržitá.

Možná bych z ní dneska konečně mohla dostat, co se děje.

Jdu pomalu k ní, když si balí věci a míří ven.

"Hej Rache! Počkej na mě!" doběhnu jí.

"Kam to spěcháš?" zeptám se.

"Promiň Spence, ale za dvě minuty mi jede autobus."

Autobus?

"Od kdy ty jezdíš veřejnou dopravou? Kde máš svoje auto?"

"Umm… to je dlouhý příběh… a já… nemám fakt už čas," uhýbá očima a snaží se mě obejít.

"Rachel počkej přece, já tě odvezu, ano?"

"To není třeba. Navíc já nejedu domů, musím vyzvednout Paige."

"No, tak tě odvezu k Paige do práce ano? Vždyť je to kousek, tak pojď aspoň mi mezitím řekneš, co se to s tebou tenhle týden děje? Nemysli si, že jsem si nevšimla."

"Já……. Spence, nevím, jestli bych o tom s tebou měla mluvit....," řekne, zatímco nastupuje do auta.

"Jasně že měla. Jsi přece moje nejlepší kamarádka. Tak ven s tím."

"Když ono se to týká spíš Paige…," odmlčí se.

"Jestli to má za následek to, že jsi jako chodící zombie, tak to chci vědět. No tak to vybal," řeknu a pomalu se rozjedu směrem z parkoviště.

"Tak dobře.... jde o její bývalou přítelkyni. No, ne tak docela přítelkyni. Byly spolu jen na dvou nebo třech rande. Ta holka je prostě psychopat. V pondělí večer se objevila u Paige v práci a poté, co zjistila, že spolu chodíme, je naprosto nepříčetná."

"Jak to myslíš nepříčetná? Pokusila se o něco?"

"Neustále Paige pozoruje. Často stává před jejím domem, nebo před prací a čeká na ni. Posílá jí nechutné dopisy a….. já…. myslím, že se mě pokusila zabít…," dořekne tiše.

COŽE?!

????!!!!

"Co to povídáš? Jak zabít?! Co se proboha stalo, Rache?!"

"Ve středu večer jsem zůstala u Paige, a když jsem šla ráno do auta, spadly mi klíče na zem a jenom díky tomu jsem si všimla, že je na zemi nějaký mastný flek. Nedalo mi to a podívala jsem se pořádně a zjistila, že mi někdo zničil brzdy. Kdybych se ten den rozjela z toho kopce dolů…."

"Oh můj bože! Proč si nic neřekla! Mohla jsem ti pomoct sakra! A co policie? Co na to řekli oni?"

"Policie nám nepomůže, když jsem je zavolala, tak se podívali jenom na moje auto a aniž by se o něco vůbec pokusili, řekli mi, že vzhledem ke stáří auta mi ty brzdy mohly taky klidně prasknout. Ty dopisy brali spíš jako nevinný vtip a k tomu, aby nechali dělat drahé testy, by prý museli mít nějaký pádný důvod nebo důkaz, že se jedná o cizí přičinění, což samozřejmě nemám. U auta jsem jí neviděla a protože se nikomu nic nestalo smetli to ze stolu," vzdychne.

Nad tím můžu zakroutit jenom hlavou.

Typické.

Co se musí člověku stát, aby policajti hejbli jejich prdelí?!

To samozřejmě není myšleno na moji Ashley, ale na ty pitomce, co sedí jen v kancelářích, cpou se koblihami a jediné, na co se vzmůžou, je dávání pokut za parkování, nebo rychlou jízdu.

"A proč jsi mi to neřekla?" zeptám se a neubráním se mírně dotčeného tónu.

"Nechtěla jsem tě obtěžovat. Navíc Paige to nese dost špatně a nechtěla, abych o tom někomu říkala. Bojí se jí. A hlavně se bojí toho, co může udělat příště."

"To je přece pitomost Rache! Já chápu, že se bojí, ale tohle se přece dá vyřešit normálně. A haló, moje přítelkyně je chodící rambo s velkou pistolí a odznakem!"

"Já vím, jenže Ashley má už tak dost práce a zabývat se ještě mými problémy…..."

"Přestaň, Rache. Hned teď, co vyzvedneme Paige, pojedeme všichni k Ashley a tam jí všechno řeknete, ano? Jsem si jistá že nám pomůže."

"Myslíš?" řekne tiše.

"Samozřejmě. Neboj se, tvojí Paige ani tobě se nic nestane. Já ani Ashley to nedovolíme," usměju se na ni konejšivě.

"Děkuju, Spence, ani nevíš, co to pro mě znamená."

"Od čeho by byly nejlepší kámošky, hmm?"

Než se naděju jsem před kavárnou, kde pracuje Paige.

Zrovna vychází ven.

Všimnu si, že z auto stojícího opodál vystoupí menší černovláska a hrne se k Paige.

Je asi stejně vysoká jako já, je poměrně hezká, ale její tvář kazí ten šílený pohled, který právě věnuje Paige.

Rychle se s Rachel k nim rozběhneme, když vidíme, jak jí ta černovláska chytla za paži a snaží se ji odtáhnout do auta.

"Dej ty pracky z ní pryč nebo toho budeš litovat," křikne Rachel a strčí černovlásku.

Rachel se postaví před Paige, na které jde vidět, že se jí ulevilo, že jsme tu.

"Ale, ale. Jestli pak to není tvoje malá rytířka ve zlaté zbroji Paige, hmm?" ušklíbne se černovláska.

"Už jsem ti říkala, ať jí dáš konečně pokoj! Paige tě nechce vidět, rozumíš!"

"Paige neví, co chce. A tebe se mám jako bát, jo?" šklebí se na Rachel a myslím, že se schyluje k bitce.

Je čas, abych do toho vstoupila.

"Hele, co kdybyste se uklidnily, ano? Tohle se dá přece vyřešit v klidu," řeknu a černovláska se na mě jen ušklíbne a strčí do mě tak silně, že přepadnu přes chodník a roztrhnu si kalhoty o štěrk.

Au, tak to bolelo.

Samozřejmě jsem musela spadnout přímo na koleno, které jsem si totálně sedřela a myslím, že i trochu rozřízla o větší kousek kamene.

Holt mám štěstí.

"Do toho se nepleť, bloncko, todle je jenom mezi náma. A my se zase brzo uvidíme neboj, Paige," řekne a otočí se k odchodu.

Rachel se za ní chce pustit, ale Paige ji rychle zastaví.

"Prosím ne, zlato, nechci aby se ti něco stalo." To Rachel zastaví.

Po chvíli si všimne, že jsem pořád na zemi a pomáhá mi vstát.

"Jsi v pořádku, Spencer?"

"Jo, v pohodě. Nic to není. A co ty, Paige, v pohodě?" zeptám se.

"Jo, myslím, že jo. Kdybyste ale nepřišly….," odmlčí se a jde vidět, že má slzy na krajíčku.

Rachel se ji snaží uklidnit.

"Ok, myslím, že je na čase srovnat tu mrchu do latě, co říkáš, Rache?"

"To si piš."

"To ne, ona je šílená…….. já nechci, aby secvám kvůli mně něco stalo," řekne Paige.

"Neboj, zlato, náhodou máme v kapse jedno eso, se kterým Michelle nepočítá," usměje se na ni konejšivě Rachel.

"O čem to mluvíš?"

"No, copak jsem ti neříkala, s kým to tadyhle naše Spencer chodí?"

"Oh……. ale co když…..."

"Žádné ale, Paige…..," skočím jí do toho, "…myslím, že už tak to došlo až moc daleko. A jsem si jistá, že Ashley ti velice ráda pomůže."

Paige chvíli zvažuje její odpověď a poté slabě kývne.

"Tak fajn, teď pojďte. Ash bude už touhle dobou nejspíš doma," řeknu a vedu je ke mně do auta.

Sakra, ta noha celkem bolí.

Škoda, že nemám čas si to prvně ošetřit, Ashley mě zabije, až zjistí, že se mi to stalo, protože jsem se pokoušela hrát si na hrdinku.

29

"Proboha Spencer, co se ti stalo?!" ptá se mě Ashley hned, jakmile vstoupíme do haly.

Mírně se zhrbím, když slyším její starostlivý hlas a je mi jasné, že až se dozví, proč jí tu krvácím na podlahu, pochvalu asi nedostanu.

"Uhm…..to nic není Ash. Jsem v pořádku," snažím se ji uklidnit.

"Opravdu? No, to se mi ulevilo, já už myslela, že ti něco stalo, když jsem viděla tvoje roztržené kalhoty a zakrvácenou nohu," řekne Ashley sarkasticky a klekne si přede mě, aby se mohla líp podívat.

"Vážně Ash, nic to není," zopakuju a vysloužím si za to nespokojený pohled.

Jsem v průšvihu.

"Li..." otočí se Ashley na Li, která zůstala stát s námi v hale, "...dones mi prosím lékárničku z koupelny a trochu vody na očištění ano?"

"Hned to být paní Ashley," kývne Li a zmizí v hale.

"Co se stalo?" zeptá se Ashley a pomalu se zvedne.

"To je moje vina. Spencer se mi jenom snažila pomoct," řekne Paige a sklopí hlavu.

"Tohle není tvoje vina, zlato, může za to ta mrcha a ne ty," řekne jí Rachel a něžně si ji přitáhne k sobě.

"O.k……. Myslím, že je na čase se dozvědět, co se tady děje…… ale nejdřív se postaráme o tu tvou nohu, Spence," řekne Ashley a než stačím něco říct, zvedne mě do náručí a odnáší do obývacího pokoje.

"Ashley!" vypísknu překvapením.

Rachel se mi jenom směje. Ashley mě opatrně posadí na gauč. Li se přihrne z haly a podává Ashely lékárničku a vaničku s vodou a poté nás tu nechává o samotě.

"Takže co se vlastně stalo? A začněte od začátku ano?" zeptá se Ashley, zatímco mi trhá kalhoty, aby měla lepší přístup k ráně.

"Jde o jednu holku, se kterou jsem byla kdysi na pár rande. Jmenuje se Michelle Cooperová. Když jsem ji poprvé potkala, zdála se mi normální, milá, ale když jsme spolu byly v jednom klubu a ona najednou surově napadla jednu holku, která mě tehdy požádala o tanec, přehodnotila jsem situaci. Ještě ten večer jsem se s ní rozešla a tím to taky začalo," začně Paige.

"Nechtěla pochopit, že už s ní nechci nic mít a neustále mě pronásledovala. Až zhruba po dvou dalších týdnech najednou přestala a já o ní už neslyšela. Myslela jsem si, že jí to konečně došlo. Ale jak se ukázalo, tak ne," odmlčí se Paige a jde vidět, že jen tak tak zadržuje slzy.

"Zničeho nic se objevila v pondělí u Paige v kavárně, já jsem jí zrovna vyzvedávala…" vloží se do toho Rachel, "…když nás spolu viděla, byla jak šílená. Od té doby nám nedala pokoj. Paige neustále sleduje. Posílá jí nechutné vzkazy a myslím si, že mi zničila brzdy u auta, když jsem ho nechala před domem Paige. Policie nám nechce pomoct, protože na ni prý nic nemáme a na auto se nepodívají, dokud nebudou mít něco pádného," dokončí Rachel.

Ashley pozorně poslouchá, zatímco mi šetrně očisťuje ránu. Je tak něžná, že sotva cítím nějakou bolest.

"Dobře…….Spence, teď to bude trochu pálit, ano?" řekne mi Ashley něžně a já jen kývnu a připravuju se na bolest.

"A jak přišla Spencer k tomuhle?" vrátí se Ashley zpátky k tématu rozhovoru, zatímco mi opatrně začne alkoholem čistí ránu.

"Sssst," neubráním se mírnému zasyčení, když se Ashley dotkne alkoholem nejvíc bolestivého místa.

"Promiň, miláčku," omlouvá se mi Ashley a jemně mi pofouká ono místo.

Okamžitě mnou projede vlna touhy, když ucítím její hebký dech na mé pokožce, a kdyby tady nebyly Paige s Rachel, asi bych se na Ashley vrhla. Ale tohle není zrovna nejlepší doba na podobné věci, takže se zhluboka nadechnu a přinutím se znovu věnovat pozornost hovoru.

"To była tak trochu moje vina…," začne Rachel, ale já jí hned skočím do řeči.

"Nesmysl, była to moje vina. Když jsem se od Rachel dneska dozvěděla co se děje, tak jsme společně jely vyzvednout Paige. Michelle už tam na ni čekala. Začala ji surově tahat k sobě do auta, než jsme se k nim dostaly," vysvětluju.

"Ona tam už čekala? Bývá tam pokaždé?" zeptá se Ashley, zatímco mi začne jemně obmotávat koleno gázou.

"Pokaždé ne, ale dost často. Když jsem se k Paige dostaly, ztrhla se hádka a Michelle začala provokovat. Chtěla jsem jí už jednu vypálit a ona vypadala, že na to už čeká, když se mezi nás Spencer vpletla a snažila se uklidnit situaci…… Michelle do ní strčila a Spencer přepadla přes obrubník a dopadla na koleno," dořekne Rachel a omluvně se na mě podívá.

"Cože? Ona tě strčila?" zeptá se Ashley a v očích jí zaplají malé ohýnky hněvu, když na to kývnu.

"Budu potřebovat její popis," obrátí se Ashley na Paige.

"Oh. Uhm….. je zhruba stejně vysoká jako já, má dlouhé černé vlasy a myslím, že je napůl Španělka."

"To mi bude stačit. Pojďte za mnou," řekne Ashley a znovu mě vezme do náručí a odnáší směrem nahoru.

"Ashley, tohle není nutný. Můžu chodit úplně normálně."

"To je možný, ale jsi zraněná, což mi dává právo tě opečovávat a rozmazlovat," usměje se na mě a dá mi malou pusu. "Ale nemysli si, že jsem zapomněla na tu část, kdy si chtěla zabránit rvačce tím, že si stoupneš do jejího středu," pokračuje a je mi jasné, že z tohohle se jen tak nevykroutím.

Sakra, a já doufala, že na tuhle část zapomněla.

Dojdeme ke dveřím do kanceláře, Ashley naklepe kód a přiloží svojí ruku. Ukáže se zelená barva potvrzující správný kód a dveře vyjedou z pantů. Paige s Rachel se dívají kolem, zatímco mě Ashley pomalu pokládá na gauč.

"Tak fajn, je na čase se dozvědět, kdo ta Michelle vlastně je," řekne Ashley, přejde ke stolu a nahodí velkou obrazovku. Poté zmáčkne několik tlačítek na počítači a vytočí čísi číslo.

Chvíli čekáme a asi po třetím tónu se na obrazovce objeví obličej jednoho z můžu, kterého poznávám z Ashleyininých fotografií.

"Nazdárek Ashley, co pro tebe můžu udělat?" zeptá se zhruba 30 letý muž s rozcuchanými kadeřemi a černými brýlemi na hlavě.

"Ahoj Miku, potřebuju, abys pro mě něco zjistil o jedné ženě."

"Není problém. Pro tebe cokoliv. Tak povídej."

"Jmenuje se Michelle Cooperová, bude jí něco mezi 25 a 30, je průměrné výšky, má černé vlasy a původem bude Hyspánka."

"Dobře, mám to. Je něco konkrétního, na co bych se měl zaměřit?" zeptá se Mike.

"Chci o ní vědět úplně všechno. Od data narození po číslo jejích bot. Rozumíš?"

"Rozkaz šéfe."

"A ještě něco, Miku, chci abys poslal naše techniky, aby pro mě prošli jedno auto a zjistili, jestli si někdo nehrál s jeho brzdami. Vsadím se, že když se dobře podívají, najdou tam její otisky."

"Ok. Co je to za auto a kde ho najdu?"

Ashley se otočí k Rachel.

"Um… je to tmavomodrý Peugot 306. Stojí na parkovišti na ulici South Burnside Avenue 96."

"Jasně, mám to. Ještě něco, Ash?"

"Řekni jim, ať si dají záležet. Je to osobní."

"Máš to mít. Ozvu se ti za dvě hodiny s tím, co jsem zjistil, jo?"

"Díky. Tak zatím," řekne Ashley a zavěsí, načež obrazovka zčerná.

"Wow, tohle si musím taky pořídit," řekne obdivně Rachel.

Ashley se tomu jenom zasměje.

"Já… jste moc hodná, že mi pomáháte," řekne nesměle Paige.

"To nestojí za řeč. Jste přítelkyně Rachel a ta je nejlepší kamarádka Spence, což z vás dělá něco jako rodinu a já nedovolím, aby někdo mojí rodině ubližoval. Navíc…… vztáhla ruku na Spencer a to já rozhodně nenechám jen tak."

Není sladká?

Miluju, když se chová ochranářsky!

"I tak moc děkuju."

"Jo, děkuju Ashley, hodně to pro nás znamená," přidá se Rachel.

"Není zač. A co takhle zatím zabít ten čas a dát si něco na večeři? Nevím jak vy, ale já mám hlad jako vlk."

"Jsem pro," směju se.

"Já taky," řekne Rachel a Paige kývne.

"Tak fajn. Je na čase zjistit, co dneska večer Li připravila," řekne Ashley a znovu mě vezme do náruče.

"A bez protestů, Spence. Nenechám tě přece chodit ty schody, když tě můžu odnést," řekne Ashley dřív, než stačím něco říct.

"Já se rozhodně nebráním tomu být ve tvém náručí, Ash, jenom pozor, abych si na to nezvykla," řeknu a dám jí malou pusu.

"Jen si klidně zvykni. Kdyby to bylo na mě, nikdy bych tě ze svého náručí nepustila. Zdá se totiž, že máš talent na to se dostat do maléru."

Nadechnu se, abych jí odporovala, ale zastaví mě její vyzývavý pohled a tak se radši jenom nevinně usměju a zabořím hlavu do jejího krku.

Nemá smysl přeci bojovat předem prohranou bitvu.

Navíc proč se dohadovat o mém možném nebo nemožném talentu na maléry, když si můžu zrovna užívat toho sladkého pocitu být v náručí Ashley?

30

Po jedné z úžasných večeří od Li, jsme všichni zase zpátky u Ashley v kanceláři a čekáme, až nám Mike zavolá.

Sedím Ashley v klíně a náramně si užívám její blízkost a to, jak mě hladí po vlasech.

Kdyby tu neseděly spolu s námi Rachel s Paige, předla bych jako kotě.

Najednou se obrazovka rozsvítí a hlásí příchozí hovor.

Ashley vstane a jde k počítači, aby ho mohla přijmout.

Sakra!

Proč musí volat zrovna teď?!

"Nazdárek Ashley, mám ty informace, cos chtěla," spustí Mike jakmile se objeví.

"Tak povídej, Miku."

"Michelle Marie Cooperová. Je jí 29, její matka byla Španělka s Mexickými kořeny. Nějakou dobu pracovala s auty v jedné autoopravně. Před třemi měsíci byla hospitalizovaná na psychiatrické klinice tady v L.A. poté, co napadla prodavačku v obchodě. Měla hysterický záchvat a tu chuděru prodavačku tehdy málem zabila. V léčebně byla až do neděle, kdy se jí podařilo nějakým způsobem uprchnout. Od té doby ji hledají, ale zatím bez úspěchu."

"To nemyslíš vážně? Jak je možné, že když ji Rachel nahlásila na policii, tak se tím odmítli zabývat?" zeptá se naštvaně Ashley.

"To bude nejspíš proto, že v té léčebně nebyla zapsaná jako Cooperová, nýbrž jako Ramirezová po její matce. Zřejmě se nikdo neobtěžoval si vyhledat všechny informace," vysvětluje Mike.

"No, to je výborný……. a co to auto? Máte něco?"

"Jo, mělas pravdu. Našli jsme tam dostatek jejích otisků, jak na spodku auta, tak přímo na brzdných hadičkách. Nebyla zrovna moc opatrná."

"To bych od ní ani nečekala. Tak fajn, víme, kde se teď nachází?"

"Stálo mě to sice trochu víc úsilí, abych to zjistil, ale co bych pro tebe neudělal. Je ubytovaná v motelu na okraji města. Jmenuje se Sunshine. Originální, já vím. Pokoj 4C."

"Díky. Máš to u mě," usměje se na něj Ashley.

"Nemáš zač. Chceš, abych tam pro ni někoho poslal?"

"Pošli tam jen Franka a Toma, ale ať nic nepodnikají, dokud tam nepřijdu, ano? Chci si pro tu mrchu dojít sama," zavrčí Ashley.

"Jasná věc."

"Za patnáct minut jsem tam. A ještě jednou díky, Miku."

"Jak jsem říkal, není zač, víš přece, že pro tebe udělám cokoliv. Tak zatím," ukončí hovor a Ashley se na nás otočí.

"No, měly jste pravdu. Ta holka je vážně psychopat."

"Nemůžu tomu uvěřit. A ti pitomci policajti se ani neobtěžovali si všechno zjistit! Kdyby se podívali pořádně, nemuselo se půlka z toho stát!" rozčiluje se Rachel.

"Neboj se, Rachel, já už se o to postarám. A ty pitomce, kteří to zbabrali, si taky podám, o to se nemusíš bát," řekne Ashley sebejistě a v očích jí zaplají malé ohýnky hněvu.

"Děkuju, Ashley. Kdybych nebyla tak pitomá a přišla za tebou hned…"

"Neobviňuj se, tohle je vina jenom jedné osoby a to je Michelle a ta za to zakrátko zaplatí. Postarám se, aby byla umístněná někam, odkud už neuteče," přeruší ji Ashley.

"Moc děkuju, Ashley, ani nevím jak vám mám poděkovat," řekne Paige.

"No, třeba tím, že mi budeš tykat. Co říkáš?" zeptá se Ashley a podává Paige ruku.

"Moc ráda," řekne Paige a potřese si s Ashley rukou.

"No, a teď se musím jít převlíct. Za chvíli jsem zpátky, ano?" řekne Ashley a zmizí do své ložnice.

"Teda, můžu říct, že tohle jsem fakt nečekala," kroutí hlavou Rachel "….věděla jsem, že ta holka není v pořádku, ale tohle? A dokonce už málem zabila tu prodavačku…. cítím se mnohem líp, když vím, že bude zanedlouho zase v blázinci."

"Nechápu, jak mohla utéct? Copak tyhle léčebny nebývají zabezpečené?" zeptá se Paige.

"Určitě bývají, Michelle měla zřejmě jenom štěstí. To jí ale moc dlouho nevydrží. Za chvíli bude zpátky tam, kam patří," řeknu.

Najednou se v pokoji znovu objeví Ashley, oblečená celá v černém. Černé tílko, černé upnuté kalhoty, černé boty. Na ramenou se jí houpá pásek na zbraň.

Dojde ke stolu a vytáhne ze zásuvky svoji pistoli.

Ověří si zásobník a poté si ji připevní.

Jo, moje holka je připravená na pořadné nakopání zadků……no v tomhle případě jenom jednoho zadku.

Michelle to má spočítaný.

"Za hodinu budu zpátky. Snažte se zatím nějak zabavit, ano?"

"Hlavně buď opatrná, Ash, ta holka je blázen," připomenu Ashley, nemám zrovna dobrý pocit z toho, že vím, jaký je Michelle magor.

"Neboj, miláčku, budu v pořádku. Navíc tam už čekají Tom s Frankem, takže se nemáš čeho bát," konejší mě Ashley.

"Spencer má pravdu, Ashley….. ona nemá co ztratit, ta se určitě nebude chtít jen tak vzdát," přidá se Rachel.

"To je možný, ale nebojte, nestačí si ani uvědomit, co se děje, a bude zpátky v léčebně," řekne Ashley, dá mi pusu na rozloučenou a zmizí za dveřmi.

"Už aby byla zpátky," vzdychnu si.

"Neboj, Spence, Ashley to zvládne, je to přece tvůj rambo," mrkne na mě Rachel.

No, nezbývá mi než čekat….

Už jsou to dvě hodiny, co Ashley odešla a pořád není zpátky.

Sedíme všichni v obýváku a netrpělivě ji čekáme.

Co ji mohlo zdržet?

Je v pořádku?

Nestalo se něco?

Snažím se zahnat všechny špatné myšlenky a pořád se mi to nedaří.

Najednou uslyšíme bouchnout vchodové dveře a vzápětí se objeví Ashley. Rychle vyskočím, abych ji mohla přivítat, a úplně zapomenu na svoje koleno, kterým mi projede ostrá bolest z toho náhlého pohybu, což má za následek to, že se málem ocitnu na podlaze obličejem dolů.

Díky bohu, že má Ashley tak rychlé reflexy a zachytí mě včas, než se stačím blíž seznámit s podlahou.

"Whoa… Spence, ne tak rychle. Jsi v pořádku?" zeptá se a rychle mě zvedne k sobě do náručí.

"Umm……. jo, já… jen jsem tě chtěla přivítat…" zrudnu.

To je zase trapas!

"Tak pojď, ty moje nešiko," směje se mi Ashley a nese mě zpátky ke gauči.

"Jak to šlo?" zeptá se nedočkavě Rachel.

"Všechno je v pořádku," řekne Ashley, zatímco si sedá i se mnou v jejím klíně. "Když jsme k ní vrazili, byla zrovna na cestě pryč. Byla tak zaskočená, když jsem jí prokopla dveře, že nestačila ani mrknout a měli jsme ji v poutech."

Ashley jak prokopává dveře a spoutává zločince?

Hmmmmm…… úplně to vidím…

Jeden silný kop….. dveře se rozletí pod jeho silou….... Ashley stojí na práhu….. v jejích očích šlehají blesky…. její svaly se pnou pod jejím tílkem……. ruce setnuté v pěst a připravené k boji…… ve tváři výraz gladiátora….

Asi budu potřebovat studenou sprchu.

"A co bylo potom?" zeptá se Paige a já se přinutím znovu poslouchat.

"Osobně jsem jí dovezla do jedné zdejší léčebny a zajistila, aby byla pod dohledem 24 hodin denně. Ta už jen tak neuteče. Navíc proti ní byly vzneseny další obvinění nejen z obtěžování, ale pokusu o vraždu Rachel. Z té léčebny se už nikdy nedostane."

"Díky bohu. Ani nevíte, jak se mi teď ulevilo," vydechne Paige.

"Vidíš? Všechno bude zase v pořádku," usmívá se na ni Rachle a přitáhne si Paige do náručí.

"Máš pravdu. Moc ti děkuju, Ashley…. i tobě, Spencer."

"Nemáš vůbec zač, a pokud bys měla někdy ještě nějaký problém, tak neváhej a přijď za mnou, ráda ti s ním pomůžu," odpoví Ashley.

"To platí i ode mě," přidám se.

"Děkuju."

"To mi připomíná…… Rachel, tvoje auto je teď důkazní materiál, takže ho dřív než za týden zpátky nedostaneš. Zařídila jsem sice, aby ti ho poté dali zase do pořádku, ale s tou lhůtou nic nezmůžu ani já."

"Oh, to si nemusela, Ashley. To nevadí, budu zatím jezdit dopravou."

"No……. nebo si můžeš půjčit jedno z mých aut?" nabídne se Ashley.

"Jedno z tvých aut?"

"Jasně, pojďte za mnou," řekne nám Ashley a vede nás k výtahu na konci chodby. Zadá nějaký kód a dveře se otevřou. Všichni nastoupíme, a když se dveře znovu otevřou a my vyjdeme ven, zůstanou nám brady dole.

Jsme v obrovské místnosti, která se táhne zřejmě pod celým domem.

A je naprosto plná nejrůznějších aut.

Každé stojí hrdě na svém místě.

Nejsem sice žádný znalec, ale několik jich poznám i já.

Je tu modrý Mustang Shelby GT 500, kterého jsem už jednou viděla, vedle něj stojí nablízkané stříbrné Audi R8, červené Ferrari California Hamman, potom stříbrný Mercedes SLS AMG, černé Porsche Cayenne Turbo, malý bílý Mini Cooper, žlutý Hummer a spousta dalších aut, u kterých poznám jen značku. V jednom rohu jsou dokonce postavené tři silné motorky.

"Můžeš si vybrat," řekne Ashley a Rachel vykulí oči.

"To nemyslíš vážně?" zeptá se překvapeně.

"Smrtelně," potvrdí Ashley.

"Vždyť bych ani nevěděla, jak je řídit. A navíc bych se bála, že ti s nimi něco udělám."

"No, tak v tom případě si vem Escalade, s tím nebudeš mít žádné problémy a navíc se nemusíš bát, že by se mu něco stalo, mám ho speciálně upraveného, takže ho jen tak něco nepoškrábe," navrhne Ashley a ukáže do rohu místnosti, kde vedle Hummera stojí černý nablískaný Escalade Cadillac.

"To jako fakt?"

"Uhmm. Tady jsou klíčky a papíry jsou uvnitř," podává Ashley Rachel klíče.

"Díky," vrhne se jí do náruče Rachel takovou silou, že málem obě skončí na zemi.

"Není třeba děkovat," směje se Ashley.

"Víš, že tím riskuješ, že ti ho potom nebudu chtít vrátit zpátky?"

"Myslím, že to nehrozí."

Rachel se rychle rozběhne k autu a Paige jde s ní, čehož rychle využiju a přitáhnu si Ashley k sobě.

"To od tebe bylo vážně hezký."

"Ale jdi, vždyť o nic nejde. Navíc já ho teď potřebovat nebudu, tak proč ne?"

"Ale stejně. Jsi ta, nejhodnější osoba jakou znám," řeknu a vášnivě ji políbím.

Moje holka je prostě neuvěřitelná!

"Ummmm…..… popůjčuju celou svou garáž, jestli za to budu takhle odměněná," kření se Ashley, když se od sebe odtáhneme, abychom se mohly nadechnout.

Za to ji obdařím dalším polibkem a zamilovaným úsměvem.

Může být sladší?

"To auto je úžasný, nemůžu se dočkat až ho vyzkouším," přiřítí se k nám Rachel.

"No, možná je už čas abychom ho vyzkoušely, je už pozdě a doprava nebude zrovna nejlepší," řekne Paige a zadívá se na hodinky.

"A co kdybyste dneska zůstaly? Nechám vám připravit pokoj pro hosty? Jak říkala Paige, je už pozdě a je zbytečné, abyste jezdily domů, když můžete přespat tady," navrhne Ashley.

"To je skvělý nápad!" přidám se.

"Tak dobře, zůstaneme rády," souhlasí Rachel a Paige s radostí kývá.

"No, tak to je super a co kdybychom trochu provětraly můj vinný sklípek? Máme co oslavovat nebo ne?"

"To si piš!" zaječí Rachel.

No, tohle bude dloooouhá noc…