High Confidentiality

Napsala: CrazyGirl

1

Oh, konečně po dlouhých třech dnech deště začalo svítit. Nechápu, jak mohlo pršet tak dlouhou dobu, v L.A. přece nikdy takhle dlouho neprší. No ale nevadí hlavně, že už je ten déšť konečně pryč.

"Hele, Spencer, nevyrazíme dneska do klubu?"

To je moje kolegyně a nejlepší kamarádka Rachel. Už přes měsíc se mě snaží dostat do nového klubu, co otevřeli nedaleko.

Marně.

Nejsem moc na takovéhle věci.

"Promiň, Rachel, ale dnes určitě ne, jsem celkem unavená." Snažím se vymluvit.

"Ale no tak, Spencer, jak chceš potkat tu svou vysněnou holku, když se mnou nechceš vyrazit ani na lov?"

A je to tady, nikdy si nedá pokoj. Dobře přiznávám, už to bude přes rok od té doby, co jsem se rozešla se svojí přítelkyní, když jsem ji našla, jak si to rozdává s naší sousedkou v kuchyni. Od té doby jsem radši sama.

"Kolikrát ti to budu ještě říkat, Rachel? Jestli je mi nějaká holka souzená, tak si mě najde i bez toho, abych musela obrážet kluby," řeknu podrážděně.

"No jak chceš, snažím se ti jenom pomoct."

"Já vím, já vím, ale to není nutný, o.k.?"

"Dobře. Jo, abych nezapomněla, dneska přijde vyzvednout Alexe jeho teta. Prý ho bude teď nějakou chvíli vyzvedávat, protože Kyla odjela kvůli práci."

"O.k." Možná si říkáte, o čem to Rachel mluví. No, pracuju jako učitelka v mateřské školce a mám svou práci moc ráda. Alex je jeden z nejvíc rebelských dětí u nás, ale zároveň je hrozně sladký a hodný. Už se těším, až poznám jeho tetu.

"No, vlastně by tu měla být každou chvíli. Kyla říkala, že přijde kolem třetí, a už je za deset minut tři."

"Dobře, tak to pojďme říct Alexovi."

Alex sedím v rohu a vypadá dost netrpělivě.

"Ahoj, Alexi, prý tě dnes vyzvedne tvoje teta." Zeptám se ho, zatímco si k němu sednu na židli.

"Jo, teta Ashley. Budu u ní teď na čtyři týdny." Řekne nadšeně, zřejmě ji má moc rád, protože takhle nadšeného jsem ho ještě neviděla.

"Ona je agentka a pracuje pro vládu, dělá jen ty nejtěžší úkoly. A nosí obrovskou zbraň, aby s ní mohla střílet zlý lidi. A má černý pás v kung-fu," vychrlí hrdě.

No, nevím jestli mu mám moc věřit, děti v jeho věku si dost vymýšlí o svým příbuzných, a jak se tak dívám na Rachel, taky pochybuje.

"No, to je zajímavé povolání Alexi. Tvá teta musí být moc statečná," hraju s ním.

"To je, je to ta nejstatečnější osoba, co znám. Jednou jsem jí viděl, jak holou rukou prorazila dveře!"

No, to je zajímavý. Buď si ze mě střílí, nebo je jeho teta ten typ, co vypadá jako napůl chlap.

"A navíc je to tak nejkrásnější holka na celým světě," dořekne hrdě.

Už už se chystám něco říct, když v tom mě Rachel zastaví.

"No, vypadá to, že tvoje teta už je tady," řekne a já se otočím, abych viděla, kam se dívá, v tom jakoby se svět zastavil a já zírám s otevřenou pusou.

Na co si říkáte? No, hned vám to povím.

Do dveří totiž vešla naprosto překrásná brunetka. Je asi o kousek větší než já. Má dlouhé jemně kudrnaté tmavé vlasy a naprosto dokonalou postavu. Vypadá spíš jako nějaká bohyně nebo anděl až na to, že je oblečená celá v černém. Černé kalhoty a černá košile, které jí dokonale obepíná její tělo. Na ramenou má kožený pás s, jak řekl Alex, velkou stříbrnou pistolí, k pásku má připnutý odznak.

No vypadá to, že Alex nelhal a to nejen v jejím zaměstnání, tahle žena je totiž určitě ta nejkrásnější žena na světě. A jak se zdá, nejsem sama, kdo si to myslí. Rachel stojí vedle mě se stejně otevřenou pusou jako já. Dloubnu do ní a ona rychle zamrká a zavře ústa.

"Teto Ashley," vypískne Alex a rozběhne se k ní. Ona se k nám otočí a na chvíli se naše oči setkají.

A panebože jsou to ale oči.

Mají hnědou barvu s medovým nádechem a já jsem v nich naprosto ztracená, dokud je ode mě neodvrátí, aby se přivítala s Alexem, který jí okamžitě skočí do náruče.

Ona se na něj usměje a zatočí se s ním dokola. Panebože, její úsměv je naprosto dokonalý. Když se uvítají, dá Alexe dolů a on jí vláčí směrem k nám.

O bože, to znamená, že teď musím mluvit, co mám ale říct. Co chcete říct bohyni?

"Ahoj, já jsem Ashley Daviesová a přišla jsem vyzvednout Alexe." Řekne a usměje se na nás.

Je vůbec možný, aby něčí hlas zněl tak sexy jako ten její? To není fér.

"Ahoj, já jsem Rachel Stevensová a tohle je Spencer Carlinová, jsme zdejší učitelky," řekne Rachel a podává Ashley ruku.

"Těší mě," řekne, potřese si s ní rukou a poté ji natáhne ke mně a v momentu, kdy se naše ruce dotknou, jakoby mnou projel elektrický proud.

"Mě taky." Zamumlám a okamžitě se začnu červenat.

"Alexi, co kdybys sis zatím sbalil věci, zatímco já si promluvím s tvými učitelkami?" Zeptá se ho a Alex rychle vyrazí splnit její pokyn. Přísahám bohu, že jsem ho ještě nikdy neviděla tak nadšeného, že může splnit něco, co mu někdo řekl.

"Wow, to jsem ještě neviděla, aby Alex někoho poslechl tak rychle." Řeknu a ona mi věnuje jeden z těch nejkrásnějších úsměvů na světě.

"Je to ďábel, co?" zeptá se.

"No, to je slabě řečeno. Takže vy teď budete Alexe vyzvedát, slečno Daviesová?" zeptá se Rachel.

"Ano, budu. Bude u mě na čtyři týdny a říkejte mi Ashley prosím."

"Dobře, Ashley……takže vy jste agentka? To je velmi zajímavé a nebezpečné povolání." Řekne Rachel a zamrkná na Ashley. Sakra, ona s ní flirtuje.

Ta mrcha.

To ne, Ashley je moje!

Počkat, moje? Ach bože, neznám ji ještě ani deset minut a zdá se, že už teď v tom lítám.

"Oh. Alex zase vyprávěl historky, co? No ano, jsem. Ale nevěřte všemu, co vidíte v televizi, nejsme jako James Bond."

"No, zbraň máte rozhodně větší," nadhodím a okamžitě se začervenám, Ashley na mě mrkne.

"To máme asi všichni, on totiž používal tu nejmenší," řekne

"Teto, teto, už jsem se sbalil," najednou vykřikne Alex a utíká k nám.

"No výborně, takže můžeme vyrazit."

"A můžeme dneska zajít na pláž, prosím, prosím?"

"No jasně, že půjdeme."

Alex znovu vypískne radostí a začne skákat nahoru a dolů.

"No, těšilo mě Rachel a Spencer, takže zase zítra," řekne a mrkne na mě a mě se v té chvíli asi zastavilo srdce.

"Mě taky," řekneme s Rachel zároveň.

Alex už ale táhne Ashley ke dveřím a ona se naposledy otočí a usměje se na nás, než ji Alex začne tahat znovu a oba dva zmizí za dveřmi. Obě dvě se rychle nahrneme k oknu a vidíme ji s Alexem nastupovat do černého Aston Martina Rapide.

"Panebože, to byla kočka. No, tak od ní bych se rozhodně nechala i zavřít." Řekne Rachel a já cítím náhlou chuť ji praštit.

Žárlivá moc Spencer?

"A ta bouchačka u pasu. Myslím, že potřebuju studenou sprchu, jinak nevím, jak dostat její obraz, jak mě připoutává svýma policajtskýma poutama k mý posteli, z hlavy." Vzdychne si.

"Rachel, ty si fakt hrozná, někdy mi přijdeš spíš jako nadrženej teenager než jako dospělá ženská."

"Ale no tak, Spencer. Ještě řekni, že s tebou tahle kráska nic neudělala?"

No, jedině to, že jsem se asi zamilovala na první pohled, ale to jí říkat nebudu a radši rychle odcházím.

Nemůžu se už dočkat zítřka, až slečna Ashley Daviesová znovu vkročí do našich dveří.

2

Konečně ráno.

Celou noc jsem nemohla usnout a pořád jsem měla před sebou ten její překrásný úsměv a zářící oči.

Teď už jenom hodina a zase ji uvidím, může být dnešek krásnější?

No, možná jo, kdybych se probudila vedle ní……..ale nebudeme předbíhat, zatím se musím spokojit s tím, že ji uvidím aspoň na 5 minut, když přiveze Alexe.

Když už jsme u Alexe, myslím, že si s ním dneska promluvím a zkusím zjistit o Ashley, co možná nejvíc.

Hlavně jestli je svobodná.

Bože, ať je svobodná.

Co si to namlouvám, někdo jako je ona určitě někoho má, a kdyby ne, určitě by ji nezajímal někdo jako já.

Když dorazím do práce, celkem mě udiví, že Rachel už sedí u svého stolu a usrkává svoji ranní kávu.

"Ahoj, Spencer, dneska nějak brzo? Já musela ráno k zubaři, ale co tady děláš ty? Nikdy si tu nebyla dřív než dvacet minut před začátkem? Není v tom náhodou tajemná kráska ze včerejška?"

"Nevím, o čem to mluvíš."

"No jasně, a proto si teď rudá jako rajče." Uchechtne se.

"Nemluv nesmysly a pomoz mi radši nachystat pomůcky pro malování."

"No jo, no jo. Nemusíš se hnedka tak ježit."

Na to ani neodpovídám.

Další půl hodinu připravujeme všechno, co bude na dnešek potřeba. Když je všechno hotovo, začínají se pomalu trousit rodiče s dětmi a já netrpělivě vyhlížím černého Aston Martina, ale zatím neúspěšně. Když si uvědomím, že za 5 minut začínáme a Ashley s Alexem nikde, začne se mě zmocňovat špatná nálada.

Co když nepřijde?

Třeba si Ashley všimla, jak jsem na ni včera civěla a totálně jsem ji vylekala? Jenže zkuste se nekoukat na někoho jako je ona.

Sakra určitě nepřijde.

Proč jsem na ni musela tak civět?

Když už zbývá jen minuta do zvonění, na parkoviště se najednou přiřítí černý Martin a z něj vystoupí Ashley s Alexem. A já se zase najdu, jak na ni koukám s pusou otevřenou a možná i trochu slintám, ale nemůžu si pomoct.

Ani vy byste nemohli, kdybyste ji viděli.

Má na sobě džíny, které dokonale obepínají její boky, tmavě modrou košili a koženou bundu. Kolem pasu má samozřejmě opasek s odznakem a na ramenou ji visí pistole. Vlasy má nahoře v culíku a ofinu má hozenou na stranu.

No, můžu s jistotou říct, že tahle holka mi doslova vzala dech.

Než se stačím vzpamatovat, už jsou ve dveřích současně se zvonkem.

"Dobrý den. Moc se omlouvám, ale Alex nemohl najít svoje oblíbené tričko, takže jsme se trochu opozdili." Řekne s omluvným úsměvem.

"U-uuh. T-to nevadí no vlastně jste přišli na minutu přesně." Vysoukám ze sebe a okamžitě zčervenám.

Sakra, musí si myslet, že jsem úplný idiot!

"Takže, Alexi, chovej se slušně a poslouchej tady paní učitelku, ano? Přijedu pro tebe ve tři," prohlásí a Alex okamžitě vehementně přikyvuje. Pak jí rychle dá pusu na tvář a už utíká za ostatními.

"Kdyby byl nějaký problém s Alexem, neváhejte mi zavolat, Spencer." Řekne a podává mi svoji vizitku. Přitom se naše prsty vzájemně dotknou a mnou projede opět známý výboj. "I kdybyste potřebovala něco jiného." Dořekne a usměje se na mě.

Panebože, nezdá se mi to?

Protože není možný, aby mi tahle překrásná brunetka právě dala svý číslo a chtěla, abych jí zavolala!

Chvíli se na sebe jen usmíváme a samozřejmě nám tuhle chvíli musí někdo zkazit.

A ten někdo je Rachel.

To už je dneska podruhé, co mám chuť ji praštit.

"Ashley, nevěděla jsem, že jste tady. Myslely jsme si, že už dneska nepřijedete."

"To ne, jen menší ranní krize kvůli Alexově oblečení, znáte to. Ale rozhodně jsem nechtěla přijít o to potěšení vás znovu vidět, dámy. Bohužel už musím jít, mám dnes trošku zpoždění, to víte zločin nikdy nespí." Usměje se.

"Takže se uvidíme odpoledne? Ve tři jsem tu jako na koni." S Rachel jen tupě kývneme.

"...zatím. A neváhejte mi zavolat kdyby něco, Spencer." A s tím pomalu couvá zpět do dveří.

"Wow, Spence, zdá se mi to, nebo s tebou Ashley právě flirtovala a nabádala tě, abys jí zavolala?"

"Uhh…. To pochybuju, to číslo mi dala jen pro případ, kdyby se stalo něco s Alexem," zapírám.

"No, mně to tak rozhodně nepřipadalo. Spence, podle toho, jak se na tebe usmívá, a podle toho, jak jsi dneska skoro slintala, bych řekla, že u ní máš rozhodně šanci a že se ti líbí, tak proč to nezkusíš? Máš její číslo, tak ji někam pozvi. Jsem si jistá, že řekne ano."

"To nejde. Ty bys měla vědět nejlíp, jakej jsem srab. A pozvat holku na rande rozhodně není něco, v čem bych excelovala, a zvlášť pozvat někoho, jako je Ashley. Začala bych blábolit a ona si už teď musí myslet, že jsem totální magor."

"No, podle toho, jak se na tebe dneska dívala, bych řekla, že si rozhodně nemyslí, že jsi magor. No tak, Spence, konečně jsi poznala někoho, kdo by mohl být pro tebe ta pravá, nenech si svou šanci jen tak projít mezi prsty. Někdo, jako je Ashley, ti ne každý den vkročí do života."

"Já vím," vzdychnu. "Jenže co když to tak vůbec nemyslela a já ze sebe udělám úplnýho idiota."

"Tak aspoň budeš vědět, že jsi to zkusila. Ale pořád je tady šance 99%, že ta holka po tobě jede, tak se seber a pozvi ji někam."

"Ok, ok. Tak já jí zkusím zavolat, ještě ale musím z Alexe dostat, jestli je vůbec svobodná, abych nebyla za úplnýho blbce." Řeknu a zamířím k Alexovi.

No, chlapče, připrav se, protože výslech právě začíná…

No, takže Ashley je svobodná.

Score!

Taky jsem zjistila, že se s Alexem dlouho neviděli, byla prý poslední dobou často pryč kvůli práci a teprve před týdnem se vrátila z nějakého úkolu z Ruska.

Taky jsem stačila zjistit, že dělá snad všechny sporty, co existují, a že miluje jízdu na snowboardu, vyráží prý na hory pravidelně každý rok po Vánocích.

Minulý rok prý jela i Kyla s Alexem a Ashley ho učila na snowboardu a letos se těší, až pojedou znovu.

Kyla prý snowboarding nesnáší (Alex říká, že jen proto, že jí to nejde), takže většinou zůstává v hotelu a Alex vyráží na kopce jen s Ashley.

No, já na hory jezdím taky s rodinou, je to taková naše tradice, ale jezdím jenom na lyžích, protože na snowboardu bych se nejspíš zabila.

Nebo totálně zmrzačila.

Možná by mě to mohla Ashley naučit?

Co to blábolím, vždyť nemám ani kuráž jí zavolat.

Včera večer jsem asi milionkrát vytočila její číslo, ale dál jsem se bohužel nedostala.

Jo, já vím, jsem velkej hrdina.

Nějak si prostě nedokážu představit, že by to vyšlo.

No, to není tak docela pravda.

Představit si to dokážu a taky jsem těmi představami strávila skoro celou noc... ale to, že by to mohla být pravda a Ashley by souhlasila se schůzkou, mi připadá jako nemožné.

Už slyším zítra Rachel, jak do mě hučí, proč jsem Ashley nezavolala.

No, co naděláš Rache, máš zkrátka za nejlepší kámošku totálního sraba..

3

"Nazdárek Spencer, tak jak to dopadlo s Ashley?" je hned první věta, kterou na mě Rachel vypálí, sotva jsem vešla do dveří.

Asi mě prozradil můj výraz, protože v příští chvíli na mě spustí.

"Neříkej, žes jí nezavolala! To snad není pravda, to tě i do tohohle budu muset dokopat? Sakra, co je to s tebou Spencer, Ashley je pro tebe jako stvořená a evidentně se jí líbíš, tak proč si jí zatraceně nezavolala?"

"Proč? Ty víš proč! Jsem na to prostě moc velkej srab, Rachel! To je proč! Navíc Ashley není vůbec moje liga. Copak si nepamatuješ moje předešlý vztahy? Byla to katastrofa. Katastrofa! Pochybuju, že bych Ashley dokázala vůbec někdy oslovit, totálně bych se ztrapnila a nejspíš by ze mě vypadla nějaká kravina a ona by se mi smála a až do smrti si myslela, že jsem ten největší loser na světě!"

"Spencer, to je blbost. Dobře tvoje předešlý vztahy nebyla zrovna nejůspěšnější…" zarazí se, když vidí můj pohled.

"Dobře byla to katastrofa, ale ani za jednu jsi vlastně nemohla! Vždyť jen si to vem. Sarah byla tvoje první holka poté, co ses konečně rozhoupala a přiznala si, že jsi na holky. A bohužel pro tebe váš vztah nebrala příliš vážně. Potom přišla Carol, no, o té je netřeba se zmiňovat, to trvalo jen dva týdny, a nakonec Jenny. To je kapitola sama o sobě. Jenny tě vysávala roky a nechala tě myslet si, že tě miluje, zatímco se válela na tvým gauči a podváděla tě, kde mohla. A to nemluvím o tom, že žila z tvých peněz, protože práce na jejím seznamu aktivit rozhodně nebyla."

"Já vím, ale stejně.."

"Prd víš, Spencer. Ty si to zasloužíš, chápeš? Zasloužíš si někoho, jako je Ashley, a já už se postarám, aby ses z toho jen tak nevyvlíkla."

"Rachel, to ne, jen mi slib, že o mě s Ashley nebudeš mluvit. Vypadala bych před ní jako neschopná kráva, která si nedokáže ani domluvit rande."

"Neboj, neboj. O tobě s Ashley rozhodně mluvit nebudu…"

Oh, to se mi ulevilo.

"Děkuju."

"Ale jsou tu mnohem důležitější věci, které s Ashley musím probrat předtím, než ti ji naložím na servírovacím talíři." Vyhrkne a rychle utíká na druhou stranu místnosti, kde přichází první rodiče s dětmi.

Ta mrcha!

Po zbytek rána se Rachel povedlo se mi vyhýbat, a když přišla Ashley s Alexem, tak ji Rachel hned zatáhla do rohu a začala se jí na něco vyptávat.

Ta malá, slizká…

Už dobrou hodinu se snažím z Rachel dostat, co s Ashley probírala. Mluvily spolu snad deset minut, než Ashley odešla. Nestačila jsem jí dneska ani pozdravit, protože zatímco stála s Rachel v rohu místnosti, na mě zbyla všechna práce okolo.

Konečně už jsou tři.

Každou chvíli přijede Ashley vyzvednout Alexe. Snad jí stihnu alespoň pozdravit, než zase zmizí a uvidím ji až za dalších dlouhých 18 hodin!

A mi o vlku…

"Dobrý den, Spencer." Usmívá se na mě Ashley, zatímco jde svou sebevědomou chůzí přímo ke mně.

"Dobrý den, Ashley. Alex tu hned bude, jen si zrovna odskočil na toaletu."

"Dobře, to mi poskytne alespoň chvíli si s vámi popovídat. Chtěla jsem se vás totiž na něco zeptat."

Ta neskutečná řada možností, na co se mě může chtít Ashley zeptat…

Bohužel k mému velkému zklamání to není otázka, jestli bych nechtěla být její přítelkyně.

A bohužel ani na rande mě nezve… a sakra asi bych měla začít pořádně poslouchat!

Kdyby mě aspoň ty její rty tolik nelákaly a nenabádaly, abych je vzala mezi svoje a …..sakra soustřeď se, Spencer!

"….a Rachel se zmínila, že i Kyla se těchto akcí vždycky účastní, když může, a jelikož mám ve čtvrtek volno, tak jsem si říkala, proč ne? Tedy jestli vám to nevadí samozřejmě….?"

"Um…."

Doprdele, teď vůbec nevím, na co se mě ptá!

Jak se jen nenápadně zeptat, aniž bych ze sebe neudělala největšího idiota…

"Cože?"

Jo jasně, Spencer, teď vůbec nevypadáš jako totální idiot!

"Ptala jsem se, jestli vám nevadí, když s vámi pojedu ve čtvrtek do zoo jako další dospělý dohled?"

Oh, tak o tomhle se spolu s Rachel ráno bavila, ta intrikánka pozvala Ashley na výlet do zoo…

"Uhm, samozřejmě, že můžete jet s námi. Naopak budu ráda, když pojedete…. chci říct my všichni budeme rádi, když s námi pojedete," vykoktám ze sebe.

"Dobře, to jsem moc ráda, alespoň nám to dá příležitost se líp seznámit." Mrkne na mě a hádejte co?

Jsem zase jako rajče.

"Teto Ashley, ty už si tady." Přiřítí se k nám Alex a vrhne se Ashley kolem krku.

Po krátkém rozloučení a dalšímu smrtícímu Ashleyinu úsměvu mizí spolu ve dveří a já nevím, jestli mám skákat dvacet metrů do vzduchu vzrušením, nebo se jít radši někam zahrabat.

"Tak co? Pojede s námi?"

Ani mě nepřekvapuje, že jen co se za Ashley zavřely dveře, je Rachel u mě.

"Ano, pojede. Co jsi jí sakra ráno řekla?"

"Já? Nic. Jen jsem se jí slušně zeptala, jestli s námi a s dětmi nechce jet do zoo. Tak trošku jsem nadhodila, že Kyla vždycky jezdí a že bychom byly vážně rády, když se k nám připojí a pomůže nám děti uhlídat. Vždyť víš, že v zoo je to každý rok naprosto šílený. A každá ruka nám bude dobrá a navíc nám to dá příležitost vidět tvoji bohyni, jak si povede, až jí přidělíme skupinku dětí…"

"Jasně, a to, že s námi bude celý den a já s největší pravděpodobností budu celou tu dobu slintat a nebudu schopná se v její přítomnosti vůbec soustředit, tě vůbec nenapadlo, co?"

"Neboj, Spence, to zvládneš. Navíc ji aspoň budeme moct líp poznat. To za to přece stojí, ne?"

"Neříkám, že ne, Rache, jenže znáš mě, určitě to zase zvořu. Pokaždé, když s ní mluvím, je ze mě koktající idiot. A když se na mě usměje, zrudnu jako rajče, tohle není normální..."

"Ale je, holka, to si piš, že je. Je to lááááska…" začne zpívat a já bych jí nejradši uškrtila.

"Přestaň zatraceně, ještě tě někdo uslyší. Když už jsme u toho výletu, kdo všechno s námi pojede?" snažím se odvézt pozornost.

"No, Susan a myslím, že Sherry říkala, že pojede taky, proč?"

"Jen tak. Takže Sherry pojede taky, jo? Vždyť ta nemá ani děti moc ráda, vždycky když má svýho synovce vyzvednout, tak se tváří naprosto otráveně..."

"Jo, no to bude asi proto, že mě ráno slyšela, když jsem Ashley nabízela, aby jela s námi, a když zjistila, že Ashley pojede, honem se taky přihlásila."

"Ta mrcha! Takže ona po Ashley jede?" začne se mi vařit krev

"Neboj, Spence, Ashley vypadala, jako by si toho ani nevšimla, naopak po celou dobu, co jsem s ní mluvila, na tebe pokukovala, což Sherry při její snaze Ashley sbalit evidentně nepotěšilo."

Takže Ahley po mně pokukovala?

Jak to, že jsem si toho nevšimla?

Vždyť jsem se na ní skoro celou dobu dívala?

"Fakt? Ashley se po mně dívala?"

"Jo, ty ťuňťo, tak hlavu vzhůru. Radši bysme měly už jít. Zítra nás čekají přípravy na výlet."

"Jasně tak jdeme………fakt se na mě dívala?"

"Spencer, ty jsi neskutečná. Vždyť říkám, že jo. Tak už jdi." Směje se mi Rachel, ale mně to rozhodně nevadí.

Ashley se na mě dívala!

Ha, sežer to, Sherry, ani ty tvý čtverky ti nepomohly!

No, uvidíme co čtvrtek přinese, zítra se na to budu muset pořádně připravit a hlavně si vybrat něco hezkého k oblečení.

Ashley se na mě dívala….lalalala….

4

Sakra je to tady.

Nakonec jsem si vzala tmavě modrou halenku a džíny.

V jednoduchosti je krása.

No, aspoň se to tak říká.

Včera jsme s Rachel strávily půl dne přípravami na dnešní výlet. Odpoledne jsme potom seznámily Ashley a ostatní s programem.

Sherry se snažila celou dobu získat Ashleyinu pozornost, ale k mé velké radosti marně.

Právě s Rachel čekáme, až dorazí všichni, abychom mohli vyrazit.

Najednou se do zatáčky přiřítí černý Aston Martin a sakra to je ale auto.

Až teď si ho můžu pořádně prohlídnout a řeknu vám, projížďku v tomhle bych rozhodně neodmítla, a zvlášť když ho řídí tahle kráska, která jako obvykle vypadá naprosto úchvatně.

Má na sobě černé tílko přes ně má přehozenou černou krátkou koženou bundu a potrhané džíny.

Vypadá děsně sexy.

A podle hladového pohledu Sherry, která Ashley prakticky svlíká očima, bych řekla, že nejsem sama, kdo si toho všiml.

"Dobré ráno, dámy. Doufám, že nejsme poslední."

"Dobré ráno." Pozdravíme s Rachel společně.

"Ne, nejste, čekáme ještě na dva kluky a pak budeme kompletní," dodám.

Z druhé strany parkoviště k nám zrovna míří naši poslední členové a Rachel k nim zamíří, zatímco Alex se jde pozdravit se svými kamarády, takže s Ashley zůstaneme samy.

"Uhm, s Rachel jsme vám přidělily skupinku sedmi dětí, jedním z nich je samozřejmě Alex. Doufám, že to není moc."

"Ne, to vůbec ne. Věřte mi, po tom, čím se živím, bude výlet do zoo se sedmi dětmi rajskou procházkou." Usměje se.

"No, to radši neříkejte, s dětmi nikdy nevíte, na čem vlastně jste."

"To máte pravdu. Spencer, mohla bych vás o něco požádat?"

"Samozřejmě."

"Mohly bychom si tykat? To vykání mi přijde zbytečné."

"Oh, jistě, proč ne. Velice ráda." Vychrlím a jsem za to odměněna jedním z jejích oslňujících úsměvů.

"Výborně, takže teď, když tohle máme z krku, nemohla jsem si nevšimnout, jak sis prohlížela moje auto. Co říkáš, kdybych tě vzala do zoo já místo autobusu?"

"No, já nevím….co když mě bude v autobusu potřeba…"

"Nesmysl, Spence, jen jeď, nás je v autobuse dost, abychom to zvládli." Vloží se do našeho rozhovoru Rachel odnikud.

Ta pletichářka.

"Výborně, takže domluveno. Můžeme vyrazit?" zeptá se Ashley

"Tak dobře, děkuju."

"Není vůbec zač," řekne Ashey a vede mě na stranu pro spolujezdce, kde mi galantně otevře dveře.

"Děkuju."

Zatímco Ashley obchází auto, rychle si vnitřek prohlížím. A řeknu vám, tohle auto je luxus.

Nikdy jsem v ničem podobném neseděla.

Má to spoustu prostoru a o polovině tlačítek nemám nejmenší tušení, k čemu slouží.

Ashley nasedne a otočím klíčkem, načež auto zavrčí stylem, ze kterého je poznat, že rychlost tohohle auta bude asi dvakrát tak větší než toho mého, a už míříme ven z parkoviště.

"Tohle auto je opravdu krásné, to všichni agenti mají takovéhle vozy?"

"Ne, nemají. Každý máme vlastní. Tohle je vlastně jedno z mých aut, mám menší slabost pro rychlá auta a tohle je moje nejoblíbenější." Zasměje se.

"Aha, no tvůj plat musí být rozhodně vyšší, než co si vydělám já, protože já bych si nemohla dovolit ani ten volant."

"No, nasazování svého života má svoje lepší stránky."

Přemýšlím, čím bych to trumfla...

"No, já zase mám HappyMeal zdarma, když bereme děti do McDonaldu."

Tomu se Ashley zasměje.

"Sakra, asi bych měla změnit zaměstnání, co z hezkých aut, ale HappyMeal zadarmo…" na to obě vyprskneme smíchy.

Zbytek cesty se mě Ashley ptá na pár detailů ohledně dneška, a než se naděju, už stojíme všichni před vchodem do zoo a Rachel kupuje vstupenky.

Všichni se postaví ke svým přiděleným dozorům a můžeme vyrazit.

Uf, ještěže už skoro končíme, už nás čeká jen terárium s hady a jedeme zpátky.

I když jsem unavená, tak jsem si dnešek celkem užila.

Hlavním důvodem je samozřejmě Ashley.

Celý den mě rozesmívala, takže i kdybych se sebevíc snažila, tak ten úsměv ze svých tváří budu asi hodně těžko sundávat.

Sherry se na Ashley snažila celou dobu házet ty její pohledy a při obědě nabízela, aby si Ashley spolu s její skupinkou sedli k ní, ale Ashley jí odbyla, že si sedne ke mně. Nemůžu vám ani popsat, jakou jsme v tu chvíli měla obrovskou radost.

Ashley si vybrala mě!

Místo Sherry!

No, netřeba říct, že Sherry od té doby po mě hází nenávistný pohledy, ale to je mi úplně jedno, ba naopak, vždyť já je po ní házím taky.

Snažila se přece mi přebrat moji Ashley!

No jo, já vím, že Ashley není tak úplně moje, ale stejně!

Zato Rachel se dneska celou touhle situací dost bavila.

Mrcha, ta si to taky ještě schytá.

Pomalu vcházíme do větší budovy, kde mají terária s hady. Prý tu mají skoro všechny a to včetně těch největších.

Děti jsou samozřejmě nadšené, hlavně kluci, ti se celou dobu těší na jedovaté kobry, což já teda rozhodně říct nemůžu. Nikdy jsem neměla hady ráda a to asi jen tak brzo nezmění.

Ashley je tu se mnou taky, končí prohlídku stejně jako já.

Dvě terária u kober jsou prázdná, zřejmě je zrovna někam odnesli. Děti pobíhají z jednoho konce na druhý.

A v tom se to stane.

Sleduju to všechno jako ve zpomaleném filmu.

V rohu místnosti byl za zábranou velký koš, který se převrhl, když kluci strčily Billyho a utíkáli na druhý konec. Billy upadl a koš se převrhl. Protože jsem stála blízko u něj, tak jsem se sklonila, abych Billyho postavila, když se z koše vyplazila obrovská kobra, přímo před nás. Okamžitě zaujala obranné postavení a začala na nás syčet.

Nikdy jsem nemyslela, že umřu zrovna na hadí kousnutí.

Je to podivné, ale vůbec mi před očima neproběhne můj život, jak se většinou říká.

Naopak jediné, co vidím, jsou tmavě čokoládové oči a ten nejkrásnější úsměv.

Jediné myšlenky, které se mi teď točí v hlavě, jsou spojené s Ashley. Ani jsem ji nestačila pozvat na rande.

Nikdy ji nebudu moct políbit ani jí říct, jak moc jsem do ní blázen.

Kobra se začíná pomalu sklánět ke mně a Billymu, kterého se snažím aspoň zastínit svým tělem.

Je to tady.

Pomalu zavírám oči.

Sbohem, Ashley.

5

Chvíli čekám.

Nic se nestalo.

Rychle otevřu oči a co uvidím, mě vyděsí, uklidní a zmate najednou.

Nevím, kde se tu tak rychle vzala, ale najednou klečí vedle mě Ashley a má kolem své levé ruky omotanou svou koženou bundu.

"Spencer, Billy, ani se nehněte. Ani o centimetr ano? Všechno bude v pořádku, jen se nehýbejte."

"C-co….jak…?" vykoktám se zebe

"Tiše, teď nemluv, ano? Potřebuju, aby se soustředila na mě místo na vás, takže tiše, ano?"

Ashley se pomalu přesouvá přímo přede mě.

Kobra po celou tuhle dobu všechno pozoruje se zakloněnou hlavou.

Všichni kolem nás jsou jako opaření. A já nevím, jestli mám být šťastná, že na mě teď už kobra nedošáhne, nebo být vystrašená k smrti, protože je to teď Ashley, komu hrozí nebezpečí.

"Ok, takže já se ji teď pokusím vyprovokovat k útoku na mou levou ruku, abych jí mohla tou pravou chytit za krk. Takže žádné pohyby, ano, Spence?" V té chvíli mi ani nedojde, že mi řekla Spence.

Jsem totálně paralyzovaná strachem o ni.

Je normální?

To snad nemyslí vážně?!

Proč ji proboha chce vyprovokovat?

Vždyť jí uštkne!

To je jí to jedno?!

Mně teda zatraceně není!

Vždyť já s ní chci mít děti!

"Cože? Ne, to ne, Ashley…" snažím se jí to rozmluvit, ale ani mě nepustí ke slovu.

"Vím, co dělám, Spencer, neboj se, všechno bude v pořádku. Takže jdeme na to, ano? Tak fajn, paní kobro, takže ty chceš zákusek? No tak do toho, ty syčící potvoro."

Nedokážu pochopit, jak dokáže být tak klidná a ještě si dělat srandu v takovýhle situaci.

Všichni se zatajeným dechem pozorujeme, jak Ashley levou rukou naznačí kobře, že chce zaútočit.

Kobra se okamžitě sklání k útoku na Ashleyinu levou ruku, čehož Ashley hbitě využije a kobru chytí pod krkem pravou rukou, ještě než jí stačí uštknout. Svou levou ruku si rychle vyndá ze své bundy a už ji drží oběma rukama.

Pracovníci, kteří před chvíli dorazili s pomůckami, aby kobru odchytili, k nám rychle přicházejí a nesou velký koš, ze kterého kobra předtím vylezla.

Kde se ti idioti sakra flákali?!

Ashley kobru rychle pokládá do koše a zavírá víko.

Okolo nás všichni propuknou ve velký potlesk a pracovníci zoo Ashley gratulují a odnášejí kobru rychle pryč.

Vedle Ashley se najednou postaví postarší muž, tipuju někdo, kdo má zdejší hady na starosti. Já mezitím rychle zkontroluju, jestli je Billy v pořádku, a když vidím, že ano, nechám ho běžet k ostatním. Pak se otočím zpátky a pozoruju, jak se Ashley baví s oním mužem.

"Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Dneska ráno mě stálo tři chlapi dostat tu kobru do toho koše a vy jste to zvládla sama. Ani si nechci představit, co se mohlo stát, kdyby někoho uštkla. Je to totiž kobra egyptská, která je nesmírně jedovatá."

"Oh, není zač. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct. Příště ale bude lepší, když nebudete nechávat koše s kobrami volně povalovat kolem."

"Nebojte se, za tohle už někdo zaplatí, jakmile zjistím, kdo ji tu nechal. Kdybyste někdy hledala práci, tak u nás jí rozhodně najdete, schopné lidi jako vy na ulici jen tak nenajdeme." Usmívá se na ni ten muž.

"Děkuju, ale já už práci mám a jen tak s ní skončit nehodlám." Usmívá se Ashley.

"No, nikdy nevíte. Každopádně ještě jednou děkuji." Rozloučí se a pomalu odchází, Ashley ke mně přijde a svýma hbitýma očima si mě prohlíží, jestli nejsem zraněná.

"Jsi v pořádku?" zeptá se.

"Uhm… já… jo, myslím, že jsem. Díky tobě. Děkuju."

"Není zač. Přece nenechám nějakou kobru, aby ti ublížila," mrkne na mě a poštěstí mě svým krásným úsměvem

"No, ne každý by udělal to co ty. Takže ještě jednou děkuju."

"To opravdu není třeba, Spencer, nikdy bych si to neodpustila, kdyby se ti něco stalo a já tomu mohla předejít. Navíc s hady už mám nějaké zkušenosti, takže to opravdu nestojí za řeč. Jen jsem ráda, že jsi ty a Billy v pořádku." Zvážní na chvíli Ashley.

No, není sladká?

Počkat…

Má s hady zkušenosti?

Zajímalo by mě, co to znamená.

Zkusím to nenápadně zjistit.

"Takže…… ty máš doma hada jako domácího mazlíčka?" zeptám se.

Nenápadný, že?

"Ne. To nemám." Směje se. "Ale už jsem na několik hadů narazila díky mé práci." Řekne trošku tajemně.

Uhmmm.

"No… to já v práci narazím maximálně na žížaly, které kluci občas hážou holkám do vlasů."

Tomu se společně zasmějeme a chvíli se na sebe jen tak hloupě koukáme.

Z dálky najednou uvidím Rachel spolu s Sherry, jak k nám běží. Obě to celé předtím sledovaly z povzdálí a k nám se dostaly až teď, když se to tu trochu vylidnilo. Rachel si mě bere hned stranou, zatímco Sherry okamžitě zamíří k Ashley a začne jí lichotit a přitom jí strká ty svoje čtyřky skoro do obličeje.

Ashley jí však rychle odbyde a jde ke své skupině dětí, kde Alex už všem vypráví, jak je jeho teta statečná a napodobuje jí, jak chytila toho hada.

Konečně jsem dorazila domů.

Dneska byl teda den.

S Rachel jsme si o celé záležitosti ze zoo dlouho povídaly u ní doma. Přičemž mi Rachel neustále říkala, že se Ashley líbím a že to, jak si Sherry vůbec nevšímala a raději se věnovala mně, mluví za sebe.

Možná na tom něco bude.

Jenže problém je ten, že jsem zjistila, že zkrátka i když jsem dneska byla vystavená nebezpečí smrti, pořád nejsem schopná Ashley nikam pozvat.

Jsem prostě totální srab.

Z mých chmurných myšlenek mě díky bohu vysvobodí můj záznamník, na kterém mi můj táta připomíná večeři doma.

No to je radost.

Jediný důvod, proč na tyhle večeře chodím je ten, že na ně není dovoleno nikoho vodit, pokud to s ním nemyslíme vážně.

Jiná písnička je to ovšem s různými oslavami a podobnými věcmi, kde se nás vždycky sejde větší kruh rodiny a kde se mi moje máma vždycky snaží dohodit někoho z jejích známých.

Takové večery přímo nesnáším.

No, alespoň budu mít tentokrát co vyprávět.

Vsadím se, že až jim budu dnešek líčit, ne jedna brada bude dole.

Ne každý den jste zachráněná ze spárů jedovatého hada krásnou brunetkou.

Rychle si udělám sendvič a sednu si k televizi.

Zrovna dávají samé horory.

Mám horory moc ráda, ale ne když jsem doma sama a nemám se ke komu přitulit.

Představuju si, jaké by to bylo, kdyby tu byla se mnou Ashley a já byla v bezpečí schoulená v její silných pažích.

Třeba to bude jednou pravda.

Jednou když seberu veškerou svou odvahu a pozvu jí na rande.

Jednou…

6

Je pátek večer a já jsem právě dorazila na večeři k nám domů.

Podle aut na příjezdové cestě jsou už všichni uvnitř.

Jsem zase poslední.

Jako vždycky.

No a co?

Zkrátka zrovna nespěchám slyšet máminy stále stejné připomínky.

Nakonec jsem se rozhodla, že jim o té kobře nic nepovím.

Mámu by to strašně vyděsilo a táta by na tom nebyl o nic líp.

Jediný, kdo by to ocenil by byl Glen, a to určitě jenom proto, aby ze mě dostal něco víc o Ashley a mohl mě zbytek večera provokovat.

Takže raději pomlčím.

"Spencer, drahoušku, tak jak se vede v práci?" zeptá se mě táta, zatímco jíme.

"Dobře, dobře. Jako obvykle."

Jen s tím rozdílem, že mě málem sežral had ,dodám si v duchu.

"A nějaká kočka na obzoru?" to je samozřejmě Glen.

"Do toho ti nic není, troubo. A ne, jsem sama."

"No víš, Spencer…" začne máma, prosím, ať se mi zase nesnaží dát s někým dohromady... "u nás v nemocnici zrovna před týdnem začal pracovat velice sympatický muž, jmenuje se Peter a pracuje na pohotovosti, určitě by se ti líbil."

A je to tu zase.

"To asi těžko mami, zřejmě zapomínáš, že mně se chlapi nelíbí. Kolikrát ti to mám připomínat." Vyjedu na ni.

Táta se do toho rychle vloží.

"Ano, samozřejmě, Spencer, máma jenom žertuje, že, drahoušku?" Hodí po mámě pohled.

"Já…jo jistě… a co ty, Glene, co je u tebe nového." Raději odbočí.

"No, zrovna teď mám dost velký případ, jde o jednoho milionáře, který se zrovna rozvádí se svou ženou, protože si našel milenku a ona ho s ní chytila v posteli, takže teď se budeme snažit, abychom z toho pro ni vytřískali co nejvíc. Je to opravdu velký případ, takže..." Zbytek jeho proslovu už neposlouchám.

Glen je právník a vždycky vykládá podobné historky z práce.

Všechno se mi zdá úplně stejné.

Nechápu, proč moje máme konečně nemůže pochopit, že se mi líbí ženy a že pokud jednou někoho přivedu domů, bude to žena. Ne žádný sympatický doktor, kterého mi ona vybere.

Zbytek večeře probíhá podobně jako vždycky. Snažím se vyhýbat otázkám ohledně mého života a raději se bavím s tátou.

Když po večeři odcházím domů, táta si mě vezme stranou.

"Spence, je mi líto toho předtím s mámou. Ale víš jaká je."

"Já vím, jen bych si přála, aby se s tím jednou už konečně smířila."

"Ona to jednou pochopí, a až si přivedeš domů nějakou přítelkyni, která bude ta prává, nic jiného jí ani nezbude. Do té doby s ní musíš být trpělivá a snažit se ji nebrát moc vážně."

"Jo, já vím, tati. Děkuju, tak dobrou noc." Rozloučím se se všemi a mířím domů.

Doma pak přemýšlím o tom, o čem jsme spolu s tátou mluvili.

Doufám, že má pravdu a že až jednou přivedu domů tu pravou, tak mě konečně přestane otravovat a smíří se s tím, že jsem na holky.

Kéž bych mohla přivést Ashley.

Je sobota večer a Rachel mě vytáhla do kina.

Neměla jsem na to náladu, ale když jsem zjistila, že jdeme na Resident Evil 4, tak jsem neodolala. Mám Resident ráda a zatím jsem viděla všechny díly. Milla je skvělá a prý v tomhle díle dali prostor i Claire, takže se celkem dost těším.

Stojíme spolu ve frontě a Rachel kupuje lístky, když zrovna spatřím osobu, která okupuje moje myšlenky od první chvíle, co jsem ji viděla poprvé.

Ashley.

Je tu s Alexem, zrovna mu kupuje popcorn a colu.

V tom jako kdyby můj pohled vycítila, otočí se a svýma bystrýma očima najde ty moje.

Chvíli se na sebe díváme, než Ashley osloví prodavač a podává jí nazpátek její peníze.

Ashley si je vezme a poté zamíří přímo ke mně.

"Ahoj Spencer." Usměje se na mě.

"Ahoj Ashley, Alexi."

"Dobrý den, paní učitelko."

"Můžeš mi říkat Spencer, když nejsme ve školce," usměju se na něj.

"Dobře. Dobrý den, paní učitelko Spencer."

"Ty chytrolíne." Usmívá se na něj Ashley a z legrace mu rozčepýří vlasy.

"Oh, ahoj Ashley, Alexi. Taky jdete do kina?" přidá se k nám Rachel.

"Jo, jdeme. Měli jsme původně strávit dnešní večer na autodráze, ale když Alex zjistil, že dávájí v kině Rio, tak jsme museli naše plány změnit."

"Je to prej děsně vtipnej film teto, Sammy už na něm byl."

"No jasně, když to viděl Sammy…." Protočí oči Ashley, tak aby to Alex neviděl, což mě s Rachel rozesměje.

"A na co jdete vy?" zeptá se.

"Resident Evil 4," odpovím.

"Oh, to je velmi dobrá volba, už jsem to viděla a můžu vám říct, že pokud se vám líbily ty předešlé díly, tak tenhle vás určitě nezklame."

"No, já jdu na ten film jen kvůli Mille, zato tady Spence má doma celou sérii na DVD."

"Opravdu? Já taky." Usměje se na mě Ashley a jsem zase totálně rudá.

Máme stejný vkus na filmy?

Můžu do ní být ještě větší blázen?

"Teto, teto, musíme už jít, za chvíli to bude začínat." Táhá Alex Ashley za ruku.

"Jo, jo, vždyť už jdeme, tak pěkný večer přeju, dámy." Řekne Ashley a přitom se na mě dívá.

"Tobě taky Ashley."

"Jo, mějte se." Řekne Rachel a pomalu i my míříme do našeho sálu.

Nemůžu si pomoct, ale otočím se za Ashley.

Taky se zrovna otočí, a když vidí, že se na ni dívám, mrkne na mě a pošle mi poslední úsměv, než zmizí i s Alexem za dveřmi sálu.

"No, tak jsi ráda, že jsem tě vytáhla do kina?" kření se Rachel.

"Jo, to jsem. Ale to, že jsme tu na ni narazily, rozhodně nemá s tebou nic společného, takže se tak pitomě neusmívej."

"To sice nemá, ale aspoň si tě teďka můžu dobírat." Řekne a šťouchne do mě.

No super.

Takže teď mě bude celý zbytek večera otravovat.

Zhasnou světla a začínají pouštět upoutávky.

Jednou z nich je Rio.

No, podle té ukázky se Ashley nudit nebude, vypadalo to celkem vtipně.

Ach jo, co bych dala za to být teď s Ashley a Alexem v druhém sálu.

Hlavně s Ashley.

Držet ji za ruku a smát se s ní hloupým vtipům ve filmu.

Namísto toho sedím vedle své nejlepší kamarádky, která už dobrou minutu zpívá o mně a o Ashley a o tom, jak se líbáme.

Kdyby to jen byla pravda, Rache.

Kdyby to jen byla pravda.

7

Je pátek večer a já jsem právě dorazila na večeři k nám domů.

Je středa odpoledne.

S Ashley jsem se během posledních dnů moc neviděla.

Měla plné ruce práce s tím velkým švédským atentátem, víte, o čem mluvím, ne?

Były toho plné noviny.

Tři ze švédských hokejistů a asistent trenéra, kteří přijeli spolu s celým družstvem na přátelské utkání do Phoenixu, byłi ve skutečnosti atentátníci, kteří měli v plánu vyhodit do povětří celou hokejovou halu se všemi lidmi uvnitř.

Naštěstí se to vláda dozvěděla včas a vyslali jejich speciální jednotku, které je Ashley členem, aby tomu zabránili. Od Alexe vím, že Ashley tomu celému velela. Był z toho unešený.

Kdo by taky nebyl, že?

Jeho teta je jako superhrdinka.

Dva z atentátníků byłi na místě zastřeleni při pokusu o odpálení bomb a ty druhé dva se podařilo chytit, aniž by se k něčemu dostali.

Není myslím třeba říkat, že švédští hokejisté mají z ostudy kabát a jen tak si je někdo na přátelské nebo i normální utkání nepozve.

Jó, kluci, terorismus se nevyplácí.

No, ale zpátky k Ashley.

Řekla bych, že dneska si s ní po pro mě až moc dlouhé době zase promluvím.

Jak to vím, ptáte se?

No, to je jednoduché, vypadá to totiž, že Alexovi něco je.

Celý den je velice tichý a to u něj nebývá moc časté. Je celý bílý jako stěna. Neprovádí žádné lumpárny a ani neotravuje s ostatními kluky děvčata jako vždycky. Zkrátka to není ten Alex, na kterého jsme tu všichni zvyklí.

Z ničeho nic ho sleduju, jak rychle vyskočí ze židle a utíká do koupelny.

Rychle se vydám za ním.

Zvrací.

Asi snědl něco špatného. Čekám, až všechno vyzvrací, a pak mu pomůžu se umýt.

Pomalu ho odvedu zpátky a požádám Rachel, aby na něj dohlídla.

Vypadá to, že nakonec budu muset přece jenom číslo Ashley použít.

Znám ho už nazpaměť.

Vytáhnu z kapsy mobil a vytáčím.

Zazvoní to jednou, dvakrát, třikrát a pak slyším v dálce nějaké hlasy a zvuk motoru.

"Prosím...?" sakra, jak mi ten její hlas chyběl

"Um, Ashley? Tady je Spencer, já... volám kvůli Alexovi, není mu dneska nějak dobře a před chvíli zvracel. Budeš si pro něj moct přijet, nebo s ním mám zajet k doktorovi já?"

"Oh, ahoj Spencer, to nebude potřeba. Budu tam za deset minut, ano? Děkuji za zavolání."

"Není zač, budeme čekat."

"Dobře, tak zatím."

"Ahoj." Řeknu a zavěsím.

Fajn, takže Ashley tu bude za deset minut.

To musela být někde poblíž.

"Tak fajn, tvoje teta tady bude za deset minut, Alexi. Už je ti líp?" zeptám se, když dojdu zpátky k němu a Rachel.

"Pořád mě bolí bříško." Řekne tiše.

"To bude v pořádku, zlatíčko, teta tě vezme k doktorovi a pak už ti bude líp ano?"

"Hm..."

"To je dobře, že tady Ashley bude tak rychle." Řekne Rachel.

"Jo já vím, Alex nevypadá zrovna nejlíp."

"Doufám jen, že to není něco nakažlivého, protože jinak to tu budeme mít za chvíli všichni."

"Jo, to máš pravdu. Ještě pořád si pamatuju, jak to bylo posledně. Myslela jsem si, že to nechytnu, když jsem zůstala jako poslední, ale pak to přišlo v plné síle a já dva dny nebyla schopná dělat nic jiného než objímat záchodovou mísu."

Zakroutím hlavou, abych se zbavila vzpomínek na svoje zvracící dny.

Za chvíli slyšíme venku zavytí pneumatik.

Neuplynulo ještě ani šest minut.

Zřejmě byla opravdu blízko.

Vykouknu ven a vidím neznámé auto. Myslím, že je to Mustang Shelby GT 500, jednou jsem o něm slyšela básnit Glena. Má tmavě modrou barvu a dva bílé pruhy.

Z auta vyskočí Ashley oblečená v roztrhaných džínách a bílém tílku, které na její dokonale opálené pokožce vypadá skvěle.

Sotva zabouchne dveře a už rychle míří do budovy.

V mžiku vstupuje do místnosti a skenuje ji.

Když nás uvidí, zamíří k nám, kývne nám na pozdrav a přikrčí se před Alexe.

"Ahoj, tak už jsem tady. Jak se cítíš, zlatíčko?" zeptá se Alexe a projede mu rukou po vlasech

"Není mi moc dobře, teto, bolí mě bříško." Zaskučí Alex.

Ashley ho vezme do náručí a vstane.

"Tak pojedeme k doktorovi, ano? A pak tě vezmeme do postele, co říkáš?"

"Hmm."

Ashley se na mě s Rachel otočí.

"Moc děkuju za zavolání, Spencer, už ráno se mi zdál nějaký tichý, ale myslela jsem si, že je jenom unavený."

"Není zač, Ashley, ani nám se už od rána nelíbil. Zřejmě jenom něco snědl. Pokud budeš cokoliv potřebovat, tak stačí zavolat, ráda ti s ním pomůžu." Řeknu.

"Děkuju, to jsi moc hodná. Vezmu ho k doktorovi a potom uvidím."

"Samozřejmě, tak se měj, Alexi"

"Nashledanou."

"Ahoj," loučíme se s Rachel a koukáme, jak Ashley odnáší Alexe v náručí.

Posadí ho do auta a už míří pryč.

"Doufám, že bude v pořádku." Řeknu.

"Jo, snad to není nic vážného. Ashley měla moc hezké auto, co?"

"Jo, to měla, zajímalo by mě, odkud jela. Když jsem jí volala, znělo to, jako by byla na nějakých závodech nebo tak něco."

"No, možná byla. To auto tak rozhodně vypadalo. Tak pojď, musíme zase něco dělat."

"Hmmm...," nepřítomně kývnu a pomalu jdu dohlížet na svou skupinku dětí, co si hrají venku.

Před hodinou volala Ashley, Alex má prý nějakou střevní chřipku, takže bude muset zůstat doma.

Víte, co to znamená?

Neuvidím Ashley celý zbytek týdne!

Je zvláštní, jak rychle jsem k ní přilnula.

Ta představa, že jí neuvidím tak dlouho, je příšerná.

Nevím, jak se takovou dobu zabavit, a co hůř. Když si představím, že Ashley má Alexe vlastně jen na čtyři týdny a potom už jí nejspíš neuvidím...

Puká mi z toho srdce.

A proto jsem se konečně pro něco rozhodla.

Pro co, ptáte se?

Do konce těchto čtyř týdnů Ashley pozvu na rande.

Ano, udělám to.

Nevím zatím kdy.

Nevím jak.

Ale musím to udělat.

Nedokážu jí nechat prostě jen tak odejít z mýho života bez toho, abych se alespoň o něco nepokusila.

Vůbec bych se nedivila, kdybych se jí zeptala poslední den a dost možná to taky tak bude.

Ale to je jedno.

Důležité je, že jsem se konečně rozhodla a nehodlám z toho vycouvat.

Jen můžu doufat, že se mi nebude smát a že řekne ano...

8

Dneska jsme se s Rachel rozhodly, že si někam vyrazíme na kolech.

Za městem otevřeli novou cyklostesku, takže ji hodláme vyzkoušet.

Rachel byla celý týden úžasná, snažila se mě co nejvíc rozptýlit, abych nemyslela na Ashley.

Marně.

Ale snaha se cení.

Nemůžu na nic prostě přestat myslet.

Pořád si představuju, co asi dělá. Kde právě je.

Občas se mi zdá, jako bych ji viděla.

Jak ukládá Alexe.

Jak se o něj stará a jak se spolu smějí.

Nemůžu se už dočkat pondělí, až ji zase uvidím.

Áaa, Rachel už je tady. Pomalu spolu vyrážíme vzhůru dnešnímu dobrodružství.

Jo, správně dobrodružství.

Pro mě tohle totiž rozhodně dobrodružství je, na kole jsem už nikam nevyrazila pěkně dlouho a jen doufám, že ta nová cyklostezka nebude nic náročného, protože by to nemuselo dopadnout zrovna nejlíp, nejsem na kole zrovna Lance Armstrong, jestli mi rozumíte.

Rachel je na tom úplně stejně.

Obě jsme si kola koupily zhruba před pěti lety, abychom měly alespoň nějaký pohyb. A nechci se vychloubat, ale umím jezdit daleko líp než ona.

Rachel si totiž na našich výletech za těch pět let, co jezdíme a z toho tři roky pauzy, stačila zlomit levou ruku, pravou nohu a malíček.

Jak ptáte se?

Velice snadno.

Pravda je, že ta noha nebyla její vina, protože do ní tenkrát narazil někdo jiný a Rachel vyletěla z cesty a přeletěla přes řidítka.

Což se doufám dneska nestane.

Ta ruka už ale její vina byla.

Nekoukala se na cestu, když kolem nás projela celkem hezká blondýna (pokud jste zrovna na blondýny s velkýma prsama a prdelí jako Jeniffer Lopez) a místo, aby se koukala na cestu, tak se koukala po ní a nevšimla si poměrně velké díry, do které vletěla v celkem dost velké rychlosti vzhledem k tomu, že jsme zrovna jely dolů z kopce. A než se nadála, tak se octla na zemi se zlomenou rukou a malíčkem.

Jo, očumování se jí zrovna nevyplatilo.

"Jsem fakt ráda, že jsme sem dneska zajely, Spence, chtěla jsem s tebou něco probrat." Říká Rachel, zatímco si nasazujeme helmy.

"Fakt? A co?" zeptám se zvědavě.

"No, víš, jak jsem ti říkala o té holce z kavárny?"

No jo. Pamatuju. Rachel má totiž zálusk na jednu černovlásku, která pracuje v kavárně, kam Rachel pravidelně chodí. Pokud si dobře pamatuju, začala tam pracovat zhruba před dvěma týdny nebo tak a Rachel o ní od té doby básní.

Jednou jsem tam s ní šla a musím přiznat, že je opravdu hezká, ale na Ashley nemá.

Ale zpátky k Rachel.

"Jo, pamatuju. A co? Nějaký pokrok?"

"No, ne tak úplně. Zrovna včera jsem na ní vychrlila větu, že má krásný ruce." Zčervená

"Cože jsi?"

"No, když mi podávala kafe, tak jsem na ni vychrlila, že má krásný ruce. Neumíš si představit, jak trapně mi potom bylo."

"No, to s tebou soucítím. Já na tom nejsem o moc líp. Vždyť první den, co jsem Ashley viděla, jsem na ni vypálila, jak má velkou pistoli a to moje neustálý koktání…."

"Jo, to máš pravdu." Zasměje se. "Ale tohle je horší, Spencer, ty jsi se s Ashley aspoň od tý doby normálně bavila, já ale s ní ne. Musí si myslet, že jsem retardovaná."

"Ale no tak, tak hrozný to zas nebude. Z toho, co jsem viděla, když jsem s tebou tenkrát šla do tý kavárny, było jasný, že se jí líbíš."

"Jo, no to bylo možná předtím, než jsem ze sebe udělala totálního vola."

"Nemluv hlouposti, nespíš si myslí, že jsi roztomilá. Zkrátka příště, až přijdeš, zkus se na ni usmát a zeptat se, jak se má, a když to půjde dobře, tak ji někam pozvi."

"Hlavně ne na kafe." Rychle dodám.

"Myslíš?"

"Jasně, musíš si jenom trochu věřit. Vždyť ty to s holkama umíš, stačí, když si budeš věřit. Ani nevíš, co já bych dala za to, abych uměla balit holky aspoň z poloviny jako ty. Teď by se mi to rozhodně hodilo."

"Nepřeháněj, Spence, až zas tak dobrá taky nejsem. Vsadím se, že taková Ashley dokáže sbalit jakou holku chce jen pohledem."

"Jo, tomu i věřím. Holky jí určitě padají k nohám. Vem si jenom Sherry. Mohla se přetrhnout, jen aby si jí Ashley všimla, ale bylo jí to k ničemu. Jak můžu někoho takovýho zaujmout zrovna já?"

"Spence, ty zapomínáš na jednu důležitou věc."

"Jakou?"

"Ashley si Sherry ani nevšimla, protože měla oči jenom pro tebe. Ty sis toho možná nevšimla, ale Ashley tě celou dobu nespustila z očí, a když jsi byla v nebezpečí, neváhala a nastavila svoje vlastní tělo, aby se ti nic nestalo. Líbíš se jí! Chápeš to? L-Í-B-Í-Š S-E J-Í!!"

"Ty myslíš?" zeptám se nedůvěřivě.

"Ne, nemyslím. Já to vím."

"No, to je dobře, protože jsem se pro něco rozhodla."

"Fakt? A pro co?"

"Ještě než skončí ty čtyři týdny, co má Ashley Alexe, ji někam pozvu."

"No konečně!" vykřikne Rachel a samou radostí mě strhne na zem, kde se na chvíli válíme a smějeme.

"Ne, abys čekala, že se jí zeptám hnedka v pondělí. Ještě na to nejsem tak úplně připravená a taky si musím pořádně promyslet, co jí řeknu. Dost jsem taky vyděšená z té představy, že řekne ne, ale to všechno nevadí. Musím to prostě zkusit, než odejde z mého života a já ji už nikdy neuvidím."

"Oh, Spence, to je tak sladký. A neboj, ona neřekne ne."

"Jo, kéž by. Tak pojď. Je na čase se konečně trochu projet." Řeknu a pokusím se Rachel vytáhnout nahoru.

"No jo pořád, ale jestli si zase něco zlomím, tak si mě nepřej. Musím přece vypadat dobře, až půjdu sbalit tu moji princeznu."

"Prosím tě, možná by to nebylo zas tak špatnej nápad si něco zlomit. Ba naopak, mohlo by ti spíš pomoct. Soucítila by s tebou a začaly byste se spolu bavit a potom bys to měla daleko jednodušší." Řeknu z legrace.

"No, to není až zas tak špatnej nápad. Tak fajn, shodíš mě, nebo mám do něčeho narazit?" Zeptá se vážně.

"Whoa, cože? Dělala jsem si jenom legraci! Já tě v žádném případě nehodlám nijak zranit! A ty v žádném případě do ničeho vrážet nebudeš! Ty to totiž nepotřebuješ, jasný?"

"Dobře, dobře! Není třeba se hnedka rozčilovat! Tak pojď, teďka si dáme závod, jo? Kdo bude první u támhle toho stromu, tak vyhrává kafe na celý týden, jo?"

"Fajn, na tři, jo? Jedna… dva… tři!" zakřičím a obě vyrážíme.

No, ten závod jsem vyhrála. Takže mám kafe zadarmo. Zítra je pondělí a já se nemůžu dočkat, až uvidím Ashley.

Vzpomněla si na mě za tu dobu?

Já na ni myslela neustále.

Tak rychle na kutě, ať se můžu probudit a jít do práce.

Divný, co?

Těšit se na pondělní ráno a na to, že půjdu do práce.

No, kdybyste byli na mém místě, vsadím se, že byste se těšili naprosto stejně, takže nesuďte, jo?

Nejsem divná!

Fakt ne!

Jenom bláznivě zamilovaná…..

9

Pondělní ráno.

Může být snad něco lepšího?

Víte co?

Neodpovídejte.

Nemohla jsem se rána ani dočkat. Skoro jsem nespala, ale stejně se cítím plná energie.

Rychle dojedu do práce a po cestě se ani nestavuju pro kafe, mám ho přece zadarmo nebo ne?

Konečně. Hned jak vejdu, objeví se mi moje oblíbená káva před očima.

"Dobrý ráno, Spencer." Kření se na mě Rachel

"Dobrý ráno. Nějak vesele? Díky za kafe."

"No, ty bys byla taky ve veselý náladě, kdybys sebrala odvahu a už se konečně zeptala Ashley, jestli s tebou půjde na rande. To já už se té svojí zeptala." Usmívá se Rachel tak široce, jak jsem jí už dlouho neviděla.

"Nepovídej, tak ty už ses jí konečně zeptala? A nedobírej si mě, tobě samotný to trvalo přes tři týdny!"

"No jo, no jo, to jsou jenom detaily. Důležitý je, že řekla ano!"

"Tak jak to probíhalo? Povídej! Třeba to budu moct udělat taky tak."

"No, to pochybuju Spence, bylo to tak trochu neplánované a nemyslím si, že bys tuhle metodu chtěla vyzkoušet." Řekne tajemně.

"Ale no tak Rache, nenech se prosit a mluv!"

"Dobře, dobře. Ale musíš mi slíbit, že se mi nebudeš smát, jinak ti nic neřeknu."

"Čestný skautský." Zasalutuju.

"Ty jsi nebyla u skautů, Spence." Připomene mi.

"Ty víš, jak to myslím. Tak spusť."

"Ok. Dneska jsem jako každý ráno vstala a jela si pro kafe. No tentokrát vlastně i pro tvý."

"Jo, to je mi jasný. A dál." Skočím jí do řeči.

"Hele, mlč, jestli to chceš slyšet."

"Fajn, fajn, už mlčím."

"Takže vešla jsem dovnitř a objednala si a pak jsem se postavila do fronty k pokladně. Přede mnou stál jeden chlápek a rozčiloval se na ni, že mu dává špatnou kávu."

"Ohó, to jsi samozřejmě jen tak nenechala, co?"

"To si piš, že ne. Řekla sem mu, ať se laskavě uklidní a nevyřvává si svou zlost na ní, když objednávku dělal někdo úplně jiný."

"A pak?"

"No jelikož ten chlápek tam ječel už nějakou tu chvíli, tak přišel vedoucí kavárny…."

"Nech mě hádat. Dali mu kafe zadarmo a ještě se mu musela omluvit, že?"

"Přesně. Ani si neumíš představit, jak mě to naštvalo."

"Ale umím. Už tě tak trochu znám. Takže otázka zní – co jsi mu provedla?"

Rachel se zakření snad ještě víc.

"Řekla jsem jí, ať si nedělá starosti, že takové chování se mu určitě nevyplatí. Šla jsem za ním ven a našla ho, jak právě nastupuje do svýho auta."

"A teď to přijde, co?"

"To si piš. Poštěstila jsem ho několika slovy, které bych tady zrovna nechtěla opakovat, kopla jsem ho do rozkroku a na hlavu jsem mu vylila to jeho kafe zdarma." Na to obě vyprskneme smíchy.

To je celá Rachel.

"Když jsem se otočila, abych si došla zpátky pro svou objednávku, zjistila jsem, že mě po celou tu dobu viděla přes sklo."

"Byla jsi jako její rytíř ve stříbrné zbroji," směju se.

"Nemel, Spencer!" praští mě do ramene.

"Tak co bylo dál?"

"No, šla jsem dovnitř pro naše kafe…." Dodá a odmlčí se.

"A dál? No tak Rache... nenech se prosit a konečně to vybal."

"Chtěla sem tomu jenom přidat trochu na napětí. Tak se hned nerozčiluj. Šla jsem dovnitř a brala si naše kávy. Oslovila mě a poděkovala mi za to, co jsem udělala. Prý pro ni nikdo nic podobného ještě neudělal, čemuž se mi popravdě nechtělo moc věřit, tahle holka je fakt kus, chápeš? Takže pak jsme si spolu ještě chvíli povídaly a slovo dalo slovo, no a v pátek mám s ní rande. Jmenuje se Paige. Že je to krásný jméno?"

"No, Ashley to není, ale celkem ujde….. Ne teď vážně, to je senzační Rachel, moc ti to přeju."

"Jo, díky. Teď to už jenom nepokazit. A co ty? Těšíš se dneska na Ashley?"

"Ani nevíš jak. Neviděla jsem ji od minulýho týdne a připadá mi to jako věčnost."

"Neboj, za chvíli je tu. Už začínají chodit první děti."

"Jo, já vím. Jdu se zatím nějak zabavit, než přijde."

"Ok. Já jdu připravit dnešní program."

Zatímco vytahuju různé pomůcky na dnešní hodinu malování, nemůžu si pomoct a pořád se koukám ven a vyhlížím Ashleyino auto.

Popravdě nevím, čím dneska přijede, nevím, jestli mám koukat po jejím černém Martinovi nebo modrém Mustangu, nebo jestli náhodou nepřijede v něčem úplně jiném, takže co dělám?

Otáčím se za každým hezkým autem, které jede kolem.

Jestli mě někdo sleduje, musí to vypadat fakt směšně.

Ale to je mi fuk, nechci propást ani chvilku z toho času, co ji uvidím.

Poté, co je všechno připravené, se snažím zabavit tím, že si představuju, co bude mít dneska oblečené.

Vsadím se, že to bude něco černého.

Nemohla jsem si totiž nevšimnout, že Ashley miluje černou barvu, nehledě na to, že jí to v ní neskutečně sluší a přidává jí to k tomu jejímu tajuplnému vzhledu.

Doma má určitě šatník plný jenom černého oblečení.

Kolikpak asi tak je?

Sakra, to už je osm hodin?

Ale to přece není možný!

Vždyť Ashley tu ještě není!

Znamená to snad, že dneska už nepřijde?

To ne!

Moje dobrá ranní nálada je rázem pryč.

Rachel si všimne mého skleslého obličeje a pošle mi konejšivý úsměv.

No, vypadá to, že budu trávit dalších čtyřiadvacet hodin bez Ashley.

Bez jejího krásného úsměvu, jejích hřejivých očí, plných rtů a... počkat, někdo právě přijíždí.

A je to černý Auston Martin!

Ano!

Ano!

Ano!

Ashley hbitě vyskakuje z auta a vede Alexe dovnitř.

Na tváři se mi hned objeví obrovský úsměv, čehož si Rachel okamžitě všimne a taky vykoukne ven. Poté se na mě s úsměvem otočí a mrkne.

Za chvíli se otevřou dveře a Ashley s Alexem vejdou dovnitř.

Není to nezákonný vypadat takhle?

Pokaždý, když jí vidím, se mi doslova zastaví dech.

Alex se s Ashley rozloučí a běží si hrát k ostatním dětem.

Ashley se zpátky napřímí a poté jde přímo ke mně……

10

Tak jo, to zvládneš, Spencer, jenom dýchej.

Nádech, výdech, nádech, výdech….

"Ahoj, Spencer, omlouvám se za to zpoždění, ale Alex nechtěl dneska odjet. Vypadá to, že se mu to doma až moc zalíbilo."

"A-ahoj, Ashley. To nevadí, začali jsme teprve před chvílí."

"I tak se omlouvám. Dneska ti to moc sluší mimochodem."

Okamžitě zrudnu.

"D-děkuju. Tobě taky. A jak je na tom Alex?" Radši odvedu pozornost, protože moje červená barva se pořád zhoršuje s každým jejím pohledem.

"Už je to lepší. V sobotu začal normálně jíst, takže s obědem nebude problém. Dneska jsem mu musela slíbit zmrzlinu, jinak bych ho z té postele snad ani nedostala."

"Jo, zmrzlina zabírá vždycky."

"Ani jsem se tě nestačila zeptat, jak se ti líbil ten film?"

"Oh, jo, myslím si, že čtyřka byla rozhodně nejlepší."

"Tak na tom se rozhodně shodneme. A co tomu říkala Rachel, nebyla tím výběrem filmu zrovna unešená, pokud se pamatuju."

"Ani mi o ní nemluv! Celý večer nechtěla sklapnout o tom, jak by bylo super, kdyby se Alice a Claire spolu na konci líbaly."

"No, to není zas tak špatný nápad. Vsadím se, že by to filmu v návštěvnosti rozhodně pomohlo, ale soucítím s tebou, taky by mě asi nebavilo o tom poslouchat celý večer."

Chvíli se na sebe jen tak usmíváme a já si nemůžu pomoct, ale vyloženě zírám na její obličej.

Jako bych si chtěla zapamatovat každý rys její tváře. Je tak dokonalá. A její oči, ach bože ty její oči, jsem v nich totálně ztracená.

Z mého snění mě vytrhne Ashleyin mobil.

Podívá se na displej a legračně protočí oči.

"Promiň, ale musím to vzít."

"Jasně to nevadí."

Dá si telefon k uchu a otráveně řekne "Co je zase?" nemůžu si pomoct, ale musím se tomu zasmát, což Ashley zachytí a mrkne na mě.

Výsledek?

Jsem opět červená jako rajče.

"Kdo? .... Proč tam nepošleš Franka? ....... Ale no tak, Steve, vždyť víš, že teď nemůžu žádný takový úkoly brát. Mám na starosti Alexe ………. Jenom na pět hodin? ...... To už jsi mi jednou říkal a byly z toho tři dny strávený v Rusku …… No tak fajn, ale za pět hodin jedu zpátky, rozumíš? A je mi jedno, jestli tam zůstane sám nebo ne. Nenechám tu Alexe samotnýho zvlášť po tom, co byl nemocný …… Jo já vím, já vím, budeš mi vděčný do konce světa …… tak za deset minut jsem tam, řekni Tommymu, ať mi připraví výstroj, jo? .... Tak zatím." Řekne a zavěsí.

Obratí se na mě s omluvným pohledem.

"Je mi to líto, ale už musím jít."

"Oh, jistě. Nechci tě nijak zdržovat," řeknu.

"Ty mě nikdy nezdržuješ, Spencer." řekne a věnuje mi pohled, který ještě nejsem schopná tak úplně rozeznat.

Chvíli na ni jenom hloupě koukám, když mi dojde, že zírám už poměrně dlouhou dobu, rychle odvrátím pohled.

"Uhm…. dobře. Hlavně buď opatrná, ano?" Řeknu a opět mírně zčervenám.

No, co?

Prostě nechci, aby se jí něco stalo!

"Neboj, to jsem vždycky, tak zatím Spencer, ahoj Alexi!" zamavá ještě Alexovi.

"Ahoj." Řeknu a pozoruju ji, jak odchází.

A teď mě čeká dalších sedm hodin, než přijde znovu vyzvednout Alexe.

Ugh..

Jsou tři hodiny.

Mysleli byste si, že budu šťastná, co? Protože ve tři si chodí Ashley pro Alexe, že?

Ale opak je pravdou.

Jsem zdevastovaná.

Jo, přesně tak.

Zdevastovaná!

Ashley si pro Alexe přišla o půl hodiny dřív a já to nevěděla a byla zrovna ve skladě!

Zatraceně!

Proč jsem tam musela zrovna v tu dobu chodit?!

No a co, že došly papíry na malovaní? Mohla jsem klidně nechat děti malovat třeba po…. po lavicích, nebo klidně po stěnách!

Kdybych to jenom věděla!

UHHHHHH!

To znamená, že ji zase uvidím až zítra ráno. Už teď mi chybí.

Rachel říkala, že Ashley vypadala smutně, když zjistila, že jsem zrovna někam odběhla. Kéž by to byla pravda a já Ashley taky chyběla.

To je ale spíš jenom zbožné přání.

No, nezbývá mi nic jiného než se sbalit a jít domů.

"Spence, ty už jdeš?" zavolá za mnou Rachel.

"Jo, říkala jsem si, že si dneska dám rande se svým gaučem a velkou porcí vanilkové zmrzliny. Proč?"

"No, říkala jsem si, jestli bys neměla chvilku času a nezajela se mnou ke mně, nutně bych potřebovala pomoc s výběrem vhodnýho oblečení na to moje rande s Paige."

"To je přece až v pátek." Řeknu zmateně.

"Jo, já vím, ty chytráku, jenže nechci to nechávat na poslední chvíli, navíc když budu mít oblečení vyřešený, nebudu aspoň tolik nervózní před tím velkým dnem." Vysvětluje.

"Jo, jasně, to víš, že ti ráda pomůžu a náhodou vím přesně, co si oblíkneš."

"Vážně?"

"Vážně, mám už vymyšlený tři varianty, takže se nemusíš bát. V pátek zanecháš dojem."

"Kéž by to byla pravda, Spence."

"No tak, věř mi přeci."

"Dobře, dobře. Takže se sejdem u mě, jo?"

"O.k., tak zatím." Řeknu a nasedám do svýho auta.

No, aspoň mám něco, co mě zabaví a je to rozhodně lepší plán, než vysedávat celý večer doma na gauči a požírat vanilkovou zmrzlinu.

Zatímco jedu domů, hlavou se mi hodí nespočet myšlenek a skoro všechny se točí kolem Ashley.

Panebože, co to ta holka se mnou jenom udělala?

Nikdy jsem nebyla na žádné ze svých přítelkyň takhle závislá a Ashley ani není moje přítelkyně!

I když tento drobný detail se snažím vyřešit.

Snažím........ ale zatím bez úspěchu.

Můj strach z odmítnutí je zatím pořád silnější.

Z mého rozjímání mě vytrhne hlasité zatroubení.

Zastavila jsem totiž na červené a nějak jsem si u těch myšlenek na Ashley zapomněla všimnout, že už dobrou chvíli svítí zelená.

Hups……

Každý spěchá domů za svou manželkou, milenkou nebo přítelkyní.

Co bych já dala za to, abych spěchala domů za Ashley.

Snad jednou to bude pravda.

To mě pak ani červená barva nezastaví.

Co červená barva.

Jestli Ashley někdy bude má, nedovolím jí vylézt ani z postele!