High Confidentiality
Napsala: CrazyGirl
| 1-10 | 11-20 | 21-30 | 31-40 |
Dneska se nemůžu dočkat, až se dostanu domů.
S Rachel jsme to včerejší vybírání jejího omračujícího oblečení trošku protáhly až do ranních hodin a na suchu jsme taky nezůstaly.
No a řekněme, že dneska si to vybírá svoji daň.
Takhle špatně mi už dlouho nebylo.
Ale rozhodně toho nelituju. Potřebovala jsem se už konečně nějak odreagovat a uvolnit a včerejší večer mi to rozhodně poskytl.
S Ashley jsem se ráno viděla jen matně, spěchala do práce, takže kromě pozdravu jsme si toho moc neřekly.
Není třeba doufám říkat, jak mě tahle skutečnost štve.
Nejradši bych všem těm teroristům nebo co to je, kteří mě kvůli jejich pitomým napadům jak zbohatnout nebo zabít stovky lidí připravují o čas strávený s Ashley, zakroutila krkem.
Nebo je umlátila baseballovou pálkou.
Nebo je všechny postřílela kulometem.
Nebo je rozsekala na ty malilinkatičký kousíčky.
Nebo je…..umm… to jsem se nechala trošku unést.
Kde jsem to byla?
Jo, už vím, u Ashley a jejího pitomého plného rozvrhu.
No, ale co nadělám, že?
Doufám, že si to vynahradím alespoň, až bude Ashley za chvíli vyzvedávat Alexe.
Ten je dneska jako na trní.
Zajímalo by mě proč.
No třeba se to za chvíli od Ashley dozvím.
My o vlku.
"Ahoj Spencer."
"Ahoj Ashley. Alex už na tebe dneska nedočkavě čeká."
"No, to je mi jasný, beru ho totiž dneska na noc k babičce."
Oh, moje už tak špatná nálada jde rázem pod bod mrazu.
Ashley má určitě rande!
Proč by jinak brala Alexe k babičce.
Jsem taková kráva, to je jasný, že někdo jako je Ashley nezůstane dlouho sám.
Nejspíš ji zvou na rande v jednom kuse.
Ashley chvíli pozoruje můj skleslý výraz a zřejmě si říká, co se mi stalo.
"Dneska totiž přišel příkaz z vyšších míst a musím se prý nutně angažovat v jednom úkolu, i když podle mého to není vůbec třeba. Ale co nadělám," dodává
Jůůůhůůůůůůů.
Nemá rande!
Právě mi spadl velký kámen ze srdce a na mé tváři se objevil další přihlouplý výraz, tentokrát ale výraz štěstí.
Můj poblblý úsměv, který je součastí mého výrazu, mě zřejmě opět prozradil, protože teď se na mě Ashley zkoumavě dívá.
"Něco tě pobavilo?"
"M-mě? N-ne….ano….chci říct ne, jenom jsem si na něco vzpomněla. A….zítra Alexe doveze jeho babička?" rychle se snažím odvést pozornost od mého koktání.
"Ne, bohužel se budeš muset spokojit opět s mojí maličkostí. Ráno už budu dávno zpátky."
No, já bych byla s tvojí maličkostí spokojená bez problémů do konce svýho života.
"To je dobře…. chci říct, dobře, že to vím…teda……"
"Ahoj Ashley, vedu ti Alexe." Zachrání mě Rachel.
"Ahoj Rachel, tak co, Alexi, vyrazíme?"
"Jóoo, můžeme." Vypískne Alex a už táhne Ashley rychle pryč. Stačí na mě a Rachel hodit jen jeden ze svých omračujících úsměvů a zamávat nám, než zmizí za dveřmi.
"Někdo se zřejmě těší domů." Řekne Rachel.
"Jo, prý ho dneska dává Ashley k babičce a dřív, než stačíš říct, že má zřejmě rande, tak tomu tak není, dostala nějaký úkol a nemohla ho odmítnout."
"Ahá, vidím, že jsi dobře informovaná. A co to bylo předtím za koktání?"
"Do toho ti nic není. A mimochodem, nemáš jít náhodou koupit lístky na to svoje páteční rande?" rychle odvětím.
"Doprdele, máš pravdu. Málem jsem zapomněla, díky, Spence, nevím, co bych dělala, kdyby mi zavřeli." Obejme mě a rychle utíká z místnosti.
No, vypadá to, že úklid dneska zbude na mě.
* * *
Konečně nasedám do svého auta. Nemůžu se už dočkat, až se naložím do vany.
Co to sakra….
To ne!
Zapomněla jsem ráno vypnout světla, takže se mi vybila baterka!
Áááááááááh!
Co to dneska je za debilní den!
Co si teď počnu?!
Naštvaně vylezu z auta a kopnu do pneumatiky.
V tom samém momentu se z rohu vyřítí černý Auston Martin a o chvíli později z něj vyleze pobavená Ashley.
Sakra, asi viděla, jak jsem kopla do té gumy.
"Ahoj Spence, stalo se něco?" zeptá se s úsměvem na tváři.
"Ehm... no... zapomněla jsem si ráno zhasnout světla, takže se mi vybila baterie." Vysvětluju.
Musí si myslet, že jsem úplně pitomá.
"No, můžu tě odvést domů, jestli chceš? Ale nejdřív od tebe budu potřebovat něco na oplátku."
Cokoliv, lásko.
"To budeš moc hodná, a co potřebuješ?"
"No, zdá se, že Alex byl tak nadšený ze své cesty k babičce, že si ve školce zapomněl batoh s věcmi. Můžeš mně prosím tě pustit dovnitř?"
"Jistě, tak pojď." Řeknu a jdeme ke dveřím.
Když dojdeme dovnitř, Ashley rychle vezme Alexův batoh a už míříme zpátky k jejímu autu.
"Ještěže si Alex ten batoh zapomněl, jinak bych tu asi trčela do večera. Děkuju za odvoz."
"Potěšení je na mé straně." Zakření se Ashley.
"Tak kudy?"
"Oh, doprava a potom pořád rovně," odpovím.
"Rozkaz." Pronese Ashley a už se řítíme ke mně domů.
Ke mně domů?
Ashley mě veze domů!
Kéž by to bylo při jiný příležitosti.
Je zajímavý, jak jsem byla vždycky strašně ráda, že bydlím jen kousek od školky, ale jak mě najednou tenhle stejný fakt děsně štve.
V Ashleyině autě nám cesta trvá ještě poloviční dobu než normálně mně, a než se naděju, stojíme před mým domem.
"Máš moc hezký dům."
"Děkuju. Je to jen obyčejný dům, ale mě nějak hned od začátku padl do oka. Ještě jednou děkuju za odvoz."
"A já ještě jednou opakuju, že potěšení je zcela na mé straně."
"Tak ahoj zítra."
"Počkej... já... nechtěla bys..." to je snad poprvé, co vidím Ashley takhle nervózní, málem se mi zastaví srdce nad tím, co by to mohlo znamenat.
"...nechtěla bys zítra ráno vyzvednout, když tvoje auto zůstalo ve školce?" zeptá se po chvíli a moje nadšení rázem pomine.
Bylo by to moc jednoduchý, kdyby Ashley pozvala na rande mě, co?
"Ne, to je dobrý, díky. Mám to jen kousek na zastávku, takže si ráno chytím autobus. Ale stejně děkuju, jsi hodná." Řeknu a pomalu vystoupím z auta.
"Tak dobře, uvidíme se zítra."
"Jo, zítra ahoj."
Chvíli stojím a dívám se, než mi její auto zmizí za rohem.
No, není třeba být skleslá, protože se mě Ashley nezeptala na to, co jsem chtěla ne?
Já jen tak hlavu nevěším.
Mám před sebou ještě týden a půl na to, abych Ashley pozvala na rande já.
Snad zítřek přinese nějaký zlom...
"Spencer, už je tady zase ten šmírák."
Oh, jen to ne.
Myslela jsem, že už mám od něj konečně pokoj, když jsem ho poslední měsíc neviděla!
Zřejmě si říkáte, o čem to mluvím, že?
No, zhruba před čtyřmi měsíci přišel jednoho z našich dětí vyzvednout jeho strýček. Od té doby mě neustále pronásleduje, Rachel říká, abych ho udala na policii. Jenže jim vlastně nemám čím podložit svoje tvrzení, že mě neustále obtěžuje. Pozvání na rande je prý přeci normální a to že jsem ho několikrát viděla, jak se mě snažil doma šmírovat bohužel nemůžu nijak dokázat.
Takže mi nezbývá, než se ho snažit pokaždé nějak odpálkovat. Bohužel to, že chlapi nejsou můj typ, nechce pořád pochopit.
Prý jsem jen nepoznala toho pravýho chlapa, čímž samozřejmě myslí sebe. Ale věřte mi, že i kdybych byla na chlapy, o tohohle bych si ani kolo neopřela.
Je to ten motorkářskej typ, nepatří zrovna mezi vazby, ale je rozhodně větší než většina chlapů, má bradku a neustále mu páchne z úst.
No, zkrátka ne zrovna můj typ.
Časem začal být čím dál víc a víc neodbytný. Až zhruba před měsícem najednou zmizel. Myslela jsem si, že to konečně vzdal, ale jak vidím, tak ne.
Sakra, jde sem.
"Nazdárek, kotě, stýskalo se ti?"
"Ani trochu, doufala jsem, že jste to konečně vzdal a uvědomil si, že nemám zájem," odvětím.
"Ani náhodou, kotě, na někoho jako ty se nedá jenom tak zapomenout. Byl jsem jen dočasně mimo, ale už sem zpátky. Tak co říkáš na dneska večer? Ty, já, večeře?"
"Ne. Rozumíte? NE! Rozhodně s vámi nepůjdu na žádnou večeři. Už jsem vám několikrát řekla, že nemám zájem. Co mám ještě udělat, aby vám to konečně došlo, sakra? NEMÁM ZÁJEM!" zařvu na něj.
"Hej, hej, kotě, není třeba se hnedka ježit. Chápu to, si naštvaná, protože sem byl dlouho pryč, ale neboj, hodlám ti to vynahradit. Počkám na tebe venku, až skončíš, o.k.? Tak zatím, kotě." Zakření se a odchází na parkoviště.
"Ááááááááá, sakra! Já se snad zblázním!" zařvu.
"Um….vidím, že máš dneska dobrou náladu, Spencer." Uslyším za sebou ten hlas a málem se mi zastaví srdce.
Ashley.
Sakra, musím vypadat jako totální idiot.
Už zase!
"Uhm…. já….. on…… ummmm……. cože?" zablekotám, zatímco se na mě Ashley dívá s pobaveným výrazem ve tváři.
Naštěstí se vedle mě objeví Rachel a opět zachraňuje situaci.
"Nemůžeš se Spencer divit, Ashley, i já bych na tom byla naprosto stejně, kdyby mě neustále pronásledoval takový šmírák."
"Cože? Tebe někdo šmíruje?" nadzvedne svoje dokonalé obočí.
"Uhmm… no, ano, myslela jsem si, že už mi dá konečně pokoj, ale dneska se tu objevil zase."
"Jo, nejdřív Spencer zval jen na rande, ale pořád nechtěl pochopit, že o něj nemá zájem, protože je na ženský…" Na to Ashley znovu mírně zvedne obočí. A jde vidět, že ji tahle zpráva docela potěšila.
Copak ona nevěděla, že jsem na holky už jen z toho, jak jsem na ni pořád civěla?
"...ale pak ji začal pronásledovat i domů, potom na měsíc zmizel a dneska je tu zpátky," dokončí Rachel.
"Aha… um, jestli chceš, můžu mu názorně vysvětlit, že o něj nemáš zájem?" zeptá se a usměje se na mě, což stačí k tomu, abych úplně zapomněla, o čem se bavíme, a ztratila se v jejích překrásných očích.
Naštěstí se díky nenápadnému šťouchanci do žeber od Rachel vrátím zpět na zem a uvědomím si, že ta otázka je směřovaná mně.
Sakra vzpamatuj se Spencer!
"Oh…. no….. to je od tebe hezké, Ashley, ale nevím, jestli by tě zrovna poslechl."
"Neboj se, já už ho přinutím poslechnout," řekne a temně se usměje.
"Je to ten u harleje?" zeptá se.
"Um, jo, to je on," odpovím.
"Dobře, hned jsem zpátky," řekne a jde rovnou k němu. Nemůžu si pomoct a jdu pomalu za ní, Rachel jde taky, asi nejsem sama, koho zajímá, jak tohle půjde.
Ashley dojde až k Jackovi, a i když v porovnání s ním vypadá male, vyzařuje z ní něco, covbám prostě nedovolí pochybovat o tom, že když bude chtít, tak s ním zamete podlahu.
"Nazdárek, kotě, co pro tebe můžu udělat?" zeptá se Jack a prakticky svléká Ashley očima.
Nemůžu si pomoct, ale hned se mi vaří krev.
"No, pro začátek mi můžeš přestat říkat kotě," řekne Ashley hlasem, z kterého i mě zamrazí.
"Mám pro tebe jen jednu radu a to sice: dáš pokoj tady Spencer, přestaneš za ní jezdit, zvát ji na rande a hlavně ji přestaneš šmírovat. A já ti na oplátku nezlámu všechny kosti, co máš v těle," dořekne výhrůžným hlasem.
Panebože, je vůbec možný, aby někdo zněl takhle sexy?
"Haha, kotě, máš sice velkou bouchačku, ale s tou by si mně sotva zlámala kosti a navíc já a Spencer sme si souzený, takže bohužel, kotě, tvý přání ti splnit nemůžu, ale jestli chceš něco jinýho, milerád ti pomůžu," řekne, olízne si rty a znovu si Ashley změří.
Ten bastard!
"Nemyslím si, že by mi takový neohrabaný idiot, jakým bezpochyby jsi, mohl v něčem pomoct, takže ti to řeknu ještě jednou a snad už to tentokrát pochopíš. DEJ... SPENCER… POKOJ!" zavrčí Ashley a poslední slova zvýrazní.
"Nejni třeba nadávek, kotě, nejsem moc na ubližování ženskejm, ale pokud budeš chtít mně a tadyhle mojí Spencer stát v cestě, ani ta tvá velká bouchačka ti nepomůže," dořekne a změří si Ashley znovu pohledem, tentokrát však jako by ji vyzýval, aby něco udělala.
A na to nemusí dlouho čekat.
Nejsem si jistá, jak se to stalo, ale jedním rychlým kopem mu Ashley podkopla harleje, o kterého se opíral, a druhým rychlým pohybem ho držela pod krkem a natlačila ho na stěnu. No teď už se tak nenaparuje, vypadá jako by byl krůček od toho, aby se nepomočil.
"Řeknu ti to už jen jednou, ty idiote! Spencer nemá zájem. Jestli tě tu ještě jednou uvidím, nebo uslyším, že jsi byl blíž Spencer než na 500 m, tak si tě najdu, a já si tě najdu, i kdyby ses schoval na druhé straně zeměkoule, a potom ti pomalu zlámu jednu kostičku v tvým těle za druhou, až nezbude ani jedna, kterou bys měl celou. Rozuměli jsme si?" zavrčí Ashley a Jack vypadá, jako by každou chvíli měl začít brečet.
No, musím říct, že bych se normálně asi smála na plné kolo, jak tahle překrásná bruneta drží pod krkem chlápka skoro dvakrát tak velkého jako je ona sama a on se snaží nebrečet…..… jenom kdybych nebyla naprosto omámená její silou a sexepílem, který z ní právě přímo srší.
"Já… já…. odjedu a u-už jí dám pokoj a-a u-u-ž se s-sem nevrátím, s-sli-buju." Vykoktá ze sebe Jack a Ashley ho pomalu pustí. Jack sjede pomalu na zem, chytí za krk a začne nabírat znovu normální barvu.
"To bych ti radila, teď se zvedni a vypadni odsud, než si to rozmyslím a s tím lámání kostí začnu už teď." Znovu zavrčí Ashley a panebože myslím, že jsem se právě udělala.
Jack jen rychle popadne svého harleje ze země, rychle naskočí a ujíždí pryč. Ashley se za ním dívá, dokud nezmizí z dohledu, poté se otočí zpátky a jde pomalu k nám.
"No, myslím, že ten už tě otravovat nebude, Spencer," usměje se.
"No, to si pište, málem si pochcal kalhoty, když si ho chytila za krk, a ten jeho výraz, když odsud rychle odjížděl, nikoho víc vystrašenějšího jsem ještě nikdy neviděla. No, zřejmě co o tobě Alex říkal, bude pravda, máš opravdu velkou sílu," řekne Rachel ohromeně.
"Oh, to nic nebylo, jsem ráda, že jsem mohla pomoct." Usměje se na mně.
"Děkuju." Vysoukám ze sebe. "Myslím, že jsem se ho konečně zbavila."
"Jo, ten se tu už neukáže. Koneckonců, kdo by se ukázal po takové výhružce, jako je zlámání všech kostí v těle?" zeptá se Rachel.
"No, v případě, že by se přece jenom znovu objevil, dejte mi vědět a já už se postarám, aby pochopil, že ho nechceš." Usměje se.
"Můžu tě doprovodit do auta?"zeptá se a já se znovu pomalu ztrácím v jejích očích.
"S-samozřejmě. Děkuju," řeknu a pomalu spolu jdeme k mému autu, koutkem oka stačím ještě zachytit, jak na mě Rachel mrkne a dá mi palce nahoru.
Když dojdeme k autu a já ho odemknu, otevře mi galantně dveře.
"Opravdu děkuju, Ashley. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem se ho konečně zbavila. Kdybys na oplátku něco potřebovala, neváhej a zeptej se."
"No, v tom případě bych toho hned využila."
Oh?
"Co bys tomu řekla, kdybych tě pozvala na rande?" zeptá se.
………………………………..?
Jo, to je přesně to, čeho je teď můj mozek schopný.
………………………………..?
Po chvíli se mi podaří aspoň trochu vzpamatovat a vysoukat ze sebe něco.
"N-na r-rande?"
Neříkala jsem, že to něco je zrovna nejbystřejší postřeh…
Tohle se mi určitě musí zdát.
Není možný, aby mě Ashley, holka mých snů, právě pozvala na rande!
A ani se nebudu muset za týden ztrapnit při mým stále nevymyšleným způsobu, jak se zeptat jí!
"Ano, jako ty a já, večeře, kino nebo něco, co se na rande dělá." Pobaveně se usměje mému dotazu.
"J-já moc ráda." Konečně ze sebe dostanu.
"Dobře, co takhle v pátek v šest? Hodilo by se ti to?" navrhne.
"Pátek je prima," dostanu ze sebe tupě.
"Výborně, vyzvednu tě doma, ano?"
"Jasně," přikývnu.
"Dobře, takže v pátek, budu se těšit." Usměje se a pomalu kráčí pozpátku ke svého autu, kde už na ní čeká Alex.
Než odjedou, ještě se za mnou jednou otočí a obdaří mě jedním ze svých neodolatelných úsměvů a pak zmizí za rohem parkoviště.
No, kdo by to byl řekl, že dnešní den dopadne takhle?
Ten idiot Jack byl aspoň k něčemu dobrý, nechtěně mi dohodil rande s holkou mých snů.
Panebože, co si oblíknu?!
Vždyť pátek je už pozítří!
Sakra, sakra, sakra!
Vůbec nestíhám!
Celý včerejší den jsem strávila s Rachel. Poté, co jsem jí všechno vypověděla, mi pomáhala s výběrem vhodného oblečení a hlavně se uklidnit.
No, dneska to rozhodně nefunguje!
Ashley tu bude každou chvíli a já nejsem ještě ani oblečená! Strávila jsem v koupelně celou věčnost make-upem a úpravou vlasů, že jsem úplně zapomněla se oblíct! To chce klid, džínová sukně….fajn, teď jen modrý top – jasně, teď už jen najít boty a kabelku a jsem hotová. Sakra, kde je ta pitomá kabelka… ...a tady je. Fajn, ještě kontrola v zrcadle, fajn.
A sakra zvonek, už je tady!
Klid... to chce klid.
To zvládneš, Spencer!
Sakra, to srdce mi snad vyskočí z hrudi nebo co.
Tak jo, velká chvíle je tu, otvírám dveře…
D-o p-r-d-e-l-e!
Myslím, že mi právě vzala dech.
Doslova.
Vám by ho vzala taky, kdybyste ji viděli.
Má na sobě černé přiléhavé džíny, které jí dokonale obepínají boky, bílou košili a koženou sportovní bundu. Vlasy má vyčesané do culíku a je perfektně namalovaná.
Pistoli, tentokrát nemá..... no, možná ji má na některé jiné části jejího těla…. sakra, sklapni, Spencer!
Soustřeď se!
Shit, asi něco říká, vypadá pobaveně. Zřejmě ji zaujala moje spadnutá brada, která se valí někde po zemi…
"Spencer? Haló, tak můžeme jít?"
"J-jo, j-jasn-ně," vykoktám se zebe a už spolu kráčíme k jejímu luxusnímu autu. Galantně mi otvírá dveře.
"Moc ti to dneska sluší." Usměje se.
"Děkuju, tobě taky. Takže kam vyrážíme?" zeptám se, když nastartuje a já se konečně dostanu z tranzu.
"To je překvapení," řekne tajemně a namíří auto směrem ven z města.
* * *
Asi po 20 minutách tzv. "poznávací konverzace", kdy jsem zjistila, že Ashley zhruba rok po škole nastoupila na výcvik pro speciální jednotky a od té doby pracuje jako agentka. Kromě Kyly má už jenom mámu, táta prý umřel, když jí bylo 18. Neptala jsem se jak, protože vypadala jako že o tom nechce moc mluvit. Bydlí prý na kraji L.A. a momentálně (hned poté co si Kyla vezme Alexe zpět) hodlá Ashley rekonstruovat část svého domu.
No, nedostala jsem toho z ní moc v porovnání s tím, že Ashley už zná celý můj rodokmen, kde bydlím, co dělají rodiče a proč jsem se stala učitelkou dětí ve školce.
No, ale aspoň něco.
"Zavři oči," řekne najednou a já na ni pobaveně vytáhnu obočí
"Proč?"
"No tak, chci, aby to bylo překvapení."
Awww je táák roztomilá!
"Dobře, dobře, už je zavírám."
"Nevidíš nic?" zeptá se a pravděpodobně mi mává před očima rukou.
"Ne-e."
"Výborně."
Asi po pěti minutách cítím, že zpomalujeme. Že bychom konečně dorazily na místo?
"Tak jsme tady, můžeš otevřít oči."
To mi nemusí říkat dvakrát. Když je konečně otevřu, nestačím se divit. Stojíme před obrovským zábavním parkem!
Panebože, může být vůbec dokonalejší? Vždycky jsem chtěla jít na rande do zábavního parku, aby mi moje rande vystřelilo obrovskýho medvěda a abychom se cpali cukrovou vatou.
Moje mlčení Ashley zřejmě znejistilo, protože se na mě dívá trochu nervózně.
"Hmmm, jestli se ti to zdá dětinský, tak tam nemusíme chodit, můžu nás zavést do nějaký restaurace, náhodou znám jednou opravdu dobrou hned deset minut odsud a…"
"Ashley, to nebude třeba. Já vždycky chtěla jít na rande do zábavního parku, ale na škole jsem ještě chodila s klukama a ty to moc nezajímalo a po škole jsem nechtěla vypadat jako malá holčička, takže jsem to nikomu neřekla. Ale dneska se to stalo skutečností." Usměju se na ni a ona na mě.
"No, jsem tu přece od toho, abych ti plnila tvoje sny, Spencer. Tak pojď, čeká na nás jedna velká cukrová vata."
Můžu do ní být ještě větší blázen?
* * *
Panebože, tohle je snad to nejlepší rande, který jsem kdy měla.
Ashley mě drží za ruku od té doby, co jsme vylezly z auta, byly jsme snad už na každé atrakci. Ashley mi koupila dvě cukrové vaty a po krátké zastávce u stánku na něco k snědku se jen tak procházíme po parku.
Áááááá už vím kam jít dál, doufám jen, že si Ashley nebudu myslet, že jsem jako malé dítě. No, za pokus nic nedám.
"Nezajdem do strašidelnýho domu na projížďku? Prosím, prosím?"
Jo, takhle si určitě nebude myslet, že jsi jako malé dítě, Spencer.
Skvělej nápad.
"Opravdu? Chceš jít do strašidelnýho domu?"
"Jo, prosím. Vím, že je to dětinský, ale vždycky jsem tam chtěla jít. Když jsem byla malá a prosila o to mámu, tak jsem mohla jít jedině s Glenem, jenže ten jako vždycky přemýšlel, jak si ze mě udělat srandu a vyděsil mě hned na začátku jízdy a já utekla ven a nikdy jsem vlastně neviděla, jaký to tam je."
"No, v tom případě….. jsem tu já, abych ti dneska plnila přání, ne?" řekne a táhne mě k prodavači vstupenek.
Ano, ano, ano!
Nastoupily jsme a vlak se s námi pomalu rozjíždí, jsme v posledním vagonu, který je naštěstí prázdný, takže jestli budu křičet jako malá holka, nemusí mi být aspoň tak trapně. Z ničeho nic na mě spadne obrovský pavouk a já vyjeknu. Ashley se jen usměje a odhodí ho z vozíku ven. Po chvíli děsivých zvuků a pár pavučin na mě vyskočí kostlivec a já znovu vyjeknu jako loser.
Ashley mě obejme a oddělá mi pramínek vlasů, který mi spadl do očí.
"Se mnou se nemusíš bát, Spence. Já nedovolím, aby se ti něco stalo," řekne a zadívá se mi do očí.
Miluju její oči.
Chvíli se na sebe jenom koukáme a pomalu přestáváme vnímat, co se děje kolem nás.
Najednou se ke mě Ashley pomalu sklání a já dělám to samé.
Její obličej je čím dál blíž a blíž…. a v tom ucítím tu nejkrásnější věc na světě.
Rty Ashley se pomalu dotknou těch mých a já se cítím jako v sedmém nebi. Její rty jsou tak krásně hebké a sladké. Líbá mě pomalu a něžně, až se mi z toho točí hlava.
Tolikrát jsem si tuhle chvíli představovala, ale skutečnost moje představy předčila snad milionkrát.
Líbá naprosto úžasně, nechci, aby s tím nikdy přestala. Najednou mi jazykem přejede po rtu a já rychle otevřu ústa, abych ho mohla přivítat tím svým. Líbáme se už nějakou chvíli, a kdyby nebylo toho, že strašidelná jízda skončila a toho, že nás uviděli nějací puberťáci a začali pískat, mohly jsme se líbat ještě teď.
Kde má Ashley zbraň, když jí člověk zrovna potřebuje?!
"Tak pojď, nebo se neudržím a k té puse přidám ještě show zdarma." Zamrká na mě a já zčervenám jako rajče.
Jdeme kolem střelnice a Ashley mě najednou zastaví.
"Líbí se ti něco?"
"Hmmmm, ten velký růžový medvěd nahoře," ukážu.
"Máš ho mít."
"To bych nesliboval, snažil jsem se tady dceři ho vyhrát taky, ale zřejmě mají něco s tou flintou. Jsem docela dobrý střelec, ale tady se vyhrát nedá," řekne jeden postarší muž, který zrovna odcházel od stánku s plačící holčičkou v náručí.
"Opravdu? No, to bychom s tím měli něco udělat, co říkáš, maličká," řekne Ashley a usměje se na tu malou holčičku. Ta zčervená a rychle přikyvuje. Ashley dojde k pultu a zaplatí. Majitel stánku jí podává nabitou pušku. Ashley ji expertně uchopí a zamíří. Hned nato jí dá dolů a zamračeně se na ni kouká.
"Má zabroušenou mušku mírně doleva, proto jste nemohl vyhrát. No, uvidíme, kdo se bude smát naposledy," řekne a dá si pušku zpátky na rameno a zamíří. Najednou vystřelí, jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, všechny pohybující se figurky jsou dole a zbývá jen rotující hvězda, pokud chcete vyhrát největší hračku.
Ashley ani nemrkne a za pět vteřin je po všem. Majitel na nic nevěřícně kouká, zatímco ta malá holčička poskakuje radostně u nohy Ashley.
"Tak kterého bys chtěla, princezno?"
"Toho žlutého se srdíčkem,"ukazuje hned, Ashley kývne na majitele a ten neochotně medvěda podává té malé holčičce. Její otec nám poděkuje a už odchází s poskakující dcerou pryč.
"Ještě jednou," řekne Ashley a podává mu další peníze, ten je vezme a vytáhne náboje a chce pušku zpět, aby ji mohl nabít. Ashley zakroutí hlavou.
"To je v pořádku, nabiju ji sama." Vezme si náboje od majitele a během pár vteřin má pušku rozdělanou a znovu nabitou. A opakuje se znovu to, co předtím. Majitel ji rychle podává velkého růžového medvěda se srdcem v rukou a kroutí nad tím, co se stalo, hlavou. Ashley se ke mně otočí a podává mi její výhru.
"Tvoje přání je mi rozkazem," zakření se a mírně se ukloní, je tak trochu šašek.
"Děkuju." Myslím, že jsem červená jako rajče.
Zase.
Jdeme už pomalu k autu a já div nepláču, že naše rande končí. Cesta zpátky ubíhá rychleji než předtím a než se naděju, stojíme před mým domem a Ashley mi otevírá dveře od auta.
Jdeme pomalu ke dveřím a Ashley mi nese mého Robina Hooda.
Jo, nesmějte se, tak jsem ho pojmenovala, protože Ashley vypadala jako Robin, když mi ho vyhrála, akorát měla místo luku pušku.
Hmmmm….. a že při tom vypadala sexy….
"Děkuju za krásný večer, Spencer," vytrhne mě z mých vzpomínek Ashley.
"To já děkuju za moje rande snů. A za Robina," usměje se svým neodolatelným úsměvem, kdy se jí mírně pokrčí špička nosu a já taju na místě.
"Možná bychom to mohly zase zopakovat? Co si třeba zajít zítra na večeři a potom do kina?"
"Moc ráda."
"Výborně. Takže zítra. Dobrou noc, Spencer," řekne a já zatajím dech.
Na tohle jsem čekala celý večer od naší první pusy.
Pomalu se obě nakloníme a pak ucítím její rty na svých. Náš druhý polibek je sladký, ale zároveň plný vášně a touhy. Po chvíli se Ashley odtáhne a dá mi malou pusu na rty.
"Dobrou noc." a pomalu kráčí pozpátku k autu.
"Dobrou," vydechnu a sleduju, jak nasedá do auta a pomaluju vyjíždí z příjezdové cesty. Ještě mi zamává a je pryč.
Pomalu vkročím do bytu a sjedu po dveřích na zem.
Nemůžu tomu uvěřit, já smolařka Carlinová jsem právě měla to nejlepší rande na světě s překrásnou, chytrou, sexy, talentovanou bohyní, která mě navíc dvakrát políbíla!
Score!
No a teď rychle do postele, ať si může nechat o téhle bohyni zdát. A už teď vám můžu říct, že u líbání v mých snech rozhodně nezůstane…
Ooooh, jaký krásný den!
Od rána mám výbornou náladu.
A kdo by taky neměl po večeru jako był ten včerejší, že?
A po snu, ze kterého mě k mému velkému zklamání probudila Rachel.
Zrovna když mi Ashley říkala, že je strašně horko a začala se svlékat do plavek!
Do černých sexy plavek…
Začala si zrovna sundávat tričko a já začala pomalu slintat, když v tom nejlepším, ještě předtím než si ho stačila sundat, mi začal zvonit telefon a já opět zatoužila Rachel uškrtit!
No ale nevadí, na snění o Ashley budu mít ještě dost příležitostí.
Hned poté, co jsem Rachel vylíčila celý včerejší večer, se Rachel stavila a já jí ho vylíčila ještě jednou. Celý den se nemůžu přestat usmívat. Myslím, že těm lidem, co jsem ránu potkala po cestě do obchodu, se to moc nelíbilo…. k čertu s nimi, Ashley mě políbila a dneska večer máme další rande!
Ještě, že se Rachel stavila, jinak bych była asi ztracená při výběru toho, co si večer oblíct.
Nic provokativního, spíš ležérního. Světlé rifle a červenou halenku, o které mi Rachel vždycky říká, že mi sluší. No, snad se bude Ashley líbit.
Ach jo, ještě nejmíň 3 hodiny než pro mě Ashley přijede. Půjdeme do jedné z jejích oblíbených italských restaurací. Poté, co jsem se včera Ashley svěřila, že miluju pizzu, Ashley trvala na tom, že mi to tam musí ukázat. A pak půjdeme do kina.
Ještě jsme se nerozhodly na co. Vybereme si až na místě. A abych vám pravdu řekla, je mi to úplně jedno. S Ashley bych šla na cokoliv, dokonce i na film s Tomem Cruisem a to Toma Cruise opravdu nesnáším.
Ale koho bych zajímal Cruise, když vedle vás sedí Ashley?
A sakra, někdo zvoní.
Kdo to sakra může být?
Rachel odešla zhruba před hodinou, když jsem konečně vybraly oblečení a mohly všechno probrat. Snad to není Ashley a nechce zrušit naše dnešní rande. Ne bože jen to ne. Dojdu pomalu ke dveřím a kouknu ven.
Ach, díku bohu, je to jenom Glen.
Co asi chce, doufám, že to není na dlouho, musím se za chvíli jít připravit. Znáte to, času není nikdy dost, když se připravujete na rande a zvlášť, když se připravujete na rande s Ashley.
No, na druhou stranu doufám, že to neznáte, protože to bych vás musela najít a všechny zabít. Ashley je moje!
Ha, ha, moje, moje…. Už z toho šílím….
"Ach, velký bratře, co pro tebe můžu udělat?" ptám se, když Glenovi otevírám dveře.
"Nazdárek, Spency, to nemůžu jen tak bez důvodu navštívit svoje oblíbenou sestřičku?" zakření se a rozvalí se mi na gauči.
Jasně, klidně si sedni, jako doma, bráško.
"Jsem tvoje jediná sestra, ty troubo," řeknu a usadím se vedle něj.
"To nic nemění na tom, že tě mám nejradši."
"Tak ven s tím, Glene, když mi takhle podlézáš vždycky něco chceš, tak co to je?"
"No dobře, máš pravdu, chtěl jsem se jenom ujistit, že přijdeš na tátovu oslavu za dva týdny? Já vím, že loni to zrovna moc dobře nedopadlo, ale táta i máma by tě určitě hrozně rádi viděli."
To jsem si mohla myslet. Určitě ho poslala máma, věděla, že kdyby mi řekla ona, tak by ten rozhovor nedopadl nejlíp.
Dovolte, abych vás zasvětila do loňské oslavy tátových narozenin.
Jako každý rok a ostatně jako každou možnou oslavu nebo rodinné shledání se mi máma snažila dohodit nějakého pitomce. Pokaždé, když přijedu domů na nějakou oslavu, kde je víc lidí, představí mi buďto nějakého právníka, podnikatele, nebo nedej bůh kolegu z práce úspěšného doktora, který je, jak říká máma, pro mě přímo stvořený.
To, že jsem na holky, naprosto ignoruje. Pořád se totiž nechce vzdát té představy, že se vdám za nějakého doktora a budeme spolu mít spoustu dětí. Ještě jí nedošlo, že to, že se mi líbí ženy, neznamená, že nemůžu mít nikdy děti.
No a popravdě po mé minulé přítelkyni, která mě využívala, bydlela u mě, nechodila do práce a jak se ukázalo, mě podváděla s mojí tehdejší sousedkou, jsem se jí moc nedivila, když se mi pořád snažila někoho dohodit, ale proboha kdyby to byly aspoň ženy!
Ten poslední chlápek byl prase a myslel jen na to, jak mě dostat co nejrychleji do postele. K čemuž, jak jsem mu jednou přesnou ránou do obličeje vysvětlila, nikdy nedojde.
Takže jsem mámě jasně řekla, že na žádné další oslavy nepřijdu, jestli toho nenechá.
No, takže to letos máma zkouší přes Glena, aby se vyhnula naší hádce, která by stoprocentně následovala.
Taky mě to mohlo napadnout.
Má štěstí, že jsem dneska v tak dobré náladě, navíc za to, jak se máma chová, nemůžu trestat tátu.
"Glene, ty víš, že přijedu. I když mě loni máma příšerně naštvala, na tátovi si to vybíjet nebudu," vzdychnu rezignovaně.
"To je moje sestřička, nemusíš se bát, pokud se ti máma bude pokoušet dohodit zase někoho jako byl ten poslední, tak ho prohodím dveřmi dřív než stačí říct dobrý večer."
"Díky, ale doufám, že to nebude třeba. Nechápu, proč si máma pořád myslí, že mi musí někoho shánět, to, že moje poslední přítelkyně byla mrcha, neznamená, že si neumím nikoho najít."
"Vždyť znáš mámu, vždycky bude tvrdit, že jedině ti její kandidáti jsou pro tebe ti pravý. Musela bys domů přivést někoho opravdu úžasného, aby toho konečně nechala."
"Jenže máma toho nikdy nenechá. Myslí si, že přitahuju jenom samý budižkničemu, ale to není pravda, náhodou přitahuju i jiný lidi…" sakra, prořekla jsem se.
"Jiný lidi jo? No neříkej, ty máš holku?"
Okamžitě celá zrudnu. "Ne, nemám," dodám rychle, ale můj obličej mě zřejmě prozradil.
"Tak ven s tím, Spency, kdo to je?"
"Nemám holku, teda nevím, co vlastně jsme, byly jsme spolu zatím jenom na jednom rande. Ale dala bych všechno za to, aby byla moje holka, to mi věř. Představ si, že mě zbavila toho šmíráka Jacka. Chytla ho pod krkem a ten se málem počůral strachy a pak slíbil, že mi dá pokoj," usměju se nad tou vzpomínkou
"Ale, ale, snad si moje sestřička nenašla nějakou zápasnici sumo?"
"To zrovna ne, na sumo zápasnici jí chybí asi dvě stě kilo, ale s prohozením někoho dveřmi problém mít rozhodně nebude."
"Fakt? No, tak to se těším, že jí poznám. A jak to vypadá, určitě musí být něco vyjímečnýho, když vidím, jak jsi zrudla jen při vzpomínce na ni?"
"To je, ona je úžasná, Glene. Znám jí už tři týdny, včera jsme měly první rande a dneska mě vyzvedne na další. Je naprosto nádherná, vypadá jako nějaká modelka a nikdy bys do ní neřekl, jakou prací se živí. Je agentka, nosí takovou obrovskou pistoli kolem ramen a můžu ti říct, že jsem nic víc sexy neviděla. A když se usměje, jsem naprosto ztracená…." vychrlím se sebe tak trochu zasněně.
"No, potěš, tady se nám někdo zamiloval. Tak teď jí musím určitě poznat. Takže agentka říkáš? A že vypadá jako modelka? Tak to bych měl zůstat a pořádně si jí prohlídnout, až přijde, a dát jí bratrský proslov, jak se chovat k mé malé sestřičce, nemyslíš?"
"Panebože, jen to ne, Glene, ať tě to ani nenapadne! Měly jsme teprve první rande! Nemůžu jí ještě ukazovat rodinu! A už vůbec nepřemýšlej o nějakém bratrském proslovu! Rozhodně ji nehodlám ztratit jenom proto, že tebe najednou přepadly bratrské ochranářské pudy!"
No, to by mi ještě tak scházelo ztratit Ashley kvůli Glenovi!
"V klidu, sestřičko, nemusíš hnedka tak vyvádět. Dělal jsem si jenom legraci. Ale to, že ji chci poznat, myslím vážně, Spency. Každý, kdo se k mojí sestřičce chová dobře, je u mě rozhodně vítaný."
"Díky, a nemusíš se bát, Ashley se ke mně chová naprosto gentlemansky. Včera mi dokonce vyhrála velkého medvěda na střelnici. Otvírá mi dveře a je ke mě celkově velmi pozorná."
"To rád slyším, Spencer. No teď už budu muset letět, mám jednu schůzku s klientem, ale uvidíme se později, jo? Musíš mi říct, jak dopadlo to tvoje dnešním rande." Mrkne a pomalu jdeme ke dveřím.
"Jasně, to budu ráda, tak se měj."
"Nazdárek, a hodně štěstí večer. A nedělej nic, co bych neudělal já," zamrká a s úsměvem nastupuje do auta.
"Neboj, to by mě ani nenapadlo. Ahoj."
Pomalu se vracím domů, panebože, to už je tolik?! Jak to? Mám už jen hodinu, než tu bude Ashley! Sakra, sakra. Musím rychle do sprchy nebo to nestihnu.
Ááááá, rychle, rychle…
Fajn, to chce klid.
Jsem po sprše, mám umyté vlasy, jsem oblečená, stačí se jen namalovat a obout boty a je to. Mám ještě dvacet minut, takže klid. Fajn, hotovo. Teď už jen počkat, až přijede Ashley, a je to. No, snad to nepokazím. Hlavně na ni musím přestat civět jako minule, nebo si bude myslet, že jsem retardovaná.
Proč ten zatracený čas ubíhá tak pomalu?
A už je tady.
Tentokrát se na ni koukám přes záclonu, abych předešla svému civění.
Dobrej nápad, co?
No, ještěže jsem to udělala, protože to vám povím, vypadá úžasně jako vždycky.
Vlasy má nahoře v úhledném culíku. Má černé přiléhavé džíny, bílé tričko a přes něj černou vestu. Sexy jako vždycky. Okay, už zvoní, to chce klid, to chce klid. Hlavně dýchat.
Tak jdem na to…
Sedíme s Ashley v restauraci.
Je to tady opravdu hezké…. takové útulné. Připadám si, jako bych seděla přímo někde v Itálii.
Hned, když jsme vešly, přišel nám naproti majitel restaurace a srdečně nás vítal. Mluvil s Ashley o něčem italsky a přitom se pořád usmíval, škoda, že neumím italsky, protože Ashley mu něco řekla, po čemž si mě prohlédl ještě jednou a pak se na mě ještě jednou přívětivě usmál a políbil mi ruku. Potom nás zavedl do zadního koutku pro zřejmě jejich V.I.P. hosty. Je to tady oddělené od ruchu restaurace, takže máme víc soukromí.
Zajímalo by mě, jak se Ashley naučila italsky. Mluvila, jako kdyby se tam narodila.
A bože, Ashley mluvící italsky?
Ještě jsem neslyšela nic víc sexy. No, je na čase zjistit zase něco víc o mé tajemné agentce.
"Takže, Ashley, kde ses naučila tak dobře italsky?"
"Oh, často jsem jezdila na prázdniny na hory do italských Alp s rodinou. Takže italština se mi celkem vryla. Navíc je to velmi jednoduchý jazyk na naučení. Opravdu na tom nic není."
"No, to já jsem na jazyky levá, nikdy jsem se nenaučila pořádně ani španělsky," přiznám.
"Jsem si jistá, že teď jenom přeháníš, není možné, aby ti něco nešlo." Mrkne na mě.
"Ne, opravdu, naše učitelka ve škole ze mě byla naprosto na prášky. Ale naštěstí jsem nějak prolezla a do budoucna jsem španělštinu moc nepotřebovala. Mluvíš ještě jinými jazyky než italsky?" vyzvídám.
"Um….ano, pár jich mluvím," řekne neurčitě.
Zatraceně, proč musí být pořád tak tajemná?
A sexy…
Sakra, soustřeď se, Spencer!
"A kolik je přesně těch pár?" nenechám se odbýt.
"Z toho se nevyvlíknu, co? No tak dobře. Plynule mluvím šesti jazyky."
Cože?!
Šesti?!
"A kterými?"
"Francouzsky, španělsky, řecky, portugalsky, čínsky a jak už víš italsky."
"Ty umíš čínsky?" vychrlím ze sebe naprosto šokovaně.
"No, ano, jeden z otcových dobrých známých bydlí v Číně, takže jsme za ním často jezdili ještě v dětství."
Až teď mi něco dojde.
"Počkej….. když si říkala, plynule, myslela si tím, že umíš i jiné jazyky než těch šest?"
"Hm…..tobě nic neuteče že? Ale ano, umím."
Zase ta vyhýbavá odpověď.
Člověk by čekal, že se mě s takovou informací pokusí okouzlit, ale ona ne, spíš se mi zdá, že o tom nechce mluvit, jako kdyby umět tolik jazyků bylo na obtíž.
"A kterými?"
Chvíli si pohrává s rukama a pak ke mně vzhlédne.
"Umím ještě trochu švédsky, rusky, německy a arabsky. V mém povolání je těžké něco nepochytit. Navíc pro mě bylo vždycky jednoduché se naučit nějakému jazyku, mám poměrně dobrou paměť."
Úplně mi spadne brada.
No, není úžasná?
Moje přítelkyně je úplný génius…. počkat, je Ashley moje přítelkyně? Musím se na to později nenápadně zeptat.
"Musíš mít výbornou paměť, když umíš tolik jazyků. Vypadám vedle tebe jako totální loser."
"To neříkej, každý má vlohy na něco jiného, vsadím se, že ve všem ostatním ti to jde skvěle. Třeba s dětmi. Alex mi říkal, že jsi výborná učitelka."
Okamžitě zčervenám, co je to se mnou. Proč proboha nemůžu vzít alespoň jeden kompliment od Ashley bez toho, abych hned zčervenala jako rajče?!
"To přehání, Alex je jen zdvořilý."
"Ne, to si nemyslím, Alex tě přímo zbožňuje, což je taky důvod jeho lumpáren. Rád se předvádí lidem, kteří se mu líbí. A ty se mu evidentně líbíš, což budeme mít asi v rodině," mrkne na mě.
A jestli jsem se před tím červenala jako rajče, tak teď jsem rudá jako rak.
Jsem zachráněná od svého obvyklého koktání, když nám donesou pizzu. A řeknu vám, lepší pizzu jsem ještě nejedla. Už chápu, proč Ashley říkala, že tohle je ta nejlepší pizzerie široko daleko.
"Tahle pizza je opravdu výborná. Jíš tady často?" zeptám se.
"Teď už tak moc ne. Spíš vyjímečně. Dřív jsem tady była každou chvíli. Chodili jsme sem s rodinou oslavovat. Po školních hrách Kyly nebo po některém z mých zápasů, při oslavách narozenin a podobně. Je to tady pro mě takové speciálné místo."
"Jsem moc ráda, že jsi mě sem vzala."
"Chtěla jsem tě vzít někam, kde to pro mě má význam a ne jenom do nějaké obyčejné restaurace," přizná.
No není roztomilá?
Totálně taju.
"To je od tebe moc hezké, Ash," usměju se na ni, což mi hned oplatí jedním z jejích krásných úsměvů.
Chvíli jen tiše jíme a uživáme si společnosti té druhé.
"Takže…. co jsi řekla tomu majiteli restaurace, že si mě potom tak prohlížel?" nedá mi to a musím se zeptat.
"Zvědavá?" zeptá se.
"To si piš."
"To je tajemství," zakření se.
"Ale no tak, Ash! Vem s tím!" zakňučím.
"Uhm…. ne. Promiň, Spence, ale tohle ze mě nedostaneš."
Uhf.
Proč?
"Ale no tak, nemrač se. I když s tím vyšpuleným spodním rtem vypadáš rozkošně, rozhodně mě to nepřinutí rezignovat," řekne a hodí po mě roztomilý pohled.
Ne, nejde to.
Nemůžu na ni ani fingovat to, že jsem naštvaná.
"Fajn. Ale stejně se to jednou dovím," zabručím ještě, čemuž se zasměje a poté se dál věnujeme naší úžasné večeři.
Takže vypadám rozkošně, když mám vyšpulený ret?
Hmm…
To si budu muset pamatovat.
* * *
Právě vycházíme z kina. A i kdybyste to ze mě páčily, jak chcete, nebudu vám schopná říct, o čem tenhle film byl. Ashley mi koupila obrovský popcorn a pití. Hned jakmile jsme dosedly, mě vzala za ruku. Celou první půli jsem si byla vědomá jen jejích sametových prstů propletených s mými a jejích nádherných úst, které jsem pozorovala. Myslím, že mě těsně před pauzou přistihla, ale vůbec se o tom nezmínila.
Když jsem si znovu sedaly na druhou půlku a zhaslo se, aby film mohl pokračovat, tak se ke mně Ashley otočila a s úsměvem na tváři se ke mně sklonila a políbila mě.
To bylo všechno, co mi stačilo ztratit veškeré zábrany. Přitáhla jsem si ji blíž a z jejího sladkého polibku udělala vášnivý.
Zbytek filmu jsme strávily líbáním a vůbec toho nelituju. Polibky od Ashley jsou ty nejlepší na světě.
Teď jdeme spolu k mým dveřím a já se zoufale snažím setřást ten pocit samoty a zoufalství při představě, že Ashley neuvidím až do pondělí.
"Hm... já... chtěla jsem se tě na něco zeptat...?" řekne Ashley nervózně a já hlasitě polknu. Panebože a je to tady.
Dává mi sbohem!
Určitě jsem to dneska nějak pokazila!
Já to věděla, že si někoho tak úžasného, jako je ona, nemůžu dlouho udržet.
"Chtěla... já... chci říct…," začne koktat Ashley a je to asi poprvé, co ji vidím takhle nervózní.
"Chtěla bys být moje přítelkyně?" najednou vychrlí.
Ano!
Ano!
Ano!
Chci být víc než jen tvoje přítelkyně, chci být tvoje manželka, matka tvých dětí, tvoje druhá polovina a spoustu jiných věcí.
Ano!
Ano!
Ano!
Sakra, asi bych jí měla odpovědět, co?
"Ano, víc než cokoliv jiného."
No, to vůbec neznělo dychtivě, že ne? Ashley se usměje.
"Opravdu? No tak to bychom to měly rychle něčím ztvrdit, co říkáš?" zamrká na mě a v příštím okamžiku už mě líbá. Naše líbání rychle vystupňuje a teď se držím na nohou jenom díky tomu, že mě Ashley drží v náručí. Líbáme se, dokud nám oběma nedojde vzduch a musíme se od sebe mírně odtáhnout.
"Spencer Carlinová, nemáš ani tušení, co se mnou děláš." Vzdychne.
"Myslím, že mám dost živou představu, jestli je to aspoň z půlky podobné tomu, co se mnou děláš ty, Ashley Daviesová."
Chvíli se na sebe jen usmíváme.
"Říkám to strašně nerada, ale už musím jít, zítra ráno musím brzy vstávat…….. takže se uvidíme v pondělí?"
"Uhm, to si piš, budu ta dospělá mezi dětmi, co bude mít na tváři ten největší úsměv na světě."
"Ok, a já budu ta s velkou bouchačkou, co se bude topit v tvých překrásných očích," řekne, skloní se a dá mi poslední sladký polibek než začne pomalu couvat.
"Dobrou noc, krásko."
"Dobrou noc, Ashley."
Pomalu nasedne do auta a odjíždí.
Panebože, jak to do pondělí bez ní můžu vydržet?!
Už teď mi strašně chybí.
Pomalu se převleču do pyžama a věnuju se svojí večerní hygieně, přičemž mi jde hlavou jedna krásná myšlenka.
Která, ptáte se?
Jsem její přítelkyně!
Score!
A Ashley je moje!
Nemůžu se dočkat, až to všechno povím Rachel, vsadím se, že jí spadne brada.
Pomalu se ukládám do postele, tisknu k sobě Robina Hooda a představuju si, že je to moje překrásná přítelkyně…
To je ale překrásný den, co?
Nemohla jsem dneska samou radostí ani dospat, takže jsem do práce dorazila o dobrou hodinu dřív než normálně. Včera jsme se s Ashley moc bohužel neviděly kvůli práci, ale dneska si to snad vynahradíme.
Celý včerejšek jsem strávila s Rachel a povídaly jsme si o svých schůzkách. Rachel byla stejně jako já v sedmém nebi. Její Paige je prý úžasná.
No, lepší než moje Ashley určitě není.
Moje Ashley…. Jak krásně to zní, nemyslíte?
Včera večer jsme spolu dobrou hodinu mluvily po telefonu. Nemůžu se jejího hlasu nabažit.
Pozvala jsem jí dneska na večeři k sobě domů.
Chci jí oplatit to, že mi při naší poslední společné večeři dovolila nahlédnout do jejího jinak střeženého soukromí.
Nemůžu vám ani vyříct, jak moc mě potěšilo, že mě vzala do podniku, který pro ni tolik znamená.
A proto taky dneska ta večeře u mě doma.
Chci udělat to samé, a jaký je lepší způsob než jí otevřít dveře k sobě domů?
Správně.
Žádný.
Jen doufám, že jí dnešní večeře bude chutnat. Budu dělat tátovy vyhlášené zapékané těstoviny se speciální omáčkou, kterou sám vymyslel. Je to moje oblíbené jídlo a doufám, že i Ashley bude chutnat.
Teda, jestli ho nějak nezkazím….
No snad ne.
Počkat.
Teď mi něco došlo.
Ashley bude u mě doma….
Jakože pár metrů od mojí ložnice…
Jenom kousek od mojí postele!
Sakra, nevím, jestli to dneska večer zvládnu. Pokaždé, když mě Ashley doprovázela ke dveřím, jsem měla co dělat, abych ji nezatáhla dovnitř a nestrhala z ní všechny šaty. Ach bože, a dneska bude u mě doma!
Tohle asi nezvládnu!
Co si teď počnu?
Ne, hlavně nesmím začít panikařit.
Zkrátka jí udělám výbornou večeři a potom si spolu sedneme na gauč a pustíme si nějaký dobrý film.
Jo, to je skvělý plán.
Hlavně se musím držet na uzdě.
Fajn, to zvládnu.
………….
Sakra, co si to nalhávám?
Určitě se na ni vrhnu!
Jsem v prdeli…
* * *
Tak fajn, večeře je připravená, stůl je prostřený. Všechno je hotovo.
Rozhodla jsem se po dlouhé a uklidňující konzultaci s Rachel, že se prostě nebudu stresovat. Vezmu prostě dnešní večer, kam mě zavede.
Budou tu ještě další večery.
Doufám.
Zvonek.
Ok. Tak jdem na to.
"Ahoj krásko," usmívá se na mě Ashley hned, jakmile otevřu dveře.
V jedné ruce drží láhev vína a v té druhé má kytici tulipánů. Moje oblíbené. Je prosto úžasná.
"Ahoj Ashley," zrudnu jako obvykle.
"Ty jsou pro tebe," podává mi kytici.
"To jsi nemusela," řeknu a vedu jí dovnitř.
"Ale ano musela. Mojí přítelkyni jen to nejlepší," kření se a sklání se ke mně pro polibek.
Ani vám nedokážu popsat, jak mi její rty od rána chyběly. Ve školce jsme se viděly jen na pár minut, protože jsem musela řešit problém se školníkem. Takže jsem dostala jen malou pusu kvůli našemu malému publiku a pak jsem musela odejít s tím starým páprdou, co u nás dělá školníka vyřešit jeho pitomé problémy.
No a jak jistě chápete, jedna malá pusa od Ashley mi rozhodně nestačí, takže teď okamžitě využiju situace a pořádně se k Ashley přitisknu a polibek prohloubím. Líbáme se v hale, jako bychom se neviděly celý měsíc.
Rozhodně mi to tak skoro připadalo.
Když už nám nezbývá nic jiného než se odtáhnout kvůli vzduchu (a upřímně kdo potřebuje vzduch, když vás líbá Ashley Daviesová?), Ashley mě poštěstí ještě malou pusou a opře si své čelo o mé.
"No, na takové uvítání bych si i zvykla."
"Nemohla jsem si pomoct. Strašně jsi mi chyběla," vypustím dřív, než si stačím uvědomit, co blábolím. Okamžitě zrudnu.
"Ty mě taky, Spence. Nemohla jsem se dočkat, až tě zase uvidím."
Zrudnu ještě víc a naposledy ji políbím.
"Tak pojď, večeře už je hotová," řeknu a vedu ji do kuchyně.
Dám kytici do vázy, zatímco Ashley otevírá víno a nalévá ho do skleniček.
"Hmm, Spence, to vypadá naprosto úžasně," řekne Ashley, když před ní postavím talíř.
"No, doufám, že to tak bude i chutnat," usměju se.
"Jsem si jistá, že od tebe mi bude chutnat naprosto cokoliv."
A je to tu zase. Je možné být v její společnosti a nečervenat se? Pro mě asi ne.
"Tak dobrou chuť."
Po jídle, které, jak mi Ashley neustále opakuje, bylo fenomenální, jsme se usadily na gauči. Dávají Dům voskových figurín. Normálně bych se na takový film nekoukala, ale s Ashley se cítím naprosto bezpečně. Jsem schoulená v její náručí a řeknu vám, že jsem se ještě nikdy necítila tak úžasně.
Když film skončí, neochotně se od Ashley odtáhnu. Všimnu si, že je už skoro půlnoc. Proč ten pitomý čas vždycky tak strašně letí, když jsem s ní?!
"Um…už bych asi měla jít Spence, je pozdě."
"Jo, jasně. Doprovodím tě."
Vyprovázím Ashley ke dveřím. Dřív než je stačím otevřít, se k Ashley otočím a vášnivě ji políbím. Některá z nás zasténá, když se naše jazyky protnou, ale v tuhle chvíli nedokážu říct, která z nás to byla.
Líbáme se jako o život. Asi po několika minutách se Ashley mírně odtáhne a se stále zavřenýma očima pronese. "Spence, já… asi bych vážně měla jít, než se nám to vymkne z rukou."
"Jo, jasně," řeknu a prudce ji znovu políbím. Ashley se po nějaké chvíli znovu odtáhne a já mírně zakňučím.
"Spence, myslím to vážně. Ještě chvíli a neudržím se."
"Tak se nedrž, Ash…. já vím, že spolu chodíme teprve chvíli…. ale já… strašně tě chci…," řeknu a kousnu se do rtů. Chvíli si hledíme do očí, když vtom mě Ashley najednou zvedne za stehna a přitiskne mě ke dveřím. Líbáme se vášnivě a já pomalu ztrácím hlavu…
Ashley mi pomalu sjíždí svými rty na krk, kde mě líbá tak, že budu zítra na krku vypadat jako dalmatin. To je mi v tuhle chvíli ale úplně jedno. Jediné, co dokážu vnímat, jsou její ruce, které mi přejíždějí po těle a její úžasné rty na mém krku.
Ashley mi zrovna zajíždí rukou pod tričko, když vtom jí začne zvonit mobil.
To ne!
"N-neber to. Prosím," zakňourám
Ashley se podívá na displej a zakleje.
"Spence, promiň, broučku, ale tohle musím vzít. Je to naléhavé. Moc se omlouvám," omluvně se na mě kouká a já mírně přikývnu.
Zatracená práce, zrovna v tom nejlepším!
"Co je?" zavrčí Ashley.
Ach jo, musí znít tak zatraceně sexy? Pořád mě drží přišpendlenou ke dveřím, zatímco já mám nohy obmotané kolem její pasu. Dívá se mi do očí a podle jejího zklamání, které v nich vidím, je mi jasné, že dál to pokračovat zřejmě nebude. Najednou zvážní a z její tváře nejde nic vyčíst.
"Dobře…. ne, nikoho mi nevolej, půjdu tam sama….. jo, já vím, ale budu mít větší šanci se tam dostat sama než s malou armádou…… dobře… budu tam za dvacet minut, musím se ještě s mámou domluvit ohledně Alexe…. Fajn, tak zatím." Položí to a smutně vzdychne.
"Je mi to hrozně líto, Spence, ale musím jít. Něco vážného se stalo a já nemám na výběr," pomalu mě postaví dolů.
"To nevadí, já to chápu….," řeknu a přála bych si, aby můj hlas nezněl tak sklíčeně, jak právě zní.
"Ani nevíš, jak mě to mrzí. A věř, že za tohle vyrušení ti parchanti, co se rozhodli, že si dneska zahrajou na teroristy, pořádně zaplatí."
"Hlavně buď opatrná, ano?" řeknu a snažím se zklidnit svoje pořád rychle bušící srdce.
"To víš, že ano. Nevím, jestli budu zítra už zpátky. Ale ozvu se hned jakmile budu moct, ano?"
"To budu ráda. Budu celou dobu jako na trní, když nebudu vědět, kde jsi," přiznám.
"Neboj, budu v pořádku. A tohle rozhodně musíme dokončit…," mrkne na mě.
"Jo, to musíme. Nevím, jestli se mi dneska podaří vůbec usnout."
"Vím, co tím myslíš, a ještě jednou se omlouvám, broučku." Zní to tak krásně, když mi tak říká, nemůžu na ni být ani naštvaná.
"To nemusíš, jen se mi brzo a v pořádku vrať."
"To slibuju." Naposledy mě políbí a pak už jen sleduju jak odchází do svého auta.
Jak mám teďka jít spát? Nejen že mě Ashley právě nechala totálně rozpálenou, ale navíc se teď ještě musí bát o její zdraví. Podle toho hovoru to nebude jen tak nějaký úkol. Půjde někam úplně sama, kam původně chtěli poslat malou armádu…
Co když se jí něco stane?!
Myslím, že až teď mi teprve dochází, co obnáší mít za přítelkyni agentku.
Doufám jen, že se mi vrátí v pořádku…
Je už odpoledne.
Před pěti minutami a 23 vteřinami to bylo přesně 16 hodin, co jsem Ashley viděla naposledy.
Ne, že bych to počítala.
Jsem celou dobu jako na trní.
Před hodinou si pro Alexe přišla jeho babička.
Neviděla jsem ji, byla jsem zrovna u ředitele a ráno přišla dřív než ostatní, takže jsme se taky minuly. Jsem za to docela ráda.
Na jednu stranu bych chtěla vědět, jestli náhodou nemá o Ashley nějaké zprávy, a na stranu druhou bych se určitě nervozitou, že mluvím s mámou Ashley, sesypala.
Rachel říkala, že je prý moc hezká a milá.
Ale kdo ví, jaká by byla na přítelkyni svojí dcery.
Třeba moje máma je taky poměrně milá osoba, ale potíž nastane, když se seznámí s nějakou ženou, která chodí s její dcerou. To potom už takové zlatíčko není.
Nemůžu si pomoct, ale cítím se naprosto příšerně.
Proč mi nevolá?
Stalo se jí snad něco?
Při pomyšlení, že Ashley možná někde leží a je zraněná, se mi málem zastaví srdce.
Rachel si všimne mého obličeje a hned, jakmile ke mně dojde, mě obejme.
"Neboj, Spence, to bude v pořádku."
"Jak to můžeš vědět? Je to už tak dlouho, co jsem jí viděla naposledy, a přitom mi říkala, že se ozve hned, jakmile bude moct!"
"Třeba prostě jenom nemá jak… …..chci říct, na ty jejich akce si přece telefony určitě neberou, ne? Aspoň podle filmů, co jsem viděla já, mezi sebou vždycky komunikujou těma svejma vysílačkama a nebo mají ty malý sluchátka v uších a mluví do hodinek nebo tak něco ne?"
To přinese asi první menší úsměv na mou tvář, když si představím Ashley, jak mluví do hodinek jako Johnny English.
"No vidíš, konečně aspoň poloviční úsměv." Usmívá se na mě.
"Já vím, že se mnou není dneska asi moc velká legrace, co? Ale nemůžu se přestat o ni bát. A abych řekla pravdu, dost mě děsí, jak rychle a totálně jsem se do ní zamilovala. Nechci si už ani představit život bez ní. Prostě začínám naprosto šílet, když nevím, že je v pořádku. Sakra proč nemůže být třeba květinářka nebo tak něco?" povzdechnu si.
"No, to je přece jasné, Spence…," zasměje se Rachel, "….tvoje Ashley je zkrátka tajemná, sexy, překrásná drsňačka, která miluje nebezpečí, a to zkrátka na květinářku nesedí. Budeš se s tím holt muset smířit."
"Jo, asi jo. Doufám jen, že to, že mi nevolá, neznamená něco špatného."
"No tak, Spence, podle toho, co jsme společně viděly, když Ashley vyhazovala Jacka, bys v ní měla mít trochu důvěru."
Na tom asi něco bude.
Jenže jak se zbavit toho pocitu naprosté beznaděje?
Na to asi odpověď nenajdu.
Musím se vzchopit, Ashley by nechtěla, abych se takhle strachovala.
"Máš pravdu, Ashley rozhodně vypadá jako někdo, kdo se o sebe umí postarat."
"To zatraceně umí. S Jackem zatočila jako by nic a přitom dva chlapi by s ním měly problém."
"Alex říkal, že má černý pásek v kung-fu, že? To už něco říká nebo ne?" zeptám se váhavě.
"To si piš, vsadím se, že je tvoje holka v akci něco mezi Jamesem Bondem, Chuckem Norrisem a MacGyverem."
Co to blábolí?
"Jak to myslíš?" zeptám se nechápavě.
"No, zkrátka že se dokáže dostat z každý neřešitelný situace bez menších problémů a zároveň přitom vypadat klidně a sexy, jak to dělá James Bond, že dokáže nakopat všem zadky jako Chuck Norris a že umí vytvořit bombu z domácího čističe a kbelíku s vodou jako MacGyver!" vysvětluje, jako kdyby to była ta nejjasnější věc na světě.
Taky vám přijde, že Rachel je tak trochu blázen?
Mně teda určitě!
"Ty jsi neskutečná!" směju se jejímu přitroublému výrazu.
"Říkám jen co si myslím….. takže se už přestaň o ni bát a mysli radši na to, jak jí přivítáš, až se ti vrátí," zakření se Rachel.
"Do toho ti nic není, jak ji uvítám!"
"Ale no tak, Spence! Budu chtít všechny detaily! Jaké to bylo, všechny vaše polohy a budu chtít vědět, kde všude má Ashley tetování!"
Počkat….cože?!
"Cože? Tetování?" zaskřehotám překvapeně.
"No jasně, copak ty nevíš, že Ashley má víc než jedno tetování? Náhodou jsme se o tom spolu bavily, když jsem se jí ptala na to, co má na levé ruce."
To je pravda, Ashley má na levé ruce vytetovaný symbol nějakého draka, není to nijak velké tetování spíš menší, ale táhne se jí od palce do dlaně až k zápěstí.
Nikdy jsem nic podobného neviděla a nestačila jsem se jí ještě ani zeptat, co to znamená.
Ale o čem to sakra Rachel mluví?
Ashley jich má víc?
Ach bože, těch možností, co?
Nemůžu se už dočkat toho, až je budu objevovat.
Rachel se směje mému zasněnému pohledu.
"Spence? Vrať se zpátky z Ashleylandu mezi nás obyčejné lidi!" mává mi před obličejem rukama.
"Mlč, ty trubko," plácnu jí přes rameno.
"A ty víš, kolik jich Ashley má?" zkouším.
"Ne, to mi bohužel neřekla, jenom vím, že jich má víc."
"Oh."
"Jo, OH je na místě!" směje se.
"A stejně do toho, kde má Ashley tetování, ti taky nic není, ani do toho jestli a opakuju JESTLI se spolu vyspíme!"
"Ty taky musíš zkazit každou legraci, Spence," zabručí.
"Pokud se ta legrace týká mého sexuálního života tak jo, to musím," odpovím.
"Stejně to z tebe dostanu, to si nemysli. No, ale teď vážně, Spence, budeš v pořádku?" zeptá se vážněji.
"Jo…. aspoň doufám… pokusím se na to nemyslet."
"Hodná holka, a pamatuj si, že kdybys cokoliv potřebovala, tak stačí zavolat a já budu za dvacet minut u tebe, ano?"
"Ale nemáš náhodou dneska rande s Paige?"
"To sice mám, ale to může počkat."
"To je od tebe moc hezký, Rache, ale já už to nějak zvládnu, ty si to s Paige hezky užij. Kam vlastně dneska vyrážíte?"
"Ále, jdem jenom do kina. Paige chtěla vidět nějakej pitomej slaďák."
Tomu se musím zasmát, Rachel nesnáší zamilovaný komedie.
"Slaďák, jo? To zní přesně jako tvůj typ filmu," píchnu si do ní.
"Mně je to jedno, co budou dávat, stejně strávím většinu času se svým jazykem uvnitř její pusy a mýma rukama zabořenýma…"
"Dost!" přeruším jí "Víc nepotřebuju slyšet!"
"Do jejích vlasů přece! Spence, ty už to vážně potřebuješ, holka," kroutí na de mnou hlavou Rachel.
Potvora.
"Jo, určitě si chtěla říct přesně to, Rache, na to tě znám až moc dobře."
Vyplázne na mě jazyk a společně zamíříme na parkoviště.
"Takže si pamatuj, Spence. Žádnej stres, ano? Tvoje holka je hotovej Schwarzenegger a vrátí se ti co by dup živá a zdravá, jasný?"
"Jasný," zasalutuju.
"Tak fajn, kdyby něco, tak volej, ano?" dodává ještě vážně.
"Jasně, děkuju, Rache."
Ještě jednou se obejmeme a pak obě nastoupíme do svých aut.
Snad má Rachel pravdu a Ashley se mi opravdu brzo a hlavně v pořádku vrátí.
Nezbývá mi nic jiného než čekat a doufat…
I přes veškerou snahu, kterou Rachel vložila do toho, aby mě přinutila nemyslet na to, že se Ashley možná něco stalo, je to k ničemu.
Nemůžu se o ni přestat bát ani na chvíli. Dokud neuvidím na vlastní oči, že je v pořádku, tak se té úzkosti zřejmě jen tak nezbavím.
No, alespoň už jsem konečně doma.
Rychle si připravím něco k jídlu a posadím se ke stolu.
Za chvíli svou snahu do sebe něco dostat vzdám a jdu si radši napustit horkou koupel. Snad alespoň ta uvolní moje svaly, které mám kvůli strachu o Ashley totálně ztuhlé.
Po dlouhé hodině ve vaně pomalu vylezu ven a osuším se. Obléknu si pyžamo a jdu si lehnout.
Je sice poměrně brzo, ale nemám stejně náladu na to, abych cokoli dělala.
Zhruba po hodině konečně usínám…
….aby mě za tři hodiny probudil ze spánku zvonek.
Kdo to může být v tuhle hodinu?
Pomalu na sebe navléknu župan a s baseballovou pálkou scházím dolů.
Nakloním se ke dveřím a snažím se podle zvuku poznat, kdo stojí za dveřmi.
Blbej nápad, co?
Ale stejně to zkouším.
Po chvíli ticha zazvoní zvonek znovu.
"Kdo je to?" zeptám se a mám připravenou pálku kdyby náhodou.
"To jsem já, Spence, otevři."
Ashley?
Rychlostí blesku odemknu, pustím pálku a vrhnu se Ashley kolem krku.
"Strašně jsem se bála, že se ti něco stalo. Proč ses mi neozvala? Jsi v pořádku?" vyhrknu na ni a rychle zkoumám očima všechna její zranění.
Nad obočím má menší ránu s několika stehy, kterou má přelepenou náplastí, její klouby na rukou jsou krvavé a podle toho, jak sebou mírně trhla, když jsem se dotkla její ruky při objetí, bych řekla, že i tam nějaké zranění bude. Zbytek zakrývá oblečení.
Vypadá unaveně a nevyspale.
"Neboj se, jsem v pořádku. Jen pár škrábanců, ale ty za chvíli zmizí. Moc se omlouvám, že jsem nezavolala, ale hned poté, co to celé skončilo, jsme nasedli do letadla a až před dvaceti minutami jsme dosedli. Nevěděla jsem, jestli si ještě vzhůru, takže jsem tě nechtěla budit, jenže se mi po tobě tolik stýskalo, že jsem to nevydržela a musela se zastavit."
Nevydržím to a popadnu ji za krk, přitisknu k sobě a prudce ji začnu líbat. Ashley mi polibek plně oplácí a tak tu stojíme na mém práhu a líbáme se jako o život.
Po chvíli se Ashley mírně odtáhne a usměje se na mě.
"Spence, nemůžeš mě takhle líbat. Víš ty vůbec, co to se mnou dělá?"
"Náhodou mám naprosto jasnou představu….” zašeptám a znovu si ji přitáhnu těsně k sobě. "Doufám, že nehodláš jít dneska domů, protože pokud mě paměť neklame, máš tu něco, co jsi začala a pořád nedokončila," šibalsky na ni mrknu.
"Hmmm, v tom případě bych to rozhodně měla dokončit, co říkáš?" řekne, políbí mě a než se naděju, tak mě zvedne do svého náručí, zabouchne za námi dveře a nese nahoru do mé ložnice.
Když jsme konečně nahoře, Ashley mě pomalu položí na postel a sundá mi župan, pod kterým mám jenom tílko bez podprsenky a kalhotky.
Když to Ashley uvidí, její oči zčernají a dívá se na mě stylem, jakým se lev dívá na svou kořist.
Z jejího pohledu mi okamžitě vyschne v krku a musím si přitáhnout nohy blíž k sobě.
Sundá si svoji koženou bundu a hned po ní následuje její pouzdro se zbraní.
Poté si sundá svůj černý svetr, který rychle končí na podlaze.
Stojí teď přede mnou jen v své podprsence a černých kalhotách. Očima hladově přejedu po jejím odhaleném hrudníku k jejím břišním svalům (a bože to jsou svaly!). Až při cestě zpátky nahoru očima zůstanu upřená na její levou ruku, přesněji na její levý biceps.
Má ho pevně obvázaný gázou.
Někdo zranil moji Ashley!
Parchanti!
Doufám, že už to mají spočítaný!
Ashley si všimne mého starostlivého pohledu, který stále upírám na její ovázanou ruku.
"Neboj, nic to není, jsem v pořádku," řekne tiše.
Po jejím ubezpečení se mírně uklidním a dál sleduju, jak se přede mnou svléká.
Nejdřív si rozepne pásek a poté pomalu…… sakra tak zatraceně pomalu…… sundává svoje kalhoty.
Moje oči následují každý její pohyb.
Po chvíli jsou konečně dole a seznamují se s mojí podlahou stejně jako předtím její svetr.
Na pravé noze má připnutý velký lovecký nůž.
Rozepne si pouzdro s nožem a to také končí na zemi.
Stojí teď přede mnou jenom, a velké překvapení……………….. v černém spodním prádle!
Jo, moje holka prostě miluje černou barvu!
Očima přejedu celou její dokonalou vytrénovanou postavu, přičemž je možné, že jsem začala slintat.
Vypadá prostě…..
N e u v ě ř i t e l n ě s e x y ! !
Pomalu se nade mě nakloní a uchopí lem mého tílka. Podívá se mi do očí, aby se ujistila, že je to v pořádku, a já mírně kývnu.
Najednou jsem strašně nervózní.
Je to přece jenom už nějakou dobu, co jsem se s někým milovala, a podle slov mé bývalé přítelkyně prý v posteli za moc nestojím, takže si nemůžu pomoct, ale začínají se mi v hlavě honit nejrůznější obavy.
Poté, co moje tílko končí na zemi spolu s ostatními zbytky našeho oblečení, se mi Ashley zadívá hluboko do očí a já v nich spatřím její obrovskou touhu.
"Jsi překrásná, Spencer," řekne zastřeným hlasem a poté mě pomalu pokládá na záda.
Začne mě líbat na rty tak sladce a pomalu, až se mi z toho zatočí hlava. Ještě že právě nestojím, protože by se mi určitě podlomila kolena.
Nemůžu vám popsat, jak nádherný je to pocit, když se naše nahá těla poprvé dotknou. Obě dvě tiše zasténáme.
Její polibky se pomalu posouvají níž k mému krku, kde mě dráždí svým zatraceně talentovaných jazykem. Najednou mnou projede vlna rozkoše současně s pocitem mírné bolesti, když jemně zaboří svoje zuby do mého krku a poté to místo znovu jemně ošetřuje svým jazykem.
Značí si mě jako svoji a já se už nemůžu dočkat, až budu to samé moct udělat i já.
Když je spokojená s výsledkem svého snažení, posouvá se pomalu níž k mému hrudníku.
Pohybuje se pomalu, jako by se snažila zmapovat každičký kousek mého těla.
Její ruce mě hladí snad všude, její rty jsou teď na mých prsou, kterým věnuje svou veškerou pozornost. Jednou rukou dráždí moji levou bradavku, zatímco saje tu druhou do svých úst.
Taju v jejím náručí jako sníh na slunci.
Když ucítím jak svou rukou pomalu přejíždí tam, kde ji potřebuju nejvíc, mám pocit, že mi srdce brzo vyskočí z hrudi, jak rychle mi bije. Najednou ucítím její dlouhé prsty, jak do mě pomalu vniknou a já nejsem schopná vnímat už nic jiného než pocit absolutní rozkoše, která se rozlévá po celém mém těle.
Rty Ashley se znovu přesunou na můj krk, zatímco její talentované prsty mě dohání přímo k nepříčetnosti.
Než se naděju, křičím její jméno znovu a znovu.
Mým tělem otřásá jeden orgasmus za druhým a já na chvíli přijdu i o vědomí.
Milujeme se skoro až do rána. Nemůžeme se té druhé nabažit.
Ashley je v posteli nezastavitelná, jednu chvíli si mě bere prudce a vášnivě a druhou nežně a smyslně. Nikdy jsem nic podobného nezažila a nikdy tak hlasitě ještě nekřičela.
Myslím, že jsem možná i přišla o hlasivky.
Až tak je Ashley dobrá.
No a nechci se vytahovat, ale podle toho sténání, které vycházelo z úst Ashley, bych řekla, že ani já jsem nebyla nejhorší.
Přestaneme, až když nejsme schopné se ani pohnout.
Ashley si mě poté vezme do náručí, zaboří hlavu do mého krku a naposledy mě políbí na místo, kde si mě označila. Poté pomalu usíná s úsměvem na tváři.
Myslím, že jsem se do ní právě zamilovala ještě víc.
Usměju se, když si vzpomenu na můj rozhovor s Rachel o Ashleyininých tetováních.
Už totiž přesně vím kolik a kde je má.
Každičkému jsem věnovala zvláštní pozornost.
Kromě toho v dlani, má další na levém rameni. Jsou to dva čínské znaky, napsané svisle dolů. Musím se jí zítra ráno zeptat, co ty znaky znamenají.
Poslední má kolem pravého kotníku. Je to taky nějaké znamení draka podobné tomu, co má na ruce. A můžu vám říct, že všechny na její tmavé kůži vypadají naprosto úžasně.
Možná by se nechala přemluvit ještě k jednomu tetování a to sice "Majetek Spencer Carlinové” napsané velkými písmeny nad její překrásný pevný zadeček.
Tak by aspoň všichni ti břídilové věděli, že je Ashley moje a jenom moje.
Jo, to by se mi líbilo…
Pomalu zavírám oči a soustředím se na její silné paže, které jsou obmotané kolem mého těla, a na její překrásnou vůni, která mě obklopuje.
No, kdo by to byl řekl, že dnešní den skončí zrovna takhle, co?
Ráno se probouzím s naprosto úžasným pocitem.
Ležím omotaná kolem Ashley, která mě objímá svou silnou paží.
Když si vzpomenu na včerejší noc, nemůžu si pomoct a na tváři se mi objeví mega úsměv.
Celé tělo mě bolí, ale v tom nejlepším slova smyslu.
Nikdy předtím jsem se necítila takhle úžasně, jako právě teď.
Lehce nadzvednu hlavu, abych Ashley viděla do obličeje.
Panebože, je tak překrásná.
I po tak šílené noci, jako byla ta včerejší, vypadá naprosto úžasně.
Vlasy má mírně rozcuchané, a když se snažím trochu víc nadzvednout, abych na ni líp viděla, mírně nakraboní obočí a instinktivně si mě přitáhne ještě víc.
Jak může někdo vypadat takhle roztomile, když spí?
Vůbec se mi nechce zvednout z postele, ale chce se mi strašně na záchod!
Sakra!
Snažím se od Ashley odpoutat, aniž bych ji probudila, ale nemám příliš velké štěstí.
Jakmile se mi podaří dostat z její náručí a zkouším vylézt z postele, Ashley se začne probouzet.
"Oh, nechtěla jsem tě probudit," omlouvám se.
"To nevadí, mám lehké spaní. Dobré ráno, broučku," řekne a přitáhne si mě znovu pro ranní polibek.
"Dobré ráno," křením se
Než stačím říct nebo udělat něco jiného, Ashley mě povalí na záda a začne mě líbat. Ummm, pusy od Ashley jsou moje nejoblíbenější!
Líbáme se, než nám dojde vzduch. Potom se Ashley mírně odtáhne a zadívá se mi do očí.
"Kampak, kampak? Snad ses mi nesnažila hned po ránu zmizet?" nadzvedne mírně jedno její dokonalé obočí.
"Věř mi, Ash, to je to poslední, co bych chtěla. Potřebuju jenom nutně na wc," mírně zrudnu.
"No, jenom aby. Tak běž, já zatím zavolám mámě, zapomněla jsem se jí včera ohlásit, že už jsem zpátky. Někdo mi totiž vykouřil všechny myšlenky a starosti z hlavy."
"Hmmm, nevím, koho máš na mysli," řeknu a pomalu se zvednu z postele, navlíknu si župan a zamířím do koupelny.
"Ten župan si mohla nechat tady, broučku, já jsem se těšila aspoň na hezký výhled, když už si mě tu nechala samotnou," zavolá za mnou Ashley.
Nemůžu si pomoct a musím se tomu usmát. Jdu zpátky do ložnice a šibalsky pomalu sundám župan a hodím ho Ashley na hlavu.
"Lepší, zlato?" mrknu na ni a pomalu mířím zpátky ke dveřím.
"Máš štěstí, že opravdu musím zavolat mámě, ale potom si o tomhle ještě pohovoříme, Spence," zabručí.
"Nemůžu se dočkat," zavolám přes rameno a pak už jen slyším, jak Ashley telefonuje.
Po ranní hygieně, zatímco je Ashley pořád na telefonu (její máma jí zřejmě dává kapky za to, že se jí neozvala, ale kdo by jí to mohl dávat za vinu, co? Já byla taky strachy bez sebe), popadnu jedno větší triko a jdu dolů udělat nějakou snídani.
Pro Ashley jen to nejlepší.
Zhruba za deset minut sejde Ashley dolů oblečená jen ve svém černém spodním prádle.
Ummmmm…..
Nemůžu uvěřit, že je moje!
Dojde ke mně a zezadu mě obejme.
"Hmmm, copak to tady tak krásně voní?" zapřede mi Ashley do ucha a políbí mě na krk..
"Naše snídaně. Tak co máma?"
"No, hned po tom, co jsem si vyslechla jak nezdárná dcera jsem, přišla další lekce o tom, proč neví, že mám přítelkyni."
"Ty jsi jí o nás už řekla?" zeptám se překvapeně.
"Samozřejmě. Doufám, že ti to nevadí, ale já tě rozhodně schovávat nehodlám. Naopak. Chci, aby každý věděl, že jsi moje," řekne a věnuje mi další polibek na krk tentokrát na místo, kde si mě včera označila jako svoji.
Neudržím se a nevydržím jen tak stát, rychle se otočím v jejím náručí a vášnivě ji políbím.
"Za co to bylo? Ne že bych si stěžovala?" zeptá se Ashley poté, co se odtáhneme.
"Za to, že jsi tak úžasná."
"Já? To spíš ty, Spence. Včerejší noc byla překrásná, ani nevíš, jak moc jsem tě chtěla od první chvíle, co jsem tě viděla," řekne a zastrčí mi pramínek vlasů, který mi vypadl z účesu, jemně za ucho.
"Věř mi, byla jsem na tom úplně stejně, jestli né hůř. Tak pojď, jídlo je hotové," řeknu a dávám palačinky na talíř.
"Ano, madam," směje se Ashley a následuje mě ke stolu, kde mě hned poté, co se posadí, strhne na její klín.
Snídaně je plná smíchu a polibků.
Ashley se nějak podařilo mi sundat moje tričko bez toho, abych si toho všimla.
A teď vážně.
Jak to ksakru udělala?
Tahle vlastnost by se mi mohla celkem hodit.
No, musím to každopádně zjistit později, teď se takovou maličkostí nehodlám zabývat.
A proč taky? Když si zrovna užívám toho krásného pocitu jazyka Ashley, jak ze mě pomalu slízává čokoládový sirup.
* * *
Po snídani a společné sprše (jóó) pomůžu Ashley znovu obvázat její ruku, protože jí začala znovu mírně krvácet. Při pohledu na její ránu mi vytrysknou do očí slzy.
"Spence, nebreč. Jsem v pořádku, přísahám," konejší mě Ashley.
Nakloní se ke mně a dá mi tak sladkou pusu, až se mi z ní zatočí hlava.
Ta holka umí ale odvést pozornost, to se musí nechat.
Poté, co je o všechno postaráno, odjíždíme společně do školky.
Ashley mě vysadí před budovou a zhruba po desetiminutovém loučení pomalu odjíždí k její mámě, aby si vzala zpátky Alexe, který dneska zůstal doma.
Hned jakmile vstoupím do dveří, ke mně přiskočí Rachel a začne mě bombardovat otázkami.
Zapírání toho, co se včera v noci stalo, je k ničemu, zvlášť když můj krk krášlí jasný ukazatel toho, co přesně se událo.
Všechno jí vypovím, no teda skoro všechno, nemusí přeci vědět, jak hlasitě jsem křičela, nebo to, že jsem dokonce v jedné chvíli přišla i o vědomí, že?
S Ashley si píšeme celé odpoledne.
Z mojí strany sladké zatímco z té její mírně oplzlejší smsky.
A já absolutně miluju každou z nich.
Vím, že jsme se neviděly sotva šest hodin, ale strašně se mi stýská.
Připadám si znovu jako zamilovaná puberťačka.
Hned jakmile odejde poslední z našich dětí spolu se svými rodiči, si sbalím svoje věci a jdu na parkoviště.
Rachel si všimne mého odchodu a rychle ke mně doběhne, když nastupuju do auta.
"Ale, ale….. kdopak se nám to snaží zmizet, hmm? Máš další žhavý rande s jistou sexy agentkou?"
"Ne, že by ti do toho něco bylo, ale ne, nemám. Ashley je dneska večer s Alexem. Prý je čeká Marvelovský maraton. Takže ji uvidím zase až zítra."
"O.k., tak to mi budeš muset slíbit, že se na ni nevrhneš před dětmi hned jak vstoupí do dveří?"
"Neboj se, to se rozhodně nestane."
"Tak to se mi ulevilo."
"Vrhnu se na ni hned jak vystoupí z auta," mrknu na ni.
"Spence! Já se nestačím divit! Co to slyším? Co to z tebe Ashley udělala?"
"Sexuálního maniaka," odpovím, a než stačí něco říct, nastartuju a odjíždím směr domov.
Musím se dneska pořádně vyspat, bůh ví, že včera jsem si toho spánku moc neužila, ale rozhodně si nestěžuju.
Naopak.
Pokud bych to mohla nějak ovlivnit, chtěla bych každou, jako byla ta včerejší.
Dneska je poslední večer, kdy Ashley má Alexe, takže jak znám Ashley, tak spolu jeli podniknout zase něco bláznivého.
Včera jsem byla s ní a s Alexem na motokárách.
Bylo to naprosto super, sice se mi moc nedařilo a neustále jsem končila mimo dráhu, ale i tak jsem si to užila.
Potom jsme všichni skončili u McDonalda na obědě a následoval minigolf, kde se mi opět moc nedařilo a skončila jsem jako poslední, i když se Ashley snažila sabotovat svůj výkon, přičemž jsem ji chytila a donutila hrát normálně.
Ale bylo to od ní sladké, že?
No a dneska sedím doma a přemítám si ty úžasné chvíle, které jsem zatím s Ashley zažila.
Nikdy jsem snad nebyla ještě šťastnější.
Sice naprosto nechápu, co zrovna na mě Ashley vidí, protože blondýn s modrýma očima běhá po světě milion, ale nemůžu říct, že bych za to nebyla v sedmém nebi, že si ze všech vybrala zrovna mě.
Sherry byla pěkně naštvaná, když mě s Ashley viděla poprvé spolu.
Bylo to hned po našem prvním rande, když ráno vezla Ashley Alexe do školky. Přišla rovnou za mnou, vzala si mě do náručí a políbila mě.
Sherry stála v tu chvíli hned vedle mě.
Chvíli stála s otevřenou pusou a potom doslova zrudla vzteky a naštvaně odešla.
Ne že by jí někdo postrádal.
Když to Rachel viděla, začala se neovladatelně smát na celé kolo a nebyla k zastavení.
Všichni se na ni dívali jako na blázna, protože se jí ani po pěti minutách nedařilo ten její smích utnout.
Škoda, že jsem v tu chvíli neměla kameru.
Dneska máme spolu s Rachel dámskou jízdu, přijede zhruba za hodinu.
Paige je prý zrovna mimo město.
Budeme celý večer koukat na filmy, popíjet víno a probírat naše milované polovičky.
Už se těším, až jí řeknu o včerejšku.
I když tu historku, jak jsem chtěla zatočit doleva v prudší zatáčce a omylem strhla volant doprava, což mělo za následek to, že jsem v celkem velké rychlosti skončila v barikádě a na hlavě mi zůstala malá pneumatika, jí rozhodně říkat nebudu.
Stačilo, že se mi v tu chvíli smáli všichni kolem.
No, všichni kromě Ashley.
Ta okamžitě vyskočila ze své motokáry a ve chvíli byla u mě. Zatímco mi pomáhala ven, stačila všechny spražit svým vražedným pohledem, až všichni zmkli a věnovali se svojí činnosti.
Poté, co se ujistila, že jsem v pořádku, za což byla odměněna pusou, si mě posadila do klína a v její motokáře mě odvezla zpátky na start.
Je prostě slaďoušek.
No, Rachel tady bude každou chvíli, asi bych měla připravit něco na zub, abychom neskončily na zemi hned po prvních pár skleničkách, jak se nám už jednou podařilo.
Neptejte se.
Tuhle historku rozhodně znát nechcete, věřte mi…
* * *
"Tak co dneska dělá tvoje drahá polovička?" zeptá se Rachel hned jakmile se pohodlně usadí na mém gauči se sklenkou vína.
"Nemám nejmenší tušení a něco mi říká, že je to tak možná lepší. S Ashley je totiž možné naprosto všechno."
"Jo, tomu věřím. Takže včerejší motokáry dopadly dobře, říkáš? Tomu se mi nechce ani věřit, Spence. Ty a motokáry? Určitě jsi neskončila někde na hrušce?" směje se mi Rachel.
"No, možná tam byla menší kolize s barikádou……. ale nic tak hroznýho to nebylo. Bylo to náhodou super, i když jsem i v minigolfu skončila poslední."
"Ty jsi zkrátka antitalent na všechny sporty," kroutí nade mnou hlavou.
"Říká mistr v jízdě na kole. Navíc nikdy jsem netvrdila, že jsem druhý Schumacher….. ale aspoň jsem tu skutečnost, že já a sport prostě nejde k sobě, mohla Ashley ukázat, nechtěla mi totiž pořád věřit. Ale po včerejšku si myslím není nejmenších pochyb."
"A řekla jsi jí už o té vaší oslavě?"
Lhát?
Nebo říct pravdu?
"Um… no, ne tak docela…"
"Jak to myslíš ne tak docela? Buďto jsi jí to řekla anebo ne?"
"V tom případě ne, neřekla."
"Spence..." začne Rachel.
"Já vím, já vím…" skočím jí do její lekce dřív než začne "….chtěla jsem jí to říct, jenže nebyla na to chvíle. Navíc Alex byl většinu času s námi, takže to opravdu nešlo. Ale hodlám jí o tom říct hned zítra."
"No, jenom aby. Vždyť víš, že řekne ano, tak proč s tím pořád otálíš?"
"Když já nevím, jestli na to není moc brzo. Známe se teprve čtyři týdny a chodíme spolu z toho dva. Nemyslíš si, že je to trochu brzo?"
"To jsou žvásty, Spence, jseš do ní blázen a ona do tebe. Nemá cenu otálet. Navíc ta oslava je až v pátek, ne? To je dost na to se psychicky připravit na narážky tvojí milované máti."
"Děláš si legraci? Na to by mi nestačil ani rok! Máma je hlavní problém, proč se bojím Ashley na tu oslavu vzít. Co když Ashley odežene?"
Tak a je to venku.
Hlavní důvod, proč se tohle snažím oddálit, jak jen to jde.
"To si nemyslím. Ashley nevypadá jako někdo, koho by budoucí tchýně dokázala jen tak zastrašit, ať už v podání tvý mámy jakkoliv příšerná. A budeš tam mít aspoň někoho, kdo tě zbaví dalších možných nápadníků."
"No, vidíš. To je další věc. Máma určitě zase pozve nějakýho imbecila!"
"Kterýmu Ashley nakope zadek při jediným oplzlým pohledu na tebe," dodá Rachel.
"Myslíš?" zeptám se s nadějí v hlase.
"To si piš. Možná se tam strhne i bitka. Jestli jo, tak to mi musíš nahrát, Spence! O to bych rozhodně nechtěla přijít!" zaječí Rachel a začne nadšeně skákat na gauči.
"Myslím, že točení toho na kameru by byla ta poslední věc, která by mě v takové chvíli zajímala, Rache."
"No, tak mi to budeš muset aspoň popsat do sebemenších detailů," zkouší a hodí po mně jeden ze svých prosebných obličejů.
Jsem na ně alergická, vždycky mě s nima donutí udělat, co nechci.
"Samozřejmě. Jak jinak," rezignuju.
"Hodná holka. Tak, co tam mám pustit?" zeptá se s úsměvem na tváři.
"Nevím, vyber, co chceš," mávnu rukou.
Chvíli se přebírá ve filmech, které na dnešní večer vypůjčila a potom pustí komedii Dostaňte agenta Smarta.
Dobrá volba. Už jsem to dlouho neviděla.
Zbytek večera brečíme smíchy při skoro každé scéně, kdy ze sebe udělá Steve Carell úplného idiota a při tom vypijeme skoro celé tři láhve vína.
Není doufám nutné dodávat, že jsme totálně opilé.
Ještěže Rachel zůstává na noc, jinak fakt nevím, jak by se domů v takovém stavu, jako je teď, dostala.
No, ráno to bude zřejmě sranda.
Jen doufám, že nebudu zvracet, byla bych totiž ještě celý zítřejší den totálně zelená a to není zrovna moje nejlepší barva.
Navíc se pro mě zítra Ashley po práci bude stavovat. Psala mi večer a já jí nedokážu říct ne, i když ta zítřejší aktivita není zrovna něco, na co bych se nějak těšila, ale aspoň při tom budu s Ashley.
Bude mě učit jezdit na kolečkových bruslích.
Prý je to jednouché.
No, pořád zřejmě nepochopila moji absolutní neschopnost zvládnout jakýkoliv sport bez úrazu.
Čeká jí nemilé překvapení...
POKRAČOVÁNÍ
|