V zajetí šílenství

Napsala: the best of s, Překlad: petrSF

21

"Kradl jsem peníze mámě, tátovi. Dokonce i mladší sestře." Během mluvení si muž ze skupiny hraje s rukávem košile a vyhýbá se pohledu do očí ostatních. "Jsem špatnej člověk, myslím. Poslali mě sem, protože mě mají rádi a já si jejich lásku nezasloužím."

Poslouchám ho a přijde mi jako trapák a už ho nechci dál poslouchat. Nechci slyšet o problémech ostatních, když stěží dokážu myslet na své. Vstanu.

"Kam jdeš?" Otočím se a spatřím téhož muže s tázavým pohledem. Jako by někdo mohl odejít od jeho ufňukaného příběhu.

"Odcházím." Zkusmo mrknu na sestru Jamesovou, která mě upřeně sleduje.

"To jen tak odejdeš ze skupiny?" zeptá se muž. Je tu nový a rozhlédne se v očekávání, že se ostatní ozvou a podpoří ho.

"Jo," odvětím prázdně, otočím se a chystám se odejít, když vtom se zasměje.

"Vím, kdo si," houkne za mnou a pak se uchechtne. Zastavím se. "Ashley Daviesová. Jsi holka Raifa Daviese, že jo?"

Rychle se otočím. "A co ty o něm víš, hm?"

Ten muž, jehož jméno neznám a rozhodně ani znát nechci, se plácne do stehen. "Jo, dělal jsem Raifovi a klukům sekuriťáka, když ještě vystupovali. Je to už dávno. Považoval jsem ho za kámoše."

Zatnu čelist a tvářím se nezaujatě. "Tak to mě nepřekvapuje, že jsi skončil tady." Chystám se k němu opět otočit zády, ale rychle promluví.

"Čet jsem o tobě, v časopisech." Téměř se ušklíbne. "Nepíšou o tobě často, ale když jo, není to moc hezký."

"Co ty o tom kurva víš?" utrhnu se na něj a udělám krok dopředu. Ruce mám pevně skřížené před sebou. "Co si kurva myslíš, že víš o mým životě?"

Zvedne ruce. Teď už úšklebek neskrývá a já mu ho chci vymlátit z obličeje. "Aby bylo jasno, taky mě nepřekvapuje, že tě tu vidím."

Zašklebím se. "Sedíš tu a hledáš u nás soucit, protože jsi udělal věci, který považuješ za špatný, ale to z tebe dělá jenom slabocha, a myslím, že už jsem od tebe slyšela trapných keců dost. Nepomáhají mi."

"Posaď se, Ashley," požádá klidně sestra Jamesová. Poohlédnu na ni a zamračím se.

"Nikdy tu nevydržíš sedět, že ne?" položí ten muž řečnickou otázku a pobaveně zavrtí hlavou. Obrátí se na skupinu. "Vydržela tu někdy sedět celou-"

"To stačilo, pane Smithe," přeruší ho čtyřmi slovy sestra Jamesová a pohlédne na mě. "Posaď se, Ashley."

"Já ne-"

"Sedni si vedle mě." Hlas má pevný a jasný a nutí mě ji poslechnout. Pomalu jdu k židli vedle ní a ostatní mi udělají místo. "To je ono," ujistí mě a já se posadím. Zatímco ostatní začnou mluvit, promluví na mě tichým hlasem. "Musíš se naučit trpělivosti, Ashley. Pan Smith je dospělý a neumí to. Ty máš na víc."

Cítím, že si její slova beru k srdci, ale snažím se je ignorovat.

Po zbytek skupiny mlčky naslouchám, ale celou dobu cítím nutkání vrátit se do svého pokoje za Spencer.

Díky prasklé žárovce jsou stíny na zdech našeho pokoje ještě větší než obvykle.

"Lidi tady jsou děsný." Vrtím se na podlaze a tahám za vlákna koberce, zatímco Spencer se opírá lokty o okenní římsu a upírá zrak ven. Nic neřekne, tak mluvím dál. "Je tu jeden novej maník, nějakej Smith. Tvrdí, že znal mýho tátu. Přijde mi jako děsnej debil."

Zdá se, že Spencer vydá zvuk na znamení, že mě slyší, a přesune si jednu nohu.

Mluvím dál, ve Spenceřině přítomnosti mi jdou slova snadno přes jazyk. "Chtěla bych si promluvit s Kylou. Řekla by, že táta znal spoustu magorů a zasmály bychom se." Odmlčím se. "Chybí mi."

"Ty jí taky chybíš." Spenceřin hlas je téměř neslyšitelný.

"Co?" zeptám se a pohlédnu na ni. "Jak to víš?"

"Byla by blázen, kdybys jí nechyběla," odvětí Spencer, aniž by odvrátila zrak od okna. Venku je tma. "Dokonce větší blázen než já, protože mně bys taky chyběla."

Přemýšlím, že na to něco řeknu, ale na poslední chvíli se rozhodnu, že ne. Vstanu a dojdu za ní. Ponořím jí prsty do vlasů a začnu je volně splétat. "Ráda se dívám na tvůj krk," řeknu jí, skloním se a políbím jí těsně pod čelist, kde jí slabě ozařuje měsíční světlo.

Otočí se a mrknutím se zbaví vzdáleného pohledu v očích, než ho mohu naplno spatřit. Jsem za to vděčná. "Mám pocit, jako bych tě znala celý svůj život." Dá mi ruce kolem pasu a přitáhne si mě k sobě.

Věřím jí, vážně věřím. Ale necítím to stejně.

Tolik mi rozjasnila život, že je snadné rozlišit mezi teď a když jsem ji neměla. Je to takový markantní rozdíl, až mě to skoro děsí. Zbavím se té myšlenky a dám kolem ní ruce. Pod noční košilí, která jí dosahuje ke kolenům, cítím její drobné tělo. Obejmu ji. Cítím, jak mi na hrudi stoupá a klesá její. "Tohle je příjemné," řeknu. "Tohle je fajn. Tohleto je krásné."

"To je."

"To je..."

"Je úplněk," poznamená. Podívám se jí přes rameno ven z okna a má pravdu.

"Je krásný," řeknu a pak ji políbím. "Myslíš, že ho vidí v LA?"

"Ano."

Nalézám v tom částečnou útěchu. Doufám, že Kyla si dá na chvíli oddych od klubu, drogy, nebo kluka, kterým se právě oddává, a podívá se na oblohu.

"Vidíš dvojčata?" zeptá se Spencer.

"Ehm, já..." Sklopím zrak na její hruď a pak zase vzhlédnu. "Já ne-"

Mé koktání přeruší její zasmání. "Ne moje," zahihňá se. "Dvojčata. Blížence. To souhvězdí?"

"Á." Znovu sklopím zrak na její hruď a políbím ji na klíční kost. "Tyhle se mi líbí víc."

Tomu se Spencer krátce uchechtne a otočí mě. Jsem čelem k oknu a Spencer stojí za mnou. Otočí mi hlavu na jisté místo na obloze poseté hvězdami a opře si hlavu o mé rameno. "Dvojčata. Jsou to sourozenci uvěznění na obloze, držící se za ruce."

"Ano?" zeptám se. Nejsem si jistá, jestli je vidím.

Otočí se ke mně a otře mi nos o bradu. "Vidíš tamtu hvězdu?" Vezme mě za ruku, ukáže a já se tím směrem podívám. "A tamtu? Ty okolo? Jsou spojené, tvoří tělo. A vedle něj je druhé."

Zamžourám. "Myslím... myslím, že je vidím." Alespoň myslím. Všimnu si, že se jemně kolíbáme dopředu a dozadu. "Jo, vidím je."

Vidím hvězdné sestry (protože pro mě jsou to sestry), jak se nahoře na obloze drží za ruce. Spojené hvězdy tvoří jejích těla, nohy, ruce a spojené dlaně. "Jsou krásné," prohlásím a skutečně jsem tím pohledem trochu unešená.

Ucítím, že mě políbí ze strany na krk. "Myslela jsem, že se ti budou líbit."

"Myslíš, že je Kyla vidí?" zeptám se.

Znovu mě políbí. "Myslím, že ne."

"Hm." Stejně si nemyslím, že by se Kyla nějak hodně dívala na oblohu. "Víš hodně o, jak se tomu říká, astrologii?"

"Ani ne. Ale..." Dá mi ruce kolem pasu. "Mám plnou hlavu hodně věcí."

"Spencer..." Skousnu si ret. "Myslíš, že jsem trpělivá?"

"Myslím-"

Její odpovědi se nedočkám, protože se za námi objeví Shane a Laurie. "Musíme tu vyměnit žárovku," pronese Shane a my se rychle otočíme a nepatrně od sebe odstoupíme.

Laurie vykročí dopředu, shýbne svá robustní ramena a začne ze Spenceřiny postele sundavat prostěradlo.

"Co to děláš?" vyjedu na ni, přiskočím a zatahám za prostěradlo. "Vrať ho tam."

Laurie nic neřekne, jen dál skládá prostěradlo. Tehdy přistoupí k posteli Spencer a nenápadně zvedne svůj polštář.

"Slečna Spencer Carlinová se stěhuje do jiného pokoje," podívá se Shane do desek v ruce a pak zpátky na mě, přičemž se samolibě ušklíbá.

"Na to zapomeň," odvětím a koutkem oka sleduju Spencer, jak si drží polštář u hrudi. Samozřejmě, ty prášky. "Nechce se přestěhovat do jinýho pokoje."

"Nemá na vybranou," odsekne Shane, pak odloží desky na stůl a začne balit deku do kuličky, aby to urychlil. "Nařízení sester."

"Tomu ani na vteřinu nevěřím. Vrať ji tam!" Pokusím se mu deku vzít, ale on mi ji se zlým výrazem hrubě vytrhne z rukou.

"Nechtějte, abych si zavolal o sedativa, slečno Daviesová," téměř vyprskne a odhodí deku na podlahu. Jsem ráda, že jsem středem pozornosti, protože Spencer hodí svůj polštář na mou postel a vezme si jeden z mých.

"Řeknu o tom sestře Jamesový, ty hajzle," zavrčím zlostně. Dojdu ke Spencer, vezmu si od ní polštář a co nejtvrději ho po něm hodím. Jen se mi vysměje. "Jdi do prdele! Co máš kurva za problém! Jsi... jsi idiot." Zatnu ruce v pěst. Cítím se úplně bezmocně, že mi Spencer takhle berou.

Nemůžu jim říct, že Spencer je na tom momentálně lépe pouze v noci, a nemůžu jim říct, že bez ní neusnu. Nic z toho jim říct nemůžu.

Vezmu Spencer za ruku a ztiším hlas. "Myslím, že s tím nic nesvedeme."

"Já vím."

"Mrzí mě to."

"To bude dobré," řekne klidně. Zahledím se na ni a zdá se, že propadla letargii. Vzdychnu a pustím jí ruku, zatímco se pro ni natáhnou.

"Pojďte s námi, slečno Carlinová," řekne Laurie a drsně ji chytne za paži.

"Kurva. Nešahej na ni," zavrčím. "Bezobočnatá mrcho."

Laurie po mně střelí pohledem a Shane je vítězoslavně následuje se zbytkem Spenceřiných věcí na spaní.

Spencer se otočí a sleduje mě velkýma, klidnýma očima, dokud nezahne za roh. Pak se v pokoji ocitnu sama.

Chvíli do všeho mlátím, ale nikdo mě nepřijde uklidnit, a nakonec přestanu sama od sebe.

Posadím se na postel a poprvé si uvědomím, jak je velká. Náruč mám prázdnou a jsem úplně sama.