Stačil jeden pohled

Napsala: Ade

1

Odpověděla jsem na inzerát jedné obchodní firmy. Potřebuji práci, právě jsem dostudovala a ikdyž mě rodiče nechávájí bydlet doma a nechtějí po mě ani nájem, nemůžu prostě jen tak sedět a nic nedělat. Ani nevím, jestli jsem schopná tu práci dostat. Vlastně to vůbec není můj obor, ale řekla jsem si proč to nezkusit. Požadavky zase neměli tak velké, jistá šance by tu tedy mohla být. A když to prostě nevyjde, tak budu hledat dál.

"Dobrý den, Tyler Scotch ze Scotch Trading , mohl bych mluvit se Spencer Carlin?" ozve se v mém telefonu asi dva dny potom, co jsem odpověděla na inzerát.

"Dobrý den, u telefonu" odpovídám se staženým hrdlem. Přemýšlím kdo to asi tak může být.

"Rádi bychom Vás pozvali na pohovor, máte ještě zájem pracovat pro nás?" říká mužský hlas v telefonu a já úžasem málem oněmním.

"Jistě, ráda příjdu" odpovídám a doufám, že jsem neudělala moc velkou odmlku než jsem se vzpamatovala z toho šoku, že mi volá.

"Dobře, pošlu vám na Váš e-mail návrh termínů a místo, prosím potvrďte, kdy se Vám to bude hodit. Budeme se těšit" navrhuje Tyler Scotch.

"Jistě, děkuji velmi za zavolání" loučím se v telefonu a ukončuji hovor. Určitě zním velmi nadšeně, mám obrovskou radost. Sice to není přímo zpráva, že mi tu práci dali, ale to, že mají zájem, je půl úspěchu.

Letím dolů po schodech, které vedou nahoru do druhého patra, kde mám svůj pokoj. Málem srazím Glena, který zrovna vychází zpoza rohu z obývacího pokoje.

"Hej, Spence, dávej pozor. Co se děje?" vykřikne, když mírně zavadím o jeho rameno.

"Volali, Glene, volali z té firmy, co jsem odpovídala na jejich inzerát. Jdu na pohovor" křičím nadšeně a běžím do kuchyně za tátou.

"To je super Spence, hlavně se ale nepřeraž abys vůbec na ten pohovor mohla jít" směje se Glen a pokračuje nahoru do svého bývalého pokoje. Glen je jeden z mých starších bratrů. Ještě je tu Clay, ale ani jeden už s námi nebydlí. Oba odešli z domu nejdřív na vysokou a potom když dostudovali, našli si práci a odstěhovali se. Mě to nejspíš taky čeká, ale zatím to nechci řešit. Nedřív si musím najít práci, abych si mohla najít byt a odstěhovat se od našich. Ikdyž musím přiznat, že mi budou hrozně chybět.

"Tati, tak musíš držet palečky, budu mít pohovor" vřítím se do kuchyně kde táta vaří zase nějakou dobrotu k večeři. Budu se muset taky naučit vařit, a když máte doma takového výborného kuchaře jako je můj táta tak by to nemusel být až takový problém. Tajně doufám, že mám jeho geny, co se týče vaření.

"To je super, zlatíčko. Určitě ti to vyjde" usměje se na mě táta a jde ke mně se lžící polévky na ochutnávku.

"Hmm, mexická. To je má oblíbená. Trošku víc chilli a je to super" usměju se a už teď se nemůžu dočkat večeře.

Přijíždím na parkoviště před firmou Scotch Trading a parkuji. Do pohovoru mám ještě 15 minut, ale nechtěla jsem přijet pozdě. Zhluboka se nadechnu a pomalu vystoupím z auta. Jsem nervózní, doufám, že to na mě není znát. Na recepci se na mě usmívá sympatická dívka. Snažím se jí moc neprohlížet. To, že jsem na holky neznamená, že okukuji každou sukni, která se ke mně přiblíží. Nechám se ohlásit u pana Scotche a čekám na jeho příchod. Mezitím mě slečna z recepce uvedla do zasedačky. A je to, začínám být ještě víc nervózní. Snad to nepokazím.

Otevřou se dveře a Tyler Scotch vejde dovnitř. Je asi tak o 20 centimetrů vyšší než já, středního věku a na sobě má dobře padnoucí tmavý oblek. Vypadá velmi sympaticky a jeho hlas už znám z telefonu. Teď si konečně můžu k tomuto hlasu přiřadit i obličej. Všimnu si, že si mě, když se zdravíme, prohlíží. Chlapi si mě často prohlíží. Není mi to dvakrát zrovna příjemné, ale oni za to nemůžou. Musím připustit, že vím, že vypadám dobře a je mi jasné, že na sebe poutám jejich pozornost. Usměje se a pokyne, abych se posadila.

Pohovor probíhá k mému překvapení zatím velmi uvolněně a v přátelském duchu. Dokonce se mi podařilo uklidnit se. Pan Scotch mi představuje firmu a už podle názvu je mi jasné, že je majitelem. Potom ze složky vytáhne můj životopis a prohlíží si ho.

"Co Vás vedlo k tomu, že jste odpověděla na náš inzerát?" zeptá se mě. Nejspíš došel k pasáži kde je název mé univerzity, co jsem studovala. A věřte mi, že chemie s obchodem nemá opravdu nic společného.

"Abych pravdu řekla, ani vlastně nevím" přiznávám a vduchu se zděsím sama nad sebou. Fajn, tak to se rovnou můžes postavit a jít domů. Právě jsi tu možnost, že ti tu práci dají totálně zpackala. Říká můj vnitřní hlas a já se snažím nevypadat vystrašeně.

"Ale, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit a přiučit se něco nového" dodávám rychle když vidím jak se na mě pobaveně dívá.

"Učit se? Právě jste dokončila vysokou" říká pobaveně. "Musíte mít učení opravdu ráda, když se chcete učit dál" směje se na mě srdečně.

Usměju se zpět a jen kývnu na souhlas.

Zeptá se mě, jestli vlastním řidičský průkaz a zda mi nebude vadit trávit většinu času na cestách v autě. Řeknu, že to jako problém nevidím ikdyž moje řidičské schopnosti nejsou až tak oslňující.

Jsme u konce pohovoru. Pan Scotch se se mnou loučí s úsměvem a dodává, že mi ozve, jak se rozhodli. Je mi jasné, že nejsem jediný kandidát. Odcházím a přemýšlím, jakou mám asi šanci.

2

"Dobrý den, Tyler Scotch ze Scotch Trading. Slečno Carlin, rozhodli jsme se Vás přijmout" slyším říkat Tylera Scotche a nechci věřit vlastním uším.

"Můžete nastoupit už příští pondělí?" zeptá se mě, aniž by počkal na mou reakci.

"Smlouvu a ostatní záležitosti vyřešíme v den vašeho nástupu" pokračuje.

"Dobrý den. Děkuji. Ráda." vykoktám se sebe po chvíli.

"Dobrá, uvidíme se tedy v pondělí ráno. Budeme se těšit" řekne a zavěsí.

Křičím na celé kolo radostí. Máma vletí do mého pokoje aby zjistila co se mi stalo.

Když vidí, že mi nic není, zvedne mírně obočí a dívá se na mě.

"Dostala jsem tu práci. Nastupuji v pondělí" směju se na mámu a ona se ke mně rozejde, aby mě objala. Dává mi tak najevo, že má z toho taky radost, stejně jako já.

Eufórie pominula. Je pondělí ráno a já jsem neskutečně nervózní. Jdu do své nové práce. Potkám nové lidi. Vše bude tak nové.

Na recepci mě vítá stejná příjemná slečna z minula a vede mě směrem ke kanceláři Tylera Scotche. Usadím se do křesla před jeho stolem a čekám až příjde. Nejspíš byl někde v jiné kanceláři něco vyřídit. Vejde dovnitř a v ruce drží nějaké papíry.

"Dobrý den slečno Carlin. Vítám Vás u nás. Doufám, že se Vám tu bude líbit" usmívá se na mě a usadí se za stůl.

Papíry co měl v ruce byla pracovní smlouva. Nechá mě v klidu si ji pročíst, a pokud souhlasím, tak ji mám podepsat. Vše vyřízeno a Tyler mě vede seznámit s mými novými kolegy.

Vejdeme do kanceláře, Tyler jde jako první a já se krčím za ním. Jsem opět nervózní.

Cítím, že si mě oba noví kolegové prohlíží.

"Ahoj, já jsem Ashley" přistoupí ke mně drobná brunetka. Je krásná. Její vlnité kadeře dopadají na její ramena. Dívá se mi přímo do očí a já opětuji pohled to těch jejích. Její oči mají barvu čokolády. Miluji čokoládu pomyslím si a proberu se. Mírně cuknu rukou a vidím, jak se ke mně hrne její kolega. Směje se na mě a je mi jasné, že se mu líbím. Poočku sleduji Ashley, jak si mě prohlíží.

Tento týden s nimi budu v kanceláři, mám prý zaučovací kolečko. Je mi jasné, že se musím seznámit s tím, co firma vůbec prodává, abych to mohla nabízet. Bude to má náplň práce. Budu jezdit po zákaznících, nabízet naše výrobky a prodávat je. Sedím u stolu a jsem ponořená do hory papírů. Většinou jsou to ceníky a technická data výrobků. Musím se tím pročíst a snažím se si to zapamatovat. To by neměl být problém, donedávna jsem takto seděla nad skripty do školy, takže tak velká změna to není. Když mi není něco jasné, optám se Ashley. Velice ochotně mi odpovídá a já si připadám jako blbec když se ptám na takové banality. Ale Ashley je opravdu ochotná a odpovídá mi trpělivě na cokoliv. Snad se mnou bude mít trpělivost, nejspíš se ptám stále na to samé a pořád dokola.

Poobědvaly jsme spolu s Ashley ve firemní kuchyňce a zůstaly jsme na kávu. Ashley se na mě usmívá a vyptává se mě ohledně rodiny. Odpovídám na její otázky. Je mi jasné, že se snaží o mě zjistit, co může. Přece jen jsem nová a tak to nejspíš chodí. Je to stejné jako na koleji když jsem dostala novou spolubydlící. První večer jsme pomalu nešly ani spát. Vykládali jsme si o všem možném, co jsme chtěly, aby ta druhá věděla. Měla jsem štěstí na spolubydlící, staly jsme se dobrými kamarádkami. Doufám, že s Ashley můžeme být taky kamarádky.

"Takže ty a Aiden spolu chodíte?" zeptám se Ashley. Slyšela jsem o tom a tak se chci ujistit jak to tedy je. Doufám, že to teď nebude vypadat, že se jí chci navážet do jejího přítele. To je asi to poslední o co bych měla zájem. Kopu za jiný tým takže pro ni nejsem ani náhodou konkurence. Ale to Ashley neví a zatím jí to ani nechci říct. Nevím, jak by reagovala. Nejednou jsem se setkala se špatnou reakcí. Ne každý má pochopení a ne každému to nevadí. Naštěstí moje rodina je naprosto v pohodě. Táta to vzal od začátku velmi dobře. Mamka byla trochu zaskočená a nechtěla se s tím smířit. Těšila se prý na vnoučata. Nad mým argumentem, že je tu možnost umělého oplodnění nebo adopce se jen usmála. Chtělo to jen čas a nakonec to přijala také. Bráchům to bylo asi nejspíš jedno. Clay mě podporoval a kryl, dozvěděl se to jako první ze všech. To mi dodalo odvahu se přiznat i ostatním v rodině. Glen mě nejdřív ignoroval, ale nakonec to taky přijal.

Odpovídá mi a potvrdí to, co jsem tedy ve firmě zaslechla. Na oplátku zjišťuje, zda někoho mám. Asi má tedy podezření, že se mi Aiden líbí. Sklopím oči, bojím se, že jsem se dostala na tenký led. Asi vypadám dost nervózně, protože mění téma. Ptá se, co mě baví. Přiznávám se, že jsem závislák na in-linech a spinningu. Udržuji si tak svou postavu a dodává mi to energii. Všimla jsem si, že Ashley má super postavu. Má pěkně opálené tělo, nepřekvapilo by mě, kdyby chodila surfovat nebo hrála plážový volejbal. Jezdí prý na kole. Super.

"Tak to bychom mohly někdy spolu na spinning, ne?" ptám se nadšeně. To je skoro jako kolo říkám si pro sebe. Nechce na spinning, není to prý její šálek kávy. Ale chce se mnou vyrazit na in-line. Jen jí musím pomoct vybrat brusle. Paráda, Glen se bude víc než hodit. Pracuje v obchodě se sportovním zbožím a tak to nebude problém.

3

Spencer Carlin – jméno našeho nového obchodního zástupce. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Popravdě jsme neměli moc štěstí a je to už v pořadí 3 obchodní zástupce za poslední 3 měsíce. Dnes má nastoupit, zajímá mě, jak spolu budeme vycházet. Ti dva přechozí nestáli za nic. Aiden, náš obchodní ředitel a můj dlouholetý přítel by byl už taky rád, kdyby to tentokrát vyšlo. Přece jen máme letošní plán obratu docela vysoký a schopný člověk by se nám opravdu hodil.

S Aidenem jsme spolu už roky. Známe se už od střední školy a roky už spolu chodíme. Když mě požádal, abych začala pracovat u nich ve firmě přišlo mi to jako dobrý nápad. Teď musím připustit, že to není až tak fajn. Bereme si práci domů a kolikrát pracujeme i o víkendu. Ještě, že si teď našel koníčka a tak soboty tráví na závodech. Být spolu téměř 24 hodin denně je někdy opravdu vysilující. Já mám naštěstí své koníčky, díky kterým trávím čas i s jinými lidmi než jen s Aidenem. Mám ho ráda, byl tu pro mě, vždy když jsem to potřebovala, ale pracovat spolu v jedné firmě nebyl asi ten nejlepší nápad.

Je pondělí a já jsem už od rána nervózní. Dnes má přijít a já nemám žádné informace o tom, jak vypadá a jaký je. Vybíral ho Tyler, náš ředitel. Snad měl tentokrát lepší mušku. Uvařím si kafe, otevřu maily a začnu svoji každodenní rutinu obchodní asistentky. Za hodinu nám ho Tyler přivede ukázat. Nevím, proč s tím dělal takové tajnosti, neřekl nám vůbec nic, nenaznačil ani slovo o tom, jak vypadá nebo kolik mu je. Předtím se aspoň zeptal na náš názor, tentokrát ale mlčí jako hrob.

Tak a je to tu. Už je slyším kráčet po chodbě směrem k naší kanceláři. Tyler vejde do dveří a za ním vejde drobná štíhlá blondýnka. Jsem zmatená, čekala jsem muže, přece jen jméno Spencer není dvakrát dívčí. Pečlivě si ji prohlédnu předtím, než nám ji Tyler představí. Je zhruba stejně vysoká jako já, štíhlá, její blonďaté vlasy jí padají volně na ramena. Má na sobě vypasovaný kostýmek, lodičky na podpadku. Musím říct, že vypadá opravdu šik. Po očku sleduji Aidena jak se usmívá jak sluníčko. Pro mě je to trochu šok, pro něj asi příjemné překvapení, že se nám ze Spencer vyklubala slečna. Když mi podává ruku při seznámení, pohlédnu jí poprvé do nádherně modrých očí. Bože, nikdy jsem tak krásně modré oči neviděla.

"Ahoj, já jsem Ashley" stojím tam a tisknu její ruku a zírám do těch očí. Probudí mě až mírné ucuknutí její ruky.

"Promiň" nesměle se usměju, pustím její ruku a sleduji Aidena jak se hrne ke Spencer, aby se také seznámil. Stále se culí jako sluníčko a ve mně se probouzí malá žárlivost. Musím říct, že mě Tyler nezklamal. Jeho pověstná posedlost blondýnkama se potvrdila. Jen to snad nedopadne tak jako minule když přijal novou obchodní asistentku, která sice byla pěkná blondýnka, ale nic neuměla.

Spencer bude teď týden ve firmě s námi v kanceláři, než dostane nezbytnou nalívárnu a pak ji vypustíme do terénu. Potom s Aidenem pojedou společně po zákaznících, které dostane na starost. Vypadá z toho všeho hrozně vyděšeně, nikdy předtím nic takového nedělala. Je to čerstvá abolventka vysoké školy a tohle místo našla čistě náhodou. Ani to není obor, který vystudovala. Ale řekla si proč to nezkusit a někde se začít musí. Něco uvnitř mi říká, že to zvládne. Sedí tu za stolem, pročítá si hory ceníků a katalogů a je neskutečně soustředěná. Občas se na něco zeptá a znovu se ponoří zpět do papírů. Je hrozně stydlivá a působí hodně nepřístupně. Až mě to děsí. Bojím se, že spolu nebudeme vycházet. Nejsem zrovna typ, který vychází se všemi. Jsem upřímnost sama a někdy je mi to až na překážku. Ve firmě si už na mě za ty roky zvykli a nebýt Aidena asi už bych dávno dostala výpověď. O našem vztahu se ví od začátku a nikomu to nevadí. Jen si z nás stále utahují, kdy už konečně bude svatba. Sama nevím, proč jsme se ještě nevzali, jsou to roky, co spolu chodíme a žijem. V žertu říkám, že nepotřebuji papír na to, abych s někým mohla žít.

Máme polední pauzu na oběd, dojedly jsme a sedíme se Spencer nad kávou. Snažím se vyzvědět něco o jejím soukromí. Kolik má sourozenců, co dělají její rodiče, jaké má koníčky, co to vlastně studovala. Dozvídám se, že má dva starší bratry z toho jeden je adoptovaný, ale rodina ho bere odjakživa jako vlastního a ani by to nebylo poznat, kdyby nebyl černoch. Její otec je výchovný poradce v centru pro mladistvé a matka pracuje jako chirurg v nemocnici. Překvapuje mě, že Spencer bydlí stále u rodičů. Podle toho, ale jak o nich mluví to vypadá, že spolu mají hezký vztah. Na oplátku ji říkám o své matce ikdyž toho není popravdě moc co říct. Nevycházíme spolu už od smrti mého otce. Stýkáme se opravdu jen sporadicky. Odstěhovala jsem se tak rychle, jak to bylo jen možné k Aidenovi.

"Takže ty a Aiden spolu chodíte?" zeptá se mě najednou Spencer. Musím říct, že mě to zaskočilo.

"Ano, chodíme spolu už celou věčnost" odpovídám a usměju se. V duchu si říkám, proč to asi chce vědět. Že by se jí Aiden líbil? Nedivím se, je vysoký, má tmavé kratší vlasy a je velmi pohledný.

"A co ty? Máš někoho?" zeptám se jen tak ze zvědavosti když už jsme zabrousily na tohle téma. Všimnu si, že trochu vyplašeně uhne pohledem.

"Ne, nemám. Nějak nebyl čas. Končila jsem školu a tak" odpovídá nervózně. Připadá mi, že něco tají, ale nechci v tom nějak vrtat a tak zavádím téma na koníčky.

"Děláš nějaký sport?" ptám se, protože jsem si všimla, že má skvělou postavu. Dokonalou. Je tak štíhlá a má krásné nohy, které zdůrazňuje sukně, kterou má dnes oblečenou.

"No, chodím na in-line. Je to super relax" uplně celá ožije.

"Taky chodím v zimě na spinning, to když na brusle nemůžu" dodává.

"A co ty?" zeptá se na oplátku. Že by si všimla, že mám taky hezkou postavu? Musím říct, že nejsem k zahození. Mám pěkně opálené tělo, sluníčko se na mě vždycky chytalo bez problémů. A nejednou se mi stalo, že na mě pohvizdovali chlapi na ulici.

"Jezdím na kole, je to pro mě relax. Když příjdu odpoledne z práce, vezmu kolo a jedu se projet. Vyčistím si tak dokonale hlavu" odpovídám s úsměvem.

"Tak to bychom mohly někdy spolu na spinning, ne?" zeptá se mě nadšeně.

"Hmm, spinning? Já ti nevím, tohle není moc pro mě" odpovídám a vidím, že se tváří zklamaně.

"Já tyhle masové sporty nemusím" vysvětluji "hodně lidí potících se v jedné místnosti, to fakt není pro mě. Ale in-line, to bych chtěla zkusit." Spencer se na mě s úsměvem podívá a já dodávám "mohla bys mě to naučit."

"Jasně, ráda" přikývne a usměje se. Líbí se mi její úsměv, krčí při něm roztomile její malý nosík.

"Ale žádné nemám a tak mi je pomůžeš vybrat, jo? Nevyznám se v tom" mrknu na ni a ráda vidím, jak přikyvuje. Už se mi nezdá tak plachá, asi jen potřebovala nějaký čas na rozkoukanou.

4

"Tak jak to šlo?" ptám se Aidena když přijede domů ze služební cesty se Spencer.

"Dobře, ale jsem vyřízenej" odpovídá, zatímco si svléká sako. Měli toho dnes hodně.

"A co? Jak reagovali zákazníci?" ptám se zvídavě.

"No, jak bys asi řekla, Ash?" zeptá se mě Aiden s úsměvem.

"Mohli se přetrhnout, kdo se dřív představí. Někteří až okatě flirtovali" říká pobaveně. "Pokud u nás zůstane, tak by to mohlo být fajn. Je hezká a na ty vedoucí to zabírá. Nikdy předtím se mi nestalo, že by mi nabídli kafe" směje se. Usměju se a dovedu si živě představit, jak to probíhalo. Musím se jí na to zeptat, až spolu budeme mluvit.

"Tak prý jsi měla u zákazníků úspěch" zubím se na Spencer při pátku. Ta okamžitě zčervená a sklopí oči.

" Hej, copak ti nelichotí, že ses líbila?" zeptám a široce se usměju.

Spencer zvedne oči a nesměle odpoví "Nejsem zvyklá na takové chování, docela mě to zaskočilo."

"No když chlapi vidí hezkou ženskou tak jsou k neudržení, na to si budeš muset zvyknout" říkám a usmívám se u toho. Její předchozí stydlivost je opět tu. Mlčí a červená se.

"Co máš v plánu na víkend?" ptám se, abych změnila téma. "Sobotu mám volnou a nemám zatím nic v plánu a tak mě napadlo, že bychom mohly vyrazit po nákupech" říkám a dívám se, jak Spencer zvedne nadšeně hlavu.

"Jo, to bychom mohly a koupíš si ty brusle, že?" dodává.

"To bych mohla a taky chrániče až se budu učit tak abych se moc nepodřela" říkám a mírně se u toho mračím. Představa, že se někde rozplácnu mě docela děsí. Nejsem sice žádný anti-talent, ale na bruslích jsem naposledy stála ještě na střední škole a to taky nedopadlo moc slavně. Cílem je se neznemožnit a nic si nezlomit.

Sobota ráno, v klidu jsem vstala a posnídala. Aiden je už pryč, jel na závody a tak vstával hodně brzy. Samozřejmě mě u toho probudil. Nevím proč má ten blbý zvyk nechat budík zvonit tak, že ho aspoň třikrát posune, než nakonec vstane. Kolikrát se mu divím, že místo toho, aby si v sobotu přispal a dohnal tak spánkový deficit z celého týdne, vstává v sobotu někdy i kolem půl páté a jede na závody. Mám ještě dvě hodiny do toho než vyzvednu Spencer a půjdem na nákupy. V klidu se obleču, nalíčím a jsem připravená vyrazit.

Sedám do auta a vyrážím směrem k jejímu domovu. Ještě, že mám navigaci, jedu k ní poprvé a nechci mít zpoždění. Jejich dům vypadá hezky. Parkuji na příjezdové cestě. Přemýšlím, zda jí mám zavolat nebo jít jednoduše zaklepat na dveře. Dobře, nebudu lenoch, vylezu z auta a jdu zaklepat. Slyším někoho jít ke dveřím a tak si pro jistotu sundám sluneční brýle a upravím si vlasy. Otevře mi starší pán a přivítá mě milým úsměvem.

"Dobrý den, je … Spencer doma?" zeptám se rozpačitě. Nečekala jsem, že mi otevře někdo jiný než Spencer.

"Jasně, pojdte dál …" zarazí se.

"Oh, promiňte, Ashley. Ashley Davies." Doplním jeho zaváhání, když si uvědomím, že jsem se ani nepředstavila. Nejsem nevychovaná, jen jsem byla zaskočená tím, kdo mi otevřel.

"Já jsem Arthur, otec Spencer. Rád tě poznávám" usměje se a pokyne mi, ať vejdu dovnitř. "Spencer tu bude za chviličku. Můžeš zatím počkat v obýváku. Něco k pití?" zeptá se mě zdvořile.

"Ne, děkuji" odpovídám s úsměvem. Je milý a vypadá jako hodný člověk. To by se Spencer u nás doma stát nemohlo. Christine – má matka - by nejspíš Spencer nechala čekat u otevřených dveří a nebo venku na verandě. Vypadá to, že nikdo jiný doma není.

Spence sbíhá po schodech a usmívá se. Bože, má fakt nádherný úsměv. Moc jí to sluší byť má jen jeansy a tričko s krátkým rukávem. Její vlasy jsou mírně zvlněné a má je rozpuštěné. V práci je nosí většinou vyčesané, ale tohle vypadá mnohem lépe. Dojde pomalu ke mně a já se nakloním a přivítám jí polibkem na tvář. Cítím sladkou vůni jejího parfému, voní jako vanilka. Odtáhnu se a vidím, že se mírně začervenala. Rozloučím se s panem Carlinem a vezmu Spencer za ruku a vedu ji ke svému autu. Vidím, že se stále mírně červená. Nevím proč, ale nějak tomu nevěnuji pozornost.

Před mým autem zůstane na chvilku stát a vyhrkne "To tě musí dobře platit, když si můžeš dovolit takového mazlíka."

Teď pro změnu začnu červenat já. Uvědomím si, že to opravdu vypadá divně. Mám nejnovější model BMW, kabriolet, v černé metalíze. To bych si asi z platu asistentky nemohla dovolit, kdyby nebylo dědictví po mém otci. Vzhledem k tomu, že byl opravdu slavný rocker tak o peníze teď opravdu nemám nouzi. Do práce vlastně chodím spíš pro zábavu ne, že bych to potřebovala k přežití.

"No, to mám díky dědictví po mém tátovi. Když umřel, zanechal mi opravdu hodně velké peníze" říkám smutným hlasem na vysvětlenou.

"Promiň, nevěděla jsem. Omlouvám se" řekne rychle Spencer a pohladí mě letmo po rameni. "Nic se neděje, nemůžeš za to. Neřekla jsem ti o tom. Nemluvím o tom" dodávám a otevírám dveře. Nasedneme do auta a připoutáme se.

"Tak, kam to bude?" zeptám se potom, co nastartuji auto.

"Co třeba SportsTime?" zeptá se mě Spencer "Glen, můj brácha, tam pracuje, ten nám pomůže vybrat něco dobrého."

"Fajn, naviguj. Aiden tam sice chodí pořád, ale já tam nikdy nebyla" usměju se a zařadím zpátečku.

"Máme spicha ještě s Madison, to je moje kamarádka ze střední, nevadí to doufám?" zeptám se když stojíme na červené.

"V pohodě, víc hlav víc ví" usměje se Spencer. Vím, už jsem to říkala, ale její úsměv je opravdu nádherný a taky nakažlivý. Culím se teď na ni zpět jako sluníčko. Volám Madison kde se setkáme a kupodivu ona na rozdíl ode mě přesně ví kde to je. Dojedeme před SportsTime a já parkuji. Madison už čeká před vchodem. Vystoupíme, zamknu auto a Madison běží rovnou k nám. Padne mi kolem krku a přivítá mě polibkem na tvář. Obejmu ji a zdravím. Je to už roky co se známe a ona je jeden z mála lidí, kteří o mě ví skoro všechno. Jeden čas dokonce bydlela spolu se mnou a Aidenem. Byly to náročné dny. Po návratu z práce jsme měli párty pomalu až do rána. Ráno se těžce vstávalo do práce, ale bylo to fajn. Potom se odstěhovala na druhou stranu L. A. a už se tak často nevidíme. Občas mi hodně chybí.

5

Tak je to tu, čeká mě týden objíždění s Aidenem a seznamování se zákazníky. Opět jsem děsně nervózní. Aiden mě vyzvedává ráno před mým domem. Pojedeme jeho služebním autem. Cestou mě Aiden zpovídá skoro stejně jako Ashley. Myslela jsem si, že si doma všechno řekli a tak mě to trochu překvapuje. Ochotně odpovídám na jeho otázky ohledně rodiny a zdvořile se ptám něco málo o něm. To, že chodí s Ashley už mám potvrzeno. Musím říct, že se mi s Aidenem příjemně povídá. Na nic si nehraje a rozhodně to nevypadá, že by mě chtěl sbalit. Doposud žádný pokus o flirtování. Buďto je opravdu vážně zamilovaný do Ashley nebo nejsem jeho typ. Stejně by měl smůlu.

Zato na prodejnách se flirtování nevyhnu. Chlapi se můžou přetrhnout, kdo mi dřív podá ruku. Dokonce nám nabízejí i kávu abychom zůstali o něco déle. Aiden vypadá, že se skvěle baví.

"Tak to se mi Spencer dřív stát nemohlo" říká pobaveným tónem, když nám nabídli poprvé kávu.

"Pokud budeme muset u každého zákazníka vypít kávu, tak umřeme na předávkování kofeinem" směje se. Nezbývá mi než souhlasit. Směju se s ním a čekáme, až nám přinesou slíbenou kávu. Na dalších schůzkách už kávu odmítáme s tím, že jsme jich už dnes měli docela dost a proto jen poděkujeme za nabídku.

"Ale příště přijedete nejdřív k nám slečno Carlin abychom si tu kávičku mohli spolu dát" říká jeden z vedoucích jednoho malého elektra. To určitě, pokud si vůbec vzpomenu říkám si pro sebe v duchu.

A tohle mě čeká asi celý týden.

"Tak prý jsi měla u zákazníků úspěch" zubí se na mě Ashley velice pobaveně. Nejspíš jí Aiden hned za čerstva všechno povykládal, když dorazil první den domů. Začnu se červenat a sklopím oči.

"Hej, copak ti nelichotí, že ses líbila?" zeptá se mě Ashley.

"Nejsem zvyklá na takové chování, docela mě to zaskočilo" odpovídám Ashley a cítím, že mám rudé tváře

"No když chlapi vidí hezkou ženskou tak jsou k neudržení, na to si budeš muset zvyknout" pokračuje Ashley.

Snad si na to zvyknu, navíc je to stejně po čase omrzí. Tedy aspoň doufám. Hezkou ženskou? Slyšela jsem dobře? Znamená to, že se Ashley líbím? Z přemýšlení mě vyruší až její otázka co dělám o víkendu. Nemám nic v plánu a tak její nabídka na nakupování příjde docela vhod. Chce si koupit in-line brusle. Glen o víkendu pracuje a tak bychom mohly zajít za ním, aby nám pomohl něco vybrat.

Sobota ráno. Jsme doma s tátou sami, protože máma má službu v nemocnici. V klidu se nasnídám a potom se půjdu připravit. Přemýšlím, co si obleču a nakonec zvolím své oblíbené jeansy a třičko s krátkým rukávem. Ashley má dorazit každou chvíli. Slyším někoho klepat na dveře. Ještě si pro jistotu upravím vlasy, než sejdu dolů. Vím, že táta otevře. Aspoň bude mít možnost seznámit se s Ashley. Vykládala jsem o ní i Aidenovi hned prví den co jsem byla v práci. Naši chtěli vědět, s kým to budu pracovat a jak to ve firmě vypadá. Navíc Ashley se mi neskutečně líbí.

Sejdu dolů po schodech a Ashley mě vítá polibkem na tvář. Cítím jak mi opět rudnou tváře. Loučíme se s tátou a Ashley mě popadne za ruku a vede ven. Na naší příjezdové cestě vidím stát černé BMW kabrio. Úžasem mi pomalu padá brada a zůstanu stát. To auto je nádherné. Musím říct, že má Ashley dobrý vkus. Miluji BWM a už se nemůžu dočkat až mě v něm sveze.

"To tě musí dobře platit, když si můžeš dovolit takového mazlíka" vyhrknu.

Ashley zčervená a se smutkem v hlase vysvětluje, že si jej koupila z dědictví po tátovi. Nezmínila se o tom, když jsme se bavily tenkrát v kuchyňce. Omluvím se a nejraději bych si ukousla jazyk. Letmo ji pohladím po rameni, abych zdůraznila, že je mi to opravdu líto.

Výběr sport shopu nechá Ashley na mě a tak navrhuji SportsTime. Doufala jsem, že to nechá na mě. Glen tam pracuje a tak nám pomůže. Už jsem s ním o tom mluvila předtím a ochotně souhlasil. Ashley chce, abych jí ukázala cestu, prý tam ještě nebyla. Dovídám se, že s nám půjde ještě její kamarádka Madison. Na její otázku zda mi to nevadí jen s úsměvem odpovídám, že vůbec. Taky se na mě usmívá. Má moc pěkný úsměv, který jí sluší.

Dorazíme k obchodnímu centru a Ashley parkuje. No, tohle autíčko je fakt mazlík. Před vchodem čeká dívka, která se rozběhne rovnou k nám když nás vidí parkovat. Má dlouhé světlejší vlasy a pěknou postavu. Latino – to je to slovo, které ji tak nějak vystihuje.

6

Potom co se vymaním ze sevření Madison, kývnu ke Spencer a představím ji Madison. "Tohle je Spencer, začala u nás před dvěma týdny pracovat a prý mě naučí na bruslích" směju se. Madison přejde ke Spencer, podá jí ruku a políbí ji letmo na tvář. Vydáme se všechny směrem ke vchodu.

"Glene, ahoj. Tohle je Ashley a Madison. Můžeš nám pomoct vybrat nějaké dobré in-line brusle?" slyším Spencer, jak mluví k jednomu z kluků ve firemním tričku SportsTime. Madison se rozhodla, že si taky jedny koupí a budem se učit obě. Aspoň se nebudu sama cítít jako totální dřevo když mi to nepůjde. Glen nás zásobuje různými modely bruslí a já mám pocit, že to nakonec nebyl dobrý nápad. Jednou už jsem mále spadla na zem, jen když jsem se znažila postavit abych zjistila, že mě nikde nic netlačí. Naštěstí mě Spencer chytila dřív než jsem dopadla tvrdě na zem. Snažím se opět postavit a děkuji Spencer za pohotovost. Všimnu si, že se Spencer opět trochu červená. Asi je jí trapně i za mě, že jsem takové nemehlo.

Máme vybráno, poděkuji Glenovi za pomoc a ochotu a sunu se k pokladně platit. Spencer zatím zůstává s Glenem a o něčem se baví. Poočku ji sleduji, jak při hovoru omotává pramínek svých blonďatých vlasů na prst. Vypadá to hrozně roztomile. Podívá se na mě a usměje se. Zadávám pin do platebního terminálu a cítím něčí pohled. Zadáno, zvednu hlavu a otočím se přímo na Spencer, která mě sleduje. Jakmile zjistí, že se na ni dívám, rychle se otočí zpět na Glena a začne se červenat. Nevím proč se tak stále červená, ale začínám mě to zajímat. Musím to zjistit.

Sedneme si všichni i s Glenem na malý oběd. Vzal si kvůli nám pauzu a šel s námi něco malého sníst. Glen je fajn, dobírá si Spencer historkami z jejich dětství a okatě flirtuje s Madison. Je mi záhadou, že na mě nic takového nezkouší, ale Spencer mu nejspíš řekla, že jsem zadaná s Aidenem a tak se ani nesnaží. Trochu mě to mrzí, já jsem hrozná koketa a ráda flirtuji. Občas zahlédnu okem, jak mě Spencer pozoruje a já jí opětuji pohled s úsměvem. A zase se mírně červená. Zaplatím a pomalu se zvedám k odchodu. Madison dál flirtuje s Glenem a tak se rozloučíme a necháme je jejich osudu.

Nasedáme se Spencer do auta a míříme k jejímu domu. Mám staženou střechu, venku je teplo a mírný vánek proudící do auta působí velice příjemně. Spencer sedí vedle mě, má zavřené oči a mírně se usmívá. S jejími vlasy si mírně pohrává vítr. Přistihnu se, že ji pozoruji místo toho abych sledovala cestu. Naštěstí je cesta docela prázdná a tak se nám nemůže nic stát. Vypadá moc hezky, když je takhle uvolněná. Zajímalo by mě na co myslí, skoro to vypadá, že usnula.

Přijíždíme před její dům, parkuji a vypínám motor. Spencer dál sedí, oči zavřené, jen ten mírný úsměv už zmizel.

"Spencer, už jsme tu" řeknu mírným hlasem a sleduji, zda otevře oči. Nic se neděje a tak si v duchu říkám, že asi opravdu usnula. Nakloním se k ní a pohladím ji jemně po tváři a šeptnu "Vzbuď se, spící Růženko". Pomalu otevře oči a já sleduji, jak jí se opět zbarví tváře do červena.

"Musela jsem asi usnout" špitne a odvrátí ode mě pohled a začne si rozepínat pás. Otevře dveře, vystoupí z auta a otočí se ke mně.

"Díky Ashley."

"Není zač, já děkuji tobě, dobře jsem se dneska bavila a navíc mám brusle, takže můžeme začít s výukou" odpovídám s úsměvem.

"Hmm, nechceš zajít k nám. Na kafe nebo čaj?" překvapí Spencer mě svou otázkou. Mrknu na hodinky, je už něco kolem čtvrté odpoledne. Čaj o páté by se skoro hodil.

"Bohužel nemůžu, musím domů. Aiden přijede za chvíli ze závodů" zklamu ji svou odpovědí. Pokrčí rameny a zavře dveře od auta. Zamávám, zakřím pozdrav a začnu couvat od domu. Vidím, že tam stále stojí a smutně se dívá, jak odjíždím. Mám z toho špatný pocit, ale nedá se nic dělat, musím domů. Naposledy mávnu a přidám plyn. Cestu domů už jedu popaměti, navigace už není potřeba.

Přijedu domů a Aiden už je doma. Ptám se, jak mu dopadly závody, zamručí, že to mohlo být lepší a zeptá se co je k večeři. Typický chlap. Jako by jídlo bylo to nejdůležitější na celém světě. Objednám pizzu z naší oblíbené restaurace, za půl hodiny je to tu. Snad to té doby neumře hlady. Vypráví mi, jak bylo na závodech, co všechno se mu pokazilo a jak tím pádem nemohl být na bedně. Už se pomalu začínám i v těch technických termínech vyznávat, takže když přikyvuji tak to není je proto, že dělám, že poslouchám. Na oplátku mu vyprávím jaké bylo dnes mé odpoledne, že jsem si koupila konečně in-line brusle a příští víkend se chystáme s Madison na první lekci u Spencer. Někdo zvoní, beru automaticky peníze a jdu otevřít. Přivezli pizzu, hurá, Aiden neumře hlady pomyslím si a usměju se nad tím. Poslíček si to zřejmě špatně vyloží a snaží se mě pozvat na rande. Dám mu místo odpovědi větší spropitné a zavírám k jeho úžasu dveře.

Nový týden utekl jako voda a je tu opět pátek. Vytáčím číslo na Spencer, jsem ještě v práci a volám jí na služební mobil.

"Spencer Carlin" ozve se nesměle v telefonu.

"Ahoj Spencer, jak je?" ptám se.

"Stalo se něco? Mám nějaký průšvih?" zeptá se mě zmateně.

"Ne, měla bys mít?" odpovím zase zmateně já a pak si uvědomím, že volat jí na služební mobil nebyl asi zrovna nejlepší nápad. "Nemáš žádnej průšvih, jen jsem se chtěla zeptat, co děláš zítra?" dodávám rychle, když neslyším žádnou odpověď.

"Zítra? No zatím nic nemám, proč?" slyším odpověď.

"Napadlo mě, že když mám volnou sobotu tak bychom mohly vyrazit na ty brusle, co ty na to?

Madison mě celý týden bombarduje textovkami, kdy už konečně bude první lekce?" odpovídám na její otázku.

"Jasně, to zní dobře. Vyzvedneš mě nebo mám přijet k vám?" zeptá se Spencer.

"Vyzvednu tě kolem desáté, buď připravena na pořádný nářez. Smíchy ti praskne bránice, to se vsaď" směju se a loučím se s tím, že se uvidíme zítra.

Sobota, obyklý ranní rituál. Aiden mě probudil už v pět, ale naštěstí se mi podařilo ještě v klidu usnout a probudit se kolem osmé. Dám si sprchu, nasnídám se a začnu se pomalu chystat. Vzhledem k tomu, že venku nádherně slunečno a teplo, rozhodnu se vzít si jen kričko s krátkým rukávem a šortky. Musím vybrat barvu pečlivě, aby mi šla k chráničům, které budou dnes určitě nezbytné. Mrknu se do zrcadla, vypadám fakt dobře. Své dlouhé hnědé vylnité vlasy překryji kšiltovkou a cop vytáhnu zadním otvorem v kšiltovce. Nevím vlastně, ani, kam jdeme a tak na textovku od Madie reaguji stylem, Až to budu vědět tak ti to řeknu. Vydrž Prďka, vydrž. Popadnu brusle, klíče od auta, batoh s nezbytnými chrániči a letím ke svému autu. Dříve než nastartuji, stihnu ještě poslat krátkou sms Spencer ve stylu, UZ SE RITIM a vyrážím k jejímu domu.

7

Ashley mě představí Madison a všechny zamíříme do obchodu. Glen už na nás čeká. Volala jsem mu včera, abych se ujistila, že bude v práci a pomůže nám. Je momentálně sám a s nikým nechodí. Když se dozvěděl, že se mnou příjde i má nová kolegyně tak se ochotně nabídl, že nám poomůže něco vybrat. To, že s námi bude i Madison, to bude pro něj malý bonus. Když nás vidí přicházet, je mi jasné, že přemýšlí, kterou z nich uloví. Vidím mu to na očích.

Glen se může přetrhnout a nosí jeden model za druhým. Ashley si nazuje jeden pár in-linů a při pokusu postavit se na ně se neomylně řítí k zemi. Nastěstí jsem ji zachytila včas, než upadla. Zamotá se mi hlava z její blízké přítomnosti a vůně jejího parfému. Cítím, že mi rudnou zase tváře. Pomůžu Ashley vstát, snažím se uklidnit a přestat se červenat.

Tak obě mají vybráno a míří ke kase zaplatit.

"Tak co, Spence? Kterou z nich mi přenecháš?" směje se na mě Glen svým typickým úsměvem.

"Glene, ty jsi fakt neskutečný. Nenecháš žádnou sukni na pokoji, co?" odpovím a sleduji Ashley u pokladny.

"Podle toho jak pořád očima hltáš tu brunetu tak je mi jasné, že tu mi nenecháš" směje se na mě Glen.

"Nech toho, Glene" plácnu ho po rameni. "Ashley je zadaná a navíc si nemyslím, že je na holky".

"Prosím tě, kdo by ti odolal" směje se na mě Glen a poočku sleduje Madison.

"Máš čas dát si s námi oběd" ptám se Glena a rychle odvrátím oči do Ashley, která mě přistihla, jak si ji prohlížím. Cítím, že mi opět rudnou tváře.

"Nechat si ujít možnost sedět se třema náhernýma holkama? Za co mě máš, Spence. Víš, jak mi budou kluci závidět" zubí se na mě Glen a míříme spolu k Ashley a Madison.

Tak fajn, začínám litovat toho, že jsem se vůbec Glena zeptala, zda má čas si s námi dát oběd. To, že flirtuje s Madison, to mi vůbec nevadí, ale že vykládá ty nejtrapnější historky z našeho dětství, to je na mě vážně moc. Ashley se samozřejmě ohromě baví. Musím připustit, že já taky ikdyž některé věci by si opravdu mohl nechat pro sebe. Miluji, když se Ashley směje. Vypadá opravdu roztomile. Proboha Spencer, přestaň na ni pořád tak civět. Dojíme a Ashley platí. Na můj protest, že s tím nesouhlasím jen řekne, že je to jen malá odměna za pomoc. Mám pocit, že ani Glen a ani Madison nás skoro už nevnímají, jak jsou zabraní sami do sebe.

Loučíme se tedy a odcházíme pomalu k autu. Ashley nechává střechu staženou, venku je nádherně. Z rádia se line příjemná hudba a já zavřu oči. Cítím se docela unavená. Tento týden byl hodně vyčerpávající.

"Vzbuď se, spící Růženko" slyším šeptat Ashley přímo do mého ucha. Otevírám pomalu oči a uvědomím si, že jsem asi usnula. Zase mírně rudnu. Proboha Spencer, musíš s tím něco udělat, přece nemůžeš tahle pořád rudnout. Už to musí být Ashley divné.

"Musela jsem asi usnout" špitnu a začnu si rozepínat pás a vystupuji pomalu z auta. Otočím se na Ashley a děkuji ji za dnešní den. Usměje se na mě a odpovídá, že není zač. Nějak nechci, aby už odjela. Přemýšlím co říct aby zůstala o něco déle.

"Hmm, nechceš zajít k nám. Na kafe nebo čaj?" řeknu první věc, která mě napadne. Sleduji, jak se Ashley dívá na hodinky a je mi jasné, že nezůstane. Svou odpovědí mi to potvrdí. Musí domů za Aidenem. Dovřu dveře od auta a poostoupím aby Ashley mohla vycouvat. Zamává mi na pozdrav a couvá z naší příjezdové cesty.

Táta uvařil skvělou večeři a tak sedíme společně ještě s mámou, která mezitím co já byla nakupovat přišla z práce.

"Tak co? Jak bylo Spence?" ptá se mě táta.

"Až na to jak mě Glen ztrapňoval u oběda to šlo" říkám tátovi s úsměvem a protočím u jména Glen oči. Dávám tak najevo, že to nemyslím úplně vážně.

"Ashley vypadá velice sympaticky a příjemně" dodává táta a dívá se při tom významě na mě.

"Jo, je fajn. A to jsi s ní strávil jen pár minut" zubím se na něj.

"Asi jsem něco prošvihla" mrkne na nás máma a všichni se společně zasmějeme.

Celý týden jezdím po zákaznících už sama. Mám problém ještě se orientovat. Ještě že mám navigaci. Ten kdo ji vynalezl by měl určitě dostat nějakou cenu. Nedovedu si představit, že bych jezdila starou metodou – podle mapy. Zrovna odjíždím od posledního zákazníka, když mi zazvoní můj pracovní mobil. Možná jsem něco zapoměla u nich na prodejně.

"Spencer Carlin" představím se nesměle do telefonu. Ještě stále jsem si nezvykla na to, že mi teď mobil zvoní docela často. Většinou jsou to mí přidělení zákazníci, kteří mi volají ohledně zboží nebo jen aby nadiktovali objednávku.

"Ahoj Spencer, jak je?" ozve se mě známý hlas Ashley. Ráda poslouchám její hlas. Zní velice sexy. Uvědomím si, že mi volá na služebák, asi jsem něco provedla. Ashley mě ujistí, že se nic nestalo a zeptá se mě, co dělám o víkendu. Super, že by měla volno? Na mou otázku, kterou si v duchu kladu Ashley odpovídá v zápětí tím, že by ráda šla se mnou na in-line. Domluvili jsme se, že mě zítra vyzvedne. Sice s námi jde i Madison, ale to mi nevadí. Jen když budu moct strávit den s Ashley.

Je sobota ráno. Samým nadšením jsem celou noc skoro nespala. Domluvily jsme se na desátou a tak mám docela dost času se připravit. Jo, je docela brzy, sedm hodin abych byla přesná. Potom co strávím asi dvacet minut ve sprše sejdu dolů po schodech do kuchyně. Máma je v práci a táta taky není doma. Mám celý dům jen pro sebe. Uvařím si kafe, přichystám lehkou snídani a v klidu se posadím ke stolu. Při pohledu z okna vidím, že venku je svítí krásně sluníčko a vypadá to, že bude dnes opravdu hezky.

Dojdu pomalu nahoru do svého pokoje a postavím se před skříň. Přemýšlím, co si obleču. Bude dnes určitě teplo a tak tílko bude jistě to pravé. Jenže co k tomu? Vyzkouším několik různých šortek, ale nakonec mi padne do oka moje oblíbená mini sukně. Třeba to na Ashley zapůsobí. Už zase. Už zase myslím na Ashley. Musím toho opravdu nechat. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk sms z mého mobilu. Ash mi píše, že vyráží ke mně.

Rozhodnu se na ni počkat před domem. Sluníčko příjemně hřeje tak nachytám zatím trochu bronzu.

8

Spencer už čeká venku před domem. Zaparkuji auto na jejich příjezdovu cestu a když se pořádně podívám na Spencer spadne mi úžasem čelist. Stojí opřená o zeď, oči zavřené a vyhřívá se na sluníčku. Vypadá fantasticky. Má světlé tílko a krátkou sukni. A slovem krátká myslím to, že je to super krátká mini. Sjíždím ji opakovaně pohledem a přemýšlím, proč nemíří k mému autu. Musela mě přeci slyšet přijíždět. Anebo že by ne? Nehne se ani o milimetr a já dále hltám její krásné tělo pohledem. Vsadím se, že tentokrát se musím červenat já. Aiden by si tento pohled teda rozhodně užil, dovedu si živě představit jeho komentář. Vystoupím z auta a pomalu jdu ke Spencer. Vůbec nereaguje, až když přijdu blíž tak zjistím proč. V uších má sluchátka a poslouchá svůj iPod. Stoupnu si tak abych stínila slunci v dopadu na její obličej, a v tom Spencer otevře oči. Její krásné modré oči se dívají přímo do mých a já si nemůžu pomoct a usměju se. Vypne iPod a vyndá si sluchátka z uší. Také se usmívá a sladce řekne "Ahoj Ash."

"Ash?" podivím se.

"Promiň, nechtěla jsem se tě nějak dotknout. Jen mě to tak napadlo, že je to kratší a zní to mile. Neříkají ti snad tak?"

"Jasně, že říkají. Říkají mi tak všichni moji blízcí," mrku na ni. Opět zčervená a rozejde se ke mně. Vyzvídám, kam to vlastně jdeme abych mohla poslat Madison zprávu. Spencer říká něco o parku blízko nějaké školy. Chvíli přemýšlím a pak zjišťuji, že ten park znám velmi dobře. Je to park nedaleko mé bývalé střední školy. Posílám Madison zprávu, že ji vyzvedneme cestou a budem u ní tak za 35 minut. Sedáme do auta a vyrážíme směrem k Madison.

Když čekáme na křižovatce na červenou, nahnu se blíž ke Spencer a řeknu jí, že jí to dnes moc sluší. Okamžitě zčervená a vůbec se na mě nepodívá. Zamručí něco ve smyslu děkuji a dívá se ven oknem. Její reakci nechápu, ale mezitím nám skočí zelená a já jedu dál. Madison stojí připravená před svým domem. Jakmile nás vidí přijíždět, rozeběhne se k našemu autu. Zklamaně si sedá dozadu, byla vždycky zvyklá jezdit vedle mě. Jednou to snad přežije. Tedy dvakrát, ještě cestou zpět. Zaparkujeme na volném místě na okraji parku a společně všechny tři jdeme najít nejbližší volnou lavičku, abychom se přezuly. Neunikne mi, jak si Madison Spencer prohlíží. Asi se jí ta sukně taky zdá docela krátká anebo se jí taky tak líbí její nohy? Nechápu jak to, že je Spencer sama. S takovou krásnou postavou přece nemůže mít problém někoho si najít.

Přezuto a já se pomalu snažím postavit pořádně na nohy. Tedy na nohy s bruslemi. Není to žádná sranda. Marně si vybavuji své dětství, když jsme chodili bruslit na led. To by mělo být přece stejné, ne? No, není. Ani zdaleko se to tomu nepodobá. Ale Spencer má trpělivost, snaží se mi vysvětlit co a jak. Musím říct, že zatímco já vypadám jako nemotorné dřevo, pohyby Spencer jsou velice ladné. Už vím proč má na sobě tu mini sukýnku. Vypadá to velice sexy. No to by bylo, aby dneska na tohle někoho neulovila. Madison je na tom podobně jako já. Snažíme se obě, po hodině už nás slušně bolí nohy. Zhroutíme se společně s Madison na nejbližší volnou lavičku zatím co Spencer si v pohodičce krouží kolem nás, svěží stejně jako před hodinou. Asi má prostě natrénováno, to se nedá nic dělat. Domluvíme se, že zatímco my si s Madison v klidu odpočineme, Spencer si odkrouží svoje zahřívací kolečka. Když projíždí kolem podaří se mi ji vyfotit mobilem a už to letí jako mms Aidenovi. Odpověď přijde téměř okamžitě, Kdybych věděl, že jsou tam takové kočky tak na závody nejedu a jedu s vámi ;o) To by se mu líbilo. Já bych byla za dřevo a on by hltal pohledem Spencer. Nic takového.

Po půl hodince klábosení s Madison se rozhodneme, že to znovu zkusíme. Nohy bolí ještě víc než předtím, ale přece to nevzdáme. Musím říct, že už to začínám pomalu dostávat do krve. Ještě tak dva, tři víkendy a možná už nebudu vypadat jako totální dřevo. Už bych nemusela mít postoj začátečníka. Míjíme spoustu rodinek s kočárky a já se snažím s nimi nesrazit. Občas projedou v protisměru jiní bruslaři a občas slyšíme hvízdání, když projedeme kolem hloučku kluků. Najednou se k nám přidá sympatický kluk a začne se bavit se Spencer. Tak jsem přece jen měla pravdu, podaří se jí dnes někoho ulovit. Spencer se s ním baví, ale vidím na ní, že jí to není dvakrát příjemné. Když jí požádá o telefonní číslo, nedostane ho. Když se zeptám proč mu ho nedala, odpoví něco v tom smyslu, že teď nemůže nic začínat, protože se potřebuje nejdřív pořádně zapracovat a tak by neměla čas. Připadá mi, že to přehání, ale na druhou stranu vím, jak bere svou novou práci vážně a tak se jí to nesnažím vymluvit.

Pro dnešek už té první lekce bylo dost. Už nohy vůbec necítím. Dojdeme k autu, tedy spíš se s Madison dobelháme a Spencer si vykračuje jako by celou dobu jen seděla na lavičce a pozorovala nás.

Zajdeme se občerstvit a potom vezeme Madison domů. Když dorazíme před dům Spencer všimnu si, že jsou tam zaparkovaná dvě auta. Zastavím a vypnu motor.

Spencer se otočí ke mně a ještě než stačí cokoliv říct předběhnu ji svou děkovnou řečí " Spence, bylo to dneska moc fajn. Děkuji za tvou trpělivost se mnou a Madison. Jak se ti můžu jen revanžovat?"

Spencer se na mě chvíli dívá a pak se mě zeptá " můžeš s námi dnes povečeřet?" Měla jsem tedy na mysli, že udělám něco já pro ni, něco hezkého jí třeba koupím nebo ji vezmu do kina. Pozváním na večeři mě dokonale zaskočila. Vidí nejspíš, jak usilovně přemýšlím a tak rychle řekne "jestli ale musíš domů tak to pochopím."

"Ne, vlastně nemusím. Aiden dnes zůstává a závodech i přes noc, takže nemusím domů. Nikdo mě tam nečeká" usměju se a otevřu dveře od auta. Spencer vypadá, že ji to velmi potěšilo. Chytne mě nesměle za ruku a jdeme společně k nim domů.

9

Stojím před domem opřená o zeď a poslouchám hudbu z mého iPodu. Vyhřívám se jako zmije. Najednou cítím stín na mé tváři. Že by zašlo sluníčko za mrak? Otevřu oči a k mému úžasu vidím Ashley, jak se na mě zubí. Neslyšela jsem ji přijet. Vypnu iPod a pozdravím ji "Ahoj Ash".

Podíví se nad mým oslovením. Do háje. Něco jsem zkazila. Omluvím se s tím, že jsem už slyšela i ostatní, že jí tak říkají. Navíc to zní děsně roztomile. Naštěstí mě ujistí, že jí to vůbec nevadí, tak to mi spadl kámen ze srdce. Tu ránu musela slyšet i ona.

Ptá se mě, kam vlastně jdeme. Nedávno jsme díky Glenovi objevila jeden park, kde se dá dobře jezdit. Asfalt je tam hladký a nebývá tam ani moc lidí. K mému úžasu zjišťuji, že je to nedaleko bývalé školy kam Ashley chodila. Ještě než sedneme do auta, pošle Ash textovku Madison, aby byla připravená, že ji vyzvednem.

Cestou k Madison na jedné z křižovatek čekáme na červené. Najednou se ke mně Ashley nakloní a řekne mi, že mi to moc sluší. To bych řekla, taky mi to dalo práce. Samozřejmě se opět červenám a nemám ani odvahu se na ni podívat. Snad aby nevyčetla z mých očí, jak mě to moc potěšilo, že si toho všimla. Srce mi samou radostí div nevyskočí z hrudi. Zamumlám skoro neslyšně děkuji a dívám se někam neurčitě do dálky a snažím se uklidnit. Naštěstí to Ashley nijak nekomentuje a jede pomalu dál.

Madison na nás čeká už před svým domem. Všimnu si na její příjezdové cestě zaparkovaného nádherného sporťáku. Ford Mustang GT veterán. Je to krásná červená metalíza. Můžu na něm oči nechat. Teda ta holka má taky vkus co se týče aut. Jestli pak to ví Glen? Napadne mě.

Madison se rozběhne k nám a vidím, jak jí rychle upadá úsměv, když si všimne, že sedím vedle Ashley. Zklamaně si sedá dozadu a hází na mě zlé pohledy. Dojedeme do parku, zaparkujeme a jdeme všechny směrem k lavičkám, abychom se mohly přezout.

Přezuto a můžeme jít na věc. Teda budu muset zvolnit a nesmím být tak hrr. Vidím jak Ashley i Madison mají problém udržet rovnováhu a nespadnout na zem. Vzpomínám si, že jsem nebyla o nic lepší, když jsem začínala. Ale trpělivost růže přináší. Snažím se vysvětlit oběma co mají dělat a doufám, že je to bude bavit. Zhruba po hodině si obě chtějí dopřát odpočinek. Já jsem se ještě ani nezahřála a ony už jsou unavené. Ale chápu to, nebyla jsem na tom ze začátku o nic líp. Domluvím se s nimi, že zatímco ony si odpočinou tak já si najedu nějaká ta kolečka.

Holky si odpočinuly a tak jak čas se do toho znovu pustit. Mezitím se park zaplnil rodinkami s kočárky a dalšími bruslaři. Opatrně projíždíme kolem ostatních a já jen doufám, že holky někoho nesrazí a neublíží si. Přece jen je to jejich první jízda a tak si dovedu představit, jak je bolí nohy a jak to pro ně není jednoduché.

Když míjíme hlouček kluků slyšíme hvízdání. No jo, chlapi. Prostě si to neodpustí. Snad to holkám dodá chuť do dalšího bruslení. Z ničeho nic se ke mně připojí nějaký kluk. Pokouší se zjistit moje jméno a vyptává se, co tu děláme. No vzhledem k tomu, že mám na nohách in-liny tak jsem si myslela, že je to na první pohled zřejmé co tu děláme. Ale je mi jasné, že to tak nemyslel, chce se prostě seznámit. Tohle se mi na bruslích stává často, když chodím sama. Prohodíme pár vět, ale když se ze mě snaží vymámit telefonní číslo, má prostě smůlu. Nedostane ho. Je to jednodušší než ho pak odmítat když se mě bude snažit zvát na rande. Ashley se vyptává, proč jsem mu ho nedala a já jí zalžu, že je to kvůli práci, protože teď nemám čas něco si začínat, dokud si nebudu jistá, že to všechno zvládnu. Samozřejmě je důvod úplně jiný. Zaprvé na kluky prostě nejsem a za druhé … je tu Ashley…

Vypadá to, že holky toho pro dnešek mají už plné zuby. Pomalu dojdeme k autu. A to pomalu myslím vážně. Holky vypadají jako v posledním tažení. Předtím než zavezeme Madie domů tak ještě zajdem na malé občerstvení. Doufám, že Madison není moc zničená. Má dnes večer ještě rande s Glenem tak snad mu tam neusne.

Dojedeme před náš dům a já si všimnu, že jak Glen, tak Clay už přijeli na rodinnou večeři. Ashley zastaví a vypne motor. Otočím se na ni s tím, že ji chci pozvat na večeři. Glenu a tátu už zná a chtěla bych jí představit ještě mámu a Claye. Dokonale mi nahraje do karet její otázka, jak se mi může odměnit za mou dnešní trpělivost. Tedy té trpělivosti zas nebylo tolik potřeba, aby se mi musela odměnit, ale využívám toho a pozvu ji na večeři. Vím, že táta dnes vaří svou oblíbenou italskou a vzhledem k tomu, že přijeli i bráchové tak bude jídla určitě dost. Vidím, že o tom přemýšlí a nechci ji do ničeho nutit nebo kazit její plány a tak jí řeknu, že pokud musí domů tak to plně chápu.

"Ne, vlastně nemusím. Aiden dnes zůstává na závodech i přes noc, takže nemusím domů. Nikdo mě tam nečeká," říká Ash s úsměvem a mě radostí srdce málem vyskočí.

Beru ji nesměle za ruku a míříme k nám domů.

10

Mám tu čest se seznámit s její matkou Paulou. Je to rovněž blondýnka, která na první pohled vypadá velice nepřístupně a přísně. Je úplný opak Arthura, kterého znám od minule. Ten je pořád samý úsměv. Překvapí mě, že vaří právě Arthur. Má na sobě zástěru s nápisem POLIBTE KUCHAŘE a když mě uvidí, usměje se a hrne se ke mně se lžící nějaké omáčky, abych ochutnala. Mňam, teda to je dobrota. Pochválím ho a políbím na tvář. Paula a Spencer se na mě zaraženě dívají a já jen s úsměvem řeknu "Co se děje? Má tam napsáno POLIBTE KUCHAŘE, ne?"

"Přesně tak. To je ta správná pochvala" usměje se Arthur a míří zpět do kuchyně. Spencer se zaculí a mrkne na mě. Pomáhám prostírat stůl. Dnes bude u večeře asi celá Spenceřina rodina, protože prostíráme pro šest lidí. Otočím se, když uslyším známý hlas Glena. Pozdravíme se, políbíme na tvář a Glen mi představí svého a Spenceřina bratra Claye. Je to štíhlý, vysoký kluk s nakrátko střiženými tmavými vlasy. Vypadá velmi sympaticky a má velice příjemný hlas. Podám mu ruku, jak se na slušně vychovanou slečnu patří a políbím jej jemně na tvář. Stůl je připravený, večeře se může podávat.

Nemůžu si pomoct, ale cítím se tu s nimi hrozně příjemně. Asi proto, že tohle se u nás doma nemůže stát. Christine nikdy nebyla na tyto rodinné záležitosti a já zjišťuji, o co jsem celé roky přicházela. Všichni tu sedí spolu, povídají si o tom, jaký byl jejich den, co se stalo přes týden. Glen i Clay už s rodiči nebydlí, ale přijedou vždy aspoň v sobotu na společnou večeři. Zjišťuji, že Glen má domluvené rande s Madison. Potvora ani se mi nezmínila a to jsme spolu byly dnes skoro celý den. Musím uznat, že Arthur umí výborně vařit. Lepší pastu jsem už dlouho nejedla. Ani se mi nechce věřit, že už je tak pozdě. Je mi tu s nimi opravdu dobře a při představě, že se vrátím domů do prázdného bytu se mi nechce ani odjet. Pomalu dojídám dezert a snažím se donutit k odjezdu. Ještě pomůžu uklidit nádobí, abych svůj odjezd oddálila co nejvíce, ale pak se dostanu do bodu, kdy musím poděkovat za skvělý večer, výbornou večeři a rozloučit se. Arthur i Paula se usmívají, že se rádo stalo a že jsem kdykoliv vítána. Mrknu na Glena, ať se mu vydaří rande s Madion, rozloučím se s Clayem a Spencer mě vyprovází ke dveřím.

Stojíme u mého auta a já marně hledám slova jak Spencer za vše poděkovat. Kdyby jen věděla, co to pro mě znamenalo. Až najdu někdy sílu tak jí povykládám, jak chladný vztah máme s Christine a že tohle pro mě bylo něco jako pohádka. Přistoupím se Spencer, obejmu ji a políbím něžně do vlasů.

"Děkuji za všechno, ani nevíš, jak to pro mě bylo super." Ještě chvilku držím Spencer v obětí a pak ji pustím. Všimnu si, že se opět červená.

"Děje se něco?" zeptám se a dívám se jí přímo do očí. Do těch nádherně modrých očí.

"Nic" špitne Spencer.

"Tak proč se tak červenáš?" zeptám se a stále mám upřený pohled do jejích očí. Uhne pohledem a řekne potichu "To já pořád."

"No to jsem si všimla" usměju se a jdu pomalu ke dveřím svého auta. Než otevřu dveře a nastoupím do auta, ještě jednou se otočím ke Spencer, která tam za mnou stojí se smutným výrazem ve tváři. Rozloučím se, políbím ji jemně na tvář a znovu za vše poděkuji. Nasedám do auta a rozjedu se směrem k práznému bytu.

Ano, doma mě opravdu nikdo nečeká. Jsem docela unavená po dnešním dni a tak se rozhodnu rychle se osprchovat a zamířit rovnou do postele. Chvíli jen tak ležím a promítám si v hlavně celý dnešní den. Zavřu oči a jediné co vidím je Spencer v její krátké minisukni, jak se směje. Je opravdu krásná, to se musí uznat. Vyruší mě pípnutí zprávy na mém telefonu. Aiden píše jak se mám a jestli už jsem doma. Dočista jsem na něj zapoměla. Zavolám mu, vykládám o tom jak to bylo fajn, ale že mě bolí hrozně nohy a ptám se, jak se dařilo jemu. Dnes prý byl docela úspěšný, ale na bednu opět nedosáhl. Přijede zítra k večeru, takže celý den budu opět sama. Rozloučíme se a já se chystám usnout. V tom mě napadne, že bych přeci jen nemusela celý den být tak osamělá. Zavolám Spencer a vezmu ji do kina. Můžu jí tak aspoň trochu poděkovat za tuhle fajn sobotu. Vytáčím její číslo, tentokrát soukromé. Služební by v tuhle dobu stejně asi nevzala v domění, že volá nějaký zákazník.

"Haló" ozve se rozespale na druhém konci.

"Ahoj, Spence. Já tě vzbudila, že?" ptám se provinile.

"Ahoj Ash, to je v pohodě, ještě jsem nespala. Co se děje?"

"No víš, napadlo mě, že bychom mohli zítra do kina, jestli teda už nemáš nějaké plány" zeptám se.

"Do kina? To bych ráda" zní opravdu nadšeně.

"Tak to je super, chci ti vážně poděkovat za ten dnešek. Ráno ti zavolám, kdy tě vyzvednu. Dobrou, Spence."

"Dobrou, Ash. Budu se těšit" odpovídá a zavěsí.

Usínám s dobrým pocitem, že jí aspoň trochu oplatím ten dnešek.

Ráno mě bolí celý člověk. Nevěděla jsem, že bruslení mě může tahle odrovnat. Ale když si vzpomenu na své první začátky se squashem, který tak miluju a hraji ho celou zimu, tohle není nic ve srování se squashem. Po první hodině na kurtu jsem nechodila pomalu celý týden. Najedu na stránky kina a vybírám nějaký film. Na romantiku s Di Capriem se rozhodně dnes necítím, tedy vlastně nikdy necítím. Pravda, moc jiných žánrů tu není. A je to, padl mi do oka nějaký horor. Miluju horory. Tedy když se na ně mám s kým dívat. Sama se dívat nemůžu, to mám potom pocit, že po mě někdo jde. Posílám Spencer textovku: FILM ZACINA VE 13:00, VYZVEDNU TE V 11:00 A ZAJDEM JESTE NECO PREDTIM ZAKOUSNOUT. ZVU TE ;o)

OK, BUDU READY příjde odpověď a já se mrknu na hodinky a zjistím, že je nejvyšší čas se chystat. Vyzkouším si asi dvacet různých triček, tílek a halenek v kombinaci s dalšími dvaceti kalhotami, jeansy nebo sukněmi než se rozhodnu to nedramatizovat a vzít si prostě to co vždycky. Nejde přece o rande, tak nevím proč tak vyšiluju. Ale při vzpomínce na to jak to včera Spence slušelo, nechci vypadat jako strašidlo. Takže volím kratší sukni a doladím to halenkou. Nechci mít zpoždění a tak popadnu klíče, kabelku a vyrážím z bytu. Cestu ke Spencer už znám nazpaměť. Pouštím si své oblíbené U2 a jedu docela prázdnými ulicemi L.A. Je neděle, to je většinou dopoledne v L.A. docela mrtvo.

Přijíždím ke Spenceřině domu, parkuji. Spencer na mě nečeká a tak jdu zaklepat na dveře. Otevírá mi Paula a s úsměvem mě zve dál s tím, že Spencer ještě není připravená a že na ni můžu počkat uvnitř. Ještě jednou poděkuji za včerejší večeři.

"To nic nebylo, rádi jsme tě poznali, Ashley" říká upřímně Paula.

"Spencer, Ashley je tu" volá nahoru na Spencer.

"Minutku, hned jsem dole" slyším tlumeně Spencer křičet ze svého pokoje. Posadím se od obýváku a čekám. Všimnu si, že na římse na krbem mají spoustu fotek. Jsou tam fotky Spencer, Glena i Claye od malička. Spencer byla velmi roztomilá. Je tam i spousta rodinných fotek. Znovu mě svírá ten stesk u srdce, že tohle u nás doma nikdy nebylo. Raife – můj otec – byl věčně někde na turné a matka se spíš tvářila jako moje sestra než jako moje matka. I když ten věkový rozdíl mezi námi byl na sourozenecký vztah příliš velký, aby to nikdo nezpochybnil. Někdy si říkám, jak jsem to mohla všechno ustát. Přistihnu se při myšlence, že Spencer tohle vlastně tak trochu závidím, v dobrém slova smyslu. Možná právě proto jsem s Aidenem. Vždycky mi nahrazoval rodinu, co jsem neměla. Byl tu vždycky pro mě, když jsem to potřebovala, aby mě ochránil a pomohl mi. Hlavně po smrti mého otce. Nebýt toho velkého dědictví co mi otec zanechal, matka by se mě možná hned zbavila, ale když chtěla aspoň tu část, co jí náležela, musela to se mnou vydržet do mých osmnáctých narozenin. Přežili jsme to a já se hned odstěhovala k Aidenovi. Miluji ho za to vše, co pro mě udělal.

"Ahoj, tak hotovo" ozve se za mými zády. Ani jsem ji neslyšela přijít, jak jsem byla ponořena do svých vzpomínek.

Otočím se a usměju "Ahoj, tak jedeme?"