Holubí křídla

Napsal: Chozito03

1

Slyším bubnování deště na okno. Vidím kapky, jak po skle stékají dolů. Cítím čerstvý vzduch podzimního deštivého večera. V ruce držím dopis, napůl promáčený, většina textu je již rozteklá. Ne, není to od deště. Byly to moje slzy, slzy zklamané zlomené sedmnáctileté dívky, která ztratila to, v co jediné věřila, že nikdy neztratí. Lásku osoby, kterou nade všechno na světě milovala. Teď už jsou však zaschlé.

Prší snad už třetí den v kuse. Nebo čtvrtý? Vlastně to ani nevím, dny tady splývají v jednu šedivou rutinu. Dříve jsem dny počítala. Dříve, když jsem ještě věřila. Věřila, že se odtud dostanu. Spřádala jsem plány na útěk a stále jsem byla přesvědčená, že mám důvod utíkat. Teď už ho nevidím, zmizel společně s doručením tohoto dopisu.

Nejdříve jsem myslela, že je to nějaký vtip. Jenže jako vtip to rozhodně nevypadalo. Pak mě napadlo, že to musí být nějaká šifra. Bylo to koneckonců jediné logické vysvětlení. Obracela jsem dopis v rukách tam a zpátky, vypisovala kombinaci písmenek, první písmenka z vět, první písmenka ze slov, poslední písmenka ze slov, samohlásky a souhlásky v různém pořadí, ale nic z toho nedávalo žádný smysl. Pokud to byla šifra, nedokázala jsem ji pochopit.

Přestala jsem věřit, že je ten dopis skutečný. Možná jsem nadrogovaná nebo se mi to všechno jen zdá. Probudím se ráno u sebe doma v posteli a vše zlé bude jen noční můrou. Jenže pokud to byl sen, tak trval už sakra dlouho. Pak jsem byla ve fázi, kdy jsem to považovala za pokus mě zlomit, ten dopis nemohl být pravý, nemohl být od ní. Jenže byl, její rukopis jsem znala, byl naprosto nezaměnitelný a nenapodobitelný a nevěřila jsem, že by ho někdo byl schopen takto přesvědčivě zfalšovat. Bylo to vysoce nepravděpodobné, přesto jsem věřila nějakou dobu i tomuto.

Nakonec jsem přestala věřit čemukoliv a vzala to jako holý fakt. Přesvědčila jsem nakonec samu sebe, že to co je napsáno v tom dopise, že je pravda. A to nevyhnutelně vedlo k tomu, co následovalo. Zlomilo mi to srdce. Co zlomilo! Roztrhlo mi to mé srdce na tisíc kousků a vyrvalo i všechny zbylé vnitřnosti z mého těla. Nic ve mně nezbylo.

Probrečela jsem celé dny. Tak moc to bolelo, uvnitř hluboko ve mně. Byla to bolest, která se nedala unést déle. A pak jsem se jedno ráno vzbudila a necítila jsem nic. Naprosto nic. Všechna ta bolest byla najednou pryč. Místo ní nastoupila naprostá apatie. Bylo mi všechno jedno. Vykazovala jsem všechny známky života, dýchala jsem, bušilo mi to, co zbylo z mého srdce, přijímala jsem potravu a pití, vyměšovala jsem. Hluboko uvnitř jsem však byla mrtvá.

Necítila jsem nic a především už žádnou bolest. Chtěla jsem cítit znovu, cokoliv. Jen abych měla jistotu, že ještě žiju. Paradoxně to co mě předtím nejvíc zraňovalo, mi teď nejvíce chybělo. A tak jsem začala bušit hlavou do nohy od stolu. Vydržela jsem to dělat snad pět minut v kuse, než jsem kromě boule na čele ucítila ještě něco jiného, čúrek krve. Až pak jsem s tím přestala. Ale bolelo to? Asi ano, nebyla jsem si tím vůbec jistá. Cítím to nebo ne? Kdoví.

Má kolegyně v utrpení Daphne, známá to filmofilka by nejspíše mou situaci přirovnala k nějakému dramatu či romantické komedii. Tyto filmy většinou končí happyendem, ale já vím, že tentokrát se žádný konat nebude. I když nejsem tak velký filmový fanoušek jako Daphne, přece jen mě jeden film napadl. Takový, který by se hodil pro vystihnutí mé současné situace. Je to film Anglický pacient.

Já jsem byla jako Kristin Scott Thomas. Jak byla zraněná, zůstala v jeskyni a čekala na Ralpha Fiennese, že jí přijde zachránit. Když přišel, bylo pozdě, byla již mrtvá. Alespoň přišel. Pro mě nikdo nepřijde. Navíc mám místo žeber zlomenou duši a to si myslím, že je daleko horší. Jsem mrtvá. Jsem pohřbena v jeskyni zapomnění.

To co se stalo, bylo to jediné, co mi mohlo ublížit, nahlodat mé přesvědčení a můj plán utéci odtud pryč. Teď už nebylo kam utíkat. Kam bych také šla? Za mými rodiči, kteří mě měli právě tam, kde mě chtěli mít? Nebo za ní? Znovu se dívám na ten dopis a pročítám ty řádky. Každý z nich jsem pročítala stokrát. Každé slovo jsem přitom cítila jako štiplavý políček na tváři nebo jako žhavé uhlí pod bosými chodidly. Ona mě opustila. Kvůli ní jsem chtěla odtud utéci, to ona mi dávala sílu a trpělivost. Teď mi to všechno sebrala. Jediným dopisem. Navíc mi napsala to, co bych nikdy nevěřila, že by mi zrovna ona mohla napsat. Než jsem se sem dostala, přísahala mi, že to nedopustí. Že mě tady nenechá. Dopustila to a teď mě takhle zradila. Zradila mě a odkopla jako všichni ostatní.

Teď už je mi to všechno úplně jedno. Jediné co mi zbylo, jsou vzpomínky na dny, kdy jsme byly spolu a byly jsme šťastné. Takže už jen žiju ve vzpomínkách v minulosti. Tehdy jsem ještě žila.

A tak vzpomínám na to, jak jsme se poprvé seznámily, jak se poznávaly, zamilovaly a na všechno další. Je to jen půl roku zpátky, kdy začal běh událostí, které nevyhnutelně vedly k tomu, že jsem skončila na tomto místě. Musím uznat, že to byly více než krásné časy.

Že nejsem normální, jsem věděla už nějakou dobu. Tedy vlastně, co je to být normální? Je to názor někoho na vás, někoho kdo se vás snaží přesvědčit, kým máte být, jak se máte chovat, co máte být za člověka. Jako například moje drahá matka. Podle jejích definic zcela jistě normální nejsem. Podle jejího názoru prostě mají být holky s kluky a kluci s holkami. Normální je stát v řadě a nevybočovat. Pokud tedy vybočovat, pak jedině vynikajícími studijními výsledky či působivou mimoškolní aktivitou ne rozhodně svou sexuální orientaci. Tak jako já. Já, která si to ovšem dlouho nechávala sama pro sebe.

Vím to již pár let, ale nikomu jsem to zatím neřekla, ani otci, ani matce, ani mým dvěma bratrům, ani žádné kamarádce, prostě žádné živé duši. Jsem tedy normální? Jsem lesbička, to je fakt. Ale sama sebe rozhodně za normální považuji. A na soudy matky nejsem zatím připravená. Jednou budu, jednou to udělám, jednou jí to řeknu, ale zatím to tak nechávám být. Zatím nemám důvod říkat někomu to, co cítím uvnitř. Měla jsem pár kamarádek v Ohiu, a ani těm jsem to nikdy neřekla. Necítila jsem potřebu, to komukoliv říkat. Dělala jsem vše ostatní, co dělají normální holky v mém věku. Chodila do kina, na nákupy, do školy i za školu, stejně jako všichni ostatní. A taky na rande, na rande s kluky. Aspoň zpočátku.

Byly to právě ty okamžiky, které mě přesvědčily, že jsem jiná než moje ostatní spolužačky. Poslouchat jejich historky o tom, jak si to muchlování s kluky užívají, to pro mě byly hotová boží muka. V tu chvíli jsem si rozhodně normální nepřipadala, protože mi ty jejich slizké, uslintané polibky a ruce chmatalky žádný pocit užívání nedávaly, právě naopak. Ani výtěr krku velikým masitým jazykem jsem nepovažovala za bůhvíjakou kratochvíli. Milionkrát jsem se ptala sama sebe, co se mnou je a milionkrát si na to nedokázala odpovědět. Byla jsem natolik zaslepená tím vším okolo, rodinnou výchovou, společností, že mě ani nenapadlo, že existuje jiná možnost. Ale existovala. A bylo jen otázkou času, kdy konečně pohlédnu pravdě do očí. Holé pravdě. Faktu, že ve světě pro muchlování neexistují jen kluci.

A pak jsem potkala jednu holku v Ohiu, první holku, kterou jsem políbila, první holku, která políbila mě. Mě bylo čtrnáct a jí sedmnáct, takže v mých očích byla mnohem zkušenější, dospělejší a musela o takových věcech vědět mnohem více než já. S odstupem času si uvědomuji, že byla z toho podobně tak vyjukaná, jako jsem byla já. Každopádně ten první impuls vyšel z její strany a díky ní jsem poznala, kam patřím a co jsem.

Jak už jsem říkala, nechala jsem si tu novou informaci zcela jen pro sebe celé další tři roky. Tu holku jsem viděla jednou jedinkrát a jediný polibek mi stačil, abych to věděla. Svým způsobem se mi ulevilo. Věděla jsem, že podle definic některých lidí jsem rozhodně v nepořádku, já sama jsem se tak však necítila.

Naopak, cítila jsem se tak, jak v životě ještě nikdy předtím ne. Cítila jsem, že jsem živá, jakoby vstala z hrobu a začala konečně žít. Najednou tu pro mě byl úplně nový svět. Svět, který jsem dříve neviděla. Začala jsem se dívat okolo a nestačila se divit, co mi celou tu dobu unikalo.

A přitom jsem to měla neustále před nosem, dnes a denně. Svět ladných ženských křivek. Dlouhých nohou v sukních, plných boků, bříšek vykukujících zpod triček či halenek, svět ženských ňader, které mě nenechávali ani na chvíli v klidu. Ale především a v první řadě to byl svět nádherných a smyslných ženských tváří, jemných, něžných rysů, dlouhých řas a hlubokých očí a plných hebkých rtů, které mě volaly k sobě. Tedy ne že by mě přímo volaly jejich majitelky, to ne.

Dívala jsem se okolo a začala přemýšlet nad věcí, která mi nedala spát. Vzhledem k mé vrozené stydlivosti byla ta otázka více než na místě. Existuje něco jak gaydar? Jak poznám svou přízněnou duši, tedy někoho, kdo bude mít zájem o mě stejný jako já o něj. Jestli nějaký takový radar existuje, tak já jsem jeho hrdou majitelkou rozhodně nebyla.

A tak jsem se jen dívala okolo, pozorovala dívky a přemýšlela, jak to poznat. Jak poznat, že je někdo lesbička. Sama jsem jí byla zřejmě od narození a nikdo to na mě s výjimkou té dívky, která mě tehdy ve čtrnácti políbila, nepoznal. A i ona to nespíše poznala až v tu chvíli, kdy se naše rty setkaly a vzájemně splynuly. Jak bych to tedy mohla poznat já na někom jiném? Takový trdlo jako já? Takový nevšímavec jako já? Ta, která by zřejmě zaspala i něco takového jako přistání helikoptéry na střeše našeho domu?

Stejnou otázku jsem si pokládala v Ohiu a tu samou až jsme se přestěhovaly do LA. Dokud jsem nepoznala někoho, kdo se tím, kdo je netajil, a naopak to vykřikoval do celého světa. Někdy pouze svým chováním a někdy přímo do slova a do písmene. Na tuto osobu jste vážně žádný gaydar nepotřebovali, věděla to o ní celá škola a záhy jsem to zjistila i já. Ne však úplně hned při našem prvním setkání, tehdy, když jsem ji potkala poprvé na školní chodbě, jsem ještě nevěděla, že je Ashley Daviesová lesbička. Stejně jako já, Spencer Carlinová. Tehdy jsem do ní prostě jen tak vrazila.

2

Dotyk té hebké sametové kůže by mě za jiných okolností nejspíše pěkně rozpálil a tím míním v tom dobrém slova smyslu. Jenže okolnosti v podobě srážky u skříněk na chodbě měli do romantických a dechberoucích dotyků velmi daleko. Vlastně spíše než dotyk to byla srážka dvou těl pohybujících se rychlou chůzí zcela opačným směrem. Asi by člověk za chůze neměl studovat plánek s rozpisem učeben. Jenže já byla na King první den a moc jsem se tu zatím neorientovala. A do zvonění zbývalo sotva pár minut.

"Dívej na cestu, ty trdlo!"

To byly vůbec ta první slova, která jsem kdy od ní zaslechla. No nebyl to od ní vážně milý způsob, jak oslovit svou novou spolužačku? Jak ji přivítat na nové škole a ukázat ji něco ze zdejší proslulé pohostinnosti? No, asi nebyl.

"Omlouvám se," jsem v podřepu a sbírám učebnice, které mi při tom incidentu vypadly z ruky. Při tom se mi naskýtá vcelku přívětivý výhled na její nohy, protože má na sobě krátkou jeansovou minisukni. Kromě jejích opálených dlouhých nohou mě upoutaly její nehty na nohou namalované do barvy jasné modři. Učebnice již mám všechny v náručí a pohledem mířím výše po těle této brunety, která se nikterak neobtěžovala mi pomoci, na druhou stranu tu stojí a nikam neodchází. Zmíněná světle modrá minisukně a nad ní holé bříško a nad ní fialová blůzka a vzpínající se košíčky podprsenky pod ní. Můj pohled na chvíli spočine na dlouhém krku a konečně na obličeji, jejím milém malém nosíku, do kterého by jí mohlo za určitých okolností trochu napršet a především do hlubokých oříškovo čokoládových očí. Vlasy dlouhé až po ramena mají nepatrně tmavší barvu a ani za boha nechtějí viset rovně, místo toho se motají do neposlušných kudrlinek.

Když na mě podruhé promluví, v rohu jejích plně tvarovaných rtů se objeví drobounká vráska.

"Jsi slepá nebo ti doma neříkali, že se máš při chůzi dívat, kam jdeš?" hledí na mě dolů s pobaveným úsměvem. Její hlas má sexy zastřenou barvu, podobnou jako mívají herečky ve filmech nebo prostitutky na ulicích, ne že by mě některá kdy oslovila, ale představovala jsem si, že mluví přesně takhle.

Namyšlená barbína, bleskne mi hlavou, což je ovšem trochu něco jiného, než jí nakonec odpovím: "Promiň, jsem tu nová a zatím se tu ještě moc neorientuji!"

"Nová, nenová, tady na King do lidí nevrážíme a když někam jdeme, tak se před sebe díváme," slyším drobný osten v jejím hlase.

Vážně je namyšlená. Trošku se mi zkrabatil obličej rozhořčením nad jejím neomaleným chováním a pocitem jakési nadřazenosti a vlastní důležitosti. Zřejmě má pocit, že jí to tady patří.

Vstávám z podřepu a dívám se jí zblízka přímo do očí, aby jí bylo jasné, že z ní strach v žádném případě nemám. To mě naučil můj brácha Clay. Prý mu to už párkrát v životě zachránilo zadek. A hodněkrát mu nepomohlo ani to, aby nedostal nakládačku. Taky mě naučil pouštět hrůzu, ne že bych byla příliš dobrý žák. Přesto jsem něco z toho pochytila.

"Možná jsem tu nová, možná jsem se zrovna na cestu nedívala. Nic z toho však neznamená, že jsem sem přišla, abych tu komukoliv dělala otloukánka. Navíc jsem se ti omluvila. Takže bych si vyprošovala, aby si se mnou takhle mluvila!"

Přemýšlím, jestli jsem to nepřehnala, jestli nejsem troufalá až příliš. Na sobě svou nejistotu však nedám nijak znát.

Naše hlavy dělí jen pár centimetrů, jestli jste se někdy ve škole učili něco o osobních zónách, tak ty jsme si teď rozhodně vzájemně narušovaly. Její oči se do mých vpíjí bez jediného mrknutí, jako by si mě měřila či mě nějak zkoušela. Trochu se bojím, jestli mi náhodou od ní jedna nepřiletí, dál ale stojím stejně tak rozhodně a nehybně jako ona.

Bruneta se najednou mile usměje, což je v kontrastu s jejím předchozím chováním, stejně jako její slova: "Tak promiň, myslím, že jsem taky zrovna moc nevěnovala pozornost dráze svého pohybu."

Její úsměv je nakažlivý, vzápětí totiž sama sebe přistihnu, že i já se na ní usmívám. Očividně si je vědoma, že to přehnala a je teď na mě jí ukázat, že se umím nejen bránit, ale že umím být i vstřícná. Navíc není mým zvykem si hned první den na nové škole dělat nepřátele.

"Já jsem Spencer a ráda poznávám tvé lepší já," natáhnu k ní svou ruku.

"Já jsem Ashley," přijímá bruneta mou ruku.

Stisk má pevný a rozhodný, její ruka je příjemně teplá a jemná. Opět vidím modře lakované nehty. Olízne si jazykem dolní ret a dívá se na mě možná až vyzývavým pohledem. A nebo to spíš bude jen moje bujná fantazie.

"Říkala jsi, že si tu nová?" ptá se mě Ashley.

"Ano, přestěhovali jsme se sem s rodinou z Ohia, možná tu někde po chodbách potkáš některého ze dvou mých bratrů."

"No doufám, že nejsou takový nešikové jako ty, třikrát za den bych takový incident asi nevydýchala."

Tentokrát však svá slova doprovází laškovným úsměvem, který mi jasně říká, že to nemyslí ve zlém. Nevím, co na to odpovědět, tak se jen přitrouble usměju.

"Tak Spencer, kdybys potřebovala někoho, kdo by tě tu provedl, můžeš se na mě s důvěrou obrátit."

To je od ní vážně milé. Ani jsem nevěděla, jestli mám věřit vlastním uším. Jednu chvíli mě tato dívka málem přibíjela na kříž za to, že jsme do sebe vrazily a o chvíli později je ke mně takhle pozorná.

"Děkuju ti Ashley." Bruneta jen kývne na srozuměnou a již si to rázuje pryč sebevědomou chůzí.

Tu mi došlo, že jsme se vlastně pořádně na ničem nedomluvily.

"Ashley, a jak tě najdu?" zavolám za ní. Ashley se zastaví a otočí směrem ke mně. Opět mi připadá, že si mně měří zkoumavým hodnotícím pohledem.

"Však na sebe zase narazíme," řekne nakonec a současně se zvoněním mizí v davu ostatních studentů na chodbě. Její vtipné narážce se musím chtě nechtě pousmát.

Od tohoto okamžiku již vím, kdo je Ashley Daviesová. To co ještě neznám, je její pověst. K nápravě tohoto nedostatku však dojde více než brzy. Hned ještě ten den odpoledne.

Dozvídám se to asi od nejnadrženějšího člověka na světě, co se týče lesbiček, nejradši je má přirozeně v pornofilmu. Je to samozřejmě můj starší bratr Glen.

Potkáváme se náhodou na školním dvorku a Glen má hned tak zajímavé novinky.

"Víš, že je tu na škole lesbička?"

V první chvíli se leknu, že mluví o mně, že se to nějak dozvěděl a teď to hodlá roztrubovat do celého světa.

"Jak to mám vědět?" No, to nebyla asi nejchytřejší reakce. Možná bych měla ještě dodat – šťastnou majitelkou gaydaru bohužel nejsem, i když bych si to strašně moc přála.

"Nějaká Ashley Daviesová, ani jsem ji neviděl, prý je to nějaká bruneta, viděla jsi ji?"

Nejenže viděla ale i do ní přímo narazila! Panebože, ona se mnou flirtovala? A já si myslela, že se jen snažila být na mě milá poté, co se předtím utrhla ze řetězu a málem mě pokousala.

"Jak bych mohla za jeden den znát všechny lidi na škole?" snažím se neodpovědět na Glenovu otázku.

"Jak všechny, ptal jsem se tě na jednu jedinou lesbičku, co tu je!"

Nu, minimálně tu jsou dvě dutohlave, pokud mám co do toho mluvit. A kdo ví, možná jich tu bude ještě víc.

"Kromě toho, že je lesbička, má za fotra rockovýho zpěváka, takže mají prý ohromný barák s bazénem, jsou strašně zazobaní!" pokračuje Glen v záplavě informací. Kde se to vše dozvěděl? A pak že se říká, že holky jsou drbny, kdepak, na kluky vážně nemáme!

"Spencer! Tady jsi!"

Je to Ashley! Mává na mě a jde přímo k nám. To snad není pravda!

"Co je to za šťabajznu?" ptá se Glen.

"Jedna holka, ani nevím, jak se jmenuje, promiň Glene, už musím jít, znáš to holčičí záležitosti."

Chvatně odcházím od Glena a jdu v ústrety Ashley. Je mi jasné, že až se Glen dozví, kdo to je, bude to jeho hlavní téma na další týdny, možná až měsíce. A já nechci, aby toto téma bylo jakkoliv spojováno se mnou. Musím se jí zbavit, teď a tady, přímo před ním.

"Co je to za kluka?" přirozeně zajímá Ashley můj bratr. Počkat, tedy přirozeně? Přirozeně asi ne, prostě je jen zvědavá.

"To je můj starší bratr Glen," odpovídám a stále nevím, jak naši konverzaci co nejrychleji ukončit.

Ashley se ozve první: "Slíbila jsem ti, že ti to tady ukážu."

"Vlastně to už tady znám, už to tu mám tak nějak projité," koktám asi dost zmateně.

"Ale já nemyslela King, hlupáčku! Myslela jsem, že ti ukážu LA, tak co, máš teď čas?"

Vážně mi řekla hlupáčku? Zní to mile, moc mile. Ještě ráno bych její nabídku považovala za přátelskou, po rozhovoru s Glenem to však vidím jinak. Ashley mě chce sbalit. Možná na rozdíl ode mě díky svým zkušenostem dokáže poznat lesbičku a tak tedy poznala i mě!

Studem mě polije pot. Glen je jen pár metrů od nás. První co řekne doma ve dveřích, bude jisto jistě – mami, tati, ve škole je lesbička! A pokud teď udělám to, co vypadá tak lákavě, tedy půjdu s Ashley se podívat po městě – bude zajisté hned jeho druhá věty po té první – a Spencer s ní kamarádí! Možná nejen kamarádí, to bude zřejmě jeho třetí věta. Ne, to nemohu dopustit.

"Vlastně něco teď mám Ashley." V jejím pohledu se zračí zklamání nebo si to možná jen přeji.

"A večer máš čas?" nevzdává se. Ta holka mi to neulehčuje. Nejen svou verbální komunikací, ale i tou neverbální. Zejména svým překrásným širokým úsměvem.

Otočím se a vidím, že ke Glenovi přišel nějaký kluk. Mluví spolu a dívají se směrem k nám. V Glenově tváři se zračí nejprve úžas následovaný spokojeným úšklebkem. Tak už to ví, už zná Ashley Daviesovou. Už zná jednu ze dvou lesbiček na škole a tu druhou poznat nesmí. Otáčím se zpět k ní. Ještě chvíli váhám, ale vím, že nemůžu. Ne, ráda bych s tebou šla, ale nejde to, je mi líto Ashley!

"Musím se učit, to víš nová škola, nová látka, mám toho hodně co dohánět," vymlouvám se a sama slyším, jak chabě to zní. Ashleyin pohled míří ke Glenovi a zpátky ke mně. V jejích očích vidím, že už to chápe. Mrkne očima, aby zahnala zklamání. Dobře to znám, sama to tak dělám, když mně někdo udělá něco, co bolí. Nejraději bych se studem zahrabala dvacet metrů pod zem. Je mi však jasné, že nejsem jediná, kdo se cítí zahanbeně.

"Tak promiň, že jsem tě otravovala," špitne jen a jde pryč. Cítím jako by mně někdo bodl dýku do zad. Jenže jsem to byla já, kdo bodl do ní. Tak strašně moc bych se chtěla hned za ní rozběhnout a prosit o odpuštění. Odpuštění za to, že jsem ten největší pokrytec na světě.

Glen se mezitím objevil za mými zády, ani jsem ho nezaznamenala.

"Tak co, zkoušela to na tebe?" V jeho hlase cítím vzrušení, chtěl by slyšet nějaké nechutnosti, nějaké prasečinky. Puberťák jeden blbej!

Právě kvůli takovým lidem jako je můj bratr jsem teď zahodila možnost, po které jsem tak dlouho toužila, jít s holkou na rande. No to možná trochu předbíhám, každopádně kdo ví, kdy se mi zase takováto příležitost naskytne.

3

Skutečně se večer učím. No tedy, pokouším se o to. Bez valných úspěchů, protože se nedokážu soustředit. Pořád musím myslet na to, co se odpoledne stalo na školním dvoře. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc je mi jasné, že jsem udělala chybu. Tohle si Ashley nezasloužila. Chovala jsem se k ní přesně tím způsobem, který jsem vždy odsuzovala u jiných. A jen proto, že jsem se bála, že se dostanu do řečí nadržených puberťáků. Možná jsem se i bála toho, co by se mohlo stát. Bála a současně po tom i toužila.

Každopádně nabídka Ashley byla přátelská a já jsem si měla vážit, že si mě někdo všimnul a že jsem někomu stála za projevení zájmu. A co jsem místo toho udělala? Otočila jsem se k ní zády jen kvůli tomu, aby si náhodou někdo nepomyslel, že jsem taky taková. A já taková byla a navíc oproti Ashley jsem byla pokrytec všech pokrytců! Dost toho sebemrskačství. Udělala jsem chybu a tu musím napravit. A to teď hned. Beru telefon a vytáčím informace.

"Potřebovala bych číslo na Ashley Daviesovou."

Druhý hlas na konci drátu se ptá na její adresu. V tu chvíli musím zpětně poděkovat mému bratrovi Glenovi, že byl o tolik o Ashley lépe informován než já a tak jsme si cestou domů udělali menší zajížďku. Potřeboval nutně vidět ten barák, kde prý probíhají lesbické orgie. Aspoň zvenku. Na zbytek mu musela stačit představivost. Diktuji adresu a po chvilce napětí dostávám telefonní číslo.

Vytáčím obdržené číslo. Netrvá to dlouho a zaslechnu ve sluchátku zastřený hlas.

"Haló!" Je to její hlas a zní trochu udýchaně. Že bych ji vyrušila z těch orgií?

"Ahoj Ashley, tady Spencer, víš, jak jsem říkala, že se musím večer učit, tak jsem zjistila, že toho až tak moc na učení nemám a mám čas, teda jestli ho máš ještě i ty?"

Chvíli je ticho. Ticho, které by mohl následovat přerušovaný tón zavěšeného hovoru. To se však nestane.

"Co tvůj brácha, vypadal nějak rozrušeně, když mě viděl!"

A je to, okamžitě uhodila hřebík přímo na hlavičku. Prokoukla mě skrz na skrz. Ví, že jsem srab a zbabělec. Ale já už taková nechci být.

"Na toho kašli, je to jen hloupej puberťák, ale jestli nemáš čas Ashley, pochopím to."

Pochopím poté, jak jsem se k ní odpoledne zachovala, že zrovna nehoří touhou mě vidět.

"Víš Spencer, nechci aby sis dělala nějaký problémy, vím jakou mám na škole pověst a nejsem zrovna nejoblíbenější člověk, soutěž popularity bych rozhodně nevyhrála, takže jestli to děláš jen proto, aby ses cítila líp, dávám ti bod za snahu a můžeme to nechat být."

Má pravdu, bylo by to vážně jednodušší. A já bych si mohla odškrtnout splněný domácí úkol, nebudu se chovat hrubě k menšinám. To bych ovšem byla zase to, co jsem byla odpoledne na školním dvoře, byla bych pokrytec. Místo toho budu jednou upřímná a čestná, to bude více než příjemná změna. Aspoň tedy v něčem, nehodlám jí hned vyžvanit, že kopeme za stejný tým.

"Víš Ashley, omlouvám se za to, byla jsem v tu chvíli vážně blbá, ale opravdu bych byla ráda, kdyby si mne ukázala město, moc ráda!"

Opět následuje chvilka ticha, opět čekám na tón zavěšení hovoru, opět jsem se nedočkala.

"Máš auto?" ptá se Ashley. Chvíli mi trvá, než mi dojde, proč se na to Ashley asi ptá.

"No, nemám auto, ani řidičák, musel by mě Glen hodit tátovým autem."

Ashley vyprskne smíchy. Má takový zvonivý veselý smích.

"Glena z toho tentokráte vynecháme, řekni mi, kde bydlíš a já tě vyzvednu…a Spencer ještě jedna věc. Jsem ráda, že si zavolala!"

Je ráda, že jsem zavolala! Čeho jsem se tak bála?

Jsme na široké ulice, palmy po stranách, nablýskané výklady plné drahých šatů a šperků. Sunset boulevard, je napsáno na ceduli.

"Tady jsou mé nejoblíbenější obchody," oznamuje mi Ashley.

Dívám se do výkladu butiku s oblečením a přechází mě z toho oči.

"Asi to tu bude drahý," špitnu potichu.

"Já nevím, zeptej se táty, já mám kreditku a účty jsou jeho starost," mávne rukou Ashley.

Tak to má dobře zařízený. Já dostávám akorát kapesné. Ashley mě bere za ruku a táhne mě dál. Po této menší procházce už se začíná stmívat a Ashley nás bere někam jinam. Prý na své oblíbené místo.

Po asi půlhodině jízdy jsme na poněkud méně naleštěné ulici. Vlastně v hodně zastrčené úzké zaplivané uličce. Je to nízký šedivý dům a nad vchodem svítí zelený neon, opět symbol palmy. Pod ním je nápis Tropical Heat. Nejmenoval se tak nějaký seriál?

"Do tohoto klubu pouštějí nezletilý?" ptám se Ashley.

"Jak který, Spencer!"

"Takže tebe ano?" Že by znovu zásluha její kreditky?

"Musíš mít konexe na správných místech, ten vyhazovač u vchodu je kámoš Aidena."

Po této odpovědi nejsem ovšem o nic chytřejší.

"Aidena? To je kdo?"

"Jeden můj kamarád, ale to je teď vedlejší, hlavní je, že my se dovnitř dostaneme, plnoletí, neplnoletí."

Předbíháme lidi ve frontě, vyhazovač nás skutečně pouští bez řečí dovnitř.

Je tu vskutku plno a tma, kterou probleskují paprsky laserů. Ashley mě táhne rovnou k baru.

"Co si dáš na pití Spencer?"

"Hlavně ne žádný alkohol, protože mi stačí opravdu málo a mám hned dost. Pak nad sebou prakticky ztrácím kontrolu!"

Ashley se mému upřímnému vyznání zasměje. "Děkuju za upozornění, budu si to pamatovat! Alkohol by nám ale stejně ta barmanka nenalila."

"Takže ta barmanka není Aidenova kamarádka?" vyzvídám.

"Pokud vím, tak ne. Tak co ti mám objednat zlatovlásko?"

"Dám si džus, díky."

Až dostaneme pití, jdeme na chvíli k jednomu stolu, ale pak začnou hrát nějakou tuc tuc hudbu a musíme jít na parket. Ashley chce tancovat. Ale mě to moc dlouho nebaví a jdu si sednout. Ashley se brzo vrací ke mně.

"Asi tě to tu moc nebaví," oznamuje mi, než že by se ptala.

"Pojď odsud Spencer, chci ti ukázat ještě jedno místo," a má ruka je zase v ruce Ashley. Chvílemi mi připadá, že mě sebou tahá jako nějakou svou hračku. Možná ta barbína budu nakonec já.

Je už tma. Dojely jsme na nějaký kopec. Je tu úžasný výhled na město. Tisíce a tisíce světel. Užívám si vyhlídky. Bezpochyby nejzajímavější místo, kam mě dnes Ashley vzala. Sedíme vedle sebe na lavičce a je ticho. Bojuju s tím ještě drahnou chvíli, ale to ticho mě více než nabádá. Nakonec to nevydržím.

"Ashley, chci se ti ještě jednou omluvit za to odpoledne."

"To je dobrý Spencer, už se k tomu nemusíme vracet."

Jenže já mám neodbytný pocit, že musíme.

"Já jen chci, abys věděla, že nejsem taková."

"Taková jako já?" Tázavě se na mě podívá. Ježíši, co to zas plácám.

"Ne, to jsem nemyslela, myslela jsem, jako ostatní."

Bravo slečno Carlinová. Na olympiádě ve mluvení v hádankách byste jisto jistě vyhrála první cenu.

Ashley si olízne rty.

"Myslíš, jako má matka, která když se dozvěděla, že jsem lesbička, tak se mnou prakticky přestala bavit."

"To mě mrzí, Ashley." dávám jí svou dlaň na hřbet její paže. Pak si uvědomím, co dělám a polekaně ji dávám zase pryč. Jenže co si teď o mně bude myslet? Že jsem homofobní? Homofobní lesbička, to je vážně absurdní. Dávám zase ruku zpátky. Proboha ruko, zůstaň tam!

Ashley mé zmatečné chování nijak nekomentuje, díky bohu za to. Je jen na ní znát určité pobavení.

"Nebo jako má kdysi nejlepší kámoška Madison, s kterou se znám už od základky? Ani to se mnou už nemluví, přitom se vídáme ve škole denně. Naopak o mě šíří drby."

Nevím co říct. Je mi to líto - už jsem řekla.

"Děvka jedna!" řeknu přesvědčivě. Pak si vzápětí uvědomím, že než to jsem radši měla mlčet.

Ashley se pousměje. Musí si myslet, že jsem úplný blázen. Nejdřív ta ruka, teď takové slovo.

"Ale pak jsou tu lidi jako například Aiden. Na kluka je až překvapivě milej. Ten se se mnou baví naprosto normálně."

Normálně na rozdíl ode mě. Najednou si uvědomuju, že už mě Ashley nějakou tu dobu přejíždím ukazováčkem po prstech mé ruky. Ne, že by to bylo nepříjemné.

"A pak je tu ještě někdo, kdo je pro mě zatím naprostá záhada."

"Kdo?" ptám se a zvědavě se na ni podívám.

"Ty Spencer!"

"Proč já?" nechtěně ucuknu rukou od její. Proboha, už jsem to udělala zase! Kéž by mě atrofovaly svaly v ruce, abych s ní přestala dělat takový psí kusy.

"Ráno u těch skříněk, když ses seznamovala s podlahou na chodbě, připadalo mi, že si mě prohlížíš."

A je to tady, vím, že jsem to neměla dělat, ale nemohla jsem si prostě pomoct.

"Viděla jsem tě poprvé v životě Ashley, tak jsem si tě musela prohlédnout."

A je to, toto je nevyvratitelný argument.

"Myslím tím, že sis mě prohlížela od hlavy až k patě," doplňuje Ashley puzzle do skládanky.

"Od hlavy až k patě jsem tě viděla poprvé v životě Ashley!"

No, to už tak přesvědčivý argument asi nebyl. Ashley, nech to prosím být, zatím nejsem připravená ti to říct. Jednou snad.

"Překvapilo mě, když si večer zavolala. Nejdřív jsem si myslela, že tě jen hryže svědomí."

"To mě opravdu hryzalo, ale to nebyl jediný důvod," říkám po pravdě.

"Tak jaký byl ten další důvod, chceš mít za kamarádku lesbičku? Dáš si to jednou do životopisu, abys udělala dojem, jak jsi správná a tolerující?"

"O to tady nejde Ashley, nemusí se snad všechno neustále točit jen kolem sexuální orientace tebe, nebo kohokoliv jiného!"

Tak a máš to! Přeber si to, jak chceš. Počkat, co jsem to vlastně chtěla říct? Carlinová mysli! Řeknu jí pravdu ale ne přímo.

"Prostě jsem pocítila, že jsme něco jako spřízněné duše."

Ashley zvedne překvapením obočí.

"Spřízněné duše? Jak si na to prosím tě přišla?"

"Řekl mi to můj šestý smysl."

"Tak šestý smysl říkáš!" Myslí si, že si s ní dělám srandu!

"Prostě bychom mohly být kamarádky, tak to aspoň cítím já."

Ashley na to nic neodpoví. Asi si sčítá vše dohromady, jak přesvědčivě to zní. Asi moc ne.

"Asi bychom už měly jet!"

A je to, poznala, že se jen hloupě vymlouvám a došla jí se mnou trpělivost. Asi bych za to měla poděkovat hlavně mé ruce. Existují nějaký prášky na znecitlivění svalů na ruce? Pokud možno bez předpisu prosím!

"Jo, máš pravdu, už je pozdě, zítra musíme vstávat do školy!" snažím se nedat najevo na svém hlase zklamání.

Ashley se uchichtne.

"Na školu kašli Spencer, chci ti ukázat můj dům, pokud nejsi proti."

Ashley mě chce ukázat její obrovský dům! A tentokrát ho uvidím zevnitř! To až zjistí Glen tak mě bude pěkně závidět!

"Tak fajn!" Tentokrát beru za ruku Ashley já.

"Nemám plavky," oponuju Ashley.

"To neva ty blázínku, vykoupeme se ve spodním prádle."

Stojíme už drahnou dobu u bazénu stojícím na zahradě Ashleyina domu. Ta mě už pěkně dlouhou dobu přemlouvá k tomu, ať se vykoupeme. Asi jí příliš nevadí, že už je skoro noc. V Ohiu už bych touto dobou dávno ležela v posteli. Zdá se však, že život v LA má trošku jiná pravidla. Ashley na mě špulí prosebně své rty. Já se ale tak trochu stydím. Něco jiného je se koupat s holkami kámoškami a pak něco docela jiného je se koupat s Ashley. Určitě bude hodnotit moje tělo. Tedy v duchu, nečekám, že na mě bude řvát „Válečku!“. Navíc nejsem tlustá. Ale dokonalá taky zcela určitě nejsem.

"A v čem pojedu domů, když ho budu mít mokrý?" pokračuju v naší nekonečné diskuzi.

"Naostro, nikdy si nechodila naostro? Nebo ti můžu půjčit nějaký svý plavky. "

"Stejně už je zima“ nacházím další důvod, proč nejít do vody.

"Neříkala jsi, že jsi z Ohia? A tobě je zima? "

"Jsem zimomřivá po babičce, necháme to na jindy Ashley, " pokud nějaké jindy bude, poté co jsem odmítla se jí předvést ve spodním prádle.

"No to jindy možná bude chvíli trvat Spencer, dnes moje máma není doma, takže proto jsem tě sem mohla vzít, ale jinak sem už radši moc holky nevodím, po pár menších nehodách, o kterých raději teď nechci mluvit, je už matka na dámské návštěvy tak trochu alergická."

Nastává trapné ticho, rozhodnu se něco říct, cokoliv, plácnu první věc, co mě napadne.

"Já jsem alergická na med. "

"Na med? Vážně může být někdo alergický na med?“ diví se oprávněně Ashley.

Tak to se zas něco povedlo.

"Nevím jestli někdo, já ale jsem,“ prohlásím rezolutně. Když už jsem s tou blbostí začala.

"Takový drby ze svého soukromí Spencer, nepřeháníš to trochu?“ rýpne si do mě.

"To já jen pro jistotu, kdybyste měli třeba včelín a plnou spíš medu a ty bys mě třeba chtěla nabídnout čaj a přidala tam trochu víc medu, " zamotávám se do toho nesmyslu čím dál tím víc.

"Dobře značím si, když přijde Spencer na návštěvu, do čaje radši kořalku, žádný med, včely rozprodat, včelín demontovat,“ Ashley si ze mě dělá právě dobrý den, že jsem radši rovnou nevlezla do té vody.

"Je s tebou sranda Spencer!" usmívá se Ashley. Aspoň že ona má ten pocit.

Já mám trochu jiný pocit. Pocit, že už je hodně pozdě. Aspoň dle časového údaje na displeji mého mobilu.

"Už bude dvanáct! Já už budu muset domů Ashley, hodíš mě prosím?"

"Ještě si neviděla můj pokoj!"

Vlastně jsem viděla jen vstupní hlavu a bazén, ale nechci mít doma problémy. Naši jsou na pozdní příchody velmi hákliví.

"Prosím Ashley, mohla bych dostat zaracha, a pak příště až k tobě budu hnusná na školním dvoře, tak pak nebudu mít možnost to večer odčinit!"

Ashley se zasměje.

"To máš pravdu, to by byla vážně škoda, tak pojď truhlíku!" bere mě za ruku. Nějak si na to začínám zvykat. Vážně mi řekla truhlíku?

Domů se vracím těsně před půlnocí. Glen je ještě vzhůru, nemohl si to očividně nechat ujít. Nemohla jsem v jeho případě čekat cokoliv jiného.

"Byla jsi s tou lesbičkou," vyjukl na mě z obyváku. Určitě tam zas hrál na Play Station, umí kluci dělat něco jiného než hrát pitomý počítačový hry a masturbovat? V případě Glena o tom dost pochybuju.

"Má jméno, je to Ashley," odsekávám mu a mířím po schodech nahoru.

"Jaká byla?" volá za mnou.

"Na rozdíl od tebe naprosto normální!"

Na Glena se můžu spolehnout. Už teď vím, že nejpozději druhý den ráno u snídaně se to dozví zbytek naší rodiny. Nezklamal mě.

"Na King chodí lesbička, jmenuje se Ashley," oznámí Glen ráno našim u stolu.

Clay jen zavrtí hlavou, otec nereaguje vůbec. Matka na chvíli ztuhne, ale ani ona nic neříká.

"A Spencer se s ní stýká!"

Samozřejmě, že se nemohl spokojit jen s tou první větou, věděla jsem to, že to řekne.

"Vážně Spencer?" dívá se na mě tázavě matka.

"Vlastně jsme kamarádky," řeknu rozhodným hlasem. Je na čase se přestat bát. Nebudu se bát vlastních rodičů. Matčin mrazivý pohled mě však nahlodává. A nakonec úspěšně.

"A to co Glen říká, jsou jen ubohé pomluvy," dodávám ještě.

"Lidi by si měli hledět svého," poprvé se ozve táta. A má pravdu, kdyby si lidi hleděli svého, měla bych svůj život o mnoho jednodušší. A Ashley taky.

Ale matka je názorným příkladem toho, že někteří lidé to prostě nedokážou.

"Ale Arthure, pokud ta dívka skutečně…"

"Skutečně co Paulo?" otec si přestal mazat chleba a významně se na ni dívá.

"Mohla by mít na Spencer špatný vliv," odpovídá matka a jde pro něco do ledničky.

"V čem konkrétně myslíš? Mohla by jí třeba naučit toleranci vůči menšinám?"

"Ne, tak jsem to nemyslela!"

"Tak jak jsi to myslela? Dobře víš, že takhle se člověk narodí, to není otázka volby!"

Matka zavírá ledničku a otáčí se směrem k otci.

"Ano, to je jedna teorie, a ta jiná zase říká, že se takovým může člověk stát vlivem prostředí."

"To není žádná legitimní teorie, to jsou kecy lidí, kteří tím zakrývají jedinou věc, svou nenávist vůči lidem s jinou orientací!"

Nechci, aby se naši hádali. Líbí se mi, že se mě otec nevědomky zastává. Na druhou stranu, to co říká matka, to mi ubližuje. Bolí to hluboko uvnitř a už to nechci dál poslouchat.

"Říkám, že jsou to jen pomluvy," chabě zopakuju.

"To doufám, zlato" řekne matka. Nic dalšího z ní už v průběhu snídaně nevypadne, díky bohu za to.

Později se Glena ptám, kdo první mu vlastně tu "pomluvu" o Ashley řekl. Byla to Madison.

Tak jsem přece jen měla pravdu, je to vážně děvka!

4

Následující den ráno stojím v koupelně a přemýšlím, jak se udělat hezčí. Lidi o mě říkají, že mám hezké vlasy a hezké oči, ale co třeba moje rty? Nejsou nevýrazné? Jaký odstín rtěnky by jim dodal na přitažlivosti? Co takhle barva zralých třešní! Nebudou pak k nakousnutí? Myslím, že máma má zrovna takovou! Začnu se jí přehrabovat ve skříňce, rtěnku najdu mezi Valiem a nějakým dalším uspávadlem.

Ne, že bych chtěla Ashley balit, to ne. Známe se sotva tři dny a já zatím nejsem připravená jít s pravdou na světlo. Vlastně jsem jí předevčírem doslova vnutila myšlenku, že bychom měly být kamarádky. Ještě odpoledne jí odpálkuju a večer jí tvrdím toto. Asi jsem vážně blázen. Asi vážně nejsem normální. Možná už na mě mezitím Ashley zapomněla, včera jsem jí ve škole ani nezahlédla. Byla jsem jen zpestřením jednoho večera a teď už si dost možná hledá nový objekt své pozornosti. Nějakou novou dívku, která ji zpříjemní den svou společností.

Nezapomněla na mě! Právě naopak! Hned ráno u skříněk ji vidím, jak kráčí neomylně přímo ke mně. A jak je oblečená! Tričko s více než odvážným výstřihem a ta sukně co má na sobě asi tolik látky jako moje kalhotky. A jak je namalovaná! Pozdravíme se, dá mi pusu na tvář a já cítím vůni jejího parfému. Nejen já, ale nejspíš i zbytek školy. Vykradla snad v noci drogerii?

Chvíli si povídáme, když mě najednou Ashley bere zlehka za ruku a dívá se na můj náramek.

"Ten je krásný, kde si ho sehnala? " ptá se mě.

"To byl dárek od jedné mé kamarádky v Ohiu."

Ashley obrací náramek ve svých prstech a sem tam se při tom letmo dotkne mé ruky. V tu chvíli mě rukou přejede lehké zabrnění. Jsem až příliš nervózní a bojím se, aby se mi nerozklepaly prsty či tak něco. Rozkašlu se a beru si svou ruku zpátky, abych si mohla zakrýt pusu. Ashley se tomu usměje. Asi jí došlo, že ten kašel předstírám.

Pak si rovná rukama prsa a ptá se, zda jí nečouhá podprsenka! Nemůžu se tím směrem ani podívat, nejspíš bych se červenala jako rak. Odvětím, že ne a raději jdu. Ashley hned se mnou srovnává krok. Povídá mi cosi o basketbalistech a roztleskávačkách, ale prakticky jí nevnímám. Stále mám před očima, jak si šahala na ty svoje prsa a dívala se mi při tom do očí vyzývavým pohledem. Ne, že bych byla tak nadržená, doma mi občas dělá společnost pan vibrátor, ale jsem taky jen člověk.

Když jsme spolu později na dámských záchodcích, rozhodnu se pro menší lest. Odložím si svou kabelku na umyvadlo, nahrbím se k ní dolů a začnu se v ní přehrabovat. Ashley je soustředěná na zrcadlo a na své zkrašlovací procedury. Ne, že by je potřebovala. A tak se přehrabuju ve své kabelce a přitom pohledem zamířím k jejímu výstřihu. Jen na okamžik, na malý okamžik, sotva postřehnutelný okamžik, nejmenší okamžik všech okamžiků.

"Zaujalo tě tam něco?" Ashley se dívá přímo na mě. Jak dlouho jsem jí tam proboha civěla?

"Promiň, zamyslela jsem se," blekotám chabou výmluvu.

"Už jsem si myslela, že si chceš s nimi popovídat!"

Chtěla bych s nimi dělat jiné věci, ale to ti teď a tady Ashley rozhodně neřeknu!

"Ne, tam jsem se nedívala, dívala jsem se tak do ztracena, asi jsem doma zapomněla rtěnku."

"Půjč si mou," podává mi Ashley svou rtěnku. Přitom mi zlehka přejede prsty po mých. Další příjemné zabrnění.

"Vážně? Nechci tě tím obtěžovat!"

"Jaképak obtěžování prosím tě! Kamarádky si snad půjčují věci, to je normální."

Teď to řekla sama, že jsme kamarádky! Její slova mě hřejí u srdce. To ještě netuším, kolik zabrněních a husí kůže zažiji s Ashley odpoledne.

Nevím proč, ale vzala si do hlavy, že musíme jít koupit mi plavky. Jak na to proboha přišla? Snažím se jí přesvědčit, že plavky mám, ale hold LA je prý LA, plavky z Ohia jsou tady asi největší myslitelný společenský prohřešek. Dokonce mi je chce zaplatit! Ještě chvíli jí vzdoruji, ale ta představa, jak budeme chodit spolu s Ashley na pláž a já se budu kochat výhledem na její bronzově opálené tělo, jak jí budu mazat záda olejem, no dobře, ty plavky se asi budou opravdu hodit.

Tak jsme opět na její oblíbené ulici v jejím nejoblíbenějším obchodě. Vybírám je opravdu dlouhou, z původních asi deseti nakonec zúžím výběr na dvě, které si vyzkouším. Ashley by mě je nejspíš koupila klidně všechny, ale už tak ji zneužívám více než dost.

Když jsem v kabince a mám na sobě ty černé, najednou se dovnitř protáhne Ashley. Krev ve mně začíná vřít.

"Co tu děláš Ashley?" ptám se jí. Tady není žádná peep show, mohla bych ještě dodat.

"Co asi ty hlavinko, musíme se podívat, jak ti jsou! Tak se mi otoč!"

Tak se mi otoč? Slyším dobře? No dobře, tohle asi kamarádky dělají, že si pomáhají s výběrem oblečení. Tedy heterosexuální kamarádky, kdy jedna při tom nechce ošukat tu druhou. Ještě že Ashley je oblečená, to je moje jediná záchrana jak zachovat relativně chladnou hlavu.

Nakonec plním poslušně její pokyny, ale to ještě není zdaleka vše. Začne na mě sahat, aby mi plavky urovnala. Její letmé dotyky jsou více než příjemné. Obzvlášť oproti těm hrubým neotesaným, které jsem kdy zažila s kluky. Toto je něco docela jiného. Je to velmi, velmi vzrušující. Vlastně je to hodně vzrušující. Kdybych byla hydrant, stříkala bych.

To ještě nevím, že mé trpělivosti bude ten den třeba ještě o hodně více. A to ve chvíli, kdy si plavky zkouší Ashley. Do kabinky mě musí doslova dovléci za ruku, skoro až násilím.

"Tak co, jsou mi dobře? Sluší mi?" Sluší ji mnohem víc než to její děravé triko, co má dnes celý den na sobě, a to už něco znamená!

"Tobě sluší všechno, Ashley!" A jé je, moje pusa předběhla můj mozek, bacha na slova, Spencer!

Ale zdá se, že moje slova Ashley potěšily.

"To bude tou mou figurou, broučku!"

Řekla mi broučku! Panebože! Jak se mi může ukazovat prakticky nahá a říkat mi při tom broučku! Vážně se až příliš spoléhá na to, že to zvládnu bez svěrací kazajky, která by mi zabránila se na ni vrhnout? Dobře Spencer, do příště navštívíš Tibet a naučíš se meditovat, ale do té doby to prostě musíš nějak zvládnout sama!

Na ten pohled v kabince ještě myslím, když už jsme od tam dávno pryč a jdeme po ulici.

"Tak fajn, máme nakoupeno. Jen počkej na ty zástupy kluků, až nás v nich na pláži uvidí."

O čem to Ashley mluví?

"Prosím tě, od kdy tebe zajímají kluci?" ptám se jí dokonale zmatená jejími slovy.

"Myslela jsem na tebe, tebe přeci kluci zajímají nebo ne?"

Mlčím jako zařezaná.

"Chodila si s nějakým v Ohiu?" pokračuje Ashleyin výslech.

Sakra, měla bych asi něco říct. "No nevím, jestli zrovna chodila."

"No tak povídej, chci slyšet všechny detaily!"

Proč se s ní mám proboha bavit o klucích, kteří mě naprosto nezajímají. Aha, už vím, proto, že jsem jí nikdy neřekla, že mě nezajímají. "Já ti nevím Ash."

"No tak Spence, kamarádky si přeci vyprávějí o klucích, nebo ne? To jste v Ohiu s kámoškama nedělaly?"

Dělaly, a já u toho byla jako páté kolo u vozu. Spíš jsem jen poslouchala, než něco říkala. Poslouchala, a nic nechápala. Jak mám teď něco předstírat před ní? A proč se vůbec o tom s ní bavit? Ani jednu z nás to nezajímá. S takovou se můžeme rovnou bavit o autech, o baseballu nebo o Star Treku, bude to úplně tak stejně uhozené jako toto.

"Ale bavily, ale s nimi to bylo jiné než s tebou!" S nimi jsem musela předstírat a to teď už se mi nechce. Ne s tebou.

"Jak jiné?" neustále vyzvídá Ashley. Proč je tak moc zvědavá?

"Vlastně bychom se měly bavit nejen o klucích, ale i o holkách, když ty máš přece radši holky!"

Tak a je to. Svedla jsem ji ze stopy. Navíc tohle téma zajímá nás obě. Jsem vážně chytrá hlavinka!

"Ani si je všechny vlastně nepamatuju!" leze z Ashley.

Nechá mi tak vzpomenout na můj dnešní krátký rozhovor na chodbě s Madison, která mě před ní varovala. Mám jí to říkat? Na druhou stranu proč to před ní tajit?

"Madison říkala, že jsi lamačka dívčích srdcí!"

Ashley najednou vypadá, jako by jí ulítly všechny včely. Není divu, tím děravým trikem by jí klidně mohlo odletět i něco jiného.

"Ty ses o mě bavila s Madison? Kdy? Kde? Jak?"

Je opravdu vyplašená. Takovou jí neznám.

"Ptala se mě, jestli nechci k nim k roztleskávačkám, a pak mi říkala, že mě na chodbě viděla s tebou a taky mě před tebou varovala. Říkala mi, jsi tu nová, měla by sis pečlivěj vybírat, s kým se stýkáš, jinak by si mohla přijít do řečí! Špatně se zařadíš a povleče se to s tebou už pořád!"

Teď mlčí zase Ashley. Když už si myslím, že se náš rozhovor ocitl ve slepé uličce, skoro šeptem říká. "Moje matka si o mně myslí, že jsem citově vyprahlá, či tak něco."

Nechtěla jsem se dotknout jejích citů. Chování její mámy mě mrzí a současně stvrzuje v tom, že nemám doma nic říkat o tom, jaká ve skutečnosti jsem. Nedělám si žádné iluze o mé matce, zvláště ne po včerejším ránu.

"Je mi líto, že je tvoje máma taková." A stejně tak mě mrzí, že moje máma není o nic lepší.

"Ať je jaká chce, kdo ví, možná má v tom co říká pravdu."

"Proč to prosím tě říkáš?" Je snad masochistka, aby do sebe nechala kopat?

"Je pravda, že jsem byla s hodně holkami, co se týče sexu, ale co se týče vztahu, pokud mám být upřímná, nikdy jsem vlastně žádný pořádný vztah s nikým neměla."

Říká mi přesně to, co jsem si přála slyšet. Ne, že měla tolik holek v posteli, ale s žádnou vážně nemělo to, co toužím s ní mít já. Vím, že fantazíruju. Ona je specialista na postelové avantýry, to co ona sbírá, to jsou trofeje, to jsou zářezy nad její postelí. Nebo ne? Nechtěla bych své poprvé mít s někým takovým, nebo chtěla? Chtěla bych být jen nějakým zářezem nad její postelí?

Ať je to jak chce, to co říká, znamená, že máme přece jen něco společného. Ani já jsem žádný vztah s nikým nikdy neměla. Nakonec se jí to rozhodnu přiznat a říkám jí to.

Vypadá, že se cítí o něco líp. Já mám ale potřebu udělat ještě něco. Dávám jí tedy svou ruku do její. A jdeme tak spolu po ulici, ještě nikdy jsem s žádnou holkou takhle nešla. Je to příjemný pocit.

Cítím, že potřebuje ještě povzbudit. A zároveň chci, aby to věděla. Popravdě jsem trochu zklamaná, že se mě na to nezeptala sama. A já mám potřebu se jí sebou pochlubit. Kdo jiný ji může říct, jak jsem bezvadná loajální kámoška než já sama?

"Zajímá tě, co jsem řekla Madison na všechny ty sračky, co mi o tobě řekla?" ptám se jí. Její ruka příjemně hřeje. Ashley mlčky přikývne na souhlas.

"Řekla jsem jí, že si své přátele vybírám sama a že co si ostatní myslí je mi putna."

Ashley se nádherně usměje. Proboha, nedivím se ani jedné z těch holek, která s ní kdy byla.

Ashley zastaví a vezme mě i za druhou ruku. Co se bude dít, že by nějaká sladká odměna?

"Od dnešního dne, jsi moje drahá Spencer, Xena, princezna bojovnice, která bojuje za práva slabších a utlačovaných!"

No počkat, nebyla ale Xena tak trochu přítelkyně se svou parťačkou Gabrielou? Aspoň mě to tak vždycky připadalo. Dívala jsem se na ten seriál jen kvůli tomu, jaké po sobě házely ty dvě pohledy. Zdá se ale, že tak to Ashley nemyslela.

"Vážně, a nevypadám spíš jako Gabriela?" odvětím vesele.

"Gabriela byla proti tobě jen párátko!" ujišťuje mě Ashley.

A je to, ode dneška jsem princezna bojovnice!

Je opravdu pařák. Azurové nebe je bez jediného mráčku. Jsme s Ashley na pláži. Mám na sobě ty nové dvoudílné plavky, ty černé s oranžovým lemováním. Ležím na dece. Vážně to dnes peče. Jsem jen chvíli na sluníčku a už jsem červená, měla bych se namazat.

Ashley se nabízí, že mi namaže záda. Pozoruju ji, jak otevírá tubu, mačká smetanový krém na své ruce. Uvelebím se na břiše a zavírám oči. Cítím, jak Ashley krém začíná roztírat po mých zádech. Dělá to opravdu jemně a pomalu. Příjemně mě to studí, jak mě lehce hladí a pečlivě mě krém vtírá do kůže. Její ruce mají opravdu magickou moc a já v sobě počínám cítit příjemné mrazení, jako když člověk cítí něco opravdu příjemného.

Její ruce pokrývají celá má záda, neustále krouží sem a tam a ten kontakt je chladivý a hřející zároveň. Trvá jí to celkem dlouho, přesto když je hotová, připadá mi, že to byla příliš krátká doba. Kéž by s tím mohla pokračovat do nekonečna.

Otevřu oči a dívám se na Ashley, stále ležím na dece a vychutnávám si to mrazení, které jsem cítila po celém těle a které teď pomalu odeznívá. Najednou se Ashley ke mně skloní a jemně mě políbí na šíji. Vypadá to opravdu nevinně, dalo by se to pokládat za přátelské gesto. Pak mě políbí na levé rameno, pravé a přitom mě její ruce masírují zlehka mé boky, nahoru a dolů a dolů a nahoru. Vrním blahem, tedy v duchu. Jsem z toho rozpačitá a vzrušená zároveň. Cítím přitom přicházející pocit vzrušení tam dole, což mě děsí a současně ještě více vzrušuje.

"Tak už jsi namazaná Spencer, teď namaž ty mě!" Ashley pojednou přestává s tou láskyplnou aktivitou. Sundává si vršek svých plavek. "Když sis s nimi nechtěla ve škole popovídat, tak mi je teď alespoň pořádně namažeš!"

Snažím se podívat tím směrem, kde ještě před chvíli měla na sobě Ashley vrchní díl plavek, ale nejde to. Nic nevidím, najednou i celá Ashley začíná mizet. Rozplývá se mi přímo před očima. Co se to proboha děje?

Probouzím se uprostřed noci a jsem celá roztoužená, velmi slušně řečeno. Takže to byl jen sen! Ale velmi zvrhlý sen, nutno dodat! Vidím, že včerejší nakupování plavek s Ashley mě poznamenalo daleko více, než jsem si myslela.

5

Následující týdny se vídáme s Ashley denně. Setkáváme se ve škole a po škole vždy něco společně podnikáme. Ashley mě dokonce nabídne, že by mě vozila do školy, ale to s díky odmítám. Nebudu mámu provokovat více než je nezbytně nutné. I tak naše kamarádství snáší pouze s vypětím všech sil. Navíc musím brát ohledy na mého staršího bratra, kdyby vídal každé ráno lesbičku, mohlo by to mít neblahý vliv na jeho duševní rovnováhu. I tak už je narušený více než dost.

S Ashley je sranda a zábava, navíc se s ní můžu bavit skoro o všem. Až na nějaké ty výjimky. Co mě však trochu mrzí je to, že už nevěnuje takovou pozornost činnostem, kterými náš vztah dříve tak pěkně okořeňovala. Ať už to bylo společné zkoušení plavek nebo její vyzývané oblékání, které tak bouřilo moje hormony. Jako kdyby to se mnou vzdala. Toto vše mi teď tak trochu schází. Byl to sice adrenalinový sport a chvílemi jsem i uvažovala, že raději odejdu do kláštera. I tak to ale bylo žúžo. Navíc bylo příjemné cítit, že má o mě někdo zájem.

Ne, že by se teď ke mně Ashley nechovala hezky. Chová. To je pořád nějaké Spencer sem, Spencer tam. Ne že by se mě občas nedotkla, nevzala mě za ruku či nedala mi pusu na tvář. Má tak hebké rty. A tak hezky voní. Je to moc příjemné.

Ale je to málo. Pro mě je to málo. Chtěla bych víc. Chtěla bych jí. Jenže nevím, jak jí to říct. Ani nechci pokazit to, co spolu teď máme, naše kamarádství. To pro mě má velkou cenu. A kdybychom spolu začaly chodit, vedlo by to nevyhnutelně k tomu, že by to zjistili naši. Zjistili by, co jsem zač. Byla by to jen otázka času. A to nechci. Na to nejsem připravená. A ani nevím, jestli někdy budu.

Konečně je tu volný víkend a my vyrážíme s Ashley na pláž. Moje nové plavky uvidí poprvé světlo světa LA. Ještě teď cítím jemné brnění, když si vzpomenu na ten můj erotický sen. Teď už to žádný sen není, skutečně jedeme s Ashley k moři. Tentokrát mě ráno vyzvedává přímo u nás před domem. Glen se samozřejmě musí jít podívat před dům, i když zůstane pouze na zápraží u domovních dveří.

"Tvůj bratr nás šmíruje," říká Ashley se zjevným pobavením, když mi dává moji tašku do kufru jejího Porsche.

"Jo, toho si nevšímej," mávnu znechuceně rukou.

"Možná na něco čeká."

"Čeká na to až duševně vyspěje, ale to mu může zabrat ještě pěkně dlouhou dobu."

Ashley se zasměje. "Konečně poznávám tvé pravé já, Spencer!"

"Mé pravé já?" Čím jsem se zrovna teď a tady mohla vyoutovat?

"Tvé sarkastické já!" Tak tohle myslela? Už jsem se polekala.

"Nic jako sarkastické já nemám," ubezpečuji ji vážným tónem a cuká mi přitom koutek úst.

"Nepřestáváš mě překvapovat, Spencer Carlinová!" plácne mě Ashley lehce po rameni.

Zavírá kufr a nasedáme do jejího auta. Strká klíček do zapalování a pak se ke mně otočí.

"Stejně si myslím, že tvůj bratr čeká na něco jiného."

"Myslíš třeba, že se jako my dvě začneme olizovat?" zase byla moje pusa rychlejší než ten orgán v mé hlavě, který by jí měl napovídat, co může říct a co ne.

"Myslím, že by z toho měl mžitky před očima."

"Myslím, že by čtrnáct dnů nemohl čurat na záchodě ve stoje."

Ashley se opět začne smát.

"Spencer, kde se to v tobě bere? Ještě před pár dny bych přísahala, že neumíš do pěti napočítat!"

Ashley měla pravdu. Její sváděcí hry, které jsem teď občas tak trochu postrádala, měly i svou stinnou stránku. Nedokázala jsem se uvolnit, nedokázala jsem se s ní normálně bavit. Teď už jsem s tím problém neměla.

Na pláži bylo moc fajn. Nebyly jsme tu sice sami, ale ani tu nebyla hlava na hlavě. Voda byla příjemná a osvěžující. A taky slaná. Nedalo mi a ochutnala jsem ji. Když to viděla Ashley, řekla mi truhlíku. Mám radši, když mi říká broučku. Strávily jsme ve vodě dobrou hodinu. Vyváděly jsme, stříkaly po sobě, vzájemně se topily. Byla to legrace.

Po vydatné koupeli ležíme na dece a opalujeme se. Ležíme na zádech, takže žádné vzájemné mazání zad se prozatím nekonalo, škoda! Snad na to dojde později. Když kolem nás projde nějaká mladá atraktivní holka, Ashley často neodolá a ohlédne se za ní. Kdyby tak věděla, jak mě to užírá. Ale i Ashley má očividně něco na srdci, když odloží své sluneční brýle a zadívá se mi do očí.

"Spencer, když už se tak normálně bavíme, musím se ti k něčemu přiznat!"

K čemu? Že jsi nejhezčí holka na světě? To už vím přece dávno Ash!

"Když jsme se znaly těch prvních pár dnů, tak jsem to na tebe tak trochu zkoušela!"

"Jak zkoušela?" zeptám se jako nevinnost sama. Matka Tereza by tu otázku nedokázala položit přesvědčivěji. To je moje tvář, ta tvář, kterou zná drtivá většina lidí – říkám ji slušňačka Spencer.

"Nech toho," bouchne mě Ashley lehce do ruky "teď už znám tvé pravé já, už vím, že nejsi anděl ale ďábel." Tak konečně je tu někdo, kdo na mi na to tak lehce neskočí.

"Chceš říct, že jsi mě sváděla," říkám opatrně. Bavíme se o tom poprvé naprosto upřímně, a to mě děsí. Na druhou stranu to může znamenat, že jsme skutečně kamarádky. Nechtěla jsem to snad celou dobu?

"Takže jsi to poznala," Ashley se očividně nechce tohoto tématu jen tak vzdát.

"Ashley, nejsem sice ani anděl ani ďábel, ale taky nejsem slepá."

Ashley mlčky pokývne hlavou.

"Chtěla jsem ti jen říct, že už jsem pochopila, co my dvě jsme," pokračuje po chvilce ticha.

Vážně? Tak to si tady jediná, já to nechápu dodnes!

"Teď už vím, že jsme kamarádky, že se můžeme spolu bavit o čemkoliv a svěřovat se s čímkoli. A nemusíme si navzájem nic předstírat!"

Píchne mě u srdce. Já stále předstírám a zvládám to čím dál tím hůř.

"Líbí se mi, jak jsi teď se mnou uvolněná, Spence. Předtím jsi byla pořád jak na trní a to byla moje chyba. Chyba mých ubohých her."

Jenže mně se ty hry líbily, moc líbily! Měla bych jí to říct, ale neřeknu.

"Takže chci, abys věděla, že jsi se mnou v bezpečí. Že vůbec neřeším už své libido. Byla jsem v tomto jako Glen, ale už nejsem. Jsem tvá kamarádka a jsem tu pro tebe!"

Ty slova by mě měly těšit. Tak proč tomu tak není?

"Díky Ash," beru ji za ruku, "moc si vážím tvé upřímnosti!"

Kéž bych jí taky byla schopná! Kéž bych Ashley dokázala říct, co cítím já.

Nemůžu si pomoct, ale po zbytek dne na pláži jsem poněkud zamlklá. Pořád musím myslet na to, co mi Ashley řekla. Nějak to nedokážu pobrat. Teď když vím, že mě skutečně chtěla, bolí to o to víc. Naše city byly vzájemné. No možná ne přímo city, ale přitažlivost určitě. Byla jsem to já, kdo náš vztah poslal na stanici kamarádství. A zdálo se, že tato stanice je stanice konečnou.

Ashley samozřejmě má zamlklost nemohla uniknout. Když jsme přišly už vpodvečer ven z vody a já si lehám na deku, vidím, že Ashley nade mnou zůstává stát se založenýma rukama u pasu.

"Co se stalo Spencer? Celý den mlčíš jako ryba!"

Asi je na čase jít s pravdou ven. I když naprosto nedokážu odhadnout, jak bude Ashley na moje přiznání reagovat. "Víš Ashley, ani já jsem k tobě nebyla tak docela upřímná!"

Ashley se na mě tázavě dívá.

"A nejen k tobě, vlastně vůbec k nikomu!" Nechce si proboha sednout? To jak tu nade mnou stojí, mě silně znervózňuje. Jako kdyby mne Ashley četla myšlenky, sedá si vedle mne na deku.

"O čem to mluvíš Spence? Podpálila si snad někomu barák?"

Prosívám v ruce písek. Nemůžu se na ní dívat, ne teď a při tom co se jí chystám říct.

"To by bylo jednoduší, to by nebylo tak definitivní."

Ashley mě chytne prudce za zápěstí a část písku co jsem měla v dlani, končí na dece.

"Spencer, ty mě děsíš! Co se stalo?"

Odmetám písek z deky a stále se vyhýbám jejímu přímému pohledu.

"Ashley, nezlob se, že ti to říkám až teď, ale když ty jsi ke mně byla vždy tak upřímná."

No možná ne vždycky, ale dnes ano.

"Tak Spencer, nebuď labuť a řekni mi to!" naléhá na mě Ashley.

"Ash, já jsem lesbička!" vykřiknu možná až příliš hlasitě. Pár lidí se ohlédne. Nechtěla jsem to říct takhle nahlas. Ale řekla.

A je to. Konečně se podívám na Ashley a čekám, co řekne. Neříká nic. Její oči se vyhýbají mému pohledu. Zrovna teď bych opravdu potřebovala, aby se na mě podívala. Ztiším hlas.

"Jsi vlastně úplně první člověk na této planetě, komu to říkám."

Ashley se dále mlčky dívá kamsi do ztracena. Bože, řekni něco Ashley!

"Nikdy jsem to nikomu neřekla, protože si nedělám žádné iluze o lidech. Ty jsi koneckonců zářným příkladem toho, jací dokážou být. Třeba tvoje matka. Nemyslím si, že by ta má byla lepší."

Ash stále nikterak nereaguje. Aspoň už se konečně na mě dívá. Ty její lasery mě propalují až do mozku. Možná mě chce uhranout. A nebo mučit. A nebo se na mě vrhne. Ne, to je jen moje zbožné přání.

"Řekla jsem ti to, protože jsi moje kamarádka. A navíc mám pocit, že tobě se můžu svěřit s čímkoliv. Vím, že ty mě soudit nebudeš."

Jestli Ashley zrovna začala s bobříkem mlčení, budu tu muset žvatlat ještě hodně dlouho. Ale mě už dochází slova.

"Taky jsem tě chtěla požádat, abys to zatím nikomu neříkala, ale vzhledem k tomu, že jsi zřejmě definitivně přišla o hlas, tak to asi nebude až tak velký problém."

Ashley se konečně probere z mozkové mrtvice, či co to její mlčení vlastně znamenalo.

"Truhlíku!" bouchne mě rozverně pěstí do stehna. Od rána do mě jen mlátí. Asi se rozhodla, že mě dneska ztluče do kuličky.

"Au, proč truhlíku?" třu si nohu. V tom snu teda ke mně byla o moc milejší.

"Na chvíli jsem se polekala, že se něco stalo! Něco vážnýho!"

Nemůžu uvěřit tomu, co slyším.

"A nestalo? Neslyšela jsi, co jsem ti říkala?"

"Já to slyšela, ale pár lidí tam vzadu na pláži ne, možná bys to měla ještě jednou raději zopakovat!"

Jak si může zrovna teď z toho dělat srandu. Chci, aby mi upřímně řekla, co si o tom myslí.

"No tak Ash, ber to prosím vážně, ano?" skoro žadoním. Řekni, že to mezi námi bude zase dobrý, chtěla bych ještě dodat. Ashley se na mě dívá zádumčivým pohledem.

"Jsem ráda, že si mi to řekla. Moc pro mě znamená, že jsem byla první, komu ses to rozhodla říct."

Usměju se na ní, protože říká přesně to, co jsem chtěla slyšet. Nemůžu se však ubránit dojmu, že jsem to mezi námi pokazila. Asi jsem si to měla přece jen raději nechat pro sebe. A to jsem jí ještě neřekla všechno, co jsem jí původně chtěla říct. Teď už vím, že to nedokážu.

Celou cestu domů v autě mlčíme. Proč jsem jí to říkala? Sotva jsme se začaly normálně bavit, tak je vše jako předtím, možná ještě horší.

Dojedeme před náš dům, Ashley vypíná motor.

"Já Ashley vím, že jsem ti to měla říct hned na začátku, že to ode mě nebylo fér."

Zvlášť když jsem se k ní první den ve škole chovala, jako by měla malárii.

"To je v pořádku Spencer," odpovídá Ashley, "jen mi to trochu bude trvat, než si na to zvyknu."

Tobě to bude trvat? Já jsem se s tím nenaučila žít dodneška!

"Ale jsme kamarádky," ujišťuji se. To je to, co si teď nejvíc přeji. Ať se mi vrátí aspoň tato jistota.

"Já vím, že se s tím Spencer pereš, se svou identitou, s názory tvé rodiny a okolí a sama dobře vím, jak to těžké všechno je. Taky jsem si tím vším prošla. Taky jsem se bála. Vím, jak je to všechno složitý. Pokud se můžeš spolehnout na jedinou věc na tomto světě, tak se spolehni na to, že my dvě jsme kamarádky. A na to, že tu budu vždy pro tebe a podpořím tě a pomůžu ti ve všem, v čem budeš potřebovat."

Ta její slova mě opravdu zahřály u srdce, musím ji obejmout.

"Tohle jsem potřebovala slyšet," šeptám jí do vlasů. Cítím z nich vůni slaného moře.

"A nebuď z toho tak vyplašená," říká mi, když se odtáhneme a pohladí mě při tom jemně po vlasech.

"Dokud se sama nerozhodneš, tak se to nikdo jiný nedozví. Nikomu to neřeknu."

"Děkuju," řeknu jen a vystoupím z auta, i když se mi z něho právě teď vůbec nechce.

"Dnešek pro mě moc znamenal," nakloním se k okénku.

"Pro mě taky Spencer," usměje se na mě Ashley.

Pak nastartuje, zamává mi a odjíždí.

Dívám se za vzdalujícím se autem. Zvládla jsem to, přiznala jsem se Ashley.

6

Je mi pět let. Jsem s mámou v parku. Je podzim a všude na zemi leží spadané hnědé listí. Mám čepici, šálu a rukavice, protože je opravdu chladné počasí. Běhám od stromu ke stromu a hraji si na letadlo. Ruce mám upažené a svůj běh doprovázím hvízdavým zvukem. Málem na něho šlápnu. Sedí pod jedním ze stromů. Neletí pryč ani neutíká. Vypadá to, že nemůže. Zdá se, že se nemůže ani pohnout. Je to šedostříbrný holub. Přidřepnu k němu. Nevypadá vůbec dobře. Sotva se hýbe, pouze zoufale klove zobáčkem do listí okolo sebe. Volám na matku, pokud je nemocný, jedině ona mu může pomoct, jedině ona ho může zachránit. Je lékařka, je to její práce. Matka hned běží ke mně. Určitě se bojí, že jsem si zase něco udělala. Jenže o mě tu teď nejde, mě nic není. Ale ten holub nemůže létat. Má sice křídla, ale zdá se, že s nimi nedokáže vůbec hýbat. Maminka si kleká vedle mě, aby zjistila, co se stalo.

Prohlíží si holuba a pak se dívá na mě: "Broučku, je vážně zraněný, tomu už nikdo nepomůže."

"Ty ano mami, ty to dokážeš!" úpěnlivě ji prosím.

"Ani já zlatíčko, ani já ani nikdo jiný, běž kousek dál."

Vidím, jak bere kámen ležící kousek od toho nebohého ptáčka.

"Mami, to nemůžeš, to přece nemůžeš!" naříkám a na tváři mě pálí slzy.

"Musíš být silná Spencer, nemůžeme ho tady takhle nechat se trápit, nepřežil by ani den."

Matka se napřahuje kamenem.

"Ne, mami ne!!!"

Probudím se celá zpocená. Proč se mi zdál právě tento sen? Sen o holubovi, která nemohl létat? Ani nevím, jestli se to vážně stalo, když jsem byla malá, nebo se jen moje divoká fantazie rozhodla mne potrápit. Zřejmě proto, že podobně jsem se cítila tehdy s Ashley na té pláži. Jako kdybych měla křídla, ale neuměla létat. Jako kdyby mé srdce nemohlo odletět k srdci Ashley. A přitom byly jen takový malý kousek od sebe.

Nikdy v životě jsem nebyla zamilovaná, do nikoho. Neměla jsem tedy s čím porovnávat. Byla láska, že jsem celý den myslela jen na ni? Byla láska, že jsem celý den s každým dokázala mluvit jen o ní? Popravdě jsem tím už všechny otrávila, Aidena, holky ve třídě, matku, otce, Claye a dokonce i Glena už to taky přestávalo bavit! Samozřejmě, že jsem si dávala dobrý pozor na pusu a mluvila jen o tom, co nevypovídalo mé skutečné city k ní. Byla láska, že když se mě dotkla, naskočila mi po těle husí kůže a vevnitř ucítila lehké brnění procházející od malíčku od noh až do konečků vlasů po celém těle? Byla láska, že když jsem ji viděla, měla jsem neodolatelnou touhu přitáhnout ji k sobě a líbat ji až do konce světa? Do konce světa ji držet v náručí a už ji nikdy nepustit? Do konce světa je vískat ve vlasech a hladit po tváři?

Nevěděla jsem, neměla jsem jak to vědět. Ale tak nějak mi postupně docházelo, že stěží může člověk cítit něco silnějšího, než co cítila já. Proč jsem jí tehdy na pláži řekla A, když jsem jí nebyla schopná říct i B? Co to mělo za význam? Jediným výsledkem toho bylo, že jsem si před ní začala dávat pozor na pusu ještě víc než předtím. A Ashley to poznala, já věděla, že to poznala. Ta uvolněná Spencer, po které toužila, byla prostě pryč. Už zase. Místo ní tu byl opět ten vyplašený uzlíček nervů. Neměla jsem energii vymýšlet sarkastický poznámky, a jak bych ji mohla taky mít, když jsem veškerou svou energii vynakládala na to, abych se nepodřekla. Ať slovem, dotykem nebo jen pohledem. Pohledem, který by jí řekl, jak moc ji zbožňuji. Jak se její přítomnosti nedokážu nabažit.

Ale jak dlouho se tomu dokážu ještě bránit? A proč se tomu mám vlastně bránit! Ano, stále jsem si dokázala vzpomenout, na ty mé tři důvody - nepokazit kamarádství s Ashley, pověst Ashley co by lamačky dívčích srdcí a do třetice co by tomu řekli lidi. Ale připadalo mi teď všechno jako zažloutlé stránky v knize, které napsal někdo jiný před dávnými lety. Bylo to, jako kdyby někdo přede mě položil nějakou bibli a nutil mě jí věřit.

Jenže já se už dostala do fáze, kdy mě to prostě nezajímalo. Žádný z mých předchozích důvodů. Chtěla jsem Ashley. Chtěla jsem ji hned teď a tady, na kuchyňském stole. Na kuchyňském stole? Co tady vůbec dělám? Aha snídaně. A já už nejméně pět minut nehnutě sedím a zírám na talíř.

"Je ti něco Spencer? Nejsi nemocná?" pokládá mi máma ruku na čelo.

Jak se to vezme, podle tvých měřítek bezpochyby nemocná jsem, má drahá mamčo!

"Je zabouchlá do Ashley, to je celé" odpovídá místo mě Glen.

Jak to poznal? Jak to sakra mohl poznat ten největší zabedněnec, kterého znám? Asi jsem ho přece jen trochu podcenila, ten jeho pozorovací talent.

"Nevykládej nesmysly Glene," napomene ho otec. Matka to nijak nekomentuje. Kdyby jen tak tušila, že je to pravda. Tedy zřejmě je to pravda. Sakra, co si to pořád nalhávám, je to svato svatá pravda! Už vím beze všech pochybností, že mé srdce patří jedinému člověku na světě, a tím je Ashley Daviesová!

"Pokud je Spencer zabouchlá do Ashley, tak ty jsi bezpochyby Glene zabouchlej do Aidena!"

Nechápavě se všichni díváme na Claye, jeho poznámce totiž nikdo neporozuměl.

"No co tak koukáte lidi? Co se škádlívá, to se rádo mívá! A Glen se s Aidenem špičkují každou chvíli."

"Tomu se říká rivalita, bratříčku" vysvětluje Glen Clayovi. Jenže já už je zase neposlouchám.

Slyším jen bim, bam, bim, bam. Smutný tlukot mého srdce toužícího po Ashley.

Přehrabuji se ve svém pokoji. Nemůžu najít svou učebnici dějepisu. Jestli mi je zase nesebral Glen. A nečmárá do ní nějaké prasečinky, jak je jeho dobrým zvykem. Nakouknu do jeho pokoje.

"Glene, ty uchyláku, neviděls můj děják?"

"Neviděl. Co to máš prosím tě na sobě? Vypadáš jako hastroš! Takhle ti Ashley nikdy nedá!"

A co jako? Mám batikovaný triko a jeansy, co je na nich špatného?

"Trhni si blbečku!" Nejdříve mu chci jednu vrazit, ale pak si uvědomím, že se stal právě zázrak a můj bratr má projednou pravdu! Učebnice už mě nezajímá. Spěchám zpátky do pokoje provést zásadní úpravy svého zevnějšku. Slyším jen Glena, jak za mnou volá: "Za pět minut vyrážíme do školy strašáku!"

O patnáct minut později stojím v koupelně před zrcadlem. Dívám se na svoji vizáž, na své oblečení a na svůj make-up. Dívám se sama sobě upřeně do očí.

"Jsi ta nejvíc sexy kočka na celém světě! Jsi postrach všech lesbiček! Tvoje dokonale tvarované tělo je splněným snem každé holky! Jsi kurevsky hezká! Jsi kus! Jsi sexy mrcha! Neodolatelně přitažlivá a sexy!"

Tyto motivační věty si říkám pořád dokola, až tomu začínám sama věřit.

Z okna uslyším zatroubení. Glen a Clay na mě bezpochyby netrpělivě čekají v autě, abychom mohli vyrazit do školy. Vyběhnu z koupelny a rázuji si to po schodech dolů. Zahlédne mě otec a jenom vytřeští oči. Říct nic nestihne, protože jsem už venku a vzápětí nasedám dozadu do auta.

Clay se ke mně ohlédne a vypadá poněkud vyděšeně: "Spencer, co to máš proboha na sobě?"

Když to slyší Glen, ohlédne se taky. Nedá mi to a zeptám se ho: "Tak co Glene, jak vypadám teď?"

"Vypadáš jako štětka!" odpoví. Je to přesně to, co jsem potřebovala slyšet!

"Díky Glene!" řeknu vesele.

"Naše ségra se definitivně zbláznila," procedí skrz zuby Clay.

Vytáhnu zrcátko a ještě se jednou kontrolně prohlížím. Vypadám tak, jak řekl Glen. A to z jediného možného důvodu. Je pravý čas vrátit se do hry. Dnešním ránem začíná opět svádění, jenže tentokrát to budu já, kdo bude svádět Ashley. A já uspěju!

Potkáváme se ráno na chodbě. Ashley je oblečená dost usedle, no po pravdě oproti mně je oblečen usedle naprosto každý. Mám totiž na sobě krátký černý top sahající těsně pod prsa a červenočerněkostičkovanou minisukni. Zdála se mi poněkud dlouhá, tak jsem jí ještě kus zastřihla. Oční víčka jsem si namalovala namodro a tváře do ruda. Rtěnku mám tmavě fialovou.

Však jsem po cestě zaregistrovala několik smilných pohledů od kluků. Přísahala bych, že i od jedné holky. Ale ta mě nezajímala. Já už měla svůj objekt touhy.

Jakmile mě Ashley spatří, má poněkud vytřeštěný pohled. Snad se zas nekoukala celou noc na horrory. Vždy potom mívá rozšířené zorničky.

"Ahoj drahouši," říkám Ashley a líbám ji na každou tvář. Doufám, že při tom nosem natáhla můj parfém s vůní tropického ovoce a to fluidum sebevědomí, které ze mě tak vyzařuje.

"Ahoj Spencer, vypadáš dost…zajímavě oblečená," vykoktá ze sebe Ashley.

Tak zajímavě? Žádný jsi sexy mrcha, pojď se mnou na záchodky? Nevadí, až na ni vybalím své finty, tak mě neodolá. Natahuju jednou svou nohu a opřu ji o hranu otevřené skříňky. Ještě jsem zapomněla uvést, že mám černé lodičky s vysokým jehlovým podpatkem.

"Včera jsem si holila nohy, podívej, jak jsou hladké," vezmu Ashley ruku a přiložím ji na své holé stehno. Vedu její ruku po stehně směrem k lýtku a pak zpátky. Zdá se, že to na chvíli Ashley zaujalo, jenže sotva její ruku pustím, dává jí z mé nohy pryč.

"Jsi v pořádku Spencer?" ptá se mně s ustaraným tónem v hlasu.

Proboha, proč se mě na to ptá? Proč se spíš neptá sama sebe, jak může dennodenně fungovat vedle takový nádherný holky, jako jsem já a nezbláznit se přitom. Touhou, samozřejmě. Touhou ztrhat ze mne oblečení. Zrovna dnes by s tím měla naprosto minimum práce.

Srovnám si prsa, decentně samozřejmě. Ashley si však bere nějaké věci ze skříňky a vůbec to nezaregistruje. Tak co mám dalšího v záloze? Vlastně vůbec nic! Vím, že nejsem moc připravená, ale chtěla bych vidět kohokoliv z vás, co by za deset minut jízdy v autě vymyslel. Možná jsem to měla o den odložit. Někdy se chovám skutečně až příliš impulzivně. No, nevadí, budu mít za dvě hodiny s Ashley společnou hodinu zeměpisu, do té doby musím vymyslet něco dalšího. Něco opravdu svůdného. Něco tak moc sexy, až Ashley polezou oči z důlků!

Máme zeměpis a učitelku Florencovou. Učíme se o Africe nebo Austrálii? Ani nevím, moc to nevnímám. Mám svůj plán a čekám na vhodný okamžik. Ten nastane, když začne paní Florencová něco šmatlat křídou na tabuli. Hážu svou propisku na zem do uličky, směrem od Ashley, která sedí po mé levici.

"Upadla mi propiska," říkám jí významným hlasem a jdu na zem na všechny čtyři. Samozřejmě se směruju takovým směrem, aby měla Ashley náležitý výhled. Výhled na mé nohy a především na můj zadek. Ashley si ale něco čmárá do sešitu a nevěnuje mé vyšpulené prdélce žádnou pozornost.

"Nemůžu ji najít," říkám jejím směrem. Ashley jen pokývne hlavou a zadrmolí něco o tom, že jsem slepá jak patrona. Jenže se na mě nedívá. Jak se může nedívat? Ta minisukně v tuto chvíli nedokáže zakrývat naprosto nic. Navíc mám na sobě černá tanga. Co chce proboha ta holka víc? Striptýz? K tomu ostatně nemám v tuto chvíli už příliš daleko.

"Vážně ji nemůžu najít," opakuju úpěnlivým tónem. Propiska samozřejmě leží jen pár čísel od mé ruky.

"Co tam hledáte, slečno Carlinová?"

Takže jsem přece jenom upoutala něčí pozornost. Bohužel naprosto jiné osoby, než jsem měla v úmyslu. Před sebou spatřím nohy paní Florencové. Stojí přímo před mou hlavou. Seberu tedy propisku ze země a vracím se zpátky na židli.

"Měla byste si do školy brát vhodnější oblečení, slečno Carlinová!" řekne učitelka přísným hlasem.

To víš, že jo, vhodnější oblečení a budu do smrti panna, díky za radu!

"Škola se pokouší potlačit naši individualitu," prohodím potichu směrem k Ashley. Když už jsem jí neupoutala svým pružným gazelím tělem, tak jí upoutám aspoň svým pronikavým intelektem. Ashley nic neříká, jen něco čmárá na nějaký papírek. Po chvíli mi ho podává a mně se rozzáří oči.

Je na něm totiž napsáno: "Ty nestoudnice nestoudná!"

Polije mě horko. Příjemné horko. Tak přece jen jsem zaujala její pozornost, přece jen jsem se její reakce dočkala. Teď jen musím kout železo, dokud je žhavé.

Píšu tedy pod její slova své: "Líbil se ti výhled?"

Podávám Ashley papírek zpátky. Ta se jen uchichtá a zas něco na papírek píše. Jsem vzrušením celá bez sebe. Nemůžu se dočkat na to, co mi Ashley odpoví. Jak dlouho jsem na toto čekala. Na okamžik, kdy mi Ashley složí kompliment. Bohužel má naše korespondence jiný osud.

"Slečno Carlinová, pojďte k tabuli!" vyvolá mě učitelka.

Podívám se směrem k Ashley. Ta jen mlčky pokrčí rameny. Modlím se, ať tam ten papírek najdu, až se od tabule vrátím. Nejspíše s kulí, jelikož učení poslední dobou moc nedávám. Hádejte, kvůli komu. Ale to je mi teď naprosto šumák. Jen ten papírek, jen Ashleyina odpověď, ta je to jediné co mě teď zajímá. U tabule pletu páté přes deváté, ukáže se, že ten kontinent byla Afrika a tam zrovna klokani ani čert tasmánský nežijí. Dostávám čtverku. Sotva mé nohy opustí stupínek katedry, zvoní. Spěchám zpátky na místo a pátrám očima po tom papírku. Nikde ale není!

Ashley si balí věci a vstává. "Mám další hodinu na opačné straně školy, tak zatím Spencer!" a je fuč. Mohla jsem mít vůbec větší smůlu!? Mé celodenní úsilí zřejmě přijde vniveč!

Glen mě veze domů, Claye s námi nejede, jel zase kamsi se Seanem.

"Kdyby mamka dnes viděla, jak jsi oblečená, nejspíš by ji kleplo," oznamuje mi Glen "zásadní" novinu.

Nejradši bych Glena klepla sama, aby mi dal na chvíli pokoj.

"Máš jediný štěstí, že má noční a přijde až zítra ráno," pokračuje ve svém kázání.

Na to jsem úplně zapomněla. Máma má noční každou chvíli. A otec je každou chvíli pracovně na opačné straně zeměkoule, dneska zase někam odletěl pryč, myslím že do Bankoku. Pak z nás neměli vyrůst takový výrostci, zejména ze Glena.

"A proč tě vlastně domů nevozí Ashley, ještě mě zastaví policajti a budou si myslet, že jsem tvůj pasák a vezu tě na rajon."

"Vážně dneska sršíš vtipem, dutohlave!" zpražím ho.

"To nemáš žádnou sebeúctu Spencer? Takhle myslíš, že někoho můžeš zaujmout?"

Co zrovna on ví o sebeúctě.

"Pokud Ashley zajímá jen tvé tělo a ne to, jaká jsi uvnitř, tak s ní vážně pouze ztrácíš čas!"

Nemůžu uvěřit tomu, co říká. Je to skutečně stále ten Glen, kterého si myslím, že znám tak dobře. Očividně neznám. To co říká, zní až příliš výchovně a pravdivě současně. Já však hodlám zapírat. Kdybych přiznala, že k Ashley něco cítím, okamžitě by to vyzvonil doma.

"Jsme jen kamarádky!" popírám jeho slova.

"To je ten důvod tvého přestrojení za sexy školačku, jak z nějakého porna, že jste kamarádky!"

"A kdo říká, že to dělám kvůli Ashley?" pokračuju v mlžení.

"Tvoje propisková scéna je už na Youtube, chceš ji vidět? " šmátrá Glen po svém mobilu.

"To myslíš vážně?" vylekám se.

Glen se zašklebí. Zase mě dostal. "Ne, dělám si srandu, každopádně si o tom špitá už celá škola."

"Panebože!" unikne mi ze rtů.

A to jsem si myslela, jak jsem nenápadná. Ale očividně jsem nebyla. Vlastně i paní Florencová, která má snad tři dioptrie to zaznamenala. A nakonec i Ashley, i když té to trvalo poměrně dlouho. A teď už to ví celá škola!

"No možná ne celá škola, říkala mi to Madison. Základní instinkt prý proti tomu cos předváděla v přírodopisu, byl slabý čajíček!“

"Byl to zeměpis, ne přírodopis!" vyjeknu. Jako kdyby to nebylo jedno.

"Já myslel, že vy probírati spíše dějepis mademoiselle, a to konkrétně historii milenek francouzského dvora a toto býti jen praktická ukázka moncheri! Díky za ni Madam Pompadour!"

Blbeček jeden!

"Takže ti to řekla Madison!" ujišťuji se.

A zase ta Madison. Nalepila se na mého bratra od doby, co vytlačil v basketbalovém týmu Aidena ze základní pětky. S ním chodila předtím. Tu mrchu zajímá jen jediné, prachy a moc.

"Pořád se s tou krávou stýkáš? S takovým ztělesněním zla? A ještě mě chceš poučovat?" vyjedu po Glenovi.

"Trhni si," odsekne mi.

Najednou mě to dojde. Nikdo z mých převzácných bratrů ani rodičů nebude dnes večer doma. Proč se vzdávat tak brzy? Stále nevím, co napsala Ashley na ten papírek a zdá se, že dnes večer bude příhodný čas to zjistit. Moje svádění Ashley tedy může pokračovat!

A tentokrát už doopravdy uspěju! Jakože se Spencer Carlinová jmenuju!

7

Pořád mám čas si to rozmyslet, vykašlat se na to. Mohla bych to nechat jak to je teď, já a Ashley jsme prostě kámošky. Jenže už jsem s tou hrou dnes začala. A přestat ve chvíli kdy se začíná rýsovat nějaká potencionální šance, to by bylo čiré zbabělství. A to je věc, která ke mně od dnešního rána už definitivně nepatří. Nejsem srab, a co jsem načala, to taky dokončím!

Možná že Ashley o mě nemá ve skutečnosti zájem, a flirtování přes psaníčka bylo pro ni jen zpestřením jinak nudné vyučovací hodiny. Možná když mě tehdy sváděla tak to bylo jen z čiré zvědavosti, zda jsem lesbička nebo ne. Třeba to pro ni byla jen výzva dokázat si, že může mít každou holku, na kterou si ukáže. Ale to všechno jsou jen mé dohady a já už dál nechci žít v jen rovině spekulací.

Ať je mezi námi dvěma cokoliv, dnes večer chci zjistit co přesně to je. Už jsem si dokázala přiznat, že jsem do Ashley zamilovaná, a byl to víc než těžký boj být upřímná sama k sobě. Teď ještě musím být upřímná k ní. Být upřímná a doufat, že mi nezlomí srdce. Že to co spolu máme, doopravdy něco znamená. Nejen pro mě, ale i pro ni.

Slyším Glena, jak vychází vedle ze svého pokoje. Snad už je na cestě na to své rande s Madison. Vždycky jsem ji neměla ráda jen proto, že ji nemá ráda Ashley, ale teď mám o důvod víc ji nemít ráda sama za sebe. Co na mě má co donášet, co dělám ve třídě? Navíc mému nadrženému bratrovi, který si nikdy nic pro sebe nenechá!

"Tak kdy za tebou Ashley přijde Spencer?" slyším Glena z chodby. A už je v mém pokoji, jako obvykle bez zaklepání.

"Neumíš klepat? Co kdybych se zrovna převlékala!" vyjedu po něm.

"A co bych viděl jako novýho? Narostlo ti snad třetí prso nebo co?"

Je pravda, že už mě několikrát nahou viděl a to právě díky tomu, že mu základy slušného chování vždy unikaly.

Ale můj bratr má očividně něco, o co se chce se mnou podělit. Poznám to podle toho, jak mu září oči. Čím dřív mi to vyklopí, tím dřív vypadne.

"Potřeboval jsi něco?" ptám se ho o poznání vlídnějším hlasem.

"Mám pro tebe jednu moc pěknou říkanku, Spencer! Ashley to je hvězda, která se ti nezdá, dělá puding strakatý, jdi do Ashley taky ty!"

Vezmu z knihovny jednu knížku a hodím ji po něm. Jako vždy ho minu. Házení na cíl není zrovna moje nejsilnější disciplína.

"A ještě jedna rada Spencer!" pokračuje nerušeně Glen, jako bych ani po něm nic nehodila.

"A tu máš taky z televize nebo výjimečně ze své hlavy dutohlave?" má předchozí vlídnost už je pryč.

"A ta rada zní - Nikdy neustup, nikdy se nevzdej!"

Pochybuju, že to má ze své hlavy.

"Běž už radši za tou svou bonzačkou, už na tebe určitě netrpělivě čeká!"

Glen pokrčí rameny: "Někdo má rád párky, jiný zase…"

Další mou rukou hozená kniha už prolétla nebezpečně blízko jeho hlavy. Glen konečně pochopí, že to byla výzva k odchodu z mého pokoje. Slyším, jak schází dolů ze schodů a vzápětí zaznamenám zabouchnutí domovních dveří. Takže už jsem konečně sama doma. Je načase zavolat Ashley.

Vytáčím její číslo. Bere to po prvním zazvonění. Snad je to dobré znamení.

"Ahoj Ashley, tak jsem před chvilkou zjistila, že u nás nikdo večer nebude doma. Takže bychom si mohly udělat dámskou jízdu. Pokud teda máš čas. Navíc mám výborné sušenky!"

Upekla je máma, ale kdyby věděla, komu je budu nabízet, asi by do nich přimíchala jed na krysy.

"Tak fajn, mám sebou něco vzít?"

"Já myslím, že tu vše je, mám i nějaký víno, tak stačí, když vezmeš sama sebe!"

"Tak víno říkáš? Snad mě nechceš opít Spencer!"

To nezní jako blbej nápad, možná by pak všechno bylo o něco jednodušší!

"Je to jen jedna láhev Ashley, nemám celou vinotéku," ujišťuji ji o čistotě svých záměrů.

"V kolik mám přijet?"

Podívám se na hodiny. "Buď tady kolem osmé."

"Jo, to je fajn, aspoň si ještě stihnu oholit nohy, nemám je tak hebký jako ty a to je něco, co mě nenechá jen tak v klidu!"

Ashley si očividně dělá srandu z mého ranního gymnastického vystoupení u skříněk.

"Ha, ha, tak se budu těšit, pá."

"Pá ty můj poklade."

Tak to bychom měli. Teď už jen provést nezbytnou úpravu zevnějšku.

Jsem před zrcadlem a hodnotím svou dnešní již druhou proměnu.

"Sbohem děvko Spencer, přichází éterická víla Spencer!"

To je totiž naprosto přesné vyjádření mého večerního oblečení. Ty bílé šaty s červenými srdíčky jsem už neměla na sobě celou věčnost. Přidaly mi příliš dětské, málo cool. Jenže právě pro tento večer jsou naprosto tou nejlepší volbou.

Vzápětí se ozývá zvonek u dveří. Takže jsem to stihla právě včas. Seběhnu dolů a otevírám dveře.

Je to samozřejmě Ashley a má v ruce jakousi velkou krabici plnou DVD.

"Ahoj Ashley, co to máš?"

"Říkala jsem si, že bych mohla donést nějaký filmy s lesbickou tématikou, a seriály, vlastně nevím, co si z toho kdy viděla, či neviděla, tak jsem vzala všechno, co doma mám. Už jsem ti to chtěla přinést dřív, ale vždycky jsem na to tak nějak zapomněla."

Stojí tam jak zařezaná. Já rovněž.

"Takže ze seriálu mám L-Word a Sugar Rush, a z filmů například Loving Annabelle, Desert Hearts, Fingersmith, Tipping the Velvet a další."

Stále tam stojím na prahu našich dveří. Asi bych jí měla pustit dovnitř. Udělám to, hned jak si vzpomenu jak se mám hýbat.

"Můžeme se na něco z toho dnes podívat, jestli budeš chtít. Neříkám, že se z toho dozvíš něco důležitého nebo že ti to nějak pomůže, ale na druhou stranu tě to třeba nějak inspiruje či tak něco a když ani to ne, tak aspoň třeba pobaví."

Nervózní Ashley neznám, teď tu každopádně jedna taková přede mnou stojí. Otázkou je, která z nás dvou je nervóznější. Jako bychom obě tušily, že tento večer rozhodne o osudu našeho přátelství.

"No tak pojď dál," konečně si vzpomenu jak používat motorické ústrojí a pouštím Ashley dovnitř.

"Moc ti to sluší Spencer," skládá mi kompliment sotva zavřu domovní dveře.

"Děkuji ti, Ash!"

No vida, tak to už zní o moc líp než ranní – vypadáš zajímavě!

"Tak co si pustíme?" přehrabuju se v té krabici.

Jsme v obýváku, na stole stojí láhev vína a zapálené vonné svíčky. Původně jsem chtěla ještě nakoupit růže a jejich okvětní lístky rozházet po mé posteli, ale to už jsem nestihla. Navíc kdo hned může tvrdit, že to dojde dnes tak daleko. V prvé řadě si potřebujeme s Ashley promluvit, upřímně, bez přetvářky. Přesto trochu romantiky nemůže být na škodu. Navíc tím jemně Ashley naznačuji, kam že vítr vane.

"Nechám to na tobě Spencer," odpovídá mi a čuchá si k jedné ze svíček.

Vlastně nejsem připravená na sledování divokých lesbických orgií na obrazovce naší televize, takže nakonec vybírám dle roku něco, co by snad mohlo být konzervativní: "Desert Hearts, rok 1985". V tý době se snad ještě drželi při natáčení takovýchto filmů zpátky.

Zdá se, že jsem měla pravdu. Celou první hodinu se ve filmu neděje skoro nic. Aspoň tedy žádné prasečinky ne. Jen jeden cudný polibek v dešti. Vnímám to tak napůl, protože Ashley sedí na pohovce jen kousek ode mě. Je to o nějaký upjatý učitelce, jak přijede kamsi na venkov a tam si spadne do oka s jednou místní holčinou. Na víc se mně fakt neptejte. Ashley se postupně v průběhu filmu nenápadně přibližuje ke mně. Tedy asi si myslí, že je nenápadná. Když přijde ta učitelka za tou druhou na pokoj do hotelu, v tu chvíli už mě drží Ashley kolem ramen. Cítím její horký dech na levé tváři. Je to příjemné. Chtěla bych víc, jenže nevím co pro to udělat. A proč bych měla? Ashley je o tři měsíce starší, než jsem já. Navíc je taky daleko zkušenější.

Film mě najednou vytrhne ze zamýšlení. Zdá se, že se jen přece jen něco bude dít. Ta druhá dívka si nahá lehne do postele a přemlouvá učitelku, ať jde do postele za ní. A přesvědčuji ji velmi smyslně. Nemůžu tvrdit, že by mě to nevzrušilo. Svým způsobem to tak trochu připomíná mě a Ashley a ty naše věčné hry.

Cítím, jak mě polije horko, zejména tam dole. To když si představím, jak takhle leží nahá Ashley v posteli a přemlouvá mě, ať jdu za ní. Nemusela by, šla bych za ní okamžitě.

Nemůžu se udržet, a poprvé film komentuju: "Tak dej na dveře cedulku nerušit a vlez si za ní."

Ashley na mě překvapeně pohlédne: "Tys už ten film viděla Spencer?"

"Ne, proč?"

Vlastně jsem skoro žádný film tohoto druhu nikdy neviděla. Sem tam nějaký díl L-Wordu, když zrovna nebyli naši doma.

Vzápětí pochopím Ashleyinu otázku. Učitelka dá na pokyn dívky cedulku na dveře a jde za ní do postele. Dělá to neuvěřitelně pomalu. Popoháním jí očima. A pak se teprve začínají dít věci.

Polknu na sucho. Vážně jsem nečekala, že film z roku 1985 bude takhle odvážný.

"Není to porno Ashley?" otáčím se k objektu své touhy. Je ode mě jen pár centimetrů. Jsme až příliš blízko. Hodně blízko pro konverzaci, příliš daleko pro něco hezčího.

Ashley se na mě lehce usměje, ale opravdu jen lehce. Vlastně je to jen takové mírné nazdvihnutí koutku úst. Jako by si své široké úsměvy šetřila na později. Bude nějaké později? Proboha, ať je!

"Ve srovnání s tím, co si dnes vyváděla ve škole, je to jen neškodná erotika!"

A je to tady. Poprvé dnes otevřeně mluvíme o tom, jak jsem ji dnes balila. Tedy spíše se o to neobratně pokoušela. A vzhledem k jejím reakcím asi více než chabě. Ale když už to nakousla, zeptám se na to, co mě vrtá hlavou celou dobu od hodiny zeměpisu.

"Co si vlastně napsala na ten papírek Ashley?"

Slyším, jak Ashley polkne. K mému překvapení jsem to zaslechla i přes divoké bití mého srdce, které teď buší tak hlasitě, že se už zřejmě snaží probít hrudníkem ven z těla a na vlastní oči se chce přesvědčit, kvůli komu že tak moc vyšiluju.

Ashley si přejede jazykem přes rty. Zdá se mi, že váhá. Když už myslím, že mi neodpoví, tak slyším její hlas. Chvilku ani nevím, jestli je její, zní úplně jinak než normálně.

"Napsala jsem, že taková hezká a inteligentní holka jako ty se nemusí nikomu takhle podbízet!"

Nevím, jestli je to lichotka nebo urážka. A navíc si myslím, že to tam nenapsala. Ale to je teď vcelku jedno. Už ani nevnímám co se děje na obrazovce, ale koutkem oka zaznamenám, že děje a ne málo. Kázání o tom jak se mám oblékat, už jsem ale slyšela dnes více než dostkrát a tak to nakonec v mé hlavě přebije slova hezká a inteligentní. Navíc toto slýchám od matky každou chvíli. Hezká a inteligentní není bůhvíjaká poklona. Na to jak jsem se dneska snažila, by se teď i Ashley měla snažit víc.

"Díky mami!" odseknu nakonec.

Ashley to ovšem neodradí a pokračuje svým změněným hlasem. Ne, že by se mi nelíbil. Je takový jemný, mazlivý, tichý, vážný.

"Ne vážně Spencer! Nemusíš dělat takové věci, abys upoutala mou pozornost. Protože tu už máš dávno! Máš ji od prvního dne, co jsme se potkaly."

Ne, oprava, před tím mě nepolilo horko. Tedy ve srovnání s pocitem, který cítím teď. Mám dávno její pozornost, co to znamená? Jak moc to znamená? Bože, ať to znamená pokud možno co nejvíc je možné! Vidím však, jak Ashley váhá. Zdá se, že mi chce ještě něco říct. Visím jí na ústech, tedy pouze pohledem. Bohužel pouze pohledem.

"Ne, že by se mi nelíbilo, jak ses pro dnešní večer oblékla. Popravdě mě to v první chvíli vyrazilo dech."

A Ashley mi zrovna vyráží dech teď. Bože, dýchám ještě vůbec? Snad na to nezapomenu déle než na minutu, to by zavánělo průšvihem. Dýchej Spencer!

"To však nemění nic na tom, že je mi jedno, co máš oblečeného na sobě nebo jaký parfém si na sebe nastříkala!"

Je jí to jedno? A já se celou dobu tak moc snažím na ni udělat dojem!

"Pro mě si prostě Spencer, ta nejbáječnější a nejnádhernější a tu a tam sarkastická a vtipná holka ..."

Ne, bože to už je moc, už nic neříkej Ashley, nebo to bude vážně sen a já se z něj probudím! Probudím sice mokrá, ale naprosto ztrápená!

"...kterou nelze nemilovat!"

NELZE NEMILOVAT!!! NELZE NEMILOVAT!!! PROBOHA ASHLEY!!!

"Ať je v negližé nebo má na sobě třeba pytel od brambor."

Ne, to už je vážně moc! Vyhlašuju odstávku mozkových synapsí!

Jestli mi chce Ashley jen motat hlavu, ať si mi nepřeje. Ale jestli ne a myslí to vážně - PRO-BO-HA!

Proboha Spencer řekni něco! Řekni jí, jak je ... bože nevím, co jí mám říct! Ale měla bych jí něco říct! Musím něco říct! Dřív než se z tohoto přenádherného snu proberu tak aspoň jednu pusu! Pusu s Ashley, prosím! Ale co jí mám říct?

"Já nevím, co ti na to mám říct Ashley!"

Proboha to ne, vymysli něco lepšího, něco mnohem lepšího, něco přinejmenším kvadromilionkrát lepšího!

"Nemusíš říkat naprosto nic Spencer, to je v pořádku! " dá mi ruku na stehno.

To mě má zřejmě uklidnit, obávám se ale, že opak se stal pravdou. Jakoby si to i Ashley uvědomila, ruku vztahuje zpátky.

Ne, to není v pořádku. Ne a ne a není! Srdce mi buší jak o závod. Dobrá, začnu tedy od těch jednodušších věcí, a řeknu Ashley, jak se zrovna cítím.

"Málem jsem z tebe dostala infarkt, strašně rychle mě buší srdce!"

"Promiň Spencer, nechtěla jsem tě vylekat!" říká Ashley omluvně až smutně.

Ne, takhle jsem to nemyslela. Proboha Ashley, já vím, že jsem teď úplně blbá, že mám zatmění mozku nebo tak něco. Přesto mi to neulehčuješ!

"Pokud jsi mě vylekala, tak příjemně. Ash, opravdu moc příjemně. Více než příjemně! Věř mi, že když říkám příjemně, tak je to nedostatkem bohatosti mého slovníku a že to slovo příjemně zdaleka nevystihuje, jak příjemně jsi mě vylekala!"

Gratuluju Spencer! Opravdu! Vážně si hlavinka! Než tuto větu nevětu Ashley přelouská, tak tu dříve možná usne. Ale kdyby usnula, mohla bych třeba ji ... no tak Spencer! Umravni se!

"To jsem ráda, Spence!"

Dívá se mi přímo od očí. Ten intenzivní hluboký pohled je příliš! Musím na chvilku odvrátit zrak, neprozřetelně se podívám směrem k televizi, kde zrovna ta dívka učitelce líže bradavky, no tak to taky nebyl ten nejlepší nápad, kam se zrovna teď podívat.

Můj pohled klouže zpátky k Ashley, pořád je tak blízko. Nebylo už mluvení dost? Ze mě stejně už nic inteligentního dneska nevypadne, ne po tomto drásajícím nerváku. Stejně jsem asi musela mít mozkovou příhodu, tak nevýřečná jsem vždycky nebývala. Musím to tedy dohnat nějak jinak. Ale jak? Zkusím to dohnat odvahou. Políbím Ashley Daviesovou. Teď a tady. Nikdy neustup, nikdy se nevzdej!

Drobně pohnu hlavou směrem k její. Pořád se na mě tak úpěnlivě dívá. Cítím svou pravou ruku, cítím, že se pohnula směrem k Ashleyiným vlasům. Vidím svou pravou ruku, jak zarovnává pramínek neposlušných vlasů za její levé ucho. Aspoň že pravá ruka ví, co má dělat.

Tak to bychom měli. Teď už je naprosto dokonalá. Teď už není vážně na co čekat. Naše rty jsou tak blízko, ještě blíž, vidím tu rudou barvu jejich rtů, jak mě k sobě přitahuje. Slyším její dech. Cítím její dech. Je tak horký a sladký. Cítím ho na tváři a cítím ho na krku. Vstávají mi z toho chloupky. Na krku pochopitelně. Pomalu zavírám oči.

Mám ruce položené na jejích ramenech. Jen tak zlehka. Tak zlehka se moje rty dotknou jejích. Tak úpěnlivě mě vábí k sobě. Jsou tak měkké a poddajné. Jsou tak sladké. Líbáme se. Jen tak zlehka, velmi zlehka. Vychutnávám si tu pro mě novou chuť. Dokázala bych si tedy na ni zvyknout, snadno bych na ní mohla získat závislost. Chci si na ni získat závislost. Chci tyto rty líbat a už nikdy se od nich neodtrhnout. Stále se líbáme. Ashley drobně rozevře rty. Je to pozvání. Její jazyk se lehce dotkne mých rtů. Vím, že když toto udělám, tak už nebude cesta zpátky. Teď už vím, že ani nikdy nebyla. Otevírám pusu. Cítím její jazyk ve své puse, jak mi zlehka klouže po patře a pak se dotýká mého. Ta sladká chuť. Přesladká chuť.

Trvá to jen malou chvíli než si uvědomím, že to, co začalo jako lehký polibek přerostlo nyní ve vášnivé líbání. Líbáme se jak o život a sténáme si do pusy. Přála bych si, aby to trvalo celou věčnost, aby to nikdy neskončilo. Vydržíme to déle, než jsem čekala, přesto to bylo zoufale krátce. Dopřeju si dva nádechy, na větší komfort teď prostě není čas. Otevřu oči a podívám se na ni. Ashley je celá červená, oči má dvakrát větší než normálně. Přesto a právě proto je tak úchvatná, tak překrásná.

Dokážu si představit, jak teď asi musím vypadat já. Je to jen mžik okamžiku, protože pak své rty k jejím přitisknu ještě intenzivněji a vášnivěji než předtím. Naše druhá pusa. Bože, asi je nebudu moct počítat věčně, ale v tuto chvíli je to pro mě to nejpodstatnější. Naše druhá pusa. Cítím její ruce na tváři, konce jejích prstů se zlehka dotýkají mých ušních lalůčků. Přitáhla si mě k sobě. Přivlastnila si mě. Je to přesně to, po čem jsem vždycky toužila. Je to Ashley Daviesová.

Taju. Připadá mi, že roztaju v jejím náručí. Roztaji a nic po mně nezůstane. Jen ty šaty. Naše krátké přerývané vzdechy vzájemně splývají, že ani nevím, který nádech vlastně které z nás dvou patří. Je to jedno, krademe si je navzájem.

Když se naše rty podruhé oddělí, Ashley mě lehce políbí na špičku mého nosu.

Upřeně se jí dívám do očí. Připadá mi najednou úplně jiná. Proboha! Vyměnili mi Ashley při líbání a já si toho vůbec nevšimla. Ne, tak to samozřejmě není. To já se na ni dívám jinýma očima. Očima plnými touhy znát nazpaměť každý centimetr jejího těla. Každý záhyb její kůže, každou vrásku, každé znaménko, každý pigment její pokožky. A máme na to tolik času.

Najednou se ozve zabouchnutí domovních dveří. No možná zas tolik toho času mít nakonec nebudeme.

8

Čekání na popravu. Tak probíhají moje poslední hodiny. Podívám se na budík. Je pátek pět hodin ráno a já celou noc ani nezamhouřila oka. Čekám na snídani. Na to až mamka přijde domů z noční a já jí budu muset čelit. No mohla bych si určitě tu snídani udělat sama a vypadnout z domu dřív než se vrátí. Ale to neudělám, byl by to jen odklad. Nakonec mi stejně nic jiného nezbude. To tak dopadá, když se člověk spoléhá na to, že události budou probíhat tak, jak mají. A že třeba nepřijde někdo domů dřív, než by měl.

Abychom si to ujasnili, včera večer se odehrály dvě zásadní věci. Jedna fantastická a jedna poněkud méně fantastická.

Tak nejdřív k té fantastické, k polibku s Ashley. Jak dlouho jsem na to čekala? Už ani nevím. Dle mého vnitřního chronometru zřejmě celou věčnost. A dočkala jsem se. Kdyby nejen polibku, ale ty krásné věci co mi řekla. Vím, že jsem jí v tomto ohledu zůstala tak trochu dlužná, protože na rozdíl od ní jsem toho ze sebe příliš nevypotila. V tu chvíli jsem nevěděla co říct. Teď toho mám na srdci tolik, že bych zase nevěděla, čím vůbec mám začít.

To nic nemění na věci, že si poprvé v životě připadám živá, dokonale živá. Asi jsem tak trochu jako ta šípková princezna z pohádky, musela jsem dostat životadárný polibek, abych se probudila k životu. Zbystřily se mi smysly. Najednou mi připadá, že vidím poněkud ostřeji, všechny vjemy, vůně, pachy, barvy, vše jakoby vystoupilo ze stínu a doznalo ostřejších a vykreslenějších kontur. V hlavě mi splašeně lítají myšlenky jedna před druhou. Za těch pár hodin, co uběhlo od včerejšího večera, mi tam proběhl celý fiktivní život s Ashley, od randění, zásnuby ke svatbě až k dětem a důchodu. Ano, vím, že se tomu říká předbíhání událostem. Jenže jsem si nemohla pomoct, prostě mi tam skákaly obrazy z našeho budoucího společného života s Ashley a já byla jen nezúčastněný divák. Ne že by se mi nelíbilo, co jsem viděla.

Jenže nic není tak jednoduché. A tím se dostávám k té měně fantastické záležitosti. Glen totiž včera přišel domů dřív, než měl. Ano, to bylo to bouchnutí domovních dveří. Ukázalo se, že můj pitomý bratr se pohádal s pitomou Madison a přišel díky tomu domů dřív. Zrovna v tento večer bych jim přála tolik pitomý lásky a porozumění.

Samozřejmě, že Glen neviděl, jak se líbáme. Tedy viděl pouze to, že se s Ashley díváme na televizi na dokument o Seychelách. Nejdříve jsme tedy jen předstíraly, že se na to díváme, ale pak nás to vlastně doopravdy zaujalo. Už víme, kam jednou pojedeme na dovolenou. Jednou, až budeme miliardářky. Vlastně Ashley jednou bude. No vida, umím si dobře vybírat, s kým budu chodit!

Takže jsme se nevinně dívaly na televizi a přesně to Glen taky viděl. Možná ty svíčky a víno tam byly tak trochu navíc, stejně jako ty šaty, co jsem měla na sobě. Krabice s DVD zmizela ve vteřině pod gaučem. Ashley má opravdu úžasně rychlé nohy, o postřehu nemluvě. V noci jsem tu krabici od tam po špičkách přenesla do svého pokoje a dala ji pod svou postel. Já vím, že ty filmy nejsou porno, ale vysvětlujte to naší matce, ta to nepochopí. Pro ni je to prostě špatnost.

Takže by to mohlo vypadat, že jsme zachráněni, jenže je tu jedno podstatné ALE. Ano, můj bratr Glen. Sice nic přímo neviděl, ale představivost má více než barvitou. A o tu se bezpochyby hned u snídaně podělí s mou mamčou. Ta bude štěstím bez sebe. Bohužel je táta pryč, takže tu nebude nikdo, kdo by se mě zastal. Clay se vrátil nad ránem, ale od něj žádné zázraky nečekám.

Chvílemi jsem zvažovala, zda za Glenem nemám jít do pokoje a nemám se ho pokusit uplatit, ať drží jazyk za zuby. Nejspíš bych něco vymyslela, nějaký obchod, na který by kývnul. Ale vlastně bych tím přiznala, že je důvod něco tajit. To by byla akorát voda na jeho mlýn. Ne, nechám ho, ať to pěkně za tepla vyžvaní. A pak ať se děje vůle boží.

Sotva jsme se s Ashley políbily a je nasnadě, že na ty nejhezčí věci teprve dojde, muselo se stát tohle. Když jsme se loučily u dveří, zašeptala mi do ucha: "S tím jsem s tebou zdaleka neskončila ty můj broučku!" Zase ten brouček! Ještě nikdy mě přírodopis takhle nevzrušoval.

A teď hrozí, že zůstane u té jedné pusy, vlastně dvou. Vážně nemám představu, jak matka bude reagovat. A tak myslím hned na to nejhorší. Může mi zakázat se s Ashley vídat? Může ji vymazat z mého života? Doufám, že nemůže.

Mezitím už je ráno. Zívám a rozpažuju ruce. No nic, je na čase vstát a čelit věcem příštím.

Kromě táty se celá naše rodina sešla dnes ráno u jídelního stolu. Mamka si pak půjde lehnout, ale teď má neodbytnou touhu si s námi povídat, či spíše nás vyslýchat.

"Tak co jsi dělal včera Clay?" začíná naším gangsterem. Tak Clayovi říkám od doby, co se tahá se Seanem.

"Byli jsme se Seanem, venku." S kým taky jiným.

"Kde venku?"

"Toulali jsme se po ulicích." Tak to je úspěch, že tentokrát přišel Clay domů obutý, s mobilem i peněženkou. Vždy takové štěstí nemá!

"No to zní moc zajímavě. A co ty Spencer, co jsi dělala ty?"

Co jí mám říct? Mám ji lhát nebo říct pravdu? Proč se dříve nezeptala Glena, aspoň bych věděla, na čem jsem a co všechno jí poví. Když teď budu lhát, může mě vzápětí potopit on.

"Byla jsem doma a učila se s Ashley."

Vlastně jí vůbec nelžu, učila jsem se novým věcem, jako je líbat se s jinou holkou. V tomto ohledu není dostatek praxe nikdy na škodu.

"A co jste se učily?"

"Zeměpis – o Seychelách." Opět nelžu, jak já to jen dělám?

"A co ty Glene? Byl jsi s Madison?" do třetice všeho dobrého. Teď se ukáže můj bratr v pravém světle.

"Jo, s Madison,“ To je vše co Glen odpovídá. Snad už se ho nebude matka vyptávat na nic dalšího.

"Měli jste zajímavý večer?" Oprava, bude.

"Zřejmě ne tak zajímavý jako Spencer…tím chci říct, že jsme se neučili, dělali jsme jiný věci."

"Podrobností nás můžeš ušetřit, Glene," zarazí ho matka.

Takže Glen nic neřekl, asi si to nechává na jindy.

Glen je dnes při cestě v autě poněkud zamlklý. Zřejmě má po včerejším večeru s Madison o čem přemýšlet. Stejně jako já po včerejším večeru s Ashley.

Když Glen zaparkuje auto před školou, vidím ji. Čeká na mě! Je opřená o své Porsche a v ruce má dvě kafe. Jak je pozorná! Bryskně se loučím s Glenem a letím za ní. Chtěla bych jí dát pusu, na stvrzení toho, co se včera stalo. Ale kvůli Glenovi to raději neudělám.

"Ahoj Ash, to je pro mě? Ty jsi ale poklad!" Když jí beru z ruky kafe, lehce ji při tom pohladím po hřbetu ruky. Není to sice pusa, ale je to lepší než nic. Ashley to očividně chápe.

"Jak ses vyspinkala princezno? Do růžova?" opět nové oslovení. Jakápak já jsem zrovna princezna?

"Vlastně jsem toho moc nenaspala." Protože jsem přemýšlela o našem budoucím společném životě. To kdybych řekla, asi bych tím Ashley pěkně vylekala.

"Já taky ne."

Ani Ashley ne? Co asi dělala? Myslela na mě, stejně jako já na ní?

"Tím pádem to kafe přijde více než vhod, díky," kývnu rukou s kelímkem.

"Rádo se stalo. Co brácha? Nedělal ty žádný problémy?"

"Kupodivu ne. Aspoň prozatím ne." Možná si to schovává na později, ale to je mi teď jedno.

"To je dobře."

Rozhostí se ticho. Kde je proboha ten tok myšlenek, který mi v hlavě běhal celou noc?

Ashley naštěstí následující trapné ticho velmi brzo prolomí.

"Co děláš tento víkend Spence? Kdybys měla čas, mohly bychom někam vyrazit. Jen ty a já, přes noc."

"To by bylo skvělé Ash," vychrlím ze sebe radostně, "jen si nejsem moc jistá, že by mě mamka někam přes noc pustila," opadá mé nadšení. A obzvláště s tebou, chce se mi dodat, ale neřeknu to.

"No jo, ti tví rodiče..."

"Já vím, jsou děsný," okamžitě přitakám.

"Ne, to jsem nechtěla říct. Mají o tebe starost, je to vážně moc milý, ale jen do té doby, než to začne narušovat naše plány."

Naše plány, jak nádherně to zní! Kvůli našim plánům udělám cokoliv, cokoliv abych se dostala z domu.

"Asi bych nemohla říci, že někam jedeme spolu, jen my dvě, sami," přemítám nahlas.

"Takže chceš lhát?" tázavě se na mě dívá Ashley.

"To nechci, ale chci jet s tebou, ať to bude kamkoliv, takže asi budu muset lhát."

Budeme muset lhát kvůli mně, protože Ashley se na rozdíl ode mě ničím netají. Mám právo ji vůbec k tomu nutit?

"Mohly bychom tedy jako jet někam s Aidenem a jeho kamarády, dáš matce na něj číslo a kdyby mu náhodou zavolala, tak on nás neprozradí!"

I když to právo nemám, zdá se, že Ashley se zatím rozhodla mít se mnou trpělivost.

"To je sice lepší, ale pořád si nejsem jistá, že toto bude mamce stačit!"

"Další možnost je vzít ji sebou, bude nás hlídat, péct nám sušenky a číst pohádky na dobrou noc."

Je skutečně ta nádherná a vtipná holka moje přítelkyně? Vlastně to zatím ještě nevím. Ale ten víkend by byl vynikající příležitostí se k tomu dozvědět víc.

"Tak to zkusíme s tím Aidenem, jen ještě musíme promyslet podrobnosti, aby to mou matku natolik přesvědčilo, že neřekne ne."

Ashley se usměje. Už to dělá zase, už zase my svým úsměvem krade srdce. Jako by ho už dávno neměla celé.

Hned první vyučovací hodinu máme společnou s Ashley. Dneska jen tuto jedinou. Bože, kéž bych tehdy první den na škole znala Ashleyin rozvrh, přihlásila bych se do úplně stejných hodin, abychom mohly být pořád spolu. No co se dá dělat, pořád je to lepší než nic.

Dívám se na ni. Od zazvonění je jediným objektem mého pohledu. Co se děje kolem nás prakticky nevnímám. Co se děje u tabule, co se probírá, to taky ne.

Jen se dívám na ni. Když zaznamená můj pohled, opětuje mi jej. Přitom se lehce usměje. Opět je to jen ten drobný úsměv, drobné pohnutí koutků úst směrem nahoru. V očích ji září ohníčky. Mrkne na mě. Jak může všechno neustále dělat tak smyslně a přitažlivě? To je prostě dar. Když Bůh rozdával smyslnost, Ashley s drzostí svou vlastní si šla vzít hned dvakrát.

Vytrhne list ze sešitu a začne na něj psát. Jé, už je to tu zase, dopisování přes psaníčka! Když mi podává papír, lehce mi konečky prstů přejede přes klouby mých prstů.

"Proč si nemohla usnout?" – stojí na papírku. Takže pokračování našeho ranního rozhovoru před školou.

"Myslela jsem na tebe!" – píšu na papír a podávám jí ho zpět. Přitom ji ukazováčkem pohladím po její dlani.

Ashleyiny oči se zabodnou do papíru a pak se rozšíří. A nejen ony. Konečně jsem se dočkala. Ashley se na mě podívá a věnuje mi svůj nejširší úsměv. Zuby ji září jako perličky a občas mi při tom připadá, že má tak širokou pusu, že těch zubů musí mít dvakrát tolik než ostatní lidi. Samozřejmě že nemá. Ashley není žádný mutant, právě naopak, je ztělesněním dokonalosti ženské krásy. Široký úsměv Ashley je něco, co není souzeno vidět hned tak každému. Vážím si toho, že já jsem ta privilegovaná, které ten úsměv jeho majitelka věnuje. Když se na mě takhle usmívá, mám pocit, že jsem celý její vesmír. Je to moc příjemný pocit.

Papírek je zpátky u mě. "Taky jsem na tebe myslela."

Fajn. Tak jsme si obě ujasnily, že jsme v noci nemohly spát, protože jsme na sebe navzájem myslely. Jako ostatně i teď, když se naše pohledy neustále střetávají a já se nechci už v životě dívat nikam jinam než na Ashley.

"Ani nemáš páru, jak moc ti to dneska sluší!" – píšu na papírek, a když jí ho podávám, naše ruce na chvíli zůstanou v sobě spojeny.

Ozve se zakašlání. Ať to byl kdokoliv, do smrti ho budu nenávidět za to, co mě teď donutí udělat. Pouštím Ashleyinu ruku a dívám se směrem dozadu, odkud jsem zaslechla to zakašlání, které bylo nejspíše věnováno nám. Byla to Madison. Dívá se přímo na nás a kroutí hlavou. Její pohled je plný opovržení a znechucení. To je ta jediná slabina společných hodin s Ashley, vždy je tam i Madison. Ona si prostě doopravdy nedokáže hledět svýho. Takže kromě Glena je tu už další osoba, která očividně větří, kam že vítr vane.

Podívám se zpátky na Ashley. Zrovna se na mě nedívá, píše na papír a drobně se přitom kouše do rtů. Takhle soustředěná není o nic méně hezčí, než když je uvolněná. Jako třeba teď, když dopsala, znovu se na mě podívá, usměje se a mrkne na mě.

Přestávám věřit představě, že takhle můžeme spolu vedle sebe sedět a svou činnost soustředit pouze na úsměvy a dopisování. Vždyť to je proti veškeré přirozenosti! Někoho tak hezkého a dokonalého jako je Ashley máte od rána do večera líbat a hýčkat, a ne jen vedle něho sedět jako tvrdé Y a když se náhodou vezmete za ruce tak poslouchat nějaký otravný kašel. Papírek je zpátky u mě.

"To není nic proti tomu, jak moc to sluší tobě, princezno!"

Ashley je opravdu mistr ve skládání komplimentů. Můžu se snažit sebevíc a stejně vždy bude o krok přede mnou. Nebo nebude?

Píšu na papírek: "Máš taky tak velkou chuť se se mnou milovat jako já mám s tebou?"

Tak, jsem zvědavá, jak toto Ashley trumfne. Při předávce se opět na chvíli naše ruce spojí. Opět se ozve zakašlání. Opět je to ta osoba vzadu, které v tuto chvíli ani nechci přijít na jméno. Ashley to ani neregistruje. Buď si toho vážně nevšímá, nebo je jí to jedno. Selektivní hluchota je občas vcelku užitečná věc.

Ashley čte, co jsem napsala. Pak ji po tváři přeběhne cosi jako stín. Podívá se na mě. Neusmívá se. Napsala jsem něco špatně? Dívám se do jejích černočerných očí. Jsou ještě černější než obvykle. A větší. Trochu mi to připomíná kocouří pohled ze Shreka. Ashley je každopádně mnohem víc k pomilování než ten kocour!

Nakloní se ke mně a zašeptá mi do ucha: "Jsi ta nejpomilovatelnější osoba na světě!"

Ani jsem nevěděla, že se dá toto slovo stupňovat. A to jsem vážně na chvíli věřila tomu, že trumfnu Ashley? No tak to jsem zase víc než nedocenila její schopnosti.

Ani nevím, jak se to stane. Není to nic, co bych plánovala. Najednou prostě vezmu Ashley za ruku a políbím ji na ni. Ashley zčervená jako rak. Zezadu se ozve do třetice všeho otravného zakašlání. A já pokračuji ve svém impulzivním chování. Otočím se a zařvu na Madison: "To máš do prdele choleru nebo co?"

"Slečno Carlinová, mohla byste se prosím kontrolovat?" reaguje okamžitě učitelka.

"Moje řeč," přidá se k ní Madison, "na ty vaše uchylárny není nikdo zvědavej."

Otáčím se zpátky. Asi jsem to měla přece jen raději nechat být. Podívám se tázavě na Ashley. Usměje se a zašeptá: "Líbí se mi, jak jsi vášnivá!"

Ashleyina vyrovnanost je nakažlivá. Usměju se a opřu se o opěradlo. Život je příliš krátký, aby si člověk kazil náladu někým takovým jako je Madison. Nejspíš nám stejně jenom závidí.

Ty rty prostě nemůžou zůstat nepolíbeny. To je moje jediná myšlenka po zbytek vyučování, kterou si dokážu trvaleji udržet v hlavě. A stále ji tam mám, když se setkáváme po čtvrté vyučovací hodině s Ashley na chodbě.

"Co bys řekla tomu, že bychom se cestou na oběd stavily na záchodě?" ptá se mě.

"Když potřebuješ."

"To ani nemáš představu, Spence!" mrkne na mě Ashley.

Začíná mi konečně svítat. Asi to není zrovna to nejromantičtější místo, které znám, ale v tuto chvíli je mi to úplně jedno. Aspoň si to v tuto chvíli myslím. Trošku však začínám váhat, když jsme už na toaletách a Ashley mě za ruku táhne do jedné z kabinek.

"Není to divný?" ptám se jí.

"Ne tak moc jako celý den na tebe myslet a přitom tě nemoct ani políbit!"

Říká přesně to, co jsem si celý den myslela já sama. Má touha po Ashley a vytrvalý tah její ruky nakonec zvítězí nad mou vrozenou ostýchavostí. Nechám se od Ashley zatáhnout do kabinky. Ashley otáčí západkou.

"Tentokrát nás nikdo nevyruší," usměje se na mě. Ty rty už konečně musí být políbeny!

9

Jsme s Ashley stále na tom samém místě. V kabince na dívčích záchodcích. Stojíme naproti sobě a dělí nás jen pár centimetrů. Stísněná kabinka ostatně příliš prostoru nenabízí.

Celá dychtivá se dívám na Ashley. Tak co se zas děje? Najednou jako by ani jedna z nás nebyla schopná udělat ten první krok. Včera večer jsem ho udělala já. Teď ho dělá Ashley. Tedy ten skutečný, když se o krok přiblíží ke mně. Teď by mezi námi už nepropadl ani špendlík. Jsme jako sardinky, ale je to fajn, na světě není nikdo jiný, s kým bych se takhle chtěla mačkat.

"Ahoj," Ashley se už zase na mě usmívá. Je to moje sluníčko!

"Ahoj," ještě nikdy jsem se tak dlouho na nikoho neusmívala, snad nedostanu křeč do čelistí.

"Už se mi po tobě začalo stýskat," přejede mi prstem po mém rameni.

"Vážně?"

"Po tvé chuti, po tvé pleti, po tvých dotycích," hladí mě Ashley lehce po ruce dolů a nahoru.

"Pro mě je to všechno nové," sleduju její ruku.

"Pro mě taky, ještě mě nikdy nikdo uprostřed hodiny nepolíbil na ruku."

Jo, v tu chvíli jsem měla nutkavý pocit to udělat. Nejen to. Strhala bych z ní klidně i šaty, ale nevím, co by na to řekla školní rada. Asi by mě vyloučili. A navíc by se Madison ukašlala k smrti. No kvůli tomu druhému by o tom asi stálo zato uvažovat.

"To bylo mé impulzivní já," vysvětluji motivaci svého jednání.

"Tvé impulzivní já se mi moc líbí Spencer," teď už mě Ashley rukou hladí po tváři.

"Na ten oběd nemusíme, že ne?" ujišťuju se. Beru si její ruku do dlaně. Prohlížím si její prsty. Samozřejmě, že jsou hezký, stejně jako všechno ostatní na Ashley.

"Ne, hlad ani nemám, jen chuť, ale ne na jídlo."

Zasměju se. "Jak to děláš?" ptám se jí.

"Co?" nechápe Ashley.

"Vždycky máš na jazyku ty správná slova, vždycky víš, co máš říct," Taky bych chtěla mít tento dar. Někdy se ani zaboha nedokážu vyžvejknout.

"Vždycky ne Spencer," odpovídá mi Ashley.

Kecka! To jí tak budu věřit!

Ale tentokrát vím víc než dobře, co chci říct.

"Moc se mi líbíš Ashley!"

Její pohled zvážní. Upíná na mě své oči jako dva magnety. Jak těžké by bylo se od nich odtrhnout. Ani to nechci zkoušet. Její ruku mám stále ve své. Hřeje mě.

"To ty mně taky Spencer," její slova mě hřejí ještě víc. Líbím se holce, která se líbí mně. Co si člověk může přát víc?

Bere si mou ruku a hladí se jí po tváři. Potom mě na ni políbí. Stále se přitom na mě dívá tím pohledem. Ano přesně tím. Nemám zdání, jestli se mu nějak říká. Možná pekelně svůdně hypnotizující. Nebo barbarsky živelně primárně přitažlivý. No, asi nejlepší je mu přece jen říkat Ten Pohled. Samozřejmě s velkým P.

"A co se ti na mně všechno líbí?" ptám se Ashley.

"Líbí se mi tvůj malíček," Ashley mě zlehka políbí na polštářek mého malíčku, "líbí se mi tvůj prsteníček," následuje další polibek na další prst "tvůj prostředníček – tvůj ukazováček – tvůj palec," další série polibků na mé prsty "tvoje dlaň – tvoje zápěstí."

Vzrušením polknu, když si uvědomím, že to je teprve začátek dlouhé cesty polibků po mém těle.

"Líbí se mi tvoje předloktí," tentokrát celá série polibků, "i tvůj loket," - pusu na loket mi ještě nikdy nikdo nedal, "tvoje vypracovaná paže - tvoje rameno - tvoje lícní kosti," líbá mě Ashley na obě, "tvůj krk." Ze rtů mi unikne lehký vzdech, když mě Ashley políbí zboku na můj krk.

Nakloním hlavu na stranu a vychutnávám si to lehké zamrazení na zádech, které přitom cítím.

Tohle je jedno z těch míst, při jejichž stimulaci jen stěží můžu zůstat klidná, protože mám v tu chvíli pocit, že se mi po celém těle rozlézají mravenci a šimrají a šimrají.

"Líbí se mi i tvoje pravé ucho," polibek na ušní lalůček, "taky tvoje levé ucho," - otočí jemně Ashley mou hlavu, "tvoje hladké čelo - tvůj malý milý nosík - tvé pomněnkové oči," zavírám oči a Ashley mě políbí na víčka, "tvoje růžovoučké tváře," - mlask, "ale to vše zdaleka ne tolik jako tvoje rty."

"Moje rty?" zamumlám hypnotizovaná Ashleyiným žádostivým pohledem.

"Ano, tvoje rty." šeptá Ashley zastřeným hlasem.

A je to tady. Konečně zase ochutnám Ashleyinu chuť. Její rty jsou maličký kousek od těch mých. Určitě se jim muselo vzájemně po sobě moc stýskat. Minimálně tolik jako jejím majitelkám. Navíc do sebe maximálně možnou míru zapadají. Opět se o tom přesvědčím, ve chvíli kdy se vzájemně spojí. Opět ten mokrý sladký pocit. Opět cítím v hrudníku sbíječku. Chytnu pevně Ashley rukama za hlavu. Cítím její hebký jazyk na svém. Tentokrát to trvá ještě o mnoho déle. Ani jedné z nás se nechce přestat s touto veskrze příjemnou činností. Mohly bychom se líbat celé věky, a stejně by mi to nestačilo.

Když se od sebe přece jen odtrhneme, mám chuť v tom hned zase pokračovat. Stále mi však vrtá hlavou fakt, že moje pravá ruka, krk a hlava není zdaleka vše, co by se dalo na mě obdivovat a především líbat.

"Nic jinýho už se ti na mě nelíbí?" ptám se Ashley, jakmile popadnu trochu dech.

Ashley se na mě usměje svým rošťácky rozpustilým úsměvem.

"Počkej, podívám se!" řekne s rozverným tónem v hlase a začne mi svými prsty hbitě rozepínat knoflíky u halenky.

Poleje mě pot. Mám na sobě dost hezkou podprsenku? A mám vůbec dost hezká prsa? Dost hezká pro Ashley? Já vím, že mě viděla v podprsence v obchodě nebo v plavkách na pláži, jenže tentokrát to je úplně jiná situace.

Halenka je rozeplá a rozhalená. Ashley se na ně dívá. Dle toho jakým způsobem, nevypadá to, že by byla nespokojená, tím co vidí.

"Ahoj vy dvě!" pozdraví má prsa.

"Snad si s nima nechceš popovídat?" vzpomenu si na její repliku, když jsem jí tehdy nakukovala do výstřihu kde jinde než právě na záchodcích.

Zasmějeme se.

"Obávám se, že je na tobě toho o moc víc co se mi líbí," říká Ashley.

"Myslela jsem si, že to tak bude," přisvědčím naoko vážně.

Obě vyprskneme smíchy. Pak však Ashleyin pohled zvážní. Obejme mě pravou rukou a cítím její prsty na svých zádech. Rozepne mi podprsenku během zlomku sekundy a osvobozuje moje prsa z jejího sevření. Cítím stoupající sálající teplo, které prochází mým tělem.

Už podprsenku nemám na sobě, visí na klice u dveří. Ashleyina hlava se sklání k mým prsům. Opravdu se bude dít to, co myslím, že bude? Ano! Cítím její jazyk na levém prsu a cítím, jak mi tvrdnou bradavky. Ashley mi líže a saje levou bradavku a pak syknu překvapením, když ji mezi zuby lehce stiskne. Stejnou podobnost pak věnuje i té druhé. Ještě včera jsem to mohla vidět maximálně ve filmu, teď to zažívám na vlastní kůži.

Šimrání mravenců nebylo naprosto nic proti tomu, co cítím teď. Začíná mi docházet, cože to slovo rozkoš vlastně znamená. Je to...nepopsatelné. Zoufale nepopsatelné. A zoufale intenzivní. Cítím přitom potřebu, potřebu tam dole mezi svýma nohama. Připadá mi, že mi tam někdo dal tikající bombu. Každou chvíli exploduje a rozmetá mé končetiny po kabince. Snad se Ashley nic nestane. Aby těch impulzů z mého těla nebylo dost, začíná mi taky hučet v hlavě. Snad nedostanu infarkt.

Ozve se zvonek. Cože? Ne!!! To opravdu ne!!!

Jak je možné, že už je pryč půlhodinová přestávka na oběd? Zdá se mi, že tu jsme sotva pět minut. Nejdřív jsem sem nechtěla a teď se mi naopak vůbec nechce odsud. Ani párem volů mě odsud nikdo nedostane. Chci tu s Ashley zůstat a zjistit, jaké všechny další části mého těla by stály za políbení. Pořád tu jsou další možnosti nemluvě o tom, že jsem zatím Ashley její pozornost nijak neoplatila.

"Ulejeme se?"

Ta slova ovšem vychází z mých úst, nikoliv z Ashleyiných. Já slušňačka Spencer Carlinová přesvědčuji černou ovci společnosti Ashley Daviesovou, ať jdeme za školu. A pak že vám láska nemůže pomotat hlavu. Nebo spíš chtíč? Asi je to obojí současně.

"Nemůžu Spence, moc ráda bych, ale mám už tento měsíc dva pozdní příchody. Ještě jeden a budu po škole." Ashley mi zapíná mou podprsenku a pak i halenku.

To je to poslední, co bych si přála, aby byla Ashley po škole. Přesto se cítím, jako by mi právě uplavaly všechny hračky do kanálu. Aspoň v té hlavě už mi nehučí. Stejně tak mravenci se rozutekli bůhvíkam. Ten tlak dole ovšem cítím stále. Toho se hned tak nezbavím.

"Vynahradíme si to o víkendu, to ti slibuju!" slyším Ashley. Asi na mě vidí, jak jsem zklamaná. A kdo by taky nebyl? Skončily jsme v nejlepším. Naštěstí už zítra bude víkend a pak už se žádný otravný zvonek v nejlepším neozve. Když už jsem tak dlouho čekala, ten den navíc již přece není nic strašnýho.

"Takovýto slib je však nutné dle ženevských konvencí stvrdit polibkem."

Už zase plácám. Ashley se usměje.

"Tak to raději nebudeme riskovat," Její rty jsou opět mými. Aspoň pro tuto krátkou chvíli.

Nakonec to šlo mnohem jednodušeji, než jsem čekala. Máma má asi nějakou dobrou náladu, že mě bez řečí na ten víkend pustí. Jen mě trochu vrtá hlavou, proč mě požádala, abych byla dnes večer doma, že se bude konat nějaká rodinná akce či co. Snad to nebude veřejné upalování lesbiček.

Musím tu radostnou novinu sdělit Ashley a tak ji volám. V poslední době si voláme několikrát denně. Jsem zvědavá, co bude táta říkat na ty účty za telefon, až se tedy vrátí domů.

"A co dnes večer Spence, vyrazíme někam?" ptá se mě Ashley, sotva jí sdělím, že o víkendu mám povolenku a můžeme jet.

"Dnes nemůžu, máma plánuje na večer nějakou rodinnou sešlost či co."

"Nevadí, o víkendu si to vynahradíme, stejně mě trochu překvapilo, že tě máma pustí přes noc."

"Světe div se, dovolila mi to, asi zabral ten Aiden a všichni ti další spolužáci, kteří s námi údajně pojedou."

"Mluvila jsem s otcem a ten dům v Malibu bude volný a Aiden mi slíbil, že nás bude krýt."

"To jsou dobré zprávy."

Více než dobré zprávy. Budeme mít totiž pro sebe jen my dvě samotné vilu na pobřeží v Malibu, která patří jejímu otci. Celé dva dny, jen my dvě, v domě s několika ložnicemi, které bude potřeba všechny vyzkoušet. Takže je na co se těšit.

"To bych řekla, ještě jedna věc Spencer, Aidenovi došlo co mezi námi je, takže nemělo smysl, abych to dál před ním zapírala."

Vím, že ty dva k sobě mají hodně blízko. Asi to byla jen otázka času, kdy na to Aiden přijde. Brzy to zřejmě bude veřejné tajemství. Tak to dopadá, když se zapletete s takovou celebritou jako je Ashley.

"To chápu."

"Ale slíbil mi, že si to nechá pro sebe."

Nedokážu posoudit, jak moc Aidenův slib znamená. Dle mých zkušeností jsou kluci drbny, obzvláště když se jedná o takovéto pikantnosti.

"Věříš mu?" ptám se Ashley.

"Na Aidena je spoleh, pokud něco slíbí, tak to dodrží."

Když mu věří Ashley, i když ho sotva znám, budu mu věřit taky.

"Dobře, takže mě zítra ráno vyzvedneš?"

"Určitě, ještě jedna věc, vem si tentokráte prosím tě oblečení s trochu více látky než si měla včera ve škole, nerada bych se o tebe po cestě tam prala s nějakýma frajerama."

Musím se pousmát té představě, jak se Ashley o mě pere s nějakýma klukama. "Dala bys jim nakládačku."

"To víš, že dala, ale bude lepší nepokoušet štěstí."

"Neboj Ashley, vezmu na sebe pytel od brambor a budu slušná holka," ujišťuji ji.

"Až do chvíle než tam dorazíme, potom veškerá slušnost stranou!"

"Potom se z puťky Spencer stane Spencer, bohyně sexu!"

Co jsem to zas proboha řekla? S mými zkušenosti na poli sexuálním sama sebe prohlásím za bohyni sexu?

"Bohyně už jsi pro mě teď, mušličko! Tak zítra ráno!"

Je to definitivně potvrzeno. Jsem bohyně!

Je pátek večer, čas na paření a diskotéku. Ne ovšem dle naší máti, která nás všechny donutila se sejít v obyváku. Copak bude důvodem tohoto rodinného dýchánku?

"Vrátíme se k tradici Carlinů, k tradičním filmovým večerům, tentokráte bohužel bez tatínka, který tu sice dneska chybí, ale byl tak hodný a nechal nám v přehrávači velmi zajímavý film, já vím, není nejnovější, ale viděla jsem z něho sice jen prvních deset minut, ale je velmi poučný, je o předsudcích maloměsta k městským hodnotám."

"To bude zase kravina," komentuje matčin proslov Glen.

"Pozor na pusu, Glene!"

"Je pátek večer mami, proč máme být doma?" Ozve se můj druhý bratr.

"Ty jsi mě neposlouchal Clay? Copak nemůžeme jeden jediný večer v týdnu strávit společně doma jako rodina?"

"A zrovna v pátek mami? Nebyl by lepší nějaký jiný den v týdnu?" nevzdává se Clay.

"Třeba žádný," doplňuje Clayovu myšlenku Glen.

Já jediná nic neříkám. A důvod je nasnadě. V hlavě se mi právě spojily souvislosti. Proboha! Tohle nebude DVD od otce, to v přehrávači od včerejška zůstaly Desert Hearts! Nejdříve boží prozřetelnost rozhodla, že si má matinka pustila pouze úplný začátek, takže podle toho co viděla, očividně nepochopila, o čem ten film ve skutečnosti je. Jenže teď to pojede celé a tak se tu budeme všichni společně dívat na film o lesbičkách, tedy o tom, co matka odsuzuje na prvním místě. Následně jí dojde, že tento film tu taťka rozhodně nenechal a začne výslech, kdo to tedy byl.

Oprava, ten výslech ani neproběhne. Jelikož jediný kdo včera byl večer u nás doma, jsem byla já. Navíc s Ashley, jak jsem dnes ráno neprozřetelně přiznala. Panebože, proč mě zase zkoušíš! Sbohem víkende mých snů!

Ne tentokrát vás nebudu napínat. Clay vydržel u filmu asi pět minut a pak se mu začaly klížit víčka. Po dalších pěti minutách usnul a spal jako špalek. Asi ho to moc nezaujalo, nebo to má co dělat že přišel tak pozdě domů. Glen vzápětí odešel pařit na počítači.

V tuto chvíli sedíme u televize jen já a mamka (a spící Clay, takže ho nepočítám). Za sebou máme patnáct minut filmu a já vím, že pokud chci zítra odjet na víkend s Ashley, nesmíme se už dívat o moc déle.

"Nedáme si radši Scrabble mami?" zkouším to.

"Tak ani tebe to nebaví Spencer? Zrovna od tebe jsem čekala více pochopení."

Toho pochopení jsem projevila více než dost včera, když jsme se u tohoto filmu líbaly s Ashley.

"Já jen že spolu můžeme dělat zábavnější věci, než se dívat na televizi, více interaktivnější, které navíc více rozvinou naše intelektuální schopnosti, jako je třeba Scrabble. Mladý mozek potřebuje takovéto aktivity, které jej zaměstnají a procvičí mnohem víc než bezduché sledování televize."

Tohle jsem vážně vymyslela sama? Zdá se, že na mamku moje řeč zapůsobila.

"Máš absolutní pravdu Spencer, dáme Scrabble. Na toto se dodíváme jindy. Zřejmě mě tento film není souzen," bere do rukou ovládání a mačká mnou vytoužené tlačítko STOP. Tak tohle vyšlo!

Takže hrajeme s mamkou ten Scrabble. Dokonce se vzbudí Clay a přidá se k nám. Mamce to dnes opravdu jde, skládá samá její oblíbená slova jako je například CELIBÁT nebo KŘÍŽ, Clay pak přispěje jedinečným způsobem slovem VASEKTOMIE, to vše pak ovšem ve finále trumfnu já. Asi to má co dělat s tím, že mé myšlenky se neustále vracejí k odpolední přestávce a kabince na záchodech. Jen si na ty chvíle vzpomenu, tvrdnou mi bradavky. To se pak zrovna stoprocentně nesoustředím.

Napadá mě slovo, které zapadá do rozjeté hry a mě přinese hodně bodů. Je to taková ta hra z Francie, hraje se na písku s koulemi, kdy házíte koule co nejblíže malé kuličce. Určitě víte, jak se jí říká. Já to vím taky. Tedy myslím si, že to vím.

Hrdě vyskládám písmenka a zarecituji slovo: PETTING

Clay se na mě dívá s otevřenou pusou. Matka se pro jistotu na mě nedívá vůbec. Asi tu hru nezná a nechce mi svou námitkou kazit dobrou náladu z tolika získaných bodů.

"Lidičky přece taková hra s koulema," říkám radostně a divím se, že to slovo neznají.

Clay vyprskne smíchy. "Jo, i tak by se to dalo říct Spencer."

Co je na tom srandovního? Najednou mi to dochází. Proboha! Spletla jsem si slovo PETTING a PÉTANQUE! Poleje mě vedro poněkud jiného charakteru, než tomu bylo dnes odpoledne s Ashley. Začínám chápat matčino rozpačité chování. O sexu se v naší rodině totiž zásadně nemluví.

"Tak jsem se trochu spletla," říkám a nakláním se k desce, abych písmenka vzala zpět.

"Však je to taky slovo, ne? Tak to tam nechej, co je psáno, to je dáno," zarazí mě mamka.

No vida to jsou věci. A to jsem měla naši mamku za dokonalou puritánku. A přímý opak je pravdou. Nejdříve nám nedovolí jít v pátek večer z domu, protože se společně musíme dívat na lesbický film a teď si s ní ještě zahrajeme Scrabble se sexuální tématikou! Až tohle řeknu Ashley, tak se asi udusí smíchy.

"A jak se na vás dva dívám, tak se ani nemusíme dívat do výkladového slovníku, co že toto slovo znamená, že?" přeměřuje si nás mamka oba zkoumavým pohledem.

Ne, to nemusíme. Pche, kdepak kam se na mě hrabe Clayova vasektomie! Možná má za ní víc bodů než já za petting, každopádně mamku jsem do větších rozpaků přivedla rozhodně já. Zbytek hry už se raději více soustředím a vyvaruji se podobných slov. V deset se mamka s náma rozloučí a odchází spát. Uklízím hru a Clay se na mě pořád dívá s úšklebkem na tváři.

"Takže petting je hra s koulema," rýpne si do mě.

"Menší omyl."

"Myslím, že ani ne," směje se Clay. "To je vidět, na co pořád myslíš!"

Tak i on mě bude vysírat? On má co povídat, když vidí nějakou pěknou holku tak si poslintá celý triko.

"A na co myslíš ty? Jestli chceš provést vasektomii, tak stačí říct, budu hotová raz dva!"

Clay si dá ruce ochranářsky přes rozkrok a nasadí rádoby vylekaný výraz.

"Ne prosím, ušetři mě, slečno kurážná, dej ještě mým spermiím šanci se přihlásit o své místo na slunci."

Šašek jeden.

"Jdu ještě ven, kdyby něco, tak nic," mrká na mě spiklenecky a odchází.

Konečně jsem se dočkala vysněné chvíle a jsem v obyváku sama. Mačkám tlačítko EJECT na přehrávači a beru si DVD Desert Hearts. Obávám se, že tento film už mamka nedokouká.

Tak to bychom měli. Teď už skutečně nic náš víkend snů s Ashley nemůže pokazit!

10

Je to tak neuvěřitelné. Vážně je to pravda? Dnes se probouzím maximálně šťastná. Tak jak ještě nikdy v životě. Konečně je sobota ráno. Vytoužený to den. Za chvíli pro mě přijede Ashley a společně strávíme spolu víkend. Víkend snů! Jen my dvě sami. V domě s mnoha velkými postelemi. Vím, že to jediné co nám ještě chybí, zažijeme právě tento víkend.

Teď už se vážně není čeho bát. Nebo snad…přece jen? To bych to nebyla já, kdyby mě nenapadl další problém. Místo toho abych byla šťastná, tak se zase stresuju, zase hledám nějaké mouchy. Jenže to je moucha velká jako hrom, to je masařka nadprůměrné velikosti!

Ashley je tak zkušená a já jsem zase tak…panna. To je tedy důvod k nervozitě. Co když bude ze mě Ashley zklamaná, že nebudu tak dobrá, jak očekávala, že budu! Já vím, že je to otázka cviku a zkušenosti a Ashley to musí být taky jasné. Ale přece jen. Nerada bych nedostála jejím očekáváním. Měla jsem si aspoň přečíst nějakou knížku na toto téma. Mám doma nějakou takovou? Nemám! Akorát vibrátor. I s ním se dá naučit spoustu užitečných věcí.

Nesmím se pořád tak nervovat. Už to ze mě konečně musí spadnout. Ashley čeká, že budu konečně v pohodě, že budu sama sebou, uvolněná, zábavná, vtipná. Jenže to jsou další očekávání, která musím naplnit! Takže se té své nervozity snad v životě nezbavím! Proč proboha mi to štěstí po probuzení nevydrží nikdy déle než dvě minuty! Můj milý pane mozku, neberte všechno tak strašně vážně, prosím! Děkuji předem!

Ve dveřích mého pokoje se objevuje Glen. Bez zaklepání, jak taky jinak.

"Co si proboha myslíš, že děláš?" ptá se mě bez okolků. Ano, i to je jiná forma běžného pozdravu – Dobré ráno má milovaná sestro!

"O čem to mluvíš?" nerozumím jeho otázce.

"Máma mi zrovna vykládala, že jedete někam s Aidenem, ale vzhledem k tomu, že s ním mám něco domluvenýho já, tak mi to připadá, jako že jsi mámě lhala!"

A je to tady! Zrovna když se to nejméně hodí, tak se ti dva musí začít kamarádit. To mi Glen snad dělá naschvál!

"Proboha, co jsi jí řekl?" polije mě vedro.

"Nic jsem jí neřekl, pokýval jsem hlavou a udělal jsem ze sebe spolupachatele a to ani nevím čeho. S kým a kam jedeš Spencer?"

To je dobrá otázka, na kterou se mi ovšem nechce ani trochu odpovídat.

"Co je ti do toho?" vyjedu po něm.

"Buď to řekneš mě, nebo si o tom rovnou můžeš promluvit s mámou!"

Glen se má k odchodu. Jsem u dveří dřív než on a zabouchnu je. Usama Bolt by to nestihnul rychleji.

"Mámu z toho vynecháme ano?" dívám se na něj prosebným pohledem. Asi to nebude ten dokonale Ashleyin kocouří ze Shreka, ale snad se to aspoň bude blížit dojemnému pohledu oslíka.

"Tak mi řekni pravdu!" provrtává mě Glen neústupným pohledem.

"Tak dobře," rezignuju, "jedeme s Ashley do jednoho domu na pláž v Malibu."

"Jako vy dvě sami?" Co je to za otázky? Čeká, že nás tam pojede třicet a uděláme tam lesbickej mejdan? Hned by se určitě nabídl jako kameraman.

"Jo, co je na tom, budeme se tam opalovat, koupat se a tak," odříkávám nenuceným tónem.

"Když na tom nic není, jak mi tvrdíš, proč si lhala mamce, že jedete s Aidenem a dalšíma lidma ze školy?"

Ano, to je pravda. Tak přece jenom na tom něco je.

"Víš, jaký má postoj k Ashley, nepustila by mě."

Nepustila by mě, aby mě Ashley nezkazila, což už se stejnak povedlo. Tedy skoro povedlo. Bohužel, zatím jen skoro.

"Asi dobře ví, proč by tě nepustila."

S Glenem to opravdu dneska nebude jednoduché.

"Co tím myslíš?"

"Myslíš si, že mi Madison neřekla, co jste vy dvě vyváděly včera ve škole. Jak jste se osahávaly a tys Ashley líbala na ruku?"

Samozřejmě, že mu to Madison řekla. Co jiného jsem taky mohla čekat. Přesto ale Glen mamce nic neřekl. Asi budu muset Glenovi věřit a přiznat barvu. Jinak přijdu o víkend svých snů a nadále mi bude dělat společnost jen pan vibrátor. Což mi připomíná, že už zase mám vybitý baterky.

Zhluboka se nadechnu. Už to vážně nemá cenu dál zapírat.

"Dobře, chodím s Ashley, ale vážně nejsem připravená to říct mamce, aspoň zatím ne."

"Takže se mám stát tvým spolupachatelem a zastírat tvé lhaní, protože se bojíš mamky."

Ano, to je přesně to, co od Glena potřebuju. Teď už mu to jen nějak rozumně vysvětlit.

"Dobře víš, jaká v tomto ohledu mamka je."

"Především a v první řadě to je tvoje matka."

"Já vím, vím že jí to budu muset jednou říct. Ale teď jsem tak šťastná a bojím se, že pak to ztratím. Dopřej mi to štěstí Glene, moc tě prosím," nasadím oslíkův pohled.

Glen mlčí. Tohle je poslední překážka za víkendem mých snů. Můj starší bratr.

"Co se týče mě nic o tom nevím," řekne nakonec po předlouhé chvíli ticha.

Právě se stal zázrak. Glen mi víkend snů nezhatí.

"Děkuji Glene," objímám svého bratra. Neudělala jsem to už roky.

Zdá se, že ho to potěšilo. Když se od sebe odlepíme, podívá se na mě rádoby káravým pohledem.

"Jen doufám, že dobře víš, co děláš Spencer."

Právě že vůbec ne. O to větší to bude dobrodružství.

Když Ashley zazvoní a já ji otevřu, zdá se, že jí vypadnou oči z důlku. Možná to má co dělat s oblečením, které mám na sobě.

Ne, nemám na sobě pytel od brambor. Ale jsem slušně oblečená, jak Ashley vyžadovala. Manšestráky, rolák, no asi mě bude v těch 35°C co dneska je tak trochu teplo. Možná i ten šátek přes vlasy jsem si mohla odpustit, ale vzpomínám, že Bridget Jonesové v tom kabrioletu to slušelo více než dost. Tedy, dokud jí neulétl. Pak vypadala jako hastroš.

"Co to máš Spencer na sobě?" valí Ashley stále oči.

"Dle tvých instrukcí má paní," udělám pukrle.

"Aha, už chápu," bere mi Ashley mou tašku a nese do auta.

" A co jste měli včera za tu rodinnou akci?"

"Nic zvláštního," odvětím ležérně, "pouštěli jsme si lesbický film a pak hráli Scrabble s erotickými slovíčky. Můj petting na Clayovu vasektomii nestačil."

Ashley se zakucká a taška jí spadne na zem. Přispěchám jí na pomoc a plácám jí po zádech.

"Cože?" vyjde nakonec z Ashley, když se přestane zajíkat.

"To je na dlouhé vysvětlování, řeknu ti to pak." Dávám svou tašku do kufru.

Ashley se na mě ještě chvíli zmateně dívá a nakonec jen řekne: "Tak to jsem teda zvědavá."

Vlny hladí písek, jen tak jemně. Stejně tak jemně hladím Ashleyiny záda, když ji mažu mléko po opalování na ramena. Na její červený, spálený ramena.

"No tak, přitlač," ponouká mě.

Jenže já nechci, ramena má rudý jako rak a já ji nechci způsobit bolest.

"Bude tě to bolet," varuju jí výhružným hlasem.

"Jen přitlač, Ashley Daviesová něco vydrží!" říká rozhodným tónem.

Nu dobrá, snad její iluze nevezmou vzápětí za své. Přitlačím.

"Auu! Co to děláš proboha, chceš mě zabít!" ohání se po mě rukou jako po nějakém obtížném hmyzu, co jí sedl na záda a ztrpčuje jí život.

"Varovala jsem tě," snažím se o rádoby dotčený tón.

"A vůbec kolik ti je, dle zákonů většiny zemí jsi už dospělá holka tak bys měla vědět, že na sluníčko musíš jít namazaná," pokračuju v rádoby kázání.

"Náhodou jsem si vzala Margaritu," pokývne Ashley hrdě skleničkou s brčkem a deštníčkem, kterou má v ruce.

"Ha ha, moc vtipné milánku, ale vnitřní mazání jsem neměla na mysli!"

Jsme na verandě vily Ashleyina otce v Malibu. Je to opravdu nádherná vila, plná světla ze slunečních paprsků, které se do domu dostávají velkými prosklenými okny. Jak může tak nádherný barák zet po většinu roku prázdnotou? Vždyť je to taková škoda!

Dnes má ovšem své hosty, a to dva. Mě a Ashley. Strávily jsme spolu celý den na verandě a koupáním v moři. Rovnou z verandy je to totiž na pláž jen pár kroků. Vždycky jsem si přála bydlet na pláži. Tady by se mi bydlet moc líbilo. Po pravdě mnohem víc než v Ohiu nebo v Beverly Hills. Jen by asi člověk musel více věnovat pozornost ochraně své kůže před náporem zdejších slunečních paprsků. A to je právě to, co Ashley dneska tak nějak úplně nevychytala.

"Víš, že se my o tomto zdálo?" vzpomínám si na svůj první sen o Ashley.

"O čem?“ nechápe Ashley, "o tom že budu mít barvu prasátka?"

"Ne, o tom ne, vlastně v tom snu to bylo naopak, ty jsi mazala záda mě, a pak jsi mě políbila."

"No to zní více než poutavě, pokračuj," nakloní se ke mně Ashley blíž.

"Bylo to ještě, když jsme spolu nechodily, ale moc se toho v tom snu vlastně nestalo, jen si mi dala tři polibky na záda, bylo to moc romantické."

"Zato teď to má do romantiky hodně daleko!" poznamená Ashley.

A má pravdu, vlastně jsem si to taky představovala o dost jinak. Ale život je hold takový.

"S takovou si ani nebudu moc lehnout na záda," stěžuje si opět Ashley. Je vážně jak malá.

"Tak si na záda lehnu já a ty si lehneš na mě," ujišťuju ji, že vždy jsou ještě jiné možnosti a lehce ji při tom políbím do vlasů.

"Spencer, ty bohyně sexu!" stáhne si mě Ashley blíž k sobě.

Je to dnes už můj několikátý pokus zavést řeč na téma sexu. Vlastně jsem si to představovala o hodně jinak. Ne že by se mi nelíbilo opalování nebo koupání v moři. Naopak, obě tyto činnosti moc miluju. Jenže mé očekávání dnešního dne byly přece jen poněkud jiné. Vlastně jsem čekala, že sotva se za námi zavřou vrata této vily, tak se na mě Ashley vrhne, strhá ze mě oblečení a pomiluje mě od hlavy až k patě. Tolik tedy má očekávání. A teď ke skutečnému průběhu událostí.

Nic takového se nestalo. Asi jsem k tomu Ashley nezavdala příčinu. Když nás provázela domem a došly jsme do ložnice s tou největší postelí, rozhodla jsem se, že tedy něco zkusím. A tak jsem zkusila. Skočila jsem na tu obrovskou postel, překulila se na záda, roztáhla nohy a zvolala jsem: "Ashley, zmocni se mě!"

Reakce Ash byla však poněkud jiná než bych čekala. Dostala totiž záchvat smíchu a navíc ještě škytavku. Mezi jednotlivými škyty na mě vyjekla: "Spence, ty jsi taková héréčka!"

To se mě opravdu dotklo. Takže já jsem herečka? No dobře Ash, jak myslíš. Nechám to tedy na tobě.

Nechala a to nás dovedlo k tomu, že jsme strávily celý den tady na verandě a Ashley si spálila ty svá pomilováníhodná zádíčka. Snad k něčemu dojde večer!

"Tos mě něco teď připomněla, ani se nehni," Ashley mizí z verandy dovnitř.

Plním její pokyny a čekám. Za chvíli je zpátky a v ruce má nějakou malou krabičku. Proboha!

Že by nějaké výročí? Ale jaké? Už spolu chodíme 3 dny. Jsou to nějaké kulatiny?

Ashley mi dává krabičku do mé rozevřené dlaně. Ani nevím, kdy jsem dlaň rozevřela, zřejmě podmíněný reflex z dětství.

"To je pro tebe Spence!"

Dívám se na tu malou červenou krabičku a v hlavě mi šrotuje, co asi v ní může být.

"Proboha Ashley, já pro tebe nic nemám. Co slavíme?"

"Slavíme, že jsme tady spolu sami, a je to jen takový obyčejný dárek, taková maličkost, tak z toho nemusíš dělat vědu."

Polknu. Tak obyčejný dárek, u Ashley to může znamenat naprosto cokoliv.

Otevřu krabičku a v ní je hnědobíle vroubkovaná velká mušle, je v ní dírka a tou je provlečen provázek.

"Je nádherná Ashley, děkuju moc!"

Tohle je pro mě mnohem cennější, než nějaký šperk.

"Můžu?" Ashley bere mušli a sepne mi ji okolo krku.

"Tohle ti vždycky bude připomínat, kdo že na tebe myslí, když tedy zrovna nějakým nedopatřením nebudeme spolu."

Doufám, že takových chvil bude co nejméně.

"Kdepak Ashley, tohle není žádná maličkost, to je kousek tvého srdce!"

Ashley nasadí jakoby polekaný výraz. Dávno vím, že herečka je tady ona.

"Vážně? Doufám, že to není kousek mé chlopně, tu bych asi postrádala!"

Zasměju se.

"Ne, kdepak, nemusíš mít strach Ashley, budu se o ni starat, hýčkat ji." Hladím mušli zavěšenou na svém krku.

"Hned jsem o moc klidnější."

Ta holka si vážně nedá jen tak pokoj. Beru ji lehce za bradu a dívám se jí přímo do očí.

"Ne vážně Ashley, moc pro mě znamená, děkuju."

Dáme si pusu. Myslím, že je to předzvěst více než pěkného večera.