Řekni mi, že jsi mě milovala

Napsala: ilovemyself26, Překlad: Daevin, Korekce: iric

1

Plní se sny? Sny, o kterých si myslíte, že by se mohly splnit, ale nesplní. Sny o setkání s někým, koho byste mohli milovat tak hluboce, že pokaždé, když s ním nebudete, by se vaše srdce roztříštilo na kousky. Sny, sny vašich rodičů, vaše sny.

Když se ohlédnu nazpět, vzpomenu si na ni a okamžitě ucítím slzy v očích. Když se ohlédnu nazpět, přeji si, abych mohla udělat všechno jinak. Být dospělejší. Být víc upřímná ke svým citům. Ale na konec jsem byla jen zbabělec. Bála jsem se. Byla jsem vyděšená, pokud chcete přesný výraz.

Ashley byla důležitou částí mého života. Vlastně tou nejdůležitější. Po tolika letech si pořád pamatuji na její tvář v ten den. Její slzy na tváři, moje na mé. Po tolika letech a já pořád po nocích brečím kvůli tomu, co jsem ztratila. A co jsem mohla udělat, kdybych nebyla vystrašené děcko. Takový hrozný zbabělec.

Zítra to budou čtyři roky od našeho rozchodu. Rozchodu, o který jsem si řekla. Rozchodu, kvůli kterému jsem o ni přišla. Divíte se proč a jak? Někdy mám stejný pocit. Někdy se na to sama sebe ptám pořád dokola. Proč? Jak? Ale není tu nikdo, kdo by mi odpověděl. Není tu ona, aby mi odpověděla. Samozřejmě, že tu není. Proč by tu měla být po tom, co jsem jí provedla.

Čtyři roky zpátky. To léto, které bylo nejšťastnější a nejsmutnější. Léto, kdy jsem ji měla zpátky a ztratila ji.

Ashley mě překvapila tím, že sem přijela na moje narozeniny. Měly jsme předtím pauzu a já byla moc ráda, že jsme to probraly a daly se znovu dohromady. Překvapila mě příletem do Řecka. Byla jsem překvapená a hrozně moc šťastná. Nemyslela jsem na své rodiče ani kamarády. Vše, na co jsem dokázala myslet, byla Ashley a jen ona. Obsadila moje myšlenky a vlastnila mé srdce. Nedokázala jsem vidět nic než ji. První chyba…

Ty dny byly kouzelné. Prožívala jsem svou pohádku. Tu, ve které si princezna vezme prince a žijí šťastně až na věky. Jenomže tahle pohádka nakonec neměla šťastný konec.

Ashley mi řekla, že zůstane v Řecku až do doby, než se vrátím do Států. Tak si představte, jak jsem se cítila. Budu mít dva měsíce u sebe svou přítelkyni. Plánovala jsem pro nás. Kam ji vzít, co by měla vidět. Však víte, dělat své přítelkyni průvodkyni a nedělalo by mi problém, pokud by mi platila v polibcích.

První týden byl dokonalý. Moji rodiče zatím nevěděli o Ashleyině návštěvě. Chtěla jsem ji mít jen pro sebe. Mít ji bez uvažování. Druhá chyba.

Moje nejlepší kamarádka nám ‚pomáhala‘. Byla mým krytím. Každou druhou noc jsem říkala svým rodičům, že budu s Georgií a mohla jsem tak ležet ve stejné posteli s Ashley a milovat se s ní. Být fascinována jejím tělem, vdechovat její opojnou vůni. Až do té noci…

Nepřestávala jsem se přít se svou nejlepší kamarádkou a Ashley o tom, že bych měla povědět svým rodičům o její návštěvě Řecka. O tom, že mě moje spolubydlící ze Států přijela navštívit, ale já nemohla. Nevím, co jsem si tenkrát myslela. Možná že vím. Byla jsem vystrašená. Proč by tu měla být moje spolubydlící a překvapovat mě tu? Bála jsem se reakce svých rodičů. Teď, když dokáži uvažovat jasněji, vím, že jsem to tenkrát přeháněla.

Byla to další nádherná noc s Ashley. Vzala jsem ji na večeři ven, protože jsem věděla jak má ráda americké jídlo a pak jsme zamířily do jejího hotelu. Zavolala jsem rodičům a řekla jim, že zůstanu s Georgií u kamarádů doma, protože pořádají večírek, takže jsem měla volnou další noc. Promiluji s Ashley celou noc. Bude jen moje.

Tu noc jsem námi byla tak pohlcená, že jsem si nezkontrolovala telefon. Třetí chyba. Můj telefon byl vybitý. Byla jsem tak zaujatá Ashley, že mě ani nenapadlo ho zkontrolovat. Chtěla jsem jen ležet vedle ní. Milovaly jsme se tu noc čtyřikrát a pak jsme se tulily navzájem si v náručí. Každou noc Ashley položila své paže kolem mě a já na místě usnula.

Každou noc se k té noci vracím. Ačkoliv chci zapomenout, zdá se to příliš obtížné. Pamatuji si všechno. Každičký malý detail. Protože po té noci už nic nebylo stejné. Já už nebyla stejná.

Spaly jsme tak hluboce, že jsme neslyšely klepání na Ashleyiny dveře. Neslyšela jsem, jak se po pár minutách otevřely dveře. Co jsem spatřila, byla moje máma a můj táta hledící na mě. Máma na mě ječela a táta se ji snažil zadržet. Já se snažila zakrýt a Ashley se snažila pochopit, co se to děje. Občas, když zavřu oči, stále slyším matčina slova ‚hnusíš se mi‘. Pro člověka, kterého jsem na světě milovala nejvíc, jsem byla hanbou. Za nimi byla Georgia, moje nejlepší kamarádka. Mozek mi nepracoval. Byla jsem nahá v posteli s Ashley. Máma s tátou byly ve stejné místnosti. Ale jak? Co se stalo?

Georgia se na mě dívala s omluvným pohledem a pusou naznačovala ‚promiň‘. Omlouvala se. Za co? Ukazovala na můj telefon. Ten telefon, který měl vybitou baterii. Snažila jsem se promluvit, ale pokaždé, když jsem otevřela pusu, nevyšla z ní žádná slova. Nedokázala jsem se dívat na nic jiného než na moji mámu plačící v tátově náručí. Nemohla jsem se dívat na nic ani nikoho jiného. Ani jsem se neotočila, abych pohlédla na Ashley, která tam stále byla a dívala se na mne.

Ta noc byla začátkem konce. Konce Ashleyina a mého vztahu. Asi se opět divíte, jak se všechno seběhlo. Můžu jen říct, že mě moji rodiče sháněli. Samozřejmě můj mobil byl vybitý a oni zavolali k Georgii domů. Moje nejlepší kamarádka tam byla, ale já oproti očekávání ne. Měli samozřejmě otázky a Georgia jim řekla, kde jsem.

Moje máma byla ve stavu, v jakém jsem ji ještě nikdy neviděla. Plakala a věděla jsem, že je to kvůli mně a nenáviděla jsem to. Můj otec toho mnoho neřekl. Byl zticha a snažil se všechno pochopit. Snažil se pochopit, že jeho dcera, jeho princezna je v posteli s jinou holkou. Žádný krásný princ. Sny se roztříštily.

Řekli mi, ať jdu s nimi a já je poslechla. Oblékla jsem se a pokusila se vyjít z pokoje, ale Ashley mě nenechala. ‚Spencer, prosím. Neodcházej znovu. Musíme si promluvit o tom, co se stalo.‘ Ani jsem se na ni nepodívala. Nebyla to její chyba. Neudělala ni špatného. Ale právě teď jsem se na ni nemohla ani podívat a to mě bolelo stejně tak, jako vidět plakat mou mamku. Zvedla jsem se z postele, ale držela mě za zápěstí. ‚Prosím zlato.‘ Její žadonící tón byl víc, než jsem byla schopna zvládnout. Neřekla jsem nic a opět jsem ji tam nechala. Čtvrtá chyba.

Domů jsme jeli v absolutním tichu. To mě uvnitř zabíjelo. Máma mě nikdy neuhodila. Nikdy to neudělala mně ani Glenovi. Stejně tak táta. Byli to ti nejlepší rodiče na světě a zrovna teď jsem jim ubližovala. Snažila jsem se vidět oběma do tváře, abych poznala, co se jim honí hlavou. Vše, co jsem mohla spatřit, byly slzy a ještě víc slz.

Jakmile jsme byli doma, spustila máma svou přednášku. Řekla mi, že už se do Států nevrátím. Dokončím vysokou v Řecku a na Ashley musím zapomenout. Čekala jsem od ní to nejhorší, kvůli tomu, co se stalo v hotelu. Snažila jsem se protestovat, ale neposlouchala mě. Řekla mi, že jsem pro ni zklamáním a že mě nikdy neměla do Států pouštět. No, měla další proslov po tom všem a nebylo to nic příjemného. Bylo mi 19. Stále mladá a milující své rodiče nadevše. Nechtěla jsem ztratit svou mámu, přestože jsem pro ni byla zklamáním. Musela jsem si vybrat mezi svou láskou k Ashley a láskou ke svým rodičům. Asi všichni tušíte, co jsem si vybrala.

Ashley mi v příštích dnech nepřestávala volat a psát. Neměla jsem sílu s ní mluvit, čelit jí, říct jí, jak jsem rozhodla bez ohledu na ni. Ale věděla jsem, že to musím udělat. Zasloužila si to.

Jeden večer jsem jí napsala, ať se se mnou setká na pláži. Bylo to naše místo, takže věděla, kde mě najít. Obávala jsem se setkání s ní po tolika dnech. Překvapilo mě, že tu pořád byla a neodletěla nejbližším letem do Kalifornie. Doteď si pamatuji každé slovo, které jsme si řekly.

Jakmile jsem ji viděla jít ke mně, srdce mi uhánělo jako splašené. Byla tak nádherná, ale vypadala hrozně zlomeně.

‚Ahoj‘

‚Ahoj‘

‚Jsem ráda, žes mi zavolala.‘

‚Promiň, ale…‘

‚Jsi v pořádku?‘

‚Ani ne.‘ Vzpomínám si, že se mě pokusila vzít za ruku, ale já jsem ustoupila.

‚Spencer, co se děje?‘ Uhnula jsem pohledem od ní a zahleděla se na oceán. Oceán mě vždycky uklidňoval.

‚Všechno je špatně.‘

‚Mluv se mnou.‘

‚Nevrátím se s tebou do Států Ashley.‘

‚Proč?‘

‚Moje máma… Nedovolí mi to.‘

‚Dobrá. Chápu.‘

‚Chápeš? Vážně? Dokážeš pochopit, co se děje Ashley?‘

‚Vím, že to, co se stalo, nebylo dobré, ale jsem tady zlato. Jsem přímo tady a nikam nejdu.‘

‚Ale já už tu nejsem Ash. Nemůžu tu být.‘ Ve chvilce jsem ucítila, jak mi vodnatí oči a Ashleyiny dělaly to stejné. Věděla, co se to snažím říct.

‚Neříkej to Spence. Prosím. Bojuj za nás. Bojuj za mě. Já bych za tebe bojovala. Žádám, abys udělala to stejné.‘

‚Omlouvám se, ale nemůžu. Moje máma…‘

‚Vím, jak se cítíš ohledně své mámy. Fajn. Nenechá tě vrátit se na vysokou. Já můžu studovat tady. Můžeme být spolu.‘

‚Ne nemůžeme. Chce, abych se od tebe držela dál.‘

‚Spence…‘

‚Ach Ash.‘

‚Spence…‘

‚Ash, je mi líto, ale já nemůžu. Nemohu být zklamáním pro své rodiče. Miluji je.‘

‚Pokud by tě milovali, přijali by tě takovou, jaká jsi.‘

‚Ty tomu nerozumíš.‘

‚Vážně? Dovol mi, abych ti připomněla můj vztah s matkou.‘

‚To není stejné.‘

‚Byla mou mámou. Milovala jsem ji, ale nemohla ovládat můj život. Pokud mě nedokázala přijmout takovou, jaká jsem, tak to nebyla moje máma.‘

‚Já nejsem ty, jasné?‘

‚Řekni mi, že mě nemiluješ a já odejdu a už mě nikdy neuvidíš.‘

‚Ash…‘

‚Řekni mi. Že mě. Nemiluješ.‘

‚Já… Já…‘

Nevěděla jsem, co říct. Milovala jsem ji. Opravdu. A nemyslím si, že budu někoho jiného milovat tolik, jako jsem milovala Ashley. Ale milovala jsem i svou mámu. Takže jsem řekla něco, čeho budu litovat po zbytek života. ‚Nemiluji tě.‘

Viděla jsem slzy v jejích očích. Mohla jsem cítit na tváři ty svoje. Věděla jsem, že jsem ji ten večer ztratila navždy.

‚Sbohem Spencer. Doufám, že najdeš to, co ve svém životě hledáš. Já jsem šťastná i smutná zároveň, protože já našla to, co jsem ve svém životě hledala, ale asi to nakonec za to nestálo.‘

Přála bych si, aby mě zabila raději ostrým nožem než těmi slovy. Stále mi zní v uších. A stále na ně nemohu zapomenout, stejně jako nemohu zapomenout na ni.

2

Věřím, že se zamilujete jen jednou za celý život. Ano můžete na své cestě potkat různé lidi. Můžete je mít rádi, ale zamilujete se jen jednou. Pokud máte dost štěstí, ten druhý vás bude také milovat. Ale jen když budete mít štěstí.

Byla jsem člověkem, který si s lidmi užíval. Ublížila jsem mnohým z nich, ale nakonec to bylo moje srdce, které bylo roztříštěno na kousky. Byla jsem to já, která zůstala zlomená, protože mi někdo jiný ublížil. A já si byla tak jistá, že se mi něco takového nikdy nestane.

Poprvé jsem se zamilovala a poprvé se mi zlomilo srdce. Teď už chápu, jak se cítili ti druzí, když pro mě zahořeli a já ne. Samozřejmě odkazuji na jedinou osobu, která přiměla mé srdce vynechat, ale vzala si ho sebou, když mě nechala. Spencer…

Její jméno mě stále bolí, když na ni pomyslím. To je důvod, proč jsem s tím po několika měsících přestala. Až příliš moc mě to bolelo.

Čtyři roky a čas dál běží. Zítra to budou čtyři roky a pět dní… Ale kdo by to počítal. Čtyři roky pryč od ní. Bylo to její rozhodnutí. Ne moje. Zase jednou odešla, ale tentokrát jsem na ni nemohla čekat. Spencer se nikdy nezmění. Bude stále stejná a mé srdce tomu nemohlo čelit. Musela jsem to nechat být a musela jsem ji nechat jít.

Bylo pro mě těžké ji nenávidět, protože jsem ji tolik milovala. Ale musela jsem se posunout dál. Musela jsem zapomenout a to jsem i udělala.

Po tom, co se stalo při našem posledním setkání, jsem se rovnou vrátila do Států. Nemohla jsem tam zůstat, a proč bych měla? Spencer si zvolila a já také.

Celý let zpátky do Států jsem probrečela. Nedokázala jsem zadržet své slzy. Pokaždé jsem si řekla, že by to už stačilo, ale pak jsem si vzpomněla na její slova a znovu jsem se rozbrečela. Pláč… Zvláštní… Nevybavuji si, že bych před tím plakala. Naposled jsem brečela, když zemřel můj táta. A to bylo již před lety.

Nebojovala za nás a co mě bolelo nejvíc, že to ani nechtěla zkusit. Jako bychom nic neznamenaly. Všechen ten pocit viny, její obavy ji konečně přemohly. Odešla a ani to nevysvětlila. Rozumím její lásce k rodičům, ale co já? Co my? Očividně jsem pro ni nic neznamenala. Musela jsem to nechat být.

Jakmile jsem byla zpátky v Kalifornii, nejela jsem domů. Nemohla jsem čelit Kylyiným otázkám a potřebovala jsem být sama. Nechtěla jsem nic jiného než ticho. Abych byla sama se svými myšlenkami, pronajala jsem si pokoj v hotelu a týden tam zůstala. Neopustila jsem pokoj. Za pár dní jsem zavolala Kyle a řekla jí, kde jsem. Chtěla nějaké odpovědi, ale já jí nemohla dát, co po mě žádala. Alespoň zatím ne…

Zkoušela jsem být naštvaná na Spencer. Zkoušela jsem ji nenávidět, ale nedokázala jsem to. Nemohla jsem, protože jsem ji pořád milovala a to bylo smutné, protože moje láska jasně nestačila a ona mě nemilovala. Musela jsem to nechat být.

Po dvou týdnech v hotelu a mnoha návštěvách od Kyly jsem se rozhodla jít domů. Kyla se mě přestala ptát, co se stalo, po prvních třech dnech po mém telefonátu. Věděla, že jí všechno povím, až budu připravená. A tak se i stalo. Kyla a Spencer byly dobré kamarádky, ale nečekala jsem její reakci. Byla na Spencer naštvaná. Naštvaná a rozzuřená jak bych měla být já. Její odpověď na to, proč je tak na Spencer naštvaná byla ‚jsi moje sestra a mám tě ráda.‘

Čas plynul a den za dnem jsem začala zapomínat na děvče, které mi roztříštilo srdce na kousíčky. Nebylo to snadné a zabralo mi to měsíce. Opustila jsem koleje a konečně jsem dokončila vysokou. Všechno mi ji to připomínalo a já nechtěla nic než zapomenout. Teď jsem měla bakalářský titul z hudby. Ne že bych ho potřebovala, ale bylo to něco, co jsem potřebovala dodělat.

Aniž bych si to uvědomovala, začala se Spencer vytrácet z mé mysli. Přestávala jsem na ni myslet. Konečně jsem to nechala být. Bylo to rok po tom, co se stalo, co jsem si začala dávat život zpátky do kupy. Dávala jsem dětem lekce na kytaru jen tak pro zábavu. Jistěže jsem nepotřebovala peníze. Prostě se mi to líbilo. Bylo to toho rána, kdy jsem spatřila, jak se mi život zase mění.

Ten den jsem měla lekci s Johnem. John byla patnáctiletý kluk, který byl, podle toho co jsem viděla, talentovaný muzikant. Popravdě byl jedním z mých nejlepších studentů a chtěl studovat na Juliardu. Pokud se bude dost snažit, jsem si jistá, že ho rádi vezmou.

Když lekce skončila, obvykle ho vyzvedávala jeho máma, ale ten den nikoliv. Když jsem uslyšela zaklepání na dveře, ocitla jsem se tváří v tvář mladé dívce s pronikavýma zelenýma očima. Měla úsměv, který projasňoval její tvář. Jen jsem tam stála a dívala se na ni. Byla to Johnova sestra. Ani jsem nevěděla, že nějakou má. Jmenovala se Chloy.

Po tom dni jsem už Johnovu matku neviděla. Chloy přicházela a vyzvedávala ho a pokaždé jsme prohodily o něco víc než jen ‚díky za lekci‘, ‚není zač‘, ‚doufám, že mu to šlo‘. Zjistila jsem, že je Chloy přibližně v mém věku. Skoro. Byla o rok mladší. Ani ne. O deset měsíců. Studovala psychologii na UCLA a bylo zvláštní, že jsem ji nikdy dřív neviděla. S Chloy bylo snadné si povídat. Měla auru, která vás uklidňovala, kdykoliv byla nablízku. Bylo to, jako bych ji už znala z dřívějška.

Po čtyřech měsících povídání si ve dveřích, jsem se jí zeptala, jestli by si nechtěla zajít na kafe. Samozřejmě jsem nepředpokládala, že by byla teplá nebo tak. Jen jsem si s ní chtěla vyrazit. Třeba i jen jako kamarádka.

Z jednoho kafe se staly dvě, pak tři, pak biják nebo jídlo v restauraci. Ale začala jsem ji mít ráda víc než jen jako kamarádku. Měla v sobě něco, co mě k ní táhlo. Do té doby jsme se nebavily o našich vztazích. Nikdy se mě neptala na mé a já se nikdy neptala na její. Tedy až do noci, kdy jsme si zašly na skleničku.

Tu noc jsme šly ven. Bylo to přesně 10 měsíců, co jsme spolu začaly trávit čas. Všechny ty měsíce a my se nikdy neptaly na vztahy té druhé. Podle toho, co jsem věděla, s nikým nebyla a ona věděla, že ani já nikoho nemám. Byly jsme v Egu a bavily se, když jsem zahlédla dva lidi, které jsem neviděla skoro dva roky. Sammy a Grega. A líbali se. Hádám, že si konečně přiznali vzájemné city. Naše oči se střetly a já uviděla, jak jdou k místu, kde jsme s Chloy seděly. Objali jsme se a políbili a já jim představila Chloy. Pamatuji si, že první Sammyina slova byla… ‚Jak se má Spencer? Nějak jsem s ní ztratila spojení. Už věky jsem s ní nemluvila.‘

Spencer. Už tak dlouho jsem to jméno nepoužila. Téměř jsem ji vymazala ze své paměti a opět slyšet její jméno, přimělo mé srdce bít rychleji. Viděla jsem Chloyin pohled. Hleděla na mě a snažila se pochopit o čem je řeč. ‚Spencer a já jsme se rozešly. Skoro před dvěma lety.‘ Sammyin výraz se okamžitě změnil. Ona a Greg nás vždycky podporovali. Dokonce nám říkali Spashley. ‚To nerada slyším. Zbožňovala jsem, že jste spolu.‘

Bylo pro mě těžké začít o tom mluvit a byla jsem ráda, že se Sammy víc nevyptávala. Dohodly jsme se, že si zajdeme na kafe a pak nás opět nechali samy s Chloy. Chloy se nevyptávala, ale byla jsem si jistá, že je zvědavá. Tak jsem jí jednoduše řekla ‚Jsem teplá.‘ Spatřila jsem ten její úsměv, který mě pokaždé zahřál a odpověděla mi něco, co jsem nečekala. ‚Doufala jsem, že jsi.‘

Nepochopila jsem, co tím myslela, dokud jsme nebyly před jejím domem. Naklonila se blíž, políbila mne a prostě řekla ‚Mám tě ráda Ashley. Hodně.‘ A já ji také měla ráda. Naklonila jsem se blíže k ní a vtiskla polibek na její rty. Nepolíbila jsem nikoho od rozchodu se Spencer a neplánovala jsem mít někoho ráda tolik, co Spencer. A Chloy jsem měla hodně ráda.

A tak tu jsem… O dva roky později v milostném vztahu s dívkou, kterou mám opravdu ráda. Je to nejvíc milující osoba na světě. Je starostlivá a miluje mě kvůli tomu, jaká jsem. Mám ji moc ráda. Ale věc se má tak, že do ní nejsem zamilovaná, protože pořád věřím, že se zamilujete jen do jednoho člověka za celý život. A pro mě tím člověkem byla Spencer.

3

Někdy bych si přála, aby existoval stroj času. Se kterým byste se mohli vrátit a napravit své minulé chyby. Velká škoda, že nic takového není a my musíme žít s našimi chybami.

Můj život se za poslední čtyři roky nezměnil. Zůstala jsem v Řecku a dokončila tady vysokou. Získala jsem svůj diplom z fotografování a snažila jsem se žít podle máminých snů a přání.

Po tom, co se stalo s Ashley, se změnila. Nebyla tou mámou, co jsem znala. Občas si pořád myslím, že co viděla té noci, byl jen špatný sen, protože už o Ashley nikdy nepromluvila. Jako by nikdy v životě její dcery neexistovala.

Velice jsem milovala své rodiče a opustit Ashley bylo těžké rozhodnutí, které jsem musela učinit. Teď vím, že to byla velká chyba.

První dny po tom, co se to stalo, jsem zůstala ve svém pokoji. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Chtěla jsem být sama. Po nocích jsem brečela do polštáře a myslela na ni. Ačkoliv bych neměla, protože to bylo moje rozhodnutí nechat ji jít. Mohla jsem ji mít, abychom čelily mámě a tátovi spolu, ale rozhodla jsem se být v tom všem sama. Čelit svým rodičům sama a rozejít se s někým, koho jsem doopravdy milovala.

Začala jsem zase randit s kluky. Máma z toho měla radost a já byla smutná. Nikdy jsem s nimi nevydržela déle než měsíc. Nemohla jsem, protože pokaždé, když se snažili o nějaké intimnosti, já nemohla. Myslela jsem na Ashley. Takže můj život byl v podstatě oživlá lež a naprosto posraný. Snažila jsem se sebrat odvahu a říct mámě, že jsem teplá. Byla jsem. Teď už jsem to věděla. Měla jsem všechen čas světa, abych seděla a přemýšlela. Ashley mi pomohla přijít na to, kým jsem, ale já se příliš bála přiznat to nejen sama sobě, ale i všem ostatním. Ale Ashley byla člověkem, kterého jsem velice milovala. Člověkem, do kterého jsem se zamilovala. Má nejlepší kamarádka, moje milenka, moje přítelkyně. A já to všechno ztratila.

Moje máma chtěla, abych byla hetero, tak jsem pro ni hetero byla. Randila jsem s kluky nebo ji tomu alespoň nechala věřit. Protože po roce jsem začala objevovat, kým jsem. Chtěla jsem zjistit, jestli se mi líbí holky a nejen Ashley. Začala jsem chodit do gay klubů, aniž bych myslela na flirtování s jinými děvčaty. Jen jsem tam chtěla jít a získat pohled z jiné strany.

Georgia, moje nejlepší kamarádka si ode mě začala držet odstup. Po tom incidentu se se mnou nějakou dobu dál bavila, ale když jsem jí řekla, že jsem opravdu teplá, věřím, že ji to roztrhalo na kousky. Snažila jsem se jí zůstat nablízku, aby pochopila, že jsem to pořád já. Že jsem stále Spencer, její nejlepší kamarádka. Ale nedokázala to pochopit nebo to ani nechtěla. Netlačila jsem na ni. Pokud mě nedokázala přijmout takovou, jaká jsem, pak to už od začátku nebyla kamarádka. Ztratila jsem svou přítelkyni, ženu, kterou jsem milovala. A pak jsem přišla o svou nejlepší kamarádku, sestru, kterou jsem nikdy neměla.

Během tří let, co jsem byla na vysoké, jsem zjistila, kdo jsem. Už jsem nebyla tou stejnou Spencer. Rok za rokem jsem dospívala z dítěte v ženu. Věděla jsem, co chci a věděla jsem, kým jsem. Druhý rok na vysoké jsem chodila s holkou. Byla to dívka, kterou jsem potkala jednoho dne v posilovně. Nečekala jsem, že by se to stalo, ale byly jsme v pohodě. Popravdě mi pomohla říct pravdu mojí mámě.

Nevyužila jsem Mary. Opravdu jsem ji měla ráda. Ve skutečnosti to byl jediný člověk, kterého jsem kromě Ashley měla ráda. Jednoho dne jsem si sedla s mamkou a promluvila si s ní. Pověděla jsem jí, že jsem teplá a pokud mě má opravdu ráda, přijme mě. Pokud chce, abych celý svůj život trpěla a pozorovat mě, jak den po dni umírám, tak ji tentokrát nehodlám poslouchat. Je to jen a jen můj život. Uvnitř jsem věřila, že jí za Ashley nikdy neodpustím. Moje máma toho dne nic neřekla. Myslím, že už to věděla.

Chodila jsem s Mary několik měsíců. Ale nikdy jsem nezapomněla na Ashley. Jak se má, co dělá. Byla jsem s Mary a to nebylo správné. Tak jsem se s ní rozešla. Věřila jsem, že jsem připravená na vztah, ale nakonec jsem nebyla. Nebyla jsem člověkem, co si prostě jen vyrazí a baví se, známosti na jednu noc, šukání každou noc s jinou holkou. Taková jsem nebyla.

V posledním roce mého studia mi můj profesor řekl o práci pro National Geographic. Vždycky jsem zbožňovala ten časopis a chtěla jsem být jedním z jejich mimořádných fotografů. Samozřejmě jsem takovou práci neodmítla i když jsem musela cestovat do Amazonie, abych tam fotila. I když moje práce nespočívala jen ve fotografování anakond. Díky Bohu. Pracovala jsem v oddělení cestování a kultury. Můj sen se splnil. A já si přála mít někoho, koho bych opravdu milovala, abych s ním svůj sen sdílela.

Když jsem ten den přišla domů, pověděla jsem o tom mámě a tátovi. Asi přemýšlíte o tom, co se stalo paní Paule Carlinové po tom, co jsem jí řekla, že jsem teplá. No jak už jsem povídala, neřekla nic. Takže v podstatě věděla, kým jsem a já dala jasně najevo, že se nehodlám kvůli nikomu měnit. Opravdu se snažila a já to respektovala.

Ta práce vyžadovala, abych jela do Jižní Ameriky a fotografovala cokoliv zajímavého. Památky, pláže, lidi. Všechno, co dělá ty země úžasnými. Pojedu do Chile, Peru, Argentiny, Brazílie a Venezuely. Byla jsem nadšená. Bylo mi 22 a svět se mi otevíral. Budu tam samozřejmě spolu s dalšími lidmi. Nejela bych jen sama.

Dovolte mi říct, že ten rok mého života byl úžasný. Cestovala jsem a fotografovala. Uskutečňovala jsem své dvě vášně. Nestarala jsem se zrovna, jestli někoho mám nebo ne. A bylo to dobře, že jsem nikoho neměla, protože kdo by se mnou vydržel, zatímco jsem cestovala. Byla jsem zamilovaná do toho, co jsem dělala a to mi stačilo.

Čas plynul tak rychle a rok pryč od mé rodiny se zdál jako jeden den. Když jsem dokončila cestu, můj šéf mi řekl, že se jim líbí moje fotky a že jsem byla dobrá. Mohla jsem si dát na chvíli pohov. Byla jsem v Jižní Americe. Letadlem jsem se mohla dostat znovu do Kalifornie. Chybělo mi to místo. A tak jsem to udělala. Ne bez toho, že bych zavolala domů a dala vědět své rodině, že se mi daří dobře, jsem zdravá a mířím do Států.

Příští zastávka… Kalifornie…

4

Prožívat svůj sen je skvělé, ale nemít nikoho, s kým byste ten sen sdíleli, to není něco, co bych komukoliv přála. Během mé cesty po Jižní Americe jsem si nepřestávala říkat, že nikoho nepotřebuji. Ale byla to lež. Každý někoho potřebuje. Všechno, co zbylo mně, byly vzpomínky. Vzpomínky na mě a na ni. Ty mi dělaly společnost, zatímco jsem byla pryč. Naše první setkání, náš první polibek, naše poprvé. Ale musela jsem přestat takhle uvažovat, protože jsem z toho byla smutnější a Ashley se zřejmě pohnula ve svém životě dál. Proč by také neměla?

Po mé poslední zastávce, kterou bylo Peru a já to místo milovala, jsem se rozhodla, že je na čase udělat si nějakou dovolenou. Ne že by cestování a pořizování fotek nebyla dovolená, ale víte, co tím myslím. Nebyla jsem v Kalifornii od toho léta, co jsem odjela. Pokaždé jsem uvažovala o tom, že se tam vrátím, ale na to místo jsem měla tolik vzpomínek.

Po tom, co se stalo s Ashley, jsem ztratila kontakt se svými tamními přáteli. Nevím, co mě to popadlo, ale nechtěla jsem být v kontaktu s lidmi, kteří by mi připomínali, jako chybu jsem udělala, když jsem nechala Ashley. Hádám, že teď už je moc pozdě…

Moji rodiče věděli, že poletím do Kalifornie. Máma na to nic neřekla. A i kdyby ano, nemyslím si, že bych ji tentokrát poslechla. Pojedu navštívit své prarodiče. Ano, jen své prarodiče.

Zarezervovala jsem si letenku do Kalifornie. Zítra v poledne budu přistávat na Mezinárodním letišti LA, LAX jak ho všichni znáte.

Vím, že svět je malý, ale uvnitř jsem doufala a přála si dvě různé věci. Přála jsem si, abych mohla někde spatřit Ashley a doufala jsem, že k tomu nedojde. Bláznivé? Možná. Ale taková jsem.

Když jsem přistála v LA, spatřila jsem dvě známé tváře a v myšlenkách se vrátila o pět let zpátky. Jenom tentokrát babička nedržela ceduli s mým jménem. Čekali na mě na stejném místě jako tehdy. Teď mohu říct, že mi chyběli. Dokonce i babička a její jídlo.

„Spencer, zlatíčko, je tak dobře, že jsi zpátky.“

„Taky jsem ráda, že jsem se vrátila babi.“

„Ahoj dítě.“

„Ahoj dědo.“

Objala jsem oba a když jsem se obracela pro své zavazadlo, mohla bych přísahat, že jsem zahlédla brunetu. Ne nějakou brunetu. Moji brunetu. Ale pravda je taková, že už nebyla moje. Byla jsem si jistá, že si se mnou zahrává moje mysl, protože jsem si přála, abych ji mohla vidět.

Říká se, že pokud něco opravdu hodně chcete, vaše mysl dovede předvést různé kousky. Tak jsem se otočila zpět a následovala své prarodiče ven.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem zase tady. Opravdu se mi po Kalifornii stýskalo. Občas mi hrozně připomínala Řecko. Měla dvě z věcí, které jsem měla nejraději. Slunce a oceán. Nebyl to domov, ale bylo to tak cítit.

Jakmile jsme byli doma, ucítila jsem jídlo. Babička očividně vařila. Jediný rozdíl mezi mým osmnáctiletým a dvacetitříletým já byl v tom, že jsem prahla po babiččině kuchyni. Přesouvání se každý měsíc do jiného města a nemít žádnou domácí stravu způsobí, že opravdu dokážete ocenit to, co vám chybělo. Nemohla jsem věřit, že to říkám, ale chybělo mi babiččino jídlo.

„Takže z naší vnučky je fotografka pro National Geographic. Je to, jako když jsme tě tu měli poprvé a bylo ti jen osmnáct. Zdáš se tak dospělejší.“

„Taky jsem dědo. Jsem o pět let starší.“

„Nemyslím tvůj věk. Zdáš se zralejší. Změnila ses za ty roky.“ A to nevěděl, jak moc jsem se změnila. Přála bych si, abych bývala tou osobou, co jsem teď, tenkrát. Všechno by mohlo být lepší.

„Asi jo.“

„Takže potkala jsi nějakého chlapce během svých cest drahá?“

„Ne babi. Opravdu jsem neměla čas na nějaké flirtování nebo hledání někoho, ale pokud bych se o to snažila, byla by to holka a ne kluk.“ Spatřila jsem, jak se jejich obličeje okamžitě změnily z usměvavých na překvapené. Teď si myslím, že jsem se neměla takhle vyoutovat před svými prarodiči. Jsou to staří lidé a nemyslím, že to pochopí.

„Co tím myslíš Spencer?“

„Tím myslím, že pokud bych byla ve vztahu, bylo by to s holkou ne s klukem.“

„Takže ty jsi…“ Mohla jsem vidět, že má problémy to vyslovit, tak jsem jí pomohla.

„Lesbička babi. Jsem lesbička. Mám ráda holky, ne kluky.“

„Jak? Kdy? To není možné. Ví o tom tví rodiče? A pokud ano, co na to všechno říkají? Nemohu uvěřit, že se to děje nám. Naší rodině. Nemáme nikoho homosexuálního v naší rodině. Jak se teď budu moct podívat přátelům do tváře? Co jim mám říct, když se budou ptát na moji vnučku? Ach můj Bože"

Moje babička si něco brblala a já se nezmohla na víc, než se na ni dívat a nic neříkat. Babiččina reakce mi připomněla tu máminu. Pořád věřím, že za celou dobu máma nedokázala pochopit, jak jsem jí to mohla udělat. Ačkoliv se věc má tak, že jsem nečekala, že by se to stalo, že se zamiluji do holky a určitě jsem to nedělala kvůli ní. Protože kvůli lásce ke své mámě jsem ztratila někoho, koho jsem opravdově milovala. Už jsem neměla v úmyslu znovu lhát. Ani sobě ani ostatním.

„Přestala bys ženská? Přestaň. Prostě toho nech.“ Nikdy dřív jsem svého dědu neslyšela zvednout hlas. Byl vždycky klidný a uvolněný. Dokázal poslouchat, jak babička mluví a mluví, aniž by něco řekl.

„Ale tys neslyšel, co právě řekla? Tvoje vnučka je lesba.“

„Nejsem hluchý. Alespoň zatím ne. Slyšel jsem, co naše vnučka řekla. Spencer, tohle je tvůj domov a my tě bezpodmínečně milujeme. Koho budeš milovat, je tvoje volba. Jen doufám, že tě bude milovat a vážit si tě. To je vše, co chci pro svou vnučku. Ať by to měl být kluk nebo holka, řekl bych ti to samé. A tahle diskuze právě skončila.“

Byla jsem šokována. Nečekala jsem, že uslyším šedesátipětiletého muže mluvit takhle. Myslela jsem, že je staromódní. Ale hádám, že vás lidé dokáží překvapit a já byla velice překvapená. Babička se pokusila něco říct, ale děda ji zastavil dřív, než mohla dodat cokoliv dalšího. Poprvé jsem viděla babičku být umlčenou. Když jsme dojedli oběd, děda mě požádal, abych s ním šla na jejich verandu. Šla jsem s ním, aniž bych se ptala proč.

„Vědí to tví rodiče drahá?“

„Ano. Popravdě na to přišly už před lety.“

„Jak to myslíš?“

„Přistihly mě s někým.“ Nechtěla jsem se s dědou bavit o mě a Ashley. Nepřišlo mi správné probírat s ním svůj dřívější sexuální život.

„S tvou spolubydlící?“

„Hé?“

„S tím děvčetem, se kterým jsi bydlela na koleji. Jak jen se jmenovala? Nemohu si vzpomenout.“

„Ashley.“

„Ano. Přišly na vás dvě?“

„Jak víš, že to byla ona?“

„Spencer, já možná moc nemluvím, ale mám uši a mohl jsem vidět, jak se ti tvář rozjasnila, když jsme o ní mluvily. Je mi líto, že jsme se s ní nikdy nesetkali.“

„Dědo, můžu se tě zeptat, jak to, že jsi s tímhle vším tak v pohodě?“

„Nech mě vyprávět ti o něčem, co nevíš. Míval jsem bratra. Byl starší než já a byl mi vzorem. Byl dobrým bratrem a dobrým synem. Jednou ke mně přišel a otevřel mi své srdce. Přiznal se mi, že je homosexuál. Tenkrát jsem nevěděl, co tím myslí. Bylo mu 20 a mně 15. Tak jsem se ho zeptal, co tím myslí. Řekl mi, že se mu líbí kluci namísto holek. Na chvíli jsem zůstal zticha a snažil se pochopit, že ten dokonalý bratr, dokonalý syn, dokonalý student a atlet, není nakonec tak dokonalý. Nechápal jsem, proč se mu líbí kluci, ale moje láska k mému bratrovi se nikdy nezměnila. V těch dobách nebylo jednoduché být homosexuál. Lidé to nevěděli. Chodil s klukem ze své školy. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale podle toho, co jsem slyšel od svého bratra, tak se hrozně moc milovali a já byl šťastný, že našel někoho, kdo ho činí šťastným.“

„Nikdy nezapomenu na tu noc. Bylo pozdě v noci, když náš telefon zazvonil. Byly 4 ráno. Volali nám z nemocnice, že tam přivezli mého bratra. Máma mě vzbudila, aby mi řekla, kam se chystají. Trval jsem na tom, že pojedu s nimi. Jakmile jsme tam dorazili, zjistili jsme, že bratr byl strašlivě zmlácen. Dýchal jen s pomocí přístrojů. Měl zlomená žebra, otřes mozku a doktor nám sdělil, že mu žebro propíchlo plíci. Doufali v to nejlepší. Doktor nám řekl o tom druhém klukovi, který byl s mým bratrem. Byl v lepším stavu. Měl jen zlomený nos a nohu v sádře. Moji rodiče se neptali, ale já hned věděl, co je to za kluka. Chtěl jsem se s ním setkat.“

„Šel jsem do jeho pokoje, abych ho zkontroloval. Jakmile mě spatřil, jeho oči se zahleděly do mých. Než jsem mu stačil říct, kdo jsem, zeptal se mě, jak je na tom můj bratr. Věděl, kdo jsem. Řekl mi, že byli v baru, a když odcházeli, drželi se za ruce. Nějací chlápci si toho všimli a začali je nazývat výrazy, které nejsou vhodné, abych ti je opakoval. Začali do něj strkat a mlátit ho. Můj bratr se před něj postavil, takže ho mohl chránit. Pak všichni začali mlátit mého bratra basebalovými pálkami a železnými páčidly. Když mi to všechno vyprávěl, plakal. Byl to asi 180 centimetrů vysoký, dobře stavěný muž a plakal. Zuřil jsem. Ne kvůli mému bratrovi a jeho příteli, ale kvůli těm lidem. Bylo to jedinkrát, co jsem si přál, aby někdo umřel. Chvíli jsem tam s ním zůstal, protože tam nikoho neměl, a když jsem vyšel ven, abych se podíval po rodičích, našel jsem je plačící.“

„Tehdy jsem zjistil, že je můj bratr mrtvý. Podlehl svým zraněním. Pamatuji se, že jsem tu noc neplakal. Snažil jsem se být silný kvůli mámě, která se nepřestávala ptát, proč se to stalo jejímu dítěti. Nemohla pochopit proč. Nikdy jsem jí neřekl o Jasonovi. Tak se můj bratr jmenoval. Tu noc jsem bratrovi přísahal, že nikdy nebudu tak omezeně smýšlející člověk, jako byli ti, co ho zabili. Zůstal jsem v kontaktu s jeho přítelem. Po dlouhou dobu zůstal sám a truchlil pro mého bratra, ale po pár letech mi řekl, že někoho našel. Nemohl jsem se na něj zlobit. Nebylo by správné, aby zůstal celý život sám. Řekl jsem mu, že by z něho měl můj bratr radost. Peter mi byl bratrem. Náhradou za toho, kterého jsem ztratil. Dodnes se scházíme a podnikáme různé věci. Je ženatý za svého partnera a já jsem za něj rád. Tvoje babička tenhle příběh nezná. Ví jen, že jsem měl bratra, který zemřel. Občas věřím, že má také svůj úzký pohled na svět a nechci myslet na to, že je stejná jako ti lidé, co zabili mého bratra. Takže ti vyprávím tenhle příběh, abys věděla, že jsi tu vítaná a milovaná. O babičku se nestarej. Jsem rád, že to tví rodiče ví. Žij svůj život, jak se ti líbí. To je má rada. A pokud si někoho najdeš, budu víc než rád, když se s ním setkám.“

Ani jednou jsem ho nepřerušila, když mi vyprávěl příběh mého skvělého strýce. Občas zavíral oči, jako by se vracel do minulosti a znovu ji prožíval. Byla jsem ráda, že je mým dědečkem.

„Děkuji.“

„Za co princezno?“

„Žes mi to všechno vyprávěl. Vážím si toho.“

„Řekl jsem ti to, protože chci, abys byla hrdá na to, kým jsi. Buď hrdá na to, koho miluješ a buď hrdá na to, co děláš. To je vše, co chci pro svou vnučku. Pojď ke mně,“ rozevřel své náručí, abych ho objala a políbil mě na čelo. Opravdu jsem ho měla ráda.

„Ale co s babičkou.“

„Přenech ji mě. Neměj strach. Psi, kteří štěkají, nekoušou.“

„Mohla bych se někdy setkat s Peterem?“

„Samozřejmě. Jak dlouho zůstaneš v Kalifornii?“

„No teď mám volno. Přemýšlím, že tu zůstanu měsíc, pokud mi nezavolají z práce a neřeknou mi, kam mám zamířit.“

„Dobře. Zítra zavolám Peterovi a řeknu mu o své půvabné vnučce.“

Děda měl pravdu. Řekl, že vypadám dospělejší. Nějak jiná. Doufala jsem, že si i někdo jiný všimne, jak jsem se změnila. Protože tentokrát jsem připravená…

5

Osud je zvláštní věc. Když si myslíte, že všechno jde skvěle, něco nebo někdo se vynoří a všechno změní. Netušila jsem, že bych mohla být v dlouhodobém vztahu po tom, co se stalo se Spencer, ale Chloey je někdo, kdo to změnil. Byly jsme pro sebe dokonalé. Každý, kdo nás znal, říkal, že jsme skvělý pár. A my jsme byly. Až do toho dne, kdy jsem spatřila svou minulost postavit se přítomnosti.

Chloy byla na konferenci o dětské psychologii v San Francisku a já na ni čekala na letišti. Zatímco jsem čekala, uviděla jsem pár metrů od sebe někoho, kdo vypadal jako Spenceřin dědeček. Znala jsem ho, protože jsem ho vídala každou noc, když vyzvedával Spencer před Starbucks. Vedle něj byla dáma. Předpokládala jsem, že je to jeho žena. Byla blonďatá jako Spencer. Moc jsem o tom nepřemýšlela. Možná tam na někoho čekali. Někoho z rodiny nebo přátel. Ale když se dveře otevřely, uviděla jsem ji. Čekali na Spencer. Byla tu.

Z místa, kde jsem stála, mě nemohla vidět, ale já ji ano. Měla na sobě dlouhé tričko, kraťasy a sandály. Její vlasy byly delší. Byla to ta stejná holka, jako když jsem přijela poprvé, ale vypadala jinak. Vypadala dospělejší. Na chvíli sem na ni zírala. Po čtyřech letech jsem se na ni znovu dívala. Bylo to divné. Nepříjemné. A mé srdce zase rychle uhánělo. Nemohla jsem uvěřit, že to dokáže způsobit. Proč mé srdce takhle reaguje pokaždé, když uslyším její jméno nebo ji vidím. Nerozumím tomu.

Stále jsem hleděla na Spencer, když jsem ucítila dvě jemné ruce, zezadu mě obejmout. Věděla jsem, kdo to je. Chloy tu byla. Otočila jsem hlavu, abych pohlédla na svou přítelkyni. Byla pryč dva týdny. Bylo to zatím nejdéle, co jsme nebyly spolu.

„Ahoj zlato. Chybělas mi,“ pronesla a políbila mě.

„Mmm. I tys mi chyběla. Jaký byl let?“

„Popravdě nudný. Nemohla jsem se dočkat, až tě uvidím.“ Znovu jsem ji objala. Moje myšlenky byly stále u Spencer. Než jsme opustily letiště, ještě jednou jsem se ohlédla zpátky, ale byla pryč. Byla jako fata morgána.

„Hledáme něco?“

„Ehm ne. Myslela jsem, že jsem někoho zahlédla,“ a taky ano. Viděla jsem někoho, koho jsem nečekala, že ještě někdy spatřím. Viděla jsem někoho, o kom jsem si myslela, že jsem na něj zapomněla.

Chloy toho o Spencer moc nevěděla. Věděla, že jsme spolu byly rok a že jsme se před čtyřmi lety rozešly. Na víc se neptala a já jí to nedokázala říct. Věděla jsem, že je to ode mě špatné, ale ani po té dlouhé době jsem nezvládla vyslovit její jméno, aniž bych se nerozbrečela. Jak bych mohla říct své přítelkyni o lásce svého života a našem rozchodu?

Vzala jsem Chloyina zavazadla a vyšly jsme ven k mému autu. Zůstaly jsme u ní doma několik hodin a bavily se o její konferenci a jak se nám stýskalo. Líbaly jsme se, ale mé myšlenky byly stále u Spencer. Nemohla jsem ji dostat z hlavy od chvíle, co jsem ji spatřila na letišti. A neměla bych na ni myslet, zatímco jsem líbala svou přítelkyni. Neměla bych na ni myslet, zatímco jsem se dotýkala své přítelkyně. Proč tu byla? Proč teď? Proč ve chvíli, kdy je všechno skvělé a já se posunula ve svém životě dál?

Musela jsem mluvit s Kylou. Musela jsem ji vidět a povědět jí, že je tu Spencer. Nemohla jsem zůstat s Chloy. Poprvé jsem jí zalhala. Řekla jsem jí, že mě Kyla potřebuje. Ale bylo to přesně naopak. Já potřebovala Kylu. Chloy nic neřekla. Byla smutná, protože doufala, že zůstanu s ní, ale já nemohla.

Když jsem odešla, rovnou jsem zavolala Kyle. Řekla jsem jí, ať nikam nechodí, protože s ní chci mluvit. Bála se, že se něco stalo Chloy. Věděla jsem, jaká bude její reakce, až jí povím o Spencer, ale ona byla jediná, kdo chápe celou situaci.

„Ash? Jsi doma?“

„Jo, jsem tady.“

Viděla jsem že má ten výraz. Však víte. Ten, který říká ‚řekni mi, co se to kurva děje.‘

„Spencer je tady.“

„COŽE?“

„Slyšela jsi mě. Spencer je tady.“

„Děláš si ze mě srandu, že jo?“

„Ne. Vůbec ne. Je tady. Popravdě přistála ve stejnou dobu jako Chloy.“

„Spencer je tady?“

Posadila jsem se na náš gauč s hlavou mezi koleny. Měla jsem tolik otázek. Proč teď? Proč když jsem byla s někým, kdo je pro mě dobrý? A proč mi srdce bije stále pro ni?

„Ashley? Proč právě nejsi s Chloy?“

„Nemohla jsem tam vydržet.“

„Proč? Protože je tu Spencer? Myslela jsem, žes na ni zapomněla. Myslela jsem, že už jsme se o ní přestaly bavit. Rozešly jste se. Zlomila ti srdce Ashley a ty tu teď kvůli Spencer kňouráš, zatímco bys měla být se svou přítelkyní?“

Měla pravdu, ale byla ke mě krutá. ‚Myslela jsem, žes na ni zapomněla.‘ Já si myslela, že ano. Přesvědčila jsem samu sebe, že jsem na ni zapomněla. Ale hádám, že nakonec ne.

„Co chceš, abych řekla Kylo? Víš, že jsem měla Spencer ráda. Byla jsem do ní zamilovaná.“

„A ona ti zlomila srdce. Nemilovala tě Ashley. Řekla ti, že ne. Jsi teď s úžasnou holkou. Chloy tě miluje. Nemáš ve svém vztahu žádná dramata. Nebojí se tě dotknout nebo políbit. Neobává se toho, kým je. A ty jsi teď tady a mluvíš o Spencer, zatímco je tvoje přítelkyně, která byla dva týdny pryč, sama doma. Vrať se zpátky ke své přítelkyni Ashley a zapomeň na Spencer, jako zapomněla ona na tebe.“

Když se Kyla dozvěděla, co se mezi mnou a Spencer stalo, zuřila. Nečekala jsem od ní takovou reakci. A po tolika letech, když slyší o Spencer, chytá ji rapl. Neodpustila jí způsob, jakým se se mnou rozešla. Ten způsob, kterým odvrhla náš vztah. Otázkou ale je, jestli jsem jí odpustila já. Nevím. Prostě nevím. Ale Kyla měla pravdu. Měla jsem úžasnou holku, která na mě čekala. Holku, která na nás byla připravená a nebála se. Dala jsem Kyle pusu na dobrou noc a jela zpět ke Chloy domů.

Když jsem byla před Chloyiným domem, přemýšlela jsem o rozhovoru s Kylou. ‚Zapomeň na Spencer, jako zapomněla ona na tebe.‘ Aniž bych zaklepala, Chloy otevřela dveře.

„Ashley? Je všechno v pořádku?“

„V tom nejlepším. Nemohla jsem bez tebe vydržet.“

„Je Kyla v pořádku?“

„Ano. Všechno je v pohodě. A dostanu teď svoji pusu a půjdeme dovnitř nebo tě mám pomilovat rovnou tady na zápraží?“ Usmála se na mě a políbila mne. Vzala mě za ruku a ocitly jsme se v její ložnici.

Chloy byla jiná a zároveň tak stejná jako Spencer. Když jsme se poprvé potkaly, spatřila jsem její oči. Byly zelené a ne modré jako Spenceřiny, ale byly stejně vřelé. Chloy měla tu auru, která mě uklidňovala vždycky, když jsem to potřebovala. A teď jsem ji potřebovala. Potřebovala jsem přestat myslet na někoho, kdo byl mou minulostí a začít myslet na svou budoucnost s Chloy.

6

Pořád si pamatuji dědovo vyprávění. O ničem z toho jsem nevěděla. Nevěděla jsem, že můj skvělý strýček zemřel kvůli homofobním lidem. Opravdu doufám, že takoví lidé nejsou, ale naneštěstí jsem přesvědčena, že existují. Možná, že tohle byl můj strach už od začátku. Co na to lidé řeknou? Co budou dělat, až to zjistí? Nechtěla jsem, aby mi říkali teplouško nebo lesbo. Nechtěla jsem, aby se na mě rodiče dívali jinak. A všechny mé obavy mě přemohly. Přiměly mě učinit rozhodnutí, kterého až do dnes každý den lituji. Přála bych si, aby věděla, jak moc toho rozhodnutí lituji.

Děda mi řekl, abych byla hrdá na to, kým jsem a koho chci a to je to, co dělám. Už nenechám své obavy, aby mě ovládly. Nenechám nikoho, aby mi říkal, co dělat nebo jaká bych měla být. Přála bych si, aby to věděla.

Když jsem se vrátila, nechtěla jsem nic než jít k oceánu. Ať jsem kdekoliv, když spatřím oceán, vzpomenu si na Ashley. Vždycky jsem ho milovala, ale s Ashley to bylo jiné. Přišly bychom sem a sedly si do písku, mazlily se a zůstaly až do západu slunce. A to teď dělám. Sedím tady, na tom stejném místě jako vždy a pozoruji západ slunce, ale nemám ji vedle sebe. Nemám svou hlavu na jejím rameni a naše prsty propleteny. Protože všechno, co mi zbylo, jsou vzpomínky a oceán.

Když jsem zůstala v Řecku, ztratila jsem spojení se všemi tady. Nechtěla jsem to, ale stalo se. Ne, že bych tu měla moc přátel, ale Kyla byla mou nejlepší kamarádkou. Kyla. Mnohokrát jsem na ni myslela. Určitě na mě byla hrozně naštvaná. Nezavolala mi potom, co Ashley odešla. A pokud by to udělala, věřím, že by mě proklela a ječela na mě. Byla to velice tichá holka a její vztah se sestrou je něco úžasného. Nejraději by se navzájem zabily, ale stejně tak by zabily kohokoliv, kdo by té druhé ublížil. Takže jsem věděla, že nejsem někdo, s kým by Kyla ráda mluvila. Spíš jsem někým, koho by ráda zabila. Chtěla jsem jí zavolat, ale nevím, jestli by to bylo vhodné.

Na druhé straně jsem měla Sammy a Grega. Ani s nimi jsem nezůstala v kontaktu. Byla to moje chyba. Je tak smutné, teď chápat, kolik chyb jsem udělala. Kolika lidem jsem takhle ublížila. Ale nejvíc ze všeho trpělo mé srdce. A moje srdce byla Ashley.

Pořád jsem měla Sammyino číslo ve svém mobilu. Opravdu jsem ji chtěla vidět a říct jí, proč jsem s ní ztratila kontakt. Jen jsem doufala, že mi to nepoloží. Takže ve chvíli, kdy slunce zapadalo, jsem jí zavolala.

„Někdo si ze mě dělá srandu.“

„Sammy.“

„Spencer? Vážně? Jsi to ty? Protože jsem viděla tvoje jméno na displeji a myslela jsem, že mě šálí zrak. Kde jsi celou tu dobu byla? Nezavolala jsi, nenapsalas. Jako by ses vypařila ze světa.“

„Já vím Sammy. Omlouvám se. Hrozně moc se omlouvám. Ale něco se přihodilo a já zůstala v Řecku. Na dlouhou dobu jsem byla ztracená.“

„Spencer. Byla jsem tvoje kamarádka. Mohla jsi se mnou mluvit, vždyť víš. Ale přerušení kontaktu… Vážně? To jsi chtěla?“

„Nebylo to něco, co jsem chtěla Sam. Bylo to něco, co jsem potřebovala.“

„A teď jsi zpátky v Kalifornii?“

„Mám dovolenou. Zůstávám tu, ale nevím na jak dlouho.“

„Chápu.“

„Opravdu se omlouvám“

„Pro Kristovy rány Spencer. Celou dobu jsem myslela, že máš se mnou nějaký problém. Volala jsem ti, poslala jsem ti emaily, ale nikdy jsi neodpověděla. Co jsem si z toho všeho měla vyvozovat? Omluva nestačí.“

„Já vím. Ale to je všechno, co mohu říct. Omlouvám se.“

„Máš velké štěstí, že jsem hodná holka a hrozně šťastná.“

„To jsi Sammy. A šťastná jsi z jakého důvodu?“

„Ne ne ne slečinko. Nebudeme se spolu bavit po telefonu. Sejdeme se za dvě hodiny ve Starbucks. Uvidíme se cizinko.“

„Dobrá. Potkáme se tam. A Sam?“

„Ano?“

„Díky.“

„Jo jasně. Uvidíme se tam.“

Nečekala jsem, že mě Sammy bude chtít vidět? Očekávala jsem, že mi to položí. A jsem vděčná, že je ochotná se se mnou alespoň sejít. Chtěla jsem dohnat, co jsme zameškaly. Dozvědět se, co je u ní nového a možná se zeptat na někoho jiného. I když měla jsem na to právo? Mohla jsem se na ni ptát po čtyřech letech?

Zůstala jsem nějaký čas na pláži a pak jsem si sbalila věci a šla na setkání se Sammy. Když jsem stanula před Starbucks, vzpomněla jsem si na první den tady. Bylo to podruhé, co jsem viděla Ashley. Mrchu Ashley, která, jak teď připouštím, byla hrozně rajcovní. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Hledala jsem známou tvář, ale nikde jsem Kylu nezahlédla. A přestože bych měla mít obavy, neměla jsem. Protože pokud bych viděla Kylu, bylo by to, jako bych viděla Ashley. Ale Kyla nebyla nikde k nalezení a já spatřila jinou známou tvář, která na mě mávala rukou. Přistoupila jsem blíž a přela se sama se sebou, jestli bych ji měla obejmout nebo ne. Ale ona to vyřešila za mě.

„Spencer Carlinová z Řecka. Nemůžu uvěřit, že jsi to ty.“

„No věř tomu Sam. Jsem to já.“

„Sakra holka, vypadáš dobře.“

„Ty taky.“

„Tak povídej. Jak se vede? Jak žiješ? Cos dělala?“

„Páni. Tolik otázek Sam. Měla bych si nejdřív dát kafe.“

„Žádné kafe pro tebe. Vyklop to. A tím myslím všechno.“

Vyprávěla jsem Sammy o své studiu v Řecku. Řekla jsem jí o své práci, o svém životě a nakonec o důvodu, proč jsem zůstala doma. Důvodu, proč jsem se nevrátila.

„Já vím. Říkala mi, že jste se rozešly.“ Jakmile to vyslovila, nemohla jsem se zeptat na to, na co jsem chtěla. Jak? Bavily se celou tu dobu? A co přesně Ashley Sammy řekla? „Před dvěma lety jsem byla s Gregem ve stejném klubu jako Ashley. Zahlédla jsem ji a chtěla ji pozdravit. Zeptala jsem se jí na tebe a ona mi pověděla, že jste se rozešly. Nic víc neřekla, ale hádám, že nemohla.“

„A proč?“

„No byla tam ten večer s někým. S jinou holkou.“ Když mi poskytla tuhle drobnou informaci o Ashley, nezmohla jsem se na nic, než na ni hledět. Jiná holka. Ashley se posunula dál…

„Chápu. Takže ty se teď s Ashley bavíš?“

„Tu a tam zajdeme na kafe. Nikdy mi neřekla, co se stalo Spence. Slyšela jsem, co se přihodilo až dnes od tebe. Ale mohla jsem vidět její výraz, když jsme zmínily tvoje jméno. Byla raněná Spencer.“

„Já vím. A mě to bolelo úplně stejně.“

„Byla jsi hrozný idiot, víš to.“

„Řekni mi něco, co nevím.“

„Byly jste spolu tak rozkošné. Rozkošné ne. Byly jste spolu žhavé. Nemohu uvěřit, že ses s ní rozešla.“

„Když se podívám nazpět, je to, jako by to udělal někdo jiný a ne já. Trvalo mi čtyři roky a ztrátu Ashley, než jsem se našla.“

„Nikdy není příliš pozdě Spence.“

„Děláš si ze mě srandu? Očividně se posunula dál ve svém životě. Nevrátila jsem se, abych jí ho zničila.“

„Bojuj kvůli ní Spence. Nic jiného od tebe nechtěla. Bojuj kvůli své holce.“

„Sam, poslouchej se. Nemůžu jí to udělat. Ani neví, že tu jsem a byla bych ráda, kdyby to laskavě zůstalo naším tajemstvím.“

„Proč?“

„Protože…“ než jsem mohla dokončit větu, ucítila jsem, jak mě zezadu někdo objal svýma silnýma rukama a Sammy se široce usmívala. Věděla jsem, kdo to byl.

„Gregu.“

„Spency. Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Už mě tu znovu s touhle nenechávej.“

„Pořád se navzájem nesnášíte?“

„Ach ani nevíš jak moc.“ Greg mě pustil a přešel na Sammyinu stranu. Políbil ji na rty a posadil se vedle ní.

„Co to bylo lidi? Viděla jsem opravdu, co jste teď udělali?“

„Jo. Miluje mě.“

„Neposlouchej ji. Už v sobě nedokázala držet svoje city.“

„To by sis přál.“

„Lidi… To je úžasné. Vždycky jsem věděla, že se jednou dáte dohromady.“

„Jsem k němu připoutaná.“ Sammy mi ukázala prsten na svém prstu. Ach můj Bože. To bylo parádní.

„LIDI… Vy jste se zasnoubili?“

„Jasně,“ pronesli naráz.

„Mám z vás takovou radost. Z obou dvou. Vy k sobě prostě patříte.“

„To ano,“ pronesl Greg a já nemohla uvěřit, že jsou zasnoubeni. Jsou zasnoubeni.

„Na oslavu si vyrazíme.“

„Já nevím Sam.“

„No tak. Už je to nějaká doba, co jsme si vyrazili a ty tu nejsi nadlouho. Takže jeď domů, oblékni se a sejdeme se v deset v Egu.“

„Fajn. Jako bych ti mohla říct ne.“

„Hodná holka. Teď pojďme. Musím jet domů a udělat se sexy.“

„Ty jsi vždycky sexy kotě.“

„Díky zlato.“ Byli spolu tak rozkošní, ale jejich veřejné projevy náklonnosti mě právě teď ubíjely.

„Ehm, lidi… Myslím, že bychom měli jít.“

„Jo, jasně. Tak Spence. Setkej se s námi přesně v deset.“

„Ano madam.“

Když jsem dorazila domů, bylo devět. Měla jsem hodinu na to, abych se nachystala a našla je. Babička si hrála na tichou domácnost. Nedokázala se mi podívat do očí, ale mě to vážně nemohlo být víc ukradené. Děda byl na druhou stranu připraven usadit babičku, pokud by o mně něco řekla.

Měla jsem ho moc ráda. Jen bych si přála, aby byla máma spíš jako on než jako babička.

Šla jsem do svého pokoje, vysprchovala se a začala se chystat. Rozhodla jsem se, že si vezmu své oblíbené černé šortky a modré tričko, které nechá vyniknout mým očím. Obula jsem si své černé boty na vysokém podpatku a naposled se zkontrolovala v zrcadle. Půjčila jsem si dědovo auto a vyrazila za Sammy a Gregem. Dneska si to užijeme.

Přesně v deset jsem na ně čekala před Egem. Spatřila jsem, jak přicházejí ruku v ruce a opravdu jsem nemohla uvěřit, že jsou spolu. Moc jim to spolu slušelo.

„Spence, vypadáš holka žhavě.“

„Myslím, že to ujde. Vám to taky sluší.“

„Díky. Teď pojďme dovnitř.“

Když jsme vešli dovnitř, bylo nabito. Neočekávala jsem, že tu bude tak natřískáno ve středu večer.

„Je tu trochu plno na středeční večer, nemyslíte?“

„Dneska je tu volné vystupování.“

„Aha chápu. Doufám, že jim to půjde.“

„Jsem si jistá, že jo. Nebo si z nich alespoň budeme dělat srandu.“

„Sam nebuď zlá.“

„Nejsem zlá Gregu. Pojďte, našla jsem nám místa. Co byste si beze mě počali?“ S Gregem jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Sammy byla prostě Sammy a nikdy se nezmění. To je to, co na ní mám ráda.

Náš stůl byl vepředu, takže jsme mohli vidět kohokoliv, kdo dnes bude zpívat. Opravdu jsem doufala, že jim to půjde. Ale jak říkala Sammy, alespoň bychom si z nich mohli utahovat.

Lidi začali se svými vystoupeními a nebyli špatní. Až na toho kluka, který si myslel, že je Michael Jackson. Jo… Nebyl dobrý. O ostatních můžu říct, že byli v pohodě. Čekala jsem na Sam a Grega, až donesou naše pití, když jsem je zaslechla v pozadí. ‚Myslela jsem, že tu bude.‘ ‚Proč sis to ještě neověřila?‘ Nevěděla jsem, o čem to mluvili, ale hádám, že to bylo něco mezi nimi dvěma.

„Tady je tvé Martini Spence.“

„Díky. Dneska byli celkem dobří.“

„Jo, byli.“

„Díky lidi. Vážně jsem to potřebovala.“

„Nemáš zač. Už se nám znovu neztrácej. Ano? Zůstávej v kontaktu.“

„Budu. Slibuji.“

„Teď se bavme o tom Michaelu Jacksonovi. Viděli jste ty jeho pohyby? Jako vážně?“

7

Věc se má s minulostí tak, že ta se vždycky vrátí a pronásleduje vás. Jsou to už dva týdny, co jsem ji viděla na letišti a pořád ji nemůžu dostat z hlavy. Opravdu nevím, proč na ni pořád myslím. Proč nedokáži myslet na svou přítelkyni, která mě zrovna drží za ruku a všechno, na co dokáži myslet, je Spencer?

Minulé dva týdny jsem byla rozpolcená. Na jednu stranu jsem se snažila přesvědčit samu sebe, že jsem na Spencer naštvaná, že mě to, co udělala, zničilo a na druhou stranu jsem nedokázala myslet na nic jiného, než jak vypadala ten den, kdy přiletěla zpět do Kalifornie. Její dlouhé blond vlasy, její zralejší já.

Nemohla jsem Kyle nic říct, protože by do mě hučela to samé pořád dokola. Že bych na ni měla zapomenout a pohnout se dál. A já se posouvala dál, ale nakonec mě Spencer držela zpátky. Jak to, že na mě měla takový vliv? Jak to dělala?

Chloy mě dobře zná. Mohla vidět, že je něco špatně, ale nedokázala přijít na to, co. Neřekla jsem jí, že je Spencer zpět. V nitru jsem doufala, že ji ještě jednou spatřím. Mé srdce a má hlava mi říkaly dvě různé věci. Mé srdce toužilo po Spencer a moje hlava mi říkala, abych zůstala s Chloy, která je pro mě dobrá.

Otázkou nicméně bylo, co bych udělala, kdybych Spencer znovu viděla. Jak bych reagovala? Jak bych chtěla reagovat? Zeptat se jí proč? Proč se vzdala mě, nás? Proč pro ni moje láska nebyla dost? Měla jsem tolik otázek, ale nevím, jestli bych chtěla slyšet její výmluvy a odpovědi.

„Ashley? Co se děje? Už deset minut se snažím získat tvoji pozornost.“

„Promiň kotě. Co jsi říkala?“

„Ptala jsem se, jestli bychom měly dneska vařit nebo si něco objednat?“

„Je mi to jedno.“

„Ale máme se setkat s Kylyiným novým přítelem. Myslím, že by nebylo vhodné něco objednávat. Možná bychom měly něco uvařit. Ne nic velkého. Nějaký bramborový salát a těstoviny.

„Chloy, mně je to opravdu jedno. Objednávka nebo vaření, pro mě v tom není rozdíl.“

„Ale Ash…“

Umlčela jsem ji polibkem, protože mi opravdu nezáleželo na tom, co budeme večer dělat. Znala mě a nic víc neřekla.

„Musíme se podívat, jestli máme nějaké suroviny. Naposled jsme vařily před dvěma týdny.“

„Jdu to prověřit.“

Dnes jsme měly poznat Kylyina nového přítele. Zdála se jiná od doby, co ho potkala. Byli spolu tři měsíce. Pokud je mi známo, narazili na sebe náhodně. Kyla si objednávala kafe a Paul do ní strčil a polil ji kávou. Opravdu mi to připomnělo, jak jsem se potkala se Spencer. Ten den v supermarketu, kde jsem zjistila, že se ztrácím v jejích modrých očích.

„Kotě, v ledničce nic nemáme. Myslím, že bychom měly zajet nakoupit.“

„Mám jít s tebou Ash?“

„Vždyť víš, že nenakupuju a ty jsi ta, co chce vařit místo objednání si jídla.“

„Tak fajn. Pojďme.“

S Chloy jsme často zůstávaly v bytě té druhé. Ještě jsme se nebavily o tom, jestli by se jedna z nás měla k té druhé přestěhovat. Nechci říct, že jsem o tom nepřemýšlela, ale něco mě drží zpátky. Něco nebo někdo.

„Víš, co chceš koupit?“

„Vím to někdy? Prostě se jen podívám, co vypadá chutně a koupím to. Vždyť mě znáš

Chloy.“

„Co s tebou budu dělat?“

„Bezpodmínečně mě milovat?“

„Já tě miluji. Hrozně moc.“

A já ji měla moc ráda. Opravdu. Chloy mi pomohla projít si tím vším. Stála při mně, když jsem ji potřebovala. Byla někým, na koho jsem se mohla spolehnout. Ale nedokázala jsem přimět své srdce zamilovat se do ní, protože mé srdce patřilo někomu jinému. Ale měla bych na Spencer zapomenout. Měla bych na ni zapomenout a posunout se dál. Ale všechno se zdá teoreticky tak snadné. Ta obtížná část je, když to máte uskutečnit.

„Já se jdu podívat po nějakých surovinách. Ty jdi a podívej se po něčem, co podle tebe vypadá chutně. Ano?“

„Dobrá.“

Neměla jsem ráda nakupování, protože jsem vždycky koupila všechno, co bych kupovat neměla. Mohla jsem jít na nákup cereálií a skončit koupí ovoce nebo čokolády. Jo, až tak je to špatné. Byla jsem u cereálií a hledala své oblíbené, když jsem zahlédla kolem procházející blondýnu. Moje oči se okamžitě otočily za její postavou. Vypadala jako Spencer, ale ta to přeci být nemohla. Osud by mi to už znovu neudělal. Čekala jsem, až jí uvidím do obličeje. Abych se ujistila, že je to ona a ne, že si se mnou jenom hraje moje mysl. Když se otočila, uviděla jsem ji. Moje nohy mi ztuhly a já se nemohla hnout. Stála jsem tam, hleděla na ni a na nic jiného se nezmohla. A co bych taky měla dělat? Zavolat její jméno? Pokusit se ji dohonit? Udělala jsem jen to, že jsem se otočila a kráčela pryč.

„Auvajs.“

„Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu.“

„To je dobrý.“ Ten hlas. Ne. To není ona. To nemohla být ona. Pomalu jsem obrátila tvář a zjistila, že se topím v tůni modři. Její modři.

„Spencer.“

„Ash…ly?“

Stály jsme tam a hleděly jedna na druhou. Nic, než jen hleděly. Já se dívala na ni a ona se dívala zpátky na mě. Bylo to to samé děvče, ale přitom se zdála tak jiná. Přímo přede mnou jsem měla třiadvacetiletou Spencer a ne devatenáctiletou. Tak moc dospěla a já z ní nemohla odtrhnout oči.

Než jsme řekly cokoliv dalšího, uslyšela jsem zpoza mne Chloy. Na okamžik jsem si přála, aby tu nebyla. Na okamžik jsem doufala, že bych mohla říct víc než jen ‚Spencer‘.

‚Hej zlato. Už jsi skončila s nakupováním?‘ pronesla a políbila mě na tvář. Ale moje oči zůstávaly dál na Spencer. Nezdála se být překvapená. Jen se na mě usmála.

„Ach jasně.“

„Je všechno v pořádku?“ Zeptala se Chloy hledíc na mě a pak na Spencer.

„Ano, popravdě jsem vrazila do Vaší kamarádky. Nedívala jsem se, kam jdu. Moje chyba. Ještě jednou se omlouvám,“ pronesla, hledíc na mě těma očima, které mě až doteď nepřestávají pronásledovat.

„To je… v pohodě…“

„Ještě jednou se omlouvám.“ Než jsem stačila pochopit, co se děje, byla z dohledu. Jak jsem ji našla, tak jsem ji zase jednou ztratila. A proč se na mě proboha usmála, když viděla Chloy. Proč se nezdála překvapená? A proč se chovala, jako by mě neznala. To mě poser. Tolik otázek a pro jednou jsem na ně opravdu chtěla odpovědi.

„Dobrá. Myslím, že máme všechno. Ashley? Ash?“

„Jo, jasně. Máme všechno.“

„Jsi v pořádku? Zdáš se trochu mimo.“

„Ne, jsem v pohodě. V naprosté, popravdě.“ Rozhodně ne. Jsem frustrovaná.

„Jsi si jistá? Vážně vypadáš jako bys viděla ducha nebo tak něco.“

„Chloy jsem v pohodě. Jasné? Teď pojďme zaplatit a pojeďme domů.“

Doufala jsem, že bych ji mohla zahlédnout u pokladen, ale nebyla tam. Nebyla nikde k nalezení. Propátrala jsem pohledem i parkoviště, ale ani tam nebyla.

Celou cestu domů jsem přemýšlela o tom Spenceřině úsměvu. Byl to opravdový úsměv? Smutný úsměv? Jaký úsměv mi to vlastně věnovala? Jaká ironie. Vidět ji na tom samém místě, co jsme se potkaly. Někdo mě má vážně rád. Tohle odpoledne bude zajímavé.

Večeře bude v půl deváté. Kyla mi řekla, že dorazí dřív, abychom se mohly seznámit s Paulem. Byla jsem na toho chlápka zvědavá. Podle toho, co jsem slyšela, byl milý a doufám, že opravdu je, pro jeho vlastní dobro. Osprchovala jsem se o samotě, i když Chloy naléhala, abychom si dopřály sprchu společně. Já nemohla. Zase jednou nic neřekla. V šest jsme byly připravené a očekávaly Kylu a jejího přítele, jak ho ustavičně nazývá. Dokáže být hrozně otravná.

V půl sedmé jsem uslyšela otevírající se dveře a my konečně mohly poznat toho ‚přítele‘.

„Jak se mají má oblíbená děvčata?“

„Dobře Kylo. Vypadáš dobře.“

„Díky Chloy. Ty také. Tohle je můj Paul. Paule tohle je moje sestra Ashley a tohle je její přítelkyně Chloy.“

„Přítelkyně?“

„Jo, je to moje přítelkyně. Tys to nevěděl?“

„Kyla mi to neřekla.“

„Jistěže řekla. Povídala jsem ti o Ashley a její přítelkyni.“

„Ale já myslel přítelkyně jako kamarádka. Ne přítelkyně, jako že jsou spolu.“

„Máš s tím problém Paule?“ začala jsem pěnit. Ten má teda nervy přijít ke mně domů, poprvé mě potkat a být homofobní? Vážně Paule?

„Ach ne. Bože ne. Prosím. Můžete se políbit, jestli chcete. Já s tím problém nemám.“

„Díky za tvé svolení Paule.“ Pokud bude takhle pokračovat, nemyslím si, že se tohle setkání vydaří.

„Každopádně. Můžeme se teď posadit?“

„Jasně.“ Chloy mě držela za ruku a pošeptala mi ‚buď milá‘.

Paulovi bylo 27 jako Kyle. Pracoval ve společnosti, které má něco společného s počítačovými sítěmi, alespoň myslím. Zdál by se v pohodě, kdyby se celou dobu nečuměl na mě a Chloy.

„Kylo, můžu s tebou na chvíli mluvit?“

„Jo, jasně.“

Jakmile jsme byly kuchyni, vzala jsem ji za ruku a pokusila se jí vysvětlit, co nedokázala vidět.

„Kylo, ty to s ním jako myslíš vážně?“

„Ano, myslím. Proč? Nelíbí se ti?“

„Viděla jsi, jak se dívá na mě a Chloy?“

„Ne.“

„Vážně? Kylo ten chlap je úchylák. Jsem si jistá, že si nás představoval nahé, jak jedna druhou uspokojujeme.“

„Ashley, to přeháníš.“

„Kylo. Já vím, o čem chlapi přemýšlí, když potkají lesbičky. A přihlédneme-li k tvému vkusu na muže, nemyslím si…“

„K mému vkusu na muže?“

„Ano, k tvému vkusu na muže. Kde bych měla začít? Aiden? Ten chlap s tím tetováním? Jake? A teď Paul? Vážně Kylo? Jsem si jistá, že máš na víc.“

„Ty jsi teda něco Ashley Daviesová. Můj vkus na muže? Proč se nepodíváš na sebe? Máš tady něco dobrého a snažíš se sabotovat svůj vztah kvůli někomu, kdo si to ani nezaslouží. Kvůli někomu, kdo tě odkopl, jako bys nebyla nic. Nemluv mi o mých vztazích Ashley, když ty zřejmě nevíš, co je pro tebe dobré.“

Křičely jsme jedna na druhou a bylo jasné, že nás bylo v obýváku dost dobře slyšet, protože zatímco Kyla uváděla očividné, Chloy tam stála a hleděla na mě.

8

Jakožto Řekyně jsem četla o sudičkách. Jsem si jistá, že víte, o čem mluvím. Moiry, které řídí naše životy. Dohlížející na naši minulost, přítomnost a budoucnost. Věřím, že mě jedna z nich pronásleduje a že je to ta minulostní.

Celé ty roky jsem na Ashley nikdy nezapomněla. Nikdy jsem ji nedostala z mysli. Vždycky tam byla. Ukazujíc mi mé chyby, má špatná rozhodnutí. Opravdu hodně jsem se snažila pohnout se dál, ale nedokázala jsem to. Není to tak, že bych neměla vztahy, ale být s někým měsíc, tomu nemůžete říkat vztah. Takže jsem v podstatě po Mary byla sama. Měla jsem oči jen pro svá studia a práci.

V nitru jsem si přála, abych ji mohla znovu vidět. Spatřit ještě jednou její tvář. Možná s ní mluvit a říct jí, jak je mi to líto. Ale pokaždé jsem si to rozmyslela, protože jsem si byla jistá, že by mě neviděla ráda. Byla jsem si jistá, že se pohnula dál. Že na mě navěky nečekala a neodpustila mi. Nečekala jsem, že by to udělala.

Když jsem se sem rozhodla vrátit na dovolenou, měla jsem naději, ale nečekala jsem, že si se mnou Moiry budou znovu hrát. Když jsem se sešla se Samanthou, řekla mi o Ashley a nějaké holce. Toho dne jsem věděla, že se posunula dál. Byla jsem smutná, ale nemohla jsem se zlobit. Když jsem ji ale viděla ve stejném supermarketu, kde jsem ji poznala, s její přítelkyní, vážně mě to zasáhlo.

Byli jste někdy zamilovaní? Nevím, jaké je to pro ostatní, ale pro mě je to božské. Když jsem byla s Ashley, celý svět se zastavil. Jediné, co jsem mohla slyšet, bylo mé a její srdce bijící ve stejném rytmu. Poznala jsem, že je poblíž jen tím, že mi srdce zrychlilo svůj běh. To je to, co znamená láska pro mě.

Toho dne v supermarketu jsem pocítila to samé. Cítila jsem, jak mi srdce bije jako dřív. Myslela jsem, že se to nemůže stát. Moje srdce takhle nebilo už dlouhou dobu a kvůli nikomu. Jenom ona byla tou, která ve mně vyvolávala tenhle pocit. Bylo to jako šestý smysl nebo tak něco. Nechtěla jsem o tom víc přemýšlet a jen jsem šla k pokladnám. Pokud to způsobovala Ashley, že mi takhle tlouklo srdce, nevěděla bych co dělat, jak reagovat, co říct. Tak jsem jen odcházela. Jen kdybych věděla, že moje minulost je právě tam. Spatřit ji po čtyřech letech. Potkat ji jako poprvé. Jen tentokrát to byla ona, kdo vrazil do mne. „Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu.“ Její hlas. Ten chraplavý hlas, který stále zněl v mém nitru. Nikdy bych nedokázala zapomenout na ten hlas. Nezmohla jsem se na víc, než „to je dobrý“, načež se na mě překvapeně podívala. Jaké emoce se v ní odehrávaly? Na co právě teď myslela? A pak jsem uslyšela své jméno. Vždycky to byl jiný pocit, když ho vyslovovala ona. Znělo to správně. Jako by mé jméno bylo určené jen k tomu, aby ho vyslovovala ona. A jediné, co jsem udělala, bylo vyslovení zase jejího jména.

Hleděly jsme jedna na druhou a pak se můj svět roztříštil. Pak jsem poznala, co jsem měla a co jsem ztratila. Ashley už nebyla mou. Ashley teď patřila někomu jinému. Protože jí nějaká holka nazvala ‚zlato‘ a holka, kterou jsem nebyla já, ji políbila na tvář. Zdála se v pohodě. Vypadala hezky a mile. Ne že bych na to byla expert, ale byla v pohodě. Někde v sobě jsem pocítila žárlivost. Ale hned mi došlo, že to není správné. Usmála jsem se na ně a odešla svou cestou. Nyní jsem si byla jistá, že Ashley a já jsme již dávno skončily. Naděje, kterou jsem možná měla, byla teď fuč. Říká se, že naděje umírá poslední. Já měla naději. Možná falešnou, ale měla jsem ji.

Nechala jsem vše, co jsem měla naloženo tam a rovnou opustila obchod. Nebyla jsem připravena vidět je znovu. Nebyla jsem připravena, vidět Ashley, jak se posouvá dál. Je rozdíl v tom, když se domníváte, že se láska vašeho života posouvá ve svém životě dál a když ji skutečně vidíte to dělat. Ale nemohu vinit nikoho než sebe.

O co jsem se poslední dva roky pokoušela, bylo vyhýbat se rozhovoru o mně a Spencer. Ale Kyla nedokázala držet svou klapačku zavřenou. Musela křičet, takže každý v téhle zasrané budově věděl, o co jde. A ze všech nejvíc Chloy slyšela něco, co neměla.

Já se nesnažila sabotovat svůj vztah, jak mě Kyla nařkla. Nesnažila jsem se ublížit Chloy. Byla jsem jen zmatená tím vším, co se dělo kolem Spencer. Vidět ji na letišti a být zase schopna se s ní osobně potkat a dotknout se jí. Všechno mě to zahlcovalo. Bylo toho všeho na mě příliš moc.

Když jsme si všimly, že tam Chloy je, Kyla na mě pohlédla. Věděla, co říkala. Věděla jsem, že má Chloy moc ráda. Dívaly jsme se na sebe navzájem. Nikdo nic neříkal. Ticho. Až na toho úchyláckého chlapa.

„No myslím, že bych měl jít.“

„Taky si myslím Paule.“

„Půjdu s tebou. Počkej.“ Kyla na mě ještě jednou pohlédla, naštvaná, že si myslím, že by její úchylácký přítel měl jít. Byla jsem ráda, že šla s ním. Nebyla jsem ráda, že Chloy stále nic neřekla od chvíle, co se za nimi zavřely dveře.

„Chloy?“

„Ashley, co tím vším chtěla Kyla říct?“

„Kylu neber vážně. Nemyslela tím nic.“

„Ashley, to mluvíš se mnou. Nejsem blbá ani dítě, které bys musela chránit. Takže pokud ti na mně záleží a něco ke mně cítíš, řekneš mi, co tím Kyla myslela.“

„Chloy, samozřejmě, že mi na tobě záleží. Miluji tě,“ řekla jsem, zatímco jsem k ní přišla blíž. Nechtěla jsem ni jiného, než vrátit to, co řekla moje pitomá sestra před pár minutami.

„Pak mi to pověz. Řekni mi, co tím Kyla myslela. Snažíš se sabotovat náš vztah Ashley? Je to kvůli ní, že jo?“

„Kvůli komu?“

„Ty víš, o kom mluvím. O Spencer.“ Chloy vyslovující Spenceřino jméno, to bylo hrozně nesprávné. Znělo to nepatřičné. A proč ji jako první napadla Spencer? „Ashley, nejsem blbá. Jsem do tebe jen hrozně zamilovaná. Jsme spolu dva roky a nikdy jsem se tě neptala na tvé předchozí vztahy. Nechtěla jsem, protože pro mě bylo důležité jen to, že jsi se mnou a ne s nimi. Ale mohu vidět tvůj výraz, když zazní Spenceřino jméno. Stále si pamatuji tvou tvář, tu noc v klubu, kdy jsem poznala Samanthu s Gregem. A teď se tváříš úplně stejně.“

„Chloy, Spencer je…“

„Spencer je někdo, koho jsi opravdu milovala a tomu rozumím. Máš mě ráda Ashley?“

„Jistě, že mám. Chloy, mám tě ráda.“

„A jsi do mě zamilovaná?“

Její otázka mě zaskočila. O té otázce jsem již dříve přemýšlela, ale odpověď na ni jsem neznala. Ale rozhodla jsem se pro tu, kterou by Chloy ráda slyšela. Nechtěla jsem ji ztratit. Byla pro mě důležitá.

„Ano, jsem.“

„Jsi si jistá Ashley? Protože já vím, že jsem zamilovaná do tebe. Neříkej to jen proto, že musíš.“

„Chloy, jsem do tebe zamilovaná. Miluji tě. Spencer je má minulost. Milovala jsem ji. Milovala. Moc mi ublížila. Ale pak jsem potkala tebe a zapomněla na ni. Teď jsem s tebou. Neposlouchej Kylu. Byla jen naštvaná, že jsem jí řekla, že je její přítel úchylák.“

„Ashley…“

„Chloy, jsem s tebou. Ano? Ne se Spencer. Ne s nikým jiným. Jen ty a já. Můžu tě teď políbit?“

„Ashley, jsi si jistá?“

„Naprosto. Můžu tě teď políbit?“

A zase jednou jsem sama sobě lhala. Nebyla to pravda. Vůbec to nebyla pravda. Ale nechtěla jsem opustit Chloy. Měla jsem ji ráda. Možná jsem byla sobecká, ale musela jsem začít zapomínat na Spencer a začít se zamilovávat do Chloy. Protože je někým, do koho bych se opravdu mohla zamilovat. Měla bych zapomenout na Spencer. Měla bych na ni zapomenout. Pokud si to budu říkat každý den, možná toho jednoho dne budu schopná. Možná budu jednoho dne schopna milovat Chloy, jak by si zasloužila.

9

Jakmile jsme byly zpět v našem pokoji, vzala jsem ji za ruku a dovedla ji do naší postele jako každou noc. Hleděla na mne těma očima, jež jsem milovala. Těma očima, ve kterých se pokaždé ztrácím. Přišla jsem k ní blíž a zrušila mezeru mezi našimi těly. Moje ruce za jejími zády, hladíc ji svými prsty. Ona mě líbala na krku a mohla jsem cítit její rty, dotýkající se mé kůže. Kdykoliv mě políbila, cítila jsem se jako bych hořela. Její polibky mne vždycky spalovaly.

Věnovala mi pořádný polibek na rty s takovou vášní a touhou. Byla to stejná touha, jakou jsem cítila k ní. Nechtěla jsem nic než učinit ji svou. Dotýkat se jí a ukázat jí, jaké city ve mně vyvolává. Svlékla mi tričko a začala se dotýkat mého nahého trupu. Podprsenka nebyla třeba. Byla jsem již do půl těla nahá. Ať už jsem na sobě měla šaty nebo ne, před ní jsem byla obnažená. Dokázala mne prohlédnout. Znala mě tak dobře. Její ruce na mých prsou, to bylo úžasné.

Stále mě líbala, zatímco mi jednou rukou hnětla pravé prso a tou druhou mi rozepínala kalhoty. Cítila jsem její ruku v mých kalhotkách a ach můj Bože, tak hrozně jsem ji chtěla… ‚Jsi tak vlhká Ash…‘ Byla jsem hrozně vlhká a připravená, aby mě pomilovala… ‚Mmm… Chci tě Spence…‘

„Ash? Ashley?“

„Mmm?“

„Ash, pořád sténáš. Jsi v pořádku zlato? Něco se ti zdálo.“ Otevřela jsem oči a spatřila Chloy hledící na mě. Sténala jsem. Zase se mi zdálo o Spencer. Zase další noc jsem snila o milování se s ní.

„Jsem zlato… Zdálo se mi o nás,“ další lež. Lži jako vždycky Ashley. Buď opět mrcha. Pomiluj Chloy, abys zapomněla na Spencer.

„Byl to hezký sen?“ Přiblížila jsem se k ní a políbila ji. Nechala jsem svou ruku cestovat po jejím těle, které bylo stále nahé, po tom, co jsme se milovaly dříve večer.

„Moc hezký.“ Moje ruka si našla cestu k jejímu centru. Mohla jsem slyšet její sténání pod mým dotykem. Sex mezi mnou a Chloy byl vždycky dobrý. V téhle oblasti jsme neměly žádné problémy.

„Ash… Jsem ještě pořád rozbolavělá od předtím zlato…“

„Pšššt…“

Chtěla jsem ji dostat z hlavy. Chtěla jsem přestat každou noc o ní snít. Chtěla jsem zapomenout. Stáhla jsem z nás deku a přesunula se mezi její nohy. Moje prsa se dotýkala jejího břicha a můj rozkrok toho jejího. Líbala jsem její bradavku, zatímco jsem pohybovala tělem tam a zpátky, otírajíc tak naše klitorisy o sebe navzájem.

„Bože… Ash… Mmm… broučku.“

„Tak hrozně moc tě chci Sp…Chloy.“ Spencer ne. Spencer ne. Chloy. Milovala jsem se s Chloy ne se Spencer. Díkybohu mě neslyšela. „Tak hrozně moc tě chci kotě.“

Vstoupila jsem do ní dvěma prsty a začala s nimi pohybovat tam a zpět nejprve pomalu a pak tvrději a rychleji.

„Rychleji zlato.“

Udělala jsem, jak žádala. Šukala jsem ji svými prsty rychle a tvrdě. Mohla jsem cítit, jak její stěny svírají mé prsty, a věděla jsem, že už to na ní jde. Vytáhla jsem prsty ven a začala třít její klitoris krouživými pohyby. Věděla jsem, že už bude.

„Udělej se pro mě zlato.“

„Kurva Ash… Já… Už budu… kotě… Mmm… jo…“

„Jsi úžasná broučku.“

„To ty sama jsi úžasná. Zase jsi využila přednosti mého těla.“

„Jen se tě nemohu nabažit. To je celé.“

„V posledních dnech je naše milování jiné, ale líbí se mi to.“

Bylo jiné. Začalo být jiné od chvíle, co jsem uviděla Spencer na letišti. Od chvíle, co jsem se jí znovu dotkla a uslyšela její hlas. Když jsme se dostaly k něžnostem, začínala jsem něžně a pomalu a pak ji šukala tvrdě a rychle. Nechtěla jsem nic víc, než ji uspokojit. Bylo to jiné a ona to věděla. Doufala jsem, že neslyšela, jak jsem ji málem nazvala Spencer.

„To je dobře. Teď si trochu zdřímněme. Obě musíme zítra vstávat brzy.“

„Pořád hodláš jít v pátek na to veřejné vystupování.“

„Myslím, že jo.“

„Naposled jsi z toho vycouvala. Ash zlato, vážně máš ten nejúžasnější hlas. Proč bys tam nešla?“

„Myslím, že tentokrát půjdu. Hodlám jim zítra zavolat.“

„Skvělé. Protože jsme spolu dva roky a já tě slyšela zpívat jen jednou a to jen proto, že jsem přišla domů dřív. Proč nezpíváš?“

Přestala jsem zpívat po rozchodu se Spencer. To je ten důvod. Přestala jsem zpívat, protože jsem ztratila důvod, kvůli kterému jsem psala texty a zpívala. A ona byla první, která poslouchala mé písně. Ona byla tou, pro kterou jsem zpívala. To je to, proč jsem přestala zpívat.

„No, tenhle pátek mě uslyšíš zpívat.“

„Hodláš to říct Kyle?“

„Já nevím.“

„Ash, je to tvoje sestra. Nemyslíš, že bys měla hodit za hlavu všechno, co se stalo a být jí zase dobrou sestrou?“

„Chloy, já nejsem jedním z tvých pacientů. Ano?“

„Ash… Já nejsem tvou psycholožkou. Snažím se být tvou přítelkyní.“

„Já vím, Promiň. Ale věc se má s Kylou tak, že si nehledí vlastních záležitostí.“

„Je to tvá sestra.“

„Ještě uvidím. Teď pojďme spát. Ano? Miluji tě.“

„Já tě taky miluji.“

Ráno nastalo hrozně rychle, stejně tak další a pak další a byl tu pátek. Zavolala jsem Kyle a navzájem jsme se omluvily. Věděla jsem, proč tak reagovala na Spencer. Bála se, že bych si mohla zase ublížit a pak bych ublížila Chloy. Nevěděla jsem, co má Chloy, že ji má Kyla tak ráda. Potkala Spencer a měla ji ráda. Ale s Chloy je to jiné. A i Chloy má moc ráda ji. Pokud bych ji neznala lépe, řekla bych, že se mojí sestře ‚líbila‘ má přítelkyně. Nee… To se nikdy nestane.

Zavolala jsem Sammy a Gregovi a řekla jim o tom vystoupení. Budu potřebovat své přátele kolem sebe jako podporu. Potřebovala jsem je tam.

Byla jsem v Kalifornii už tři týdny. Tři týdny a viděla jsem ji jednou. Viděla jsem ji na tom stejném místě, kde jsem ji prvně potkala. Měla bych se smát, protože je to velká ironie. Abych vám řekla pravdu, nevím, jestli ji chci vidět znovu. Protože mě to teď zraňuje. Zraňuje mě vidět ji s někým jiným. Bolí to, protože je s někým jiným. A bolí to, protože je to moje chyba. Snažila jsem se na ni nemyslet. Snažila jsem se uvolnit se a bavit se s přáteli, které jsem dlouho postrádala. Povídat si s dědou a setkat se s jeho bratrem, jak ho po tolika letech nazývá, Peterem. Můj únik byl oceán. Kde jsem chodila po pláži, s bosýma nohama v písku a svými slunečními brýlemi zakrývajícími mi oči. Kde jsem sedávala a každý den pozorovala západ slunce a vracela se domů osamělá jako vždy.

I když Sammy mě nenechávala samotnou. Vždycky si našla čas, abychom si vyrazily. Popravdě na mě tlačila, abych šla ven. Abych ji citovala ‚Nejsi jeptiška. Tak se oblékni a vyrazme kurva ven.‘ Řekla mi o veřejných vystoupeních tenhle pátek. Fakt se mi nechtělo jít, ale připomněla jsem si, že minule to bylo dobré. Bavila jsem se, to je rozhodně pravda. Takže jako bych jí mohla říct ne, souhlasila jsem a teď se oblékám na další večer venku v Kalifornii. Jsem jen zvědavá, jestli dnes večer uvidím Elvise.

„Jsi už hotová?“

„Sammy, přestala bys mi prostě volat každých pět minut a ptát se mě, jestli jsem hotová?“

„Ať dneska vypadáš žhavě.“

„Nějaký konkrétní důvod?“

„Jsi holka a nezadaná. Takže buď dneska sexy.“

„Fakt se mi líbí tvá zdůvodnění. Jsou tak hlubokomyslná.“

„Koukej se připravit chytračko.“

„Fajn… Uvidíme se asi…za půl hodiny.“

„Přijedeme tě vyzvednout.“

„Dobrá. Zatím.“

„Čau Spencie.“

Samozřejmě jsem byla připravená před Sammyiným zavoláním. Nerada mívám zpoždění. Během hodiny jsem zvládla vysprchovat se, usušit si vlasy, obléknout se a nalíčit se. Byla jsem rychlá. Měla jsem na sobě své oblíbené těsné džíny, s dlouhým modrým tričkem bez rukávů, pásek a svou fialovou podprsenku. Nechala jsem ramínka podprsenky vykukovat, protože se mi to tak opravdu líbí. Vzala jsem si černý kožený náramek a černé boty na podpatcích. Poslední kontrola v zrcadle, nanesení třešňového lesku a byla jsem hotová.

„Ahoj dědo. Uvidíme se zítra.“

„Bav se dítě. Jsi pořád mladá.“ Políbila jsem dědu a vyšla ven a našla Sammy a Grega, jak se při čekání na mě líbají. Pořád jsem nemohla věřit, že jsou ti dva spolu.

„Omlouvám se, že vám narušuji váš festival lásky, ale jsem tu.“

„Spencie“ vykřikli oba najednou, zatímco se na mě podívali.

„Kdy mi přestanete říkat Spencie? Moje jméno je Spencer.“

„Ale když je to tak roztomilé Spencie.“

„Jak myslíš Sammy. Jsme tedy připraveni? Můžeme už jet?“

„Divoška…to se mi líbí.“

„Gregu, prostě jeď.“

„Ano madam.“

Cítila jsem se špatně, že jsem s nimi nezůstala v kontaktu po všechny ty roky a jsem šťastná, že mě i přesto Sammy i Greg vzali zpět. Hádám, že tomuhle říkáme ‚být kamarád‘. Vážně děkuji Bohu, že je mám ve svém životě.

Když jsme dorazili k Egu, fronta byla velká. Zajímalo mě, jak se dostaneme dovnitř. Bude nám to trvat alespoň hodinu.

„Sammy. Tohle místo je narvané.“

„Neboj se. Následuj mne.“

Šli jsme za ní, jak nám řekla a zase jednou mi kvůli Sammy spadla brada. Řekla něco tomu chlápkovi u dveří a on nás pustil dovnitř. Moje kámoška byla úžasná.

„Co jsi pověděla tomu chlápkovi?“

„Že tu dneska bude hrát moje sestra.“

„Ale ty nemáš sestru.“

„Spencer, přestaň se vyptávat. Jsme uvnitř, ne?“

„Dobrá, dobrá. Jak myslíš.“

„Teď pojď. Máme tu místa. Neptej se Spencer.“

„Nic jsem neřekla.“

„Ale chystala ses“.

„Jak myslíš.“

Tohle místo bylo ještě plnější, než když jsme tu byly posledně. Sammy nám našla místa a byli jsme tak blízko pódia, že budeme moct vidět nové zpěváky. Greg nám přinesl pití a teď jsme čekali, až začne vystoupení. Světla se rozsvítila a nějaká dáma začala hovořit.

„Páni, lidi. Díky, že tu dnes večer jste. Jak uvidíte, dnes večer mě moje velice dobrá přítelkyně poctila tím, že nám zazpívá své nádherné písně. Někteří z vás můžete znát jejího otce. Jsem si jistá, že by byl na ni dnes večer velice pyšný. Takže bez dalšího zdržování, tady je Ashley Daviesová.“

Ashley? Ashley bude dnes večer zpívat? Sammy to věděla a nic mi neřekla. Otočila jsem hlavou a pohlédla na ni. Věděla, na co se chci zeptat. Proč? Ale vidět zase Ashley na pódiu a poslouchat její hlas. Vážně jsem nedokázala myslet na nic jiného než Ashley.

„Ahoj lidi. Díky že tu dnes večer jste. Znamená to pro mě vážně hodně. Je to už dlouhá doba, co jsem naposled vystupovala, tak mi to promiňte. Ano?“

Bylo to poprvé po čtyřech letech, co jsem mohla slyšet její hlas. Každou noc jsem o tom hlasu snila, než jsem šla spát. Ale teď jsem tady. Tak blízko k ní a přitom tak daleko.

Začala hrát píseň, kterou jsem už znala. Byla to její oblíbená píseň. Píseň jejího otce. ‚Vydrž.‘ A já se právě teď vážně držela. Zadržovala jsem své slzy. Zadržovala jsem samu sebe, abych odtud neodešla, protože to hrozně moc bolelo. Jako by Sammy věděla, jak se cítím, dotkla se mé ruky, aby mi tak dala najevo, že tu je.

Jakmile dozpívala svou píseň, všichni tleskali. Byla úžasná. Jako vždy. Já tam na druhou stranu zůstala a dívala se na ni. Pozorovala, jak dobře vypadá. Byla to pořád moje Ashley. Jen ale už nebyla mou.

„Teď bych ráda tuhle píseň věnovala své půvabné přítelkyni, která je tu dnes s mou sestrou. Kotě, tahle je pro tebe.“

Její přítelkyně tu byla a já také. Bývalá a současná přítelkyně. Nemohla jsem poslouchat píseň, kterou jí bude zpívat. Nemohla. Nechtěla jsem. Tohle na mě bylo příliš.

„Sammy, já musím jít.“

„Spencer, prosím. Nechoď.“

„Sammy, tys věděla, že tu bude dnes večer zpívat. Proč? Vždyť víš, že má přítelkyni. Tak proč?“

„Protože věřím, že ty a Ashley patříte k sobě. Tak proto.“

„Sammy, ona má přítelkyni.“

„Ashley a ty patříte k sobě. Jen si k sobě zase musíte najít cestu.“

„Nehodlám tu zůstat a hledat ji Sammy. Vezmu si taxi.“

Když jsem se zvedla od našeho stolu, světla se znovu rozsvítila, protože Ashley dozpívala svou píseň. Chtěla jsem se na ni ještě jednou podívat, než odejdu. Ještě poslední pohled, než ji nechám být. Ale nevěděla jsem, že se mé oči setkají s jejími. Že se na mě podívá a já se okamžitě budu cítit obnažená. Popadla jsem svou kabelku a rozeběhla se najít východ.

Byla jsem venku a pokoušela se zase začít dýchat. Byla jsem venku a snažila se přijít na důvod, proč jsem ji tenkrát nechala jít. Snažila jsem se pochopit, proč mě tolik bolí, když ji vidím a myslím na ni. Snažila jsem se to nechat plavat. Musela jsem.

„Spencer.“ Myslela jsem, že to bylo jen v mé hlavě nebo to byl vítr. Nemohla to být ona, volající mě jménem. Nemohla to být Ashley. Zůstala jsem tam a neotočila se. Uslyšela jsem své jméno znovu. „Spencer.“ Otočila jsem hlavou a uviděla Ashley. Otočila jsem hlavou a pohlédla do jejích překrásných očí. Do té hnědi, co jsem milovala.

„Proč jsi tady? Proč jsi sem dnes večer přišla? Proč teď? Proč?“

„Ashley…“

„Spencer… Tohle já nemůžu. Prostě nemůžu.“

„Chápu to. Prostě půjdu.“

„To děláš vždycky Spencer. Vždycky jsi to dělala.“

„Ashley… Hrozně moc se za všechno omlouvám. Já nechci jít, ale nemůžu ani zůstat. Co chceš, abych udělala.“

„Pro jednou zůstaň. Zůstaň a řekni mi. Řekni mi, že jsi mě tehdy v noci milovala.“

„Ash…“ Přistoupila jsem k ní blíž a vzala jí tvář do dlaní. Nechtěla jsem víc, než slíbat její slzy. A tak jsem to udělala.

„Miluji tě Ashley. Nikdy jsem tě nepřestala milovat. Jsi pro mě ta pravá. Omlouvám se za všechno.“ Nemohla jsem odolat a políbila ji na rty. Ty rty, které jsem líbala každou noc, co jsme byly spolu. Ty rty, co jsem naposled políbila na té pláži, než jsem ji nechala jít. „Vždycky tě budu milovat. Doufám, že jsi šťastná. Protože pokud jsi, pak jsem šťastná i já.“ A takhle prostě jsem ji nechala být. Myslela jsem vážně, co jsem řekla. Pokud je šťastná, tak i já. Potřebovala jsem, aby věděla, že ji miluji. Vždycky ji budu milovat. Protože je ta pravá. Vždycky pro mě bude ta pravá.

10

Byl to dobrý pocit zase zpívat. Byl to dobrý pocit vyjadřovat své pocity. Moje hudba mi v tom vždycky pomáhala. Byla to už dlouhá doba od mého posledního vystoupení. Byla jsem nervózní. Když jsem vkročila na pódium, cítila jsem, jak mi buší srdce. Myslela jsem, že za to může nervozita. Ale nebylo to tak. Vy i já víme, že to tak nebylo. Věděla jsem, že ona je tady. Moje srdce takhle buší jen se Spencer. Musela jsem ji najít. Zjistit kde je.

„Ahoj lidi. Díky, že tu dnes večer jste. Znamená to pro mě vážně hodně. Je to už dlouhá doba, co jsem naposled vystupovala, tak mi to promiňte. Ano?“

Moje oči nepřestávaly hledat, kde sedí, ale nedokázala jsem ji najít, protože byla tma a světla byla zaměřená na mě. Začala jsem zpívat svou oblíbenou píseň, ze které se poprvé stala naše píseň. Dala jsem do té písně všechno, protože to byla ona, ke komu jsem zpívala.

Přímo přede mnou byla Kyla s Chloy, aby mě podpořily jako vždy. Chloy se mě zeptala, jestli bych jí nevěnovala písničku. V jejích očích jsem byla rocková hvězda, věnující píseň své přítelkyni. A teď jsem věděla, že tu je Spencer. Možná jsem jí chtěla ublížit tak, jako ublížila ona mně. Možná jsem chtěla, aby věděla, že jsem se pohnula dál. Ale vy i já víme, že to byla chyba. Myslela jsem, že jsem se pohnula dál.

„Teď bych ráda tuhle píseň věnovala své půvabné přítelkyni, která je tu dnes s mou sestrou. Kotě, tahle je pro tebe.“

Zpívala jsem tuhle písničku Chloy, která se na mě dívala, jako bych byla její bohyně. Nenáviděla jsem, co jí dělám. Nezaslouží si mě, jako si nezasloužím já ji. Když jsem dozpívala, spatřila jsem ji. Hleděla na mě a já jí pohled oplácela. Odcházela. Zase jednou dělala to, v čem byla dobrá. Ale ne tentokrát. Nenechám ji jít. Nemohla jsem takhle pokračovat.

„Lidi, omluvíte mě na moment? Já…jen…potřebuji…však víte…na dámy… Vrátím se.“

Chloy přišla blíž, vzala mě za ruku a ptala se, jestli je všechno v pořádku. Ujistila jsem ji, že je všechno skvělé a utíkala jsem k východu, který byl díkybohu blízko záchodů. Než jsem se dostala ke dveřím, ucítila jsem, jak mě někdo chytil za ruku. Byla to Sammy.

„Ash…“

„Já vím…“

„Běž ji zastavit.“

Nic víc jsem neřekla. Šla jsem ven za Spencer. Byla tam a objímala se. Nechtěla jsem nic víc, než ji zase sevřít v náručí. Ačkoliv mě tak moc ranila, zjistila jsem, že jí chci být čím dál blíž. Chtěla jsem se jí zeptat proč. Zavolala jsem na ni jménem, ale neotočila se ke mně. Zvolala jsem její jméno znovu a pak jsem ji uviděla. Spatřila jsem, že její blankytné oči jsou uslzené, rozmazané. Plakala.

„Proč jsi tady? Proč jsi sem dnes večer přišla? Proč teď? Proč?“ Měla jsem tolik otázek. Ale nejvíc ze všeho jsem chtěla vědět, proč se vrátila.

„Ashley…“

„Spencer… Tohle já nemůžu. Prostě nemůžu.“

„Chápu to. Prostě půjdu.“

Nemohla jsem ji nechat jít. Už ne. Takhle to bylo pořád. Odcházela. Teď musela zůstat. Musela zůstat a říct mi to.

„To děláš vždycky Spencer. Vždycky jsi to dělala.“

„Ashley… Hrozně moc se za všechno omlouvám. Já nechci jít, ale nemůžu ani zůstat. Co chceš, abych udělala.“

„Pro jednou zůstaň. Zůstaň a řekni mi to. Řekni mi, že jsi mě tehdy v noci milovala.“ Věděla, co tím myslím. Věděla to, protože jsem to viděla v jejích očích. Pořád jsem si pamatovala tu noc. Řekla mi, že mě nemiluje.

„Miluji tě Ashley. Nikdy jsem tě nepřestala milovat. Jsi pro mě ta pravá. Omlouvám se za všechno.“ A pak mě políbila. Políbila a já si pomyslela, že jsem zapomněla na její polibky. Jak chutnaly, jaký to byl pocit. Její rty na mých. „Vždycky tě budu milovat. Doufám, že jsi šťastná. Protože pokud jsi, pak jsem šťastná i já.“

A já věděla, co tím myslí. Chloy. Ale byla jsem šťastná? Myslí vážně to, co řekla? Proč to musí být takovéhle? Proč se musela vrátit teď a ne před dvěma lety? Proč si nepřestávám pokládat otázky, na které nevím, jestli mi dokáže odpovědět.

„Milovala jsem tě Spencer. Milovala jsem tě od chvíle, co jsem tě potkala. Nikdy jsem nepřestala i přesto, jak moc jsem se snažila.“

Byla připravená mě nechat jít. Ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát mi řekla, že mě miluje. Tohle byla nová scéna, kterou jsme tvořily.

„Ash…“ přišla blíž. Nechtěla jsem nic víc, než ji ještě jednou políbit. Cítit ji. Dotknout se jí.

„Ashley, co to má kurva být.“

„Kylo“ uslyšela jsem od Spencer Kylyino jméno. Kyla. Byla venku.

„Ty. Ty máš teda nervy přijít sem. A ty. To jsi masochistka nebo co?“

„Kylo sklapni.“

„NE. Nesklapnu. Co to má kurva být Ashley?“

„Kylo, nech mě to vysvětlit,“ zašeptala Spencer. Mohla jsem vidět, jak se drží zpátky.

„Ty nemluv, pokud ti to nedovolím.“

„Kylo, drž kurva hubu. Nejsi moje matka.“

„Jsem tvoje sestra ty krávo. Byla jsem tam, když jsi týdny probrečela. Byla jsem tam, když jsi brečela každou noc kvůli ní. Pamatuješ si ji? Je to ona, kdo ti řekla, že tě nemiluje. Je to ta, co tě odkopla. Je to ona a teď stojí před tebou a tys ji hodlala políbit.“

„Nehodlala jsem ji políbit.“

„A to máš přítelkyni blbko. Přítelkyni, která tě miluje a čeká zrovna tady uvnitř. Nemá ani tušení, že jo?“

„Kylo, nech mě to vysvětlit prosím. Nejsem tu, abych někomu ublížila.“

„Jo jasně. Tak proč jsi zpátky Spencer? Pověz mi to.“

„Přijela jsem na návštěvu. To je vše.“

„A to se jen tak přihodilo, že jsi tu dnes večer, že jo?“

„Sammy mi řekla o dnešním večeru.“

„Kylo, to není doprdele tvoje věc, co kurva dělám se svým životem. Chápeš to? Běž dovnitř!“

„Ne bez tebe.“

„KYLO! Běž dovnitř!“

Všichni se na nás dívali, ale bylo mi to jedno. Bylo mi to jedno, protože se Kyla zeptala na něco, na co jsem se ptala sama. Byla tu na návštěvě. Doufala jsem, že se vrátila kvůli mně. Že se o čtyři roky později vrátila a hodlala kvůli mně bojovat. Ale byla tu jen na návštěvě.

„Jdu dovnitř.“

„Ashley, prosím.“

„Milovala jsem tě Spencer. Opravdu ano. Zlomila jsi mi srdce a já nevím, jestli mohu dopustit, aby se to stalo znovu.“

„Ashley, nepřijela jsem sem jen kvůli svým prarodičům. Přijela jsem, protože jsi tu ty. Nevěděla jsem, jak se s tebou spojit a jestli bys se mnou chtěla mluvit. Myslela jsem vážně, co jsem řekla. Hrozně moc se omlouvám Ash. Tehdy v noci se zlomilo i moje srdce. Milovala jsem tě. Měla jsem říct to a ne opak.“

„Proč jsi to tedy udělala?“

„Chci ti říct všechno. Zašla bys se mnou na kafe někdy v těchto dnech? To je všechno, o co tě žádám.“

Chtěla jsem, aby mi všechno pověděla. Chtěla jsem vědět, co mi musí říct. Proč řekla, co řekla.

„Fajn. Zítra ve Starbucks. V devět ráno.“

„Díky.“

Obrátila jsem se k odchodu dovnitř, ale uslyšela jsem, jak znovu volá mé jméno. Byl to zvláštní, ale hezký pocit. Stýskalo se mi po jejím hlase.

„Ash… Miluji tě.“

Chtěla jsem jí říct to samé. Chtěla jsem jí říct, že ji vždycky budu milovat. Ale uvnitř na mě někdo čekal. Někdo, komu jsem řekla, že jsem do něj zamilovaná i když jsem nebyla. Uvnitř jsem měla někoho, koho zraním, protože jsem věděla, po čem toužilo mé srdce. Čeho jsem se ale bála, bylo, že si nechám opět zlomit srdce tím samým člověkem.

„Uvidíme se zítra Spencer.“

Zahleděla jsem se do té modři, kterou jsem milovala a pak ji tam nechala a šla dovnitř. Našla jsem Chloy, Kylu, Sammy a Grega hovořit u jednoho stolu.

„Ahoj zlato. Jsi zpět. Co se stalo?“ Nezdálo se, že by to Chloy věděla. Jsem ráda, že jí Kyla nic neřekla.

„Necítila jsem se moc dobře.“

„Můj brouček se necítí dobře?“

„Jo, myslím, že bychom měly jít.“

„Dobře. Kylo jdeš s námi?“

„Ne. Zůstanu tu. Díky.“

„Ashley? Můžu s tebou na chvilku mluvit?“

„Jasně. Promiň kotě. Jsem hned zpátky.“

Sammy byla dobrou kamarádkou mně a Spencer. Takže jsem věděla, co mi chce říct.

„Ashley, omlouvám se za to, co se stalo venku.“

„Ty to víš?“

„Jsem si jistá, že to nebylo hezké. Mluvíme tu o tobě a Spencer. Omlouvám se, protože to já jsem sem přivedla Spencer.“

„To je dobrý Sammy. Vážně.“

„Řekla jsem jí to samé, co právě teď hodlám říct tobě. Vy jedna k druhé patříte. Jste jako Jing a Jang.“

„Já vím.“

„Ty to víš?“

„Vždycky jsem to věděla Sammy. Ale Spencer mi strašně moc ublížila. Nevím, jestli jí to můžu nechat mému srdci udělat znovu.“

„Změnila se Ash.“

„Já nevím co dělat Sam. Prostě nevím. Mám strach.“

„Budeš raději žít ve lži nebo se necháš ranit? Dáš raději šanci někomu, koho opravdu miluješ nebo budeš lhát někomu, koho ne?“

„Moje srdce…“

„Tvé srdce je Spencer. Ty to víš. Já to vím. Celý svět to ví. Krůček po krůčku, ale dej jí šanci vysvětlit to. Protože ona tě opravdu miluje Ashley.“

„A já miluji ji.“

„Řekni mi něco, co nevím.“

„Zítra se máme sejít.“

„Skvělé.“

„Co budu dělat s Chloy?“

„Tak to nevím.“

„Tak to fakt díky.“

„Teď pojďme zpátky, protože koukám, že se na nás dívají.“

Když jsme se vrátily, Chloy hovořila s Kylou. Kyla fakt zuřila a já nevěděla, co by mohla říct nebo udělat. Jestli nic jiného, tak já měla být tou, která musí najít způsob jak říct Chloy o Spencer. Věděla jsem, co musím udělat, ale muselo to počkat. Ještě chvilku.

11

Nemohla jsem uvěřit tomu, co se to děje. Nemohla jsem uvěřit, že se to všechno děje mně. Emoce, o kterých jsem myslela, že už je nemám. Emoce, které bych už neměla mít, ale stále existovaly. Spencer tu stále byla. Nikdy mě neopustila. Pořád rezonovala v mém nitru. A na druhou stranu jsem měla Chloy. Někoho, koho jsem měla opravdu moc ráda, ale nakonec jsem se do něj nedokázala zamilovat. Někoho, koho jsem si nezasloužila. A dnes večer jsem věděla proč. Věděla jsem, co musím udělat. Bude to těžké, ale musím ji nechat jít.

Při naší cestě domů jsme nemluvily. Chloy mě moc dobře znala. Dokázala ve mně číst a věděla, že je něco špatně. Nebyla jsem dobrá lhářka, ale i tak jsem jí pořád dokola lhala. Jakmile jsme byly před jejím bytem, zeptala se mne, ale já jí nemohla poskytnout odpovědi, které chtěla, přímo tam.

„Ashley? Je všechno v pořádku?“

„Můžeme jít dovnitř?“

Můj hlas byl slabý. Naznačující jí, že jí opravdu potřebuji něco říct. Ale vážně, jak se rozejít s vaší přítelkyní? Jak jí mám opravdu říct, že do ní nejsem zamilovaná? Opět nic neřekla a jen otevřela dveře, takže jsem ji následovala dovnitř.

„Bylas dnes večer vážně dobrá Ashley. Jsem ráda, že jsem tě slyšela zpívat.“

„Díky.“

„A moc se mi líbila tvoje první písnička. ‚Vydrž‘.“

„Je to výjimečná píseň.“

„To je.“

Její oči mi vyprávěly náš příběh. Mohla jsem v nich spatřit, jak jsme se potkaly a jak jsme se dopracovaly do dlouhotrvajícího vztahu. V jejích očích jsem mohla vidět své lži, ale i svou náklonnost k ní. Byla pro mě otevřenou knihou.

„Dáš si něco k pití?“

„Skleničku červeného vína prosím.“

Ztratila se mi, když odešla do kuchyně. Ztrácela jsem se minutu za minutou hlouběji ve svých myšlenkách o tom, jak bych měla zahájit tenhle rozhovor. Ani jsem nezaslechla, jak mě volá jménem.

„Kdepak jsi byla?“

„Přemýšlela jsem.“

„Ráda bych věděla o čem.“

„Chloy…“ řekla jsem, pevně svírajíc svou sklenici s vínem. Nemohla jsem jí udělat to, co mi provedla Spencer.

„Povídej,“ pronesla a položila svou ruka za mě a začala mě vískat ve vlasech.

„Nevím, jak ti říct to, co bych ráda.“

„Buď sama sebou. Buď tou Ashley, kterou miluji.“

„Chci ti povědět o Spencer. Kdo je. Čím jsme byly. Chci, abys to věděla, takže to pak bude mnohem jednodušší.“

„Bude to jednodušší pro mne nebo pro tebe Ashley?“ Nemohla jsem pochopit, ten její klidný tón. Nemohla jsem pochopit, proč mě stále hladí po zádech.

„Pro nás obě.“

Stále jsem držela svou sklenici červeného vína, zatímco jsem své přítelkyni vyprávěla o Spencer. O osobě, do které jsem se poprvé ve svém životě zamilovala a o jediné osobě, která mi zlomila srdce. Pověděla jsem jí, že je Spencer zpátky v mém životě. Řekla jsem jí, že jsem ji opravdu měla moc ráda, ale nakonec jsem se do ní nedokázala zamilovat. A všechno, co dělala ona, bylo, že mi vracela pohled.

„Tak proč?“

„Co proč?“

„Proč jsi mi řekla, že jsi do mě zamilovaná, když jsi nebyla? Proč, ačkoliv jsem se tě ptala, jestli si jsi jistá ohledně nás, řekla jsi mi, že jsi? Proč jsi zůstala, když jsi nechtěla nic jiného než odejít? Proč?“

„Já…nevím.“

„Tak já si odpovím za tebe. Zůstala jsi, protože ses bála, že zůstaneš sama. Zůstala jsi, protože sis myslela, že bych jednoho dne mohla být tvou Spencer, i když jsem byla jen Chloy. Řekla jsi, že mě miluješ proto, že sis myslela, že ano.“

„Já tě měla moc ráda Chloy. Měla.“

„Ale nikdy jsi do mě nebyla zamilovaná. Byla jsem prostě jen někdo.“

„Nebyla jsi jen někdo. Byla jsem s tebou, protože jsem chtěla být s tebou. Zůstala jsem v našem vztahu, protože…“

„Přestaň Ashley. Tohle není třeba. V nitru jsem věděla, že jsem neměla tvé srdce. Nikdy jsme o Spencer nehovořily a tak jsem věděla, že jsi ji nikdy nepřestala milovat.“

Zatímco jsem ji poslouchala, nedokázala jsem si pomoct a nechala kanout své slzy. Měla pravdu. Koneckonců to, že se o něčem nemluví, neznamená, že to není přítomno. A Spencer byla vždycky tady.

„A přestože jsem se nechala do tebe zamilovat, nemůžu tě držet, když chceš pryč.“

„Chloy…“

„Ashley, myslíš si, že jsem to nevěděla? Nejsem pitomá. Viděla jsem tě se Spencer před klubem. Byla to ta holka ze supermarketu, že jo?“

„Jak? Proč o nás mluvíme takhle? Jak to, že jsi tak klidná?“

„Co bys chtěla, abych dělala? Ječela? Brečela? Udělala bych to, pokud bych něco ztrácela. Ale ty jsi nebyla mou. Už od začátku jsi byla její.“

„Co jsi slyšela?“

„Nezůstala jsem tak dlouho, abych poslouchala váš rozhovor. Viděla jsem váš polibek a to stačilo. Jsi volná Ashley, můžeš jít.“

Řekla to a pak se zvedla z gauče. Řekla to a já nedokázala zadržet své slzy. Nakonec jsem ranila někoho, kdo si to nezasloužil. Nikdo si to nezaslouží. Ale bylo načase, abych začala být upřímná k sobě i Chloy. Pro jednou jsem ji musela upřednostnit.

Našla jsem ji v kuchyni, otočenou ke mně zády. Chtěla jsem ji říct, že ji mám moc ráda, ale mohla jsem? Chtěla jsem ji ve svém životě jako kamarádku, ale nemohla jsem být tak sobecká. Nebylo by to správné. Řekla jsem jen ‚Sbohem… Omlouvám se.‘

Opustit ji pro mě nebylo lehké. Ale jak řekla, věděla jsem, po čem mé srdce touží a věděla jsem to už od začátku. Moje srdce se ale obávalo, že bude znovu raněno. Hádám, že je to něco, co budu muset zjistit dříve či později.

Když jsem dorazila nazpět, děkovala jsem Bohu, že Kyla není doma. Ta holka mě opravdu začíná štvát. Rozsvítila jsem a zamířila do koupelny. Netoužila jsem po ničem víc, než ze sebe smýt tuhle noc. Nechtěla jsem nic, než zapomenout. Zůstala jsem pod sprchou půl hodiny a nechala na sebe dopadat vodu. Jakmile jsem se dostala do svého pokoje, uslyšela jsem dveře od bytu otevřít se a zase se prudce zavřít.

„Zasraná Ashley Daviesová.“ Neměla jsem dostatečné štěstí… Kyla dorazila a já s ní budu muset mluvit, když nepotřebuji nic, než se uvolnit a nemyslet na to, jak moc jsem ublížila Chloy. „Kde jsi? Ááá tady. Podívej se na sebe. Celá vysprchovaná a svěží. Vážně Ashley?“

„Kylo, jdi pryč. Nemám ti co říct.“

„Víš to, že mi Chloy volala a řekla mi, že jste se rozešly?“

„Jo, rozešly. Co máš za problém? Já to nechápu. Je to kvůli tomu, že si fakt neumíš vybírat s kým chodit a já tě na to upozorňuji?“

„Ty to fakt nechápeš.“

„Pokud chceš být s někým, kdo pro tebe není dost dobrý, je to tvoje volba. Není to můj problém. Popravdě ti odteď ani nebudu říkat, co dělat. Víš proč? Protože je to DOPRDELE TVOJE VOLBA. Teď mě nech o samotě.“

„Spencer. Nezapomněla jsi na ni. Po čtyřech letech ses přes ni nedokázala dostat.“

„Ne. Teď jdi.“

„Co měla jiného, že to Chloy ani nikdo jiný nemá?“

„Je ta pravá. Moje spřízněná duše. To je to, co má a nikdo jiný ne.“

A to nebyla nic než pravda. Spencer byla ta pravá. Věděla jsem to. Cítila jsem to. Byla mou spřízněnou duší. A možná bylo právě teď mé srdce vystrašené, ale bušilo jen, když byla Spencer poblíž. Protože ona je pro mě ta pravá a jediná.

Po tom, co jsem řekla, přišla Kyla blíž k mé posteli a lehla si vedle mě. Nic jsme neříkaly. Jen jsme hleděly do stropu.

„Víš co Ash?“

„Co?“

„Vážně ti závidím.“

„Proč?“

„Protože jsi našla tu pravou. A možná, že ti říkám, že ti Spencer ublíží a že byste neměly být spolu, ale když jsi byla s ní, byla jsi nejšťastnější, jakou jsem tě kdy viděla. Když jsi byla s Chloy, nebylo to stejné.“

„Měla jsem Chloy moc ráda. Myslela jsem, že bych ji mohla opravdu milovat. Ale…“

„Spencer.“

„Jo.“

„Takže co teď budeš dělat?“

„Zítra se s ní mám setkat. Máme toho hodně o čem mluvit. Ale ze všeho nejvíc mi chybělo dívání se do jejích očí.“

„Hádám, že jsem dostala svou odpověď.“

„Jo.“

„Dobrou noc Ash. Promiň, že jsem na tebe byla taková mrcha.“

„Tos byla, ale hádám, že se to od sester čeká. Ale myslela jsem vážně, co jsem řekla. Je to tvoje volba. Pokusím se mít ráda, koho si vybereš a nebýt mrcha.“

„Jen doufám, že jednou někde potkám svého pravého.“

„Doufám, že ano.“

Dnešek byl těžký. Nevím, co přinese zítřek. Vím jen to, že zítra dostanu odpovědi, na které jsem tak dlouho čekala a že se zítra přistihnu, jak se zase zamilovávám. Ne že bych se někdy odmilovala od Spencer. Zjistím, že se ztrácím v těch blankytných očích, o kterých jsem snila. Zítra to bude nový začátek…

12

Někdy je těžké přiznat si, že jste udělali jednu nebo víc chyb. V mém případě všichni známe mou chybu.

Když jsme byly s Ashley před Egem, nemohla jsem tomu věřit. Ano, měla otázky a ano, nechtěla jsem nic jiného, než jí odpovědět na všechno, na co se bude chtít zeptat, ale uvnitř jsem se usmívala, že se na ni mohu znovu dívat. Že jsem se přistihla, jak se k ní přibližuji a líbám ji. Nevím, kde jsem nalezla sílu to udělat.

Sammy byla tou, která mě k ní dovedla a i když jsem se na ni chtěla zlobit, nemohla jsem, protože to ona zapříčinila, že jsem stála před Ashley a mluvila s ní.

Co jsem jí řekla, jsem myslela vážně. Milovala jsem ji. Byla pro mě ta pravá. Vždycky bude. Co jsem ale nečekala, že se se mnou bude skutečně chtít sejít a nechat mě to vysvětlit. Myslela jsem, že mě nenávidí.

Když mě nechala před Egem, zjistila jsem, že jsem na cestě domů. Byla jsem ze zítřku nervózní, ale čekala jsem roky na možnost jí to vysvětlit. Ne že bych mohla vymazat, co jsem udělala nebo jak k tomu došlo, ale i zločinci mají tohle právo. Právo vysvětlit, doznat svou vinu. Ne že bych se považovala za zločince, ale každopádně víte, co tím chci říct.

Byly tři ráno, když jsem se dostala domů a chtěla jsem jen vysprchovat se a odpočívat. Nemohla jsem spát. Byla jsem ze všeho napjatá. Zítra se s ní znovu uvidím. Nemohla jsem zavolat Sammy a povědět jí to. Bylo příliš pozdě, abych jí volala nebo psala. Chtěla jsem někomu říct, co se stalo, ale neměla jsem komu. Teď jsem mohla jen čekat, až vyjde slunce a já se znovu setkám s láskou svého života.

V šest ráno jsem byla pořád vzhůru. Nemohla jsem spát. Nemohla jsem spát, protože jsem toho v hlavě měla tolik k přemýšlení. Ashley byla s někým a zdála se šťastná. Nebyla jsem tady, abych rozbila jejich vztah, i přesto, jak moc mě bolelo to vidět. Byla jsem tu, abych jí všechno vysvětlila a zodpověděla její otázky. Možná ji dostat zpět do svého života jako kamarádku. Bolelo by mě to, ale pokud by chtěla být mou kamarádkou, snažila bych se ze všech sil.

Půl sedmé a stále vzhůru. Bylo to frustrující. Vstala jsem, oblékla si svoje kraťasy a tričko na běhání a rozhodla se jít na jediné místo, které mě vždycky uklidňovalo. K oceánu.

Byla jsem ráda, že to nebylo tak daleko od domu mých prarodičů. Slunce začalo vycházet a výhled byl tak nádherný. Nebylo tu moc lidí v sedm ráno. Jen surfaři. Nikdo jako já. Nikdo tu neseděl s prsty rukou i nohou zabořených v písku. Nikdo si neužíval zvuky vln. Jen já.

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale mohla jsem teď cítit, že mi slunce spaluje kůži. Zapomněla jsem si vzít hodinky, ale řekla bych, že bylo kolem osmé. Jen hodina do mé schůzky s Ashley. Doufám, že jí budu moct poskytnout odpovědi, které potřebovala. Přála bych si, aby poznala, jak moc je mi to líto a jak moc ji miluji. Byla jsem ztracená ve svých myšlenkách, když jsem zaslechla ten hlas, který miluji. Když jsem se otočila, spatřila jsem, jak tam stojí a hledí na mě.

„Měla jsem tušení, že tě tu najdu.“

„Ashley? Co tady děláš?“

„Co ty tady děláš?“

„Relaxuji, pamatuješ?“

„Vždycky oceán co?“

„Jo. Tak co tady děláš ty?“

Nic neřekla. Posadila se vedle mě. Její ruka byla tak blízko mé. Blízko, ale nedotýkala se…

„Vzpomínáš, jak jsme sem obvykle přišly a pozorovaly západ slunce?

„Samozřejmě. To byly ty nejlepší dny. Jen ty a já.“

„Když ses se mnou rozešla, už jsem sem nedokázala chodit. Připomínalo mi tě to.“

„Ash…“

„Ne, nech mě to dokončit. Všechno mi tě připomínalo. Prosté věci jako zmrzlina, západ slunce, oceán. Nějaká holka co jsem viděla jít po cestě. Byla jsem ztracená. Na velmi dlouhou dobu. Nepřestávala jsem se ptát ‚proč‘. Ale samozřejmě jsem nedostala žádnou odpověď, protože tu jsi mi mohla poskytnout jenom ty a tys byla pryč. Pak jsem potkala Chloy. Po tak dlouhé době jsem zase zvládla se někomu otevřít. Chloy je úžasný člověk. Jedna z miliónu. Ale nedokázala jsem s ní být tak, jak bych měla. Nemohla jsem ji milovat, jak by si zasloužila. Víš proč?“

„Proč?“

„Protože mé srdce tesknilo po tobě. Protože mé srdce bylo vždycky tvé. Protože i když jsi mě ranila, stejně jsem tě milovala. Pořád tě miluji.“

Otevřela se mi. Nechávala mě pochopit, čím si prošla. Jak mě milovala. A já milovala ji. Dotkla jsem se její ruky a ona mě nechala.

„Ash?“

„Mmm?“ pořád se na mě nedívala. Její oči pozorovaly oceán.

„Byla jsem pitomá. Nemůžu ti vypovědět, jak moc je mi líto všeho, co jsem tenkrát udělala. Doufám, že mi odpustíš. Doufám opět ve tvé přátelství. Chyběla jsi mi. Brečela jsem kvůli tobě každou noc. Nenáviděla jsem se za to, co jsem ti tehdy v noci řekla. Protože Ash… Milovala jsem tě. Pořád tě miluji. Nikdy jsem nepřestala. Vím, že jsi teď s někým jiným a já se nehodlám plést do vašeho vztahu. Můžu být čímkoliv, co budeš chtít, abych byla.“

„Včera v noci jsem se s Chloy rozešla.“

„Cože?“

„Rozešly jsme se.“

„Proč?“

„Protože jsem jí nemohla dát, co by potřebovala. Nemohla jsem být tím, co by chtěla. Nemohla jsem ji milovat tak, jako miluji tebe. Nebyla jsem do ní zamilovaná. Zlomila jsem jí srdce.“

„Jako jsem zlomila já to tvé.“

„Spencer…“

„Ne, teď je řadě na mně, abych mluvila. Ashley, bála jsem se. Bála jsem se a byla blbá. Vím, že už jsem nebyla dítě, ale byla jsem k smrti vyděšená. Chci, abys věděla, že jsem se za nás nestyděla. To bych nikdy nemohla. Obávala jsem se reakce všech. A když na to mí rodiče přišli, zakázali se mi s tebou vídat. Popravdě moje máma. Táta ne. Moje máma mi zakázala vysokou a zakázala mi vídat se s tebou. A já, jelikož jsem ji milovala, jsem ji poslechla. Poslechla jsem ji a ztratila tebe. Tu jedinou dobrou věc v mém životě. Někoho, koho jsem milovala a on mi to opětoval. Rozchod s tebou byla ta největší chyba mého života. Vím, že jsem ti ublížila. Vím, že jsem tě zlomila. Doufám, že mi to někdy v budoucnu odpustíš, necháš mě zase být tvou kamarádkou. Protože jsi mi chyběla.“

„A ty jsi chyběla mně. A Spence…“

„Ano?“

„Odpustila jsem ti ve chvíli, kdy jsem tě uviděla na letišti. Abych ti řekla pravdu, nemám ti co odpouštět. Ano, zlobila jsem se, byla raněná, bolelo mě to. Ale nikdy bych tě nedokázala nenávidět.“

„Na letišti? Co tím myslíš?“

„Viděla jsem tě ten den, kdy jsi přistála.“

„Tys věděl, že tu jsem?“

„Jo.“

„Takže…kde teď jsme? Myslím tím, ty a já?“

„Já nevím. Vím jen to, že se mi po tobě stýskalo a chci s tebou zase pozorovat západ slunce. Najdeme si naši cestu.“

„Miluji tě.“

„A já miluji tebe. Krok za krokem. Den za dnem. Najdeme si naši cestu. Víš proč?“

„Ne. Proč?“

„Protože ty a já patříme k sobě. Možná ne hned, ne zítra, ale patříme k sobě. Tak proto.“

Patříme k sobě. Já to věděla a ona to věděla. Jak řekla, najdeme si cestu zpátky k sobě navzájem a já nechtěla nic, než být zase celá její a aby byla ona mou. Nechtěla jsem nic, než dotknout se její ruky a políbit ji. Protože byla mou a já byla její. Vždycky budu její.

13

Zamilovat se do někoho je výjimečné. Když je ten někdo vaší druhou polovinou, poznáte to. Jak? Prostě to víte. Je to pocit ve vás, který vám řekne, že je to vaše druhá polovina. Věc se má ale tak, že nikdy nevíte, jak to dopadne. Jako já a Spencer. Věděla jsem, že ona je mou druhou polovinou, ale nakonec to nedopadlo. Ale když se na nás dívám teď, je z toho jasné, že je mou druhou polovinou. Protože vaše spřízněná duše si vás vždycky najde. A vy musíte jen čekat. Prostě čekat, až se vaše srdce znovu rozbuší, protože celou tu dobu bylo mrtvé. A Spencer přiměla mé srdce bít. A proto to vím.

Nervózní ze svého nadcházejícího setkání se Spencer, právě rozešlá s Chloy a s Kylou spící hned vedle mě, jsem nemohla spát. Uvažovala jsem, co bych jí zítra měla říct. Jaké otázky bych jí měla položit. Jaké odpovědi mi dá. Byla jsem vystrašená. Ashley Daviesová byla vystrašená a to bylo vtipné, protože jsem tenhle pocit měla jen s ní. Už když jí bylo osmnáct, ve mně vyvolávala tenhle pocit. Ve mně, mrše Ashley Daviesové. A po čtyřech letech ve mně vyvolává stále stejný pocit. Jsem vystrašená z toho, co mi hodlá říct. Jsem vystrašená kvůli citům, které k ní stále mám a jsem vystrašená, protože i když mé srdce po ní teskní, moje mysl a zdravý rozum mě drží zpátky. Jsem vystrašená, že budu znovu zlomena.

Čtyři roky a čtyři týdny. Tak dlouho jsem se vyhýbala oceánu. Protože to bylo její místo. Bylo to naše zamilované místo. Bylo to její Řecko. A pro mě to byla ona. Nedokázala jsem tam vůbec chodit, protože bych musela myslet na ni. A tenkrát jsem nechtěla nic než zapomenout. Ale teď, teď je to tak jiné než předtím. Cítila jsem se odvážně. Chtěla jsem tam být. Dodá mi to sílu pro dnešek. Připomene mi to všechno to dobré a ne špatné. Připomene mi to nás dvě.

Vstala jsem, oblékla si džíny a tričko a jela k oceánu. Jela jsem k ní. Protože dnes víc než kdy jindy, jsem tam chtěla jít. Když jsem zaparkovala auto, nasála jsem vůni oceánu. Chyběla mi. Nebylo tu tak moc lidí vzhledem k tomu, že bylo půl osmé. Jen blázniví surfaři, ale asi jim rozumím. Přála bych si, abych mohla také vstát tak brzy a přijít sem.

Seděla jsem na svém autě, když jsem spatřila postavu sedící v písku. Světlé vlasy, mikina. Jen tam seděla. Moje srdce zase začalo tlouct a já to věděla. Byla to Spencer. Jen jsem tam stála a hleděla na ni. Nevěděla jsem, jestli bych měla jít za ní nebo odejít. Byla to překrásná mladá žena. Rozdíl mezi Spencer, se kterou jsem se seznámila a Spencer, kterou vidím po letech, byl jen ve věku. Předtím byla ještě dítě, ale teď z ní byla zcela dospělá žena. V tu chvíli jsem věděla, že chci jít k ní a být s ní. Říct jí, že jsem tady.

„Měla jsem tušení, že tě tu najdu.“

Otočila se a já spatřila její nádherné modré oči, po kterých se mi tolik stýskalo. Byly ještě světlejší, kvůli slunci.

„Ashley? Co tady děláš?“ Moje srdce mě k tobě dovedlo. Chtěla jsem jí to říct, ale neudělala jsem to.

„Co ty tady děláš?“

„Relaxuji, pamatuješ?“

Vždycky to dělala. Kdykoliv se cítila ztracená nebo chtěla přemýšlet nebo si připomenout svou rodinu, šla sem. A já ji tu vždycky našla. Na našem oblíbeném místě. Jen já a ona, nikdo jiný.

„Vzpomínáš, jak jsme sem obvykle přišly a pozorovaly západ slunce?

„Samozřejmě. To byly ty nejlepší dny. Jen ty a já.“

„Když ses se mnou rozešla, už jsem sem nedokázala chodit. Připomínalo mi tě to.“

„Ash…“

Nechtěla jsem víc, než jí povědět, jak jsem se kvůli ní cítila. Co jsem v sobě držela celou tu dobu. Jak jsme měly být spolu a ne každá zvlášť. Že to pro mě byla vždycky ona a nikdo jiný. Že jsem v nitru čekala, až mě najde, jako jsem to udělala vždycky já. A tak jsem jí to řekla.

A pak mi ona pověděla, jak se cítila. Řekla mi, co se stalo. Jak vyděšená byla. Co jí udělala její máma. Proč jsme se rozešly a to nejdůležitější. Pověděla mi, co jsem potřebovala vědět. Řekla mi, že mě milovala. Řekla mi, že se jí po mě stýskalo. Jaká to byla pravda. Protože i já ji milovala a stýskalo se mi po ní.

Někdo by se mohl zeptat, proč jsem k ní byla taková. Proč jsem jí odpustila to, co mi provedla. Věc se má tak, že neudělala nic, co bych jí měla odpouštět. Vztahy už jsou takové. Každý člověk je jiný. Chápala jsem její bolest, rozuměla jsem její agónii. Čemu jsem nerozuměla, bylo, proč nebyla jako já. Chtěla jsem, aby byla jako já. Ale to bylo špatně. Nemohla být jako já, stejně jako jsem já nemohla být jako ona. Milujeme lidi takové, jací jsou. Neměníme je. A teď to vím líp. Teď je tady. Neříkám, že jsme spolu, ale je to začátek. Prostě jsme tu teď byly. Krok za krokem a den za dnem si k sobě zase najdeme cestu.

„Protože ty a já patříme k sobě. Možná ne hned, ne zítra, ale patříme k sobě. Tak proto.“

Zůstaly jsme tam, dokud slunce nedosáhlo svého vrcholu a nebylo příliš vedro, aby byl člověk venku oblečený. Občas jsem otočila hlavu a pohlédla na ni. Zdálo se to tak nereálné, mít ji zase tady. Jako by se nic nestalo. Seděly jsme vedle sebe, jako bychom byly pořád spolu. Po čtyřech letech.

„Nemyslíš, že bychom měly jít? Cítím, jak se mi pálí nohy.“

„Jo, říkali, že dneska bude horko.“

„Jako vždy. Proto tolik miluji Kalifornii.“

„Pořád ti připomíná Řecko?“

„Je to o počasí, víš? Je tu pořád slunečno a já nevěřím, že bych dokázala žít na místě bez slunce. Jako je například Londýn. Kdybych tam měla jet, bylo by to příšerné. Pořád deštivo a pošmourno. Řecko má i v zimě nádherné slunce. V Aténách nepotřebuješ teplé oblečení. A nikdy tam nesněží. Možná na předměstí, ale ne v centru.“

„Chybí ti to? Myslím tím tvá země.“

„Jistěže chybí. Ale Řecko tam pořád bude. Jsou tam mé kořeny. Můj domov. Moje práce po mně vyžaduje spoustu cestování a nemohla bych si přát lepší zaměstnání.“

„Cestování?“

„Ach ano… Promiň. Neřekla jsem ti to. Jsem fotografkou pro National Geographic. Takže v podstatě cestuji po celém světě. Byla jsem rok v Jižní Americe.“

Srdce se mi zastavilo. Měla jsem z ní radost, ale teď jsem uvažovala, že pokud se zase dáme dohromady, odjede pryč na měsíce, možná i rok. A já tu na ni budu čekat a bude se mi po ní stýskat. Ale nemohla jsem jí to říct. Nejprve jsem potřebovala zjistit, co se mezi námi stane. Jestli budeme ochotné zkusit vztah na dlouhou vzdálenost. A proboha, ještě jsme se ani nebavily o tom, že bychom se daly dohromady a já už přemýšlím takhle daleko…

„Mám z tebe radost Spence. Takže jsi studovala fotografování?“

„Jo, moje další vášeň. U nás nebyla škola na to, co jsem chtěla. Ale jsem šťastná. A mám tu nejlepší práci na světě. A co ty?“

„No konečně jsem dokončila svá studia a teď dávám dětem lekce na kytaru.“

„Páni… Konečně jsi to zvládla, co? Jsem ráda. Mají štěstí, že mají takovou učitelku. Jsi skvělá Ash…“ pronesla a dotkla se mé ruky, zatímco na mě hleděla. V tu chvíli jsem jí hrozně moc toužila políbit. Stále jsem cítila její rty na mých ze včerejška. Chtěla jsem je cítit znovu. Naklonila jsem se blíž a ona stejně tak. Chtěly jsme tu samou věc… Byly jsme tak blízko k tomu, abychom se políbily…

„Ehm… Myslím, že bychom neměly… Chci to Ash… Opravdu tě chci právě teď políbit, ale myslím, že bychom měly počkat.“

„Jo, máš pravdu. Také si to myslím. Takže jsi připravená jít?“

„Ano, necítím nohy.“

Postavila jsem se a nabídla jí ruku, abych jí pomohla vstát. Chvíli jsme tam stály a hleděly na sebe navzájem a pak zamířily k našim autům.

„Takže jsem na místě. Ash… Opravdu se mi to dneska líbilo.“

„Mně taky. No… můžeme si někdy zajít na kafe nebo tak něco. Máš pořád stejné číslo?“

„Jo, pořád stejné. Zavolej mi, kdykoliv budeš chtít.“

Přišla blíž a položila své ruce kolem mne. Také jsem ji objala, jako by to bylo naposled, co ji vidím.

„Takže…zavolej mi. Ano? Brzy si promluvíme.“

„Zavolám. Dávej na sebe pozor. Ano?“

„Slibuji. Měj se Ash…

„Ahoj Spence.“

Zůstala jsem tam, dokud se mi její auto neztratilo z dohledu. Zůstala jsem tam a přemítala o našem společném dni. Mluvily jsme zase spolu jako dřív. Spencer se změnila a stejně tak já. Byla jsem jen ráda, že ji mám zpátky ve svém životě. A chtěla jsem, aby v něm zůstala.

14

Po tom rozhovoru s Ashley na pláži jsem se vrátila domů jako jiný člověk. Šťastnější. Jako by mi z ramen spadlo závaží. Nečekala jsem, že bychom se mohly normálně bavit. Nečekala jsem, že by mi Ashley odpustila. Myslela jsem, že tohle byl náš konec. Ale Ashley se zachovala nečekaně. Miluji ji. Opravdu. Budu na ni čekat tak dlouho, jak bude chtít. Jako ona čekala na mne.

Když jsem dorazila domů, moji prarodiče už byly na nohou a babička byla v kuchyni a připravovala snídani. Vstoupila jsem dovnitř a děda si hned všiml mého úsměvu. Ode dne, co mi vyprávěl o svém bratrovi a co se dozvěděl o mně a Ashley, jsme si byli bližší. Byl někým, na koho jsem se mohla spolehnout. Jako by věkový rozdíl mezi námi nehrál roli. Půjdu a povím mu o Ashley a kdybych to neudělala, zeptal by se mě sám. Takže jakmile jsem byla doma, odložil své noviny na stůl, podíval se na mě a zeptal se, jak jsem se měla.

„Ahoj dítě. Je všechno v pořádku?“

„Jo. Všechno je skvělé dědo.“

„A co ta záležitost, o které jsi mi onehdy povídala?“

„Všechno bude dobré.“

Babička přelétala pohledem mezi námi. Samozřejmě nevěděla o Ashley a proč bych jí taky měla říkat něco o svém životě, když se jasně vyjádřila k tomu, že jsem teplá. Takže jsem měla s dědou kódovou řeč. Věděl, že jsem se měla dnes s Ashley sejít. Později mu povím, co se stalo a o čem jsme mluvily.

„Co bude dobré?“

„Nic babi.“

„Ach… Dobrá. Už jsi jedla?“

„Ne. Umírám hlady.“

„Udělala jsem palačinky.“

„Skvělé.“

Posadila jsem se k nim a nasnídali jsme se. Není nic lepšího než domácí palačinky. Po celou dobu u stolu jsem se nepřestávala usmívat a babička se na mě dívala s tím výrazem ‚proč se proboha usmíváš?‘ Omluvila jsem se a šla do svého pokoje. Nespala jsem celou noc, kvůli nervozitě z dneška a nechtěla jsem nic jiného než spát. Neměla jsem nic v plánu, takže jsem si potřebovala dát šlofíka.

Osprchovala jsem se a šla rovnou do postele. Zapomněla jsem si nastavit budík, protože jsem si myslela, že si schrupnu na pár hodin, ale když jsem se probudila, byl už večer. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku a ty tvrdily, že je osm večer. Bože. Spala jsem deset hodin. Hádám, že jsem ten spánek potřebovala. Takhle jsem nespala od svého rozchodu s Ashley. Nedokázala jsem spát celou noc. Zmohla jsem se na pět hodin spánku a to bylo všechno. Ale dnes jsem spala a tím důvodem byla brunetka s nádhernýma hnědýma očima.

Zkontrolovala jsem svůj mobil a měla jsem tři zprávy. Dvě od Sammy a jednu od Ashley. Nejprve jsem si přečetla ty Sammyiny.

„Chci vědět všechno. Jaké to bylo? Líbaly jste se? Co ti řekla? Daly jste se zase do kupy? Proč jsi mi nezavolala? Zavolej co nejdřív. Sam“

„Kde vězíš Spencer Carlinová? Já tu umírám. Zavolej mi… Sam“

Sammy byla roztomilá. Byla po většinu času osinou v zadku, ale i tak jsem ji měla moc ráda. A byla mou nejlepší kamarádkou. Jsem ráda, že jsme stejné kamarádky jako dřív. Zavolala bych jí, ale nejprve jsem si chtěla přečíst zprávu od Ashley. Moje srdce uhánělo jako splašené.

„Ahoj. Jen jsem tě chtěla pozdravit… Brzy si promluvíme… Ash“

Tu zprávu poslala v deset. V době, kdy jsem spala a teď bylo půl deváté a já jí neodepsala. Začala jsem dávat dohromady novou zprávu, ale pak jsem se rozhodla, že jí zavolám. Už se mi stýskalo po jejím hlase. Vytočila jsem její číslo a čekala jsem, až to zvedne. Začala jsem být opravdu nervózní. Co když si myslela, že se jí vyhýbám? Co když…

„Haló?“

„Ahoj Ash. To jsem já. Spencer.“

„Spencer, Spencer, Spencer. Co jsem ti říkala? Neříkala jsem ti snad, aby ses držela dál od mé sestry?“

Byla jsem tak zaujatá přemýšlením o tom, co by si Ashley mohla myslet, že jsem si neuvědomila, že její telefon vzala Kyla. Teď jsem byla vážně vyděšená. Kyla byla hodná holka, ale když se naštvala, byla děsivá.

„Ehm…Kylo. Podívej. Já…“

„Ty máš teda nervy volat…“ Slyšela jsem jak se v pozadí snaží Ashley získat od Kyly svůj telefon.

„Hned mi ho dej Kylo. Kylo, řekla jsem, abys mi vrátila můj telefon.“

„No tak fajn. Vezmi si ho. Mimochodem to volá Spencer.“

„Teď padej.“ Stále jsem slyšela, jak se spolu Kyla s Ashley baví. Kyla mě vážně neměla ráda.

„Spencer, omlouvám se. Jen jsem chtěla…“ Mohla jsem slyšet, jak se Kyla směje, ale nevěděla jsem, co si z toho vyvodit. Kyla mě nesnášela nebo ne?

„Omlouvám se za tohle. Má nutkání brát moje hovory. Je jako děcko.“

„To je v pohodě. Chápu její chování a je v to pohodě. Hádám, že právě teď nejsem její oblíbená osoba.“

„Abych řekla pravdu, nebylas její oblíbenkyně.“

„No doufám, že mě to jednou nechá vysvětlit.“

„Ty jí nic vysvětlovat nemusíš. Probraly jsme, co jsme měly a je to jen mezi tebou a mnou. Ne mezi tebou, mnou a Kylou.“

„Ano, ale je to tvoje sestra.“

„Psala jsem ti.“

„Omlouvám se. Spala jsem. Zrovna jsem se vzbudila a přečetla si tvou zprávu.“

„Ty jsi vždycky ráda spala.“

„Nespala jsem už dlouhou dobu Ash. Popravdě je to poprvé po hrozné době, kdy jsem se pořádně vyspala.“

„Potřebovalas to.“

„To ano. Ehm… Chtěla jsem se zeptat… Máš nějaké plány na zítra?“

„Mám dvě lekce, ale pak mám volno.“

„A chtěla bys vyrazit někam ven na jídlo, až skončíš?“

„Jasně. Skončím kolem osmé večer. Hodí se ti to?“

„Jasně. Mám tě přijet vyzvednout nebo se setkáme v restauraci nebo…“

„Já pro tebe přijedu v půl deváté. Může být?“

„Výborně. Chceš jít někam konkrétně?“

„Dohodneme se zítra. Je mi to jedno.“

„Fajn, také nemám konkrétní přání. A Ash…“

„Ano?“

„Tohle mi chybělo. Naše rozhovory. Tys mi chyběla.“

„A já postrádala tebe. Uvidíme se zítra Spence.“

„Uvidíme se zítra Ash. Čau.“

„Dobrou noc Spence.“

Pokud jsem měla na tváři široký úsměv už předtím, věřím, že teď byl ještě širší. Ačkoliv jsme si řekly, co bylo třeba říct a ačkoliv Ashley byla v pohodě, cítila jsem se ohledně ní trochu nervózně. Nervózně, protože jsem ji chtěla políbit a dotknout se jí a nevěděla jsem, jak by se pak cítila. Skoro jsme se políbily a já byla tou, co to přerušila, ale nevěděla jsem, jestli by to bylo správné. V nitru jsem ale cítila, že bylo. Jak mi řekla, patřily jsme k sobě.

Zatímco jsem byla ve svém Ashleyovském světě, uslyšela jsem zaklepání na dveře…

„Ano?“

„Spencer? Můžu jít dál?“

„Samozřejmě že můžeš dědo.“

„Trochu sis přispala dítě.“

„Já vím. Potřebovala jsem to.“

„Takže… je všechno v pohodě?“

„Promluvily jsme si dědo. Řekla mi, co potřebovala říct a já udělala to samé. Teď si k sobě zase zkoušíme nalézt cestu.“

„Pořád ji miluješ?“

„Nikdy jsem nepřestala. Zítra se s ní znovu uvidím.“

„Máš se s ní někde sejít nebo přijede sem?“

„Přijede a vyzvedne mě zítra v půl deváté večer.“

„Chtěl bych se s ní setkat. Před tím jsem neměl šanci, takže bych to teď chtěl napravit.“

„Dědo…“

„Bude to v pořádku. Jen chci poznat děvče, které ukradlo srdce mé vnučky.“

„Dobrá.“

„Půjdeš teď dolů? Je čas na večeři. Babička udělala nějaké hamburgery.“

„Hmm… Ňamka. Pojďme dědo.“

Zítra bude další den, kdy se budu usmívat a to kvůli Ashley. Nechtěla jsem nic než ji vidět každý den, protože jsem nevěděla, jak dlouho tu budu. Ale teď nebyl čas na takovéhle myšlenky. Teď byl čas na to, abychom se s Ashley našly. Staly se zase Spashley.

15

„Kylo, hned jsem pojď.“

„Anoooo?“

„Proč bereš moje hovory?“

„Myslela jsem, že…“

„Co sis myslela? Co? Už to nikdy nedělej. A co jsi to říkala Spencer? Myslela jsem, že jsme to probraly a už je to za námi.“

„No… Probraly jsme to. Jen jsem chtěla být ta krutopřísná ségra. To je všechno. Zněla vystrašeně?“

„Myslí si, že ti to musí vysvětlit.“

„No pokud by byla ochotná to udělat, tak…“

„Ne. Neudělá to. Se Spencer jsme probraly, co se stalo a prosím, pokud se s ní setkáš, nebuď na ni hnusná. Ano?“

„Faaaajn. Dohodnuto. Tak jak to mezi vámi dvěma vypadá?“

„Teď si k sobě zase hledáme cestu. To je všechno.“

„Uvidíš se s ní zase?“

„Jo, zítra.“

„A miluješ ji.“

„Miluji. Ale já nevím Kylo. Nechceme to uspěchat.“

„Jak říkáš Ashley. Jdu zpátky do svého pokoje.“

„Dobrou.“

„Dobrou Ash.“

Vyjít si zase se Spencer. Mít ji zpátky ve svém životě. Tak zvláštní. Jak se takové věci stávají bez našeho vědomí? Jak vztahy příchází a odchází? Bývala jsem někým, kdo ojíždí každou noc jinou holku, pak jsem potkala Spencer a ona mi změnila svět. Přinutila mě pohlédnout zpátky na svou minulost a uvědomit si, kým jsem byla a kým bych mohla být. Daly jsme se dohromady a já byla nejšťastnější v celém svém životě. Rozešla jsem se s ní a uzavřela se přede všemi. Potkala jsem jinou dívku, byla jsem dva roky ve vztahu, opět se rozešla a teď je tu láska mého života. Spencer je tady a můj život je zase zářivější. Jsem šťastnější od okamžiku, co jsem ji toho dne zahlédla. A nemůžu myslet na nic jiného než na ni. Nemůžu vidět nic jiného než ji. Nemůžu dýchat pro nikoho jiného než pro ni.

Než jsem šla spát, dívala jsem se na naše fotky. Nikdy jsem je nevyhodila. Nespálila jsem je. Měla jsem je vždycky u sebe, v krabici pod svou postelí. Všechny vzpomínky, které jsme si vytvořily. Chvíle, které jsme schraňovaly. Její úsměv. Její překrásné oči. To bylo to, na co jsem se právě dívala. Její fotku, kterou jsem udělala při oslavě našeho výročí. Ráno po té úžasné noci. Její blankytné oči hledící na mne. Nechtěla, abych tu fotku dělala, ale nakonec to byla jedna z mých oblíbených.

Zítra ji znovu uvidím. Ne na fotce, ale v reálu. Ne vzpomínky na minulost, ale příslib nadcházející budoucnosti. Budoucnost. Tak zvláštní slovo. Nikdy jsem nehleděla do budoucnosti. I když vždycky jsem přemýšlela o budoucnosti s ní. Teď rozumím tomu, co říkala Chloy. Nikdy mě nemohla ztratit, protože mě neměla. Byla jsem vždycky Spenceřina, i když jsme nebyly spolu.

Přemýšlela jsem, že bych napsala Spencer než půjdu spát, ale pokaždé, když jsem tu zprávu začala psát, hned jsem ji zase smazala. Nevím proč. Rozhodla jsem se, že půjdu spát, aniž bych jí psala. Už jsem napůl spala, když mě můj mobil přivedl zpátky do reality. Podívala jsem se, kolik je a bylo půl jedné. Přišla mi zpráva. Kdo mi to proboha píše v půl jedné v noci?

„Jak tě znám, budeš pravděpodobně ještě vzhůru, ale lidé se mění a možná už spíš. Takže se omlouvám, pokud jsem tě právě vzbudila. Chtěla jsem ti jen říct, že jsem na tebe myslela a nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím. Takže… Dobrou noc Ash… S xx“

Četla jsem si její zprávu a nedokázala jsem zadržet svůj úsměv. Spřízněné duše. Byla mou spřízněnou duší. Lidé jsou poháněni, aby našli a spojili se s jejich druhými polovinami. A já mám štěstí, že jsem ji ještě jednou nalezla i přesto, že jsme byly po léta oddělené.

„Vskutku. Lidé se mohou změnit. A já se změnila. Spala jsem, ale to je v pohodě. Také se nemohu dočkat, až tě zítra uvidím. Buď připravená ve 20:30. Další věc, která se změnila, je, že chodím vždycky včas. Takže… Neměj zpoždění bloncko. A xx“

„Přesně ve 20:30. Uvidíme se zítra Ash.“

„Uvidíme se zítra Spence.“

Chtěla jsem zakončit svou zprávu slovy ‚Miluji tě‘. Ale nedokázala jsem to. Ano, řekly jsme si navzájem, že se pořád milujeme, ale bylo by to divné, říct jí to znovu. Nevím, jestli jsme na to připravené, ale uvnitř mé srdce po ní vzdychalo. Moje srdce po ní toužilo. Potřebovalo ji. Zavřela jsem oči s myšlenkami na Spencer. Zavřela jsem oči a její fotka, kterou jsem tolik milovala, byla pod mým polštářem. Až do zítřejšího rána, kdy ji opět uvidím.

Ráno nastalo hrozně rychle a probudil mě příšerný zvuk. To mohla být jedině Kyla v kuchyni, snažící se připravit snídani. Jak si mohla myslet, že by opravdu uměla vařit, to netuším. Šla jsem do koupelny, osprchovala se a pak našla Kylu, jak dělá palačinky. Úplně špatně.

„Co děláš v kuchyni Kylo?“

„Rybařím. Co bys asi tak myslela?“

„Ha ha. Fakt vtipné. Kylo, ty neumíš vařit zlatíčko. Tak se o to nesnaž.“

„No dnes by ses měla pořádně nasnídat.“

„A to protože…?“

„Budeš potřebovat sílu. To je všechno.“

„Jsi divná. Víš to?“

„Sklapni, udělala jsem ti kafe.“

„Není ti nic? My něco slavíme? Ahááá. Ty sis konečně vrzla?“

„DRŽ HUBU. To člověk nemůže udělat snídani své sestře?“

„Někdo jiný ano. Ty ne.“

Ráda jsem ji škádlila. Byla to hodná holka, ale někdy mě fakt štvala. Pokud jde o tu snídani… Nebyla jsem si jistá, že bych měla jíst její palačinky. A dám si pozor i ohledně toho kafe.

„To kafe si vypiju, ale musím jít. Mám lekci v deset a pak další v pět odpoledne. Vrátím se na oběd. Ano?“

„Fajn. Proč se vůbec obtěžuji s vařením. Jsem příšerná kuchařka.“

„To jsi. Jdu se obléct a pak hned vyrazím. Ano? Díky, že ses snažila Ky.“

„Jo jasně. Jak myslíš.“

Dnešek byl jediným dnem, kdy jsme měla jen dvě lekce. Jedna byla asi hodinu cesty z domova a ta druhá u mě. Popravdě ta druhá bude s Johnem. Chloyiným bratrem.

Přemýšlela jsem, že bych napsala Spencer a popřála jí dobré ráno, ale pokaždé se něco stalo nebo někdo zavolal a já se k tomu nedostala. Jela jsem na tu první lekci a teď jsem odpočítávala minuty, než ji uvidím.

Ve dvě odpoledne jsem se vrátila domů. Po cestě jsem se stavila pro něco k jídlu a díkybohu Kyla nebyla v kuchyni a nesnažila se něco vařit. A já se stejně nechtěla moc přecpávat. Večer jdeme do restaurace a já si nechtěla dávat salát. Zvažovala jsem, že bych ji vzala na naše oblíbené místo. Věděla jsem, že má ráda burgery. Takže dneska pojedem do Burgering House. Bude to pro ni překvapení.

Kyla nebyla doma, když jsem se vrátila. Byla ve své nové práci. Žádná kavárna, ale ve skutečnosti práce za stolem. Pracovala pro neziskovou organizaci starající se o lidi bez domova. Měla svou práci ráda a mělo to blízko k tomu, co studovala.

Osprchovala jsem se, protože bylo dneska dost vedro a pak jsem trochu odpočívala na posteli. Zvedla jsem telefon a zavolala své blondýnce.

„Ahoj Ash.“

„Čauky. Jak se máš v tenhle hezký den?“

„Popravdě uvařeně. Právě jsem se vrátila z pláže.“

„Závidím ti. Přála bych si být na pláži s tebou.“

„Možná někdy jindy.“

„Možná.“

„Takže…“

„Tááákže…“

„Těšíš se na večer?“

„Jasně. Ale potřebovala bych vědět, kam půjdeme. Vždyť víš. Abych věděla, co si vzít na sebe.“

„Obleč se normálně. Ale nepovím ti, kam půjdeme.“

„Ááách Aaaash… Prosííííím?“

„Nee. A nešpul pusu.“

„Já… Já… jak víš, že jsem špulila pusu?“

„Protože tě znám…“ Po té, co jsem to řekla, nastala odmlka. Byla jsem už připravená říct něco, co prolomí ledy.

„Vždycky jsi mě znala… Takže normálně, co?“

„Jo. V půl deváté.“

„Ježiši Ash. Říkáš mi to už asi posté.“

„Jsi člověk, který snadno zapomíná.“

„Ne tak snadno zlato.“ Teď byla řada na mě, abych se odmlčela. Řekla mi zlato. Zvláštní. Ale slyšet, jak mi tak říká, to byl tak správný pocit. Byla jsem už připravená jí odpovědět, ale předběhla mě. „Ash… Ehm… Promiň, ale volá mě babička. Uvidíme se v půl deváté. Čau.“

Nevadilo mi, že mi řekla zlato. Popravdě jsem se musela držet, abych jí tak už několikrát neřekla. Ale ona byla nervózní po tom, co to řekla. Litovala toho, že mě tak nazvala? A měla bych jí to říct, až se sejdeme? Uslyšela jsem zvonek u dveří a zjistila jsem, že už je pět. Jak to, že čas tak rychle letí?

„Ahoj Johne. Jak se dnes máme? Jsi připraven na dnešní lekci?“

„Jsem. Dneska budeme hrát na elektrickou kytaru, Ash? Slibílas to.“

„No…“

„Ash, tys to slíbila.“

„No, jelikož jsem to slíbila… tak dnes budeme hrát na elektrickou kytaru.“

„Bezva.“

John byl moc milý a talentovaný kluk. Měl před sebou skvělou budoucnost, pokud dobře věděl co dělat. Měl rád hudbu a někdy jsem se v něm mohla vidět. Měli jsme ten stejný zápal pro hudbu. Když jsme skončili s naší lekcí, bylo za deset osm. Nechala jsem ho hodinu hrát na svou elektrickou kytaru. Byl dobrý na svůj věk.

„Ash… Moc se mi to líbilo. Můžu si zase někdy zahrát?“

„Uvidíme.“

„Ale no tak. Vždyť víš, že mi do dovolíš.“

„Nebuď si tak jistý.“

Neptala jsem se na jeho sestru, i když o nás věděl. Ale bylo by to trapné, ptát se šestnáctiletého na jeho sestru. Pro něj jsme možná ještě byly spolu, jelikož mi nic neřekl. Ale pokud se mě na nic neptal, znamenalo to, že mu Chloy nic neřekla.

Čekala jsem, až přijde jeho máma a vyzvedne ho. Do předvčerejška byla Chloy tou, která ho sem vozila a zase vyzvedávala.

Seděli jsme na gauči, když se zase ozval zvonek.

„To je Chloy?“

„Tvoje sestra?“

„Máme nějakou jinou Chloy, kterou bychom oba znali Ash?“

Než jsem mu stačila odpovědět, postavil se a otevřel dveře. A Chloy tam stála, usmívající se na svého brášku a hledící mi přímo do očí.

„Ashley? Nepolíbíš svou přítelkyni?“

„Ehm…“

„Johne, laskavě toho nech. Pokud by na tvém místě byl někdo jiný, nerad by se díval, jak se jeho sestra s někým líbá.“

„Jo, ale Ashley je tvoje přítelkyně. Není to jen někdo. Takže nepolíbíte se?“

Jen jsem tam stála, překvapeně hleděla a opravdu nevěděla co dělat. Nemohla jsem pochopit, proč mu Chloy nic neřekla. A on pořád přelétal pohledem z jedné na druhou.

„Taaakže? Polib svou přítelkyni Ash.“

Chloy na mě pohlédla. Přišla blíž a políbila mě na rty. Nepříjemné. Cítila jsem se, jako bych podváděla Spencer.

„To nebyla žádná pusa. No tak lidi. Pořádně se polibte.“

„Johne. Prosím. Běž dolů a počkej na mě u auta.“

„Ale Chloy…“

„Johne… Musím něco probrat s Ashley.“

„Fajn. Uvidíme se v pátek Ash.“

„Uvidíme se v pátek Johníku.“

A pak jsem tu byly jen dvě. Chloy tam stála a dívala se na mě. Nevěděla jsem co říct nebo dělat. Nečekala jsem jí tu.

„Tys mu o nás neřekla?“

„Ne.“

„Proč?“

„Protože tě má rád Ashley. A věří, že jsi ta nejsuprovější učitelka ze všech. Pokud bych mu to řekla, přestal by chodit na své lekce a nejsem si jistá, že by byl takovýhle s kýmkoliv jiným.“

„Chápu.“

„Chyběla jsi mi.“

„I tys mi chyběla.“

Postrádala jsem ji. Vážně. A nesnášela jsem, jak to mezi námi dopadlo. Ale nemohla jsem už dál lhát. Nemohla jsem lhát jí. Nezasloužila si to. Přiblížila se ke mně a já se nedokázala pohnout. Přiblížila se a zašeptala mi ‚Vážně se mi stýskalo Ash‘. Přiblížila se a přitiskla znovu své rty na mé. To nebylo správné. Vůbec to nebylo správné.

„Chloy prosím. Prosím tohle nedělej.“

„Promiň. Nevím, co mě to popadlo. Zapomeň, že jsem to udělala.“

Uslyšela jsem vyzvánění, které jsem měla nastavené u Spencer. ‚Nemyslitelné‘ od Aliciy Keys. Zkontrolovala jsem hodiny a bylo 20:45. Měla jsem zpoždění a Chloy tu byla.

„Ahoj.“

„Ahoj. Je všechno v pořádku? Máš zpoždění a já měla strach.“

„Všechno je v pořádku.“

„Dobře, protože jsem si kvůli tobě dělala starosti.“

„Omlouvám se. Za chvíli tam budu. Ještě jednou promiň Spencer.“

„To je dobrý. Uvidíme se tedy za chvíli.“

„Jasně. Dobrá.“

Položila jsem telefon a pohlédla na Chloy. Vážně, co jsem jí mohla říct?

„Takhle rychle Ashley?“

„Nevím, o čem to mluvíš?“

„Mluvím o tom, že ses snažila najít cestu z našeho vztahu. I když jsi nemohla žádnou najít. Tvojí jedinou cestou byla Spencer. Zdá se ale, že hrozně rychle zapomínáš. Jako by ty dva roky, co jsme byly spolu, pro tebe nic neznamenaly.“

Co mě pořád překvapovalo, byl její klidný tón. Stejný jako v ten den, kdy jsem se s ní rozešla. Jak to mohla vydržet?

„Chloy. Já jsem nehledala žádnou cestu pryč.“

„Proč jsi se mnou byla Ashley? Ne… Neodpovídej na to.“

Ještě jednou otevřela dveře a nic neřekla. Zavřela dveře a já tu zůstala. Přemýšlela jsem o tom, co řekla. Myslela jsem na to jako uniknout nebo doufala, že Spencer přijde a najde mě? Já fakt nevím. Celá tahle situace mě dohání k šílenství. Rozešla jsem se s Chloy a chtěla být se Spencer. Ale ublížit Chloy, to nebyl můj záměr. Ale hádám, že někdo musel být raněn a zbylo to na ni. Doufám, že mi jednoho dne odpustí.

Vzala jsem svou kabelku a vyrazila ke Spenceřinu domu. Celou cestu jsem zvažovala, co udělat. Povědět jí o tom, co se stalo? Říct jí, že mě Chloy políbila? Nebylo to vzájemné. Já jí to neopětovala. A se Spencer jsme nebyly pár. Ale proč se cítím, jako bych ji podvedla? Proč se děsím toho, jak bude reagovat? Možná, že to přeháním. A možná ne.

Bylo čtvrt na deset, když jsem dorazila ke Spencer. Měla jsem zpoždění skoro hodinu. To se mi ani trochu nelíbilo. Zazvonila jsem u jejich dveří a stanula tváří v tvář jejímu dědečkovi. Tomu muži, co ji vyzvedával před Starbucks, když jsme spolu nemluvily.

„Vy musíte být Ashley. Jdete trochu pozdě.“

„Ehm, moc se omlouvám. Já vím. Je tu Spencer?“

„Proč nejdete na pár minut dál?“

„Ehm…“

„Prosím. Trvám na tom. Spencer je hotová a čeká na Vás už od osmi.“

„Já vím. Ještě jednou se omlouvám.“

„Tak pojďme dovnitř. Ano?“

„Dobrá.“

Skvěle. Teď budu muset mluvit se Spenceřinými prarodiči. Nevím, jestli jsem na to připravená.

16

Zaslechla jsem zvonek u dveří a věděla jsem, že je to Ashley. Kdo by také zvonil v půl desáté. Byla jsem ve svém pokoji a brouzdala po internetu, když jsem uslyšela, jak se děda baví s Ashley. Vypnula jsem počítač a sešla dolů, abych se s nimi setkala. Děda mi včera říkal, že si chce s Ashley promluvit. Byla jsem trochu vyděšená, abych řekla pravdu. Měl otevřenou mysl, ale nevím. Věděl, čím je pro mě Ashley. Doufala jsem, že ji právě neděsí.

Zastavila jsem se na schodech a dívala se na ně. Děda seděl ve svém ušáku a Ashley na gauči. V dohledu nebyly žádné nože a ve skutečnosti se normálně bavili. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem tam zůstala a poslouchala, co říkají.

„Takže Ashley. Jsem rád, že se konečně setkáváme. Slyšel jsem toho o Vás hodně.“

„Doufám, že jen v dobrém.“

„To vskutku ano. Takže vy jste byly s mou vnučkou spolu,“ když to řekl, Ashley se zakuckala a vyprskla vodu, kterou měla v puse. To se moc nepovedlo Ash.

„Spolu? Já…nevím, o čem to mluvíte. Spencer a já jsme byly spolubydlící, pokud tím myslíte tohle.“

„Myslím tím spolu, jako spolu, Ashley. Jako přítelkyně. Jako ve vztahu.“

„Já… Já…“

„To je v pořádku. Spencer mi to řekla. I když musím říct, že jsem to už věděl. Věděl jsem, že bylo něco mezi vámi dvěma.“

„Ehm… Pane…“

„Říkejte mi Alane.“

„Omlouvám se, ale to nemohu. Jste Spenceřin dědeček pane. Takže bych radši zůstala u formálního oslovování.“

„Ashley můžete mi říkat Alane. Já s tím problém nemám. Ale jestli mi chcete říkat mým příjmením, vězte, že nejsem ještě tak starý. Jen podotýkám.“ V tu chvíli jsem spatřila, jak se Ashley usmívá na mého dědečka.

„Dobrá… Slibuji, že se pokusím.“

„Jak to, že jsme se nikdy dřív nepotkali?“

„Nevím. Asi na to nikdy nedošlo.“

„Jaké jsou Vaše záměry s mou vnučkou?“ Tak teď bylo na čase, abych se ukázala. Záměry dědo? Vážně?

„Ahoj Ash.“ Pohlédla jsem na ni a ona mi věnovala svůj charakteristický úsměv. Postavila se, aby mě mohla obejmout a já se posadila přímo vedle ní.

„Čau Spence. Omlouvám se, že jdu pozdě. Později ti to vysvětlím.“

„Takže Ashley. Neodpověděla jste mi na mou otázku.“

„Ehm… Pane… Alane…“

„Dědo. Je na čase, abychom šly. Už tak máme zpoždění. Promluvíme si zítra. Pojď Ash.“

„Ráda jsem Vás poznala.“

„I já Vás Ashley. Jeďte opatrně.“

„Pojedu.“

Zatímco jsme šly k Ashleyinu autu, nepřestávala jsem držet její ruku. Byla tak měkká a já se jí takhle nedotýkala už roky. Byl to dobrý pocit. Nic jsme neříkaly. Jen jsme nastoupily a Ashley nás začala přibližovat neznámému cíli. Byla jsem zvědavá, kam máme namířeno.

„Ash… Můžu se tě na něco zeptat?“

„Neprozradím ti, kam jedeme.“

„Přestala bys s tím?“

„S čím?“

„Čteš mi myšlenky. Nech toho. Ale…povíš mi, kam máme namířeno?“

„Ne-e.“

„Ale no tak.“

„Ne.“

„Fajn.“

„Snadno to vzdáváš Spence.“

„Proč bych se vůbec měla snažit, když vím, že tě nezlomím?“

„Áááá… Netrucuj. Je to překvapení. Budeme tam za pár minut.“

„Tak fajn. Takže…jaké bylo setkání s dědou?“

„Nebyl tak děsivý. Když mi řekl, ať jdu dovnitř, myslím, že jsem zestárla o pět let.“

„Ale jdi. Jen si s tebou chtěl promluvit.“

„Jasně… Jak myslíš… Bylo to, jako bych se seznamovala s tvým otcem.“

Jakmile to řekla, obě jsme se odmlčely. Myslím, že jsme si obě vzpomněly na tu chvíli v hotelu, kdy na nás máma s tátou přišly. Chtěla jsem změnit téma, ale neudělala jsem to.

„Seznámení s mým tátou by bylo mnohem jednodušší. Věř mi. Když jsem se konečně vyoutovala, můj táta mě hrozně podporoval. Moje máma to popírala a pořád popírá. Přála bych si, aby byla zase tou mámou, kterou jsme znala a milovala. Je mi líto, že se změnila jen proto, že jsem jí řekla, že jsem teplá.“

„Ty jsi teplá Spence?“

„Hmm… Po posledních pár letech bych řekla, že ano. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se smířila s tím, kým jsem. Trvalo mi dost dlouhou, než jsem sebrala odvahu a vrátila se sem.“

„Jsme na místě.“

Očekávala jsem, že mi na to něco řekne. Ale hádám, že máme čas. Věděla jsem, že cokoliv mi bude chtít říct, řekne mi to. Věděla jsem, že má po tak dlouhé době ještě nějaké otázky a chápala jsem to.

„Burgering House Ash? Opravdu? To je moje oblíbené místo. Nebyla jsem tu už čtyři roky.“

„Já vím. Říkala jsem ti, že to bude překvapení.“

Ashley mě tak dobře znala. A já ji také. Občas jsem snila, že všechno tohle je výmysl. Že jsme se nikdy nerozešly. Že jsme stále spolu a hrozně moc zamilované. Jen jsem se nenáviděla, že jsem si příliš pozdě uvědomila, že všechno, co potřebuji, je ona a jedině ona.

Objala jsem ji a držela ji víc než pár sekund blízko svého srdce. Nasávala jsem její opojnou vůni. Tu jedinečnou vůni, kterou měla jen Ashley. A cítila jsem, jak dělá úplně to samé. Lidé nás míjeli a dívali se, jak se navzájem držíme, ale bylo mi to fuk. Jen jsem prostě znovu držela lásku svého života.

„No, jsem hladová. Myslím, že bychom měly jít dovnitř a něco si objednat.“

„Jako vždy máš pravdu drahá.“

„Já vím.“

„A jsem ráda, že skromnost je stále jednou z tvých předností.“

„Jak jinak. Teď pojďme dovnitř.“

Burgering House byl mým oblíbeným místem. Měli burgery, pro které stálo za to zemřít. A já vážně moc miluji burgery. Věděla jsem, co si objednám, aniž bych se dívala na lístek.

„Vítejte. Stůl pro dvě?“

„Ano prosím.“

„Následujte mě dámy. Tady to je. Bavte se.“

„Děkujeme.“

Posadily jsme se ke stolu blízko okna. Byl tam tak krásný výhled. Burgering House byl umístěn blízko oceánu. Mohli jste vidět lidi, kteří procházeli kolem nebo šli po pláži. Vskutku mé oblíbené místo. Naše oblíbené místo.

„Co si dáš Spence?“

„Texas Barbecue burger.“

„Po tolika letech si pořád dáváš to samé? Proč nezkusíš něco jiného?“

„Protože vím, jak chutná a chutná mmmm… Skvěle. Pokud bych si objednala něco jiného, možná by mi to nechutnalo.“

„Ale to se nedozvíš, pokud to nezkusíš.“

„Ash…proč zkoušet něco jiného, když vím, že je tohle pro mě to nejlepší?“

Moje odpověď měla hlubší význam. Proč být s někým jiným, když vím, že Ashley je tím nejlepším, co jsem kdy měla? Je to jako s tím burgerem. Vím, jak chutná. Je to mé oblíbené a nechci zkoušet cokoliv jiného.

„Fajn. Já si dám salát, normální burger a kolu.“

„Taky mi to objednej.“

„Salát?“

„Ne. Kolu. Bez cukru.“

„Dobrá. Kde je naše servírka?“

„Myslím, že je támhle. Podívej, už jde. A já mám hrozný hlad.“

„Zdravím. Jmenuji se Catherine a budu vás dnes večer obsluhovat. Víte už, co si dáte?“

„Ano. Texas barbecue pro dámu, normální burger, salát Caesar a dvě koly bez cukru.“

„Díky. Vaše jídlo tu bude do půlhodiny.“

Jakmile naše servírka Cathrine odešla, zůstala jsem opět sama s Ashley. Vůbec jsem si nestěžovala.

„Mám hlad…“

„Já vím. Omlouvám se. Je to moje chyba. Promiň, že jsem dorazila pozdě.“

„To je v pořádku. Myslela jsem, že se něco stalo.“

„Popravdě stalo.“

„Pokud chceš, můžeš mi to říct.“

„Chloy přišla do mého bytu.“ Nemohla jsem žárlit. Neměla jsem na to právo. Chloy a Ashley byly spolu dva roky. Ona tu byla a já ne.

„To je v pořádku. Chápu.“

„Její bratr je mým žákem. Tak jsme se seznámily. A dnes jsem ho učila.“

„Ashley. To je dobrý. Nemusíš mi to vysvětlovat.“

„Ale já chci. Pokud máme začít od začátku, chci, aby to bylo s čistým štítem.“

„Dobrá. Ale chci, abys věděla, že to chápu.“

„Nech mě to dokončit prosím. Chloy přišla do mého bytu vyzvednout svého bratra. Políbila mě, protože si John myslel, že jsme pořád spolu a pak John odešel a ona mě políbila znovu.“

„Ano?“

„Já jí to neopětovala. Vím, že nejsme spolu nebo tak, ale chci, abys věděla, že jsem jí ten polibek nevracela. Spencer, měla jsem ji moc ráda. Opravdu ano. A nenávidím se za to, co jsem jí provedla. Cítím se nahovno.“

Dotkla jsem se její ruky, protože jsem jí potřebovala dát najevo, že je to v pořádku. Neměla jsem právo žárlit na Chloy. Pokud něco, měla jsem se stydět za to, že jsem byla důvodem jejich rozchodu.

„Ash, to je dobrý. Jsem ráda, že jsi mi to řekla. Byly jste s Chloy spolu. Chápu, jak se cítí. A jak jsi řekla, nejsme spolu nebo tak něco.“

„Jsi si jistá?“

„Samozřejmě. I když bych byla naštvaná, kdybychom byly spolu a někdo jiný tě líbal.“

„A ty jsi tak trochu rozkošná, když jsi naštvaná a zuříš.“

„Sklapni.“

„Provedu, protože je tu naše jídlo.“

„Konečně.“

Být s ní se zdálo tak přirozené. Jsem ráda, že ji mám zpátky. Byla jsem ráda, že mě Ashley skutečně chtěla zpět. Co se mezi námi stalo, možná bylo ku prospěchu. Našla jsem se a věděla, co chci. Chtěla jsem pro nás nový začátek. Přála jsem si nový začátek.

„Jsme plná.“

„Ash ty jíš jak za dva. Salát a k tomu burger s hranolky. Kam proboha dáš všechno to jídlo a zachováš si takovou postavu?“

„Hodně na sobě makám.“

A dařilo se jí. Měla na sobě těsné džíny a černou vestu. Mohla jsem vidět její břišní svaly, které byly…hhmmm…mmm… Ashley měla skvělé tělo, co si jen pamatuji. A stále se zdálo, že se o něj stará.

„Chtěla bys jít?“

„Jo…“

Abych řekla pravdu, nechtělo se mi odcházet takhle brzy. No ve čtvrt na jednu nebylo zas tak brzy, ale s ní čas uháněl jako splašený. Je to, jako bychom se setkaly teprve před chvílí.

„Ještě se mi nechce jít domů.“

„Mně taky ne.“

„No…jsme vedle pláže. Co říkáš? Chceš tam zajít?“

„Samozřejmě.“

Zuly jsme si boty a šly jsme bosé po studeném písku. Nebyl studený, ale trochu chladnější. Noci v Kalifornii byly vždycky takové. Horko přes den, chlad v noci.

„Tohle mi vážně chybělo Spence.“

„Mně taky. Popravdě je to zvláštní. Když jsem tu byla, stýskalo se mi po domově a tamním moři, ale měla jsem tebe. Ale když jsem byla v Řecku, všechno se zdálo tak jiné. Moře nemělo tu stejnou barvu. Nemohla jsem si ho užít, protože jsem neměla tebe.“

„Vím, co tím myslíš.“

„Řeknu to ještě mnohokrát Ash, ale tak moc se omlouvám. Nemám žádnou výmluvu…“ Nemohla jsem to dokončit, protože mě utišila svým prstem. Nemohla jsem to dokončit, protože byla tak blízko a já mohla cítit, jak jí srdce tak rychle tluče. Nemohla jsem to dokončit, protože jsem měla její rty na svých a své na jejích. Líbaly jsme se pod září měsíce a naslouchaly zvukům vln. Byl to polibek, u kterého jsem nechtěla, aby někdy skončil.

17

Co z vás opravdu dělá blbce? Jednání? Něco, co jste řekli nebo udělali? Pro spoustu lidí se můžu zdát blbá, protože jsem vzala Spencer zpět. Protože jsem jí odpustila, že mi zlomila srdce. Ale pro každého je to jiné a určitě pro mě. Už jste se někdy cítili tak hluboce zamilovaní do někoho, že když ten člověk není s vámi, tak se cítíte úplně sami. Nekompletní? To jsem já bez Spencer. Ano, byla jsem raněná. Ano, možná jsem na ni byla naštvaná kvůli její volbě. Ale nakonec, než jsem šla do postele, byla jsem myšlenkami u ní. Takže mi odpusťte, že jsem chtěla zpátky to, co jsem ztratila. Možná si myslíte, že jsem blbá, ale tak to cítím.

Mít ji zpátky bylo pro mě jako vánoční dárek. A všechno, po čem jsem toužila, bylo být neustále s ní. Každou sekundu, každou minutu, každou hodinu. Jen se pokoušet být zase námi. Najít jedna druhou. Když Chloy přišla ke mně domů a políbila mě, ztuhla jsem. Nevěděla jsem, co dělat. Nevěděla jsem, jak reagovat a měla jsem se setkat se Spencer a měla jsem kvůli tomuhle zpoždění. Kvůli tomu všemu jsem ještě víc šílela. Chtěla jsem jí vysvětlit, proč jsem to nestihla. Chtěla jsem říct Spencer o tom polibku. Pokud máme začít znovu, chtěla jsem být čestná a upřímná nejen k sobě, ale i ke Spencer.

Když jsem jí vysvětlila, co se stalo, byla jsem ráda, že to dokázala vzít s humorem. Byla jsem ráda, že kvůli tomu polibku nebyla naštvaná. I když jsem jí nepodvedla prakticky, vzhledem k tomu, že jsme oficiálně nebyly spolu, stejně jsem to tak cítila. Bláznivé? Možná…

Celý večer jsem nedělala nic jiného než se na ni dívala. Chtěla jsem se jí dotknout a políbit ji, ale jen jsem na ni hleděla. Chyběla mi. Chyběly mi její oči, které vypadaly ještě modřejší než posledně. Nevěřím, že je to pravda, ale přesto mi tak připadaly. A pokaždé, když si všimla, že se na ni dívám, usmála se a zčervenala. Byla sranda, že to pořád dokáži i po tolika letech. Že mám na ni takový vliv. Líbilo se mi to.

Když byl čas k odchodu, bylo již dost pozdě, nechtěla jsem ji nechat jít. Chtěla jsem s ní zůstat celou noc. Šly jsme na pláž, protože s tím místem jsme měly spojeny tolik vzpomínek. Zůstaly jsme tam, Spencer sedící mezi mýma nohama jako vždycky. Mohla jsem cítit její šampón. Vanilka… Hrozně moc jsem ji chtěla políbit. Otočila se ke mně, aby se ještě jednou omluvila, ale s omluvami jsme už skončily. Utišila jsem ji svým prstem a pak jsem udělala to, na co jsem myslela celý den. Políbila jsem ji a bylo to cítit tak správně. Políbila jsem ji a vzpomněla jsem si, jak dobrý je to pocit. Byl to polibek, u kterého jsem nechtěla, aby někdy skončil. Líbaly jsme se navzájem a odtrhly jsme se jen, když se nám nedostávalo vzduchu.

Pohlédla na mě a já spatřila jiskřičky v jejích očích. Usmívala se a já tak moc milovala tenhle její úsměv. Byl upřímný. Byl její. Ještě jednou jsem ji políbila na rty, tentokrát jemněji, jako bych chtěla zpečetit náš polibek. Udělat jej reálnějším, než už byl.

„Ash…“

„Já vím…“

Nebylo třeba, abychom si říkaly, o čem přemýšlíme. Znala jsem ji stejně dobře jako ona mě. Co to děláme? Co ten polibek znamenal? Nevím, co znamenal. Vím jen to, že ten polibek vyšel z podvědomí. Něco, co udělám, když se budeme společně dívat na hvězdy. Chtěla jsem být se Spencer? Ano. Myslela jsem na to, ale v nitru jsem cítila obavy. Byly jsme o čtyři roky starší. A před pěti lety jsem věděla, že jsem našla, co jsem hledala. Věděla jsem, že jsem našla svou druhou polovinu ve Spencer. A po pěti letech tomu pořád věřím. Potřebovala jsem jen potlačit negativní pocity a jen se nechat, abych ji milovala opět od začátku. Mít nový začátek. Doufat až do konce.

„Nechce se mi jít domů.“

„Nechci, abys už šla.“

„Takže… Zůstaneme tady?“

„Pokud nebude chladno, možná bych tě tu mohla udržet.“

„S tím nebudu mít problém.“

„Chceš jít ke mně domů?“

„To bych ráda.“

Zvedly jsme se a až k mému autu se držely za ruce a hleděly jedna na druhou. Otevřela jsem jí dveře a políbila ji, než jsem odešla na místo řidiče a neodvezla nás domů. Její ruka držela mou po celou cestu.

„Tak jsme tady.“

„To vidím. Pořád bydlíš tady?“

„Jo. Mám to tu ráda. Naneštěstí se mnou pořád bydlí Kyla.“

„Je to tvoje sestra.“

„Já vím. Hádám, že je to v pořádku, ale jednou se prostě bude muset sebrat a žít ve vlastním. Už není dítě.“

„Možná, že není tak silná jako ty.“

„Já nejsem.“

„Jsi nejsilnějším člověkem, jakého znám Ash.“

Kdyby jen dokázala pochopit, že nejsem. Alespoň s ní ne. Nejsem tak silná, jak jsem bývala. Nebyla jsem stejná jako dřív. Spencer mě změnila v dobrém i špatném. Chtěla jsem jí říct, jak zničená jsem byla, když jsme se rozešly, ale ona tu už věděla a ničemu by nepomohlo, kdybych jí to řekla znovu. Měly bychom nechat minulost za sebou a vzhlížet k budoucnosti. Doufat v budoucnost, kterou bychom mohly mít společnou.

„Já ti nevím Ashley… Jakmile mě Kyla uvidí, zabije mě. A je celkem děsivá, když je naštvaná.“

„Není tady.“

„Našla si někoho?“

„Kéž by. Napsala jsem jí, ať vypadne.“

„Ale… Ash… Tos neměla… Já…“

„Spencer, to je v pohodě. Ví, že jedeme zpátky do bytu, stejně jako ví, že jsme šly dneska ven.

"Konečně jsem pochopila, že má svůj život a já zase svůj. Je to moje volba, jestli tě vezmu zpátky nebo ne, stejně jako záleží na ní, jestli si najde někoho, koho pravděpodobně nebudu mít ráda.“

„Chápu.“

Přistoupila jsem k ní blíž a položila své ruce na její záda a políbila ji na krk a pak na rty. V hlavě jsem neuvažovala o tom, že bych se s ní milovala, ale moje tělo po ní toužilo, potřebovalo ji, prahlo po ní.

Dovedla jsem nás ke gauči. Naše rty se ani na chvíli neoddělily. Chutnala tak dobře. Zbavovala mě dechu. S každým polibkem jsem cítila, jak se ztrácím v tom, co se mnou dělala. Její ruce sjížděly po mých pažích dolů na záda. Moje ruce byly na její hrudi a hladily její prsa. Vážně jsem ji chtěla. Potřebovala jsem se jí znovu dotknout. Bylo to už dlouho, co jsem se takhle naposled cítila a ona byla tím důvodem. Vytrhla mě z mé letargie. Po všechny ty roky jsem spala a teď mě má modrooká dívka budila.

„Tak moc tě miluji Ash. Nikdy jsem nepřestala. Hrozně moc tě miluji,“ řekla , když jsem ji přestala líbat, abych se nadechla. Milovala mne a ani já ji nepřestala milovat. Bylo mi smutno, že jsme se musely rozejít, abychom dokázaly pochopit, co jedna pro druhou znamenáme.

„Taky tě miluji kotě. Nikdy jsem nepřestala. Jsem do tebe zamilovaná. Nikdy jsem se do nikoho jiného nezamilovala. Vždycky si byla moje jediná.“

„Omlouv…“

Políbila jsem ji, protože jsem věděla, co chce říct. Jak jsem řekla. Omluvy už máme za sebou. Chtěla jsem nový začátek. Chtěla jsem s ní být od začátku.

Pokračovaly jsme v našem důkladném mazlení, nezacházejíc dál než k vzájemnému líbání a dotykům. Zase jsme se pokoušely najít. Nechtěla jsem nic uspěchat a jsem si jistá, že to cítila stejně. Se svýma rukama pod jejím tričkem jsem uslyšela hlasitý zvuk, jako by se něco rozbilo nebo tak. A pak hlas…

„Panebože. Panebože. Panebože. Moje oči. To nemáš svůj pokoj nebo tak něco? A na mém gauči? Vážně?“

Já ji zabiju. Zítra ráno bude mrtvá. Tak to bude. Spencer, která byla stále pode mnou se ani nepohnula. Jsem si jistá, že kvůli Kyle.

„To je dobrý zlato. Neboj se. Jsem tu.“

„Zlato? Zlato? Takže vy dvě jste teď spolu? Vážně? Trochu rychle Ashley, ne?“

„Sklapni. Myslela jsem, že jsem ti řekla, abys dneska večer vypadla. Co tu děláš?“

„To si ze mě děláš srandu? Vždyť je asi pět ráno.“

Čas fakt běží rychle. Bylo už pět a připadalo mi, že jsem tak před minutou vyzvedávala Spencer u ní doma.

„No a?“

„Takže se potřebuji vyspat. Teď zpátky k tobě a tvé přítelkyni.“

Spencer pořád nic neřekla. A Kyla ji nazvala mou přítelkyní. Když se to stalo, Spencer přimhouřila oči a nedívala se na mě. Chce nebo nechce být mou přítelkyní? Protože právě teď to bylo to, o čem jsem přemýšlela. Já netoužila po ničem víc, než učinit ji znovu svou. Než jsem stačila promluvit, Spencer mě předběhla. Zvedla se z gauče, ale zůstala hned vedle mě.

„Kylo. Já vím, co jsem udělala a vím, že jsem hrozně moc Ashley ublížila. Zlomila jsem ji, ale i já byla zlomená. Vztah potřebuje dva lidi. Takže i když jsem to byla já, kdo inicioval ten rozchod, byla jsem i já raněná a ztracená.“

„A? Víš o tom, že měsíce probrečela každou noc? Víš, že nic nejedla a já ji musela doslova krmit? Víš tohle všechno?“

Viděla jsem, jak se Spenceřin výraz rázem změnil. Pohlédla na mě smutnýma očima a opět promluvila.

„Nenávidím se ze to, co jsem jí provedla. Milovala jsem ji Kylo. Pořád miluji a nikdy nepřestanu. Udělala jsem obrovskou chybu a ztratila jsem něco, co pro mě bylo opravdu dobré. Nechala jsem se přemoct svými obavami a ztratila své srdce. Nemohu tě žádat o odpuštění, protože, abych řekla pravdu, také si nedokáži odpustit.“ Otočila tvář zpátky ke mně a pokračovala ve své řeči. „Vážně nevím, jak jsi to dokázala. Pokud nedokáži odpustit sama sobě, jak jsi to dokázala ty? Jak?“

„Neumím ti na to odpovědět. Prostě jsem naslouchala svému srdci. A moje srdce chtělo tebe.“

„Ale proč? Jak? Řekni mi to, prosím.“

Přistoupila jsem k ní blíž a něžně ji políbila na rty.

„Musíme nechat minulost na pokoji. Pokud to dokáži já, tak ty taky. Chci s tebou začít znovu. Vážně chci. Ale musíš se přes to přenést.“

Plakala a já si přála, aby Kyla nepřišla, protože se mi nelíbilo, když Spencer brečela. Slíbala jsem její slzy a vzala její ruku do své.

„Tak co říkáš? Dokážeš si odpustit? Můžeme začít od znova? Nový začátek?“

„Myslím, že bych mohla. Budeš stát při mně?“

„Vždycky.“

„Lidi, vážně. Jdu se vyzvracet z těch vašich sentimentálních keců. Jdu spát. A Spencer… Pokud nějak zase ublížíš mojí sestře, najdu si tě a sejmu tě. Dobrou noc.“

Když nás Kyla zase nechala o samotě, vrátily jsme se na gauč. Byla to vážná chvíle a já nechtěla nic, než ji vzít do náruče a držet ji u sebe. To byla pro mě ta nejdůležitější věc.

„Nechci odejít.“

„Proč nezůstaneš? Můžeme se vyspat v mojí posteli.“

„Moji prarodiče budou mít strach. Přála bych si, abych mohla.“

„Proč nenapíšeš dědovi a neřekneš mu, že tě nenechám odejít?“

„No to bych mohla.“

„Máš velké štěstí, že mě máš.“

„Myslíš, že to nevím?“

Vytáhla svůj mobil a napsala dědovi. Když jsem řekla, že bychom se mohly vyspat v mojí posteli, myslela jsem to tak. Spát. Žádný sex. Chtěla jsem být s ní, ale hádám, že obě potřebujeme čas. I když jsem ji vážně chtěla… Jakože opravdu moc.

18

Čas letí hrozně rychle. Je to tak. Protože léto se již blížilo ke konci a já byla ve Státech víc než měsíc. Super dovolená co? Já s Ashley jsme den za dnem sílily. Opět jsme k sobě našly cestu a bylo to, jako bychom se seznamovaly zase od začátku. Zůstávala jsem někdy přes noc u ní v bytě s požehnáním svého dědečka. Nee, dělám si srandu. Sice má otevřenou mysl, ale jsem si jistá, že nechce vědět, jak si jeho vnučka užívá se svou přítelkyní. Ano, přítelkyní. Ashley a já jsme zase spolu. Čekala jsem něco takového, když jsem se vrátila? Samozřejmě že ne. Ale v nitru jsem doufala. Měla jsem naději tak jedna k miliardě, že mi odpustí a vezme mě zpátky. Hádám, že jsem byla hodná ve svém minulém životě, protože mě někdo má opravdu rád a přivedl ji zpátky ke mně.

Byly to tři týdny, co jsme tvořily pár. Tři týdny a spousta důkladného mazlení, ale nikdy jsme nezašly dál. Ne, že bychom nechtěly. Ale obě jsme si myslely, že bude pro nás nejlepší, když na to půjdeme zvolna. A já ji vážně chtěla. Občas jsem zjistily, že se dostáváme hlouběji a hlouběji do našeho objetí a líbání. A většinou jsme v takové chvíli byly vyrušeny Kylou nebo telefonem nebo Ashleyiným žákem. Takže nebylo to jen tak, že jsme na to chtěly jít pomalu, ale i kdybychom nechtěly, byly jsme vyrušovány ostatními.

Bylo týden do konce srpna, když jsem ucítila, jak se mi sevřelo srdce. Obdržela jsem telefonát, který jsem už tak dlouho očekávala. Volali mi z práce, že mě potřebují zpátky. Moje dovolená byla u konce, ale na to jsem nemyslela. Myslela jsem na Ashley a že ji budu muset nechat tady, zrovna když jsem ji znovu našla. A jak jí to mám říct? Řekli mi, že se mám vrátit do Řecka 15. září. Měla jsem 22 dní. Jen tři týdny s ní. A já jsem nechtěla odjet. Ne teď. Ne teď, když jsem ji měla zpátky.

Seděla jsem s dědou a Peterem, když mi zavolali z práce. Když mi prozradili ty novinky, děda si všiml výrazu mé tváře. Tvářila jsem se, jako by mi oznámili, že někdo zemřel, takže měl obavy. Ústy jsem mu naznačila, že o nic nejde a omluvila se, abych pokračovala v hovoru s mým šéfem. Když jsem se vrátila, posadila jsem se na židli a vydala těžký povzdech, stále svírajíc telefon v dlaních.

„Spence, co se stalo zlatíčko?“

„To bylo z práce. Chtějí, abych se vrátila.“

„Ach.“

„Jo.“

„To je dobrá věc. Vrátíš se zpátky do Řecka. Jsem si jistý, že se ti stýská po domově.“

„Není to tak, že by se mi nestýskalo po domově Petere. Jen jsem úplně zapomněla na svou práci. Byla jsem naprosto pohroužená do svého světa s Ashley. Je to skoro měsíc, co jsme zpátky spolu a teď musím znovu odjet.“

„Já vím zlatíčko. Ashley to pochopí.“

„Já nevím. Věděla, jakou mám práci. Ujistila jsem se, že jí to řeknu už na začátku. Ale…“

„Dítě. Bude to pro vás obtížné. Bude to poprvé, co ji opustíš.“

„Nebude to poprvé dědo. Už jsem ji tu nechala, když jsem se vracela do Řecka na své devatenácté narozeniny. Ale to bylo jen na pár týdnů. Ty víš, jaké jsou mé projekty. Rok jsem cestovala po celé Jižní Americe. Co když bude můj další úkol stejný? Co když budu zase rok pryč? Co bude s Ashley?“

Teď jsem plakala. Plakala jsem, protože to všechno na mě bylo příliš. Emoce byly hluboké.

„Takže co chceš dělat? Neříkej mi, že se s ní zase hodláš rozejít?“

„Děláš si ze mě srandu dědo? Ani za milion let. Nikdy bych jí to neudělala. Tak moc ji miluji. Jenom mě bolí, že ji musím zase opustit. A nevím, jak jí to mám říct.“

„Najdeš si způsob. Našly jste se po tolika letech. Jsem si jistý, že přijdeš na způsob, jak to říct své dívce.“

„Díky dědo. Musím jít. Nevím, v kolik se vrátím domů. Ano?“

„Napiš mi nebo zavolej. Ano? Měj se dítě. Buď opatrná.“

„Budu. Ahoj.“

Pořád jsem přemýšlela, jak to říct Ashley. Jaký by byl nejlepší způsob nebo kdy by byl nejvhodnější čas. Zamířila jsem na jediné místo, o kterém jsem věděla, že mě uklidňuje. Oceán. Byla jedna hodina a slunce hrozně pálilo, ale nevadilo mi to. Posadila jsem se tam a pozorovala surfaře a plavce zpoza svých slunečních brýlí. Možná budu mít potom úpal, ale bylo mi to jedno. Byla jsem ztracená ve zvuku vln. Přešla jsem po pláži a cítila studenou vodu na chodidlech. Zvažovala jsem, že bych šla oblečená do vody, ale měla jsem v kapsách klíče a telefon. Takže by to nebyl dobrý nápad. Byla jsem tam asi hodinu, když jsem uslyšela vrnět telefon v kapse. Byla to Ashley.

„Ahoj.“

„Ahoj i tobě. Kde jsi? Slyším vlny.“

„Jsem u oceánu.“

„Ale říkala jsi, že budeš dneska s dědou a Peterem.“

„Byla jsem, ale chtěla jsem jít sem.“

„Spence, co se děje?“ věděla, že kdykoliv jsem tady byla, něco se stalo. Kdykoliv jsem chtěla přemýšlet nebo zapomenout, přicházela jsem sem. Věděla, že je něco špatně.

„Cože? Nic se neděje Ash. Jen jsem sem chtěla jít. Pokud bys byla doma, šla bych k tobě.“

„Zlato, chodíš tam jen, když chceš přemýšlet. Takže mi řekni, o co jde.“

„Ash…“

Přemýšlela jsem, že bych jí řekla, že o nic nejde, ale to bych se podobala Spencer, kterou znala dřív. A já k ní chtěla být upřímná a všechno jí povědět. Už žádná tajemství mezi námi. A tohle mělo co dělat s námi oběma.

„Ash, kdy budeš doma?“

„No, teď jsou dvě. Budu doma kolem čtvrté. Proč?“

„Chci s tebou něco probrat.“

„Je všechno v pořádku?“

„Řeknu ti to, jakmile budeš doma, ano? Zůstanu tady. Takže bys mohla přijet a vyzvednout mě. Budu na našem místě. Budu na tebe čekat.“

„Spence, o co jde kotě? Děsíš mě.“

„Není se čeho obávat. Dokonči svou lekci a já budu tady, ano? Miluji tě.“

„Fajn. Taky tě miluji.“

Našla jsem si místo, kde byl stín, takže jsem se tam mohla posadit a čekat na Ashley. Snažila jsem se přijít na způsob, jak jí to říct. Jak bude reagovat? Co budeme dělat? Kde se díky tomu ocitneme? Rozejde se se mnou? Jak jsem o tom všem přemýšlela, začala jsem brečet. Nohy přitažené k tělu a hlavu na kolenou. Zůstala jsem tak několik minut. Naposled jsem takhle plakala před rokem. A to bylo kvůli tomu, že jsem byla sama v neznámé zemi a přemýšlela jsem o tom, jak jsem opuštěná. Bez nikoho, kdo by mě miloval a koho bych milovala já. Ztracená v myšlenkách jsem ucítila dotyk na zádech. Obrátila jsem tvář a spatřila znepokojenou Ashley, jak se na mě dívá a snaží se popadnout dech.

„Ash? Co tady děláš?“

„Zrušila jsem svou lekci.“

„Proč? Tos neměla.“ Snažila jsem se skrýt své slzy nasazením si svých slunečních brýlí, ale zadržela mou ruku, než jsem to udělala.

„Kvůli tomuhle. Spence, já tě moc dobře znám. Proč jsi plakala?“

„Ash, já ne…“

„Spence…“

„Fajn, brečela jsem. Ale nechtěla jsem, abys rušila svou lekci.“

„Co se děje?“

Bylo to skvělé místo, abych jí to řekla. Oceán uchovával naše nejlepší i nejhorší vzpomínky.

„Já… Volali mi dnes z Řecka.“

„Ano? Tvoje rodina?“

„Ne. Z práce.“

„Dobrá. A?“

„Chtějí, abych se vrátila. Musím se za tři týdny vrátit.“

Když jsem jí to řekla, sedla si a zahleděla se zase jednou na moře. Chtěla jsem se jí zeptat. Chtěla jsem vědět, o čem přemýšlí. Chtěla jsem, aby mi řekla, že všechno bude v pořádku.

„Ash?“

„Věděla jsem, že tenhle den přijde.“

„Ash…“

„Věděla. Cítila jsem to v sobě.“

„Co budeme dělat?“

„Spence, je to tvoje práce. Máš zaměstnání, které po tobě vyžaduje cestování. Věděla jsem to a bála se dne, kdy tě budu muset nechat jít.“

Z toho se mi zastavilo srdce. Řekla zrovna to, co si myslím, že řekla? Nechat mě jít?

„Nechat mě…jít? To se… Ty se…“

„Ne. Panebože ne. Samozřejmě, že ne. Ty chceš?“

„Ach ne ne ne. Ani náhodou.“

„Myslela jsem nechat tě odejít na několik měsíců a nemoct tě políbit nebo se tě dotknout. Rozloučit se s tebou na letišti.“

„Tak co si počneme?“

„Budeme v pohodě,“ řekla a dotkla se mé ruky, říkajíc mi tak, že to bude dobré. Chtěla jsem jí věřit. Před tím jsem si byla jistá, že budeme dokonalé, ale je to pravda… Kdykoliv jde něco ve vašem životě skvěle, někdo nebo něco přijde a sebere vám to. Velice jsem svou práci milovala. Byla to práce, kterou by každý víc než rád měl. Ale právě teď jsem ji nenáviděla, protože mě odtrhávala od mé holky.

Zůstaly jsem tam ještě o pár minut déle. Držela mě v náručí a já se okamžitě cítila bezpečněji než kdykoliv. A právě tehdy jsem jí uvěřila, protože pokud u vás někdo vyvolá pocit bezpečí jen svým objetím, tak všechno bude v pořádku.

„Chceš jít se mnou domů?“

„Ano.“

„Jedla jsi něco?“

„Ve skutečnosti ne.“

„Co s tebou budu dělat?“

„Nevím. Milovat mě?“

„No, já už tě miluji. Pojď dítě.“

„Hele… Já nejsem žádné děcko.“

„Jsi o sedm let mladší než já. Takže jsi děcko.“

„Ne nejsem. Ježiši Ash… Po tolika letech zase ten věkový rozdíl.“ Usmála se a políbila mě. Také jsem se usmála, protože jsem ji milovala a činila mě šťastnou.

„Jsi tak rozkošná, když zuříš.“

„Tos udělala schválně?“

„Vím, jak tě přimět usmát se.“

„Co s tebou budu dělat slečno Daviesová?“

„Milovat mě?“

„To už dělám. Pořád a navždy.“ Vrátila jsem jí polibek.

„Mmm… Vždycky broučku. Všechno vyřešíme, ano? Jen v tom musíme být spolu.“

„Dávám do toho vše.“

„Já taky. Teď pojďme domů, abych ti mohla udělat něco k jídlu. Musím se postarat o svou překrásnou přítelkyni, která se o sebe postarat nedokáže.“

„Třeba chci, aby se o mě moje přítelkyně starala.“

„Pojď zlato. Hodlám ti udělat tvé oblíbené jídlo.“

„Hranolky s vajíčky?“

„Pořád nechápu, jak to můžeš jíst k obědu. To je snídaně.“

„Ne pro mě. Kolikrát ti mám říkat, že v Řecku je to pro nás oběd.“

„To je jedno, tohle to nebude.“

„Hamburger?“

„Uhádlas.“

„Miluji tě.“

„Také tě miluji zlato. Teď pojď.“

Vrátily jsme se k ní domů a já téměř zapomněla na telefonát, který jsem ráno měla. Zapomněla jsem, protože jsem se kvůli Ashley cítila v bezpečí. Bála jsem se víc o ni než o sebe. Obávala jsem se, jak se bude cítit. Jsem ráda, že jsem jí to řekla. Tentokrát se ujistím, že všechno bude lepší než předtím. Nebudu jí nic tajit. Chtěla jsem, aby viděla, že jsem se změnila a že do toho dávám vše. Byla jsem do ní hrozně zamilovaná a šťastná, že ji mám zpátky ve svém životě.

19

Ty týdny, co jsme spolu, nebyly nic než úžasné. Jsme opět námi. Spencer a Ashley. Našly jsme způsob, jak být spolu celý den. Samozřejmě jsem měla svoje lekce na kytaru a nemohla jsem s ní celý den být, ale i tak to bylo, jako by se mnou byla. Pokaždé, kdy jsem hrála píseň pro svého studenta, abych ji jeho či ji naučila, vybrala jsem romantickou písničku, která mi připomínala Spencer.

Moji studenti mě moc dobře znali. Věděli, jaká jsem a co je učím. Rockové písničky samozřejmě, nic jiného. Takže, když mě viděli, jak je učím sentimentální romantické písně, které vyprávěly o lásce a jak dobrý pocit je být zamilován… Jo… Řekněme, že se na mě dívali, jako bych byla nějaký mimozemšťan. Vzpomínám si, jak jsem jednou měla lekci s Tinou, patnáctiletou holkou, která milovala Orianthi. Musím říct, že tahle Orianthi vážně na kytaru válí. A Tina byla taky dobrá. Hrála na piáno a housle, takže věděla o muzice všechno. Než se objevila Spencer, tak jsme hrály Pearl Jam, Scorpions a takové písničky. Když se Spencer stala zase mou, všechno, co jsem mohla hrát, byly písně, které mi ji připomínaly.

První týden Tina nic neřekla. Druhý týden se na mě dívala, jako by říkala ‚co to má kurva Ashley být?‘. Třetí týden se mě konečně zeptala…

„Ashley? Co se děje?“

„Mmm?“

„Slyšela jsi mě. Je všechno v pořádku? Posledních pár týdnů se nezdáš sama sebou.“

„Ach Tino. Jsem v pohodě. Popravdě mi je skvěle.“

„To vidím. Usmíváš se jako idiot.“

„Hele, nemluv takhle o své učitelce.“

„Moje učitelka se chová divně.“

„Ne, nechovám.“

„Vážně? Tak si shrňme fakta. Písně jako ‚How do I breathe‘, ‚Better today‘ a v neposlední řadě ‚Halo‘. Halo, Ashley? Ty zpíváš Beyonce? Vážně?“.

„Sklapni Tino.“

„Tak to vyklop. O co jde?“

„Já… Já…“

„Ashley Daviesová neschopna slova? Jsem ohromena.“

„Nechala bys toho?“

„Tak mi to pověz. Myslela jsem, že jsme kamarádky.“

„Jsi moje studentka.“

„Ale tvoje oblíbená studentka.“

„Jsi jako Spencer. Taky říká takové věci.“

„Kdo je Spencer?“

„Ona je tím důvodem, že se zase usmívám. Ona je důvodem, že v těchto týdnech zpívám a hraji sentimentální a romantické písně.“

Pověděla jsem Tině o mně a Spencer. Že jsme spolu. Že byla první osobou, kterou jsem milovala. Moji žáci věděli, že jsem lesbička. Nikdy jsem nedělala tajnosti s tím, kdo jsem. Takže když jsem Tině řekla o Spencer, měla z toho radost. Myslím, že se hledala. Ještě to nepřiznala, ale myslím, že byla trochu zblázněná do své nejlepší kamarádky. Kdykoliv o ní mluvila, její oči měly takovou jiskru.

„Jsem za tebe šťastná Ashley. Znám tě asi dva a půl roku a nikdy jsem tě takhle neviděla. Usmívala ses, ale nebylo to stejné jako teď. Usměješ se a celý tvůj obličej se rozjasní.“

„Díky Tino. A co tvůj milostný život?“

„Ehm… Myslím, že už jsme přešvihly naši hodinu. Musím jít domů a učit se. Máme školu, Takže… Jo… Uvidíme se v pátek Ash. Měj se…“

Usmála jsem se, protože to vskutku byla moje oblíbená studentka. Byla pro mě jako mladší sestra a byla dobrá s kytarou. A občas mi připomínala Spencer. Měla stejnou barvu vlasů a očí a byla stejně tvrdohlavá jako Spencer.

Po Tinině odchodu jsem hodinu strávila přemýšlením o své dívce. Uvažovala jsem o tom, jaký má den a jak moc mi chybí. Tina měla pravdu. Nebyla jsem takováhle po dlouhou dobu. A důvodem byla Spencer. Vytáhla jsem mobil a zavolala jí. Stýskalo se mi po jejím hlase.

„Ahoj.“

„Ahoj i tobě. Kde jsi? Slyším vlny.“

Když jsem uslyšela její hlas a oceán, věděla jsem, že něco není v pořádku. Spencer by tam šla, jen kdyby potřebovala čas na přemýšlení nebo pokud by se přihodilo něco špatného. Takže jsem se trochu bála.

„Ale říkala jsi, že budeš dneska s dědou a Peterem.“

„Byla jsem, ale chtěla jsem jít sem.“

V jejím hlase zněl smutek. Něco mi neříkala a nelíbilo se mi, když to dělala.

„Spence, co se děje?“

„Ash, kdy budeš doma?“

„No, teď jsou dvě. Budu doma kolem čtvrté. Proč?“

„Chci s tebou něco probrat.“

Moje mysl až moc urputně pracovala. Možná jsem si zavařila nějaké mozkové závity. Snažila se mě ujistit, že o nic nejde, ale nevěřila jsem jí. A samozřejmě jsem se nemohla soustředit. Zrušila jsem svoji lekci a jela na pobřeží, abych mohla být s ní. Nemohla jsem čekat na později.

Když jsem ji našla, seděla pod stromem. Hlavu na kolenou. Zdálo se, že plakala. Proč plakala? Musela jsem se jí dotknout. Ujistit se, že je v pořádku. Copak ji to trápilo?

„Ash? Co tady děláš?“

„Zrušila jsem svou lekci.“

„Proč? Tos neměla,“ řekla zatímco plakala. Snažila si nasadit zpátky sluneční brýle, ale nenechala jsem ji.

„Kvůli tomuhle. Spence, já tě moc dobře znám. Proč jsi plakala?“

Nemohla jsem ji takhle vidět. Nelíbilo se mi, když plakala a pokud se něco děje, chtěla jsem to vědět. Snažila se mlžit, ale nakonec mi řekla to, čeho jsem se obávala.

„Volali mi dnes z Řecka. Musím se za tři týdny vrátit.“

Můj svět se roztříštil. Myslím, že jsem ztratila půdu pod nohama. Není to tak, že bych nevěděla, jaká je její práce. Věděla jsem to a naprosto jsem tomu rozuměla. Ale bylo to hrozně brzy. Vždyť jsme se zrovna daly dohromady. Jen jsem ji znovu našla a zase ji ztratím. Chtěla jsem jen více času s ní. To je všechno.

Vzala jsem ji do náručí a snažila se jí říct, že všechno bude dobré. Že budeme v pohodě. A pokud to opravdu budeme chtít, tak budeme.

Vrátily jsme se zpátky do mého bytu, protože jsem ji nechtěla nechat jít. Ještě ne. Pokud máme jen tři týdny, udělám je těmi nejlepšími. Chtěla jsem být schopná usínat a probouzet se vedle ní.

Udělala jsem nám nějaké hamburgery, o kterých jsem věděla, že je má ráda a jakmile jsme dojedly, vrátily jsme se do mého pokoje. Tenhle den byl pro nás obě vyčerpávající.

„Ash… Co si počneme?“

„Zlato… Máme tři týdny. Nemysli na to teď, prosím,“ řekla jsem a přitáhla si ji blíž k sobě. Její tvář byla v záhybu mého krku a já mohla cítit její slzy na kůži. Pálily mě jako oheň.

„Ale já tě nechci opustit.“

„Ale k tomu nedojde. Uděláš, cokoliv budeš muset a vrátíš se. A budeme spolu mluvit každý den.“

„To není to samé a ty to víš.“

„Musíme to zkusit, ano? Ani pro mě to není lehké. Zrovna jsme se k sobě vrátily.“

„Zavolám jim a oznámím jim, že nemůžu.“

Nechtěla jsem, aby to udělala. I když moje část to opravdu chtěla. Později by mi to ale vyčítala a to jsem nechtěla. Měla svou práci a já zase svou. A ona milovala, co dělala.

„Ne. Spence broučku ne. Pojedeš. Nebudeš jim volat a tvrdit opak. Čekala jsem na tebe roky. Moje srdce na tebe čekalo. Můžu počkat pár měsíců. Zvládneme to.“

„Jsi si jistá?“

„Rozhodně. Bude se mi stýskat každou sekundu. Ale musíš jet. Jsem si na sto procent jistá, že to zvládneme. Víš proč?“

„Proč?“

„Protože je naše láska silnější než cokoliv. Tak proto.“

„Jsi tak romantická Ash.“

„To mi v těchhle dnech říkají.“

„Ano? Kdo třeba?“

„Je blonďatá s mmm…nádhernýma modrýma očima. Ale je pro mě mladá.“

„Zas o tolik mladší nejsem.“

„Kdo říká, že mluvím o tobě?“

„Ashley?“

Ráda jsem ji škádlila. To se nezměnilo. Ale pověděla jsem jí o té druhé blondýnce, kterou byla Tina. Když jsem to udělala, praštila mě do ruky a řekla mi, že to ode mě bylo pěkně hnusné. Vysvětlila jsem jí, že Tina je pro mě jako mladší sestra.

Ležely jsme ve vzájemném objetí. Něco, po čem se mi stýskalo a byla jsem šťastná, že to mám zpátky. Nedokázala jsem si představit, že bych byla zase bez ní. Byla vším, o čem jsem přemýšlela. Problesklo mi hlavou, abych jí řekla, aby ty tři týdny, co tu bude, bydlela se mnou. A tak jsem to udělala. V životě je třeba riskovat a já s ní toho hodlala zkusit tolik, kolik bylo možné.

„Zlato?“

„Mmm…ano?“

„Spíš?“

„Ne…jen jsem zavřela oči.“

„Přemýšlela jsem…jestli…chtěla bys se mnou bydlet?“ Otevřela oči a pohlédla na mě. Viděla jsem úsměv v jejích očích, který seděl k úsměvu, který mi věnovala.

„Ani ses nemusela ptát. Samozřejmě.“

„Co s tvými prarodiči?“

„Pochopí to. Děda o nás ví. Popravdě se na tebe v posledních dnech ptal. Myslím, že se mu líbíš.“

„Je to dobrý chlap. Zajedeme za ním zítra. Takže…hodláš se mnou bydlet?“ políbila mě na rty. Byl to ujišťující polibek. Něžný, jemný polibek, kterým mi říkala vše.

„Co myslíš?“

„Myslím…že bys měla pokračovat v líbání.“

V životě je třeba riskovat a my to začaly zkoušet. Vím jen to, že ji miluji a ona miluje mě.

20

Čas. Vzbudíte se, abyste šli do práce v daný čas. Obědváte v konkrétní čas. Vrátíte se domů, vysprchujete se, jdete spát. Pak zase znovu provádíte tu samou rutinu. A hodiny stále běží. Odpočítávají minuty, sekundy, hodiny. Celý den. 24 hodin. Tři týdny a odpočet běží. 528 hodin. Tolik času mi zbývá se Spencer. Čas, který mám, abych byla s ní.

Chtěla jsem, aby se počítala každá sekunda. Být s ní tak moc, jak jen to bude možné. Proto jsem ji požádala, aby se mnou bydlela. Ale v nitru to nebyl jediný důvod. V nitru jsem chtěla, aby zůstala déle než tři týdny. Chtěla jsem mít možnost s ní usínat i probouzet se. O čem ale nevěděla, že mám pro ni překvapení.

Když jsme se rozešly a já se vrátila do Států, byla jsem ztracená. Moje první týdny tady byly těžké a já udělala věci, o kterých jsem nevěděla, že na ně budu mít sílu. Oceán byl vždycky její místo a ona byla mým domovem. Když jsem se vrátila, koupila jsem dům na pláži. O tom nevěděla ani Kyla ani Chloy. Nikdo to nevěděl. Bylo to moje místo. Naše místo. Když jsem to udělala, bylo to něco spontánního. Něco, o čem kdyby se dozvěděla Kyla, zabila by mě.

V každém domě, který mi realitní makléř ukázal, jsem si snažila představit ji. Všechny domy byly skvělé, ale nedokázala jsem si ji v nich představit. Až do dne, kdy se mi to podařilo. Byl to perfektní plážový dům. Ne moc velký, ne moc malý. Byl blízko našemu místu, měl soukromou pláž, obrovskou dřevěnou verandu a prosklené zdi. V tomhle domě jsem si ji dokázala představit. A hned ten den jsem podepsala papíry.

Kyla si myslela, že jsem na tom líp a začala jsem zapomínat na Spencer, ale to jsem nikdy neudělala. Pořád tu byla. V mém srdci a v tom domě. Když jsem tam nastěhovala jednu nebo dvě důležité věci, rozhlédla jsem se a uvědomila si, že tam Spencer není se mnou. Že Spencer a já už spolu nejsme. V tu chvíli jsem věděla, že už tam dál být nedokáži. Dívat se na oceán. S oceánem se pojilo příliš mnoho vzpomínek. Nikdy jsem ten dům neprodala. Nikdy jsem ho nikomu nepronajala. Protože ten dům náležel jí a mě. I když jsme nebyly spolu.

Ale teď… Teď to bylo jiné. Teď byla zpátky u mě a byly jsme spolu. Teď nás ten dům volal. Až do chvíle, než jsme se daly znovu dohromady, jsem neuvažovala o bydlení tam. Za ten měsíc, co jsme byly spolu, jsem koupila věci, aby vypadal víc jako dům než jako přízrak domu. Koupila jsem bílé gauče, vybavila kuchyň, koupila manželskou postel, záclony v její oblíbené barvě, kterou byla žlutá. Nic jsem jí neřekla, protože to mělo být překvapení. A v ten den, kdy jsem se jí zeptala, jestli chce bydlet se mnou, jsem se jí na to chtěla zeptat ještě dřív, než jsem se dozvěděla, že odjede.

Takže teď tu jsem. Čekám na ni v jejich obýváku. Její prarodiče mě pozorují. Jo, slyšíte dobře. Oba prarodiče. Musím říct, že její babička mě asi nemá ráda. A její dědeček na mě mluví…

„Takže Ashley…“

„Ano, pane… omlouvám se… Alane.“

„To je lepší. Takže… Jak jste došly k rozhodnutí žít ty příští měsíce spolu?“

„No…“ Nedokázala jsem takhle mluvit před její babičkou. Podle toho, co jsem věděla, nebyla ráda, že její vnučka byla s dívkou a ne s nějakým krasavcem. „No…jelikož Spencer odjede, myslela jsem, že by pro nás bylo nejlepší, dohnat ztracený čas,“ v ten moment jsem vzhlédla k její babičce a ta na mě koukala, jako bych byla ďábel.

„Ano, potřebujete to. Ztratily jste spoustu společného důležitého času.“

„To ano.“

„Stále věřím, že to, co děláte, je hřích a budete se za své činy zodpovídat Bohu. Stále věřím, že ty jsi tím důvodem, proč se moje vnučka takhle chová. Od chvíle, co tě potkala, se změnila,“ to byla její babička. Bylo dobře, že nejde zabít pohledem, protože jinak bych už byla mrtvá.

„Chápu, z čeho vycházíte paní. Můžu říct jen to, že nikdo nebude Vaši vnučku milovat jako já. Chápu, že byste ji ráda viděla s někým jiným než se mnou, ale člověk si nevybírá, koho milovat. A Spencer a já se navzájem milujeme. Mohla bych Vám slíbit, že jí neublížím, ale jsem jen člověk tak jako ona. Můžu jen slíbit, že se budu snažit činit ji šťastnou po každý den našich životů.“

„To, co děláte, je prostě…“

„Hned toho nech. Už jsem slyšel dost. Jsi homofob jako ti lidé, které nenávidím. Ti lidé, kteří zabili mého bratra. Je mi líto, že jsem na to přišel až teď, po tolika letech. Je mi líto, že je moje žena taková. Pokud nedokážeš přijmout naši vnučku takovou, jaká je, už s tebou nemůžu dál být.“

Zůstala jsem s pusou dokořán. To jsem nečekala. A teď se na mě její babička zase dívala. Věděla jsem, že chce něco říct, ale rozmyslela si to. Spencer přišla dolů a ovzduší bylo výbušné.

„Ahoj lidi. Jsem připravená. Ehm… Děje se něco?“

„Nic dítě. Jen si povídáme. Nech mě, ať ti pomohu s věcmi.“

Alan vstal a vzal Spenceřina zavazadla. Věnoval mi pohled, kterým mi říkal, že všechno je v pořádku.

„Ash? Děje se něco?“

„Nic zlato. Pojďme.“

„Dej mi chvilku. Chci se rozloučit s babičkou.“

„Ale Spencer, ta ženská…“

„Pššt kotě… Pořád je to moje babička. Počkej na mě venku.“

„Fajn. Budu venku. Pokud se bude něco dít…“

„Nic se nestane…“ ujistila mě tím, že mě políbila.

Po patnácti minutách Spencer vyšla ven a vzala mě za ruku. Usmívala se a já nevěděla proč. Co se dělo uvnitř? Zabila svou babičku? Ne-e… Jen si dělám srandu.

„Jsi připravená zlato? Je na čase, abychom jely domů.“

„Spence… Je všechno v pořádku?“

„Všechno je skvělé. Všechno je tak, jak má být.“

Spencer objala Alana, stejně jako já. Cítila jsem, že mám k němu blízko. Líbilo se mi, že se Spencer máme někoho takového v našich životech.

„Chci vám říct jen to, abyste se nikdy neohlížely. Následujte svá srdce. Přijeďte mě navštívit, kdykoliv budete chtít, jasné?“

„Jasné. Zavolám ti dědo.“

„Teď jeďte. Ashley. Postarej se o mou holčičku, ano?“

„Celým svým srdcem Alane.“

Políbila jsem Spenceřinu dlaň a doprovodila ji do svého auta. Nasadila jsem si sluneční brýle, políbila ji a odvezla nás domů.

„Zlato? Kam to jedeme? Tudy se nejede k tvému bytu.“

„Tam nejedeme.“

„Tak kam tedy?“

„To brzy zjistíš. A než začneš špulit pusu nebo tak něco, nehodlám ti nic prozradit.“

„Dobrá. Věřím ti.“

Usmála se a poprvé Spencer nešpulila pusu ani nepokračovala v dotazech na to, kam jedeme… Překvapilo mě, když jsem ucítila její prsty přejíždějící po mém stehnu a uslyšela, jak mi šeptá do ucha. Snažila se mě svést.

„Aaaassshh… Miluji tě…“ řekla a její ruka byla pod mou sukní. Byla jen pár centimetrů od mého centra a já se zmohla jen na: „Ach můj Bože, kotě“… Po měsíci jsme pořád ještě nic nedělaly. Když se mě takhle dotýkala, dohánělo mě to k šílenství.

„Povíš mi to? Co-o?“ Snažila jsem se najít slova, abych ji zastavila, ale zmohla jsem se jen na sténání pod jejími doteky. Za tohle později zaplatí. Věděla, co mi to dělá a užívala si to. Kousala jsem si ret, abych nemohla nic říct. Neměla jsem ponětí, že jsem takhle silná…

„No tak zlaaato… Prozraď to své přítelkyni… Vím, že se ti líbí, co dělám…“

Díkybohu, že jsme na místě a já byla tak kurevsky vlhká. Způsobila, že jsem tak hrozně zvlhla. A nemohla jsem myslet na nic jiného, než na milování s ní. Už jsem dál nechtěla čekat. Nezbývá nám moc času a já ho chci využít co nejlépe. Zapamatovat si její tělo, její vůni.

„Kde to jsme?“

„U oceánu?“

„To vidím. Co tu děláme?“

„Pojď, ty moje zvědavko. Jsi občas jak děcko.“

„Ne nejsem.“

„Jsi, ale jsi hrozně rozkošná.“

Vyndala jsem její věci z auta a vedla jí k plážovému domu. Když jsem z kapsy vylovila klíče, pohlédla jsem na ni, jestli se jí to líbí.

„Ash… Je tohle. Je tohle tvůj…“

„Je to náš dům broučku. Můj a tvůj.“

„Kdy? Jak?“

„Líbí se ti?“

„Je úžasný zlato. Moc se mi líbí.“

Nechala jsem její věci v hale a řekla jí, ať jde za mnou. Chtěla jsem jí ukázat, kde budeme další tři týdny bydlet. Ukázala jsem jí svá oblíbená místa v domě. Ložnici, obývák a verandu. Líbila se jí ložnice, protože jsem se ujistila, že bude v barvách, které se nám oběma líbí. Měla jsem naši fotku pořízenou jednoho dne na pláži na našem nočním stolku. Byla to jedna z mých oblíbených fotek. Sammy ji tenkrát udělala. Spencer vzala tu fotku do rukou a přejížděla prsty po našich tvářích. A já spatřila, jak jí kanou slzy z očí. Okamžitě jsem k ní přistoupila a zezadu ji objala. Nechtěla jsem, aby ještě někdy plakala. Chtěla jsem, aby se usmívala.

„Zlato, prosím neplač.“

„To jsou slzy štěstí. Jsem ráda, že tě mám zpět ve svém životě. Jsem ráda, že tě tu mám se mnou.“

„A já jsem také ráda. Miluji tě.“

„Také tě miluji broučku. Tak hrozně moc.“

Po téhle drobné chvilce, kterou jsme měly, jsem ji držela pár minut v náručí a pak jsme vybalily její věci. Půlka skříně byla pro ni a půlka pro mě. Měla svůj šuplík. Takhle to byl její dům stejně jako můj. Byl náš.

Když nadešel večer, objednaly jsme si čínu a snědly ji v našem obýváku. Výhled byl dokonalý. Spencer se bude moct každé ráno budit a dívat se na to, co miluje nejvíc. A já se budu dívat na Spencer. Kreslila jsem si náš společný život bez jakýchkoliv obav.

„Jsem plná.“

„Samozřejmě že jsi zlato. Jdu si dát sprchu, ano?“

„Ano miláčku.“

Uvažovala jsem, že pro ni udělám něco romantického a její odchod do sprchy mi dal příležitost vše připravit. Dnes večer jsem chtěla vytvořit naše nové vzpomínky. Chtěla jsem se s ní milovat.

Věděla jsem, že i ona to chce. Jen jsme čekaly, až se zase najdeme, nic neuspěcháme a počkáme na dokonalou dobu. A myslím, že dnešní večer dokonalý je.

Měla jsem šampaňské v ledničce a na verandě jsem zapálila svíčky, které jsem už dřív koupila. Když bylo všechno dokonalé, šla jsem do naší ložnice. Přemýšlela jsem, že bych se k ní připojila ve sprše, ale nakonec jsem došla k názoru, že bych jí narušovala soukromí. A nechápejte mě špatně. Hrozně moc jsem chtěla být v té sprše s ní. Posadila jsem se na naši postel a čekala, až skončí.

„Ahoj broučku. Tu sprchu jsem fakt potřebovala.“

„Jsem ráda Spence. Počkala bys teď prosím, než se také vysprchuji? Ale zůstaň prosím tady. Uděláš to pro mě?“

„Dobrá. Něco na sebe hodím.“

„Mám pro tebe támhle župan. Budu hotová za pět minut.“ Políbila jsem ji a cítila její šampón. Voněla moc hezky…

Po pěti minutách jsem opravdu byla venku a ona na mě čekala v županu, jak jsem jí řekla. Vzala jsem ji za ruku a vedla ji ven. Jakmile spatřila, co jsem připravila, pohlédla na mě a usmála se.

„Ash… Co má tohle všechno znamenat?“

„Překvapení. Cítila jsem se dnes večer hrozně romanticky.“

„Broučku, tohle je skvělé. Dnešní den je čím dál tím lepší.“

„Pojď ke mně.“

Přitáhla jsem si ji blíž k sobě. Bože, byla dech beroucí a nemohla jsem z ní odtrhnout zrak. Seděla na mém klíně a já mohla vidět její prsa vykukující jí z županu. Mohla jsem říct, že pod ním nic nemá a já bych to ani jinak nechtěla. Naklonila se blíž, vzala mou tvář do dlaní a dala mi dlouhý, něžný polibek, nechávajíc mě cítit její chuť v mých ústech.

„Mmm… To se mi líbí…“

„Mmm… Miluji to.“

Podle výrazu mé tváře mohla říct, že jsem na nás připravená. Že ji chci stejně tolik, jako ji potřebuji. Toužila jsem učinit ji znovu mou. Splynout s ní v jedno. Cítit ji.

„Chci tě Spence.“

„A já chci tebe.“

Uvolnila jsem její župan a byla tam, sedící úplně nahá na mém klíně. Nechala jsem si čas, abych si uložila do paměti její tělo a jak dobrý pocit je zase se jí dotýkat. Její plná ňadra, štíhlé bříško. Mohla jsem vidět, jak se její tělo změnilo. Teď byla ženou a ne dospívající dívkou. Mohla jsem to cítit z jejích doteků, z jejích stenů. Nebála se rozvázat můj župan. Neostýchala se. Vlhla jsem jen z toho, jak jsem se jí dotýkala. Tak dobrý to byl pocit.

Líbala mě na krku a já mohla cítit její jazyk blízko svého ucha. Kousala můj ušní lalůček. Moje ruka na jejím zadku ji přitahovala blíže ke mně. Nechtěla jsem nic, než být zase jednou v ní. Nechala mi župan sklouznout z ramen. Přejížděla mi prsty po těle a po svém doteku na něm zanechávala husí kůži.

„Mmm… Ash… Jsi tak hebká kotě.“

Neodpověděla jsem, protože mě opět umlčela svým polibkem, který byl prostě dokonalý. Nikdy by mě neomrzelo líbání jejích lahodných rtů. Těch rudých rtů, které spalovaly mou kůži.

„Dotýkej se mě broučku… Chci, aby ses mě dotýkala Ash.“

Jak bych jí mohla odolat? Jak by to bylo možné po tolika letech?

Sevřela jsem její prsa a přitáhla si její bradavky k ústům. S každým olíznutím zasténala a přiměla můj klitoris nalít se. S každým olíznutím jsem cítila, jak mi svírá prsa. Všechno bylo tak smyslné. Jako by to bylo opět naše poprvé a v určitém smyslu i bylo.

„Dotýkej se mě zlato. Chci tě cítit v sobě… Prosím.“

Zatímco spočívala stále na mém klíně, dotkla jsem se jejího žhavého nitra, které si žádalo o dotyk. Byla tak zatraceně vlhká. Dotkla jsem se jejího klitorisu a sklouzla dvěma prsty do jejích lupínků. Sténala a držela mě pevněji s každým pohybem, který jsem udělala.

„Bože broučku, jsi tak vlhká…“

„Pro tebe vždycky kotě… Mmm… Ashhh chci tě v sobě.“

S tím žadonícím tónem jsem do ní vnikla svým prostředníčkem. Byla těsná a já to zbožňovala, protože jsem mohla cítit její stěny svírat můj prst. Nechtěla jsem nic než ji potěšit. Uspokojit ji. Pohybovala svými boky s každým mým průnikem. Vklouzla jsem do ní dalším prstem a ona zasténala ještě silněji než před tím. Mohla bych se tak snadno udělat jen z jejího sténání.

„Neubližuji ti broučku?“

„Mmm… Ne… Zlato… je to tak skvělýýýý pocit…“

Líbala jsem její prsa, s jednou rukou hladící její záda a s prsty hluboko v ní. Věděla jsem, že už bude. Chtěla jsem, aby se udělala na mé prsty a pak ji očistit. Ochutnat ji. Připomenout si, jak dobře chutná…

„Zlaaato… Já… Už to na mě jde kotě… Mmm…“

„Udělej se pro mě kotě… Nezadržuj to… Chci tě slyšet…“

„Broouučku… Mmm… Aaaach… Bože kotě…“

Ani s Chloy to nebylo takové jako se Spencer. Byla tou jedinou, která mě mohla dovést na vrchol jen posloucháním, jak se takhle udělá. A já jsem ráda, že neztratila schopnost toho dosáhnout.

Sklonila se na mě, naše nahé trupy dotýkající se a mé prsty stále v ní, pomalu se pohybující dovnitř a ven. Byla úžasná a byla zase moje.

Přetočila jsem nás a teď jsem ji měla na našem gauči mezi svýma nohama. Pohlédla jsem na ni a mé oči říkaly všechno stejně jako její. Rozhodně ji znovu přivedu na vrchol.

Políbila jsem obě její stehna, zatímco mé ruce hladily její bříško. Políbila jsem její slabiny a nezacházela jsem tam, kam jsem chtěla a kde jsem věděla, že mě potřebuje.

„Aaaashh… Prosíííím zlato…“

„Pšššt… Jen tě chci ochutnat broučku…“

Olízla jsem její lupínky, nahoru ke klitorisu a dolu k jejímu otvoru. Byla stále vlhká od předtím a chutnala tak dobře. Tolik mi chyběla. Nevěděla jsem jak moc až doteď.

„Mmmm…zlaaatooo…“

Jezdila mi po obličeji a já to zbožňovala. Vjela jsem do ní svým jazykem, jednou nebo dvakrát jsem s ním uvnitř zakmitala a pak objela její dírku. Pak jsem se vrátila k jejímu klitorisu a hrála si s ním, sála ho. Věděla jsem, že už je skoro hotová. Poznala jsem to z jejího sténání… A vy víte, co se mnou její sténání dělá.

„Mmmmm…koootě… Už zase budu jen díky tvému jazyku.

„Udělej se pro mě broučku… Chci tě ochutnat… Udělej se pro mě.“

A Bože, tak silně se udělala… A já to milovala…

Svlékla jsem si župan a položila své nahé tělo na její. Mohla jsem cítit bít její srdce a jsem si jistá, že ona mohla cítit mé. Položila své ruce na má záda a ležely jsme tam nějakou dobu, vdechujíc opojnou vůni té druhé. Byla mým světem, byla mi vším.

„Víš, že teď jsi na řadě ty, že jo?“

„Nemůžu se dočkat kotě.“