Ze zvědavosti

Napsala: PurpleLover92, Překlad: Gramud, Korekce: iric

16

Právě teď ani nevím, co si mám myslet. Její slova si v hlavě opakuju stále dokola, „jsem Gayle!“ Já jen, já nevím, co říct. Pořád mám otevřenou pusu, abych něco řekla, a pak ji zavřu, protože co právě teď řeknu? Právě teď se na ni ani nemůžu podívat.

Pohlédnu na ni a vidím, že sedí na posteli čelem ke zdi. Zdá se, že jen tupě zírá na zeď. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale pak ji zase zavřu. Jsem si jistá, že právě teď vypadám jako Nemo.

Otočí se klika u dveří a někdo vejde.

„Spencer, všude jsem tě hledala, Kendra ne-“ a zarazí se, když si všimne Ashley sedící v rohu a zírající do zdi. Nejspíš cítí napětí v místnosti. „Je všechno v pořádku?“

Je všechno v pořádku? Nemám tušení. Chci říct, že vím, že bych měla být šťastná, protože jsem konečně poznala Gayle a máme šanci být spolu. Na druhou stranu jsem naštvaná, že mi lhala. Chci říct, jak dlouho to věděla? Proč mi to řekla právě teď? A takhle? Je to nějaký vtip, který hraje se svými kamarádkami? Je tolik otázek, na které bych ráda získala odpověď, ale nevím, jestli s ní právě teď chci vůbec mluvit.

„Jdu na vzduch.“ Prohlásím a odejdu z pokoje, aniž bych se ohlédla.

Scházím schody a vidím Kendru sedící v rohu obklopená lidmi, ale vypadá znuděně. Vzhlédne a vidí mě scházet schody a vydá se ke mně. Vzdychnu, protože nevím, jestli chci být právě teď sama nebo. Prostě jsem fakt zmatená.

„Hej, jsi v pohodě?“ Zeptá se, jakmile mě dostihne.

„Ano. Jen jdu ven na vzduch.“ Řeknu a otočím se, abych se vydala na dvorek. Když jsem tam, nikdo není venku.

Vykročím ven do příjemné teplé noci a zhluboka se nadechnu. Jsem tam dlouho a jen zírám na tmavou oblohu, která je osvětlená mnoha jasnými hvězdami. Nikdy jsem si neuvědomila, jak pokojná a poklidná může noc být.

„Ahoj.“ Zaslechnu. Otočím se a vidím Kendru jdoucí ke mně.

„Čau.“ Odvětím.

„Vím, že jsi chtěla být sama, ale chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku.“

„Upřímně nevím, jak na tom teď jsem.“ Odpovím jí.

„Chceš si o tom promluvit?“

Nakonec si o tom chci promluvit. Ale nevím, jestli o tom budu schopna mluvit s Kendrou. Chci říct, že mě má ráda a já ji mám taky ráda, ale ne tolik, jako mám ráda Ashley a jestli jí to řeknu, nechci, aby si ublížila.

„Ne, jen se musím pokusit všechno vyřešit. Právě teď jsem trochu zmatená.“

„Dobře, jsem tu, kdybys mě potřebovala.“ Řekne a jde ke mně blíž. Obejmu ji, když otevře náruč, ale z nějakého důvodu to není příjemné. Otočí se k odchodu, ale než projde dveřmi, tak se otočí zpátky a řekne, „a prosím, buď s Ashley opatrná. Není taková, jaká se zdá.“

„Co tím myslíš?“ Zeptám se, protože se mezi nimi očividně něco stalo.

Vzdychne a jde zpátky ke mně.

„Loni jsem se přestěhovala ze San Diega. Začala jsem chodit na King a nikoho jsem neznala, takže jsem byla tak trochu samotářka. Každopádně jsem šla jednoho večera do gay klubu a byla jsem překvapená, že tam vidím Ashley. Viděla jsem ji ve škole, protože byla roztleskávačka. Šla jsem k ní a začala s ní tancovat. Chvíli jsme tancovaly, než mě vzala zpátky do boxu. Jakmile jsme tam dorazily, tak jsme se začaly muchlovat.“

Odmlčela se a já z jejích slov začala žárlit.

„Každopádně jsme takhle pokračovaly a co se nestalo, přišel Aiden a řekl jí, že odcházejí. Byla pěkně opilá, takže jsem si nemyslela, že si mě bude pamatovat, když mě uvidí ve škole. Ale překvapivě si mě pamatovala. Viděla jsem ji u oběda a když mě uviděla, byla překvapená. Po škole za mnou přišla a řekla mi, abych šla za ní domů. Samozřejmě jsem šla, chci říct, podívej se na ni.“ Znovu se zarazí. A já přijímám všechno, co říká. Nemám tušení, kam s tou historkou šla.

„Takže když jsem dorazila k ní domů, tak jsme šly do jejího pokoje a ona byla na mně, jakmile se zavřely dveře. Přenesla jsem ji do postele a-“

„Fajn, nepotřebuju podrobnosti. Pořád nechápu, proč si musím na Ashley dávat pozor.“ Přeruším ji.

„Jasně, promiň. Tak tohle se stávalo téměř každý den asi měsíc nebo tak. Byly jsme kámošky na sex a já z toho měla radost. Ale taky jsme začínaly být kamarádky. Po sexu jsme si jen povídaly a byly samy sebou. Ve škole jsme si nepovídaly, protože měla kamarádky, které mě neměly rády.“

Popotáhne a já se na ni podívám a uvidím, že má na tváři slzy. Držím jí ruku, abych ji podpořila v pokračování.

„Jednoho dne jsem se dostala do školy a všichni na mě zírali a šeptali si. Neměla jsem tušení, co se děje. Pak jsem se otočila k Ashley a zbytku roztleskávaček. Ashley se dívala kamkoliv jinam, jen ne na mě. Pak Madison začala říkat, jak musím nechat Ashley být a přestat ji napadat. Pak mi řekla, že celá škola ví, že jsem lesba a já byla děsně ubohá, abych si myslela, že by mě Ashley chtěla, i kdyby byla lesba. Po celou dobu, co to říkala, byla Ashley zticha.“ Začala popotahovat a otírat si rukou slzy. „Potom jsme nemluvily a pokaždé, když jsem narazila na roztleskávačky, no, viděla jsi, co se stalo v kině.“

Když skončila, nemohla jsem věřit tomu, co říkala. Nemohla jsem věřit, že by Ashley udělala něco takového. A nevěřila jsem všemu, co říká, protože jsem to neviděla na vlastní oči.

„To je mi líto. Neměla jsem tušení, že by udělala něco takového.“ Řekla jsem a objala ji.

Nevím, co bych dělala, kdyby se mi stalo něco takového. Pak začnu přemýšlet, že se mi to možná děje. Co když je celé tohle předstírání být lesbičkou součástí plánu roztleskávaček vyoutovat mě před školou? Smály se celou dobu, co jsme mluvily? Plánovaly použít naše rozhovory jako jakýsi důkaz?

Náhle ucítím pocit závratě a nevolnosti. Běžela jsem ke keřům a všechno, co jsem měla ve svém žaludku, bylo teď na trávě. Otřu si pusu a otočím se ke Kendře.

„Jdu se umýt a zamířím do postele. Promluvíme si v pondělí ve škole, dobře?“ Řeknu jí.

„Jo, uvidíme se pak.“ Otočila se a šla do domu.

Naposledy se podívám ven, než ji následuju dovnitř. Hudba pořád hrála a lidi pořád tančili a měli dobrou náladu. Šla jsem rovnou nahoru do svého pokoje. V duchu jsem se modlila, aby tam Ashley nebyla. Vešla jsem do pokoje a uviděla dva lidi muchlovat se na posteli. Ulevilo se mi, že to nebyla Ashley, ale naštvala jsem se, že jsou v prvé řadě tady.

„Ven!“ Zaječela jsem a oni spěchali a vyběhli z místnosti. Zavřela jsem dveře a zamkla je. Po svlečení jsem zamířila do koupelny se vysprchovat. Jsem šťastná, že je v pokoji koupelna. Dám si rychlou sprchu a brzy na to se obléknu do nějakých kraťasů a volného trička.

Když vklouznu do postele, snažím se nemyslet na nic, co se ten večer stalo, ale je to těžké. Nemám tušení, co si o Ashley myslet. Je to holka, se kterou jsem snila, že se potkám. Nikdy jsem neměla nikoho ráda tak jako mám ji. Když jsem s ní mluvila, vždycky jsem se usmívala a zapomněla na svět kolem nás. Ale pak, když jsem se dozvěděla, co udělala Kendře, tak mám pocit, jako že ta osoba, se kterou jsem si tak dlouho psala, neexistuje.

Usnu a jsem vděčná, že si konečně můžu trochu odpočinout.

Sluneční paprsky přicházející oknem mě probudí z klidného spánku. Vstanu z postele a jdu do koupelny. Když tam skončím, zkontroluju telefon a podívám se, že mám čtyři textovky. Jedna je od Glena, ptá se, proč mě celý večer neviděl, jedna je od Chelsea, zajímá se, kde jsem, jedna je od Kendry říkajíc mi, že doufá, že mi bude líp a jedna od Ashley říkajíc mi, že se za všechno omlouvá a že si jen přeje se mnou mluvit, aby to mohla vysvětlit.

Rozhodnu se napsat Kendře a říct jí, že jsem v pohodě. Napíšu Glenovi a řeknu mu, že s ním brzy potřebuju mluvit. Vůbec nevím, co říct Ashley, takže ji prostě ignoruju. Ani si nejsem jistá, jestli s ní chci vůbec mluvit. Na místo odpovědi Chelsea se vydám dolů do jejího pokoje.

Před vstupem zaklepu, protože s tím, jak jsou Chelsea a Carmen sexy, bych byla raději, kdybych nevešla, když mají sex.

Dveře se otevřou a vyjde Chelsea, zatímco si natahuje přes hlavu tričko. Vidíte, věděla jsem to.

„Ahoj, Spence.“ Řekne veselým tónem.

„Brý ráno, Chels.“ Vydáme se po schodech dolů a tam je svinčík.

„Co se ti včera večer stalo? Potom, co jsi odešla z pokoje, jsem tě po zbytek večera neviděla. Pak jsem všechny vykopla a šla do tvého pokoje a ty už jsi byla odpadlá.“ Zasměje se a začne sbírat věci.

Následuju ji a vzdychnu. „No, je toho hodně, co ti musím říct. Jen vůbec nevím, kde začít.“

„No, mám toho hodně, co uklízet, takže máme spoustu času. A raději bych, kdybys začala od začátku.“

Začnu jí vyprávět příběh, ale ze schodů přiběhne Carmen.

„Počkej, musím všechno slyšet.“ Jde do kuchyně a na to se vrátí s velkým pytlem na odpadky. „Fajn, teď můžeš pokračovat.“ Řekne a začne sbírat odpadky z podlahy.

Zavrtím hlavou a zasměju se.

„Fajn, takže vzpomínáte si na mou kamarádku z internetu?“ Zeptám se jich a Chelsea přikývne, ale Carmen mi věnuje zmatený pohled. „Když začal první den školy, tak jsem šla na stránky s chatem a začala si psát s tou holkou. Mluvily jsme každý den do minulého týdnu, kdy se mnou najednou přestala mluvit, zhruba ve stejnou dobu, co se mnou Ashley taky přestala mluvit.“

„Ne!“ Vykřikne Chelsea nevěřícně a já přikývnu ano.

„LAbabe4u a Ashley je stejná osoba.“ Řeknu jim.

„Jaká je šance, že se to stane? Ze všech lesbiček v LA to musí být Ashley.“ Řekne Carmen a pousměje se.

„Říkala jsem ti, že její popis by mohl sedět na Ashley.“ Řekne Chelsea.

„Jo, vím. A spoustu dalších věcí, co řekla, mi mělo říct, že to je Ashley, ale tak nějak jsem si prostě nedala dvě a dvě dohromady.“ Pokrčím rameny.

„Fajn, tak co se včera večer stalo? Proč tam v pokoji bylo tolik napětí, když jsem vešla?“ Zeptá se Chelsea.

„No, to bylo těsně potom, co jsem to zjistila a co mě políbila.“

„Jaký to bylo?“ Zeptá se Carmen a já se zasměju a Chelsea mě udeří. „Co? Vím, že to chceš taky vědět!“

„Bylo to úžasný. Bylo to tak jiné, než všichni kluci a Kendra. Nechtěla jsem přestat, ale musela jsem.“ Povzdechnu si. „Ignorovala mě týden a především jsem věděla, že je hetero holka s přítelem.“

„Panebože! Aiden je gay!“ Vyjekne Chelsea. A já si uvědomím, že jsem o tom ještě nepřemýšlela. Ashley řekla, že ona a její přítel jsou oba homosexuálové a kryjí se navzájem.

„Jo, je. Zajímalo by mě, jestli to ví Glen.“ Přemýšlím nahlas.

„Kdo ví? Každopádně zpátky k příběhu.“ Řekne Chelsea. Je tak zvědavá.

„Tak dobře, potom, co jsem ji zastavila, jsem křičela a ona mi řekla, že je LAbabe4u.“ Řekla jsem jim krátkou verzi. Fakt nechci znovu prožít, co se minulou noc stalo, teda kromě polibku.

„Co jsi řekla potom?“ Zeptá se Carmen.

„Nic, chci říct, co bych mohla říct? 'Jé, hurá, konečně jsme se setkaly, pojďme odjet do západu slunce!' Ehm, jo, ne, to se nestane.“ Řeknu posměšně a obrátím oči v sloup.

„Ne, ty chytráku, ale mohla jsi něco říct.“ Řekne Chelsea.

„Vím, ale byla jsem pořád vytočená. Proč jí trvalo týden mi to říct? Řekla mi to jen proto, že jsem na ni křičela? Měla vůbec v plánu mi to říct?“ Řeknu snažíc se ovládat svůj hněv.

„Možná nevěděla, jak ti to má říct. Chci říct, dokážeš si přestavit, jak by ten rozhovor měl proběhnout? 'Jé, ahoj, Spencer, znáš tu holku, se kterou si povídáš po internetu? Jo, no, to jsem já, překvapení!'“ Zasměju se, když Carmen používá směšný hlasy, aby napodobila Ashley. „Myslím, že se snažila najít způsob, jak ti to říct.“ Chelsea kývne na souhlas hlavou.

„Dobře, tohle by byl dobrý důvod, kdyby mě neignorovala celý týden. Jaký dobrý důvod k tomu měla?“ Téměř vykřiknu.

„To nevím, musíš se jí zeptat.“ Řekne Carmen.

„Myslím, že vím, když o tom tak teď přemýšlím.“ Najednou mi všechno dává smysl.

„Nechceš nám to říct?“ Chelsea by byla první, co se na to zeptá.

„No, když jsem šla ven, tak za mnou přišla Kendra, aby se ujistila, že jsem v pořádku.“ Odmlčím se, abych zašla pro koště, a pak se vrátím k Chelsea a Carmen, které tam jen stojí a dívají se na mě. „Každopádně jsme si povídaly a já se jí zeptala, proč mi řekla, abych byla s Ashley opatrná. Řekla mi, co se stalo, když se poprvé přestěhovala sem do školy. V podstatě potkala Ashley v gay klubu a staly se z nich kamarádky na sex, Madison to zjistila, Ashley Madison lhala a řekla jí, že se jí Kendra snaží sbalit. Pak jednoho dne, když šla Kendra do školy, se na ni všichni špatně dívali a najednou každý věděl, že je lesba.“

„To je ale mrcha!“ Řekne Carmen.

„Takže takhle ta fáma začala. Měla jsem pocit, že to není pravda.“ Řekne Chelsea jako by nic. „Ale jakou to má spojitost s tím, že tě Ashley ignoruje?“

„Ashley mi řekla, že mě má ráda, no LAbabe4u to řekla. Myslím, že Ashley měla strach, když přišla na to, že jsem to já. Jako by mě znala a byla šance, že budeme spolu. Nemyslím, že se chce ve škole vyoutovat.“ Řeknu smutně.

„To je možný. Coming out není snadný.“ Řekne Carmen.

„Vím, ale mohla mi to při nejmenším říct.“ Řeknu a začnu být frustrovaná. „To je jedno, ani nevím, jestli s ní chci ještě mluvit.“

17

„Každý v téhle místnosti, včetně tebe ví, že to není pravda.“ Řekne Chelsea. „Víš, že umíráš touhou si s ní promluvit, i kdybys řekla jen ahoj.“ Carmen přikývne souhlasíc s Chelsea.

„Proč si to myslíš?“ Tážu se.

„No právě jsme strávily poslední půl hodinu povídáním si o tomhle dilematu, co s ní máš. A kdykoliv jsi poblíž Ashley, tak se usmíváš a jsi šťastná.“ Vysvětlí Chelsea.

„A řekla jsi nám, jak úžasné to bylo, když tě políbila.“ Dodá k tomu Carmen.

Nemůžu si pomoct, mají pravdu a upřímně si s ní chci promluvit, jen nevím, co bych řekla. Mám ji moc ráda a vím, že ke mně taky něco cítí, ale už je prostě tolik dramatu a ještě ani nejsme spolu.

„Fajn, dobře. Chci si s ní promluvit, ale prostě si myslím, že by bylo snazší, kdybych s ní nemluvila.“

„To je možná pravda, ale to nic nespraví.“ Řekne Chelsea a já s ní nemohla nesouhlasit.

„Vím, jen si přeju, aby to všechno bylo za mnou.“ Řeknu upřímně.

Potom, co jsme dokončily úklid, jsem šla nahoru a převlékla jsem se ze svého oblečení na spaní. Obvykle bych v Chelseaně domě zůstala, ale zdálo se, jako by chtěly nějaký čas samy pro sebe.

Šla jsem do Chelseana pokoje, když jsem byla hotová a ona a Carmen se mazlily na posteli a sledovaly film.

„Jdu domů, musím mluvit s Glenem a trochu si pročistit hlavu.“

„Budeš v pohodě?“ Zeptá se Chelsea.

„Jo, myslím… myslím, že jsem připravená to říct Glenovi.“ Řeknu zhluboka se nadechujíc.

„Co myslíš, že řekne?“ Zeptá se Carmen.

„Upřímně nevím. Vím, že si nejsme hodně blízcí, ale jsme si blízcí. Jen doufám, že to půjde v pohodě.“ Vzdychnu.

„Hodně štěstí a jestli něco, tak tu jsi víc než vítána, aby ses sem vrátila.“ Řekne Chelsea s úsměvem.

„Díky, Chels, uvidíme se později, nebo jestli to půjde, jak doufám, tak se uvidíme v pondělí. Pa.“ Řeknu a otočím se k odchodu.

„Zatím, Spence a kdyby něco, vždycky můžeš zavolat.“ Ujišťuje mě Chelsea.

Otočím se, „Díky, Chelsea. Mám tě ráda.“ Jsem si jistá, že to ví, ale vždycky tu pro mě byla. Mám štěstí,že mám kamarádku, jako je ona.

„Taky tě mám ráda, Spence.“

Odešla jsem z Chelseana domu rozhodnutá urovnat pár věcí. Nejprve jsem chtěla mluvit s Glenem. Nerada jsem to před ním tajila. Myslím, že by to mohlo být jako zkouška. Viděla bych, jak bude reagovat, tak nějak získám pocit, jak by reagovali mí rodiče. Nesnáším být lesbou, pro lidi je to velký problém. To je fuk.

Potom, co to řeknu Glenovi, si potřebuji promluvit s Ashley. Myslím, že by bylo fér, kdybych dostala její verzi příběhu, než ji začnu nenávidět.

Když zastavím u svého domu, všimnu si, že moji rodiče nejsou doma, překvapení, překvapení. Pořád pracují.

Povšimnu si, že je tu Aidenovo auto. Zajímalo by mě, jestli mu Ashley o všem, co se mezi námi stalo, řekla. Ví vůbec, že má na internetu kamarády? Ví, že jsem jednou z jejích internetových kamarádek? Ví, že jsem lesba?

Mám tolik otázek a nejlepší nápad by byl promluvit si s Ashley a získat odpovědi, ale samozřejmě to nechci udělat.

Potom, co zaparkuju auto, vezmu své tašky a jdu rovnou do domu. V obýváku nevidím Aidena ani Glena hrát videohry jako obvykle. To je zvláštní.

Vydám se nahoru do svého pokoje a uslyším z Glenova pokoje přicházet mluvení. Hádám, že jsou tam. Jdu dál do svého pokoje, a jakmile otevřu dveře, jsem v šoku z toho, kdo sedí na mé posteli.

Vypadá jako v hlubokém zamyšlení a kvůli něčemu smutná.

„Ehm…co tady děláš?“ Položím hloupou otázku, protože vím, proč tu přesně je.

Vstala a přišla ke mně blíž. Ustoupila jsem a ona vypadala trochu ublíženě.

„Chtěla jsem s tebou mluvit.“ Odpoví a jde si sednout zpátky na mou postel.

Vejdu, odložím své tašky ke dveřím a sednu si na stůl nechajíc mezi námi dostatek prostoru.

„Jak dlouho jsi tady?“ Jo, protože je to právě teď důležité. Hádám, že se snažím uvolnit k obávanému rozhovoru.

„Přišla jsem asi před hodinou, když Aiden řekl, že se zastaví.“ Projede si rukou svými kadeřemi. „Jen jsem s tebou vážně chtěla mluvit o všem, co se včerejší večer stalo. Nemohla jsem to nechat tak, jak to je.“

Mlčím, protože si nejsem jistá, co říct.

„Omlouvám se, Spencer.“ Řekne upřímně.

„Omluva za co přesně? Omluva za to, že jsi mě políbila? Omluva za to, že jsi mi řekla, že jsi věděla, kdo jsem? Omluva za to, že jsi mě přiměla si myslet, že jsem udělala něco špatně? Omluva za co, Ashley?“ Téměř vykřiknu. Teď jsem rozhněvaná.

„Omlouvám se za všechno.“ A právě, když se jí v očích tvoří slzy, dodá, „ale neomlouvám se za to, že jsem tě políbila. Nikdy se nemůžu omluvit za něco, co bylo tak úžasné a neuvěřitelné.“

Pousměju se, ale pak si vzpomenu, že jsem na ni pořád naštvaná.

„Ashley, co chci opravdu vědět, je, proč jsi mi to neřekla?“ Vzdychne a podívá se dolů. „Víš, že po celou dobu, co ses mi vyhýbala, jsem si myslela, že jsem udělala něco špatně?“

Vzhlédne. „Ne, neměla jsem v úmyslu, aby sis to myslela.“

„Tahle holka, se kterou jsem se začala kamarádit, mě najednou ignoruje. Jak jinak se mám cítit?“ Pohodím rukama vyjadřujíc svůj hněv.

„Když jsem zjistila, že jsi holka, se kterou jsem si psala po internetu, nevěděla jsem, co dělat. Měla jsem strach a byla jsem šťastná. Nevěděla jsem, jak ti to říct. Vůbec jsem si nebyla jistá, jak bych ti následující den čelila, tak jsem to neudělala.“

„Proč jsi byla vyděšená?“ Zeptám se, protože jsem opravdu zvědavá.

„Byla jsem vyděšená, protože jsem k lidem nic necítila. A když jsem zjistila, že dva lidé, do kterých jsem se zabouchla, jsou tatáž osoba, tak jsem prostě vyšilovala. A měla jsem strach, že kdyby ses dozvěděla, že jsem LAbabe4u, tak bys se mnou už nechtěla nic mít.“ Řekla Ashley jedním dechem.

„Proč bych s tebou nechtěla nic mít? Řekla jsem ti, že mám Ashley a LAbabe4u ráda.“ Jsem zmatená.

„Vím, ale nevěděla jsi, že jsem LAbabe4u. Kdybych ti to řekla, tak by sis myslela, že Ashley, kamarádka, kterou sis právě udělala, ti o všem lhala. Myslela jsem, že jakmile si uvědomíš, že jsem lesba a jsem ve falešném vztahu, tak mě budeš nenávidět.“ Řekne smutně a dívá se dolů.

„Necítila bych k tobě za to nenávist. Chápu, proč jsi to udělala. Jen si přeju, abys mi to řekla dřív.“ Řeknu jí upřímně.

„Řekla bych, ale pokaždé, když jsem si šla s tebou promluvit, tak byla poblíž Kendra nebo Chelsea a Carmen. A já si nebyla jistá, jak to nadhodit.“

„Tak co tě nakonec vedlo to udělat na večírku? Proč jsi šla vůbec za námi do pokoje?“ Zeptám se.

„Sledovala jsem tebe a Kendru celý večer i když jsem nechtěla. Prostě jsem z vás dvou nemohla odtrhnout oči. Děsně jsem žárlila, když jsem vás dvě viděla jít nahoru. Věděla jsem, že musím něco říct.“

Nejspíš bych udělala to samé, kdybych byla v její pozici.

„Kdybys mi to řekla, tak bych v prvé řadě pravděpodobně nebyla s ní.“

Usměje se potom, co to řeknu, ale bohužel se neusmívá na dlouho.

„Ale něco chci vědět.“ Věnuje mi tázavý pohled a opře se o židli. „Řekni mi, co se stalo mezi tebou a Kendrou.“ A její zamračení je pryč.

„Už jsi s ní o tom mluvila?“ Zeptá se roztřeseným hlasem.

„Jo, včera večer, řekla mi svou verzi a já chci teď znát tvůj pohled na věc.“

„Myslím, že je to docela fér. Ale měla bych ti říct, že její příběh je většinou pravdivý, bohužel.“ Řekne se smutným pohledem. „Dobře, takže jsme se potkaly v klubu a staly se z nás kamarádky s výhodami. Byla vážně jedinou skutečnou kamarádkou, kterou jsem měla kromě Aidena. Potom, co jsme skončily, víš, jsme si jen povídaly a já si začala vážit, že tam se mnou je a mluví, víc než sexu. Jednoho dne za mnou domů přišla Madison, poté co odešla Kendra a viděla nás líbat se u dveří. Čekala v autě, dokud neodejde Kendra, aby vešla dál. Řekla mi o tom tváří v tvář a řekla mi, že jestli se s ní nepřestanu scházet, tak o nás řekne celé škole a pak by mě vyhodili z týmu. V tu dobu jsem to vážně nechtěla, takže jsem se vzdala vztahu s Kendrou jen proto, že jsem se nechtěla vypořádat s tím, že se celá škola dozví, že jsem lesba.“

Vzdychla, vstala a pak začala přecházet.

„Když jsem se druhý den dostala do školy, tak se na mě každý díval s lítostí v očích. Neměla jsem tušení, co se děje. Zeptala jsem se nějakých roztleskávaček z týmu a ty mi pověděly, že Madison řekla celému týmu, že když se stavila u mě doma, tak uviděla Kendru, jak se mě snaží políbit. Byla jsem tak vytočená. Zašla jsem za Madison a křičela jsem na ni kvůli tomu. Řekla mi, že lesba nemůže být roztleskávačkou, takže musela udělat něco dřív, než to udělá Kendra.“ Otřela si slzy a to mi připomnělo, jak plakala Kendra, když mi říkala svůj příběh. „Když jsme toho dne narazily na Kendru, tak jsem se jí ani nemohla podívat do očí. Madison na ni křičela, říkala, že by mě měla přestat napadat, protože nejsem lesba. Vím, měla jsem za ní stát, ale neudělala jsem to. Jen jsem nečinně seděla a nechala je všechny ji nenávidět a nadávat jí.“ Teď měla k pláči blízko. Cítím se za obě špatně. A vím, že nenávidím tu děvku Madison.

„Proč jsi nic neřekla?“ Sonduju.

Trpce se zasměje. „Protože mi tak moc záleželo na tom, co si o mě všichni myslí. Nechtěla jsem se zabývat tím, že jsem lesba, takže jsem nic neřekla a dopustila, aby ji obtěžovali.“

„Snažila ses omluvit nebo tak něco? Myslím, že ji to pořád bolí.“ Povím jí.

„Vím, ale jsem příliš velký zbabělec, než abych jí čelila. I když mi chybí.“ Pozvednu na ni obočí. „Ne tak, ale jako kamarádka.“

„Je skvělá kamarádka. Jsem ráda, že ji ve svém životě mám.“ Řeknu upřímně.

Ashley otevře pusu, jako že chce něco říct, ale pak ji zavře. „Co je?“ Zeptám se.

„Jste… jste vy dvě… ehm, spolu?“ Zeptá se váhavě.

„Ehm, ne oficiálně. Šly jsme na rande, ale včera večer jsme se dostaly tak blízko, jak jsme se dostaly.“

„Aha, máš ji ráda?“ Zeptá se a já si nejsem jistá, jestli chci odpovědět.

Mám jí to říct, že ji mám ráda mnohem víc než Kendru? Nevím, co se mezi mnou a Ashley, nebo mnou a Kenrou, stane. Zkurvený středoškolský drama.

„Jo, mám.“ Nic lepšího než pravda.

„Aha.“ Řekne trochu sklíčeně. „Takže mi odpustíš všechny ty hlouposti, co jsem dělala?“

„Ano, za dvou podmínek.“ Řeknu s úsměvem.

„Dobře, vyjmenuj je.“ Odpoví spokojeně.

„Zaprvé, omluvíš se Kendře.“ Nevypadá, že z toho má radost. „Zadruhé, už mě nikdy neignoruj. Jestli máš problém, tak prosím přijď a mluv se mnou o něm.“

„Domluveno. Můžeme si na to potřást rukou?“ Je tak roztomilá. Přikývnu a ona natáhne ruku, ale já si ji místo toho přitáhnu do objetí. Šťastně si povzdechne a já se téměř ztrácím v její vůni. Když se odtáhneme, tak řekne „děkuju.“

„Za co?“ Odvětím.

„Za to, že jsi mi odpustila a udělala mi radost.“ Zubí se.

„Jo, jo.“ Řeknu a pak mi začne kručet v břiše.

„To zní, jako že má někdo hlad. Chceš jít na něco k jídlu?“ Á, je tak sladká.

„Jo, to zní skutečně dobře. Pojďme se podívat, jestli kluci něco nechtějí.“ Řeknu, když vyjdeme ze dveří mé ložnice.

Jdu do Glenova pokoje a zaklepu, ale nedostanu žádnou odpověď. Jsou nejspíš zabraní do hry, že neslyšeli klepání na dveře.

Zavrtím hlavou nad tou myšlenkou a otevřu dveře. „Hej, Gle… vau. Co to kurva je?“

Myslím, že jsem právě ztratila chuť k jídlu.

18

„SPENCER, VYPADNI!“ Zakřičí Glen a já okamžitě zavřu dveře.

„Teď možná budeš chtít otevřít oči.“ Slyším, jak se Ashley hihňá, když to říká.

„Na to se moc bojím.“ Řeknu se stále zavřenýma očima.

„Pojď.“ Vezme mou ruku a já se trochu uvolním. „Půjdeme dolů, takže bych ti radila, abys teď otevřela oči.“

Otevřu je a jsem ráda, že nikde nevidím Glena. I když jsem otevřela oči, tak jsem se stále držela její ruky.

Když se dostaneme dolů, vede mě do obývacího pokoje a sedneme si na gauč. Bohužel to znamená, že se musím pustit její ruky.

„Tak jo, měla jsem tě o tom varovat. Jednou jsem vešla a jo a bylo to podobné tomu, co jsi právě teď viděla ty.“ Zasměje se.

„Ty jsi o nich věděla?“ Zeptám se nevěřícně a ona přikývne. „Jak dlouho?“

Otevře pusu, aby odpověděla, ale je přerušena.

„Spencer, proč jsi sakra nezaklepala?“ Zakřičí Glen, když sejde dolů, Aiden jde za ním se sklopenou hlavou. Ani se na ty dva dohromady nemůžu podívat. Hlavou mi běží příšerné představy.

„Klepala jsem, ale neodpověděl jsi. Teď vím proč.“ Řeknu dívajíc se na něho. Oba, Glen a Aiden zrudnou a dívají se dolů.

„Fajn, ale to neznamená, že máš jít dál, ale že jsem zaneprázdněn.“ Řekne Glen.

„Jak jsem měla vědět, že vejdu a uvidím Aidenovu hlavu pohybovat se mezi tvýma nohama?“ Protestuji.

Glen otevře pusu, aby něco řekl, ale nic nevyjde. A ticho to dělá trapné.

„Takže, má někdo hlad?“ Řekne vedle mě Ashley. A najednou se všichni začnou smát. Smějeme se tak moc, až nám tečou slzy. Nevím, proč to bylo tak vtipné, ale bylo.

O půl hodiny později jsme skončili v N' Out Burger. Potom, co jsme dostali své jídlo, jsme si našli box v zadní části restaurace. Samozřejmě jsem si sedla vedle Ashley, zatímco Glen a Aiden si sedli naproti nám.

Hrabali jsme se v našich jídlech, ale bez konverzace. Trapnost, kterou jsem si myslela, že jsme zanechali v domě, byla opět zpátky.

„Takže, lidi, jste připraveni začít novou basketbalovou sezónu?“ Zeptá se Ashley ve snaze prolomit ticho.

„Jo, tenhle pátek máme první zápas. Jsem si jistý, že nebudeme mít problém vyhrát.“ Odpoví Aiden.

„Viď, Glene?“

„Jo, chvíli jsme trénovali, takže jsem si jist, že to bude stačit.“ Řekne, než si kousne do svého hamburgeru. „Jsi připravena na svůj první zápas, Spencer?“

Pokrčím rameny. „Nevím, jestli vůbec budu hrát. Ještě jsme se nedozvěděly, kdo začne.“

„Jsem si jistý, že začneš. Trenérka by byla blázen, kdybys nezačínala.“ Řekne Glen.

„Pravda. Tak jak dlouho spolu vy dva chodíte?“ Vyhrknu. Aiden vyplivne pití a Glen se zakucká jídlem. „Chci říct, chodíte spolu, ne? Nebo je to jako přátelé s výhodami?“

Ashley se začne smát a já se na ni jen podívám, jako by byla šílená. Fakt nechápu, co je tak k smíchu.

Nikdo mi neodpoví, tak pokračuju. „Nikdy bych si nepomyslela, že jsi gay, Glene. Vždycky jsi byl tak na holky.“

„Dobře, dobře, nech toho.“ Nakonec Glen promluví. „Vždycky jsem byl na holky. Nikdy jsem nemyslel na kluky, dokud jsem nezjistil, že je Aiden gay.“ Odmlčel se, aby se napil.

„Jak dlouho o tom víš?“ Zeptám se.

„Řekl mi to v létě. Zeptal jsem se ho, jestli bych s ním a Ashley mohl jít do klubu a on řekl ano. Když jsme tam dorazili, tak se on a Ashley okamžitě rozešli. Pomyslel jsem si, že je to divné, ale neptal jsem se na to. Pak, později toho večera, jsem viděl Ashley muchlovat se s nějakou kočkou v zadní části klubu. Zeptal jsem se na to Aidena a on mi řekl, že to tak dělá pořád. Každopádně později toho večera mi řekl o jejich plánu. Byl jsem překvapený, když mi to všechno řekl, ale přesto byl pořád můj kamarád.“ Dokončil Glen.

„Fajn, takže kdy jste vy dva začali dělat cokoliv, co děláte?“ Tážu se.

„Minulý víkend jsem přespal u něho doma. Předtím jsem se na něj díval jinak. A abych tě ušetřil detailů, tak jsme skončili líbáním a já se vyděsil a odešel. Později toho dne mi volal a o všem jsme si promluvili.“ Zarazí se a usměje se na Aidena. „A abych odpověděl na tvou otázku, ano, chodíme spolu.“

„Páni, tomuhle se dá těžko uvěřit.“ Skoro zašeptám, protože to říkám víc pro sebe, než komukoliv jinému.

„Vím. Když mi Aiden volal, tak jsem byla totálně vytočená, protože jsem chtěla trávit čas s tebou, ale když mi pak řekl, že to je naléhavé, tak jsem nečekala, že najdu Glena, jak ho líbá.“ Řekne Ashley se smíchem.

„No, omlouvám se, že jsem ti přerušil 'Čas se Spencer', ale byl jsem překvapený a zmatený. A nevím, na co si stěžuješ. Stejně jsi celou tu dobu trávila rozplýváním se o čase stráveném s ní.“ Řekne Aiden s použitím vzdušných uvozovek při slovech Čas na Spencer a Ashley zčervená.

Taky zčervenám. Nemůžu uvěřit, že o mně doopravdy mluví. Myslela jsem, že jsem jediná, kdo je jí posedlá. Cítím se velmi šťastná, že o mně mluvila.

„To jsem nedělala!“ Vykřikne Ashley a udeří Aidena do paže.

„Ano, dělala! Celou tu dobu jsi byla jako 'Spencer je tak roztomilá a tak milá. A božínku, Aidene, viděl jsi její oči? Jsou úžasně krásné a au!'“ Myslím, že ho Ashley kopla, protože si teď pod stolem drží nohu. „Nenávidím tě.“ Poví mu Ashley.

Á, je tak roztomilá. Proč ji musím mít tak ráda? Všechno je to tak mnohem těžší.

„Jó, no, zasloužil sis to.“ Řekne Ashley s úsměvem.

„Takže, Spence, co se děje s tebou a Ashley?“ Řekne Glen s úšklebkem.

„Já… ona… je to komplikované?“ Vyplivnu.

„To je otázka, nebo mi to sděluješ?“ Škádlí mě Glen.

Otočím se k Ashley. „Už jsi jim řekla o celé té internetové záležitosti?“ Zašeptám jí.

„Aiden ví o holce z internetu, ale neví, že ty a já jsme tytéž osoby.“ Zašeptá zpátky.

Otočím se ke klukům, kteří se na nás s očekáváním dívají.

„Vlastně jsme se seznámily po internetu, než jsme se setkaly osobně.“ Glen a Aiden vypadají překvapeně.

„Takže říkáš, že ta holka z internetu, kterou jsi byla posedlá, je Spencer?“ Řekne Aiden Ashley. Přikývne a on se směje. „To je prostě tak dobrý.“

„Seznámily jsme se po internetu a ona byla první holka, do které jsem se zamilovala. Pak jsem poznala Ashley a okamžitě jsem ji měla ráda. Chci říct, jak nemůžete?“ Usmála jsem se na ni. „Pak zjistila, že jsem taky kamarádka po internetu a přestala se mnou mluvit.“ Podívala se dolů a já ji držela za ruku, abych jí dala vědět, že mi to už nevadí. „Pověděla mi potom, co jsme se včera na večírku políbily, zkrácenou verzi dlouhé historky. Tohle ráno jsme o tom problému otevřeně mluvily."

„Fajn, tak co teď?“ Zeptá se Aiden.

Pokrčím rameny. „To nevím. Kdybych zjistila, že na to přišla, bylo by to skvělé, ale teď se tak trochu s někým vídám.“ Odpovím a cítím se trochu špatně.

„S kým?“ Zeptá se Glen.

„S Kendrou Wilsonovou.“ Odpovím tiše. Aiden věnuje pohled Ashley a Glen se jen usměje.

„Jak sis ji sakra nabrnkla? Je jednou z nejvíc sexy holek na škole?“ Zvolá Glen hrdě.

„Nevím. Pozvala mě na rande a já řekla ano.“

„Takže jsem připravená jít, jsou všichni hotoví?“ Řekne Ashley náhle a vstane. To bylo divné.

O deset minut později jsme dorazili ke mně domů. Vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím, ale otočila jsem se, když jsem si uvědomila, že za mnou nikdo nejde.

„Jdete lidi, nebo co?“ Řeknu jim.

„Aiden musí jít, tak se s ním jen loučím.“ Řekne Glen a jdou k Aidenovu autu.

S očekáváním se podívám na Ashley a ona se dívá do země.

„Asi bych měla jít. Mám hodně domácích úkolů, co musím stihnout a tak.“ Řekne a já můžu říct, že lže, ale nic neříkám.

„Fajn, uvidíme se ve škole nebo bychom si možná zítra mohly vyrazit nebo tak něco.“ Navrhnu.

„Jo, možná. Uvidíme se pak.“ Řekne a otočí se k Aidenovu autu. Zajímalo by mě, co se s ní děje. Neudělala jsem nic špatného, myslím.

Vejdu do domu a svalím se na gauč. Glen přišel o pár minut později a sednul si vedle mě.

„Co je to s Ashley?“ Zeptá se.

„Nemám ponětí. Všechno bylo v pohodě a pak se prostě začala chovat divně.“ Odpovím.

„Aha. Přejde jí to.“ Pokrčí rameny. „Víš, vždycky jsem věděl, že jsi lesba.“

„Jak jsi to sakra věděl, když ani já sama to nevěděla?“ Zeptám se nevěřícně.

„No, nikdy jsi nebyla do kluků, co jsi s nimi chodila. Pak, když jsi poprvé potkala Ashley, jsem to věděl s jistotou.“ Než vůbec můžu něco říct, tak mluví dál. „Viděl jsem ten pohled, který ti věnovala, pohled v jejích očích a ten obrovský úsměv, který měla na tváři. Když jsem vás druhý den viděl spolu, tak jsem doufal, že se něco stalo, ale zřejmě se nestalo.“

„Opravdu mám Ashley ráda.“ Řeknu tiše.

„Tak proč s ní nejsi?“ Zeptá se dívajíc se mi přímo do očí.

„Protože to prostě není tak jednoduché. Mám ráda Kendru. Je ke mně otevřená a upřímná. A kdybychom se rozhodly udělat to oficiální, tak vím, že nebude chtít náš vztah tajit.“ Vím, že pro Ashley to bude těžké, jestli spolu budeme chodit. A upřímně mám strach z toho, co se stane, jestli to na mě nebo na její reputaci dolehne.

„Lidé se mění. Možná budeš tou, co Ashley změní.“

„Myslím, že ano.“ Řeknu. „Dost s tím, pojďme si zahrát Madden.“ Řeknu a pak vstanu, abych zapnula hru. Popadnu ovladače a jeden po něm hodím.

„Tohle je další důvod, proč jsem si myslel, že jsi asi lesba. Nikdy jsem se nepotkal s holkou, co má tak moc ráda videohry.“ Směje se.

„Nezájem. Míň mluvení a víc hraní.“ Řeknu.

O něco později projdou dveřmi naši rodiče.

„Ahoj, děcka!“ Řeknou.

„Kdo vyhrává?“ Řekne táta.

„Arthure, neměl bys v tom Spencer podporovat. Měla by dělat víc ženské věci, jako nakupování a ne hraní videoher.“ Samozřejmě to moje máma musela říct.

Pauznu hru a otočím se k mámě. „Hraju basketbal, mami. Co je na tom víc ženského?“

„To je jiné. To je spíš jako cvičení. A musíš zůstat fit pro všechny kluky, se kterými se seznámíš na vysoké.“ Mrkne na mě. Můj obličej se okamžitě změní ve znechucení.

Upustím ovladač a jdu bez dalšího slova nahoru. Dojdu do svého pokoje a všimnu si, že Glen je přímo za mnou. Přijde do mého pokoje a zavře dveře.

„Proč je uh?“ Vůbec nemůžu najít to správné slovo, abych ji popsala.

„Taková prostě je, Spence, vždycky byla taková.“ Sedne si na můj stůl, zatímco já si sednu na postel.

Chvíli mlčíme.

„Jak myslíš, že bude reagovat, až se dozví, že její obě děti jsou teplý?“ Zeptá se Glen.

„Nejdřív omdlí, pak nás pošle do kostela, takže se budeme moci modlit za odpuštění za naše hříchy a nakonec nás pošle pryč do nějakého odvykacího homosexuálního tábora. Jo a přestěhujeme se zpátky do Ohia ke zbytku malicherných lidí, které jsme tam zanechali.“ Řeknu, jako by nic, protože je to nejspíš pravda. „Bojím se, co by mohla říct nebo udělat. Vím, že to nebude nic hezkýho.“ Dodám.

Podívám se na Glena ,který má v obličeji nepřítomný výraz.

„Cokoliv se stane, tak pořád máme jeden druhého.“ Řekne mi s úsměvem. Vstanu a obejmu ho.

„Dík. Jen doufejme, že to nebude moc zlé.“ Přikývne. „Fajn, teď vypadni, potřebuju se převléknout.“

Vstane. „Dobře. Jdu k Aidenovi domů. Vrátím se později.“ Zavrtím na něj hlavou a usměju se.

„Nedělej nic, co bych nedělala já.“ Okamžitě lituju, že jsem to řekla.

„Nemáš se čeho bát.“ Řekne Glen s úsměvem a mrkne.

„Fůj, hnus, padej!“ Vystrčím ho ze dveří a zamknu je.

Po převléknutí jsem seběhla dolů a začala jsem běhat. Máma vždycky ví, jak mě vystresovat. Proč musí být taková kritická mrcha?

Nakonec běžím rychle, nevím jak dlouho nebo jak daleko, ale zastavím se jen tehdy, když v dálce slyším hudbu. Vyndám si jedno sluchátko, takže můžu zjistit, odkud ta hudba přichází. Rozhlédnu se a uvědomím si, že jsem proběhla kolem své školy a teď jsem u hřiště. Otočím se, když se snažím zjistit, odkud ta hudba přichází. Mé oči se zastaví na postavě pod stromem. Usměju se, když pomyslím na Ashley a mě, jak jsme poprvé, co jsme spolu skutečně mluvily, seděly pod stejným stromem.

A najednou se přistihnu, jak jdu k tomu stromu. Když se dostanu blíž, tak si všimnu, kdo pod tím stromem sedí. Pokračuje s hraním, jako by nikdo jiný nebyl poblíž. Je do své hudby děsně zabraná a bez problému trefí na kytaru každou notu, zatímco zpívá. Je prostě úžasná.

Když dozpívá, přijdu blíž. Otočí hlavu, když mě uvidí přicházet. Je mou přítomností zjevně šokovaná.

„Co tady děláš,“ Zeptá se, když se dostanu blíž.

„Byla jsem si zaběhat a slyšela jsem hudbu a tak nějak jsem skončila tady.“

„Aha.“ Řekne a odloží kytaru stranou.

„Jsi v pohodě? Chci říct, jsme v pohodě?“ Zeptám se opatrně.

Zhluboka se nadechne. Nic neříká. Jen se dívá do dálky.

„Co se děje, Ashley? Udělala jsem něco?“ Zeptám se a sednu si vedle ní.

Nakonec se ke mně otočí a něco řekne. „Ne, nic jsi neudělala. Jsi dokonalá.“

Nad jejími slovy se začervenám. Vždycky se červenám, když je mi nablízku.

„Tak proč to vypadá, jako že nechceš být v mojí blízkosti?“ Zeptám se.

„Mám tě ráda!“ Vyhrkne. Trvá jí minutu, než znovu nabude klidu. „Hodně ráda. Nikdy předtím jsem k někomu nechovala tak silné city. Děsí mě to, abych byla upřímná.“

„Tak se mě snažíš odstrčit? Co to vyřeší?“

„Vím, jsem hloupá, ale není to jen to.“ Řekne. A teď jsem ještě zvědavější. „Mám tě strašně moc ráda, ale připadá mi, že tě nemůžu mít.“ Otevřu pusu, abych něco řekla. „Když jsme byly s Glenem a Aidenem v restauraci, všechno bylo prostě tak správné. Ale pak si nadhodila, že jsi s Kendrou a něco mi došlo. Prostě bych nemohla zvládnout-“ zarazí se, protože ji přeruším svými rty.

Její blábolení bylo prostě tak roztomilé, že jsem si nemohla pomoct. A s tím, jak mluvila o tom, že žárlila, jsem se okamžitě rozpálila. Přitáhne si mě blíž a já zasténám z pocitu svého těla tisknoucího se k jejímu. Nechám své ruce proplést do jejích kadeří, zatímco si ji přitáhnu neskutečně blízko a tentokrát zasténá ona. Její ruce se potulují k mému pasu. Mám na sobě jen sportovní podprsenku a šortky, takže její prsty zanechávají stopu husí kůže, kdekoliv se dotknou. Prsty mi přejede přes mé rýsující se břišní svaly a já se zachvěju a políbím ji tvrději.

Další věc, kterou vím, je, že jsem na ní a ona leží na trávě. Mé ruce jdou ke spodku tílka a stisknou její kyčle. Narazí do mě a já se usměju do polibku.

„Ashley?“ Slyším někoho říct a spěšně vyskočím.

Otočím se, abych se podívala na toho, kdo nás vyrušil a nevidím nikoho jiného než „Madison?“ Táže se Ashley, když chrání oči před sluncem, aby na ni lépe viděla.

19

„M-Madison, co tady děláš,“ koktá Ashley a vzdaluje se ode mě.

Jsem opravdu nervózní z toho, jak se tohle vyvrbí. Chci říct, že je to téměř stejná situace, co měla Ashley s Kendrou a všichni víme, co z toho vzešlo.

„Přestaň tlachat, Ash. Skutečná otázka je, co tady děláš, muchluješ se s mladou Carlinovou?“ Řekne posměšně.

Ashley se na mě podívá, a pak na Madison a nic neřekne. Vypadá to, jako by měla vnitřní debatu o tom, co by měla dělat. Buď já, nebo její reputace.

„Myslela jsem, že tě ta lesbická fáze přešla.“ Dodá. A Ashley pořád mlčí. Proč vždycky mlčí, když chci nejvíc, aby mluvila?

Madison si dá ruce v bok a pozvedne obočí, když čeká na odpověď. Taky na ni čekám. A přesto Ashley nic neřekne.

Brzy jsem unavená z čekání. Jak těžké může být dát prostou odpověď? Já nebo její reputace.

S jejím mlčením si nemyslím, že zvládnu odpověď. Právě teď nevím, zda zvládnu být lží. Nechci si projít tím, čím si prošla Kendra. Tak se rozhodnu odejít, než si mohu ublížit.

„Půjdu.“ Řeknu, když vstávám a začnu odcházet.

Když se dostanu na silnici, tak se znovu rozběhnu. Jsem trochu naštvaná a zklamaná, protože jsem napůl očekávala, že na mě Ashley zavolá a pokusí se mě zastavit, ale to se nestalo. Prostě mě nechala odejít, jako by o nic nešlo. Jako by všechno, co se mezi námi stalo, pro ni neznamenalo vůbec nic. Myslím, že její reputace znamená víc a já za to nestála.

Vím, že jsme spolu nechodily a nedostaly jsme se dál, než k polibku, ale chovám k ní silné city a doufala jsem, že z čehokoliv, co máme, se vyvine něco víc. Chci říct, týdny jsme spolu mluvily, jen jsme se navzájem poznávaly, takže to není tak, jako že jsme se právě seznámily.

Nic není snadné. Doufám, že Madison v posledním roce trochu dospěla. Nevadí mi, že se škola dozví, že jsem lesba, ale chci s tím jít ven, až budu připravená.

Když se dostanu domů, všimnu si, že jsou tu taky oba mí rodiče. Jen doufám, že máma není někde blízko dveří, protože s ní právě teď nechci mluvit.

Když projdu dveřmi, tak si rychle uvědomím, že štěstí dneska není na mé straně.

„Jé, Spencer, zajímalo mě, kde jsi. Venku jsem viděla tvoje auto, ale ty nikde.“ Řekne moje máma ustaraným tónem.

„Jo, jen jsem si šla zaběhat.“ Povím jí, když se snažím rychle zamířit ke schodům. Být o samotě s mojí mámou není nikdy dobrý.

„V poslední době jsi hodně dřela. Myslela jsem, že samotný basketbal bude stačit. Existuje zvláštní důvod?“ Řekne s vědoucím úsměvem. A co si myslí, že ví?

„Ne mami. Jen jsem si šla zaběhat, když jsem potřebovala přemýšlet. Pomáhá to.“ Odpovím monotónním hlasem.

„Jsi si jistá, že není žádný chlapec, na kterého se snažíš udělat dojem?“ Řekne, opět s tím, ehm, tak vědoucím úsměvem.

Vidíte, být o samotě s mojí mámou není nikdy dobrý.

„Ne-e, žádní kluci.“ Řeknu jí a opřu se o zábradlí.

Ztěžka si povzdechne. „Spencer, nechápu, proč nerandíš, není to tak, že bys byla neatraktivní a jsi chytrá. Jsem si jistá, že máš spoustu kluků, kteří by si s tebou rádi vyšli.“

„Možná, ale nechci s nimi chodit.“ Možná jsem to neměla říkat.

„No a proč ne? Chceš, abych tě dala dohromady s hodným klukem z kostela?“ Řekne s pyšným úsměvem. Proč bych to proboha měla chtít?

„Ne mami, to je v pohodě. Jen se chci soustředit na školu.“ Řeknu jí v naději, že mi to zbaští. „Chci mí tak dobré známky, jak jen to je možné, takže můžu mít možnost vybrat si vysokou.“ Dodám jen pro případ, že by to, co jsem předtím řekla, nestačilo. A vím, že to teď vzdá, protože po mně pořád jde, co se týče vysoké.

„Jé, Spencer, ty jsi doma. Mám pocit, že jsem tě neviděl týdny.“ Řekne táta, když vyjde z kuchyně s proslulou zástěrou 'Vaří pan Dobřevypadající'. Pokaždé, když ho v ní vidím, se směju, protože Glen a já jsme mu ji koupili jako žert ke dni otců.

„Ahoj, tati, právě jsem dorazila z běhání.“ Řeknu a ukážu na svůj cvičební úbor. „A, ano, dosud jsem tě neviděla. Přijde mi, že pořád pracuješ.“ Řeknu mu smutně. Chybí mi můj táta, ale chápu, že má zaměstnání, které musí dělat, aby vydělal dost peněz, aby poplatil všechno, co máme.

„Vím a je mi to líto, zlatíčko, v práci je poslední dobou blázinec.“ Řekne s lítostí. „Hej, v televizi začínají hrát halloweenské filmy. Po večeři si můžeme dát nějaké sladkosti a dívat se na ně spolu. Co na to říkáš?“ Zeptá se.

Opravdu bych mohla využít rozptýlení z celé té záležitosti s Ashley. A stejně dneska večer, kromě domácích úkolů, nemám nic lepšího na práci. Dalo mi to ještě větší pohnutku, vážně mi chybí s tátou trávit čas.

O prázdninách jsme se vždycky dívali na kýčovité prázdninové filmy, jen my dva. Tak nějak to přestalo před několika lety, když byl stále více v práci, ale doufám, že tenhle rok můžeme znovu začít. Možná to bude poslední rok, co budeme mít možnost, protože odejdu na vysokou.

„Jo, půjdu se umýt. Zavolej mě, až bude večeře hotová.“ Řeknu, když jdu po schodech nahoru, ale nenechám si před odchodem ujít jeho vřelý úsměv.

Po pěkné uklidňující sprše se převléknu do pohodlných tepláků a tílka. Sednu si na postel a vytáhnu zápisník. Psaní a běhání jsou dva způsoby, kterými dokážu uvolnit stres a taky si to užít.

Po pár minutách psaní mě zavolá táta dolů na večeři. Když tam dorazím, tak si všimnu, že všichni už sedí a Glen se dokonce vrátil od Aidena.

„Tak jak jste se děcka měly?“ Zeptá se máma, když začneme jíst.

„Dobře, tenhle pátek mám svůj první zápas.“ Řekne Glen s plnou pusou jídla.

„No to je pravda. Myslíš, že je tým připravený? Zeptá se upřímně táta.

Glen přikývne a řekne. „Jo, rozhodně. První tým, se kterým hrajeme, není tak dobrý.“

„Mělo by být snadné vyhrát, tak jako tak si myslím, že budete skvělý.“ Řekne táta s úsměvem. Můj táta je úžasný. Jen bych si přála, abych se mnou byl častěji. „A co ty, Spencer, jsi připravená na svůj první zápas?“

„Myslím, že jo, ale nevím, jestli budu skutečně hrát.“ Řeknu mu upřímně.

„Jsi příliš dobrá, než abys seděla na lavičce. Jsem si jistý, že budeš hrát.“ Řekne optimisticky máma. „A budeme na obou vašich zápasech sledovat, jak hrajete.“ Dodá s úsměvem.

To jsou ty chvíle, které mám ráda. Jen trávit čas se svou rodinou a nestarat se o žádné drama mimo dům.

„Nevadí, jestli dneska večer zůstanu u Aidena?“ Zeptá se Glen. Podívám se na něj a věnuju mu úsměv. Jsem za něho skutečně šťastná.

„Jo, nevidím důvod, proč ne. Stejně se musím vrátit do nemocnice, takže neděláme nic výjimečného.“ Odpoví máma. Po vteřině nebo tak pokračuje. „Je tvůj kamarád Aiden nezadaný?“ Podívám se na Glena, a jakmile se naše oči střetnou, začneme se smát. „Jen si myslím, že je to hodný kluk a jemu a Spencer by bylo spolu dobře.“ Řekne hrdě, co si myslela, že je tak skvělý plán. Jsem si jistá, že si právě teď už sama sobě dává cenu Dohazovačky roku. Glen a já se dál snažím nezakuckat jídlem, protože je to prostě tak děsně vtipný. Jen kdybys věděla, mami, jen kdybys věděla.

Glen se uklidní natolik, aby odpověděl. „Ne, mami, vlastně s někým chodí.“

„No, dobře pro něj.“ Řekne a pak otočí pozornost na mě. „Jsem si jistá, že si brzy najdeš hodného kluka.“

Glen se znovu začne smát a já ho ne moc jemně pod stolem kopnu.

„Jsem si jistá, že ano.“ Řeknu a usměju se na ni.

Po večeři jsem tátovi pomohla umýt nádobí. Když jsme skončili, tak jsme nashromáždili zbytky jídla a začali se dívat na filmy.

„Spencer, jak se v poslední době máš?“ Zeptá se táta, když se ke mně otočí potom, co skončil druhý film.

Pokrčím rameny. Byla jsem trochu ve stresu. Věci v mém životě se změnily a pořád se mění a já si nejsem moc jistá, jak se mám se vším vypořádat. To je to, co chci říct, ale neřeknu to, protože vím, že by mi pokládal otázky a já si nejsem jistá, jestli jsem na to připravena nebo ne.

„Fajn.“ Řeknu jednoduše. Podívá se na mě, jako by se snažil ujistit, jestli to, co říkám, je pravda nebo ne. „Co je?“ Řeknu po několika minutách, co se na mě dívá.

Zavrtí hlavou. „Je na tobě něco jiného. Nejsem si moc jistý, co to je, ale něco je jiného.“

Tohle je moje příležitost mu to říct. V podstatě mi říká, abych mu to právě teď řekla. Všechno, co musím udělat je, otevřít pusu a říct 'mám ráda holky' nebo 'jsem lesbička'. Ale samozřejmě nic z toho nevyleze.

„Co když…co když… já nevím… to je jedno.“ Je, co nakonec řeknu.

„Ty víš, že ať je to cokoliv, tak se mnou můžeš mluvit.“ Řekne upřímně.

„Vím, tati, jen potřebuju přemýšlet. Slibuju, že za tebou přijdu, až budu připravená.“

„To je vše, oč žádám.“ Řekne s úsměvem. Pak se protáhne a zívne. „Myslím, že půjdu do postele. Všechna ta práce na mě teď dolehla.“

„Dobrou noc, tati.“ Řeknu a obejmu ho.

„Dobrou noc, Spencer.“ Políbí mě na čelo a pak se vydá ke schodům. Najednou se otočí. „A ať je to cokoliv, pořád tě budu mít rád, ať se děje, co se děje.“

„Díky, tati.“ Věnuji mu úsměv.

Vím, že jsem měla něco říct, ale prostě jsem nemohla. Nesnáším, že mám tohle tajemství, které před svými rodiči tajím, protože je to velká věc a já jen potřebuji jít s tím ven ve správný čas.

Sobotu jsem strávila děláním domácích úkolů a uklízením svého pokoje. S nikým jsem vůbec nemluvila, prostě jsem potřebovala být sama. A teď jsem se konečně po velmi zajímavém víkendu vrátila do školy. Pocity jsou tak trochu hořkosladké, protože chci vážně právě jít, abych mohla zjistit, jestli v pátek začnu. Pak chci vážně zůstat doma, protože se obávám, že se dozvím, co mě čeká s celou Ashley záležitostí. Myslím, že budu prostě muset počkat, abych se dozvěděla, co se stane, až tam dorazím.

A když tam dorazím, tak je to stejné, jako kterýkoliv jiný školní den. Na parkovišti je pár aut a kolem kampusu jsou roztroušení lidé.

Jako obvykle vystoupím z auta a zamířím si to ke dvorku. Jedna věc je, že je to jiné, když dneska Ashley a Kendra sedí u mého obvyklého stolu. To by mohlo být zajímavé.

„Ahoj, Kendro, jak se máš?“ Zeptám se a úplně ignoruju Ashley. Ani se neobtěžuji s tím, abych si sedla, protože mám pocit, že stejně odejdu.

Kendra mi věnuje zmatený pohled, protože si zřejmě všimla, že jsem nic neřekla Ashley.

„Mám se tak dobře, jak se někdo může v pondělí ráno mít.“ Uchechtne se.

„Chápu. Vážně tu dneska nechci být. Jen chci vědět, jestli začnu nebo odejdu.“ Řeknu upřímně.

„Spencer, můžeme si prosím promluvit?“ Zeptá se Ashley.

„Jé, ona mluví. Myslela jsem, že jsi zapomněla, jak se to dělá.“ Řeknu sarkasticky.

„Fajn, zasloužila jsem si to, ale jen to chci vysvětlit.“ Odvětí.

„Dobře“ je vše, co řeknu a čekám, až něco řekne. Jsem mrcha, ale ona mi skutečně ublížila.

Nepříjemně se podívá na Kendru a pak se podívá zpátky na mě.

„Musím si jít promluvit se svým učitelem fyziky o úkolu, jo, takže se uvidíme později, Spencer.“ Usměje se na mě a pak se otočí k Ashley. „Děkuju za skutečnou omluvu, znamená to pro mě hodně. I když je teď všechno za mnou, pořád se cítím ublíženě. Doufám, že si teď aspoň na veřejnosti můžeme navzájem čelit.“

„V to taky doufám. Chyběla jsi mi.“ Řekne Ashley a usmívá se na Kendru. Neměla bych žárlit, ale žárlím.

„Dobře, uvidíme se pak.“ Mávne a nechá nás o samotě.

Sednu si tam, kde právě seděla. Vážně chci vědět, co se chystá Ashley říct. Chci vědět, jestli bych ji měla nechat jít, nebo jestli bych měla ještě doufat, že se něco jednoho dne staneme.

„Hádám, že bych měla začít omluvou za to, jak jsem se v sobotu chovala.“ Řekne a dívá se přímo na mě.

„Jen chci vědět, proč jsi vůbec nic neřekla.“

„Já…já jen…“ zhluboka se nadechne a minutu se rozhlíží kolem. „Bála jsem se a byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co říct, aniž bych jedné z vás ublížila.“

Vysmívám se. „Ublížila jí? Jak bys mohla ublížit Madison? Jen chtěla, abys byla tím, kým chtěla, abys byla, takže z ní děláš hodnou.“

„Vím, ale co jsem měla dělat? Začala by chodit a všem to vyprávět. Prostě nevím, jestli už jsem na to připravená.“

Zakroutím hlavou a hořce se jí zasměju. „Je dobrý vědět, že za to nestojím. Teď vím, jak moc pro tebe tvoje reputace znamená. Myslela jsem, že budeš lepší, než to.“ Podívá se dolů, jako by se styděla. „Myslím, že tě vůbec neznám.“

Vstanu k odchodu, protože tahle konverzace byla u konce, než vůbec začala.

„Ty za to stojíš.“ Slyším říct Ashley, než jsem příliš daleko. Otočím se, abych slyšela, co jiného má ještě na srdci. „Vím, že za to stojíš. Spencer, nemáš tušení, jak se díky tobě cítím.“ Přijde ke mně blíž a mluví dál. „Prostě ti chci být pořád nablízku. Ráda vidím, že se kvůli mně směješ a usmíváš, protože jak klišovitě to zní, tak můj den se skutečně rozjasní, kdykoliv to uděláš. A jsi tak milá. Pořád jsi moje kamarádka, no, byla, i potom, co ses dozvěděla, co se stalo s Kendrou. A znáš mě, Spence, mé skutečné já. Trvalo ti jen pár týdnů mě poznat a pořád si nejsem jistá, jak jsi to udělala, ale udělala.“

Měla bych být šťastná jako blecha, skákat radostí, ale ne.

„Jestli je to všechno pravda, jestli za to stojím, tak proč pořád předstíráš, že jsi hetero?“ Zeptám se jí, zatímco jí upřeně hledím do očí.

„Kdyby to vyšlo najevo, tak nechci, aby to bylo pro nic za nic. Pořád máš tu záležitost s Kendrou. Víš, jak bych se cítila, kdybych to pro tebe udělala, jen abych se dívala, jak budeš s ní?“ Prohrábne si rukou vlasy. „Děláš z toho, jako bych byla tak špatný člověk, ale nejsi dokonalá, Spencer. Jak myslíš, že jsem se já nebo Kendra cítila, když sis pohrávala s našimi city?“ Vysvětlí Ashley a já se cítím jako ten nejhorší člověk na světě.

„Mám Kendru ráda, ano. Ale zdaleka ne tak, jako tebe. Jen nechci, abys mi ublížila tak, jako jsi ublížila Kendře. Kdyby sis měla vybrat mezi tím, být se mnou a lhaním všem, tak bych byla ve vteřině s tebou. Jen nechci být tvé malé tajemství.“ Řeknu jí upřímně. „Víš, jak moc to bolelo, když jsi tam jen seděla a nic neřekla, když nás Madison viděla líbat se? Cítila jsem se jak mizera a myslím, že se takhle už nikdy znovu cítit nechci. Takže pokud jsi ochotná dát všem vědět, že chceš být s holkou, se mnou, tak se nemusíš bát, že budu hrát nějakou hru. Jestli chceš, aby si všichni mysleli, že jsi hetero, jak si už myslí, tak mi to prostě řekni a já tě opustím nadobro.“ Řeknu jí téměř naštvaně. Ze všech sil se snažím nebrečet, ale nevím, jak dlouho dokážu zadržovat slzy.

A jako vždy, když chci, aby Ashley mluvila, tak mlčí. Zazvoní jí telefon. Vytáhne ho a myslím, že čte textovku. Pak na něco přes dvorek vzhlédne. Následuji její pohled a vidím, jak na nás civí Madison. Ashley se podívá zpátky na mě se smutnýma očima a řekne „musím jít.“

Myslím, že mám odpověď. Otočím se a nechám ji tam stát. Myslím, že jsem za to nakonec opravdu nestála, je to, co si myslím, zatímco mi z očí začnou padat slzy.

20

Hned jak jsem venku ze třídy, setřu si všechny slzy. Cítím se hloupě, že jsem vůbec brečela, že jsem dovolila, aby mě to všechno dostalo. Myslím, že jsem vším jen tak ohromená a nejsem si moc jistá, jak to zvládnout.

Po několika hlubokých nádeších, vejdu do třídy a sednu si dozadu na své místo. Pak jsem si vzpomněla, že Ashley má tenhle předmět taky. Hádám, že se všichni nemůžeme vyhnout problémům.

Jen sklopím hlavu a čekám, až zazvoní. Nechci k ní být čelem, až vejde.

O pět minut později zazvoní a učitel začne mluvit, ale Ashley vůbec nepřišla. Mohla jsem říct, aniž bych vůbec zvedla hlavu. Vím, že to zní divně, ale pokaždé, když se ke mně Ashley přiblíží, mám ty pocity, které prochází mým tělem a tentokrát jsem je neměla. Zvednu hlavu a rozhlédnu se po třídě jen, abych se ujistila, že ty pocity nezmizely a jsem si dost jistá, že ne, není ve třídě.

Zajímalo by mě, kde může být. Doufám, že kvůli mně nešla za školu. Doufám, že je v pořádku, a že se nestalo nic špatného. Budu jen čekat na čtvrtou hodinu nebo oběd, abych zjistila, zda se ukáže.

Když nastala čtvrtá hodina, Ashley tam pořád nebyla. A já měla opravdu strach. Vážně šla za školu, aby se mi vyhnula?

Možná to není jen o mně, mohlo se jí stát něco vážného.

Po čtvrté hodině odejdu ze své třídy a jdu na dvorek, abych vyhledala Ashley. Bohužel jsem ji nikde neviděla.

Když dorazím ke stolu, tak Carmen, Chelsea a Kendra už tam jsou.

„Ahoj, Spencer.“ Řekne Kendra s úsměvem, když si sednu vedle ní.

Carmen a Chelsea mi věnují nějaký druh přivítání a vrátí se k sobě. Pořád jsou v jejich malém vlastním světě. Otočím se ke Kendře, usměju se na ni a vyndám si oběd, abych začala jíst. Náhodně pohlédnu směrem k Ashleyině stolu a není tam. Uvidím Madison a zbytek roztleskávaček, ale ona tam není. Kdyby Madison nebyla taková mrcha, tak bych tam šla a zeptala se jí, jestli neví, co se stalo s Ashley.

„Jsi v pořádku, Spencer?“ Zeptá se mě Kendra a já rychle přenesu pozornost zpátky ke stolu. Potom, co to uslyší Carmen a Chelsea, obrátí svou pozornost k nám. Jsem ráda, že jim na mně tolik záleží.

„Jo, jsem v pohodě. Jen si dělám trochu starosti o Ashley.“ Řeknu jim a obdržím spoustu zmatených pohledů. „Tohle ráno jsme se pohádaly a já ji v podstatě řekla, že se od ní budu držet dál. Od té doby jsem ji neviděla.“

„Zdála se být kvůli té hádce hodně rozrušená?“ Zeptá se Carmen.

„Nevím. Během hádky byla naštvaná, ale hned potom si šla promluvit s Madison.“ Řeknu jim. „A Madison je přímo támhle bez Ashley.“ Ukážu přímo ke stolu se všemi ostatními roztleskávačkami. Otočí hlavy, aby se podívaly a otočí se zpátky, když si uvědomí, že tam Ashley není.

„Možná šla domů. Možná se jí ta hádka dotkla.“ Řekne Chelsea.

„O čem jste se vlastně hádaly?“ Zeptá se Kendra.

Najednou už nemám na mluvení náladu. Kdybych jí řekla, o čem celá hádka byla, tak by mě určitě nenáviděla. Vím, brzy s ní musím o všem mluvit, protože vím, že když budeme spolu, tak z toho nevzejde nic dobrého. Jen jí nechci ublížit, ale vím, že jestli s tím budu otálet, tak jí ublížím ještě víc. Kruci, všechno, co Ashley řekla, mě začíná štvát.

„Ehm, nic důležitého, vážně.“ Usměju se na ni.

Věnuje mi zvláštní pohled a pak se chabě usměje.

„Jsi připravena na dnešní trénink?“ Zeptá se mě Kendra.

„Jo, opravdu se nemůžu dočkat, až se dozvím, jestli tenhle pátek začnu na zápase hrát.“

„Trenérka by se zbláznila, kdybys nezačala. Jsi nepochybně nejlepší hráčkou týmu.“ Zčervenám z jejích slov.

„Díky. Doufám, že máš pravdu. A jestli začnu, tak vím, že ty taky.“

Po obědě jsem šla s Chelsea do třídy a ta se mě snažila o té hádce přinutit mluvit, ale já jí jen řekla, že jí to povím později.

Během basketbalového tréninku se zdálo, že se všichni snaží překonat jeden druhého. Uvědomila jsem si, že trenérka bude vybírat toho, u koho bude chtít, aby začal, takže už teď bylo vybráno, takže jsem jen dělala stejné cviky jako obvykle.

Zdálo se, že si některé z veteránek myslí, že začnou a všichni nováčci budou náhradnicemi. Doufám, že jim trenérka dokáže, že se pletou, takže si můžou smazat ty samolibé pohledy z obličeje.

„Dobře, dámy, pojďte blíž!“ Zakřičí trenérka ke konci tréninku. Všichni kolem trenérky udělají kruh. „Takže, jsem si jistá, že se všechny toužíte dozvědět, kdo bude zítra hrát.“ Všichni zakřičí. „Dobrá, dobrá, utište se.“ Počká, až ztichneme, než znovu začne. „pro začátek mám Parkerovou, Johnsonovou, Sanchezovou, Wilsonovou Carlinovou. Dobrá práce, dámy, všechna ta dřina se vyplatila.“ Ha ha, ty samolibé úsměvy byly okamžitě pryč. Pak jsem si všimla, že se na mě lidi dívají a kurva, já začínám. Skutečně začínám!

Jsem naprosto ohromená. Upřímně jsem si nemyslela, že skutečně začnu.

„Spencer, zvládly jsme to!“ Řekne Kendra a obejme mě.

„Vím, tohle je naprosto úžasný!“ Objetí jí oplatím.

„V příštích několika trénincích budou hrát začínající proti prvním náhradníkům. Musíme se připravit na páteční zápas. Věřím v nás.“ Odmlčí se a pak se rozhlédne po týmu. „Uvidíme se zítra na tréninku.“

Vydáme se do sprch a já jsem svým způsobem nadšená, že tu nezůstanu déle. Popadnu svou tašku plnou oblečení a odejdu.

„Hej, počkej.“ Zaslechnu, jak za mnou zakřičí Kendra a zastavím se. „Kam tak spěcháš?“

„Nevím, jen jsem tam nechtěla zůstat. Myslím, že půjdu něco dělat.“ Řeknu jí s obrovským úsměvem.

„Možná… možná si večer můžeme vyrazit ven. Víš, oslavovat, jen mi dvě?“ Zeptá se váhavě a ve spěchu.

A teď je moje nálada okamžitě v trapu, protože vím, že to, co musím udělat, je ublížit jí.

„Vlastně jsem s tebou o tom chtěla mluvit.“ Řeknu jí a její úsměv je stejně tak rychle pryč. „Jen ti nechci ublížit, Kendro. Jsi skvělá kamarádka a to je to, co myslím, že bychom měly být… jen kamarádky.“ Zadržím dech a čekám na její odpověď. Nesnáším, že to musím udělat, ale vím, že to bude konec konců to nejlepší.

„Aha.“ Odvrátí ode mě pohled. „Chci říct, myslím, že jestli mě nemáš ráda tím způsobem, tak to bude nejlepší.“

„Fakt je mi to líto, Kendro. Přála bych si, abychom mohly být spolu, protože jsi úžasná holka. Každá holka by byla šťastná, kdyby byla s tebou.“ Dodám v naději, že jí trochu zvednu náladu.

„Myslíš,“ Zeptá se s nadějí.

„Samozřejmě.“ Usměju se na ni.

Vydáme se znovu na parkoviště.

„Jé, hele, támhle je Ashley.“ Řekne Kendra a já se otočím tak rychle, jak jsem jen mohla, aniž bych si zablokovala krk.

Stojí vedle Aidenova auta a mluví s ním a s Glenem. Má na sobě jen upnuté tílko a krátké šortky. Vážně bych ráda seděla na jednom z těch tréninků roztleskávaček. Glen a Aiden vypadají, jako by právě zažili nejtěžší trénink svého života. Mají úplně propocená trička a z obličejů jim kape pot. Fůj.

Rozhodnu se, že by bylo nejlepší, když prostě půjdu dál. Jen jsem chtěla vědět, jestli je Ashley v pořádku a zdá se, že je v pohodě. Pokračuju v chůzi a Kendra jde za mnou.

„Ahoj, Spencer!“ Slyším zaječet Glena. Ohlédnu se a on na mě mává. Aiden se sem taky dívá a Ashley se naprosto vyhýbá pohledu tímhle směrem.

„Zatraceně.“ Zašeptám si nahlas pro sebe a Kendra se zasměje. „Nesměj se, protože jdeš se mnou.“ A najednou jí už není do smíchu.

„Musím jít do-“ otočím se, abych se na ni zlostně podívala, než to může dokončit. „Víš, vlastně jsem přemýšlela, že bych měla jít pozdravit Ashley.“ Vítězoslavně se usměju a táhnu ji k nim.

Zpomalím, jakmile se dostaneme blíž, ale pořád držím Kendru za ruku.

„Znáte Kendru, viďte?“ Zeptám se všech, když k nim konečně dojdeme, ale mluvím hlavně ke Glenovi a Aidenovi. Oba kývnou hlavami a řeknou jí ahoj a čau. Všimnu si, že se mi Ashley dívá dolů na ruku, která pořád drží Kendřinu. Jak diskrétně jsem mohla, jsem ji pustila. „Co jsi chtěl, Glene?“

„Tak co?“ Zeptá se Glen, jako by ode mě čekal, že vím, o čem mluví.

„Tak co co?“ Zeptám se a dívám se na něho, jako by se zbláznil.

„Budeš v pátek hrát?“ Táže se.

„Samosebou, že bude hrát! Vlastně začneme obě dvě.“ Řekne za nás obě Kendra. A po celou dobu jsou mé oči na Ashley a když to Kendra řekne, tak jí koutky úst zaškube drobný úsměv. Alespoň vím, že je za mě ráda i když nic neříká.

„Gratuluju, sestřičko!“ Řekne Glen, zvedne mě a otočí mě kolem dokola. Vykroutím se z jeho sevření a on mě nakonec položí.

Praštím ho. „Říkala jsem ti, že mi tak nemůžeš říkat, když jsme se narodili ve stejnou dobu. Ačkoliv si někdy říkám, jestli jsme vůbec příbuzní.“

„Oprava, narodil jsem se o pět minut dřív, takže mám právo ti říkat sestřičko, když budu chtít. A nemůžeš popřít Spence, že jsme si podobní.“ Řekne mi s úsměvem.

„Má pravdu. Vy dva jste si podobní, ve skutečnosti hodně.“ Řekne se smíchem Kendra.

„Hej, měla bys být na mý straně.“ Našpulím na ni pusu.

„Jsem, ale jen říkám pravdu.“ Řekne a drží ruce, jako by se bránila.

„Přesně tak i tvoje kamarádka se mnou souhlasí.“ Usměje se hrdě. „Tak, Kendro, jsi srdečně vítána, abys šla dneska večer s námi slavit, jestli chceš.“ Řekne jí Glen a najednou jsem zmatená. A podle pohledů v ostatních tvářích, jsou také.

„O čem to mluvíš, Glene?“ Zeptá se Aiden beroucí mi slova přímo z pusy.

„Všichni jste zváni, abyste přišli oslavit, že tyhle dvě“ Ukáže na mě a na Kendru „začnou hrát v týmu. Zajdeme jen na drink a tak, nic moc velkýho.“ Řekne jednoduše Glen.

„Fajn, to zní dobře, avšak se musím vysprchovat.“ Řekne Kendra.

„Myslím, že to my všichni.“ Řeknu a všichni se smějí. Otočím se ke Kendře. „Tady je moje adresa, přijď kdykoliv se ti to bude hodit.“ Pošlu jí krátkou textovku s mou adresou.

„Fajn, bezva, uvidíme se později.“ Rozloučíme se a ona odejde. A najednou se cítím trapně.

„Jsem na tebe fakt pyšný. Věděl jsem, že to dokážeš.“ Usměje se na mě Glen a já ho obejmu. Vážně ho mám ráda.

„Díky, Glene.“ Řeknu, když se od sebe odtrhneme.

„Měli bychom jít. Máme před sebou večer plný zábavy.“ Řekne Aiden. „Uvidíme se vy dva.“ Promluví především ke mně a Glenovi.

On a Ashley se otočí k odchodu, i když Ashley vypadá, jako by chtěla něco říct. Glen odejde ke svému autu a já stojím pořád na stejném místě.

„Ashley!“ Zaječím na ni. Otočí se, aby se na mě podívala, jak se na ni dívám a pak se otočí k Aidenovi a něco mu říká.

Když se dostane blíž, tak mohu v jejích očích vidět nervozitu.

„Za to dnešní ráno se omlouvám.“ Řeknu upřímně a ona se na mě podívá s překvapeným výrazem ve tváři. „Neměla jsem na tebe tlačit. Chci říct, že vím, že jít s pravdou ven může být těžké. Ani jsem se nevyoutovala před svými vlastními rodiči.“

„Chápu to, byla jsi naštvaná. Ale to nic nemění. Pořád na to ještě nejsem připravená.“ Řekne.

„Vím a nejsem tady, abych se to pokusila změnit. Jen jsem se chtěla omluvit.“ Řeknu jí upřímně.

„Díky. A omlouvám se za to, co jsem ti udělala. Vím, že bys nikdy nic neudělala záměrně, abys ublížila mně nebo Kendře.“ Hledí mi přímo do očí, když mi to říká a já vidím v jejích očích upřímnost. „S tím, co bylo řečeno, si myslím, že bude nejlepší, když se prostě vydáme každá svou cestou.“ A teď mám pocit, že budu zvracet. Proč se musíme vydat každá svou cestou? „Po naší hádce jsem šla na hřiště ke stromu a jen jsem tam seděla a přemýšlela. Chceš něco, co ti právě teď nemůžu dát a nemůžu ti být nablízku, aniž bych od tebe nechtěla něco víc.“ Chystám se něco říct, ale znovu promluví. „Než něco řekneš, tak si myslím, že je to lepší pro nás pro obě.“ Jak se sakra opovažuje říkat, co je pro mě nejlepší?

„Jak víš, co je pro mě nejlepší?“ Řeknu nahlas své myšlenky, spíš je zakřičím.

„Já jen… prosím, nedělej to ještě horší, než to je.“ Řekne, jako by mě prosila.

Zhluboka se nadechnu. Vážně nemůžu uvěřit, že se to děje. Doufala jsem, že bychom mohly být alespoň kamarádky. Po dni stráveném bez Ashley, jsem si uvědomila, jak moc mi chybí. A teď se mnou nechce mít nic společného.

„Pokud je to to, co chceš, tak s tím nic nezmůžu.“ Odejdu, než může být ještě něco řečeno. Ani se neohlédnu, abych se podívala, jestli odešla nebo ne, prostě odejdu.

Když dorazím o patnáct minut později domů, vidím před domem jen Glenovo auto. Není překvapením, že moji rodiče znovu dlouho pracují. Napíšu Chelsea a řeknu jí, aby se stavila a přivedla s sebou Carmen. Nemůžu slavit bez své nejlepší kamarádky. Samozřejmě se na to ptala, ale já se rozhodla neodpovědět.

Uslyším téci sprchu, když otevřu vchodové dveře. Spěchám po schodech nahoru, do své koupelny a osprchuju se. Opravdu se netěším na lidi dneska večer. Všechno, co chci udělat, je ležet v posteli s nějakou zmrzlinou. Depresivní, vím, ale trápím se.

Potom, co se obleču, sejdu dolů a všimnu si, že je tam Kendra a Aiden. Zajímalo by mě, jestli je tu taky Ashley.

„Ahoj, Kendro, Aidene.“ Řeknu jim a na oplátku se mi dostane čau a ahoj. Zdá se, že vedou rozhovor o fotbalu ze včerejšího večera.

Vydám se do kuchyně a najdu Glena, jak telefonuje.

„Dvě s klobásou a slaninou a jednu sýrovou.“ Myslím, že budeme mít dneska k večeři pizzu.

Vezmu si něco k pití a čekám, až dotelefonuje. Nakonec po několika minutách zavěsí.

„Víš něco o mámě a tátovi?“ Zeptám se ho.

Zavrtí hlavou. „Ne, jen nám tu nechali peníze na večeři.“

„Aha.“ Je moje prostá odpověď. „Přišla Ashley? Neviděla jsem ji tam s Aidenem.“

„Ne, Aiden řekl, že se necítí dobře.“ Řekne a jde do obýváku. Následuju ho a vidím, jak vedle Aidena a Kendry sedí Chelsea a Carmen.

„Ahoj, Chelsea, čus, Carmen.“ Řeknu jim, když dojdu blíž.

Chelsea vyskočí a obejme mě. „Mám za tebe takovou radost!“ Zakřičí mi do ucha. Myslím, že jí někdo už tu dobrou zprávu řekl. „Budu ti fandit na každém tvém zápase.“ Mám svou nejlepší kamarádku ráda.

„Dík, Chels. Těším se na to.“ Usměju se na ni. „A doufám, že tě tam taky uvidím, Carmen.“ Řeknu jí vážně.

„Bohužel, budu tam. Tahle mě nutí jít.“ Ukáže na Chelsea a já se zasměju.

Po zbytek večer si říkáme vtipy, smějeme se, mluvíme a prostě se bavíme. Večer by byl milionkrát lepší, kdyby tam byla Ashley.

Když jdu ten večer spát, tak mám v hlavě jen jednu věc: jestli je to to, co je pro nás obě nejlepší, tak proč to tak moc bolí?

21

Někdy je těžké jít za svým srdcem. Slzy neznamenají, že prohráváš, každý je někdy raněný.

Sedím na dvorku a poslouchám spoustu depresivních písniček. Vím, že jsem dramatická, protože to není tak, že bychom vůbec byly spolu a zamilovaní, ale stejně to bolí. Chovala jsem, ne, chovám k Ashley silné city a to, že se mnou nechce mít nic společného, mě zabíjí. No, vím, že se mnou chce být, jen právě teď nemůže a to je na nic.

Chybí mi každodenní povídání po škole s LAbabe4u. Právě mi chybí mluvit bez námahy s Ashley. Od doby, co jsme zjistily, že jsme kamarádky z internetu, to šlo prostě z kopce.

Jen buď sám k sobě upřímný.

Přála bych si, aby se Ashley tak moc nebála vyoutovat, ale chápu proč. Je těžké někomu říct, že jste jiní, protože se hned potom, co to uděláte, všechno změní. Lidé na vás začnou zírat, šeptat si za vašimi zády, roznášet drby a mohla bych pokračovat dál.

Ucítím poklepání na rameno a uvidím, jak se na mě směje Chelsea. Vyndám si sluchátka, když si sedá vedle mě.

„Ahoj, co se děje?“ Zeptá se s obavami. Nikdy jsem nebyla dobrá se skrýváním svých pocitů.

„Nic, jsem v pohodě.“ Řeknu jí a položím si hlavu na ruku.

„Spencer.“ Řekne 'řekni mi to' tónem. Nic neřeknu. „Má to co dělat s tím, proč Ashley včera večer nepřišla?“ A tohle je důvod, proč mám Chelsea ráda, ví, na co myslím, aniž bych vůbec něco řekla.

Zhluboka se nadechnu a zvednu hlavu. „Řekla mi, že bychom se měly každá vydat svou cestou, protože chce být víc než jen kamarádka, ale právě teď mi to nemůže dát.“

„Možná je to dobrá věc.“ Řekne a já se na ni podívám, jako by byla blázen. Měla by být na mojí straně.

„Jak to může být dobrá věc, Chels?“ Téměř křičím.

„Možná obě potřebujete pro sebe čas, abyste přišly na to, co chcete.“

„Vím, co chci a je to Ashley.“ Řeknu jí, jako by to byla ta nejzřejmější věc na světě, no, protože je.

„To vím, Spence. Ale myslela jsem přijít na to, jestli už jsi připravená se vyoutovat. Chci říct, že když se Carmen a já držíme za ruce nebo líbáme na veřejnosti, tak na nás lidi zírají a někdy něco řeknou. Jsi si jistá, že jsi na to připravená? Je to to, co opravdu chceš?“ Poví mi Chels vážně.

O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Lidi jsou tak krutí a zlomyslní. Proč se zajímají, jestli chtějí lidi vyjádřit svou lásku? Jen proto, že to není něco, na co jsou zvyklí, chtějí se zlobit. No, seru na ně a jejich malichernost.

„Máš pravdu. Jen si nemůžu pomoci s tím, co k ní cítím. Je všechno, na co myslím, Chels.“ Řeknu smutně.

„Vím, ale když se stane, že ty a Ashley budete spolu, tak si toho budete ještě víc vážit.“ Usměje se na mě Chelsea.

Doufám, že má pravdu, protože právě teď nenávidím tohle všechno, co se děje.

„Myslím, že máš pravdu.“ Usměju se na ni. „Kde je Carmen? Nejste vy dvě jako siamská dvojčata, nebo tak něco?“ Zasměju se a ona mě plácne přes ruku, zatímco se směje se mnou.

„Nejsme siamská dvojčata.“ Posmívám se a ona obrátí oči v sloup. „Tak jako tak musela k lékaři, takže přijde pozdě.“

„Ani bych nepřišla, kdybych byla na jejím místě.“

„Tohle říkala, ale já ji donutím přijít.“ Řekne a pokrčí rameny.

„Ježkovy voči, je tak pod pantoflem.“ Směju se.

„To si piš, že je.“ Řekne Chelsea s úsměvem na tváři.

O několik minut později zazvonilo na přípravu a já se vydala na hodinu. Netěšila jsem se, že uvidím Ashley. Nikdy bych si nepomyslela, že si budu myslet něco takového.

Když vejdu do třídy, Ashley sedí vzadu. Vzhlédne, jakmile vejdu i když nevydám žádný zvuk. Zajímalo by mě, jestli má šestý smysl na Spencer. Pochybuju o tom. Jakmile zachytí můj pohled, podívá se jinam.

Ze všech sil se snažím nedívat se jejím směrem, když si sedám na druhou stranu třídy.

Přes třídu se děsně snažím nezírat, ale je to těžké. Ashley dneska vypadá tak nádherně. Její vlasy jsou narovnané a její červené pramínky jí padají do obličeje. Prostě vypadá krásně. Nedívat se na ni bude těžké.

Všechnu svou pozornost soustředím na výuku učitele, ale přes třídu na sobě cítím její oči. A myslím na to, že se mnou celý týden nemluvila. Bože, je to tak těžké.

Konečně je hodina u konce a tentokrát vyběhnu já dřív, než ostatní.

Stěží jsem věnovala pozornost v mých dalších předmětech. Čtvrtá hodina byla téměř stejná jako první. Cítila jsem na sobě Ashleyiny oči a za každou cenu jsem se tomu vyhýbala.

Když konečně nastal čas oběda, tak jsem šla rovnou ke svému obvyklému stolu. Brzy jsem se připojila ke Kendře, Carmen a Chelsea.

Oběd pokračoval jako běžně, jedla jsem své jídlo, mluvila se všemi u stolu a občas jsem se letmo podívala k Ashleyině stolu.

Myslím, že to je tak, jak to od nynějška má být.

Bez obtíží přečkám své dva další předměty. Když je čas na trénink, spěchám do tělocvičny a převléknu si oblečení. Jsem ráda, že mám basketbal, který od všeho odpoutá mou mysl.

Na tréninku jsme hráli proti náhradníkům. Bylo fajn, být ve stejném týmu jako Jessica a nemuset ji blokovat. Jsem ráda, že budu bez modřiny, protože tentokrát nemám Ashley, aby mi ulevila od bolesti.

Po tréninku jsem se cítila o něco lépe. Šla jsem domů, udělala si své domácí úkoly a odpočívala. Byla jsem v pokušení přihlásit se na chat, jen abych zjistila, zda je Ashley online, ale kdyby byla, co bych dělala? Nic. Příliš bych se bála, naž abych něco udělala.

Těsně předtím, než jsem šla spát, jsem napsala báseň. Psaní bylo skutečně skvělým vyjádřením mých pocitů. Je to, jako bych všechny své pocity dostala ze své hrudi, aniž bych musela s někým mluvit a cítit se zahanbeně kvůli tomu, jak se cítím. Nemusím mít strach z toho, kdo jsem.

Středa

Je nový den a já se už nehodlám litovat.

Měla bych se vzdát, nebo bych měla dál brouzdat ulicemi, i když nikam nevedou?

Adele mi bere slova přímo z pusy. Téměř mám pocit, že být s Ashley je ztracený případ. Pustím písničku v rádiu na hlas a pokračuju v jízdě do školy.

Nebo by to bylo mrhání času, přestože vím, kde je mé místo, měla bych ho opustit?

Chci říct, co kdybych byla s Ashley, aniž by to někdo věděl, co by se stalo, když by to někdo zjistil. Předstírala by jen, že nejsme nic? Jako že jsem ji nutila?

Ani na to už nechci myslet.

Když dorazím do školy, zjišťuju, že Kendra sedí u mého běžného stolu.

„Ahoj.“ Řeknu a ona vyskočí. „Směju se a ona našpulí pusu.

„To není vtipný. Proč se takhle plížíš za lidmi?“

„Neplížila jsem se za tebou. Všechno, co jsem udělala, bylo, že jsem ti zaklepala na rameno a ty jsi vyskočila asi metr do vzduchu. Proč jsi tak paranoidní?“ Znovu se jí směju a sednu si vedle ní.

„Nezájem, nejsem paranoidní.“ Obrátím nad ní oči v sloup. „Takže, můžu se tě na něco zeptat?“ Řekne váhavě.

„Jasně, do toho.“

„Co se děje mezi tebou a Ashley?“ Ze všech otázek se zeptá na Ashley. Snažila jsem se na mě a na Ashley už nemyslet.

„Nic.“ Odpovím až moc rychle.

„Spencer.“ Co je to poslední dobou s tím, že mě lidi mají přečtenou?

„Co je? Mezi námi naprosto nic není!“ Téměř vykřiknu, protože je mi na nic z pomyšlení na tuhle podělanou situaci, ve které jsme.

„Tak dobře, zajímalo mě to, protože si vzpomínám, že jsi mi řekla, že ji máš ráda a myslela jsem, že to je důvod, proč jsi to se mnou ukončila.“ Řekne tiše.

Povzdechnu si. „Důvod, proč jsem s tebou skončila, je, protože jsem věděla, že mezi námi není jiskra. Když jsme se políbily, tak to byl jen polibek. Nebyl výjimečný, ale když jsem políbila Ashley, tak všechno bylo přesně takové, jaké by mělo být.“ Řeknu jí upřímně s úsměvem na tváři a právě přemýšlím o tom polibku.

„Pokud to tak cítíš, tak proč mezi vámi dvěma nic není?“ Zeptá se a nevěřícně se na mě dívá.

„Nechci být jejím tajemstvím. Nechci, aby se mi stalo to samé, co tobě. A ona mi to nemůže dát.“ Řeknu jí, zatímco se snažím udržet svůj hlas, jak jen je to možné.

„Stojí to za to?“ Táže se a já jí věnuji zmatený pohled nutící ji vysvětlit to. „Nechceš s ní být v tajnosti, což naprosto chápu, ale teď spolu ani nemluvíte. Podle způsobu, jak s ní mluvíš, můžu říct, že jsi pár kroků od toho, aby se kvůli ní všechno obrátilo vzhůru nohama. Takže se znovu ptám, stojí to za to, nebýt s ní?“ Kendra se na mě podívá, zatímco mám celou dobu smrt v očích.

Otevřu pusu, abych něco řekla, ale nic nevyjde. Stojí to za to? Zjevně chci být s Ashley. Pohlcuje všechny moje myšlenky. Je to jako každou minutu každého dne na ni z nějakého důvodu myslím.

„Nemusíš mi teď odpovídat, ale myslím si, že bys o tom měla přemýšlet.“ Pak vstane a vydá se pryč. Poté si všimnu, že všichni ostatní jdou do tříd. Myslím, že zvonilo.

Popadnu svou tašku a zamířím do své třídy. Stojí to za to?

O pár minut později přijde do třídy Ashley. Mluví s učitelem a pak si sedne na své běžné místo… ode mě. Stojí to za to?

Tentokrát jsem necítila její pohled. Myslím, že se dneska rozhodla věnovat pozornost. V prvé řadě ani nevím, proč na mě zírala. To je fuk, končím s uvažováním o tom všem.

Po tomhle předmětu jsem se táhla na druhou vyučovací hodinu. Všechnu svou pozornost jsem věnovala učení o různých funkcích organel v buňkách. Fakt zábava, povím vám. Doufám, že jste v tom zachytili sarkasmus.

Po cestě na třetí hodinu do mě Ashley skoro vrazila. Nedávala pozor, kam jde, protože byla tak zabraná do rozhovoru, který měla s nějakou holkou, se kterou šla. Smály se něčemu, co bylo tak děsně vtipný a když zahnuly za roh, tak do mě téměř přímo vběhla.

Podívala se na mě a spadl jí úsměv. Ta holka, se kterou byla, se na nás dívala očividně zmateně. Po minutě Ashley zamumlala omluvu a táhla tu dívku s sebou.

A samozřejmě jsem se celou třetí hodinu nedokázala soustředit na nic, než na tu malou srážku. A když jsem dorazila na čtvrtou hodinu, tak znovu přišla pozdě. Nejspíš trávila čas se svou novou přítelkyní. Vím, nejspíš přeháním, ale mám právo na to, abych trochu žárlila.

Tentokrát jsem zírala já na ni. Snažila jsem se ji pochopit. Kdo byla ta holka, se kterou byla? Skutečně se tak rychle posunula dál? Znamenala jsem pro ni vůbec něco?

Setřásla jsem myšlenky. Jsem si docela jistá, že jsou jen kamarádky… že?

„Dobrá, třído, všichni máte projekt, který lze odevzdat do pondělka. Budete ve dvojici.“ Všichni se začnou rozhlížet po třídě a kývají na své kamarády. „Už jsem zvolil skupiny, takže si můžete ušetřit čas snažit se někoho si najít. A ne, nebudu je měnit a nemůžete smlouvat, takže se nemusíte obtěžovat ptaním.“ S tímhle týdnem, co mám, nejspíš budu ve dvojici s Ashley. „Jak opustíte třídu, tak vám podám papír, na kterém je jméno a emailová adresa vašeho partnera spolu se zadáním projektu.“

Vážně paráda. Zbytek hodiny jsem strávila rozhodováním se o tom, co by se stalo, kdybych na tomhle úkolu musela pracovat s Ashley. Předpokládala jsem, že by to mohlo jít jedním nebo dvěma způsoby. Jeden případ by byl, pokud bychom spolupracovaly, abychom ten projekt dokončily a nemluvily o ničem, co by nemělo co dočinění s projektem. Jinak by to bylo, pokud bychom se snažily na projektu pracovat, ale nedokázaly bychom pracovat s napětím, které je mezi námi a skončily bychom hádkou o naší podělaný situaci.

Myslím, že to bude volba číslo dvě, jestli spolu vůbec budeme ve dvojici.

Z myšlenek mě vytrhlo zvonění. Myslím, že se teď dozvím, jestli je můj život na houby nebo jestli se věci začnou zlepšovat. Když dorazím do přední části třídy, tak se na mě učitel usměje a pak se prokouše stohem papírů a jeden vytáhne. Potom, co mi ho podá, odejdu ze třídy dříve, než se na něj podívám. Jsem trochu nervózní z toho, co na něm je.

Zhluboka se nadechnu a prostě ho otočím. A samozřejmě můj život stojí za hovno. Z dvaceti tří dalších lidí jsem s Ashley. Tohle je prostě moje zkurvený štěstí.

Dorazím ke svému obědovému stolu a svalím se. Všichni ostatní už jsou tam, takže když to udělám, tak se na mě všichni podívají se znepokojeným pohledem.

Než mohly něco říct, nebo se na něco zeptat, tak položím papír na stůl. Potom, co všichni měly možnost si ho přečíst, nikdo nic neřekl.

„Neexistuje způsob, jak to změnit?“ Zeptá se nakonec Carmen. Jen zavrtím hlavou ne.

„Možná to nebude tak zlé. Všechno, co musíš udělat, je dokončit projekt a pak se chovat, jako že neexistuje.“ Řekne Kendra. Chelsea a Carmen spolu s ní přikývnou.

„Doufám, že to bude tak snadné. Ale vážně, ze všech lidí ve třídě jsem byla spojená s Ashley.“ Trucuju.

„Teď s tím nic nezmůžeš. Jen se snaž tím prokousat rychle a snadno.“ Odpoví Chelsea s pokrčenými rameny.

Začala jsem jíst svůj oběd a zabrala jsem se do konverzace se zbytkem u stolu. Avšak jsem v půlce oběda ztratila chuť k jídlu. Chtělo se mi zvracet, jakmile jsem uviděla Ashley a tu stejnou holku z dřívějška, která teď bude známa jako coura, jít ke stolu roztleskávaček. Co mě přimělo ztratit chuť, bylo, že se obě snažily upravit si oblečení, když spěchaly ke stolu. Chce někdo hádat, co právě dělaly?

„Kdo je ta kočka?“ Řekne Kendra a všichni se podívají na Ashley a couru, jak si sedají ke stolu.

„Coura.“ Zamumlám, ale pochybuji, že to někdo slyšel.

„Nevím, ale je milá.“ Řekne Chelsea a zdá se, že všichni ostatní souhlasí.

„Zajímalo by mě, jestli je nezadaná.“ Řekne Kendra, zatímco na ni pořád zírá.

„Ne-e, šoustá Ashley.“ Znovu zamumlám.

„Cože?“ Zeptá se Kendra a kouká se na mě. Nevěděla jsem, že mě někdo slyšel.

„Řekla jsem, jak víš, jestli má vůbec ráda holky?“ Tohle je daleko od toho, co jsem řekla.

Pokrčí rameny. „Možná bude a na tom záleží.“

Po zbytek oběda se bavily o tom, jestli je coura lesba nebo není a já na to už odpověď znala.

Když jsme dorazily na literaturu, tak se mi Chelsea snažila říct, že být ve dvojici s Ashley je možná dobré. Jen jsem se na ni podívala a věnovala jí 'si děláš srandu' pohled. Upustila od tématu a vrátily jsme se k jejímu čtení.

Pro jednou jsem se opravdu těšila, až se dostanu na trénink. Byly jsme blíž a blíž dni, kdy bude náš zápas a já byla víc než připravená. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla nervózní.

Během tréninku jsme především běhali a cvičili trestné hody. Nebylo to nic moc těžkého, ale já prostě chtěla hrát.

Po tréninku jsem se rozhodla neosprchovat se ve škole, ale využít své hezké koupelny doma.

„Byla bys naštvaná, kdybych si vyrazila s Ashley?“ Vyhrkne Kendra, když jsme šly k parkovišti. Zastavím a otočím se, abych se na ni podívala. „Ne jako předtím, protože chápu, že k ní něco cítíš. Myslím vyrazit si jen jako kamarádky.“ Rychle dodá.

„Můžete dělat cokoliv se vám zlíbí. Nevím, proč se mě na to ptáš, nekontroluju, co děláš.“ Řeknu a pokračuju v chůzi.

„To je pravda. Ale vím, co se mezi vámi dvěma děje a co bych to byla za kamarádku, kdybych s ní znovu začala spát? A ona mi ublížíla, takže znovu nemůžu být v téhle situaci.“ Poví mi.

„Děkuji, že na mě myslíš, ale vážně jsem v pohodě. Je mi to fuk.“ Řeknu, a když se chystáme oddělit a jít ke svým autům, dodám „jen buď opatrná.“

Přikývne. „Budu.“ Pousměje se na mě. „Uvidíme se zítra.“

„Pa, Kendro.“ Otočím se a odejdu ke svému autu.

Jdu řadou aut a když se dostanu ke svému, uvidím Ashley a couru, jak vedle něho stojí. Proč je tady?

„Ehm, čau?“ Řeknu, když se tam dostanu. Musela jsem říct něco první, protože se zdály být zabrané v rozhovoru.

Ashley při zvuku mého hlasu otočí hlavou. Když mě uvidí sjet pohledem od jejích nohou nahoru k jejím očím. Když zahlédnu, že se na mě dívá, zčervenám. Jak roztomilé to je, držím vážnou tvář.

„Jé, čau.“ Řekne Ashley.

„Ahoj, já jsem Ivy.“ Řekne coura a natáhne svou ruku. Svatý jižanský přízvuk, rozhodně takový, který jsem nečekala. Tak trochu dodává na její přitažlivosti.

Ze zdvořilosti si potřesu s její rukou. „Spencer.“ Odvětím.

„Ale já vím, kdo jsi.“ Řekne s obrovským úsměvem. A já jí věnuji zmatený pohled a se stejným pohledem ve tváři se otočím k Ashley.

„Hádám, že by tě zajímalo, proč jsem tady, viď?“ Přikývnu a ona pokračuje. „No zjevně víš, že máme tenhle úkol, co musíme dělat společně.“ Znovu přikývnu. „Vím, že bys nejraději začala dneska, ale už mám dnes s Ivy plány. Avšak můžeme začít zítra, jestli chceš.“ Dokončí Ashley.

Vážně se mi chce křičet a vyvádět, protože mi do jisté míry říká, že se tu holku chystá ojet. Řekla jsem si, že ne, protože, no, nejsem děcko a nejsme spolu.

„Ehm, fajn, proč jsi mi to nemohla jen napsat? Chci říct, že jsi tady na mě nemusela čekat.“ Řeknu jí.

„Napsala bych, ale zapomněla jsem si telefon doma a viděla jsem tě s Kendrou vycházet z tělocvičny, tak jsem se rozhodla počkat a říct Ti to teď.“

„Jasně. Tak díky, že jsi čekala. Myslím, že se tedy uvidíme zítra.“ Jdu ke dveřím a odemknu své auto.

„Ráda jsem tě poznala, Spencer.“ Řekne cou- Ivy znovu tím jižanským přízvukem. Podívám se na ni a tentokrát myslím skutečně se na ni podívám. Má dlouhé hnědé vlasy a tmavě modré oči. Mohla by se opálit, ale to je jen můj názor. Jinak si myslím, že vím, co se na ni Ashley líbí, je skutečně hezká.

„Já tebe taky.“ Odpovím suše a nastoupím do auta.

Po celou cestu domů myslím na Ashley a Ivy. Nenávidím, že to dělám, ale nemůžu si s tím pomoci. Vážně Ashley záleží tak málo na tom, co cítím, že mi to vhodila do obličeje? Možná spolu jen tráví čas a nedělají nic, co si myslím, že dělají.

Když dorazím domů, tak se rychle osprchuji a rozhodnu se po večeři na zbytek večera zůstat ve svém pokoji. Celou dobu pořád přemýšlím, co se stalo, když jsem se včera potkala s Ashley.

Se vším, co se mi honí hlavou, se ten večer rozhodnu jít spát brzy. Právě když zhasnu a udělám si v posteli pohodlí, mi zazvoní telefon.

Zavrčím a podívám se na něj.

Promiň, jestli spíš, vím, že je pozdě, ale zajímalo mě, v kolik hodin se chceš zítra sejít?

Abyste si mohly rozvrhnout svůj šukací čas? Fuj, musím přestat takhle myslet.

Co třeba v pět?

Počkám a o několik vteřin později odpoví.

To zní dobře. Chceš přijít ke mně?

Jo, to bude fajn. Pošli mi adresu.

O několik vteřin později mi pošle adresu a řekneme si trapné sbohem.

Konečně jsem ten večer, po přemýšlení o tom, co se zítra stane, šla spát. Přinejmenším několik hodin budu sama s Ashley a pořád mám na mysli tu otázku: vážně to stojí za to?

Text písní od:
Jessie J – Who You Are
Adele – Chasing Pavements

22

Dneska jsem vstala z postele trochu pozdě, protože jsem se tak trochu děsila ze spolupráce s Ashley. Prostě nevím, co očekávat.

Potom, co jsem se připravila do školy, jsem sešla dolů a právě jsem tam snídala. Udělala jsem si misku cereálií a pomalu ji jedla.

„Proč jsi pořád tady?“ Zaslechnu říct Glena, když vejde do kuchyně a ještě si otírá oči.

„Probudila jsem se pozdě.“ Zamumlám. Přikývne na souhlas s tím, co jsem řekla. Dojím cereálie a odejdu z domu. Když se dostanu do svého auta, zapnu rádio a dám ho nahlas, takže můžu přehlušit své myšlenky.

Postav moje chtíče a potřeby.

Jak sobecká jsem, opravdu si přeju, aby Ashley neměla strach. Přeju si, abychom mohly být jen spolu. Chci vědět, co jí brání v coming outu. Chci říct, že Kendra se odtajnila a jo, lidi se na ni možná dívají jinak, ale jsou to nevzdělaní idioti, kteří z nějakého důvodu mají problém s tím, že je lesba. S Ashley jde o něco víc a já musím přijít na to proč, jestli s ní někdy chci být.

Nikdo tě nemůže udělat.

Máme něco, co by mohlo být skvělé. Něco silného. Byla jsem s klukama a Kendrou a s nikým jsem necítila to, co s ní.

A sama mi řekla, že k lidem běžně nechová city, ale z nějakého důvodu ke mně v podstatě dvakrát. To pro ni něco musí znamenat. Alespoň doufám, že znamená.

Bože, Rihanno, jen mě nutíš víc přemýšlet. Vypnu rádio a dojedu ke škole. Když tam dorazím, už je tam hodně lidí, tak musím zaparkovat dál, než jsem zvyklá.

Když z parkoviště dojdu do školy, zvoní.

Moje první hodina proběhla jako obvykle. Byla tam sexy vypadající Ashley, tentokrát v čas a obě jsme na sebe přes místnost zíraly, avšak jen když se ta druhá nedívala.

Nic zajímavého se po zbytek vyučování nepřihodilo. Čtvrtá hodina byla stejná jako první s Ashley a se mnou.

Nemyslím si, že s ní zvládnu být o moc déle. Doufám, že se brzy něco změní. Doufala jsem, že tyhle pocity, co mám, zmizí a já se můžu pohnout dál, ale nemám takové štěstí. Mé pocity jsou pořád tady a myslím, že zůstanou.

Když jsem dorazila na oběd, tak jsme se tak nějak zase dostaly k tématu kočky.

„Ale její jméno je Ivy, takže se o ní můžete přestat zmiňovat jako o kočce.“ Řeknu jim.

„Někdo tady žárlí?“ Zeptá se Carmen, nejspíš zachytila tón v mým hlase, když jsem řekla Ivy.

„Ne, proč bych měla?“

„Možná proto, že je pořád s Ashley, což chceš být ty.“ Řekne Chelsea s vědoucím pohledem.

„Nemám páru, o čem vy dvě mluvíte.“ Řeknu jim a doufám, že uvěří lži, která mi vyklouzla ze rtů.

„To jsou kecy a ty to víš.“ Řekne Kendra a plácnu ji po paži. „Au, jen protože říkám pravdu, neznamená, že mě musíš praštit.“

„To je jedno. Skončila jsem s rozebíráním Ashley, takže můžeme toho prosím nechat?“ Další lži. Pravděpodobně zachytili zlost v mém hlase, takže změnily téma.

„Hej, je všechno v pořádku?“ Zeptá se Chelsea hned, jak se dostaneme na hodinu literatury. „Chci říct s celou tou záležitostí s Ashley?“

„Ne tak docela, ale nic s tím nezmůžu.“ Zašeptám nazpět, protože učitel začal hodinu.

„Myslím, že si s ní musíš promluvit a říct jí, jak se cítíš. Říct jí, jak ti je, když ji každý den vidíš, ale nemůžeš s ní být. Říct jí, jak ti je, když se směje nebo usmívá, ale ty nejsi ta, co ji k tomu přivádí.“ Usměje se na mě a já ji úsměv oplatím. „Jen chci, abys byla šťastná a vidím ten způsob, jakým se na ni díváš. Jen si myslím, že by sis s ní měla promluvit.“

„Budu mít moře času, abych si s ní promluvila po škole. Dneska budeme pracovat na našem projektu.“

„Perfektní.“ Usměje se Chelsea od ucha k uchu, ale pak to změní. „Nevycouvej z toho.“ Chystám se odpovědět, ale ona mě přeruší. „Znám tě.“

„Fajn, pokusím se.“ Doufám, že to dokážu. Jen nechci na Ashley tlačit. To ona řekla, že ode mě potřebuje prostor.

Během tréninku jsme hráli plnou hru bez zastavení. Trenérka volala naše fauly a řekla nám, na co si máme dávat pozor, takže jsme museli zastavit každých pár minut, o což byl trénink delší.

Ráda jsem byla na hřišti a hrála. Myslím, že se nám zítra bude dařit, náš tým je na tom dobře.

Trénink byl delší než obvykle a já nevypadla dříve, než v pět. Upřímně jsem byla moc unavená na to, abych se tady vysprchovala, ale nechtěla jsem se u Ashley ukázat celá smradlavá. Rozhodla jsem se Ashley zavolat a dát jí vědět, že přijdu o něco déle než běžně.

„Haló?“ Bože, její hlas je prostě tak sexy. Může se mnou jen mluvit a já se okamžitě nažhavím. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby- „Ehm, ahoj?“ Do prdele, Ashley!

„Jé, ehm, promiň. Vím, že bych tam měla být, ale trénink se protáhnul víc, než jsem si myslela. Právě se jdu osprchovat a brzy tam budu.“ Vyhrknu.

„Jo, žádný problém. Můžeš se osprchovat tady, jestli chceš. Chci říct, že chápu, jestli nechceš, protože to může být trochu divný. Ale vím, že sprchy ve škole nejsou nejlepší a mám pěknou čist-“

„Ashley!“ Zastavím její blábolení, i když je vážně roztomilé. „Budu tam brzy.“

„Jé, promiň, jo, uvidíme se brzy.“

Měla bych se osprchovat tady nebo risknout být nahá před Ashley? To je jedno, prostě použiju její čistou sprchu.

„Hej, Kendro, odcházím. Uvidíme se zítra.“ Řeknu jí, když odcházím z šatny.

„Myslela jsem, že jdeš dneska k Ashley domů.“ Řekne, když mě následuje.

„Jdu. Řekla, že bych se mohla vysprchovat v jejím domě.“ Odpovím, jako že sprchování u Ashley je něco, co dělám každý den.

„Jé. Počkat. Je to dobrý nápad? Víš s celou tou záležitostí nebýt spolu. Kdybys ses sprchovala v mém domě a já tě jen zahlédla nahou, víš, co bych s tebou chtěla dělat?“ Řekne mi s uculením na tváři a se vzdáleným pohledem v očích, jako by si to představovala. „Na druhou stranu je to možná dobrý nápad pro ni, vidět tě nahou, k něčemu konečně může dojít.“

„Jo, no, bohužel si myslím, že Ashley má víc sebekontroly než já.“ Řeknu vážně.

„To proto, že tě ještě neviděla nahou.“ Řekne Kendra s úšklebkem.

Zasměju se a řeknu „jasně, tak uvidíme, jak to půjde. Povím ti o tom zítra.“

„Očekávám skvělý příběh.“ Zastaví u svého auta a otevře dveře. „Jo a uvidíme, jestli pro mě dokážeš vyzvědět více informací o Ivy.

Jo, jasně, málem jsem na to zapomněla.

„Jo, vynasnažím se. Ačkoliv si nemyslím, že budeme mluvit o něčem jiném než o projektu.“ Pokud nedostanu odvahu říct jí, jak se cítím.

„Fajn, bav se a hodně štěstí.“

„Díky.“

Nastoupila jsem do svého auta a nastavila v mobilu GPS. Už jsem měla tohle ráno Ashleinu adresu uloženou. Rozhodla jsem se jet v tichu, takže mé myšlenky neovlivňovaly žádné skladby. Musela jsem si pročistit hlavu, než se dostanu k Ashley domů.

Když jsem tam konečně dorazila, tak mi spadla čelist. Kurva, to je sídlo. Vypadá to, že se do něj můj dům vejde asi pětkrát. Zastavím u brány a musím zmačknout bzučák.

Zaparkuji v garáži vedle pěkně vypadajícího sportovního auta, které jsem předpokládala, je Ashleyino, protože mi řekla, že je doma sama. Vezmu svou tašku s oblečením a jdu ke vstupním dveřím, abych zazvonila.

Upravím si oblečení a snažím se vypadat tak dobře, jak v basketbalových kraťasech a tričku bez rukávů mohu.

„Ahoj.“ Vyskočím a vzhlédnu, protože jsem si vůbec nevšimla, že Ashley otevřela dveře. Mám dlouhé vedení, protože její kraťasy jsou cenťák od toho, co považuju za spodní prádlo a její tílko odhaluje několik centimetrů jejího opáleného bříška. Když pohlédnu do jejích očí, všimnu si, že se na mě dívá přesně tak, jako jsem se dívala já na ni. Kdo ví, někdo by si pomyslel, že vypadám v tréninkovém oblečení dobře. „Pojď dál.“ Otevře dveře dokořán a ustoupí.

Upravím si popruh tašky na rameni a vejdu. „Promiň, že jdu pozdě.“ Řeknu znovu a rozhlédnu se. Vnitřek domu je stejně tak úžasný jako venek. Je obrovský a všechno vypadá tak přepychově, neumím si přestavit tady být pořád sama. Vzpomínám, jak mi Ashley řekla, že její táta pořád pracuje na nahrávání jeho desky a její máma je pořád na dovolené. Dovolená od čeho, nevím. Cítím se špatně, že tu musí zůstat úplně sama.

„To je v pohodě. Měla jsem dostatek času dodělat si nějaké domácí úkoly.“ Usměje se na mě, jako by se mě snažila uvolnit. „Pojď, ukážu ti koupelnu, kde se můžeš osprchovat.“

Vyšly jsme schody a já měla pocit, jako bych byla v epizodě Cribs, když se všechno zdálo být o moc lepší, než posledně.

Potom, co projdeme několika dveřmi, konečně zastavíme a ona otevře dveře.

„Fajn, tak tady je všechno, co potřebuješ. Až budeš hotová, budu ve svém pokoji, který je o pár dveří dál. Poznáš, který to je.“ Trochu se zasměje. „Je ti dobře?“ Podívá se na mě hlubokým pohledem, mám v očích smrt. Stěží se dokážu přinutit odvrátit pohled, ale udělám to.

„Jo, budu v pohodě, díky.“ Vstoupím do koupelny a ona odejde.

Po příjemné sprše jdu chodbou a snažím se najít její pokoj. Snadno ho najdu, protože je na dveřích nápis 'Princezna Ashley'. Zasměju se a vejdu do pokoje.

Její pokoj byl vymalovaný na fialovo a měla obrovskou postel královské velikosti, na které ležela.

„Ahoj, princezno Ashley.“ Dělám si srandu.

„Nedělej si ze mě srandu, protože závidíš, že ji nemáš.“ Vzpřímí se na své posteli a usměje se na mě.

„Jé, přistihla jsi mě.Víš, jak je těžké sehnat nápis, který říká princezna Spencer?“ Zasměju se a ona se posadí na svou postel.

„Měla bys za to vinit své rodiče. Myslím, že jsi jediná holka na světě, která se jmenuje Spencer.“

„A to je důvod, proč se mi líbí. Je jiné a jedinečné.“

„Dokonale k tobě sedí.“ Začervenám se a podívám se dolů. Odkašle si. „Tak bychom měly začít na tom úkolu.“

„Ehm, jo. Musíme prozkoumat poruchy osobnosti a pak najít video, abychom třídě ukázaly, jak se někdo s poruchou osobnosti chová. Pak musíme dát všechno, co najdeme, do nějakého média, abychom to mohly prezentovat třídě.“ Žvaním jako opravdový šprt, což jsem. Vzhlédnu na ni a ona na mě zírá. „Co je?“

Zavrtí hlavou. „Nic, jen je opravdu roztomilé, když dáváš do svého domácího úkolu všechno.“ Věnuju jí zmatený pohled. „Nevím proč, ale líbí se mi to.“ Pokrčí rameny. „Ale jo, začněme.“

Po celou dobu, co jsme pracovaly na našem projektu, to bylo nepříjemné, jak jsem si myslela, že bude. Někdy jsme na sebe zíraly a potom jedna druhou rozesmála, nebo jedna z nás té druhé skládala komplimenty a červenaly jsme se. Měla jsem ráda to, že spolu můžeme snadno trávit čas bez toho, aby nás něco ovlivňovalo.

„Hele, Spencer, omlouvám se.“ Řekne náhle Ashley.

„Za co se omlouváš?“ Věnuju jí tázavý pohled.

„Že jsem nás dostala do téhle podělané situace a pak, že jsem s tebou dneska flirtovala. Není to fér, vím, ale prostě si nemůžu pomoc, když jsem blízko tebe. Ve třídě jedinou věcí, kterou můžu dělat, je civět do dálky, protože kdybych si sedla někam blízko tebe, tak bych byla příliš v pokušení s tebou mluvit a říct ti, jak hezky vypadáš, když se opravdu soustředíš na cokoliv, co učitel říká.“ Řekne mi a já se jen usměju.

Všechno, co mi právě řekla, bylo naprosto krásné. Neměla jsem tušení, že se takhle ve třídě cítila. Nevím, co bych dělala, kdybych to věděla. Teď, když to vím, co bych měla udělat? Chci říct, že pořád neřekla nic o coming outu nebo dokonce o tom, být se mnou, ale co jiného jsem si o téhle informaci měla myslet?

Myslím, že musím udělat to, co Chelsea řekla a prostě s ní mluvit.

„Jestli na to nechceš odpovědět, tak nemusíš, ale proč je pro tebe tak těžké vyoutovat se? Mám pocit, jako že je za tím něco víc, než jen sociální vyloučení.“ Řeknu jí vážně.

V místnosti nastane dlouhé ticho. Vypadá jako by měla vnitřní debatu sama se sebou. Myslím, že pro ni musí být opravdu těžké, otevřít se mi.

Právě, když se mi něco chystá říct, zaslechnu bzučák. Vyskočí z postele a jde k interkomu blízko dveří. Stiskne tlačítko a objeví se video, pak zmáčkne další tlačítko a video znovu zmizí. Zdá se, že je to video z přední brány. Myslím, že je to ten, co mi s ním zabzučela.

„Měla bych jít. Mám hodně domácích úkolů a moji rodiče si nejspíš dělají starosti.“ Řeknu, protože jí přijde jiná společnost. „Můžeme, ehm, dát všechno dohromady přes víkend, uvidíme, jak budeme mít zítra obě čas.“ Řeknu, když popadnu svou tašku a zamířím ke dveřím. Najdu schody a prakticky je seběhnu.

„Víš, že nemusíš jít. Už jsme to téměř dodělaly.“ Řekne Ashley, když mě následuje.

Otevřu dveře a nevidím nikoho jiného, než Ivy, jak tam stojí v kraťasech a tílku.

Otočím se zpátky k Ashley. „Vážně bych měla jít. Stejně to vypadá, že nemáš čas.“ Projdu kolem Ivy, aniž bych jí něco řekla a vydám se ke svému autu.

„Běž se připravit a já tam hned budu.“ Slyším Ashley říct té couře. Už se déle nesnažím být k ní milá, protože je docela jasné, kvůli čemu tu je.

Pokračuju v cestě k autu.

„Spencer, počkej!“ Volá za mnou Ashley. Zastavím se a ona běží, aby mě dohonila. „Co se děje? Proč jsi naštvaná?“

„Jsem v pohodě. Musím jít.“ Nastoupím do auta a vyjedu, aniž bych jí dala šanci reagovat.

Cestou domů mám blízko k pláči, ale překonám se a zadržím slzy. Když dorazím domů, moji rodiče spí, takže si nakonec nedělali starosti.

Po přečtení několika mých předmětů, jsem šla spát. Jakmile jsem zavřela oči, tak mi zavibroval telefon.

Myslela jsem vážně všechno, co jsem dneska řekla, opravdu se omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížit.

No, myslím, že je na to příliš pozdě. Zavřu textovku a rozhodnu se neodpovědět. Jediné myšlenky, které musím držet v hlavě, jsou ty o mém prvním zítřejším zápasu.

Pátek

Tady jsi, táhneš mě hned zpátky, hned zpátky.

Zpívám a tancuju společně s písničkou, zatímco se sprchuju. Měla jsem minulou noc o Ashley krásný sen. Tolik k přemýšlení o basketbalu. Myslím, že kdybych v prvé řadě nebyla ve dvojici s Ashley, tak bych si nevzpomněla, jak příjemné je být blízko ní. Nevzpomněla bych si, jak snadné jsou naše rozhovory, když si povídáme.

Jsem k tobě přilepené, whoa, whoa, přilepená jako lepidlo,

ty a já, miláčku, jsme přilepeni jako lepidlo.

Přesně tak, jak říká písnička, jsem uvízla. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nemůžu uniknout svým citům k ní. A z toho, co mi včera Ashley řekla, si myslím, že ona taky ne. Jen bych si přála, aby všechno bylo jednodušší.

Na zbytek písničky tancuju a skoro křičím z plných plic. Po vysprchování se obléknu, vezmu si sušenky a odejdu do školy.

Když dorazím do školy, uvidím Ashley, jak tentokrát sedí u mého běžného stolu. Nevím, jestli bych se měla zastavit nebo bych okolo ní měla projít, jako bych ji neviděla.

Rozhodnu se jít ke stolu, protože tam z nějakého důvodu je. Když dojdu blíž, všimnu si, že má na sobě uniformu roztleskávačky a páni, vypadá v ní sexy. Setřesu ty myšlenky z hlavy, protože není čas na to je mít.

„Čau.“ Řeknu a sednu si vedle ní. Vypadá překvapená, že s ní mluvím. Taky bych byla, kdyby udělala to, co já včera.

„Chtěla jsem zjistit, jestli jsi v pořádku. V podstatě si včera vyběhla z mého domu a včera večer jsi mi neodepsala.“

„Vím, já jen…“ odmlčím se a přemýšlím, jak si to vyložit. Měla bych jít zlehka na to, co chci skutečně říct. „Spíš s Ivy?“ Nebo bych možná měla jít rovnou na věc a říct to. Přísahám, někdy si nevidím do huby.

„O to jde?“ Zeptá se s úsměvem na tváři. Vážně nechápu, proč se usmívá.

„No, ano, zdá se, že vy dvě jste si opravdu blízké a pak jsem vás včera viděla upravovat si oblečení, když jste dorazily na oběd, ne že bych byla stalker nebo tak něco. A pak jsem si vážně myslela, když včera přišla k tobě domů velmi málo oblečená.“ Vysvětlím a pak se začne smát.

Zpomalí svůj smích a pak odpoví. „Nespíme spolu, Spencer.“ Díky Bohu! „Ivy se sem právě přistěhovala z Mississippi a přidala se k týmu roztleskávaček. Jako kapitánka, je mou povinností ujistit se, že je připravena na dnešní zápas. Trénovaly jsme kdykoliv jsme měly příležitost. To je vše, Spencer, slibuju.“ Dokončí Ashley.

Zavrčím a položím hlavu na stůl. „Bože, já se tak stydím.“ Uchechtne se. „Cítím se jako sebevědomá žárlivá přítelkyně.“ Ztuhnu nad svými vlastními slovy. Kde je mozek, aby cenzuroval pusu? „Chci říct, že nejsem tvoje přítelkyně nebo tak, byla jsem jen… jo, teď budu zticha.“ Tohle je zlé.

„Jsi roztomilá, víš to?“ Řekne mi a položí mi ruku na záda, což mě uvolní. „A mimo záznam, kdybych byla ve tvé situaci, nejspíš bych došla ke stejnému závěru.“ Směje se.

„Měly bychom se dostat do třídy. Asi před dvěma minutama zvonilo.“ Řeknu a vstanu.

„Ty jsi tak hodná holka, Spencer. Vážně se mi to na tobě líbí.“ Směje se a já zavrtím hlavou, vydám se do třídy a ona jde přímo vedle mě.

V polovině hodiny cítím, jak mi zavibruje telefon. Vzhlédnu na učitelku a zdá se, že vytuhla na svém stole. Vyndám telefon a usměju se, když vidím, co to je.

LAbabe4u: jsem vážně ráda, že jsme byly přinuceny být partnerkami

SLC823: abych byla upřímná, tak jsem z toho měla strach

LAbabe4u: já taky, ale nebylo to tak zlé, jak jsem si myslela

SLC823: jo, myslela jsem, že skončíme hádkou a nic neuděláme

LAbabe4u: hádkou? Jsi příliš hodná, abys byla bojovnice

SLC823: no co, to je jen mé krytí. Jsem neústupná

LAbabe4u: jasně. Ráda bych viděla, jak se snažíš být neústupná

SLC823: pokoušej mě a uvidíš

LAbabe4u: na druhou stranu si nemyslím, že chci trpět hněvem Oprah

Smála jsem se trochu víc nahlas, protože všichni ve třídě včetně Ashley a učitele, se na mě podívali. Zabořila jsem hlavu do knihy a předstírala, že dělám svou práci.

LAbabe4u: přestaň narušovat hodinu, snažím se tu učit!

SLC823: právě teď tě tak moc nenávidím!

Takhle proběhlo mých prvních několik hodin, Ashley a já jsme si po celou dobu psaly přes IM. Měla jsem pár dalších záchvatů smíchu, ale nemohla jsem si pomoc, Ashley mě nutila smát se.

„Dneska se zdáš šťastnější.“ Řekne Chelsea, když si sedám k našemu stolu na oběd.

„Jsem.“ Řeknu s uculením. Vzhlédnu a všimnu si, že Ashley jde s Ivy k jejich stolu, obě vypadají ve svých uniformách vážně sexy.

„Tak budu předpokládat, že dle úsměvů, které si spolu s Ashley věnujete, se stalo něco velkého.“ Řekne Carmen. Zčervenám, protože jsem si nemyslela, že to někdo vidí.

„Tak nějak. Pořád jsme si to nevyjasnily, ale znovu spolu mluvíme.“ Řeknu s dalším úsměvem.

„To je dobře. Hádám, že sis vzala mou radu k srdci a promluvila si s ní.“ Řekne Chelsea sebevědomě.

„Trochu. Ještě toho máme hodně, o čem si promluvit, pokud se chceme hnout z fáze přátel. Ale jen mluvení s ní je teď lepší než nic.“ Řeknu jim šťastně.

„Jsem ráda, že jsi šťastná.“ Řekne Kendra.

LAbabe4u: opravdu bych si přála sedět tam s tebou

SLC823: já taky. Bez tebe to není ono

Vím, že si s Ashley vážně musím promluvit, protože právě teď to vypadá, jako že jsme víc než kamarádky. Je zvláštní, jak se můžeme stát od prakticky neznámých lidí, k těm, co si bez přestávky povídají méně než dvacet čtyři hodin. Právě teď to tak máme a já to nechci zpochybňovat.

Po obědě jsem šla s Chelsea do třídy a v postatě jsme museli udělat třídní diskuzi, takže jsem nemohla s Ashley mluvit. Jo, vím, jsem kvůli tomu taky naštvaná.

Na tréninku, no, jsme necvičily. Protahovaly jsme se a dělaly nějaké cviky. Trenérka řekla, že nás nechce před velkým zápasem unavit a já se s ní kvůli tomu nechtěla dohadovat, protože jsem po tréninku většinou byla vyčerpaná.

Asi dvě hodiny před zápasem jsme snědly svačinu a pak jsme měly asi hodinu čas na odpočinek, než v podstatě začal zápas. Šla jsem na tribunu a vyndala svůj telefon.

SLC823: myslím, že teď budu hrát o hodně líp, když vím, že mám svou vlastní osobní roztleskávačku

LAbabe4u: no jo, Ivy říkala, že si myslí, že jsi roztomilá

SLC823: pěkný! Mluvila jsi o mně v dobrém?

LAbabe4u: rozhodně! Co bych to byla za kamarádku, kdyby ne?

SLC823: ta, co mě chce celou pro sebe!

LAbabe4u: a sakra, přistihla jsi mě, ale Ivy řekla, že jsi roztomilá

SLC823: vzkaž jí mé díky. Jak vůbec věděla, kdo jsem?

LAbabe4u: potom, co jsme do tebe téměř vrazily, tak viděla, jak se na sebe díváme a zeptala se mě na to. Váhala jsem, jestli jí to povědět, ale pak mi řekla, že je taky lesba, takže to bylo v pohodě, a tak jsem jí o tobě řekla

SLC823: aha, takže už nebudeš jediná homosexuální roztleskávačka, co?

LAbabe4u: lol, jo. A je vážně fajn, měla by ses s ní znovu setkat, teď když víš, že k ní necítíš nenávist

SLC823: jé, ty sis toho všimla?

LAbabe4u: samozřejmě, že ano, všimla jsem si na tobě hodně věcí

SLC823: á, to je milý. A myslím, že se pokusím k ní být milá. Je nezadaná?

LAbabe4u: myslela jsem, že jsme si ujasnily, že tě chci pro sebe.

SLC823: ne pro mě. Ale znám někoho, kdo má zájem

LAbabe4u: a ta osoba je?

SLC823: Kendra

„Ahoj, Spence!“ Když mluvíme o Kendře, vzhlédnu a je u mé skříňky. „Musíme se převléknout a připravit se na hru.“ Hodina uběhla tak rychle?

„Dobře, jdu.“ Řeknu.

LAbabe4u: je nezadaná. Měly bychom si zahrát na dohazovačky!

Á, je tak roztomilá, když je nadšená.

SLC823: to zní dobře. Už musím jít. Uvidíme se brzy, Gayle

LAbabe4u: hodně štěstí, Oprah. Budu tam, fandit ti

Šla jsem do šatny a všichni už se tam převlékali. Šla jsem ke své skříňce a taky se začala převlékat.

Nemůžu uvěřit, že budu za méně než třicet minut hrát. Jsem vážně nervózní, přesto nadšená.

„Fajn, děvčata, tohle je náš první zápas sezóny. Tvrdě jsme na sobě kvůli tomu dřely a já ve vás všechny vkládám hodně důvěry. Teď pojďme tomu druhému týmu ukázat, co je King High zač!“ Řekne trenérka, když se chystáme k odchodu ze šatny. Po jejím proslovu zakřičíme nějaký druh pokřiku a vyběhneme na hřiště.

Když tam dorazím, uvidím roztleskávačky, jak už povzbuzují davy. Zachytím Ashleyiny oči a ona na mě mrkne. Přísahám, že jsem téměř spadla. Jdeme k našim sedačkám a čekáme, až hlasatel oznámí začínající hráče.

Podívám se do davu, když čekám. Uvidím svého tátu, jak sedí vedle mámy, která drží video kameru. Ach Bože, jak trapné? Rozhlédnu se a uvidím Glena a Aidena v nějaké hluboké konverzaci. Jsem šťastná, že tu všichni jsou a podporují mě.

Hlasatel konečně všechny ohlásí a my zaujmeme své pozice na roztřel. Vyhráli míč jako první. Holka, proti které hraji, je rychlá, ale jsem tam přímo s ní.

V polovině prohráváme 35-27. Trenérka nám řekla, že máme dost času, abychom to dohnaly a tenhle zápas vyhrály.

Když jsme se vrátily na hřiště, tak má pozornost z nějakého důvodu přešla rovnou na Ashley. Povzbuzovala dav a pak otočila hlavou, aby se na mě podívala. 'Běž, Spencer! Dokážeš to!' Povzbuzovala mě. A vážně jsem měla pocit, že mám svou vlastní osobní roztleskávačku.

Ve čtvrté čtvrtině jsem byla v jednom ohni. Bylo to, jako by mě nic nezatavilo. Viděla jsem a slyšela Ashley, své rodiče, nebo Glena povzbuzovat mě a to mě prostě podnítilo, abych hrála lépe. Dokonce jsem byla párkrát faulovaná, takže jsem nemohla skórovat. Tuhle hru jsem zbožňovala.

Na konci zápasu jsme vyhrály 72-68. Jásaly jsme uprostřed hřiště a pak nás donutily odejít, protože brzy začínal zápas kluků.

Osprchovaly jsme se a většina holek odešla, ale já chtěla zůstat a sledovat zápas kluků a vy víte, sledovat Ashley, jak roztleskává. Táhla jsem s sebou Kendru, takže jsem nemusela sedět blízko svých rodičů.

„Máš štěstí, že tě mám ráda.“ Zabručela, když jsme si našly místo na tribuně, odkud jsme měly volný výhled na roztleskávačky.

„Zmlkni. Budeš mě mít ráda ještě víc potom, co ti povím, co se ti chystám říct.“ Usmála jsem se na ni.

„Hurá, dobré zprávy. Fajn, řekni mi to!“ Řekne nadšeně.

„Ivy, ta nová roztleskávačka, je určitě lesba.“ Řeknu jí a její úsměv se stane větším. „A nezadaná.“ Dodám.

Opře se o svou sedačku a podívá se na roztleskávačky, jak odpočívají na další zápas. Mé oči zůstanou po celou dobu na Ashley.

Zápas konečně o dvacet minut později začal. Snažila jsem se soustředit na hru, ale Ashley vypadala příliš sexy, než abych se na ni nedívala. Její krátká sukně a salta, která dělá, mě tak nažhavují.

„Woo!“ Uslyším křičet dav. Uslyším, jak hlasatel řekne Carlin udělal tři body.

„Hurá, Glene!“ Vidíte, nikdy se vůbec nedoví, že jsem nedávala pozor. Jsem za hlasatele tak vděčná.

V poločase King vedli o patnáct bodů. Opřela jsem se a čekala, až začne druhá polovina. Ale roztleskávačky se vydají do středu hřiště a obě, Kendra a já, se ve svých sedačkách nahneme. Úplně jsem zapomněla na výstup v poločase.

Myslím, že jsme si tohle během našeho zápasu nechaly ujít. A jsem za to tak trochu ráda. Všechna ta salta, kopy a výskoky, které dělají, by mi ztížili se na druhou polovinu soustředit. Po sledování Ashley, jak to všechno dělá, jsem se nažhavila, že jsem se rozhodla na zbylých deset minut poločasu jít ven.

Jdu ven z tělocvičny a opřu se o zeď. Ani ne o minutu později, zaslechnu otevřít dveře.

„Ahoj.“ Řekne upocená Ashley, když jde dopředu.

Polknu a odpovím. „Čau.“

„Líbilo se Ti představení?“ Zeptá se mě s úšklebkem ve tváři. Přikývnu, protože si nemyslím, že si mohu věřit s tím, že právě teď něco řeknu. „Byla jsi úžasná, když jsi hrála. Bylo to hodně rajcovní.“

Znovu polknu. Co mi to dělá? „Děkuju. Moje roztleskávačka s tím měla hodně co dočinění.“ Ušklíbnu se na ni, znovu jsem teď získala sebevědomí. Tak strašně moc ji právě teď chci, ale nechci překročit žádné hranice. Vím, flirtujeme, ale ve skutečnosti to působí jinak. Musím to změnit. „Měla jsi vůbec v plánu mi říct, proč se nemůžeš vyoutovat? Protože tě mám, Ashley, vážně ráda a chci s tebou být.“ Vím, že si nejspíš myslí, že to bylo velmi náhodné, ale pro mě už není žádné další vycouvání. Teď jsem připravená to udělat.

Svěsí hlavu a podívá se jinam a pak vzdychne. „Vážně ti to chci říct, Spencer, ale je pro mě těžké o tom mluvit.“ Řekne Ashley a já nemůžu říct, že to nemyslí vážně. Musí jí bránit něco skutečně důležitého a já to musím respektovat.

„Tak počkám.“ Řeknu a překvapím nás obě, mě i jí.

„Počkáš?“ Přikývnu a ona se usměje. „Co to znamená?“

„No, znamená to, že ať je to cokoliv, co ti v tom brání, tak to pro tebe musí znamenat hodně. Nechci si vybrat mezi tím, mít tě ve svém životě a nemít možnost s tebou být, jak chci nebo nemít tě ve svém životě vůbec. Nemůžu se dostat přes to, jak se kvůli tobě cítím, Ashley. Snažila jsem se, ale je to k ničemu, protože jsi pořád v mojí hlavě.“ Usměju se na ni a ona mi úsměv oplatí. Chytnu ji za paži a přitáhnu si ji k sobě. „Chci tě. Chci tohle… nás.“ Řeknu jí upřímně.

Podívá se na mě, jako by se snažila zjistit, zda jsem vážná. Myslím, že ať hledala cokoliv, co to bylo, tak to našla, protože o několik vteřin na to byly její rty na mých.

Tak znovu, mám takové štěstí, že zažívám úžasně blažený polibek. Konečně mám to, co jsem chtěla.

„Chtěla jsem to tak dlouho, Spencer.“ Řekne potom, co se odtáhne z polibku. Usměju se na ni a přitáhnu si ji k sobě blíž a znovu ji políbím.

Právě teď z něčeho dalšího nemám strach, protože jsem příliš šťastná, než aby mě to zajímalo.

Text písní od:
Cockiness - Rihanna
Stuck Like Glue - Sugarland

23

„Nemůžu uvěřit, že se tohle vážně děje.“ Řeknu, když se odtáhnu a opřu své čelo o její.

„Vím, já taky ne. Mám pocit, že tohle všechno je sen a že se probudím a budu se cítít zklamaná, protože nic z toho se skutečně nestalo.“ Řekne Ashley a letmo mě jemně políbí na rty.

„Takhle mi připadal celý den.“ Usměju se na ni a ona mě znovu políbí. Nemyslím si, že bych se někdy mohla nabažit jejích polibků. Natlačí se ke mně víc a já padnu zády na zeď. Vypadá to, že si to užívá stejně tak jako já. Ve vteřině ucítím její jazyk na svém, zasténám do polibku. Obejmu ji rukama pevněji kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě.

Oddělíme se, když zaslechneme někoho si odkašlat. Odkočíme od sebe a urovnáme si své oblečení. Jen doufám, že to není jeden z mých rodičů nebo Madison. Vzhlédneme a uvidíme přímo před dveřmi tělocvičny stát Ivy. Myslím, že jsme je neslyšely otevřít.

„Promiňte, že ruším, ale poločas je téměř u konce.“ Řekne omluvně. Cítím se vážně špatně, že jsem ji odsuzovala, protože jsem ji vůbec neznala.

„Díky, Ivy, hned jsem tam.“ Řekne Ashley s úsměvem. Ivy se otočí zpátky do tělocvičny, aniž by řekla další slovo. Ashley se otočí zpět ke mně a řekne „měly bychom být opatrnější.“

„Vím, ale v tu chvíli mi to prostě bylo jedno. Jediná věc, na kterou jsem myslela, byla, líbat tě.“ Usměju se na ni. „Ve skutečnosti je to jediná věc, na kterou pořád myslím.“

„Jsi vážně roztomilá. Ale opravdu se musím vrátit dovnitř. Jsem hlavní roztleskávačka. Nemůžu jít špatným příkladem ostatním roztleskávačkám.“ Našpulím na ni pusu a ona se zasměje. „Slibuju, že můžeme pokračovat později.“

„To zní líp.“ Zakřením se na ni. Dáme si ještě jeden polibek, než se vydáme zpátky dovnitř.

Když se vrátím na své místo, tak si mě Kendra nevšimne, dokud si nesednu.

„Čemu se směješ?“ Zeptá se mě s pozvednutým obočím.

„Jsem jen ráda, že tě vidím.“ Lžu v naději, že to spolkne, ale pohled v její tváři mi říká něco jiného.

„Fajn, neříkej mi to. Časem to zjistím.“ Řekne a pak otočí hlavu zpátky ke hře, nebo jak tomu ráda říkám, sledování Ivy. A já se vrátím k civění na Ashley.

„Hej, neměla dneska večer Chelsea a Carmen přijít?“ Zeptá se Kendra na začátku čtvrté čtvrtiny. Přikývnu a porozhlédnu se po nich. Chelsea řekla, že tu bude, a kdyby měla v plánu nepřijit, tak by mi zavolala, aby mi to dala vědět. Zkontroluju si telefon a není v něm od ní žádná hlasová zpráva ani textovka. Teď si dělám starosti. Jakto, že jsem si toho nevšimla dřív?

„Zajdu ven a zavolám jí. Něco není v pořádku.“ Povím Kendře.

„Půjdu s tebou.“ Vstane a následuje mě ven.

Volám Chelsea a Carmen stále dokola, ale nezvedají mi to.

Ve frustraci zakřičím a vydám se na parkoviště.

„Kam jdeš?“ Zaslechnu za sebou zakřičet Kendru.

„Musím ji najít. Nepodobá se jí, aby takhle zmizela.“ Řeknu, když pokračuju v chůzi/poloběhu ke svému autu.

„Spencer.“ Najednou jsou Kendřiny ruce na mých ramenou a ona mě otočí. „Zhluboka se nadechni.“ Udělám, co mi říká. „Nemůžeš řídit, když si takhle rozčilená. Pomůžu ti ji najít, ale musíš se uklidnit.“ Má pravdu. Nejspíš bych měla nehodu, protože bych si dělala o Chelsea takové starosti a nesoustředila bych se na cestu.

Ještě jednou se zhluboka nadechnu. „Jsem v pohodě.“ Zavrtím hlavou. „Je mi dobře. Děkuju.“

„Dobře, zajedu ke Carmen a podívám se, jestli nejsou tam. Měla bys jet k Chelsea a zkontrolovat to tam. Zavolám ti, jakmile něco zjistím, dobře?“ Řekne Kendra klidně. Jsem ráda, že dokáže zůstat klidná, protože kdyby ne, tak bych byla vážně hotová.

Obejmu ji. „Děkuju, že mi pomáháš a držíš mě při smyslech.“

„Říkala jsem ti, že jsem tu, jestli někdy něco budeš potřebovat.“ Usměje se na mě. „Fajn, pojďme. Zavolej mi, když něco zjistíš.“ Přikývnu a obě jdeme k našim autům.

Jakmile do něho nastoupím, spěchám z parkoviště na silnici. Obvykle bych jela podle rychlostního limitu, ale právě teď je mi jedno, že jedu rychleji. Kdyby mě policajti chtěli zastavit a dát mi pokutu za rychlou jízdu, on nebo ona by za mnou museli jet k Chelsea domů, pokud by mě chtěli zastavit.

Patnáct minut, kterých mi většinou zabere dostat se k Chelsea, se změnilo na osm. Jakmile zastavím u jejího domu, vyskočím z auta a běžím k hlavním dveřím. Asi dvě minuty klepu na dveře, než vyndám svůj náhradní klíč. Používám ho jen při naléhavých případech a právě teď je jeden z nich.

Když otevřu dveře, všude je tma jako v pytli. Nikdo není doma. Přesto v jejím domě důkladně prohledám všechny pokoje. Zazvoní mi telefon, když jdu zpátky dolů po schodech. Srdce mi rychle buší a já vytáhnu telefon, jen abych byla trochu zklamaná, když si všimnu, že není od Chelsea.

„Jsou tam?“ Obvykle bych byla zdvořilejší, když bych odpověděla, ale právě teď kašlu na zdvořilosti.

Kendra vzdychne do telefonu. „Ne. Jediný člověk, který tu je, je nějaký kluk, který si myslím, je Carmenin nevlastní otec a jediná věc, kterou je, že mi zpívá písničky, takže nepomůže.“ Vzdychnu do telefonu a ona naváže, protože začne znovu mluvit. „Zavání alkoholem. Když jsem se ho zeptala, zda je opilý, řekl, že pije jen v neděli, což očividně lže, protože mi znovu začíná zpívat.“ Žertuje, nejspíš se snaží, abych se cítila lépe a kdykoliv jindy by mi to přišlo k popukání, ale právě teď se nemůžu ani přinutit k úsměvu.

„Kendro, co budeme dělat? Musíme je najít!“ Vykřiknu do telefonu. Opustím dům, vracím se ke svému autu a opřu se o něj.

„Zkus zavolat jejím rodičům a uvidíme, jestli něco neví.“ Navrhne a já nevím, proč mě to samotnou nenapadlo.

Zavěsím, aniž bych se rozloučila, jak už jsem předtím řekla, podělané zdvořilosti. Rychle prohledám kontakty kvůli Chelseaně mámě. Po několika vyzvánění to zvedne.

Slyším popotáhnutí a přidušené haló.

„Paní Lewisová?“ Zeptám se ustaraně.

Vše, co obdržím, je další pláč. Věděla jsem, že se něco stalo.

„Haló?“ Zaslechnu přes telefon hlas Chelseana táty.

„Pane Lewis, zdravím, tady Spencer. Je všechno v pořádku?“ Řeknu ve spěchu.

„Jé, ehm, Spencer.“ Zdá se, že zadrhává. „Chelsea měla nehodu. Jsme v nemocnici.“ Řekne a několikrát popotáhne.

Cítím v očích slzy, některé stékají po tváři, než je mohu zastavit. „Je… je… v pořádku?“ Vysoukám ze sebe, když si otřu slzy.

Odkašle si. „To ještě nevíme. Vše, co víme, je, že při cestě do školy měla autonehodu. Doktoři říkali, že obě, ona a Carmen, jsou v kritickém stavu. Ještě nám nedovolili ji vidět.“ Řekne polo-silným hlasem. Snaží se kvůli mně být silný, když jeho dcera v podstatě umírá. Skutečně toho muže obdivuji.

„Za chvíli jsem tam.“ Řeknu mu a chystám se zavěsit, ale jeho hlas mě zastaví.

„Jsme tu nějakou chvíli, nemyslím si, že ti dovolí ji vidět. Bude nejlepší, když prostě půjdeš domů a trochu si odpočineš. Vrať se-“

„Nechci být nezdvořilá, ale jak můžete čekat, že si půjdu trochu odpočinout, když moje nejlepší kamarádka je v nemocnici a já nemám tušení, co s ní je?“ Málem na něho křičím.

„Rozumím. Uvidíme se brzy.“ Zavěsím a nastoupím do svého auta. Napíši Kendře a řeknu jí, že jsem na cestě do nemocnice.

Opět cestou tam jedu rychle. Měla jsem rozmazané oči, ale podařilo se mi jet bezpečně. O dvacet minut později spěchám do nemocnice a hledám Chelseany rodiče.

Vidím je v rohu, pan Lewis drží plačící paní Lewisovou. Je tak srdcervoucí vidět je takhle. Nedovedu si představit, jaké to je, mít jediné dítě v nemocnici a nevědět, co s ním je.

Místo toho, abych je vyrušila, si najdu místo v blízkosti a jen čekám. Pan Lewis mi věnuje lehké kývnutí hlavy, když mě uvidí si sedat.

Dám si nohy na malou lavičku a hlavu si opřu o zeď.

„Spencer!“ Vzhlédnu a vidím, jak k nám jde Kendra. Sedne si vedle mě a hlasitě si povzdechne. „Promiň, že jsem se sem nedostala dřív. Po cestě zpátky od Carmen jsem jela rychle a zastavili mě.“ Vytáhla kousek papíru z kapsy. „Ten idiot mi dal sto dvacet pět dolarů pokutu za překročení sedm mílí nad povolenou rychlost. Málem jsem ho praštila, když mi ji dal, ale rozhodla jsem se, že dneska večer nepotřebuju jít do vězení.“ Usmála jsem se poprvé od doby, co celá ta záležitost s Chelsea začala.

„Děkuju, že jsi nepraštila policistu, protože by se mi tu právě teď někdo vážně hodil.“ Řeknu jí upřímně.

„Myslela jsem si to.“ Usměje se. „Jsem si jistá, že je teď zápas u konce. Můžeš zavolat Ashley. Chtěla by tu s tebou být.“

Věnuji jí zmatený pohled. „Proč Ashley,“ Právě jsme se daly asi před dvěma hodinami dohromady, neexistuje způsob, aby to už věděla.

Kendra obrátí oči v sloup. „Ani ne minutu potom, co jsi odešla z tělocvičny na 'vzduch'.“ Prsty udělá vzdušné uvozovky. „Šla Ashley hned za tebou. Obě dvě jste tam zůstaly dlouho a vrátíš se hned potom, co se usmíváš od ucha k uchu.“ V šoku se na ni podívám. Neměla jsem tušení, že je tak všímavá. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale než to můžu udělat, uslyším, že někdo volá rodiče Chelsea Lewis. Vyskočím hned s nimi.

„Jsem otec Chelsea Lewis a tohle je její matka.“ Řekne pan Lewis. Doktorka se na mě dívá skepticky. „A tohle je Chelseana sestra, Spencer.“ Řekne a položí mi ruku na záda. Vykulím oči, ale nic neříkám.

Doktorka mi věnuje další nevěřícný pohled, a pak si odkašle a pokračuje. „No, nehoda byla dost špatná, protože to byl náraz do hlavy. Chelsea byla velmi chytrá, když měla zapnutý pás, protože by to mohlo být mnohem horší.“ Odmlčí se a podívá se dolu na svou kartu. „Bohužel dopad nárazu na její šíji, měl negativní následky na její krk.“

„Jaké následky?“ Zeptám se ve snaze zjistit, co sakra s Chelsea je.

„No, pár kostí je roztříštěných, což nás nutí, abychom okamžitě začali s operací.“ Paní Lewisová pláče hlasitěji, než předtím a já cítím, jak se mi zahřívá obličej od slz. „Její pravá ruka byla také roztříštěná a její levá noha je zlomená. A má spoustu škrábanců a modřin po celém těle.“ A pláč je hlasitější.

„Bude v pořádku? Nepřišla o příliš hodně krve? Můžu-můžu jí dát svou, jestli ji potřebuje, jen ji prosím zachraňte. Nemůžu ji ztratit!“ Vykřiknu přes rozmazané oči. A v tom okamžiku jsem nedokázala zastavit slzy. Potřebovala jsem, aby byla Chelsea v pořádku.

Ucítím na svém rameni ruku. Kendra mě objímá a šeptá, že všechno bude v pořádku. Vím, že se mi snaží pomoct, ale z nějakého důvodu mě to nutí plakat ještě víc.

Nevím, kdy jsem usnula, ale probudila jsem se do lehkého rozruchu, někdo mě hladil po vlasech. Otevřu oči a okamžitě je přivřu. Mé oči jsou těžké a bolí mě hlava. Znovu zavřu oči a ponořím se Kendře do klína.

„Mm.“ Zasténám z jemných prstů, které mi masírují hlavu.

„Ahoj, ospalče.“ To rozhodně není Kendra. Rychle zvednu hlavu.

„Co tady děláš,“ Řeknu a pak si uvědomím, že to možná vyzní, jako že ji tu nechci. „Chci říct, jak jsi věděla, kde mě najít?“

„Kendra volala a řekla, že jste v nemocnici. Potom, co jsem málem dostala infarkt, mi řekla, že jsi v pořádku kromě ustavičného pláče.“ Usmála se na mě a otřela slzu, které mi spadla z oka.

„Děkuju.“ Pevně ji obejmu a ona mě stiskne. Když se odtáhnu, všimnu si, že je pořád ve své uniformě roztleskávačky.

„Přišla jsem sem hned, jak jsem mohla. Když mi zavolala, tak Ivy zrovna zastavila u mého domu, aby mě vysadila, ale hned jsme to otočily a přijely přímo sem.“ Řekne Ashley. „Tak se omlouvám, jestli smrdím.“ Dodá se smíchem.

Dám si hlavu na její rameno a přitulím se k jejímu krku. „Voníš jako Ashley.“ Zašeptám.

„Doufám, že je to dobrá vůně.“ Věnuje mi ještě jedno své sladké zahihňání.

„Nejlepší.“ Řeknu a ona mě obejme rukama. „Už něco o Chelsea řekli?“

„Ne, přišli sem, aby informovali její rodiče o operaci. Konečně dorazila Carmenina máma. Carmen se udeřila do hlavy a má poškozený mozek. Taky si zlomila pravou nohu.“ Řekne smutně. „Jo a možná si chceš zkontrolovat telefon, hodně vyzváněl.“

Držím svou pozici na jejím rameni a vyndám svůj telefon. Mám několik zmeškaných hovorů od rodičů. A textovku od Glena a jednu od Ashley.“

„Poslala jsem ti ji předtím, než jsem se dozvěděla, co se stalo.“ Podívala se na svou textovku.

Chybíš mi. Pořád platí, že si dneska večer vyrazíme?

Uculím se. „Promiň, jestli to není to, co jsi měla na mysli.“ Řeknu a dívám se na ni.

„Trávit hodiny v nemocnici skutečně není to, co jsem měla na mysli, když jsem řekla vyrazit si, ale upřímně, by mi bylo jedno, kde jsme, jen jsem chtěla být s tebou.“ Usměje se a stiskne okolo mě pevněji své ruce.

„Nerada se hýbu, ale měla bych zavolat rodičům, aby si nemysleli, že jsem mrtvá, nebo tak něco.“ Řeknu jí, když se posadím.

„Řekla jsem Aidenovi, aby řekl Glenovi, co se stalo jen proto, aby si nedělal tolik starostí.“ Mohla by být dokonalejší? „Ale měla bys zavolat svým rodičům jen proto, aby měli jistotu.“ Myslím, že může.

„Děkuju, že jsi tady.“ Obejmu ji a pak vstanu. Vyndám svůj telefon a zavolám svým rodičům. Vyjdu ven, abych šla trochu na vzduch. V nemocnicích bývá trochu dusno.

Potom, co jsem jim řekla, co všechno se stalo, mi máma volala, aby zjistila, jestli může něco udělat, aby urychlila Carmenin a Chelseanin průběh.

Když jdu zpátky dovnitř, uvidím, že Kendra a Ivy sedí na lavičce, na které jsem předtím seděla, vedle Ashley. Ohlédnu se k místu, kde sedí Chelseaniny rodiče a oba tiše spí. Vážně doufám, že Chelsea bude v pořádku.

Znovu si sednu vedle Ashley a ona mě okamžitě obejme. Nejsme spolu ani den a už se cítím dobře, když tohle dělá.

„Jak se cítíš?“ Zeptá se mě Kendra.

„Lépe, když už vím, co s ní je.“ Řeknu jí. „Děkuju, že ses vypořádala s mým dřívějším šílenstvím a udržovala mě klidnou.“ Řeknu s pousmáním přímo Kendře.

„Žádný problém.“ Pokrčí rameny.

Podívám se na Ivy. Zdá se, že se drží zpátky, jako by chtěla něco říct, ale má strach.

„Děkuju, že jsi tu zůstala, Ivy. Vážím si toho.“ Zdá se být překvapená, že jsem jí něco řekla. Věnuje mi široký úsměv a přikývne. „Vážně se omlouvám, že jsem se předtím k tobě chovala jako mrcha. Nebylo to správné a ty sis to nezasloužila.“

„Chápu to. Myslím, že bych udělala totéž, kdybych byla na tvém místě.“ A znovu je tam ten přízvuk, je vážně roztomilý.

„To není omluva, ale díky, že jsi kvůli mě nevyšilovala.“ Řeknu jí upřímně a ona se na mě usměje.

„Vidíš, říkala jsem ti, že není tak špatná.“ Ashley zašeptá a já se zachvěju. Její hlas mi dělá šílenosti.

„Vím. Mrzí mě, že jsem na tebe tak šíleně žárlila. Slibuju, že příště nebudu dělat ukvapené závěry.“ Kousnu se nervózně do rtu.

Ashley se podívá jinam a pak se s úšklebkem otočí zpět ke mně. Nahne se ke mně blíž a zašeptá mi do ucha. „Je opravdu sexy, když to děláš.“ Zčervenám a pohlédnu dolů. Ashley se rozhlédne a pak se oddálí od mého ucha. „Chápu, proč se to stalo. Slibuju, že už tě úmyslně nebudu ignorovat. Bylo těžké to dělat, když všechno, co jsem opravdu chtěla, bylo, udělat tohle.“ Řekne, a pak si mě k sobě přitáhne a jemně mě políbí na rty. Usměju se do polibku a zvednu ruku, abych něžně uchopila její tvář.

A opět jsem jen ve své Ashleyině zóně. Nikdo jiný neexistuje, jen já a Ashley. Je to to nejskvělejší místo vůbec.

„Spencer, co to sakra děláš?“ Odskočím od Ashley a podívám se k místu, odkud přišel ten hlas, děsivě povědomý hlas.

Když se podívám do té tváře, tak vidím, jak na mě zírají ledově modré oči.

„Ahoj, mami.“ Věnuju jí malý nervózní úsměv a trapně mávnu.

24

„Spencer, můžeš sem přijít, prosím?“ Řekne moje matka ne moc milým hlasem. Vstanu a pomalu jdu k ní, srdce mi buší, jako by mi mělo vyskočit z hrudi.

Tohle není tak, jak jsem chtěla, aby se to dozvěděla. Co se sakra chystá udělat?

„Ano, mami?“ Zeptám se mile, jak jen dokážu, když se k ní dostanu blíž.

Hrubě mě chytne za paži a vezme mě za roh, pryč od čekárny. Moje matka nikdy nerada způsobuje scénu. Tak moc jí záleží na její reputaci, takže to vážně není překvapující.

„Co jste to tam sakra dělaly?“ Zašeptá, ale spíše tiše zakřičí. Ani se nenamáhám něco říct, protože vím, že nic nevyjde. Kromě toho bych ani nevěděla, co říct. „Kdo je ta holka?“

„Ashley.“ Zašeptám.

„Nutí tě k tomu? Nutí tě svými-svými způsoby?“ Nemůžu uvěřit, že si to vůbec myslí.

„Mami, ne, já-“ snažím se to vysvětlit, ale ona mě přeruší.

„Protože vím, že by se má dcera nikdy na něčem takovém-takovém nepodílela.“ Je to jako by nemohla říct, co si obě myslíme. „Vím, že jsem tě takhle nevychovala, především na mém pracovišti.“ Odmlčí se a projede si rukou vlasy. „Děláš to proto, abys mě potrestala? Je to proto, že poslední dobou nejsem moc doma? Je to tak? Protože si můžu vzít občas volno a můžeme- “

„Mami, přestaň!“ Zakřičím na ni a ona s šokovaným pohledem zavře pusu. „Ashley je moje přítelkyně. Ano, předtím jsem ji tam políbila a hodně-krát předtím. K ničemu mě nenutila. Nemůžeš z někoho udělat homosexuála. Jsem tím, kým jsem." Nikdy jsem si nepomyslela, že se někdy budu schopna postavit své mámě jako teď, ale tohle je vážně potřeba udělat. Měla jsem jí to říct už před týdny.

„Spencer-“ snaží se promluvit, ale mě je jedno, co má právě teď na srdci. Musím to dostat ze své hrudi.

„Ne, mami, přestaň. Nechám tě mluvit, nech mě dokončit, co musím říct.“ Rozzlobí se a hodí si ruce přes hruď. Je příjemné, mít tuhle sílu. „Nic, co děláš nebo říkáš, nezmění to, že se mi líbí holky. Budeš to prostě muset přijmout a přijmout mě!“

„Já-já nemůžu.“ Řekne po dlouhé pauze. Oči se mi naplní slzami, jako po miliónté ten večer. Přijde blíž a položí mi ruku na rameno. „Jsi moje dcera a vždycky tě budu milovat.“ Pousměju se, když to řekne, ale mám pocit, že to není konec. „Ale já to prostě nemůžu přijmout. Prostě nechápu, proč si pro sebe vybíráš tenhle životní styl.“

Zavrtím hlavou. „Tohle není o tobě, mami! Kdybych měla na výběr, nemyslíš, že bych si vybrala jednodušší možnost? Myslíš, že před všemi ráda skrývám své já ze strachu, že budu zavrhnutá, protože jsem jiná a to, kdo jsem, je považováno za hřích?“ Otevře pusu, ale nic nevyjde, tak pokračuju. „Kdybych si mohla vybrat, tak bych dál žila život, který jsi mi naplánovala. Dál bych dělala všechno, abych ti mohla dělat radost. Kdybych si mohla vybrat, vybrala bych si, abys mě přijala, mami.“ Řeknu jí a uniknou mi nějaké slzy a spadnou mi z tváře. Otřu si slzy a odkašlu si. „Jestli mi teď dál chceš říkat, jak jsem špatná nebo jaký chceš, abych žila život, tak to můžeme udělat doma. Právě teď měla moje nejlepší kamarádka nehodu a já musím mít čistou hlavu, abych tu mohla pro ni být, když se zlepší.“ Projdu okolo ní a vydám se zpátky do čekárny.

Když tam dorazím, uvidím Ashley, jak mluví s Ivy a Kendrou. S úsměvem na mě vzhlédne, ale pak se změní v zamračení. Tu náhlou změnu nejspíš způsobily mé zarudlé oči. Ve vteřině je na nohou po mém boku. Tenhle jednoduchý čin mě přiměl se na ni pousmát. Bez vyslýchání mě nebo tak něco, mě obejme a šeptá mi utěšující slova do ucha.

„Děkuju.“ Zašeptám, když se odtáhneme. Usměje se na mě.

„To nic není. Nerada tě vidím rozrušenou.“ Vede mě zpátky k lavičce a znovu si sedneme na svá místa. „A kromě toho se cítím vážně špatně kvůli tomu, co se právě stalo.“

Pokrčím rameny. „Stejně by to dříve nebo později zjistila.“

„Vím, ale nemusela to zjistit takhle. Cítím se kvůli tomu fakt špatně.“ Povzdechne si. „Obvykle bych na veřejnosti neudělala nic takového, ale s tebou je to“ odmlčí se a vypadá, jako by hledala správná slova. „S tebou, je to tak, že se nedokážu ovládat. Bylo moc těžké se od tebe předtím držet dál, ale teď, když tě mohu nazvat mou, je to téměř nemožné.“

Usměju se nad jejími slovy. A jsem překvapená, že to cítí stejně jako já. Chci říct, Ashley je sexy, jak se jí nemůžu chtít dotýkat?

„Vím přesně, jak se cítíš, takže si s tím nedělej starosti.“

„Bude všechno pořádku, až dorazíš domů?“ Zeptá se mě, vezme mou ruku a proplete naše prsty.

„Doufám, že ano. Myslím, že se mnou nejspíš chvíli nebude mluvit, ale všechno ostatní bude v pohodě. Myslím, že jsem se k ní dostala, když jsme měli malou hádku.“ Řeknu jí smutně. „Navíc budu mít podporu ve svým tátovi, jsem si jistá, že nebude reagovat tak jako ona.“

„Pan a paní Lewisovi?“ Slyším stejnou doktorku znovu zavolat Chelseaniny rodiče. Rychle s nimi vstanu. Když k ní dojdeme, věnuje mi další nejistý pohled a pak pokračuje. „Chelsea úspěšně prodělala operaci a zotavuje se ve svém pokoji. Můžete se na ni jít podívat, ale prosím, nepřetěžujte ji, potřebuje zůstat klidná, jak jen je to možné.“ Potom, co nám dala informace o pokoji, se vrátila ke své práci.

Paní Lewisová sotva počká, až doktorka dokončí, co, říká a pak se vydá do Chelseana pokoje. Pan Lewis tam stojí a omluvně se na mě dívá.

„Běžte se podívat na svou dceru. Nechám vás s ní nějaký čas o samotě.“ Řeknu mu s pousmáním.

„Děkuji, že tu jsi. Jsem si jistý, že to pro ni bude znamenat hodně.“ Usměju se na něho. „Pro mě to hodně znamená.“ Řekne a pak se vydá najít svou ženu.

Vrátím se ke zbytku děvčat, aby s ní Chelseaniny rodiče mohli být chvíli o samotě.

„Co říkala doktorka?“ Zeptá se Kendra, když si znovu sednu vedle Ashley.

„Chelsea se zotavuje z operace a teď může mít návštěvy.“ Řeknu s úsměvem. Jsem tak šťastná, dokonce radostí bez sebe, že Chelsea bude v pořádku. Ucítím, jak Ashley vezme mou ruku a stiskne ji. Pohlédnu na ni a ona se na mě usměje. Úsměv jí oplatím.

„Tak kdy se na ni půjdete podívat?“ Zeptá se Ivy.

„Čekám na její rodiče, aby s ní mohli být chvíli o samotě.“ Řeknu. „Půjdete se na ni podívat všichni?“

„Necháme tě vidět se s ní dneska večer a vrátíme se zítra. Víš, aby nebyla přetěžovaná spoustou lidí a mohla si trochu odpočinout.“ Řekne Kendra.

Na souhlas přikývnu. „A co Carmen? Budeme ji moci dneska večer vidět?“ Zeptám se jich.

„Doktorka říkala, že se bude ze zranění hlavy zotavovat celou noc, takže se s ní stejně uvidíme zítra.“ Řekne Ashley.

„Opravdu doufám, že to poškození není moc zlé. Chelsea bude mít zlomené srdce, když zjistí, co se stalo Carmen.“ Řeknu smutně.

„Jsem si jistá, že obě, Carmen i Chelsea, budou v pořádku. A v mžiku budou zase spolu.“

„Myslím, že máš pravdu.“ Řeknu.

„Můžu s tebou na chvilku mluvit, Spencer?“ Slyším, jak mi Ashley zašeptá do ucha. Přikývnu a vstanu. Otočí se ke mně, natáhne ruku a já ji ráda přijmu. „Hned budeme zpátky.“ Řekne Kendře a Ivy.

Kendra se ušklíbne. „Nedělej nic, co bych nedělala já.“ Ashley se otočí a vyplázne na Kendru jazyk a pak mě vede ven.

„Vsadím se, že se asi divíš, proč s tebou potřebuju mluvit.“ Vypadá nervózně a já si okamžitě pomyslím, že je to něco špatného. Už se se mnou chce rozejít? Byly jsme spolu jen několik hodin. Vsadím se, že ji moje máma vyděsila. Možná má strach být se mnou. Co myslíš?

„Já… ty se se mnou rozcházíš?“ Vyhrknu.

Věnuje mi zmatený pohled. „Ne! Vůbec ne.“ Rázně zavrtí hlavou. „Když jsem řekla, že s tebou chci mluvit, tak ne proto, že se s tebou chci rozejít. Vlastně jsem chtěla udělat opak.“ Zhluboka se nadechne. „Myslím,abychom udělaly krok dozadu.“ Věnuju jí tázavý pohled. O čem to mluví? „Chci říct, jo, týdny jsme spolu mluvily, abychom se poznaly, než spolu začneme chodit. Ale ještě jsme nebyly na rande. Víš, tradiční rande, než to uděláš oficiální.“ Nesměle se usměje.

„Nikdy jsem nemyslela, že jsi tradiční typ člověka. Chci říct, že jsme se seznámily po internetu.“ Vtipkuju.

Směje se. „Vím, ale s tebou to chci udělat. Chci, aby to vydrželo.“ Řekne a vezme mé ruce do svých.

„Taky chci, aby nám to vydrželo.“ Povím jí.

„Dobře. Takže, Spencer, prokážeš mi tu čest a půjdeš se mnou na rande?“ Když to řekne, tak se zasměju. Nemohla jsem to zadržet. „To bylo kýčovité, vím. Já jen… Bože, já to zvorala, co?“

„Jsi děsně roztomilá. Nikdy jsem si nemyslela, že budeš takhle nervózní, až někoho, natož mě, pozveš na rande.“ Řeknu, když vyndám své ruce z jejích a dám jí je kolem pasu.

„No, jsi pro mě hodně výjimečná, takže jsem samozřejmě nervózní.“

„Nemáš důvod být nervózní. Není to tak, že bych řekla ne, jsem tvoje přítelkyně, vzpomínáš?“ Opřu si hlavu o její rameno. Zbožňuji mít možnost být jí takhle blízko.

„Líbí se mi, jak to zní.“ Zasměje se. „Jsi moje přítelkyně. Spencer Carlinová je moje přítelkyně!“ Je tak roztomilá. „Spencer a Ashley jsou konečně spolu.“

„To zní docela hezky, co?“ Zvednu hlavu a vtisknu jí jemný polibek na krk. Cítím, jak se zachvěje a já jí vtisknu na krk další jemný polibek. Potom mě odtáhne a já našpulím pusu.

„Nemělo by to přijít až po rande? Vlastně po několika rande?“ Řekne a potom si odkašle. „Ačkoliv si vlastně vůbec neřekla na první rande ano.“

Stoupnu si zpříma a dívám se jí přímo do očí. „Ashley Daviesová, ráda bych s tebou šla na rande.“ Věnuje mi úsměv od ucha k uchu a pak následuje sladká pusa.

„Nemyslím si, že si uvědomuješ, jakou radost jsi mi právě udělala.“

„Možná mám představu.“ Chystám se ji znovu políbit, ale uslyším, jak si někdo vedle nás odkašle.

Otočím se a uvidím pana Lewise, jak tam stojí a snaží se na nás nedívat.

„Počkám na tebe uvnitř.“ Řekne Ashley a pak mě políbí na čelo a jde dovnitř.

Dojdu k panu Lewisovi.

„Promiň, že jsem rušil, ale chtěl jsem ti dát vědět, že se teď můžeš jít podívat na Chelsea. Zůstali bychom déle, ale Chelsea nechtěla, abychom si dělali starosti a my víme, že ji chceš taky navštívit.“ Usměje se na mě. Dojdu blíž a obejmu ho. Nejdřív se zdá být trochu v šoku, ale pak mi objetí oplatí.

„Děkuju.“ Řeknu.

„Žádný problém.“ Řekne, když se odtáhneme z objetí. „Jsem si jistý, že se zítra uvidíme.“ Usměje se na mě a pak se vydá ke svému autu.

Jdu zpátky dovnitř do čekárny.

„Právě jsme viděly odcházet Chelseany rodiče, takže jsme stejně na odchodu.“ Řekne Kendra a vstane. Přijde ke mně a obejme mě. „Je v pořádku.“ Zašeptá mi do ucha, když se odtáhne.

Ivy se na mě usměje a následuje Kendru ven. Je jen otázkou času, kdy se ty dvě dají dohromady.

„Potřebuješ, abych tu s tebou zůstala?“ Zeptá se Ashley, jakmile jsme samy.

„Ne, budu v pohodě. Přesto děkuju, že ses zeptala. Jen musím vidět Chelsea.“

„To chápu.“ Obejme mě. „Zavolej mi, jestli budeš cokoliv potřebovat, budu tu rychleji, než myslíš.“

„Zavolám.“ Políbím ji. „Teď běž domů a trochu si odpočiň.“ Zasmějeme se.

„Dobře, budeš mi chybět.“ Řekne roztomile.

Po dalším líbání a trochu víc objímání Ashley nakonec odešla. A já mám strach. Nakonec se jdu po všech těch hodinách podívat na Chelsea a jsem nervózní. Nechci říct nebo udělat něco, co by jí přitížilo víc, než už jí je.

Když se dostanu k jejím dveřím, zhluboka se jednou nebo dvakrát nadechnu, než otevřu dveře. Jakmile to udělám, uslyším pípání přístrojů vedle Chelseany postele. Avšak mé oči utkví na jediné věci, Chelseaně křehkém těle na posteli. Její noha je v sádře, její pravá ruka je obvázaná a její krk je zakryt velkým obvazem, nemluvě o řezných ranách, která má po celém těle. Nesnáším, že si tímhle musí projít.

„Mohla bys jít už prostě dál?“ Uslyším Chelsea zašeptat/zakřičet na mě. I v kritickém stavu bude Chelsea pořád Chelsea. Zavrtím hlavou a sednu si vedle její postele. „Nemusíš se bát, Spence.“

Otřu si pár slz, kterým se podařilo zabloudit na mou tvář. „Ahoj, Chels.“ Řeknu chabě. A nemám tušení, co mám říct.

„Nandala jsi jim to dneska večer?“ Zeptá se. Jsem tak zmatená. O čem to mluví? „Basketbalový zápas.“

„Jo, jasně, bylo to úžasný! Vyhráli jsme. Ale přála bych si, abys tam mohla být.“ Řeknu smutně.

„Budu na příštím, no, až mě pustí z téhle nemocnice.“ Trochu se zasměje.

„Vážně mě mrzí, že se ti to stalo.“

„Spencer, byla to nehoda. Nemohla jsi s tím nic dělat.“ Zakašle a trochu zanaříká. Cítím se špatně, že jsem ji rozrušila. Po chvíli ticha znovu mluví. „Jak je na tom Carmen?“

Odkašlu si, než odpovím. „Udeřila se dost těžce do hlavy a zlomila si jednu nohu.“ Pohlédnu na Chelsea a ona pevně zavře oči a já vidím, jak jí začnou téct po tváři slzy.

„To je všechno moje vina.“ Řekne a stékají jí po tváři další slzy.

„Není to tvoje vina, Chels. Jak jsi řekla, byla to nehoda!“ Snažím se zůstat klidná, ale není třeba, aby se z toho všeho vinila.

„Ale já řídila auto. Bude mě za to nenávidět. Nemůžu ji ztratit, Spence, miluju ji.“ Řekne tiše, nejspíš si myslí, že ji neslyším. Ale já ji slyšela a moc to znamená.

„Ty ji miluješ?“ Řeknu s úsměvem. „Á, Chels, to je tak milé. Cítí to taky tak?“ Jsem si jistá, že ano. Můžete vidět, jak moc jedné na druhé záleží, jen když se na ně podíváte. Chelsea otočí hlavu stranou. „Ještě to neví, viď?“ Uculím se.

„Ne, neví a nejspíš jí to teď bude jedno.“

„Jsem si jistá, že ti za tohle nebude dávat vinu. A jsem si jistá, že až odsud odejdeš, tak budeš mít pořád svoji přítelkyni.“ Povím jí, když se ji snažím povzbudit. Vstanu a vezmu kapesník, abych jí mohla otřít slzy.

„Fajn, fajn, dost o mně.“ Řekne, když si znovu sednu. „Už nechci brečet.“

„Chceš, abych zapnula televizi nebo tak něco?“ Vstanu, abych to udělala, ale ona mě zastaví.

„Ne, chci, abys mi řekla o sobě a Ashley.“ Usmála jsem se nad zmínkou jejího jména.

„Proč si myslíš, že se mezi mnou a Ashley něco děje?“ Zeptám se s pozvednutým obočím.

Posmívá se. „No, moji rodiče sem přišli a zeptali se mě, proč jsem s tebou předtím nechodila. Zeptala jsem se jich, jak věděli, že jsi vůbec na holky. A oni řekli, že jsi v čekárně líbala nějakou holku.“ Ušklíbne se na mě a já zčervenám.

„Konečně jsme spolu.“ Řeknu jí šťastně. „A bohužel nás moje máma přistihla v čekárně líbat se.“ Zalapá po dechu. „Jo, ale já neustoupila a řekla jí, jak se cítím. Vím, že bude peklo, až se dostanu domů, ale štěstí, které cítím, když jsem s Ashley, přebíjí všechny negativní postoje mojí matky.“

Zeširoka se na mě usměje. „Kdybych tě mohla obejmout, tak to udělám. Jsem na tebe moc pyšná, Spence.“

Povídaly jsme si a smály se hodiny. V určitém okamžiku Chelsea skončila tím, že na mě usnula a já dřímala v křesle, ve kterém jsem seděla.

Probudila jsem se, když jsem uslyšela otevření dveří. Byla to sestřička, která vešla s klipovými deskami. Pokývla na mě a pak šla zkontrolovat Chelseanin přístroj. Potom zapsala několik věcí a opustila pokoj. Vytáhla jsem svůj mobil a ukázalo se, že je 8 hodin ráno.

Taky jsem měla textovku od Ashley, ve které bylo, že se nemůže dočkat, až mě uvidí. Usmála jsem se a odepsala jí.

„Ashley?“ Vyskočím a podívám se na Chelsea, zatímco se právě usmívá.

„Ježiši, Chels, vyděsila jsi mě!“ Položím si ruku na hruď. „A ano, psala jsem Ashley, jestli to musíš vědět.“

„S tak velkým úsměvem, to nemohl být nikdo jiný.“ Trochu se zasměje.

Další sestra přijde, aby nakrmila Chelsea něčím, co odhaduju, že je snídaně. Ačkoliv to vypadá příšerně. Během jejího krmení se vrátí Chelseaniny rodiče. Po chvíli chatování se rozhodnu jít do jídelny, abych uklidnila svůj kručící žaludek. Právě jsem si uvědomila, že jsem nic od včerejšího zápasu nejedla.

Po cestě tam uvidím u recepce Ashley a vypadá, že se hádá s recepční. Jdu k ní.

„Co tady děláš tak brzy?“ Zeptám se jí.

„Přinesla jsem ti snídani.“ Řekne a zvedne sáček, kterého jsem si právě všimla. Nemůžu si pomoct, ale zeširoka se usměju. Mám tu nejlepší přítelkyni na světě. „Snažila jsem se dostat do Chelseana pokoje, ale ona řekla, že ještě nezačaly návštěvní hodiny.“ Zasměju se, když mi recepční věnuje zlý pohled.

Pohltím ji v těsném objetí. „Moc ti děkuju, Ash. Zrovna jsem byla na cestě do jídelny. Snažila jsem se to překonat, protože mám děsný hlad.“

„Jsem ráda, že můžu zachránit tvé chuťové buňky, protože to, co jsem udělala, je mnohem lepší, než nemocniční jídlo.“ Zasměje se. Vezmu ji za ruku a vedu ji do jídelny.

Potom, co jsme několikrát špatně zahnuly, jsme se dostaly do jídelny a našly si vzadu stůl pro dva. Ashley okamžitě vyndala talíře, příbory, ubrousky, sirup a dvě láhve pomerančového džusu. Odkryla můj talíř a byly na něm palačinky, vajíčka a slanina. Vypadá to vynikajícně!

„To jsi dělala ty?“ Zeptám se jí. Vypadá to jako něco, co by udělal můj táta, nebo něco co můžu dostat v restauraci.

„Jo, je těžké tomu uvěřit nebo tak něco?“ Zeptá se, když začnu jíst. Zasténám, jakmile si vezmu sousto. Je to tak šíleně dobrý! Ashley se na mě s úšklebkem podívá.

Spolknu své jídlo. „Ne, jen že jsem to nečekala. Jsi bohatá. Očekávala bych, že máš svého vlastního osobního kuchaře.“ Řeknu, než si vezmu další sousto.

Zasměje se. „Měli jsme kuchaře, když jsem byla mladší. Vlastně to on mě naučil vařit. Moje matka ho po chvíli propustila, protože tvrdila, že se ji snažil sbalit.“ Obrátí oči v sloup, očividně tomu všemu nevěří. „Když odešel, tak jsem měla dvě možnosti: vařit si sama nebo jíst každý den venku.“ Pokrčí rameny a zaboří se do svého jídla.

„Jsem ráda, že tě to naučil, protože je to úžasné.“ Vezmu si sousto slaniny. Nebíčko! „Uvařit mi byl možná od tebe špatný tah.“

„Vážně? Pročpak?“ Řekne se sexy úšklebkem.

„Protože teď budu očekávat, že mi budeš vařit.“ Zasměje se mi.

„Ale to mám v plánu.“ Když to řekne, tak mě zahřeje u srdce.

Tahle holka je úžasná.

25

„Už jsi viděla Carmen?“ Zeptá se Ashley, když se vracíme do Chelseana pokoje.

„Ne, ale nejsem si jistá, jestli nám už dovolí se s ní vidět. Měla jsem štěstí, že pan Lewis řekl doktorům, že jsem Chelseana sestra, takže mi dovolili ji vidět.“ Vysvětlím jí.

„Jak je Chelsea?“ Cítím, jak mi znovu z očí tečou slzy. Nesnáším, když takhle přemýšlím o své nejlepší kamarádce. Ucítím, jak Ashley dává ruku do mé a pousměju se. Z toho malého dojmu se cítím tak nějak lépe.

„Psychicky je na tom jako vždycky. Má hodně řezných ran, ale nejsou tak zlé. Ačkoliv se nemohla moc hýbat a z toho se cítím hůř.“ Vdychnu. „Víš, že je to všechno moje vina. Chelsea se snaží svést vinu na nehodu a to, co se stalo Carmen, na sebe, ale vážně je to moje vina.“ Pokračuju v chůzi, dokud neucítím zatáhání za mou ruku. Otočím se a uvidím Ashley, jak pořád stojí na svém místě. „Proč jsi zastavila?“

„Jak cokoliv z toho může být tvoje vina? Ani jsi neřídila auto, které bylo do nehody zapojené.“ Řekne mi a já můžu říct, že je trochu naštvaná.

Jdu k ní blíž, není důvod, proč by celá nemocnice musela slyšet, o čem se bavíme.

„Je to moje vina, protože se včera večer přišly podívat, jak hraju. Mohly jen zůstat uvnitř a nic z toho by se nestalo.“ Řeknu a svěsím hlavu.

Ucítím na své bradě prsty, jak mi pomalu zvednou hlavu.

„Poslouchej mě, dobře?“ Její hlas je tak pevný, že si nemůžu pomoct,ale neudělám nic jiného, než že přikývnu. Otře slzu, která mi stéká z tváře. „V žádném případě to není tvoje vina. Stalo by se to kdykoliv jindy. To se stane, že měly nehodu, zatímco byly na cestě na tvůj zápas. Jsem si jistá, že ani Chelsea ani Carmen tě za to neviní, takže se neobviňuj.“ Obejme mě a pak si mě přitáhne do objetí.

„Byla bych v háji, kdybych tě tu neměla.“ Řeknu jí upřímně a přitulím svůj obličej k jejímu krku.

„Vím, což je důvod, proč jsem tady, broučku.“ Odtáhnu se od ní a usměju se.

„Právě jsi mi řekla broučku?“ Můj úsměv se ještě zvětší, když se začervená.

„Jo, zkusila jsem to. Nelíbí se ti to?“ Je roztomilá, když je nervózní.

„Myslím, že je to roztomilý.“ Jemně ji políbím, než se dám znovu do chůze. „Teď pojďme, abychom mohly vidět Chelsea.“

Když jsme dorazily do jejího pokoje, Kendra a Ivy už tam byly. Nečekal jsem, že tam bude. Vůbec Chelsea ani Carmen nezná, takže jsem překvapená, že ji vidím. Zajímalo by mě, jestli s tím má co dočinění Kendra.

„Ahoj, Ashley, díky, že ses na mě přišla podívat.“ Řekne z postele slabě Chelsea. Pravděpodobně je unavená.

„Žádný problém, Chelsea. Doufám, že ti brzy bude líp.“ Ashley se sladce na Chelsea usměje a pak si sedne na kanape na druhé straně místnosti. Následuju ji a sednu si přímo vedle ní. Vezme mou ruku, jakmile si sednu.

„Á, vy jste tak rozkošný. Všichni ve škole budou tak žárlit.“ Řekne se zářivým úsměvem Ivy a najednou je v pokoji nesmírné napětí. Nikdy jsme nemluvily o tom, co se stane ve škole. „Chci říct, dvě nejrajcovnější holky ve škole a chodí spolu!“ Dodá, zřejmě jí unikla atmosféra v místnosti.

Nepříjemně se poposunu a uvolním její ruku. Vím, že bych neměla být naštvaná, protože jsem věděla, že budeme vyoutované dříve, než to uděláme oficiální.

„Jdu se podívat, jestli teď může mít Carmen návštěvy.“ Řeknu, než vstanu a v podstatě vyběhnu z pokoje.

Když se dostanu ven z místnosti, opřu se o zeď a zavřu oči.

„Hej, jsi v pořádku?“ Vzhlédnu a uvidím Kendru, jak má ve tváři obavy.

Zhluboka se nadechnu. „Jsem v pohodě, díky.“ Lžu.

„Ty jsi tak špatná lhářka, ale teď není čas si o tom promluvit. Pojďme se podívat, jak se daří Carmen.“ Vytáhne mě k sobě a jdeme spolu k recepci. Zůstala bych a povídala si s Ashley, ale vážně si dělám starosti o to, jak se Carmen daří a opravdu si nejsem jistá, co bych Ashley řekla.

Pokud bych k ní byla upřímná, řekla bych jí, jak se skutečně cítím. Řekla bych jí, že jen chci, aby mi vysvětlila, proč je pro ni tak těžké vyjít s pravdou ven. Neměly bychom náš vztah začít v tajnosti. S ní je to vždycky krok vzad a krok vpřed. Chci ji, protože jsem díky ní neuvěřitelně šťastná, ale pak mám pocit, že je její druhá stránka, kterou neznám. Jsem vytažena z myšlenek, když dojdeme k recepci.

Po horlivé diskuzi s jednou z recepčních, se kterou Kendra trochu flirtovala, dokázala získat číslo Carmenina pokoje. Já bych toho nebyla schopná, takže jsem vděčná, že šla se mnou.

Znovu jsem se ještě jednou ztratila. Buď je tahle nemocnice nesmírně matoucí, nebo mám prostě špatnou orientaci. Kendra nás vede správným směrem a my se dostaneme do Carmenina pokoje. Hádám, že mám jen špatnou orientaci.

Když vejdu do místnosti, Carmenina matka a dva mladší kluci, kteří odhaduji, jsou Carmeniny mladší bráškové, sedí okolo její postele.

Podívám se na Carmen a všechno co chci, je, obejmout ji. Vypadá tak mizerně. Její hlava je celá obvázaná. Její povadlé opuchlé oči ladí s jejími modřinami, které má po celém obličeji. Všimnu si, jak jí jeden z jejích bratrů píše na sádru, co má na noze a já se pousměju.

„Á, vy musíte být Carmeniny kamarádky. Ptala se na Chelsea. To je jedna z vás?“ Ptá se Carmenina matka.

„Ne, Chelsea je v jiném pokoji, madam. Taky měla nehodu.“ Odpoví Kendra za nás obě.

„Aha, jak jí je?“

„Je hodně potlučená a potřebuje hodně odpočinku, ale za pár týdnů bude v pořádku.“ Řeknu. „Jak je Carmen?“

Povzdechne si. „Doktorka říkala, že se hodně silně udeřila do hlavy, ale ne tolik, aby to způsobilo poškození mozku.“ Zasměju se.

Povídáme si a smějeme se, zatímco Carmen spí. Sdílíme povídky o Carmen a její matka se nás ptá na budoucnost a já si uvědomila, že si nejsem jistá, co ve své budoucnosti chci. Chci se pokusit stát se slavnou sportovkyní? Chci vůbec jít na vysokou školu? Zasměju se sama sobě. Moje matka by měla záchvat, kdyby věděla, že nejdu na vysokou. Kdybych šla na vysokou, tak jsem si jistá, že po mě bude chtít, abych šla na medicínu, ale vážně mi není moc dobře, když dojde na příbuzné. Zachvěju se jen při pomyšlení na to.

„Ahoj, holčičko, podívej, kdo se za tebou přišel podívat?“ Řekne Carmen máma, když otevře oči. Podle pohledu na její oči můžu říct, jak je unavená.

„Ahoj.“ Řekne a pak začne kašlat. Její bratr jí přinese vodu a přidrží jí u jejích úst. Vezme si několik doušků, než znovu promluví. „Díky, že jste přišly.“ Slabě se usměje. „Jak je Chelsea?“

„Vypadá stejně tak špatně jako ty, ale neboj, jsem si jistá, že v mžiku bude zdravá jako rybička.“ Řeknu a všichni se smějí.

Kendra a já asi hodinu zůstaneme v Carmenině pokoji, a pak se rozhodnu, že bych si měla jít promluvit s Ashley.

„Můžeš mi prokázat laskavost?“ řekne Carmen, když jdu ke dveřím. Přikývnu a ona pokračuje. „Můžeš říct Chelsea, že“ zarazí se, než může říct něco dalšího. Vidím ruměnec na jejích tvářích, i když má řezné rány. Mám pocit, že vím, co se chystala říct. „Řekni jí, že mi chybí a že se nemůžu dočkat, až ji uvidím.“

„Božínku, já na vás dvě tak žárlím.“ Řekne Kendra a já se zasměju.

„Ty dvě mají takový štěstí. Jsou zamilované i potom, co měly tuhle zlou nehodu.“ Řekne Kendra hned jak zavřeme dveře. „Doufám, že toho jednoho dne můžu dosáhnout. Chci říct, že i ty to máš s Ashley.“

„Nejsem si jistá, co to je, co mám s Ashley.“ Povzdechnu si a projedu si rukou vlasy. Než má čas se zeptat na to, co jsem právě řekla, dál mluvím. „A kromě toho si nemyslím, že pochopím, jak blízko se dostáváš k té roztomilé jižní krásce.“ Narazím do ní bokem.

„Komu? Ivy?“ řekne, když se snaží skrýt úsměv. „Nemám zdání, o čem to mluvíš.“

„Jsem si jistá, že ne. Vzpomínám, jak jsi mi řekla, jak si myslíš, že je sexy. To všechno přes noc neodejde.“ Všechno, co se včera stalo, připadalo, jako by se stalo před hodně dlouhou dobou.

„Jen proto, že si myslím, že je sexy, neznamená, že se mezi námi něco automaticky stane.“ Hravě mě strčí, když zahneme za roh.

„No, myslím si, že tě má ráda.“ Řeknu, když se dostaneme k pokoji. Otevřu dveře a Ivy a Ashley spolu mluví na gauči, zatímco Chelsea spí. Ivy se usměje, jakmile uvidí Kendru. Vím, že v tomhle mám pravdu.

„Spencer, musím s tebou na chvíli mluvit.“ Řekne Ashley a setká se se mnou u dveří. A teď mám strach. Znovu a znovu mám od včerejšího večera ten pocit. Doufám, že to není špatné. Proč musí říkat, musím ti něco říct? To je jako kód pro slova 'rozcházím se s tebou'. „Jsi v pořádku?“ Zeptá se hned, jak vyjdeme ven.

„Jo, proč bych neměla být?“ Povím jí. Nemůžu jí říct, jak se opravdu cítím, protože by jí to jen odstrčilo.

„Zdála ses být naštvaná nebo rozrušená, když se Ivy zmínila o tom, že budeme ve škole odtajněné.“ Podívám se dolů a stranou od ní. Zvedne mi obličej, abych se na ni podívala. „Podívej se na mě.“ Šeptá mi. Vzhlédnu a vidím intenzivní pohled, který mi věnuje. „Nechci udělat nic jiného, než ukázat a všem říct, že jsi moje, ale nejsem na to ještě připravená.“ Zhluboka se nadechne. „Přála bych si, aby pro mě bylo snazší, nechat to být, ale není. Je něco, s čím jsem se celý život snažila vypořádat a je příliš těžké to zanechat a prostě to takhle vzdát.“ Vypadá to, že bude plakat. „Omlouvám se. Opravdu. Přála bych si, abych to teď mohla změnit, ale nemůžu. Prostě nemůžu.“ A z tváře jí začnou padat slzy. Udělám jedinou věc, kterou můžu a obejmu ji. Potřebuje mě, takže teď není čas na to být sobecká.

„To je v pořádku, Ash, chápu to. Jak jsem předtím řekla, cokoliv, čím si musíš projít, musí být pro tebe opravdu důležité, když tě to nutí skrývat to, kým jsi. Možná to teď nechápu, ale doufám, že to pochopím, až budeš schopna mi to říct.“ Něžně jí třu záda, zatímco mi pláče do ramene.

O pár hodin později, Ashley, Ivy a Kendra odchází poté, co se šly Ashley a Ivy krátce rozloučit s Carmen. Chelsea si stěžovala, protože byla jediná, co neviděla Carmen, ale vzhledem k tomu, že jsou obě upoutané na lůžko, tak není žádná možnost.

„Co se ti honí hlavou, Spencer?“ Zeptá se Chelsea pozdě v noci.

„Nic, Chels. Nic.“ Normálně bych jí to řekla, ale právě teď jí nechci přidávat na stresu.

„Spencer, možná jsem v téhle chvíli handicapovaná, ale nejsem hloupá.“ Zašeptá, ale můžu říct, že začíná být unavená.

„Já jen…“ zhluboka se nadechnu. „Vadí mi, že tajím svůj vztah s Ashley. Mám tak trochu pocit, že si nezasloužím s ní být, jako že náš vztah dost důležitý, aby o něm lidé věděli.“ Odmlčím se. „Vím, že ji v tom všem něco brání, jen si přeju, aby mi to řekla, takže se jí aspoň mohu pokusit pomoct.“

„Věříš jí?“ Zeptá se Chelsea.

„Ano, samozřejmě.“

„Myslíš si, že by udělala něco, aby ti úmyslně ublížila?“

„Ne?“ Ptám se, nejsem si úplně jistá, kam tím míří.

„Tak o všem přestaň přemýšlet a na všechno se ptát. Oceňuj, že máš přítelkyni, které na tobě záleží. Dej jí čas, aby získala emoce pod kontrolu. Přijde, až bude připravená. Do té doby si prostě užívej čas strávený s ní a buď šťastná. Neznič to dřív, než to skutečně začne.“ Chelsea skončí a já se opřu a uvažuju nad tím, co řekla.

Mlčky tam sedím a přemýšlím, dokud neskončím tím, že dřímám.

26

Strávila jsem víkend v nemocnici s Chelsea, dokud mi neřekla, abych šla domů, protože bude v pořádku a protože smrdím. Neslušné. Myslím, že byla unavená z toho, jak používám její koupelnu.

Bylo milé, mít možnost tu s Chelsea zůstat, aby nebyla sama. Pořád se kvůli tomuhle všemu cítím provinile, takže myslím, že být s ní a sledovat, jak se lepší, mi svým způsobem pomáhalo. A abych byla naprosto upřímná, být tady mě taky drželo od čelení mým dalším problémům.

Bojím se jít domů. Vím, že jsem byla velmi statečná, když jsem mámě vynadala, ale upřímně chci její uznání a přijetí. Chci říct, že je konec konců moje matka. Kdybych v tu chvíli neměla na mysli důležitější věci, nejspíš bych právě plakala a dovolila jí říct mi, jak jsem špatná za podílení se na něčem takovém. Musím se smát sama sobě jen při pomyšlení, jak by neřekla homosexuál nebo lesba. Zajímalo by mě, co si bude myslet, až to zjistí o Glenovi.

A pak je tu můj táta. Ráda bych si myslela, že s tím vším bude v pohodě. Je tou osobou, až do nedávné doby, se kterou jsem byla schopna mluvit o čemkoliv. Moje matka mu to zřejmě už řekla, což znamená, že měl čas přemýšlet o tom, co mi provede, až mě uvidí. Možná bude jen naštvaný jako máma, nebo možná bude v pohodě. Doufám, že to bude to druhé. Ale na druhou stranu, jestli je s tím v pohodě, tak mě možná požádá, abych ho seznámila s Ashley.

Ashley. Povzdechnu si. Pořád si nejsem jistá, co s ní. Chci ji. Každičký kousek mě jí chce. Ale mám tenhle strach, tenhle strach někde hluboko ve mně. Někde, kde si to ještě nejsem připravena sama sobě přiznat. Nemůžu si pomoc s pocity, které k ní chovám. Tyhle pocity, které jsou mimo mojí kontrolu. Když s ní mluvím, nebo když jsem s ní, jsem nejšťastnější, co si kdy pamatuju. Umí mě rozesmát, díky ní se cítím výjimečná, nutí mě červenat se, díky ní se cítím sexy a skutečnost, že nade mnou má takovou kontrolu, mě děsí kvůli tomu, že přede mnou něco tají. Vím, že spolu nejsme dlouho, ale měsíce jsme si spolu povídaly, co by se za něco mělo počítat, ne? Ačkoliv se chystám poslechnout Chelsea. Nebudu se touhle záležitostí stresovat do chvíle, kdy to Ashley nezvládne. Budu čekat, protože nebýt s ní bolí mnohem víc, než čekání na to, až mi bude dostatečně věřit.

Sedím ve svém autě, potom co zaparkuju před mým domem. Auta všech jsou před ním zaparkovaná, takže vím, že jsou všichni doma. Tohle bude spousta zábavy.

Zhluboka se nadechnu nebo čtyřikrát, než otevřu dveře a vydám se do domu. Když otevřu dveře, jsem trochu překvapená, že vidím Glena a Aidena sedět na gauči a hrát nějakou video hru.

„Hele, kdo konečně přišel domů.“ Řekne Glen, když mě uvidí.

„Ahoj, Spencer.“ Řekne Aiden s úsměvem od ucha k uchu. Proč je tak šťastný?

„Ehm, čau.“ Řeknu jim. „Glene, kde je máma s tátou?“

„Máma dělá nějakou práci v kanceláři a táta vaří večeři.“ Odpoví a nespouští oči z televizní obrazovky. Jen zavrtím hlavou a jdu do kuchyně. Doufám, že to půjde dobře.

„Ahoj, tati.“ Řeknu váhavě, když vejdu do kuchyně se srdcem, co mi bije rychlostí milion kilometrů za minutu.

Odvrátí se od sporáku, aby se na mě podíval se zářivým úsměvem. „Ahoj, Spence! Jak se cítí Chelsea? Líbí se jí ty květiny, co jsem poslal?“ Ne to, co jsem očekávala, ale beru to.

„Každým dnem jí je lépe. A ty květiny zbožňuje. Mohla bych říct, že jí dávají zvláštní pocit.“ Usměju se na něho. „Co budeme mít k večeři?“ Řeknu ve snaze udržet konverzaci na dobré straně.

„Špagety, máš hlad?“ Řekne a otočí se zpátky ke sporáku.

„Vlastně jo. Nemocniční jídlo není dobrý.“ Řeknu a okamžitě myslím na Ashley. Usměju se při pomyšlení, jak mi přinesla snídani. „Půjdu se osprchovat. Budu dole na večeři včas.“ Vydám se ke schodům a vyběhnu do svého pokoje.

Vytáhnu z kapsy svůj mobil a dám ho na nabíječku. Včera se vybil a v nemocnici jsem neměla možnost ho nabít. Ashley si nejspíš myslí, že jsem na ni naštvaná nebo tak něco. Zatímco se nabíjí, se jdu osprchovat.

Když se vysprchuji a obléknu, hned zkontroluju svůj telefon, abych jistila, jestli na něm nemám nějaké zprávy od Ashley. Mám jich od ní několik, ve kterých se píše, že jí chybím, jedna říká, že se nemůže dočkat našeho rande. A jedna, co říká, že se nemůže dočkat, až mě zítra uvidí. Můj úsměv je větší a větší, když čtu každou z nich. Odepíšu jí, že zítra ráno bude první věcí, kterou uvidím.

„Večeře je hotová!“ Slyším, jak táta ze zdola zakřičí. Odložím telefon a jdu dolů.

Vejdu do kuchyně a vidím, že všichni včetně Aidena sedí u stolu.

„Budeš tam stát celý den, nebo se k nám připojíš?“ Zeptá se mě máma neutrální hlasem.

„Ano, jen jsem…ano.“ Koktám, a pak si sednu na své místo.

Byly slyšet jen zvuky vidliček cinkajících o skleněné talíře, jak jsme začali jíst.

„Tak, Aidene, plánuješ hrát na vysoké škole basketbal?“ Zeptá se moje máma a já obrátím oči v sloup. Proč se chce vždycky bavit o škole?

„Ehm, jo. Doufám, že si mě nějací lovci talentů z UCLA nebo USC budou chtít nabrat.“ Řekne zdvořile.

„No Glen doufal, že to od nich taky uslyší. Vy dva jste opravdu nejlepší kamarádi.“ Zakuckám se jídlem, když to řekne a snažím se nesmát.

Napiji se vody. „Omlouvám se, špatná dírka.“ Řeknu, protože na mě všichni zírají, no, Glen zírá.

„A co ty, Spencer, moc jsi toho o vysoké nebo o budoucnosti nenamluvila. Jaké jsou tvé plány?“ Zeptá se táta.

„Vlastně jsem o tom nepřemýšlela. Chci říct, že jsem si s mámou v létě podala přihlášku na některé vysoké školy, ale opravdu nevím, co chci v budoucnosti dělat.“ Řeknu upřímně a mohu říct, dle mámina obličeje, že není ráda s tím, co jsem právě řekla.

„Nedělej si starosti, pořád máš ještě čas.“ Usměje se na mě.

„A co basketball? Můžeš získat úžasné stipendium za hraní a za to, že máš tak dobré známky.“ Řekne máma.

„Jestli získám nějaké hledače talentů, co mají zájem, tak nevidím důvod, proč ne.“ Pokrčím rameny.

„Máš nějakou představu, jaký obor bys ráda dělala?“ Dodá máma.

Znovu pokrčím rameny. „Ne tak docela. Mám v hlavě několik představ, ale ještě nic s určitostí.“ Vím, že nesnáší, že k tomu nejsem zcela odhodlaná.

„A co ty, Aidene, co chceš dělat za obor?“ Ona nikdy nepřestane, že?

„Přemýšlel jsem nad oborem podnikání. Vždycky jsem chtěl mít jednoho dne svůj vlastí podnik.“ Tak typické na atleta.

„Vidíš to, Spencer, má plány a cíle.“ Řekne mi a já jen hodím oči v sloup. „Takže jsi nezadaný, Aidene?“ Tentokrát se oba, Aiden a já, zakuckáme jídlem.

„Já, ehm…“ rozhlédne se. „Ne, v tuto chvíli jsem nezadaný, paní Carlinová.“

„Taková škoda. Myslím, že ty a Spencer byste si padly do oka.“ Řekne nejklidnějším tónem, který jsem kdy slyšela.

Otočím hlavu tak rychle, abych se na ni podívala. „Jak se opovažuješ?“ Zakřičím a vstanu.

„Spencer.“ Řekne můj táta klidně.

„Ne, tati!“ Řeknu mu a otočím se zpátky ke své matce. „Proč bys to vůbec říkala?“ Aiden, Glen a můj táta vypadají dokonale zmateně.

„Spencer, jen se snažím pomoct. Možná Aiden může pomoc-“ přeruším ji dříve, než to hrozný prohlášení vůbec může dokončit.

„Ne, nepotřebuju Aidenovu pomoc nebo pomoc jakéhokoliv kluka.“ Snažím se ovládat své dýchání. „Mám ráda holky, mami. Mám přítelkyni. Proč to prostě nemůžeš přijmout?“

„Protože je to nepřijatelné!“ Zakřičí a nastane hrobové ticho.

„Paulo!“ Vykřikne můj táta z druhé strany místnosti.

„Co, Arthure? Musí vědět, že chovat se takhle se v téhle rodině netoleruje!“

„No, pak hádám, že se ti tohle nebude moc líbit.“ Řekne Glen a já sleduju jako v hororu, když se otočí a políbí Aidena, který nedělá nic víc, než že chytne Glena za zátylek a přitáhne si ho k sobě blíž.

Otočím se zpátky k matce, kdy se její oči vykulí. V podstatě můžete vidět, jak jí stoupá dým z uší.

„Glene, ihned přestaň!“ Zakřičí, ale oni pokračují. Sleduju, jak jde k nim a odtrhne je. „Řekla jsem, ihned s tím přestaň!“ Její obličej je neuvěřitelně červený. „Ty“ popadne límeček Aidenova trička a vytáhne ho. „Vypadni sakra z mého domu!“ Zařve, když ho táhne ke dveřím. Jakmile je tam, otevře dveře a vystrká ho ven a znovu je zavře. Otočí se zpátky ke kuchyni s čistě ledově chladnýma očima. „Jak se opovažuješ mě takhle zneuctít?“ Kráčí zpátky do kuchyně.

„Nezneuctil jsem tě. Kdybych líbal přítelkyni, tak by to nebylo nezdvořilé, co?“ Vyzývá Glen.

Moje máma otevře pusu a znovu ji zavře. Myslím, že ji Glen na chvíli umlčel. To je dobře, protože jsem si myslela, že nikdy nepřestane.

„Paulo, pojďme si vzít nějaký čas, abychom si to promysleli.“ Můj táta je vždycky ten racionální. Moje matka se na něho podívá a pak na Glena a nakonec na mě. Znovu se podívá na tátu a pak vyjde schody. O pár vteřin později slyším, jak zabouchne dveře.

„Co kdybychom si promluvily v obývacím pokoji?“ Řekne nám táta a my ho následujeme do obýváku.

Glen a já si sedneme na pohovku, zatímco táta si sedne do křesla naproti nám. Podle pohledu v jeho tváři můžu říct, že má problém s tím, přijít na to, co říct.

„Chystáš se nás vykopnout?“ Zeptá se Glen a já se na něho podívám, jako by se zbláznil. Podívám se na tátu a všimnu si, že mu věnuje podobný pohled.

„Proč si to myslíš, Glene?“ Zeptá se.

„Protože se ti nelíbí náš 'životní styl', takže jsem si myslel, že nás tu nechceš.“ Odpoví Glen a použije vzdušné uvozovky.

„Tvoje máma je ta, co má problém s lidmi, co máte rádi a lidmi, kterými jste. Nemyslím si, že na tom vůbec sejde. Na čem záleží je, že jste mé děti a je mi jedno, co řekne, oba zůstanete v tomhle domě.“ Řekne můj táta tónem, který jsem u něho nikdy předtím neslyšela. Bylo to tak silné a neústupné. „Mám vás rád a nesnáším, že kvůli ní máte pocit, že vás vyhodíme z vlastního domu.“ Naštvaně si otře slzy, a pak mu dokonce slza spadne.

Vyskočím z gauče a sednu si na opěrku jeho křesla. Obejmu ho kolem ramen. „Mám tě ráda.“ Zašeptám mu a cítím, jak okolo mě stiskne ruku.

Políbí mě na čelo. „Vždycky tě budu mít rád, Spencer, ať se děje, co se děje.“

Tohle jsem přesně potřebovala slyšet. Nevěděla jsem, co očekávat, než jsem sem vešla. A teď, teď vím vše, co jsem potřebovala vědět.

Glen se nakonec přidal k našemu malému objímacímu dýchánku a chvíli jsme strávili objímáním a brečením. Zní to jako jedno z těch klišé ze sentimentálních filmů, co? Vybrala bych si kýčovitost, než být sama a každý den plakat.

„Fajn, tati, jdu si dodělat nějaké domácí úkoly a půjdu do postele. Dobrou noc.“ Obejmu ho. Než odejdu, na něco si vzpomenu. „Jo a Glene.“ S očekáváním se na mě podívá. „Díky za to, co jsi předtím udělal. Vážně si toho cením.“ Řeknu a pokynu směrem ke kuchyni.

„Nemohl bych tě nechat jít samotnou ke dnu, sestřičko.“ Obrátím nad tím, že mě nazval sestřičkou, oči v sloup, ale ve skutečnosti jsem za to vlastně tak trochu ráda.

Když se dostanu do svého pokoje, zavoní mi telefon. Zvednu ho a vidím, že mi volá Ashley a uculím se. Zvednu to a pohodlně se usadím do postele.

„Ahoj, kočko.“ Řeknu a přitom se usmívám.

„Mám správné číslo?“ Slyším ji v telefonu tápat. „Je to opravdu Spencer Carlinová?“ Obrátím oči v sloup, i když vím, že mě nemůže vidět.

"Ano, jsem to já."

„Jsem jen zmatená, protože si nemyslím, že jsem někdy předtím ze tvých úst slyšela to slovo kočko.“ Povzdechne si. Zasměju se. „Líbí se mi to.“

„Je hodně věcí, co jsi z mých úst ještě neslyšela.“

„Moc se mi líbí tahle stránka mojí přítelkyně. Je to sexy.“ Pořád zbožňuju, když se o mě zmiňuje jako o své přítelkyni. „Tak co máš na sobě?“

„Ash!“ Zanadávám.

„Co je? Myslela jsem, že k tomu tahle konverzace vede, takže proč nejít rovnou k věci?“

„K tomu ta konverzace nevede. Ani trochu.“

„Hm, možná to přišlo jen mně.“ Zahihňá se.

„Myslím, že jo. A kromě toho mě musíš nejdřív vzít ven, než se mi můžeš dostat do kalhotek.“

„Jestli je to vše, co stačí udělat, tak bych to udělala už před měsíci.“ Odmlčí se, aby se zasmála vlastnímu vtipu. „Víš, mohla jsem tě vzít večer ven. Mohla-“

„Ehm, ne, Ashley. Je zapotřebí víc než jedno rande se mnou, abych se s Tebou vyspala. Nejsem coura.“

„Vím. Jsi mnohem víc, než to.“ Začervenám se z jejích slov. „To je důvod, proč je pro mě tak těžké vymyslet, kam tě vzít na naše rande.“

„Nemusí to být nic velkýho. Jen chci trávit čas s tebou a bavit se.“ Minutu je ticho a já můžu v podstatě slyšet, jak přemýšlí.

„Mám to! Vím přesně, kam tě chci vzít.“ Řekne vzrušeně a já si nemůžu pomoct, ale jsem taky vzrušená.

„A kam že mě to chceš vzít?“

Nahlas se zasměje. Nemám tušení, co je tak vtipnýho. „Vážně si myslíš, že ti to řeknu?“

Našpulím pusu. Opět to není tak, že by mě mohla vidět, takže nevím, proč to dělám. „Jen abys věděla, špulím na tebe pusu.“

„No, to jsem ráda, že tam nejsem, protože bych nejspíš podlehla a řekla ti to. Tvoje našpulené rty jsou vražedné.“

„Jsou. Používala jsem je roky na tátu a pořád to funguje.“ Uchechtne se. „Vážně mi to neřekneš?“ Zakňučím.

„Ne, ale řeknu ti, že tě vyzvednu v úterý večer v sedm, tak buď nachystaná.“

„To je všechno, co mi řekneš? Jak mám vědět, co si vzít na sebe, když nevím, kam jdeme?“ Teď jsem ji dostala.

„Ležérní oblečení, jako bys šla jen na schůzku s kamarádem na kafe nebo tak něco.“ Zatraceně! Myslela jsem, že jsem ji dostala, aby mi to řekla. Je dobrá. „A než se pokusíš ze mě získat další informaci, tak myslím, že je na čase, abychom šly do postele.“

„Ale já-“

„Dobrou noc, miláčku.“ Začervenám se a cítím v břiše motýly.

„Dobrou, Ash.“ Zavěsím a lehnu si zády na polštáře. Tohle je dokonalý způsob jak zakončit večer. Měly bychom to dělat každý večer, je moje poslední myšlenka, než rychle usnu.

27

Tohle ráno bylo v našem domě drsné. Máma neřekla mně ani Glenovi ani slovo. Zdálo se, že je taky trochu naštvaná na tátu, ale myslím si, že to bylo jen proto, že jí nepodpořil v jejím anti-homosexuálním útoku.

Glen a já jsme odešli tak rychle, jak jsme mohli. Nesnáším, když se na mě máma dívá s takovým odporem v očích. Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, když mi leze na nervy s tím, abych byla lepší, nebo jestli se mnou vůbec nemluví.

Byla jsem šťastná, že jsem konečně ve škole. Divný, pravda, někdo, kdo je skutečně rád, že je ve škole. Ale víte, mám své důvody a jedním z nich jde právě teď sem a jako vždy vypadá sexy.

„Ahoj.“ Pozdravím ji s přátelským úsměvem, který mi oplatí.

„Ahoj, jak se máš?“ Zeptá se a vypadá trochu ustaraně. Věnuju jí zmatený pohled a ona pokračuje. „Aiden mi řekl, co se včera večer událo s tvojí mámou. Proč jsi mi to neřekla, když jsem volala?“

Povzdechnu si a prohrábnu si prsty vlasy. „Nechtěla jsem na to myslet, takže mluvit o tom nepřicházelo v úvahu.“

Sedla si vedle mě a položila mi ruku na nohu. Zachvěla jsem se z dotyku jejích teplých prstů na mé pokožce. Otočila se a dívala se mi přímo do očí.

„Víš, že se mnou můžeš mluvit kdykoliv potřebuješ, viď? Vždycky tě vyslechnu nebo tě budu držet.“ Řekne s plachým úsměvem.

„Vím a kdybych si potřebovala promluvit, slibuju, že budeš první, za kým půjdu.“

„To je vše, o co jsem kdy žádala.“ Odvětí se širokým úsměvem. Vše, na co právě teď dokážu myslet je, jak moc ji chci políbit. Věnuje mi pohled, který mi říká, že přesně ví, na co myslím. Odvrátím se, protože kdybych se na ni dál dívala, vím, že bych ji políbila, přímo tady venku, přede všemi.

Další věc, kterou vím, je, že jsem vytažena a tažena pryč od stolu.

„Ashley pro-“

„Jen pokračuj v chůzi.“ Řekne a já ji následuju, když jdeme do… nemám tušení, kam. Když jdu za ní, rozhodnu se využít svého výhledu k očumování. Mé oči zůstanou připnuté na jejím zadečku, jak jde svižně. Jsem ráda, že moje přítelkyně ráda nosí upnuté džínsy.

Náhle se otočí a já na ni provinile vzhlédnu.

„Kdo by to byl řekl, že nevinná malá Spencer bude očumovat ostatním holkám zadky.“ Řekne Ashley s úšklebkem.

„Neoč… dobře, fajn, přistihla jsi mě, ale nemůžeš mi dávat za vinu, že máš pěkný zadek.“ Cítím, jak se mi řine na tváře ruměnec. Zasměje se, když popadne mou ruku a táhne mě do místnosti. Proč jsme šly celou cestu přes kampus, abychom použily záchodky? Nikdo tyhle záchodky stejně nepoužívá. Zatáhne mě do kabinky a zamkne ji.

„Proč jsme ta… mmm.“ Byla jsem přerušena jejími rty. Dala mi ruce kolem krku a já ji objala kolem pasu a zády ji strčila na dveře. Teď dávám víc úsilí do polibku, když už nejsem překvapená a mám větší zájem o její rty. V odpověď zasténá, a když lehce rozevře rty, mám možnost cítit teplo jejího jazyka na svém. Teď jsem byla na řadě já, abych zasténala.

Začala pohybovat rukama od krku, přes ramena a přiměla mě třást se, když mě konečky prstů škrábala po stranách ňader. Brzy byly její ruce na mém pasu a začala mi jemně třít boky pomalými krouživými pohyby. Jedna moje část začínala být velmi vzrušená. Když naše jazyky tančily, tak jsem si vychutnávala její chuť. Nemohla jsem se jí nabažit. Její ruce na mých bocích ustaly s pohybem, když si mě k sobě přitáhla neskutečně blízko. Obě jsme teď byly přitlačeny na dveře kabinky toalety. Využila jsem té příležitosti, abych udělala něco statečného. Sunula jsem své ruce níž a zastavila se, když jsem dosáhla jejího zadečku, jednou jsem ho stiskla, než jsem ji zvedla a omotala si její nohy kolem pasu. Znovu zasténala a já se ušklíbla.

Její ruce teď byly na mé šíji a táhly si mě k dalšímu polibku. Mé ruce zůstaly ne jejím zadečku a tiskly ho a v kroužení ho třely. Když jsme se kvůli vzduchu odtáhly, tak mě kousla do spodního rtu a utěšovala ho jazykem. Jen mě tím přiměla chtít ji ještě víc. Dala jsem ji na rty cudnou pusu, a pak se prolíbávala k jejímu krku. Slyšet její sten, když jsem ji sála a líbala na krku, mě více pobízelo. Mé ruce pořád pracovaly na jejím zadečku a moje ústa se činila na jejím krku.

„Bože, Spence.“ Její sten se nesl vzduchem, když se začne vzpírat svým klínem k mému. Její ruce vyhledaly mou hlavu a ona si mě přitáhla ke svým rtům. Přitiskla jsem k ní své tělo ještě víc. Můžeme se dostat ještě blíž? Jsem vytržena ze svých myšlenek, když cítím Ashleyiny ruce hladit jedno z mých prsou.

„Mmm.“ Zamumlám proti jejím rtům. Budeme-li pokračovat, tak vím, že ji budu chtít přímo tady a naše poprvé nechci v kabince na záchodcích.

Zpomalím polibek, ale ona mě dál líbá. Její rty se vlečou k mému krku a já si nemůžu pomoc, ale vyklouzne mi další sten.

„Ash… ou.“ Zadrhnu se, když mě kousne do pulzujícího místa. „Ash, počkej.“ Lehce ji strčím do ramen. Dívá se na mě svýma tmavýma chtíčem naplněnýma čokoládovýma očima.

„Co se děje?“ Zeptá se upřímně. Zavrtím hlavou a dám jí jemně nohy dolů.

„Nic, jsem naprosto v pořádku, ale nemyslím si, že budu schopna přestat, jestli v tom budeme pokračovat.“ Řeknu jí upřímně. Usměje se na mě a pak mi dá poslední pusu na rty, a pak odejde z kabinky. Jdu za ní a sleduju ji, jak si v zrcadle urovnává oblečení. Bože, moje přítelkyně je krásná.

Slyším zvonek a povzdechnu si, vážně nechci jít v tomhle stavu do třídy. Zkontroluju se v zrcadle, abych se ujistila, že vypadám slušně na to čelit světu. Po urovnání oblečení si všimnu, že jsou mé rty z líbání trochu oteklé.

„Pojď, Spence. Pojďme, než přijdeme pozdě.“ Ashley mě popadne za ruku a zahne ke dveřím, ale než mě tam může dostat, tak si ji k sobě přitáhnu a naposled ji políbím. „Bude těžké to celý den neudělat.“ Řekne, když se oddělíme.

„Vím přesně, jak se cítíš. Přála bych si, abychom to mohly dělat celý den.“ Zašeptám jí do rtů. Znovu mě políbila a vyšla z toalet. Šla jsem přímo za ní a opět jsem si užívala výhled.

„Nemáš už dneska dost mého zadku?“ Slyším přede mnou říct Ashley.

„Nikdy nemůžu mít dost jakékoliv tvé části, jestli na tom sejde.“ Ušklíbnu se na ni.

Nakonec jsme došly na první hodinu. Ashley a já si sedáme do rohu do zadní části třídy a čekáme, až učitelka začne hodinu. Celou vyučovací hodinu trávím tím, že nutím svoje oči zůstat na učitelce, protože mít od sebe Ashley méně než tři stopy, je příliš velké rozptýlení. Co kdyby Ashley byla moje učitelka? To by bylo tak zatraceně sexy. Rozhodně bych byla první ve frontě pro zápočet navíc. Nevadilo by mi být učitelčiným oblíbencem.

„Spencer!“ Cítím zatřesení mého ramene, což účinně zastavilo mé představy o Ashley sedící za stolem učitele s brýlemi, sukní a halenkou, která ukazuje jen rýhu mezi ňadry.

„Ehm, jo?“ Vzhlédnu, abych se podívala, že Ashley a já jsme zůstaly v místnosti poslední.

„Zvonilo asi tak před dvěma minutama a ty ses ani nehnula. Co se děje v té tvé hlavě?“ Ptá se s úsměvem. Zčervenám a zvedá své věci k odchodu.

„Nic, jen jsem byla mimo, víš.“ Pousměju se a doufám, že změní téma.

„Ty máš být ta chytrá, když budeš mimo, tak kdo udělá můj domácí úkol?“ Škádlí Ashley.

„Ty.“ Řeknu s vážnou tváří. „Už takhle mám dost domácích úkolů, takže se bav děláním svých.“

Dojdeme k mé třídě a Ashley zastaví. Jak věděla, kde je moje třída?

„Přijdeš aspoň po škole a pomůžeš mi?“ Řekne s nadějným úsměvem.

„Kéž bych mohla, ale mám trénink a pak beru Chelsea a Carmen do nemocnice domácí úkoly.“ Říkám jí smutně a její obličej viditelně uvadne. Kéž bych mohla prostě všeho nechat a všechen svůj čas trávit s ní, ale život není tak lehký.

„Jo, jasně, samozřejmě že máš. Jsem tak hloupá.“ Zakrývá si rukama obličej.

Směju se jí a odhalím jí tvář. „Nejsi hloupá. Ačkoliv mě mrzí, že ti nemůžu pomoct.“ Zvoní, což znamená, že jde Ashley pozdě na hodinu a teď se cítím ještě hůř. „Běž do třídy, než budeš mít potíže.“

„Dobře, uvidíme se na čtvrté hodině.“ Usmívám se, když ji sleduju odcházet.

Během hodin, co jsem neměla s Ashley, mě pořád svým způsobem rozptylovala. Nemohla jsem ji dostat z hlavy. Rozhodla jsem se o tom psát, protože to bylo nejlepší, co jsem mohla dělat. Když jsem na druhé hodině otevřela svůj deníček, tak se rozevřel na stránce, na které byla nedokončená báseň. Rozhodla jsem se ji dokončit, ale pro teď ji udělat příhodnější.

Když nastala čtvrtá hodina, tak jsem nemohla psát, protože vedle mě znovu seděla Ashley a nechtěla jsem riskovat, že to uvidí. Chtěla jsem jí to dát, až nastane ten správný čas, výjimečný okamžik.

Po hodině jsme šly společně na oběd a já byla překvapená, že už tam vidím sedět Kendru a Ivy. Už se prostě potřebují dát dohromady.

„Myslíš, že už spolu spí?“ Slyším říct od mého boku Ashley, což způsobí, že zastavím.

„Ashley!“ Nadávám. Zastaví se, když si uvědomí, že už s ní nejdu.

„Co je? Jen jsem se ptala. Očividně jsou do sebe udělané, takže je to jen otázka času.“ Pokrčí rameny a pokračuje v chůzi ke stolu. Sleduju ji, jak upustí tašku a sedne si naproti nim. Následuju ji a sedám si vedle ní. „Spencer chce vědět, jestli spolu už spíte.“ Řekne Ashley, když si sedáme. Ta mrcha! Obě ke mně prudce otočí hlavu a Kendra se na mě zlostně podívá. Otočím se k Ashley a věnuju jí pohled. Víte TEN pohled. „Vlastně jsem to byla já, kdo to chtěl vědět. Spencer s tím nemá nic společnýho.“ Věnuje mi pohled, který říká 'šťastná' a já se vítězoslavně usmívám.

„Fajn, zaprvé, ne, my spolu, jak jsi to výmluvně nadhodila, nespíme. Jsme jen kamarádky.“ Vidím, jak se Ivy trochu mračí potom, co to Kendra řekne. „A zadruhé, Ashley, ty jsi tak pod pantoflem!“ Všichni se smějí kromě Ashley. „Ále, nebuď z toho tak zkroušená, Ashley, aspoň můžeme říct, že jsi nějakou dostala.“ Dodá Kendra. Já se podívám dolů.

„My neměly, ehm, em.“ Začne Ashley, ale je přerušená Ivy.

„Neměly jste ještě sex?“ Ashley a já, obě zavrtíme hlavami ne.

„Jen jsme asi víkend randily. Myslíte, že jsme coury, nebo tak něco?“ Řeknu jim.

„Ne, ale v podstatě jste teď týdny randily, takže je na čase a kromě toho cucfleku na Ashleyině krku jsem si myslela, že se to už stalo.“ Říká Kendra nonšalantně.

Otočím hlavu a zkoumám Ashleyin krk. Kurva. Zčervenám, když vytáhne malé zrcátko ze své tašky a objeví na svém krku cucflek.

„Omlouvám se, nechtěla jsem. Nechala jsem se tak trochu unést chvílí a-“

„Spence, klídek. Když se někdo zeptá, tak prostě řeknu, že jsem se spálila o žehličku.“ Pokrčí rameny. „Slibuju.“ Dodá, zatímco dává ruku na mé stehno a lehce ho stiskne. Jenom doufám, že to bude v pohodě. Nechci, aby se jí někdo ptal, když není připravená odpovědět, nebo se s tím už vypořádat.

Věnovala jsem jí úsměv, abych jí dala vědět, že jsem v pohodě a dám se do jezení oběda, o který jsem se s radostí podělila s Ashley.

Jako obvykle jsem šla na zbytek svých hodin, ale Ashley mi hodně chyběla. Nemohla jsem dokončit básničku, protože se učitelé rozhodli skutečně učit.

Nastala poslední hodina a já se těšila, že půjdu na trénink. V šatně mi hodně holek gratulovalo za páteční večerní zápas. Vlastně jsem se cítila respektována.

„Hej, Carlinová.“ Uslyším, jak vejdu do tělocvičny. Otočím se a vidím stát stranou Jessicu. Obrátím oči v sloup a projdu.

„Jo?“

„Jen jsem chtěla říct, že jsi minulý večer hrála docela dobře. A, ehm, jsem ráda, že tě v tomhle týmu mám.“ Zdálo se, že to pro ni bylo těžké ze sebe vysoukat.

„Díky. Jsem ráda, že tu jsem.“ Řeknu, než odejdu. Byla jsem překvapená, že mi vůbec něco řekla. Potom, co jí Chelsea a Carmen udělaly, se na mě ani nepodívala, když nemusela. Jsem za to radši, než aby mě napadala, zatímco se snažím hrát.

Trénink proběhnul jako obvykle. Cítila jsem se na hřišti dobře. Ta celá věc s Chelsea mě čas od času dostává, takže mít možnost si zaběhat a dostat z mé hlavy ty věci, vážně pomáhá.

Po tréninku jdu do kanceláře vyzvednout Chelseany a Carmeniny domácí úkoly a jedu do nemocnice. Nechám Carmeniny domácí úkoly na recepci, protože v tu chvíli mají maximální množství návštěvníků, debilní nemocniční pravidla.

Otevírám Chelseany dveře a uvidím ji odpočívat na posteli sledovat televizi.

„Mám pro tebe dárek.“ Řeknu zpěvným tónem, když jdu ke křeslu vedle její postele. Otočí se ke mně a rozsvítí se jí oči.

„Jů, co pro mě máš?“ Řekne, jako dítě čekající, až otevře vánoční dárek. S radostí ji vyvedu z omylu .

Směju se jí a vytáhnu ze své tašky papíry. „Tvoje domácí úkoly!“ Okamžitě jí spadne úsměv a já se směju ještě víc.

„V tom případě je můžeš zahodit.“

„Ale, no tak, Chels, myslím, že to je jeden z nejlepších dárků, co jsi kdy dostala.“

„Víš co, máš pravdu. Ale protože jsem taková hodná kamarádka, co kdybych se s tebou o ně podělila?“ Mám ráda svou nejlepší kamarádku. I když trčí v nemocniční posteli se zlomenými kostmi, tak pořád vtípkuje.

„Ne, děkuji. Bylo by ode mě neslušné, kdybych ti vzala tvé dárky.“ Řeknu a dám na stůl vedle její postele štos papírů.

„Tak jak beze mě bylo ve škole?“ Fůj, je tak nafoukaná.

Řeknu jí o jednotvárném dni a vynechám ranní muchlovačku s Ashley, ale i tu část o tom, jak je pod pantoflem.

Zůstanu tam s ní asi dvě hodiny. Zdá se, že jí je lépe a já se nemůžu dočkat, až odsud vypadne.

Nakonec asi v šest dorazím domů a překvapení, překvapení, matčino auto tu není. Vejdu do domu a ucítím něco sladkého přicházejícího z kuchyně. Vážně doufám, že táta peče jeden ze svých vynikajících dezertů.

„Ahoj, Spence, jak ses dnes měla?“ Pozdraví mě, když vejdu do kuchyně.

„V pohodě. Měla jsem výuku, trénink, víš, jako obvykle. Kde je Glen a máma,“ Podívám se do trouby a usměju se, když vidím, že peče jahodový dort. Dělá ho jen můj táta, když je něco v nepořádku, takže vím, že máma chvíli nebude doma. Měla bych kvůli tomu být naštvanější, ale skutečně mám jahodový dort ráda.

„Glen je u Aidena, ale měl by být na večeři doma. A tvoje máma si vzala v práci směnu navíc.“ Odpoví.

„No, začnu dělat na mých domácích úkolech. Zavolej mě, až bude večeře hotová.“ Pokusím se odejít rychle, ale jsem zastavena tátovým hlasem.

„Spencer.“ Otočím se a podívám se na něho. „Víš, že tě mám rád, viď?“

Usměju se na něho. „Jo, tati, taky tě mám ráda.“ Jdu k němu a pevně ho obejmu.

Jsem schopná se dostat přes velkou část svých domácích úkolů, než mě táta zavolá dolů na večeři. Glen a táta už jsou u stolu, připraveni k jídlu. Sednu si na své místo a začneme jíst.

„Tak, Glene, jak se má Aiden?“ Začne táta konverzaci u večeře.

Glen, díky Bohu, žvýká a polkne své jídlo, než promluví. „Má se dobře. Dělá si větší starosti o mě.“

„A jak se máš ty?“ Zeptám se. Cítím se špatně, že jsem neměla celý den šanci s ním mluvit.

„Dobře.“ Krčí rameny, ale můžu říct, že se chystá říct něco dalšího. „Jen bych si přál, aby se máma kvůli tomu nechovala jako taková mrcha.

„Glene.“ Varuje ho můj táta.

„Ne, tati, je mrcha. Chci říct, že máme rádi lidi se stejným pohlavím, není to tak, že se chystáme zabíjet lidi.“ Argumentuje Glen.

„Tvoje matka jen potřebuje čas, aby jí to všechno došlo. Přijde. Má tě ráda, vás oba.“

Slyším Glena zamumlat 'nezájem', než se vrátí ke svému jídlu.

„Tak, Spencer, kdy se seznámím s tvou přítelkyní?“ Zakuckám se jídlem, když mě táta osloví. „Opatrně, byla to jen otázka.“ Uchechtne se.

Odkašlu si, než promluvím. „Já, ehm, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

„Proč ne? Myslíš, že tě budu ztrapňovat, nebo tak něco?“ Ano!

„Ne, já, ehm, jen si myslím, že je na to příliš brzy. Právě jsme spolu začaly chodit.“ To je pravda!

„No, stejně bych rád poznal dívku, díky které se má dcera pokaždé, když ji vidím, usmívá.“ Usměju se při myšlence na Ashley. „A je to tu zas.“ Nemůžu si pomoct. Prostě jsem díky ní moc šťastná.

„Brzy se s ní seznámíš, tati, dobře?“ Kývne na mě a pokračuje v jídle. Zbytek večeře byl v duchu povídání, nikdo nechtěl mít co dočinění s mojí matkou. Vím, že o ní Glen nechtěl mluvit a myslím, že táta nevěděl, co říct, abychom pochopili, odkud se to v ní bere.

Po večeři jsem dodělala své domácí úkoly. Když se ten večer uvelebím v posteli, zvednu svůj mobil a volám Ashley.

„Strašně jsi mi chyběla.“ Usmívám se, když slyším její hlas.

„A mně chyběl zvuk tvého hlasu.“

Zůstaly jsme na telefonu téměř dvě hodiny a jediný důvod, proč jsme skončily, byl, protože usnula. I zvuky jejího dýchání mě ukolébaly ve vteřině ke spánku. Přála bych si, abych mohla spát vedle ní.

Úterek byl podobný pondělku. Moje mám byla doma, ale tentokrát spala. Než začala škola, tak jsem měla na záchodcích další muchlovačku s Ashley a snažila jsem se jí na předmětech, které jsme měly spolu, nerozptylovat. Po náročném tréninku jsem strávila chvíli v nemocnici s Chelsea a Carmen. Zdálo se, že se obě lepší a z nemocnice by měly být propuštěny do týdne.

Ve středu byl zápas. Bohužel ráno nebyla žádná muchlovačka, protože naše koupelna byla zabraná. Místo toho jsme jen zůstaly na dvorku s Kendrou a Ivy. Měla bych se více soustředit na zápas, ale všechno, co jsem měla v hlavě, bylo čtvrteční rande s Ashley. Pořád jsem byla zvědavá, chtěla jsem vědět, kam plánuje mě vzít. Dokončila jsem a doladila báseň, kterou jsem chtěla Ashley dát. Doufám, že se jí bude líbit. Normálně nerada dovoluji ostatním lidem číst mou práci, ale ona je výjimečná.

„Jsi připravená na dnešní večerní zápas, Spencer?“ Zeptá se Kendra, zatímco jíme náš oběd.

„Jo, jsem děsně nervózní.“ Řeknu, když si mnu zátylek.

„Neboj se, broučku, jsem si jistá, že zase budeš úžasná.“ Zašeptá Ashley, když ke mně přiletí blíž a rukou mi tře nohu. Rozhlédnu se, abych se ujistila, že se nikdo nedívá a vzdychnu úlevou, že nevidím nikoho,kdo by se o nás staral.

„Á, jak sladký.“ Řekne Ivy a já čekala, že Ashley stáhne svou ruku z mé nohy, ale pořád je tam a svou rukou pohybuje v kruzích. Ona mě ničí.

„Jdu jen, ehm, na záchod. Hned, ehm, hned budu zpátky.“ Řeknu náhle, vstanu a jdu k záchodům. Musela jsem se dostat pryč od Ashley a jejích toulajících se rukou.

Když tam dorazím, tak si stříknu trochu vody do obličeje a když vzhlédnu, uvidím za sebou Ashley.

„Ehm, čau.“ Řeknu jí chabě, když si otírám obličej.

„Je všechno v pořádku?“ Ptá se a vypadá ustaraně.

„Jo, jsem v pohodě. Jen jsem, ehm“ nemohla jsem tu větu dokončit. Místo toho jsem cítila ruměnec vkrádající se na mé tváře. Ashley to zřejmě zachytí, protože se na mě ušklíbne a zatlačí mě do jedné z kabinek.

O pár minut později mám nohy zakleslé kolem Ashleyina pasu a její rty jsou na mém krku.

„Ashley?“ Ztuhnu při zvuku blížících se kroků ke kabince. Podívám se na ni a vidím strach. Mlčky stojíme v naději, že ta osoba odejde. „Ashley, vím, že jsi tady. Viděla jsem tě sem před pěti minutami vejít.“ Do prdele, to je Madison. „A vidím tvé nohy pod touhle kabinkou.“ Říká, když klepe na dveře. Jsme totálně v háji.

„Ehm, vteřinku.“ Zakřičí Ashley nazpět. Dám z ní jednu nohu pryč, ale nechám nohy na zadní straně WC, takže je Madison nemůže pod dveřmi vidět. Ashley se zasměje mé pozici a otevře dveře. „Co se děje?“ Slyším, jak řekne, jakmile je venku.

„Co je s tebou? Poslední dobou jsi odměřená.“ Můžu říct, že Madison má trochu obavy a je trochu otrávená.

„Nic, já jen, ehm, Aiden a já jsme se rozešli.“ Vyhrkne. Cože? Proč to dělá? Myslela jsem, že ji kryl.

„Co? Kdy?“ Na minutu nastane ticho. „Má to co dělat se Spencer? Myslela jsem, že jsi řekla, že to byla jednorázová záležitost a že to nic neznamenalo.“ Cítím, jak mě bodne u srdce, když ta slova slyším vyjít z Madisoniných úst.

„Můžeme o tom prosím teď nemluvit?“ Prosí Ashley. Nejsem si jitá, jestli chci, aby pokračovaly v tomhle rozhovoru nebo ne.

„Jo, dobře. Pořád platí, že jdeš po dnešním večerním zápase na Sharriinu párty? Bude tam pro tebe spousta kluků na pobavení.“ Přikrčím se nad představou Ashleyno 'pobavení' s klukem.

„Vlastně místo toho budu nejspíš se Spencer.“ Překvapí mě to, protože do našeho zítřejšího večerního rande nemáme žádné plány.

„Co je mezi vámi? Co je na Spencer tak skvělého? Dokud nezačala hrát basketball, tak nebyla ničím, jen Glenova šprťácká sestra!“ Vysvětluje Madison. Tohle si o mně lidi myslí?

„Jak se opovažuje o ní takhle mluvit? Nic o ní nevíš!“ Křičí Ashley a pak se zhluboka nadechne. „Ty na ni žárlíš? O to tu jde?“

„Proč bych na ni žárlila? Nemá nic, co chci.“ Brání se Madison.

„Žárlíš, protože jsem s ní trávila mnohem víc času než s tebou.“

„Ashley, ty a Ellen spolu můžete trávit tolik času, kolik chcete. Upřímně je mi to jedno. Neběž za mnou zpátky, až přijdeš k rozumu.“ Slyším, jak se její kroky vzdalují a brzy na to se zavřou dveře.

„Jsi v pohodě?“ Ptá se Ashley, když otevře dveře od toalety, ve které se schovávám. Vyjdu z toalety a jdu k ní.

„Jo, jsem v pohodě.“ Lžu. Pravdou je, že mám tolik různých myšlenek, které mi běží hlavou a všechny jsou negativní. „Měly bychom se vrátit na oběd, jsem si jistá, že Kendra a Ivy si dělají starosti, kde jsme.“ Řeknu, když jdu ke dveřím bez jediného pohledu na ni.

Když dojdeme ke stolu, tak po zbytek oběda nic moc neřeknu. Ashley se na mě pořád dívá a dělá drobné pokusy se mě dotknout, ale já ji prostě odstrčím.

Po obědě mě doprovodila do mé třídy a celou dobu jsem mlčela.

„Co se děje, Spencer?“ Zeptala se, když jsme zastavily před mou třídou.

„Nic, proč se ptáš?“ Řeknu a hraju hloupou.

„No, nevím. V jednu chvíli jsi na mě a druhou mi ani nedovolíš se tě dotknout.“ Šeptá.

„Jsem v pohodě. Hele, měla bys jít na hodinu, než přijdeš pozdě. Uvidíme se později.“ Řeknu a jdu do své třídy. Když si sedám, podívám se ke dveřím a vidím, že tam pořád stojí se sklopenou hlavou, jako by byla ztracená. Zvoní a ona vyšvihne hlavu, a pak, předpokládám, zamíří na hodinu.

Nesnáším, že se k ní takhle chovám, ale mám pocit, že je to jediný způsob, jak se mohu ochránit. Vybudovat zdi a držet své pocity, je jediný způsob, co znám, jak se ochránit.

V průběhu mých zbývajících předmětů, jsem obdržela řadu textovek od Ashley, říkajíc mi, proč s ní nemluvím a co může udělat, aby to napravila. Ani na jednu jsem neodpověděla. Co jsem chtěla říct, nemohlo být vysvětleno textovkou.

Když nastal basketbalový trénink, tak jsme dělali to, co běžně před zápasem. Běželi jsme pár koleček, několik krátkých běhů a cvičili jsme několik hráček. Když jsme měli přestávku, tak jsem nevěděla, co dělat. Měla jsem v hlavě všechny ty myšlenky, které prostě nezmizely. Jen se mi promítaly pořád dokola. Bylo to jako by mě moje hlava pronásledovala.

Chytrá věc, kterou udělat, by bylo, promluvit si s Ashley o tom, jak se cítím a možná bude schopna mě uklidnit. Ale právě teď upřímně neuvažuju logicky.Celou přestávku trávím sezením na tribunách, dívám se na prázdné hřiště a jen přemýšlím. Kendra se snažila přijít na to, co je se mnou, ale já jí jen řekla, že jsem nervózní ze zápasu a myslím, že věděla, že je to něco víc, než to, ale nenaléhala. Jsem ráda, že ne, protože kdyby dál naléhala, nejspíš bych si na ní vylila všechen svůj hněv a to by k ní vůbec nebylo fér.

Měla jsem hlavu plnou toho, jak Ashley řekla Madison, že jsem nějaký omyl. Vím, že Madison něco říct musela, aby ji odpálkovala, ale vážně jí musela říct, že nic neznamenám? Slyšet to, mě přimělo se ptát, co pro Ashley vážně znamenám. Je to něco skutečného nebo je to jen velká hra, kterou se mnou hraje? Tolik pocitů je do tohohle vztahu vloženo, že jestli se ukáže, že pro Ashley nic neznamenám, tak nejspíš nebudu vědět, co si se sebou počít.

Čím víc na to myslím, tím víc začínám být na Ashley naštvaná.

Když jsme těsně před zápasem v šatně, tak nervozita v mém žaludku zdesetinásobí. Na tenhle zápas jsem nebyla psychicky připravená. Moje mysl byla někde jinde.

Běžím na hřiště a tentokrát se vyhýbám sekci roztleskávaček. Vyhnu se Ashley tak moc, jak dokážu. Když nám dá trenérka poslední minutu povzbuzující řeč, tak se rozhlédnu po tělocvičně, abych se podívala, jestli spatřím svou rodinu. Nejdříve spatřím Glena a Aidena sedět ve střední části nahoře. Požádala jsem ho, aby pro Chelsea natočil zápas a doufám, že on a Aiden dokážou zapnout své mozkové buňky a udělat to, protože právě teď to vypadá, jako by měli potíže přijít na to, jak se s ní dělá. Ech, tupci.

Dál vyhlížím své rodiče a přestanu prohlížet dav, jakmile najdu svého tátu. Sedí sám, a když zachytí můj pohled, tak mi zamává. Zamávám mu nazpět a pak vyhlížím matku. Nejdříve se podívám ke dveřím, nahoru a dolů po tribunách a nakonec k malému občerstvení na boku. Nikde po ní ani známka. Podívám se zpátky na tátu a on se zamračí a vrtí hlavou.

No to je prostě skvělý. Přesně co jsem potřebovala. Nejdřív to s Ashley a teď mě moje matka ani nepodporuje na zápase?

Slyším, jak hlasatel začne volat základní řadu pro večer. Když zaslechnu své jméno, pomalu se vydám na hřiště, nepříliš nadšeně si s každým plácnu.

Když zápas začne, tak pořád kontroluju tribuny, abych se podívala, zda se máma neukázala. Pořád jsem měla kousek naděje, že se ukáže.

O poločasu jsme prohrávaly o deset a máma pořád nedorazila.

„Hej, co to s tebou bylo?“ Ptá se mě trenérka hned, jak se vrátíme do šaten.

„Jen nemám dobrý den.“ Řeknu jí a je to pravda.

„Ať je to cokoliv, tak se to snaž napravit, pořád se můžeme vrátit a vyhrát. Jsi můj hvězdný hráč a potřebuji, abys dala do hry hlavu.“ Řekne, a pak odejde ke zbytku týmu.

Kéž bych to mohla napravit. Kéž by to bylo tak snadné.

Během druhé poloviny jsem nebyla o moc lepší. Vypustila jsem jednoduché koše a udělala debilní fauly. Tohle rozhodně není jeden z mých nejlepších dnů.

Skončily jsme prohrou 72-55. Jo, taky se stydím. Nechala jsem svůj tým padnout a přála bych si, abych se snažila víc, ale prostě jsem se nedokázala soustředit.

Po zápasu jsem se osprchovala a vyšla z tělocvičny, abych sledovala, jak hraje Glen. Chtěla jsem odejít a zalézt do díry, ale cítila jsem se špatně, že jsem poslední zápas nesledovala, zatímco on seděl na mých obou.

Kendra vedle mě mlčky sedí. Na nic se neptá, jen tam je. Hádám, že to je důvod, proč je naše přátelství tak jednoduché, máme jedna druhou. Ve vší upřímnosti si myslím, že je tak ticho, protože očima ojíždí Ivy, kdykoliv roztleskává. Já na druhou stranu nedělám nic, abych zabránila pohledu na roztleskávačky.

King vyhrává zápas se skórem 81-69. Hned se závěrečným zapískáním spěchám rovnou z tělocvičny a běžím, abych s Kendrou udržela krok.

Dorazíme na parkoviště, a když se chystáme rozejít ke svým autům, tak mě Kendřin hlas zastaví.

„Máš v plánu jít dneska večer na Sherriin večírek?“

Hořce se zasměju. „Přemýšlím o tom, že půjdu domů a lehnu si do postele.“

„Fajn, já tam budu, takže kdybys změnila názor, tak se tam uvidíme.“ Otočí se a jde ke svému autu, zatímco já pokračuju v chůzi ke svému.

„Spencer!“ Téměř zastavím, když uslyším Ashleyin hlas, ale neudělám to. „Prosím, Spencer, můžeš prosím počkat?“ Slyším smutek v jejím hlasu, takže samozřejmě zastavím. Když ke mě konečně dojde, tak se na mě jen podívá.

„Co se děje?“ Zeptám se jí, když se opírám o své auto.

„Co se děje? Vážně?“ Nevěřícně se na mě dívá. „Najednou se mi vyhýbáš, jako bych měla podělanej mor, aniž bys mi dala vůbec nějaký důvod a všechno co řekneš, je, 'co se děje? '“. Zakřičí. Pokrčím rameny, protože se na to právě teď vážně necítím. Nemám dobrou náladu a její křik to jen zhoršuje. Přistoupí ke mně blíž. „Co se děje? Udělala jsem něc-“

„Ne, Ashley, není to o tobě. Prostě o tom nechci mluvit.“

„Tak co je to? Když to není o mně, proč se mnou tedy nemluvíš?“ Můžu říct, že začíná být naštvaná.

„Proč na mě pořád naléháš? Prostě se na to vykašli!“

„Vykašlu, když mi řekneš, proč si najednou tak naštvaná.“

„Nemusím ti nic říkat, takže na to prostě kašli, jak už jsem řekla.“ Povím jí skrze zaťaté zuby.

„Všechno, o co tě žádám, je, aby ses mi otevřela a neodstrkávala mě!“

„Ty chceš, abych se ti otevřela? To je kurva vtip? Ty jsi ta, co má přede mnou tajnosti! Ne naopak. Jen proto, že ti neřeknu to, co mě trápí, na mě křičíš, abych se ti otevřela. Ha! To je fakt kurva vtipný.“ Naštvaně na ni křičím.

Chvíli mlčí, a pak znovu tiše promluví. „Řekla jsi, že počkáš, dokud nebudu připravená.“

Vím, neměla bych říkat, co se chystám říct, ale to slovo je jako zvratky, takže si nemůžu pomoc. Jsem naštvaná a znechucená, jakmile začnu, těžko přestanu. A pořád slyším v hlavě Madisoniny slova, opakují se. 'Nic to neznamenalo. Nic to neznamenalo. Nic to neznamenalo. ' Mít Ashley přímo před sebou to ještě zhoršuje. Ta slova vyjdou, než je vůbec mohu kontrolovat.

„Vím, co jsem řekla, ale ty jsi nečekala, až já budu připravená. Jen jsi tlačila a tlačila, i když si očividně mohla říct, že o tom nechci mluvit.“ Právě teď to nedokážu. „Chceš vědět, proč jsem naštvaná, Ashley?“ Kývne hlavou, abych pokračovala. „Jsem naštvaná, protože moje matka je zhnusená skutečností, že jsem na holky, ne na kluky, že se mnou dny nepromluvila. Ani se nemohla ukázat na mém zápase, aby mě povzbuzovala. A tak moc bolí to, co jí chci říct, protože mám strach, že mě zavrhne ještě víc.“ Mé oči jsou opravdu rozmazané, tak si naštvaně otřu slzy, než skončím. „A jsem naštvaná, protože holka, do které jsem zamilovaná, musí chodit a říkat svým kamarádkám, že pro ni nic neznamenám. A když to uslyším, nemůžu si pomoct, ale myslím si, že je to možná pravda. Vzhledem k tomu, že jsi neměla zrovna skvělou minulost, co se týká vztahů s ostatníma holkama.“

Její oči jsou vodnaté a vím, že jí v tuhle chvíli opravdu ubližuji. Tak moc, jak chci jít a obejmout ji, abych ji utěšila, tak to neudělám, stojím na místě jako přibitá.

„Spencer, vím, že jsi na svou matku naštvaná, chápu to. Ale jak vůbec můžeš zpochybňovat mé city k tobě? Víš, kolik svého času trávím připomínáním si tě nebo myšlenkami na tebe?“ Chci jí uvěřit, ale můj hněv zaslepuje jakékoliv pozitivní myšlenky, které v tu chvíli mám.

„To je fuk, Ashley, nevím, jestli ještě můžu věřit čemukoliv, co mi říkáš.“ Pohlédne dolů a já vidím několik slz, které jí tečou po tváři. „Víš co, teď můžeš běžet zpátky k Madison a říct jí o tom velkém omylu, který jsi znovu provedla.“

A s tím nastoupím do auta a zrychlím.

28

Jela jsem domů a byla jsem překvapená, že vidím venku matčino auto společně s jedním, které neznám. Skvělý, teď musím být zdvořilá ke společnosti. Seru na to. Půjdu rovnou do svého pokoje.

Vejdu do domu a uslyším od jídelního prostoru přicházet mluvení.

„Spencer, jsi to ty?“ Slyším, jak na mě máma volá. Sakra, byla jsem tak blízko schodům. Když obracím oči v sloup, jdu do obývacího pokoje.

Když tam dojdu, vidím mámu sedět naproti nějakému starému chlápkovi s velkou pleší uprostřed hlavy a obličejem, který se tak trochu podobá opici. Otočím se k matce a podívám se s očekáváním na ni.

„Spencer, ráda bych tě seznámila s doktorem Taylorem.“ Jen na ty dva zírám, když se snažím přijít na to, proč mě sem v prvé řadě zavolala.

„Zdravím, Spencer, rád tě konečně poznávám. Slyšel jsem toho o tobě hodně.“ Řekne, vstane a podá mi ruku, abych si s ní potřásla. Jen se na jeho ruku dívám. Nelíbí se mi pocit, co z něho mám.

„Fajn, je nějaký důvod, proč jsem tady, nebo…“ řeknu mámě na rovinu. Sevře pevně rty a já vím, že se jí nelíbí, jak se právě chovám, ale mně to mohlo být fuk.

„Jak řekla tvoje matka, jmenuji se doktor Taylor, jsem z Pure Restoration a jsem tu, abych ti pomohl.“ Řekla mi ta opice.

„Pomoct mi s čím?“ Řeknu a začínám se mírně bránit.

„S tvým problémem, zlatíčko. Není to normální.“ Řekne máma klidným hlasem, ze kterého šílím.

„Není to normální?“ Zeptám se a zvýším hlas.

„Hej, co se to tu děje?“ Přijde do obývacího pokoje můj táta a vypadá starostlivě. „Kdo jste?“ Ptá se opice.

„Zdravím, jsem doktor Taylor z Pure Restoration a byl-“ táta ho přeruší, než to může doříct.

„Vypadněte z mého domu, hned!“ Zakřičí můj táta a to mě skutečně děsí, protože si nemohu vzpomenout, kdy takhle zvýšil hlas.

Opice, též známý jako Taylor, popadne své věci a spěchá ke vchodovým dveřím. Potom, co se zabouchnou dveře, začne můj otec znovu mluvit.

„Paulo, co to sakra bylo?“ Znovu křičí.

„No, kdybys ho nepřerušil, tak by ti řekl, že tu byl, aby pomohl Spencer a Glenovi.“ Hádám, že si myslela, že se ukážeme ve stejnou chvíli.

„Poslouchej mě, Paulo, protože se nebudu opakovat.“ Přistoupí k ní blíž. „S mými dětmi není nic špatného. Nepřivedeš k nim znovu víc takových lidí. Rozumíš mi?“ Řekne pevně.

„Ale to-“

„Přestaň, Paulo!“ Dneska večer se táta nedrží zpátky. „Je mi zle z toho, že kvůli tobě mají pocit, že dělají něco špatného. Nemůžeš změnit to, kým jsou, tak toho nech.“ Zdá se, že si jeho slova vzala k srdci. „Jestli je nemůžeš přijmout takové, jací jsou, pak prostě můžeš odejít, protože už toho mám dost!“

„Arthure, to nemůžeš myslet vážně.“ Táta nereaguje. Místo toho jde rovnou ke vchodovým dveřím a drží je otevřené. Nemůžu uvěřit, že se to právě teď děje. Nikdy jsem nechtěla mezi svými rodiči způsobit problémy. Moje matka jde k mému otci. „Kam proboha čekáš, že půjdu?“

„Nevím, ale nevracej se, dokud s sebou nepřivedeš mou ženu, protože tohle“ ukáže na ni „není osoba, kterou jsem si vzal.“

Moje matka naposled se otočí ke mně a pak k tátovi, a potom vyjde ze dveří.

„Tati, mrzí mě to. Nechtěla jsem, aby se tohle všechno stalo.“ Řeknu, jakmile se dveře zavřou.

„Nic z toho není tvoje vina. Ona jen…“ zhluboka se nadechne a pak pokračuje. „Pojedu se projet.“ Popadne své klíčky a těsně předtím, než vyjde ze dveří, se otočí a říká „mám tě rád, Spencer.“

„Taky tě mám ráda, tati.“ Věnuje mi pousmání.

Jdu do svého pokoje a přemýšlím o tom, jak je tohle všechno šílené. Nejdřív to začalo prohraným zápasem, hádkou s Ashley a teď šíleným zmatkem v mé rodině.

K Ashley jsem se chovala jako děsná mrcha, ale nemohla jsem to už vydržet. Vím, že by bylo moudřejší si s ní prostě promluvit namísto toho, abych ji takhle odpálkovala, ale všechen rozum vyletěl oknem kvůli všemu tomu hněvu, který jsem v sobě zadržovala.

Je to na houby, být tu právě teď sama. Prostě v tuhle chvíli potřebuju někoho, kohokoliv. A pak mě to napadne.

Ashley nikoho nemá. Její táta vůbec není doma a její máma je pořád týdny na nějaké dovolené. Nemá žádné sourozence a kromě Aidena nemá skutečné přátelé.

„Kruci!“ Já jsem taková kráva. Ashley nejspíš sama doma brečí, protože jsem byla taková sobecká kráva. Kurva. Musím se jít omluvit.

Potom, co si vezmu své klíčky, seběhnu po schodech dolů a spěchám ke dveřím. Prudce je otevřu a zarazím se na vteřinu, abych je zamknula.

Po cestě k jejímu domu se jí snažím dovolat, ale nezvedá to. Opravdu je na mě naštvaná, skvělý.

Když zastavím u její brány, nikdo neodpovídá, takže teď jsem vážně zmatená. Znovu se jí snažím dovolat, ale nedostane se mi ničeho jiného, než hlasové schránky. Vážně bych si přála, abych měla Aidenovo číslo, protože on možná ví, kde je. Doufám, že je s Glenem, protože to je moje jediná naděje.

Několik vyzvánění a Glen to zvedá. „Haló?“ Zakřičí skrze hlasitou hudbu.

„Jsi s Ashley nebo s Aidenem?“ Zakřičím jen tak hlasitě, aby mě slyšel.

„Jo, Ashley je tady.“ Díky Bohu.

„A kde je to tady?“

„Na Sherriným večírku.“ Zavěsím a jedu směrem k Sherrinýmu večírku.

Konečně tam dorazím, a když vejdu do domu, tak mě silně udeří zápach alkoholu, potu a trávy. Kdo vůbec vymetá večírky ve středu večer? Je tu moc lidí, takže je těžké někde najít Ashley.

Nakonec spatřím někoho, koho znám. „Ivy, neviděla jsi Ashley?“

„Ehm, viděla jsem ji s Jakem na dvorku asi před pár minutami.“ S Jakem? Kdo je to? „Víš, ten z toho basketbalovýho týmu.“ Vysvětluje.

„Aha, děkuju.“

Projdu domem na zahradu a během toho se co nejméně snažím dostat do kontaktu s ostatními lidmi. V podstatě šoustají, když tancují a já se držím dál.

Rozhlédnu se po zahradě a snažím se rozlišit některé postavy, co dokážu. Je tma, že kdyby nebylo mluvení, tak by mě nenapadlo, že tam někdo je.

Chystám se to vzdát, dokud nezaslechnu Ashleyin chraplavý smích.

„Ashley?“ Volám na ni. „Ashley, kde jsi?“ Neodpoví, ale slyším její smích. Jdu k ní a vidím ji sedět na lavičce s Jakem, který má okolo ní ruku.

Okamžitě žárlím a křičela bych, kdybych chtěla vyvolat scénu. Jsem trochu naštvaná, protože jsem si myslela, že bude Ashley sama a že se upláče ke spánku, ale je na večírku a ke všemu s nějakým klukem. Ovládám se a na chvíli odložím svůj hněv i když je Jake, na můj vkus, Ashley příliš blízko. Kromě toho neví, že jsme spolu a Ashley má ten lesklý pohled ve tváři, takže můžu říct, že je nejspíš na šrot.

„Ashley, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ Říkám klidným tónem, i když uvnitř křičím, protože ji tiskne pevněji, než když jsem sem přišla.

„Právě teď nemá čas.“ Řekne Jake a já na něj hodím oči v sloup. Copak jsem mluvila s ním?

„Ty se jmenuješ Ashley?“ Odpovím mu a on mlčí. „Nevěděla jsem, že ano.“ Vezmu obě Ashleyiny ruce a vytáhnu ji. Narazí do mě, což potvrzuje, že je opilá.

„Spencer, co tady děláš?“ Opile zamumlá a silný pronikavý zápach alkoholu mě trkne do nosu.

„Jsem tu, abych tě vzala domů.“ Říkám jí, když ji vedu domem před barák.

„Nechci jít domů!“ Zastaví se a táhne mě s sebou.

„Ashley, jsi moc opilá, abys tu zůstala a jestli ještě budeš pít, tak ti bude špatně. Dovol mi vzít tě domů.“ Říkám, když se ji snažím strkat, aby pokračovala v chůzi, ale ona stojí na místě jako přibitá. Bože, proč musí být tak tvrdohlavě opilá?

„Proč se vůbec staráš?“

„Protože mi na tobě záleží, Ashley.“ Řeknu jí upřímně, ale ona se na mě jen podívá a nic neříká. „Vím, co jsem předtím řekla a vážně je mi líto, že jsem tě ranila, ale můžeš mi prosím teď dovolit vzít tě domů. Nerada bych pokračovala v rozhovoru tady.“ Pár minut se na mě dívá a já se bojím, že řekne ne, ale nakonec kývne hlavou a já se usměju.

„Fajn, ale jen proto, že se všechno neustále hýbe a vážně si chci lehnout.“ Směju se a obrátím na ni oči v sloup. Jdeme k mému autu a já jí otevřu dveře. „Jsem opilá, Spencer, ne postižená.“

„Promiň, ale sotva můžeš jít, takže…“ klesnu, když ji pomáhám do auta. Jakmile zavřu její dveře, spěchám na svou stranu a naskočím.

„Tvoje auto je tak pohodlný.“ Říká, když si sklápí sedačku dozadu a opře si hlavu.

„No jo. Je to můj miláček.“ Říkám, když přejedu rukama přes palubní desku. Dívá se na mě a jen podle pohledu v jejích očích můžu říct, že je něco špatně. A teď je ticho. Hádám, že bych měla udělat to, proč jsem sem za ní jela. „Takže, Ashley, chtěla jsem se ti omluvit za to, co jsem předtím řekla. Nechtěla jsem si takhle na tobě vylít vztek. Jen jsem nevěděla, co jiného dělat. Byla jsem naštvaná na moji matku a na tu celou záležitost na toaletách s Madison. Ty jsi tam byla a nevzdala jsi přijít na to, co se mnou je, takže jsem udělala hloupost a řekla některé věci, které bych neměla. Vážně doufám, že mi dokážeš odpustit, protože nechci pokazit náš vztah, když právě začal.“ Dokončím svou řeč a pohlédnu na Ashley a vidím, že vytuhla s otevřenou pusou. Moc přitažlivá Ashley, pomyslím si. Má štěstí, že řídím nebo bych si ji vyfotila.

No, myslím, že jí to prostě budu muset říct ráno.

Pokračuju v jízdě k Ashley domů a hned, jak tam dorazím, si uvědomím, že se nemám jak dostat dovnitř. Snažím se Ashley vzbudit, ale ona se ani nehne. Myslím, že bude muset strávit noc se mnou.

Když odjíždím od jejího domu, tak Ashley začne trochu chrápat. Je tak roztomilá. O patnáct minut později zastavím u mého domu a začnu Ashley mírně třást, abych ji probudila.

„Ash.“ Šeptám. „Ashley.“ Řeknu trochu hlasitěji. „Broučku, musíš se probudit.“

Otočí se ke mně a myslím, že jsem ji slyšela říct „Spencer, počkej“, ale moje hlava si se mnou musí zahrávat.

Snažím se ji znovu probudit, ale je vážně zničená. Vystoupím z auta a jdu na její stranu. Potom, co opatrně otevřu dveře, se nakloním a snažím se vymyslet, jak ji můžu zvednout.

„Spencer?“ Slyším za sebou a vyskočím, což způsobí, že se bouchnu do hlavy.

„Au!“ Zašeptám/zaječím. Vylezu z auta, otočím se a vidím u dveří stát tátu. „Jo, tati?“

„Co tady děláš? Potřebuješ pomoc?“

„Můžeš držet otevřené dveře?“ Přikývne a já se vrátím k Ashley. Dám ruce pod její tělo a ona se ke mně okamžitě převalí. Vysoukám ji z auta a nohou zabouchnu dveře.

Když se dostanu ke dveřím, tak mi táta věnuje zmatený pohled. „Byla opilá a vytuhla. Může zůstat přes noc?“ Ptám se, i když ji už nesu dveřmi.

„Jo a kdo je to?“ Ptá se i když podle jeho úsměvu můžu říct, že už ví, kdo to je.

„Tohle je Ashley.“ Přecedím mezi dechy, když dojdu ke schodům. Vydám se nahoru postupujíc krůček po krůčku. O několik minut později to zvládnu do mého pokoje a téměř ji upustím na postel. Poposune se a otočí se, když se snaží udělat si pohodlí.

Vydám se zpátky dolů a můj táta sedí na gauči a sleduje zprávy. Nevím, jak to dělá, zprávy jsou tak depresivní.

„Omlouvám se, že jsem ji sem přivedla. Chtěla jsem ji vzít domů, ale nemohla jsem se dostat dovnitř a je vytuhlá, takže jsem ji přivedla sem.“ Vysvětluji.

„V pořádku, ale snaž se, ať se to znovu nestane.“ Říká a otočí se zpět k televizi. „Jo a pořád se s ní chci seznámit formálně.“ Mrkne na mě.

„Tak v takovém případě jdu do postele. Dobrou, tati.“ Uchechtne se a já ho políbím na tvář.

Rychle se převléknu a hupsnu do postele. Překulím se na stranu, co leží Ashley a políbím ji na tvář. Potom, co nás opatrně přikryju, dám ruku kolem Ashley a usměju se. Ráda spím vedle ní.

Budík mě vzbudí příliš brzy. Bez otevření očí po něm líně hrábnu a vypnu ho. Pevně se znovu zabalím do deky, přitulím se blíž k tělu vedle sebe. „Ještě pět minut.“ Zabrblám nikomu konkrétnímu.

Cítím v posteli pohyb a otevřu oči právě včas, abych uviděla Ashley, jak běží do mé koupelny. Jakmile se zavřou dveře, slyším, jak se Ashley zbavuje včerejších toxinů. Zachvěji se při té myšlence a kouknu na hodiny, kolik je – do prdele! Je skoro 9:30. Spala jsem déle, než pět minut.

„Máš kartáček navíc?“ Ptá se z koupelny omámeně Ashley.

„Jo, mrkni pod umyvadlo.“ Vyskočím z postele a vydám se dolů. Doufám, že nikdo další není doma, protože bych byla nahraná, kdyby jo. Když dojdu dolů, rozhlédnu se a vypustím dech, který nevím, že jsem zadržovala, když nikoho nevidím. Jen pro jistotu zkontroluju venek, abych zjistila, jestli tam nejsou nějaká auta a uleví se mi, když uvidím jen moje.

„Špehuješ své sousedy nebo tak něco?“ Slyším za sebou. Zatáhnu záclonu a otočím se a vidím, že na okraji schodů stojí s lehkým úsměvem na tváři Ashley.

Dokonce i s lehce rozcuchanými vlasy a rozmazaným make-upem, je pořád ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděla.

„Jsi krásná.“ Řeknu nahlas své myšlenky. Zčervená a dívá se dolů.

„Běžně bych souhlasila, ale právě teď vypadám děsně.“ Uchechtne se.

„Pro mě jsi pořád tak krásná jako jindy.“ Řeknu a dívám se jí přímo do očí. „Hele, Ashley, ohledně včerejšího večera-“

„Co kdybychom se nejdřív najedly, než se do toho dáme.“ Přikývnu a vejdu do kuchyně. Otevřu lednici a uvědomím si, že vlastně neumím vařit a raději bych, aby jí nebylo špatně.

„Co palačinky?“ Otočím se a ptám se jí.

Rozsvítí se jí oči a přikývne. „To zní výborně.“

„Jsem ráda, že si to myslíš, protože IHOP má skvělé palačinky.“ Projdu kolem ní, když jdu ke dveřím. Ale samozřejmě nemám štěstí, vezme mě za ruku a otočí mě.

„Chceš mi říct, že nevíš, jak se dělají palačinky?“ Sklopím hlavu, abych skryla své rozpaky.

„Možná.“ Zašeptám.

„Tak to právě teď změníme.“ Vstane, vejde do kuchyně a táhne mě s sebou. Prohrábne lednici a vyndá nějaké ingredience na palačinky a já zajistím další věci, které jsem si jistá, že bude potřebovat.

Nemůžu uvěřit, že budeme skutečně vařit. IHOP není tak daleko.

„Fajn, pojď sem.“ Přesunu se tam, kde stojí a ona mě přesune, takže stojím přímo před pultem. „Vezmi mouku a nasyp jí trochu do misky.“ Zvednu krabici a začnu ji sypat. Položí ruce na mé a řídí úhel krabice, aby se vysypalo méně. Úmyslně upustím krabici a mouka je všude.

„Ups.“ Řeknu, zatímco se snažím vypadat nevinně, jak jen to jde. Otočím se a má mouku po celém obličeji a vlasech a pravé paži.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to právě udělala!“ Říká s úsměvem. Pak si stírá mouku z paže přímo na mě a tak začne moučná válka.

„Řekni, že se vzdáváš.“ Řeknu jí, když se k ní dostávám blíž a blíž. Právě teď jsou její záda na zdi a ona nemá kam jít. Mám v ruce krabici s moukou a záludný úsměv na tváři.

„Nikdy.“ Řekne a zavrtím hlavou. Jdu blíž, a když se dostanu přímo před ni, tak vzhlédne na krabici, kterou držím ve vzduchu nad její hlavou.

Najednou jsem otočená a teď jsou má záda ke zdi a krabice s moukou je na podlaze. Ashley se na mě s úšklebkem dívá.

„To není fér.“ Našpulím pusu.

„Á, chudinko, chceš, abych tě potěšila?“ Říká a já přikývnu. Nakloní se a já čekám, že mě políbí, tak zavřu oči. Další věc, kterou vím, je, že cítím, jak mi moukou posypala ruku a tvář. Otevřu oči a zlostně se na ni podívám. Jak se opovážila využít polibku, aby mě podvedla? Polibky s Ashley beru vážně.

Po uklizení nepořádku s moukou se vracíme zpátky k vaření, což znamená, že stojí za mnou a krok za krokem dává pokyny.

Mít ji u sebe tak blízko a její dech přímo u ucha, mi dělá šílenosti. Vůbec se nesoustředím na to, co mi říká, ale kdykoliv mluví se v duchu zachvěju. Každou ingrediencí, kterou jsme přidaly, mi způsobuje, že jsem víc a víc nažhavená. A to nejhorší na tom je, že nemá tušení, co mi dělá.

Pořád zhluboka dýchám, protože je to jediná věc, která mi brání v tom, abych všechno neupustila a neotočila se a abych na ni nezaútočila.

Potom, co doděláme palačinky s vajíčky, si sedneme k jídlu.

„Díky za nechtěnou lekci vaření.“ Dráždím ji.

„Nemůžu mít přítelkyni, která neumí vařit, ne?“ Pořád zbožňuju, když mi říká přítelkyně. Bála jsem se, že po včerejším večeru už se mnou nebude chtít být.

„Jasně, že můžeš, jen mi budeš muset vařit.“ Zubím se a ona obrátí oči v sloup.

„Nejspíš máš pravdu, protože bys mě nutila pro tebe udělat cokoliv.“ Vítězoslavně se usměji. „Jako právě teď ti velkoryse pomůžu odstranit sirup ze tvého rtu.“ Nahne se a přenese svůj obličej ke mně blíž, blíž k mému.

V tuhle chvíli si myslím, že jsem přestala v očekávání dýchat. Postupně a mučivě klouže jazykem přes můj spodní ret. Samozřejmě mi uklouzne sten, což je dobře, protože teď alespoň dýchám. Kousne mě do spodního rtu a zatahá za něj, když se vrátí zpět. Jsem si jistá, že moje oči jsou zamlžené dlouho předtím. Nemyslím si, že dokážu být víc nažhavená, než jsem právě teď.

Bohužel promluvím brzy, protože teď si pomalu olizuje se zavřenýma očima rty. „Mňam.“ Říká, jako by to byla ta nejlepší věc, kterou kdy ochutnala. Vsadím se, že ji můžu dát něco, co chutná ještě lépe. Božínku, to, jak jsem nažhavená, mě vede k velmi špatným myšlenkám.

Otevře oči a mrkne na mě. Vyskočím a rychle se vrátím ke svému jídlu, předstírám, že vůbec nejsem ovlivněná jejím představeníčkem. Nepříjemný pocit v mých kalhotkách mi jasně říká něco jiného.

Po snídani se osprchujeme, samozřejmě zvlášť a oblékneme. Moje sprcha běží o trochu déle, protože jsem nemohla dostat z hlavy Ashleyino představeníčko. Nechala jsem jí svůj pokoj, zatímco jsem používala koupelnu na chodbě. Když vejdu, sedí na mé posteli a dívá se skrz telefon.

„Á, vypadáš v mém oblečení moc roztomile.“ Řeknu, když vejdu do svého pokoje a ona vyskočí.

„Způsob, jak vyděsit.“ Směje se, zatímco si drží hruď a pak shlédne na oblečení, co má na sobě. „Ráda je nosím. Je to, jako bych byla obklopena tebou a tvou vůní.“ Zvedne si tričko k nosu a hluboce si přivoní.

Směju se jí a sednu si vedle ní. „Jsi roztomilá.“ A znovu zčervená. Nemyslím si, že jsem ji někdy viděla tak moc červenat se.

Nastane ticho a já mám pocit, že právě teď je nejlepší čas si promluvit o tom, co se stalo včerejší večer.

„Ashley, já…“ jak mám začít? „Včera večer, jsem…“ dívá se na mě a čeká, až něco řeknu. „Vážně se omlouvám.“ Nakonec ze sebe dostanu.

„Vím, Spencer. Chápu, odkud se to vzalo, ale fakt jsi mě ranila. Řekla jsem ti, abys přišla kdykoliv si budeš potřebovat promluvit. Myslím kdykoliv a kdekoliv.“ Sedne si a otočí se ke mně. Teď sedíme na mé posteli čelem k sobě.

„Vím, ale nejsem zvyklá s lidmi mluvit o svých pocitech, Ashley. Obvykle o nich jen napíšu a jdu dál. Omlouvám se, že jsem za tebou nepřišla a že mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že tu pro mě jsi.“ Vezmu její ruku do své. „Byla jsem na tebe a Madison tak naštvaná, a pak to všechno, co se stalo s mojí mámou bylo poslední kapkou.“

„Mrzí mě, že tě tvoje máma nedokáže přijmout. Přijme, jen jí dej nějaký čas. Má tě ráda, myslím, že je těžké nemít.“ Stiskne mou ruku. „A s Madison… je to komplikované. Řekla jsem jí to, abych se jí zbavila, co se týče tebe.“ Povzdechne si a sleze z postele a jde na druhou stranu, kde sedím já. „Vážně mě ranilo, když jsi řekla, že sis myslela, že mi na tobě nezáleží. Spencer, znamenáš pro mě hrozně moc. Kéž bych ti to mohla opravdu vysvětlit. Byla jsem s tolika holkama a žádná z nich se s tebou nedá srovnat. Pokaždé, když jsem s tebou, mi začne srdce být o něco rychleji. Kdykoliv se líbáme, tak cokoliv a kdokoliv kolem nás se prostě vytratí, protože jediná věc, na kterou mi v tu chvíli záleží, jsi ty. Když tě vidím usmívat se, nemůžu si pomoci a usměju se i když mám třeba špatnou náladu.“ Odmlčí se a zhluboka se nadechne. „Nikdy jsem k nikomu tohle necítila. Takže, prosím, nikdy nepochybuj o tom, co k tobě cítím.“ Dokončí s takovým přesvědčením, že mě to nutí věřit každému slovu, které právě řekla.

Obejmu ji a ona se mi nakloní do náruče.

„Vážně se omlouvám, že jsem ti ublížila. Jen jsem se nechala ovládnout svými nejistotami a řekla jsem hlouposti.“ Držím její ruce ve svých. „Žádné z nich jsem nemyslela vážně, mluvil ze mě hněv. Vím, že tahle ubohá omluva nic nespraví, ale vynahradím ti to, slibuju. Jen jsem moc ráda, že ses nerozhodla se mnou rozejít.“ Vydechnu a usměju se na ni.

„Ty sis myslela, že se s tebou rozejdu?“ Zdá se být překvapená.

„No, jo, řekla jsem dost hnusné věci a pak jsem prostě odešla.“

„Ale pak ses vrátila. Přišla jsi a zachránila mě od Jakea, který by mi nejspíš podstrčil nějaké drogy, protože jsem byla příliš opilá na to, abych rozumně myslela.“ Směju se jí a ona pokračuje. „Ale věděla jsem, že jsi byla naštvaná a věděla jsem, že potřebuješ čas, aby sis to promyslela. Kromě toho, to chce víc, než jen na mě křičet, aby ses mě zbavila. Mám tě ráda až moc na to, abych se snadno vzdala.“ Uchechtne se.

Stáhnu si ji do klína. „Jsi úžasná. Víš to, viď?“ Řeknu a dívám se do jejích krásných hnědých očí. Opět se červená a snaží se skrýt svou tvář, ale já si otočím její obličej k sobě a lehce ji políbím.

Zatraceně, chyběly mi její rty.

29

„Jak moc jsem ráda, že mě navštěvuješ, tak potřebuju, abys s sebou přestala nosit moje domácí úkoly.“ Říká Chelsea, když mě vidí, jak dávám její domácí úkoly na její noční stolek.

Směju se a sedám si vedle její postele. „Dostaneš se přes to.“ Obrátí na mě oči v sloup. „Mimochodem, jak se dneska cítíš?“

„Lépe než včera. Chci vypadnout z téhle postele a z téhle zpropadené nemocnice.“ Zní frustrovaně. Myslím, že bych byla taky, kdybych byla na lůžku.

„Budeš venku příští týden a pak se budeš moci vidět s Carmen!“ Snažím se ji trochu rozveselit.

„Jo, vím. Moc se mi po ní stýská.“ Její oči přetékají slzami, ale než mohou spadnou, tak si je rychle otře. „Jo, takže Glen přinesl nahrávku ze včerejšího zápasu. Co to s tebou bylo, Spencer? Jen při pohledu na tebe jsem mohla říct, že něco není v pořádku.“ Fajn, tak Chelsea není skvělá ve vyhýbání se věcem. Kdyby o něčem nechtěla mluvit, většinou o svých pocitech, tak by snadno změnila téma. A za druhé, jak k čertu z videa poznala, že není něco v pořádku?

„Jen jsem prostě neměla svůj den.“ Pokrčím rameny.

„Spencer…“ řekne tím tónem. Víte, tím 'nezbaštím ti ty kecy' tónem.

„Fajn, dobře, moje máma ve skutečnosti přijímá to, že jsem lesbička, mnohem hůř, než jsem si myslela. Ten den jsem byla vážně naštvaná kvůli něčemu, co se stalo s Ashley a když jsem se podívala na tribunu, těsně předtím, než začal zápas a viděla tam sedět jen mého tátu, samotného, prostě jsem to nezvládla.“

„Paule se to možná nelíbí, ale bude se přes to muset dostat, protože jsi prostě taková, jaká jsi. Nakonec přijde, Spence.“

Posmívám se. „Jo, jasně! Důvod, proč nebyla na zápase, byl, protože se setkala s nějakým chlapem, vypadajícím jako opice, který si myslel, že mě může 'změnit'“. Řeknu a použiju vzdušné uvozovky.

„To neudělala!“ V šoku se na mě podívá.

„Ale jo, udělala. Dík bohu přišel táta včas, aby mě zachránil.“ Můj úsměv rychle uvadne. „Ale, Chels, vykopnul mámu a je to moje chyba. Mám pocit, že ničím jejích manželství a naši rodinu.“

„Spencer, pojď sem.“ Posune se na posteli a trhne sebou, když to udělá. Posunu se a sednu si na kraj postele. „Podívej se na mě.“ Podívám se na ni a její tvář je naprosto vážná. To je u Chelsea vzácné. „Nic z toho není tvoje vina. Tvůj táta viděl, že tvoje máma nemohla zvládnout to, kým jsi, tak ji dal nějaký čas, aby si uvědomila, co ti provádí. Vrátí se. Slibuju.“ Něžně ji obejmu a ona mě poplácá po zádech. Tohle jsem potřebovala slyšet. Vypořádat se s touhle vinou nebylo příjemné. „Jsem si jistá, že ti Ashley řekla to samé, takže jsi to znovu nepotřebovala slyšet, ale nesnáším, když tě vidím rozrušenou kvůli něčemu, nad čím nemáš žádnou kontrolu.“

„Vlastně o tom, co se včera večer stalo, nic neví.“ Řeknu a odtáhnu se z objetí.

„Jak to?“

„Prostě nebyla ta správná chvíle, myslím.“ Povzdechnu si. „Potom, co můj táta vykopnul mámu, odešel. Nechtěla jsem být sama, tak jsem šla najít Ashley. Když jsem ji našla opilou na Sherriině večírku, tak jsem ji ten večer vzala k nám domů. Dneska ráno jsme se bavily, udobřily se, udělaly si spolu snídani, sledovaly několik filmů a pak jsem ji vzala těsně předtím, než jsem přišla sem, domů, protože měla trénink s Ivy.“ Řeknu jedním dechem.

„O čem byla vaše hádka?“

„Jaká hádka?“ Řeknu a hraju blbou.

„Řekla jsi, že jste se udobřily, takže…“ pátrá a mávne rukou, abych pokračovala.

„Možná jsem si na ni vylila všechen vztek potom, co jsme prohrály zápas.“

„Proč?“ Protočím oči. Chelsea mě vždycky přiměje mluvit o věcech, o kterých ví, že nechci mluvit.

„Protože se snažila přijít na to, proč ji ignoruju a já jí to neřekla. A než se budeš ptát, tak jsem ji ignorovala, protože jsem na ni byla naštvaná za to, že řekla Madison, že pro ni nic neznamenám.“ Povím jí.

„Proč jsi jí to prostě neřekla místo toho, abys ji ignorovala a ještě to zhoršila?“

„Chelsea, ty víš, jaká jsem, když se jedná o mluvení s lidmi o mých pocitech, já ne.“

„Vím a jestli chceš, aby tvůj vztah s Ashley fungoval, tak k ní musíš začít být víc otevřená. Spencer, držet v sobě pořád svoje emoce není dobře. Ashley ti bude chtít pomoc, jestli si bude myslet, že je s tebou něco špatně a ty jí to musíš dovolit.“ Proč musí mít pokaždé pravdu? „Hádám, že jsi jen nahromadila své emoce a pak sis svůj hněv vylila na ní, protože byla vytrvalá, když se snažila přijít na to, proč jsi na ni naštvaná. Mám pravdu?“

„Tohle je podivný. Nevím, jak tohle děláš, ale je to vážně podivný.“ Řeknu, když vstanu a začnu přecházet po podlaze. „Chels, chci být k Ashley jako otevřená kniha, ale upřímně mám strach. Nechci, aby mi ublížila. Když jsme začaly mluvit, řekla, že není na vztahy a to sbalení náhodné holky pro ni bylo snazší.“ Přestanu přecházet a sednu si na křeslo vedle postele. „Chci vědět, že pro ni skutečně něco znamenám a že pro ni nejsem jen další holka.“ Podívám se na Chelsea. „A jak jí to mám teď říct, aniž bych zničila náš vztah?“

„Možná bys jí to měla dokázat, než říct.“ Věnuji jí zmatený pohled. „Chci říct, že musí být důvod, proč se jí líbilo sbalit náhodnou holku. Možná to cítí stejně jako ty. Má strach dát ze sebe všechno, protože chce vědět, že to myslíš skutečně. A vím, že jsi jí to neřekla, protože se opakuju, nejsi zrovna otevřená se svými pocity.“

Opět jsem umlčena moudrými slovy Chelsea Lewis.

Zavibruje mi telefon, právě když se chystám odpovědět. 'Jen 2 hodiny, dokud znovu neuvidím tvou krásnou tvář.'

Usměju se a pošlu jí textovku.

„Řekni Ashley, že ji pozdravuji.“ Škádlí mě z postele Chelsea. Nejspíš může říct, že je to Ashley podle toho obrovského úsměvu na mé tváři, ale mě je to šumák.

„No, protože mě ráda zlobíš, tak odcházím.“ Vstanu, jdu ke dveřím, a pak předstírám, že jdu ven, ale Chelseanin hlas mě zastaví.

„Dělala jsem si srandu, Spence!“ Řekne nevýrazně. Myslím, že brzy vytuhne. „Vážně tě ráda vidím šťastnou.“

„Vím, ale musím jít připravit se na své dnešní večerní rande a ty si potřebuješ trochu odpočinout.“ Dojdu k ní a políbím jí na čelo.

„Rande?“

„Jo, Ashley mě vyzvedne v sedm a nemám tušení, kam půjdeme.“

„A vsadím se, že tě to štve.“

„Nemáš tušení.“

O něco později stojím ve svém šatníku omotaná v ručníku. Nemám tušení, co si vzít na sebe. Vzpomínám, že řekla, abych se oblékla ležérně, jako bych šla do kavárny. Nechci jít do kavárny! Frustrovaně si povzdychnu, když odejdu ze šatníku a plácnu sebou na postel. Oblékání by nemělo být tak těžké.

„Hej, Spence, já… jé, promiň.“ Utáhnu si okolo sebe ručník trochu víc. „Promiň, nevěděl jsem, že se ještě budeš oblékat. Před chvílí jsem slyšel téct sprchu, tak jsem si myslel, že teď budeš oblečená.“ Řekne od dveří Glen.

„Jo, měla bych být oblečená, bude tady asi za 45 minut. Jen nemůžu najít nic na sebe.“

„K jaké příležitosti?“ Přijde a vejde do mého šatníku.

„Mám rande s Ashley, ale nevím, kam půjdeme. Všechno co vím, je, že se mám obléct ležérně, jako bych šla do kavárny.“ Zopakuji ještě jednou.

Neodpoví, Glen se jen pohrabe mým oblečením a o pět minut později přijde a drží světle modré tričko s výstřihem do V a černou mini sukni.

„Fajn, obleč si tohle s nějakými lodičkami, lehkým make-upem a rozpusť si vlasy a udělej si nějaké lehké vlny.“ Jen na něho zírám s otevřenou pusou. „Spencer, šup, šup, nemáš moc času a pořád máš spoustu práce.“

Potom odejde z mého pokoje a zavře dveře. Pořád tam stojím jako opařená. Co se to právě k čertu dělo?

Rychle pohlédnu na svůj budík, uvědomím si, že nemám čas postávat, protože mám jen půl hodiny, abych se přichystala.

Když si začnu nanášet make-up, slyším zvonek. Kurva, jdu pozdě. Rychle se dolíčím, hodím na sebe boty a popadnu kabelku. V podstatě seběhnu schody, jen abych viděla sedět na gauči naproti tátovi Ashley. Ach né, proč nemohl jít ke dveřím Glen?

„Ahoj, Ashley, jsi připravená jít? Dobře, pojďme!“ Popadnu ji za paži a vydám se ke dveřím.

„Spencer, počkej!“ Tak blízko, moje ruka je přímo na klice. Otočím se a můj táta stojí vedle gauče, na kterém seděl a má založené ruce na hrudi.

„Ano, tati?“ Ke slovu přijde moje nevinnost.

„Mluvil jsem s Ashley. Rád bych poznal dívku, se kterou moje dcera chodí, pokud ti to nevadí.“ Ale co když ano?

„Jé, fajn, ale mně se to nelíbí.“ Našpulím pusu a jdu znovu ke gauči.

„Jé, počkej.“ Ashley mě zastaví zataháním za mou ruku. „Tyhle jsem ti koupila. Myslela jsem, že se ti budou líbit.“ Zvedne puget květin a přísahám, že mi taje srdce.

Ani jsem si nevšimla, že má něco v ruce. Když na to tak myslím, tak jsem tak spěchala, abych ji dostala od mluvení s tátou, že jsem se vůbec ani nepodívala, jak dobře vypadá. Využiji to jako svou šanci, všimnu si, že má upnuté džínsy a zelený top, který dokonale obepíná její břišáky. Nevědomky si olíznu rty, když mé oči sjíždí její tělo.

Pak si uvědomím, že pořád drží květiny a nejspíš si podle nedostatku mé odpovědi myslí, že se mi nelíbí.

„Moc děkuju, líbí se mi!“ Vezmu květiny a zahrnu ji objetím. Jsou to asi čtyři hodiny od doby, co jsem ji viděla naposled, ale tak moc mi chyběla. Chyběl mi její dotek, její vůně, její úsměv, prostě její přítomnost.

Myslím, že objetí trvalo příliš dlouho, protože si táta odkašlal, aby nás zastavil.

„Promiň, půjdu je dát do vody.“ Odcházím, ale pak se zastavím a podívám se na tátu. „Nevyplaš ji, prosím. Nechci, aby strachy utekla. Vlastně ji mám ráda, hodně.“ Podívám se na Ashley a ona mi věnuje úsměv od ucha k uchu. Vážně ji chci právě teď políbit. To je další věc, co mi chybí, její rty. Spokojím se s tím, co můžu a dám jí pusu na tvář. „Vrátím se.“

Potom, co najdu vázu a dám květiny do mého pokoje, se vrátím do obývacího pokoje a vidím tátu a Ashley, jak se smějí. Zajímalo by mě, co je tak k smíchu.

„Fajn, no, myslím, že bychom měly jít. Víš, nemůžeme přijít pozdě do… kam že to jdeme?“ Ptám se Ashley. Podívá se na mě a usměje se.

„No, ráda jsem vás poznala, pane Carline, tentokrát formálně. Omlouvám se, že naše první setkání nebylo takhle příjemné.“ Nemohu uvěřit, že moje přítelkyně je ta, co to právě řekla. Je to ta samá Ashley nebo má sestru dvojče, o které vůbec nevím?

„Taky jsem tě rád poznal, Ashley. Jsi u nás kdykoliv vítána.“ Táta se přátelsky usměje a mě to přiměje se taky usmát.

Brzy se usadíme do Ashleyiny fešné káry. Fakt se moc v autech nevyznám, takže nemám ponětí, co je to za značku. Vše, co můžu říct, je, že je to malé černé lesklé dvoumístné auto.

„Zbožňuju tvoje auto!“

„Věděla jsem, že se ti bude líbit. Takhle balím všechny sexy kočky.“ Mrkne na mě. Ušklíbnu se a otevřu dveře od auta. „Spence, dělám si srandu. Jsi jediná sexy kočka, kterou chci.“

„Máš štěstí, že chci vážně vědět, co máš na dnešní večer v plánu, protože jinak bych z tohohle auta vystoupila.“ Našpulím pusu a založím si ruce na hrudi, předstírám, že jsem pořád naštvaná.

„Co mám udělat, aby ses na mě nezlobila?“ Podívám se na ni a pokrčím rameny. „No, co třeba tohle?“ Najednou se ke mně nahne blíž a její rty jsou na mých, než mohu něco namítnout, ne že bych to udělala. Nakonec jsem dost chytrá na to, abych přestala myslet a začala reagovat. Její rty jsou tak teplé, hebké a návykové. Po tom, co jsem se s ní líbala, jsem ji chtěla políbit kdekoliv jinde.

„Pořád se zlobíš?“ Ashleyin chraplavý hlas mě vytrhne z mého Ashleyina okouzlení.

„Trvalo ti to dlouho.“ Usměju se. „Víš, jak dlouho jsem čekala na to, až to uděláš?“ Zeptám se, když vyjíždí z příjezdové cesty.

„Promiň, beruško, chtěla jsem tě políbit, jakmile jsem tě uviděla, ale myslela jsem, že by nebylo rozumné tě políbit před tvým tátou.“ Á, je tak ohleduplná. „Jinak mám tvého tátu vážně ráda. Zatím se zdá být mnohem hodnější, než tvoje máma.“

„Jo, je skvělý. Někdy si říkám, proč s ní vůbec je. Zaslouží si lepší.“ Zamumlám a podívám se z okna. Dneska večer bych raději na Paulu nemyslela.

„No, jsem ráda, že on a tvoje máma našli jeden druhého.“ Bleskově k Ashley otočím hlavu. Proč by to říkala? Chci říct, vždyť ví o ďáblovým sémě Paule. „Vím, že si myslíš, že jsem blázen, ale kdyby se nepotkali, tak bys tu nebyla.“ Vezmu jednu její ruku z volantu, ona vezme mou ruku a proplete prsty s mými. Tomu gestu se usměju.

„Děkuju.“ Řeknu po několika minutách.

„Za co?“ Zaparkuje auto na parkoviště a pohlédne na mě.

„Za to, že jsi.“ Ruměnec se vkrádá do jejího obličeje a pro mě je to ta nejroztomilejší věc na světě. Nakloním se, dám jí cudnou pusu na rty a pak vyskočím z auta. Rozhlédnu se, ale nikdy jsem v téhle oblasti nebyla, takže mi všechno připadá dost cizí. „Kde jsme, Ash?“ Cítím její ruku vklouznout do mé.

„Tohle je Java.“ Tupě zírám. „Je to kavárna.“

„Ty chceš jít na kafe?“ Proč mi to před tím prostě nemohla říct? Co je tak velkého na tom, jít do kavárny?

Směje se a vrtí hlavou. „Ty jsi tak roztomilá, pojď.“ Podvolím se jejímu vedení, když mě táhne směrem k Javě, kavárně. Pořád nevím, proč jsme musely jít na kafe sem. Starbucks je od nás přímo při cestě!

Vejdeme do Javy. Uvnitř je tma a je tu docela zalidněno. Je tu malé pódium s mikrofonem, kam směřují všechny židle. Ashley mě doprovází ke stolu blízko zadní části, tmavého rohu s mnoha dalšími stoly kolem.

To místo je pěkné, ale pořád si nejsem jistá, proč tu jsme. Možná mají nejlepší kafe na světě nebo tak něco. Přijde k nám obsluha a my si objednáme nějaké jejich dobré kafe.

Prázdné stoly zaplní více lidí a obsluha se vrací s naší kávou. Fajn, jdu na to, chystám se pít nejlepší kafe na světě.

Usrknu si. Fajn, vždyť to sakra chutná jako obyčejné kafe.

„Ash, proč-“ jsem přerušena někým, kdo mluví do mikrofonu. Podívám se směrem k hlasu a všimnu si chlápka, který se zdá být v mém věku, stojícího na pódiu a mluvícího do mikrofonu.

„Jsem rád, že tu vidím v jednom z našich čtvrtečních večerů poezie všechny. Pro ty z vás, co tu ještě nikdy předtím nebyli, naše večery poezie nejsou jako jinde. Vybíráme si tady z davu. Není žádný naplánovaný seznam účinkujících. Jestli musíte něco říct, tak jste více než vítání, abyste přišli na pódium. Teď to neprotahujme a začněme. Mám nějaké zájemce?“ Holka v přední řadě se dobrovolně přihlásí, aby začala představení.

Obrátím svou pozornost k Ashley. Nemůžu uvěřit, že jsme tu. Vždycky jsem chtěla jít někam na živý večer poezie, ale nikdy jsem to nikomu neřekla, takže nemám tušení, jak to ví.

„Ashley, jak… jak to víš?“ Mé oči začínají být trochu zamlžené. To, že mě sem vzala, je malé gesto, ale znamená moc.

Pokrčí rameny. „Nevím. Vím, jak moc ráda píšeš básně a své myšlenky. Myslela jsem, že si tohle místo užiješ.“

Vstanu z místa a jdu k ní. Obejmu ji a zašeptám jí do ucha „děkuju. Mil… mám velkou radost, že jsi mě sem vzala.“ Políbím ji na tvář, a pak si opět sednu.

Sama pro sebe se modlím. Vážně doufám, že nezachytila to prořeknutí.

Potlesk kolem mě přiměje si uvědomit, že je tu víc lidí. Když jsem s Ashley, tak se vždycky zapomenu. Díky ní mám pocit, že jsme tu jen my. Položím ruce přes její a stisknu je. Nehodlám je pustit, dokud nebudu muset.

Úchvatné básně upoutaly mou pozornost a mám pocit, jako bych byla zhypnotizovaná. Čekám na každé jejich slovo cítíc jejich emoce. V polovině představení se mi mlčky kutálely slzy z tváře. Ashley mi je otírala, kdykoliv je uviděla a já jí musela říct více než jednou, že jsem v pohodě, jen že si skutečně užívám ty básně.

O několik vystoupení a kafí později, jsem byla v dobré náladě a pořád jsem držela Ashleyinu ruku. Byly méně emocionálních básní a více komických.

Moderátor se vrátil na pódium a já byla připravená na víc i když jsme tu byly téměř dvě hodiny.

„Jak se všichni máte?“ Všichni tleskají, včetně mě, což znamená, že jsem musela pustit Ashleyinu ruku. „Jsem rád, že se všichni baví. Bohužel náš čas vypršel a máme čas jen na jednoho účinkujícího. Je v publiku dnes večer poslední statečný?“ Odmlčí se a čeká na někoho, kdo tam přijde nebo něco řekne. Rozhlédnu se a vidím, že se všichni ostatní rozhlíží. Můj pohled se zastaví na Ashley. Mé úžasné přítelkyni a i když mám jen jednu přítelkyni, tak jsem si docela jistá, že je tou nejlepší přítelkyní vůbec. Musí být. Žádná jiná holka nebo osoba, když na tom sejde, mě nedokáže přimět cítit se krásná, chtěná, sexy, oceněná, šťastná a prostě naživu. Za tu dobu, co ji znám, pro mě udělala tohle všechno a mám pocit, že jsem jí nedala nic na oplátku. A je na čase, vzít si k srdci Chelseanu radu. Musím jí dokázat, co cítím, jak se kvůli ní cítím. „Není tu vůbec nikdo, kdo potřebuje dostat něco ze své hrudi?“ A to je moje pobídka.

„Já!“ Zakřičím a vstanu ze svého místa. Neobtěžuji se podívat na Ashley, protože jsem si jistá, že je právě teď zmatená a nechci, aby mi něco bránilo od mé náhlé statečnosti. Kráčím k pódiu a cítím, jak mi v hrudi buší srdce. Teď není cesty zpět. Za dobu, než dojdu k mikrofonu, už je moderátor pryč z pódia, takže je to jen na mně, mikrofon a to oslňující světlo svítící na mě. Při pohledu do davu se mi dělá špatně, takže myslím na jednu věc, která to všechno dělá možné, Ashley. Mé oči vyhledají její i když je v klubu tma. „Tohle jsem napsala pro svou báječnou přítelkyni, která mě činí šťastnější, než si kdy pamatuji.“ Mrknu na Ashley a ona se začervená. Recituji si v hlavě báseň, kterou jsem si za posledních pár dní zapamatovala, zhluboka se nadechnu a začnu si vylévat srdce.

"Pořád na tebe myslím, ale snažím se ty myšlenky vypustit.

Jsem moc šťastná, že jsem tě potkala. Je to požehnání, ale také prokletí

Začala jsem jednoduchým ahoj a potom jsem každou konverzací nikdy nechtěla říct pa.

Bylo to, jako bych byla pod tvým kouzlem. Vtáhla jsi mě a já téměř padla.

Každým dnem mé city rostou. Tak nějak jsem je držela uvnitř a nikdo o nich neměl tušení.

Vážně jsem chtěla, abys je znala, ale měla jsem strach odhalit své srdce.

Naše rozhovory končily v brzkých ranních hodinách. Celou tu dobu jsem trávila s tebou.

Chtěla jsem tě nazvat svou. Pokaždé jsem viděla tvé oči zářit.

Konečně je ten den tady a já tě mohu bezstarostně držet za ruku.

Bez tebe jsem zoufalá a melancholická, ale teď se mé sny stávají skutečností."

Mé oči se vůbec nespustily z Ashley. Dala mi sílu, abych tu stála a vyjádřila své pocity k ní. „Děkuju.“ Zašeptám do mikrofonu a než mohu odejít z pódia, slyším z celého publika aplaus. Ruměnec si najde mé tváře a já jdu k Ashley rychleji. Když tam dojdu, jsem zvednuta z nohou a držena v Ashleyině náruči.

„To bylo neuvěřitelné. Já-já ani nevím, co říct. V podstatě jsem beze slov.“ Její rty se potulují po celém mém obličeji. Nakonec mě postaví na nohy.

„Takže hádám, že se ti líbila?“ Zasměju se a beru svou kabelku. Dám ruku do její, když opouštíme kavárnu.

„Líbila? To je slabé označení. Zbožňuju ji! Přimělo mě to cítit se tak… tak… ani nevím, jak to popsat.“ Kdo by si pomyslel, že bude takhle reagovat? Já určitě ne.

„No, byla napsaná speciálně pro tebe, takže jsem ráda, že ji zbožňuješ.“ Zahihňám se a nastoupím do její fešné káry.

„Je jen jeden způsob, jak ti dokázat, co cítím.“ Jemně hladí můj obličej a přitáhne si ho ke svému. Mé rty se setkají s jejími v jednom z nejvášnivějších polibků, co jsem kdy do tohoto dne zažila. Nemám jinou možnost, než zasténat do polibku. Naše jazyky se setkají a pomalu v našich ústech tančí. I z tohohle úhlu, není ve slovníku dostatek slov, abych popsala tenhle polibek.

„Páni, tohle je skvělý způsob, jak zakončit dobrý večer.“ Řeknu, když začne řídit.

„Kdo řekl, že večer končí?“ Ashley se na mě ušklíbne.

„Aha, takže jsou další? Myslím, že jsi teď plná překvapení.“

O dvacet minut později se blížíme ke škole. Proč jsme tady? Místo toho, abych po cestě přemýšlela, se rozhodnu prostě zjistit, co naplánovala. Minule jsem se poučila.

Projede kolem školy a zaparkuje blízko hřiště. Vystoupí z auta a já ji opět následuju. Všimnu si, že jde přímo k dubu, k tomu stejnému dubu, kde byl náš první osobní rozhovor.

Přímo pod tím slavným stromem je na dece piknikový koš. Zastavím se v chůzi, když to uvidím. Překvapení s ní vážně nikdy nekončí.

„Doufám, že máš ráda pikniky.“ Nervózně se usměje a posadí se na deku. Sednu si na druhou stranu piknikového koše a uculím se na ni.

„Mám. Když jsem byla malá, tak si vzpomínám na to, jak jsme v létě každý víkend s rodinou chodili na molo. Měli jsme piknik, pouštěli jsme draky a pak jsme si dali zmrzlinu. Vždycky jsem se těšila na léto, právě kvůli těmhle víkendům.“ Usměju se té vzpomínce, která mi zakrývá mysl.

„Kéž bych měla vzpomínky jako tyhle, na které bych vzpomínala.“ Řekne Ashley smutně. „Alespoň jedna z nás nemá totálně podělané dětství.“ Hořce se zasměje.

„To je mi líto, Ash.“

„Nemusí ti být nic líto. Vůbec to není tvoje vina.“ Vzhlédne ke hvězdami osvětlenému nebi.

„Vím, ale nesnáším, že sis tím vším musela projít. Kéž bych tu pro tebe mohla být.“ Řeknu jí upřímně.

„No, jsi tady teď a na tom záleží, ne?“ Přikývnu a věnuji jí drobný úsměv.

Položí sendvič a nějaké hranolky na svůj talíř a začne jíst, když se díváme do tmavé noci.

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi stála před celým tím davem a prostě se se mnou podělila o své srdce. Nemyslím, že se přes to někdy dostanu.“ Prolomí Ashley ticho. „Co tě přimělo to udělat? Myslela bych si, že jsi příliš stydlivá na to, udělat něco takového. Nejsi tou, co takhle vyjadřuje své pocity.“ Zasměje se a já s ní. Posadím se a vážně se na ni podívám.

„Udělala jsem to proto, že jsi ke mně byla skvělá a já chtěla, abys věděla, co cítím. Chtěla jsem, abys věděla, že jsem s tebou jako jiný člověk, jako nové já, nebo skutečné já.“ Musím to udělat teď. Je to teď anebo nikdy. „Chtěla jsem, abys věděla, že…“ Silně polknu. „Že tě miluju.“ Její oči se v překvapení rozšíří. „Miluju, Ashley a nikdy jsem si ničím ve svém životě nebyla víc jistá. Strašně moc tě miluju, Ashley a to mě děsí, protože jsem nikdy předtím nebyla zamilovaná. Nevím, jak to funguje, nebo co mám dělat. Jediná věc, kterou vím jistě, je, že tě miluju.“

Je ticho. Vůbec nic neřekla. Co když uteče? Co když jsem ji vyděsila?

„Mám strach.“ Dívám se na ni. Nemyslím si, že jsem někdy slyšela její hlas tak tichý a zranitelný. „Já-já jsem si vybudovala tyhle zdi, aby mě před každým ochránily.“ Trhá trávu kolem deky. „Vždycky do mého života lidi přicházeli a odcházeli. Nikdo nezůstal dost dlouho, aby mi ukázal, že mu na mně skutečně záleží. Než jsem byla roztleskávačkou, tak jsem byla sama. Nikoho jsem neměla. Neměla jsem nikoho, na koho se obrátit, když jsem si chtěla promluvit. Neměla jsem nikoho, za kým jít, když jsem si jen chtěla vyrazit a bavit se. Pořád jsem byla sama bez nikoho, na koho bych se obrátila, nebo na kom by mi záleželo. Moje máma byla pořád pryč a táta dával vždycky přednost své práci před rodinou. Před Aidenem, jediným kamarádem, jsem měla kuchaře, co mě učil vařit a stejně tak jako mnoho mých chův, byl po chvíli pryč. Aiden byl jediný člověk, který přišel do mého života a zůstal. Ale pořád je ve mně jedna část, co říká, že mě jednoho dne opustí. Že za to nestojím.“ Otře si nějaké spadlé slzy na své tváři. Jsem krůček k tomu běžet k ní a objetím z ní vymačkat duši, ale vím, že to potřebuje dokončit. Tohle jí očividně chvíli trápí. „Přidala jsem se k týmu roztleskávaček, protože jsem si myslela, že budu méně osamělá a že si najdu nějaké kamarádky, které skutečně zůstanou. Konečně jsem měla lidi, na které jsem se mohla obrátit, když jsem si chtěla popovídat nebo lidi, kteří skutečně chtěli být v mé blízkosti. Tak jsem potkala Aidena. Byla jsem novou roztleskávačkou a on byl hvězdou chlapeckého basketbalového týmu. Začali jsme spolu chodit a uvědomili si, že se pro sebe nehodíme a raději jsme se stali přáteli. Jednoho dne jsem mu řekla o mém zájmu o dívky a on mě vzal do gay klubu, což byl ten samý klub, ve kterém jsem se dozvěděla o jeho posedlosti muži. „Uchechtne se. „V každém případě jsme přišli s plánem, jak držet krok jako šťastný oblíbený pár, protože to bylo mnohem snazší. Nebyla jsem připravena se vzdát kamarádů a popularity, abych se vrátila k tomu být osamělá, co nemá nikoho.“ Mé ruce jsou kolem ní a ona mi tiše pláče do ramene.

„Ashley, nevěděla jsem, že se takhle cítíš. Je mi to moc líto.“ Políbím ji na čelo a třu jí záda.

„Jen jsem si myslela, že bych ti měla říct, proč pro mě bylo tak těžké vyoutovat se. Podělila ses o kus sebe, takže bylo jedině správné, že jsem to také udělala.“

„Ashley, ty za to tak stojíš.“ Podívá se na mě nevěřícně. „Jsem moc šťastná, že jsi schopna mi věřit dost na to, abys mi to řekla. Kéž bych mohla změnit minulost nebo najít nějaký způsob, jak ti dokázat, jak moc za to stojíš. Miluju tě, Ashley a nikam nejdu. Budu se držet poblíž, abych ti dokázala, že jsou na tomhle světě pořád lidé, kterým na tobě záleží.“

„To je důvod, proč jsem ti to řekla.“ Popotáhne a pokračuje. „Vždycky jsi tu pro mě, když tě potřebuju. Vždycky jsi mi chtěla udělat radost. Nikdy jsem ve svém životě neměla nikoho, kdo by to dělal. Aiden je jen můj kamarád, ale nikdy se nikomu nepostavil, aby mi dokázal, jak hodně pro něj znamenám. A já tě za to miluju. I když vím, že sdílení svého osobního psaní není nic běžného, co děláš, tak si to pro mě udělala. Ukázala jsi mi, jak moc ti na mně záleží a tím, že jsi překonala své vlastní obavy a nejistoty, jen abys mi to dokázala.“

Právě řekla, že mě miluje. Vůbec nevím, co říct, nebo co udělat. Nečekala jsem, že mi to řekne nazpět, ale udělala to a já bych nemohla být šťastnější.

„Nebyla bych schopna to udělat, kdybys tam nebyla. Jakmile jsem se dostala na pódium,tak jsem měla pocit na zvracení, ale pak jsem uviděla tvou tvář a prostě… jsem začala mluvit.“ Pomalu jsem přejela prsty nahoru a dolů po její paži. „Když jsem si uvědomila, kde jsme a proč tam jsme… něco mě napadlo. Něco uvnitř mě mi to řeklo, nemyslím si, že bych tuhle holku mohla milovat víc, než teď.“ Odmlčím se. „Ale pak jsem si uvědomila, že potom, co jsi mě pustila dovnitř a potom, co jsi byla schopna mi ukázat svou druhou stránku, tě teď miluji ještě víc.“ Je to tak hezký pocit, dostat to ze své hrudi, stejně tak tu váhu, která byla odstraněna z mých beder.

„Jsem ráda, že jsme se potkaly. Nikdy jsem nemyslela, že kýčovité spojení mi přivede tak úžasnou osobu.“ Směju se při myšlence na hloupé spojení, které to všechno začalo. '*LAbabe4u:* na stupnici od Lindsey Lohan po Ellen DeGeneres, jak moc lesba si myslíš, že jsi?' Posadí se z mé náruče a dívá se na mě. „Miluji tě, Spencer.“

„Taky tě miluji, Ashley.“

Nakloním se a něžně přitisknu své rty k jejím. Teď je ten polibek vášnivější, blaženější, silnější,nejúžasnější polibek, co jsem kdy měla.

30

„O čem jsi chtěla mluvit?“ Řeknu chladně.

Sedne si vedle mě na postel. „Já-já, omlouvám se.“

Hořce se zasměju. „Za co přesně se omlouváš? Omlouváš se za to, jak jsi z mého domu vyběhla bez rozloučení? Omlouváš se za to, že jsi mě týden ignorovala? Nebo se omlouváš za to, že jsi tam jen stála, zatímco mě tvoje mrchy kamarádky urážely? Za co z toho se přesně omlouváš?“ Řeknu naštvaně.

„Za všechno. Slibuju, že když mi dáš chvilku, abych ti to vysvětlila, tak pochopíš, proč jsem to všechno dělala. Alespoň doufám, že ano.“ Řekne smutně.

„Nejsem si jistá, jestli chci slyšet, co mi chceš říct, Ashley.“ Řeknu a vstanu, abych odešla. Popadne mě za ruku a rychle mě otočí. „Řek-“ jsem přerušena jejími rty na svých.

Jsem děsně v šoku, že nejdřív nic nedělám. Pak jsem si pomyslela, Ashley mě kurva líbá, proč ji nelíbám nazpět? Začnu pohybovat rty s jejími a ona zasténá. Přísahám, že mi málem podklesly nohy, když jsem uslyšela její sten. Teď mě to vážně rajcuje.

Cítím všechno, co jsem chtěla cítit, když jsem líbala Kendru. Teplo, jiskry, brnění, motýly, všechno to právě bylo v Ashleyině polibku.

Pak si uvědomím, že je s Aidenem a pořád jsem na ni naštvaná. Jakmile mi to dojde, odstrčím ji.

Okamžitě mi chybí její rty na mých, ale musíme si promluvit.

„P-proč jsi to udělala?“ Podaří se jí dostat ven. „Jsi s Aidenem a týden jsi mě ignorovala. Proč?“ Podívám se na ni, prosím ji, aby mi odpověděla, protože jsem vážně zmatená.

„Spencer, musím ti něco říct a nejsem si jistá, jak budeš reagovat.“ Řekne a ustoupí.

„Co by mohlo být tak důležité, že tě to vedlo k tomu chtít mě políbit? Co tě vedlo k tomu chtít podvést svého přítele? Co tě vedlo k tomu dívat se jinam, když na mě tvoje kamarádky útočily? Co by mohlo být tak zatraceně důležité, že jsi mě kurva týden ignorovala?“ Vykřiknu na ni.

„Chceš vědět, co mě k tomu všemu vedlo?“ Vykřikne nazpět.

„Ano, prosím, pouč mě, protože právě teď nemám kurva tušení!“

„Jsem Gayle! Ta holka, se kterou si povídáš po internetu, jsem já! Tak a teď to víš! Jsi teď šťastná?“ Zakřičí a otevřu pusu, abych znovu křičela, ale zase ji zavřu, když moje hlava zaregistruje její slova. Co to právě řekla?

Otřu si slzu z oka a zavřu knihu. Pohlédnu do publika, jak nadšeně tleská. Podívám se do davu a pošlu jim přátelský úsměv. Můj úsměv uvadne, když si uvědomím, že tady není. Každopádně to není tak, že bych ji tu očekávala.

„Děkuji, že jste dnes přišli. Vážně jsem ráda, že tahle kniha byla konečně zveřejněna. Opravdu jsem na ni tvrdě dřela a doufám, že si ji všichni užijete tak moc, jako jsem si užívala její psaní.“ Podívám se na stranu a dám pokyn svému komentátorovi, že jsem skončila. Jde ke mně Kendra a uhnu od mikrofonu.

Naposled, když jsem stála před mikrofonem a promlouvala před velkou skupinou lidí, bylo tehdy, když jsem recitovala v Javě Ashley báseň. Do tohoto dne, tohoto večera, to byl nejlepší večer mého života. Tak jsem se v té vzpomínce ztratila, že jsem neslyšela, že Kendra mluví k davu.

Jde ke mně a ke stolu, který je plný kopií mé knihy.

„Vše, co musíš udělat, je některé knihy podepsat a zapózovat na několika fotkách a pak můžeme odejít.“ Řekne Kendra a já si sednu ke stolu. Zvednu popisovač a připravím se na psaní.

„Zdravím.“ Vzhlédnu na první osobu v řadě. Vypadá, že jí je asi sedmnáct. Tiše posune svou knihu na stůl.

„Zdravím.“ Zašeptá tak tiše, že ji sotva uslyším.

„A pro koho to podepisuji?“ Věnuji jí úsměv v naději, že se trochu uvolní.

„Emily.“ Řekne znovu šepotem. Začnu psát na první stránku knihy malý vzkaz. „Ehm, slečno Carlinová?“

„Můžeš mi říkat Spencer, slečna Carlinová mi zní staře.“ Usměju se.

Nervózně se zasměje. „Dobře, Spencer, máte nějakou radu, jak se přiznat rodičům?“ Jsem tou otázkou trochu šokovaná, ale dalo se to čekat.

„Jak jsi četla v knize, neměla jsem skutečně na výběr. Byla jsem tak trochu přistižena, jak se muchluji se svou přítelkyní.“ Rozpačitě se usměju a Emily se usměje a přikývne. „Ale byla jsem schopna přiznat se tátovi, protože jsme měli blízký vztah a věděla jsem, že mě za každou cenu bude mít rád. Moje máma na druhou stranu nebyla moc příjemná, ale nakonec začala spolupracovat.“ Zdá se, že se jí trochu ulevilo, ale pořád trochu váhá. „Věř mi, Emily, poznáš, až nastane ten správný čas. Ale pamatuj, že máš jen jednu šanci.“

„Děkuji, Spencer.“ Napíši jí další vzkaz a řeknu jí, aby mi poslala e-mail z mé fan stránky, kdykoliv bude potřebovat.

Po asi stovkách knížek mě začne bolet ruka.

„Můžu si vzít přestávku?“ Masíruji si ruku, když se podívám na Kendru a čekám na svou odpověď.

„Zbývá tu jen asi pět lidí a pak můžeme jít.“ Dá mi palec nahoru a já na ni obrátím oči v sloup. Sakriš, pět dalších lidí.

V hlavě si začnu odpočítávat a jsem si jistá, že můj úsměv vypadá ještě nucenější, než předtím. Když se dostanu k jednomu, tak vzdychnu úlevou a vstanu.

Otočím se ke Kendře a právě, když se chystám promluvit, uslyším, jak někdo na stole zaklapl svou knihu. Řekla dalších pět, ne šest. Vím, že jsem hnusná, ale zatraceně, bolí mě ruce.

„Máš čas ještě na jednu?“ Slyším za mnou říct hlas.

„Jen potřebuje malou přestávku a pak může vaši knihu podepsat.“ Řekne za mě Kendra a já jí věnuji vděčný úsměv.

„Mohla bys to pro Gayle udělat teď?“ Švihem jsem otočila hlavou tak rychle, jak jen jsem mohla, jakmile jsem ho slyšela říct Gayle.

„Cože?“

„Řekl jsem, je tahle kniha na prodej?“ Teď začínám slyšet věci, jsem tu příliš dlouho.

Rychle podepíši jeho knihu a lehce ji strčím jeho směrem. „Pro vás je zdarma.“ Otočím se ke Kendře. „Můžeme teď už prosím jít? Chci se dostat domů.“

„Jo-o, pojďme.“ Odpoví a já vydechnu úlevou. Potom, co se rozloučíme s majitelem obchodu, se rychle vydáme ven k autu. Řidič nám už drží otevřené dveře.

„Díky, Charlesi.“ Vklouznu na zadní sedadlo a Kendra vklouzne vedle mě.

„Fajn, takže máme dvě hodiny doma, a pak musíme být v 5 v galerii.“ Informuje mě Kendra, když se dívá do telefonu. Vždycky je nad věcí, což je důvod, proč je mou osobní asistentkou.

„Jen dvě hodiny?“ Zeptám se nevěřícně. „To zdaleka nestačí na to s ní strávit čas.“

„Vím, ale souhlasila si, že půjdeš na otvíračku galerie už dávno.“ Připomene mi.

„Vím, vím. Jen mi chybí.“ Opřu si hlavu o okénko.

Když jsme u domu, tak se mi na tváři rozhostí velký úsměv. Jakmile Charles zastaví auto, vyběhnu z vozu a řítím se ke dveřím. Odemknu vchodové dveře tak rychle, jak jsem mohla.

„Ahoj, Spencer, jaké bylo předčítání knihy?“

„Dobré. Pořád mě bolí ruka z podepisování tolika knih, ale byla to zábava.“ Usměju se. „Kde je?“

„Je nahoře s tvojí mámou.“ Dám tátovi pusu na tvář a řítím se nahoru do mého starého pokoje.

Otevřu dveře a uvidím je sedět na posteli a sledovat Sponge Boba, dobře jsem je vychovala. Jsem ráda svědkem chvílí, jako je tahle.

„Maminko!“ Její hnědé kadeře poskakuji nahoru a dolů, když ke mně běží tak rychle, jak jí její malé nožky dovolí.

Zvednu ji a pevně ji k sobě přitisknu.

„Tak moc jsi mi chyběla!“ Líbám ji po celém obličeji a ona se hihňá. „Ahoj, mami, díky, že jsi Sophii pohlídala.“ Usměju se na svou matku.

„To vůbec nebyl žádný problém. Přála bych si, aby tu byla častěji.“ Moje máma vstane z postele, jde ke mně a políbí mě na čelo, a pak setře rozmazanou rtěnku.

Dělala to pokaždé, když mě během posledních deseti let viděla. Myslím, že se pořád cítí provinile za to, jak se ke mně chovala, když poprvé zjistila, že jsem lesbička. Na týden odešla, pak se vrátila a velice se omlouvala a prosila, že chce svou rodinu zpět. Trvalo chvíli ji přijmout zpátky, ale je to moje matka a jak moc ji nesnáším, tak přiznávám, že jsem ji ve svém životě chtěla.

„Pořád nevadí, pokud tu zůstane, zatímco půjdu do galerie, že?“ Následuji ji z místnosti po schodech dolů.

„Žádný problém, Spence, v kolik se vrátíš?“

„Myslím, že to končí v osm nebo v devět, takže bych neměla být zpátky déle, než v deset.“

„Dobře, Sophia do té doby odpadne, takže to není problém.“

„Díky, mami.“

„Kenno!“ Sophia se mi vykroutí z náruče, aby se dostala na zem a běží za Kendrou, která sedí na gauči a povídá si s mým tátou. V útlém věku dvou let Sophiina výslovnost není zjevně nejlepší.

Sednu si na druhý gauč vedle mámy a sleduji jejich interakci. Jsem ráda, že má Sophia Kendru ráda, protože je velkou součástí jejího života.

Po několika minutách hraní s Kendrou, se vrátí Sophia ke mně a sedne si mi do klína. Neměla jsem možnost s ní trávit víc času, protože jsem dokončovala svou knihu a musela jsem ji zveřejnit. Nesnáším to, ale brzy ten humbuk opadne a já s ní budu moci doma trávit mnohem víc času.

„Maminko?“ Sophia ukáže na něco přes místnost. Podívám se blíže a všimnu si, že je to fotka mé a Ashleyiny svatby. Ani jsem nevěděla, že tam pořád je.

„Ano, miláčku, to je maminka.“ Šeptám jí i když nám všichni v místnosti věnují pozornost.

„Maminka.“ Poklepe na místo vedle mě.

„Ne, Sophie, maminka tu není.“ Vzhlédnu na ni těma velkýma modrýma očima, které se začínají plnit smutkem.

„Ne, maminko?“ Cítím, jak se mi v očích tvoří slzy.

„Sophie, co kdybychom si zašly do kuchyně pro svačinu?“ Řekne moje máma, vezme mi Sophii z klína a já jí pošlu děkovný úsměv. Potřebuji trochu na vzduch.

„Sušenky?“ Vypískne Sophia a já se zahihňám. Miluje Oreo.

Zvednu se ze svého místa a jdu ke dveřím. Když je otevřu, tak mě udeří pěkný vítr a já si povzdechnu. Tolik se mi stýská po Ashley a nesnáším, že tu právě teď není.

Podívám se na tu svatební fotku, co mi připomněla můj život s Ashley.

Během střední školy jsem byla přijata, abych hrála basketbal na Univerzitě Southern Carlifornia. Ashley tam chtěla jít za mnou, ale Univerzita California Los Angeles měla lepší hudební program. Ashley chtěla studovat hudbu a podnikání, protože měla velké naděje, že bude jednoho dne mít vlastní nahrávací společnost.

Přesvědčila jsem ji, aby šla na UCLA místo toho, aby šla za mnou na USC. Byly jsme od sebe jen asi půl hodiny. Řekla, že půjde na UCLA pod jednou podmínkou, pokud budeme mít spolu byt. Vzdala jsem to a my si našly byt, který byl mezi oběma školami.

Věděla jsem, že budu po zbytek svého života hrát basketbal a měla jsem vášeň pro psaní, takže jsem se na USC specializovala na tvůrčí psaní a žurnalistiku, zatímco jsem hrála basketbal.

„Hej, jsi v pořádku?“ Otočím se a uvidím, že šla Kendra za mnou ven.

Kendra hrála basketbal na USC se mnou a specializovala se na masové komunikace. Ivy šla na UCLA s Ashley a specializovala se na tanec.

Neuvědomila jsem si, že pláču, dokud mi neotřela pár slz. „Hej, neplakej. Musíš být silná kvůli té holčičce tam uvnitř.“ Ukáže ke dveřím a já mlčky přikývnu.

Vím, že kvůli ní musím být silná, jen je to prostě moc těžké. Nemyslela jsem si, že když bude pryč, tak to bude tolik bolet.

Po vysoké jsem získala práci v L. A. Times a Ashley pracovala v tátově nahrávací společnosti. Kendra také pracovala v nahrávací společnosti Ashleyina táty, představovala nějaké umělce. Nabídla se, že bude pracovat pro mě, jakmile jsem jí řekla o své knize a byla jsem ráda, že mám někoho, kdo pro mne bude pracovat a komu mohu věřit. Ivy měla možnost získat práci učitelky tance v tanečním studiu.

Jdu zpátky do domu a najdu Sophii v kuchyni. Po její svačině mě táhla nahoru po schodech, abych si hrála s některými jejími hračkami.

Rok po vysoké jsem Ashley požádala o ruku. Někteří lidé si mysleli, že je to příliš brzy, ale my spolu byly pět let a já věděla, že je pro mě ta pravá. Myslela jsem, že nejlepší den mého života byl, když jsme si konečně řekly ano.

Mýlila jsem se. Nejlepší den mého života byl, když se narodila Sophia. Během té doby jsem pořád pracovala v L. A. Times. Měla jsem vlastní sloupek s věrnými čtenáři. Ashley se pohybovala ve společnosti svého otce, ale plánovala si svou vlastní nahrávací společnost.

„Spencer, je čas jít.“ Řekne od dveří Kendra.

„Pa, Kenno!“ Vypískne Sophia, když k ní běží. Děti mají tolik energie.

„Pa, zlatíčko.“ Obejme ji a políbí ji na čelo. „Budu v autě.“ Řekne, podívá se na mě a já jí přikývnu.

Vstanu a Sophia jde zpátky ke mně.

„Maminko, ty odcházíš?“ Našpulí pusu a mě píchne u srdce. Nerada ji opouštím.

Dostala jsem nápad pro svou knihu, hned poté, co se narodila Sophia. Zastavila jsem se v domě mojí mámy na pravidelnou návštěvu a ona předělala můj pokoj pro Sophii. Prošla můj starý sešit psaní a dala mi ho. Ashley a já jsme si ho ten večer prohlížely a následující den jsem začala psát svou knihu.

„Ano, miláčku, maminka teď musí odejít.“ Zvednu ji do náruče a ona mi zaboří obličej do krku. Nebreč, Spencer, nedělej to. „Ale později se vrátím a vezmu tě domů.“

„Dobře, maminko.“ Políbí mou tvář a znovu zaboří obličej do mého krku. Tak moc tuhle holku miluju.

Sejdu schody se Sophií připevněnou k sobě. Můj táta musel Sophii rozptýlit, když jsem nakonec vyšla ze dveří. Vážně jsem ji nerada opouštěla.

„Jen pošlu textovku Chelsea, abych jí řekla, že jsme na cestě.“ Řekne mi Kendra, jakmile nastoupíme do auta.

Chelsea a Carmen šly také na UCLA, protože tam měly obor výtvarného umění. Bylo fajn mít u sebe tak blízko své kamarády.

„Děkuji.“ Odpovím, zatímco se pořád dívám na dům, když odjíždíme. „Už jsi slyšela o Ivy?“

„Ano, už je tam.“ Přikývnu. „A prosím, tentokrát se o nic nepokoušej.“ Dodá Kendra.

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš.“ Řeknu nevinně a ona mi dá jen ten 'děláš si ze mě kurva srandu' pohled. „Ok, fajn, ale jen abys byla šťastná. Vy dvě patříte k sobě.“

„Jsem v pohodě. Řekla jsem ti někdy, že nejsem šťastná?“ Kendra na mě zaměří plnou pozornost. Hádám, že jsem se dotkla citlivého místa nebo tak něco.

„Ne, ale naposled, co jsem tě viděla,že jsi byla opravdu šťastná, když jsi byla s ní.“ Pokrčím rameny a vytáhnu svůj mobil, abych zkontrolovala nějaké zmeškané zprávy. „Pokaždé, když chodíš s někým novým, se s ním rozejdeš z nějakého směšného důvodu nebo kvůli jiné.“

Nejsem překvapená, když najdu jen emaily od fanoušků a mého nakladatelství, žádná od Ashley, bohužel. Vím, neměla bych nic čekat, ale nemůžu si pomoct.

„Spencer, to bylo před deseti lety, byly jsme pro rány boží na střední!“ Vysvětlí Kendra. „Věci se mění, lidé se mění.“ Téměř zašeptá. Opustím email a zírám na fotku mě, Sophie a Ashley v pozadí telefonu. Byla pořízena ten večer, než odešla.

„Ale někdy zůstávají pocity stejné.“ Řeknu a stále se dívám na svůj telefon. Kendra otevře pusu, aby něco řekla a pak ji zavře a obrátí svůj pohled ven z okna.

Zbytek jízdy autem jsem strávila procházením svého telefonu a prohlížením si starých fotek a textových zpráv od Ashley.

„Jsme tady.“ Právě když to Kendra řekne, tak se otevřou dveře a já vyklouznu z auta.

„Spencer!“ Dám telefon do kapsy právě v čas, abych uviděla, jak jde ke mně Chelsea. Brzy jsem zahalená obětím. Děkuji, že jsi přišla!“ Téměř mi zakřičí do ucha.

„Děláš si srandu? Ani ve snu bych si to nenechala ujít.“ Odtáhnu se z objetí a rozhlédnu se po umělecké galerii. Jsou tam úžasné malby a kresby rozptýlené po zdech a pěkné skulptury uprostřed místnosti. „Chelsea, tohle místo vypadá úžasně.“

„Děkuji! Carmen a já jsme strávily týdny jen tím, že jsme se snažily přijít na design, který je podle našeho vkusu.“ Pak se začne rozhlížet po galerii. „Když mluvíme o Carmen, někde tady je.“ Chelsea se pozdraví s Kendrou a nějakými dalšími hosty.

Projdu galerii a začnu si prohlížet nějaká umělecká díla. Dostanu se k jednomu, které mě přiměje se zastavit a smát se. Je to obraz člověka, který je napůl muž a napůl žena. Tohle je obraz, který jsem si myslela, že na něm ve dne Chelsea dělá, když jsem ji přistihla muchlovat se poprvé s Carmen.

„Co je na tom obrazu k smíchu?“ Slyším za sebou hlas. Otočím se a uvidím Carmen s rukama založenýma na hrudi.

„Jen jsem přemýšlela o době, kdy jsem přistihla tebe a Chelsea, jak se v ateliéru muchlujete.“ Snažím se nehihňat.

„Á, staré dobré časy.“ Řekne a zadívá se do prázdna. „Kdybys nás hrubě nevyrušila, nejspíš bych se dostala ke druhé části.“ Vyplázne na mě jazyk a já obrátím oči v sloup.

„No, jsem ráda, že jsem vyrušila to, co jsem vyrušila.“ Zavrtí hlavou a smějeme se.

„Pojď sem.“ A ve vteřině jsem v její náruči. „Chyběla jsi mi!“

„Taky jsi mi chyběla. Poslední dva měsíce pro nás všechny byly bláznivé, ale všechno, o čem jsem kdy snila, se stalo skutečností.“

„Spencer Carlinová, jsi to ty?“ Jediný člověk, kterého s tímhle silným jižním přízvukem znám, kdo by byl v L. A. je Ivy.

„Ivy, božínku, je to tak dávno!“ A přijde třetí osoba, kterou během méně než hodiny obejmu. Právě teď je to jako setkání po letech. „Jaké bylo turné s Beyoncé?“

„Bylo úžasné! Ráda ji sleduji, jak každý večer provádí před tisícovkou lidí mé pohyby.“

„Jsem ráda, že ses bavila, ale opravdu jsem ráda, že jsi zpátky. Na jak dlouho jsi zpět?“ Obě si vezmeme z tácku od jednoho z číšníků, který prochází, pití.

„Nevím. Byla jsem na turné s různými umělci roky. Nesnáším být neustále na cestách. Ráda bych měla možnost se vrátit domů ke své přítelkyni a mít možnost se ráno probudit s někým, víš?“ Když to řekne, tak si všimnu, že její oči musely v davu vyhledat Kendru.

„Tak jí to běž říct. Nejsem ta, co ti s tím pomůže.“ Řeknu Ivy.

„Už mě nechce, ne potom, čím jsem jí v průběhu let vláčela.“ Jen se na ni podívám a zpět na Kendru, která se sem ze všech sil snaží nepodívat. „Myslím, že pokaždé, když se sem vrátím, se spolu dáme dohromady a pak znovu odejdu. Už jsem ji tolikrát ublížila.“

„Jen si s ní běž promluvit, nikdy se nedozvíš, co se stane, když to neuděláš.“ Lehce ji postrčím Kendřiným směrem.

„Znovu si hraješ na dohazovačku?“ Otočím se a uvidím dvě zbylé osoby, které jsem čekala, že uvidím.

„Glene? Aidene? Co tady vy dva děláte? Myslela jsem, že nebudete mít možnost to zvládnout.“ Každému z nich věnuji objetí a políbení na tvář. Měli být v Santa Monice, protože opravovali svůj dům.

„Neměli jsme sem přijít, ale dodavatelé museli přeplánovat, tak jsme si pomysleli, že bychom se ukázali.“ Řekne Glen. V průběhu let hodně dospěl. „Jak se má moje neteř?“

„Dobře, kéž bych ji sem mohla přivést. Nerada ji opouštím.“ Napiji se svého šampaňského. „Chybí jí její strýček Gwen.“ Zlobím ho. Nesnáší, že mu Sophie říká Gwen, protože má problém říct Glen. Ačkoliv je to legrační, protože dokáže říct slova, která mají L dokonale, všechna kromě Glena.

„Ha ha, velmi vtipný. Pokaždé, když ji vidím, jí říkám, aby znovu a znovu říkala Glen, pořád jí to nejde.“ S úsměvem na tváři zavrtí hlavou.

„Á, broučku, není to tak zlé.“ Aiden políbí Glena na tvář a já si všimnu růžového ruměnce, který pokrývá Glenovu tvář.

Glen se posmívá. „Říkáš to jako jediný, protože ti říká Den Den, což není tak špatné jako Gwen.“ Našpulí pusu.

„Měl bych to nahrát, aby tvůj tým mohl vidět, jak moc teploušský jejich trenér opravdu je.“ Glen se před svým týmem snaží být neústupný, ale je to dobrák.

„Nezájem!“ Odpochoduje do davu.

„Teď to budu muset jít vyžehlit.“ Řekne mi Aiden s hravým úsměvem na tváři.

„Překousne to.“ Jen pokrčím rameny a znovu se napiji svého šampaňského. „V každém případě, jak jde život s Lakers?“

„No, znáš to, rutina, trénink, trénink, zápas, trénink.“ Řekne s úsměvem. „Ale jsem jen rád, že jsem zpátky v L. A.V Michiganu, prostě to nebylo místo pro mě.“

Aiden byl rovnou z vysoké navrhnut do Pistons. Když se přestěhoval do Michiganu, tak Glen šel rovnou za ním. Všichni byli naštvaní, že odchází, ale věděli jsme, že nikdo nemohl nic udělat nebo říct, aby je přiměl zůstat. Žili svůj sen.

Nicméně jsme byli víc než potěšeni, když před pár lety Aiden přestoupil k Lakers. Bylo fajn, mít ho znovu blízko. Ashley byla osm měsíců těhotná se Sophií, když šel na svůj zápas s Lakres. Usměju se při myšlence na ten den.

„Spencer!“ Trhnu očima k Aidenovi a věnuji mu smutný úsměv. Ví, jak se cítím. Je jedním z mála lidí, se kterým mohu mluvit o Ashley. On to chápe. „Kam jsi šla?“

„Jen jsem myslela na to, když Ashley byla těhotná se Sophií.“ Vědoucně přikývne. Hodím do sebe zbytek svého šampaňského a prázdnou sklenku dám na jeden z táců procházejících číšníků.

„Hej, broučku, pojď se podívat na tenhle portrét, co mi Carmen nakreslila!“ Zakřičí Glen na půl cesty přes místnost.

Aiden se na mě omluvně podívá. „Promiň, musím…“ ukáže Glenovým směrem a já přikývnu. Otočí se k odchodu, ale pak se najednou zastaví. Zaboří se do své kapsy a podá mi telefon. Jen mu věnuji zmatený pohled. „Než Ashley odešla, tak mi řekla, abych ti tohle dneska večer dal.“

Vezmu si od něj telefon a on odejde. Jen na ten telefon zírám. Co s ním mám sakra dělat?

Pokusím se ho zapnout, ale je chráněn heslem. Jak čeká, že se do něj dostanu, aniž by mi dala heslo?

Zkusím své narozeniny, její narozeniny, Sophiininy narozeniny, výročí naší svatby, ale nic z toho nefunguje. Po vyzkoušení náhodných číselných kódů jako jedna, jedna, jedna, jedna a jedna, dva, tři, čtyři, jsem to téměř chtěla vzdát, ale nevzdala jsem.

Chci říct, že mluvíme o Ashley, tak musí být pádný důvod, proč chtěla, abych ho měla. Od chvíle, co jsme se s Ashley setkaly , byla plná překvapení. Pak mě to bleskne, když jsme se poprvé setkaly! Rychle naťukám to heslo a bod pro Spencer Carlinovou-Daviesovou. To je kousek, co?

Jakmile se odemkne, tak se už spustí aplikace. Když jsem si všimla, že je to Gay seznamovací aplikace, ve které jsme spolu prvně začaly mluvit, nejsem překvapená, že si pro telefon vybrala tohle heslo.

Roky jsem tuhle aplikaci nepoužila, takže se mi trochu ulevilo, že jsem si pamatovala své heslo.

Rychle se rozhlédnu, abych viděla, kde jsou všichni ostatní. Všimnu si Glena stojícího u Aidena, jak píše nějaké autogramy. Chelsea a Carmen jsou na opačných koncích místnosti a zdá se, že popisují různým lidem některá umělecká díla. A zasmála jsem se, když jsem si všimla, že se zdá, že Ivy a Kendra k sobě tíhnou a teď se schovávají v rohu. V hlavě nepochybuji o tom, že na konci večera budou spolu.

Při pohledu na všechny své přátelé a jejich partnery, si uvědomím, jak jsem ve skutečně osamělá.

Slzy se mi zastaví jen proto, že jsem rozptýlená vibracemi ve své ruce.

LAbabe4u: už jsem ti říkala, jak jsem na tebe pyšná?

Uculím se a odepíši.

SLC823: možná jednou nebo dvakrát

LAbabe4u: no, tak ti říkám znovu, že jsem na tebe pyšná. Byla jsi ve svém předčítání úžasná

Jak to ví?

SLC823: nebyla jsi tam, tak jak to můžeš vědět?

LAbabe4u: nemohu prozradit svá tajemství

SLC823: držet tajemství nedělá přátele

LAbabe4u: Gayle a Oprah to dělaly roky a přesto mají spoustu přátel

SLC823: ale jsem si jistá, že před sebou neměly tajemství, ne, Gayle?

LAbabe4u: pravděpodobně mohla Oprah po svém boku vidět Stedmana

SLC823: proč by to chtěla dělat, když měla kouzelný jazýček Gayle?

Zahihňám se, jak rychle jsme i po tolika letech vpadly do rolí Oprah a Gayle.

LAbabe4u: svatá pravda, moje hlava mezi tvýma nohama tě rozhodně přiměla vracet se zpět

Je tu vedro?

SLC823: jsem v místnosti plné lidí, nikdo z nich není ty. Prosím, právě teď mě nevzrušuj

LAbabe4u: Oprah , slibuji, že až se dostaneš domů, nebudeš litovat

SLC823: jak? Nejsi doma

LAbabe4u: pravda, ale pořád je tu Skype ;)

Cítím, jak se mi plíží na tváře ruměnec, když myslím na naše předchozí Skypování.

SLC823: ruka mě stále bolí od podepisování, takže si nemyslím, že toho moc udělám

LAbabe4u: bez obav, vše, co musíš udělat, je dívat se a jsem si jistá, že budeš v mžiku

Vítej zpátky, ruměnče. Dokonce i po všech těch letech pořád ví, jak na mě

SLC823: jak úžasně to zní, tak bych tě raději měla tady u sebe

LAbabe4u: brzy budu. Jen čtyři dny, než budeš znovu v mé náruči

SLC823: doufám, že nemáš v plánu v dohledné době potom odejít

LAbabe4u: ne-e, ne, pokud nebudu muset

SLC823: dobře, protože i kdybych se snažila, tak bych ti to nedovolila

LAbabe4u: vážně? Jak bys mě zastavila?

SLC823: připoutala bych tě k posteli, ale myslím si, že by se ti to moc líbilo

Kouknu na telefon a Ashley pořád neodpověděla.

SLC823: jsi teď na svém šťastném místě?

LAbabe4u: jsem na jednání. Neměla bys mě vzrušovat

SLC823: ty sis začala. :p

LAbabe4u: nezača… to je fuk!

SLC823: vzdej to, Gayle, vždycky vyhraji.

LAbabe4u: jen proto, že tě nechám

„Spencer!“ Vyskočím a dám telefon do kabelky. Vzhlédnu a vidím ke mně jít Chelsea.

„Hej, Chels, tohle místo je úžasné!“ Vážně jsem se moc nerozhlédla, ale z toho, co jsem viděla, to skutečně vypadá skvěle.

„Je to tak úžasné, že jsi na Twitteru a říkáš o tom svým stoupencům?“ Pozvedne na mě obočí a já jí jen věnuji zmatený pohled. „Chci říct, že to je jediný důvod, proč bys teď měla vyndaný telefon, ne?“

„Přesně tak! Jen jsem jim chtěla říct, o co přichází.“ Hraji dál.

„Jo, jsem si jistá. Pojďme, je čas proslovu a já potřebuju, abys byla vepředu.“ Následuji jí do přední části místnosti a sleduji, jak se připojí ke Carmen na provizorní pódium.

SLC823: ne, nenecháš. Každopádně musím jít, Chelsea se chystá na svůj proslov. Uvidíme se dneska večer?

LAbabe4u: samozřejmě, nikdy nechodím pozdě na naše schůzky po skypu. Miluji tě

SLC823: taky tě miluji

„Díky všem, že tu dnes večer jste.“ Začne Carmen a všichni zatleskají. „Jsme moc rády, že jste byli schopni přijít a podělit se o jeden z nejlepších večerů našich životů.“ Řekne a ukáže na sebe a Chelsea.

„Ano, tento sen jsme měly už od střední. Potom, co jsme šly na vysokou, studovaly v Paříži a vzaly se, jsme konečně měly čas, zkušenosti a peníze, abychom si otevřely svou vlastní uměleckou galerii.“ Dodá Chelsea a pak stiskne Carmeninu ruku. „A nedokázaly bychom to bez našich přátel.“ Podívá se mým směrem a já se otočím a všimnu si, že Glen, Aiden, Ivy a Kendra stojí nepatrně za mnou. „Nejvíce bych ráda poděkovala své nejlepší kamarádce Spencer Carlinové.“ Usměji se na ni. „Je mou nejlepší kamarádkou mnoho let. Byla po mém boku, když jsem jí nesčetněkrát řekla, že chci prostě skončit, protože mnoho lidí mě odrazovalo od toho být umělkyní. Bez ní bych tu dnes nejspíš nestála a nedosáhla bych jednoho z velkých cílů. Takže ti děkuji, Spencer Carlinová, že jsi mou nejlepší kamarádkou, kterou jsem si mohla přát.“ Dav zatleská a já pusou Chelsea naznačím 'nemáš zač'.

Jak večer pokračoval, tak jsem dokonce chodila kolem a prohlížela si nějaká umělecká díla. Stěží jsem měla nějaký čas o samotě, takže jsem si nemohla psát s Ashley. Když se blížila osmá, tak začali lidé odcházet a já měla možnost mít trochu volného času. Přála bych si, aby tu Ashley byla se mnou.

SLC823: jsem neuvěřitelně šťastná, že tě mám, miláčku

Myslím, že je na čase, abych šla. Začínám být opravdu emocionální, a jestli chci být doma v čas na skypování s Ashley, tak bych měla brzy odejít.

LAbabe4u: možná s tebou budu muset nesouhlasit

Zeptám se jí, když se rozhlídnu po všech ostatních. Rozloučím se s Carmen, Chelsea, Glenem a Aidenem a řeknu jim, že je uvidím příští sobotu na našem společném víkendu. Teď vše, co musím udělat, je najít Kendru, abych mohla odejít.

LAbabe4u: já jsem v tomhle vztahu rozhodně ta šťastná

Usměji se na telefon. Strašně moc ji miluji. Nedokázala bych si sebe představit s někým jiným.

SLC823: řekněme, že máme štěstí, že jsme našly jedna druhou

Spatřím Kendru v rohu muchlovat se s Ivy. Hádám, že je bezpečné říct, že odejdu bez toho, abych se s ní rozloučila. Pošlu jí rychlou textovku, ve které jí sděluji, že odcházím a že jí přeji hodně štěstí s čímkoliv, co se stane s Ivy.

Když se dostanu ven k autu, tak mi už drží Charles otevřené dveře.

„Díky, Charlesi, jsi úžasný v tom, co děláš.“ Věnuji mu zářivý úsměv.

„Děkuji, slečno Spencer.“ Bez ohledu na to, kolikrát jsem mu řekla, aby mi prostě říkal jen Spencer, to nikdy neudělá.

Vklouznu do auta a dostane se mi jednoho z nejlepších překvapení v mém životě.

„Řekla bych, že mám pěkný štěstí za to, že tě vidím v těchto šatech.“ Shlédne mě od hlavy k patě a olízne si rty. Mám na sobě přiléhavé modré šaty bez ramínek, které končí pár centimetrů nad koleny. „Nejdřív jsem nebyla moc ráda, když jsem viděla, že je máš na sobě, když si předčítala, ale teď, když je mohu vidět z blízka… čéče, mám štěstí!“ Uculí se na mě.

„Já… ty… jak… proč?“ Ani ze sebe nemohu vysoukat souvislou myšlenku.

„Ačkoliv v nich vypadáš úžasně. Musím přiznat, znovu se opakuji, že ten večer skrze tvá slova jsi mi taky vnesla slzy do očí.“ Posune se trochu blíž. „Ale víš, kterou část jsi měla přečíst?“ Prsty mi přejede od kolena ke stehnu.

Vím přesně, o které části knihy mluví. Kdybych měla na výběr, tak bych tu část četla, ale vzhledem k obsahu, jsem musela číst něco více příhodného pro mládež do 16 let.

„Spencer, tady!“ Podívám se od sebe nalevo a vidím, jak přes hřiště ke mně běží Kendra. Ta holka, co mě brání, byla celý tenhle zápas všude kolem mě.

Naznačila jsem střelu a rychle jsem hodila míč Kendře. Než se k ní mohl kdokoliv z druhého týmu dostat, tak padal míč skrz koš. Ano!

To byla Kendra Wilsonová, zatím tento večer získala celkem 12 bodů a Spencer Carlinová má pět asistencí. King high skóre je teď 53 a Central high má 50. Vzhledem k tomu, že zbývají dvě minuty zápasu, může Central pořád vyrovnat.“ Komentátor zakřičí do mikrofonu.

Dám Kendře palec nahoru, když běžíme hřištěm. V rámci našeho týmu jsem se tak nějak staly malým týmem.

Phillipsová běží hřištěm, ukazuje a vyčerpaná křičí na svou spoluhráčku. Phillipsová může hrát sama za sebe, ta holka je nejlepší. Jsem ráda, že ji nebráním. Ačkoliv jsem se cítila špatně kvůli Jessice.

Když se dostane blíž, začnu hlídat svou hráčku. Právě dribluje míčem, aby zabila nějaký čas, a pak Phillipsová naznačí střelu, a poté využije přihrávky na Jessicu. Udělá krok vzad, a pak hodí koš za tři.

To jsou tři body pro Carrie Phillipsovou. Celkem 53!“ Dav šílí. Sakra, sakra, sakra!

Zbývá minuta a půl do konce poslední čtvrtiny. Jessica získá míč, dribluje s ním po hřišti a znovu zabíjí nějaký čas. Pak ho pošle Caitlin, která za ním jde až pod koš, ale o pár centimetrů ho mine.

Zatraceně! Začnu běžet zpátky na hřiště, když se druhý tým vzchopí. Zbývá jedna minuta zápasu.

Šedesát vteřin.

„Braňte se!“ Slyším, jak dav znovu a znovu skanduje. Podívám se do publika a usměju se na mé rodiče. Jsem tak šťastná, že mě tu oba podporují. Glen a Aiden sedí přímo vedle nich. Aiden mi věnuje úsměv, ale Glen vypadá nervózněji, než já.

Můj pohled se přesune k roztleskávačkám, k jedné roztleskávačce, abych byla přesná, mé roztleskávačce. Usměje se a mávne na mě svými pom pomy. Bože, je tak zatraceně sexy.

Zatím, co jsem vrhala pohledy na svou přítelkyni, se Phillipsové znovu podařilo skórovat.

„55 pro Central! Vzhledem k tomu, že zbývá jen 25 vteřin zápasu, tak jedinou šancí King je střelit trojku.“

Musím se soustředit. Jessica běží s míčem po hřišti. Všichni ji silně brání, nikdo není otevřený. Rozhodnu se pro nás tenhle zápas vyhrát. Běžím za Jessicou a ona mi přihraje míč.

Dribluji s míčem a hledám si otevřenou cestu. Pobíhám, snažím se bez štěstí uniknout svému obránci. Podívám se na hodiny a zbývá deset vteřin. Jednat rychle, rychle vyskočím pro trojku.

Ve zpomaleném záběru sleduji, alespoň mi to tak připadá, jak míč letí vzduchem ke koši. Cítím, jak mi v hrudi buší srdce. Bzučák odrážející se od stěn zní jako siréna křičící do mých uší.

„Kalifornský středoškolský šampionát vyhrávají King Highské Kobry!“ Křičí nadšeně komentátor a dav je na nohou a jásá.

Pořád jsem v šoku. Nemůžu uvěřit, že jsem právě dala vítězný koš státního šampionátu. Stále stojím na stejném místě, odkud jsem střílela a zírám na koš. Neuvěřitelné.

„Miláčku, ty jsi to dokázala!“ A Ashley mě najednou objímá kolem krku a její nohy jsou omotané kolem mého pasu. Instinktivní jednání, obejmu ji kolem zad, abych ji přidržela. „Strašně moc tě miluji!“ A pak udělá něco, co mě šíleně překvapí.

Přímo před celým publikem mě políbí. Ne na tvář, nebo na čelo, ne, přímo na rty. Kdo jsem, abych odmítla polibek od Ashley?

Po několika vteřinách líbání Ashley, cítím poplácání mých zad a výkřiky blahopřání. Ashley seskočí, políbí mě na tvář a běží zpátky k roztleskávačkám. V šoku se na ni dívám.

Zírám, dokud neucítím, že jsem vyzvednuta do vzduchu a zároveň mi je strčena do ruky mistrovská trofej .

Pohlédnu do publika a vidím svou rodinu a Aidena hlasitě provolávat slávu na nohou se zbytkem davu. Zvednu trofej jejich směrem a oni mi ještě víc zatleskají. Podívám se dolů a pošlu vzdušný polibek Ashley a ona mi ho pošle nazpět. Napravo od ní si všimnu Kendry a Ivy, jak se muchlují, jaká pak novinka?

Potom, co skončil zápas, jsme dobrou půl hodinu slavili. Některé spoluhráčky mě pozvaly na oslavu, ale vše, co jsem chtěla, bylo strávit nějaký čas o samotě s Ashley. Vím, že ten večer pro ni byl významný, právě se vyoutovala skoro před celou školou, protože jsem si jistá, že jakmile nastane pondělí, všichni to budou vědět a na důkaz toho budou fotky.

Byla jsem s mými rodiči pozvána na večeři. Nebyla jsem překvapená, když moje máma taky pozvala Ashley, snažila se ji poznat a já jsem za to vděčná.

Po večeři jsem se ocitla sedící na Ashleyině posteli. Obvykle jsme tu trávily nějaký čas, když jsme potřebovaly být o samotě nebo když jsme chtěly mít hlasitý bláznivý sex, protože tu nikdy nikdo není.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to dneska večer udělala.“ Řeknu jí, když pohodlně lenošíme v její posteli. Leží napůl na mně s rukou a nohou přese mě.

„Já taky ne.“ Přizná se.

„Co tě přimělo to udělat?“

Cítím její pokrčení ramen. „Nevím. Byla jsem v tu chvíli tak šťastná a na tebe pyšná. Vím, jaké jsi z toho zápasu měla obavy a nakonec jsi pro tým vyhrála.“ Políbí mě na tvář a já se usměji. Začíná mi rozsévat polibky dolů po krku.

„Já-já“ odkašlu si. Cítím proti svému krku její úsměv, ale dál pokračuje s olizováním a sáním mého krku. „Jsem na t-tebe taky p-pyšná!“ Snažím se ze sebe dostat. „Mmm, to je příjemné.“ Vždycky ví, jak mě okamžitě nažhavit.

Ale pak mě překvapí a zcela seskočí z postele. Než si můžu stěžovat, tak začne mluvit.

„Tak bychom to měly udělat zajímavější, než jen jít rovnou na věc.“ Usměju se jejím slovům, ale věnuji jí zmatený pohled.

„O čem to mluvíš?“ Posadím se na kraj postele a nechám viset svou nohu.

Přijde a zvedne svůj prázdný odpadkový koš a dá ho před dveře.

Měly bychom si zahrát malou hru – Svlékací basketbal.“ Sakra, já tuhle ženu miluji. „Protože máme každá čtyři kusy oblečení, tak je hra na čtyři.“

Mám na sobě přes mé spodní prádlo basketbalové šortky a sportovní podprsenku a hádám, že ponožky počítá za jeden. Podívám se na ni a vidím, že má na sobě přes podprsenku tílko, nějaké šortky a nějaké ponožky. Počkat, nemá na sobě… panebože, ona na sobě nemá žádné spodní prádlo!

Mé oči k ní vystřelí a ona se ušklíbne.

Vstanu a jdu k ní. Podá mi nějaké stočené ponožky.

„Protože jsi šampión, můžeš házet jako první.“ Jé, to by mělo být snadný.

Vezmu si od ní kouli. „Chceš, abych ti dala náskok?“ Její odpovědí je jen protočení očí.

Moje první myšlenka je, abych ji prostě celou dobu obehrávala. Naznačím vlevo, ale jdu doprava, ale s ní to není tak snadné, je rychlá. Natáhne se a stiskne mi prso, ze šoku pustím ponožkovou kouli a ona ji zvedne a snadno skóruje.

„Jedno zasvištění, miláčku!“ Posmívá se. Otevřu pusu, abych odporovala, ale nemám žádná slova, tak si prostě sundám ponožky.

Ashley je rozhodně podvodnice. Nemyslím si, že jsem byla tolikrát ve svém životě osahávána. Ale musím říct, že Ashleyiny potulující se ruce mě přiměly hodně zvlhnout.

„Možná jsem ti měla dát náskok.“ Plácne mě přes zadek. Mé spodní prádlo je jedinou věcí, která mi zbyla. Ona má na sobě pořád podprsenku a šortky. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co má pod nimi.

„Hra ještě neskončila.“ Škádlení pokračuje. Ashley je rozhodně řečník na houby. Vezmu jí míč a ona přitiskne své tělo přímo na mě. Brání mě zezadu a já cítím její ztvrdlé bradavky tisknout se k mým zádům. Myslím, že to dělá schválně a to mě přiměje dočasně zapomenout na svůj cíl, ale pomůže mi to vzpomenout si na jiný cíl: dostat Ashley do naha. Přeběhnu na druhou stranu a rychle hodím zabalené ponožky do odpadkového koše.

„Sakra!“ Vykřikne.

„Vypadá to, že je skóre vyrovnané. Čas na svlékání, miláčku.“ Zlobím. Zavrtí hlavou a sundá si podprsenku.

Myslím, že mám v hlavě jeden z těch zpomalených momentů. Její ruce se pomalu dostanou za ni a krok za krokem sleduji, jak se každá bradavka dostane do mého výhledu. Po vyřazení její podprsenky, napochoduje k odpadkovému koši, aby získala ponožky. Olíznu si rty, když se nahne, aby zvedla ponožky. Tohle všechno je moje.

„Tohle bude poslední střela a vyhra-“ její slova jsou přerušena mými rty. Vedu ji pozpátku, takže jsou její záda přitisknutá ke dveřím. Přitisknu své tělo proti jejímu a zasténám, když se naše pokožka dostane do kontaktu.

Jazykem přejedu přes její spodní ret a ona lehce oddělí rty, aby mi udělila přístup k jejímu jazyku. Zbožňuji chuť jejího jazyku. Prsty tančím podél jejích boků a podle toho, jak sténá a vzpírá boky, mohu říct, že ji to vzrušuje.

Zastavím své prsty na jejích prsou a dlaní jí mnu bradavky. „S-Spencer…“ její záda se prohnou, natlačí mi svá prsa do ruky. Vezmu dva prsty a zatahám za její bradavku k jejímu vrcholu, a pak se přemístím ke druhé. „Ach, ano.“ Miluji její sténání.

„Miluji tvé tělo.“ Zašeptám na jejích rtech. Letmo je políbím a pak si prolíbávám cestičku k jejímu krku a rty přeběhnu přes její klíční kost. Pokračuji ve své cestě dolů a zastavím se, když dojdu k jejím ztuhlým bradavkám. Jednu z jejích bradavek olíznu a ona zavrčí. Lehce ji kousnu a utěšuji ji jazykem. Můj jazyk se pohybuje nahoru a dolů, doleva a doprava a v kruzích, ona sténá a naříká a hrabe mi prsty ve vlasech. Ve chvíli, kdy se mé rty a jazyk omotají kolem její tvrdé bradavky, přitlačí mou hlavu k sobě víc. „Mmm.“ Zasténám do ní.

Udělám totéž s druhou bradavkou a v tuhle chvíli, jsem si jistá, že je promočená. Vezmu obě své ruce a začnu tahat za obě její bradavky. Nakloním se pro rychlý polibek a pak znovu líbám a olizuji směrem dolů její tělo, dokud před ní nejsem na kolenou. Více času trávím, když se dostanu k jejím břišákům, protože jsem jimi trochu posedlá. S rukama stále na jejích bradavkách, použiji své zuby, abych jí stáhla šortky. Využije svých nohou, aby je skopla.

Dosáhla jsem cíle. Odsud vidím její lesk. Cítím svůj cíl. Olíznu si rty a pak se potopím.

Nejprve políbím a olíznu její stehna. Potřebuji, aby to chtěla. Dám si na čas, políbím ji pomalu na její vlhké pysky. „Jsi úžasná.“ Zamumlám skrze polibky. Dlouze ji jedním tahem olíznu odzadu dopředu její štěrbinu. Vzhlédnu na ni a její hlava udeří zády na dveře. Ušklíbnu se a dál mnu její bradavky a lížu štěrbinu. Cítím, že s každým přírazem mého jazyku vlhne a vlhne.

„Prosím.“ Záměrně jsem se vyhýbala jejímu klitorisu. Chtěla jsem, aby o to prosila. Zbožňuji, když žadoní. Snaží se vzpírat boky, ale já ji pokaždé, když to udělá, ustoupím. „Bože, Spence, prosím.“ Znovu zanaříká. Rozhodnu se jí pomoc od jejího trápení a pomalu obejmu rty její klitoris. „Á, kurva!“ Jsem ráda, že tu nikdo není, protože to bylo hlasité.

Hlasitě sténá a s každým stenem se vzepře do mé tváře. Je těžké s ní udržet krok. Pokusím se přesunout ruku, abych ji držela dole, ale drží mé ruce na svých bradavkách. Obvykle bych v tuhle chvíli použila své prsty, abych jí přidala na potěšení, ale právě teď si myslím, že chce úplný klitorální orgasmus, který jí víc než ráda věnuji.

Pokaždé, když shlédne na mě dolů, vzhlédnu na ni a navážeme oční kontakt. Pokaždé, když navážeme oční kontakt, cítím, jak jí prosakuje vlhkost. Přesunu své prsty z jejích bradavek, vezmu její prso a pomalu ho tisknu. Rukama smyslně masírují její prsa a jí se to líbí. Její ruce znovu vyhledají mou šíji a silně mě k sobě zatáhne. Můj jazyk se vlní kolem jejího vlhkého místečka. Lížu, saju a okusuju její klitoris. Jsem si docela jistá, že je právě teď blízko. „Budu,“ vidíte. Začnu tahat za její bradavky a překvapím ji, když do ní vrazím celý jazyk. „Ach, kurva, Spencccerrr!“ Udělá se mi do celé pusy, ale nepřestanu s pohyby na jejím místečku, dokud od sebe silně neodstrčí mou hlavu. Zvedne mě a políbí mě na rty. Ráda sebe ochutnává na mých rtech. „Kurva, to bylo dobrý.“ Opře si hlavu o mé rameno. Ušklíbnu se nad tím, že ji dokážu utahat.

„Jen dobrý?“

Zvedne hlavu a podívá se mi do očí. „Ukážu ti, jak vypadá dobrý.“ Další věc, co vím, je, že jsem zatlačena vzad k posteli. „Jsi na řadě.“ To si piš, že jo!

Ta noc byla úžasná. Ashley se konečně vyoutovala a měly jsme úžasný sex, co víc bych si mohla přát?

Po tom večeru jsme se už nemusely ve škole skrývat. Lhala bych, kdybych řekla, že nás všichni snadno přijali, ale nebylo to tak těžké, jak jsem si myslela, že bude. Bylo několik lidí, co šeptali lesbo a jiná stereotypní pojmenování, když jsme procházely chodbami. A pak tam byla Madison.

Madison se k nám samozřejmě chovala jako kráva. Snažila se sehnat nějaké roztleskávačky, aby vyhodily Ashley z týmu roztleskávaček. Na konec nedokázala sehnat dostatek holek, aby se za ni postavily a Ashley ji nakonec odřízla od týmu.

Nevěděla jsem, proč Madison nesnášela, že je Ashley lesba. Povídaly se klepy, které se zakládaly na tom, že byla do Ashley zamilovaná. Obě, Ashley a já, jsme tomu těžko uvěřily, dokud se nepokusila Ashley políbit.

Ukázala se jednoho dne po pravidelném tréninku roztleskávaček. Věděla, že tam Ashley bude všechno si sundávat a čekala, až všichni ostatní odejdou. Přišla podezřele hned, co odešla poslední osoba a začala do Ashley dělat.

Když mi to Ashley řekla, tak jsem byla pěkně vytočená, ale po nějakém přesvědčování a líbání, jsem z větší části zapomněla Madison nakopat zadek.

„Kde je tvoje hlava?“ Zašeptá proti mému krku.

„Madison.“ Zvedne hlavu a věnuje mi zvláštní pohled.

„Neslyšela jsem její jméno roky.“

„Jen jsem přemýšlela nad tím, jak se tě snažila políbit potom, co ti dala zabrat s tím, že jsi na holky.“ Pohladím jí vlasy, když dá hlavu dolů. „Rozhodně jsem byla překvapená.“ Zamumlá něco proti mé kůži. Projetí mých prstů jejími vlasy vždycky Ashley unaví. „Když mluvíme o překvapeních“ odmlčím se a políbím ji na čelo. „Dostat od Aidena ten telefon bylo rozhodně milé překvapení.“

A najednou je vzhůru.

„Mělo to účel.“ A je nervózní. „Já, ehm… my…“

Plně jsem se posadila. „Co se děje, miláčku?“

„Snažila jsem se přijít na to, jak ti říct něco, víš, co by ti zmírnilo zármutek, tím, že tě to rozptýlí.“ Její oči těkají po celém zadním sedadle auta.

„Zmírní zármutek, abys mi řekla co?“

Otevře pusu, ale pak ji rychle zavře. Než mohu něco říct, tak se vrátí zpátky na místo, kde seděla, když jsem přišla. Mumlá do kabelky a vytáhne svůj telefon. Jen na ni se zmateným pohledem zírám, dokud se můj telefon nerozvoní, no, telefon, co mi dala.

LAbabe4u: řekni Stedmanovi, že si musí zabalit své věci, protože potřebujeme pokoj ještě pro jednoho.

Zírám na telefon. Co to proboha dělá… panebože! Vzhlédnu na ni a jsem si jistá, že mé oči zajiskří.

„Ash…ty jsi… ty?“ Ukážu na její břicho.

„Spence, jsem těhotná. Budeme mít další dítě.“ Řekne skrze nucený úsměv. „Vím, že je to trochu překvapení, ale stalo se. Šla jsem k doktorovi, aby to potvrdil.“ Dodá Ashley nervózně.

Důvod, proč je pro ni asi těžké mi to říct, je, protože jsme nečekaly, že bude takhle brzy těhotná. Když jsme se snažily mít Sophii, tak mnoho pokusů selhalo, než skutečně otěhotněla. Myslely jsme, že se stane totéž, když to zkusíme znovu.

Rozhodly jsme se začít dřív, než jsme skutečně byly připravené. Pořád pracujeme na našich kariérách, takže jakmile přijde miminko, tak budeme schopné zůstat doma a starat se o něho, nebo o ni.

Ashley konečně dosáhla svého snu vlastnit nahrávací společnost brzy na to, co se narodila Sophie. Strávila doma se Sophií tolik času, že se rozhodla dělat něco produktivnějšího. Během Sophiinina prvního roku zůstala doma a vše plánovala. Našla budovu, nějaké pracovníky a nějaké partnery. Během dalšího roku začala hledat talenty a měla svou nahrávací společnost.

Chtěla mít další miminko. Řekla, že nechtěla, aby Sophie dopadla jako ona, osamělá v domě plném chův, služebných a kuchařů. Řekla jsem jí, že bych ráda další dítě, ale nikdy bychom nezanedbávaly Sophii, jako její rodiče ji. Souhlasila, ale řekla, že by pomohlo mít okolo sebe dalšího sourozence. Takže následující den jsme byly na klinice a doufaly, že to dobře dopadne.

Ashley byla právě v New Yorku, dokončovala nějaké obchody a vyřizovala nějaké konečné plány, než na chvíli odejde, což je důvod, proč jsem byla překvapená, že jsem ji našla ve svém autě, když jsem do něj nastoupila.

„Ano, je to překvapení, ale já jsem neskutečně šťastná, že se to stalo.“ Usměji se na ni a vypadá, že se jí ulevilo. Chytím její ruku a přitáhnu si ji k sobě. „Nemůžu se dočkat, až s tebou budu mít další miminko, Ash.“ Začnu dělat na jejím břiše rukou pomalé kruhy.

Rozhodly jsme se, že Ashley bude ta, co bude mít děti, protože to snadno snáší, nelíbila se mi představa, že tlačím něco velikosti obrovského melounu něčím, co je tak malé jako vejce. Jo, to prostě není práce pro mě. Ashley to chtěla, protože řekla něco o zázraku narození dítěte nebo tak něco. Osobně jsem si myslela, že byla v tu chvíli sjetá. Ať kouřila cokoliv, tak jsem od ní zůstala sto stop.

„Vím, že se to stalo dřív, než jsme čekaly, ale alespoň máme čas projít bolestí a zkouškami, jako posledně. Nemyslím si, že bych tím znovu dokázala projít a vím, že ty nemůžeš.“ Ashley se na mě smutně podívá. Všimnu si, že auto zastavilo a teď jsme před domem mých rodičů. Myslím, že

Charles možná jezdil chvíli kolem, protože to sem tak dlouho netrvá. Je to ten nejlepší řidič vůbec. „Vypořádaly jsme se s tím a byly jsme schopni tím projít. Máme pro podporu jedna druhou, a jestli se něco stane, tak máme jedna druhou a krásnou holčičku, které v současné době chybí její maminka.“ Lehce ji políbím na rty.

„Strašně moc tě miluji, Spencer.“

„Já tě miluji víc, než tušíš, Ash.“ Všimnu si, jak zčervená a políbím ji na tvář.

„Pojďme si pro naši holčičku.“ Řekne a já vyklouznu z auta a držím Ashley ruku, aby ji vzala. Jdeme ke dveřím domu a já myslím na to, jaké mám štěstí.

Kdo věděl, že zvědavé zadání lesbické chatovací místnosti mě dovede k mé ženě?