Ze zvědavosti

Napsala: PurpleLover92, Překlad: Gramud, Korekce: iric

1

„Jaký máš letos rozvrh?“ Zeptala se mě Chelsea, když jsme šly k nádvoří.

„Ani mi o tom nechci mluvit.“ Odpověděla jsem.

„To je tak špatný?“

„Chels, mám tělák! Nesnáším tělák, je tak zbytečný!“ Vykřikla jsem, když jsem se svalila na stůl a Chelsea mě brzy následovala.

„No, mohla sis to vybrat v prváku, ale ne, ty se musíš přesunout do maturitního ročníku. Můžeš si za to sama, Spence.“ Vážně měla pravdu.

„Doufala jsem, že změnili požadavky k maturitě. Chci říct, že jsme na střední, ne na základní škole, neměli bychom být do toho nuceni!“

„Jo, jo, už jsem ten nesmysl slyšela hodněkrát. Musíš to skousnout, takže přestaň fňukat.“

„Nesnáším tě, víš to?“ Věnovala jsem jí zlý pohled.

„Říkáš to jen proto, že víš, že mám pravdu. Vím, že mě máš ráda!“ Řekla mi s vypláznutým jazykem.

„Jasněěě, nechám tě myslet si to.“ Pak zazvonil zvonek. „Co máš první hodinu?“ Zeptala jsem se, vzala jsem svou tašku a vstala jsem.

„Moderní umění, ty?“ Odpověděla Chelsea a šla směrem k výtvarce.

„Pokročilá biologie, hurá!“ Z mých slov sršel sarkasmus.

„Za to si opět můžeš sama, Spence. Ty sis zapsala všechny pokročilé předměty. Vsadím se, že kdyby tu byl pokročilý tělocvik, tak bys ho brala!“ Smála se.

„Tak to není pravda! Děláš ze mě šprta!“ Plácla jsem ji přes paži.

„No, potrefená husa se vždycky ozve…“

„Nesnáším tě, pa, Chels.“

„Uvidíme se na obědě, Spence!“ Křikla, když jsme šly k vědecké budově.

Nemůžu uvěřit, že je teprve čtvrtá hodina a já už mám hromadu domácích úkolů! Jaký učitel dává první den školy domácí úkoly? Chelsea měla pravdu, možná jsem si neměla zapsat všechny ty pokročilé předměty, ale pak by byla máma naštvaná. Nesnáším být pořád tak dobrá. Byla jsem vytržena z myšlenek, když jsem do někoho vrazila. Vzhlédla jsem a všimla si, že to byla jedna z roztleskávaček. Rychle jsem zamumlala „promiň.“ „Žádný problém“ odpověděla a šla opačným směrem a já si nemoha pomoc, ale civěla jsem. Zatřásla jsem hlavou, abych se dostala ze svého omámení a vydala se k nádvoří na oběd. Bylo to zvláštní.

Razila jsem si to k prázdnému stolu a položila si hlavu na ruce. Byl teprve první den a já už cítila stres a to jsem ještě nebyla na všech svých předmětech. Jsem ráda, že je tělák poslední hodinu.

„Jestli jsi mrtvá, tak chci tvoje auto.“ Zaslechla jsem. Vzhlédla jsem a uviděla, jak si vedle mě sedá Chelsea. Všimla jsem si menší dívky s dlouhými tmavými vlasy stojící vedle ní. Je roztomilá. Cože, počkat? Je normální říct náhodné holce, že je roztomilá, že? To je fuk.

„Bohužel jsem pořád naživu, tak dej pracky pryč od mého miláčka!“ Vykřikla jsem.

„Sakra, jen zbožné přání.“ Sedla si naproti mně a vytáhla si oběd.

„Měla bych si jít koupit nějaké jídlo.“ Řekla ta neznámá dívka.

„Ne, to nechceš udělat. Navrhovala bych ti, aby sis od teďka nosila své vlastní jídlo, to svinstvo, kterému říkají jídlo, je hnus.“ Smály jsme se. „Dneska se můžeš podělit se mnou.“ Řekla Chelsea té stále neznámé dívce. To je divné, Chelsea není k někomu, koho právě potkala, tak milá. K sakru, vyhrožovala mi, když jsme se poprvé setkaly.

„Čau, já jsem Spencer.“ Říkám a dávám jí svou ruku k potřásání.

„Ahoj, já jsem Carmen. Jsem tu nová.“ Říká a třese mojí rukou. Hm, pěkná a jemná. Kde to zase ty myšlenky jsou.

„To je mi tě moc líto.“ Říkám a smějeme se.

„Nemůže to tady být tak špatný, ne?“ Říká Carmen a kouše do sendviče, který jí dala Chelsea.

„King High je jen typická střední škola, víš, stupidní atleti, zlomyslný roztleskávačky, různé party a nechtěj, abych začala s drbama.“

„Víš, tvůj brácha je jedním z těch stupidních atletů, o kterých jsi mluvila.“ Dodává Chelsea.

„A jde ti o…“

„No, je to tvůj brácha?“

„Tak jsi s ním randila. Nemám na vybranou, ty ano.“ Řekla jsem s úšklebkem.

„Fuj, nepřipomínej mi to. Nemám tušení, co jsem si myslela, když jsem randila s Glenem.“ %Rekla Chelsea a obrátila oči v sloup.

„Bylo to tak trapný.“

„Proč?“ Ptá se Carmen s pozvednutým obočím. Je to sexy.

„Randila někdy tvoje nejlepší kamarádka s jedním ze tvých sourozenců?“ Čekám na odpověď. Žádná. „Přesně tak.“

„Nebylo to tak zlý, Spence.“ Říká Chelsea se smíchem.

„Jasně, každopádně zmeníme téma. Jaký předmět máš po obědě? A prosím, řekni mi, že máme aspoň jeden společný předmět.“ Žadoním.

„Po obědě mám pokročilou literaturu a pak je mojí poslední hodinou matika.“

„Jupí, máme spolu literaturu. Proč nevynecháš matiku a nejdeš se mnou do tělocvičny, prosím?“ Našpuluju na ni pusu.

„Promiň, vážně potřebuju splnit předměty. Prostě budeš muset jít na tělák sama. Není to tak zlý.“

„Říkáš to jen proto, že si tím nemusíš podstoupit.“ Vyplazuji na ni jazyk. Zvoní a my se vydáváme do třídy.

Po literatuře jdu extrémně pomalu do tělocvičny. Vážně to nechci dělat. Proč bych to nemohla absolvovat online nebo tak něco? Protože jsi hňup, bylo by to zbytečné.

Nakonec jsem se vydala do šaten. Kristova noho, všude napůl svlečené holky. Zakryla jsem si oči a šla jsem k nějakému prázdnému místu. Rozhlédla jsem se a všimla si, že hodně těch holek bylo značně opálených. Lexi musela hodně běhat, protože její lýtkové svaly jsou vypracovanější. Zatraceně, vypadá to, že Sarah přes léto narostla prsa. No, čím větší, tím lepší. Od kdy jsem si to myslela? Zním jako Glen. To není pravda.

Rychle se převlékám a vydávám se na basketbalové hřiště. Trenér nás rozděluje do týmů, takže můžeme začít hrát. Myslím, že můžu na své hře pracovat, takže konečně můžu porazit Glena.

V průběhu hry si všímám, jak prsa všech holek poskakují, když běží, driblují nebo hážou míčem. Je to tak zatraceně rajcovní a já jsem tak vlhká. Když nám trenér říká, abychom šly do sprch, tak ztuhnu. Vbíhám do sprch a doufám, že v nich budu první a první venku. Žádné takové štěstí. Vidím některé z dalších holek už svlečené a nemůžu od nich odtrhnout oči. Zavrtím hlavou, abych zastavila své civění dnes již podruhé. Co je to se mnou? Možná je to záblesk z toho, jak jsem šla spát ve tři ráno. Bože, nenávidím školu.

Rychle se sprchuji, ačkoliv jsem letmo okukovala ostatní holky. Jsem jen zvědavá, že?

Potom, co zvoní, spěchám ke svému autu. Věděla jsem, že zapsat si tělák byl špatný nápad. Jak čekám, abych mohla vypadnout z parkoviště, všímám si Glena a Aidena, kteří jsou obklopeni roztleskávačkami. Fuj, děvky, nevím, co na sobě vidí. Jak dvěma hloupým lidem může fungovat vztah? To netuším.

V průběhu celé jízdy domů si nemůžu pomoc, ale přemýšlím o tom, co se dneska stalo. Nejprve to bylo zírání na zadek roztleskávačky, pak to bylo nazvání Carmen sexy a nakonec třešničkou na dortu bylo očumování holek v šatně. Kurva, jsem… Ne, nemůžu být… Jak poznáte, jestli jste… ? Ani to nedokážu říct. Tohle je špatné.

Ignoruju svoje myšlenky a vydávám se do domu. Jak mířím do kuchyně, tak si všímám, že moje máma sedí u stolu a čte si noviny. Posrala by se, kdybych byla…

„Ahoj zlatíčko, jak bylo první den ve škole?“ Ptá se, jako by jí to opravdu zajímalo.

„Nuda, moje předměty jsou těžké a mám tunu domácích úkolů.“

„Víš, že musíš chodit na všechny tyhle předměty, aby ses mohla dostat na nejprestižnější univerzity.“

„Ano, vím, mami. Jdu do svého pokoje, abych si začala dělat své domácí úkoly.“ Odcházím dříve, než může odpovědět. Někdy mě opravdu štve. Mám pocit, jako že se skrze mě snaží žít svůj život. Fuj, mrcha.

Na rozdíl od většiny teenagerů, si vlastně dělám své domácí úkoly, když říkám, že dělám. Ale když se snažím přečíst kapitolu o rozmnožování, moje mysl mě zanáší zpátky k holkám v tělocvičně. Nikdy jsem si nevšimla, jak vyvinutá některá ta děvčata jsou. Co se to se mnou děje?

Rozhoduju se, že jediný způsob, jak to zjistit je, pokud udělám malý průzkum, abych dostala nějaké odpovědi. Otevírám svůj notebook. Google je velmi důmyslný. Vyhledávám 'jak poznáte, že jste homosexuál? ' vidím několik stránek, které říkají něco v duchu 'Nejste spokojeni s tím, že je vaše dítě homosexuál? ' To by bylo pro Paulu. Pak vidím 'Žhavé gay porno! ' Nemyslím, že tam ještě jsem.

Pak se rozhodnu, že jestli to chci skutečně vědět najisto, proč nejít ke zdroji. Pak si vygůglím 'Lesbická chatovací místnost. '

Klikám na první odkaz. Tady nic není…

2

Horní část stránky říkala 'schůzka gejů' s duhovou vlajkou. Mám ráda duhy, jsou tak pěkné. Úvodní stránka byla vytvořená tak, aby si nováčci jako já, mohli vytvořit profil. Vytvořila jsem si provil, ale rozhodla jsem se neposkytnout fotografii. Nechci skončit tak, že mě nějaký úchylný stalker najde nebo použije mou fotku k divným věcem. Rozhodla jsem se pro uživatelské jméno SLC823. Po vytvoření mého profilu, jsem omrkla webové stránky. Bylo tam na výběr hodně různých chatovacích místností. Rozhodla jsem se vstoupit do jedné, co říkala 'L. A. Mládež', to by mělo být zajímavé.

Další obrazovkou byla chatovací místnost. Byly zde stovky lidí a zdálo se, jako by všichni najednou něco odesílali, bylo těžké držet krok. Pokaždé, když jsem se snažila přečíst něco, co někdo napsal, tak to skočilo na další řádek, takže jsem to prostě vzdala. Rozhodla jsem se, že něco napíšu a doufala jsem, že mi někdo pošle rychlou zprávu. Napsala jsem '17-tiletá homosexuální zvědavá hledá někoho na pokec. ' To by mělo fungovat, ne?

O zlomek vteřiny později jsem dostala odpověď. Vykvikla jsem a otevřela ji.

SexySammy36: Ahoj kočko, chceš si vyměnit fotky?' No a co třeba ne? Prostě jsem vyšla z pošty a vrátila se zpátky do chatovací místnosti.

Pak jsem provedla druhý pokus, abych si přečetla, co každý píše. Opět bez úspěchu. Další zpráva v messengeru, byla jsem zvědavá, co se v ní tentokrát píše.

LittleLady2: Ahoj, brouku, můžu tě naučit pár fíglů.' Ignoruji to. Zpátky do chatovací místnosti.

Tentokrát jsem se ani nesnažila přečíst jakýkoliv příspěvek a místo toho jsem jen znovu napsala své první prohlášení. Doufaje, že tentokrát budu mít někoho, kdo si chce skutečně povídat.

CutiePie69: Moje číča je vlhká a čeká na tebe.' Páni, velká pobídka? Sbohem. Myslím, že v určitém okamžiku, si budu myslet, že když mi tohle někdo řekne, že budu skutečně nažhavená, ale z prvního dojmu, je tomu pravý opak.

Nemyslím, že v téhle chatovací místnosti budu mít to, co hledám, pokud je to to, co dostanu. Právě když jsem se chystala opustit chatovací místnost, vyskočila zpráva v messengeru.

LAbabe4u: Na stupnici od Lindsey Lohan po Ellen DeGeneres, jak teplá si myslíš, že jsi?' Tohle je odlišný přístup a legrační, myslím, že to zkusím.

SLC823: Hm, to je těžký. Myslím, že jsem Oprah.

LAbabe4u: Takže Oprah, je tam Gayle, která na tebe dává pozor?

SLC823: V tuhle chvíli ne. Nejsem si jistá jestli jsem do nějakých Gayle. To je důvod, proč jsem tady.

LAbabe4u: Jo jasně, téměř jsem zapomněla, že jsi říkala, že jsi 'zvědavá lesbička'. Lidi většinou používají termín zvědavá bi.

SLC823: Jsem ráda odlišná.

LAbabe4u: Chápu a líbí se mi to.

SLC823: Fakt? Proč?

LAbabe4u: Nesnáším, když se lidi až moc snaží zapadnout. Ale hádám, že jsem ta poslední, co by to měla říkat.

SLC823: Proč to říkáš? Jsi snad nějaká falešná vyšňořená roztleskávačka nebo tak něco?

LAbabe4u: Nejsem falešná nebo vyšňořená?

SLC823: Ty jsi roztleskávačka? Jako držící třásně, v krátké sukni oděná roztleskávačka?

LAbabe4u: Jedině ta. Hlavní roztleskávačka, abych byla přesná.

SLC823: No páni. Nikdy předtím jsem neslyšela o lesbický roztleskávačce.

LAbabe4u: Co tě přimělo si myslet, že jsem lesba?

SLC823: No, byla jsi v lesbickém chatu takžéééé…

LAbabe4u: Možná si jen tady ráda povídám s lidmi.

SLC823: Možná, ale pochybuju o tom. Myslím, že jsi lesba.

LAbabe4u: Snažíš se mi říct, že ti přes messenger funguje gaydar, Oprah?

SLC823: Myslím, že jo… Přidala bych si tvoje jméno, ale vůbec jsi mi ho neřekla.

LAbabe4u: Můžeš mi říkat Gayle, jestli chceš.

SLC823: LOL, ok, takže Gayle, jsi lesba?

LAbabe4u: Naprosto.

SLC823: Já to věděla! Tak jaké to je, být lesbou roztleskávačkou?

LAbabe4u: No, protože to nikdo neví, tak nejsem jiná, než ostatní roztleskávačky. Ale výhodou, být lesbou roztleskávačkou je, že můžu okukovat ostatní roztleskávačky, zatímco cvičíme.

SLC823: To je vždycky dobrý. Proč nejsi vyoutovaná?

LAbabe4u: Prostě se nechci vypořádávat se středoškolským dramatem, který by s tím ruku v ruce šel. Je to můj poslední rok, takže už si se skrýváním na dlouhou dobu nedělám starosti.

SLC823: Co tvoje přítelkyně nebo předešlé přítelkyně? Nechtějí být vyoutovné a ukazovat všem, že jsou s tebou?

LAbabe4u:Nikdy jsem vlastně neměla přítelkyni. Jen s lidmi randím. A jako zástěrku mám 'přítele'.

SLC823: Aha, jsi velmi zajímavá, Gayle. Proč máš kolem slova přítel uvozovky?

LAbabe4u: Protože randíme jen jako krytí, oba jsme teplí.

SLC823: A já si myslela, že tvůj příběh už nemůže být komplikovanější.

LAbabe4u: Jo, občas se to zkomplikuje, ale já se vyhýbám dramatu.

SLC823: S jakýma holkama randíš, když nikdo neví, že jsi lesba?

LAbabe4u: Chodím do gay klubů v různých městech.

SLC823: Jak se dostaneš dovnitř? Myslela jsem, že jsi na střední škole?

LAbabe4u: Jsem. Táhne mi na 18, ale moje občanka říká, že je mi 21.

SLC823: Zdá se, že myslíš na všechno. Velmi chytrá.

LAbabe4u: Líbí se ti chytrý holky?

SLC823: Upřednostnila bych, kdyby byly tak trochu inteligentní. A co ty? Jaký typ holek se ti líbí?

LAbabe4u: Upřímně řečeno popravdě nemám typ. Musí být prostě sexy. Ale kdybych si měla vybrat podle vzhledu, tak bych řekla, že mě víc přitahují blondýnky.

SLC823: Máš štěstí. Náhodou jsem americká blonďatá modrooká holka. ;)

LAbabe4u: Hádám, že dnešek je mým šťastným dnem.

„Spencer, večeře je hotová!“ Zaječel ze zdola můj táta. Vážně, teď?

„Už jdu!“ Zaječela jsem nazpátek.

SLC823: Musím jít na večeři. Popovídáme si později, doufám.

LAbabe4u: Jo, ráda si s tebou povídám, Oprah.

SLC823: Já taky. Zatím.

Přidala jsem si LAbabe4u do mého seznamu přátel, protože ji nechci znovu hledat. Doufám, že to přijme. Něco mě na ní opravdu fascinuje.

S večeří jsem spěchala, jen abych se mohla dostat do svého pokoje a povídat si s 'Gayle'. Je to zvláštní, už se mi ta holka líbí a ani neznám její skutečné jméno.

Bohužel, když jsem se vrátila do svého pokoje, tak už nebyla online. Ale přijala mou žádost o přátelství, takže to je plus. Rozhodla jsem se omrknout její profil, než vypadnu. Všimla jsem si, že taky nemá fotku. To by mohlo znamenat, že si myslí to co já a nechce, aby úchylák použil její fotky, nebo se jen skrývá, protože je pořád v tajnosti. Zajímalo by mě, co by si lidi pomysleli, kdyby se dozvěděli, že se mi líbí holky? Moje máma by vyšilovala, Glen by mě nejspíš vyzval, aby se dozvěděl, kdo získá většinu holek a můj táta je jediný, o kterém nemám ani tušení. Mám toho tolik, o čem přemýšlet. Jedno však vím jistě – jsem na holky, no alespoň na jednu.

3

Následující den jsem se zase za svítání probudila do nepřetržitého vzonění mého budíku. Stěží jsem se minulou noc vyspala. Překvapivě to nebylo z toho, že bych byla dlouho vzhůruru a dělala domácí úkol, ne, bylo to kvůli Gayle, známou jako LAbabe4u. Prostě jsem na ni nemohla přestat myslet. Zajímalo mě, jak vypadá. Zda má pěkný úsměv? Jakou barvu mají její oči a vlasy? Doufám, že bude večer zase online. Už se chci jen dostat do školy, aby byl už konec dne. Brzy bude po škole, brzy, takže můžu jít domů a povídat si s ní.

Potom, co jsem se připravila, jsem sešla dolů na snídani. Cestou dolů jsem slyšela běžet sprchu. Jsem děsně ráda, že já a Glen máme svoje vlastní auto, kdybychom se o něj museli dělit, tak bych měla každý den zpoždění.

Když zastavuji u školy, tak se stále usmívám. Usmívám se od doby, když jsem si s ní začala povídat a od té doby jsem nikdy nepřesta.

"Zdá se, že máš dneska dobrou náladu." Říká Chelsea přistupujíc ke mně.

Sedla jsem si na stůl na dvorku. "Mám dobrou náladu."

"A co to zapříčinilo?" Ptá se Chelsea sedajíc si vedle mě.

"Bez důvodu, prostě jsem šťastná." Usmívám se na ni.

"Jsem ráda, že jsi šťastná. Jaký byl včera tělák?" Otočila jsem se, když jsem zakrývala své začervenání z ní kvůli těm mylšenkám, co jsem měla včera během tělocviku.

"Vlastně nebyl tak špatný. Tak trochu se na něj dneska těším."

"Nikdy bych si nepomyslela, že od tebe uslyším to, co lidi říkají.

"No tak tomu věř. Telocvik není tak špatný, jak jsem si myslela, že bude."

"Jsem ráda, že se ti líbí, takže nemusím celý semestr poslouchat tvé nadávání na něj."

"Ha ha, moc vtipný, ty jsi tak skvělá kamarádka." Vyplazuju na ni jazyk.

"Jsem ta nejlepší." Říká, právě když zvoní.

"Jasně, uvidíme se na obědě." Vstala jsem a šla do své třídy.

Prvními čtyřmi hodinami jsem prošla, přestože jsem stěží dávála na jakékoliv hodině pozor. Pořád jsem nemohla dostat LAbabe4u z mysli. A znovu je v mojí mysli, takže nedávám pozor, kam jdu. Jak jdu ke dvorku, tak do někoho znovu vrážím. A věřte tomu nebo ne, je to ta sama roztleskávačka ze včera, co se to děje? "Promiň" znovu zamumlám." "Žádný problém" řekla dívajíc se na mě delší chvíli, než je nutné. Zajímalo by mě, zda to není... ne, to nemůže být. Myslím, že v LA musí být tisícovka roztleskávaček. Přinutím mému pohledu podívat se od ní stranou a dál jdu ke dvorku.

Všímám si Chelsea a Carmne již čekajících u stolu a sedících podivně blízko. Zajímalo by mě, proč na ni Chelsea tak hodná. Hádám, že všichni se mění.

"Ahoj Chelsea, čau Carmen." Říkám, když si sedám.

Trochu si od sebe odsedly. "Čau Spencer." Pozdravila mě Carmen.

"Hej, Spence, jak ses do teď měla?" Ptá se Chelsea než se zakousne do svého sendviče.

"Docela dobrý, hej, znáš všechny roztleskávačky?" Ptám se a vytahuji si svůj oběd.

"Jo, tak trochu, jaksi jsem byla nucena se okolo nich motat, když jsem randila s Glenem." Říká Chelsea smějíc se na tou vzpomínkou.

"Víš, která z nich má vlnité hnědé vlasy s červenými pramínky, hnědýma očima, s pěkným opálením a je trochu menší než já?" Ptám se a dávám jí popis té dívky, do které jsem na chodbě dva dny za sebou vrazila.

"No... jsem si docela jistá, že je to Ashley Daviesová. Je kapitánkou a randí s Aidenem Dennisonem. Proč?"

"Je tak. Já jen, že nevypadá jako ty ostatní mrchy roztleskávačky. Včera a dneska jsem do ní vrazila a neječela na mě, jako vím, že by ostatní ječely."

"Jo, je docela v pohodě. Je jedná, co se skutečně snažila, abych se cítila vítána, kdykoliv jsem se s nimi poflakovala."

"Aha."

"Mluvíš o dceři Raifa Daviese, Ashley?" Ptá se Carmen.

"Jo-o." Řekla Chelsea.

"Kdo je Raife Davies?" Ptám se s pocitem, že mi něco uniká.

"Je hlavním zpěvákem Purple Venom." Řekla Carmen, jakoby to byla ta nejsamozřejmější věc.

"Nikdy jsem o něm ani o kapele neslyšela." Řekla jsem s pokrčením ramen a vrátila se ke svému obědu.

"Já to vím jen proto, že bydlí v sídle a na něj jsem se jí ptala." Řekla Chelsea.

"Myslela jsem, že bude na nějaké soukromé škole nebo tak. Je bezva, že chodí sem. Je sexy." Říká Carmen.

Oživují mi uši, když to říká. "Ty jsi lesba?"

"Spencer! Nemůže jen tak přijít a někoho se na tohle zeptat! Třeba ji jen obdivuje." Zanadává Chelseas. Nikdy jsem si nemyslela, že by ji jen obdivovala.

"Ne, to je v pohodě. Jsem lesba." Odvětila chladně Carmen. "Je v tom nějaký problém?"

"Ne, vůbec ne, že, Spencer?" Řekla Chelsea zírajíc na mě.

"Já..." znoví. "Musím jít. Uvidíme se později." V podstatě jsem běžela na svou další hodinu a zcela jsem zapomněla, že tuhle hodinu máms Chelsea. Brzy mi to bylo připoměno, když přišla a posadila se vedle mě.

"Proč jsi takhle odešla? Carmen si teď myslí, že ji nenávidíš." Zašeptala Chelsea.

"Zvonilo a já nechtěla přijít pozdě na hodinu. A Carmen mi nevadí, myslím, že je milá." Odvětila jsem dělajíc si poznámky.

"Měla bys jí to říct. Teda pokud se zítra vůbec rozhodne si k nám sednout." Zamumlala Chelsea.

Vrátila jsem se k dělání si poznámek a po zbytek hodiny bylo ticho. Upřímně nevím, proč jsem takhle utekla. Hádám, že jsem moc mluvila s lidmy, co jsou teplí, že jsem měla pocit, že bych jim měla říct, že jsem taky. Prostě nevím, jestli už jsem připravená na to, to někomu říct.

Konečně byla poslední hodina, což znamenalo jedinou věc, tělák. Spěchala jsem do šatny, abych se převlékla. Jak jsem se tak převlékala, tak se dostalo jednoho či dvou mimořádných pohledů na ostatní holky, zatímco se převlékaly. K mému potěšení jsme znovu hrály basketbal. Po hodině jsem šla do šatny, abych se osprchovala, a ještě jednou se mi dostalo jednoho či dvou mimořádných pohledů.

Po zvonění jsem běžela ke svému autu a vážně jsem se chtěla dostat domů, což bylo zvkláštní, ale teď jsem měla důvot tam být. Jak čekám na parkovacím místě, tak si všímám Glena znovu obklopeného roztleskávačkami. Zajímalo by mě, s kým bude tenhle týden randit. Po jeho boku jsem viděla Aidena a Ashley. Nevypadali jako všechny ty ostatní páry, co vypadají, že se jeden druhé snaží spolknout, když se muchlují. Jen měl paži kolem ní,zatímco mluvil s ostatními roztleskávačkami. Po chvíli ho objímá, nelíbá, ale objímá a odchází. To je zajímavé. Možná nemají rádi PDA (veřejné projevy náklonosti), ale Ashley je sexy. Nebyla bych schopna z ní dát ruce pryč. Nevím, jak to dělá. Očima ji sleduji, dokud na mě za mnou nezatroubí auto. Otočím se a odjedu.

Jakmile jsem se dostala domů, tak jsem spěchala skrz dveře.

"Ahoj Spencer, jak ses dnes měla?" Ech, máma, proč tu jsi, nemusíš zachraňovat životy nebo tak něco?

"Dobře, nic moc zajímavýho." Odpovím, když se snažím jít tiše ke schodům, aby za mnou nešla.

"Aha, možná by sis měla něco přidat, to nikdy není na škodu."

"Jo, možná, podívám se na to." Obrátím oči v sloup a zamířím ke schodům.

"Máš na dnešek nějaké plány?" Proč se se mnou baví? Jen chci jít do svého pokoje.

"Ne, jen mám hodně domácích úkolů." Lžu, mám jen jeden úkol.

"Dobře, dobře, vždycky můžeš přijít dolů, až budeš hotové."

"Dobře." Vyběhla jsem schody, než mohla říct ještě něco.

Jakmile se mi podaří dostat do pokoje, zavřu dveře a hodím svou tašku na postel. Otevřu notebook a kliknu na záložku, kterou jsem pojmenovala 'Řecká mytologie'. Udělala jsem to proto, že Glen někdy rád používá můj počítač a nechtěla jsem, aby se to dozvěděl. Vyskočila webová stránka a já se rychle přihlásila. Šla jsem na svůj profil a ten říkal, že nemám žádné přátele online. Sakriš. Dostala jsem nápad podívat se na lesbické knížky a filmy, jelikož mě možná zaujmou.

Uprostřed mého hledání jsem zaslechla 'yippee' zvuk přicházející z mého počítače. Co to kurfa je? Podívala jsem se na další záložky, abych zjistila, odkud ten zvuk přichází. Když jsem se vrátila do lesbické chatovací místnosti, tak jsem měla zprávu od LAbabe4u. Na tváři se mi rozhostil úsměv.

LAbabe4u: ahoj Oprah, doufala jsem, že budeš online.

SLC823: Vážně, jo? Pročpak?

LAbabe4u: z nějakého důvodu s tebou ráda mluvím

SLC823: Jaký je ten důvod?

LAbabe4u: ještě jsi mě neunudila

SLC823: miluju upřímnost. Doufejme, že tě nebudu nudit, z nějakého důvodu si s tebou taky ráda povídám

LAbabe4u: dobře

SLC823: to je roztomilý, teď se usmívám vždycky, když mi píšeš

LAbabe4u: co je roztomilý?

SLC823: pokaždé, když mi pošleš zprávu, tak to udělá 'yippee' zvuk

LAbabe4u: změnila jsem to jen kvůli tobě. Myslela jsem, že se ti to bude buď líbit nebo to budeš nesnášet. Riskla jsem to

SLC823: ty jsi velký odvážlivec, Gayle

LAbabe4u: tak mi říkají

SLC823: jsem si jistá, že říkají

LAbabe4u: tak mě celý den šťouralo hlavou, vím, že máš blond vlasy a modré oči, ale to je vše. Pověz mi o sobě víc

SLC823: no, měřím asi 162 cm a vážím asi 52 kg. Byla jsem vychována v katolické víře, mám staršího bráchu a jsem v posledním ročníku na střední škole

LAbabe4u: pěkný, to se mi líbí. Počkat, tvoji rodiče jsou katolíci?

SLC823: bohužel to dělá tuhle celou záležitost být homosexuál vážně těžkou

LAbabe4u: sakra, to je mi líto

SLC823: to je v pohodě. Možná počkám, dokud se neodstěhuji, abych jim to řekla. Myslím, že by to bylo snadnější

LAbabe4u: jo, to bude možná lepší

SLC823: takže, teď víš o mě, pověz mi něco o sobě

LAbabe4u: no, víš o mě, že jsem roztleskávačka s falešným přítelem. Um, bydlím v LA, odud je zřejmé uživatelské jméno. Každý rok jsem byla vychovávána jinou chůvou, protože moji rodiče byly příliš zaneprázdněni na to, aby byli rodičema. Měřím 160 cm a vážím 51 kg. Mám hnědé vlnité vlasy a hnědé oči

SLC823: páni, je toho hodně

LAbabe4u: vím, ale když jsem ti řekla o svém uživatelském jméně, je jedině fér, abys mi řekla o tvém

SLC823: je to zkratka mých iniciálů a narozenin

LAbabe4u: Oprah začíná na O a ne na S

SLC823: Oprah je jen moje umělecké jméno

LAbabe4u: dobře, takže jaké je tvé skutečné jméno?

SLC823: hm, když ti ho řeknu, budu tě muset zabít

LAbabe4u: dnes se na umírání necítím, možná někdy jindy

SLC823: dobře, protože se dneska vážně necítím na to někoho zabít

LAbabe4u: jsem ráda, že jsem ti udělala hezký den

SLC823: hádám, že dneska je další z tvých šťastných dní

LAbabe4u: zdá se, že mám pořád šťastný den, když si s tebou povídám

SLC823: jsem tvůj osobní talisman pro štěstí

LAbabe4u: líbí se mi, jak to zní. Oprah, můj talisman pro štěstí

SLC823: musí to znít dobře

LAbabe4u: lol, ty jsi roztomilá

SLC823: díky, přeju si, abych o tobě mohla říct totéž

LAbabe4u: au! To bolelo

SLC823: je mi líto, že to musíš slyšet

LAbabe4u: jsem si jistá, že není

SLC823: takže, mám otázku

LAbabe4u: možná mám odpověď

SLC823: tak zaprvé, vyoutovala ses před svými rodiči?

LAbabe4u: ano

SLC823: jak to přijali?

LAbabe4u: mojí mámě je to jedno, ačkoliv se nikdy skutečně nezajímá o to, co dělám. Můj táta řekl, že mě bude vždycky milovat ať se děje, co se děje

SLC823: jsem ráda, že máš ve svém životě někoho, jako je tvůj táta. Nevím, jak to řeknu svým rodičům

LAbabe4u: chce to čas a možná tě nepřijmou, nebo ti možná poví, co mi řekl můj táta. Nikdy se to nedozvíš, dokud se to nestane

SLC823: díky

LAbabe4u: žádný problém. Nerada jdu, ale dneska večer mám zápas. Budu si s tebou moci povídat zítra?

SLC823: pokud chceš, ale budu připojená. Hodně štěstí, dneska večer

LAbabe4u: děkuju ti, promluvíme si brzy

Potom, co se odhlásila, jsem se vrátila k prohlížení lesbických filmů. Ten film D.E.B.S se zdá být populární, možná bych měla zkouknout ten.

4

Uběhly čtyři hodiny a já mám konečně přestávku. Díky Bohu za hodinovou přestávku na oběd.

Jak jdu na oběd, dávám pozor na to, co se kolem mě děje, než abych se ztratila ve svých myšlenkách. Takže tentokrát vidím tu roztleskávačku, do které jsem každý druhý den vrazila, jak jde proti mně.

Když se míjíme, tak se na mě dívá a pousmívá se, nemohla jsem si pomoc, ale opětovala jsem jí to.

Vydávám se ke dvorku a všímám si, že Chelsea a Carmen ve skutečnosti sedí u stolu. Myslím, že na mě nejsou naštvané.

Když se dostanu blíž, tak se od sebe trochu odsunou. Proč to dělají pokaždé, když k tomu zatracenýmu stolu přicházím?

Sedám si a vytahuju si jídlo. „Ahoj lidi.“

„Ahoj.“ Odpověděly unisono. Myslím, že jsou pořád naštvané.

„Hele, Carmen, chci se omluvit za to, jak jsem se včera chovala. Prostě jsem byla v šoku a nevěděla jsem, co říct. Ale nemám žádný problém s tím, že jsi lesba. Vlastně tě to dělá jedinečnější.“ Říkám s úsměvem. Doufám, že to zabere.

„O nic nejde. Měla jsem mnohem horší, ale děkuji za tvou omluvu.“ Říká Carmen s úsměvem.

„Vážně se kvůli tomu cítím špatně. Doufám, že sis nemyslela, že jsem nějaký homofobní pošahanec.“ Směju se. Ona se směje rozpačitě. „Panebože! Ty si to myslíš, že jo? Vážně jsem neměla v úmyslu na tebe udělat takový dojem.“

„To je v pohodě, vážně. Včera ano, myslela jsem si, že jsi homofobní. Dneska jsem si sem nechtěla jít sednout, ale Chelsea by mi vyhrožovala, kdybych nešla.“ Říká Carmen s vypláznutým jazykem na Chelsea.

„Víš, že jsi to skutečně chtěla. Chci říct, kam jinam bys šla?“ Chelsea zvedá na Carmen obočí.

„Máš pravdu, ale mohla jsem si jednoduše udělat nějaké nové kamarády nebo sedět sama.“

„Ačkoliv to by nebyla zábava, co?“ Skáču zpět do rozhovoru. Směje se a vrtí hlavou. „Přesně tak!“

Strávila jsem zbytek oběda a jakýkoliv předmět, který jsem potom měla, jsem myslela na LAbabe4u a jak se mi začíná líbit. Zdálo se, že naše konverzace plynou přirozeně. I když jsem si před pár dny začala povídat jen s ní, tak to bylo jako bych ji znala věčnost. Nikdy jsem to tak s nikým jiným necítila, chci říct, že dokonce Chelsea jsem se okamžitě nelíbila, když jsme se poprvé potkaly.

Během těláku jsem si uvědomila, že bych měla přestat okukovat ostatní holky, než budu přistižena. Prostě jsem si nemohla pomoct, že jsem je shledávala přitažlivými. Než jsem se rychle převlékla, tak jsem se párkrát podívala a vydala se na hřiště.

Dneska jsme nedělali nic jiného, než cvičili. Jsem ráda, že mám bratra, co hraje basketbal, protože díky tomu je všechno, co v téhle třídě dělám, mnohem snadnější.

O dalších 45 minut později mířím k šatnám.

„Hej, Carlinová!“ Otočím se a vidím, jak na mě učitel tělocviku volá. Vzdychnu a vydávám se k němu.

Co jsem teď měla dělat?

„Jo, trenére?“ Ptám se a pohrávám si s prsty. Nervózní zvyk.

„Proč nejsi v basketbalovém týmu?“ Cože?

„Promiňte?“ Ve zmatku nakláním hlavu.

„Očividně jsi v basketbalu dobrá. Jen chci vědět, proč nehraješ za dívčí tým.“

„Hádám, že jsem si nemyslela, že jsem tak dobrá a nikdy jsem o tom vážně nepřemýšlela.“

„No, dívčí tým se potýká s obtížemi, takže mi slib, že si to alespoň promyslíš?“ Ptá se mile.

„Jo, jistě.“ Otáčím se a jdu do šaten. To bylo divné.

Rychle se převlékám a jdu na parkoviště.

Jakmile procházím dveřmi, vidím své rodiče sedět na gauči, jak sledují zprávy. Jak nudné, doufám, že jednoho dne takhle nedopadnu.

„Ahoj mami, čau tati.“

Otáčí se, aby se na mě podívali. „Ahoj dítě, jaký byl den?“ Ptá se táta.

Naprosto svého tátu miluji, někdy si říkám, proč je s mojí mámou, která umí být pěknou osinou v zadku.

„Dobrý, nic skutečně zajímavého se nestalo.“ Pak jsem si vzpomněla, co se stalo v tělocvičně. „Jo, kromě toho, že si můj učitel tělocviku myslí, že bych se měla přidat do basketbalového týmu.“

„Myslím, že je to skvělý nápad.“ Samozřejmě, že si to myslíš, Paulo. „Chci říct, jen pomysli, jak by to vypadalo na přihlášce na vysokou!“ To si vysloužilo obrácení očí v sloup.

„Myslím, že by to bylo skvělé, ale dělej to, jen pokud to opravdu chceš dělat, neměj pocit, že to musíš dělat jen proto, že si ostatní lidi myslí, že je to skvělý nápad.“ Říká můj táta a věnuje mámě pohled. A to je důvod, proč je mým oblíbencem.

„Ještě jsem se nerozhodla, pořád o tom přemýšlím.“ Krčím rameny.

„Tak jako tak tě podpoříme, zlato. Viď, Paulo?“

Vypadá, jako že chce ještě něco říct, ale táta jí věnuje další pohled. „Přesně tak.“

„No, jdu do svého pokoje, zavolejte mě na večeři.“ Říkám a pak mířím po schodech nahoru.

Jakmile se dostanu do svého pokoje, házím tašku na podlahu. Dojdu ke svému stolu, abych vzala notebook a pak si lehám na postel.

Okamžitě jsem šla na stránky lesbického chatu a přihlásila se. A k mému štěstí byla tentokrát LAbabe4u připojená.

Je špatné, že jsem si s ní začala povídat teprve před dvěma dny a tak moc mi chybí? Nemyslím, že je to zdravé, ale no, dobře.

SLC823: Ahooooj.

LAbabe4u: Ahoj, co se děje?

SLC823: Nic, právě jsem se dostala domů.

LAbabe4u: Nápodobně. Škola je na houby.

SLC823: Vím! Je to jako 8 hodin mučení.

LAbabe4u:Aspoň máme přestávku na oběd, co?

SLC823: To je pravda, přinejmenším jsem za ni vděčná.

LAbabe4u: Jaký jsi měla, kromě mučení, den?

SLC823: No, byl příšerný a zajímavý.

LAbabe4u: Pokračuj.

SLC823:No, tak trochu jsem na někoho včera udělala dojem, že jsem homofobní.

LAbabe4u: Jak se ti to k čertu podařilo?

SLC823: Lol, no, udělala poznámku na holku, co je sexy, což je a já se zeptala, jestli je lesba. Řekla, že ano a zeptala se, jestli s tím mám problém.

SLC823: Byla jsem v šoku a nevěděla jsem, co říct. A měla jsem pocit, že pokud něco řeknu, tak jí budu muset říct, že jsem lesba a na to ještě nejsem připravená.

LAbabe4u: Aha, takže jsi prostě nic neřekla?

SLC823:Ne, zvonilo a já šla do třídy.

LAbabe4u: Páni, taky bych si myslela, že jsi homofobní.

SLC823: Jé, vím, jsem hrozná. Ale nevěděla jsem, co jiného dělat.

LAbabe4u: Nebuď na sebe tak přísná, je to všechno pro tebe nové. Bude to snazší.

SLC823: V to doufám. Jen nechápu, proč je to tak velký problém. Mám ráda holky místo kluků, velký problém.

LAbabe4u: Naprosto ti rozumím, ale ne každý.

SLC823: Tohle bude těžké.

LAbabe4u: Vím, ale co mi to ulehčilo, bylo, že jsem měla po boku svou nejlepší kamarádku, která mi tím vším pomohla projít. Ví o tom někdo jiný kromě mě?

SLC823: Ne-e, měla bys být šťastná, že jsi jedinou osobou, co zná moje tajemství.

LAbabe4u: Nikomu ho nikdy neřeknu, slibuju.

SLC823: Děkuju, Gayle. Moc to pro mě znamená.

LAbabe4u: Žádný problém. Ale možná bys měla popřemýšlet, že to řekneš někomu, komu věříš, jako kamarádovi nebo svému bratrovi.

SLC823: No, zdá se, že mojí nejlepší kamarádce nevadí ta holka, která si myslela, že jsem homofobní, takže jí to možná řeknu. Ještě si nejsem jistá, zda to chci říct svýmu bráchovi. Myslím, že jsme si blízcí, ale co když to neschválí, nechci o něj přijít.

LAbabe4u: Teď na to všechno nemusíš přijít. Dej si na čas.

SLC823: Dám. Díky, že mě necháváš si vylít srdce a dáváš mi rady.

LAbabe4u: Ráda si s tebou povídám, takže to není žádný problém.

Zaslechla jsem zaklepání na dveře a rychle jsem stáhla obrazovku. „Dále!“

Glen otevírá dveře a nakukuje hlavou do pokoje. „Ahoj, Spence, připadá mi, jako bychom se neviděli ode dne, kdy začala škola.“ Vchází do mého pokoje a sedá si k mému stolu.

„Jo, vím. Omlouvám se, ale mám hodně domácích úkolů.“ Lžu. Nesnáším, když mu lžu, ale co jiného bych mohla říct? Á, jo, promiň, že se s tebou nemohu poflakovat Glene, ale celý den jsem byla ve svém pokoji a povídala si s holkama, protože jsem právě zjistila, že jsem lesbička! Jo, ne, to se nestane.

„Máš, co jsi chtěla, když sis vzala všechny ty těžké předměty. Kdybys trčela ve standardní třídě jako já, pak bys měla čas na to, aby ses poflakovala se svým velkým bráchou.“ Směje se.

„Kolikrát ti musím říkat, že se nemůžeš považovat za velkýho bráchu, když jsme dvojčata? A nemáš matku, co tě tlačí na úžasnou vysokou. Nemám žádnou šanci získat sportovní stipendium jako ty.“ Obracím oči v sloup.

„Zaprvé, jsem o pět minut starší než ty. A zadruhé, už máš dost dobré známky na to, aby ses dostala na vysokou. Nevím, proč ji dovolíš tě ovládat, Spence.“

„Jo, já vím, já jen… já nevím.“

„Hele, co kdybychom šli ven a zahráli si několik her na koš. Od léta jsme nehráli a brzy začnou zkoušky, takže potřebuju zdokonalit svou hru.“

„Jo, jo, dovol mi se převléknout a budu venku za 5 minut.“

„Úžasný, díky Spence.“ Konečně odchází.

Otvírám okno a LAbabe4u je pořád tam, díky Bohu.

LAbabe4u: Hej, Oprah, jsi tam ještě?

SLC823: Promiň, přišel můj brácha.

LAbabe4u: To je v pohodě.

SLC823: Opravdu je mi líto, že to zkrátím, ale brácha chce se mnou hrát basketbal, takže se vrátím později.

LAbabe4u: To je sexy.

SLC823: Dobře, Paris Hiltonová. Musím ti dát nové jméno? lol

LAbabe4u: LoL, fůj, ne, ne Paris, vystačím si s Gayle.

SLC823: To jsem si myslela. Ale mimochodem, co je sexy?

LAbabe4u: Holky hrající sporty jsou pro mě prostě sexy.

SLC823: No, když budeš mít štěstí, tak mě můžeš někdy vidět hrát.

LAbabe4u:Doufám, že někdy brzy.

SLC823: Dost s flirtováním, musím jít.

LAbabe4u: Později, Oprah.

SLC823: Pa, Gayle.

Zavírám počítač a jdu ke svému šatníku, abych se převlékla do sportovní podprsenky a nějakých basketbalových kraťasů.

Vydávám se ven a vidím, jak Glen hází míč. Běžím k němu, kradu míč a hážu. A bum!

„To byla náhoda.“ Mrknul.

„Jo, to říkáš pořád. Když ti to dneska večer pomůže spát.“

„Nezájem, pojďme jen hrát. Nejlepší 2 ze 3?“

„Jo, jasně.“

Potom, co vyhrál svou první hru, jsme dostali sklenici vody.

„Co kdybychom to udělali zajímavým?“ Ptá se. Ach Bože, co chce teď vědět?

„Mluv.“

„Když vyhraju, tak pro mě něco uděláš, když vyhraješ ty, tak ti týden budu mýt auto.“

„Co je to tvoje něco?“

„To ti řeknu, až vyhraju.“

„Fajn, ale nepůjdu nikam blízko té věci, které říkáš pokoj.“ Říkám vážně. Myslím to vážně, no tak. Stěží mohu projít bez dávení.

„Fajn, ale musíš přísahat na malíček, že to uděláš.“

Vzdychám. „Fajn.“ Jdu k němu a natahuju malíček. Nedělali jsme malíčkovou přísahu ani si nepamatuji. Nikdy nemůžete porušit malíčkovou přísahu.

Druhou hru jsem vyhrála. Zdá se, že nejsem tak špatná.

„Poslední hra, Glene, jsi připravený?“ Škádlím ho.

„Vyhrála jsi, protože jsem tě nechal. Chtěl jsem, aby sis myslela, že máš ve skutečnosti šanci.“

„Jo, nezájem, jdeme na to.“

Je konec hry a jsme 20 na 20, hra je na 21. Teď mám míč a vím, že vyhraju.

Dribluju s míčem, naznačím doleva, skočím, střílím a „děcka, večeře!“

„Kurva!“ Netrefila jsem se. Díky tati, miluju tě, ale kvůli tobě jsem právě prohrála.

„Ano!“ Slyším, jak Glen křičí, když háže.

„To není fér, byla jsem rozrušená. Skoro jsem vyhrála!“ Fňukám.

„Klíčové slovo: skoro. Vyhrál jsem férově.“

Obracím oči v sloup. „Fajn, co chceš?“

„No, přišel za mnou trenér a řekl mi, abych tě přesvědčil, aby sis vyzkoušela hrát za dívčí basketbalový tým. A protože jsem vyhrál, tak ti nezbývá nic jiného, než to vyzkoušet.“

„Glene, basktebal je tvoje záležitost, ne moje.“

„Spence, jsi dobrá, lepší než spousta kluků v týmu a chci říct, že jsi mě právě skoro porazila a to jsem ti to neulehčoval.“

„Fajn, budu o tom přemýšlet.“

„Přísahala jsi na malíček. Proč to vlastně nechceš vyzkoušet? Máš ráda basketbal stejně tak jako já.“

„Vím, jen nechci, aby na mě Paula tlačila, abych vyhrála a byla lepší.“

„Budu tam a řeknu jí, aby se stáhla, když to udělá.“

„Díky, Glene. Pomůžeš mi s tréninkem?“

„Každý den.“

„Díky.“

Po večeři jsem si dala dlouhou sprchu. Udělala jsem si domácí úkol a znovu jsem vytáhla svůj notebook. Opravdu jsem doufala, že je online.

SLC823: Nemáš nic lepšího na práci, než si celý den povídat s lesbičkama?

LAbabe4u: LoL. Nebyla jsem tu celý den. A co je špatného na tom, povídat si s lesbičkama?

SLC823: Vůbec nic. Ale co jsi dělala, zatím co jsem byla pryč?

LAbabe4u: No, hned potom, co jsi odešla, jsem musela jít na trénink roztleskávaček, měla jsem večeři se svým 'přítelem', dala si sprchu a teď jsem zpátky.

SLC823: Pěkný. Jaký byl trénink?

LAbabe4u: Byl dobrý. Některý holky nedokážou nejjednodušší sestavy a mě by zajímalo, jak vůbec udělaly oddíl.

SLC823:LoL. Nejspíš jen proto, že jsou sexy.

LAbabe4u: Nejspíš. LoL. Přijala jsem nějaké holky jen proto, že jsou sexy.

SLC823: Já to věděla!

LAbabe4u: Jsem jen člověk a ony byly pastvou pro oči.

SLC823: Ale jaký má smysl být roztleskávačkou, když nevíš, jak roztleskávat?

LAbabe4u: Dotáhnout lidi na zápasy.

SLC823: Nejsou ty týmy dost dobré?

LAbabe4u: Některé z nich ano, ale jiné potřebují trochu pomoct.

SLC823: Ach tak, pomocí roztleskávaček přilákat dav? Dobře promyšlené.

LAbabe4u: Vím.

SLC823: Je tvoje ego vždycky tak velké?

LAbabe4u:Jo-o.

SLC823: Páni.

LAbabe4u: LoL. Tak jaký byl basketbal s tvým bráchou?

SLC823: Zajímavý, skoro jsem ho porazila, ale byla jsem rozptýlená.

LAbabe4u: Neříkala jsi, že byl ve škole v basketbalovém týmu?

SLC823: Jo.

LAbabe4u: A ty jsi ho skoro porazila?

SLC823: Jo.

LAbabe4u: Pěkný, proč nehraješ?

SLC823:No, k dnešnímu dni si příští týden vyzkouším hrát za dívčí tým.

LAbabe4u: Super, rozhodně bych tě ráda viděla hrát.

SLC823: Možná jednoho dne, ale teď musím jít.

LAbabe4u: Dobře, popovídáme si zítra, jo?

SLC823: Samozřejmě.

LAbabe4u: Pohodovou dobrou noc, Oprah.

SLC823: Dobrou.

5

„Dobře, dalších deset sprintů a pak pro dnešek končíme.“ Říká Glen a pak fouká do nesnesitelné píšťalky.

Obracím oči v sloup. „Je ta píšťalka vážně nutná?“

„Ptáš se mě každý den a pokaždé ti říkám to samé.“

„Jo, jo, já vím, trenér ji bude používat, ať se mi to líbí nebo ne.“ Říkám mu posměšně.

„Hej, jen se snažím ujistit, že jsi připravená. Dost s tlacháním, začni s těmi sprinty.“ Znovu píská na píšťalku.

Kroutím hlavou, usrkávám vodu a pak začínám se sprinty.

O patnáct minut později se snažím popadnout dech, zatímco Glen fouká do té zatracené píšťalky.

„Jdou ti lépe, Spence. Když jsme před týdnem začali, tak ti trvalo udělat stejné množství sprintů dvakrát déle. Dobrá práce.“ Poplácává mě po zádech.

„Dík, že mi s tím pomáháš, Glene.“ Usmívám se.

„Žádný problém, řekl jsem ti, že to udělám, takže dodržím svůj slib.“

Vcházíme do domu a vidíme mámu, jak vaří večeři. Odkdy vaří?

„Ehm, ahoj mami, kde je táta?“ Krade mi Glen slova z pusy.

„Říkal, že se dneska večer opozdí, tak vařím večeři.“ Odpovídá nenuceně.

„Dobře… dobře.“ Říká Glen a pokračujeme dál ke schodišti. Glen si bere svoje klíčky a otáčí se ke dveřím.

„Tentokrát půjdu já, takže si můžeš dát sprchu. Co chceš?“ Šeptá.

„Kam jdeš?“

„K Wendy“ krčí rameny.

„No, chtěla jsem vyzkoušet ten nový bobulový salát.“

„Dobře, budu zpátky tak za dvacet minut.“ Otáčí se a odchází.

Kdybyste někdy zkusili mámino vaření, tak byste udělali totéž. Tak jako tak jsem vyběhla schody, abych si dala sprchu. Jakmile jsem vylezla, tak mé jídlo čekalo na stole.

Zapnula jsem televizi, abych se dívala na Family Guy, když jsem jedla svůj salát. Právě když Stewie začal křičet „maminko, ma, ma, mami, ma, maminko…“ slyšela jsem, jak máma svolává k večeři. Rychle jsem hodila prázdnou misku od salátu stranou a sedla si ke stolu. Koukla jsem dolů na své jídlo a neměla jsem tušení, co to sakra je. Bylo to lepkavý. Hádám, že to měl být nějaký druh těstovin.

Dívám se na Glena a on na mě krčí rameny a pak se do toho dá. Zvedám svou vidličku a šťourám se v tom.

„Co se děje, zlato, ty nemáš hlad?“ Ptá se máma.

„Ani ne.“ Vzdychám.

„Proč ne? Jsi v pořádku?“

„Jsem jen nervózní kvůli zítřku, opravdu nic nedokážu sníst. Vadilo by, kdybych teď šla do svého pokoje spát?“ Doufám, že to zabere.

„Nevadí, nemáš se čeho bát, zítra se ti bude dařit.“ Usmívá se. Téměř se cítím špatně za to, že jí lžu.

„Děkuju, uvidíme se zítra, dobrou noc.“ Vstávám a jdu ke schodům. Než vyjdu schody, tak se otáčím, abych viděla na Glena a ušklíbnu se na něj. Ústy naznačil 'nesnáším tě' a tím si vysloužil další ušklíbnutí.

Vyběhla jsem schody nahoru do svého pokoje a rychle jsem zavřela dveře. Sedla jsem si na postel a popadla notebook. Jakmile jsem se přihlásila do chatovací místnosti, zavibroval mi telefon. 'Zasloužíš si za ten výkon Oscara'. Směju se a píši odpověď. 'Jsi jen naštvaný, že tam musíš sedět a jíst tu sračku, nebo co to je'.

Yippee.

Usmívám se a dívám se zpět na svůj notebook a vidím, že mám novou SZ od LAbabe4u. Nezáleží na tom, jakou mám náladu, kdykoliv slyším tenhle yippee zvuk, tak se usmívám.

LAbabe4u: Ahoj, jaký byl tvůj trénink s bráchou?

Když mluvíme o Glenovi, mám novou smsku. 'Nechutná to tak špatně, když zadržíš dech, zatímco žvýkáš. ' Směju se a odpovídám. 'Já bych to raději vůbec nejedla :p.'

SLC823: byl fajn, i když jsem trochu rozbolavěná

LAbabe4u: to zní, jako bys mohla využít jedné z mých speciálních masáží

SLC823: je to ta, co přichází se šťastným koncem?

LAbabe4u: ano, pokud to chceš ; )

SLC823: v tom případě bych ráda jednu z tvých speciálních masáží

LAbabe4u: myslím, že jsem tě strhla, Oprah

SLC823: jo? Jak to?

LAbabe4u: protože teď o hodně víc flirtuješ, než když jsme si poprvé začaly povídat

SLC823: no, myslím, že jsi odhalila mou druhou stránku.

LAbabe4u: no to jsem ráda, protože se mi ta stránka líbí

SLC823: opravdu to umíš se slovy, tím získáváš holky, aby se s tebou vyspaly?

LAbabe4u: lol. myslím, že to tak lze říct. Je to součástí šarmu

SLC823: to jsem si myslela

LAbabe4u: a pomáhá, že jsem sexy

SLC823: není to obrovský ego vypnutý?

LAbabe4u: nevím, to mi řekni ty

SLC823: jednou se k tomu vrátíme

LAbabe4u: lol, dobře. Těšíš se na zítřek?

SLC823: co je zítra?

LAbabe4u: nehraj hloupou, víš, o čem mluvím

SLC823: nemám ponětí, o čem mluvíš. Vybal to, Gayle

LAbabe4u: haha, velmi vtipný. Mluvím o zkouškách, šprýmařko

SLC823: jo, tohle

LAbabe4u: ano, tohle

SLC823: no, jsem víc nervózní, než nadšená

LAbabe4u: budeš v pohodě; více než týden každý den cvičíš

SLC823: díky, hodně to pro mě znamená

LAbabe4u: kdykoliv

SLC823: myslím, že bych se měla vyspat, protože zítra mám velký den

LAbabe4u: á, ale je teprve jedenáct

SLC823: vím, ale znovu nemůžu do tří zůstat vzhůru a povídat si s tebou, musím mít na zítřek dostatek energie

LAbabe4u: fajn, myslím, že tentokrát můžeš jít

SLC823: díky, že jsi tak hodná

LAbabe4u: ty jsi taková šprýmařka

SLC823: to je důvod, proč se mnou každý den mluvíš, viď?

LAbabe4u: přesně tak, tvoje šprýmařství je jednou z tvých nejlepších vlastností

SLC823: šprýmařství? ani to slovo neznám.

LAbabe4u: víš, co se říká ,každý den se učíš něco nového.

SLC823: lol, pravda. V tom případě dobrou noc, Gayle.

LAbabe4u: uvidíme se zítra, Oprah

Směju se a vypínám notebook. Vždycky mě přiměje se smát i když jsem měla špatný den. Stalo se pro nás rituálem, že si povídáme, jakmile skončím trénink s Glenem a když se vrátí z tréninku roztleskávaček, až do tří do rána. Každou noc jsem naspala jen tři a půl hodiny, ale ona za to stojí. No, doposud. Ani nevím, jestli tenhle online vztah někam povede, ale doufám, že ano.

Další den se probouzím s pocitem svěžesti a připravenosti. Po osprchování se vydávám dolů na snídani. Během snídaně si moji rodiče a Glen řekli obvyklé 'hodně štěstí' a 'natři jim to dneska', vsadím se, že dokážete uhádnout, kdo co řekl.

Když se dostanu do školy, tak jako běžně nevidím Chelsea. Hádám, že má dneska zpoždění. Na dvorku si najdu prázdný stůl a sedám si k němu. Vyndávám svůj IPod a uvolňuji se s nějakou Jessie J.. Je to skvělý způsob, jak začít den. Rozhlížím se po prázdném dvorku a všímám si, že polovina lidí tu spí nebo pije kafe, aby se probudili. O pár minut později konečně zvoní a já jdu do třídy.

Zatímco jsem šla na oběd, jsem si nevšimla Ashley a nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem trochu zklamaná. Neznamená to, že spolu nemluvíme nebo tak něco, ale zdálo se, že tuhle nemluvící konverzaci máme každý den před obědem. Stejně jsem překvapená, že mě nenazvala šílencem, nebo podivínem, že jsem na ni zírala. Chci říct, že je roztleskávačka, ale možná je jako Gayle. Kdo ví, jsem až moc velká srábotka, než abych s ní mluvila.

Dostávám se ke svému stolu a rozhodnu se vůbec nekomentovat, jak blízko dneska Chelsea a Carmen jsou.

„Ahoj, Chels, kde jsi dneska byla?“ Ptám se a sedám si.

„Jo, ehm, začala jsem chodit na výtvarku před začátkem školy, pomáhá mi to přežít den.“ Usmívá se. Carmen jen zvedá obočí. Zajímalo by mě, o co jde.

„Aha, bezva. Brzy mi musíš ukázat nějakou tvou práci. Můj pokoj potřebuje upgradovat.“ Směje se, ale já jsem nervózní.

„Ty si pověsíš její obrazy do svého pokoje?“ Ptá se Carmen.

„No, jo, už jsi je viděla?“

„Jo, ale stejně jsem si myslela, že budeš mít místo toho viset nějaké plakáty J-14.“

„Ha ha, velmi vtipný.“ Říkám sarkasticky. „Z téhle fáze už jsem vyrostla.“ Zamumlám. Carmen se směje a já se na ni zlostně podívám.

„Mimochodem, měla bys někdy přijít a vybrat si, který chceš, ju?“ Říká Chelsea.

„Jo, děkuju.“

„Takže, jsi připravená na dnešní basketbalové zkoušky?“

„Ano, ale už je chci mít za sebou.“

„Budou za tebou, než se naděješ. Vím, že to uděláš, protože jsi vážně dobrá. Jen nevím, proč ještě nejsi v týmu.“

„Víš, jaká máma je, ale už jí to nebudu baštit. Změnila jsem se." Okamžitě začínám myslet na LAbabe4u. Pořád je v mojí mysli. Myslím, že k ní něco cítím a to jsme se nikdy nesetkaly. Možná ani není tím, kdo říká, že je. Ke všemu by mohla být nějaký 45letý osamělý chlap. No, skvěle, právě jsem se vyděsila.

„Co se změnilo?“ Ptá se Chelsea.

„Hodně, věř mi.“ Opravdu jí to chci říct, ale nejsem si jistá, jestli bych měla s Carmen stojící tam. „Když o tom mluvíme, vážně si s tebou potřebuji promluvit.“

Chelsea se na mě dívá. Zvedá na mě obočí, jako by se snažila přijít na to, co jí potřebuju říct. „Ok, můžeme mít zítra večer holčičí večer. Zůstaneme u sledování filmů a klábosení jako za starých časů.“

„Fajn, to zní dobře.“ Usmívám se, protože konečně budu schopna s někým mluvit o tom, co se se mnou děje.

Po obědě se zdá, že tělák přichází okamžitě. Rychle se převlékám a jdu na hřiště. Když jsem tam, tak na mě trenér mává.

„Jo, trenére?“

„Jen chci vědět, jestli dnes přijdeš na prozkoušení do týmu?“

„Ano, hned po škole.“

„Dobře, kdyby to bylo na mě, tak bys vůbec nemusela být prozkoušená, ale bohužel nevytvářím pravidla.“

Směju se. „Díky, pokusím se vás nezklamat.“

„Jsem si jistý, že ne. Tým by tě skutečně mohl využít, jsi opravdu talentovaná, Carlinová.“

„Díky, trenére.“

Po těláku jsem se ani neobtěžovala, abych se převlékla, protože se zase zpotím. Šla jsem do svého auta, abych si tam dala tašku a oblečení. Zatímco jsem se vracela k autu, jsem si všimla, jak spolu Glen a Aiden mluví. Glen mě uviděl a mávnul na mě. Jaj, vážně teď nechci s nikým mluvit.

„Ahoj, Spence, jsi připravená jim to nandat?“

„Jo, přesně tam jsem šla, než jsi mě zastavil.“

„No hodně štěstí, i když ho nepotřebuješ.“

„Díky, uvidíme se později.“

„Co? Ani se mi nedostane ahoj nebo tak něco?“ To je samozřejmě Aiden.

„Ahoj, Aidene.“ Objímá mě. Alespoň voní dobře.

„Hodně štěstí.“

„Díky.“ Začnu odcházet.

„Jé, počkej, je tu někdo, s kým bych tě chtěl seznámit.“ Křičí Aiden. Sakra, už jsem byla téměř v bezpečí.

Otočím se. „Nemůže to poč-“ zarazím se, když si všimnu, kdo tam stojí.

„Spencer, tohle je moje přítelkyně Ashley, Ashley, tohle je Spencer, Glenova sestra.“ Vím, kdo to je.

„Ráda tě poznávám.“ Říkáme zároveň. Červenám a směju se. Její úsměv je ještě věští, než který mi věnuje běžně, když okolo sebe na chodbě procházíme. Její nos se krčí úsměvem a je to ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy viděla. Potřeseme si rukama a její ruce jsou tak neuvěřitelně jemné a teplé. Nechci ji pustit, ale všechno hezké jednou musí skončit. Usmívá se na mě, když se pouštíme a v břiše mi létají motýli. Co mi to ta holka dělá?

„Tak moc bych ráda zůstala a povídala si, ale musím jít, než přijdu pozdě.“ Říkám a dívám se jen na ni.

Přikývne. „Tak si možná můžeme popovídat někdy jindy.“ Odvětí s úsměvem.

„Jo, možná. Uvidíme se pak.“ Otočím se a mířím k tělocvičně. Když jdu, tak cítím, jak mě někdo pozoruje. Ohlédnu se a vidím Glena a Aidena v hlubokém rozhovoru a Ashley mi věnuje plachý úsměv. Úsměv oplatím a mávnu. Věnuje mi úsměv s nakrčeným nosíkem, který se snadno stal mým oblíbeným druhem úsměvu a mává nazpět.

Otočím se zpátky a pokračuji směrem k tělocvičně. Doufám, že to půjde dobře, pomyslím si, když otvírám dveře.

6

Když otvírám dveře, všimnu si, že už tam je pár holek. Před tělocvičnou vidím frontu. hádám, že se tam mám podepsat. Potom, co se podepíšu, se rozhlížím po ostatních děvčatech. Některé se protahují a jiné jen sedí kolem a klábosí. Protože tady nikoho doopravdy neznám, tak se rozhodnu protáhnout se. Po několika minutách protahování přichází trenérka Robertsová a zvedá klipové desky, na kterých jsme podepsané a fouká do píšťalky.

„Zdravím, dámy, jsem trenérka Robertsová a předpokládám, že jste tu všechny kvůli zkouškám do dívčího basketbalového týmu. Jestli ne, tak dveře jsou támhle.“ Ukázala ke dveřím, kterými jsem před pár minutami prošla.

Nikdo se nepohnul, tak pokračovala. „Dobrá, teď je to z cesty. Je několik věcí, co byste měly vědět, než budete prozkoušeny. Jestli se dostanete do týmu, tak bude váš rozvrh změněn tak, že tým má jednu část dne věnovanou basketbalovému tréninku. Máme dva zápasy za týden, jeden ve středu a jeden v pátek. Vaši rodiče budou muset podepsat formulář se svolením, protože na hodně zápasů jedeme pryč a v závislosti na vzdálenosti je zapotřebí hotel. Pokud nejste s něčím spokojené, tak jak jsem řekla, prosím, odejděte.“

Opět se nikdo nepohnul. „Dobře, všimla jsem si, že některé z vás se už protahovaly, když jsem přišla, zatímco ostatní jen seděly okolo a povídaly si. Je hezké vidět, že už některé z vás to berou vážně, zatímco ostatní ne tak moc. Jestli to nebudete brát vážně a budete jen plýtvat mým časem, tak můžete hned odejít.“ Žádný pohyb. „Dobře, chci, abyste šly všechny na základní čáru a udělaly dvacet sprintů. Měly byste to provést do doby, než zapískám na píšťalku.“ Foukla do píšťalky. „Na základní čáru!“ A všichni prakticky běžely, ta dáma je zatraceně děsivá.

Trénink byl docela snadný a základní. Po několika cvičeních, jsme hrály hru osm na osm. A dovolte mi říct, že ta děvčata byla zatraceně násilnická, nesčetněkrát jsem byla šťouchnuta loktem, že to ani nespočítám.

„Dobrá, dámy, některé jsou dobré, ostatní by měly odejít, když vám dám šanci. Rozpis zveřejním zítra ráno, než začne škola. Pokud bude vaše jméno na seznamu, tak bude doplněno vašim novým rozvrhem. A pro zbytek z vás doufám, že přijdete na naše zápasy a podpoříte nás. Dobrou noc!“ A s tím odešla.

Vydala jsem se k vodní fontáně a samozřejmě tam byla fronta.

„Jak myslíš, že jsi to zvládla?“ Zaslechla jsem, jak za mnou někdo řekl. Otočila jsem se a uviděla jsem dívku s blonďatými vlasy a zelenýma očima, jak se na mě dívá.

„Myslím, že dobře, a co ty?“

„Ty sprinty byly docela těžký, ale myslím, že mám dobrou šanci to dát.“ Pokrčí rameny.

„Tak hodně štěstí.“ Odpovím s úsměvem.

„Tobě taky. Mimochodem, jsem Kendra Wilsonová.“ Natáhne ruku, abych si s ní potřásla.

Potřesu si s její rukou a odpovím „Spencer Carlinová.“

„Takže, Spence, v jakém jsi ročníku?“

„Maturitním, a ty?“

„Taky, zdá se, že mámě ještě něco společného.“ Ušklíbne se.

„Jaká je ta první věc?“ Tážu se.

„No, zaprvé obě máme rády basketbal a zadruhé jsme obě sexy.“ Zvedla jsem na ni obočí. „Nedívej se na mě tak, víš, že je to pravda.“

Směju se. „Nevím, o čem to mluvíš.“ Otočím se a vidím, že jsem na řadě.

„Jasně, že ne, Spencer.“

Potom, co jsem získala vodu, jsem opustila tělocvičnu a šla na parkoviště. Bylo mnohem jednodušší se z toho místa dostat, když tam téměř nikdo nezůstal.

Konečně jsem doma, a jakmile otevřu dveře, jsem bombardovaná otázkami.

„Myslíš, že ses dostala do týmu?“ „Jaké to bylo?“ „Nandala jsi jim to?“

„Páni, dobře, zaprvé nevím, jestli jsem se dostala do týmu nebo ne, mami. Dozvím se to zítra ráno. Tati, bylo to fajn, myslela jsem, že to bylo docela lehké, takže mám velkou šanci projít. A Glene, ano, nandala jsem jim to.“ Usmívám se. „Tak moc bych si sedla a povídala si s vámi o tom, co se dělo, ale vážně bych se ráda osprchovala.“

„Dobře, zavolám tě dolů na večeři, zlato.“

„Díky, tati.“ Odpovím, zatímco běžím po schodech nahoru do svého pokoje.

Upouštím svou tašku a začínám se svlékat. Dala jsem si příjemnou dlouhou sprchu a jakmile jsem se oblékla, tak mě táta zavolal dolů na večeři.

Zaujala jsem své místo a začala jsem jíst. A tentokrát jsem mohla říct, že to bylo Kuře Alfredo. Miluju, když vaří táta.

„Jo a zítra večer přespím u Chelsea, takže tam půjdu hned po škole.“

„Dobře, jak se vlastně Chelsea má?“ Ptá se moje máma.

„Má se dobře, mnohem víc maluje. Nějak náhle znovu získala svou inspiraci.“ Pokrčím rameny.

„No to je dobře. Je to úžasná umělkyně.“ Říká můj táta.

„Jo, vím.“

„Viděla jsi dneska na zkouškách někoho, kdo tě zná?“ Ptá se Glen.

„Ne, ale s někým jsem se tam seznámila.“

„Aha, s kým?“

"S Kendrou Wilsonovou."

„Jé, ta je sexy! Snažím se jí získat už roky.“

„Á, Glen byl odmítnut?“ Řekla jsem škádlivě.

„Jo, ale jen proto, že je lesbička. Věř mi, že kdyby nebyla, tak bych ji sbalil.“ Řekl a ušklíbnul se na mě.

Máma se zakuckala pitím, „je co?“

„Ehm, lesbička?“ Říká Glen váhavě.

„Myslím, že si musíš udělat další kamarády a držet se od té Kendry dál. Nemyslím si, že má dobrý vliv.“ Taková pitomá kráva.

„To myslíš vážně, mami?“ Vysmívám se.

„No ano, žije hříšným životem.“

„Nemůžu tomu uvěřit. Říkáš mi s kým se kamarádit! Myslím, že jsem dost stará na to, abych se rozhodovala sama.“ Odstrčím svou židli a vstávám. „Ztratila jsem chuť k jídlu. Jdu do svého pokoje.“ Opouštím stůl a jdu nahoru do pokoje.

Nadzvednu svou postel a vidím svůj fialový sešit, do kterého jsem psávala. Do tohohle sešitu píšu cokoliv, co cítím. Zvedám sešit a pokládám ho na postel. Beru notebook, který je na mém stole, pokládám ho na postel a zapínám. Když naskočí, otevřu svůj iTunes a pustím nějakou hudbu. Když muzika začne hrát, tak otevřu sešit a ztrácím se v něm.

Nepřestanu, dokud neslyším zaklepání na dveře. Obracím oči v sloup, odkládám sešit a pozastavím hudbu. „Dále!“

„Hej, Spence, jsi v pohodě?“ Ptá se Glen se strčenou hlavou ve dveřích.

„Jo, je mi fajn, jen bych si přála, aby nabyla taková upjatá kráva.“

Směje se. „Jo, ale bohužel je to naše matka.“

„Bohužel.“ Vzdychám.

„Hele, večer jdu k Aidenovi domů, jestli chceš jít, tak jsi víc než vítána.“

„Nikdy jsi mě tam nepozval, tak proč teď?“

„No, vím, že tady teď nejspíš nechceš být.“ Krčí rameny.

„Ne, jsem v pohodě. Jsem nad věcí, ale přesto díky.“

„Žádný problém, uvidíme se později.“ Zavírá dveře.

Vstala jsem, nazdvedla postel a položila svůj sešit zpátky. Vážně nemám dobrou náladu a právě teď bych mohla využít nějakého povzbuzení.

Sedám si zpátky na postel a popadnu svůj notebook. Vracím se do chatovací místnosti.

SLC823: ahoj břídile

LAbabe4u: proč jsem břídil?

SLC823: ehm, no, protože jsi roztleskávačka

LAbabe4u:roztleskávání je skutečný sport, moc děkuju!

SLC823: ha ha, díky, ten smích jsem potřebovala

LAbabe4u:ty jsi taková mrcha

SLC823:a přesto si se mnou povídáš

LAbabe4u:pořád se snažím přijít na to proč

SLC823: zabralo ti dva týdny o něčem přemýšlet, páni, to musí být rekord

LAbabe4u:nikdy nepřestaneš, viď?

SLC823: ne-é

LAbabe4u:všimla jsem si. Myslím, že se musíme rozejít

SLC823: ale Gayle, víš, Stedman neví, jak se dělá ta věc s jazykem, nemůžeš mě s ním nechat

LAbabe4u: měla bys myslet na můj úžasný jazyk, než na mě začneš být hnusná

SLC823: OK, fajn, omlouvám se. Odpustíš mi?

LAbabe4u: hm, ještě ne

SLC823: co musím udělat, abys mě vzala zpátky?

LAbabe4u:říct, že roztleskávání je sport

SLC823: žádáš hodně

LAbabe4u:pozdravuj za mě Stedmana

SLC823: dobře, dobře, roztleskávání je sport, šťastná?

LAbabe4u:moc

SLC823: dobře, cokoliv, co ti udělá radost

LAbabe4u:ok, dost s tou sentimentální kravinou, jaké byly zkoušky?

SLC823: lol, byly fajn, myslím, že mám velkou šanci projít

LAbabe4u:bezva. Kdy se to dozvíš?

SLC823: zítra ráno, což znamená, že musím jít do školy dřív

LAbabe4u:to naštve, ale doufám, že budeš v týmu

SLC823: díky, já taky

LAbabe4u:nějaké plány na víkend?

SLC823: jo, jasně! Zítra to řeknu svojí nejlepší kamarádce. Zítra večer máme holčičí večer

LAbabe4u:to je dobře, mám za tebe radost

SLC823: děkuju. Myslím, že to půjde dobře, jen jsem nervózní

LAbabe4u:nebuď, jestli je opravdovou kamarádkou, tak to pochopí

SLC823: myslím, že jo. A co ty? Nějaké plány na víkend?

LAbabe4u:myslím, že zítra večer půjdu s přítelem do klubu

SLC823: to zní zábavně

LAbabe4u:to jo, už to je nějakou dobu, co jsme byli venku. Vážně si potřebuju vrznout

SLC823: ha ha, ok. Tak to hodně štěstí

LAbabe4u:nepotřebuju štěstí. Jakmile vejdu do klubu, tak se na mě budou holky vrhat!

SLC823: hrome, myslela jsem, že jsme se na večer toho ega zbavily

LAbabe4u:moje ego je tady, aby zůstalo, miláčku

SLC823: to vidím. No, zítra hodně zábavy s vrznutím

LAbabe4u:děkuju

SLC823: kdy tedy myslíš, že přestaneš blbnout a někomu se zavážeš?

LAbabe4u:páni, velmi otevřené a zavážu se, když najdu někoho, kdo za to stojí. Právě teď si moc užívám života, než abych byla svázána

SLC823: tak doufám, že ti nikdy nezkřížím cestu

LAbabe4u:to nikdy nevíš, mohla bys být tou holkou, která za to stojí

SLC823: nejsem si jistá, zda to stojí za šanci

LAbabe4u:to nikdy nebudeme vědět, dokud se to nestane, ne?

SLC823: pravda. Ale je už 1, takže bych teď měla jít do postele

LAbabe4u:ok, budu s tebou v brzké budoucnosti mluvit?

SLC823: jo, v brzké budoucnosti tento víkend

LAbabe4u:bezva. Ahoj, Oprah.

SLC823: tak jindy

Odhlásila jsem se a zavřela počítač. Položila jsem ho zpátky na stůl, zhasla jsem a šla do postele. Mé myšlenky byly všude možně, takže bylo těžké usnout.

Fakt doufám, že jsem se dostala do basketbalového týmu.

Zajímalo by mě, jak Chelsea přijme tu zprávu o mém coming outu. Máma by mě nejspíš vykopla, nebo mě poslala do nějakého odvykacího homosexuálního campu. Zajímalo by mě, jak by to vzal Glen. Nejspíš by řekl 'teď můžeme balit holky společně'.

Ashley je sexy a má roztomilý úsměv. Ale je s Aidenem, takže bych s tím teď měla přestat. Nejspíš je stejná jako všechny ostatní roztleskávací mrchy. Fuj, fakt je nemám ráda.

Ani jsem nevěděla, že je Kendra lesbička. Myslím, že se mnou flirtovala, ale některé holky takové jsou. I když je sexy, takže by z toho něco mohlo vzejít.

Pak je tu LAbabe4u. Líbí se mi. Zdá se, že má opravdu velkou osobnost, ale je to hráčka. Nemohla jsem si pomoct, ale cítím náznak žárlivosti, který mnou proběhl, když mi řekla, že si tenhle víkend vrzne. Nemám žádné právo se takhle cítit, jsme jen kamarádky. Nejspíš se s ní nikdy nesetkám osobně.

Á! Tolik myšlenek najednou, fakt se potřebuju vyspat.

Myslím, že jsem nakonec upadla do polospánku, protože o pár hodin později začal můj debilní budík zvonit.

Rychle jsem se osprchovala a oblékla. Popadla jsem plněné krekry a proběhla dveřmi dříve, než jsem narazila na mámu.

Parkoviště bylo tou dobou, co jsem se dostala do školy, docela prázdné a tiché. Našla jsem dobré parkovací místo a zaparkovala jsem. Popadla jsem svou tašku a zamířila k tělocvičně.

V břiše mám tolik motýlů, je to šílené. Vydala jsem se do tělocvičny a uviděla skupinku holek shlukujících se u dveří. Prošla jsem tou skupinou a zhluboka jsem se nadechla, než jsem se podívala na soupisku. Otvírám oči a hledám na tom listu svoje jméno.

ACH ANO! Uvnitř právě skáču radostí!

„Dobrá práce, Spencer, vypadá to, že budeme tenhle rok spoluhráčky.“ Znám ten hlas.

Otáčím se a vidím Kendru, jak stojí po mém boku. Podívám se zpátky na seznam a vidím její jméno. „Vypadá to tak.“ Vlastně jsem docela ráda, že s ní budu ve stejném týmu, můžeme se navzájem poznat.

„Gratuluju, možná bychom to dnes večer mohly oslavit?“

„Ráda bych, ale už mám plány. Možná někdy jindy?“

„Jo, máš telefon, abych ti mohla dát svoje číslo?“ Podávám jí svůj telefon a ona do něj rychle ukládá svoje číslo. Pak mi podává svůj a já do něj dávám své číslo. „Bezva, takže se uvidíme pak.“ Usměje se a odchází.

Obracím se zpátky k soupisce a pak si všimnu stolu na straně a zvedám svůj nový rozvrh a formulář pro souhlas rodičů. Formulář o souhlasu dávám do tašky a dívám se na svůj nový rozvrh. Několik mých předmětů je změněno, ale pořád mám literaturu s Chelsea, čehož jsem se bála ze všeho nejvíc.

Chelsea! Včera mi řekla, že sem přijde brzy, aby v ateliéru malovala. Musím jí říct, že jsem se dostala do týmu.

Když jsem zahnula za roh do výtvarky, vytáhla jsem telefon a zkontrolovala čas. Je 7:10, teď by tu měla být. Otevřela jsem dveře do ateliéru, ve kterém Chelsea obvykle je.

„Chelsea jsi- PANEBOŽE!“ Další věc, kterou vím, je, že jsem slyšela, jak se můj telefon rozbil o zem. Co se to sakra děje?

7

„Spencer! Co tady děláš?“ Zeptá se Chelsea a urovná si oblečení. Seberu zbytky telefonu, který nelze opravit. Skvělý, teď budu muset dostat nový telefon.

„Přišla jsem sem, abych ti řekla, že jsem se dostala do týmu, ale důležitější otázka je, co tady děláte vy dvě?“ Řeknu, zatímco vstanu a založím si ruce na hrudi.

„Hm… no…“ Koktá Chelsea.

„Čekám.“ Řeknu, když si sednu na židli vedle dveří. Chelsea mlčí. „A co ty, můžeš mi říct, co se děje Carmen?“ Řeknu s úšklebkem.

Nervózně se dívá na Chelsea a krčí rameny. „Musím jít. Uvidíme se u oběda.“ Zvedne tašku a odejde.

„Hele, nechtěla jsem,abys to takhle zjistila, ale stalo se.“ Začne si hrát s prsty. „My… Carmen a já spolu chodíme.“

Přikývnu. „No, doufala jsem, že spolu chodíte, chci říct, že doufám, že se jen tak s někým nemuchluješ.“ Měla jsem pocit, že se mezi těma dvěma něco děje. Jen mě trochu ranilo, že mi to předtím neřekla. „Jen chci vědět, proč jsi mi neřekla, že chodíš s Carmen. Natož, že jsi lesba nebo bi nebo cokoliv jiného.“

Chelsea jde ke mně a sedne si vedle mě. Vzdychne, než odpoví. „Jsem lesba. Od doby, co jsem chodila s tvým bráchou, jsem s žádným klukem nechodila. Neřekla jsem ti to, protože jsem nevěděla, jak bys to vzala, víš, s tvojí rodinou, která je tak moc náboženská a tak. A pak způsob, jakým jsi reagovala, když jsi zjistila, že je Carmen lesba. Vlastně jsem se chystala ti to dneska večer říct.“

„Myslím, že je to pochopitelné, ale Chelsea, mám tě ráda. Jsi moje nejlepší kamarádka. Nikdy bych se tě nezřekla jen proto, že jsi lesba. Vlastně jsem s tebou chtěla mluvit o-“ zkurvenej zvonek mě přeruší. Vstala jsem a popadla tašku. „Tuhle konverzaci dokončíme po škole. Uvidíme se na obědě, ju?“

„Jo, to zní dobře. A možná se můžeme zastavit v obchodě, takže si můžeš koupit nový telefon.“ Zasměje se, zatímco mě objímá.

Zasměju se. „Jo, to by byl dobrý nápad. Uvidíme se později, Chels.“ Otočím se a jdu na svou první hodinu dne.

Pořád nemůžu uvěřit, že mi Chelsea neřekla, že je lesba. Myslím, že je to několik let, co byla s Glenem. I když byly známky, to nemohu popřít. Viděla jsem, jak se ke Carmen chovala a jak seděly blízko, ale oddělily se, kdykoliv jsem byla poblíž. Jak bych to mohla vědět? Zajímalo by mě, jestli jsou nějací další homosexuálové, o kterých nevím.

Opět jsem vytržena ze svých myšlenek.

„Myslela jsem, že po prvních dvou naražení do sebe se začneš dívat, kam jdeš.“ Řekne a zasměje se. Znám ten hlas.

Vzhlédnu a uvidím usmívající se Ashley. Její nos je nakrčený, takže mohu říct, že to je ten samý skutečný úsměv, který mi včera věnovala. Její hlas je sexy, její úsměv je nakažlivý a je krásná. Proč musí být hetero? Přestanu zírat a zasměju se. „Jo, za to se omlouvám, jen toho mám v hlavě poslední dobou moc."

„Je všechno v pořádku?“ Zeptá se s ustaraným pohledem ve tváři.

Sotva ji znám. Nemůžu k ní jen tak přijít. Ale je na ní něco, co mě nutí jí všechno říct. Na druhou stranu je hetero a možná je homofobní. Proč je tak těžké být lesbou?

„Já-“ zvoní! Zvoní! Zvoní! Nenávidím ten zkurvenej zvonek! „Teď jdu pozdě na hodinu.“ Vzdychnu.

„Já zjevně taky.“ Zčervená a zahihňá se. „Chceš se ulejt?“ Á, vypadá nervózně.

Probrala jsem se ze svého snění a pochopila, o co mě žádá. Nikdy jsem ve školní den ve svém životě nešla za školu. Prostě takhle nemohu odejít ze školy.

Hádám, že si všimne mého vnitřního dilema, protože řekne. „Bude to jen na první hodinu, myslím, že už máme zpoždění.“

Má pravdu, už máme zpoždění. A právě jsem si vzpomněla, že mám nový rozvrh, podle kterého pojedu od pondělka. Místo toho se můžu chovat, jako že jsem si myslela, že s ním mám začít dneska.

„Dobře, kam chceš jít?“ Sakryš, znám ji méně než dvacet čtyři hodin a už mě má za školou.

„Za rohem je malý hřiště, kam chodím vždycky, když chci jen relaxovat. Můžeme jít tam.“ Řekne, zatímco vychází z kampusu a já ji následuji.

Jdeme asi deset minut, než dojdeme k hřišti. Pokračuje v chůzi, dokud nedojde k obrovskému dubu a sedne si na trávu. Sednu si vedle ní a rozhlédnu se po parku.

„Tak mi řekni něco o sobě, Spencer.“ Řekne z ničeho nic Ashley.

„Není toho mnoho k poznání, Ashley.“ Řeknu a opřu se o kmen stromu.

„No, jak trávíš volný čas?“ Řekne a sleduje mě.

Povzdechnu si. „Nic moc. Ráda poslouchám hudbu a ráda píšu. Jo a hraju basketbal.“

„Vážně? Proč nehraješ za školu?“

„Ode dneška ano.“ Usměju se.

Podívá se na mě a usměje se. „Takže to znamená, že tě budu vídat častěji.“ Věnuju jí zmatený pohled. „Víš, že jsem hlavní roztleskávačka, že jo?“

A žárovka zhasne. „A jó, na to jsem zapomněla.“ Zasměju se. „Takže budeš moje roztleskávačka?“ Řeknu s úšklebkem a doufám, že nepřekročím hranice.

Zasměje se a přikývne. „Technicky vzato budu fandit týmu, ale můžu být tvojí roztleskávačkou, jestli chceš.“

Zčervenám jako blázen. Je ještě někomu horko? „No, myslím, že se můžu podělit.“ Předstírám.

„Ať je po tvým.“ Ušklíbne se. Ze všeho toho flirtování jsem víc naštvaná, že je hetero a má přítele. Počkat, proč flirtuje, když má přítele?

„Chodíš s Aidenem, viď?“ Znenadání se zeptám, zatímco se na ni podívám. Trochu ztuhne.

„Jo… jo, chodím.“ Podívá se jinam.

„Mluvíš o tom tak nadšeně.“ Řeknu sarkasticky.

„Je to skvělý kluk. Každá by byla šťastná, že ho má.“

„Tak v čem je problém?“

Zdá se, že se ztratila v myšlenkách a vede diskuzi sama se sebou. Pak vzdychne. „Není žádný problém. Tak jaké je být Glenovou sestrou?“

Myslím, že už o tom nechtěla mluvit. No, možná mi to řekne jindy. „Někdy leze na nervy, ale mohlo by to být horší. Myslím, že kdybychom nebyli dvojčata, že bychom neměli stejný vztah, jako máme.“

Zasměje se a já se na ni podívám se zmateným pohledem. „Ty a Glen jste dvojčata?“

„Jo, myslela jsem, že to víš.“

„Ne, řekl mi jen, že jsi jeho sestra. Vy dva jste tak odlišní. Nikdy bych si nepomyslela, že jste dvojčata.“

„Jak odlišní?“ Opravdu jsem zvědavá, co si o mně myslí.

„No, on je tak… no… je to Glen. Není jiný způsob, jak to říct. A ty, no, zdáš se být tichá, pohodová, zábavná a mnohem hezčí.“ Zasměje se.

Trochu zčervenám. „Snažím se.“

Padneme do prosté konverzace a já ztratím pojem o čase. Nevšimla jsem si, jak dlouho jsme tam byly, dokud mi nezačalo kručet v břiše.

„No páni, myslím, že bychom se měly vrátit do školy. Už je skoro čas na oběd.“ Řekne Ashley a podívá se na svůj telefon.

Náhle vstanu a popadnu svou tašku. „Už je oběd?“ Vykřiknu.

„Jo, myslím, že jsme ztratily pojem o čase, promiň.“

Rodiče zešílí, až se dozví, že jsem se ulila na většinu školního dne. No, myslím, že někdy musíte porušit pravidla. Vstane a vydáme se zpátky do školy.

„Ne, to je v poho. Měla jsem zkontrolovat čas. Většinou jsem zodpovědnější.“ Pak jsem si vzpomněla, že je můj telefon rozbitý. „No, nemohla jsem zkontrolovat čas i kdybych chtěla, protože můj telefon se dneska rozbil, když jsem ho upustila.“

„Aspoň máš důvod dostat nový telefon.“

„To je pravda. Chtěla jsem nový.“

„Vidíš, všechno se vyřeší. A až dostaneš nový telefon, tak možná budeš mít dost štěstí, abys dostala moje číslo.“ Otočím se k ní a ona na mě mrkne. Božínku, je tak sexy. Je všechno, co dělá, tak sexy?

„Co tě přimělo si myslet, že chci tvoje číslo?“

Zasměje se. „Protože si se mnou ráda povídáš a když budeš mít moje číslo, tak se mnou budeš moci mluvit, kdykoliv budeš chtít.“

„Vidím, že se nemusíš stydět se skrýváním svého ega. To mi vlastně připomíná někoho, koho znám.“ Usměju se, právě když myslím na LAbabe4u.

„Fakt? Kdo je to?“

Přemýšlím o tom, zda bych jí to měla říct nebo ne. Myslela by si, že je divné, že mám kamarádku na internetu? Myslím, že to budu prostě muset zjistit.

„Je to ta holka, co-“

„Ahoj Spence, blahopřeju, viděla jsem, že ses dostala do týmu!“ Řekne Glen, zvedne mě a obejme. Ani jsem si neuvědomila, že už jsme došly do školy.

„Díky Glene, teď mě můžeš postavit.“

Konečně mě postaví. „Jé, promiň, jen jsem opravdu nadšený. Věděl jsem, že to zvládneš.“ Všimne si, že jsem s Ashley. „Jé, vidím, že jste si vy dvě padly do oka.“ Padly do oka? Říká to, jako bychom byly na rande nebo tak něco.

„Jo, nejdřív jsem byla nervózní, protože jsem si myslela, že někdo, kdo je tvůj příbuzný, bude blázen, ale k mému štěstí, není tak špatná.“ Řekne Ashley s úsměvem. Zadržte. K jejímu štěstí? Jak k jejímu štěstí? A nejsem tak špatná?

„Ne tak špatná?“ Pozvednu na ni obočí.

„Dělám si srandu, Spence!“ Zvolá. Glen a já, oba na ni znovu zvedneme obočí.

„Spence?“ Řekne Glen. „Jak jste si vy dvě vlastně blízké?“

„No… já… my… ona“ koktá Ashley. Á, to je tak roztomilý.

„Ashley, to je v pohodě. Můžeš mi říkat Spence, líbí se mi to.“ Trochu zčervenám.

„Je něco, co bych měl vědět?“ Zeptá se Glen a podívá se na mě a Ashley.

„Ne. Musím se sejít s Chelsea. Čus, Glene, později, Ashley.“ Řeknu a odejdu. To bylo o fous.

Dojdu ke stolu a Chelsea a Carmen sedí blízko u sebe.

„Čus, hrdličky.“ Usměju se, když si sedám naproti nim. Konečně zůstanou tak, jak jsou a nepohnou se, jak to dělaly každý druhý den.

Chelsea se zasměje a zavrtí hlavou. „Ahoj, Spence.“

„Ahoj, Spencer.“ Řekne Carmen. „Jo a promiň za to, že jsem dříve odešla, nevěděla jsem, jak budeš reagovat na to, co se stalo.“

„To je v pohodě, chápu to. Kdybych byla ve stejné situaci, tak bych nejspíš taky odešla.“ Usměju se.

Vyndám oběd a začnu jíst.

„Počkat, to je vše? Nebudeš nás vyslýchat?“ Zeptá se nevěřícně Chelsea.

Zasměju se. „Ale ne, budu vás vyslýchat, ale později večer.“ Na prázdno polkne a já se na ni usměju. Pak se podívám na Carmen. „Jo, Carmen, máš dneska večer čas?“

„Ehm, no… ne, musím-“

„No skvělý, tak se mnou můžeš přespat u Chelsea.“ Zatleskám. „Dneska večer bude taková sranda.“ Zasmějí se, pokračují v jídle a já též.

Mám pocit, že se na mě někdo dívá, tak se rozhlédnu po dvorku a uvidím, kdo zírá. Mé oči přistanou na Ashley. Je u stolu se zbytkem roztleskávaček. Když se na ni podívám, tak se okamžitě podívá dolů. Usměju se nad jejíma opičkama. Znovu vzhlédne a já se na ni usměju.

„Čemu se směješ?“ Řekne Chelsea a přenese mou pozornost zpátky ke stolu. Zapomněla jsem, že jsou tu nějací další lidé.

„N-Ničemu.“ Kousnu si do svého sendviče. Chelsea jen pokrčí rameny.

Znovu na sobě cítím její oči, podívám se k Ashleyině stolu a jasně se na mě dívá. Vyplázne jazyk a já se zasměju.

„Co je tak k smíchu, Spencer?“ Zeptá se Carmen. Odtrhnu pohled od Ashley ke Carmen.

„N-nic. Vůbec nic.“

„Blbost! Spence, co je k smíchu?“ Zeptá se Chelsea.

Omylem se podivám směrem k Ashleyině stolu a Ashley se podívá na mě. Obě, Chelsea a Carmen zaměří můj pohled a uvidí Ashley, jak se dívá tímhle směrem. Kurva, tohle nedopadne dobře.

Chelsea se otočí, aby se na mě znovu podívala. „Je něco, co mi chceš říct, Spence?“

„Ne. Proč si to myslíš?“ Řeknu nevinně.

„No, usmíváš se a směješ se s Ashley Daviesovou. To není něco, co děláš každý den. A odkdy jste vy dvě kamarádky?“ Zeptá se.

„Seznámily jsme se včera před zkouškami z basketbalu.“ Pokrčím rameny.

„Seznámily jste se včera a už se spolu smějete a usmíváte se na sebe? Co mi uniká?“ Zeptá se Chelsea s úšklebkem na tváři.

„Nic, jen jsme se dneska trochu poflakovaly.“ Kéž bych mohla říct, jo a opravdu se mi líbí.

„Cože jste?“ Zeptá se Carmen.

Zmateně se na ni podívám. „Poflakovaly se?“

„A řekla jsi, že se ti opravdu líbí.“ Téměř vykřikne Chelsea.

Já to řekla nahlas! Kurva, jsem namydlená. „Chci říct, že se mi líbí, je to opravdu bezva holka.“ To by mohlo zabrat.

„Kecy, líbí se ti, jakože líbí. Jako chci s ní chodit.“ Řekne Carmen.

Znovu se podívám na Ashley a ona mluví s nějakou z ostatních roztleskávaček. Zdá se, že je šťastná a klidná. Kéž bych tam mohla být s ní. Kéž bych to byla já, se kterou se usmívá a směje.

„Je to pravda, Spencer?“ Zeptá se mě Chelsea. Podívám se na ni. Sama je lesba, tak co horšího by se mohlo stát? Myslím, že se to musím prostě dozvědět.

Povzdechnu si a připravím se na cokoliv, co se stane. Zavřu oči. „Já-jsem… já jsem lesba.“

8

Otevřu oči a vidím, jak Chelsea vyprskne pití, které si právě držela u pusy a Carmen se smála. Prostě počkám, až Chelsea něco řekne, cokoliv.

„Já ti to říkala!“ Řekne Carmen, spíš vykřikne na Chelsea.

„Co myslíš tím, že jsi jí to říkala? Co jsi jí říkala?“ O co tu kurva jde?

Carmen se nepřestává hystericky smát, zatímco Chelsea na mě civí s otevřenou pusou.

„Může mi jedna z vás říct, co se děje?“ Řeknu a začínám být trochu naštvaná.

Potom, co Carmen ovládne svůj smích, mi konečně odpoví. „Řekla jsem Chelsea první den, co jsem tě potkala, že si myslím, že jsi lesba. Ale ona to popřela a řekla, že v žádným případě nejsi. No, když se chce, tak to jde.“ Znovu se zasměje.

„Odkdy?“ Bylo vše, co Chelsea dokázala říct.

„No, posledních pár týdnů jsem si začala víc všímat holek. Chci říct, že jsem to věděla tak nějak odjakživa.“ Pokrčím rameny.

„Proč jsi mi to řekla právě teď?“

„To říká ta pravá. Ani jsi mi to neřekla, musela jsem tě přistihnout při činu.“ Řeknu a založím si ruce.

„Trefa.“ Zasměje se. „Ale nemám tušení. Fakt si musíme promluvit a tentokrát pořádně!“

„Počkat, takže ty nejsi naštvaná nebo tak něco?“ Vážně chci vědět, co si o tom myslí. Chci říct, že je první osobou, kromě LAbabe4u, které jsem to řekla.

„Proč bych měla být naštvaná? Teda jasně, ráda bych se to dozvěděla dřív, ale jsem jen ráda, že mi věříš natolik, aby ses přede mnou vyoutovala. Vím, že to není lehký.“

„Věřila jsi mi natolik, aby ses přede mnou vyoutovala?“

Vzdychne a přemýšlí nad svou odpovědí. Do té doby si začínám dělat obavy.

„Celým svým životem ti věřím, jsi moje nejlepší kamarádka. Ale vím, jaká je tvoje matka a nevěděla jsem, jak bys to unesla. Nevěděla jsem, jestli se mě zřekneš jako kamarádky a já tě mám ve svém životě ráda.“ Odpoví pravdivě.

Usměju se. „Á, Chels, to je ta nejhezčí věc, co jsi mi kdy řekla. A jen proto, že je moje máma homofobní kráva, neznamená, že jsem taky.“

„No, doufám, že ne. Myslím, že nemůžeš být skutečně lesba a zároveň být homofobní.“ Dodá Carmen.

Na souhlas kývneme hlavami a pokračujeme v jezení oběda. Po obědě jsem šla do třídy s Chelsea, pak do tělocvičny. Trenérka řekla, že mohu sedět, protože nebudou dělat nic, co už neznám. Právě jsem se opřela, zapnula iPod a sledovala, jak ostatní holky hrají. Zatím to byla ta nejlepší hodina tělocviku.

Po těláku jsem se vydala přímo na parkoviště. Nemohla jsem se dočkat, až se dostanu do obchoďáku.

Nemít celý den telefon je fakt na hovno.

Když se chystám vkročit na parkoviště, slyším, jak na mě Glen volá. Co chce teď k čertu vědět? Vydám se tam a všimnu si, že je s Aidenem. Z nějakého důvodu, už ho začínám nemít ráda. Možná je to proto, že mám ráda jeho přítelkyni. Hm, možná.

„Ano Glene?“ Řeknu, když se k němu dostanu blíž.

„Řekl jsem mámě a tátovi, že ses dostala do týmu a samozřejmě jsou na tebe pyšní. Mluvili o tom, že tě vezmou ven, nebo tak něco.“ Pokrčí rameny.

„No tak jim prostě řekni, že budu mít radost, když dostanu nový mobil, můj se dneska rozbil.“

„Kdybych byl tebou, tak bych vytřískal všechno, co můžu.“

„Dobře, že nejsem ty. Stejně musím jít.“ Řeknu a obracím se k odchodu.

„Kam jdeš?“

„Zaprvé jdu do obchoďáku a pak zůstanu přes noc u Chelsea.“

„Tak se bav.“ Otočí se zpátky k Aidenovi a já odejdu.

„Ahoj, Spencer.“ Podívám se na Ashley, která se na mě usmívá.

„Čau, Ashley. Jaký jsi měla zbytek dne?“

„Docela nudný a co ty?“

„Překvapivě byl bez tebe pěkně nudný.“

„Á, chyběla jsem ti?“ Řekla škádlivým hlasem.

„Prosím tě, proč bys mi chyběla? Chybí mi dělat si z tebe srandu, jo, ale chybět mi? Teď to zašlo moc daleko.“ Vtipkuju.

Plácne mě přes ruku. „Jsi zlá!“

„No jo, tak jsem to řekla. Ale hej, musím jít, takže se uvidíme v pondělí nebo tak.“

„Kam razíš?“

„Do obchoďáku, musím si koupit nový mobil.“

Trochu si hraje s rukama a podívá se dolů. Proč je nervózní? „Myslíš, že bych mohla jít s tebou? Chci říct, že jdu dneska večer pryč a potřebuju si koupit nový oblečení.“ Á, to je roztomilé, je nervózní z toho, že se mě ptá, zda ji vezmu s sebou. Přísahám, že všechno, co dělá, je roztomilé. „Chci říct, že jestli nechceš, tak je to-“

„Ashley, zpomal. To je v pohodě, je mi jedno, jestli půjdeš, jen pokud ti nevadí, že Chelsea a Carmen jdou taky."

„Chelsea je v pohodě a budu předpokládat, že Carmen je ta druhá holka, co jsi s ní seděla u oběda.“

„Jo, je, stalkere.“ Zlobím ji.

„Nejsem stalker, jen jsem náhodou zpozorovala, s kým u oběda sedíš.“

„Jasně, pojďme.“ Jdu směrem ke svému autu.

„Vydrž, jen mě nech říct Aidenovi, že s ním dneska nepojedu.“ Přikývnu a ona se otočí ke Glenovi a Aidenovi.

Nedokáži slyšet, co říkají, ale žárlím, když vidím, jak se Ashley a Aiden obejmou. Znovu se začnu usmívat, když jde ke mně.

„Dobrá, ukaž mi cestu.“ Spojí naše ruce a já si nemůžu pomoct, v břiše mám motýly, když se naše kůže dotkne. Úsměv se mi právě rozroste od ucha k uchu.

Když se dostaneme k autu, tak si všimnu, že na mě čeká Chelsea a Carmen.

„To ti to trvalo.“ Přehání Chelsea.

„Jo tak promiň, přivedla jsem společnost.“ Řeknu a zvednu ruku, kterou mám spojenou s Ashleyinou.

„Jé, ahoj Ashley, ráda tě znovu vidím.“ Řekne Chelsea. „Tohle je Carmen, Carmen, tohle je Ashley.“ Potřesou si rukama.

„Tak kdo je připravený jít do obchoďáku?“ Řeknu vzrušeně.

„Carmen jede se mnou, takže se prostě sejdeme tam.“

„Dobře, uvidíme se tam.“ Odpovím a pak se dostanu do auta. Ashley mě následuje a sedá si na sedadlo spolujezdce.

„Pěkný auto.“ Řekne a rozhlíží se.

„Díky, dostala jsem ho loni ke svým šestnáctým narozeninám.“ Vyjedu z parkovacího místa. Je ticho, tak vytáhnu svůj iPod a připojím ho k rádiu. „Protože jsi host, tak ho můžeš prolistovat a pustit, co máš ráda.“ Usměju se na ni.

„Dobře. Uvidíme, jestli dokážu najít něco dobrýho.“ Chvíli se dívá. „Aha! Takže máš dobrý vkus na hudbu.“ Pak slyším, že začne hrát Rainbow od Jessie J. Může být tahle holka dokonalejší?

„Jessie J je nejlepší. Jestli ji nemáš ve svém iPodu, tak o hodně přicházíš.“

„Naprosto souhlasím.“ Usměje se na mě. „Je vzácné, že máš umělce, který umí skutečně zpívat a taky dělat dobrý písničky.“

„Vím, ani si nepamatuju, kolikrát jsem poslouchala celé její album.“

Po celou jízdu do obchoďáku mluvíme a diskutujeme o různém hudebním vkusu. Zastavím u obchoďáku a všimnu si, že není tak přeplněný. Najdu Chelsea a zaparkuju vedle ní.

Vystoupíme z auta a vydáme se do obchoďáku. Carmen vezme Chelseanu ruku jakmile vstoupíme do obchoďáku. Á, jsou spolu tak roztomilé. Jsem ráda, že netají svůj vztah. Zajímalo by mě, jaký má Ashley pocit z homosexuálů. Jestli je homofobní, tak nadále nebudeme kamarádkami. Podívám se na Ashley a čekám na odezvu. Podívá se na šťastný pár držící se za ruce a lehce se usměje. Myslím, že je to dobré.

„Půjdeme rovnou koupit tvůj telefon nebo půjdeme dřív nakupovat?“ Zeptá se mě Chelsea.

„No, Ashley si chtěla koupit nový oblečení, což je důvod, proč s námi šla, takže to můžeme udělat nejdřív nebo nejdřív koupit můj mobil. Je mi to fuk.“

„Pojďme koupit tvůj telefon a pak nakoupíme oblečení, protože mám pocit, že to bude trvat déle.“ Řekne Ashley.

Vydáme se k obchodu s telefony a začneme si prohlížet různé telefony. Samozřejmě se Carmen a Chelsea někde v obchodě zatoulaly a nechaly Ashley a mě samotnou, ne že bych si stěžovala nebo tak něco.

„Takže nemáš problém s tím, že jsou Carmen a Chels spolu?“ Zeptám se jí, když si hraju s iPhonem.

„Ne, proč bych měla?“

„Nevím. Někteří lidé jsou docela homofobní. Jen jsem se chtěla ujistit, že nejsi jednou z nich.“

Zasměje se. „Rozhodně nejsem homofobní, takže si nemusíš dělat starosti.“

To je dobré vědět jen v případě, že je taky na holky.

„Našla jsi ten, co chceš?“ Řekne Chelsea, která přijde za mnou.

„Jo, myslím, že si vezmu iPhone.“

„Dobrá volba, jeden mám a je úžasný.“ Řekne Ashley s úsměvem. Její úsměv je tak krásný.

„Dobře, vrátím se.“ Šla jsem do fronty a zaplatila za svůj nový telefon. Vracím se zpátky k holkám a všimnu si, jak se Ashley zdá být příjemně s Chelsea a Carmen a to je právě dnes poznala. Víc bodů pro ni.

„Tady, Chels, dej do něho svoje číslo.“ Dám jí svůj telefon. Potom, co skončí, ho podá Carmen. Myslím, že její číslo budu mít taky. Zajímalo by mě, jestli mi dá svoje číslo Ashley. Když Carmen skončí, tak ho prostě podá Ashley, aniž by vzhlédla.

„Věděla jsem, že chceš moje číslo.“ Zasměje se.

„Neřekla jsem, ať mi ho dáš do telefonu.“ Tvrdím.

„Pravda, ale taky jsi mě nezastavila.“ Ušklíbne se a já na ni obrátím oči v sloup, ale nic neříkám. „To jsem si myslela.“ Popadnu od ní svůj telefon, když skončí.

„Tak kam teď?“ Zeptá se Carmen.

„Teď budeme nakupovat!“ Zvolá Ashley a zatleská. Zavrtím hlavou a vyjdu z obchodu.

„Pro jakou příležitosti nakupujeme?“ Táže se Chelsea.

„Dneska večer jdu do klubu a potřebuju nový ohoz.“ Odpoví Ashley.

„Fakt? S kým jdeš?“ Zeptá se znovu Chelsea. Zatraceně, je tak zvědavá.

„Jdu s Aidenem, ale vybodnul se na mě, takže teď půjdu jen já.“ Á, je mi jí líto, ale nezdá se, že by kvůli tomu byla naštvaná.

„Vybodnul se na tebe? Páni, takový mizerný přítel.“ Pronesu.

„To je v pohodě. Věčně chodím do klubu sama.“

„Nesmysl, půjdeme s tebou.“ Samozřejmě se Chelsea dobrovolně přihlásí, že všichni půjdeme.

„Ne, to je v pohodě, vážně.“

„Nechceš se s ní hádat, věř mi.“ Řekne Carmen a my se zasmějeme.

„Dobře, ale varuju vás, nikdy jsem tam nebyla, takže to možná bude hrozný.“ Odpoví Ashley.

Pokračujeme v chůzi a něco mě trkne.

„Jak se tam dostanu, na rozdíl od vás mi ještě není 18? A taky nemám falešnou občanku.“

„Nedělej si s tím starosti. Prakticky můžu dostat kohokoliv kamkoliv.“ Řekne Ashley s pokrčenými rameny.

„Jak?“ Jsem opravdu zvědavá, jak dokáže dostat nezletilou do klubu.

„Je výhodou mít tátu rockovou hvězdu.“ Usměje se.

„Ano, dneska večer jdeme pařit.“ Prohlásí Carmen.

V prvním obchodě je schopna najít si oblečení jen Carmen. V dalším obchodě najde Chelsea pěkné červené šaty, které jí dokonale padnou.

„Už mám toho oblečení dost.“ Oznámím.

„No, pořád potřebuješ oblečení a máme už jen jeden obchod, takže to skousni.“ Plácne mě Chelsea přes ruku.

„Au! Fajn, pojďme.“ K poslednímu obchodu trucuju. Doufám, že mají něco, co se mi líbí.

Trochu se porozhlédneme a já nic nenajdu, takže si sednu ke kabinkám. Kabinka, která je přímo přede mnou, je otevřená a Ashley z ní vyjde. No sakra! Má černé krátké kraťasy, které pasují k jejímu spodnímu prádlu a modrou blůzu. Nemůžu se přestat dívat, i když jsem chtěla. Její nohy jsou dlouhé jak týden.

„Spencer!“ Odtrhnu oči vzhůru k Ashleyině tváři. „Konečně, volala jsem tě tak pět minut.“ Urovná si halenku. „Tak co myslíš? Líbí se ti to?“ Právě teď se mi nedaří vytvořit jedinou ucelenou myšlenku, takže jedinou věcí, co jsem udělala, bylo přikývnutí. Znovu se podívá do zrcadla. „Je hezoučká, ale nevím, jestli je pro mě.“ Otočí se, aby se podívala zády do zrcadla. Vzdychne a pak se podívá na mě.

Náhle se usměje. „Tobě by ta halenka slušela. Ta barva by rozhodně vytáhla tvoje oči. Jdu si ji sundat a chci, aby sis ji zkusila.“ Spěchá zpátky do kabinky dříve, než jsem mohla cokoliv říct.

„Ashley si pořád zkouší oblečení?“ Řekne za mnou Chelsea.

„Jo, nelíbil se jí na ní její top, tak mě nutí si ho vyzkoušet.“

„Je to ta modrá halenka?“

„Jo, proč?“ Zeptám se. Kam tím směřuje?

„Našla jsem perfektní bílou mini sukni, která se k tomu hodí. Vypadala bys v ní skvěle.“ Pak mě Chelsea popadne za paži a strčí mě do další prázdné kabinky. „Přinesu ti tu halenku, jen zkus tu sukni.“ Převlékám se do velmi krátké sukně a té halenky, co mi Chelsea hodila přes dveře. Skutečně vypadá dobře. Zajímalo by mě, co si Ashley bude myslet. Nedokážu na ni pět minut nemyslet. Ještě nevím, jestli je to dobré nebo špatné. Otevřu dveře a vyčkám na ohodnocení.

„Vypadáš sexy, Spence.“ Začervenám se.

„Kdybych už nebyla s Chelsea, rozhodně bych tě naháněla.“ Zvolá Carmen a Chelsea ji plácne přes ruku. „Co je?“ Chelsea jen zavrtí hlavou.

Zatímco mluví nebo se hádají, tak se podívám na Ashley na její reakci. Její oči se zdají být tmavší a její pusa je právě otevřená.

„Co myslíš, Ashley?“ Zeptám se a doufám, že získám dobrou odezvu. Nic neřekne. Jediná odpověď, které se mi dostane, je přikývnutí hlavy s její stále otevřenou pusou. Zazubím se. Tohle je rozhodně ten správný ohoz. „Jsem ráda, že se ti líbí.“ Řeknu Ashley a pak se otočím do kabinky, abych se znovu převlékla.

Ashley našla bílé tílko s černými kraťasy, které měla předtím na sobě. Vše co vím, je, že se nemůžu dočkat, až ji uvidím. Zaplatíme za naše oblečení a odcházíme z obchodu.

„Tak Ashley, jak se jmenuje ten klub, kam dneska večer jdeme?“ Řekne Chelsea.

„Myslím, že se jmenuje Rage nebo tak nějak.“ Ashley se zdá být trochu nesvá, zajímalo by mě proč.

„Rage v západním Hollywoodu?“ Zeptá se Carmen s vykulenýma očima. Co je na tom Rage klubu tak divného?

„Jo, to je on. Proč? Není to dobrý klub?“ Táže se Ashley.

„Ne, je to skvělý klub. Ale víš, že je to gay klub, viď?“ Konstatuje Carmen.

Ashley si znovu hraje s rukama. Myslím, že je to její nervózní zvyk. Počkat, proč by šla do gay klubu?

„J-jo. Je v tom problém?“

„Ne, ale nikdy bych si nepomyslela, že bys šla do gay klubu. Chci říct, že jsi hetero a máš přítele.“ Odpoví Carmen.

„Líbí se mi všechny druhy klubů, kromě kluků, kteří na mě v gay klubech narazí a hudbu, která je skvělá, takže je to dvojitá výhra.“ Ashley se usměje a motýli se vrací.

„Hádám, že dneska večer jdeme do gay klubu.“ Řeknu nervózně. Dnešní večer bude rozhodně zajímavý.

9

„Tak jaký je plán? Máme ještě pár hodin volno, než půjdeme dneska večer do klubu.“ Zeptá se Carmen, když stojí u Chelseana auta.

„Hlasuju pro to, abychom si daly něco k jídlu, umírám hlady.“ Řekne Ashley a poplácává si břicho.

„Jo, já taky, chci těstoviny.“ Souhlasím.

„Fajn, můžeme zajít do Olive Garden, to je přímo po cestě.“ Naznačí Chelsea.

„To zní dobře.“ Přitakám, když se dostanu do svého auta. „Uvidíme se tam za 5 minut.“ Zavřu dveře, podívám se na sedadlo spolujezdce a uvidím, že tam už Ashley sedí. „Připravená?“

Podívá se na mě a usměje se. „Pojeďme.“

Nastartuju a vyjedu z parkovacího místa. Ještě jednou se podívám na Ashley a ta má na tváři malé zamračení, když se podívá dolů na svůj mobil. Zajímalo by mě, proč je rozrušená. Vzdychne a pak telefon vypne.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptám se a teď dávám pozor na cestu.

„Ano, jen že obvykle v tuhle dobu bych mluvila s přítelem, ale jsou zaneprázdněni a chybí mi. Je to ubohé, vím, ale nemůžu si pomoct.“ Znovu vzdychne. Hádám, že mluví o Aidenovi. Chci říct, že je její přítel. Proč se musím zamilovat do hetero holek?

„Není to ubohé, je to roztomilé.“ Zčervenám, uvědomím si, že jsem ji právě nazvala roztomilou. „Jak dlouho jste s Aidenem spolu?“ Její úsměv uvadne, když se jí na to zeptám. Proč nerada mluví o svém vztahu? Jen jí možná není moc příjemné se mnou o tom mluvit.

„Jsme spolu asi 2 roky.“ Odpoví bez emocí.

"Aha, bezva." Řeknu a opouštím téma. Díky Bohu, že jsme tu. "Jsi připravená se nadlábnout?" Zeptám se, když najdu parkovací místo.

"Ano, mám děsný hlad." Vylezeme z auta, jdeme dovnitř a všímáme si, že Chelsea a Carmen už jsou tam. Jdeme a přisedneme si k nim.

Uslyším pípání přicházející z kapsy mých kalhot. To je hrozný vyzváněcí tón. Musím ho změnit. Vytáhnu ho a všimnu si, že mi volá máma. Do prdele, nejspíš zjistila, že jsem byla za školou.

"Vezmu si to venku." Řeknu, když odcházím ke dveřím. "Ahoj?"

"Spencer, proč jsi dneska nebyla na prvních čtyřech vyučovacích hodinách?" Způsob jak jít přímo k věci.

"Dostala jsem svůj nový rozvrh a myslela jsem si, že mám začít dneska. Zjistila jsem to až na obědě a na zbývající dvě hodiny už jsem šla do správných tříd. "

Vzdychne. "Myslím, že to dává smysl, ale ať se to už znovu nestane."

"Já vím, nestane." Obrátím oči v sloup.

"Dobře a blahopřeju, že ses dostala do týmu, věděla jsem, že to zvládneš." Jo, teď chce být milá.

"Díky, ale musím jít, jsme v Olive Garden a už máme jídlo na stole."

"Dobře, bav se, uvidíme se zítra."

"Dobře, pa, mami." Zavěsila jsem a strčila si telefon znovu do kapsy.

Když vejdu dovnitř, vidím Ashley stále sedět v čekacím prostoru. Pořád si hraje se svým telefonem.

"Kde je Chelsea a Carmen?" Zeptám se. Povyskočí. Hádám, že mě neviděla vcházet.

"Jsou u stolu. Myslela jsem, že bych se vrátila a počkala na tebe, takže bych tě mohla dovést ke stolu." Usměje se na mě. Je tak sladká.

"Děkuju ti." Oplatím úspěv. Vstane a já ji následuji. Svým očím dovolím potulovat se po jejím těle. Nemohu si pomoci, ale podívám se, je moc sexy. Zastaví se a já na ni rychle vzhlédnu doufaje, že mě neviděla zírat. Všimnu si, že jsme u boxu a hrdličky sedí na jedné straně, což znamená, že si sednu vedle Ashley. Vklouzne jako první a já ji následuji nechaje mezi námi několik centimetrů, ačkoliv bych byla raději blíž. Chvíli nám trvá, než si prohlédneme jídelníček a číšnice přijde, aby si zapsala naši objednávku.

"Jaké máš na zbytek víkendu plány?" Opět se Chelsea blbě vyptává.

"Nic moc, nejspíš po návštěvě v klubu půjdu domů a půjdu spát. Pak si zítra udělám nějaké domácí úkoly." Pokrčí rameny.

"Měla bys dneska večer zůstat u mě doma, Carmen a Spencer zůstávají. Tedy pokud chceš, ale bude to zábava." Zeptá se vzrušeně Chelsea. Zlostně se na ni podívám. Proč by ji zvala, když ví, že se mi líbí? Kdyby nebyla s Aidenem, tak by to byl skvělý nápad, ale ne, je zadaná, takže mezi námi nemůže k ničemu dojít.

"Jasně, nemám nic jiného na práci a s váma se ráda poflakuju." Ashley se na mě podívá a usměje se, když říká poslední část. Hromada motýlů. Tenhle večer bude ještě delší, než jsem si myslela.

Číšnice se vrací s našim jídlem a my jíme, zatímco si mezi sousty povídáme. Po jídle se rozhodneme zajít k Chelsea domů a zkouknout nějaké filmy, než půjdeme do klubu.

"Na jaký film bychom se měly podívat?" Zeptá se Chelsea, když si sedáme na gauč.

"Chci vidět Lásku a basketbal!" Vykřiknu.

Chelsea obrátí oči v sloup. "Vždycky chceš vidět tenhle film, už ho mám plné zuby."

"Je to skvělý film." Vzdychnu. "Chci Hru na lásku."

"Souhlasím, je to jeden z mých oblíbených. Je úžasné, jak láska může vydržet po tom všem, co se mezi nimi událo." Dodá Ashley, zatímco se na mě dívá. Jen sedíme a jedna na druhou civíme.

"Vy dvě byste tvořily roztomilý pár." Vytrhne nás Carmen z našeho zíracího zápasu. Vnitřně se jejímu komentáři směji.

"Tak pro jaký film jste se rozhodly?" Zeptám se a záměrně nereflektuji, co řekla Carmen.

"Díváme se na Když si Chuck bral Larryho. Chce se mi smát." Chelsea vloží film a sedne si na místo vedle Carmen. Tulí se k sobě, zatímco Ashley a já si sedneme dál od sebe.

Probudila jsem se, když mi někdo hladil vlasy. Otevřu oči a uvědomím si, že polovinou těla ležím na gauči a tou druhou na někom. Vzhlédnu a uvidím, jak se na mě Ashley usmívá. Sednu si a protáhnu se.

"Promiň, že jsem na tobě usnula."

"To je v pohodě. Nechtěla jsem tě vzbudit, ale je čas se jít nachystat. Carmen a Chelsea se právě teď připravují. Teď si musíme jít dát sprchu."

"Společně?" Ušklíbnu se na ni.

Zasměje se. "Jestli seš si jistá, že uneseš vidět mě nahou." Vylezou mi oči z důlků a polknu.

"Jdu se osprchovat." Řeknu, než prakticky vyběhnu schody. Teď mám představy nás dvou ve sprše. Teď rozhodně potřebuji studenou sprchu. Nemyslím si, že bych byla schopna vidět ji nahou, alespoň ještě teď ne.

Šla jsem do Chelseana pokoje pro hosty, což je můj pokoj, když tu pobývám a dala jsem si sprchu. Když jsem vylezla, tak jsem si všimla, že mi někdo připravil na postel oblečení. Po tom, co jsem se oblékla, jsem šla do Chelseana pokoje, protože jsem s sebou neměla žádný svůj make up a potřebovala jsem si půjčit její.

Otevřela jsem dveře a nikoho jsem tam neviděla, tak jsem se rozhodla podívat se do koupelny.

"Hej, Chels, můžu si- a doprdele, omlouvám se." Šla jsem zavřít dveře, ale ona je popadla a držela otevřené.

"To je v pohodě, Spencer, jsme obě holky, máme stejné části těla." Smála se. "A kromě toho nejsem úplně nahá, jen si musím na sebe vzít tričko."

Rukama si zakryji oči. "Vím, ale právě jsem tě přepadla. Jdu najít Chelsea." Snažím se odejít, ale ona mě zastaví.

"Můžeš zůstat. Teď už mám na sobě tričko." Otevřu oči a pořád stojí v podprsence. Pro Kristovy rány, podívejte se na ty břišáky. A její prsa v té podprsence vypadají dokonale. Právě jsem si uvědomila, že zírám o něco déle.

"Á, ty se červenáš, to je roztomilé." Podívám se na její obličej a ona se na mě usmívá.

"N-ne. Právě jsem byla na odchodu." Znovu se otočím k odchodu a zase mě zastaví.

"Teď už mám na sobě vršek, bez obav." Otočím se, abych se na ni znovu podívala a pořád vypadá sexy. Přes tílko jí prokukuje podprsenka a tílko jí nezakrývá celé břicho, takže jsou její břišáky samozřejmě vidět. "Líbí se ti, co vidíš?"

"Vy-vypadáš sexy. Chci říct dobře! Vypadáš hezky." Zadrhávám. Tohle je tak trapné.

"Děkuju ti, ty taky." Ušklíbne se na mě. Vypadám sexy, dobře, nebo hezky? "Proč jsi hledala Chelsea?"

"Nemám svůj make up a chtěla jsem si půjčit nějaký její."

"Aha, nějaký s sebou pořád nosím. Mohla bych ti udělat make up, jestli chceš." Nabídla se.

Zaváhala jsem. "Fajn, díky." Vešla jsem do Chelseana pokoje a posadila se na její postel.

Přišla ke mně blíž a položila make up vedle mě na postel. Když ke mně přišla blíž, tak se mi zarazil dech. Okamžitě jsem ucítila teplo sálající z jejího těla. Moc dobře voněla. Vím, že tu vůni nikdy nezapomenu. Je těžké ji popsat, takže se o to ani nepokusím. Je to prostě Ashley.

Zatímco se předklání, tak si nemohu pomoci, ale dívám se na její ňadra. Jsou tak svůdná. Zajímalo by mě, jak by reagovala, kdybych se jich dotkla. Vždycky mě zajímalo, jaké je to dotknout se prsou jiné dívky. Ashley by byla pro moji první zkušenost dokonalá. Její ňadra vypadají poddajná a energickyá, jednoduše dokonalá.

"Hotovo, běž se podívat do koupelny, jak to vypadá." Řekla Ashley vstávajíc vzpříma. Sakriš, měla jsem pěkný výhled. Postavila jsem se a šla do koupelny. Rozhodně má schopnosti. Moje oči vypadají úžasně. Mohla bych ji požádat, aby mě líčila častěji.

"Vypadám dobře, děkuju ti, Ashley." Objala jsem ji.

"Hej, jste-" řekla Chelsea vcházejíc do pokoje a my se vytrhly z našeho objetí. K čertu s tebou, Chelsea! "Jé, promiňte, nechtěla jsem vyrušovat. Jen jsem chtěla zjistit, jestli jste vy dvě připravené jít."

"Jsem připravená. Ashley mi právě dodělala make up." Odpověděla jsem a opustila koupelnu, abych si sedla na postel.

"Taky jsem připravená. Můžeme jít, jestli jsou všichni nachystaný." Odpověděla Ashley.

O deset minut později jsme byly v Chelseaně autě míříc do východního Hollywoodu. A ano, seděla jsem vzadu s Ashley, ale tentokrát nás nic neoddělovalo. Seděla jsem tak blízko, jak jsem mohla a ona byla přímo vedle mě dotýkajíc se nohama a vším. Nestěžovala jsem si, ale jak byste se cítili, pokud by osoba, která se vám líbí, seděla tak blízko vedle vás? Přesně tak.

"Už jsme skoro tam?" Zeptám se znovu.

"Budeme tam cca za pět minut, klídek Spence." Řekla mi Chelsea.

"Fajn." Shlédla jsem na svůj telefon. Projela jsem aplikace, abych zjistila, co bych mohla najít.

Najednou jsem dostala nápad. Podívala jsem se na Ashley, abych zjistila, zda mě sleduje. O něčem se bavila s Carmen. Napsala jsem jméno Gay chatovací webovky, jen abych se ujistila, jestli k ní není aplikace.

"No nené!" Vykřikla jsem. Ups. Všechny mi věnovaly tázavý pohled. "Jen jsem nevěděla, že existuje aplikace pro Twitter." Doufala jsem, že to bylo přesvědčivé. Znovu se na mě podívaly a pak se vrátily zpět k rozhovoru. Rychle jsem tu aplikaci stáhla.

"Jsme tady!" Řekla Chelsea, když jsme zaparkovaly auto. Áá, ani jsem nezjistila, jestli je LAbabe4u připojená. Prostě to zkontroluji později.

Vystoupíme z auta a jdeme rovnou do fronty před klubem. Je tu šíleně dlouhá fronta. Jsem ráda, že nás Ashley jen tak může dostat dovnitř. Potom, co chvíli mluvila s vyhazovačem, nás všechny pustí dovnitř. Nikdy jsem v klubu nebyla, natož v gay klubu, takže jsem nedočkavá, až uvidím, jaký je.

Když vejdu, okamžitě uvidím taneční parket, který je už přeplněný lidmi a bar přímo vedle vstupu. Také si všimnu, že je zde zamlženo a tma, jediné světlo, které sem přichází, je z několika stroboskopů. Byly tam velké obrazovky, na nichž hrály hudební videoklipy. A hádám, že je na tomhle místě více místností, protože lidi chodí tam a zpět dvěma dveřmi.

"Jdeme si zatancovat, uvidíme se pak!" Zavolá Chelsea přes rameno, když ji Carmen vede k tanečnímu parketu.

"Chceš pití?" Zeptá se Ashley, když už jdeme k baru. Myslím, že jo. Mohla bych použít trochu alkoholu, abych se trochu uvolnila.

Když jsem se dostala k baru, tak mi už Ashley podávala pití. "Co je to?"

"Jen to zkus." Odpoví, než si usrkne ze svého pití.

Držím si sklenici u pusy a loknu si. Jsem si jistá, že obličej, co jsem udělala, byl k nezaplacení, když jsem poprvé ochutnala cokoliv, co to je. Chutná to jako tvrdý alkohol. Ashley se samozřejmě mé reakci smála.

"To není vtipný, co to k čertu je?" Dotazuji se.

Dál se směje, než mi odpoví. "Neuvěřitelný Hulk." Dál se směje. To vysvětluje tu barvu.

"Co v tom je?"

"Koňak a Hypnotiq." Říká a pak do sebe klopí zbytek svého pití.

"Ty jsi mi dala tvrdý alkohol?" Vykřiknu.

"Jo, myslela jsem si, že to pomůže vytáhnout tě z tvojí ulity a že budeš dneska tancovat." Otočí se k baru a objedná další pití. Vybžunknu zbytek svýho pití a dám ho na bar.

"Spencer?" Uslyším někoho zavolat. "Spencer, jsi to ty?" Otočím se a vidím, jak se ke mně blíží Kendra. Nemyslela jsem, že tu uvidím někoho ze školy.

"Ahoj Kendro!" Usměji se, když konečně přede mnou zastaví. A vypadá zatraceně dobře. Má na sobě upnuté černé šaty, které ukazují hodně v rozparku. Kurva, teď je tu víc horko.

"Nikdy bych si nepomyslela, že tě uvidím v gay klubu." Ušklíbne se na mě. Nejspíš si všimla, že si ji prohlížím.

"Vlastně jsem právě přišla s několika kamarádkami." Když tohle řeknu, tak ke mně přijde Ashley. Podává mi panáka a pak se podívál na Kendru.

"Co tady děláš?" Řekla Ashley znuděným tónem. Ty dvě se znají?

"Přišla jsem sem, abych se bavila, Ashley. Co dělá malá ztracená hetero holka v gay klubu?" Odvětila Kendra s důrazem na hetero. Fajn, teď jsem oficiálně zmatená.

"Odkud se vy dvě znáte?" Zeptám se dívajíc se na ty dvě.

"To není důležitý. Tady jsem ti přinesla dalšího panáka." Řekne Ashley a podává mi panáka čisté tekutiny. Tentokrát nepokládám otázky, prostě ho do sebe klopím. Kurva, to pálilo.

"Takže, Spencer, chceš si zatancovat?" Zeptá se mě Kendre naprosto ingorující Ashleyinu přítomnost.

"Zatancovala bych si, ale nechci nechat Ashley samotnou."

"Budu v pohodě, Spence, běž se bavit." Řekne Ashley s nečitelným výrazem. Podá mi ze své ruky panáka. "Tady, možná ho budeš potřebovat." Rychle panáka hodím do sebe a už se cítím v rauši.

"Připravená?" Zeptá se mě Kendra. Přikývnu a ona mě vezme za ruku a vede mě k tanečnímu parketu.

Když si uděláme cestu davem, tak se zastaví a otočí mě, takže jsem zády přitisknutá k ní čelem. Položí mi ruce na pas a začneme se pohybovat do rytmu. Přitiskne své tělo ještě více k mému a já se k ní vrtím. Zůstaneme takhle několik songů. Unavím se a snažím se hýbat, ale Kendra mě drží na místě.

"Máme obecenstvo." Zašeptala mi do ucha. Rozhlédnu se a uvidím, o čem mluví. Najdu Ashley zírající na nás přes místnost, když s ní tančí nějaká holka. Přestože nejsme spolu, okamžitě začnu žárlit. Zatímco zírám na Ashley, začnu se znovu otírat o Kendru, ale tentokrát s většími emocemi. Ashley dá ruce okolo pasu té dívky a přitáhne si ji k sobě blíž a boky pohybuje s pohyby té dívky.

Zíraly jsme na sebe, zatímco jsme tančily s jinými partnerkami. Otočím hlavu, když si posunu její ruce na břicho. Podívám se zpět a Ashley je pryč. O pár vteřin později cítím, jak se Kendra pohne a za mnou je další tělo. Ušklíbnu se, když cítím Ashleyin parfém. Pár songů tančíme, dokud se neunavíme. Po poslední písničce mě popadla za ruku a vedla mě k baru. Nemohu si pomoci, ale všimnu si, jak dokonale naše ruce pasují dohromady.

Dostaneme se k baru a Ashley objedná dvě vody. Díky Bohu, nemyslím, že moje tělo právě teď potřebuje další alkohol. Podá mi tu vodu a já ji vyžunknu, jako by to byl panák.

"Tady jste vy dvě. Hledáme vás věčnost." Řekne zpoza mě Chelsea. Otočím se, abych uviděla ji a unavěně vypadající Carmen.

"Celou dobu jsme tancovaly." Odpověděla jsem.

"Aha. No, jste připravené jít? Jsme vyčerpané." Řekne unaveně Carmen.

"Jo, jasně, pojďme." Ashley mě znovu popadne za ruku a my jdeme ven.

Znovu se dostaneme dozadu a jako předtím si Ashley sedne extrémně blízko mě. V určitý moment během jízdy mi položí hlavu na rameno a já se usměju.

Když se dostaneme domů, tak se převléknu v Chelseaně pokoji pro hosty. Jakmile jsem hotová, tak se otevřou dveře.

"Hej, Chelsea mi řekla, že mám možnost spát tady nebo na gauči." Přijde Ashley vypadajíc trochu nervózně.

Zasměju se. "Jé, ty se mi chceš dostat pod peřinu. V obývacím pokoji může být trochu zima."

"Ha ha, moc vtipný, vyspím se přímo v týhle posteli s tebou." Řekne, když žuchne na postel. Proč jsem z ničeho nic nervózní?

"Doufám, že nechrápeš. Jestli jo, tak tě vykopnu."

"Sklapni a už zalez do postele." Zasměje se a já se před ní dostanu pod peřinu. "Věděla jsem, že tě dneska večer dostanu do postele."

Zasměju se. "Pojď do postele, Ashley."

"Dobrou, Spencer."

"Dobrou noc, Ash...ley." Zčervenám, když jí téměř nazvu Ash.

"Můžeš mi říkat Ash, jestli chceš." Zahihňá se.

"Dobrou, Ash." Usměji se.

10

„Probuďte se mrchy. Jdeme ven na snídani!“ Uslyším, jak Chelsea křičí a účinně mě tím probouzí z mého klidného spánku.

„Později.“ Zamumlám se stále zavřenýma očima.

Otočím se v posteli na druhý bok a když to udělám, ucítím kolem pasu ruku, která si mě přitáhne zpátky. Rychle z toho pohybu otevřu oči. Podívám se za sebe a uvidím Ashley s rozcuchanými vlasy a zavřenýma očima. Vypadá tak rozkošně, nemůžu tam jen tak sedět a celý den sledovat, jak spí, víte v tom ne-hrůzu nahánějícím způsobu. Zaslechnu, jak si někdo odkašle a já vzhlédnu ke dveřím. Obě, Carmen a Chelsea tam stojí se shodnými úšklebky. Jen nad nimi obrátím oči v sloup a znovu si lehnu.

„Ehm, ne, vytáhni svůj zadek, mám hlad.“ Tentokrát to byla Carmen. Vážně vědí, jak zničit mou tulící chvilku, mrchy.

„Ještě deset minut, Aidene“ zakňučí Ashley. A to oficiálně zničí tulící chvilku.

„Ashley, vzbuď se“ lehce do ní šťouchnu. Při zvuku mého hlasu otevře oči. Začne se usmívat, dokud najednou nedostane ustaraný pohled na tváři. Náhle ze mě stáhne ruku.

„Moc se omlouvám, Spencer. Myslím, že jsem se během noci přemístila.“

Zasměju se, jak ustaraná se zdá být. „To je vážně v pohodě, Ash, minulou noc jsem spala dobře, takže si tady nestěžuju.“ Zdá se, že jí to uvolnilo a ustaraný pohled, který měla, je teď pryč.

„Tohle je roztomilý a tak, ale můžeme už jít?“ Zeptá se netrpělivě od dveří Carmen.

„No dobře, dobře, jsme vzhůru, uklidni se.“ Řekla jsem, když jsem se vydala do koupelny.

O půl hodiny později, jsme byly v autě na cestě k Dennymu. Tentokrát jsem řídila, takže Ashley byla na sedačce spolujezdce a hrdličky vzadu.

U Dannyho jsem si samozřejmě sedla vedle Ashley a opět si sedla blíž, než by to udělala většina kamarádek. Prostě ji nechápu. Chci říct, ví, co k ní cítím? Ale je hetero, takže by nevyšilovala, kdyby se dozvěděla, že se mi líbí? Jsem děsně zmatená.

„Takže, získala jsi včera večer nějaká čísla na sexy holky, Spencer?“ Vyhrkne Carmen. Zírám na ni s vykulenýma očima a Chelsea ji udeří do boku. „Co je?“ Dám si hlavu do dlaní a čekám, co se stane.

„Ashley nevěděla, že je Spencer na holky, právě jsi ji vyoutovala!“ Chelsea téměř na Carmen zaječí.

Carmen vykulí oči. „A do prdele, myslela jsem, že už to Ashley ví! Moc se omlouvám, Spencer.“

„To je v pohodě, Carmen. Myslím, že by to stejně nakonec zjistila.“ Vzdychnu a počkám, až Ashley něco řekne, prostě cokoliv.

„Spencer“ řekne mi Ashley. Otočím k ní hlavu čelem. „Ty sis myslela, že bych už nechtěla být tvojí kamarádkou nebo tak něco?“

Pokrčím rameny „Nevím, ani jsem nevěděla, co očekávat.“

„Je mi fuk, že jsi lesba, mám tě ráda proto, jaká jsi. I když jsme kamarádky jen asi dva dny, můžu říct, že budeme kamarádky na opravdu dlouho.“ Usměje se na mě a já jí to oplatím.

„Děkuju, Ashley. Prostě jsem měla strach, protože to vůbec nikdo neví, chci říct, že ani Glen to neví.“ Přiznám se.

„No, tvoje tajemství u mě bude v bezpečí.“

„Děkuju.“ Usměju se na ni. Zbytek snídaně spočíval na mně, jak tam sedím a uvědomuju si, že být gay možná nebylo tak těžké, jak jsem si myslela, že bude.

Po snídani, jsme se vrátily do auta a vydaly se k Chelsea domů. Po pěti minutách jízdy začal vyzvánět Ashleyin telefon.

„Ahoj… pořád jsem se Spencer, Chelsea a Carmen… nevím proč… nemůže to počkat?“ Zdá se, že začíná být naštvaná kvůli komukoliv, kdo je na druhé straně. Mám radost, že se zdá, že chce s námi zůstat, ale mám pocit, že se chystá odejít. „Co se stalo… fajn, Aidene, budu tam brzy… jo, to je fuk… čus.“ Plácla telefonem do klína a vzdychla.

„Je všechno v pořádku?“ Tážu se. Vypadá to, že se stalo něco vážného.

„Ano, Aiden se mnou potřebuje o něčem mluvit. Vadilo by vyhodit mě u něho doma?“ Zeptá se tak mile, jak jí to můžu odmítnout?

„Jo, žádný problém.“

„Díky, Spence.“

Celých patnáct minut k Aidenovi domů je jízda tichá, takže to znamená, že jsem měla čas na přemýšlení. A já si uvědomila, že právě teď opravdu nenávidím hodně věcí. Opravdu nenávidím, že tak brzy odchází. Vážně nenávidím, že je hetero. A vážně nenávidím, že je s Aidenem.

Zastavím u jeho domu a mé klouby jsou bílé z toho, jak silně svíraly volant. Uvolním ruce z volantu a zařadím neutrál.

„Děkuju, že jsi mě svezla.“

„Žádný problém.“

„Včera jsem se bavila, měly bychom si to zopakovat.“ Řekla dívajíc se jen na mě.

Chelsea si samozřejmě zvolí tuhle chvíli, aby skočila do rozhovoru, „to bychom určitě měly!“ Ashley pak ode mě odtrhne pohled a podívá se dozadu na Carmen a Chelsea.

„Děkuju, že jsi mi minulou noc dovolila přespat.“ Řekne k Chelsea. „A ráda jsem tě poznala, Carmen.“ Á, jak je zdvořilá? „Uvidíme se v pondělí ve škole, pa.“ Řekne Ashley dívajíc se na mě a pak vystoupí z auta. Sleduju ji, dokud se nedostane ke dveřím.

„Tak kam teď?“ Zeptám se dívajíc se do zpětného zrcátka.

„Ke mně, ještě si musíme promluvit.“ Řekne Chelsea s uculením.

„Výborně, teď vás dvě vyzpovídám.“ Usměju se a vyjedu z Aidenovy příjezdové cesty.

Když se konečně vydáme zpátky k Chelsea domů, o deset minut později mi už Ashley chybí. Je to ubohé, já vím.

„Kdy jsi věděla, že jsi lesba, Chelsea?“ Zeptám se, když si sednu do obývacího pokoje.

„Ehm, vlastně když jsem chodila s tvým bráchou, to byl důvod, proč jsi mě od té doby s nikým neviděla.“

„To vysvětluje mnohé. Jak jsi to věděla?“

Povzdechla si a vypadala trochu rozpačitě, řekla bych. A teď jsem byla vážně zvědavá dozvědět se, co se chystá říct. Něco zamumlala, ale neměla jsem tušení, co řekla. Carmen se právě začala smát a to mě vedlo k tomu, že jsem se to chtěla dozvědět ještě víc.

„Broučku, budeš muset mluvit nahlas, nemyslím, že tě Spencer slyšela.“ Řekne během smíchu Carmen.

„Řekla jsem, že jsem si to uvědomila, když jsem se na tebe začala dívat více než kamarádským způsobem.“ Řekla rychle. Vytřeštila jsem oči a otevřela pusu, abych něco řekla, ale nic nevyšlo. „Nejdřív jsem to prostě ignorovala, ale pak se to stávalo téměř pokaždé, když jsem tě viděla.“

Nakonec nacházím svůj hlas a řeknu, „Cože? Proč jsi mi to neřekla?“

„Neřekla jsem ti to, protože jsem nevěděla, jak bys reagovala. Chci říct, že víš, jaká je tvoje matka. Myslela jsem, že to cítíš stejně jako ona. A domnívám se, že kdybych ti to řekla, tak myslíš, že bychom pořád byly nejlepší kamarádky?“

„Aha.“ Řekla jsem a pak jsem chvilku přemýšlela. „Počkat, ty to tak cítíš pořád? Pořád se na mě takhle díváš?“

Zasměje se. „Ehm, ne, už jsem se přes to dostala. Chci říct, že jsi sexy a tak, ale to je tak vše. Kromě toho je Carmen jedinou ženou, kterou potřebuju.“ Usměje se Chelsea a položí ruku na Carmenino rameno.

„Á, jsi tak sladká, miláčku.“ Zavrká Carmen a políbí Chelseanu hlavu.

„Tak milá“ řeknu sarkasticky. „Tak jak jste se vy dvě daly dohromady? Viděla jsem znamení, ale myslela jsem, že to nic není.“

„Co myslíš tím, že jsi viděla znamení?“ Řekne mi Carmen s pozvednutým obočím.

„No na tvůj první den na King sis s námi sedla k obědu a předpokládám, že tě Chelsea pozvala, což bylo zvláštní, protože jak víš, není až tak přátelská. Pak se s tebou podělila o oběd, což bylo divné, protože na mě spustila jednoho dne, když jsem se pokusila vzít jednu z jejích hranolek. Jo a nezapomeňme, že kdykoliv jsem přišla na oběd ke stolu, tak jste se vy dvě od sebe oddělily. Mám pokračovat?“ Dokončím s lišáckým uculením na tváři.

„Ne, myslím, že to chápeme.“ Zasměje se Carmen.

„No, první vyučovací hodinu byla se mnou na výtvarce a prostě na ní bylo něco, co mě nutilo ji poznat. Tak jsme si po hodině trochu povídaly a měly jsme toho hodně společného. Pozvala jsem ji na oběd a od té doby jsme byly tak trochu nerozlučné.“ Usměje se Chelsea na Carmen.

„To je roztomilý. Mám z vás dvou radost.“ Řeknu s pousmáním. Nemůžu si pomoci, ale cítím se smutně, že ve svém životě nemám někoho opravdu výjimečného.

„Díky, teď jsem s výslechem na řadě já.“ Řekne s úsměvem Chelsea. „Zaprvé, kdy sis uvědomila, že se ti líbí holky?“

„No, když jsem si první den, tenkrát na škole, začala víc všímat holek. Když jsem si všimla, jak obdivuju jejich těla a jemnou kůži. Pak jsem si uvědomila, že jsem rozhodně hodně holek v šatně okukovala.“ Zčervenám, když to řeknu.

„To je důvod, proč sis přestala stěžovat, že máš tělák?“ Táže se Chelsea.

„Ano, to je přesně důvod, proč mi už nevadí.“ Usměju se od ucha k uchu.

„Tak co se děje mezi tebou a Ashley?“ Zeptá se Carmen, jako by čekala chvíli, než se mě na to zeptá.

„Co tím myslíš?“

„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím. Už jsi nám řekla, že se ti líbí.“ Řekne Chelsea.

„Ano, líbí se mi, ale nejsem si jistá, jestli se jí líbím, nebo ne. Zdá se, že se mnou vždycky flirtuje. Ale na druhou stranu, je hetero a má přítele. Jsem tak zmatená. Ani nevím, co si s ní počít.“ Vypustím dech, který jsem nevěděla, že jsem zadržovala.

„Eh, nesnáším, když to hetero holky dělají. Je to jako přestaň si hrát s mojí hlavou.“ Řekne Carmen. Hádám, že se jí stalo něco podobného.

„A myslím, že včera večer v klubu žárlila.“

„Proč, co se stalo v klubu?“ Zeptá se Chelsea.

„No, znáte Kendru Wilsonovou ze školy?“ Chelsea přikývne. „No, byla tam a tancovaly jsme. Viděla jsem, jak Ashley tancuje s nějakýma dalšíma holkama, tak jsem dala víc do svého tance s Kendrou. Myslím, že Ashley žárlila, protože tu holku popadla a přitáhla si ji blíž, zatímco se dívala přímo na mě.“

„No páni, o tom nevím. Probíhal tak zbytek večera?“ Chystala jsem se odpovědět, ale byla jsem přerušena Carmen.

„Fajn, než půjdeme na situaci s Ashley, je něco mezi tebou a Kendrou?“ Zeptá se Carmen.

„Ani ne, potkala jsem ji na zkouškách a vyměnily jsme si čísla. Ale každý, kdo má oči, vidí, že je sexy. Kdyby se mi tak moc nelíbila Ashley, tak bych do ní určitě šla.“

„Vždycky je fajn mít záložní plán.“ Řekne s úsměvem Carmen. „Ale tak jako tak, zpátky k Ashley. Ta celá záležitost se žárlením jedna na druhou pokračovala celý večer?“

„Ne, protože po naší zírající soutěži za mnou přišla a tancovaly jsme.“ Teď dostanu husí kůži jen při pomyšlení na to, jak příjemné bylo její tělo tisknoucí se k mému.

„Jé, rozhodně se jí líbíš.“ Řekne Carmen se zazubením.

„Jak to víš?“ Zeptám se vážně. Chci říct, že jsem to skutečně chtěla vědět.

„Dobře, no, je několik znamení. Jedním je to, jak se na tebe dívala, když vyšla z převlékací kabinky, druhou je, jak se všechna pozornost zaměřuje na tebe, i když jsou okolo ostatní, ehm, sedá si k tobě velmi blízko kdykoliv si vedle tebe sedá a-“

„Ok, ok, ok, chápu to. Takže je do mě možná trochu zamilovaná, ale má přítele!“ Položím si hlavu zpátky na gauč.

„Myslím, že bychom si ji měly otestovat.“ Řekne Chelsea lišáckým tónem.

Zvednu hlavu a věnuju jí zmatený pohled. „Co myslíš tím otestovat ji?“

„Zřejmě se zdá, že se jí líbíš, tak ji donutíme s tím něco udělat.“ Řekne Chelsea a po celou dobu se usmívá.

11

„Ahoj, Spencer, bavila ses u Chelsea?“ Zeptá se moje máma, když projdu dveřmi.

„Jo-o“ byla moje prostá odpověď a jdu rovnou ke schodům.

„Počkej!“ Hlasitě se nadechnu a otočím se. „Co se stalo s tvým starým mobilem? Glen řekl, že sis potřebovala koupit nový.“

„Upadnul mi a rozbil se.“ Právě teď se vážně necítím na to se s ní hádat, tak spěšně vyběhnu schody, než dostane šanci odpovědět. Pořád jsem na ni naštvaná, jak se chovala, když se dozvěděla, že mám kamarádku lesbičku, vážně Paulo překousni to. Je lesba. Nezabije tě to.

Dostanu se do svého pokoje a rozhodnu se jít si zaběhat. Mám toho v hlavě hodně a běžně bych psala do svého deníčku, ale dneska nechci být v domě, takže běh zní právě teď dobře. Po převléknutí do kraťasů a sportovní podprsenky vyběhnu z domu, abych se vyhnula další konverzaci.

Kdykoliv jindy, když bych šla běhat, bych si vzala iPod, ale dneska toho mám v hlavě tolik, že nepotřebuju žádnou muziku.

Přemýšlím, jak bude Paula reagovat, až zjistí, že jsem lesba. Vím, že nebude mít radost a neuspořádá mi comingoutovou oslavu, to je jasné. Vím, že můj táta bude v pohodě, protože je terapeut a mluví s puberťáky o těchto věcech v jednom kuse. Myslím, že to prostě bude muset přijmout, protože jednoho dne si domů přivedu přítelkyni, abych ji seznámila se svou rodinou.

Když mluvíme o přítelkyních, začnu se usmívat, když myslím na Ashley. Vážně se mi líbí a je k vzteku, že je s Aidenem. Kdyby nebyla, nevím, jestli by se mezi námi něco stalo nebo ne. Chci říct, že je hetero, ale v jednom kuse se mnou flirtuje. Prostě je to s ní tak matoucí.

LAbabe4u je na druhou stranu do jisté míry upřímná. Je lesba, ale tak trochu v ulitě. Kéž bych ji znala osobně. Má úžasnou osobnost a vždycky se směju, kdykoliv s ní mluvím, stejně tak jako když jsem s Ashley. Je na houby, že ji nikdy nepotkám, protože bych s ní měla mnohem větší šanci, než s Ashley.

A pak je tu Kendra. Je sexy a zdá se, že má zájem, tak proč do ní nejít, ne? Mohla bych využít nějaké zkušenosti s jinýma holkama. Právě jsem si uvědomila, že o ní nevím moc, než to, že hraje basketball a je lesba. Možná kdybych ji poznala, tak bych ji měla ráda stejně tak moc, jako mám Ashley.

Vzhlédnu a všimnu si, že jsem jen pár domů od svého. Myslím, že už jsem oběhla blok. Zvýším tempo a vydám se domů.

Dám si velmi dlouhou sprchu a nechám horkou vodu stékat po svém těle. Po sprše se převléknu do něčeho pohodlného. Když zapnu televizi, uslyším vyzvánět můj telefon. Podívám se na něj a všimnu si, že je tam oznámení z Gay Chat aplikace, kterou jsem si včera večer stáhla.

LAbabe4u: Ahoj.

SLC823: Čau! Jak se máš?

LAbabe4u: Dobře a ty?

SLC823: Právě jsem se vrátila, byla jsem si zaběhat a teď relaxuju.

LAbabe4u: Kéž bych mohla relaxovat. Jsem v domě mého přítele, protože měl nějaké dilema.

SLC823: říkáš to, jako by to nebylo nic velkýho. Je v pohodě?

LAbabe4u: jo, je v pohodě, no, bude, jakmile se uklidní

SLC823: to je dobře, ne?

LAbabe4u: jo, ale možná ho dřív zabiju

SLC823: no teda, to je krutý

LAbabe4u: jo, vím, ale vyrušil mě, když jsem byla venku

SLC823: co jsi dělala?

LAbabe4u: no, je tu jedna holka

SLC823: víc neříkej, obejdu se bez podrobností

LAbabe4u: ale o to jde, nic jsme nedělaly

SLC823: počkej, co? Ani náhodou

LAbabe4u: haha, vtipný. Ale já to myslím vážně, opravdu se mi ta holka líbí

SLC823: páni, to je poprvé

LAbabe4u: vím a ani neví, že se mi líbí

SLC823: počkej, takže tohle je první holka, kterou opravdu nechceš jen ojet a ty jsi jí to ještě neřekla?

LAbabe4u: Ne-e

SLC823: no a proč ne?

LAbabe4u: No, je to složitý

SLC823: mám čas. Vysvětluj

LAbabe4u: no, víš, jak si všichni ve škole myslí, že jsem hetero?

SLC823: jo a?

LAbabe4u: chodí se mnou do školy a myslí si, že jsem hetero

SLC823: ou. Víš, jestli je lesba nebo hetero?

LAbabe4u: je lesba. Vlastně jsem to právě dneska zjistila

SLC823: ou. Proč jsi jí to teda taky neřekla? Myslím, že měla odvahu ti to říct.

LAbabe4u: jo, vím, ale bála jsem se. Chci říct, že si myslí, že jsem naprosto hetero a mám přítele.

Bude si myslet, že jsem lhářka a nejspíš se mnou nikdy znovu nepromluví

SLC823: jsem si jistá, že když jí to vysvětlíš, tak to pochopí

LAbabe4u: v to doufám. Mám hodně o čem přemýšlet

SLC823: my obě. To je důvod, proč jsem šla běhat

LAbabe4u: myslela jsem, že obvykle píšeš, když potřebuješ myslet

SLC823: á, ty si to pamatuješ! A jo, obvykle ano, ale moje máma je tady a já tu nechtěla zůstat

LAbabe4u: to je pochopitelné. Ačkoliv jsem tenhle problém nikdy neměla. Jsem pořád doma sama, pokud je 'přítel' pryč

SLC823: to je mi líto. Není ti smutno?

LAbabe4u: jo, ale vůbec nic s tím nezmůžu

SLC823: jednoho dne tě přijdu navštívit!

LAbabe4u: Lol, jednoho dne. Tak jak to dopadlo s tvou kamarádkou?

SLC823: páni. Bylo to fajn. Šly jsme do klubu a dneska jsme si hezky popovídaly.

LAbabe4u:jé, do jakého klubu?

SLC823: do Rage v západním Hollywoodu

LAbabe4u: vážně?

SLC823: jo, proč? Je to špatný nebo tak něco?

LAbabe4u: ne, ale byla jsem tam taky. Mohly jsme se setkat!

LAbabe4u: vím! Příště, až půjdeš do klubu, dej mi vědět a možná se můžeme sejít

SLC823: ano, to musíme. Dlužíš mi tanec

LAbabe4u: já ti dlužím?

SLC823: to je to, co jsem psala

LAbabe4u: ty jsi náročná, Oprah

SLC823: vím, ale stejně to máš ráda

LAbabe4u: haha, to je pravda. Vždycky jsem pro tebe měla slabost

SLC823: já to věděla! Mohly jsme být dávno spolu, kdybys něco řekla, Gayle.

LAbabe4u: vím, ale Stedman byl pořád v cestě

SLC823: no, teď je pryč, takže se nemáme čeho bát

LAbabe4u: takhle jsem to vždycky chtěla

SLC823: Lol, jsi hloupá

LAbabe4u: ale jinou bys mě nechtěla

SLC823: to je pravda. Co bych si bez tebe počala?

LAbabe4u: nic, zemřela bys.

SLC823: moc dramatická?

„Spencer, večeře!“ Uslyším ze zdola. Vzdychnu a podívám se zpátky na mobil.

LAbabe4u: taková jsem já!

SLC823: roztomilý. Ale musím jít. Budeš později online?

LAbabe4u: ne, dneska večer jdu ven

SLC823: myslela jsem, že se ti ta holka líbí?

LAbabe4u: ano, jen jdu se svým 'přítelem', se kterým nechci jít. Povídala bych si s tebou celou noc, kdybych mohla

SLC823: á. Nevím, jak to děláš, ale vždycky se kvůli tobě červenám

LAbabe4u: lol, to je jen jedna z mých schopností

SLC823: jsem si jistá, že jich máš hodně

LAbabe4u: to bys ráda věděla?

SLC823: vlastně už musím jít. Popovídáme si později

LAbabe4u: haha, později, Oprah

SLC823: pa, Gayle

Položím svůj telefon na postel a jdu dolů na večeři. Během večeře jsem přemýšlela, jak jsem cítila žárlivost, když mi LAbabe4u řekla o té holce, která se jí líbí. Myslím, že bych neměla cítit žárlivost, protože nejsme spolu, jen ji mám moc ráda. Myslím, že to je ta holka, co ji změní, jak mi předtím říkala. Jen bych si přála, abych tou holkou byla já.

Pondělí byl den, kdy začne plán a konečně ten den nastal. Když přijedu ke škole, uvidím tu už pár dalších aut. Vystoupím a jdu k našemu běžnému stolu na dvorku a uvidím tam sedět Chelsea a Carmen. A tentokrát, když jsem blíž, se neoddělí, konečně.

„Ahoj, hrdličky“ škádlím je a sednu si.

„Ahoj, Spence“, „nazdar“ řeknou zároveň. Začnou se bavit o umění a já se začnu nudit, takže vytáhnu svůj telefon. Projdu aplikace, usměju se a jednu otevřu.

SLC823: nesnáším být vzhůru takhle brzy

LAbabe4u: vím, co myslíš

LAbabe4u: počkej, proč jsi online? Neměla bys být ve škole?

„Takže, moji rodiče jedou tenhle víkend pryč a já pořádám párty. Myslím, že to pro nás bude ideální, abychom začaly s plánem.“ Řekne Chelsea a přenesu mou pozornost zpátky k ní.

„To zní jako dobrý nápad.“ Usměju se. „Chystáš se ji pozvat, nebo bych měla já?“

„Ty bys měla, přispěje to k plánu.“ Řekne mi Carmen.

„Líbí se mi způsob, jakým uvažuješ. Pozvu ji, až ji uvidím.“

SLC823: jsem ve škole. Používám telefon

LAbabe4u: jé, vidím, že jsi nakonec dostala aplikaci

SLC823: jo, dostala jsem nový mobil a vyhledala ji

LAbabe4u: super, teď se nebudu na svých hodinách nudit

SLC823: ty mi čteš myšlenky

„Jé, hele, kdo se právě ukázal.“ Uslyším říct Carmen. Vzhlédnu a uvidím Ashley vystupující z Aidenova auta a vypadající zatraceně sexy. Má na sobě černou mini sukni a upnuté tílko. Nemůžu z ní spustit oči.

„Možná budeš chtít z tváře utřít sliny, než se dostane ještě blíž.“ Zasměje se Chelsea a já se na ni zlostně podívám, ale otřu si obličej, protože jsem si jistá, že nelhala. Ohlédnu se zpátky na ni a ona mě uvidí a usměje se. Pak obejme Aidena a já obrátím oči v sloup a otočím se.

„Ahoj, dámy“ řekne, když si sedne vedle mě, velmi blízko, ne že bych si stěžovala.

Všechny odpovíme nějakým druhem pozdravu.

Veškerou pozornost otočí ke mně. „Tak jaký byl zbytek tvého víkendu?“

"Dobrý. Cvičila jsem a dělala si domácí úkoly, nic, s čím se chlubit. A co ty?"

„V sobotu večer jsem šla s Aidenem ven a v neděli jsem si dělala domácí úkoly. Takže jo, taky to není nic moc světabornýho.“ Tohle je matoucí. Holky se většinou se svými kluky vychloubají. Proč se zdá, že Aidena nemá ráda?

„Jít ven s přítelem není zábava?“ Zeptá se Chelsea beroucí mi otázku přímo z pusy.

Trochu se posune. „No, jo, je, ale my, ehm, nedělali nic mimořádnýho.“

Potom, co to řekne, nastane ticho. Carmen a Chelsea pravděpodobně přemýšlí, jak se zdá být Ashley zvláštní, když mluví o Aidenovi.

„Spence, máme po obědě spolu ještě literaturu?“ Řekne Chelsea a vytrhne mě z myšlenek.

"Jo, to je jedna ze dvou hodin, co zůstala stejná." Vzdychnu a vytáhnu svůj rozvrh.

„Proč sis změnila rozvrh?“ Zeptá se Ashley.

„Musela jsem, abych si mohla přidat basketbalový trénink jako předmět.“

„Aha, můžu ho vidět? Možná máme nějaké předměty společné.“ Podám jí ten papír. Trochu doufám, že nemáme žádné předměty společné, protože vím, že bych nedávala pozor a že by mě rozptylovala. Na druhou stranu s ní chci mít předmět, protože bych ji mohla víc vidět. Takže mám právě teď smíšené pocity.

„Jé, hurá, máme dvě společné hodiny, první a čtvrtou!“ Zdá se, že je z toho skutečně nadšená, zajímalo by mě proč.

„Vážně, to je super. Teď mi můžeš udělat domácí úkol.“ Zlobím ji.

„Nebo ho prostě můžeme udělat spolu.“ Usměje se na mě a já zčervenám. Nevím proč, ale zčervenám.

Zvoní zvonek, než mám šanci zareagovat. Díky Bohu, protože nemyslím, že bych byla schopna mluvit.

Ashley vstane a bere mě s sebou. „Jdeme na hodinu, uvidíme se později!“ Řekne a táhne mě ke třídě. Zamávám zpátky Chelsea a Carmen, které se zdají mít pobavený pohled ve tváři.

Dostaly jsme se do třídy a potom, co jsem řekla učitelce, proč jsem se připojila k její třídě tak pozdě, mi dovolila si sednout zpátky vedle Ashley. Mám pocit, že to byl od ní chybný krok.

A měla jsem pravdu, protože jakmile začala mluvit, tak na mé lavici přistál vzkaz.

Tenhle víkend jsem se s tebou bavila.

Vzhlédla jsem na Ashley a ona se dívala na učitelku chovajíc se, jako by mi ten vzkaz právě nedala.

Já taky, měly jsme to udělat už dávno. Odpovím a položím vzkaz na stůl.

Usměje se a něco napíše, pak mi ho podá zpátky.

Vím, proč jsem tě nepotkala před minulým týdnem?

Nejsem moc společenský tvor, no, nebyla jsem. Bylo to, co jsem napsala, než jsem jí to poslala.

Hodí psaníčko na mou lavici a já se usměju, když čtu: No, každopádně jsem ráda, že jsme se setkaly. Myslím, že budeme dobré kamarádky.

Taky si to myslím. Hej, chceš jít tenhle víkend na večírek? Doufám, že řekne ano.

Pokud tam budeš, tak potom ráda. Kde to je? Začervenám se, když to čtu.

U Chelsea.

Bezva. Tak se tam uvidíme.

Dobře, teď dávej pozor, než nás obě dostaneš do potíží. Napíšu. Vrátím se k poslouchání, protože si myslím, že neodepíše. Špatně. Znovu vidím na své lavici psaníčko. Podívám se na ni a ona si píše poznámky.

V duchu se zasměju a podívám se na ten vzkaz.

: P

Zahihňám se tomu vzkazu a ona se na mě podívá. Když to udělá, vypláznu na ni jazyk.

Po zbytek hodiny si děláme poznámky, zatímco si krademe pohledy.

Byla jsem smutná, že odcházím, když jsem šla na druhou hodinu. Nemohla jsem poslat vzkaz nebo zírat na Ashley.

LAbabe4u: myslíš, že bych se dostala do maléru, kdybych dala učiteli na pusu lepící pásku, takže by zavřela tu zatracenou hubu?

SLC823: lol, trošku

LAbabe4u: nesklapne! Mám pocit, jako bych byla ve třídě Charlieho Browna. Všechno, co řekne je bla bla bla.

SLC823: haha, to je mi líto. Co je to za předmět?

LAbabe4u: dějepis.

SLC823: to dává smysl. Buď hodná holka a dávej pozor

LAbabe4u: mám do hodný holky daleko. ; )

SLC823: nikdy nepřestaneš, viď?

LAbabe4u: Ne-e, nebyla bych to já, kdyby ano.

SLC823: pravda, ale kdo říká, že je to špatná věc?

LAbabe4u: jé, ty jsi tááák vtipná

SLC823: nesnažila jsem se být, myslela jsem to vážně

LAbabe4u: mé city jsou raněné

Nemám šanci odpovědět, protože zvoní. Zvedám své věci a vydám se na další hodinu. Když hodina začne, znovu vytáhnu svůj telefon.

SLC823: omlouvám se, dovol mi dát ti pusu, aby ses cítila lépe

LAbabe4u: příliš pozdě, nechci tvoje polibky

SLC823: ale prosím tě, každý chce mé polibky

LAbabe4u: myslím, že se na tobě podepisuju

SLC823: lol, taky si to myslím. Normálně bych to nikdy neřekla. Myslím, že bych s tebou tolik neměla mluvit

Rozhodnu se udělat si nějaké zápisky, abych neprolítla.

LAbabe4u: jako bys mohla odolat

Málem se zasměju nahlas, když to čtu.

SLC823: jsem si jistá, že můžu

LAbabe4u: dobře, fajn, nebudu si s tebou po zbytek dne psát

SLC823: jak myslíš

Po zbytek hodiny jsem dávala pozor a usmívala se, když jsem šla na čtvrtou hodinu. Máte jeden pokus uhodnout, proč jsem měla takovou radost.

„Měla by sis změnit rozvrh, abychom měly všechny předměty společně.“ Řekne, když si znovu sedne dozadu vedle mě.

„Á, chyběla jsem ti?“ Řeknu škádlivým žvatláním.

„Ne tak docela, ale prostě je legrace, mít na hodinách někoho, s kým si povídat.“ Ušklíbne se.

Položím si ruku na srdce a věnuju jí ublížený pohled. „Díky za zvednutí sebedůvěry.“

„Žádný problém“ je to taková šibalka, ale z nějakého důvodu to mám na ní ráda.

Krátce na to přijde učitel a pustí se přímo do práce. Tentokrát nejsme schopné si dopisovat, protože nás učitel v tomhle předmětu nutí dělat práci. Vlastně se mi tenhle předmět líbí, protože je zajímavý a učitel není nudný.

Několikrát během výuky se podívám na Ashley. Někdy zachytím, jak se dívá dolů na telefon a vzdychne. Zajímalo by mě, co to znamená.

Po padesáti minutách vyučování zazvoní a já si balím své věci.

„Vadilo by ti, když si u oběda sednu k tobě?“ Zeptá se nervózně Ashley.

„Můžeš si sednout, kam chceš.“ Zasměju se a vyjdeme ze třídy. Jakmile projdu dveřmi, tak do někoho narazím.

„Jé, ahoj Carlinová.“ Uslyším od osoby, do které jsem právě vrazila. Vzhlédnu a uvidím Kendru, jak se na mě usmívá a její zelené oči se ve slunci třpytí. Ačkoliv je to smutné, protože její oči nemají na Ashleyiny.

„Ahoj, Kendro, co se děje?“ Usměju se na ni.

„Nic, mám radost, že je konečně přestávka na oběd. A co ty?“

„Nápodobně, nesnáším pondělky.“ Zasmějeme se, ale Ashley tam jen stojí s nečitelným výrazem ve tváři.

„Jsi připravená na dnešní první oficiální trénink?“ Táže se.

„Ani ne, ale někdy to musí začít, ne?“ Zazubím se a ona přikývne. Podívám se přes ni a uvidím Chelsea, jak mi věnuje pohled. „Takže máš na tenhle víkend nějaký plány?“

Ashley mi věnuje pohled, která říká 'co to kurva je?' a Kendra se jen usměje a řekne. „Ne, proč, chtěla sis vyrazit?“ A dostane se ke mně trochu blíž.

„Jo, moje kamarádka pořádá večírek a chci, abys přišla.“ Usměju se a dotknu se její paže. Koutkem oka uvidím, jak Ashley sleduje můj pohyb. Jé, funguje to.

„J-jasně, budu tam. Jaká je adresa?“ Zdá se, že se dostává do potíží. Hm, líbí se mi vliv, který na ni mám.

„Co kdybych tě místo toho vyzvedla?“ Nakloním hlavu a usměju se.

„T-to zní dobře. Napiš mi, až přijedeš. Máš moje číslo, viď?“ Řekne Kendra nejistě.

„Vlastně ne, mám nový telefon. Můžeš mi ho dát znovu, prosím?“ Řeknu mile a podám jí můj telefon.

„Samozřejmě.“ A dá svoje číslo do mého mobilu a pak mi ho podá zpátky.

„Uvidíme se sedmou hodinu.“ Obejmu ji. „Ahoj, Kendro.“ Řeknu a pak odejdu a Ashley mě následuje. Dostanu se ke stolu a Carmen a Chelsea se na mě usmějí, zjevně tu celou věc viděly.

„Co to bylo?“ Zeptá se Ashley trochu hrubě.

„Co bylo co?“ Zeptám se nevinně.

„Flirtování s Kendrou!“ Prakticky vykřikne.

„No, řekla jsem ti, že jsem lesba, vzpomínáš? Víš, že to znamená, že mám ráda holky, ne?“ Zeptám se hravě.

„Nekecej, Spencer. Proč ze všech holek Kendra?“

„No, líbí se mi. Co je na tom špatnýho?“

„Já- nic. Jen si myslím, že máš na lepší.“ Vzdychne a podívá se jinam. Sleduju její zorné pole a uvidím, že se dívá ke stolu roztleskávaček. Možná že lituje, že sedí tady.

Pohlédnu na Chelsea a ona se usměje a dává mi palec nahoru. Podívám se zpátky na Ashley a ta má smutný pohled ve tváři. A teď mám právě špatný pocit. Nemyslím, že jsem s tím plánem ještě chtěla pokračovat.

12

Po zbytek oběda jsem nenadhodila Kendru ani večírek. Vůbec se mi nelíbilo vidět Ashley raněnou. Konečně zazvonil zvonek, signalizujíc, že jeden z nejnepříjemnějších obědů vůbec končí. Popadnu svou tašku a vstanu.

„Uvidíme se všichni zítra. Chelsea, jsi připravena jít do třídy?“ Zeptám se.

„Jo, pojďme.“ Políbí Carmen na rozloučenou a mlčky vyrážíme do třídy.

„Spencer, počkej!“ Uslyším za sebou. Otočím se a uvidím Ashley, jak běží, aby nás dohonila. Myslím, že jsme šly trochu rychle. Zastavím se a počkám, až mě dostihne.

Otočím se k Chelsea. „Nevím, na jak dlouho to je. Můžeš jít do třídy, abys nepřišla pozdě. Jen mi drž místo.“

„Dobře, uvidíme se za chvíli.“ Otočí se a odejde do třídy.

Otočím se zpátky k Ashley, která je blíž. Tohle by měla být Pobřežní hlídka a právě teď by to byl běh ve zpomaleném záběru. Teď mi to rozveselilo den.

„Spencer!“ Vytrhnu se ze svého snění a podívám se na Ashley, jak se snaží popadnout dech.

„Co se děje?“

Konečně popadne dech a odvětí. „Omlouvám se za to, jak jsem se předtím chovala.“

„Proč ses tak chovala?“ Řeknu a založím si ruce na hrudi.

Vzdychne, „prostě si nemyslím, že je ta Kendra pro tebe dost dobrá. Chci říct, že jsi chytrá, milá a nevinná. A ona prostě… není.“

Z jejích komplimentů zčervenám. „Nikdy jsi mi neřekla, jak jste se vy dvě znaly. Chci říct, jo, chodíme na stejnou školu, ale nikdy tě nevidím s nikým jiným kromě roztleskávaček a Aidena.“

„Seznámily jsme se prostřednictvím přátel . Ona mě balila a nelíbilo se jí, když jsem ji odmítla.“ Pokrčí rameny.

„Proč jsi mi to předtím prostě neřekla?“ Nevidím důvod, proč to bylo tak těžké.

„Prostě jsem nemohla. Hele, jen s ní buď opatrná, jo?“ Podívala se na mě se skutečnými obavami v očích.

„Budu.“ První zvonění a já nesnáším, že ji musím opustit tak brzy. „Uvidíme se později. Nepřijď pozdě na hodinu.“ Usměju se a ona na mě jen chvíli upřeně hledí.

„Jasně. Později. Pa.“ Usměje se a otočí se na druhou stranu. To bylo divné. Zavrtím hlavou a pokračuju do třídy.

Dojdu do třídy těsně předtím, než zazvoní. Sednu si doprostřed na své místo vedle Chelsea. Ani ne minutu ve třídě mi zavibruje telefon. Podívám se dolů a uvidím, že je od Chelsea.

Co chtěla? Vidíte, je tak zvědavá.

Omluvila se za to, jak u oběda trochu vyšilovala. To je vše.

Aha. Proč žárlila? Podívám se, abych uviděla, zda se učitelka dívá, než odpovím.

Nežárlila. Jen se obávala, ale nežárlila.

Jo, to si říkáš pořád. Nevím, proč si myslí, že mě má Ashley ráda.

Jen není velký fanoušek Kendry.

Proč ne? Z toho, co jsem slyšela, je milá, ale tak trochu chrápe s každým. Cože? Nevypadá jako ten typ.

Od koho jsi to slyšela?

Lidi si to povídají. Podle Chelsea vždycky mluví lidi. Je prostě zvědavá.

Fajn, no, Ashley mi právě řekla, abych byla opatrná.

Á, dělá si o tebe starosti.

No, jo, jsme kamarádky.

Chce být víc. Nevím, proč to nevidíš. Obrátím oči v sloup. Nevím, proč to pořád říká.

Říkej si, co chceš, Chels. Teď se jdu učit. Doporučuju, abys dělala totéž.

To je fuk, víš, ty víš, že je to pravda. Právě ukončím psaní, než abych reagovala, protože vím, že na tom bude trvat věčně.

O dvacet minut později ucítím, jak mi znovu zavibruje telefon. Hodím oči v sloup, Chelsea to nikdy nevzdá. Podívám se na telefon a jsem překvapená, když uvidím, že to není Chelsea.

LAbabe4u: děsně se nudím

SLC823: lol, co se stalo s tím, že se mnou nemluvíš po zbytek dne?

LAbabe4u:nemohla jsem odolat a děsně se nudím

SLC823: věděla jsem, že mi nemůžeš odolat. Jsem jako čokoláda, neodolatelná

LAbabe4u: myslím, že jo, protože se vracím pro víc

SLC823: haha, věděla jsem, že tě jednou přiměju to přiznat

LAbabe4u: jen jsem to nejdřív musela přiznat sama sobě

Takže mě má opravdu ráda. Jen bych si přála, abychom se mohly setkat a zjistit, jak se to vyvine. Jestli ne, skončím s naháněním Ashley a to není ta cesta, kterou jsem se chtěla vydat. A pak je tu Kendra, která se zjevně motá kolem. Á, život je tak krásný, ne?

Než jsem mohla odpovědět, tak mi byl telefon sebrán z klína. A do prdele, učitel mě nachytal a já budu po škole. To je kurva tak úžasný. Vzhlédnu, abych se podívala, jestli je učitel pořád před třídou a pokračuje ve své hodině. Fajn, teď jsem zmatená. Rozhlédnu se, abych se podívala, kdo mi vzal telefon.

Oči mi přistanou na Chelsea. Ta potvora. Dívá se na můj telefon se zmateným výrazem ve tváři. Ach Bože, tohle nevypadá dobře.

Po několika minutách mi telefon podá zpátky. Už je v něm zpráva, když ho mám. Otevřu ji a přostě říká: Musíme si promluvit.

Neodpovím, protože co bych řekla? Tak či tak si promluvíme. Vzdychnu a dál poslouchám.

Po hodině Chelsea hned vyrazí ze třídy pro mě s rychlým 'později'. Tohle je fakt super. Jak jí to vysvětlím?

Když si sedám na další hodinu, uvědomím si, že jsem neodpověděla LAbabe4u.

SLC823: proč by sis to přiznávala?

LAbabe4u: protože jsem odmítala uvěřit, že bych mohla mít ráda někoho tak moc, aniž bych se s ním setkala

SLC823: á, to je milé. Ačkoliv jsem ráda, že sis to přiznala

LAbabe4u: nakonec se stalo

SLC823: pravda. Takže teď máš ráda dvě holky. To pro tebe musí být rekord

LAbabe4u: moc vtipný. A abych byla upřímná, tak je to trochu děsivé

SLC823: děsivé? Proč?

LAbabe4u: normálně nemám tenhle druh pocitů. Ale z nějakého důvodu vás dvě nemůžu dostat z hlavy. Myslím, že jen nevím, jak se s nimi vypořádat

SLC823: prostě tomu dej volný průběh. Nesnaž se teď všechno vyřešit

LAbabe4u: skvělá rada, dík

V našem běžném špičkování jsme pokračovaly po zbytek hodiny. Byla trochu zklamaná, když jsem jí řekla, že si s ní nemůžu poslední hodinu povídat kvůli basketbalu.

Po téhle hodině jsem šla do tělocvičny na basketbalový trénink. Po převléknutí v šatně jsem šla do tělocvičny a uviděla jsem, jak se ostatní holky protahují. Zabrala jsem si náhodné místo a začala se protahovat.

„Začnu chodit na tréninky ráda, pokud je tohle to, co každý den uvidím.“ Zaslechnu říct za mnou Kendru.

„Jé, vidím, že už nekoktáš.“ Zasměju se a pokračuju ve svém protahování se.

„Sklapni! Jen jsi mě zaskočila.“ Řekne a začne se protahovat vedle mě.

„To je šokující. Vypadáš jako flirtující typ.“

„Obvykle jsem. Ale nečekala jsem to od tebe. Chci říct, že jsem ani nevěděla, že se ti líbí holky.“ Je ticho. Nevím, co říct. Chci říct, je lesba, takže mě nebude nenávidět kvůli tomu, že jsem lesba, ale možná řekne něco ostatním lidem. „Jsi na holky? Nebo jen flirtuješ?“

Z její otázky ztuhnu. Mám jí říct pravdu nebo se vylhat? Můžu jí věřit? Co myslela Ashley tím, že s ní mám být opatrná?

„Nevadí, jestli mi to nechceš říct. Ale dle tvého mlčení a ustaranému výrazu soudím, že jsi.“ Stojím tam neschopna se hnout nebo promluvit. Jsem tak čitelná? „Nikomu nic neřeknu. Chápu, jaké je být zavřený v ulitě a nechtít to dát někomu vědět.“ Usměje se na mě a já jí úsměv oplatím. Je příjemné mít někoho, kdo ví, čím si procházím.

„Díky, že udržíš moje tajemství. Ještě nejsem vůbec připravená to někomu říct. Je to pro mě všechno nové.“ Přiznám.

„Bez obav. Jestli si někdy budeš potřebovat s někým promluvit, nebo budeš chtít utěšit, tak máš moje číslo. Může to být těžké.“ Řekne Kendra, když udělá jiný protahovací cvik. Sleduju, jak se předklání, aby si protáhla nohy. Páni, napadá mě jen jedna věc.

Píšťalka mě právě odtáhne z mého zírání. „Dobrá, dámy. Dneska je náš první trénink. Jsem nadšená, že mohu tuhle novou sezónu začít s vámi se všemi. Náš první zápas je za dva týdny, což znamená, že máme spoustu práce. Chci, aby všichni nováčci udělali dvojice s veterány.

Byla jsem spárovaná s Jessicou. Je to roztomilá dívka tmavé pleti s hezkýma čokoládovýma očima. Je nejlepší hráčkou v týmu, takže jsem tak trochu nervózní, že jsem s ní ve dvojici.

„Chci, aby veteráni zapracovali s novými holkami na obraně. V podstatě bránění a stání na pozicích.“ Zakřičí trenérka Robertsová přes tělocvičnu.

V průběhu tréninku na mě Jessica rozhodně nebrala ohled. Šťouchala mě loktem do žeber tolikrát, že jsem to přestala popáté počítat. A bylo to do stejného místa, takže vím, že je tam modřina. Samozřejmě jsem jí nedala najevo svou bolest, protože jsem nechtěla, aby si myslela, že ji nezvládnu.

Zvoní na sedmou hodinu, ale trénink ještě neskončil, ještě jsme museli další hodinu zůstat.

„Dobrá, chci utkání nováčci proti veteránům. Takhle v podstatě noví hráči můžou vidět, jak se hraje ve skutečném zápasu. Tohle je taky pro mě, abych viděla, kdo začne a kdo ne.“ Všichni se rozhlédli a prohlíželi si konkurenci. „Fajn, začněme.“ Zapískala na píšťalku a my zahájili hru.

Samozřejmě jsem musela bránit Jessice. Je neskutečně silná, takže pokaždé, když mě udeří, mám pocit, že mám vyražený dech. Nenechá mě, dělat jí potíže, tak jsem na to šla chytře. Začala jsem střílet trojky. K mému překvapení jsem proměnila většinu z nich. Jessice brzy došlo, co jsem dělala, takže jsem začala přihrávat Kendře. Byla jediná, která se zdála být volná. A dovolte mi říct, že je rychlá. Jsem ráda, že ji nebráním.

Nakonec jsme prohrály, ale ne o moc. Na konci tréninku mě bolela žebra tam, kde mě Jessica udeřila. Nedala jsem to najevo, ale bylo pro mě těžké jít.

Po tréninku jsem se v šatně rychle osprchovala a pak jsem se oblékla tak rychle, jak jsem mohla.

„Jsi v pohodě, zelenáči?“ Řekla Jessica, zatímco se smála. Některé z dalších holek se přidaly, všechny to byly veteránky.

„Jo, proč bych neměla být?“ Odseknu.

„Vypadala jsi tam trochu raněně. Nebyla jsem na tebe moc hrubá, že ne?“ Řekne Jessica s úšklebkem.

„Ne, vlastně jsem v pohodě. Na víc se nezmůžeš?“ Řeknu a podle výrazu v její tváři mohu říct, že to nečekala.

Přijde ke mně blíž a dostane se ke mně obličejem. „Poslyš, zelenáči, nik-“ je přerušena otevřením šatny.

„Je všechno v pohodě, Spencer?“ Zeptá se Kendra, když si stoupne vedle mě. Určitě je příjemné nebýt sama.

„Jsem v pohodě, pojďme.“ Popadnu ji za paži a odejdeme ze šatny. „Ta holka je kráva.“ Řeknu hned, jak se dostaneme ven.

„Jo, vím. Anna mi o ní řekla.“ Anna byla veteránka, se kterou byla Kendra ve dvojici. „Ráda se snaží vyděsit nové holky, ale jsem ráda, že víš, jak si stát za svým.“

„Jsem nerada násilnická, ale nenechám ji dělat si, co chce.“ Odpovím. „Jo a dík, že jsi mi kryla záda.“

„Žádnej problém. Říkala jsem ti, že jsem tu, kdybys něco potřebovala.“ Řekne upřímně.

No, když to teď říká, tak mě něco napadne. „Hej, můžu se tě na něco zeptat?“

„Jasně, do toho.“ Usměje se na mě.

„Jakto, že znáš Ashley? Chci říct, jste kamarádky, nebo tak něco?“

„My…ehm…“ odmlčí se a podrbe se na zátylku. „Možná by ses na to měla zeptat jí. Myslím, že vy dvě jste kamarádky, ne?“

„No, jo, ale vůbec nic mi nechce říct, proto se ptám tebe.“ Dojdeme na parkoviště a zastavíme u řady aut.

„Tak dobře, poznaly jsme se před rokem. Byla tady mojí první kamarádkou a všechno bylo skvělý. Pak to začalo být mezi námi jiné.“ Vzdychla a její oči byly trochu zvlhlé.

„Jak jiné?“ Doufám, že nepřekračuju žádnou hranici, když se jí na to ptám.

„No… my zača-“

„Ahoj, Spencer!“ Otočím se a podívám se na Ashley mířící k nám.

„Hej, já půjdu. Uvidíme se zítra. Čus, Spencer.“ Řekne Kendra a odejde.

Co se mezi nimi kurva stalo? Proč je pro každou z nich těžké mi říct, co se stalo? Hádám, že se prostě budu muset Kendry zeptat někdy jindy.

Podívám se směrem k Ashley a ta má na sobě krátké černé kraťasy a upnuté bílé tričko. Ráda bych se dívala na trénink roztleskávaček, kdyby tohle bylo všechno, co nosí.

„Ahoj, jaký byl tvůj první trénink?“ Řekne Ashley a usmívá se na mě.

„Mohlo to být horší.“ Řeknu a jdu k autu, Ashley mě následuje.

„Proč jdeš takhle?“ Zeptá se Ashley. Jak to může říct? Jdu naprosto v pohodě, no, tak trochu.

„Jedna z hráček mě pořád šťouchala loktem do žeber. Vážně nemá ráda nové lidi.“ Trochu se zasměju, ale ona ne.

„Chceš, abych tě vzala do nemocnice? Myslím, že můžeš mít naražené žebro. Nebo hůř, mohlo by být zlomené! Ublížím tý krá- “ á, je tak roztomilá, když plácá kraviny.

„Ashley! Prr, uklidni se.“ Zasměju se. „Jsem v pohodě, jen to trochu bolí. A zítra možná budu mít malou modřinu. Ale skutečně jsem v pořádku.“ Usměju se ve snaze ji přesvědčit.

„Promiň. Jen se mi nelíbí, že ti to udělala.“ Zčervená. Dostaneme se k autu a je nějak ticho. „Potřebuješ pomoc to ošetřit? Chci říct, že mám hodně modřin z tréninku roztleskávaček, takže vím, jak pomoci. A mám tuhle mastičku, která rychle utiší bolest. Vím-“

„Ok, Ash, potřebuju, abys přestala plácat nesmysly.“ Znovu zčervená. „A ráda bych, kdybys mi pomohla, docela dost to bolí.“

„Báječně. Obyčejně by mě vzal Aiden domů, ale protože jsem pro dnešek tvoje ošetřovatelka, tak teď půjdu k tobě domů, jestli to nevadí.“ Řekne nejistě.

„To je v pohodě. Nastup do auta.“ Řeknu, když jdu na stranu řidiče. Nastoupí a zapne si pás. Podívám se na ni a usměju se.

Kdykoliv jsem s ní, tak mě dělá tak neuvěřitelně šťastnou. Je to jako, že mi nic na světě nemůže zničit náladu.

Nastartuju auto, a jakmile vyjedu, zavibruje mi telefon. Zvednu svůj mobil a vidím, že je od Chelsea.

Dneska v pět přijdu k tobě domů. Pořád si musíme promluvit.

Do prdele, úplně jsem na to zapomněla. Co Chelsea řeknu? A Ashley tam bude, až se staví. Bude si pak přesto chtít promluvit? Tohle je prostě skvělý.

No, moje nálada je rozhodně pokažená.

13

Zaparkuju auto a otočím se k Ashley.

„Dobře, takže protože tohle je poprvé, co jsi u mě doma, musím tě připravit, než vejdeš.“ Odmlčím se a ona kývne, abych pokračovala. „Moje máma je… no, někdo by mohl říct, že je trochu zastrašující, ale neboj se, nejspíš tu není.“ Znovu se odmlčím a ona má lehce nervózní pohled v očích. „Pak je tu můj táta, je úžasný a milý, ale pochybuju, že se s ním potkáš, protože je pořád v kanceláři.“ Na to se zdá být trochu míň napjatá. „A pak je tu Glen… no, už víš, co očekávat, tak jen doufejme, že má kalhoty, jestli je tady.“ Pousměje se. „Víš, není příliš pozdě vycouvat.“

„Myslím, že to zvládnu.“ Usměje se na mě a rozepne si pás. Následuju ji a vystoupím z auta. Jdeme k hlavním dveřím a já je odemknu. „Možná bys měla vejít první a podívat se, jestli je tam máma.“ Řekne a já se nad její nervozitou usměju.

Chytnu ji za ruku a táhnu ji dovnitř. „Budeš v pohodě. Nechystá se tě zabít, nebo tak něco.“

Vejdeme do domu a uslyšíme křik přicházející z obývacího pokoje.

„PŘESTAŇ PODVÁDĚT, AIDENE!“

„Nepodvádím, jen ti to nejde.“

„Jo, dobře, podíváme se, komu to nejde potom, co udělám tenhle touchdown!“

Zavrtím hlavou a jdu dál do obývacího pokoje s Ashley táhnoucí se za mnou.

„Ahoj lidi.“ Řeknu, když vejdeme do obýváku. Dostane se nám jen zamumlání ahoj a čau, protože jsou zabraní do hry. Otočím se k odchodu, když uslyším, jak Glen znovu vykřikne.

„Jé, ahoj Spence, jaký byl tvůj první trénink?“ Zeptá se Glen, i když pořád hraje hru.

„Jedna z těch idiotek se rozhodla použít ji jako boxovací pytel. Přísahám, až zjistím, kdo to byl, tak si nebude dvakrát rozmýšlet se na Spencer jen špatně podívat.“ Řekne Ashley s takovou zlostí, že je hra náhle pozastavená a všechny oči na ní. „Cože?“

„A to je důvod, proč jsem ti neřekla, kdo to byl, nepotřebuju, abys někomu ublížila.“ Řeknu jí, i když si myslím, že je milé, že je kvůli tomu tak pobouřená.

„Nikdy jsem tě neviděl tak naštvanou, Ashley, je to docela sexy.“ Řekne Glen s úšklebkem. Aiden ho udeří. „Co je?“

„Neříkej to o mojí přítelkyni, pojďme hrát.“

„Jen říkám pravdu. Ashley je sexy, nemyslíš, Spence?“ Zeptá se mě Glen a najednou se všichni otočí ke mně. Proč mě sakra musel dostat do téhle pozice?

„Myslím, že bychom měly jít dát nějaký krém na tu tvou modřinu, než se ještě zhorší.“ Řekne Ashley, než mohu odpovědět. Stejně nemám tušení, co bych řekla. Myslím, že každý, kdo má oči, vidí, jak je Ashley sexy, ale jak by to znělo od údajné hetero holky?

„Jo, máš pravdu. Začíná mě to znovu vadit.“ Hra znovu začne a my se otočíme k odchodu, a pak si na něco vzpomenu. „Glene, jsou máma a táta doma?“

„Ne, máma má dneska večer noční směnu a táta pracuje na nějakém velkém případu a nemyslím si, že bude dneska večer doma.“ To je prostě úžasný.

„Fajn, Chelsea by měla přijít asi za deset minut, budu ve svým pokoji, jen jí řekni, aby přišla.“ Dostane se mi přikývnutí hlavy v odpověď. Otočím se k Ashley a usměju se na ni. „Vidíš, neměla ses čeho bát.“ Lehce se zasměje. „Dobře, pojďme.“ Otočím se ke schodům a vedu Ashley do svého pokoje. Musím přiznat, že jsem trochu nervózní z toho, co si o něm bude myslet. Když se dostaneme ke dveřím, tak je váhavě otevřu. „Tak jsme tady.“

Rozhlédne se po mém pokoji a já mlčím, čekám, až něco řekne.

„Je hezký, líbí se mi.“ Řekne a sedne si na mou postel.

„Díky.“ Trapné ticho naplní místnost.

„Tak mě nech se podívat na tu modřinu, ať ji mohu namazat krémem.“ Řekne náhle.

Vyhrnu si tričko, odhalím své břišní svaly a modřina na žebrech je horší, než jsem si myslela. Podívám se na Ashley, abych zjistila, kdy hodlá začít a jediné co uvidím, je, že mi zírá na vystavené břicho.

„Ten krém vyleze z tvých očí nebo…“ sleduju a ušklíbnu se a ona zčervená.

„N-ne… byla jsem j-jen…“ zarazí se. Myslím, že neměla důvod, proč tolik zírala. Natáhne se do své tašky a vezme bílou tubičku. „Lehni si zádama na polštář.“ Splním její rozkaz.

Vymáčkne trochu krému na ruku a dá tu tubu dolů vedle sebe. Natáhne se a něžně položí ruce na mou modřinu. Vyskočím z pocitu, který prošel mým tělem, když se mě její prsty dotkly. Podívá se na mě tázavým pohledem a stáhne ze mě své ruce.

„Promiň, ehm…studilo to?“ Vymáčknu ze sebe.

Zasměje se. „Je to otázka nebo to studilo?“

„Sklapni! Studí to, jasný?“ Praštím ji do paže.

„Když to říkáš, Spencer.“ Znovu se nakloní, aby rozetřela krém. „Dobře, teď to budu vtírat, tentokrát se pokus nevyskočit, dobře?“

Obrátím oči v sloup, „jo, jo, jen se do toho pusť.“

Tentokrát, když se mě její prsty dotknou, nevyskočím, no, ne celé moje tělo. Vím, neměla bych se takhle cítit, protože je jen kamarádka, ale nemůžu si pomoci. Má opravdu jemné a teplé ruce, které jsou na mém těle moc příjemné, pomalé a já se na své posteli uvolním a zavřu oči. Ze rtů mi unikne sten, otevřu oči a okamžitě zčervenám. Usměje se na mě, ale pokračuje.

„Takže Spencer, předtím jsem tě zachránila, ale jen proto, že vím, že nevědí, že jsi lesba,“ odmlčí se. O čem to mluví? Právě teď stěží dokážu myslet, jsem z jejího dotyku tak ztracená. „Ale chci to vědět.“

„Ehm, fajn… co chceš vědět?“

„No… myslíš si, že jsem sexy?“ Zeptá se jednoduše, zatímco stále vtírá krém.

Podívala jsem se na ni s očima lezoucíma z důlku. Chci říct, co řeknu? Když jí řeknu ano, bude si myslet, že se mi líbí a bude se mi vyhýbat? Když jí řeknu ne, tak jí možná snížím sebevědomí a já ji mám ráda takovou, jaká je. Co mám sakra říct?

„Já, ehm…“ silně polknu. Nemá smysl lhát, že jo? „Samozřejmě si myslím, že jsi sexy, kdo by si to nemyslel?“ Odbudu to smíchem.

„Říkáš to jen proto, abych se necítila špatně, nebo si to opravdu myslíš?“

„Nelhala bych ti, Ashley.“ Řeknu jí upřímně.

Přestane třít moji modřinu a s úsměvem se na mě podívá. „Dobře.“ Potom, co to řekne, na sebe upřeně hledíme.

Její oči jsou tak pronikavé a krásné. Zdá se, že její oči taky tak moc vyjadřují. Právě teď se na mě dívá, jako by mi chtěla něco říct, ale něco ji přeruší. Pramínek vlasů jí spadne přes obličej a já se posadím a natáhnu se, abych ho zastrčila zpátky. Cítím, že se z mého pohybu napnula. Když jí dám pramínek za ucho, tak na sebe pořád upřeně hledíme. Přemístí se blíž, nebo si to možná jen představuju, protože tak moc zírám.

Alespoň trochu musí cítit, co cítím. Chci říct, to flirtování a dotýkání nemůže být pro nic za nic. Tak se rozhodnu udělat něco odvážného. Cítím, že se k ní pohnu blíž a ona se nepohne vzad, budu to brát jako dobré znamení. Předkloní se a tentokrát se mi to nezdálo.

„Spence, vážně si mu-“ s Ashley od sebe odskočíme. Dívám se na Chelsea, která je v mých dveřích. Vydechnu a přetáhnu si tričko.

„Jé, ahoj, Chelsea, je pěkné, že klepeš.“ Řeknu sarkasticky.

„Omlouvám se, nevěděla jsem, že budeš zaneprázdněná.“ Řekne, když vejde do mého pokoje a posadí se na stůl.

„Půjdu dolů ke klukům a nechám vás dvě si promluvit.“ Zamumlá Ashley a odchází.

Chelsea se na mě podívá. „Co to mělo znamenat?“

Zčervenám jen při pomyšlení na náš téměř polibek. „Nic, jen mi pomáhala s modřinou.“

„Co se stalo?“

„Holka na tréninku byla trochu moc hrubá, o nic nejde.“

„Kdo to byl? Ať se okamžitě rozloučí se světem.“ Řekne vážně Chelsea. Nikdo ze školy si vůbec s Chelsea nezahrával, protože věděl, čeho je schopna.

„To je v pohodě. Jsem v pořádku. A nechci, aby ses kvůli mě prala, dokážu to sama.“ Řeknu jí.

„No dobře, nic neudělám, jen mi řekni, kdo to byl.“ Obě víme, že jakmile zjistí, kdo to byl, tak něco vyvede.

„Ne, tak o čem jsi chtěla mluvit?“

„Ach ano, málem jsem zapomněla, proč jsem sem přišla.“ Opře se o židli a udělá si větší pohodlí. „Takže, řekni mi Spence, kdo je LAbabe4u?“

Do hajzlu, zapomněla jsem, že dneska viděla můj telefon. Myslím, že protože ho už viděla, jí musím říct pravdu.

„No dobře, myslím, že začnu od začátku.“ Začala jsem a ona přikývla. „Takže tehdy první den ve škole jsem se zajímala o holky a nevěděla jsem na koho se obrátit. Kdybych tověděla o tobě, tak bych přišla za tebou, ale nevěděla jsem. Každopádně, když jsem se dostala domů, tak jsem se porozhlédla po lesbické chatovací místnosti, jen abych si mohla povídat s ostatníma holkama a dozvědět se, jestli jsem skutečně lesba.“ Odmlčela jsem se, abych se na ni podívala a ona mi věnovala celou svou pozornost, abych pokračovala. „Našla jsem jeden chat a založila si profil. Byla jsem v chatovací místnosti a napsala jsem, že jsem zvědavá lesbička. Obdržela jsem pár odpovědí, ale žádná mě nezajímala, dokud jsem nebyla na odchodu.“ Zhluboka jsem se nadechla. „LAbabe4u mi poslala SZ a okamžitě se mi líbila. Od toho dne si každý den povídáme a vážně ji mám ráda, Chels.“ Usměju se jen při pomyšlení na ni.

„Jsi si jistá, že to není úchylnej starej chlap, který zneužívá nevinné holčičky?“ Zeptá se Chelsea s pozvednutým obočím.

„Jsem si jistá, že bych věděla, kdyby byla. Je příliš skutečná a myslím, že by pro někoho bylo těžké vytvořit příběh, jako ten její.“

„Jaký je její příběh? Jaká je?“ A zase je tu s těmi otázkami.

„No, je jí 18 a je bruneta. Ve škole je hlavní roztleskávačkou. Jo a poslechni si tohle, randí s hvězdou basketbalového týmu, který je taky homosexuál. Jsou vážně dobří přátelé, takže se prostě kryjí navzájem. Nechodí s holkama. Její motto je běžně ojeď je a odkopni. Ale přesto je fakt zábavná a milá. Opravdu ji mám ráda a dneska mi řekla, že cítí totéž. Jen bych si přála, abych věděla, kdo je, abych mohla udělat něco s tím, co cítím.“ Řeknu tak rychle, že nevím, jestli Chelsea vůbec slyšela, co jsem řekla.

Chelsea na mě zírá s šokovaným výrazem hrajícím si s její tváří. Její ústa jsou otevřená, ale nic nevyjde.

„Takže, zní to jako úchylný starý chlap, který zneužívá malé nevinné holky?“ Řeknu s pozvednutým obočím.

„Ne, ani ne, jak se jmenuje?“

Usměju se, když myslím na to, proč jsem ji pojmenovala Gayle. „Já, ehm, nevím. Říkám jí Gayle a ona mi říká Oprah.“ Chelsea mi právě věnuje tázavý pohled. „Vím, že to z ní hloupě, ale je to fakt milý, když o tom popřemýšlíš.“

„Když to říkáš. Víš ty vůbec, jak vypadá? Máš fotku?“ Táže se.

„Je bruneta a trochu menší než já. Má vlnité vlasy a hnědé oči. A má zhruba stejnou velikost jako já.“

Chelsea se na chvíli ztrácí v myšlenkách. „Víš, to zní jako Ashley.“

Na to jsem nikdy nepomyslela. Myslím, že popis by mohl být použit na popis Ashley.

„Ehh, myslím, že jo.“ Pak si vzpomenu, že jsem s Chelsea taky o něčem chtěla mluvit. „Jo, Chels, musím s tebou mluvit o plánu.“

„Jé, dneska to bylo dokonalé! Ashley ti vážně naletěla. Párty bude úžasná!“ Řekne vzrušeně.

„Vlastně s tím nechci pokračovat.“ Řeknu dívajíc se dolů.

„Proč by ne, udělala jsi pokrok.“

„Nemyslím, že to dál zvládnu. Nechci Ashley ublížit.“ Vzdychnu a lehnu si zády na postel.

Cítím, jak si Chelsea sedne vedle mě. „Vážně ti na ní záleží, viď?“ Jen přikývnu. „Fajn, tak můžeme s plánem přestat. Nechci ti tím ublížit.“ Projede mi prsty přes vlasy.

„Děkuju ti, Chels, jsem ráda, že to chápeš.“ Chvíli zůstaneme mlčky a pak vstanu. „Do prdele! Musím jít pro Ashley. Nejspíš se z těch dvou zblázní.“ Vstanu z postele a odcházím z pokoje. Spěchám po schodech dolů a když se dostanu do obýváku, vidím Glena, jak sedí na gauči a sám hraje hru. „Kde je Ashley a Aiden?“

„Vzal ji domů.“ Řekl a nespustil oči z televize.

„Cože? Proč?“ Prakticky vykřiknu. Myslela jsem, že si k nim půjde dolů sednout, ne že odejde!

„Přišla sem chvíli potom, co se zastavila Chelsea a pak se po několika minutách vrátila nahoru. Chvíli byla nahoře a pak běžela dolů říct Aidenovi, aby ji vzal domů, protože se necítila dobře.“

Myslím na to, proč byla nahoře tak dlouho, slyšela, o čem jsme se bavily? Pro pánajána, musela slyšet o plánu, o kterém jsem mluvila s Chelsea! Kurva! Kurva! Kurva! Podělala jsem to!

14

Tohle ráno jsem se probudila a necítila jsem se od včerejška lépe. Potom, co Ashley odešla, jsem se jí snažila dovolat a psát jí, ale vůbec jsem neobdržela odpověď. Věděla jsem, že jsem s tím pitomým plánem nikdy neměla souhlasit, ale samozřejmě jsem stejně souhlasila. Musí být na mě naštvaná, že jsem jí to udělala. Povzdechnu si a začnu se připravovat do školy.

Na cestě do školy přemýšlím, co se stane, až uvidím Ashley. Nejspíš mě spatří a pak poběží opačným směrem. Nebo ještě lépe, bude na mě křičet a pak půjde pryč, nebudu jí mít za zlé cokoliv, co udělá. Líbilo by se mi, kdyby se mnou mluvila, ale to je jen zbožné přání.

Když se dostanu do školy, všimnu si na parkovišti několika aut a žádné z nich nevypadá jako Aidenovo. Vystoupím z auta a vydám se přímo ke svému běžnému stolu. Jakmile si sednu, vytáhnu telefon, abych mohla poslouchat nějakou hudbu a podívat se, jestli nemám nějakou SZ od LAbabe4u, což nemám. Je offline od doby, co jsem s ní naposled mluvila, což je divné, protože si většinou večer povídáme. Už můžu říct, že tohle nebude můj den. Vydechnu a dám si hlavu do rukou.

Ucítím poklepání na rameno a zvednu hlavu, abych uviděla, jak přede mnou stojí Kendra. Vyndám sluchátka a usměju se na ni.

„Ahoj.“ Řeknu.

Sedne si. „Ahoj, jsi v pořádku?“ Myslím, že moje špatná nálada se projevuje.

„Už mi bylo líp, ty?“

„Jsem v pohodě. Ale co se děje? To zase ta kráva Jessica?“ Zeptá se a kroutí pěstmi.

„Ne, ještě jsem ji ani neviděla. A budu v pohodě, myslím, takže bez obav.“ Usměju se rozhodnutá neříct jí o celé situaci s Ashley, protože na mě bude mnohem víc naštvaná, že jsem ji využila a vážně nepotřebuju nemluvit s nikým dalším.

Dle výrazu v její tváři můžu říct, že mi nevěří, ale neptá se, za což jsem vděčná.

„Ahoj, Spence, jak se máš?“ Otočím se a uvidím Chelsea a Carmen, jak stojí za mnou držíc se za ruce.

„Jsem v pořádku, Chels. Od včerejška žádná změna.“ Projedu si rukou vlasy a věnuju Chelsea soucitný pohled. „Čau, Carmen.“

„Ahoj, Spencer, Chels mi řekla o tý krávě, co ti včera udělala modřinu. Jak se jmenuje? A než něco řekneš, tak si s ní chci jenom trochu promluvit.“ Věnuje mi úsměv, jo, rozhodně jí na to neskočím.

„Jo, ty myslíš Jes-“ začne Kendra, než ji přeruším.

„Tak tohle je Kendra, Kendro, tohle je Chelsea a Carmen.“ Seznámím je. Kendra se na mě zmateně podívá a ty dvě se na ni podívají s úšklebkem ve tváři. Rychle se znovu otočím ke Kendře. „Nic jim neříkej. Z nějakého důvodu neví, kdo mi to udělal.“ Řeknu jí.

„Řekněme, že jsem jim to nechtěně řekla, jaké by to mělo následky?“ Založí si ruce a ušklíbne se na mě. Někdo dneska flirtuje a je to docela sexy.

„Zkus to a uvidíš.“ Řeknu a napodobím její jednání. Zvedla na mě obočí a já udělala totéž.

„Jes… au!“ Štípla jsem ji, než to mohla doříct. Pohlédla na mě. „Co to sakra bylo?“

„Říká se tomu štípnutí.“ Ušklíbnu se na ni.

„Vím, ty chytračko. Proč jsi to udělala?“

„Řekla jsem, ať nic neříkáš.“

„A já se měla bát?“ Zasměje se. Vím, nevypadám, tak zastrašující, ale zatraceně. Našpulím pusu a ona se přestane smát. „Á, nebuď naštvaná i když jsem si jistá, že ve skutečnosti jsi, když chceš.“ A znovu se zasměje, díky čemuž našpulím pusu ještě víc. „To je roztomilé.“ Řekne Kendra a já zčervenám.

„Každopádně zpátky k jádru věci, neříkej jim to.“ Věnuju jí nejvíc zastrašující pohled a ona se snaží nerozesmát.

„Byla to Jessica Parkrová.“ Řekne s úsměvem. Věnuju jí 'co to kurva' pohled a ona jen pokrčí rameny. „Co já vím, že se mnou nebudete mluvit, pokud udělám cokoliv a nejspíš bych byla vyhozena z týmu, ale ony ne a někdo s tím musí něco udělat.“

„Děkujeme, Kendro, dlužíme ti.“ Řekne Chelsea a táhne Carmen pryč. Prostě skvělý.

„Nepůjdou ji zabít nebo tak něco, že ne?“ Zeptá se mě vážně.

„Nevím, co se chystají provést, ale nemyslím, že zajdou tak daleko.“

Brzy na to zazvonilo a já se vydala na první hodinu doufajíc, že uvidím Ashley. Když jsem se tam dostala, tak už seděla na místě obklopená jinými lidmi. Ani jednou se mým směrem nepodívala a to mě bolelo. Uražená jsem si sedla dozadu a čekala, až učitel začne vyučovat.

Po několika minutách ve třídě jsem na sobě ucítila pár očí. Víte, ten pocit, který máte, když víte, že se na vás někdo dívá? Jo, no, právě takový teď mám. Vzhlédnu a mé oči přes místnost vyhledají Ashleyiny. Nezdá se být naštvaná nebo ublížená. Jen se dívá do blba. A to mě mate, chci říct, neměla by být naštvaná potom, co se dozvěděla o hrách, které jsem s ní hrála? Byla bych blázen. Jestli není naštvaná, tak proč neodpovídala na mé telefonáty nebo textovky? Proč tak náhle odešla?

Odvrátím se od ní a dívám se na učitele. Potřebuji s ní mluvit. Po hodině prakticky vyběhne z místnosti, což mi nedá šanci si s ní promluvit. Zbytek mého vyučování uběhl v mlze. Když nastala čtvrtá hodina, tak se stala ta samá věc. Sedla si přes místnost a během vyučování se na mě náhodně dívala. A znovu po hodině vyběhla z místnosti, jako by jí hořelo za zadkem.

Šla jsem k obědovému stolu, ale Chelsea a Carmen tam nebyly, jako jsou obvykle. Nejspíš mají jen zpoždění nebo tak něco. Pokrčím rameny a vyndám si oběd. O několik vteřin později cítím, jak někdo přijde a sedne si vedle mě. Vím, že to není Ashley, protože mi po těle neproběhne husí kůže, jako běžně kdykoliv se ke mně dostane blíž. Vzhlédnu a sedí tam Kendra, jako by to pro ni bylo normální.

„Ty mě teď pronásleduješ?“ Žertuju.

„Ne, ale myslela jsem, že budu milá a budu ti dělat společnost, protože tu sedíš sama. Ale vidím, že tu nejsem chtěná, takže hned odejdu.“ Řekne a znovu vstane, ale já ji popadnu za ruku a stáhnu ji. „Myslela jsem si to.“

„Jo, to je fuk, jen máš štěstí, že právě teď nechci sedět sama.“ Vypláznu na ni jazyk a ona se zasměje. Má roztomilý smích, kterého jsem si předtím vůbec nevšimla.

„Kde jsou ty další dvě, se kterými tu obvykle sedíš?“ Zeptá se.

„Nemám tušení. Touhle dobou tu obvykle jsou.“ Odmlčím se a chvilku přemýšlím. „Díky tobě, právě teď dělají kdo ví co, Jessice!“

Na vteřinu vypadá provinile a pak se usměje. „No, cokoliv se jí stane, tak si zaslouží.“

„Ahoj, holky.“ Uslyším říct Chelsea, když si s Carmen sedne ke stolu.

„Kde jste byly?“ Tážu se.

„Ale, musely jsme dodělat úkol z výtvarky, který byl zadaný na dnešek.“ Řekne Carmen, ale z nějakého důvodu jí nevěřím.

„Takže, nějaký pokrok s Ashley?“ Řekne Chelsea a já zavrtím hlavou. „Změní názor, myslím, že co jsi udělala, nebylo tak špatné.“

„Co se stalo s Ashley?“ Ozvala se Kendra a najednou bylo ticho. Nic jsem neslyšela, žádný smích, křičení, nebo mluvení, nic. Jak jí to vysvětlím, aniž bych jí tím neublížila?

„Fajn, co se stalo mezi mnou a Ashley, se tě týká. A než začnu, fakt normálně nejsem zlá, ale snažila jsem se něco vymyslet a ty jsi byla dokonalou osobou k tomu, se kterou to udělat.“ Odmlčím se a ona se na mě podívá signalizujíc mi, abych pokračovala. Zhluboka se nadechnu a znovu začnu. „Takže jsem zakoukaná do Ashley, jasný?“ Přikývne. „A je s Aidenem, ale kdykoliv je se mnou, tak se mnou flirtuje. Takže potom, co jsem to řekla Chelsea a Carmen…“ odmlčím se a podívám se na zmíněnou dvojici. Obě se na mě povzbudivě usmály, takže jsem pokračovala. „Přišly s plánem, jak přimět Ashley žárlit.“

Kendra chvíli mlčela. „Ahá, takže proto jsi se mnou včera tak flirtovala?“

„Ano.“ Přiznám nesměle. Podívala se jinam a já se cítila špatně, že jsem právě ublížila dalšímu člověku. „Moc se omlouvám, že jsem to udělala. Neměla jsem s tím v prvé řadě vůbec souhlasit.“ Přikývne. „Zcela nezištně si myslím, že jsi úžasný člověk a jakákoliv holka by měla štěstí, kdyby tě měla.“ Usměju se na ni.

Otočí se znovu ke mně. „Fakt si to myslíš?“

„Ano, samozřejmě.“

„Díky Spencer. A chápu, proč jsi udělala to, co jsi udělala, ale pro příště mě netahej do žádných plánů.“

„Dohodnuto.“ Řekla jsem s úsměvem.

„Jo a ještě jedna věc, buď s Ashley opatrná.“

„Proč, co je s ní?“ Zeptá se Chelsea.

„Nic, jen se moc nesbližte.“ Řekne Kendra se smutným pohledem ve tváři. Chelsea mi věnuje pohled a já jí kývnutím řekla, že budu opatrná, co se týče Ashley.

„Takže, na párty tenhle pátek jsem…“ začne Chelsea, ale utichne.

Něco, lépe řečeno někdo přes dvorek zachytil mou pozornost. Seděla se zbytkem roztleskávaček u jejich obvyklého stolu. Chybí mi. Tohle je špatné, protože ji neznám tak dlouho. Sedí tam a vypadá trochu mimo. Vážně bych si přála, aby se mnou mluvila. Chtěla jsem se jí omluvit za to, že jsem byla kráva a doufám, že můžeme být znovu kamarádkami. Vzhlédne a v tu chvíli si uvědomím, že na ni chvíli civím. Zčervenám a podívám se dolů, když mě načape.

Po obědě mi utíkají všechny další hodiny jako v mlze. Skutečně nedávám pozor, mám hlavu plnou Ashley.

Když se dostanu na trénink, tak se urychleně převléknu a protáhnu. Brzy přijde Kendra v hysterickém smíchu a já se na ni podívám, jakoby byla sjetá.

„Co je tak k smíchu?“ Zeptám se, zatímco se pořád protahuju.

Snaží se ovládnout svůj smích, ale nedokáže to. „Už jsi viděla Jessicu?“ Zeptá se a směje se.

„Ne, proč? Co je s ní?“ Jen se zasměje ještě víc.

Pak zaslechnu smích přicházející z boku tělocvičny blízko šatny. Otočím se a vidím, jak jde mým směrem Jessica. Když se dostane blíž, tak se snažím ze všech sil nesmát. Na čele měla lihovkou napsáno 'I 3 SC' a na tvářích 'Omlouvám se'. Tohle je tak trapné, přesto legrační. Taky měla oteklé oko a na rtu pěknou řeznou ránu. Řekla jsem jim, aby nebyly tak násilnické. Zavrtím hlavou a ona se přede mnou zastaví.

„Omlouvám se za to, jak jsem se včera chovala, Spencer a už se to znovu nestane.“ Řekne monotónním hlasem.

„V pohodě.“ Řeknu a ze všech sil se snažím nesmát se jí do obličeje.

„Dobrá, dámy, dneska si dáme kolečko, takže doufám, že jste připravené.“ Zakřičí trenérka Robertsová, když vejde do tělocvičny.

Když byl trénink u konce, byla jsem svěží. Jsem ráda, když se můžu proběhnout a vyčistit si hlavu. Po osprchování jsme Kendra a já vyšly na parkoviště a ona byla podivně tichá.

„Hej, jsi v pohodě?“ Zeptám se jí.

„Jo, je mi dobře.“ Kývnu hlavou a ona najednou zastaví. „Můžu se tě na něco zeptat, Spencer?“

„Jo, jasně, na cokoliv.“

„Já… můžu… chtěla“ odmlčí se a já se usměju nad její nervozitou. Zhluboka se nadechne. „Chtěla by sis se mnou někdy vyrazit ven?“

Pak ztuhnu. Nikdy předtím se mě na to holka neptala. Co když to podělám? Ztuhnu taky proto, že koutkem oka vidím jít Ashley s Aidenem držíc se za ruce.

„To bych ráda.“ Odpovím.

„Super, co zítra večer?“ Zeptá se. „Chci říct, že bych řekla v pátek večer, ale to je ten večírek. A do soboty nemůžu čekat, takže doufám, že máš ráda středeční rande.“ Usměje se na mě.

„Mám je ráda.“ Oplatím úsměv. Popojde vpřed a obejme mě. Je špatné, že si přeju, aby to byla Ashley? Myslím, že ji mám ráda, ale ne tak moc, jako mám ráda Ashley. Ale alespoň mám s Kendrou skutečně šanci.

Odtáhneme se a já se ohlédnu a vidím, že na nás Ashley zírá. Rychle se podívá zpátky na Aidena a začne přikyvovat.

„Takže se uvidíme zítra, zatím, Spencer.“ Řekne Kendra a odejde. Znovu se ohlédnu na Ashley a ona a Aiden jsou pryč. Vzdychnu a vydám se ke svému autu.

Po cestě domů jsem zavolala Chelsea a řekla jsem jí o svým zítřejším rande. Vyjekla a řekla mi, jakou má ze mě radost. A taky jsem jí řekla, že jsem viděla Ashley a ona mi řekla, abych ji nechala přijít za mnou. Jestli se mnou chce mluvit, tak to udělá, až bude připravená. Souhlasila jsem a rozloučily jsme se.

Zbytek dne zůstanu v pokoji a píšu. Píšu o svých pocitech vůči Ashley. Píšu, že nejsem schopna být tím, kým mě chce moje rodina mít. Prostě dám volný průchod svým pocitům. Několikrát jsem se přesvědčila, jestli LAbabe4u není online, ale nebyla. Potom, co jsem si dodělala domácí úkol, jsem zvolala dobrou noc a šla spát.

Následující den jsem právě mířila do školy, cítila jsem se neutrálně. Byla jsem unavená z toho, že jsem se cítila naštvaná ohledně toho, co se stalo s Ashley. Nedala mi šanci to vysvětlit, tak proč bych se snažila?

Vidět Kendru, Chelsea a Carmen mě potěšilo. Jsem šťastná, že je pořád mám. Chelsea a Carmen se zeširoka usmívaly, kdykoliv byla Kendra poblíž. A já se snažila nemyslet na to, že mě Ashley ignoruje. Na všech našich předmětech dělala totéž, sedla si daleko ode mě a když zazvonilo, tak vyběhla ven.

Trénink byl zábavný. Běhaly jsme sprinty a kolečka. Jessica se ode mě držela dál a ani jednou se nepodívala mým směrem.

S Kendrou jsme zase zamířily na parkoviště a tentokrát jsem uviděla Ashley s nějakou svou kamarádkou roztleskávačkou. Podívala se našim směrem, ale pak se rychle odvrátila.

„Takže tě vyzvednu v 7, dobře?“ Zeptá se nejistě Kendra.

„Dobře, napíšu ti svoji adresu.“ Usměju se na ni.

Když jsem se dostala domů, tak jsem si začala dělat nějaký domácí úkol. Měla jsem radost, že moji rodiče pracují pozdě, protože to znamenalo, že jim nemusím říct, že jdu dneska večer na rande.

Kolem šesté napíšu Kendře svoji adresu a začnu se chystat. Obléknu si nějaké džíny a černé tričko s výstřihem do V. Rozpustím si vlasy a nalíčím se.

Když přišla Kendra, tak jsme odešly a vydaly se do restaurace. Restaurace byla hezká a ne moc nóbl. Po večeři jsme šly do kina. Během čekání ve frontě se natáhla a vzala mou ruku. Nesměle jsem se na ni usmála.

„Jé, lesbička má přítelkyni.“ Zaslechnu za námi. Pustím její ruku a otočím se. Pár holek z týmu roztleskávaček se smálo, všechny kromě Ashley.

„Ví tvůj brácha, že jsi náruživá lesba, Carlinová?“ Zaslechnu říct Madison. Ostatní holky se zasmějí a Ashley mlčí.

„Vzpomínáš, jak ses tenhle týden nechala vyšetřit, Madison? Udělá se opar a vím, že jeden z kluků, se kterým jsi šoustala, ho nejspíš má. Chci říct, jestli si vůbec pamatuješ, s kolika klukama jsi dneska byla?“ Madison mlčí. „Přesně to jsem si myslela. Drž se ty couro od nás, nechceme dostat jakoukoliv pohlavně přenosnou nemoc, co tenhle měsíc máš.“ Řekne Kendra. Potom mě vezme za ruku a jdeme k boxu se vstupenkami.

V kině si přese mě položí ruku a přitáhne si mě blíž. Usměju se a sleduju film.

Po kině mě odveze domů. Když zastavíme na mé příjezdové cestě, tak vypne motor a otočí se ke mně.

„Kromě těch běhen v kině jsem se s tebou dneska večer fakt bavila.“ Zčervená ze svého přiznání. Usměju se a dám ruku přes její.

„Dneska jsem se skvěle bavila. Díky, že ses mě zastala.“

„Žádný problém. Řekla jsem ti, že jsem tu pro tebe a myslela jsem to vážně.“ Usměje se na mě. Třu jí palcem ruku. Pak se nakloní a já ji napodobím. Brzy jsme byly tak blízko, že jsem na sobě cítila její dech. Uvědomila jsem si, že je to vůbec poprvé, co políbím holku a znervózním. Zaženu své obavy a nakloním se ten zbytek cesty.

Její rty byly teplé a hebké. Polibek byl hezký, ale nic jsem necítila. Chci říct, že jsem cítila chvění jen, když jsem byla poblíž Ashley, zajímalo by mě, jaké by bylo líbat ji.

Odtáhla jsem se a usmála se na ni. „Dík za dnešní večer. Uvidíme se zítra ve škole.“

„Dobře, uvidíme se pak.“ Řekla s uculením.

Vystoupila jsem z auta a šla ke vchodovým dveřím. Otočila jsem se, mávla na rozloučenou a ona mi zamávala nazpět a odjela.

Šla jsem nahoru, vysprchovala se a šla přímo do postele. Hlavou mi běží tolik myšlenek, jako: proč necítím totéž ke Kendře jako cítím k Ashley? Proč mě Ashley nedovolí jí to vysvětlit? Je tak naštvaná, že nemohla těm kamarádkám blbkám říct, aby přestaly nebo tak něco? Přijde v pátek na večírek? Jestli ano, podívá se vůbec mým směrem?

Á, moc myšlenek. Jednu věc vím jistě, být lesbou je těžké.

15

„Mami, dneska večer zůstanu u Chelsea, dobře?“ Řeknu, než odejdu do školy.

„Počkej, myslela jsem, že bychom si dnes mohly vyrazit. Víš, můžeme si udělat den matky s dcerou.“ Navrhne.

„Už mám na dnešní večer plány s Chelsea.“ Odpovím.

„Dobře, uvidíme se zítra.“ Řekne téměř smutně. Začnu se cítit špatně, že nezůstávám, ale už jsem si udělala plány a v tyhle dny stejně není mojí oblíbenou osobou.

„Dobře, uvidíme se později.“ Téměř vyběhnu dveřmi ke svému autu. Hodím tašku s oblečením na zadní sedačku a tašku s učením na sedačku spolujezdce.

Když dorazím do školy, tak jsem trochu později než běžně, ale pořád jsem schopna najít dobré parkovací místo.

Jdu ke svému stolu a tam čeká Kendra tak jako včera.

„Ahoj, Spence, jak se dneska máš?“ Zeptá se, když si sednu vedle ní.

„Dobře, těším se na dnešní večírek. A ty?“

„Nápodobně, mohla bych si od basketbalového tréninku dát pohov.“

„Vím. Příští týden máme první zápas. Jsi připravená?“ Zeptám se jí.

„Jo, jsem nervózní. Myslíš, že budu schopna začít?“

„Doufám, že jo. Starým holkám se možná nelíbí, že nový holky začnou, ale no nic.“

Zazvoní a já vstanu, abych šla do třídy.

„Uvidíme se na obědě, ju?“ Zeptá se Kendra, když vstane.

„Pokud si sedneš k mému stolu, tak ano, uvidíme se.“ Odpovím. Přijde dopředu a obejme mě. Pokaždé, když se rozcházíme, se obejmeme.

„Zatím.“ Řeknu, když se odtáhneme.

Když dojdu do třídy, Ashley už tam sedí na stejném místě jako celý týden. Sednu si na běžné místo a úplně přehlížím její zírání. Dělá to na obou předmětech. Jen zírá, ale vůbec nic neřekne. Včera jsem se s ní pokusila mluvit, ale přišel Aiden a já šla jiným směrem.

Nesnažila jsem se jí volat nebo psát, protože jsem věděla, že se nikam nedostanu. A uvědomila jsem si, že jestli se mnou chtěla mluvit, tak už by to udělala. Chci říct, že je to týden.

Zbytek dne jsem se snažila na Ashley nemyslet, ale nedařilo se mi to. Když nastala čtvrtá vyučovací hodina, tak jsme dělaly naši běžnou rutinu. Seděla na opačné straně třídy a zírala na mě, zatímco učitel mluvil. Soustředila jsem se na učitele. A samozřejmě jakmile zazvonilo, tak vyběhla dříve, než jsem cokoliv mohla říct.

Poté jsem šla ven na oběd na dvorek.

„Ahoj, Spence, jsi na dnešek připravená?“ Uslyším říct Chelsea, když si sednu.

„Si piš, že jo. Mohla bych si dát něco k pití.“ Všichni se smáli. „Víš, jestli tam přijde Ashley?“

„Dneska jsem se ptala Aidena a řekl, že tam půjde s ním.“ Odpověděla.

To je dobrá a špatná zpráva. Myslím, že vážně nechci přemýšlet na tuhle celou věc s Ashley. Dobrá zpráva je, že možná získám šanci si s ní promluvit o tom, co ji trápí.

„Aha.“ Bylo vše, co jsem dokázala říct.

„Jsi v pohodě?“ Zeptá se vedle mě Kendra.

„Jo, jsem v pohodě, jen nechci žádný drama nebo tak něco.“

„No, zůstanu s tebou, abych se ujistila, že se nic nevymkne z rukou.“ Je tak milá. Cítím se špatně, že ji nemám ráda tak moc, jako Ashley. Kdyby jo, tak všechno bylo mnohem jednodušší.

„To zní skvěle, díky.“ Usměju se na ni.

Po obědě jsem šla s Chelsea na literaturu. Cítila jsem, jak mi zavibroval telefon a usmála jsem se, protože jsem doufala, že by to mohlo být od Ashley.

Nebude ti vadit, že tam dneska večer bude Ashley?

Můj úsměv uvadnul, když jsem viděla, že je od Chelsea.

Budu v pohodě. Nejspíš se mnou stejně nebude mluvit.

Fajn, jen se ujišťuju. Vždycky můžu zrušit její pozvání.

Nahlas jsem se smála a zavrtěla na Chelsea hlavou.

To není nutné. Budu v pohodě. Ačkoliv díky.

Dál jsem dávala pozor, dokud nebyl čas jít. Během další hodiny jsme měly suplování, takže jsem strávila vyučování psaním náhodných myšlenek.

Po hodině jsem měla basketbalový trénink. Byla jsem šťastná, protože jsem opravdu měla ráda hraní a odvádělo to mou hlavu od stresu.

Převlékla jsem se a šla na hřiště, abych se jako vždycky začala protahovat. Pak přišla Kendra a následovala mě.

„Fajn, dneska budeme první polovinu tréninku běhat sprinty. Pak vás dám do náhodných týmů, takže budu moci vybrat, kdo příští týden na našem prvním zápasu začne. Všem dám vědět v pondělí.“ Odmlčí se trenérka Robertsová, pak zvedne svou píšťalku a zapíská. „Dobře, začněme!“

Dneska mě trénink vážně odrovnal. Nikdy jsem nehrála tolik zápasů, ale samozřejmě jsem byla schopna to zvládnout.

„Potom, co jsem vás viděla dneska hrát, dámy, si myslím, že tenhle rok bude skvělá sezóna. Hezký víkend a vyhněte se problémům.“ Zakřičí a odejde.

Jdu do šatny a vezmu si svoje věci. Rozhodnu se osprchovat u Chelsea, protože se tam budu připravovat na večírek.

„Uvidíme se dneska večer, Kendro. Máš adresu, viď?“

„Ano, Chelsea mi ji včera dala. Budu tam kolem deváté.“ Odpoví. Obejmu ji a opustím šatnu.

Na cestě k autu nevidím Ashley jako obvykle, ale hádám, že ji uvidím dneska večer.

Dorazím k Chelsea domů a zaparkuju. Když se dostanu ke dveřím, zaklepu, ale žádná odpověď. Otočím klikou a je odemčeno, tak otevřu.

Vejdu do domu, ale nikoho okolo nevidím. „Chelsea?“ Zakřičím.

Nic. Vůbec žádná odpověď. „Carmen?“ Zkusím znovu a pořád nic.

Upustím svou tašku v obývacím pokoji a jdu po schodech nahoru do Chelseana pokoje. Když se dostanu uvnitř, jsou dveře otevřené, ale přesto tam nikdo není. Pak uslyším v její koupelně téct vodu. Jestli se jedna sprchuje, tak kde je ta druhá?

„Ach ano! Přímo tam!“ Uslyším někoho zasténat.

„Do prdele!“ Zašeptám a vyběhnu z pokoje. Rychle sejdu schody do obýváku.

Zapnu televizi a ujistím se, že je hlasitost hódně nahlas.

„P je pro přátelé, kteří dělají věci společně!“

Hurá, dávají Sponge Boba. Vím, že by se každý nejspíš smál, když by zjistil, že se pořád koukám na Sponge Boba, ale mě je to šumák. Mám tenhle pořad ráda. Vždycky mě rozveselí a jak se vám může nelíbit?

Asi dvacet minut nebo tak později, zaslechnu ze shora kroky. Potom, co ztiším na televizi zvuk, se otočím a uvidím, jak se Chelsea a Carmen drží za ruce. Obě se zastaví a dívají se na mě. Jedna mi věnuje úšklebek, protože ví, že jsem je slyšela, druhá vypadá v rozpacích.

„Jak dlouho jsi tady?“ Zeptá se váhavě Chelsea, když si ona a Carmen sednou vedle mě na gauč.

„Dost dlouho. Možná budeš chtít zamknout, až příště budeš chtít mít sex ve sprše.“ Řeknu s úšklebkem.

Chelsea v rozpacích zaboří hlavu do Carmenina ramene. Carmen měla pořád úšklebek na tváři.

„Ty se díváš na Sponge Boba, vážně?“ Pozvedne na mě Carmen obočí.

„Jo-o, je v tom problém?“ Zeptám se vážně. Carmen se na mě jen podívá a pak na Chelsea, která kroutí hlavou. Myslím, že ji varuje, aby se nehádala, protože vyhraju.

„Ne-e, vůbec ne.“ Řekne rychle a otočí se k animáku.

Asi po hodině nebo tak sledování televize, mi začne kručet v břiše.

„Mám hlad. Co je k večeři?“ Zeptám se Chelsea.

„Nedívej se na mě. Nevařím.“ Řekne Chelsea.

„Tak si pojďme objednat pizzu.“ Řekne Carmen.

Když pizza dorazí, jím, jako bych nejedla týdny.

„Paula tě nekrmí nebo tak něco?“ Zeptá se Chelsea se smíchem.

„Jen mám fakt hlad. Po tréninku mám strašnej hlad.“ Řeknu po rozkousání pizzy, co jsem měla v puse.

„Jasně. Tak v kolik začneme s přípravou?“ Řekne Carmen.

„Myslela jsem, že lidi dorazí kolem 8:30, takže můžeme všechno nachystat v 6:30 a mít pak pro sebe čas, abychom se připravily. Co myslíš?“ Zeptá se Chelsea.

„To zní dobře, máme asi hodinu, než budeme muset začít.“ Řekne Carmen. Jsem příliš zabraná do jídla, než abych přispívala v konverzaci.

„To je tak akorát na další epizodu Sponge Boba.“ Řeknu radostně a znovu zapnu hlasitost.

Jakmile se blíží 6:30, začneme připravovat párty. Musely jsme přesunout gauče, aby tam bylo dost místa na tancování. Připravily jsme pivní ping pong, vyndaly jsme nějaké brambůrky, přinesly další alkohol a připravily místo pro DJe. Potom jsem šla nahoru, abych si dala svou tolik potřebnou sprchu.

Jakmile jsem skončila s oblékáním, tak už bylo 8 hodin. Měla jsem na sobě jednoduché zelené šaty a k nim hezké baleríny. Líčení bylo jednoduché a natočila jsem si vlasy a rozpustila je.

Sešla jsem dolů a všimla si, že už tam bylo několik lidí spolu s DJem, který začal pouštět nějakou hudbu. Jsem nervózní, protože je víc než pravděpodobné, že na tomhle večírku narazím na Ashley a nemám páru, co se stane. A skutečně doufám, že se sem Kendra dostane brzy, takže se nebudu potulovat sama.

„Hej, Spencer, dej si se mnou panáka.“ Zaslechnu vykřiknout Carmen. Kráčím do kuchyně a uvidím ji se třemi lahvemi alkoholu. Každé nalévá do tří různých skleniček panáka.

„Myslela jsem, že jsi říkala panáka, ne tři.“ Tážu se jí.

„Na konci večera, budeš mít tolik panáků, že si je stejně nebudeš pamatovat, tak proč nezačít teď?“ Zeptá se. Pokrčím rameny a začnu pít panáky. Cítím, jak mi alkohol putuje tělem a na chvíli zapomínám na svou nervozitu.

„Pojďme si zatancovat!“ Řekne, jakmile do sebe hodí panáka. Chytne mě za ruce a táhne mě do obývacího pokoje ke zbytku lidí.

„Ehm, kde je Chelsea?“ Myslím, že by měla tančit se svou přítelkyní, ne?

„Ujišťuje se, že se nikdo ničeho nedotkne a já chci tancovat.“ Řekne a zastaví se uprostřed tanečního parketu. Tancujeme tváří v tvář a je mezi námi velký prostor, protože jinak by to pro mě bylo příliš nepříjemné.

Carmen je opravdu dobrá tanečnice. Někteří lidé, kteří tu už jsou, se dívají a je mi to tak trochu nepříjemné. Co je na tom, že dvě holky tancujou? Brzy jsem se přestala starat o lidi kolem nás a opřela se do tance. O několik skladeb později jsme přerušeny.

„Snažíš se mi ukrást holku, Spence?“ Řekne Chelsea a stoupne si mezi Carmen a mě. Dostanou se blíž a já je opouštím, aby si spolu zatancovaly. Právě teď bych si mohla dát další drink.

Vydám se do kuchyně a vidím dveřmi projít Kendru. Vypadá dobře. Krátké sukně jí rozhodně sluší. Než může vůbec něco říct, tak ji táhnu do kuchyně a začnu připravovat drinky.

„Vypadáš sexy, Spencer.“ Řekne, když se opře o pult.

Usměju se na ni. „Měla bys častěji nosit sukně.“ Řeknu s mrknutím. Dodělám drinky a jeden jí podám.

Pak začnu nalévat panáka.

„Chceš taky?“ Zeptám se Kendry.

„Ne, vystačím si s drinkem, co mám. Přesto díky.“ Přikývnu na ni a vypiju svýho panáka.

Vezmu pití do jedné ruky a Kendřinu ruku do druhé. Alkohol na mě už začíná působit. Trochu zavrávorám, zatímco jdeme do obývacího pokoje. Když tam dorazíme, uvidím Ashley, samozřejmě vypadá zatraceně sexy. Stojí u zdi vedle Aidena. Je tu hodně lidí a docela tma, takže mě s největší pravděpodobností ještě neviděla.

Tlačím Kendru doprostřed tanečního prostoru a než může zareagovat, tak se prostě začnu pohybovat. Chytne mě volnou rukou za pas a přisune si mě k sobě blíž. Usměju se a vrátím se k ní. Vzhlédnu a letmo se rozhlédnu po místnosti. Cítím na sobě něčí pohled, ale nevím čí. Ohlédla jsem se do rohu, kde jsem naposled viděla Ashley, ale nebyla tam.

Pak jsem se podívala směrem ke kuchyni a spatřila jsem, že se na mě dívá. Teď má v ruce pití. Aiden jí šeptá do ucha a já okamžitě žárlím. Nesnáším, že když ji vidím s ním, tak mě to nutí žárlit, ale nemůžu si pomoci s tím, jak se cítím.

Ignoruju ji a všechny myšlenky na ni a zase svou pozornost obrátím zpátky ke Kendře a tanci. O několik skladeb později jsem si běžela pro pití.

„Jdu si pro pití, vrátím se.“ Řeknu jí.

„Půjdu s tebou, stejně jsem unavená.“ Odcházíme z obývacího pokoje a jdeme zpátky do kuchyně.

„Už jsi unavená? Nestačíš mi, zjišťuju.“ Řeknu a naliju dalšího panáka. Po panákovi udělám další pití. Nevím, proč tolik piju, ale dneska večer prostě chci.

„Ale věř mi, zvládnu tě.“ Řekne s úšklebkem.

„Takže jsi připravená si pak znovu zatancovat?“ Zeptám se a bez čekání na odpověď ji táhnu zpátky k tanečnímu parketu.

Tentokrát tancujeme tváří v tvář, čelem k sobě. Nevím, jak vás, ale alkohol mě nažhavuje. Čím víc drinků, tím víc jsem nažhavená.

S tím, co bylo řečeno, se začnu víc třít o Kendru. Dá kolem mě ruce a tlačí mě k sobě blíž. S každou písničkou je to, jako bychom se dostávaly blíž a blíž.

„Hej, chceš jít nahoru?“ Zeptá se Kendra. Bez přemýšlení přikývnu hlavou. Popadne mě za ruku a já se nechám vést.

Právě teď jsem tak opilá, že klopýtám nahoru po schodech. O několik vteřin později jsme v místnosti, nejsem si jistá ve které a moje záda jsou na posteli. Její rty jsou v mžiku na mých. Dělám to, co mi přijde přirozené a polibek jí oplácím. Brzy je na mně a přejíždí mi rukama nahoru a dolů po těle.

Přejíždí rukama po mých stehnech a já cítím, jak vzrůstá vlhkost. Právě, když jde tam, kde opravdu chci, aby byla, se otevřou dveře.

Kendra se otočí k osobě, která vejde a rozsvítí. „Najdi si jiný pokoj, používáme ho.“

„Spencer?“ Co tady kurva Ashley dělá?

Opřu se, takže ji můžu vidět. „Co chceš?“ Vyštěknu. Nechci být nezdvořilá, ale když mě ignorujete týden a pak vyrušujete, když se chystám získat tolik potřebnou úlevu, co očekáváte?

„Můžu s tebou mluvit… v soukromí?“ Zeptá se a podívá se na Kendru, když řekne poslední část.

Vzdychnu a mnu si rukama obličej. „Kendro, můžeš mi dát minutku, prosím?“

„Dobře, můžeme to dokončit později.“ Políbí mě na tvář a odejde. Při cestě ven se na Ashley špatně podívá. Ashley zavře dveře vteřinu potom, co Kendra odejde.

„O čem jsi chtěla mluvit?“ Řeknu chladně.

Sedne si vedle mě na postel. „Já-já, omlouvám se.“

Hořce se zasměju. „Za co přesně se omlouváš? Omlouváš se za to, jak jsi z mého domu vyběhla bez rozloučení? Omlouváš se za to, že jsi mě týden ignorovala? Nebo se omlouváš za to, že jsi tam jen stála, zatímco mě tvoje mrchy kamarádky urážely? Za co z toho se přesně omlouváš?“ Řeknu naštvaně.

„Za všechno. Slibuju, že když mi dáš chvilku, abych ti to vysvětlila, tak pochopíš, proč jsem to všechno dělala. Alespoň doufám, že ano.“ Řekne smutně.

„Nejsem si jistá, jestli chci slyšet, co mi chceš říct, Ashley.“ Řeknu a vstanu, abych odešla. Popadne mě za ruku a rychle mě otočí. „Řek-“ jsem přerušena jejími rty na svých.

Jsem děsně v šoku, že nejdřív nic nedělám. Pak jsem si pomyslela, Ashley mě kurva líbá, proč ji nelíbám nazpět? Začnu pohybovat rty s jejími a ona zasténá. Přísahám, že mi málem podklesly nohy, když jsem uslyšela její sten. Teď mě to vážně rajcuje.

Cítím všechno, co jsem chtěla cítit, když jsem líbala Kendru. Teplo, jiskry, brnění, motýly, všechno to právě bylo v Ashleyině polibku.

Pak si uvědomím, že je s Aidenem a pořád jsem na ni naštvaná. Jakmile mi to dojde, odstrčím ji.

Okamžitě mi chybí její rty na mých, ale musíme si promluvit.

„P-proč jsi to udělala?“ Podaří se jí dostat ven. „Jsi s Aidenem a týden jsi mě ignorovala. Proč?“ Podívám se na ni, prosím ji, aby mi odpověděla, protože jsem vážně zmatená.

„Spencer, musím ti něco říct a nejsem si jistá, jak budeš reagovat.“ Řekne a ustoupí.

„Co by mohlo být tak důležité, že tě to vedlo k tomu chtít mě políbit? Co tě vedlo k tomu chtít podvést svého přítele? Co tě vedlo k tomu dívat se jinam, když na mě tvoje kamarádky útočily? Co by mohlo být tak zatraceně důležité, že jsi mě kurva týden ignorovala?“ Vykřiknu na ni.

„Chceš vědět, co mě k tomu všemu vedlo?“ Vykřikne nazpět.

„Ano, prosím, pouč mě, protože právě teď nemám kurva tušení!“

„Jsem Gayle! Ta holka, se kterou si povídáš po internetu, jsem já! Tak a teď to víš! Jsi teď šťastná?“ Zakřičí a otevřu pusu, abych znovu křičela, ale zase ji zavřu, když moje hlava zaregistruje její slova. Co to právě řekla?