Kéž bys tu byla
Napsala: breathe4her, Překlad: Gramud, Korekce: filippa
Originál najdete zde.
| 1-20 | 21-38 |
SPENCER
Nalila mi nějaký čerstvě vymačkaný pomerančový džus, a pak se posadila čelem ke mně. Její šedé oči byly vzdálené, jako nikdy předtím. Skutečně nemrkla, jen tam seděla a pozorovala mě. „Vážně jsi měla velkou účast.“ Nakonec její rty vypustily slova.
„Měla,“ zlehka jsem se usmála a poklepala ji po ruce, která byla rozprostřena před mojí. „Děkuju.“
„Za co?“ zašeptala.
„Že mi věříš.“ pokrčila jsem rameny a oňoumávala jsem látku svých šortek na surfování.
„Není třeba mi děkovat, Spence,“ usmála se a opřela se, „měla jsi příběh k vyprávění a řekla jsi ho velmi dobře.“
Sklopila jsem tak nějak s pocitem viny oči dolů: „Jsi naštvaná?“
„Proč bych měla být naštvaná?“ Carmen se posadila zpříma a podívala se na mě. „Napsala jsi milostný příběh, který dosud čeká na svůj šťastný konec. Napsala jsi pravdivá slova, a i když nebyla o mně, tak byla krásná.“
„Proč jsi to udělala?“ Zeptala jsem se tiše. Potřebovala jsem vědět, proč Carmen přitáhla Ashley blíž. „Pozvala jsi Ashley potom, co jsem ti pověděla, abys to nedělala.“
„Stěžuješ si?“ Carmen zvedla obočí. „Hele, obě víme, že nedělám tyhle žárlivecký věci a ani nežárlím. Bože, Spence, dovolila jsi Ashley před lety odejít, protože sis myslela, že je šťastnější s Aidenem. Neobtěžovala ses za ni bojovat, protože její štěstí pro tebe znamenalo víc, než tvé vlastní.“
„Carmen,“ vzdychla jsem, „bylo to na střední škole.“
„A?“ trošku se smála a zavrtěla hlavou. „Takže jsi tenhle celý milostný příběh napsala o tehdejší dívce ze střední, která tě před třemi měsíci políbila a do které jsi stále zamilovaná?“
Tupě jsem na ni zírala. Bylo to zcela poprvé, co Carmen vyslovila svou poznámku tak tupě a pravdivě.
„Strašně moc ses snažila na ni zapomenout, tolik let jsem se snažila dostat do tvého srdce a právě když jsem si myslela, že jsem prorazila, tak jsi obdržela svatební pozvánku od Kyly.“ Carmen začala obkreslovat malé kruhy na mém zápěstí. „Vím, že jsem na tebe tlačila, abys šla a vím, že jsem tě v podstatě přiměla znovu čelit Ashley, ale jen proto, že jsem si myslela, že to, co jsi potřebovala, bylo uzavření.“
Mohla jsem vidět slzy, které se jí začaly formovat v očích, a tak jsem ji popadla za ruku, která byla u mého zápěstí. „Já taky.“
„Možná,“ vzdychla, odvrátila zrak a silně polkla, „ale myslím si, že ta chvíle, kdy jsi ji spatřila, byla chvílí, kdy jsi věděla, že uzavření nebylo to, co jsi potřebovala. Byla- je tím, co potřebuješ. A já byla sobecká, protože jsi mě dělala moc šťastnou.“
Polkla jsem stejně tak silně a cítila jsem její třesoucí se ruce vzít mé. To, že Carmen po celou tu dobu věděla, jak jsem se cítila a přesto se snažila, aby vše fungovalo. Obětovala své vlastní bolestné pocity, aby se snažila vyléčit ty mé. Zavřela jsem pevně své oči. „Přála bych si, abych se dokázala zamilovat.“ Zašeptala jsem a zdálo se, že se to rozlehlo celým obývacím pokojem.
„Není to fér ani k jedné z nás,“ Carmeniny oči překypovaly slzami a zahnala je mrkáním ve snaze udržet je v klidu, „nejsi se mnou šťastná, ne tak, jak bys měla. A já vím, že bych tě neměla sledovat, jak se ti stýská po ženě, která očividně stále drží tvé srdce na dlani. Je tvým vodopádem, Spence, je vším, o čem sníš a čeho se bojíš.“
„Carmen,“ můj hlas se zlomil, protože jsem věděla, co dělá, „prosím…“
„Miluju tě. Miluju tě hrozně moc a víc, než sis kdy myslela, ale ty ke mně nepatříš.“ Vstala a nepatrně přecházela, zatím co jsme se obě snažily popadnout dech ze vzlykání, které jsme se snažily zadržet. „Udělala jsem správnou věc,“ kývla, „spolu nám to skvěle klape. Vím, že ti na mě hrozně moc záleží a vím, že jsi mi záměrně neublížila,“ klekla si přede mě. Utěšovala mě, když ona byla uvnitř zlomená, „ale srdce nikdy nezapomíná, Spence a tvé srdce bude vždycky s Ashley.“
Svěsila jsem hlavu, protože měla pravdu. Se vším, co řekla, se trefila přímo do černého. Ashley byla jedinou osobou, která vlastnila každičkou mou část a ke Carmen to nebylo fér.
Nikdy nebylo.
„Omlouvám se.“ vymáčkla jsem ze sebe a ocitla jsem se v její náruči a její ruce mě hladily nahoru a dolů po zádech.
„Miluju tě dost na to, abych tě nechala jít,“ zašeptala, odtáhla se a její rty byly všude na mém obličeji. „Můžu odejít s vědomím, že jsem tě alespoň znala – že jsem s tebou sdílela vzpomínky a že nám spolu bylo dobře.“
„Vážně se mi zdáš,“ řekla jsem zastřeným hlasem, uchopila jsem ji za tvář a setřela jsem jí palci slzy, „Carm, jsi-“
„Prosím, Spence,“ Carmen vstala, zavrtěla hlavou a popotáhla, „je pro mě velmi těžké, prostě od tebe odejít, od nás. Nemůžu poslouchat, jak jsem byla báječná, nebo jak jsem se k tobě hezky chovala – ještě ne.“
Silně jsem polkla a přikývla.
„Poslyš,“ odkašlala si a popadla své klíčky, „zajedu vyzvednout nějaké další věci na dnešní večerní party na pláži na tvou čest. Uvidíme se později, dobře?“
Kývla jsem a dál jsem mlčela.
Pak byly její rty na mém čele a její vlhká tvář se přitiskla k mé. „Buď šťastná.“ zašeptala a já pevně zavřela oči nedívajíc se, jak jde pryč. Slyšela jsem tiše zavřít vchodové dveře.
--
Opřela jsem se o zábradlí na molu a vdechovala jsem slaný vzduch. Byl hezký večer a v dálce byl slyšet smích a hudba, lidi oslavující můj úspěch. Snažila jsem se s Carmen mluvit, ale ta nacházela omluvy k odchodu a já jí to nemohla mít za zlé.
Cítila jsem se hrozně.
Carmen byla jediná, která mi věnovala čas, když došlo na pochopení mých myšlenek a pocitů k Ashley. Nikdy nesoudila a nekritizovala nic, co jsem řekla ohledně brunety. Požádala mě, abych si ji vzala, požádala mě, abych se jen pokusila pohnout dál. Tohle bylo vše, oč mě kdy žádala. Něco, co se zdálo být velmi jednoduché, bylo přesto těžké provézt. Carmen se nikdy neptala, prostě se snažila porozumět – dát mi prostor.
Chránila mé srdce a já pro ni ani nedokázala totéž. Já byla důvodem, proč bylo její srdce rozbité.
„Neměla bys být támhle?“
Rozhlédla jsem se a uviděla Ashley ukazujíc směrem k táboráku s drobným úsměvem ve tváři.
„Myslím, že ano,“ usmála jsem se, otočila se a opřela se zády o zábradlí. „Neměla bys tam být ty?“
Ashley shlédla na zem a pak se koukla zpět na mě. „Vlastně, Carmen mi pověděla, abych si s tebou promluvila.“
„Aha.“ Zamračila jsem se a povzdechla si. „Věděla jsi, že jsme se já a Carmen ani jednou nepohádaly?“
Ashley napodobila mé zamračení a zavrtěla hlavou.
„Bože, je dokonalá,“ vzdychla jsem a projela si prsty skrze vlasy, „a krásná a nejlaskavější člověk, se kterým se kdy setkáš.“
Ashley tam mlčky stála, jen se na mě dívala a poslouchala mě. Něco, co v minulosti opravdu neudělala.
„Požádala mě o ruku právě tady, víš? Přesně na tomhle místě. Požádala mě, abych ji udělala nejšťastnější ženou na světě a byla na věčnost její,“ vzhlédla jsem k obloze poseté hvězdami a zostra jsem se nadechla. „Vše, co kdy ode mě chtěla, bylo, abych ji milovala,“ podívala jsem se na Ashley, „tím způsobem, jak miluji tebe.“
Ashley se lehce zajíkla a její oči se rozšířily, ale stále mlčela. Byla to zpověď, která byla ryzejší, než cokoliv, co jsme kdy zažily.
„Carmen se se mnou dneska odpoledne rozešla,“ zašeptala jsem nakonec, „řekla, že mé štěstí pro ni bylo důležitější. Po zbytek večera se mi vyhýbala a teď se cítím mizerně… prostě se cítím na hovno.“
Ashley nakonec přistoupila a odstranila mi pramínek vlasů z obličeje. „Nemyslím si, že mohu najít nějaká slova, abych se snažila přimět tě cítit se lépe,“ nabídla lehce.
„Nechci se cítit lépe,“ letmo jsem se podívala stranou, ustoupila a odfoukla si vlasy z obličeje, „věděla jsem, čím jsem si s tebou procházela, Ashley. Věděla jsem, jak jsem se cítila a jak jsem se moc snažila na tebe zapomenout, ale nic a nikdo mě nedokázal zbavit těch pocitů.“
„Ublížila jsem ti,“ podotkla s vážnou tváří. „Vážně, kdybych to nebylo kvůli mě, ty a Carmen byste byly dokonalý pár. Ksakru, jste spolu kurevsky rajcovní,“ pokrčila rameny a pohlédla stranou na ztmavlou oblohu. „Za všechno se omlouvám, Spence.“
„Ty si myslíš, že jsme spolu sexy?“ Naklonila jsem hlavu a usmála se.
„Si piš, že jo,“ Ashley se na mě podívala, skutečně se na mě podívala a ne tím 'naprosto tě očumuju' druhem, prostě se na mě podívala upřímně s drobným úsměvem, „Carmen nevypadá špatně a my obě víme, jak moc jsi sexy.“
Začervenala jsem se a pročistila si krk. „Na tom nesejde,“ vzdychla jsem, „postavila si hlavu a ty víš, že by k ní vážně nebylo fér, abych se připlazila zpět do její náruče, když mé srdce je v podstatě pořád s tebou.“
„Chtěla jsi náhradu?“ zavrtěla obočím a obě jsme se trochu zasmály. Kousla jsem se do rtu, lehce sklopila hlavu a zavrtěla jsem hlavou 'ne'. „Dobře, protože si nemyslím, že existuje na výměnu srdce reklamační řád.“
Ticho bylo v tu chvíli opět naším nejlepším kamarádem, a poté jsem ucítila, jak její ruka zatahala za mou. „Pojď,“ zašeptala, „zorganizovala ti večírek. Myslím si, že bys jí měla poděkovat alespoň tím, že si ho užiješ.“
Usmála jsem se a dovolila jí táhnout mě mlčky zpět na večírek na pláži. „Hej, Ashley,“ zastavila se a znovu se na mě podívala, „děkuju, že jsi přišla.“
„No, když máš knížku napsanou celou o tobě, tak by bylo tak trochu hrubé nepřijít,“ Ashley nakrčila nos a znovu mě táhla za ruku.
Tak jsme tam byly, šly jsme ruku v ruce společně pláží. Vše se zdálo být velmi přirozené, přesto snové. Toho dne brzy ráno jsem se probouzela vedle ženy, která mi dala vše a na oplátku nežádala nic.
A v tuhle chvíli jsem kráčela po pláži s ženou, které jsem dala vše – a nic na oplátku jsem nežádala.
Život byl v tomhle ohledu legrační.
Ale konečně jsem ucítila, že jsem znovu mohla dýchat.
ASHLEY
„Fajn, tak támhle ten chlápek mi právě dal svoje číslo.“ Křenila se Kyla, když si sedla vedle mě na kulatinu před ohněm. Koukla jsem se na ni a zvedla jsem obočí. „Co? Není to tak, že bych se ho chystala použít,“ posmívala se a hodila to číslo do ohně.
„Mluvila jsi s Julianem?“ Zeptala jsem se a přesunula jsem nohu do písku.
„Jo,“ usmála se a letmo se na mě podívala, „poslal srdečný pozdrav.“
Byl zdaleka tím nejlepším švagrem vůbec. No, vlastně mým jediným. Ale přesto byl ten chlap pro mou sestru dokonalý a já mohla vidět, jak jsou navzájem šťastni. „Stýská se ti po něm?“
„Jak jinak,“ usmála se Kyla a vzhlédla k dalšímu táboráku, kde seděla Spencer s Carmen, „zaslechla jsem o jejich rozchodu.“
„Vím,“ povzdechla jsem si a projela si prsty vlasy. „Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že je to moje vina.“
Kyla zavrtěla hlavou a podívala se na mě. „Není, Ashley. Vím, že se možná cítíš zodpovědná, protože jsou do toho zahrnuty i city k tobě, ale Spencer je velká holka, víš? Pořád tě miluje a Carmen to ví. Myslím, že od ní bylo velmi statečné ukončit to se Spencer, přestože je do ní zamilovaná.“
„Carmen má značný kus slávy,“ usmála jsem se smutně na sestru, „miluje Spencer bezpodmínečně a tolik, aby ji nechala jít.“
„No,“ Kyla do mě šťouchla a vytáhla ze zadní kapsy placatku a nabídla mi loknutí, „Spencer k tobě cítí to samé. Kdy jsem jí pověděla o tvé a Aidenově svatbě, myslím, že ji to nakonec zlomilo.“
Svěsila jsem hlavu a odfrkla si, než jsem vzhlédla k nebi a dala si další doušek pálivého alkoholu, který mi hladce stekl hrdlem. „Kdybych se mohla vrátit v čase, tak bych změnila všechno. Byla jsem moc hloupá a vdala se ze špatných důvodů. Nikdy jsem Aidena nemilovala, Bože, ne tím způsobem, co miluju ji.“
Kyla mě poplácala po zádech a mlčky jsme pár vteřin seděly, než se na mě podívala. „To, co se stalo v minulosti, se nezmění. Je to něco, na co jsme všichni zapomněli, víš? Myslíme si, že pokud by se změnila minulost, tak by byly věci snazší, což by byl ideální způsob, ale čas nelze vrátit. Takže,“ poplácala mě po koleni a věnovala mi holčičí úsměv, „jako tvoje moudrá a velmi opilá sestra, ti dám radu,“ nahnula se blízko a měla vážnou tvář, „místo 'co mohlo být', udělej to, co můžeš změnit teď.“
Zamrkala jsem a ucítila jsem, jak mi koutkem úst zatahal úsměv.
Zaslechly jsme, jak si někdo odkašlal, obě jsme vzhlédly a uviděla, jak nad námi stojí Carmen. Srdce mi bušilo v hrudi, vstala jsem a nabídla jí místo. Usmála se, sklonila se a její rty narazily do Kylyina ucha.
„Dobře,“ Kyla přikývla, vstala a zatlačením na má ramena mě přiměla si sednout, „budu támhle,“ ukázala směrem ke Spencer, „buď hodná.“ Políbila mě na čelo a stiskla Carmeninu ruku, než se vydala ke krásné blondýně.
Carmenin chraplavý smích mě zaskočil a my tam seděly a v trapném tichu se na sebe dívaly. „Vážně se potřebuješ uvolnit,“ nabídla a dívala se na oheň, kde automaticky spočinul i můj zrak.
„Bylo velmi milé, že jsi tohle všechno dala pro Spencer dohromady.“ Kývla jsem a nohou jsem zvedla klacík a šťourala se s ním v ohni.
„Jo, no,“ Carmen si tiše povzdechla, „zaslouží si to nejlepší.“
Krátce jsem se na ni podívala: „To zaslouží.“ A zasloužila. Nechtěla jsem si myslet, že by Spencer bylo lépe s někým, jako je Carmen, s někým vyrovnaným a žít pro něj – ale já chtěla dokázat, že jsem od střední dozrála a že jsem pochopila mnohem víc. Nicméně jsem nechystala tlačit na ženu, od které jsem před lety odešla jen proto, že jsem měla strach z její lásky.
„Myslím, že pro ni znamená hodně, že jsi to zvládla,“ zašeptala, „kvůli mně bojovala vskutku hodně, aby ti nic neřekla, ale já si nedokázala pomoci. Potom, co jsem si to přečetla, jsem věděla, že je to něco, co si potřebuješ přečíst.“
Zakroutila jsem hlavou, usmála se a dívala se na své bosé chodidlo, „vůbec jsem nevěděla, že by Spencer dokázala použít slova takovým způsobem, ze kterého by-“
„Tálo tvé srdce?“ Carmen se smutně usmála. „Psala poezii od doby, co jsem se s ní seznámila. Ačkoliv bylo dobré,“ kousla se do rtu, „vědět, že jsem byla tou, se kterou to sdílela první. Takže to bylo tak trochu na prd, když její první kniha, co napsala, byla o dívce, která jí na střední škole zlomila srdce.“
„Aha,“ polkla jsem a posunula se. „Carmen,“ povzdechla jsem si a hryzla se do rtu, „nejsem tu, abych ti cokoliv vzala. Spencer pro nás obě znamená hodně, rozdíl je, že ty jsi jí ukázala vše, ukázala jsi jí, jaké je to, být milován a já…?“ Lehce jsem se zasmála, „já jí ukázala smutek a bolest za posledních pět let.“
„Ne,“ Carmen zavrtěla hlavou, „ukázala jsi jí vše,“ navlhčila si rty a její šedé oči smutně tančily ve světle ohně, „jsi její svět.“
„Promiň,“ zašeptala jsem.
„Víš co je úžasné? Jak láska funguje. Jak prochází jedním tělem. Musíš být vskutku něčím výjimečná, Ashley, protože když tě nenechala jít po deseti měsících randění ve srovnání se čtyřmi lety, které jsem s ní strávila – jak se ti to podařilo?“ Zvedla obočí a já si uvědomila, že jsem měla u chodidla stále Kylyinu placatku. Nabídla jsem ji jí a ona si hodně lokla.
„Nemyslím si, že na to dokážu odpovědět,“ řekla jsem se vší vážností, „také to nechápu,“ předala mi placatku a teď byla řada na mně, „není to tak, že bych se k ní chovala z poloviny tak dobře, jako ty.“
„No,“ ztěžka si povzdechla a podívala se na mě, „Spencer vždy bude součástí mého života. Možná potřebuju čas, abych se pohnula dál, ale vrátím se. Je mou nejlepší kamarádkou, mou rodinou a já to nehodlám zahodit.“ Přemístila se ke mně blíž a zavřela oči: „Tentokrát se k ní chovej hezky, Ash. Protože ti zkopu zadek do krychličky, pokud se doslechnu, že je tomu jinak. Spencer už od tebe má křehké srdce, takže prosím, naprav to, nebo,“ pokrčila rameny, vstala a otřela si ruce o své džíny, „ji prostě udělej šťastnou.“
Seděla jsem tam a krev se mi hrnula do uší potom, co jsem vypustila dech, který jsem si vůbec neuvědomila, že zadržuji. Odešla pryč směrem k jejich bytu a já si všimla, že Spenceřiny oči sledují Carmen, a pak přistály na mně.
„Ty jsi to všechno vypila?“ Vypískla Kyla a já si vůbec nevšimla, že ke mně běží, když zatřásla placatkou. Sledovala, jak Carmen odchází a posadila se vedle mě a dala mi ruku na rameno, „víš, myslím, že kromě Spencer, by mě Carmen dokázala nažhavit.“
Zamrkala jsem a zvedla jsem na Kylu obočí. Ta jen zrudla a pokrčila rameny, než se oddálila a objala paží Carmen kolem pasu, když odcházely z dohledu společně.
Mlčky jsem tam seděla, poslouchala hudbu, která hrála, zatímco ostatní tančili a pili kolem ohně. Vůbec jsem neslyšela, že si ke mně sedla, dokud jsem neucítila její rty přitisknout se něžně na mou paži, aby upoutala mou pozornost.
Hnědé se setkaly s modrými a obě jsme se na sebe mlčky usmívaly.
„Měla bys ji nechat jít pryč,“ zašeptala jsem nakonec a nedívala se jí do očí.
„Nebylo by to fér,“ zašeptala nazpět a sepjala ruce v klíně.
„Není fér, že je raněná.“
„Jen by jí ublížilo víc, kdybych zůstala s ní, abych ušetřila její city.“ Spencer se na mě nakonec podívala. „Přála bych si,“ tiše se smála, „přála bych si, abych se do ní dokázala zamilovat. Můj život by tak byl mnohem jednodušší.“
„Co jsem ti dala, Spence?“ zamračila jsem se, otočila se k ní čelem a oheň kolem nás tiše praskal, „chci říct, byla to střední škola. Co jsem ti dala, že jsem tě přiměla neodejít?“
Spencer si olízla rty a sčesala si nějaké vlasy za uši: „Tebe,“ odpověděla jednoduše a koukala na mě. „Tvé srdce.“
„Ale-“
„Střední škola je vždycky plná dramatu, chápu to. Lidé ve svých životech lžou a podvádí každičký den a obvykle je to na střední škole desetkrát horší, nebo přinejmenším to tak vypadá,“ pokrčila rameny a lehce naklonila hlavu. „Ale navzdory tomu, co se mezi strašným trojúhelníkem událo, co mi nejvíce ze všeho ublížilo, bylo, že jsem věděla, že mám tvé srdce, Ash. Že jsem věděla, že mě miluješ, ale ty jsi měla strach a dostatečně jsi mi nevěřila. Takže zatímco jsi ode mě odešla, pořád jsi měla všechno, co jsem ti nabídla a pořád máš moje srdce.“
„Proč?“ zeptala jsem se jí ve snaze porozumět, proč by tak krásná osoba jako Spencer visela na vzpomínce na mě, která za to nestála. „Zlomila jsem ti srdce, Spence. Ani jsem ti nedala šanci. Tvůj bratr zemřel a já odletěla,“ zavrtěla jsem hlavou a snažila se uklidnit se, a pak hrozilo, že se mi rozlijí slzy, „nechápu to.“
Spenceřina ruka byla na mých zádech a něžně mi přejížděla konečky prstů po tenké látce mého černého tílka. „Zlomila jsi mi srdce. To nepopřeme,“ zašeptala, „a já byla tou, co ti řekla, abys na léto jela do Evropy.“
„Neměla jsem odcházet.“ Zahnala jsem mrkáním slzy a okamžitě mi chyběla její ruka na zádech, když si opět sepnula ruce v klíně.
„Stalo se.“ Spencer vzdychla a podívala se na mě. „Bylo by milé vědět, že jsi byla se mnou, i po telefonu. Ale neumíme to změnit a neměly bychom dovolit, aby nás to semlelo, protože pak by to zastínilo všechno jiné, na čem jsme tvrdě dřely.“
„Hrozně moc jsi mi chyběla, Spencer. Nemáš tušení,“ vydechla jsem a otočila se k ní tváří.
„Myslím, že vím,“ drobně se usmála a poposedla si blíž. „Takže,“ odkašlala si, „Kyla se zmínila, že máš naplánovanou nějakou šňůru koncertů.“
„Jo,“ usmála jsem se a zeširoka otevřela oči, „bylo to šílené, ale zatím to miluji. Opustila jsem kliniku, takže jsem se mohla soustředit na svou hudbu.“
„Jak, uh,“ zavrtěla prsty, než se na mě plaše podívala, „jaký byl rozvod?“
Uchechtla jsem se a zakroutila hlavou: „Dobrý.“ Usmála jsem se a podívala se na ni: „Je konečně konec a on nedostal nic, jen své BMW a Coru.“
„Vážně?“ Spencer se usmála a uchechtla se se mnou, když jsem přikývla. „Bože, jak jsi s tím chlápkem mohla žít tak dlouho?“
„Já vím,“ obrátila jsem oči v sloup a my se odmlčely, dočasně jsme zapomněly na naši situaci. „Nechceš jít zkontrolovat Carmen?“ zeptala jsem se.
Spencer se ohlédla k bytu a vzdychla: „Ne,“ otočila se zpět, aby se na mě podívala, „vlastně si balí nějaké oblečení a pár dní zůstane na hotelu. Musím respektovat odstup, který chce.“
„To je mi opravdu líto, Spencer,“ zašeptala jsem.
„Nemusí,“ popadla mě za ruku a stiskla ji, „je to pro nás nejlepší. Carmen a mě. Nezaslouží si být vtažena ve vztahu, kde není středem pozornosti. Carmen si zaslouží ženu, která ji bude plně milovat.“
„Přesto,“ zašeptala jsem a propletla mé prsty s jejími, „si takový druh bolesti nezaslouží nikdo a ze zkušenosti vím, že je na hovno, když jsi tím, kdo ji způsobí.“
„Jo.“ Spencer se podívala zpět k ohni a žvýkala si spodní ret. „Půjdu si pro něco k pití, chceš taky?“
Přikývla jsem a sledovala jsem, jak vstává, otírá si plážové kraťasy a věnuje mi drobný úsměv, než se vydá směrem k ostatním lidem.
Když se Spencer vrátila, mlčky jsme seděly. Ticho bylo vítáno a pokud jde o mě, tak jsem měla pocit, že jsme tak silnější.
Jako přátelé.
A potenciální budoucností.
Byl to úžasný pocit.
SPENCER
„Vstávat a cvičit!“ Kyla mi skočila na postel, já zavrčela a zamračila se, když se rozvalila vedle mě. „Carmen mi dala klíčky, abych tě zkontrolovala, jsi v pořádku?“
„Naprosto,“ zamumlala jsem, posadila se a věděla jsem, že vypadám hrozně. „Kolik je hodin?“
„Krátce po sedmé,“ Kyla se zazubila, vstala z postele a táhla mě s sebou, „půjdeš nás učit, jak se surfuje!“
„Nás?“ Zvedla jsem obočí a našla jsem Ashley tiše sedící na gauči v mém obývacím pokoji. „Ahoj,“ na tvář se mi vkradl ruměnec. Nebyla jsem zrovna oblečená. Stála jsem v obývacím pokoji ve svém spodním prádle a krátkém tílku.
„Bré ráno,“ Ashley se usmála, vstala a ukázala ke konvici na kávu. „Myslela jsem, že bys mohla využít trochu kofeinu.“
„Díky,“ usmála jsem se a ukázala jsem směrem ke své ložnici. „Jen na sebe půjdu dát víc oblečení.“
Rychle jsem na sebe hodila šortky a vrchní díl od plavek. Věděla jsem, že ten den bude dalším horkým. Stáhla jsem si vlasy dozadu a zkontrolovala se v zrcadle.
„Vypadáš dobře, Spence.“ Ashley se usmála ode dveří a já vyskočila. „Promiň, neměla jsem v úmyslu tě polekat.“
„To je v pohodě.“ Červeň se mi dostala na tváře a já mávla rukou a otočila se k ní zcela čelem. „Spala jsi dobře?“
„Fantasticky,“ Ashley se usmála a zůstala mimo ložnici a rozhlížela se. Umělecká díla visela na každém dostupném místě. Obrazy Carmen a mě naplňovaly ložnici, kterou jsme poslední tři roky sdílely. „Vážně to tu máš moc pěkný.“
„Díky,“ usmála jsem se.
„Trochu mi připomíná byt tehdy v New Yorku.“ Naposled se rozhlédla kolem, a poté její oči spočinuly na mě, když jsem se k ní pomalu přiblížila. „Bez sexy blondýny v mé ložnici.“
Zavrtěla jsem hlavou, ale uculila se a znovu zčervenala. „Jsou věci, které se na tobě nezměnily.“
„Neé,“ následovala mě do obývacího pokoje, „to se nikdy nezmění.“
„Co se nikdy nezmění?“ Kyla se na nás dívala z verandy.
„Patrně má nehynoucí rajcovnost.“ Hodila jsem oči v sloup a Kyla zvedla obočí.
„Jo, na tomhle se s Ash shodneme,“ zazubila se, vrátila se na verandu a dívala se na surfaře. Přišla jsem k ní a okamžitě jsem spatřila Carmen.
Její modré kraťasy ji prozradily. Koupila jsem jí je, protože měla kraťasy všech barev, ale ne modré a co by to bylo za duhu bez modré?
„Možná můžeme jít někdy jindy,“ Kyla se zamračila, když si Carmen sedla na pláž se svým prknem po boku. „Půjdu se na ni podívat,“ otočila se, aby se na mě podívala, „doženu vás dvě později, ju?“
Carmen mi chyběla. Vlastně mi chybělo slyšet ji ráno vstávat a připravovat se na surfování nebo časné ranní běhání. Vždycky mě vzbudila a já byla s ní. Kdybych nešla, tak by přišla později a udělala by mi snídani, nebo by si ke mně lehla do postele.
Ne, můj vztah s Carmen nebyl špatný. Mé srdce patřilo jiné, ale má pozornost se soustředila na ni. Myslela jsem na ni v jednom kuse. Možná ne dost, ale přesto. Smála jsem se jejím vtipům, chvěla jsem se z jejích doteků a tála jsem, kdykoliv mi řekla, že jsem krásná.
Hleděla jsem na ženu stojící vedle mě. Ona… ona mě přiměla všechno to cítit. Desetkrát. Ashley by se mě dotkla a já bych byla hodiny v jiném světě, pověděla by mi vtip a já bych se tomu smála za deset dní, když by mi pověděla, že jsem krásná, tak bych byla na kaši a nedokázala bych zformovat větu bez koktání.
Carmen nebyla Ashley, a to bylo to, díky čemu se vše zhroutilo.
Přesto se mi stýskalo po mé nejlepší kamarádce.
„Chtěla jsi být sama?“ Ashleyin hlas mě vytrhnul z myšlenek a já poklesla hlavou a zlehka s ní zavrtěla. „Jsi si jistá?“
„Jo,“ přikývla jsem a ukázala směrem ke kuchyni, „co si dát kafe.“ Udělaly jsme si na stoličkách u snídaňového pultu pohodlí a já si přežvykovala spodní ret dívajíc se na ni a její oděv. Černá halenka, která byla vzadu uvázaná a která také odhalovala černý vrchní díl plavek, které měla na sobě a krátkou džínovou sukni. Chybělo mi vidět ji v těch džínových sukních. „Kdy se ty a Kyla vracíte?“ Nakonec jsem promluvila.
Ashley na mě koukla skrze sklenici těma svýma hnědýma očima a usrkla si kávy. „Za týden,“ usmála se, „myslela jsem, že bychom chytily trochu sluníčka, zatímco tu budeme. Ačkoli Kyla se těšila, že pojede domů, ale užívá si to.“
„Byla skvělá,“ kývla jsem, sklopila jsem zrak dolů a táhla jsem po pultu nehet u palce. „Byla pro Carmen vážně skvělou kamarádkou.“
„Myslím, že je do ní zabouchlá,“ Ashley se usmála a tiše se smála, „ale ano, byla skvělá.“
„Velká škoda, že jsme si nevšimly Carmen dříve na střední škole,“ uchechtla jsem se, „rozhodně bych je dokázala dát dohromady.“
S Ashley jsme se na sebe usmívaly a ona si olízla rty. „Hej, Spence,“ podívala se na mě a oběma rukama objala svůj hrníček, „vím, že poslední dva dny pro tebe byly docela, uh, těžké. Chci říct, podepisovala jsi knihy, k smrti jsem tě vylekala tím, že jsem tu byla a no, Carmen se s tebou rozešla,“ zaváhala a bylo spíše povzbuzující konečně ji vidět a cítit se pro jednou zranitelně místo 'slečna jsem dokonalá'. „Ale pokud potřebuješ prostor a čas na to být sama, naprosto to chápu.“
Vzdychla jsem a utáhla jsem si culík, než jsem si položila bradu na ruku a podívala se na ni. „Děkuju,“ řekla jsem tiše a lehce se usmála, „ale vážně nechci být sama.“
Bála jsem se, že znovu uteče.
„Dobře,“ přikývla, usmála se a pak si znovu usrkla kafe. „Tak jsem přemýšlela,“ vstala a popadla svou kabelku, „že bychom se mohly projet. Prostě na chvíli vypadnout. Možná si zajít na něco k snědku na naše oblíbené snídaňové místo, kam jsme chodívaly.“
„K Randymu?“ Zvedla jsem obočí. „Nebyla jsem tam roky.“
Bylo toho hodně, co jsem přestala od střední školy dělat.
„Tak tedy,“ omotala něžně své jemné prsty kolem mého zápěstí a táhla mě, „pojďme.“
--
Smích.
Úsměvy.
Ukradené doteky a pohledy.
Z toho všeho se skládal náš den. Cítila jsem se špatně, že jsem věděla, že zatímco jsem se dobře bavila, tak se mi v dlani lámalo Carmenino srdce.
Kyla zavolala Ashley, aby jí dala vědět, že stráví noc u Carmen, aby jí dělala společnost. Ashley se usmála, vypnula telefon a pověděla mi, že jsem stále mohla změnit svůj názor a být sama.
Musela jsem poděkovat Kyle, že pomáhala Carmen dostat se přes to. Možná jsem měla mít víc zlomené srdce nad ztrátou Carmen jako přítelkyně, ale nedokázala jsem to. Ne s Ashley po boku na molu.
„Takže tenhle krásný den zakončíme procházkou po pláži?“ Ashley se na mě usmála a já nadzvedla ramena, když jsme pomalu šly podél břehu. Byla tma, ale já nikdy necítila bezpečněji.
„To mi připomíná, že jsi mě sem jednou táhla ve dvě hodiny ráno,“ uchechtla jsem se a podívala se na ni, „zůstaly jsme tu do východu slunce.“
Ashley zamrkala, pomalu se usmála a sklopila hlavu. „Byla to naprosto úžasná noc. Neustále na ni myslím.“ Byla to jedna z těch nocí, kdy jsme nemohly udržet své ruce od vzájemného dotýkání, přesto jsme neměly sex. Muchlovačka byla smyslnější a erotičtější, než jakýkoliv sex, co jsem kdy měla. Nebylo to o fyzickém kontaktu, bylo to o tom, co jsme měly v srdcích.
Bylo to překrásné a já na to též musela neustále myslet.
Pohlédla na mě a navlhčila si rty, „nezní to, jako bychom byly zpátky na střední škole?“
„Trošku.“ Oplatila jsem jí úsměv a dál jsem hleděla na oblohu, když jsme pomalu šly dál po pláži.
„Jen,“ Ashley vydechla a já ucítila její prsty vléci se po mé paži dolů k mým prstům, kde je propletla s mými, „naše ruce byly obvykle spojené,“ kousla se do rtu, „nevadí to?“
Polkla jsem a cítila jsem, jak mi z plic unikl vzduch. Nemohla jsem si pomoci, ale potřebovala jsem její kontakt. Pomalu jsem kývla hlavou a dál jsme šly ruku v ruce.
„Myslím, že moje srdce je připravené vyskočit mi z hrudi.“ Přiznala Ashley a zčervenala.
„Mně taky,“ zašeptala jsem a znovu jsem zastavila. „Je nádherná noc.“
„Jo,“ přikývla a stiskla mi ruku, a pak ji pustila a posadila se do písku. „Nesnášela jsem New York,“ pokrčila rameny, „městské osvětlení bylo příliš rušící. Chyběla mi pláž.“
„Proto jsem se přestěhovala zpátky sem,“ přikrčila jsem se a hrála si v písku, „chyběla mi pláž.“
Ale vážně mi chyběly vzpomínky, které byly vytvořeny na pláži.
„No,“ usmála se na mě, „měly bychom tě dostat domů. Je pozdě a i když si nemusím dělat starosti o tvou zlou matku a zákaz vycházení, pořád si myslím, že by sis měla trochu odpočinout.“
Přikývla jsem. Neměla jsem v úmyslu se hádat. Věděla jsem, že blízkost Ashley a mě se udála příliš rychle. Pomyslela jsem si, že by bylo nejlepší, kdybychom tomu říkaly noc, protože jsem potřebovala čas přemýšlení.
Pomalu jsme se vydaly zpátky k mé nemovitosti a já cítila, jak se na mě několikrát podívala a já si také ukradla několik pohledů.
Díky této ženě cítím věci jen letmým pohledem. Tála jsem.
Zcela. Pokaždé.
Doprovodila mě ke dveřím a opřela se o rám. „Dnes jsem se bavila, Spence,“ pomalu mrkla s úsměvem zdobícím její rysy, „děkuju.“
„Děkuju.“ Nabídla jsem a hrála si s klíčky v ruce, nervózně jimi točíc.
„Mohu ti zítra zavolat?“ zeptala se Ashley stejně nervózně.
„To bych ráda,“ usmála jsem se, vzala jsem svůj telefon a rychle jsem do něj naťukala své číslo. „Tahám zadek z postele za svítání, takže mi klidně zavolej kdykoliv.“
„Využiji toho,“ Ashley se usmála, otevřela mi bránu a následovala mě k hlavním dveřím. Jakmile byly otevřené, tak jsem se o ně opřela a upřímně jsem na ni hleděla. „Spence,“ zašeptala, přistoupila blíže a rukama uchopila mé, „vypadáš nádherně.“ Její hlas byla chraplavý a hluboký.
Roztavená na kaši.
Kaše, která se roztekla.
Rozkašovatělá.
„Eh,“ pročistila jsem si hrdlo, „děkuju.“
„Zavolám ti,“ zašeptala, a poté jsem ucítila její rty na koutku mých, spojené pár sekund, zatímco mi srdce mlátilo v hrudi. „Brou noc.“
Jen jsem kývla a zamávala, a poté jsem se dotkla místa, kde právě byly její rty. Sledovala jsem, jak zmizela za budovou a otočila jsem se a pomalu se vydala chodbou dál.
Ucítila jsem, jak mi vibruje mobil a odpověděla jsem bez toho, abych se podívala na jméno volajícího. „Haló?“
„Volám kdykoliv,“ řekla škádlivě a já nedokázala zkrotit bušení v srdci, „přemýšlela jsem, jelikož jsme tak trochu měly 'opakovaný' den, víš, snídaně, oběd, večeře, držení se za ruce, nervózní polibek na tvář a motýlci, co mi létaly v břiše,“ zhluboka se nadechla, „myslela jsem, že bychom aspoň mohly uzavřít kruh a chvíli mluvit po telefonu.“
„Uzavírám kruh,“ zasmála jsem se, zavřela za sebou dveře a odhodila své sandály, zatímco jsem si svlékala kraťasy a brala si vodu. „Teď mi tohle,“ zašeptala jsem, „připadá jako na střední.“
„Některé věci se nezmění, Spence,“ tiše se smála.
Hudba pro mé uši.
Ne, některé věci se nikdy nemají změnit.
Vůbec ne.
A tohle byla jedna z věcí, kterou jsem nikdy nechtěla změnit.
Postarala bych se o to.
ASHLEY
„Tak mi zazpívej.“ Spencer se posadila na podlahu hotelového pokoje do tureckého sedu a vzhlédla ke mně, kde jsem seděla na posteli se svou kytarou.
„Co chceš, abych ti zazpívala?“ Dala jsem si kytarové trsátko mezi zuby a napnutím jsem ladila několik strun.
„Cokoliv,“ pokrčila rameny a přenesla si láhev piva ke rtům, „něco, co jsi napsala?“
Nervózně jsem se smála, vzala jsem své trsátko a zabrnkala několik akordů. „No,“ vzdychla jsem a roztřeseně jsem vydechla. „Napsala jsem jednu, než jsem sem přijela. Je trochu neučesaná a nejspíš tě vyděsím.“
„Neutíkám.“ Spencer se zazubila.
„Ještě jsem ji nehrála,“ kontrovala jsem svým úsměvem.
Byly to čtyři dny, co jsem se znovu ocitla tváří Spencer. Tři dny, co jsme trávily téměř každou vteřinu spolu. Držela jsem si odstup, a ačkoliv jsem ji chtěla popadnout a políbit, tak jsem nemohla.
Ani jedna z nás nebyla připravená. Chtěla jsem, aby se ujistila o svém jednání a chtěla jsem ujistit sebe.
Nemyslím si, že jsem očekávala, že mi Spencer dovolí vrátit se do jejího života tak snadno. Naproti tomu zase nebylo lehké, když mě před třemi měsíci políbila na rozloučenou. Vědět, že její záměry byly pokusem říci nadobro sbohem, ale pak si uvědomit, že to byl polibek naděje. Někdy mě mátla, ale to jsem na ni milovala.
Když mluvíme o tom slově na 'L', tak ani jedna z nás ho od našeho vážného rozhovoru nezmínila. Carmen brzy toho rána Spencer volala a vyšly si na snídani. Museli strávit zbytek dne spolu, protože jsem trčela u mé sestry a jejího přehnaného mluvení o tom, jak je Carmen vážně bezva. Zlobila jsem ji tím, že je zabouchnutá a ona to nepopírala. Připadalo mi to roztomilé.
Seděla jsem ve svém pokoji se svou kytarou a snažila se napsat pár písní, když přišla a zaklepala Spencer. Otevřela jsem dveře a objala ji. Bože, bylo tak příjemné mít omotané paže kolem ní, zatímco mě držela.
„Zahraj mi,“ řekla a vytrhla mě z myšlenek.
Odkašlala jsem si a přikývla. „Ale budu tě muset seřezat, jestli se nakonec pokusíš zdrhnout, jasný?“
„Neuteču!“ Zakňourala Spencer, přisunula se blíž a projela prsty pár mých starých textů. „Prostě hraj, Ash, prosím?“
Usmála jsem se, olízla si rty, a pak mé prsty začaly hrát všechny správné akordy.
Nechala jsi své rty zdobit jiné
Nebo jsem jediný?
Pokaždé, když se s tebou pokouším mluvit,
Jsou tohle myšlenky, které mi běží.
Řekni ještě něco, děvče.
Nechci muset odejít.
Naše komunikace je stěží to, co bývala.
Naše oči se střetly a ona upustila papíry, které měla v ruce. Usmála se a přitáhla si kolena k hrudi.
Když mohu tvrdit, že jsi moje, je to moc sobecké?
Když mohu tvrdit, že jsi moje, moje jediná?
Nechci nic víc, než aby se naše budoucnost setkala.
Mohu říct, že to bude jedna z mnoha zklamaných nocí.
Stopy po tobě jsou tak minimální.
Černobílé fotoalbum nás dvou.
Zavřela jsem oči a ze všech sil jsem se snažila jí tak hluboce nepropadnout.
Když mohu tvrdit, že jsi moje, je to moc sobecké?
Když mohu tvrdit, že jsi moje, moje jediná?
A mám jen jeden týden na to učinit tě mou.
A možná tě nikdy znovu neuvidím.
Není to jen pro mě, nejsem to jen já.
Je trochu, trochu taky pro tebe.
Ale jsem ochotna čekat.
Jsem ochotna…
Spencer si pomalu razila cestu na postel a posadila se zlehka na matrace. Neudělala žádný jiný pohyb, prostě tam seděla a poslouchala, jak dál hraji.
Denní doba už není vyčerpaná
Nebo svítí slunečním světlem spíše hodiny do záchvatu mysli.
A noc je mnohem horší.
Protože vím, že jsi s ní sama.
A myšlenky na nás byly opuštěné.
Nikdy nebudu stejná.
Nikdy znovu nebudu stejná.
Nikdy znovu nebudu stejná.
A mám jen jeden týden na to učinit tě mou.
A možná tě nikdy znovu neuvidím.
Času je málo a je vzácný.
Existuje někdo další, kdo potřebuje.
Existuje někdo další, kdo potřebuje tvou pozornost.
Ale jsem ochotna čekat.
Jsem ochotna čekat.
Jsem ochotna čekat.
Jsem ochotna čekat.
Pomalu jsem odložila kytaru a čekala na její reakci. Spencer se usmála, skopla si boty a přisunula se blíž a své rty velmi něžně přitiskla na mou tvář. „Vidíš?“ zašeptala mi do ucha, „neutíkám.“
Polkla jsem, ruměnec se mi vkradl na tvář a dala jsem si načas s vychutnáváním si pocitu dechu na mé rozpálené pokožce. Hodně jsem bojovala, abych neotočila hlavou a nepolíbila ji. Bojovala jsem ze všech sil, abych se ovládla.
„Bylo to krásné.“ Spencer se nakonec odtáhla, usmála se na mě a hrála si s prstýnky, které zdobily její prsty.
„Děkuju.“ Zčervenala jsem.
„Máš vážně úžasný hlas,“ zašeptala, natáhla se na bok a opřela si hlavu o ruku.
„Hodně jsem cvičila.“ Napodobila jsem její činy čelem k ní a hrála si s prstýnky na jejích prstech.
„Nemyslím si, že bys potřebovala cvičit,“ odvětila zdvořile a sledovala mé prsty, jak si hrají s jejími, „ale věřím, že to dotáhneš daleko.“
„Znamená to pro mě hodně,“ usmála jsem se a zahákla jsem malíčky za její, „bude se mi po tobě stýskat, až odjedu.“
„Jo, mně taky,“ hluboce si povzdechla, a pak dala pryč ruku z mé, když sebou znovu žuchla na podlahu ke své tašce. „Taky pro tebe něco mám.“ Vytáhla časopis, vrátila se na postel a lehla si na břicho, když se prohrabávala stránkami, než zastavila a strčila mi článek do klína.
Usmála jsem se, byl to nejnovější hrubý návrh vydání jejího sloupce v 'LA Junkie'.
„Už měl být dokončený, ale já zachytila návrh, když jsem vyzvedávala šek.“ Vřele se usmála a olízla si rty. Několik minut jsem na ni zírala a ona škubla obočím, „Ash, ta slova nejsou napsaná na mém obličeji.“
„Jo. Jasně.“ Odkašlala jsem si a bolestně jsem z ní odtrhla oči a rychle jsem se podívala dolů na ta slova.
Tvé teplo – Spencer Carlinová
Když vychází slunce, mohu cítit teplo vplížit se na mou kůži. Nemusím otevřít oči, abych věděla, že je tam. Připadá mi jako ty. Když je okno otevřené, mohu cítit jemnou vůni oceánu a to mi připomíná tebe.
Smyla jsem všechen chlad, který jsem v sobě měla roky. Rozprášila jsem pavučiny, které se mi zabydlily v mysli, a rozmazala jsem všechny příjemné vzpomínky, které byly tak nádherně vytvořené.
Když mi déšť dopadá na pokožku, pořád cítím suchost, kterou jsi poskytla neviditelně po mnoho let. Nevím, jak bych se cítila, kdybych někdy ucítila mokrost, od které jsi mě chránila.
Čas je ožehavý, a když se rozhodneš vrátit, kam jsi kdysi vstoupila, tak jen udržím ty vzpomínky a budu doufat, že to, co bylo jednou vytvořeno –
není možno znovu zažít.
Několikrát jsem zamrkala, než jsem vydechla vzduch z plic a mé oči vyhledaly její. Spencer se koukala dolů na peřinu a mračila se. „Spencer,“ vydechla jsem její jméno pouze šeptem, „to bylo naprosto nádherné.“
Pokrčila rameny a konečně její nádherné modré oči přistály na mně. „Je to neupravené a nedokončené. Ani nevím, zda si to nechám.“
Kývla jsem a polkla. „Ale, co je důležité,“ tiše jsem podotkla, „je rozhodně jedinečný.“
Spencer přikývla. „Carmen si to také myslela.“
Nebyla jsem překvapená, že by ho Carmen nečetla první. Strávila celý den se Spencer a já byla ráda. Carmen jí byla po boku roky a ačkoliv jsem jí záviděla čas se Spencer, tak byla moje vina, že jsem umožnila 'svůj' možný čas vypršet.
„Vlastně mi nabídla, abych si ho přečetla. Kdyby to bylo něco jako moje kniha, tak bych chtěla mít první nárok.“ Spencer lehce zčervenala, zvedla návrh, zavřela ho a opatrně ho odhodila na podlahu ke své tašce.
„Samozřejmě,“ usmála jsem se a kývla jsem směrem k návrhu časopisu, „Také děkuju, že ses o něj se mnou podělila.
Spencer přikývla, ale dál mlčela a rozhlížela se po místnosti. „Tak jaké jsou tvoje a Kylyiny plány na pozdější večer?“
„Uhm,“ smála jsem se a zavrtěla jsem hlavou, „Kyla nebyla dvě noci v tomhle hotelu, tak si nemyslím, že se dnes večer vrátí.“
Spencer zvedla obočí a vydala lehký smích. „Potřebuje se vrátit domů ke svému manželovi. Poflakování s námi třemi lesbičkami jí leze do hlavy.“
„Povídej mi o tom,“ tiše jsem se smála a zavrtěla hlavou. „Ačkoliv tu hranici nikdy nepřekročila. Je až moc zamilovaná do Juliana.“
Spencer souhlasila, vstala a přešla ke sklu okna. Její oči prohledávaly pláž a ona se otočila. „Uvidím se s tebou znovu?“ zeptala se a její oči se provrtávaly do mých.
Otevřela jsem ústa a stejně rychle jsem je zavřela. „Ráda bych si myslela, že ano.“
„Jo, ale myslet a vědět, jsou dvě odlišné věci.“ Spencer zašeptala a ohlédla se po pláži.
„Spence,“ přišla jsem k ní zezadu a sledovala jsem v odrazu okna, jak její oči zkoumají scenérii, „kdyby to záleželo na mě, tak ano. Tak mě znovu uvidíš,“ polkla jsem a dívala jsem se dolů na své prsty, „otázkou je, uvidím já znovu tebe?“
Pomalu se otočila a hleděla na mě dlouhou dobu, než spustila ruku, aby vyhledala mou. „Je zvláštní, jak se věci vyvinuly,“ tiše hloubala, svraštila obočí a naklonila hlavu, „chci říct, mohla jsem být zasnoubená s báječnou ženou, víš? Když jsem dostala pozvánku na svatbu Ky, tak jsem nechtěla jít. Carmen mě přesvědčila o opaku, chtěla,“ zamrkala a stiskla mi ruku, „chtěla, abych to s tebou ukončila.“
Polkla jsem a drobně jsem se usmála. „ Uzavření je druh tvrdohlavosti, že?“ vtipkovala jsem a ona se jen usmála, a poté si navlhčila rty.
„Pravda je, Ash,“ vzdychla a opřela se o okno se zády přitisknutými ke sklu, „chtěla jsem, abys žadonila o odpuštění. Chtěla jsem, aby si se prostě přiznala a přesvědčila mě, že ses změnila. Nechtěla jsem být akceptována takhle,“ pročistila si krk, „ale nejsi tou, kterou jsi bývala. Změnila ses a zatím miluji, kým jsi.“ Spencer pokrčila rameny s polovičatým úsměvem, „přála bych si, abys byla taková tehdy na střední škole, uběhlo hodně času a upřímně nevím, kam jít dál.“
„Možná to jen musíme nechat být?“ zašeptala jsem a prsty jsem sjela po straně její tváře. „Snažení, by znamenalo, že si nejsme jisté, ne? Není to citace ve tvé knize? 'Přeji si, aby některé věci nebyly chápány jako osud. Snažení by znamenalo rozhodnutí udělané na základě nejistoty nebo pochybnosti. Snažila jsem se na tebe zapomenout. Snažím se nezamilovat se do tebe zase znovu. Snažila jsem se milovat ji tak jako tebe. Žádné z tohoto „snažení“, jak se zdá, neuspělo. Proto řeknu jenom, že na tebe nezapomenu, že se znovu zamiluji a nedokáži ji milovat tak jako miluji tebe.'“
„Vážně potřebuješ žít.“ Spencer se zarděla, když jsem citovala její knihu. Sklopila hlavu a uchechtla se. „Nemyslela jsem, že ta kniha byla tak odvážná.“ Zastrčila mi kadeř za ucho a lehce mi konečky svých prstů poklepala na tvář. „Takže, to budeme den po dni hrát?“
„Kamarádky,“ pousmála jsem se.
„Kamarádky?“ zavrtěla obočím.
„Prozatím,“ potvrdila jsem, ustoupila od ní a ujistila se, že ví, že jsem to myslela vážně.
Kamarádky. Není to to, co jsem chtěla být se Spencer, ale čas je nestálý a já věděla, že jsme potřebovaly čas, abychom vyléčily to, co bylo mezi námi zničeno, a co bylo zničeno mezi ní a Carmen. Chtěla jsem ukázat, že umím respektovat její vztah s brunetou a nehodlala jsem naléhat.
Byla jsem prostě vděčná, že si mě znovu pustila do života.
Pomalu, ale jistě.
Kamarádky.
Těšila jsem se na nový začátek.
CARMEN
Pobíhala jsem ve svém obchodě, hledala jsem věci, které jsem potřebovala, aby byly hotové, než následující den otevřu. Zbývalo mi několik hodin do zavíračky a slunce bylo dlouho na obloze, ale mě bolela hlava víc, než na co jsem byla zvyklá.
„Potřebuješ pomoc?“ zaslechla jsem líbezný uklidňující hlas a uculila jsem se. Nemusela jsem se otočit, abych věděla, kdo je za mnou.
„Myslím si, že jsi možná stalkerka, paní Leeová,“ uchechtla jsem se a setkala jsem se s hnědýma očima.
„Ugh,“ Kyla se smála, „neříkej mi paní,“ přimhouřila obličej a pokrčila rameny, „vypadám pak staře.“
Zvedla jsem obočí a zavrtěla hlavou. „Uvědomuješ si, že jsi vdaná, viď? Vzala sis jeho jméno, tudíž je celé tvoje.“
„Ale připadám si tak stará,“ zakňučela, opřela se o pult a tílko jí vyjelo nad břicho. Kyla byla půvabná, ale také byla heterosexuální.
A já se léčila.
„A nestolkuju,“ našpulila pusu, vyskočila na pult a dívala se na mě, „jsem tu jen, abych pomohla.“
„Tvoje sestra si nejspíš už myslí, že máš románek,“ uchechtla jsem se a hodila jsem po ní hadr, aby utřela prach z písku, který jsem zpozorovala.
„Urážíš mě?“ posměšně zalapala po dechu a nahodila úšklebek. „Neshledáváš mě půvabnou? Odpuzuju tě?“
„Sotva,“ smála jsem se a kousla se do rtu. „Utírej.“
Kyla několik minut, než mě dloubla zezadu do stehna, mlčela. „Jak se máš?“ zeptala se tiše a její hravý ton byl pryč.
Kývla jsem a opřela se o surfovací prkno. „Zvládám to.“
„Jestli někdy budeš potřebovat čas o samotě, Carm,“ Kyla pokrčila rameny, seskočila z pultu čelem ke mně, „prostě mi dej vědět.“
Usmála jsem se a poplácala ji po rameni. „Byla jsi úžasná, Kylo a přiznávám, že miluji tvou společnost. Držíš mě při rozumu.“
„Já jen, že Spencer a Ashley v jednom kuse tráví čas spolu…“
„Nejsem ublížená kvůli tomu,“ uznala jsem, „patří k sobě a kdo jsem, abych jim stála v cestě, když to evidentně vím. Hádám, že by to bylo jiné, kdybych to nevěděla nebo si toho nebyla vědoma.“
„Jsi větší osobnost, než jsem byla já,“ pousmála se Kyla.
„Kéž bys byla lesba,“ vydechla jsem s lehkým smíchem.
„Říkají, že mám potenciál,“ sebevědomě kývla.
„Spencer mi řekla, že se tě na střední škole snažila dát dohromady s holkou.“ Uchechtla jsem se, když zrudla.
„To proto, že jsem měla slabost pro určitou blondýnu, kterou obě známe.“ Kyla obrátila oči v sloup a hravě do mě strčila. „Krom toho, myslím, že jsem pořád zjišťovala, kým jsem. Po přestěhování se z Baltimoru do LA, se život hodně změnil. Spencer to chápala, takže spojení, které jsme sdílely, bylo-“
„Dechberoucí?“ Nabídla jsem upřímně.
„Jo,“ přikývla a pokrčila rameny. „Pak jsem pokukovala po tom blbečkovi, dříve známém jako Aiden.“
„Co je s ním? Neměla ho Spencer jednu dobu taky ráda?“ Zeptala jsem se a zvedla jsem obočí. Nebylo to tak, že by byl Aiden nejošklivější chlap na planetě, ale rozhodně jsem viděla přitažlivější muže.
„Ugh,“ Kyla se smála. „Nebyla jsem u toho, abych zažila všechen ten zmatek, ale ona si s ním vyšla ve snaze dokázat sama sobě, že nebyla zamilovaná do Ashley.“
Vždycky se to točilo kolem Ashley.
Bylo to vytesáno do kamene.
„Neváhej se se mnou kdykoliv pomuchlovat, Carm,“ Kyla ji škádlila, aby prolomila napětí.
„Jo,“ zakroutila jsem hlavou, „hned jdu na to.“ Žertovala jsem a otočila jsem se, abych dovoskovala prkno. „Nelíbám vdané ženy,“ řekla jsem, když jsem za sebou ucítila pohyb.
Kyla mi zezadu ovinula paže kolem pasu a vtiskla mi něžný polibek na opálené rameno. „Zajímalo by mě, jak se do tebe Spencer nedokázala zamilovat. Připadá mi to přirozený,“ zašeptala, než se odtáhla a šla si po svém.
Polkla jsem a koukla se na husí kůži, kterou mi bruneta velmi snadno způsobila.
Nemělo smysl uvažovat o Kyla. Byla vdaná, její srdce patřilo jinému a moje…?
„Carmen?“ Spenceřin hlas mi zazvonil hlavou.
…bylo pořád s ní.
„Spencer!“ Vyjekla Kyla a vrhla se na svou nejlepší kamarádku. „Kde je Ash?“
Spencer zavrtěla s lehkým úsměvem hlavou. „Ještě jsem ji dneska neviděla.“
Kyla a já jsme na sebe zvedly obočí, a pak se podívala na mě a na Spencer. „Půjdu se projít. Vrátím se později, abych ti pomohla,“ Kyla se usmála a vytratila se.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ sledovala jsem brunetu běhající po pláži.
„Na cokoliv,“ Spencer byla za mnou, pomáhala mi voskovat a vlasy jí padaly do obličeje.
„Jde o Kylu,“ smála jsem se, když se blondýnčina hlava bleskově otočila, aby se na mě podívala, „je vždycky tak odvážná ve flirtování?“
Spencer se uchechtla a přikývla. „Docela jo. Ačkoliv Kyla je neškodná, nikdy by nepřekročila hranice, které by se neměly – obzvlášť teď, když je vdaná žena.“
Pomalu jsem přikývla a zajímalo mě, jestli polibek na rameno byl překročením hranice.
„Tak, jak se ti vede?“ zeptala jsem se svojí ex, když se soustředila na voskování prkna.
„Stýská se mi po tobě,“ odvětila tiše, a poté na mě zhlédla. „Myslím na tebe v jednom kuse.“
„Spencer,“ vzdychla jsem a ona zavrtěla hlavou.
„Ne tak,“ řekla rychle a sklonila se do úrovně mých očí, „prostě mi chybíš, Carmen. Myslím, že část mě nemá právo, abys mi chyběla, ale zároveň si nedokážu pomoci. Byla jsi mou nejlepší kamarádkou roky. Byla jsi ženou, která při mně stála v dobrém i zlém. Byla jsi srdcem, které mě udržovalo v chodu všechny ty roky. Byla jsi důvodem, proč jsem se usmívala, víš? Nebo se smála.“
„Chápu to,“ zašeptala jsem a uchopila její obličej, „chápu, že jsem pro tebe byla důležitá. Že jsi mě milovala a záleželo ti na mně. A také vím, že jsi do mě nebyla zamilovaná.“
„Chtěla jsem být,“ Spencer zdůraznila, „vzbudila bych se a prostě bych doufala, že to bude den, kdy bych se stala tvou. Prostě zcela tvou.“
„Spencer, miluji tě,“ zvolala jsem tiše. „To, co máš s Ashley, je skutečné. Jen vám dvěma trvalo dlouho ujasnit si to, ale nyní, když ji máš zpátky ve svém životě, ji nenech znovu odejít, jasný?“
„Můžu, můžu ti s něčím pomoci?“ Spencer se tiše nabídla a já se zamračila a rozhlížela se po krámu.
„Vlastně,“ popadla jsem její ruku a přidržela si ji u hrudi, „myslíš, že bys mohla zavřít? Vážně se necítím dobře a ráda bych si lehla.“
„Jasně.“ Spencer se v obavách zamračila, ale než mohla cokoliv říct, tak jsem ji políbila na tvář a popadla své klíčky.
„Spencer?“ Otočila jsem se a uviděla, jak na mě zírá. „Také jsi mi chyběla.“
ASHLEY
„Ashley!“ Kyla za sebou zabouchla dveře, opřela se o ně a byla udýchaná.
„Co je?“ vyskočila jsem, podívala jsem se po koupelnové stěně, abych na ni lépe viděla. „Co se děje?“
„Já,“ odkašlala si, „zapomněla jsem zavolat Julianovi.“
„Aha,“ zamračila jsem se a mávla jsem rukou k telefonu, „tak mu zavolej.“ Dozavazovala jsem si vzadu vrchní díl plavek a začala jsem se mazat tělovým mlékem.
„Nemůžu!“ Kyla zasyčela a přesunula se ke dveřím koupelny.
„Proč? Zdržel se v práci?“ zeptala jsem se a dívala se na ni.
„No, ne,“ našpulila pusu a vrátila se zpět, aby si sedla na postel. „Já jen, že mi to přijde divný.“
„Co?“ smála jsem se a kroutila hlavou.
„Vědět, že mám manžela, ke kterému se mohu vrátit!“ Kyla zakňučela a padla zády na postel.
„Věděla jsem, že jste byli na svatbu příliš mladí!“ Zasyčela jsem a hodila po ní polštář. „O co vlastně jde?“
„Mámrácarmn.“ Zamumlala skrze polštáře.
„Cože máš?“ začala jsem být naštvaná.
„Mám ráda Carmen,“ vydechla s červeným obličejem.
„A?“ Zvedla jsem obočí. „Je milá, sexy a velmi sympatická,“ přikývla jsem a vrátila se k nanášení svého mléka.
„Ty to nechápeš,“ řekla Kyla vážně, „vážně jsem ji dneska chtěla popadnout a vylíbat z ní duši.“
Plastová láhev mi upadla z rukou na podlahu. Civěla jsem na ni a kroutila hlavou. „Nechceš tu větu přeformulovat?“
„Ne!“ vykřikla Kyla. „Chtěla jsem! Vážně jsem ji chtěla v tom obchodě popadnout a prostě, vážně, vážně se mi libí.“
„Možná se jen cítíš špatně? Víš, že ji chceš utěšit.“
„Ne,“ Kyla zavrtěla hlavou a nervózně si ždímala ruce, „tohle je jiné. Je to jako tehdy, když jsem jednoho rána skutečně chtěla políbit Spencer, tehdy, kdy mi na střední škole přinesla kávu.“
Ušklíbla jsem se. Věděla jsem to.
„A kdyby předtím Spencer nepřišla do krámu, tak jsem si jistá, že bych to udělala,“ podívala se na mě s rozpačitým pohledem ve tváři, „mimochodemm to s Carmen uzavřela.“
Přikývla jsem a posadila se na postel vedle ní. „Takže se ti líbí Carmen?“
„Jo. Vážně je úžasný člověk s velkým srdcem. Je to Carmen, víš? Neznám ji tak dlouho jako Spencer, ale vsadím se, že k ní cítím víc, než kdy bude Spencer.“ Kyla vypadala vystrašeně. „Myslím, že chci jít domů.“
„Kylo…“ zamračila jsem se.
„Ne, vážně. Můžeš tu zůstat, ale myslím, že potřebuju jet domů a být se svým mužem, kterého jsem si před měsíci vzala.“ Kyla seskočila z postele a začala si v panickém stavu balit věci.
„Počkej,“ popadla jsem ji jemně za zápěstí, „ví Carmen, jak se cítíš?“
„Ne!“ zalapala po dechu. „A nikdy se to nedozví.“
--
Hrála jsem si se stonkem, válela jsem ho mezi prsty, když jsem sledovala, jak zavírá poslední okno v obchodě. Konečně si mě všimla, usmála se a vydala se na místo, kde jsem stála.
Podala jsem jí růži a políbila ji na tvář. „Dneska si mi chyběla.“
Spencer si přivoněla k růži a ještě více se usmála. „Také jsi mi chyběla.“ Mávla přede mnou růží a zvedla obočí. „Dávají kamarádky běžně kamarádkám růže?“
„Jsi výjimečná kamarádka.“ Nakrčila jsem v úsměvu nos a jí se vkradl nach na tváře a odvrátila zrak. „Nemůžu se dočkat, až zavřeš.“
Spencer přikývla a vydala se zpátky do obchodu. Místo toho, aby zamkla dveře, vešla dovnitř a vyšla o několik minut později s dvěma prkny v podpaží.
„Ach, ne, ne.“ Zakroutila jsem hlavou, zatímco ona obrátila oči v sloup.
„Pojď, zítra odjíždíš a ještě jsem ti neukázala, jak se surfuje!“ Spencer prosila, zamkla za sebou obchod a podala mi malé surfovací prkno. „Neříkám, že jsem nejlepší učitelka nebo surfařka, ale přesto.“
Jak bych mohla odmítnout to našpulení?
„Fajn,“ usmála jsem se, zakroutila hlavou a smála se dál, „ale jestli se utopím, tak se vrátím, abych tě pronásledovala.“
„Ale prosím tě.“ Spencer mě zlobila a položila prkno do písku, než si odhodila oblečení. Ucítila jsem, jak mi tmavly oči s větším množstvím její kůže, která byla odkryta a všimla jsem si, že na sobě tentokrát neměla kraťasy na surfování. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jinam. „Ash?“ Uchechtla se a ukázala na mé tílko a sukni, „možná budeš chtít shodit nějaké oblečení, pokud neplánuješ surfovat ve svém oblečení.“
„Co když jsem naostro?“ klamala jsem a ona zvedla obočí.
„Hele, bez ohledu na to, jak se cítíš příjemně,“ Spencer se ušklíbla a přesunula se blíž, „prostě se vysvleč.“
Ech. Jo… dobře. To bych mohla zvládnout.
Rychle jsem odhodila své oblečení a stála tam upřímně je ve svých plavkách.
„Skvělé,“ Spenceřiny oči viditelně bloudily po mém těle, „teď tě pojďme namočit!“
Až po tobě, kotě.
--
„To je naposled, co jsem ti dovolila mě učit surfovat,“ zajíkala jsem se a plivala jsem vodu z úst, když Spencer seděla na prkně a smála se mi.
„Tohle byl docela morbidní sestřel,“ řehtala se a ušklíbla se, když jsem se na ni kabonila. „Hele, nebuď taková,“ seskočila z prkna a udržovala mé ve stabilní poloze, když jsem se na něj vytahovala.
Spencer se přidržela, vyskočila nahoru a také přistála na mém prkně. Prohrábla si prsty mokré vlasy a vyhřívala se na slunečním světle, když jsem zírala, jak na ni dopadají zlatavé paprsky.
Jak bych ji mohla nechat odejít?
Nikdy.
„Už mě máš dost?“ zeptala jsem se a sledovala vodu dopadat a valit se dolů po její pokožce.
„Nikdy,“ Spencer řekla, když otevřela oči a zamrkala, aby zaostřila.
„Myslím mých porážek.“ Uchechtla jsem se.
„Neé,“ zahihňala se, přehodila nohu a obkročmo si se mnou sedla na prkno, „bavila jsem se.“
„Já taky,“ řekla jsem zcela upřímně.
„Dobře,“ zazubila se a bylo fajn vědět, že poznávám druhou stránku Spencer, která byla nová a vzrušující.
„Slunce zapadá,“ zašeptala a zašilhala, když oranžová barva planety se pomalu začala sklánět za oblohu.
„Je to krásné,“ podotkla Spencer bez hnutí. Ucítila jsem její prsty provléknout se skrze mé, když se přisunula blíž. „Pamatuji si dobu, kdy jsme mlčky sledovaly západ slunce. Bylo to úžasné, co?“ Podívala se na mě a já cítila, jak se mi v hrdle zadrhnul dech. Byla tak nádherná.
„To bylo.“ Tiše jsem souhlasila a olízla si rty. „Hej, děkuju ti za lekci surfování.“
„Bude jich víc,“ Spencer mě zlobila, vzdychla a pomalu zamrkala, „ale pro teď si myslím, že jsme skončily.“
„Chceš zamířit dovnitř?“ zeptala jsem se něžně s pohybem směrem k pobřeží.
Spencer zavrtěla hlavou a stiskla mi prsty. „Ještě ne.“
Naše hlavy se otočily směrem k západu slunce, cítily jsme, jak se jeho teplo pomalu rozptýlilo. Husí kůže na našich pokožkách byla zřejmá, ale dál jsme zůstaly.
„Ashley?“ Spencer nakonec zašeptala skrze lehký vánek, čímž prolomila ticho a klid.
„Hmm?“ Vzhlédla jsem na ni a všimla si, že je blíž, než byla předtím. Její obličej byl před mým, a poté jsem ucítila prsty na tváři, okamžitě hřející celé mé tělo.
„Pořád myslím na tohle,“ zašeptala, a poté byly její rty něžně na mých. Byla jsem přivítána pocitem překvapení, přesto příjemného povzdechu. Její spodní ret se dostal mezi mé, když můj horní ret spočíval mezi jejími. Srdce mi bušilo v hrudi čekajíc na to, zda uvěří, že je to skutečné.
Že mě opravdu líbala v oceánu na surfovacím prkně, při západu slunce.
Přiblížily jsme se k sobě, když se rty jemně otřely, dostaly se zpět a já věděla, že Spenceřina chuť by se nikdy nezměnila a nikdy nezmizela.
Snila jsem o ochutnání jí znovu po dlouhé době. Ne v polibku na rozloučenou, ale v polibku, který byl plný překvapení a slibů v lepší budoucnost.
Prkno se zahoupalo ve vlně, která nás obklopovala, ale rty se vůbec neoddělily. Jemné konečky prstů se přitiskly na svaly mého zátylku, když naklonila rty a lehce prohloubila polibek.
Naše jazyky se krátce dotkly, než se plaše oddělily, ale rty se znovu zapečetily. Naléhaly, vlekly se, laskaly a strádaly. Zvednul se vítr a jen proto, že jsem ucítila Spencer se zachvět, jsem se odtáhla, a lapala po dechu. Ne protože jsem byla bez dechu, ale protože jsem hladověla hrozně dlouho po její chuti a doteku. Chtěla jsem víc.
Zdálo se, že to Spencer cítí stejně, když si mě přitáhla zpět do pomalého, mokrého a velmi smyslného polibku. Konečky prstů se pásly po každém centimetru odhalené kůže, způsobovaly sténání a vzdychání našich těl, která se jemně kolébala v oceánu.
Nakonec se odtáhla a své čelo přitiskla k mému. „Páni,“ vydechla a olízla si naběhlé rty a její oči se dívaly dolů na mé.
„Páni,“ zopakovala jsem a zavřela jsem oči ve snaze skrýt hluboké pocity uvnitř, které hrozily, že vyplují na povrch.
„Představovala jsem si, jaké by to bylo,“ zašeptala horce proti mým rtům, „jaké by to bylo, když bychom se znovu prvně políbily.“ Kousla se do rtu. „Nic by se tomu nevyrovnalo.“
„Znám ten pocit,“ zašeptala jsem nazpět a rukama jsem vklouzla za její záda a cítila jsem zvednout se husí kůži ještě víc. „Měly bychom se vydat dovnitř a zahřát se.“
„Je tma.“ Spencer pozorovala slunce, které teď zapadlo a bylo nahrazeno měsícem, který zdobil svou přítomností oblohu nad námi, společně s miliony hvězd obklopujících ho.
„Ochráním tě,“ nabídla jsem a vtiskla jsem jí polibek na spánek.
„Vím,“ Spencer se usmála a zakousla se do rtu. „Ale stejně pojďme dovnitř, je trochu chladno.“
I když mé nitro bylo v ohni, musela jsem přiznat, že mi navenek také bylo trochu zima.
Jakmile jsme došly k obchodu, Spencer mě popadla za ruku a běžely jsme směrem k jejímu bytu.
Koutkem oka jsem ji viděla. Seděla u obchodu a já věděla, že viděla všechno. Ale pak jsem uviděla další postavu a věděla jsem, kdo to je. Kyla vzala Carmen za ruku a vedla ji od krámku opačným směrem.
„Líbají se takhle kamarádky?“ Spencer se zeptala, když otevřela dveře bytu, popadla ručník a podala mi ho. „Protože,“ hryzla se do rtu, „to chci vážně udělat znovu.“
Uchopila jsem ji zezadu za krk a přitiskla jsem ji ke kuchyňskému ostrůvku a rty jsem zakryla její v hlubokém krátkém polibku. „Bože, tvoje rty jsou návykové,“ zasténala jsem a Spencer napodobila můj sten a její ruce svíraly mé boky, když jsem si začala prolíbávat cestičku dolů po její čelisti.
„Musíme přestat,“ těžce oddechovala, když mé rty udeřily na citlivé místo za jejím uchem, „Ashley…“
„Já vím.“ Nechala jsem svou hlavou padnout na její rameno a pevně jsem ji držela. „Jen, že to bylo tak dlouho a já mám strach, že se mi to zdá.“
„Já taky,“ Spencer zašeptala, její ruce byly v mých vlasech a hladily mi slané spleti vlasů, „ale nezdá. Víš, jak to vím?“
„Jak?“ Zamrkala jsem.
„Protože poprvé po letech,“ zašeptala mi do ucha, „se cítím naživu.“
CARMEN
„Odcházím,“ přešlapovala před mými hotelovými dveřmi a okusovala si nehty. „Prostě potřebuju odejít.“
„Kylo,“ zamračila jsem se a přistoupila k ní blíž, ale ona se odvrátila. „Dóóbře,“ vydechla jsem a ustoupila.
„Měla bys chodit s varovným štítkem!“ Kyla konečně přestala přecházet a podívala se přímo do mých hnědých oduševnělých očí. „Bože, jsi jako chodící Bohyně a pořád nemůžu uvěřit, že tě Spencer nechala jít a nechápej mě špatně, jsem šťastná, že je Ashley šťastná, ale…“ chytila se za vlasy a pomalu vydechla, „prostě potřebuješ varovný štítek. 'Varování, snadno se zamilovávám.'“
Zalapala jsem po dechu a ona klela.
„Kurva, neměla jsem to říkat,“ Kyla zavrčela, opřela se o zeď a hlavu si držela v rukách.
Tahle neuvěřitelná krásná žena a jemná duše mi právě řekla, že je do mě zamilovaná. Řekla mi to a neutekla. Sledovala jsem, jak se odstrčila od zdi a přistoupila ke mně. „Řekni mi, že jsem blázen,“ zašeptala třesoucím se hlasem, „řekni mi, že jsem se do tebe nezamilovala. Řekni mi, že jsem vdaná a zamilovaná do muže, se kterým jsem před několika měsíci vlezla do chomoutu.“
Snažila jsem se mluvit, ale nemohla jsem. Vypadala tak křehce a já měla strach, že jakýkoliv hluk, který bych vyprodukovala, by ji rozbil a ona by utekla.
„Řekni mi,“ zašeptala hlubokým hlasem a lehce nadskočila, když mě její ruce uchopily za boky, „že možná jen trochu na mě také myslíš.“
Zavřela jsem oči, když se její nos lehce táhnul po pokožce mého krku a její ruce zatáhly za mou košili ještě víc v jejím sevření. „Kylo,“ zašeptala jsem chraplavě, uchopila její obličej a snažila se přitáhnout její oči k mým.
„Jsi tak nádherná, Carmen.“ Kyla zašeptala, její oči se vůbec nespustily z mých, zatímco její ruce se táhly po mých zádech nahoru až do mých vlasů, držely mě za šíji a táhly mě k jejím rtům v nejjemnější, přesto nejhladovější polibek, jaký jsem kdy měla potěšení zažít.
Instinktivně jsem zabalila své ruce do jejích vlasů a užívala si hebkost jejích rtů. To bylo do doby, než jsem zaregistrovala její slova, odtáhla se a všimla si, jak zčervenala, udýchaná s vystrašeným pohledem svou přítomností. „Jsi vdaná,“ zašeptala jsem a přemístila jsem své ruce z jejích vlasů na její ramena.
„Vím,“ zaskřehotala a kousla se do rtu. „Ale já… já si nemůžu pomoc,“ utišila se a přitiskla čelo k mému, „nikdy předtím jsem tohle necítila a jak moc mě to děsí, tak mi to prostě přijde naprosto správné.“
Zavřela jsem oči, zavrtěla hlavou a uchopila ji za tvář. „Kylo, jsi vdaná. Zítra odjíždíš zpátky do New Yorku, abys byla se svým manželem. Zapomeneš na mě.“
Kyla se zamračila a vytáhla se z objetí. „Nezapomenu na tebe.“
„Ale stejnak odjíždíš,“ naléhala jsem, vzdychla jsem a mé srdce se právě cítilo, jako by se zlomilo. Pravda byla, že jsem jí věřila. Věřila jsem, že ke mně něco cítí a musela jsem přiznat, že mezi námi bylo spojení. Ale nechtěla jsem to takhle, se lží a podváděním. Takhle jsem se nechovala, bez ohledu na to, jaký je to dobrý pocit.
„Carmen,“ prosila nejjemnějším hlasem, „prosím, jen mi řekni, že ke mně vůbec nic necítíš.“
„Nemůžu,“ svěsila jsem hlavu a snažila se ovládat své dýchání a snažila jsem se nebrečet. „Našla sis ke mně cestu, Kylo, to nepopírám.“
„Tak proč?“ znovu mi vzala můj obličej do dlaní a její jemné palce mi přeběhly po tváři.
„Jsi vdaná a já se dostávám z rozchodu.“ Řekla jsem, vzala jsem jí ruce z mé tváře a něžně jsem je stiskla.
„Pravda,“ Kyla zněla poraženě a popadla svou kabelku. „Připadám si jako naprostý osel,“ pokrčila rameny a ani se nesnažila skrýt slzy, které jí začaly téct z očí.
„Kylo…“ snažila jsem se ji chytit, ale ona už byla venku ze dveří hotelového pokoje a šla k výtahům. Naše oči se střetly, když vstoupila do výtahu a nespustily jsme je ze sebe do doby, než se dveře zavřely.
Poprvé, když jsem zjistila, že Ashley přijela do LA, jsem nemusela myslet nad ztrátou Spencer jako přítelkyně.
Poprvé ve svém životě jsem měla pocit, jako by mé srdce bylo skutečně přijato jedinou osobou. Jedinou osobou, od které jsem to alespoň očekávala.
A ukázalo se, že ta osoba měla i jiný život.
SPENCER
Slunce bylo jasné, když vrhalo stíny na mnoho předmětů v obývacím pokoji. Promnula jsem si oči, protáhla se a má ruka udeřila do dalšího těla vedle mě. Rychle jsem se obrátila k osobě čelem a usmála se, jak Ashley pokojně spala na své straně. Vstávání z gauče bylo příjemnější, když jste na něm měli někoho. To bylo něco, co jsem se naučila, když přišla Carmen z pracovní cesty domů a našla mě stočenou, zahrabanou na gauči místo v naší posteli.
Ashley a já jsme usnuly po dlouhém rozhovoru, kde jsme a co by se mohlo stát v okamžiku, kdy vstoupí do letadla a vrátí se do New Yorku. Měla jiný život, který žila v jiném státě.
Byla jsem úspěšná spisovatelka pro 'LA Junkie', ale nezáleželo mi tak moc na dalším nápadu na knihu, kterou jsem připravovala. A technicky vzato jsem mohla psát kdekoliv. Samozřejmě myšlenky na to, přijet zpět za Ashley do New Yorku, mi létaly hlavou, ale já věděla, že to momentálně nebyla nejlepší volba.
Pokud to, co jsme měly být, mělo být, tak bychom našly způsob, jak by to podle jistého scénáře fungovalo a nebylo moc uspěchané.
„Je příjemné otevřít oči a vidět tě.“ Ashleyin chraplavý, přesto ospalý hlas zamumlal. Pohlédla jsem na ni a zjistila jsem, že má zavřené oči.
„Vážně? Myslela jsem, že by musely tvoje oči být otevřené, abys mě viděla,“ zlehka jsem si ji dobírala a sklonila jsem se, abych ji políbila na tvář. Usmála se a přikrčila se do mého polštáře, a pak otevřela své ospalé oči. „No vidíš.“
„Mmm,“ protáhla se, zvedla horní polovinu těla a lapila mé rty v pomalou pusu. „Ano, to jsem potřebovala.“
Odtáhla jsem se, kousla se do rtu a zčervenala jsem, když na mě zírala pohledem, který používala. „Na co myslíš?“ zašeptala jsem, sklouzla jsem zpět pod deku a otočila se k ní čelem a opřela jsem o loket.
„Na tebe,“ odpověděla prostě a zastrčila mi nějaké vlasy za ucho. „Nemyslela jsem, že bychom tu byly,“ ukázala na nás a pousmála se, „spolu.“
„Tak co bude první věcí, kterou uděláš, až se zítra vrátíš do New Yorku?“ zeptala jsem se a pozorovala jsem její pihy, které měla rozseté po tváři. Obličej jí z mé otázky povadnul, posadila se a projela si rukou skrze vlasy, a pak vylezla ven.
„Nechci se vrátit,“ Ashley si těžce povzdechla a podívala se na mě smutnýma hnědýma očima. „Spencer, nemyslím si, že bych zítra dokázala vstoupit do letadla a znovu tě opustit.“
Srdce se mi chvělo, vystřelila jsem na kolena a její ruce mě držely v pase, když se přede mě postavila. „Myslíš, že pro mě bude snadné sledovat, jak odjíždíš?“ zašeptala jsem. „Po představování si téhle chvíle během pěti let, si myslíš, že chci, aby ses vrátila a žila beze mě?“
„Tohle jsem nečekala,“ zamrkala, stiskla mi boky a prsty zanořila pod tílko, „že budu tady s tebou. Že budu znovu ve tvé náruči a uvidím ten úsměv.“
„Já taky ne,“ polkla jsem a pomalu jsem vlekla konečky prstů nahoru po její paži, „nemyslela jsem si, že bych znovu našla takové štěstí, a abych byla upřímná, tak mě to děsí.“
Ashley naklonila v otázce a znepokojení hlavu: „Proč tě to děsí?“
„Nechci být znovu zraněná,“ vzdychla jsem a upustila jsem ruce k bokům. „Je moc těžké být ti na blízku, a když jsem, tak je moc snadné se tě jen dotknout, tát a přiznat, že tě miluji. Mám prostě strach, že se zhroutím a nevím, jestli bych znovu dokázala unést ten zármutek.“
„Spencer,“ Ashley uchopila můj obličej, „neublížím ti. Bože, raději bych zemřela, než aby se to stalo, musíš mi věřit.“
Nepatrně jsem se usmála. „Věřím ti,“ přenesla jsem ruce zpět na její krk, „nejsi to ty, koho se bojím, jsem to já.“
„Co?“ její hlas byl velmi jemný, protkaný starostlivým zájmem.
„Jsem moc ohromená z toho, jak snadno jsme se k sobě vrátily,“ zašeptala jsem a hrála si se stříbrným řetízkem kolem jejího krku, „Chci říct, že už to bolí, vědět, že zítra odjíždíš a já prostě, prostě nevím, co si se sebou počnu.“
Ashley se zamračila, zatlačila mě zpátky na postel, vylezla si na mé tělo a usadila se na mě. Zavřela jsem oči a přejela jsem jí prsty skrze vlasy. „Takže se bojíš, že utečeš?“
„Nebo že tě budu následovat,“ vzdychla jsem a ona pohnula hlavou, aby se na mě podívala.
„Vážně?“ mohla jsem slyšet vzrušení v jejím hlase a vidět to v jejích tančících očích, když vyhledaly mé.
„Ale nebudu,“ poznamenala jsem pevně a jí opadnul obličej. „Přestože mám strach, tak bychom měly zjistit, jak to bude fungovat, zatímco budeme oddělené. Nemám v plánu tě odtáhnout od tvé kariéry.“
„Vím,“ Ashley vzdychla a svou hlavu sklonila zpět k mé hrudi, „potřebuju tě, Spencer.“ Zašeptala nakonec a já se mohla jen usmát.
„Také tě potřebuji,“ zavřela jsem oči a rozhodla se jen soustředit na její dýchání a pocit mít ji v náruči. „Zvládneme to.“
Ashley se přitulila blíž, kývla hlavou a vydala tiché zívnutí. Už bylo časně ráno, chvilku po půl sedmé. Nebyla jsem zvyklá být vzhůru, ale znovu, nezdálo se, že by Ashley měla stejnou ranní rutinu, nikdy to tak neměla. Ráda spala, obzvláště v sobotu.
Jen proto, že Ashley následující den odlétala do New Yorku, to neznamenalo, že se pokusím najít způsob, aby to mezi námi fungovalo.
Bylo to lepší o to, že jsem věděla, že by Ashley bojovala stejně tak moc.
Jedna z nás musela jít a posunout se dál.
Otázkou bylo kdy?
ASHLEY
Byla vyděšená a nemohla jsem jí to mít za zlé. Mým úmyslem, pro let do LA kvůli podpisu její knihy, nebylo opustit Spenceřino srdce v dlani mé ruky. Také jsem měla strach.
Sledovala jsem, jak po telefonu mluví, jak jsem předpokládala, se svou mámou, zatímco chodila po kuchyni a brala suroviny na snídani.
„Ne, nezapomněla jsem na Glenovy narozeniny,“ koukla se na mě a protočila oči. „Ano, jsem si vědoma, že přijdou na večeři,“ otočila se a pohlédla z okna, „um, ne, Carmen to nestihne.“
Polkla jsem, když trochu sklonila hlavu a zhluboka se nadechla.
„Můžu to udělat dneska večer?“ otočila se kolem svojí osy, podívala se na mě a pevně držela telefon ve své ruce. „Nevěděla jsem, že jsi dneska chtěla večeři.“
„Spence,“ zašeptala jsem a mávla jsem před ní rukou, „můžeš jít.“ Nehodlám jí bránit trávit čas se svou rodinou – především při zvláštní příležitosti.
Zatřásla hlavou a zamračila, než znovu promluvila do přijímače. „Nemůžu slíbit- ano, vím, že jsou to Glenovy narozeniny, ale přesto mám plány.“
„Spencer,“ znovu jsem vzdychla a ona se na mě zamračila, zvedla na mě jeden prst, aby mi dala vědět, že potřebuje minutku.
„Zavolám ti, pokud se věci změní, mám tě ráda, pa.“ Spencer zaklapla telefon a hodila sebou na gauč, a poté uvolnila frustrované zavrčení. „Nesnáším, když mi kladou otázky, jako bych byla pořád na střední škole.“
„Jsi její malá holčička,“ usmála jsem se, „pro ni nikdy nevyrosteš.“
„No, musí to překonat,“ odsekla blondýna a já zvedla obočí. Zčervenala a sklopila hlavu: „Promiň, nechtěla jsem, aby to znělo tak hrubě.“
„Nedovol, abych ti bránila jít na bratrovu večeři,“ usmála jsem se sladce a držela jsem ruku, aby ji chytila a abych si ji přitáhla do klína, „můžu na chvíli zůstat v hotelu, zatímco si půjdeš po svém. Jsem velká holka.“
„Každá vteřina s tebou je velmi důležitá,“ rozkošně se zamračila a já si nemohla pomoci, ale usmála jsem se a vyhladila jsem jí zamračení palcem. Její oči zajiskřily, když její úsměv vzrostl v uličnický. Spencer Carlinová pořád měla to stejné 'v-hlavě-se-mi-zrodil-plán-a-nebude-se-ti-líbit-ale-stejně-ho-přijmeš-protože-jsem-roztomilá' pohled.
„Co je to?“ hravě jsem vzdychla a ona našpulila pusu a obtočila si mé vlasy kolem prstů. „Prostě se mě zeptej, Spence.“ Ušklíbla jsem se a ona se kousla do rtu a otřela mi rty o čelo, dolů po mém nosu, mých tvářích, než jsem ucítila její teplý dech na uchu.
„Pojď se mnou,“ řekla zastřeně, její konečky prstů vystupovaly po mém boku, vlekly se po mé klíční kosti, a potom uchopily zezadu můj krk. Její rty se sotva pásly na mých, když horce zašeptala, „prosím?“
Jak bych to, kurva, mohla odmítnout?
Pouze jsem přikývla a mým poděkováním byl další spalující polibek. Rty se oddělily a my se převrátily vzad. Sotva jsem zaregistrovala, že má záda udeřila o dřevěnou podlahu, protože její rty se přilepily k mým. Spencer se odtáhla a přerývaně dýchala: „Ach, Bože, Ash, jsi v pořádku?“
Jen jsem přikývla v závrati z polibku nebo z pádu. To jsem nedokázala říct. „Ne,“ řekla jsem spěšně, když se chystala pohnout.
„Ne, co?“ zeptala se a v obavách se zamračila.
„Pohyb,“ zašeptala jsem. „Nehýbej se.“
Spencer se na mě zadívala s oddělenými rty, jemně dýchajíc, a pak se drobně usmála. Přemístila ruce na každou stranu mé hlavy, než se její hladké nohy zamotaly do mých a její tělo se snížilo k mému.
Musela jsem si uvědomit to, že jsme se chystaly muchlovat na podlaze její kuchyně. Na sobě neměla takřka nic a já mohla cítit hladkost jejího břicha klouzajícího po mém. Z předešlé sprchy voněla čerstvě a kokosová vůně mě přiváděla k šílenství. Já stále používala stejný sprchový gel.
„Mohu se teď hýbat?“ Spencer zašeptala a její rty se stále otíraly o mé, zatímco mluvila.
Polkla jsem a přikývla, zadržovala jsem sténání, když mi jazykem olízla horní ret, než jsem spadla do nekončícího pádu pomalých vášnivých polibků.
Se Spenceřinými chlapeckými šortkami, co jí sjely dolů, jsem nedokázala ovládat své ruce, když přejížděly přes její boky, palce se zabořily pod pružný materiál, když polibek zůstal ve stejném tempu.
„Ashley,“ Spenceřin hlas se mi ozval v hlavě a já se odtáhla od líbání naběhlých rtů. „Nemůžeme,“ zašeptala chraptivě a její oči se dívaly mé ruce, jak tiskly její boky, a pak se posunuly nahoru a zamotaly se jí do vlasů.
„Promiň,“ zašeptala jsem a můj hlas byl protkán silným vzrušením, „víš, jak se rády potulují,“ řekla jsem rozpačitě a ona se ušklíbla a přikývla.
„Pamatuju si,“ Spencer se však nepokusila pohnout. Jen tam spočívala a dívala se na mě těma ztmavlýma modrýma očima jako noc. „Také to chci,“ zašeptala nakonec a hlava jí padla k mé, kde se rty znovu setkaly.
Nekonečně.
„Spence,“ tiše jsem zasténala, když se mi její nehty zabořily do paží a táhla prsty nahoru ke krku a dolů k hrudi, „nemůžeme.“ Zvedla se a hryzla se do rtu. Zandala jsem jí vlasy za ucho, když se na mě posadila obkročmo. „Chci, vážně, ale ne takhle,“ zlehka se usmála a ukázala kolem sebe. „Jak moc je to rozvášněné, jak by mělo,“ přejela si palcem po spodním rtu, „tak chci, aby to bylo dokonalé.“
Spencer kývla a znovu mě políbila. Bylo to jako bychom se jedna druhé nemohly nabažit. Vůbec jsem si nestěžovala.
Otevřely se a zavřely vchodové dveře, a poté jsem zaslechla hodit na pult nad námi klíčky. Spencer vstala první, projela si rukou skrze vlhké vlasy a odkašlala si: „Carmen.“
„Ahoj,“ Carmen vypadala trochu pobaveně, když jsem pomalu vstala vedle Spencer, zrudlá rozpaky, „neměla jsem v úmyslu vás dvě vyrušit.“
„Jé, nenačapalas nás,“ hryzla jsem se do rtu a Carmen zavrtěla s tichým smíchem hlavou.
„Vážně nejsem hloupá,“ prohlédla si Spencer, zavřela oči, a pak je otevřela, aby zamířila zpět do koupelny. „Je tu Kyla?“
Spencer rychle zavrtěla hlavou a zamračila se: „Myslela jsem, že byla včera večer s tebou?“
Carmen zvedla obočí: „Proč by sis to myslela?“
„Protože řekla, že bude s tebou,“ Spencer zamumlala a přesunula se k lednici, aby si vzala vodu.
„Um,“ pročistila jsem si hrdlo, „řekla mi, že přemýšlí o předčasném odletu z LA.“
Spencer se bleskově otočila, aby se na mě podívala. „Cože?“
„Kdy?“ Carmen přistoupila blíž.
„Včera odpoledne,“ zakroutila jsem hlavou a ohlédla jsem se na Carmen a Spencer.
„Kurva,“ zabrblala Carmen a vydala se do ložnice.
„Co se děje?“ Spencer se zeptala, dívajíc se na mě a očekávajíc upřímnou odpověď.
Ztěžka jsem vzdychla, promnula si čelo a popadla své tričko pohozené na gauči, natáhla ho na sebe. Cítila jsem se s novou společností poněkud nahá. „Kyle se tak trochu líbila Carmen,“ zašeptala jsem.
Zeširoka se mi otevřely oči a Spencer mi rukou zakryla ústa. „Co to říkáš?“
„Říkám, že od doby, co začala ke Carmen chovat tyhle city, se chtěla vrátit do New Yorku.“
„Proč jsi mi to neřekla?“ Spencer se zamračila a odvrátila oči. „Proč mi to neřekla?“
Polkla jsem a dotkla se její paže, abych se na mě znovu podívala. „Byla jsem trochu zaujatá,“ zčervenala jsem a Spencer si nedokázala pomoci a usmála se, „omlouvám se.“
„Spence,“ Carmen se vrátila z pokoje v novém oblečení a s vlasy svázanými vzadu, „Nerada tě o tohle žádám, ale myslíš, že bys mohla pohlídat krám, než se sem dostane moje holka?“
Spencer se usmála a přikývla: „To pro tebe můžu udělat.“
„Díky,“ Carmen popadla klíčky a podívala se na mě, „víš, kde by mohla Kyla být? Zkoušela jsem hotel a nikdo neodpovídal na klepání na dveře a ani na telefon.“
„Nejspíš odletěla včera večer potom, co si sbalila své věci.“ přežvykovala jsem si spodní ret a přišlo mi divné, že by mi moje sestra ani nedala vědět, kterým letem se vrací.
„To pochybuji,“ Carmen vzdychla a zamrkala, „včera večer byla se mnou, dokud mne nepolíbila a nevzala do zaječích.“
Spencer z rukou vyklouzla sklenice a zalapala po dechu nad zvukem rozbitého skla. „Do prdele,“ zamumlala a přemístila se, aby vzala nějaké ručníky. „Ty… Kyla?“
Nebyl to žárlivecký tón, který od Spencer vzešel. Byl to víc šokující tón a ona se ohlédla po mně.
„Nic se nestalo,“ Carmen odpověděla poněkud smutně. „Pověděla jsem jí, že se to nemůže stát.“
Kyla to odmítnutí nevzala dobře.
„Jdu ji hledat,“ vzala jsem si boty a nazula si je. Carmen se snažila protestovat, ale mě napadlo, že pokud ji najdu, tak bych s ní mohla mluvit o tom, jak se skutečně cítí. „Spencer,“ kousla jsem se do rtu, „pak mi zavolej, dobře?“
Spencer přikývla a přesunula se, aby mi otevřela dveře. Vyšla do chodby a jakmile se dveře zavřely, tak mě velmi jemně políbila. „Stále platí, že večer přijdeš?“
Nemohla jsem si pomoci, ale usmála jsem se a přikývla. „Stejně jak mě to děsí, že budu znovu čelit tvým rodičům,“ zašeptala jsem, „ani za nic bych nepřišla o chvíli strávenou s tebou.“
Spencer se plaše usmála a přijala polibek, který jsem jí věnovala. „Běž najít svou sestru a dej mi vědět, jak jí je.“
Rychle jsem opustila Spenceřin byt a vyrazila jsem najít Kylu.
Protože jsem ji znala, tak jsem věděla, že bude nejspíš na letišti debatovat o tom, zda chce odletět zpátky sama nebo zůstat.
Tak, jako tak, bych ji našla, promluvila bych si s ní, a pak bych se vrátila, abych strávila svůj poslední večer v LA se Spencer.
Potřebovala jsem co nejvíc času s ní.
Už jsem promrhala pět let, takže neexistuje způsob, abych to dopustila znovu.
SPENCER
Vypadala tak vzdáleně, když jsme stály na pláži, blízko sebe a sledovaly vlny narážející na pobřeží, zatímco mraky rychle letěly oblohou.
Kyla tě políbila?“ zeptala jsem se a nakonec jsem se na ni podívala a přerušila tak naše ticho.
Carmen přikývla a dál zírala na tmavé mraky táhnoucí se našim směrem: „Ano.“
„Páni,“ zamrkala jsem a ucítila jsem, jak spadly první kapky deště.
„Pusu jsem jí oplatila,“ Carmen se na mě konečně podívala a její šedé oči se podobaly barvě oblohy.
Pomalu jsem zamrkala a zastrčila si vlasy za uši. Chystala se něco říct, když jsem zavrtěla hlavou. „Carm, opravdu se nemusíš obhajovat,“ řekla jsem upřímně, „Ky je skvělý člověk.“
„Jo,“ vzdychla a otočila se zpět, aby sledovala vlny narážející na pobřeží více než předtím. Vítr se začal zvedat a v dálce začalo hřmít.
„Prostě se vytratila?“ zeptala jsem se a otočila se k ní.
Carmen přikývla a objala se rukama, když jsme pořád stály a déšť do nás tloukl. Bylo to něco, co jsme dělávaly, stály nebo se procházely v dešti, když jedna z nás byla na dně nebo v depresi. Pomáhalo to spláchnout všechnu negativní energii a umožnilo nám to cítit úlevu a omlazení.
„To je mi líto, Carmen,“ zašeptala jsem a ona mrkáním zahnala kapky deště, které začaly padat ještě více.
„Chceš odtud vypadnout?“ Carmen se usmála a vzala mou ruku, když jsme se vydaly zpátky k bytu. „Takže věci mezi tebou a Ashley jsou dobré?“ zeptala se, když jsme se konečně blížily k budově.
„Jo,“ kývla jsem a pustila její ruku, „myslím, že je to tak dobré, jak může být.“
„Vím, že jsi zneklidněná ohledně jejího zítřejšího odletu, ale dívej se na to takhle,“ Carmen se opřela o stěnu v chodbě před dveřmi našeho bytu, „tentokrát se v tvojí hlavě nebude přehrávat polibek na rozloučenou. Tentokrát budeš schopna jít večer spát s vědomím, že konečně máš někoho, koho miluješ.“
Polkla jsem a stále jsem se cítila tak nějak provinile. Žena, které jsem ublížila, tam stála a ujišťovala mě, že můj život a láska s Ashley bude teď lepší, co se věci vyjasnily. Carmen dál mluvila, a pak mi pověděla, že chtěla, abych byla šťastná. „Co uděláš ohledně Kyly?“ zeptala jsem se tiše a strčila jsem klíč do zámku a otevřela dveře. Carmen smutně vzdychla, stáhla si tričko a hodila ho k malé prádelně. „Nevím. Mám ji ráda, víš?“
„Vím,“ drobně jsem se usmála. „Vy dvě jste si okamžitě padly do oka.“
„Je skvělá a laskavá, krásná a starostlivá,“ posadila se zpět na gauč a upevnila si pásky od plavek, „vážně mě umí přivést k úsměvu.“
Kývla jsem a vzala jsem jablko z ledničky, hodila jedno jí, a pak jsem si k ní přisedla. „Co je důležité,“ řekla jsem jemně a její šedé oči na mě hleděly s velkým smutkem, „vážně si myslím, že ať se mezi vámi dvěma stalo včera večer cokoliv, tak to bylo skutečné.“
„Bože, je vdaná,“ Carmen se trochu smála a dívala se do stropu. „Je už dost špatné, že jsem přišla o tebe kvůli tvojí lásce ze střední školy, mám pocit, jako bych ztrácela Kylu díky muži, který ani neví, že existuji. A to nejhorší?“ zamrkala a zakousla se do rtu, „ani ji nemám, abych si s ní začala, takže jak můžu mít pocit, že ji ztrácím?“
Vzala jsem její ruku a pevně si ji držela u hrudi. Teď jsem byla na řadě já, abych ji uklidnila způsoby, které jsem znala. „Carm,“ zašeptala jsem, „jsi úžasná a krásná žena. Kyla to vidí a vidí mnohem víc. Ano, je vdaná, ale-“
„Žádné ale,“ lehce se odstrčila a podívala se na mě, „nechci zvýšit své naděje víc, než jsou, jasný? Když mě včera večer Kyla políbila, tak to byl nejintenzivnější pocit na světě. Víš proč?“ když jsem zavrtěla hlavou ve znamení ne, tak pokračovala, „protože jsem mohla cítit, jak moc mě chtěla. Mě, Spencer. Chtěla po mně, abych ji držela, milovala ji, byla s ní a utěšovala ji způsobem, jakým jsem utěšovala tebe poslední čtyři roky. Věřila jsem jí, když mi pověděla, že je do mě zamilovaná a nikdo,“ hlasitě se provinile zasmála, „nikdo mě nepřiměl věřit v lásku tak moc, jako ona.“
Mysleli byste si, že tím, že tohle řekla, budu trochu žárlit, ale ve skutečnosti mě kvůli ní bolelo srdce ještě víc. „Možná je ta pravá?“ pousmála jsem se a Carmen na mě zírala, a pak sklopila oči k zemi a opět nahoru.
„Potřebuju na vzduch,“ Carmen vstala a popadla čisté tílko z koše na prádlo, „kolem večeře se vrátím.“
„No,“ vstala jsem a odkašlala si, „um, vlastně je to dnes večer Glenova narozeninová večeře a-“
„Kruci,“ Carmen se zamračila a prohrábla si rukou vlasy, „úplně jsem na to zapomněla.“
„Jo, no, vůbec nám neřekli čas a je to dneska večer,“ kousla jsem se do rtu a Carmen lehce pokrčila rameny.
„Víš, že tvoji rodinu miluju, Spence,“ vzdychla, „ale myslím, že pokud je Kyla pořád ve městě, tak se pokusím s ní promluvit, a jestli není, tak prostě půjdu domů a budu odpočívat.“
Přikývla jsem: „Chápu.“
„Ale vem s sebou Ashley, nebyl by to pro tvoje rodiče takový šok,“ řekla Carmen s malým smíchem a šťouchla mě. „Uvidíme se, až dorazíš domů.“
„Hej, Carmen,“ popadla jsem ji za paži, stáhla si ji zpět k sobě a políbila ji na tvář, „víš, že jsem tady pro tebe vždycky.“
„Vím, zlato,“ usmála se a stiskla mi ruku, než vyrazila do deště.
Pomyslela jsem si, jak mám ohromné štěstí, že mám Ashley a Carmen, obě, ve svém životě zároveň.
Pokud by Carmen mohla s někým najít štěstí, snad s Kylou, pak by náš svět mohl být dokonalý.
ASHLEY
„Zadrž!“ nakonec jsem ji našla sedět u brány F5 a zavrtěla jsem hlavou, „kam si sakra myslíš, že to jdeš?“
„Kurva,“ Kyla zaklela a otřela si mokré oči, „odkud jsi k čertu přišla?“
„Od mojí mámy, ale to není otázka, na kterou jsem se tě ptala,“ vzdychla jsem a posadila se vedle ní, „co se děje?“
„Řekla jsem ti, co se děje,“ Kyla se na mě podívala a pokrčila rameny, „je toho prostě hrozně moc. Je to kurevsky silné, že můžu sotva dýchat, když jsem jí nablízku. Jak to sakra ty a Spencer děláte?“
„No, pokud musíš vědět, jak to děláme, tak je to trochu děsivé,“ smála jsem se, když mě Kyla plácla a věnovala mi s úsměvem obrácení očí v sloup. „Je to silné,“ po několika minutách snahy o to, abychom se daly dohromady, jsem pokračovala, „díky Spencer se cítím, jako bych opravdu byla v jiném světě, a proto se těžko dýchá. Ale dívá se na mě, dotýká se mě, usmívá se na mě a vím, že to bude v pořádku. Nezapomínám dýchat.“
Kyla vypadala jako by znovu měla plakat. „S Julianem se tak necítím,“ vzlykla, „cítím se hrozně špatně, ale necítím to. Uvědomila jsem si, že pokud se teď vrátím k němu, tak bych mohla… na ni zapomenout.“
„Možná zapomeneš,“ pokrčila jsem rameny a čelila jsem obrovskému davu lidí, kteří se snažili dostat svou branou včas, „ale nepomůže ti to zapomenout na ni.“
„Co tím myslíš?“ zmateně se zamračila.
„Myslím tím, že možná budeš moci zapomenout na Carmen, ale nikdy nebudeš moci zapomenout na to, jak ses díky ní cítila. Ne, pokud je to tak silné, jak říkáš.“
„Jsem vdaná,“ zašeptala Kyla. „Jsem vdaná a emocionálně podvádím svého manžela. Políbila jsem někoho jiného, kdo nebyl on. Chystám-“
„-se všechno vyřešit,“ nabídla a podržela jsem jí ruku a vytáhla ji na nohy. „Hele, je to tvoje volba. Můžeš nastoupit do toho letadla a vrátit se ke svému životu v New Yorku o den dříve, než jsi plánovala, nebo můžeš zůstat a dělat Carmen společnost, zatímco mě Spencer potáhne ke svým rodičům.“
„Ach, Bože, nenechávej mě s ní o samotě,“ panika se jí objevila v obličeji.
„Nezapomeň,“ zašeptala jsem, „Carmen není typ člověka, který by do něčeho skočil. Chci říct, z toho, co mi říkala Spencer, je v tomhle ohledu strašně úžasná.“
„To je,“ Kyla si povzdechla a na rtech se jí zformoval drobný úsměv. „Myslím, že bych se s ní rozhodně mohla vyspat, kdyby nebyla tak zatraceně dokonalá.“
„No tak,“ šťouchla jsem ji a popadla ji za loket, „myslím, že tenhle výlet nám všem dá lekci, že nemůžeme považovat čas, který máme, za samozřejmost. Jestli chceš trávit čas s Carmen, tak to udělej. Stačí vzít v úvahu to, co cítí, a to by mohlo pomoci zmírnit 'chci z ní vylíbat duši' pocity,“ ušklíbla jsem se a Kyla vyjekla a přitiskla mi ruku na pusu.
„Ty blbče!“ Smála se a popadla svou tašku přes rameno. „Hej, jak jsi věděla, kde mě najdeš?“
„Je to jak Daviesovic intuice nebo tak něco,“ pokrčila jsem rameny, „moc špatné, že tě to minulo.“
„Ha, ha,“ Kyla protočila oči a zavěsila paži skrze mou. „Tak, co jste ty a Spencer včera večer dělaly?“
Rty se mi stočily do prohnaného úsměvu: „To bys nechtěla vědět.“
„Chci,“ kývla, „pokud to nezahrnuje vás dvě navzájem.“
„Jen jsme si povídaly a tu a tam se políbily,“ pokrčila jsem rameny.
„Jo, oceán byl toho tak trochu svědkem,“ Kyla se pousmála. „Mám za tebe radost, Ash. Vážně mám.“
Já taky.
„Děkuju,“ zčervenala jsem. „Tak, co kdybychom si udělaly sesterský brunch?“
ASHLEY
Sedm hodin. Sedm hodin uběhlo a já jsem ještě neviděla Spencer. Nějakou dobu jsem strávila s Kylou, uklidňovala ji, a pak jsem jí pomáhala vytočit číslo Carmenina mobilu. Ty dvě právě odešly, aby šly na večeři, aby si promluvily a Spencer byla na cestě, aby mě vyzvedla, abychom mohly vyjet na hodinovou cestu domů k jejím rodičům.
Setkala jsem se s ní v hotelové hale a ona tam stála s černými šaty bez ramínek a s růží mezi prsty. Pohlédla jsem dolů na to, co mám na sobě, rifle a černé tílko. „Vypadáš naprosto nádherně,“ zašeptala jsem, a poté jsem se znovu podívala na své vlastní oblečení. „Nejsem moc vhodně oblečená, měla bych se vrátit a převléknout se.“
„Ne,“ Spencer propletla prsty s mými a usmála se, „vypadáš dokonale.“ Jemně mě políbila a podala mi růži.
„Děkuju,“ trochu jsem zčervenala a ona s polovičatým úšklebkem pokrčila rameny.
„Tak co? Jsi nervózní?“
„Trochu,“ zamračila jsem se a ukázala na ni prstem. „Rozhodně jsi věděla, jak na mě, abych souhlasila, že dneska večer přijdu.“
Spencer předstírala nevědomost: „Jak jsem to udělala?“
„Ty víš jak,“ smála jsem se a bylo příjemné mít propletené prsty s jejími, aniž by se odtáhla. „Takže tvoje rodina mě očekává, že?“
Ticho mě přimělo zvednout obočí. „Co?“ podívala se na mě a zakousla se do rtu. „Fajn, fajn, ne,“ vzdychla, „neřekla jsem jim, že se dnes večer ke mně přidáš.“
Zastavila jsem v chůzi a ona se otočila a věnovala mi rozkošný zmatený pohled. „Nemůžeš ode mě čekat, že půjdu k tvým rodičům domů, když mě ani neočekávají!
„Jo?“ Spencer zvedla obočí. „Víš, že se právě předvádíš, aby ses cítila lépe,“ ušklíbla se, „že jdeš se mnou.“
„Ne,“ založila jsem si ruce na hrudi a věnovala jí našpulení pusy. „Spence, budou zuřit!“
„Ash, jsme dospělí,“ Spencer vzdychla, přiblížila se ke mně a objala mě kolem pasu, zatímco mě vedla ke svému autu. „Pokud to bude na prd, tak odejdeme.“
„Je to na prd,“ řekla jsem s kamennou tváří a ona se uchechtla.
„Na střední škole jsi nikdy nebyla takhle tvrdohlavá,“ smála se a otevřela mi dveře. Jen jsem tam stála a koukala na ni. „Běž,“ naléhala, „nastup si.“
„Za tohle mi dlužíš,“ hravě jsem zasyčela, když se dostala na druhou stranu a nastartovala vozidlo.
„Zlomila jsi mi srdce,“ Spencer pokrčila rameny a vyrazila z parkovacího místa, zatímco jsem na ni ohromeně zírala.
„Budeš pořád využívat té záležitosti 'zlomila jsem ti srdce'?“ vzdychla jsem.
„Pokud budu potřebovat,“ Spencer pokrčila rameny a koutkem oka se na mě podívala. „Funguje to?“
Usmála jsem se a hryzla se do rtu: „Jo, funguje.“
„Dobře,“ Spencer se usmála a přeřadila, a pak zpomalila na dálnici. „Dneska večer vážně vypadáš dobře.“
„Ne tak dobře jako ty,“ podívala jsem se na ni a usmála se, „ale děkuji.“
Hodina uběhla rychle a než jsem se nadála, tak jsme byly u nového domu pana a paní C, kteří svůj starý dům prodali a přestěhovali se kvůli Paulině přeložení do jiné nemocnice.
„Takže, mám plán,“ podívala jsem se na malý bílý dům s ozdobným plotem kolem něj, „proč nejdeš dál a nepozdravíš, a pak se vrátíš?“
„Zlomené srdce…“ zazpívala Spencer, vypnula motor a vzala mou ruku do své. „Ash,“ zašeptala, „proč jsi tak nervózní? Není to tak, jako by ses s nimi měla setkat poprvé, nebo že by nevěděli, že jsem lesba.“
„Já vím,“ zašeptala jsem a zrudla jsem, když se zvednutým obočím naklonila hlavu, „řeknu ti dvě slova: zlomené srdce.“
„Co?“ lehce se zamračila s trochou pobaveným výrazem a já nemohla jinak, než se uchechtnout.
„Zlomila jsem ti srdce. Zlomila jsem jejich drahé dceři srdce a od té doby jsem je neviděla. Není to zrovna to, čemu bych chtěla čelit.“
„Aha,“ Spencer se posadila zpět do svého sedadla a zkroutila rty do zamyšlené představy. „No, když to bereš tak, tak budu taky naprosto zkamenělá.“
„Díky,“ obrátila jsem oči v sloup a ona se jen usmála a pokrčila rameny.
„Jo, budou šokovaní, až tě uvidí, ale už nejsme puberťáci, Ash. Sakra, je ti dvacet tři a už jsi rozvedená!“
„Vtipný,“ řekla jsem s našpulenou pusou a ona uchopila mou tvář a naklonila se přes panel auta.
„Prostě mi důvěřuj, prosím?“ čtyři slova a já znovu tála. Jo a její rty byly na mých, něžně se otřely, než se odtáhla a úsměv zdobil její rty. „Čéče, jsi lehká.“
Posmíváním jsem se zajíkla a ona nahodila další úsměv. Jen jsem jí úsměv oplatila a pokrčila rameny: „Tak mi říkají.“
„Blbče!“ Spencer se smála a hravě mě odstrčila. „Dobře, vážně se musíme dostat dovnitř, protože tady uvidí zaparkované moje auto a budou se zajímat, proč ještě nejsem uvnitř.“
Znovu jsem zasténala a Spencer jen zavrtěla hlavou.
Dovolila jsem jí vytáhnout mě ze sedačky spolujezdce směrem ke dveřím. Rychle jsem zastavila a zatáhla ji ke keřům s růžemi a přitlačila ji k bílé zdi.
„Ashley, co to-“ Spencer začala mluvit a já ji políbila. Krátce jsem sála její spodní ret, a pak jsem ji silněji přitiskla ke zdi, ruce jsem měla v jejích vlasech a pootevřela jsem rty, abych ji celou ochutnala. Tiše zasténala, a jakmile jsem ucítila, jak mě její prsty chytily za rameny a lehce mě odstrčily, tak jsem se odtáhla a obě jsme zhluboka oddechovaly. „Za co to bylo?“ zeptala se a její kůže se červenala a rty byly dokonale naběhlé.
„Chtěla jsem ještě jednou cítit tvé rty, než po mně tvoje máma hodí dýky a nechá mě umřít,“ řekla jsem docela vážně a Spencer se jen smála.
Chci říct, že se jen skutečně… smála.
„To není vtipný, Spence!“ našpulila jsem pusu.
„Jo, docela je,“ zatahala za límeček mé košile a její rty spočívaly na mém uchu, „když se budeš chovat dobře, tak se můžeme bavit později…“ zašeptala hlubokým hlasem. Zavřela jsem pevně oči, přikývla jsem a konečně jsem ji nechala táhnout mě bez boje ke dveřím. Stiskla zvonek a věnovala mi drobný úsměv.
„Nikdo není doma, měly bychom jít, než rozbiješ zvonek,“ snažila jsem se znovu utéct a ztuhla jsem, když se dveře otevřely.
„Spencer!“ rozlehl se vzduchem Paulin hlas a objala Spencer, a pak si všimla mě, no, mých zad. Rychle jsem se otočila čelem k ulici, nebyla jsem duševně připravená jí znovu čelit. Zatraceně podělaná budoucí tchýně! „Carmen,“ ucítila jsem za sebou pohyb.
„Otoč se,“ zasyčela Spencer a já nahodila ustaraný obličej a zavrtěla hlavou ve znamení ne.
„Je Carmen v pořádku? Necítíš se dobře, zlatíčko?“ Paula mě popadla za ramena a otočila mě. Trhla jsem sebou. Doslova ustoupila a zjevně zmatená se zamračila. „Cože?“ podívala se na Spencer.
„Jé, zdravím paní C,“ zašeptala jsem stydlivě. „Krásný večer, že?“
SPENCER
Téměř jsem musela Ashley tlačit skrze dveře, jakmile nám moje matka ustoupila z cesty. „Páni, mami, vypadáš překvapeně,“ škádlila jsem ji, když ještě nespustila oči z mojí ex, nyní znovu přítelkyně.
Chci říct, že bych si ráda myslela, že jsme… něco… jiného, než kámošky na muchlování.
Že jo? Chci říct, že jsme teď dospělé. Je na čase čelit tomu 'co to je'.
„Mami!“ zaluskala jsem jí prsty před obličejem a ona zavrtěla hlavou a na tváři se jí rozhostil malý úsměv. „Vítej zpátky na Zemi, líbila se ti planeta Ashley?“
„Spence!“ Ashleyiny oči se vykulily a moje máma se na mě rychle podívala.
„Jak?“ moje máma několikrát zamrkala, a pak se podívala zpět na Ashley.
„Je tu Spencer?“ přišel můj táta a zastavil se a jeho oči byly také na brunetě. „Ashley Daviesová,“ pomalu se usmál a rychle se pohnul, aby ji zahrnul objetím, „jak se má moje oblíbená lamačka srdcí?“
Ashleyiny oči vyhledaly mé a trochu se smála a přijala jeho objetí: „Zdravím, pane C.“
Můj táta držel Ashley kolem ramen: „Nevěřila bys tomu, ale chyběla jsi nám.“
„Vy mě také,“ Ashley zašeptala tiše a navlhčila si rty. „Voní to skvěle, co tentokrát podává úžasný kuchař?“ podívala se na staršího muže a věnovala mu srdečný úsměv.
„Lasagne,“ uculila se, „domácí.“
Všimla jsem si, jak výraz mámina obličeje vyjadřoval hrozně moc emocí, zjevně si nebyla jistá, jak by se měla cítit.
„Ukradnu Ashley, aby mi pomohla s omáčkou,“ můj táta na mě mrknul, věděl, že nepříjemný večer by způsobil jen katastrofu.
Přikývla jsem, popadla jsem Ashleyinu ruku a stiskla ji, než zmizela za rohem a nechala mě s mojí mámou. Zostra jsem se nadechla, spráskla ruce a věnovala jí drobný úsměv. „Vážně je krásný večer, že?“
„Jistě,“ zamumlala, opřela se o dveře a opakovaně otevírala pusu, a pak ji znovu zavřela: „Spencer…“
„Minulý týden přiletěla z New Yorku na mé podepisování knížek,“ myslela jsem, že by bylo nejlepší, kdybych se dostala k věci, „ona a Kyla zítra odjíždí.“
Moje máma zavrtěla hlavou, odtáhla se od zdi a lehce popocházela. Mohla jsem vidět, jak se její mozek snaží přesně pochopit, jak se Ashley dokázala vrátit do mého života. „Ashley? Zlato, hrozně moc ti ublížila. Potom, co si vzala toho kluka, jsi byla tak…“
„Raněná,“ kývla jsem. „Vím, ale změnila se. Chci říct, ona a ten kluk se teď rozvedli a-“
„-a to z toho dělá všechno v pořádku?“ zamračila se. „A co Carmen? Kde je?“
„Myslím, že doma,“ kousla jsem se do rtu a sedla si na malý stůl u věšáků. „Carmen byla ta, co pozvala Ashley, aby sem přišla. Chci říct, že jsem si myslela, že to bylo před několika měsíci sbohem, když jsme byly v New Yorku kvůli Kylyině svatbě. Uviděla jsem Ashley poprvé od doby, co se se mnou rozešla. Bylo to těžké, mami, nebudu lhát. Ale…“ zamračila jsem se, nebyla jsem si jistá, jak to vyslovit, aby to pochopila. Ani já jsem nepochopila, jak se to všechno stalo. Jen jsem věděla, že je to správné. „Bože, chyběla mi a já si neuvědomila, jak moc mi chyběla, dokud jsem ji znovu neuviděla.“
Moje máma na mě několik minut zírala, nevěděla, co říct. Její čelist se předsunula, a pak si odfoukla nějaké vlasy z očí. „Kde jsi tedy nechala Carmen,“ zeptala se tichým hlasem. Myslím, že znala odpověď.
„Mami,“ popadla jí za ruku a přitáhla si ji k sobě, „Carmen a já jsme se minulý týden rozešly.“
„Cože?“ zalapala po dechu. „Ale byla tak milá a zábavná a krásná!“
„Byla dokonalá,“ souhlasila jsem a stiskla ji ruku. „Vím, co byla a věděla jsem, kým byla,“ žvýkala jsem si spodní ret, „a taky vím, že si zaslouží někoho mnohem lepšího.“
„Spence,“ vydechla a svěsila hlavu, než se na mě podívala.
„Jestli to pomůže, tak jsme pořád kamarádky. Včera jsme si na chvíli vyšly a posílá pozdrav. Jsem si jistá, že brzy přijde na návštěvu. Také jste její rodina a tohle se nezmění.“
„Jen je to pocit, jako bych ztrácela další dceru,“ zašeptala moje máma.
„Ne,“ pousmála jsem se, „ale musíš přijmout skutečnost, že je Ashley zpět v mém životě.“
„Spencer?“ Ashley téměř nesměle vykoukla zpoza rohu, a poté k nám pomalu kráčela. „Pan C chce vědět, jestli bys nezaběhla do sklepa a nevzala nádobí.“
Stoupla jsem si a přikývla. Moje máma mě otočila a objala. „Jsi šťastná?“ zašeptala mi do ucha.
Odtáhla jsem se a usmála se na Ashley, než jsem se podívala zpět na svou matku. „Moc,“ vydechla jsem.
„Takže, Ashley,“ okamžitě se otočila k brunetě a vzala ji do náruče, „vítej zpátky.“
Usmála jsem se Ashleyině šokovanému obličeji, a ona pak váhavě objala mou matku kolem těla.
Dnes večer to možná nebude tak zlé.
ASHLEY
„Ještě tady nejsou?“ pan C se nás třech žen zeptal, které jsme seděly u jídelního stolu a povídaly si.
„Žádné překvapení, ještě tu nejsou,“ Paula se usmála a obrátila oči v sloup. „Muži jsou buď netrpěliví, nebo mají to nejhorší načasování.“
„Naprosto souhlasím,“ Spencer se uculila a hrála si s uchem svého hrnečku: „Nesouhlasíš, Ash?“ Zavrtěla na mě obočím a já se jen ušklíbla.
„Jsou nadhodnoceni a každý, kdo se ožení, musí být na drogách,“ podívala jsem se na Paulu, „kromě Vás, protože pan C je jedním z těch hodných.“
„Na jakých drogách ujíždíš ty?“ zeptala se mě s vážnou tváří. Vykulila jsem oči a ona se lehce zasmála: „Klídek, jen si dělám legraci.“
Spencer se pousmála a já se cítila klidněji, jakmile její ruka vyhledala mé stehno a něžně ho třela. „Je to Glenova vlastní narozeninová večeře, proč tu on a jeho manželka nejsou?“
„Páni, Glen je ženatý?“ odfrkla bych si, kdyby po mně Paula nestřelila napůl zlým pohledem: „Chci říct, že je to bezva.“
„Vím, taky jsem to mu nemohla uvěřit,“ Spencer se smála a ignorovala matčin zlověstný pohled: „Ale zdají se být šťastní a o Vánocích očekávají své první dítě.“
„Áá,“ Zazubila jsem se, a když jsme zaslechly otevřít dveře, tak Spencer a Paula spěchaly ze svých židlí. Samozřejmě jsem šla za nimi.
„Mami! Spencer!“ slyšela jsem Glenův hlas a uvědomila jsem si, že mi ten hlas taky chyběl. Vážně mi Carlinovi chyběli. Zahnula jsem za roh a jeho oči se setkaly s mými: „Páni, ty rozhodně nejsi Carmen.“
Spencer se uchechtla a já zrudla.
„Dle mého názoru víc sexy,“ Glen pokrčil s ostýchavým úsměvem rameny a vydal se směrem ke mně. „Je opravdu moc hezké se s tebou, Ashley, znovu vidět.“
„S tebou též,“ usmála jsem se a odtáhla se z objetí. To bylo tehdy, když jsem si všimla ženy stojící ve dveřích, v lehkém obětí se Spencer. Myslím, že jsem se na tu ženu před sebou dívala šokovaně, ale ona se jen smála a taky si mě vtáhla do objetí.
„Holka, sluší ti to!“ Chelsea se na mě usmála, když se odtáhla. Letmo jsem se podívala dolů na její bříško a pak zpět na Glena. „Někde jsem ji ztratila?“ slyšela jsem zeptat se za sebou Spencer, a pak jsem se z toho vzpamatovala.
„Chelsea Lewisová…“
„Chelsea Carlinová,“ opravila mě s drobným úsměvem, zatímco mi ukazovala svůj svatební prsten. „A ty jsi Ashley Daviesová nebo Denni-“
„Daviesová,“ Spencer se usmála a propletla prsty s mými.
„No,“ Glen se smál, když objal Chelsea rukou kolem pasu a políbil ji na tvář, „tohle musí být nejlepší narozeninový dárek. Všech pět mých oblíbených holek ve stejné místnosti…“
„Glene,“ Spencer se smála, „jsme tu jen čtyři.“
„Ne,“ Chelsea se smála a mnula si rukou své břicho, „budeme mít holčičku.“
Paula povyskočila a objala je a Spencer jim blahopřála. I Arthur ten šťastný pár objal.
Usmála jsem se a stála tam, dokud jsem neucítila teplou ruku kolem svého krku a jemné rty krátce na mých.
Spencer mě líbala před svou rodinou.
To bylo rozhodně poprvé.
Zčervenaly mi tváře, ale ona se jen ušklíbla, zavrtěla hlavou a uchopila mou tvář, než byly její rty znovu na mých.
„Ááá a Spashley vítězí.“ slyšela jsem říct Glena, a pak šoupání nohou už nebylo slyšet a Spencer se odtáhla.
„Vítej zpátky,“ Spencer se usmála a propletla prsty s mými. „Pojď, pojďme povečeřet s rodinou.“
Rodinou.
Tentokrát jsem ji uchopila za tvář já a pomalým polibkem se zmocnila jejich rtů. Měl to být krátký polibek, protože byla opojná a já věděla, že dalšími pocity z jejích rtů na mých bych ztratila sebekontrolu.
„Rodina, líbí se mi, jak to zní,“ zašeptala jsem proti jejím rtům a její modré oči pomalu zamrkaly, když se jí rty lenivě zkroutily do úsměvu, „vážně tě dělám šťastnou, viď?“
Spencer se začervenala a sklopila hlavu: „Vždycky.“
„Spencer, milu-“
„Sušenky?! Tati, ty jsi mi udělal čokoládový dort?“ Glenův hlas zněl, jako hlas natěšeného pětiletého děcka, ne jako hlas muže, kterému je dvacet pět.
Spencer a já jsme vybuchly smíchy, a pak mě naposled políbila. Otočila se a věnovala mi ten nejroztomilejší úsměv, „miluji sušenky i Ashley.“
Bože, byla jsem do té ženy zamilovaná.
CARMEN
Kyla měla nohy roztažené na podlaze se zády opřenými o gauč a prolistovávala Spenceřin časopis, který byl na konferenčním stolku. „Tohle jsou pěkný šaty,“ ukázala na černé šaty bez ramínek, které visely na těle Angeliny Jolie.
„A taky pěkná ženská,“ usmála jsem se, sklouzla vedle ní a podala jí pivo. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že pila pivo místo Coolerů. Neměla jsem nic jiného, než chlazené pivo a ten večer bylo vedro.
„Nic moc,“ Kyla pokrčila rameny, „myslím, že je teď trochu nadhodnocená,“ poklepala prstem na fotku Kiery Knightly, „do té bych šla.“
„Já taky,“ uchechtla jsem se a ona se smála se mnou, a pak zavřela časopis a posunula se, aby se na mě podívala.
„Ohledně včerejšího večera,“ vzdychla a olízla si rty, „neměla jsem tě políbit.“
„Jsem ráda, že jsi to udělala,“ zašeptala jsem a trochu pokrčila rameny, „jen bych si přála, aby to bylo za jiné situace.“
„Já taky,“ Kyla si odfoukla nějaké vlasy z očí. „Chystala jsem se odletět zpět do New Yorku, ale nemohla jsem. Myslím, že myšlenka na to, že nechám věci nevyřešené, mě bolela víc, než to, co jsem udělala Julianovi.“
„Nemusíš to vysvětlovat,“ řekla jsem jemně a vzala její ruku do své.
„Musím, Carm,“ podívala se na mě těma hnědýma očima, ze kterých jsem tála, „se Spencer sis toho hodně prožila a všechno, co se mezi vámi dvěma stalo... Prostě jsem měla udržet své rty. Nechci ti ublížit víc, než to je.“
Upřímně jsem se usmála a táhla jsem prsty nahoru po její paži, a pak je vlekla po tváři: „Neubližuješ mi. Co bolí, je skutečnost, že nejsi jediná, která se zamilovala a neexistuje nic, co bych s tím zmohla.“
Kyla polkla a zamrkala: „Já… Bože, od chvíle, co jsem se s tebou před mojí svatbou setkala, jsem tě nedokázala dostat z hlavy. Zajímalo mě, jestli to, že si beru Juliana, byla správná věc, ale byla jsem s ním roky a byl můj nejlepší kamarád a prostě jsem se cítila-“
„-v bezpečí?“ uculila jsem se a ona přikývla. „Co je to s vámi Daviesovými ženami a tím, že se chcete cítit v 'bezpečí'? Jednou za čas zariskujte.“ zlobila jsem jí, zatímco jsem ji šťouchla do břicha.
„No, v podstatě jsi nebyla 'volná', když jsme se seznámily,“ odsekla Kyla, pokrčila rameny a napila se piva.
„Pravda,“ pousmála jsem se a poklepala ji po noze. „Tak, um, jsem přemýšlela, že bych se na chvíli vrátila na Hawai. Nebyla jsem tam od doby, co při nehodě na surfování zemřel můj bratr. Ráda bych ho 'navštívila' a 'požádala' o radu.“
„Proč? Kdy?“ Kyla se zamračila.
„Až se vrátíš do New Yorku,“ vzhlédla jsem k jednomu z mých obrazů nad římsou, „myslím, že by to bylo nejlepší.“
A nejlepší by to bylo. Pro mě. Pro ni. Potřebovaly jsme si utřídit, co se mezi námi pomalu vyvinulo.
Chtěla jsem si se vším být jistá, než skočím do něčeho s někým jiným.
Kyla chtěla být největší částí mého uzdravovacího procesu, ale už nemohla udělat víc. Zamilovala jsem se do ní a věděla jsem, že jsem potřebovala najít klid, než se vrhnu do dalšího vztahu.
Ale byla tam přede mnou, vypadající moc smutně a zmateně. Věděla jsem, že mám nejspíš výraz podobný jejímu. Bude se mi po ní stýskat.
Musela se rozhodnout, co chce. Jestli chtěla žít a být šťastná s Julianem, tak to záleželo na ní. Nemohla jsem jí být na blízku, abych jí nezasahovala do rozhodnutí. Dokud byla Kyla šťastná, tak já taky. Dokud byla Spencer šťastná, tak já taky.
Nehodlala jsem nikomu ublížit.
„Můžu tě políbit?“ Kyla byla najednou znovu u mě blízko a já zavřela oči. Prohrávala jsem bitvu sama se sebou. Slyšela jsem, jak vedle sebe na podlahu postavila pivní láhev, než rukama uchopila můj obličej.
„Ky,“ vzdychla jsem její jméno a ona přitiskla rty na mé.
Na několik vteřin.
„Ještě jednou,“ zašeptala horce proti mým rtům, a poté jsem ucítila její jemné rty znovu přitisknout se na mé a tentokrát silněji. Oddělila jsem rty a dovolila jí, aby mě políbila s takovou vášní, jakou chtěla.
Jakou jsme také potřebovaly.
A bylo to vášnivé. Svou nohu mi přehodila přes bok a rozkročmo se na mě posadila. Tiše jsem zasténala nad pocitem dokonalé jemné pokožky pod mými konečky prstů, když ji hladily na bedrech. Její jazyk olíznul můj spodní ret, a poté jsem ucítila, jak znovu lahodně klouže proti mému.
Zakňučení, které jsem vytáhla z jejích rtů, bylo dechberoucí, když jsem sázela na krk polibky. Pomalu jsem sunula rty nahoru k jejím ústům, objala jsem ji rukama kolem zad a přitáhla si ji k sobě blíž. Kylyiny ruce se přesunuly z vlasů na má ramena, a pak jsem je ucítila sunout se dolů k hrudi, k boku mých prsou a pak zpět nahoru. Byl to úžasný pocit.
Ona se cítila úžasně.
Navzdory tomu, jak to byla nejdelší vášnivá muchlovačka mého života, tak jsme spolu nikdy nespaly. Ve skutečnosti, po dlouhé muchlovačce, Kyla navrhla, že odejde, než se se nám to příliš vymkne z ruky.
„Přijdeš zítra na letiště?“ usmála se, opřela se o futra a sandály si zastrčila do podpaží.
„Nebudu se loučit,“ řekla jsem vážným tónem.
„Ne, nechci slyšet sbohem. Jen tě chci před odjezdem znovu vidět,“ Kyla zčervenala.
Přikývla jsem a přitiskla jsem čelo k jejímu: „Kylo, budu tam. Pro tebe tam budu.“
„Budeme v pohodě, viď?“ zeptala se trochu smutně.
Teď to bylo na ní.
„Jen chci, abys byla šťastná,“ a to byla jediná uklidňující slova, která jsem jí dokázala dát.
Přikývla a vyklouzla na chodbu: „Dobrou, Carmen.“
„Dobrou,“ usmála jsem se a ona byla pryč.
Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Zeširoka jsem se usmála.
Věci budou v pořádku.
Věděla jsem to.
Cítila jsem to.
Já budu v pořádku.
ASHLEY
„Vidíš, že to nebylo tak špatné?“ Spencer se na mě usmála, když jsme vystupovaly z vozidla. Byly jsme na vyhlídce, kam přijížděla většina puberťáků, aby se muchlovali. Ačkoliv bylo prázdno a stroze uklizeno. „Není tak špatné žít s televizní rodinkou.“
Usmála jsem se, vzpomněla jsem si, jak mi to poprvé řekla. „Jsem ráda, že jsme tady,“ zašeptala jsem, vzala jsem ji za ruku a přitiskla ji ke kapotě dodávky a něžně ji políbila.
Spencer se uculila do polibku a trochu mě odtlačila. Dala mi rychlou pusu, popadla deku z postele z její dodávky a rozprostřela ji tam. „Chceš pozorovat hvězdy?“ zeptala se stydlivě a pokynula na mě svýma modrýma zamlženýma očima.
Vlezla jsem si dozadu a vzdychla jsem, když se ke mně přitulila. „Ash, …“
„Jo?“
„Tentokrát žádné utíkání, dobře?“ opřela se o levou ruku a s vážnou tváří se na mě dívala. „Nedokázala bych se s tím vyrovnat.“
„Miláčku,“ zašeptala jsem tiše, uchopila jsem ji rukama za tvář a přejela jí palci jemně po tvářích, „neuteču a jediný útěk, který udělám, bude jedině k tobě.“
Spencer se zeširoka usmála a posunula se tak, že se vznášela nade mnou. „Chyběla jsi mi,“ zašeptala. „Bože, Ash, tak zatraceně moc jsi mi chyběla,“ tentokrát jí klesnul hlas.
Třela jsem palcem její tvář a hleděla jí do očí: „Taky jsi mi chyběla.“
Usadila se zpět vedle mě, objala mě rukou kolem pasu a vzhlédla nahoru: „Je klidné.“
„To je,“ odpověděla jsem tiše, a pak jsem se otočila čelem k ní a mé oči si prohlížely její nádherný profil. Dotkla jsem se prsty její tváře, pomalu jsem jimi smyslně sklouzla k její čelisti a dál ke krku. Její modré oči se zavřely a ze rtů jí unikl malý sten. „Vážně jsi ten nejkrásnější člověk, kterého jsem kdy viděla, Spencer.“
Lehce naklonila hlavu, otevřela jedno oko a olízla si rty: „Vážně?“
„Vážně,“ drobně jsem se usmála a pohnula se, abych ji políbila.
Polibek byl dokonalý. Její ústa tančila s mými v nejpomalejším z tanců. Vzepřela jsem se na rukou nad ni a ztratila se v polibku. Vzdychla jsem proti jejím rtům, když se prsty začaly táhnout vzhůru k mým zádům, pod mé tílko. Posunula jsem se a zároveň posunula pravou ruku, abych jí dotýkala na její tváři, zatímco jsem ji líbala, dolů ke krku a otřela jsem se o prsa oděná ve velmi tenké látce.
„Ash,“ ztěžka si povzdechla, prohnula záda, přitiskla mi paže kolem krku a pevně si mě k sobě přitáhla.
Zůstaly jsme tak dlouho, že se to zdálo jako hodiny. Líbání, letmé doteky, zamilované šeptání a tiché vzdechy. Mohla jsem cítit, jak se ke mně vše vrátilo plnou silou. Stejné pocity, jaké jsem měla, když jsme spolu byly před pěti lety. Bylo to intenzivní, ale tentokrát jsem její lásce nedovolila, aby mě odehnala. Chystala jsem se, držet každičký kousek Spencer, který mi nabídla a vrátit jí to desetinásobně.
„Ukaž mi to,“ Spenceřina slova byla zašeptána proti mé tváři, když jsem se přitiskla k jejímu krku, ale připadalo mi, že mi hlasitě zazněla v uších.
Odtáhla jsem se a sledovala, jak uchopila mou tvář. „Co?“ zašeptala jsem bez dechu.
„Ukaž mi, co cítíš,“ její ruka sjela dolů po mém obličeji přímo k mé hrudi, kde mi bušilo srdce, „všechno.“
Bože, její oči byly tak nádherně modré a já líně zamrkala, znovu jsem se snížila, abych se zmocnila jejích rtů v dalším pomalém polibku. Ale tentokrát jsem se vůbec neodtáhla.
Chtěla jsem jí dát vše, co chtěla.
Potřebovala.
Po tomto okamžiku nebyla vyslovena žádná slova. Nepotřebovaly jsme je.
Její rty byly jako hedvábí, klouzala proti mým. Něžně jsem ji držela za bok a vyvíjela jsem minimální tlak na její tělo. Chtěla jsem se jí zeptat, zda je v pořádku, to, co dělala, ale věděla jsem, že je. Mohla jsem říct ze způsobu, jakým vzdychala a těžce oddechovala proti mému uchu, když jsem si klestila cestičku podél jejího krku, že všechno bylo v pořádku.
Spencer se krátce posadila a zvedla si ruce nad hlavu, signalizujíc mi, abych ji svlékla. Udělala jsem to. Mé konečky prstů se táhly po jejích pažích, což pod mými dotyky způsobilo větší husí kůži. Odhodila jsem opatrně oblečení stranou a odtáhla jsem se jen tolik, abych si dala na čas s prohlížením jejího nádherného těla. Páskové plavky nezmohly nic s tím, co pod sebou skrývaly. Mé oči odrážely její: láska a chtíč.
Spencer mi prsty protkala vlasy a znovu smísila své rty s mými. Zasténala jsem a odstrčila jsem ji zpět na záda, něžně jsem rozvázala vrchní díl jejích plavek, pomalu jsem tahala za pásky. Bože, chystala jsem se být mučivě pomalá, že jsem dokonce frustrovala sama sebe.
Ale nemohla jsem to uspěchat.
Tahle chvíle byla skutečná. Nebyl to sen, který jsem mívala posledních pět let.
Chtěla jsem jí ukázat všechno, všechno, co jsem cítila.
Konečně, když se plavky připojily k jejímu oblečení, jsem uchopila její levé prso, zatímco jsem jí s velkou lehkostí líbala. Její bradavka mne šimrala do dlaně, když jsem ji něžně stiskla, ale vůbec jsem neopustila její rty.
Spencer se zachvěla a zasténala, lehce se ke mně propnula, což mě znovu přimělo k zanaříkání.
Zvedla jsem na její hrudi ruku trochu výše a dala jsem dlaň na místo, pod kterým bylo její srdce. S velkým protestem jsem se odtáhla od jejích rtů a podívala jsem se skrze její zamlžené oči. „Miluju tě,“ zašeptala jsem a každé slovo překypovalo oddaností a upřímností.
Spenceřin zrak se několik vteřin neodtrhnul od mého, a pak jsem ucítila její ruku držet mě za krk a přitahujíc si mě do dalšího rozvášněného pomalého polibku. Cítila jsem, jak mne její ruce zatahaly za vršek a já se rychle pohnula, abych jí pomohla zbavit se ho.
Netrvalo dlouho, než jsme byly obě zcela nahé, ležící v zadní části její dodávky. Polibky byly velmi intensivní, bylo to, jako bych ji celý život nepolíbila. Vlekla jsem své prsty po jejím břiše, což způsobilo, že se zhluboka nadechla. Milovala jsem pocit, jak se pod mým dotykem hroutila.
Její ruce mě sevřely boky, kolébala boky ke mně ve snaze zbavit se své bolestné potřeby. Jemnými polibky jsem jí otřela své rty o tvář a konečky prstů jsem jí škádlila na vnitřní straně stehna.
„Ach, Ashley,“ vydechla udýchaně a trochu pohodila hlavu vzad. Nakonec jsem uchopila její vyhřátý klín a přitiskla na něj pevně ruku.
„Bože, Spencer,“ sama jsem ztěžka dýchala proti jejím rozevřeným rtům, „tenhle pocit mi chyběl,“ sotva jsem dokázala ovládat chvění svého hlasu, „cítit tě.“ Byla vlhká a velmi jemná.
Spencer odpověděla tichým povzdechem, a pak vytřeštila oči, když jsem do ní konečně dvěma prsty vstoupila. Tiše jsem zavrčela, když mi hlava padla mezi její krk a rameno. Silně proti mně pulsovala a byl to moc dobrý pocit.
Pomalu jsme se společně pohybovaly, její boky elegantně tančily proti mé ruce. Chtěla mi ukázat, co jsem cítila.
Cítila jsem ji.
Lásku.
Něhu.
Nikdy jsem se nezajímala o 'sex'. Přestože bylo hezké být se Spencer znovu 'spojená', tak jsem chtěla, aby věděla a cítila vše, co jsem jí musela nabídnout.
Přitiskla jsem čelo k jejímu a oči se navzájem probodávaly. Začínala být těsnější a její naříkání bylo souvislejší. Nehty mi jemně zabořila do zad, tak hluboko, aby zanechaly dojem, ale ne tak hluboko, aby zanechaly jizvy.
Trochu jsem uvnitř ní zrychlila tempo a s každým přírazem jsem hluboko uvnitř zkroutila prsty. „Ash- ach Bože, miláčku- já…“ vycházelo jí přerušovaně z úst, když se začala zvedat výše a výše.
Pohybovala jsem se proti ní ve stejném tempu jako mé prsty. Pomalu jsme se vášnivě políbily a kradly jsme si navzájem vzduch z plic. Její tělo líbivě klouzalo proti mému, tvoříc jemný lesk potu. „Miluju tě, Spencer,“ zašeptala jsem naposledy, než jsem ucítila, jak padla.
Padala nekonečným vodopádem, který tak moc milovala.
Padala udýchaná s jemnými vzdechy a steny unikajícími z jejích rtů.
Opřela se o mě, pohodila tělem a důvěřovala mi natolik, aby se nakonec chytila, když dopadla.
Snadno jsem vyklouzla a posela její zarudlou tvář několika dalšími polibky. Hrdelně se uchechtla a ospale mě objala víc, než své vzrušené tělo.
„Taky tě miluju, Ashley,“ zašeptala o několik minut později a otevřela své lesklé oči.
Vískala jsem její nos, stiskla jsem její bok a ukradla si další jemný polibek.
Tahle pusa přešla v další, a pak v další a brzy jsem se ocitla pod vychládajícím tělem.
Netřeba říkat, že mě vzala na výlet k jejímu vodopádu.
A bylo to nádherné.
--
Slunce konečně vystoupalo nad horizont města. Spencer byla hezky přitisknuta k mému tělu, obě jsme byly konečně oblečené. Byly jsme vděčné, že na útes celou tu dobu nikdo nepřišel.
„V kolik hodin je tvůj let?“ zeptala se nakonec Spencer a já ji políbila na vršek hlavy.
„V půl dvanácté,“ zašeptala jsem a umístila jí další polibek na rameno.
Spencer zavrčela, našpulila pusu a podívala se na mě: „Musíš odjet?“
Usmála jsem se, uchopila její obličej a přitáhla si ji, aby si na mě rozkročmo sedla. Bylo sexy sledovat, jak si nadzvedává šaty, aby mohla. „Můžu zůstat, jestli chceš.“
„Chci,“ zašeptala a ztěžka si povzdechla, „ale teď toho máš v New Yorku hodně.“
„Ale ty jsi důležitější,“ trvala jsem na svém a ona zamrkala a olízla si rty. „Bože, Spence, pokud mě právě teď požádáš, abych zůstala s tebou, tak víš, že bych to udělala.“
„Já-“ Spencer otevřela ústa a znovu je zavřela, „nechci, abys šla.“
Vzdychla jsem a jemně jsem jí palcem mnula lícní kost: „Ale nechceš, abych zůstala.“
„Chci,“ přiznala a zamračila se, „nemysli si, že ne. Jen si myslím, že bys možná měla jít a dokončit nějaké nedodělané věci,“ odmlčela se a usmála se, „a pak se vrátit ke mně domů.“
Zvedla jsem, s úsměvem od ucha k uchu, obočí: „Vážně?“
„Vážně,“ zašeptala Spencer a přikývla, „prosím.“
„Dohodnuto,“ nakrčila jsem úsměvem nos a ona se zakřenila a zaječela, zatímco mě políbila.
Seděly jsme vzadu dodávky, dokud na nás nezačalo útočit slunce. Spencer mi hodila klíčky a dovolila mi řídit její dodávku. Řekla, že bylo snazší dopravit ji a Carmeniny surfovací prkna na druhou stranu pláže, když soutěžila.
Konečně dorazily k jejímu bytu. Opřela se o dveře a ňoumala si klíčkem nehet: „Jsi si jistá, že nechceš zajít na kávu?“
Usmála jsem se a jemně ji políbila na rty: „Ráda bych, ale potřebuju si dát sprchu a sbalit se.“
Spencer se zamračila a vzdychla.
„Proč nepřijdeš za mnou?“ zeptala jsem se.
Na tváři se jí roztáhnul úsměv: „Jen mi dovol si vzít nějaké náhradní oblečení,“ zatlačením otevřela dveře, aby zjistila, že je tam prázdno.
Rychle nashromáždila své oblečení, popadla mě za ruku a tiše za sebou zabouchla dveře.
Byl to moc hezký pocit.
Bude se mi po ní stýskat, ale věděla jsem, že dořešit nevyřešené věci v New Yorku nezabere moc dlouho.
Opět se ocitnu v její náruči, než se obě nadějeme.
CARMEN
Zaklepala jsem na dveře hotelového pokoje a kroutila jsem se svým páskem. Bylo brzy.
Půl šesté ráno, brzy.
A já klepala na Kylyiny dveře hotelového pokoje. Doufala jsem, že tam není Ashley se Spencer, protože to by bylo divné. Vědět, že Spencer včera večer vůbec nepřišla domů.
Dveře se otevřely a stála tam Kyla s hrnkem kafe v ruce, ospale mrkajíc. „Carmen, ahoj,“ zašeptala a otevřela dveře, aby mi umožnila vejít. Všimla jsem si, že Ashleyina postel byla pořád ustlaná, takže tu také nebyla. „Většinou jsem v tuhle dobu na nohou, ale ty víš,“ zčervenala a odvrátila oči.
Přikývla jsem a pousmála se: „Myslela jsem, že budeš spát.“
„Bože, ne,“ smála se skrze zívnutí, „jak holka může spát po muchlovačce, jakou měla včera večer?“
Teď jsem byla na řadě já s červenáním a posadila jsem se na kraj Ashleyiny úhledně ustlané postele. „Omlouvám se,“ zašeptala jsem. „Pokud jsem tě jakýmkoliv způsobem přiměla cítit se nepříjemně-“
„Hej,“ skočila na postel a svalila mě vzad, „byla jsem to já, co tě políbila,“ usmála se a její prsty znovu brázdily můj obličej, „Bože, mohla bych to udělat znovu.“
A udělala.
Na chvíli.
Stejně jako včera večer.
Já byla ta, co se odtáhla a vyklouzla zpod jejího těla a stoupla si, abych si urovnala oblečení. Kyla polkla a já ji znovu políbila a dala jí tak vědět, že nejsem naštvaná.
Nemohla jsem věci nechat dojít příliš daleko.
Už tak se dostaly mimo kontrolu.
Byla vdaná!
„Prostě musím přestat,“ zašeptala jsem, „ne, protože bych chtěla, ale protože musím.“
Kyla ke mně vzhlédla a v porozumění přikývla. Chodila sem a tam po místnosti, a pak si nehybně stoupla přede mě. „Hodlám mu všechno říct,“ zašeptala, „Julian se o tomhle dozví a pak,“ popadla mou ruku, „pak se vrátím k tobě.“
Myslím, že mé srdce tančilo radostí, ale má mysl se zapotácela. Nemohla jsem být důvodem rozvodu.
„Ky…“
„Ne,“ Kyla se zamračila, „znám tě, myslíš si, že to dělám kvůli tobě, ale nedělám. Dělám to kvůli sobě. A k němu to není fér.“ Strčila mě zpátky na postel a sedla si vedle mě. „Krom toho, nebyla jsi to ty, co mi říkala, abych zariskovala? Jak moc se s ním cítím v bezpečí,“ zašeptala, „s tebou se cítím bezpečněji, protože vím, že jsem do tebe zamilovaná.“
Zavřela jsem oči a zády jsem padla na postel. „Přišla jsem sem, abych tě požádala, aby sis se mnou dala šálek kávy,“ zašeptala jsem, „místo toho jsi mi dala nejlepší věc, o kterou bych kdy mohla požádat.“
Kyla se posunula, aby přitiskla tělo k mému boku: „Co je to?“
„Ty.“
SPENCER
Jízda na letiště nebyla vůbec tichá. Jela jsem s Ashley, zatímco Carmen řídila dodávku a k ní se připojila Kyla.
„Tak, co si myslíš o těch dvou?“ zeptala jsem se Ashley.
„Myslím, že potom, co jsem je našla stočené společně v posteli u Kyly v hotelu, to vypovídá za vše.“ Ashley se usmála a stiskla mi ruku: „Nemyslela jsem si, že do toho šla.“
„Ash, ona nespala s Carmen. Setkaly se brzy na kafe a vrátily se, aby si povídaly a místo toho usnuly,“ řekla jsem pobaveným hlasem.
„To je fuk, pointou je, že spolu chtěly spát,“ ušklíbla se a krátce na mě koukla, „vážně je dokonalá, víš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ti ukradla srdce z mého sevření a vy dvě byste v tu chvíli do toho praštily.“
„Je dokonalá,“ přikývla jsem, „ale něco mi říká, že potom, co trávila více času s Kylou, než předtím, si uvědomila, že nejsem jediná.“
„Jsem tvoje jediná?“ zeptala se Ashley a v jejím hlase bylo trochu váhavosti.
„Víc než kdy jindy,“ slíbila jsem a nahnula jsem se přes palubku jejího pronajatého Porsche, abych ji políbila na tvář.
Následovalo LAX (pozn. Mezinárodní letiště v LA) a já našpulila pusu. Nechtěla jsem se dívat na její odchod, ale věděla jsem, že by měla letět do New Yorku, a pak se vrátit ke mně. Jen jsem si dělala obavy o její hudební kariéru a ona mě přesvědčila, že by mohla začít hrát v klubech ve městě, a pokud se to tak má být, tak se tak stane.
Nemohla riskovat, že mě znovu ztratí.
Nedala by přednost jiné osobě nebo muzice.
Potom, co Ashley vrátila pronajaté vozidlo a uhradila poplatky, mě držela za ruku, když jsme následovaly Carmen a Kylu do obrovské budovy.
Jejich let neměl zpoždění, jak jsem doufala.
Ne, byl včas.
Sledovala jsem, jak se Carmen naklonila k druhé brunetě a rty měla blízko Kylyina ucha. Rty jí propukly v úsměv, když si daly cudnou pusu.
„Bože, doufám, že to vyřeší,“ zašeptala jsem a Ashley přikývla, držela mě zezadu rukama kolem pasu.
„Věděla jsem, že by Kyla byla dobrá lesbička,“ zašeptala a já se trochu zasmála, „bude se mi po tobě stýskat.“
„Taky se mi po tobě bude stýskat,“ otočila jsem se v její náruči k ní a políbila ji.
Políbily jsme se.
A líbaly se.
Dokud si Kyla a Carmen neodkašlaly: „Ash, nastupujeme do letadla.“
Ashley zasténala a přitiskla čelo k mému: „Zavolám ti, jakmile přistanu.“
„Slibuješ?“
„Slibuju,“ otřela nos o můj, a pak mě ještě jednou políbila: „Miluju tě, miláčku.“
„Miluju tě,“ stiskla jsem jí ruku a snažila se nebrečet. „Opatruj se, ju?“
Carmen a Ashley se objaly, zatímco já objímala Kylu.
„Uděláš správnou věc,“ zašeptala jsem jí do ucha.
Kyla letmo pohlédla na Carmen s milujícím pohledem a usmála se: „Vím, že udělám.“ Znovu mě objala: „Děkuju ti, Spence.“
Loučení bylo u konce a já cítila Carmeninu ruku vklouznout do mé, když jsme sledovaly sestry, jak mizí terminálem.
Stály jsme tak, dokud letadlo nevzlétlo a pak jsme se vydaly zpátky k naší dodávce.
„Takže takový je to pocit?“ zašeptala nakonec Carmen, když jsme nastartovaly auto.
„Co?“ podívala jsem se na ni.
„Když je tvoje láska opětovaná,“ usmála se a poplácala mě po ruce, „je to krásné.“
„Je, viď?“ usmála jsem se, ona přikývla a vyjela z rušného parkoviště, „chceš si jít zasurfovat?“
Carmen přikývla.
Oběma nám to pomáhalo uvolnit emoce.
Pomáhalo to hodně.
Ale co pomáhalo víc, bylo, že jsme pořád byly Carmen a Spencer.
Jen nejlepší kamarádky bez výhod.
A nám to dokonale vyhovovalo.
CARMEN
Bylo to měsíc a já na Hawai shledávala život atraktivnější, než bych si představovala. Položila jsem na bratrův hrob pár květin a trochu jsem se usmála, protože jsem věděla, jak hodně by mi právě teď nadával za to, že jsem se zamilovala do vdané ženy.
Spencer mě přišla na týden navštívit, než jsem letěla do New Yorku, abych pomohla Ashley se stěhováním. Byla jsem šťastná, že to těm dvěma funguje.
Vrátila jsem se zpátky do malého domu, ve kterém jsem pobývala a hodila jsem klíče na malý stolek přímo u dveří.
„Ahoj Kiko,“ usmála jsem se na mé nové hnědé štěně labradora, které vyskočilo na mou židli od počítačového stolu, „byl jsi hodný?“
Zaštěkal a zamával ocáskem. Políbila jsem ho na vršek hlavy a popadla jsem balenou vodu. Následoval mě, udýchaný a usmívající se.
„Chceš jít na procházku?“ zeptala jsem se ho a jeho roztomilé hnědé uši se nastražily. Pochopila jsem to jako souhlas. Nasadila jsem mu vodítko, otevřela jsem dveře a Kiko a já jsme se vydali opotřebenou plážovou cestou, která už byla sotva používána.
Život tam byl dobrý. Stýskalo se mi po něm a Craig, holka, která pro mně pracovala, převzala na léto, zatímco jsem pobývala na ostrově, surfařský obchod. Spencer mi volala hodnocení pokroku a pořád pomáhala, když mohla.
S Kylou jsem nemluvila dva týdny. Řekla, že o mě Julianovi pověděla třetí večer, co se vrátila. Nezdálo se, že to vzal dobře a bolelo mě vědět, že na ni vztáhnul ruku. Přiměla mě slíbit, že tam nepoletím a nerozbiju tomu chlapovi hubu, protože zůstane s Ashley, dokud nebude rozvod hotový. To a Ashley tomu chlápkovi nakope prdel dvakrát.
Oficiálně jsem milovala Ashley za to – za to a také za skutečnost, že dělala Spencer nejšťastnější, jakou jsem ji kdy viděla.
Před dvěma týdny na mě Kyla vybalila, že je tři měsíce těhotná a že to právě zjistila.
Potřebovala čas, aby si urovnala věci.
A já taky.
Odhákla jsem Kika z vodítka a dovolila mu pobíhat kolem po opuštěné pláži. Poslouchala jsem, jak vlny naráží na břeh. Bylo to tu jiné, než v LA. Jako by se mnou oceán promlouval. Řekl mi, že stojí za to žít a každičká bolest, kterou procházíme, je proto, že nás dělá silnějšími.
Vlastně to byla slova ze Spenceřiny nové knihy, na které pracovala. Ale oceán jí je také řekl, takže ho mohu slyšet říkat mi totéž.
„Kiko, máš hlad?“ přiběhl ke mně, vrhl se na mě a hrabal písek mým směrem. Smála jsem se, padla jsem na záda a drbala jsem ho za ušima: „Beru to jako ano.“
Vstala jsem z písku a otřela jsem se. Právě když jsem se chystala zaháknout vodítko za Kikův obojek, tak zdrhnul směrem k pěšině. Než jsem mohla říct jeho jméno, tak se mi zadrhnul dech v krku, když jsem zjistila, že tam stála nejkrásnější žena s květinou úhledně zastrčenou za uchem, klečící, aby pomazlila moje štěně.
„Měla bych si dělat obavy, že tenhle milý chlapák mi krade tvoje srdce?“ zeptala se a pomalu se zvedala na nohy. Její volná sukně ke kotníkům vlála ve vánku a omotávala její dobře tvarované nohy.
„Kylo…“ vydechla jsem a ona se jen usmála a vydala se směrem ke mně.
„Doufám, že to není zklamání,“ začala se poněkud červenat, „že jsem se prostě stavila na ostrově, protože jsem byla v sousedství.“
Ušklíbla jsem se nad jejím chytráckým komentářem dlouhým natolik, aby mě uklidnil. Pak tam byla, objímala mě a tvář mi tiskla do ohybu krku.
„Jmenuje se Kiko,“ zašeptala jsem a ona se odtáhla, vypadajíc zmateně. „Můj pes, jmenuje se Kiko.“
„Aha,“ usmála se a stále držela ruku ovinutou volně kolem mého krku, „no, tohle všechno nemá zabrané, že?“ držela mi dlaň na srdci.
„Ne,“ polkla jsem, „to je vyhrazeno pro tebe.“
Kyla se zazubila a přitáhla si mě do vůbec nejvřelejšího objetí: „Stýskalo se mi po tobě.“
„Stýskalo se mi po tobě,“ odvětila jsem, políbila její holé rameno a přitiskla ruku na její břicho, „jak se máš?“
Znovu se odtáhla a dívala se dolů na písek mezi našima nohama. „Jsem v pořádku,“ řekla tiše, „minulý týden jsem přišla o miminko.“
„Ach, Ky,“ vydechla jsem a ona zakroutila hlavou.
„Neřekla jsem ti to proto, že jsem tě chtěla překvapit a nechtěla jsem, aby to cokoliv zkazilo,“ pohlédla směrem k břehu, kde pobíhal Kiko a hrál si s vlnami, „ale jsem v pořádku.“
Mohla se vyplakat na mém rameni, pokud by potřebovala. Byla bych pro ni vším a čímkoliv.
„No,“ pročistila jsem si krk a popadla ji za ruku, „Kiko a já jsme měli namířeno na večeři, přidáš se k nám?“
„Umírám hlady!“ Kyla se smála a uchopila mě za tvář.
Chystala se mě políbit.
„Ne,“ zašeptala jsem a ona vypadala ublíženě. „Líbala jsi mě každou volnou chvíli,“ otřela jsem palce přes její rty, „teď je řada na mně,“ řekla jsem zastřeně, a pak jsem lehce oddělila rty a políbila ji.
A ty bláho, nikdy jsem ji nepolíbila.
ASHLEY
„Bože,“ zhroutila jsem se na nově zakoupené křeslo pro dva, když se Spenceřino tělo roztáhlo a zmocnilo se mých rtů ve vůbec nejvášnivějším polibku.
„Co se děje,“ zašeptala chraplavě proti mým rtům a její prsty mě zlobily na obnažených bocích, „maličká Ashley už je unavená?“
„Už?“ zamumlala jsem. „Vyzkoušely jsme každý kus nábytku, co jsme koupily, kromě postele.“
„Aha,“ zahihňala se, tulila se k mému krku a pohodlně se uvelebila na mém těle, „no, postel si necháme na večer.“
„Pokud se budu moct hýbat,“ zakňučela jsem, „zničilas mi tělo.“
„To je fuk,“ hravě se vysmívala, „prostě ztrácíš slavný Daviesův sexuální potenciál.“
To právě neřekla.
„Neztrácím!“ vyjekla jsem, lehce jsem ji plácla po zadku a ona se ještě víc rozesmála. „Je to tvůj šíleně slavný Carlinovic jazyk, který je za to vinen. Zatracená ženská, ta věc je smrtelná.“
Spencer zavrtěla obočím nahoru a dolů, a pak vstala: „Mám hlad.“
„Nejedla jsi dost?“ ušklíbla jsem se a ona zrudla.
„Myslím to vážně, Ash,“ našpulila pusu, „potřebuju jídlo. Potřebuju doplnit energii, potřebuju-“
„-se vrátit sem a políbit mě,“ zašeptala jsem zastřeně a stáhla si její pištivé tělo zpátky na mě.
Milovala jsem stěhování.
--
Nakonec po hodinách hrátek, jsme Spencer a já začaly vybalovat krabice v našem třípokojovém domě, který byl jen pět minut cesty od starého bytu. Slíbila Carmen, že dá pozor na obchod, zatímco bude pryč a já se nechtěla stěhovat moc daleko od pláže.
Byla jsem zhýčkaná a žít v New Yorku mě toho zbavilo.
Bylo těžké dát vše do pořádku. Nahrávací společnost, co o mě měla zájem, mě odhodila jako horký brambor, protože jsem je informovala, že se stěhuji zpět do LA. Nebyla jsem povinná zůstat, nepodepsala jsem žádnou smlouvu. Kdybych musela začít tady, tak bych to udělala. V nejmenších klubech a pracovat na cestě vzhůru.
Jen jsem chtěla být každý den se Spencer.
Nabídla mi, že se přestěhuje do New Yorku, ale já to rychle zamítla. LA mělo pro nás – obě – více příležitostí.
Pořád nemůžu uvěřit, že jsi nikdy neměla kávovar,“ Spencer hloubala a položila jeden nově koupený, který jsem od ní dostala, na pult.
„Žili jsme pár bloků od Starbucks,“ pokrčila jsem rameny, „nemohla jsem to takhle dělat.“
„No tak my budeme,“ odfrkla si, „ale v pozdních večerních hodinách, když budu pracovat na své knize, mi budeš dělat kafe.“
Třípokojový dům. Naše ložnice – mé hudební studio – Spenceřina pracovna.
„Ou,“ přistoupila jsem k ní zezadu, chytila jsem ji za boky a okusovala jsem jí krk, „nemůžu se dočkat, až tě uvidím ve tvé nově udělané pracovně, za tvým stolem s těmi brýlemi na sobě…“
„Ash,“ uchechtla se a odpálkovala mě, „hrozně jsem ti lhala o zhoršení tvého sexuálního potenciálu, jsi nenasytná.“
„Což, jsi sexy,“ pokrčila jsem rameny a vrátila jsem se k vybalování krabic. „Ale vsadím se, že jsi ráda, že jsme koupily tenhle pěkný robustní stůl,“ zašeptala jsem.
„Od střední školy se toho zas tak moc nezměnilo,“ Spencer potřásla se smíchem hlavou, „pořád jsi ta stejná Ashley Daviesová – hormonální puberťák k vašim službám.“
„To je pravda,“ přikývla jsem, „k tvým službám. Tvoje máma by byla moc pyšná. Sex je dobrý na pleť, při nejmenším může říct, že jsem v něčem dobrá.“
„Miláčku,“ vzdychla jsem a mnula jsem jí čelo, „přijde k sobě.“
Paula Carlinová mě možná 'toleruje', ale v žádném případě mě ještě 'neakceptuje'. No, má mě ráda jako člověka, ale nemyslí si, že Spencer a já bychom už měly být spolu.
Vyrovnej se s ním, matko.
„Opravdu je mi to jedno, Spence,“ pousmála jsem se, vzala její ruce a zatočila se s ní. „Jsi šťastná?“
„Myslím, že jsem dosáhla svého nejšťastnějšího bodu,“ Spencer se zakřenila, když jsme dál tančily po nevybaleném obývacím pokoji bez hudby, která by nás vedla.
SPENCER
„Takže zítra se vracíme odpoledním letem. Můžeš nás s Ash vyzvednout?“ Kylyin hlas zněl po telefonu hloupě.
Natáčela jsem si vlasy na prsty a culila se. Byly hodně zamilované. „Jsem si jistá, že můžeme, že si můžeme v našem nabytém rozvrhu udělat čas, abychom vyzvedly vaše zadky.“
Kyla šťastně vzdychla: „Bože, Spence, jak bys právě teď nemohla chtít být tady?“
Podívala jsem se směrem ke kuchyni, kde stála u sporáku ve své roztomilé zástěře Ashley a vařila nám večeři. „No, důvod číslo jedna je, že stojí v kuchyni a důvod číslo dvě, že by Carmen nechtěla být s tebou, pokud bych tam právě teď byla.“
„Pravda,“ její hlas byl lehce raněný, „nikdy jsi mi neřekla, jak dobrá je v posteli!“
Málem jsem vyplivla vodu z pusy, když to řekla. Ashley se na mě zadívala se zvednutým obočím a zašeptala, jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem, otřela si ústa a trochu jsem zčervenala. „Um, nikdy na to nepřišla řeč?“
Kyla se zahihňala: „No, děkuju, Spence.“
„Za co?“ se zamračením jsem se usmála.
„Za napsání tvé knížky,“ zašeptala, „bez ní bych nebyla s Carmen a-“
„Jen buďte šťastní, Ky,“ tiše jsem ji přerušila, „obě si zasloužíte být šťastné.“
„Díky,“ řekla rozpačitě, „no, budu muset jít… Carmen mě bere na večeři, a pak bereme Kika na pozdní večerní procházku po pláži.“
„Bavte se a pozdravuj ji od nás,“ usmála jsem se a Kyla řekla, že bude. Zavěsila jsem, vydala jsem se do kuchyně a objala jsem Ashley okolo jejích útlých boků. „Carm a Ky se zítra vrací a my pro ně pojedeme na letiště.“
„Jo?“ Ashley se prudce v mé náruči otočila a políbila mě na špičku nosu. „Myslíš, že by zítra chtěly zůstat na večeři?“
Zeširoka jsem se usmála a přikývla: „To by bylo úžasné.“
„Dobrá,“ Ashley se nervózně usmála a hrála si s prsty. Stydlivě se dívala dolů a trochu se kousla do rtu, „protože jsem doufala, že bychom jim mohly povědět dobrou zprávu.“
„Dobrou zprávu?“ tiše jsem se smála a ona se na mě zmateně dívala. Sledovala jsem, jak si nervózně otřela ruce o své džíny, a potom si strhla zástěru. „Ashley.“
„Dej mi chvilku,“ zašeptala, běžela do ložnice a nechala mě stát v kuchyni zcela samotnou a zmatenou. Ashley se vrátila, kvapně zastavila a odfoukla si dlouhé pramínky vlasů z očí. Pomalu přistoupila ke mně, a pak těsně předtím, než se ke mně přiblížila-
Ach Bože.
Ashley poklekla na jedno koleno.
„Spencer, uděláš mě nejšťastnější osobou na světě?“ zašeptala Ashley a rukou uchopila mou levou.
Zírala jsem na ni. Chci říct, vážně jsem jen zírala, protože jsem byla v naprostém šoku.
Tohle jsem nečekala.
„Spence, miláčku…“ stoupala si a rukama uchopila mou tvář.
„Ano,“ vydechla jsem. „Ano, ano, ano.“
„Ano?“ dívala se na mě svýma hnědýma očima plnýma lásky.
„Ano,“ zopakovala jsem a ona mě vzala do vůbec největšího obětí. Prsten mi dokonale padnul na prsteníček a já velmi detailně zírala na ten diamant. „Je nádherný, Ash.“
„Jako ty,“ zamumlala, políbila mě jemně na rty a její prsty mi protkaly vlasy. „Vidíš? Dobrá zpráva, o kterou se zítra podělíme.“
Dobrá zpráva?
Byla to ta nejlepší zpráva.
Jen počkejte, až povím Ashley, že chci, abychom měly miminko.
Ušklíbla jsem se sama pro sebe.
Tohle si pro sebe delší dobu necháme.
Jen jsem si chtěla užít to, že jsem se ženou svých snů.
Navždy.
SPENCER
Rozhlédla jsem se po záplavě světel, které byly umístěny kolem velké bílé stříšky na pláži. Všichni byli oblečeni co nejlépe, někteří tančili, někteří poskakovali od stolu ke stolu, aby navodili společenský styk a jiní tam prostě byli.
Podívala jsem se nalevo a zrudla jsem, když mi Ashley poslala vzdušný polibek. Vypadala moc dobře v béžových šatech bez ramínek. Moc dobře.
Dokonce k nakousnutí.
„Proslov!“ zaslechla jsem někoho zaječet ze zadní části stanu.
„Proslov!“
„Proslov!“
To slovo bylo skandováno a brzy se rozeznělo celým okolím. Podívala jsem se na Carmen a ona se ušklíbla a pokrčila rameny.
Myslím, že centrum pozornosti bylo opět na mně.
Vstala jsem a poklepala jsem lžící o sklenku vína a odkašlala si. Narovnala jsem si kravatu, kterou jsem měla volně omotanou kolem krku a ujistila jsem se, že mé kalhoty a halenka nejsou pomačkané.
„Láska,“ začala jsem mluvit do mikrofonu a mé oči automaticky padly na jednu osobu, která držela mé srdce od chvíle, co jsme se setkaly, „láska není jen pocit. Je to život, který si zvolíte, že budete žít a vyberete si ho žít s jednou osobou. Manželství není jediná věc, která nás pojí dohromady na celý život, jsou to sliby a ukradené pohledy.“ Dav byl v úžasu a mně se vkradl nach na tváře. Usrkla jsem si vína a lehce jsem ho pozvedla. „Měla jsem to potěšení zažít takovou lásku, ale,“ položila jsem ruku na rameno Carmen, „nikdy jsem neviděla tak rychle zažehnout a rozkvést lásku, jako u Carmen a Kyly.“
Carmen trochu sklopila hlavu, vzala Kylyinu ruku a stiskla ji, když jsem dál mluvila.
„Tak tady jsou mé dvě nejlepší kamarádky na celém světě. Tady jsou dva lidé, kteří si zaslouží nejšťastnější život, lásku a manželství, které se jim nabízí. Obě vás miluju.“
Ashley vstala, zatleskala a pozvedla svou sklenici: „Na manželky Morenovy!“
Carmen si stoupla a objala mě. Plakala, protože byla moc šťastná. Já plakala, protože jsem za ni byla moc šťastná.
„Děkuju,“ zašeptala mi do ucha a já se trochu uchechtla.
„Děkuju ti,“ zašeptala jsem nazpět a políbila ji na tvář. „Pořád nemůžu uvěřit, že na sobě máme kalhoty a ony mají šaty.“ Ukázala jsem na Ashley a Kylu, které si také dávaly uklidňující slova.
„Později si nebudeš stěžovat, slibuju,“ ušklíbla se Carmen. „Ashley z tebe není schopna spustit oči, co odpoledne začal obřad.“
Zčervenala jsem.
„Carmen!“ přišla moje máma a objala tu ženu toho dne už po sté. „Tobě a Kyle to spolu moc sluší,“ vychrlila.
„Děkuju ti, Paulo,“ Carmen se usmála a popadla Kylyinu ruku, „také si to myslíme.“
Ashley se vydala ke mně a ovinula mě rukama kolem pasu. „Zatancuješ si se mnou?“ zašeptala mi do ucha a já kývla hlavou a dovolila jí, aby mě táhla k improvizovanému tanečnímu parketu.
Hudba byla tichá a vzduchem pronikala jako melodie. První vydaný hit mého miláčka si Kyla a Carmen vybraly jako svůj první tanec.
„Bavíš se?“ pousmála jsem se a ona mi něžně zastrčila vlasy za ucho a dovolila hřbetům svých prstů něžně spočívat na mé tváři a upřeně mi hleděla do očí.
„S tebou vždycky,“ odpověděla jsem, usmála se a lehce jsem se zachvěla z toho, jak se ke mně její tělo přitiskla blízko.
„Přála by sis, aby naše svatba byla taková?“ zašeptala nakonec Ashley a já se musela usmát a trochu vzdychnout.
„Naše svatba byla dokonalá,“ otřela jsem jemně rty o její. „Ty, já, naši rodiče a novomanželé,“ uculila jsem se, „bylo to dokonalé.“
Moje máma konečně přišla a přijala Ashley a mě jako pár. To ona zorganizovala malou svatbu přesně tam, kde Kyla a Carmen mají svou hostinu.
„Ale neměly jsme oslavu,“ řekla tak nějak smutně.
„Měly,“ stiskla jsem ruce kolem jejího krku a položila si čelo o její, „letěly jsme do Austrálie a strávily tři noci zamčené v hotelovém pokoji.“
„Spence,“ smála se a tiskla ruce na mou hruď, „myslím to vážně.“
„Já taky!“ řekla jsem podrážděně. „Celé tři dny v tom hotelu jsi prostě byla moje dokonalá milující manželka.“
„Jsem do tebe hrozně moc zamilovaná, paní Daviesová,“ nakrčila v úsměvu nos a přitáhla si mě blíž pro pusu.
ASHLEY
Sledovala jsem, jak začalo letadlo klesat na přistávací dráhu. Neviděla jsem Spencer skoro tři týdny a začínala jsem šílet.
Můj soukromý tryskáč úspěšně přistál a já se řítila k té zatracené věci tak rychle, jak jsem mohla. Právě jsem se začala věnovat mezinárodnímu turné, ale nesnášela jsem, že jsem musela trávit noci osamělá bez své manželky.
„Ashley!“ slyšela jsem své jméno vykřikovat od fanoušků, kteří mě spatřili, když jsem odcházela k letadlu. Usmála jsem se a udělala jsem pár autogramů, a pak jsem spěchala dovnitř.
Ještě jsem nikomu neřekla své plány, že zanechám kariéry. Bylo zábavné vystupovat na pódiích a dostávat věci zdarma – neznamenalo to pro mě nic, pokud by tam nemohla být svědkem toho všeho Spencer.
„No ahoj, superhvězdo,“ rychle jsem se otočila a uviděla jsem na konci terminálu stát s velkým pugetem květin v rukách a plyšákem, sedícím na křesle vedle ní, Spencer. „Vítej doma,“ zamumlala mezi polibky, kterými jsem ji zahrnovala.
„Bože, stýskalo se mi po tobě, miláčku,“ vydechla jsem a znovu ji políbila s větší vášní.
„Ash,“ zahihňala se a trochu se odtáhla, „jsme na veřejnosti!“
„A?“ podívala jsem se na ni, jak je zmatená. „Nikdy předtím jsme neměly problém s náklonností na veřejnosti.“
„Ale nesnášíš, když je tvá tvář ve všech těch bulvárech,“ vypadala tak rozkošně.
„Ne,“ zamumlala jsem, „nesnáším, když je na titulních stránkách tvoje tvář, protože jsi moc sexy na to, aby tě svět viděl.“
„Sklapni a polib mě,“ zavrčela hravě Spencer a já byla povinna. „Na jak dlouho jsi ve městě?“
„Hm,“ poškrábala jsem se na čele a drobně se usmála, „co třeba navždycky?“
„Co?“ zamračila se Spencer, „Ash…“
„Jsem z toho všeho unavená,“ řekla jsem upřímně. „Mám víc než dost peněz, abych zajistila budoucnost vnoučat. Není to tak, že bych potřebovala peníze, a kromě toho,“ objala jsem ji pažemi kolem pasu, „pokaždé, když jsem bez tebe a snažím se žít svůj 'sen', tak jediná věc, na kterou dokážu myslet, je 'kéž bys tu byla, abys mi pomohla porozumět, proč žiju bez tebe'.“
Spencer mi věnovala největší úsměv na světě: „Zažaluju tě za plagiátorství.“
„Zažaluj,“ poplácala jsem ji jemně po zadku, „zažaluj.“
„Jé!“ Spencer popadla malého plyšáka, který seděl na křesle a přitáhla si mě do srdce tajícího polibku. „Šťastný den matek, Ash,“ zašeptala proti mým rtům.
„Co?“ vyhledala jsem její hravé modré oči, a pak jsem se podívala na plyšákovo tričko.
'Daviesovic miminko #1'.
„Počkat, co?“ vyjekla jsem a chňapla jsem její ruce. „Jsme těhotné?!“
„Jo,“ Spencer vzdychla, přikývla a uchopila mou tvář, „jsme těhotné.“
Oficiálně jsem sekla s muzikou a stala jsem se osobou, kterou jsem vždycky chtěla být.
Oddanou manželkou a oddanou matkou.
Oddanou.
Společně.
--
Celou tu dobu si přeji, abys byla mou, ale hádám, že musím poděkovat za to, že jsi mě na chvíli nechala odejít. Děkuji ti za to, že to ty jsi odešla a udělala mě lepším člověkem. Byly jsme mladé a ty jsi byla vystrašená. Jen chci, abys věděla, že chápu, proč se věci zvrtly tak, jak se zvrtly. Přesto jsme byly svedeny k sobě a já nyní miluji každý okamžik s tebou.
Přijmi poklonu, protože vše, co bylo třeba říct, bylo řečeno. Držím tvou ruku ve své a mohu usnout s vědomím, že živé sny se stanou skutečností, protože jsem s tebou.
Vítej v mém nejnovějším vodopádu…
KONEC
|