Veselé Vánoce, lásko

Napsala: AirUpThere, Překlad: Kofola

Nechci si tady hrát na žádnou ublíženou chudinku, která má pocit, že ji nábožensky založená rodina jejího otce nepřijímá, přestože to tak podle mě už od toho období "Myslím, že se mi líběj holky" je. Ale za to všechno může jen moje vlastní nejistota.

Řekla bych, že mou sexualitu zkrátka a dobře nebylo třeba probírat. Bylo to prostě něco, co bylo vždycky tiše bráno na vědomí a hotovo. Jenže teď se z toho stala… záležitost. Slon v místnosti.

Říkejme mu Barnabáš. Ať je trochu sranda.

Nikdy jsem jim nepřivedla ukázat nějakou přítelkyni a oni se mě nikdy nezeptali, jestli se s někým vídám. Jenže teď, když jsem se konečně rozhodla jim představit někoho pro mě důležitého, a ze všech možných příležitostí zrovna na Vánoce, nevím, jak to vezmou. Docela si teď přeju, abych to bývala pořešila už dřív, jen abych teď měla jasno, do čeho se to obě ženeme.

"Spence?"

Ashley mě vytrhne ze zamyšlení akorát včas, abych nezapomněla odbočit do ulice, kde bydlí teta se strejdou.

"Hmmm?"

"Už zase ses někam vytratila," uchechtne se. "Co tě v tý tvý hlavě tak zaujalo, že radši myslíš na to, než aby ses soustředila na cestu, abys nás nezabila dřív, než dorazíme k tvý tetě?" dobírá si mě. "Prosím tě, hlavně teď nebourej, mám ŠÍLENOU chuť na horkou čokoládu! Bylo by opravdu nešťastné, kdybychom o ni přišly," dokončí dramaticky.

Zavrtím hlavou a mírně se pousměju nad jejím divadýlkem. "Nic, já jen..." nepřesvědčivě nechávám větu nedokončenou.

"Mmmhmmm," zamumlá ze svého místa spolujezdce a nepřestává po mě házet pochybovačné pohledy se zvednutým obočím a pobaveným úšklebkem na té její roztomilé tvářičce.

Nesežrala to. Fakt šikula, Carlinová.

Povzdychnu si, na vteřinku odlepím oči od silnice, abych na ni rychle pohlédla, a zase je vrátím zpátky.

"Dobře no...um... tak úplně jsem našim neřekla, že přivedu na Vánoce domů svou holku." Maličko se v očekávání přikrčím a kouknu na ni ve snaze vyhodnotit, jaká by asi mohla být její reakce na takovou bombu.

Ashley není zrovna fanda do rodinných záležitostí, i když vím, že v skrytu duše touží po tom, aby tuhle mezeru svého života zaplnila. Upřímně řečeno, ani já na tyhle věci moc nejsem, ale aspoň mám lidi, s kterými můžu strávit narozeniny, svátky a tak. A navzdory tomu, co tvrdím, znamenalo by pro mě hrozně moc, kdybych byla schopná jim Ashley představit a kdyby ji oni přijali.

Ashleyina matka, Christine, je doopravdy jediná rodina, kterou má. Člověk tu ženskou musí milovat. Chce pro Ashley jen to nejlepší a myslí to vážně dobře, ale ona je prostě workoholik a kvůli neustálým pracovním cestám není nikdy doma. Při jedné vzácné příležitosti, kdy se povedlo, že s námi povečeřela, mi říkala, co že to vlastně dělá. Je to prý něco fakt důležitého, složitého… a někde tady jsem se nechala celkem ráda rozptýlit.

Hele, není to tak, že bych byla neslušná. Prostě to na mě bylo moc komplikovaný a čirou náhodou naproti mně seděla jedna sexy bruneta, která se mě snažila strhnout k očnímu sexu. Rovnou před svou matkou!

Došlo mi, že Ashley buď taky úplně nechápe, co přesně Christinina práce znamená, nebo ji to jenom vůbec nezajímá.

Koneckonců se Ashley za její opičky ani nemůžu divit. Toho dne odpoledne jsme byly přerušeny v nanejvýš nevhodnou dobu, jestli mi rozumíte, a to samozřejmě samotnou Christine, která si klíďo píďo zrovna přijela domů.

Ashley u své matky bydlí. Když Christine stejně není nikdy doma, nemělo pro Ashley smysl se po střední odstěhovat do vlastního bytu. Tak je alespoň dům pořád v chodu. A i když její máma doma JE, tak stejně žijí v tak velkém domě, že ani označení "zámeček" není úplně dostatečné, takže Ashley má pořád svého prostoru až až.

Typické, že nás musela zrovna přistihnout v kuchyni v PERFEKTNÍ čas.

Já bez trička, Ashley bez trička A bez kalhot, které byly pohozené na barové stoličce vedle nás. Samozřejmě úplně zmuchlané.

Co? Myslíte si snad, že jsme si plánovaly odpolední rendezvous v kuchyni? Ne ne.

Ashley zrovna dávala nádobí do myčky, pěkně se u toho ohýbala, když jsem procházela kolem, abych si vzala z ledničky jablko. Pokušitelka jedna měla na sobě mý oblíbený džíny, ve kterých její zadek vypadá naprosto fantasticky.

Ta malá koketa mi to dělá naschvál, přísahám, že jo.

Už jsem ji měla na mramorové kuchyňské desce, sama jsem pohodlně stála mezi jejíma nahoma, které měla zaháknuté kolem mého pasu, a zrovna jsem se činila na krku, konkrétně jí jemně sála kůži v místě tepající žíly. Ona mě rukama svírala za záda, kde se pokoušela rozepnout mou podprsenku. Jednu ruku jsem jí zabořila do vlasů a lehce ji nehty škrábala vzadu na hlavě a druhou jsem škádlivě pomalu vyjížděla po vnitřku jejího pravého stehna. Zrovna když se mi za mé úsilí dostalo dalšího tichého zasténání, zaslechly jsme prásknutí domovních dveří.

Taky jsem smutně našpulila ret.

Ashley je obvykle nadšená, když se její matka vrátí, ale myslím, že tentokrát to halekavé "Zlato, jsem doma!" nebylo vítané.

Rozhodně teda vím, že MNĚ to den nerozjasnilo.

Vždycky jsem si říkala, že ten dům je pro Ashley příliš velký, když tam žije prakticky sama.

Ale nikdy jsem za to nebyla vděčnější než ten den, protože než se dostanete od vstupních dveří do zadní části, kde je kuchyně, zabere to drahocenných 30 vteřin.

Být přistižené v takové kompromitující pozici, to by asi na její mamku neudělalo zrovna nejlepší dojem. Ve zlomku času jsme se jakž takž daly dohromady, ačkoliv naše zrudlé tváře a pocuchané vlasy asi jasně naznačovaly, co bylo právě přerušeno.

Díkybohu, Christine není žádná průďa. Nebo kráva. Nemyslete si, že jsem to uculení neviděla, Christine!

No, každopádně přijela na pár dnů domů a chtěla do nich vmáčknout alespoň společnou večeři, aby poznala novou přítelkyni své dcery.

Christine je zlatíčko a s jejím nabitým rozvrhem jste rádi za jakýkoli čas s ní strávený.

"Spencer Carlinová!" vykřikne Ashley nevěřícně a praští mě do ramene. A opět tak mou nadměrně aktivní mysl vytrhne ze vzpomínek.

Svraštím čelo. "Hele, Ash, já to neudělala schválně! Jsem nervózní zrovna jako ty!" Pokusím se bránit.

Nevypadá, že by to na ni zapůsobilo.

"Fajn, tak takhle," začnu s hlubokým nádechem, "oni ví, že jsem gay. Ale ne proto, že bychom se o týhle stránce mýho života někdy bavili. Je to prostě akceptovaný fakt, který se nikdy neřešil. Ty jsi první osoba, o který jsem vůbec uvažovala, že bych chtěla našim představit, což je pro mě hodně důležitý. Akorát jsem fakticky nevěděla, jak...to nadhodit."

Její výraz zjemní, ale pořád vypadá, že to úplně nechápe, tak pokračuju, "Jde o to, že když jsme vyrůstali, moje sestřenky vodily svý kluky domů každou chvíli. Teď jsou obě vdaný. A já nějakou holku nikdy ani NEZMÍNILA..." Vidím, že jí docvaklo. "...nikdy!"

"Takže jsi nervózní z toho, jak na nás budou reagovat? Jakože, jaký to bude, až budou stát tváří v tvář tvý přítelkyni?"

Kývnu, jsem z toho trochu rozpačitá. "Co když, až to konečně doopravdy uvidí, co když jim to bude nepříjemný? Promiň, že jsem ti o tom neřekla dřív, ale hrozně jsem se bála, že bys nechtěla jet nebo tak něco. Já prostě chci být na Vánoce se svou rodinou a pro mě jsi to i ty."

Vzdychne a koutkem oka vidím, že si rukou prohrábne vlasy.

Konečně zastavíme u zasněženého obrubníku před vánočně vyzdobeným domem mojí tety a strýce. Obě si odepneme pásy, já vypnu motor a dál sedíme v tichu.

Ashley mě chytne za ruku, proplete naše prsty a otočí se celým tělem ke mně. Natočím k ní hlavu, pořád trochu nejistá jejími pocity ohledně toho všeho.

Vypadá jakoby nic. "Spencer, já vím, jak jsi mi o nich vyprávěla, že jsou to hrozní pámbíčkáři. Ale jak jsi sama řekla; oni očividně ví, že jsi gay, a když ten tvůj roztomilej zadek nevykopli do teď, nevidím důvod, proč by to dělali dneska." Povzbudivě se na mě usměje.

Jéé.

Trochu se uvolním, a když se jen dál usmívám, pokračuje předstíraně domýšlivým tónem, "Krom toho, MY," ukáže mezi námi druhou rukou "jsme k sežrání! Myslím, že je na čase, abys to těm uťáplým heteráčkům dala pěkně najevo a ukázala jim, o co přicházejí!"

Vyprsknu smíchy a lehce ji plácnu přes ruku. "To je má rodina, ty trubko! Ne nějaká banda cizích lidí, který nám mají závidět!" směju se.

Její úsměv se ještě rozšíří, až se jí z toho pokrčí nos. Pak najednou zmizí a ona se se směšně vážným výrazem, při kterém jen ztěží potlačuje smích, naoko pohoršuje nad mou zřejmě absurdní připomínkou. Působivě zakoulí očima, "Prosim tebe. Stejně budou závistí úplně zelený."

O Ashley byste nikdy neřekli, že je domýšlivá, ani náhodou. Je sebejistá, ne nafoukaná. Je laskavá a okouzlující, v žádném případě arogantní. Vždycky byla jedním z nejskromnějších a nejslušnějších lidí, jaké jsem poznala. Vím, že se jen snaží odlehčit náladu, než ji svým nejistým hlasem představím rodině. Ona ví, že mě takovými řečmi vždycky pobaví, protože přede mnou si nedokáže hrát na tu drsňačku, jako se jeví ostatním.

Co se mých rodičů týče, tohle bude poprvé, co ji uvidí, no, vlastně co se o ní vůbec dozvědí. Řekla jsem jim jasně, aby se o tom se zbytkem rodiny nebavili, že je do svého milostného života zasvětím, až budu sama chtít. Sice protestovali, teda bráchům to bylo úplně fuk, ale já prostě nebyla připravená už jen na tu možnost, že by mi najednou třeba řekli ‘vypadni‘ nebo i hůř.

I když, kdo ví, možná jsem místo téhle jízdy plné tichých záchvatů paniky prostě měla všechno vybalit už dávno a nechat je, ať se s tím popasujou, jak chtějí. K čertu s mojí touhou po nezávislosti!

Rozhodnu se zase opustit svůj vnitřní svět a soustředit se radši na ženu přede mnou. Lehce si povzdychnu a jen se na ni dívám. Veškeré vtípky rázem zapomenuty. Zamilovaně mi oplácí pohled a při tom se usmívá úsměvem určeným jenom pro mě. A já vím, že nehledě na to, jak zbytek večera proběhne, vrátím se domů s láskou mého života, a může mi být totálně ukradené, co na to kdo říká.

Nahnu se přes konzoli mezi námi, jednu ruku jí položím na krk těsně pod čelist a naše rty se v půlce cesty střetnou v několika pevných, přesto něžných polibcích. Lehce se odtáhneme, přičemž necháváme tváře pořád blízko u sebe a hledíme na sebe v tiché bouři temně hnědé a jiskřivě modré.

Zlehka ji palcem hladím na krku, usmívám se na ni a přejedu pohledem tu tvář, než se zase vrátím k jejím očím.

"Miluju tě," řeknu a myslím to úplně stejně vážně, jako když jsem to řekla poprvé, ne-li víc.

Věnuje mi další široký úsměv i s nakrčeným nosíkem a pak pozvedne hlavu, aby mi dala pusu na špičku nosu. "Taky tě miluju."

Začínáme se ztrácet ve vzájemném pohledu, zrovna tak, jako tu noc, kdy jsme si tohle řekly poprvé. To se stává často. Já vím, jsme otravný.

Tulily jsme se zrovna u mě na gauči. Ležela na mě polovinou těla a hlavu měla položenou na mých prsou. Občas jsme něco prohodily, občas jen tak mlčely. Rukama jsme vzájemně putovaly jedna po druhé, jen tak, ve vší nevinnosti. Takhle spokojeně jsem se cítila jenom s Ashley.

Obě jsme to musely prostě vycítit. Jako kdyby to byl moment probuzení, ačkoliv si dodnes myslím, že jsme to cítily už měsíce, jen jsme dosud nebyly připravené říct to nahlas. Něco v nás nebo kolem nás se bez varování změnilo a bylo to úplně jasné. Myslím, že každá z nás chtěla být tou první, která to řekne, protože to doposud příjemné ticho přerušila dvě "Miluju tě", která nám vylétla ze rtů ve stejný okamžik. A obě zazněla stejně něžným, tichým a upřímným hlasem.

Nikdy nezapomenu na to, jak jsme tenkrát na sebe hleděly.

Ona je první, kdo přeruší naše zasnění, "Připravená sníst si, co sis nadrobila?"

"S tebou sním naprosto cokoliv," odpovím jemně, jakoby to byla ta nejnormálnější věc, co jsem kdy řekla.

Za tohle určitě později večer dostanu bonusový body.

Už už si chci sama se sebou vítězně plácnout, když totálně zničí můj velký moment, když vyprskne smíchy.

Na to, abych se cítila uražená, miluju tenhle smích až příliš.

"Ty seš ale lichotnice," odfrkne si s předstíranou jízlivostí a s debilním úšklebkem na mě přimhouří oči. Ale já vím, že ačkoliv teď dělá herečku, myslí to vlastně vážně.

"K vašim službám," pokusím se o britský přízvuk.

"Bože, ty jsi hrozná truhla!" zasměje se znovu. "Pojď už, ať můžu okouzlit tvou famílii, oni mě přijmout mezi sebe, zatímco na tebe budou prskat, žes je tak dlouho připravovala o mou úžasnou osobu, což nevyhnutelně vyústí v to, že tě pošlou ty-víš-kam i s těma tvejma sladkejma řečičkama a špatným akcentem," zavtipkuje na můj účet, pak konečně otevře dveře a vystoupí.

"A co fakt nepotřebujeme, jsou tvý trapácký srandičky. Ty radši přeskočíme, co říkáš?" přemítá, zatímco se dál kření nad svým záchvatem vtipu.

Ashley Daviesová, jsou Vánoce! Jestli si myslíš, že zesměšňování mýho famózního projevu ti pozdějc vynese NĚJAKÝ body… tak… no, tak co nadělám. Jako bych jí snad dokázala něco odepřít, no vážně.

Následuju jejího příkladu a vysoukám se z auta, abych se s ní setkala na druhé straně, přičemž se snažím maskovat své pobavení. Natáhne se pro moji ruku a já jen kouknu dolů na tu její, odfrknu si a vykročím k domu. Po pár krocích se otočím čelem k ní a kráčím pozadu.

"Jak myslíš, já," zdůrazním a pobouřeně na sebe ukážu, "jsem k popukání. A o žádných špatných akcentech teda nic nevím, milá Ashley."

Zavrtí hlavou a pořád se pousmívá, protože ví, že si dělám srandu. Pak ke mně udělá rychlejší krok a jednou rukou mě popadne za levačku. Dovolím jí to a sama se otočím, abych náhodou neuklouzla a nešvihla sebou do hromady sněhu.

Ovine ruku kolem mé paže, proplete naše prsty a přitiskne se mi k boku. "Zklapni, miláčku. Ty víš, jaký jsi pako. A já bych tě jinou ani nechtěla."

Po tomhle se rozzářeně usměju a vzpomenu si, jak jsme se před rokem poprvé setkaly.

Měli jste mě vidět. Byla jsem se svými rafinovanými manévry a sladkými řečičkami totálně neodolatelná! ...Okej, lžu jako když tiskne.

Kamarád kamaráda ji tenkrát pozval na víkendovou párty do domu kousek od místa, kde jsem s pár lidmi tehdy bydlela.

Vlastně tam technicky vzato pořád bydlím, ale jsem věčně u Ashley.

Všimla jsem si téhle nádherné, přirozeně opálené, hnědooké ženy ve vteřině, kdy vešla. Její tmavě hnědé vlasy se zdravým leskem jí v přírodních vlnách sahaly těsně pod ramena. A navzdory chladnému podnebí v Rocky Mountains - navíc to bylo v zimě – ona na sobě měla jenom bokovky a tenké obnošené tričko nějaké kapely, co muselo být tak o dvě čísla menší, protože její perfektně tvarované bříško bylo setsakra pěkně vystavené. Ta bláznivá holka neměla ani kabát!

Táhlo mě to k ní jako k nikomu. Byla prostě k sežrání a já věděla, že jestli u ní mám mít jenom prťavou šanci, budu muset udělat zatraceně dobrý dojem. Holka jako tahle musí nápadníky nejspíš odhánět holí, takže jsem potřebovala přijít s něčím bombovým. A s tímhle na mysli jsem se jala navazovat kontakt.

Představila jsem se a následně pokračovala nenucenou (protože v tom UMÍM chodit), třebaže lehce lacinou frází. Něco ve smyslu "Vážně nejsem žádnej trotl, ale chci, aby bylo jasno, jaký s tebou mám úmysly."

Smála se. Až moc.

Já znejistěla.

Myslela jsem, že jsem to přepískla a padla rovnou na hubu. Ale nenechala jsem se zviklat, nestydatě jsem flirtovala, dál jí rozesmívala svou teď už záměrně okatou „hrou“, a o tři kola pivního ping-pongu a nespočetně panáků Jacka dýl už mě měla přišpendlenou na dveřích mého pokoje ve vášnivé líbačce.

Byla úplně opojná, nic lepšího jsem nezažila. A to je co říct, když uvážím, kolik jsem toho tu noc vypila.

Dál jsme ale nezašly. Sice jsme byly obě jak dělo, ale shodly jsme se na tom, že se ušetříme trapného rána „poté“, kdy z vás alkohol vyprchal a vy se vzbudíte s třeštící hlavou a jediné, co hlavně chcete, je vědět, kde sakra máte všechno oblečení.

Naštěstí ale asi navzdory míře vypitého alkoholu, kterou jsme tehdy obě měly, mé lehce laciné hlášky a její zastřený, nádherný smích si museli nějak porozumět a říct si, že tohle by mohl být začátek něčeho výjimečného.

Nic lepšího se mi nemohlo stát.

Od té doby to byla jedna neuvěřitelně úžasná jízda, která mi úplně změnila život.

Jak stoupáme těch pár schodů ke vstupním dveřím, ušklíbnu se na ni, načež ona do mě při posledním kroku štouchne bokem tak šikovně, že málem uklouznu na zbloudilém kusu ledu.

Poté, co úspěšně zažehnám nebezpečí prasklé lebky, pronesu sarkasticky, "Jo, jsem si naprosto jistá, že má rodinka tě bude úplně zbožňovat, až uvidí všechno tohle fyzický násilí a pokusy o vraždu."

Jen se usměje; poněkud samolibě, řekla bych. Než ji můžu zastavit, stiskne zvonek a ze mě rázem veškerý humor vyprchá a stejně tak i barva z obličeje.

Normálně prostě vejdu bez ohlášení, jako by mi to tu patřilo.

Tohle je divný.

Musela si všimnout, že jsem trochu strnula, protože se na mě otočí s konejšivým úsměvem a zmáčkne mi ruku.

Když se naše pohledy střetnou, okamžitě se uvolním. Má v očích něco, co by mě dokázalo uklidnit, i kdybych stála uprostřed hurikánu, když se na mě takhle dívá.

Nakloní se k mému uchu, aby mohla škádlivým tónem zašeptat, "Nechápu, proč jsi tak nervózní, Spence. Do mě by se zbláznil i samotnej papež. Děláš, jako by tyhle lidi snad mohli odolat něčemu takovýmu," udělá rukou pohyb nahoru a dolů podél svého těla a oči jí při tom vesele zajiskří.

Ashley Daviesová! Ty jsi dneska rozjetá jak přidrzlá mašina. Nebudu lhát, je to docela rajcovní.

Ani si nevšimnu otevíraných dveří, jak jsem ztracená v nemravných myšlenkách na dnešní noc.

Když se konečně z toho zasnění proberu, otočím se, abych se podívala, kdože to ty dveře vlastně otevřel.

Babička.

DOPRDELE! Zachraň se kdo můžeš!

To víš že jo, Spencer, to by bylo fakt nenápadný. Tvá babča tu na tebe vyčkávavě kouká a ty zatím zvažuješ zběsilej úskok do metr vysokýho křoví, co vám obhání dvorek. Tos vymyslela vážně super plán, to ti povim. Toho si fakt nevšimne.

"Zdravím, já jsem Ashley. Vy musíte být Spenceřina babička." Má lepší polovička opět zasahuje.

"Ano, drahá, mé jméno je Sophie." usměje se na ni babička. "Pojďte, děvčata, dnes je tam pěkně lezavá zima."

Zavede nás dovnitř a já se okamžitě ocitám v objetí.

"Čau, babi, Veselé Vánoce!" Nenechte se mým líbezným entuziasmem zmást. Pořád zvažuju možnosti úkrytu v tom křoví.

"Veselé Vánoce, drahoušku."

Odtáhneme se a babi se ještě natáhne k Ashley a taky ji zlehka obejme.

Dobrý.

Pak nám řekne, abychom se k ní a zbytku rodiny připojily v obýváku.

Vstoupím jako první a nejdřív uvidím mé rodiče, Arthura a Paulu. Dál tu jsou bráchové, Glen a Clay, teta Jen a strejda Mark, sestřenky Nicki a Dani, jejich děcka, Landon, Hailey a Peyton, a na konec můj děda Gene.

Manželé sestřenic jsou zjevně někde zašití. Nepochybně jsou dole a hrajou tu novou hru, ze který jsou všichni úplně na větvi. Call of Duty: Black Ops, je to ono? To je fuk. Jsem upřímně šokovaná, a to příjemně, že Glen je tady.

Všichni se úplně rozzáří radostí, že dorazila poslední členka rodiny.

"Veselé Vánoce!" ozve se z několika úst najednou.

Oplatím jim pozdrav a sestřenka Dani se to rozhodne rozštípnout.

"Hej, Spence, kdopak je tohle?" kývne k Ashley.

Mám pocit, že mi znecitlivěly ruce.

"Uh...um...t-" zadrhávám se jak imbecil.

"To je tvá přítelkyně?" napovídá Nicki.

Teda...to nebylo zrovna taktní.

Vrhnu pohled na Ashley a ta mě s úsměvem vezme za ruku, očividně jí celá tahle situace vrásky nedělá.

Moje hlava si dá pohov od momentálního zkratu a ještě jednou si přehraje, jak nenuceně se Nicki zeptala. Jak normálně to znělo, skoro jako by už věděla, kdo Ashley je.

Usměju se na Ashley, stisknu její ruku, najednou mám nerva úplně v klidu a tak se otočím zpátky na svou rodinku s hrdým úsměvem stále přilepeným na tváři.

"Um..jo..ano. Tohle je má přítelkyně Ashley."

Uleví se mi, když vidím jeden úsměv vedle druhého. Začnu Ashley představovat každému, s kým ještě tu čest neměla. Všechny postupně obchází, potřásá rukama a vyměňuje úsměvy.

Táta se postaví, nejspíš aby si došel pro další hrnek horké čokolády. Ten chlap je závislák. Stokrát jsem mu hrozila, že na něj pošlu doktorku Kateřinu, ale on pokaždé trvá na tom, že horká čokoláda není opravdová droga.

Myslím, že byste mi dali za pravdu, kdybyste ho viděli. Je jak malej. A to nechtějte vědět, jak je nadšenej z marshmallows. Jako kdyby už toho cukru neměl dost!

Táta obejme jednou rukou Ashley kolem ramen, a jak jsem správně předvídala, nabídne jí horkou čokoládu, což ona štěstím bez sebe přijme a následuje ho i jeho prázdný hrnek do kuchyně.

Když odcházejí, slyším tátu vysvětlovat, "Ta ti bude opravdu chutnat! Paula mi k Vánocům dala dárkové balení všech možných příchutí, poslali to přímo ze Švýcarska! Oříšková je úplná pohádka."

Usměju se za nimi. Sblížili se díky čokoládě při prvním setkání. Je to komické, ale nemůžu si pomoct; miluju je za to.

Když zase vrátím pohled ke své rodině přede mnou, vidím ve tváři všech vědoucí úsměvy a zčervenám.

"Co je?" zeptám se nesměle.

Pokojem zazní několik uchichtnutí.

"Už bylo na čase!"

"Pomalu jsme si začínali myslet, že nám ji nikdy nepředstavíš."

Počkat, počkat. To nechápu. Já myslela, že o Ashley nemají ani páru.

Mamka mi přispěchá na pomoc. "Spence, zlato, já vím, že jsi to všem chtěla říct sama, vyřídit to po svém, a podle svého tempa a já nevím, co ještě. Ale vážně, tvůj otec je nedočkavý člověk. Konečně našel stejného blázna do kakaa s marshmallow jako on. Snad jsi nečekala, že bude klidně čekat?"

Smích se mi zadrhne v hrdle a radši zavřu oči, když ucítím, jak nabírám další odstíny rudé. Rozpačitě se usměju.

"Tak vy jste to všichni věděli?"

Všichni souhlasně kývnou.

"A to mi to někdo nemohl říct? Kvůli dnešku panikařím celý týdny, a to ani nemluvím o měsících koumání nad tím, jak nadhodit vůbec tu skutečnost, že chodím s holkou!"

Cítím za sebou přijít Ashley, která mi vklouzne rukou kolem pasu a dá mi jednu cudnou pusu na čelist pod ucho.

Nevidím ani jeden nesouhlasný podhled.

Tohle. Je. Ponižující.

Během večeře si celá moje rodinka ze mě a z mé „paranoie“ dělala srandu. A Ashley, ta malá zrádkyně, neudělala vůbec nic, aby to zarazila! Jenom si tam tak vedle mě seděla a smála se na můj účet. Kdyby neměla pod stolem celou dobu ruku pevně přitiskutou ne mám stehnu a po každém nejapném vtípku mě konejšivě nepohladila, možná bych byla i trošku naštvaná. Ale ona vždycky ví, jak mě zklidnit.

Na druhou stranu mám hroznou radost, jak se všechno hladce přešlo po tom mém velkém odhalení. I když to vlastně ani žádný velký odhalení nakonec nebylo.

Ashley si s mou rodinou okamžitě sedla. Držela krok v konverzaci a byla zdvořilá a okouzlující stejně jako vždy. Myslím, že teta se do ní zamilovala.

Teta Jen si o sobě myslí, že je příští Martha Stewartová, jen s tím rozdílem, že prý nehodlá nikdy zažít vězení. Ashley pochválila všechny její sváteční tretky, co můžete vidět po celém domě a poklábosily si o receptech. Ashley je dost dobrá kuchařka, abyste věděli.

Jak jsem zrovna já mohla získat takový poklad, to nikdy nepochopím. Já sice taky nejsem k zahození, ale přijde mi, jako by na světě neexistovalo nic, co by moje holka nesvedla.

Po dezertu jsme dostali dárky a společně jsme si za babiččina klavírního doprovodu zazpívali pár vánočních koled. To už je taková naše rodinná tradice. Další tradicí je i to, že Glen je vždycky svým projevem przní.

Jakkoliv nedospělé to pokaždé je, kdyby to nedělal, nebylo by to prostě ono. Clay vždycky sedí vedle něj a chudák se tak snaží vydat ze sebe to nejlepší. Strašně mě baví sledovat ho, jak je otrávený, když Glen do koledy zařve něco nevhodného a přehluší Clayův "andělský hlas."

Sestřenky zrovna pomáhají svým rodičům s úklidem, ostatní kromě mě s Ashley jsou v obýváku zaneprázdněni dětmi a jejich novými hračkami. Glen a Clay před chvilkou odešli a my teď s Ashley stojíme v předsíni poté, co jsme je vyprovodily.

"Nemůžu uvěřit, že jsem tak vyšilovala pro nic," řeknu, když se o ni opřu. Zabořím jí obličej do krku a vdechnu její vůni.

Položí mi volně ruce kolem pasu a uslyším, jak se tiše zasmála mému chování. "Jo, no, já ti říkala, že se nemáme čeho bát. Ještě nikdy jsem tě přece nezklamala," podotkne vesele.

Zvednu hlavu a dám jí na tvář mlaskavou pusu. "Kde bych jenom bez tebe byla?" Zvolám sarkasticky, ačkoli je to naprostá pravda.

V odpověď se mi dostane jejího osobitého úsměvu.

Najednou jsem připravená to tu pro dnešek zabalit. "Půjdeme domů, co?"

Vplete své prsty do mé levačky a kývne na souhlas, pak nás odvede zpátky do obýváku, abychom se rozloučily s mou rodinou.

Choulíme se k sobě před Ashleyiným krbem, sedíme na zemi, já opřená zády o gauč a Ashley mezi mýma nohama. V pozadí tiše hraje vánoční hudba, ale my jen tak spokojeně sedíme a vzájemně do sebe zabrané pozorujeme oheň. Objímám ji zezadu, tvář mám přitisknutou na její a ona si hraje s mými prsty, které jí spočívají na břiše.

Když uvážím, jak nervózní jsem z dneška byla, jak se celé letošní Vánoce mohly vyvíjet, kdyby se moje nejhorší obavy naplnily, musím říct, že si nedokážu vzpomenout, kdy jsem byla v životě šťastnější, než právě v tuhle chvíli.

Ashley se v mých očích rychle stala součástí rodiny a dokonce i mí rodiče ji okamžitě považovali skoro za vlastní. Ale konečně vědět, že je mezi námi vítaná celou rodinou, to je to pravé. To samo o sobě je ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si jen mohla přát.

Jako kdyby mi četla myšlenky, Ashley natočí hlavu stranou a dá mi na rty dlouhou láskyplnou pusu. Když se odtáhne, pomazlí naše nosy a v jejím hlase je slyšet úsměv, když svým hlubokým zastřeným hlasem zašeptá, "Veselé Vánoce, Spence."

Nemůžu se ubránit úsměvu, který mi roztáhne tvář, a znovu ji políbím. "Veselé Vánoce, lásko."