Ohňová země

Napsala: Jengrrrl, Překlad: petrSF

V hlavě nemá žádné konkrétní číslo. Žádný počet dnů, týdnů, měsíců. Let. Nepočítala je.

Takže když poprvé spatří Spencer po kdovíjak dlouhé době, nepomyslí si: Tohle je chvíle, na kterou jsem čekala.

Jistě, kdyby čekala na chvíli, kdy Spencer znovu spatří, nenapadlo by jí, že to bude v oddělení ovoce a zeleniny v supermarketu. Ashley si vybírá česnek a cibuli a Spencer bedlivě zkoumá rajče.

Nepoznají se okamžitě. Nastane chvilka, krátká, kdy se jejich oči střetnou, ale nic nezajiskří. Následují další kradmé pohledy, až Spencer odloží rajče a se slabým úsměvem na tváři dojde k Ashley. "Nemůžu tomu uvěřit," řekne.

"Spencer Carlinová," vydechne Ashley. "To mě podrž. Ani jsem nevěděla... nevěděla jsem, že pořád žiješ v LA."

"Nežiju," naplno se usměje Spencer a ten úsměv je stejně oslnivý, jako byl vždy. "Jsem tu na pár dní u kamarádky. Žiju v Capistranu."

"Odkdy?"

"Od univerzity. Bože, jak dlouho to je?"

Ashley pokrčí rameny. Neví, jak je to dlouho. Nepočítala to.

Nedoženou ztracený čas. Obě mají něco na práci, ale dohodnou se, že než Spencer odjede z města, sejdou se na kafe.

Ashley dojede z obchodu rychle domů a přemýšlí o střední škole a všech těch co-kdyby, o kterých si nikdy nedovolila uvažovat.

"Byl tam nával?" zeptá se Aiden, zatímco dává špagety do velkého hrnce s vařící vodou. Ashley položí česnek a cibuli na linku vedle sporáku a svleče si kabát. "Byla jsi tam celou věčnost."

"Ani ne," odvětí Ashley, zahákne prst do jednoho z poutek na pásek na jeho džínách a tahá za ně, až Aiden odstoupí od sporáku a s uculením k ní přistoupí.

"Co se děje?" zamumlá, když ho začne líbat na krk.

"Pojď." Propletou si prsty a dojdou do obývacího pokoje. A dělala by to s ním hodiny, dny, ale musí přestat, když vařící voda přebublá přes okraj hrnce a česnekový chléb v troubě spálený na uhel spustí detektor kouře.

"Vzala sis ho," řekne Spencer a usrkne si ze svého laté.

"Ne," odvětí Ashley, zatímco poklepává nehty o dřevěnou desku stolu. "Žijeme spolu." Napije se z vlastního kafe; už je studené.

"Děti?"

"Probůh ne."

"Vážně?" opře se Spencer o opěradlo židle. "Myslela bych si, že vzhledem k vaší minulosti... No, myslela bych si, že je budete chtít."

"Ne."

O několik úderů srdce později se Spencer zeptá: "Domácí zvířata?"

"Rybička," odvětí Ashley. "Máme rybičku."

"Co budeš dneska dělat?" zeptá se Aiden, zatímco vklouzává do bavlněných kalhot a zapíná si modrou košili (vybrala mu ji; ladí mu k očím). Chystá se do práce. Už teď jde pozdě.

Ashley se před světem zahrabe hlouběji pod deku. "Napadlo mě, že bych si vyjela za Orange Curtain."

"Co?"

"Asi si na den zajedu do Capistrana."

"A proč?"

"Chtěla bych si prohlédnout Misii." Vykoukne z pod deky a vidí, že se na ni Aiden zvědavě dívá. "Dobře, tak ne. Přemýšlím, že začnu jeden projekt, a žije tam jeden známý muzikant."

Aiden pokrčí rameny. "Dobře. Na večeři budeš zpátky?"

"Dám ti vědět."

Spencer bydlí dva bloky od pláže a jdou na ni společně. Ashley se líbí zvuk Spenceřiných pantoflí klapajících o chodník.

"Aiden ví, že jsi tady?"

"Ví, že jsem v Capistranu."

Mají piknik na kostkované dece a Ashley musí odstranit ze svého kousku melounu zrnka písku, ale je to malá cena.

"Jsi potichu," poznamená Spencer, zatímco si lehne na záda a mžourá očima proti slunci.

"Jen přemýšlím."

"O?"

Ashley pokrčí rameny. "Někdy člověku něco chybí, aniž by o tom věděl."

"Co třeba?"

"Třeba pláž." Shodí z nohou sandály a zaboří chodidla do teplého písku. "Nebyla jsem na pláži věčnost."

"Vážně?" Spencer zní přiměřeně překvapeně. "Chodívala jsi na pláž ráda."

"Věci se mění."

"Ale ve skutečnosti zůstávají stejné."

"Co tím myslíš?"

"No, chybí ti to."

Když se vrátí domů, Aiden ji přepadne u dveří a políbí ji na nos. "Byla jsi na pláži?"

"Ehm, proč?"

Po lícní kosti jí přejede palec. "Jsi opálená. A vlasy ti voní po oceánu."

I následujícího dne jede ty dvě hodiny do Capistrana, ale Spencer není doma.

Tak navštíví Misii. Prohlédne si, kde domorodí otroci pomáhali španělským misionářům vyrábět víno a mýdlo, prostředky k očistě.

Je doma, čte si Q, když vtom se Aiden posadí na gauč vedle ní a zeptá se: "Tak kdo je ten tvůj kamarád?"

"Hmm?"

"Tvůj kamarád v Capistranu."

"S-Sam Carpenter. Hraje na kytaru. Chci, aby se mnou dělal na jedný písničce."

"Máš novou písničku?"

"Vždyť jsem to říkala. Je to ten nový projekt."

"O čem je?"

"O vlaštovkách."

"O vlaštovkách?"

"O těch ptácích. Na zimu odlétají do Jižní Ameriky a na jaře se vrací."

"Co je na ptácích tak zvláštního?"

Nechápe to, pomyslí si Ashley. Popuzeně odhodí časopis na konferenční stolek a řekne: "Vždycky se vrátí."

"Ví, že mě navštěvuješ?" Sedí na Spenceřina verandě v zahradních křeslech a popíjejí pivo. K Ashleyiným holým nohám se lísá Spenceřin ovčácký pes Dino.

"Sejde na tom?" Sáhne dolů a projede prsty jeho chlupatou srstí a on jí na oplátku olízne dlaň.

"Jemu možná ano," odpoví Spencer mírně.

"Neděláme nic špatného," dopije Ashley dvěma loky pivo. "Ještě prosím," řekne a sáhne do ledničky, která mají mezi křesly.

"Nebudeš později řídit?"

"Nemůžu tu přespat?"

Spencer jí věnuje pohled, ale nic neřekne. Ashley si otevře další láhev Corony.

Když je napůl opilá, Ashley překvapí Spencer u ledničky v její malé kuchyni a políbí ji. Spencer se tomu na chvíli podvoluje a tisknou se k sobě tak těsně, že Ashley nemůže dýchat. Pak se Spencer odtáhne a ve tváři se jí zračí jasné varování.

Kolem půlnoci zazvoní Ashley mobil a ona se ve Spenceřině obývacím pokoji málem skutálí z gauče.

Tápavě mobil nahmatá a zachraptí: "Ježíš, omlouvám se."

"Kde proboha jsi?"

"V hotelu… promiň, že jsem ti zapomněla zavolat."

"Tohle nemůžeš dělat, Ashley. Nenapadlo tě, že budu mít strach?"

"Omlouvám se," zopakuje. Její hlas musel probudit Dina, protože se vyloudá ze Spenceřiny ložnice a položí jednu tlapu na Ashleyinu nohu.

"Ale zítra se vrátíš domů, že jo?"

"Asi tu ještě chvíli zůstanu. Dokončím tu písničku."

"Fajn. Dobrou noc."

Aiden bez dalšího slova zavěsí a Ashley jen zírá na Dina, na jeho velkou bílou tlapu, na jeho růžový jazyk, jak šťastně oddechuje.

"Otravuje tě?" vejde Spencer na ospalých nohách do obývacího pokoje. Vlasy má na jedné straně přeleželé. "Pojď, kamaráde."

"Ne."

"To byl Aiden?"

"Slyšela jsi to?" Spencer přikývne. "Jo. Řekla jsem mu, že ještě den zůstanu. Nevadí to?"

"Asi ne." Udělá dva kroky zpátky ke své ložnici a zastaví se. "Co se děje?"

"Co myslíš?"

"Tady. S námi. Co se podle tebe děje?"

"Já nevím."

"Co chceš?"

Ashley zavře oči. "Já nevím."

Když musí Spencer následujícího rána jít do práce, vlaštovčí píseň je dokončená. Ashley pro ni nemá název, ale při zpáteční cestě do Los Angeles se naučí její slova nazpaměť.

"Chceš si poslechnout tu písničku, až se vrátíš?" Aiden se dívá do velkého zrcadla v jejich ložnici a snaží si pro jednou uvázat kravatu sám. Nejde mu to, ale zakázal Ashley mu pomoct. "Co ten náhlý záchvat soběstačnosti?" zeptá se Ashley rozladěně.

Aiden pokrčí rameny. Od té noci, co Ashley zůstala San Juan Capistranu, je odtažitý.

"Jak dlouho se v Chicagu zdržíš?"

"Tři dny."

"Dobře."

"Ty budeš tady? Teď už nemáš důvod někam jezdit, ne?" Spustí ruce dolů a konečně se pro pomoc se zauzlovanou hedvábnou kravatou obrátí na Ashley.

"Ne, nemám," odvětí Ashley, hladce rozváže uzel a kravatu dokonale uváže. "Ale snažím si sehnat pár vystoupení. Udržet se ve cviku."

Aiden přikývne a uznale pohlédne na její ruční práci. "To by neměl být problém."

"Takže za tři dny?"

Skloní se a jemně ji políbí. "Za tři dny."

Zajistí si vystoupení v San Diegu a po cestě tam se zastaví pro Spencer.

"Ta písnička se mi líbila."

"Která?"

"Ta o capistranských vlaštovkách."

"Devatenáctý březen."

"Den, kdy se vracejí."

"Správně." Ashley se k ní přisune blíž. Jsou na pláži nedaleko Spenceřina domu. Je tma a vysoko na obloze svítí dorůstající měsíc. "Co se ti na ní líbilo?"

Spencer má zavřené oči a s jejími rty si pohrává drobný úsměv. "Ta touha."

"Touha?

"Jo. Má v sobě... skrytou touhu. Tak moc se chtějí vrátit domů, že jim nic nedokáže zabránit, aby našli cestu zpátky." Spencer otevře jedno oko. "Je opravdu o ptácích?" Ashley zavrtí hlavou. "Je to nebezpečná otázka?"

"Rozhodně nebezpečná."

Vrátí se ke Spencer domů a Ashley se uprostřed noci vrací do LA. Stáhne se všechna okénka a zapne rádio. Zrovna hrají "Vrať se" od Beatles.

Pochopí to jako znamení.

O dva dny později má Ashley sbalené kufry, sedí u dveří a čeká.

Když vejde Aiden, vypadá unaveně. Když ji spatří, ztuhne a zamračí se.

"Ahoj," pozdraví ho. On jen zírá na její kufry a pustí na zem svou tašku. "Musíme si promluvit."

Je třeba čtyř zaťukání a dvou zazvonění, než přijde Spencer otevřít. Když otevře dveře, Dino se pokusí vyběhnout ven, ale jí se ho podaří chytit za obojek.

"Ahoj," řekne Ashley.

"Ashley…"

"Máš práci?"

"Ehm… Ne, ne. Jenom jsem... tě nečekala."

Ashley sáhne do kabelky, vyndá tenkou CD krabičku a podá ji Spencer. "To je ‘Devatenáctý březen’. Napadlo mě, že bys tu písničku chtěla."

"Děkuju ti."

"Můžeme jít na pláž?"

"Teď hned?"

"Jo, teď hned."

Po cestě ty dva bloky nic moc neříkají. Jejich ruce o sebe zavadí přesně jednou.

Posadí se na udusanou pláž. Zrovna se zvedá příliv, oceán se před jejich očima rozpíná. "Řekni něco," ozve se Spencer a obejme se rukama.

"Co?"

"Cokoliv. Řekni mi, proč jsi tady."

"Chci tě líbat."

Spencer zavrtí hlavou. "To nemůžu. Nemůžu být něčí milenka."

"Ukončila jsem to. Všechno, co mám, mám v autě." Nad nimi svítí měsíc v úplňku.

"Proč?"

"Chci jet do Jižní Ameriky. Pojeď se mnou, do Argentiny. Pojedeme za nimi. Za vlaštovkami."

"Jsi blázen." Spencer sklopí hlavu a nabere hrst písku. "Mám práci."

"Jsi na volné noze. Mám peníze."

"Jsi cvok."

Ashley natáhne ruku a pohladí Spencer po tváři. Její modré oči ve svitu měsíce jasně září. "Asi jo. Asi jsem." Prsty sklouznou, až se dostanou na Spenceřin zátylek a něžně si ji přitáhnou. "Pořád tě chci políbit."

Spencer se přisune blíž a dá ruku kolem Ashleyina pasu. Jsou tvářemi proti sobě. "Co je v Argentině?" zašeptá Spencer.

"Vlaštovky."

"Co ještě?"

"Tango."

"Co ještě?"

"Ohňová země..."

"Co ještě?"

Ashley vzdychne do Spenceřiných úst a nakloní se těch pár milimetrů, které zbývají, až se líbají. Líbají se pomalu, hluboce a znovu se navzájem seznamují se svými ústy. "Chci s tebou jet na konec světa," zašeptá Ashley a zatahá za Spenceřin ret.

"A vrátit se?" zašeptá Spencer a rukama svírá Ashleyiny boky.

"A vrátit se," odvětí Ashley a položí Spencer do písku. "Vždycky se vrátíme."